Základy archeologie (8) Doba bronzová a železná Doba bronzová 2300/2200 – 750 př.n.l. •Navazuje na vývoj konce doby kamenné • •Inovace – oddělení specializovaných výrobních činností od zemědělství • – zpracování kovových rud a výroba předmětů z bronzu • (slitina 90 % mědi a 10 % cínu – zvyšuje tvrdost) • •Bronzová metalurgie – 4. a 3. tis. na Předním východě • – přes Balkán se šíří do Evropy • – poč. 2. tis.: stř. Evropa • •Třídění doby bronzové – sev. E: Oskar Montelius • – stř. E: Paul Reinecke • Oskar Montelius 1843 - 1921 •Hlavní kurátor Národního muzea ve Stockholmu •1885: sestavil chronologické • členění pravěku severní • Evropy • •Doba bronzová: 6 stupňů • (I - VI) • •Periodizace je využívána ve Skandinávii, severním Německu a Polsku • ANd9GcQC8GBMWaVDLU9wvr0OMpS96vj76aCfhkjDXjbOFVoUlEaPirxRsw Paul Reinecke 1872 - 1958 •Hlavní konzervátor bavorského památkového ústavu v Mnichově • •vytvořil univerzální chronologický systém členění doby bronzové, halštatské a laténské pro střední Evropu na základě třídění materiálu z Bavorska • •časové úseky symbolicky označil písmeny: • • d. bronzová: B A–D, (dnes + H A–B) • d. halštská: H A – D • d. laténská: L A – D • ANd9GcSpm_pTR1lVs9WvSw905hicEtp7FPNqeSqzDuRw-RJyns8Uo1lN Kultury doby bronzové •Pozdní eneolit: 2400 př. n. l. kultura protoúnětická • • •Starší bronz: BA1-3 2300/2200–1600/1550 únětická • věteřovská • •Střední bronz: BB/C 1 600/1550–1300 středodunajská mohylová • •Mladší bronz BD-HA 1300 – 1000 starší popelnicová pole • fáze: lužická a velatická • •Pozdní bronz HB 1000 – 750 mladší popelnicová pole • fáze: slezská a podolská Inovace •Technologie spojené s dobýváním rud a výrobou bronzové industrie • – bronzová surovina: kovovýroba šperků, zbraní a nástrojů • – starší d. br.: sekery, sekeromlaty • – střední d. br.: meč, srp • – mladší a pozdní d. br.: vývoj kulminuje v civilizaci popelnicových polí • •Řemeslné specializace: hrnčířství, kosťařství •Dálková směna: předmincovní platidla: hřivny, žebra, kroužky • – obchod s kovem propojil Evropu od Skandinávie po Středomoří • – síť severojižních dálkových tras • – přenášení nových poznatků z egejské oblasti: pohřby v nádobách • – rozvoj zemědělské výroby, výstavba hradisek • •Sociální stratifikace a rozvoj náboženských představ: • – kmenoví náčelníci a válečníci jsou pohřbíváni v bohatě vybavených hrobkách • – náboženské představy: polyteismus • – vyspělá společenská organizacerodových společenství • – etnogeneze prvních evropských etnik : Keltů, Germánů, Ilyrů, Skýtů, Thráků • Starší doba bronzová •Závěr eneolitu a počátek doby bronzové: 2300 až 2000/1900 • – vyznívání vývoje lokálních skupin KŠK a KZP • •Skupina Chlopice-Veselé: • – rozšířena hlavně v jižním Polsku: na Krakovsku • – sídliště: Baborow u Glubczyc, Bienkovwicwe u Krakova) • – z Polska pronikla malokarpatskými průsmyky na jz.Slovensko a na vých. a stř. Moravu • •Kulturní vývoj ve starší době bronzové: • • Únětická kultura – počátek (protoúnětická fáze) v eneolitu • – v klasické fázi je současná s nitranskou skupinou • • Nitranská skupina – ze záp. Slovenska pronikla na vých. Moravu a do Slezska • • Věteřovská skupina – vyplňuje závěr starší doby bronzové • • • 113_376_1 images Únětická kultura •Původ – z předchozího eneolitických kultur • – název: podle eponymní lokality v Úněticích (Čeněk Rýzner) • •Morava – vznik: na jv. Moravě na konci eneolitu (2300/2200 př.n.l.) • – základ: KŠK a KZP • – ovlivněna vývojem v Karpatské kotlině (kultura Nagyrevská) • – nejstarší nálezy: Znojemsko, Podyjí, Moravskokrumlovsko, Haná • • – postup: a) Pomoravím do Dolnomoravého úvalu • b) podél pravobřežních přítoků Moravy do Dyjskosvrateckého úvalu • • – na levém břehu Moravy: sídla nitranské skupiny • •Čechy – základ: protoúnětické osídlení • – KZP a Nagyrevská kultura (JV Evropa) • – ovlivnění skupin tzv. epišňůrového komplexu • – rozšíření: vých. část stř. Čech: Polabí a dolní Poohří • – osídlení zaujalo nejúrodnější a klimaticky nejpříznivější regiony • (200 až 300 m.n.m.) • • Pohřebiště •Morava – kostrové, později žárové hroby; cca 100 pohřebišť • – na návrších a terasách podél řeky Dyje ve značných vzdálenostech • – protoúnětická: pouze kostrová • – menší okolo 2 až 3 desítek hrobů: Pavlov u Dolních Věstonic: 47 H • •Ritus: a) kostrový – na pravém boku hlavou k J (převažuje), i 3 kostry v hrobě • b) žárový – vzácný, vliv KK (spolehlivě jen Marefy, Bedřichovice • – spálené hromádky kostí v elipsovitých jamách • milodary: keramika • •Hrobové jámy – obdélné či oválné, Opatovice u Rajhradu: zbytky trámů • • Milodary – doložena genderová diferencovanost pohřebního inventáře • lukostřelecká výbava: převážně v mužských hrobech • • 1. keramika – nejčastěji uložena u hlavy a u nohou • 2. lukostřelecká výbava – silicitové dýky, šipky, kančí kly (mužský milodar) • 3. ženská výbava – různorodá a nelze stanovit typicky ženský milodar • Inventář hrobů •Totožný u kostrových i žárových hrobů: většinou džbán, hrnec + mísa (stopy užívání) • • 1. Keramika – hrubá, špatně vypálená s hlazeným povrchem • – členěná profilace: odsazené hrdlo, zalomená výduť • – tvary: