Úvod do filozofie 1/Filozofie 1
6
Vrcholní a pozdní scholastika
Filosofové
11

Albert Veliký (1193 nebo 1207 – 1280)
l- nejvýznamnější německý
l  představitel vrcholné scholastiky;
l- učitel církve, patron vědců a
l  studentů přírodních věd;
l- pro svoji všestrannost nazýván
l  „doktor universalis“;
l- jeho souborné dílo → 21 sv.
l  (zejména komentáře Aristotela a Bible);
l- počátek experimentálních metod ve vědeckém
l  poznávání.
l
11_Albertus Magnus

Tomáš Akvinský (1225–1274)
l- italský dominikánský teolog a
l  filosof, zvaný „doctor angelicus“;
l- jeden z 36 „otců církve“;
l- r. 1323 prohlášen za svatého.
l
lHlavní dílo: Summa teologická;
lSumma proti pohanům; O jsoucnu
la bytnosti → rozlišení mezi esencí (bytností)
l                     a existencí (jsoucnem)!
11_St-thomas-aquinas

Pokus o syntézu víry a rozumu
l5 odkazů (cest) k Boží existenci:
l
l1) z pohybu (změny) lze usuzovat, že musí existovat prvotní impuls;
l
l2) vše má svou příčinu, musí však existovat prvotní příčina;
l
l3) věci existují nebo neexistují; to, že existují, způsobuje nějaká nutnost;
l
l4) skutečnost je rozdělena dle stupňů dokonalosti, musí však existovat
l    nejvyšší stupeň dokonalosti;
l
l5) v uspořádání věcí je smysl, stejně jako ve směřování věcí, musí však
l    existovat něco, co dané věci řídí.
l

Problém transsubstanciace… aneb kolik Ježíšova těla je v chlebu a kolik krve ve víně?
lTři přístupy:
l1.) konsubstanciace - podstata chleba a vína zůstává zachována spolu s podstatou Kristova těla a
krve;
l2.) anihilace – podstata chleba a vína zaniká a je nahrazena podstatou Kristova těla a krve;
l3.) konverze – podstata chleba a vína je proměněna v podstatu Kristova těla a krve (!).

Pro kterou možnost se rozhodl Tomáš?
11_Poslední večeře a peruánské morče


l- po „přepodstatnění“ (po pronesení slov, která řekl
l  Ježíš při poslední večeři nad chlebem a vínem)
l  přestanou chléb a víno existovat → promění se v
l  tělo a krev Krista;
l- dochází tím k naprosté proměně podstaty chleba
l  a vína v podstatu Kristova těla a krve, případky
l  (vlastnosti) chleba a vína zůstanou zachovány
l  (našim smyslům se jeví jako chléb a víno);
l- Kristovo tělo a krev je přítomno, ale z toho
l  neplyne, že jsou umístěny (fyzicky) ve svátosti.

Roger Bacon (1214–1294)
l- anglický filosofem a vědec
l  (zvaný „doctor mirabilis“);
l- zastánce nominalismu;
l- kritika Alberta V. i Tomáše. A.;
l- vyzdvihuje význam praktické
l  zkušenosti a experimentu proti logické dedukci
l  (a „argumentací“ církevními autoritami);
l- matematika je základem všech věd!
lDílo: Opus maius (Větší dílo), Opus minus (Menší
l        dílo), Opus tertium (Třetí dílo).
l
11_Roger Bacon

Čaroděj nebo vizionář?
l„Bude možné stavět obrovské lodi, které budou
l schopné plout bez veslařů… a také vozy, které
l budou schopny pohybu bez koňského potahu…
l a stroje k létání s jediným člověkem u řízení…
l a nástroje, ne příliš veliké, schopné zdvihnout
l a sundat jakkoli velkou zátěž… a dokonce i
l mechanismy schopné překonávat moře a řeky
l v nejhlubších hlubinách.“
l(O obdivuhodné moci umění a přírody)

