Úvod do filozofie 1/Filozofie 1
6
Raná scholastika
Filosofové
10

Scholastika
l- vláda Karla I. Velikého (742 – 814),
l  francký král a 1. středověký římský
l  císař → „karolinská renesance“;
l- jednota vědy a filosofie, latina;
l- scholastika → „školní nauka“;
l- rozumové zdůvodnění víry
l  (filosofie jako „služka teologie“);
l- dialektická metoda: „pro“ a „proti“;
l- raná scholastika → „spor o univerzálie“!
l

Realismus vs. nominalismus
l- realismus → obecné má vyšší skutečnost než
l  jednotlivé (příklon k Platónovi);
l
l- nominalismus → skutečné jsou jenom jednotliviny,
l  obecné pojmy se nevyskytují ve skutečnosti, ale
l  jenom v našem intelektu, jsou jenom jmény (z lat.
l  nomen) – příklon k Aristotelovi.

Jan Scotus Eriugena (asi 810–877)
l- irský filosof a teolog, „první otec scholastiky“;
l- představitel realismu, vliv novoplatonismu.;
l- posmrtně obviněn s panteismu;
l   Dílo: O rozdělení přírody.
l
l- pravé náboženství je pravou filosofií: veškerá
l  pochybnost týkající se víry může a má být
l  vyvrácena filosofií → velká důležitost rozumu!
l- světové dění začíná i končí Bohem.
l

4 druhy přírody
l1. nestvořená a tvořící – Bůh;
l2. stvořená a tvořící – božské myšlenky (ideje);
l3. stvořená a netvořící – jednotliviny;
l4. nestvořená a netvořící – návrat k Bohu (Bůh
l                                            jako finální příčina).
10_Eriugena-poundnote

Anselm z Canterbury (1033 –1109)
l- italský opat, arcibiskup v
l  Canterbury, teolog a filosof,
l  člen řádu sv. Benedikta;
l- v r. 1720 ho papež Klement XI.
l  jmenoval „učitelem církve“;
l- myšlení musí být podřízené
l  víře, bez víry není správného
l  poznání → „Věřím, abych
l  rozuměl.“ (Credo, ut intelligam!)
10_Anselm Canterbury2

Ontologický důkaz Boží existence
l Bůh je ta nejdokonalejší bytost (i pojem), jakou lze
l vůbec myslet. Kdyby však existovala pouze v naší
l mysli, bylo by možné myslet bytost ještě dokona-
l lejší, jež by existovala i ve skutečnosti – což je ale
l logický spor.
l
lProblém: Z pojmu nějaké věci (v tomto případě z
lpojmu Boha jako toho nejvyššího, co lze myslet) je
lodvozen důkaz její reálné existence.

Jean Roscelin neboli Roscellinus
(cca 1050 – cca 1125)
l- francouzský teolog,
l  předchůdce nominalismu;
l
l- skutečné jsou jen jednotlivé
l  osoby a věci, obecné pojmy,
l  druhy a rody (např. „člověk“)
l  jsou jen slova, jež žádnou
l  skutečnost neoznačují!
10_Roscellinus02

Pierre Abélard
(1079 – 1142)
l- enfant terrible 12. st.;
l- studoval u Roscellina,
l  Viléma z Champeaux i
l  u Anselma z Laonu
l  (všechny naštval, všichni
l   ho vyhodili!).
10_Heloïse_et_d'Abélard
Dílo: Sic et non (Ano a ne); Historia calamitatum mearum (Historie mých pohrom).

l- ve vztahu k problému univerzálií zastával (střední)
l  pozici konceptualismu → univerzálie jsou myšlené
l  představy, neexistují ani nezávisle na jednotlivinách,
l  ale nejsou ani nahodilými jmény (flatus vocis).
l
l- obecné pojmy reálně neexistují, ale nejsou ani
l  pouhým zvukem slova (flatus vocis), ale jakožto
l  "jména" (nominis) jsou především výrazem "řeči„
l  (sermo). Obecným je tedy vztah mezi znakem a tím,
l  co označuje (tj. označované).

Dobro a zlo…
l- dobro a zlo nejsou hodnoty samy o sobě (ale pouze
l  2 způsoby bytí);
l- záměr (úmysl) je důležitější než čin → jenom Bůh
l  ví o našich záměrech, jenom on nás může soudit!
l
l      „Dobrý skutek pochází z dobrého úmyslu.“

Ibn Síná neboli Avicenna (980 – 1037)
l- lékař („otec moderní
l  medicíny“) a filosof;
l- narozen v Turkestánu;
l- velký vliv Aristotela!
l- zabýval se vztahem Boha a přírody → látka je věčná,
l   Bůh je nehybný hybatel, z něho proudící formy se
l   uskutečňují v látce.
l- problém univerzálií: v božském rozumu jsou „před“
l  věcmi, vzhledem k ztělesnění ve skutečnosti jsou „ve“
l  věcech, v hlavách lidí (jako pojmy) jsou „po“ věcech.
l
10_Avicenna_Tajikistan02

Ibn Rušd neboli Averroes (1126 –1198)
l                         - arabský filosof (narozen v španěl.
l                               Cordobě), zvaný „Komentátor“;
l                               Dílo: Velké komentáře, Střední
l                                        komentáře, Souhrn.
l
lTři typy mluvčích:
l1. filosofové – mluví mezi sebou,
l2. teologové – mluví k žákům,
l3. kněží – mluví k prostému lidu.
10_Averroes

2 základní myšlenky
l1. nezrození universa – Bůh a universum existují
l    věčně (tedy mimo čas a prostor). Není žádné „před“
l    a ani „po“.
l2. mezi Koránem a filosofií neexistuje žádný rozpor.
l
l(Navíc: popírá nesmrtelnost jednotlivé duše, je
lnadosobní duch je nesmrtelný!
l
lKonat dobro je potřeba vůči němu samotnému →
lodmítání představy pekla, očistce a ráje!)

Moše ben Majmon neboli Maimonides
(1135 – 1204)
l- rabín, židovský filosof a lékař;
l- syntéza aristotelských, arabských
l  a židovských vlivů;
l- filosofie a náboženství jsou jen
l  dvěma formami pravdy, hloubka
l  víry je závislá na hloubce filosofického poznání;
l- Bůh je jednoduchá esence, vypovídat lze jenom o
l  jeho činnosti (ne o jeho vlastnostech)!
l- svět byl stvořen ze svobodné Boží vůle → cílem
l  je člověk!
10_Maimonides02

Člověk a Bůh…
- nezdokonalené duše nemohou dosáhnout poznání
  Boha, a tedy ani nesmrtelnosti (intelektualizace
  náboženství).
- k dosažení nesmrtelnosti stačí i minimum poznání,
  jež shrnul ve 13 článcích víry (viz další „slajd“) →

13 článků víry (podle žida Maimonida):
l1.  Bůh existuje
l2.  Bůh je jeden
l3.  Bůh je netělesný
l4.  Bůh je věčný
l5.  Jedině Bůh sám může být uctíván
l6.  Proroctví zaznamenaná v Bibli jsou pravdivá
l7.  Mojžíš byl největším prorokem Izraele
l8.  Tóra je božského původu
l9.  Tóra je neměnná a nezměnitelná
l10. Bůh je vševědoucí
l11. Bůh trestá a odměňuje v posmrtném životě
l12. Mesiáš jistě přijde
l13. Nastane vzkříšení mrtvých
l

A na závěr…
10_maimonides-comix