Úvod do filozofie 1/Filozofie 1
6
Gnosticismus, manicheismus
a období patristiky
Filosofové
9

Gnosticismus
l- gnóse (řec. gnósis – "poznání") → duchovní a
l  myšlenkové hnutí 1. st. n. l. ve východní části
l  Římské říše;
l- náboženské vlivy perské, syrské a židovské.
l  3 hlediska:
l  Theodicea – otázka ospravedlnění Boha a původu
l  zla ve světě → „Proč dokonalý Bůh stvořil svět zla,
l  z něhož musíme být teprve vykoupeni?“
l  Řešení: Bůh stvořitel (demiurg) vs. Bůh vykupitel
l  (svrchovaně dobrý a nadřazený).

lGnóse jako poznání – poznání nastupuje místo
lvíry → „Duch zkoumá všechno, i hlubiny Boží.“
l
lPoznání boje Dobra a Zla v sobě samém.
l
lGnóse jako mystika (řec. myein = zavírat oči) –
lpopření smyslového světa i logiky rozumu, poznání
lje v nevědomém, opojném či extatickém sjednocení
ls Bohem, které nelze popsat slovy.

Filón Alexandrijský
(asi 25 př. n. l. – 50)
l- alexandrijský žid, představitel
l  eklekticismu;
l- autor 50 spisů (asi dalších 20 se ztratilo);
l- pravda je zjevena v posvátných spisech
l  (řečtí filosofové nalezli „jenom“ pravdu filosofickou!);
l
l- od doslovného výkladu Bible k alegorickému;
l- třetím (nejdůležitějším) pramenem poznání je osvícení
l  (přicházející přímo od Boha!);
09_Filón Alexandrijský

l- Bůh je zbaven všech lidských vlastností, je zcela
l  neurčitelný a nepoznatelný (negativní teologie);
l- Logos (Syn Boží) není identický s Bohem, zajímá
l  až druhé místo.
l
l- tělo je „žalář“ a „hrob“ duše a cílem dobrého života
l  je vysvobození duše z tohoto otroctví, tedy
l  osvobození duše od smyslovosti potlačením afektů,
l  aby mohla nazírat Boha a extázi se s ním sjednotit.
l- empirická znalost představuje pouze přípravu na
l  kontemplativní poznání Boha.

 Mání (216 –277)
l- perský prorok, zakladatel manicheismu;
l- manicheismus jako náboženství askeze
l  (vliv buddhismu);
l- existují dvě říše: Říše světla (dobra) –
l
09_Mani
 ovládaná Otcem světla a Říše temna – ovládaná Otcem
 temna (žid. Jahve), Ježíš sestupuje z Říše světla;
- boj Dobra a Zla je věčným vesmírným principem;
- člověk se podle Ježíšova návodu musí vykoupit sám.

Raný středověk – období patristiky
 (1. stol. – do r. 800)
l- patristika (z lat. pater = otec,
l  míní se církevní Otcové);
l- šíření křesťanství → misionářská
l  činnost apoštolů (1. stol.) a 3 apoštolské cesty
l  Pavla z Tarsu;
l- r. 313 - Milánský reskript, Konstantin I. Veliký a
l  tolerance křesťanství;
l- r. 325 – Nikajský koncil (proti ariánské herezi);
l- r. 392 – zákaz pohanských obětí.
09_Labarum_monogram of Christ

Hlavní problémy a témata
l1. Bůh a člověk
l- Bůh jako všemohoucí stvořitel
l  (creatio ex nihilo),
l  Bůh osobní, mezi stvořitelem a stvoření je
l  nepřekonatelná propast;
l- nejvyšší ctnosti je pokora před stvořitelem,
l  největším hříchem je pýcha (hybris) → pocit
l  rovnosti s Bohem;
l- křesťanský Bůh je milostivý a spásný, k spáse je
l  možné dojít jen Boží milostí skrze Božího Syna.
09_stvoreni_sveta

l2. Člověk ve vztahu k člověku
l- základní mravní požadavek → „Miluj bližního
l  svého jako sebe samého.“
l- všichni lidé jsou děti Boha a bratři a sestry Krista;
l- nadnárodní rys křesťanství, bez stavovského
l  omezení!
l
l3. Člověk a svět
l- vztah k mimosvětskému, k transcendentnímu
l  Bohu → devalvace pozemského světa;
l- cíl je v říši mimo tento svět (vykoupení).

