Téma referátů (seminárních prací) 1.Suezská krize na pozadí blokového soupeření 2.Dekolonizace v 50. a 60. letech na stránkách českého tisku 3.Sovětská zahraniční politika 1964-1983 a tzv. Brežněvova doktrína 4.Maďarské povstání a jeho reflexe 5.Gulášový socialismus (kádárismus) 6.Marshallův plán a jeho reflexe 7.Kubánská krize a její reflexe 8.Politické procesy v ČSR v 50. letech 9.Solidarita 10.Řecká občanská válka (1946-1949) a její reflexe 11.Henry Kissinger a hlavní rysy jeho zahraničně politická koncepce 12.Snahy o odzbrojené (50. – 80. léta) 13.Role OSN v poválečném světě a její podíl na řešení mezinárodních krizí 14.Zahraniční politická koncepce Charlese de Gaulla v letech 1958-1969 Protijugoslávské rezoluce 1948 a 1949 •1. prosincec 1918 Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů (Stát SHS) •1929 SHS přejmenováno na Království Jugoslávie •Josip Broz „Tito“ •do Jugoslávie se vrací v roce 1920 •od roku 1934 působí jako profesionální revolucionář, generální tajemník Svaz komunistů Jugoslávie (KSJ) •po vypuknutí války vyhlašuje vláda neutralitu •italským útokem na Řecko v roce 1940 se válka přesouvá na Balkán •Hitler chce získat přístup k jugoslávským surovinám a disponovat strategickým prostorem Jugoslávie •Hitler vyvíjí tlak, chce po Jugoslávii opuštění neutrálního postoje •váhání ukončeno přistoupením Bulharska k Paktu tří v březnu 1941 – kompletní obklíčení vojsky Osy • Bánoviny (územní jednotky v královské Jugoslávii) • https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d9/Banovine_Jugoslavia.png •Pakt tří (Tripartitní pakt, Pakt tří velmocí) •uzavřen 27. září 1940 mezi Třetí říší, Italským královstvím a Japonským císařstvím •Později připojení Maďarsko, Rumunsko, Slovensko, Bulharsko, Chorvatsko, Finsko •25. března 1941 Jugoslávie přistupuje k Paktu tří –obyvatelstvo se bouří, největší nepokoje v Srbsku: –„Raději válku, než pakt.“, „Raději hrob než otroctví.“ •27. března převrat pod vedením generála letectva Borivoje Mirkoviće • •6. dubna německý útok –Jugoslávie je definitivně vtažena do války •15. dubna porážka Jugoslávie •Petr II. s vládou do exilu do Řecka, poté Británie •17. dubna 1941 podepsána bezpodmínečná kapitulace, poté okupace •Nezávislý stát Chorvatsko (Nezavisna država hrvatska – NDH) •Ustaša: chorvatské ultranacionální hnutí s fašistickým programem •cílem rozbití jugoslávského státu a osamostatnění Chorvatska – pronásledování Srbů • • •Rezistence: dvě skupiny: četnický odboj a partyzánské skupiny •Četníci :velitelem plukovník Dragoljub (Draža) Mihailović •opozice ke komunistům, kolaboranti nacistů, fašistů a ustašovců •Partyzáni: vrchním velitelem maršál Josip Broz Tito •nerozbití Jugoslávie, idea federálního státu •ultralevicový, ale ne nacionalistický program → přijetí širší veřejnosti •jedině komunisté byli schopni stmelit odbojové hnutí v jednu společnou frontu •většina partyzánů však nebyli komunisté, byli to obyčejní lidé sdružení za účelem odporu • • • • •Povstání: začalo 7. 7. 