13/ Všední den ve středověku Základy archeologie Každodennost (něm. Alltag, angl. Everyday life, franc. la vie quotidienne) •Dějiny každodennosti – prosazovala francouzská škola Annales, v jejímž čele stáli Lucien • Febvr a Marc Bloch (tzv. první generace), kteří iniciovali nový • přístup k pojímání minulosti tím, že odmítli klást důraz pouze na • „událostní“ (politické) dějiny a pozornost věnovali na do té doby • opomíjeným hospodářským a sociálním dějinám, dějinám struktur, • mentalit a procesům dlouhého trvání • • – bádání se zaměřilo na netradiční historická témata jako byly agrární • dějiny, dějiny rituálů, reprezentace atd.., kterých si „velká“ historie • nevšímala • • – cíl: postižení tzv. všedního dne člověka v určitém sociálním • prostředí z hlediska fyzického a duchovního života • • – snaha zkoumat historické jevy do hloubky a v souvislostech • (komplexita), což vyžadovalo interdisciplinární přístup více vědních • oborů (kulturních dějin, dějin umění, psychologie, filosofie, • jazykovědy aj.) • • •Fernand Braudel († 1985) – [Bródl] nejvýznamnější představitel tzv. 2. generace • francouzské školy Annales • • „Materiální život to jsou lidé a věci, věci a lidé. Hmotné věci – jako jídlo, bydlení, výzbroj, • luxusní zboží, nástroje, platební prostředky, vesnice a města – čili to, co člověk používá.” • • •Braudelovi žáci – tzv. třetí generace: Jacques Le Goff († 2014), Pierre Nora (*1931) • • – prosazovali tzv. novou historii (la nouvelle histoire) či historii celostní • (histoie totale), která se na přelomu 60/70 let rozdělila do několika • směrů: • • 1. dějiny mentalit: Philippe Ariès († 1984), Jean Delumeau (*1923) • • 2. kulturní dějiny: Michelle Vovelle, dějiny náboženství • • 3. politické dějiny (návrat): Emanuel Le Roy Ladurie, Le Goff • • • •Mentalita (Mentalité) – Marc Bloch ji definoval jako globálně chápané sociální • dějiny z hlediska vnějšího i vnitřního světa (ne ideologie) • • – metoda: komparace veškerých pramenů písemných a hmotných včetně • myšlenkových trendů směřujících k novému (racionálnímu) myšlení • (náboženství, filosofie, nejrůznější formy spol. nazírání) • • – poznání předchází všestranné studium tzv. každodennosti prostřednictvím • písemných pramenů spíše soukromé povahy (deníky, testamenty) • • – cíl: poznání civilizačního procesu, který ovlivňují teritoriální, národní, kulturní • a etnické odlišnostmi (specifika) • – vydávání monografií o významných osobnostech středověku • (např Lutherův životopis L. Febvreho) • – monografie o každodennosti jednotlivých společenských vrstev • (např. deklasované vrstvy, životní cykly jako dětství nebo smrt či • různé činnosti a zaměření jako cestování, poutnictvíaj.) • George Duby a Jacques Le Goff, Jean Delumeau • • Spěváček, J., 1996: Mentality a dějiny mentalit v proměnách • evropského myšlení. Sb. Společnosti přátel starožitností 4, 59–70. • • •Německo – kvůli přetrvávajícímu tradičnímu historismu zpočátku plně neakceptovalo • francouzské postupy (pozitivistický přístup) • • – rozvinuta historická antropologie prostřednictvím studia: • a) historické demografie (Arthur Imhof, Michael Mitterauer) • b) dějin každodennosti • • – bádání zaměřeno na: a) materiální kulturu • b) myšlenkovou sféru • • – kultura vnímána jako součást materiálních, ekonomických a sociálních zájmů, • které zahrnují životní způsoby, vzorce myšlení a formy komunikace • • – zkoumány opakující se prvky lidského konání a myšlení projevující se v kultuře • bydlení, odívání a stravování aj. • (např. Dějiny stáří od Petera Borscheida) • • – Wolfgang Behringer: studie o magii a čarodějnictví (Hexenforschung) • – Richard van Dülmen: studie o stáří, násilí, hazardu aj. • •2. pol. 20. stol. : utváření „věd o člověku“ (sciences humaites) • – 2 základní okruhy studia zaměřeny na: • a) materiální svět – hmotná kultura a její transformace v delším čas. období • výživa, bydlení, odívání, doprava • b) nemateriální svět – duchovní kultura člověka v určitém historickém kontextu • tematické okruhy: vnímání času a prostoru, • „Viditelný svět je pro něho nejen pouhou stopou světa neviditelného, • ale neviditelný svět neustále zasahuje do jeho každodenního • života.“(Le Goff 2003: 31). • •Identita – vychází ze sociální charakteristiky a hodnot, které tvoří zvyky, tradice, • konfese a kulturní vzorce; formována každodenní realitou • •Dějiny lidové kultury – popular culture: proti elitarismu měšťanské kultury • – každá sociální vrstva měla vlastní kulturu (pluralita) • Aron Gurevič, Peter Burke, Carlo Ginzburg • Natalie Zemon Davisová, Richard van Dülmen • •Orální historie – využívána hlavně novověkou historiografií •Historická antropologie – snaží se o zjištění motivací lidského jednání • – nová témata: gender history (vztahy mezi pohlavími) • • •Mikrohistorie – zaměřena na podrobné zpracování úzce vymezených fenoménů • (venkovská společnost, rodina, konkrétní jednotlivci) • • – Itálie: skupina italských historiků̊ sdružených kolem časopisu • Quaderni storici • • Carlo Ginzburg (*1939) – Sýr a červi: historická mikroanalýza • o vzdělaném furlanském mlynáři, který měl na svou dobu • atypické názory na stvoření světa, náboženství a církev, a proto • byl konfrontován italskou inkvizicí (zpracováno na základě • protokolů z výslechů) • • – Německo: demografická“ či „populační“: tzv. göttingenská škola • Jürgen Schlumbohm • • – u nás: Zděněk Smetánka, Josef Grulich • • Literatura •ARIÈS, P., 2000: Dějiny smrti, 1. Doba ležících; 2. Zdivočelá smrt, Praha 2000. •BEHRINGER, W., 2002: Hexen. Glaube, Verfolgung, Vermarktung, München. • – 2004: Geschichte der Hexenforschung, in: Sönke LORENZ (Hg.), Wider alle • Hexerei und Teufelswerk. Die Europäische Hexenverfolgung und ihre • Auswirkungen auf Südwestdeutschland, 485–668, Ostfildern. •BORSCHEID, P., 1987: Geschichte des Alters 1. 16. – 18. Jahrhundert, Münster. •BOURDIEU, P., 2000: Nadvláda mužů, Praha. •BRAUDEL, F., 1973: The Mediterranean and the Mediterranean World in the Age of Philip II, 1-2, London. • – 1979: Civilisation matérielle et capitalisme (XVe – XVIIIe siècle). Bd. 1: Les • structures du quotidien, Paris. • – 1995: Dlouhé trvání, in: Václav HUBINGER – Laurent BAZAC-BILLAUD • (edd.), Antologie francouzských společenských věd. Antropologie. Sociologie. • Historie, 145–188 , Praha. • – 1999: Dynamika kapitalismu, Praha. •BURKE, P., 2005: Lidová kultura v raně novověké Evropě, Praha. • • •DELUMEAU, J., 1998–1999: Strach na západě ve 14.-18. století. Obležená obec, 1-2, Praha. – 1998: Hřích a strach. Pocit viny na evropském Západě ve 13.-18. století, Praha. •DELUMEAU, J., 2003: Dějiny ráje. Zahrada rozkoše, Praha. •DUBY, Georges, Rytíř, žena a kněz. Manželství ve Francii v době feudalismu, Praha 2003. •DUBY, G., 2002: Umění a společnost ve středověku, Praha. • – 2002: Věk katedrál, Umění a společnost 980-1420, Praha. • – 1997–1999: Vznešené paní 12. století, 1-3, Praha . •van DÜLMEN, R., – 1990–1994: Kultur und Alltag in der frühen Neuzeit, 1-3, München. • – 1991: Frauen vor Gericht. Kindsmord in der frühen Neuzeit, Frankfurt am Main. • – 1999: Kultura a každodenní život v raném novověku (16.-18. století), 1. Dům a • jeho lidé, Praha. • – 2001: Divadlo hrůzy. Soudní praxe a trestní rituály v raném novověku, Praha. • – 2002: Historická antropologie, Praha. • – 2003: Hazard, Bezectní lidé. O katech, děvkách a mlynářích. Nepočestnost a • sociální izolace v raném novověku, Praha. • • • • • •ELIAS, N., 1983: Society, Oxford. • – 2006: O procesu civilizace I. Sociogenetické a psychogenetické studie. • Proměny chování světských horních vrstev na Západě, Praha. • – 2007: O procesu civilizace II. Proměny společnosti. Nástin teorie civilizace, Praha. •GINZBURG, C., 2000: Sýr a červi. Svět jednoho mlynáře kolem roku 1600, Praha. •GRULICH, J., 2001: Zkoumání “maličkostí” (Okolnosti vzniku a významu mikrohistorie), ČČH 99, 519–547. •GUREVIČ, A., 1979: Kategorie středověké kultury, Praha. • – 1996: Nebe peklo svět. Cesty k lidové kultuře středověku, Jinočany. •HOLZBACHOVÁ, I., 1995: Škola Annales a současné pojetí dějin (Antologie textů), Brno. •LE GOFF, Jacques, Hledání středověku. Rozhovor s Jeanem Mauricem de Montremy, Praha 2005. •LE GOFF, J., 1991: Kultura středověké Evropy, Praha. • – 1999: Intelektuálové ve středověku, Praha. • – 1998: Středověká imaginace, Praha. • – 2003: Zrození očistce, Praha. • – 2005: Za jiný středověk. Čas, práce a kultura na středověkém Západě. 