STUDIE A ESEJE [ 1 9 3 ]
INKVIZIČNÍ ZÁZNAMY JAKO PRAMEN
HISTORICKÉHO BÁDÁNÍ: MOŽNOSTI,
OMEZENÍ, STRATEGIE ČTENÍ .,
David Zbíral
R ecords o f th e In q u isitio n as a H isto ric a l Source:
T h eir P o ten tial, L im itatio n s, an d S trategies o f R ead in g
In his article, th e author focuses on th e current state o f research in records o f the
Inquisition w ith th e aim to evaluate th e lim itations and kinds o f bias characteristic
o f this type o f sources. T his includes n o t only th e m ost frequently cited types o f bias
Stem m ing from th e very set-up o f th e situation (inquisitor’s questionnaire, his pow er
over th e w ritten record, his term inology, educational background, etc.) b u t also the
strategies o f self-presentation and identity construction o f th e p a rt o f th e person
under interrogation. T he authorjustifies his support for a detailed individual study o f
various inquisitional registers - indeed even o f different depositions -w h ic h should
replace th e rath er com m on n o tion o f inferring their reliability from general ideas
about th e inquisitional procedure. H e identifies three m ain ‘strategies o f reading’
(J. H . A rnold) o f such sources w hich should help facilitate th e extraction o f useful
data from inquisitional records, nam ely th e m apping o f a space o f agency w hich
an individual deponent, had, th e m apping o f different ‘surpluses’ (C . Bruschi) or
‘excesses o f speech’(J. H . A rnold) in th e inquisitional records, and finally, a narrative
analysis o f th e depositions, inspired b y th e theoretical fram ew ork o f narratology
and narrative psychology. T he author em phasises th a t th e question o f reliability o f
inquisition records goes beyond source criticism. Indeed, it has com plex relations to
som e o f th e very central discussions in epistem ology o fhistorical and social sciences,
in particular to discussions about th e relationship betw een reality and representation
connected w ith th e ‘linguistic turn’. R egarding this point, th e au th o r argues th at
in th e system o f relations betw een th e historian, th e inquisitor, and th e deponent,
none o f th e parties involved should autom atically be seen as authentic. N arrative
psychologists have show n th a t there is no such th in g as an ‘authentic’or ‘realTdentity.
Instead, identity is always created w ithin a particular discursive situation. A n y search
fo r an ‘authentic voice’therefore necessarily leads to a dead end. T h at also im plies th a t
there is no given or necessary difference in reliability o ftrial records and literary texts
about one’s selfor betw een ‘direct’and ‘indirect’sources.A n y source, inquisitional or
not, is biased by a certain policy o f representation and identity construction.
[ 1 9 4 ] DĚJINY - TEORIE - KRITIKA 2/2012
D a v id Z b íra l (* 1980) působí na-Ú stavu religionistiky Filozofické fakulty M asa-,
rykovy univerzity, dávid.zbiral@ m ail.m uni.cz
Inkviziční záznam y jsou zápisy výpovědí, tedy neveřejné soudně-policejní dokum
enty vyhotovené pro potřeby trestněprávních procesů ve věci hereze.1 V znikaly
ve specifických podm ínkách zahrnujících často psychický nebo i fyzický nátlak,2
O tázka jejich použitelnosti jako zdroje inform ací o jednání, představách a vůbec
světech vypovídajících se vzhledem -k tom uto problem atickém u kontextu vzriiku
stala předm ětem rozsáhlých a dosti kom plexních diskusí. V této studii sé pokusím
shrnout a vyhodnotit výsledky, k nim ž zm íněné diskuse dospěly, podrobně zvážím
různé m ožnosti a om ezení, těchto pram enů a navrhnu některé strategie jejich čteiií.
Vedle toho se b u d u snažit ukázat, že otázku spolehlivosti inkvizičních záznam ů
nelze uspokojivě rozřešit pouze v rám ci tradiční pram enné kritiky, nýbrž že úzce
souvisí s širším i épistem ologickým i reflexem i v teorii histqrických věd.
P o v ah a a p o d m ín k y v zn ik u inkvizičních zázn am ů
Stanoviska jednotlivých badatelů k otázce použitelnosti inkvizičních Z áznam ů se
často výrazně, odlišují. Jestliže však o něčem přece je n panuje shoda, p ak o tom ,
že zodpovědné vyhodnocení otázky použitelnosti inkvizičních záznam ů3 není
m ožné bez bedlivého zájm u o jejich povahu a po dm ínky jejich vzniku.4
Inkviziční záznam y p atří do rozvětvené rodiny textů souvisejících, s inkvizičním
vyšetřováním , v níž m ůžem e obecně rozlišovat dvě skupiny. P rvní skupinu
1 Srov. G R Á D O G. M ERLO , Eretici e inqiúsitori nella societafiemontese del Trecento, Torino 1977,
s, 11.
2 K průběhu' inkvizičního vyšetřování srov. zejména nejlepší současnou přehledovou práci o středověké
inkvizici: PAW EL KRAS, ^ ^ aboíendam diversarum haeresium pravitatem: System inkwizycyjny
w šredniowiecznejEuropie, Lublin 2006. V češtině srov. D AVID ZBIRAL, Legislativní rámec,
raný vývoj-aprůběh inkvizičníchprocesů ve 13 -14. století, Pantheon: Religionistický časopis 7/2012,
s. 3-16. Ke stavu bádaní o středověké inkvizici TY Ž , Současné bádání o středověké inkvizici: §tav,
směřování,perspektivy, Český časopis.historický 110/2012, s. 1-19.
3 Tomuto označení dávám přednost před označením „inkviziční protokoly“,jelikož protocollum označovalo.v
dobové terminologii spíše pracovní zápis pořízený během výslechu - Yves Dossatj Les
crises de lInquisition■túulousaine au XIIIe siěcle (1233-1273), Bordeaux 1959> s. 59, pozn. 15, nikoli
čistopis výpovědi, tedy ten typ dokumentu, který běžně mám? k dispozici. Nejpřesnější by bylo
označení „záznamy výpovědí“. . ■
4 Například P. KRAS,lič/ aboíendam diversaruiň haeresiumpravitatem, s. 42; TY Ž, Protokoly inkwtzy-.
cyjne —struktura, ifunkcje, in:.Zbožnost středověku, (ed.) Martin Nodl, Praha 2007, s. 209.
DAVID ZBÍRAL STUDIE A ESEJE [ 1 9 5 ]
tvoří norm ativní a teoretické texty, zejm éna výnosy církevních či světských h o d nostářů
a koncilů, právní stanoviska, vzory dokum entů, inkvizitorské příručky
a pojednání o kacířství či inkviziční proceduře,s D ru h o u tvoří texty, jež vznikaly
v rám ci vyšetřování a procesů, což jsou vedle záznam ů výpovědí například listy
(předvolání, žádosti o právní stanovisko apod.),6znalecké posudky, rozsudky, odpřísáhnutí.kacířství
či stručné výtahy z výpovědí.7R ůzné druhy d o kum entů spadajících
do d ruhé skupiny se svým určením navzájem .lišily. Z áznam y výpovědí,
obvykle seskupené .do knihy výpovědí (liber defositionum, liber inquisitionis), byly
například'určeny pouze pro in tern í potřeby tribunálů, zatím co rozsudky, přepsané
typicky do knihy rozsudků (liber sententiarum),6byly určeny i k slavnostním u
'veřejném u přečtení.9
Inkviziční záznam y jsou notářské texty. Ve větší či m enší m íře p ře z n a č u jí,
původní ú stn í výpověď ustáleným i form ulkam i a specializovaným výrazivém .
Z achycují pouze to, co k zaznam enání vybral inkvizitor, případně do určité m íry
i sam otný notář.' O bvykle jso u z větší části určeny předem připraveným i o tázkam
i, což m ívá za následek jisto u jed n o tv árn o st.10 Inkvizitor m ohl, ale nem usel
nechat vypovídajícího m luvit i nad rám ec stručného zodpovězení dotazu. T éž se
m ohl, ale nem usel od svého dotazníku sám odchýlit a přizpůsobit otázky p rů b ěh
u výpovědi. Takové odchýlení či delší a volnější projev vypovídajícího m ohly, ale
. také nem usely zan ech at stopu ve výsledném záznam u výpovědi. V oficiálních záznam
ech obvykle nebylo m ísto n a inform ace nahodilé a nevýznam né z hlediska
p rů b ěh u procesu.11Je n někteří inkvizitoři zvolili po n ěk u d individuálnější přístup
a dávali před n o st podrobnějším záznam ům .12
5 Tuto typologii přebírám z P. KRAS,^Íí/abolendam diversarum haeresiumpravitatem, s. 259-260,
podrobnější výklad s. 257—283.
6 Srov. A N D R E A D E L COL, I'criteri dellostorko nell’uso dellefin ti inquisitoriali modeme, in: L’Inquisizione
romana: M etodologia delle fonti e störia istituzionale, (edd.) Andrea D el Col, Giovanna
Paolin, Triešte 2000, s. 69. . ■ . •
7 P. KRAS, Protokoly inkioizycyjne - struktura ifunkcje, s. 197; T Y A d abolendam diversarum haeresiutiipravitatem,
s. 283-321.
■8 V některých případech jsou rozsudky obsaženy v témže svazku jako výpovědi -srov. LO RENZO
PAOLINI, RANIERO ORIOLI, Introduzione, in: Acta S. Officii Bononie ab anno 1291 usque
ad annum.1310, (edd.) Lorenzo Paolini, Raniero Orioli, díl 1, Roma 1982, s. XXXVIII,
9 P. K RAS,Protokoly inkwizycyjne-struktura iftinkcje, s. 193. ■
10 P. KRAS,A d abolendam diversarum haeresiumpravitatem, s. 291. .
II P . KRAS, A d abolendam diversarum haeresiumpravitatem, s. 291.
12 Například některé jihofrancouzské inkviziční záznamy z konce 13. a počátku 14. století - P. KRAS,
A d abolendam diversarum haeresiumpravitatem, s. 292,
[ 1 9 6 ] DĚJINY - TEORIE T KRITIKA 2/2012
Z áznam y výpovědí plnily různé funkce.13 N a úrovni jednotlivých procesů
um ožňovaly vynesení či nevynesení výroku o vině14a také, na což se občas zap o m
íná, dozor, n ad zákonností procesu.15 Svou důležitost v dané kauze ale neztrácely
ani po vynesení rozsudku. U m ožňovaly trvalý d o hled n ad odsouzeným i, což
by! vzhledem k p řísném u trestu za prokázanou recidivu (obvykle vydání světské
m oči k popravě) velm i účinný m ocenský nástroj.16Ú lo h a záznam ů překračovala
i rám ec jednotlivých případů: m apovaly celou síť podezřelých a um ožňovaly zahájení
dalších procesů či porovnání výpovědí a usvědčení jiných osob. S ouhrnně
řečeno, byly prostředkem system atického zákroku p ro ti nesouhlasným živlům .17
A konečně na nejobecnější úrovni záznam y usnadňovaly širší m ocenskou k o n ­
trolu.18
O d slov vypovídajícího k textu v knize výpovědí vede p om ěrně dlouhá cesta
zahrnující nejrůznější o p erace,b ěh em nichž docházelo k p ro m ě n á m a p o su n ů m .
N otář, si během výslechu poznam enával ty části odpovědí (případně i otázek),
které inkvizitor či on sám zh o d n o til jako důležité-.19V této fázi se přijím ala rychlá
rozh o d n u tí, co zapsat a co'-nikoli, .a již-nyní také docházelo k abstrakci a k čás­
13 Zde se zabývám jen vlastními záznamy výpovědí, nikoli například-rozsudky, jež měly i úlohu bezprostředně
apologetickou a propagandistickou, jak zdůraznil G. G. M ERLO , Eretici e inquisitori
nella societapiemontesédelTrecénto, s. 11-12. K tomu-srov. JAM ES B, GJVEN, Inkvizice a středověká
společnost:Moc, kázeň a odpor v Languedocu.,Neratovice 2008, s. 108-117,
14 P. KRAS,zM abolendam diversarum haeresiumpravitatem, s. 296. Nevinu (osvobozující rozsudek)
inkviziční tribunály, běžné nevyhlašovaly.
15 P. KRAS, A d abolendam diversarum haeresiumpravitatem, s. 283.
16 P. KRAS, A d abolendam diversarum haeresiumpravitatem, s. 320. .
17 Například G. G. M ERLO , Eretici e inquisitori nella societapiemontese del Trecento, s. 11. K využití
inkvizičních archivů za účelem organizování protikacířského boje a ke schopnosti inkvizitorů
v archivech efektivně dohledávat informace srov. též .J. B. G IVEN, Inkvizice a středověká společnost,
s. 45-79; P. KRAS, A d abolendam diversarum haeresium pravitatem, s. 294-300, 311-312,
318; JEA N -LO U IS BIGET, L’action inquisitoriale: Origines, formes, portée, in: Týž, Hérésie et
inquisition dans le M idi de la France, Paris 2007, s. 187-188.
18 Byl to zejména James B. Given, kdo zdůraznil, že funkce záznamů přesahuje nejen zásahy proti
jednotlivým kacířům, ale i zákroky proti kacířským sítím. Vidí v nich součást komplexního, byť
nejednotného a jen zčásti formulovaného, programu ovládání - srov. J. B. G IVEN, Inkvizice
■a středověká společnost, s. 117,124-133. . . .
19 Jen v některých případech analýza dochovaných záznamů naznačuje, že byly pořizovány hned
během výpovědi —P. KRAS, /Id abolendam diversarum haeresiumpravitatem, s. 304. Tento způsob
tvorby záznamů se nicméně velmi iozšířil v novověku - srov. A N D R E A D E L CO L, Introduziçne,
ín: L’Inquisizione nel patriarcato e diocesi di Aquileia, 1557-1559, (ed.) Andrea del Col,
Trieste-Montereale.Valcellina 1998, s. CLXXXI.
DAVID ZBÍRAL STUDIE A ESEJE [ 1 9 7 ]
tečném u převrstvení původních slov vypovídajícího ustálenou inkviziční term inologií.20N
otářovy pracovní p o znám ky z výpovědi se obvykle nazývaly protokol
(protocolluin).21D lo u h o d o b ě se nearchivovaly a dochovaly se je n velm i vzácně.22
Z ůstává otázkou, zd a si jednotliví no táři psali poznám ky spíše v jazyce výslechu,
tedy ve vernakulárním jazyce, nebo zd a h n ed během výslechu převáděli text do
latiny.23 P řístup různých n o tářů se v to m to ohledu dost m o žn á lišil v závislosti na
jejich pohotovosti v latinském jazyce a n a rychlosti výpovědi.
. N ásledně n o tář n a základě svých p o zn ám ek vyhotoyil latinský čistopis výpovědi.
T en se označoval za originál (originalis).2* N o tá ř jej m o h l buď zapisovat
přím o do složek, je ž byly posléze svázány do kodexu a vytvořily tak k n ih u výpovědí,?s
nebo n a zvláštní listy, ze kterých p ak on sám nebo inkviziční písař - již
bez význam nějších zm ěn, snad krom ě drobných oprav - přepsal text do knihy
výpovědí a přepis zkontroloval s originálem .26 N ěk teří inkvizitoři - nezdá se ale,
že všichni27- nechali p řed opsáním výpovědi do knihy rozsudků vypovídajícím u
20 MARIC G REG O RY P E G G , The Corruption ofAngels: The Great Inquisition of1245-1246, Princeton-Oxford
2001, s. 57.
21 Y. DOSSAT, Les crises de l'Inquisition toulousaine au XIIIe siècle (1233-1273), s. 59, pozn. 15.
22 Nedochování těchto materiálů samozřejmě znemožňuje přesnější vyhodnocení některých posunů,
k nimž během redakčního procesu docházelo. Srov. novověký příklad, kde bylo možno takové
srovnání provést: A N D R E A D E L COL, Minute e confronta con i verbali definitivi nelprocesso
del SanťUfficiů di Belluno contro Petři Rayther (1557), in: Le scritture e le opere degli inquisitori,
Verona 2002, s. 201-237.
