Úvod do filozofie 1/Filozofie 1
Mgr. Marek Timko, Ph.D.
Filosofové
4
  Eklektici a atomisté

Empedoklés z Akragantu
(490 – asi 430 př. n. l.)
l- státník, básník, učitel náboženství,
lprorok, lékař, divotvorce a filosof;
l- eklektik a pluralista; báseň O přírodě;
lNejdůležitější myšlenky:
l1. čtyři základní „kořeny veškerenstva“
l(živly světa) : oheň, voda, vzduch, země →
l                                     metafora mísení (míxis)
l                                     místo představy
l                                     vznikání a zanikání.
l
04_zivly-josef-maly 04_Empedokles_02

Empedokleova krajina
04_Empedokleova_krajina-mnohe


l2. dvě formující síly: Láska (Filotés) – spojující a
lNenávist (Neikos) – rozdělující.
l3. myšlenka evoluce živých organismů: rostliny →
lživočichové → lidé (lidé byli nejdříve androgynní,
loboupohlavní, až pak se od sebe oddělili); věří na
lReinkarnaci.
l
l4. každý element vnějšího světa je poznáván
lelementem stejného druhu v nás (princip
lanalogie).
l

Empedoklés vs. eleaté
l- shoduje se s eleaty v přesvědčení, že jsoucno
lje a nevzniká ani nezaniká a že neexistuje
lnejsoucno (prázdno).
l- od eleatů se odklání jednak primárním
lzaměřením svého výkladu na smyslově
lvnímatelnou skutečnost a dále zohledněním
ldalších charakteristik vedle jsoucnosti, jež mu
ldovolují rozlišit různá jsoucna. Jejich míšením pak
lze vysvětlit „vznik“ a „zánik“ věcí kolem nás.

Anaxagorás z Klazomen
(asi 500 – 428 př. n. l.)
l- první přivedl filosofii do Atén;
l- první byl odsouzen za bezbožnost;
l- teoretik: theóriá → pozorování, které vede k výkladu;
l- základními prvky skutečnosti jsou „semena věcí“
l  (homoiomerie), neomezené množství kvalitativně
l  odlišných pralátek jsou neomezeně dělitelné;
l„Jak by totiž mohl vzniknout vlas z nevlasu
la maso z nemasa?“
04_Anaxagoras_02

l- řídícím principem „mísení“ prvků je rozum (Nús):
l  neosobní mysl, duch, všemohoucí → z chaosu
l  utváří uspořádaný celek světa!
l
l- Nús ale není bohem, A. nepředpokládá myšlenku
l  stvoření!
l
l „Ale řeknu ti něco jiného: žádná z veškerých
l smrtelných věcí nemá zrození a žádná nemá ani
lkonec v bídné smrti, nýbrž jest jenom mísení
lvzájemná výměna toho, co se mísí – avšak lidé to
lnazývají zrozením.“
l

Teorie výživy (Empedoklés vs. Anaxagorás)
lEmpedoklés:
lKdyž jíme zeleninu, jíme samozřejmě zemi, vodu, vzduch a
lsnad i trochu ohně, a to vše okořeněné láskou a svárem.
lV našem žaludku se – pravděpodobně – živly nějak oddělí
la nějak smísí v jiných poměrech tak, že vznikne maso,
lkost, vlas, krev atd.
l
lAnaxagorás:
lKdyž jíme zeleninu, jíme samozřejmě maso, kosti, dřevo,
lteplé, studené, zlato, stříbro, rostlinnou tkáň. V našem
lžaludku se jednotlivé počátky od sebe odloučí a každý
lpřijde na své vlastní místo. Zlato, stříbro a podobné
lzbytečné počátky pak budou vyloučeny.
l

Leukippos z Milétu (500 – 440 př. n. l.)
l- nevíme o něm téměř nic;
l- jediný dochovaný zlomek:
l
l „Ani jedna věc nevzniká
lbez příčiny, ale vše vzniká
lz nějakého důvodu a nutnosti.“
l
l→ první formulace zákona
l    kauzality!
l
04_Leucippe (portrait)

Démokritos z Abdér
(cca 460 – 370 př. n. l.)
l- žák Leukippa, „smějící se“ f.;
l- spoluautor atomismu;
l- vznik z ničeho je nemožný,
lale popírat pohyb a mnohost je
lneudržitelné;
l- na rozdíl od Parmenida
lpředpokládal, že existuje
lnejsoucno – prázdný prostor!
04_Democritus_Atom

l- atomy (atomos = „nedělitelný“) → to, co vyplňuje
l  prostor;
l- atomy jsou: neměnné, ze stejné látky, různě
l  veliké, různě těžké a různých tvarů;
l- vznik → spojení oddělených atomů,
l  zánik → oddělení atomů;
l- pohyb atomů není náhodný (vliv Leukippa),
l  náhoda je jenom pojem pro naši nevědomost;
l
l- i duše člověka je složena z atomů (velmi
l  jemných, ohnivých), po smrti se atomy duše
l  rozptýlí.

Atomistická kosmologie
l„[Démokritos] říkal, že světů je nekonečně mnoho a
lže se liší velikostí. V některých prý neexistuje Slunce
lani Měsíc, v některých jsou větší než u nás a v
lněkterých je jich více. Rozestupy mezi světy jsou prý
lrůzné a někde je světů víc, zatímco jinde méně.
lNěkteré prý rostou, jiné jsou v rozkvětu a jiné
lchřadnou a někde vznikají a jinde zase mizí. Zanikají
lprý v důsledku vzájemných srážek. Některé světy
ljsou prý bez živočichů, bez rostlin a úplně bez vlhka.“
l
l  DK 68 A40 (Hippolytos, Refutatio omnium haeresium I 13, 2-4)

04_atomiste_univerzum



lEtika:
l- blaženost spočívá v radostné spokojenosti a
l  vyrovnanosti mysli (euthymia);
l- ctností je umírněnost a pohrdání smyslovými
l  požitky vs. požitek rozumu ze sebe sama
l- shoda s přírodou;
l
l„Raději bych objevil jediný důkaz (v geometrii), než bych získal perský trůn.“
l
l“Život bez slavností je jako dlouhá cesta bez hospod.“