HRADY ZÁMKY a TVRZE KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO. popisuje AUGUST SEDLÁČEK, c. k. školní rada a konservátor, i llustr.ují KAREL LIEBSCHER a V. KRÁL Z DOBRÉVODY. DÍL TŘINÁCTÝ. V PRAZE NÁKLADEM ť ŠI M Á Č K A IOO5 PLZEŇSKO A LOKETSKO Jd starožitného města Tachova k jihozápadu vypíná se hlavní hřbet Českého lesa. Xad vysočinu vyniká tu vysoká hora, táhnouc se od severu k jihu, a konči se dvěma sotva znatelnými vrcholy, které jsou ostrým skalnatým a nedostupným hřebenem či brdem spojeny. Hora ta vyhlíží se strany Tachovské jako homole, poněvadž k této straně koncem a směrem brda obrácena jest, avšak přijde-li se k ní z východní stran)', tuť se shledá, že vrchol hory jest hřeben. Xa jižním konci té hory, aneb na lysém výstupku k jihu vybíhajícím jsou zříceniny hradu Přimdy, po němž se i všechna hora tak nazývá. Hrad stojí nad mořem 837 mJ) vysoko a panuje okolí daleko široko, tak že lze odtud velký kus Cech (snad osmý díl) přehlednouti. Rozkošná jest také vyhlídka do Bavor. Pod horou rozházenými balvany obsypanou a z velké části lesem porostlou rozloženo jest městečko, kteréž skorém po púl léta mlha zahaluje a jež jest předělem Dunaje a 1-abe. V městečku jest kostel starého základu a na zdi věže na jižní straně zasazeny jsou dva erby, jeden s písmeny (i z K svědčí rytířům z Gleisentálu, kteří drželi v 15. stol. manství pod Přimdou, druhý s písmeny M z Sz snad svědčí nějakému ze Sedčic, který tu byl purkrabí. Od městečka vine se stará travná USta ke hradu na jihovýchodním boku hory, napřed mezi kamením vedle sebe rozházeným a nad sebou naházeným, mezi nimž se pro-strkuje suchá tráva, potom po boku volné mezi chatrnými zbytky lidské práce. Xeb nevelký kus za koncem městečka spojuji se dvě cesty, jedna od městečka a jedna od severovýchodní strany. Vedle této táhne se příkop, jde pak podle spojené cesty kousek, pak se rozvětvi, tak že mezi dvěma 2 PŘJMDA. příkopy jest násep. lc> jsou patrně příležitosti k obrané cesty a když cesta pod hradem nalilo se k jihozápadu otáčí, přestává tato obrana, poněvadž příchozí se ocitl v dostřelu hradu. Tam kde se cesta zatáčí, jest hluboká jáma, patrně někdejší nádržka neb studně; odkud tam voda přicházela a zdali se tu jen dešťová voda nadržovala, není známo, ale posud jest viděti rýhu, kterou voda do přikopu odtékala. Chválena bývala nádržka dříve pro hojnost vody, ale na ten čas této chvály nezasluhuje; neb přikop jest vysušen nad lidskou paměť a v nádržce jest jen málo stojaté, nedobré vody. Odtud jde cesta v živé skále vytesaná strměji než spodní cesta a hluboké koleje ve skále vyjezděné svědčí o tom, jak často jí potřebováno. Jdouce na kraji vrcholu, který tu spadá k dollnímu podstavci, b.ilvany přisetému, a vedle skal strmě se vypínajících vystoupíme pak před hrad a k místu, kde bývala první brána. Zříceniny Přimrly jsou chudé, neb kromě velké věže spatřuje se tu velmi málo, totiž Iholé skály, chudou travou obrostlé a sem a tam kousek zdí; za to zde vidíme prastarou věž, snad nejsfcjrši hradní věž, která se nám zachovala. Kdybychom Přimdu jen z jejich skrovných zbytku poznávali, věděli bychom 0 ní velmi málo, ale na štěstí zachovaly se staré popisy, z nichž možno jest cvičenému oku vystopovati, jak Piimda vyhlížela, a rozdělení její podrobně vypsati. Zachovaly se nám sice jen popisy dílu, který náležel Adamovi ze Švamberka, ale přece přední a hlavni část hradu. Hrad Přimdecký rozdělen byl na přední a zadni hrad, což oboje činilo pětihran na všech stranách hradbami zavřený, avšak bez příkopu a náspu u ostatních hradů obyčejných, poněvadž hradiště na všechny Strany strmě spadá. Střetlém hradu jde přirozená hradba ze skal, která jest pokračováním brda, na jehož konci hrad stojí a přední hrad od zadního děli. Z první či dolní brány nic nezbylo, jen, že se tak: tak misto její pozná. Rylo to jednoduché stavení čtverhranaté, jeliož vnitřek byl ze dřeva. Nad průjezdem bývala stará světnička ze dřeva (r. 1592), v níž vrátný své bydlení míval. Ke hradbě odtud k severozápadu jdoucí a vedle samé brány bylo čtverhranaté stavení, o němž se di v starých popisech: „Podle tís brány po pravé ruce jest maštalka zděná na dva neb nejvíc na tři koně, v níž vrátný kozy míval. X;ad tím jest komůrka tří dřev zvýší sroubená, krovček na též komůrce a světničce vrátného šindelem pobitý." Do té komůrky šly ze světničky dvéře, Adam ze Švamberka dal tu maštalku na dvě strany ke stairým zdem výstavě ti. V pravo neb severozápadně od této maštalky ukazováno r. 1592 místo (nyní pouhé kopečky a kamení), kde kůlna a maštale byly, ale tehda již ani znamení ani více se spatřiti nemohlo, 'lam někde ukazován kus zdi opravené tří sáhů zdélí a dva a půl zvýší; jest to tuším ten kus, který ještě stojí. Místnosti tyto byly v předním hradě, který východní polovici všeho zavřeni zabíral a jak se zdá přehrazen byl. Neb asi v prostředku prostranství téhož předního hradu spatřují se známky dmfič honit brány. Od hradby totiž nyní docela rozvalené vybíhá příční zed, z níž kousek zbyl a jež šla až ke skalnímu hřebenu, o němž bvrchu byla řeč. Za tou branou jest druhý dvůr předního hradu mezi hradbou a hřebenem. 1 tato hradba jest dokonce rozvalena a z okrouhlé vížky, která ji sesilovala, zbyly jen základní zdi pod zemí. Kromě toho tu viděti jámu, která bezpochyby z bývalého vězení pochází (Heber soudil, že tu bývala studně). Na jižním konci hradu přibližují se hradba a hřeben náhle. Dolů spadající a prázdné misto mezi nimi na samém rohu vyplňovalo čtverhranaté stavení, z něhož zbyly nepatrné části, hlavně pak pilíře, později přistavěné, které měly sesuti mdlého stavení zabrániti, ale nezabránily. Bývalo tu obydlí (v 16. st. bydlíval tu pán druhého dílu). Tato část hradu byla přírodou výtečně opevněna; neb nejen jsou tu strmé stráně, nýbrž i prirazený násep z ohromných balvanů činil hrad na této straně nepřístupným. Zadní hrad stál dílem na vyvýšeném místě, dílem byl skorém v rovnosti s předním hradem, jsa od něho skalnatým hřebenem oddělen. Kdo poprvé spatří tuto stranu, naplněn jest podiveními, jak mohli stavětí na těchto místech nerovných. Hřeben byl uměle prolomen a tak v něm udělána branka, jíž se říkávalo obyčejně dvéře neb vrata. Xad ni připomíná se (r. 1548) plášť, bezpochyby ze dřeva vystavěný. K té brance se jde do kopce nahoru a koněm se ui nejezdívalo, ana jest sice dosti široká, ale nízká. Blízko té branky, jdouc do hradu na pravé straně, bývala bašta k ochraně této brány a v ní kaplička. O ní se čte 1. 1592: „Item na této kapličce jest dřevěná komůrka sroubená a od ní pavlač na zdi až k věži též dřevěná, vše šindelem pobité; o tom také tiž lidé zprávu jsou dali, že to také n. pan Adam dal postaviti." „Jdouc do zámku po pravé ruce jest mi ukázána kápla, od lidi, na též kaple srub dřevěný, na něm krov šindelem pobitý, od téhož srubu pavlač dřevěná šindelem pobitá až k věži. Tu Jiljí Sekl tesař oznámil, že jest ten srub, pavlač i krovy před 10 lety dělal a že jest mu dáno 21 kop míš. a 3 kbelce žita/ Hned za vraty jest místo, kde studni bývala. O ní se praví r. 1592: „Proti těmto dveřím v prostřed pláce jest studnice, na té kranc neb okolek podklenutý okrouhlý jest udělán." Asi okolo r. 1880 tuto studni zasypali a zakryli a proto je tu sice velká ale mělká díra. PRliMDA. Xaproti dvořím při hradbě bylo přistavěno livcrhrauaté staveni. k čemu bývalo, neni známo. Při něm přímo proti dveíím býval pilíř již r. 1592 zbořený, který byl dlouhá léta hranicí obou dílu hradu, tehda mezi dva bratří rozděleného. Dal jej stavětí Adam ze Svamberka (asi r. 1560) a když jej stavěli, kamení brali z pokojiiv zbořených; pilíř jen zvenčí kamenem byl zděn a uvnitř rumem neb prstí vyplněn. Kopáním asi r. 1880 odkryty základy tohoto stavení, později než velká věž vystavěného; k němu připojují . v pravo staVŕnf, o nifíiý nížp jest f-př- Tak-r 'in spatřuj! jižné od utudiiM pod ultolou zbytky čtvf-rhraiiatého stavení, jehož účel také znám není. Prostora od dotčeného čtverhranatého stavení, při hradbě stojícího, až k velké věži jest divného vzezření. I.eží tu kusy zdí, z nichž by vážil některý drahně centu, jak se z věže utrhly a na zemi spadly, lak pevně drží stará malta, že se kusy padše dolů nerozbily. V těch místech u hradby byl dům, ke hradbě přistavený, jehož základy za naší paměti odkryty. Obsahoval velkou světnici, pod ni komoru a pekárnu, podlé toho blíže ke věži pokoje, kde holomci neb hlásní bývali, ano i kde chodba byla ke strážnému pokoji při věži. Když stavěn roku 1582 dvojnásobný pilíř ke věži, na něž mnoho kamení potřebováno, lámali to kamení z pokojů, tudíž deset let později, když místo komorníku ukázáno bylo, ani se znáti nemohlo, jaké tu staveni bylo, toliko díl zdí rozvalených. K velké věži přistavěno bylo z tesného kamene malé staveni, jemuž se říkalo p.chhauz (wachthaus), protože se tu strážný pokoj nacházel. Nyní se do něho leze bývalým oknem na jižni straně. Za starých dob k němu jiného přístupu nebývalo než po ochozí dřevěné do prvního jeho poschodí, laké bylo stavení to jediným průchodem do velké věže, v níž se v prvním poschodí západní stěny (jediná) branka nacházela. Z dotčeného stavení zbylo přízemí a první poschodí, v němí v minulém století se spatřoval kus klenby, nad hlavou pozorovatelovou vi-iící. Na ten čas tu klenba není, ale zůstala po ní památka. V přízemi na východní straně jest výklenek do pul kruhu sklenutý, jenž býval za starých dob průchodem, ale také již od dávných dob jest zazděn. Xa severní straně jest podobný výklenek ve hrubosti zdi a v něm pievít z kamene tesaný, k němuž jsou schody. Velká věž na nejvyšsím místě hradu stojící byla jeho hlavním a nejdůležitějším stavením. Xeb co bylo hradeb a pevností na hradě, to všecko bylo pro tuto věž, aby se přístup k ní bránil, a ona zase jakožto nejtvrdíi díl hradu hájila dolní brány a přístupu k hradu. Velebná tato stavba patří též k prvním hradním stavbám, majíc stáří svého nad 700 let a tvrdost neobyčejnou. Základem jejím jest čtverhran v obvodu 65 rr. a postavena byla zvýší tří poschodí přepevné a důkladně. Neb zdi její vnitř i zevnitř stavěny jsou ze samého tesného kamene, tak že prostora mezi lícem a rubem kamením zaházena a maltou zalévána. V přízemí jest zeď hrubá asi 4 m., při každém poschodí ustupuje uvnitř o kus, tak že nahoře hrubost její 2 m. obnáší. Jihozápadní její roh vydán byv nejvíce dešťům a západním větrům, již dávno se sesul. Celé kusy se odtrhly a rozházeny jsou na zemi mezi suchou travou. Tato strana již v 16. věku bvla chatrná. Již r. 1557 zedník Tachovský věž, kde chatrná byla, zevnitř vůkol vycvikoval. Roku 1582 byla pod samým krovem na té straně k městečku díra ve zdi, která neopatřením střechy zamokajíc se byla vybořila. Tu zedník tehda za 20 kop m. zadělal. Již tehda nastávalo nebezpečenství, že jihozápadní roh spadne. Proto dal Adam ze Svamberka dvojnásobný pilíř k tomuto rohu stavětí, při čemž dopustil lehkomyslné bourati pokoje, aby měl dostatek kamení. Xeméně lehkomyslně, anobrž jen 11a oko byl stavěn pilíř, neb jak se spatřovalo r. J 592, byl toliko zevnitř kamenem zděn a vnitř rumem neb prstí vyplněn a přece stál 55 kop míš. Lehkomyslné i bylo, že lámali tehda kamení z komínů ve věži, stavíce okolek na studni. Roku 1592 popisuje se věž takto: „Věže všecka od zpodku až do vrchu, vnitř i zevnitř, z velkého štukoví stavěna jest, v nížto všecky podlahy, trámy, vazby pobořeny a polámány jsou, kromě tu ještě vazba, na níž se krov drží, celá zůstává. Na té věži jest velký krov šindelem duplem dvojnásobně pobitý, na kterýžto krov do 18.000 šindelů vybito jest a někdy pan Adam ze Svamberka že jest dvakrát ten krov pobiti dal." Kdyby nebyl roh dotčený spadl, byl by „vnitřek věže, která v přízemí dveří nemá, nepřístupný. V přízemí byla okna na tři strany. Úkno na severovýchodní straně jest sice docela zasypané, ale zvenčí je viděti. Xa jihovýchodní straně jest široké okno do polovice zasypané, kterýmž se muže do věže vlézti; bezpochyby je teprve za naší paměti odkryto. V prvním poschodí v severním rohu býval před lety zbytek komína s ozdobným vroubením z tesného kamene, z čehož jsou jen nepatrné zbytky a takořka jen známka, že tu býval. Xaproti němu jest dotčená branka neb vchod, vnitř a zevnitř pěkně obložená. V chodbě této branky jest chodbička na severní stranu a přichází se z ní na roh čili výstupek. V tomto poschodí na severovýchodní stranu jest okno ozdobné do pul kruhu sklenuté a štukovím na dvě čtverhranná okénka rozdělené. Ještě krásnější, ale též takového způsobu jest okno na severozápadní straně, k němuž dobré schody vedou. Taková okna bývala po celé věrži. V druhém poschodí byla okna větší. Z třetího 4 PŘIMDA. poschodí málo zbylo a ty chatrné zbytky dal prý svob. p. Bolím, zástupce Filipa hraběte z Kolovrat, zbourati a na jeho místě dva kusy nevkusných zdi za drahně peněz vystavěti. Všude okolo Přimdy nachází se mnoho lidských a koňských kostí a podkov. Pocházejí ovšem ze starých bojů. Starověký hrad Přimda, někdy pomezní pevnost, jest nejen jeden z nejstarších, ale i nejpamátnějších hradúv českých. Šťastnými náhodami jsme s to založení jeho s určitostí poznávatU) Byl-li hrad r. ll»b opravován, jak později povíme, zajisté původní jeho založení do starší dob)- padá. Pátrajícím po zevrubnějším určeni času, v němž se ono událo, naskytá se přede vším zpráva Dalimilova, jenž o věci té obšírně ve své kronice mluví. Vypravuje nám totiž v kap. 39. o založeni hradu pověst, kterouž byl z německé kroniky čerpal. Zní pak podání to krátce takto: Xa dvoře císaře německého žil hrábí z Oldenburka, jenž si dceru císařovu zamiloval a nemaje naděje, že by otec její kdy k sňatku svolil, prodal císaři hrabství své a obdržev peníze „jal se po lesích toulati a sličného hradiště hledati. Nalez je jal se hradu stavětí, postaviv, ztravy naň nositi, jíž by mohl sto let živ býti. Pak kázal dělníky zbiti, čeleď v jeden sklep vloudil a zapřev spálil všecky lidi1'. Jsa takto ubezpečen, že nikdo o hradě věděti nebude, unesl císařovnu na hrad a žil s ní pět let na tajném místě. I událo se císaři z Rezna, kdežto dvorem byl, na lov vyjeti, počav však blouditi šel po potoku, aby někde ves uzřel, a přišel tak pod hrad, kde zeť s dceří jeho bydlel. Tento, jemuž se po společnosti již zastesklo, velmi vlídně jej přijal a nepoznav ho co nejlépe mohl častoval. Císař však, který byl jak dceru svou tak i bezděčného zetě ihned poznal, ničím se nevyzradiv s hradu odešel a s četným vojskem se vrátil, chtěje hradu mocí dobyti a zetě strestati. Tu dcera jeho na zábradlí vyšedši hlasně volala, že si po zahynutí svého miláčka sama smrt učiní, načež knížata přimluvivše se u císaře milost oběma zjednali. I spuštěn jest most a posavadní osamělí obyvatelé zároveň s císařem hrad navždy opustili. Jinou pověst vypravuje Dalimil o tomto hradě takto: Kníže Oldřich (1012—1037) dlouho po události svrchupsané zabloudiv, jako dříve císař na lovu, náhodou k osamělému hradu se dostal. „I chtěl k němu velmi rád, ale cesty neměl a v okol husto hloží bylo. Ssed (s koně) mečem cestu proklestil a počal po ostrvech lézti", nemohl se však nikoho v hradu dovolati. U hradu most vzpodjat byl, pročež naň s úsilím se dostal. Procházel zde sklepy, viděl zetlelé roucho, nalezl mnoho zboží, avšak člověka na něm nebylo: „Pak hrad ten dal pánu, jemuž Přimda děli, a proto hradu Přimda vzdeli.1' Zajímavá tato pověst o původu Přimdy zalíbila se pozdějším kronikářům nad míru a téměř každý něco ze svého přidav a jednotlivosti skvěleji vylíčiv do svého spisu ji přijal. Začátek učinil Hájek (1540), který již křestných jmen jak hraběte (Albercht) tak i císaře (Jindřich I.) a dcery jeho (Heleny), ba i letopočtu se domakal, uváděje r. 925 za dobu vystavění a 930 za čas nalezení hradu císařem a navštívení hradu knížetem Oldřichem r. 1009. Paprocký (1600), Ralbín (1650) a Beckovský (1700) následovali Hájka ve všech těchto okolnostech, a romanopisci 19. století opět látku tuto všelijak vyšperkovanou dychtivému čtenářstvu předkládali. Jako to u každé pověsti nacházíme, tak i tuto; jádro její jest dějepisné, ale podáním lidu poeticky vykrášlené. Kosmas totiž vypravuje událost, již bez rozpakův vztahujeme k hradu Přimdě, těmito slovy: „Téhož léta (1121) jakýsi Nemec uvnitř hranic českých v lese, k němužto se jde vsí Bélou, na příkré skále hrad vystavěl. Uslyšev to kníže Vladislav sebral tři hluky statečného vojska a z nenadání přikvačiv dobyl hradu, kdežto při prvním útoku střelami s hradeb vyslanými raněni jsou, nikoli však smrtelně, dva vojínové knížete, Oldřich syn Vacemilův a Olen syn Boršův. Němce však na hradu chycené byl by již kníže všecky v temže lese zvěšeti dal, kdyby je byl právě k tomu se nahodilý hrabě Albert mnohými prosbami a vrozenou chytrostí neochránil." Velmi důvodně Palacký událost tu vykládal na hrad Přimdu (ač to zřejmě nevyslovil) udávaje, že tomu nasvědčuje nejen připomenutí Albrechta hrábí Vindberského, nýbrž i Bělé, jež se nyní německy Weissensulz jmenuje.2) Rozhodně však to jistí rukopis Kosmův chovaný v museu českém, opatřený po stranách ukazatelem, v němž vedle jiných krátkých poznámek k události r. 1121 svrchupsané čteme: Przimda castrum aedificatum. Psán rukopis ten v 15. století. Pět let potom nacházíme první zmínku určitou o Přimdě takto: Tohoto času (t. j. r. 1126) některé hrady Češi obnovili, jež slovansky Přimda, Izgořelík (Zhořelec) a Tachov šlovou.3) Patrně to bylo ') O tom pojednává článek A. V. Malocha „O založeni hradu Přimdy roku U2I" v programu Jičínského gymnasia roku 1856. jehož část tu opakujeme. Velmi důvodně se tam pojednává o výkladu pověstí, jak povstala z Kosmovy původní zprávy a jak pak všelijakými jinými přílepky zmatena jest. a) Maloch mimo to dovodí dále takto: Podlé slov Kosmových ležel hraď mezi lesem pomezným a vsí Belou a to blíže k pomezi (infra terminos), zajisté chtěli Němci založením hradu meze české, posud do polovice lesa sahající, hlouběji do země vtisknuuti, čehož arci vládnoucí kníže dopustili nemohl, a to tím spíše, poněvadž ani Češi v hvozdu pomezném vsí zakládati nesměli. Při hledáni hradu odpadnou tvrze (munitíones) a hrady pozdější s německými jmény (na př. Gutštein. Volfätein) a slova „in praerupta rupe" také se k Přimdě hodí. *) Font. t. B. IL 205. Léto 1126 nezdá se býti určité, jak samo vydáni textu dokazuje; týž letopisec vystavění Tachova po druhé klade k r. Ilji. Nicméně si pověst z mezery mezi léty 1121—1126 ležícími vybrala oněch pět let, které hrabě s císařovnou na hradě PŔIMDA. Pŕimda od jihu. dílo Soběslavovo (jak z jiného místa téhož letopisce vychází), an kníže tento velmi pečlivé se o opevnění hranie země České staral, k tomu i přišlo to, že tu bylo potřeba nutná pomezného hradu, aby se Němci na území České netiskli. Jakého způsobu tehda Pŕimda byla, o tom se domníváme takto: Soběslav vystavěl tU nynější velkou věži ä kronír hradeb ukulo lil ä nťjakěho uľéVeilého stavení tu nic jiného nebylo. Památným se stal hrad tento v 12. století jako vězeni pozdějšího knížete Soběslava II. Kjiiže tento, syn někdejšího knížete Soběslava I., toho času, když panující kníže Vladislav II. vyjel ze země na výpravu křižáckou (r. 1147), zakochal se nadějí, že v nepřítomnosti knížete bude moci skrze některé své věrné nakloniti sobě národ a povýšiti se na trůn otcovský; proto i osobně přišel do Čech ze zemí německých, kdežto byl živ u vyhnanstvu Mnozí sice dali se skutečně s věsti lichotivými slovy a sliby jeho, tile bratr knížete Děpolt, na ten čas vladař zemský, pilné měv nan zření, zmocnil se při první příležitosti osoby jeho ve dvoře jakémsi za Zdicemi a zavřel jej až do bratrova návratu ve větší a pevnější jedné věži hradu Pražského. Když však Vladislav vrátil se, dal jej zavézti na Přimdu (r. 1148) a ostříhati tam pilně purkrabí Bernartem.1) Seděl tu dvě léta, až mu změněné potom poměry odtud na svobodu pomohly. Bylť tehda nový císař Xémecký Bedřich se smířil se stranou V elfův a jim k vévodstvi Bavorskému pomoci se zakázal, čímž však vzbudil nechuť držitele Bavor Jindřicha Rakouského a svata jeho knížete Vladislava. Vzešlé z toho nepřátelství mezi císařem a knížetem zdálo se synům Soběslavovým vhodnou příležitostí býti, aby pokusili se opět o trun český; Soběslav byl od přátel svých již r. 1150 z vězeni na Přimdě mocí vybaven, při čemž i purkrabí liernart od nich zavražděn byl; přivinuv se k císaři hledal jeho přízné horlivými službami, on pak užívaje jich co děsidel proti Vladislavovi rád je vídal na dvoře svém i kázal otrávil. V listině této se také poprvé objevuje česky název Pŕimda, jenž ae dle svrchuieceuého programu gymnasia z německého odvoditi má. V listinách pozdějších se totiž vyskytuje název Frimberg, Pfrimberc, Primberk {nyní Pfrauenberg). Hlavní důvod, že „Primda" pochází z nemeckého, jest ten, že hrad Némci založili a že Češi název jeho potom v podohný slovanský zvuk pramenití mohli. Pravde jpodohný je vyklad názvu Píreimthach, Pfreimt, Pfrimburch (Dalimil némecký), vedoucí nás k slovu „pfríeme" (staroněmecky pínmmá = spartiu m, genista). -České formé Pŕimda základem byla snad staroněmecká forma Pfrimmida (dativ slova pfrimraidi), t. j. místo, kde genista roste (Dalimil ném. dí -sal je na Přimdě, Domažlicích a Stříbře s takovou výminkou, kdyby zaplatiti nemohl, aby se v města Vodňany, Sušici '( Rej;. III. 6cj8, 6f)9, 704. *| Formulář univ. knih. (IV. C 23) 42 p, v. a) Many ke Přírodě byli: držitel tvrze a veí Souměře, jen* lsonal službu s 2 koňmi, rnan v Prslaví, jenž na hrade s I koněm sloužil (Dz i6'í, M 24, N 6), dvíir manský Orlov, držitele vsi Úieidn, sv Kfiže a Babic, kteří konali službu s I koněm (DZ 127, N 1). Jiné služebné manství bylo v Boněticich (DĎ 62, 219). *) Jacobi p. 41. s) Ham. arch. VIII. 241 —250. Rey. IV. 413. c) Msijestas Carolioa rubr. VI. arch. gub. !) Chytil, Cod. dipl. VII, 647. *) Palackého děje líh. 12^, B) Lib. conf. L 1371 dal vesnicím pod Primdou právo v lesích sekati. 8 PR1.MDA. a Karlshaus uvázala.1) Ke svatbě přišlo dne 29. září v Nbrymberce, ačkoli noví manželé za příčinou věku ještě outlélio teprv o 6 let později skládáni býti mohli. Král Vácslav Přimdu v prvních letech panování svého nezastavoval, ještě r. 1394 byla v jeho držení, neboť v červenci měsíci dal jí k věrné ruce a v moc Jindřicha z Rozemberka, dokud spor jeho s tímto pánem vyřízen nebude,-) a t. r. dne 27. října nacházíme jej co patrona kostela v Bohuslavi;3) ale příštího roku 1395 v květnu a prosinci nacházíme v Přimdě jiného patrona, totiž Oldřicha Zajíce z HazcmburkaT jemuž byl král hrad i s panstvím zastavil.4) Pán tento se vyskytuje v držení hradu až do ledna r. 1405, kdež učiněn popravcem kraje Litoměřického,•"■) a učinil na hradě purkrabí Petra z Ořecha r. 1401.6) Pánovi se brzo znelíbilo na Přimdě, poněvadž byla od ostatních zboží jeho příliš vzdálena, protož převedl právo své na pana fíoršc z Osika, který se r. 1406 pánem na Přimdě nazývá, téhož také roku dne 19. července zapsal král Vácslav hrad Přindu ve 4000 kopách Boršum bratřím z Kyzcmburka a Boršovi mladšímu, a kdyby zemřeli, aby to spadlo na Borše řeč. Hrábl, jenž byl pánem ještě některé části bývalého panství Plán hradu Přimdy. A. Přední hrad: 1. cesta ke hradu; 2. dolní brána s obydlím vrátného; 3. maštale, zděné; 4. maštale, stáje, kůlna; 5. dinhá hrána; 6. staveni druhého dílu (obydlí). B Zadní hrad: 7. horní brAna neb vrata ve skále a nad tím plášť; 8. studnice; 9. skalisko vysoké; 10. staveni, v nčmž velká světnice, pekárna atd.; 11. světnice holomci a hlásného; 12. chodba na zdi; EJ. strážný pokoj neb Perhhauz; 14. pilíř, jenž měl drželi mdlý roh věže; 15. velká věž (ve 14. a 15. stol. obydli purkrabí neb pána); 16. roh s komínem; 17. skála a zeď s pavlačí; 18. místo kaple; 19. staveni nějaké teprve za naší paměti odkryté; 20. přikop dělicí hrad od ostatního brda Oseckého, zejména vsi Jeníkova, a nazývá st: častěji „hrabětem" (comes alias hrabě) z Ryzemburka až do r. 1418. Boreš z Oseká seděním na Přimdě (mladší) kvitoval r. 1413 dne 23. února Domažlice z přijetí 200 kop, kteréž mu byl král na nich odkázal,') ar. 1413 1414 připomíná se co patron kostelův v Bohuslavi a Přindě.8) Purkrabí tehda byl na Přimdě Bohuše ze Štědré, jenž přivěsil pečeť svou k listině práve-dotčené. Oba Boršové dali se potom svésti ke skutku nechvalnému, totiž k veliké zádavě krajuv okolních a kupcův na silnicích, zejména plenění zboží královského; byl to poslední, ale neušlechtilý výstup rodu v Čechách po mnoha staletí mohutného, kterýž tímto namáháním se vysíliv, upadl potom v chudobu a zapomenutí. V zádavách těch proslul zvláště purkrabí, jenž slul Tista.9) Ale král Vácslav umínil si škůdce pořádně ztrestati. R. 1415 v měsíci březnu a opět v měsíci září stavěly obce Pražské žoldnéře, kteří vedením královského podkomoří vytáhli do pole.10) Také rozkazoval král t. r. dne 12. června Čeňkovi z Vartemberka, aby na žádost obyvatelův kraje Berounského jim proti škůdcům, zejména proti ochráncům loupežníkův náhradě Přimdě nápomocen bvl.11) Podkomoří Jan z Lestkova r. 1416 v úterý masopustní dne 3. března udeřil neočekávaně na oděnce Tistovy, kteří v městečku pod hradem Přimdou v kostky hráli, a zjímav jich něco přes třicet a koní mnoho nabrav všecky přivedl do Prahy, tu pak všichni co zloději ') Pelzeľs Wenzeslaus I. 26. 2) Archiv frankfurtský 8) Lib. conf. 4) Arcb. c. k. dvorský. l) Lib. conf. arch. Svatováclavský *) Lib. erect. VI. f. 165. 7) Arch. í. IV 237, VI. 465. e) Lib. conf. D) Otík ze Štědré nazývá se 1. 1404 Tistou (Lib. erect. VI. 449.) a tuším že Bohuše také toho prijmem měl. ,0) Tomek, Děje Prahy III. 619. K tomu siov. i listy arch. Plzeňského. ") Arch. í. III. 48CW PRIMDA. 9 a lotři zvěšeni jednm dnem na šibenici (16. března). Mezi nimi byli čtyři vlastni bratři, z nichž tři vedeni jsou před jinými svázáni a jsou oběšeni, čtvrtému pak odpuštěno, poněvadž za nimi jen z přinucení chodíval.1) Věcí těch pováživše Boreš z Oseká řečený Hrabě, Boreš mladší seděním na Přimdě a Bobuše ze Štědré purkrabí tudíž a bojíce se trestu, vstoupili r. 1416 dne 18. června v příměří s králem Vácslavem a všemi jeho pomocníky, jež však jen do sv. Jakuba trvati mělo.2) Zatím také král buřiče na jiných ^ 11 •! ] 1 A\ 11 L ti K 11 li 1 d/. 11 ŕ porážel, že sc Ticirsovi bez; spojencův mnoho do ~v~Alk:y nechtčlo. Znova začalei -v»o.W -válka, když Tistovi Jindřich z Plavná pomáhati počal (r. 1418). Tu vyslal král Vácslav nejprve vojsko své naproti Plavenskému a dobyl hradův jeho Hasišteina a .Štědré; tu Plavenský rozuměje, že by málo na králi vyválčil, dal se mu na milost a přijev do Prahy beze všeho glejtu dán jest Staroměstským do vazby. Pak čeleď králova obrátila se vojensky ke Přimdě. Tomu Tista porozuměv a usmysliv sobě, učinil s nimi smlouvu prve než Přindy dojeli a hradu jim sstoupil. Umřel potom u veliké chudobě, neboť prve velmi chudým lidem škodil.3) Od krále Vácslava nařízeno potom Mikuláši Chudému z Lobkovic, aby Boršům peníze zápisné vyplatil a aby hrad Přimdu sám v zápisném jmění podržel, toliko s tou výminkou, aby hrad králi otevřen byl. Podobným způsobem vyplatil Mikuláš také Most a Nový hrad,4) a ty všecky statky zápisně podržel. Král Zikmund ujav se vlády po bratru svém Vácslavovi, chtěl řečených hradův k jiným potřebám užiti, pročež r. 1420 dne 17. dubna všecky zápisy na Přimdu, Most a Nový hrad převedl na hrad Hlubokou s panstvím.6) Co se týče Přimdy, učinil tu král purkrabí Jindficlia řeč. Žito z Jivjan zapsav mu r. 1421 dne 3. ledna úřad purkrabský o 2000 kopách,8) hrad měl králům a úředníkům jeho vždy otevřen býti. kalí lim rpúsnhrm tjarnai ; UkuiUlnJ mocnou DpUTU v těrh*^ "fr: k Tachovu přilnuli, Zikmund do Plzně přichvátav, sbíral ze všech stran vojsko veliké i psal také knížatům Bavorským, aby hned a bez odkladu pospíchali v největši, která jim možná, sile na hranice České ke Přimdě, kdežto prý purkrabí je zpraví, kam by dále táhnouti měli. O takovýchto přípravách dověděv se Žižka odtrhl z Plzenská, zanechav posádky na Krasikově, v Kladrubech a Chotěšově.7) Jindřich súčastniv »e čile pozdějších běhův válečných vynaložil k potřebám královým 500 fl., protrávil jeda za králem 300 zlatých, za službu s koňstvem za tři léta měl 400 fl. a kromě toho také několik set zlatých na opravu hradu prostavěl; z těch příčin mu Zikmund roku 1424 dne 5. února na hradě Přimdě 1600 fl. uh. připsal.8) Přes všechna mírixlitivá slova strany katolické v ostatních Cechách páni a zemane a města kraje Plzenského u nějakém smíření s kališníky nechtěli slyšeti, ano se r. 1426 pod pečetmi zavázali, že žádný z nich nesmí hleděti k úmluvám nebo ku příměří s nepřátely církve svaté, leč by všech zespolía vule byla, než je hubiti stále a statečně až do těch hrdel vtom nižádnou měrou nelitujíce. I Jindřich k tomu zápisu pečeť svou přitiskl. Když přitrhli roku 1427 kališníci k Tachovu ihned tam Jindřich pospíchal a při obraně hradu a města platné služby konal. Po dobytí hradů dne 14. srpna dostalo sc 1400 vězňův v moc husitskou, mezi nimiž se také Vilém Švihovský z Ryžemberka a Jindřich Zito nacházeli, ti oba jako i jiní přední vězňové chováni jsou potom na svobodě pod závazkem na čest a na víru, ale po několika dnech 22 z nich, uviděvše svou příležitost, uprchli proti slibu svému.9) Zdali i Jindřich tak učinil, není známo, za jeho nepřítomnosti byl purkrabí na Přimdě syn jeho Lvík. Stálé nehody jednoty Plzenské toho byly příčinou, že konečně s druhou stranou v příměří až do. sv. Jiří {23. dubna r. 1428) vstoupili, k čemuž >e i Lvík přitištěním své pečeti přiznal.10) Blízké okolí Přimdy potom jen jednou svízele válečné zkoušelo, r. 1429 v červenci přitáhli kališníci na panství a leželi dne 13. t. m. u Stráže (Newenstetlein bei dem Pfreimberg), potom vypálili městečko Přimdu, ale pro silné střílení s hradu se tu nezdrželi, nýbrž pobravše drahně dobytka, odtrhli asi 16. t. m. k Horšovskému Týnu.11) Obraz bývalé Přimdy (podlé náčrtku A. Baumanna). ') Staří letep. 25. *) Arch. č. III. 279. s| Staří letopisov*. *) Arch. č. I, 538. «) Tamže $37. 6) Tamže I. 512 O Zitovi srov. list. r. 1422, 13. Sept. ■> c, k. dvorském arclL ') Palacký 111b. 70. 8) Arch. í. I. 512. ') Palacký str. 201. Arch. ř. III. 264. u) Palacký, Urkund Beiträge II. 48, Jindřich Zito byl často v úzkých a zastavoval proto drahocenné věci. (Arch. krajský Normberský.) Hrady a zámky České xii. 2 IO PŔIMDA. Kde se Jindřich Žito za událostí téchto zdržoval, není nám známo, neboť nacházíme odtud po celou válku v drženi Přimdy syny jeho Lvíka a Petra. Onen se nazývá r. 1431 purkrabí,') ale r. 1434 dne 15. prosince vyskytuje se zase jako purkrabí a patron kostela ve Stráži Jindřich2) a r. 1437 naposled. Synům jeho dotčeným potvrdil král Albrecht r. 1439 dne 6. května (na den „sv. Jana v oleji smaženého") předešlé zápisy Zikmundovy a připsal jim k předešlým sumám za jich věrné služby 500 kop.8) Z činnosti obou bratří v letech následujících jest jen velmi málo známo, majíce les Hrady řečený u Nahošic směnili jej r. 1442 s Buškem z Vrtby, opatem Kladrubským, za louku, která k jejich ostatním lukám dobře přiléhala.1) Zápis na to učiněn na hradě Přimdě. R. 1454 převedl Lvík právo své ke Přimdě na Jana zc Švambcrka (syna nešťastného pána r. 1409 v Praze sťatého), kteréžto postoupení jakož i všechny předešlé majestáty král Ladislav téhož roku listem svým stvrdil.6) Xový pán byl ženat s Hedvikou z Rožmitála, jíž sice byl již věno její na nějakém jiném statku zapsal, ale chtě jí ještě jiné peníze nad věno dáti, zavadil jí r. 1456, 11. října v 300 kopách městečko Stráž na zboží Přimdeckém.6) Kromě Přimdy držel také Rokycany a pak v 1200 kopách některé vsi panství Manetínského, jež mu byli r. 1454 strýcové jeho Hynek a Bohuslav zapsali.') Jan zemřel již r. 1460 a pozůstalé po něm vdově Hedvice a sirotkům Janovým zapsali se dotčení jich strýcové, že jich z vesnic Manetínských vyplacovati nebudou, dokud budou v držení panství Manetínského.8) Přimda a Rokycany vešly potom zcela v držení bratří Hedvičiných Lva a Protivy s Rožmitála, kteří jsouce věrnými přívrženci krále Jiřího s hradu tohoto s protivníky královými válčili; r. 1468 dne 25. října vstoupili v příměří s Janem z Rozemberka, do něhož pojati hradové jich Blatná, Rožmitál, Střela, Přimda, Rokycany, Pecka a Semily.9) Jsouce jen poručníky, jak se zdá, odevzdali potom Piimdu a Rokycany Zdcňkovi zc Švambcrka (tuším Janovu synu). Král Vladislav potvrdil Zdeňkovi r. 1475 dne 23. srpna drženi hradu Přimdy a městečka Rokycan na takový způsob, aby molu jen králem a nikým jiným splacen býti, při tom mu povolil, aby mohl na opravu hradu a téhož městečka až do 200 kop prodělati.10) Na hradě stavením již valně sešlém opravoval Zdeněk dosti, ale povolené peníze nestačily. Roku 1499 dne 3. února dal sice týž král Jetřichovi Z Gutšteina právo, aby mold hrad Přimdu ke svému držení vyplatiti,11) ale k tomu nepřišlo, poněvadž nesměl Zdeňka nikdo jiný než král sám vypláceti. Když byli stavové r. 1505 do vojny Loketské voláni, uloženo Zdeňkovi, aby poslal 12 pěších a vůz.12) Roku 1507 Zdeněk a Mikuláš (syn jeho?) ze Svamberka se strýci svými Jindřichem, Kryštofem, Bohuslavem a Janem ze Svamberka ve smlouvu vešli na ten způsob, že proti zapůjčení sobě od nich 3000 kop míš. do 5 let a když by v těch 5 letech nezaplatili, tehdy ještě za 8 let nemohli s jinými, než s těmito v trh a jednáni o hrad Přimdu vejiti; však mezi tím zámky Přimdou a Třebli měli strýcům proti nepřátelům pomáhati (1507 dne 17. srpna). Ty oba pány vladař domu Rozemberského napomínal, aby Přimdy z rodu svého neodbývali, neboť někteří chtěli rádi té pevnosti dostati. Jeden z nich, jenž chtěl Přimdu a Ryzemberk, byl Jiřík Všerubský z Gutšteina, pověstný škůdce zemský.'3) Král Vladislav připsal Zdeňkovi 1000 kop na dělání rybníků (r. 1509). Kdy zemřel Zdeněk, není nám známo. Nástupce jeho Mikuláš již nahoře k r. 1507 uvedený mohl by se pokládati za syna jeho, proti čemuž arci mluví zpráva jedna Balbínova, jenž viděl náhrobek jakýsi s nápisem, že tu leží Jan ze Svamberka (f r. 1527); Balbín sice udává, že to byl otec Mikulášův a manžel Krescencie z Krajku, zdali však tak na náhrobku psáno bylo, nesnadno uhodnouti. Mikuláš zemřel r. 1529, zůstaviv sirotky a vdovu Annu ze Zakšova, jich poručnici, která měla r. 1532 těžkosti s poddanými svými pod Přimdou, protože jí nechtěli robotovati,11) a v poručenství zůstávala ještě r. 1540,16) ale téhož roku je skončila.16) Když dosáhl let svých Adam, syn její nejstarši (1540), jal se zboží otcovská Přimdu a jiné statky spravovati, a poněvadž byla Přimda na staveni hrubě sešla, vyhledával toho při stavech, aby jemu a bratřím 800 kop grošů na opravení a [zdělání zámku a aboží Přimdy k vynaložení připsáno bylo. Stavové na sněmu r. 1543 dne 30. dubna shromáždění znajíce toho důležitou potřebu, „poněvadž ten zámek Přimda jest přední a pomezní království tohoto, ježto kdyby k zpuštěni přijiti měl, mohlo by býti k znamenité ujmě a ke škodě tomuto království", žádosti té povolili a krále Ferdinanda za připsáni té sumy poprosili.") Tedy král r. 1545 dne 8. září připsal 800 kop na stavení a opravy, „což by k pevnosti a bránění se hodilo, a ne na krásné a ozdobné stavění". *°) Fu túm se šyíiGvc Mikulášovi Adam, Jindřich, Zdeněk a Jáchym o všechna zboží otcovská rozdělili a na to r. 1548 dne 25. června dílčí cedule zdělali. První dva obdrželi panství Přimdecké, a to každý jednu polovici, než '} Arch. C. IV. 40. *) Acta Žitav., DD. III. 99. s) ATch. č. I. 513. rkps. Vídenský, reg. komor, soudu. *) Diplom. Kladrubský, f. 244. s) Arch. gub , rkps. Vídenský a Roudnický. ') Arch. Třeboň. Břežan, Lisly Švamberskŕ (uriv. knih.). e) Tamie. •) Arch. Třeboň. ,0) Arch. gub. B. I. í. 297. ") Arch. č. VI. 575. ") Tamže 321. a) Reg. kom. soudu. ") DZm. 227. A 21. ") List synňv její r. 154O, 12. ledna v arch. Svatovácslavském. **) Břežan v historii pánův ze Svamberka (arch. Třeboň.). l~) Sněmy I. 566. Viz Mittbeil. XX. 112. ie) Arch. gub. PŔ1MDA. nádvoií v hrade i. na předhradí, chůze a vrata oboje na zámek, též i studnici v zámku ve spolku zanechali. Kromě toho zůstaly ve spolku lesy, a též clo, které se od celného ve Přimdě ročně vybíralo, i důchod peněz mýtných však tak, aby čelný a polesní i vladař, kteří takové důchody za lesy, cla i zvěřinu pánům k ruce vybírali, byli přísahami oběma bratřím stvrzeni.1) Na svůj zvláštní díl obdržel Adam polovici hradu Přimdy tu stranu jdouc do zámku po pravé ruce, plast nad vraty, baštu, v níž jest kápla, věiž se vším zavřením vůkol až do kuchyně, též marštale a stáje u dolní brány, dvůr v Orlově, rybník Bonětický a 2 rybníky v Orlově, potoky Třeskolupský, Bezděkovský, v Cankově u Stráže, městečko Stráž všecko s podacím, vsi Třemešnou, Třeskolupy, Bezděkov, Kajovo, Malcovo a ze vsí Třebelských tři, totiž Štichovic-e, Hvozd a Ladměřice; konečně many v Souměři a Drslavi.5) Díl Jindřichův sice dopodrobna neznáme, ale z dílu Adamova jakož i z pozdějších zápisův lze nám domysliti se, že obdržel polovici hradu, jdouc do něho po levé straně, městečko Přimdu s dvorem poplužným, vsi Bohuslav, Újezd, Kunratice, Bělou, Čečino., Bystřici, Kuksperk, Novou ves, Hostkovo, Hamersbrun, Eisendorf a snad i jiné příslušenství. Třetí bratr obdržel největší čásť panství Třebelského (snad celé kromě tří vesnic svrchu dotčených). Čtvrtý bratir Jáchym dostal při dělení, jak se zdá, dvůr poplužný řečený Osojný s mlýnem, pivovárem a vsí, vsi Pláně, Hodovice, Křečovo, Doubravici z části od Třebelska, z části od Manetínska a poněvadž potomci jeho také vsi pod Primdou drželi, o nichž se nevi, jak k nim přišli, domnivati se jest, že je při tomto dělení obdriseli. Král Ferdinand všem čtyřem bratřím pro jich věrné zachování, že r. 1547 s králem proti nepřátelům táhli, milost jim učinil (r. 1551, 6. dubna), že Přimda do jich čtyř životův vyplacena býti nemá. Za to měli povinnost královo vojsko na zámek pouštěti a závazek, že hradu bez královy vůle nikomu nepostoupí. Kromě toho král Adamovi (r. 1574) jen na dílu jeho povolil 1000 kop prostavěti, alby zámek pomezní a sešlý udržel.3) Co tu Adam vykonal, bylo po skrovnu. Velkou věži dal všecku zevnitř vycvikovati a krov její dvakráte šindelem pobiti. Uvnitř nechal schátralou a jihozápadní roh podepřel špatnými pilíři, na které vylámal pokoje, tři vlaské komíny a několik kvadrátových kusů z věže, nedav sem žádný kámen voziti.4) Ostatní opravy omezovaly se na vystavění nějakého malého stavení. Celkem zápisní držitelé panství jen vyssávali a náklad na ně nečinili. V žalobě Chodů r. 1568 obsaženo, že Svamberkové ocl komory peníze na stavení dostávají, ale nic nedělají. Stropy spadly, střechy jsou prohnilé, a v hradě vydržuje se jediný vrátný. Chodové pokládali Přimdu za své útočiště, kam by se v čas války s ženami a dětmi uchýlili, a tvrdili, že by jich 500 ten zámek bránilo, ale že se bojí, aby na chatrném zdivu a shnilém trámoví o hrdla nepřišli; že prý r. 1567 sta kmenuv dříví svezli, ale páni je zase odvezli a stavěli jimi dvory. Ve zprávě r. 1577 vládě podané praví se, že jest hrad tak chatrný, že se nemůže nil.die bydleti, kromě malého klenutého pokojíku, v němž starý zeman se svou manželkou bydlí, a velké věže, kterou dal Adam nedávno před tím šindelem pobiti. Ale i tu a všude jinde ve světnicích podlahy a stropy tak zašly, že na některých místech holé zdi stojí a i ty za nedlouho spadnou. Protože je Přimda pomezním hradem, měli by se zkušení toho lidé k jeho vyzdvižení a vyzbrojení vypravití. Protože poddaní zdarma forují, stála by oprava hradu a pustého dvora asi 1000 kop. Za příčinu této zkázy udává se neposlušnost poddaných, kteří 9 let neforují, ale lze znáti, že ta zkáza pochází ze starších příčin.*) Roku 1579 připsal císař Adamovi téch 1000 kop na stavení Přimdy,9) ale za to pramálo uděláno. S poddanými svými také se dba bratří nemohli shodnouti. Přimdečtí měli obdarování krále Jana, aby z obilí a jiných věcí kupeckých nedávali cel, které prve purkrabímu dávali, též aby o statcích svých svobodně řiditi mohli, konečně aby jim v lovení zvěře a ryb v nezápovědných místech překáženo nebylo. Ačkoliv list ten byl králem Ferdinandem potvrzen a Přimdečtí v lesích svobody sekání od starodávna požívali, přece jim Adam a Jindřich všelijaké překážky činili a nebývalé posud roboty na ně ukládali. Na suplikací v té příčině od Přimdeckých k radám v soudu komorním vznesenou poručil bratřím arcikníže Ferdinand (r. 1555) přísně, aby jich proti starobylým svobodám neobtěžovali, ale páni rozkaz ten za hřbet kladouce, Přimdecké vězením i jinak výše obtěžovali. Na soudu komorním (r. 1555, u. května) sice poručeno bratřím, aby ve svobody Přimdeckých nevlicročovali, ale strany stížností nalezeno, že jich neprovedli, ano že Jindřich je mnohými svědky odvedl a ukázal, že jim v žádnou svobodu nevkročuje. I proto, že proti pánu se srotili, závazky učinivše na Božím umučení a tak zbytečně ke králi se utekli, poslové jich k soudu poslaní v kázeň vzati a kteří se nepostavili, o těch poručeno Jindřichovi, aby se jimi ujistil a je ve dvou nedělích postavil. Také vzat v kázeň Vácslav Drabant, který od Přimdeckých před soudem mluvil a při vedl, protože se Jindřicha tím dotýkal, „že by poddané své zedřel, čehož by pohan neučinil".') Nové ústrky s poddanými začali r. 1567. Tehda si Přimdečtí a Chodové potvrzení svobod na králi vyžádali. Adam rozzlobiv se proto nedopustil, aby poslové ke králi vyslaní domů se navrátili, pročež ') Z lesuv se tržilo ročně 40 kop, a cla ze silnic obnášela 80 kop. J) DZ. 1G9. M 24—N 6. 3) Arch. gub. *) Rcg. svěd. Uom. soudu Miltheil XX. 117, 121. ') Arch. gub. ') Reg. 14. J. k. s. f. 40—42. 2* 12 PŘIM D A. 0 bídě se potulovali a z lesů skrze psy štváni. Když Chodové proto robotovati se zpěčovali, poručeno jim, aby povinnostem svým dosti činili a čtyři zejména určené osoby na kanceláři k odpovídání postavili. Učinili tedy na podzim r. 1567 žádost k císaři, poněvadž se obávají, že by s ženami a dětmi od svých živnustek vypuzeni a na žebrotu uvedeni byli, ani Švamberkové odúmrti berou, je k odebírání piva nutí 1 jinak utiskují, že se shodli se Strážskymi a že se za své peníze vyplatiti chtějí, protože jen po výplatě pokoj nastati. může. K tomu dvorská komora přistupovala, ale česká komora učiniti nemohla, poněvadž se Přimda za živobytí bratří Švamberků splatiti nesměla. Prosili tedy Chodové znova, když nemohou vyplaceni býti, aby aspoň na pány bylo nastupováno, aby jim v svobodách nebylo ukracováno a zlým vzpomínáno, že se chtěli vyplatiti (r. 1568 v květnu). Proti tomu ale páni také u císaře žalovčili. Tuť císař (r. 1568, 7. července) Chodům rozkázal, aby se zdrželi všeho srocování, kterého spíše přibývá než ubývá, a že pánům platu a „ospů" nedávají a robot nekonají, pročež obesláni před královu radu. Nové stížnosti opakovány v říjnu, když Švamberkové v noci před východem slunce s jinými šlechtici a sedláky do Stráže vpadli, domy vytloukali a několik sousedů mocí odvedli, vzavše i pánev z pivováru.1) Císařem a radou výpověď učiněna r, 1569 dne 3. září. Zamítnuty stížnosti Strážskych, že jim páni vaření piva odňali a jim lidi do sousedství přijímati a propouštěti zbraňovali, protože toho výsadami svými neprovedli. Za to jim za právo dáno voliti si rychtáře, ponechati si dětí svých, které vychovali a sami doma potřebují, aby do služby panské brány nebyly (kromě těch, kterých by nepotřebovali, aby sloužily proti zaplacení), říditi o statcích svých, že k nenáležitým robotám forováním nemají býti potahováni (kromě forování k novému stavení) a aby k lacinému prodáváni koní, dobytkuv a obilí nebyli nuceni, než co by jim zbývalo, aby páni od nich kupovali v těch penězích, zač by to cizím prodávali. Strážskym a vesnicím rychty Bělské zůstaveny lesy a porostliny v mezích polí jejich, však aby jich mimo potřebu nemýtili, 5 vesnicím pod Přimdou ponecháno sekání v království, však aby sekali v místech příležitých, kde by volný přístup a příjezd byl, vznesouce napřed na pána neb úředníka; strany stížnosti, žis páni na ně válečným způsobem vpád učinili, domy vybíjeli, kostely žebrali, v nich obrazy posměšně rozházeli a pokazili i mnohé škody učinili, páni již si to v čas předešli. Proto z průvodů svědků se nic nenašlo, než že se stala skrovná škoda, že některému chléb vzat, jinému pivo vypito a některému kamna neb skla stlučena, a nalezla rada, že toho dobře bráněno býti nemohlo a pánům se přičísti nemůže, protože poddaní nechtíce se na kanceláři postaviti sami k tomu příčinu dali. Konečný nález byl, že císatře zbytečně, nedůvodně zaneprazdňovali, jako by Adam jim tyransky ubližoval, nýbrž se svědky našlo, že se neposlušné přes přísné rozkazy zachovali, škody dělali, pohrůžky činili, o vrchnosti potupně mluvili sv jedni druhé bouřili; proto vzati v trestáni.2) Trestání vězením poddané neupokojilo, než rozjitřilo. Psalť Adam (r. 1570, 24. února), že ti vzbouření lidé výpovědi císařské dbáti nechtějí, nýbrž v té své urputilosti přece stoji, piva odjinud berou, v houfích svými nejlepšimi braněmi je domů doprovázejí atd., že je z toho nemocen, a více leží než chodí. Doložil pak: dokud některým z těch, kteří u vězení sedí, hrdla odňata nebudou, tehdy žádné trestání" na nich spomoženo nebude, neb tyto hodiny přišli k Adamovi a bratru jeho Jindřichovi polesní s pláčem si stěžujíce, jaké útisky a příkoři jím „ti lotři" činí a jak po nich co po psích střílejí, tak lie ode všeho utekli a domů nesmějí. Téhož roku v postě psal, že tím rotováním a pohrůžkami s manželkau a dcerami, též s čeládkou svou v obydlí svém na Olši jist není a vypálení se obává. Na stížnost pánu psali místodržicí poddaným (r. 1570, 18. července), kterak jest jim s podivením, že sobě v tom usmysliti nechtí a k neštěstí svému pospíchají, neb dobře vědí, jak těžké zápisy na hrdla a statky propadení při úřadu hejtmanství Pražského učinili ti, kteří byli z nich u vězení. Ačkoli pak Adam se potom obával, že se poddaní k vojně strojiti budou a všechny užitky poberou, zdá se přece, že na nějaký čas nastal pokoj.8) Roku 1573 Chodové znovu žalovali, že Švamberkové lesy, které jsou pevností zemskou a které Chodové v čas válek zasekávati povinni byli, na vnitřní straně na sklenné huti přespříliš miýtí a zevnitř k Falci, mimo to co se prodá, mnoho dříví na hamry spotřebují. Proti tomu Švamberkové zase na urputilost žalovali. Chodové domáhali se vyplacení a Adam dědičného prodání, ale ani k tomu, ani k onomu prozatím nedošlo.1) Co se Adama zvláště dotýče, byl pán ve právich zběhlý, jenž byl cis. radou r. 1560—1577 nejv. sudí dvorským a r. 1577—1581 sudí zemským, také byl šetrným a z peněz zahospodařených si některé vesnice kupoval; po své první choti Anně z Raicenšteina (f r. 1578 s) zdědil Oleš, r. 1578 koupil od císaře Rudolfa některé vsi od kláštera Kladrubského. Asi v ty časy pojal druhou manželku Kryzeldu z Lobkovic, vdovu po Albrechtovi Berkovi z Dubé a na Loukovci, kteréž dal k dědictví r. 1586 v:ú Štichovice, ') Mitthcil. XX 113. *J Arch. gub. 3) ATch. Rouduictý. ') Mittheil. XX. 113. 5) DZ. 20. F 5. PRIMDA. Erb na kostelní veži v Primdé (str. i.J. Ladměřice a Hvozdo.1) Priznám o tom učiněno na tvrzi Olši, kdež Adam, opustiv sešlou Přimdu, obyčejně bydlíval, když nebyl bytem v Praze. Zemřel r. 1590 zůstaviv z prvniho manželství dve dcery, Benignu a Lidmilu, z nichž se vdala později onano za Jana z Roupova na Xezdicích a Roupově, tato za Petra staršího Kokořovce z Kokořova na Žlutících. Při smrti otcově obě slečny s macochou svou Kryzeldou ve společném drženi této polovice zůstávaly. Držitel druhého dilu Jindřich držel společně s mladšími bratřími napřed Kynžvart, potom také Rabštein a později kolébku rodu hrad Švamberk; v příčině těchto statkův s bratřími nejsa dílen, vešel s nimi také ve spolek v příčině polovice své Přimdy a Třeble. Nejdříve z nich zemřel Jáchym, a ostatní bratří vychovávajíce jeho děti koupili ke svým zbožím r. 1576 od kláštera Kladrubského 4 vesnice pusté: Svatou pannu Kateřinu, Pytlíkov, Plezumo a polovici Kozlova.2) Zboží, jež bratří Jiří Petr, Jan Šebestián a Arnoh Kašpar po otci svém Jáchymovi zdědili, totiž Osojný s některými vesnicemi, prodal strýc a poručník jich Jindřich r. 1586 Kryzeldě Švamberkové z Lobkovic.3) Roku 1585 domáhali se s strýcem Jindřichem, aby jim byla Přimda nechána, dokud by rod Švamberský trval, ale ničeho se nedomohli. Roku 1586 vložili si sice bratří dotčení přiznání ve dsky, že se otec jich od Jindřicha oddělil,4) než po jeho smrti vešli přece v držení všech jeho zboží, zejména i polovice Přimdy. Jiří Petr psal se již r. 1589 seděním na Přimdě a Švamberce,!) bratr jich Kašpar Arnošt, tuším, asi v ty časy zemřel. Po smrti Adamově přišlo k vyplacení Přimdy, kteráž skorém po dvě století v zápisném držení předkův bývala. Nejprve obeslal král. prokurátor držitele polovice Adamovy do soudu komorního (r. 1591) a prováděl při svou až do konce tohoto roku. 2'atim nebylo mnoho svornosti při držitelích této polovice. Benigna Roupovská nemalou stížnost sobě pokládala, že otec její kšaftem svým nemalou sumu peněz ze statku svého Kryzeldě z Lobkovic na Chýšech manželce své věna i nad věno poručil a odkázal, tak kdyby to ona, Benigna, zúplna vyplniti měla, že by na dosti skrovně po otci se jí nápadu dostatí mohlo. Proti tomu Kryzelda obrany předkládala, že věno náležitě zjistil a co jí přidal nad věno, že dal z lásky manželské, nicméně se ohlásila, že chce s dcerou přátelsky jednati. Tu prostředkem Jiříka z Lobkovic na Chomutově a Ladislava staršího z Lobkovic na Zbiroze přišlo r. [5Q1 dne 14. prosince ke smlouvě, již postoupila Benigna téže maceše své v 8000 kopách zboží Souměřského, někdy otcem koupeného, a slíbila z celé sumy zástavní, co se jí koliv na jejím díle statku Přimdeckého najde, polovici Kryzeldě vydati, jak si toho n. Adam ve svém pořízení přál, konečně že Renigna ji, Kryzeldu, ana z výplaty polovice Přimdy jako na ten čas téhož statku držitelkyně obeslána jest, zastoupí. Za to upustila Kryzelda od ostatních peněz jí odkázaných.6) Den před tím (r. 1591, 13. prosince) byl týž král. prokurátor obeslal Jiřího Petra a Jana Šebestiána, bratří ze Švamberka, o výplatu jejich polovice Přimdy. Při tom pře vedení i o tom zpraven jest prokurátor, v jak bídném stavu se hrad nachází. I poněvadž oni bratří dokázati nemohli, aby jaké další životy na tom panství zapsané měly aneb aby ty dědiny k výplatě nenáležely, proto Vácslav z Říčan na Hořovicích, nejv. sudí dvorský na místě nejv. hofmistra, s radami komorního soudu dal prokurátorovi za právo (r. 1592 dne 21. dubna) a odsoudil pány, aby Přimdu ve 4 nedělích (do 19. května) v moc královu uvedli. Zároveň i to dodáno, poněvadž od nich bratři toho, aby sumy v týchž majestátech na prostavění toho hradu a připsané od předešlých králův na týž hrad vynaloženy býti měly, ukázáno není, nýbrž od prokurátora provedeno, že dlouhým neopravováním a nestavěním týž zámek zpustl, že jim prokurátor vynahrazením takových sum, na postavení téhož hradu obsažených, povinen není.1) Současně obeslána i Kryzelda o vypLcení své polovice, ale dobrovolněji postoupila. Když se poddaní o nastávajícím vypiacování dozvěděn, hned nä nohy povstali. ľ\ä lifäue PřiíTíuě byla hrubá střelba, kterou kdysi Jindřich starší ze Švamberka v první polovici 16. století uliti dal a pak strýcům Přtmdeckým odevzdal. Xejvětší kus litý r. 1512 měl erb Švamberský a nápis: Aus dem ffeuer b in ich gefloszen, Andres Pegniczer hatt mich gegossen. Dva poloviční falkonety byly Erb na kostelní věži v Pŕimdé (str. I ). ') DZ. 23. II 2'). *) DZ. 62. R 8. ku G 4. ') DZ. 23. E 3, G 13. ') Arch gub. 5) DZ. 16C. H 23. c) DZ 168. E 16. ') DZm, 219. E 13, reg. kom. soudu. 14 PŔLUDA. z r* 15I5 a tá20 a též s erbem Svamberským. Kromě nich byly na hradě ještě tři takové falkonety bez nápisů a v jednom pokoji vysoko též dva kousky, ale k těmto již přístupu nebylo, poněvadž se schody rozpadly. Jiří Petr a Jan Šebestián ty tři největší kusy z hradu dolů do dvoru odvézti dali, ale Přimdečtí domnívajíce se, že střelba patří ke hradu, udeřili na zvon, střelbu služebníkům mocí odňali a do kostela odvezli. Od císaře sice přišlo poručeni, aby pánům nepřekáželi, ale oni se zase svým způsobem omlouvali uvádějíc© na a. Jindřicha, žo jeden kus na zvon, cymfoál a moždíře rozliti dal, že na zámku 30 tuplháků a 25 celých háků bylo, ale ty že do Olše a Chýš odvezli. Není pochyby, že tato střelba Svamberküm navrácena.1) Teofil Lvovický ze Lvovic přejav od král. komisařův v létě r. 1592 Přimdu přisouzenou, psal se potom „hejtmanem JMC. na panství Přimdeckém". Nyní teprve se ukázala spousta na hradě. Král. prokurátor o tom zprávu dostav vyžádal si při dskách komorníka Jana Melzoka Jesenického, jenž mu dán r. 1592 dne 25. srpna. Ten popsal podrobné celý hrad a zvláště část n. Adamovu, shledal sice některé oprávky, ale končil relaci svou slovy, že v témž díle paní Kryzeldě náležitém nic, co by nového k pevnosti neb k bránění aneb aby lidé tam bydleti mohli, postaveno bylo kromě těch napřed dotčených oprávek. Také Kryzelda nelenila a sobě proti prokurátoru „na spatřeni stavení na zámku Přimdě" komorníka vyžádala. Týž komorník Jan Kninský ze Knína shlédl také hrad a jeho popis a co tu Adaimem děláno bylo, ve zprávu uvedl, jež dne 29. srpna ve dsky zemské vložena byla.') Jelikož by z toho dlouhé soudy byly povstaly, uvolila se král. komora ke smlouvě a slíbila Kryzeldě za polovici její jistotu na 5350 kop míš. dáti, naproti tomu uvolila se ona nejen své polovice Přirndecké, nýbrž i dvora manského v Orlově přikoupeného postoupiti. Roku 1592 dne 12. prosince nařídil císař Rudolf komisařům, kteří byli již od bratří ze Svamberka druhou polovici přijali, aby Kryzeldě časně věděti, potom k ní se najiti dali a od ní to panství přijavše Teofilovi Lvovickému k opatrování postoupili. Týmž nařízeno Kryzeldu ve sporu o střelbu na hradě vyslyšeti a od Vácslava mladšího z Donina ves Rosshaupt a dvůr Strobl, také soudem komorním císaři přisouzené, převzíti. Že to s přejímáním čerstvě nešlo, dokazuje jiný dopis císařský, daný r. 1593, 11. ledna, jímž se nařizuje Janovi Jiřímu ze Svamberka, aby také přijetí panství přítomen byl. Tak se stala Přimda v roce 1593 sice královským hradem zase, ale ještě téhož roku (dne 23. října) vyžádal si Rudolf svolení stavovské, aby panství Přirndecké prodati mohl, „poněvadž od panství královských daleko a k tomu v místě hornatém a neužitečném leželo a tak králům pro touž dalekost k žádné platnosti a zvůli nebylo".8) Poddáni i po těchto změnách ještě spokojeni nebyli. Roku 1593 stěžovali si lidé pod Přimdou do hejtmana, že jim brání v lesích, a jiní zase žalovali na něho, že jejich svobody obmezuje. Všechny ty nářky přestaly, když byli mezi několik pánů rozprodáni. S prodejem se příliš nechvátalo, neb císař si vypůjčil od Jiřího Bořity z Martinic 40.000 kop míš., v nichž mu zámek pustý Přimdu se vším panstvím zapsal.*) V červnu r. 1590 počalo se s prodáváním jednotlivých částí sousedním šlechticům. Dvůr Přimdecký (dnes Dvory) koupila Kryzelda z Lobkovic a jiní po dvou neb ti ech vesnicich i po jedné. Tak to veliké panství rozkouskováno. Strážští koupili sebe samy, ale jen čtyři léta tu svobodu vydrželi, upadše v dluhy. Dne 30. července prodal císař Přimdu i se vsí Újezdem obci městečka Přimdy.6) Ale ač Přimdečtí r. 1598 ves Újezd odprodali, přece nemohli týž statek udržeti, pročež od komory znova prodán (r. 1601, 3. února) Andresovi s Lidlova, komisaři pomezných cel, a Barboře ze Štamberku, manželce jeho.0) Ale s Přimdeckými měl Lidi obtíže. Někteří svévolní postavivše se prodeji na odpor, nechtěli člověčenství slibiti, obecni vězení vytloukli a ty buřiče, kteří již clo vězení dáni byli, mocně propustili. Ačkoli pak došlo poručeni komory, aby člověčenství slíbili, oni přece tak neučinili, pokládajíce je za falešné a od Lidla podvodně vyjednané. Následoval tedy (31. srpna) rozkaz od samého císaře Přimdeckým, aby se poslušně zachovali a Lidlovi, aby s nimi jako křesťanská vrchnost nakládal.7) Na pustém hradě se arci již nebydlelo, pročež držitelé v domě v městečku obývali; od těch dob, co sestoupili poslední lidé z pyšného hradu, jsou také dějiny statku, který se ještě Přimdou nazýval, velmi suchopárné. Andres, jenž byl přijat za obyvatele království, zemřel r. 1613 a pochován na Přimdě; zboži Přirndecké připadlo po něm z části vdově Barboře, které již jedna polovice za živobytí jeho náležela, z části synu Maxňnilianovi, jenž při smrti otcově ještě let svých nemel; za tou příčinou uvázala se v poručenství nad nim a jeho polovicí sestra jeho Barbora, vdaná Tucherová, s ní pak se zaručil Jan Kašpar mladší Tucher ze Šoberova a na Orlově, tuším, manžel její.*) Roku 161 g došla mezi nimi a Přimdeckými královská výpověď. Přimdeckým přiznáno, že se mohou bez vědomosti vrchnosti stěhovati. bez překážky a dítky své kamkoliv ženiti a vdávati, statky své prodávati, na obecních gruntech ptáky lapati, zajíce chytati, ryby loviti a též mezi sebe přijímali. Za povinnost jim uloženo vrchnosti za záplatu sloužiti.") Roku 1620 propadla Přimda konfiskaci.10) Byla pak v držení bavorské rodiny Lindelo a r. 1Ď75 přikoupena ke Dvorům. ') Arch. gub. a) DZ 168. L 18, L 20—22. s) Archiv TiřeboĎ. *) DZ. 91. M 23. s) Arch. Přimdecký. 6) DZ. arch. gub. 7) Arch. gub. ") DZ. 136. J 17. ^ Arch. gub. (německý překlad v Přimele). ,0) Viz Bílkovy Díje koní. 327. HRAD LOKET. ěkr.á poloha. Lokte, která sobě rovného jen v Táboře, Bechyni, Boleslavi, Novém Městě, k Ratajích a Znojmě hledá, vůbec jest známa. Obrazy všech těchto měst vyznamenávají se i vysokými stavbami, které je převyšuji a tak nemálo přispívají k malebnosti. Tak je to I i u Lokte. Hrad jeho poskytuje na ten čas podívání znamenité, ačkoliv upravením svým I] na věznici mnoho již ze staré své způsoby ztratil. Vnitřek jeho okolo zadního dvora (nehledí-li se k veliké věži) neposkytuje nic více, než co ukazuje každý prostý starý dům; tím malebněji objevuje se starý hrad ten zvenčí. Z dáli malebná jest strana východní na vysoké skále stojící., z blízka lze pozorovati stranu jižní, a to proto, poněvadž podle ní jde cesta ke bráně. Tu lze viděti okrouhlou baštu, staré zdivo rozvalené, v němž se spatřuje starý zazděný vchod, starodávný palác s rohy svými zajímavými z boulových kamenů a černé zdi osmahlé, kteréž pocházejí z nynější prúmyslné čininosti, pro kterou se žertovně říká, že v Lokti padá černý sníh.1) Reka Ohře vine se tu mezi vysokými stráněmi a kde je Loket, vine se okolo oistroha na způsob kličky. To jest příčina, že se tomu místu říkalo ode dávna Loket, z čehož povstalo něm. Elbog'en a lat. Cubitum. Dotčený ostroh od severních výšin táhne se k jihu, tak že k jihu a východu volně, na stranu severní ale strmě spadá, a poněvadž souvisí s výšinou jen skrze úzké sedlo, u něhož; se řeka k sobě znamenitě přibližuje, byl Loket pro pevnost jako stvořen. Proto vystavěn na nejvyšsím místě hrad a na svazích a rovině pod ním podhradí, z něhož povstalo nynější město. Úzká ostrožna, která ostroh s výšinou spojuje, byla překopána příkopem ve skále vytesaným, k němuž šla jediná cesta úzká též ve skále vytesaná, tak že tu dav obléhajících nikdy proniknout! nemohl. Tak to trvalo až do sklonku 17. stol., kdež cesta již byla velmi obtížná, a proto skála vylámána a pohodlná silnice zřízena. K tomuto starému příjezdu přidělán v 19. století nový po železném mostě. Město jest jižně a západně pod hradem a ačkoliv na všech stranách objato bylo řekou, přece ještě chráněno bylo hradbami a věžemi, z nichž ještě něco zbylo, zejména zajímavá věž pod radnicí, jejížto zpodek jest velmi starý a z prvních dob Lokte pochází. Cesta ke hradu vede z rynku ke kostelu sv, Vácslava, odkud pak se točí k východu; tu najednou se otočí k západu a vede po jižní straně hradu. Byla to tedy pravostranná cesta, jak ji vyžadovalo středověké opevnění. Kromě toho tu ke hradu ještě jeden příchod pro pěší. Na východní straně jeho za okrouhlou baštou jest staré již rozvalené zdivo, v němž jest zazděná branka. Výšina nad pravostrannou cestou opevněna byla bezpochyby jen dřevěným plotem, protože tu není ani nejmenši památky po hradbách; mezi plotem a hradem byl parkán a nyní je tu pěšina, kterou se může k dotčené baště a zazděné brance choditi. ) Fro obmtzemost misi a ncmfižrme se o tomto hradu tak siřili, jak by toho zasluhoval. Pomůckou: Hebeťs Biirgeu V. i6 HRAD LOKET. Nad kostelem otáčí se cesta k severu a k prvni Iráué, která byla v prosté hradbě, ale ze starých dob pochází. Sklenuta je do končitého oblouku a veniře ozdobně vytesány, aby žlábky a pruty vynikaly. V pravo od ní je čtverhranatý domek nepravidelného základu, v němž chlévy, sýpky, ruční mlýn a světnice vrátného bývaly. Hned za severním koncem tohoto stavení jest druhá brána prvni podobná a také jen v hradbě. Z druhé brány vstupuje se do parkánu, který jde na severní stranu a pak k východu se zatáčí. Pravostranné jest vysoká skála, na níž stojí velká věž chránící tři brány a parkány mezi nimi, a po kraji skály starodávná hradba; v levo k západu stojí tak zvaný markrabský dUm, starodávné stavení o dvou poschodích, jež má málo malých a nepravidelně rozestavených oken. Od r. 1725, když vyhořelo, se tu nebydlí. Název svůj, kterýž nedovedeme vyložiti, mělo to stavení již v 16. století; r. 1598 byly ve zpodu stáje a nahoře zbrojnice. Třetí brána jest docela nová; nachází se ve druhé hradbě a jest ustavičně černožlutými vraty zavřena, protože vlastní hrad jest věznice c. k. okresního soudu. Hrána nachází se v úzké uličce mezi skalou, na níž stojí věž, a venkovskou hradbou a stavením, za nimiž hradiště strmě spadá. Hranou vstoupí se do dvora nepravidelných základů, který je na všech stranách staveními zavřen. Nad branou vypíná se na skále veliká vez, čtverhranaté vysoké stavení, do něhož přístupu není. Jako u všech starých věží není v přízemí vchodu; branka jest na východní straně asi 9 m. vysoko, tak že se k ní jen po dlouhém žebříku přijití může. Za starých dob se k ní přišlo asi po pavlačích aneb snad z nějakého dřevěného stavení, které stávalo na rovince, nyní prstí prý z popela vysypaného pocházející pokryté. Z dolejška dobře viděti, že v brance jsou schody, kterými se do horních poschodí chodivalo. Ze zpráv těch, kteří se do té věže dostali, vyrozumívá se, že u branky jest zpodní část překlenuta a v ní čtverhranatý otvor, jímž vězně do lidomorny spouštívali. U zpodu je to vězení starým rumem zasypáno. Pokryta jest věž starodávnou střechou, ale na její výšku příliš nízkou. Ostatní stavení obsahují sice mnoho starého zdiva a tu a tam některou starou část, ale úprava jich pocházi veskrze z nové doby. Stavení hned vedle velké věže jest na ten čas zvenčí přístupné a na byty Hrad Loket od severní strany. Loket. Okrouhlá bašta u bývalé brány do města Lokte, upraveno. Jedné světnici tu (tuším hned pod věží) se říkávalo „felsstube1', poněvadž bývala při samé skále. Vedle tohoto stavení jest jiné stavení do čtverhranu založené. Ze strany dvora neposkytuje nic zajímavého; schody do horního poschodí nacházejí se v přístavku, který byl teprve v 19. století přistavěn. Zajímavější jest venkovská strana, zvláště prastarý zpodek, který z dob prvního hradu pochází. Zajímavé totiž jsou štukové kameny v jeho rozích, které mají boule neb hlízy a docela se kameniim na. Chebské a Zvikovské věži podobají. Takových hlízových kamenů jest v Lokti několik; jimi sesíleny jsou rohy tohoto stavení, jednotlivé takové kameny nacházejí se také v rohu velké věže a dva jsou ve věži, která jest pod radnicí. Toto vyskytování boulovitých kamenů v Lokti povede po podrobném pro zpytování k rozluštěni jich stáří; buď nejsou tak staré, jak se obyčejně za to má (Loket vznikl totiž teprve v 13. st.) anebo pocházejí z nějakého starého stavení, které při založení Lokte rozebráno. Toto jako i ostatní stavení na hradě jsou o jednom poschodí, jen to stavení, které je při bráně proti věži, má toliko přízemí. Část jižních stavení vedle čtverhranatého domu, právě popsaného, byla dříve dvě poschodí vysoká, ale protože r. 1825 byla tak sešlá, že se zřícenině podobala, nejhořejší část rozmetena. V této části v druhém poschodí byl palác Dvorská světnice (r. 1598 Obere gemalte grosse ] lofstube), v nížto se šlechta kraje Loketského shromažďovala. Před zbořením bylo viděti na stěnách bohyni spravedlnosti malovanou, obraz Jeronýma Slika z Holiče a erby rozličné. Na dveřích byla léta 1441 a 1529 vytesána. Světnicím vedlejším říkávali ještě ku konci 18. stol. Landstuben (Zemská světnice), ale tak se jmenovala jen jedna, a byl v ní velký stůl, za nímž manové k soudiím zasedali. Také tu bývala světnice, řečená Knížecí. V přízemi (tuším v baště, na jih vynikající, která je nyní zemí pokryta) bývala mučírna; nástroje k mučení zůstaly tu ještě dlouho potom, když útrpné právo bylo zrušeno. Na jihovýchodní stranu vybíhá polookrouhlá (nejvrchněji rohatá) bašta, která má za dvorské strany jedno poschodí. V přízemí jest obyčejně klenutá světnice. Nad tím jest tak zvaná kaple (stará), velmi zajímavá místnost s 3 okny, teprve později vylomenými. Klenutí její bez prutů sbíhá se ve Hrady a sámky České XIII. » i8 HRAD LOKET. tři svorníky. Na jednom z nich jsou proutky stočené, tak že připomínají starou písmenu A a mezi nimi tři růžice, snad rodinu Sliku neb Stampachu připomínající. Na druhém je jako písmena D a vedle ní půlměsíc, na třetím znamení, podobající se písmeně T. Znamení ta jsou ve slohu 14. věku, ne-li starší. Po stranách kaple jsou výklenky. Vedle této bašty k jihozápadní straně jest světnice s arkýřem nahoře pod střechou. Severovýchodní dlouhé stavení má zvenčí starodávní, ze dvora moderní způsobu. K němu na dvorské straně je přistavěno malé stavení, v němž se nachází hluboká studnč, ve skále vytesaná. Z ní jde na severní stranu štola snad k nahánění vody určená. Na severovýchod vybíhá tak zvaná dolní bašta, polookrouhlé staveni, v jehož hořejší části r. 1830 kaple zřízena. Je to nízká, nepříliš prostorná místnost, která bývala před tím skladištěm. Oltář se stolicemi a nářadím přenesen sem z kostela sv. Jana. Pod dolní baštou a pod tím celým stavením nacházejí se v podzemí sklípky ve třech podnebích nad sebou. V jednom z nich, starém to vězení s kamenným sedadlem, ještě leží na zemi pouta, v jiném jest železný kruh. Za starých dob bývaly vězením jen spodní místnosti, neboť podlé inventářů r. 1598 zdělaných byly tu dřevárny, lázeň (u studně), konice, chlebnice, pekárna a špižírna. Ze světnic, které bývaly nad tím V přízemí, připomínají se starý fraucimor, hraběcí světnice (u studně) a malá úřední světnice. Veškeré místnosti a všecka stavení, pokud se jich potřebuje, jsou upraveny na věznice. Loket jest sice starý, ale před r. 1234 se nepřipomíná.') Jeho předchůdcem jako přední místo v těch končinách byl hrad Sedlec u Karlových Var a po něm se ten český kmen, který v údolí Ohře a nižších polohách při něm obýval, Sedličany nazýval. Až do dob krále Vladislava I. sídlili na toni hradě úřednici královští, ale po tomto panovníkovi dostalo se Sedlecko v držení hrabat z Vohburka a po nich císaři Bedřichovi I.s) Za něho bezpochyby kraj ten z Chebu spravován a hrad Sedlec zanikl. Když tedy Přemysl I. zase Sedlecko ujal, byl bezpochyby hrad Sedlec rozvalen a sklesl na kostelní vesnici, a pro spravování téhož kraje postavena nová pevnost na lokti Ohře. Buď to učinil Přemysl (k čemuž by poukazovalo české pojmenováníj aneb již před tím císař Bedřich (k čemuž by poukazovalo vyskytováni se boulového kamení). Pod hradem, po západním způsobu vystavěném zřízeno podhradí, a držitelé okolních zemanských statku bydlili na hradě jako hradčané (castrenses), aby byli pohotově k jeho obraně.3) Prvním nám známým purkrabí byl Sulislav (r. 1234—1239), za něhož se také německý název vyskytuje, protože podhradí bylo přistěhovalými Němci osazeno a také po zemi mimo Cechy (r. 1234 Kojan, r. 1239 Kojata) se také Němci osazovali. Roku 1239 přijel sem král Vácslav, vyjednávaje odtud s Kunrátem, králem římským, v Chebu meškajícím.4) Ke sklonku panování téhož krále stal se purkrabí na Lokti Jaroš zc Slhma (neb Fusperka*), jenž králi věrnost s hradem Loktem zachoval, když se proti němu syn Přemysl vzbouřil. Hrad ten pak sám třetí králi přemoženému zanechán a zůstal ovšem v jeho moci, i když se zase králem stal. Po smrti králově byl Jaroš odvolán a na jeho místo posazen O'drich z Valdeka, číšník mladého krále, jenž se vyznamenal r. 1257 při obraně MůhldorFu.6) Okolo r. 1264 zase Oldřich odvolán z Lokte a povýšen za purkrabí Pražského; dosazen sem zase Jaroš, který byl ještě r. 1268 purkrabí i Chebským i Loketským. Až do té doby řízeno bylo Loketsko tak, jako všechny ostatní kraje, tedy způsobem staročeským. Přemysl II. chtěje výnosnost jeho z vyšiti, osadil venkov německým lidem, v čemž mu kláštery Teplský a Osecký napomáhaly. Mnohé vsi klášterní vyňaty z moci purkrabské a odcizeny znenáhla Loketsku. V prvních letech krále Vácslava II. držel Bedřich hrabě Colerský a purkrabí Normberský Loketský kraj též jako purkrabí, zejména r. 1285.') Po něm následoval r. 1294 Hynek z Lichtcmburka, a nástupce jeho Vilém Zajíc z Valdeka byl prozatím posledním purkrabí panského stavu.8) Asi v ty doby, snad i před tím, změněny řády v Loketsku, jež až do té doby bylo tak spravováno jako ostatní kraje. Jednotlivé vesnice a dvory propůjčovány rytířům po většině německého původu manským právem ovšem zase německým. Znenáhla povstala v Loketsku trojí manství. Jedna patřila ke hradu Lokti a nazývala se Kamenská manství (Steinleben) po hradě Loketském, jemuž, tuším, lid Stein říkával. Druhá byla tak zvaná Leuchtenberská léna, která byla v západní části Loketská a teprve ke sklonku 15. stol. Lokti podřízena. Třetí byla Plavenská léna. O vzniku a dějinách těchto dvou posledních málo známo jest. Manové Loketští jsouce při pomezí, měli důležitá práva. V držení statků měli zákonitou posloupnost, provozovali nižší myslivost a berni platili jen podlé zvyklosti svého kraje. Osvobozeni byli ode všech souduv království, jsouce povinni jen před králem aneb Loketským purkrabí odpovídati.'J) ') V německém ČČM. 1831 str. 464 uveřejnil Kropf nejstarši zprávy o Loketském kraji připomínaje r 1184 Jiříka purkrabí Loketského, ale tu zprávu přejal z chybného opisu Paprockého (o st. pan. 14, srov. Reg, I. 611), nesmyslné pak pokračuje, ie kraj mezi Žandovem a lesem jmenoval se Loketském a že r. 1222 Marek, syn Jiříkův, byl purkrabí Loketským. V Erbenových a Emlerových regentech o tom neoi potuchy. a) Palacký Ib. 416. s) Reg. I. 391. *) Palacký Reg. I. s) Poprvé r. 1253. (Reg. I. 618.) 6) Pertz, Mon. Germ. XVII. 309. 7) Gradl, Mon. Egrana I. 137. 8) Reg. U. a III. díl. s) Reg. IV. 365. HRAD LOKET. 9 Později vyvinula se z toho zvyklost, že měli svůj mauský soud na hradě Lokti a jednání jeho řídil zemský sudí, jenž byl králem ustanovován. Kdy se to tak ustálilo, není známo ; možná že teprve za Šliků a že do té doby purkrabí na soude předsedal. Rok co rok obsíláni manové zemským poslem, aby v úterý po sv. Valpurze přišli na hrad. Přísežní manové (totiž ti, kteří minulý rok na soudě seděli) vybrali dva z nepřlsežných a tito dva z přísežných a ti čtyři vybrali 12 mantl, kteří měli na soudě zasednouti. Jména jich napsána na cedulí a. dána kc schválení tomu, kdo hiad dižel. .Soud ten byl pak ve vSeuh HLĚslecli a rnftsteCKáCh vyvolán. Pak zasedla tři práva, jedno po druhém a po 14 dní, a v úterý po sv. Michalu a v úterý po kraje sv. Erhartu zase seděla tři práva, tak že soud zahájen devětkráte do roka. Po rozsudku poslal soudce k odsouzenému a vyzval jej, aby se po 14 dní smluvil; jestliže se to nestalo, vyzván po druhé a naposled; pak následovalo vykonáni nálezu. Manský soud byl také nejvyššim právem pro všechny soudy v kraji, a druhou stolicí byl manský soud Tachovský. Sedlská práva byla v Lokti, Sedlci, Boru, Starém sedle, Falknově, Kynšperce, Hertenberce. Popravy byly v Lokti, Ostrově, Falknově, Kynšperce a Hertenberce. Manských statků bylo okolo třiceti.1) Důležité události zběhly se na hradě zdejším za krále Jana. Když náruživostí králové Elišky strannictví v zemi podněcováno a podporováno a za té doby, co králová v nepřítomnosti manželově správu zemskou držela, povstala domácí válka. Králová nechtíc na to patřiti, odebrala se (r. 1317, 20. června) s dětmi svými na Loketský hrad a tu po čtvrtletí přebývala. Když svou neústupností do úzkých přicházela, volala krále do země. Týž přibyl do Lokte dne 12. listopadu se zástupem několika set branných. Mnozí páni přišli k němu, těšíce se na obrat a doprovodili jej odtud i s královnou do Prahy. To byl opět počátek nové války. Mezi tou dětí královy zůstaly na Lokti pod opatrováním Ondřeje z Junged purkrabí.2) Ku konci měsíce března přijel do země cisař Ludvík, aby svaděné mířil. Ku konci měsíce března r. 1318 do;el do Chebu, odkudž s králem odejel do Lokte. Sem byl volán také Vilém Zajíc, přední bojovník protivní strany, s níž uzavřeno příměří na tři neděle. K projednání dokonalého míru svolán obecný sněm do města Domažlic. Ještě na počátku měsíce dubna se král v Lokti zdržoval.8) Mír trval nějaký čas, až zase neshody mezi králem a královou povstaly (r. 1319). Král velice hněviv přišel se zbrojným lidem do Lokte, kdež králová posud bydlila. Vstoupiv do hradu, rozkázal hned, aby posádka tamější opustíc nista svá na věžích a zdech, postoupila jich lidem od něho přivedeným, a když oni zaraženi jsouce rezkazem nenadálým, octli se na rozpacích, kázal hned střileti do nich, jako do nepřátel. Králová ulekla se velice, domnívajíc se z počátku, že manžel její snad smyslem se pominul, ale z klamu svého brzy vyvedena jest, když on nejen od nejvěrnějších jejích služebníkův a služebnic, ale i ode všech dítek ji odloučiv, do Mělníka poslal. Čtvero dítek královských podrženo v Lokti a nejstarší syn Vácslav (Karel), o němž králi doneseno, že jej chtějí učiniti králem, chován jako vězeň se dvěma služkami v temné komůrce, kdež po dva měsíce nebylo mu světla spatřiti, leda malou dírou ve zdi.4) Rozkazy királovy vykonával purkrabí Mikuláš Vinkler,5) jenž proto zbohatl. Dosud byl farní kostel Loketský mimo hradby (tuším na místě kostela sv. Jana křtitele), ale okolo r. 1325 kra jej na nynější místo přeložiti kázal. Stavbu tohoto kostela řídil bezpochyby purkrabí Seje (Sejfryd), jenž ještě r. 1330 ve svém úřadě zůstával.*) Asi v ty doby byl Loket zastaven komusi, ale vyplacen r. 1333, když mladý král Karel se do Čech vrátil. Od té doby zůstal Loket po celé století v přímém držení králů. Král Jan r. 1341 práva manů sepsati kázal, což pak r. 1349 králem Karlem, synem jeho, stvrzeno.') Týž král (r. 1352) obci „městečka a podhradí" Lokte německým a latinským listem výsady krále Jana, které jim shořely, obnovil, uděliv jim taková práva, jako mívala královská města.8) Pro důležitost jediné brány městské opatrováni její nebývalo obci svěřeno, nýbrž manům, začež drželi několik dvorců. Karel právo to potvrdil r. 1359 bratřím Sletenerům.3) Karel sám se tu v 1. 1370, 1372, 1374 a 1376 vždy po několik dní zdržoval. Král Vécslav IV. potvrdil r. 1382 výsady města a předměstí a purkrabství udělil Zdimirovi ze Hcdlcc, který v 1.1383—1397 některá práva králova v kraji vykonával.10) K ruce měl Jindřicha Rausengrůnera jako místopurkrabí. Od tohoto koupil Zdimír r. 1387 plat, jejž daroval k oltáři Matky boží v kostele Loketském. Král Vácslav potvrdil r. 1388 práva manův") a sám se tu v 1. 1389 a 1398 zdržoval. Purkrabi tu byl r. 1398 nřjaký Vintíř. Týž se připomíná v zemském míru r. 1398, 16. května, který markrabí Prokop jako správce zemský pro zemi Chebskou a Loketskou se sousedy v Říši učinil. Účel jeho byl pronásledovati škidce, kteří s místa na místo přebíhali. K vykonávání toho udělil král r. 1406 i městu vykonávání popravy v kraji.12) Asi okolo r. 1405 stal se purkrabí Albert starší z Kolovrat a na Libšteiné, ') Urbář Loketský (museum). >) Reg. III. i/o. ») Reg. III. 177. ') Palacký, 5) Reg. III. 231. •) Reg. III. 438, 644, Hi. arch. Mnichov. ') Arch. gub. 8) Oba originály v Lokti 4. 1 a 7. B) Arch. Roudnický. ") Arch. Loketský, lib. conf., erect. XII. 23, 51. Invent. S. Thomae. ") Arch. gub. ■*) Arch. Loketský. J* 20 HRAD LOKET. Loket. Motiv z hradu. po dlouhé době zase osoba panského stavu, který až do r. 1412 purkraboval.1) Zejména byl hejtmanem, když král Vácslav zemský mír se sousedy obnovil, a proto hejtmanovi uloženo, aby na hradě Loketském 24 koni choval.8) Toho roku král potvrdil obci Loketské opatrování brány, jež nedlouho před tím koupila. Po Albertovi následoval v purkrabství Janek Malcřik, jenž na jaře r. 1413 Nej dek koupil a zboží Kraslické k Loketskému kraji připojil. Poněvadž byl Loketský hrad velice sešlý, dovolil král Jankovi, aby na něm 200 kop prostavěl a zapsal mu je na hradě Hertenberce. Purkraboval tu i r. 1420.a) Král Zikmund potvrdil r. 1420 dne 16. července svobody města Lokte a dovolil, aby purkrabí zemského sudí a písaře po radě městského úřadu volil a ti aby i purkrabí i radě přísahali. Hned potom stvrdil také práva manův.4) Asi r. 1422 zastavil Loket Pútovi z Ilburka, poněvadž mu tento statek Mšený odevzdal a velké peníze si za službu a jinak počítal. Po Zikmundovu způsobu stalo se to zběžně a Loket mu zatím odevzdán jako purkrabí v 6012 kopách, ale při pořádném počtu r. 1420 zastaven mu kraj jen v 4762 kopách.0) Asi v ty časy (snad r. 1427) byla obava, že vojsko pod obojí na Loket útok učiní, pročež rada dala předměstí vypáliti a pobořiti,6) aby se tu Čechové usazovati nemohli. Za to daroval král obci (r. 1429) oboru mezi Loktem a Ohří, aby tu založili nové předměstí, ale to teprve tehda, kdyby již Puta Lokte neměl.7) Mezi Putou a krajem srozumění nebylo. Půta osoboval si práva jako král a žádal na manech a mostech, aby mu rok co rok berni královskou platili. Když se proto bouřili, rozkázal král Janovi falckrabí na Rýně, aby je srovnal. Ten r. 1427 dne 6. listopadu vypověděl, že manové berní ') Lib. conf. *) Arch. Chebský. s) Arch. c. k. dvorský *) Arch. Loketský a gub. s) Diplomatář Ilburský. •) O nijakém skutečném útoku na Loket nikde nic nenacházím. Roku 1429 v říjnu přijel Jakoubek ze Vřesovic se 200 kofímí, ale zase odjel. {Arch. Chebský.) ') Arch. Loketský. Brána do hradu Loketského. povinni nejsou.1) Za nedlouho a zvláště když nebezpečí od podobojich pominulo, povstaly nové rozmíšky pro nátisky Putovy. Císař ustanovil jim rok a nařídil r. 1432 dne 7. března Chebské radě, aby potřebné písemnosti a svědomí opatřila.2) Zároveň rozkázal klid mezi stranami, ale Puta rozkaz ten za hřbet klada, po kraji vraždil a pálil, v čemž mu zase od protivníků opláceno. Loketští odňali mu nějaký věnec (perlový), číši a lžíci a danttili jej (snad jej zajavše) k zápisu na mír. Výpověď se stala teprve v září r. 1434. Dne 28. září potvrdil cisař práva města a manůvsl a dne 29. září rozkázal mír mezi stranami. Puta odsouzen, aby zaplatil, co komu je dlužen, a Loketským zase nakázáno, až by zaplatil, aby mu vrátili vzaté aneb zaplatili. Zajatí meli býti z obou stran propuštěni, a Půta měl velkou pušku, kterou na Lokti nechal, tam zanechati, začež mu král slíbil v Uhrách tolik mědi dáti, co by vážila.1) Zároveň císař vyňal kraj z moci Půtovy dav mu pojištění na dluh a ke kraji připojil zboží Hroznětinské, jež od kláštera Teplského koupil.6) Asi tři léta držel císař Loket sám. Ale r. 1437 potřeboval peněz a vypůjčiv si je od Kašpara Štika, purkrabí Chebského a kancléře, zapsal mu hrad a kraj Loketský i s many a vším příslušenstvím. A poněvadž hrad, jenž byl pokládán za královské obydlí, velmi sešlý byl, zapsal tolik peněz, kolik k jeho obnovení bylo potřebí. Zároveň mu zapsal roční plat 100 uherských zlatých na udržování Andělské hory.6) Kašpar Slik byl osobou v tehdejších bězích velezajímavou: jako důvěrník dvou králů měl nemalou působnost v záležitostech zemských a získal nemalé bohatství (totiž kromě Loketského kraje) Basano, Holíč a Skalici, pojistil rodu svému přední postavení v stavu panském, ač sám jen ze skrovné ') Arch gub. Purkrabími byli r. 1429 Hes Slavatský, r. 1430 Martiu Nosek z Bořitova, r. 1433 Matej Henigar a r. 1434 Jan z Kageru. *) Diplom, Ilburský. ') Arch, Loketský a gub. ') Arch. Roudnický. *) Arch. Teplský. Arch gub. Srovuej i Arch. č. II. 420. 22 HRAD LOKET. rodiny městské pocházel.1) V pokojném držení Lokte zůstával do r. 1444. Tu zdvihl proti němu válku Vilém z Ilburka, syn Putův, pro nezaplaceni peněz, které otci jeho císař Zikmund dlužen zůstával, Loket vyvadiv.2) Roku 1449, dne 4. července zemřel Kašpar přirozených dědiců nemaje. Statky jeho dědili po něm bratři Mates, Vácslav a Zikmund, synové Mikuláše, staršího bratra. Za jejich vlády uhodil hrom do velké věže hradu (r. 1454), jejiž střecha shořela. Noví páni utiskovali many, kteří r. 1459 potvrzení svých svobod dosáhli, i města, žádajíce na nich placení berní, manové pak se z toho vytahovali řkouce, že berně patři králi. Válka z toho ovšem nesměla býti, jako byla za dob Zikmundových, ale Slikové žalovali u krále. Král Jiří jsa r. 1461 dne 7. března v Teplici u přítomnosti stran a Kašpara z Aurbachu, zemského sudí Loketského vypověděl, aby města a manové ve dvou letech zaplatili 1300 kop, kterých by se užilo k dobrému hradu, ale v budoucích dobách aby ani králi ani komu jinému berní neplatili, leč by sami té vůle byli platiti. Nedlouho potom král potvrdil Šlikum zápisy jich na Loket.8) Peněz od manův a měst položených užito r. 1462 k vyplacení Hertenberka a Nejdeka, jež připojeny k Loketskému kraji a ponechány Matesovi, jenž na ně 700 kop připůjčil. Když pak Mates králi Nejdeka postoupil, připsáno mu za to 2000 fl. na Lokti.4) Šlikové a Loketští králi zůstali věrni; Slikové i potom, ale Loketští se r. 1468, 18. prosince povinnosti zřekli a králi odpověděli. Ale protože prvopis se posud v Lokti nachází, zdá se, že jim tento zápis navrácen. Mezi Šliky a Loketskými totiž od několika dob byly kyselosti; ze strany Slikovské žalováno na neposlušnost Loketských; jaké stížnosti Loketští měli, není nám známo. A poněvadž Plavenští, nepřátelé Šlikův, drželi se Uherského krále, šli Loketští odtud s nimi. Vzdorovitost Loketských konečně Matesa a Vácslava dojala tak, že se odhodlali na jaře r. 1471 hrad a kraj Albrechtovi knížeti Saskému prodati. Kníže zavázal se jim 23.000 fl. r. zaplatiti a poslal do Lokte a kraje rady své, aby od nich slib poslušenství přijali. Loketští sice je pustili do města, ale co do učinění slibu se z toho vytáčeli a Chtěli míti rozmyšlenou. Vyjednávajíce s radami poslali zatím k Plavenskému, chtíce ho do města a na hrad, který byl nedostatečně opatřen, vpustiti. Když tedy rady zase dne 25. března k městu přicházeli, stříleno na ně, a přístup do hradu přes řeku také jim byl zastaven a k tomu odpor Loketských byl sesilován lidem, který sem od Plavenského poslán. Poněvadž kníže za radami lid svůj poslal, hotovili se tito k tomu, aby se do hradu dostali, ale to nebyla tak snadná práce, poněvadž se jim vojáků, řemeslníků a zásob nedostávalo. Když pak lid přišel, položili se ze dvou stran před městem, kdež mladší Plavenský osobně přítomen byl a nakvap pomoci od Uherského krále a Plzenských jednotníku vyhledával. Jak se zdá, octli se Loketští na konci měsíce března v úzkých a proto vyjednávali. Dne 1. dubna smlouva učiněna skrze dva many a tři měšťany mezi Matesem a Vácslavem a Loketskými tak, aby tito zase oněm poddáni byli a obojí nikoho k sobě nepouštěli; a chtěli-li by Šlikové postoupiti panství svého komu jinému, to nemělo se stati, loč s volí toho Českého krále, kterého i papež i císař za takového uznají. Také i to umluveno, že i Sašové i Plavenští mají odtáhnouti. S Plavenským Slikové miru neučinili a trvala mezi nimi válka i potom. Mezi tím se i Uherský král namáhal, aby Lokte nabyl, žádaje města v kraji, aby jej za svého hejtmana přijala. Loketští tím posilněni jsouce, pozdvihli se zase a přistup k hradu od Ohře zatarasili. Zároveň i Plavenský se hotovil, aby hrad a město násilně opanoval. Loketští pánům škodili, jak mohli, a Plavenským, když brali, překážek nečinili. Potměšilý útok na Šliky učiněn dne 22. července tuším r. 1473; byv několik dní před tím připravován. Ráno povstal oheň pod samým hradem v domě jistého stranníka Plavenského, který přítomen nebyl. Odtud se vzňali jiní domové pod hradem. Mikuláš, Matesův syn, spatřiv oheň ten ve Falknově, pospíchal na pomoc, ale mezi tím že i hrad hořel, nebyl vpuštěn do města. I pustil se k Ohři, přeplaval přes řeku a po skále se dostal do hradu. Ten ovšem proto, že se tam nemohl hned dostati, se vším nářadím shořel, tak že z něho nic nezůstalo, leč jen markrabský dům. Když potom Mikuláš do města sešel a hasiti pomáhal, přitáhl lid Plavenského k městu a vynutil si, že byl vpuštěn. To vida Mikuláš, ujel na hrad a kvapně jej lidem svým opatřil. Ale poněvadž se pověst o tom záhy roznesla a lid venkovský, který Šlikům přál, valem se k městu hrnul, nuceni byli Loketští Plavenského z města pustiti.5) Za to se pomstili Mikuláš a Vácslav dne 30. září buď téhož neb následujícího léta tak, že spojivše se se dvěma pány z Frank v noci se do hradu vloudili, pak město přepadli a zapálili, při čemž i kostel shořel. Dostávše je pak ve svou moc, vyhnali sousedy odporné a ostatní donutili k poddanství. Následek toho byl, že r. 1475 na Matesa a syny jeho v Římě klatba vyhlášena. Avšak Slikové majíce dosti macných přátel obdrželi zase absoluci. Vladislav král potvrdil (r. 1476) Matesovi a synům jeho Mikuláši, Jeronýmovi a Kašparovi zápisy na Loket a ponechal jej jim do jich všech životů. Potom r. 1477 svobody manů a r. 1479 města potvrdil.6) 1) Nemohouce tu o něm siřití slov poukazujeme k Nauč. Slovníku. *) Viz o tom obšírně Arch. č. 1. 285, II. 420 atd. *) Arch. gub. Palacký, Urkund. Beiträge 242., arch. č. VII. 549. •) Arch. gub. 6) Schlesinger, Die Chronik der Stadt Elbogen, K. Kopl, Ein Beitrag zur Geschichte der Fehde der Schlicke mit der Stadt Elbogen. D) Arch. gub. a Loketský. HRAD LOKET. 23 Když však od vypuzených Loketských stížnosti docházely a Plavenští posazovati nepřestávali, jal se král proti Šlikům na právo nastupovati a pohnal nejprve měšťany Loketské k odpovídáni, že slíbili poddanost, ale poněvadž tito se vymluvili, že slíbili jen pokud se zápisů královských dotýče, puštěno to zase (r. 1483). Šlikové nalezli konečně nový způsob vyváznouti z právních nesnází, davše sobě padělati majestát, kterým císař Zikmund Kašpara a bratří jeho z moci císařské z pravomoci všech soudů vyňal tak, aby jen před císařem aneb tím, komuž by pomřil, stňlí Když tedy Jprnnym r. i/jRfi k zemskému sondu pohnán byl zastíral se tímto majestátem. Soudcové nepravosti jeho nepoznali, ale dobře vědouce, že na soudě zemském i král stati musí, prohlásili, že král Zikmund neměl práva takovou svobodu dávati.') Asi tehda aneb krátce před tím byli se Mikuláš, Jeroným a Kašpar, synové Matesovi,2) rozdělili tak, že první dostal Falknov, druhý Ostrov a třetí koket. Ale r. 1489 došlo k novému dělení, při němž Mikuláš dostal Falknov a jiné statky a Kašpar Ostrov se statky. Na Loketském hradě obdržel Mikuláš markrabský dum, Jeroným dva domy s kuchyní a sklepy, město a huti mezi branami, a Kašpar dům řečený Červená komnata.3) Jeroným zastával královská práva nad many a krajem, ale tak nešťastně, že způsobil nové zápletky. Nešetrným jednáním many proti sobě bouřil. Dav pak r. 1490 starého mana Mikuláše Pernšteinara, mluvčího manův, za g-leitem královským zajiti a nazejtří bez řádného slyšení stíti, kromě toho mana Hysrli na Chodově nočního času přepadl a tvrz jeho ztekl. Boje se pak trestu r. 1491 úřad Loketský v přítomnosti Jiříka z Reicenšteina hejtmana Zikmundovi zc Švarcenbcrka odevzdal a jel do Uher, aby krále uchlácholil, ale nedojed do Budína, od loupežníkův zavražděn (r. 1491, 11. července). Poněvadž synové jeho Šebestián, Kvirin a Albrecht nezletilí byli, spravoval statek jich Kašpar až do r. 1496. Mezi tím byla v zemském soudě pře vedena proti bratřím Šlikům pro nátisky, které kraji činili. Mates, který nestal, odsouzen jest statku, a synové Jeronýmovi odsouzeni pro zavraždění Pernšteinara, aby dali 200 H. na zadusí a nahradili škody (r. 1497, 3. června). Nález ve při s many odložen k jinému času.*) Král Vladislav byl nějaký čas úmyslu Loket od Šliků vyvaditi, a proto dal plnou moc Jindřichovi ze Hradce, aby jej vyplatil, ale poněvadž ještě Kašpar měl život zapsaný, upuštěno od toho, a Jindřich zápis vrátil. Šebestián a Kvirin potom dělali nátisky městu, žádajíce na něm slib jako u vlastních poddaných a nechtíce jim vydati klíče od bran, jež jim byly r. 1474 vzaty. Na jich prosby odpovídal Šebestián, že oni jsou jeho, poněvadž má na nich peníze, že on je jejich král a císař a jiného pána že nemají. Na žaloby jich u krále konečně r. 1498 výpověď učiněna a Loketským navráceny jich bývalé svobody. Od té doby přísahali pánům jen jako zástavním držitelům.6) Ale i potom nebylo pokoje,, protože Šebestián jsa násilné povahy, o nic jiného neusiloval, než aby město v dědičnou poddanost si uvedl a nerad poslechl. Když král opouštěje Cechy (r. 1502) sadil byl po krajích nové hejtmany a pro Loketsko ustanovil Jindřicha z Plavná, Šlikové mu odepřeli poslušenství. Šebestián Loketské všemožně sužoval. Protože měl v moci klíče od bran, libovolně otvíral a zavíral město, třebas na celé dni, aby měšťany učinil povolnějšími. Usiloval o to, aby všecku samosprávu městskou zničil. Popíral radě právo popravy, chtěl konšely sázeti sám, popíral právo lidi do města přijímati a žádal, aby odvolání od městského soudu šlo jen k němu. Za to mu Loketští činili také příkoří. Dne 14. prosince r. 1502 vstoupili ve spolek s many na společnou obranu, k němuž za nedlouho i Karlovarští přistoupili. Ale poněvadž směr tehdejšího panstva šel k tomu, aby otročili, zase deset pánů poslalo Loketským pohrůžku psanou, budou-li Šlikům přikoři činiti. Na štěstí pro Loketské došlo dne 6. února r. 1503 k obyčejné při svatbách pranici, ve které Šebestián se s Pluhy a Gutšteiny znepřátelil. Bratři Hanuš a Šebestián Pluhové donuceni od Slika, aby se na Lokti stavěli, ale Jan a Volf bratří z Gutšteina, kteří je byli namluvili ke svatbě, přišli dobrovolně sdílet jejich osudů. Šebestián Pluhy, ač se volali na zemský soud, kázal vsaditi do městského vězení, ale Loketští znajíce práva lépe než on, ho neuposlechli. Dáni tedy do města, ale když krajský hejtman a ostatní Gutšteinové s 5000 brannými (9. února) před město přitáhli, vymoženo propuštění zajatých na svobodu; obě strany zavázaly se stati o při svou v Praze na soudě komorním k roku sv. Martina (11. listop. 1503). Také pře, kterou měl Šebestián s městem, k témuž dni odročena. Mezitím ale král rozmysliv se podal té věcí na soud zemský k suchým dnum Jeronymským. Loketští stáli sice, ale že k nálezu nedošlo, odjeli zase. Když potom nestáli o sv. Martině na soudě komorním nenadavše se, že by toho bylo potřebí, puštěno jest na ně Šlikům právo stanné. Nicméně po mnohých žalobách dal král 17. prosince manům a měšťanům Loketským a Varským nejen dovolení, brániti se společně násilím i křivdám, kteréž by je potkaly, ale i psaní pohrůžčivé, které Šlikům měli sami podati. Tři rytíři a dva měšťané nesli ten spis dne 4. ledna r. 1504 na hrad. Když přišli ke bráně, šel jim Šebestián vstříc a vida mezi nimi Otu ze Šparneka, pustil se s ním do svády, až i za zbraň potrhoval. To vida Šparnekár dobyl meče, ale rychle po schůdkách ustoupil. Za ním poslal *) Palacký, Arch. í. VI. 558. ') Mates zemřel t. 1487, ale synové se za jeho živobytí prozatím rozdelili. s) Elbogner Chronik. *) Areh. č. VI. 561, Klhog. Chron. s) ObširnĚ v dotčené kronice, viz též u Palackého 401, 403. Hejtmanem byl 1. 1499 Fabian z Feilče. 24 HRAD LOKET. Šebestián pacholka s kopím, který ho honil až do města; zároveň Šebestián vzav oštěp zavřel městskou bránu a zpurně žádal purkmistra za vydání Šparnekára, který se byl k němu do domu utekl. Loketští nepovolili, tak že se Šparnekárovi v noci podařilo z městské hradby se spustiti. Poněvadž Šebestián městu proto hrozil, hotovily se obě strany k boji. Šebestián zásobiv hrad pušky všechny namířil k městu a požádal pomoci od strýce Mikuláše Falknovského a knížat Saských.1) Válka začala asi v polovici ledna. Manové a měšťané oblehli hrad, z něhož zase do města stříleno. Loketští také žádali Pražanův, aby jim pomohli, Místo bývalé brány do města Lokte ale pomoci neobdrželi. Potom Šlikové dostávše na pomoc několik set lidstva ze Sas, prepadli a opanovali město (okolo i. února) a odporné měšťany některé zabili a jiné vyhnali. Při tom vzňal se oheň, tak že 70 domů vyhořelo. Přemožení žalovali na Šliky u zemského soudu, že povolavše cizozemce, pustili oheň v mírné zemi a vytiskli je moci ze statku jejich. Šlikové pohnáni byvše již ke dni 28. února, zdráhali se odpovídati pro krátkost roku a sami žalovali viníce druhou stranu ze zprotivilosti a vzpoury. I rozkázal soud, aby manům statkův vzatých postoupil a měšťané zase aby se do statků svých navrátili a příští suché dni (4. června) aby obě strany na soudě stály. Když tento den se blížil, Šebestián u soudu se omlouval, že pro nemoc nemůže stati, ale králi psal zastíraje se obdarováním podvrženým, že mu proti *) Palacký, Loketská kronika. HRAD LOKET. 25 mysli stati k soudu soudcův jemu na mnoze nerovných (Šebestián jako říš. hrabě ač potomek Chebských měšťanu, vypínal se nad pány a tím více nad vladyky) a žádal, poněvadž prý v Cechách nebylo mu lze dojiti spravedlnosti, aby aspoň do králova příjezdu poručen byl knížatům Saským v ochranu. Král poslal toto zlovolné potutelné psaní soudům zemským, kteři vážíce omluvu jeho za lež a nevrácení statku odňatých Loket od vzchodu. za neposlušenstvi a jeho tupení soudu za zprotivení, vynesli nález, že čest, statek a hrdlo propadl a manům a méSÉanum přisouzeno, že zase ve svó statky maji býti uv»:dcni. Je to známkou tehdejší vlády, že minul celý rok nežli nejv. purkrabí Jindřich ze Hradce „hnul celou zemí" pro dopomožení práva na zprotivilé Šliky. Z poručení sněmovního sebrána pomoc z celé země 3500 pěších, 200 vozů a 150 jízdných, ale sám pan Plavenský, dávný ŠUkův nepřítel, měl svého lidu až do tisíce branných před Loktem. Dne 22. července vyjel nejv. purkrabí a ležel před Loktem až do sv. Vácslava (28. září). Nadělali bašt, aby hrad a město oblehli dokonale, ale majíce špatnou střelbu nejen těm na hradě neuškodili, nýbrž i k posměchu jim byli. Když dobývání se nedařilo a lidé od vojska utíkali, dali se Hrady a zámky České XIII. * 26 HRAD LOKET. Pražané a města (v srpnu) uprositi, že také lid na pomoc poslali. Při tom aspoň Vary dobyt)-. Když však v bitvě mezi sttanami svedené, v níž čtyři Šlikové životně se účastnili, padlo s jich strany do 70, ale se strany obléhajících padlo a raněno jen 70, Šlikové bojíce se horšího, žádali Pražanu za prostředkování. Tito vznesše to 11a sněm, jenž právě shromážděn byl, s ním společně dne 4. října ustanovili tyto výmink} míru: že Šebestián postoupí hradu a města svým bratřím Albrechtovi a Kvirynovi, o suchých dnech postních nejprve příštích (4. března 1506) všichni Šlikové se sestrami přijedou na sněm do Prahy a tu o své potřeby nluviti mají, na témž aby stáli manové a města a přestali na tom, co stavové vypovědí. Obě strany maji propustiti, čeho na sobě dobyly a pokojně se chovati. S tímto návrhem poslové Pražští vypraveni do Žatce, aby se Šliky rokovali. Přivedli Šliky k tomu, že přistoupili ke všem výminkám od země uloženým. Šebestián postoupil Lokte bratru Albrechtovi a tento rukou dáním zavázal se zachovati ve všem sněmovní výpovědi. Tato učiněna dne 21. března r. 1506 ve všech přech Šliků s many, městy, Plavenským, Gutšteiny a Pluhy. Hlavní částí výpovědi strany manů a Loketských byly: 1. Šebestián, Kviryn a Albrecht zůstanou ve všem statku svém nedílní a požívejte ho společné. 2. Měšťané Loketští a Varští vraťte se a buďte do svých příbytkův a gTuntuv zase uvedeni. 3. Manové a měšťané dotčení zrušte svůj spolek a páni Šlikové postupte jim jich statky odňaté nejdéle ve dvou nedělích. 4. Strany obě i všichni jich pomocníci nemají potom toho, co se stalo, zlým sobě zpomínati ani škod svých zdvihati. 5. Manům potvrzuje se obdarování jejich a Šlikové povinni jsou jich šetřiti. 6. Přísaha k manskému soudu děj se králi Vladislavovi napřed a pak „panu Šebestiánovi z Lažan" (nikoliv hraběti) co náměstku jeho. 7. Měšťané Loketští zachováni buďtež při majestátu cis. Karla, ale klíče od brány podrží Šlikové. 8. Co do sázení konšel a přijímání lidí do města mají Loketští a Varští v letnicích před zemským soudem provésti, že náleželo k jejich starodávným zvyklostem a Šlikové dokažte opak toho, mohou-li (Loketští potom právo své provedli). 9. Výpověď tato měj platnost na věčné časy.1) Od té doby byl v Lokti pokoj. Šebestián měl tu hejtmana Tomana L y zla z Daltic (r. 1514 až 1517) a jakožto panující pán kázal sepsati urbář všeho kraje a panství, dílo nákladné a důkladné, jež dohotoveno bylo o novém roce r. 1525.2) Byl velkým přítelem Lutherovým a tuším hlavní příčinou, že se učení jeho v Loketsku rozšiřovalo. Kdysi okolo r. 1527 zemřel a vládu na Lokti ujal bratr jeho Albrecht. Týž učinil r. 1527, 28. listopadu smlouvu se strýci svými Ostrovskými, aby jedni po druhých, kteří by bez dědicův vymřeli, dědili; proto také umluveno, že manové Loketští mají napřed Albrechtovi a synu jeho slibovati, a kdyby bez dědiců sešli, teprve Ostrovským pánům.3) Také král Ferdinand r. 1530 Albrechtovi všechny zápisy na Loket stvrdil. Hejtmanem za něho (r. 1532) byl Hanuš Prolhofer z Purkrštorfu.*) Albrecht získal potom panství Kadaňské ar. 1541 postoupil hrad a město Loket, zámek a město Vary, hrad i městečko Kynšperk i s manstvími strýci svému Jeronýmovi z poŠlostí Ostrovské, začež obdržel sněnou statky Budenice a Pětipsy.') List o tom psán teprve v prosinci, ale již na jaře téhož roku řídil Jeroným věci na panství. Směnt ta se stala bez svolení králova, který chtěl „z dostatečných příčin" celý kraj zabaviti, alf^ dal se pak uprositi královou, arciknížetem a nejv. úředníky, tak že Lokte při Šlicích zanechal. Nicméně nucen byl Šlik (r. 1545, 19. září) zavázati se, že manové a města budou napřed králi a potom teprve držiteli povinnost slibovati, že držitelé jsou povinni královo vojsko do Lokte, Ostrova a Hroznětína pouštěti, že nebudou poddaných obtěžovati a o bezpečnost se starati. Hory na kovy ponechal si král.6) Ale to Slikovi nebylo nic plátno. Jeroným jsa přívržencem Lutherova učení r. 1546 přidal se k nepokojným stavům a nejen že Sasům nebránil vtrhnouti do Cech, nýbrž jim i zámek a město Loket otevřel (r. 1547). V Saské moci zůstal Loket jen asi dva měsíce. Po vítězství u Muhlberka vtrhlo vojsko královské do Loketská, dne 28. května učinilo útok na město a dobylo ho i s hradem po nedlouhém odporu. Loket prestal býti panstvím Šlikovským, a pomsta za tolikeré násilí tu páchané přišla pozdě sice, ale neminula. V srpnu na Šliky vynesen přísný soud. Poněvadž krále řečí i písmem haněli a tupili, odsouzeni k nápravě. Propadly Jáchymovské doly a všechen kraj Loketský. Jeroným (r. 1547, 14. srpna) zejména slíbil, že králi Loket se všemi lény odevzdá a 7 kusů střelby na kolech, které by si královští z jeho střelby vybrali, i s koulemi a prachem vydá, však dovoleno mu ještě 3 neděle na hradě bydleti. Král mu nechal Kynšperk, Sompach, Hertenberk a Kraslici, ale jen jako zástavu.7) Hejtmanem královským stal se Kryštof ze Štainpachu; soudcem zůstal Volf z Hertenberka. Roku 1550 odpuštěn Kryštof ze služby a Volf povýšen za hejtmana. Roku 1551 vypůjčil si král od Jindřicha z Plavná, nejv. kancléře, na Turky a vyvadění Opo.ska 24.000 tolaru. V těch penězích zastavil mu Loket, Kynšperk, Šompach a Hertenberk ') PaUctý. !) Kkp. musejní. ') Arch. gub. *) Rkps. Roudnický, aTch. Loketský. E) Arch. jjub. *] Arch. Loketský. ') Arib. gub. a Třeboňský. HRAD LOKET. 21 na deset let (r. 1551, 12. prosince), ale teprve příštího roku Jindřichovi od Bohuslava Fel. z Lobkovic, nejv. hejtmana na Jáchymově, odevzdány.1) Když dotčených deset let vypršelo, měl se Loket od Plavenských vyplatiti; i nabídla se obec Loketská, že nejen kraj vyplatí, nýbrž i 6000 tolarů připlatí. Za to jí král (r. 1562, 29. června) hrad Loket se vším panstvím, Kynšperk, Šompach a Hertenberk na 30 let zastavil, tak aby po uplynutí jich statky ty zadarmo postoupili. Na zámky povoleno jim 1000 fl. prostavěti. Vyňati pro krále byli poklady, hory, honba a manové, jimž král hejtmany a sudího sázel, ale Loketští byli povinni je platiti.5) Zemanským sudím byl tehda Arnošt z Janu.3) Rada Loketská potom sháněla peníze na vyplacení. Od Šebestiána Purkla z Altenstadtu vypůjčili si 10.000 fl., začež mu Hertenberk zastavili.4) Mnoho peněz padlo také na stavby a opravy. Roku 15Ď5 opraven arkýř, dlouhé schody k soudné světnicí a jiné na palác, jizba hejtmanova, sýpka na markrabském domŕ a j. Branka vedle konic zazděná, poněvadž se tu ve dne a v noci pokradmu chodilo, a zeď nad ní opravena. Roku 1567 vystavěna zeď při zámecké zahradě, hejtmanovi Albrechtovi z Globen zřízen nový sklep a „ein heimlichkeit", opraven jeho pokoj a manům zřízeny dvě komůrky vedle soudní světnice, aby tu svoje právní věci uschovávali. Pro soudy zřízena dolejší velká světnice, dvořanka.6) Když r. 156Ď posavadni hejtman Šebestián Tyzl odstoupil (r. 1565), jmenován hejtmanem Albrecht z Globen a uveden r. 1566 v úřad u přítomnosti manů a měšťanstva. Manům potvrzeny r. 1567 svobody. V úřadě hejtmanském následoval před r. 1576 Adam Štole z Simsdorfu. V následujících letech pořád něco na hradě opravováno, ale byly to většinou jen malé práce. Když r. 1581 po odstoupeni hejtmana týž úřad obsazen nebyl, navrhli manové a města několik osob pro ten úřad; jmenován z nich byl Bernart Unruher z Chodova a poněvadž si sudí Jan starší Hozlaur na stáři naříkal, sazen nový sudí, Jošt Tyzl z Doltic.6) Okolo r. 1594 vynášely úroky a platy na panství okolo 2159 fl., z čehož na hejtmana hradskou čeleď a celné 82 fl., na dvůr 197 fl., na kuchyni 30 fl., na dobytek 130 fl. a pivo 100 fl., na rozličné výlohy 50 fl. a j. v. vydáváno. Čistý výnos byl 850 fl. Many spravoval jako soudce dotčený Jošt, jenž asi od r. 1595 byl hejtmanem. Roku 1592 vypršela lhůta, do které hrad obci byl zastaven. Spravování jeho sice obci ponecháno, ale učiněny přípravy, aby všechno panství přeměněno bylo na stříbro, jak se po německu říkalo. Tedy r. 1598 začato s prodáváním vesnic, z nichž některé za zpupné a některé za manské prodávány.7) Obci r. 1598 dne 30. června některé vesnice a dědiny prodány jako svobodná léna. Hrad sice byl koruně zůstaven, ale obci i s chmelnicí, panskou loukou a potokem odevzdán zástavně a tak aby králi a koruně byl otvírán; obec byla povinna jej udržovati, manský soud (třikráte do roka od úterka večír až do pátku večír) všemi potřebami opatřovati, zemského posla a vrátného platiti a k vychovávání krajského hejtmana 200 kopami m. přispívati. Pro hejtmana a many vymíněny jisté síně a světnice, jež obec vytápěla dřívím, které se jí z královských lesů vykázalo. Konečně r. 1602 hrad obci dědičně ponechán proti zaplaceni 1450 kop. Obec vzala na sebe vydržování manského soudu, vrátného a udržování stavení, ale s platu na hejtmana sešlo. Hejtmanu a soudu zase zůstaveny světnice. Starodávné manské řády nebyly všem tehdejší šlechty po chuti. Tak na př. stěžoval si manský soud r. 1603 do Jáchyma z Janu, že ač byl přísedícím,8) patnáctkráte k soudu nepřišel a Mates Bernart Cnruher byv za přísedícího volen, nechce přísahu učiniti.8) Ještě r. 1605 zůstával Jošt Tyzl v úřadě hejtmanském, a sudím byl Floryan Lochnár z Palic (tento ještě r. 161 iu). Roku 1606 převezen nešťastný Jiřík z Lobkovic na hrad Loketský. Přivezl jej vrchní hejtman Kladský a odevzdal jej městské radě. V prostorném hradě nenašlo se pro něho příhodného bytu, a proto mu musili nový byt stavětí; aby pak ve vlhkém bytě nestoná', dán zatím do dřevěné světnice, ale za to 18 osobami ostříhán. Jako dozorce nad ním ustanoven vachtmistr, jenž císaři a radě přísahal, že bude 'poslušným instrukce, osoby, vězně a světnice bude pilně ostříhati, aby mu nebyla donášena psaní, lidí kromě jeho služebníků k němu pouštěti nebude. Ilez dovolení rady nesměl z hradu odejiti. Střelci a vojáci přísahali, že se zdrží nemírného piti, kletí, her a smilstva a v noci že spáti nebudou. Vězení upraveno pro Jiříka v dolní baště nad řekou.") Všude dávány dubové dvéře a do všech oken mříže. Náklad na upravení těch světnic stál 91 tolarů, a zelené sukno, jímž stěny světnice Jiříkovy potaženy, stálo přes 6 tolaru. To vše chtěla míti obec nahrazeno, ale komora (r. 1607, 11. ledna) nic nechtěla dáti, že prý to zlepšení zůstane při zámku. Po přestěhování hlídalo jej jen 6 střelců, totiž 4 u světnice a dva u brány. Kromě toho mu zjednáni dva noví služebníci. Poněvadž Popel dlouholetým vězením chůd k jídlu ztratil a mirně jedl, navrženo od komory, aby pro něj a hlídače k obědu 6 krmí a k večeři tolikéž a ke každému jídlu pinta vína a bílé pivo povoleno bylo. Strava stála denně přes kopu, za necelou čtvrt léta placeno za léky a cukroví skorém 4 kopy, a všechny výlohy za tu dobu činily přes 241 kop. Pro duchovní útěchu navržen mu od komory Loketský děkan; náhodou tento uměl česky, tak že vězeň s ním ■) Arch. gub. a Třeboňský. *) Arch. c k. dvorský a gub. ') Arch. gub. *) Arch. gub. *) Arch. Loketský. 6) Arch. gub. ') Obšírné o tom v arch. gub. e) Arch. Loketský. ») Arch. gub. »•) Arch. Loketský. ") Hist. sbor. IV 59. 4* 28 HRAD LOKET. pěkně rozmlouvati mohl; z toho měli Loketští strachy a psali proto komoře (r. idoo, 26. srpna), že oni česky nerozumějí a že zůstavují komoře rozhodnouti, jestli by se mu mělo zakázati s Popelem česky mluviti. V listopadu r. iboó najat nový vachtmistr Kryštof Verner a dána mu přísná instrukce. Dnem i nocí bydlil na hradě, kterýž sobě celý poručený měl, bez jeho dovoleni nesměla se brána otevřití; když byli děkan neb lékař u Popela, vždy byl přítomen, a oba nesměli jinak než německy mluviti. Strany cizince, L ti'rý by se jen po !Popelovi ptal, r 11 I ti ;iľ /i v :'■ i w i, :t \ 1y jej i 1111 *'/1 v y \ í-i ■! T i 1. i ■ t ^ t í \ y (í :'i \': 11 i na to všechno peníze a každý měsíc posílali účty ke komoře. V noci se nesvítilo, ale protože Popel bez světla spáti nechtěl a se durdil, povoleno mu to. Od nového roku 1607 bylo jen 5 hlídačů, dva u první brány, dva Plán hradu Lokte. VysvltUni plánu: i. farní kostel; 2. točitá cesta ke hradu; 3. prvni dolní brána; 4. cesta k druhé bráně; 5. vrálnice; 6. markrabský dum; 7. parkán; 8. třetí horní brána; 9. dvůr hradu; 10. velká vři; ii. stavení se skalnou světnicí; 12. starý dům; 13. schodiště k němu; 14. bývalá kuchyne n:b pekárna; 15. místo kde bývala soudní světnice; 16. horní bašta se starou kapli; 17 zazděná branka; 18. studně. K), bývalá lázeň; 20. dolní bašta s vězením Popelovým. na strážnici před světnicí a pátý chodil z místa na místo. V květnu r. 1607 poražen byl Popel mrtvicí a dne 28. května zemřel. Pohřben v kostele Loketském, ale na tajném místě.1) Toto tajné pohřbení zavdalo příčinu ke všelijakým lichým řečem, zejména že Popel byl sťat. V 1. i5i3—1615 byl Vít Verner z Rabic hejtmanem.2) Roku 1617 dne 26. května dosavadní sudí Mates Berr.art Unruher povýšen na hejtmana a sudím stal se Jan Jindřich z Písnice.3) Když r. 1618 zpráva o smetání místodržících došla, Mikuláš Štole z Simsdorfu jsa zemským sudím a správcem hejtmanství svolal krajský sjezd ke dni 12. června, z něhož posláni poslové do Prahy, aby oznámili poddanost správcům království. Tito sebrali tu vojsko a učinili hejtmanem Mikuláše z Globen. Tento horlivě při povstání pomáhal a na Loket falckou posádku pod Jiřím Volfem z Vildenšteina přijal. I po bitvě Bělohorské on s celým krajem ve vzpouře setrval. Loketští proto nejen poddanost císaři slíbiti nechtěli, nýbrž i zdráhali se císařskou pořádku do města a na hrad pustiti. Když ale Mansfeld od Teplé a Slavkova přitáhl, nejen Arch. gub. Hist. sbor. III. 321. ') Arch. Loketský, reg. kom. soudu. ') Arch. dvorské komory HRAD LOKET. 