23 JACQUES PAUL,Jacques Fournier (1317-1326), un inquisiteurprofessionnel, in: Les inquisiteurs:
Portraits de défenseurs de' la foi en Languedoc (XUIe-XIVe siècles), (ed.) Laurent Albaret,
Toulouse 2001, s. 137, například s jistotou hovoří o zápise ve vernakulárním jazyce, neuvádí však
žádné doklady.
24 Například JEA N D U V E R N O Y (éd.), Le registre d ’inquisition deJacques Fournier, évêque de Pamiers
(1318—1325), díl 1—3, Toulouse 1965,passim.
25 Praxe patrná v LO R E N ZO PAOLINI, RANIERO O R lO LI (edd.),Æ to S. Officii Bononie ab
■anno 1291 usque ad annum 1310, Roma 1982, díl 1-2.
26 Toto shrnutí procesu geneze inkvizičních záznamů vychází zejména z Y. DOSSAT, Les crises
de l ’Inquisition toulousaine au XlIIe siècle (1233-1273), s. 59, pozn. 15; JEAN DUVERNO Y,
Introduction, in: Le registre d’inquisition de Jacques Fournier, díl 1, s. 14; J. B. GIVEN, Inkvizice
■qstředověká společnost, s. 49; VlKRAS,Ad aboletidaní diversarum haeresiumpravitatem, s. 287-288;
JE A N -L O U ISB IG E T , / catari difronte agli inquisitori in Languedoc, 123Ô-1310, in: La parola
all’accusato, (edd.) Jean-Claude Maire Vigueur, Agostino Paravicini Bagliani, Palermo 1991,
s. 236-237. ‘ :
27 L. PAOLINI, R. ORIOLI (edd,),Acta S. Officii Bononie qb anno 1291 usque ad annum 1310, díl
1-2, jsem například nenalezl žádný doklad této prâxe.
[ 1 9 8 ] DĚJINY - TEORIE - KRITIKA 2/2012
originál přečíst, přesněji řečeno p řetlum očit do vernakulárního jazyka,28 a v této
fázi m o h l výpověď d o p ln it či poopravit.29
B ěhem to h o to redakčního procesů sam ozřejm ě docházelo k několikaůrovňové
úpravě původní ú stn í výpovědi: k překladu z lidového jazyka do latiny, k převodu
do neosobního stylu a třetí osoby z původní první, k převodu do m inulého
časů,30k převodu ústního projevu do textu a poněkud uspořádanější podoby,31 ke
slohové úpravě obnášející některá vylepšení a zkrášlení32i k přeznačení výpovědi
specializovaným i term ín y irikvizitorského jazyka. '
D ě jin y diskuse . .
.Pochybnosti o věrohodnosti inkvizičních záznám ů sahají až do středověku. Z á znam
y se příležitostně stávaly terčem kritiky jednotlivců či skupin přesvědčených
o jejich vykonstruované povaze.33 N apříklad u benediktina R ichera.ze Senoňes
. je pochybnost zahalena do m yticko-ánekdotického hávu. Ve své Kronice, sepsané
m ezi léty 1264-1265, uvádí, že si inkvizitor R o b ert B ulhar zhotovil kouzelnou
listinu. K dyž ji pak, někom u vložil n a hlavu, ten m usel chtě nechtě vyznat, cokoli
si R o b ert přál.34 Pochybnost však nabývala i určitějších podob. N a přelom u
13. a 14. století došlo v A lb i-k e vzpouře m ěšťanů p ro ti biskupu B ernardovi
z Č astan etu a iň kvizitoru M ikulášovi .z A bbeville. M n o h o m ěšťanů m ělo za to,
že jim i vznesená obvinění jso u vykonstruovaná a doznání vynucená, m u čen ím
n a nevinných.35 D o čela h n u tí odp o ru se postavil'františkán B ernard D élicieux,
dlouholetý protivník carcassonskych inkvižitórů, kterém u se díky zásahu krále
28 M ěl být přečten „srozumitelně a v lidovém jazyce“ - J.D U V E R N O Y (ed.), Le registre ď inquisi- ■
tion deJacquesFournier, díl 1, s. 142,266,408; díl 2, s. 7?, 117. ,
29 Případně i nepotvrdit - J.-L. BIGET, I catari difronte agli inquisitori in Languedoc, 1230-1310,
s. 239. Poukazuje však na to,,že se v praxi běžně využívalo jen možnosti .drobných oprav a doplnění.
Srov. též CATERINA BRUSCHI, The WanderingHeretics ofLanguedoc, Cambridge 2009, s. 18.
30 J. DUyERNOY, Introduction, s. 14.
31 M . G. PE G G , The Corruption ofAngels,s. 57. , '
32 A . DEL.CO L; Introduzione, s. CLXXXII. ■
33 Srov, P. ERAS, Aúřabolendam diversarum haeresiumpravitatem, ,s. 319.'
34 Podle PE TE R BILLER, Umberto Eco et les interrogations de Bernard Gui; in: Inquisition et pou.
voir, (ed.) Gabriel Audisio, Aix-en-Provence 2004, s. 258. .
35 A L A N E R IE D L A N D E R (ed.), Processus Bernardi Delitiosi: The Trial ofEr. Bernard Délicieux,
3 September - 8 December 1319, Philadelphia 1996, s..95,189; TÝ Ž, TheHammer ofthe Inquisitors:
Brother Bernard Délicieux and the Struggle against the Inquisition in Fourteenth-Century France,
Leiden-Boston-Köln 2000, s. 70,87; J; B. G IVEN, Inkvizice a středověká společnost, s. 189.
DAVID Z8ÍRAL STUDIE A ESEJE [ 1 9 9 ]
Filipa IV. Sličného načas podařilo, m im o jin é i s odkazem na vykonstruovanost
obvinění, význam ně om ezit moc, inkvizitořů v jih o záp ad n í Francii.36Pochybnosti
se objevují i m im o rám ec protiinkyiziční propagandy, třeba v kauze A rm an n a
z F errary na sklonku 13. století, kde znalecká.kom ise neuznala jed en z článků
obvinění za dostatečně, prokázaný.37 ;
O d 17. století vyslovovali k inkvizičním záznam ům značné výhrady zejm éna
p ro testan tští historikové, a to v d uchu své polem iky p ro ti inkvizici 'a širšího
zpochybňování v ě ro h o d n o sti,,katolických“ p ram en ů o středověkých kacířích.38
P hilipp van L im borch například v díle Historia inquisitionis (1692) uvádí, že
se inkvizitoři snažili z vypovídajících „vypáčit m n o h é věci, které jim m ožná árii
nepřišly n a m ysl“.39 • •
K ořeny současných diskusí o využitelnosti inkvizičních záznam ů sahají do
60.-701 let 20. století, kdy si m nozí historikové díky vydání inkvizičního registru ,
Jakuba F ourniera (1965)1° uvědom ili b o h ato st některých inkvizičních záznam ů
a kdy vyšla paradigm atická áílxMontaillou E m m an u ela L e R oy L adurie41á Sýr
a červi C arlo G inzburga.42 .
Souběžně š výzkum ným zam ěřením , je ž v to m to d ru h u p ram enů hledá in fo rm
ace o je d n án í a m yšlení vypovídajících, se'rozvinuly i kritické úvahy o m íře vě-
36 K tomuto případu A. FR IED LA N D E R , The Hammir of the Inquisitors, stručnější zpracování
TYŽ, Bernard Délicieux, le „marteau des inquisiteurs", Heresis'34/2001, s. 9-34; edice hlavního,
pramene T Ý Ž (éd.), 'Processus Bernardi De/itiosi. Srov. též J. B. G IVEN, Inkvizice a středověká
společnost, s. 186-198; KAREN SULLIVAN, The Inner Lives ofMedieval Inquisitors', Chicago-London
2011, s. 146-168. ,
37 GABRÏELE ZA N E LL A .(ed.), Appendice I, in: Týž, Itinerari ereticali: Patari e catari tra Ritnini'
' e Verona, Roma 1986, s. 47. Podobný případ kritického prověřování autenticity inkvizičního záznamu
uvádí CATERINA BRU SC H I, „The,Register in the Register": Reflections on the Doat 32
Dossier, in: Texts and the Repression o f M edieval Heresy, (edd.) Caterina Bruschi, Peter Biller,
York 2003, s. 214-219. ■
38 Srov. G U Y BE D O U ELLE, Les Albigeois, témoins du véritable Evangile: L’historiographieprotestante
duXVIeét du début-du XVIIe siècle, in: Historiographie du catharisme, Toulouse 1979, s. 59.
39 PH ILIPP VAN LIM BO RCH , Historia inquisitionis cui subiungitur Liber sententiarum inquisiti.
oms. Thqlosanae ab.anno Christi MCCCVII ad annum MCCCXXIII, Amstelodami 1692, s. 3: „ita
multa ex iis elicere conatur, quae fortasse nunquam ipsis in mentem inciderunt“; s. 276: ,,ut ita
taedio diuturni ac horrendi carceris'fracti omnia, etiam quae nunquam ipsis in mentem vénérant,
confiteantur“. Na toto místo upozorňuje P. BILLER , Umberto Eco et les interrogations dé Bernard
Gui, s. 258.
40 J, D U V E R N O Y (éd.), Le registre d ’inquisition deJacques Fournier, díl 1-3.
41 EM M A N U E L LE RO Y LA D U R IE, Montaillou, village occitan de 1294 à 1324, Paris 1975.
42 CARLO G IN Z BU R G , Sýr a červi: Světjednoho mlynáře kolem roku 1600, Praha 2000.
[ 2 0 0 ] DĚJINY - TEORIE - KRITIKA 2/2012
roh o d n o sti inkvizičních záznam ů.43Z ásadní im pulz jim poskytl H e rb e rt G ru n d m
ann. Ve studii Ketzerverhöre des Spätmittelalters als quellenkritisches Problem
(1965) předložil ko n k rétn í analýzy, kde ukázal, ja k inkvizitoři vypovídajícím
prostřednictvím dotazníků často podsouvali své vlastní m yšlenky, a zpochybnil,
že by šlo o přepis skutečných slov vypovídajících.44
T ento kritický sm ěr hádání dále rozvinul G rundm annův žák R obert E . L erner
ve svém 'dnes všeobecně uznávaném system atickém zpochybnění existence údajné
„hereze svobodného ducha“, The Heresy ofthe Free Spirit in the Later Middle Ages
(1972). L erner ukázal, že tuto herezi doslova vytvořil koncil ve V ienne (1311-1312)
spojením , um ělou system atizací a zkreslením různorodých m yšlenek nekonforpiní
mystiky. Inkvizitoři posléze „herezi svobodného ducha“ sugestivním i otázkam i odhalovali
u vyslýchaných přesně v tom pojetí, které viennský koncil form uloval.45 .
D alším význam ným badatelem , jen ž navázal n a G rundm annovy myšlenky, byl
A lexander Patschovsky. V knize DieAnfänge einerständigenInquisition in Böhmen
(1975),46kterou G ru ndm annovi věnoval, se zevrubně zam ěřil n a pram enněkť itické
otázky, zejm éna na vlivy inkvizitorské příručky n a obsah výpovědí.
V elkou roli v rozvoji diskuse o věrohodnosti inkvizičních záznam ů m ěl rovněž
G rad o G iovanni M erlo .47 V knize Eretici e inquisitori nella societapiemontese del
Treceríto (1977) si položil otázku po m íře zkreslení v inkvizičních záznam ech,
resp. po vlivu inkvizičního „filtru“.48 Z e m ají výslechy povahu tajných policejních
Záznam ů a rozsudky jso u zase silně apologetické a propagandistické, nem usí
43 G IO V A N N A PAOLIN, II cancelliere e 1'inquisitore: Alcune considerazioni, in: Le scritture e le
opere degli inquisitori, Verona 2002, ,s, 183; A. D E L COL, Introduzioně, š. CLXXVII; P. KRAS,
A d aboletidam diversarum haeresiumpravitatem, s. 41-42; TY Ž , Protokoly inlmizycyjné - struktura
ifunkcje,s. 191-192. ■
44 H E R B E R T G -R U N D M A N N , Ketzerverhöre des Spätmiitelalters als quelleiikritisches Problem,
Deutsches Archiv für Erforschung des Mittelalters 21/1965, s. 519-575. N a průkopnickém
významu Grundmannovy studie se shodují P: KRAS, A d abolendam diversarum haeresium pravitatem,
s. 32; CATERINA B R Ü SC H l, PETE R BILLER, Texts and the Repression ofHeresy:
. Introduction, in: Texts and the Repression o f M edieval Heresy, s. 8.
45. RO BERT E . LERNER, The Heresy, of the Free Spirit in the Later Middle Ages, Berkeley-Los
Angeles 1972. ■ ■.
46 A LE X A N D E R PATSCHOVSKY, DieAnfinge einerständigen Inquisition in Böhmen:Ein Prager
Inquisitoren-Handbuch aus der ersten Hälfte des 14.Jahrhunderts, Berlin-New York 1975.
47 Srov. L. PAOLINI, R. ORIOLI, Introduzione, s. XXI; PETER BILLER, Through a Glass Darkly:
Seeing MedievalHeresy, in: The M edieval World, (edd.) Peter Linehan, Janet L. Nelson, London-N
ew York 2001, s, 324; P. KRAS, Ad abolendam diversarum haeresiumpravitatem, s, 34.
48 G. G. M ERLO , Eretici e inquisitori nella societapiemontese del Trecento, s. 10-11,13.
DAVID ZBÍRAL STUDIE A ESEJE [ 2 0 1 ]
podle M e rla principiálně znam en at jejich nepoužitelnost. Sam ozřejm ě však
nejde o pram eny nestranné a při práci s nim i je na m ístě značná obezřetnost.49
M erlo v to m to díle ukázal, do jaké m íry jso u inkviziční pram eny, s nim iž p racoval,
založeny na dotazníku, a zpochybnil pravdivost některých obvinění vznášených
V. dokum entaci p ro ti kacířům , dokonce i sam otnou existenci některých
údajných kacířských „sekt“.
D á se říci, že v 60.-70. letech 20. století byly položeny základy celé škály současných
přístupů k inkvizičním záznam ům , která se rozprostírá od „ginzburgovského“
zdůraznění,jejich bohatosti a širokého přejím ání jejich údajů ve službách rekonstrukce
světů vypovídajících až po výrazně kritický, „grundm annovský“ pohled, jenž
značnou část údajů inkvizičních záznam ů považuje čistě za konstrukci inkvizitorů.
V následujícím textu se pokusím vyh o d n o tit výsledky této dynam ické a stále
probíhající diskuse. Z p o čátk u se budu pohybovat převážně v rám ci tradiční p ram
enné kritiky a zam ěřím se na hlavní-úskalí inkvizičních záznam ů, která bad atelé
identifikovali'. P oté nastíním širší teoretické souvislosti této diskuse. N akonec
b u d u usilovat o sh rn u tí m ožností, je ž inkviziční záznam y poskytují, a o přetavení
rozboru jejich m o žností a úskalí do konkrétnějších strategií, čtení.
H lav n í ú sk alí inkvizičních zázn am ů
Již ze sam otné povahy inkvizičních záznam ů a p o d m ín ek jejich vzniku vyplývá,
že jejich využívání jako p ram en ů o m yšlení a je d n á n í vypovídajících naráží na
četná úskalí. V ýpovědi byly často prosloveny p o d nátlakem a dochované texty
jso u výsledkem několikafázového redakčního procesu, p řičem ž v každé fázi d o cházelo
k úpravám a význam ovým posunům .
K popisu těchto úprav a posunů badatelé .nejčastěji využívají m etaforu filtrů či
m řížek, skrze něž k nám dospívá věrnější, m éně věrná nebo i zcela zkreslená ozvěna
původní výpovědi.S0Z d e se pokusím shrnout, o jaké filtry se konkrétně jedná.
