Druhy divadla a divadelní žánry



§
1.podle způsobu, jakým se v inscenaci prezentuje herecká postava
§
•řečí → činoherní divadlo (činohra)
•zpěvem → hudební divadlo
•pohybem → pohybové divadlo
•zprostředkovaně (zástupně) → loutkové divadlo
§

§činoherní divadlo = několik významů
§divadelní instituce
§18.-19. stol.: literárně-dramatický žánr = divadelní hra o činech lidí
§obor herecké práce → herec = činoherec
§
§vývoj činohry
§už od počátku divadla (Aristoteles: Poetika) X hovoříme o ní až později
§16. a 17. století → vznik profesionálních hereckých souborů
§u nás od r. 1750 → inscenace německé hry Kníže Honzík
§
§charakteristika
§jednání, zobrazování činů hrou herců + mluvené (verbální) divadlo = v popředí  mluvená řeč
(dialogy sepsané dramatikem)
§divadlo, které není DOMINANTNĚ pohybové, hudební, nonverbální
§vyjadřovací prostředky → zpravidla korespondují se zobrazovanou realitou → méně X více stylizované

§charakteristika:
§zapojení hudební složky (instrumentální hudba) a zpěvu do inscenace
§hudba → dominantně spoluurčuje a přenáší významy v komunikaci s diváky
§
§zpěvoherní žánry :
§dány kvantitativním a kvalitativním poměrem zpívaných partů
§ 1) opera
§ 2) opereta
§ 3) muzikál
§
§→ mezi jednotlivými typy hudebního divadla existují plynulé přechody
§

§hudba → v opeře rozhodující → uváděny pod jmény skladatelů
§
§definice:
§umělecká forma – spojuje dramatické divadelní představení s hudbou
§hudební skladba → fixovaná do podobě partitury
§libreto (text) → zpíván
§herci = zpěváci (sólisté a sbor) → doprovázeni orchestrem
§opera začíná zpravidla předehrou
§tvoří ji jednotlivé částí (árie, recitativ, sbor, event. i balet)
§spojeny do větších celků (dějství) instrumentálními mezihrami
§
§Opera je jedním z žánrů hudebního divadla, který vzniká syntézou textové a hudební (vokální a
instrumentální) složky s ostatními prostředky jevištního umění – hereckou akcí, scénickým
ztvárněním, v některých případech tancem, baletem apod. Hudba má v opeře klíčovou úlohu, text se
zcela nebo z větší části zpívá. Název vznikl z latinských slov opus (dílo) a opera (práce, činnost,
námaha).

§vznik: přelom 16. století v Itálii
§italské hudební baroko → tzv. florentská camerata
§Jacopo Perri (hudba) + Ottavio Rinuccini (libreto) 1598: Dafne + 1600: Eurydika
§
§1637: první veřejné operní divadlo San Cassiano v Benátkách + dalších → opera přístupná širokým
vrstvám platícího obecenstva
§tzv. benátská opera → Benátky = centrum operní tvorby – Claudio Monteverdi
§náměty: mýty, dějiny, básně (Tasso, Ariosto), inspirace Orientem
§formálně: prolog, několik jednání + závěrečný výjev
§i komický prvek + rozkvět sólového dramatického zpěvu (árie, se koloratura)
§X
§konkurence v Neapoli: tzv. neapolská opera → Alessandro Scarlatti (115 oper, nejplodnější
skladatel)
§
§17. a 18. století: rozšířena po celé Evropě (Francie, Anglie, Německo, Čechy…)
§skladatelé: Georg Friedrich Händel

§1750-1820: klasicismus
§komická opera (buffa) → Giovanni Battista Pergolesi: Služka paní (La serva padrona) – žertovná
hříčka (prostřednictvím lidových postav → satira a kritika)
§vážná opera (seria) → návrat k antickému a renesančnímu ideálu
§reformátoři: Christoph Willibald Gluck a W. A. Mozart
§
§romantismus
§první „romantické“ opery: Carl Maria von Weber
§Itálie: Gioacchino Rossini + Giuseppe Verdi X navazuje verismus: Giacomo Puccini + Ruggiero
Leoncavallo
§Francie: Charles Gounod + George Bizet
§Německo: Richard Wagner → „velký reformátor opery“.
§Rusko: Michail Ivanovič Glinka + Nikolaj Rimskij-Korsakov + Modest Petrovič Musorgskij + Petr
Iljič Čajkovskij
§Čechy: Bedřich Smetana + Antonín Dvořák + Zdeněk Fibich
§
§20. století
§významní skladatelé: Alban Berg, Benjamin Britten, Philip Glass, Leoš Janáček, Carl Orff, Sergej
Sergejevič Prokofjev, Bohuslav Martinů, Dmitrij Šostakovič, Richard Strauss, Eugen Suchoň a další

