Úvod do filozofie 1/Filozofie 1 Mgr. Marek Timko, Ph.D. Filosofové 3 Xenofanés, Hérakleitos a eleaté Xenofanés z Kolofónu (cca 570 – cca 480 př. n. l.) l- kritika antropomorfních lnáboženských a mytologických lpředstav (bohové mají lidské lnectnosti!); l l- kritika polyteismu, zavedení lmonoteismu (Jedno – jediné labsolutní jsoucno); l l- specifikuje výrazy „mysl“ (nús) a l„myslet“ (noein) l- racionální ontoteologie: l„Jeden je bůh, největší mezi bohy a lidmi, lnení smrtelníkům podobný postavou ani lmyšlenkou. Sám v sobě trvá, aniž se hýbe, lani mu nepřísluší přecházet jindy jinam.“ l l- středním členem mezi mnohostí proměn lpřírody a racionalitou Jednoho je pro něj lhvězdné nebe (Úranos), kulovitý obraz lcelku. Hérakleitos z Efesu (cca 540 – 480 př. n. l.) l - z díla (Peri fyseós) zůstalo jen pár l zlomků l - panta rhei („vše plyne“): „Na ty, l kdo vstupují do těchže řek, valí se l v jiných případech jiné vody.“ l l - myšlenka jednoty protikladů („studené se ohřívá, teplé ochlazuje,vlhkost se vysouší, co je vyschlé, se zavlažuje“) → „Válka je matkou všech věcí.“ l l l- božský oheň jako princip změny → teplo je l základem života, světlo naplňuje vesmír, plamen l mění všechno s čím přijde do styku. „Tento světový řád (kosmos) nevytvořil nikdo z bohů ani z lidí, nýbrž vždy byl, jest a bude; oheň provždy žijící, měrami rozněcovaný a měrami zhášený.“ l l- logos jako opak chaosu (myšlenka univerzálního l řádu, rozumu i pojmového vyjádření) → „Přirozenost l (fysis) věcí se ráda skrývá.“ l l- za proměnou jevů se skrývá jednota protikladů: l „Jedna je cesta nahoru a cesta dolů.“ Parmenidés z Eleje (asi 510 – 450 př. n. l.) l- první filosofický/ontologický spis l(ve formě básně): O přírodě l l1. „Jen jsoucno jest, nejsoucno není la nemůže být ani myšleno.“ l(bytí = myšlení) l2. „Bytí jest, kdežto nebytí (nic) není.“ l3. „Jsoucno je jsoucno.“ lJsoucno vše vyplňuje → neexistuje prázdný prostor! l l l l lJsoucno je: l- dokonalé l- jedinečné l- věčné (nevzniklo ani nezanikne) l- všude stejné (jako sféra, tj. koule) l- dokonale homogenní a kompaktní l- nehybné lMyslet/pojmenovat jde jenom to, co existuje! l- radikální obrat v myšlení → doposud užívané lpojmy jako arché (pralátka) či fýsis (přirozené) lnahradil abstraktním pojmem to eon (jestvující); l l- to, co je, jde pochopit pouze rozumem; l l- rozdělení na nehybnou skutečnost (Jedno) l a proměnlivé jevy. l l Zénón z Eleje (cca 490 – cca 430 př. n. l.) l - Parmenidův nejslavnější žák; l - aporie (paradoxy) jako „slepé cesty rozumu“; l - důkazy neexistence změny l (pohybu a času) Zénónovy aporie: l1. Závod Achillea se želvou: l lPokud má želva sebemenší náskok, pak ve lchvíli, kdy se Achilles dostane z bodu A na lbod B, je želva již v bodě C. Když je Achilleus lv bodě C, je želva už v bodě D. Vzdálenosti lmezi body se neustále snižují, ale podle lZénóna Achilleus želvu nikdy nedohoní. l2. Letící šíp: l lLetící šíp pozorovaný v jakýkoliv okamžik lsvého pohybu se nachází na jednom místě, lv kterém je de facto v klidu. Pokud je ale v lklidu v každém okamžiku svého letu, lznamená to, že je v klidu i v čase, což lznamená, že se nepohybuje. l3. Pytel s ječmenem: lJedno pšeničné zrnko při svém pádu lnevyvolává hluk, pytel zrní ovšem ano. Jak lje to možné, když jakékoliv množství zrní lPozůstává vždy ze součtu jednotlivých zrn? lJak tedy může být hluk padajícího pytle lzpůsoben součtem ticha, vyvolaného ljednotlivými zrny? Melissos ze Samu (kolem r. 440 př. n.l.) l- Parmenidův žák; l- vesmír je neomezený, neproměnný a l nehybný; pohyb je jenom zdáním; l- Bytí nemá počátek ani konec, je věčné, stejné, l neprostorové, netělesné a neviditelné. l„Vždy bylo, co bylo a vždy bude. Vždyť pokud by lvzniklo, pak by bylo nutné, aby před tím, než lvzniklo, nic nebylo. Pokud by však tehdy nebylo lnic, pak by nic z ničeho nevzniklo.“