džbány, hrnce, bezuché nádoby, mísy na plášťových nožkách • – výzdoba: a) rytá (klikatky, rýhy) • b) plastická – svislá žebra, lišty • • 2. Kamenné nástroje – zbraně: a) štípané: pazourkové šipky, dýky, ,sekerky • b) hlazené: nátepní destičky • – nástroje: čepelky, škrabadla, pilky • • 3. Kostěná industrie – a) šídla, hroty, ploténky z kančích klů (u pánve, za hlavou •´ b) ozdoby z provrtaných psích zubů • • 4. Měděná industrie – jednoduché vlasové ozdoby (vzácné), jehlice • • 5. Korálky ze skleněné hmoty – zelené, Marefy: (kolem prostředníku) 113_374_1 Klasická únětická fáze •Čechy – rozdíly mezi místními skupinami: • • - 8 sídelních regionů: • 1. V. část stř. Č: Čáslavsko, Kutnohorsko, Kolínsko • 2. střední Č: Pražsko, Slánsko, Brandýsko, Mělnicko • 3. SZ Čechy • 4. Pojizeří: Mladoboleslavsko • 5. SV a Vých Č: Novobydžovsko-Jičínsko, Hradecko, Pardubicko • 6. Berounsko • 7. Již. Č : kolem toku Vltavy • 8. Z a JZ Č • •Morava – tvoří samostatnou oblast napojenou na Karpatskou kotlinu, • (Slovensko) a Rakousko • – únětické lidstvo se zde setkává s obyvatelstvem nitranské skupiny a • proniká dále na Slovensko a sporadicky i do Slezska •Sídliště: • •Čechy – výšinná v exponovaných polohách: ostrožny, vrcholky kopců u toků • Vraný , Slánská hora ve Slaném • – zpočátku ohrazené alespoň příkopy (Praha-Vinoř, Klučov – 1,5 ha) • – jižní Č: 20 sídlišť podél Vltavy • – mocenská, výrobní a distribuční funkce: Velečin, Dobřejovice • – mohutné opevněni • – kovolitecká výroba: tyglíky + odlévací formy (Skočice) • • • • • • •Morava – starší neopevněná • – mladší opevněná • – žádné sídliště nebylo odkryto celé • – zjištěné objekty nebyly zkoumány • Cezavy u Blučiny: výzkumy od 40. let db22 •Pohřebiště: • • Zakládána v blízkosti osad • Moravská pohřebiště nejsou tak četná jako česká: • Č: Polepy u Kolína - 142 H • M: Rebrešovice - 83 H • •Plochá kostrová pohřebiště: hroby ve skupinách (příbuzenství ?) • •Ritus: Č: – skrčená poloha (M i Ž) • – na pravém boku, hlava k J, paže před obličejem • – hrobové jámy: obdélné se zaoblenými rohy, hl. i 2 m • • M: – ve skrčené poloze: muži: na pravém boku, ženy na levém • •Keramika – hrobová: kvalitně vypálená s vyleštěným povrchem • u hlavy, nohou, před trupem za zády • – sídlištní: hrubě zdrsněný povrch (praktické důvody) • – tvary: džbán, hrnec, mísa, amfora a bezuchá amfora aj. • • 113_375_1 imagesCAIO7M2D Bronzová industrie •ve starším období spíše výjimečná – pouze ozdoby •v mladším období i v hrobech, na sídlištích, v depotech • •Ozdoby: jehlice, čelenky, drátěné záušnice, spony, nákrčníky, prsteny • •Zbraně a nástroje: dýky, sekery, sekeromlaty křtěnovského typu, kopí • • Předmincovní platidla: • • 1. Hřivny – měděné ingoty kruhového tvaru se zesíleným středem (200 g) • 2. Žebra – různého typu (190 g i 80 h) • • Broušená industrie: sekery, sekeromlaty, palice s vrubem • • • Štípaná industrie: srdčité šipky, srpové čepelky, škrabadla, čepele • • Kostěné a parohové předměty: šídla, dlátka, korálky, závěsky z kančích klů • • imagesCARJKGKV images imagesCARMBSH2 imagesCAY0YE6T •Rozšíření: Morava – bývalý areál únětické kultury s enklávou na Opavsku • Čechy – z Moravy přes východní Čechy se šíří do středních Čech • •Pohřebiště: absence pohřebišť • nálezy koster na sídlištích: • • Leskoun u Olbramovic - 2 hroby: 1 mužský se sekeromlatem • 2. dětský v pithoi • • • • • • • • mohylníky: Borotice • • • • Věteřovská skupina db24 •Sídliště – nížinná: na terasách nad vodními zdroji (již., jv. a jz. svahy) • – výšinná: opevněná výrobní, obchodní, mocenská centra • •Keramika – hrnky, mísy, misky, amforky, koflíky, osudí, aj. • •Bronzová industrie: zbraně: sekeromlaty, dýky, kopí aj. • ozdoby: c-náramky, jehlice, prsteny • • •Kostěná a parohová industrie: palice, šídla, hroty, hladítka, brusle, • parohové zděře zdob. mykénskými vlnicemi • • • untitled imagesCAEA77LG imagesCAF2OO6M Mohylové kultury Střední doba bronzová •Dochází ke kulturnímu sjednocení, které se projevuje v: • • a) tvarech a typech artefaktů (bronzů) • b) pohřbívání pod mohylami • •Změny – původ je hledán v Karpatské kotlině, odkud se šíří nové impulzy na • západ do střední a západní Evropy, kde se vyvíjí komplex • mohylových kultur: • • 1. Rozšíření – střední Podunají: ústředí vzniku • odtud proti toku Dunaje do středního • Německa a sv. Francie • • Čechy, Morava, jz. a záp. Slovensko, Dolního Rakousko, • • 2. Pohřební zvyk – mohylové násypy: v podunajské zóně odvozován od • neolitických kultur a vlivů ze • severokarpatské oblasti • • •Komplex mohylových kultur – regionální okruhy a lokální skupiny • • •Čechy: • • 1. Středodunajská skupina – stř. Čechy, Morava, Dol. Rakousko, jz. Slovensko • • 2. Česko-falcká skupina – již. + záp. Čechy, Bavorsko, Falc • • 3. Karpatská skupina – jižní Slovensko, Maďarsko Středodunajská skupina •Vznik – plynulým vývojem z věteřovské skupiny za působení vlivů z JV • • již. Morava: krystalizační centrum (vývoj přímo z věteřovské) • • sev. Morava a Slezsko - samostatná skupina mohylových kultur • • Čechy – od východu pronikání jihovýchodních prvků z věteřovské • – území Čech rozčleněno do několika skupin • • • •Pohřebiště: mohylová: průměr: 5 až 20 m, výška: 0,5 až 2 m • hroby: pod mohylou většinou 1 – 3 • • plochá: je pravděpodobné, že byly původně pod mohylou • hroby kostrové: ve skrčené či natažené poloze • •Sídliště: nížinná – většinou s dobrým výhledem do krajiny • – nemusí být situovány v bezprostřední blízkosti pohřebiště • výšinná – opevněné osady: • – hradiska: Bezměrov u Kroměříže, Hradisko u Svitávky, Přítluky • – • • • • • • db43b Kramika: – jemně plavená – rýhování, žlábkování – povrch: leštěný (z hrobů) img591 Olomouc-Slavonín: sídliště 1995/7: dům d. – 18,3 x 7,7 m základový žlab s trámy Bronzová industrie • • •Sekery •srpy •Meče •dýky s rukojetí •sekeromlaty • • • db43a Českofalcká mohylová skupina •2 sídelní komory: a) Domažlicko • b) Plzeňsko • •Mohylníky – několik desítek (Dýšina, Křtěnov, Podražnice) • – prosté násypy i kamenné věnce po obvodu, kamenná jádra • •Sídliště – dlouho nebyla známa: 70.-80. léta - průzkumy výšinných hradisek • •Pohřebiště – birituální: ostatky na úrovni povrchu • a) ženské pohřby: spíše kostrové • b) mužské pohřby: spíše žárové • c) kenotafy: bez lidských ostatků s milodary • •Keramika – někdy zdobena bílou inkrustací • •Bronzy – vlivy Karpatské kotliny: sekeromlaty Křtěnovského typu Mladší a pozdní doba bronzová •Kulturní komplex popelnicových polí 2 časové úseky: • •Mladší d. bronzová: 1300 – 1000 starší popelnicová pole (PP) •Pozdní d. bronzová: 1000 – 800/750 mladší popelnicová pole (PP) • •Název – odvozen od způsobu pohřbívání: převažuje žárový ritus • – kremace ukládána do tzv. popelnic a ty do hrobů na • velkých plochých pohřebištích, zvaných „popelnicová pole“ • •Forma pohřbívání – společná všem kulturám popelnicového okruhu • od Německa po Karpatskou kotlinu Komplex popelnicových polí •Stř. Evropa – 4 kulturní okruhy komplexu popelnicových polí: • • 1. Hornodunajský – též jihoněmecká p. p.: horní Podunají včetně Čech • • k. knovízská (stř., sz a již. Č) - štítarský st. - k. bylanská • k. milavečská (záp. a již.Č) - nynická sk. (jen záp.Č) - halštat. mohylová • Chebská sk. - okolí Chebu - nynická sk. • •2. Středodunajský – stř. Podunají: již. Mor., vých. Čechy, jz. Slovensko, záp. • Karp. Kotliny, Dol. Rakousko, záp. Maďarsko, Štýrsko, • Slovinsko, Chorvatsko, vých. Čechy • • k. velatická – k. podolská – k horákovská • •3. Lužický – sv. Čechy a stř. a sev. Morava, Slezsko až k Baltu, sev. Slovensko • • k. lužická – k. slezská – k. platěnická • •4. Karpatský – Slovensko • Knovízská kultura •Rozšíření – 2 velké sídlení oblasti: • a) střední Č - jádro území v okolí Prahy • enklávy: Berounsko a Hořovicko, Zdicko, • b) sevezozáp. Č - na levém břehu Labe, hranice na Slánsku • •Geneze – vyvíjí se z předchozí středodunajské mohylové kultury •Název – podle sídliště Knovíz u Slaného (1892 výzkumy V. Schmidt a J.Felcman) • •Pohřebiště – situovány poblíž sídlišť (Kolín, Štítary), mohyly •Ritus – od počátku žeh (ostatky ukládány do popelnice s otvorem ve dnu) •Kostrové pohřby: – v nejstarším stupni se nevyskytují vůbec • – některé jsou pietně uloženy (v pokrčené i natažené poloze) • – v jamách s odpadem, rozbitou keramikou a zvířecími kostmi • – zvláštní pohřby: neobvyklá poloha, zohavení mrtvol •Sídliště – značný počet, i několik u jednoho pohřebiště a značně rozsáhlé • db79 db55 Štítarský stupeň •Pokračování v pozdní d. b. a halštatské na ni navazuje bylanská kultura • •Název – podle kostrového dvojhrobu ve Štítarech u Kolína, 1895, 16 nádob • •Rozšíření – bývalé knovízské území, směrem k jihu osídlení řídne • •Sídliště a) nížinná – pokračuje vývoj knovízských osad, vedle nichž vznikají • nové vesnice (dvorcové uspořádání) • b) výšinná – v ml. době bronzové se opevňují • Závist u Prahy, Plešivec u Hořovic) • •Pohřebiště – menší, do dvou desítek hrobů: Praha-Pankrác, Zdice • •Ritus – mohyly úplně mizí, jen ploché žárové hroby • – hroby chudě vybaveny, jen urna s kremací Milavečská kultura • •Vznik – vyrůstá ze základů česko-falcké kultury • •Rozšíření – západní a částečně jižní Čechy - Lužnice, Pootaví • – hranice s knovízskou oblastí není jasná • •Název – 1921: J. Eisner podle mohyly v Milavči u Domažlic (1883) • •Pohřební ritus – starší fáze: kremace ukládána na zem nebo do jamky • nad hrobem mohyla (kamenné věnce) • • – ml. fáze: zabrány neosídlené prostory (Rokycansko) • • – pohřebiště: spíše menší hřbitovy, ploché žárové hroby • – na centrálním území jsou ploché hroby ojedinělé • – od středního st. se objevují ploché hroby bez násypů • •Sídliště – většinou nížinná, žádné nebylo systematicky zkoumáno (sběry) db65 Nynická skupina •Pokračování milavečské kultury • •Ovlivněna jihoněmeckými popelnicovými poli • •Enkláva v již. Č. (dolní Pootaví, Lužice) • • • • • •Název – podle žárového pohřebiště sz. Plzně: 1953 – výzkum Věra Šaldová • •Pohřebiště – ve st. fázi se vyskytují mohyly (BD-HB) • – později místo mohyly nastupuje plochý hrob s žárovým • pohřbem v popelnici či jamce nebo je kremace rozhozena • po celém dnu jámy (Nynice, Radčice) • •Sídliště – rovinná, výšinná, početná db82 Středodunajský komplex popelnicových polí •Šíří se ze středního Podunají a vyrůstá