49 G. G. M E R LO , Eretici e inquisitori nella societapiemontese del Trecento, s. 12-15.
50. C. G IN ZBU R G , Sýr a červi, s. 12,14; G. G. M ERLO , Eretici e inquisitori nella societapiemontese
del Trecento, s. 15; A N D R E A D E L COL, Alcune osservazioni suiprocessi inquisitorial! comefonti
storiche, M etodi e.ricerche 13/1994, č. 1-2, s. 96; PET E R BILLER, ThePreaching ofthe Waldensian
Sisters, in: Týž, The Waldenses, 1170-1530: Between a Religious Order and a Church, Aidershot
2001, s. 125; TÝ Ž, Through a Glass Darkly: SeeingMedievalHeresy, s. 319 (zde Biller metaforu
filtrů používá, ale za vhodnější označuje metaforu ohniska či zaměření pramenů); J.-L. BIGET,
I catari difronte agli inquisitori in Languedoc, 1230-1310, s. 236-237, 239; C. BRU SC H I, TheWandering
Heretics ofLanguedoc, s. 14-26. PAVEL H IM L , JVová košťata sociálního ukázňování
[ 2 0 4 ] DĚJINY - TEORIE - KRITIKA 2/2012
A n i dotazníky a ustálené form ule však stále nevyčerpáyají problem atiku výběru
a upravování inform ací n a straně inkvizitora a notáře. Inkvizitor p o chopitelně
rozhodoval i o to m , co ze slov vypovídajícího, která zazněla, vůbec n ech á
zapsat.62 P odobně m o h l některé inform ace vynechávat i notář,- například na
základě vyhodnocení, že .jsou z hlediska vyšetřování nedůležité, nebo na základě
obecných pokynů daného inkvizitora.63 R ozsah vynechávání pochopitelně není
blíže zjistitelný.64 Potvrzení evidentní skutečnosti, ž e .k protřiď ování inform ací
docházelo, naleznem e ja k v Sam otných inkvizičních záznam ech,65 tak v inkvizitorských
příručkách. B ernard G ú i v díle Practica inquisitionis hereticepravitatis
z 20. let j.4. století výslovně uvádí, že „není zákodno zapisovat všechna tázání
(interrogationes), n ýbrž je n ta, která se nejpravděpodobnějším způsobem , dotýkají
po d staty či povahy faktu (substantiam vel náturámfactí)-a která působí jako
nejbližší pravdě. K dyby se to tiž v některé výpovědi (depositio) nacházelo m noho
tázání, m ohla by být jiná, kde by jich bylo spíše m éně, považována za n e d o sta te č -.
nou, K rom ě to h o by s tolika tázáním i zaznam enaným i v procesu (procéssus) sotva
bylo. m ožné d o sáh n o u t m ezi výpověď m i svědků shody, je to ted y třeba uvážit
á vyvarovat se to h o .“66 '
K ritéria výběru inform ací se m ohla lišit inkvizitor od inkvizitora,67b a d o k o n -.
ce výpověď od výpovědi. Přesto lze některé zákonitosti považovat za vícem éně'
.všeobecné. V první řadě —já k je nasnadě i z právě uvedené citace z příručky
B ernarda G u i - se vybíraly takové údaje, které m ěly vztah k p rů b ěh u procesu68
a zároveň se jevily jako důvěryhodné. Z ájem o inform ace nápom ocné k p říp ad n
ém u určení viny m á za následek zam ěření na přéčiny, odchylky od chování
a věrouky, které inkvizitoři pokládali za správné.69 N eptali se n aopak n a takové
.62 R. E, LERNER, TheHeresy ofthe Free Spirit in the LaterMiddleAges, s. 5; A. D E L CO L, Introduzione,
s. CXCVI; TYZ, Icriteri dello storico nelVuso dellefonti inquisitoriali modeme, s. 67.
63 Č. BR U SC H I, The WanderingHeretics ofLanguedoc, s. 19.
64 Ó, BŘU SC H I, The WanderingHeretics ofLanguedoc, s. 19.
65 Například L. PAOLINI, R. ORIOLI (eddI), Acta S. Officii Bononie ab anno 1291 usque ad annum
1310, díl 1, s. 36. Srov. případ, kde se inkvizitoři rozhodlinezapsat dokonce celou výpověď:
C. B R U S C H Í,The Wandering Heretics ofLanguedoc, s. 20.
66 G. M O LLA T (ed.), Bernard Gui, Manuel de Vinquisiteur, díl 1, s. 32.
67 Srov. L; PAOLINI, R. ORIOLI, Introduzione, s. XXÍIL \
68 Srov. A . D E L C O L ,Alcune osservazioni suiprocessi inquisitoriali comefonti storiche, s. 94; P. KRAS,
A d abolendam diversanpn haeresiumpravitatem, s. 287,291. • .
69 Srov. D AVID ZBIRAL, „Bylo a bude,'svět tak běží, že s ženoujiného, kdo může, leží“:Alternativní1
sexuální morálky ajejich regulace v inkvizičním registnijakuba Fourniera,T)efmy - teorie - kritika
5/2008, č. 2, s. 192-194.
DAVID ZBÍRAL STUDIE A ESEJE [ 2 0 5 ]
jed n án í a představy, které považovali za nezávadné, a po k u d na ně snad přišla
řeč, většinou nebyly zaznám enány. Z ájem o jednotlivé dru h y přečinů se různil:
některé byly sledovány podrobněji, jin é u ž m éně.70 O becně lze říci, že inkvizitoři
věnovali větší p o zo rn o st činům , obzvláště p ak rituálům , než představám .71M o ž ná
přesněji by se to to typické zam ěření inkvizičních záznam ů dalo vystihnout
slovy A lexandra Patschovského, podle nějž se inkvizitoři obvykle nesnažili získat
výslechem novépoznatky o .odchylných vírách.72 .
V ýznam ný vliv n a obsah inkvizičních záznam ů m ěly inkvizitorské příručky.
Inkvizitoři o d tu d čerpali nejen znalosti o vyšetřovacích postupech a dotazníky,
ale i ustálená m yšlenková schém ata.73 Z n ačn á část jejich představ o kacířských
rituálech, zvyklostech a představách vychází právě z příruček. Z ejm éna v p řípadě
představ zde docházelo k nem além u zkreslování, středověcí teologové
to tiž m ěli sklon vytvářet pro didaktické a polem ické účely, abstraktní věroučné
systém y jednotlivých kacířství, je ž se svou ostrostí a strukturovaností sociální
realitě nesouhlasných h n u tí obvykle dosti vzdalovaly.74 Inkvizitoři také padali
za oběť pojetí nekonform ních variant křesťanství jako organizovaných a přesně
70 R. L M O O R E , Vie Origins o fEuropean Dissent, s. 204; R BILLER, Why no Food?,s. 128-129.
71 G ABRIELE ZANELLA,: Itinerari er'eticali: Patari e catari trà Rimini e Verona,- in: Týž, H ereticaliâ:
Temi e discussioni, Spoleto 1995, s. 102; P. BILLER, Through a Glass Darkly: Seeing
MedievalHeresy, s. 314, ačkoli toto tvrzení nelze vztáhnout na všechny inkviziční záznamy - srov.
CATERINA BR U SC H I, „Magna diligentia esthabehdafé r inquisitorem": Precautions before Reading
Doat 21-26, -in: Texts and the Repression o f Medieval. Heresy, s. 96,105; J. D U V E R N O Y
(éd.), Le registre d'inquisition deJacques Fournier, díl 1—3, passim. Důraz inkvizitorů.na rituál má
poměrně komplexní myšlenkové pozadí. Nesouvisí pouze s právnickým důrazem na čin jako
sledovatelný fakt, nýbrž i se středověkými křesťanskými pojetími náboženství. Srov. RICH ARD
KIECKHEFER, Magie ve středověku, Praha 2005, s. 1912; D A N IE L A M ÜLLER, Femmes devant
¡’Inquisition, in: Autour de Montaillou, un village occitan: Histoire et religiosité d’une communauté
villageoise au M oyen Âge, (ed.) Emmanuel Le Roý Ladurie, Castelnaud la Chapelle
2001, s. 182; JANA R O Ž E H N A L O VA, Asijská náboženství v evropských středověkých cestopisech,
in: Odorik z.Pordenone: Z Benátek do.Pekingu a zpět:, Setkávání na cestách Starého světa ve
13.-14. století, (edd.) Petr Sommer, Vladimír Liščák, Praha 2008, s. 223-224; JA N A VALTROVA,
Středověká setkánís,jinými": Modloslužebnici, židé, saracéni a heretici v misionářských zprávách
oAsii, Praha 2011, s. 114-122.- . "
72 A L E X A N D E R PATSCHOVSKY, Gli ereťtci davanti al tribunále:A proposito deiprocessi-verbali
inquisitoriali in Germania e in Boemia nelXIVsecolo, in: La parola all’accusato, s. 266.
73 L. PAOLINI, R. ORIOLI, Introduzioňe, s. XXIII. ■
74 N a příkladu skupin označovaných za katarské se procesu polemického vytváření systematických
kacířských věrouk věnuje D AVID ZBIRAL, Největší hereze: Dualismus, uěenechá vyprávění o katarství
a budováníkřesťanskéEvropy, Praha 2007. •
[ 2 0 6 ] DĚJINY - TEORIE - KRITIKA 2/2012
ohraničených sekt, jakýchsi anticírkví, vym odelovaných n a základě učeneckých
představ o církvi katolické. N ekó n fo rm n ím křesťanům tak. například často p řipisovali
ostré rozlišení na klérus a, laiky, předpokládali značnou centralizovanost
a hierarchickou povahu jejich organizačních fórem a ty, kdo nepatřili.ke „kléru“,
obvykle chápali jako pasivní: jejich roli spatřovali zejm éna v m ateriální podpoře-,
kacířského „kléru“ 'a spíše š ije představovali, jako kon zu m en ty než jako tvůrce
idejí a praxí.7-5 - •
Bylo by ale chybné p o jím at uvedené filtry jako vědom é m anipulace. K těm sice
pochopitelně doch ázet m ohlo, ále za norm álních okolností nebylo cílem inkvizito
rů představy a-praktiky vypovídajících -zkreslit, nýbrž je. zjistit a porozum ět
jim . M useli usilovat o poro zu m ěn í u ž proto, žé p a třili do jin éh o m yšlenkového
světa,76 resp. kultury,77 než vypovídající. S větší či m enší m ěrou přehlíživosti se
pokoušeli ó překlad jejich k u ltu ry do vlastního jazyka78 a pochopitelně p ři to m
využívali svých představ, postu p ů a in terp retačn ích rám ců. T en to proces překladu
je n u tn ě po zn am en án n edorozum ěním i,79to. ale platí o jakém koli překladu m ezi
. kulturam i, například i o etnografickém překladu cizí kulturý.
Vedle toho, že výpovědi poznam enal vliv inkvizitorských interpretačních rám ců,
m ěli aktivní podíl n a utváření výpovědi sam otní vypovídající. Jejich vědom é
i nevědom é posuny a stylizace lze dokonce řad it m ezi nejvýznam nější filtry. M ezi
posuny vědom é patří především volba, co inkvizitorovi říci, a co naopak zam lčet.80
V ypovídající prováděli jistou form u autocenzury,81 snažili se U niknout odsouzení
či alespoň m inim alizovat trest, krýt, své příbůzné a přátele, nebo naopak někoho
usvědčit.82 L edacos vědom ě skrývali, ledacos zkreslovali, někdy si vysloveně, vy­
75 Srov. P. BILLER, Through a GlassDarkly: Seeing MedievalHeresy, s. 314.
76 L. PAOLINI, R. ORIOLI, Introduzione, s. XXI-XXIL ■ ' '
77 CARLO G IN ZBU R G , TheInquisitor'asAnthropologist, in: Týž, Clues, M yths, and the Historical
M ethod, Baltimore 1992, s. 162. . -
78 C.. G IN ZBU R G , TheInquisitor asAnthropologist, s'. 162; L. PAOLINI, R. ORIOLI, Introduzione,
s. XXI-XX3I; A. D E L CO L, Minute e confronta con i verbali definitivi nelprocesso del SanťUJJicio.
diBelluno contro Petri Rayther (1557), s. 202; IR EN E BU E N O , Preferire Teresia? Donne catare in
Linguadoca nelprimo Trecento, Storia delle donne 2/2006, s. 250.
.79 GABRIEL A U D ISIO , Les Vaudoist Histoire d'une dissidence (Xlle-XVIe siècle), Paris 19982,
' s. 61-62. .- •
80.Sróv.J. THÉRY, L'hérésie des bons hommes, s. 112; CARO L LA N SIN G , Power and Purity: Cathar
' Heresy in MedievalItaly, New-York-Oxford 1998, s.,72.
81 C. BR Ü SC H I, The WanderingHeretics ofLanguedoc, s. 23. . •
82 C. BRU SC H I, Ihe Wandering Heretics ofLanguedoc, s. 17.
DAVID ZBFRAL STUDIE A ESEJE [ '2 0 7 ]
m ysleli.83 Vedle toho se pochopitelně nechávali ovlivnit strachem , špatně chápali
inkvizitorovy otázky,84ne vše si správně pam atovali85a m ěli om ezenou inform ační
základnu',86jiným i slovy anýzdaleka nevládli oním plným a ’autentickým pochopením
svého světa, které bychom jim rádi připisovali.
N a-stran ě vypovídajících lze spatřovat ‘i další om ezení. P ředně m ěli určité
představy, správné či nikoli, o tom , co od nich inkvizitor očekává, co chce zjistit,
jaký d ru h údajů ho zajíníá. V extrém ních případech, zejm éna při použití tortury,
tom u m ohli své odpovědi zcela přizpůsobovat. A však i tam , kde k m učení n ed o šlo,
ten to faktor p o d o b u výpovědi Význam ně ovlivňoval.
V ýpovědi royněž podléhaly strukturám a zákonitostem vyprávění.8?Inkvizitor
pochopitelně vypovídajícího často přerušoval či jeh o slova nedával zapsat, m n o h dy
tím však nedokázal elim inovat základní podpřahovou stru k tu ru a charakteristiky
autobiografického vyprávění jako například některé tem atické a kom poziční
stereotypy, vynechávky narativně hůře upotřebitelných tém at, odbočky a disprop
orční podro b n o sti či interpretaci m inulosti z p říto m n é perspektivy.88.
P odobu a p o u žiteln o st inkvizičních záznám ů ted ý ovlivňuje daleko více faktorů
než je n do tazn ík a inkvizitorovy představy o herezi. F aktorem asi nejopom íjenějším
, Zároveň však jed n ím z,nejdůležitějších, jso u podle m ého soudu strategie
sebeprezentace, kterým i se řídil sam otný vypovídající, je h o ž inkviziční výslech
a n u tn o st podávat autobiografické inform ace n u tn ě přiváděly k úvahám o sobě
sam ém a ke konstrukci vlastní id en tity pro účely dané výpovědní situace.
K rom ě těchto úskalí obnáší inkviziční záznam y i některá prostší, jež však m o h
o u sehrávat nem éně důležitou úlohu. P řesnost zázn am ů určujícím způsobem
83 G. G. M ERLO , Eretici e inquisitori nella societá piemontese del Trecento, s. 14; M A T TH IA S
B Ë N A D , Par quelles méthodes de critique de sources l'histoire des religionspeut-elle utiliser le registre
de Jacques Fournier?, in: Autour de M ontaillou, un village occitan: Histoire, et religiosité d’une
communauté villageoise au M oyen Âge, s. 1-51. Vymýšlení bylo nebezpečnější než vynechávání
• â inkvizitořije velmi přísně trestali, lze tedy asi předpokládat, že se k němu vypovídající uchylovali
méně často —C. L A N SIN G , Power and Purity, s. 72. .
84 G. G. M ERLO , Eretici e inquisitori nella societápiemontese del Trecento, s. 14.
85 P. BILLER, Ihrough a Glass Darkly: Seeing Medieval Heresy, s. 313. .
86 R BILLER, The Preaching ofthe Waldensian Sisters, s. 134.
87 C. BRU SC H I, The Wandering Heretics ofLanguedoc, s. 21,23. Naproti tomu Jacqúes Chiffoleau,
který tíhne k výrazně skeptickému postoji vůči inkvizičním záznamům, sleduje narativní strukturu
výpovědí spíše k notářům než k vypovídajícím - JACQUES CH IFFO LEAU, Dire l'indicible:
Remarques sur la catégorie du nefanduni du X lle au XVe siècle, Annales 45/1990, s. 306.