29 ho vpustili, nýbrž i penězi 3000 fl. založili.1) Mansfeld odešed zůstavil tu posádku, jíž velel Jindřich hrabě z Ortenburka, mladý sice, ale neohrožený vojín. Týž dal předměstí a mlýny v okolí rozebrati a vypáliti a z dříví dal nadřlati košů na hradbách. V březnu téhož roku přitrhlo bavorské vojsko, obsadilo okolní výšiny a z hrubých kusů k městu střílelo. Na počátku měsíce dubna sice přestali, protože táhli k Falknovu Sasům na pomoc, ale iz. dubna vrátili se zase. Mezitím zrádný Mansfeld nic pro vybavení Lokte neučinil. Bavoři a císařští pokoušeli se dostatí k jediné bráně, ale marně, protože Mansfeld a Loketští se udatně bránili a všecky nedostatky přes noc napravovali. Bavoři sice na jednom místě střelbou hradbu docela povalili, ale když ráno se k útoku hotovili, škoda zase byla napravena. Přišel tedy hrabě Tilly, sám rozestavil střelby, co jí mohl miti, na nej vhodnějších místech a střílel k městu tak hustě a prudce, že hradby povalil a posádka již nestačila škodu napravovati. Tím byl velitel donucen, aby vyjednával o vzdání. Dne 7. května učiněn akord, kterým Mansfeldským dovoleno, aby vojenským způsobem odtáhnouti mohli.s) Když Tilly Loket opanoval, měšťané donuceni, aby všechnu zbraň vydali, a radní páni vedeni na hrad do vězení. Mezi nimi nacházel se také Dr. Bedřich Jiří z Oldenburka, řečník Bedřicha falckrabí a horlivý jeho stranník. Městu uloženo veliké výpalné a zanechána tu posádka. Potom všecky městské statky v pokutě ujaty a větší jich část okolním zemanům prodána. Roku 1623 se kníže Karel z Lichtenšteina velice namáhal, aby mu Loket byl dědičně prodán, chtě 190.000 fl. půjčiti, ale císař, ač štědrý a bohatě odměňoval, tenkráte nepřivolil.3) Roku 1630 navráceny obci statky, aby věřitelům úroky platiti mohla. Při vpádu Sasů r. 1631 přijali Loketští nepřátelskou posádku do města, nepřítele všemožně podporovali u jemu katolické duchovní a svého děkana vydali. Sasky velitel z Fictumu bránil se císařským (r. 1632) udatně, dokud jich mnoho nebylo; ale když přitáhlo vojsko knížete Frýdlantského, dal se do smlouvání a učiniv dne 15. června akord, vyzískal tolik, že mohl čestně odtáhnouti. Z Loketských r. 1Ď33 mnozí pro toto provinění hrdla odsouzeni aneb pokutováni, a obci po druhé statky pobrány. Teprve r. 1636 jí zase navráceny.*) Po celou válku a dlouho po ní zůstávala na Lokti vojenská posádka. Roku 1645 pokoušel se o něj Torstensonův lid, ale odražen, nechav tu mnoho mrtvých. Tak i 1. 1646, 1647 a 1Ď48 všechno počínání Švédů marné bylo. Mezitím byly hradby od císařských obnoveny a město znova zpevněno. Císař Ferdinand III. sice r. 1640 svobody manu potvrdil, ale manského soudu, který po r. i6zo zanikl, neobnovoval. Snaha jeho šla k tomu, aby zvláštnosti Loketského kraje přestaly. Proto nařízeno r. 1646 místodržícím, aby statky manské za laciný peníz (2 z 1000, jinde 8 z 1000) k dědictví prodány byly.*) To se také v několika letech provedlo a všecky ty statky ve dsky zemské vloženy. Hrad Loketský pozbyv své důležitosti přece v dobrém stavu udržován. Roku 1725 dne 26. ledna vyhořel markrabský dům a potom obnoven asi tak, jak se nyní spatřuje. Roku 1792 usilováno od král. magistrátu, aby na hradě zřízena byla vězení a vystavěna pekárna pro vězně. Zároveň také pracováno o to, aby staré špatné krovy byly strženy a novými nahrazeny a aby zdi staveni na jižní straně příliš vysoké byly sníženy.6) Stavby ty provedeny za purkmistra Martina Kopeckého a dokonány r. 1818. Takovým způsobem stará ctihodná památka zachována. TVRZE OKOLO LOKTE. YGrynlasu (severně od Lokte) bývala tvrz. Statek driel . v 1. 1397—1405 Vdcslav Rachy r. 1523 Petr Rausengriiner, jeho* potomstvo tu až do r. 1611 sedělo. Roku 1611 prodal Adam Rausengrüner tvrz, dvůr a ves G. obci Loketské. Této zabrán r. 1621 a prodán (r. 1624) Janovi Menclovi z Kalsdorfu. Po tomto následoval r. 1628 Gotfry I Hertl z Leitrštorfu a později pánové z Nostic, za nichž tvrz zpustla. Obec Loketská koupila týž statek zase r. 1652. (Archiv Loketský; Bílek, Děje konf. DZ. 141 M 22, 142. Q 27.) V Novém sedle (severozápadně od Lokte) pripomína se tvrz teprve r. 1644. Mnichov u Chodova prvotně byl dvůr (Münchhof), jenž byl r. 1489 v držení Šlikfi. Později tu byla tvrz, kterou do r- 1633 Volf Kryštof Lochnar z Palic držel. Protože r. 1631 Sasy podporoval, statek mu zahrán, a císař Ferdinand H. daroval (r. 1636) tvrz a ves Mnichov a ves Jimlikov Alexandrovi Borri (Bílek, Děj. konf 333). Později patřil k Falknovu, odprodán r. 1652 Jaroslavovi Juliovi Libtteinskému s Kolovrat a přikoupen r. 1678 od Loketské obce. (DZ. 307. H 23, 393. N 4.) Do vsi Sponsel (patrně ZpomyH?) klade Heber tvrz; v pamětech nic takového není. V Lipnici (Litmitz) severozápadně od Lokte bývala tvrz, která v 19. stol. zbořena a na jejím místě pivovár postaven byl. Pocházela ve své poslední úpravě ze 16 stol., jak ji byli Fictu-mové přestavěli. (Zlatá Praha 1. 240.) Manství toho ke hradu Loketskému drželi r. 1353 Jindřich, r 1359 jakýsi Frencl. (Arch-Mnich., Mitth. G. d D. XXI. 167) Roku 1514 a 1525 držel je Síbald Forejtdr z části a z ěásti Martin téhož rodu. (Arch. Třeb., urbář Loketský.) Roku 1586 držel Lipnici Kaipar Fictum s bratrem svým Volfem Jetřichem. Tento prodal týž statek r. 1592 obci ') Mittheil. d. V. f. G. d. D. XXIV. 155. ») Beckovského Poselkyně lib. 3r0. ») Arch. gub. *) Bílek, Děje konf. s) DZ. 249. C. 11. •) Arch. Loketský. TVRZE U KOLO LOKTK. Loketské. (Arch. Loketský, reg kom soudu) Roku 1621 týž statek obci Zabrán a r. 1623 prodán Maří Majdalénl llertloz-é roz. z Písnice. (Bílek, Déj.konf. 1136.) Od r. 1644 patřit týž statek k Falk-novu a r 1719 zase koupen od obce Loketské. V Chodovi fíomim jest tvrz v 16. stoleti přestavěná a druhá tvrz starší, tužím, v Chodovi Dolním zmizela, byvši v ig. století továrnou na porcelán zastavena. (Zlatá Praha I. -240.1 Dolní Chodov patfíval klášteru Valdsaskému, jenž jej r. 1355 Trostovi z KynS-perka prodal. (Arch. Mnichovský.) Tento tu seděl ještě r. 1363. Potomní držitelé a patronové kostela zdejšího byli r. 1367 Bohuslav, r. 1369 Albrecht z H. rtenberka, r. 1405 Frenclin Loketský, r. 1413—1417 Vácslav Frejdl z Nejdeka a r. 1432 Erhart a Mikuláš, tuším jeho synové. (Lib. conf.) Zdali odtud aneb z Horního Hysrlové pocházeli, není známo. Část tohoto Chodova získala obec Loketská a ač r. 1621 ztratila, zase r. 1692 koupila; jinou část, která k Hornímu Chodovu patřila, získala r. 174.1. V Horním Chodově seděla v 16. stol. rodina UnrulierĎ a v 17. stol Plankenheimové (Viz Sommrovu topografii na str. 16.) Andělská hora od jihu. ANDĚLSKÁ HORA HRAD. U nejkrásnějším zříceninám našeho království patří Andělská hora mezi Vary a Bochovem.1) •"Sil ^rat^ tento daleko viditelný stojí na hrubém skalisku, kteréž na vše strany kolmě spadá Ď^T^^ip' a o sobě stojíc s žádnou výšinou nesouvisí; skalisko pak stojí na vysokém podstavci, pročež se spatřuje na několik mil v okolí. Ze zdálí se podobá kupě, z blízka klam ten mizí a viděti jest skálu rozpukanou rozmanitého tvaru a na ní zubaté zříceniny, pod nimiž se rozkládá městečko na úpatí skály a svahu podstavce rozložené. Městečko někdy skrovné, nyní, a to zvláště od posledního ohně, je úpravně vystavěno. Cesta úziá jde ke hradu od kostela až k patě skaliska. Za starých dob tu přestávala a vysoko na kraji skaliska šla cesta ke hradu ve skále vytesaná. V minulém století se muselo k ní vylézati po žebříku; v starší době bezpochyby byl zděný příjezd, z něhož se na začátek cesty ve skále zvoditý most spouštěl, když však se na hradě bydleti přestalo, rozpadl se příjezd a kamení od obyvatelů městečka odvezeno. Všechny tyto obtíže jsou nyní odstraněny, a nahoru vstupuje se po 23 schodech. Hrad se dělil na dobú a honit. Do onoho vstupovalo se první branou širokou s obyčejným klenutím, která posud stojí. Od ní v pravo (Ič jihu) jde hradba, která měla brániti cesty, a končí se polookrouhlou baštou střílnami opatřenou a na skalisku nad samou cestou stojící. Kdo projde touto prostou branou, octne se na neširoké, někdy suchopárné, ale nyní úpravné cestě, maje po levé ruce srázný bok skály a po pravé straně strmý bok horního hradiště. Na tomto dříve bývalo množství rumu, ale ten v posledních letech odklizen. Hradeb na levé straně cesty snad ani nebylo potřeba; dnes není nejmenší známky, ze které by se souditi mohlo, že tu zděné hradby stály. Druhá brána nacházela se ve čtverhranatém stavení, dvě poschodí vysokém, jehož pravidelná okna na novější původ (aspoň oken) ukazují. Je-li to stavení z prvních dob hradu, zajisté okna teprve v pozdější době vylomena. Udatně zápasíc s deštěm a větrem udrželo stavení to kromě oken i část průjezdu a venýřů ci obruby. Také je stavení to nyní náležitě opraveno a vycvikováno. V přízemí jeho byl klenutý průjezd, nad tím bylo dvoje poschodí se čtyřmi hranatými okny. *) Pomůcky Heber III. 74. Grueber II. tor. Bernau, Ruine Erigelsburg, týž v Mittheil. Exc. Cl. XII. 177. 32 ANDĚLSKÁ HORA HRAD. Za tímto stavením jest městiště, nerovné, travou a stromy porostlé, kteréž zavírá vlevo vysoká hradba se širokými Střílnami na děla zřízenými. Hned za Staveními brány spatřuje se nádržka ve skále prý jako homole cukru a velmi hluboká, v niž se voda dosud drží. Zavřená je dřevěným zábradlím jako všechna jiná nebezpečná místa na hradě. Sice si jiným způsobem obyvatelé hradu vody zaopatřiti nemohli, poněvadž nemožno bylo skrze tvrdou a vysokou skálu k živému prameni se dostati. Na východním konci hradu jest stavení základů nepravidelných, dvě poschodí vysoké. Stavení toto bývalo před lety do polovice zasuto, ale nyní jest vyrumováno. Rázu jest starého a, jak se zdá, později na něm neměněno. Na tu stranu ke dvoru jsou v i. poschodí úzké a vysoké střílny, a okna bývala teprve v druhém poschodí, ale tato část se již většinou sesula. Ze dvora jde se dveřmi do přízemí. V pravo jsou dvéře do vyšší části téhož stavení, také nepravidelně založeného. Rovně za první místnosti jsou dvéře do zadního oddělení, jehož jižní stranu tvoří z části skály. Okna jsou tu v prvním poschodí, ana to jest venkovská, bezpečná strana a bezpochyby tu držitelé 16. a 17. století bydlívali. V prvním poschodí byla velká, klenutá síň, jak známky svědčí. Cesta k kornímu kradu zatáčela se hned za druhou branou okolo nádržky, jak ze tvaru hory souditi lze. Asi tak, jako šla tato cesta, vede nyní pěšina. Horní hrad nejvyšší část skaliska zabírající měl jen dvě stavení do čtverhranu založená. Jedno z nich na jižní straně stojící, vysokým svým položením nade všechny části hradu vynikajíc, jest poschodí vysoké a zdi jeho mají ještě z části omítku, která je jmény nesčíslných osob poškrabána. Oken jest tu dosti a nepravidelně umístěných. Zdivo snad jest staré, ale poslední úprava pochází ze 17. věku od Heřmana Černína z Chudenic, proto jsou okna veliká a široká. Vchod je v přízemí od východní strany. Prvotně tu bylo bezpochyby velké a hmotné stavení, věžovaté a palác prvních pánův. V pozdějších časech sníženo a v 17. stol. zřízena velká síň v 1. patře, v níž se často tančívalo, až konečně r. 1718 i s hradem a městečkem vyhořela. Na západní straně horního hradu jest stavení uvnitř skorém do základů zbořené (venkovská strana jest velmi vysoká) a úplně pusté. Bylo obydlím, avšak také obranou cesty na hrad vedoucí, poněvadž se střely odtud z výšky s velkým prospěchem metati mohly. V něm je polosesutý sklep, v němž prý před mnohými lety sud s vínem a kostru neobyčejné velikosti našli. Stavení toto bylo hradbami spojeno se stavením druhé brány, venkovské jeho zdi jsou zároveň hradbami a jdou od něho i na jižní straně hradby až k východnímu stavení. Andělská hora je nyní pěkně upravena. Všude jsou bezpečné a pohodlné stezky, a zábradlí, zdi, okna a dvéře jsou opraveny. Opravy ty vykonány r. 1889 a násl. skrze Heřmana hrab. Černína. Prvotní jméno hradu bylo Engelsburg, které až do 16. století v obyčeji bylo. Krajina okolní až blízko ke Karlovým Varům a na sever k Ohři a jižně až za Bochov patřila ode dávna pánům z Oseká, od nichž se již před r. 1239 ves Semnice klášteru Oseckému dostala. Za neznámé doby postaven byl hrad v Bochově a ten byl středem panství, ač páni přicházejíce do této krajiny raději ve Žlutické tvrzi sídlili. O Andělské hoře není po celé 14. století zmínky a lze z toho souditi, že postavena teprve buď na konci 14. neb na počátku 15. stol. Poprvé se připomíná r. 1402 Boreš Hrabě z Oseká jako pán Andělské hory, podávaje faráře do Osových vrat, snad jen jako poručník. Vlastním držitelem byl Boreš mladší, jenž asi v ty časy zemřel. Zůstali po něm dva synové Boreš a jiný Boreš, jsouce ještě při smrti otcově nezletilí. Došedše po málo let potom let svých prodali oba své hrady Bečov a Andělskou horu Oldřichovi z Hazemburka, což také král Vácslav jakožto vrchní pán r. 1407 dne 11. února potvrdil.1) Oldřich tento zemřel r. 1414, 9. září.8) Andělská hora po právu měla náležeti jeho dědicům, ale nevyzpytatelným způsobem stala se zbožím královským. Proto nacházíme r. 1415 Janka Maleříka purkrabí Loketského jako podacího pána kostela v Osových vratech. V držení královských zůstala Andělská hora asi až do r. 1430. Jakoubek z Vřesovic, jenž několika katolickým pánům hrady odňal, zmocnil se také Andělské hory a držel r. 1435 hrady Bílinu, Kostomlaty, Kyšperk, Andělskou horu a mésta Zlutice, Ústí nad Labem a Teplice, ani jedno nekoupiv.8) Ačkoliv dlouho v držení našeho hradu nezůstal, přece dosti odtud okolí soužil a kraj Loketský a Chebský až do Bavor projížděl. Z hradu r. 1429 se vypravil k obléháni Ostrova, r. 1433 Ztekl klášter Valdsaskv. z něhož odvezl všechnv věci drahocenné. Císař Zikmund zansal r. ijíj Kašiiarrmi JI j 17 ■ í --- Šlikovi z Holiče hrad Loket s krajem, při tom také Andělskou horu, ačkoli se nacházela v moci Jakoubkově, města Ostrov a Hroznětín a j. v. Šlik průběhem tří let skutečně Andělskou horu získal, buď jí dobyv* aneb od Jakoubka koupiv; ale hrad byl tehda na staveních velmi sešel. Za tou příčinou císař r. 1437, 1. listopadu Kašparovi připsav 1000 kop k sumě zástavní Loketské, také na udržení hradu Andělské ') Archiv Slavkovský; Bernau, Gesch. v. Petschau 107. *) Veleslav, kalendář 475. ') Bartoš z Dratynic (p. 193 ed. Dobner) Dobyti se stalo před r. 1430, jak lze souditi z listu otištěného od Palackého (Urk. Beitr. II. 101—103). Andělská Hora u Karlových Varu. ANDĚLSKÁ HORA HRAD. 33 hory, aby ho nemusel obořiti, povolil mu pomoci roční ioo fl. uherských, ježto se k sumě zástavní přiraziti měly. O osudech Andělské hory za Kašpara není nic známo; r. 1448 sem byl dán za správce Reichcnaucr Loketský, jemuž Chebská rada 2 fl. přispěla, aby si zařídil hospodářství.') Po smrti Kašparově zdědily Andělskou horu bratr Matouš a strýcové Vácslav a Zikmund. Nedlouho po nastoupení bratři král Jiří přičinil se o to, aby mu Andělská hora vrácena byla; ucházelť se o ni posloupný dědic její Zajíc a králi Jiříkovi velice se podobalo, aby se tomuto mocnému katolickému pánovi zavděčil. Protož král Šliky přiměl, aby mu postoupili „hradu Englšpurka" a zboží Semnického (kláštera Oseckého), začež jim r. 14.61, 15. května tim pevněji zápisy jich na Loketsko potvrdil; Andělskou horu se zbožím Šemnickým daroval Zbyňkovi Zajícovi z Hazemburka, pravě „jakož sú jeho předkové ten hrad Englšpurk majíce někdy k němu spravedlnost, držali".2) Zbyněk měv hrad ten nějaký čas zase ho postoupil Hynkovi knížeti Minstcrberskému, tak že potom jest počítán k rodinnému jmění rodu Kunštatského. Knížata Minsterberská Hynek, Viktoryn a Jindřich a Boček z Kunštatu, bratr jich, dali dědičně r. 14Ď5, 2. května hrad Englšpurk s vesnicemi Zateles a Ošova vrata Janovi ze Štampachu, komorníku krále Jiřiho, s povolením královským a s tou výminkou, aby ten Zbytky paláce na Andělské hoře. Početní kniha arch. Chebského. Ze slov als er die Engelspurgk eynnam* z neporozumění udělána dlouhá loupežnická historka. ') Archiv český VI. 548, 549. Hrady a lámkv Českí XIII. r 34 ANDĚLSKÁ HORA HRAD. hrad pánům na panství Poděbradském k jich potřebě byl otevřen, když by toho žádali. Současně (téhož dne) mu dal král Jiří k hradu Engelspurku újezd Šumnický, jejž byl obdržel od kněze Jana opata a konventu kláštera Oseká a proti tomu umenšil sumy, jež klášter do komory kr. platil, tak aby je k Engelspurku Jan držel a je nikdy od hradu neodprodával. Mimo to mu ještě milost učinil a vyňal jej „ze všech a všelijakých soudův a práv (rozuměj manského soudu Loketského), aby žádnému nebyl povinen odpovidati před žádným soudem a právem ani souzen býti, toliko před dyny našimi neb jich dědici, kteříž by byli páni panství Poděbradského".') Jan ze Stampachu byl syn Ondřejův, kterýžto držel hrad Kynšperk zápisně. Jan a bratr jeho Jiří věrně sloužili králi Jiřímu, jenž jim zápisy na Kynšperk potvrdil a některé vsi kláštera Chotěšovského zastavil. Jan nedržel však dlouho Andělské hory (měl ji ještě r. 1467 podle listu Chebských), brzo potom zmocnili se jí páni z Plavná, kteří právě tehda s knížetem Saským válčili. Jindřich II. Plavenský purkrabí Míšeňský přidal se mimo to k jednotě Zelenohorské a byv také obžalován od manův svých u krále Jiřího, toho tak popudil, že jej i syna jeho Jindřicha nálezem r. 1466, 2. ledna v Praze vyneseným odsoudil, Plavno a statky České knížatům Saským propůjčil, a jim provedení svého nálezu a potrestám Plavenských svěřil. V bojích potom vedených dobylo vojsko královo Andělské hory a Hartenšteina (r. 1469), a Jindřich byv potom od Sasuv zajat (r. 1473) a 3 léta na hradě Selmberce vězen byv musil Saským všech svých statkův postoupiti. Tomu odpíral nejen syn Jindřich III. jako dědic, ale i král Vladislav jako vrchní pán manský. Ve sporné té věci konečně obi strany r. 1477 mocně přišly na knížata Bavorská Ludvíka a Arnošta. Však teprv po dlouhých jednáních sjeli se knížata Saští a král Vladislav s nejvyššími úředníky a Plavenskvmi v Mostě, kdež docíleno konečného narovnání 2. května r. U82. Sašové nedrželi Plavno. ---------- - T - ----- " í' t odřekli se však práv svých k Bečovu, Kynžvartu a Hartenšteinu, zároveň přidal král Vladislav Plavenským zámek Breitenštein v hoř. Falci a zapsal jim také zboží loužím a Andělskou horu. Asi v těch dobách vzniklo město pod hradem Engelštadt řečené, jemuž Jindřich III. z Plavila (nastoupil r. 1482 za života otce svého) některé znamenité výsady udělil. Týž Jindřich zmenšil hojné statky rodu svého, zejména Písek a Rečov se Slavkovem prodal Hynčíkovi Pflugovi z Rabšteina a zemřel r. 1519. Syn jeho Jindřich IV. purkrabi Míšeňský a hrabě llartenšteinský delší čas byl kr. radou, komoří a nej v. kancléřem (r. 1542 až "554) byv dříve již číšníkem u Ferdinanda I., jehož přízně zvláštní požíval. Týž panovník potvrdil mu r. 1530 výsady rodu Plaven kého, a Karel V. obnovil mu r. 1540 právo nazývati se purkrabí Míšeňským, konečně obdržel r. 1541 právo na sněmech říšských s knížaty hlasovati. Za vydatné služby, které Jindřich prokázal Ferdinandovi ve válce Šmalkaldské, dostal z knížectví Anhaltského, jehož držitel kníže Volfgang, matky Jindřichovy bratr, dán byl do klatby říšské, podíl Kóthenský a Rernburský a po svých taktéž klatbou stížených strýcích mnohé statky v Saších; záiroveň mu slíbeno, že se stane pánem i ostatního zboží linie Gerské, kdyby Jindřich ml. z Gery umřel be;z dědicův. Po smrti tohoto (r. 1549) zdědil Jindřich Schleiz a Saalburg. Také v Čechách přibývalo statkuv pánům Flavenským, r. 1535 koupil Jindřich panství Zlutické a r. 1551 zapsal mu císař Ferdinand panství Litomyšilské. Roku 1553 vypravil se válečně na rozkaz Ferdinandův proti Albrechtovi markrabí Braniborskému, dobyl dvakráte města Hofu a za útraty válečné obdržel pak hejtmanství měst Hofu, Múnchberku, Helmbrechtu, Schauensteina a Wunsiedlu. Zemřel r. 1554 dobývaje Plassenburka. Synové Jindřicha V. byli Jindřich V. a Jindřich VI Proti oběma bratřím povstali Détřich Plesský na místě n. manželky své Kateřiny Rousovny z Plavná, Petr ze Šelmberka a Markéta odtudž, Kryštof, Jindřich a Brigita z Lobkovic a Barbora Fictumova z Lobkovic jako dědici po matce své Brigitě Lobkovské z Gery nároky činíce na část dědictví po Jindřichovi z Gery r. 1549 zemřelému. Smlouvou obapolnou vypočtlo se r. 1565 dědictví za 70.000 kop míš., a osoby nároky činící („landerbové gerovšti") daly se komorníkem uvésti ve zboží Toužimské, Hrádek, Andělskou horu, Bochov s Hartenšteinem,2) a to v 30.000 kopách míš., jež jim jakožto díl dědictví Gerovského náležely. Po všem vedení práva, odhadu vešli v držení těch statkův v ceně 23.324 k., poněvadž se dluhy, úroky a náklady vzešlé odrazily. V sumě této byly řečené statky r. 1567, 22. dubna Jindřichovi Mikuláši Hasišteinskému s Lobkovic a na Údlicich místokomornikem Melicharem Stolinským z Kopist odevzdány. Jindřich V. zemřel r. 1568, a bratr jeho prodav poslední české panství Žlutíce (r. 1568) zemřel r. 1572 bez dědicův.3) Z celého dědictví Plavenského podrželi si Lobkovští jen Toužim. Andělská hora od Mikuláše prodána a postoupena jest Jetřichu Fictumovi. Když tento zemřel, spravovali panství poručnici dětí jeho, totiž Jindřich Mikuláš Hasišteinský, Lev a Jiřík, strýci Fictumové na Novém Šumberce a Loběticích; ti Rel. tab. II. 348— 349. s) Andělská hora byla dílem mkidšiho, ostatní staršího bratra. 3) Podrobně o nárocích Gerovských dědiců B. Schmidt, Btrggraf Heinrich IV. Gera 1888 na str. 528 atd. ANDĚLSKÁ HORA HRAD. 35 prodali konečně r. 1570, 30. ledna (vkl. 30. května) zámek Andělskou horu s městečkem a vesnicemi Kašparovi svob. pánu Kolonám z Felzu a na Senkenberce, arciknížete Karla tajné radě a nejv. komorníku, též dědičnému komorníku knížectví a biskupství Brixenského, za 32.500 k. míš.1) S Kašparem, jehož rod pocházel z Tyrolska, avšak v Cechách do stavu panského (r. 1561) přijat byl, držel Andělskou horu nějaký čas společné Kryštof šlik z Holiče (f r. 1578, 24. července), svak jeho. Kryštof přikoupil také r. 1586 blízký statek Brasec a spojil jej s Andělskou horou. Po smrti Kašparově spravovala panství manželka jeho Anna .Karolin* Slikovna a když ta r. 1594 zemřela, uvázali se v ně synové Bedřich a Linhart.-) Bedřich Kolona byl ženat s Annou Barborou ze Šumburka a koupil r. 1602 panství Nejdecké od Štěpána Šlika. Od těch časuv bydlel nejvíce na Nejdece, kdežto bratr jeho Jj.nh.art, jenž k Andělské hoře r. jďoq Bochov s Hartenšteinem přikoupil, se s Voršilou Krajířovnou z Krajku oženil, Andělskou horu držel a již r. 1598 na zámku Kysibelském sídlel. Někdy bydlíval také na vysokém hradě, zvláště zuřil-li v okolí mor, o němž paměti z 1. 1Ď05 a 1607 vypravují. Bedřich zemřel r. 1614 dne 2. dubna ráno mezi 5—6 hodinami smrtí náhlou. Vystrojen mu pohřeb nádherný dle způsobu toho věku dne 30. dubna, k němuž také rada Loketská dva posly s 2 koni vypravila. Bratr zemřelého Linhart vládl nyní na všech statcích rodu Kolonovského a vynikl nedlouho po smrti bratra svého jako jeden z předních strůjcův českého povstání. Známému vyhození místodržicích z oken hradu Pražského sám kolikátý byl přítomen, po čemž byl stavy vedle hraběte z ľhurnu nej vyšším polním maršálkem armády učiněn. Konečně pak r. 1620 dne 13. dubna padl v bitvě u Sincendorfu v Rakousích. Přes radu Jana z Bubna, generalvachtmistra v české armádě, neopatrně se s malým počtem pěchoty bez jízdy do širého pole vydal a za kozáky, kteří se před ním na útěk dali, pospíchaje vylouděn jest k jednomu lesu, v němž se Bukvoj a Dampir s celou svou silou skrývali V šarvátce potom nastalé byv smrtelně zraněn, po malém času v lezení zemřel.3) 1 elo hrubě posekané dovezeno do Prahy, kdež způsobem vojenským velmi nákladným pohřbem na Malé straně poctěno; odtud potom odvezeno jest do Kysible a v rodinné hrobce v Žalmanově pochováno. Jen krátký čas po smrti otcově držel Andělskou horu syn jeho Kašpar s Voršilou z Krajku zplozený. Týž byl ženat s Annou Libšteinskou z Kolovrat a později r. 1633 švédským nejvyšším; nabyl několik statkuv ve Slezsku a povýšen jest r. 1656 do stavu hraběcího.4) Patentem mistodržitelským (r. 1621, 26. dubna) odsouzen jest zemřelý Linhart cti a statky jeho jsou zabaveny. Statky tyto, totiž Kysible, Andělskou horu, Hochovo, Senovo jinak Cinovo prodal císař Plán hradu Andělské hory. Vysvltlem: I. Schody ke hradu; 2. cesta ve skále vytesaná; 3. bašta; 4. první brána; 5. stavení druhé hrány; 6. nádržka; j. východní stavení; 8. palác; f>. západní staveni. ') DZ. 17. 3 II a 59. M. IQ. Od Kolonu dostali liáč vesničtí obdarováni, nacházející se v arch. Svatovácslavskéra. x) Roku '579 byl tu úředníkem Volf Jindřich 2 Utenhofn (DZm. 71. L 23). s) Pavel Skála IV. sir. 78—70 a 432. 4) Miltner, Beschreibung bohm. Privatmiinzen p. 26. Hrajata Kolonové z Felzu ve Slezsku a z Felzu v Tyirolkh jií vymřeli. 5» ANDĚLSKÁ HORA HRAD. r. 1622 Heřmanovi Černínovi z Chudenic, cis. radě, komorníku a hejtmanu Starého města Pražského, a Marjanž Černínové ze Svarová, manželce jeho, v 97.922 kopách, a to směnou za statek Žleby, který Heřman komoře postoupil.') Nový držitel, jenž se vyznamenal dvakráte co posel k portě turecké vyslaný, zavedl ihned vyznání katolické, vypudil protestantského faráře Jana Nickerle a učinil Andělskou horu sídlem rozsáhlých statkův Černínovských v této krajině. Když nastala válka švédská, zakoušela i naše krajina všelijaké svízele; zejména byl hrad r. 1635 Švédy vytloukán a zpuštěn, než přece v zříceninách obnovena jest prostranná síň a snad 1 jiné části, tak že Balbín napsal, že se ještě na Andělské hoře obývá.2) Nicméně když r. 1718 městečko pod hradem ležící hořelo, vletělo několik hořících šindelův na hrad a zapálilo, co tu ještě dobrých staveb zbylo. Od těch dob vylámáno a odvezeno jest mnoho kamene ze zřícenin a stavěny Z toho nové domy v městečku, o zbytek však stále ubývající z držitelův nikdo se nestaral. Od spálení hradu stal se zámek Kysibelský sídlem panství, jehož úřady zde až do zrušení práva patrimonialního zůstávaly. Kysible vyšla z držení Černínů r, 1734, ale r. 1868 zase se dostala v držení jejich. ') DZ. 252. H ii, arch. gub. s) »inhsbitatur« (Mise. III. p. 82). Zbytky hradeb na Andělské hoře. Hartenštein u Hochova, BOCHOV A HARTENŠTEIN. samého městečka. Bočkova vypíná se homolovitá, nahoře plochá hora, na všech stranách J| domky obklopena, z nichž některé po starodávnu ze dřeva vystavěny jsou. Mezi nimi je i tak zvaný Hladový mlýn (Hungermiihle). Na všechny strany hora strmě spadá a místy jsou skalné srázy. Podlé pověsti stávala tu lidomorna neb hladová věž, po niž hora posud U své jméno {Hladová hora, Hungerberg) má. Ze tu stával Bochovský hrad, není pochyby. Byl na všech stranách příkrostí hory zpevněn a ze strany městečka, odkudž ještě znáti starodávnou cestu ke hradu, také příkopem a náspem zpevněn. Od tohoto příkopu jde kolem celé hory rovný parkán, který měl na jihozápadní straně baštu ven povydanou. Na temeni stojí kaple sv. Trojice na okroulúem vršku, uměle ze země nasypaném. Po věžích a hradbách tu není památky. Jihozápadně od městečka vypíná se homolovitá hora řečená HartcnStem, jehož podstavec se od posledních domku Bochova zvolna zdvihá, ale ke kapli sv. Jakuba tak strmě spadá, že hora na této straně skorém nepřístupna jest, kdežto se východní bok nepříliš vysoko nad postavec vypíná. Zde stával zámek řečený Hartenštein. Stará cesta, kterou lze posud znáti, jde od sousedních polí vinouc se okolo hory až k jejímu vrchu a jde pak po náspu a po kraji příkopu okolo temene. Dvůr zámku jest jen o málo vyšší. Zámek nebyl veky, ale dosti pevný. Skládal se hlavné z hradeb a bašt, které nevelký dvůr zavíraly, ale bývalé rozdělení nelze již znáti, protože v 19. století mnoho zdiva pobořeno. Zbyly mimo dva sklepy ještě kusy ze tří bašt. Na východní straně jsou dvě bašty vedle sebe, z nichž jen skrovné kusy zbyly, ale tolik se přece poznává, že jedna byla trojhranná a druhá polookrouhlá. Třetí bašta na západní straně měla základy jako klobouček, tedy jako by vybíhala do trojhranu, ale na konci je polookrouhlý výběžek. 38 BUCHOV A HARTENŠTEIN. Obydli, jak lze soudtti ze sklepů, stávalo na východní straně a bylo přistavěno k dotčteným dvěma baštám. Všechny známky tomu nasvědčují, že zámek ten, od mocného pána postavený, určen byl jen pro úředníka za obydlí. Podlé pověsti stával Bochov prvotně u kaple sv. Jakuba a přeložení městečka na toto místo vykládali někteří tak, že se stalo teprve po r. 14ĎB. Ale v bohatých pamětech na radnici neni o tom zmínky. Proto se nám zdá, že u sv. Jakuba stávala prvotně farní ves a že okolo r. 1349 založen hrad a městečko pod ním, do něhož lidé z vesnice převedeni. Zakladateli byli bratři Hlávek a Koreš e Osika, kteří Bochovské r. 1349 obdařili, aby o statcích svých řídití mohli.1) Sice patřil Bochov k Bečovu a páni tu nikdy nebyčlívali. Boreš byl později samotným pánem a obdařil Bochovské r, 1366 Žlutíc kým a r. 1375 Chebským právem. Všechna ta práva potvrdil r. 1395 syn jeho Boreš a nových r. 1399 přičinil.5) Po tomto lioršovi následovali synové jeho, kteří r. 1406 Bečov s Bochovem prodali. Bochov zůstal od té doby příslušenstvím panství Sečovského a asi od r. 1412 jměním pánu Plavcnských3) a všech těch, kteří Bečov drželi. Když Jindřich Plavenský se proti králi Jiříkovi bouřil, vojsko královo vytáhlo na jeho statky (r. 1469). Tehda hrad nad Bochovem dobyt a městečko vypáleno. Hrad ud té doby byl pust. •) Pro velkou vzdálenost Bochovska od Bečova bylo nesnadno ono spravovati z Bečova a proto založil Jindřich nad Bochovem nový zámek, jemuž dal jméno Nový Hartenštein.^) Tento se připomíná poprvé r. 1473. Tehda totiž přešel zástavou v držení Bohuslava se Švambcrka,*) kdežto dědičný pán řisi r ty doby octl se v zajetí Sašův a teprve r. 1473 na těžké výminky propuštěn jest. Měl knížatům Sas kým všechno svoje jmění odevzdati, ale tito mu z milosti panství v Cechách (kterých ovšem dostati nemohli) chtěli navrátíti. Po Jindřichovi II., který okolo r. 1484 zemřel, následoval syn jeho Jindřich III. Tento prudal Bečov, ale bez Hartenšteinska, a bydlíval na Andělské hoře. Hartenštein zastavil kdysi před r. 149b Anně z Cedvic, která tu měla za správce Martina Varmera. Roku 1496 mu ten úřad na 5 nových let propůjčila a zároveň ustanovila na hoře pod hradem poručníka, jemuž bylo uloženo, aby každou noc na zámek dva pacholky poslal a Varmerovi ve všem nápomocným byl.7) Jindřich vyplativ později Hartenštein, zemřel tu r. 1519-*) Jako starý člověk byl v druhém manželství mladou ženu, Barboru kněžnu Anhaltskou pojal, která se r. [521 podruhé za Jana Mašťanského e Kolovrat vdala. Jan se proto psal sed. na llartenšteině, poněvadž byla Barbora poručnicí sirotkův nezletilých.8) Roku 1529 byl již syn Jindřich při letech a přebývaje tehda na Hartenšteině potvrdil svobody Bochovských a r. 1533 prodal jim panský dum tudíž za radnici.10) Koku 1551 prodal jim dvůr pod zámkem se všemi rolemi a lukami za tooo řl. a proti dávání úroku. Po smrti Jindřichově (j- 1554, 19. května) drželi statky po něm synové Jindřich (V.) starší a. Jindřich (VI.) mladší. Kterak o svá česká panství (mimo Žlutíce) od dědiců (i-erovských připraveni, vypravováno v dějinách Andělské hory. Statek Hartenštein, který r. 1563 při děleni na díl staršího bratra přip-adl, dostal se Jindřichovi Mikuláši Hasištcinskému z Lobkovic. Tento prodal r. 1573 zámek Hartenštein, který za posledních let zpustl, město Bochov s tri vesnics Adnniovz stčLTŠv.Hii ŠtcnsdLcvfcvi ~t -^tciisd^rfa. a na TTnVči.1 ]\ Ynv v ní n obdařil brzo po té koupi Bochovské, obnovil zámek Hartenštein, ale zřídil si také byt v městě. Zemřel r. 1579 a pohřben v kostele městském před tím postaveném. Synové jeho Aneelm, Kašpar a Abraham rozdělili se před r. 1588 tak, že první dostal Hartenštein, druhý Miřetice, třetí Údrč.13) Anzelm postoupil r. 1589 statku svého zámku „Hartenšteina" města Bochova s dvěma domy, ve kte^ch byteim byl a dvou vesnic Jeronýmovi staršímu Hrobčickému z Hrobiice 11a Březně* a Manětině směnou za statek Koštice.13) Když tento učiniv r. 1602 nadáni městu Bochovu zemřel, zůstalo po něm 5 synů a rozdělen mezi ně statek; sotva se to však stalo, zemřel jeden z nich r. 1606 a proto děleno znova na čtyři díly. Hartenštein dostal na svůj díl Ferdinand Burjan, třetí z nich.'4) Týž bydlel v městě, ale hned po ujetí dílu hádal se s Bochovskými chtě svobody jejich, které jim otec udělil, zkracovali. Pro jich odpor byl r. 1607 donucen k zápisu, že je obtěžovati nebude.'6) Nedlouho potom zadlužil se tak, že o Bochov přišel. Odhádán r. 1609 Vilémovi st, z Lobkovic, jenž požadavky dvou věřitelů skoupil; týž pak postoupil práv svých r, 1609 Linhartovi Kolenoví s Felsu.™) Týž připojil Bochov k Andělské hoře a Hartenštein jen tak tak opravený brzo zpustl docela. *) Vykládáme si tak, ie páni ulili polnosti vsi Krasnova a také tu ves svedli na mestečko, vyloučivše ji z Cdrcké fary. (Viz Borový, lib. erect. II. 152.) *) Arch. Bochovský. s) Lib. conf. 4) Tomek, Děj. Prahy VII. 256. 5) Starý Hartenlteia byl v Plavensku. e) Arch. Chebský. SJ Arch. Chebský. Viz o něm zajímavé zprávy ve spise B. Schmidt, Burggraf Heinrich IV. zu Meissen. fl) Reg. kom. soudu. ") Arch. Bochovský. >') DZ. Gi. F 29. ") DZ. 24, D 3. 1S) DZ 166. G 8. ") DZ. 188. N 2G. ") Arch. Bochovský. *«) DZ. 134. N 22. TVRZE OKOLO BOCHOVA. }\ íf a severu obce Kysible (tedy nejisto, zdali v Kysíbli neboli 1 "NI v katastrální obci) nachází se staré tvíziště. (Časop. Sp. J! ; \ Př. St I. 18.) Že tu sídlili manové napřed pp. z Oseká a později Plavenských, neni pochyby, ale jména jich nám známa nejsou. Kysible patřivala k Andělské hoře a zámek zdejší je pozdějšího původu. V Bralci byla tvrz ode dávna a farní kostel již ve 14 stol. Držiteli byli t 1316 Hynek (Tab. vet. 14.), r. 1358 sedm bratři, z nichž Jindřich a. Ctibor ještě r 1369 žili (Lib. conf.), r. 1390—1399 Vícemil (DD. 14, f. 214, lib. erect. XII. 197) a r. 1408 Albert Kcjata. Okolo r. 14I0 následoval Jan Svinovec ze Svinavy, jenž tu ještě r. 1418 sedil (Rkps. kap. Praž.) a r. 1431 Jindřich Svinmec. (Lib. conf.) V j6. stol. sedili tu Cedvicárovi s Cedvic, zejména roku 1568 Kryštof, jenž zemřel před r. 1581 zůstaviv tři syny. Od nich Anna Kolonová roz. Šlikovna r. 15S1 tvrz, dvůr a ves Bražec se vsí Javornou koupila a k Andělské hoře připojila. (DZ. 68. A 1.) V Udrči nedaleko Bochnva posud stojí starý zámek, který povstal z bývalé tvrze. Koku 1349 seděli tu Ahni a Píedota a podávali r. 1368 kněze k zdejšímu farnímu kostelu. Jindřich byl r. 1380 fojtem Bečovským (Arch. Rochovský a Senfeldský) a téhož rodu (s erbem pismena Sj byl i r. 1396—1399 Jan Chlumek. jenž před r. 14ti zemřel. (Arch. Bochov., lib. erect. VIII. 135.) Mezi patrony zdejšího kostela připomínají se jako držitelé r. 1412 a 1414 Petr Kovář se Strhař a Litolt b Hrádku; po onom následoval syn Jindřich (r. 1414 atd. Lib. conf., erect.). Předkové Ůdr-ckých s Odrie byli bratří Jan, Jindřich a Ivan, kteří se r. 1449 připomínají a mnohých jednáni veřejných a soukromých účastni byli. (Arch. Drážďanský.) Jindřich seděl ještě r. 1461 na Údrči a syn jeho Jindřich v blízkém Týně. (Arch- kap. Praž.) Statek Údrcký byl tehda manstvím k Bérovu a asi od r 1470 k Harten-šteinu, ale kníže Jindřich starší Plavenský jej roku 1564 Adamovi se Štensdorfu dědičně prodal- (DZ. 14. Q 1.) Po jeho smrti (f r. 1579) následoval syn Abraham, a když tento zemřel, následoval napřed bratr Kašpar, pak bratr Anzelm a po tomto synové jeho. Roku 1590 dostal se týž statek v držení Prolhoferu s PurkerHorfu (DZ. 14. Q 1 DZm. 236. B 5) a r, 1608 v drženi Štěpána Šliia s Holiče, Tento prodal Údrč r. 1613 Jáchymovi Libfteinskému b Kolovrat (DZ 18Č. Q 3, Q ZO , jenž jej až do r. 1620 k Rabšteinu držel. Roku 1623 mu zabrána Údrč a prodána. (Potomní držitelé jsou v Sommerové topografii na str. 188.) Ves Ratiboř nedaleko Údrče i s tvrzí zdejší byla také manstvím pánu Plavenských. Zde seděli r. 1375— 13S9 Hanuš (Arch. Bochovský a Žlutický), jenž seděl r. 1395 na Kozlově, r. I403 Litolt jinak ze Hrádku, jenž tu ještě r. 1412 sedel (Arch. Třeboň., lib. Conf., acta jud.) a r. I437 Vítek. (DD. 15, f. 309.) Ok r. 1450 zakoupil se tu Janek ze Chcebuse, předek Ratibořských se Chcebuse, jenž se vyskytuje jako svědek ve svobodách okolních měst. Roku r. 1495 byl on neb jiný Jan manským rychtářem pánů z Plavná. (Arch. Písecký.) Jeho potomek (r. 1524) byl Jiří a tohoto r. 1567 Mikuláš, jehož kníže Jindřich staríí od služeb manských osvobodil. (Reg. k. s., DZ. 20. F 24 ) Týž žil r. 1572ar. 1577 držel Ratiboř jeho potomek Jan. (DD. 42. H 4.) Jan zemřel r. 1606 a Jan Jáchym, potomek jeho, prodal Ratiboř Jáchymovi LibStein* tkěmu z Kolovrat. (D2.. 192. A 14.) Až do r. 1623 patřil pak týž .statek k Rabšteinu a potom k Údrč i Ve farnosti Odrcké jest ves HerstoHce, kdež také bývala tvrz. Tu seděl r. 1404 Hereš (DD. 18, f. 68) a r. 1452 Jindřich. (Arch. Chebský.) V Žlutických pamětech vyskytujú se r. J455 Jetřith Zumr z HerstoHc, jenž před 1". 1459 zemřel, zůstaví v Bohuslava a jiné syny. Kromě něho žili ještě Jindřich a Vácslav. (DD. 16, f 106.) Od jich potomstva dostaly se Prolhoferum b Purkerítorfu, z jichž rodu Hanuš (t r. 1508) jest v Bochovském kostele pochován. Týž byl r. 1567 od manských služeb k Harten-šteinu osvobozen. (DZ. 20. F 23.) Prolhoferové připojili týž statek, který r. 1609 se na krátký čas Jiřímu Zumrovi z Her-stošíc dostal (DZ. 183. L 8), k Údrči. Ves Knlnice nedaleko Údrče patřila v 16. st. ke statku Ho-letickému a byla v držení Zumrů z HerstoHc. Roku 1592 dostala se na díl Jana Jiří (DZ 79, E 7), který tu, tuším, tvrz vyzdvihl. Nástupce jeho Kryštof (r. 1603) prodal Kněnice Jáchymovi z Kolovrat. (DZ. 186. Q 8.) Od r. 1623 patřily také k Ú.lrři. V Polůmi u Údrře posud vidíti zbytky tvrze Polcmcä s Polomí. Seděli tu Jan (r 1404, f již r. 1413) a r. 1414 jiný Jan (DD. 14, f. 154; 15, f. 279, lib. conf) Jeden Jan žil ještě r. 1467 (Arch. Žlutický), r. 1488 Vácslav a r. 1524 Jan. R. 1524 držela týž statek Kateřina Dobrohostova z Kolovrat. (Reg. k. s.) Dcera její Lidmila z Ronšperka prodala Polom Markétě z Lobkovic, roz z Plavná (r. 1529), a ta r. 1545 Anně manželce Anselma Štensdorfu se Štensdorfu (r. 1545, DZ. 4. A 9; 7. D. 5). Syn její Adam koupil Ddrč a k ní Polom připojil. Malý kus cesty od Polome k jihozápadu jest ves Martice, kdež také tvrz bývala R. 1383 odumřel tu statek po Hrochovi a r. 1415 po Jarkovi. (DD. 13, f 174; 15, f. 285.) Ok. r. 1456 seděl tu Ctibor, předek Marttckych s RabSteina neb i s Afartic (Arch. Plzeňský, arch. ŕ. 1.433) a r. 1528 Jiří Zikmund a Albrecht bratří, potomci jeho Zikmund dostav tvrz Martice na díl, prodal ji Markétě Lobkovské z Plavná (před r. 1540), která ji k Polomi připojila, li. 1591 odprodána od dědictví Štensdorfského k Miřeti cům. r. 1592 koupena k Ratiboři a r. 1615 k Údrŕi a Rabšteinu. V Záhoří (sev. od Odrfe) bývala tvrz až do 17. století. O dějinách jejich je málo známo. Napřed patřilo Záhoří k Čichalovu. Roku 1603 držel je Jindřich Huvar z LobenSiéina, jenž před r. 1616 zemřel zůstaviv syny Jiří, Krištofa a Bernarta. (DZ. 151. G 25.I Těmto sice r. 1623 statek zabrán a prodán, ale později navrácen sestře jich Barboře. (Bílek, koní) Ta jej prodala r. 1652 Evě Markétě Mirešovské DZ. 151. L 20) a tato r. 1665 k Údrči. Tvrz ve Vahanti (nedaleko předešlé) drželi roku 1437 Jan a r. 1457 Burjan a Hanuš, bratří z Vahanče. DD. 15, f. 307, 16, f. 215, 226.) Později patřila Plavenským, aíe r. 1524 držel ji Jindřich z Údrče v zástavě a potomci jeho měli ji po celé 16. století. [Reg. k. s. DZ. 79 E 5—8.) Roku 1599 koupil ji Jindřich Zumr z Herstošic (DZ. 182. J 14. l> 30) a po jeho smrti prodána ke Kněnicům. (DZ. 186. Q 8.) Tvrz ve Veselovl (jižně od Údrče) držel r 1394 a 1405 Hrzek. (VUSp. 1893. Kniha protokolů 25, lib. erect. VI. 398, DD. 18, f. 80.) R. 1526 míl ji Jan Zumr 2 HerstoSic (Keg. k. s.) a od něho neb synův připojena k Holeticům. R. 1602 měl ji za. díl Vácslav Zumr. (DZ. 131. E 22) Jemu Veselov zabrán ar. 1626 k Údrči prodán. (DZ. 142. F 30.) Na hůrce u Čichatova stávala tvrz. Na té seděl r. 1389 a potom Hereš (Arch. Žlutický, Teplský), jenž byl r. 1396 fojtem v BeCově. Žil ještě r. 1405. (DD. 18, f. 80.) Tehda žili bratři Jan, Rudolf, Oldřich a Purkart (DD. 14, f. 149), koupivše, tuším 4° TVRZE OKOLO DOCHOVÁ. Čichalov od něho asi r. 1403. Poslední dva drželi r 1428 Žlutíce. (Lib. conf.) Potomci jich byli Čichalovci z Čichalova. Hanuš byl, tuším, synem Purkjrtovým a svedčil r. 1455 v obdarování Žluti-ckých. Žil ještě r. [474. (Arch. Žlutický.) Roku 1502 žili Purkart a Oldřich bratří, z nichž onen před r. 1526 zemřel. (Arch. mus , reg. k. s.) Jeho srad synem byl Jan, jenž ok. r. 15 o Čichalov a Zahoří /7/T««IW,V Ffiiimrrviň « f • i prodal. (Reg. Ľ. «=., rel. tab. I. 356.) Potomci jeho drželi Čichalov až do r. 1664. Poslední totiž Františka vdila se za Valtera Viléma ze Štensdorfu a po její smrti spadl Čichalov (r. 1665 na její děti. (DZ. 114. H 14.) Později přikoupen í Ddrči. V Telti nedaleto Bochova spatřovaly se před 100 lety zbytky bývalé tvrze. R, 1364 seděl tu Hrzek a r. 1399 Petr (Lib. conf. DD 14, f. 75.J Pczději ji měl Vittk z Ratiboře, po jehož smrti si tvrz, dvůr a ves (r. 1457) Ctibor a Burjan bratří z Martic vyprosili. (DD. r6, f. 317.) Na počátku 16. st. byla ves rozdělena. Část koupil r. 154} Anzelm ze Štensdcrfu od pp. Plavenských. (DZ. 4. K 22.) PotoTiek jeho Abraham prodal tvrz Teleč (r 1588) Kateřině ze Šreibrstorfu, mateři, a když tato zemřela, ujal Telec (r. 1595) jiný její syn Kašpar. (DZ. 24 D 5, 1084, Q 1.) Potomci jeho seděli tu do 17. století. (Pozdější majitele má Sommer na str. 192.) Ve vsi Kozlovi (jihozápadně od Bochova) stojí zámek na místě bývalé tvrze. Pány podacími zdejšího kostela byli v letech 1365 —1370 Němota, Přech a Ješek a r. 1380 ještě tito dva. R. 1395 seděl tu Hanuš z Ratiboře (r. 1393 Jan Kozlovec z Ko- alovsí?), r. 339S Jindřich. (Lib. conf, Arch. Teplelij' ů mne., DD íB, f. 60, 65.) Ok. r. 1400 seděl tu nějaký Fulfií a r. 1407 Otik z Bratřence. (DD. 18, f. 46, 113.) V I. 1429—1435 podávali bratří Roman a Vácslav Hes ke zdejšímu kostelu. íLib. conf.) Tento připomíná se v Bochovských pamětech ještě r. 1456. Kozlov byl manstvím pánův Plavenských, a proto se s ním ve dskách zemských setkáváme teprve po r. 1567, když byl z manství propuštěn Jiříkovi Utenkofcrovi z Utenhofu, jenž jej byl před tím od Jana Ratibořského ze Chcebuze koupil. (DZ. 23. A 17, 59. N ig.) Od synů Jiříkových (f r. 1587) koupil Kozlov Jindřich starší, strýc jich, r. 1588 (DZ 24. H 6) a zemřel r. 1594. R. 1600 držel Kozlov Adam Utenhofer. (DZ. 175. E 26.) Tomuto Kozlov r. 1623 zabrán a prodán Janovi Hegnerovi s Rezelfeldu, (Bílk. koní 728 — 729.) Potomní držitelé psáni jsou v Sommerové topografii. Zříceniny Ilartenšteina. KRASIKOV HRAD. edaleko Bezdružic vypíná se brdo nevysoké sice, ale pro vysoký svůj podstavec okolní krajině panující, na němž stával hrad prvotně KrasLkov, potom obecně Švamberk řečený. Brdo strmě vystupuje, jen na východní straně jest svah volnější, ač přece ještě dosti příkrý.') Boky hradiště jsou holé a na nich většinou buď kamení anebo suchopar. Pod ;' hradištěm jest dvůr a pivovar. Odtud jde cesta napřed k vesničce Krasikovu, která k východní patě hradiště přistavěna jest a zelení se od něho odráží. Odtud jest nejkratší cestou pěšina po boku hory, z níž se hned do předliradí přichází; volněji se vstupuje po staré vozové cestě. Hned tam, kde cesta tato od vozové cesty skrze vesničku jdoucí odbočuje, začíná vedle cesty kamenný val a táhne se až k jižní straně hradiště. Pod tímto náspem k východní straně jest odstavec ze země nasypané, patrně staré plotiště, které dřevěnými sruby bylo opevněno, aby odtud nepřítel na cestu nevylezl. Dvě hluboké díry na tomto odstavci svědčí o tom, že se tu zachycovala voda. Na jižní straně hradiště, nežli se přijde k první bráně, otáčí se cesta do tří čtvrtin kruhu okolo bašty, t. j. opevněni venkovského, z něhož zůstal pahrbek s polookrouhlým výběžkem skalnatým, jak to hned od prvopočátku vylámáním skal bylo přizpůsobeno. Cesta jde pak ke hradu levostranně, a právě proto tu byla bašta velkou výhodou, protože nepřítel jí svou pravou, nechráněnou stranu ukazoval. Od té bašty táhne se násep po celé východní straně hradu až k jeho severozápadnímu skalnatému konci a zase od skal těch po celé západní straně až k jižnímu konci hradiště, kdež stála okrouhlá věž, k níž se pak dotčený kamenný násep, jdoucí podlé cesty, připojoval. První brána bývala snad pod dotčenou skalnatou baštou aneb teprve za ní tam, kde začíná nyní dřevěné obydli kostelníkovo a k němu stará zeď přistupuje. Touto branou vstupuje se na předkradt, velké prostranné místo. V levo proti baště stávalo veliké čtverhranaté stavení, v němž se nádržka pro vodu spatřuje a někdy byty chasy a obilnice bývaly; přední jeho strana je docela zbořena. Zdivo jest novější způsoby, ke dvoru jsou okna a dvéře; venku na jižní straně stará zeď bez oken. Severně odtud jsou bývalé konice, k nimž je přistavěno dřevěné přístřeší s lavicemi a stoly pro šenkování piva. Naproti nim na severovýchodním kraji jest kaple, jediný zachovaný kus bývalého hradu, ač nikoliv starý, poněvadž ve své nynější úpravě z 18. století pochází, ač zdivo jest o něco starší. Nad vchodem jsou vytesány erby Jana Josefa hr. z Vrtby a manželky jeho Zuzany Antonie z Heissensteina, kteří okolo roku 17 10 kapli opravili. Vnitřek jest chudobný. Loď má strop dřevěný, dva oltáře sv. Jana Nepom. a Matky Boží a kazatelnu s malbami a kruchtu. Kůr jest klenut a obsahuje velký oltář roku 1638 od Jana Bedřicha ze Svamberka zřízený, na němž jest vyřezávaný obraz Pohřbení Páně. Vedle vchodu do zákřiští jsou náhrobky Jáchyma ze Svamberka (f r. 1574) a Anežky, manželky jeho. Na dláždění jest velký kámen, který hrobku Svamberskou {asi roku 1659 zřízený) kryje. Dlouhou dobu tu mrtvoly starých Svamberků odpočívaly nerušeny jsouce, *) Pomůcka: Heber's B ar gen IV. 116. Hrady a sámky České XM. 6 42 KRASIKOV HRAD. ale okolo r. 1791 Jan Rohm, tarář Čelivský, srozuměl se s Šim. Janem Schroblem, úředníkem ve dvoře pod hradem, že hrobku otevrou. Objednavše na noc zedníka Bezdružického, šly tyto osoby se synem zedníkovým a kostelníkem na hradě, samým pátým, do kaple, vypařily hrobku a sebraly prsteny, kordy, řetězy a co cenného v rakvích bylo. Mrtvoly položily do vnitřních rakví dubových a cínové a měděné rakve odnesly. Věc ta se brzo prozradila synem zedníkovým. Neb týž vypravoval, že se mu vlasy ježily, když na rozkaz farářův mrtvoly překládal a když jednu z nich vyzdvihoval a stříbrná ostruha vypadla mu na nohy, že ho obešla taková hrůza, že hned utekl. Farář a úředník byli obesláni do Prahy, ale tento .se brzo vrátil, protože farář všechnu odpovědnost na sebe vzal. Farář, který po celý rok doma viděn nebyl, vypravoval, že uloupených věcí k prospěchu kostela užil. Až do r. 1724 vídati bylo na faře dva měděné kamnovce, které z rakví udělány byly.1) V starém popise hradu Krasikova z r. 1514 mluví se o kapli a staré kapli. V staré kapli, která bezpochyby přestavováním v 16. a 17. století zničena byla, nacházelo se sice všelijaké nářadí, ale kostelní roucha (8 ornátuv rozličných barev), kalichy, misály a p. byly již v nové kapli. Roku 1615 popisuje se, že „v kostele zámeckém byly 3 oltáře, ornáty a kalich". Roku 1644 kostel ten shořel a asi r. 1650 od Jana Bedřicha ze Švamberka buď obnoven aneb zcela přestavěn. Kostel znovu posvěcen sv. Maří Majdaléně, protože manželka jeho byla Maří Majdaléna z Donína; od těchto obou pochází bezpochyby hezké jmění, které má kostel. Čtyřikráte do roka se tu mše svatá slouží Opodál o:l kaple jest zvonice z novějších dob pocházející. Zdivo mezi ní a kaplí snad pochází z bývalého obydlí kaplana. Předhradi a zadní hrad dělil hluboký a široký příkop, jenž byl na všech čtyřech stranách vyzděn hradbami, které jej znamenitě převyšovaly a zábradly svými rychlé spojení obou části umožňovaly. Dnps se z toho již málo zachovalo a zejména místo, kde bývala brána, jn se zemí srovnáno. Zadní hrad založen byl do trojhranu, jehož jižní strana byla krátká, ostatní dlouhé, tak že tu zbytečné prostory nebylo. Na západní straně přistavěno bvlo dlouhé, nepravidelné stavení o 5 odděleních, ale tuším teprve v 15. neb 16. st. Zejména ta část, která je u příkopu, nezdá se býti starou. Na severním konci hradu jest velká víz do kruhu založená, která dříve o něco vyšší bývala. Podobá se starým takovým věžím, zejména i velkou hrubostí svých zdí. Do příze-ní v novější době prolámán vchody talí že lze patřiti do tmavého vězeni pod zemi. Hradba vysoká od té věže jdoucí, k níž jest kolna přistavěna, má nahoře okna, ale teprve v pozdější době prolomená. Na počátku 16. století bývaly v předhradi konírna a blízko ní staveni, v němž nádvorníci léhali (děvečky spaly ve dvoře), nedaleko byla komora, v níž spávali oráči. Zde, tuším, také byla špižírna s mnohým nářadím, hejtmanův byt, pekárna, pivovár se sladovnou. V zadním hradě byl byt páně, velká světnice a u věže nějaká obročnice. Roku 1615 popisují se v hradě zadním světnice tabulnice (tuším hned vedle věže) s kancelářkou, hořejší pokoj panský, fraucimor, pokoj rystkomora, „tancpuda" (taneční síň). Na předhradi byly marštal rejtharská, kolna a sladovna.2) V místech nynějšího dvora a pivováru byla ve 13. stol. ves Krasikov, kterou Kojata IIrabišic r. 1227 služebníku svému Maršoví odkázal.3) Řád potomních držitelův nabyl míst těch teprve později, ač měl již ve 13. stol. hojně statkúv v okolí. Předkem jich byl Ratmír ze Skviřina (1224—1247), jenž r. 1238 klášter ve Stříbře a zde pohřeb svého rodu založil. Roku 1227 byl komorníkem Plzenského kraje. Zůstavil syny Ratmíra a Bohuslava. Onen býval (1250 -1263) purkrabí na Přimdě a držel kromě jiných statků Lestkov a Bor. Roku 1260 byl vojensky na Moravském poli. Bratr jeho Bohuslav následoval po něm i v držení Boru i purkrabství Přimdeckého, kromě toho byl r. 1286 komorníkem Plzenským. Žil ještě r. 130Ď a snad i r. 1310. Jeden ze synu jeho Racek neb Ratmír slove již r. 1287 z Krasikova, obdržev snad toto zboží za svůj díl. Týž připomíná se ještě roku 1291, avšak o pozdějších jeho osudech není nic známo. V držení téhož zboží následoval pak Bušek, bratr jeho, a měl je i s Borem. Asi v těch dobách došlo k vystavění hradu buď skrze Racka neb Buška. Podlé obyčeje v 13. století v Čechách povstalého přijali také páni Krasikpvští znamení na štít svůj, totiž bílou labuť na červeném štítě a podlé toho erbu přezvali Krasikov německy Schwanberg, kteréžto jméno pak v ústech lidu ve Švamberk se proměnilo, sami se pak podlé hradu přezvaného psali teprve ve 14. století. Tehda žil Bohuslav ze Švamberka. Týž dal roku 1342 řádu poustevníkův sv. Augustina k vystavění nového kláštera na počest P. Marie a sv. Augustina též na spaseni duše své a Jitky, manželky své, místo dostatečné k vyzdvižení téhož kláštera, nadal je platem ve vsi Lomech blíže hradu Švamberka, kteroužto ves po jeho smrti držeti měli, mimo to statky v Domaslavi a Krasikovci.*) Bohuslav ze Švamberka seděl r. 1350 na soudu zemském, později byl nejv. komorníkem a provázel r. 1360 ') Pam. kniha Bezclruiiclté obce. *J Arch. Třeboňský a muRejni. 3) Reg. I. 333. ') Inventárním S. Thomae 29 h. KRASIKOV HRAD. 43 císaře do Norimberka a byl také v 1. 1358—1361 zemským fojtem v Chebsku. Od 1. 1357-1369 známe jej jako pána podací kostelních v Krasikově, Domaslavi, Iioru, Skviřiné, Poříčí, Oprnicích, z čehož poznáváme že vládl na Iíoru a Poříčí a tuším také na Chodové Plané. Zemřel okolo roku 1379 v červnu na hradě Krasikcvě a pohřben jest v klášteře Střibrském, jejž byl za života svého vykrášlil. Vdova po něm zůstalá Anna z Dubé panovala na Svamberce a Boru, podávala r. 1380 a 1383 ke kostelu v Domaslavi sama1) a r. 1387 v Boru již s ostatními Svamberky.2) Roku 1384 darovala prý Anna klášteru ve Stříbře platy nějaké. Synové Bohuslavovi byli Ratmir (1365 —1444), Bušek (1385—1395), Bohuslav (1385 —1401) a Jan. Ratmír odděliv ss od otce ještě za jeho živobytí držel pak Poříčí a jiné statky. Bohuslav, jenž byl r. 1388 purkrabí Vyšehradským a v 1. 1394—1395 fojtem Chebským, držel Krasikov a Bor s mladšími bratry. Bohuslav byl v L 1393 — 1398 nejvyšším sudí a zemřel okolo r. 1401. Jan prvotně byl určen ke stavu duchovnímu, stal se kanovníkem a farářem v Lestkově, ale r, 1400 se ze všeho duchovního vyzul a panoval na Boru. Roku 1409 od krále Vácslava sťat z neznámé příčiny. Od něho pošli páni Peimdecké pošlosti.8) Bohuskvovi synové byli Bohuslav, Hynek Krušina a Jan. Protože byli nezletilí, byl jich poručnikem strýc Jan a po jelio smrti Jan Hanovec ze Svamberka a Puta ze Skály. V rozličných jednáních soukromých vyskytují se již od r. 1409, ale samostatně působili od r. 1412. Asi tehda pozdvihli se proti kráfi pro stětí strýce svého Jana. Nechuti ty skončily se roku 1414 smlouvou, a Bohuslav stal se pak i dvořenínem královým, jenž jej také na soudě zemském posadil. Po přikladu předkův svých činili dobrodiní kostelům na všech panstvích, zejména r. 1420 i klášteru Střibrskému. Darováni to se stalo na hradě Krasikově před kuchyní a svědčil při tom purkrabí Amcha z Veselé.4) Když lačaly války husitské, postavili se íiohuslav a Hynek (Jan po r. 1414 zanikl) rozhodně na katolickou stranu. Bohuslav bojoval se Žižkou u Nekmíře (1419), roku 1420 zmocnil se Plzně a ztekl Plán hradu Krasikova. Vysvětlení: 1. Místo, íde odbočuje cesta ke hradu a vedle ní začíná kamenný val; 2. výsadek na hoře s dvěma děrami; 3. věž na obranu testy; 4. bašta s 5 poluokrouhlým výstupkem; 6. brána?; 7. staveni (pivovár, sladovna, sklady'-); 8. brána; 9. byt kostelníkův; 10. dvůr předhradi; ii. zvonice; 12. kaple; 13. dřevěná bouda; 14. konice; 15. přikop; 16. dvůr zadního hradu; 17. dlouhé stavení ke hradbám přistavěné; iS. kůlna; 19. velká vél. ') Lib. corf. 2) Ibidem. aJ Moje regesta pánu ze Švamberka. Té doby byl již rod ten velice rozvětven. Jedna pošlost, potomci Katmirovi, seděla na Věžce, druhá potomci Neostupoví na Lestkově, třeli pošlost po Ctiborovi (f ok. 1384) držela statky u Rokycan. Ka Múčkové u Boru sedéh schudla větev, která se do 16. stol. udriela. Poslost Hanovcuv ze Svamberka vymřela ji2 v 15. stol. Do 17. stol. udržely se jen Borská a ťhmdecká pošlost. Příjmení Švamberk objevuje se u sedláku jiř v 16. a 17. stol., aniž lze z něho něco jiného odvozovati, nežli služebnost aneb nsmanielský původ. 4) Regesta, arch. Třeboňský. Amcha byl purkrabí již r. 1417. (Knihy Plzenské.) 6* 44 KRASIKOV HRAD. pak Zelenou horu, na niž se kališníci usadili. Protože jménem Zikmundovým válku vedl a mnoho na ni vynaložil, Zikmund zapsal jemu a bratru Hynkovi r. 1420 veliké panství kláštera Nepomuckého a zboží Manětínské. Avšak rok tento dovršil boje jeho za víru katolickou. Žižka zajisté vypravil se hned s nového roku 1421 nejprve k Chotěšovskému klášteru, jehož dobyv osadil svým lidem, a dále proti Kladrubům, kteréžto nemohše odolati dlouho, dobyty jsou a svěřeny p. Petrovi Zmrzlíkovi ze Svojšína, oblíbenému někdy krále Vácslava mincmistru. Odtud hnul se Žižka před Stříbro, chtěje dobývati města. To uslyšev Kostel na Krasikově. pan Bohuslav přijel s málem lidí na hrad Krasikov a ihned bratří, nechavše obležení Stříbra, přitrhli ke Krasikovu a již prvního dne opanovavše násilím hřeben hory, nazejtří dobyli věže jedné i s mostem.1) S úžasem a hrůzou vida pan Bohuslav, jaký osud ho čekal, jal se prošiti, aby posláno bylo pro pana Petra Zmrzlíka: jemu zajisté a nejinému, že chce postoupiti hradu a sám také i se svými se vzdáti. Žižka svolil velkomyslně k výmince té, aniž užiti žádal příležitosti ku pomstě. Panu Petrovi vzdal se tudíž pan Bohuslav; i měli; velkou nesnázi s obecným lidem Táborským, žádajícím bezživotí nejukrutnějšího nepřítele svého: avšak urovnán spor ten konečně na takový způsob, že pan Bohuslav na hradě až do července t. r. pod stráži chován, služebníci jeho pak všickni na rukojemstvi propuštěni jsou. Bohuslav seděl potom nějaký čas na Priběnicích u vězení; když viděl, že král Zikmund o vysvobození jeho se nestaral, i také čestným Táborův k němu se chováním hnut jsa, přihlásil se konečně sám ke straně Táborské, poslav r. 1422, 28. února opovědný list panu Oldřichovi z Rožemberka a stav se brzy potom nejčelnějším vůdcem jejich, zemřel r. 1425 při obléhání Rece v Rakousích. Bohuslavův mladší bratr Hynek Krušina se Švambcrka byl hejtmanem kraje Plzenského a v čele spolků katolických pánův tamže a měst Plzně a Tachova, an hrad zůstal nějaký čas v ruce Táborův, kteří jej řádně opevnili a oft se v bojích svých v Plzeňsku opírali. Ale právě to nutilo kraj Plzenský k válečné výpravě na Krasikov. Roku 1421 Plzeňští dobyvše již prve Rokycan a tvrze Stěno vie v polovici měsíce listopadu obehnali také hrad Krasikov, k jehožto pomocí přispěv Žižka, po krátkém boji sehnal Plzenské s bašt a dodal äpíže na hrad; i byl by veliké způsobil krve prolití mezi nepřátely, leč že v nejvyšší potřebě přichvátav pan Jindřich Plavenský s velikjŕm houfem jezdcův, donutil jej pustiti od boje a odtáhnouti s bojovníky svými k Žatci. Plzeňští a pan Plavenský jsouce počtem silnější táhli jemu v zápětí a mnohými na cestě harci k boji ho dráždili, až ho musili pod Vladoří upustiti. Nicméně z dopisu katolického L) Věž ti bezpochyby bývala v brány v hradr. KRASIKOV HRAD. 45 (d. r. 1422, 25. dubna) a odjinud vychází, že se páni Plzenského kraje v březnu r. 1422 ještě jednou před hradem Krasikovem položili, jeho mocně dobývajíce, a že „počínali si co hodní, nábožní lidé, jsouce té naděje, že zlého kacíře Žižku a jeho pomocníky na hradě dobudou".1) Zatím bojoval Hynek Krušina v čele svých jednotníkův a sdílel s nimi všechny nehody, které je potkaly až do konce husitské války, hradu svého však nemoha mocí dobytí, umínil jej vyplatiti z rukou kališnických, an mu císař Zikmund peníze potřebné na pomoc dáti slíbil. Výplata brzy potom se skutečně zběhla za 700 kop grošů, a císař Zikmund zapsal výplatné, jakož i 300 kop, jež byl Hynkovi dlužen za žold zadrželý a škody vzaté r. 1425 na zboži Manětínském, též mu odkázal 1000 kop za žold, za něžto 100 koni na hradě svém pro jeho obranu a aby kališníkům každé dai rozbroje aneb sváry činil, chovati měl do roka a k rozkázání hejtmana královského sloužiti.-) Již roku 1426 práva vrchní opět na panství svém provozuje, podával 20. prosince kněze ke kostelům v Domaslavi a Lestkově.3) Na hradě učinil purkrabí před r. 1426 Jana Hvozda z Horoušan a později Kunrata Borníka ze Štítar.4) Mezitím bojoval s neobyčejnou vytrvalostí v čele svých jednotníkův, s nimiž vše nehody je potkávající snášel. Po válkách husitských nelenil také, ducha jsa neúnavného. Válčil s Bavory {r. 1437) a jsa hejtmanem krajským dobyl r. 1441 hradu Skály a po dobytí Prahy r. 1448 přes věk a churavost svou počal znova bojovati se stranou Poděbradskou až do míru učiněného r. 1449 smlouvou Jihlavskou. Mezitím zastihla jej krutá rána na hradě Krasikově. Veliký požár, jenž roku 1443 na počátku listopadu vznikl, v několika hodinách větší část hradu strávil. Choť Krušinová a její divky utrpěly při tom ohni, jenž v jejich pokojích vznikl, škodu 500 kop, any jim šaty, skvosty, klenoty a nábytek shořely, pan Hynek přišel o šaty choděcí a panoše Kostepir byl nebezpečně poraněn. Pan Hynek se proto odstěhoval na hrad Zelenou horu a tu čekal, až byl hrad znova vystavěn. Ku sklonku života svého vyprosil na králi Ladislavovi pro sebe a syna svého Bohuslava všechna odúmrtí po předcích svých (r. 1454). Na panství Svamberském jmenují se tehda: hrad Svamberk jinak Krasikov, dvůr poplužný tamže se čtverým poplužím, rolemi a t. d., mlýnem, vsi Domaslav a Lom s podacím v Domaslavi, Tisvice ves celá pustá a dvůr popi. pustý.5) Roku 1454 dne 27. října Jan biskup Jeruzalemský nový oltář na hradě Krasikově posvětil. 6) Jan z Prostiboře na Podmoklech byl mu prý přítelem nejmiiejším, bez něhož starý pán ani týden živ býti nemohl; manželka Hynkova Markéta Plavenská slynula krásou a moudrostí. Hynkův syn Bohuslav se Švambcrka zasnoubil se roku 1451 s Lidmilou, dcerou Oldřichovou z Rožemberka, ještě za života otce svého, jenž věno nevěstino 2500 kop na panství Borském zapsal. Bohuslav ') Palacký, Urkundb. Beitragc I. 191. Fr. v. Bezold. K. Sigmund und die Reichs-Kriege gfgen die Husiten I 67. Srovnej tamie str. 138—142 ■) Arch. č. II. ioo. *) Lib. conf IX. D 4. ') Knihy Manětin. arch. č. VI. 49J. Týt Kunrat svídči r 1436 8. září v listě pána svého ') DD. 16., fol. 220 a 23. F r5 Jindřich Hvozd z Horoušan byl r. 1448 hejtin na Krasikově (Arch. Třeboň.). e) Arch. kapitulní. 46 KRASIKOV HRAD. byl jedním z nejznamenitějších pánův Českých tehdejšího věku; bohužel i nemálo přispěl k rozdmýchání nešťastných válek za Jiříka Poděbradského již i proto, že na zámku Zelené hoře (r. 1465) pomáhal ku tvoření jednoty Zelenohorské. Známo jest, že jednota věc svoji nedovedla, tím více však vlast krve proléváním a pleněním usoužila. Náš Bohuslav spolčil se potom s knížetem Otou Bavorským, obdržev odpuštěni od krále Jiří a počal r. 1470 válčiti do Bavor.1) Po smrti svata svého Jana z Rožemberka získal hrad Zvíkov, jenž stal se druhým sídlem rodným rodu Krasikovského, a brzo potom stal se vladařem panství Rožemberských. Maje náhradě svém purkrabí-) odstěhoval se do Krumlova. Král Matyáš Uherský učinil jej ir. 1476 svým "nejvyšším hejtmanem v Čechách, však veliká opravdovost a neoblomná přímost Bohuslavovy mravní povahy nehodila se dlouho Matyášovi, jenž sám neznaje mravních rozpakuv, podobně povolné chtěl míti také služebníky své. Sel na Bohuslava „rozličnými chytrostmi a podvody", aby mu nějakého zámku postoupil, a že mravně přísn3v Bohuslav se k takové zradě neochotným ukazoval, chtěl se Matyáš zbavit nepohodlného služebníka a vypravil do Čech (roku 1478) mladého Jaroslava z Bozkovic, jenž Bohuslava úkladně jal a do Uher zavezl. Skutek tento nad ním spáchaný způsobil náramné pohnutí ve všech vrstvách národa, nejživěji dojati byli nejbližší jeho přátelé, syn Hynek, muž rázný, jenž ihned uvázal se na otcově místě ve vladařství domu Rožemberského a Svamberk a Bor lidmi osadil, a strýc Jan ze Svamberka, mistr Strakonický; ti oba davše se hned do vyjednávání s králem Vladislavem, učinili 27. února r. 1478 konečný s ním pokoj. Na přímluvu některých pánův Českých byl Bohuslav z Uher propuštěn, načež vrátiv se do Čech králi Vladislavovi se poddal a r. 1480 úřad nejv. hofmistra přejal. V pozdějších letech věku svého žil tiše na hradech svých, nejraději, tuším, na Boru. Roku 1487 prodal horu Chlumskou ležící nad Manětinou Jakubovi, Jindřichovi a Janovi, bratřím z Vřesovic.3) Umřel r. 1490, £5. února na Boru u vysokém stáří. Pan Bohuslav byl podlé charakteristiky neznámého Františkána4) „muž slušné výsosti, všecken hnátovitý a v ramenách a v plecech rozšířený, prsou vysazených a silných, v obličeji přísný a vzezření hrozný, vlasův šedivých, v řeči skrovný, avšak pravdomluvný, v slibu věrný a drželivý. Dobrým byl milostivý, ale zlým hrozný a mstitelný; v odění byl statečný a vítězství žádostivý". Bohuslav byl dvakráte ženat s Lidmilou z Rožemberka a Konstancií Šlikovnou z Holiče. Nejstarší syn z prvního manželství Hynek zemřel ještě před otcem roku 1489, 10. června v Praze a pohřben jest v kostele sv. Víta. Byl „muž slušné postavy, na tváři snědý, vlasuv rusých, hojných a dlouhých, kostlavý a podobný k síle, smělý, udatný a Němcům velmi strašlivý, nebo je po několikráte i um.dlel, i pobil a některý čas vytrhl na ně ven a množství dobytka zajal jim". Od roku 1475 býval ženat s Kunhutou, dcerou Zdeňkovou ze Šternberka, s níž zplodil syny Kryštofa, Bohuslava, Jana, Jindřicha, Voifa a Zdeňka a dvě dcery (Markétu a Annu), jež vstoupily do kláštera Krumlovského. Bratří páně Hynkovi byli Jan (f !473> 28. června na Švamberce), Kašpar (f 1476), Jindřich (j 1523, 16. ledna). Z těchto bratří, poněvadž tři před otcem byli zemřeli, stal se Jindřich správcem všech panství Švamberských. Ten se porovnal r. 1493, 18. května s bratrovci svými tak, že obdržel Kryštof Bor, Domažlice a Rataje a z toho bratry své Opaíritl mřu, aíl Jindřich SOue KfaSikov, Zvíkov, Kaflšpefk a Kesträuy podržel. Manželka jiěho Markéta, z Rožmitálu (sestra nejv. purkrabí Zdeňka Lva) zemřela r. 1496 na Boru, dítek po sobě nepozůstavivši a pohřbena jest vedle testě svého Bohuslava. Jindřich po takové nehodě neženil se více, nýbrž věnoval se jen správě statkův a poddaných svých. Hrad Švamberk znovu opravil, aby na něm pohodlně bydliti mohl, roku 1510 kázal na něm udělati novou studnici za hejtmana Ctibora z Martic, jemuž byl dal pán r. 1508 instrukci k tomu úřadu, ač v krátkosti, však v bystré opatrnosti a prozřetelnosti.6) Rioku 1508 dal výsady městečku Lestkovu a r. 1515 Milevským na svém zboží zápisném. Ačkoliv na Švamberk přicházel, přece byl učinil Zvíkov hlavním svým sídlem. Kšaftem svým daným r. 1520, 27. září odkázal hrady Zvíkov a Švamberk Kryštofovi ze Svamberka a na Orlice, strýci svému,6) a jakož byl nadal troje kaplanství na hradě Švamberce v kapli sv. Jiří, tak nařídil o tom, aby se tomu všemu dosti dálo vedle nadání a aby tu na svátcích všech služby Boží za všechny předky konány byly. Zemřel 16. ledna 1523 na Zvríkově, načež byla mrtvola zprvu pohřbena na Krasikově, později ale v nově zřízené hrobce v klášteře menších bratři Bechyňském položena. Kryštof byl se již r. 1505, 18. května oženil s Majdalénou ze Šelmberka, kterážto často na hrad Svamberk zavítala, avšak již r. 1508, ig. dubna na Z vlkově zemřela, po čemž se podruhé ožerjiil s Anežkou Bezdružickou z Kolovrat, ovdovělou Švihovskou. Bohatstvím svým, jakož i obezřelostí a spravedlivostí ') Palackého deje lVb. 546. 2) Z úředníkův Švamberských jsou nám známi: r. 1450 Vácslav ze Slavic písař, r. 1460—1461 Zdebor Vlček z Příčiny purkrabí, r. 1465 1470 Markvart z Ulic hejtman, r. 1474 MikuláS z Příbramě hejtman, a Habart z líebilov purkrabí, r- '477 Jan Licek z Šontalu hejtman, r 1508—1514 Ctibor z Martic, r. 1514—1518 Jan Dolský z Týnce, r. 1510 Fridrich Hrádek z Hrádku, r- r525 Jan z ReicBŠteina, r. 1528—1529 Jiří z Mejtolu, hejtmanové, t. I530 Fabian z Kyrnraitu purkrabí, r. 1532—1534 Jindřich z Domažliček hejtman, r. 1534—1542 Vácslav Broum z Miřetic a r. 1544 Albrecht Zádubský z Šontilu hejtmanové (Břežan, listy Švamberské, arch. Třeboňský.) 3) Břežan, listy Švamberské *) Časop. mus. 1830, 267, 371. s) Břežan, listy Švamberské. e) Ten byl již r. 150O Lestkovským co pán jejich vyprosil privilegia, snad tehda již vládl také zboží Krasikovskému. KRASIKOV HRAD. 47 svou nabyl tehda nemalé vážnosti, pročež i byl mezi volenci, kteří nového krále volili (1525). Ostatně mnoho se nezabýval věcmi veřejnými, anobrž sobě hleděl myslivosti v lesích dalekosáhlých na svých panstvích, k čemuž i mnoho ohařův a vyželcův chovával. Roku 1530 dal stavětí na Krasikově nové příbytky, o čemž jsou v Třeboni podrobná poznamenání. Když se na podzim r. 1533 právě za příčinou velkého štvaní na hrad svůj Krasikov odebral, zastihla jej tu krutá nemoc, kteréžto podlehl r. 1534, 9. ledna prese všechnu pomoc lékařskou; tělo jeho bylo v hrobce Bechyňské uloženo. Choť jeho Anežka přečkala jej toliko 4 léta (r. 1538, 15. března) a pochována jest vedle něho.1) Kryštof měl z dvojího manželství 11 děti, z nichž jej jen 5 synův přečkalo. Ti se rozdělili tak, že obdržel nestarší Jindřich Zvíkov s Orlíkem, Ratmír Krasikov a Jan zboží Milevské. Ratmir zůstal o svobodě a nebyl účasten záležitostí veřejných. Jsa neustále churav vice miloval samotářství nežli veselé společnosti, rodného sídla pak málo sobě váživ, směnil je r. 1544, 27. března s bratrem svým Jindřichem starším (sudí dvorským), začež obdržel polovici hradu a zboží Zvikovského.-) Jindřich pak sobě Krasikova ještě méně vážil, nežli bratr jeho nic sobě nevzpomínaje, že od 300 let býval sídlem rodinným. Prodal tudíž r. 1544, 10. října Svamberk zámek s předhradim, městečka a vsi Volfgangovi mladšímu Krajin z Krajku na Točnice za 28.000 kop mls.2) Krajíř měl nemalé účastenství ve spolku, jejž učinili stavové proti králi Ferdinandovi za války Šmalkaldské, pročež musil z pokuty r. 1547, 21. srpna panství Krasikovského postoupiti králi Ferdinandovi, jenž jej směnil roku 1548 s Jeronýmem Šlik:m z Holiče na Rabšteině tak, že král jemu vložil (r. 1548) ve dsky zemské Krasikov v 10.000 k. gr. a Jeroným zase králi dskami dvorskými tvrz Šempach a hrad Hertemberk a kromě toho Kynšperk a Kraslici odevzdal.*) Jeroným odtrhl od panství ves Polžice a Pačíno, jež byly k Bezdružicům prodány, a zemřel r. 1556 zustaviv tři syny Jáchyma, Jeronýma a Šebestiána, z nichž nejmladší po otci Svamberk obdržel. Týž Šebestián oženil se s Voršilou z Vartemberka a odtrhl zase část panství, prodav v 1. 1557—1562 Manétín s vesnicemi některými. Zadluživ se prodal roku 1569 panství Krasikovské bratřím Jindřichovi Zdeňkovi a Jáchymovi ze Švamberka na KynŽvartě a Třebli. Po vykonání trhu tohoto dostal se Svamberk nejmladšímu bratru Jáchymovi, jenž byl JMC. radou, purkrabí na Chbě a pánem na KynŽvartě. Po smrti první své manželky (jež 19. srpna roku 1572 v Praze zemřela) pojal druhou manželku Sibyllu Slikovnu z Holiče, vdovu po Hynkovi Milevském ze Švamberka, která mu 23. řijna r. 1573 syna Jana Zikmunda porodila, kterýžto však již r. 1576, 3. března zemřel a v rodinné hrobce na Švamberce pochován byl. Jáchym byl pán práv znalý a dal před r. 1574 sedmdesáte sexternů (po 3 arších) nálezů na soudu zemském skrze Jana V osadila Pražana opsati.1) Jáchym byv 4 léta před smrtí presidentem české komory zemřel r. 1574, 10. listopadu v Praze. Zůstavil z prvního manželství syny Jiříka Fetia, Jana Šcbcstia?i:i a Arnošta Kašpara, kteřížto nemajíce ještě let, byli až k r. 1586 pod poručnictvim strýce svého Jindřicha ze Švamberka. Bratří došedše let svých rozdělili se r. 1586 tak, že obdržel Jiří Petr Svamberk a Bezdružice; ten k tomu ještě Gutštein a Dvory koupil a zemřel r. 1608, 6. dubna na Švamberce, dočkav se sotva 42. roku věku svého. Mimo dceru Annu Marii zůstavil nezletilé syny Jana Bedřicha a Jana Šebestiána, pročež bratr jeho Jan Šebestián všechna panství jako poručník spravovati se jal, když pak r. 1615 zemřel, spravovala je Anna Marie až do smrti r. 1619.6) Z mladých pánů zemřel záhy Jan Šebestián (r. 1624, 4. dubna na Krasikově, kdež byl položen v rodinné hrobce, bratr jeho pak držel statky Svamberk, Bezdružice, Gutštein, Trpisty a Třebel, zůstal v 1. 1618—1620 věren císaři Ferdinandovi a učiněn za to týmž panovníkem cis. radou. Po bitvě Bělohorské císařští vojáci, jižto leželi v Teplé, nevázaně chovali se v okolí a neušetřili ani rodinné hrobky pánovy na hradě Švamberce.') Když r. 1039 nepřítel kraji Plzenskému hrozil, kázali Jindřich Siik k'u u 1 u 1 £ v. 1 a polní maršálek z Hatsfelda hrad Krasikov dostatečně osaditi, aby ho Náhrobek Hynka ze Švamberka 1 ' J (t 1489) v kostele sv. Víta. nepřítel neopanoval; Jan Bedřich ochotně dával jídlo, obrok a jiné potřeby.8) ■) Té doby byla. na Krasikově velikú listovna, jíž Krištof srovnali a výpisy krátce na registra txfri chtěl. 7. toho se Jan z Mirovic vytáiel napsav, „ie se to stati neraůí, nebo listův jest víech mnoho a někteří staří, zeileli, děraví, ježto se přečisti íiikterakž právě nemohou a na některých pro sešlost liter nepoznati". (Rřeiarj.) !) DZ. 5. F IO. a) DZ. 46. D 21. *) Arch. gub : DZ. 8. M 16.; DD. 62, str. S'J5—596. Srovnej Pnm. arch. roč. X. 457—478. Volf dostal náhradou i Sedčice. 5) DZm. 45. E 7. Kryštof Elpognar z Dol. Šenfeldu byl r. 1572 hejtmanem. (Reg. k. s.) 6) DZ. 18S. A 24. arch. mus. :) Skála V. 6. 8> Arch. gub. 48 KRASIKOV HRAD. část paláce a okrouhlé bašty na Krasikově. Když byl Jan Bedřich r. 1644. 7, února s manželkou a některou čeledí odjel slavit svatby souseda svého, zastihl hrad jeho strašný požár. Hlásný na hradě chtěje masopustu užiti, kázal ženě své upéci koblihy, a ta sobě tak nepozorné počínala, že rozpálené máslo vyskočilo, a oheň v několika hodinách celý hrad i západní část předhradí zapálil. Pán vrátiv se musil bydleti ve dvoře poplužném na patě hradské, ani zatím v hradě sem a tam zpustlá stavení prkny tak tak přikryli. Tři léta později vtrhl švédský nejvyšší Vchynský s 600 jezdci a stem vozův do Plzeňska, vytloukl Stod, Chotěšov a jiná místa, obrátil se potom na Stříbro ku Plané a pana Jana Bedřicha s nejvyšším Metternichem a paními k Plzni jedoucí zajal. Vzal je s sebou do Teplé, kde 20. června přibyl, a z tamějších zásobáren 400 strychů mouky, 400 str. ovsa, 20 strychů ječmene, 20 str. pšenice a 500 str. sladu mocí odňal, pak odtud odcházeje zajaté své jen na velké prosby a za velké výkupné propustil. V srpnu téhož roku švédský vojvoda Wrangel sešlý hrad osadil 300 jezdci, kteří se tu zahradivše okolí nelítostně plenili. Aby se toto přerušilo, nařízen jest cis. nejvyšší Ľanov s tisícem mužův. Nejvyšší shledávaje, že by nebylo možno hrad dobře osazený ztéci, lesť sobě vymysliv, dne 14. srpna dvě třetiny lidu svého v blízkém lese ukryl, s ostatkem však táhl kolem hradu. Nevědoucí o tom Švédové ledva nepřátele uviděli, rychle vysuli se z hradu a na malé vojsko se vrhli. Tak to byl Lanov čekal. Ustoupil k hradu v největším nepořádku, jak se zdálo, vlákal obelstěné Švédy do zálohy, kdež jich 100 usmrceno, 50 zajato a ostatní na útěk obráceni. Pět dní potom (rg. srpna) dobyli císařští druhého hradu Švamberského Třeble a jej spálili, tak že Janovi Bedřichovi z toho poplenění obou panství nesčíslná škoda pošla. Jan Bedřich ženat byl s Marií Majdalénou, purkrabínkou z Donina, jež mu darovala jedinou dcerku Marii Františku. Dítě toto zemřelo mu r. 1634, 7. října a tím mu zanikla naděje miti potomka aspoň po přeslici. Roku 1638 dal v kapli zámecké velký oltář postaviti, a když byly v již řečeném požáru r. 1644 zvony na kapli se slily, daroval k ní r. 1652 ještě lepší zvony. Městečku Černošími skorém zcela zbořenému vymohl u císaře Ferdinanda III. (r. 1654, 15. dubna) trhy výroční a téhodni a posledním pořízením svým založil tamže špitál pro 3 starožitné muže a tolikéž žen, jimžto kázal vydávati z panství Třebelského Bezdružice. KRASIKOV HRAD. 49 ročně 60 fl. hotových, 24 str. žita a měsíčně 1 str. ječmene, '/2 str. pšenice, str. hrachu a zlatý jeden na koupeni masa. Spálený hrad Švamberský nemohl však znova postaviti pro válečné strasti a nedostatek peněz na panství nejvýš popleněném. Nicméně opravil dvůr pod hradem použiv k tomu mnoho kamene ze zdí hradských, čímž přispěl nemálo k většímu pobořeni. Jan Bedřich zemřel r. 1659, 10. ledna jakožto poslední z této linie Kynžvartské, kterážto pocházela od Jana syna Bohuslavova, a rodinná hrobka již žádného z rodu Kjrasikovského nepřijímala.1) Pozůstalá vdova Marie Mandalčna, purkrabínka ss Donina, nadala r. 1659, 3. března za manžela svého služby Boži při kostele Švamberském, kteréžto posud faráři okolních vesnic slouží. Panství Svamberské s Bezdružicemi, Trpisty, Třeblí a Gutšteinem prodala později c. k. komoří Janovi Kryštofovi Ferdinandovi hraběti z Heiscnštejna, svobodnému pánu na Staremberce, který byl ženat s Marii Františkou hraběnkou z Vrtby a Třebel r. 1677 hraběnce Kolaltovské prodal. Dcera jeho Zuzana Antonie dána byla za c. k. radu nad apelacimi Jana Josefa říšského hrabete z Vrtby, pána na Cebivě, jenž se skrze ni dostal k držení Švamberka a Gutšteina. Kázala r. 1707 kapli hradskou obnoviti a třetím zvonem opatřiti, mimo to i pro budoucí paměť erb svůj a manžela svého nad vchodem kaple zazditi. Hrabě z Vrtby stal se r. 1704 presidentem nad apelacimi ar. 1712 nejv. purkrabí. Prodal r. 1712 panství Svamberské a statky Gutšteinský a Cebivský říšskému knížeti Maximilianovi Karlovi z Levenštcina a Werthcima, jenž je sloučil s panstvím Bezdružickým. ') Připomínáme, že Balbin (1681) vzpomíná bílé paní, jeř se prý na hradě Krasikově ukazovala, kdykoliv měl někdo toho rodu umřití, a že Se také ukázala, když poslední z toho rodu bratři zemřeli; ještě prý i slýchal, že se dědicům jejich a držitelům hradu Švamberského za ieho řasu ukazovala. fMiscell. III. iqi. tak i ufed nim Chanovskv-1 Zbytek kamenné obruby dveřií na Krasikově. Hrady a zámky České xiii. Gutštein od západu. GUTŠTEIN HRAD. říceniny hradu Gutšteina jsou jihozápadně od Bezdružic v krajině lesnaté, plné strží, schovány jsouce za stromovím tak, že je jen šedá věž jich prozrazuje. Před nimi je ovčín a dvůr, od nichž jde stará vozová cesta ke hradu, něco níže mezi smrčím položeného. Před samým hradem sužuje se pláň, na níž dvůr stojí a vybíhá v táhlý ostroh, který se ku konci něco rozšiřuje. Zde na nejužším místě byl prokopán ostroh příkopem, do skály tesaným, jehož útesy z obou stran posud viděti jest; později však vedli cestu ode dvora na svahu hory do přikopá, jej také z části vyplnili a tak se skrze něj zatáčí cesta k východu. Gutštein byl rozdělen na hrad a předhradi. Jakožto památnost na přcdhradi objevuje se sklep ve skále vytesaný s velice vylámaným otvorem, kterýžto sklep jest snadno přístupný. Nad tím sklepem na skále stával dříve bezpochyby dřevěný srub pro obranu. Od toho sklepa táhnou se na jižní straně předhradi skály srázné jako přirozená hradba. Sice jest předhradi rovná prostora, suchou travou porostlá a jehličím posetá, na níž jen dřevěná staveni bývala. Od zadního hradu odděleno jest příkopem, též ve skále vytesaným, ale již tak mělkým, že se pohodlně do hradu přejiti může. Hrad založen jsa do nepravidelného čtverhranu zavřen byl na všech stranách pevnými hradbami, nyní mechem porostlými. Z první prosté brány nezbylo nic, než holé místo, kde stávala. V levo (jižně) od ní přistavěno bylo veliké čtverhranaté staveni, jehož jedna strana (východní) k příkopu byla samá skála, zdivem zarovnaná (doposud je tam vysoké skalisko). Na jižní straně venkovské jest velké okno, jak se zdá, teprve v 16. věku vylomené a pak zarovnané. Severní a západní strana se docela sesuly, protože tu byly zdi tenčí. Za starých dob tu byla holomci světnice a byt vrátného. Za tímto stavením je dvůr až k příčné zdi, která ostatní hrad odděluje. Odtud k západu jdouc přichází se zase do čtverhranatého staveni mezi palácem a hradbou bez oken, zdí hrubých a pevných, (tUTŠTEIN hrad. 51 jehož Vjchodni a západní strana se skorém docela rozvalily. Potom následuje parkán nebo dolní plac do ostrého rohu vybíhající, kdež jsou zvenčí vysoké hradby a srázy hradiště, tak že byl hrad na této straně nedostupný; nicméně bylo i o to postaráno, kdyby se sem nepřítel jakoukoliv cestou dostal, aby pakici neškodil; neb palác měl vysoké zdi, okna teprv ve výšce a v dolním oddělení všude střílny. Jak se chodívalo do paláce, nelze již poznati, poněvadž druhá brána se sesula a nyní již nelze vystopovati, byla-li v přízemí neb nahoře; každým způsobem se do paláce stoupalo. Vstoupíce do paláce od východu, máme po pravé straně skálu, na niž věž stojí, v levo zeď dole se střílnami, nahoře s velikým a menším oknem; na velikém levém okně jest omítka a známky hrubé malby. Zde totiž byla světnice ze dřeva a dvéře k ni šly od západu. Před sebou k západu uvidíme starou zeď částečně s omiítkou; dole u země jest branka, nahoře v prvním poschodí obyčejné dvéře posud s dřevěným prahem hořejším. V této místnosti sklep, ve skále vytesaný, otvírá na nás svůj jícen a pozorovati můžeme taiké zbytky schodů, jak se k němu chodívalo. Za tímto čtverhranatým oddělením je dlouhý obdélník, v jehož přízemí jsou střílny, v prvním poschodí, jehož severní strana se sřítila, široká okna, na východní straně dotčené dvéře a ve zdi výklenek Plán hradu Gutsteina. Vysvltleni plánu: I. příkop a cesta; 2. predhradí; 3. sklep; 4 místo první brány; 5. holomci světnice; 6. dvůr; 7. druhá brána; 8. parkán; 9. palác s velkou věží. ještě obílený. Odtud se chodilo do věže. Přistup do vedlejšího severního oddělení byl z prvního poschodí dveřmi,'nyni se musí po zdech přelézati. Nahoře přijdeme totiž na dvorec, na jehož zápaidni strane pozorujeme jen samé střílny, poněvadž tato strana ven hledí. Na ostatních kusech zdí není nic paměti hodného. Severně odtud bylo stavení ze dvou odděleni se skládajíc; východní část stoji u věže, západní na kraji hradby; z onoho se také do věže chodívalo. Staveni to mělo kromě přízemi tři velmi nízká poschodí. V přízemí jest jediná nevelká vyhlídka na venkov. (Mluvíme tu jen o severní stěně, poněvadž se ostatní velice rozvalily.) V prvním poschodí jest střílna, v druhém dvě střílny, ale na rozličnýich místech, a ve třetím dvě okna. V hořejších částech se spatřují také zbytky omítky. Velká vlé jest hmotný čtverhran, jehož rohy jsou zakulaceny. Není druhé takové věže. Položena byla východně, jsouc nejen záštitou paláce a posledním útulkem páně, nýbrž i tak výhodnií stojíc, že byla hlavní překážkou těm, kteří by mezi první a druhou bránu vnikli. V novější době pokoušeli se o to na dvou místech východní strany, aby se do ní prolámali, ale jen na jednom místě se to povedlo a tak nedostatečně, že touto derou jen břichem prolézti lze. Jeden vchod šel do ní na západní stríině z půdy vedlejšího domu a prolomen byl později; délka průchodu svědčí o velké hrubosti zdi, o níž i pirůlom dole svědectví vydává. Druhý starý vchod jest na jižní straně. Pozorovati lze na něm pěkné těsné obložení v gotickém slohu, patníky pro zvoditý most a rámec okolo dveří čtverhranatý, do kterého most zapadal. Kromě střílen věž jiných oken neměla. 7* 52 GUTŠTEIN HRAD, Při dvoře Gutšteinském jest čtverhranaté staveni s baštou, které nyní upraveno je.-it, dříve tu bývala sýpka. Hrad Gutštein povstal v sousedství velikého zboží, které měl blahoslavený Hroznatá, z rodu knížecího pocházející. Z tohoto velikého majetku dostalo se strýcům jeho jen okolí Gutšteina nevelké a statky v okolí Všerub a Plas, jež se rozrozením jich drobily. Jak se zdá, byl předkem Gutšteinských pánů Jetficli z Krašovic (1232—1252), za jehož syny pokládáme Jetřicha (1263—1313) a Sezimu (1268—1284) odludž. Od tohoto pocházeli páni z Vrtby, ICrašova, Fusperka a Bělé, od onoho, tuším, Gutšteinové a páni z Frumšteina. Zdá se, že Jetřich sám hrad Gutštein založil. Soudíme z toho, že r. 1319 Vyšemír, opat Teplský, r. 1319 tři vesnice Jetřichovi s Gutšteina a synu jeho Sezemovi na 10 let pronajal.1) Odtud až do r. 1369 nic o Gutšteině nevime. Tehda žili tři bratří Jati, Jetřich a Puta, kteří r. 1366 faráire do Lišťan podávali. Puta držel r. 1379 Gutštein samotný a k němu vsi Hradiště, Břetslav a Lišťany, ale odtud že pak byl na Brodě a konečně na Trpistech soudíme, že Gutšteina postoupil Jetřichovi, který také Všeruby držel a po r. 1417 zemřel.*) Synové jeho byli Eurj.in (1413—1462) a Jan starší (1419—1452). Onen sídlil na Rabšteině, ale získal Nečtiny a jiné velké statky, psávaje se seděním na nich, tento držel Bělou. Z toho, že Jan r. 1433 do Sipína podával a r. 1439 výslovně se seděním na Gutšteině nazývá,3) souditi lze, že Gutštein držel, sice byl r. 1427 Burjan jeho pánem. Za nedílnosti obou bratří se stalo r. 1422, že podobojí hrad jich Gutštein oblehli, ale, tuším, nedobyli.1) Gutštein v 15. století neměl žádné důležitosti. Burjan, který jej před svou smrtí drile], bydlíval napřed na Rabšteině, od r. 1449 na Tachove a Nečtinách a od roku 1455 na Nečtinách. Také syn jeho Nádvorí hradu Gutšteina. •) Archiv Teplský (starý kopiiř) Karlik, Hroznatá 23. *) Bernau, lili. conf *) Arch. Lounský. ') Bartošek. GUTŠTEIN HRAD. 53 Burjan *Bokatý« psával se seděním na Nečtinách, ač mnoho jiných a velkých statků držel. Týž zemřel okolo r. 1489, zůstaviv z manželství Zykuny z Ortemburka syny Kryštofa, Jindřicha, Jetřicka, Voifa a Jana. Kdo z nich Gutštein za díl dostal, není nám známo, ovšem jej měl naposled Volf, jenž r. 1545 zemřel. Syn jeho Viktoryn prodal r. 1549 zámek Gutštein s vesnicemi Hanušovi Elpognárovi z Dolního Šenfrtdu, jenž jej k panství Bezdružickému připojil.1) Jako jeho část ztratil Gutštein všechnu důležitost a, jak se zdá, byl opuštěn a spoustě zůstaven. ») DZ. 9. C iO Na Gutšteine. Vchod do zámku v Bezdružicích. BEZDRUŽICE HRAD. lodinu cesty daleko od velebného Krasikova na výšine, kterouž lze z daleka spatřiti, 1 rozkládá se nevelké město Bezdružice, nad nímž se vypíná na návrší zámek, ovšem také I z daleka již viditelný.1) Pod horou na jejím úpatí stojí poplužný dvůr. Bývalý hrad neb nynější zámek stojí na návrši podlouhlém, jehož vrch má vejčitou podobu a sedlem na I dvě části rozdělen jest. Jde-li se z náměstí do hradu, chodívá se cestou k severozápadu; nahoře se cesta dělí, ana jedna jde rovným směrem skrze dotčené sedlo přes návrši, druhá jde směrem jihozápadním ke hradu. V pravo od tohoto sedla jest vršek na způsob starých tvrzišť, strmě spadaje k jednomu staveni dvora, nad nímž samým stojí. Zdá se, že na tomto vršku, na němž roku 1883 kříž postaven, bývala bašta k ochraně hradu. Na ten čas je tu kamení dosti, ale nižádná známka zdí, a toliko jedna vyvýšenina a vedle prohlubeň jako od studně neb věžiště. Hrad rozdělen byl na dolní ohradu a horní hrad. Onano šla kolem horního hradu dokola a obsahuje nyní z části mís.nosti obydlené, z části jen pastviště anebo suchopar krátkou a suchou travou porostlý, jako se také na svazích návrší spatřuje. Dotčená cesta k zámku děli se totiž před samou nynější zámeckou branou, rovně jče do zámku a v pravo jde na výstupek hory, odkudž lze po rovině jiti po celé severo- ') Pomůckou: Bernau, Album I. 205 BEZDRUŽICE HRAD. 55 západní a jižní straně zániku a tak projiti dolní ohradu okolo celého horního hradu, z něhož viděti jen několik kusů zbořených zdí. Jest to stará cesta do hradu, která šla volně do kopce a okolo horního hradu až zase k severní straně. V bývalé dolní ohradě stojí stavení novějšího původu s malými okny aneb s velkými zastavěnými, jehož městská strana je pěkně upravena. Při témž stavení na zad jsou dvě staré věže okrouhlé, cibulovitými báněmi pokryté. Nynější brána a celé staveni v tu stranu k městu postaveno jest ku konci 17. neb počátku 18. věku a má proto i přiměřenou úpravu. Nad branou jest c. k. orel, poněvadž se v témž stavení okresní a berní úřad nachásejí. Brána udělána jest (r. 1772) ve věži přistavěním nevkusného pilíře a zdi rovné. Pod stavením jsou staré sklepy. Vstoupí-li se skrze průjezd, lze spatřiti dvůr malý, šestihranatý, ale nepravidelný, v němž v pravo a v levo jsou kolonády. Tento dvůr má starožitnou tvářnost kromě zdi naproti bráně, která z 18. století pochází. Skrze stavení po schodech lze přijíti do druhého dvora. Zde jest schodiště hranaté, v němž viděti známky, jak schody byly zasazeny. Na zdi západní jest drahně krakorců, ze tří kamenů se skládajících a velmi silných, na nichž položena bývala pavlač, vedoucí do horního hradu. Zeď tato jest z části stará a kde je staré zdivo, zůstaly krakorce, a kde v pozdějších dobách opravovali a znova stavěli kusy této zdi, jsou krakorce odstraněny. V staveních okolo toho dvora jsou skladiště. Z r. 1711 zachoval se nám popis zámku takový: Zámek Bezdružice na hoře ležící obsahuje na jedné straně nove staveni, v němž u vchodu prostranný sál s vlaským komínem, naproti světnice a komora a nad tím 2 jiné světnice, komora a tabulnice. V horním poschodí jest 5 světnic k topení, pak síň a dřevěná chodba, kterouž se přichází do druhého nového stavctii, v jehož dolejší části jest světnice, sklípek a síň, v horní světnice, komora a sin, a ve střeše bicí hodiny. Starý zámek od tohoto stavení oddělen jest dvorem, v němž se nacházejí sklep a pekárna. Nachází se též v dolní části starého zámku 5 dobrých, suchých sklepů, s prostrannou kuchyní a dvoje sklepy nad sebou. V horním poschodí, do kterého se ozdobným šnekem vstupuje, jest 7 nedostavěných, novými zdmi oddělených světnic a velký sklep. Ostatek jest zřícenina, ve kteréí začali střechy snášeti a zdi bourati.1) Bezdruhova čeleď se tu před dávnými doby usadila. Roku 1227 tu byla ves, kterou Kojata Hrabišic Vojslavovi a Bohuslavovi odkázal. Když roku 1330 Vyše?nir z Bezdružic dvě zeme v Nové vsi klášteru Teplskémj prodal,-) bezpochyby tu již hrad stál. Bušek z Bezdružic připomíná se roku 1360 v pamětech Teplského kláštera, r. 1375 jako patron kostela Čelivského a r. 1379 naposled.3) Harantově z Polžic měli jej ze jednoho ze svých předkův, a to vším právem, neboť kohouta za klenot nosil. Asi r. 1330 koupil Bezdružice Purkart z Kolovrat, jenž náhradě zdejším s dvojím poplužim a vsi Potíně Bonuši, manželce, věnovaL*) Týž Purkart, jehož potomci nazváni byli Bezdružickými z Kolovrat, zemřel r. 1410, zůstaviv syny Purkarta, Alše a Janka řečeného Kobík. Aleš seděl na Opočně, kdež před r. 1424 zemřel. Bratří jeho drželi Bezdružice a stáli po straně jednoty Plzenského kraje, věrně sloužíce králi Zikmundovi proti ítraně pod obojí. Naposled se připomínají r. 1426. Purkart měl syny Jana a Albrechta, z nichž tento (f r. 1490) z počátku Bezdružice s bratrem držel, ale později odděliv se Opočenským statkem založil na něm Nový hrad a stal se předkem Novohradských z Kolovrat. Jan, který se od roku 1447 připomíná, byl r. 1447 vyslán poselstvím ke králi Bedřichovi a r. 1454 obdržel od krále Ladislava všechno odúmrtni právo na hradě Bezdružicích. K jeho prosbě král Jiří (r. 1459) ves Bezdružice za městečko povýšil a trhy, pranýřem a šibenici daroval. Byl pán přísně katolického smýšlení, ale nežli se rozhodnouti mohl, na kterou stranu se má postaviti, zemřel r. 1467. Synové jeho byli Purkart, Jetrick, Jiří, Vácslav a Jan. Purkart šel mezi bosáky (1481) a jmění své mezi bratří rozdal. O Janovi se málo ví. Vácslav obdržel purkrabství Vyšehradské a vyženil Kosátky a Jetřich nabyl statku Buštěhradského. Bezdružice zůstaly Janovi, obyvatelům městečka odpustil ospy a dal práva, aby o statcích svých řídili. Držel se stranou katolickou a se šlechtou stál proti městům. Posledním svým pořízením odkázal Bezdružice manželce své Elišce z Fictum do života aneb stavu změnění a po ní se měly dostatí Janovi, strýci synu Jetřichovu, avšak čekanec tento padl roku 1526 u Moháče a Jiří jej ještě dvě léta živobytím přetrval. Nápadu na Bezdružice dočkal se tedy teprve Jetřich, syn Janův, po r. 1533, kdež Eliška ještě žila a svobody městečka potvrdila. Ujav Bezdružice r. 1540 ihned je prodal Hanušovi Elpognárovi z Dolního ŠenfelduJ) Nový pán potvrdil r. 1559 svobody městečka již poněmčeného německým jazykem. Po něm následovali synové Jiří a Kašpar, kteří oba před rokem 1569 zemřeli. Protože statek jejich byl zadlužen, ') DZ. 155. C 17. ') Reg. í 333. III. 644. 3) Lib. conf. berné. *) Jiredek, Cod. jur. Boh. II. 2, 344, s) DZ. 2. B 20. 56 BEZDRUŽICE HRAD. Portál v zámku Bezdružickém. staveni přeneseny vrchní úřady z Krasikova. c. k. úřady mohly býti umístěny. prodán k dobrému nezletilých sirotkův r. 1569 Jáchymovi ze Švambcrka na Rabšteině a Kynžvartě. Tím nabyl Jáchym také statku Gutšteina, a protože v ty časy také Krasikov koupil, všechny tři statky v jedno spojil. Bezdružice měli odtud společné držitelé s Krasi-kovem až do r. 1693. Tuť po smrti Jana Kryštofa hraběte z Hcissenštdtta tři jeho dcery se rozdělily. Zuzana, vdaná z Vrtby dostala Krasikov, Marie Kateřina Bezdružice a Marie Eliška Gutštein.1) M. Kateřina vdaná Rogen-dorfova prodala Bezdružice (r. 1697) Jiřímu Jindřichovi svobodnému pánu Stadiónoví, děkanovi kapitul v Bamberce a Vircpurce.s) Tento je zase prodal r. 1707 M. Gertrudé kněžně Berlepšové. V této rodině zůstaly jen čtyři léta a pro dluhy hraběte Petra Filipa Berlepše přišly do odhadu (r. 1711) a od věřitelů prodány roku 1712 Maximilianovi Karlovi knížeti z I.owenšteina. Tento získal také Krasikov, Cebivo s Gutšteinem a drobné statky, které v držení potomstva jeho až po nynější dobu zůstaly. Starý hrad již okolo r. 1710 byl bořen; když pak roku 1770 panství pronajato, přestavovány a rozšiřovány v letech 1772—1770 ještě stojící části a plodem tehdejší nedokonané činnosti je to, co ještě dnes stoji. Do tohoto Roku 1848 daroval kníže Karel Tomáš zámek obci, aby tu Falštein hrad. íi potoce títerském hodinu cesty daleko od Bezdružic spatřuje se velmi zajímavé hradiště. Od Střibrské silnice za Novou vsí odštěpuje se silnice pěkně stavěná, vedena mezi borky znenáhla dolů, pak mezi stráněmi až ke Starému mlýnu, ležícímu při dotčeném potoce pod Potínem. Nad tímto mlýnem přes potůček, v létě vyschlý, stával na vysokém skalisku hrad Falštein. Od pláně totiž, z níž dotčená silnice k mlýnu se odštěpuje, táhne se široké návrší, jež se nad mlýnem zužuje a dvěma ostrohy, skalnými útesy k potoku spadajícími se končí. Na levém z nich, který je nad samým mlýnem, stála snad nějaká dřevěná vížka neb hlídka jen proto, aby nikdo blízko hradu usaditi se nemohl; sice tu známek opevnění není. Druhý ostroh jest větší a nesl před věky hrad rozdělený na nevelké předhradí a hrádek. Od pláně oddělen býval hlubokým příkopem, který se táhl do čtvrťkruhu. Na venkovské straně podle příkopu jde násep. Předhradí za příkopem má podobu půlměsíce; jest dosti dlouhé, ale úzké, tak že stavení zde umístěná byla malá a těsně při sobě. Mezi předhradím a hrádkem byl příkop; nebyl tak hluboký jako předešlý a proto jest nyní dosti mělký. Hrádek byl podoby vejčité a na třech stranách nedostupnými skalami zpevněn. Ulici ve skále vytesanou rozdělen jest na dvě části, z nichž menší je na přední, většf na zadní straně. K čemu tato skalní ulice byla, není sice zřejmo, ale domysliti si lze, že byla překlenuta a obsahovala sklep. Nad tím stávalo zděné stavení věžovaté, z něhož ještě okolo roku 1880 zdi viděti bylo, ale poněvadž neměly základu, stojíce na holé skále, rozdrobily se a se skal sesuly. O dějinách hrádku tohoto kromě samého jména nic nevíme. Okolí jeho bývalo příslušenstvím buď Krasikova, neb Bezdružic aneb Gutšteina. V 15. století když tu bývaly boje náboženské, snad se tu nějaký protivník usadil anebo pán k obraně zboží hrad vystavěl. Pánům z Gutšteina pošlosti Trpistské dostal se postoupením skrze listy. Když r. 1460 Jetřich z Gutšteina na vesnicích okolních manželce své věnoval, zaznamenal jako jmění své potok, který teče od Falšteina a nad Falšteinem,8) což vše byl na svůj díl obdržel. Snad byl posledním, který na Falšteině bydlel; neboť později všecek jeho majetek patřil ke Gutšteinu. ') DZ. 79. F 16. a) DZ. 404. K 22. *) Rel. tab. II. 296. Nádvorí zámku v Bezdružicích. TVRZE V OKOLÍ BEZDRUŽIC. městečku Lestkovl byla tvrz ode dávna. Záhy se u-adila zde větev pánův ze Svamberka. Hlavni větvi sídlící na hradě Krasikově zůstala také nějaká práva na Lestkově, jakož i zde podržela část podací kostelního Praotec větve Le&t-kovské Neostup z Lestkova žil v první polovici 14. sto], a byl již r. 1360 mrtev, syn jeho Ratmír žil r. 1360 (Arch. Tepl) a ještě r. 1394, kteréhož (jako před tím r. 1375) spolu podával kněze ke zdejšímu kostelu. Po něm zůstali tři synové Jindřich Labut, Bav&rekzeŠvamberka, potom seděním na Slavicích a Bělé, a Ncostup, později probošt Týnský na Vltavě a kanovník Vyšehradský Žádný však z těch bratří potom na Lestkově nevládl, nýbrž Jan Rulant ze Švamberka, jenž r. 1307 polovicí podací kostelního zdejšího držel, podával pak později kněze až do r. ^14, byv před tím také poručníkem mladých pánův Krasikovských. Za husitských válek osadil zboží Lestkovské Hynek KruSina ze švamberka a r. 1426 sám právo ke kostelu zdejšímu podávati vykorával. Vládu s ním sdílel také bratr jeho Bohuslav, nežli se octl v zajetí táborském. (Lib. conf.i Po uplynutí válek husitských držel Lestkov Jindřich Bavor ze Švamberka, syn Bavůrkův s Markétou z Valdšteina zplozený. Na statku Lestkovském vyprosil si r. 1456 na králi Ladislavovi všechny nápady, jež králi po komkoliv patfiti mohly. (DD. 16, f. 222.) R. 1463 nacházel se v tuhé rozepři s Jindřichem z Plavná tento zajisté vpad do okolí městečka Lestkova, učinil Bavorovi velkou škodu braním a zajímáním dobytka na poli, čehož si škodu pán Lestkovský 300 hřiven stříbra pokládal. (DD 19 p. 323.) Jsa již obstarožitný r. 1475 odkázal konventu minoritBv ve Stříbře z kopy 26 gr. a čtyry prostice soli platu ročního v Kozolu-Hrady a limity České XIII. pech 2a duše děda, strýce Neustupa, otce, mateře, bratří, sester a jiných předkův. (Arch. bibi. Praž.) Po Jindřichovi připadl Lestkov ke Krasikovu. Pod Krasikovem jest ves Kokaiicc (již r. 1227). Na tvrzi zdejší seděla v 15. st. větev rodu Švamberského a to ta, která také zboží Třebelské držela. Na počátku 15. stol. seděli na Kokašicích a Lomci Hynek a Jan bratří Hanovci a máti jejich Froze. Asi r. 1413 zemřela Froze máti obou. po níž provolány jsou tvrz v Kokašicích a dědiny v Lomci za odúmrti královské; dědiny ty si vyprosil r. 1413 Bavor ze Slavic, nesetkávaje se s odporem se strany dědičných držitelův, jakožto manství hradu Vyšehradského. Brzo potom zemřel také Hynek Hanovec a zboží jeho všechno přes odpory Jana bratra nedílného uděleno r. 1414 Humprechtovi z Kocova k manství Vyšehradskému. Po husitských válkách seděl na Kokašicích a Lužanech Jindřich Hvozd s Hor u S art. Po jeho smrti spadly Kokašice na krále a uděleny r. 1459 králem Jiŕim Vdcslavevi z Lochmic a Jindřichovi z Krásného dvora. Z dalšího průběhu věci té jen to známo jest, že r. 1461 oba výprosníci přes odpory Buškovy z Horušan na Lužany zvěděni jsou. Kokašice snad již tehda patřily k hradu Krasikovu. V listinách trhových téhož panství v 16. stol. čte se vždy ves Kokašice. Rel. tab. I 102, DD. 15, f. 186, 484, arch. č. V. 189, III. 483, DD. 16, f. 229 a 23 H 14.) Mezi Lestkovem, Černošínem a Bezdružici leží ves Lom, dříve i Lomec řečená. Na zdejší tvrzi seděl r. 1379 Hynek, snad otec bratři Hynka a Jana ze Švamberka. Děje Lomce okolo r. 1413 společné jsou s Kokašicemi. R. 1454 patřila již celá ves ke Krasikovu. (Berná 27, rel. tab. II. 103, DD. 15, f. 184.) 8 5« TVRZE V OKOLÍ BEZDRUŽIC. Ves Olin patří k osadám starším, neb podle něho nazýval se již r. 1237 Štěpán z OHna. Vladyky z Očína stejného původu byli s vládykami z Hrádku, ze Slavic a j. Soběslav s Olina měl r. 1357 hlas podad při kostele KozolupBkém. Jeho asi potomci byli Chval s Olina, Entmlr odtudž a Drsdéř s Olbramova, kteříž nemohouce se r. 1395, 18. prosince b ostatními kollatory kostela Kozolupského srovnati, podávali jiného kněze, však s nim propadli. Chval byl vSak r. 1379 samotným držitelem Očína a koupil již r. 1380 s Příchovskými tvrz Příchovice, r. 1395 s dovolením krále Vácslava vstoupil ve spolek se sirotkem Matěje z Klukovic. Posléze r. 1405 vešel v držení blízkých Slavic, po nichž se také psával, a jež, tuSín, prodal pánům ze Svamberka. Z rodu toho žil ještě r. 1487 Jen Soběslav s Olina, když rodná tvrz již byla vyšla z držení rodu původního. (Lib. cent, Berná 28, DD. 13, f. 124, rel. tab. I. 560, arch. Orlický.) R. 1544 patřila tvrz pustá OCín ke statku Erpužickému. (DZ. 250. G 17.) Krsov jest blíako Bezdružic. V 1. 1380 —1383 jej drželi bratří JaroS a Jaroslav. Vlach a Krsova bránil r. 1420 hrad Krasikov s pány ze Svamberka. Král Zikmund zapsal mu proto r. 1421 ves Brod. R. 1455 dräel Krsov Jan Turné s Libttic. R. 1478 byl mrtev i s dcerou Bonuší, a Jetfich Bezdružický z Kolovrat vyprosil si odúmrf na tvrzi, dvoru a části vsi. Obdržev to zboží, připojil je k Bezdražicům. R. 1545 se tvrz ještč připomíná. (DD. 13, f. 110, 118, arch- kapitulní, kopiář Kladrubský, arch. Třeboňský, DD. 16, f. 22S.) Vč vsi Skupci jihóvych. od Bezdružic stávala tvfž za dávných dob. Odtud se psali r. 1364 Sulík, syn n. Sulíkův, a r. 1379 Jetřieh. R. 1404 a 1412 jej držel Jaroslav s NlSova. Potomek jeho Jan připomíná se v 1.1446—66 jako držitel zdejší tvrze. R. 1502 držel ji MikuláS s Slatiny a prodal ji před r. 1510 Jiříkovi Vik-hartovi » Šantrva, který ještě r. 1538 žil, ale r. 1545 již byl mrtev. Měl tři syny, z nichž Jan nejstarší Skupeč ujal. Týž zemřel r. 1568 zastaviv nřkolik synů. Z těch zostali tu naposled Petr Pavel a David a prodali Skupeč r. 1589 sestře své Anně Myškovi x Šanema. Tato vdala se po druhé za Jakuba Podmoklského s Pro-ttiboře a jemu r 1É08 všechen svfij statek darovala. Tento zemřel r, 1640 dočkav se velikého stáři. Potomky jeho byli čtyři bratří, z nichž Jan Vilem r. 1652 Skupeč ujal. Nástupcem jeho byl Jan Bedřich WinĚltr 1 Heinsfeldu, ale prodal týž statek r. 1670 Kryštofovi Jindřichovi bratru svému. Později náležela Skupeč Stein-bach&m s KranichSteina, ale r. 1711 již patřila k Bezdražicům. Té doby tu ještě stála kamenná tvrz. (Arch. Teplský, berná, kopiář Kladrubský, arch. bibl. Praž., Plzeňský, manské knihy Křivoklátské, dsky zemské.) Ves Zddúb (jihozápad, od Bezdružic) byla r. 1379 mezi několik vládyk rozdělena, z nichž se Jindřich, Ješek a Bcneda připomínají. Otík ze Šontálu získal Zádub okolo r. 1402 a stal se pradědem Zádubských se Šontálu, kteří ještě za naší paměti žili. Potomek jeho byl Jan, jenž r. 1449 proti Sasům vytáhl a ještě r. 1466 žil. R. 1506 připomíná se týž aneb jiný Jan. Asi okolo r. 1530 zdědili Zádub bratří Volf, Šebtstian a Albrecht, z nichž nejstarší se oddělil penězi a ostatní dva držíce Zádub se i o něj rozdělili. Albrecht přečkav bratra odkázal Zádub r. 1551 strýci svému Mikuláši. Tento uvázav se v něj sedil tu ještě r. 1579. Synové jeho Šebestián a Jiří prodali Zádub r. 1613 k panství Švamberskému a Bezdružickému. (Berná 23, staré knihy Stříbrské vPizni, arch. Drážďanský, Třeboňský, arch.C. VI. 126, dsky zemské.) Jižně od Bezdružic jest ves Cebiv s velkým zámkem, kterýž stojí na místě tvrze. Ves stála již ve 12. stol. a patřila klášteru Kladrubskému. R. 1379 seděl tu vladyka Hrděbcj. V 1. 1487—1531 držel Cebiv Jiřík s Záduba, ale brzo potom (před r. 1533 dědil n r. rr ,1 .... 1 - 1 r ■ - ____— i-— yan urzaer z nraaau znozi 1010 a viozu ai je r. i 54J v **BUu vené dsky zemské. Žil ještě r. 1559, kdež manželce věnoval r. 1569. Asi v tu dobu zemřel, zastaviv syna Vácslava, který však ho brzo smrtí následoval. A protože Jiřík, syn jeho, po r. 1579 zemřel, dostal se Cebiv Evě, sestře Vácslavově, a manželu jejímu Jindřichovi Strofetickimu se Strojetic. Ttnto zemřel r. 1603, zůstaviv syny Jana Jindřicha a Adama Jozefa. Onen ujal Cebiv, jenž měl odtud stejné pány s Křimicemi a byl v držení hrabat z Vrtby až do r. 1712, kdež přikoupen k Bezdružicům. Před r. 1657 vyhořela tvrz zdejší a tuším pak neopravena. (Berná 28, kopiář Kladrubský, reg. kom. soudu, dsky zemské.) Bašta na Bezdružicích. KYN2VART HRAD. ezi Chebem a Planou táhne se lesnaté pohoří, na jehož úpatí leží městečko Kynžvart, nový zámek knížecí a několik jiných o sobě stojících stavení. Nad samým městečkem vybíhá z téhož pohoří vysoký ostroh, na němž někdy hrad stával. Hradiště vypíná se dc znamenité výšky, je na tři strany strmé a podobá se ze západní strany homoli. Stará cesta ke hradu vede vedle kostela k nynějšímu hřbitovu a pak pozvolna v hlubokém údolí mezi hradištěm a sousední horou až skorém k vrchu, kde ostroh s výšinou souvisí. Tu býval hluboký příkop, kterým se stával hrad, rozdělený na hrad a předhradí, nepřístupným. Na počátku předhradí stálo vedle brány čtverhranaté věžovaté stavení, z něhož jen základy zbyly. Za tím následuje nevelký planý dvorek, za kterýmž byl vyšší a rozsáhlejší stupeň hradu. Část tato totiž byla oddělena od předešlé vysokou a silnou hradbou a přístup nemohl býti po rovině, nýbrž jedině po schodech. K této hradbě přistavěno bylo čtverhranaté stavení, z něhož také jen základy zbyly. Ostatek předhradí jest nerovné zelené místo, v němž se kromě popsaného ještě jedno stavení kamenné nacházelo. Zadní hrad oddělen byl od předhradí hlubokým, ve skále vytesaným příkopem; kiromě toho na všech ostatních stranách objat byl též příkopem, za nímž se násep zdvihal. Příkopy a náspy pomalu se zarovnávají, ale jsou posud hluboké; zejména příčné příkopy jsou ještě tak hluboké a strmé, že se jimi nechodívá jako v jiných zříceninách, nýbrž obchází se po pěšinách na boku hradiště. Po bráně, kterou se do hradu vcházelo, ano i po hradbě, ve které se nacházela, není ani známky. Ji se vstoupilo do úzkého parkánu, který čtverhranatý hrad zadní na všech stranách obkličoval a nyní podle skrovných zbytků zdí sotva znatelný jest. V severozápadním rohu bývala velká věž nepravidelných základů; vnitřek býval nepravidelný čtverhran, ale severní venkovská strana jest zaokrouhlena, tak že z té strany vypadá jako kulatá. Dosud jest tu hluboké vězení, do něhož se zločinci spouštěli z horní místnosti, k níž byly dvéře ve výšce tohoto stavení. Za dotčenou branou byla jiná brána, která také zašla a sotva znáti jest. Jí se přicházelo do zadního dvora neb placu, nyní od napadaného kamení a rumu nerovného trávníku, za nímž se vypínal palác na jižním konci hradu. Kromě nízkých zdí zbyl z něho jediný kus na západní straně, ještě třetího poschodí dosahující, ale vylámaný a rozrušený, jako všechny části Kynž vartu, jež ode dávna bývaly vydatným lomem. Ze se v tomto stavení ještě v 16. a 17. století bydlilo, dokazuje jeho úprava a zbytky omítky. Sice ani tu ani jinde není ani nej menší známky uměleckého díla. Ku konci 18. stol. byly tu ještě pěkné zříceniny, ale když tehda východní zeď se sřítila, tu i jiné části bořeny, tak že dnes z Kynž vartu nezbylo nic jiného nežli jeho pěkná, pyšná poloha. Kynžvart postaven jest od nějakého našeho krále jako hrad pomezní, o čemž již původní jméno jeho Kunigeswart (králova stráž) svědčí.1) Kromě toho měl Kynžvart velký význam jako místo, kde se clo vybíralo a odtud odvozují také pojmenování prostory před hradem na východní straně (Mautwiese) a potoku pod hradem tekoucího (Mautbach). K dotvrzeni tohoto vzácného práva pozdější páni z Plavná ') Pomůckou: Urban, Gesch. der Stádte K.ônigS"waTt und Sandau. óo KYNŽVART HRAD. (asi v 15. stol.) padělali dva listy, totiž jeden, jimž král Přemysl vymyšlenému Jindřichovi z Kynžvartu a budoucím jeho vysazuje silnice, a druhý (1387, 22. Decb.), jimž král Vácslav Jindřichovi z Plavná dovoluje koupiti Boršengryn a Kynžvart a clo potvrzuje.') Králové záhy dali Kynžvart v manství, a první známý rod, který jej držel, měl na štítě šraňk k zavírání silnice a psal se po hradě Hertenberku. V l. 1287 a 1290 připomíná se z téhož rodu Tut z Kynžvartu, jenž měl několik synu, totiž Ttcta, Alberta, Englharta, Ekarta a Jindřicha, kteří se po r. 1305 často připomínají, držíce kromě Kynžvartu drobné statky v okolí. Tut měl syna Vítka (obyčejně Vici, Viclin), který v 1. 