§
§hudebně-dramatický divadelní útvar zábavního rázu
§předchůdci: Francie - vaudevill, Anglie - ballad opera, Německo - singspiel
§
§střídá mluvené slovo se zpěvem a tancem
§líbivá melodika
§nekomplikovaný, srozumitelný děj
§schematizován do několika klasických částí (dějství, jednání)
§často námětově čerpá z činoherního žánru komedie
§
§někdy za méně hodnotný umělecký žánr (pokleslá zábava) X velmi zdařiléé kusy
§přímý předchůdce muzikálu
§často hrána ve specializovaných divadlech – např. Hudební divadlo v Karlíně
§co dál s tímto žánrem?

§1) francouzská škola
§od 19. století z francouzské komické opery
§Jacques Offenbach (1819-1880)
§Orfeus v podsvětí, Krásná Helena, Modrovous, Bandité...
§
§2) vídeňská opereta
§typická taneční forma - valčík
§       Johann Strauss - syn (1825-1899) - vrcholný představitel
§Netopýr, Cikánský baron...
§Franz von Suppé (1919-1895) - Básník a sedlák
§Franz Lehár (1870-1948) - Veselá vdova, Země úsměvů...
§Emerich Kalmán (1882-1953) - Čardášová princezna, Hraběnka Marica
§
§3) Češi
§       Oskar Nedbal (1874-1930) - Polská krev, Cudná Barbora, Vinobraní
§       Rudolf Friml (1879-1972) - Rose Marie, Král tuláků

§muzikál – zkrácení anglického musical comedy (v 1. pol. 20. st.)
§= revue s humoristickými a pěveckými čísly, mnohdy chyběl souvislý děj
§
§syntetický žánr →  spojuje herectví, hudbu, zpěv a tanec
§vznikl v USA v New Yorku na Brodwayi
§různorodé kořeny (z operety, singspielu, revue...)
§hudebně ovlivňován: jazzem, klasickou hudbou, rockem a pop music
§1) počátky - 1927: Loď komediantů (Show Boat) → Jerome Kern
§2) od 40. do 60. let - zlatá éra muzikálu na Broadwayi
§Divotvorný hrnec (Burton Lane, E. Y. Harburg)
§My Fair Lady (Frederic Loewe, A. J. Lerner)
§West Side Story (Leonard Bernstein, Stephen Sondheim)
§3) od 60. let – konkurence v Londýně
§1964: Hello, Dolly, 1965: Oliver!, 1966: Kabaret, 1968: Hair …
§4) 70. a 80. léta - oscilace mezi výpravným muzikálem a rockovou operou
§       1971: Jesus Christ Superstar (A. L. Webber), Kočky, Evita, Fantom opery aj.
§
§ojediněle kvalitní i populární díla ve Francii a Německu

§
§1) balet
§2) taneční divadlo
§3) pantomima
§

§forma scénického tance → využívá choreografii a náročnou baletní techniku
§může vyprávět příběh, vyjadřovat pocity či reflektovat hudbu
§samostatné dílo nebo součást opery
§vývoj baletu
§15. stol. → Itálie – okázalé slavnosti s tanečními vstupy = urození tančili pro obdiv
§pol. 16. stol. → Kateřina Medicejské se provdala za krále Jindřicha II. → produkce přeneseny na
francouzský dvůr = přivedla např. tanečníka Belgiosa Baltazariniho (Balthasar de Beaujoyeulx) →
Balet de Comique de la Reine → první baletní představení
§Francie 2. pol. 16. stol. → ballet de cour (dvorský balet) → nová jevištní forma – spojuje hudbu,
recitaci, zpěv a tanec + pestré kostýmy, výprava, rekvizity a jevištní technika
§technika: kroky společenských tanců + i různé skoky, akrobatické prvky a groteskní tance
§tanec → postupně si vydobyl dominantní postavení = samostatná umělecká forma
§Ludvík XIV. (1643–1715) = příznivce baletu = „král Slunce“ (tančil v baletu Jeana-Baptisty Lullyho
– Noc/La Nuite = role boha Slunce Apollona)
§1661: založil Královskou akademii tance (Académie Royale de Danse)
§příprava účinkujících + schvalovali nové baletní prvky + uzákonili 5 základních pozic nohou,
zabývali se zápisem tance
§1661: Jean-Baptist Lully → tzv. comédie-ballet → jednotlivé scény oddělované tanci
§do r. 1681 = balet výsadou mužů X první žena Masmasell la Fontaine – Vítězství lásky
§podobné baletní soubory i v ostatních zemích Evropy → např. Ruský císařský balet Petrohrad + 1738:
škola
§