1941 •na konci roku 1941 bylo ve zbrani 60-70 tisíc partyzánů •komunisté v menšině, avšak ve velení •Němci represe •28. září 1941 zahájili protipartyzánskou ofenzivu •Tito utíká, do útoku přešli v létě 1942 •koncem roku 1942 měli partyzáni kolem 150 tisíc mužů a 200 tisíc vojáků kolaborantských formací, vznikla Národní osvobozenecká armáda Jugoslávie s Titem v čele •podzim 1942 z vůdců partyzánů a inteligence vznikl AVNOJ – Antifašistická rada národního osvobození Jugoslávie •úlohy státní moci, nebyla prozatímní vládou •odsoudili kolaboraci četniků •Nechtěli z Jugoslávie vytvořit komunistický stát •slíbili rovnost národů a menšin • •1943 Londýn odvrátil od pasivního a kolaborujícího Mihailoviće •styk s partyzány, uznal je jako legální odboj –Tito byl Velkou trojkou uznán za „samostatného spojeneckého vrchního velitele“ •Tito se stal „nejsilnějším mužem na Balkáně“ •listopad 1943 druhá konference AVNOJe v režii Komunistické strany Jugoslávie •vytvořit federativní Jugoslávii složenou z šesti republik, ve kterých budou žít národy s rovnými právy – Srbové, Chorvati, Makedonci, Černohorci, Slovinci •zvolili Národní výbor osvobození Jugoslávie (NKOJ), jako prozatímní vláda –Tito maršálem Jugoslávie a premiérem NKOJe •odvolali exilovou vládu •zakázali králi Petru II. návrat do země, dokud neproběhne referendum o postavení monarchie - exilová vláda prohlásila usnesení za neplatná • • • •Stalin popuzen, nebyl o jednání informován a údajně Titovi zakázal jmenovat prozatímní vládu •druhá konference budoucí Socialistické federativní republiky Jugoslávie •Roosevelt, Churchill a Stalin se v prosinci 1943 podporovat partyzány •září 1944 k hranicím Jugoslávie s Rumunskem a Bulharskem Rudá armáda •Tito jedná se Stalinem → dohoda o součinnosti vojsk –Rudá armáda pomoc při dobývání Bělehradu –po válce se stáhla •14. října dobyt Bělehrad, do konce roku 1944 dobyto Srbsko •Květen 1945 Jugoslávská armáda do Záhřebu •nová vláda byla vytvořena 7. března –předsedou a ministrem obrany jmenován Tito, důležité rezorty obsadili komunisté •Tito vyhlašuje amnestii pro kolaboranty a reorganizuje armádu –přejmenována na Jugoslávskou armádu •Jugoslávie vstupuje do poválečné éry jako federativní stát složený z šesti států: Srbska, Chorvatska, Makedonie, Černé Hory, Bosny a Hercegoviny a Slovinska • = Socialistická federativní republika Jugoslávie • •29. 11. 1945 vyhlášena Federální lidová republika Jugoslávie •nová ústava podle sovětského modelu •komunistická strana podporu obyvatelstva –není potřeba pomoci sovětských armád k uchopení a udržení moci –podpora založena na úspěšném osvobození Jugoslávie a znechucení z předchozího královského režimu •realizováno právo každého národa na vlastní existenci, nesnažili se nastolit ideu jediného jihoslovanského národa –Makedonci uznáni jako národ –Černohorci a muslimové v Bosně se stávají plnoprávnými •hranice federálních států podle tradičních hranic •Mihailović zatčen, v červenci 1946 popraven • • •1947 ukotvena moc komunistů •hlavní rozhodovací moc v rukou Tita, Edvarda Kardelje, Aleksandra Rankoviće a Milovana Djilase •Konflikt s východním blokem •Stalin nespokojen s koncepcí Jugoslávie jako velkého státního celku, •vznikla by země s potenciálem rovného partnerství se SSSR → Stalin však nestál o partnerství, chtěl neomezenou moc •Stalin chtěl dále odstranit Tita jako velice vlivnou a silnou osobnost, i přesto, že plnil do písmene Stalinovy rozkazy •záminky pro rozpoutání roztržky –rozmístění jugoslávských vojsk v Albánii –rozhovor s bulharským vůdcem Georgi Dimitrovem •formuloval jako reálnou možnost vznik federace Bulharska, Jugoslávie a Albánie • •Stalin zprávy považoval za pokus o narušení sovětské dominance ve východním bloku •navrhnul jako součást intrik vytvoření společného státu z Jugoslávie a Bulharska –zřejmě chtěl nahradit vedení loajálními komunisty a podřídit útvar sovětské nadvládě –přesné důvody nejsou známy •Svaz komunistů Jugoslávie (KSJ) v březnu 1948 návrh zamítlo •Stalin