18. esejů. • Praha. • • • • • •LE GOFF, J. – SCHMITT, J. C. 2002: Encyklopedie středověku, Praha. •LE ROY LADURIE, E., 2001: Masopust v Romansu. Od Hromnic po Popeleční středu 1579-1580, Praha. • – 2005: LE ROY LADURIE, Emmanuel, Montaillou, okcitánská vesnice v letech • 1294-1324, Praha. •NODL, M., 2004: Mikrohistorie a historická antropologie, Dějiny – teorie – kritika 1, 237–252. •OHLER, N., 2001: Umírání a smrt ve středověku. Jinočany. •SMETÁNKA, Z., 2004: Legenda o Ostojovi, Praha. • Vrcholný a pozdní středověk (13. – 15. stol.) •Hierarchie sociální – stravování a konzumace určitých jídel závisely na společenském postavení • – stravovací modely dány příslušností ke společenské vrstvě: • • – Adalberon z Laonu (1030): Učení o trojím lidu: • • a) oratores (ti, kdo se modlí): duchovenstvo (střídmost, postní jídla) • b) bellatores (ti, kdo bojují): šlechtici, bojovníci (bohatá masitá strava) • c) laboratores (ti, kdo pracují): poddaní, rolníci (chudá strava, luštěniny) • • – Porušení pravidel se pokládalo za hřích • •Struktura společnosti – 1. horní vrstvy: elita – panovník, církev, vyšší šlechta • 2. střední vrstvy: nižší šlechta, měšťané, bohatí kupci • 3. nižší vrstvy: sedláci, poddaní a chudina • • Hierarchizace – na základě urozenosti a rodové starobylosti: • • – rod (genere, nobilis): pokrevně spříznění jedinci s výjimečným spol. statusem • – šlechta: privilegovaná vrstva pozemkových vlastníků (majetek: půda a lidé) • titul: právo nosit erb, pečetit červeným voskem, účast na správě státu • lenní systém: 1158: Libri feudorum (právní příručka) • feudum - dědičná držba; beneficium - podmíněná držba • nobilitace: povýšení (služba a rytířské chování) • udelení titulu, erbu a predikátu (přídomek) • • • • • • •Vesnice – základ středověké ekonomiky: produkce potravin a surovin • – komunita spjata s konkrétním územím • – rytmus života rolníků určoval sled polních prací • – denní režim: určovaly „zvony“ (události a o svátky) • •Město – anonymní prostředí, nová společenská a ekonomická pravidla (svoboda) • – řemeslná výroba (cechy) a obchod (směna) • – různé etnické minority (cizinci, židé) • – vzdělání dostupné pro laiky (městské školy, univerzity) • – městská identita • •Hrady – elitní prostředí urozené aristokracie • – vojenské a reprezentační funkce • – rytířská a dvorská kultura: trávení „volného času“: turnaje, hostiny, lov • •Církevní prostředí – služba Bohu • – kláštery: kontemplace, vzdělání (skriptoria) • – biskupství, arcibiskupství: intelektuální prostředí • – kostely: liturgie (bohoslužby) • • • Vrcholný a pozdní středověk (13. – 15. stol.) •Prameny: • • – písemné: kroniky • zprávy • městské knihy • testamenty • kuchařky • • – ikonografické: Velislavova bible • herbáře (Mattioli) • • – archeologické: hmotné – keramika • – kovy • – dřevo • – sklo • • environmentální • (rostlinné makrozbytky) • • • • • • • Strava •Hierarchie potravinová: Aristoteles: († 322 př.n.l.): Učení o čtyřech živlech: • •Živly – oheň, vzduch, voda, země • – určovaly hodnotu potravin (zvířata, plodiny) vhodných pro dané sociální skupiny. • •Aristokracie: • – status: množství a kvalita jídla signalizovala bohatství a moc • – maso: spojováno s mocí, fyzickou silou a potencí (statusová záležitost), pečené nad ohněm • – zvěřina: nejprestižnější, spojována s fyzickou silou a lovem (jedna ze sedmi dovedností) • – létající ptáci: byli v kontaktu se vzduchem (volavky, jeřábi, bažanti) • – obilí: roste vysoko nad zemí a zrna jsou v kontaktu se vzduchem • •Duchovní: • – světští (kněží, biskupové): na rozdíl od mnichů mohli jíst maso mimo postní dny • – poustevníci: divoce rostoucí rostliny pojídali v syrovém stavu • •Svobodní a poddaní: • – maso: drůbež, domácí zvířata, vařená strava • – rostliny: s konzumovanou částí vyrůstající z lodyhy (zelí, hrách) • s listy vyrůstajícími z kořene (salát, špenát) • kořenová zelenina rostoucí určena venkovanům a chudině (cibule, mrkev) • Dějiny bádání •Konec 19. a poč. 20. stol.: • Zikmund Winter a Čeněk Zíbrt – monografie o stravování a stolování v prostředí • šlechtickém, měšťanském a venkovském • – studium kuchařských knih a mravokarné a • zdravovědné literatury •80. léta: • Magdalena Beranová – monografie o slovanském zemědělství a později o • konzumaci potravin od pravěku do středověku • – •90. léta: •Josef Petráň – pasáž o stravování v Dějinách hmotné kultury sepsal s Lýdií • Petráńovou (prameny historické, archeologické a ikonografické) • •Karel Holub a Jiří Burian: monografie o kultuře stolování • •Marie Paříkova a Inka Ciprová – kuchařské recepty ze středověku a novověku • • •Mm •mm Archeobotanika •Definice – přírodovědný obor zabývající se analýzou rostlinných organických makrozbytků (semena, plody, pupeny, plevy, zbytky slámy a dřeva, uhlíky apod.) pocházejících z archeologických nalezišť. • •Rozbory makroztytků – přináší informace o sortimentu pěstovaných i sbíraných plodin , jejich vývoji a pěstebních preferencích; změny v druhovém složení polních plevelů poukazují na proměnu orebních technik a zemědělských strategiích. • •Palynologie – provádí pylové analýzy za účelem druhového určení rostlin, jejichž organické zbytky se nemusely dochovat vlivem nepřírznivého půdního prostředí • •Využití – rekonstrukce přírodního prostředí včetně probíhající ch změn (odlesňování aj. antropogenní vlivy). • •Archeobotanické bádání: • •Emanuel Opravil – Morava: 60. léta: analýzy z Plzně, Opavy, Olomouce • – 70. léta: Sekanka, Mikulčice, Uherský Brod • – 80. a 90. léta: Opava, Chotěbuz-Podobora, Mikulčice, • Praha, Brno, Tábor, Lelekovice, Konůvky, •Věra Čulíková – Čechy: 80. a 90. léta: Most, Praha, Beroun, Libice, Boleslav • (zpracovávala soubory z Čech) • •Vlasta Jankovská – od 80. let: Most, Praha, Chrudim • •LAPE – Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie Jihočeské Univerzity v ČB • – zaměstnanci spolupracovnící jsou vesměs bývalí doktorandi (Veronika • Komárková a Alexandra Bernardová, A.Pokorná, Z.Vaněček, • T. Šálková, P. Houfková, J. Košňovská) •CZAD – Archeobotanická databáze ČR: http://www.arup.cas.cz/czad/ • – vznikla v letech 2009 – 2011 a je spravována AÚ v Praze • – je každoročně aktualizována a umožňuje vyhledávání publikovaných dat • podle autora, výzkumu, archeologické datace nebo taxonů. •Archeozoologické bádání: • •Definice – vědní obor zabývající se zkoumáním zbytků živočišného původu z archeologických lokalit (analýzy osteologického materiálu – kosti, rohovina aj.) • •Význam – studium vztahů mezi člověkem a zvířecími populacemi v minulosti • •60. léta: R. Turek: publikoval soubor z Libice (1952) • E. Komárková-Zikmundová: soubor z Dřetovic, později z Klučova • F. Kühn (botanik PF MU Brno): plevely a obiloviny • J. Beneš: tvrz Ervěnice u Mostu; R. Musil: Staré Město u UH • •70. a 80. léta – L. Peške: pracoval v ARUP, soubory z hradišť a měst, • v 90. léta: Krašov, Tetín • – minimum publikováno • 90. léta – J. Mlíkovský (ornitolog NM): rozbory z hradisek dokládá sokolnictví • •ALRNB – projekt: Ancient Landscape Reconstruction in Northern Bohemia • – University of Sheffield + ARÚ Praha Zvelebil, Kuna, Beneš, Křivánek) • – 1991až 1996: rekonstrukce zaniklé kulturní krajiny severních Čech •90. léta – L. Petříčková: Bedř. Světec, Sedlčany, Praha, Žebrák, Karlštejn, Mos • – V. Páral: Brno (Stará radnice), Lelekovice, Konůvky • – J. Lukáš: Mstěnice • •Poslední decénia – R. Kyselý (ARU Praha): Strunkovice nad Blanicí (ves) • hradiska Rubín, Stará Boleslav, hrad Zlenice • – L. Kovačiková: Cheb, Mělník (města), hrad Orlík • – Z. Sůvová (plzeňská ZIP): Plzeň, Praha • •Molekulární biologie: • – analýzy potravinových zbytků na keramice (příškvarky) • Zdeněk Tempír: lokality již. Moravy, Bylany • – různé metody plynové chromatografie: potravní alergeny • gluten – obiloviny, kasein – mléčný protein, ovomucoid – veječný protein • termostabilní proteiny (druhy zvířat) • J. Pavelka (ZČU Plzeň) • – izotopové analýzy: M. Nývltová Fišáková (ARÚ Brno) • • Literatura •ALBARELLA, U., 2005: Meat Production and Consumption in Town and Country, in: Giles, K. & Dyer, Ch. (Eds.), Town and Country in the Middle Ages. Contrast, Contact and Interactions 1100-1500, 131–149, Leeds. • – 2006: Pig Husbandry and Pork Consumption in Medieval England, in: • Woolgar, C. M., Serjeantson, D. & Waldron, T. (eds.), Food in Medieval England, • Diet and Nutrition, 72–87, Oxford. •ANDĚRA, M., 2006: Orictolagus cuniculus (Linnaeus, 1758) - králík divoký. •In: Mlíkovský, J. - Stýblo, P. (eds).: Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky, Praha, 448–450. •BENEŠ, J.