Kléméns Alexandrijský (asi 150 – asi 215)
l- vl. jménem Titus Flavius Clemens;
l- apologeta, kritik gnóse a tvůrce
l  křesťan. ortodoxie
l  Dílo: Výzva Řekům, Vychovatel,
l  Pestré knihy.
l
l- je možné zkoumat filosof. a intelekt.
l  otázky, aniž by byl člověk bludařem!
l- filosofie připravila Řeky na příchod
l  J. K. (podobně jako na něj Starý zákon připravil Židy);
l- tvrdil, že J. K. měl skutečné tělo a že jedl a pil (nevěřil ale, že by jíst a pít potřeboval!).
09_Clement Alexandrin

Tertullianus (asi 160 – asi 220)
l- otec latinské křesť. terminologie;
l- obhájce (apologeta), „kt. se hájí, ale
l  nikdy neomlouvá“;
l- velký kritik gnóse i řecké filosofie!
l- autor více než 30 spisů (Obrana,
l  O Kristově těle, O počestnosti, …).
09_Tertullian
-Bůh je jediná podstata ve třech osobách → Otec,
Syn a Duch Svatý nejsou 3 odlišné bytosti, ale jedna
bytost, která působí ve 3 různých úlohách.

Órigenés (185 – 254)
l- zakladatel křesťanské teologie;
l- umírá na následky mučení;
l- filosofie jako „služka“ teologie;
l- alegorický výklad Bible;
l- po smrti odsouzen jako kacíř!
l
lDílo: O zásadách (Peri archón), Výzva k mučednictví.
l- Logos je prostředníkem mezi Bohem a světem,
l  vtělil se do Krista (je v podřízeném postavení vůči
l  Otci); Boží Trojice je odstupňována, Syn je Otcem
l  věčně plozen!

lEschatologie – na konci časů dojde k navrácení
lvšeho k Bohu (apokatastaze) a k očistě všech vin.
l- nezná věčné tresty pro hříšné; jen tresty časné,
l  tj. očišťující.
lLidská duše – je nejen nesmrtelná, ale i věčná.
lŽe se nachází v hmotném těle, je zaviněno jejím
lhříchem a pádem. Zastává v plné míře učení o
lprvotním hříchu a zastává i křest novorozeňat.
l
l- jedině v církvi je Kristova spásná milost a víra,
l  proto „mimo církev není spásy“.

Aurelius Augustinus z Hippa
(354 – 430)
l- zvaný též „učitel Západu“, nejhlubší
l  a nejvýraznější osobnost patristiky;
l- původně přívrženec manicheismu
l  později skepticismu a novoplaton.;
l- r. 387 konvertoval ke křesťanství
l  (Tolle et lege!);
l
lDílo: Proti akademikům (skeptikům),
l        O svobodě vůle, O Trojici, O obci Boží, Vyznání.
l

l- objev „nevědomí“, pevný bod je v hlubinách lidské
l  duše, v nejistotě a pochybování, tedy v myšlení
l  („Dubito, ergo sum);
l- z nauky o Trojici odstraňuje podřazení Syna Otci,
l  “božská substance“ existuje ve 3 osobách a v
l  každé celá;
l- filosofická reflexe času („Co dělal Bůh před
l  stvořením světa?) → čas nelze oddělit od našeho
l  vědomí! Minulost „existuje“ jen ve vzpomínce,
l  budoucnost je v očekávání (ani jedno vlastně není
l  skutečné). Skutečné je jen TEĎ.
l

l- čas může být pouze tam, kde je nějaká změna,
l  Bůh je neměnný, je mimo čas (a prostor).
l
lProblém svobodné vůle
l- proti Pelagiově koncepci o svobodě a bezhříšnosti
l  člověka při narození → teorie predestinace.
l  Svobodný a bez hříchu byl při narození jenom
l  Adam, jeho hřích je však dědičný! Bůh může lidi
l  vykoupit jenom milostí (ale ne všechny!). Odkud se
l  bere na světě zlo? Zlo není jsoucnem…

Pár citátů…
l„Jestliže mlčíš, mlč z lásky; jestliže mluvíš, mluv z lásky; jestliže zapomínáš, zapomínej z
lásky; jestliže odpouštíš, odpouštěj z lásky.“
l
l„Život je běh ke smrti, běh, ve kterém se nikdo nemůže třeba jen na okamžik zastavit nebo
zpomalit.“
l
l„S prodejnými ženami je to stejné jako se záchody v palácích. Jsou nepříjemné, ale jestliže je
člověk odstraní, rozšíří se zápach a špína.“
l„Nejvíce se mi na mně líbí, že se sám sobě nelíbím.“
l

 Boëthius (480 – 524)
l                   - křesťanský teolog a filosof, označován
l                          jako „poslední Říman“ a první filosof
l                          středověku/scholastiky.
lDílo: Filosofie utěšitelkou (De consolatio philosophiae),
l         sepsané ve vězení před popravou.
l- svět neovládá Štěstěna, nýbrž boží prozřetelnost;
l- lidské štěstí nelze hledat v nahodilostech, v bohatství,
l  hodnostech, moci a slávě (i nepříznivý osud bývá
l  lidem prospěšný);
l- blaho je možné nalézt pouze v nejvyšším dobru, jímž
l  je Bůh.

A smysl lidské existence…
Smysl existence