88 K poslednímu z uvedených mechanismů srov. JÁNO S LÁSZLÓ , The Science ofStories:An Introduction
to Narrative Psychology, London-N ew York 2Ó08, s. 116.
[ 2 0 8 ] DĚJINY - TEORIE ■- KRITIKA 2/2012
závisí na pečlivosti a schopnostech inkvizitorů a notářů, včetně znalosti jazyka
' či dialektu vypovídajících.89 Z áleží i n á m o m entálních časových m ožnostech
tribunálu: čím více lidí bylo třeba vyslechnout, tím bývájí záznam y stručnější
a sušší.90
A konečně si zaslouží p o zo rn o st i p odm ínky dochování inkvizičníčh záznamů..
P ředně v některých případech nem ám e k dispozici originály, nýbrž opisy, na
jejichž přesnost se nedá bezvýhradně spoléhat.91 D ále je nasnadě, že se pram eny
dochovaly je n fra g m e n tárn ě , čím ž vznikají význam né disproporce. P eter Biller se
kupříkladu ptá, ja k by náš celkový obraz Středověkého inkvizičního vyšetřování,
. k teřý tak význam ně čerpá z languedockých inkvizičníčh záznam ů, prom ěnilo,
kdyby se ž registrů z něm eckých oblastí a %rozsáhlého vyšetřování H avla z Jin dřichova
H rad ce zachovalo více než nepatrně zlom ky.92 T y to disproporce jsou
sam ozřejm ě závažnější překážkou pro jejich využití kvantitativní než kvalitativní,
jelikož v kvalitativně orientovaných výzkum ech, se případy volí cíleně a přesvědčivost
těchto výzkum ů se posuzuje podle jiných kritérií než kritéria réprezenta'
tivnosti vzorku. Přesto by i m ikrohistorický výzkum m ěl registrovat, kolik inform
ací navždy zůstane m im o náš dosah. Inkviziční záznam y zachycují pouze úzký
výsek.údajů vztahujících se k otázkám , které jim kladem e, a dochované záznam y
jso u je n nepatrným zlom kem pram enů, jež kdysi existovaly, ale o jejichž obsahu
nem ám e sebem enší tušení. '
Š irší souvislosti diskuse •
D o p o su d jsem se pohyboval vícem éně v rám ci klasické p ram en n é kritiky, která
se snaží o identifikaci různých filtrů a nahléd n u tí za ně. O tázk u použitelnosti
inkvizičníčh záznam ů jako pram ene o představách a jed n án í vypovídajících si
však lze klást i n a obecnější úrovni uvažování,93 kde se dotýká těch .nejzákladnějších
epistem ologických a m etodologických otázek histo rick ý ch věd. O tázk a
věrohodnosti inkvizičníčh záznam ů zde v p rvní řadě pozbývá své jedinečnosti
. 89 J.-L. BIG ET,1 catari difronte agli inquisitori in Languedoc, 1230-1310, s. 236-237; C. BRU SC H I,
The Wandering Heretics ofLanguedoc, s. 19. Srov. J. D U V E R N O Y (ed.),Le registre d'inquisition de
Jacques Fournier, díl 1, s. 468-469, kde se text zmiňuje o francouzském (neokcitánském) původu
jistého inkvizitorova notáře, " ,
90 C. BRUSCHI,. The WanderingHeretics ofLanguedoc,s. 16-17.
•91 C. BRU SC H I, The Wandering Heretics ofLanguedoc, s.24-26.
. 92 R BILLER, Through a Glass Darkly.' Seeing MedievalHeresy, s. 310-31 i .
93'Srov.již G. G. M ERLO, Ereticie inquisitori nella societàfiemontesedel Trecento, s. 13.. .
DAVID ZBÍRAL STUDIE A ESEJE [ 2 0 9 ]
a stává se souč.áStí všeobecného' problém u vztahu m ezi pram enem , vědcovým
textem a m yslitelnou skutečností.
N e ž se dostanu k různým m ožnostem a aspektům p o sunu otázky věrohodnosti
inkvizičních záznam ů n a obecnější úroveň, rád bych se vym ezil vůči několika
názorům , jež byly v této souvislosti rozpracovány. P rv n ím z nich je názor A ndrey
D e l C ola, k terý klade inkviziční záznam y do ostrého protikladu k literárním textům
. Inkviziční záznam y jsou podle něj všeobecně m éně spolehlivé, jelikož n epředstavují
přím ý pram en o m yšlení vypovídajících. N ao p ak literární texty jsou
přím ým a nezprostředkovaným pram enem o m yšlení svých autorů. T i se v nich
svobodně vyjadřují a píší je proto, aby jejich prostřednictvím sdělili adresátům
své představy.94 N em o h u si pom oci, ale D e l C olovo pojetí literárního textu, na
něm ž uvedený protiklad spočívá, rňi připadá beznadějně naivní. I texty, v nichž
autor hovoří sám o sobě a dom něle bez jakýchkoli om ezení, se přece výrazně
přizpůsobují různým kódům , stereotypům a způsobům psaní, jsou psány.s ohledem
na své adresáty, provádějí cílený výběr údajů a n u tn ě vznikají v kontextu
určité politiky identity. V žádném případě nezprostředkovávají jakousi skuteč- ,
nou, autentickou id en titu svého autora, nýbrž tvoří takovou id en titu , do které se
chce autor v daném textu stylizuje. Předpoklad, že literárn í texty jsou vyjádřením
skutečné id en tity svých autorů n a rozdíl od výpovědí před irikvizitorem , které
by v to m to vidění m ěly b ýt vyjádřením id en tity zkreslené, stylizované či falešné,
tedy považuji za zcela zavádějící.
D ále si nem ýslím , že by se otázka spolehlivosti inkvizičních záznam ů dala
řešit prostým odkazem na rozlišení p ram en ů přím ých a nepřím ých, případně
intencionálních a neintencionálních. D el C ol v to m to duchu označuje inkviziční
záznam y za přím é a intencionální pram eny o činnosti inkvizitorů, resp. za n ep řím
é a neintencionální pram eny o herezi, m agii či lidové kultuře.95P o tíž nespatřuji
v těch to rozlišeních jako takových, nýbrž v nijak nezdůvodněném předpokladu,
že p řím é a intencionální pram eny jso u spolehlivější. N ebývá to m u velm i často
spíše nappak? N ebývají pram eny, které vznikly jako intencionální, tedy zejm éna
za účelem ovlivňování sm ýšlení současníků a p říštích generací, a přím é, tedy
právě, v institucích, které chtěly sm ýšlení o sobě sam ých nějakým způsobem
utvářet, často určovány m ocenským i zájm y daleko výrazněji než pram eny neintencionální?96
-
94 A . D E L CO L, Akune osservazioni sui process! inquisitorjali comefin ti storiche, s. 85—86, 95-96;
TÝŽ, Introduzione, s. CLXXVII. .
95 A. D E L CO L, Alcune osservazioni suiprocessi iriquisitoriali comefin ti storiche, s. 95-96.
96 Srov. PAUL RICCEUR, Čas a vyprávění, díl 3: Vyprávěný čas, Praha 2007, s. 168.
[ 2 1 0 ] DĚJINY - TEORIE - KRITIKA 2/2012
N a d ru h o u stranu nesouhlasím ani s m íněním , že by byly neintencionální
pram eny jaksi autom aticky a všeobecně vzdálenější politickým zájm ům , a tedy
spolehlivější,971 ony jso u v úplnosti určeny obrazy světa, jež jim -daly vzniknout.
I ony m ají svůj vlastní program a v různé m íře se snaží kontrolovat své budoucí
interpretace.98 S kutečnost, že jd e o d o kum enty postrádající přím ý propagandistický
účel, v žád n ém případě neznam ená, že nebyly vytvořeny s ohledem na
politické cíle. V ždyť i sam otné archivy m ají povahu účelových institucí: uchovávají
d o kum enty za nějakým k o n krétním účelem , na základě specifických kritérií
výběru a ve službách kon k rétn ích institucí a ideologií.99
N edom nívám Se tedy,, že by hranice m ezi přím ým i, a nepřím ým i, příp ad n ě
intencionálním i a neintencionáhiím i pram eny vyznačovala jakýkoli jasný předěl
co do m íry spolehlivosti. Inkviziční záznam y jso u jistě svébytným typem p ram
enů, avšak nejsou zásadně a autom aticky m éně spolehlivé ani spolehlivější než
pram eny jiné. N evidím jin o u m ožnost než začít m ezi jednotlivým i inkvizičním i
registry, b a dokonce jednotlivým i výpověď m i pozorně rozlišovat a jejich p o u žite
ln o st posuzovat individuálně. S naha o řešení otázky spolehlivosti inkvizičních
záznam ů jako celku je sice pochopitelná a snad i přínosná, jelikož se v závislosti
n a d ru h u výzkum u někdy potřebujem e pohybovat .i na vyšších stupních zo becnění.
H led án í obecného řešení, p říp ad n ě dokonce přesvědčení, že jsm e je
již,nalezli, však nesvědčí žádné detailnější práci .s tím to d ru h em pram enů. N a
úrovni konkrétnějších výzkum ů,je ten to způsob kladení otázky spolehlivosti
inkvizičních záznam ů nem éně zavádějící než -například kladení otázky po spolehlivosti
všech kronik, všech dopisů nebo všech legend o světcích. N ázor, že '
lze. ro zh o d n o u t otázku spolehlivosti inkvizičních záznam ů jak o celku, se zřejm ě
zakládá n a předpokladu o je d n o tě inkvizičních postu p ů napříč časem a pro sto rem
. T en to předpoklad je však jednoznačně m ylný:100m ezi přístupy jednotlivých
inkvizitorů, leckdy dokonce i v přístu p u téh o ž inkvizitora k různým p říp a d ů m ,'
existují zásadní rozdíly co do m íry využití dotazníku, m íry zkracování a úprav
i m íry ovlivňování vypovídajícího.101
. 97 Toto mínění zastává C. BR U SC H I, The WanderingHéretičs ofLanguedoc,s. 46.
98 Srov: CLAIRE SPO NSLER, Medieval Ethnography: Fieldwork in the European Past, Assays:
Critical Approaches to Medieval and Renaissance Texts 7/1992, s. 25.
99 P. RICCEUR, Gas a vyprávění, díl 3, s. 167.
100 Srov. D . ZBIRAL, Současné bádání ostředověké inkvizici, s. 7-9.
101 Srov. L. PAOLINI, R. ORIOLI, Introduzione, s. XXIII; EU A N C A M ERO N, Waldenses: Rejections
ofHoly Church in MedievalEurope, Oxford 2001, s,4-5; RIRLLER, Why no Food?,s. 133;
DAVID ZBÍRAL STUDIE A ESEJE [ 2 1 1 ]
K rom ě rozlišování jednotlivých registrů, b a dokonce jednotlivých výpovědí
m ůže otázce spolehlivosti, inkvizičníčh záznam ů pom oci také ohled na k o n krétní
otázky, je ž jso u pram en ů m v rám ci daného výzkum u kladeny. I táz.áňí po
spolehlivosti jed n é výpovědi je stále příliš obecné, její použitelnost to tiž závisí na
otázkách, jež chcem e s její pom ocí zodpovědět. ,
D iskusi o použitelnosti inkvizičníčh záznam ů by také prospělo pozornější ro zlišování
různých úrovní, na n ich ž ji lze vést, N a úrovni nejzákladnější jd e o vztah
m ezi dochovaným p ram enem a prů b ěh em výslechu.102Z d e m ůžem e otázku spolehlivosti
jednotlivých údajů řešit vícem éně v rám ci klasické pram enné kritiky.
V edle to h o se však m ůžem e pohybovat na různých úrovních obecnější-diskuse
o vztahu m ezi p ram enem a historickou skutečností. Z d e se otázka použitelnosti
inkvizičníčh záznam ů dotýká ú středních epistem ologických diskusí v teorii
historických věd, a chce-li nějaké řešení býťskutečně.důsledné,, neobejde.se bez
stálého zřetele k těm to, diskusím . N epochybně se vždy najdou badatelé, kteří
zaujm ou tradiční objektivistické stanovisko a otázku použitelnosti inkvizičníčh
záznam ů převedou na otázku, do jaké m íry odrážejí historickou skutečnost ta kovou,
jak á opravdu byla.103 A však přijetí takového stanoviska není důsledné,
pokud k něm u dochází bez pečlivého uvážení výhrad vznesených vůči objektivistické
epistem ologii ja k v teoretickém - myšlení, o inkvizičníčh záznam ech,104
TÝŽ, The Preaching ofthe Waldensian Sisters, s. 153; TÝ Ž , Waldensians in German-speakingAreas
in the Later, Fourteenth Century: The View of an Inquisitor, in: Týž, The Waldenses, 1170-1530:
Between á Religious Order and, a Church, Aldershot 2001, s. 275; J. H. A R N O L D , Inquisition,
and Power, ,s. 4,13; C. BR U SC H I, P. BILLER, Texts and the Repression ofHeresy: Introduction,
s. 17; C. BRU SC H I, „Magna diligentia esthabendaper inquisitorem", s. 86,105; TÁŽ, The Wandering
Heretics ofLanguedoc, s. 4, 47; A. D E L C O L , Introduzione, s. CLXXXVII; P. KRAS,vii/
abolendamdiversarumhaeresiUmpravitatem,s.5ÍX, .
- 102 Srov. A . D É L C O L ,Alcune osservazioni suiprocess! inquisitoriali comefonti storiche, s. 90.
103 K objektivistické epistemologii a touze historiků po nezprostředkované rekonstrukci minulosti
sřov. D O M IN IC K LACAPRA, Rhetoric and History, in: Týž, Higtory and Criticism, Ithaca
. 1985, s. 17-21;,C. SPONSLER, Medieval Ethnography, s, 18-21.
104 G. G. M ERLO , Eretici e inquisitori nella societapieniontese del Trecento, s. 13; C. G INZBURG ,
The Inquisitor asAnthropologist, s. 161; A , D E L CO L, Minute e confronto con i verbali definitivi
nilprocesso del Sant’Ufpcio di Belluno contro Petri Raythet (1557), s. 202; J. H . A R N O L D , Inquisition,
and Power, s. 7, 110; TÝ Ž , Inquisition, Texts and Discourse, s. 64; T Ý Ž , The Historian
as Inquisitor: The Ethics ofInterrogating Subaltern Voices, Rethinking History 2/1998, č. 3, s, 381;
C. BRU SC H I, P. BILLER, Texts and the Repression of Heresy: Introduction, s. 8-9, 12, 14;
C. BRU SC H I, Tice Wandering Heretics ofLanguedoc, s. 12.
[ 2 1 2 ] DĚJINY - TEORIE - KRITIKA 2/2012
tak i v obecnějších epistem ologických diskusích o v ztah u reality a reprezentace,
především v rám ci obrácení se historických věd k jazyku. V ýsledky těchto diskusí
je sotva m ožné sm ést ze stolu jako postm odernistickou ideologii nebo jako
snahu o p o dkopání vědecké povahy historiografie. P řináší n aopak h m atatelné
výsledky, které lze chápat spíše jak o rozvinutí pram en n é kritiky novým sm ěrem
či její posu n na jin o u úroveň uvažování než jako její o p uštění či dokonce
protiklad. K rom ě to h o je nasnadě, že výhrady vůči objektivistickém u parad ig m
atu m ají daleko starší kqřeny, je ž nem ají s jakým koli „postm odernism em “ nic
společného. Z ejm én a m ám nyní na m ysli tradici konstruktivistického pojetí
tvorby pojm ů a teorií ve společenských a historických vědách, u je h o ž počátků
stoji M ax W eber.105 D o této tradice, sam ozřejm ě již obohacené o reflexi obratu
k jazyku a narativistického pojetí historiografie, lze zařadit například také R o gera
C hartiera či Jan a H orského. C h artier upozorňuje, že. „žádný text, ani ten
zdánlivě nejvíce dokum entární, ani ten ,nejobjektivnější1 (například statistická
tabulka, vypracovaná úřadem ) nevstupuje do transparentního vztahu s realitou,
kterou zachycuje. Text, literárn í ani dokum entární, nem ůže nikdy zru šit svou
p latn o st jakožto text, tzn. jak o systém zkonstruovaný podle určitých kategorií,
schém at vním ání a posuzování, pravidel fungování, které odkazují k pod m ín k ám
svého vzniku.“106 Podle Jana H orského „v historických vědách, n en í m ožné dosáh
n o u t objektivního poznání v H egelově, M arxově či i D urkheim ově sm yslu.