1361 —1370 v Žandově bydlíval, a Albert syna Gumperta (1361—1370). Od jiného bratra pocházeli bratří Jaroslav (1317—'335) a Englhart, z nichž onen měl syna Jaroslava (1361 —1372 2). Držitelé z tohoto rodu loupíce z něho upadli v posledních letech, když král Jan panoval, v nějakou půtku, pro kterou hrad jich Kynžvart dobyt a zbořen. Protože držitelé ok. r. 1349 zase hrad stavěli, poručil Karel Chebským, aby takové jich počínání všemožně zamezovali.3) Statek drželi naposled Englhart, Vítek, Gumpert a Jaroslav. Ok. r. 1360 prodal Englhart svůj díl Albrechtovi Nothaftovi, jenž se pak s ostatními od r. 13Ď1 jako podací pán v Lomnici vyskytuje. Xothaft držel hradiště s panstvím a Arnonsgryn, manství Leuchtenberské, Vítek Žandov, který prodal, a Habart a Jaroslav části městečka. Ti s Nothafty r. 1372 faráře do Kynžvartu podávali. Albert byl před r. 1370 zemřel, zůstaviv syny Albrechta, Fetra a Hanuše. Ti prodali r. 1373 hradiště Kynžvartské s městečkem, lesy a mýty a statek Arnonsgryn Boršovi s Oseká,4) jenž pak ostatek od Kynžvartských přikoupil. Zápověď stavětí na Kynžvarte dobře se pamatovala; proto tu Boreš nestavěl a kdykoli přijel, bydlíval na tvrzi Arnonsgrvně, kterou byl ok. r. 1374 ve hrad přestavěl a Boršengryn pojmenoval. Zemřel ok. r. 1385, zůstaviv syny též Borše řečené. Starší z nich Boreš prodal hrad Boršengryn, městečka Kynžvart a Žandov s vesnicemi a clem r. 1392 Zikmundovi Hulerovi, podkomoří.6) Tento byl tu jen tři léta pánem a vyměnil si r. 1395 tento statek s Hyniikem Pluhem zahrad Orlík. Král Vácslav povolil Hynčíkovi r. 1398, aby si postavil obydlí na hoře Kunigsverd, ale tak, aby ten r\ový hrad k potřebám královským otevřen byl.6) Tehda hrad založen tede, jak se z části v hlavních zdech posud spatřuje. Hynčík připomíná se ještě r. 1400 v březnu jako spolupatron ko.->tela Lomnického, ale asi v týž čas prodal Boršengryn a Kynžvart Janovi lantkrabi Leuchtcnbcrskému, který ho však dlouho nepodržel, nýbrž hned Jindřichovi s Plavná zastavil. Podle tajné úmluvy, kterou Jindřich roku 1402 dne 22. února s Vilémem markrabí Míšeňským učinil, měly tomuto Boršengryn a Kynžvart ve všech jeho válkách otevřeny býti a kdyby je lantkrabi vyplatil, měl Jindřich za ty peníze Urbach koupiti.7) K vyplacení již nedošlo, a Kynžvart dlouhá léta zůstal v držení rodu Plavenského. Jindřich zemřel před rokem 1414. V nebytí jeho spravoval Kynžvart jeho syn Jindřich mladší a r. 1410 zejména podával faráře ke kostelu Kynžvartskému.8) Kromě Kynžvartu držel v Čechách i Bečov a Bochov. Roku 1418 zdvihl se proti králi Vácslavovi, pomáhaje pánům z Oseká, ale když hrady jeho Hasištein a Štědrá dobyty, sám jel do Prahy vyprosit si milosti. Dobrotivý král neublížil mu na životě, ale dal jej úřadu Staroměstskému do vězení. Když pak král zemřel, propustila jej rada na tu výminku, že bude držeti se stranou podobojí, jakož i na dotvrzení toho téhož dne podobojí přijímal. Ale byv na svobodě, postavil se na stranu krále Zikmunda a nepřátel kalicha, a proto korouhev jeho více než dvě léta na pranýři Staroměstském visela. Jindřich pak se zapsal roku 1422 s pány kraje Plzenského proti podobojím, kterýž zápis obnoven r. 1426 způsobem proti nim příkřejším.9) Služba a vděk, které tím činil straně pod jednou, byly nemalé; tím totiž byl usnadněn r. 1427 válečný návrh Zikmundův, za kterýmž se veškeré německé vojsko mělo soustřediti v Plzeňsku a opírati se tudy o hrady skrze husity ještě nedobyté.10) Za to se mu podobojí mstili, r. 1430 dobyvše útokem města Plavná a pobivše obránce, kteří se nechtěli poddati. Jindřich smrti a zajetí ušel jen tím, že se zavřel na Kynžvarte, a když vítězné vojsko, poplenivši krajinu za Chebem, ke Kynžvartu přitáhlo, zachráněn jest jen tím, že pro hojnou kořist na vozích nechtělo před hradem ležeti a raději domů pospíchalo.11) Nákladným a zbytečným válčením byl Jindřich tak zaveden, že skorém všechny statky své rozzastavil. Jakousi náhradou za to bylo, že jej Zikmund jmenoval r. 1425 řišsským hofrychtéřem a r. 1426 mu dal purkrabství Míšeňské v léno, avšak tento dar byl osudným proto, že se stal příčinou dlouhých nechutí mezi Saskem a rodem Plavenským, v nichž tento konečně podlehl. Asi v ty časy udělil Jindřich městečkům Kynžvartu a Žandovu svobodu, aby obyvatelé o statcích svých řídili.18) Jindřich zastavil asi r. 1435 Kynžvart zeti svému Hynkovi Krušinoví ze Švamberka, manželu dcery své Markéty. Z počtů Chebských lze seznati, že tu Krušina již r. 1430 přebýval. Jeho úřednici Petr 5) Knížecí archiv Šlaický. Pečeti jsou pravé. Jisty jsou padělány. Padělání stalo se snad proto, íe si králové užitek ze cla ponechávali, i když Kynžvartu nedrželi. J) Gradl, Mon. Egrana, lib. conf. s) Gradl, Gesch. des Egerlandes. ') Archiv říšský Mnichovský. ') Knír. arch. Šlaický. *) Archiv c. II 200, 201. ') Archiv Drážďanský. a) Lib. conf. •) Roku 1426 a 1429 byl fojtem na Kynžvarte Mikuláš Fras (Millheil X. 12, Palacký, urk. Beitr. II. 67. 76, arch. Chebský). ">) Palacký. ") Bartošek. Že již r. 1429 hyl strach před husity, videli jest z listů, které fojt Fras Chebským posílal. 1!) Zmínka v listu r. 1448. KYNŽVART HRAD. 61 z Volsperka, hejtman, a Jetřich Hofer, fojt, pomáhali Jindřichovi, když se zdvihal k válce se Sasy, aby opanoval purkrabství Míšeňské.1) Roku 1448 s manželkou Markétou a synem Bohuslavem městečkům a vesnicím na panství obnovil právo, aby o svých statcích říditi mohli.!) Také se Hynek, jsa hejtmanem kraje Chebského často v této krajině a též na hradě Kynžvartě zdržoval.8) Roku 1449 přijda na hrad pro pilné své potřeby, odtud 2. července zprávu dával Oldřichovi z Rosenberka o nových úmyslech nepřátelských sousedních Němcův a o radách knížete Otty Bavorského, kteří jemu země knížecí v poručenství podávali.') Ostatně hrad a panství za nepřítomnosti pánovy svěřeny byly Mikuláši Ueháčkovi z Kračína, jenž odtud válčil s Bedřichem vojvodou saským. Mezi oběma učiněno pak jest radou vojvodovým Matesem Slikem smíření, a Bedřich potvrdiv je roku 1450, 10. června slíbil, že výpověď Matesovu bude zachovávati. Nedlouho však potom počal se Jindřich hlasití k dědictví svému. Roku 1454 totiž pohnal týž Jindřich Hynka Krušinu, Markétu, manželku jeho a Bohuslava, syna jich, do soudu dvorského, „že drží svú moci jeho sbožie hrad Konigsvart s jeho příslušenstvím, ku kterémuž sboži má lepší právo po otci svém Hendrychovi dobré paměti". Půhon ten k souzení ani na soud dvorský nepřišel, nýbrž oba vzavše před se přátelstvo přirozené svolili ke smlouvě.5) Škoda, že výminek té smlouvy neznáme, toliko víme, že Bohuslav se Švamberka, syn Hynkův, všechna práva a listy na zboží Kynžvartské a Boršengrynské r. 1454 u komise k tomu nařízené ukazoval, a že nedlouho potom Jindřich Plavenský zase Kynžvartu nabyl, a r. 1464 městečkům na panství právo pivo vařiti udělil.*) Roku 14Ď5 nastal Jindřichovi II. spor s many vlastními, kteříž jeho i syna jeho Jindřicha obžalovali u krále; král Jiří co vrchní jejich pán lenní odsoudiv je nálezem 2. ledna r. 1466 v Praze vyneseným, propůjčil Plavno knížatům Saským, svěřil jim provedení svého nálezu a tím potrestal spolu vzpouru jejich co zápisníků jednoty panské. Nicméně se udržel Jindřich na Kynžvartě, ale postoupil ho synu Jindřichovi, jenž potvrdil roku 1471 městečkům a vesnicím staré výsady.7) V bojích potom vedených od knížat Saských k domožení se Plavná podařilo se jim zajmouti staršího pána, kteréhož propustili r. 1476 z vězení jen za postoupení jim netoliko Plavná, nýbrž i zámků jeho v Cechách. Proti tomu měli ovšem námitky netoliko mladý Jindřich Plavenský, nýbrž i král Vladislav jako vrchní pán manský. Sporné tyto věci po mnohých vyjednáváních podány konečně ke dni 21. dubna 1482 na slavný sjezd do města Mostu a přijeli tam netoliko knížata Saští s předními šlechtici a radami svými, ale i král Vladislav s nejvyššími úředníky a pány zemskými i s drahným komonstvem. Na sjezdu tomto důležitém a památném stalo se dne 2. maje konečné narovnání, kteréžto zjednalo Cechům i Sasům na mnohá léta sousedství pokojné a přátelské. Mimo věci obsahu státoprávního pojistil král knížatům země i statky jich, a mezi těmi také panstvi Plavenské, začež knížata 5. května odřekli se k ruce Vladislavově zápisu na 20.000 fl. rh., jejž od něho měli, k ruce pak pana Jindřicha z Plavná všeho práva k Bečovu, Kynžvartu a Hartenšteina v Cechách,8) zároveň přidal král Plavenským hrad Breitenštein v Hoř. Falci a zapsal zboží Toužimské M Arct. Draldanský. ') Arch. Kyuivartský. *) Arch. český III. 378. ') Palacký, urkund. Beitrage p. 9. l) Dl). 19, str. 238. Jindřich zemřel r, 1446. °) Arch. Kynžvartský. Tamže. Sire o Plavenských B. Schmidt, Burggraf Heinrich IV. *) Palackého déje V a, Plán hradu Kynžvartu. Vysvětleni plánu: I. misto, kudy se ke hradu přicházelo; 2. příkop u předhradf; 3. hrána; 4. věžovaté staveni s vrátnici; 5, začátek vyššího oddělení předhradí; 6. čtverhranaté stavení se vzchodem do předhradí; 7. obilnice a pod.; 8. konec předhradí; 9., 10. brány horního hradu; II. dvůr; 12. palác; 13. vysoký jeho zbytek ; 14. velká věž. 62 KYNŽVART HRAD. s 6 vesnicemi k drženi do 4 životův a Andělskou Horu. Téhož také roku koupil Jindřich město Slavkov a Schónfeld. Vedle dřívějších zápletek měl r. 1487 soudy s Jeronýmem Slikem z Holiče, hejtmanem kraje Loketského, an chtěl, aby manové hradu Kynžvartu nebyli souzeni před právem manským pánů, Plaveských, Loketským.') On byl poslední z rodu svého pánem na Kynžvartě a nepodržel panství tohoto ani do smrti své. Hrad náš totiž na konci 15. století dostal se v držení Sliků, a r. 1491 se Jeroným a Kašpar Slikové o něj rovnali.2) Pak byl v držení Jana z Gutšteina. Ku konci r. 150Q zmocnil se bratr Jindřich úkladem a násilím hradu Kynžvartu a zde jal nej mladšího svého bratra Volfa, kterýž ale ušed šťastně, přijel do Prahy, a 2. ledna r. 1510 všichni bratří, jižto byli ještě v kázni králově za příčinou předešlého odbojnictvi a uraženi královského důstojenství, dostavili se na hrad Pražský, kdežto na králův rozkaz vězněni jsou. Král, chystaje se dobývati Kynžvartu zase, skrze Ladislava ze Šternberka dal se s nimi ve vyjednáváni, aby postoupili jemu práv svých k Tachovu a Kynžvairtu. Po krátkém namítání bratří zůstali na tom, že obou hradův králi postoupí. Již přede dnem 20. ledna byl Ladislav ze Šternberka v skutečném držení Kynžvartu k ruce králově.5) Tuť tedy se dostal hrad náš opět v držení koruny a komory královské. V drženi komory Kynžvart dlouho nezůstal. Ještě za živobytí krále Vladislava zastaven jest Hanušovi a HyuHkovi bratřím Pluhům z Rabštema v 9000 fl. Hynčík držel pak hrad sám a dosáhl toho při králi Ferdinandovi, že mu ho nechal do života a protože hrad na stavení sešlý byl, r. 1530 do 200 fl. prostavěti dovolil. Po smrti Hynčíkově dědil jej Hanuš a zase r. 1531 na něm život obdržel. Když však král velice toužil po vyplacení Kladska a k tomu peníze sháněl, připůjčil Hanuš nových 2000 fl. a tak se svolením sněmu mu zápis na Kynžvart stvrzen (r. 1534) a při tom i rozšířen na strýce jeho Kašpara.*) Hanuš držel také v sousedství hrad Bečov a ještě některá jiná panství. Zemřel r. 1537 dne 14. srpna v Praze a pohřben jest u sv. Víta v Praze v kapli Berkovské. Synovec a dědic jeho Kašpar Pluh z Rabštema držel panství jen 10 let a nic více. V Smalkaldské válce vyznačil se jako vůdce vojska stavovského proti Ferdinandovi I. a boje se trestu po bitvě Můhlberské (r. 1547) utekl do ciziny, po čemž ihned mu vzaty všechny jeho statky a připojeny ke komoře královské.6) Po několika letech, totiž r. 1554, 20. září zastavil a zapsal císař Ferdinand panství Kynžvartské s týmiž výminkami, jak je n. Pluhové drželi, bratřím Jindřichovi, Zdeňkovi a Joachymovi ze Švamberka*) a těmto pánům také stavové r. 1574 na sněme Pražském shromážděni povolili jistý počet peněz na opravu a stavbu starého již sešlého hradu.. Roku 1562 totiž byl stav jeho tak chatrný, že bylo potřebí celé části vybourati a znova stavětí, ale jak pozdější průběh svědčí, jen málo se udělalo. Z bratří těchto nejmladší Jáchym seděl na Kynžvartě, byl král. purkrabí ve Chbě a presidentem komory České r. 1570—1574; zasnoubil se poprvé s Anežkou hrabínkou Šlikovnou (f r. 1572), jež mu porodila syny Jiřího Petra, Jana Sebastiana a Arnošta Kašpara; v druhém loži měl manželku Sibyllu hrabínku Šlikovnu, vdovu po Hynkovi ze Švamberka a na Milevště, s kterouž zplodil jediného syna Jana Sigmunda (jenž již r. 1575 zemřel). Jáchym zemřev v Praze 10. prosince 1574, pochován jest v rodinné hrobce na Svamberce, bratří jeho Jindřich a Zdeněk stavše se nyní samostatnými držiteli panství Kynžvartského potvrdili hned po svém nastoupení (r. 1575, 10. srpna) městečku pod hradem výsady předešlými držiteli udělené. Později spravovali rytíři Jan Vejkart, hejtman na Kynžvartě, a Kryštof z Globen a na Téšově, co poručníci soudem zemským panství Kynžvartské kolik let k ruce sirotkův po Jáchymovi zůstalých. Ze sirotků svrchuřečených zemřel Arnošt Kašpar, let svých ani nedosáhnuv, ostatní podědili strýce své Jindřicha a Zdeňka, dostávše po nich Švamberk, Bezdružice a Třebel.7) Od Svamberkův postoupen jest zápis na Kynžvart dobrou volí Hanušovi Šebestiánovi z Cedvic na Libšteině, radě nad apelacími a purkrabí na Chbě (f r. 1585), po kterémž pak následoval bratr jeho Kryštof Jindřich. Tento pán držel Kynžvart po Švambercích v 18.900 tolařích (mimo to, co bylo povoleno na postaveni), císař Rudolf však r. 1597 zápis pod jinými výminkami obnovil. Napřed připsáno jest Kryštofovi 11.100 tolarův, pak jest Kynžvart znova zastaven jemu a toliko dvěma nejstarším synům na 3 životy tak, že po uplynuti těch tří životů držitelé přijavše sumu zápisnou v celku 34.000 tolarů mají Kynžvartu komoře královské postoupit!. Také to vymíněno jest, kdyby se mělo zboží vyplatiti, že strana straně má rok napřed o tom dáti věděti.8) i O smrti K.rystofOVe (| luOb) Synové jeilo nryitOj jmu-rivn a. juét ríTysiuj uiítiiiL jyynzvart. Kryštof držel též se strýci svými zboží Bezvěrovské, a oba bratří koupili r. 1615 od Kryštofa a Jaroslava Hofmanův z Mynychshofu 4 lidi ve vsi Komau.") Kryštof přidržel se povstání proti Ferdinandovi IL a z pokuty propadl panství Kynžvartské na 35536 kop. odhádané. Zemřel r. 1621.10) ') Arch. i. VI. 559. Hejtmany byli: r. 1469 Osvald Pos a r. 1496 Martin Hozlaur. (Arch. Chebský a Teplský.) ') Arch. gub, S 16—51. ') Palackéto deje České V.b, 166—167, arch- Třeboňský. Jan držel Kynžvart již roku 1508. (Arch. Chebský.) *) Rukopis Roudnický, reg. královská. s) R. 1548 byl tu hejtmanem Kunc z Kočová (Arch. zámku Tachova) ") Arch. gub. ') Miltner, Beschr. der bóhm. Privatmunzen, str. 540. *) Poppe's Reíchslebeii (Něm. dsky dvorské) I. 186 a III. 162 atd. Arch. gub. ") DZ. 137. I 20. •») Bilek, Déje koni. KYNŽVART HRAD. 63 Zdá se nám však, že to stálo prozatím jen na papíře a že se hrad náš nacházel delší čas v rukou strany Falcké. Aspoň krátký čas po bitvě Bělohorské byla zde posádka nepřátelská a nejv. vachtmistr císařský Christian Ilow ze Stříbra psal 1620 mezi 8—18 listopadem opatovi Tepelskému, že císařští zvítězili, „že císařská armáda jedla sv.-Martinskou hus v Praze" a končí: „těm na Slavkově a Kynžvartě měla by se dodati tato novinka, a jestli se brzy na něčem neustanoví, budou mečem a ohněm nuceni." ') Zdá se však, že se posádka na starém, sešlém hradě dlouho nedržela. Místodržitel Karel z Lichtenšteina postoupil r. 1622 a zastavil r. 1623, 27. května panství kynžvartské v 40.000 kopách Janovi Peichartovi s Metemicku, kantorovi kapitoly Mohucké na jeden rok. Zástava byla prodloužena, a konečně roku 1629, ig. července císař nařídil, aby bylo panství témuž Reichartovi a celé rodině dědičně dáno a postoupeno.8) Tudíž prodali r. 1630, 10. dubna komisaH královští zámek Kynžvart s městečkem a všemi vesnicemi, též vsi Větší a Menší Hleď sebe (Sieh dich fůr) a Dreihacken (které byly konfiskovány Bartolomějovi z Širntingu) Janovi Reichartovi proboštovi kapitoly Mohucké, Karlovi, biskupu v Trevirách, Emerichovi, kapitularovi kapitoly Trevirské, Paderbornské a Verdenské, Vilémovi, rytíři řádu sv. Jakuba JMC. radě, komorníku, radě kurfiršta Trevirského, a Lotarovi, radě kurfiršta Trevirského, a vrchnímu v Montabauru, vše bratřím Meternichům za 66.114 A-r.s) Hrad Kynžvart byl tehda opuštěn a poněvadž Cedvicové v domě při městečku bydlívali, Meternichové zůstávali raději v krajinách Porýnských daleko od vlasti České a sem nikdy nepřicházeli, z té příčiny na sídla svá venkovská, ustavičně scházející, málo útrat a nákladův věnovali. Třicitiletá válka konečně i nejlepší úmysly, hrady sešlé opravovat! pokazila a mnoho sídel starých zmařila. Když Švédové, vedeni generálem Vran^lem, byli (1647) město Cheb oblehli a dále do kraje postupovati chtěli, osadili sedlo Kynžvartské i s hradem nad ním a kázali v okolí nynější vesnice Alteschanz třem aneb čtyřem stům sedlákův mohutné hradby kopati, načež se svou hlavní silou u Tachova položili. Po šarvátkách u Třeble a Teplé přitáhli císařští až k Chebu; ani se připravovali k obléhání města, přitáhl 23. října velitel Plzenský, nejvyšší Lavon de la Corona s 500 jezdci a 7000 arkebuzíry před hradbu čili šance kynžvartské a ze dvou kusův a 2 hmoždířův tak rázně do nich házeti počal, tak že Švédové tam se nacházející, po dva dni se udatně bránivše, v pátek 25. října o čtvrté hodině odpoledne se císařským na milost a nemilost poddali. V rukou císařských zůstalo pak sedlo několik mésicův; když pak na počátku dubna r. 1648 švédský velitel Chebský, nejvyšší Koppy, s 1200 muži přes Císařský les pronikl, ihned zřízena jest baterie děl na vrchu severovýchodně od hradu ležícím, jenž se posud Švédskou šancí jmenuje, a odtud na hrad tak usilovně stříleno, že se za tři hodiny i s šancí a veškerou posádkou Švédům v moc dostal. Bohužel starý hrad při dobýváni tomto ohněm se vzňal a vyhořel. To byla smrtelná rána pro starou budovu a odnášení později lepšího kamene, dříví a jiných ještě potřebných věcí podobalo se jen zohaveni mrtvoly. Náhradou za shořelé sídlo vystavěl si hrabě Filip Emerich Meternich v letech 1681—1691 nový zámek. *) Mitihcilungeii d. V. f. G. d. D. 18Ů3, II. 43. ') Poppe, III. 169 — 172. ") DZ. 143. M 15. Urban. str. 99. BORSENGRYN HRAD.'1 edaleko Žandova leží ves Amonsgryn, u jejíhož jihozápadního konce stával hrad, nyní úplně zapadlý. Stával na ostrohu, který byl jižně spojen s výšinou a k severu mezi dvoje lučná údolí vybíhal, z nichž západní před časy rybníkem zatopeno bývalo. Cesta od jižní strany vede k příkopu, který ostroh od výšiny dělil; za ním jest předhradf, velká čtverhranatá prostora, která na všech stranách mohutnou hradbou zavřena byla. Z hradeb zbyly jen základy; sice se na předhradí jen vyvýšeniny a prohlubeniny a známky bývalé studně spatřují. Velmi hluboký příkop dělí tuto část od zadního hradu, menšího než předhradí. Podle starého vyobrazení z r. 1683 na rozích k předhradí obrácených byly vysoké okrouhlé věže a za nimi velké čtverhranaté stavení, jež venkovská hradba objímala. V první polovici 19 st. byly tu ještě zříceniny, ale když se r. 1846 blízký ovčín stavěl, všechno kamení vybráno, tak že na strmém pahrbku nezbylo nic, než skrovné základní zdi. V těch místech stála prvotně tvrz, na níž seděli držitelé statku Amonsgrynu a tak se i tvrz ta jmenovala. Zemane tu sedící přijímali týž statek v léno od lantkrabí Leuchtenberských a naposled dostal se v drženi Englharta z Kynžvartu a držen pak ke hradu Kynžvartu. Jak již řečeno, koupil r. 1373 Borci z Oscka panství to, totiž hradiště Kynžvart a tvrz „Ammonsgruen" a tvrzi dal nové jméno Boršengryn. Císař Karel dal mu (1370) v léno „Vyšší a Nižší Žanclovy". Tehda bylo městečko Žandov zpustošeno, a obydlí na panství nebylo, poněvadž i na hoře Kynžvartě, kde dříve hrad stával, stavěti se nesmělo. I umínil si Boreš vystavěti nový hrad a nové městečko a obdržel r. 1374, 16. září povolení od císaře Karla, aby „zboře městečko Žandov místo toho ustavili před tvrzí svou Boršengryn město znovu, a tu tvrz aby dělal, zdi, plaňky a příkopy, a v tom městě aby měli trh každý týden v úterý ve všech svobodách, jako jiná města a městečka, bez škody jiným městům, jenž by týž den trhy měli okolo" a konečně aby popravu měli. Hrad vystavěn, ale k založení městečka u něho nedošlo.5) Na tuto novou tvrz přicházel Boreš někdy a kázal tu také r. 1380 sepsati list, jímž založil a nadal mši ke cti Panny Marie ve farním kostele Slavkovském.8) Následující změny držitelův vypsány již při dějinách Kynžvartu. Statek jako příslušenství Kynžvartu stal se manstvím královským. Páni z Plavná odprodali Boršengryn od Kynžvartu bezpochyby ') Pomůckou: Heber's Burgen VI. 269. Bernau, Album I. 186 ') Roku 1375, 2. dubna poprvé podával nového faráře ke kostelu Žandovskému. (Libn codí.) s) Naposled r. 1389 podával faráře nového do Kynžvartu. Radyně. Radyně od severovýchodu. BURŠENGRYN HRAD. 65 jako podmanstvi. Ok. r. 1426 držel je Mikuláš Fras, který se odtud psal a až do r. 1437 vyskytuje.J) On aneb synové jeho prodali Boršengryn jakémusi Valdenroderovi a tento zase před r. 1450 Bedřichovi z Failče za goo fl. *) Asi r. 1452 koupil od něho Boršengryn Jindřich s Plavná a usadil na něm hejtmana Hanuše Edlmana se 16 pěšími; přiřekl také Bedřichovi vozy posiati, aby svůj statek s hradu zvésti mohl, ale nežli k tomu došlo, přišel Bedřich o všechen statek,3) Jindřich byl se totiž s Chebskými nepohodl. V červenci r. 1452 začalo mezi nimi záští o kterési poddané. Chebští byvše v okolí hubeni isebrali lid svůj a vedeni jsouce Otou ze Sparneka vytáhli dne 3. srpna k Boršengrynu. Měli 20 kusů no'tré střelby a několik starých děl, mezi nimiž byla i velká puška. Ačkoli se několik dni ke hradu střílelo, přece se slabá posádka držela. Konečně hrad podlehl a posádka zajatá odvezena do města. Hrad vypleněn a zbořen; 26 tesařů a zedníků jej bořilo, a co nebylo zbořeno, prachem roztrháno a zničeno. 4) Takovým způsobem zničen hrad na věky a zboží jeho potom připojeno ke Kynžvartu. ') Archiv Chebäký a Drářďanaký. ') DD 33, sir 358, Palacký, Urkund. Beiträge 15. ') DD 33. str. 358. ') Urban, Gesch. von K.onÍ£5waTt, str. 46—50. V (Manské knihy v Mnichové O drobných částech viz Paprockého o st. ryt. 137.) R. 1400 následoval po nem Tut, snad syn jeho. (Arch. gub. H. V. 2287.) Potomstvo jeho tu dlouho sedělo jako manové kraje Loketského, totiž r. 1519 Jiří (Arch. Chebský), a r. 1586 zemřel Kryštof- Samostatným statkem byl až do r. 1790, kdež přikoupen ke Kynžvartu. (Viz Sommerovu topogr. na str. 285.) Nedaleko odtud jest ves Kretensee (t. p. Žabí blál:o). Zde také byla okolo r. 1390 Leuchtenberská manství. Tvrz držel r. 1385 a 1390 Albrecht Planknar e Kyníperka. (Manské knihy v Mnichové, lib. conf.) R. 149: dostalo se vrchní právo s jinými Leuchten-berskými lény pánům z Plavná (Arch. gub.) a pozdříji Šlikfim ke hradu Loketskému. R. 1510 připomíná se VítTiprair zKrotnzee. (Reg. kom. soudu.) R. 1523 zde zbyly dva díly, jed*n k Pochlo-vicům, druhý MikuláSe z Kocova. (Arch. mus.) V 17. stol. seděli tu Globnárové, v 18. stol připojen týž statek k Milikovu. Hrady a limky Českí XIII. 9 Radyně od severu. RADYNĚ HRAD. ad Plzencem vypíná se vysoko výšina horská, na jejímž nejvyšším skalnatém bodu spatřují se zříceniny starého hradu Radyně, chybně i Radina zvaného. Přístup k ní jest od Šťáhlav a Plzence pohodlný, z druhých stran méně pohodlný. Pod samým hradem sbíhají se cesty ze tří stran, Plzenecké, Nezbavětické a Sťáhlavské, a onyno spojuji se před příkopem, který hrad na západní straně objímal. Na venkovské strany přikopu jest násep zdělaný z hrubých kamenä, jichž se mnoho již do příkopu svezlo. Příchozí v nedávno minulých letech mohl hradiště pohodlně prohlédnouti, protože tu byla paseka, a při dobrém světle možno bylo všechny podrobnosti pohodlně zkoumati. Také prekopávaním paseky všelijaké podrobnosti přišly na povrch, které dřívějších pozorovatelů tajný zůstaly. Z těch pak jde na jevo, že opevnění Radyně bylo složitější, nežli se dříve myslívalo. Srovnáme li Radyni s jinými královskými hrady zejména starší doby, shledáme, že tyto byly rozsáhlé a pro královský dvůr zřízeny, Radyně však náležela k jednoduchým hradům, jsouc založena k obydlí jen popravce a jeho čeládky. Srovnáme-li Radyni s Karlšperkem, stejné doby založeným, jde na jevo, že základní myšlénka jest táž u obou. Jádrem jich jest čtverhranaté stavení dlouhé, na koncích věžemi chráněné. V čem se od sebe liší, zejména dlouhým příjezdem na Karlšperce, to jest podmíněno rozsáhlostí hradiště. Za starých dob chodilo a jezdilo se přes příkop po zvoditém mostě, a šlo se až ke skalce, která přístup zužuje. Tu se nacházela branka a skrze ni vkročilo se do těsného dvorku zavřeného hradbami a dotčenou skalou, na níž bývalo venkovské opevnění. Na konci dvorku byla zase napříč hradba, jejíž začátek, od velké věže vybíhající, ještě jest zřejmý. I tu bývala prostá brána, za níž následoval dvůr sice prostranný, ale nerovný a dolů spadající. Kdo v tato místa přišel, se zalíbením pohlížel na černé stavení vlastního hradu, které mu ze zdáli připomínalo vyhořelý kostel na vysoké hoře stojící. Jest pak velmi zajímavé prohlížeti toto skalopevné RADYNĚ HRAD. 67 stavení, protože se od dob Karlových hrubě neměnilo. Proto také je zevnější jeho spůsoba zajímavější, nežli u přestavovaných hradu. Přistup do toho stavení byl z dotčeného dvora a ze strany Plzenecké, a to po schodech, nacházejících se v čtverhranatém přístavku, z něhož kusy zbyly. Do vnitřku stavení vede branka, jejíž venýře jsou vylámány. V levo od ní jest dlouhá střílna a kromě ní ještě jiné střílny. Oken jest na této straně málo. Ve výšce prvního poschodí jsou tři vysoká okna (pod nimi střílny) a malé okno. Nad tím výše jsou malá, ozdobnými venýři obložená okna. V té výšce jest podobné okno také ve věži. Nad nim na věži jest římsa a výše ještě kamenné okno s křižem. Na druhé jihozápadní straně, která méně byla přístupna, je dole velké okno, tři malá okna v trojhranu postavená zvláštní podoby, střílna a velké okno. Nad tou střílnou (vlastně úzkým oknem) jest z vnitřku komín. V levo od něho byl dlouhý výklenek ve zdi. Nad tím nahoře jsou jen malá okna. Hlavní stavení skládá se, jak již řečeno, z dlouhého čtverhranu, na jehož jednom konci jest velká věž a na druhém podkovovité stavení. Toto nemá oken a v jeho vnitřku, do něhož se může hleděti nevelkým otvorem, nacházelo se hluboké vězeni. Velká vis čtverhranatého základu jest přes 27 m vysoká. Plán hradu BaCyně. Vysvetlení plánu.- I. násep; 2. přikop; 3. misto první a 4. druhé brány; 5. přístavek s* schody do hradu; 6. vel" 1 věž; 7. prostředni staveni; 8. podkovovitý přístavek; 9. ohrada; 10. vězení; II, okrouhlá věž; 12. studně. V jejím spodku jest prázdné prostranství, z něhož mnoho kameni a rumu vyvezeno. Byly lu prý stáje, což se S pravdou nesrovnává; nebof není pomyšleni, aby se někdo byl do tohoto stavení s klanem dostal. Nad tím v malé výšce (asi nad 1. poschodím) jest starý vchod, k němuž se z chodby na zdil vedlejší se nacházející přistupovalo. Následuje vysoká světnice, z niž jde na stranu jižní východ ven Jo bývalého námětku, z něhcž zbyly jen krákorce. Když se pak jde odtud nahoru po schodech, pozorovaní! lze ve zdi na jižní straně výklenek dosti prostranný, z něhož jde ven střílna. Po dobrých schodech lze přijití až na vrch věže, odkud se naskytuje překrásný rozhled, zvláště na stranu západní až k hranicím itavor. Oken jest ve věži několik a jedno z nich je ještě zazděno. Západně od věže jest na skalisku ohrada k její obraně určená, jejíž hradby ješlÉi sem a tam stopovati lze. V ní se spatřují také základy okrouhlé věže, ze které jest mnoho zdiva pod zemí, avšak jeden kus nerozbitý leží také na povrchu. Při Samé velké věži jest čtverhranatá prohlubeň ve skále vytesaná, snad bývalé, a to lehké viseni. Mimo ohradu zdí, ale v ohradě příkopu pod velko) DD. 26. A 2. ") DD. 16, f. 212; arch. č. I. 188. STAHLAV TVRZ. SI Šťahlavi, jak říkali staří Cechové, aneb ve Sťahlavech, jak říkají nyní, jest zámek a tvrziště. Zámek postaven jest v 17. století na místě tvrze, která tu před tím stávala. Jest to čtverhranaté stavení s rustikou, vížkou a nevkusným štítem. K zámku se chodí branou ozdobně štukovím obloženou. Nad tím jsou erby zakladatelů její, totiž Karla Kokořovce iz Kokořova (+ 1605) a manželky jeho Marjány roz. Karlovny ze Svarová. Štít, na němž tyto erby jsou, v pozdějších dobách přizpůsoben pravidlům copového slohu. Hned za branou na dvoře jest studně. V pravo stojí zámecké stavení, jehož druhá strana má přístavky, zejména zajímavé stavení o třech štítech a střechách. Na této straně jest výjezd ze zámku r. 1787 upravený. V levo na dvoře stojí farní kostel sv. Vojtěcha, prvotně kaple zámecká r. 1638 založená a později rozšiřovaná.1) Starší tvrz stávala v zahradě hostince u císaře Františka. Tu se spatřuje vejčitý pahrbek objatý příkopem a vysokým náspem. Pahrbek jest nižší než násep, snad od rozvážení. Našly se tu středověké starožitnosti.5) Sťahlav byla prvotně královstvím. Král Vácslav I. daroval ji r. 1239 ke kapli sv. Vavřince v Staré Plzni a s ní se dostala (1266) ke klášteru Cliotčšovskému. Král Vácslav zakládaje město Novou Plzeň připojil k ní Sťahlav a Sedlec, za něž klášteru dal slušnou náhradu.3) Při Plzni zůstala nedlouho a za půl století rozpadla se v několik vladycích statků, Z vladyk je nám znám první Beneda r. 1318, druhý Mareš z let 1360 a 1361. Syn jeho Martin stal se r. 1360 farářem v Spáleném Poříčí, ale již po čtyřech letech zemřel.*) Držel také mlýn pod Horaždovici se synovcem Jakubem, synem Ondřeje, rychtáře ') Srov. A. Podlahy Soupis Rokycanská, ') Srov. Pam. arch. VIII. 420. !) Reg. I 451, II. 202, 313, III. 425. *) Tah. vet. n. 46, arch. Teplský a bibl. Praž., lib. couf. 7» ŠTAHLAV TVRZ. Nepomuckého, který před r. 1378 prodali.1) Asi při smrti Karla IV. tak to v Šťahlavi vypadalo: Část patřila ke hradu Lopatě, část ke hradu Strašickému. Farář (Plzenecký ?) měl u vsi popluží, ostatek byl rozdělen. Ješek (1368 atd.) měl mlýnec o jediném kole, Kunrát, bratr jeho, měl popluží, fícncda řeč. Lopata (1368 atd.) měl dvě popluží a podsedka,2) Hynek, bratr jeho, popluží,') Jindřich (1368—1379) popluží,4) Bozdich (1373—1380) s Upoltem popluží, Neustup (1366, | c. 1381) dvě čtvrti, Vyšemir (1366—1379) popluží. Kromě toho měli drobné dědiny v okolí na př. ve Lhotě, Kamýce, Levci a j.6) Drslav ze Štahlav pohnal r. 1395 Matěje a Jakuba odtudž do soudu dvorského pro škody a r. 1397 porovnal se s králem Vácslavem o škody, jež vzal jsa ve službách Jana vévody Zhořelského a žil ještě r. I400.B) Část Sťahlav držel r. 1402 Jaroslav z Homberka a po něm (1410, 1411) Žolka a Herka, sestry odtudž.7) Zdeněk Štaklavec ze Sťahlav dostal r. 1407 od krále odúmr£ v Borku a žil ještě r. i420.e) Bosdřch, potomek některého ze starých Štahlav, východní část zámku. Sťahlavských, byl r. 1418 v držení Epovic neb Vejpovic a byl předkem Vejpovských ze Štahlav, kteří až do 16. stol. trvali. Kunat ze Štahlav nazývá se r. 1427 seděním na Skalce. Racek z Kvičovic, 1437—1442 držitel Mydlné, slove r. 1439 ze Sťahlav.0) Od polovice 15. st. patřila Sťahlav celá Doupovcum s Doupova. Paprocký připomíná náhrobky tři, totiž Beneše (t 1469), Mikuláše (f 1474) a Habarta (f 1483"); z pamětí je nám znám první z nich") a potom Bohuslav, který se po r. 1498 připomíná a ještě r. 1524 žil.1*) Synové jeho (jak smýšlím) Milota, Beneš, Vácslav, Kunrát a Vilém, bratří a strýci jich (synové z bratra) Zikmund, Adam a Habart prodali celom tvrz, dvůr a ves Šťahlavy s pustým hradem Lopatou a vesnicemi Jiříkovi Kokořovci z Kokořova.13) Tento byl dobrý hospodář, kupoval mnoho vesnic v okolí a z nevelkého statku utvořil velké panství. Synu svému Petrovi dal panství Žlutické. Ostatní synové jeho, Jan a Karel po smrti bratra svého Mauryce se rozdelili, ale že byly mezi nimi odpory, učinili r 1584 nové rozdělení. Karel podržel Šťahlavy s Plzencem a Radyní a Kokořov se Všeruby, Jan dostal Prádlo.14) Karel koupil r. 1587 Poříčí a ženat byl s Marjanou r.e Svarová, s níž vyzdvihl novou tvrz ve Sťahlavech (část starší nynějšího zámku). Zemřel r. 1605 dne 20. srpna. ') Arch. Horažďovský s) Roku 1389 zemřela Zdislava vdova po něm. (DD. 13 f. 121.) a) Připomíná se r. 1366 a 13O8. ') Jindřich Koutek zemřel před r. 1381 zastaviv dceru Střižku; rnél také v Nezvěsticích a Nezbavčticich. (DD. 13, f. 114.) 'I Berně, urbář Rožemberský. Zmínky o nich v arch. Plzeňském a aktech konzistoře. Také ře r. T368 Puta s manželkou Markétou připomíná. Viz Pani. arch. IX. 943. •) DD. 18, f. 29, arch. c. k. dvorský, arch. kapitulní. ') DD 18, f. 20, lib. conf. 8) DD. 14, f. 158, staré knihy Pražské. B) Arch. č. VI. 478, DD. 3, str. 148, 61, str. 279, 309. lc) O stavu ryt. 142. ") Areh. č. II. 249. 1S) Arch. Plzenský, reg. komorního soudu. >8) DZ. 44. H 6. ») DZ. 67. J 27. Erby rodin usedlých na Plzeňsku a Loketsku. STÁHLA V TVRZ. 79 Poněvadž se Karel r. 1586 s bratrem svým Petrem Zlatičkým spolčil,1) zůstaly Šťahlavy a Žlutíce společným jměním potomků obou. Tedy Adam Jiří Žlutický opatřiv vdovu výživou a slibiv dcery vypraviti, spravoval Šťahlavy až do let plných sirotků.5) Roku 1619 týž spolek rozpuštěn a Jiří Petr a Kryštof Karel, synové Karlovi, dostávše za díl Šíahlavské panství3) a zdědivše po mateři Nebílov, rozdělili ser. 1624. Jiří dostal tvrz Šťahlavy od kamene dobře vystavěnou i s hodinami bicími nad marštalemi a jisté vesnice,1) a Kryštof Karel statek Nebílen s částí Sťahlavského panství. Jiří oženil se s Dorotou Týřovskou z Enzidle, a oba r. 1638 kapli sv. Vojtěcha při tvrzi vyzdvihli. Tvrz za něho všechna z gruntu vyhořela, ale Jiří ji zase vystavěl a střechu vyzdvihl; jen některé světnice při jeho smrti doopraveny nebyly. A protože panství Žlutické zdědil, zůstalo synům jeho Adamovi Vácslavovi a Ferdinandovi Hroznatovi pěkné jmění k podělení. Onen dostal tvrz Šťahlavy s kaplí sv. Vojtěcha se vším panstvím a od panství Žlutického Vlkošov s Hrádkem Prohořským, tento zámek Žlutický s ostatkem panství.6) Adam zemřel r. 1674 zustaviv syny Jana Jindřicha a Karla Antonína.*) Onen ujal Šťahlavy, ale zadlužil se tak, že jmění jeho r. 1710 od věřitelů uchváceno.7) Získala je pak Antonie Jozefa hrab. Černínova roz. z Khúnburka, která r. 1715 panství Nebílovské přikoupila pro svého nezletilého syna Frant. Antonína. Později nabyl Šťahlav Heřman Jakub hrabě Černín z Uiudenic. Týž kapli zámeckou r. 1762 v kostel rozšířil a zemřel r. 1784 dne 14. listopadu, zustaviv syna Vojtěcha Prokopa, jenž se o to přičinil, aby zámecký kostel se stal farním, a r. 1816 dne z. června bezdětek zemřel. Dědicem jeho stal se příbuzný jeho, Krystyan hrabě z Valdšteina, jehož potomstvu panství dosud náleží. i) DZ. 68. F 19. -) DZ. 183. C 24. 3) DZ 193. D 26. «) DZ. 70. D 2. 5) DZ. 307 T 16 a arch. tudíž. 5) DZ. 115. t 13. 7) DZ. 40. D 3. Erb nad vchodem do zámku Sťahlavského. DRŠTKA, DVOREC, MIROŠOV. Mhošovč jest zámek skládající se ze dvou domů, které jen jedním rohem k sobě připojeny jsou. Menši dům řečený starý zámek založili snad Gryspekové, ale kromě zdiva nic se z té doby nezachovalo. Větší dům vystavěn r. 1726 v barokovém slohu tehda oblíbeném. Zvláštností jest výstupek do polokruhu založený, v jehož prvním poschodí jest síň základem ,iím...----'Ligi;r* ellipsovitým do staveni zabíhající.1) Mezi Mirošovem a Dvoreckým mlýnem jižně od silnice, kterou se jde do Dobřiva, jest v samé rovině mezi rolemi pahrbek travou a stromovím porostlý, který objat jest širokým hlubokým příkopem a na severní straně též zbytkem náspu, který tvrziště na třech stranách objímal. Jihozápadně pod tvrzištěm teče potok, který se mohl nadržovati, a proto tu náspů nebylo. M. Lússner ve svém rukopisném díle o Mirošovském panství dodává pak toto: Také lze znáti na levém břehu potoka cestu, po které se po mostě ke tvrzi přicházeli mohlo. U lidu slove místo to Hrádek, sousední pole na Hrádku neb na Starém zámku. Před dávnými lety vysázeno tu stromoví a při tom našly se hroty střeh podkovy a střepiny z nádob, avšak nepřišlo se na žádné zdi. Na blízkém poli přišlo se na vyzdivanou stoku, která se táhla k přikopu a jej bezpochyby z rybníka, který na tom poli býval, zavodňovala. Není pochyby, že tu bývala tvrz Mirošovského statku a při ní dvorec. Tento bezpochyby byl starší a dal tvrzi jméno. Ovčín stál tu ještě r. 1653, a celé to položení nazývalo se ve Dvorcích. Nad Mirošovem ve znamenité výšce leží ves Skořice, jejížto kostel hledí do krajiny jako nějaká tvrz stoje na skalnaté homoli. Nedaleko odtud k jihovýchodu pode vsí Kolvínem býval hrad Drštka. Od Skořic jde se k němu po silnici až na konec vesnice a samý kraj lesa, kdež od silnice v pravo vybíhá stará cesta k Drštce, ale tím jménem se tu nikdo nedoptá, neboť obyčejně se říká lesu u hradu a hradišti na hradě, a ptá-li se kdo, jak ten hrad se jmenoval, odpovídají někteří, že se mu říkalo Losumierk a jiní vědouce to ze školy aneb z knih, udávají české jméno. Travná cesta vede nás lesem níž a níž až do údolí mezi Skořickými a Trokaveckými výšinami. Tu ze dna kdysi bahnitého vystupuje hřebenitý ostroh a z něho čtyři skalky hlubokými roklemi od sebe oddělené, což snad již prvotně od přírody bylo. Na třech předních skalách stával hrad maje prostoru nepříliš velikou, jsa ale zato přepevný, poněvadž skorém všechny skály kolmo spadají a některé jich strany naprosto nepřístupny jsou. Na první skalce, která jest v rohu lesa a louky, bezpochyby byl vzchod dřevěný. Odtud se šlo po mostě na druhou, dlouhou a na tři menší skaliska, rozsedlou skálu, na níž bývalo předhradí; odtud konečně se přicházelo na třetí skálu, na níž byl hrad, totiž věž a neveliké stavení. Tato skála rozdělena jest na dvě oddělení, vyšší, malé, na němž byla věž, a nižší, dosti rovné a nyní travou obrostlé, na němž snad dřevěné stavení bývalo. Na čtvrté, nevysoké skále bezpochyby nic nebývalo. Kromě nevelikého kusu zdi a zasypaného příkopu na východní straně pod střední a třetí skalou nezbylo po Drštce nic; neboť zdi její dávno se rozpadly v tu spoustu kamení, které rokle mezi skalami a svahy hřebene pokrývá. Nicméně jest tento skalní brloh pro svou zvláštní polohu a zátiší, které tu v lese panuje, návštěvy hoden. ') Podrobně v Soupise okresu Rakycanskěbo. Libštein. PRSTKA, DVOREC, MIROSOV. 81 Dějiny Drštky a Dvorce souvisí těsně s dějinami pánů s Ronšperka, kteří nosili na štítě berana vyskakujícího. V Bavořích byl také rod, který se psal „z Ramsperka" (t. j. Beraní hory), ale naši Ronšperkové, soudíc z českých jich jmen a původních sídel, od nich nepocházeli, ovšem však k vůli svému erbu příjmení jich přijali. Dobrohost z Ronšperka dal r. 1502 městečku svému Poběžovicům jméno Romssperg"k „po svém posloupném, starodávném zpupném dědictví", ale o nějakém takovém statku, který Zámek v Mirošově. by jeho rod tehda aneb před tím měl, není nic známo. Z názvu Losumberk (t. j. Rozumberk), jak ještě se Drštce říkává, mohlo by se souditi, že se tak říkalo Drštce; ale s touto se později setkáváme, než se Dvorcem, tak že i tomuto by se německý název Romšperk pŕikládati mohl. Nachval z OsvraSína (viz dil IX. na str. 120.) měl syna Dobrohosta, který se r. 1353 připomíná a r. 1366 z Ronšperka psal. Tenkráte daroval oběma klášterům v Plzni dvory kmetcí a platy z nich ve vsi Mirošově.1) Léta 1374 a 1376 nazýval se ze Dvorce a měl v onom roce nějaká jednání v příčině zádušních lesů kostela Skořického a r. 137Ď podával tam faráře.4) Lákavá jest domněnka, že on hrad Drštku, který se před r. 1390 nepřipomíná, vyzdvihl. Synů měl několik. Roku 1366 připomínají se synové jeho Nachval, Jan a Zbyněk,9) avšak později se kromě prvního a třetího také bratří Sesema, Bfenek a Zdcnžk připomínají. Zbyněk měl za dil Dvorec !) Arch. Plzenský. f) Acta jud., lib, conf. *| Nachval slore i. 1381 Kolvin po vsi IColvínu, kdež snad bydlíval. (DD. 13. f- rI4-) Hrady a zámky České XIII. * II 82 DRŠTKA, DVOREC, MIROŠOV. a měl za manželku Kateřinu ze Seďtikovic, která se okolo r. 141 o za Oldřicha z Říčan vdala.1) Oddělen byl od bratří r. 1390, když Nachval, Sezema, Břeněk a Zdeněk, bratři z Drštky, kněze do Skořic podávali,2) ale mrtev byl již r. 1407, když Zdeněk, bratr jeho, se ze Dvorce nazýval. Naposled pak čteme r. 1421 Zdeňka ze Dvorce jinak z Drštky, kterému král Zikmund ves liartmanov Touškov zapsal.3) Z dotčených bratří živi byli v 1. 1407—1411 jen Břeněk z Drštky a Zdeněk ze Dvorce, kteří tehda kněze do Skořic podávali. Byl tedy Břeněk již sám držitelem Drštky. Roku 1409 učiněna výpověď mezi farářem Skořickým a lidem Zdeňka z Drštky a Zdeňka ze Dvorce. Ti oba se r. 1410 bratřími nazývají.*) Tu ovšem jest pochybnost, míní li se tu Břeněk a Zdeněk, aneb synové buď jejich aneb některého z jich bratří. Zdeněk z Drštky stal se okolo r. 1420 purkrabím na Týně Horšově, kterýž držel v zástavě a proti husitům ubránil. Kromě toho dostal v zástavu některá zboží kláštera Chotěšovského. 0 potomstvu těchto pánů již v díle IX. na str. 88. a 96. s dostatek mluveno. Hrad Drštku držel za válek husitských Břeněk. z Drštky (buď Břeněk r. 1390 připomenutý aneb syn některého z cněch bratři); r. 1425 podával nového faráře ke kostelu Skořickému, potvrzeného konsistoří katolickou, a stál vůbec na straně katolické, pročež hrad jeho Drštka nemalou měl důležitost pro stranu katolickou, a to zvláště r. 1427, když se pokoušel o to král Zikmund učiniti Plzeňsko základem svých operací a opírati se vedle Drštky o sousední hrady Lopatu a Radyni. Posledně se připomíná Břeněk r. 1447, jsa tehda rukojmí za příbuzného sobě Jetřicha z Frumšteina6) a zemřel v bouřlivých časech před nastoupením krále Ladislavovým. Během těchto let octly se vsi Mirošovy a Skořice v rukou Zachaře ■Štčkenského z Řičan; co se s hradem samým a vsí Kolvínem dálo, není známo. Roku 1454 nastoupil čilý ruch u vyhledávání ai provoláni královských odůmrtí; činili to též mnozí držitelé zboží, aby je někdo jiný vyprošením si odúmirtí na králi nepředešel. Snad to bylo také tak s Drštkou. Roku 1454 byl hrad ten a vesnice Mirošov a Skořice s jinými vesnicemi jako spadlé zboží po Břeňkovi Drštkovi z Drštky provolán, a král Ladislav dal právo své k němu Oldřichovi z Rakové a z Radyně. Provolání tomu odpírali napřed Dobrohost a Břeněk z Ronšperka, co se týkalo hradu Drštky, Zachař z Říčan hájil vsi Mirošov a Skořice a Bušek z Vrtby jednoho člověka poplatného v Mirošově. Odpory ty byly dílem i zdánlivé; Dobrohost a Břeněk sotva se táhli tehda k Drštce, jsouce usedlí v západním Plzeňsku, a jestliže si pokládali nějaká práva, urovnáno vše smlouvou, neboť na soudě dvorském r. 1460 ani výprosník ani odporníci nestáli.6) Během téhož století hrad Drstka zpustl, byl malý a k obydlí nepohodlný, a panství jeho se dostalo pánům z Rožmitála. Ve vyčtení všech osad panství Rozmitálského r. 1545 nacházíme též vsi Mirošov, Skořice a Kolvín,7) aiíii o nějakém pustém hradu se tam zmínky nečiní. Po oddělení se Mirošovska od Rožmitálska zůstala zřícenina při statku Mirošovském. Když psal Hájek svou Kroniku, bylo ještě vůbec známo, že někdy byl v Cechách hrad jakýsi řečený Drštka, ale o poloze jeho nevěděl nikdo nic pověděti; toliko z památek se vědělo, že páni z Drštky v Plzeňsku se vyskytovali, a hrad tedy hledán v Plzeňsku. Hájek pak čta o pánech z Drštky, že byli na Týně Horšově, tam někde v té krajině hledal Drštku. V rozpředení totiž pověsti o založení Přimdy k r. 1009 vypravuje, že kníže Oldřich vyjel na honbu „a velmi bohatý vladyka uvedl ho na sviij hrad jménem Drštka". Odtud jda na honbu, objevil pustý hrad Přimdu a odtud k svým na hrad Drštku ještě toho dne se navrátil. Kdyby byl Hájek polohu Drštky 2:nal, zajisté by nebyl takto psal, poněvadž by byl nemožnost vyjeti na lov a ještě téhož dne navrácení nahlížel. Tamže jmenuje Hájek držitele hradu Vepřka, proč tak učinil, shledáme z jiné zprávy u Hájka k r. 1:225, že se rodové erbu svinské hlavy mezi sebou o znak hádali. Hájek uvádí dále, že nálezem krále Přemysla podrželi Třemšínští, Drštkovšti a Lopatští svinskou hlavu, ostatním prý znak rozšířen. Zrnka pravdy tu není, až na to, že páni z Homberka v okolí našem skutečně v erbu svinskou hlavu měli. Zprávami těmi se řídě křižovník Beckovský, takto o Drštce mluví (str. 1029): „Drštka pánův Vepříkův jinak z Šellemberka, kde stál, věděti se nemůže, nemusil však daleko od hradu Přimda nazvaného--stati." Roku 1588 dne 15. listopadu bratří Gryspekové se o všechna zboží po otci svém Floryanovi dělili. Při tom se záuadni Část nanství Rozmitálského s Mirošovem a okolí Ferdinatidovi Grvsbekovi dostala. Kdvž Ferdinand r. 1606 zemřel, dostaly se statky jeho Mirošov, Strýčkov a Královice bratřím jeho,8) a naposled měl Blažej Mirošov. Týž prodal Mirošov, kdež před tím sídlo neb tvrz vyzdvižena (1616), Adamovi staršímu Vratislavovi z Mitrovicf) jenž měl také Poříčí. Část toho připojil k Poříčí, ale ostatek s Mirošovem prodal Šťastnému Vratislavovi, ale zase po jeho smrti koupil.10) Adam zemřel r. 1624, a Mirošov držela po něm vdova Saloména Vratislavova z Prostého.11) Mirošova nabyl po ní Adam Vácslav Boryni ze Lhoty, jenž okolo r. 1644 ') Rel. tab. II. 60, 65. V prvnějšim zápise nemá se čisti „nxori suae" nýbrž „glori-*. s) Lil), conf. Arch. c, k. dvorský *) Lib. erect. VIII. J] Arch. bibl. Pražské. e) DD. 16, f 214. ') DZ. 7, A 21. ») Arch. DZ. °) DZ. 189, E 23. ") Paměti Vopiřkovy ve Spál. Poříčí. ") DZm. 145. C 5. DRŠTKA, DVOREC, MIROŠOV. TÉNOVICE. SPÁLENÉ POŘÍČÍ. 83 zemřel.1) Dcery jeho Maří Majdaléna a Barbora Estera dělily se r. 1653 tak, že si nechaly tvrz Mirošov ve spolku a vesnice, dvory a lesy mezi sebe rozdělily,8) ale hned po tom dělení Barbora svtj díl sestře prodala.3) Po smrti Maří Majdalény spadl Mirošov na jejího manžela Diviše Františka z Mitrovic. Tento přestavěl kostel Chylický a v něm po své smrti (f 1677) pohřben. Syn jeho Adam František vystavěl kostelík v Mirošově (1693). Zemřel r. 1694 a pohřben v nové kryptě Mirošovského kostela. Mirošov a Chlumčany děcil po něm syn Jan Antonín. Tento vystavěl novou část zámku Mirošovského a nad vchod dal erb svůj a manželky své Marie Zuzany Talackovny z Ještětic. Zavedl se tak, že Mirošov r. 1726 dražbou prodán. Koupila jej dvorská komora*) na podporu hornictví a byl až do naší paměti státním statkem. Těnovice. ýchodně od Spáleného Poříčí, pode vsí Těnovicemi jest mlýn Labež. Nad ním vypíná se skalnaté návrší, které se jmenuje „na hradě1". Od výšiny bývalo místo to odděleno příkopem ve skále vytesaným.6) Na patě skály býval vchod do šíje, do níž se již před lety pro vodu a bahno nemohlo; nyní je tak zanesen, že jen vrch jeho je znáti. O této šíji se povídá, že jde až do vsi Těnovic do statku Sroubkova až pod stůl. Statek Těnovice drželi r. 1360 bratří kněz Zdenek a Ondřej a v 1. 1374—1379 onen s Ondřejem synovcem, tuším, synem Ondřejovým.") Tento mladší Ondřej psal se r. 1383 z Těnovic, ale r. 1392, když obdaroval faráře Tčnovského platem v Záluží a Lučišti, z Čičova.7) Když r. 1392 odúmrť po Zdeňkovi provolávána, připovídal se k Těnovicům Racek a obdržel r. 1394 za právo.8) Roku 1402 držel Těnovice Beneš ze Švamberka,9) jenž před r. 1408 zemřel. Nástupcem jeho stal se bratr jeho Vácslav Ťavák, jenž sem r. 1408 nového kněze podával. Poněvadž se r. 1409 králi protivil, učiněna proti němu výprava, o jejímž výsledku nejsme zpraveni.10) O těchto držitelích lze souditi, že bydlili na staré tvrzi námi popsané. Těnovice, jak se zdá, připojeny potom k Poříčí a naposled je drželi Jan a Ješek bratří Pořičti z Dlouhevsi, kteří před r. 1485 pomreli.11) O nápad po nich byly nějaký čas spory. Těnovice dostaly se okolo r. 1510 Janovi Čičovcovi s Čičova,12) jenž dvůr a ves Těnovice ke statku čičovskému připojil. Týž odkázal r. 1520 Cičov, Hořice, Lučiště, Těnovice, Záluží a Ořehledy ke koste/u Těnovskému,n) a spravoval pak Mareš Vyntíř z Vlčkovic týž statek.1*) Později s toho sešlo, a Kryštof Muchek z Buková dostav Těnovice, vyměnil si je za Březinu s Vácslavem starším Černínem z Chudenic, jenž r. 1566 Těnovice držel.16) Ale i s té směny sešlo, a r. 1583 měl Vácslav Karel se Svarová Těnovice.18) Do té doby a ještě r. 1627 tu tvrze nebylo, teprve potom vystavěn od Karlů zámeček, který byl od r. 1669 v drženi Hložků ze Žampachu a od r. [675 rytířů z Encrelflussu. Od těchto koupen r. 1721 k Poříčí.17) Spálené Ponci. městečku Spáleném Poříčí jest zámek do čtverhranu postavený, jehož tři strany jsou starší a čtvrtá později přistavěna. Stavení to jest jednoduché a jedno poschodí vysoké; jest beze všech stavitelských ozdob. Před zámkem k východu býval pivovár a rozeznávaly se proto dva „pláce1*, velký a malý. Na bráně, která obě spojovala, byla kamenná tabule r. 1617 zasazená. Na tom místě jest nová věž. Poříčí patřilo prvotně předkům pánů z Rožmitála, a Budislav Jaroslavic prodal je před r. 1239 1 1__I___1__t. Jt___ vlil.___mi f » 11 »*__t»_il!tj_______j 1 _ j____F»-l____/ .____ _ f____I , . :--s___ rvjduiuuAjvciiiu m-um'-i u." i rvidíiľi i~oiu:i £«t»c pľuučii a uuauiiii m; iJi/fíMituĽim £ nrtiMA'ťif., jvui. >ť*iu vletech 1360—1364 faráře podával. Za živobytí svého postoupil Poříčí nejstaršimu synu Ratmirovi, jenž se připomíná r. 1378 mezi patrony v Mešně a r. 1379 jako pán Pořický.19) S bratrem svým Buškem prodal Poříčí městečko s vesnicemi (1391) Jindřichovi z Elstrberka.2") Pán tento obdaroval r. 1396 zdejší kostel, l) DZ. 1:2. B 10. ') DZ, 71. G 29. s) DZ. 313. C 22. ') DZ. 499 B 28. ») Heber's Burgen. III. 227. ") Berná, lib. corjfc Vyšemfr, syD staršího Ondřeje, byl v ]. 1360—1362 farářem v Břlíi. ') DD. 13, f. 118, lib. erect. XII. 73. 8) DD. 13, f. 124. *) Archiv Třeboňský. ,0) Lib. corjf., staré knihy Střibrské v Pli. museu. ll) DD. 17, f. 230. ls) Reg. kom. soudu. 1S) DZ. 6. J 26. t4) Reg. kom. -soudu. '•) DZ. m. 516, reg. kom. soudu 16 G. list 15. **) DZ. 66. C 22. ") Podrobné F, Faktor v popise okresu Blovického II1—115. ,s) Reg. I. 453. ") Lib. coní, Berně. *°) Rel. tab. I. 541. 84 SPÁLENÉ POŘÍČÍ. dada mu plat v nové vsi Lipnici, aby světlo před velkým oltářem věčně hořelo.1) Ještě r. 1402 Poříčí držel, ale r. 141c byl tu patronem Jindřich ze VšeradicJ) Roku 1413 vložil Elstrberk tvrz a městečko Poříčí Habartovi z Vinařic ve dsky zemské, ale přes to byl tu v 1. 1416—1422 Vácslav ze Svatého pole patronem a Habart s ním teprve r. 1422.s) Vácslav držel potom některé části zástavně,4) ale dědičným pánem byl od r. 1423 Hynek z Vysokého, jenž po r. 1430 zemřel.6) Vdova po něm jménem Markéta ze Skuhrova vdala se po druhé za Petra Bradu z Nekmiře, jenž se proto r. 1446 pánem na Poříči nazývá.6) Ovdověvši zase, prodala r. 1453 se synem svým Janem z Vysokého městečko Poříčí s tvrzištěm a vesnicemi Mikuláši z Blcukévši a z Pokonic?) V I. 1454—1457 rněl Mikuláš rozličná jednání u dvorského soudu o rozličné odúmrti.8) Po něm měli tvrz pustou v Poříčí a městečko bratří Jan a Jciek, bezpochyby jeho synové, kteří před r. 1485 pomreli.9) Později měl Bedřich z Donina Poříčí a Zákavu. Od něho koupiv je Jan Roupovský z Roupova držel je k Roupovu až do své smrti, zejména i r. 1532, když pořízení o svém statku učinil.10) Poříčí držel po něm Kryštof, nejmladší jeho syn, až do r. 1587, kdež je s mnohými vesnicemi a pustými tvrzemi Karlovi Kokořovci z Kokořcva prodal.11) Karel připojil velkou část téhož statku ke Šťáhlavskému panství a ostatek pustil sestře Kateřině Horčicové z Kokeřova a manželu jejímu Janovi staršímu Horčicovi s Prostého, což se stalo okolo r. i595.1B) Horčice postavil při tvrzi, od Roupovských obnovené, pivovár a dal mnoho lesů vyplaniti a luk nadělati. Ten statek zlepšený pustil Horčice dceři své Saloméně a jejímu manželu Adamovi staršímu Vratislavovi z Mitrovic, těše se, že mnoho vnoučat má. Adam pak koupiv r. 1616 Mirošov, několik vesnic k Poříčí přivtělil Také obnovil a rozšířil tvrz v zámek a nad velkou branou dal vytesati své a manželčino jméno.13) Roku 1620 dne 29. září přitáhla sem armáda císařská ode Lnář a položila se nad městečkem k Lipnici. Když se potom k Plzni hýbali, zapálili městečko, které i se zámkem a kostelem bylo zkaženo.14) Adam zemřel r. 1624 dne 3. března, odkázav Pořickým za jejich věrné služby 500 kop, jež jim vdova vyplatiti slíbila, ale nedala. Dědicem stal se syn Jiří Zdeněk, jenž na obracování nekatolických poddaných si objednal vojáky (1629). Ti nedokázali nic anebo jen velmi málo, ale za to kostel zapálili. Mnozí nekatolíci se vystěhovali, jichž pole pak pán pro sebe zabral.15) Jiří zemřel r. 1655 dne 18. prosince, *) Lib. erect. XIII. a 66. •) Arch. Třeboňský. Líb. conf. ») Rel. tab. II. 102. Lib. conf. *) Arch. i. III. 518. *} Lib. conf. Staré kn. Pražské. *) Arch. č. IV. 40, VIL 642. ') Arch. č. III 553. e) DD. 16, f. 319, 225. •) Rukopis Strahovský. ,0) DZ. 3. E 24. ") DZ. 252. C 22. Reg. kom. soudu. ") Paměti, jež ok. r. 1824 P. Vopicka, kaplan v Poříčí, z archivu panského sestavil. ") Vopička udáví v nedeli 30. záři což není možné. Podrobnosti ve Faktorově popisu okr. Blovického na str. 86. *•) Pam. kniha farni. SPÁLENÉ POŘÍČÍ. 85 odkázav Poříčí manželce své Maximilianě Kateřině Vrabské z Vrabí do života.1) Tato provdala se po druhé (asi r. iďoo) za Kryštofa Karla ze Svarová, který ve zprávu Poříčí mocně zasahoval a na poddané tvrdým byl. Po jeho smrti provdala se po třetí za Františka Ľusebia Khuena z Belasy. Pořickým za to, že od 500 kop jim od n. Adama odkázaných upustili, r. 1665 ro2:ličné milosti učinila. Když r. 1674 zemřela, uvázal se v Poříčí třetí její manžel jako dědic8) a vyprosil Pořickým r. 1678 majestát na roční trhy.3) Protože mu Poříčí jen potud náleželo, pokud sahaly nároky jeho manželky, uvázal se v ostatek Vácslav Ignác Vratislav z Mitrozic jako dědic.1) Oba páni vládli vedle sebe, poněvadž jeden druhého splatiti nemohl. Khuen k zámku, jenž měl posud tři strany, okolo r. 1680 čtvrtou přistavěl. Roku 1689 upadl Khuen v dluhy, a proto statek jeho Pořický odhádán Maximilianě Františce Vratislavové roz. z DobríeS") Tato byla manželkou Vácslavovou, a tak ten rozdělený statek zase spojen. Vácslav obnovil a dostavěl kostel zdejší,6) ale nedoveda na panství hospodařiti, prodal je r. 1715 Anně Polyxeně ovdovělé hraběnce Clary rozené des Fours.7) Paní tato, ztrativši r. 1719 jediného syna, chudým mnoho dobrodiní prokazovala. Zemřela r 1728/) odkázavši Poříčí bratru svému Albrechtovi (f 1781) a synu Karlovi. Když tento ustavičnými hostinami panství prohospodařil, koupila je r. 1749 kapitola u sv. Vita. ') DZ. 26[. J I. ') DZ. 115. E 22. ') Archiv obecní. •) DZ 115. E 21. ») DZ. 31. K 21. ") Viz Falitorfiv spis. ') DZ. 492. A 5. ") Paměti Vopiíkovy. TVRZE V OKOLÍ ŠŤAHLAVSKÉM. NEBÍLOV Y e vsi Nebílově jest starý, opustlý zámek, který r. 1706 na \/ místě staré tvrze poGtAven byl. Předkovi zdejĚích vladyk / byli Drslav a Sazin z Vejprnic bratři (1235—1245) a tohoto synové Drslav a Ratmír (1243—1269), od nichž pocházeli v Plzeňsku všichni ti, kteří půl koně na štítě nosili. Drslav měl syna Drslava a Ratmír neb Racek syna Viléma. Jména těchto dvou byla u Nebllovských oblíbena. K r. 1327 objevuje se Racek 3 Nebílova,1) a od r. 1354 často v pamětech se vyskytují bratři Racek a Vilém, kteři jeátě r. 1379 společně zboží Nebílovské drželi.3) Racek, jak se zdá, vyženil Netunice s manželkou Annou, a syn jeho Vilém (1395 atd.) stal se předkem Netunických z Nebilov?) Protože se Vilém seděním na Netunicích psával, soudíme, že Nebilov zůstal strýci jeho Protivovi, který se v 1. 1395—1407 připomíná.4) Néjaký čas potem opanovali Nebilov Nebllovlli e Drahobuze. První z nich byl Hraek, jenž se r. 1426 připomíná. Roku 1452 panoval po něm Smil z od r. 1487 Jindřich?) Tento býval v Průších, ale nechvalně se o něm mluvilo.6) Jak se zdá, byli synové jeho bratří MikuUÍS, Jan a Smil, kteří se r. 1524 a potom nezřídka připomínají.1) Když ti se pak rozdělili, dostal Mikuláš Ježovy, Jan Nebilov a Smil peníze.") Po Janovi následoval syn Vojtlch (1544), jenž měl tři dcery. Jedna z nich Marjana s manželem svým Ladislavem BlSinem a BěSin převzala Nebilov od spoludědiček (1555), a Ladislav držel jej ještě r. 1564.°) Neznámým nám způsobem dostal se Nebilov (také již si zvykali řlkati Nebllovy) v držení Jana HradiHského a Hořovic, jenž sice (1594) všechen svůj statek dcerám odkázal, avšak statek Nebílovský manželce Anni a Michnic aspoň do Života ponechal,10) ale dcery na dokázání své »vděčné a pobožné poslušnosti* jí Nebilov (1600) dědičně ponechaly.11) Avšak Anna vdavši se po druhé za posledního Landšteina prodala Nebilov (1604) Marjaně Kokořovcovi ae Svírova a na Šfáhlavech.") Po jej! smrti dědili po ni synové a majíce také Šťáhlavy, oba statky r. 1624 na dvé rozdělili.'*) Kryitof Karel Kokořovec dostal Nebílovský díl s tvrzí od kamene dobře vystavěnou. Kokořovci drželi Nebilov až do smrti Jana Adama (f 1670, 13. srpna) na rozumu sníženého, jenž dědiců po sobě nezůstavil. Dědili po něm matka, seBtra a bratří a sestry z druhého manželství matčina.11) Od těch dědiců koupil Nebilov (1673) Sei-vdc Engl & Mn-gelíjlttíit*. Tento odkázal Nebilov svým mladším synům, z nichž je ujal napřed Bernart (1676) a potom (1683) Arnolt. Tento prodal Nebilov r. 1685 Janovi Jindřichovi Kokořovci a Kokořova, jenž jej připojil ke šfáhlavům.15) ") Reg.L—DX 2) Arch. Plzeňský, Berná 4. ') Borový, lib. erect. IV 435. 4) Archiv c. k. dvorský, acta jud. 5) Arch. Chebský, bibl. ťraíské. "j Rel. tab. I. 168. ') Reg. kom. soudu. 8) DZ. 5. J 27. *) DZ. II. L 15, 87. J 29, ") DZ. 27. F 3. '<) nz. 174. F6. '•) DZ. 179. J 13. ,s) DZ. 74. G 30. ") DZ. 115. B 11. ,s) DZ. 392 J 5- 397- R 3°- NETUNICE. Metunice ves ve farnosti Prusinské ode dávna byla statkem remanským; již v 1. 1 igz—ny3 Cle sc Jan »z Natuiiic*.*) Roku 1379 byly Netunice rozděleny; část patřila k Ne-bílovu, popluži jedno Ctiborovi a jiným ještě drahné dily. Anna, sestra Oldřichova, vdala se za Racka z Nebílova (| j. r. 139$), a syn její Vilém zdědil Netunice i po mateři i po ujci a stal se předkem Netunických s Nebilov*) Anna žila ještě r. 1410, kdež koupila dům v Plzni.*) Oldřich, Anna, Vilém a sestra jeho Eliška založili r. 1395 kaplanství při kostele Prusinském. Vilém byl smýšlení přesně katolického, pročež mu Arnolt, opat Nepomucký, krátce před početím válek husitských dědiny klášterské Blovice městečko s vesnicemi zastavil.4) Při počátku válek náboženských bojoval na straně katolické5) a dosazoval r 1425 a 1433 ke kostelu Prusln-skérnu kněze katolické.6) Syn jeho Vilém (1449) držel vsi Nepomucké ještě roku 1454 a právo své doličoval před komisí k tomu zřízenou. Žil ještě r. 1474. Jeho vnuk(?) byl Hrdina Netuniciý, jenž r. 1505 k válce Šlikovské vydal jednoho oděnce pěšího a s Jaroslavem z Nebilov (bratrem svým) na Netunicích seděl.') Jaroslav, jenž se psal seděním »v Netunicích', připomíná se naposled r. 1332 *) Synové jeho Jan a Hynek bratří Netunifií s Nebilcva vložili si r. 154S ve dsky zemské tvrz Netunice s dvorem poplužním a vsí celou jakožto dědictví po otci svém vydrželé. L nich Jan brzo zemřel a bratr jeho Hynek, jenž se byl oženil s Markétou z Doupova, krátce před smrti svou téže manželce ičnným a dlužním zápisem 625 kop mlä. na tvrzi Netunicích zapsal.") Roku příštího (1572) na jaře zemřel, a Netunice zdědila sestra jeho Dorota a Nebilov, jíž ovdovělá Markéta téhož ruku věrný svůj zápis z desk propustila. Roku 1575 zemřela Dorota a pochována jest v kostele Prusinském. Další posloupnost držitelův Netunických nemůžeme podrobně stopovali. Ke konci 16. stol. držel Ulice a Netunice Josef Ůlický a Pleťme (f 1602) a ve sbírkách sněmovních r. 1615 nachází se Apolen Ladislav Ůlický 1 PleSnic seděním »na Netunicích*, jenž se dostal v držení zboží tohoto dělením & Ibratřími svými (1615)0 troje zboží otcovské Ulice, Plesnice a Netunice.'0) Trhem se dostaly potom Netunice Petrovi Hertenbergarovi z Hertenberka, jenž r. 1634, 10. února zemřel. Syn po něm zůstalý Jan b Hertenberka prodal r. 1643 tvrz Netunice, dvůr a ves s podacím v Pru-sinech MikuldSi Mirabellovi e Traychlova (něm. von Trewhofl a Markétě Kateřině, manželce jeho.") Nový tento držitel, jenž byl měštěnín v Plzní a potom tamže radním, držel Netunice více než 20 let a prodal jc potom r. 1666 Janovi Jindřichovi Ěejiin-gerovi s Rursdofu, soudu nejv. purkrabství radě, a JDorott Benigní, ') Reg. I 186. 187. *) Berná, lib. conf.; Borový, lib. erect. IV. 435. s) Plzeňská kniha (mus.). *) Arch. č. II. 471. s) Tamže III. 264. ") Lib. conf. ') Arch. č. VI. 317, arch. Plz. ") DZ. 2. K 8. *) DZ. 17. E 26 a 88. J 12. 10, DZ. 76. M 26. ") DZ. 304. M 2. TVRZE V OKOLÍ SÍAHLAVSKĚM. manželce jeho; ■) ále manželé ti špatně hospodařili a tolik dluhův nadělali, že se potom Metunice sekvestrcm spravovaly. Nařizeni k lomu komisaři od soudu zemského prodali potom r. 1672 statek Netumcký Janovi Bedřichovi VinkUrovi z Jfeim/eldu*) Po něm držel Netunice se zbožím Nebilovským a připojenými statky ArntilA Aiťiie cv&b. pan e Jtft^fltJítttM*, jeni vierky ty statky, totii Nebílov s lákavou, Ntzvěstice a statek Netunický r. 1685 Janu Jindřichovi hraběti z Autorova prodal.') Patřily potom k Nebilovu a ke Sfáhlavum. Tvrz Netunická, jíž potom vrchnost nepotřebovala a jež stářím zanikla, r. 1780 jest přestavěna na sýpku. NEZVĚSTICE Ul panského dvora v Nezvěsticích bývala tvrz, po niž se posud násep a příkopy spatřují.*) Nezvěstice ves pahfívala z Části (1350) pánům z Litic a pozdřji ke hradu Lopatě, druhá Část patřila již r. 1369 pánům z Rožemberka a na ostatku byly dva vladyčl statky BJaůuiav a ZJeňtäv.9) U jednoho z nich byla tvrz. Na ní bezpochyby také seděl Oldřich e Řisutl, jenž se od r 140a pánem na Nezvěsticích nazývá.*) Připomíná se v rozmanitých pamětech až do r. 142-I-1) °d r. I4'° připomíná se s ním syn Jan. Jiný snad syn byl Oldřich e Řisutl, jenž r. I442 na Nezvěsticích seděl.8! V I. 1483 -140.5 seděl tu Jan z Javora, později (1526—271 Jan lichovec z Duban. Týž postoupil Nezvěstice Janovi e Riupova směnou za L3chovice,") a Jan zapsal tvrz, dvůr a ves Nezviľstice a jiní vesnice manželce své Markétě z KHn-šteina, což této také od synův (1543) potvrzeno.1') Roku 1549 Nezvěstice vyplaceny a připíjeny k Vildšteinu, tvrz pak opuštěna. ŠÍÁHLAVCE. vsi Štáhlavcich (vlastně Šfáhlavci máme drahně zápisů od 14. stol. počínajíc Roku 1587 koupena od Kokořovců s Pofícfm a připojena později ke Šťáhlavúm. Ve všech těch zápisech není zmínka o tvrzi; teprve r. 1651 mluví se o tvrzi staré u dvora Malých Šťáhlav, avšak na staveni sešlé.11! ŽÁKAVA. ¥e vsi Žákavě nad Úslavou bývala tvrz ode dávna. Část vsi , s kostelem byli jměním pánů z Litic, zejména r. 1350 Rousá, r 1380 podával sem faráře Heřman odtudž a z Lopaty '*) Vedle toho byl lu statek s tvrzi, z něhož pocházeli Ždkava se ždkavy, zejména r. 1360 Oldřich, jenž se též r. 1377 připomíná a asi v ty časy lesy párii z Kořemherka v okolí zdejším měřil.**) Týž prodal Žákavu a seděl pak na Pacelicích, a potomci jeho měli Lažany,") Žákavu samotnou měl r. 1379 jakýsi Ondřej a r. 1397 Alt! z Pokoni-:,s) Zdá se, že Žákava od té doby k Pokonicům náležela. MikuldS z DlouHivH, který r. 1453 Poříčí koupil, psal se r. 1456 a 1463 sedením v Žákavě,") opustiv tvrz Pokonickou, ale nástupcové jeho seděli na Poříčí. Roku 1532 tvrz stála, ale byla příslušenstvím Poříčí.11) Po r. 1601 připojena k Šfáhlavskému panství.18) Nějaký čas držela tvrz Marjana Kokořovcova ze Svarová, dostavší ji trhovou smlojvou od Karla, manžela svého, ali r. 160; j zase ke Šfáhlavum postoupila.1*) V následujících letech tvrz zanikla POKONICE. ^if^vrz tato stála asi 10 minut daleko od vesnice Žákavy, .' !1 ■ v záhybu řeky Uslavy, kde sousedním panským polím a J, louce »v Pokoric!ch< se říká, tvrziště odvážením země na pole okolní skorém s povrchu zemského z-mízelo.3") První rám známý držitel Pokonic Sulek z Puíperka vdával r. 1357 dceru svou Vaňku za Mark varta ze Záluží, člověka lehké povahy; svatební ') DZ. 31C G 4 ") DZ. 300. F 13. ») DZ. 397. K 30. *) Pum. areb. VIII. 419. 5) Ľb conť, arch. Třeboň Urbář Roíemb., Berná 7. O jednom nepatrním statku. Reliq. tab. 1. 487. *) Arch. Třcb., DD. 18. f. 121. ') Arch. č. II. 208. B) DD. III. 173. ') Keg. komorního soudu, arch. Toskan. ,0) DZ. 83 F. 23. ") Arch. DZ. ") Arch. Třeboňský, lib. conf. ") Arch. Drážuinský, formulář kapit. urbaf Roíemberstý. ") Viz XI. díl. ") Lib. conf., Berně. ie) Arch. Tře"bonský Ada administr. ") D/.. 3. E 24. ie) DZ. 252. C 22. DZ 183. C 24. ,0) Pam. arch, V1H 419. vese.í strojeno v Pokonicich.1) Syn asi ieho byl Vilém Pusptrk z Pokonic, který držel také zboží Chvalenické a zde r. 1377 nového faráře podával.') jsa v pfiřině toho ve spořleh s pány Homber-skými, kleří teprv r. 1380 práva svého se odříkající? zároveň vyznali, že to právo, ač-li jim které náleželo, dávají dotčenému Vilémovi 3) MM manželku Ofku, e níž splodil jedinou dceru Vroclru, nezletilou jeítě při smrti otcově. Po smrti manželově seděla Ofka na Pokonicich užívajíc úroků věna svého 600 kop na Pokonicich a Chvalenicích zapsaného; když máti zemřela, prodali porufníci toho sirotka zbožf Pokonické, a Vracka provdala se potom za Jana z Heräteina. O věno Ofčino povstaly r 1409 při: u snudův dvorského a zemského, zdali spadlo na krále, čemuž mfcta drti ne-chtíli držitelé dědin n. Vilémových, nyní rozkouskovaných, totiž Aleš z Pokonic, Čaj c ha n z Javora, Oldřich z Nezvěstic a Mikuláš z Chotikova (tento míl Chvalenice); a ti r. 1410 při svou vyhráli.') Aleš z Pokonic, tuším jeden z těch soukupův, kteří skoupili dědictví někdy Vilémovo, pocházel, tuším, z Nezvěstic, neboť on koupil Pokonice s Oldřichem z Nezvěstic jinak ze Šfáhlavec a sám se, tuším, později Nezvěstickým nazývá Již r 1383 nacházíme jej jako patrona kostela Chvalenického,*) později se připomíná velmi často při prodejích okolních dědin a v dlužních zápisech bývaje při tom rukojmí; nějaký čas (1395) lbyl místosudi dvorským') a r. 1397 také pánem na Žákavě a purkrabí na Vild -Steine. Nějaké dědiny koupil od niho r. 1393 klášter Rokycký.5) Co pán Pokonický připomíná se naposled r. 1410, prodav pak zboží tnto nazýval se potom Nezvěstickým (1418). Buzeh z Dlouhé-vnseděním v Pokojnicich. Alšův nástupce s jinými strýci svými svědčil r 1413 8j a držel zboží to ještě na konci válek husitských.8) Nástupce (synř) jeho Mikuláš z Dlouhévsi jinak s Pukonic řečený koupil r. 1435 dvůr a dědinu v Rokycanech'") a r. 1453 zboži ťořické; přesídliv pak na Žákavu oddal Pokonickou tvrz úplnému zpuštění, ačkoliv se on i potomci jeho Pokojnickými z Dlouhévsi psáti nepřestávali ") Tvrziště připojeno k rozsáhlému panství Pořickérriu, jehož držitel Karel Kokořovec e Kokořova se r. 1601 přiznal, že jest v držení »tvrze a vsi pusté Pokonic*,") ale poněvadž byl týž pán zároveň držitelem Šťáhlav, počítány jsou brzo Pokonice k panství tomuto Při rozdělení tohoto panství r. 1624 dostala se louka slove v Pokojnicích« k dílu Nebllovskému,") ale právě s tímto zbožím zase ke Šfáhlavů m MYDLNÁ řevěděli bychom, kde tvrz Mydlná dávno již zaniklá a zapomenutá stála, kdyby nám toho paměť nebyl dochoval J(V-«l rybník Mydlný blíže Kornatic na bývalém panství Štah-lavském ") O starších držitelích tvrze této, při níž se také dvůr a ves nacházely, není nám nic známo; řadu nám známých držitelův zahajují Bohuslav (1397, 1405) a Protiva z Mydlné, jenž prodal r. 1416 jisté zbožf kapitole sv Apolináře v Praze.15) ScEema z Mydlně čte se od r. 1419, pak v jistém listu r. 1429 darem a zase r. 1442;") syn jeho Jindřich měl později nějaké spory s panem Žerotínským.") Oba tito páni ani nebyli již v Plzeňském kraji osedlí, zdržujíce se někde v okolí Slaného- Mydlnou držel za válek husitských KunrS ze Hlohova jinak z Loince, a ten prodal dědictví to, totiž tvrz Mydlnou s dvorem popi. a ves Rackovi a Kviiovic a Anně ze Úlohová manželům; jelikož bylo zboží to manstvím, vloženo jest ve dsky dvorské, však teprv r. ^37, poněvadž pro nepokoje v zemi nebylo možno dříve klásti.18) Kaček držel také část vsi Stáhla v, pročež se r. 1439 Rackem zc Šfáhlav a z Mydlné nazývá.1') Manželé svrchudotčeni prodali tvrz Mydlnou s příslušenstvím (vkl. r. [442, 23. března) Janovi z Rakovi za 20 kop gr., tedy *) Acta judiciaria, 2j Lib. conf. a) Acta jud. ]EC Fokotíicum patřily tehda 1 lán a troje poplužl (Emler, Benwregistex 4). *) DD. 14, f. 162, arch. i. II. 372. s) Lib. conf. III B 20. «) DD. 14., f. 244. ') Rel. tab. I. 550. 6) Paprocký o st. ryt. I08, arch. Horaiď. •) Arch. I. IV. 252. 10) Archiv tudíž. ") Avšak jestli r. H56 psal se seděním v Žákavě. (Arck. Treb.) ") DZ. 252. C 22. ") DZ. 74. G 30. al H 29. '*) Sommer, Pils. K. 79. 15) Rel. tab. 11. 127, lib. erect., DD. 18, f. 25. ,B) Arch. i. III. 501, lib. erect. XIII. 68. ») Rel. tab. I. 129. l8) DD. 61, str. 279. 1B) DD. 61, f. 28B. 88 TVRZE V OKOLÍ SŤAHLAVSKÉM. za polovici toho, zač oni sami byli koupili,1) arci poněvadž byla ves ke konci válek husitských zpustla. Za Jana Rakovského zpustly tvrz a dvůr, a to, jak se zdá, ve válkách jednoty panské se stranou královou. Jan z Rakové prodal (vkl. 14741 2. května) iv Mydlném dvůr poplužný pustý a dvory kmetcl pusté s platem, rolemi, lukami, lesy. potoky, rybníky Bosdichovi ze Šfáhlav za 50 kop gr.«*) Posud byla Mydlná lénem královským a držitelé její k službám manským zavázáni; ale Vladislav král na prosbu držitele jedné polovice téhož zboží Mikuldie se Štáhlav polovici dvora pustého v Mydlné (r. 1488) z manství propustil; že byla druhá polovice lénem, snad se po čase zamlčelo. Brzo potom pozbyla Mydlná své samostatnosti a patřila potom ke statkům sousedním,') JAVOR ■Jr^Xvrz a ves Javor stávaly v lese nedaleko někdejšího hradu Lopaty v pravo od cesty vozové, která od Štáhlav ke Kornaticům vede; dílu lesa, kde ves stávala, posud Javor říkají a tvrziště posud valem a příkopem obehnané zámečkem nazývají.1) Čáslav s Javora přitiskl dvakrát (1373—1377) pečef svou k listinám archivu Plzenského a držel ves Javor s poplužlm ještě r. 1379.5) V 1. 1391—1393 připomíná se Drslav, r. 1403 Chval, otec Jaroslavův, r. 1405 Kunrát z Javora. Nástupce jeho Čajchan 11 Javora držel mimo Javor také nějakou část zboží Pokonickéhu, pročež odpíral tomu, když bylo r. 1409 věno Ofčino na Pokonicích jako odúmrt provoláno a při svou r. 1410 vyhrál,") r. 1415 svědčil při prodáni platu na Nýřště a Bystřici.') Jaroslav a Kunrat z Javora jsouce smýšleni katolického r. 1420 Pražanům opověděli válku. Jaroslav seděl potom (1427) v městečku Blovicich prodav, jak se zdá, zboží Javorské.8) Zboží to koupil, tuším, Olfart a Javora, který k Táborům stál r. 1427; r- 1428 jsa hejtmanem na Vilšteině svědčil v kolika listech.9) Připomíná se naposled r. 1447, kdežto se také poprvé vyskytuje syn jeho Burj'an s Javora, který tentokráte, jako i r. 1449 rád se k rukojemství propůjčoval.10) Tento Burjan jest také poslední nám známý držitel samostatného zboží Javorského, jež nedlouho potom připojeno bylo k panství Poličko mu; na temže panství připomíná se r. 1601 >tvrziště a ves pustá v Javoře«,") což vše bylo potom k panství Šíáhlavskému připojeno. Na díiu Šfáhlavském připomínají se r. 1624 louky v Javoru hořejším a dolejším. KAMÝK HOŘEJŠÍ. Jedna tvrz Kamýk a dvojí ves hořejší a dolejší stály asi ! am, kde jest nyní dvůr poplužný Kameník blíže vsi Veselého.1') Ve 14. století byly vsi tyto na několik malých zbožiček rozděleny. Jedno popluži držel Jakub či Jaké!, jemuž jako í Žehartovi z Rakové prodali Šfáhlavští r. 1368 zemi jednu ve vsi Kamýce, r. 1379 ještě byl živ,") ale r. 1382 již byl mrtev a část jeho spadla na krále.11) Druhé popluži držel Vdcslav s Ke-mýka, jenž koupil r. 1375 od Mikuláše z Kamýka a Přibika z Konráde polovici země v Konraticích za 5 kop, svědčil také r. 1377 v pořízení Žeharta z Rakové a popluži řečené ještě r. 1379 držel.1') ') DD. 61, str. 309. *) DD. 61, str. 512. ') Roku 1545 patřila ves pustá Mydlná ke zboží Hradištskčmu. (DZ. 250. H II.) Jan Hradištský z Hořovic prodal ke sklonku téhož století dvůr popi. v Rakové, součásti vsi Mesna a ves pustou Mydlnou paní Marfan? se Svarová, manželce Karla 3 Kokofova (DZ. 183. C 24.). Synové její připojili Mydlnou ke Sfáhlavsku. *) Památky arch. VIII. 420. *) Emler, Bernaregister 4, arch. Plzenský, DD. 13, f. 121. ") DD. 14, f. 162; 18, f. 25, arch. kapit. ') Archiv kapitulní. *) Arch. £. I. 409, IV. 378. ') Arch. č. III. 507. Zprávy ostatní o něm v Píra. arch. VIIL 420 platí o Volfartovi z Radime v Kouřimsku. Roku 1431 iil i Drslav z Javora. 10) Rel tab. II. 209, 216. ") DZ. 252. C 22. ") Para. arch. VIII. 421. ■») Emler, BernaTegister 4. ") DD. 13, f 116. '*) Arch. Plzenský. Vácslav žil i r. 1380. Mimo ty dva měli ještě v Kamýce dědiny jakýsi Hynek (půldruhé čtvrti) a Drslav (jedno popluži) Dalších zpráv o Kamýce doptává se nám teprv z 15. století, a to jen tolik, že prodal r. 1448 Ryneš zBorovnice několik dvorův kmeelch v Kamýce s platem Dobeši z Modřejovic a Bohuslávkovi z Chlumu.') Záhy se dostalo zboží Kamýcké k sousednímu panství Pořickému, a r. 1601 vložit si Karel z Kokofova ve dsky tvrziště a vsi pusté v Hořejším Ka-mejku a vsi pusté v Dolejším Kamejku*.*) Týž pán připojil Kamýk k panství Šfáhlavskému. VESELÁ. te verovýchodnč od Štáhlav jest ves Veselá, v níž tvrz bývala. Bratři Drslav z Nezbavětic, Habart z Nevida a Žeh art z Rakové k radě Amchy, bratra svého, někdy převora kláštera sv. Ducha v Plzni, darovali vea Veselou (1352) témuž klášteru.') Dotčený Amcha připomíná se ještě r. 1379, drže Veselou s vladykou čáslavem.*) Jiný Amcha s Veselá byl r. 1420 purkrabí na Svamberce,*) r. 1421 obdržel zápis na Luhov a r. 1432 se synem Habartem na Hrobčice.*) Potom o Veselé nic nevime, až teprve k r. 1542, kdež ji Jan Lhota a Dlouhivsi Mikuldii s Radkovic prodal.') Později následovali Pernklavé s Senraitu a od r. 1577 Kryštof z Roupova,8) jenž tuto část k Vildsteinu, pak k Poříčí a naposled ke Šťáhlavům připojil. Část vsi s tvrzí zůstala i potom samostatným statkem. Ten držel Jan Aesanský a Kadmia a asi od r. 1597 synové jeho Ladislav, Přibyslav, Bedřich a Jiří. Avšak již r. 1609 držel dva díly tvrze, dvora a vsi Ondřej Aesanský, jenž seděl na Starém Smolivci.") Zase následuje mezera v dějinách Veselé. Měl ji později Jan Kryltof Volfingir s Plolkovic a syn jeho Karel Vdcslav prodal ji (1684) Maxmil. Rudolfovi hr. a GutSteina. Potom následovali r. 1685 Jan z Plankenheima, r. 1692 Jindřich Zikmund Sirntyngar z Širntyngu a r, 1698 Vácslav Nigrin, Pražský Malostranský měšťan.10) Později připojen týž statek ke Šfáhlavum. Nad Mitovem při potoce je starodávné hradiště. K potoku jest vysoká stráň, na ostatní strany byl příkop ve skále vytesaný. Kámen vylámaný vyházen ven za příkop a udělán z něho mohutný násep. Příkopy jsou velmi hluboké a boky jich sráznějši nežli se u takových hradišf spatřuje. Uvnitř je i na východní a zapadni straně vyvýšenina, jež bezpochyby od stavení pochází. Tvar vnitřku jest elipsa a sklon má k jihu. Na jižním kraji nad potokem jest prohlubně (bývalý sklep), nad nimi také nějaké obydli stávalo. Poněvadž má sedlák Liška z Mitova v sousedství pole, říká se hradišti LiSkový hrad. Že jest to hradiště asi z konce 13. neb í4- stol. pocházející, není pochyby, ale ani jména, ani pánův jeho neznáme. Blízká ves Mitov patřila od r. 1394 k arcibiskupské Části Rožmitálu. PCI hodiny od Borovna a čtvrt od Ořehltd naproti hoře Kokšínu a nad rybníkem a údolím Bryndavkou strmí vysočina polnostmi pokrytá, a tu jest jedna z nejpríkrejších skal příkopem od pole oddělena a slove -ni zámečku*. Jména a osudů této tvrze také nevíme.11) U Hořic jest homolovitý vrch, slove Stará hora, na němž podle pověsti hrad býval, ale není tu nic vidčti.11) U dvora Lhotky (nedaleko Poříčí) býval nad vypuštěným rybníkem pahorek, který byl částečně skopán. Našli tu kachle a brnění. Bývala tu ves, která již r. 1532 k Poříčí patřila; avšak komu tvrz tato pat rivala, není známo.1*) !) DD. 20, f. 26. ') DZ. 25a. C 22. *) Rukopis v Plzni. ") Beraa. °) Třeboň, arch. ") Árcň. c. k. dvorský a bibi. Fraž. ') Reg. kom. s., DZ. 7. K 12. e) Arch. DZ. •) Reg. kom. s., DZ. 252. D 2. "•) DZ. 397. F 12, K 16, 4o2. E 17, 406. C 17. ") Para. arch. II. 286. ls) Heber's Burgen, III. 228. ») Pam. II. 287. LIBŠTEIN A LIBLÍN. ižně od Libllna jest úzké tiché, ale pěkné údolí, kterým se vine Mže. Na pravém břehu vypínají se strmé stráně černými lesy porostlé, na levém břehu jsou méně příkré boky rolemi a lesíky pokryté. Od Liblínské silnice jde po stráni v chládku pohodlná pěšina až ke mlýnu, nad nímž strmí ziríceniny hradu Libšteina. Při mlýnu jest několik chalup při řece rozložených, jež napolo jsou stromovím ukryty. Dvě bystrice, které za tání sněhu aneb za volkých dešťů dravě se ženou v hlubokých úvalech lesních tekouce, děli ostroh hradu na severní a jižní stiraně od chlumův blízkých a mnohem vyšších. Na západní straně ostrohu jest řeka Mže, a tak souvisí hradiště s výšinou jen na východní straně, kdež však zakladatelé překopavše ostroh o náležitou pevnost se postarali. Dnes ovšem ten příkop nestojí ani za řeč, an jest velmi mělký; jedině že za ním jest vysoká strmá stráň, tak že s té strany šla ke hradu velmi úzká stezka. A poněvadž se ostroh k řece sploííťuje a tudíž snadný byl přístup ke hradu, vyházen v tu stranu hluboký přikop a země z něho zvenčí nasypána v mohutný násep. Třetím příkopem, nyní Také mělkým, kterým jest hradiště uprostřed překopáno, rozděleno bylo na hrad a předkradi. Toto, nyní plac řečené, založeno jsouc do čtv erhranu, omezeno jest na dvou stranách zanesenými příkopy a na ostatních stráněmi. Na ten čas jest to pirázdné místo, na němž se jen základní zdi několika stavení spatřují. Památek po hradbách jest několik, totiž náspovité vyvýšeniny, které zbyly po odvezení spadlého kamene. Nepatrné známky bývalých stavení sivědčí o tom, že byly rozbourány a kámen odvezen, protože jest předhradí přístupnější, nežli hrad. Nejvyšší zbytky zbyly u jihovýchodního rohu. Na jižní straně bylo velké stavení, po němž zůstala hluboká jáima. Třetí stavení bylo na severozápadní straně. Hrady a zámicy České XIII. 12 9° LIBŠTEIN A LI BLÍN. Ze starých pamětí jde na jevo, že tu bývaly komice, poněvadž se na zadní hrad jen pěšky přicházeti mohlo. Rozeznávala se velká, malá a prostřední, také tu bývaly pivovár, sladovna, spilka, pekárna, jistebka, kůlna a kovárna. Při konicích byly dvě věže a třetí při sladovně. Za příkopem vysoko se vypíná na skalnatém návrší zadní hrad, jehožto vnitřní rozdělení posud rozeznati lze, ačkoliv se některé zdi až do základův sesuly. Přístup ke hradu byl (podle svědectví starých pamětí) po kamenných a dřevěných schodech. Brána nacházela se kdesi při jismím Irnnri ň pnrl ní Viýva.lo vězení. Hradba vedle brány k jihu se lámala, a na skalisku vysazena byla čtverhranatá bašta, která každému bránila, kdo by se byl chtěl s této strany ke schodům přiblížiti. U této bašty se pěšiny, nyní do hradu vedoucí, dělí. V levo jde k nízké části, kde byly prvotně jen hradby k obraně postavené; neb hned za tou částí jest venkovský násep. Z části hradby zřízeno jest v 16. století ctverhranaté staveni, a to tak, že přistavěno k nějakému staršímu stavení (od něho k jihu), které mělo věžovatou podobu. Zbyla z něho jen jedna strana, v níž viděti díry pro dvoje podlahy a nad druhou podlahou ven úzké okno. Kdežto tu kromě tohoto okna oken na venkovskou stranu nebylo a omítka také není, má druhé stavení k řece pět oken širokých a na druhou stranu jedno okno, pod okny díry na trámy podlahy, která přišla mezi první a druhou podlahu věžovatého stavení. Pod tou byla ještě jedna podlaha a pod ní sklepy (nyní díra). Také viděti na tom stavení omítku 16. století. Druhá pěšina vede do strmého kopce nad dům, kterému se říkávalo dum nad mostnicí. Z ného zbyly venkovské zdi, zejména na tu stranu k baště zakulacený roh, ven povydaný (pro obraňuj jak byla obliba stavitele zdejšího; neb často se zakulacený roh na Libšteině opakuje. Za tim se přijde ku čtverhranatému oddělení tohoto domu, které bylo poschodí vysoké a miělo velké okno na stranu jihozápadní. Pak jde pěšina po hřebenu, poněvadž se na pravo a na levo všechno svalilo, až k nejvyšŠi části hradu. Zde jest, když se přijde až k věži, prázdné misto na levé straně, kdež, tuším, palác stával, nyní pastvina. K pravé straně jest na skale vysazeno čtverhranaté stavení se třemi odděleními, z nichž dvě ještě patrna jsou. Z tohoto domu zbylo přízemí nad zasypanými sklepy; v něm jsou dvéře ven do stráně, tak že se sem v 16. století ani branou nechodilo. Také jsou dvéře na dvorek před věží, dvě okna na venkovskou stranu, nad tím díry pro podlahu. V prvním poschodí zbyla část omítky a vylomené prostory, kde byla okna. V tomto domě jsou od zpodu až nahoru kusy cihel, v maltě mnoho písku a málo vápna a ve všem způsob 16. století Také toto stavení má rohy zakulacené. Velká věž jest založena do čtverhranu, má při zemi ostré, avšak výše zakulacené rohy. Zachovala se kromě krovu úplně. Zvláštni u ní jest římsa několik stop pod vrchem okolo celé věže běžící. Stranami svými jest skorém ke čtyřem úhlům světa postavena. Sa straně jižní, ke dvoru obrácené, jest asi zvýší velikého muže kámen s malým výklenkem vytesaným; nad tím něco výše jest bývalý vchod z hradu, úzká obdélná branka a ve výši potom dvě okénka nad sebou. Na straně východní jsou dvě okna, a skála, na níž věž stoji, kolmě spadá. Na straně severní jest ve výšce okno o něco větší než předešlá. Na čtvrté straně není nahoře oken, ale v přízemí otvor, z něhož se na nějaké malé opevnění na skále venku vycházelo. Dvéře tyto nejsou snadno přístupné; kluci ovšem k nim lezou po skále vybírajíce kavky. Věž má ještě zvenčí omítku a proto se zdaleka bělá mezi le:sy. Dokud nebylo střelného prachu, byl Libštein nedobytný, ale v husitských válkách ukázalo se, že se mu z okolních chlumů velice puškami škoditi může. Páni vystavěli proto v tu stranu k Tiblinu na kraji hřebenatého vrchu vysoko nad Libšteinem baštu, která má opevnění o sobě, jako nějaký hrad. Hlavní její část bylo věžovaté stavení, do obdélníku založené; před tím jest násep do podkovy založený, pak přikop, pak zase obloukovitý násep, v prostředku velmi hrubý, a konečně zase příkop. K údolím jsou strmé boky. Lid tomu říká pivovárek. Kromě této * Staré bašty*, v 15. století postavené, připomíná se Nová bašta, bezpochyby na rozhraní 15. a 16. století založená, která stávala někde na východní stranu. Libštein založen jest bezpochyby teprve ve 14. století. Mnohem starší jest Liblín. Není jisto, zdali pocházel Přemil, který se okolo r. 1180 připomíná, z Libllna aneb z Libyně, ale r. 1228 Liblín najisto stál, jsa majetken kláštera sv. Jiří na Hradčanech.') Za Karla IV. nabyl téhož statku Oldřich Tista z Hedian, jenž jsa v královských službách a v 1. 1354—1374 purkrabí na Bezdězi stavěl r. 1356 hrad Karlsfried u Zitavy.8) Roku 1367 slove z Libšteina a mířil opata Kladrubského se Střibrskou obci.") Jest tedy zřejmo, že Libštein asi v 1. 1354—1367 založil. Roku 1379 byl již mrtev, zůstaviv syna Oldřicha Tistu; ten a potomci jeho psali se Tistové z "Libšteina, ale není známo, jak dlouho Libštein drželi.1) V dějinách Libšteina následuje mezera. Zdá se, že jej koupil záhy Albrecht z Kolovrat (f 1392), předek všech Kolovratů. Když se synové jeho dělili, dostal se synovi Albrechtovi Krašov a tuším také Libštein. V 1. 1392—1393 psal se seděním na Krasově, ale r. 1406 na Libšteině, ač Krašov podržel. ') Reg. ]. 166, 336, 3Bo. ») Script. rer. Lusat. I. 10. Mitth. XVI. 257. s) Kopiiř Kladrubský. *) Tomek, Základy IV. 140. LIBŠTEIN A LIBLÍN. Potom psal se v 1. 1410—1413 seděním na Eisenberce, ač předešlé dva hrady podržel. Na Libšteině měl za purkrabě (1407) Ondřeje Spalka ze Slatiny. Asi r. 1413 zemřel, zůstaviv syny Bedřicha a Hanuše. Asi r. 1416 se dělili, při čemž dostal onen Libštein a tento Krašov; ale poněvadž od r- 1420 králi Zikmundovi horlivě pomáhali, obdrželi zápisem mnoho zboží od Plasského a jiných duchovenství. Zejména obdrželi Královice s mnohými vesnicemi. Jsouce spojeni s Plzenskou jednotou, šíření se kališnictví po Plzeňsku zabránili. Strana pod oboji vyslala proti nim r. 1425 vojsko, které vidouc, že by ani Krašcv ani Libštein získati nemohlo, krajinu okolní ohněm zle zpustošilo. Konečně ale přece na Kolovraty došlo.') Roku 1430 v červenci Sirotci a Táboři s některými Pražany vypravili se k Hořovicům a dostávše jich táhli do Phenska. Zde přibravše k sobe Žatecké, Lounské, Slánské a zemany z okolí těch měst, přilehli ke hradu Libšteinu, na němž veleli Jan Smikouský ze Žďáru a Jan Bukovský s 80 bojovníky a ze tří velkých, nělolika malých pušek a tři prakův k němu stříleli. Tím rozvrátili hradby předhradí a dostali se do něho, ale o zadni hrad pro chrabrost posádky marně se pokoušeli. Vidouce, že útokem nic nepořídí, odtáhli k velkému vojsku kněze Prokopa Holého (v srpnu) a zanechali u Libšteina 400 střelců, aby posádku vyleželi. Když to obléhání sedm neděl trvalo, Bedřich a Hanuš jednali s nimi o smlouvu. Ta byla učiněna v ten rozum, aby Libštein a Krašov podrželi, a za to se ke straně pod obojí připojili. Tak i učinili a přijevše do Prahy tu poslušenství knězi Prokopovi slíbili.2) Bedřich uvaliv na sebe hněv Plzenské jednoty, zemřel r. 1432 dne 16. července. Synové jeho byli Jindřich a Beneš. Dnen ujal napřed Libštein a s Kačkou z Kunvaldu vyženil Buštěhrad. V následujících bojích drželi se stranou katolickou. Asi r. 1451, kde Jindřich Domažlic nabyl, postoupil Libšteina bratru Renešovi. Týž zachoval věrnost králi Jiřímu, a proto také interdikt papežský v kapli Libšteinského hradu neprováděn Vysvetlení plánu: i, předhradi; 2. konice s věži (tuším v rohu); 3. zbytky (1467). Beneš držel k LibŠteinU velkou Část konice dosti vysoké s véží v rohu; 4 pivovár se sladovnou atd.; 5. místo ™ . 1,1'^+. t v, w t. v brány; 6. bašta; 7. vtž; B. staveni přistavěné; 9. stavení na způsob výstupku; ťlasSKenO KlasterstVl, Z nehOZ Kačerov 10. dům nad mostniti; 11. dům; 12. palúc; 13. «)ká vři. s vesnicemi ještě za živobytí synu Jindřichovi postoupil (před r. 1475). Druhý syn Jan držel r. 1482 Zvíkovec, ale zemřel již před r. 1487 Utec přečkav ho zemřel teprve r. 1495 u velkém věku a ve dvou letech po něm následoval i Jindřich. Zůstal tedy jediný vnuk Benešův, totiž Jaroslav (syn Janův?). Zboží Libšteinské bylo, tuším, zadluženo, a Jaroslav neměl moci, aby z dluhů vybředl. Prodal tedy r. 1497 brad L.bštein a vše, co měl od Plasského klášterství, strýci svému Albrechtovi z Kolovrat, vnuku Hanuše svrchupsaného. Přímé zmínky o tom není, ale z pamětí jde najevo, že se Albrecht odtud seděním na Libšteině psával, a že král a klášter Plasský zápisné právo na Kačerov s vesnicemi naň převedli. Albrecht byl pán výtečného nadání a smýšlení samostatného, jenž do své smrti (f 1510, 25. května) mezi panstvem vynikal a poslední léta korunu Českou dobře řídil. Ač měl mnohé chyby svého věku a stavu, přece městům a obecnému lidu příznivěji byl nakloněn než jiní jeho vrstevníci. I to chvály zasluhuje, že byl výtečný hospodář a velkého jmění se domohl. Někdy i na Libšteině bydlíval, jak svědčí zápisy, od něho tu vydané. Purkrabí tu měl Jindřicha z Domažliček v 1. 1505—1523.3) Albrecht s manželkou svou Annou ovdovělou Valdšteinskou z Kovaně dětí neměl a proto všecko své jmění převedl na pastorky své Bernarta a fana bratří z Vdldšteina. Ti nějakou část těch i otcovských statků prodali. Od Libšteina zastavili Plzenským vsi Dolany, Druzdovou, Senec, Chrást a Zruč.1) Ostatek drželi společně až do Bernartovy smrti (1517). Se syny pak Bernartovými dohodl se Jan tak, že jim nechal Ostrý a Lovosice a sobě zůstavil Libštein. Dotčených 5 vesnic r. 1517 Plzenským doprodal a zemřel před r. 1540. Synové jeho byli Vácslav, Vojtěch, Kryštof, Bohuše a Franta?) z nichž tento nejsa zletilý za nedlouho zemřel. Když se tedy r. 1543 dne 4. dubna pozůstalost otcovská dělila, byli jen první čtyři bratří na živě. *) Z mjci paměti panů z Kulovrat. ') Bartošek; Palacký, Urk. Beitr. ^ Knihy Plzenské, ret;, kom. s. *) Arch. Plzcuský. s) Rel. tab. I. 366. II* Plán Liblteina. Velká věž na Libstcinč. Vojtěch dostal vesnice v Litoměřicku a Slansku, které otci jeho po rozdílu zůstaly. Mezi ostatní tři děleno panství Libšteinské. Ve společnosti ponechány plac na předhradí s branami, pivovárem, sladovnou, spilkou, pekárnou, jistebkou, kůlnou, kovárnou, věže dvě při maštalích a třetí při sladovně, kaple i s těmi věcmi, co v ni jest, vazba pod mostnici, kde se vězňové chovali, voda, která se na zámek po rourách vedla, brány, mosty, stupně na zámek, kamenné a dřevěné. Stará bašta ponechána tomu, kdo by jl chtěl stavětí. Také všechny lesy blíže hradu ponechány ve společnosti. Kryštof dostal za, díl velkou věž a dům při ní a v něm velkou světnicí proti kapli, kuchyně, sklepy rozmanité (také jeden., v němž se chovaly pálené vody, pokoje proti paláci, na předhradí prostřední konici, tvrz pustou Rovný a vesnice při Zbirohu.') Bohuše měl také třetí díl, zejména díim nad mostnici, pokoje na pavlačích okolo zámku, komory, pivnici, sklep, parkán u mostnice, světničku, ve které Vácslav bydlíval (u téhož parkánu), a baštu za touž světničkou (na pláně č. 6), na předhradí velkou konici starou a stavení nad ní, Novom baštu nad «) DZ. 45 E 29 - F 3. LIBŠTEIN A LIBLÍX. 93 zámkem, dvůr Žikov a vesnice.1) Vácslavovi dostal se palác se všemi pokoji, sklepem, v němž byla studnice, na předhradi menší konice a k tomu Liblin a vesnice.2) Díly ty rozebrány teprve za rok. Poněvadž totiž Vácslav, nemaje rozumu, dílu svého vzíti a opatrovati nemohl, učiněna dne 22. března r. 1544 smlouva mezi bratřími, aby díl ten vybrán byl pány, od soudu zemského vydanými, pak aby Vojtěch ten díl na čtyři díly rozdělil, Bohuše a Kryštof aby dostali po jednom, ostatní aby zůstali při Vojtěchovi, protože Vácslav při něm ostati měl. Kryštof a Bohuslav zavázali se na vychování Vácslavovo ročně po 10 kopách vydávati. K rozdílu tomuto došlo dne 1. záři. Při tom palác napříč a nadél rozdělen a vesnice též.3) Libštein od západu. Kryštof, jak se zdá, nějaký čas na Libšteině bydlel, ale založiv si před r. 1559 dvůr v Biskoupkách vystavěl při něm tvrz.4) Ještě r. 1562 psal se pánem na Libšteině a r. 1573 prodal Biskoupky s vesnicemi k panství Zbirožskému.6) Zůstal mu tedy dil hradu s krčmou pustou a části tří vesnic. Když asi r. 1576 zemřel, tuť Jan Kryštof, synovec jeho, se v ten díl uvázal, protože mu n. Kryštof 383 kopy dlužen zůstal-0) Bohuše neb Bohuslav (později Jiří Bohuše) dal s osadníky r. 1553 zvon do Čivic uliti a vypůjčil si (1569) 1578 kop od Floryana Gryspeka z Gryspacku. Nemoha mu jich zaplatiti prodal mu r. 1571 skrze splnomocněnce svého Jana z Valdšteina díl svůj zámku Libšteina i se všemi vesnicemi k němu náležitými.') Floryan držel ten díl do své smrti a po něm se dostal jeho synům. Tito se r. 1588 rozdělili, ale zase spolčili tak, že sice každý svůj díl držel, ale samostatně s ním nakládati nesměl. Libštein se dostal ') DZ. 45. F 6, 26—28. a) Patrné z pozdějšího. ') DZ. 45, F 3, 28. 4) DZ. 13. E 24, ») Reg. k. s. DZ. 62. D 4. ") DZ. 45. G 4. ') DZ. 60. M 4, 88. G 2. 94 LIBŠTEIN A LIBLÍN. Vratislavovi, jenž však na něm nebydlel, nýbrž při dvoru Zikově. Odtud se tento statek (zvláště později) Žikovským nazýval. Ale Vratislav brzo zemřel, a statku toho se ujal Jan Jiří Gryspck, který jej r. 1592 Vácslavovi nejstariímu Bechyni z Lažan prodal.1) Prodej ten se stal proti rodinnému řádu, a proto mu od ostatních Gryspeků místa nedáno. Když Jan Jiří r. 1599 zemřel, dostal se ZLkov s dílem Libšteina Gryspekům Kaceřovským a okolo r. 1615 sloučen s dílem Liblínským týchž pánův. Kdežto dějiny tohoto dílu jsou tak jasné, že aspoň posloupnost držitelů poznati lze, není to tak patrné s tím dílem, který v 17. století ke Zbirovskému panství náležel. Zdá se, že to byl díl n. Kryštofův, který většinu svého statku ke Zbirohu prodal (1573). Snad jej prodal Jan Kryštof (1576) Ladislavovi z Lobkovic. Jisto jest, že r. 1608 císař Rudoli dluh zapisoval a do zápisu položil „zámek Libštein, k panství Zbirovskému náležející".5) Ten díl zůstal při Zbirohu až do r. 1639. Vojtěch z Valdšteina, jak se zdá, na Libšteině nebydlíval, vystavěv si před r. 1555 tvrz v Liblíně.3) A poněvadž bratr jeho Kryštof potom na Biskoupkách bydlel, hrad záhy opustí. Vojtěch zemřel r. 1562 zůstaviv syny Jana Kryštofa, Jana Šebestiána a Jana Vojtecha.*) Roku 1567 oddělil se od nich Šebestián vzav za díl vesnice v Litoměřicku, jež byly prvotním dílem otce jich Vojtěcha. Ostatní rozdělili se r. 1568.6) Jan Vojtěch dostal za díl nový dúm v Liblíně (snad ještě od otce postavený) s velkou světnicí, s výstupkem, se všemi pokoji a polovici dvora. Jan Kryštof obdržel v Liblíně dum starý, dolejší, díl na zámku Libšteině a půl dvora. Společnými zůstaly pivovár a mlýn. Každý obdržel část Buesil a Mostišt. Jan Kryštof svůj díl dlouho nedržel; než tři neděle minuly, prodal jej Eleně Myškově z Buková;6) za to však nabyl dilu Libšteina (1576), který někdy Kryštofovi patříval. Roku 1579 postoupil Jan Vojtěch dílu svého v Liblíně Vácslavovi Myškovi se Žlhnicí1) Tento obdržel také dědictvím díl ten, který Elena držela. Po její smrti totiž spadl týž statek na dotčeného Vácslava a strýce jeho Jana Kryštofa, a když se r. 1590 dělili, dostala se tvrz Liblín a třetí díl zámku pustého Libšteina Vácslavovi.8) Když pak Vácslav r. 1599 dne 20. června zemřel, ujal ten díl Jan Kryštof a prodal jej několik nedél po tom Anně Gryspekově z Drahenic na Kačerově.8) Když paní tato zemřela, přišel statek Liblínský na syny její Jana Vácslava, Mikuláše a Albrechta Ferdinanda a Annu Alžbětu vdanou Chotkovou, dceru. Tato byla již r. 1615 mrtva a proto Gryspekové dědicům 1500 kop míšeňských vyplatili.10) Protože se Mikuláš r. 1617 pánem na Libšteině nazývá,11) lze z toho souditi, že obdržel díly Gryspekův na Libšteině s Liblínem za díl. Jak se zdá, zemřel Mikuláš nedlouho po tom, a statek jeho spadl na bratři, kteří do r. 1620 bez dědiců pomřeli. Všechen jejich statek spadl proto na Blažeje, nejmladšího syna Eloryanova, a Floryana a Jana Jaroslava z pošlosti Rožmitálské. Blažej nestoje o dědictví, ponechal Libštein a Liblín strýcům svým a spokojil se penězi, jež mu zaplatiti slíbili.18) Po Bělohorské bitvě ujednáni tomuto místa nedáno, poněvadž Jan Vácslav pokládán za hlavního rebela a všecko jeho jmění zabráno. Liblín s Žikovem a Strýčkovem postoupen (1622) však jen k užívání Judytě, vdově po něm, na místě peněz, které na těch statcích pojištěné mela. Tato provdavši se potom za Petra Jiřího Přichovského z Přichovic postoupila mu těchto statků, poněvadž jako podobojí nesměla jich sama držeti. Ale r. 1638 opět od komory ujaty a rozprodány.13) Když komora Liblín ujala, byl tu dvůr se skrovným ovčínem. Při dvoře stávala tvrz od zpodku z kamene a potom ode dřeva vystavěná, velice sešlá, a z pivováru stály jen zdi.14) Statek ten se Žikovem koupil Benjamin Fruvein z Podolí, kr. rada a místosudí, r. IĎ39.1() Týž nemoha sám na tom statku hospodařiti prodal jej r. 1641 své druhé manželce Anně Alžbětě roz. z Kolkreitu. Když pak zemřel, vdala se tato po druhé za rytíře Pena. V 1. 1649—1673 měla dlouhá jednání s komorou o některé části svého statku. Když totiž Liblín r. 1639 prodáván, přiražen k němu díl zámku pustého Libšteina, který k panství Zbirovskému náležel, jakož i některé blízké dědiny, jichž se komora zase ujímala.16) Ovdověvši tato pani zase prodala Liblín (1675) Janovi Kryštofovi ze Stampachu a jeho manželce.17) V 18. století byl Liblín dlouhou dobu v držení Ledeburuv a v 19. století Wurmbranduv. Nynější zámek založen na místě tvrze teprve v 18. století. ') Reg. kom. ?. svéilomí. ') DZ. q<). A 2g. 3) Reg. k. f. 1 DZ. [4. K rn. 5) DZ. 58. R 16-21. ») DZ 16 G 26. ') DZ. 89 H 6. Viz Jireček. Kuk. I. 355. •) DZ. 167. G 29. ') DZ. 175. J o. '°) DZ. 1S9. K 18. '■) Arch. gub. ") DZ. 192. H Tí. "I Bílkovy Deje kcrjf. ") Arch. gub. ,s) DZ. 30r. C 30. Arch. gub. "j DZ. 391. Q s TVRZE V OKOLÍ LIBŠTĽ1NA. LHOTKA. Nedaleko kostelní vsi Čivic jest niva řečená Na Lhotce. Zde se spatřuje tvrziště s příkopem Na tvrzi sedel v 1 1402 až 1417 Jiŕink s Čivic. jenž byl spolupatranem kostela v Čivicích.1) Roku 1543 připomíná se jako příslušenství Libšteina popluží od tvrze pu-té. jež vzdelával sedlák z Civic, a ves pustá Lhotka O rolích na Lhotkách se ještě r. 1639 mluvi.'j SVINNÁ Ye vsi Svinné jest zámek, který stavěl hrabě Wurmbrand, ale nežli jej dostavěl, prodal statek. Bývalá tvrz neb stavení, které z ní vzniklo, nachází se o několik kroku níže, než nynější zámek. Svinná bývala rozdělena na drobné statky. Již r. 1355 připomínají se držitelé Jan Koze a Jan t Mostiltt *) Jeden z těch Janův zůstavil syny Litohntva ((■ r 1363), Bosdřcha, BuSka m MostiStl, Jana a OnSe se Uŕelihlav, kteří se r. 1363 připomínají. Bozděch koupil r. 1370 dvůr kmecí od Svojše ze Svinné, t. r. dvůr kmecí ve Hlinci a držel Svinnou s MostiStěm ještě r. 1379.') Vedle něho seděli tu Pfech se ZtovBdic, od něhož Bozděch (1370) dvůr kmecí koupil, a Jaroslav !) Z dotčených bratří pocházeli r. 139S, jak se zdá, Petr ze Svinné seděním v Hlohovicích a Jan z Mostištf, bratři, a Buiek a Vácslav, též bratři.6) Tito rtyři poslední měli na štítě tři kubíky. Jich potomek byl r. 1421 Rous ze Svinné a pozdější vladyky ze Hřešihlav. Na Svinné seděl r. 1400 Jan, jenž byl r. [411 purkrabím na Krasově.1) Okolo r. 1446 žil Jan Pracek ze Svinné, jenž zemřel před r 1456, zastaviv syny Jana, KunSe a Slajbora, Jan se připomíná do r. 1470 a Slajbor žil ještě r. 1503.") Poslední z této rodiny byl Jan Slajbor, jenž byl r. 1522 již mrtev. Již několik let před tím zdědili Svinnou Burjan z Vahanče, Lvík zŘeneč a Hynek Šic zDrahenic; ti prodali před r. 1519 ve Svinném tvrz s vesnicemi Petrovi Levhartovi t Vydilna?\ Tento zemřel r. 1545, odkázav Svinnou do živnosti manželce Elišce ze Hřešihlav a pak ji měla děditi dcera Johanka vdaná za Petra Žďárského a Chrastu. Eliška zemřela r. 15551Ď) a dcera její Johanka po smrti mužově a syna byla pod opatrováním Doroty, dcery svŕ, a Buriana z Běšin, manžela jejího, ana zdravého rozumu neměla. Asi r 1573 zemřela Dorota a některý rok potom Burjan, tak že Svinnou zdědili synové jich Jan a Petr.11) Koku 1577 drželi ji společně, r. 1584 Petr sám a věnoval na ní Kateřině z Chudenic manželce ,!) Týž žil ještě okolo r. 1603 ale r. i6og drželi synové jeho Petr Levhart a Vdcslav Jindřich po něm Svinnou a po Janovi, strýci, Hřeši-hlavy 13J Petr Levhart dostal Svinnou za díl, ale zemřel r. 1626 *) Lib conf. ') Arch. <;ub. s) Arch gub. *) Arch. PUenský birně. *) Arch. Plzenský. Po Jaroslavovi zůstali vdova Kateřina řečená Kalina (t j. 1407; DD. 14, f. 160). •) Arch. gub. ») Lib. conf., DD. 15, f. 227. ■) Arch. Pli. a bibl. Prai. *) DZ 5. H 28, reg. kom. s. 10) Reg. kom. soudu. ") DZm. 148. C 4 234. B 8, reg. k. s. ") DZ. 22. G 13. '*) VUSp. 1898 I 61, DZ. 1B1. K 20. bez dědicův mužského pohlaví, t>k že statek jeho se dostal bratru Vácslavovi.1) Když i tento zemřel, děleny oba statky Svinná a Hrešihlavy mezi Sibylu Dymovou s B/Sin, sestru jeho, a Saloménu a Lidmilu, dcery n. Kateřiny Černínové z Běšin, tuším druhé sestry. Ona dostala Svinnou, tyto Hrešihlavy.*) Sibyla prodala Svinnou r. 1650 jtóŕí/ŕ Baulerové s Hornfelsu.3) Baulerové seděli na Svinné do 18. století. y HŘEŠIHLAV Y. vsi Hřešihlavech (neb Řešihlavcch) připomíná se tvrz sice teprve v 17. století, ale je možná, že tu již dříve stávala. Ves bývala ve 14 století rozdělena; část drželi vladyky ze Svinné a od nich pocházeli r. 1363 Jan a OneS se HřeSihlav.1) Na jiné části seděl v I. 1379 — 1404 Mikuláš Osovec.*) Zvladyk ze Svinné pocházel také Rous ne Svinné aneb ze Řelihlav, jenž byl r. 1425 hejtmanem na Hrádku,') r. 1432 velel posádce na Karlšteině, v 1- 1421 —1436 obdržel zápisy na duchovni zboží a od r. 1443 až do r. 1448 byl místopurkrabím na KarlŠteiné.'t Zemřel nedlouho potom Roku 1454 připomínají se Rous a BuSek ze HřeSihlav tuším jeho synové.8) Bušek připomíná se již od r. 1451 jako válečník; s Lucií z Hodusic vyženil Plzenskou rychtu, kterou r 1461 prodal a ještě r. 1466 byl v přáteUtvi s Plzenskou obcí.8) Jan Stříbrný, snad syn aneb synovec jeho, připomíná se od r. 1465.10) Jeho nástupce Mikulál Stříbrný zapsal r. 1492 dvůr a ves Hrešihlavy s vesnicemi manželce Johance z Horšie a dceři Elišce.") Tato vdala se za Petra Levharta z Vydžina, držitele Svinné, a tak se stalo, že Hrešihlavy měly společné držitele se Svinnou až do rozděleni Jana a Petra bratři Běšinův. Jan z BlSin byl pánem na Hřešihlavech již r. 1589 a naposled r. 1603 r. 1609 patřily Hrešihlavy synům Petrovým. Jak potom opět odděleny, již vypravováno v dějinách Svinné. Po delení r 1648 ujala Hrešihlavy Salome'na BlHnova a Chudlnic a po její smrti pro dluhy prodány (1653) Adamovi Protivovi B/línovi z Bélin, manželu zemřelé.'") Tento tu dlouho hospodařil a po jeho smrti ujal je (1693) syn Jan Tobiái.") Tento prodal Hrešihlavy r. 1706.15) ÚNĚTICE ti ~9 e vsi Úněticích pod Vildšteinem spatřuje se tvrziště v za-hradě hostince.16) Podle berního rejstříku z r. 1379 seděli */ zemane Volfart, Bofita a Pešek Javor v Úněticích, ale kdo z nich tvrz držel, není známo. Roku 1410 jest řeč o platu, který ze vsi vydáván byl ke kostelu Pražskému.") >) Bílek. konf. 22. *) DZ. 70. A r, 306. F II. *) DZ. 306. F 28. *) Arch. Plzeňský. s) Berná, DD. 18, f. 142. Arch. c. III. 2^4. ') Bartošek, arch. č. I. 541, II. 460. DD. 61. 8) DD. 16, f. 101. B) Arch. Drážďan., Plzeňský, arch. č. IV. 126. 10) DD. 16, f. 233. arch. Třeboňský. ») DZ. 249. D 2. ") Titular, \USp. r8o8 I. 59. ") DZ. 308. K It. ■«) DZ. 479 D 3. ,s) Pozdější držitelé v Sommrové topogr. na str. 329. 1B) Dodatek ke str. 220 dílu IX. ") Rel. tab. II. 72, arch. kjpitul. HAUNŠTEIN HRAD. tarý hrad Haunštein, hodinu cesty od štace Varty vzdálený, až do r. 1878 zachoval svou starožitnou způsobu, jak se za několik století znenáhla vyvíjela.') Hrad byl založen na vysokém ostrohu, jehož jižní konec jako stěna spadal; zde stával palác. Z údolí vine se cesta až ku bráně, která s vedlejším stavením teprve v 19. století založena byla. Odtud se vkročí do dvora, který nemá velké prostory a na všech stranách staveními je zavřen. Na východní straně býval úřední dům, také v novějšií době vystavěný, a k severní straně stával bývalý pivovár. Palác býval starodávného díla. Nejstarší a nej znamenitější částí byla velká věž do kruhu založená, která postavena byla na zapadni straně na skalisku. V její západní části, do niž vchod teprve okolo roku 1800 proražen, bývalo vězení. Věž mívala vysoký, končitý a svému slohu přiměřený krov, který v první polovici 19. století snesen a pouhým cimbuřím nahrazen. Při přestavováni r. 1878 některé idi paláce ponechány, ale jižni strana znova vyzdvižena v moderním „normanském" slohu, čímž dosavadní nevelký palác v prostranný zámek přetvořen. Také ostatní stavení obdržela novou způsobu. Nad touto částí vypíná se hradiště k východu ještě výše, a zde stávalo samostatné opevnění čili hrádek, kterému se v starých pamětech Svrchní hrad říká. Na témž místě stojí kaple r. 1851 vystavěná. Haunštein povstal nejdříve ku konci 13. stol. na malém statku, který s klášterstvím Doksanským a Postoloprtským a panstvím Egrberským mezoval Jeho prvním držitelem a snad zakladatelem byl (okolo r. 1320) Mikuláš Vinkler, ale prodal jej pak klášteru Doksanskému. Král Jan chtěje Haunštein pro korunu míti, koupil jej od kláštera i s Velechovem (1336) a za to mu dal statky blízko od kláštera ležící a nádavkem ještě peníze dostal.2) K tomuto skrovnému statku vyměnil si císař Karel r. 1357 devět vesnic blízkých, které posud k proboštství kláštera Postoloprtského ve Voči náležely, dav za ně klášteru statek Libočanský.") Karel prodal Haunštein Jetřichovi z Portic, synovci Jetřicha biskupa Mindenského a probošta Vyšehradského, jenž mu bezpochyby na to peníze dal; neboť předek jich byl prostý soukenník ve Stendalu. Roku 1360 povýšil císař JptřieTia mladšího do stavu panského a dal mu erb; nedlouho potom udělil mu Haunštein v léno ušlechtilé a vyňal jej z práva manského soudu Loketského.4) Jak dlouho Jetřich hrad Haunštein držel, není známo. Král Vácslav měl jej zase ve svém přímém drženi a r. 1395 faráře do Voče podával. Učinil tu purkrabím Zikmunda z Vilémova, který se r. 1406 5 bratrem Ondřejem Paldrau jako patron kostela Velechovského ar. 1411 jako hejtman na Haunšteině připomíná.6) ■) Pomůckou: Bernau Album I. 2o,g. ') Rel. tab. I. 406. Regesta IV. 411. ") Archiv c. k. dvorský. *) Viz Pam. arch. X. 716. *) Lib. coifirm. Haunštein. Pečeti staročeských rodin usedlých na Loketsku a Plzeňsku. HAUNŠTEIN HRAD. 97 z.e v též hodnosti následoval Hynce Kafunk, lze souditi odtud, že týž r. 1412 faráře podával. Nástupce jeho Bušek z Taehlovic (1+16, 1417) byl sice purkrabí, ale měl při tom Haunštein v zástavě.1) Král Zikmund zapsal hrad Haunštein Štěpánovi Kobrshanovi hamušmistrovi a manželce jeho Alarkétě ve 200 kopách, ale později (1422) připsal mu na něm tolikéž.2) Ač Štěpán se stranou Zikmundovou držel, přece se choval obojetně, kde toho zisk jeho vyžadoval. Tak ku př. (snad r. 1429) sloužil Jakoubkovi z Vřesovic, když tento do zdejší krajiny vtrhl, a dal mu svoje dráby, aby ho po neznámých cestách vodili. Nejvíce škody tím utrpěl Vilém ze Sumburka, jak shledati lze z pozdějšího jeho žalobního listu.3) Král Zikmund proto rád povolil r. 1431 Vilémovi z Doupova, aby hrad Haunštein od Štěpána vyplatil, a připsal mu na něm 200 kop za škody,*) ale Štěpán mu ho nepřál, nýbrž postoupil jej Vilémovi z Ilburka a odstěhoval se do Chbě. Vilém seděl tu ještě r. 1437, kdež odtud Sasům opověděl, ale téhož roku vzdal Haunštein Jindřichovi z Vejdy.b) Tento pocházel z rodu Rousů z Plavná, přiznal se r. 1449 k jednotě Strakonické a před komisí k tomu zřízenou ukazoval r. 1454 zápisy své na Haunštein.6) Kdo potom Haunštein držel, není nám známo. Roku 1470 byl tu pánem Hylbrant Satanéř z Drahovic, což viděti jest z listu jeho a povolení daného k prodeji drou niv obci Žatecké.7) Synové jeho Oldřich a Vácslav drželi Haunštein jako zápisné zboží, ale k jich prosbě jim král Vladislav (1497) týž statek i s Hymlšteinem v dědičné manství udělil.8) Nedávno před tím se oba rozdělili. Oldřich dostal za díl hrad Haunštein svrchnější s vesnicemi a hrad Hymlštein a Vácslav hrad Haunštein (tedy bez okolí kaple) též s vesnicemi. Ačkoliv oboje bylo manstvím, buď se promlčelo, aneb se dědičnému manství tak rozumělo, jako zpupnému zboží. Oldřich aspoň tomu tak rozuměl.9) Roku 1515 byli oba bratří mrtvi. Po Oldřichovi zůstali synové Jan a Ondřej, po Vácslavovi 'l Lib. conf *) DD. II. 152. arch. č. II. 719. 3) Palacký, Urk. Beítr. II 289. ') Arch. c. I 542. ') BD III. 119. r) Arch. č. II 179, III. 541. ') KLopiář Žatecký. *) DZ 6. B 16. '1 Bernau na str. 305, Hrady a zámky České XIII. 13 98 HAUXŠTE1X. Bedřich, Zikmund Kryštof, Pavel, Felix a Cyril.1) Asi tehda byl díl Yácslavuv v zástavě. Držel jej v 1. 1523 a 1525 Alexander hrabě z Leimeku.-) Zdali jej vyplatili či nic, není známo. Jisto jest, že r. 1528 obojí bratří své díly prodali, napřed Oldřichovi, pak Vácslavovi synové. Kupcem byl Jindšich Šlik z Hol.ičeJ) Jindřich zemřel ještě téhož roku zůstaviv syny Kašpara a Jindřicha, kteří r. 1530 majestát na hory kovové na panství Haunšteinském obdrželi.4) Když se r. 1544 dělili, obdržel Kašpar za díl vše to, co měl někdy Oldřich Satanéř, a ostatek se dostal Jindřichovi. Jindřich převedl potom svůj díl na Kašpara, jenž se r. 1547 proti králi Ferdinandovi provinil a proto z pokuty panství Haunšteinské v manství uvedl. Kromě toho byl do r. 1549 na závazku, aby z Haunšteina nevycházel, a teprve téhož roku úleva mu učiněna, aby se na panství venku do západu slunce zdržovati mohl.B) Kašpar žil ještě r. 15660) a zemřel některý rok potom. Synové jeho Bedřich, Jindřich a Prokop vyprosili si u císaře Maximiliana, že jim r. 1574 panství jich Haunšteinské z manství propustil.7) Prokop zemřel před r. 1604 svoboden, Bedřich stal se skrze manželku svou pánem na Plané a Jindřichovi zůstal Haunštein. Když před r. 1587 zemřel, dědil jej po něm syn Kašpar nezletilý, jehož poručníkem byl strýc Bedřich. Týž prodal r. 1587 několik vesnic na svedeni závad. Roku 1606 měl již Kašpar svá léta a r. 1Ď40 manželce Alžbětě Sítkové roz. z Donina na Haunšteině věnoval.8) Téže manželce prodal r. 1616 statek Haunšteinský, an měl také Planou a Kočov, zděděné po strýci Bedřichovi.