ze základů středodunajské mohylové kultury střední doby bronzové • •Rozšíření – jižní Morava, SZ Slovensko, Dol. Rakousko, záp. Maďarsko, • Slovinsko, Chorvatsko • •Hranice – na severu sousedí s lužickými popelnicovými poli • Tišnovsko: jižní svahy Drahanské vrchoviny – Vyškovsko – • Uherskohradišťsko: Veselí n. Moravě • •Periodizace – 3 hlavní časové úseky: • • 1. mohylovo-velatický horizont • • 2. plně vykrystalizované kultury: • k. velatická - jižní Morava • • 3. závěrečná fáze: (HA2 – HB3) • k. podolská – jižní Morava • • Velatická fáze • •Rozšíření – centrum: jižní Morava, JZ Slovensko, Dolní Rakousko • – koncentrace osídlení: Brněnsko, Pavlovské vrchy, Znojemsko, • Ivančicko, Moravskokrumlovsko, Vyškovsko • •Pohřebiště – 1: běžné žárové hroby s větším počtem nádob • 2: izolované mohyly mimo pohřebiště (komorové hroby, bohaté) • •Sídliště – 1. Zemědělské sídliště: neopevněné u vodních toků, na terasách • Lovčičky – 60. léta, cca 100 obj. domy kůlové konstrukce • ve skupinách kolem centrální halové stavby • • 2. Výšinné opevněné osady: na ostrožné nad meandry roků • Czezavy u Blučiny, Leskoun u • Olbramovice, Kněždub u Šumárníku • •Keramika – ostrá profilace (amfory okraj, hrdlo, tělo) • – dvojkónické nádoby (okříny) • – mísy, džbánky, koflíky, šálky • • • • • • db68 db68a Podolská fáze •V pozdní době bronzové navazuje na velatickou • •Název – podle hradiska v Podolí • •Sídliště – osady nebyly zkoumány, známy hlavně ze sběrů • – půdorysy víceméně neznáme (Bulhary, Troubsko) • – zhoršení klimatických podmínek vedlo k výstavbě bytelnějších • domů s mírně zahloubenou podlahou • •Hradiska – větších rozměrů bez vnitřního členění • – fortifikace: hlinito-kamenné náspy na vnější straně zpevněné • palisádou nebo nasucho kladenou kamennou zdí, • vnitřní konstrukci tvořily dřevěné rošty • (Brno-Obřany, Líšeň, Klentnice) • •Keramika – na počátku esovitá profilace • – na konci ostřejší tvary • • • db88 db89 Lužická kultura •Vznik – několik nezávislých krystalizačních center: stř. a záp. Morava • – není jednotná, polská větev je samostatnou kulturou • – vyvíjí se ze středodunajské mohylové kultury • •Rozšíření – od Labe po Vislu a dále na východ • – na sever dál do Pobaltí • – jižní hranice v Pojizeří a Polabí v Čechách • – hranice: tok Labe, Železné Hory (Bakov), Českomoravská • vrchovina, severně od Brna na Tišnov (Brno už pod • vlivem kultury středodunajských popelnicových polí), • Drahanská vrchovina (Vyškov), Veselí nad Moravou, • Nové Město nad Váhom, Nitra, Levice a dále na východ • (Horní Ipel, Hornád, ad.) • – enkláva: na Ústecku a Chebsku • (hranice od doby věteřovské kultury, asi i etnický význam) • •Keramika – vývoj od ostré profilace k postupnému změkčení • – výzdoba nejprve „Buckelkeramik“ k souvislému žlábkování • – tvary: dvojuchá amfora, tykvovitý okřín, látky, šálky, • misky a teriny (char. pro staroluž. období, poté • •Pohřebiště – nejstarší fáze: mohylníky s mohylami konstrukce: • – Kostelec u Holešova (30) nebo Pavlovice (20) • – Zábřežsko: mohyly s ustrinou (žároviště) db51a Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Slezská fáze • Název – 1892: J. L. Píč na své první archeologické cestě po Čechách • pro nálezy, analogické jako v Dolním Sasku • – označení respektuje představy o migraci ze severu • – Morava: kontinuita lužicko - slezského stupně • – vých. Čechy: je mezi lužickou a slezsko - platěnickou je hiát • •Pohřebiště – Malá Haná a v sev. povodí Moravy: plochá žárová pohřebiště • popelnicové pohřby (99%). • Tišnov, Vlachovice nebo Sehradice, Kietrz v Polsku (tisíce hrobů) • •Sídliště – Předmostí u Přerova: ohněm zničená zahloubená chata se zachovaným • inventářem pod spadlým stropem • (nádoby na kruhových podložkách) • – Dědinka u Štemberka, Želechovice a Chřásťany na Kroměřížsku • – nálezy bíle líčené omítky: kůlové nadzemní domy • •Hradiska – Kotouč u Štramberka (6 až 7 depotů, koncentrace výroby a obchodu) • Holý Kopec u Buchlovic, Úvalno, Hostýn, Leskoun u Olbramovic, • db75 db84 db76 Doba železná 1. Starší: doba halštatská (8. – 5. stol. př. n. l.) 2. Mladší: doba laténská (5. – 0 n. l.) • •´ HC 1 (a) časný stupeń: Ia 2. pol. 8. stol. • HC 1 (b) starý stupeň: Ib 1. pol. 7. stol. • HC 2 střední stupeň: IIa 2. pol. 7. stol. • HD 1 mladý stupeň: IIb 1. pol. 6. stol. • HD 2 pozdní stupeň: IIIa 2. pol. 6. stol. • HD 3 konečný stupeň: IIIb 1. pol. 5. stol. • •Střední a SZ Čechy – Bylanská kultura •Jižní a část záp. Čech – Halštatská mohylová kultura •Západní Čechy (Plzeňská kotlina) – Nynická skupina (pokračuje z HB) •Sv Čechy, sev. Morava, Slezsko – (Slezsko)platěnická kultura •Jižní Morava – Horákovská kultura Doba halštatská (700 – 500 př.n.l.) okolo r. 700 př.n.l. začíná ve střední Evropě starší doba železná – železo, které v předchozím období závěru pozdní doby bronzové (Reinecke HB3) se zde objevovalo jen výjimečně, začíná nyní zdomácňovat a být ... Doba železná Halštatská kultura •Starší doba železná v prostoru severně od Alp •Rozšíření – od Francie až po Karpatskou kotlinu • •Název – podle eponymní lokality Hallstatt v Hor. Rakousku • – 1871: poprvé použil švédský archeolog