, [...] N en í ani objektivity ve sm yslu R ankeovy rekonstrukce ja k to vlastně bylo1.
L ze však dosáh n o u t určité adekvátnosti historického p o znání/rozum ění. [...]
M ů žem e p ak posuzovat, jakou m ěrou jso u naše odpovědi adekvátnívůci n a je d ná
straně pram enným stopám a n a straně, d ruhé výchozím otázkám a zvoleným
m eto d ám .“107 Stanovisko, podle kterého pram eny nevstupují.do bezproblém ového
a přím očarého, vztahu se skutečností, nik terak neznam ená, že by historické
vědy nebyly oprávněny předpokládat poznatelnost m inulé reality108ve sm yslu její
konstruovatelnosti n a základě pram enných stop a,přijatých předpokladů a teorií.
R ozhodně tedý nejsm e nuceni volit m ezi vyhraněně obj.ektivistickou a výhra-
105 Weber výslovně odmítá „stanovisko, že poznání historické skutečnosti má nebo může být >bezpředpokladovým1odrazem
,objektivních1fakt“ —M A X W EB ER , „Objektivita* sociálňěvědního
a sociálněpolitickéhopoznám 1, in: Týž, M etodologie, sociologie a politika, Praha 20092, s. 45.
106 R O G ER CHARTIER^ Na okrají útesu, Praha 2010, s. 56-57.
107 JAN HORSKY, Dějepisectví mezi vědou a vyprávěním: Úvahy opováže, postupech a mezích historické
vědy, Praha 2009, s. 50-51, srov. s. 30, 60, 94. Srov. též C. B R U SC H I,.The Wandering,
Heretics ofLanguedoc, s. 18.
108 Srov. P. BILLER, Through a Glass Darkly: Seeing MedievalHeresy, s. 324.
DAVID ZBÍRAL STUDIE A ESEJE [ 2 1 3 ]
něně relativistickou epistem ologií.109 Škála m ožností je daleko širší a teoretické
diskuse o použitelnosti inkvizičních záznam ů po chopitelně nejrůznější stanoviska
zaujím aná v obecných epistem ologických diskusích zrcadlí. N ejed n á se však
obvykle o vztah vědom ý a system aticky prom yšlený, a teoreticky p o tenciál těchto
diskusí je ted y jen m álokdy plně využit. ,,
D alší rozšíření otázky spolehlivosti inkvizičních záznam ů nabízí diskurzivní
analýza. Sm ěr bádání, je n ž se o diskurzivní analýzu opírá, tíh n e obyčejně k o d m ítn
u tí představy filtrů, za kterým i by se m ěla skrývat historická skutečnost, a obecně
řečeno m á sklon k určité epistem ologické skepsi. Podle Jo h n a H . A rnolda, hlavního
představitele to h o to sm ěru ve studiu středověkých inkvizičních záznam ů,
tento d ru h pram enů realitu nezastírá, nýbrž sVou vlastní realitu skrze jazykové
procedury tvoří.110 N en í tedy dost dobře m ožné v inkvizičních záznam ech jasně
rozlišit skutečnost od jazyka, resp. pravdu od nepravdy. H isto rik nikdy nedokáže
inform ace „očistit“ od vlivu inkvizičního diskurzu,111jelikož tento diskurz pram en
neovlivnil, nýbrž m u dal vzniknout. H isto rik v to m to pojetí zároveň přestává být
nezúčastněným pozorovatelem srovnatelným s vševědoucím , a p řito m v příběhu
nikde nepřítom ným vypravěčem , jen ž nazírá události tak, ja k se skutečně staly.
Spíše n u tn ě navazuje s inkvizičním i záznam y, a tedy i s inkvizitory a Vypovídajícím
i, kom plexní vztahy, jež m ají své epistem ologické a také etické důsledky.
T ento p řístup navazuje n a pojetí pram ene, které dobře shrnuje A lena Sim ůnková: •
„Potřebujem e spíše rozvinout takový typ kulturní analýzy, která by byla postavena
na trojstranném dialogu m ezi zkoum aným objektem (resp. subjektem , jeh o ■
jednáním ), autory historických dokum entů a badatelem , jen ž se pokouší uchopit
prostřednictvím teoretického a m etodologického aparátu takto sdělovanou m inulost,
re-konstruovat ji - přeložit - a sdělit současném u čtenáři.“112
V to m to pojetí, kde vztahy m ezi badatelem , objektem bádání á p ram enem
' ztrácejí svou sam ozřejm ost a nevinnost, se tedy diskuse o použitelnosti inkvizič-
109 Ero tento druh skepse je příznačné, že v různé míře zpochybňuje význam úvah o zobrazené
skutečnosti (referentu) a dává přednost zdůraznění, že prameny odkazují v první řadě samy na
sebe. Tento přístup v historických vědách navazuj na myšlenky M IC H E L A FOUCAULTA,
Archeologie vědění, Praha 2002, s. 75-76,137. ' .
110 J. H . A R N O L D , Inquisition andPower, s. 7,110,114; TÝ Ž, Inquisition, Texts andDiscourse,s. 64;
. TÝŽ, Ihe Historian as Inquisitor, s. 381.
111 J. H . A R N O L D , Inquisition and Power, s. 121.
Í12 A L E N A SIM ŮNKOVÁ, Ke vztahu historiografie a antropologie: Perspektivy aplikování antropologickýchpřístupů
na historický výzkum, Český lid 82/1995, č. 2, s. 105. Srov. též J. H. AR N O L D ,
TheHistorian as Inquisitor, s. 381.
t 2 1 4 ] DĚJINY - TEORIE - KRITIKA 2/2012
: nich záznam ů přesouvá n a jin o u úroveň. N ejvýstižněji by se m yslím dalo hovořit
o diskusi o-distribuci autenticity v trojúhelníku historik-vypovídající-inkvizitor,
přičem ž auten ticitu či pravdivost nelze bezvýhradně spojit ani sje d n ím z vrcholů
to h o to trojúhelníku. ' ,
A u ten ticitu v p rv n í řadě nelze chápat jako vlastnost „hlasů vypovídajících“.
V ětšina h istoriků zabývajících se rekonstrukcí světa •vypovídajících to m u to
přesvědčení celkem pochopitelně více či m éně propadá. Již jsm e ale viděli, že
'vypovídající svou řeč výrazně přizpůsoboval: prováděl autocenzuru, inform ace
■vybíral a upravoval, přijím al v inkvizičním kontextu spécifické identity, využíval
narativní vzorce. Slova vypovídajícího tedy zajisté ňelze přesvědčivě zto to žn it
s tím , co je skutečné, kdežto slova inkvizitorá s tím , co tu to skutečnost zastírá
a deform uje.113 : .
T ím to sm ěrem lze však zajít ještě'd ál a p řizn at hlasu inkvizitorů jisto u - příle.
žitostně i pom ěrně význam nou - m íru autenticity. Již jsem naznačil, že inkvizičn
í záznam y nejsou jakým isi pastm i, je ž by inkvizitoři políčili n a historiky. Jestliže
inkvizitoři spoluutvářeli slova vypovídajících, činili ta k z větší části nevědom ě.
Byli nevyhnutelně om ezeni svým myšlenkovým, h o rizontem . V to m to rám ci se
n am n o ze poctivě snažili zjistit pravdu a p o říd it zé svého hlediska věrný překlad
představ a praxí, je ž jim bylý povětšinou dosti cizí, do m éně nepochopitelného
k ó d u .114 P řijm em e-li ten to úhel pohledu, přestává být m ožné hovořit o filtrech
jak o o něčem , co skutečnost zakrývá a vzácně „propustí“ několik autentických
slov vypovídajících. V šechny použitelné údaje obsažené v. inkvizičních záznam
ech vznikly nikoli navzdory „filtrům “, nýbrž díky nim-.
T o, .co jsem označil za problém distribuce au tenticity v trojúhelníku historik-,
-vypovjdájící-inkvizitO r, se v novějším bádání snaží p o stih n o u t dvě vzájem ně
propojená přirovnání: přirovnání inkvizitorá k antropologovi a přirovnání histo
rik a k inkvizitorovi.
. A nalogii m ezi inkvizitorem a antropologem , potažm o i m ezi vypovídajícím i
a „dom orodci“,115 v souvislosti s otázkou věrohodnosti inkvizičních záznam ů
n ačrtl C arlo G in zb u rg v eseji The Inquisitor as Anthropologist (1986).116 T exty
inkvizitorů se podle G inzburga někdy vyznačují - stejně.jako texty antť opo-
113 Srov. A. D E L COL, I criteri dello storíconelTuso delle.fonti inquisítoriáli modeme, s. 69.
114 C. G IN Z BU R G , The Inquisitor asAnthropologist, s, 158,162. Srov. L. PAOLINI, R. ORIOLI,
Introduzione, s.X K ll. . .
115 C. G IN Ž BU R G , TheInquisitor asAnthropologist, s. 156. '
116 C. G lN Z B U R G , TheInquisitor ásAnthropologist, s. 156-164.
DAVID ZBtRAL STUDIE A ESEJE [ 2 1 5 ]
logů - dialogickou pováhou. Jde sice o dialog m ocensky nerovný, ale výsledný
hlas rozhodně nelze p řipsat je n inkvizitorům .117 N en í také odpovídající hovořit
pouze o kontam inaci hlasů vypovídajících interpretacem i inkvizitorů: inkvizitóři
se snažili o překlad.118 Inkviziční záznam y p roto leckdy m ají značnou etnografickou
h o d n o tu . P ři práci s n im i je zajisté na m ístě opatrnost* ne však přehnaná
skepse.119 A
nalogie m ezi inkvizitorem a antropologem m á ale i svou d ru h o u stránku,
v n íž se do středu pozornosti dostává třetí vrchol trojúhelníku, to tiž badatel. T en
se snaží na základě form álních vědeckých procedur zajistit vybraným údajům
inkvizičních záznam ů auten ticitu a využít je, to u to operací se vsak zároveň n u tně
stává aktérem v rám ci soustavy nerovných m ocenských vztahů v trojici badatel-inkvizitor-vypovídající.
T en to sm ěr uvažování, inspirující, se postkoloniální •
kritikou nároků vědy na au tenticitu a objektivitu, rozpracoval nezávisle na G in zburgovi
R enato R osaldo v eseji From the Dooř ofHis Tent: The Fieldworker and
the Inquisitor (1986).120 Využívá zde analogie m ezi inkvizitorem a etnografem ,
resp. historikem , ke kritickým úvahám o nároku n a auto ritu v etnografickém '
a H istorickém psaní.121 Z am ěřuje se n a analýzu dvou klasických děl, The Nueř
E dw arda E vana E vans rP ritch ard a (1940) a Montaillou E m m an u ela L e R oy L adurie
(1975). L e R oy L ad u riem u vyčítá, že přehlíží m ocenské vztahy, které jsou.
do jeh o pram ene - inlcvizičního registru Jakuba F ourniera - n u tn ě vepsány a že
se po d m ín k ám vzniku do k u m en tu věnuje jen velm i stručně v úvodu, a to v p o d statě
toliko za účelem potvrzení jeh o (a. tím i své) autority. P oté problem atický
m ocenský k o n tex t kvapem opouští a ve zbytku knihy u ž se k něm u nikde n e vrací.122
O b d o b n ě R osaldo rozebírá n árok na autoritu.v E varis-Pritchardově díle
The Nuer a poukazuje n a autorovu snahu zastřít m ocenský, koloniální kontext
117 C. G IN Z BU R G , TheInquisitor asAnthropologist, s. 159-160.
118 C. G IN Z BU R G , TheInquisitor asAnthropologist, s. 162-163.
119 C. G IN ZBU R G , The Inquisitor asAnthropologist, s. 160-161. V závěru eseje Ginzburg odmítá
i celkovou skepsi ohledně vztahu pramene k historické skutečnosti, s. 164.
120 RENATO R O SA LD O , From the Door ofHis Tent: TheFieldworker and theInquisitor, in: Writing
. Culture: The Poetics and Politics o f Ethnography, (edd.) James Clifford, George E. Marcus,
Berkeley-Los Angeles-London 1986, s. 77-97. Ginzburg tento esej cituje s.tím, že še Rosaldo
věnuje „podobnému tématu (alfe z jiné perspektivy)“- C. G INZW JRG, TheInquisitor asAnthropo/dgist,
s. 220, pozri, 1, avšak ve svém textu naněj konkrétněji nereaguje.
121 R ..R O SA LD O , From the Door ofHis Tent: The Fieldworker and the Inqqisitor, s. 77. Sroy. též
C. SPO NSLER, MedievalEthnography, s. 15-16.
122 R, R O SALDO , From the Door ofHis Tent: TheFieldworker and the. Inquisitor, s. 80-81.
[ 2 1 6 ] DĚJINY - TEORIE - KRITIKA 2/2012
vzniku svých d at.123E tn ó g ra f se podle R osalda „znepokojivě podobá inkvizitorovi
ze 14. století, k terý vytvořil do k u m en t využitý L e R oy L ad u riem “.124
: T radici poštkoloniální kritiky a analýzy diskurzu rozvíjí tak é Jo h n H . A rn o ld
ve studii The Historian as Inquisitor: The Ethics ofIiiterrogatingSubaltern Voices
(1998).125Ja k je pro ten to teoretický pro u d v sociálních a historických vědách
typické, A rn o ld zde - m im o jin é v návaznosti R enata R osalda a D o m in ick a L aC
ap ra126 - přechází „od kritiky .m etodologie ke kritice m ocenských vztahů m ezi
historikem , inkvizitorem a vypovídajícím “.127 Z pochybňuje výstižnost m etafory
filtrů i představu o historikovi jako nezúčastněném pozorovateli128 a otázku vy-.
užitelnosti p ram en ů posouvá z roviny epistem ologické do roviny etické.129M ín í,
že h isto rik ve vztahu k ínkvizitorovi a vypovídajícím u nutně, zaujím á m ocenskou
pozici, pozici toho, kdo v poslední instanci potvrzuje pravdivost inkvizičních
záznam ů.130 O tvírá se p ro to otázka, zda je vůbpc m ožné vyhnout se „kolonizaci“
hlasu vypovídajícího a vysvobodit jej ze zajetí inkvizičního diskurzu. Podle
A rnoldova n ázoru nikoli nebo přinejm enším ne zcela: hlas vypovídajících nelze
plně individualizovat či jej očistit od „inkvizičních nánosů“,jelikož nem ám e p řístup
k hlasu m im o inkviziční kontext, před kladením otázek a pořízen ím záznam
u. N etnám e přístu p k hlasům vypovídajících. S vypovídajícím i však m ůžem e
zacházet jako se subjekty, které jsoú sice' vytvořeny inkvizičním diskůrzem , ale
disponují v jeh o rám ci určitým prostorem k jed n án í.131
Ještě dále než, A rn o ld zachází v analogii, m ezi inkvizitory á badateli K athleen
B iddicková v eseji The DeviTs Anal Eye: Inquisitorial Optics and Ethnographic
Authority (1998).132 T en to text je kritikou nerovných m ocenských vztahů m ezi
123 R. R O SA LD O , From the Door ofHis Tent: TheFieldworker and the Inquisitor, s. 87—93.
124 R. RO SALDO , From the Door ofHis Tent: The Fieldworker and the Inquisitor, s. 78.
125 J. H . A R N O L D , The Historian asInquisitor, s. 379-386.
126 Srov. zejména D O M IN IC K LACAPRA, The Cheese and the Worms: The Cosmos ofa Twentiethin:
Týž, History and Criticism,-s. 52. . * .