*) Po bitvě Bělohorské ujel Kašpar ze země, a to jen na snažnou prosbu manželky své, která strachovala se liidu Polského drancujícího. Proto všechny statky jich zabrány, ale když nevinu prokázali {1623), zase navráceny.10) Alžběta přečkavši manžela (f 1624) zůstala na Haunšteině až do r. 1628. Jsouc víiry pod obojí nechtěla přestoupiti a proto se odebrala do Annaberku. Haunštein prodala r. 1Ď28 Jindřichovi Štikoví, ale že neplatil, přišla r. 1631 se Sasy do země a v Haunštein se uvázala. Brala něco užitků z něho, což trvalo až do odchodu Sasů. Švédové, když sem r. 1642 přišli, okolí poplenili. Potom Jindřich Šlik11) život svůj plný činnosti vojenské r. 1650 dne 5. ledna dokončil. Jediný jeho syn František Arnošt byl tehda novicem Kartouzských v Lovanech; proto měla statky děditi sestra jeho, ale František po smrti otcově si to rozmyslil, z kláštera vystoupil a v četné statky otcovské se uvázal. Aby uspokojil jezovity, jiímž otec jeho mnoho peněz zapsal, prodal Haunštein r. 1663 Juliovi Jindřichovi knížeti Saskému.*-) Od té doby měl Haunštein společné držitele s Ostrovem, a to trvalo až do r. 1811. Od r. 1839 jest v držení hrabat Buqiioy. *) DD. 62. str. 387. E) Reg. k. s. a) DZ. 3. G 5 a 6. B 17. 4) Rukopis Roudrjický. s) Arch. Siratovácslavský. •) Arcb. mus. ') DD. 52. D 17. ») DZ. 133. C 16, 135. F 7. c) DZ. j8q. M 16. ") Bílek, kont. 6o5. ") Životopis jeho v Hernauové Album na str. 300. ") DZ. 314. H io. Tvrze v okolí H^iinštpin^ ésto Kupferbtrk bylo jeStě r. 1445 a 1466 hora pouhá, která patřila k Šumburku a Funksteinu a s ním k Per-steinu přikoupena. [DD. 61, str. 4S5.) Později patřila hora k Novému Šumburku. Okolo r. 1520 založil tu Hanus s Fictum městečko, jež po odprodáni Šumburka samostatným statkem se stalo. Hanuš držel jen polovici městečka; druhou polovici měli Šlikové, od nichž dostali r. 1544 a 1556 svobody Hanuš zemřel před r. 1566, zůstaviv manželku Voršilu Pluhovnu a syny Volfa, Jetřicha a Kašpara (DZ. 88. A 30), kteří sice r. 1577 polovici svou na dvě léta zastavili. (DZ 63. L 2, 89. H g.) Od těch dob se tu také tvrz vyskytuje a Kašpar obdržev r. 1587 statek ten na svfij díl, prodal jej r. 1597 Kryštofovi s Taubinrcitu, mincmistru na Jáchyrrově. (DZ. 69. B iz, 176. K 15.) Tento zemřel buď na konci r. 1606 neb počátku r. 1607, odkázav statek manželce Voršile z Cetlperka (DZ. 133. G 14.) Tato vdavši se po druhé prodala r. 1628 statek Kupferberk yinůřichoin Štikoví r Ifolile (DZ. 309. M 14I, jenž jej k Haunšteinu připojil. Později se dostal k Ostrovu a od r. 1S11 zase patřil k Haunšteinu. U vsi Venky neb Vonky spatřuji se v hlubokém údolí zbytky malého hradu. (Bernau, Gesch. von Hauenstein 35.) Domníváme se, ie tu stál hrad řečený Funkstiin. Okolí jeho patřivalo k Novému Šumburku. Když tento Vilém ze Šumburka r. 1449 pro- dával, zůstavil si kromě jiného zboží ves Steiingryn s horou Kupferberkem. (DD. 61. str. 366). A protože se toto zboží jako příslušenství Funkšteina připomíná, zdá se, že Vilém hrad ten stavětí začal a možná ani pořádně nedostavěl. Villém totiž byl již r. 1450 mrtev. (Arch. č. II. 268.) O dějinách hradu tohoto jest nám velmi máliD známo; o držitelích jeho spíše nás nějaká zpráva dochází. VilémiDvi synové Fiyd-ryck a Jan neměli jiných zboží leč Funkštein samotný; neboř Vojerce (Hoierswerda) v Lužici byl otci jich Vilémovi kníže Sasky Frydrych odňal. Za tou příčinou pohnal Jan teprv r. 1488 Otíka ze Studeněvsi z toho, že někdy Jindřich, otec pohnaného, byl Vojerec knížeti postoupil a peníze zaň vzal a potom druhý zámek zlezl. (Rel. tab. I. 182.) R. 1465 obdrželi bratři od krále Jiřího povoleni, aby mohli prodati zboží jich manské Funkšteinské. Vedle toho povolení vložili ve dsky dvorské Fryiirychorvi it Šumburka a « Perittina »vše právo své, což jim naleží po n. Vilémovi, otci svém, totiž hrad FunkStcin pustý a vai, jež k hradu Peršteinu přísluší: Vartu ves. Štaingryn ves s horou řeč. Kup-persperg, v Tušemiclch a dvory, v Pruneřovč c. t. m., Niklsdorf a Cibuše vsi. (DD. 61. str. 485.) Trhem tímto doptalo se celé nad-řečené zboží ke hradu Peräteinskému a s ním k panství Šumbur-skčmu. V 16. století připomíná se ještě les Finkenšteín. (DZ. 6t. M 2— 0.1 TACHOV HRAD. ěsto Tachov má podnes způsobu starožitného města pomezného. Rozkládá se na úpatí a boku výšiny, tak že není v něm kouska rovné země; dno, na kterém město stojí, spadá valně k řece Mži. Doposud jest celé město hrazené pevnou hradbou, od kusu ke kusu pevnými věžemi sesilenou. Tachovští totiž nenásledovali příkladu jiných měst, v nichž ŠJSy svévolně a zbytečně brány, věže a hradby bořili, nýbrž památky dotčené udrželi. Ozdobou města jest starožitný kostel, uměle a úpravně vystavěný, se čtverhranatou věží, která všechna stavení městská vysoko převyšuje. V jednom zavření s městem, jež mu bývalo podhradím a předhradím, byl hrad, královský palác, soudní stolice a sídlo purkrabě, na jehož místě stojí nynější zámek. Hradiště se zámkem jest na západní straně města, mezi Mží a rynkem u samé dolejší brány. Brána ta vedla zvenčí přímo ke hradu a skládala se, jak viděti na starém obraze r. 1738 malovaném (na radnici), napřed z průjezdu, z něhož zbyl ještě kousek klenutí brány, a z druhé brány, totiž vysoké věže, kterou za naší paměti zbořili. Nynější zámek, z části ještě hradbou objatý, obsahuje v levo od hlavního vjezdu byt zámeckého správce, vedle toho maštale a kůlny na vozy, pod nimi (od zámku pod zemí) maštale, což vše jest obrostlé planým révím, zahradu zámeckou a stavení zámku. Zahrada povstala nasypáním země, rumu, zasypáním příkopů, rozkopáním valů. Tak ku př. po zboření velké věže použito na zasypání místa severně od zámku. Za letního času vysazují^ se do této zahrady pěkné a vzácné tropické byliny. Zámek jest zbytek bývalého hlavního stavení v hradě, které bylo čtverhranaté. Na ten čas zbylo z něho severní a východní křídlo. To stojí většinou ve starých zdech, které místy jsou velmi hrubé; jen k severnímu křídlu přistavěn jest v 1. 1797—1799 nový přístavek (galerie). Úprava jest veskrze moderní. V zámku jsou obrazy předkův knížecího rodu Windischgrätz, nejstarší Pankráce r. 1525 narozeného a potomkův jeho až do 19. století. Také se tu spatřuje starý vlaský komín, kamna starožitná a pěkný nábytek. Okolo hradiště jsou tarasy, jichž spodek je snad ze starých hradeb (zejména na západní straně) a že byly povýšeny v novější době, jest patrno. Na východní straně dělí zámek od města vysoká hradba, která jest zároveň tarasem pro zámek, tu vysoko nad městem položený, a mezi hradbou a městským okrskem jest blátivá ulička. Ze starého inventáře z r. 1607 lze shledati, že na Tachovském zámku bývala tak zvaná stará zemská světnice o 6 oknech, v níž manové sedávali. Tehda tu zbyl starý velký stůl, almara a malá kancelář ze špatných prken. Kromě toho tu byla velká tabulnice (palác), při ní velká světnice a panský pokoj. Nad 13* IOO TACHOV H RAT). tím byly fraucimor a jiné světnice. V dolních částech byly sklepy pro zásoby a vedle velké věže mučírna. Do města byla brána a vedle ní branka pro pěší, na níž bylo železné klepátko. V místech nynějšího Tachova (kde je nyní Gansbůhl) stávala prvotně ves řečená Tachov, v níž Vladislav kníže r. 1115 popluží klášteru Kladrubskému daroval.1) Pod touto vsí založil knize Soběslav v L 112Ó—[ 131 hrad a dal mu jméno Tachov. Tento hrad zabíral prostranství nynějšího města okolo kostela.*) Skrze dědění nějakého úřadu dostal se Tachov v držení předkův pánů z Krasikova, kteří i Bor (1257) drželi. Král Přemysl II. odňal jim Tachov a zase ke komoře navrátil.3) Témuž králi bezpochyby děkuje Tachov své druhé založení. Zřídil tu pevnost podle římského způsobu, hrazené město s hradem. Protože pevnost ta měla chrániti pomezí, zřídil drahné statků manských, jichž držitelé byli povinni na zavolání vojenskou službu konati.4) Král, tuším, správu Tachova odevzdal Albertovi ze Seeberkct takovým způsobem, že se po letech nevědělo, je-li tu pánem anebo správcem. Týž Albert měl r. 1288 při s klášterem Teplským o les při vzniku Teplé, a r. 1290 daroval klášteru Valdsaskému plat ve vsi Stokově.6) Ale r. 1297 když král zase Tachov miti měl, vzpíral se tomu Albrecht. Rylť pokořen a dobrotivý král odpustiv mu vinu povolil, aby před dvorským soudem dokázal, je-li Tachov zbožím jeho (manským) a jestli nedokáže, aby jej vrátil. Důkaz se neprovedl, a tak Albrecht dne 28. dubna Tachov vrátil a vyznal, že mu na něm nic nepatří.6) V držení Tachova nacházel se král nedlouho po tom, jistě však již v lednu r. 1298.') Jak se zdá, zůstal Tachov v držení komory až do" krále Jana, Tehda octl se v zástavním držení Jindřicha z Lipého, a král Jan, chtěl-li jej miti, musil jej vykoupiti. Dal zaň (1323) Vranov a Jevíčko na Moravě.8) Podací kostelní v 1 achově daroval král roku 1329 křižovnikům,B) ale hned potom Tachov zastavil neznámému pánu. Markrabě Karel jej r. 1333 dosti nesnadně vyplatil, a zase ke komoře připojil.10) Od krále Jana obdrželi manové r. 1335 písemné vysazení svého manského soudu, kterému předsedal purkrabě. Neb ačkoliv právo to bylo starodávné, přece manové nemohli někdy pravomocnosti krajských a zemských souduv unikati, protože se obdarováním prokázati nemohli.") Když se Karel IV. stal králem, hotovil se k boji o Ríši s císařem Ludvíkem. Roku 1347 shromáždil vojsko, ale když s ním v říjnu k Tachovu přitáhl, dána mu zpráva, že císař zemřel.,E) Týž král pojav r. 1349 Annu Falckou za manžkelu, věnoval jí na Tachově a Přimdě,") potvrdil manům r. 1350 starobylá jich práva, a založil r. 1357 karmelitánúm klášter v Tachově.11) Týž panovník tu přebýval nejednou na hradě, zejména v 1. 1354—1367 15) i r. 1378 nedlouho před svou smrtí.16) Městu Tachovu dal r. 1372 samostatné zřízení obecní a měšťanské a rozličné svobody. Protože Oldřich Valdauer Němec do Tachovského kraje zasahoval, rozkázal Karel Břeňkovi, Děpoltovi z Ryžemberka, a Buškovi z Vilhartic (1360), aby hranice vyšetřili a vytkli.17) Buškovi ze Švamberka zapsal r. 1365 důchod na městě Tachově a v lesích dvě hnízda jestřebí.18) Vácslav IV., jenž byl dobrý hospodář, Tachova nezastavil, a manům, měšťanům a sedlákům nastaly za něho pokojné časy. Ještě r. 1394 a 1395 byl tu Sezema z Pušperka purkrabí.19) Nedlouho po tom zastaven Tachov Janovi ze Švamberka. Týž se proto psal r. 1404 pánem a hejtmanem (hauptherr).80) Není známo, proč se králi protivil; snad se to stalo proto, že král zase Tachov miti chtěl. Jisto jest, že r. 1406 Bašta na hradě Tachově. ') Reg I. 90. Pomůcka: Stocklöw, Gesch. von Tachau. *) Fontes II. 105, 212. ') Fontes, III. 476. (Neplach) Tachov zaplatil. (Reg. II. 583.) *) Soud manský v Tachově nazývá se r. 1335 starodávnou zvyklosti. 6) Reg. II. 618, 643. 8) Reg. II. 583, 75r. 983. Všechny ty listy jsou z r. 1297 a chybné jich datováni způsobilo zmatky. (Stocklow, str. 37—42.) ') Reg. II. 764. ') Reg III. 358. ") Reg. III 624. ") Fontes, III 349. ") Reg. IV. C8. ") Fontes, IV. 515. ") Arch. c. k. dvorský. ") Fontes, IV, 520. ,s) Huber. M) Arch. Orlický. ,!) Arcb. c. k. dvorský. '») Arch. I. I. 508. '•) Rukopis kapitulní, DD. 14, str. 145. Lib. conf. »°) DD 15, í. 200. TACHOV HRAD. ioi Tachov od královských obležen1) a že jej hned potom Bavor ze Švamberka od Jana v 1200 kopách vyplatil. A protože Bavor Tachov králi navrátil, zapsal mu tento úrok na městě Stříbře.5) S událostmi vylíčenými souvisí, že Jan r. 1409 v Praze sťat.3) Nedlouho po r. 1406 dostal se Tachov v zápisné držení Hynka Hanovce ze Švamberka. Poněvadž tento odsud škody činil, vyplatil král Tachov penězi, kteréž mu berní zemskou poskytnuty (1410 v říjnu) a řízení jeho svěřil Sulkovi, proboštu Chotěšovskému.4) Tachov byl odtud několik let v přímém drženi králův. Roku 1418 byl tu purkrabí Bohuslav Rachá ze Sedlištl.^) Král Zikmund zapsal (1421, 3. ledna) Tachov dilem z nedostatku peněz, dílem pro obranu Jindřichovi z Metelska v 1500 kopách, k nimž r. 1424 1400 rl. připsal.6) Jindřich psal se odtud purkrabí na Tachově. Právě v tu dobu ležel Žižka s vojskem svým v Plzenště a dobyv hradu Krasikova přilehl k Tachovu. Zmocniv se předměstí úprkem, způsobil Tachovským takový strach, že rychle poslavše kejkráli Zikmundovi, snažně ho prosili, aby pevné a důležité místo ubránil. Zikmund přichvátav proto Zbytky hradu Tachova. do Plzně, sbíral vojsko veliké a sháněl také pomoc v Bavořích. Mezi tím vyšel na předměstí oheň a způsobil Žižkovi takovou škodu, že mu mimo jiné i několik koní s vozy uhořelo. Z těch příčin a protože bratrstvo na okolních dobytých místech rozložené měl, tak že by se sám nepříteli nemohl ubrániti, odtáhl k Táboru. Kromě průchodů vojenských nastal pak v Tachově pokoj až do r. 1427, Bohuslav z Horšova byl tu r. 1426 místopurkrabi.') Téhož roku vtrhlo německé vojsko křižákův u veliké síle do Plzeňska a oblehlo město Stříbro. Když se blížilo vojsko české (2. srpna), padl na obléhající nenadále takový strach, že upustivše od obléhání kvapně ustupovali k Tachovu. Když první zástupové se vraceli přes hranice, kardinál Jindřich, papežův lecfát, vstupoval u Tachova do Čech. S velkým namáháním podařilo se mu vojsko držeti, tak že se 4. srpna ještě jednou polem u Tachova postavilo. Avšak když se Cechové blížili, křižáci se po druhé dali na útěk. Jen malá část vojska zůstala v Tachově a s nimi se tu zavřeli i katoličtí Cechové, zejména pan Vilém Švihovský, Jindřich Žito z Jivjan a rytíř Komárovec, jenž byl utíkající marně zdržoval, sám stoje a volaje: Nevěděl bych, pred kým utíkati, vždyť nepřítele ani nevidím. Jakmile se Čechové z pronásledování prchajících obrátili, oblehli Tachov a položili se na Sibenné hoře. Po několik dní střílejíce k městu *) Staré Střibrské knihy. (Plzeň, mus) ') Arch. c k. dvorský. ') Stáři letop. 12. 4) Arch. í. III. 291, 292. Arch. Domažlický. *) DD. 14, f. 200-203. ') Arch. í. I. 521. ') Arch. Chebský. 102 TACHOV HRAD. provalili hradby a metajíce ohnivé střely konečně způsobili, že město nejméně na čtyřech stranách se vzňalo.1) V tu chvíli, kdy obležení pro dým se nemolili brániti, vnikli Čechové do města a co jim vstříc přišlo mužského pohlaví, zavraždili, žen a dětí šetříce (n, srpna). Ostatní zavřeli se na hradě a tu se až do 14. srpna bránili. Jak se zdá, poddali se pak bez boje; proto celá posádka 1400 bojovníků (kromě Komárovce, který padl) zajata. Vězňové prostí odvedeni v poutech, vězňové urozeni chováni jsou na svobodě pod závazkem cti a vírv; ale po několika dnech dvamecítma z nich vidouce svou příležitost, slib svůj porušili a uprchli. Mezi nimi byl i pan Vilém Švihovský. Na hradě získána velká kořist, zejména i volka puška Chmelík, kterou sem byl dal n. král Vácslav zavézti. Hejtmanem učiněn Bušek se Smolotyl.-) Tachov byl Čechům dobrou oporou, kdykoliv do Hořejší Falce vtrhnouti chtěli. Roku 1431 dne 1. srpna vtrhli znova křižáci do země. Bylo jich 40.000 jízdných a asi 90.000 pěších. Provázel je kardinál Tulian, legát papežský, a věda, že Tachovská posádka není připravena k boji, doléhal na to snažně, aby ihned hnáno bylo útokem na město; ale vůdcové pravili, že vojsko pochodem unavené potřebuje si odpočinouti a proto že sluší útok odložiti nazejtří. Mezitím staráno jest o rozložení stanů po okolí. Ale nazejtří ráno ukázalo se, že Čechové poopravili zdi a rozloživše střelbu a vojsko hradby dobře osadili, tak že knížata přecházela chuť, Tachova dobývati. Pročež ponechavše Tachova, raději „hovädský" nakládali s bezbranným lidem v kraji. Dne [4. srpna utíkali u Domažlic jako vrazi a loupežníci, pokuty se bojící. Roku 1432 nazývá se Jan z Kraloric, jenž Chebským v jisté záležitosti psal, seděním na Tachově.3) Bezpochyby mu Tachov od Čechu svěřen byl. Jindřich z Metelska nabyl Tachova asi r. 1434 nějakou smlouvou. Císař Zikmund mu téhož roku 1000 kop na panství připsal a r. 1436 svobody města Tachova, které válkami a ohněm zahynuly, potvrdil a obnovil. Také král Albrecht Jindřichovi (1439) peníze na Tachově připsal.1) Jindřich držel Tachov ještě r. 1446 maje za místopurkrabí (1443) Jindřicha Céčka.5) Když potom zemřel, ujal se dětí Jindřicha, Jana a Lidmily Lvík z Jivjan jako poručník. Ti všichni převedli právo své k Tachovu na Eurjana z Gutšteina. To se stalo před r. 1449; neb tehda Burjan již Tachov držel.") Král Ladislav potvrdil manům Tachovským starobylé výsady; král Jiří potvrdil svobody města a přidal i to, kdyby Tachovské panství od držitele bylo vyplaceno a stalo by se, že by město buď celé aneb na díle vyhořelo, že mohou sousedé dříví ve hvozdu aneb jiných lesích panství, jak by jim lovčí ukázal, sekati (1461).") Roku 1462 zemřel Burjan, a v držení Tachova následoval po něm Burjan Bohatý, jenž se psával seděním na Nečtinách, ale také v Tachově bydlíval.8) Týž protivil se králi Jiřímu (1465) a byl předním jeho nepřítelem. Po jeho smrti držel se krále Vladislava. Purkrabí tu měl Bohuše z Otešic a z Částková v 1. 1471—1474.9) Císař Bedřich povýšil jej na říšské hrabě, k jeho prosbě dovolil (1474) Tachovským, aby pečetili červeným voskem.10) Burjan sám r. 1477 svobody města Tachova potvrdil. V listě na to vydaném, k němuž i Jošt z Tupadl, purkrabí, pečeť přitiskl, praví, že hrad a město Tachov dědičně na sebe převedl a ve dsky zemské dostal.") Odjinud není nic takového známo; ale možná je to, poněvadž Tachov se stal zase královským jen postoupením. K prosbě jeho král Vladislav r. 1486 svobody města Tachova potvrdil,15) a když Burjan r. 1487 nový klášter v Chýši zakládal, svědčil při tom Zikmund Kfeliř ze Zakšova, hejtman jeho v kraji Tachovském.13) Zemřel okolo r. 1489. Na Tachově vládla nějaký čas vdova Zikuna z Ortemburka. Dovídáme se o tom ze pře, kterou měla r. 1493 s Bohuslavem ze Svamberka.14) Ale nějaký čas po tom synové Kryštof, Jindřich, Jetřich, Volf a Jan se rozdělili, ale dilů jich podrobně neznáme. Na Tachově vládl napřed Jetřich. Roku 1495 vyprosil manům potvrzení svobod, které jim před tím na radnici shořely, zejména soudu manského, a r. 1497 následovalo obecné potvrzení svobod a vyměřena pokuta 20 hřiven tomu, kdo by se proti nim přečinil.15) Jindřich potvrdil r. 1498 svobody města a v listu na to vydaném dokládá se toho, že zámku i s many dědičnou koupí nabyl od svých bratří.16) Týž prodal Tachov bratru Janovi, jenž r. 1505 svobody města potvrdil.17) Ale i ten prodal Tachov r. 1508 bratru Volfovi, který zase svobody města potvrdil.18) Nedlouho po tom přišli Gutšteinové o Tachov. Roku 1509 zapletli se do pří všelijakých, které pro skrovnost místa vypisovati nemůžeme. Jen tolik budiž řečeno, že Jindřich vyhostiv se ze země válku do Čech zanášel, Kryštof vzpouru učinil a Jetřich a Jan pro nářek cti dostali se v královskou kázeň. Mezi tím, co jednáno s nimi, aby za své propuštěni Tachov a Kynžvart králi postoupili, Jindřich po vánocích r. 1509 oba hrady opanoval a bratra svého Volfa zajal. Tento sice šťastně ušed přijel do Prahy, ale tu se také do vězení dostal. Z tohoto vyproštěni jen na ten způsob, že vše svoje jmění ztratili, jen Petršpurk a Chýše Janovi ') Cod. dipl. Lusat. II. 454. ') Arch. č. III 265 s; Arch. Chebský. *) Arch. c. k. dvorský, Arch. č. I. 521. ') Arch. c. I. 280, III. 527, arch. Mnichov., reg. Vatikánská. 6) Arch. č. I. 522. Arch. Dráíďauský. 7) Arch. gub. DZ. 133. A 6-IO. 8) Arch. Mnichovský. *) Arch. Drážďanský, DD. 25, f. 246. 10) DZ. 133. A 8 ") DZ. 133. A 15 ") DZ. 133. A II. ,s) Lib. erect. XIII1. ■») Reliq. tab. I. 149 IS) Hejtmanem byl 1. 149531505 Hyuce Grys z Menges. (Kníž. arch. Schleiz.) ie) DZ. 133. A 16. ") DZ. 133. A 17. ie) DZ. 133. A 18. TACHOV HRAD. a Volfovi zanechány.1) Ladislav ze Šternberka v lednu r. 1510 Tachova 1 Kynžvartu k rukám královým dobyl. Hejtmanem panství stal se Albrecht ze Šternberka na Zelené hoře ar. 15T.Da1.517 se jako takový připomíná.*) Král Ludvík chtěje Tachov zastaviti pojištění dal manům r. 1J23, že jen králi poddáni býti mají a zapsav dluh 39.000 11. Barboře z Kolína nad Rýnem zaručil se Tachovem za zaplacení.3) Hejtmanem učinil Viléma Kfelíře ze Zakšova, jenž se v 1. 1525—1529 připomíná.*) Roka 1527 jednáno s Jindřichem z Gutšteina, aby půjčil králi peníze a v nich aby mu byl Tachov zastaven, ale roiešli se proto, poněvadž Jindřich tolik peněz sehnati r.emohl.6) Mezi tím město Tachovské velice chudlo, pročež mu král Ludvík r. 1525 úlevu na platech učinil a král Ferdinand r. 1528 všechny svobody potvrdil.8) Také manům r. 1538 svobody potvrzeny.7) Roku 1530 dne 12. února král Ferdinand úřad hejtmanský v Tachově zapsal Hanušovi Pluhoví z Rabšteina do života a beze všeho účtování a k tomu mu zastavil mnoho vesnic kláštera Teplskélio;B) r. 1531 pak mu připsal peníze, aby je na zámku a po panství prostavčti mohl.") Ale protože Pluh mnoho peněz připůjčil, v poselstvích královských drahně peněz piotrávil a něco také prostavěl, učiněno s nim r. 1534 nové ujednání, tak že Tachov zastaven v 26.091 fl. rh. jemu a synovci Kašparovi do jich životů a dědicům ještě za 10 let.10) Hanuš zemřel r. 1537 dne 14. srpna a pohřben u sv. Víta v Praze. Kašpar, nástupce jeho, měl tu hejtmany napřed {1543) Kunce z Kečova, pak Ondřeje z Trautenberka.11) Za něho město r. 1543 po sedmé vyhořelo.,a) Když Kašpar r. 1547 se k odbojným stavům přidal, ano se od nich za polního hejtmana potřebovati dal, přišel o všechny své statky, a Tachov zase navrácen ke komoře. Hejtmanem tu zůstal Ondřej ještě po nějaký rok.13) Roku 1548 vyměřeny hranice panství na tu stranu k Falci a Kynžvartu. Roku 1555 péči Kryštofa Skuhrovského ze Skuhrova složen podrobný urbář všeho panství, kterého snad posud nebylo.1*) Ferdinand I. obdržev k tomu sněmem (1556, 15. dubna) povolení zastavil Tachov s celým krajem Janovi mladšímu z Lobkovic, nejv. purkrabí, v 24.000 kopách míšeňských za úřední služby a jiné dluhy, a to do jeho Jana a Kryštofa syna jeho živnosti a potom ještě do 10 let. Janovi zůstaveny nápady na manech, berně a vojenská tažení. A poněvadž se manové čtyřikrát v roce na hrad k soudu o potřeby své sjížděli, měl Jan povinnost many jídlem a pitím a těmi potřebami, jak od starodávna bylo, opatrovati; a kdyby se manové nesjižděli, měl Jan v to spravedlivě nahlédnouti a jim toho netrpěti. JináČ manové mu povinnosti vykonávali, jako svému pánu. Jan byl povinen hrad, jakožto pomezní, chovati a držeti, též střechy na zámku udržovati. Protože se půdy a zdi na mnohých místech bořily pro neopatrné staveni, slíbil král, že káže svému staviteli ohledati. Král si zůstavil hory & dovolil Janovi lesa prodávati jen za 130 zlatých.16) Když týž král Chodovou Planou (1558) Mikuláši Mirkovskému prodal, zavázal se mu z lesů Tachovských dříví, co by za j kop stálo, ročně vydávati.16) Roku 1558 město Tachov s předměstím na větším díle, též kostely, fara, radnice, věže vyhořely a věže a hradby městské od prachů potrhány.17) Poněvadž Janovi proto na důchodech sešlo, ano obyvatelům v platech ulevena, povolil král Janovi, aby z posudného, které ze svých pivováru v Plzeňském kraji dával, každého roku 384 kop míšeňských si zanechati mohl (po tři léta); také mu 1000 kop na panství připsal.'8) Roku 1562 mu připsáno 750 kop na stavení zámku.'9) Roku 1564 povstal spor mezi Hanušem Kfeléřrm ze Zakšova, manským sudím, s manským soudem a obcí Tachovskou o lůj, který jim řezníci povinni byli ') Palaclý a arch. Třeboňský. ■) St. arch. Berlínský, diplom Ilburský, 459. a) Arch. gub. *) DZ. 6. A 3, reg. kom. soudu. *) Arch. c. k. dvorský a gub. ') DZ. 133. A 12 ') Arch. gub Roku 1528 Jilji Grys z Mences byl zemským sudí. a) Rukopis Roudnický, arch. gub. fl) Reg. královská ve Vídni. ,0) Arch. gub. Povoleni stavu k tomu. DZ. 42. B 1. U manského soudu byl takový nepořádek, že nebylo knih. Haimerl Deutsche Lehenhauptmannschaft. Str 10.) ") Rieg. k. s. 35J Lupáč. ") Borový, Akta kons. kat. 81. 14) TJrbář v arch. zámeckém. ") Arch guh. Pam arch. X. 478. ,e) DZ. 13, A <). ") Arch. Treboň-ký. ,s) Arch. gub. Kopiář tamže. ,e) Arch. v Týně Horšovském. 5305 TACHOV HRAD. dávati, Jan z Lcbkovic poukázal sporné strany na Hanuše Cejsa z Pirnova, hejtmana, a ten vypověděl, že ze sedmi horních krámu masných má se po i V3 centu loje manům ročně dávati a ze s-edmi dolních má se platiti k městu.1) Dávka ta pocházela bezpochyby odtud, že manové a obec krámy vydržovali. Císař Maximilian potvrdil r. 1567 svobody i obce (1577 i císař Rudolf) i manuv.2) Když Jan z Lobkovic r. 1570 zemřel, spadl statek na syny jeho. (Viz IX. díl na str. 99.) Když se r. 1587 dělili, dostal se Tachov Kryštofovi.^) Hejtmany byli tu Jiří Močelnic z By šance') r. 1587 ar. 1591 Hanuš Vaněkovský z Weinkopfu. Sudími manského soudu c-yll r. 1594 Jan Vilém Kfellr ze Zakšova0) a r. 1596 Šebestián z Perglasu. Tito a s nimi soud měli nemalé odpory a nevole s Janem :ze Sirntynku o některé na poctivosti důtky, pro které se do soudu zemského i také do soudu Tachovského poháněli. Soudcové zemští nařídili některé pány, aby je smluvili a ti vypověděli, že důtky a hany učiněné vice z nesrozumění a z nějaké horlivosti, nežli z jaké hodné příčiny zdvihají.1) Viděti odtud, že starodávná vážnost soudu manského poklesla. Ačkoliv Kryštof teprve r. 1609 zemřel, a panství Tachovské teprve r. 1649 vyplaceno býti mohlo, přece císař Rudolf je dříve ve své moci míti chtěl, aby prodav je peníze na válku v Uhrách dáti mohl (1598). Učinila tedy komora r. 1602 dne 8. ledna smlouvu s Kryštofem, že se mu za, jeho právo k Tachovu 100.000 kop míšeňských vyplatiti má. Na počátku května téhož roku byl Melchior z Rechenberka do Tachova vyslán, aby panství od Kryštofa převzal. Pak jednáno (1604) s many, aby piředložili své svobody, protože se zamýšlely velké změny na panství. Téhož roku zemřel Karel z Redvic, sudí, a na jeho místo jmenován Jan Vilém Kfelíř, jeden ze dvou, kterého manové ponavrhli.7) Potom přikročeno k rozprodáváni panství. Skorém všechny vesnice manům a držitelům okolních panství prodány.8) Hrad Tachovský s mřstem, vsi Písařova vesce a Mýto (Mautdorf), dvory, rybníky, sádky a honba r. 1606 v prosinci zastaveny obci mista Tachova na 35 let. Císař si zůstavil many, hory, lesy (kromě stavebního dříví a paliva pro zámek a dvory). Tachovští byli povinni zámek a jiná stavení na svůj náklad udržovati, až by jim královským nákladem jsouce opravena odevzdána byla. Rok potom hrad Tachovský zedníky zdejšími ohledán. Našlo se, že k zachování vysokého stavení, které bylo mdlé, potřeba jest vyhnati z hlubokých základů čtyři opěrací pilíře, věž, jejíž horní část každou chvíli spadnouti mohla, znova stavěti a sklepy, chlévy, komíny a zdi znova opraviti. Jedna věž (Feylthurm) byla již tak chatrná, že ani se opraviti nemohla. Zedníci žádali na to 1150 kop a tesaři 1474 míšeňských kop.9) Zároveň (asi r. 1607) zrušen manský soud, poněvadž se manové zpěčovali koněm na hrad jezditi, a poukázáni ke dskám a zemskému soudu, až by se z manství vykoupili.10) Statky Úšová, Pořejov, Tisová, Nové Sedliště, Hernberk, Drmoul, Sklenná huť a Horní ves r. 1612 ve dsky zemské vloženy.") ') Arch gub. ') DZ. 133. A 13, arch. musejní. 3) DZ. 69. E lo. *) Arch. zemský. •) DZm. 137. L 45. «) DZ. 170. P 13. 7) Arch. gub. *) DZ. a kopiáf 102 v arch. gub. *) Arch. gub. 1C) Beckovský, Ha. 384, urbiř zámecký. ") DZ. 136. A 24 Baěty bývalé brány na Tachově. Zámek Tachov r 1738. Když začalo povstání r. 1618, koupili Tachovští od správců farní kostel, vypověděli děkana a r. 1620 všechno kostelní stříbro do Prahy odvedli. Zřídili si sami vojsko a falckrabské vojsko do města přijali. Po odtažení jeho poddali se sice Illovovi, veliteli ve Stříbře, ale když dne 22. prosince 1Ď20 vojsko Mansfeldovo do předměstí vpadlo, pustili je do města a přes měsíc je vydržovali. Když císařští k městu přitáhli (1621), poznali Tachovští, že se věci obracejí, a proto bránu dolejší vysekali a lid císařský do města vpustili (2. února). Přes to město vydrancováno, že mnohým jen oděv na těle zbyl, a všecky spisy na radnici dílem roztrhány, dílem spáleny. Potom r. 1623 všecky statky i od hradu i od města zabrány a s městem dědičně prodány (1623) Janovi Filipovi Husmaiiovi z Namedy, c. k. nejv. lejtenantu. Pro město následovala nyní krutá doba. Husman měšťany donutil, že mu učinili slib dědičné poddanosti, a po celé živobytí je všemožně sužoval. Kromě toho mnoho zkoušeli od lidu vojenského, a r. 1641 a 11642 město od Švédů vzato. Roku 1Ď47 bránili se Švédům, kteří část města vypálili. Roku 1648 zase Švédové přišli a zámek vypálili,1) Husman zpuštěné panství velice polepšil a mnoho panských požitkův na ujmu městských přidělal. Po smrti Husmanově (1651) dostal se Tachov třem jeho dcerám nezletilým z druhého manželství. Pro veliké dluhy bylo panství r. 1664 odhádáno. Panství koupil z ruky Jan Antonín Losi hrabě z Losintálu, rada dvorské komory, jenž z něho učinil (1682) svěřenství. Po jeho smrti (1721) následoval po něm starší syn Jan Antonín, jenž několik statku v přikoupil. K poddaným byl laskav, panství povznesl a zemiřel r. 1781 jsa toho rodu poslední. Panství Tachovské dostalo se po něm Josefovi Mikuláši hraběti Windischgräts, jehož knížecímu potomstvu zámek posud náleží. Zámek prese všechno opravováni od r. 1607 byl dlouho v stavu žalostném. Roku 16,23 byl bez oken, dveří a kamen, kromě toho na zdech a střechách tak sešlý, že se v něm bydliti nemohlo. Husman tu několik světnic zřídil, aby tu bydliti mohl. Prostavěl prý tu 30.000 fl. Roku 1648 zámek shořel a pomalu tak scházel, že byl Balbinovi zříceninou.5) Jan Antonín Losy zase jej obnovil a byl v dobrém stavu až do r. 1770. Tehda dne 10. května uhodil hrom do velké věže. S touto ozdobou města vyhořel přední zámek. Z té příčiny část ta na zdech chatrná i s věží vybourána (1788) a nechány jen dvě strany bývalého čtverhranatého stavení. Roku 1785 přenesena sem listovna rodiny Windischgrätz, r. 1788—1789 zřízeny tarasy na městské straně, potom r. 1796 na druhé straně. Také v 1. 1797—1799 na zámku opravováno a stavěno. •) Bílek. Děje kcnf. Skála V. 36. Stockluw. •) Miscell. III. 86. Hratly a zámky České XIII. 14 TVRZE V OKOU TACHOVA. a Inselthalem v lese »na starém zámku* spatřuje se hra-y', diště objaté kamenným vp.lem a příkopem a uprostřed * velké balvany (pod jedním v jeskyni může 10 lidí sedit. Domníváme se, že tu stával hrad Šelmberk, tuším nedostavěný. Vystavil jej asi r. 1359 bavorský rytíř Oldřich Valdauer. Poněvadž to uf inil na Tachovském panství, dal Karel IV. tu věc od manův, měšťanův a Chodův vyšetřit! a objevilo se, že Valdauer je v neprávu (Arch. c. k. dvorský a gub.). Hrad potom ovšem rozmetán. Do Oldřichova klade Palacký tvrz, ale v pamětech o tom není zmínky. Ve vsi Wittingreut (prvotně asi Vítkov, Witigenreut) bývala tvrz zděná. Na ní seděl r. 1437 j»kýsi Ilabart r. 1465—1474 Osvald Potzinger (Stocklów, Gesch. v. Tacharj, Arch. Třeboň. DD. 25. f. 246). Roku 1542 byla tvrz pustá v držení obce Tachovské (DZ. 250 A 22) a od r. 1623 patřila k zámku. Východně od Tachova jest ves Nimeckd Ij>m, která r. 1379 jistému Sestřenci náležela (Berně). Před r. 1387 Děpolt Tachovan tu ukázal platy klášterům kazatelským v Plzni (Arch. Plzeň.) a ve Stříbře. Tento r. 1400 Mikuláš postřihač vyplatil (Arch. Třeboňský). Později měl Lom Veigl Tachovan a po něm dcera Anna vdaná za Pertolta Filibera, která r. 1454 tvrziStě v Německé Lomí a statky své ve mnohých vesnicích synu Pertoltovi zapsala (DD. zo p. i2g). V 16. stol. patřila Lom dílem městu Tachovu, dílem ke hradu tudíž (od r. 1557 ke Kočov u) a dilem k Plané. Částkov vysazen byl před r. 1272 od nějakého Částka, po němž také je prvotní jeho německé pojmenováni Czaskenreut. (později Schossenreut) Z vladyk zdejších připomínají se r- 1272 Jakub, r. 1354 Sulek a r. 1404 Nevlas (Reg. IV. 730, Arch. Teplský, DD. 15, f. 200—203). Roku 1471 a potom seděl na Částkově BohuU z Otlíic purkrabí na Tachově (Arch. Drážďanský) a připomíná se ježte r. 1483 (Arch. Třeb.). Nástupcem jeho byl Bohuslav, bezpochyby syn, jenž se v 1. 1493—1529 připomíná (Arch. Teplský, Reg. kom. soudu). Syn jeho Jiřík věnoval r. 1543 manželce a r. 1566 si tvrz, dvůr a ves Částkov ve dsky zemské vložil (DZ. 4. C 15, 251. B 16). Žil ještě r. 1570 (DZ. 59 P 13). Syn jeho Vilém následoval okolo r. 1574 a prodal Částkov r. 1591 Janovi Vilémovi Kfeliíi ze Zaklova (DZ. 18. G 21, 167. O 11). Tento obdaroval ves téhož roku městským právem a přikoupil r. 1606 tu část vsi, která posud ke hradu Tachovu patřívala (DZ. 179. N 12, Stocklów, Tachau II. 232). Súčastniv se povstání odsouzen r. 1623 části svých statků v, tyto šmahem zabrány a prodány (1624) Janovi Kryštofovi Kávkovi z ÉJčan (Bílek, Děje konf. 264). Od dcer tohoto dostal se týž statek (1657) v držení svobodných pánů Biissigel. Tito měli Částkov až do r. 171« a pak přikoupen k Tachovu. Kde je samota Ifidvory u Velkého Rapotína, stávala tvrz a dvůr, na kteréž seděli v 15. stol. rytíři z Trautenberka. píšíce se Trautenbergár ze Třídvorův. Dvůr patřil pak do r. 1606 k Tachovu, odtud k Částkovu a od r. 1718 zase k Tachovu. V Pernolci stojí posud stará tvrz s příkopem a valem. Ves pojmenovaná po Pernoltovi (něm. prvotně Pernoltsreut) byla již r. 1251 vladyčím statkem Přibyslava a synů jeho Zaviše a Radoslava (Reg. I. 586—587). Část vsi s tvrzí byla zpupným statkem, část se řídila městskými knihami v Tachova (DD. 15 f. 190, Borový, lib. erect. I iji). Otík z Pernolce prodal (1414) tvrz, dvůr a část vsi Pernolce JJanuíovi Pehmovi z Osová (Rel. tab. II. 110). Tento žil ještě r. 1420, kdež se postavil proti Pražanům (Arch. č. IV. 379). Syn jeho Petr zemřel okolo r. 1439 a statek jeho spadl na krále. Teprve r. J454 vyprosil si jej Levhart s Vydiína se synem Zikmundem (DD. 15 £.431; 16. f. 211'. Roku 1475 seděl »v Pernolci« Martinek Plzenský, ale není zřejmo, jestli držel tvrz (Břežan, listy Švamberské). O tvrzi dovídáme se z pozdějšího zápisu (1537), že ji Jan Jiří s ReicenSteiría Kryštofovi Z Reicen-ěteina pronajal; v 1. 1533 — 1540 držei ji Vilém z Trautenbtrka také pod plat (Reg. k. s.). Roku 1563 prodala Krystyna SHitnhorova roz. z Kečova vdova tvrz v Pernolci Janovi Sibenhorovi z Ale-Svintu a tento r. 1568 Kiteřinl Kapliřové \az. z Ilertenberka (Arch. Třeboňský). Roku 1584 koupil ji Ondřej Tušner, soused (pak i písař) Tachovský a držel jeStě r. 1600 (DZ. 252. C ao\ Syn jeho Jiří Adam prodal Pernolec 11612) Janovi Adamovi Lochnd-rovi z Palic (DZ. 186. N 12). Okolo r. 1620 přikoupen Pernolec k Částkovu a s ním připojen r. 1718 k Tachovskému panství. V Pvřejovl stojí dosud stará tvrz, jejíž držitelé byli many královými konajíce službu s třemi koňmi jezdeckými osobně a s dvěma pacholky. Vladyky Dluhovoj (1368) a Bořek 13S0) byli pány tvrze a patrony zdejšího kostela. Po nich následoval Jindřich z Sebuzina, jenž r. 1404 Lilii manželce své na Bažantové věnoval. Roku 1417 prodal se syny svými Bažantov a připomíná se ještfi r. 1425 podávaje kněze do Semněvic (Lih. conf. DD. 15, f. 20o\ Pořejov a Semněvice držel po něm Racek z Týn;e zejména v 1. 1429 —1437 (Lib. conf. Stocklów II. 230). Roku 1465 seděl tu Michal Focinger a r. 1472 — 1474 Kafpar Fros (Arch. Třeboňský, DD. 25, f. 246). Nástupce jich JlanuS s Dclic udělil obyvatelům r. 1500 městské právo, a z téhož rodu následovali pak r. 1523 Volf ar. 1555 Jeroným (Stocklów II. 231, 419, urbář Tachovský). Roku 1571 patřil Pořejov Sebastianovi Pergldrovi z Perglasu, jenž držel také Ošavu a r. 1600 zemřel. Dědicem jeho byl synovec Jan Sebastian (DZ. 64 A 14, 129. J 8). K jeho prosbě král Matyáš oba statky jeho Pořejov a Úšavu r. 1612 ve dsky zemské jakožto zpupné vložil (DZ. 136. A 27). Po Bilohorské bitvě ujel ze země a statky jeho v pokutě ujaty. Pořejov s Úšavou postoupeny r. 1625 Jeronýmovi della Porta vojenskému kapitánu, jenž Ušavu r. 1629 Veronice Kateřinl ovd. Bryslové potom Alster-lové z Astfeldu postoupil. Když plk po jeho smrti Pořejov pro dluhy prodáván byl, koupila jej také Veronika (Bílek, Děje konf. 420 — 421). Po Veronice držel Pořejov syn Jan A Jam Alsteile, jenž r. 1670 v Praze zemřel. Bratr a dědic jeho František Mi-kuld! prodal statky Pořejov a Úšavu (1687) Janovi Zikmundovi hr. z Gotzen (DZ. 399. B 26). Zůstal při panství Borském až do r 17 ig, odtud byl devět let v držení Františka Ignáce z VunSvic a od r. 1728 patřil k Tachovu. V 17. stol. byla tvrz dobře od kamene vystavěna a okolo byl příkop (Urbář v arch. Tachovském). V Ůiav} tvrz se ujržela až do 19. století. Oldřich Dresvic postoupil ji císaři Karlovi IV. (1353) a za to obdržel Novou ves pod Parkšteinem (Rkps. Roudnický). Později tu vysazeno manství ke hradu Tachovu. Pocházel odtud rod Rindluv z l/Savy, jichž prvotní příjmení bylo R:indl. Martin Rendl byl r. 1417 patronem v Tisové a připomíná se ještě r. 142i (Lib. coaf.). Zdá se, že Ušavu prodal a rod jeho seděl pak na Tisové. Roku 1523 seděl tu nějaký Majtolár, r. 1555 Šebestián a Krystl ľerglárové z Perglasu (Stocklów II. 419, urbiř Tachovský). Kdy pak Šsbastian Pořejov koupil, připojil k němu Úšavu. Tvrz byla již r. 1662 chatrná (Urbář v Tachově). TVRZE V OKOL1Í TACHOVA. 107 Ve vai Somprunu bylo manství kraje Tachovského. Zdali tu byla tvrz, není známo, protože se panské sídlo teprve v 17. st. připomíná. V Tisové byla tvrz od starodávna. Vsi Tisová a Trnová, pojmenované po potocích, patřily do r. 1233 kapitole Mélnické a pak klášteru Kladrubskému. Týž dostal také dvě země v Tisové od krále. Od polovice téhož století vyskytují se tu zemane r. 1251 MnreSt r. 1282 Arkleb. Tento mél také tvrz Kramolín. kterou král Jan na ním dobyl a r. 1319 klášteru Teplskému daroval. (Reg.) Jiný Arkleb koupil r. 1349 ves Šonvald a Čte se r- 1356 jako patron kostela Tisovského (DD. 14 f. 199b lib. conf.). Od r. T363 vyskytují 5e bratří Trystlin a Vdcslav. od r. 1365 onen a fíenzlintm a od r. 1367 tento sám jako patronové kostela zdejšího. V drženi tvrze a podací následoval okolo r. 1373 Zdenik a r. 1379 Jindřich, kromě něhož tu ještě tři zemane měli popluii (Lib. conf. Borový, Lib. erect. II. 115, Berně, Acta jud.). Od r 1394 a jcStě r. 1404 vládl tu Hanuš a Kumpolce (Lib. conf., DD. 15, f. 200). Od něho koupil Tisovou Martin Rendl s Ůitrvy, Tomuto král Vácslav byl dlužen 200 kop za služby a proto jej r. 1416 od berní a manských služeb osvebrdíl. dokud by se mu nezaplatilo (Arch. č. II. 455V Koku 1427 byl, tuším mrtev, a proto se vyskytuje Anna vdova jako patronka kostela zdejšího (Lib. conf.). Martinmi synu Martinovu majestát r. 1416 daný skrze krále Ladislava r. 1456 obnoven t Rips. Vídeňřký). Následovali pak Jan a Vdcslav bratří Rendlové. Onen spravoval Tisovou r. 1466 a r. 1476 se oba rozdělili (Acta ad ministr Břežan, listy Švamberské), avšak r. 1483 prodal Jan díl svůj Bohuslavovi ze Šrambcrl-a a patřil tento odtud k Boru a ještě r. 1511 (Arch. Tfebcrský). Ostatek držel r. 1522 Jan Doubek 3 Býkovic. Tehda Kryílof Pluh z Rabšteina přišed s pomocníky v noci před tvrz Tisovou, do ní se dobýval a šíp tam vstřelil hroze, jestli ho nepustí, ze kuchařku osekati chce, a když pacholek přišel, toho také zbil a sjev do krfmy hrozil krčmáře osekati a vypáliti. Roku 1527 následoval v drieni Hanul Dóbrohost z RonSperta (Reg. k. s.). Roku 1540 držel Tisovou Kunc Kel n Kelcva. jenž býval hejtmanem na Tachově a potom Kynžvartě. Žil jtště r. 1555 (Arch. Tachovský). Synové jeho byli Jan Lejpolt (1564) a Kašpar, kteří se před r. 1573 o Ošelín a Tisovou rozdělili (Arch. gtb. DZ. 61. A 19). Tisové měl každý díl. Dii Janův držen pak k Trnové a dělili se o říj r. 1596 synoté jeho Hanuš Sebastian a Hanul Vdcslav (DD. 64 sir. 535.). Onen míl r. 1603 Tisovou a tento pak oba statky. Cisař Matyáš mu r. J612 Tisovou z manství propustil (VUSp. 180.8, DZ. 136. B 2). Jzn Vácslav zemřel ckolo r. 1620. Statky jeho Tisová a Trnová r. 1623 zabrány a darovány klá-St^ra Kladrubskému (Bileli, Dcje konf. 273). V držení k li Stera zůstaly až do r. 1C6S a k Tachovu pfikcupeny r. 1823 (Držitelově v Sommerové topografii). Trnová patřila ve 13. století klášteru Kladrubskému, jenž tu měl do r. 1425 kostelní podací. Na manství a tvrzi seděli r. 1374 Lev, r. 1404 Hanu! s Trautenberka (Borový, Lib. erect II. 125, DD. 15, f. 200), pak ji měli Jordán Tachovan s Řehořem Guldanem knězem a okolo r. 1437 Jakub Bmíř (DD. 15 f. 427). Roku 1474 Martin HoStůlek z Hojncstu držel Trnovou a r. 1519 Volf Fiiiber z Milnic (DD a regesta komorního soudu). V 16. století seděli tu Sibcnhorové z Alešvintu (1542 Servác, H56 Kryštnf a Kašpar, 156B Jan). Roku 1575 dostala se v držení KcěC z Ke-íova a obyčejrě drřena V Tisové, stále pak asi od r. 1610. Roku 1603 z manství propuštěna (Dsky dvorské a zemsl é . Tvrz byla také ve vsi Lhotce. Tato jest s Tisovou, Trnovou, Lemem a j. památkou po prvních obyvatelích jazyka česlého. Z vladyk zdejších se připemírají r. 1374 Kactk, r. 1379 Pavlík (Borový, Lib. erect. II. 125, Berně). Roku 1519 držel tvrz Martin Rendl a r. 1530 Linhart Rendl s Úšavy, jenž šiji r. 1143 ve dsky zemské vložil (Reg. k. s., DZ. 250. C 23). Linhart Obraz českého lva prodal Lhotku Janovi Erazimovi ze Švamberka (*f '580) a od doby Ité držena k Boru (Arch. Třeboňský). Jiří Emreich ze Švamberka prodal Lhotku r. 1606 Potencianl Svamberkové roj. Hafmance na IŠvamberce a Bezdružicích (DZ. 180. L 3). Lhotka byla potom isamostatným statkem až do r- 1823. Sedlišti Staré povstalo na lukách, které se již r. 1176 se-Jliítěm nazývaly (Reg. I. 150). V starších dobách nazývalo se jen SedliStěm neb i Sedlcem, a teprve od té doby, co Nové Sed-IliStě vzniklo, Starým Sedlištěm (poprvé tuším, r. 1429). Patrony iídejšiho kostela a držiteli tvrze a manství byli r. 1357— 1363 Mareš, 1367—1379 Racek (část vsi mři Ješek), J38oBohuSe Rynéř a 1383 Slupek. Roku 1404 držel je Otík s Hlaiovic (Lib. conf, Berně, DD. 18. f. io4\ r. 1405 Bohuše s Otišic a v 1. 1418—1429 Bohuslav Rachá. V 1. 1464—1472 seděli tu Jan Šonšteldř a Jan, syn jeho (DD. 16, f. 132 Paprocký o st. pan. 336). Roku 1472 koupil Staré Sedliště Zikmund Kfeliř se Zakšova a seděl tu ještě r. 1490 jsa hejtmanem Tachovským (Arch. Třeboňský Rd. tab. II. 444). Nástupcem jeho cd r. 1498 byl (syn) Vilém (DZ. 133. A t6). Král Ludvík mu Staré Sedliště (1522) z manství propustil, ale jen potud, pokud by Tachov nebyl v držení králově (DZ. 1. C 30), Vilém žil ještě r. 1535 (Arch. Teplský). Nástupcem jeho byl syn Jan a připomíná se v 1. 1555—1574 (Urbář Tachovský DZm. 45. D n). Pak následoval (okolo r- 1580) syn Jan Vilím, jenž r. 1591 Částkov koupil a tam později své sídlo přenesl. Tvrz a městečko Staré Sedliště patřily odtud k Částkovu. Okolo r. 1624 tvrz vypálena. V 17. stol. stalo se Staré Sedliště samostatným statkem a zostalo jím do r. 1850. Dvŕr Luiavice u Mchova ležící steji na místě vsi, která pocházela ze staročeského esazování. Zdejší tvrz držel Prokop Gulden Tachovan a r. 145Z prodal ji se vsí Mikuláši Kostcnpirovi z Milnic, po němž tu r. 1465 Jan Kostenpir seděl (Rel. tab. II. 223, Ach. Třeboňský). V 16. stol. byla již tvrz :anikla a Lukavicc patřila ke Starému Sedlišti (DZ. 252. C i\ V Novém Sedlišti viděti rybníček s estroven čili tvrzištěm. Zde seděl bezpochyby Zikmund ze Švamberka, jenž slove r. 1427 seděním v Sedlišti (Arch. Chebský). Od r. 1479 držel je Kaipar g Vídršperka a r. 1482 Kašpar z Reicenšteina (Arch. Teplský, Kopiář Kladrubský). Nástupcem jeho byl (syn) jVikuidš v 1. 1516 až 152S kDZ- 44. K 23, Arch gub.) Roku 1536 äržel týž statek syn jeho Jan Jiří a ještě r. 1555. (Kniha fary Plasské, Urbář Tachovský). V 1. 1584—J603 sedil tu Jonáš Tu:har s Šoberova (DZ. 66. M 12, VUSp. 1898, I. 59). Potomstvo jeho udrželo Ee na Sedlišti i po konfiskaci. Samostatným statkem bylo pak Sedliště až do r. 1850. Šuinvald tvrz, ves a manství kri.je Tachovského pochází z osazcvánf německého Ves byla manstvím již r. 1349, když ji Oldřich Sturgrans Arklehcvi s Tisové prodal (Kopiář Roudnický). Patrony kostela byli r. 1360—1363 král, 1370 Petr Kolínský, 1404- 1412 Petr ze Somvaldu (Lib. conf., Arch. Teplský). Zikmund ŠiSma, syn tohoto, učinil před r. 1418 pořízení c statcích svých Somvaldu, Bažantové, Kumpolci, Hlinné a Lomu. První dva odkázal Levhartovi bratru svému (DD. 14, f. 199). Roku 1434 m*l týž statek Martin s Hojncstu (Reg. císařská ve Vídni) a seděl tu ještě r. 1437 (Stocklow II. 230). Po něm následovali 1454 Albrecht Mengesreiter, r. 1498—1508 Mikuláš Grys z Mtnces a r. 1528 Jilji tohoto syn (DD. 19, str. 241, DZ. 133. A 16-18. Arch. gub.). Roku 1555 měl jej Voliér s Habsperka (Urbář lachovský) a po něm ATikuláS Širntyngdr o Širnlynku. Když se ftyři synové tohoto r. 1570 dělili, dostal Hanuš tvrz a městečko Šomvald na svfij díl (DZ. 62. P. 19). Seděl tu ještě r. 1603 (VUSp. i8g8 I. 59). Po něm následoval strýc Jošt Jindřich, jemuž statek ten (1609I dědičně ve dsky zemské vložen i'DZ. 134 M z). Roku 1623 sice mu z pokuty v manství proměněn, ale r. 1646 zase z manství propuštěn (Bílek, Konf. 391), Potomstvo jeho sídlilo tu až do 19. století. na Tachovské radnici. 14* BOK HRAD. ihovýchodně od Přimdy a západně od Stráže táhne se planina skorém rovná a jen na poznání vlnitá, v níž položeno jest městečko Bor, v okresu Přimdeckém nej výstavnější a nejúpravnější, známé svými dobytčími trhy. (Proto kromě jiných pět hospod podle sebe ve východním pořadí.) Na západním jeho konci stoji starý hrad Borský, nyní sice po novověkém způsobu upravený, ale ve zdech starý a pro svou věž, vzácné a imálo vídané způsoby, památný. Hrad býval opevněn hradbami, valy a příkopy, na straně severní také potokem tekoucím; nyní jsou příkopy zasypány a veskrze v pěknou zahradu proměněny; jen na východní straně zůsltala po nich známka. Ačkoliv tím i jinakou úpravou Borský hrad novověký ráz obdržel, přece lze na něm dobře rozeznati prvotní jeho rozdělení na hrad a před hradí. Přes potok, hrad od městečka dělící, jde se nyní po kamenném mostě s hrubým peřením k dlouhému lomenému staveni, před nimž jest úzká cesta, bývalý parkán. Stavení to je novověkým cimbuřím a věžemi ozdobeno, a nacházejí se v něm v přízemi a v prvním poschodí úřednické byty a v křídle jeho jednom senník. Zbytků po bráně v tomto stavení není; byla-li brána, jest zastavena a na jejím místě jest obyčejný průchod pro pěší. Dvůr, který jest za tiím stavením a trávníky okrášlen, byl předhradím a obsahoval kromě toho příkop, který jej od hradu dělili. Na straně jeho jihozápadní jest do zahrady jednoduchá branka, která bývala vjezdem z druhé strany. Spatřuji se totiž na ní zvenčí posud kladky, které byly k podjímání mostu, a při nich dva erby, každý se lvem, kterýž erb se spatřuje také na novověké věži, přistavěné na konci senníku. Nová jest i pi'i této věži hradba s cimbuřím a křížovými střílnami. Obé dotčené cesty z města a tato venkovská spojovaly se před příkopem vlastního hradu a přes něj se vcházelo do hradu. Naproti totiž prvnímu vchodu (městskému) jest jednopatrové stavení, jediné to, které zachovalo starší úpravu, totiž aspoň z 18. století (však venýře u oken jsou starší) a v jeho severozápadním rohu nachází se stará gotická brána s kladkami a místem k zapadání zvoditého mostu (též se známkami rustiky na kameni v levo od brány a střelnou kouli zazděnou). Také se na levém patníku vidí čep, v němž se most otáčel. Bývalý průjezd touto branou jest na vnitřní straně zazděn; v průjezdu asi uprostřed spatřuje se druhý gotický oblouk. Staré toto stavení již za dávných dob dvěma pilíři podepřeno. Poněvadž jsou příkopy zasypány a bývalých hradeb vlastního hradu také není, obchází se toto stavení a přichází se okolo něho do zámeckého dvora. Tento jest zavřen na třech stranách stavením, které jest skorém veskrze staré, ale rozšířeno jest některými přístavky a obdrželo všude moderní úpravu. Míníme tím totiž ten novomódní gotický sloh, který na celém staveni do podrobná proveden jest. V rohu uvnitř jest přístavek, z něhož jdou schody do hořejších místností. Nad ním jest šestero erbů Lowe nšteinských pánů a jich manželek. Vedle toho jest kaple oltářem obrácená k jihu, kdež vybíhá na způsob výstupku. Kaple má pěkný portál. Od kaple v levo jest schodiště šestihranaté, které má v přízemí dva portály starožitné podoby, velmi krásné, které sem bezpochyby z nějaké přestavované části přeneseny. Na některých místech ozdobné proutí poroucháno, někde to opraveno maltou, jinde necháno tak (aneb spíše zase opršelo). Ozdobné tyto portály pocházejí z 15. věku. Vedle tohoto schodiště táhne se jednopatrové stavení v novější době zřízené. V přízemí jeho jest také starožitný krásný portál. Nedaleko velké věže spatřují se troje erby bývalých držitelů, uprostřed Svamberský. Jihovýchodního rohu toho stavení dotýká se stavení velké véše, nejpamátnějši stavby celého hradu. Základem jejím jest pravidelný kruh, ale na jižní straně zdá se, jakoby trochu v roh vybíhal. 140R HRAD. V přízemi jejím a prvním poschodí není oken aniž jiných otvorů. Výše jsou okénka rozmanité podoby, z'nichž jedno v druhém poschodí má starožitné venýře. Na východní její straně v znamenité výšce uvázly tři koule. Nahoře okolo věže jest silné cimbuří, které spočívá na krakorcích; na něm jest široký ochoz, z části na cimbuří, z části na zdech věže; kde totiž jest cimbuří, zužuje se věž v osmihran a přechází v osmihranatý jehlanec, který zastupuje střechu. Rohy tohoto jehlance ozdobeny jsou ozdobami lupencvitými a nejvýše na něm, na místě makovice, nachází se hrubý křís:. Jako všechny středověké věže měla i tato věž branku ve výšce, tak že se k ni chodí schodištěm nahoru a potom ve střeše přístavku jednopatrového. Branka do věže má jednoduché, polookrouhlé klenutí; délka průchodu značí též hrubost zdi. Od venkovského kruhu do vnitřního jsou 3% m~ V cihelném dláždění vnitiřní prostory jest nevelká díra čtverhranatá, prknem přikrytá, totiž otvor, kterým vězně sázeli do vězení! zpodního. Pod tímto vězením jest prý ještě jedno klenutí. Po schodech, napřed podle zdi umístěných a z kamene tesaných, potom po dřevěných schodech lze přijíti k horním místnostem prázdným (kromě jediné, kdež jest zámecká listovna) a pak dveřmi na ochoz a výše po schodech i do střechy až k oknům v ní se nacházejícím. V krásném parku jest rybníček a tu se také spatřuje živé znamení erbovní zakladatelů hradu. Okolí Boru bylo prvotně části pomezního hvozdu jako bor. Když se krajina zalidňovala, seděl pán její Ratmir (1224—1247) ve vsi Skviříně. Týž měl dva syny Ratmira a Bohuslava, kteří byli po sobě purkrabími na Přimdě. Onen seděl na Boru, kdež byla tvrz postavena, již r. 1263, tento se v 1. 1285—1291 také z Boru psával a ještě r. 1310 žil. Jak se zdá, měl Bohuslav několik synů. Jeden z nich Racek připomíná se od r. 1290. Nad něj vynikl Bušek (Bohuslav), jenž byl asi od r. 1312 popravcem Plzenského kraje. Oldřich lantkrabě Leuchtenberský a Oldřich Zajíc majíce s nim záští, r. 1318 městečko jeho Bor zpustošili. Bor s ním držel Dobeš (1320), snad bratranec.1) V následujících dobách stal se hlavním sídlem rodiu tohoto hrad Krasikov, a páni, kteří se posud z Boru psávali, psali se pak ze Švamberka. Bohuslav (1342—1379) držel oboje, založil r. 1361 kapli sv. Vavřince ve hradě a obyvatelům městečka dal r. 1369 svobodu, aby o statcích řídili. Z jeho čtyř synův vládli na Horu prostřední dva, Bušek a Bohuslav. Roku 1388 darovali s mateří Annou ves Skviřín k Borskému kaplanství2) a r. 1391 s mladším bratrem Janem obnovili svobody městečka o řízení statků.8) Tento Jan obdržel r. 1390 kanovnictvl u Pražského kostela, ale nedav se za celé desítiletí vysvětiti, zřekl se pak kněžského stavu (1400). Bohuslav mu dal r. 1401 Borské panství za díl, a téhož roku Jan potvrdil svobody městečka. Asi v ty doby zemřel Bohuslav, a Jan spravoval pak i Bor i Krasikov.*) Roku 1409 sťat od krále Vácslava z neznámé příčiny.') Zdá se, že již dávno před tím byl v zajetí a jen tak se vysvětluje, proč mladý Bohuslav (syn Bohuslavův), ač nezletilý, r. 1408 dne 2. března svobody městečka potvrzoval. Bohuslav s bratřimi, ač pod poručenstvím, přezce svým jménem listy vydával; tak i r. 1409, když obdaroval oltář Božího Těla v kostele Borském.6) R.oku 1414 ukončili záští s králem, které měli o hlavu Janovu,7) a téhož roku Bohuslav a Hynek svobody městečka potvrdili. Tito oba také (1415) oltář Božího Těla obdarovali.8) O osudech obou již na str. 43—45 vypravováno. Zde budiž jen doloženo, že Bor r. 1430 od bratrstva Táborského byl obléhán, ale nedobyt.") Páni mezi tím málokdy sem přišli, a hrad proto scházel. Když si Hynek r. 1454 se synem svým Bohuslavem odúmrť po předcích vyprosil, byla v Boru pustá tvrz, některé vesnice pusté a obyvatelstvo české skrze krutosti předešlých válek tak prořidlé, že se ve své národní samobytnosti neudrželo.10) Bohuslav potvrdil r. 1459 svobody městečka a r. 1476 povolil výhradný prodej městského piva.11) Za purkrabí tu měl Bohuslava z Cetlic (1476), Jana z Vrbavče {1478). 12j Hynek^ syn Bohuslavův (f 1490), ujal Bor ještě za živobytí otcova a potvrdil r. 1486 svobody městečka.13) Když pak tento r. 1489 ještě před otcem zemřel, ujal Bor bratr jeho Jindřich a r. 1494 svobody městské potvrdil. Týž pán r. 1494 plat na městě Boru na spasení duši svých rodičů oddal ke kapli neb sínci před kostelem sv. Mikuláše.14) Purkrabí tu měl Zdebora z Příčiny.15) Nedlouho potom oddělil se Jindřich od synův Hynkových a nejstarši z nich Kryštof spravoval jejich statky. Týž pán, jsa přísně katolického smýšlení, byl nepřítelem bratrské jednoty a šestero jich ze vsi Újezda dal na hradě Boru upáliti.1') Roku 1505 se bratří rozdělili, při čemž se Bor na dil Janův dostal. Tento Jan r. 1506 v květnu od Jindřicha z Gutšteina zajat i s bratrem Bohuslavem a zavezen na zámek Švarcenpurk v Horní Falci. Vzácné ty pány vězil nemilosrdně ve věži a hrozil veřejně, že je dá stíti, bude-li ublíženo bratru jeho Janovi, jenž byl od soudu zemiského pro své výstupky hrdla odsouzen. Aby svou vůli vynutil, vpadal do Čech a najímal zločince, aby v Čechách pálili. Několik jich zajali v Domažlicich *) Podle regest a F. r. B. *) Borový, Kr. 111. 291. lib. conf. s]| Arch. m. Boru. *) Reg. Vat., arch. Borský. s) Stafi letop ") Lib. erect. IX. F 3. r) Arch. i. I. 196, VI. 30. *) Arch. Borský. Lib. i:rect. X. G 8. >) Palacký, Urk. Beilr II. 167. DD. 16, f. 220. 23. F 15. ") Arch. Borský. ") Břežan, Regesta, arcb. Třeboňský. Arch. Borský. '*) Hel. tab. II. 463. ,s) Arch. Třeboňský. ") Arch. č. VI. 314. Palacký na sir. 89. i IO BOR HRAD. NOVÝ HRAD NAD STRÁŽÍ. a utratili. Jindřich z Příčiny proto se k boji hotovil, zbroj zohledal, lidi pohotové měl, též děla, tak že potřeba bylo jen zapřáhnouti. Také Leva z Říčan, který asi v srpnu purkrabský úřad ujal, se o bezpečnost Boru staral. Mezi tím oba páni byli vězeni a přituženo jim tak, že se jim polovice jisti a piti nedávalo, jakož se jim prve dávalo, kromě toho trpěli zimu a smrad veliký a ve dne i v noci pro vši odpočinout! neměli. Psali na podzim úpěnlivá psaní mateři své a bratru Kryštofovi, prosíce ho, aby je z toho vězení výru čil. Ale ačkoliv všechno panstvo se o ne bralo a veřejnou válku žádalo, přece došlo k propuštění pánův teprve v březnu r. 1507.]) Jan vládl potom pokojně na Boru několik let a zemřel r. 1533.*) Janovi synové Petr, Bartoloměj a Jan Erazim, byvše napřed pod poručenstvím mateře Benigny ze Štahrenberka, přikoupili Ronšperk a rozdělili se r. 1548 tak, že Petr dostal Ronšperk s vesnicemi u Boru a ostatní po polovici Boru.5) Bartoloměj zemřel z nich nejdříve (1560, 17. května), odkázav statek svůj synu Janovi Vilémovi.*) Jan Erazim (f 1580), jenž byl mužem v hornických věcech znalým, neměl děti a proto odkázal statek svůj strýcům svým Janovi Jiří (synu Petrovu) a dotčenému Janovi Vilémovi,6) tak že tento měl tři čtvrtiny a onen toliko čtvrtinu na Boru, Ke zcelení došlo r. 1601. Jan Jiří totiž vše, co měl při Boru, postoupil synům Jana Viléma (f 1590), totiž Janovi Bartoloměji a Jiří Ernreichovi a za to obdržel od nich statek MašĚovský.0) Oba bratří potvrdili r. 1601 dne 25. dubna svobody města Boru a dne 11. prosince Jiří sám. Týž také Borským r. 1602 erb a pečeť vyjednal.7) Jiří totiž byl samostatným pánem Boru, jejž od bratra smlouvou nám neznámou přejal. Roku 1610 vysadil Borským obšírný pivovarský řád a zemřel r. 1614.8) Jediný jeho syn Jan Vilém zůstal v 1. 1618—1620 císaři věrným a podržel proto statky své Bor; Kestřany a Újezd. Roku 1630 potvrdil svobody města Boru, ale prodal (1650) panství Borské Zikmundovi Bedřichovi hrab. z Gotzen.9) Pán t«nto (f 1662) zapsal všechno panství r. 1Ď52 Isabele Marii roz. Trčkovně z Lípy, manželce své. Tato je drizela až do r. 1681 sama a od téhož roku společně s Janem Zikmundem, synem svým. Tento byl po mateři samotným pánem na Boru a když zemřel, koupil jej (1718) ve veřejné dražbě Jan Karel hrabě z dotísen, ale prodal jej r. 1720 Dominikovi Markvartcvi hraběti z Lowensteina a Vertheimu.ytí) A poněvadž knížecí rod Lówenšteinský posud se v držení zámku Boru nachází, stal se tu vzácný případ, že se v drženi! panství jen tři rodové vystřídali. NOVÝ HRAD NAD STRÁŽÍ. l ápadně od stráže a jižně od Souměře v údolí mezi lesnatým pohořím, které je v tu stranu {ke Stráži, a vlnitým úpatím pohoří Přimdeckého spatřuje se zajímavé tvrziště, které I poutník tudy jdoucí nemůže pominout! z:rakcm, poněvadž jest, jak říkáme, nápadné. V rovino 1 násep, přikop hluboký objímají tvrziště, jehož boky jsou velmi strmé a kromě toho zavírají _j čtverhranatý vnitřek mohutné náspy, které sesypáním ohrady povstaly, avšak z kamene nebyla, protože se prý při kopání na kámen nepřichází. Uprostřed tvrziště kopali a uhodili na černou zemi od ohně, uhlí a pod. Pod tvrzištěm jest rybník, jehož vodou se příkopy nadýmaly; ovšem byly tehda hlubší nežli jsou nyní. Jižně od tvrziště na kopci stojí kaple neb kostelík, který prý držitelé tvrze založili. Nivám okolním se říká Neuhaus (t. j. Nový hrad), tvrziště samo slove Schlossl (Hrádek). Slovem „zum Neuen Ilaus" pojmenována byla vedlejší louka již r. 1596.") O založení a osudech tohoto hrádku není nic známo. Okolí patřilo ode dávna ke hradu Přimdě. Možná, že tu držitelé zástavní v 15. století hrádek vystavěli. Snad se to stalo skrze Jana se Švambcrka, když r. 1456 městečko Stráž manželce Hedvice u věntt zavazoval.18) ') Palacký 113. arch. Třeboňský. *) Pam. arch. VII. 4.40. «) Arch. Třeboňský. *) DZ. 13. L 23. Pam. arch. VII. 449. DZ, 21. B 4-7. •) Arch. Třeboňský. Hejtmanem tu byl r. 1591 Volf z Raiccuslcina. (Tamže.) ') Arch. Borský. B) Ta mře. •) DZ. 30b. C. 7. *>) DZ. 494. K. 17, 496. C 8. ") Arch. gub. ■*) Arch. Třeboňsliý. TVRZE V OKOLÍ BORU A KLADRUB. e vsi Skviřinl byla tvrz již ode dávna, ovšem nikoliv již r. u 15, kdež Skvifín patřil knížeti, ale snaJ již v 1. 1223 až 1247, když tu sedel Katmír předek pánfi Krasikovských (Reg. I. 89, 176, 312, 553.) Od prostředku 13 století zůstal Skviřín příslušenstvím panství Borského, a tvrz připomíná se ještě r. 1454. (DD. 23. F 15.) V Soumiri stojí statek na místě bývalé tvrze, jež bývala manstvím ke hradu Pfimdeckému. Na tom manství seděli r 1407 Pavel a AteS bratří, zakladatelé oltáře v kostele s\. Vácslava Tachovském a r. 1427 Zikmund Holub}) Král Vladislav sice Souměř (1497) Lorencovi z ViirSperka z manství propustil a potomek jeho Gtmter přijav Souměř (1542I od bratra Bohuslava za díl, smlouvu o to ve dsky zemské vložil,3) ale potomní držitelé zase manské služby konali; tak zejména Jan ml. Černín z Chudenic r 1562.') Právo Vidršpergírfiv přešlo r. 1577 na Švamberky ar. 1591 dostal se týž statek Kryzeldé Švamberské z Lobkovic, po niž r. 1Ď03 vnučka Kryselda Švamberkova £ Donina. následovala. Od ní se dostal týž statek synovi Janovi Vilémovi a připojen k Boru *) Při dvoře Muckovl stávala tvrz, na níž se usadila pošlost schudlá pánů ze Švamberka. Roku 1379 seděl tu Dobe! se svou mateří Žofkou. Týž zemřel před r. 1403 5) zastaviv syny Hynka, SwjSc, Bulka, Racka, Karla a Janka. Hynek oddělil se od bratří mladších asi r. 1408 maje Malovice;6) ostatní prodali r. 1409 plat na Vysočanech ke kaplanství v Boru. Svojše žil ještě r. 1435 prodav plat v Lučici, který na svůj díl držel.7; Janek, který Muckov držel, ale tu nebydlíval,4) zemřel v 1. 1460 -1464 zůstaviv syna Uurjana. Ten prodal r. 14S6 zboží Muckovské Hynkovi ze Švamberka a patřilo odtud k Boru.9) V Pernartizich (nikoliv Bernarticích) stoji zámek na místě bývalé tvrze. Ves sice bývala ve 14. století na několik dílů rozdělena, ale největší díl s tvrzí a kostelem držel r 1356 Bosdich s BuSkem synem a r. 1379 Jan. Tento byl pán nábožný a podporoval cirkevní ústavy; v Pernarticich založil r. 1499 oltář sv. Doroty Zemřel okolo r 1413 a dědici jeho stali se Beneda s Vol/Steina a Martin 2 Os.'romcče. Tohoto syn Jan byl tu ještě r. 1431 pánem.w) Roku 1459 byl Purkart s HořeSovic držitelem Pernartic a pak následovali jeho potomci, totiž r. 1486 Jan, r. 151.S Jindřich starli a r. 1543 bratří Kryštofa Volf, kteří si tvrz Pernartice s vesnicemi v obnovené dsky zemské vloži'i '*) Poslední z nich byla Anna, která r. 1553 statek Pernartický Jí novi Merklinskému z Merklína darovala.") Jan žil ještě r 1576 a později tu seděl potomek jeho Purkart (1590 atd ), který tento statek prohospodařil. Od jeho věřitelův prodány Pernaitice před r. 1639 DiviSovi hrab. s DabrSe.'*) Po smrti tohoto ujal je (1641) syn Maximitian, ale později převzal je bratr jeho Jaroslav. Týž prodal je r. 1650 Parysovi se Špandkova, nejv lejtenantu.11) Tento zemřel před r. 1675, a Pernartice ujala dcera jeho Anna EUSka *) Lib. erect. VII. 141, arch. Třeboňský. Roku 1471 část vsi k Orlovu. (DD. 61, str. 500.) ») Rel. tab. II. 498, DZ. 43. D 29. *) DD. 67, str, 1. Roku 1553 driel Souměř Jan 1 Merklína a r. 1557 po něm dotčený Černín. (DZ. 10. J 17, reg kom. s.) *) DZ. ti<). D 23, 168. E 16, 181. F 24. 5) Berná, Acta jud. •) Lib. erect. XUIa. 158. ') Rel. lab. II. 253, lib erect. IX F 3. 8) Již r. 1454 byla tvrz pusta. (DD. 21, str. 229.) *) DD. 16, f. 232; Břežan, lisly Šřamb. »•) Lib. conf. erect, berné Plzeňská DD. 15, f. 183. ") Arch. 1'řeboňský, c. k. dvorský bibl. Pražské, DZ, 250. D 12. **) DZ. 10. J 17. ") Reg. kom. s , rozvrž, sb. 54, DZ. 14O. M 26. ") DZ. 306. L" 1, C 12. provdaná LaSanskd.') Později drželi je Hildeprandtové a prodali r. 1732 k Boru Racov (neb Racovy) jest vesnice jihovýchodně od Boru. Již r. 1247 připomínají se Ratmír z Racova a Protiva z Bia h u st, synové Lipoltovi.*) Později se tu připomíná farní kostel, pak i tvrz. Roku 1359 tu seděli Ota, Pribiks. Jordán, r. 1379 byl rozdělen mezi Otíka, Jiříka, Martina a jakési sirotky;*) kromě toho se r. 1371 Nachval a Přibik připomínají.4) Onen žil ještě r 1404. Po Onšovi zůstala vdova Dorota, která, tuším, tvrz držela (1396). OneS (1412), Nachval (1424, 1428) a Nepr drželi bezpochyby jen části vsi; tvrz patřila Janovi, jenž se r. 1414 připomíná.*) Dra-huše, vdova po něm, prodala tvrz Racov před r. 1437 Janovi Shý-balovi s Modŕejovic c) Roku 1454 provolána tu odůmrf. a vyprosil si ji Beneš Lib -šteinský z Kolovrat.1) Část vsi držel r. 1486 Jan Mnich z Blahust a r. 1503 Jan z Kladrubec e) Také asi v tu dobu ssděli tu předkové těch, kteří se pak psali Racovtkými s Dubného. Tvrz držel v 1. 1521 —1532 Volf Sedlecký s Ú/eslce') Týž prodal Racov v 1 1532—154° Jindřichovi Pm kartoví z HořeSovic. Po tom následovala z téhož rodu Anna (bud sestra neb dcera), která Racov (1553) Janovi Merklinskému a Merklína na Souměři prodala.10) Tento odkázal Merklín r 1576 manželce své Anně z Vidräperka, ale tak, aby po ní zase na jeho potomstvo přišel.") Jeho potomek Adam držel Racov v 1 1603 — 1616.") Purkart a Merklína prodal Racovy (1C23I Gabrielovi Peckmanovi z Šenaut.") Po tomto následovali Jáchym z Reichartu, r. 1641 Ota Jiří z Hel-versenu, r. 1665 Ferd. Šeb. svob. pán Vernier, r. 1668 Maximiliana Lidmila Helversenova.11) Vitovice jest dvůr nedaleio Strachovic, kdež před časem i tvrz bývala Stála tu již r. 1407 a byla tehda příslušenstvím Pernartic.15) Roku 1543 byla tvrz již pusta a dvůr také zpustl. V 16. stol dvůr obnoven a patřil k Racovu. V OlSi býval starý zámek (ještě místo zřetelné), jenžr. 1778 shořel; v starší době tu bývala tvrz Ves připomíná se již ve 12. století a nazývala se Olešnou. Roku 1379 tu bylo několik statků; největší drželi Bun a Slavibor. Onen se také r. 1402 jako podací pán na Meclově a r, 1415 jako svědek připomíná.") Potomek jeho byl r. 1463 Zbraslav Boun z Olše.1') Avšak pánem tehda (14C5) byl Jan se Švamberka, jenž získal r. 1466 také Bo-nětičky. Na počátku 16. stol. seděl tu Jiří s RaicenSteina, jenž před r. 1516 zemřel ,8) Synové jeho JoSt a Jan se r. 1516 dělili a onen podržel Oleš, Roku 1551 ještě žil a jediná jeho dcera vdána byla za Adama ze Švamberka a na Přimdě, jenž s ní obyče,ně na Olši bydlíval ■•) Po Anně zdědily Oleš dcery její Benigna vdaná Roupovská a Lidmila vdaná za Petra Kokořovce z Rotorova. Když i otte zemřel, prodala Benigna svou polovici mateřskou i co měla statku po otci (1592), Petrovi.*0) Později nabyl Olše \ áeslav mladli Koc z DobrSe (f 1C05"), jenž týž statek dceři Anně Veronice odkázal.51) Od této koupil jej r. 1622 voják Gabriel Pechman ') DZ. 478. D 16. ', Reg. I. 553. ') Lib. conf.. Berná. ■*) Knihy Střihrské v Plíni. 5) Lib. conf, arch. bibl. Pražské, DD. 15, {. 188. e) Rel. tab II. 164. ') DD. iC, f. 214. *) Kopiář Kladrubský, arch. na Hradisku u Znojma. *) Arch. Třeboňský, reg. kom. soudu. 10) DZ. 5 F 10, 10. J 17. ") DZ. 19. A 2. ■*) VUSp. 1898, I. 56, reg. kom. s. ») DZ. 153 E 5. '*) DZ 147. K 18, 315. O 29, 317. C 24 ") DD. 15, f. 183. '*) Berná, lib. conf , erect. X 54-") Arch. Plzeňský. ,8) Arch. Třeboňský, gub. a domin, v Chebu. 18) DZ. 44. K 23, arth. gub. «°) DZ. 169. A 18, 20. ") DZ 132. R 17. TVRZE V OKOLÍ BORU A KLADRUB. ze Šenau. ') Později drželi OleS rytíři Groschop, totiž od r 1652 Jan Jindřich, pak od r. «68t syn jeho Frant. Karel. Když pak r. 1666 zemřel, dostala se OleS skrze mater jeho v drženi Štam-pachů.3) Roku 1788 přikoupena k Boru. Ve Vidících (nedaleko Pernartic) byla tvrz od starodávna. Z vladyk zdejších připomínají ser. 1362 Dobrohost, r. i37oAa>iríť/ a v I 1372—1412 Jindřich z rodu Kočovských,3) r. 1437 ArnoSl.1) Rnliu 1458 oeděl tu JtfíteilJl a Ki-atie, r. 1487 Kľjritof LWjJJ^Á- z Kratina a r. I4gř Jan e Merklína 5) Tento prodal tvrz Vidíce před r. 1512 Jindřichovi Purkartovi z HořeSovic.*) Od té doby patřily k Pernarticům Anna Purkartovna, vnučka Jindřichova darovala je r. 1553 Drslavovi, Zikmundovi a Martinovi bratřím Černínům z Chudíme?) Později je měl Jan Protiva (ý j. r. 1Í112) syn Zikmundův a tíhoto syn Diviš (f j. r. 1654), po němž je kou pila vdova Sibyla Maximiliaria.8) Později připojeny k Olši. Ves Libosvar. kdež také tvrz bývala byla r. 1320 sídlem Ondřejovým a r. 1379 nějakého Hubky. Před r. 1412 držen k Při-vozci od AUe z Ru&ďalovic a r. 1412 patřil Vlaíkovi z Malonic.vt Tvrz zdejší patřila pak Janovi Týnskému z Klatov a r. 1437 s,~ rotkům po nĚm.1") V 15. st tvrz zanikla. Vilém Černín z Chudenic, zdědiv ves po Anně z Hořešovic manželce, prodal ji (1545I Kryštofovi Purkarton z JfořeSovic.'1) Patřila pak k Racovu později k Vidicům a pak k Olší, s níž připojena k Boru. V Nedra&icic* bývala tvrz ode dávna Snad se jmenovaly prvotně Smldr-iíice. neb tak se I. 13181319 držitel jich Protiva píše.") Bene! a Nepr opověděli r. 1420 Pražanům;") onen byl r. 1422 mezi těmi, kteří králi Zikmundovi na skvostnou sponu peníze půjčili.") Reku 1479 drželi Nedražice Petr a Brykcl z Me-telska; tento i r. 1496; jim patřila zápisně i ta Část, která dříve ke klášteru Kladrubskému patřivala.18) Na počátku 16. st. seděl tu Jan 3 Otradovie, jehož synem byl (1528) Albrecht Švamberle.'1) Týž nemaje dětí, zapsal (okolo r. 1540J tvrz, dvůr a ves Nedražice manželce své A.nně Osovské z Adlar a jejímu přátelstvu.16) Od Části nápadníkův nabyl Jiří Lukavský s Řenel práv jich a prodal Nedražice (1545J Janovi Letinskému se SnopouSov,") ale proti němu zdvižen odpor jménem sirotkův Adlarských. Těmto právo přisouzeno a Janovi synové Diviš a Bartoloměj měli dosti práce, aby se při Nedražicich udrželi ano Bartoloměj radii to právo koupil.™) Týž zemřel r. 1592. Roku 1603 a 1615 držel Nedražice Jan Jiří Sek t Plumentálu11) vyženiv je. Po něm následoval okolo r. 1630 syn jeho Jan Adam. V 17 st. patřily Nedražice Merklinským z Merklína."'1) V Jivjanech viděti jest posud tvrziště, pole loučkou otočené. Vladyka Beneda dal tu zemi klášteru Kladrubskému; část vsi také patřila klášteru sv. Jiří na Pražském hradě (1233, Reg. i.) Ve 14. st. seděli na tvrzi zemane, kteří měli na štítě židovskou hlavu s kloboukem, zejména r. 1320 Hnlvek a Jindřich (Arch. ') DZ. 153. A 3. *) DZ. 112. E 29, 113. O 8, n6. L 9. 118. D 25, 478. G 4. Sommer na str. 153. J) Lib. conf., DD. 13, f. 114. *) Rkps. Roudnický. s) Kopiář Kladrubský, arch. Plzeňský. e) DZ. 7 A 14, reg. kom. s. f DZ. 10. J 17. B) Palackého vývod Černínův, DZ. 307. G 28. e) Arch. bibl. Praž., Bema 19, DD. 15, f. 182, Lib. conf. ,e) DD. 15, f. 428. ") DZ. 7. B 6. ") Tab. vet. n. 146. ") Arch. č. IV. 378. ") Arch. c. k. dvorský. ™) Kopiář Kladrubský a rkps. Roudnický. ,e) Reg. kom. soudu. ") DZ. 249. B 26. ") DZ. 7. C 27. ") Reg. kom. s., DZ. 69. M 6. w) DZm. 143. H 6, VUSp. 1898, I. 58, rozvrženi sbirek. S1) Bílek, Děje konf. M) Ostatní držitelé v Sommrově tcipografii. Teplský). Jiný Hněoek r. 1352 měl takový erb jako páni Rou-povstí. (Arch. bibl. Praž.) Držitel vsi r. 1379 byl Jindřich, bratr předešlého a oba se r. 1386 pospolu připomínají. .Berně Lib. erect V izg, VII 52.) Jindřich opověděl r. 1403 Míšensku válku-(Arch č. VI. č.) T. r. založil Hněvek s přátely svými Zálezskými kaplanství ve Skopci, k němuž ještě r. 1410 kněze podávat. 'Lib. erect. conf.) V 1. 1416—1432 žil Racek z Jivjan (DD. 15. f 191. arch. č-. VII T jo, 633.) SoučncnA ííli Liik, jenž byl r. 141 t pm krabím na Nečtinech a později pánem na Rovném a tuším bratr jeho Jindřich Žito, jenž držel v 1. 1421 — 1437 Přimdu a ji okolo r. 1438 synům Lvíkovi a Petrovi zůstavil. Roku 1468 držel Jív-jany Bnrnií z Hostounl. (Kop. Kladrubský.) Roku 1510 Eliška z Hradiště zapsala tvrz Jivjany Jindřichovi z Nebilova a Manda-léně dceři své; následoval tedy v držení Jindřich, jenž se v pamětech v 1 1527-1532 vyskytuje a r. 1537 po jeho smrti Manda-lěna. jež si r. 1544 Jivjany zase ve dsky zemské vložila (DZ. 249. D 12, 250 F 12, reg. k. s.). Mandaléna vdala se za Vtícslava Žátavcc z Žákovy a jemu a synům Janovi a Jindřichovi odkázala. Vácslav držel svůj díl Jivjan ieštč r. 1551 a věnoval na něm druhé manželce Markétě z Tereíova (DZ. 10. D 19). Ze synův Vácslavových zemřel nejdříve Jan zanechav syna Jindřicha mladšího, jenž r. 1579 od strýce Jivjany za dil dostal. (DZ.. 67., D 18.) Týž dosáhl velkého věku, an teprve r. 1634 zemřel (Balbín.) Synove jeho Jan Boreň Maximilian a Jindřich Kelfryd rozdělili se r. 1635. Onen vzal tvrz stárnu Jivjany s věží odl kamene vzhůru vyzdviženou a parkánem, lento novou tvrz. (DZ. 299. G 13, 301. M 5.; J-.ndŕich postoupil r. 1640 své polovice HldSteru Kladrubskému na jisté výminky. Po Janovi následoval okolo r [656 syn Vácslav Žibřid a když tento umřel r. 1694, jeho dcery. Nejstarší z nich Voršila Jozefa vd. Řiřanská ujala pak tuto polovici a prodala ji r. 1704 klášteru Kladrubskému (DZ. 152 K 22., 479. D 22, Kóppl Kladrau.) Nedaleko Kladrub jest dvůr Žďár. při němž také tvrz bývala. Prvotně (1239) tu byla ves kláštera Kladrubského, ale r. 1344 již dvůr.') Cis. Zikmund zapsal Žďár (1436) Petrovi Polákovi, jenž tu, tuším, tvrz postavil.') Roku 1443 vykoupil jej J/i-iuld! z Kračina od Petra Selika z Lukova a seděl tu ještě r. 1447. Od r. 1455 drželi jej bratří Bušek a Oldřich b Hrádku. Král Vladislav povolil r. 1479 Duchkovi z HradiStl, aby mohl Žďár se Lhotkou vyplatili, ale protože klášter r. 1487 sám Lhotku zastavoval, soudíme, že před tím Žďár vyplatil.3) U dvora Trubec nedaleko Nouměře a stranou Kladrub bývala tvrz, na níž seděl r. 1362 Stojmír, předek Přichovských. Z jeho tří synův nejmladsí byl Vilém z Trubec (7362—1415). Roku I415 již seděi na Frichovicícn Později tu sedéii 7rubit ti z Tisové, zejména r. 1473 Zikmund, r 1490 Burjan a Jindřich, r. 1508 MikuláS, Petl, Zikmund. Roku 1513 seděli tu za téhož rodu Mikuldi a Volf držíce tuším každý polovici. Jedna polovice tvrze, dvora a vsi, vSe již pustých, dostala se Vácslavovi Točm-kovi s Křimic a od něho prodána před r. 1546 k Čečovicdm, s těmi pak koupena r. 1546 k Týnu. Druhá polovice zůstala v držení Trubeckých až do r. 1550 a koupena pak také k Týnu. (Arch. Třeboňský a na Hradisku, arch. bibl. a kapitoly Praž . lib erect, DZ. 8. A 22, N 30, 9. G 22.) ') Reg. L 454, 600. ') Rkps. Vid. 3) Arch. c, k. dvorský, bibl. Praž, a Třeboňský, kopiář Kladrubský. ^^^^^ ^^^pjC mmt 1 1 Kačerov. KAČEROV ZÁMEK. si prostřed mezi Radnicemi a Plasy nad řekou Mží leží vesnice Kačerov, památná svým zámkem, pěknou, ale příliš zanedbanou památkou, která jeví přechod ze středověkého hradu k novověkému zámku. Myšlenka zakladatelova byla vystavěti opevněné sídlo nikoliv v tom malebném seskupení, jaké bylo u starých hradů, když stavitel se přizpůsoboval povrchu hory, nýbrž v pravidelných rozměrech do čtverhranu a tak, že polovice přední byla jen pro pána a polovice zadní pro hospodářské potřeby. Proto shledáváme u Kačerova příkopy a hradby s baštami, ale stavení v renesančním slohu 16. století. V příkopech jsou nyní louky aneb mokrá místa; dříve se mohly topiti z močálovitého místa zvaného Jezírka u Dobříce, odkud také voda do pivováru vedena bývala. Hradby založeny jsou do nepravidelného čtverhranu a v rozích sesíleny pětihranatými baštami; z velké části jsou již pobořeny a nejlepší bašta zbyla v jihovýchodním rohu. Ode dvora přichází se pres příkop po pevném mostě nasypaném a přes místo bývalé brány na parkán a hned proti zámeckému stavení, které je od parkánu zase příkopem odděleno. Z této strany spatřuje se nejkrásnější strana téhož stavení, k východu obrácená. Na stěnách dobře znáti rustiku, napodobující kameny s přitesanou boulí. Okna jsou vysoká a vesměs ozdobně vroubena. Poschodí má zámek dvě, avšak místy jsou troje světnice nad sebou a podle toho také okna rozdělena. Brána jest ozdobně ze štukoví vytesána; v ní jsou ještě otvory pro kladky zvoditého mostu, v pravo a v levo sloupy ozdobné a v levo od brány branka pro pěší. Z brány přichází se do veliké síně, z níž se rozcházejí chodby na všech stranách dvora do pravidelného čtverhranu založeného. Klenutí chodeb položeno jest na silných sloupech čtverhranatých a z cihel zdělaných, ale ty vyzdobeny jsou na straně dvora čtverhranatými, do tří čtvrtin ze zdi vynikajícími sloupy jónského slohu. V každém rohu je jeden takový sloup a kromě toho jsou dva a dva na východní a západní, tři a tři na severní a jižní straně. Nad tím v prvním poschodí a na stranách severní a jižní jsou ozdobné pavlače s kamenným zábradlím, někdy krásným sgrafitovým dílem ozdobené (nejlepší zbytek na jižní straně), z něhož lze rozeznati starce na delfínech a rozličné mořské bohy. Nad tím vyniká z podstavcov po pěti sloupech (dvou při stěně a třech volně stojících), nesoucích klenutí z cihel. Na východní a západní straně jsou okna ze síní. Proti předním vratům jsou zadní vrata na západní straně. Sice jest stav zámku, napolo pustého, žalostný. Okna jsou zabedněna, a jen nechány otvory pro okénka, poněvadž jest (kromě několika místnosti) obrácen na sýpky. Jdouce po schodech nahoru spatřujeme v pravo dvéře do místa, kde byly tři světnice nad sebou; dole jest zazděný komín. Vedle jsou také světničky a vše jest pusté; jen obilí se tu skládá. Zase zpátky na tu síňku ke schodům jdouce vidíme v levo dvéře, které mají touž ozdobu jako ostatní dvéře, a přijde se do H..-idy a ,Amíy Če«ké XIII. | e ii4 KAČEROV ZÁMEK. velké sině nad branou, která měla okna na obou stranách, nyní zazděná. V levo od vchodu jest ozdobně tesaný vlaský komín a na místě nosičů jsou dvě lidská poprsí, bradáč a žena. S hrdla této visí řetěz s amuletem a dlouhé vlasy splývají po ramenech. Vyzdobení stropu pochází z doby klášterské vlády; neb kromě šesti kruhovitých a květinových ozdob na podstropí jsou tu dva velké obrazy, jeden tuším Ferdinanda II., jak obnovuje jmění Plasského kláštera, druhý nějaký výjev v lese, snad souvisící se založením kláštera. Kromě toho jsou na této (východní) straně dvě pusté světnice; v jedné jest vlaský komín zazděný a na stropu novější obraz Matky Boží. Nad tím nahoře ovšem jsou teiké světnice. Na straně západní pod chodbou jsou schody nahoru a přijde se po nich na síňku. Rovně je pavlač a v pravo jsou dvéře do pusté světnice, v níž lze spatřitíi zbytky maleb na zdi (stromoví, jezdce, stavení, lidské postavy); světlost jest bílá a stín jest udělán zelenou barvou. "Dále k východu jsou dvéře do světnice, v níž jest komín, a nad dveřmi lupení, červenou barvou íitíněné. Dále k východu jest světnička a v ni nad dveřmi tulipány přirozené barvy. Z dotčené síňky před pavlači jdouce v levo nacházíme síň neb velkou světnici, kam se podle známé pověsti klade hostina, při kteiré se všichni Gryspekové vidouce nezbytí otrávili. Na východní straně této světnice jest pěkný komín; klenutí její spadlo, že jen známky po něm viděti; pod klenutím kolem byl malovaný frys s triglyfy. K severu odtud v rohu jest světnice, v niž býval zdobně malovaný frys. K východu odtud jsou dvě světnice až k bývalé věži, která byla v severovýchodní části zámku. Věž tato byla asi r. 1875 zbořena, poněvadž se nájemce bál, aby na něj nespadla; ale měla zdi pevné, a neopatrným bouráním i část pavlače zničena. Ze světničky před věži, jakož i z dotčené síně, kde prý byla hostina, lze přijíti na pavlač na severní straně položenou, jejíž část u věže (jak již řečeno) se sřítila a nyní dřevěným kusem nahrazena jest. Ze západní strany zámku lze krásným portálem ozdobné práce kamenické vyjiti na dvorek, který jest od zadní části zámku oddělen příčkou s mnohými výklenky. I v té zdi byla ozdobná brána se čtyřmi sloupy a vedle branka, z niž se přišlo na velké prostranství zadního zámku. Tu bývaly v levo pekárna a v pravo pivovár. V přízemí zámeckého stavení z části jest byt nájemcův a v části byla za naší paměti obecná škola. Pod zámkem jsou rozsáhlé sklepy a rozmanité chodby. Za naší paměti (1884) byl tu nájemcem Rudolf Bohdanecký, který si o udržení zámku nemalé zásluhy zjednal a sám některé části opravil. Spisovatel byv jím všude proveden, sepsal stav zámku, jak jej asi r. 1884 nalezl. Mnohé části zámku úplně zmizely. Za Schallerových dob (1785) byla tu kaple sv. Jana Křtitele, po níž není památky. Pod zvoditým mostem býval památní kámen, který byl od kteréhosi správce vylámán a odvezen. Nynější zámek založen teprve v 16. století, ale v starších dobách tu také bývala tvrz. Okolí patřilo ode dávna ke klášterství Plasskému, aniž jest známo, jak k témuž klášteru přišlo. Od kláštera býval v nájem dáván, a to bylo příčinou, že tu tvrz postavena. Jak se zdá, měl jej r. 1376 Ctibor ze Švamberka.1) Roku 1411 měl jej v nájmu Petr z Terešova. Král Zikmund zastavil ves Kačerov s jinými vesnicemi Bedřichovi a Janovi z Kolovrct a odtud držen jest k Libšteinu.2) Asi okolo r. 1460 podělili se Jindřich a Beneš, synové Bedřichovi, a Hamš, syn Hanušův, o klášterství Plasské, pokud je drželi, tak že Jindřich držel dvůr Kačerov s vesnicemi a ostatní dva po polovici Královic též s vesnicemi. Benešova část držena k Libšteinu, Hanušova ke Krašovu. Ostatek tvořilo nové panství Kaceřovské, a Jindřich psal se ještě r. 1475 seděním na Kačerově.8) Po něm dědil bratr Beneš, jenž na sebe převedl asi r. 1484 berni a plat, který měl na Kaceřovských vesnicích Burjan z Gutšteina.*) Když potom Albrecht z Koloxrrat hrad Libštein i se zbožím Kaceřovským koupil, učinil r. 1497 s Šebestiánem, opatem Plasským, smlouvu takovou, aby z Kačerova do své smrti spiaco ván nebyl, začež opatovi ves Výrov slíbil.'') Smlouva ta jakož i vše zboží, které Albrecht ke Kačerovu a Libšteinu držel, r. 1498 králem Vladislavem potvrzena.6) Když pak Albrecht zemřel, Jan opat 7000 kop Anně z Kovaně, vdově, a Janovi a Bernartovi z Valdšteina, synům jejím, vyčetl (1513), začež jim „zámek Kačerov" i s vesnicemi postoupen byl.7) Jen pět let byl Kačerov v držení kláštera. Jiié r. 1518 z nedostatku peněz zastaven Albrechtovi z Gutšteina,*) který jej asi do r. 1531 držel a potom Vilémovi Podmoklskému z Prostiboře prodal.") Tento těžce sháněl peníze na zaplaceni Kačerova a když z těch obtíží vyvázl, přišel zase o Kačerov. Roku 1539 totiž Florian Grysýek z Gryspachu si vyprosil právo, aby mohl Kačerov vyplatiti,10) a hned král. prokurátor obeslal Viléma o výplatu do komorního soudu.") Nežli však k nálezu došlo, učiněna téhož roku smlouva ') Soudíme tak, že na listu bibliotheky Pražské píše se „de Boczyerzyeiow" a ve vsi Potvorově výpoveď činí a že r. 1378 se piše de Kaczierzow. *) Arch. bibl. Praž. Arch. č. II. 450. ') Arch. Drážďanský. O nešetřeni interdiktu r. 1467 Palacký na str. 396. ') Kniha fary Plasské. s) Tamie. «) Arch. í. VI. 5C7, 568. ') Arch č. VIII. 547. 8) TamŽc, 557. ") Reg. kom. soudu. ,0) Arch. guta. n) Keg. kom. snudu. KAČEROV ZÁMEK. 115 mezi Floryanem a Vilémem taková, aby Floryan Vilémovi 5300 kop míšeňských vyplnil a. Vilém jemu Kačerova postoupil. První peníze položeny asi v únoru r. 1542 a poslední r. 1543. Floryan stal se po té zápisným držitelem Kačerova a obdržel r. 1540, 30. ledna majestát, jimž mu tato výplata do dvou životův potvrzena a 600 kop připsáno na opravu tvrze Kaceřovské, téměř všecky sešlé a zpustlé.1) Floryan založil nynější zámek. Bohužel neni o stavbě jeho nic více známo, než že asi r. 1540 začala.2) Floryan byl tehda něco přes 20 let v Cechách. Přišel sem z Tyrol a vzat od Ferdinanda I. do královské služby, dílem pro svou chytrost a dovednost a snad i proto, aby správa osobních úřadův královských od stavův byla samostatná. Stavové to také cítili a Floryana nenáviděli více, nežli koho jiného. Odpor proti němu rozdmychován byl od těch, které skrze výplaty, králem udělené, o statky připravovaL Bylo Plán Kačerova. Vysvětleni pldnii: I. most přes venkovský přikop; 2. parkán; 3 most přes vnitřní přikop k picuumi V1 jiIiiLii , .j. jji uj r#,n vi. 1 ý vivvjTrt, u. misiu ; '/. zAUm vraia; O. ODyUli; KOD1C6; IO. vchod do zadního zámku; II. pivovár; 12. místo pekárny; 13. bašty; 14. příkop. by dlouhé o tom psáti, jak se proti němu bouřilo a z jakých nekalých činů byl obviňován.3) u krále byl v takové přízni, že si vymohl na statky své hojné mnohá obdarování. Roku 1541 připsal mu král 800 kop na zboží Kaceřovském a přidal k předešlým dvěma ještě dva životy. Roku 1543 obdržel od kláštera Plasského druhou polovici Královic v zástavu a od krále výplatu na několika vesnicích duchovních v okolí. Na velikém tom panství, které Floryan takto vytvořil, připsal mu král (1544) 1000 kop. A poněvadž v 1. 1540—1543 na zámku a dvoře 961 kop prostavěl, uděleno mu pojištěni na ty peníze; kromě toho mu dáno podrobné vysvětlení na čtyři životy, kdo totiž po kom děditi má, a připsáno zase 200 kop na prostavěni {1544). Roku 1545 povoleno mu nových 200 kop prostavěti, r. 1546 obdržel majestát, aby králové na Kačerov nikomu výplaty nedávali a jedině klášteru Plasskému (který na to peněz neměl) zůstavena výplata. Roku 1547 učiněn s Floryanem počet, co na zámku prostavěl, a tu se našlo, že v 1. 1543—1546 přes 853 kop pronaložil, tak že celý náklad posud 1814 kop činil. Proto mu dáno povolení, aby ještě do 500 kop prostavěti mohl. Kromě toho mu téhož roku 500 kop připsáno. Roku 1549 připsáno mu nových 1000 kop, protože „k lepšímu a bezpečnějšímu bytu svému staveni nemalé na zámku Kaceřovském" nedávno začal. Roku 1554 učiněno sečtení a našlo se, že v 1. 1546—1554 na zlepšení panství 5479 kop vynaložil. Proto a aby ten zámek a začaté stavení k dokonání přijití mohlo, dovoleno mu r. 1555 ještě 2000 kop prostavěti. ■) DZ. +1 A 14, arch. gub. ') Pam. kniha fary Plasské udává rok 1542. ale ten platí pro horní ponebí; ie stavba zpodku začala r. 1540 o sv. Marku, dovodí se majestátem d. 1544, 23. febr. ') Viz Jirečkovu Rukověť a Miltnerovy Privatmiinzen. 15* 110 KAČEROV ZÁMEK. Roku 1557 podal zase účet ke komoře, a tu našlo se, že v letech 1555—' 556 na stavení zámku přes 1864 kop vynaloží'.1) Jak se :dá, byla tehda stavba dokončena a nový stav nejen zámku, nýbrž i celého panství přiměl Floryana k tomu, že dal r. 1558 sestaviti podrobný urbář celého panství.8) Z něho dovídáme se, že při témž zámku bylo staveni slove Bašta, v němž zespod byla pekárna a nad tím byty úředníka a písařův. Vedle toho bylo staré stavení (tvrze?), v němž byly komory na železo, nádobí a potřeby nospodářské a byty pro cetäťlku. Také bývala u zámku kašna. Také tu byly staré marStale a staré staveni, Nádvoří na Kačerové. v němž Vlaši zednici bydlili. Kromě toho tu byla lázeň, pivovár se vším příslušenstvím, zahrada a štěpnice. Roku 1559 vyprosil si Floryan zase majestát, aby mu bylo na některých vesnicích 1000 tolaru připsáno, a protože císaři lacino dům na Hradčanech prodal, připsáno mu r. 1562 zase 500 kop na zlepšení Kačerova.a) Úmrtím císaře Ferdinanda (1564) ztratil Floryan svého předního příznivce. Není nám známo, abj Floryan od těch dob byl nějakých nových milostí na Kačerov dosáhl. Z posledních let jeho života jsou nám také známi správcové panství, totiž r. 1566 Jindřich Byšický z Byšic, hejtman, r. 1571 Albrecht Kerunk z Lomu, purkrabí, 1. 1575—1576 Jan Cinovský z Cinova.4) Floryan zemřel r. 1588 dne 29. března6) v Nelahozevsi a pohřben v kryptě v Královicích, kdež jeho mrtvolu posud lze spatřiti. Byl oddán věrné katolické církvi, ale synové po něm pozůstalí Vácslav, Ferdinand, Karel, Vratislav, Jan Jih, Jaroslav Bedřich a Blažej počeštili se docela a přestoupili k vyznání pod obojí. Roku 1588 dne 15. listopadu se pak rozdělili. Vácslav obdržel ') Arch. juh. (kopiáfe). J) Věstník král. spol. riauk 180,6. J) Kopiiře v arch. gub. *) Starý knpiář Klatovský a poznámky M. Koláre (tuším t. Kulovicj. &) Ač pamětí svorně r. 1589 udávají, následujeme přece udání náhrobku v Královicích, kdei jest určitě r. 15R8- KAČEROV ZÁMEK. H7 Nečtiny a Kočov, Ferdinand Mirošov, Strýčkov a Královice, Karel Sechuťtce a Lomatiy s části Kaceřovského panství, Vratislav Libštein a Zikov, Jan Jiří Rožmitál, Jaroslav Kačerov a Blažej Nelahozeves. Při tom však si ponechali spolek před tím v květnu uzavřený, tak že statky zemřelých na ostatní bratry padati měly; proto také žádný z nich statek svůj nad míru zavazovati nesměl a dělení samo ve dsky zemské nevlezeno. Roku 1595 následovalo děleni stříbra mezi bratry ještě živé (Vratislav r. 1589, Vácslav r. 1590 a Jaroslav okolo r. 1594 zemřeli) a Bohuslava, syna Vácslavova, na pět dílů, tak že každý obdržel okolo 40 hřiven pozlaceného a 80—100 hřiven nepozlaceného stříbra,1) tak že odtud viděti, jaké velké jmění Floryan nashromáždil. Po smrti Jaroslavově následovalo druhé dělení, jehož podrobnosti nám známy nejsou. Jen tolik je jisto, že Kačerov po něm Karel držel a k němu zase Sechutice a Lomany připojil. Karel zemřel okolo r. 1610, zfistaviv syny Vácslava zletilého a Floryatia Jiří, Mikuláše a Albrechta Ferdinanda nezletilé, kteří po mateři Libštein s Liblínem zdědili. Floryan zemřel brzo, Mikuláš po něm, a tak zůstali naposled jen Vácslav a Albrecht, z nichž onen Kačerov spravoval.2) Když začalo povstání r. 1618, patřili bratří ti k nejúčinnějším strany protikatolické. Na silnicích zachycovali císařská psaní a správcům království odevzdávali, k dobývání Plzně Mansfeldovi střelbu svou (1618) z Kačerova půjčili a po dobyti města zase domů vzali, poddané proti Plzenským ozbrojili a sami také vytáhli.5) Oba nedlouho potom zemřeli, a Blažej, jediný již syn Floryanův, nápad na statcích jich Kačerově, Libšteině s Liblínem a Strýčkově pustil Floryanovi a Janovi Jaroslavovi, synům n. Jana Jiří Gryspeka, proti upsáni 20.000 kop míšeňských.4) Všechna ta Ustanovení r. 1622 za neplatná vyhlášena, a všichni ti držitelé Kačerova poslední všeho jmění odsouzeni. Statky Liblin, Žikov a Strýčkov postoupeny Judytě z Chockova, vdově po Vácslavovi, jménem věna jí od n. manžela r. 1615 zapsaného. Panství Kaceřovské daroval císař (1623, 14. května) opatství Plasskému a za to, co bylo před tím klášterství Plasskému odňato, učinil slušnou náhradu.6) Klášter Plasský tím způsobem zase uveden byl v tu moc, kterou měl do r. 1420. Pro zámek Kaceřovský změna ta nebyla štěstím, protože klášteru na něm nic nezáleželo. Nechán sice, ale pro jeho zachování, zvláště v 18. století, jen málo děláno. Ještě méně o něj staráno po zrušení kláštera, a tak se stalo, že se ocitl v tom zbědovaném stavu, jak dnes spatřujeme. ') DZm. 87. E 22. *) Reg. koni. soudu. Arch. gub. Rozvrženi sbírek. Miltner, Privatrnunzen ') Rukopis knihovny Křivoklátské. *) DZ. IQ2. H 15. 6) Pam. kniha fary Plasské. Bílek, Děje konf. KRASOV HRAD. ihovýchodně od Královic a Kožlan, mezi Kozojedy a Hřešihlavy, vysoko nade Mží stával hrad Krasov. Hradiště jest ostroh skalnatý a strmý, jenž dvakráte byl překopán tak, že utvořeno předhradí a zadní hrad. Starou jízdnou (nyní travnou cestou) jde se od Boh po ostrohu zvolna dolů až tam, kde začíná předhradí. Tu viděti jest napříč ostrohu příkop a za ním velmi mohutný val, který předhradí úplně odlučoval. Předhradí samo není rovné, nýbrž srovnána jest ta část, která je na severní straně, kdežto ostatek je nerovný a kopcovatý, tak že stavení tu stojící podobala by se jesličkám. Při Tovné cestě ukazuje se místo, kde stával pivovár. Dotčený val nejde až na severní kraj hory, nýbrž přestává pro snadnější průjezd. Bezpochyby tu bylo nějaké opevnění. Hned za tím místem v pravo jest viděti sklep podzemní, který se táhne až k valu. Také na konci předhradí jest sklep, bývalý mlíč nik, ale do skály vytesaný. Podle starých paměti bývaly v předhradí také láznička, továrna, krčma a dvě chalupy. Všude po předhradí jest smrkový les. Zadní hrad děli od předhradí přikop velmi široký a hluboký, ve skále vytesaný, tak že hrad byl nepřístupný, jestli se nespustil most. Dobře ještě znáti, jak se vyjíždělo na mostnice, a proti tomu viděti ve hrade bránu. Nyní se obchází příkop po pěšině a po ní leze se ke zříceninám hradu. Je to trochu obtížné, ale obtížněji bylo za starých dob dostati se do hradu, jak vypravuje Jan rychtář Kožlanský ve svém svědomí (z počátku 16. století) takto: „Když pan Albrecht ráčil nám dáti ten puohon, tedy sme my šli na Krašov, i přišli sme k vratóm a tu sme tloukli, aby nám odevřeli. A vrátný vyšed ven i hleděl na nás skrze dvérce a tu sme řekli: Pusť nás tam. A on odpověděl: Nepustím, žej mi pán přikázal, aby žádného sem nepouštěl a pravil, že ho doma není, ani hajtmana také že doma není, I řekli sme: Vrátney, vezmi tento list od našeho pána a jest od ouřadu, a on Že vzíti nesmí. I šli sme s tím listem domů a byl sem tehdáž sám čtvrtý. Po druhé sem s tím listen opět chodil sám čtvrtý, tu sme opět přišli k vratóm a vrátný k nám vyšel, i ptali sme se na pána, kde jest, a on, že ho doma není. A my: ale kde jest ouřednik; a on, že jest na poli s dělníky. A my řekli: Als medle vezmi od nás ten list a řekni, žej nás pán s ním poslal a že jest od ouřadu. A on jej od nás vzal.''1) Brána zadního hradu měla průjezd a tedy dvoje vrata za sebou. V pravo bylo staveni nějaké (vrátnice), jehož přední a zadní zdi ještě stoji. Za branou hned v pravo stoji zpodek veliké věže okrouhlé, všude podkopaný, ale přes to neproražený. Při zříceni věže povstal nejen kolem ní kopec rumu, z něhož kus kulatého trupu vyčnívá, nýbrž i cesta od brány do vnitřku zasuta tak, že se nyní musí obcházeti. Vnitřek hradu jest věrným obrázkem činnosti a starosti bývalé komorní administrace. Tu a tam vyčnívá ještě vysoko kus zdi, na níž ještě znáti jest omítku, jinde zase jsou zpodní části hradeb a mezi tím kopec rumu a prohlubeniny tak, že tu nelze bývalé rozdělení poznati. Jen to se vidí na zbytcích na konci hradiště, které :u jako stěna ke Mži spadá, že tu stál palác. Ve stráni potoka Brodesladského pod předhradím byl mlýnec, z něhož zbyl kus zdi. Ještě znáti lze, jak vedle cesty ku hradu k němu vykopaná byla stružka do nádržky, odkud dolů šla voda na kolo. I Reg. kom. s. 5 G, švéd. li 4. KRASOV HRAD. 119 Starý popis bývalého hradu se nám nezachoval, než toliko obraz ukazující, jak r. 1795 vypadal. Podle něho byl hrad od blízkého ostrohu oddělen příkopem skalným, přes nějž postaven byl most na třech kamenných pilířích položený. Před mostem stával domek, v němž napřed úřední sluha, potom hajný bydlil. Jest to bezpochyby bývalá krčma v předhradí. Zámek sám se skládal ze dvou hmotných stavení. Na jednom nižším, jehož brána k jihu hleděla, spatřuje se málo oken; při něm stála hrubá okrouhlá věž s podsebitím dobře zachovaným akonickou střechou. Druhé vyšší stavení mělo dvoje poschodí a obsahovalo byty pánovy. Mimo to měl hrad veřejnou, sV. Ludmile zasvěcenou a starožitnou kapli, v níž se ročně několikráte služby boží konaly. Zakladateli hradu byli páni z Krasavic, z rodu blahoslaveného Hroznatý. Předek jich Jetřich nazývá se r. 1232 z Krasová ar. 1252 z Krašovic. Synové jeho byli Jetřich (1263—1313) a Sesema (1268—1284). Psávali se buď z Krašovic aneb z Krasová, majíce, tuším, oba ty statky; zejména z Krasová se psal Sczema, jenž byl číšníkem Vácslava II. a věrným jeho přívržencem, stoje proti straně Zaviše z Krumlova. Synové jeho byli Sezima, Bušek neb Bohuslav a Kaček. První z nich odděliv se po r. 1313 od bratří, založil hrad Vrtbu a potomci jeho byli páni z Vrtby. Racek, jenž se ještě r. 1313 se Sezemou z Krasová psal, seděl již r. 1315 na hradu Bělé. Bušek zůstal na Krasově, jak zápisy jeho z 1. 1318—1319 svědčí. Asi okolo r- '339 prodal Krašov a v ty časy již seděl na Pušperce.1) Po Krašovu psal se ještě Vilém z Krasová (tuším Buškňv syn), jenž r. 1346 se Sezemou z Fusperka klášteru kazatelskému v Plzni les Cilinu daroval.4) Následující držitelé Krasová nejsou známi. Zdá se, že patřil r. 1363 bratřím Bfetikovi a Ptitovi ze Švihová, poněvadž tito podávali tehda faráře do Kozojed.3) Z následujících let zase držitelův neznáme, ale víme jména purkrabí, jako byli r. 1377 Vítek, r. 1382 Albert Polák a r. 1383 Vaniš.4) Možná, že tehda držel Krašov Albrecht z Kolovrat, předek všech pánův z Kolovrat. Roku 1392 vládli vším jeho zbožím synové Albert, Mikuláš, Purkart a Herbort a tehda nového faráře do Kozojed podávali. Když se tito r. 1392 rozdělili, dostal se Krašov Albertovi a týž obdržel téhož roku dne 30. prosince majestát, jímž ke hradu Krašovu poprava v Plzeňském a Žateckém kraji vysazena.5) Krašov sice držel do smrti, ale sídlo své okolo r. 1403 přenesl na Libštein a okolo r. 1413 zemřel. Za něho byli tu purkrabími r. 1411 a 1412 Jan ze Svinné ar. 1413 Racek ze Š Vamberka.6) Bedřich a Hanuš, synové Albrechtovi, rozdělili se před r. 1416; onen měl Libštein, tento Krašov, ale kromě toho, pomáhajíce králi Zikmundovi, získali drahně duchovenství, z nichž některá část ke Krašovu držena. Hanuš byl úhlavním nepřítelem kališníkův, s nimiž od r. 1420 tuze válčil. Za to oblehli tito r. 1425 hrady jeho Žebrák a Točník a nemohouce jich dobyti, mstili se tím, že vesnice okolo Krasová popálili. 0 hrad samotný se ani nepokoušeli, nemajíce naděje, že by ho dostali.7) Maje platné účastenství ve všech bězích zemských až do r. 1448, po dobytí měst Pražských skrze jednotu Poděbradskou ustoupil na své statky. Syn jeho Hanuš sídlíval obyčejně na Zbiroze. Na Krasově měl okolo r. 1462 purkrabí Jindřicha Hnáta.8) Prodav Zbiroh r. 1478 zemřel r. 1483. Syn jeho Albrecht držel Krašov jen krátkou dobu. Vyženiv s Annou Valdšteinskou z Kovaně statek Hradistko, prodal část svou Plasského klášterství a s ním ovšem 1 Krašov Jetřichovi Bezdružickému z Kolovrat?) Tento zemřel okolo r. 1508 zůstaviv nezletilého syna Jana. Poručnikem jeho byl strýc Jiřík, a Krašov spravoval (1510) úředník Nykl z Raichau.10) Jiřík vyprosil r. 1514 majestát, jímž městečku Kozojedům dán trh a erb.11) Jan došed let svých ujal otcovské statky a padl r. 1526 v bitvě u Moháče. Zůstal po něm nezletilý syn Jetřich, jehož poručníci Krašov (v 1. 1527—1529) Mikuláši Svitákovi z Landšteina prodali.12) Mikuláš byl ženat s Žofkou Krakovskou z Kolovrat, kteréžto po drahně letech od sebe odbyl. Měl proto r. 1535 soudy s bratřími jejími, ale konce se, tuším, nedočkal.18) Zemřel bezdětek, zapsav r. 1534 Krašov bratru svému Vilémovi Zubovi neb Svitákovi.1') Tento byl v jeho držení již r. 1538 a r. 1541 věnoval na něm Kateřině Svítákové ze Solopisk, manželce své.16) Zemřel před r. 1543, zanechav Viléma, syna nezletilého. Máti jeho měla nad ním poručenství a to ještě r. 1558; při tom jí nápomocen byl Jan Mladota ze Solopisk (snad bratr její), který se proto i seděním na Krasově psával.16) Mladý Vilém ve světě se ukázal r. 1563, když v létě byv v Královicích k oknům domu Černíkova se dvěma svými služebníky přijel a ručnicí oknem do světnice, kdež někteří sousedé seděli, vystřeliti chtěl a jeho služebníci ručnice spustili.17) Vilém Sviták z Landšteina, poslední člen rodu tohoto, jal se odprodávati části panství Krašovského; dil svůj vlastní ve vsi Hlinči prodal Šebestiánovi Lažanskému z Bukové na Chříči a druhým zápisem r. 1576 i Miličov a Břízsko, posléze i tvrz Ostrovec se zbožím v sousedství ležícím prodal r. 1589 ') Reg, L—IV. dfl, Bušek plíe se r. 1339 z Fuclisberka. ale na pečeti se £te jesle (c)rasov. *) Rukopis paměti Plzeňských. ') Lib couf 4) Lib. visit. Acta jud. Arch. c. k. dvorský. s) Lih. conf. Arch. Svatovácslavskv. ") DD. 15, f. 277. Arcb. bibl Pražské, 1) Bartošek. fi) Arcb. Olešnický ve Vratislavi. fll Arch. dnmu Toskan. 10) Reg. kcro smjdu. n) Arch. gub. ,J) DZ. 4. G 30. Reg. 2 F, kom. s. G I. ") Nálezy kom. soudu 6. J. '*) DZ. 84. A r. ,e) Reg. kom. soudu. DZ. I. A 7. ") Reg. kom. soudu. ") Reg. kom. soudu. 120 KRASOV HRAD Krasov. (vkl. 10. října) králi Rudolfovi. To, co prodati nechtěl, totiž zámek Krasov, dvůr poplužný slove Rohy, mlýn Vlkovský, vsi Střímany, Rakolusky, Bohy, Hlinec c. t. m., rybník velký a dva rybníky menší u Miličova se všemi svrchky a nábytky na zámku a ve dvoře zapsal r. 1572 po smrti své manželce své Barboře z Rabšteina, avšak zápis ten jen 4 léta v platnosti ponechal, dada jej r. 1576 zase z desk propustiti.1) Stalo se proto, že Krašov prodal Jindřichovi Grafingerovi ze Salcku, jenž byl r. 1587 pánem na Krasově.*) Zdá se však, že nový pán nemohl platiti a že Vilém proto zase Krašov ujal. Stav se pánem na Sosni a Brloze prodal r. 1589 zámek Krašov s předhradím, v témž předhradí krčmu výsadní s kovárnou, pivovárem, řekou, s mlýnem Vlkovským, proti zámku ležícím, dvůr poplužný Rohy s ovčínem, městečko Kozojedy s podacím, vsi Střímany, Bohy, Hracholusky, Borek s mlýnem Žaloudovským Ferdinandovi Rcnšpcrgarovi z Renšpcrka a z Držkovic.*). Nový držitel byl již před tím v sousedství držel vsi, jež prodal r. 1589 a za peníze stržené sobě panství Krašovské koupil. V předhradí založil zahradu. Držel je však jen 6 let a prodal r. 1596 panství to Jeronýmovi staršímu Hrobčickému z Hrobčice na Hartenšteině, Březině a Manětíně.*) Nedlouho po trhu tomto Jeroným zemřel a veškerá jeho panství připadla pěti synům Janovi Vilémovi, Karlovi Vratislavovi, Ferdinandovi. Burianovi. Ludvíkovi a Zdislavovi Albrechtovi, z nichž tito dva ještě let svých neměli. Bratří již se byli rozdělili, an v tom Ludvík zemřel. Tuť při pohřbu jeho starší bratří vyjednali, poněvadž jeden bratr zemřel, že ty dílčí cedule prvnější minouti a statek na 4 díly rozdělen býti musí. Za tou příčinou byla r. 1600 celá pozůstalost otcovská rozvržena, při čemž obdržel Karel Vratislav z Hrobčice na svůj díl panství Krašovské a Slatinu.") Týž kostel Kozojedský rozšíril a mnohými dary nadal. Dosud se tam chová po něm veliká cínová křtitelnice a mnohá jiná památka. Týž Karel dědicův přirozených nemaje «) DZ 17 O 4. «) DZm. 160. B 5. 3) DZ. 167. F 11. *) DZ. 172. B 4. l) DZ. 188. N 26. O 3. KRASOV HRAD. 121 (an snad bezženat zůstával) posledním pořízením statek svůj všechen odkázal Zdislavovi Albrechtovi z Hrobíice na Manětíně, bratru svému nejmladšímu, kterému nemalou sumu peněz dlužen byl, a poněvadž týž Zdislav let neměl, jichž teprv r. 1615 dojiti měl, do toho času mu ustanovil poručníky.1) Zemřel bud na konci r. 1614, buď po novém roce r. 1615, jelikož pořízeni jeho r. 1615 ve středu po 3 králích ve dsky zemské vloženo jest. Několik neděl potom stal se mladý Zdislav Albrecht plnoletým a poručnikům svým z poručenství obvyklým způsobem poděkoval.*) Ze sbírek sněmovních vychází, že zboží Krašovské jen několik neděl (po první termín) držel, neb sbírky a berně za ostatní dva terminy odváděti měl bratr jeho nejstarší Jan Vilém Hrcbčický. Zemřel totiž a statek všechen se dostal bratrovi. Jan Vilém prodal potom (1616 dne 26. července) panství Krašovské Helene Regině PHchovské rozené Úlické z Plešnic a v městě Plzni.3) Helena Regina byla provdaná za Petra Jiříka Přichovskěho z Přichovic, jemuž zápisem r. 1617 všeho statku svého po smrti postoupiti slíbila.1) Při vzniknuti povstání r. 1618 zůstal věrným rodu Rakouskému, pročež po bitvě Bělohorské úřady rozličnými dařen jest. Nabyl později Březiny a Oseká, koupil Přívětice s Radnici a statek Žďár a držel též Liblín a Strýčkovy. Byl král. radou, komořím, místodržícím, soudcem zemským, naposledy od r. 1633 věnných měst podkomořím (f 1637). Roku 1631 prodal „zámek aneboližto od starodávna hrad Krašov s předhradim", a v něm krčmou výsadní a všemi vesnicemi a příslušnostmi za 32.000 kop míšeňských Janovi Davidovi Boryni ze Lkoty.6) Za držitele tohoto dostali se Švédové do kraje našeho a celé panství Krašovské jako i okolí nelítostně poplenili. A snad právě proto upadl Jan David u veliké dluhy a konečně na vyhledávání věřitelův nařízení k tomu komisaři prodal panství Krašovské „na neyveyš zadlužené" r. 1649, 2. srpna Janovi Grefovi z Grefenberka, JMC. a K. radě nad apelacími na hradě Pražském, též Františkovi Miseroni, JMC. úřadu berničniho vrchnímu písaři a k přijímáni nových akcisův deputovanému.8) Panství Krašovské líčeno jest v listině trhové jako „z největsí části ruinirované" městečko Kozojedy dokonce pusté a spálené, vsi Střímany, Bohy a Rakolusy z části pobořené. Jen zámek chráněný polohou svou a tvrdostí hradeb byl se vzteklosti nepřátelské ubránil. Již roku následujícího (1650) Jan Gref práva svého k panství Královskému Františkovi postoupil. Rodina Miseronův pocházela z Milana, a vynikla jak v 16. tak i 17. století výtečnými umělci František, jenž byl šlechticem teprv v druhém koleně, byl na poddané své velice nelaskav. Zemřel r. 1656 byv, jak pověst vypravuje, u Kozojed od syna kovářova z Lednice postřelen; manželka jeho Anna Johanka Chanovská z Dlouhé vsi prý zpravena byvši o tom smysly se pominula, usmrtila prý nejmladšl děcko své a potom sama se zámku Krasová do řeky Mže v zoufalství skočila.7) Z pamětí jde na jevo, že jeho manželkou byla Anna Splendida rozená Gřrefovna a že po r. 1656 byla vrchní poručnicí svých děti,8) a Johanka byla manželkou Norbertovou (žila ještě r. 1686 na Jemništi). Synové po něm zůstalí bratři Norbert Adolf a Jan Augustin r. 1674, 24. listopadu povýšeni byli do stavu rytířského starožitných rodů Českých, ale panství Krašovské dlouho nepodrželi. Norbert prodal r. 1676 část panství Krašovského, totiž ves Střímany s krčmou výsadní, Vojtěchovi Hynkovi Týřovskému z Ensidle na Chřlči. Ostatek s hradem Krasovém koupil r. 1678 Benedikt Engelken, opat Plasský, a připojil je k opatství a panství Plasskému. Podle Beckovského9) byl hrad Krašov již okolo r. 1700 pust, podle jiných byl prý ještě r. 1785 zachován a mohlo se na něm bydliti. Mnichové Plasšti často prý sem docházeli, jsouce tu od světa ostatního odloučeni, aby se po venkovsku baviti mohli Podle pověsti se tu dvakráte do roka sešli, oslavivše návštěvu svou honbami a tancem, k čemuž zvali také okolní držitele statkův a faráře z okolí. Mimo to tu bydlil polesný a klíčnik, jenž opatrování zámku obstarával. Když jest r. 1785 rozkázáním císaře Josefa II. klášter Plasský zrušen a jeho statky král. fondu náboženskému přiděleny, přiblížila se poslední hodina starožitného a již valně sešlého hradu. Administrace státních statkův rozkázala, aby byl hrad pobořen, z kameni aby byl poopraven dvůr poplužný Rohy a ostatek aby byl prodán okolním sedlákům. Tak se stal Krašov před r. 1800 zříceninou. ') DZ. 137. F I. ') DZ. 137. J 29. ') DZ. 191. G 20. *) DZm. 237. K 3. ") DZ 298. D 2. *) DZ. 305 L 20. ') Porovnej Jana z Hvězdy Zábavné spisy (184.3). *) DZ. 113. L 2. ') Poselkyně I. IO31. Hrady a zámky Čtské XIII 16 Bělá od jihu. BĚLÁ HRAD. ápadně od Plas jsou vsi Horní a Dolní Bělá (též Nové městečko Bělá). U této stával | hrad na návrší, které na jižní a východní straně strmě spadá, tak že na této straně velkého opevnění nepotřeboval. Na ostatních stranách ho bylo potřeba. Jaké opevnění í) hvlo na severní straně, dnes iiž nelze znáti kromě zhvtku věže a nříkonu. Za to ie -—^ ^ zajímavé opevnění na západní straně; neb tu jest příkop a za ním neobyčejně vysoký a silný násep, z něhož vybíhá podkovovitá bašta, uvnitř vyhloubená a též mohutná. Hrad se dělil na předhradi a hrad. Ono zabírá větší prostoru k severu. Tu byly aspoň v posledních dobách k východu slunce na kraji ratejna, na západní straně kolny, k severu konice a bránci, vedle nich v tom místě, jak nyní vede cesta. Podle svědectví pamětníků byly na kraji hradby. V severovýchodním rohu jest zbytek zpodku okrouhlé věže, kus zdi a kopec rumu. Byla ještě před 60 lety hezky vysoká, ale sama od sebe spadla a domkáři si pak brali kámen. Kolny zrušeny od úředníkův Plasských a stavivo prodáno. Vlastní hrad jest o něco nižší než předhradi a dnes jako všechno hradiště pastvištěm. Tu zbyly ještě kusy zdí, z nichž nelze nic říci o způsobe bývalých stavení. Před lety bývaly tu velké zříceniny a bývalo prý tu několik věží, ale znenáhla ubíráno pořád zdí. Jednou berouce stavivo piřišli prý na malované stropy. Celkem z Bělé pramálo zbylo, a poněvadž krajina okolní nemá půvabu, nelze říci, že by byla navštívení hodna. Zakladatelé hradu byli z pokolení Hroznatova erbu, tří jeleních rohů.1) Za Sezenry z Krašovic (1268—1284) hrad ještě nestál a také syn jeho Racek psal se ještě r. 1313 z Krasová, ale r. 1315 již z Bělé. Lze tedy za to miti, že si na části svého otcovského dědictví hrad Bělou asi v 1. 1313—1315 vyzdvihl.5) Jeho snad synové byli Sesema a Racek, kteří byli r. 1357 patrony kostela zdejšího a r. 13,64 tu zřídili druhé kaplanstvi.3) Roku 1372 byl Racek mrtev, a Sesema sám pánem na Bělé a téhož roku také patronem ve Pšově; a protože Racka svým strýcem nazýval, lze za to míti, že byl syn Sezemův; také se tento ') Pam. arch. X. I77. s) Reg. III. Tah. vet. *) Lib. conf. Borový, Lib. erect. 1. 