si to vykládá jako vzpurný Titův postoj •z jugoslávské armády a z civilního sektoru staženi sovětští poradci •Stalin a Molotov posílají dopis s vysvětlením –kritizují rozpoutání atmosféry antisovětismu, šovinismu, podporu kapitalismu –kritizovali také kroky aplikované podle sovětského vzoru –označil Djilase, Rankoviće, Kidriče a Vukmanoviće-Tempa (nejbližší Titovy spolupracovníky) za pochybné marxisty -> snaha o rozdělení vedení • •Tito odmítá jejich nabídku na rezignaci •ÚV KSJ v dubnu 1948 odmítá oficiálně sovětská obvinění •Tito nabízí dva zkompromitované jugoslávské prominenty jako vysvětlení příčiny problému •Stalin zostřuje obvinění, obviňuje Tita •KSJ opět odmítá nařčení, vylučuje ze strany funkcionáře podporující sovětské stanovisko, Hebranga a Žujoviće •exkomunikace KSJ z Informbyra •koncem roku 1948 se snižuje objem výměny zboží mezi zeměmi •ozbrojené incidenty na hranicích •v červnu 1949 přerušeny ekonomické kontakty, v vypovězeny spojenecké smlouvy se státy východního bloku •v polovině roku 1949 vedoucí členové KSJ Stalinův režim za diktaturu, která nemá nic společného s marxismem •zahraniční politiku SSSR označili za imperialistickou •zřízen internační tábor pro sovětské sympatizanty - Goli otok •sovětská vojenská intervence nebyla realizována kvůli obavám z loajálního obyvatelstva a intervence západního světa • • •Zlepšení vztahů se Západem •Jugoslávie v tíživé ekonomické situaci a izolaci •potřebuje navázat vztahy se Západem –ten vidí příležitost, jak zmenšit vliv východního bloku •Jugoslávie získává půjčky, pomoc při potravinové krizi •dostává výzbroj pro armádu •Jugoslávie udržuje svou nezávislost a suverenitu •1953 přijat Balkánský pakt –dohoda o přátelství mezi Řeckem, Tureckem a Jugoslávií –garantovala pomoc členů NATO při napadení •Jugoslávie do NATO nevstoupila Zdroje: •http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/historie-jugoslavie-i-od-vzniku-statu-do-kapitulace-1918-1941/ •http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/historie-jugoslavie-ii-druha-svetova-valka-a-osvobozeni/ •http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/historie-jugoslavie-iii-od-konce-valky-po-rozpad-federace/ Severoatlantická smlouva z dubna 1949 •Washington, D.C., 4. dubna 1949 Smluvní strany této smlouvy znovu potvrzují svou víru v cíle a zásady Charty Spojených národů a svou touhu žít v míru se všemi národy a všemi vládami. Jsou odhodlány hájit svobodu, společné dědictví a kulturu svých národů, založenou na zásadách demokracie, svobody jednotlivce a právního řádu. Snaží se podporovat stabilitu a blahobyt národů v severoatlantické oblasti. Jsou rozhodnuty spojit své úsilí ke kolektivní obraně a k zachování míru a bezpečnosti. • •na jejíž základě vytvořena Severoatlantická aliance – NATO (Organizace severoatlantické smluv) •vznik aliance, aby její členové mohli spojit své úsilí ke kolektivní obraně a k zachování míru a bezpečnosti •Listinu podepsali ministři zahraničních věcí dvanácti zemí obou břehů Atlantiku - USA, Kanady, Belgie, Dánska, Francie, Islandu, Itálie, Lucemburska, Nizozemska, Norska, Portugalska a Británie s úmyslem vytvořit prostor pro kolektivní obranu proti možné ozbrojené agresi SSSR. • •1955 Varšavská smlouva (Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci) •byl vojenský pakt evropských zemí východního bloku •Cílem podřídit armády členských států sovětskému velení, legitimizovat pobyt sovětských vojsk na území členských států, vytvoření systému kolektivní