–KOČÁR, P.–SUCHÁ, R. 1998: Doklady dálkových kontaktů ve středověké Evropě na základě studia vybraných archeobotanických nálezů – Belege der Fernkontakte im mittelalterlichen Europa aufgrund der ausgewählten archäeologische Funde, Archaeologia historica 23, 285–293. •BERANOVÁ, M. 2000: Formy chovu dobytka v 11.–13. století [Zu Formen der Viehzucht im 11.–13. Jahrhundert.], in: Sborník Miroslavu Buchvaldkovi, Most, 17–20. • – 2005: Jídlo a pití v pravěku a ve středověku, Praha. •Beech, M.,1993: Archaeozoology and archaeobotany: its role in the ARLNB project, Památky archeologické 84/2, 137–142. •KYSELÝ, R., 2004: Kvantifikační metody v archeozoologii, Archeologické rozhledy 56/2, 279–296. • •ČECHURA, J.,1993: Fíky, mandle a rozinky na Karlštejně za husitské revoluce, Historický obzor 4, 82–84. •ČULÍKOVÁ, V., 1994b: Rekonstrukce synantropní vegetace středověkého města Mostu. Památky archeologické 85, Suppl. 2, 181–204. •DRESLEROVÁ, G., 2009: Osel v době hradištní. in: Archeologie doby hradištní v České a Slovenské republice. Sborník příspěvků přednesených na pracovním setkání Archeologie doby hradištní ve dnech 24. –26. 4. 2006., 10–16, Brno. •HADRAVOVÁ, A., 2008: Kniha dvacatera umění mistra Pavla Žídka: část přírodovědecká, Praha. •JANKOVSKÁ, V., 2002: Palynologie. In: Klápště, J.: Archeologie středověkého domu v Mostě (čp. 226), Mediaevalia archaeologica 4, 158–161. •KLÁPŠTĚ, J. 1994: Paměť krajiny středověkého Mostecka – Das Landschaftsgebiet Most als Zeuge des Mittelalters. Most. •KOČÁR, P.–KOČÁROVÁ, R.–HŮRKOVÁ, J.– ISSEK, P.–HARTMANNOVÁ, O.–KOSTROUCH, F., 2006: Botanický příspěvek k archeologii žízně – archeobotanické analýzy sladů z vrcholného středověku až novověku, in: Ve službách archeologie 7, 175–182. •KORBELÁŘ, J.–ENDRIS, Z.,1981: Naše rostliny v lékařství. Praha. • •MEDUNA, P., 2008: Konec „lesního“ prasete. In: Pokorný, P. – Bárta, M. (edd.): Něco překrásného se končí. Kolapsy v přírodě a společnosti, 145–146, Praha. •MLÍKOVSKÝ, J., 2005: Evidence for hawking in early Medieval Czechia. Buteo 14, 53–56. •NÝVLTOVÁ-FIŠÁKOVÁ, M., 2004: Zvířecí kosti ze středověkých jímek v Opavě, Časopis Slezského Muzea, S. B, 53, 1-17. •OPRAVIL, E., 1965: Rostlinné nálezy z archeologického výzkumu středověké Opavy, prováděném v roce 1962, Časopis Slezského muzea A 14, 77–83. • – 1986: Archeobotanické nálezy z areálu Jaktařské brány v Opavě (býv. hotel • Koruna), Časopis Slezského muzea v Opavě (A) 35, 227–253. • – 1987: Rostlinné zbytky z archeologického výzkumu hradiska Chotěbuz- • Podobora, Těšínsko 1987/2, 3–6. • – 1993a: Archeobotanické nálezy z Kolářské ulice v Opavě, AH 15, 491–509. • – 1993b: Archeobotanické nálezy z Hrnčířské ulice v Opavě (hotel Orient – • dostavba), Časopis Slezského muzea v Opavě (A) 42, 193–214. • – 1996: Archeobotanické nálezy z historického jádra Opavy z výzkumné sezóny • 1993 – 1994, Časopis Slezského muzea v Opavě (A), 1–15. •PAVELKA, J.–VAŘEKA, P., 2008: Příspěvek k poznání stravy ve vrcholném a pozdním středověku. První výsledky analýzy potravinových zbytků na keramice v Čechách, Kuděj 1-2, 98 –109. • •PEŠKE, L., 1985: Domácí a lovná zvířata podle nálezů na slovanských lokalitách v Čechách, Sborník Národního muzea 39, 20–216. •PETŘÍČKOVÁ, J., 2000: Domácí a lovná zvířata v době hradištní. Stav poznání, Archeologie ve středních Čechách 4/2, 485–488. •SŮVOVÁ, Z. 2008: Zvířecí kosti ze zaniklých vesnic. In: Hledání zmizelého, Plzeň, 25–28. •VALÍČEK, P. a kol., 2002: Užitkové rostliny tropů a subtropů, Praha. •ŽEMLIČKOVÁ, A. 2012: Lov ve vrcholném středověku s přihlédnutím k archeozoologickým závěrům. Rkp. bakalářské práce na FF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Stravování •Metoda – synchronní komparace: využívá srovnávání kulturních jevů v různých • sociálních, geografických a časových prostředích • • tematické okruhy – výběr potravin a složení jídelníčku • – zásobování kuchyně, obchod • – příprava jídla a konzumace • – stravovací návyky • – etiketa, hygiena, náboženské a rituální praktiky • – zdravotní stav • • – multidisciplinární přístup: • 1. společenské vědy – historie • – dějiny umění • – archeologie • – kulturní antropologie • • 2. přírodní vědy – biologie, zoologie, lékařství aj. • – paleobotanika, osteologie • – parazitologie • • •Smíšený model stravování – strava obsahovala obiloviny, zeleninu, maso a ryby Raný středověk •Velká Morava – 2. pol. 9. stol.: diferenciace socioekonomické struktury populace: • • privilegované vrstvy – vládce, velmoži, vojenská družina • nižší vrstvy – svobodní obyvatelé • nejnižší vrstvy – nevolníci, nesvobodní • •Písemné doklady – minimální •Archeologické nálezy – informují o potravinových zdrojích: • • 1. makrozbytky: a) rostlinné: zemědělsky pěstované plodiny + sběr • b) živočišné: domácí zvířata + lov • • 2. Kostrový materiál: a) antropologický: izotopy dusíku, uhlíku a stroncia • zubní kámen, koprolity (petrifikované exkrementy) • – vyšší izotopové poměry dusíku: jedinci s vyšším • socioekonomickým statusem měli větší podíl • živočišných proteinů (muži jedli více masa) • • b) osteologický: kosti domácích a divokých zvířat • • •Rostlinné zdroje: • •Obiloviny – pšenice setá (Triticum aestivum): chlebová plodina k výrobě mouky a pečiva • – proso seté (Panicum miliaceum): universální plodina (kaše v dětství) • – žito seté (Secale cereale) • – oves (Avena sp.) • •Luštěniny a zelenina – čočka (Lens culinaris) • – hrách (Pisum sp.) • – okurka setá (Cucumis sativus): z Mikulčic • •Ovoce – pěstované: broskev (Prunus persica): z Mikulčic a Pražského hradu • jablko (Malus domestica) • hrušeň (Prinus communis) • švestka a slíva (Prunus domestica sp.) • vinná réva (Vinum vinifera subsp. vinifera): vinařské nože: Mikulčice, Líšeň • – lesní: maliny (Rubus ideaus) • jahody (Fragaria moschata) • borůvky (Vaccinium myrtilus) • třešně ptačí (Cerasus avium) • •Ořechy – líska obecná (Corylus avellana), vlašský ořech (Juglans regia) • •Živočišné zdroje: • •Domácí zvířata – prase domácí (Sus domesticus): konzumovaly elity (hlavně muži) • – hovězí dobytek: tur domácí (Bos taurus) • – ovce (Ovis sp.) • – koza (Capra sp.) • – drůbež: kur domácí (Gallus domestica) • •Divoká zvířata – ryby: sladkovodní – kapr obecný (Cyprinus carpio) • – lín obecný (Tinca tinca) • – plotice obecná (rutilus rutilus) • – candát obecný (Stizostedion lucioperca) • – okoun říční (Perca fluviatilis) • – sumec velký (Silurus glanis) • mořské – vůbec nedoloženy; 11. stol.: křesťanské půsty • • – lesní: jelen, medvěd, los lovná zvěř • – draví ptáci: sokol, poštolka aj.: využíváni k lovu • Vrcholný středověk •Nižší vrstvy – konzumovaly hlavně výrobky rostlinného původu a mléčné výrobky •Vyšší vrstvy – pestrá strava, více masa (znak společenské výlučnosti) • •Obiloviny: • – pšenice: po celý středověk nejvíce ceněná chlebová obilnina • 966: Ibrahim Ibn Jakúb uvádí, že na pražském tržišti se dá za jeden kinšár • (stříbrný peníz?) nebo za deset tkaných šátečků pořídit pšenice pro člověka • na 30 dní či ječmen pro koně na 40 dní • 15. stol.: Pavel Žídek z Prahy uvádí žemlový, tj. světlý pšeničný chléb • před zpracováním se musela zbavit nežádoucích příměsí (koukol – otravy) • vyčerpání polí negativně ovlivňovalo výnosy ve prospěch žita • – žito: lépe snášelo horší