48. BĚLÁ HRAD. 123 Sezema dlouho, totiž do r. 1394 připominá, jsa buď Svědkem při rozmanitých zbožných jednánich neb patronem svých kostelů, zejména naposled (1394) kostela v TiséJ) Měl sice syna Racka, a]le snad ho přečkal. Když asi r. 1394 neb 1395 zemřel, následoval po něm Sezema z Pušperka, strýc jeho, jenž byl ještě r. 1402 pánem na Bělé. Ale brzo potom došlo k nějakému děleni. Sezema zůstal na Tise a nějaký Vácslav byl v 1. 1407—1414 pánem na Bělé.2) Pak došlo k prodeji, a Bělou koupili Neustup, probošt Týnský, a Bavor, bratří ze Švamberka. V letech 1417—1423 podávali kněze ke kostelu zdejšímu, r. 1425 onen s Jindřichem, synem Bavorovým, a r. 1426 tento sám. Brzo potom koupil Bělou Burjan starší z Gutšteina a r. 1434 píše se pánem na Bělé.3) Týž držel k Bělé také vesnice Plasské, které měl od císaře Zikmunda v zástavě a kromě toho hojné statky (f 1462), které měl po něm syn jeho Burjan řečený Bohatý (1462 —1488). Za něho tu byl Otík z Žitína purkrabí.1) Při dělení synův jeho dostala se Bělá Volfovi za díl; neb jemu potvrdil král Vladislav r. 1501 duchovní vesnice, které se držely k Bělé. Ale r. 1502 dostal bratr jeho Jťtřich majestát na ty vesnice, a praví se, že se mu na díl dostaly. Ale nedlouho potom následoval třetí bratr Jan, který Bělou s dotčenými vesnicemi Albrechtovi z Kolovrat a na Libšteiné (asi r. 1509) prodal.6) Slavný tento pán držel Bělou sotva rok. Zemřel r. 1510 a dědici po něm byli pastorkové jeho Jan a Bernart bratří z Valdšteina. I ti dlouho Bělé nedrželi a prodali ji roku 1511 Vácslavovi z Roupova.*) Nový majitel vyjednal si r. 1512 majestát na vesnice, které držel od kláštera Plasského, a poněvadž držitelé hradu Bělé v lesích na klášterstvt svobodně honívali, vymohl si r. 1514 nový majestát, aby jiným na týchž lesích, kdo by k tomu práva neměli, ke škodě kláštera na zvěř honiti, brániti mohl..7) Vácslav zemřel okolo r. 1514. Po jeho smrti vedeno právo na Bělou od Jindřicha z Gutšteina, bezpochyby pro nezaplacení a< Bělá mu proto odhádána, ale r. 1525 zase ji postoupil Janovi z Roupova.6) Pánem na Bělé stal se potom Petr z Roupova, jemuž král Ferdinand r. 1541 vsi zápisné potvrdil a r. 1543 ves Touškov na městečko vyzdvihl. Petr potom také Touškovské svobodami obdaroval.0) Když pak Petr zemřel, nebylo možno Bělou pro sirotky udržeti a prodána proto Šebestiánovi Markvartovi z Hrádku.10) Tento hned po koupi {1556) vyžádal si potvrzení na všechna duchovenství, která k Bělé držel. Koupiv Bělou poručil dohledání ke dvorim, nasazování rybníkův a lovy Janovi Košákovi z Velké Mořiny. Honilo se zase na lesích Plasských, bili svině, kance, medvědy a jeleny, chodili na zaječí lovy s tenaty a stříleli tetřevy velké i malé.11) Šebestián zemřel r. 1562, zůstaviv syny Linharta, Viléma, Jana, Jiří a. Kryštofa. Při dělení dostal Jiří polovici Bělé a druhou, tuším, Kryštof. Jiří zahynul v Uhřích, a poněvadž Linhart mezi tím také zemřel, ostatní bratří se o jeho díl rozdělili. Janovi se dostaly na Bělé sklep vedle červené světnice:, pekárna, kuchyně, špižírna a velký sklep pod zemí, do kterého se víno skládalo. To se stalo, tuším, před r. 1569 neb téhož roku. Vilém, který se také dělil, zemřel.13) Bělou drželi pak Jan a Kryštof pospolu a později tento sám spojiv ve svém držení rozsáhlé statky od Touškova až k Manětínu. Asi r. 1595 převzal to vše po něm syn Diviš. U toho se r. 1599 Kryštof Harant z Polžic na zámku Bělé zastavil, vrátiv se z cest do východních zemí.13) Při konfiskaci r. 1622 odsouzen Diviš dvou třetin, ale všechny jeho tři statky Bělá, Nekmíř a Podmokly šmahem zabrány a prodány Vilémovi Vřesovct ze VřesovicM) Ze vsí Plasských některé mu prodány dědičně, ostatní klášteru navráceny. Vilém, jenž Bělou lacino koupil, zemřel r. 1640, a Bělou zdědil po něm syn Jan Vykart. Týž nehospodařil dobře a proto po jeho smrti r. 1Ď59 všechno jeho jmění věřitelům odhádáno. Z té příčiny také veliké to panství na několik statků rozkouskováno. Hrad zdejší takto se popisuje: Zámek Bělá od kamene vystavěný, toliko dvě strany a třetí, kde kuchyně a pekárna jest, nedostavěná, na díle křidlicí a na díle šindelem krytý; pokojův, ve kterých se bydliti může, jest 8, z nich tabulnice a jiní 2 pokojové jsou klenutí, kapia a pod ní sklep klenutý, suché sklepy dva a pod zemí jeden sklep ve skále vytesaný a na tři strany hrubě veliký. Týž zámek nahoře jak v klenutích, tak i ve zdech hrubě místy se trhá a střechy nemalé oprávky potřebují. To vše se šacuje na 800 kop míšeňských.10) Díl tento se dostal jako dědictví Janovi Vilémovi Kyšperskému ze Vřesovic. Týž zemřel r. 1678, a v Bělou uvázala se vdova Kateřina jako poručnice.ie) Ze synův ujal Bělou Jan Maximilian, ale dobře nehospodařil, tak že o menší své statky přišel. Bělou podržel, tuším, do smrti. Roku 1755 Bělá odhádána a r. 1757 dostala se klášteru Plasskému.1') Zámek byl té doby jedno poschodí vysoký a šindelem krytý; přízemí všechno bylo klenuté. Nahoře bylo 12 pokojů, ale jen v pěti se mohlo bydliti, protože ostatní byly úplně pusté. Ani hodin na věžce nebylo. SLavení toto chatrné za držení kláštera a snad ještě více za správy náboženského fondu úplně zpustlo a se zřítilo. ') Arch. Wbl. Praf., kopiáf Vlašský (mus.), lib. conf. a) Lib. conf. Plzeňský arch. ') Lib conf. 4) DD. 17, f. 199. •") Kopiář 51 v arch, gub. e) Vácslav byl již v létě r. 1511 pánem na Roupově (arch. Třeboňský), ale vklad Bělé stal se teprve r. 1512 (DZ. 250. B 19). ) Arch. gub. Reg. kon. s. ■) Reg. k. s. DZ. 84. 03.») ATch. gub. a Touškovský. ,c) DZ. 51. K 23. ") Reg. kom. s. ") Reg. kom. s. ») Mittheilungen G. d. D XII. 280. Bílek, Děje koní. ") DZ. 28. F 29. 16) DZ. 116. B 20. ") DZ. 288. E 8. Bělá od západu. VRTBA HRAD. jři dvore Vrtbě nedaleko Hořejší Bělé spatřuje se starožitné hradiště, obrostlé lesem smíšeným, z něhož pozornost upoutá pěkný dub. Základ hradiště jest kruh s úhlem na jihozápadní straně. Okolo vysokého a strmého hradiště jde velmi hluboký příkop a okolo něho vysoký a strmý násep. Zakladatelé užili tak pahrbku přirozeného a vybranou zemí, kde bylo potřeba, naváželi. Příjezd byl od východní strany. Tu viděti, jak znenáhla vystupovala cesta k náspu a jak nad tou cestou, nežli ústila v násep, tento rozšířen byl v baštu ovální, aby se tu obránci v čas potřeby shromažďovati mohli. Po zdech není nikde památky. Synové Sezemy z Krašovic (1268—1284) asi v 1. 1313—1315 se rozdělili. Sezema dostal za díl ten kus, na němž založil hrad Vrtbu, jestli již nebyl od otce založen, Bušek zůstal na Krasově, a Racek usadil se na Bělé. Čtvrtým, tuším, bratrem byl Jetřich,, jenž měl Krašovice. Sezema slove poprvé r. 1316 z Vrtby a daroval r. 1344 plat v Chotikově klášteru Plasskému, při čemž svědčili synové jeho Pešek a Sezema.1) O onom se často mluví v pamětech, poněvadž založil Petršpurk, drže r. 1356 Lubenec2) a r. 1365 prodal hrad Kyjov klášteru Kladrubskému. Kromě toho držel Krašovice.') O Sezemovi se skorém nic neví a vůbec nastalo okolo r. 1370 rozplození rodu tohoto takové, že jest nemožná věc vývod jeho řádně Sestavili. Tolik je jisto, žě po jednom z obou bratří následoval syn Sezema, který asi r. 1402 zemřel.*) jisto jest, že r. 1405 byl již mrtev, a Sezema, syn jeho, daroval r. 1405 faráři v Krašovicích lán polí a téhož ode mše, kterou povinen byl na hradě Vrtbě sloužiti, osvobodil.6) Tento Sezema připomíná se v různých pamětech, potomních až do r. 1416.0) Potomstvo jeho sedělo tu až do druhé polovice téhož století, zejména Hroznatá, který r. 1462 vsi Břízy a Újezda nabyl.7) Papežský interdikt za něho na Vrtbě nezachováván.8) •) Tab. vet. D. 12 z Vrtby mladší. *) Lib. erect. , Reg. IV. 574. s) Lib. corjf. *) Kopiíř Kladrubský. 4) V arch. Plieiíském připomíná se r 1462 Sezema V. f. 109. «; DD. 18. Arch. ř. VI. 459, knihy Plzeňské. ') Arch. £. VII. 662. 8) Palacký na str 395. VRTBA HRAD. ŽELEZNICE HRAD. 125 Nástupcem jeho v 1. 1484—1488 byl Jan Habart ze Strockovic.1) V 1. 1525—1527 držela Anna z RabSteina hrad Vrtbu a tušim poslední na ní bydlila; neboí nástupce její Jan z Rabšteina sidlíval jinde a prodal Vrtbu r. 1538 Šebestiánovi Markvartovi z Hrádku."1) Tento držel Vrtbu napřed k Nekmíři a od r. 1555 k Bělé. Hrad za uěho nadobro opuštěn a zkáze ponechám. ŽELEZNICE HRAD. j edaleko Kázňová a Obory jest myslivna Třebokovská. Jižné od ní protéká čistý potůček úzkým, ale pěkným údolím lučním, které z obou stran lesy zavírají. Vozovou cestou se I jde od myslivny skrze toto údolí na druhou stranu. Několik kroků od této cesty stranou, I ale na oné straně a na vysokém návrší spatřují se zříceniny hradu, který byl zvláštního j a jinde málo vídaného základu a ku podivu nebyl příkopem otočen. Za to se spatřují základy hrubé hradby, která prostranství asi 113 m zdélí a \oom zšíří zavírala. Prostranství jí zavřené není však pravidelně čtverhranaté, nýbrž na jihovýchodní straně jest zaokrouhleno. Vchod byl od severozápadní strany tam, kde blízko pokraje stráně hradba přestává. V pravo od vchodu při hradbě jsou základy čtverhraraté věže, která byla k obrané brány. Naproti bráně jen o kousek dále jsou základy druhé věže, která bývala do obdélníku založena, jak ještě před lety znáti bylo; nyní již ani nelze poznati, byla-li okrouhlá neb čtverhranatá. Věž byla mezi severovýchodní hradbou, branou a její věží tak postavena, že každý, který branou prošel, těsně kolem ní jiti musel a tak se ranám obránců na věži stojících vydával. Za ní uvnitř je velké prostranství, krásný palouk rovný, jemuž lid říká na mlátě. Zvláště pěkně urovnaný a odkopaný jest jihozápadní roh, dávaje tím znáti, že tu stávalo nějaké dřevěné stavení. Palouk ten byl předhradim. Vlastni hrad stál nedaleko severní ohrady a založen byl do čtverhranu, jehož rohy byly hodně zakulaceny. V nem nebylo nic jiného, než jediné vifevaté staveni asi 15 m zdélí a 13 m zšíří. I hradby i zdi tohoto stavení sesuvše se utvořily mohutné valy, a sklepy pod stavením propadly se a zanechaly jámu, v níž se veda drží. Všude po hradišti je viděti jen náspy; kusu zdi nespatřuje se nikde. Poněvadž louka pod hraden a hradiště Králům z Járova patří, říkává se hradišti „Králův zámek", obyčejně však „pustý zámek". Asi před 25 lety Král hradby rozrýval a vylámaný z nich kámen prodal ke stavbě Jírových hor. Opevnení hradiště tohoto jest tak starožitné, že hrad ten do pradávných dob klásti musíme. Jak se vlastně jmenoval, nám neni určitě známo, ale zdá se, že tu stával hrad Železnice. Po něm nazýval se okolo r. 1180 Čeč ze Železnice (1175 sudí dvora králova), jenž daroval klášteru Plasskému vsi Bykov a Vlčkov.3) Synem jeho byl Budivoj, který byl v 1. 1205—1213 také sudím králova dvora. Z téhož rodu pocházel také Čéč s Budějovic aneb z Velešina, o němž již v III. díle mluveno. Poslední, který se po Železnici psal, byl Budivoj ze Železnice (neb i Isenberka). Od mateře jeho koupil klášter Plasský (1269),, právo její (tušim věnné) na vsi Ledcích, a Budivoj sám touž ves prodal klášteru Plasskému.4) Erb toho roku byly bud jedny, neb tioje berly ohnuté a křížem přeložené. Majetek jejich v těchto krajinách asi byl znamenitý, ale není známo, kam se poděl. Kde je myslivna Třebokovská, bývala ves, jež se r. 1413 připomíná.6) Tehda patřila ke klášterství Plasskému, od r. 1420 k Libšteinu a později ke Kačerovu. V 16. století již byla pusta. ') Arch. Plzeňský a kapitulní'. ■) Arch. Třeboňský. DZ. i. J 23. ') Bykov není od hradilte příliš vzdálen. ') Reg. I. a II. díl ") Arch. blbl. Praž. TVRZE V OKOLÍ KRÁLOVIC A PLAS. SEBIKOV t^ff •' Žebnicí (severovýchodně od Plas) jest velký les zvaný í.áífcú Šebíkov. Zde se spatřují zbytky tvrze téhož pojmenování ■ ä Vši. patrně tu byl prvotně dvůr, který založil ciebík, a později také tvrz. JsStě r. 1313 seděl tu Petr a ŠeMkova, jenž prodal téhož roku dvůr ten (ovšem také tvrz) klášteru Plasskému. Po té přestal Šebíkov býti vladyckým seděním. Asi r 1420 dostal se dvůr a ves v držení Hynka ze Švamberka, který jej zase r 1430 klášteru postoupil. Později patřil ke Kačerovu. V 16 stol. bylo již vše pusté ') KRÁLOVICE. Královicích býval tak zvaný zámek, nyní hostinec řečený »u starého zámku , který býval dříve mnohem vyšší.*) Nasvědčuji tomu zdi neobyčejné hrubosti. Zdali tu bývala od starodávna tvrz od zápisných držitelů vystavěna aneb panský dům, který teprve za vlády klášterské povstal, není nám známo. O držitelích Královic psáno je v dějinách Kačerova a Krasová. HRADECKO. läfc"|ŕedaIeko Kralo.'ic jest ves Hradecko neb Hradiltko, jež má It'-II Ím*no P° bývalém hradě. Týž stával blíže nynější 44 -\f rybničné hráze na neveliké hůrce, na níž několik domků stojí. Soudíc z této nevelké rozlohy stávalo tu nějaké vladyčí sídlo asi ve 13. století, jehož jméno v zapomenutí upadlo, TVRZIŠTĚ U KOZLAN. Medaleko Kožlan spatřuje se neveliké tvrziště, jehož jméno a osudy nejsou známy. Mylně se sem klade hrad Anger-bach; neb tc je jen německé jméno Týřova (viz VIII. díl). Ale možná, že tu bylo sídlo Oty, k jehož prosbě ves Kožlany na městečko povýšeno. Na polední straně proti tomuto tvrzisti jest návrší Homole, na némž prý také tvrz stávala. PODMOKLY. Podmokl ješté jsou známky bývalého hradu.') Vesnice je I stará. Roku 1115 daroval ji kníže Vladislav klášteru Kladrubskému. V 13. století bezpochyby hrad postaven') a byl sídlem zámožné rodiny. Jindřich as Podmokl (1269) byl r. 1283 komorníkem Plzeňského kraje Od r. 1269 připomínají se U *) Hist. sborník 1885, str. 276. Arch. C. VII. 629. 2) Dyk, popis okresu Kralovického na str. 5^. 3) Památky arch. X. 252. «) Reg. I 89. také synové jeho Jaroslav a Jindřich,*) Ve formuláři Třeboňském připomíná se Pacek. Roku 1363 žil Sezema, předfk Podmoklských b Prostibořt, jenž byl přečkal bratra Jaroslava; synem jeho byl tehda Seaema, tedy bezpochyby týž, který se k r 1375 vyskytuje. TVrí m M hl r Ur*A I. „i* ., .... "p-JI CJ. a . — ...... 1. ij/y ■ 11 n. 1, r. ijuuiuc vCquil. ■ 11111 j. L y f- .11^ zema připomíná se ještě r. 1384 a s ním syn Biver.*) Tento žil ještě r. 1413, a Jindřich (1406—1416) a Zden/k 1410) byli bezpochyby jeho bratří. Po nich se Habart r. 1419 připomíná.') Potomek jednoho z nich byl Jan a Prostiboře, jenž Podmokly v I. 1437—1462 držel a ve mnohých pamětech současných se připomíná. Jeho synové, jak se zdá, byli, Jan a Evan, bratří, r. J666 držitelé Podmokl. Zachovávajíce věrnost králi Jiřímu, nic nedbali církevní klatby. Když Němci r. 1468 do Čech vtrhli, oblehli jim hrad Podmokly děly ho dobývajíce. Hradu nedostali, ale okolí nelidsky poplenili a lid vyhubili, tak Je se krajina ta brzo poněmčila.4) Potomci těchto dvou bratří byli Vitém a Bavor. Onen odděliv se doslal Podmokly, ale málem o ně přišel,5) když Albrechta, syna Bavorova zavraždil. Král Vladislav chtěl mu statek vzíti (1501) a upustil od toho jen proto, že Vilém s přáteli zavražděného dokonalou smlouvu učinil.0) Vilém držel Podmokly ještě r 1513 a pak je prodal. V držení jich vyskytuje se r. 1524 Jindřich Losský s Rabfteina?) ale hned poton (1525) bratři Uličti z Pleinic zámek Podmokly s vesnicemi rrodali Hylfran-tovi a Jiříkovi, bratřím Pernilo z Šenraitu,', Po jednom z nich zůstali čtyři bratří, kteří se r. 1546 dělili tak, že dva dostali Bez věrov a mladší dva Šebestián a Adam Podmokly.9) Šebestián živ po frantovsku zemřel po r. 1559, bratr jeho Adam žil ještě r. 1576, kdež Budce a Hrozňovice přikoupil.10) Po něm tu seděli bratří Jan, tíedeon a Šebestián. Když tito se r. 1597 dělili, dostali první dva po polovici zámku Podmokl.11) Před r. 1615 prodali oba své díly Dřvitovi Markvartovi z Hrádku, jenž je k Bšlé připojil AŽ do r. 1659 zůstaly Podmokly při panství Bělském, a mezi tím starý zámek zpustl tak, že jen zdi z něho zůstaly. Po vystřídání málo držitelů připojeny r. 1676 ke klášterství Tep.skému a r. 1678 tu nový zámeček vystavěn. UNESOV. Ve vsi Úněšově byla tvrz již ve 14. století. Tehda tu byly tři statky. Jeden měl v letech 1365 až 1371 Jindřich, V druhv v letech 137? až Bídřích * Vinařec, 2. třetí roku 1379 Ofka. — Po Jindřichovi pak následoval roku 1376 Sezema. Jako pán podací kostelního vyskytuje se r. 1389 Petr ') Rey. II. 253, 555. Jaroslav ještě r. 1287 (Gradl, Mon. Egr. n. 381). ') Arch. bibl. Praž. s) Arch. Plzeňský. *) DD. 15, f. 192, 19, p. 501, arch. Mnichovský, Plzeňský a bibl. Pražské. *) Arch. Teplský, Palacký IVb, 396, 465. ») DD. XVII. 239—240, Lumír 1854, sir. II. ') Arch. Teplský a Všerubský. ei DZ. 2. H 25. ") DZ. 48. E 6. í0) Reg. kom. soudu, arch. gub. '») DZ. 129. H 5, reg. kom. soudu, VUSp. 1898, I. 58, 60. TVRZE V OKOLÍ KRÁLOVIC A PLAS. 127 z Královice) Roku 1391 prodali Petra. Sesemo bratří s Vrtby tvrz Úněšov s celou vesnicí (kromě dvorce) BuSkovi z Klenovice) Roku 1409 držel Úněšov Oldřich VSerubec ze Slavic,") jenž se ještě r. 1435 jako patron zdejSího kostela vyskytuje.4) Úněšov připojen později k Podmoklom; ale kdysi okolo r 1520 Vilém Podmokl-ský z Postiboře prodal jej Linhartovi Markvartovi z Hrádku,5) Markvartové připojili jej k Bělé; od r. 1659 patřil k Podmoklům, od r. 1676 Teplskému klášteru. Tvrz v 15 stol. zanikla ROZVADOV. ^everně od Podmokl jest bývalý mlýn Rozvadovský, jediný zbytek vsi Rozvadova při rybníce uprostřed mezi Hůrkou, Oněšovem a Podmokly.6) Ves se připomíná již r. 1115, protože klášter Kladrubský tu dostal sedliště. Tak to bylo ještě ve 13. století. Roku 1379 byla ves rozdělena meii Arkleba a Krsovce.1) Později se tu také tvrz připomíná. Martin z Rozvadova opověděl r. 1420 Pražanům, dostal r. 1427 Kurojedy a žil ještě r. 1430.") Potomek jeho Jindřich z Rozvadova učinil r. 1488 smlouvu b opatem Teplským o podací v Březí. Někdy na konec 15. stol. seděla na tvrzi zdejší Markéta z Jablm, jež se provdala za nějakého NiSovského z NlSova. Po její smrti dědili zboží to syn z tohoto manželství pošlý Vdcslav a Marjana g Chrastu; tato měla mimo to na statku tomto nějaké věno zapsané. Oboje své právo prodala Marjana r. I53g Jiříkovi Kokořovci z Kokořova na Všerubech.") Právo Vácslavovo zdědiv po smrti jeho před 1539) syn jeho Volf Rosv.idovský z Nlfova postoupil ho (1551J Šebestiánovi Markvartovi z Hrádku na Nekmíři, purkrabí hradu Karlštejnského.10) Za Markvartfiv tvrz naše zpustla, nejspíše snad proto, poněvadž se na ní již nebydlilo. Již r. 1568 se ve výčtu zboží Nekmířského co pustý zámek uvádf. ') Lib. corjf., Berná. *) Rel. tab. I. 541. Připomíná se také Jaroslav z Cněšova (* 1363, f 1406). *) Orig. plukovníka ze Štre-ruvic ve Stříbře. 4) Lib. conf. 6) DZ. 7. E 6. c) Tak následuje z paměti, zejména DZ. 28 K 3 a DZm. 6, ') Reg. I„ Berná. ") Arch. Třeboňský, bibl. Praž,, Arch. í. IV. 379. •) DZ. 41. K 1. ••) DZm. 229. C 6. KLENOVÍ CE. Od Všerub na západ vzhůru proti Třemošné jest ves Kle-I novice, po jejíž tvrzi již není památky.1) Ves se připomíná již r. 1115 v základním listě Kladrubském,2) ve 13. století seděl tu rod vladycký, totiž r. 1269 Miloslav a Prosi-mír a r. 1283 onen se synem Miloslavem.") Roku 1381 a 1383 seděl na tvrzi Sezema z Vrtby; potomkem jeho snad byl Bufek, jenž I. 1391 zboží Úněšovské koupil.4) Na počátku 15. stol. držel Klenovice Habart z Prostiboře (1406). Později připomíná se vla-dycká rodina Klenovcův z Klenovú:, zejména r [434 Jan, r. 1436 Aleš, r 1452- Bušek, Jindřich a Jans) Roku 1446 držel Habart ze Strochovic Klenovice a t. 1461 týž s bratrem Evankem.6) Roku 1522 držel je Petr ze Strochovic a týž prodal tvrz dvflr a ves Klenovice s Pankrácem bratrem svým Oldřichovi z Řilan, což r 1547 obnoveno.7) Od tohoto koupil je r. 1549 Šebestián Mark-vart zt Hrádku a připojil pak k Bělé.8) Za Bělské vlády, která až do r 1659 trvala, tvrz zanikla. ŠTIPOKLASY. Ves Stipoklasy, blízko předešlých ležící, z části patřila klášteru Teplskému již od 13. století. Kromě toho tu bylo r- J379 patero vladyckých poplužl, z nichž dvě patřila ještě r, 1394 Jimramovi a Rackovi*) Vdova po onom jménem Markéta, vdala se pak za nějakého Maška, který okolo r. 1413 zemřel.10) Jan vyprosil si r. 1454 odúmrf po Hedvice vdově Rackově.11) Tento Jan se vlastně psal Hložek z Bezděkova a Janek syn jeho prodal r. 1476 tvrz pustou Stipoklasy s dvojím poplu-žím Blažkovi z Buče a jeho bratřím.12) Ještě r. 1492 byl tu ze-manský dvůr, ale jak se zdá, koupen nedlouho potom od Tepl-ského kláštera.,a) *) Pam. arch. X. 251. ') Reg. I. 89, i76. J) Reg. II 253, 555 *) Arch. c. k. dvorský. Rel. tab. I. 472, 541. *) DD. 14, f. 149: 18, f. 121. Arch. bibl. Praž. Arch. £. I. 504 a Třeb. ") Plzeňský arch. 'J DZ. 8. G 3. Všerubský aTch. 8) DZ. 9. C 2. ») Reg. I. 455. II- 334- Berně 23. Rel. tab. I. 553. ,0) DD 15, f. 185. Léta 1406 žil tu také Prokop (DD. 18, f. 121). ") DD. 16, £ 211. u) Rel. tab. II. 371. ") Arch, Teplský. Volfítein od severu. VOLFŠTEIN HRAD. ad městečkem Černošínem zdvihá se znenáhla krajina, až pak se konči tato výšina dvěma hřbety, kterým oběma se říká Vlčí hory (Wolfsberg). Zadní z nich porostlý jest krásným lesem, přední z nich jest na bocích z části lesem, z části pastvinou a souvisí se zadní horou plání, na niž jest osada Wolfsberg. Pod ní na konci předního návrší stojí zříceniny hradu Volf Steina.') Cesta ke hradu vedoucí borovým lesem jest příjemnou procházkou. Nevelký kus před hradem u samé cesty jest malá ostrožna, na níž bylo kamenné opevnění ku bránění přístupu. Před samým hradem otáčí se cesta a jde po celé délce hradiště jako pravostranná cesta a pak kolem hradu na jihovýchodní straně až k bývalému vchodu, který byl na oné straně, která nehledí k Černošínu. Tam, kde se cesta u konce hradu náhle otočila, jest jáma při cestě náspem otočená; bezpochyby to byla nádržka pro vodu. Hned za tím cesta pokračuje po hřebenu vysokého náspu, který jest na jižní straně. Mezi nim a hradem jest široký přikop, který jej (hrad) na jižní a západní straně zavíral. Hrad Volfštein nebyl rozsáhlý, nicméně poskytoval dosti pohodlí jediné rodině a její čeládce nevelké, a nejsa velkého obvodu mohl býti tím snáze od pána a malé čeledi bráněn. Aby pak obrana snadná byla, vyhlédl si zakladatel nejpříhodnějšl místo na svém zboží. Kde nebyla příkrá stráň, udělány příkopy velmi široké a jako stěny srázné a přístup venkovským opevněním stlžil. Za to byla brána prosta, nacházejíc se ve zdi, která se s ní již dávno sesula. Přijdouc ze brány do dvora bylo v pravo čtverhranaté stavení, jehož tři strany byly také hradbami a proto jsou hrubší než čtvrtá strana ke dvoru obrácená. Stavení to bylo prvotně dvé patra vysoké. Podzemí ieho ie samým rumem zasypáno. Přízemí jeho pro bezpečnost bylo bez oken; nad nim byla podlaha, jak svědčí díry pro trámy. V prvním poschodí v severozápadním rohu jsou dvě okna, jedno větší, druhé menší, oboje z části zazděné. V témž poschodí je také veliké a dole vylámané okno na jihozápadní straně, a jiné bylo na straně jihovýchodní, jak soudíme z velikého průlomu ve zdi. Z druhého poschodí zbyly jen kousky zdí. Smýšlíme, že v přízemí byly konice a nad tím obilnice a podobné. ') Pomůckou: Meber's Burgen V. 199. Trebel. VOLFŠTEIN HRAD. 129 Naproti bráně přes dvůr jsou základy malého čtverhranatého stavení aneb lépe díc slabé známky jeho pod trávníkem. Snad tu býval samotižný mlýn. V levo od brány jsou zbytky hrubé ctverhranaté vrže, ještě dosti vysoké, do jejíhož přízemi vstupuje se brankou prostým způsobem sklenutou. V ni nikde neni oken. Poněvadž stála vedle brány, patrno jest, že byla k její obraně. Nej znamenitějším stavením na Volfšteině byla veliká okrouhlá věs, stojící na severozápadním konci lirfiílu o iioloč, takčc mz Volšteina , jak předkové psávali. Ten byl zavražděn okolo r. 1316 od Dluhomila a Bedřicha z Brodu, pro kterýž zlý účinek oba vrazi byli pohnáni do soudu zemského od Benedy, syna Ctiborova.1) Od polovice 14. století vyskytují se bratří Protiva, Beneda a Ctibor. Protiva vyskytuje se od r. 1350 v pamětech kláštera Plasského, od něhož držel rychtářství v Kazňově.2) Jak se zdá, oddělil se od bratři a zůstal v krajině Plasské. Zemřel před r. 1376, odkázav lán v Loze klášteru Plasskému.s) Ctibor dostal za díl hrad Volfštein, ale r. 1360 byl již mrtev zůstaviv syna Ctibora asi r. 1356 narozeného. Proto dal císař Karel Benedovi pojištěni, kdyhy Ctibor zemřel, nežli by let dosáhl, že nemá hrad Volfštein na korunu spadnouti, nýbrž že se má jako manství Benedovi dostatí.*) K poslednímu, jak pozdější paměti dokazují, nedošlo. Avšak i Beneda se po r. 1360 nepřipomíná;6) neb tehda kupoval Boněnov pro klášter Teplský. Za díl držel zboží Ulbramovské, jež měla po něm vdova Anežka.6) Tato jsouc r 1374 vdovou vydala vysvědčeni pro klášter Střibrský. Poněvadž po ní Vilém z Volfšteina na Olbramově seděl (r. 1388 atd), soudíme, že byl jejím synem.') Týž ovšem pánem na Volfšteině nebyl, nýbrž ten patřil bezpochyby Oldřichovi, jenž byl r. 1390 patronem kostela v Cernošíně.8) Tento se jen tenkráte připomíná. Od počátku 15. stol. připomínají se bratří Vilém a Beneda. Roku 1406 učinili mír s Bavory a r. 1409 společně podávali faráře v Cernošíně.9) Asi tehda se rozdělili. Beneda, jenž ještě r. 1413 žil, seděl r. 1410 v Prostiboři,l0) a Vilém, podržev Volfštein, podával v letech 1414—1434 sám faráře do Černošína. Roku 1415 dostal zápis na hrad Buben, kterýž r. 1437 synům svým Ctiborovi, Vilémovi a. Janovi postoupil.11) Z dotčených bratří se Vilém později nepřipomíná a jak se zdá, záhy zemřel. Ctibor byl od r. 1428 do smrti (f 1463) pánem na Hostouni, a Janovi zůstal Volfštein. Tento založil r. 1445 oltář sv. Petra a Pavla v kostele Černošínském, jejž nadal platem ve vsi Cernošíně. List na to dán na hradě Volfšteině.1*) Roku 1460 dostal od Sobětických hrad Třebel zástavou do 20 let, ale protože vyplacován nebyl, zůstal potomkům jeho stále. Již r. 1461 psal se na Třebli13) a zdá se, že opustil Volfštein, jenž zůstal pustým příslušenstvím panství Třebelského. Pustý hrad Volfštein se potom jen jednou připomíná. Roku 1527 zajati v Hessku bratří Jiří a Sebastian z Banbachu (Vambachu) od služebníkův Jana Tomana z Absberka a zavázáni, aby se stavěli na pustém hradě Volfšteině. Když hejtman Třebelský kdysi okolo 1. září nedaleko Volfšteina jel, viděl jezdce u hradu stati, kterýž byv tázán, co by tu chtěl, vypravoval, že jej páni jeho (z Banbachu) sem vypravili z příčin, kterých by nerad vyjevoval. Později se přiznal k tomu, že páni jeho se tu mají stavěti, a ukazoval také list Filipa lantkraběte Hesského, v němž Švábský spolek prosil, aby se u krále Českého přimlouval. Co z toho potom bylo, není nám známo.14) ') Tab. vet. 14. *} Arch. bibl. Praž. S Benedou má na pečeti vlčí hlavu, bratr jeho Ctibor celého vlka. ') Tamže. *) Glafey. Anecdota 325. s) Rok 1363 v Pam. arch. IX. 944 jest, tuším, omylem. *) Berně na str. 25. J) Borový, Lib. erect. III. 291. ') Lib. couf. *) Arch. řlé. Mnichov. Lib. conf. ") DD. 15, f. 183. Arch. t. VI. 460. ") Lib. conf. DD. 20, str. 153. ■•) Akta Žitavská. ") Arch. Teplský. u) Arch. gub. Plán hradu Volfšteina. Vysvětleni plánu.- I. cesta; 2. zatáčka její u nádržky opevněné; 3. místo brány; 4, kouice a obilnice; 5. palác; 6. velká věž; 7. branná věz; 8. přístavek (mlýn'). TREBEL HRAD. ul hodiny severozápadně od Černošína jest na návrší ves Irebel, při níž někdy velmi Jj pevný, ale již zrušený a rozmetaný hrad stával.1) Ostroh hradiště vybíhá z C ernošinské / pláně, od níž oddělen býval sedlem, tu, kdež nyní ves se rozkládá. K jihovýchodu jest 13 hluboká rokle, dělící ji od Vlčích hor, západně a severně jsou skalnatá údolí, jimiž protéká 2f| potok Michlsperský. Ode vsi, nad jejíž domky panská staveni dvoru a úředníkův vynikají, vede stará cesta k bývalé bráně, která stávala v úvoze mezi horním hradem a srázem hory, tak že byla po levé straně horním hradem bráněna. Pfedhradi, do kterého se potom přichází, leží níže než horní hrad a obsahovalo za oněch dob, tak jako nyní, hospodářská stavení. Je tu chlév na hovězí dobytek, byt šafářův a stodoly. Ze starých dob nezachovalo se tu nic. Kde nyní je louže, býval bezpochyby zbytek příkopu do skály vytesaného, o němž se Heber zmiňuje. Horní hrad podezděn jest tarasem, poněvadž se asi 5 m nad předhradím vypíná. Zde stojí veliká sýpka, byt lesního a kolna. Ze starých dob tu zbyl roh stavení, v němž jest sklep a dva kusy hradeb. Kromě toho tu viděti známky hlubokého přikopu, který hrad na dvou stranách zavíral. Osazení krajiny zdejší dálo se ze Svojšína; neboť ti, kteří na Svojšíně ve 12. století íieděli, jsou předky Třebelských a měli na štítě příčné pruhy a za klenot vlčí hlavu. Poslední potomci jich, Zádubští ze Šontálu, žili ještě za naší paměti. Oblíbena u nich jména byla Ctibor a Beneda. Oldřich Ctibořic, jenž se v 1. 1Z34—1239 '■• ovujsiiia. p>tu, lubuh uiau írnueisny zaiuzii, je-11 lotiz uoiozny s \Jiuiicntim, jenz se r. 1251 z Třeble píše, nevíme.2) V druhé polovici 13. stol. žili tři téhož hesla. Beneda (1283 1295) držel r. 1284 s Vitkovci a v 1. 1285 —1286 byl purkrabí na Přimdě. Bratr jeho Oldřich připomíná se často v 1. 1282—1298 jsa svědkem v rozličných jednáních. Třetí Protiva {1282—1308) byl snad také bratrem jejich3) a vyskytuje se jako svědek v rozmanitých soukromých jednáních. Jak dlouho potomci jich v držení Třeble zůstávali, není známo; v druhé polovici 14. stol. seděli jíž na Hodusících a Stanu. Roku 1379 držel Třebel Ješek Kozíhlava ze Pnčtluk.1) Týž postoupil r. 1382 hrad Třebel s dvojím poplužím a vesnicemi Rackovi ze Švamberkx směnou za Netřeby a Osvračín.6) Nový pán držel Třebel asi do r. 1409, kdež jej prodal Hynkovi Hanovcovi ze Svamberka.B) Když Hynek asi r. 1414 zemřel, následoval po něm bratr Jan, jenž držel některá drobná zboží v okolí') a od r. 1420 věrně stál při králi Zikmundovi a katolické jednotě Plzenského kraje, začež obdržel clo v městě Stříbře. Naposled se čte k r. 1425.8) Roku 1448 nacházíme Třebel v držení Jana se Sobltic, jenž jej nedlouho potom (a to před r. 1452) Janovi z Volf Steina zastavil.9) Roku 1454 vyprosila si Kateřina z Kamýka, vdova po Bernartovi ze Svamberka, odúmrť královskou po Ratmírovi a Hanovcích. Sobětičtí proto se vedení pře proti Kateřině ujali. Obdrževše její právo postoupili je pak Janovi, jenž r. 1460 na hrad Třebel zveden.10) Při tom obnovena smlouva, že má býti Třebel Janovi do 20 let zastavena.") Jan žil ještě r. 1461, ale již r. 1467 držel Třebel syn jeho Vilem.1,1) Týž měl r. 1470—1472 válku s Chebskými, protože mu služebníka ve vězení drželi a jej vyručiti nechtěli.13) Kdy zemřel, není známo; také se neví, měl-li potomstvo. •) Pomůckou: Heher V. 194. •) Reg. I. ;8C. 3) Reg. II. dli, Pani. aTch IX. 943. *) Herně na sir. 26. 5) Rell, tah. I. 472. «) Rel. tah. II. 71. I.ih. erect. IX. F 3. ') Arch. č. III. 482. Rel. tab. I. 102-103. 8) Arch. č. III. 254. "j Arch. Třeboňský. ">) DD. 16, f. 219, 23. H 11. ") DD. 25, f. 241. ,s) Arch. Teplský, Urhan, Gesch. v. Knnigswart. ,s) Arch. Chebský «32 TREBEL HRAD. Tvrziště se starým špejcharem na Třebli. Z Volfiteirtských žili potom jen dva, Ctibor a Jiřík. Tento seděl r 1482 na Třebli i Hostouni,1) onen r. 1486 na Třebli.2) Byli toho rodu posledními na Třebli a také řadu všech Volfšteinuv ukončili Třeble nabyl Zdenlk ze Svamberka, držitel Primdy a Rokycan. Nazýval se již r. 1509 pánem na Třebli, na níž rád bydlíval, nazývaje se tak i v letech potomních.3) Následující posloupnost jest již vylíčena v dějinách Přimdy. Zde budiž jen doloženo, že si Adam, Jindřich, Zdeněk a Jáchym r. 1544 Třebel zámek s předhradím a dvorem poplužným a rozsáhlé panství ve dsky zemské vložili.4) Když se r. 1548 dělili, dostali Jindřich x Zdeněk po polovici Třeble.6) Zdeněk a Jáchym udělili r. 1551 výsady nové městečku svému Černošími a nabyli později také Svamberka a Bezdružic, které později Jáchym převzal. Když Jáchym zemřel, vládl Zdeněk s bratrem svým Jindřichem a dědici Jáchymovými nedílně na Svamberce, Přimdě a Třebli.6) Statky držel Jindřich ještě r. 1586, oddělivše od synův Jáchymových T) a přečkav, tuším, bratra svého Zdeňka, po němž zboží jeho zdědil. Později se dostala Třebel druhému synu Jáchymovu Janovi Sebastianovi ze Svamberka, který se s Alžbětou Popelovnou z Lobkovic oženil, a po smrti svého staršího bratra Jiřího Petra (f 6. dubna 1608) též panství Svamberské, Gutšteinské a Mynchsfeldské ujal. r>e svou manželkou daroval Černošínskému kostelu zvon a zůstavil potom panství svá synům svým Sebastianovi a Janovi Bedřichovi, z nichž onen r. 1624, 23. dubna zemřel, a tak se stal Jan Bedřich dědicem všech statkův Švamberských. Zajisté to souviselo s tehdejšími bouřkami válečnými, že se vévoda saský Jan Jiří r. 1621 v červenci na Třebli zdržoval, odkudž u Karla z Lichtenšteina se listem 17. července daným za Vácslava staršího ze Stampachu přimlouval.8) Jan Bedřich byl císařským radou a soudcem zemským, manželku měl Marii Majdalenu hrabínku z Heisenšteina e bydlil nejčastěji na hradě Svamberském. Přečkal velkou válku věku svého a dočkal se toho r. 1647, ^e starověký hrad Třebelský stal se obětí zuřivosti válečné. Vojvoia švédský Vrangel, dobyv města Sviního brodu ve Francích, vítězně se do Čech obrátil a jal se 20. června 1647 pomezní pevnost Chebskou obléhati. O tom vpádu uslyšev císař Ferdinand III. s vojskem rychle do Čech pospíchal, chtě Cheb osvoboditi a nepřátele ze země vytisknouti. Než Cheb ■) Palaclcý na str. 214, arch. Mnichovský. *) Arch. Č. VIII. 490. *) Arch. gub. Reg. k. s. *) DZ. 250. V 24. *) DZ. ifiq. M 24. *) DZ. iq. G 3. ') DZ, 23. G i}. Roku r^g, byl Vácslav Chlumčanský z Přestavlk hejtmanem na Třebli. (Reg. kom. s.) fi) ElverL Bestrafung der bnhm Rehellen. TŘKBEL HRAD. 133 17. července padl a císařská armáda pustivši se v několik malých šarvátek, vrátila se k Plzni, a položila se v rovinách u Křimic a Touškova. Vrangel zatím si odpočinuv, 12. srpna ze Chbě vytáhl, odtud přes Kynžvart do Plané se odebral a zde se položil maje úmysl císařské stíhati. Uslyševše to císařští opustili okolí Plzně (kdež se císař zdržoval) a generálové císařští, Holzapfel, Montecuculi a Jan de Vert Stříbrem a Svojšinem k Cernošinu táhli, kamž přišli v neděli 1:8. srpna a hned ležení si zdělali na pláni mezi Cernošínem a Olbramovem, blízko lesa Koska řečeného, kterýmž místům obyvatelé tamější posud „im geläger" říkají. Zde se dozvěděli, že Vrangel leží u vesnic Hangendorfu, Zlivi, Věžky a (joldvagu a že též hrad Třebelský obsadil Hrad tento nepříteli vyrvati Holzapfel první si usmyslil. Ihned na úpatí Volfsperku kusy postavil a ve 2 hodiny odpoledne hrubě počal střileti k Třebli; střelba ta trvala s krátkými přestávkami až do poledne druhého dne (iq. srpna), strhala několik stěn na hradě a přece nic nedokázala; neboť švédský praporečník, který tu s 20 vojáky ležel a brzkou pomoc očekával, vzdáti se nechtěl. Teprv když sesutím jedné stěny 12 Švédův zabito bylo, a císařští k hradu útokem hnáti se jali, vzdal se, kázav však před tím 12 koní na hradě zapálenou slamou udusiti, aby se císařským nedostali. Vrangel vida se strání za potokem ležících, že hrad dobyt jest, nemohl mu pomoci přispěti pro propast hlubokou, která ho od hradu dělila. Také viděl, že císařští ještě téhož dne odpoledne redutu u Třeble zdělali a zde se náležitě okopali. Chtěje je z práce vytrhnouti, dole v lese dva malé kusy postavil a z nich k redutě střileti počaL Císařští však vypadše děl dobyli a do propasti shodili, načež se zase Švédové na stráni dvěma valy okopali a několik děl na valech postavili. Ve středu 21. srpna zpraveni jsou velitelé císařští, že Švédové většinou vyšli špihovat, a že by bylo záhodno švédské zákopy nyní napadnouti. Tedy Montecuculi a Jan de Vert tiše 8000 jezdcův a 1000 mušketýruv Charvátův sebravše, s 8 polními děly ve čtvrtek před úsvitem lesní žlabinou do údolí potoka Michalovského sestoupili, zde se ukryli a v 1 hodinu odpoledne, když se vystřídaly stráže nepřátelské, jízda na několika místech kvapně k protější stráni se hnala. An pěší lid v záloze v údolí zůstal, jízda hlasitě heslo volajíc „Jesus Christus" na Švédy silně vrazila a ihned po prvním útoku regimenty Vitenberský, markrabí z Durlachu, Didemanský, Vchynský, Jordánský a škadronu regimentu jízdeckého Steinbokovského na útěk obrátili, ženouce je pořád před sebou, při čemž 10 praporcuv dobyto. Přikvapil sice Vrangel k pomoci se svými oficíry a sebrav něco jízdy prchající zdržoval. Podařilo se mu také je zastavit! a k bitvě vésti, ale štěstí se bylo od Švédův odchýlilo. Bojovavše ještě 2 hodiny, při čemž švédské pluky Vitkopfský a Lilienský 3 praporce ztratily a úplně rozprášeny byly, císařští vítězně do svého ležení se odebrali, vedouce s sebou 2 Zajaté rytmistry. Po bitvě obě strany zaujaly předešlá svá postaveni a jen putkami předních stráží se dráždily. Teprv v úterý 27. srpna přepadli císařští poručením polního maršálka Holzapfla dav 400 koní se pasoucích a Švédům je vzali, načež obě strany proti sobě vytáhše a přiblíživše se, co by z bambitky vystřelil, opět se dráždily. Aby se věc ta konečně rozhodla, 5. září císařští ležení své u Třeble opustili a odebrali se k Tachovu a odtud 7. září táhli ke Kynžvartu a Teplé. Tím byl zase Vrangel přinucen též leženi své opustiti a táhl za maršálkem Holzapflem k Teplé a k Tcužimi, kdež potom půtky s obou stran svedené se opětovaly. Hrad Třebel pustý a neobydlený takto od obou stran opuštěn. Císař Ferdinand shledav, že dobytí hradu toho císařské mnoho práce stálo a že by se pustého hradu znovu Švédové Třebel r. 1646. 134 TREBEL HRAD. HRÁDEK HRAD. zmocniti mohli, roku příštího všem okolním vrchnostem nařídil, aby hrad Třebel úplně vyvrátili (g. února r. 1648). Tak na př. jedině z kláštera Teplského vysláno 60 mužův s železnými pákami, z nich bylo 6 zedníkův a 6 tesařů. Skorém 14 dní lidé ti s velkým namáháním pracovali a tři z tesařův od zdi spadající zasypáni jsou. Zprávou touto končí se dějepis hradu Třebelského. Na hradišti vystavěna v dobách pozdějších ohromná sýpka, byt polesného a několik hospodářských stavení, čímž zmizely i poslední ripp^trné zbytky hradu. Jan Bedřich ze Svamberka zemřel 10. ledna 1659 nemaje dětí, pročež panství po něm zdědila manželka jeho svrchu psaná, od níž pak nabyl všechny Švamberské statky Jan Kryštof Ferdinand hrabě s Heisenšteina, svobodný pán ze Štarubcrka. Ten prodal r. 1677 panství Trpistské a Třehelské Marii Maximiiianě Terezu hraběnce de Collalto, provdané Sinzendorfové rozené z Althanu. Od ní nabyl Třeble r. i68;>, 1. listopadu s jistými výminkami syn její Jan Vykart Michal Vácslav hrabě z Sinzendorfu (až do r. 1793). HRÁDEK HRAD. edaleko Trpist (asi čtvrt hodiny) jest ves Sviňomazy. Pod touto jest údolí potoka, jehož pravý břeh jest velmi strmý. Na jednom místě, kdež se říká u starého z:ámku, spadá skalnatá stráň jako stěna. Tu stával Hrádek Svtíiomazský, jsa oddělen na jižní a západní straně od planiny příkopem a na jižní straně také náspem; na ostatních dvou stranách byly mu stěny dostatečnou pevností. Rozdělen byl na hrad a předhradi. K tomuto byl příjezd od Svičomaz. Na jeho čtverhranaté prostoře, lesem porostlé, jedině viděti velkou jámu, která bezpochyby od nádržky pochází. Hrad od předhradi hlubokým příkopem oddělený měl nevelkou rozsáhlost. Jižní jeho třetina jest věžištč, ostatek byl bezpochyby dvorek. Hrádek založen byl ve 14. stol. a prvním jeho známým držitelem byl Sulek, jenž se r. 1360 připomíná a okolo r. 1380 zemřel.1) Asi v ten čas žili bratří Sezema a Jan, kteří statek svůj ve Sviňomazích. Zachaři a Bořivojovi, bratřím z Chrustenic, prodali. Sezema, jenž patřil ku předkům Markvartk ze Hrádku, seděl r. 1379 ve Smědčicích a později na Robčicich a žil ještě r. 1417. Bratr jeho Jan držel nějaký čas Encovany, které mu pustil bratr jeho Sulek v 1. 1391—1415 probošt Chotěšovský. Čtvrtý bratr Martin (1394—1424) obyčejně se psal Maršík a držel hrad Lopatu. Sezema mč! .syna Markiartn, jenž dvanáctiletý byl r. 1400 za faráře v Erpužiclch dosazen, ale tuším se toho důstojenství později zřekl. Jiný syn Sezemův byl Jiřík, jenž se r. 1425 připomíná. Kromě nich vyskytují se v pamětech Zdislav 1403—1413, jenž měl statek ve Sviňomazich, vdovu Markétu (1417—1434) a syna Jiříka (4125) zůstavil, Sulek (1417, }420) a Bušek (1405—1434), jenž seděl v Erpužicích.*) Kromě Lopatu ze Hrádku, kteří záhy vymřeli, pocházeli Markvartovč a Drsdéřové ze Hrádku od osob svrchu jmenovaných a příbuzné jim byly i jiné rodiny, které měly štít napříč trojdílný a za klenot hořící kouli. Kteří z vladyk napřed jmenovaných Hrádek drželi, není sice nikde výslovně znamenáno, ale soudíme, že jej měl z dotčených čtyř bratří naposled Jan, jenž žil ještě r. 1431") a že po něm následoval Markvart, potomek jeho a předek potomních Markvartův ze Hrádku. Týž se připomíná r. 1452 a r. 1466 mu zastaveny Hrozňovice.*) Jisto jest, že Hrádek r. 1473 Linliarlovi ze Hrádku patřil.5) Kdysi okolo r. 1520 prodal Jan ze Hrádku Hrádek zámek pustý s dvorem, tvrz, dvůr a ves Mydlovary a jiné vesnice Linhartovi Markvartovi ze Hrádku*) jenž týž statek k Trpistům připojil. Hrádek zpusltl bezpochyby po r. 1473; nebo£ Linhart, který jej potom měl, psal se seděním na Erpužicích a Jan seděním na Mydlovařich. ■) Kopiár Kladrubský. DD. 13. f. no. *) Sestaveno ze mnohých a různých pamětí. ') Arch. č. VII. *) Arch. Třeboíský a Teplský. *) Arch. gub. ") Uí. 8. «.. 29. ŠOXTÁL HRAD. TVRZE V OKOLÍ ČERNOŠÍNA. 135 ŠONTAL HRAD. si hodinu cesty daleko od Třeble, v pravo při silnici, jdoucí od Černošína ke Stříbru, leží ves Snntál v krajině sice jednotvárné, ale proto nikoliv nepěkné, pod ní pak vyčnívá skalnatá, lysá a strmá hora, kterouž obtéká na třech stranách bystřina ke Svojšínu tekoucí. Hradisko, na němž nezbylo nic více, než zbytky nepatrné zdi a množství drobného kamene, vlastně jest jen výběžek od severu k jihu se povyšující, kterýž na té straně k vodě naprosto přístupen nebyl, nicméně měl přece hrad tento příkop, jejž posud zříti lze.1) Starý seznam berní kraje Plzenského, jenž r. 1379 sepsán byl, zpravuje nás, že tu skutečně již řečeného roku stál hrad a tehda jakémusi Kavanovi patřil.5) Jakého rodu tento byl, kdy hradu nabyl a komu jej zůstavil, odnikud není známo. Ví se sice o rytířích ze Sontálu, kteří drželi Zádub a odtud se Zádubskými psali, žijíce až do naši paměti, ale kromě těch, kteří na Zádubě seděli, znám jest nám toliko Jan Licek ze Sontálu, který byl r. 1477 hejtmanem na Svamberce. V 15. století zpustly llnrad i ves a dostaly se potom k panství Třebelskému, v jehož objemu se r. 1544 vsi pusté Lhota, Sonltál, Střízov a Oparová připomínají.8) ') Heber's Burgen V. 197. ') Emler, Ein Bernaregister 26. ') DZ. 250. F 24. V krajině zdejší zpustlo tolik osad, že není na ten řas možno polohu jich bývalou vypátrati; při některých z meh byly také tvrze, jak svědci několik tvrziSf v najem okolí. TVRZE V OKOLÍ ČERNOŠÍNA. ft',Jr Trpistcch stojí zámek na místě bývalé tvrze. Ves je stará; r- 1ZSI seděl tu Rapota se syny Chvalíkem a Hoäkem. (Reg I. 586.) Roku 1357 seděl tu Habart (f j. r. 1361) a r. 1362 Chval. (Lib. conf. arch Tepl. a Třeboň.) Roku 1379 byly tu tři statky; dva dríeli Ludvík a Chval a třetí turím s tvrzí) Jetřich z GutSteimi. Tento vládl na Trpistech ještě r. 1409, ale nabyv Všerub, postoupil Trpist bratru svému Půtovi, jenž se jako pán zdejší v I 1413—1419 připomíná (Regesta pp. z Gut-— .,---. i \r j,j„.,í „x„i„j„.,„t: .,.,„„..i ;.v.„ <3v.„ „;„j« „ oibum u 11111^-/ v ui£CMi iiaaicuvvail syMUV^ J1 • ■ \> ........... a. Mikuláš, kteří r. 1440 část vsi přikoupili a odtud celou ves drželi. (Arch. C. III. 524; sice se vladyky z Trpist v 15. stol. připomínají.) Později držel Trpisty Jan z Gutšteina (1460—1489). Po jeho smrti dostaly se v držení Kryštofa z Gutšteina, kterýž r. 1510 donucen, aby je králi vydal. Od r. 1513 byl tu pánem Linhart Markvart z Hrádku. (Arch. Třeboň.) Po něm následoval syn Jiřík, jenž si r. 1544 Trpisty v obnovené dsky vložil (DZ. 250. G 17.) Po vymření jeho potomstva dostaly se Trpisty Divišovi Markvartovi a ten je prodal r. 1612 Janovi Šebestiánovi ze Švamberka. (DZ 186. O 24.) V potomních dobách tvořily Trpisty jedno panství se statkem Třebelským. Ve vsi Slavicích stávala tvrz ve 14 a 15. stol Nejstarši nám známý držitel byl Miř. 1329—1357.') Nástupcem jeho byl Beneda, který se od r. 1374 připomíná,*) ale Slavice buď prodal aneb oddělil. Seděl potom na Hanově a Slavice držel r 1379 Hrdibor.') Jako patronové kostela zdejšího připomínají se potom r 1394 Lev a r. 1405 Chval (tuším z Ocína) Před r 1408 koupili Slavice Neostup, probošt Týnský, a bratr jeho Bavor ze Švamberka.*) Tento žaloval r. 1412 na strýce své Krasikovského a Třebel-ského, ie ho na Slavicích dobývali, a r. 1413 obdržel přísudek.*) Roku 1416 seděl na Bělé, prodav bezpochyby před tím Slavice. V 15. století setkáváme se s vladykami ze Slavic. Kromě Jana, který se po r. 1414 připomíná,') žili bratři Oldřich VSerubec *) Reg. IU 615, Lib. conf. ») Arch. bibl. Praž., Plz. a Třeb. 3) Berná. ') Lib. conf. *) Rel. tab. I. I02. '1 DD. 15, f. 188. Arch. č. I. 188. 1409—1435) a Lvík (1416—1448), kteří drželi Úníišov a za válek husitských proti sobě stáli1) a Hrdibor (1421 —1470]!, který Slavice držel.1) Poslední nám známý držitel tvrze byl r. 1478 Sezema x Hrádku.') V 16 století patřily Slavice již ke Třebli. Ves Mydlovary připomíná se již r. 1115, protože tu klášter Kladrubský nějaké dědiny dostal. R. 1379 byla ves mezi několik držitelů rozdělena a Část patřila ke Hrádku. Později k němu držena celá ves. Když Hrádek zpustl, vystavěli st páni v Mydlo-Vttřícíi novou tvrz* proto s.cvc Jíitt &i—?k?3ií?t zí ?{^tí^thic r 5501 a r. 1502 seděním na Mydlovařích. Týž prodal okolo r. 1520 zámek pustý Hrádek, Mydlovary tvrz, dvůr a ves celou a jiné vesnice Linhartovi Markvartovi ze Hrádku, jenž to vše k Trpistům připojil. (Reg. I. 90, Berně, Arch. Teplský, DZ. 8. G 29.) Ve vsi Blahoustech bývala tvrz již na počátku 14. století. Ves patřila r 1Z47 Ratmírovi a Protivovi, synům Lipoltbvým. Reg. I 553.) Roku 1318 žaloval Havel z Maleíic na Protivu z Vraco-vic, ie mu tvrz v Blahoustech zrušil. (Tab. vet. 146.) Roku 1379 patřily bratřím Heřmanovi a Protivovi, z nichž tento ještě r. 1383 žil. (Berně, DD. 13., f. 18.) Týž anebo jiný připomíná se r. 1405 a vedle ného Půta Černý v I. 1405—1415. (Arch. Plzeňský a Teplský, lib. erect. X. 54.) Půta byl z rodu pp. z Ryžernberka. Téhož rodu byl také Pavlík Mnich (1427—1442) a Jan Mntlek 1449—1492', jenž Blahousty prodal a již r. 148(3 Racov držel. (Arch. Třeboň., Drážďanský, mus. kopiář Kladrubský.) Blahousty připojeny potom napřed k Erpužicům a pak k Trpistům. Ve vsi Paioslavi bylo r. 1379 několik statků, z nichž jeden měl Jindřich. (Berně, 23.) Později tu seděla větev v lady k z Prosti-boře, zejména Frycek (1307). Sudka, vdova po něm, a syn Jan v 1. 1406—1411 učinili dobrodiní kostelům v Osltrově a Šipínč. (Acta jud. Lib erect.) Tento Jan jest, tuším, tý;S Jan Hvozdíř, jemuž král Zikmund r. 1421 ves Lochousice zapsal. (Kop. Kladrubský.) S týmž jménem připomíná se Jan v 1, 1436—1457 (Arch mus. Arch. Č. III. 565) a vedle něho držel část vsi (14461 i Vdcslav ') Sestaveno z různých paměti. ') Arch. Třeboňský. Arch, č I. 520, III. 360 Arch. c. k. dvorský. ') Kopiář Kladrubský. •JO TVRZE V OKOLÍ ČERNO.ŠÍNA. z Broduv, (Arch Plzeň ) Kdo z nich na tvrzi seděl, není známo; ale jií r. 1544 patřila celá ves i s tvrzi k Trpistům. V okolí Černošina nachází se několik tvrzišf, jichž jmen se nelze dopíditi. Vlci hora (Wolfsberg) má táhlý hřbet, na jehož jižním konci jest pahrbek na tři strany strmý, slove Starý zámeřek. Na hřbetě jsou známky kamenných valu. Pod Černoäfnem v pravo při Stříbrské silnici stávala tvrz na osrotvu, který ze Slavické výšiny vybíhá. Místu se říká Starý zámeček a protější stráni Tanzboden. Příkop posud hluboký zavírá čtverhranaté tvrziště, jež se pomalu sklání. Na něm kromě prohlubně není nic jiného viděti, než jen borový les. Jak se jmenovalo, není Známo. Mezi Třeblí a vsí Vížkou jest hluboký důl Michlsperského potoka, který pod Věžkou do Mže padá. Mezi tímto a jiným potokem jest staré tvrziště, řečené na zámečku. Na kraji téhož lesa, v němž je toto tvrziště a na kraji jeho severozápadním na pláni spatřuje se okrouhlé tvrziště s hlubokým příkopem a mohutným náspem, které jen prostou věž zavíraly. Jak se toto tvrziště jmenovalo, není známo. Co Heber (V. ig8) a Koláf (Pam. arch. VIII.) o nich dějinného vypravují, nemá podstaty; i název Věžka není pravdivý. Odtud k severu leží vesnice Goldwaag, která se někdy Řešanovem nazývala. Mezi ní a samotou Huttenhauser při dvoře poplužním jest pahrbek s příkopem a náspem, na němž stojí obvdlf nájemce dvora. T»ké Q tomto sídle nic známo není. Ve SvojSlni stávala tvrz ode dávna, a to na místě nynějšího zámku. Páni zt Svoj šina nosíce na štítě příčné pruhy, bývali mocným rodem. Praděd jich Ctibor žil ve 13. stol. a synové jeho byli Oldřich (1175) a Beneda (1175—1226). Onen měl syny Ctibora '1196—1251) a Benedu (1228- 1236) a Ctibor druhý zase měl syny Benedu (1235 1251) n Oldřicha (1234—1239). Tento poslední Oldřich zdá se býti totožným s Oldřichem Třebelským, jenž se r. 1251 připomíná. Soudíme tedy, že pozdější Svojšínští, zejména Beneda, který se od r. 1289 připomíná, pocházejí od Benedy, bratra Oldřichova.1) Dotčený Beneda žil ještč r. 1323; kdežto klášteru Plasskému ves Žichlice do života najatou navrátil.9) Za jeho syna pokládáme Jindřicha, jenž se r 1329 připomíná a r. 1353 nějakou smírní s klášterem Stříbrským učinil.3) Beneda, tuším syn předešlého, v 1 1355 —1362 čte se v pamětech rozmanitých,*) r. 1380 vyskytuje se i s bratrem Oldřichem, držíce statek Stan.*) Oldřich byl v 1. 1380 —1385 pánem na Svojšíně. V potomních letech nacházíme Svojšín rozdělený. Část držela r. 1396 Johanka, vdova po Benedovi, část Borník ze Štitař, snad jen jako poručník. Od r. 1407 vyskytuje se na jedné části Protiva ze SvojSina, tuším potomek starých Svojšínských, jenž u Lipan vedle panské strany bojoval (1434), na druhé HrabiSe z Pablnic seděním na Nalžoveth a po něm r. 1434 Päta.') Potom měli celý Svojšín vladykové z Paběnic, kteří se psali Svojsti z Nalíov, zejména r. 1443 bratří Petr a Mikuláš, z nichž tento tu ještě r. 1464 seděl.1) Potomek jich byl r. 1519 Jiřík, jenž zemřel před r. 1532, zanechav sirotky, jež vychovávala sestra jeho Markéta s Jiříkem Čejkou z Olbramovic, manželem svým.8) Synové byli Burjan a JoSt, z nichž onen okolo r. 1540 Svojšín ujal, avšak před r. 1542 zemřel. Protože Jošt ještě let neměl, ujala se ho sestra Anna.9) Po r. 1543 se Jošt nepřipomíná a sestra jeho Anna, vdaná za ') Srovnej k tomu Pam. arch. IX. 943. *) Reg. III. 347. Viz i arch. č. II. 333 s) Reg. III. 615. Arch. TřeboĎský. *) Lib. conf., archiv Teplský a Třeboňský. e) Acta jud. *) Lib. conf., Bartošek. 7) Arch. £. II T95, kop. Kladrubský. ") Reg. kom. soudu. ") Tamže. Jiříka Přichovského z Přichovic, zdědila Svojšín,1) Tato zemřela ve vysokém stáři r. [596, odkázavši statek svůj dětem syna svého Jana (f 1597) ještě nezletilým.*) Z tich ujali Svojšín Vácslaru a Albrecht a připomínají se r. 1615 ve sbírkách sněmovních. Později držel Albrecht sám Svojšín a zůstavil jej synu Janovi Vilémovi, jenž dobře hospodařil a okolo r. 1696 zemřel. Když se synové jeho Albrecht Karel a Antonín r. 1705 dělili, dostal onen Otín a Mlaznv, tento Svojšín.1) Antonín (f 1713) do stavu panského povýšený (1704) měl tři syny, z nichž prostřední (narozen r 1707 na zámku Svojšínském) stal se arcibiskupem. Bratr jeho Jan Vdcslav držel Svojšín a po jeho smrti (f 1781) syn FrantiSek. Od r. 1795 patřil rytířům z Bigato, od r. 1812 svobodným pánům Junkerům. OSelin je hodinu daleko od Svojšína. Roku 1379 patřil Oldřichovi, jenž se v I. 1380—1402 jako spolupatron v Medově připomíná.4) Žil ještě r. 1413, avšak tehda již Ošelína neměl. Právě tehda jej prodával Habart z Maltvic a proto s něho véno své manželky převedl.5) Koupil jej Petr mladil Kovář ze Strhař, jenž se v 1. 1419—1425 pánem na Ošelíně nazývá') Po něm jej držel v 1. 1452—1474 Jan Opozdil ze Strhař a r. 1486 Jindřich téhož hesla. Když pak okolo r. 1496 zemřel, postoupila vdova Markéta z Čemin věno své na Ošel ně dceři své Ofce a zeti svému Vilémovi.') Táž Ofka prodala r. 1497 s Jiříkem ze Chfenova. synem sestry své a Vilémovým, tvrz Ošelín s vesnicemi Janovi Lejtoltovi z Ebrnic a Kunce se Šternberka, manželce jeho.8) Po tomto Janovi byl v 1. 1528 —1532 jiný Jan. jenž tyl r. 1545 mrtev, zůstaviv nezletilé syny Lejtolia a Jáchyma.*) Ti později drželi po polovici Ošelína Lejtolt zemřel již před r. 15,59 a polovice jeho dostala se v držení bratři Kečä z Ketova a jich sester lC) Před r. 1573 dělili se o ten díl bratří I/anuS Lxpolt a KaSpar, a tento dostal Ošelín na díl.") Mezi tím zemřel Jáchym r. 1571 a dcera jeho Maruše prodala svou polovici Ošelína (1585) Kašpa-rovi.,!) Tento zemřel r, 1599 odkázav statek svůj dceři Anně.") Tato byla vdána za Jana Bartoloměje Širntyngára ze Širntynku (f 1623), jehož živobytím přečkala (f 1C33). Oba pohřbeni v Oše-línském kostele. Statek Ošelín zůstal v držení toho rodu až do r. 1796. Roku 180C připojen ke Svojšinskému panství. Tvrz stávala na místě zámku r. 1786 vystavěného. Čtvrt hodiny od Ošelína západně jest tvrziště prostranné, širokým příkopem objaté, jehož jméno a osudy známy nejsou. česká Lom jest ves nedaleko Svojšína, v níž také tvrz bývala. Ves ta se připomíná již r 1115 v základním listu Kladrubském. (Reg. I. 89.) Roku 1379 držel ji jistý Přibyslav. (Berně.) Roku 1381 připomíná se Sezema z Lomu, jenž prodal ves Ninkov. (Stará kniha Stříbrská v Plzni.) Roku 1400 převzal na svůj statek plat pro Střlbrský klášter a žil ještě r. 1420. (Arch. Třeboňský. Arch. č IV 379.) Roku 1437 prodal Hanuš Máj, Tachovan, tvrz v České Lomi Fenclovi Kostenpirovi, též Tachcvanu. (Rel. tab. II. 182.) Tento zemřel, zůstaviv syna Jakuba, jenž také před r. 1457 zemřel, a dceru Elišku. Tato byvši dvakráte vdaná, uhájila si r 1464 svoje dědictví, o něž se již r. 1455 s Mikulášem ze Svojšína byla soudila. (DD. 16, f. 227, rel tab. I. 121.) Kromě části, která bývala od starodávna kláštera Kladrubského, patřila Lom v 16. stol. ke Svojšínu a tvrze tu již nebjlo. Později zase byla samostatným statkem. ') DZra. 119. B 12. ') DZ. 127. G 29, 12B. B lo. s) DZ. 82. H 14. ■*) Berná, Lib. conf. s) Arch. Plzenský. Rel, tab. II. 101. ") Lib. erect. XI. 132, arch. £. VI. 476. ') Arch. 'ířebo&ský, kopiár Kladrubský. Břežan, Reg. Švamb. 8) Rel. tab. II 496. •) DZ. 83. J 28. '») Reg. kom. soudu. ■') DZ. 61. A 19 až B 16. ") DZ. 17. F 18, 22. X 5. 15) DZ. J29. B 30. RABŠTEIN HRAD. álokde je souvislost hradu a přihrazeného města a účel vzájemného podporováni tak patrný, jako u Rabšteina.1) Poloha jeho zajisté svědčí o tom, že hrad a městečko povstaly najednou, poněvadž oboje bylo nerozdílnou pevností. Úzký, strmý a místy nedostupný ostroh vybíhá od jihozápadu k severovýchodu, otočen jsa na třech stranách údolím ubíhající! Střely. Na jeho nejvyšším místě stával hrad, kdežto svah vyplňovalo podhradí neb městečko ke hradu přihrazené. Dojmu pevnosti Rabštein nepozbyl, neb příchozí scházeje od Nového dvoru spatří před sebou na vysoké skále nynější zámek, zbytky věží a hradeb, vyčnívající nad domky městečka, malebné po svahu rozložené. U panského pivováru, ležícího pod městečkem, jde se kamenným mostem ke strmé, ve skále vytesané cestě a mezi chatrnými domky, z nichž některé stojí na skaliskách, až k bývalé měístské bráně, která se nacházela vedle skály v polookrouhlé baště, nyní z předu zřícené, tak že zbyly jen vedlejší zdi. Od brány táhly se z obou stran hradby až ke hradu nahoru, k němuž podhradí asi ve tvaru trojhranu přiléhalo. Za branou se kráčí hlubokou cestou mezi starodávnými domy až k rynku, který má náhlý spád. Za ním jest již konec mřslečka, a za humny hora spadá strmě k údolí řeky Střely, které se dříve takó Lososnice říkávalo. Na jižní straně městečka jest zámecká část se směsicí stavení, jež z rozličných dob pocházejí. Asi uprostřed tohoto návrší nad městečkem se vypínajícího stojí farní kostel pozdního původu, k němuž přiléhá západně bývalý klášter servitú, v němž se na ten čas fara a škola nacházejí. Kostel byl r. 1666 jako klášterský kostel vystavěn a r. 1878 uvnitř opraven; v něm se nacházejí dva náhrobky z 15. století ') Pomůckou: Bernau, Alhum I. ()d Hrady b rámky České XI] I. iH •3» RABŠTEIN" ÍIRAT). pocházející, které sem z bývalého farního kostela přeneseny. Jeden je Huška Calty (Ť H33), druhý Šebestiána mladšího z Ortenburka (f 1483). K tomuto návrši neb klášteřišti přichází se po kamenných schodech. Za dob hradu byl přístup jiným způsobem, protože toto položení bývalo někdy předhradím k vlastnímu hradu a také hradbami a věžemi opevněno bylo. Z této ohrady zbyly zpodky dvou včéi. Jedna z nich, která stála proti škole na skalisku blízko koetela, sřítila se r. 1819, povalila stáijc a farní stodolu a zůstavila jen stranu zpodku, k níž však přístupu není. Od této věže táhly se hradby dolů podle městečka rovně k dolejší bráně městské. Hned pod věží v hradbě byla brána, kudy se jezdívalo do Manětiny. Chalupě zde stojící říká se posud „u branného".1) Druhá věž, z níž zbylo více než z předešlé, stávala něco dále k západu ina pahrbku. Ta nebyla již v ohradě hradu, nýbrž mimo ni, ostříhajic jako samostatné opevněni přístupu ke hradu. Možná že mezi ní a hradem býval příkop, který ji od výšiny odděloval, možná že i nebyl. Dnes je tu sice sedlo, ale vSe je srovnáno, tak že by se pravda je:n kopáním objevila. Domníváme se, iíe tu stával Hrádek Sychrov, který posud marně v okolí Rabšteina hledán byl. Dřívější farní kostel, prvotní kaple hradská, stával mezi nynějším kostelem a zámkem. Posud jsou tu náhrobky z bývalého hřbitova a na místě kostela křiž. Po zrušení kláštera r. 1787 kostel ten pobořen a se zemí srovnán, a klášterský kostel přijat za fami. Z těchto míst vybíhá na způsob větve ze kmene ostrožna, na níž stával vlastni hrad, z něhož na ten čas málo zbylo. Část jeho a snad i bývalého předhradí zabírá zahrada zámecká, za níž stojí nynější zámek, staveni hmotné, dvě poschodí vysoké, kteiré vyzdvihli v 18. století na kraji ostrohu, který tu skalními stěnami k řece spadá. Snad přistavěno jest ke starým zdem, ale jako ta a taková prostá obydlí nic pamětihodného ve svém vnitřku neobsahuje. Za hradem na posledním výběžku skalnatého ostrohu jsou zbytky zámku, který v 16. století na starých sešlých zdech byl vyzdvižen. Zříceniny tyto vyčnívají do znamenité výšky, jsou ze zpodu z kamene a na vrchu z cihel. Rohy jsou obloženy tesným kamením, sem a tam vyčnívají kamenné krákorce, a na příchozího šklebí se pustá okna, široce vylámaná. Pod tím jsou staré sklepy. Kromě toho stojí tu konice a chlévy, jichž rohy sice jsou obloženy tesným kamením, ale také z prvotního hradu nepocházejí. Z něho tedy nezbylo nic, avšak zbytky toho, co k němu bylo přihrazeno a vůbec poloha celé této pevnosti jest tak svérázná a vzácná, že věru toto místo odlehlé zasluhuje povšimnutí.2) Ye 13. století usadil se v této krajině potomek nábožného Milhosta, který založil klášter v Maštově a potom spolupůsobil při zakládání kláštera Oseckého. K jeho rodu patřil bezpochyby Jindřich z Rabšteina, jenž se r. 1269 připomíná,3) avšak na jisto k němu patřili bratři Ahně, Englhart a Vítek, r. 1303 svědkové jistého jednáni.4) Po nich je to zboží rozděleno mezi tři potomky. Jetřich seděl v Rrdě a získal od kláštera Plasského vsi Močidlce a Stvolno (1319), Vítek seděl pak na Stvolně a Lidéř držel (1321) Rabštein.") Rodina tato prodavši zboží to žila v okolí na drobných statcích, a potomci zvali se Loskými a Martickjnti z Rabšteina, nosíce na štítě tři brněné nohy. Rabštein koupil Oldřich Pluh, muž bystrého ducha a neohrožené mysli, který byv napřed hejtmanem na Jindřichově Hradci přestoupil do služeb králových a jako podkomoří dovedl nové a nové příjmy marnotratnému králi ziskávati, tak že u něho měl nemalou důvěru, až i správcem království učiněn.6) Král jsa mu za to vděčným učinil jej „z chudého boháčem", jak dí starý kronikář. A jakož Pluh dovedl hospodářství na statcích královských zlepšovati, tak to i učinil na Rabšteině. Získav r. 1332 nějaké statky u Rabšteina, jež klášteru Plasskému patřily, vzdělal, jak smýšlíme, pevnost, námi před tím popsanou. S tím také souvisí, že on se synem Oldřichem r. 1337 městečko pod hradem právem Žateckým a polnostmi daroval. Jestli již nenašel, zajisté založil kapli na hradě, kterouž nechtěl míti sám pro sebe, nýbrž založil tu faru (1338), kterou hojně statky pozemskými nadal.7) Jméno tohoto z:namenitého muže čte se v jednáních králových až do r. 1341. Ke hrtdu Rabšteinu patřila také služebná manství v Mezi a Číhanově. Není nám známo, jestli je zřídil již Pluh aneb jestli povstaly teprve za drženi králů. Po smrti Oldřichově přejal Rabštein syn jeho Oldřich, jenžr. 1351 kostelu zdejšímu předešlé důchody odňal a za ně nové příjmy vykázal.8) Roku 1355 obnovil městečku právo Žatecké a ještě r. 1356 podával ke kostelu v Močidlcích.9} Jak se zdá, byli jeho syny bratří Oldřich, Hytiek, Jan (Henslin) a Smil. Mladí páni protivili se císaři, pro kteroužto věc Karel chtěl Rabštein zbořiti; ale seznav jeho důležitost upustil od toho a odsoudil bratři, jež na přímluvu vzácných pánů na milost přijal,10) aby mu Rabštein za 3000 kop prodali. Peníze jim r. 1358 v říjnu položeny, a Rabštein stal se panstvím královským. V letech 1358—1367 čteme císaře jako patrona kostelů na zdejším panství. ') U té vííe prý stával klášter r. 1483 založený a r, 1532 zbořený. Našla se prý jeho pečeť, s nápisem sigillum ordicis fratruin carmelitarum conventus in Rabštein. s) První Bern au o Rabštein zavadil, před tím si ho nikdo nevšímal. ') Reg. II. 252. V podezřelém listu r 1273 (Reg. IV. 732) připomíná se i Ctibor. 4) Gradl, Mon. Egr. n. 538. 5) Reg. III. 294. Rkps. Roudnickv. ») Palacký Ha. 462, R«K. III. a IV. ■") Rej. III. 755—756, IV. 191, Lib. erect. VI 61. 8) Lil), erect. VI. 61. ») Kopiář Žatecký, J.ib conf.' ,c) Arclb. c. k. dvorský, Arch. Svatovácslavský. RABŠTEIN HRAD. Rabštein spravoval r. 1364 purkrabě Blahuta, a užitky panství po r. 1307 vykázány byly císařové Blišce, která v 1. 1370—1371 faráře ke zdejšímu kostelu podávala.1) Císař pak jsa starostliv o blaho* poddaných nařídil r. 1375 purkrabímu, aby městečku v jeho svobodách nepřekážel.3) Kromě purkrabí bydlil na hradě {neb lépe řečeno při hradě na Sychrově) vladycký rod, jenž nosil polovičný štít, jako páni z Vartemberka. Psali se také z Rabšteina. Měli své obydli jako manství a z prvotního příslušenství hradu drželi vsi Kotaneč, Vysočany a jiné. Jakým způsobem toho nabyli, není nám známo. První, který se po Rabštemě jmenoval, byl (1360) Jindřich.3) Tento měl r. 1378 při s farářem Rabšteínským, jemuž zadržoval ves jesho Hrádek. Odsouzen jí jemu postoupiti podržev jen vrchní právo bez užitku, pastevné a robotu takovou, aby mu 14 vozů dřev do kuchyně jeho na Rabšteině odvezli.*) Purkrabí tu byl tehda a již r. 1376 Hoštálek z Hojne stu?) Král Vácslav IV. měl po otci Rabštein v primem držení a v 1. 1380—1404 k farám na panství kněží podával.") Za něho byl purkrabí Jetřich Hošťálek (1388—1395), snad týž, jako předešlý.7) Posledního roku byl svědkem, když Jan z Rabšteina (syn Jindřichův?) lán v Močidlcích k faře Rabšteinsäké daroval. Roku 1396 postoupil král Vácslav hradu Rabšteina Benešovi Čtrtovi z Hořovic, aby jej jako purkrabí spravoval, pročež se Beneš zapsal, že ho zase postoupí, komuž by král kázal;8) ale r. 1397 změnil to král tak, že Rabštein Benešovi a Bohuňkovi, bratru jeho, zastavil.8) Nicméně se Beneš i potom purkrabí nazýval,u) a třeba byl r. 1406 patronem kostela zdejšího, přece král v 1. 1407 1419 kněží na zdejší panství podával. Pro své služby a svou věrnost obdržel Beneš od krále zápisy na berni Plasskou. Byltě Beneš neohroženým rytířem, avšak také spisovatelem.11) Vykonával práva vrchnostenská na Rabšteině do r. 1422 .a připomíná se ještě v listopadu téhož roku a v následující potom zimě zemřel.18) Zápisy na Rabšteině pi'ešly potom na syny jeho, z nichž nejstarší byl Kalhot, a drželi jej společně se strýcem liohuňkem. Kalhot připomíná se s otcem již r. 1422 a vykonával od r. 1423 vrchnostenská práva sám. Král Zikmund připsal jemu, bratřím a Bohuňkovi (1424) 1000 kop na Rabšteině.13) Jak se zdá, zemřel Kalhot v zimě po r. 1425 následující. Po jeho smrti stala se změna taková, že Bohunek odstoupil z držení, ačkoli ještě potom žil, a jako držitelé vyskytují se od r. 1427 Častolár, tuším Kalhotův bratr, a Bušek a Jan, bratří Caltov.é z Kamenné hory,1*) tito dva z neznámého nám práva. Později i Častolár ustoupil, a od r. 1428 panovali tu Cahové sami.10) Bušek zemřel r. 1433 a pohřben v Rabšteinském kostele. Bratr jeho Jan, tuším, brzo po něm následoval, a tak ujal se Burjau z Gutšteina hradu Rabšteina jako poručník mladého Calty, a to asi r. 1 434, kdy již držel Rabštein a sem zajaté Berounské zavedl.16) Až do r. 1446 psal se seděním na Rabšteině. Asi tehda neb nedlouho potom Jan Calta, syn Buškův, let svých dosáhl a statkův otcovských se ujal. Od r. 1450 působil v záležitostech zemských a potom konal služby králi Jiřímu, který mu za to (1459) město Chomutov a hrad Rabštein a městu Rabšteinu r. 1461 silnici do Chba vedoucí potvrdil.17) Nedlouho potom zemřel, a Ziish se ujal Burjan (rutšteinský poručenství nad dcerami Janovými, ač k tomu svoleni králova neměl. Když Bonuse, nejstarší dcera, let svých dosáhla, odsouzen jest Burjan nálezem soudu zemského (1465, 3. října), aby ji všechny statky vydal.18) Věc ta nemálo přispěla k tomu, že se Burjan k nespokojeným přidal a dne 28. listopadu k jednotě Zelenohorské přistoupil; avšak přece taková byla u jednotníkův úcta k soudu zemskému, že nechtěli Burjanovi pomáhati, kdyby na Rabštein sazeno bylo.lfl) Král trestaje odbojníky vypravil proti nim pole (1467). Jindřich, syn králův, vytáhl do Plzeňska, plenil statky zbojníkův a oblehl pak Rabštein. Vojsko královské doufalo, že jej do své moci dostane, spoléhajíc na nesvornost posádky, ale velitel hradu mužně všecky překážky překonával a královští marně tu leželi.20) Burjan bydlíval na Rabšteině a měl tu purkrabí. Z nich známi jsou okolo r. 1480 Jakub z Žebnice,21) r. 1487 Jindřich z Třebiš22) a r. 1488 Mikuláš z Tuchořic.25) Burjan zemřel ok. r. 1489 a ihned ujal Rabštein syn jeho Kryštof nazývaje se tu pánem již r. 1489.") Nepokojný tento pán vyskytuje se v rozličných pamětech od r. 1495 velmi často jako pán na Rabšteině.85) Kromě jiných výtržností měl co činiti se Sliky, ístampachem a Vácslavem Budovcem. Byv od nich pohnán do soudu zemského o moc a násilí nestál, a proto nejen ztratil při, nýbrž i odsouzen hrdla, cti a statku. Proto nařízena dne 14. července r. 1509 hotovost do všech krajův, aby pod osobním vedením královým chystali se k dobývání hradů Kryštofových. Vojsko to mělo se dne 10. srpna shromážditi u města Plzně. Velikost a opravdovost těchto příprav zastrašila Kryštofa tak, že prosil krále za milost. Podávány mu těžké výminky, k nimž však, ač nerad, svolil. Uloženo mu králi vzdáti Točník s Žebrákem. Příbram a Rabštein se Sychrovem nedávno přikoupeným, vše asi v ceně 200.000 kop grošů č. Za to mu král dával 30.000 kop hotových a ve 24.000 kopách sliboval ho zastoupiti ■) Lib. conf., Kopiáf Kladrubský. *) Rkps. Roudnický. s) Arch. Drážďanský. *) Lib. erect. VI. 6r. s) Airch. bibl. Praž. e) Lib. conf ') DD. 13, f. 113, lib. erect. XII. 51. ") Arch. c. k. dvorský. 9) Arch. c. II. 453. »> Arch. Drážďanský. "I Viz Jirečkovu Rukovíť I. "254. ") Lib. conf. Palacký, Urk. Beitr. I. 269. ,ľ) Arch ř. II. 191. ") Lib. conf. 15) Arch. C. III. 267, JOD ») Bartošek Roku 1441 mnozí odtud s Burjanem odpověděli Budějovským. (Arch. Budcjovský.) ") Arch. Rub. Reg. král. ve Vídni. ,e) Kel. tab. II. 344. '») Paprocký o st. panském 33. Palacký, Urk. Beitr. 477. ai) Arci., gub. ") Lib. erect. XlIIb. 12. =») Archiv kapitulní. «) Elbofiner Chronik. ss) Purkrahi tu mél okolo r. 1494 Jana z Libetic (kri. r.rch. ve Schleizi). Ifl* RABŠTEIN HRAD. u Šliku, Štampacha a Budovce, protože ty peníze na něm v soudě ustáli, a konečně 24.000 kop dluhu na sebe vzíti. Král tedy těchto všech hradu dostav prohlédl si je všechny a beze vší války navrátil se do Prahy.1) Král Vladislav držel Rabštein devět let. Mezi tím (1514, 13. prosince) obdařil město Rabštein novými svobodami-) a purkrabí tu učinil před r. 1518 Tyma z Pošky.3) Po celý ten čas neplatil dotčeného dluhu Šebestiánovi a bratřím a Mikuláši Šlikovi, na jichž díl dohromady 10.000 kop připadalo. Na sněmu, který v červnu r. 151&/rokoval, konečně na tom zůstáno, když se o jiném prostředku nevědělo, aby jim Kabštein do pěti let aästaven byl a svoleno na jeho opravu do 500 kop vynaložiti.4) Postoupení se zběhlo v červenci téhož rokiA. Rabštein převzal potom Šebestián s bratrem Albrechtem, ale na počátku r. 1523 postoupili ho strýci svému Jeronýmovi?) Tento jej vykázal za díl bratřím svým Štefanovi a Burjanovi, kteří Zříceniny Rabšteina. jej nepodrželi, nýbrž r. 1524 bratru svému Lorencovi pustili.") Tomuto se zde líbilo a stavěl tu, tuším, stavení, jehož zříceniny se spatřují. Král Ferdinand mu povolil r. 1530 na prostavění 3000 fl;7) Roku 1534 zase následovalo dovolení, aby na zámek a dvory 1500 fl. prostavěl, a když pak mu zámek vyhořel, povolil mu sněm r. 1543 zase, aby do 3000 kop i s tím, co předešle vynaložil, prostavěti mohl.ej Lorenc sice r. 1544 Elišce roz. Berkovně z Dubé, manželce své, na Rabšteině věnoval, ale již následujícího léta (19. června) prodal Rabštein Jeronýmovi, bratru svému.8) Tento tehda bohatý pán přišel r. 1547 o panství Loketské a přestěhoval se z tohoto svého předního sídla na Rabštein, kdež roku 1551 těžce nemocen leže k smrti pracoval.10) Jeronýma přečkali synové Jáchym a Šebestián. Kdysi před r. 1500 se rozdělili, onen dostal Rabštein, tento Krasikov s Manětinou. Jáchym byl by rád dostal Rabštein dědičné, ale k tomu císař Ferdinand nesvolil; dosáhl jedině toho, že mu za jeho služby jako něm. lén hejtmana a fojta Horní Lužice 5oco tolaru připsáno.11) Roku 1564 prodal Rabštein Jindřichovi, Zdeňkovi a Jáchymovi ze Švambcrka,12) kterým císař ') Palacký. ») Král rejsira ve Vídni. ') Reg. kom. soudu. 4) DZ. 41 B 18. 5) DZ. 83. A 30. Koku J542 mu jej také Jeroným vložil (DZ. I. G 18). ") DZm. 3. L r. ') Rkps. Roudnický. 8) DZ. 43. G 23, rkps. Roudnický. ») DZ. 5 G 5, 46. ť. 30. ">) Břežan, Vilém 39, 43. ") Arch. j;ub. •») DZ 57. D 29. RABŠTEIN HRAD. 141 Maximilian (1571) Rabštein znova zapsal. Brzo potom jednal Jáchym s komorou o doprodání Rabsteina. Poněvadž se tehda mnoho komorních statku prodávalo, učiněna o to smlouva r. 1574, 14. záři.') Avšak tehda již Švamberkové RabSteina neměli. Byli se totiž Švamberkové r. 1569 kupujíce hrad Krasikov od Šebestiána Šlika zavázali, tomuto za něj Rabsteina postoupiti.2) Císař Rudolf si r. 1577 od Šebestiána Rabštein vyměnil, dada mu zaň zástavně panství Bečovské3) a r. 1578 prodal Rabštein Jaroslavovi Libštcinskému z Kolmrat na Petršpurce a Jiřímu Kokořovci z Kokořova?) Několik let trvalo potom společné drženi, avšak r. 1584 Jan, Petr a Karel, synové Jiříkovi, svůj díl Jaroslavovi prodali, vymínivše si toliko tři vesnice ke Zluticum.c) Jaroslav zemřel r. 1595, zůstaviv několik synův, kteří se hned po smrti otcově o rozsáhlé dědictví podělili tak, že každý dostal po kolika vesnicích. Dva z nich, totiž Jáchjvn a Mikuláš dělili se o panství Rabšteinské, k němuž od r. 1420 také několik vesnic před tím duchovních patřilo. Onen dostal zámek Rabštein s pokojem hejtmanovým, před ním kuchyní, pekárnou, marštalemi a zahrádku před zámkem a polovici panství při něm, tento dostal Zíhel s okolními vesnicemi.6) Nový držitel venoval na Rabšteině r. 1607 manželce Kateřině Kolovratové z Dubé ^ a jsa dobrý hospodář několik statků v okolí skoupil. Pro své účastenství ve vzpouře odsouzen jest třetiny svého jmění, a Rabštein hned postoupen Albrechtovi /'. E. z Valdšteinafi] Nedlouho potom prodán Filipovi hrab. ze Solní su, ale ten tu také dlouho pánem nebyl. Manželka Jáchymova sama totiž byla katolička a dcery po katoličku vychovávala a poněvadž také o jmění své při drancování přišla, vyhledávala toho, aby muži část statků navrácena byla. Dovolil tedy císař (1623 i, aby Jáchynovi Rabštein na srážku dvou třetin byl navrácen, a ostatní jeho statky prodány.'-1) Avšak Jáchym provinil se znova r. 1631, když se přidal k nepříteli, poddané bouřil, statků se ujímal a rebely přechovával. Proto byl r. 1634 znova odsouzen a jmění jeho zabráno.1*) Roku 1635 zemřel a mrtvola byvši do kostela přenesena tu dlouho hnila, protože zástupcové církve nechtěli pohřbu dovolití.11) Zabrané panství daroval císař Ferdinand III. r 1642 Linhartovi Ilclfrydovi hraběti g Megova.*-) Tento zemřel r. 1644 zůstaviv pět dcer, kterým Rabštein a Zleby připadly. Jedna z nich Zuzana vdaná Starhenberkova ujala Rabštein a držela jej do smrti. Od jejich dcer koupil to panství Jan Šebestián hrabě Fotling.ls) Tento založil r. 1666 klášter servitů na hradišti'4) a zemřel r. 1686 zůstaviv pět synův. Nejstarší dva Antonín Leopold a Josef Ignác ujali r. 1687 panství Rabšteinské, když však tento r. 1691 u Slaného kamene padl, díl jeho r. 1692 mezi všechny ostatní dělen. Ujal jej dotčený Antonín, jenž r. 1703 zemřel. Dědicem stal se bratr František Karel, a užíváni panství popřáno vdově do smrti neb stavu změněni. František starý zámek chatrný opustil a před nim nynější r. 1705 vyzdvihl. Roku 1714 prodal Rabštein Marii Markétě hrab. z Valdšteina jako poručnici jejího bratra Frant. Josefa Černína z Chudenic.™) Tento zemřel r. 1733 nadělav drahně dluhů; proto prodán Rabštein r. 1738 Barboře Krakovské z Kolovrat rozené Michnovnl z Vaciitova.16) Deset let později koupil Rabštein od této paní Maximilian Vácslav Lažanský z Bukové a v držení potomstva jeho zůstal až na naše časy. Co se dotyce Hrádku Sychrova, mluveno o něm při dějinách r. 1378. Držiteli jeho byli páni Z Rabsteina, zejména Jan starší z Rabsteina, jenž r. 1427 faráře do Močidlec podával.17) Z nedatovaného listu v arch. Smečanském jde na jevo, že Prokop po něm Močidlce a tudíž také Sychrov držel. Po něm držela jej Kateřina z Gutštcina vdova po Vácslavovi, pak Jindřich, jenž r. 1487 věno manželky Rejny e Lichtenburka ze statku Liběšického na vesnice k Sychrovu náležitě převedl.18) Po něm následoval Ladislav, jenž však r. 1495 ;iž mrtev byl, a potom Jan, jenž byl r. 1495 pánem „na Hrádku"19) a r. 1506 Barboře z Ronšperka, manželce, na Močidlcích věnoval.20) Asi r. 1508 postoupil Jan Sychrova Kryštofovi z Gutšteina směnou za Hostouň. Protože se stalo odevzdáni dskami zemskými, měl Kryštof o to při s králem, kterou propadl.21) Když pak Kryštof r. 1509 všecky své statky králi propadl, teprve Jan (1510) Sychrov hrad s vesnicemi králi Vladislavovi ve dsky dvorské vložil.£S) Od té doby patřil Sychrov k Rabšteinu a zpustl za nedlouho. Co se týče polohy, výslovně jest psáno o něm, „že leži u Rabsteina".*3) K dějinám Rabsteina přidáváme ještě následující příběh: Jan Polák Bezdřický ze Chrenová obžaloval r. 1539 pied úřadem konšelským v Rabšteině Vaňka, řezníka tudíž, z dluhu povinného, ke kterému se přiznal; a když neměl čím zaplatiti, statku nemaje, vydán jemu dlužník za ruku. On poděkovav z toho žádal, aby mu popřáno bylo do některého času vězeni; i přáno mu toho a vsazen do klády; vězeň jeho byl a zámek zamčen a klič témuž Polákovi od vězeni a od těch zámkův dán. Ten je přijal a ve svém opatrování měl. Přes noc s ním tam byl; nazejtří ráno přijel k Matyáši bakaláři purkmistr sám třetí na ') Arch. gub. ") DZ. 59. ľ 23. a) Poppe lil. 142- 148. (Kěm. tisky manské.) *) DZ. 20. B 12. s) DZm. 225. K 3. ") DZ 171. J 23. K. 5. ') DZ. 133. H 25. ") Arch. ku. Fyrštemberský. •) Arch. dvorské komory. ") Bilek, Konf. 288 ») Arch. arcibiskupský. DZ 147. Q 29. ,s) DZ. 112 A 29, 315. K 15. ,4) Arch. Hradecký. ,s) DZ. 491. J 13. ") DZ. 507 A 29. ") Lib. conf. ,s) DD. 34. str. 217: 62 str. 101., ") Arcb. Schleizský, Teplský. *>) DD. &2, str. 321. sl) DZ. 43. E 25. Palacký Vb. 132. **) DD. 63, str. 107. -') DD 34, str. 218. 142 RAHŠTIiIN HRAD. pole, stěžuje sobě, že mu vězeň ušel, a žádal za nějakou radu. Optal se ho Matyáš: Kteraks ho to neopatrně hlídal, že tě ušel. Oznámil, že ráno vypravoval své tovaryše a v tom času že se dobyl anebo mu někdo pomohl. I oznámil mu bakalář: chce-li koho z čeho viniti, že já se chci k němu podle práva zachovati. Oznámil, že na ten čas nechce, že se prve chce o to raditi. I ta věc tak stála, až potom mnohá psaní Lorencovi Šlikovi a od pána zase radě přišla, proč člověku dotčenému ujiti dopustili. Od pána i od rady ukazováno Polákovi na pořádek práva, ale on toho nedbaje žaloval na pána u komorního soudu.1) ') Reg. G G. "kom. souítu BB 4 z r. 15)3. Rabštcin. (Dle staršího vyobrazeni.) renesanční portál zámku Manětinského. MANĚTINA ZÁMEK. ěsto Manětina (neb i Manětín, jak se teď psává) jest v údolí položeno, tak že se příchozímu teprve tehdy objevuje, když přijde k prvnímu jeho domku aneb octne se na jedné z výšin, které město ovládají. Tu se objevuje jako dlouhá ulice, která se u kostela rozšiřuje. Tu na jižní straně položen jest zámek, dlouhé jednopatrové stavení, které vystavěno bylo Marií Gabrielou hr. Lažanskou na místě předešlého zámku, který r. 1712 vyhořel. Rozdělen jest na sedm části, z nichž krajní dvě a prostředni jsou o podkroví vyšší a ty vedle prostředního jsou věžovaté o dvou patrech. K jihu táhne se křídlo. Západně přiléhá chodba ke kostelu, který výše leží než zámek. V zámku jest obrazárna, obsahující podobizny rodinné, obrazy znamenitých mužů a některé malby Brandlovy. Na tarasu před zámkem jakož i u kostela jsou sochy, které tesal Štěpán Borovec, rodák Manětínský a žák Brokoffuv. Vedle zámku jsou stavení poplužného dvora a tu jest jediný zbytek ze starých dob, zpodek okrouhlé věže asi poschodí vysoké, jejíž oboje patra, hořejší a dolejší, mají v tu stranu ke dvoru dvéře a okna. Přikryta jest vysokou končitou střechou. Částečně jest zastavěna. V těch místech, co je nynější město, stávala prvotně ves založená od Maftaty, pročež se jí říkalo Manětina neb Manětín, později i I\íaniina. Druhá ves (v pamětech JCäliOV, u lidu jCucIhív) stála v JTiiäteel; hořejší ulice. Král Vladislav dal ves Manětinu s rozsáhlým a málo vzdělaným zbožím r. 1169 křížovníkům řádu Svato janského.x) Tito pilně vzdělávali okolí a jejich péčí také Manětina vzrostla a obdržela r. 1235 od krále právo trhy držeti.2) Záhy tu zřízen kostel a pod ním za neznámé doby komenda, totiž rozsáhlé hospodářství s kláštercem, vše opevněné hradbami a věžemi, z nichž jedna (svrchu popsaná) zbyla. Obyvatelé trhové vsi Manětínské a ostatních vesnic na rozsáhlém panství řízeni byli komendatorem, a duchovni věci ») Reg. I T43 -) Reg I 411. •44 MAXÉTIXA ZÁMEK. v osadě farní patřily pod prevora. Roku 1351 tu byl komendatorem Jan ze Zviřctic, jenž se stal později velkým převorem, a proto dum zdejší r. 137 1 platem obdaroval.1) Nástupcem jeho byl Beneš z Ronova v 1. 1373 až I383.2) Vláda tohoto a nástupce jeho Alberta z Ronova (1391), jak se zdá, byla krutá, k čemuž; také neblahé poměry přispívaly. Morem asi okolo r- 1380 v Manětiné mnoho lidi pomřelo, ostatní strojili se vystěhovati na statky sousedních pánu. Tu odhodlal se Semovit, velký převor, že jim všechny polnosti zákupným právem vysadil, noviny 61 nove zdělané role pod Chlumem přiměřil a dovolil, aby o Rtatcic-lh evých podle Plzenského práva řídili (1382). Sedlákům v Lipi, které Albert utiskoval, úlevu učinil Markolt, „mistr zákona s bílým křižem" (1393)-3) Následující komendator Bohuš Bílý byl r. 1400 od papeže velkým převorem jmenován; následoval zde potom Borcš z Oseká a vládl tu zejména v 1. 1404 a 1406.') Xáisledoval pak v 1. 1407—1412 Bohuše z Bystřice (tuším svrchupsaný), jenž byl ve velké přízni u krále Vácslava a proto se často u dvora zdržoval. Kdykoli v Maiiělině nebyl, řídil panství „pan Vojtěch" (tuším bratr).5* Po Bohuši nasledovali r. 1415 Mikuláš z Ryžcmbcrka a v 1. 1416—1419 Heřman z Vartcnhcrka,n) a ten tu byl posledním komendatorem. Když války tehda začaly, obsazena jest Manětina z Krasikova a Bohuslav ze Svamberka vymohl si u krále Zikmunda, že mu Manětinu zapsal.1) Po jeho zajetí skrze Tábory ujal se Manětiny Hynek, bratr jeho, a r. 1425 také na ni zápis královský obdržel. V bývalé komendě zůstal převor s několika křížovník)' a aspoň duchovni věci na panství ještě r. 1432 řídili. Světské věci na panství řídili purkrabí zde bydlící totiž r. 1423 a 1424 Petr Labuť ze Svamberka, r. 1425 Tůma rychtář, r. 1434—1436 a 1443 1444 Prokop z Křečová, r. 1440 Petr Labuť ze Svamberka/) Jak se zdá, nedlouho potom úřad purkrabský zanikl a také komenda nadobro přestala a zpustla. I části její rozebrány a rozděleny mezi sousedy. Zajímavé je. že věž ještě stojící dostala se sousedu, jenž měl tu domek a odběhl; úředník páně prodal proto „dum s tvrzí u samé brány" Hláhovi Vlasatému. Mezi tím (>454) východní strana panství s Osojným a sedmi jinými vesnicemi Janovi ze Svamberka zastavena a tak na dlouhé doby od Manětínska odloučena. Páni však za to dosáhli r. 1483, že jim křížovníci Manětinu dědičné prodali, tak že potom naprosto ke hradu Krasikovu přivtělena.9) Obyvatelům se za těch dob dobře vedlo a ještě lépe, když jim Kryštof ze Svamberka pivovár prodal10) Roku 1560 Manětina od Krasikova odprodána. Prodal ji Šebestián Slik Jcronymavi Hrobcickěmit z Hrobčicc se čtyřmi vesnicemi,11) po čemž nový pán popluží i s lukami, rybníky a mlýnem, Manětínským, kteří je posud najaté měli, dědičně prodal. Kromě toho jim r. 1562 vyjednal majestát na potvrzení svobod, nový trh výroční a právo pečetiti červeným voakem.'2) Jeroným zemřel r. 1571. Téhož roku dělili se čtyři synové jeho, a Jeroným dostal za díl město Manětinu a tři vesnice.1*) Týž r. 1587 zase získal Osojný a vesnice, které byly r. 1454 odcis'.eny.14) Do té doby nikdo z pánův v Manětině nebydlival, ale Jeroným usadiv se tu v místech bývalé komendy vyzdvihl si nové obydlí „pro památku svou a rodu svého s dosti velikým nákladem", při tom zřídil si pivovár a poplužný dvůr. Při jeho smrti zůstalo pět synův. Jeden z nich, Ludvík Bernart, záhy zemřel a ostatní rozdělili se o znamenitou pozůstalost otcovskou. Při tom dostali Jan Vilém Březinu, Karel Vratislav Krašov a Slatinu, Ferdinand Burjan Hartenštein s Bochovem, a pro nejmladšího Zdislava Albrechta vybrán díl Manětínský.15) Tento sotva dosáhl let svých a poručníkům poděkoval, uchvácen byl smrti asi r. 1615 neb 1616.16) Ještě před ním zemřel Ferdinand Burjan, jenž seděl napřed v Újezdě a pak při Mamětině, a také Karel Vratislav záhy zemřel. Zůstal tedy jediný Jan Vilém, jenž Manětinu ujal. Od něho pochází dopis,17) který tuto klademe: Uroz. a stat. rytíři panu Janovi Lipoltovi Chrtovi ze Rtína a na Slatiny panu švagru bratru a tovaryši mému zvláště milému! Službu svú vzkazuji, uroz. a stat. rytíři pane švagre, bratře a tovaryši můj starodávní! Zdraví oc. Psaní tvé od posla mýho jest mně dodáno, v němž oznamuješ, že skrze tu kyselou vodu zdraví mírného užíváš, toho tobě rád přeji. Flaši té vody kyselé z Němec a od ptactva a pomorančího abych za vděk přijal, odsíláš, v pravdě vděčně rád přijímám a na místo Haši vína, které jsi v nepřítomnosti mé na Manetim pil, zase odaíláui; Bůh rač dáti, abyste je v dobrém zdraví vypili. Vedle toho od datum tvého psaní, že by chtěl ke mně 11a Manetinou na nocleh přijeti, rád tebe i pani manželku tvou i se všemi tvými uhlídám, nebo doma zustávati budu. Pakli bych doma nebyl, budeš všim dobrým opatřen. O věci mezi námi, které jsou, rozmlouvání jiniti budeme. S tím k vochraně pána Boha všemohoucího tebe i sám sebe a pani •) Arch. Svatomárský. ») Tamže, Lib. conf J) Arch městský v Manětíně, *) Tamže, Arch. Svatom. Reg. Vatikánská. 5) Arch. Svatováclavský, Lib. conf. •) Lih. conf., Stará kniha Manět. ') Arch. í. II. 190. B) Stará kniha. 9) Břežan, Listy Švamberské. Stará kniha. ,0) Potvrdil syn jeho Jindřich r. I542. (Arch. městský.) ") DZ. 54. E 22. ") Arch. Manětinský. ") DZ. Co. D n. >*) DZ. 23. J 22. ,s) ATch. DZ. XV. lc) DZ 137, J 29, rozvrženi sbírek. ") V arch. Roudnickém B 211. 85 MANĚTINA HRAD. TVRZE V OKOLl MANĚTIXY. manželce tvé milé poručeného se činím, vždycky věrný, starodávný bratr a tovaryš tvůj zůstávám. D. na Manetiný v pondělí 20. dne Septembris 1. 1616. Jan Vilém Hrobčický z Hrobčice a na Manetiný. Jan Vilém postoupil Manětiny r. 1617 Kryštofovi Karlovi z Roupova na Herálci a Humpolci.') Pánu tonrntů Aíaněíina hrprl po r. ifiío zahrána a prodána r. 1Ď22 Estere Mitrrmské z Rukověť) Manželem této paní byl Jiří mladší Mitrovský z Nemysle, jenž se vyznamenával horlivosti v tehdejší protireformaci. Odstraniv faráře pod obojí a povolav jezovitu, nutil poddané, aby chodili na jeho kázáni a pod jednou přijímali. Manětínšti vzdorovali po několik neděl a shromáždivše se na radnici, přísahou se vespolek zavázali, že při náboženství svém setrvaji. Když pak jim Mitrovský vojáky vyhrožoval, slíbilo jenom osm osob radních písemně, že k víře katolické přestoupí, avšak ostatní neustoupili jsouce povzbuzováni radním Janem Štěpánkem. Proto tento jako původce odporu byl na zámek povolán. Když Štěpánek viděl, že jej chtějí do pout ukovati, vyskočil oknem do příkopu chtěje utéci, ale Mitrovský dohonil, poranil a spoutaného do Plzně poslal. Měšťané dozvěděvše se o tom, chopili se zbraně, zavřeli brány a obléhali zámek, ale vzpoura jejich brzo potlačena vojskem z Plzně od Mitrovského na pomoc povolaným. Potom přece měšťané a sedláci přestoupili kromě koželuha Ambrože Šterpocha, ale i ten byv po celý rok u vězení držen, skrze kata konečně obrácen a proti položení 100 tolarů z vězení propuštěn.3) Estera přečkavši manžela zemřela na jaře r. 1639. Statek svůj odkázala bratru Ferdinandovi Rudolfovi Laéanskérmt z Bukové'.4) Po smrti tohoto dělili se tři synové o statky Manětinu, Osek, Mladějovice a Záběhlice. Při tom dostal Karel Maximilian panství Manětinské 6) a zdědil také část statků svých bratři. Zemřel r. 1695 zůstaviv syny Vácslava Josefa a Adama Antonína. Onen dostal r. 1699 za díl Manětinu. U jeho potomstva zůstal zámek r. 1712 znova vystavěný až do dnešního dne. ■) DZin. 237 L 7. *) Bílek, Konf. 3) Bílek, Reform. 122, H. o těžkém prot. 312. *) DZ. 147. M 15. 6) DZ. 71. L 1. TVRZE V OKOL! MANETINÝ. KALEC. V1 ýchodně od Manttiny jest dvůr Kalec, někdy zemanský , statek s tvrzí. Ze zdejších vladyk připomínají se r. 1234 Oldřich, Bedřicl, Hošfálek a Menvart, bratří, r. 1252 Hošfálek a Hošfálek, sjnovec jeho, r. 126S tento s Litkem.') Před r. 1399 sedel tu Vácslav, jehož vdova Kuňka asi v ty časy zemřela. Roku 1404 žil po nich sirotek Zikmund.J) Roku 1449 a 1450 seděli na tvrzi Jan a Vykart, bratří a Šanova, kteří drželi se stranou Poděbradskou.3) Z potomku jich připomínají se r. 1505 Jetřich Vykart a r. 1524 Jiřík.*) Nástupce jeho Vikloryn vložil si r. 1543 tvrz Kalec v obnovené dsky zemské.5) V rejstřících berních připomíná se r. 1571 Samuel.*) Okolo roku 1599 zemřel Jáchym Sanovec se Šanova, zůstaviv nezletilou dceru Barboru.') Bezpochyby Adam Ferdinand Ůdrlský s Údrče, který se r. 1615 pánem na Kalci nazývá, týž statek vyženil.8) Týž r. 1623 statku ') Reg. I. 390, 5v do rukou císařských nedostal. Roku 1621 zmocnilo se vojsko Mansfeldovo velké části Čech, mezi jinými i měst Plzně, Teplé, Slavkova; dobyvše toto město, osadili také Falknov a Jáchymov. Ferdinand II. byl tudíž přinucen užiti pomoci vojvod Bavorského a Saského proti Mansfeldovi, jenž bojoval pro Bedřicha Falckého. Tedy lid Maximilianův, Bavorský, vtrhl v počtu 5000 mužův do Čech, k nim se přidal Bavorský generál Tilly s několika tisíci a Sašové, kteří město Cheb osadili. Nyní severní Čechy vyklízeli; když byli Bavoři ■) Rtg. IH. F k. s. K 13. *) DZ. II, C 21. ') DZ 68. R 1. 4) Reg. kom. sondu. 2n* 150 FALKNOV ZÁMEK. Falknov zámek. opanovali Slavkov, přikročeno k obležení Falknova, kamž bylo vtrhlo 5. února z večera 750 Angličanův, jimž velel Ondřej (Ťray; bylť to zbytek oněch 2000 mužův, jež byl král anglický Jakob svému zeti na pomoc poslal. Dne 11 února spatřili Falknovští na návrších Birndorfských několik císařských jezdcův, kteří od Slavkova přicházejíce, bezpochyby okolí prohlíželi; brzo se však ztratili. Dne 21. března na neděli Laetare, když bylo ranní kázání, objevili se na Lví hoře jezdci a pěší; tito pak sestoupivše celé město otočili; k nim přityl 26, března Sasky generál Vřesovec. Hned potom posádka v městě všechny domy před městem, jako i co bylo v nejkrajnějším opevnění, zapálila a umínila se brániti do posledniiho muže; pročež se Sašové zakopali a děla svá k městu namířili. Dne 30. března se někteří měšťané a Angličané s císařskými u Rychnova potýkali a několik těchto poranili. Den potom opět byla půtka na poli řečeném Hoffeld, která však zle dopadla. Když totiž měšťané s Angličany pro obilí do Rychnovského dvora posláni byli, všudy se setkali s předními strážemi nepřátelskými. Císařští se hned srotili, a měšťané, jichž 50 bylo, poslali o pomoc, po čemž přikvapilo 70—80 Angličanův. Císařská jizda vrazila na ně, musila však do vsi ustoupiti. Brzo však Falknovští nemohli ustoupiti a nastal takový zmatek, že se rozprchli; část jich utekla k rybníku Gollnerstému. Čtrnácte měšťanu bylo zde postříleno a posekáno, tak že krev z raněných tekoucí rybník zbarvila. Odtud slove Krvavý rybník. Z Angličanův 4 padli, někteří byli zraněni; ranených byl značný počet, mrtvých na dvou vozech do města přivezeno. Dne 4. dubna přilehl nepřítel k městu a po 4 dni silně k němu střílel, že bylo strašno hřímání děl slyšeti. 9. dubna bylo příměří, neb na obou stranách vyjednávali o vzdání města. Gray slíbil nazejtří město vzdáti, jestliže s vojskem ve vojenském pořádku FALKXOVZÁMEK. 157 propuštěn bude. Velitel Grotte, jemuž se více o získání Falknova než o ponížení posádky jednalo, svolil; a tak se stalo, že město vzdáno a padesáte z posádky hned se k Bavorům přidalo.1) Stav halknova po dobytí města byl žalostný; zejména zámek byl všechen vytlučený, iie v něm ani oken, ani kamen, ani dveří nezůstalo, dvory byly pusté a vypálené a mnoho dědin neosetých.2) Zabrané panství prodáno r. 1622 Otovi z Nostic. Tento skoupil několik okolních statků. Statky své Falknov, Jindřichovice a Řehlovice ustanovil za nápadní a sám dětí nemaje, odkázal je Janovi Hertvikovi z Nostic, sestřinu synovi. Zemřel r. 1630 na samém konci roku a pohřben ve Vídni. Roku 1631 vpadli sem Sašové a opanovali zámek. Zůstal v jich moci až do zimy příštího roku. Dne 24. února 1632 zase od císařských opanován. Odtud přikročili k obléhání Lokte, ale nemajíce hrubé střelby, odraženi brzo. To vida Apl z Fictumu, Sasky velitel na Lokti, umínil si zase Falknova dostati. Dne 18. května přitáhl časně ráno do města, prorazil vrata bran, obsadil rynk a zasadil děla proti zámku. Zde byl gubernátor Jindřich Ota z Gablence a dva šlechtici z okolí. Ti se udatně bránili, ale snad by se nebyli ubránili; povstal totiž oheň, který se tak čerstvě po městě šířil, že Sašové s nepořízenou odtáhli. Roku 1647 Falknov opanován od Švédův skrze velitele Vittenberka (9. července). Dvě neděle potom přitáhla sem c. k. armáda a tak hřmotně k zámku střílela, že věž na jižní straně zámku s;e sesula. Po třech hodinách se Švédové vzdali {z6. července). Císař Ferdinand, jenž s armádou přitáhl, nedaleko od Falknova se zdržoval. Roku 1648 dne 1. července opanován zase Falknov od Švédů, jichž velitel KSnigsmark dne 4. července zámek vypálil. JanHertvík založil r. 1662 nedaleko zámku klášter kapucínský ; pečoval o zlepšení města a koupěmi rozmnožil bohatství své rodiny. Zemřel r. 1683 dne 24. března. Falknov a ostatní nápadní statky (Jindřichovice a Řehlovice) dědil nejstarší syn Antonín Jan. Bývaje ve veřejných službách, měl takové výlohy, že: všechny svoje zpupné statky prodal. Roku 1730 rozšířil zahradu při zámku a po francouzském způsobu ji vyzdobil. Po jeho smrti (1736) dědil nápadní statky synovec František Vácslav. Tento zemřel r. 1765, zvětšiv jmění své koupěmi. Starší jeho syn František Antonín dědil nápadní statky a některé ze zpupných statku. Zemřel r. 1794, zůstaviv dva syny, z nichž starší Bedřich Jan v držení Falknova následoval. Týž dal r. 1800 zámek, který od r. 1663 velice byl zanedbáván, opraviti a obnoviti; také se tu častěji zdržoval než jeho předkové, ťo jeho smrti (1819) následoval starší syn Robert, a když tento po roce zemřel, nezletilý jeho bratr Ervín, který r. 1872 zemřel. Po něm následoval v držení Falknova jeho vnuk Ervín (r. 1863 narozený). ') Mtttheil d. V. f. G. d D. IV. 110, IX. 60. *) Bílek, Deje koní. 601. ■ - ■ » - v --V m -m » > . r r -% W TT A w T "fc T ď "V ■" T • TVKZB UKULI) LALKNUVA. V* e vsi Sedle stávala tvrz jii ve 14- století a připomíná se ' v listě r. 1360, jímž Tomáš přijal léno na zboží Falknovské. (Arch. c. k. dvorský.) Tehda se jmenovala německy der Sattel a v 16. stol. Altsattel, na rozdíl od Nového sedla. Jestli ve vsí Perglasut z níž Perglárové z Perglasu pocházeli, v starší době tvrz bývala, z pamětí zachovaných na jevo nevychází. Ves byla až do r. 1626 manským statkem kraje Loketského a pak zpupným zbožím Z roku 1725 zachoval se popis zdejšího zámečku, ale neshledává se v něm nic, co by na starší stavbu poukazovalo. (Viz i Mitth Exc. Cl XIII. 350.) Rovněž není zpráv, jestli tvrze byly ve vsích Kloben (lépe Globen), odkud pocházeli Globnárové z Globen a Štampachu, odkudž pocházeli štampachové ee Štampachu. O počátcích obou rodin z jedné krve pocházejících jsou obšírné zprávy v Papro-ckého Diadochu o stavu rytířském. V Picklperce posud Be spatřuje tvrzištč vodou otočené, na němž stojí domek. Ves se připomíná poprvé r. -312 a. jestli tu již byla tvrz, seděl na ní r. 1318 Mertlin. (Reg. III. 170.]! Roku 1402 seděl tu Vend z Hertenberka (říš. arch. Mnichov.) a potomci jeho až do 17. stol. jako manové Loketského hradu. Když poslední z nich Filip r 1658 zemřel a statek po něm v 1. 1659—1660 k Falknovu přikoupen byl, držitelé ovšem již na staré věžovatč tvrzi již dávno nebydleli. V okolí kostelní vsi Vranova stávala tvrz PlvkenStein, po níž nic nezbylo než pojmenováni místa.1) Statek ten byl lénem Leuchtenberským. Okolo r. 1360 měli jej páni z Kynžvartu, ale jako podmanství od nich rodina Plikův.*) V 16 stol byla v Čechách rodina Šttoblu s Plikeníteina. ') Miitheil. GDB. XXVI. 278. *) Manské knihy v říšském archiru Mnichovském. r 11 4? Buben, pohled od řeky. BUBEN HRAD. si hodinu západně od Touškova spatřuji se zříceniny hradu Bubna v úzkém skalnatém i údoli při řece Mži. V tomto údolí jest tak zastrčen, že příchozí jda od stanice Plešnické m uvidí jej teprve, přijde-li k němu samému, ale tím více překvapí mocné jeho zdi na skálu m takměř přilepené. Zřícenina stojí na skalnatém a vysokém ostrohu, který na jižní straně stenami se konči, kdežto severní svah k řece Mži jest volnější. Údolí, kterým teče Plešnický potok, dělí hríidiště na jižní a západní straně od blízkych výšin, kdežto na východní straně skrze skalnaté bradlo souvisí s planinou, na níž jest Bdeněves. Poněvadž jest jižní strana nejbezpečnější, stávalo na této straně obydlí, a opevněni založeno na severní straně slabší. Od Bdeněveské planiny odděleno jest hradiště toliko hlubokým ve skále vylámaným příkopem, přes nějž se chodívalo po zvoditém mostě, nyní je tu dřevěný most, ale trochu vratký. Z první brány, hned za příkopem se nacházející, nic nezbylo, kromě vysokých podezdívek; aniž viděti lze něcc zdí z bývalého průjezdu, který vídali ještě před půl stoletím. Malý kousek za tím, když se jde po bradle, bývala druhá brána, z níž jsou jen nepatrné zbytky. Tu se nám ukazuje hrad o něco výše než dno té brány položený a hned znáti lze, jak bedlivě přitesali skálu, do výšky vystupující, na niž stojí stavení, aby se nikdo k venkovské zdi přiblížiti nemohl. Vedle této brány v pravo od příchozího byla branka, klerou se vycházelo do příkopu. Pozorování bedlivé této části sice znesnadněno jest křovím a mlázim, ale tolik přece lze znáti, že tu cesta od řeky nebyla, jak Heber smýšlí. Drulou branou vstupuje se do parkánu, který palác neb horní hrad na třech stranách objímal. Jak již pravena, byl ten parkán na straně slabší a proto tu kromě hradeb byl pod ním přikop s náspem. Do horního hradu nechodilo se však tímto parkánem, nýbrž kráčelo se od druhé brány do výšky pod HUB EX HRAD. 159 skalnatými stěnami, zdmi korunovanými, až ke třetí brání, která byla ve věžovatém staveni a měla průjezd s dvojími vraty. Jižně od ni spatřuje se spodek opevněni na skále stojícího a do pětihranu založeného, jež pro výšku skály i svou zastupovalo věž a přístupu ke bráně ostříhalo. Za branou jest dvůr, který všude vysoké zdi zavírají. Jest z mnohých příčin zajímavý, ukazuje způsob bydlení v minulých dobách. Na severní zdi, která ve výšce druhého poschodí od své hrubosti ustupuje, viděti jest, jak tu bývaly dřevěné světnice a z velkého okna byla vyhlídka na Mži. Pod nimi šla podle zdi dřevěná pavlač, která končila u rohu západní zdi, kdež jsou v stejné výšce dva vchody jako okna. Díry od trámů kousek před vchodem přestávají, protože se spouštěl můstek. Do zadních západních světnic se tudy po dně dvora nepřicházelo. Jižní zeď jest nižší a proto tu nelze jeji bývalou způsobu tak dobře pbzorovati, jako u zdi severní. Západní část má dvě oddělení, jichž okna byla do dvora. Do přízemí jejího byl přístup ze dvora, do prvního poschodí, jak již praveno, přišlo se jen po pavlači. Pod jižním oddělením, jež mělo k jihu veliké okno, jest ještě dobrý sklep. Severní oddělení jest větší, než předešlé, a lépe zachováno, ale přehled naň zamezuje se hustým křovím, které tu vyrostlo. Před tímto dvojím oddělením jsou dvě díry; jižní pochází od čtverhranatého stavení, které se do sklepa pod ním propadlo, severní od nádržky na vodu. Hrad Buben založen o samotě na místě, kde vesnice nebylo a ani býti nemohlo. Proto lze za to míti, že název Buben přiložen hradu samotnému, když asi ve 14. století byl založen.1) Již okolo r. 1172 připomíná se Gumpolt z Bubna, o němž lze za to míti, že na místě pozdějšího hradu měl nějaké opevněné sídlo.2) Poprvé se Ruben připomíná r. 1390, jsa tehda nazýván hrádkem Bubnem,8) možná, že se mu i zkrátka Hrádek říkalo. Jméno jeho ozývá se podnes v příjmení hrabat z Bubna a rodiny Varlycha z Bubna ale není nikde paměti, kterou by se dosvědčovalo, kdo a kdy Buben drželi. První, kteří toto příjmí měli, seděli buď v okolí Bubna aneb daleko od něho. Okolo r. 1379 usadil se v blízkém okolí Bubna Heřman z Jeřně odjinud z NeČtin erbu střely; r. 1384 převedl manželku Annu s věnem jejich z blízkých vesnic na jiné blízké vesnice a r. 1394 nazývá se poprvé pánem na Bubne. Právo podační na panství vykonával s ním bratr jeho Jan, jenž byl arcijáhnem kraje Hradeckého a kanovníkem u sv. Vita.*) Heřman z Nečtin zapsal r. 1415 příbuzným svým Vilémovi z Nečtin, Janovi, bratrovi jeho, Vilémovi z Volfšteina, Janovi Kusovi z Jinína, purkrabí na Zbiroze, 200 kop dluhu na hradě Bubne a vesnicích.6) Zápis tento měl nahrazovati poslední pořízení a zboží zachovati příbuzným, kdyby potomci Heřmanovi vymřeli. Syn Heřmanův Evan z Nečtin, na nějž dědičné právo panství Bubenského přešlo, přidržel se šlechty katolické v Plzeňsku a vytrvale bojoval proti kališníkom. S ním souhlasil i Stach z Bubna tehda seděním na Dolanech, a oba podávali ke kostelu v Jezné (v 1. 1426 a 1427) katolické duchovní.6) Ke kostelu však Ejprnickému sám podával r. 1428. Za válek tehdejších zemřel, ruožná že i násilnou smrtí. Zůstavil vdovu Jitku z Hrádku a dceru taktéž Jitku. Po jeho smrti spravovali Buben (r. 1431) Vilém z Nečtin a Jan z Roupova. Jakmile r. 1437 opět dsky zemské otevřeny byly, uvázali se Vilém z Nečtin a Vilém z Volfšteina jakožto již sami pozůstalí dědicové dle zápisu jim r. 1415 učiněného v panství Bubenské, a hned Vilém z Volfšteina právo své podle toho zvodu vzdal Ctiborovi, Vilémovi a Janovi, synům svým. Ti pak drželi panství zástavně, ono vlastně a dědičně náleželo mladé Jitce. Ta také odpor vložila ve dsky zemské, když r. 1446 Jan z Volfšteina právo své Janovi a Mikulášovi bratřím z Gut-šteina prodal.7) Neshody ty se r. 1446 ') Pomůckou: Heber's Burgen VI. 281. s) Anebo snad dvorec na vyline u Edecfvsi? a) Staré účty StHbrsié v Plzni. ") Rel. tab. I. 500, lib. conf. ») DD. 20, 153. 6) lib. coof. DD. 20, 153. Plán hradu Buhna. VysvStleni plánu: I. První brána sotva již znatelná: 2. cesta po bradle; 3. branka do 4. pfikopn; 5. druhá, 6. třetí brána; 7. opevnení k jeji obraně; 8. dvär: o. roisto nádižky; 10. nevěrni oddělení; 11. jížni oddělení; 12. stavení do sklepa propadlé; 13. parkán; 14. bašta. i6o BUBEN HRAD. urovnávaly tak, že Jan z Gutšteina měl pojiti Jitku za manželku a měl panny čekati za tři léta. Ale Jan zanedbal, protož ona sobě jiného vzala (Přecha z Kunratic), a tak nevole jen rostly, když se Jan Bubna ujimal, nemaje k němu práva.1) Jitka pak z neznámých příčin vší své spravedlnosti k Bubnu hradu a vesnicim s mlýnem pod Bubnem r. 1448 mateři své Jitce z Hrádku postoupila.5) Pře, která tudíž o dědictví Bubenské vznikla, rozhodnuta později, ještě nežli nastaly nové změny v držení panství. Jan mladší s Gutšteina seděním na Bubne vyskytuje se jako svědek v listech tržných kláštera Chotěšovského v 1. 1450 a 1453.s) S ním seděl zde bratr jeho Mikuláš, a ti oba r. 1454, když byly hrad Puben se všemi vesnicemi jako odúmrť provolány, dosáhli toho u krále Ladislava, že jim právo královské na těchto dědinách darováno.4) To způsobilo mnohé odpory u soudu dvorského a zrychlilo ukončení pře V zříceninách Bubna. již od r. 1446 trvající. Všichni totiž v tuto při zapleteni, totiž Jan z Volfšteina, Přech z Kunratic s chotí svou Jitkou, Jitka z Hrádku a Jan z Gutšteina mocně přišli na Přibika z Klenového a Jana staršího z Rabšteina a ti r. 1456, 10. března takto mezi nimi vypověděli: aby bratří z Gutšteina právo, jež od Jana Volfšteina dskami zemskými na Bubne hradu zapsáno mají, Volfšteinovi ve dsky zemské vložili a jemu hradu Bubna za jeden měsíc postoupili; také mu maji postoupiti králova práva, jež byli vysloužili na Bubne, Vochově a Kozím. Což jest koli potřeb hradových, kteréž tu nalezl (iutštein po Vilémovi z XeČtin, těch aby tu nechal a ostavil a na hradu aby zúmysla nižádných bořeni na stavení nedopouštěl. Á když by byl hrad sstoupen Volfšteinovi, že se on má s Jitkou z Xečtin smluviti a jí věrně učiniti o všecky věci sporné. Naproti tomu slíbil Volfštein bratrům nadepsaným dáti rozdílně 300 kop gr.6) Jitka obdrževši zase Buben a darovavši prvnímu muži syna Abrahama z Kunratic, vdala se po druhé (před r. 1465) za Oldřicha z Janovic a porodila mu syny Jindřicha a HeřmanaJ) Jeden z těchto stal se tehda držitelem Bubna. Jan Laštovice Plzenský učinil pak trh v ten čas, když Janovský učinil přiměří - —_ . ") Břežan ve vývodu pp. z Gutšteina. s) DD. 20, 45 a 168. Rel. tab. II. 215. 3) Arch. bibl. Pražské. *) DD. 16, 213. e) Arch. č. II. 74-7;. 6) DD. 6, iC. BUBEN HRAD. i6i se stranou královskou, tak že on prodal hrad Buben Petrovi Chlumčanskému z Pfe-stavlk, služebníku Zdeňkovu ze Šternberka a tudíž nášlapníku Matyáše Uherského v Čechách. Když se pak Janovský dolů stěhoval z Bubna, tuď na jeho lidi Ko-řenský, Suda a Hošťálek uhodili a zjímali mu jízdné i pěší proti smlouvě, která se stala se stranou královskou, a v kterouž byly pojaty Buben a Janovice.1) Páni z Přestavlk drželi Buben s okolním panstvím necelé století. Petrovi bratří byli Mikuláš řečený Vlach (na Suli-slavi), Vilém a Rous, tento na Chlumčanech. Vilém držel pak po Petrovi hrad Buben, ačkoliv byl tento syny Jana a Racka zůstavil. Připomíná se Vilém poprvé jako pán Bubna r. 1482.') Nástupcem jeho byl Kryštof e Přestavlk na Bubne, jehož jeden list z r. 1508 připomíná.3) Ti Chlumčanšti, kteří drželi Buben uprostřed následujícího století, byli, tuším, synové jeho. Zejména jsou to Jan, Jiří, Zikmund, Petr a Kryštof, kteří se o statky otcovské kdysi před r. 1541 rozdělili. Hrad Buben byl tehdáž rozdělen na dvě polovice. Jiřík vložil si r. 1544 ve dsky zemské Plešnice tvrz, dvůr po- plužní a ves celou, polovici zámku Bubna Ve zříceninách Bubna, s polovicí popluží, s lukami, lesy, potůčkem, mlýny atd., s polovicí podací v Jezné.4) Ale totéž dědictví měl také r. 1549 Jan, tak že jsme na vahách, koho máme za držitele druhého dílu pokládati; neb Jan prodal r. 1563 totéž zboží Plešnické £i polovici zámku Bubna Jiříkovi a Josefovi bratřím Úlickým * FUSnic a na ulicích.-) Je-li to neobyčejné, že se v lisíinácn právě dotčených hrad Bubenský v čelo dědictví nestaví, tak tomu dobře porozumíme z následujícího. Hrad Buben totiž za správy dvou držitelův velice opusti a opravy potřebné se mu nedostávalo. Když se tedy bratří svrchupsani r. 1567 o zboží Úlické a Plešnické dělili, připadla k dílu Plešnickému polovice zámku pustého Bubna,6) a polovice této zříceniny zůstala již stále při zboží Plešnickém až do spojení jeho se statkem Černínským. Co se však dotyce dějin druhé polovice a jak se k Čeminsku dostala, to již nelze vypátrati. Jaká zvůle v 16. století panovala, lze znáti Z následujícího příběhu: Šebestián Úlický z Plešnic přijel nedlouho před r. 1534 k místu, kdež pásl Hanzl, ovčák Jiříka Chlumčanského. Jel mu skrze ovce, a pes popadl ovci; běžel s ní před se hned co vlk. Ovčák držel věžníka svého a křičel; když však pes ji pustiti nechtěl, tu pustil věžníka svého. Úlický pustiv jestřába z ruky, jel na ovčáka a sekal lho, ač jej prosil několikrát pro Boha, pro matičku Boží. I páslo tu pachole Úlického a on naň křičelj, aby mu podalo sekery, ale pachole nechtělo mu podati. Tehdy sekal naň a ovčák se zamítal holi. Tu jel oráč Jiříkův se hnojem, a Kateřina, slouhova dcera, naň volala, aby ovčáka nedal, že jej zabije. A tu ovčák sběhl na bahno a zul se.7) ') O tom zprávu dal Lašlovice r. 1471, 2. dubna Zdeňkovi le Šternberka. •) Areu. bibl. Pražské, ') Arch. bibl. Praíské. *) DZ. 250. F 7. B) DZ. 57. J 22. *) DZ. 168. A 15—24., B 2—6. 7) Reg. kom. soudu. Hrady 2 zámky České XIII. 21 KOMBERK HRAD. everovýchodně od Touškova vypíná se nade dvorem Komberkem vysoká hora, na jejíž bocích jsou nyní pastviště S ovocnými stromy. Na severní a západní straně spadává strmě, na ostatních stranách jest spád něco mírnější; tu se také vrch hory málo vypíná nad výšinu před ním ležící. Na straně východní bylo přcdhradi, které se pozná jen po příkopu na jižní straně a mocném náspu, který je na východní straně. K němu vede cesta po návrši od severní strany a k její ochraně před předhradím byla bašta se srubem, jak lze dobře znáti. Vlastní hrad, který jen na vrchu stál, byl malý. Hradiště sklání se od severu k jihu, jest tedy na této straně nejnižši, a tu byl mezi hradem a předhradím příkop a val, přes nějž se přicházelo ke bráně, nacházející se asi na jihovýchodním konci hradiště. Od toho místa, jak již řečeno, stoupá se po suchopáru až na nejvyšši místo na severním konci, kdež stávalo věžovaté stavení. Nezbylo z něho nic, ale znáti jest dobře, jak vybrána skála odtud a přitesána do čtverhranu k umístění sklepu. Malta, poskrovnu se nacházející, svědčí o tom, že bylo to stavení z kamene. Na západní straně horního hradu jest úzký parkán. Název Komberk jest zkomolenina německého názvu Kornberg, jak se prvotně hradu asi ke sklonku 13. století založenému říkalo. Nejstaršl držitel, snad i zakladatel hradu byi ujit s Kornberka (r. 13(3) ž rodu pánův Švihovských.1) Jsa bezdětek prodal hrad Kornberk (castrum Khornberch) a vsi Vlkyše a Kůsti se mlýnem v Malešicích Benedě, opatu kláštera Teplskěho, jemuž i král Jan (r. 1341, 26. srpna) dlržení hradu a vesnic řečených potvrdil. Netrvalo to dlouho a povstaly v příčině zboží spory mezi klášterem a Zofkou vdovou Ojířovou, kteréž ukončeny jsou r. 1350 tak, že klášter toho zboží skrze duchovní soud odsouzen.5-) Nedlouho potom držel hrad Ctibor ze Švamberka.