Hans Hildebrand (1871) • – 1903: Paul Reinecke ji rozdělil do stupňů A-D • dnes halštatem nazýváme jen stupně C-D (přesah do LT A) • • Hallstatt – sídliště a pohřebiště (2000 H) • – solný důl: komunita obchodující se solí, těžba cca 500 let • – zkoumané v letech NHM ve Vídni: 1846 – 1863 • – na pohřebišti žárové i kostrové hroby: množství luxusního • zboží z jihu a jihovýchodu, železné předměty, jantar, • slonovina a sklo • – konec pohřbívání kolem r. 300 B.C • – osídlení končí vyčerpáním dosažitelných ložisek • • Doba bronzová a halštatská na Moravě - Home | Facebook Základní znaky halštatu •Vyspělé hospodářství: • – přechod od výroby bronzu k železu bez výrazného předělu • – nová surovinová základna odvrátila krizi vyčerpání ložisek • – rozvinutá černá metalurgie: výroba železa, náročnější, ale levnější a dostupnější. • •Výrazně stratifikovaná společnost: • – tzv. vojenské demokracie: napodobování životního stylu antické aristokracie • – vládnoucí vrstva s bojovnickou družinou (elity), centrální hrady, velmožské hrobky, • soupravy, bronzové nádoby • – obchodníci a řemeslníci na chráněných hradištích • – zemědělské venkovské obyvatelstvo • •Rozvinutý polyteismus (mnohobožství): • – náboženství s výraznou úlohou božstev: připomíná řecké báje • – ceremonialismus, sakrální areály na vyvýšeninách • – býčí motivy: symbol plodnosti • – kultovní vozíky: solární božstva, měsícovité idoly • •Jednotný umělecký a výzdobný styl – odvozen od řeckých vzorů geometrického období. • •Obchod se Středomořím – jantar, kožešiny, otroci, dřevo, zlato • • • •Halštatský ohruh – souvislý pás kultur od střední Francie severně Alp • po Karpatskou kotlinu a sz. Balkán, kde navazuje na silně • pořečtěný svět illyrských a thráckých kmenů • • Hranice – zhruba mezi Dolním a Horním Rakouskem a mezi • Čechami a Moravou • • • a) Západní – území dřívějších hornodunajských (jihoněmeckých) • popelnicových polí od Francie po Horní Rakousko • – pozdější oblast keltské pravlasti • • Bylanská kultura • Halštatská mohylová kultura • • b) Východní – od Moravy směrem na jihovýchod • • – typické velmožské hroby bez vozů, žeh, kvalitní • pohřební keramika (vysoké vázovité tvary, • geometrická výzdoba, malování, tuhování) a • kultovní předměty • • Horákovská kultura • Platěnická kultura • • Kulturní okruhy •Čechy: • • 1. západní a jižní - Halštatská mohylová kultura • 2. střední a severozáp. – Bylanská kultura • 3. východní – Slezkoplatěnická kultura • •Morava: • • 1. střední a severní – Platěnická kultura • 2. jižní Morava – Horákovská kultura • Bylanská kultura •Vznik – ze základů štítarského stupně (plynulý přechod) • •Název – podle pohřebiště Bylany u Českého brodu, 1895-6 prokopány J. L. Píčem • •Rozšíření – 3 oblasti: a) východočeská - Kolínsko, Poděbradsko, Kutnohorsko, • b) středočeská - Pražsko, Mělnicko, Slánsko, Berounsko • c) severozápadočeská - Lovosicko, Litoměřicko, Lounsko • •Sídliště – běžné zemědělské nehrazené osady i hradiště: je jich méně • •Pohřební ritus – a) kostrový: v knížecích mohylách • b) žárový: popelnicové nebo jámové • •Knížecí hroby: 1. Komorové: a) velké komorové pod mohylou: knížecí s vozem • b) bez vozu: stejně vybavené, s koňským postrojem • c) komorové hroby bez vozu i postroje: • Interpretace: Protokelti nebo domácí elita • 2. Jámové – chudé, jen s ozdobami a keramikou • 3. Žárové jámové a popelnicové – hroby bez mohyl • hrob Plaňany untitled •Keramika – pro funerální účely ve velkých sériích • – špatně vypálená s dobře upraveným povrchem • – cihlově červený až žlutý povrch • – výzdoba: rytá, malovaná, plastická • •Tvary – zásobnice (velké až 1m vysoké nádoby) • amfory, mísy, soudkovité a vejčité hrnce • •Kovový inventář: 3 skupiny : • • 1. Šperky: nárkčníky, náramky, spony • 2. Ozdoby koňského řemení a kování vozů • 3. Zbraně a nástroje: meče železné i bronzové • • Halštatská mohylová kultura (8. – 1. pol. 6. stol.) •Pokračování milavečské a nynické fáze ve starší době železné • •Rozšíření: – skupina západočeská: záp. a již. Čechy, Horní Falc • – skupina jihočeská: povodí Vltavy •Výzkumy – F. X. Franc, 19. stol. • • •Pohřebiště – Sedlec Hůrka: 44 mohyl (stř. d. br.) + knížecí pohřeb na • Manětín Hrádek: 188 žár. hrobů, maskovitá spona • •Hroby – znovu se objevuje budování mohyl, které se stávají dominantními ( • mohyly: čtyřúhelná dřevěná komorová konstrukce s dřevěnou hrobkou • kremace se ukládala do nádoby nebo na hromádku • •Sídliště – nálezů je poměrně málo, nová sídelní forma: dvorec (kolem 1ha) • •Hradiště – Vladař , Bukocec, Cřešťovice • NORMAL~4 Platěnická kultura 8. – 6. stol. • •Název – J. Filip podle pohřebiště v Platěnicích u Pardubic • vých. Č: označení slezskoplatěnická (hranice nezřetetelná) • •Rozšíření – sv. Č: Hradecko, Pardubicko, Chrudimsko • – sev. M. a Slezsko: osídlení stejné jako ve slezské fázi • •Vznik – sv. Č.: považována za samostatnou kulturu • – sev. Morava: vyvíjí se platěnická kultura • •Pohřebiště – Vých. Č: kolem 150ti, rozsáhlá se stovkami hrobů • Platěnice: cca 300H, Skalice: 300, Třebešov: 200, Polsko - tisíce • – ritus: výhradě žárový, kremace převážně v popelnici i jamce • keramické milodary: 10 až 50 nádob • – označení: sloupkem (kůlové jamky), zřídka malou mohylkou • •Sídliště: 1. agrární neopevněná: 5 až 10 ha, stovky objektů: Palonín, Skalice n. Svitavou • sídelní objekty: nadzemní i zahloubené zemnice • hospodářské jámy – obilnice • 2. hradiska: Kotouč u Štramberka • • •Kotouč u Štramberka – přes 10 ha, zničen lomem vápence (od r. 1880) • – 1950: výzkum L. Jisl a Fr. Prošek z AÚ Praha • – 1951: řez valem – fortifikace na kulturní vrstvě • konstrukce: hlína+kameny bez čelní stěny • – 1959: výzkum V. Šikulová + J. Pavelčík • – po zániku byl Kotouč osídlen půchovskou kulturou Štramberk-Kotouč Horákovská kultura •Název – 1941: J. Böhm navrhl označení horákovská skupina podle • bohaté velmožské mohyly (též název bučovická skupina) • •Vývoj – vyrůstá plynule z podolského podloží, s nímž se geograficky kryje • •Rozšíření – a) západní skupina: Oslavansko • b) střední: Brněnsko • c) jihozápadní: Znojemsko • d) východní: Ždánický les • •Sídliště - a) agrární – nížinná (Brno-Maloměřice, Řečkovice, Drysice, • b) výšinná – opevněná (Brno-Líšeň, Obřany) • c) jeskynní – (Babice-Výpustek, Mikulov-Turold-od HB) • • – v pozdním halštatu vznikají menší hradiska o rozloze cca 0,5-1 ha • (Diváky, Vedrovice, Jevišovice) • •Sídelní objekty: • • a) zemnice s hospod. objekty: čtvercový, obdélný půdorys ( hl. 1,5–2 m) • b) kůlové chaty nadzemní konstrukce: 5 x 7 m (stěny omazány hlínou) • c) výrobní objekty: kumulace tkalcovských závaží – textilní dílny, pece • • Ritus: • • a) žárový – hroby: velké rozdíly: • 1. prosté – ve starší fázi - kremace uložena v nádobě • 2. komorové - velké mohyly s bohatými komorovými hroby • • b) kostrový – pohřby význačných jedinců v komorových hrobech pod mohylami • •Karamika: • • Starší – je celkově hrubší, povrch tuhován, vlešťovaná výzdoba • – amforovité zásobnice s kužel. hrdlem – plynulá profilace • • Klasická – světlý hnědý či žlutočervený povrch, ryté ornamenty, malování • • Vrcholné stádium – Býčí skála, nástup lahvovitých tvarů • • Býčí skála •Jeskyně v Moravském krasu z pozdní doby halštatské • •1872: při těžbě písku nález bronz. figurky býčka • •1867-68, 1870-71: paleolitické výzkumy J. Wankela • •1936-38: výzkumy K. Absolona • •J. Wankel – nález interpretoval jako pohřeb bohatého náčelníka s vozem, který byl • spálen ve srubu, obřad provázely krvavé oběti, pak zavalen • vápencovými balvany (poháry z lidské lebky, usekané paže) • •Další teorie – karavana kupců, kteří se do jeskyně uchýlili před nájezdem Skýtů a byli • jimi pobiti (? jeskyně většinu roku nepřístupná); kultovní poklad • • – nálezy skýtských šipek, čakanu aj. (není doklad nájezdu) • •Dnes – kmenové kultovní místo (svatyně, jeskynní pohřebiště): 2. pol. 6. stol. • – pohřební jeskyně s dlouhodobějším ukládáním zemřelých • • • •Konec doby bronzové – do střední Evropy pronikají v několika vlnách • nomádské kmeny, jejichž etnicita je nejasná • – podle zpráv antických autorů jsou to: • •8. stol. Kimeriové – konglomerát různých nomádských skupin, které • započaly období kočovnických nájezdů • – až po Brno doloženy hroby skupiny Mezöcsát (Maďarsko) • – v Č a na M: depoty s kimerijskými bronzy • (hrob z Hostomic u Bíliny - HB 3) • •konec 6. - 5. stol. – Skythové: v několika vlnách z černomořských • stepí pronikli do Podunají a Karpatské kotliny • •5. stol. – Skýthy vystřídali Keltové, o nichž se antičtí autoři zmiňují již v 6. stol. • – Morava nebyla první vlnou Keltské okupace zasažena • – Čechy z větší části příslušely k oblasti, jenž tvořila okrajovou část • původní keltské pravlasti Pozdní Halštat Pozdní Halštat •1. pol. 6. stol. – období rozkvětu, pak úpadek • • – nájezdy Kimériů, sarmatů a Skýtů do Karpatské Kotliny a Podunají • • – Slovensko: pohřebiště typu Chotín s kostrovými pohřby • jezdců a skýtskými zbraněmi • •pol. 6. stol. – na jižní Moravě zásah vekerzugské kultury z přilehlého jihozápadního • Slovenska, což přineslo: • • a) výrazné zchudnutí hmotné kultury (chudě vybavené hroby) • • b) přerušení pohřbívání na dosavadních pohřebištích • • c) síť menších útočištných hradisek • • •. 6/5. stol. – zničení řady hradisek, která jsou obnovena, ale menší (okolo 1 ha) • • – opevňovány jsou jen vrcholky kopců • • Mladší doba železná doba laténská (450 – 0 n. l.) •Název – Řekové: Keltoi • – Římané: hovořili o Galech • •Původní sídla – na jihu Alp, východní Francie až bavorsko-rakouské pomezí • – k původní „pravlasti náležela i záp. část Čech • •Příčiny expanze – od 5/4. stol.: nejspíše kořistnické výpravy • – později přelidnění • •La Téne – název keltské kultury podle lokality na břehu Neuchâtelskho jezera • – 1853/4: po kruté zimě došlo k poklesu hladiny • nálezy z období kolem r. 100 • – Ferdinand Keller: poukázal na odlišnost od nálezů z Hallštatu • – 1872: Hans Hildebrandt: švédský archeolog, který vyčlenil dobu • laténskou jako dobu předřímskou • • Expanze •Herodotos z Halikarnassu – řecký historik z 5. stol. • – prameny Dunaje (Istros) jsou v zemi Keltů u města • Pyrene (Hor. Dunaj) • – Kelty označil jako Keltoi • •Titus Livius – římský historik († 17 př.n.l.) • – výboje zapříčinil