127 J. H. A R N O L D , TheHistorian as Inquisitor; s. 381.
128 J. H . AR N O L D , The Historian as Inquisitor, s. 380-381.
129 J. H. A R N O L D , The Historian asInquisitor, s. 383.
130 J. H. A R N O L D , The Historian as Inquisitor, s. 381.
131 J. H . A R N O L D , The Historian as Inquisitor, s. 383-384. Srov. též JEA N -PIERRE ALBERT,
. Croire et nepas croire: Les chemins de Thétérodoxie dans le registre d'inquisition deJacques Fournier,
Heresis 39/2003, s.-105. , ' .
132 K ATHLEEN BID D IC K , The Devil's Anal Eye: Inquisitorial Optics and EthnographicAiithority,
in: Táž,The Shock o f Medievalism, Durham-London 1998, s. 105-134.
DAVID ZBÍRAL STUDIE A ESEJE [ 2 1 7 ]
1 '
J badateli a jejich „objekty“. O dvíjí se v intencích kritických postkoloňiálních fiI
lozofií a pokouší se - byť podle m ého soudu po n ěk u d povrchní a přem rštěnou
I rétorikou - zpochybnit legitim itu předpokladů o m ožnosti zaslechnout au ten I
tický hlas vypovídajících. Podle B iddickové badatelé předpokladem autentické|
ho hlasu nepřiznané opakují násilné vyslýchaní .praktiky m kvizitor.ů.133Ja k jedni,
I tak druzí se snaží konstruovat sebe sam é jako spolehlivé svědky a nezúčastněné
1 pozorovatele, což je ve své podstatě m ocenská agenda.134 B iddicková dokonce
1 m ink že inkvizice m á k o nkrétní historickou ú lohu v ustavování evropských etI
nografických disciplín.135
Jak vidno, analogie m ezi' inkvizitorem a' badatelem posloužila k rozvinutí
I zajím avých a kom plexních úvah, propojených s širším i teoretickým i diskusem i.
■i q „realitě reprezentace“ a o povaze m ocenských vztahů m ezi badateli a jejich
1 objekty. Vůči těm to analogiím však m ůžem e vyslovit určité výhrady, je ž m ohou
I poopravit i p o hled na jejich důsledky pró otázku využívání inkvizičňích záznam ů
I k „etnografické“ rekonstrukci m yšlenkových světů vypovídajících.'
• K ritickou analýzu G inzburgovy paralely m ezi inkvizitorem a antropologem
I předložil A ndrea D el C ol ve studii Icriteri dello storico neWuso dellefonti inquisitoI
riali modeme (2000).135 D el C ol s iz d e správně vším á, že se G inzburg snaží nikoli
I o stanovení kritérií správného využívání inkvizičních záznam ů, nýbrž o zapojení
T této otázky do širších diskusí o reprezentaci a epistem ologickém (D el C olovým i
I . sloyy kulturním ) relativism u;137 D el C ol se ztotožňuje s G iňzburgovým odm ít-
1 ' nutím relativistické epistem ologie, ,avšak dospívá k závěru, že převod problém u
T věrohodnosti záznam ů na analogii m ezi inkvizitorem a antropologem je přílišným
I zjednodušením . T ato analogie je p rý navíc nepřesvědčivá, jelikož „norm ální postoj
T soudce víry je tak vzdálený jak si jen dokážem e představit, od postoje dialogického,
I- antropologického“.138D iam etrálně se liší jak jejich cíle* ta k i postupy.139Inkvizitoři
i • ' ' ’• I
133 K. B IĎ D IC K , The D evil’sAnal Eye, s. 133-134.
I 134 Iv, BIDDICK , H e Devil's sinal Eye, s. 134.
i 135 IC BID D IC K , The Devil'sAnal Eye, s. 106-107.
I ■136 A; D E L COL, Icriteri dello storico nell’uso dellefonti inquisitoriali modeme,s. 51-72.
I . 137 A. D E L CO L, I criteri dello storico nett'uso dellefönti, inquisitoriali moderne,s. 52.
I 138,A . D E L COL, I criteri dello storico nell’uso.dellefonti inquisitoriali moderne, š. 54. D el Cola však
souhlasí, že je možné inkviziční dokumenty v antropologický zaměřeném bádání využít,
i 139 A. D E L COL, Icriteri dello storico nell’uso dellefonti inquisitoriali moderne, s. 60-63. D el Col zde
i ne zcela dostatečně zdůrazňuje, že i sám Ginzburg poukazoval na omezení své analogie a na
i rozdíly mezi inkvizitorem a antropologem - srov. C. G IN ZBU R G , The Inquisitor asAnthropo^
logist, s. 158. K odlišnosti postupů inkvizitorů a badatelů srov. J. H . A R N O L D , Inquisition and
I Power, s. 85-86. . ■ ' t,
[ 2 1 8 ] DĚJINY - TEORIE - KRITIKA 2/2012
byli především soudci, nikoli badateli. Předpokládat opak podle D el C ola znam ená
činit z inkvizičních záznam ů pram eny zvláštního řádu, jež nepodléhají běžným
postupům pram enné kritiky.140 G inzburg krom ě tpho podle něj naznačuje, že inkvižitoři
vycházeli z „antropologického“ přístupu vždy, když nepodléhali m yšlen.
kovým stereotypům o svých objektech, což tak vůbec být nem usí.141 N estačí tedy
je n „odečítat“ inkvižiční stereotypy.
S D el C olovou k ritik o u G inzburgovy analogie m ezi inkvizitorem a an tro p o logem
souhlasím v tom , že tato analogie vybírá z rozsáhlé m nožiny problém ů
použitelnosti inkvizičních záznam ů je n její m alou část. A n i zdaleka například
nevyčerpává problém výběru inform ací n a straně inkvizitorá. V ýběr a úpravu in form
ací n a straně vypovídajícího a strategie jeh o sebeprezentace-dokonce zcela
. opom íjí. U p řím n á zvídavost při- zjišťování odpovědí ostatně nik terak nevylučuje
•svévplné kladení otázek ani.selektivní a silně transform ovaný zápis. D ále se d o m
nívám , že si ten to způsob: převodu problém u využitelnosti inkvizičních záznam
m ů na paralelu m ezi inkvižitorem a antropologem /historikem získal díky obrazném
u'vyjádření přesvědčivost jen zčásti zaslouženou, z níž nem alou část ztrácí,
je -li převedena do „ploché“, explicitní form ulace kritérií historického využívání
inkvizičních záznam ů. A konečně.bych ke kritice využívání .analogie m ezi inkvizitorem
á badatelem doplnil, že se G in zb u rg sice zm iňuje o její am bivalenci,142
avšak ty její důsledky, které v žádném případě nepodporují spolehlivost inkvizič-'
níčh záznam ů, nýbrž spíše vedou ke kritice bádání, zcela přehlíží. N evypořádává
se tedy s R osaldovou úvahou a s obecným důsledkem je h o argum entace, to tiž
s .tím , že tató analogie spolehlivost inkvizičních záznam ů nikterak'neposiluje,
po k u d i badatelská práce v posledku spočívá v transform aci a m ocenské „kolonizaci“
hlasů vypovídajících. . - v N
a druhou stranu m ám k D e l Colově odpovědi na G inzburgovu analogii tu
výhradu, že se D el C ol pohybuje vícem éně je n n á úrovni velm i tradičně pojaté 1
p ram enné kritiky.143 N ásledkem toho -v podstatě zcela opom íjí druhou stránku
této. analogie, to tiž její využití ke kritice etnografické a historiografické praxe
140 A. DEL. C O L ,/criteri dello storico nell'uso delkfinti inquisitoriali modeme, s. 55,59. Srov. TÝŽ,.
Minute econfronto-con i verbali defnitivi nelprocesso del Sanť Uffáo di'Belluno contro Petři Rayther
- [(1557), s.202. ■ • - ' ■
, 141 A. D E L COL, Icriteri dello storico nelTuso dellefonti inquisitoriali modeme, s. 55.
142 C. G IN Z BU R G , TheInquisitor asAnthropologist, s. 158. , .
... 143 Tedy na jiné úrovni, než na jaké Ginzburg rozpracoval svou úvahu, což si D el Col uvědomuje
—srov.A . D E L C O L, 1 criteri dello storico nelVnso dellefonti inquisitoriali modeme, s. 52.
r
DAVID ZBÍŘAL STUDIE A ESEJE [ 2 1 9 ]
| a k posílení její sebereflexe. Sice se o této rovině diskuse zm iňuje, ale pouze ve
i výzvě, aby historikové analogie m ezi inkvizitorem a badatelem využili nikoli
I . k p řip o d o b n ěn í se inkvizitorovi, nýbrž naopak k odlišení se od něj.144D el C olovo
I poj etí pram enů a badatelské praxe se m i zdá celkově dosti konzervativní, již výše
| jsem podrobil kritice jeh o pojetí iiterárního textu jako vyjádření autorpyy skutečné
I identity. Podobně o respondentovi ve výzkum ech založených na rozhovorech D el
C ol uvádí, že n a rozdíl od osoby vyslýchané inkvizitorem „hovoří či j edná ve svém
I norm álním prostředí, jé vyzván, aby odhalil své vlastní ideje a víry bez.zkreslení,i
rozhovor nem á důležitý dopad n a jeh o život“.145 Ve světle postkoloniální kritiky
j. antropologické praxe, například R osaldova příkladu z E vans-Pritchardova terény
1 ního výzkum u u N u eřů ,146působí takovéto pojetí přinejlepším jako nekritické.147
1 . ' C elkově'lze k analogii m ezi inkvizitorem a badatelem říci, že následkem své
T m etaforické povahy sice třeba nevedla vždy k nej důslednějším u vyjádření k o n I
krétních p ro b lém ů /ro zh o d n ě však posloužila k rozvinutí některých závažných
1 úyah. Z ejm éna úkázala, že inkvizitorův hlas nelze po k lád at prostě za filtr skrýI
vající au tentickou skutečnost a s tím to zdůvodněním m u u p írat jakoukoli auteni
, ticitu. O d h alila také, že badatelé při čtení inkvizičních záznam ů vstupují s vypojí
vídajícím i a inkv izito ry do potenciálně problem atických vztahů, které vyžadují
1.. . soustředěnou p o zo rn o st a reflexi. Z d a budem e tyto závěry chápat jako nadstavbu
1 klasické pram enné k ritik y nebo se přikloním e i k radikálnějším důsledkům , jež
J se z nich dají vyvozovat, zejm éna k p osunu úvah o práci s pram eny do etické
! ' roviny nebo k radikálním u epistem ologickém u skepticism u, již záleží spíše na
I ' našem celkovém teoretickém stanovisku než na odpovědích, které by nám m ohlo
poskytnout prozkoum ání dílčí otázky použitelnosti inkvizičních záznam ů.
é M o ž n o sti využití inkvizičních zázn am ů
Po to m to rozšíření perspektivy se pokusím o souhrnné vyhodnocení m ožností,
1 jež inkviziční záznam y nabízejí) a navržení strategií jejich čtení. O té to otázce
. 144 A,-DEL CO L ,1 criteri dello storico nelť mo dellefonti inquisitoriali moderne)s. 62.
145 A. D E L CO L, I criteri dello storico nelVuso dellefonti inquisitoriali modeme, s. 61; též srov. kontext
tohoto.tvrzení na s; 6Í.
146 R. R O SA LD O , From the Door ofHis Tent: The Fieldworker: andthe Inquisitor, s. 91-92.
147 K vynuceným „doznáním“ a k dalším potenciálním analogiím inkvizičního dialogu ve vyzkurrju
na základě narativmch rozhovorů srov. EL IN O R O C H S;L lSA CAPPS, Narrating the Self A n- ;
,nual Review o fAnthropology 25/1996, s. 34-35; DAVID SILVERM AN,Ako robiť kv'alitativny
výskům: PraktickápríručkayBratislava 2005, s. 300. • \
[ 220 ] DĚJINY - TEORIE - KRITIKA 2/2012
budu; uvažovat n a dosti obecné rovině, avšak rozhodně tím nechci připisovat
všem inkvizičním registrům stejné m ožnosti. Již jsem zdůrazňoval, že ro zh o dovat
o využitelnosti inkvizičních záznam ů jako celku by bylo po d o b n ě nepřesvědčivé
jako rozhodovat například o spolehlivosti celého kronikářského žánru.
M ezi jednotlivým i registry, ba dokonce i m ezi jednotlivým i výpověď m i existují
zásadpí odlišnosti. A lexander Patschovsky m á naprostou pravdu, když přirovnává
většinu inkvizičních záznam ů k suchém u chlebu, k terý h isto rik každodenně
přežvykuje, aby ho tu a tam příjem ně překvapilo několik „nečetných cukříků“.148
M ezi inkvizičním i záznam y z něm eckých oblastí kupříkladu nenalézám e nic, co
by se svou bo h ato stí podobalo inkvizičním u registru Jakuba Fourniera nebo p ro cesu
pro ti D o m en ik u Scandellovi.149 Stěží lze tedy stanovit kritéria využitelnosti
inkvizičních záznam ů, je ž by byla platná všeobecně.150V yužitelnost inkvizičních
záznam ů krom to h o vždy p ln ě :závisí na tom , jak o u výzkum nou otázku jim kladem
e.
U váděl jsem nejrůznější om ezení, n a něž využívání inkvizičních záznam ů
k po zn án í světů vypovídajících naráží, a viděli jsm e, že tato om ezení jso u vskutku
závažná. Přesto je zapotřebí jim navrátit jejich skutečný rozm ěr.
Předně, inkviziční záznam y, nepochybně zrqadlí svět inkvizitorů, ale je n do'
určité m íry, která se v jednotlivých případech velm i liší. Podle m ého názoru.lze.
spolu s G inzburgem , hovořit o jisté, dialogické povaze to h o to typu pram enů,
ačkoli jd e o dialog m ocensky n ero v n ý 151 V některých případech m ůžem e p o zorovat
skutečný dialog m ezi různým i aktéry či m yšlenkam i,152 kde vystupuje
n a povrch „svářící se k u ltu rn í realita“.153 G in zb u rg ten to dialog chápe vícem éně
148 A . PATSCHOVSKY, Gli eretici davanti altribunále, s. 267—268.
149 A. PATSCHOVSKY, Gli eretici davanti.altribunále, s, 252. 1 *
150 G. G. M E R LO ,Eretici ě inquisitori nella societapiemontese delTrecento, s. 12. Souhlasím s A. D E L
COL, I criteri dello storico nelVuso dellefin ti inquisitoriali modeme, s. 62, v tom, že kdybychom
chtěli formulovat obecná kritéria využití inkvizičních záznamů, musela by platit jak pro prameny
„výjimečné“, tak i pro běžné, „nevýjimečné“.Vzhledem k tomu, o jak různorodé prameny se jedná,
si však nejsem jist, zda se taková všeobecná kritéria vůbec přesvědčivě formulovat dají, snad
kromě těch zcela triviálních, vyplývajících z předpokladů a metod pramenné kritiky
151 C. G IN ZBU R G , TíoeInquisitor asAnthropologist, s. 159 (s odvoláním na Michaila ÍVLBachtina).
K dialogické povaze inkvizičních záznamů1srov. TYZ* Benandanti: Čarodějnictví a venkovské
■ kulty v 16: a 17. století, Praha 2002, s. 25; C. BRU SC H I, The Wanďering Heretics ofLanguedoc,_
s. 49; JULIEN R O C H E , Une Église cathare: Levéché du Cařcassés (Carcassonne - Béziers - Narbonne);
C&hoxs 2005, s. 124-126. ■ '
. 152 C. G IN Z BU R G , lbe Inquisitor asAnthropologist, s. 160. .