půdu i klima, náhradní chlebová plodina do 20. stol. • – ječmen obecný (Hordeum vulgare/distichon): k pečení chleba (ječný) a vaření piva (slad) • – oves: oblíben u Germánů, konzumován jako kaše nebo pícnina pro dobytek • – proso: do 15. stol. nejhojněji zastoupená obilnina ve městech na vesnicích, vysoké výnosy • nevhodné k pečení chleba, kaše (jáhly), ve středověku význam jako brambory • – pohanka obecná (Fagopyrum vulgare): od 12. stol., potravina chudého lidu (kaše) • konzumace ve středověku lokální záležitostí • nejvíce nálezů z Opavy • •Luštěniny: • – hrách: oblíbená plodina v jídelníčku nižších vrstev, kaše • – čočka: kaše • – různé druhy vikve (Vicia sativa, V. obovata, V. tetrasperma): krmivo pro dobytek • •Olejniny: • – konopí (Canabis sativa): větší množství v minoritském klášteře v Opavě • z nažek se připravovala také semencová kaše • – len (Linum usitatissimum): olej ke svícení, při dietě mnichů s (místo živočišných tuků) • – mák setý (Papaver somniferum): nálezy celých semen v městských jímkách (exkrementy) • – k olejninám bývá řazeno skořápkaté ovoce (ořešák, líska) • •Zelenina: • – cibule kuchyňská (Allium cepa): v kuchyních nižších i vyšších vrstev (Opava, Praha) • Kosmova kronika: olomoucký biskup Jan ji jedl spolu s kmínem, sýrem a • opečeným chlebem jako postní jídlo, za což ho pražský biskup Jaromír • nechal zbít (1078), neboť šlo o údajnou lakotu, demonstrovanou • skromným jídlem nehodným vysokého církevního představitele • – mrkev obecná (Daucus carota): 1234 první zmínka, v raném novověku jako sladkost • – celer (Apium graveolens): využíván také jako koření, nález z Mostu • – petržel obecná (Petroselinum crispum): konzumován kořen i nať • •mm • • – špenátové zeleniny: lebeda zahradní (Atriplex hortensis) • šťovík kyselý (Rumex acetosa) • šrucha zelná (Portulaca oleracea) • – okurka: nálezy z Prahy, Brna, Opavy (se semeny kopru (Anethus graveolens): nakládání? • – meloun: cukrový (Cucumis melo): nález z Uherského Brodu (14. stol.), Prahy • vodní (lubenice obecná – Citrullus lanatus): Opava (Kolářská ul.) • 14. stol.: královský lékárník Henrice Sueve založil v Praze melounovou zahradu •Ovoce: • – jabloň: kromě domácí i lesní (Malus silvestris): nálz z Uherského Brodu • – hrušeň: zmiňuje Ibrahim Ibn Jakúb; svatovítský kanovník Klaret uvádí 17 odrůd • – švestky: E. Opravil na základě nálezů z Uherského Brodu rozlišil několik druhů: • – pravé: Prunus domestica sp. oeconomica var. Pruneauliana • – slívy: P. domestica ssp. insititia var. Juliana • – mirabelky: P. domestica ssp. insititia var. Cerea • – třešně a višně (Prunus avium et cerasus): pecky v jímkách jako odpad z kuchyně • – meruňka (Prunus armeniaca): jediný nález z 2. pol. 15. stol. z Prahy (Jungmanovo nám.) • – ořešák: kromě jader využívány baktericidní a repelentní účinky (vysazování u hnojišť) • – líska: široce rozšířena, asi záměrně pěstována • – dřín (Cornus mas): hojně rozšířen, povidla a kompoty, dietetické vlastnosti • – jeřáb oskeruše (Sorbus domestica): z Uherského Brodu a Olomouce • – tzv. vodní ořechy kotvice plovoucí (Trapa natans): doplňková potravina na Opavsku • • • • •Mm •Mm •mm • v městských kontextech – trnka obecná (Prunus spinosa) • – hloh (Crataegus laevigata) • – růže šípková (Rosa canina) • – třešně křovitá (Prunus/Cerasus fruticosa) • – černého bezu či bezu chebdí (Sambucus nigra/ S. ebulus • – ostružiník křovitý a ostružiníku maliník • (Rubus fruticosus et idaeus) • – jahodník obecný (Fragaria vesca) • – brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus): Most, Opava • – morušovník černý (Morus nigra): z Prahy (Jungmanovo nám.) • – víno: konzumace hroznů i výroba vína (vvoz vinum bohemicum) •Vinice: • – 9. stol.: nálezy peciček vinné révy z Mikulčic, Znojma, Pražského hradu, Mělníku, Lovosic • – 10. stol.: sv. Ludmila založila podle legend (Kristián) vinici v Nedomicích u Mělníka • sv. Václav pekl chléb a připravoval mešní víno • 993: Boleslav II. daroval břevnovskému klášteru Veleslavín s vinicemi. • – 11. stol.: pěstování vína šířily především kláštery z liturgických důvodů • – 12. stol.: zmínky o vinařích ve falzu zakládací listiny vyšehradské kapituly • – 13. stol.: Horenské právo: první viniční řády kodifikují pravidla pěstování vinné révy • – 14. stol.: rozvoj vinohradnictví za Karla IV. • Velislavova bible: Vinobraní a sv. Václav sklízí víno (14. století). Karlštejn: sv. Václav okopává vinohrad, sklízí hrozny a lisuje mešní víno. Nástěnná malba svatováclavského cyklu (2. pol. 14. stol.) •Importy: • • – rýže setá (Oryza sativa): konec 13. až poč. 15. stol. v Jihlavě • poč. 15. stol. v Praze • 17./18. stol. v Opavě • • • • – černohořčice (Brassica nigra): původem ze Středozemí, v 9. stol. v Evropě • ze semen hořčice, nadzemní část jako salátová zelenina • ve veterinární i humánní medicínské využití náplasti • doložena v Brně, Opavě a Přerově • více rozšířena v Polsku, odkud se dovážely semena • • – pepřovník černý (Piper nigrum): 2. p. 13. stol. Litovel, 15. stol. Opava, 16. stol. Praha • podle Daniela Adama z Veleslavína (komentář ke 2. vydání Matthioliho herbáře (1596), • se „pepř do Čech s jiným krámským a drahým kořením přináší“ • • – koriandr setý (Coriandrum sativum): coby koření (i chlebovému) a léčivka, Opava • • – fíkovník (Ficus carica): 15. sol. Opava • •13. stol. – přežvýkavci: nejvíce pozůstatků tura a prasete domácího (1/4) • většinou dospělí jedinci • kuchyňské zásahy na 8 % kostí (doprava celého těla na parcelu) • • – drůbež: nejvíce kur domácí, méně husy a kachny, domácí ptactvo (10 %) • – kůň: konzumován okrajově • – kočka domácí: vhazována mrtvá do odpadních jímek (regulace) • – lovná zvěř: minimálně zastoupena • •Přelom 13./14. až 14./15. stol. – nejvíce tur domácí (téměř ½), pak prase a kur • – tafonomie: kuchyňské zásahy na 5% kostí • – ryby konzumované celý středověk • (hlavně z čeledi kaprovitých, 14. a 15. stol.) • •Polovina 15. stol. – nejvíce zastoupen tur domácí (malý soubor, 5%) • – vzrostl podíl drůbeže (30%): nárůst na parcelách obývaných sladovníky • •Spotřeba hovězího masa: 40kg/na osobu a rok, tj. 320 t masa = 3200 vykrmených volů • Brno s předměstími: 2. pol. 14. stol.: 6800–8500 obyvatel • 15. stol.: 4 500–6000 obyvatel •Panská sídla: • •Soubory z hradů – rozdílné kvůli nálezovému prostředí: • vrstvy nepříznivé pro uchování kostí ptáků či ryb • zahloubené prostory (Krašov – cisterna 13.-15. stol.) • kuchyňské smetiště (Skály u Jimramova) • • Skladba – převažoval tur domácí a prase (hlavně v Německu – Norimberk) • – méně ovco/koza a kur • – pozdější pokles konzumace prasete souvisel s ústupem lesní pastvy • ve prospěch luční a úhorové (vlivem odlesňování) • • Vyšší podíl lovné zvěře – větší než ve městech: • • Cheb (12.-13. stol., falc): vysoký podíl kostí jelena a srnce (12,5 až 14,5 %) • výskyt medvěda a bobra • Lelekovice (14. stol.): jelen, pratur a bizon, zajíc a divoký králík • Veselí: více kostí prasete divokého než jelena (podíl lovné zvěře nadprůměrný) • Krašov: lovní savci, kurovití ptáci a pěvci • Tetín (1250–1320): lovní savci, kurovití ptáci a pěvci a kvíčaly Korbelářová, I. – Zezula, M., 2018: S knížaty u stolu : Kuchyně a kultura stolování na středověkých vévodských dvorech v Opavě a Ratiboři. Ostrava – Ratiboř. •Města: • • •Dominantní zdroj masa – tři hlavní druhy domácích savců: tur, prase, ovco/koza • • Hovězí dobytek (koncentrace obyvatel) – Něměcko: Kostnice (71%), • Bazilej–Schneidergasse, Lübeck-Alfstrasse. • Řezno-Auergasse: hostinec – hovězí a telecí • • – Polsko: Kołobrzeg: převaha skotu od 2. pol. 13. stol. • Vratislav: skot (1/3), ovco/koza • • Vyšší vrstvy – konzumace prasete: Mansfeld: jímka v domě Lutherových rodičů (6 : 1 prasete : skot) • Vratislav-Kapitulní ul.: výraznější podíl prasete • • 1. pol. 15. až 15./16. stol. – klesá podíl tura a stoupá prase a ovco/koza • od 15. stol. zase tur. • •Pojídání psů – výjimečné a koček sporné (v obdobích nedostatku potravin) • – rozsekané psí skelety v jímkách (Kostnice) • •Konzumace kura domácího – Praha-nám. Republiky, Brno-Radnická, Opava-Hrnčířská, • studna v Mostě a Chebu • •Nízký počet kostí koně – měl především ekonomický význam • – hlavně pracovní využití, méně jateční (Brno-Vídeňská ul.). •Klášterní jídelníček: • • •Řeholníci po slibu chudoby, čistoty a poslušnosti se vzdali formálně masa, aby odmítli „hodnoty“ s nimi spojované: materiální bohatství, síla, moc, násilí a sexualita za nemoci bylo maso povoleno) • •Řeholníci po slibu chudoby, čistoty a poslušnosti se masa formálně vzdali, aby odmítli „hodnoty“ s nimi spojované (materiální bohatství, síla, moc, násilí a sexualita). V případě nemoci maso povoleno) • •Mnišský ideál chudoby kladl důraz na skromný a prostý jídelníček, a proto Bernard z Clairvaux kritizoval „desítky způsobů přípravy vajec“ v opatství Cluny. • • • • •I. Velikonoce až konec zaří (dlouhé dny) – 2x denně: • • 1. jídlo v poledne: bobová polévka, vařená zelenina • někdy ovoce, vejce nebo sýr, pečivo a víno • 2. jídlo večer po nešporách: lehká večeře sestávala z toho, co zbylo z oběda • • •II. Říjen až velikonoční půst + postní dny – 1x a později 2x denně : • 1. jídlo: cca 3 hod. odpoledne (nona hora – „po noně“) později po poledni • o velikonočním půstu: po západu slunce • • 2. jídlo: tzv. kolace • collationes – schůze pořádané mnichem Janem Kassianem, při nichž • se večer četly církevní texty • Stravovací režim mnichů z opatství Cluny Půst •Postní dny – zakázána konzumace masa a všeho, co bylo živočišného původu (tuky) • – o velkých svátcích i vejce a mléko • (podle Tomáše Aquinského „nejdraždivějši“ a „nejslastnějši“) • • – velikonoční (quadragesima): čtyřicetidenní (Rozjímání Krista na poušti) • • – vigílie: předvečer velkých křesťanských svátků • • – Velký pátek: den Kristovy smrti • •Zakázané potraviny – nahrazovány rybami: jako „studené a vlhké“ nehrozilo, že budou • „draždit smysly“ • • – křesťanská symbolika: obrázek ryby (symbol prvních křesťanů) • ichthys (řecky) = Iesus Christos Theu Hyios Soter • – maso bobra Ježiš Kristus, Boži Syn, Spasitel • • • Venkovská strava •Rostlinná – obilniny: kaše a placky, „nejušlechtilejši“ byla pšenice • – zelenina: zelí, řepa, pórek, vodnice, špenát, česnek, cibule • – luštěniny: bob obecný, čočka, cizrna, vikev a hrachor • – divoce rostoucí zelenina, bylinky, houby • – ovoce a vlašské nebo lískové ořechy • •Masitá – vepřové, skopové, kozí a hovězí (staré kusy, které nedávaly mléko • nebo neměly sílu táhnout rádlo) • – drůbeží • – maso se jedlo čerstvé nebo nasolené • •Kalorická hodnota – podle historiků překračovala denní dávka jídla 4000 kcal • (dvojnásobek toho, co dnes) • •Isidor ze Sevily: • • „Masitá potrava vede k smilstvu a hříchům těla, rozpaluje a tvoři živnou půdu pro • všechny neřesti.“ • • Lesní pastva •Nářez – za využívání knížecího lesního regálu vybíral panovník vybíral daň placenou • ve vepřích či vepřovém masu • • – dohled knížecí lesníci a strážci vsí (custodes silvarum, custodes villarum). • •Pastva v lese – závisela na druhu dobytka • – prasata: pastva a tzv mlazení lesa: rytí a kypření, • – ovce a krávy: spásání bez druhové selekce (bylinný podrost) • – kráva: rozdupává podrost (nálety) a vlhkou půdu • – koza: vysoce selektivní pastva (ničení nižších porostů) • • •Rozšíření – dobytkem nepreferovaných druhů nebo po pastvě zmlazujících • – světlomilných druhů • •Důsledky – zúrodňování, redukce plevelnatých rostlin Med a vosk •Med – využití jako sladidlo • surovina k výrobě medoviny • – konzumován aristokracií • – poplatky v nádobách s medem • (1222: pro vyšehradskou kapitulu) • •Včelí vosk – k výrobě svíček • psacích tabulek • odlévacích forem • •Brtnictví – lesní včelaření • brtě: dutiny stromů: • • • Motyka, M. et al., 2018: Po stopách brtnictví. Opatovice. Včelí úly, Aberdeenský bestiář, 1. pol. 12. stol. Toponyma odkazující na „lesní řemesla“. Literatura •BERANOVÁ, M., 1980: Zemědělství starých Slovanů. Praha. • – 2005. Jídlo a pití v pravěku a ve středověku. Praha. •ČORNEJ, P., 1980: K otázce životního stylu nižší šlechty před Bílou horou. Středočeský sborník historický 15, 1125 – 142. •DRESLEROVÁ G.–HAJNALOVÁ M.–MACHÁČEK J., 2013. Subsistenční strategie raně středověkých populací v dolním Podyjí Archeozoologické a archeobotanické vyhodnocení nálezů z výzkumu Kostice – Zadní hrúd (2009–2011), Archeologické Rozhledy 65, 825–850. •DVOŘÁKOVÁ-JANŮ, V., 1999: Lidé a jídlo, Praha. •ECO, U. (ed.), 2005: Dějiny krásy. Praha. •FREEDMAN, P., 2008: Jídlo dějiny chuti. Praha. •HAJNALOVÁ M. 1993. Obilie v archeobotanických nálezoch na Slovensku. Archeologický ústav Slovenskej Akademie vied. Nitra. •HOLUB, K., 2011: Umění a gastronomie. Praha. •HOLUB, K.– BURIAN, J., 1997: Prostřené stoly, Praha. •JAROŠOVÁ I.–DROZDOVÁ E., 2007: Rekonstrukce stravy pomocí dentálních mikroabrazí u obyvatel z Pohanska - jižního Předhradí. Ve službách Archeologie 2, 84–93. •LÁTKOVÁ M., 2017: The Archaeobotany of Mikulčice Food Supply to the Early Medieval Stronghold. Brno. •LINHART, A. T., 1994: Gastronomické záhady aneb pohledy do historie kuchařského umění. Praha. • •PAŘÍKOVÁ, M.–CIPROVÁ, I., 1995: Dobrá kuchařka českých šlechticů a měšťanů od gotiky po baroko: 444 receptů na jídla vařená, dušená, smažená, pečená, slaná i sladká, neobvyklá i tradiční, jak je vařili naši předkové, anebo je můžeme připravovat i my, když máme chuť na změnu, Praha. •PETRÁŇ, J. a kol., 1985: Dějiny hmotné kultury I/1: vymezení kulturních dějin: kultura každodenního života od pravěku do 15. století, Praha 1985; TÝŽ, Dějiny hmotné kultury I/2: kultura každodenního života od 13. do 15. století, Praha; TÝŽ 1995: Dějiny hmotné kultury II/1: kultura každodenního života od 16. do 18. století, Praha. TÝŽ 1997: Dějiny hmotné kultury II/2: kultura každodenního života od 16. do 18. století, Praha. •SÁROSI, E., 2011: Hungarian grey cattle on the European market between the 15th and 17th century, in: Klápště, J.–Sommer, P. (eds.), Ruralia 8, 391–398, Turnhout. •ŠMELHAUS, V., 1964: Kapitoly z dějin předhusitského zemědělství, Praha. •WINTER, Z., 1892: Kuchyně a stůl našich předků: líčení dějepisné ze XVI. století. Praha. – 1909: Řemeslnictvo a živnosti XVI. věku v Čechách (1526-1620), Praha. • – 1913: Šat, strava a lékař v XV. a XVI. věku, Praha. •Zezula, M.–Moravec, Z.–Kočár, P.–Sůvová, Z. 2009: Archeologické výzkumy na Masarykově náměstí v Ostravě a jejich výpověď k vývoji, hmotné kultuře a životnímu prostředí města ve středověku a raném novověku. In: Ostrava 24. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 538–579. •ZÍBRT, Č., 1890: Poctivé mravy a společenské řády při jídle a pití, Praha. • – 1927: Staročeské umění kuchařské, Praha. • – 1924: Staročeská tělověda a zdravověda, Praha. • • • • Rituály •Rituály – soubory pravidel a zvyků, které provází obřadní chování • a) sakrální: náboženské – liturgie (bohoslužby) • magické – představy související se záhrobním světem • – pověry a praktiky (ochranné předměty) • • b) profánní (světské) – stravování: příprava (pečení chleba, křížek, požehnání aj,) • konzumace (jídlo jako Boží dar, modlitba) • •Přechodové rituály – podle francouzského etnografa Arnolda van Gennepa (1873–1957) • člověk prochází přelomovými životními a společenskými etapami • odvislými od sociálního postavení • • – iniciace uzavírá jednu etapu (symbolická smrt) a vstup do další je • spojen s novým statusem a privilegii • • – životní: narození (křest), vstup do světa dospělých (postřižiny), • sňatek (svatba) a smrt (pohřeb) • – společenské: pasování na rytíře • Dvorská kultura •Součást dvorského životního stylu (panovník šlechta) šířící se z Francie a Německa. • •Pasování rytíře – iniciace do mužské společnosti předáním zbraně a pásu (cingulum militiae) • – akt byl obvykle spojen s královskou korunovací, udělením léna, svatbou, • církevním svátkem nebo tažením do bitvy • – klerikalizace rituálu: poskytnutí spirituální ochrany • – součást rytířské kultury spojená s dvorským (kurtoazním) chováním • – 1128: nejstarší popis od Jeana de Marmoutiera (Historia Gaufreudi ducis), • kdy byl v Rouenu pasován Geofroy Plantagenet (po očistné lázni) • •Panovnický dvůr – korunovace: podobná pasování, budoucí král byl po rituální