I.                   TÉMA

INDIKATIV PRÉZENTA AKTIVA A PASIVA SLOVES 1. – 4. KONJUGACE


Charakteristika slovesa

Latinské sloveso se časuje, dle typu časování se řadí do čtyř skupin (konjugací). Určujeme u něj
osobu, číslo, způsob/ označení jmenného tvaru slovesného, čas a rod.

Např. laudō – 1. osoba singuláru indikativu prézenta aktiva = 1. os. sg. ind. préz. ak.

Ve slovníku je sloveso obvykle uvedeno se čtyřmi tvary – 1. os. ind. préz. aktiva, infinitiv, 1.
os. perfekta aktiva, supinum (laudō, āre, āvī, ātum = já chválím, chválit, pochválil jsem,
chválit). První dva tvary v řadě zastupují tzv. prézentní kmen.

Pro zařazení slovesa do určité konjugace je povětšinou rozhodující tvar aktivního infinitivu, ne
koncovka 1. osoby sg., která je pro všechny slovesa stejná.


konjugace                                          koncovka infinitivu

1.                                                     –āre

2.                                                     –ēre

3.                                                     –ere

4.                                                     –īre


Jednotlivé osoby mají typické koncovky, které se používají u všech čtyř konjugací jak v přítomném,
tak v minulém i budoucím čase. I z tohoto důvodu nemusí být v latinské větě uveden podmět
(nevyjádřený podmět).


Koncovky pro časování činné                                 Koncovky pro časování trpné

1.      –ō/-m                                                             1. –or

2.      –s                                                                   2. –ris

3.      –t                                                                   3. –tur


1.      –mus                                                              1. –mur

2.      –tis                                                                 2. –mini

3.      –nt                                                                 3. –ntur



Indikativ prézenta aktiva a pasiva

Indikativ prézenta je oznamovací způsob přítomného času, překládá se do češtiny přítomný časem.
Tvary indikativu prézenta se tvoří přidáním koncovek k prézentnímu kmeni (ten dostaneme odtržením
koncovky –ō v 1. os. sg. (laudō, z toho prézentní kmen laud-).


Vzor 1. konjugace – laudō, laudāre, laudāvī, laudātum = chválit

Aktivum                                                                    Pasivum

1.      laud-ō = já chválím                                        laud-or = já jsem chválen

2.      laud-ā-s                                                          laud-āris

3.      laud-a-t                                                          laud-ātur


1.      laud-āmus                                                      laud-āmur

2.      laud-ā-tis                                                        laud-ā-minī

3.      laud-a-nt                                                        laud-a-ntur



Vzor 2. konjugace – moneō, monēre, monuī, monitum = napomínat

1.      mon-e-ō = já napomínám                              mon-e-or = já jsem napomínán

2.      mon-ē-s                                                          mon-ē-ris

3.      mon-e-t                                                          mon-ē-tur


1.      mon-ē-mus                                                     mon-ē-mur

2.      mon-ē-tis                                                        mon-ēminī

3.      mon-ent                                                         mon-e-ntur



Vzor 3. konjugace – legō, legere, legī, lectum = číst, sbírat

1.      leg-ō = já čtu                                                 leg-or = já jsem čten

2.      leg-i-s                                                             leg-e-ris

3.      leg-i-t                                                             leg-i-tur


1.      leg-i-mus                                                        leg-i-mur

2.      leg-i-tis                                                           leg-i-minī

3.      leg-u-nt                                                          leg-u-ntur

Podle vzoru 3. konjugace se také skloňují slovesa typu capiō, ere; cupiō, ere, která ve 1. os. sg.
ak. mají tvar capiō; v 1. os. ag. pas. tvar capior; ve 3. os. pl. ak. capiunt a ve 3. os. pl. pas.
tvar capiuntur.


Vzor 4. konjugace – audiō, audīre, audīvī, audītum = slyšet

1.      aud-i-ō                                                           aud-i-or

2.      aud-ī-s                                                            aud-ī-ris

3.      aud-i-t                                                            aud-ī-tur


1.      aud-ī-mus                                                       aud-ī-mur

2.      aud-ī-tis                                                         aud-ī-minī

3.      aud-i-unt                                                        aud-i-untur



Imperativ

Imperativ se tvoří pro 2. os. sg. a pl.

Konjugace                              2. os. sg.                                 2. os. pl.

1.                                         –ā (laudā – chval!)                 -āte (laudāte-
chvalte!)

2.                                         –e (mone – napomínej!)        -ete (monete –
napomínejte!)

3.                                         –e (lege – čti!)                       -ite (legite –
čtěte)

4.                                         –i (audi – slyš!)                     -ite (audite –
slyšte!)



Infinitiv

Konjugace                              Infinitiv aktivní                                  Infinitiv
pasivní

1.                                          –āre (laudāre- chválit)                       -ārī
(laudārī – být chválen)

2.                                          –ēre (monēre – napomínat)               -ērī (monērī –
být napomínán)

3.                                          –ere (legere – číst)                            -ī
(legī – být čten)

4.                                          –īre (audīre – slyšet)                         -īrī
(audīrī – být slyšen)



Doporučená   cvičení:

Pech, s. 35-36, 70, 91-92

Mikulová, s. 35, 102-103, 209-210