153 C. G IN Z BU R G , The Inquisitor asAnthropologist, s-. 161.
DAVID ZBÍRAL STUDIE A ESEJE [ 2 2 1 ]
.v term ínech interakce - a častého neporozum ění —m ezi učenou a lidovou ku ltu rou.
T rochu jin a m posouvá pojetí dialogické povahy inkvizičních záznam ů Jo h n
H . A rnold. M ín í, že v inkvizičních záznam ech zaznívají různé hlasy,-jež nelze
redukovat n a hlas inkvizitora a hlas vypovídajícího/jde sice o dialog m ezi kultu
rním i kódy, ty však nejsou vym ezitelé jednoduše jako dialog m ezi inkvizitorem
a vypovídajícím či m ezi učenou a lidovou ku ltu ro u .154 , , .' '
- D ále rozhodně nelze říci, že by inkvizitoři vždy slepě sledovali d o tazník.155
O statně i pok u d tak činili, neznam ená to, že se Ý inkvizičním záznam u objevují
toliko stručné a neustále se opakující ódpovědi.'Z aznam enávané inform ace často
dotazníky a příručky přesahovaly156 a v-m noha případech lze doložit i vědom é
rozvíjení otázek inkvizitorem nad rám ec uvyklých schém at.157 V liv inkvizitorských
p říruček a celkově inkvizičního diskurzu rozhodně nebyl absolutní.158
Výběr a přizpůsobování inform ací n a straně vypovídajících je zase součástí
zcela obecného problém u strategií sebeprezentace, jím ž nejsou inkvizičrií záznam
y nikterak-výjim ečné. I tam , kde chybí jakýkoli donucovací kontext, lidé n e je n -.
že vybírají inform ace, které o sobě sdělují, ale také přijím ají různé identity.159 .
T ěm ito upřesněním i rozhodně nechci zlehčovat k o n tex t inkvizičního p ro cesu.
C h ci jej však zasadit do určitého k o n tin u a s jiným i, běžnějším i interak cem
i a zbavit jej dom nělé nesrovnatelnosti s nim i. Představy a:jednání, které
zprostředkovává autor svým čtenářům ve vlastním životopise nebo respondent
výzkum níkovi v příjem ném prostředí kavárny, klidně m o h o u být stylizovány
daleko výrazněji než výpověď v inkvizičním procesu, nem luvě o tom , ja k problem
atické je vynášet autoritativní soudy na tém a, která id en tita je vlastně ta pravá
a která ta stylizovaná. K onstrukce vlastních id e n tit je stále probíhající proces
a vždy závisí n a výpovědním kontextu.
154 J. H . A R N OLD, Inquisition andPower, s. 12-13. Srov. též JO H N TE D ESC H I, IIgiudice eI'eretico:
Studi sui/’Inquisizione románu,M ihno 1997, s. 49.
155 -L. PAOLINI, R. ORIOLI, Infroduzione, s. XXIII; R BÍLLER, Why no Food?, s. 136-137; TÝŽ,
The Preaching ofthe Waldeniian Sisters, s. 153; TÝŽ, Waldensians in German-speakingAreas.in the
Later Fourteenth Century, s, 275. • ;
156 Srov. C. G IN Z BU R G , TheInquisitor asAnthropologist, s. 157. -
157 P. BILLER, Why no Food?, s. 136-137. ’
158 G. G. MI5RLO, Eretici e inqiiisitori nella societa piemontese del Trecento, s. 14; L. PAOLINI,
R. ORIOLI, Introduzione, s. XXIII; J.T E D E SC H I, IIgiudice e I’eretico, s. 49; C. BRU SC H I, The
Wandering Heretics ofLanguedoc, s. 3,191; J. H . A R N O L D , Inquisition and Power, s. 114-115.
159, Srov. ERVING G O FFM A N , Strategic Interaction, Philadelphia 1969; R. CH ARTIER , Na
okraji útesu, s. 171.-
t 222 ] DĚJINY - TEORIE - KRITIKA 2/2012.
B ěžné popularizující přístupy k otázce spolehlivosti inkvizičních záznam ů jsou
deform ovány důrazem na užívání m učení. C ašto se poněkud opom íjí, že šlo pouze
o je d e n z m n o h a dpnucovacích prostředků, a přehání se jeh o význam . Využívání,
to rtu ry nebylo ve středověkých inkvizičních procesech zvlášť časté160 a i. v právní
teorii bylo vním áno jako-do určité m íry delikátní, pochopitelně ne ani ta k že soucitu,
jako spíše kvůli obavám inkvizitojů, aby nedošlo k vynucení nepravdivého
svědectví,161 tedy ke vzdálení se jejich základním u cíli, zjištění pravdy.
.'.-P roblém y inkvizičních záznam ů jsou tedy skutečné a je třeba jim věnovat
bedlivou pozornost, zároveň však m ají v jédnotlivých kon k rétn ích případech své
přesné rozm ěry. O m ezen í a předpojatosti- pram en ů či skutečnost, že nejsou „ob-
jektivňí“, v žád n ém případě neznam enají jejich n ep oužitelnost.162P řijetí takové■
hp předpokladu by fakticky znam enalo nem ožnost využívatjakékoli pram eny.
Přes všechna om ezení obsahují inkviziční registry m n o h o in form ací o světech
vypovídajících, o jejich jed n án í a představách, o jejich religiozitě i k aždodenním
životě.163 P oužitelnost jednotlivých-výpovědí se sam ozřejm ě různí. N ik terak ne,■chci
tvrdit, že je ve všech případech vysóká. N ebylo by ani: dobré p o d leh n o u t d o 1
. jm u; žě ty inkviziční registry, které obsahují více živých a alespoň na první p o h le d .
dosti svobodných výpovědí, jsou prosty nastíněných úskalí, N a základě výsledků
teoretických diskusí o povaze, podm ínkách vzniku a spolehlivosti inkvizičních
záznam ů ale považuji za oprávněné zapojit aparát p ram en n é kritiky a širší
teoretické úvahy, p ozorně a.jednotlivě pro zk o u m at prám .eňné stopy obsažené,
v inkvizičních záznam ech a využít ty, je ž ve světle kritiky obstojí, k rekonstrukci
em piricky dostupných frag m en tů světů vypovídajících. . • .
S trateg ie čten í
M n o h é inkviziční pram eny, skýtají značné m ožnosti, avšak jak jich správně
a kriticky využít? Jaké strategie čtení, je ž hy doplnily trad ičn í m eto d y pram enné
160 Srov.J. B. GIV EN , Inkvizice a středověká společnost, s. 83; J. H . A R N O L D , Inquisition andPóiuer,
s, 31. ' •' ' ’ ■ " :
161. SrovíM. SBRICCOLI, flbrmentumidest. torquere tňéntem', s. 19,27-28.
162 C. G INZBURG , lbe Inquisitor asAnthropologist, s. 160M61; TÝŽ, Sýr a červi, s. 14; G. G. M E R LO,
Eretici e inqiiisitori nella societa piemontese del Trecento, s. 12; L. PAOLINI, R. ÖRIOLI,
Introduzione, s.X XI-XXII.' ’ ■ ■ .
163 Například R. I. M O O R E , The Origins ofEuropean Dissent, s. 204; G. G IN Z BU R G , He Inquisitor
as Anthropologist, s. 160-161; J.-L. BIGET, / catari difronte agli inquisitori in Languedoc,
1230^-1310, s. 242; R KRAS,^Íí/ abolendam diversanim haeresiumpravitatem, s. 292. ,
DAVID ZBÍRAL STUDIE A ESEJE [ 223 ]
kritiky, zvolit?164Ja k jsem již naznačil, tato otázka zasahuje až na nejobecnější ro■vinu
diskuse o využívání p ram enů v historických vědách, to tiž k epistem ologické
, otázce, zd a je k-něčem u dobré h ledat nějakou skutečnost za pram enem , nebo
z d a je obhajitelnější zam ěřit se spíše na skutečnost pram ene sam otného, tedy na
analýzu diskurzu, v něm ž.pram en ustavuje své objekty..
N epředložím zde žádnou argum entaci, která by si kladla za cíl tu to diskusi
rozhodnout. Spíše, se pokusím osvětlit stanovisko, které vnáším do svého výzkum
u založeného n a inkvizičních záznam ech coby předpoklad.; Jde o pozici,
jež še vym ezuje ja k vůči objektivistické, tak vůči relativistické epistem ologii,
a ve. výsledku ted y vědom ě zůstává kdesi na půli cesty m ezi nim i. V návaznosti
na C arla G inzburga se dom nívám , že n ás.an i ta nejdůslednější p ram en n á.k ritika
inkvizičních záznam ů n en u tí k tom u, abychom je pokládali v principu za
autóreferenční, ted y odkazující je n (či převážně) k sobě sam ým .165 N a druhou
stranu však n eh o d lám klást otázku spolehlivosti pouze v rám ci pram enné kritiky
a ignorovat výsledky analýzy diskurzu inkvizičních záznam ů. Inspiruji se
zde postojem . R ogera C hartierá: „Ú kolem je vepsat do centra pram enné kritiky,
jež představuje nejtrvalejší a nejm éně zpochybňovanou charakteristiku historie;
otázky a požadavky projektu analýzy diskurzů, ta k ja k byl form ulován y součinnosti.
,se skutečnou prací h isto rik u , kde jso u předm ětem to h o to projektu
nakonec om ezení a způsoby, které řídí diskurzivní praxe reprezentace. N a d ruhé
straně chápat práci historika jako práci věnovanou vztahu m ezi reprezentacem i
a praxem i - p řičem ž sam o tázání je rozšířeno n a všechny typy reprezentací, zp racovatelných
historikem - znam ená v podstatě tvrdit, že m ezi nim i existují pouze
vztahy založené n a dom něnkách. S nažit se stavět do opozice jisto ty filologické
vědy, restituující ,pravdivé' a ,nepravdivé' na základě přesné pram enné kritiky,
a nejistoty hypotetických či arbitrárních rekonstrukcí práce založené na indiciích,
je zcela iluzorní. Z ávažnou otázkou je, ovšem otázka kritérií, um ožňujících
’ považovat za m ožný vztah, ustavený historickým psaním , m ezi reprezentující
stopou a reprezentovanou praxí. [ i ..] T en to vztah m ůže být uzn án jako přijatelný,
říká C arlo G inzburg, je -li m ožný, k o h eren tn í a.vysvětlující. O tom , že žádný
■z těchto term ín p n en í snadné vyložit či d efinovat,'nebude nikdo pochybovat
- především po k u d jd e o sam otný pojem ,vysvětlení' - , nicm éně naznačují body
164 Pojem strategií čtení přebírám z J. H . A R N O L D , Inquisition andPower¡ s. 115. ,
165 C. G IN ZBU R G , The Inquisitor as Anthropologist, s. 161,164. Srov. též RICARDO G ARCÍA
' CÁRCEL, ¿Son creíbles lasfuentes inquisitoriales?, in: L’Inquisizione romana: M etodología delle
foriti é storia istituzionale, s. 103-104.. ;. . .
[ 224 ] DĚJINY - TEORIE - KRITIKA 2/2012
m ožné kontroly každé historikovy výpovědi.“166 Právě v to m to sm yslu m ohou
podle m ého soudu historické vědy oprávněně h o vořit o tom , že se věnují em pirické
skutečnosti. V ztah m ezi p ram ennou stopou a historickou skutečností chápu
jako vztah ustavený historikem v jeh o textu, aniž bychom se však p ro to m useli
přik lo n it k radikální epistem ólogické skepsi či k předpokladu o autoreferenční
povaze pram ene, případně-i historikova textu.167'
Z této epistem ologické pozice, inspirované vedle R ogera C h artiera zejm éna
M axem W eberem ,168C arlem G in zb u rg em 169a Janem H o rsk ý m ,170lze vyjít k form
ulování strategií čtení inkvizičních záznam ů.
Z a základ práce s 'inkvizičním i záznam y považuji klasickou textovou a p ram
en n o u kritiku. P ram en n o u k ritik u ostatně považuji i přes její problem atické
vazby k objektivistické epistem ologii, potažm o ke korespondenční teorii pravdy,
■nadále za základ historických věd vůbec. Spočívá zejm éna V zaujetí odstupu od
obsahu použitých p ram en ů 171 a v soustavném přihlížení, k pod m ín k ám jejich
vzniku,172ted y i k účelu, za kterým byly sepsány,173potažm o i k jejich om ezením .
R ozhodně nepostačí jakékoli úvodní deklarace přiznávající jejich úskalí.17,1Je ale
třeba, ábý byla k ritika prováděna diferencovaně, s p řih léd n u tím k odlišnostem
166 R. CH A R T IER , Na okraji útesu, s. 235; J. HORSKÝ, Dějepisectví■mezi vědou a vyprávěním,
s. 55, výstižně charakterizuje Chartiérovu pozici těmito slovy: „Na jedné straně obhajuje (mimo
■jiné s častými odkazy na M ichela Foucaulta) potřebu uchovat si odstup vůči - řekněme - příliš
objektivistickym představám (...) a na druhé straně ubránit určité poznávací schopnosti historie
vůči plné, zejména narativisťické relativizaci."
167 Srov. i PAUL RIC Œ U R , Teória ihterpretácie: Diskurz a prebytok významu, Bratislava 1997,
■s. 55. ” , ■’ . ,
.168 Například M . W EBER , „Objektivita"sociálněvědního a sociálněpolitickéhopoznání, s. 45.
169 Například.C, G INZRURG , TheInquisitor asAnthropologist, s. 161,164;TÝŽ, Sýra červi, s. 14.
170 Například J. HORSKÝ, Dějepisectví mezi vědou a vyprávěním, s. 2 2 ,30.
171 Srov. JEAN^LOUIS BIGET, Lesbons hommes sont-ils lesfils des bogomiles?Examen critique d'une
idée reçue, irj: Bogom iles, Patarins et Cathares, (ed.) Edina B'ozôky, Slavica Occitania 16/2003,
s. 160,167; G U Y LO B R IC H O N , Arras, 1025, ou le vraiprocès d'unefausse accusation, in: Inventer
l’hérésie? Discours polémiques et pouvoirs avant l’Inquisition, (ed.) M onique Zerner, Nice
1998, s. 69. , " - ’ ■ . ■ - ,
172 Například A. D Ë L COL, Minute e confronta con i verbali definitivi nelprocesso del Sant’Ujficio di
Belluno contro Pétri Rayther (1557), s. 201-202. .
173 A. D E L CO L, Icriteri dello storico nell’uso dellefonti inquisitoriali moderne, s. 50, 68.
174 Srnv. G ABRIEL A U D ISIO , Lafiabilité des sources dans lé cas d'une Inquisition médiévale à la
Renaissance: Provence, vers 1530, in: L’Inquisizione romana: M etodologia delle font! e storia'
; istituzionale, s. 33; A . D E L C O L ,Alcune osservazioni suiprocessi inquisitoriali cornefonti storiche,
DAVID ZBÍRAL STUDIE A ESEJE [ 225 ]
l' - - •
i v postupech a m yšlení jednotlivých inkvizitorů a n o tářů a také jednotlivých
: vypovídajících. •
Přes všechna om ezení inkv izičn ích . záznam ů m ůžem e m yslím vycházet
; z předpokladu, že vypovídající disponovali určitou m ěrou činorodosti a prostoru
; k jed n án í.1” Jednotlivé výpovědi ta k nejsou inkvizitorovým m onologem , nýbrž
obsahují různé soupeřící hlasy.176N ěco n a výsledném zn ěn í p atří i vypovídajícím ,
přesněji řečeno té jejich identitě, která vznikla v k o n textu inkvizičního procesu
jako výsledek interakce m ezi jejich strategiem i sebeprezentace a rám cem , k terý
jim byl vym ezen. K rom ě toho, ja k jsm e již viděli, hranici autentičnosti a neautentičnosti,
ať u ž tyto pojm y budem e chápat jakkoli, nelze ztotožňovat s hranicí
m ezi hlasem vypovídajícího a hlasem inkvizitora, i kdyby tyto hlasy nakrásně
' byly v dochovaném záznam u přesně rozlišitelné. I inkvizitor ve svém úsilí o zjiš'
. tění „pravdy“ sm ěřoval k určité faktické reprezentaci. V ypovídající na dru h o u
stranu přizpůsoboval svá slova situaci a padal za oběť různým om ezením , která
na něj kladla nejen situace, ale například i jeh o pam ěť či narativní vzorce.