§18. stol.: rozvoj baletní techniky → reformy
§Marie Salléová – 1734: poprvé tančila bez krinolíny a paruky + věnovala se kvalitě a oduševnělosti
projevu
§Jean-Georges Noverre → 1760: Listy o tanci a baletu → zaměřil se na vývoj baletu d’action
(dějového baletu) → důraz na dramatickou funkci i techniku (prosazení pantomimy + reforma pohybů,
ne těžkopádné kostýmy)
§přelom 18. a 19. stol.: romantismus → největší rozmach baletu
§balet = rovnoprávná dramatická forma → centrum v Itálii (Milán) = špičkové baletní techniky → nové
prvky + s konečnou platností bylo kodifikováno vytočení nohou v kyčlích o 90°
§1823: poprvé stoj na špičkách prstů – Amalie Brugnoliová → období balet le blanc (bílý balet)
§náměty baletů (Sydy, Giselle, Ondina) → vyjádření romantických představ o světě snů a přeludů
§úpadek koncem 19. století: zájem klesá kvůli sociálním změnám, jen Francie, Rusko, Itálie →
aristokratické kruhy
§20. stol.: dvě linie baletu
§1) renesance klasického baletu → ruská škola: vynikající tanečníci získali ztracené pozice + nové
impulsy: Anna P. Pavlovová, Sergej P. Ďagilev, V. F. Nižinskij
§2) snahy vytvořit zcela nový samostatný styl moderního tance
§po roce 1945: vznik řady balet. skupin – Balet Elysejských polí (1945–1951), Balet Paříže
(1948–1967)
§
§




§moderní (scénický) tanec → výrazový tanec určený pro divadlo
§nástup s modernou – přel. 19. a 20. stol. = revoluce v tanci
§reformy baletu → zmodernizování a vymezení vůči klasické technice = přežitek minulosti
§ x
§snaha najít nové vztahy mezi hudbou, výtvarnem, literaturou a tancem → navrátit tanci původní
přirozenost a živelnost
§tanec = ojedinělý prostředek komunikace = neverbální pohyb + prožívání emocí a zobrazení příběhů
§nesvazovat se pravidly → vnitřní emoce, improvizace a cítění → přeneseny do pohybu = čistý,
absolutní tanec
§důraz na pohybový projev tanečníků → opozice vůči klasickým baletním choreografiím
§nové pohybové techniky + důraz na proces tvorby choreografie (= choreograf pracuje s tanečníky)
§
§cíl: vyjádření příběhu, myšlenky či pocitu pomocí pohybu = nenucený pohyb přirozených linií těla →
plynulý tok pohybů, přirozenost a originalita + i herecká stránka
§v tanci zapojeno celé tělo a důležitou část tvoří výraz obličeje
§vychází z osobnosti choreografa či tanečníka a jeho školy → taneční techniky (např. technika
Marthy Graham, Humphrey-Weidmanova technika a Hortonova technika)
§

§po celém světě, formálně vyškolení tanečníci
§nejrozšířenější v Evropě + impulzy i v Severní a Jižní Americe → odlišné poměry
§Isadora Duncanová: revoluční reforma → snaha nejhlubší myšlenky a pocity vyjádřit přirozeným
tancem
§Rudolf von Laban: průkopník výrazového tance → tanec součástí života, přístupný všem (prvky z
jazzového, moderního, klasického tance)
§Ruth St. Denis + Ted Shawn – 1915: středisko moderního tance Denis–Shawn–School → odsud vyšli:
§Martha Graham: pevný technický systém s nejelementárnějšími vnějšími a vnitřními snahami
§1960: rozvoj postmoderny → taneční projev = změna k jednoduchosti, kouzlu netrénovaných těl,
nesofistikovanému pohybu
§1980: tanec → čistým stylem a uznávanou součástí kultury (vedle klasického baletu)
§různé taneční školy, neexistuje standardizace → každá škola má svou vlastní interpretaci
§choreograf: Merce Cunningham → rozvinul nezávislý postoj k modernímu tanci
§odmítá klasickou techniku původního baletu
§choreografie působí neuspořádaně, ale přesto se musí soustředit na techniku tance
§nepředvídatelné změny rytmu, rychlosti a směru + více současných akcí
§tvůrčí svoboda choreografa
§




§
§Milča Mayerová → představitelka Labanova směru → spojována s předními evropskými tanečnicemi,
choreografy a pedagogy → tanečnice a choreografka na scéně Divadla E. F. Buriana, ND i v zahraničí
§
§Jarmila Jeřábková → lyrická tanečnice po vzoru Isadory Duncanové + pedagogická činnost s dětmi
§
§Jarmila Kröschlová → studovala na Dalcrozových institutech v Ženevě a Drážďanech + teoretická
publikační práce
§
§Jiří Kylián