*) Týž prodal r. 1368 hrad Kornberk s trojím poplužim a dvě vsi Vlkyše a Kůsti s mlýnem o dvou kolech na řece Mži Rackovi, opatu a konventu kláštera Kladrubského, kterýž chtěje míti zboží to pro příležitost k proboštství Touškovskému, dal mu za ně směnou újezd Krašovský.*) Klášter Kladrubský zůstával v držení zboží Kornberského až do válek husitských, tedy půl století, ve kterémž se málo asi staral o důkladné opravy na hradě. Král Zikmund zapsal r. 1422, dne 11. záři Vilémovi z Nečtin jinak ze Žlutíc 1200 kop gr. na sumě z berně královské na opatu a klášteru Kladrubském jakožto srážku za služby a náklady válečné, jež byl Vilém pro stranu katolickou učinil.5) Kladrubští nemohouce plat 120 kop gr. vydávati, poněvadž statky jejich roku předešlého byly Tábory co nejvíce popleněny, učinili raději smlouvu S Vilémem téhož roku a dali mu na místě peněz a jménem zíistavy „dviir Kornberg se dvěma poplužíma, Touškov městečko (kromě toho co k proboštství a kostelu v Touškově příslušelo), vsi Vlkýš a Kůsti, na Doubravě plat".6) Vilém, jenž byl také pánem na Mašťově, přetrval boje a zemřel mezi lety 1440—1454. Ještě za svého živobytí byl postoupil všeho práva svého na zboži Komberském Burjanovi z Gutšteina,1) od kterýchžto dob po drahně let držáno jest ke zboží hradu Bělé. Král Vladislav připsal Burjanovi r. 1480 k prvním ') Reg. III. 182, kopiíf arch. gub. ') Archiv Tcplský. ") Kopiif Kladrubský. (MS. bibl. Praž. II. A 10, E. 77.) *) Tamže. *) Arch. C. I. 522, ') Kopiář Kladrubský č. I16. Viz také „Die Herzoglíche Beuedictiuer Abtei Kladrau" von C. Robert Kôppl, str. 56. Týž Vilém jsa r. 1440, 20. ledna v Praze nazývá se Vilémem z Kornberka. (Arch. č. I. 245.) ') Arch. i. 1. 522. KOMBERK HRAD. TVRZE V OKOLÍ TOUSKOVA. «63 sumám 50 kop na zámku Komberce, městečku Touškově, všech Doubravě, Vlkýši a Kůstí1) a udělil mu mimo to tu milost, aby z hradu Komberka ani on ani syn Kryštof splacováni nebyli až do jich všech životův, což platilo také pro ostatní syny Jindřicha, Jetřicha, Volfa a Jana. Z bratří těchto dostal posledně Bělou a spojené s ní zboží Komberské Jan z Gutiteina, jenž oboje prodal Albrechtovi z Kolovrat, nejvyššímu kancléři. Tomu opět na jeho prosbu král Vladislav r. 1509 povolil, aby životy mladých pánův z Gutšteina na něho přeneseny byly.2) Dědici Albrechtovými stali se Jan a Bernart bratří z Vald&teina, kteřížto prodali panství Bělské r. 1512 Vácslavovi e Roupova.9) Po tom trhu převedl král Vladislav životy Svrchupsané r. 1512 na Vácslava a děti jeho,4) a na prosbu Petra z Roupova král Ferdinand r. 1543 Touškov na městečko povýšil. Při panství Bělském zůstaly potom statky tyto zápisné nepřetržitě až do ukončení české rebelie, za kterýchžto časův začala spousta hradu, jenž beze vší paměti s povrchu zemského zmizel. Při velké konfiskaci koupil r. 1622 panství Bělské Vilém Vřesovec z Vřesovic, nejvyšší mincmistr,6) ale že Ferdinand II. tehda zamýšlel klášterům ještě stávajícím statky jim za posledních 200 let odcizené navrátiti a toho při něm také od opata Kladrubského vyhledáváno bylo, uhodil opat s Vilémem o zboží Komberské, ale jen toho smlouvou r. 1624 učiněnou dovedl, že Vilém se uvolil za městečko Touškov s Komberkem, Vlkýši, Kůstim a Doubravou v 22,000 fl. odhádané roční plat 1320 m dotud platiti, dokud by klášter sumu tu nevypověděl.6) To znamenalo asi tolik, že Vilém klášteru zboží jeho nechce vydati, a trval ten stav aŽ do jeho smrti. I syn jeho Vykart ještě na opata žaloval, jako by se mu nějaká křivda stala, když klášter se o své právo bral. Věc ta urovnána jest konečně nálezem soudním r. 1651, 2. záři; Vykhart odsouzen jest, a zboží Komberské připojeno jest pak k statku Černínskému, kterýž klášter r. 1670 koupil. ') Re6- 'tóro. soudu. *) Tamže. *) DZ. 250. B iq. 4) Registra svrchuřecerá 227. s) DZ. 292. E 5. *) Kiippl, sir. 69. TVRZE V OKOLÍ TOUŠKOVA. CEMINY keminy (u Touškova) patřily vc 13 století klášteru Klad-rubskému, ale ve 14. století byly na několik (asi äest) - vladycích statků rozděleny. Roku 1354 připomínají se držitelé tři, totiž Prku!, Stanislav, syn Prostějov, a Mikuláí, z nichž první a třeti též r. 1360 se čtou.1) Mladota, syn Prkošův, stal se r. 1357 kaplanem na hradě Krasikově, ale dlouho tu nevydržel.') Roku 1379 neseděl na Čeminech ani jeden ze jmenovaných. Sice se připomínají r. 13Hz Vilém, r. 1389 Habart, jenž učinil nadání pro Touškovský kostel,') a r. J411 Bulek Ktenovec, který téhož roku Honozovice koupil.*) Po Zachaři z Cemin odumřel r. 1414 dvfir, jejž si Prokop Klatovský vyprosil 6) V 1. 1429—1469 vyskytuje se často Jan Rous z Cemin, jenž byl ve službách Rožem-berských a v Čeminech nic neměl; Čeminy samy dostaly se v držení pánů z Gutšteina. Jan b GutSteina (f j. r. 1521) prodal dvĎr a ves Čeminy Oldřichovi z Čichalova, jehož syn Jindřich si je r. 1542 ve dsky zemské vložil.6) Prodal je nějaký čas potom a do r. 1554 vystřídali se na nich Petr 2 Roupova a Jiří Zvěst z Ejstebna. Roku 1554 dostaly se Jivanovi Podmokhkému z Proxtiboře."1) Tento zemřel nedlouho po r. 1576, vystavěv teprve tvrz při dvoře. Později měl dva díly statku Oldřich Chlumlanskf z Přestavlk, a ostatek patřil Evě Broumove z Prostiboře.8) Oldřich prodal díl svůj (1605^ Janovi Ondřejovi Černínovi s Chudenic?') Syn tohoto Jan Karel nechtě v zemi zfistati, pro víru se vystěhoval. Před tím (1628) prodal Čeminy sestře své Evě Kateřině?") vdané později Harantce. Po její smrti dostaly se Čeminy (1658) strýci Humpre htovi Protivovi, od něhož postoupeno (1É65) Janovi Heřmanovi Černínovi.") Po tomto následoval r. 1667 Vdcslav Rudolf z Treufebu, mésfan Plzenský, a když nedlouho potom ') Arch, Plzeňský, kopiář Kladrubský. ') Lib. conf. ') Arch. Teplský, lib. erect. XII. 4) Kopiář Kladrubský. ») DD 1 5. str. 188. ") DZ.7. A 8. 250. A 30. ') DZ. 12. A ri. 8) Reg kom. soudu. ») DZ. 180. H 21. ,0) DZ. 3ti. K IO. ") DZ. 28. F 21. zemřel, klášter Kladrubský Čeminy (1670) od vdovy koupil.1) Klášter držel statek ten až do zrušení (1785). PLEŠNICE. "tt y es Plešnice ve M. století byla rozdělena na několik dílů • í\jľ. Na jednom z nich seděl r. 1360 Drlkraj', r. 1379 drželi / dva díly Racek a Lvík a třeti patřil vladykám z Nečtin.1) Tito skoupili ostatní díly a drželi pak celou ves ke hradu Bubnu Držitelé tohoto hradu neradi na něm bydlíce vyzdvihli si tvrz v Plešniclch, která se poprvé r. 1544 připomíná. Jak už v dějinách Bubna vypravováno, dostaly se Plešnice r. 1563 v držení Jiřika a Josefa Úlických z P/eínic. Onen dostal Plešnice za díl, ale synové jeho prodali r. 1600 týž statek Josefovi.3) Synové tohoto Apolen Ladislav, Jakub Ludvik a Kryštof dělili se r. 1615 o statky Ulice, Plešnice a Netonice.1) Plešnice dostaly se na díl Jakubův. Týž zemřel okolo r. i62g5)a potomek jeho Josef Kryltof vzdal Plešnice (1648) klášteru Kladrubskému, tak aby ho ůo smrti vydržoval.6. Od kláštera připojeny Plešnice k Čeminům r 1670 koupeným. DOLANY NADE MŽÍ Ij^v. olany ve farnosti Jezenské připomínají se záhy. Snad odtud pocházel Ota z Dolan okolo r. 1172. Na jisto se Dolany r. 1266 připomínají.') R. 1379 tu bylo nŕkolik drobných statků.8) Na jednom seděl v 1. 1394—1427 Stack Buben z Hrádku.") Současně (r. 1403) žil také Oldřich 3 Dolan."') Na počátku 16- století sídlili tu Doliti z Týnce, zejména v 1. 1520—1540 Jan a bratr jeho Jiřík.'1) Tento jsa po smrti bratrově poručnikem *) DZ. 318. K 24. M 22. ') Berne, kopiář Kladrubský. ") DZ. 175. N 25. 4) DZ. 76. M 26. Rozvrž, sb. 53. e) Bílek, Kont. ") Kiippl, Kladrau 72 ') Reg. 1. 149, II 202. ■) Berná. °) Lib. conf., arch. Třeboň. ,0) Acta jud. ") Arch. kap. Vyšehrad., reg. kom. s. 21* i ze starší tvrze Nejstarší nám známý vladyka jest r. 13:6 J Bohusud:') Rotu 1379 byla ves rozdělena mezi Jindřicha, Jiříka, Buška a Racka *) Jindřich a Racek žili jtítě r. 1405 v Praze. MikuláS z Lipna byl r. 1391 pánem na Neprachovách.') Předkem vladycké rodiny Rousi t Lipna byl Jan, jeni: se r. 1387 připomíná. Jeho potomek Rous starSi sedel sice na Tfebobuzi, ale k n[ část Lipna, neli celé, držel *) Jak se zdá, byli synové jeho Jindřich a Rous bratři (r. 1412), z nichž onen r. 1414 plat pro klášter Stříbrský prodal.8) V pamětech Plzenských setkáváme se až do r. 1461 s nějakým Jindřichem a nevíme, je-li totožný 5 předešlým aneb jiná osobnost. Bratři Rous a Jindřich rozdělili se před r 1483 tak, že onen měl Lipno, tento Tŕebobuz. Rous pak prodal Lipno (r. 14^7} Purkartovi z Ejstebna '") Tento seděl tu ještě r. 1510") Roku 1532 patřilo Lipno Oldřichovi Čichalovcovi s Cichalova, jehož nástupce Jindřich si je r. 1542 v obnovené dsky zemské vložil") Týž Jindřich zastavil r. 1551 věž v tvrzi ') DZ. 10. E J, 56. M 20. s) DZ. 297. C 26. s) DZ. 310. h 7. 4j Potomní majitelé v Sommrově topografii. Viz i Pam. arch. X. 252. ') Tab. vet n. 12. Viz i Pam arch. X. 253. •) Emler, Brril.l 7> Staré kn. Pražské rel. tab. I. 541. 8) Rkps. pam. Plas-ských a Kladrubských. s) Lib. erect. '*) Paprocký o st ryt. 195, rel. tab. II. 420. ") Arch. Teplský. ,ľ) Reg k. s., DZ. 250. A 30. s pokoji kromě pivnice a komory dolejší Volfovi z Raicenšteina ') Vyplanv ji r. 1553, prodával drobná přisluítnstvi. Zemřel kdysi po r. 1554 a dědička jeho a strýně Johanka Kelblova z Čichalnva prodala Lipno \r. 1564) Vdcslavovi Broumovi a Miřetic. Vácslav zemřel okolo r. 1577 zůstaviv syny Kryštofa, Jana, Adama, Mikuláše a Zikmunda, kteří se o neveliké dědictví asi r. 1580 rosd£lili. Od té doby bylí na Lipně Kryitcf a MikuláS?) Potom následovali Vd slav starší a Ivan, synové Kryštofovi, na dolní polovici, a druhá polovice zůstala Mikuláši Týž byl člověk nábožný, jenž bibli dvacetkráte ve svém živobytí rřečetl. Nechtě sie odříci víry svých předkův, vystěhoval se do Hofu, kdež r. 1638 maje 84 let stáří, zemřel.') Dii jeho ujal od něho syn Vácslav (ľ. 1628), jenž jej r. 1649 zase synu Mikuláši Vdcslavovi po-stoupil.4J Tento jej prodal a usadil se na Zvikovci. Na dolní polovici seděli po Vratislavovi Broumovi synové Karel Bedřich a František Jindřich, z nichž tento ji ujal a horní polovici, která byla v dr-ení VídrSperků, r. 169S koupil.7') Týž zemřel r. 1730. í Samostatným statkem bylo Lipno až do r. 1804.6) TŘEBOBUZ. |l^\ýpka v Třebobuzi udělána z bývalé tvrze. Ves patřila r '379 Rousovi a Buškovi. Onen, tuším, r. 1404 Rusem " — ■» starSim z Lipna se nazývá. Potomci jeho drželi i Třebobuz i Lipno až do konečného rozdělení bratří Kouší a Jindřicha, ! z nichž tento podržel Třebobuz.1) Roku 1522 tu sedili bratří Jan, Buíek a Rous.e) Jeden z nich měl pět synův, z nichž nejstarší Jan a nejmladšf Šebestián si r. 1543 tvrz Třebobuz s vesnicemi ve dsky vložiliB) V tituláfi r. 1589 vydaném připomíná se í'ikmund Rous z Lipna a na Třebobuzi. Odtud je nám znám jako držitel teprve r. 1628 Vilém e Říčan.1') Týž prodal r. 1642 statek Třebobuz Bartolomějovi Stehlíkovi z Čeňkova, jenž jej k Luhovu připojil.") ■) dz 86. B 17. s) Reg kom. s., DZ. 16. s 8. a) Dietsch, Weihestälten 105. 4j dz. 310. M 14. s) dz. 406. D 15. 6) Viz Sommrotfu topografii. T] Berná, kopiář Kladrubský, rel. tab. II 420 B) Reg. kom. soudu. ») Rel. tah. I. 277, dz. 250. é 15, ">) VUSp. I 897. ") DZ. 302. J 7. HEKTENBERK HRAD. ezi zámky, které z části středověký ráz zachovaly, patří hrad Hertenberk severozápadně od Falknova na vysoké ostrožně nad řekou Svatou se vypínající.1) Ostroh dotčený vybíhá í východu z pláně, na níž jest městečko Kocengryn, a má na tři strany strmé boky, tak že se k němu jen od západní strany pohodlně přistoupit! může. Nicméně již za starých dob udělána na boku hory cesta, kterou se od pivováru pod hradem ležícího zvolna ke hradu přicházelo. Ta cesta spojuje se před hradem s cestou západní po rovině jdoucí, která proto baštou chráněna byla. Odtud pak se přicházelo k náspu, za nimž byl přikop ve skále vytesaný. Přes zvoditý most vstupovalo se do brány, která jest nyní zbořena. Za branou vstupuje se do úzkého dvorku bývalého prostranství, které pozdějším zastavováním prázdného místa pozbylo. Bývalo na všech stranách zavřeno hradbami, které byly polookrouhlými baštami zpevněny. Části se jí ještě zachovaly. Nad místem bývalé brány vypíná se na skalisku vysoká branná vlé základu podkovy. Jako všechny takové věže, má svůj vchod teprve ve výšce. Dříve byla přikryta končitou střechou, ale asi v 17. neb 18. století dána ji střecha vkusu tehdejšího věku lahodící se třemi báněmi a dvěma lucernami. Na patě věže jest rok 1580, který se však na věž nevztahuje, nýbrž bezpochyby svědčil, kdy vedlejší brána vystavěna byla. Hned za věží jest hmotný dům vystavěný pro kanceláře panství, z nichž prolomeny do věže dvéře, aby tu listovnu panskou uschovávati mohli. Odtud jde k severu na kraji hory dlouhá chodba, ku které byt správcův (r. 1840 zbořený) býval přistavěn. Za tím domem vypíná se vysoké a ze všech nejhmotnější stavení paláce, obsahující široké světlé schody, velké síně a vysoké světnice. Že tu palác býval od starodávna, svědčí sklepy ve skále tesané, které se pod ním nacházejí; také asi něco zdiva ze starých dob zbylo, celkem ale má palác tento tvářnost 17. století. V něm bývala velká světnice, pěkně vymalovaná, která však při posledním přestavování na menši světnice rozdělena byla, čímž ovšem vzácná památka na zmar přišla. V jižní části toho velikého a čtverhranatého staveni jest zámecká kaple do kříže sklenutá, r. 1608 zřízená a r. 1871 opravená, jak svědčí nápis nade vchodem. Avšak ve starších dobách tu také byla kaple, neb r. 1467 k ní první nadání učiněno, a tabernaculum zřízeno r. 1520, jak též nápis svědčí. Nad touto schránkou jest socha matky Boží celá černá a opálená bezpochyby od ohně r. 1668. Kaple jest posvěcena sv. třem králům. Od r. 1760 jest při ní stálý kaplan. ') Bercau, Album I. 1. HERTEXBERK HRAD. 167 S tímto palácem také končí dlouhý a úzký dvůr, který jest po jeho jižní straně. Na jeho jižním okraji jest altán na místě bývalé bašty. Za palácem jest čtverhranatý dvůr, na třech stranách nízkými staveními, v nichž se byty, stáje a kolny nacházejí, uzavřený. Uprostřed dvora bývala nádržka ve skále vytesaná; nyní je tu kašna, do které se voda z nedalekých pramenů po troubách tlačí. I z. nynějšího stavu zámku Ire prvotní prostý základ hradu poznali. Hradby ovšem bývaly okolo celého hradu, ale hlavni stavení v něm jsou jen dvě, totiž věž a palác. Cesta pravostranná šla podle jižní (neb lépe jihovýchodní) hradby na konec hradu a tu se zpátky otáčela k paláci Věž byla tedy prvním a také posledním stavením a zároveň posledním útulkem páně, jako to bývalo i u Velhartic. Hertenberk patří k našim nejstarším hradům. Jméno a poloha svědčí o tom, že tu vsi před tím nebylo a že tedy hrad již stál, když se páni po něm jmenovali. Již okolo r. 1230 jest řeč o nějakém pánu z Hertenberka, jenž měl Tůrschenreut a klášteru Valdsaskému dobrodiní učinil, ar. 1265 žili Bohuslav a Jindřick a r. 1275 Tuto a Jindřich, kteří se po tomto hradě jmenovali.') Onen připomíná se také r. 1281 a držel r. 1300 Somprun. Tento byl, jak z pozdějších pamětí na jevo jde, synem Habarta, jenž zůstavil vdovu Hedviku. Tato r. 1277 se syny Jindřichem, Albertem, Habartem a Habartem učinila dobrodiní klášteru Valdsaskému. Prvn!, jenž se naposled r. 1277 připomíná, a druhý, pokud víme, měli potomstvo. Jindřichovi synové byli Tut, Oldřich a Jindřich. Tut připomíná se v 1. 1307—1325 a držel statek Somprun a část dolů při Hertenberce, což vše odkázal (1314) klášteru Valdsaskému. Témuž také dal r. 1325 léna svá v Albenreutu a rybolov na řece Liboci u Hertenberka. Oldřich býval v 1. 1299—1310 ve stycích s týmž klášterem, a manželka jeho Kateřina klášteru r. 1307 všechna svá práva k Libšteinu propustila. Jindřich byl již r. 1310 mrtev. Albert, bratr jich otce, připomíná se v 1. 1277—-1317 často v soukromých jednáních. I on prodával a zastavoval klášteru Valdsaskému rozličné dědiny. Konečně r. 1317 dvorec komendě v Chebu v manství udělil. Roku 1320 byl již mrtev. Synové jeho byli (1303) Ebrkart, Albert, Habart a Kunrát. Třetí z dotčených bratři Habart (1277—1323) mel příjmení Brunaschel a také byl ve stycích s klášterem Valdsaským. Čí byli syny bratří Habart Bláznivý, Jindřich a Bedřich, kteří r. 1306 klášteru Valdsaskému dvorec prodali, není známo.3) Až do konce 13. století nosil rod ten na štítě svém šraňk, kterým zavírali silnice pro vybírání mýta; ale na počátku 14. století všichni šmahem opustili ten erb a obrali si nové znamení: dvě medvědí nohy křižem přeložené. Hojně se rozrodili a seděli na drobných statcích v Loketsku a sousedních zemích. V 15. století dostali se někteří i do vnitřku Cech. Právo jich k Hertenberku bylo zvláštního druhu, totiž purkrabství a zároveň manské a dědičné držení. Jen takovým způsobem si dovedeme vysvětliti, proč král Jan r. 1345 purkrabím svým na Hertenberce zapovídá, aby na ves Dolní Schossenreut u Chebu nesáhali.3) Z listu r. 1350 daného dovídáme se, že dva díly hradu měli Tut Šomprunský a Habart a Albrecht z Hertenberka (tuším synové Albrechtovi); komu patřil ostatek, není zjevno. Dotčeného roku obnoven manský závazek starodávný: držitelé zavázali se, že bez královského dovolení ani věže, ani hradeb, ani komnaty nepostaví a když toho bude potřeba, lid královský na hrad pustí.') Dotčený Albrecht žil ještě r. 1357 a podával faráře do Kocengrynu. Roku 1361 byli patrony tudíž Oldřich a Jindřich bratří Plulwvé z Rabštcina, kteří patrně třetí díl od neznámých držitelů koupili, pak Albrecht Part ^syn z Kunráta bratra Albrechtova) a Bohuslav a Albrecht, synové Habartovi.6) Titéž poslední s Tutem, synem n. Bohuslava Bláznivého, vyskytují se také téhož roku jako patronové v Lomnici. Příštího roku prodali ti všichni hrad Hertenberk Tymovi z Koldic*) který ještě r. 1364 do kostela v Kocengrynu podával.7j Ještě téhož roku prodal Hertenberk císaři Karloii a obdržel za něj plat na městě Budišíně.8) Od té doby byl náš hrad jměním komorním. Připojen jest ke kraji Loketskému a proto nachází se purkrabí jeho Zdimír ze Sedlce r. 1386 jako patron kostela v Kocengryně.9) Král Vácslav zapsal Hertenberk r. 1401 Habartcvi z Hertenberka ve 2000 fl. půjčených a 1000 fl. na prostavěni připsaných s tou výminkou, kdyby král ten hrad v jistých letech nevyplatil, aby zůstal Habartovi jako ušlechtilé manství a králi otevřeným hradem byl.10) Nedlouho potom dostal se jako zástava Endrlinovi mladšímu Štampackovi, který se psal purkrabím. Roku 1403 z neznámých příčin zajal Martina, faráře Brazeckého, a držev jej ve vězeni na hradě Hertenberce propustil jej na rukojemství a závazek, že se nebude mstiti.") Roku 1407 prodal Hertenberk Janovi Maleříkovi. Král Vácslav toho potvrdil i s manstvími příslušnými na Falknovsku a Loketsku a vymínil si, aby zůstal otevřeným hradem. Roku 1408 k dosavadním 200 kopám připsal nových 200 kop.ls) Když pak Janek se stal purkrabí na Lokti a tu 200 kop prostavěl, připsány mu r. 1414 na Hertenberce. K těmto 600 kopám připsal král Zikmund r. 1420 tři sta ') Gradl, Mou. Egr. ') (iradl, Mon. Egr pam. Valdsaské v Mnichovi. a) Reg. IV. 640. *l Arch. c. k. dvorský. 5) Lib. conf. ■) Znáti to lze odtud, ie r. 1362 zapsán byl do rejster královských nějaký zápis na Hertenberk. 7) Lib. conf SJ Archiv Svatovácslavský. ') Lib conf. '*) Arch. i, I. 513. *') Acta jud. ") Arch. c. k. dvorský. HERTENBERK HRAD. kop v nově půjčených. I v pozdějších dobách následovalo samé připisováni. Roku 1422 připsáno mu 300 fl. za cesty do Němec konané, r. 1426 sto kop, aby hrad na stavení chatrný opravil a r. 1434 zase 500 fl, protože zaplatil dluh n. krále Vácslava Forsterům povinný.1) Po sn.rti Maleříkově držela Hertenberk vdova -) a pak syn Albrecht Maleřik, od něhož král Jiří Hertenberk, dostav pomoci od Loketského kraje, vyplatil. Poněvadž Mates Štik na to vyplacení 300 kopami přispěl, zapsal mu král za ně Hertenberk a obdržel od Matesa Nejdek a Hroznětin, jež k Lokti připojil.*) Hertenberk od západu. Hertenberk byl v držení Matesově, jenž tu novou kapli vyzdvihl, ještě r. 1471, ale později nachází se v držení potomků bratra jeho Mikuláše, zejména syna jeho Vácslava, Tomu je král Jiří r. 1486 v léno udělil.') Seděl tu ještě r. 1489 l) a držel k němu též Valhof a Šompach. Zemřel r. 1506 zastaviv syny Erazima, Pankráce a Albrechta. Erazim žádal r. 1507 krále Vladislava za léno na Hertenberk, Valhof a Šompach, což vše jemu a bratřím v manství uděleno.6) Z toho, že již r. 1509 měl Pankrác Hertenberk,7) soudíme, že došlo k rozdělení. Albrecht měl Šompach a Erazim snad vzal Valhof, který potom prodal. Pankrác držel Hertenberk do r. 1523. Tehda jej prodal svým strýcům Štefanovi, Burjanovi, Jeronýmovi, Ilendrychovi a Lorencovi, bratřím, kteří jej k Loketskému kraji připojili.8) Následující události již při dějinách Lokte vypravovány. Jeroným při'VI o velké jmění a jcíí z milosti mu (1547) Kynšperk, Kraslice, Hertenberk a Šompach jako zápisné zboží a jen do času ponechány.11) Ale již po roce 1548 král Ferdinand od něho všechna čtyři panství vybavil, postoupiv mu dědičně Krasikovské panství.10) Hertenberk pak potom zase připojen k Loketskému kraji. Hertenberk prodělal následující zástavy Loketského hradu. Když obci Loketské r. 1562 zastaven, sháněla tato penize na položení zástavní sumy, a proto Hertenberk r. 1565 s povolením královým Šebestiánovi Purklovi z Alteuštatu zastavila.11) Jak dlouho v té zástavě zůstal, není známo. Zdá se, že jej obec vyplatila •) Arch c k. dvorsky. •) Arch. (. I. ,tj »| Aixh. gub. •) DO jr. »tr. j6. ») Arch t VI. 550 *} DD. 52. »lr. 33. *) Arch. gub. *) DC. 62 »tr 434. *) Arih gul>. ") Arch, gib DD. 6*. «lr. 590" ") Arrhiv guli HERTEXBERK HRAD. Hertenberk od jihu. a až do r. 1593 držela. Potom komora obmýšlela celý kraj rozprodati. Obec sice měla na některé části u města peněz, ale tolik, co komora za Hertenberk chtěla, nemohla sehnati. Z kupců, jimž nabízeno, podával nejvíce Jindřich b Písnice a proto mu Hertenberk r. 1597 dědičně prodán.1) S ním mu prodán i Sompach a oboje r. 1601 ve dsky vloženo.2) Jindřich zemřel r. 1608 zůstaviv syny Viléma Bedřicha, Jana Jindřicha a Albreckta Zikmunda. První z nich obdržel Sompach, ale zemřel po r. 1612, jak se zdá, bezdětek, tak že se Sompach zase dostal bratru Janovi Jindřichovi, jenž měl Hertenberk a na něm r. 1614 manželce Alžbětě roz. Kurcovně ze Senftenova věnoval.3) Jako jeho otec i on byl pán přísně katolického smýšleni, proto také po r. 1620 v držení svých statků zůstal. Když Mansfeld r. 1621 v Loketsku se osadil, Hertenberk s ostatními pevnými místy od jeho vojska obsazen. V březnu vzplanula v okolí zdejším válka. Bavoři vedeni Tillym pokusili se o Hertenberk, dobyli pak hradu a vyplenili jej docela. Potom i padly ostatní pevnosti. Jan Jindřich zemřel r. 1026. Zůstavil jediného syna nezletilého Adama Jindřicha Karla, jenž r. 1643 let svých dosáhl. Byv povýšen do panského stavu zemřel r. 1652. Jediný jeho syn Jan Ferdinand František skorém až do r. 1677 byl pod poručenstvím své mateře. Mezi tím hrad Hertenberk r. 1668 docela vyhořel. Obnoveni jeho trvalo až do r. 1688. Po smrti jeho (f 1692) zůstali čtyři synové, kteří všichni bez potomků pomřeli. ■) Arch. gub. *) DZ. 130. G 21.—24. 3) DZ. 136. T 5. Hrady a. 'flinky České -XIII i7o HERTENBKRK HRAD. TVRZE U HERTĽNI3ĽRKA. Nejdéle žil třetí z nich, Julius Jindřich, který měl za díl Sompach a Hertenberk zdědil. Vstoupiv do duchovního stavu prodal r. 1739 Sompach a držel pak Hertenberk samotný až do r. 1761, kdež jej prodal neteři Marii Jozefe vdané hraběnce z Brcdova. Skrze dceru této dostal se Hertenberk v držení hraběcího rodu Aueršperkovského. Na počátku 19. století žil tu Jozef hrabě z Aucršpcrka, známý pro svou spanilomyslnost a učenost (f 1829, 29. května). Německý básnik Gothe u něho v 1. 1819—(823 na Hertenberce prodléval. Roku 1837 zámek předěláván, staveni opravována, brána s vrátnici zbořeny, věž na místě altánu rozvalena, kanceláře (1839) a přístavek vystavěny, a tak starý ráz hradu z polovice zničen. Při druhé opravě (1871) jen upravován vnitřek paláce. i TVRZE U HERTENBERKA. V* Šompachu byla tvrz a nežli povstala, bylo tu jen městečko, , které do r. 1461 k Sasku patřilo, ale po úmluvách Cheb-/ ských postoupena jest vrchnost l< Čechám. Král Jiří dal městečko s Valhofem v manství Matesovi Šíitovi c Holiče, posa-vadnímu držiteli. Když se okolo roku 1485 Matesovi synové s Vácslavem, bratrancem svým, dělili, dostal tento Sompach a Valhof na díl a r. 1486 na ně léno přijal Po jeho smrti dostal je syn Erazim k Hertenberku a dostal r 1507 na ně léno. {DD. 52. p. 32—34) Zdá se, že je pak dědil bratr Pankrác a když ten smrti sešel, objevuje se v jeho držení Albrecht Šlik. Týž prodal r. 1530 tvrz a městečko s vesnicemi Jeronýmovi Slikovi. (Arch. Kub., DD. 62, p. 484.) Tento přišel r. 1547 o Loket, ale podržel Šompach s jinými statky zápisně, jež vyměnil r. 1548 s králem Ferdinandem za Švamberk. Král připojil pak Šompach k Loketskému kraji. Mezi tím tvrz zanikla, a když (1597) Sompach zase s Hertenberkem odprodán byl, již tu tvrze nebylo. Když později Sompach od Hertenberka oddělen, vystavěn nový zámeček v Horním Šompachu (1692). Ve Valhofii také bývala tvrz. Prvotně tu byl dvůr, jemuž se říkalo Hof zum Walde a jenž patřil k Šompachu. Jako jeho příslušenství připomíná se v manských listech r. 1461, 1486 a 1507. Nedlouho potom oddělen a dostal se v držení Asmana Šlika 3 Holile, jenž tu tvrz vyzdvihl. Roku 1518 učinil přísahu manskou tvrzi Walthauf u úřadu dvorských desk. (DD. 63, str. 17S.) Později (1551 Jiří) drželi týž statek Mulcové s Vatdova, ale zapřevše prvotni ráz léna Valdovského, řídili se německými dskami manskými, kdež se nacházejí manské listy jich z let 1578—1806. V Jindřichoviclch vznikla tvrz teprve v 16. století. Prvotně tu byla ves kláštera Teplského řečená Heinrichsgriin (r. 1273, Reg. II 334)1 ale záhy byla, tuším, od kláštera v manství dána a jako takové koupena r. 1340 k Nejdeku (Reg. IV. 314) Ke kraji Loketskému se dostala, když k němu byl Hroznětin přivtělen. Při děleni Šliků r 1485 a 1489 přidělena k Falknovu. (Schlesinger, Elbogner Chron. 9.) Když r. 1522 se Mikulášovi synové dělili, Viktoryn Šlik, nejmlariší z nich, dostal Jindřichovice a vyzdvihl si tu tvrz. Týž zůstavil dva syny Abunda a MikuláSe, z nichž každý měl polovici městečka. Mikuláš zemřel r. 1568, a synové jeho Viktoryn, Mikuláš a Jáchym rozdělili se r. 15S2 tak, že první dostal Šonlind a ostatní Jindřichovice a Hermesgryn (DZ. 67. F 2, 18), ale po smrti Joachymovč Mikuláš jeho díl podědil. Abund, držitel tvrze, zemřel r. 1589 (Schaller, 53^ odkázav Jindřichovice manželce své Anežce roz hrab. z Lípy (} 1610) do života, a pak dceři Anně Anežka koupila r. 1591 druhou polovici městečka od Mikuláše Šlika (DZ 25 D 18 a 26. B 81 a Hermesgryn od téhož r. 1606. Dotčená Anna, vdaná Slavatka, ujavši statek, po smrti macesině prodala jej r. 1611 Jáchymovi Šlikovi 3 Holiče. (DZ. 189. A a6 ) Tento r. 1623 odsouzen k manství, ale prodal r. 1627 statek Otovi svob. p. a Nostic Bílek, Koní 602), jehož potomstvo tu bylo vrchnosti až do r. 1850, Nynější zámek vystavěn r. 1C72. Ve vsi Šonlindu (severně od předešlé) vystavěna tvrz také teprve v 16. století; neb až do r. 1522 patřila ves k Falknovu a potom k Jindŕichovicfirn. Když se Mikuláš Šlik od Abunda oddělil polovici městečka Jindřichovic a sídla svého neměl, bydlíval v Šonlindu, kdež si před r. 1561 tvrz postavil. (Reg. k. s.) Při děleni (1582) dostal syn Viktoryn Šonlind se dvěma vesnicemi. (DZ. 67. F 2.) Týž prodal Šonlind MikuláSi Globnarovi 3 Globen, ale teprve r. 1602 tomuto skrze syny ve dsky zemské vložen. (DZ. 13i- G 17 ) V držení jeho zůstal týž statek až do r. 1628, kdež prodán k Jindřichovicům. (Hallwich, Turmitz II. 12.) OSTROV ZÁMEK. strovský zámek r. 1650 vystavený jest čtverhranaté stavení, dvě poschodí vysoké, ve slohu jednoduchém a ušlechtilém barokovém vystavěné. (Větší část prý teprve v tomto století přistavěna.) K zámku přiléhá čtverbranatá věž v témž slohu upravená, v jejímž přízemi jest průjezd do města. Bývaly do města dvě brány, tato panská a na druhém konci městská, kterou zbořili. Na místě nynějšího města byla prvotně vesnice Ostrov. Pan Slávek (118S—1224), předek pánův Oseckých, založil tu trhovou ves s kostelem a zalidnil ji německými osadníky, kteří ji jmenovali Slavkenwerde. Syn jeho Bohuslav daroval ok. r. 1207 podací zdejšího kostela klášteru Oseckému.1) Podací to zůstalo Oseckým, ale městečko neznámým způsobem dostalo se králům a podřízeno od nich purkrabí Loketského kraje. V podřízenosti té Ostrovským uleveno, když dostali r. 1364 majestát na vystavění mostu u Velechova a když král Vácslav jim r. 1399 dovolil, aby si sami rychtáře a celného v Radešově volili.2) Před tim (r. 1387) obdrželi majestát na Loketské právo, poněvadž jim starší svobody shořely.3) Ostrov zůstal příslušenstvím hradu Lokte až do sklonku 15. století a není nikde poznamenání, že tu sídlo nějaké bývalo Když se synové po Matesovi Slikovi ok. r. 1485 poprvé dělili, měl se dostati Ostrov Jeronýmovi Slikovi, avšak při druhém dělení r. 1489 dostal jej Kašpar s Hroznětínem. I jest víře podobno, že tu Kašpar první zámek vyzdvihl a do své smrti držel. Synové po něm zůstali Jeroným, Štěpán, Burjan, Jindřich, Lorenc, kteří objevením dolů Jáchymovských získali velké bohatství. Při dělení dostali Štěpán a Burjan panství Rabšteinské a Lorenc polovici Ostrova. Druhou polovici snad měl Jindřich, jenž r. 1528 v Ostrově zemřel. Dílu Jeronýmova neznáme. Roku 1524 dostal Lorenc od bratří Rabštein, začež pustil Štěpánovi svou polovici Ostrova, Lorencovi a Burjanovi 15.000 fl. dáti připověděl.1) Ale za nějaký čas se to změnilo. Polovici tu měl Burjan, a když zemřel, spadla na jeho bratři Jeronýma a Lorence. Onen prodal svůj díl r. 1537 Hypolitě z Hohenlohe, vdově po Jindřichovi, a jeho dětem, a tak zase obě polovice spojeny.5) Jindřichovi synové Kašpar a Jindřich zavázali se r. 1545 králi Ferdinandovi, že Ostrov mu bude otevřeným zámkem.0) Později usadil se Kašpar na Haunšteině a Ostrov zůstal Jindřichovi. 'lento prodal Ostrov svému strýci Jáchymovi Slikovi z Holiče, jenž byl v milosti u krále Ferdinanda a toho při něm ') Ref. I. 230. !) Arch. gub. *) Pelleter, Falkenau I. 14. Také poidéjši paměti shořely. *) DZm. 3. L 1. ') Arch. DZ. IX. 2. •) Arch. gub. 22* OSTROV ZÁMEK. Radnice v Ostrově. dosáhl, že Ustrov, jenž byl posud zástavním zbožím, jemu (r. 1557) k dědictví dán.') Jáchym převedl sem r. 1562 věno ženy své Eukrecie roz. hrab. ze Salmu z Maštova a Rabšteina.2) Když Jáchym r. 1577 zemřel, vdova nemohla Ostrova pro mnohé dluhy udržeti a zastavila jej jen s částí vesnic Volfovi se Šumburka za to, že dluhy zaplatil (r. 1578). Když však Volf panství přejímal, nacházel nemalé nedostatky. Tak na př. . j~: i- -i____ • ■__i. i, „ * . 1... r_ -. -— ___ ... i: . \ _ _—x . . 3\ *d --♦: \ r -1 c—x u z-auni uiciuy zaiíic\*Ěwr- ucuyi-j z.°) Rel. tab. II. 524. Arch. t. V. 573. ') DZm. 5. '») Knihy manská Křivoklátské. Reg. k. s. Arch. gub. a mus. ") DZ. d2. J 19-29. 1S) DZm. 5. Rtg 16. G. k. s. i76 BŘEZINA HRAD. připojil Březinu ke statku Oseckému. Ale netrvalo to zase dlouho a směna ta zrušena, a nacházíme Vácslava zase r. 1573 jako pána na Březině, kterouž pak prodal r. 1576 Jeronýmovi HrobČic kému z Hrobéicc na Manětině.') Jeroným za několik let udělal si velké bohatství, přikoupil pomalu Krašov, Hartenštein a ještě nějaká jiná. Zůstalo po něm několik synů, totiž Jan Vilém, Karel l 'ratislav, Ferdinand Burj in, Ludvik, Zdislav Albrecht, kteří se brzo po smrti otcově o zboží svá podělili, rozvrhše je na pět dílů. Brzo po tom dělení Ludvik zemřel, a tuf ostatní bratří (mimo Zdislava nezletilého) při pohřbu mezi sebou promluvili a jednali, poněvadž jeden bratr zemřel, že ty cedule dílčí prvnější minouti a statek na čtyři díly rozdělen býti musí.2) Při tom dělení (r. 1606) obdrželi Zdislav Manětinu, Karel Krašov a Slatinu, Ferdinand Hartenštein a Jan Vilém Březinu. Jan Vilém nedobře hospodařil a proto (r. 1Ď08) dostala se Březina v drženi předního věřitele Jana z Klenového a z Janovic na Zinkově, Novém hradě a Žitině, který byl král. radou, komořím a nejvyššim písařem království Českého.51) Zemřel r. 1624, odkázav veliká svá zboží synu svému Vilémovi z Klenového, jenž r. 1628 sámek Březinu a tvrz Osek prodal Lidmile Pftekovské rozené z Kokořova na Krasově. Lidmila spojené statky Bŕezinský a Osecký před smrti svou odkázala Petrovi Jiřímu z ľríckovic, manželu svému, jenž držel zboži četná, Hradiště, Kocenice, Radnice a Žďár a byl cis. radou a nejvyššim sudí. K Březině připojil statek Přívětický, ale ačkoliv byl bohatý, přece tak zle hospodařil, že při jeho smrti (f r. 1040) všecky statky velice zadluženy byly. Březinu zdědily dcery jeho Sihylla Alena, Anna Lidmila a Kateřina Salomčna. Tato však byla ještě nezletilá a starší sestry nechtěly statek pro mnohé dluhy zpravovati, poněvadž statek ani zdržeti nemohly, prodaly jej r. 1642 Petrovi Pavlovi Malovd z Chýnova a z Vintrbcrka a manželce jeho Lidmile Elišce rozené z Kokořova. Později koupil Malovec (r. 16511 od sester ') DZ. 19. B 3. *) DZ. 188. K 2G-0 3. 3) DZ. 134. F 10 Erby rodin usedlých na Plzeňsku a Loketsku. aHsrabě Jaúttoo. éf(s>rahé Ss "Xsburnv-. JGrabé z Jgtcichttu Erby rodin usedlých na Plzeňsku a Loketsku. BREZINA HRAD. TVRZE OKOLO RADNICE. 177 Sibylly Aleny (provdané Horšické na Žďáre a Horšících), Kateřiny Salomény (vdané Kočové :z Dobrše na Novém trhu a Dolních Lukavicích) a panny Anny Lidmily vše z Přichovic (dcer Petra Jiříka svrchuřečeného), statky Přívetický a Radnický a spojil je s Březinou, čímž utvořil nynější panství Radnické. Po smrti Malovcově (f r. 1660) dědily statky jeho vdova Lidmila Eliška a synové František fřibik a Ferdinand Antonín. Ti se r. 1661, 14. listopadu o zboží zděděná rozdělili. Ferdinandovi ještě tehda let nemajícímu přiděleny dvůr Přívetický se vsí, město Radnice a vsi, František Přibík vzal si Osek ves s tvrzí a vsí, mateři jich přikázán díl Březinský s vesnicemi. Když Petr Pavel Malovec statek Březinský r. 1642 kupoval, byl hrad neporušen a v dobrém stavu; bezpochyby na něm také držitelé bydlili. Snad se stalo v následujících potom válečných a nepokojných letech, že starý hrad pustl a že si držitelé při něm nové staveni k svému obydli vystavěti musili. Když se pak r. 1661 při dělení panství Březinského všechny části dopodrobna popisovaly, byl hrad již: zpustlý, neb v dílčí ceduli takto se popisuje: „Předně zámek Březina v tom způsobu pustém, jakž se vynachází, při tom štoček z kamene vystavěný, i s těmi hořejšími světničkami, komorami, dolejší světnici, kdež nyní ratejna, s sklepem, luskem, kuchyní i s celým tím zavřitím, což k tomu pnnáleží." Statek Přívetický oddělen r. 1661 pro syna Ferdinanda Antonína*) a tak syn a matka hospodařili až do r. 1673. Tehda prodali oba statky Březinu, Přívětice a Radnice Maximilianovi Františkovi Boryňovi se Lhoty na Brabanticích a Olbramicích, vše za 47.800 fl. rh a tak dva díly bývalého panství zase spojeny. Boryně zemřel r. 1674 a tu obdržela poručnictvi nad statkem a dcerami třemi ještě nezletilými vdova zůstalá Johanka Ma.ximiliana rozená z Věžnik (30. ledna 1675), Z dcer těchto nejstarši Františka Kateřina v mládí svém zemřela, Antonia vdala se za nějakého pana Racenbergára, Marie Konstancie zasnoubena jest hraběti Innacentovv z Bubna a z Litic, načež obě sestry právo své dědičné k Březině, Přívěticům a Radnici mateři své {27. června 1681) postoupily. Tato se vdala v druhém loži zahrabete Kunatu Jaroslava z Bubna a z Litic a prodala r. 1682, 14. října statky Březinu, Přívětice a Radnici zeti svému již řečenému lnnocentovi z Bubna za 63.(100 fl. rh., od něhož statky ty koupil r. 1698 Kryštof Jindřich Vinkler z Heimfeldu. Od něho dědictvím přešby (r. 1712) na manželku jeho Lidmilu Konstancii rozenou z Bubna a z Litic. Tato se vdala r. 1719 po druhé za hraběte Kazimíra Ferdinanda z Kuppervaldu, jemuž postoupila panství svého, jelikož on však r. 1730 zemiřel, zase ho nabyla. Před smrtí svou (r. 1736) odkázala „panství Radnické" svému strýci hraběti Janovi Vácslavovi z Bubna a z Litic. Od dědicův jeho přešlo panství veřejnou dražbou (r. 1758) na Jana hraběte ze Šternberka, jenž je prodal r. 1773 manželce své Anně Josefě roz. Krakovské z Kolovrat. Od ní zdědil je r. 1790 syn Jáchym ze Šternberka, jehož potomkům dosud náleží. Ten vystavěl nedaleko starého hradu ku konci předešlého století nový zámek. On i jídto bratr jeho slavný Kašpar zabývali se na zámku tomto přírodními vědami. ') DZ. 313. P 18. TVRZE OKOLO RADNICE. PŘÍVĚTICE. ¥es Přívětice u Radnic skládá se ze dvou částí, totiž vlastní vsi, která je na potoku výše a dvoru poplužného na něm níže. Předkové rozeznávali proto HofejSl a Dolejší Přívétice. Nade dvorem na ostrohu stoj! kostel. Na jižní straně dvora spatřovaly se zbytky zámečku, na jejímž místč r. 1846 veliká sýpka vystavena. Staral tvrz stávala, tuším, u kostela. Tento byl ve 14. století farním a podací vykonávali vladyky Přívětičti a držitelé blízké vsi Újezdce nyní zpustlé. Roku 1358 byli tu pány Divia a bratří Ota a Žehart. Roku 1379 bylo tu několik statků. Dolní Přívětice držel Amcha, Horní bratří Zdenek a Blah u ta, kteří se již r. 1372 připomínají. Kromě toho mel v jedněch z obou také Jiřík svoj statek1) a část patřila ke hradu VildSteinu. Jiřík zemřel ok. r. 1381, zanechav vdovu Bohunku.') Jak se zdá, sceloval Přívétice Sóblhrd (1399—1406), kupuje drobné statky; Ondřej prodav svůj statek, držel v letech *) Lib. conf. Berně. Borový, Lib. erect. L 91. *) Rel. tab. I. 486. Hrady a zámky České XIII. 1403—1408 Újezd sv. Kříže.1) Asi ok r. 1406 koupil Nlpr Duc z Vafin statek Přívetický a připojil jej pak k Brezine Když bylo panství Březinské r. 1562 rozděleno,, dostal Jan Černín e Chudinic za svůj díl Přívětice s vesnicemi a držel je ještě r. 1567,') avšak od r. 1576 vyskytuje se jako pán Přívetický Vdtlav Černín e Chudinic, drže také Skomelno a Chomli ještě r. 1605 *) Po něm následoval Jun Heřman odtudž (16115). Tomuto zabrány r 1623 a prodány Janovi e Klenového,*) od něhož je koupil r. 1628 Petr Jiři Příchovský e Přfehoviry) Tento se stal později pánem na Březině a oba statky v jedno sloučil. VAŘINY IV JH cz' Březinou, Bezděkovem a Stupněm jest poloha ve f \/M Vařinách. Zde stávala ves, dvůr a jak lze souditi z po--1 ' J lohy, též tvrz a to, tuším, na tak zvaném PahCrku, místě čtverhranatém nejvýše položeném a kamenitém. Jedinomu místu ') Lib. conf., erect, XHIa. 140. *)Arch. Radn. *) Reg. kom. s. DZm. 83. C 20. *) Rozvri. sb. Bílek, Konf. 67. ■) D2',. 300. E 21. 23 i78 TVRZE OKOLO RADNIC. se říká »na starém o\číně«. V tich místech vyorávalo se kameni se známkami malty Vařiny patří ke starým osadám Již r. 1283 psal se po nich Beneda.1) Ve 14 století seděli tu Ducovéř) Oldřich Duc z Vařín vyprosil si r. 1385 odúmrť v Týnci u Plzně a současně (1386) žil Jan, snad bratr jelo.") Synem jednoho z nich byl Nipr, jenž před r 1406 PHvetice'.i a v ty časy také Březinu získal, k niž zboží Varínske připojil. Roku 1499 stál tu ještě dvůr, ale ves byla z části osedlá a z části pusta.6) V 16. století byly Vařiny úplnou pustinou a jen zůstalo jméno popluží Varínskeho. SKOMELNO. "/ cdaleko Radnic jest ves Skomelno, v níž tvrz v 15. století I^M stávala. V 1. 1379 a 1385 seděl tu Otík a po něm r. 1399 ííf- d a '408 vdova Henka.6) Zůstali po nich dva synové DóbeS a Jaroslav, z nichž onen r. 1427 Krašovice držel.') Tento měl Skomelno až do r. 1434, kdež zemřel, odkázav je Markétě manželce své.8) Po něm rásledoval Jan Rochlovec a po něm Ondřej Čapek se Sulova, jenž r. 1437 dvůr ve Skomclně a ves Ujezdec od Markéty z Ostrova při koupil.') Skomelno dědil po něm Harant * Vařin, jenž si r. 145i se synem Janem právo odúmrtnl na něm vyprosil.10) Harant připojil pak Skomelno ke Březině. Jtífc f Osece stávala tvrz na místě nynějšího zámku Ves při-•- pomíná se již r. 1240 a byla sídlem Budivojovým ") Ve 14. století byla ves na tři statky rozdělena. Jeden dvůr s kostelem patřil arcijihnům Plzenského kraje; některou část měl farář a ostatek s tvrzí drželi vladyky z Chrastu.") Z těchto Lipolt připomíná se od r. 1373 často v soukromých pamětech.13) Roku 1383 byl úředníkem probošta Vyšehradského, r. 1393 podkomořím na arcibiskupství. Vysazoval velkou část svých statkův zákupným právem a žil ještě r I402.1') Roku 1401 připomínají se s nim synové jeho Lipolt a Otík,1*) ale se žádným z nich se potom nesetkáváme. Třetím synem byl snad Petr, jenž držel v letech 1409—1423 blízký stitek Hoholov.16) Na Osece seděl pak Jan z Chrastu, jenž byl, tuším, vnukem Li pol ta staršího a r. J434 i Osek i Hořemyslice držel.1') Týž zapsal Osek r. 1447 strýci ') Reg. II. 555. *) V berní 1379 pfše se Dubec. ') DD. 13, f. 120. Arch. Plzeňský. *) Lib. conf. B) Rel. tab, II. 524. a, t 1____. tst-v 1. r . .. t.i.__.-. .*, ~i n ;... 1 5, t , ~.. 1 P\ 1) ..1 - f DCIUC i l \ >. i,, i. Lil) i.ij11,. ...... juu. J a^iij. J tab. II. 175. ■) Arch. č. I. 174, rel. tab. II. 18 I. 10) DD. J6, f. 208. Arch. č. I. 434. •) Reg. I. 457- ") Berně. Lib. conf. ") Arch. Plzeňský. Držel též Hořemyslice a Dýšinu. *4) Arch. č. II. 342. Lib. erect XII. 85. Arch. Třeboňský. 1S) Oríg. zemského arch. "I Líb. conf. ") Staré knihy Rokycanské. svému Lípoltovi, jenž se v něj r. 1454 po smrti Janově uvázal a k němu Hoholov připojil.1) Na počátku 16. století seděla Barbora Čičovcova a Mllmce na Osece. Týž statek odkázala r. 1531 dětem Jana Muchka a Bukové a sestry své Eleny z Mělníce. Jan se po její smrti v Osek uvázal a ještě r. 1532 tu seděl.1) Po jeho smrti synové Petr, Vitém. Adam a Kryštof s mladšími bratry Jáchymem a Vojtěchem se v Osek uvázali a jej zejména r. 1543 drželi.', Petr ujal potom Osek rok. r. 1550 a Vilémovi postoupili bratří Chodov za díl.') Bratřím Jáchymovi a Vojtěchovi zapsal Petr dily jejich na penězích vzaté na Těnovicich, které k Oseku převzal.") Roku 1557 věnovav manželce Evě Sezimovně z Ústí na zboží Oseckém,') zemřel nedlouho potom a Osek převzal bratr jeho Kryítof. Týž věnoval (1558) na Osece manželce Anně z Počernic a zemřel r. 1572, odiázav tvrze Osek a Těnovice manželce do stavu změnění a po ní strýni své Lidmile (dceři Petrově), manželce Vdcslava Karla se Svarová společně se strýci Kryštofovými a syny jeho bratří.'') Anna bydlela v Rokycanech a tu r. 1581, dne 6. dubna zemřela, spadši z pavláčky i s prkny tak nešťastné, že si hlavu srazila 8) V Osek a Těnovice uvázal se ihned Vácslav starší Karel a spoludědice Muchkovské v 1. 1582 — 1583 splatil.*) Zemřel nedlouho po r 1603 a oba statky ujali synové jeho Karel a Jan Tyburcl.1*) Poněvadž tento byl pánem na Těnovicich, zřejmo jest, že Karel dostal Osek za díl. Roku 1615 prodal jej Petrovi mladšímu Řilanskému z Říčan. Tomuto r. 1623 zabrán a prodán téhož roku Janovi ě Klenového.11) Po té připojen Osek ke Březině aneb vlastně naopak, poněvadž se Osek za přední místo na panství pokládal.12) Jak již vypravováno, přidělen Osek r. 1661 Františkovi Pŕibyslavovi JUalovci s Chýnova. Tento zemřel před r. 1681, ZŮ-staviv z manž. Polyxeny Lidmily roz. Vitinky ze Rzavého syny Ferdinanda a Františka.") Tento se dal k jezovitům a postoupil s bratrem Oseká své mateři. Když tato r. r6g8 zemřela, dědila po ní Osek na jistý způsob dcera Anna Antonína, vdaná za Ferdinanda Leopolda syob. p z Nostic.1') Tomuto darovala syna Vdcslava a tři dcery, kteréžto děti r. 1706 statek Osek po ni zdědily.,s) V držení rodu Nosticovského zůstal Osek až do r. r734. Pro nedobré hospodářství uchvátili jej věřitelé.16) Osek se dostal později pánům ze Šternberka a koupen r. 1774 od dvorské komory. Od té doby měl stejné držitele se Zbirohem. ■) DD. 20, f. 80. ') DZ. I. B 26. Reg k. s. ') DZ. 83. H 2. «) DZ. 83. L 5, 86. A 10. s) DZ. 86. J II, 12. ») DZ. 12. L. 14. P ac kv,mi s. 'í PZ 1 ~" A. 2> I*7 jN •">. BřcíacSv Petr Vek \ *) ťam. arch. VII. 315* ^ ») DZ. 66*. B 23, C 22, F 4. ,0) D Zrn. 236. Z 19, ") DZ. 292. F 2g. Bílek, Děje konf. lI) Na zámku Zbirovském jest Osecká kniha gruntovní, v niž jsou zápisy i z Bře-zinsrka i Přívětícka. ") DZ. 116. E 32. H 33. ") DZ 118. A 14. I ") DZ. 118. K 16. '«) DZ. 160. J 19. KRASLICE HRAD. i málokterého hradu lze tak zřejmě znáti snahu středověku po osobní bezpečnosti, jako u hradu Kraslického. Na hradišti sice není za mák, co by starý hrad vzpomínalo, ale zvláštnost jeho povrchu a vysoká poloha jeho s rozkošným rozhledem zajisté jest navštíveni hodna. S namáháním vyleze dnes člověk na horu Hausberg- (= hradiště), kde hrad stával, | a diví se, kterak lidé tuto námahu po dlouhá léta podstupovali. Starodávná cesta (místy úvoz hluboko vymletý) jde nahoru dvoje, jedna od kostela, druhá od horního konce města. Obě spojují se na boku hory a stoupá se dlouho a vysoko až k lesu, který je přeměněn na sady. Po opětném stoupání místy do strmého vrchu přijde se na odstavec hory a jde se kus po rovině až k nejvyššimu místu, který není temenem, nýbrž brdem skalnatým, málo širokým a na dvě strany strmě spadajícím. Zbytku, jak již praveno, se tu nenachází, ani příkopu. Co bylo ze dřeva, zetlelo nejdříve, co bylo od kamene, rozpadalo a kamení svezlo se po bocích hory. V 16. století a potomních dobách byl panský dům u kostela, který jest posud majetkem velkostatku. Kraslice (patrně Gresslas) založeny bezpochyby teprve ve 14. století') a do husitských dob tu nebylo fary. O hradu jest jisté, že založen teprve ve 14. století a proto město se nazývá v majestátu, který dostalo od císaře Karla na Loketské právo (1370), Kraslice pod Novým hradem.8) Zboží Kraslické bylo královským do r. 1401 ; tehda zastavil je král Vácslav Jindřichovi s Reitenbacku a Kunrátovi, bratru jeho.5) Roku 1404 držel je Kunrát sám a zapsal se Vilémovi markrabí Míšeňskému, že mu hradem Kraslickým bude sloužiti.1) Oba bratří a jich bratr Vilém a Kunrát, syn Kunrátův, tropili odtud loupeže a násilí; pročež hrad od lantfrydu Chebského r. 1412 ztečen a ti, kteří tu dopadeni, zajati. Puštěni z vězení na zápis, ale zboží Kraslického se ujal Janek Maleřík purkrabě Loketský a držel je ještě r. 1413 k Lokti.*) Za nějaký čas zboží to zase Reitenbachům navráceno a prodáno prý od nich Neithartovi Tostovi (1448). Nedlouho potom dostal se Kraslický hrad Jindřichovi Plavenskému. Když tento s nevěrnými pány Českými držel a kromě toho násilným jednáním i Sasy na sebe popudil, přišel o velkou část svého jmění. Vida, že se na Kraslickém hradě neudrží (snad proti Sasům), vypálil jej sám. Král Jiří mu proto Kraslici odňal a dostali ji (1466) od něho v manstvi Kunrát Metsch, hejtman na Fojtsperce, a jeho bratří Hanuš a Pecold.*) V držení těchto saských rytířů a jiných Sasů zůstal týž statek až do r. 1487, kdež jej Jindřich Plavenský zase na komorním soudě obdržel.7) Ale když Plavenský, jsa hejtmanem kraje Loketského, násilnosti Slikův se stavovati jal a lid svůj proti nim válečně sbíral, zase přišel o Kraslici, které Šlikové mocně dobyli. Teprve r. 1506 zemský soud vypověděl, aby zámek Grezles ihned Jindřichovi postoupen byl.8) Jindřich (•f 1519) svěřil Kraslici Vácslavovi Elpognárovi se Senfclda, bud mu ji zastaviv anebo jej tu úředníkem učiniv.") ') Lúnig (Rcichsaichiv) má list d. 1272, 13. Jul.. jimž král PřeoijM Jindřichovi staršimu Plavenskému hrad Grecklis s městečkem daruje, ale zdá se, že jest ten list podvržen. 2) Archiv Kraslický. ') l'elzel, Wenzel II. 439. *) Archiv Svatovácslavský a Drážďanský. *) Gradl, Geschíchte des Egerlandes 315. fl) Arch. Svatovácslavský. ^) Arch. č. "VIII. 467. fi) Arch. Loketský, Palacký na str. 94. B) Viz DD. 36, str. 3, reg 2 F k. s A 9. i8o KRASLICE HRAD. Měl ji ještě r. 1522 v moci své, ale r. 1523 měl ji bratr jeho Hanuš, jehož kněžna Barbora, vdova Jindřichova, do soudu komorního obeslala viníc jej, že se uvázal v zámek Grazles práva k tomu nemaje. Neznajíce poměřil těch z nedostatku pamětí, nevíme také, jakým způsobem Hanuš Pluh z Rabšteina Kraslice nabyl. Týž prodal r. 15.27 Kraslické zboží Jeronýmovi Šlikovi z Holiče,') načež i královského potvrzení dosáhl; ale měl je teprve tehda v držení, když je na nějakém Zvěstovi vybojoval.8) Jeroným zůstal v držení Kraslického zboží až do r. 1548. Když r. 1547 o Loket přišel, ponecháno mu čtvero panství v Loketsku v zástavě; ale r. 1548 vidělo se králi Kynšperk, Šompach, Hertenberk a Kraslici vybaviti a proto dal Šlikovi panství Švamberské.3) V těchto zápisech všude se připomíná zámek, ale zdá se, že se tím míní starý hrad. Neznámým způsobem dostala se Kraslice v držení Jindřicha Plavenského. Snad se to stalo okolo r. 1551, když mu Loketský kraj zastaven. Když po jeho smrti (1554) synové jeho týž statek ujali, přijali léno na všecky své statky v Německu a na Kraslici (1555) od krále Ferdinanda,*) ale pro dluhy prodali Kraslici Jáchymovi Šlikovi. Císař Maximilian byl by rád r. 1567 Kraslici pro sebe získal,5) ale nežli k tomu došlo, prodána Jiříkovi Glouchovskému ze Šumburka. Tento pak se toho doprosoval a také domohl, že mu byly tvrz a městečko Graslost dědičně prodány ar. 1577 ve dsky vloženy.") Starý hrad tedy tehda již opuštěn byl a držitelé měli nové obydlí v městě. O dějinách tohoto stavem lze jen velmi málo říci a co se potomních držitelův týče, patří spiše do dějin města, než tohoto stavení. Po všechno 16. století a až do r. 1666 patřila Kraslice pánům ze SsnmHnrVn \rXcv\ r\ V\l^Vi/. láfl 1c ca cto-fili ^ A i i rl *->;*.-.].'. i tA '.!..;......I.. E«4 ...mkn^ki Ľ" A UUIllUut E 11J.U IJUJlľ. BIVÍfVU|l 1VU^£ pak pro svou víru nesměli zůstati v držení Kraslice, prodali ji r. 1666 Janovi Hertvíkovi z Ncstic,7) jehož rod také Kraslickým přál. Nosticové tu byli vrchností až do r. 1850. ') Arch. gub. DZ. 42. D 24. J) Břežan ve vývodu Šlikfiv. 3) Arch. gub. *) Německé manské dsky. [) Arch. Třeboňský. •) DZ. 19. J 3. DZ. 397. A 14. Nejdek od severu. NEJDEK HRAD. a konci města Nejdeka jsou zajímavé zbytky bývalého nevelkého, ale pevného hradu. tfr*^fM \ Týž stával nad samým kostelem na skalnatém ostrohu, který z blízkého návrší vybíhá. | I J Ostroh ten před koncem předělen byl dvakráte příkopem ve skále vytesaným, tak že I lpí! mezi oběma byla neveliká skalka; ale dnes jsou příkopy zaneseny a skály odlomeny. ■ Hrádek stál za druhým příkopem na skalce jako stěna rovné a byl asi tak veliké rozsáhlosti, jako nevelký městský dům. Na počátku skály stojí jediný zbytek hrádku, čtverhranatá věž končitou střechou krytá, jíž se jako zvonice užívá. Skrze tuto věž byl vjezd do hrádku a posud se oboje brány zachovaly. Věž má velmi hrubé zdi, v dolních částech sem a tam střílnu anebo nevelké okno a teprve velká okna tam, kde jsou zvony zavěšeny, ale ta teprve prolomena v pozdější době. Věž byla někdy vyšší a měla nahoře ochoz a lucernu, ale protože byl hořejšek mdlý, stržen kdysi před 80 lety, a věž vypravena tak, jak se nyní spatřuje. Za věží jest skalka nevelikého rozsahu prázdná; její levá část jest přitesaná jako nějaká zeď. V ni prý byly sklepy. Ke skalce, na níž sem a tam se ještě kousek zdi vidí, přistavěny jsou domky. Nový zámek nad městem stojící jest čtverhranaté úpravné stavení v renesančním slohu se dvěma věžemi, po kratších stranách přistavěnými. Nejdek (prvotně asi Neidecke) povstal na území Loketského kraje kdysi na počátku 14. st. Zakladatelem byl snad Kunrát Pak, jehož syn Petr r. 1340 Jindřichovice koupil a r. 1341 hrad Nejdek s dvěma vesnicemi od krále Jana v léno přijal.1) Týž vyskytuje se také jako podací pán kostela pod ') Reg. IV. 3[4, 401 l82 NEJDEK HRAD. hradem a žil ještě r. 1361. Xástupcem jeho byl (syn?) Jindřich, jenž v letech 1363—1394 Nejdek držel. Roku 1396 byl již mrtev, a na Nejdece vládla vdova Johanka se synem Jindřichem. Roku 1398 podával faráře Bušík z Prohoře (z rodu Caltův) snad jen jako poručník.1) Roku 1405 Vácslav Frencl se synem Petrem držel i Nejdek i Dolni Chodov, ale snad jen zástavou; neb r. 1410 prodal Jindřich hrad Nejdek s městečkem, doly na cín, hamry a příslušenstvím Hanušovi Forster ovi, purkrabí Chebskému, jenž na něm Markétě, manže'ce, s dovolením královým 1000 fí. věnoval. Roku 1413 prodal Hanuš hrad Nejdek Jankovi Maleřikcvi, purkrabí Loketskému, jenž byl ženat s Helenou z Nejdeka. Na počátku r. 14j9 prodal Janek hrad Nejdek Aiikidáši a Hanušovi bratřím Frasum a Jindřuhovi Koppovi z lannberka. ) Rodina Erasův držela svůj díl ještě r. 1430;3) druhou část snad drželi nepokojní bratří Erazim a Hanuš z Tannberka, kteří sousedy tak dlouho trápili, až se skrze knížata Saska a purkrabí Loketského do vězení dostali. Když z něho r. 1434 propuštěni byli, držel část Nejdeka také Mikuláš Hysrle. Právním postupem od Hanuše Koppa dostal se Nejdek Kašparovi z Tetova, jenž měl r. 1440 také neshody se Saským knížetem.*) Od něho nabyl ho Hanuš Henigar z Žeberka a ten jej prodal r. 1446 Matesovi Šlikovi z Lašan.*) Podle ujednáni r. 1462 s králem Jiřím učiněného připojen jest Nejdek ke hradu a kraji Loketskému, ale zůstal v držení Matesově a jeho strýců. Když se Matesovi synové dělili, rozdělen jest kraj tento na tři díly, a tu se dostal Nejdek při prvním (ok. 1485) a druhém dělení (1489) Mikuláši, a to k dílu Falknov-skému.6) Když se pak r. 1522 tohoto synové dělili, dostal Albín Nejdek na svůj díl, ale prodal jej r. 1530 strýci svému Jeronýmovi. Tento jej držel jen do r. 1538 a odevzdal jej čtyřem mladším strýcům, od nichž zase r. 1548 Lorencovi Šlikovi (Jeronýmovu bratru) postoupen.7) Lorenc zemřel u vysokém stáří. Dávno před svou smrtí postoupil Nejdeka synu svému Janovi, ale ten brzo zemřel zůstaviv vdovu Marii z Eku, ') Lib. conf. :) Arch. c. k dvorský *) Rkps. bibl. Praž. XVII. E 26. *) Archiv Drážďanský. ») Arch. c. k. dvorský. c) Schlesinger, Elbog. Chronik. ') Reg. 18. F k. s. K 13. Hejtmanem tu byl r. 1554 Jiři Hakentejvl. (Arch. Třeboňský.) Nejdek od jihu. NEJDEK HRAD. která se pak za Abunda Šlika vdala. Protože o jmění zemřelého pořádnost neučinila, donucena jest ir. 1562 ke smlouvě s Lorencem, jíž připověděla mu vydati listy na Nejdek, pečeti n. Jana a n. Štěpána, synů jeho, a střelbu v ceně 1000 kop, kterou z Nej deka odvézti dala, ale vyplnění teprve dosuzovati se rnusel. ') Nejdek se dostal synu Kryštofovi, který byl pán učený, ale také si rád při pračkách omočil. Nejdek snad na čas zastavil, a tím si snad vysvětliti můžeme, že se r 1568 Jindřich z Regeru pánem jeho nazývá.*) Kryštof zemřel r. 1578 dne 21. Července, odkázav peníze na zvon.0) Zůstala po něm vdova Barbora z Kolovrat, která Nejdek k ruce čtyř svých synu držela. Nejstarší z nich, Ludvík, ujav statek, z nedočkavosti prodal díl svůj, který by na něj přijití měl, Jiříkovi ze Šternberka r. 1588.4) A poněvadž se potom statek ten zadlužený mezi dědice děliti nemohl, Štěpán, druhý syn, věc tu vznesl na zemský soud a r. 1590 ten statek od bratří a Jiříka koupil5) a na zaplacení statek Děpoltovice odprodal. Štěpán byl první, který mestečko svobodami obdařil (1602). Učinil tak, když věděl, že Nejdek neudrží. Prodal téhož roku zámek Nejdek s mlýnem při něm a ostatním příslušenstvím Bedřichovi Kolonovi z Felsu.(f) Tento zemřel r. 1614 zůstaviv vdovu Annu Barboru ze Sumburka a syny Jana Jiří, Viléma a Volfa Linharta, které vychovával známý spisovatel Šimon Partlic ze Spicperka.7) Mladí páni potvrdili r. 1625 svobody města;8) majíce se r. 1628 pro viru vystěhovati, postoupili statky Nejdek a Javorný švakru svému Filipovi Kracovi z Šarfenšteina, ale protože Krac neplatil, zrušena smlouva a bratřím z Felsu povoleno na dotčených statcích za příčinou prodáni jich ještě se zdržovati. Ale protože Jan Jiří a Volf v letech 1631 —1632 se Sasy do země přišli a statků okolních katolických vrchností se ujali,8) zabrán Nejdek bez ohledu na Viléma, jemuž se vina nedokázala, a prodán Heřmanovi hraběti Černínovi z Chudenic.™) V držení Černínů ... »-• _s j . 1 1 • ~ _ 1 _ t .. . . t • ■■ T~. » 1---u x*; Z. LirM.íl 1 M /. IIK) 1. 1 yj4j UU V1 ľ 1111.11 11. 1 1 rll I Lin | ]j1uua11 LiUUVlKUVl JUiClUVl 1 1L dl LI z Hartigu,11) jehož rod tu po celé 18. století vládl. Kdy se přestalo na starém hradě bydleti a kdjr nový zámek vystavěn, není známo. ') Reg, 18. F t s. K 13. Jan se již r. 1555 seděním na Nejdece psal. (Reg. k. s.) s) DZm. 6. s) Nápis na zvonu v Nejdece. *) DZ. 166. B II. C 2. s) DZ. 167. H T7. H 25. «) DZ. 177. A 13. ') Jireŕek, Rukověť II. 82. «) Arch. Nejdecký. ») Mittheil. XIV. 18. ,0) Bílek, Děje konf. 97. "| DZ. 504. H 19. Hradiště u Kynšperka. KYNSPERK HRAD. ezi Falknovem a Chebem nad řekou Ohří vypíná se návrší, na němž stojí město Kynšperk. Na některé strany návrší spadá volně, na jednu strmě. Na nižším odstavci tohoto návrší stojí kostel v parukovém slohu postavený. Odtud volně se zdvihá návrší přes rynk až ke konci města. Za ním vypíná se tak zvaná zámecká hora (Schlossberg), ze všeho návrší t nsjvyšší část I}obrs tu Izs znáti miste kds stávci! 11 (1 y í 11 V. y hrad. do podkovy zdložcný a posud příkopem do pola zaneseným objatý. Na hradišti jsou pole, příkop zarostl travou. Před hradem na třech stranách bylo rozsáhlé předhradi, jehož povrch dnes vyldíží jako dva trojhrany, poněvadž prostřední jeho část k městu hledící jest rozkopána. Pod samým hradem jest sice odstavec, pak ale následuje příkrý bok návrší. Paprocký dí o tom hradu, že byl z dřiví toliko vystavěn, však vysoce třemi okopy ohrazen.1) Město povstalo ve 13. století. Před tím tu byla holá hora, které se říkalo Cuningberch (Králova hora). Král Vácslav dovolil (1232) klášteru Doksanskému, aby tu město vyzdvihl,2) ale za nedlouho z držení kláštera vybaveno, protože tu bylo potřebí pevnosti. To se stalo bezpochyby králem Přemyslem. Král Vácslav daroval podací kostelní tudíž křižovníkům s červenou hvězdou (1286), ale čtyři léta potom král podací to klášteru Valdsaskému „navrátil".3) Avšak konečně křížovníci si přece právo své udrželi do dneška.4) Při převzetí Kynšperka do královské správy zřízena tu poprava, k níž přiděleno přes 40 vesnic. Zároveň asi v 50 vesnicích zřízena manství služebná, jichž šlechtičtí držitelé byli povinni na obranu pevnosti sloužiti. Známa jsou pod jménem Lcuchtenberská léna, protože lantkrabim Leuchtenberskym až do r MQ2 patřila.&) V držen! 1 pnrVirpnherských jinak se nemohla dostatí, než královským rlíirnváním, a tn zase tak, že byla buď udělena v manství aneb zastavena; ale ani v domácich, ani zahraničných pamětech nic o tom není zachováno. Toto zřízení manské bylo ku konci 13. století dokonáno, neboť odtud se již manové píšíce se po Kynšperku připomínají, totiž r. 1290 Volf art (tuším předek Platiknáritv z Kynšperka), r. 1296—1300 Bera a Jindřich, r. 1303 Albert, syn Volfartuv, r. 1313 s bratrem Ebrhartem a r. 1318 zase Ebrhart sám.6) ') O st. ryt. 149. !) Reg. I 370. 3) Reg. II 595, Gradl, Mon. Egr. ') Reg. III. 337. 5) Obšírně o nich v pojednáních Bavorské akademie. Hist. Cl. VI 2. 257, a Mitth. GDB. XXVI 268, ale jich původ posud nikdo nevysvetlil. 6) Gradl M. E. Arch říš. Mnichov. Reg III. 170. KYNŠPERK HRAD. 185 VI. 1352—1364 pŕipominá se jakýsi Jindřich, jenž držel v manství dvůr při městě a části okolních vesnic. Albrecht Planknár držel polovici mlýna pod hradem v touž dobu.J) O hradu samotném se nic nedovfdáme. Karel IV. udělil Kynšperským (1364) městské právo a dovolil jim, aby udělali okolo města přikop a otýnili se, a král Vácslav svolil (14061, aby lidi odjinud pro sváry zběhlé u sebe přijímali a v městě osazovali.1) Týž král zastavil r. 1408 hrad a městečko Kynšperk Mikuláši a Janovi bratřím Forsterům, tak aby mu byl otevřeným hradem.8) Později Endres starší ze Štampacku nabyl této zástavy a císař Zikmund zastavil mu r. 1426 zámek a město Kynšperk a jisté penize připsal.') Tento Endres nazýval se starším. Roku 1437 utiskoval měšťany, kteří se proto bouřili B) Po Ondřejovi následovali synové Volfgang, Jan, Kryštof a Jan mladší, kterým král Ladislav hrad Kynšperk potvrdil,6) a týmž způsobem to učinil král Jiří r. 1460 Volfgangovi a Janovi. Naposled tu vládl Kašpar. Jako všichni Štampachové byl pán nábožný. Kostelu zdejšímu zapsal r. 1479 pěkné věno na záduši při oltáři sv. Barbory.7) Po smrti Kašparově byly spory mezi poručníky děti a vdovou, která přátele své prold nim ze Sas volala. Vznikly z toho pře (1480), v nichž Slikové jako přední poruČníci vyhráli.8) Jak dlouho potom Štampachové Kynšperk drželi, neni známo.9) Na počátku 16. století držel jej jakýsi Filip Scntingár a po něm Jetřich z Gutšteina. Tomuto jej král Vladislav r. 1508 potvrdil, a poněvadž zámek a městečko jemu od nepřátel jeho vypáleno, připsal mu 500 kop na stavení. Roku 1509 mu potvrdil také tvrz Stanhuf a vesnice přikoupené a popravu nad 40 vesnicemi.10) Po smrti Jetřichově spadl Kynšperk na bratři jeho Kryštofa, Jana a Volfa, kteří o něj smlouvu učinili. Chtěl jej převzíti Jan a bratřím penize zaplatiti.11) Když však Kryštof a Jan v 1. 1516—1518 zemřeli, Jindřich a Volf, bratří, učinili r. 1521 novou smlouvu. Volf přejal všechnu pozůstalost Jetřichovu na pět let a slíbil Jindřichovi peníze posílati. Na splacení dluhů Janových mel se Kynšperk prodati neb zastaviti.12) Volf jej prodal před r. 1523 Štěpánovi Slikovi z Holiče, ale bratru se nic nezavděčil.13) Po Štěpánovi dostal se Kynšperk Albrechtovi Šlikovi, jenž jej k Loketskému kraji připojil a r. 1541 strýci svému Jeronýmovi postoupil.") Když r. 1547 Loket propadl, ponechán mu Kynšperk jako zástavní statek, kterýž však po roce králi Ferdinandovi směnou za panstvi Svamberské postoupil.16) Kynšperk tedy se stal zase královským panstvím, a za hejtmana ustanoven Mikuláš Štole ze Simsdorfu.18) Týž zde zůstal i po r. 1551, když byl Kynšperk s krajem Loketským zastaven, zejména ještě r. 1553.1J) Kynšperk pokládán odtud po dlouhou dobu za příslušenství Loketského hradu. Ku konci 16. století pojali u dvora úmysl celý Loketský kraj rozprodati. Za tou příčinou posláni r. 1594 komisaři do Kynšperka, aby jej, Šonpach a Hertenberk ocenili, ale ti neměli mnoho naděje, že by se kupec našel. Za to však vyjednáno od Kynšperských 100 tolarů ročního platu za to, že jim povoleno o statcích říditi, měšťany přijímati a propouštěti a pivo vařiti. Na to dán jim r. 1595, 22. června majestát.18) Nedlouho potom prodán Kynšperk Hanušovi Popovi, nejstairšímu komornímu služebníku císařovu, purkrabí ve Chbě a mýtnému v Ipsu.1*) Ačkoliv tomuto r. 1599 mocný list dán, aby mohl o statku svém říditi, ale že pořízení neučinil, zabrán Kynšperk jako statek na císaře odúmrtím připadlý a prodán r. 1600 Kašparovi staršímu Belvicovi z Nostic jako dědičný a zpupný statek.20) Nový pán pak sháněl peníze na zaplacení rychlým rozprodáváním. Hned po novém roce r. 1603 prodal obci města Kynšperka zámek Kynšperk se světnicemi, chlévy, lázní, příkopy před zámkem, sladovnu, dvě spáleniště, sad zámecký, roli zámeckou a jiné drobné příslušenství, hlavně však vrchní právo a platy na městě a předměstí, ale nikoli jako zpupný statek, nýbrž jako manství Loketského hradu.21) Popravu na mnohých vesnicích pustil ke statku HabrŠperskému, něco vesnic odprodal a ostatek připojil k Mostovú, který si zatím ponechal. Obec Kyrišperská oddala zámek ke spoustě, poněvadž ho ničím potřebovati nemohla. Po r. 1621 propadla všechny svoje statky, které, tuším, napřed zastaveny, pak r. 1630 s městem a statky Štauhofem a Kranhofem prodány bratřím Mettemickům, totiž Janovi Reichartovi, proboštu v Mohuči, Karlovi, biskupu v Trevirách, Emerichovi Vilémovi a Lotarovi.M) Potomstvo Lotarovo bylo v držení města až do vymření r. 1695; pak se dostalo (nikoliv hned) v drženi Filipa Adolfa. Tento špatně hospodařil, a proto Kynšperk uchvácen od věřitelů. Když r. 1725 panstvi odhádáno, popisován zámek takto: „Zámek Kynšperk jest docela pustý a zašlý a odhaduje se jen pro sklep pod ním se nacházející a prostranné místo kolem něho."23) Také v odhadech panství v 1. 1739 a 1780 píše cc o zříceninách & starém sklepu, tcž o prostranném místě, kteréž bylo z části zdí objato. V městě byl panský dům. *) Manská kniha ve Mnichove. *) Arch. Kynšperský. *) Arch., gub. *j Paprocký, O st. ryt. 149. ') Tamže. e) Arch. gub. T) Zachováno v mnohých opisech, jeden ve fundaínl knize na faře. *) Arch. t. VH. 542 — 548. '1 Z listu r. 1493 u Paprockého není nutno soudili, že Kynšpeik Štampachum patřil. 1Cl) Arch. gub. ") Reg. kom. s. ,a) Arch. Třeboňský. ") Reg. kom. s. ") Arch. gub. ,s) Arch. gub. Arch. Loketský. ") DZ 12. E 15. 1B) Arch. Kynšperský. IB) Zápis o prodeji se nenašel. ") Reg. králi, ve Vídni. DZ. 174. F 12. ") Archiv Kynšperský. Manský list r. 1604, 16. března tamřie. ") DZ. 297. B 26. !aj DZ. 159. M 23. Hrady a zámky Čebké X1IJ 24 TVRZE OKOLO KYNSPERKA. tt y es Mostov nedaleko KynŠperka byla ve 14. st. Leuchten-- berskýrn lénem a r. 1475 v drženi Lipol ta Hardekára. */' (Arch. gub.) Po něm následoval r. 1519 Utz, jeho potomek. (Arch. Cheb.) Ok r. 1520 přijal Anzelm ze Štensdorfu od Leuchtenberkův léno a nedlouho potom prodal ves Mostov i s tvrzi ke hradu Kynšperku. (Arch. gub.) Po rozprodání Kynš-perska podržel KaSpar lielvic s Nostvic Mostov b několika vesnicemi , ale prodal jej r. itob Jiříkovi AmoUovi Hofmanovi z Mynychhofu. (DZ. 187. E 7.) Tento zemřel v 1. 1608—1614 a pohřben v Kynšperském kostele. Následovali po něm synové I Kryštof a Jaroslav, kteří pak statek ten na dvě polovice rozdělili ; onen držel Mostov, tento Štanhof. KaSpar odešel r. 1628 pro víru svou ze země, prodav statek Mostov Janovi Bedřichovi se Vyhynie. (DZ 144. C 8.) Tento zemřel r. 1638- (DZ. 146. D 30.) Statek držela po něm dcera Lidmila vdaná Felnerova. Když pak tato r. 1660 zemřela, povstaly o týž statek pře. Konečně jeden ze spor vedoucích Petr Jiři Vchynský jej opanoval a do smrti (1670) driel. (DZ. 113. M 15, 115. A 17.) Téhož roku koupil jej Jan Hertvik z Nostic (DZ. 318, P 18) a odtud patřil k Falknovu až do r. 1693. Pak se dostal v držení PerglárC z Fer-giasu. (Viz Sommrovu topogr. na str. 298.) Z tvrze povstal zámek. Ve vsi Štanhefu jižně od KynŠperka stávala také tvrz. Prvotně tu byl dvůr, jenž býval Leuchtenberským lénem a zprosta dvorem u KynŠperka se nazýval. (Mitth GDB. XXVI. z8o, viz i Arch. č. VII. 542.) Roku 1509 patřila již tvrz SstanhufT ke Kynšperku byvši od Jetřicha z Gutšteina zakoupena. (Arch. gub.) Půl hodiny daleko od KynŠperka jest ves Kogerau neb Kagerau. Nad ni při stoku Velké a Malé Libv iest ostroh a les. kterému se ode dávna Starý zámek říká. Zde stávala tvrz řečená Kager. Rytíři z Kagru byli téhož erbu jako Štampachové a Plank-nárové. Roku 1352 připomíná se z toho rodu Oldřich, r. 1355 Jindřich. (Arch. Mnichov. Lib. conf.) Kager sám byl Leuchtenberským lénem. Z pozdějších rodu Kagerovského připomíná se HanuS (1427'!, jenž r. 1444 kostelům ve Chlumu a Kynšperce les daroval. (Fundač. kniha v Kynšperce) Tvrz bezpochyby brzo zanikla a dvůr pod ni patřil do r. 1630 Kynšpenskč obci. Pochlovice připomínají se ve 14. st. jako Leuchtenberské, v 15. st. jako Nothaftovské léno. Kromě toho se připomíná r. 1427 manský dvůr kl. Valdsaskěho. Tvrz zdejší ode dávna drželi Globndrové z Gloíen, jako r. 1427 JoSt (Arch. řínichov.\ 1522 a rS23 JoSt (Paprocký, Urbář Loketský), 1568—1598 Albrecht (Arch. gub. a Loketský), 1603 syn tohoto Jan ^Albrecht. Tento padl na Bílé hoře (1620) a statek jeho zabrán. Napřed zastavován a konečné r. 1627 prodán Pavlovi Erhartovi z Rnderu. (Bílek, Konf.) Synové tohoto prodali Pochlovice (IĎ41) Annl Salomini Vchynski roz. Šlikovni (DZ. 304. B 20). Skrze pa ní tuto se stalo, že Pochlovice měly pak až do r. 1668 stejné držitele b Mostovém. Tehda koupil Jan Hertvik z Nostic statky Horní Liboc a Pochlovice a připojil je k Falknovu. (Pelleter, Falkenau I. 145.) Roku 1693 připojeny zase k Mostovú, od něhož později odděleny, ale zase připojeny. Roku 1787 koupeny k Littengriinu. Tvrz již dávno zanikla. Ves Kacengryn na potoku Liboci ležící prvotně se nazývala GBtzengrún (jako Gotfrydova Lhota). Již r. 1312 tu byla léna kl. Valdsaského a jednotlivé dvory a pak ve 14 st. Leuchtenberské manství. (Gradl, Mon. Egr. Mitth. GDB. XXI, 163, Manská kniha ve Mnichově.) Na tvrzi zdejší seděli Pergldirové z Perglasu, totiž 1475 Gota, 1500 Kryitof (Arch. Chebský), 1523 Volf (Urb. Loketský). Anna Perglárova roz. Maléříkova přikoupila r. 1603 Kotikov a Liboc (DZ. 178, B 74) jež pak vzdala (1607) synům Janovi Matesovi, Volfovi Albrechtovi a Janovi Fabiánovi- |DZ 13;. E 7.) První a třetí žil ještě r. 1632. Později tu seděl Volf Kašna r až do r. ifi8i a nak notomstvo ieho ai do ir. nos. Z tvrze r - r L 1 J J — --- povstal zámek, který starožitnou způsobu až do minulého století zachoval. V Šonlindu (Palackého popis 430) tvrze ntsbylo, než byla v druhém u Jindřichovic. Zdali byla tvrz v Kirchenbirku, není zřejmo, protože Be v žádném ze starých zápisů nepřipomíná. PLANÁ HRAD. ^/^^Fí^ř;^laná město leží v krajine pahorkaté na ostrohu od východu k západu vybíhajícím. Kostel S\ (fevVj) .Ij'f starý' v městě, jest sice znesvářen nevkusnými přídavky, ale má zajímavou věž, dole L I V^j/f Jf\\ čtverhrannou, nahoře osmilirannou. Zámek stojí na konci ostrohu, který ze tří stran strmě 'jf^^J. • spadá a od výšiny příkopem oddělen byl, jak se toho ještě některé známky spatřují. »............ V těch místech stojí nyní dvě stavení v obyčejném domovém slohu postavená. 1 vlastní zámek jest staveni prosté beze všech stavitelských ozdob, sice vysoké a s mnohými okny. Planá byla prvotně českou vesnici založenou na planém neb vyplaněném místě.1) Roku 1219 připomíná se Planá ves kláštera Tcphkého, ale zdá se, že se tu míní Chodova Planá. Král Vácslav daroval r. 1251 podací v Plané klášteru Valdsaskému, který je až do 14. století držel.5) Roku 1315 podával sem faráře, ale postavil se proti němu jistý laik překážeje mu a sázeje svého faráře. Při tu klášter ještě vyhrál, ale právo naposled vykonával3) Na Planou totiž, která byla dříve královskou, dostal se rod Dobrohostův, který měl štít napříč polovičný.4) První pán Plané z rodu tohoto, Dobrohost, byl snad onen laicus, jenž přes právo kláštera Valdsaského faráře do Plané podával; neb první zpráva o něm, arci teprve z r. 1343 pocházející, líčí nám jej jako pána věku staršího; měl tehda již zrostlé syny Putu a Dobrohosta a dceru Zdeňku, jež byla provdána za Protivu ze Slovie.6) Po smrti otce svého zůstali oba bratří po nějaký čas ve spolku; nacházíme je jako svědky v listu r. 1353. Později byl Puta samotným pánem. Roku 1361 postoupil císaři Karlovi důchod v Derflíně ke hradu Tachovskému za to, že mu statek jeho v Neblažově z manství propustil.0) Nacházíme jej při rozličných jednáních soukromých asi až do r. 1370.T) V držení Plané následovali synové jeho Zdenek, Oldřich a. Dobrohost, kteří r. 1373 městu Plzenské právo udělili a r. 1375 nového faráře podávali.8) Roku 1379 drželi Planou první dva sami; tedy se Dobrohost oddělil a držel tuším r. 1404 nějaké zboží v Chodové Plané.9) Ostatní dva seděli ještě r. 13S9 na Plané. Zdeněk zůstav naposled sám prodal Planou a uchýlil se s manželkou Annou na skrovný statek v Mohtíně, kdež před r. 1403 pomreli.10) Za těch dob byl hrad zdejší náležitě opevněn. Na bavorskou stranu stála hlídka, 8 pater vysoká a čtverhranatá, jež však měla jen 5 pater zděných, nad tím 3 patra dřevěného podsebiti a dřevěnou kuželovitou střechu s hvězdou na temeni jejím. Když hrad r. 1395 shořel, spálena jest tato věž a také potom opravena, ale při pozdějším požáru úplně zničena. Roku 1393 Ancěka, manželka Bořivojova ze Svinař, na Plané vládla a v 1. 1395—1399 Bořivoj. Proč s ním Bušek z Kamenné hory r. 1399 kněze podával, neumíme vysvčtliti Od těchto pánů prodána Planá yindřickovi z Elstrbcrka kdysi před r. 1407 ; ") tehda tu byl jakýsi Slíva purkrabí.12) Týž pán potvrdil r. 1409 svobody městské, daroval téhož roku kostelu zdejšímu plat na kupování vosku a založil nové kaplanství.18) Měl také účastenství v rozličných bězích veřejných. Za náboženských bouří držel s katolickou jednotou, zachoval v Plané katolické řády a ještě r. 1426 dne 28. října spečetil zápis, který páni jednoty kraje Plzenského k ochraně víry učinili.14) Zemřel v zimě potom následující. Následovala po něm manželka Markéta ze Šternberka, jež byla téhož smýšlení jako manžel. ') Pomůckou: Ed. Seuft, Beitráge zuř Geschichte der Herrschaft und Stadt Pian. ') Re^. I. 5B7, II. 543. Giadl, Mon. Egr. n. 300. *) Freyberg, Reg. Boica. *) Pam. arch. VIII. 4Bl 486. *) Reg. IV. 48a. ') Arch. c. k. dvorský. ') Arch. Teplskv, lib. coul *) Líb. conf. •) Berně, lib. conf. »°) Arch. Třeboňský, lib. conf. DD. 14, f. 153. ") Lib. conf. ") DD. 14, f. IfiD. »)' Lib. erect. ") Arch. č. III. a$t). =4* PLANÁ HRAD. Roku 1427 vystrojena nová výprava proti Čechům a velké vojsko sbíralo se při hranicích. Dne 12. července přešel vrchní jich velitel Ota, arcibiskup Trevirský, přes hranice u Tachova a podav se odtud ke Plané zde stany rozbil a nějaký čas ležel; odtud psáno z jeho ležení (14.—15. července) několik psaní do Němec, jež obsahovala některé noviny válečné, arci nevždy pravdivé. Vojsku jeho se tu dobře vedlo, nebo poněvadž ckoli posud ani husity ani křižáky zpustošeno nebylo, mohli si křižáci pivo, maso a chléb s dostatek kupovati. Odtud táhli křižáci ke Stříbru, odtud pak začali utikati majíce zprávu o přiblížení se českého vojska, až pak od husitův za Tachovem dohoněni a buď pobiti, buď rozprášeni jsou. Ačkoliv se celá tato bouře k Tachovu blízkému stáhla, přece byla Planá tentokráte ušetřena. Větší nebezpečí nastalo r. 1429. Tehda v červenci kališníci pálivše u Teplé a Přimdy a zajavše tu drahně dobytka., obrátili se Zámek v Plané. ku Plané, než po krátké době opustivše krajinu okolní odtáhli. Na počátku měsíce záři přišel sem jiný hluk husitský, o němž však není známo, jak dlouho tu pobyl. Krajina okolní netrpěla však jen pleny husitskými, nýbrž i nevázaností křižákův a bojovníkův jednoty katolické. Když r. 1431 křižáci hranicemi u Tachova přešli, vypálen jest Brod na panství ležící, jakož i další vesnice, než za to u Domažlic zaslouženou odplatu vzali. Mezitím byla i Markéta zemřela a Planá dostala se v držení Alše ze Žeberka, pána smýšleni kališnického. Jakým způsobem se to stalo, neumíme udati. Nacházelť se v drženi Plané již r. 1433, neb tehda dav se na stranu mírných kališníkov žádal Chebských, aby mu pomoci do Plané poslali, a obdržel od nich 40 koní. V nastalé potom válce občanské mezi stranou mírnou a výstřední bojoval, také Aleš v bitvě u Lipan (1434); než i potom zůstával kalichu věrným, jako i potomci jeho, kteří se Plánskými ze Žeberka nazývali. K přímluvě jeho dovolil císař Plánským (1436, 1. řijna), aby trh okolo časiu Povýšení sv. Kříže odbývali mohli. Roku 1437, když se opět starý řád do Čech vracel, provolány jsou tvrz a město Planá, dvůr v Brodě a celé panství jako odúmrť po Jindřichovi z Elsterberka a manželce jeho Markétě králi náležející (1437); právo to si vyprosil Vilém ze Žlutíc a hleděl je prováděti přes odpory Alše ze Žeberka, ale pro nastalé potom bouře práva svého ku konci dovésti nemohl.1) V dobách pozdějších platně se zúčastnil Aleš jednání veřejných. *) DD. 15, f. 426. PLANÁ HRAD. Ze zámku v Plané. Vedle Alše připomíná se od r. 1443 Bohuslav se Žeberka na Plané, bezpochyby syn Alšův již dorostlý. Byl ducha vtipného a práv zkušený, protož potřebován býval často na soudech zemských, také při rozličných schůzích a sněmích. Manželka jeho byla Markéta z Kunštatu, sestra krále IJiříka Poděbradského,1) pročež pan Bohuslav k předním přívržencům královým patřil. Dočkal se sice jednoty Zelenohorské, k níž přistoupila velká část kraje Plzenského a z niž vzniklo velké nebezpečenství pro panství Plánské; nebylo mu však popřáno dlouho pohližeti na válku občanskou, která nyní v Čechách zuřila. Zemřel r. 1466 dne 7. ledna a pohřben jest v kostele farním, kdež se posud náhrobek jeho spatřuje. Manželka jeho Markéta (•{• 1473) byla mu darovala 4 syny: Buška, Hynka, Viktoryna a Jana. Ti se prý rozdělili tak, že jeden z nich, VLktoryn, obdržel Týnec s příslušenstvím a ostatní tři Planou, a to vládl jeden na Starém městě, druhý v středním městě a třetí na předměstí zámeckém. Z bratří těch zemřel nejdříve Hynek r. 1483 a pochován v kostele Teplském; po něm zůstali synové Jiřík a Mikuláš, kteří později zboží Týnecké drželi.2) Potom zemřel r. 1499 Bušek, jenž měl manželku Kunčinu (?), dle jiných Annu z Holiče; postaven mu v kostele krásný náhrobek z mosazné litiny a pěkného díla, i co do nápisu v minuskullch provedeného, i co do znaku a okras.8) Dcera jeho Anna vdala se za Michala pána z Eicinku Třetí bratr Viktoryn, jenž na Týnci seděl, byl ženat s Eliškou z Ryžemberka (f 1507) a umřev r. 1500 ') Font. rer. Boh. II. 552. *) Arch. Mnichovský. *) Pam. arch. IX. 643. IQO PLANÁ HKAD. položen jest v kostele Plánském. Hynek a Viktoryn nevynikali v tehdejších bězích veřejných, za to však nacházíme Buška často jmenovaného v tehdejších jednáních jakožto přívržence krále Vladislava, jenž jej povolal r. 1485 do soudu zemského. Všechny bratří své přečkal nejmladši Jan, jenž byl ženat s Evou z Kunštatu Týž učinil r 1506 nadáni 3 kop a 6 grošů míšeňských při kostele zdejším, aby kněží při něm bydlící mše zádušní za něj, bratří a rodiče zemřelé sloužili. Obšírný o tom zápis vyčítá zejména povinnosti faráře, ředitele školy a žákův při těchto službách božích, synům pak zakladatelovým ArnoŠtoz'i a Šebestiánovi přísně se ukládá, aby o provedení nadání pečovali. Kdy zemřel, není nám známo. Dotčeni bratří drželi celou Planou porovnavše se o ni bezpochyby se strýci svými. Od obou bratří obdrželi soukenici Plánští své první nadání. Také pilně dolovali v horách Plánských (Michaelsberg), na něž byl r. 1498 Jan, otec jejich, od krále Vladislava frystunk obdržel. Nemalé závady a dluhy, jimiž panství od několika let stiženo bylo, nutily oba bratří, aby je prodali a po nějakém kupci se ohlíželi; i postoupili Štěpánovi Šlikovi z Holice a z Lokte zámku Plané s městem a vesnicemi.1) K tomu ještě přikoupil Šlik zboží Brodské a Týnecké, jež se tehda v držení bratří Jiříka a Mikuláše ze Zeberka nacházelo. Dlouho však panství neužil aneb snad sem ani nepřišel; neb vytáh r. 1526 s králem Ludvíkem do Uher proti Turkům padl v bitvě u Muháče. Po Štěpánovi nastoupil v drženi Plané syn jeho Mauryc ještě nezletilý, za kterou příčinou máti jeho Markéta z Rabšteina panství za nějaký čas spravovala. Hejtmanem tu byl r. 1543 Jakub Šlenc z Pavlovic.2) Nabyv Mauryc let svých přihlížel k pilnému pracování na horách Plánských, k čemuž mu nápomocno bylo i nadání krále Ferdinanda (3545), aby týchž svobod, jako měli páni ze Zeberka, ještě «* 15 let dále užíval, tudíž desátkův neplatil a kovy své kamkoliv prodávati mohl. Dobře se mu dařilo na Lazurové hoře3] a na místě řečeném „reicher Trošt". Když takto v poměrech svých dobře stál, strhla joj brzo válka Šma.kaldská do nehod. Mauryc jsa totiž vyznání luteránského nejen že se připojil ke stavům nespokojeným, nýbrž i lidu svému dovolil schůze s hejtmany saskými odbývati, jakož i sám stavům platné služby prokazoval a snad i Sasy žpíží z panství svého podporoval. Když tedy rozhněvaný král vinné pány r 1547 soudil, uloženo mu za pokutu, aby se všech svých práv k Jáchymovu odřekl, nad to hrad a město Planou s příslušenstvím v manství královské uvedl, z toho budoucně službu s 8 koňmi (arci za žold) konal a konečně i ode všeho, co za králem měl, upustil.4) Však ještě téhož roku (11. září) choval se Ferdinand zase milostivě k Maurycovi a dovolil mu dále dolovati v horách Plánských na základě předešlých obdarováni. Poněvadž později město morem na obyvatelích ujmu utrpělo, snažil se Šlik nové osadníky přivábití a protc o blaho poddaných svých se všemožně staral. Z té příčiny r. 1568 dne 20. ledna poddaným svým na novém předměstí zámeckém dovolil, aby týchž práv užívali, jako měšťané Plánští a jako bylo obvyklé v Tachově, aby mohli o statcích svých říditi. K listu na to vydanému přivěsil svou pečeť také Baltazar Sališ z Doberyšova, hejtman Plánský. Roku 1573 povolil Plánským, aby mohli bílá piva vařiti a v městě a ve vsích vystavovati, začež však povinni byli kostely, školv a špitály vydržovati. Také cechům rozličným buď staré výsady obnovil aneb nové udělil. Král Maximilian osvobodiv za svého panování mnohé statky r. 1547 v manství uvedené, dovolil také Maurycovi r. 1574, aby panství jeho Plánské z léna propuštěno a v dědictví zpupné uvedeno bylo.Ď) Mauryc byl dvakráte ženat, poprvé s Annou hrab. z Mansfelda, jež r. 1548 dne 8. října zemřela, po druhé pak s Barborou Šenkovnou z Landšperka; od té ani od oné nedostalo se mu dědicův a tudíž se o to záhy staral, aby o svém dědictví slušně pořídil. Plánské letopisy vypravuji, že prý r. 1559 město Planou, pokud hradbami a příkopy zavřeno bylo, i s Galtenhofem a Joachimslohem dvěma mlaidým pánům Roupovským jsa jim kmotrem darem dáti přislíbil, než pořízení jeho poslední r. 1575 dne 21. února na list mocný královský, teprv později vydaný, učiněné vykazuje dodatečné ustanovení. Vedle toho odkázal zámek Planou a tvrze Caltov a Otín s příslušenstvím choti své Barbore Šenkovni z Landšperka do smrti její aneb do stavu jejího změněni; kdyby zemřela, učinil nápadníky panství Kryštofa staršího Šlik a a syny jeho, Šebestiána Šlika a na Rabšteině a syny jeho Frydrycha, Hendrycha a Prokopa, bratry Šliky na Hauenšteině, syny někdy Kašparovy, syny někdy Hendrycha Šlika a konečně syny Kryštofa z Roupova na Poříčí.") Zemřel r. 1578 dne 9. listopadu a pohřben v kostele Plánském. Se kšaftem tímto nebyla nijak spokojena Sidonie Roupovská z Holiče a ve svém odporu r. 1579 dne 18. května ve dsky vloženém hleděla kšaft zvrátiti hlavně pro dvě chyby v něm: že datum kšaftu (1575, 21. února) bylo více nežli o půl léta starši než datum listu královského (1575, 9. Sept.), že byl co svědek podepsán Michal ŠpaňovskÝ z Lisova, nejvyíší písař, ale toho času ještě úřad ten na sobě neměl, než teprve r. 1577, 30. května císařem ') DZ. ri4. A 10. Vklad se stal teprv t. T527. 3) DZm. I. G II, ieg. kom. s. *) Na Lazurové hore prý stál nijak) hrad, bezpochyby předvéké opevněni. *] Sněmy. DO. 64. str. 597. h) DD. 52. D 16. DZ. ifi. H 18. ") DZ. 20. H 5 — 8. PLANÁ HRAD. Iiyl doplněni jsou úřadové nejvyšších úředníkův zemských; z těch příčin že se ji zdá byti kšatt podezřelým. Odpory její a potom dcer její trvaly do r. 1604. Na Plané vládly nyní dvě vrchnosti. Hrad s panstvím držela Barbora, jež brzo po smrti chotě svého za Bedřicha Šlika z Holiče vdala; městu panoval Kryštof z Roupova jménem synů svých Jiříka a Štěpána, kteří později tu sami vládli držíce každý jednu stranu města, tak že tu dokonce trojí pánové poroučeli. Některé věci vyřizovaly oboje vrchnosti společně; jako na př. udílení výsad cechům zdejším, však privilegia Plánská potvrdil r. 1593 Jiří sám; po smrti otce svého (f 1590) Planou napřed s bratrem, potom sám držel. Občanům Starého města u sv. Petra a Pavla udělili výsady r. 1588 22. ledna Frydrych s manželkou svou Barborou dovolivše jim piva vařiti, jako ostatním měšťanům Plánským; vychází z toho, že část tato k zámku náležela a Roupovským poddána nebyla. Barboře, jíž panství jen do života neb do stavu změnění odkázáno bylo, velice na tom záleželo, aby v jeho dokonalé držení vešla a s nim libovolně nakládati mohla, však to se stati mohlo jen s přivolením těch, kterým byl nápad po ni vyhrazen. Ztrácejíc vše právo lk Plané, když Bedřicha za muže brala, jednala s dědici Slikovskými o to, aby za peníze od svých nároků upustili a je splatila.1) Tak byla nyní Planá v držení jejím dědičném, zpupném a nezávadném. Po několika letech podařilo se ji také města nabyti. Po smrti totiž Jiříkově (f 1594) bylo drahně dluhův zůstalo, pro něž město Planá skrze místokomorníka zemského hlavním věřitelům Anně Kábové z Terešova, Janovi Míčanovi z Klinštejna a Bedřichovi Slikovi odhádána byla (1596). Karel z Kokořova na Sťáhlavech skoiupiv od řečených osob práva jejich ke Plané, postoupil potom (1597) města pani Barboře,2) a tak měly zámek i město zase jedinou vrchnost. Barbora zemřela r. 1597 dne 18. listopadu v noci a pohřbena jest v kostele farním. Dědicem jejím stal se manžel její Bedřich, na ten čas kr. rada a nejv. mincmistr v Cechách, jenž po nějakém čase se podruhé oženil, pojav za manželku Marii ze Šumburka, a potom r. 1602 panství Kočovské přikoupil. Málokdy na Plané býval, obyčejně v Praze přebývaje, než kdykoliv sem přišel, bylo na zámku velmi hlučno, poněvadž se sem příbuzní jeho sjížděli. Často tu přebývaly sestry Mariiny (Anna Mandaléna a Dorota"), také Ludvík Slik tu s celou rodinou svou obýval a jednou (1606) i syna svého Jiříka Bedřicha tu křtil. Frydrych jsa bohatství dostatečného nádherně si vedl, maje dosti služebnictva; Tomáš Tyzl z Daltic byl u něho panoší, Adam Kfeliř ze Zakšova na Starém Sedlišti byl dvorským mládencem a jaká;;i Maria Rbderova hofmistrovou u hraběnky. V hejtmanství byl následoval po smrti Baltazara Salyše (7 1585) Jindřich Grefingar ze Saleka a od r. 1593—1621 Matěj Ortman z Damfelda. Hejtmanovi vypomáhali tehda tři písařové úřední., kancelářský a obročni. Bedřichův bratr Prokop byl padl v Nizozemsku, druhý bratr Jindřich byl pánem na Hauenšteině, sestra jich Kateřina zůstávala v panenství bydlíc na Vysokém Sedlišti, kdež r. 1609 zemřela; sám pak z dvojího svého manželství dědicův neměl. Z těch příčin daroval (1606) zámek i město s předměstím Planou a vším panstvím Kašparovi Slikovi z Holiče na Hauenšteině (synu někdy Jindřichovu), strýci svému, ale na jisté výminky, totiž, aby se v Planou iěprv po smrti Bedřichově uvázal a jistýlíj příbuzným, pcilízc jím odkázané vyplatil.3) Bedřich zemřel r. 1610 a pohřben jest v Plánském kostele.*) Když nastoupil nový pán v drženi panství, setkal se na něm s mnohým protivenstvím; vraždy, mor a požáry zuřily hned v prvních letech jeho panováni; když r. 1617 na den sv. Bartoloměje v městě požár vznikl, i zámek celý shořel. Včas povstání 1618—1620 zůstal sice Kašpar rodu císařskému věren, přes to však zkoušela Planá mnohé svízele, a to nikoliv snad vojskem nepřátelským, nýbrž císařskými. Již r. 1620 dne 25. řljnii přitáhl k městu císařský generál Jelach, jehož vojáci si na venkově nezbedně počínali, dne 28. řijna vnikl do města, několik lidí posekal a potom město zapálil; shořelo celé kromě obou kostelův a také zámek od r. 1617 obnovený zase shořel. Po bitvě Bělohorské zaplavili krajinu zdejší vojáci Mansfeldští; dne 21. ledna r. 1621 táhli tudy do Tachova, v jaře potom hrabě z Mansfelda z ležení svého v Tachově vytrhl ;a Planou ke klášteru Teplskému se bral, kterýžto klášter docela vyplenil. Mezitím počalo také násilné obracovánl na viru katolickou, jehož konce se Kašpar nedočkal. Jsa již věku pokročilého a churav r. 1624 dne 231. května náhle zemřel a pohřben jest v kostele farním. S manželkou svou Eliškou z Donína děti neměl, pročež se po smrti jeho Planá s Kočovem strýci jeho Jindřichovi Leopoldovi Slikovi (synu hraběte Filipa) dostatí měla, který také již na Plané přebýval, žc však tento viru svou evangelickou opustiti nechtěl, dostala se jinému strýci Jindřichovi Slikovi z Holiče.'') Jindřich Šlik, cis. rada, komorník a nejvysši, nedávno před tim byl přestoupil k vyznání katolickému, byl u veliké vážnosti císaře Ferdinanda jednak pro své katolické smýšlení, jednak pro platné služby, jež byl císařům v předešlých válkách vykonal; i potom, když se stal pánem na Plané, bojoval pod ') DZ. 65. A 8, J 9. r 2, 66, B 2. M 24. ■) DZ. 127. E 6. ") DZ. 133. D 18—21. *) Kord, dýku a ostruhy nad rakvl povesené r. 1629, zlodejovť ukradli, *) Jan Vácslav Keř z Kečova r. 1628 hyl hejtmanem (VUSp. 1897). loz PLANA HRAD. prapory Frýdlantskými v Dolním Německu a v Uhrách. Byv potom jako generální polní maršálek nařízený bojoval udatně ve válce Dánské, po níž se měl odebrati do Itálie; než chtěje si pohověti po tolikerém namáhání odebral se r. 1629 do Plané. Poměry na panství pěkné nenašel. V městě byli sotva dvě třetiny domův spálených vystavěli, obchodu nebylo, dělníků a řemeslníků pro reformaci přísně prováděnou scházelo a vojáci brali lidem, co vůbec sebrati mohli. Sedláci, přitížením roboty nespokojení, počali se bouřiti, následujíce příkladu Tachovských; tehdejší hejtman Plánský ZacharyአErlman z Erlsfeldu neznal jiných prostředků k ulevení bídy, než trestův a opět trestův. Hrabě stal se r. 1632 předsedou dvorské rady vojenské, potom i cis. tajnou radou, ve kterýchž důstojnostech i za císaře Ferdinanda III. zůstával; kromě toho obdržel potvrzení svobod rodinných (1641), svobod na hory Plánské (1646) a konečně obdržel i řád zlatého rouna. Mezi tím byl v Plané po Erlmanovi (f 1631) hejtmanoval Volfgang Low, za něhož trvaly svízele válečné průchody vojenskými obyčejně velmi bouřlivými (1632). Po dvě léta byl potom pokoj, než r. 1634 v únoru přibyl sem kníže Frýdlantský s celým komonstvem, přenocoval dne 23. února v zámku a odebral se odtud do Chba, kdež j'ž v noci mezi 25. a 26. únorem zavražděn byl. Dne 1. a 2. března mrtvoly jeho a druhův jeho zavražděných skrze Planou do Stříbra voženy. Tehda se hejtman Lów loupežím císařských vojákův v Bavořích ležících rázně opřel; jednou když v Kočově dobytek pobrali a odháněli, pustil se s lidmi svými a 14 mušketýry za nimi až do Falcká a svedl s nimi tuhou šarvátku, ve kteréž byl zastřelen syn jeho Michal. Téhož roku počaly silné průchody vojska skrze panství, tak že obyvatelé vesnic jako před nepřítelem utíkali berouce s sebou dobytek svůj; vojáci nemohouce ve vsích potravy dostati, brali potom dobytek, kde jej nalezli. Za vpádu švédského r. 1639 vtrhla do Plané císařská jízda, poněvadž panovaly obavy, že by se Švédové města toho zmocniti chtěli; ti sobě nelidsky počínali a obyvatelé jim rádi paty viděli. Roku 1640 dne 12. března přepadl Planou švédský generál Banér, město vyplenil a zabiv mnoho lidí ještě téhož dne zase miěsto opustil. Z toho byl takový strach, že lidé r. 1641, když se panstvím švédští i císařští vojáci ubírali, do lesův utíkali. Pro svou vážnost získal si hrabě kolikráte ochrannou posádku císařskou, která panství proti nezbednostem vlastní své soldatesky hájila a tím aspoň větší škody zamezil. Roku 1643, 8. května vrazili sem zase Švédové pod Konigsmarkem, město vyplenili a z panství dobytek, co ho ještě zbylo, odehnali. Potom sem přišla zase císařská posádka (1644) a zase si vedla jako předešlí. Za těch dob zámek Plánský měl asi touž podobu jako má nyní, obsahuje kromě velké tabulnice mnoho světnic, komor a sklepů. Po smrti hraběte Jindřicha (f 1650, 5. ledna) spadla Planá na syna jeho Front. Arnoštat který jsa tehda v klášteře Kartouzském v Lovanech po nějakém čase z něho vystoupil a řízeni panství ujal. Nemoha jím pro velké dluhy ovládnouti, prodal je r. 1065 Janovi Jáchymovi hr. ze Sinzendorfu, jenž však ještě téhož roku zemřel. Panství ujala po něm vdova a spravovala je až do r. 1687. Téhož roku dostala se nejmladšímu synu Janovi Jáchymovi Michalovi, jenž r. 1697 zemřel, neučiniv poddaným nic dobrého. Za nezletilosti syna Frant. Vácslava Michala byla zase poručnická vláda, za níž se poddaným lépe vedlo, než před tím, a trvala do r. 1716. po smrti hraběte (| 1734) zase následovala poručnická vláda až do r. 1744, za niž stavení zámku rozšířeno. Sinzendorfové drželi pak Planou až do vymření (1822). Dědictvím dostala se pak rodu Nosticovskému. rZ minulosti Plané a okolí zachovaly se nám popisy několika zajímavých příběhův: Asi r. 1548 neb 1549 přišel Albrecht Plánský ze Žeberka s Rodekovým synem do Plané, seděli spolu za stolem a jedli telecí pečeni. Byl tam také Zikmund Ketle z Fordrosu, jenž se s Albrechtem jak živ ntviděl. V tom sňal Albrecht ručnici s hřebíku a volaje hospodáře Honza koželuha řekl: Mistře! pohledte, máme dvě ručnice, já a strýc Váš (syn Rodekův) a (ale) máme jeden štemflík. I jde ven. Když vyšel, šla tu Dorota pro pivo a řekla: Pane, nestřílejte, abyste slepice někde nezastřelili! Přes to směřil k nějakému místu, k prevetu, střelil a střelil Zikmundovi skrze obě ruce. Když tento se dal do křiku přiběhl člověk a zvěděv, co se stalo, ptal se; Což žádného práva nežádáš? I volal na něho: Pro pána Boha, pošlete mi pro právo 1 Tu poslal ten člověk pachole pro rychtáře. Pachole přišedši k rychtáři řeklo: Rychtáři! máte spěšně a hned k Honzovi koželuhovi přijíti, že, rychtáři, jednoho zastřelili a chtějí pryč a někteří sousedé zastoupili dvéře, až Vy přijdete. Když přišel rychtář, tu mu Zikmund svou škodu vzatou ukázal, jak jest skrze obě 4*ii/-r\t ľ s~%. V"\ í *7f* 11 m +1 _JL j I fa-L I I ly U [ 1 \JJLl.j UKJjr ■ U^lliJJVVjll ■ U. \J UljJ ■ 1 . Vi'-l. J.J. V , UVS bt4-n-V I %J V r J. V ■ b kl ■__/ 1 j «-3 V_- l_/1|_řj J-j Jal . U.I.11J-L 1 bJL musí. Tu hned Albrecht prosil, aby lékař pilnost při něm měl a tolikéž hospodář jídlem a pitím, aby mu hrdlu jedné neškodilo, že chce rád od něho zaplatiti. I řekl rychtář: Milostivý pane! Zle jste to stříleli; již se bude V. M. dotýkati. Já nechci V. M. zavazovati, poněvadž pán můj doma sám býti ráčí; račte V. M. se mnou k pánu mému jiti. To udělal hned Albrecht a povolně šel. Napřed žádal rychtáře, aby to místo ohledal, ke kterému střelil, a což nejvýše mohl, se vymlouval žalost maje a pravě: Jak Bůh v nebi jest, že o Zikmundovi, aby za těmi prkny byl, nevěděl. Když pak přišli před kancelář pana Mauryce, Hradiště v Jáchymově. Starý hrad a nový zámek Nečtinský. PLANÁ HRAD. 193 Brod u Plané. vyšel pán a privítal toho pána mladého. Když vše vyslechl, povídal, poněvadž jest pán nerad toho učinil a se v to podvolil, že od něho zaplatiti chce, aby rychtář s lazebníkem mluvil, „a šetf, ať pilnost s ním má, aby nebyl chrom na ruce".') Roku 1550 ten pondělí po sv. Jiří jel hrabě Mauryc Šlik z Holiče z Plané do Hostičkova na vraném koni a našed strýce svého Šebestiána, jel s ním do Lestkova a štvali. Když nic neuštvali, žádal Šebestián Mauryce, aby k němu jel k obědu na Švamberk; pán sice se velmi vymlouval a zbraňoval, avšak naposledy se na jeho prosbu namluviti dal a jel s ním. Když jedli, tu Šebestián a služebnici jeho pánu tak připíjeli, že dosti dobře opilý byl. Tu kázal bláznu svému Francovi, jenž měl cejch na čele vypálený a mezi očima velmi stlučen byl, vystoupiti, poničiv služebníku svému, aby koně Sedlal a blázna s sebou vzal. Šebestián jej sám na koně vsadil a všichni jeli ven, totiž Mauryc, Šebestián a služebníci jejich. Když přijeli dolů před krčmu, tu byla svatba a Šebestián prosil Mauryce, aby ssedl a tanec udělal. To mu pán k vůli učinil a tancoval. Potom vsed na svého klepriika řekl: Pane strýce! vinšuji Vám dobrou noc. Já musím jeti, mám čas. Zase ho prosil Šebestián velice, že s koně sedl a opět tancoval i pověděv služebníkovi: Jeď s bláznem napřed, já dobře za tebou přijedu. To služebník učíniti nechtěl řka: Já od V. Mti. nepojedu, ráčíte velmi opilí býti. Avšak když to pán přece míti chtěl, jel. Potom přijeli za nim spěšně a Mauryc divé se řekl: Což jsi s bláznem ještě tu? Já jsem mněl, že již na poli doma. Když potom Šebestián blázna dojel, mrštil ho okolo hlavy a Linharta také uhodil ve tvář, kterýžto řekl: Ráčite-li blázna mrskati, to ráčíte moci dobře učiniti, jedné mne neraČte mrskati. Tu Šebestián rozhněvav se pravil: Není mi potřebí zbytečných slov podávati, kdybych ručnici 11 sedla měl, jako ty, nepodával by mi těch slov. I řekl Mauryc: Mlč ty a jeď předse. Když přijeli pod les u Švamberka, přijel Šebestián k Linhartovi, vzal blázna za hrdlo a strh jej s koně, jej přes hlavu přejel. V tom volal Mauryc na Linharta: Hleď na blázna I nenechávej ho zadu, hleď, aby ho s sebou vzal. Té chvile běželi páni stezkou napřed skrze les, a Linhart veda 4 chrty na smečce zůstal za nimi. Když: pak jel stezkou dolů, slyšel stříleti z ručnice, proto pustil chrty a jel spěšně, a když přijel dolů na louku, tu Mauryc a Adam Draušvic na hromadě leželi, Draušvic měl dobytý meč, a Šebestián maje tuliclli v hrsti vytáhl Draušvice pod Šlikem. I když Linhart přikročil, ptal se: Co V. M. ráčíte s tím tulichem činiti? Řekl on: Co nevidíš, že pán tvůj chce omdletiř já mu úsla vylámu. Pak řekl k Draušvicovi: Jeď pryč! co nevidiš, co se děje?, kterýž řekl: Pane, já nechci pryč jeti, ale poněvadž mi V. M. rozkazujete, pojedu pryč. Potom vsedal také Šebestián, odejev pána na poli umrlého na louce ležeti nechal a jein tolik řekl, že jede pro koření, ale nevrátil se ') Reg. svědomí 1543—1568. Hrady a lámky České XIII. 25 194 PLANÁ HRAD. KOČOV ZÁMEK. již. Stěží pomohli Linhart a jeden poddaný pánovi na koně a dovezli ho do jednoho mlýna, kdež zůstal přes noc; ráno pak poslali do Plané pro barvíře, aby ho uvázal.1) Mezi Jemnicí a Tisovým bylo ptačí čihadlo Starotisovské, na němž lidé z Tisovské strany, poddaní Jana Lipolta z Kečova, bez překážky Jemnických líceli. Ale když Jan Lipolt zemřel, přišel Jan Bošínský z Božejova a na Jemnici sám pátý na to čihadlo s ručnicemi a sekerami (1581, 5. září) a Valentina Pichelmejera člověka z Tisové zde číhajícího s pohrůžkou stříleni zajal, řka, že jest čihadlo jeho. Ten člověk dlouho odporoval, ale když Jan hrozil, že jej zastřelí, tu šel a nesl sítka ptačí se všemi přípravami do Jemnice. Tu Bošínský poslal pro rychtáře a přísežné do vsi a toho člověka za závazek vžiti dal, ale když řekl, že to dá pověděti pánu svému Maurycovi Šlikovi, tu ho propustil, ale ptáky a síť sobě nechal. Když mladý Jan Vácslav Keč domů přišel, tu Bošínský se pokusil a chtěl dotčené čihadlo přihotoviti. Keč, jenž se toho dověděl, poslal k němu 4 poddané, že jest naděje k němu, že se mocí ujímati nebude a mocí čihadlo brati. Přes to všechno on se přece shotovil a myslivost provozoval na tom čihadle. Tu Keč příčinu maje poddané své vzal a na to čihadlo (r. 1587) šel. Přišedše tam našli Jana se synem jeho, kteříž spozorovavše je s dlouhými ručnicemi na ně vyběhli, a Jan kohoutek přiloživ chtěl vystřeliti. Tu rychtář Tisovský maje senné vidle ručnici dolů stlačil a jiní přiskočivše ručnici jemu vytrhli z rukou. Keč spravedlivě křičel, z nich aby žádný na Jana ruku nevložil; Bošínský maje tesák mocí se k bránění stavěl, ale nesměl, neb mu žádný nic nedělal, a když jest tesák brzo pídi zdéli ven vytáhl, Mikuláš Paimler zaň popadl a ten sotva mocí zdržel. Tu křičel Bošínský na svého syna: Ty hudlaři, střílej! aby tě boží svátosti zahoubily! A tak syn hned kohoutek přiložil řka: Dobře, pane otče! na koho mám stříletiř Tu _-----Ä ľ 1 T.' .. ? . T . . .__. .___í.1^ ----..K „ 4 1. T . I ____. -.....___ 1.____. ... 4... —.. *--,.---] _ 1 . 1. .- 1____i 1__1 » „ j.. _ jjoi (ii. 11 rvet, auy mu j. ui^m^I vz.čui, a lcjjv mu jnn iriaiiy^čLin jvxcji;i Lii 1 ui;iiii;i vyurci 1 & k.uiiuuLKem. ruLom ty ručnice zase otci a synu dali, když připověděli, že nikomu neublíží. A vzavše ptáky a sítka šli do Tisové.2) KOČOV ZÁMEK. edaleko Plané jest ves Kočov, v níž tvrz a později zámek stávaly. Za samým dvorem poplužným jest okrouhlé místo se tři stran vodním příkopem objaté, na němž ještě skrovné zbytky bývalého zámku viděti. Kde nyní stojí myslivna, bývala prý věž a na blízkém chlévu jsou posud zbytky rustiky; pochází tedy tato zeď ještě ze starého zámku. Pod —i zemí jsou všude základy zdí. Z Kočová pocházel rod vladyk Kocovských z Kocova, jak se později psávali. Ve 14. století vyskytují se ve dvou pošlostech. Vilím (1379) a Aleš (f j. 1381) seděli na Mírkově. Jejich potomci bezpochyby byli ti, kteří drželi Měčín a Malý Bor. Druhá pošlost psávala se buď po Kočově neb Vídicích neb Svržně. Z té pocházel Kunrat, jenž měl r. 1357 část podací v Dubci, a synové jeho Humpert (1359—1403), Radslav (1368—1379) a Jindřich (1381—1408). Kočov zejména držel Humpert a výslovně se r. 1361 a 1379 jako jeho pán připomíná.3) Na počátku 15. století žili bratří Humpert (1412—1416), Sezcma (1410—1426) a Zbyněk (1412—1442), z nichž tento držel Chodovou Planou, Nečtiny a Vildštein. Který z nich Kočov držel, není známo; sice byla Chodova Planá hlavním sídlem této pošlosti až do konce 15. stol. Zbyňkovi synové byli Jan, Jindřich a Racek (1444 a t. d.) a Sezemův syn Humprecht. Konečně byl Rackův syn Trystrám (1487 a t. d.). Jeden z posledních („pan Kocovský starý") prodal Kočov Jindřichovi z Gutšteina, který jej profrejmarčil Hanušovi Pluliovi z Rabšteina za Neištetl.*) Hanuš postoupil ho bratru Kryštofovi, jenž jej r. 1519 a 1522 držel.6) Po jeho smrti následoval bratr Štefan (1526 jej držel) a když i ten zemřel, ujal jej zase Hanuš a po něm přešel na syna jeho Kašpara.*) Tento se r. 1547 do tehdejšího povstání tak nešťastně zapieti, že útěkem jen život zachránil a všecky své statky propaui. Král Ferdinand zastavil Kočov (1549) Jindřichovi Šilinkoví, hejtmanu kr. hačířův, a manželce jeho Kateřině, a protože tvrz byla opustlá, povolil mu 300 tolarů k vystavění nového zámku. Okolo r. 1557 nabyl toho statku týmž právem Floryan Gryspek z Gryspachu a zase drahně peněz na zámku prostavěl. A poněvadž králům půjčoval, třikráte mu peníze na Kočově připisovány.7) Od r. 1566 měl tu za úředníka ]) Reg. svědomí 1543—1568, f. 258. ') Reg. 22. G. k. f. 121, 163. ») Lib. conf., arch. Třeboňský, DD. 13, f. 114. Acta jud. Rel. tab. II. 49. Berná, PIz. *) DD. 37, str. 469. *) Reg. kom. soudu, DD. 36, str. 329, 320, — 6) DD. 37, str. 469, arch. c. k. dvorský. ') Arch. gub. KOČOV ZÁMEK. TVRZE V OKOLÍ PLANÉ. '05 Jindřicha Grafingera ze Saleku, o němž později povídal, že mu tak málo učinil, jakoby mu peníze z truhlice ukradl.1) Když se Floryanovi synové r. 1588 dělili, dostal Kočov Vácslav, syn nejstarši. Když pak ten zemřel, zdědili jej jeho bratří. Dva z těch Ferdinand a Blažej převedli na sebe právo Jana Millnera z Milhauzu, jenž Kočov r. 1599 od císaře dědičně koupil., a prodali jej pak {1602) Bedřichovi Štikoví z Holiče na Haunšteině a Plané. Od té doby patřilo panství Kočovské k Plané.2) Roku 1599 byla tvrz zase opustlá. Bylo tu málo špatných světnic, většinou jen ze dřeva vystavěných a proti ohni špatně opatřených. ') DZm. 1É0. B 5. !) Arch. gub., DZ. 130. F 25, G 4, 131. ľj 17. TVRZE V 0K0LI PLANE. Brod jest ves, někdy městečko tři Čtvrtiny hodiny od Plané a posud osada výstavná. Kostel a fara stoji na návrší, pod tím na úbočí škola. Severně od školy a západně od krchova jest velké tvrziště hlubokým příkopem objaté, kromě toho je na jiini straně mohutný násep. Za starých dob zapadla sem větev Vítkovcii, z nich r. 1243 Vitek z Brodu a r. 1308 Bedřich erbu ruže pocházeli.1) Týž Bedřich s Dluhomilem Brodským obviněn r. 1316, že Ctibora z Volf Steina zabili.2) Mezi spolupatrony kostela Svojšínského připomínají se r. 1355 Přibin z Brodu a sirotci někdy Vítka a Jindřicha, též se Vítek a Bedřich r. 1358 a 1362 a v 1. 1365—1370 Pešek z Brodu jako patronové v Sedlci připomínají.3) Roku 1379 držela Brod jakási paní Anka.*) Jako patronové zdejšího kostela připomínají se 1395 JetHch z Gut-Steina a 1414—1425 Jindřich z Elstrberia.1) Tento již držel Brod k Plané. Roku 1431 Brod od nemeckých křižáku vypálen a obyvatelstvo jeho (české) povražděno.8) Bezpochyby tehda také tvrz zničena. Na počátku 16. stol. byl Brod nějaký čas samostatným zbožím, které ale okolo r 1526 s Týncem zase k Plané koupeno. Ve vsi Výšhovl hodinu daleko od Plané stávala tvrz na místě dvorce č. 26. Odtud pocházeli Měsíčkové z VýSkova, ještě v Prusku žijící, jichž předkové byli bratří VýSek a VySemir (1237 — 1251), Svatomir (1272), Magnus, líoholt a VySemíř řečení Výškové {1282) a r iagi Albert. (Reg. L, II.) Jak se zdá, seděl na zdejší tvrzi r. 1406 Machek, jenž tehda příměří s Bavory učinil a ještě r. 1413 žil. (Arch. říš. Mnichov.) Téhož roku žil ve zdejší krajině také Vyntíř (DD. 15, f. 200—203.) Jeho vrstevník Racek byl již r. 1416 na Moravě (DZ. Brn.), nabyl jinde zboží a též jiní Měsíčkové se pak po zemi rozrodili. Ve zdejší krajině žili pak r 1437 Mikuláš VySemir a Albik, a Vyškov samotný držel ještě r. 1465 Racek. (Stocklow, Gesch. v. Tachau, Arch. Třeboň.) Nedlouho potom přikoupen Vyškov k Plané. Ve vsi Caltovl východně od Plané posud viděti jest zbytky bývalé tvrze. Roku 1379 sedělo tu několik vladyk a malý díl měla vdova Anka. (Berně.) Od r. 1402 připomíná se Jan Balile z Cal-tova, jenž r. 1406 plat na Plzni a později od krále Vácslava na Stříbře, od krále Zikmunda plat na klášteře Teplském obdržel. Tento měl ještě r. 1454 syn jeho Oldřich. (Ruk. musejní, Arch. Teplský. Arch. č. I. 513.) Také se připomínají r. 1443 Lvík a r 1468 Jan Zoubek z Caltova (Arch. Třeboňský), Nějaký čas potom přikoupen Caltov k Plané. V I. 1527—1574 se ještě tvrz připomíná. Ve vsi Otlnl nedaleko Plané bývala tvrz a farní kostel již ve 14. století. Podacími pány byli r. 1365 Pflta z Plané, r. 1383 Stupek st ^5^4 t^ntc s Nccstup^rrs, tuším zc 5 y?, m b crk". Roku 1399 následoval Odolen z Oráčova, jenž r. 1406 mír s Bavory učinil. (Lib. conf. ŘÍŠ. arch. Mnichov.) Potom (před r. 1409) koupen Otín k Plané, ale zase r. 1414 prodán. (Lib. erect. IX. D. 4, X. 45.) Pánem tu byl pak až do r. 1430 Erhart s Nejperka, jenž r. 1415 plat ke kostelu Plánskému prodal. (Lib. conf., erect. X. 71.) Roku 1456 byl tu pánem Stach z Horečce, jenž r 1468 ") Arch. křížovnický. Gradl, Mon Egr. 574, 575. ') Tab. vet. 14. *) Lib. conf. *) Berná. ') Lib. conf. •) Palacký. zdejšímu kostelu dobrodiní učinil. (Arch. č. I. 184, III. 575.) Kdy přikoupen k Plané, není známo. Tvrz zdejší se v 1. 1574—1575 jako příslušenství Plané připomíná. Ves Ctibor blízko Tachova ležící připomíná se r. 1375 a 1.379. Tehda patřila některému z Trautenberka. (Borový Er. I. 113, Berně.) Král Zikmund daroval zdejší tvrz a 16 dvorů Vdcsla-vavi Filibéři (1431), po něm ji měl r. 1454 syn jeho Zikmund, avšak vedle toho drželi část vsi také Pertolt otec a Pertolt syn olba Filibéřové. (Arch. č. II. 462, DD 20, p. 129, 157.) Později se z téhož rodu Vácslav (1472) a Jan (1496) připomínají. (Arch. Třeb. kop. Kladrubský.) Pak patřila tvrz až do r. 1532 pánům z Gut-Steina. Roku 1532 koupil ji Volf Perglár z Perglasu. (DZ. 2. B 18), jenž r. 1546 zemřel. Syn jeho Volf Gothart prodal r. 1571 Rapotín a Ctibor Zikmundovi z Trautenberka. (DZ. 64. A 14.) Tehda snad tu již tvrze nebylo. Ves držena potom k Nahému Tjjezdci a později k Plané. K Tachovu patřila již v 16. století. Chřlňcv (něm. Grona), ves východně od Plané, ode dávna bývala sídlem vladyčím a u vsi posud jest tvrzišté. Roku 1373 a 1379 seděl tu JeSek ze Chříňova, jenž nosil na štitě křiž šachovaný.1) Jeho tuším synem byl Hynek, jenž se v rozličných pamětech v 1. 1402 —1414 připomíná.1) Roku 1414 na tvrzi dvoru a vsi Chřfňově manželce Kateřině věnoval.3) Žil ještě r. 1420. Starší jeho syn Vilém připomíná se jen v 1. 1412 a 1414; mladší Jan držel po otci Chřlňov a slove od r. 1436 starším.4) Roku 1454 ještě žil, když odúmrt po jeho mateři provolávána, ano i r. 1464. Jan mladší snad syn jeho připomíná se v 1. 1446 a 1464 Vilém ze Chříňova seděl r, 1476 na Skočcích8) a zdá se, že se Chřlňovci ze zdejší krajiny vystěhovali. Později držel Chřlňov Andres z Lichtenšteina a zastavil jej r. 1504 Matesovi RouSarovi z Bezvirova.") Nedlouho potom nabyl Chříňova Jan Bavurek ze Švamberia, jeni začav loupeže okolním pánům a ještě více Plzenské obci škodil (1507). Plzeňští měli po něm špehy, kdyby přijel na Chříňov, a když se dozvěděli, poslali tam něco pčšfch a jízdných. Přišedše tam v pondělí dne 25. ledna zlezli tvrz, ale Bavůrek ještě se někde zavřel; proto pod ním zapálili a zajali ho samého šestého.') Potom v Plzni útrpné tázán a sfat. Vypálená tvrz i se statkem spadla na krále, ale král Vladislav daroval ji Plzenské obci?) Tato ji držela do r. 1641. V Týnci (půl hodiny jihovýchodně od Plané) bývala tvrz ve 14. a 15. století. Na tvrzi seděl v 1. 