lázni opásán • opaskem s mečem (znamení kříže) a pak mu byla vložena koruna • – svatby, pohřby, slavnosti, ceremonie a rituály • Adventus regis: vjezd krále byl jedním z nejdůležitějších rituálů • •Festivity – oslavy svátků a slavnosti jako specifický projev každodennosti (mimo všední den) • a) soukromé: křty, svatby, pohřby • b) veřejné – dvorské: šlechtické turnaje, korunovace • – církevní: svátky, poutě • • • • Výchova a vzdělání •Sedm ctností (septem probitates): • •Petrus Alfonso – Disciplína clericalis • – španělský konvertita žijící poč. 12. stol. na dvoře anglického krále • Jindřicha I. napsal, že vzdělání dokonalého rytíře tvořily dovednosti, • které byly nezbytnou součástí šlechtické výchovy a vzdělání • – víra v Boha a kladné morální vlastnosti (věrnost, čestnost aj.) • •Sedmero ctností (septem probitates) – prvních pět bylo světských, dvě duchovní • •Jízda na koni (equitare) – turnaje •Plavání (natare) •Střelba z luku (sagittare) •Šerm mečem a zápas (caestibus certare) •Lov (aucupari) •Hra v šachy (ludere latrunculorum) •Veršování (versificare) • • Turnaje 464px-Codex_Manesse_Heinrich_von_Breslau IMG_2170 IMG_2176 IMG_2168 Kování rytířského opasku •Jean Flori – příprava na boj (přísná pravidla) – sportovní zápolení – charakter slavnosti •Antika – „hippika gymnasia“(koňská cvičení) „militari ludi“(vojenské hry) • •Středověk – 1095: první zpráva ve Flandrech – 1127: Německo: zpráva Otty z Freisingu •České země – podle Dalimila přinesl Ojíř zFriedberga (na dvoře Václava I. (1230-1253) •Kolby – provázely slavnosti zápasy jízdních a pěších soupeřících o ceny a přízeň dam – od 15./16. stol. se do pořádání zapojili měšťané Hračky - koníci Występowanie figurek koników glinianych powstających pod wpływem warsztatów niemieckich (skróty: Ś – średniowiecze, PŚ – późne średniowiecze Izabela Gomułka: produkcja figurek glinianych koników na Śląsku, Śląskie Sprawozdania Archeologiczne. Tom 56, 2014, 261-281). Lov •Lovení divoké zvěře – součást životního stylu a aristokratické kultury • – vyhrazeno pro nejvýše urozené: demonstrace postavení • (panovník, vysoká aristokracie) • – součást rytířské kultury • •Účast na honu – zábava (lovecká vášeň) a zároveň reprezentace • – lov nesloužil výlučně k zásobování kuchyně masem divokých zvířat • – nebyl považován za sport nebo náhradu vojenského tažení • • • • • • • • • •Fridrich II. – De arte venandi cum avibus Gaston Fébus – Livre de la chasse • (O umění lovit s ptáky ) (Kniha o lovu) • • • • Výsledek obrázku pro Fridrich II. – spis: De arte venandi cum avibus (o sokolnictví) Výsledek obrázku pro Gaston Fébus – Livre de la chasse o lovu Výsledek obrázku pro Fridrich II. – spis: De arte venandi cum avibus (o sokolnictví) Hry a zábava •Volný čas – doba, kdy člověk nepracoval a mohl se věnovat zálibám nebo • činnostem podle vlastní volby • – staročesky prázdniti: označení pro zahálku i odpočinek • – kratochvíle (krátit chvíli) = zabavit se • – privilegované vrstvy byly zvýhodněny • (lov, rybolov, sokolnictví, cvičení, turnaje, kostky, šachy, deskové • nebo karetní hry) • •Křesťanský přístup – církev považovala hazardní hry za hřích (výplod ďábla) • – kontemplace, modlitba, studium náboženské literatury • •Jean Verdon – emeritní profesor středověkých dějin na univerzitě v Limoges • – nebyl rozdíl kulturou lidovou a kulturou elit neexistoval, spíše • šlo o jedinou kulturu s mnoha nuancemi • – lidová kultura se o několik desetiletí či staletí se opožďovala • • •Hra – podle Johana Huizinga (nizozemského kulturního antropologa) je: • – dobrovolná činnost, která je vykonávána uvnitř pevně stanovených časových a • prostorových hranic, podle dobrovolně přijatých, ale bezpodmínečně závazných • pravidel, která má svůj cíl v sobě samé a je doprovázena pocitem napětí a radosti a • vědomím "jiného bytí", než je" všední život„ • – svobodná a dobrovolná aktivita, zdroj radosti a zábavy • •Šlechtické prostředí – zahálka byla součástí životního stylu • – Tomáš Štítný ze Štítného (cca 1333 – 1409): podporoval • „počestnou kratochvíli“ a hru v šachy doporučoval jako • vhodný lék proti „tesknosti“ • •Církevní prostředí – mnozí duchovní měli šlechtické vychování • – znalost hry v šachy a vrhcáby • •Městské prostředí – trhy, jarmarky, hody, liturgické slavnosti: kejklíři, artisté hudebníci • – krčmy: centra zábavy, hra hazardních her • •Vesnické prostředí – slavnosti spojeny s církevními svátky (zemědělský cyklus) • – posvícení, poutě, masopust (hraní hazardních her) • • Rýmařov-Hrádek Rýmařov-Hrádek Brno-Panenská ul Brno-Panenská ul. untitled Šachy •Původ – 6. stol.: Indie • •Evropa – 9. stol.: dar chálifa Hárúna al Rašída Karlu Velikému •České země – 11. stol. – 14. stol.: pojednání od T. Štítného M 643 Cvilín Kraków: późnoromańska figurka szachowa – wieża (?) – z 1. połowy XIII w. znaleziona w Krakowie na Stradomiu przy ul. Koletek w nasypach pochodzących z Wawelu. NIEMIEC, D. 2011: Czy Konrad Mazowiecki grał w szachy na Wawelu?, Raporty…, 199. Kutná Hora: stříbrná šachová figurka (13. – 14. stol). Wrocław: romańska figurka szachowa Vrhcáby (tric-trac) s typickou hrací deskou se 24 špicemi – původ v antickém světě (tabulae) – České země: zmínka v Liber Depictus (krumlovský obrazový kodex z pol. 14. stol.) obliba hlavně v 15. a 16. stol. Codex Manesse – vyrobený v Curychu mezi lety 1305 a 1340 (obsahuje básně od 140 autorů a 137 iluminací. Originál uložen v Universitätsbibliothek Heidelberg Hrací kameny: Libice, Cvilín, Opava Hráči vrhcábů v rukopise z roku 1479, Kostnice. Zdroj: https://hodoninsky.denik.cz/serialy/vrhcaby---oblibena-hra-ve-stredoveku20110124.html Vrhcáby: Pomůcky – hrací deska(dvojdílná), 15 kamenů pro každého hráče, 2 kostky. Pravidla – hrací kameny se rozestaví na desku podle daného schématu – každý hráč hází kostkami, přičemž pohybuje s kameny po polích – cílem hry je dovést všechny své kameny na svá vnitřní pole a odtud je vyvést z desky ven dřív, než se to podaří soupeřovi Freiburg – 3.stol: hrací deska s kameny Jan Amos Komenský – zařadil hru do učebnice pro děti Orbis Pictus Mlýn a mlýnek •Mlýn – oblíben v antickém světě • – Čechy: nález z Libice • 15. stol.: Praha • (Staroměstské nám, Butovice) • •Mlýnek – hrají dva hráči se 3 kameny, kteří táhnou ortogonálně • nebo diagonálně, aby zablokovali soupeře. Diokleciánovo mausoleum ve Spliu Nález z Prahy Butovic •Dáma – vznik ve 13. stol. V jižní Francii • – šachová deska s hracími kameny • – 1547: Antonio Torquemanda: „El ingenio o juego de marro, de punta o damas„ • – 2. pol. 16. stol.: v Čechách • • •Ovčinec – také hra „na vlka“ nebo „vlk a psi“ • – 12. stol.: nejstarší nález z Anglie • – kachel s plánem ve sbírkách • Muzea hlavního města Prahy • • •Hry kostečné – postupně nabyly charakter hazardu • 14. stol.: v Praze hrál obchodník • o svůj život • – pranýřovány dobovými mravokárci • •Hry karetní – z Asie do Evropy skrze Araby • – 1377: první zmínky zaznamenány mnichem Johannesem z kláštera v • Berefeldu u Basileje • • • • Karty •Původ – nejasný: Čína, Korea nebo v Indie, ve 12. stol. proniky na • arabský poloostrov, skrze vracející se křižáky ve 13.