§dramatický děj vyjadřuje beze slov, mimickými a gestikulačními prostředky, často spojeno s hudbou
nebo tancem
§nejde o „němou činohru“ → má vlastní techniku (zákony a slovník) → vyvíjí se
§
§dějiny:
§římské císařství = zlatý věk pantomimy, po zániku upadala a ztrácela postavení → typy: Maccus =
hubený a nenasytný, Sannio = groteskní grimasy, nápodoba lidí a zvířat, Mimus albus (Bílý mim),
Mimus calvus (Holohlavý mim), Stupidus (Hlupák)
§kejklíři a tanečníci ve středověku → římská tradice se obrozuje v lidovém umění
§commedie dell´arte – postavy Kolombína, Pierot, Harlekýn využívají prvky pantomimy
§vrchol = Deburauova reforma počátkem 19. století → Jean-Baptiste Gaspard Deburau (1796–1846) –
Kožík: Největší z pierotů
§dostal se k pantomimě náhodou → hubený a bledý čahoun, považován za velikána
§19.-20. stol. → pantomima v cirkusu → považována za podřadné umění
§20. století → několik generací
§Marcel Marceau (vl. jm. Marcel Mangel, židovský původ)
§pantomimu poprvé použil, když pomáhal pašovat židovské děti do Švýcarska
§zakladatel moderní pantomimy → stylová cvičení – chůze na místě, proti větru, po schodech,
přetahování lanem + dokázal vytvořit na jevišti neexistující věci
§1946: pracoval v Dullinově divadle (první pantomimy), 1947: osamostatnil se (vlastní soubor a
postava Bipa)

§po 2. světové válce u nás
§
§Ladislav Fialka (1931-1991) – navazuje na Marcela Marceaua, představitel klasické pantomimy
§v 50. letech studoval na Taneční konzervatoři → nápad založit pantomimický soubor → stálá
platforma pro pantomimu v Divadle Na zábradlí (1959-1992) = Pantomima Na zábradlí + inicioval
založení oboru pantomimy na AMU
§vytvořil 13 inscenací (např. Knoflík či Devět klobouků pro Prahu)
§x
§moderní česká pantomima → od pol. 60. let = reakce na akademické Fialkovo pojetí
§inspirována myšlenkami Antonina Artauda, Alfréda Jarryho, absurdním divadlem a tzv. druhou
divadelní reformou
§rozvíjí se i díky médiím (film a televize)
§autoři, režiséři, herci a klauni
§Boris Hybner, Ctibor Turba, Boleslav Polívka (Divadlo Husa na provázku – pantomima integrální
součástí programu)
§nejmladší generace
§Radim Vizváry, Vojta Švejda, Miřenka Čechová




§
§vyjadřovací prostředek loutkového divadla → loutka – puppet, marionette, marionetta, lalka
(panenka)
§pohyblivý, herci ovládaný objekt
§v prostoru a čase představení se stává znakem zastupujícím nějaký subjekt
§je vnímán jako znak:
§přirozený (živočich)
§nadpřirozený (duch, fantastická bytost)
§personifikovaný předmět
§skrytost nebo odkrytost animátorů není podstatná
§neživý materiál je zcela libovolný (různá ovladatelnost, trvanlivost)
§různý tvar a velikost
§
§loutky na divadle
a)figurativní – jsou znaky nějakých bytostí (kočka, princezna)
b)nefigurativní – loutkou se předmět stává až významem, jenž mu je dodán akcí (kapesník = selka)
§
§druhy loutek: vyplývají z technologií a jsou dány způsobem animace (jak herec loutku vodí)

marioneta 01.jpg marioneta 03.jpg



marioneta 02.jpg



loutka 01.jpg loutka 02.jpg



loutka.jpg



marioneta 04.jpg



§Se spodním voděním
§maňásek
§javajka nebo javánka (wajang)
§vařečková loutka
§
§

maňásek 01.jpg maňásek 02.jpg



maňásek 03.jpg



javajka 02.jpg javajka 01.jpg



vařečka 01.jpg vařečka 02.jpg



manekýn 01.jpg



§loutky plošné – ovládány shora i zdola, ve stínovém divadle
§loutky totemové – samostojné plastiky
§loutka krosnová – přechodný typ mezi hercem, maskou a loutkou
§vodní loutky
§flákačky – též „pleskačky“, „práskačky“, „metamorfosy“ atd. – změna identity přímo na jevišti (na
principu překvapivé proměny)

stín 01.jpg stín 02.jpg



stín 03.jpg



krosna 01.jpg



totemy.jpg



vodní 01.jpg vodní 02.jpg



vodní 03.jpg