1393—1402 Lvik rodu Roupovských.8! Odtud také pocházel Racek, který seděl r. 1429 na Pořejově.10) Roku 1439 držel Týnec Jan z FrumSteina, jenž r\a nřrr AnnZ J Tv nrnRriirp manjřpjre y$nOV^i. Táž přcČk*VŠÍ Je- třicha syna, držela Týnec do smrti. Již r. 1485 byl v držení pánů z<: Žeberka a patřil k Plané.11) Po BuSkovi, jenž po r. 1486 ze- *) ICopiář Kladrubský, arch. bibl. Pražské, Berná, str, 27. *) Arch. Plzenský, Mnichovský, Teplský, lib. conf. *) Rel. tab. II. 105. *) Arch. bibl. Pražské, Plzenský, Arch. č. VI. 492. 6) DD. 16, f. 212, arch. Vatik. a Plz. *) Plzenský archiv. ') Tfebořiský arch. 8) DZ. III. L r. Beckovský, I 982. ») Arch. Teplský, Borový, Lib erect. IV. 401. 10) Líb. conf. ») Rel. tab. II. 88. DD. XVII. 229. *5* 196 TVRZE V OKOLÍ PLANÉ. mřel, mři jej r. 1493 Jan isyn) s bratři mi a po rozdělení v I. 1506 až 1510 sám.1) Okolo r. 1526 prodali Jifik a Mikuláš bratři Plantti ze Žiberka Týnec a Brod Štlpdnovi Šlihovi z Holiče, jenž je k Plané připojil. Na čas držela obě (1531 a t. d.) vdova po něm Markéta..2) Ve Stokoví (záp. od Plané) připomíná se tvrz, ale teprve v 17. století. Ves byla r. 1290 příslušenstvím Tachovského hradu (Reg. II. 643) a později tu vysazen manský statek k témuž hradu. Patřil v 1. 1505-1510 Hyncovi z Trautenberka, r. 1523 Bohuslavovi Bohuši z Otéšic, v I. 1555 —1579 Rorerům z Hochätetu r. 1594 Jiřímu Mošlibicovi z Bi Šance a od r. 1603 Chlumčan-ským. Roku 1637 koupen k Plané. Odtud pocházel rod ArnoStů ze Stoková, kteří tu bezpochyby v 15. stol. seděli. Kdesi severozápadně od Stoková v lesích stávala tvrz Krajt (něm. Gereute i Reut), která bývala manským statkem k Tachovu. Král Ludvik dal ji v manství (1518) Jiříkovi z Trautenberka, po němž tu r. 1528 Erhart jeho potomek seděl. (Arch. gub.) Avšak nedlouho potom zpustl. Roku 1606 jest řeč o pustém zámku Greyte (DZ 180. G 15), a ještě r. 1637 se dvůr pustý Krajt při statku Štokovském připomíná. Na Lazurovi koře za Michlšperkem prý stával hrud. Z pamětí o něm nic známo není. O Bonlnovl se psalo, že tu tvrz stávala, ale ani ve vsi, ani v pamětech není o tom památky. V Chodové Plané byla tvrz ode dávna. Zdá se, že patřila r i2ig klášteru Teplskému aspoň z části, ale byl tu také vladyčí statek, na němž seděli 1. 1316—1319 Ctibor a Oldřich. (Reg. I. 285, Tab. vet. 14.) Za Karla IV. držel část Henslin (z Fojcperka) (1365—1380), část Eberlin (f j. 1376) a část páni ze Švamberka. (Reg. Vat., Berně, lib. conf.) Tento dil prodán od nich r. 1385 Jindřichovi z Ehtrberka do tří let (Arch. Třeboň.) Roku 1404 podávali sem kněze Hynek z Fojcperka a Dóbrohost. (Lib. conf.) Onen seděl na tvrzi zdejší, kterou se vSím statkem r. 1413 klášteru Teplskému prodal a ten pak držel Chodovou Planou jen několik let. (DD. 3 str. 99.) Na druhé části seděl r. 1418 Levhart z Vydžína. (DD. 14, f. 200.) Od r. 1420 vyskytuje se Zbynlk z Kocova jako pán celého statku. (Arch. Třeboň. Tepl.) Když tento před r. 1444 zemřel a synové jeho se dělili, Jan nejstarsí syn ujal Chodovou Planou, kterou r. 1454 i s tvrzi bratranci *) Reg. kom. soudu. ») DZ. 3. F 18, L 3. svému Humprechtovt prodal. |DD. 61, str. 397) Tento byl již r. 1474 mrtev a statek Chodova Planá dostal se sedmi jeho dcerám, z nichž jedna (Anežka) byla vdána za KryStofa Lantvista z Rebersreutu, jenž r. 1474 Chodovou Planou od sester skoupil. (DD. 5 str. 323, 25 f. 246.) Okolo r. 1495 zemřel a statek pak držely vdova a dcery. (DD. 17, f. 236, arch. Tepl.) Markéta, jedna z nich, ujavši statek prodala jej 3 mateří r. 1514 Janovi z Kolová, jenž v l. 1527—1532 zemřel. (DD. 6z str. 377, 462, 490.) Vdova Markéta z Kfimic, jsouc poručnicí dětí svých, prodala Chodovou Planou Hanušovi Pluhoví z RabSteina. (DD. 62, str. 513.) Statek odtud držen k Tachovu i po zabrání skrze krále (1547), jen krátký čas (od r. 1551) zastaven byl Jindřichovi z Bre-dova. (Arch. Třeboňský.) Teprve r. 1558 prodal jej král Ferdinand dědičně (neb posud byl manstvím) MtkuldSi Miřkovshému se Stroplic (DZ. 13. A 9), ale ten jej hned potom Mikuláši Širntyn-gdrovi z Širntynku prodal a r. 1560 ve dsky zemské vložil. (DZ. 87, E 1.) Když se synové Mikulášovi r. 1570 o pozůstalost otcovskou dělili, dostal Volf Chodovou Planou a koupil r 1583 i Trste-nici po bratru Mikuláši. (DZ. 62. N 25, 66. C 13.] Po něm následoval syn (?) JfíSt Adam, kterému r. 1622 zabrán a prodán cizozemci Theodorovi z Haimkausu, tajné radě Bavorského knížete a nařlz. nejvyššímu. (DZ. 153. H 2.) Potomci tohoto drželi Chodovou Planou až do r. 1818 a pak následovalo potomstvo po přeslici. Na místě tvrze postaven r. 1734 zámek. (Viz Sommer Pils. Kr. 225.) V Trstenici neb Nové vsi vystavěno teprve po dělení r. 1570 stavení, jemuž se tvrz říkalo, ale r. 1583 týž statek přikoupen k Chodové Plané. Západně od kláštera Teplského jest rybník Betlem, do něhož nevysoký a krátký ostroh vybíhá. Břeh jeho k rybníku jest dosti strmý, na ostatních dvou stranách jest přikop a kolem něho násep, jehož kus rozvezen. Nepochybujeme, že tu nacházíme místo nejstarží známé tvrze, na níž bezpochyby nějaký nápravník blahoslaveného Hroznatý seděl. V té příčině budiž porovnáno, co dl Palacký ve svých Dějinách. (I. b, str. 268, pozn. 310.) Dolní Kramolín patřil Teplskému klášteru od r 1228. Klášter tu měl dvůr v témž století založený, při němž povstala tvrz buď od kláštera, aneb následujícího násilníka založená. Arkleb z Tisové totiž opanoval Kramolín násilně, když pak od královských na tvrzi dobyt, král Jan Kramolín (1319) zase klášteru navrátil. (Reg. III. 212, 231.) Roku 1410 seděl tu Hynek z Fojcperka bezpochyby s přivolením kláštera. (Arch. č. VI. 459.) i hrad. Velká věž na hradišti Jáchymovském. ad městem Jáchymovem vypíná se ostroh na tři strany strmě spadající, který měl přístup jedině od západní strany. Na tomto ostrohu stával hrad do čtverhranu založený, z něhož | zbyly dnes velká věž, branná bašta a něco málo zdí. Kromě toho stojí tu několik domků, _i které teprve po zpuštěni hradu a z jeho ssutin vystavěny byly. Velká viz stojí v rohu hradiště na severovýchodní straně, jest do kruhu založena. Nejhořejši poschodí jest na krakorcích ven povydáno a několika okny opatřeno. Nad tím je přiměřená střecha kuželovitého tvaru a na ni nejvýše lucerna se stříškou. Od té véže táhly se na obou stranách po kraji hradiště ještě v minulém století hradby, které jsou kromě malých kusů rozvaleny. V jihozápadním rohu jest okrouhlá bašta střechou na způsob jehlance krytá, v niž c. k. horní úřad prach schovával. Zbylo tedy z bývalého hradu, jenž patří k nej mladším toho druhu, málo sice, ale slouží k ozdobě města i krajina. Dějiny města a jeho hornictví jsou velmi bohaté, ale o vlastním hradě zachovalo se jen málo pamětí. Na počátku 16. století okolí zdejší bylo jen málo obydlené. Když se tu tehda ruda objevila, tvořila se tu nová osada, jíž dáno jméno po sv. Jáchymovi. Tvůrcem hornictví byl hrabě Štěpán Šlik, jenž panství Ostrovské s bratřími držel, a prvni výtěžek z hor byl r. 1516. Poněvadž naděje dobrá byla, sešlo se tu ze všech stran drahně nákladníkův, a hraběti Štěpánovi vidělo se vydati r. 1518 v Lipsku horni řád pro tyto doly. Hned potom (1519) zřídil tu minci a jal se biti groše a r. 1520 vymohl u krále, že nová osada byla na horni město povýšena. *) Téhož roku také vystavěn hrad nad městem, dílem pro jeho ochranu a dílem jako obydlí pro pána aneb horního hejtmana. K prvnímu úrazu přišel tento hrad *) Mathesius, Chronica, Sternberg, Umrisse la. 3ri. JÁCHYMOVSKÝ HRAD. po pěti letech. Horníci jsouce na úředníky a dozorce rozezleni a z ciziny popuzováni, r. 1525 dne 13. května v sobotu srotili se na rynku, vytloukli hrad a radnici, zajali purkmistra a všecky městské písemnosti zničili. Štěpán nemaje hned dosti drábů pohotově, iltined vzpouru neukrotil. Teprve když dostatečnou moc sebral, aby 3000 povstalců povalil, a také odjinud se mu pomoci dostávalo, dali se povstalci snadno pohnouti ke smlouvě a podvolili se rozsudku mocných opravců. Poněvadž povstání ani tak proti pánu, jako spíše proti jeho zřízencům namířeno bylo, Štěpán vinníky jen mírně trestal.') Po smrti Štěpánově (f 1526) Šlikové ve svých domnělých právech novým králem obmezeni, zejména mince pro krále ujata; Šlikové jen zůstali jejími správci a podrželi desátky {1528). Tím ovšem Hradiště Jáchymovské. nebyla vrchnost nad městem a panstvím obmezena. Poměr takový, že hory patřily Šlikům a mince králi a byli tu dvojí úředníci, z nichž někteří oběma stranám slibovali, nemohl býti bez nechuti. O některých z nich máme zprávy, ale čím se Jeroným, Lorenc, Kašpar, Mauryc a Hendrych Šlikové proti Výsosti královské provinili, jak se píše v pozdějším zápise, nesní nám známo. Zdá se, že tento, ode dávna zbujný rod krále potupil (1545). Král měl právo je přísně pokutovati a celý Loketský kraj jim vzíti, že se ale v čas ponížili, nechal jim sice zástavu, ale byli povinni králi hory Jáchymovské i se zámkem a městem postoupiti; jen desátky tu rodu ponechány,2) Prvním krái. horním hejtmanem (viastně správcem hejtmanství) stal se Kryštof z Jendorfu, jemuž již od r. 1528 mince podřízena byla. Roku 1548 asi od počátku července stal se Bohuslav Felix z Lobkovic vrchním hejtmanem. Pracoval mnoho ve prospěch králův, ale hory, jež za předešlých nepokojův klesly, povznésti již nemohl. Řídil Jáchymov až do počátku července r. 1558, a následoval po něm Kryštof z Karlovic, jenž ten úřad až do sklonku r. 1563 držel. Po něm následoval Jáchym z Bíle', napřed jen jako správce hejtmanství (11563—1567), pak jako hejtman ("j- 1569). Roku 1571 ') Ve spisu Šternberkove. Výpověď otiskl Riegger v Arcb. II. 356. *) Arch. gub. Šternberk. O ty desátky přišli r. 1547. JÁCHYMOVSKÝ HRAD. potvrzen za hejtmana Albrecht z Globcn, avšak r. 1578 zase úřadu zproštěn; opět se stal hejtmanem r. 1584 a v témž úřadě až do srpna r. 1592 setrval.1) V dotčené přestávce byl hejtmanem Oldřich Dreiling z Wagramu.2) Poněvadž hrad Jáchymovský za minulých let sešel, ačkoliv mnoho peněz na jeho náklad počítáno, nařídila král. komora (1584, 4. května) komisaře Sebestiama z Lobkovic, Bernarta Unruhe a Hanuše z Limpachu, aby přiberouce hej Lmany v Jáchymově a Slavkově hrad zhlédli a o tom se uradili., jakým nákladem by hrad v dobrém stavu udržován býti mohl.3) Roku 1592 byl sem poslán nový hejtman Sebald Schwerzer, aby hory napravil, ale poněvadž posavadní poměry předělati nemohl, zůstávalo vše při starém a na počátku 17. století pracovalo se již se škodou. Následovali pak hejtmanové Mikuláš Maj (1604) a Volf Helcl ze Stemšteina (1606, f 1613)- Roku 1618 byl tu Kryštof Gnad z Grůnberka. Když začaly téhož roku stavovské bouře, Jáchymovští přidali se ke stavům, pustili Mansfelda do města a vydali mu král. minci. Za to byli vinníci po Bělohorské bitvě potrestáni. V následujících válkách pak zdejší hrad zašel. Stalo se to r. 1639, když Banner do Cech vtrhl, Švédové na starý hrad, na němž byla cis. posádka, z děl tak hrubě stříleli, že se stavení a hradby sesuly. Jen dotčené dvě věže, ač vyhořely, spoustu tuto přetrvaly. Větší opravena a zřízena za hlásku, v menší zřízena prachárna a ostatek hradiště podle potřeby horního úřadu zastavěn. ') Rukopis pamětí Jáchymovských. '} Šternberk, la. 395. s) Arch. gub. Bašta na hradišti Jáchymovském. Zbytek hradu v Karlových Varech. VARY HRAD. ad radnici Karlovarskou vypíná se skalnatá hora, na níž hrad stával. Ten byl již v 16. stol. opuštěn a nic z něho nezbylo. V pověsti připisuje se založení jeho Karlovi IV. ISpolehlivých pamětí o jeho počátcích se nedostává. Roku 1325 byla ve zdejší krajině a hlavně tam, kde jest nad městem k západu obecní les, královská obora; tu býval bezpochyby u kraje jejího farní kostel a vesnice, kterým se také Obora říkalo, a to vše bylo příslušenstvím Loketského hradu. Král Jan dal r. 1325 Kojatovi z Otovic 16 lánů blízko nynější osady Neu Fischern v manství.1) Jestli Karel IV. neobjevil teplá zřidla, jeik se v pověsti vypravuje, jisto jest přece, že jest zakladatelem města, ovšem v době, kdy již teplá zřidla známa a užívána byla. Svědčí o tom, že se tu v 1. 1370—1376 vždy po několik dní zdržoval,2) a přebýváni královského dvora předpokládá bud pevné sídlo aneb hrazené město aneb i oboje. Protože Karel rád nové pevnosti zakládal, víře se podobá, že založil hrad a město zpevnil. Prvnějšímu se již ode dávna věřilo.3) Karel IV. dal městu r. 1370 Loketské právo a daroval mu bezpochyby hned při vysazení vesnice Oboru a Drahovice. To vše králem Vácslavem r. 1401 potvrzeno.1) Vary jsouce tehda komorním ') Reg. IV. 835. *) Huber, Reg. Již Karlsbad neb Warmbad. *) Bruschiiis. *) Čelakovský. VARY HRAD. zoi městem spravovány purkrabí Loketským a jako příslušenství Loketského kraje dostaly se v zápisné držení Šliků. Kdysi za panování krále Ladislava zastavil Matěj Slik se strýci svými hrad Vácslavovi Polackému s Polák v 500 fl. rh. a k tomu aby nebyl vyplacován, leč by Slikové byli s Lokte splaceni. Zdali město také zastaveno bylo, není zřejmě pověděno, ale zdá se tak. Mezi Polackým a městem povstaly různice, do nichž se také Slikové zapletli. V nastalé potom válce zajal Polačky několik vězňův, které na zdejším hra.de vendil. Pie o to podána na krále "Vladi-slava, jehož kasáním tři páni vypověděli (-475, 10. dubna), aby Slikové Polackému za všecko jeho právo dali 650 fl., co se Polačky vydlužil u jiných, aby zaplatil a vězně propustil1) Když pak se Matějovi synové r. 1489 dělili, zůstaly Vary při díle Loketském Jeronýmově.2) Varští čržíce při Loketských manech a měšťanech měli účastenství v bojích, které tito proti pánovitému Jeronýmovi podnikali, jak již v dějinách Lokte vypravováno. Ještě hůře bylo za Šebestiána, syna Jeronýmova, který svévolně nejen poddané utiskoval, nýbrž se i řádu a právu zemskému vzpíral. K potrestání tohoto odboje sněm vypravil vojsko v létě r. 1505. Od tohoto vojska dobyt hrad Varský s městem a odevzdán Jiříkovi Birkovi s Násile, hejtmanu Křivoklátskému. Teprve když Loket obléhán, přistoupil Šebestián ke smlouvě. Konečné narovnání stalo se na sněme r. 1506 dne 21. března. Hrad a město Vary zase Slikům postoupeny a měšťané Varští od nich vypuzení zase do statků svých uvedeni.5) Vary zůstávaly odtud v držení Sliků jako příslušenství Loketského hradu až do r. 1547, kdež zase přejaty v příné držení královo. Hrad mezi tím málokdy býval obýván, sešel a zpustl. Král Maximilián uvažuje, že toto posté stavení nad samou radnicí stojící nikým se neopatruje a strach jest, aby zřícením radnici a blízkým domkům neškodilo, daroval je r, 1562 obci. Tato tu mívala potom náčiní hasičské, ale jak se zdá k zachování jeho nic neučinila. Konečně r. 1608 ze zřícenin městská věž vystavěna.4) ') Arch. č. IV. 293—295. !) Elbogoer Chronik. *) Palackého dějiny. Arch. český VI. *) Lenhart, Memorab. Hrady a lámky Českí XUI 26 Hrad u Nečtin. neCtiny hrad. ěstečko Nečtiny leží v údolí potoka nad Manětinou. Něco výše nad týmž potokem stojí zámek Nečtiny, německy též Preitenstein řečený, a při něm ves, Nové městečko. Nad nimi | vypíná se hora strmá a lesním stromovím obrostlá, která vysoko vyniká nad údolím j Nečtinským. Zde stával starý hrad Nečtinský vysoko nad blízkým okolím a nad Novým ^—^^^ity, městečkem jen tolik povýšený, co bylla potřeba k vydatnému bránění. Na té straně souvisí hradiště skrze sedlo s lesnatou výšinou, která se táhne od Manětiny. Tudy také sem vede široká cesta od Manětiny skrze vřesovité a suchoparné lesy aií do dotčeného sedla, odkud se zatáčí k novému zámku Nečtinskému. Od posledního domku Nového městečka jde stará cesta ke hradu, kteráž se dnes značí jako pěšina, ale z plochy její travou porostlé lze znáti, že tu mohl neširoký vůz projeti a pro jezdce že to byla cesta docela pohodlná. Cesta pak volně stoupá od severu k jihu a podle ní znáti jest přikop s náspem, který ji chránil, protože znenáhla vystmpuje nad sedlo. Po krátké cestě patřirne v pravo na strmé skály a zříceniny hradeb, brzo také se objeví hradba na levé straně cesty objímajíc ji, když příchozí vstoupil do první brány prosté. Měl pak po levé straně hradbu a po pravé straně druhou hradbu hradu, jehož obráncům ukazoval pravici svou, která nebyla štítem chráněna. Z první brány nezbylo nic a též zeď, která k ní šla, zřítila se a kamení spada'o clo příkopu. Na jižním konci hory otáčí se cesta náhle k západu a vede k druhé bráni, která též je zbořena; jen oboje zdi postranní stojí. Piíchozi vidí pak před sebou na nejvyšším zříceniny horního hradu, k němuž rovně vede pěšina (stará cesta). V levo jest vysoký kus hradby a v pravo dolní ohrada. Na počátku jejím upoutá zraky čtverhranaté místo, pravidelně do skály vytesané, ale nyní již zanesené, tak že skalní stěny nevysoko nade dnen vynikají. Zdá se nám, že tu byla nádržka vody, kteráž z blízkých hradeb a stavení po žlabech tekla a nádržku dešťovou vodou napájela. Maiý kus za tím k severu jest druhá prohlubeň velmi hluboká, z níž vyrůstají NEČTINY HRAD. 203 jasany a křovi. Zde tuším byla hluboká studnice. Za tímto místem šla dolní ohrada dále po svahu a její hradba připojovala se pak k hornímu hradu. Jak již řečeno, vede cesta k hornímu kradu na samém kraji hradiště. Kdo po ní přijde na vrch hory, nespatři sice třetí brány a ani nepozná, kde stávala, ale za to užasne nad velkou prostorou, která se mu objeví. Podle staré středověké náuky opevňovací je tu zbytečné plýtvání mísiem, neb sám dvůr, když i odpočítáme co bylo zastaveno, obsahuje tolik místa, že by se tu veliké množství lidu pohybovati mohlo. Obyčejný způsob u hradů, že jsou dlouhé a všecko stěsnáno, se tu nenachází; držitelé jeho měli proto volnost pohybování, jako na máloklerém hradě. Také zásada, otáčeti hrad na všech stranách hradbami, se tu neprovedla na západní a severní straně a příčina toho se pozná, shlédne-li se na vysoké a nedostupné stráně hory na těchto stranách. Stačil tu bezpochyby dřevěný plot. Na východní straně horního hradu spatřují se vysoké hradby; tu také bylo dlouhé slaveni k nim přistavěné, v němž se nacházely konice, všelijaké hospodářské příležitosti a byty čeledi. Začátek jeho sesul se dokonce a jen znáti z prohlubně, že tu býval sklep, ale u rohu zadního ještě viděti zříceniny vysoké několika odděleni, ale tak kusé, že z nich nelze nic souditi o bývalé způsobe této části. Krátká hradba spojuje toto stavení se severním rohem, kde stál palác. Tento se na dobro sesul, tak že tu viděti jest kopec rumu s prohlubněmi, ale zůstal přece sklep válcovitě sklenutý a se vchodem k němu. Hromady kamení na hradišti se nacházející snad pocházejí ze zásoby kamene, který při zakládání a stavění hradu nebyl spotřebován. Vyhlídka z hradiště jest čarokrásna Na jižní straně objevuje se nám mezi pěknými sady nový zámek stojící na místě bývalé tvrze, jest však za nové doby úplně přestavěn a v moderním slohu upraven. Při zámku stojí čtverhranatá věž, též tím způsobem upravená, v pravo od věže dvůr a za ním v pravo jest na vršku kaple. Na druhé straně viděti jest městečko s kostelem a na všechny strany krajinu půvabnou a rozmanitého tvaru. Z rozsáhlosti a prostrannosti hradu Nečtinského lze souditi, že jest mladší, než hrady 13. století, stěsnané a úzké. Proto také nejstarší zprávy o Nečtinách netýkají se jeho, nýbrž městečka. O tomto je již r. n6g řeč při hranicích zboží Manětinského, v 1. 1183 a 1185 připomíná se Předota a r. 1295 Oldřich a r. 1291 Předota, kteří se zvali z Nečtin.1) Jsou patrně jednoho rodu a tuším předkové pozdějších Benedň z Nečtin. Snad z toho rodu také pocházeli Bavor, opat Břevnovský, a Vyšemír, purkrabí na Broumově, bratří, kteří žili na rozhraní 13. a 14. století.2) Ti oba bezpochyby byli páni městečka a protože podací téhož kostela tudíž měl potom klášter Břevnovský, jest na snadé souditi, že je měl od nich. Okolo r. 1321 již tu nic neměli. Evan, předek jich, seděl na Jeřni, ač on a potomci jich z Nečtin se psáti nepřestávali. Král Jan nabyv okolní krajiny založil hrad na nynějším hradišti. S jeho zakládáním asi souviselo, že Oldřichovi, kanovníkovi, pole v Bržíně osvobodil.3) Novému hradu dáno jméno Preitenstein, ale lid jej jmenoval Nečtiny. Po krátké době byl zastaven, ale kralevic Karel jej zase r. 1333 vybavil.4) Týž stav se panovníkem podržel Nečtiny ve svém přímém drženi, podávaje r. 1358 kněze do Komárova, a vyslovil zákon, že hrad Nečtinský nemá býti zastavován.6) I za Vácslava IV. dlouho byl hrad v držení králově. Roku 1401 připomíná se Jindřich z Nečtin, vladyka, jenž dal k Eišťanské faře plat v Bržíně.8) Není zřejmo, byl-li zástavním držitelem, nebo-li purkrabí. O Petrovi Zmrzlíkovi, který r. 1405 kněze do Komárova podával, lze souditi, že to právo vykonával jménem královým. V 1. 1406—1408 Ondřej Huler držel Nečtiny a to bezpochyby zástavně, poněvadž se purkrabí nenazývá.') Jisto jest, že nedlouho potom byly Nečtiny zase v drženi králově, a tu byl v 1. 1411 —1414 Lvík z Jivjan purkrabí a král Vácslav že r. 1418 kněze do Komárova podával.8) Týž král tu učinil purkrabí Nepra Duce z Marin a Ondřej Špalek ze Slatiny byl mistopurkrabí. Něpr naložil něco peněz pro zachování hradu a ještě více králi Zikmundovi půjčil, pročež mu král r. 1420 dne 28. srpna hrad Nečtiny zastavil. Ku konci téhož roku obnovil zástavu jemu a Spalkovi, poněvadž jim za služby dlužen zůstával, a protože důchody panství na zachování hradu nestačily, nařídil opatu Teplskému, aby jim opat Teplský z berně své 100 kop vydával.9) Duc držel hrad ještě r. 1423,10) ale r. 1427 měl jej ve své moci Sezema z Kocova. Týž zemřel nedlouho potom zůstaviv nezletilého syna Humprechta. Tohoto ujal se Zbyněk, bratr zemřelého, a psal se proto r. 1432 sed. na Nečtinách.11) Protože hrad náležitě zpevnil, císař Zikmund mu r. 1434 na témž hradě 200 kop připsal.12) Některý rok potom postoupili Zbyněk a Humprecht hradu Nečtin Burjanoviz Gutíteina.,s) To se stalo před r. 1441, neb téhož roku posádka jeho na Nečtinách poslala odpovědný list Budéjovským.'4) ') Reg. I. 143, 169, 173; II. 645, 1198. ') Reg. II. 1208. V pozdější při (1361, Arch. Svatoroář.) vypravuje se, íe Dluhomil, patron kostela nečtinského, k tomuto obrátil jíslé užitky ze vsi Mezí. 3) Arch. č. II. 470. *) Život Karlův. 5) Aľch. č. III. 85. Lib. conf. ") Lib. erect. VI. 175. ') DD. 18, f. 29. Arch. £. II. 187. ") Lib. conf. Arch. bibl. Pražské. ■) Arch. c. k. dvorský, Teplský. Arch. t. II 447. ,0) Arch. í. III. 240. ") DD. 61, str. 422, Bezold. Postoupeni od bratři z Vařin v Arch. í. II. 448. ") Arch. c. k. dvorský. ") Arch. C. II 448. ") Arch. Jjudéjovský. 26* 204 NEČTINY HRAD. Z rodu Gutšteinského vládli tu dva Burjanové, totiž otec, jenž r. 1462 zemřel a syin, jenž jej v 1. 1462—1488 držel. Oba se zálibou psali se seděním na Nečtinách, pokládajíce hrad za !5vé přední sídlo. Není také pochyby, že jej řádně vystavěli. Když pak Burjan poslušenství krále Vladislava podnikl, připsal mu tento na hradě Nečtinách 500 zl. uherských.1) Po jeho smrti dány Nečtiny na díl Jana, syna nezletilého, jemuž Ziguna z Ortenberka máti (1493) byla poručnicí.2) Již r. 1498 psal se Jan pánem na Nečtinách, ale není nám známo, jak dlouho je držel, tolik jen víme, že Bohuslav Strachota z Královic Strážný domek v parku u Nečtinského zámku. tu byl v 1. 1517—1523 purkrabí,3) a že bezpochyby byl hejtmanem Hanuše Pluha z Rabšteina, který Nečtiny r. 1528 držel.*) Téhož roku mu Ferdinand, král, týž zámek k držení do života potvrdil.0) V držení Pluhů zůstaly Nečtiny až do r. 1547, jak lze seznati z dějin Tachova a Kynžvartu. Když Kašpar Pluh r. 1547 o všecko své jmění přišel, ujal král Ferdinand Nečtiny. Po dvou letech zastavil Nečtiny Floryanovi Gryspekovi z Gryspachu (1549, 15. dubna). Po krátkém čase oznamoval Floryan, že hospodářství na statku jest zpustlé a připsáno mu proto (9. prosince) 200 kop.8) Konečně toho Floryan dovedl, že mu byly Nečtiny r. 1557 dědičně prodány.7) Po smrti Floryanově synové jeho všechnu pozůstalost na 7 dílů mezi sebou rozdělili (1588'. Nečtiny padly na díl Vácslava, jenž je jen dvě léta držel. Zemřel r. 1590 zůstaviv vdovu Markétu ze Lhoty a syna Bohuslava?) Tento došed let svých, udělil (1603) městečku Nečtinám pěkné svobody, zvláště na vařeni piv a na ně jim ještě r. 1611 majestát vyjednal.9) Roku 1623 odsouzen jest polovice svého jmění, Nečtiny hned zabrány a prodány ještě téhož roku Gotfrydovi Hertlovi s Leifersdorfu.10) ') Archiv c. k. dvorský. ') Archiv Teplský. ') DZ 133. A 16. *) Reg. kom. soudu. s) Rkps. Roudnický. ") Arch. gub. *) DZ. 14. D 26. *) DZ. 25. F 34. *) Reg. král. ve Vídni. Arch. DZ. «) Bílkovy déje koní. NEČTINY HRAD. TVRZE V OKOLÍ NEČTIN. 205 Zdá se, že starý hrad pro svou vysokou polohu byl opuštěn a pod nim nový zámek vystavěn. Jestli se to nestalo za Gryspachů, jistě se to stalo za Gotfryda, jenž r. 1627 městečku Nečtinám svobody udělil. Syn jeho Gotfryd Jindřich prodal r. 1637 zámek pustý Nečtiny a pod ním druhý nový Dorotí Polyxeně Kokořovcevé roz. Týřovské z Enzidle na Žlutících.1) Dědicem paní této (f 1640) byl Adam Vácslav z Kokořova, syn, spolu pán na Hrádku a Vlkyši, jež k Nečtinám připojil. Týž zemřel r, 1673 a všechna jeho pozůstalost dostala se synům Janovi Jindřichovi a Karlovi Antonínovi.*) Onen držel později po smrti bratrově Nečtiny sám a prodal je s připojenými statky strýci svému Ferdinandovi Hroznatovi.3) V držení Kokořovcův byly pak Nečtiny až do počátku 19. století, kdež se skrze Jozefu, poslední dědičku, v držení Lažanských dostaly.*) ') DZ. 299. S zo. *) DZ. 115. E 13. *) DZ. 397. R 17. *) Sommer, str. 295. tvrze v okolí nečtin fjř a m isté zámku ve Vlkoíovl stávala dříve tvrz. Ves se pfi-1 pomíná již ve 12. století v pamětech Kladrubských a ryt. Ij Svatomářských (Reg. I., 173, 177, 455). V I. 7379 a 1381 seděl tu Bulek tuším předek Caltfi z Kamenné hory {Berně, Rel. tab. I. 468). Po něm následoval r. 1402 Jetřich HoStáUk z Hoj-nestu, jenž téhož roku prodal plat faráři Lukovskému (Arch. Svatomár.). Od něho převzal tvrz Puta s VetU, který tu již r. 1406 seděl a tuš i m válek husitských se dočkal (DD. 18, fol. ili, Rel. tab. I. 96, lib. erect IX. G 5). V starých knihách Maně finských připomíná se r. 1426 Purkart Žid z Vlkolova tuším bratr předešlého. Roku 1437 drželi Racek a Příbram z Ralina bratři zdejší tvrz (Rel. tab. I. 97). Z jich potomstva jmenují se v pamětech jako zdejší páni 1495 Bušek a v I. 1509 a 1510 Mikuláš (Arch. kn. Schleiz., gub., Reg. k. s.). Mikuláš a Lorenc bratří si tvrz Vlkošov 1. 1545 a 1550 znovu ve dsky vložili (DZ. 250, J 10,251 A 2). Lorenc seděl tu r. 1579 sám odděliv se od bratra a zemřel teprve r. 1590 1 Pilát, Schaller Syn jeho Bohuslav zemřel brzo po něm (1602—1603) a statek jeho dostal se bratru Mikuláši a synu Adamovi Ondrejovi. Při dělení dostal onen Brlozec, tento Vlkošov (1614). Pfi konfiskaci zabrán Vlkošov a prodán Adamovi Jiří z Kokořova, jenž jej připojil ke Žluticům. Když pak Koko-fovci r. 1685 Nečtin dosáhli, spojen s panstvím Nečtinským. Nedaleko Nečtin jest ves Briin. Od ni čtvrt hodiny jest mlýn Peklo a nad ním hora téhož jména (Hollberg, Hollenberg). Tato patrně jest staré hradiště, jak lze poznati z uměle upraveného vrchu. Soudíme, že tu bývalo sídlo dřevních držitelů této vsi, zejména Ivana z Brílna (1321), který byl erbu střely, jako páni z Nečtin (Reg. III, 294 Ještě r. 1401 snad tu seděl Jindřich s Nettin, jenž daroval plat ve vsi faráři Lištanskému (Lib. erect). Část vsi s kostelem patřila k Nečtinám ode dávna, ostatek naposled k Toužimi. Hrad MalSin stával při dvoře popi. téhož jména pul hodiny daleko od vesnice Žbánu (Schwan). Roku 1379 drželo Malšin několik vlády k, z nichž nám Vitém jediný znám jest (Berně). O osudech jeho v 15. století není nic známo, leda že jen známe několik osob, které se po tomto hradě psaly a jej snad také držely. Sezema z MalSina koupil s manželkou svou Markétou dvůr Chříč r. 1447 od Otíka ze Šanova a seděl tu ještě za panování krále Jiří; po něm zdědili zboží to Markéta chof a Jindřich syn. kteří je I47r prodali (DD 61, str. 349 a 5, str. 279*- V ty časy vyskytuje se rod Chlevc&v z MalSina, kteří nosili štít vodorovně dělený s tmavou polovicí spodní a nad helmici rohy Z těchto připomíná se r 1429 Racek Chlevec z MalSina jako rukojrrě příměří, jež učinili mezi sebou bratří Zmrzlíkové a Oldřich z Rosen-berka, tento Racek však, pokud vime, seděl na tvrzi Bezděkově u Klatov (1450). Jtrho snad bratr byl Petr Chlevec 2 Maltina, )eni se r. 1449 co svědek v jistých úmluvách připomíná Záhy se dostai hrad v drženi pánův z GutSteina a zpustl za nich docela. Jan z GutSteina prodal potom (asi 1520) panství své Všerubské a Frumšteinské a s nim »zámek pustey Malšín, ves pustou tudíž s jinými vesnicemi osedlými a pustými Petrovi z Kokořova. Syn tohoto Jiřík prodal (vkl. 1552) »ves celou Malšin pustou« Jakubovi Černínovi z Chudenic a v Listenech Při panství Lišfanském nacházel se dvOr ten ještě r. 1655, později byv však odtud odcizen dostal se k panství Nečtinskému (Arch. kapit., Arch. C III. 500, 543, DZ. 7 D 19, 10 E 3). Brána v zámeckém parku v Žlutících. žlutické hrady. 'Cs/'/p^rh ŕjé\ severozápadní části města Žlutíc při tak zvaném zámeckém dvoru stávala tvrz. pozděii ( (^^^TrÍ zame^"' ^terý r* '76f skrze hrom zničen. Když pak se zříceniny sesuly, zbyl z tohoto *" stavení vysoký kopec kamení a rumu, na jehož severní a západní straně byl přikop, j několik suchých a podzemních sklepů a zbytky brány, jejíž vroubení bylo ozdobně íaoIQ přitesáno. Před tím tu stávalo vysoké stavení o dvou poschodích, cihelnou střechou kryté. Nevelký kus odtud k severozápadu byla bašta, totiž pahrbek podkovovitý, příkopem a náspem otočený, která zřízena byla k obraně tvrze a jako její opevněni. Říká se jí posud Mazanec. Naproti městu přes řeku vypíná se vysoko skalnatá homole, na níž stával hrad Nevděk. Hrad býval základu oválního a mocným náspem a příkopem otočen, ale kromě toho byl ještě jeden násep na slabší straně. Pod hradem byl odstavec nižší, aby nepřítel hned k bráně vniknouti nemohl a pod ní na místě nižším a pro obránce výhodném byl zdržován.1) O nejstaršfch dějinách Žlutíc máme bájky a nepravdivé zprávy.5) Jako ves patřívaly Žlutíce klášteru Kladrubskému, který jich knížeti Bedřichovi směnou Za jiné zboží postoupil.3) Žlutíce dostaly se později rodině Boršů z Oseká. Od nich tuším městečko vysazeno a vystavěno; že pak nebyl vzrůst města nenáhlý, viděti odtud, že tu prvotně ani fary nebylo. Boreš, bratr Slávkův, podával r. 1358 faráře do Bakova a Žlutic. Oběma bratřím císař Karel starodávné jich clo v Žlutících (1362) potvrdil.4) Boreš r. 1375 mnoho pro Žlutíce učinil. Založil dvoje kaplanstvi (mimo třetího, který obstarával bývalý farní kostel Bakovský) a obci Žlutické udělil Chebské právo.6) Zemřel okolo r. 1385 zůstaviv dva syny, jBorše staršího a Borše mladšího Ti oba potvrdili obci r. 1389 nadáni otce svého.4) Od r. 1393 poroučel tu nějaký čas ') Heber VII. 122 —123. *) Sem patří založeni v 6. století, tak zvaná Žlntická župa. mateni s Lidicemi tia Slaiasku. rovnčž jest báječný „Uneš ze Žlutic", podkomoří (Para. arch. IV.a 112), kde se má čisti Rous z Lutic (Litic). Také sem nepatří hrad Luticc v Životfc Karla IV. *) Reg. I. 177, 178. 4) Arch. Drážďanský. s) Borový Er. L IOO, 105. Arch. kapit. Tí7.. 17. J 24. •) DZ. 27. J 24. ŽLUTICKÉ HRADY. 207 starší Boreš sám. Téhož roku udělil dvory Štutov a Pechov Petrovi Kováři ze Strhař v manství a v 1. 1395—1396 podával kněží ke kaplanstvím. Od poč. r. 1403 zase mladší s nim vládl a s nimi ještě jeden BoreŠ. Boreš mladší pak postoupiv téhož roku právo podací kostela zdejšího bratru staršímu,1) zemřel ještě téhož roku zastaviv vdovu Annu. Od té doby nacházíme zboží Žlutické rozdělené na polovice, aniž nám jest možno držitele jich přesně vytknouti. Jeden Eoieá (starší) založil r. 1406 nový oltář ve Zlutickém kostele, ale téhož roku. připomíná se i Vilém z Neftin jcko držitel části Žlutic s) a s bratrem svým Janem zapsal sestrám svým Elšce a Barboře plat na svém statku Zlutickém.') Ti dva bratři pak se připomínají vedle Borše staršího jako páni Žlutičtí až do 1. 1412—1413-') V ty časy zemřel týž Boreš zůstaviv vdovu Elišku z Landšteina a syna Jana Borše, kteří r. 1414 plat pio kaplanství Všech svatých na městě Žlutících ukázali.6) Roku 1415 prodal Jan svou polovici města Žlutic i s tvrzí Jindřichovi z Elstrberka na Plané,0) který tuším také druhou polovici pánům z Nečtin zastavenou vybavil. Obci Žlutické vymohl u krále (1416) výroční trh, a sám jí r. 1418 nejen staré nadání na Chebské právo potvrdil, nýbrž i odúmrti odpustil.7) Když r. 1421 německé vojsko do Cech vtrhlo, Žlutíce od něho bez odporu obsazeny, poněvadž pán katolickým přál.8) Pražané sice r. 1422 O velkonocích města Žlutic dobyli, ale poněvadž je lidem neosadili,s) zůstaly tu katolické řády v platnosti, tak že r. 1424 k oltářům zdejším katoličtí kněží podáváni. Jindřich žil ještě r. 1426, jsa v ustavičných bojích s kališniky. Žlutíce se měly dostatí Markétě ze Šternberka, vdově zemřelého, ale Jakoubek se Vřesovic, stranník kališníkův, opanoval Žlutíce neznámým způsobem a lidem svým je osadil. Avšak věci se zase obrátily, když r. 1427 Strojena nová výprava do Čech. Němci vnikše do Čech opanovali Žlutíce, odkudž lidé Jakoubkovi pro strach velkého vojska ustoupili.10) Aleš ze Šternberka, příbuzný Markétin, vtrhl pak s ní do Žlutic a ona svolavši obec přikázala jim, aby Alšovi slíbili člověčenství, což také učinili. Markéta byla pak paní zde ještě r. 1428, kdež (18. června) držitelům Štutova a Pechova manský jich list n. Borše staršího potvrdila.11) Proč však téhož roku dne 30. září Oldřich a Purkart z Čichalova se patrony kostela zdejšího nazývaji, neumime vysvětliti.15) Markéta prodala potom Žlutíce Jakoubkovi ze Vřesovic a synům jeho a po její smrti Aleš {1431) vydal kupci list, že mu v tom nebude překážeti.13) Jakoubek bydlíval na zdejší tvrzi; když r. 1433 v čas velkonoční poslové Češti a s nimi spolu poslové sboru Basilejského do Čech vyslaní přijeli a hranice 30. dubna překročili, Jakoubek přijal je na Žlutících slavnou hostinou a provedl je odtud až do Prahy, kam se dostali dne 8. května. Tam poslové Bazilejští zůstavše až do 11. července, opustili Prahu a s nimi šli noví poslové Pražští. Až do Žlutic dali jim průvod Jan Velvar Pražský a jeden hejtman Táborský; odtud pokázal je v ochranu Jakoubek a doprovodil do Chebu dne 15. července.1') Následujícího roku (1434) Jakoubek potvrdil svobody města Žlutíc16) a r. 1445 dovolil jim proti jistému platu svobodný trh v soli. Jakoubek hleděl si panství Žlutické všemožným způsobem zachovati. Město chtěl opevniti pevnostmi nevídanými, proto okolo r. 1446 rozmetal dvůr v Semtěši a kamenim zdělal nový hrad nad Žlutici.16) Byl malý, ale pevný. Říkávalo se mu ze začátku Nový hrad,11) ale později se ujal název Nevděk. Na druhé straně nad městem vystavěl baštu nad nivou, které se říkalo Mazanec, a tak se i potom baště říkávalo. Aby měl právní držení pojištěné, koupil r. 1454 od Borše Hrábě z Oseká všechno jeho právo, které měl na vyplacení Žlutic po předcích,18) a na králi Ladislavovi vyprosil si r. 1455 všechny odúmrti, které by mu po komkoliv na Zlutickém zboží přináležely.18) U Žlutíc založil dvoje předměstí; jedno Chudobice na farářství úhradu a druhé řečené Královice.2<í) Jakoubek zemřel r. 1462 zůstaviv statky své synu Janovi, jenž je již od mnohých let s otcem spravoval. Roku 1467 dal Žlutickým výsadu na spravdlivou míru a trestání cizoložstva.21) A protože synové jeho Jaroš, Jan, Ilburk, Jakub, Jindřich a Jan byli (kromě nejmladšího) již hodně při letech, postoupil jim zboží svá Kostomlaty, Kyšperk, Dlažim, Toužim a Bukovinu s mnohými vesnicerri, o kteréž statky se ještě téhož roku rozdělili. Při tomto rozdílu obdržel Jan, syn nejmladší, zboží Toužimské a Bukovinské a když otec jeho okolo r. 1476 zemřel, zdědil také panství Žlutické a držel také nějaké zboží zápisné od hradu Kyšperka, poněvadž král Vladislav všecky listy na zboží Kyšperské svědčici potvrdil r. 1478 Jarošovi Kyšperskému a Janovi, bratru jeho. Jan stal se praotcem větve Žlutických ze Vřesovic. Jan získal r. 1478 u krále Vladislava městu svému Žlutickému nadání na druhý výroční trh na den sv Šimona a Judy a trh téhodní na každý úterek a potvrdil r. 1489 témuž městu listy Boršův, *) Arch. mus. Lib. corjf. Tadra, Acta jud. *) Arch. Itapit. a Plzenský. Vilém z r. 1408 (ĽD. 19 a Arch. gub.). a) Acta jud. «) Lib. conf. DD. 19. str. 11. *) Arch. č. VI. 30. B| Arch. kuiž. Schleizský. ') Arch. Žlutický. Arch. č. VI. 38. s) Hist. sborník II 3É2. *\ Staří letop. 52. ,0) Palatký. ") Arch. mus. ") Lib. couf. **) Archiv kn. Schleizský. Arch. č. II. 475. l*) Palackv. ,s) Arch. musejní. ,e) Arch. č. I. 168. ") Stsrá kuiha Žlutická. ,8) Arch. ku. Schleizský. ,s) DD. 16, f. 312. s0) Stará kniha. ") DZ, 27. K 2. Purkrabí tu byl r. 1472 Vácslav z Nľíjchova. (St. kniha.) 208 ŽLUTICKE HRADY. Elstrberka, Jakuba deda a Jana otce svého.1) Manželku měl v druhém loži Johanku z Kolovrat (snad dceru Beneše z Kolovrat na Libšteíně, jenž svědčil ve výsadě r. 1489 dané), jíž zapsal plat na mžete Žlutících. Když pak několik let potom zemřel, táž manželka jeho zapsala věno své (1495) Elišce z Citová, dceři své, Jiříkovi Henigarovi z Žeberka, Janovi synu svému, Jindřichovi bratru svému, Jaroslavovi, strýci svému, a Johance z Vřesovic, pastorkyni své.2) Řečený Jan z Vřesovic při smrti otce svého a i později let svých ještě nemající pocházel z druhého lože, Johanka dotčená z: lože prvního a z něho tuším pocházel také onen Burjan z Vřesovic na Žlutících, jenž r. 1499 dluh 800 zl. rh. povinný Jiljímu ze Štampachu zapisoval na městě Žlutících5) a jenž téhož roku obdržel od krále Vladislava frystunk na horách Žlutických.4) V pozdějších listinách se nevyskytuje a. zdá se, že okolo r. 1501 zemřel, čímž bratr jeho Jan o poručnika přišel. Páni na soudu zemském učinili r. 1501 v úterý po sv. Františku Jindřicha ze Vřesovic „jakožto strýce téhož sirotka" poručníkem mladého Jana a zboží jeho manských, t. j. hradův a města Žlutíce. Poručnictví toto trvalo asi sedm let; r. 1508 pojal Jan k manželství Lidmilu z Lipé, jíž věnoval „na zámku, kterýž jest v Žlutících, na celém městě Kostel Žlutický. a všelijakých užitcích se vším příslušen- stvím6) a potvrdil r. 1511 obci Žlutické právo nápadní". Posud bylo Žluticko zbožím manským koruny České, však král Vladislav na prosbu Janovi zboží to se třemi hrady a mnohými vesnicemi r. 1515, 5. ledna, z manství propustil. Jan prodal panství Žlutické r. 1537 purkrabí Míšeňskému Jindřichovi z Plavná, pánu bohatému, jenž držel většinu statků svých za hranicemi království, za 12800 kop. Plavenský potvrdil r. 1540, 4. února, Žlutickým výsady a zastavil panství Žlutické r. 1542 Ij>rencovi Šlikovi z Holiče na pět let nejprv příštích. Po uplynuti těch let jemu Lorenc panství postoupil a to „tří zámkuov jmenovitě zámku Nevděku, zámku Mazance a třetího ležícího v městě Žlutících" dvora popi. města, a vesnic.6) Jindřich zemřel r. 1554, dne 19. května, dobývaje Plassenburku, ..ustaviv vdovu Markétu a syny dva Jindřicha VI. a Jindřicha VII. Markéta ze Salmu (f 1573) vdova Jindřichova zdržovala se potom v Žlutících, které jí za sídlo vdovské vykázány byly, s četným svým komonstvem a dvořanstvem, složeném nejvíce z Němcův, čímž nemálo přispěla k rozšíření jazyka německého v městě.7) Starší z těchto bratří ženat byl s Dorotou Kateřinou, markrabínkou Braniborskou, kteráž společně se svou tchyní Markétou r. 1558 veliký a skvostný kancionál Žlutický Janem Táborským z Klokotské hory zhotoviti kázala. Jindřich VI. či starší zemřel r. 1568 bezdětek. Nedlouho před svou smrtí prodal r. 1568, 15. srpna, panství Žlutické se zámkem, dvěma pustými zámky a vším příslušenstvím Bohuslavovi Felixovi Hasišteinskému z Lobkovic na Ličkově, markrabství Dolních Lužic lantfojtovi, za 15.500 kop grošů Česk.8) Bohuslav držel Žlutíce jen krátký čas a prodal Žlutíce 15. září r. 1572 Janovi staršímu Popeloví z Lobkovic, který se Žlutícemi spojil zboží Hrádku ') DZ. 27. J 28. K. 3. Arch. Žlutický. *) DD. 25. D 14. 3) Tamže E 2. 4) Arch. č. VI, 582. Hejtmanem tu byl r. 1495 Vilém Plauknár z Kynšperka. (Arch. kn. Schleizsky.) *) DD. 62, str. 291, 342. *) DZ. 85. E 23. ') Mittheiluiigen 1863, I. 60. Při děleni r. 1563 (Arch. Schleizsky) ponechány Žlutíce mateři, ale přejaty po ni brzo potom neznámým způsobem. e) Orig. v arch Schleizskčm. Nevděk. Stará brána v Rokycanech. ŽLUTICKÉ HRADY. 209 Prohořského Oboje panství prodal pak Jan r. 1575, 14. července, Jiříkovi Kokořovi z Kokořova na Šťáhlavech a Všerubech za 33.000 kop grošů Cesk. a od těch dob až do naší paměti zůstali Kokořovci v držení pozemského panství Žlutického. Jiří z Kokořova (f 1584) měl tři syny: Petra, Jana (později na Prádle) a Karla, dědice Sťáhlav. Syn Petr oddělil se ještě za živobytí otce svého vzav za díl svůj r. 1578 zámek Nevděk, zámek Mazanec a třetí v městě Žlutících ležící a dvory popi., město s podacím a vesnice, též tvrz Hrádek, při ní dvůr popi. s popi. slove Prohoř s vesnicemi.1) Petrův syn Adam Jiří, JMC. rada, soudce zemský a nějaký čas hejtman kraje Žateckého, kázal r. 1622 zámek zdejší důkladně opraviti, získal r. 1Ď27 dvůr Vísku a vsi Chlum a Novosedly^ za které k Toužimsku postoupil dvůr svůj Lohov, ves Smilov a mimo to přidal 10.000 kop míš.,2) přikoupil 1623 statek Vlkošov a 1630 Týniště a zemřel 14. ledna 1633 bez potomkův. Posledním pořízením byl Adam Jiří odkázal všechen statek svůj strýci svému Petrovi Jiří Kokořovci e Kokořova z linie Sťáhlavské, jenž se tudíž stal pánem na Žlutících, Šťáhlavech a Vlkošově a zastával důstojnost cis. rady. Roku 1637, 14. února, povýšen jest do stavu svobodných pánův starožitných a zemřel v Praze v červenci r. 1650. Jeho první manželka Dorota Polyxena roz. Týřovská z Enzidle přikoupila r. 1637 statek Nečtiny. S druhou manželkou Kateřinou z Vrtby (vdovou po Zdeňkovi Lvovi Libšteinském z Kolovrat) dostal Jiří Petr zadlužený statek Sloup a r. 1642 věnoval jí 20.000 kop míš. na zámku v městě Žlutících s příslušenstvím. 3) Adam Vácslav Kokořovec, jakožto syn nejstarši, brzy po smrti otce svého (1651, 16. listopadu) rozdělil celou pozůstalost po otci mezi sebe a bratra svého Ferdinanda Hrosnatu. Onomu se dostal vedle Sťáhlav v krajině zdejší Hrádek Prohořský, tomuto pak podlé první cedule dílčí panství Žlutické, totiž: zámek Žlutický, dvory Víska, Pšovský, Štědrý, Tyništský, ovčín Hradec s mlýny a rybníčkem, město Žlutíce, vsi Záhoří, Kolešovo, Kobyle, Psovo, Borek, Věrušice, Dolanky, Skřípovo, Teniště, Chlum, Nevosedl, Štědrý, Lažany, Zbraslavy, Přestání.4) Ferdinand Hroznatá povýšen jest 28. května r. 1680 do stavu hraběcího král. C. a zemí připojených, přikoupil 1685 Nečtiny, Vlkýš, Hrádek Prohořský a Oleš a zemřel 3. prosince učiniv z panství Žlutíc (se Štědrým) a statku Týniště fideikomis, jejž určil nejstaršímu synu Petrovi Františkovi; ostatní jeho statky dostaly se jeho mladším 8 synům. Po Petrovi Františkovi, jenž by] 1699—1710 nejvyšším mincmistrem král. Česk. ar. 1720, 14. července zemřel, následoval v držení svěřenství syn jeho Ferdinand Jakub. Za jeho držení zastihla zámek zdejší rána smrtelná. Za horka letniho r. 1761 nenadále hrom udeřiv do zámku požár způsobil a v brzku jej v zříceninu obrátil. Držitelé panství byli již od r. 1731 na Štědrém sídlili, pročež nepotřebovali vypálené stavení znova obnovovati. Tudíž jest zámek brzo pobořen a kamenův užito k vystavění fary, jež také tehda byla shořela. Co ještě zbylo, pomalu vypotrebovali měšťané Žlutičtí, jimž druhý požár r. 1769 tak byl město vypálil, že v celých Žlutících jen farní kostel v jihovýchodní části města položený neporušen zůstal. Zámecká kaple zasvěcená sv. Vácslavovi byla sice zase obnovena, ale již r. 1787 opět císařem Josefem II. zrušena a poslední její klenutí sesulo se na jaře r. 1823.6) *) DZ. 20. G 8. !) DZ. 142. L 14. a) DZ. 147. M 5. ') DZ. 307. J 16. L 4. B) Po Ferdinandovi Jakuhovi, c. kŕ. tajné radé a komoří, jenž r. 3783 Týniště prodal a r. 1787» 24* listopadu zemřel, následoval syn jeto Jan Nep., c. k. komoří a rytroistr (f 30. dubna 1E22J a po ním syn jeho hrabě Karel Kokořovec s Kokořova (nar. 23. listop. 170.9), jenž Hrádek Prohořský r. 1835 odstoupil choti své Luise rozené hr. Jeuison - "v/alworth. Jediný jeho syn Ludvik nar. 1833, zemř. 1878, jsa toho rodu posledním. Hrady a límky České XIII. štědrá hrad a tvrz. a jižní straně vsi Štědré stojí nový zámek, který jest od polovice 18. stol. sídlem držitelů Žlutického panství. Stará tvrz zdejších vladyk bývala ve vsi a to v sadu zdejší hospody. Byla nevelká, okrouhlá a náspem a příkopem otočena. Avšak býval tu také hrad tak zvaný Hrádek neb Štědrý Hrádek, jenž stával nad Boreckým mlýnem, půl hodiny ode vsi Štědré daleko na strmém a skalnatém ostrohu. Tento byl od východní strany dvakráte překopán, tak že mezi příkopy bylo předhradí a za druhým příkopem vlastní hrad, z něhož jen místo holé zbylo. V minulém století se tu ukazoval starý sklep.1) Ve vsi Štědré, která se nesmí masti s bývalou vsí Štědrou u Domažlic, seděl r. 1239 Vit, r. 1240 Vícemil. Heřman se Štědré daroval r. 1321 ves svou Újezd klášteru Chotěšovskému a prodav Štědrou seděl r. 1373 na Zhorci. Současně s ním připomíná se Přibyslav,\enž byl ve službách krále Jana, lesy vyměřoval a vesnice zakládal (1325—1340.*) Ve 14. století založen Hrádek. První jeho majitelé byli tuším bratři Pacek a Jindřich, kteří v 1. 1360—1371 ke kostelu ve Štědré spolupodávali. V letech 1371 —1378 prodal Jindřich Hrádek se vsí Štědrou a jinými vesnicemi Boršovi z Oseká, jenž je Karlovi IV. i s tím, co ve vsi koupil, v manství podal.s) V držení jeho nacházíme r. 1393 Borše staršího, syna jeho,*) jenž jej potom Buškovi Caltovi z Kamenné hory prodal. Tento byl pánem na Štědré již r. 1399, kdež se jako přívrženec krále Vácslava připomíná.6) Zapsav choti své 200 kop věna na vsi Zbraslavi r. 1405, se syny svými Buškem a Janem daroval kněžim a zádušl na svých zbožích (Krasově, Jamném a Lukové) znamenitý úrok roční a nedlouho potom zemřel, neb r. 1406 podávali nového faráře ke kostelu ve Štědré Bušek, Jan starší a Jan mladší, bratří vlastní z Kamenné hory jinak ze Štědré.*) Nemálo času potom nacházel se v držení Hrádku Vilém Bukovina z Pnětluk nabyv ho neznámým způsobem. Ledva krátký čas Hrádek držel, Jindřich z Plavná s nim válčeje dobyl na něm hradu Štědré a začal odtud a s hradu svého Hasišteina válčili proti králi. Po dobytí hradu Hasišteina r. 1418 přitáhlo vojsko královo k Štědré, dobylo hradu a vypálilo a zbořilo jej. Bukovina jest potom zase v držení pustého hradu králem Vácslavem uveden. V husitských válkách se oba dřevní držitelé Bušek Calta a Vilém o zboží Štědré přeli. Nějaký čas opanovav jej Bušek Calta z Kamenné hory podával sem r. 1425 kněze katolického, ale téhož roku proti němu jiného podával Vilém z Pnětluk, r. 1426, 5. června, opět byli ve sporu o podací toto. Zdá se však, že ani ten ani onen skutečně náš Hrádek nedržel. Neboť mezi zápisníky, kteří stáli při straně krále Sigmunda a r. 1425 se stranou podobojí v přiměří vešli, jmenuje se též Bohunek z Šumburka seděním na Štědrém Hrádku.7) U dvoru královského pokládán byl nicméně Vilém za pravého držitele; král Sigmund jemu dal povolení, aby hrad pustý opět stavěl, a r. 1429 aby choti své Anně ze Švamberka, jinak ze Skály, na zboží Hrádku Štědrého věno zapsati mohl. Poněvadž však dsky dvorské tehda otevřeny nebyly, mohl věno to teprv r. 1437 klásLi.8) Nemaje dědicův učinil r. 1445 dědicem Hrádku a vsi Jakuba Žlutického ze Vřesovic a syna jeho Jana, ale tito spoludržitelé byli pořade na štíru. Jakub také nedlouho potom r. 1451 koupil v blízkém okolí manství v Borku pod Štědrou (službou manskou k Hrádku Štědrému hledící) od Jodoka z Tupadl za 80 kop.B) Oba Vilém i Jakub nedlouho potom zapleteni jsou ve tříletou při. Po nastoupení krále Ladislavově Jan z Kamenné hory dosáhl toho u soudu dvorského, že byla po Buškovi Caltovi a Petrovi z Chrastu odúmrť na Hrádku Štědrém pustém a vsi Štědré a Bořku ve Stříbře ') Heher's Burgen VII. 121 !) Reg. I- 44g. 457, arch. bihl. Pražstié. Reg. III. 294, 756. TV. 314, lih. erect. ') Lih. conf. Arch. Drážďanský a Schleizský. Berné 17, 27, 28. *) Arch. Teplský. 5) Viz zápisy panské jednoty. °) Lib. conf. Arch. č. III. 254. Lib. conf B) DF>. 3, str. 93; 6l. 161. s) DD. 61, str. 376 a jinde v DD. ŠTĚDRÁ HRAD A TVRZ. 21 I provolána a právo na ni Janovi listem královským (1453, 18. prosince) uděleno. Po této výprose statně provolání odpírali Vilém i Jakub Vřesovec. Soud dvorský r. 1456 maje tu při souditi řídil se listy králův Vácslava a Sigmunda, že jest Vilém pravým dědicem zboží Štědrého a odpírajícím dal za právo.1) Posléze náš Vilém r. 1456 zapsal 1500 kop „na hradu Štědré jinak Hrádku se vším zbožim" Oldřichovi Medkovi z Vatdeka a dceři jeho Anežce s VaUeka, již byl Vilém po smrti první choti své k manželství pojal.5) Vzešly z toho tudíž ty právní poměry, že měl Vřesovec na Štědré právo dědičné, Medek a vdova po Vilémovi zůstalá právo zástavné vénné. To pak přestalo, když Medek a dcera jeho právo své na Štědré Janovi z Vřesovic za 400 kop grošů prodali.*) Jindřich Toužimský z Vřesovic, vnuk Jakubův, držel Štědrou v prvních letech panování Vladislavova. Ten prodal pak r. 1489 Hrádek řečený Štědrá, vesnice Štědrou a Borek Ľurjanovi, Jetřickovi, Janovi a Volfgangovi, bratřím e Gutšteina a z Nečtin synům n. Burjanovým odtudž.*4) Po nějakém čase se rozdělili bratří o rozsáhlá dědictví, která méli po otci, při čemž se Štědrá za díl dostala Janovi, jenž byl spolu pánem na Tachově. Ten byv posledním pánem samostatného zboží prodal r. 1506 (vkl. v úterý před sv. Řehořem) „dědinu svů manskú, to jest Hrádek řečený Štědrá" se vším příslušenstvím Jindřichovi z Plavná, purkrabí Míšeňskému.6) Pán tento v sousedství byl koupil Hrádek Prohořský a některé svobodné vesnice, s nimiž spojil Štědrou, jež buď tehda neb něco později z manství propuštěna a v dědictví zpupné uvedena byla. O hradě samotném, jenž se r. 1454 jako zbořenina připomíná, věru nevíme, byl-li obnoven, jak se podlé znění paměti býti zdá; že v 16. stol. obýván nebyl, vysvítá z toho, že se v pozdějších trhových listinách zboží Prohořského pouze ves Štědrá připomíná. Roku 1572 byla i tato ves s hradištěm k Zlutickému panství připojena. ') DD. 16, f. 209. ') DD. 25. B 14. ') DD 61, 476. *) DD. 6, str 132 a 62, str. 133. s) DD. 63, str. 58 a 64, str. 318. TVRZE NA ZLUTiCKU fe Valovi za Bochcvem a Luky bývala tvrz od starodávna, ale prvotně sedělo ve vsi několik vladyk. Roku 1381 umřel tu Radimek a seděl tu Štěpán, r. 1394 odumřel tu statek po Budě vdově Pesíkově z Miřetic a r. 1417 po Otíkovi Motykovi. Jiří z Valová vyprosil si r. 1474 dvůr ve Valově odumřelý po Patákovi z Očíhova (DD. 13. f. 166, 188, 15, f. 299, iď, f. 383). Obre Žlutlcká koupila r. 1476 ves Valov od Jindřicha Haugvice z RadeŠova pro špitál a r. 1542 si tvrz zdejší v obnovené dsky zemské vložila (Stará kniha Žlutická, DZ 250, B 29). Mlýňany bývaly ve 14. století na vladyčí statky rozděleny. Jeden z nich držel v 1. 1379—1405 Racek (Berně, lib. conf., DD 14 f. 75, Arch. č. III. 475). Na tvrzi zdejší seděl r. 1417 Odolen (Lib. erect. X. 91), vlastně z Oráčova řečený, jenž ještě r. 1431 žil (Rel tab. II. 168). Syny měl dva, Jana a Odolena. Onen se připomíná r. 1451 jako pán na Mlýftanech, r. 1452 učinil nadáni na mlosrdné skutky (Arch. mus. a Žlutický). Po jeho smrtí držela sestra jeho Barbora tvrz Mlýňany s dcerami Janovými, když pak r. 1466 zemřela, stalo se r 1467 opatření takové, že ten statek úplně ke Špitálu Zlutickému (k němuž tuším podlé Janova ustanovení měl patřiti) připadl (DD 16 f. 110, Arch. Žlutický). Ve vsi Prohoři také bývala tvrz. Polovice vsi patřivala ke Hrádku Štědrému.1) Okolo r. 1330 připomínají se jako držitelé (tuším druhé polovice) Jetřich a syn jeho Jetřich?) Snad byli předky Martických a RabSteina, ale jisté je to o Bedřichovi a Pro-hoře r. 1360.°) Nástupcem jeho r. 1379 byl Vilem, jenž okolo r. 1380 zemřel. Nedlouho potom rod ten Prohoř prodal a již r. 1388 seděl Heřman s Prohoře na Brlozci.4) Nějaký čas byl Prohoř v drženi Rabšteinských polovičného štítu, neb Hynek (1416) a synové jeho Hynek a Racek psali se též z Prohoře, držíce Přívozec a Třeboc.') Asi okolo r. 1390 dostal se Prohoř Caltum s Kamenné hory, zejména jej měl Starý Bušek, jenž na ') Berně 23, 28 ') Jacobi cod. epist. n. 121. a) Arch. Drážďanský. 4) DD. 13, f. 110, lib. erect. •) Arch. č. VI 34. tvrzi Prohoři jakýsi plat prodal.1) Ten k němu připojil zboží Kamenohorské. Nejstarší syn jeho Bulek seděl na Prohoři r. 1417 sám a r. 1424 s bratrem Janem sice držel hrad Rabatem, kdež zemřel r. 1433 V držení Prohoře následoval syn Jan Calta, jenž jej ještě r. 1456 držel.1) Po něm dostal se v drženi pánů Gut-šteinských, kteří jej ke Hrádku připojili. Tvrz Hrádek Prohořský stávala mezi Prohořem a Komárovém a jmenovala se Hrádkem od starodávna. Nejstarší známý jeho držitel jest Litolt Černý s Hrádku r. 1399 svědek ve výsadním listě Bochovských.3) Připomíná se v pamětech až do r 1414, ale od r. 1404 seděním na Ratiboři a naposled v ÚdrČi.') Následující držitelé nám nejsou známi. V druhé polovici 15. st. patřil Hrádek pánům a Gutšteina, zejména bohatému Burjanovi. Když se synové jeho rozdělili, dostal se Hrádek s několika vesnicemi na díl Janovi. Ten prodal r. 1504 Hrádek s vesnicemi Jindřichovi a Plavná.*) Hrádek byl potom (1519) vdovským sídlem Barbory Plavenské z Anhaltu.6) V držení Plavenských zůstal Hrádek až do jich vymření a dostal se pak Jindřichovi Mikuláši HasiStrinskému a Lobkovic. Týi prodal Hrádek r. 1572 Janovi starSimM a Lobkovic na Točnice, jenž Hrádek ke Zlutickému panství připojil.') Žlutíce a Hrádek měly od té doby stejné držitele. Tvrziště blízko dvora ležící s příkopem vodou opuštěným pochází z tvrze, která bezpochyby v 16. stol. zanikla. V krajině u Žlutic stála také tvrz Novosedly. Ve 14. stol. býval tu farní kostel, jenž patřil k panství Rabšteinskému. Také tu byla tvrz, která v I 1549—1580 i s částí vsi Novosedl k Brlo-žici patřivala. Kostel patřil r. 1437 ke Štědré a v pozdějších zápisech se nepřipomíná. Ztutožíován s kostelem ve vsi Chlumu, ale nelze to ra jisto postaviti, poněvadž Chlum se tak již v 15. století nazýval. *) Formulář Třeboňský. *) Lib. conf. DD. 19, pag 22. ') Arch. Bochovský. 4) DD. 14, f. 157. Lib. conf Arch. í. III. 481. !) DZ. 3. B 20. 6) B. Schmidt, Heinrich v. Plauen, str. 46. *) DZ. 60. P 17. VALEC ZÁMEK. ěstečko Valeč leží na sklonu lesnatého pohoří, tak že má malebnou polohu i z dálky i z blízka. Již z daleka viděti zámek jeho vysoce položený, jenž z velké dálky vyhlíží jako vysoký a veliký kostel. Když se přiblížíme, rozeznáme od zámku dobře zámecký Q kostel, s ním v stejné výšce stojící, an farní kostel, jehož věž jest pokryta dřevěným fodsebitím, teprve tehda se stává zřejmým, když vstoupíme do městečka. Zámek stojí na ostrohu z návrší vybíhajícím a ozdoben jest dvěma věžemi čtverhranatými tak, že má velikou podobnost se starým zámkem Boleslavským, od něhož se sice liší světlou barvou. Věže i dvojpatrový zámek do čtverhranu založený, ač sem a tam nějaký kus vybíhá, mají novou úpravu, okna pravidelně rozložená, mansardové střechy. Vnitřek zámku jest vkusně upraven. Mnoho je tu starých podobizen, ale s-)1 'arCttibiinu a přejito j;\st m zprávu teprv r. 1799. Roku 1837, n. září bylo panství veřejnou dražbou prodáno a koupil je Alfred vévoda Beaufort- Spontini. ') DZ. 3. B 21. Břežan, listy Švamberské f. 88. Purkrabími tu byli 1536 Volf Kulík z Višňového, 1542 Jiřík ze Strajpic, 1546 Vácslav z Běšin. *) DZ. 13. B 12. Arch. ku. Schleizský. ") Bernan, Album I. 252—253. «) DZ. 133. J 5. TVRZE OKOLO TOUŽÍME. 221 TVRZE OKOLO TOUŽÍME. TSi.iJPes Poseč (Poschwitz), jihozápadní od Toužimě, bývala *\w statkem. V zápisech r. 1595 a 1598 připomíná se tu prostý M dům panský. (DZ. 27. M 12, 128. Y 27.) V Miřetieíeh, severně od Toužimě, bývala tvrz ode dávna a držitelé byli many k Bečovu a Bochovu. Roku 1394 zemřela Buda, vdova po Pesíkoví, a tehda r. 1405 seděl tu Romana (DD. 13, f. 188, 18, f. 80, Věst. uč. spol. 1893.). Léta 1442—1456 Žil tu Broum, předek vladycké rodiny Broumův z Mifetic, a r. 1452 Štipdn. (Arch. Chebský a Bochovský.) Mikuláš Broum byl ještě r. 1495 ve službách pánu Plavenských. (Arch. Schleizský a Pisecký.) Jindřich starší Plavenský r. 1567 statek Miřetice Hanu! e b Utenhofu od manských služeb osvobodil. (DZ. £0. F 22.) V I. 1588 — 1603 držel jej Kalpar ze Šttnsdorfu. (DZ. 24. D 3, VUSp. 1898.) Potomstvo jeho mělo Miřetice až k r. 1624, kdež prodány knížeti Saskem u k Toužimi (DZ. 314. N 5.) Brloiec, východně od Toužimě, byl svobodným statkem asi až do r. 1378, kdež od Borše z Oseká koupen a v manství k Bečovu proměněn. (Arch. Schleiz.) Kromě toho zůstaly tu dva drobné statky Zemanáké (1379 Heřmanův a Soběhrduv). Zemane zdejší se často připomínají a jest jich dlouhá řada. Tvrz zdejší byla od konce 15. stol. v drženi vladyk s Raéina, spojena pak s Bezvěrovem a s nim koupena r. 1626 k Toužimi. Do Kamenné Hory klade Palacký tvrz, ale v pamětech není o tom zmínky. Ves, která již ve 12. stol, stála, dostala se okolo r. 138E v držení Bulka z Vlkolova, který se odtud z Kamenné hory psaL (Rel. tab. I. 468.) Možná, že on tu nějakou tvrz vyzdvihli ale od počátku 15 stol. bylo jeho sídlo na Štědré, k niž Kamennou horu připojil, tak že již nikdy nebyla samostatným statkem. Ves Bezvlrov bývala r. 1379 na tři statky, ne-li více, rozdělena. (Berně, DD. 13, f. 11 ■—113.) Jeden z těch statku patřil r. 139c ke Kamenné hoře, na ostatních seděli r. 14.06 Linhart a Tůma. (Lib. erect., DD. 18, f. 82.) Rozdělení to trvalo i v 15 st. Ku konci téhož století skoupena ves, na níž seděl od r. 1495 Jiti Pemklo z Šenraitu. (K arch. Schleizský a Teplský.) Tehda tu byla také tvrz, kterou si r. 1543 Arnoít, Kunrdt, Šebestián a Adam, bratří Pernklové, v obnovené dsky zemské vložili (DZ. 250. C 26). Při dělení r. 1548 dostal Arnošt starou tvrz a Kunrát novou. (DZ. 48. E 5, E 7.) Tento statek prodali r. 1554 Kryštofovi Tejnárovi z Tejna, (DZ. 11. G 28.) R. 1564 prodali Jiřík a Kryštof, bratří Tejnárové, týž statek Kryltofovi z Cedvic (DZ. 14. Q 3), jehož rod (1579 — 1603 Jan Tomáš, po něm Jan Jindřich, Jan Vilém a Kryštof Jindřich, strýci, od r. 1615 Jiří Adam) tu přes pul století seděl. Roku 1623 zabrán Bezvěrov Mikuláši s Raiina a prodán Vilémovi z Vřesovic k Bělé. (DZ. 293. H 25.) Od tohoto postoupen r. 1626 k Toužimi. Nedaleko Bezvěrova, tam kde grunty Bezvěrovské, Ja-menské a Krašovské se stýkají a kde jest nyní Zámecký les, stával zámek LiblSov (hrad? tvrz?), který se v 1. 1543—1564 jako pustý zámek a příslušenství Bezvěrova připomíná. V starších pamětech nikde se o něm nemluví. Partie ze dvora zámku v Toužimi. VŠERUBY HRAD. ěsto Všeruby táhne se v úžlabině po toku Třemošné. Hlavní jeho částí jest dlouhá ulice, v jejímž prostředku farní kostel stoji. Na západním konci města vysoký ostroh přistupuje k samému potoku na levém břehu a nese nyní na svém vrchu kostel sv. Martina, jediný to kromě valů, zbytek starého hradu Všerubského. Tento skládal se z předhradí a zadního hradu. Na západní straně zachovaly se násep a příkop, které hradiště od vedlejší výšiny dělily. Na východní straně zbyl jen kus valu; ostatek bezpochyby od Všerubských rozkopán, když si k hradišti domky přidělávali. Také na severní straně jsou dva příkopy, ač nejsou-li to strže. Na jižní straně jest strmý skalnatý sráz. Na předhradí, které jest na hřbitov obráceno, stojí kostel sv Martina, starožitné staveni v románském slohu.') Vedle kostela stávalo nějaké stavení. Lze tak souditi proto, že na kruchtě jest zazděný vchod a že tu končila dřevěná chodba, kudy bezpochyby farář chodíval do kostela; neb kostel ten byl farní a lze za to míti, že stávala fara vedle něho. Předhradí kromě toho mělo tolik prostoru, že tu několik staveni bývati mohlo. Zadní hrad oddělen jest od předhradí příkopem dosud sice hlubokým, ale po stranách zaneseným. Na zadním hradišti není nic jiného viděti nežli jámy, které Všerubští, dobývajíce kámen, vykopali. Jedna jáma jest starší; buď je to věžiště neb zbytek studnice. Sloh kostela sv. Martina svědčí o tom, že pochází ze třetí čtvrti 12. století. I lze odtud souditi, že i hrad tehda založen byl. Pán sám s rodinou bydlel na zadním hradě, a předhradí s kostelem bylo přístupno osadníkům. Náhodou také víme jména zakladatelův. V základním listu kláštera Kladrubského připomínají se bratří Hrdibor a Vicemil, kteří prý žili za knížete Soběslava (1125—1140). Hrdibor nazývá se r. 1197 příbuzným blahoslaveného Hroznatý. Roku 1212 připomíná se Hrdibor ze Všerub, bezpochyby týž, jenž byl r. 1217 jedlonošem královým. Roku 1233 měl již zrostlého syna Vicemila. Tento připomíná se zase r. 1235 s otcem a žil ještě r. 1251, maje v držení Všeruby. Jeho bratrem snad byl Hrdibor ze Všerub r. 1242.*) Po roce 1251 nenašli jsme nikoho z této pošlosti. Soudíme, že byli předky rozšířené rodiny vladyk ze Hrádku, Očína a Slavic. Křestné jméno Hrdibor opakuje se u Slavických a někteří z nich maji příjmení Všerubec, ač tehda Všerub neměli. Roku 1269 opat Plasský činil ve Všerubech smlouvu s Vavřincem z Pněvan o meze u Luhová. Pán hradu se sice nejmenuje, ale poněvadž pře vedena před Drslavem, soudcem Plzeňského kraje, zdá se, že tento byl pánem Všerub.8) Odtud skorém po století nic o Všerubech nevíme. Asi v prostředku 14. st. držel je nějaký Jan, jenž před r. 1363 zemřel odkázav klášteru Plasskému plat v Kunovicích. O tom tehda vdova Anna svědomí vydala') a táž Anna držela část městečka u věně ještě r. 1422. Ostatek měli od r. 1363 Bavor a bratr jeho Jindřich, jenž tu byl farářem. Oba se připomínají r. 1365 jako patronové kostela zdejšího. Jindřich stal se r. 1365 kanovníkem Vyšehradským, později farářem ve Zbečně a vrátil se r. 1367 na faru ve Všerubech, kdež však svorně s bratrem nežil. Ve Všerubech držel za svůj díl plat na několika domech, jejž dal r. 1376 ke zdejšímu kostelu.6) Dílu Bavorova, který ještě r. 1386 žil, neznáme. Víme jen, že Všeruby prodal a že si ponechal jen podaci kostelní aneb část jeho, což r. 1386 daroval ') Popis jeho zevrubný Pam. arch. X 249. Mitth. Centr. Com. XVIII. 118. Method XX. 123. ') Reg. I. dil. •) Reg, II. 253. *) Rkps. panství Ptasských (mus.) E) Lib. c011 f. Borový lib. erect. II. r30. VŠERUBY HRAD. 223 klášteru Zderazskému') a nějaký plat v městě. Tento držel v 1. 1396—1401 Otík mladší z Chrastu a nabyl r. 1396 také kostelního podací, jež hned potom prodal.3) Bavor predal V letech 1378—1379 panství Všěrubské Jindřichovi z Rabšteinaf) od něhož koupil zboží to v krátkém čase Puta z Gutšteina (c. 1385). Jelikož však byl Bavor ještě za toho času, když držel Všeruby, zpravoval při prodeji dědin v Čisté kanovníkům Pražským a tito pro závady ještě r. 1385 neodstraněné (věno zejména) Jindřirha Kokovce a správce všechny k soudu zemskému pohnali, došlo tudy řečeného roku k tomu, že Petr z Rabšteina, Jindřichův syn musil zaplacením závady očišťovati, a za to poukázán byl, aby právo vedl na panství Všěrubské a kdyby to nestačilo, na zboží, jež Bavorovi patřilo.*) Asi od r. 1385 zůstalo zboží Všěrubské po celé století v držení pánův z Gutšteina. Ačkoliv byl Půta Všeruby koupil, nedržel je přece on, nýbrž po nějaké rodinné úmluvě neb dělení bratr jehc Dčtřich, jenž tu r. 1415 nového kněze podával. Týž zemřel asi r. 1418 zůstaviv zboží svá synům Burjanovi (I.) a Janovi, z nichž onen seděl na Rabšteině a Gutšteině, tento však na Bělé; Všeruby drželi oba společně ještě r. 1426, podávajíce kněze katolického.6) Onen zemřel r. 1462 tento již r. 1453. V držení Všerub následovali bratří Linhart a Burjan z Gutšteina (synové Janovi), kteří dali r. 1460 v pátek po sv. Antonínu obci Všěrubské první výsadu, aby svobodně mohli o jmění svém říditi, aby tržného ve Všerubech nedávali a varného z piva neplatili, než což by do vsí prodávali, z toho aby platili. Mimo to jim dali ještě určitá vyměření a nařízení o zbojnících a o zdržování se v městečku.6) Linhart seděl později na Klenovém a Vartmberce (1459—1481), an bratr jeho Burjan mladší7) na Všerubech zůstal a zde novou linii pánův Všerubských založil. Jiří Všerubský z Gutšteina, Burjanův syn, není nám znám ani tak ze zápisův soukromých, jako spíše skrze bouři, již r. 1505 způsobil. Mělť on na knížatech Saských jakési zastaralé požadavky, jichžto důklad i podstata nikomu tak zřejmý a jasny nebyly, jako jemu. Nemoha dobyti jich právem a soudem pohledával jich mocí a násilím, a již r. 1502 podařilo se mu ve spojeni s jinými nespokojenci lstí vojenskou opanovati město Bischofswerda a zavésti odtud 40 předních měšťanův na své zámky v Čechách, odkudž se pak vypláceti musili sami. I uvolili se knížata Saska rokovati s nim a spojenci jeho v Mostě (1504) a podávali se ke všemu slušnému: protož poručeno jak nejvyšším soudcům zemským v Čechách tak i knížeti Kazimírovi a jiným Slezákům, aby Jiříkovi bránili všeho takového pychu a bezpráví. Poněvadž ale vyjednávání tato nevedla k uspokojení Jiříkovu, on dovršil vzdoru svou tím, že vyprodav se naprosto z Čech opověděl králi a celé zemi válku. Loupežnické jeho jízdy pomocí jednotlivých tlup rejtarstva způsobily po celých Čechách takový postrach, že již málo kdo troufal si pracovati přes pole bez průvodu ozbrojeného a hradby i tvrze všude pilně opravovány jsou. Teprv když sněm Český oň knížatům psal a žádal, aby se mu spravedlivě stalo, za nedlouho Jiřík bezpochyby uspokojen byl.8) Zemřel ve válce cis. Maximiliana s Benátčany.9) Všeruby spravoval po něm Jetřich z Gutšteina (f 1513), pán na Gutšteině a Nečtinech, poručník Jana, syna Jiříkova, jenž se r. 1509 pánem Všerubským nazývá.10) V držení Všerub následoval pak Jan z Gutšteina, dotčený, který držel ke Všerubům také některá zboží okolní.11) Týž prodal okolo r. 1520 Všeruby zámek s dvorem poplužním, městečkem, krčmami atd.; zámek pustý Frumštein s dvojím poplužím, vsi Hunčice, Radimovice a Kunovice celé, zámek pustý Malsín a ves pustou tudíž, ves pustou Malikovsko, ves pustou při Všerubech, v Hradišti Okrouhlém c. t. m. Ježlový ves pustou, vsi Lom a Chrastov c. t. m. s podacím ve Všerubech Petrovi Kokořovci z Kokořova seděním tudíž, jenž potom Frumštein s některou částí odprodal a sobě jen Všeruby podržel.12) Po tomto trhu zařídil Petr sídlo své na hradě Všerubském a r. 1522 obyvatelům městečka prodal pivovar svůj a sudné s tou však výmínkou, kdyby potřebí měl piva vaření, že mu darmo vařiti popřejí. Jiným listem (1524) prodal týmž Všerubským osep, kterou posud vrchnosti dávali a přidal jim 3 dvoHště.18) Manželka jeho Ozana z Prostiboře a Podmokle darovala mu jediného syna Jiříka; po smrti své (f 1525) pochována jest ve Všerubech, manžel její všetk, jenž r. 1531 zemřel, leží v Plzni. Jiří Kokotovec z Kokořova seděl až do r. 1539 na Všerubech, když však téhož roku panství Sťahlavské koupil, odstěhoval se tam a sídlil tu až do smrti své. Roku 1545 po shořeni desk zemských vyžádal si obnovení trhu Všerub od dědicův Jana z Gutšteina, stav se pak potom JMC. radou potvrdil Všerubským r. 1566 staré výsady a přičinil jim nové milosti. S manželkou svou Dorotou z Údrče '*) zplodil ') Lib. erect. XII. 11. *) Acta jud. lib. erect. XIII. a 63. Arch. Tepl. s) Emler, Ein Bernaregister S. 25. *) Arci. I. II. 347. *) Lib. conf. •) DZ. 25. G. 16—20. ') Palacký V. b. 87 a Břežan, Listy Švatrib. ") Palacký, str. 93. ») Břežan ve vývodu pp. 1 Gutšteina Roku 1509 na tu výpravu vyjel. (řCopiař Kladrubský.) ,0) Časopis mus. 1843, str. 141. ") 151O—1513 pod poruíenstvlm strýce Kryštofa ") DZ. 7. D 19. Trh ten obnovila Anna z Říčan, poručnice děti někdy Janových, r. 1545 3 po druhé r. 1561, obnoven syny Janovými Jiříkem a Albrechtem. (DZ. 14 A 12.) 1S) DZ. 25 G 20-24. ") Tak Bilbiu z tabulky na kostele Blovickém Dorota t 1575a pohřbena jest v Plzni. 224 V.ŠERUBY HRAD. 4 syny, Jana, Maurice, Petra a Karla, z nichž Mauric záhy zemřel. Zemřel r. 1:584 a pohřben jest v Plzni. Ze synův po niám zůstalých dostal Petr ještě za živobytí otce svého panství Zlutické, ostatní dva bratři podělili se r. 1584 tak, že Jan dostal dvůr Prádlo s okolními vesnicemi, Karel pak panství Šťahlavské, tvrz Kokořov a zboží Všerub-ské.1) Karel potvrdil r. 1589 obci Všerubské starobylé výsady, co se pak týče náboženství přidal to, „aby oni při svém starobylém a křesťanském obyčeji pod oboji způsobou přijímající velebné svátosti, jakž: jsou vyučeni i s tím chrámem božím, s farou, s krchovem i což k tomu od starodávna nadáno jest a při tom zůstává, se všemi platy, kravami ze vsi Radimovic, Kunovic a Kokořova věčně ponecháni byli". Mimo to potvrdil jim milosti na zákupy a prodaje gruntů dané a. vysadil nová pravidla v příčině obchodu, živnosti domácí, várky piv a kšaftování.1) Konečně i toho vymohl u krále Rudolfa, že všechny výsady Všerubské ve dsky zemské vloženy byly. Za časův Petrových hrad ještě stál, syn jeho Jiřík než koupil Sťahlavy, ještě na hradě zdejším seděl, od těch dob však držitelé obmeškali starožitnou stavbu opravovati, tak že ještě za téhož pána z řady sídel panských vymizel, byv upotřebován snad k nějakým zvláštním účelům nám neznámým, pročež se ani v dílčích cedulích r. 1584 nepřipomíná. Později sřítil se docela, že v 17. století ani známek z něho nezůstalo. Neboť třebas po smrti Karlově (f 1605) Všeruby z držení rodu Kokořovcův vyšilo, přece se tak brzo nestaly sídlem samostatného statku, nýbrž dostaly se k panství Bělskému pod panstvím Markvartův z Hrádku a Vřesovcův Když po smrti Jana Vejkkarla hraběte z Vřesovic panství jeho Bělské odhádáno bylo Janovi Vilémovi Kyšperskému z Vřesovic jakožto toho času nejstaršímu nápadníku rodu a linie jeho, odhádány témuž také zvláště Všeruby r. 1659, 9. dubna. V městysi nacházel se kostel fiirní založení Bašta v Rokycanech. ') DZ. 67. J 27. *) DZ. 25. G 27— H ó. Toužim. Zámek v Chýších. YŠERUBY HRAD. 225 sv. Ducha, mimo to připomíná se „a nad městem v poli nachází se kaplička založení sv. Martina, která se klade za 50 k."l) Tedy již tehda na místech těchto bylo pouhé hradiště, snad jen několik zdí. Všeruby zůstaly ještě nějaký čas co zpupný statek při fideikomisu Bělském, později, když byly odděleny, vystavěn jest zámeček v Kunovicích a podle něho také statek pojmenován. Ke Všerubdm váže se tento příběh: Asi r. 15,35 jeli ze Všerub Jiřík z Kokořova, Cichalovec mladý, Vácslav Točník z Křimic a Vilém Podmoklský, beirouce se k Plzni. Po chvíli řekl Jiřík k Vilémovi Podmoklskému: „Pane ujce, pojeďte se mnou." A on řekli: „Nepojedu, kterak bych teď pana syna pustil samého." Tu pravil Vácslav: „Já musím dnes vždy doma býti, neb mám rybníkáře." Potom řekl Vilém: „Pojeďme tudyto dolejší cestou, neb jest sjezdněji." Tli jeli potom, Podmoklský napřed a oni ostatní spolu rozmlouvali. Nejprve učinil Jiřík řeč takto: „Pane švagre! dělám vám tam list a když mi těch 10 kop dáte, kteréž ste řekli za nebožtíka pana Purkarta,." Odpověděl Vácslav: „Nepamatuji se v tom." A on: „Pomnite-li, když jsme jeli k Královicům na cestě, když se pan Podmoklský uvazoval, a řekls mi je dáti." I pověděl Vácslav, Že se v tom nepamatuje, než když rozmluví s bratrem Kryštofem. Tu se rozzlobil Kokořovec řka: „Co mi ukazuješ na bratra, znej se k své řeči, co diš," a když řekl druhý „máš právo před sebou," pojeboval Jiřík, řka: „co mi na právo ukazuješ ř" i jel k němu s koněm a jen se chřestlo, jak se potýkali kordy dobytými. V tom se ohlédl Podmoklský a zvolal k Jakubovi, služebníku svému: „O Kubo! nedej, nedej!" Tu je rozvedli a pan Vilém káral potom Jiříka, řka: „O JiHku! zle děláš, my sme k tobě na bitvu nepřijeli."2) ") DZ 28. H 28. J 5. !) Reg. 7 G. k. s. B 14. Brána v Rokycanech (pohled z města). Hrady a límky České XIII 29 FRUMŠTEIN HRAD. m edaleko Všerub u dvorce Strumpfhof řečeného na kraji výšiny ovocným stromovím \ posázené a v tu stranu k LišÉanům spatřuje se hradiště, v mnohém ohledu zajímavé. Není J tu sice zdí a jiné zbytky se nespatřuji, než příkopy a náspy do pravidelného čtverhranu ^Ty-V^cjí' za'°^en^> a^e zvláštní je příjezd. Cesta šla od blízkých Hunčic nahoru a vedla na odstavec, ■ jwi^l na němž bezpochyby nějaká hospodářská stavení stávala. U rohu hradiště, který je k severovýchodu obrácen, byl val rozšířen a tu býval srub. Sem se cesta zatočila náhle a pak šla na náspu po severní straně hradiště až proti jeho prostředku, kdež bývala brána. Nynější vchod jest na straně východní, kdež byl příkop zasypán, aby se na hradiště jezditi mohlo. Ze bylo hradiště zavřeno hradbami na všech čtyřech stranách, posud lze znáti a samo sebou se rozumí. Uprostřed jsou dvě okrouhlé prohlubně, jedna od studně, druhá od věže. Lid říká hradišti Rabenštein, ale pravé jeho jméno po založení bývalo Fromenstein, z čehož Češi udělali Frumštein. Páni z Frumšteina,1) tak jako blízcí Nekmířští a VrtbovštI, byli z rodu Hroznatovcův, užívajíce někdy štítu pošikem polovičného, někdy prastarého erbu tří jeleních rohův. Založili, tušim, také hrad kdysi na počátku 14. století, což z toho viděti, že se v žádné starší památce nepřipomíná. Neb nejstarší nám známý předek rodu toho byl Ješek z Frumšteina?) jenž svědčil v 1. 1358—1362 v rozličných pamětech. Synem Ješkovým byl snad Břeněk z Frumšteina, r. 1379 držitel vsi Hunčic, jenž svědčí r. 1402 v nadání kláštera Plzenského.8) Na zboží Frumšteinském zapsal 5 kop platu ročního věnného (sestře své?) Markétě, manželce Sezemově z Pušperka, jež manžela svého přečkavši před r. 1418 zemřela.4) Zemřel kdysi v husitských válkách zůstaviv po sobě vdovu Kateřinu a mimo tři syny také dcery.5) Markéta z Frumšteina, tuším jedna z dcer, dána byla za Zdeňka Kolvína z Ronšperka a obdržela r. 1434 s manželem svým zápis na Touškov.6) Jedna dcera Kateřina zůstala, tuším, na svobodě, a aby došla zaopatření, zapsala jí máti její Kateřina 100 k. věna svého na Hunčicích tak, aby po smrti její dědili bratří její Břeněk a Jetřich.7) Ze tří bratří připomínají se poprvé r. 1432 Jan a Jetřich, bratří z Frumšteina, seděnim tudíž co svědkové v jistém listu,8) Jetřich se připomíná také r. 1436 co rukojmě příměří mezi bratřími z Gutšteina a Oldřichem z Rosenberka, r. 1437 v dobré vůli na Touškov, jehož část držela sestra jeho Markéta.*) Poněvadž bratří ti oba drželi mimo Frumštein také zboží Týnecké u Plané, rozdělili se potom tak, že Jan zůstal na Týnci a Jetřich s bratrem Břeňkem (jenž se jen jednou r. 1440 připomíná) na Frumšteině. Jan dočkal se ještě r. 1469,10) věrně stoje při straně katolické a zůstavil zboží své synu Jetřichovi, od něhož se Týnec dostal pánům ze Žíberka; větev tato rodu Frumšteinského tedy zúplna vyhynula; ale i na Frumšteině původní rod záhy zanikl. Jetřich, jenž se r. 1444 v Cechách zdržoval,1') vypravil se r. 1445 do Uher, kdež bojoval pod Janem Jiskrou z Brandýsa. Kdvž r. 14.S6 nahoře dotčených 100 kop po smrti panny Kateřiny z Frumšteina co odúmrť královská provoláno bylo, tomu Dobrohost z Ronšperka a Markéta svrchupsaná odpírali, protože se to týkalo vsi Hunčic příslušné k našemu hradu.12) ') Pam. arch. X. 250. Posud mnozí hledali Frumštein u kaple sv. Mariina blíže Všerub, však nepraví, poněvadž Frumštein okolo r. 1520 od Všerub odloučen byl. V popisu zboží Huncického r. r6q0 připomínají se „der halbe Wald bei dem alten Schloss, der grosse neue Teich bei dem alten Schloss." (DZ. 78. Q 25, 26.) *) Archiv Třeboňský, Tepelský a bibl. Praž. *) Archiv Plzeňský. Emier, Ein Bernaregister str. 27. ') Arch. český III. 401. E) Anna z Frumšteina, někdy choť Lvíkova z Ulic, jež byla r. 1431 nebožkou, snad byla jeho sestra. (Arch. č. II. 199.) ') Arch. t. I. 315. ') Arch. č, III. 525, Koku 1406 se připomíná Vilém n Frumítňna, (Arch. Mnich.) 8) DD. 61. str. 422. Jan jií r. 1428. (Arch. č. III. 267.) ») Arch. bíbl. Praž. «) Pam. arch. X 251. ") Arch. í. II. 70. Vývod se zakládá na starém sepsáni v arch. TfeboĎském. (Výpis Březanův.) ") DD. 16. f. 224. Jetřich žil ještě r. 1447. FRUMŠTEIN HRAD. NEKMÍŔ TVRZ. 227 Kdo v dobách následujících na Erumšteině seděl, není nám známo, snad to byl svrchupsaný Dobrohost, jenž patřil ke straně katolické. Nicméně když byl r. 1467 na celé Čechy interdikt položen a mnozí kněží katoličtí sami neuposlechli hlasu duchovních představených svých, rušen interdikt také na Frumšteině jako i jiných okolních hradech a tvrzích.1) Co přívrženec jednoty katolické byl držitel hradu od strany královské válkou stíhán a Frumštein dobyt; strana katolická zmocnila se sice hradu toho opět, ale pravým držitelům jej nevrátila (1467).2) Možná dosti, že byl hrad při tomto obležení vypálen a pobořen tak, že nikdy již nepovstal. Několik let potom dostal se hrad v držení pánův z Gutšteina, kteří jej k panství Všerubskému připojili. Asi r, 1520 prodal Jan z Gutšteina panství Všerubské a s ním „zámek pustý Frusstein" s dvojití poplužím a vsi celé Hunčice, Radimovice a Kunovice Petrovi Kokofovci z Kokořova,3) Petr však si jen větší část Všerubska podržel a prodal potom hrad pustý Frumštein, dvůr popi. s popi. tudíž a ves Hunčice s příslušenstvím Hynkovi ze Šontalu za 905 k. gr. Č.*) Hradiště, kteréž se později přidělilo ke zboží Hunčickému,5) s tímto se dostalo držitelům panství Líšřanského NEKMIŘ TVRZ. a místě zámku NekmlřskéhOj hmotného stavení novější způsoby, asi z konce 18, století pocházejícího, stávala tvrz založená na zboží starodávném Hroznatovcův. Jedna jich větev byli i páni z Nekmíře erbu tří jeleních rohů. Předek jich Racek dal r. 1358 svědomí o hoře Drstníku, připomíná se pak v rozličných pamětech a od papeže dostal r. 1374 rozhřešení _ a právo míti přenosný oltář.8) Žil ještě r. 1379.7) Vývod potomstva jeho je obtížný. Jindřich z Nekmíře držel r. 1392 Oploty. Roku 1395 odumřel v Nekmíři statek po Sezemovi, synu Peškovu, a bral se oň Sesema Štlpánovec, který držel Nekmiř r. 1405 a r. 1409 slove z Nekmíře.8) Od r. 1408 připomínají se často bratří Petr a Hynek z Nekmíře, zapisujíce dluhy a zastavujíce věci Plzenským židům.9) Hynek padl r. 1419 v bitvě u Nekmíře, když tu Žižka s Bohuslavem ze Svamberka bojoval.10) Petr řečený Brada žil mnohem déle. Nekmiř byvši prodána, patřila r. 1414 Janovi se Slavic,11) po němž r. 1420 Pavel Ebrgvin z Hradišti následoval.18) Týž držel Nekmiř s bratrem svým Petrem, jenž tu zapsal věno manželce Elišce z Kolovrat. Před r. 1434 zemřel Petr a ve třech letech potom Eliška. Věno to se dostalo pak dětem jejim.18) Pavel žil ještě r. 1446 a tuším tak dlouho Nekmiř držel.14) Již r. 1452 držel Nekmiř Lejtolt z Ebrnic.lí>) Týž žil ještě r. 1476 a měl tři syny, Jiříka, Hanuše a Viléma.16) Jiři měl napřed jen polovici, později, tuším, celý Nekmiř. Připomíná se v 1. 1510—1524 v několika pamětech. Z manželky Elišky Smiřické měl jedinou dceru Annu, která se před r. 1526 za Šebestiána Markvarta ze Hrádku vdala.17) Šebestián vyženiv Nekmiř, statek ten rozšířil, přikoupiv Rozvadov, Úněšov, Klenovice a jiná zboží, r. 1561 i pusté vsi Trnovsko a Ježkový.'8) Zůstavil čtyři syny. Jeden z nich, Linhart, dostal Nekmiř za díl a ostatním se dostaly Úňovice a Bělá. Linhart zemřel záhy bezdětek a bratři jeho uvázavše se v Nekmiř, pustili ji Janovi, jenž se r. 1566 seděním na Nekmíři nazývá.19) I on neměl potomstvai a Nekmiř se dostal potom k Bělé. Mezitím se také Hynek ml., Černín z Chudenic r. 1580 pánem na Nekmíři nazývá.*0) Při Bělském panství zůstal Nekmiř do r 1651. Mezi tím okolo roku 1620 tvrz zdejší do gruntu spálena, tak že po léta jen holé zdi stály. Roku 1651 odhádán Nekmiř s několika vesnicemi od Bělského panství Jiřímu Ludvíkovi hrab. z Sinzendorfu. Nový tento statek byl od r. 1652 v držení hrabat Gótzův, pak hrab. z Vrtby, knížat z Lobkovic a potom hr. Schonbornův.") ') Palacký, str. 395. *) Slovník Naučný. ') DZ. H 7. D 19. *) Tamže A 15. *) Hunčice patřily povodně k FrumSteinU a později k Chrančovicfin. Synové Hynka Zadubského z Sontalu Vdcslav a jan rozdělili se potom snad tak, že Vácslav (jenž se ještě r. 1522 seděním na Chrančovícich, r. 1524 však v Huncicich uvádJ) Hunčiře s jinými příslušenstvím a též hradištěm Frumšteinským za svůj díl přijal, i. . výsadě Všerubské uvidí se r. 1566 KryHaf Ckotth z Chockove seděním v Hyníicích, l 1572 5 tcRq seděl tu zase Jan ZÁdub-iký a zároveň také Vojtlck Zddulský (viz DZ. 25. G 21. H 6. a tytuláře), jenž se ještě r. 1615 připomíná. Vojtěchův syn Vratislav Zddubský se Šontalu seděl v Huncicích na domě panském předky vystavěném s manželkou svou Majdalenou Uličkou z Plešnic. Synové jeho Jan Vilém a Adam Sebastian prodali r. 1660, 31. srpna Hunčice ves s domem panským, dvorem, ovčínem atd, Antonínovi Steinbachovi, radě knížectví Dolních Sas a vrchnímu hejtmanu za 15.718 fl. (DZ. 313. M 14.) Na rozhraní 17. a 1[8. stol. připojeny k Lišfan&m *) Arch. bibl. Praž. Reg. Vatik. ') Berně. ') Rel. tab. I. 549. DD. 14. f. 145. Lib. erect. Arch. bibl. Praž. 9) Stará kniha Plasská. Knihy Plzenské. l0) Staří letop. 33. ") DD. 15 f. 188. ") DD. 25. f. 213. ") Reliq. tab. II. 164, 176. ") Arch. č. III. 526, 529. l5) Arch. Třeboňský. Snad již r. 1441, je-li Ji H z Nekmíře, který Budřjovským opověděl, jeho syn. ") Staré kuihy Plzenské. ") Arch. Teplský. Reg. kom. s DZ. 2 F 24. 18) DZ. 14. A 22. '") Arch. Všerubský. DZm. 6. 10) Reg. kom. s. ■■) DZ. 151 D 27. Sommer, Pils. 341. 29» TVRZE OKOLO NEKMÍŘE A VŠERUB. KOKOROV. || x^f*.okořov jest nyní dvůr u Nevřené, ale za starých dob tu f \ bývala také tvrz a ves, odkudž pocházeli Kokořova z Koko-il _i řova. Jakého rodu byl Podiva r. 1225, neni známo Roku 1379 bylo tu několik vladycích statků, z nichž dva drželi Sezema a Martin.') K této rozdrobenosti dovídáme se k r. 1380, že Stach koupil čtvrtý díl poplužného dvoru od Otíka, syna Hrdi-borova.3) Předkem Kokofovcfiv byl Petr z Tatinné, jenž r. 1401 na Kokořově seděl.*) Připomíná se ještě r. 1420, an tehda nějaké vesnice od Plasského kláštera přijal.') Jeho synem snad byl Jan, jehož jméno se v bězích válečných 1, 1449—1450 nejednou čte,*) Také se r. 1460 v soukromých listech připomíná.7) Zemřel prý r. 1470 a pohřben ve VSerubském kostele.8) Je-li to pravda a ne-má-li se čisti r. 1490, byl Jan z Kokořova r. 1483 jeho synem.') Nástupce jeho Petr (•{■ 1525) byl jeden z vrahu Albrechta z Pod-mokl, a proto r. 1501 milém o svůj statek, tvrz, dvQr a ves Ko-kořov nepřišel.10) Okolo r. 1520 koupil Všeruby, k nímž Kokořov připojil. Tvrz zdejší, která ještě r. 1545 stála, proto do r. 1584 zpustla.11) KRASOVICE. YV Y edaleko Nekmíře jest ves Krašovice. Tu stávala tvrz neda-I >1 leko kostela. Krašovice jsou původištěm všech těch, kteří n| tři jelení rohy ra štítě nosili. Předkem jich byl Jetřich (1232—1252) a synové jich Jetřich (1287—1313) a Sezerna (1268 až 1284). Čtyři tohoto synové stali se předky pánů z Vrtby, Pušperka, Bělé a GutSteina. Bušek, druhý z nich, držel Krašovice ještě r. ijrg, ale r. 1339 psal se již z Fusperka.") Zdá se, že od něho koupil Kraibvice JeSek. který měl na ítltč zlomenou střelu, ale prodav je, sobě r. 1327 Choteč od opata Plasského najal.13) Krašovice dostaly se pak v drženi pánu z Vrtby zejména je měl od r. J364 Petr, jenž faráře ke kostelu zdejšímu podával. Týž se připomíná ještě r. 1390.'*) Nástupce jeho Sezerna, jenž se ještě r. 1404 mezi patrony zdejšího kostela připomíná, Krašovice prodal. Koupil je Artlel, bratr Jana Racovského a to před r. 1414.") Ale protože Artleb se zločinů dopustil, vzat mu od krále statek Krašovice i s věnem jeho manželky.16) Krašovice držel pak ■) Reg. I. 622. j Berně, str. 4. ») Reliq. tab. I 459. *) Arch. Teplský. «) Kniha fary Flasské. ") Arch. Drážďanský. Arch. č. V. 267. ') Arch. Všerubský a Plzeňský. ") Sommer. ') Arch. i. VIII. 491. 10) DD. XVII. 239. Lumír 1854, str 11. •■) DZ. 67. J. 27, 250. H 30 ") Reg. I—IV. 1S) Reg. IV. 5. "I Lib. conf., arch. c. k. dvorský. 1S) Lib. conf. rel. tab. II. 110. 1B) DD. 15. f. 199- v 1. 1420—1425 Jiřink z Civte Nedlouho potom tvrz zdejší zanikla a Krašovice patřily v I. 1512—1651 k Bělé. CHRANCOVICE. ^bjjVes Chrančovice byla r. 1379 mezi Dalibora a Racka roz-■ Yfdělena. V 1. 1436—1441 seděl tu Jaroslav z Lipna1) a ná-stupce jeho byl 1. 1456 a I460 Rous odtudi.") Roku 1522 držel Vácslav Zádubský s Sontdlu Chrančovice a věnoval na nich manželce Kateřině z Horšíc.1') Jiný Vácslav seděl tu r. 1578 a ještě r. 1603. Synové jeho byli Jan KryStof, Adam a Albrecht ViMoryn, z nichž tento byl na rozumu nedostatečný. Jan měl později týž statek sám a prodal (vkl. 1627) tvrz, dvůr a ves Chrančovice s lidmi v Chrastu Jáchymovi z Řičan, jenž týž statek ku Pněvanfim připojil.1) Tvrz potom zanikla a nový zámeček vystavěn teprve r. 1794, když byly Chrančovice zase samostatným statkem. ÚJEZD NADE MZI. íjezd u Touškova nazýval se ve 14. století také Plevným Í Újezdem. Nej starší nám známý držitel jest Herman r. 1360. SS"? Od r. 1368 vyskytuje se jako pán jedné části Jiřink a druhá náležela ke hradu Bubnu a k Vochovu.1) Jiřink zemřel před r. 1402 a Jita, vdova po něm, darovala plat v Dobroniclch klášteru v Plzni.6) Roku 1407 připomíná se Jaroslav z Plevného Ujezda, jenž prodal dědiny na Vochově a Vejprnicích.') Z pozdějších dob jest málo o Újezdě známo. Víme, že r. 1579 patřil k Lipnu8) a později Říčanským, snad ku Pněvanům. KryStof Pawel z Éilan dostav Újezd za díl, prodal jej (1617) Joitovi Adamovi Širntyngárovi s Širntynku.*) Tomuto při konfiskaci zabrán a prodán r. 1623 Severynovi Tahíovi s HorSteina, sekretáři č. komory.10) Dcera tohoto Kateřina (f 1640) vdala se za Jana Jindřicha z Bedeberka, jemuž statek Újezd odkázala, a od tohoto nápadnika koupil jej (1650) Teofil Kleo z Roudni, prymas města Plzně.11) Když tento r. 1666 zemřel, nemohli se dědici o Újezd dobře shodnouti a proto prodán r. 1673 skrze soud zemský Marii Steinbachové roz. Meylerové z Erzberka.'2) V drženi Steinbachů zůstal Újezd do 18. st. Roku 1817 tu vystavěn nový zámek. *) Bern a 24. Arch. mus. Plz, ') Arch. Teplský a VšeTubský. ') Reg. kom. s. DZ. 5. A 16. 4) Heg. kom. s. VUSp. 1898 I. 62. DZ. 142. F 15, 8) Kopiář Kladrubský, Berná, rel. tab. I. 500. «) Arch. Plzeňský. ^ Rel. tab. II. 43. ") Arch. Třeboňský. *) DZ. 191. K 27. 10) Bílek, Děje koní. ") DZ. 306. O 9. ,J) DZ. 390. J 20. Chýše zámek. CHÝŠE ZÁMEK. Chýších bývala tvrz od starodávna a jest již dávno v moderní zámek přeměněna. Odtud pocházel chrabrý rod Petipeských z Chýš a z Egrberka, jichž předek Odolen, syn Střízův, r. ii 58 objevil brod v řece Addě a tak usnadnil vojsku táhnouti na Milan. Avšak zdali .... i.i-S.,1 j.,..* .,„1;,. .______1, _____1.____ii:m.i. 1----:i.i«s 1___1 /-i. ..y. vii *~11 y uj.í.c1, jc3w vcu\.c j a y uliv;, iicu pi luavcK ijvjzllcj 51 c 11 k 1 u 1 i 1 k «-1L l, , /.r: t) v 1 v^nys, svědčí rodu, který za jich dob na Chýšech seděl.1) Nacházíme totiž na Chýšech k 1. 1169 až 1192 Ctibora, k 1 1219—1225 Tasa akr. 1239 Fřibyslava neznámých rodůvs) a teprve 1. 1254—1292 Odolena, předka Petipeských.3) Současně seděl Vilém z téhož rodu na Hustopeči na Moravě a kromě toho se o nich píše, že jim král Přemysl Kadaň odňal. Ti, kteří pak byli na Egrberce, snad byli potomky Vilémovými, neb na Chýšech následoval zase Odolen. Poněvadž se tak jmenuje držitel Chýš v 1. 1332 až 1354, dosti pravdě podobno, že se tři Odolenové za sebou vjrstřídali.4) Ale r. 1358 již nepatřily tomu rodu; neb patrony zdejšího kostela byli r. 1358 Vilém ze Skály a Ahně a Oldřich Pluh z Rabšteina a v 1. 1361 až 1365 císař Karel, tak že se zdá, že se dostaly Chýše ke koruně spolu s panstvím Rabšteinskýrn.6) V 1. 1370—1378 následoval jako pán Boreš s Oseká. Později stala se změna taková, že Ditrich a Jan bratři Smetánkové e Hradišťan drželi Chýše; zejména sem r. 1397 kněze podávali a připomínají se často v pamětech na počátku 15. věku. Jan přečkav bratra, věnoval r. 1428 Katruši manželce a r 1432 dceři Markétě vdané za Bořivoje z Kovářova.6) Roku 1437 byl již mrtev. Dědictví po něm se ujal Jan Calta z Kamenné hory, ale poněvadž se Anežka z Kovářova táhla na věno n. Katrušino, byl r. 1453 odsouzen, abv ii 200 kon aneb nlat za tn na statku Chvšslrém nnstnrmíl.7) _f j - [ 1----- — — ------- —j--------- x — "i— / Jak se Chýše dostaly do rodu pp. z Gutšteina, vypravováno již při dějinách z Rabšteina. Chýše byly kr. manstvím a byl tu zbořený hrad, na kterém se asi od r. 1437 nebydlívalo. Zboží to král Vladislav r. 1473 Burjanovi z Gutšteina z manství propustil.8) Týž pán městečko velice povznesl. Obnoviv zámek ') Font. r. B. II. 430. III. 97. V. 92. *) Reg. I. dil. ^ Reg. II. *) Reg. Vat. Arch. Teplský. 5) Lib. conf. ') DD. 61, str. 2c;8 a 422. ') Rel. tab. I. 112. Ten plat od Anežky r. 1457 prodaný, r. 11466 od Burjana 2 Guttšteica vykoupen. (DD. 61, str. 425, 426 486.) ») DZ. 8. A 16. CHÝŠE ZÁMEK. ohradil městečko. Povídalo se mezi lidem, že toho lacině dovedl. Maje jedenácte panství poručil, aby každé z nich jednu baštu a kus zdi vystavělo.1) V městečku založil r. 1487 klášter karmelitánský ar. 1488 špitál, jež oba dostatečně nadal. Burjan zemřel okolo roku 1489. Když se synové jeho dělili, dostaly se Chýše na díl Jetřichúv,*) jenž tu měl r. 1495 purkrabě Ondřeje Hozlara ze Kfelle.3) Držel Chýše až do osudného pro Gutšteiny roku 1509; neb v lednu r. 1510 přišel o svůj statek a Chýše z milosti navráceny bratru fanovi. Tento žil ještě r. 1517; ale r. 1521 byl již mrtev. Tehda bratří jeho Jindřich a Volf učinili smlouvu o statky po něm, totiž Chýše, Bělou a Kynšperk, tak že je Volf do pěti let převzal a Jindřichovi z nich peníze vydával.4) Není nám známo, jestli smlouva ta po pěti letech obnovena byla; jisto jest, že Jindřich po r. 1527 zemřel a Volf byl samostatným pánem na Chýších, jež si r. 1542 i se zámkem v obnovené dsky zemské vložil.6) Volf zemřel r. 1545. Chýše držel po něm syn Viktoryn, přečkav Adama bratra, i s Petršpurkem; zejména na Chylech r. 1546 maceše své Anně z Roupova dluh zapsal.0) Po jeho smrti spadl Petršpurk na sestry jeho a Chýše na jedinou dceru Anežku ještě nezletilou. Ta bydlíc u mateře a otčima, nebyla v dobrém srozuměni se strýněmi a vdavši se za Mikuláše z Lobkovic jemu (r. 1566) všechno otcovské jměni, totiž Chýše a od Petršpurka Podbořany, Krýry a Lubenec zapsala,7) Mikuláš prodav něco a přestavěv r. 1578 zámek, větší část podržel do r. 1579, kdež zámek a město Chýše s vesnicemi prodal Ferdinandovi Renšpergárovi z Renšperka a z Drikovic.*) Roku 1587 následovala po tomto Kryzelda Švamberkova z Lobkovic,*) která r. 1603 rozsáhlým listem svobody města potvrdila.10) Zemřela r. 1607 odkázavši Chýše s příslušenstvím synu svému Bohuchvalovi Berkovi z Dubé.iv) Tento v 1. 1:618—1620 takovou měrou se zúčastnil povstání, že potom ze země ujel a všechno jmění své propadl. Chýše postoupeny r. 1621 Jiřímu Vilémovi Michnovi z Vacinova, král. radě nad apelacimi.18) Týž byl později regentem císařských panství a zemřel r. 1640 zůstaviv syny Zikmunda Norberta, Františka a Viléma Bedřicha. Když se tito r. 1651 dělili, obdržel první polovici panství Chýšského s tvrzí v Ležkách, druhý Chodov a třetí zámek a město Chýše s ostatkem.18) Michnové špatně hospodařili. Roku 1656 věřitelé uchvátili Ležky a týž osud stihl Chýše r. 1664. Zajímavý jest popis zámku, když Vilémovi Albrechtovi Krakovskému z Kolovrat odhádán, totiž: zámek Chýše od kamene vystavěný, v něm mnoho pokojův jak nad zemi, tak i pod zemí, klenutý, na větším dílem šindelem a ostatek sešlou cihelnou střechou přikrytý, však na díle obořený, zpustlý; při bráně zámecké věž vysoká, na ní hodiny, proti zámku druhá věž, ve kteréž rozdílné vězeni jest; pavlač dřevěná, po které se do kostela chodí, zahrádka v příkopech a dřevěné staveni přes příkopy začaté.14) Část panství odhádána také Anne" Lidmile, dceři Viléma Albrechta, která r. 1672 od otce a strýce Arnošta Abunda to koupila, co jim na panství náleželo.16) Paní tato byla v prvním loži vdána za Julia Albrechta Libšteinského z Kolovrat (f 1083), po druhé byla vdána Michnova. Zemřela r. 1718 a dědicem se stal synovec její Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat. V držení jeho potomstva zůstaiy Chýše až do r. 1747. Tehda je koupil Vácslav Leopold Putz z Braitenbachu1B) a od r. 1766 jest zámek s panstvími v drženi Laianských z Bukové. Za nich byl starý zámek přestavěn a příkopy kromě části zasypány. ») Táborského popis Čech. *) Arch. i. VI. 575. Arch. Pisecký. J) Knii. arch. Schleiz. 4) Arch. Třeboňský s) DZ. 350. B 13. c) DZ. 85. C 2. T) Arch. gub. Ve dsky vloženo teprve r 1572. (DZ. 17. L 4.) a) DZ. 20. O 9. ") DZ. 68. J 5. ">) DZ. 132. F 9 — 18. ll) DZ. 133. G 3—6. ") Bilek, Deje kocf. 14. ,J) DZ. 70. K 29. O 29. ,4) DZ. 29. E 29. ") DZ. 390. E l6, 393. L 30. ") DZ. 585 F 23. TVRZE OKOLO CHYS. e Strhařích východně od Chys byla do r. 1730 tvrz, na Mf jejímž miste potom nový zámek vyzdvižen. Vladyky se ty Strhař přišedše sem z Kovářova, měli na Stftě ruku o kladivem a proto sc jim říkalo KovAfi. Z jich rodu uríputiifiiá se Jindřich (1363), který před r, 1373 zemřel. Snad byl synem jeho Petr, jenž se v rozličných pamětech do r. 1423 připomíná a naposled část Udice držel. (Lib. conf., erect Rel. tab. I. 549, kopiář Kladrubský.) Na Strhařích seděl ještě r. 1408, ale jak se zdá, je prodal. Roku 1430 byl Mikuld! s Kratina patronem zdejšího kostela- (Lib. conf.) Ještě nedávno před r. 1480 seděl tu Vácslav z Kralina. (Arch- gub.) V 16. století patřila tvrz zdejší ke statku Chýšskérru, od r. 1651 k Ležkám a asi od r. 1667 zase tu byl samostatný statek Michnflv, který později přikoupen k panství Chýšskému. Ve vsi Protivci byla tvrz ve 14. st. Bylo Ito okolo r. 1350, když Heřman a Divis i Frotvoce se strachovali, že tvrz jich obležena bude. (Palacký, Formelb. I. 360.) Od 15. století patřila tato ves k Chýšskému panství Ve vsi Vladařících bývala tvrz a nad ni na Viadcřské hoře staroslovanský hrad. Ves byla r. 1379 na několik statku rozdělena. Z v lad y k připomínají se r. 1379 Plach, 1386 Jindřich, 1390 Hynek, 1404 Toch, 1410 JakeS. (Lib. conf., erect Rel. tab. II. 65.) Roku 1432 žila Anna vdova po Jakšovi. Šimon se připomíná v 1. 1441 —1450 mezi tehdejšími válečníky. (Arch. Budějovský, 1 TVRZE OKOLO CHYS. Arch. č. V. 267.) V 16. století patřily Vladořice k panství Žluti-ckému, od něhož před r. 1,69 odprodány. Koupil je Jan Ratibořský ze Chcebuse i s tvrzí. (DZ. 16. H 28.) Synové jeho Adam a Hynek prodali je Sabini Ratibořské roz. z Perglasu a tato r. 1578 Kunrátovi Kapliři z Sulevic. (DZ. 89. G 21.) Již r. 1604 patřily Vladořice k Chýšerr. Když se okolí tehda poněmčilo, camklo ITi ctí otyvAtcIatvcn ™ ť. i:J ^ í tt"i atni*c- pOJiAcnovinl cl Vsi bl hoře říkalo se Vladař. Ve vsi Řcpa-nech tvr; již dávno zanikla. Držitelem byl r. 1360 Odolen, jenž se synem Albertem učinil nadáni ke kostelu v Libyni (Borový, Er. IV. 4361 a ještě r. 1400 žil. Kromě dotčeného Alše měl i syna Zikmunda, který se od r. 1395 s jakýmsi Přechem připomíná. iDD 18, f. 60, 102, 103, 144.) Zikmund s matkou Zdeňkou učinil r. 1405 nadání kostelu v Lubenci (Lib. erect,) a připomíná se v pamětech z okolí. Po vypuknutí blouzněni v novém městě Táboře stal se Zikmund přívržencem Adamitů, kromě že se manželky své Markéty z Hrádku neodřekl. Později vyznal, že byl ke blouznění knčžími sveden a s ostatními pod obojí se srovrrtl. Byl muž učený a sepsal několik traktátů, které se ztratily. Žil ještě r. 1428. Vdova po něm Markéta zemřela okolo r. 1434 v Žatci. (Palacký III. b. Stará kniha Žatecká, Arch. č. III. 499 ) Jsk se zdá, Řepany prodány a patřily dvěma bratřím Jedna polovice byla Oldřicha z Lezek, pak Jana Cally a od r. 1450 Bulka z Haugvic (DD. 21, f. 234} V 1. 1474 až 1488 připomínají se často Purkart a Hylbrant řečen! Multa 1 Řepan. (Kopiář Kladrubský, Arch. Plzenský.) Asi okolo r. 1516 Jechonydl Strojetický ze Strijetic tvrze Řepan nabyl a r. 1546 si ji znovu ve dsky zemské vbžil. Z téhož rodu tu seděli r. 1571 Jan, r. 1600 syn jeho Vdslav, který tu ještě r. I628 seděl. (Arch. Třeb. mus., DZ. 96. F 17.) Později tu seděl Purkart, který je r. 1670 prohospodařil. (DZ. 29- Q 10.) Až do r. 1683 trvala jednání o tento zadlužený statek; koupil jej tehda Antonín Lib-Steznský s Kolovrat, ale prodal je r. 1687 Jiřímu Vdcslavovi Mich-novi z Vacinova. (DZ. 397. C 13, 399. N 2.) Později připojeny k Drahonicům a s nimi k Chýšem. Drahonice nazývají se v starých pamětech také Drhonice. Po nich se nazýval r. 1360 Purkart Vnoučci: (Borový, Er. IV. 437.) Roku I39g tu byly asi tři vladyčí statky. Jan Křiitk a Jíra byli r. 1454 ve Cvikově v zajetí a tehda z vězení vyručeni. (Arch. Dráždan) Onen žil ještě r. 1467. (Arch. mus.) V 1. 1509 až 1549 seděl na tvrzi zdejší Vdcslav Valečky z Dcupova. (Kn. manské Křivoklátské, DZ. 47. L 5.) Roku 1571 seděl tu potomek jeho Jindřich Doupovec starli a prodal tvrz Drahonice Vilémovi Ě/ttwi * Hclitc. (Arch. TřobořLoliý. DZ. i6g. G 18 ) Tento byl ženat s Dorotou Novohradskou z Kolovrat, jíž umíraje statek Drahonice odkázal, poněvadž za její peníze byl koupen. Dorota po druhé vdaná Ůdrcká prodala r. 1008 týž statek Kryštofovi HasiSteinskému z Lobkovic a tento r. i6og Janovi Jindřichovi, Si-meonovi Karlovi, Adamovi Ferdinandovi a Bohuslavovi Felixovi bratřím Ůdrckým z Ůdrie. (Arch. DZ. IX.) Jan Jindřich ujav později týž statek, propadl jej a prodán r. 1627 Janovi Ludvíkovi Ncslingcrori z Selchertgratu. (Bílek, konf, 725.) Potomci jeho seděli tu po celé 17. století. Roku 1788 připojen týž statek k ChýŠem. V Nahařečicích tvrze nebylo. (V Palackého Popise stal se tuším omyl.i V Jáblonné u samého Rabšteina byla tvrz ode dávna. Ves Jabloň nou Kojata Hraheíic odkázal r. 1227 Jaroslavovi a r. 1239 měl ji vladyka Příbek. [Reg. I. 333, 449.) Na počátku 15. století seděl tu Jan Hvozdiř z ŮnlSova (z Prostiboře), jenž asi r. 1405 zemřel, zůstaviv dceru Annu, která v 1. 1406 —1411 kostely Ostrovský a Šipounský obdarovala. (DD. 14, f. 56, lib. erect.) Jan Strniítl z Jablonného zřídil r. 1446 kaplanství v Plzni u oltáře sv. Mikuláše. (Akta Žitavská.) Po něm následoval Nykl Haugvic v 1. 1449—1465. (Arch. Drážďan. DD. 33, str. 322.) Nedlouho potom zavládl tu rod Jablonských z Jablonné. Poslední z nich Hendrych prodal tvrz Jablonnou r. 1534 Lorencovi Slikovt z Ha-Ule. (DZ. 41. A 13.) V Novosedlech jižně od Chýš bývala tvrz, na niž r. 1447 Jan Cukr z Tamfeldu seděl. (Arch. č. III. 40.) Statek tento s tvrzí patřil v 1. 1549—1580 k Brložci, část vsi již od 15. stol. k Rab-šteinu a od r. 1817 k Chýšem. litice hrad. edaleko Plzně leží kostelní ves Litice na pravém břehu řeky Radbuzy, do níž padá potok skrze ves tekoucí. Tento potok obchází vysoký a velmi strmý ostroh, který z východní výšiny vybíhá a záhy jako příhodné hradiště vyhlídnut byl. Zakladatel vystavěl na něm pevný hrad, překopav ostroh na východní straně hlubokým příkopem, za nímž zřídil násep mohutný a vysoký. Tento násep jest na vnitřní straně ke hradu obrácené, tedy vlastně proti způsobu 14. století, i lze za to míti, že pochází z doby ještě před založením kamenného hradu, tedy že pochází od předka zakladatelova. Zakladatel hradu použil dosti velkého prostranství, na němž jest nyní pole, za předhradí a jeho zapadni roh překopal širokým příkopem ve skále vytesaným, který zadní hrad, do nepravidelného čtverhranu založený, od předhradí úplně odlučoval. K tomuto hradu jde cesta ode vsi nikoliv prostředkem předhradí, nýbrž po jižním jeho kraji, což jest také staročeský způsob při pradávných hradištích. V zadním hradě spatřuje se dvůr plný rumu a země vysoko v hromadách ležící a kromě toho základní zdi bývalých hrubých hradeb a stavení. Na severní straně zdá se, že tu stávala čiverhranatá věž, ven do příkopu povydaná, aby tuto rovnou stranu chránila. Nynější zbytek ukazuje zdii zvenčí, ale hrubost jich nelze určiti, protože vnitřek jest zemí a rumem zasypán. Na západní straně jsou základní zdi paláce, jenž měl asi šest oddělení, tři a tři podle sebe. Venkovská jeho strana již za Starých dob byla mdlá a proto podezdívkou podepřena, která ji jen na čas udržela. Na počátku minulého století byly tu ještě vysoké zříceniny, ale z nich kamene ustavičně odlamováno na stavbu hojných domku pod strání nad mlýnem po obou březích potoka stojících.1) Litický hrad jest pravým obrazem měnivého času. Nepatrné zbytky jeho pocházejí z jedné Z nejmocnějšich rodin našich, která se již dávno v prach a popel rozpadla, jako její dilo. Také hlahol řeči, který se na hradě i pod ním rozléhal, již od dvou století zanikl. *) Podle seznáni a nákresu p. prof. J. Strnada v Plzni. LITICE HRAD. 233 Poněvadž v starých Čechách příjmení od míst vzatá poměrně pozdě se vyskytují a založení hradu bylo prastaré, nelze založení jeho klásti teprv do té doby, kdy se první příjmení z Litic vyskytuje. Snad založeno tu opevněni od Zdislava, jenž v 1. 1160—1165 na Plzeňském hradě poroučel, aneb snad od syna jeho Oldřicha ze Zinková, jenž r. 1192 zemřel, zastaviv syny Oldřicha a Protivu. Onen (iiyj—1^13) psal s; první j. Litic, aeděl tedy na starodávnem hradě před založením kamenného. Zemřel již před r. 1216, zastaviv dceru Markétu, která vstoupila do kláštera Doksanského a jemu ves Brňany u Litoměřic věnovala. Jiných potomků, tuším, neměl a proto daroval ves Nynice klášteru Plasskému a Litice spadly na bratra Protivu (1183 —1219^, jenž na Zinkově seděl. Skrze syny jeho Protivu (1235—1245) a Půtu (1245 —1289) rozešlo se potomstvo na dvě větve, které se obě konečné z Potšteina psaly. Tak se psal již Puta. Že oba Litice společně drželi, lze znáti odtud, že potomstvo jich mělo po polovici hradu. Pata z Potšteina, jak smýšlíme, syn Půtův, svou polovici hradu Litic postoupil králi Vácslavovi (1304) a náhradou za to obdržel zboží Borské v Prachensku. Co se potom s touto polovicí dálo, není nám známo; jisto jest, že se zase v držení potomků Protivových dostala. Tento měl syny Oldřicha (1249—1256), Viléma (1256—1279], Rousá (1256—1282), Pňtu (1268—1282) a Děpolta (1267—1269). Oldřich držel Žinkov, ostatní tři psali se po Liticích, držíce je se Soběhrdem (1284—1287), synem jednoho z dotčených pěti bratři. Jeden Litický pán měl syny, totiž Rousá (1318—1369), Afoťr&j (1318—1335), Viléma (1318).') Rous a Racek drželi Litice. Když se pozdvihli proti králi Janovi, tento hrad Litice mocně na nich dobyl a vrátil jej teprve V květnu r. 1318 po dokonalém smíření s českým panstvem. Když Racek v 1. 1335—1343 zemřel, synové jeho Protiva, Puta, Rous a Racek drželi společně Litice s Rousem starším, jenž byl v 1. 1341—1356 podkomořím. Ti všichni učinili r. 1343 zajímavou smlouvu sobci Plzenskou o meze v lese Boru a jisté dědiny, ku které se přiznali na hradě Litickém.2) Okolo roku 1352 Stalo se mezi nimi rozdělení; Rous starší zůstal s Protivou na Liticích a oba r. 1352 klášteru Chotěšovskému dali polnosti mezi Litici a Lhotou jako náhradu za role, které novým rybníkem Lašitovem zatopili,3) Rous mladší a Racek mladší oddělivše se od nich, zapsali se jim r. 1356 na Litickém hradě, že se již na díl potahovati nebudou.4) Rous starší žil ještě v 1. 1365 a 1368, když králové Karel a Vácslav Rousovi, Půtovi a Rousovi mladšímu plat na Chodově a Domažlicích zapisovali.5) Avšak Litice tehda již v držení jeho nebyly. Již před r. 1367 prodány byly klášteru Chotěšovskému?) Klášter Chotěšovský hospodářství Litické pronajímal. Takovým pánem tu byl r. 1385 Heřman s Neltin a r, 1407 jakýsi Jan, kteří sem také kněží podávali.7) Tento Jan jest bezpochyby bratr Sulka, probošta řečený z Hrádku. Jemu totiž Sulek podací kostelní Litické a ves Lišov odevzdal a Jan oboje až do r. 1431 držeL8) Král Zikmund tehda některá zboží Chotěšovská věřitelům svým Janovi a Vilémovi bratřím z RyžemberF.a zastavil, avšak shledávaje, že by tím klášter na mizinu přivedl, učinil smlouvu mezi nimi takovou, že klášter dluh na sebe přejal a v Části jeho Vilémovi zboží Litické a díl vsi Vstiše (1431) zápisně odevzdal.9) V zápisech těch se již hrad nepřipomíná. Vilém, jenž dvůr Litický na nějaký čas Depoltovi, strýci svému, pronajal, prodal r. 1448 zboží Litické beze Vstiše Bedřichovi z Donína, jenž je ke svému zboží Vilšteinskému připojil.10) Litice byly v držení jeho potomkův až do r. 1515. Král Vladislav Bedřichovi, vnuku Bedřichovu, potvrdil zboží Litické a Bedřich postoupil je r. 1515 Janovi Čiíovci z Čiiova a na Těnovicich.11) Tento odkázal jmění své manželce Barboře z Mělníce, Sestra této Elena provdána byla za Jana Muchka z Bukové a v Dýšině, jemuž mimo několik synů též iceru Voršilu porodila. Tato Voršila vedle poslední vůle Janovy zdědila zboží Litické (kdysi po r. 1521),1*) a vdala se potom za nějakého Vladislava z Běšin, kteréhož tudíž paměti Plzenské r. 1531 jako pána v Liticích připomínají, ačkoliv skutečně Voršila jimi až do smrti své (f ■ 551) vládla, manžela svého přečkavši. Teprve r. 1549 ve čtvrtek po božím křtění poslední svou volí odkázala „tvrz a ves Litice" tomuto Vladislavovi z Běšin,13) a král Ferdinand dal mu r. 15Ď2, 23. června majestát, že na tvrzi Liticích se dvorem a vsí, vsi Robčicích s lesem Vysokou synům jeho Petrovi a Smilovi životy daruje.14) Nedlouho potom Vladislav zemřel. Synové jeho byli ještě mladí let svých nemajíce, pročež vládli za ně Vácslav starší z Běšin, Jindřich z Běšin, Bořivoj Rochce z Otova a Adam Nebílovský z Drahobuzi. Ale klášter Chotěšovský právě v ten čas mínil zboží to vyplatiti; pročež Adam Hasler, probošt, a veškerý konvent kláštera Chotěšovského r. 1569 svrchupsané poručnlky obeslali do soudu komorního, aby položili listy na tvrz a ves Litice s dvorem poplužným, ves Robčice a les Vysgkou.16) Vyplacení to se skutečně také stalo, ne-li hned, tedy jistě brzo potom a statek zůstal potom při klášteře Chotěšovském až do jeho ') Buška (Reg. IV. 61,) sem nepočítam, je chybně psán a mi sititi Russo. Protiva z Litic, kteTý se r. 1317 připomíná, bud byl jejich otcem aneb bratrtm. aj Vše ze ctyr dílů Regest. 2) Arch. bibl. Praž, 4) ICopiář Roudnický. s) Ropíář Roudnický. B) Emler, Urb. 41. ') Lib. corjf. ") Arch. Ě. VII. 629. ') Tamže 630. Rkps. Strahovský. Paprocký o st pan. 112. ">) Arch. í. VII. 644. Viz tamže 6e,q. Arch. c. k. dv. Arch. ř. VIII. 550. ") DZ. I. B 26, 6. J 26. ") DZ. 10. A 10. ,4) Kopiář v arch. gub. 1S) Reg. kom. soudu „obeslané výplaty 1550 —1628" D 32. Hrady a sámky České Xt[I. 30 234 LITICE HRAD. TVRZE NA CHOTĚŠOVSKU. zrušení. — Není mámo, zdali zápisní držitelé ještě na hradě bydleti mohli, jestli totiž v 1. 1367—1431 dokonce nezpustl. Ta tvrz Litická, která se v 1. 1543 —1570 připomíná, buď stála v bývalém hradě aneb při dvoru. Když se Vladislav Bešin na Liticích usadil, tu£ před r. 1543 tvrz ze svého vlastního statku opravil.1) Za vlády klášterské zase zanikla. ') Arch. c k. dvorský. TVRZE NA CHOTĚŠOVSKU. PRESTAVLKY *lf S^ostelní ves Přestavlky byla starodávným sídlem zeman-ííllfp^ ským, na němž sedel Purkart r. 1243 se synem Zdislavem a r. 1250 s 01brámem a Vilartem.*) Předkem pozdějších Chlumčanských 3 Přéstcvlk byl Vlach, jenž v 1. 1358—1359 faráře ke zdejšímu kostelu podával a r. 1359 dobrodiní klášteru Plzenskému učinil.