bezpečnosti v Evropě •vytvoření protipólu k severoatlantickému paktu Zdroje: •http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/severoatlanticka-smlouva-4-dubna-1949/ Vojenská porada v Moskvě v lednu 1951 – mýtus a skutečnost •Situace se vyhrotila po vypuknutí války v Koreji v červnu 1950 •reálné nebezpečí celosvětového konfliktu •Vyhodnocení zkušeností z počátečního období války, především poznatek, že nebyly použity jaderné zbraně a že americká technická a technologická převaha nestačí k zajištění vítězství a vyrovnání převahy v počtu bojujících jednotek, přivedlo sovětské stratégy na myšlenku využít převahy v konvenčních zbraních a připravenosti ozbrojených sil a dosáhnout v západní Evropě vítězství dříve, než USA budou schopny přisunout do Evropy dostatečné síly a rozhodujícím způsobem vychýlit rovnováhu sil ve prospěch SSSR. •v druhé polovině roku 1950 bylo rozhodnuto o urychlení výstavby ozbrojených sil všech států sovětského bloku. • •8. – 11. ledna 1951 v Moskvě přísně utajená schůzka, určen nový směr vývoje: socialistické státy budou zbrojit tak, aby dosáhly vojenské převahy nad Západem a mohly sáhnout ke strategii „aktivní obrany“ •každý z ministrů obrany a zástupců jednotlivých zemí podal J. V. Stalinovi zprávu o situaci v armádě a ministři obrany byli seznámeni s požadavky na počet vojsk, jejich výzbroj, úkoly zbrojní výroby a byl s nimi sepsán závazný protokol. •O významu této schůzky svědčí i skutečnost, že byla velmi přísně utajena a dosud se nepodařilo najít žádný oficiální dokument o jejím průběhu (existoval-li vůbec). O jednáních se tak dovídáme z pozdějších vzpomínek či velmi stručných, heslovitých záznamů. • •24. ledna 1951 vydal ministr národní obrany armádní generál JUDr. A. Čepička náměstku pro věci materiální div. gen. B. Laštovičkovi ústní rozkaz zpracovat celkové hodnocení možností zbrojní výroby čs. průmyslu u nejdůležitějšího zbrojního materiálu pro požadované přezbrojení armády a doplnění jejích počtů. •v březnu zpracován Projekt plánu maximální zbrojní výroby. Jeho cílem bylo vyzbrojit čs. armádu novou vojenskou technikou vyráběnou převážně na základě sovětských licencí, a to tak, aby do konce roku 1954 byla připravena na vedení „aktivní obrany“ •Československo pomoc armádám ostatních lidově demokratických zemí, především bulharské a rumunské armádě •dosaženo maximálním využitím kapacity existujících zbrojních závodů, jejich rozšířením, umístěním zbrojní výroby v dalších strojírenských závodech a rozsáhlou investiční výstavbou za využití materiální, technické a technologické spolupráce se SSSR. Opatření se blížila přechodu na válečné hospodářství a zásadním způsobem ovlivnila rozvoj mírové ekonomiky. •Výstavba nových kapacit, jejich projektová příprava, strojové vybavení a zajištění surovin spolu s nároky na bytovou výstavbu a občanskou vybavenost předpokládaly v letech 1951–1953 investice v úhrnné výši 30,2 miliardy Kč. •Na počátku 50. let minulého století také došlo k řadě politicky motivovaných procesů proti předním ekonomům, plánovačům a ředitelům podniků za údajnou sabotáž čs. ekonomiky, jejichž cílem bylo vymýtit jakýkoli náznak samostatného uvažování a připravit půdu pro hladké podřízení československé ekonomiky zájmům a potřebám vojensko-politických záměrů Sovětského svazu. Kompletně bylo také vyměněno nejvyšší velení čs. armády. • •V letech 1951 až 1953 v Československu vybudovány základy nové zbrojní výroby •závody vyrábějící spotřební zboží převedeny na výrobu