D iskuse o vztahu pram enné stopy a historické skutečnosti však podle m ého
m ínění ukázaly, že klasické m etody p ram en n é kritiky nevyčerpávají problém
v celé jeh o šíři. P řijm em e-li výhrady vznesené vůči objektivistickém u pojetí
vědecké práce, přestává být m ožné se spokojit s pom ěrně m echanickým i, byť
propracovaným i m etodam i rozlišování spolehlivých a nespolehlivých inform ací.
Spíše se hledají strategie čtení, a to takové, které by přihlížely k problem atizaci •
pojm ů „skutečného“ či „historického“ a ke zpochybnění, že by badatel byl s to
očištěním p ram en ů od vlivů zkreslujících filtrů získat k historické skutečnosti
; bezprostřední přístup.
1 P ři práci s inkvizičním i záznam y považuji za klíčové tři strategie čtení: sledování
prostoru k jednání, jím ž vypovídající disponuje, sledování „nadbytku řeči“
a narativní rozbor výpovědí..
• Z m apování pro sto ru k jednání, resp. vztahu m ezi individuálním jed n án ím
a sociálním i danostm i, se pokládá za klíčovou ú lo h u historické antropologie.177
175 J.H . AR N O L D , Inquisition and Power, s. 114-115, 213; C. BR U SC H I, The Wandering Heretics
ofLanguedoc, s. 6 -7 ,2 3 ,4 6 -4 7 . . ,
176 C . G IN Z BU R G , TheInquisitor asAnthropologist, s. 1 5 9 -1 6 0 ,164;J.H . A R N O L D , TheHistorian
as Inquisitor, s. 383; TÝ Ž, inquisition and Power, s. 11-12,114,157.
177 C. G IN ZBU R G , Sýr a červi, s. 17-18; R. CH ARTIER , N a okraji útesu, s. 88; JAN HORSKÝ,.
Historická antropologie: Úvahy apoznámky na okraj mezinárodního kursu, konaného v Otzenhausenu
ve dnech 27.2. —15.3. 299J, Historická "demografie 17/1993, s. 246; R IC H A R D VAN D Ü L M
E N , Historická antropologie: Vývoj, problémy, úkoly, Praha 2002, s. 12,68.
[ 226 ] DĚJINY - TEORIE - KRITIKA 2/2012
Ve výzkum ech založených na inkvizičních záznám ech m á ale zam ěření na
p ro sto r k jed n án í i ten význam , že jd e o p řístup tvořící alternativu k tradiční
snaze o kom penzaci „filtrů“ m eto d am i pram enné kritiky. U rčením , hranic, jež
inkviziční k o n tex t jednotlivci určuje, lze to tiž zp řesn it pro sto r interakcí, které
v rám ci inkvizičního vyšetřování probíhají. Z ároveň jd e o p o hled z poněkud
m éně obvyklé strany: inkviziční' textové procedury se nechápou je n jako nástroj
om ezování svobodného vyjádření vypovídajících a nástroj zkreslování jejich slov,
nýbrž i jako prostředek, k terý jim dává prostor k vyjádření.178N eb ý t inkvizičního
záznam u, obvykle bych o n ť o představách a jed n án í většiny vypovídajících nevěděli
naprosto nic. . . Se
sledováním p ro sto ru k jed n án í úzce souvisí zam ěření na nadbytek řeči. J iž
L erner, setrvávající vícem éně v rám ci tradiční p ram en n é kritiky a realistické
epistem ologie, poukazuje na to, že odchylky od inkvizičních stereotypů někdy
m o h o u osvětlit skutečné víry vypovídajících.179 P odobně hovoří o překračování
inkvizitorskýčh stereotypů G in zb u rg .180 V návaznosti n a G in zb u rg a spatřuje ve
sledování „nadbytků“ v h o d n o u strategii také C atérin a B ruschióvá.181 M ín í, že
díký srovnání výpovědí182 a znalostem inkvizitorskýčh příru ček m ůžem e s jistou
m írou pravděpodobnosti určit, co z výpovědi je součástí dotazníku či inkvizitorových
představ.183 Výběr, co představuje „nadbytek“, však podle jejího názoru
zůstává do jisté m íry arbitrární, založený n a historikově in tu itivním vyhodnocení
věrohodnosti.184
U celeně rozpracoval zam ěření n a nadbytek řeči coby strategii čtení Jo h n H . A rnold.
A rn o ld m íní, že ani silně kontrolující diskurzy nikdy neovládají každou
■jednotlivost řeči, která je v nich pronášena, a to nejen proto, že některá slova
kontrole n u tn ě „uklouznou“,,ale zejm éna proto, že jd e přím o o v n itřn í zákon
ito st a. způsob fungování diskurzů: „A nalyzování a zm apování toho, ja k se
diskurz ustavuje, by nás nem ělo vést k víře, že každý jazykový fragm ent, k terý
je v diskurzu prosloven či je jím ukázněn, je předem daný či jednovýznam ový.
178 À. PATSCHÔVSKY, G/i eretki davanti al tribunále, s. 261-262; J.-P. ALBERT, Croire et nepas
■croire, s. 105. \
179 R. E. LERNER, The Heresy ofthe Free Spirit in the Later Middle Ages, s. 6.
180 C. G IN Z BU R G , TheInquisitor asAnthropologist, s, 164.
181 C. BR U SÉH I, The Wandering Heretics ofLanguedoc, s. 2 1 ,26-44. ’ ,
182 C. BRUSCHI, 'the Wandering/leretlcs ofLanguedoc, s.21.
183 C. BRU SC H I, The Wandering He/etics.ofLanguedoc, s. 2 7..
184 C. BRUSCHI, TheWandering Heretics ofLanguedoc, s. 29.
DAVID ZBÍRAL STUDIE A ESEJE- [ 2 2 7 ]
Jak jsem se snažil ukázat, inkviziční registry jsou. různohlasé, obsahují, m noho
prom íšených hlasů, je ž se někdy shodují, jin d y jso u v protikladu. V lastně bych
řekl, že spíš než vidět diskurz jako něco, co kontroluje každou jednotlivost, která
je či m ůže být v jeh o příslušném poli řečena, bychom si m ohli povšim nout, že
diskurz vždy požaduje nadbytek řeči. M yslím , že. diskurz vždy potřebuje
nadbytek řeči a jazyka; .musí vždy trv at na tom , aby subjekty, které konstruuje,
produkovaly řeč n ad rám ec pečlivě zm apovaných hranic, které ustavují dané pole
,vědění'. T o je. očividně p říp ad inkvizičního diskurzu: záznam y vé svém p o m além
vývoji od 13. do 14. století vždy produkují řeč, která přesahuje inkvizitorské
kategorie. ■[.. .] Sam ozřejm ě že ja k se ten to nadbytek rozrůstá a rozšiřuje, tak se
rozrůstá a rozšiřuje i inkviziční diskurz a hledá nové strategie kontroly, vym ezování
a ukázňování této řeči. V to m je ale klíč: diskurz musívyžadovat nadbytek,
aby m ohl dále vykonávat m oc. K dyby každý jazykový' m om ent, produkovaný
a kontrolovaný v určitém diskurzu m o h l být hladce a bezproblém ově um ístěn
do ohraničeného pole ,vědění', ta k by vědění dosáhlo stabilní hladiny, došlo by
k je h o nevyhnutelné stagnaci á ,vědoucí subjekt' (v tom to-případě inkvizitor) by
v to m to bodě přestal existovat: byl by elim inován' završením své úlohy. A by se
-diskurz m o h l replikovat - růst, m ěn it se či se prostě udržovat - m usí hledat nové
úkoly a nové výzvy. Z d e ted y nalézám e základ pro určitou strategii čtení: m ůžem
e p rozkoum at tyto m o m en ty nadbytku a p ro m ítn o u t je zp ět do řeči, o které
se zdá, že do n ich byla přetavena a zachycena.“185T o pochopitelně neznam ená,
že bychom m ěli přístup k obsahům m yšlení historických osob, m ůžem e však
:m etodicky předpokládat p řístup k určitým pozicím , jež h istoričtí aktéři.v nějaké
'situaci zaujali, a k jejich různě .prom íšeným hlasům .186T en to stav se m ožná bude
jevit jako m éně frustrující, když vezm em e v úvahu, že přístup k obsahům m yšlení
a m otivacím nějaké osoby postrádám e i tehdy, když s n á m i hovoří tváří v tvář
a m im o jakýkoli donucovací kontext. .
P oslední navrženou strategií čtení výpovědí, která doplňuje předchozí dvě, je
narativní rozbor. Je nasnadě, že naprostou většinu obsahu inkvizičních záznam ů
tvoří frag m en ty životních příběhů. Ž ivotním i příběhy zde nem ám na m ysli přesnou
osobní h isto rii chápanou v duchu objektivistické epistem ologie, nýbrž p ro - stě
příběhy, je ž vyprávějí o něčím životě.187T ím to tvrzením ale nem ám n a mysli,
185 J. H . A R N O L D , Inquisition andPowerys. 114-115. .. . .
186J. H . A R N O L D , TheHistorian as Inquisitor, s. 384., . , .
187 Fragmentem životního příběhu je tedy kupříkladu i vyprávění o účasti některých vypovídajících
na sabatu čarodějnic. . .
t 228 ] DĚJINY - TEORIE - KRITIKA' 2/2012
že by vypovídající m ěl být pokládán za jejich jed in éh o vypravěče. Spíše se dá na
základě znalostí p o d m ín ek vzniku inkvizičních záznam ů hovořit o vypovídajícím
a inkvizitořovi jak o o spoluvypravěčích. V ýpověď je p ak výsledkem nalézání
a tvorby vzpom ínek,188 výsledkem narativní konstrukce id en tity v dialogu m e z i-,
strategiem i a m o žnostm i inkvizitora a vypovídajícího.
V zhledem k narativní povaze výpovědí m o h o u rozboru inkvizičních záznam ů
napom oci postupy vycházející z naratologie, narativní psychologie a nárativního
kvalitativního výzkum u.189T yto postupy jso u dosti odlišné od postu p ů tradiční
pram enné kritiky a liší se, také jejich výslédky. V ýstupem narativní analýzy není
prim árn ě vyhodnocení historické pravdivosti jednotlivých údajů, nýbrž zdůrazn
ěn í některých rovin výpovědí, jim ž tradiční p ram en n á k ritika rozvíjená v h isto rických'vědách
obvykle nevěnuje takovou pozornost. L ze prozkoum at, jaký odmraz
vypovídajícího coby aktéra životního p říběhu v dialogu m ezi vypovídajícím
a inkvizitorem vzniká, lze se zam ěřit na práci s dalším i postavam i a hodnocení
jejich jed n án í inkvizitorem a vypovídajícím , lze se věnovat tom u, ja k výpověď zachází
s časem , například ja k (případně i proč) někdé shrnuje dlouhý časový úsek.
nebo velké m nožství událostí jed in o u větou, zatím co jin d e p řed k lád á rozvětvená
líčení plná podrobností. K líčovým přínosem naratologie je také zdůraznění ,
narativní perspektivy, ted y situováhosti vypravěčů (v našem případě inkvizitora
a vypovídajícího) vůči vyprávěném u příběhu, která se projevuje například
v odkazech k vypravěči jako aktérovi příběhu, v práci se slovesným i osobam i
(ich-form a versus er-form a) a časy, ve v y u ž í v á n í přím é a nepřím é řeči či v m íře
„vševědoucnosti“ vypravěče, jen ž životní p říb ěh tvoří. N arativní rozbor rovněž,
napom áhá zjištění m íry soudržnosti vyprávění,190p řičem ž kom poziční-přechody,
a trh lin y ve struktuře vyprávění m o h o u b ýt pouhým i odbočkam i a vynechávkam i
charakteristickým i pro ústně sdělované příběhy, jin d y však m o h o u upozorňovat ;
n a inkvizitorův zásah do vyprávění, případně i n a snahu vypovídajícího obejít či
zam lčet, nějaké tém a. V yužití p o d n ětů naratologie a narativní psychologie m ůže
tedy význam ně o b o h atit rozbor výpovědí a vnést do něj otázky, jež si tradičně
pojatá pram en n á kritika obvykle neklade.
188 O BRU SC H I, Tíje Wandering.Heretics ofLanguedoc^ s. 13.
189 Srov. E L EO N O R A HAMAR', Příběhy religiomstického vědění: Podněty narativnía kritickéteorie
v religionisticey Religio: Revue pro religionistiku 1 6 /2 ,2Ó08,s. 155-176. -
190 K uvedeným prvkům, na něž se může narativní analýza zaměřit, srov. J. LASZLO , The Science
ofStories, s. 138—155. ' ' ■ .
DAVID ZBÍRAL STUDIE A ESEJE [ 229 ]
Z ávěr
V iděli jsm e, že otázka spolehlivosti inkvizičriích záznam ů má'VÍce rovin. V rám ci
i ■ klasické p ram en n é kritiky se m ůžem e pokoušet identifikovat jednotlivé filtry
' a kom penzovat'jejich zkreslující vliv. M ů žem e se rovněž zabývat procesem geneze
záznam ů výpovědí včetně posunů, ke kterým běh em něj docházelo. T ěchto
’ posunů je na straně inkvizitorů' a n o tářů i n a straně vypovídajících celá řada,
od využívání dotazníků, ustálených form ulí a nátlakových m eto d přes selekci
1' inform ací na obou stranách až po strategie sebeprežentace a konstrukce vlastní
identity vypovídajícím i á jejich kódování do schém at autobiografického vyprávění,
rozvíjeného ve specifickém kontextu výpovědi před inkvizičním soudem .
Jednotlivá om ezení m ají ale i svou přesnou m íru. T a se v jednotlivých případech
natolik různí, že by bylo nedůsledné ji prostě dedukovat z povšechných představ
o inkvizičním postu p u a inkvizičních dokum entech. Je třeba věnovat m axim ální
< pozornost analýze kon k rétn ích textů a případů, a právě zde m á současné bádání
( ' ještě stále veliké rezervy. • .
Pram ennou kritiku považuji nadále za základ práce S inkvizičním i záznam y
; . základ Zcela nezbytný, nikoli však dostatečný. O tázk a využitelnosti inkvizič:
‘ nich záznam ů je to tiž součástí širších diskusí o m ožnostech a om ezeních h isto ,;
rické antropologie, o yztahu reality a reprezentace nebo o povaze a důsledcích
\ • vztahů m ezi historikem , p ram enem a subjektivitam i, jež konstruuje ,n a jed n é
l - straně diskurz pram enů, na straně d ruhé (nebo snad. nakonec té sam é) diskurz
■í - historických věd. T ato úroveň teoretické reflexe ne ani tak překonává, jako spíše
rozšiřuje a obohacuje tradiční pram en n o u kritiku. D iskuse o povaze, p o d m ín ‘
kách vzniku, spolehlivosti .a strategiích čtení inkvizičních záznam ů zde zároveň
( - nabývá zajím avých přesahů a souvislostí, dostává se do interakcí se základním i
epistem ologickým i problém y historických a společenských věd a sam a m ůže re;
flexi o nich. nem álo o b o h atit o již dosti rozsáhlé a teoreticky relevantní poznatky
~ týkající se specifického d ru h u pram en ů , je ž vznikaly v dialogu m ezi inkvizitorem
? a vypovídajícím a v nichž se velm i kom plexním způsobem m ísí různé hlasy
a kulturní kódy i různé strategie reprezentace a'sebeprežentace.191
i
. 191 Tento text vznikl s podporou grantu G Á ČR č. 401/09/P191 „Inkviziční pojmy, klasifikace
a identity jejich ozvuky v badatelské tradici“.