-14. stol. do Evropy • – líc (avers): ručně malované emblémy, od pol. 15. stol. tištěné • – rub (revers) původně bílý, od 16. stol. barevný ornament • 1354: Praze je usazen kartýř Johann Kreysel • 1517: mezi staroměstskými měšťany uveden kartýř Jakub • •Zákazy – u nás od 14. století • 1449: usnesení tří pražských měst: • „…neměl žádný hospodář v domě svém dopouštěti her kostečných, • vrchcábních, karetných nebo jakýchkoli jiných, jakož že i kostky a • karty nemají nikde býti prodávány“ • (šlechtě určeny šachy, měšťanstvu vrhcáby a prostému lidu mlýn) • •1655: deník Jana Františka Bruntálského z Vrbna • „…a po obědě jsem hrál s různými kavalíry nejprve quindeci, potom však • landsknecht, a prohrál jsem dvacet jedna dukátů…“ • •Rozlišovací prvky – barvy (též hrací kameny, pionty) • obrazy s výjevy (figuami) a dalšími s rozlišovacími prvky •4 základní typy: • • italské: baštony (hole), meče (špady), poháry (kopy), denáry (mince) • • španělské: místo zkřížených holí kyj a střed minci tvoří slunéčko • • francouzské: kříže, piky, srdce a kára • • německé: žaludy, listy, srdce, kule (mariášová sada) • typ Stukeley – podle Dr. Stukeleye, který r. 1763 koupil knihu, v • jejíchž deskách našel nátisk karet z r. 1471 • – typický znak: jednorožec na žaludském esu • lev se stuhou • hornická kladívka (těžařská centra) • nejstarší karetní nálezy u nás. • •Doklady v knižních vazbách: • •1547 – nejstarší karty doloženy ve Slezskem zemském muzeu v Opavě • nález při restaurování 7. knihy zemských desek opavských (1555–1583) • 5 listů se zkušebními otisky německkých karet, znak města Vratislavi (W) • •1565: ve vazbě knihy Leona Battisty Albertiho L’Architettura, německé • uloženy ve fondu Národní technické knihovny v Praze • •1565 – 1566: ve vazbě geologického spisu Konrada Gessnera De Omni • Rerum Fossilium Genere, Gemmis, Lapidibus, Metallis, Et • Huiusmodi, Libri Aliquot, Plerique Nunc Primum Editi, Curych • •Archeologické nálezy: • – Pražský hrad – 1872: v Černé věži nalezeno 41 karet z let 1606 až 1616 • – 1956: I. Borkovský našel v Černé věži tři hrací karty • – 2009: další nálezy z Vladislavského sálu • •Olomouc – Petrášův palác: nález listů v zásypu kleneb, francouzský typ • •Vídeňské dvorské karty – kompletní série 48 gotických karet z bývalé habsburské • císařsko-královské sbírky, uložené v Umělecko-histrorickém muzeu ve Vídni • (Sammlung für Plastik und Kunstgewerbe). • – kolekce připisována Ladislavu V. Pohrobkovi (1440–1457), který vyrůstal u strýce • Fridricha III. (vychovatel: Eneáš Silvius Piccolomini, pozdější papež Pius II.) • – kolorované dřevotisky 14 x 10 cm, funkci barev plnily 4 erby: • římskoněmecký orel, uherská břevna, český lev, francouzské lilie • – nejvyšší hodnota: král a královna, pak číselné I – X • – 27 figur ve 4 čtyřech sériích reprezentuje společenskou hierarchii: • vyšší hodnostáři: hofmistři, maršálkové, první dvorní dáma, kancléř • nižší: kaplan, lékař, mistr kuchyně, stolník, číšník, komorník, dvorní dámy • bojovníci: střelec z kuše, blázni a šaškové • služebnictvo a řemeslníci: sklepmistr, kuchař, sokolník, trubač, štolba, bradýř • herold, rybář, krejčí, posel, pekař, lovec, hrnčířka • – hra umožňovala osvojit si principy společenské subordinace • • • • •Zákazy – u nás od 14. stol.: • • 1449: usnesení tří pražských měst: • • „…neměl žádný hospodář v domě svém dopouštěti her kostečných, • vrchcábních, karetných nebo jakýchkoli jiných, jakož že i kostky a karty • nemají nikde býti prodávány“ • • – šlechtě určeny šachy, měšťanstvu vrhcáby a prostému lidu mlýn • •1655: deník Jana Františka Bruntálského z Vrbna: • • „…a po obědě jsem hrál s různými kavalíry nejprve quindeci, potom však • landsknecht, a prohrál jsem dvacet jedna dukátů…“ • Deset božích přikázání (Dakalog), dřevoryt 1460–1480. St. graf. sb. v Mnichově. Hygiena •Zdroje vody – studny, cisterny • – kašny • – splašky do odpadní jímky podzemí • – latríny, hnojiště • – nádoby (nočníky) • •Hrady – tzv. prevéty na arkýřích • •Kláštery – první kanalizační systémy • •Města – odpadní jímky (vyvážely se) • kontaminované studny • •Lázně – očista těla • Poutě •Náboženské poutě do svatých míst byly ve středověku běžnou součástí života. •Návštěvu vzdáleného Jeruzaléma, Říma a Santiaga de Compostella nebo bližších Cách, Kolína nad Rýnem či Krakova vykonávali poutníci většinou z důvodu zbožnosti nebo pokání. Na památku si přinášeli poutní odznaky, jimž byla přisuzována ochranná moc proti nemocem a jiným nebezpečenstvím. Po návratu domů se vkládaly pod práh, házely do studny nebo zakopávaly na poli. • Tyto drobné devocionálie, odlévané po tisících až statisících z cínu, olova a vzácně ze zlata, byly zdobeny vyobrazením biblických postav (Panna Marie), světců (sv. Barbora, Prokop, Stanislav), jejich symbolů (mušle sv. Jakuba) a výjimečně i výjevy světského charakteru. • Menasova ampule •Uloženo mezi nálezy z hradu Rychleby • •Nádobka na vodu z hrobu s. Menase uctívaného koptskou církví v Egyptě, Etiopii, Núbii a Sudánu. • •Světec byl původně římský voják, který se veřejně přihlásil ke křesťanství, a proto byl roku 296 sťat. Mrtvé tělo na velbloudu odvezli do Egypta a pohřbili ho na místě, kde se zastavil. • •4. – 6. stol.: Karm Abu Mina u Alexandrie • (kultovní komplex) • poč. 4. stol.: první chrám • 412: trojlodní bazilika • 849: opuštěn • 14. stol.: ostatky přeneseny do Káhiry • •1905 – 1907: výzkumy C. F. Kaufmanna z Frankfurtu n. M. • 1961 – 1981: polská expedice Z. Kissa (stratigrafie) • 3 periody: 1. 480 – 560 • 2. 560 – 610 • 3. 610 – 650 • •Rozšíření: Francie, Německo, Švýcarsko, Rakousko, • Polsko, Maďarsko, Rumunsko • •Kontexty: ve sbírkách muzeí bez průkazných nálezových • okolností • P 1092 Literatura •ANTONÍN, R., 2013: Ideální panovník českého středověku: kulturně-historická skica z dějin středověkého myšlení. Praha. •BUMKE, J., 1994: Höfische Kultur: Literatur und Gesellschaft im hohen Mittelalter. 7. Aufl. München. •ČECHURA, J. – VYŠOHLÍD, M., 2008: Kostěné předměty určené ke hrám. Z nálezů na náměstí Republiky v Praze. Archeologie ve středních 12/2, 723–743. •FLORI, J., 2008: Rytíři a rytířství ve středověku. Praha. •CHALUPA, I., 2012: Historie šachu. Praha. •DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ, D. (ed) – 2008: Panovnický dvůr ve středověku. Struktura, prostor a reprezentace. In: Dvory a rezidence ve středověku. II, Skladba a kultura dvorské společnosti, 11–37, Praha. • – 2009: Dvorská kultura přemyslovského období, MHB 12/1, 9-43, Praha. • – 2009: Dvorský ceremoniál, rituály a komunikace v dobovém kontextu, in: Dvory • a rezidence ve středověku. Všední a sváteční život na středověkých dvorech, MHB • 12, Supplementum 3, 33–56. Praha. • – 2009: K modelu středověkého panovnického dvora jako sociálního systému, Český • časopis historický 107, č. 2, 309–335. •HÁJKOVÁ, M., 1997: Homo ludens Pragensis. Příspěvek k dějinám karetní hry v pozdně středověkých a raně novověkých Čechách. Archeologické rozhledy 49, 106– 123. • •HAZLBAUER, Z., 1992: Středověká hra vrhcáby ve světle dobových pramenů. Archaeologia historica 17, 421– 445. •HLAVÁČEK, I., 1999: Dvůr a rezidence českých panovníků doby přemyslovské a raně lucemburské, Opera historica 7, Václav Bůžek – Pavel Král (edd.), 29–70 České Budějovice. •HUIZINGA, J., 1971: 1971: Homo ludens: o původu kultury ve hře. Praha. •JAN, L., 2005: Počátky turnajů v českých zemích a jejich rozkvět v době Václava II. Listy filologické 128, č. 1, 1–19. •JONES, R., 2013: Rytíři: jejich svět a doba. Praha. •KLÁPŠTĚ, J., 2002: Archeologie středověkého domu v Mostě (čp. 226). In: Mediaevalia archaeologica 4. Praha – Most. •OHLER, N., 2002: Náboženské poutě ve středověku a novověku. Praha. •OMASTA, V.–RAVIK, S. 2005: Karty, hráči, karetní hry. Praha. •VERDON, J., 2003: Volný čas ve středověku, Praha. •WACHOWSKI, K., 2001: Spiitmittelalterliche Ciirtel des Adels in Schlesien im Lichte Archeologischer Quellen, "Zeitschrift fUr Archaologie des Mitte1alters", Bd. 29, 87–112. – 2002: Póznosredniowieczny pas rycerski na Slasku w swietle zródel archeologicznych, Archaeologia Silesiae, t. 1, 230–264. •ZELENKA, J., 2008: Vývoj přemyslovského dvora do 12. století, in: Dvory a rezidence ve středověku 2, MHB 11, Supplemetum 2, 39–55, Praha. • Magické rituály •Stavební obětiny – doklady pověr a zvyklostí spojených s ochranou domu • před zlými silami, katastrofami, lidmi a k zajištění • dostatku, spokojenosti a štěstí jeho obyvatel • • – do základu, pod práh, do první vazby krovu, pod podlahu, • ke komínu, pod okno • • – tzv. svatý kout: v místnosti diagonálně (úhlopříčně) od • koutu s topeništěm – stůl, kolem svaté obrázky • • – obětiny: a) zvířata: živá i mrtvá (drůbež aj.) • b) rostlinné a potravinové (obilí, aj.) • c) mincovní (v kostele) • d) lidské (kosti předků, dítě pod věží na Rokštejně) • e) pravěké nástroje (hromové klíny) • •Hereze – činnost proti oficiálním dogmatům katolické církve • •Čarodějnictví – r. 800 na synodě ve Freisingu vydán spis proti zaříkávání, • věštění, předpovídání počasí nebo jiného druhu čarování, • provinilce měl