Jan Duns Scotus (asi 1265–1308)
l                                  - skotský františkánský mnich,
teolog
l                          a filosof, zvaný „doctor marianus“
l                          (kvůli obhajobě neposkvrněného
l                          početí Marie) a „doctor subtilis“
l                          (spatra a břitce vyvrátil 200 důvodů,
l                          jež dominikáni postavili proti učení o
l                          neposkvrněném početí).
l
l- kritizuje averroisty i Aristotela → k poznání světa
l  není třeba zvláštního Božího osvícení.
l
11_John Duns Scotus

l- vůle není podřízena rozumu, ale rozum vůli!
l- jenom vůle je svobodná a aktivní;
l
l- poznání je podmíněno smyslovou zkušeností,
l  záměrem (intencí) poznávajícího, ale také principy
l  logiky (rozlišuje mezi intenzí a extenzí pojmu!).
l
l- proč se stal Bůh člověkem? → protože chtěl (ale
l  mohl se klidně stát i kamenem!)
l

William Ockham (asi 1287–1349/50)
l- anglický františkánský teolog,
l  významný logik, nominalistický
l  filosof a politický myslitel;
l- žák Dunse Scota;
l
l- Boha nelze poznat rozumem, ale
l  jenom zjevením → oddělení rozumu od víry
l  (filosofie od teologie) a odmítnutí racionálních
l  důkazů Boží existence.
11_William_of_Ockham

l- Bůh je absolutně svobodný, i cizoložství a krádež
l  může proměnit v ctnost, může potrestat člověka,
l  který nehřešil a hříšníka může odměnit!
l- skutečné jsou jenom individua, univerzálie jsou
l   jen umělé výtvory rozumu, znamení (signa),
l   vyjadřována slovy (nomina).
l- připisuje se mu tzv. princip úspornosti (vysvětlení)
l   → Ockamova břitva: „Entity se nemají zmnožovat
l        více, než je nutné.“
l  Tedy: Pokud pro nějaký jev existuje vícero vysvětlení, je
l           lépe upřednostňovat to nejméně komplikované.

Mistr Eckhart (1260–1327)
a západní mystika
l- německý teolog, filosof a dominikán;
lDílo: Komentář k Sentencím (Petra
l        Lombardského), Opus tripartitum,
l        Naučení.
11_mistr-eckhart
- cílem života je sjednocení s Bohem (ne skrze
  rozumové poznání, ale kontemplací)!
- mystická zkušenost → možnost ontologické
  jednoty s Bohem!
- „návrat k počátku“→ před Adama i před stvoření!

l- „Bůh“ (Gott) – stvořitel vs. „božství“ (Gottheit) →
l  Gottheit je Grund, počátek a základ Boha:
l  „Bůh a božství jsou navzájem tak odlišné jako nebe a
l   země. (…) Bůh koná, božství nekoná, nemá co by
l   konalo. (…) Bůh a božství se liší činností a nečinností.“
l
l- vyhrocuje pozici negativní teologie:
l  „Bůh je beze jména, neboť nikdo o něm nemůže nic říct
l  ani pochopit. (…) Jestliže tedy říkám, že Bůh je dobrý,
l  není to pravda; já jsem dobrý, ale Bůh není dobrý (…)
l  Jestliže říkám, že Bůh je moudrý, není to pravda; jsem
l  moudřejší než on. Jestliže dále říkám: Bůh je jsoucí, není
l  to pravda; je bytí nad bytím a nadbytostná negace.“

l- sjednocení s Bohem → jako kapka vody v oceánu;
l
l- člověk je předurčen, aby byl v Bohu (ne aby žil na
l  světě);
l
l- skutečný člověk (tj. duše) je věčný → ke spáse
l  dochází, až se člověk vymaní z času (čas i „časné
l   věci“, vášně, ba i sama „chuť času“ je překážkou);
l
l- teze o zrození Krista v duši věřícího → (pozor,
l  hereze!)
l

11_Bůh