biturgijský král Ambigatus (již. F.), který vyslal • syny hledat nová sídla (přelidnění) • Segovesus: usadil se v oblasti Hercynského lesa (Pannonie ?) • Belovesus: Itálie • •Gaius Julius Caesar (100 - 44 př.n.l.) • – Commentarii de bello Galico • – 52/1: sepsal na válečném tažení • – v 7 knihách vylíčil 7 let války v Galii • • •Boiohaemum – země Bójů, uvádí Strabón, P. C. Tacitus a Valrius Paterculus • – jméno Bójů je považováno za ilyrské či Venetské • – Hercynský les: sev. Dunaje (Würzburg-Linec-Vídeň-Bratislava) • •Bójové – mezi kmeny, které napadly Itálii ve 4. stol. (Bononia – Bologna) • • • •pol. 5. stol. – doznívá geometrický halštatský styl, který vystřídal • časnělaténský výzdobný styl: původ v oblasti sev. a • stř. části Apeninského • poloostrova (Etrurie) • •Starolaténský styl – luxusní předměty: do Čech se z Itálie dostávaly • dálkovým obchodem: příslušníci „knížecí“ vrstvy • (pohřby pod mohylami) • • •Tzv. keltská pravlast – vých. Francie, Švýcarsko, j. a jz. Německo, Čechy • • – převrstvili předchozí prakeltské osídlení Čech, k • němuž se počítá bylanská i halštatská mohylová • kultura i tzv. časně laténské osídlení • • (prokázáno na Slovensku – u Bratislavské brány, na • Moravě i v Dolním Rakousku (HD3/LA) Expanze •Pyrenejský poloostrov – 3. až 2. stol.: v několika vlnách • – splynuli s domácím obyv. (keltoiberská kultura) • •Francie – 3. stol.: ovládli jižní Francii • •Itálie – přes alpské průsmyky; 387/6: napadli Řím • •Britské ostrovy – 1. stol.: G. J. Caesar: dvě výpravy • •stř. Evropa: střední Podunají, Polabí, Slezsko, Malopolsko • •záp. Ukrajina a Rumunsko: smíšené keltodácké populace • •Ilýrie – záp. Část Balkánu: Polybios: na konci 3. stol. •Řecko – 279: vyplenili delfskou věštírnu (Tektoságové) • •Malá Asie – pol. 2. stol: založili Galatské království (25 n.l. dobyto Říman) • •– 60 až 58 př. n. l. – první střety mezi Kelty a Římany došlo za Caesara • – pod vedením Ariovista zaútočili na východní Galii • (mezi nimi i Bójové) • •– 52 př. n. l. – Caesar porazil povstání Gallů vedené Vercingetorixem • – dobyl Alesii ve střední Galii Keltové se přesunuli ke střednímu • Dunaji a do Illýrie (pozdější Pannonie) • •– 60 až 40 př. n. l. – poraženi dáckým králem Burevistou (vyplenil jejich sídla) • – zničené území: „bójská poušť lokalizována na jz. Slovensko • • imagesCAA94OEN •stř. Evropa – pronikání během první vlny expanze po r. 400 př. n. l. • Č: Bójové, • M: Volkové - Tektoságové • •Čechy – 1896: pohřebiště v Jenišově Újezdě o pár let později publikoval • Rudolf von Weinzierl: zařadil do časné doby laténské • podal přehled starších nálezů • •Podmokly na Rokycansku: v bronzovém kotli cca 5 tis. Ag mincí (30 kg), • (rozchváceny, později Fürstenberky roztaveny) •1877: Hradiště u Stradonic: na hradišti nalezeno nejprve 200 a pak 500 mincí •1893: Nechanice na Královéhradecku – další poklad zlatých mincí •1882: Lahošť u Duchcova: při čištění Obřího pramene v bronzovém kotli • v hloubce okolo 6 m asi 2 tis. předmětů • •Morava – Kelty obsazena v průběhu 5. století • – expanze z Podunají na již. a jv. Část: po Brněnsko, Vyškovsko • – zemědělské osady; hradisko Černov u Ježkovic • • • • • • • • •Boiohaemum – země Bójů, uvádí Strabón, P. C. Tacitus a Valrius Paterculus • – jméno Bójů je považováno za ilyrské či Venetské • – Hercynský les: sev. Dunaje (Würzburg-Linec-Vídeň-Bratislava) • •Bójové – mezi kmeny, které napadly Itálii ve 4. stol. (Bononia – Bologna) • • • • Periodizace •LTA: 480/460 – 390/380 časný latén • •LTB1: 390/380 – 330/320 starší latén •LTB2: 330/320 – 260/250 - „ - • •LTC1: 260/250 – 190/175 střední latén • •LTC2: 190/175 – 130/120 mladý latén • •LTD1: 130/120 – 50/25 pozdní latén • •LTD2: 50/25 – 0 doba římská • Čechy • •Keltové nejdříve osídlili nížiny severní poloviny Čech •Sídliště zakládali na místech s předchozím pravěkým osídlením: • • 1. 6. – 5. stol.: progresivní etapa – osídlena většina území Čech • • 2. 4. – 3. stol.: regresivní etapa – osídlena pětina území Č: povodí Labe • Ohře, dolní Vltava a částečně již. Čechy • – odchod obyvatelstva ze záp. Č • – malá zemědělská sídliště (klima) • • 3. konec 3. – 2. stol.: kolonizační etapa – osídlena necelá polovina Č • – osídlování jižních + stř. Č • (Kladensko, Rakov., Chrudimsko, • Podkrušnohoří) • – ojedinělé hroby (ne pohřebiště) • • 4. 2./1. stol – ¾ 1. stol.: kolapsová etapa – těžiště osídlení do již. poloviny Č. • – osídlena 1/3 území Čech • – po polovině 1. stol. zánik osídlení • • Morava • •5. stol. – konec halštatského horákovského osídlení • •1. vlna osídlení – doložena na základě archeologických pramenů • od počátku 5. stol. • • – osídlena jižní a jihovýchodní část Moravy (po • Brněnsko, Vyškovsko a severní úpatí Litenčických • vrchů, méně jihozápadní Morava • • – na severní Moravě a ve Slezsku doznívá vývoj • platěnické kultury • • •2. vlna osídlení – 1. polovina 4. stol.: Bóje ve 3. stol. vystřídali • Volkové-Tektoságové, kteří měli • přijít z Karpatské kotliny Sídliště •Výrazně funkčně diferencována, podle antických pramenů se rozlišují: • • 1. Vici – zemědělské vesnice s doklady specializované řemeslné výroby: • železářství (Bořitov), hrnčířství (Strachotín), kamenářství (Lovosice – • Opárno), výroba švartnových náramků (Mšecké Žehrovice, • Královice), Mistřín – opidiální prvky (mincovnictví) • • 2. Castella – menší fortifikované výšinné polohy strategického významu, • zkoumaná zatím zvláště v D. Rakousku a v Čechách • • 3. Aedificia privata – výhradně zemědělsky zaměřené ohrazené dvorce bez • dokladů specializované řemeslné výroby, zkoumány byly • časně laténské z Čech (Droužkovice, Krašovice) • • 4. Oppida – vznikají ve 3. – 2. stol. (LC2 - LD1) • – fortifikace s kamennou lící a trámovým skeltetem • – klešťovité, ulicové nebo chodbovité brány • – strategické členění s několika předhradími • – usedlosti, řemeslná výroba, obchod • KELTSKÁ OPPIDA - OPIDUM ZÁVIST, STRADONICE, TŘÍSOV, HRAZANY .: POHANSTVÍ Oppida •Význam – vojenský, hospodářský a obchodní: násilně zanikly pouze Stradonice • •Importy – ze Středomoří: picí servisy, lékařské nástroje, zlomky drobných plastik • – od Baltu: jantar, depoty Ag i Au mincí • • Č: Stradonice, Závist u Zbraslavi, Hrazany, Třísov, České Lhotice, Nedvězice • • M: Staré Hradisko u Prostějova, Hostýn (snad Kotouč u Štramberka?) • •Sídelní objekty – nejběžnější typ domu je malá obdélná zemnice s kůly • uprostřed kratších stěn (1/4 s ohništěm) • •Zánik – Čechy: Keltové opustili před příchodem Germánů (po zhroucení oppid) • – Morava: púchovská kultura: nekeltského původu s laténskými vlivy • • •Vymizení Keltů z Moravy je dáváno do souvislosti s historickou porážkou Bójů dáckým králem Burebistou kol. 50 př. n. l. • Pohřební ritus •Vývoj – starší období: výhradně kostrový (asi do LB1/2) a birituální • – střední a mladší období: převaha žehu (LC1) • • •Starší období: ploché hroby: skelet na zádech • výrazně odlišena mužská a ženská výbava: zbraně, šperky • • •Mladší období – ve stř. Evropě nejsou laténské hroby zjištěny • – předpokládá se archeologicky nezachytitelný ritus • – vystavení těla přirozeným procesům: v korunách • stromů, nebo na vyhrazených místech s následnou • destrukcí pevných pozůstatků (drcením?) • • •Hroby s příkopy – mužské pohřby bez hlavy a občas i hromadné pohřby • •Největší kostrová pohřebiště – Č: Jenišův Újezd • M: Holubice, Maloměřice (výhradně žárové) • Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Hmotná kultura •Chronologicky využívá především kovový (bronzový) šperk z pohřebních výbav, lépe je propracována i keramika, některé militarie a mince, z mladších stupňů není hmotná kultura detailně zpracována •Spony – LA: maskovité (jen v Č), ptačí, drátěné certoské a marzabottské • LB1: duchcovské s uzlíkem na patce a münsingenské s terčíkem • LB2: varianty s dlouhým vinutím a spony s velkou kuličkou na patce • LC1: spony spojené členěné konstrukce • LD: nauheimské, lžičkovité, typ Almgren 65 •Náramky – LB2: švartnové a dvojnáramky • LC1: spirálové, skleněné •Opasky – LB1: z organické hmoty (kůže) spojované bronz. kroužky • LB2: masivní, kroucené (mužské), řetízkové (ženské) • LC1: ploché vybíjené (mužské), destičkové spojené řetízky (ženské) •Štíty – LB1: celodřevěné • LB2: se středovou puklicí •Keramika – na kruhu točená s příměsí tuhy, vázovité nádoby, v ml. období malovaná •Meče – LB: s antropomorfní rukojetí •Mince – zlaté pro dálkový obchod (typ Athéna Alkis: 1. pol. 2. stol., Niké: 2. pol. 3. stol. • – Němčice na Hané: obchodní centrum zřejmého nadregionálního významu • Doklady kultu •Kultovní areály – projevy kultu v rámci výtvarného umění • a hmotné kultury, votivní depoty a • některé zvláštnosti pohřebního ritu • •Stř. Evropa – nejsou zjištěny klasické kamenné svatyně jako v záp. E. • •Tzv. viereckeschanzen – čtyřúhelné, nejčastěji lichoběžníkovité areály • vymezené hrotitým příkopem a sypaným valem, • např. Markvartice, Mšecké Žehrovice, Ludéřov atd. • •Výtvarné umění – oblíbené především janusovské plastiky a hlavy (výrazná • orientace na kult lebek je doložena historickými i výtvarnými • prameny, také mužskými hroby bez hlav • – opuková hlava s výraznou stylizací z Mšeckých Žehrovic, • janusovská nedokončená hlava z Českých Lhotic • •Je známa také řada amuletů a závěsků, které souvisí s lidskou pověrčivostí. Hlava%20kelta Obsah obrázku strom, země, exteriér, les Popis byl vytvořen automaticky Ludéřov u Drahanovic Půchovská kultura •Vznik – v posledních stoletích před zlomem letopočtu z halštatských kultur • středního Slovenska, které pronikly na severní a východní Moravu • •Nositelé – nebyli Keltové, ale byli silně ovlivněni laténskou kulturou • •Rozšíření – sev., stř. a vých. Slovensko, Malopolsko, sv. Morava po Vlárský • průsmyk • •Opevněná sídliště – Požaha u Nového Jičína (C2-D2): zánik požárem, depoty • Loučka, Starý Jičín, Jasenice, Všemina, Prododov • Půchov-Hradisko, Divinka, Vyšný Kubín, Liptovská Mara • •Keramika – a) hrubá v ruce robená, někdy s příměsí grafitu či hrubšího ostřiva • • b) jemná, vytáčená na kruhu • • – 2 složky: a) půchovská – soudkovité nádoby a hrnce s odsazeným • plochým okr. mísy, zásobnice, hrnky • s uchem, svisle rýhované situly • b) keltská – 10 % • •Osídlení – ještě ve stupni LTD2, kdy na Moravě již Kelti nejsou •