představený diecéze vyslechnut s cílem doznání • za použití donucovacích prostředků (mučení, upálení) • – 1376: Nicolas Eymeric vydal příručku pro inkvisitory „direktorium • inquisitorum“, („zlatá kniha pro strážce víry“) • – 1486: Jakub Sprenger vydal Kladivo na čarodějnice • •Grimoáry – z fr. grammaire (mluvnice), magické knihy s praktickými návody • přirozené a nadpřirozené magie (předpisy na přípravu magických • preparátů pro léčení, talismanů, amuletů, k vyvolání duchů aj.). • •Porodní báby – praktikovaly léčitelství (byliny) i magii (amulety) •Mastičkářky a šarlatánky – používaly nekalé praktiky k vylákání peněz •Templáři – 1307 až 1314: zištně vykonstruovaný proces proti řádu (Filipa IV.) • Věštění •Hermetismus – soubor okultních (tajných) nauk o stvoření světa a o postavení • člověka zahrnující astrologii, alchymii, kabalu, tarot a magii • – název odvozen od Herma Trismegista pokládaného za vynálezce • věd a autora spisu tzv. Smaragdová deska (Corpus Hermeticum – • co je nahoře, je dole) • – první zmínka ve 4. stol. n .l. u řeckého alchymisty Zosína • •Astrologie – z řec. Αστρολογία: predikční (předpověď) praktika vycházející ze • symbolické interpretace horoskopu vypočítaného podle postavení planet • – 1412: první spis na Moravě od Jana Těšínského popisující výrobu • kamene mudrců • •Alchymie – z arab. al-kimija, disciplína zabývající se experimentováním s chemickými • látkami s cílem transmutace (přeměny) kovů ve zlato prostřednictvím • Kamene mudrců (věřilo se, že jde o univerzální lék a tzv. elixír mládí • přinášející nesmrtelnost) • •Magie – nauka o kontaktu s abstraktním světem pomocí speciálních rituálů • • • • • • • • Ptolemaiův kosmický systém se Zemí uprostřed. Amsterodam r. 1660. Klaudios Ptolemaios (90 – 160 n. l.) – řecký geograf, matematik a astronom zabývající se hvězdopravectvím. Jeho spisy, Almagest a Tetrabiblos, byly používány do pozdního středověku a přehodnocovány začaly být až s novými poznatky v renesanci. Paracelsus (1493/1494–1541) – vlastním jménem Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenhem byl švýcarský alchymista, astrolog a lékař. Georgius Agricola (1494–1555) – vlastním jménem Georg Bauer, německý autor hornické příručky De re metallica, níž kritizuje nesrozumitelný jazyk alchymie a sumarizuje představy o proměně obecných kovů ve zlato nebo stříbro – dělí alchymisty na tři skupiny: v první jsou „praví“, k nimž je sice skeptický, ale neodmítá je (kdyby šlo zlato vyrobit, musela by ho být plná města). Další dvě skupiny odsuzuje: první vyrábějí napodobeniny drahých kovů, druzí provádí různé eskamotérské kousky a zlato prostě vpravují do tyglíků. Michał Sędziwój (1566–1636) – polský šlechtic, alchymista, filosof a lékař – „Chemici [alchymisté] dokázali i bez pomoci Slunce [kámen mudrců] proměňovat železo v měď, čili Venuši. Dokázali také vyrobit z Jupiteru [cínu] Merkur [rtuť], dařilo se též některým vytvořit ze Saturnu [olova] Měsíc [stříbro].“ Význam alchymie •a) objev významných látek a poznání jejich vlastností • (např. kyseliny, hydroxidy, soda a potaš, salmiak). • •b) propracování výrobních technik a postupů • (např. destilace, sublimace, extrakce, tavení, • filtrace, rozpouštění látek). • •c) zavedení nových přístrojů a aparátů • (např. pícky, křivule, chladiče, třecí misky aj.). • •d) rozvoj řemeslné výroby (např. metalurgie, sklářství, keramika, • barvířství, výroba léčiv, vonných a kosmetických přípravků, aj.) • •e) zachování překladů spisů antických filozofů. • •Archivní prameny – poukazují na provázanost alchymie s řemeslem v 16. století, kdy na šlechtických dvorech a v panovnických službách pracovali řemeslníci a zároveň alchymisté, kteří ovládali chemii a metalurgii. Johann Konrad von Richthausen (1604–1663) nebo Wenzel Seiler (?1648–1681) prosluli transmutacemi, ale současně byli vysokými báňskými úředníky. Alchymie na dvoře Rudolfa II. (1552 – 1612) •Tadeáš Hájek z Hájku – přírodovědec a osobní lékař Rudolfa II.; dohlížel na chod laboratoře. • •Tycho Brahe – císařský astronom a astrolog; na zámku Benátkách nad Jizerou zřídil hvězdářskou observatoř (dar císaře). • •Johan Kepler – po Brahem dvorní matematik a hvězdář (zákony o oběhu planet). • •Giordano Bruno – italský kněz obviněný z kacířství a r. 1600 v Římě upálen. • •John Dee – filozof, matematik, spiritista a alchymista, v Cambridgi, kde získal titul mistr svobodných umění (věštil z krystalu). • •Edward Kelley – vlastním jménem Edward Talbot, původně lékarnik a městský písař, 1591 uvězněn na Křivoklátě. Alchymistické symboly chemických prvků. Jan Kepler (1571 – 1630) pracoval na dvoře císaře Rudolfa II. a z finančních důvodů si přivydělával sestavováním horoskopů Přes svoji skepsi sestavil horoskop frýdlantskému knížeti Albrechtu z Valdštejna, v němž vystihl jeho krutý a ambiciózní charakter. Ve druhém horoskopu z r. 1625 mu předpověděl kritické období v roce 1634. •Abrahams I., Życie codzienne Żydów w średniowieczu, Warszawa 1996. •Bílý, P., 2010 –2011: Nálezy nejstarších hracích karet v Čechách a na Moravě“ (od nejstarších dob do r. 1620). Závěrečná práca Rudolfínská akademie Asociace starožitníků, o. s., Praha. •Blažková, K. – Caranová, M. – Frolík, j. – Liška, V. – Matiášek, J. – Vlček, J., Hrací karty v archeologických nálezech Vladislavského sálu. Zlín 2017. •Borecký, V., 2005: Imaginace, hra a komika. Praha. •Borkowski,T., 1995: Gry i zabawy w średniowiecznym mieście na ślasku. Ślady materialne. In: Kultura średniowiecznego Ślaska i Czech. Miasto. Wrocław. •Čechura, J., 2008: Hry v životě středověkého člověka. Pokus o rekonstrukci způsobů trávení volného času ve středověku na příkladu archeologických nálezů pozůstatků deskových her. Rkp. diplomové práce na Ústavu pro pravěk a ranou dobu dějinnou FF UK Praha. •Endrei, W. - Zolnay, L., 1988: Spiele und Unterhaltungen in alten Europa. Hanau. •Hájková, M.,1997: Horno ludens pragensis. Příspěvek k dějinám karetní hry v pozdně středověkých a raně novověkých Čechách, AR XLIX, 1 06-123, 194-196. •Hazlbauer, Z, 1992: Středověká hra vrhcáby ve světle dobových pramenů, AH 17, 421-445. • Literatura •Honl, I.: 1947: Z minulosti karetní hry v Čechách. Nákladem Vladimira Žikeše, Praha. •Horská, P. – Kučera, M. – Maur, E. – Stloukal, M., 1990: Dětství, rodina a stáří v dějinách Evropy. Praha. •Huizinga, J., 2000: Horno ludens. Praha. •Chytil, Z., 1961: Stolní společenské hry. Praha. •Kieckhefer, R., 2005: Magie ve středověku. •Kiersnowski R., 1977: Życie codzienne na Śląsku w wiekach średnich, Warszawa. •Le Goff, J, (ed), 1996: Středověký člověk a jeho svět. Praha. •Mehl, J. M., 1999: Hra. In: Le Goff, J.- Schnitt, J.C. (eds.), Encyklopedie středověku. Praha. •Měchurová, Z 1989: Projevy duchovní kultury ve hmotných památkách na Moravě a ve Slezsku, AH 15,311-321. •Muller, R. A., 2000: Vom Adelsspiel zurn Burgervergniigen. Archiv für Kulturgeschichte 82. •Omasta, V. – Ravik, S., 2007: Karty, hráči, karetní hry. Praha. •Petényi, S., 1994: Games and toys in medieval and early modem Hungary. Krems. •Petráň, J. (ed), 1985: Dějiny hmotné kultury III. Praha. •Prokop, J – Desort, P. – Střelka, J., 2005: Horno ludens. Minulost stolních her v Čechách. Praha. •Sedláčková, H.,: Kamnové kachle a hrací karty z archeologického průzkumu Petrášova paláce. In: Petrášův palác v Olomouci. 56–112. •Šmahel, F., 1990: Archeologické doklady středověké duchovní kultury, AH 15, 295-310. •Unger, J., 1985: Hmotná kultura středověké šlechty v archeologických pramenech na Moravě, AH 10, 323-329. •Unger, J., 1999: Život na lelekovickém hradě ve 14. Století. Brno. •Verdon, J., 2003: Volný čas ve středověku. Praha. •Wachowsky, K – Witkowski, J,. 2005: Henryk IV Prawy- homo oeconomicus czy homo ludens? In: Slask w czasach Henryka IV. Prawego. Wratislavia Antiqua 8, Wroclav. •Winter, Z., 1909: Řemeslnictvo a živnosti šestnáctého věku v Čechách. Praha. •Zíbrt, Č., 1889: Z her a zábav staročeských: příspěvky ke kulturním dějinám českým I., Velké Meziříčí. •Zíbrt, Č., 1888: Dějiny hry šachové v Čechách. Praha. •Zíbrt, Č., 1889: Z her a zábav staročeských. Velké Meziříčí. •