zbraní, do zbrojního průmyslu směřovala také většina investic. •na domácím trhu chyběly základní potřeby a vybavení pro domácnosti – pračky, ledničky apod. •výdaje na zbrojení překračovaly dvacet procent. •Nereálné požadavky, četné změny výrobních programů, problémy se zvládnutím technologií atd. vedly k vynakládání značných finančních prostředků, k plýtvání materiálem, surovinami i pracovní silou a přivedly celé národní hospodářství do chaotického stavu •Významnou měrou se podílely na krizi celé společnosti a byly jednou z nejdůležitějších příčin měnové reformy v roce 1953. • Zdroje: •http://www.vhu.cz/prisne-utajena-schuzka-pod-stalinovym-vedenim-a-jeji-dusledky-pro-cs-hospodarstv i/ Návrh SSSR na neutralizaci Německa z března 1952 •Nedořešená německá otázka •Problém mezi Východem a Západem. •10. března 1952 Sovětský Svaz dlouho připravovaná a plánovaná politická ofenziva. •V nótě zaslané třem západním mocnostem poukazoval na nenormální situaci, která panuje v Německu sedm let po válce, a navrhoval neprodlené vypracování mírové smlouvy, na níž by se podílela také celoněmecká vláda •Sovětská nóta naznačovala možnosti jak dospět k sjednocenému, nezávislému, demokratickému a mírumilovnému Německu v hranicích stanovených Postupimskou dohodou, a slibovala stažení okupačních jednotek a odstranění všech vojenských základen během jednoho roku po podepsání mírové smlouvy. • • Německý stát se měl zřeknout účasti v jakýchkoli koalicích a vojenských paktech, mohl však mít vlastní ozbrojené síly a zbrojní průmysl v rozsahu, který by mírová smlouva přesně stanovila •Nóta propagandistická akce zaměřená na ovlivnění světového veřejného mínění a sloužící k zabrzdění procesu západoevropské integrace, nebo seriózně myšlený krok vyvolaný tradiční obavou sovětských představitelů z kapitalistického obklíčení a negativními zkušenostmi z roku 1941 • •Nóta však vedle obecných formulací, které měly v německém obyvatelstvu vzbudit zdání, že jde o velkorysou podporu jejich přání po znovusjednocení, obsahovala i řadu skrytých požadavků. •Sjednocení v úvahu pouze v případě, že nový stát bude budován podle vzoru NDR •Události po 10. březnu – výměny čtyř sovětských a čtyř západních nót •problematika konání svobodných voleb na celém německém území, což Západní mocnosti považovaly za nezbytné pro další jednání – a také jednání sovětských politiků s představiteli Jednotné socialistické strany Německa (SED) • •Jednání v Moskvě 1. dubna 1952, za východoněmeckou stranu zúčastnili prezident NDR Wilhelm Pieck, předseda vlády Otto Grotewohl a Walter Ulbricht, Stalin přednesl své požadavky: •NDR měla ve velmi krátké době vybudovat armádu o 9-10 armádních sborech s celkem 30 divizemi o celkové síle 300 000 mužů, v NDR mělo vzniknout 8 vojenských okruhů. Současně se vyslovil pro zřízení branné výchovy na školách a založení polovojenských organizací. NDR nejen silné pozemní síly, ale i bombardovací letectvo a ponorkové loďstvo. •Hranice mezi NDR a SRN prohlášeny za nebezpečné a měly být stráženy jednotkami pohraniční policie a sovětskými vojáky. •14. a 18. dubna porady mezi Pieckem a představiteli Sovětské kontrolní komise, přijaty konkrétní kroky týkající se východoněmeckého zbrojního průmyslu. •V následujících měsících budování ozbrojených sil a urychlené vyzbrojování obrovské prostředky. •NDR omezování sociálních programů, napětí ve společnosti, povstání proti režimu v červnu 1953 • Zdroje: •http://www.vhu.cz/podle-stalina-mela-mit-armada-ndr-i-ponorky/