*) Po jeho smrti vládli tu synové jeho Racek, Jan a Petr (1376—1380), z nichž Jan díl svůj Petrovi prodal a před r. 1381 zemřel.3) Roka 1389 žil již Petr sám a Mikuláš, kterýž s ním podával, byl jeho synem. Tento Mikuláš žil ještě r. 1412 a měl syny Jana, Racka a Vyntlře.1) Nejmladší z nich stal se farářem a přeložen r. 1412 do Přestavlk, kdež asi r. 1422 zemřel. Ostatní dva se r. 1416 vypořádali. Racek dostal za díl Chlum-čany a Jan proto r. 1416 věno manželky své Markéty na Přestavlky díl svůj přenesl,9! ale jak se zdá, také díl na Chlumčanech podržel. Statek svůj všechen zapsal bratřím z Frymburka.8) Učinil tak bezpochyby pro neduh, který životu jeho brzký konec učinil Bratr jeho Racek uvizal se pak v Přestavlky a poroučel tu v 1. 1422—I434.T1 Syoem jeho byl Jan, jenž si r. 1454 odúmrf na věně n Markétině vyprosil.8; V zápisech o to učiněných připomínají se také bratří jeho, ale jmen jich neznáme. Jak se zdá, rod ten záhy z Přestavlk vyprodal, a že poslední tu vládl r. 1496 MikuláS Vlach s Přestavlk. V 1. 1502—1505 seděl tu Oldřich Lu-kavský 3 Hrádku*') Týž zemřel nedlouho potom a za nezletilosti jeho dcer prodány Přestat lky Petrovi Cehnicovi a Řitan. Tento tu seděl v 1. 1516—153110) a po ném synové Jan a Šebestián. Tento byl potom samotným držitelem. Roku 1575 prodal je Adamovi s Klenového.11) Tento tu byl pánem až do r. 1603, kdež o zadlužený svůj statek přišel. Získal jej Jiřík z Klenového, jenž tu seděl do smrti. Syn jeho Vácslav, natropiv v krajině drahně výtržností, prodal Přestavlky r. 1617 Vilémovi staršímu z Klenového.") V držení potomstva jeho zůstaly dlouho do 17. st. Pak se dostaly JeníSkům z Újezda a od r. 1677 patřily klášteru Chotě-šovskému. LÍŠINA ľ^e vsi Líšině, jiině od Chotěšova, záhy tvrz povstala. Ve I vsi poroučel vl. 1233 - 1250 Kunrát, jenž měl syny Kun-ráta, Milotu Domaslava a Otu. Na tvrzi seděli do r. 1324 Bušek, Oldřich a Slávek bratři z Radyně a prodali pak tvrz a ves Líšinu ke klášteru ChotiSovskému, jemuž část vsi již před tím patřila. Po tě tvrz zinikla, aniž obnovena byla, když Líšina r. 1421 od kláštera odtržena.1") ') Reg. I. $20, 585. !) Lib. conf. Arch. Plzeňský. s) Berně. DD, 13, f. 114. Lib. conf. (v nichž matečné zprávy opravujeme). *) Lib. conf. Líb. erect.X. 85, kdež opraveno: Nicolaí Vlach patris, Petri Vlach avi. •) Lib. conf. •) Rel. tab. II. 129. DD. 20, sbr. 118. Bratří Vácslav, DrŽkraj a Racek. ») Lib. conf. 8) DD. 16, f. 2i8, kopiář Kladrubský. ") Arch. E. VIII. 517, 530, 539. ") DZ. 7. K 2. Reg. kom. soudu. ") Reg. kom. soudu. ,a) DZ. 131. L 23. Arch. DZ. Reg. kom. soudu. ") Regesta. HRADCE. 9r*Mf ápadně od Chotěšova jest ves Hradce, mající své jrréno '■ ?/'■ _ od rozsáhlého hradiště neb hradce. Takovému opevnění f I říkalo se na Plzeňsku »«« hrůbícht (t. j na hrobech neb valech). V pozdější době vystavěna tu zemanská tvrz. Král Vácslav II. postoupil (1284) tu kostel a čtyři lidi klášteru ChotiSovskému,1) avšak před r. 1341 dostal se kapitole u sri. Jilji v Prase - .. I.-..».!..----:|. I~ -Al.-.UI. ..\^A..9.l..l. <.•«•!.A UkLi D<.r1Äi; A U nuBLCifl . . 111 r. ■ ■ iivRVitn « j - .., u.,.. j,^>kU - t J— ■-*. i.. .. tu bratří Hroch, Pernolt Ivan, z nichž Hroch část svou r. 1352 klášteru Chotíšovskému prodal.*) Roku 1379 byly tu vladyčí statky Otíkův a Ješkův, ale z listu r. 1384 lze znáti, že tu Otík seděl jako nápravník.") Když pak klášter r 1382 statek Pešíkův a r. 1385 Jankův koupil, náležela mu tuším celá ves.1; Roku 1450 zastavil Vácslav probošt tvrz a dvůr na Hroblch Janovi s Jmdři-chovic, zavázav jej proto k manské službě. Kromě něho (1452) připomíná se i v 1. 1452 -1457 Velek s Hradce, o němž nevíme, co tu na Hradcích držel.*) Král Jiří dal (1468) dvůr v Hradci (a ovšem i tvrz) Nyklovi z Pírku v klášterní manství, a r. 1470 zastavil mu také ves, po čemž král Vladislav toho potvrdiv (1475) ustanovil, aby byl Hradec královským manstvím.") Roku 1494 klášter ves tu vyplatil, ale jsa v nesnázích, obmýšlel ji zase r. 1498 zastavovati. Stalo-li se tak, není známo.') JANOV. i^Tř edaleko Úhřec jest samota Janov, v jejíž místech prvotně I ^1 ves stávala. Tato byla ode dávna jměním kláštera Chotěmi J šovského, od něhož r 1422 odcizena, ale zase mu r. 1464 navrácena.8) Nynější rybník Janov asi r. J422 též od kláštera odcizen a patřil r. 1443 Roupovským, kteří si tu tvrz vyzdvihli.9) Králové Jiří (1468) a Vladislav (1472) potvrdili Janovi z Roupova rybník Janov a r. 1472 připsána mu pustá ves Borek a dovoleno les sekati na klášterstvi »k té tvrzici, kteráž jest u již psaného rybníka Janovac.10) Statek ten měl potom nejmladší syn jeho Jan, jinak Jiřik a tohoto synové Adam a Kryštof zastavili r. 1549 tvrz a rybník Janov i s vesnicemi Vilémovi a Klenového.") Tento zemřel r. 1558, odkázav tvrz Janovskou manželce své Anně z Říčan.") Kryštof z Roupova nabyl rybníka Janova s vesnicemi zase r. 1568 a zase jej zastavil, avšak zase vyvadil,.") Od synův Kryštofových dostal se Janov Adamovi s Klenového a od něho jej klášter Chotěšovský r. 1603 vyplatil.14) Tvrz potom zanikla. ') Reg. II. 570, 777. ') Reg. IV. 403 Arch. bibl. Praž. *) Berně, Arch. bibl. Praž. ') Reliq. tab. I. 475, 505. L I44I až I450 připomíuá se Velek z Hradce, snad man kláštera. (Arcb. Burlějov. Arch. č. IV 48). 5) Arch. C. IV. 48. VIL 651 — 655. *) Arch. c. k. dvorský. ') Koppl, Chotieschau 34. Airch. č. VI. 567. B) Arch. č. IV. 37—48. *) Arch. č. III. 371. 10) Arch. c k. dvorský. ") DZ. 48. B 9. ») DZ. 13. D 19. ") DZ. 59. D 8, G 30. ") DZm. 219. M 8. Viz i Arch. č. IV. 34 — 63. Věžka. VE2KA hrad. roti Druzdovskému kostelu nad samou Mži spatřují se dvoje zajímavá hradiště, hlubokou roklí od sebe oddělená. Bezpochyby se doplňovala a patřila k sobě jako hrad a předhradí.1) Severní hradiště mělo účel zabrániti tomu, kdo by se byl v nepřátelském úmyslu přiblížil a tu na hoře prak postaviti chtěl; také tu bylo místo pro hospodářství k hradu potřebné. Cesta k němu je z blízké poloviny. Kdo přijde od Habrové neb Dolan, spatří před sebou násep a za ním rozsáhlé předhradí, asi do čtverhranu založené. Pak následuje příkop a za ním menši ohrada, též do čtverhranu založená, v jejímž rohu spatřuje se hlubina na způsob věžišté. Na jižni a východní straně spadá hradiště to strmě jak k řece Mži, tak i k hlubokému skalnatému údolí, které je dělí od druhého hradu. Na západ jest spád volný a zdá se, že strana tato byla nejslabší; ovšem to platí jen o větší ohradě, neb menši byla strmá na všecky strany. Přes hlubokou a širokou rokli jednak při řece Mži a také proti Druzdovskému kostelu, o sobě stojícímu, stával vlastni hrad Věžka. Kdežto u onoho není ani nejmenších známek po staveních, jest na tomto drahně zbytkův rozličných hrubých zdí. Tato Věžka byla přepevná, spadajíc k řece strmě jako stěna; západní strana jest něco volnější, ač ještě dosti příkrá. Zde asi byla stará cesta aneb lépe řkouc pěšina, vycházejíc ze sedla, které jest mezi oběma hrady. Nelze ji nyní rozeznati, protože jest celé hradiště obrostlé lištím, habřím a babykami. Půdorys Věžky jest asi pecka. Na tu stranu k řece šla rovná zeď; sice jest viděti zdi na západním svahu a na vrchu hradu sem tam jako roztroušené, z nichž nelze si učiniti obraz bývalého rozdělení. Jen se zdá, že bylo na severní straně čtverhranaté stavení, snad věž k ochraně brány a na jižním konci trojhranatý palác, jehož strana ke kostelu byla jako vydula. Zde lze viděti troje oddělení a proti kostelu troje zdi rovnoběžné. Sice na tom hradě dvoru nebylo a stavení bylo na staveni. Ve zříceninách jsou prý ukryti andělé ze zlata. Kdo na tom hradě kope, prý třetí den umře, aneb se mu ukáže zelený plamének a ofoukne ho, Věžka stála již r. 1351. Tehda byla majetkem Racka ze Švamberka, obyčejně z Věžky řečeného, jehož otec se jmenoval Ratimír a máti Žižka. Hrad s vesnicemi Dolany a Druzdovou patřil farou do ') Tim nevylučujeme možnost, že domnelé předhradí jest zbytek vojenského leženi, ač na takové jest pracné děláno. 30* VĚŽKA HRAD. EPOVICE HRÁDEK. Dýšiny, ale proteze skrze časté povodně řeky Mže několik lidí jdoucích do kostela se utopilo a mnozí se obmeškali, tak že pozdě docházeli, objednal si to Racek u soudu duchovního, že tato tři místa byla vyloučena z farnosti Dýšinské a pro ně postavil nový kostel proti Věžce, jemuž se buď Druzdová neb Věžka říkávalo. Obdarovav kostel ten hned po založení, přidal r. 1367 dvorec u fary s rolemi, lukami a lesy a to na záduši manželek Maruše zemřelé, Ofky žijící, své a synův. Žil ještě r. 1375.3) Synové jeho Hynek, Bušek a Ješek kdysi okolo r. 1377 postoupili Věžku Otíkovi z Chrastu aneb, jak se zdá, s ním ji vyměnili za Stupno, kdež po něm následovali jako páni, tak jako on po nich na Věžce. Nějaký čas se psali také z Věžky a potom se nazývali ze Švamberka. Otik se psal z Věžky již r. 1378.2) Nevíme, proč se tento muž, jenž byl r. 1380 místosudím, proti králi zdvihl, aneb které příčiny byly, že král Vácslav Věžku oblehl. Obléhání začalo na podzim r. 1405 a trvalo do jara následujícího roku. Jako králi při obléhání jiných hradů „pod ruku šlo", tak i bylo zde.3) Dobytý hrad zase navrácen Otíkovi, a r. 1410 patřil synu jeho Petrovi. Tehda prodával Petr louku pod Třemošnou lidem Březským.*) Petr obdržel r. 141;» od krále Vácslava ves Třemošnou, což stvrdil r. 1420 král Zikmund přidav Nynice.5) Tehda sloužil straně pod jednou, ale brzo od ní odstoupil; král Zikmund zapsal proto r. 1422 statky jeho Věžku a Chrast Plzenské obci.") Zdali tato ve skutečné jich držení vešla, není známo; ale stalo-li se tak, přestalo po r. 1434. Petr zapsal statek svůj Přibikovi z Klenového, jenž Věžku opustil, nestalo-li se již dříve,,7) Jan, vnuk Přibíkův, vzdal se i hospodářství v Chrastu (1475), ;ež sedlákům rozprodal. Nějaký čas potom přivtělena Věžka k panství hradu Libšteina. Albrecht z Kolovrat prodal r. 1503 Dolanským popluží Dolanské kromě porostlin pod hradem Věžkou. Pastorkové jeho Bernart a Jan z Valdšteina zastavili vsi Dolany, Druzdovou, Senec, Chrast a Zruč obci Plzenské a Jan nemoha jich vyplatili, je r. 1517 doprodal. Bývalý Věžecký statek byí odtud jměním města Plzně,8) EPOVICE HRÁDEK. ezi Rokycany a Plzni naproti vesnici Klabavě spatřují se zříceniny hrádku, který se obyčejně Starý zámek nazývá. Ze starých paměti jde na jevo, že se nazýval Hrádek. Hrádek postaven byl na skalnatém ostrohu, který k severu vybíhá a na jižní straně překopán byl. (Nyní je příkop zasypán.) Na severní straně jest zelené údolí, kterým teče potok Klabavský, na východní straně jest hluboká rokle, do níž boky tvrziště strmě spadají, a k západu jest prohlubeň. Pod samým hrádkem jde trať železné dráhy. Uprostřed mezi tím na temeni hradiště jsou zbytky věžovatého stavení čtverhranatého, které mělo rohy hodně zakulacené. Na západní straně zbyl ho velký kus, na východní jen kousek, kdežto ze severní strany, která se r. 1824 sřítila, jen kamení zbylo. Před Hrádkem na jižní straně stával dvůr poplužný. Nedaleko odtud jest ves Epovice neb Ejpovice, která k tomuto hrádku patřívala. Držitelé její na hrádku sidllvali, ale později měli také tvrz ve vesnici. Ves Epovice připomíná se r. 1331. Tehda totiž buď celá neb část patřila ke špitálu u Plzně, byvši k němu od Kunráta Dobřanského koupena.9) Roku 1375 připomínají se dva vladykové Epovští Štěpán a Zifrid. Tento stav se křižovnikem řádu Německého, koupil téhož roku od bratra svého louku pod Epovici mezi dvěma mlýny ležící; z toho a z dílu svého otcovského dal 80 kop peněz, aby byl těmi penězi stálý plat zakoupen a na ustavičnou mši při oltáři sv. Kateřiny v kostele Plzeňském dáván.1'1*) Za nedlouho (1379) držel celou ves pan Ctibor ze Švamberka k jiným statkům, které měl po blízku.11) Jako držitel vsi připomíná se potom r. 1398 a 1401 Beneš ze Švamberka syn jeho,11) a když tento před r. 1408 zemřel, ujali se dědictví bratři jeho Vácslav Tavák a Jindřich Labuť, spokojivše Dorotu vdovu. Jindřich držel pak Epovice, a to ještě r. i4i4-u) Na počátku 15. století vládl na Ejpovicích Bozděch ze Štahlav, jenž se stal praotcem rodu Vejpovských ze Siahlav. Roku 1418 nadal faru Dýšínskou.14) Nástupce jeho Mareš se Štahlav byl někdy l) Arch. Pbenský. Lib. conf. Acta jud. ') Arch. Plzenský. ') Staré Střibrské knihy v Plzni. Staří letopisové 24. *) Arch. Rokycanský. ') Arch. í. II. 448—449. •) Arch. Plzenský. ') Arch. i. II. 449. *) Arch. Plzenský. •) Reg, IV. 845. ,0) Arch. Pbenský. V Epovicich mél také dŕdictví néjaké Humprecht, farář Dýšinský (j- j 1383), a Protiva, napřed (1354) kanovník u Všech Svatých, potom farář v Lukavici a naposled v Liboci (f j. r3&4). Ve přech odúmrtnich, po jejich smrti vzešlých, připomíná se také Sobihrd » Epcvic. (DD. 13, f- 118—119, reliq. tab. I. 495, lib. conf.) ") Emler, Bernaregíster 4. ,r) DD. 15. f. 193, arch. zemský. '*) Acta jud. DD. 15, f. 145. ") Acta admin. D 8. HRÁDEK U EPOVIC. 237 v nesnázích peněz nenaje, tak na př. zastavil (1427) zbroj svou židu Plzenskému.1) Jakožto svědek přichází v rozličných jednáních až do r. 1460, nazývaje se někdy z Epovic, někdy ze Sťahlav.2) Nástupce jeho Jan ee Šíaklav a s Ejfovic jenž se r. 1477 jako svědek vyskytuje,8) prodal zboží Ejpovské a držel potom nějaké zboží ve vsi Lerči nyní zaniklé. Ještě v 16. století potomci jeho vymřeli.1) V drženi tvrze následoval potom Staněk e Pavlovic, s chotí svou Eliškou z Dražkovic již před r. 1505, kdež dostal také k užívání dvůr poplužný v Letkově. Král Vladislav udělil mu r. 1506 dne 1. března vrchnost svou na 3 člověčích ve vsi Kyšiclch, kteťl k záúuKt kostela sv. Fetra pod firebřlkem přísluSeli a Lam Laké plaLy vydávali; proti tomu se zaručil Staněk, že ten plat umenšen nebude a kdyby snad se s ním změna nějaká díti měla, že jej pojišťuje na tvrzi a dvoru v Ejpovicích.6) Po nějakém čase následoval Ondrej s Roudné r. 1520 a potom dostali se v držení Ejpovic bratří Purkhart, Kryštof a Vácslav Tocnikové e Křimic; po smrti Purkhartově prodali ostatní dva bratří se strýcem svým Janem (r. 1537) Ejpovice tvrz s dvorem poplužným a ves s platem, ves Kyšice dílem osedlou a dílem pustou, Hrádek dvůr poplužný pustý obci města Plzně za 500 kop gr. č.6) Zs správy městské zpustla tvrz zdejší tak dokonale, že zmizela s povrchu i z paměti Na Hrádku se bezpochyby od 15. století nebydllvalo. Roku 1537 se tu toliko dvůr připomíná, avšak v mezních knihách Plzenských píše se ještě r. 1591 o Hrádku pustém zámečku. ') Liber Pilsn. de a. 1411 f. 161. *) Acta consist. Zitav. R. 3 Arch. č. III. 565. 3) DZ. 6. J 25—26. *) Viz Para. arch. IX. 950 n přjlohn k dílu X. 6) Arch. Plzenský. ') DZ. 3. L 10, manská knihy Křivoklátské. Hrádek u Epovic. Tvrziště Týnec (PecihrádeU)- TÝNEC TVRZ. edaleko Plzně stojí blízko řeky Mže kostel sv. Jiří, bývalv Kostelec na nevysoké výspě, která však v prastaré době opevněna, byla. Proti němu přes řeku vypíná se tak zvaný Pecihrádek, t. j. konec výšiny, která k západní a jižní straně strmě, k východní volně spadá. Zde stávala tvrz Týnec, jsouc do kruhu založena a příkopem a náspem do polokruhu zdělaným od ostatní výšiny odloučena. Známek bývalých stavení tu není a všechno to tvrziště je suchopar. V Týnci bývala ves a několik dvorů šosovnich, jichž držitelé bývali obyčejně měšťané Plzeňští a také s městem Plzní trpívali.1) Komu naše tvrz v 15. století patřila, pro zprávy sice četné, ale obsahem nedostatečné, poznati nelze, než o tom souditi lze, že tu seděl Albrecht s Týnce, jeden z nejbohatšich měšťanův Pb:enských. Po matce své jsa z rodu rychtářův Plzenských očekávati mohl, že se mu mimo Týnec ještě pěkná část toho zboží dostane, které držela od r. 1426 Regina rychtářka. Tato učinivši pořízení své r. 1435 dne 31. ledna ležíc „na smrtelné posteli" a již na těle mdlá tak, aby po ní dědili muž její Ondrášek z Hodusic a Albrecht z Týnce sestřenec její. Dědici oba se několik let spolu srovnávali, pak ale vznikly mezi nimi ústrky, *) Tak nám to již vykazuje starý rejstřík berní z r. 1379; jedno popluži držel tu tehda nejaký jfmi (str. 8). Jmou část držel Jíliment, kanovník Boleslavský, po jehož smrti spadla na krále, r. 1385 si ji vyprosil Oldfícb Duc z Vařin (DL). 13, f. I20J). Dvůr poplužný f: l«Gy ArSnl n JUxAulél lynwebý. jinnlr j<»n* prn/ínl t 13S5 dv£ laueliy 11 Klim^ínn Tírá/tkn (arr.hiv Plzrnaký) Rnkl] IHI4 již mrtev. dědicův po sobě nepozůstaviv, pročež zboží jeho mělo spadnouti na krále, ale Petr Meinlrjs a Kateřina Mikulášova, dcera,, dokázavše lep£í svou spravedlnost, ztstali v držení statku toho (DD. 15, f. 188—r89>. V ty časy se připomíná Zdeněk s Týnce, jenž kupoval r. 1413—I427 Ěosovní gruilly u Phně. (Liber a. I4r3, f. 23, 28, 160.) Jeden dvůr, k němuž jedna kopa platu náležela, spadl na krále r. 14.18 po smrti Havlíka a Vácslava syna jeho, ačkoliv se k nému Anna, choť Jana z Týnce, hlásila, vyprosil si je Zdeněk z Podmokle purkrabě Žebrácký, (DD. r^, f. 197.) Jakub Smutek s otcem svým Mikšem koupil jeden dvůr pustý v Týnci a prodal jej potom Rackovi z Ujezda, jenž jej kupoval za dvůr dohry. Vida, že tu pouze zřícenina, chtěl na prodávajícím, aby mu jej zase postavil, ale tento se vymlouval před radou Plzenskou a svědky dokazoval, že jej prodal tak, jak jej byl koupil. (Liber de a. 1411, f. 132.) Roku 1427 připomíná se také nějaký Varjěk z Týnce. (Tbidem f. [63.) Na jednom dvofe kmecira sedel Jeník jistý, který před r. 1465 zemřel, zboží jeho spadlo na krále, který je udělil Michalovi, mrštěními Plzenskému. Ten se o ně soudil s Vilémem z Račína a Janem, synem jeho. Když ale mělo k soudu přijití t. 14&d,. strany nestály (DD. 16, f. 235), běh práv byl jím zdlouhavým a proto se raději po dobrém smluvili. rÝNEC TVRZ. TVRZE V OKOLÍ PLZNĚ. 239 jakým způsobem by se měli o dědictví rozděliti; teprv když někteří známí přátelé mezi ně vkročili a mír ujednali, smluvili se r. 1442 dne 22. února tak, aby Albrecht Ondráškovi svou polovici prodal. Za to obdržel 90 kop, kteréž si měl vybrati ročně z úrokův vycházejících Ondráškovi z lidí v Lobzich a Božkově, kromě toho měl Albrecht popluží v Plzeuci do 6 let držeti.1) Albrecht přichází naposled r. 1462 dne 15. února, jsa tehda prodání rychty Pl7.f>nsUé přítomen.8) Skrze sňatek dostal se Týnec Zikmundovi neb Zikšovi Tryclarovi z Tryde. Ten měl zíi první choť Annu, vdovu po jednom Plzeňském měštěnínu, která r. 1480 zemřela, odkázavši mu všechen svůj statek šosovní při městě Plzni; potom pojal druhou choť Dorotu z Týnce (vnučku Albrechtovu?), již r. 1496 v dluhu 400 kop míšeňských dům svůj v Plzni zapsal.3) Poněvadž bylo zboží Týnecké obtíženo platem ročním 4 kop, který dáván byl proboštu do Rokycan, staral se o to, aby mohl býti plat ten jednou jistinou splacen, a dosáhl na to r. 1501 potvrzení královského.*) Také toho dosáhl, že mu daroval Kliment, opat Břevnovský, právo podačné při kostele sv. Jiří v Kostelci, poněvadž se to však bez svolení klášterův téhož řádu a jen do času stalo, r. 1506 dne 7. dubna Klimentův nástupce Řehoř s celým konventem toho při Zikšovi vyhledával, aby mu právo podací nespravedlivě obdržené zase navrátil, jakož se i brzo potom v skutku stalo.5) Pokud víme, zplodil s Dorotou dcery Lidmilu, Kateřinu a Annu, které zdědily r. 1505 po Hedvice z Domašiček po 40 kopách; z kterého manželství pocházeli synové jeho Jiřik a Jan, bratří Zikšové z Tryde, není známo. Zikeš přichází naposled r. 1513.6) Řečení bratří neuměli tak dobře hospodařiti, jako otec jejich a více prodávali než kupovali, tak prodali r. 1524 právo své na domě Safránkovském ar. 1520 dva pivováry v Plzni.') Později držel Jiřík Týnec sám a zůstavil jej synům svým Zikmundovi a Vácslavovi; ti pak prodali r 1540 Týnec tvrz, dvůr poplužný a ves obci města Nového Plzně za 950 kop gr. českých.8) Od těch dob patřila sice větší část dědin okolních obci, ale dvorečkův jednotlivých, luk a dědin, které měšťanům patřívaly, připomíná se tu s dostatek po celé 16. století. Ves byla již r. 1465 zpustlá, tvrz a dvůr zpustlý za držení městského.0) *) Archiv Plzenský, srovnej také arch. £. II. 459. ') Archiv Plzenský. *) Kniha gruntovní r. 1459, f. 22 a 55 (11 a grunt, úřadě). *) Arch. č. VI. 589. ») Archiv Plzenský. «) DZ. 3. L 4. ') Kniha grunt. r. 1459, f. I47 a knihy litknpué r. 1509, f. 105. 8; DZ. 3 L 10. ■) Při určeni polohy na zřeteli míti, ie se k r. 1418 dí „in villa Tyncze prope ťilznam", z řehož jako i z toho, že držitelé s městem trpěli, souditi lze, že stál Týnec blíže města. Více vedou k určení polohy slova ve starých pamětech jako: r. 1538 „louka u feky pod Teyncem11 r. 1555 „chmelnice vedle louky Vácslava Koželuha a cesty od Teynce" (liber contract. 1538—1568, f. 1 a 183), 1570 „louka pod Teyncem" a „chmelnice a kus dědinky ležící pod Teyncem z jedné strany řeky" (knihy litkupnl 1568, f. 39 a 48), z kterýchž vychází, že ležel Týnec v bezprostředním sousedství Plzně, kamž odtud cesta vedla, pří řece a blíže luk. Pováží-li se pak, že držitelé tak velice stáli o podací pří kostele sv. Jiří, který se r, 1406 nazývá sv. Jiřím u Týnce (Emler, Urb. 188), nakmitne se ihned myšlenka, že nej přirozenější jest hledati Týnec blfže téhož kostela, i to tam, kde se nachází posud tvrzistě řečené Pecihrádek '/4 hodiny od Plzně vzdálené naproti kostelu sv. Jiří ra levém bfehu řeky Mže. Lid podle pověsti zaznamenané u Schallera a Sommera vidí tu zbytky nijakého kláštera tak mylně, jako na kolika jiných míitech. (Pam. arch. X. 247.) Že tu nestával Kunčin Hrádek, nýbrž že býval na jiné straně Plzně, jinde ukázáno. TVRZE V OKOLÍ PLZNĚ. LCCHOTÍN everozápadně od Plzně jest položen Lochotín, který má ^Ě^v jméno po dvoře, který tu stával a od nějakého Lochoty — J založen byl. Později tu byl šosovní statek a při něm stála věžovatá tvrz. Na poč. 15. století patřila Kateřině, vdově po Jindřichovi Dvorském, rychtáři Plzeňském.1) MITRVALD. Izenský hřbitov stával mimo město a snad ani k prvot-, nímu šosu městskému nenáležel. Poloha jeho jest taková, že tu tvrz s hospodářstvím stávati mohla. Snad si tu sídlo založil OldHch z Mitrvaldu, jenž z rodu pánův z Litic pocházel.3) Obec Plzenská loupila toto hospodářství, které k založení nového hřbitova potřebovala, což i králem Vácslavem r. 1414 potvrzeno.*| Koupě sama stala se asi okolo r. 1406, kterého kostel sv. Mikuláše založen. Pojmenování Mitrvald zů- stalo pak položení za týmž kostelem Tak se nazývá r, 1438 louka a r. 1572 chmelnice.1) HRÁDEK. á^T^V. evernč od Plzně jest kostel Všech Svatých, patrně zbytek i^^j nějaké vesnice, která tu stávala před založením města —' Plzně. Blízko něho spatřuje se pahrbek uměle přizpůsobený, na němž tvrz Hrádek, prvotně i Kunčin hrádek řečená stávala. Snad i ona byla zbytek vladyčího sídla ze 13 století. Která Kuňka jej mívala, ovšem se neví. Ve 14. století seděli tu Plzeňští měšťané, zejména r. 1385 Vachek, později Jan vinař, jenž Hrádek r 1415 Bláhovi Chrtovi prodal. Po tomto násle doval r- 1418 Vácslav Běl. Po tomto dostal se odkazem Jakubovi, synu Zvěstovu, jenž jej r. 1454 držel. Hrádek se tu nazývá sídlem. Týž prodal po nějaké dobé zahradu a nivku i s Hrádkem, na němž se tuším již nebydlelo, Martinovi Kočičkoví a tento Brykcímu lazebníkovi.") Později držel jej Jan Ilaraprask z Hc *) Kopiář Přemyslovský. 2) Reg. IV. 482. s) Arch. Plzenský. ') ťlzenské knihy. -) Staré knihy Plzenské. 240 TVRZE V OKOLÍ PLZNĚ. dusic a prodal jej r. 1491 Heräovi a Viktorovi a od toho prodáno dědictví, ježto slove Hrádek, Vácslavovi Urlejchovi ') Od té doby se knihami městskými jen pouhý kopec odevzdával. hrádek Červený. ,*St "Východně od Plzně jest ves Hrádek, která má své jméno \/ . proto, že na jejím místě stával ve 14 st. hrádek vladyčí. / Proto že se Heřman z Nečtin r. 1379 pánem vsi Bukovce jmenuje a r. 1384 se z Hrádku psal, soudíme, že tento Hrádek držel.*) Jak se zdá, prodal jej a nazýval se snad potom po něm ('387 '393) Stach Buben z Hrádku, jenž r. 1404 Dolany držel.11) K roku 1408 dovídáme se, že Zdeněk, nejv. mistr kíižovníkOv, vsi Bučovice, Střapole a Hrádek prodal. Roku 1445 držel tento Hrádek vladyka Martin (z Otova?) s manželkou Máchnou a obmýšlel jej zanechati dceři své Anně. V ty časy a potom připomíná se často Bláha Hradecký, jenž měl při Hrádku dědiny.*) Nějaký čas potom Hrádek zpustl. V 16. stol. nacházíme jej i s Bukov-cem jako příslušenství Malešického zboží. Když se r. 1550 bratří Malešičtí z Poutnota dělili, dostal Jiřík za díl tvrz Hrádek červený pustý, popluží pusté, dvoř a ves Vochov a vsi Bukovec a Chotíkov/') jiřik, jenž z počátku v Bukovci bydiei, ves tu se Hrádkem (1564) obcí Rokycké zastavil."j Hrádek bezpochyby obnovil Později nabyl Malešic (f 1594) Oboje zboží dostalo se po něm dc^ři Barloře manželce Vácslava z- štampachu a vnučce Polyxeně. Pfi dělení dostala onano Hrádek s Vochovem, tato Malešice s Chotíkovem. Po ní dědily týž statek dcery její Anna vd. Prolhoferova a Rozina Onano prodala této r. 1638 Hrádek s Vochovem, avšak Anna Hrádku nepcdržela a prodala jej (1641) Janovi Górichovi, měšťanu v Plzni a manželce jeho Marii roz. Štecherové ze Sebe-nic.') Tato dědila po manželu a po ní, dědici Štecherovští. Ondřej Leopold Štecher ujav Hrádek r. 1654, prodal jej (1659) Bartoloměji Grylovi, měšíanu Nového města Pražského.") Týmž způsobem nabyl ho r. 1663 Vácsla-o Rudolf z Treuenfelsu, Plzenský mčSťan *) Roku 1679 koupil KryStof Jindřich Vinkler a Heimfeldu statek Hrádek a prodal jej r. 1685 Jiřimu Karlovi Šttinbachovi z Kranichíteina.1") Od jeho dědicův koupil jej r. 1715 Frantiiek Jáchym z Harnachu a prodal jej potom obci Plzenské.11) smědčice. « farnosti Dýšinské jest ves Smědčice, v níž bývala tvrz. Nejstarší známý majitel vsi byl Kunrát r. 1283.1*) Roku 1358 odumřely tu dědiny jeho po nějakém Miroslavovi. Dluhovo] Černák s bratrem svým Amchou vyplatil r. 1361 ves Bažantov a držel ji pak zápisně.13) Ještě r. 1375 připomíná se mezi patrony kostela Dýšinského. Roku 1378 psal se po Směd-čicích Častovoj Železník, ale již r. 1379 seděl tu Sezema z Hrádku r Oříborem z Hracholusk.11) Po nich následoval r. 1410 Racek z Chrastu a 1. 1453 a 1454 Bušek z Vrtby.11) Roku 1484 patřily Joitovi z Tupadl,íe) Od počátku 16. st, patřily k Malesicům. Při rozdělení téhož zboží r. 1550 dostaly se Smědčice Bedřichovi Malešickému z Poutnova.,T) Týž odprodav některé části, podržel zboží to do smrti, avšak když okolo r. 1581 zemřel, prodali Jan syn jeho a Karel vnuk {po synu Štěpánovi) tvrz pustou Smědčice, dvQr a ves, ves Střapole a pustotinu Sedlecko obci místa Plzní.") ') Plzeňský a mus. arch. ') Eerna 4, rel. tab. I. 500. *) DD. J3i £ '37> lS&- Ptngerl, Gold. Urk. *) Plzeňské knihy. Arch. křížovnický. 5) DZ. 50. E 25 s) Arch. v Rokycanech. ') DZ. 304. F 9. Arch. DZ. IX 20. 8) DZ. 309. S 9. 312. L 3. ») DZ. 314. F 20. "J DZ. 403 E 25. ") DZ. 493. K 4. ") Reg. II. 555. ") Arch. Třeboňský. DD. 15, f. 200. ") Lib. conf. Plzeňský, Teplský arch. Berná. ls) DD. 16, f. 214, 19, p. 501. ") Plzeňský arch. ") DZ. 50. E II. ") DZ. 21. F 23. újezd. "jjSt^ifí ezi Smědčici a Chrástem jest les Háj.. Tu stávala ves Újezd v starší době Kamenný, později Myli řečená. Že tu stávala také tvrz, svědčí poslední pořízení Anny Šafránkově z Poutnova (1506), kdež jest řeč o Itvrzi pusté.1) Ves bývala mezi několik držitelů rozdělena. Roku 1378 učinili Sla~ vata a Přibik Randák z Ůjezda darování dominiikánum v Plzni") Roku 1379 držel část Přibík a část Blahuta.') Po onom následoval v I. 1405—1418 Jiří Randák, jenž darioval r. 1405 plat v Újezdě faráři Třebotovskému a r. 1418 zemřel.*) Vedle něho držel část Vb/slav z Miletic a prodal zde plat (1410) pro nový oltář sv Kateřiny v kostele Pražském.") V 15. století připomínají se vladykové z Újeida v knihách Plzenských, ale nenf známo, ze kterého Újezda pocházeli Roku 1506 odkázala Anna Šafránková z Poutnova k záduší Plzenskému platy na tvrzi a vsi pusté Újezdu, ale lesy a panství patřívaly ke Smčdčicům a Malesicům. Co patřilo kostelu Pražskému, koupil r. 1561 Adam Muchek z Buková a prodal pak s Hořemyslici obci Plzenské; část Smědčícká dostala se r. 1570 k Oseku.0) buksice. Medaleko Božkova ukazuje poloha v Buksiicích posud, kde tvrz, dvůr a ves Buksice stávaly. Již r. 1327 tu bylo sídlo Rackovo.7) Roku 1379 byla ves tato rozdělena mezi několik držitelův. Malou část měl Valter z B, jenž před r. 1381 zc;mřel. Zboží jeho spadlo na krále a jen Kláře z B. zanecháno jest věno její 70 hřiven stříbra.*) Jinou část také malou měl jakýsi Protiva. Nej-větší část i s tvrzí (1390) měl Markvart z Buk ic, jenž byl vrátným při dvoře královském a darováním královským také tu část obdržel, která někdy Valterovi patřila; a poněvadž král Vácslav dvořanům svým velice přál, obdržel také jinde výprosy.9; Na počátku 15. století se mu nějak nedobře vedlo, neb napřed prodal (1400), co mu náleželo ve vsi Lobzich10) a potom musel židům v Plzni věci své zástavovati. Roku 1413 zastavil židovce Dyne kabát svůj stříhaný s kroužky stříbrnými, podšitý žlutou tkaninou, jiné židovce Dobně zastavil kabát zelený, tchořovinou podšitý.'1) Jiný Markvart z B. (sotva týž co předešlý) biyl r. 1423—1427 v jižních dechách ve siužbách pánův z Rožemberka a připomíná se v rozličných jednáních až do r. 1435") Týž byl již mrtev r. 1444 zůstaviv vdovu Alenu z Kraselova, kteráž držíc část vsi Košic, chlebila až do smrti své v městě Soběslavi, kdež také učinila poslední své pořízení, prosíc rada Soběslavskou, aby je vykonala. Děti obou byly Anka a Janek") Tento Janek z Buksic zemřel již před r. 1454 dědiců nezastaviv, pročež statek jeho všechen králi Ladislavovi připadl Nyní jej držel Jindřich Rous z Cemin, jenž si také na něm všecka práva královská vyprosil (1454). Patřilyf mu tehda tvrz s dvorem poplužným a dvojím poplužim ves, v Božkově iíást vsi jií pustá, s chalupou zahradníkovou též pustou a mlýnem a jiným příslušenstvím, na kteréž Jindřicha úředníci desk dvorských r. 1455 zvedli.1*) Ještě r. 1487 byl držitelem téhož statku, jsa tehda jako i býval před tím svědkem v některých důležitých jednáních rady Plzenské."5) Rous z Čemin a z Buksic bez udání jména křestného vyskytuje se r. 1497 v listě pánův z Přestavlk.1') F'ozoruhodnéf jest, že za něho tvrz, dvůr a ves všecko dohromady zpustlo; neníf pochyby, 2c ac tu stalu c& válek uábužcij&kých, když Plzcn£tí před ') DZ. 3. L 7. Tvrziště prese všechno hledáni jsem nenašel. ') Arch. Plzenský. ») Berná 3. ') Lib. erect. V. 86, XIII b 43, DD. XV. f. 196. 6) Rel. tab. II. 64. Arch. kapitulní. s) Z desk zemských. ') Reg. III. 527. 8) Berní 5. DD. 13, f. 112. ") DD. 13, f. 109, 121. ,0) Rel. tab. I. 586. V ty časy držiel díl vsi Bohunlk z B., když pak r. 1414 zemřel a zboží jeho na kriile spadlo, dostalo se Oldřichovi z Lelkova. (DD. 15, f. 187.) u) Kniha Plzeň. t. 1411, f- 33> 50 ") Notizenblatt 1852. str. II. Pam. arch. X. 228. Arch. č. III. 505, 511 Arch. Třeboňský. >*) Archiv Soběslavský. "1 DD. 16, f. 209 a 23. F 5. ls) Arch. Plzenský. Kniha í;runt. 1459, f. 174. '•) Archiv bibl. Pražské. TVRZE V OKOLÍ PLZNĚ. 241 králem Jifikem blány své zavřeli a předměstí spálili. Spustlý statek šel potom z ruky do ruky, až jej měl Jiřík Rouiar, měštěnín Pizenský. Když tento bez dědicův zemřel, daroval král Ferdinand r. 1530 dne 18. října ves pustou Buksice s z člověky v Božkově Janovi Staklavskému s Doupova.1) Když tento zemřel, syny nezletilé Habarta Sigmunda a Adama zůstaviv, prodali stryci jich a bratří Janovi Milota, Beneš, Vácslav, Kunrát a Vilém pustou ves Buksice s příslušenstvím obci místa Plzni za 400 kop gr. č.*) Již tehda bylo městiftč vsi lesem zarostlo, kterýž až posud zůstal, kromě toho tu byly v 16. století také některé louky.3) DUBNICE. Božkova stávala tvrz Dubnice Při tvrzi býval někdy I dvůr, jeden dvorec kmecí, vinice, louky a lesy, jakož i dědiny, jichž jedna část patřívala k blízkým Buksi-cŮm.*) Ostatek patřil za dob Karla IV. několika držitelům, dvůr pak zejména dvěma majitelům Děpoltovi a Habartovi, z nichž každý svou polovicí vládl. Onen byl již r. 1380 mrtev a jeho zboži mělo se dostatí králi, poněvadž zemřel bez dědicův, ale Petr z Kyšic dokázal že mu na tom zboží 50 kop dluhů náleželo, v nichž mu byl Děpolt řečenou polovici zapsal.1) Ha-bart měl manželku Vracku, již byl na zboží Hoholovském 30 hřiven stříbra věnoval, ale poněvadž bezpochyby to zboži prodali převedl věno r. 1377 na svou polovici dvoru Dubnice a celou tvrz.6) I on dětí neměl a protož mělo zboži jeho, když před r. 1389 zemřel, na krále spadnouti, ale poněvadž měla na něm Vracka věno zapsané a kromě toho náležel na zboží tom Jaroslavovi z Homberka dluh 10 hřiven, kteréž mu byli úředníci čoudy Plzenské přisoudili, nemohlo se tu již mnoho brati1); nicméně ještě po dvakráte (1400 a 1408) odúmrf na zboží řečeném provolána a dvakráte rozličným milostnlkům královým udílena.*) Dvůr zdejší celý drželi potom měšťané Plzeňští, napřed Mikuláš Kabelce, jenž ho postoupil r. 1413 Jindřichovi Krumprechtovi a Kateřině, manželce jeho, obdržev od nich směnou dvůr řečený Malič na předměstí Plzenskom.') Jan syn MikuldSe řečeného MikuU prodal r. 1483 dvůr v Dubnici se dvěma podsedky, rolemi, lukami, lesy atd. Tůmovi řečenému Kroupa z Nového Plzni za 10 kop,1") z čehož lze poznávati, íe bylo zboží to od početí téhož století nejen ztenčeno, ale i mnoho zhoršeno, dvůr pak byl tehda v chatrném stavu, tak že brzo potom docela spustí, tvrz snad již dávno před tím. když v husitských válkách okolo Plzně bojováno, zanikla. Na místě tvrze a dvora vyrostl potom les, kterýž se dostal obci Plzenské a jí posud náleží.11) Nejen osudy ale i název ') Archiv Plzenský. *) DZ. 3. L II. ') K topografickému určení, kde Buksice stály, bu) Reliq tab. II. 396. ") Potomek Tůmův Blaíek Kroupa z Dubnice odkázal r. I531 dne II. listopadu „půl louky Mazína, vedle toho chmelnici a kus feky při tom a Dubnici les s lúkou" manželce své Barboře a zemřel r 1535. (DZ. 3. F 7—8.) Ještě téhož roku po smrti mužově zapsala Barbora celé to dědictvi v dluhu 50 kop Janovi s Doubrávky, synu svému (t. j. h u r! zeti aneb synu z prvního manželství), který měl manželku Marketu a s ni syna Jana Jilka řečeného. (DZ. 249. A 30.) Po smrti Jana starého i mladého dostala se čtvrt louky Mazieské řečené Markétě, která ji prodala r. 1556 obci Plzenské [DZ. 12. F 19.), ostatek spadl na krále Ferdinanda, jenž kázal r. 1555 v^e t° dědictví Vdcslavovi Ůličkovi z Ůtic ve dsky zemské vložiti. (DZ. II. K 16.) Vácslav prodal totéž ihned bratru svémn Martinovi a manželce jeho Markétě (snad téže, kteráž svrchu byla uvedena), ale zdědil zase polovici jednu toho zboži, když Martin brzo potom zemřel. Konečně (1556) prodali Vácslav a Markéta „kus lesu řečeného Dubnice, kterýž leži mezi Bučící" s loukou Mazínem, chmelnicí a kusem řeky Obci města Plzní za 225 kop gr. č. (DZ. 12. F 19.) Po Dubnici nazýval se také r. 1563 Zikmund Stašek z Dubnice (liber contract. 1538—1568, f. 280) a Rajští z Dubnice tak řečeui po Ráji u Plzně. Hrady a uniky České XIII. dvora upadly úplně v zapomenutí, tak že bylo lze je jen náhodou ze starých pamětí zase na světlo při vést i.1) CHRAST. "V e vsi Chrastu východně od Plzně znáti jest nepatrné zbytky \/ bývalé tvrze, původisté Žďárských s Chrastu. Ves se pfi-# pomíná již r. 1242.') Zakladatelem tvrze snad byl Lipoll (1283—1326) a bratr jeho Kunrát.3) Synové jednoho z nich byli Otík a BcneS (1359 — 1387). Onen stal se okolo roku 1340 cudařem Plzenského kraje a držel snad Chrast, tento seděl na Zvíkovci.*) Roku 1378 připomínají se bratři Otík a Petr, z nichž unen držel Věžku. Jest to tuším týž, jenž se nazýval potom starším (1398), a ještě r. 1412 žil.5) Otík mladší v 1. 1396 —1401 držel Všeruby a žil ještě r. 1413.*) Otík starší měl syna Racka (1407 —1416) jenž držel Smčdčice. Na Věžce seděl r. 1410 Petr, tuším týž, jenž se r. 1407 synem Otíkovým nazývá a potom od r. 1415 Třemošnou a jiné statky držel.') Týž držel Věžku a Chrast až asi do r 1420, kdež mu odňaty od Plzenských, poněvadž se kalicha přidržel. Král Zikmund zastavil je sice r. 1422 Plzenským,8) a e zdá se že po r. 1436 zase navráceny zákonnitým dědicQm. Roku 1476 držel Chrast Jan z Klenového. Za něho tvrz již zanikla a proto Jan dvůr lidem rozprodal. Pak patřil k Libšteinu a po r. 1510 zastaven a r. 1517 doprodán obci Plzenské") ROUDNA. této bývalé a již dávno zaniklé tvrzi u Sence zachovalo [jfjl se nám jen málo zpráv. Roku 1321 žil Vcjslav z Roudně, rychtář v Třemošné, a r. 1406 seděl tu Habart z Přitolna. Na počátku 15. století žili dva vladykové, kteří se po zdejší tvrzi nazývali; jeden z nich Pavlík a Roudné 1. 1415 — 1416 uvedený býval v závadách rozličných postaven, pročež některé věci Bvé židům v Plzni zastavoval a je ani více vyplatiti nemohl, jako na př. dva postavy černého sukna, přilbu s osutím a podušku hedvábnou zelenou, podšitou tkaninou žlutou.10) Jiný téhož příjmení Jiřík z Roudné býval ve službách arcibiskupa Kunráta, za něhož ručíval v dluzích jeho a seděl r. 1414 na Břežanech nějakých,11; později byl podkomoří u téhož arcibiskupa a konečně r. 1428 purkrabí hradu Pražského.") Pro blízkost u města stávalo se také, že držel Roudnou nějaký měštěnín Plzenský, jako na př. Mertiin, po němž tu chlebila vdova Eliška a Nového Plzni se svým synem Michalem. Když ti všichni pomřeli, dědiců po sobě nepozůstavivše, uvázal se v Roudnou král Ladislav a daroval tvrz zdejší se dvorem poplužným, jakož i dvůr poplužný v Sedletfně (v Čáslavsku) po n. Janovi Vrankovi ze Sedletína odumřelý (1456) Janovi s Plané, písaři desk zemských. Ten sice Sedletín neobdržel, poněvadž tu bylo jiných nápadníkův, dobré spravedlnosti majících, ale v držení Roudné mu nikdo neodpíral, pročež ještě t. r. v úterý před narozením P. Marie na ty dědiny zveden jest a odhádáno mu v 60 kopách.'9; ') Co se týče polohy Dubnice, není možná se po ni doptati u blízkých sousedův, poněvadž název Dubnice již nikdo nezná; než staré pamětí vedou dobře k vypátráni místnosti. Především tu na zřeteli miti větu svrchu k r. 1556 uvedenou a to, co se jinde dí o poloze Buksic. Ještě zřetelněji se uvádí místnost v registrech mezních lesův k městu Plzni náležitých r. 1590 (v archivu města Plzně), kdež se di hued na počátku. „Roku 1605 prodán les (U j. dřívi) v Dubnici za Božkovem"; z toho lze soutliti, že se tu mini údolí lesné, nyní Doubí řečené a nad Božkovem a také blíže Lobez ležící. z) Reg. I. 504, *) Reg. II 555; III. 114, 478. ') Lib. coní, arch. Plzenský. 6) Arch. Plzenský, acta jud. DD. 13, f. 110. ") Acta jud,, Teplský a Plz. archiv. ') Zakládá se na podrobných hledáních rodopisných, jež však k žádoucímu výsledku nevedly. ") Arch. Plzenský. *) Tamže. 1B) Kniha Plzenská r. 1411, f. 62 a 75. Reg. IV. 830. Acta jud. ") Orig. bibl. Prag. ls) Arch. č. II. 474; III. 498. Pam. arch. VIII. 419. Zdali sem také patří Bořivoj s Roudné, jenž r. 1450 pánu z Rozeroberka opověděl, není známo (arch. Třeb.). ,s) DD. 16, f. 223 a 23. G 3. Po Roudném nazýval se r. 1534 Ondřej Rejsek z Roudné a později Kleové z Roudné. (Pam. arch. VIII. 419.) 3' TVRZE V OKOLÍ PLZNĚ. Některý čas potom koupili R cudnou Plzeňští, brali požitky z dědin, ale o tvrz a dvGr nic se nestarajíce, oboje spoustě zůstavili. Když shořely dsky zemské, přiznali se Plzeňští r 1543, že jsou v držení >Roudné někdy zámku pustého, v Lobzi vsi celé kromě 1 dvoru, v Černicích, Doudlebcích, Radobyčicích, Útušicích, Škvrňanech vsí celých, v Nevřeni 4 dvorův, v Borku vsi pusté.«') Asi r. 1550 počala obec pozemky v Roudné rozpro-dávati, potom prodáno dvořiště v Roudné, r. 1555 dne 27. listopadu konečně koupil Tomáš Krásný od obce »kus obce k chmelnici se dnem i vším právem k tomu příslušným, kterýž jest v Roudné, kdež někdy tvrz byla« za 35 kop míšeňských. Jiné místo na dvořišti, kdež si také kupec chmelnici založil, vloženo ve knihy teprv r. 15C3.3) HOŘEMYSLICE tm*a pravém břehu řeky Klabavy leží ves Hořemyslice s dvorem, při němž ještě v 17. století tvrz bývala. Ves bývala LV.\| v 14. století rozdělena, jedno popluží držel jakýsi Amcha (1367 —1379), druhé měl napřed nějaký Marcius (1361) a po něm Drslav (1379', na třetím seděl r. 1361 Lipolt, jenž se psal z Hoře-myslic, ale později dovídáme se pravé jeho příjmení, totiž »z Oseka«.R) Původně měl každý z nich jeden hlas podací kostelního v Dýšině spolu s jinými ještě sousedy, však již r. 1390 vyskytuje se Lipolt co samostatný držitel Hořemyslic a Dýšiny,4) snad že ostatní díly skoupil. Potomci jeho psali se z Hořemyslic, třebas tu již nic neměli, Bedice v Osece.1) Hořemyslice koupil později Janek mittlnin v Novém Plzni, a vyskytuje se již r. 1427 jako patron kostela v Dýšině.6) Nemaje dědicův zdělal na statku svém některé dluhy, snad proto, aby pení-zi nabytými přátele své poděliti mohl (1444—'446). -^si r- '44^ zemřel a statek zadlužený získal Jan Muchek z Buková tím. že věřitele vyplatil.') Jsa také pánem na Borovech, chtěl míti statek svůj bez závad a proto si vyprosil na králi Ladislavovi všechny nápady po bezdětném Jankovi, jehož zboží by bylo na krále spadlo (1454). Zboží bylo tehda v bídném stavu, vesnice byla osedlá, ale dvůr byl již zpustl a tvrz snad také, byla-li tu.s) Z potomních MuchkŮv tu nikdo nesídlil a tak se nikdo o opravu obydlí nestaral, jen dvůr zase opravili a hospodářství zlepšili. Bratři Oldřich a Vácslav Muchkavé, kteří byli seděním na Tchořovicích, prodali asi r 1530 vsi Hořemyslice a Dýšinu strýci svému Janovi Muchkovi, jenž posud nějaký dvůr v Dýšině držel9) ■1 ní-i naK*»tí i.-1 • 111. I - na r,£m onn 1 í ni or ľ ľ i ■ A VŤ -i t 1 - /.í h - K" ---~J "-----------..w...--- ----T b -• --------"'" ""*' z Bukové věnoval.10) Štěstí mu přálo, tak že získav statek Osek, mohl zůstaviti dostatečnou výživu Bedmi synům svým, z nichž jeden Adam po smrti otcové Hořemyslice za svůj díl ujal Po delší době sídlili zase páni na Hořemyslicích a Adam dal proto zdejší tvrz znova vyzdvihnouti; poněvadž byl šetrný, také se mu dobře vedlo, a statek, k němuž jen dvě vsi patřívaly, přikoupením nových částí rozhojnil, neb když Adam r. 1563 (vkl. 24. dubna) statek obci města Plzně za 6650 kop grošů českých prodal, patřily k němu tvrz Horomyslice s dvorem popi., ovč wm, pivovárem, mlýnem náchlebním a ves, řeka nad mlýnem Ejpovským *) DZ. 250. C 24. 2) Liber contract. 1538—1568, f. 124, 184, 276. Co se týče určeni polohy tvrze Roudné, rozhoduje tu nejvíce následující místo v dílčích cedulích zboží Malešického a Smečického r. 1550, kdež se čte co příslušenství Červeného Hrádku; řeka u Bukovce „tu, kdež se táž řeka počíná, kteráž vychází z řeky Plzenských u Dolan a zase se schází s řekou Plzenských u Roudný" (DZ. 50. E 25—26), vice slova „místo ke chmelnici, kteréž jest v Roudné v stráni nad řekou proti velké louce 01evetskýchu (lib. contract. 1538—1568, f. 123), těž slova „dédina vedle silnice k Roudné s jedné a stezky, kteráž 11a vinice vede" (tamže, f. 116), konečně, že se r. 1597 „les v Roudný" připomíná (Registra mezní). Z toho vychází, že ležela Roudná na levém břehu Mže v mírné vzdálenosti od Bukovce, kdež se prý lesům v tu stranu ke Druzdovu „v Roudné" říká (Pam. arch. VIII. 4IQ), tak že jest nejlépe ble-dati polohu Roudné blíže Sence na Mži. (Pam. arch. X. 249.) Když tu již r. 1555 chmelnice byla, sotva se asi nějaký zbytek najde. 3) Lib. conf. Emler, Berná 6 ') Lib conf. ®) Pam. arch. VIII. 492. ") Lib. conf. ') Arch. č. III. 539. s) DD. 16, f. 219 a 23. H 14. s) DZ. IO. B 8. Obnoveno zase synům Janovým r. 1551. «°) DZ. r. A 12. až do Klabavy, rybníček s loukou řeč. Okrouhlice pod poplužim Ejpovským, ves DýSina s podacím, ves pustá Myší Újezd, ves pestá Kokotsko a krčmy v Smečicích a Stŕapoli.'j !Za vlády Plzenských trvala tvrz dosti dlouho, ještě r. 1619, když Plzeňští statek ten v 17.500 kopách míšeňských zavadili musili,:!) připomíná se tvrz zdejší, než v dobách pozdějších zanikla naprosto BUŠOVICE. Ijtójŕfe vsl Bušovicích ve farnosti Dýšinské stávala také tvrz. •Waí Ves se připomíná již ve 12. st., poněvadž tu Bohuchval *Wř daroval popluží klášteru Kladrubskému, ale r. 1283 byla sídlem Jindřichovým.3) Část vsi patřila r. 1358 ke SmědčicQm a r. 1379 byla r.a několik statečků rozdělena; největší drželi Martin, Žofka a Jíra.*) Na tvrzi seděl r. 1398 Racek ze Švamberka, jenž ves vysadil znova zákupnlm právem.1) Roku 1402 provolána odúmrf po Dčpoltovi na tvrzi, dvoru a vsi Bušovicích a dvoru ve Střapoli Racek tomu odpíral do smrti a po něm poručníci dětí jeho (1408). Práva výprosníkO bezpochyby potom vyplacena.") Jak dlouho potom Švamberkové zůstávali v drženíi Bušovic, není nám známo. Roku 1448 patřily Markétl Berbe/ové městce v Plzni která zde plat pro oltář sv. Ondřeje v Plzeňském kostele vykázala Roku 1449 prodala popluží své v Bušovicích, lidem pod zákup, pročež se zdá, že při zrušení dvoru i tvrz zrušena ') Část vsi dostala se záhy Plzenským, jiná část patřila ke SméidčicQm a opět jiná k Oseku. Tyto dvě části sloučeny r. 1570 a patřily pak k Oseku až do 17. století.ej STRAPOLE. [t, jře vsi Střapoli u živnosti č. 1. jsou ještě příkopy z bývalé tvrze. Ves stála již r. 1283, když tu sediil Lipolt.') Později byla příslušenstvím Bušovic a jak sis zdá, oddělena po r. 1408, když se synové Racka ze Švamberka dělili Jeden z nich Lipolt držel Střapole a daroval tu r. 14IÍÍ plat faráři ve Stupně.") Buď tu tvrz založena od něho aneb došle teprve k tomu, když Bušovice odprodány. Roku 1447 seděli tu Racek starii a Racek mladli ze Švamberka, kteří louku prodali íH r 1449 Lipolt odtudž, jenž však nedržel Střapoli sám, nýbrž s Vácslavem Toč-nikem, oba tu prodali dědiny pod zákup.") Byly tu Uedy dva statky. J*) Arch. Plzeňský. '*) Berně, Emler, Urbáie 107. ,e> Relliq. tab. I. 577 Lib. erect. VII. 145. TVRZE OKOLU PLZNĚ. 243 Vácslav mu r. 1 + 12 všechny majestáty na Letkov potvrdil.') Kromě toho čte se jeho jméno při rozličných bězích soukromých a obdarováních, které činil církevním ústavům. Naposled se připomíná r. 1419, když statek svůj v Sedlci z: stavoval -) Jak se zdá, postoupil Letkova Mikuláši Korandovi z Plzně. Tento s Vaňkem a jeho sestrami, kteří drželi také nějaký statek v Letkově, učinil Tomáši Pabjánkovi škodu na statku Chotíkovském, pročež žalobci na dvorském soudě peníze na jich statky přisouzeny. To své právo postoupil Tůma r. 1442 Vilémovi z Kalina, jenž s bratrem Vácslavem také právo Martina z Klecan získal a vše dědičné právo na sebe převedl, které náleželo Keruši, dceři Korandově.3) Martin a Pabjánek vložili r. 1447 tvrz Letkov s dvorem popi. a částí vsi ve dsky dvorské V lémovi a Vácslavovi bratřím z Hačina a Keruši manželce Vilémově.*) Roku 1454 držel Letkov Vácslav řečený Lukava sám.') Později se dostal Letkov vladykám z Tu-padl. Poslední z nich byl MituldS, který r. 1505 statek Letkov k faře sv. Bartoloměje v Plzni odkázal, vyhradiv Staňkovi z Pavlovic drženi dvora do života a lidem Letkovským dedinku a dvě loučky. Žil ještě r. 1506 a po jeho a Staňkově smrti se obec Plzenská v Letkov uvázala.') ŠTĚNOVICE. í| ižně od Plzně jest ves Štěnovice. Prvotní její msjirelé byli 1 i\ Busici erbu svinské hlavy, bezpochyby pošlost pánů z Hom-berka. K nim patřil Jaroslav ze Štlnovic, jenž r. 1327 ves svou Losinu znova vysadil.'1) Žil ještě r. 1343 a r 1377 připomíná se syn jeho Heřman.6) Ale asi v ty časy připomíná se Protiva z Lilie jako pán Štěnovský,9) ale přece patřil týž statek r. 1379 ') Plzeňský arch. *) Arch. č. III. 493. ") Arch. Plzeňský, DD. 19, str. 530—531. *) DD. 61. str. 351. ■) DD. 16, f. 214—218. 'i Plzeňský arch. ') Reg. III. 516. e) Arch. bibl. Prai. Actá jud. ") Arch. mus. Zbyňkovi (s Klausova), též Buzici.') V ty doby tu bývala tvrz, která stávala vedle samé silnice k Plzenci vedoucí *) Zde pak seděl Plzenský rod Pabjánk&v a jak se zdá, již ok. r 1387 Tomáš, jenž asi v ty doby zemřel.11) Statky po něm drželi synové Tůma. Mikuláš a Vácslav. První z nich měl Chotíkov a zemřel tuším teprve okolo r. 1442. Jeden z obou ostatních měl Štěnovice a dovolil Žižkovi, aby zdejší tvrz osadil. Proto Plzeňští se svými přívrženci r. 1421, 26. října tvrz zdejší útokem opanovali a 60 lidí obojího pohlaví, které tu našli, povraždili.4) Král Zikmund pak statek Štěnovský zabral a daroval jej r. 1422 Plzenské obci.') Zdá se však, že Pabjánkové později Štěnovic zase nabyli a odtud Pabjánky ze Štlnovic se psali, zejména to byli bratří Pabjánek (t j- 14591 a Ji™ (t ]■ 1463). Bezpochyby Štěnovice ok. r. 1440 prodali. Připomíná se totiž r. 1443 Bohuslav ze štlnovic, jenž byl mezi nepřáteli Rožemberského rodu.8; Roku 1468 držitel Štěnovic byl na straně králově; proto ho Plzeňští se svou stranou v Štěnovicích dobývali Roku 1499 seděl tu Jan ze Štlnovic, jenž tehda mlýn svůj pod Štěnovici prodal Týž žil ještě r. 1522.") Jak se zdá, odkázal štěnovice Zdislavovi Nédanskému z Kadova, jenž se stal předkem Štinovských z Kadova.9) Týž tu seděl ještě r. 1527 a nedlouho potom z téhož rodu Jiřík. Týž prodal zámek pustý, Štěnovice, dvůr a ves pustou Štěnovičky (před r. 1555) Arnoštovi Perriklabovi z Senrattu."1) Tento seděl tu ještě r. 1564, ale již r. 1579 byl tu pánem Jan Černín z Chudenic ") Týž prodal Štěnovice r. 1589 Adamovi Henigirovi z Liberka.") Z tohoto rodu pak následovali Jan Vácslav (f i64g), syn tohoto Adam FrantiSek \\ 1691), od r. 1697 Jindřich Antonín, syn předešlého.18) V 18. st. vyšly Štěnovice z jich držení a zůstaly samostatným statkem až do r. 1850. ') Berná 5. *) ťopis v Pam. srch. VIII. 420. *) Lib. erect. XII. 46. Zpráva Plz. gymn. 1887. *) Vavřinec z Březové. *) Arch. Plzenský. «) Arch. Třeboňský. ') Arch. C. VIII. 51. s) Arch. Plzenský. Reg. kom, soudu. •) Reg, kom. soudu. ,D) DZ. 12, A [3. ") DZ. 56. M 2. Arch Třeboňský. ") DZ. 175. A 13. ") Podle desk zemských. 3'* KŘIMICE. ynější zámek Křimický jest stavení o několika křídlech r. 1732 založené, ale na počátku iq. století důkladně obnovené, tak že má docela tvářnost moderního sídla a jen portál starý zakladatele připomíná. Prvotně tu bývala tvrz, v 17. století zámek, při němž stála vysoká věž plechem pobitá, která okolo r. 1810 zbořena. Ode dávna byly Křimice pozemským statkem. Již v 1. 1251 a 1252 bydlel tu Puta, zakladatel hradu Potšteina a předek pánů z Potšteina. Po něm je dlouhá mezera v dějinách Křimic. Teprve k r. J385 dovídáme se, že je držel Pertolt Nysl, měšťan Plzenský, jenž se tehda se syny Martinem, Hanušem a Bláhou do svaté země vypravoval a proto pořízení o statku svém učinil, odevzdav plat na založení kaple v Křimicích') O Bláhovi je řeč ještě k r. 1409, protože část Křimic držel, také Hanuš neb Henzlík tu část měl a okolo r 1413 dcera po něm zůstalá zemřela.*) Roku 1436 žil nějaký Petr s Křimic, jenž se tehda dostal v držení manství Dubence u Dobříše s) Jeho spojitost s Křimici není jasná, poněvadž pořade zůstávaly v držení Nyslů. Roku 1448 pani Kuna z Křimic, vdova po Nyslovi, učinila poslední své rozkázáni a část jmění svého oddala do Plzně na dobročinné skutky.4) Statek Křimický zdědil Vácslav Točník, soused Plzenský, jenž byl také vykonavatelem poslední ville Kuniny, asi v zimě 1. 1448—1449 zemřelé.6) Vácslav psal se odtud z Křimic a král Jiří mu r. 1462 tvrz Křimice, která byla manstvím, z manství propustil.*) Vácslav zemřel před r. 1483, a následovali po něm synové Vácslav a Jan.7) Onen zapsal r. 1483 s mateři svou Voršilou dvěma pannám Chotěšovským plat na Strizovicich a Křimicich.8) Jak se zdá, byl Vácslavovým synem Purkart, narozený z Markéty z Hořešovic, jenž se r. 1.498 s mateří připomíná.9) S oním seděli na Křimicích bratří jeho Kryštof a Vácslav, ale Purkart držel tvrz, jak se zdá sám. Žil ještě r. 1524, ale nedlouho potom zemřel zňstaviv syna Jana nezletilého. Tu Vácslav a Kryštof se ve statek Křimický uvázali a jako poručníci spravovali.10) Když Jan dorostl a statek ujal, byl celý zpustlý. Na tvrzi byly pavlače shnilé a otrhané a pod nimi pro neopravováni velký kus zdi byl obořen. Kobylí maštal byla obořena, na mostnici střecha zlá, podlaha psota. Také ostatní hospodářství nebylo pěkné.") Jan se připomíná ještě r. 1555, ale jak se zdá, nedlouho potom zemřel dědiců nemaje. Statek jeho přešel na strýce Vácslava, jenž po bratru Kryštofovi také Prostiboř držel. Vácslav dočkav se velkého stáří, zemřel r. 1570, odkázav statky Prostiboř, Vejprnice a Křimice synům svým Janovi, Vácslavovi a Michalovi.**) Ti se nedlouho potom dělili. Jan (f r. 1587) si vzal Prostiboř, Vácslav držel Křimice a Michal (f j. 1594) dostal Račice. Vácslav přečkav bratří své, žil ještě r. 1594.") Syn jeho Purkart zdědiv po strýci Prostiboř, držel pak po otci Křimice. Purkart byl jako všichni Točníkové muž katolického smýšlení, zachoval proto Ferdinandovi II. věrnost a od stavův pod obojí byl nenáviděn. Nemaje dědicův přirozených, byl toho rodu posledním. Od počátku 17. stol. byl ženat s Annou ovd. Strojetickou, roz. Uličkou z Plešnic. Oba manželé asi okolo r. 1621 zemřeli a proto se Jan Jindřich Strojetický ze Strojetic, syn Annin, v Křimice a Prostiboř uvázal.1*) Týž byl ženat s Lidmilou Voršilou z Vrtby,15) která r. 1624 zemřela;18) on sám zemřel r. 1646. Statky jeho Cebivo, Křimice a Tlučnou zdědil po něm Sezima z Vrtby, nejlepšl jeho přítel (-j- 1648). ') Arch. Plzenský. ') DD. 15, f. 184. *) DD. 61, str. 292. 4) Arch. Plzenský. 5) Koihy Plzenské. ") DD. 62, str. 530. ') Rel. tab. II. 391. •> Arch c. VIII. 491. ') Arch. Plzenský. >«) Keg. k. s. ") DZ. 47. E 4 '•) DZ. 18. D 27. ") DZ. 169. J 25 *) DZra. 61. A 33. *"■) DZ. 141. E 25. ls) Pam. Harantovy. KRIMICE. TVRZE V OKOLÍ KŘIMIC. 245 Když se r. 1657 synové Sezimovi dělili, dostal Jaroslav František na svůj dil kromě Cebiva Křimice s Tlučnou.1) O tvrzi Křimické napsáno v dílčích cedulích, že ta tvrz zámkem se jmenuje, neb leží v pěkném, příhodném místě a zdaleka ji spatřiti může. Položena byla lacino za 1500 kop, protože bylo „k dokonalému té vyzdviženi nákladu nemalého zapotřebí". Jaroslav zemřel již r. 1659, učiniv dědicem bratra svého Jana Františka. Tento uvázav se v I^řimicc, držel je až do smrti.a) Po něm je držel syn jeho František Vácsliiv, jenž r. 1732 zdejší zámek ze základů a znova vyzdvihl. Syn jeho František Vácslav (f 1762) držel Konopiště, Křimice a Zinkový a měl jediného syna Františka Josefa, jenž jsa toho vzácného rodu poslední, r. 1830 neženat jsai zemřel. Dotčená tři panství i s Nekmiří odkázal Janovi Karlovi knížeti z Lobkovic, jehož potomstvo velkostatek Křimický dosud náleží. *) DZ 70. H 17. 2) DZ. J13. M 7, 117. A 21. TVRZE V OKOLÍ KRlMIC. VOCHOV esnice Vochov (neb i Bochov) byla r. 1318 sídlem Miroslavovým a r. 1379 mezi vladyky Sezemu, Pavla a Martina rozdělena.1) Rozdělení to pak potrvalo. Větší část vsi patfívala ke hradu Bubnu, kromě toho tu zastal některý drobný statek. Na jednom z nich byla tvrz. Snad to byl ten, který držíval Hřík a r. 1454 Vácslav z Vochova s manželkou Kateřinou.') Šimon z Urleichu prodal dvůr ten s tvrzí a krčmou asi ok r. 1524 Purkartovi Toinikovi z Křimic.3) Na statku Křimickém popisuje se r. 1548 tvrz na Vochově všecka zlá, jejíž střechy byly strhány a podlahy shnilé.*) Část ta zůstala pfi Křimicích; ostatek patříval k Malesicům neb Červenému Hrádku neb Smědčicům. Na jednom dvoře seděli v 1. 1565—1606 Podmoklžt! z Prostiboře. VEJPRNICE. edaleko Křimic jest ves Vejprnice, prvotně Ojprnice řečená. Tvrz tu stávala od starodávna. První známí držitelé via-dyčího statku byli Saztn ,'1235—1245) a Drslav bratří, z nichž onen byl sudím Plzenského kraje a měl syny Ratmira (1243—1269) a Dr-tava. Erb těchto pánů byl poloviční kůň "■) Sice byla část v držení Břevnovského kláštera hned od jeho založeni a od r. 1272 Choféšovskčho kláštera.*) Roku 1318 seděl na tvrzi Bohuslav, jenž žaloval na Miroslava z Vochova, že tvrz Vejprnickou oblehl.') Roku 1379 byly Vejprnice na několik vladycích statku rozděleny; největš! měli Zachaf a Ratimfr ze Švam-berka.8) Roku 1394 patřila část vsi i s podacím ke hradu Bubnu.*) ') Tab. vet. 43. Berní 5) DD. 16, f. 213. ») DZ. 4 K 24. 4) DZ. 47. E 4. °) Reg. 1. díl, arch. c. k. dvorský. •) Reg. II. 43. ^ Tab. vetust. 43, 149, 351. 8) Berná. ") DD. 13, f 125, lib. conf. Malou část vsi držel r. 1406 Racek ze Zhorce.1) Kdežto větší část v 15. st. při Bubnu zůstávala, dostala se část s tvrzí v držení Ivana z Kunratic, jenž tu r. 1483 seděl.*) Zemřel, zůstaviv sirotky dcery, které do r. 1496 také pomřely.3) K jeho statku patřila tuším celá ves, tedy i ta část, která k Bubnu patřívala. Šebestián a Řilan prodal tvrz, dvůr a ves celou Ejprnice Šťastnému z Říčan, což se někdy před r. 1542 stalo.') Od tohoto koupil je Purkart Tolnik s Křimic, ale teprve Janovi, synu jeho, r. 1548 ve dsky vloženy.5) Potom připojeny ke Křimicflm. TLUCNA. *i ľjf es Tlucná, nedaleko Křimic a Vejprnic ležící, patfívala za , starých dob z části kld teru Choti evskému, z: části byla '.' rozdělena na drobné vladyčí statky. V berním rejstříku r. 1379 zdělaném se jich pět připomíná.6) Probošt ChotěŠovský zastavil r. 1515 Jindřichovi Loskému z RabSteina popluží v Tlucné a dvě hůrky s lesy do šesti let a k tomu mu přidal r. 1517 platy a ospy v Tlucné-1) Jindřich tuším vystavěl tu tvrz, kterou po něm dcery Kateřina a Marjana zdědily. Těm král Ferdinand držení Tlucné (1543) prodloužil a r 1549 převedl právo to na Jiříka Strojetického ze Strojetic, manžela Kateřinina.*) Tento seděl tu ještě r. 1561, an obdržel tehda peníze na opravu zboží,,9) a r. 1575 mu (tvrz Tlucná s dvorem, mlýnem a ospy k dědictví doprodána.10) Žil ještě r. 1578.") Měl čtyři syny, kteří se r. 1581 dělili.11) Tlucnou ujal syn Jindřich, jenž r. 1603 zemřel Syn jeho Jian Jindřich získal Křimice a k nim Tlucnou připojil. J) Arch. Plzeňský. ') Paprocký o st. ryt. 195. *) DD. 17, f. 234. *) DZ. 8. G 2, reg. 12 F. k. 5. K 15 *) DZ. 8. H a6. "" Emler, Urbáře. Řudn vladyk dlouhou opomineme mlčením. *| Kopiář 27, f- 308, v arch. gub. •) Tamie f. 39 a 307. *) Kopiář 70 B. f. 12. 10) DZ. 18. M 10. ") DZ. 64 D 2, ") Arcb. mus. Nahý Ůjezdec. doupov hrádek. i městě Doupově bývala tvrz od starodávna, jež r. 1580 rozšířena v zámek; tento pak v 18. stol. přestavován asi v té podobě, jak se nyní spatřuje. Jest to stavení nepravidelných obrysův, jež čtverhranatý dvůr zavírá. V minulých stoletích byl tento zámek objat hlubokým příkopem s vodou napuštěným. Část jeho byla až do 18. století jen z lomenice, \ ostatek z kamene. Doupovci z Doupova odvozovali se od Jiříka syna Zdanova a kastelána Žateckého, jenž r. 1116 od Uhrů byl zabit.1) Není jisto, jestli k jich rodu patřil Beneš (1281—1289), jenž měl cápa za klenot,3) ale jisto jest, že Doupovci po něm dědili. Okolo r. 1295 připomíná se Oldřich z Doupova.*) Ve 14. století byl rod Doupovcäv tak rozvětven, že nesnadno spojitost jednotlivých vyzkoumati. Na Doupově samotném poroučeli 1. 1365—1367 Kadolt a Beneš bratři, v 1. 1402—1417 Habart a to r. 1402 s Vilémem, r. 1409 s Janem a r. 1417 s Kadcltem.4) Dotčený Jan daroval r. 1410 faráři v Doupově plat na vsi Prachometech.6) V 15. století ani nelze určiti, který z Doupovcův, ač jich jest mnoho, seděl na Doupově a jak dlouho jim náležel. Za krále Jiřího seděl tu Jetřich Žďárský ze Žďárova s manželkou svou Johankou z Vlastislavě, když pak asi r. 1467 zemřel, bydlela tu ona ještě r. 1475 a žila ještě r. 1489.') Zdá se, že skrze syny jeho Jana a Žibřida k rozdělení přišlo. Nacházíme totiž tvrz s polovici městečka jako jeden a polovicí městečka jako druhý statek. Ti oba seděli tuším zde ještě r. 1513 a Jan samotný psal se ještě r. 1519 na Doupcvě, ač tu nic neměl. Pak držel tvrz Bohuslav Strachota z Královic a. ostatek Jan Maštovský z Kolovrat. Ti se spolu nemohli shodnouti (1515) o peníze, které vycházely z kostela sv. Volfg-anga.7) Když Bohuslav zemřel, prodali poručnici sirotkův tvrz Doupov Janovi Ješkovi ze Strojetic (1523), jenž totéž po pěti letech Hugovi z Leisneka postoupil.8) Tento koupil od Jana Mašťovského z Kolovrat druhou polovici městečka s vesnicemi a po bratru Alexandrovi zdědil vsi Tocov, Petrštorf a Kotrštorf.9) ■) Vil Pilackého Děje la. JQ2. ») Reg. II. 5J1, 634. ■) Reg. II. 718. *) Lib conf. ») Lib. erect. VIII. 96. «) Arch. Chebský, stará kniha Kadafiská. 7) Reg. kom. soudu. ") DZ. 84. B 29. •) DZ. 7. J 23. DOUPOV ZÁMEK. TVRZE V OKOLÍ DOUPOVA. 247 Hugo zemřel r. 1537, vdav třetí svou dceru Brygytu za Albina Šlika.1) Tato držela Doupov do smrti (1566) a odkázala jej r. 1564 synu svému Kryštofovi.*) Za té doby bylo již celé okolí německé. Roku 1421 okolí nelítostně od Němců křižáků vypáleno bylo, tak že ještě sto let potom polovice vesnic byla pusta; ostatek zalidňován Němci, ale přece se ještě r. 1528 české názvy některých vesnic pamatovaly. Statek ten postoupil Kryštof r. 1609 synu svému Janovi Albínovi?) Jan Albin byl r. 1621 mezi prvními, kteří byli odsouzeni. Ještě téhož roku vykázán Doupov zabraný Vilémovi Verdugo, císařskému veliteli a r. 1622 mu prodán.1) Verdugo zemřel r. 1629 bez dědicův přirozených. Dědici jeho jmění stali se bratří jeho. Když se r. 1631 dělili,e) dostaly se Doupov a Neprobylice Františkovi Verdugo. Tento tu seděl až do 1651. Když zemřel, byl syn jeho Ferdinand Jan nezletilý. Týž došed let, ujal Doupov a oženil se r. 1656 s Maximilianou Libšteinskou z Kolovrat.6) Tato byla poručnicí na statku, když manžel její r. 1672 zemřel.7) Syn František Julius držel Doupov až do r. 1705. Tehda jej uchvátili věřitelé.8) Následoval pak hrabě Bohumír z Lútzova, jenž zámek a kostel obnovil. Potom byl Doupov dlouho v držení rodin Colloredo a Dietrichštein. ') Chronicon Coldicense. -) DZ. 15. L 7. 3) DZra. 236. Z 12. *) Arch. Hradecký. DZ. 153. A 23. 3) DZ. 298. D 20. *) DZ. 112. E 20, 152. M 5. ') DZ. 115. D 12. 8) DZ. 36. D 8. TVRZE V OKOLÍ DOUPOVA. |t ižně od Doupova jest ves Výrov, nyní od obyvatel Jurau I řečená (r. 1546 Urau). V lese u ní jsou zbytky nějakého hradu a les slove posud Hradiště (Burgstadtl). Snad se odtud psali Jindřich a Bohuslav z Výrova r. 1289 (Reg. II. 634). Jan z Doupova seděl na Výrovč, než r. 1450 Všetaty koupil (DD. 61. str. 372). Od konce 15. st. patřilo vše okolí k Doupovu. V ZakSovi bývala tvrz, ale již dávno zanikla. Odtud pocházejí Kfeliřově ze ZakScva, posud žijící. Za krále Jana sedčl tu Mikuláš, předek jich a Markéta, vdova a synové Erhnrt a Vilém, 1 1 1355—r3D4 podávali ke zdejšímu kostelu. Tito žili ještě r. 1411. ,Lib. conf. Rel. tab II. 84) Synové jednoho z nich byli bratří Petr a Jití, kteří r. 1419 ke kostelu zdejšímu podávali. Ale byli tuším potomci obou bratří. Ze všeho toho rodu žili r. 1432 Zikmund, Štěpán, Filip, Jakub. Petr, Jiří a Jindřich (Arch. Chebský). V 1. 1441 —1450 připomíná se Franc ze Zakiova mezi bojovníky, avšak ten, nenáleže k rodu tomuto, držel řást vesnice (Arch. v Budějovicích, Drážďanech, Arch. č. V 267). Roku 1454 připomínají se z toho rodu Odolen, Vilém, Zikmund, Mikuláš a Míchal (Arch. č. III. 556). Asi v počátcích 16. st. Adam Kfeliř prodal tvrz, dvůr a ves Zakšov Albertovi Šlikovi a tento zase před r. 1540 Albínovi Šlikovi. Od tohoto dostal se před r. 1547 manželce jeho Brygytě z Leisneka a připojen k Doupovu (DZ. 5. K 12, 83. K 18/. Roku 1553 ještě tvrz stála Nedaleko dvora Tunklsberka stávala také tvrz, soudíc podlé názvu pole »Schlossacker« (Sommer Elb. 151). U dvora bývala ves, která od 15. st. k Doupovu patřila. Ve Žďáre stojí starý zámek, bývalá tvrz čtverhranatá, jehož příkopy jsou zasypány. Odtud pocházeli Ždárlti se Ždáru, kteří byli stejného pCvodu s pány z Kolovrat a posud v Sasku žijí. Pochybno jest, zdali patřil k nim Stanislav, který se r. 1295 připomíná (Reg. IV. 748). O něm je pověst, že tu kostel založil. Jako patronové téhož kostela připomínají se 1.1357 —1361 Ota, Žibřid, Mikuláš, Sezema a Svatobor bratří; někteří z nich se později opakují, jako 1364 Žibřid, 1370 Mikuláš a 1387—i4or Sezema, Svato bor starší se Zibřidem a Přibyslavem bratřfmi prodal (1385) faráři Žďárskému porostliny na Němíku (Lib. conf. Erect. XIII a 10). Tento Žibřid byl r. Z396 rychtářem Chebským (Arch. Chebský). Roku 1409 podávali Bedřich a Jetřich kněze do Žďáru a v 1 1412—1428 Žibřid (r. 1414) s Jiříkem bratrem (Lib. conf.). Rod Žďárský se tehda již byl rozvětvil. Petr Žabka měl r. 1410 mnohá jednáni s Lounskými (Arch. Lounský). Od r. 1429 proslavil se Jan Šmtkorský ze Žďáru, jenž byl pak hejtmanem u Sirotko Ostatní Žďárští zůstali katolíky. Posloupnost jich jest nejistá; zdá se, že bratří Jiřík a Jetřich (1456) Žďár drželi (Rel. tab. I. 125), jisto je to o Žiiřidcvi, synu Jetřichovu, jenž před r. 1528 zemřel (Reg. k- s. Arch. kapitulní). Synem jeho byl Mikuláš, jenž v mladých letech zemřel. Poručníkem Anny dcerušky jeho stal se Stanislav Žďárský, jenž r. 1544 tvrz Žďár s vesnicemi v obnovené dsky zemské vložil (DZ. 250. H 3/. Anna, vdavši se za Vácslava strýce svého, v 1. 1557—1603 na Žďáre vládla, přečkavši dva syny, z nichž starší Oldřich měl syna Jana Vácslava. Tento děle se s Šebestiánem, třetím synem Anniným, dostal za díl Ždár (VU. Sp. 1898 I. 66, DZ. 135. L 7, Zprávy rodopisné od pp. Ždár-ských v Saších). Roku 1623 propadl Žďár konfiskaci. Prodán Janovi Jiřímu Žďárskému ze Žďáru a na Kladně, jenž však brzo potom zemřel. Ačkoli po něm více dluhů než statků zůstalo, přece Floryan Jetřich, strýc jeho, Ždár ujal, aby z rodu nevycházel (DZ. 142 H 17, 293. K 30). Šlechetný tento pán vrátil Žďár třem dcerám Jana Vácslava a tyto prodaly r. 1653 Žďár Janovi Karlovi PHchovskému z Phchovic (Bílek, conf. 944). Synové tohoto byli Leopold František a Petr Pavel a ti prodali Žďár r. 1662 Janovi Hertvikovi e Nnstic (DZ. 316. K 26). V rodě tohoto zůstal Žďár až do r. 1713, kdež pro dluhy byl od věřitelů uchvácen (DZ. 156. H 12) Za těch dob byl zámek do čtyř rohů vystavěn, příkopy a hradbami zavřen; přízemí jeho bylo veskrze klenuté a nad tím byla velká síň se světnicemi Při zámku stála věž. Ve vsi OleSce, která se již r. ng6 připomíná (Reg. I 192), povstala tvrz, na níž seděl r. 1401 Mikulái (Rel. tab. I 590). Jetřich Žďárský ze Žďáiu prodal tvrz OleŠky s vesnicemi r. 1518 Žibřidovi Žďárskému a od té doby patřil statek ten ke Žďáru (DZ. 6. F 2). U vsi MaUt na hoře jest prý zbytek nějakého opevnění (snad starověké stráže). KYJOV. MALEŠICE. Malešicích jest zámek r. 1730 v nově vystavěný. Na jeho místě stávala tvrz, která byla sídlem majitelů statku Malešického. Starším sídlem byl hrad na Kyjově neb jak nyní slove „na pustém zámku". Týž stával blízko Malešic na skalisku, které je na třech stranách nepřístupné a severovýchodně s výšinou Chotikovskou souvisí. Hradiště majíc za základ nepravidelný čtverhran, odloučeno jest hlubokým příkopem ve skále vytesaným. Kromě zbytků rumu, prohloubenin a kopečků tu nelze nic spatřiti.1) Ze Kyjov byl prvotně Malešickým hradem, dosvědčuje blízká vzdálenost hradiště od Malešic, aniž tomu odporuje rozdílný název, poněvadž na př. o Zlonickém hradě také známo jest, že se jmenoval Štáfem. Také jména prvních držitelů Malešic svědčí o tom, že na vesnické tvrzi nebydleli. Malešice samotné jsou starší než Kyjov; okolo r. 1235 držel je Zdeslav syn Ratmírův.1) Snad Dlpolt z Malešic (1297 až 1321), nejmladší syn Děpolta ze Zbiroha, hrad Kyjovský založil, když se okolo roku 1300 od bratří oddělil. Zboží to držel po něm (syn?) Břetislav, který se r. 1339 připomíná.3) Kromě toho panského zboží bylo tu malé zboží viadycké; z toho pocházel Havel, jenž seděl r. 1318 v Blahustech.4) Téhož erbu jako Děpolt byla r. 1432 Dorota z Malešic.6) Sezima z Vrtby, snad držitel Kyjova, daroval r. 1344 klášteru Plasskému 2 kopy na spasení duše své a choti své n. Markéty a zapsal se jim vsí Chotíkovem. Jistě však držel hrad Kyjov syn jeho Pešek či Petr z Vrtby. Ten postoupil hrad Kyjov a ves Malešice (castro dieto Kyjaw ac villa Malaschytz) s podacím, s rychtou, mlýny popuplužími, lesy, lukami, pastvami, platy a užitky Rackovi opatu kláštera Kladrubského, jménem téhož konventu za ves téhož klášteru Libeň, na kterouž mu opat ještě 320 kop přidal a císař Karel IV. směnu tu r. 1365, 1. ledna potvrdil.6) Jak dlouho klášter Kyjov držel a jakým způsobem se hrad stal dědictvím zpupným, o tom nikdež se svědectví nenachází.7) Ke konci 15. století držela hrad ten již zpustlý Anna Šafránkova z Poutnova. Ta poručila posledním pořízením r. 1503, 4. ledna tvrz svou Malešice s dvorem poplužným a ves S mlýnem, hrad pustý Kyjov s vesnicemi, zboží Smědčické a šosovní grunty při Plzni Slaviborovi Frackovi ze Svinné, a bratřím Štěpánovi, Benešovi a Jiříkovi (z Poutnova.)*) Podle výmínky v kšaftu vyslovené držel zboží to Pracek s těmi třemi bratřími společně, po jeho smrti pak oni Malešicko sami drželi. Z bratři zemřel Beneš záhy, Jiřík byl r. 1522 zavražděn a Štěpán řídil Malešice a Smědčice ještě r. 1536.*) Roku 1544 drželi oboje zboží, Jindřich, Bedřich, Jiří a Oldřich bratří Malešičtí, synovci Štěpánovi.10) Když Jindřich zemřel, rozdělili se ostatní r. 1550. Bedřich dostal Smědčice, Jiří Červený Hrádek a Oldřich Malešice.11) Oldřich zemřel z nich nejdřív; statek jeho dědili bratři a měl jej pak již r. 1565 Jiřik, koupiv i polovici Bedřichovu.11) Jiřík zemřel r. 1594. Dědičkami po něm byly dcera Barbora vdaná za Vácslava ze Štampachu, a vnučka Polyxena, dcera n. Vácslava syna Jiříkova.18) Při dělení těchto dostal se statek Malešický Polyxeně (vdané pak Chlumčanské), jež se tak zadlužila, že týž statek udržen býti nemohl. Prodán tudíž (1628) Lidmile Loubské ze Svarová. Táž držela pak Malešice až do r. 1666, kdež ') Heber, IV. 217. *) Reg. I. 433. *) Reg. III,, IV. •) Tab. vet. □. i46. 5) Arch. bibl. Pražské *) Kopiař Kladrubský. ') Jetfích z Kyjova byl r. 1437 purkrabí na Rokycauech (kniha tamíe). Zdali souvis! s našim hradem, nevíme. *) DZ. 6. D 24. Knihy Plzenské. ') DD. 36, str. 7, Knihy Plzenské. ,0) DZ 250. F 16. ") DZ. 50. E 21—27. ") Dz- 57 C 28- 'ľ6- c "*) DZ 2fi- N r5 KYJOV. MALEŠICE. ZVÍ K O VEC. SULISLAV. 249 je prodala Janovi Morávkovi z Morenfeisu, král. důchodnímu v Čechách.1) Tento zemřel r. 1670, zůstaviv syny Jana Františka, Leopolda Vácslava a Jozefa. První z nich dosáhl let svých r. 1685 a uvázal se v poručenstvl nad bratřími.5) Malešice měl naposled Leopold a prodal je r 1713.') Roku 1715 koupila je Barbora Františka hraběnka Barbo, jejíž rod tu do r. 1753 seděl. Pak byly Malešice v drženi Širntyngárův a od r. 1807 Schónbornův. ZVÍKOVEC. l e Zvíkovci nade Mží iest zámek r. 1753 vystavěný, který později byl rozšířen. Na jeho I místě nacházela se tvrz ode dávna. Její domnělá podoba zachovala se v pamětní knize I fary Zvíkovské, kam s vědomím držitele Kaliny od P. Krolmusa vložena byla. Zdá se, I že si Krolmus podobu podle vzoru Konopiště vymyslil a že oběma jeho obrazům viry I přikládati nelze, any se originály jich nenašly.4) V 1. 1229—1240 setkáváme se s bratřími Vítkem, Jindřichem a Vicemilem ze Zvikova; onen žil ještě r. 1243, maje syny Unku a Vlčka.' Ze ze zdejší krajiny pocházejí, není pochyby, aniž lze mysliti na nějakou souvislost s královským hradem Zvíkovem.6) Mezi svědky r. 1263 připomíná se také Božej ze Zvikova.*) Patrony zdejšího kostela farního byli 1. 1363—1387 Beneš z Chrastu a od r. 1406 Ondřej Špalek ze Slatiny, který tu ještě r. 1423 seděl. Roku 1434 patřil Zvíkovec třem bratřím Hrdoňovi, Vácslavovi Gutovia, Jankovi.1) Od prostředku 15. století seděli tu Zvikovští z Brodu, zejména r. 1465 Vácslav;8) k rodu jich patřil snad Jan se Zvikovce, jenž se r. 1475 v Rakovnických knihách připomíná. Avšak r. 1482 vyskytuje se také Jan z Kolovrat a ze Zvikovce. Ke konci 15, st. a ještě r. 1523 Bohuslav z Brodu držel Zvíkovec.8) Syn jeho Linhart (od r. 1533) sobě r. 1543 zámek Zvíkovec, dvůr poplužný a městečko s vesnicemi ve dsky zemské vložil.10) Nástupce jeho Bohuslav věnoval na Zvíkovci (1566) Saloméně z Hochauzu, manželce, a žil ještě r. 1581 ,l) Zemřel nějaký rok potom, zůstaviv jedinou dceru Johanku, ježto se vdala za Kryštofa Kokořovce z Kokořova a umírajíc (1595), jemu statek svůj odkázala.12) Týž Kryštof prodal pak Zvíkovec (1601) Vácslavovi Varlýchovi z Bubna.19) Tento zúčastnil se r. 1618 vzpoury v nemalé míře, začež r. 1621 odsouzen všeho jmění a památka jeho prokleta. Statek jeho Zvíkovec odevzdán napřed Přibikovi Jeniškovi z Újezda a pak prodán (1623) Vácslavovi Herakliovi z Bliživa,11) a tento prodal Zvíkovec r. 1633 Vilémovi hrab. z Klenového, který jej vlastně pro svou dceru Evu Eufrozinu vdanou Týřovskou koupil.16) Za ní celý statek skrze oheň huben a popálen, tak že jej Eva r. 1656 za pustý Mik. Vácslavovi Broumovi z Miřetic prodala.16) Týž zemřel r. 1678, zůstaviv syny Františka a Mikuláše. Onen ujal Zvíkovec r. 1691, ale zadlužil se tak, že jej r. 1696 radši mladšímu bratru odevzdal.17) Broumove drželi Zvíkovec do r. 1737 Roku 1809 koupil jej známý učenec Matěj Kalina rytíř z Jäthensteina.18) U dvoru Hamausu jest nějaké hradiště, o jehož osudech nic známo není. SULISLAV. I esnice Sulislav u Stříbra, kteráž prese všechen příval národní svou bytnost zachovala, bývala dlouho vladyčim statkem a velmi starožitným sídlem. Již v první polovici 12. st. j připomíná se zdejší vladyka Jan, r. 1193 pak Oldřich a v 1. 1212—1248 Ubislav.1%) Za posledních let krále Karla IV. žil tu Jan, jsa téhož rodu jako Svihovští a Černínové j z Chudenic. Roku 1369 podával sem faráře ar. 1378 byl popravcem v Chebsku.20) Jeho nejstarší syn Prkoš stal se r. 1360 farářem ve Lhotě, ale sesazen r. 1362, že se nedal vysvětiti; r. 1368 stal se zase farářem v Pištíně a r 1396 přišel do Bukovice.-1) Ostatní dva bratří slouli Janové. Rozeznávali ') DZ. 295. K 12. 316. A 16. ') DZ. 115. B i6, El6. J 31. ") DZ. 490. H 7. V Ckotikavl vystavěno sířilo teprve v 17. stolelí a nazýváno tvrzi po tehdejším zvyku. Zdali v Kotolupech tvrze bylo, neni v pamětech zjevno, ovšem se tu zachoval starý portál (snad z bývalé nápravy). *) Kresby nalezl a kreslil pan A- Dráchovský, řidiči. *) Tak i soudil M. Kolář. *) Faprocký o st. pan. 68. >) Lib, conf, erect. XIHa. 14c. Rel. tah. I. 99. ") Acta adminislr. ») Arch. PÍ z. Reg. k. s. Arch. bibl. Praž '°) Reg. k. s. DZ. 250. E 27. ») DZ. 15. N 28, 21. G ig. Ia] DZ. 27 L 4. ,s) DZ. igi. N 23. ") Reg. kom. soudu. Bílek, korjf 44. 15) DZ, 308. H 4, 310 M 17. ,B) DZ. 316 O 16. ") DZ. 79. H 13, 40.1. H 13. ") Sommer, Pils. 332-333. Is) Reg. I. 187, 196, 247, 566. ,0) Lib. conf., rkps. musejní. •■) Lib. conf. Roku 1379 ještě žil a s nim tu sedři Zbynlk maje malý statek. Snad byl synem jeho Drslav, jenž obdařil r. 1386 kostel Orařovský. (L.b. erect. XIHa. 23.) Hrady a zámky České XIII 32 250 SULISLAV. TVRZE V OKOLÍ SULISLAVI. se napřed tak, že jeden se nazýval starším a druhý mladším, od r. 1400 říkalo se jednomu Polák a druhému Ptáče. Všichni tři podávali r. 1400 faráře do Sulislavě. Kromě toho připomínají se často v pamětech soukromých. Prkoš a Polák nadali r. 1406 kostel zdejší hojnými platy, aby mohl farář střídniky chovati.1) Prkoš držel ještě r. 1416 svůj díl na Sulislavi, ale PtáZe, jak se zdá, byl již r. 1406 mrtev; po něm tuším zůstali vdova Herka a synové Budivaj, Jan a Vácslaru, totiž ti kteří r. 1416 s Prkošem a Polákem faráře do Sulislavě podávali.2) Všichni následující Sulislavští měli příjmení Polák, tak že nevíme, kdy který přestává. Jeden z nich stál od r. 1420 na straně katolické.8) Když mu klášter Kladrubský r. 1438 jisté platy zastavoval,4) slove starším, tak že se zdá, že následující paměti platí o Janovi mladším. Od r. 1448 totiž vyskytuje se Jan Polák jako svědek v soukromých zápisech a ještě r. 1466 slove patronem zdejšího kostela."') Jak se zdá, pak rodina ta vymřela. V drženi Sulislavě nacházíme 1. 1482 a 1490 Vlacha z Přestavlk.*) Ještě r. 1508 seděl tu Racek z Přestavlk, jsa pánem tvrze, ale již před tím (1505) Jun Cehuice z Řitan plše se seděním v Sulislavi, maje tu jen nějaký dvorec, ale již r. 1510 držel Cehnice i tvrz.7) Potomstvo jeho drželo Sulislav až do r. 1575, totiž r. 1543 bratří Jan a Vilém, kteří se později rozdělili.8) Po Janovi, jenž bezdětek zemřel, dědila jmění sestra jeho Barbora vdaná Býlkova a ta prodala r. 1575 tvrz Sulislav s dvorem, ves s kostelním podacím a dva osedlé v Blatnici obci mesta Stříbra.9) Stříbrští pak zůstali v drženi téhož statku (kromě 1. 1621—1634) až do r. 1850. ') Lib. conf., erect. V. i iq. *) Lib. conf. *) Arch. č. IV 379. *) Kopiář Kladrubský. ■) Arch. kapituluj, c k. dvorský "),Arcb. č. VIII. 490, arch. bill. Prai. ') DD. 35. p. Soo, arrVi. hihl. Pra*. 8) I)Z. 10. E 26 CZm. 132. A 26. *) DZ. 26. K 16. TVRZE V OKOLÍ STŘÍBRA. MYSI HORA. ^ři silnici ze Stříbra do St od a jest niva Myší hora, s tímto pojmenováním v 16 st. připomínaná. Podle pověsti tu stávala věž, bezpochyby sídlo nějakého Stříbrského souseda ve 14. neb 15. století. HRÁDEK. i^št ápadně od Stříbra pod Sibenným vrchem v lese, který patři "i ke vsi Otročinu, stávala tvrz, jejíž místo se nazývá Hrá 1 I dek. Na skalnaté stráni ještě znáti lze místo a základni zdi. Západně odtud jest ves Jiřský (vlastně Jezerce). O osudech této tvrze není nic známo; také se nic neví o zemanech Otro-čínských, poněvadž Otročin již ve 14. st. městu Stříbru náležel. ZÁMEK. "WfW samého Stříbra severovýchodně jen přes rokli, která město 9 *l od položeni Doubravského (u sv. Petra) děli, říká se na zámku Tak se nazývá již r. 1604 a nezdá se býti proto pravou domněnka, že tu měl lilo svoje sídlo. VRANOV. Ye vsi Vranově (staročesky Vránová) nade Mží stávala tvrz, , jejíž známky lze viděti v jedné živnosti (Odchylně Heber III. 230.) Vranov patřil ode dávna k šosu města Stříbra. Z vladyk zdejších připomínají se .fiziVrt (1395, f j. 1406) a Matěj, syn n. Vojslavův (1400—1408). Roku 1398 postoupila Káče, vdova po Miroslavovi, statky ve Vranově Otíkovi zeti a Dorotě dceři.*) l) Stará kniha, majetek plukovníka Streera, jemuž také děkuji ca tyto míst opisné zprávy. Erby rodin usedlých na Plzeňsku a Loketsku. Erby rodin usedlých na Plzeňsku a Loketsku. seznam článkův. Strana Přimda................ I Hrad Loket...............15 Tvrze okolo Lokte............29 Grynlas, Nové Sedlo, Mnichov, Sponsel, Lipnice 29. Chodov Horní 30. Andělská Hora hrad...........31 Bochov a Hartenštein...........37 Tvrze okolo Bochova...........39 Kysibl. Bražec, Údrč, Ratiboř, Herstošice, Kně-nice, Polom, Martice, Záhoří, Vahanč, Veselov, Či-chalov 39, Telč, Kozlov 40. Krasikov hrad .......... 41 Gutštein hrad............. 5° Bezdružice hrad.......... 54 Falštcin hrad..............56 Tvrze v okolí Bezdružic..........57 Lestkov, Kokařice. Lom 57, Očin, Krsov, Skupeč. Zádub, Cebiv 58. Kynžvart hrad .............59 Boršengryn hrad.............64 Tvrze V okolí Kynžvartu..........65 Milikov, Krotensee 65. Radynč hrad...... .......66 Lopata hrad..............70 Hombcrk hrad .............75 Stahlav tvrz..............77 Drštka. Dvorce, Mirošov........ .80 Těnovice ...... ... .... 83 Spálené Poříčí..............83 Tvrze v okolí Sľahlavskcm.........86 Nebílov, Xctunice 86, Nezvěstice, Šráhlavce, Žá-kava, Pokonice, Mjdlná 87, Javor, Kamýk Hořejší. Veselá 88. Libštcin a Liblín........... .89 Tvrze v okolí Libštcina......... .95 Lhotka, Svinná, Hřešihlavy, Únětice 95. 1 lúiiiíiliiii ňraa.............90 Tvrze v okolí Haunšteina..........98 Kupferberk, Funkstein 98. Tachov hrad....... . . . 99 Tvrze v okolí Tachova...........106 Selmberk, Oldřicbov, Wittingreut, Německá Lom, Částkov, Třídvory, Pemolec, Pořejov, Ušava ioó, Šompnin, Tisová. Trnová, Lhotka, Sedlišté Staré, Lukavice, Nové Sedliště, Šomvald 107. Mna Bor hrad ...............108 Nový hrad nad Stráží...........110 Tvrze v okolí Boru a Kladrub........III Skviřín, Souměř, Muckov, Pernartice, Racov (Ra- covy), Vitovice, Oleš 111, Vidice, Libosvar, Ne- dražice, Jivjany, Ždár. Trubec 112. Kačerov zámek.............113 Krašov hrad..............118 Bělá hrad.......... .... 122 ľrtba hrad.......... .... 124 Železnice hrad .............125 Tvrze v okolí Královic a Plos........126 Šebíkov, Královice, Hradecko, Tvrziště u Kozlan. Poílmokly, Cněšov 12Ď, Rozvadov, Klenovice, Stí- poklasy 127. ľolfštein hrad .............128 Třebcl hrad ..............131 Hrádek hrad..............134 Sontál hrad . ..............135 Tvrze v okolí Cernošína..........135 Trpisty, Slavice, Mydlovary, Blahousty, Pakoslav 135. Černoším Vlčí Hora (Wolfsberg), Starý Zámeček, Svojšín, Ošelín, Česká Lom 136. Rabštcin hrad............ . 137 Maiiětina zámek........... . 143 Tvrze v okolí Maně tmy..........145 Kalec, Lernohaf 145. Bccov hrad............ . 146 Falknov zámek.............154 Tvrze okolo Falknava...........157 Sedle, Perglas. Kloben (Globen), Piclilperk, Plí-kenštein 157. Buben hrad............ . 158 Kombcrk hrad............ . 162 Tvrze v okolí Toníkova...........163 Čeminv, Plešnice, Dolany natle Mží 163, Ulice, Ciiotesov. Vifcyí. Luhov, Líštany 1Ó4, Lipno, Tře-bobtiz 165. H ertenberk............... 166 Tvrze u Hcrtciibcrka........... 170 Sompach, Valhof, Jindřichovice, Šonlind 170. Ostrffi' zámek............ . 171 Tvrze v okolí Ostrova...........r73 Fermesgrynská tvrz, Velechov 173. Tebisbcrg (Device?), Radešovská Hora (Raclisberg). hradiště 252 SEZNAM ČLÁNKU V. u vsi Vojkovic (Burgstadtl), Děpoltovice (Tůp-pelsgrunn), Dalovice (Dalwitz), Přemílovice (Premlowitz), Stará Role, Otovice 174. Březina hrad .............. 175 Tvrze okolo Radnice...........177 Přívětice, Vařiny 177, Skomelno, Osek 178. Kraslice hrad..............ryy Nejdek hrad..............181 Kynšperk hrad.......... . . 184 Trrsc okolo Kynšferka..........186 Mostov, Štanhof, Pochlovice, Kacengryn 186. Planá hrad ..............187 Kočov zámek..............194 Tvrze v okolí Planí............195 Broík Vyškov, Caltov, Otin, Ctibor, Ghříňov (Grona), Týnec 195, Štokov, Krajt (Gereute, Reut), Lazurová Hora, Chodova Planá, Trstenice {Nová Ves), Dolni Kramolin 196. Jáchymovský hrad............197 ľ ary hrad.............. . 200 Nečtiny hrad............ . 202 Tvrze v okolí Něčím...........205 Vlkošov, Hollberg (Hollenberg), Malšin 205. Žlutickc hrady.............207 Štědrá hrud a tvrz............2IO Tvrze na Zhiticku............211 Valov, Mlýňany, Prohoř, Hrádek Prohořský, No-vosedly 211. Yalcč zámek..............212 Hrádek u Válče.............214 Tvrze v okolí Valčc............214 Jeřeií, Libkovice, Kostrčany 214, Luky, Věru- šičky. Týniště, Budov 215. Rokycany tvrz............. 216 Toučim hrad..............219 Strana Tvrze okolo Toužimě...........221 Poseč (Poschwitz), Miřetice, Brložec, Kamenná Hora, Bezvěrov, Líběsov 221. Všeruby hrad.............. 223 Frumšteia hrad.............226 Nckmíř tvrz..............227 Tvrze vkulu Nckmiře a Všcrub........228 Kokořov, Krašovice, Chrančovice, Újezd nade Mží 228. Chýše zámek.............. 229 Tvrze okolo Chýš...........• 230 Strhaře, Protivec 230, \ ladořice 230—231, Ře-pany, Drahonice, Nahořečice, Jablonné, Novosedly 221. Litice hrad...............232 Tvrze na Chotěšovskn...........234 Přestavlky, Hradce, Líšina, Janov 234. Věžka hrad ..............235 Epovice hrádek.............236 Týnec tvrz...............238 Tvrze v okolí Plzne...........239 Lochotín, Mitrvakl, Hrádek 239, Hrádek Červený, Smědčice, Újezd, Buksice 240—241, Dubnice, Chrást, Roudná 241—242, Hořemyslice, Bušovice, Střapole, Letkov, Štěnovice 242—243. Křimice................244 Tvrze v okolí Křimic...........245 Vochov, Vejprnice, Tlucná 245. Doupov hrádek ..............246 Výrov,Zakšov,Tunklsberk, Ždár, Olešky, Malše247. Kyjov, Malešice............. 248 Zvíkovec...............249 Sulislav................249 Tvrze v okolí Stříbra.......... . 250 Myší Hora, Hrádek, Zámek, Vranov 250. seznam vyobrazeni v textu Strana ťfimda od jihu....... ..... S Plán hradu Přimdy...... ... 8 Obraz bývalé Přimdy......... - 9 Erb na kostelní věži v Přimdě . . ... 13 Erb na kostelní věži v Přimdě...... l3 Hrad Loket od severní strany........ 16 Okrouhlá bašta u bývalé brány do města Lokte . . 17 Loket. Motiv z hradu......... .20 Brána do hradu Loketského......... 21 Místo bývalé brány do města Lokte ...... 24 Loket od východu............ 25 Plán hradu Lokte............ 28 Loket. Věž na západní části města...... 30 Andělská hora od jihu........... 31 Zbytky paláce na Andělské hoře....... 33 Plán hradu Andělské hory......... 35 Zbytky hradeb na Andělské hoře....... 36 Hartenstein ti Bochova.......... 37 Zříceniny Hartenšteina........... 40 Plán hradu Krasikova........... 43 Kostel na Krasikově............ 44 Jižni část zřícenin s kostelem na Krasikově • • - 45 Náhrobek Hynka ze Švamberka (f 1489) v kostele sv. Víta............... 47 Část paláce a okrouhlé bašty na Krasikově .... 48 Zbytek kamenné obruby dveří na Krasikově ... 49 Gutštein od západu............ 5° Plán hradu Gutšteina........... 51 Nádvoří hradu Gutšteina .... ... 52 Na Gutšteině......... • • • - 53 Vchod do zámku v Bezdružicích . . ... 54 Portál v zámku Bezdružickém ... . .56 Nádvoří zámku v Bezdružicích....... 57 Bašta na Bezdružicích........... 58 Plán hradu Kynžvartu........... 61 Hrad Boršcngryn ve 14. a 15. století ..... 64 Radyně od severu.......... 66 Plán hradu Radyně...........07 Radyně od východu............ r>8 Věž na Radyni............. 60 Zbytky hradeb na Lopatě .... ..... 7° Plán hradu Lopaty.......... 71 Lopata....... - ...... 7Z Dlaždička z Lopaty............ 73 Dlaždička z Lopaty......... - 73 Strana Zámek ve Slahlavi............77 Šťahlav, východní část zámku........78 Erb nad vchodem do zámku Šťahlavského . . 79 Zámek v Mir osově............8i Tvrziště u Dvorce............84 Libštein od východu........ . . 89 Plán Libšteina............. 91 Velká věž na Libšteině..... .... 92 Libštein od západu............93 Hrad Haunštein.............97 Tachov r. 1738............99 Bašta na hradě Tachově ... . . 100 Zbytky hradu Tachova .... ...... 101 Poloha Tachovského zámku.........(03 Bašty bývalé brány na Tachově.........104 Zámek Tachov r. 1738.........105 Kačerov od západu............114 Plán Kačerova..............115 Xádvoří na Kačerově...........116 Krasov................I2o Bělá od jihu..............122 Bělá od západu.............124 Volfštein od severu............12S Volfštein od západu............129 Plán hradu Volf Steina...........130 Tvrziště nad starým špejcharem na Třebli . . . .132 Trebel r. 1646..............133 Pohled na obě bašty Rabštcina z náměstí ..... 136 Zříceniny Rabšteina............140 Rabštein................!42 Renesanční portál zámku Maiiětinskčho.....143 Bcčov od východu............148 Mečov. Starý palác.......... - r49 Vchod do zámku Bečovského........152 Falknov zámek.............r5^ Buben, pohled od řeky.....:.....158 Plán hradu Bubna ............159 Ve zříceninách Bubna . ...... . 160 Ve zříceninách Bubna....... . . 161 Hertenberk od západu . ........16B Hertenberk od jihu............169 Radnice v Ostrově.......... .172 Hřbitovní kostel v Ostrově.........173 Hrad Bresina............ .176 Nejdek od severa......... • 180 254 SEZNAM VYOBRAZENÍ V IEXTU. Nejdek od jihu............182 Hradiště u Kynšpcrka.....-.....184 Zámek v Plané.......... . . 188 Ze zámku v Plané .... .......189 Brod 11 Plané..............193 Velká věž na hradišti Jáchymovském ... . . 197 Hradiště Jáchymovské......... . . 198 Líašta na hradišti Jáchymovském.......199 Zbytek hradu v Kotlových Varech.......200 Hrad u Ncčtin.............202 Strážný domek v parku u Nečtinského zámku . . . 204 Brána v zámeckém parku v Žlutících ... . . 206 Kostel ŽJutický.............208 Valeč ................212 Zámek ve Válči od východu.........213 Kostel ve Válči.............215 Okrouhlá bašta v Rokycanech........216 Bývalý příkop, hradby a bašty u Rokycan . . . .217 Kamenný Újezd u Rokycan.........217 Zbytek hradeb na zámku Toužinn.......220 Partie ze dvora zámku v Toužimi ... . . 221 Bašta v Rokycanech........ . . 224 Plzenská hrána v Rokycanech .... . 224 Rrána v Rokycanech (pohled z města).....225 Chýše zámek..............229 Hradiště Litické.............232 Viska ...............234 Hrádek u Epovic.............237 Tvrziště Týnce (Pecihrádek) .... ... 238 I Nahý Ůjezdec..............246 seznam vyobrazení mimo text. c:r.ina Primda................ I T.oket................. 16 Loket od jihu.............. 17 Andělská hora u Karlových Varii ... ... 32 Krasikov od západu........... 3.1 G ut štein................ 48 Hezdružice............... 49 < Radyně................ 64 Radyně od severovýchodu.......... 65 Erby rodin usedlých na Plzeňsku a Loketsku ... 79 Libštein................ 81 Haunštein............... 96 Pečeti staročeských rodin usedlých na Loketsku a Plzeňsku............... 97 Bnr hrad .............. 108 Kačerov ... ............ 113 Strana Třebel................. 128 Rabštein................ 129 ' Manětina zámek............. 144 Rečov...... .......... 145 Buben od jihu.............. 160 / Zámek Ostrovský............ 161 Erby rodin usedlých na Plzeňsku a Loketsku . . 176 Erby rodin usedlých na Plzeňsku a Loketsku . .177 Hradiště v Jáchymově........... 192 Starý hrad a nový zámek Nečtínský...... 193 Nevděk................ 208 Stará brána v Rokycanech.......... 209 Toužim................ 224 Zámek v Chýších............ 225 Znaky rodin usedlých na Plzeňsku a Loketsku (I.) . Znaky rodin usedlých na Plzeňsku a Loketsku (II.) rejstřík míst, roduv a veci. (Zprávy z tištěných děl, při nichž rejstříkové jsou, sem nepojaty.) A. Ahně 39. z Aldnngen 214. z Alešvintu 106, 107. z Altenštatu 168. Andělská hora 31 36, 39, 62, 150, 219. z Astfeldu 106. z Aueršperka 170. z Aurbachu 22. B. Beaufort Spontmi 221. Bečov 32, 34, 39, 61, 62, 146—153, 215, 219, 221. Bčlá 122 123, 124, 126, 135, 163, 227, 230. z Bělé 52, 228. Bcneda 135. Berlepšová 56. z Běšin 86, 9,5, 233. z Bezdědic 73. Bezděkov 218. z Bezděkova 127. Bezdruiíce hrad 47, 49, 54 až 56. z Bezdružic 55. Bezvěrov 220, 221. z Bezvirova 195. z Bílé 198. Bílina 32. Bily Bohuš 144. z Bišance 196. Blahousty 135. z Blahoust 111. z Blatné 218. z Bhžíva 249. Bohatý Burjan 102. Bohuslav ves 6, 7, 8. Bochov 31, 32, 34, 35, 37, 38, 144, 221. Bochovský a Žlutický Hanuš 39. Boněnov 196. Bor 42, 43, 45. 46. 100, 108—110, 111, 112. Borek 216. Borri Alexander 29. Boršengryn 60, 64 65. z Boru 109. z Božejova 194. z Braitenbachu 230. Bražec 39. z Bratřence 40. z Bredova 170, 196. Breitenštein 61. Brložec 220, 221. Brod 195, 196. z Brodu 1S5, 249. z Bržín 205. z Bržína 205. Březina 175 177, 178. Buben 1E8 161. 214,228. z Bubna 159, 164, 177, 249- z Buče 127. Budov 215 z Budova 215. z Buková 83, 94, 175, 176, 240, 242. z Bukové 119, 141, 145, 178, 230. z Budějovic a Velešína Čéč 125. Buksíce 240, 241. /, Buksic 240. Buquoy 98. Burjan Ferdinand 38. Burgstadtl 174. Bušovice 242. Buštčhrad 91. z Býkovic 107 z Bystřice 144 C Caltov ISO, 195. z Caltova 195. Cebiv 58 z Cedvic 38, 39, 62, 221. z Citová 208. Clary 85. Colerský 18. de Collalto 134. Colloreďo 247. Ctibor 195. Cuningherch 184 č. Čáslav, vladyka 88. Čečovice 112. Ceminy 163. z Cemin 163. z Čeňkova 165. Čcmohať 145. Čert z Hořovic 139. Červený Hrádek 248. Česká Lom 136. z Cíčova 76. 83, 233. Čichalov 39. z Cichalova 40, 163, 165, 207, 225. z Civíc 95, 228. D. Dalovice 174. z Daltic 26, 191, 173. Děpoltovice 174, 183. z Dlouhévsi 83, 84, 87, 88, 217. z Dobrohost 196. z Dobrše 111 Dolany 163, 164. z Dolan 163. z Dolic 106. z Dolního Šenfeldu 53,55. z Donína 47,49, 73, 74, 76. 84, 98, 111, 233. Doupov 246, 247. z Doupova 74, 78, S7, 213, 214 231, 241, 246, 247. z Drahenic 94, 95, z Drahobuzc 86, 233. Drahonice 231. z Drahovic 97, 98. Dresvic Oldřich 106. Drštka 8C—83. z Drštky 82. z Držkovic 230. z Duban 87. z Dubňan 69. z Dubé 43, 214. 230. z Dubného 111. Dubnice 241. Dvorec 80—83. z Dvorce 82. E. z Erben 215. z Eberka 243. z Ebrnic 136, 227. z Egrbcrka 229. Eisenberk 91. z Ejpovic 237. z Eistebna 165. z Elstrberka 83 84 175, 187, 188, 195, 196. 207. 208. z Endern 186. z Engelflussu 83, 86, 87. Engelken 121. z Engern 220. Engelsburg viz Andělská hora. Epovice 236. z Erzberka 228. F. z Failče 65. Falštein 56. Falknov 151, 154—157. z Falknova 154. z Felzu 35, 38, 1,83. z Fíctum 29, 3,4, 98. Focinger 106. z Fojcperka 196. Forejtár 29. Forsterové 185. Fras 65. Frencl Václav 182. Frenclín Jakubův z Prahy 7. Frenclín Loketský 30. Fros 106. z Frumšteina 52, 195, 196, 205, 223, 226. 7. Frýdlantu 6. Funkstein 98. z Fusperka 52, 76, 228. G. z Gleichen 1,50. z Gleisentälu 1. z Globen 157, 170, 186, 199. z Götzen 110. z Grefenberka 121. Grynlas 29. z Gryspachu 80, 82, 93, 94, 114--117, 194—204. Gutstein 47, 49, 50—53, 5t z CutSteina 52, 56, 62, 88, 102. 103, 109, 114, 123, 132, 135, 139, 141, 159, 160, 162—164, 185, 194, 165 , 203—205, 211, 221, 227—230. H. z Habsperka 107. Hamous 249. z. Haimhauzu 196. Hanovec 57 z Harnachu 240. Hartenstein 34, 35, 37-3D, 61, 120, 144, 150, 219. z Hartigu 183. Hasíštein 60. z Haugvic 231. Haunštein 96—98, 173. 1E0, 195. REJSTŘÍK MÍST, RODUV A VĚCÍ. Hausberg 179. i Hazemburka 8. 32, 33, 147. z Hedčan 90. z Heimfeldu 87, 177, 240. z Heinsfeldu 58. z Heissenšteina 41, 49, 56, 13/1- Hernberk 104. Herstošice 39. z Herstošic 39. Hertenberg 20, 22, 2o, 27, 47, 166—170, 183, 185. z Hertenberka 30, 65, 86, 106. 157, 167, 214. Hertlová 30. Hildeprandtové 111. Himlštein 97. Hladový mlýn 37. z Hlažovic 107. z Hlohova 87. Hluboká 9. z Hodusic 239, 240. z Hohenlohe 171. z Hochštetu 196. z Hojnestu 107, 16* 205. z Holiče, z Lažan (řlikové) 17, 21—26, 29, 32, 33, 35, 39, 46, 47, 62, S8, 140, 141, 148, 150, 151, 155, 168, 170, 171, 173, 174, 1B0, 182, 163. 185, 190—193, 195—198, 201, 205, 208, 215, 231, 247. Homberk hrad 75, 76. z Homberka 75, 76, 78. Homole 126. Hořemyslice 242. z Hořemyslic 242. z Hořešovic 111, 112. z Homfelsu 95. z Hořevce 195. z Hořovic 85, 139. z Horšteina 228. z Horšova 101. v, Horušan 57. Hostomice 6. z Hostouně 112- z Hozlau 145. Hozlaur 173. Hraběšic 231. Hrabišicové 146. Hradce 234. z Hradce 234. Hradecko 126. Hrádek 79, 134, 205, 209, 214 (u Válče), 256—237 (u Ejpovic), 239—240, 250. Hrádek Červený 240. Hrádek Prohořský 209, 211. z Hrádku 39, 58, 73, 74, 112, 123, 125—127, 134, 135, 163, 164, 211, 217, 222—224, 227, 231, 233, 234, 240. z Hradiště 112, 22f. H radistko 126. z Hradišťan 229. z Hracholusk 240- Hrdibor 135. z Hrobčice 38, 120, 121, 144, 145, 176. Hroznatové 79. Hroznětín 168. Hřešihlavy 95. ze Hřešihlav 95. ze Hřivic 145-Huler 60 Hynek, kníže Minsterber-ský 33. Ch. ze Chcebuze 39, 40, 174, 231. Chlumek 30. z Chockova 117. Chodov Horní 30. Chodov Dolní 30. Chodova Planá 194, 196. Chotěšov 164. ChotSkov 240. z Chotíkova 87. Chrančovice 228. Chrást 91, 236, 241. z Chrástu 95, 127, 178, 214, 236, 240, 241, 249. Chřínov 195. ze Chřínova 195. z Chudenic 36, 79, 83, 95, 111, 112, 141, 163, 165, 175, 177, 183, 205, 227, 243. z Chylic 216. z Chýnova 176, 178. Chýše 229—230, 231. z Chýš 229. I. z Illburka 20 22, 97, 154, 155. J- z Jabloň 127. Jablonné 231. z Jablonnčho 231. Jáchymovský hrad 197—199. Janov 234 z Janovic 160, 176. z Jäthensteina 249. Javor 88. z Javorová 87, 88. Jeřeň 214. z Jeřně 159, 214-Jevíčko 100. Jindřichovice 170, 186. z Jindřichovic 234. Jivjany \12. z Jivjan 10, 112. z Jonu 174. K. Kacengryn 186. Kačerov 113—117, 125, 126. z Kadova 88, 243. Kager 186. Kalec 145. z Kalsdorfu 29. Kamenný 240. z Kamenné hory 139, 205, 210, 211, 221, 229. Kamýk hořejší 88. z Kamýka 88. z Karlovic 198. Karlsfried 90. Karlskron 68. KarlŠperk 46, 66. Kaufunk Hynce 97. z Kečova 107, 136, 194. Kirchenbirk 186. z Kladrubec 111. z Kláry 214. z Klatov 112. z Klebelsberka 214. z Klenového 73, 76, 160, 176, 177, 178, 234, 236, 241, 249. Klenovice 127. z Klenovic 127. z Klinšteina 191. Klobcn J57. Kněnice 39-Kobrshan Štěpán 97. z Kocova 164, 194, 196, 203. Kočov 98, 117, 191, 192, 194, 195. Kojata Albert 39. Kojata Hrabišic 55. Kokašice 57. z Kokořova 69, 74, 77-79, 84, 86, 88, 111. 127, 141, 176, 191,205,209,223— 225, 227, 228, 249. z Koldic 167. z Kolkreitu 94. Kololova Anna 39. z Kolovrat 19, 29, 38, 39, 55, 90, 91, 111, 114, 119, 123, 141, 147, 163, 177, 208, 209, 214, 215, 219, 230, 231, 246, 247. Kornberk 162 163. z Kornberka 162. z Kostelce 6. Kostcnpír Fencl 136. Kostomlaty 32. Kostrčany 214—215 z Kovaně Anna 114. Kozel 70. Kozí 160. Kozlov 40. z Kozlova (?) 40- z Kračína 112, 230. z Krajku 47. Krajt 196. Královice 126. z Královic 102, 204, 246. Kramolín Dolní 196- z Kranichšteina 58, 240. Krasikov 41—49, 56—58, 109, 144. z Krasikova 83, 100, 101. Kraslice 47. 179—180. z Krásného dvora 57. Krašov 90, 91, 114, 118-121, 144, 176. z Krasová 52. z Krašovic 52, 119. 122, 124, 126—127, 228. z Kratic Mikuláš 112. z Kroppau 174-Krotensee 65. Krsov 58. z Krsova 58. Křimice 224, 246. z Křimic Točník 112, 225, 237 244, 245. Křivoklát 150. z Kvestenberka 152, 153-z Kvíčovic 78, 87. z Khiinburka 79. z Kumpolce 107. Kunčin hrádek 239. Kunovice 224. i Kunratic 245. Kupferberk 98. z Kuppervaldu 177. Kyjov 124, 248—249. Kynšperk 26, 32, 34, 47. 180, 184—186, 207, 230. z Kynšperka 30, 65, 184, 185. Kynžvart 13, 47, 56, 59-63. 65, 103, 107, 150, 204, 219. z Kynžvartu 60, 64, 102, 157-Kysible 39. L. z Landšperka 190. z Landšteina 119, 120. I Lazurová hora 196. z Lažan 94. Ledeburové 94. I z Leisneku 98, 213, 246. j z Leitrštorfu 29, 204. 205. Lestkov 42, 43, 45, 46, 57, z Lestkova 57, 76- Letkov 216, 242, 243. z Letkova 242, 243. Leuchtenberský Jan 60. z Levenšteina a Werthei-ma 49. Ležky 230. , Lhotka 88, 95, 107. j ze Lhoty 82—83, 121. 177. LiběŠov 221. z Libětic 58. Libkovice 214. Liblín 89—94, 117, 121. Libosvar 112. Libštein 89—94, 90. 114, 117, 119, 125, 236, 241. z Lidlova 14. z Lichtenburka 18- z Lichtenšteina 195. z Lipčho 100. Lipnice 29. Lipno 165. z Lipna 165, 228- z Lípy 110, Líšina 234. Liškovy hrad 88. Líšťany 164, 165. Litice 232—234. z Litic 72, 87, 177, 233, 243. z Lobenšteina 40. z Lobkovic 9, 14, 34, 38, 39, 94, 103, 104. 111. 198, 208, 211, 213. 214. 220, 227, 230, 231, 245. Lochotín 239. z Lochovic 57. Loket 15—19, 151. 154, 155, 157, 167, 168. 185, 200, 201. z Lokte 190. Lom 57, 107, 136, 223-z Lomu 136. Lopata hrad 70—74, 78. 87. Lopatští páni 70, 72—74. z Losintálu 105. Losumberk 81. z Lowenšteina 56, 110. Luhov 164, 165. Luka 215. Lukavice 107. z Lukova 112. z Lutzova 247. Lvík 135. ze Lvovic 14. M. Maleřík Janek 20, 32, 167. 168. 184. Malešice 248—249. z Malešic 248. z Malešic 135. z Malevic 136. z Malonic 112. Malše 247. Malšin 205. z Malšína 205. Malý Bor 194. Manětina 143—145, 176. z Mangoltu 173. Martice 39. z Martic 39, 40, 46. z Martinic 14. z Marin 203. Měčín 194. z Megova 141. z Mělnic 107. z Mělnice 178. z Merklína 111. 112. Mertlin 157. z Meternichu 63, 186. z Metelska 101, 102, 112. Metsch Kunrát 179. z Michnic 86. z Miletic 240. z Milevska 219. Milikov 65. Mirešovská 39. Mirošov 80—83, 84. 117. z Miřetic 164, 165, 220, 221, 249. Mířkov 194. Miseroniové 121. Mitov 88. z Mitrovic 82, 83, 84, 85. Mitrvald 239. z Mitrvaldu 239. Mlýňany 211. Mnichov 29. z Modřejovic Dobeš 69, 111. z Morenfelsu 249. Most 9. z Mostištt 95. Mostov 186. Muckov 111. Mydlná 87—88. z Mydlné 87. Mydlovary 135 z Mynychhofu 186. Myší ves 240. Myší hora 250. Myší fjjezd 242. N. Nahořečice 231. z Namedy 105. z Násile 201. Nebílov 79, 86, 87. z Nebílova 86, 112. Nedražice 112. Nečtiny 117, 194, 202-205, 209. z Nečtin 159, 162, 203, 205, 207, 211, 233, 240. Nejdek 22, 35, 168, 170, 181—183. z Nejdeka 30. z Nejperka 195. Nekmíř 227. z Nekmíře 84, 227. Německá Lom 106. z Nemysle 145. z Něšova 58, 127. Netřeby 131. Netunice 86, 87, 164. Nevděk 206. Nezvěstice 87. z INesvĚstice 87. REJSTŘÍK MÍST, z Nostic 29, 157, 170, 180, 185, 186, 192, 247. Nothaftové 60. 154. Nová ves 196. Nové Sedliště 104, 107. Nové Sedlo 29. Nový Hartenstein 38. Nový hrad 9, 110, 176, 179, 207. z Nučic 216. O. z Ocelovic 214- Očín 58. z Očína 58, 222. Oldřichov 106. Oleš 111, 112, 209. z Olše 111. Opočno 55. z Oráčova 195. 211. Orlík 47, 60. z Ortemburga 102. Ořehledy 88. z Ořecha 8. Osek 121, 145, 176, 178, 219. z Oseká 8, 9, 32, 38, 39, 60, 144, 147, 171, 206, 207, 210, 213—215, 219, 221, 229, 242. Ošelín 136. z Osová 95, 106. z Ostradovic 112. z Ostroměře 111. Ostrovec 119. Ostrov 23, 98, 171—173, 178, 197, 220. Ostrý 91. Osvračín 131. z Osvračína 81—82. z Otěšic 106, 107, 164, 196- Otín 190, 195. z Otova 233. Otovice 174. z Otovic 200. P. z Paběnic 136. z Pacova 217. Pakoslav 135, 136. z Palic 29, 106. z Pavlovic 237. Perglas 157. z Perglasu 106, 157, 186, 195, 231. z Perkenšteina 164. Permesgryn 173. Pernartice 111. Pernolec 106. z Pernolce 106. Perštein 98. Petršpurk 102, 230. Pichlperk 157. z Pírku 234 z Písnice 169. Planá 98, 103, 106, 187 až 194, 196. z Plané 187, 195, 241 Planknárové 185-z Plavná 26, 34, 38, ,39. 44, 57, 60, 61, 64, 65. 97, 147—150, 179, 180, 208, 211, 214, 220. z Plešnic 86, 121, 126, 161, 163, 164 Plevný Újezd 228. z Plevného Újezda 228. ROD ÚV A VĚCÍ. Plik Kunrát 181, 182. Plikenštein 157. z Plikenšteina 1§7. z Ploškovic 88. z Plumentálu 112. z Pnětluk 131, 210. Podmoky 126. z Podmokl 126. z Podolí 94. Pochlovice 186. Pokonice 87, 217- z Pokonic 87, 217. Polák Petr 112. z Polome 39. Pop Hanuš 185. della Porta Jeroným 106. z Portic 96. Fořejov 106, 195. Poříčí 87, 88. Poseč 220, 221. Pottingové 141. Potštcin 244. z Potšteina 233. Potzinger 106. z Poutnova 240, 248. Preitenštein 202—205. Preisnar Hilbrant 173. Přemilovice 174. z Přestavlk 161, 163, 196, 234, 240, 250. Proboř 209, 211. z Prohoře 211. Prolhofer Šebestián .215. z Prostého 84. z Prostiboře 58, 114, 126, 127, 163, .245. Protiva 112. Protivec 230. z Protivce 230. Příchovice 58. z Přichovic 94, 121, 136, 164, 165, 176, 177, 247. Přimda 1—14, 42, 43, 100, 111, 133. Přívětice 177, 178. ■t. Přívětic 177. z Purkerštorfu 39, 215. z Pušperka 87, 100, 123, 228. Pytlíkov 6, 13. R z Rabic 28, 174. Rabštein 13, 39, 52, 56, 68, 137—142, 231. z Rabšteina 39, 62, 103, 120, 125, 126, 138, 139, 150, 155, 160, 167, 171, 172, 180, 190, 194, 196, 204, 211, 223, 229, 242, 245. Racov 111, 112. z Racova 111. z Račína 205, 221, 243. Radešovská hora 174. Radkovic Mikuláš 88. Radnice 177. Radyně 66—69, 78. z Radyně 68. Kachové 29, 107. z Raicenšteina 111. z Rakové 69, 82, 87, 88. Ratiboř 39. z Ratiboře 40. Ratmír 109—111. Rausengrunerové 29. z Rcbersreutu 196. z Regeru 183. 257 z Rechenberka 104 ' Reicenšteina 106, 107. z Reitenbachu 179. z Renšperka a z Držkovic 120, 230. z Rezefcldu 40. Rodisberg 174. Rochlovec Jan 178. Rokycany 216—218. z Ronova 144. z Ronšperka 81, 107. z Rorsdorfu 86. z Rosenberka 61. z Roudné 228, 237, 241, 242. z Roupova 84, 87, 88, 123, 145, 163. 191, 234. Rous Jindřich 147. Rovný 92. Rozvadov 127- z Rozvadova 127. z Rozclfeldu 214. z Rozdal o vic 112. z Rožemberka 8, 44 46, 87. z Rožmitála 10, 46, 74, 82, 83, 94, 117, 218. z Rugehensenšteina 173. z Ryžemberka 8, 100, 144, 233. Ř. z Reneč 95, 112. Repany 231. z Repan 231. z Resanic 73. z Říčan 82, 106, 127, 164, 178, 234, 245, 250, 288. z Risutě Oldřich 87. s. ze Saleku 120. ze Sebenic 240. z Sebuzína 106. ze Sedčic 214, 215 Sedlec 18, 77. ze Sedlce 19, 69. Sedliště Staré 107, 191. ze Sedliště 101. Sedlo 154, 157. ze Seeberka 100. ze Seinsheimu 147, 148. Seje 19. ze Selchengrabu 231. z Schellengrabu 214. Schonbornové 227. Schwanberg 42. z Simsdorfu 27, 185. ze Singendorfu 134, 192, 227. ze Skály 43. Skalka 78. Skomelno 178. Skupcc 58. Skviřín 43, 111. ze Skviřína 6, 42. z Slatiny 58, 175, 249. Slavice 135. ze Slavic 127, 135, 222, 227. Slavkov 150, 151, 156. ze Slivna 18. Smědčice f^0. ze Snopoušov 112. ze Sobětic 131. ze Solmsu 141- Souměř 111. 258 REJSTŘÍK MÍST, RODU V A VÉCÍ. Spálené Poříčí 83—85, 175, 217. Sponsel 29-Stadion Jiří 56. Stará hora 88. Stará Role 174 Starý zámek 186. Starý zámeček 136. StraSický hrad 78. Stráž 7, 9, 10, 11, 12 Střapole 242-Strhaře 230. ze Strhař 39, 136, 230. z Strochovic 125, 127. ze Strojetic 58, 231, 244, 245, 246. ze Stropčic 196, 215. Strýčkov 117. Stříbrný Jan a Mikuláš 95. Sulek 134. z Sulevic 231. Sulislav 18, 249, 250. ze Sulova 178. ze Svarová 88, 85—87, 178, 248. ze Svatého pole 84. ze Svinavy 39. ze Svinař 68, 175, 187. Svinná 95. ze Svinné 95, 248. Svojšín 136. ze Svojšína 73, 130, 131, 136. š z Sanova 58, 145, 214. z Sarfenšteina 183. Sebíkov 126. z Sebfkova 126. Šelemberk 106. Sempach tvrz 47. ze Senaut 111, 112 ze Senfelda 179, 180. z Senraitu 88, 126, 221, 243. Šentingár Filip 185. Šilink Kašpar 194. zSirntynku 107, 136, 196, 228, 249. z Šoberova 107. Šompach 26, 168—170, 180, 185. Šomprun 107. Somwald 107. Sonfeld 150. Sonlind 170, 186. Sonštetářové 107. ze Sonlalu 131, 135, 227, 228. z Spandkova 111. ze Špicperka 183. ze Sreibrstorfu 40. Sťahlavy tvrz 72, 77—79, 204, 209. z Štáhlav 72, 78, 88, 236, 237. Stáhlavce 87. ze Štampachu 33, 34, 94, 157, 167, 174, 185, 186, 208, 213, 214, 215, 240, 248. Stanhof 186. Staremberk 49. ze Starnherka 134. Stčdrá 60, 209—211, 221. ze Štědré 8, 9, 210- Štědrý Hrádek 210, 211. Stěnovice 44, 217, 243. ze Stěnovic 243. ze Šternberka 62, 69. 103, 136 148, 173, 175. 177, 178 183, 187, 207. ze Stcnsdorfu 38, 39, 40, 174. 186, 215, 221. Stipoklasy 127. Stokov 196. ze Stoková 196. Sumburk 98. z Sumburka 97, 98, 172, 180 183, 210. ze Svamberka 2, 3, 10, 11—14, 38, 41- 49, 56 až 58, 60—62, 73, 83, 100—102, 107—111, 114, 119, 123, 126, 131—135, 140, 141, 144, 149, 162, 170, 174, 175, 180, 185, 193, 195, 196, 210, 217, 218, 219, 227, 235, 236, 242, 245. ze Svarcenbcrka 23, 173, 220. ze Švihová 119. T. z Tachlovic 97. Tachov 99—105, 195, 196, 204. z Tamfeldu 215, 231. z Tannberka 182. Tanzboden 136. z Tatinné 228. z Taubenreitu Kryštof 98. Tebisbcrg 174. z Tejna 221. Telč 40. Teno vice 83, 178. z Terešova 69, 114, 191. z Tetova 182. Tisová 107. z Tisové 107, 112, 196. Tista 8. Tlucná 245. Točník 119. 139, 147. Tosta Neithart 179. Toužim 219—221. z Trautenberka 106, 107, 195, 196. z Traychlova 86. z Treuenfelsu 24, 163. Trnová 107. Trost 154. Trpisty 134, 135. z Trpist 216. Trstenice 196. Trubec 112-z Trubec 112. z Trycle 239. Třebohuz 165. Trebel 131—134. ze Třeble 6, 131. z Třebouně 164. Třídvory 106. Tunklsbcrk 247. z Tupadi 240, 242, 243. Tvrzištř 126. z Týnce 106, 163, 164, 238, 239 Týnec 189, 190, 195, 196, 238, 239. Týniště 209. 215-Typlskryn 174. Týřov 130. u. Udrč 39, 220. z Údrče 39, 145, 215, 231. Üjezd 228, 240. z Üjezda 240, 249. z Ú jezdce 111. Ulice 164. Cněšov 126—127, 135,227. z Únčšova 231. Uriětice 95- Ušava 106- z ÜSavy 106. 107- z Utenhofu 40, 221. V. z Vacinova 141, 231. Vahaneč 39. z Vahanče páni 39, 95 Valeč 212—214-z Válče 213. z Valdeka 6, 18, 19, 211. z Valdova 170 z Valdšteina 69, 79, 91, 93, 94. 114, 123, 141, 163, 214, 236-Valhof 168. Valhofen 170. Valov 211. Varmer Martin 38. z Vartenberka 144. Vary 200—201. z Vařin 175, 177, 178, 216, Vařiny 177, 178. z Vejdy 97. Vejprnice 245. z Vejprnic 86. Velechov 96, 171, 173, 174. Verdugo Vilém 247. Věrušičky 215. Veselá 88. z Veselé 88. Veselov 39. z Vctlé 175, 205. Věžka 235. Vchýnská Salomena 185. ze Vchynic 186. Vícemil 39. Vidíce 112, 194. z Vidršperka 107, 111, 164, 165, 172, 173, 174. VildStein 95, 1S4, 216, 217. z Vilhartic 100. z Vinaříc 84, 163. Vinkler 96, 154. Vitovicc 111. Vintíř 19. z Vintrberka 176. Vladořice 230, 231. Vlkošov 205. 209. z VlkoSova 205, 221. VI kyš 164, 205. Vochov 160, 228, 240, 245. Vojkovice 174. Volfart 184. Volf štein 128 130. z Volfšteinu 111, 130, 131 132, 159, 160, 195. z Vrabí 85. Vranov 100, 250. z Vřesovic 32, 46, 97, 123. 163, 207, 208, 210, 211. 219, 221, 224. z Vrtby 49, 52, 56, 58, 82, 124—125, 127, 209, 227, 228, 240. 244. 248. ze Všeradic 84, Všeruby 222—225, 228. ze Všerub 222. z Vunšovic 106. z Vydžína 95, 106", 196. Výrov 247. z Vysokého 84. Vyškov 195. z Výšková 195- w. z Wagramu 199. z Wallisu 174. z Westfalen 220. Windischgraetz 105. Witingreut 106. Wurmbrandové 94, 95. Z. Zádub 58, 135. z Záduba 58. Záhoří 39. ze Zahrádky 73, 217. Zakšov 247. ze Zakšova 10. 106, 107, 164, 191, 247. Zámek 250. Zelená hora 103. ze. Zlovědic 95. Zmrzlík 44. Zruč 236. Zvíkov 46, 47. 249. ze Zvíkova Z49. Zvíkovcc 91, 249. ze Zvířetic 144. ž. Žakava 87. ze Žakavy 87, 112- ze Žampachu 83. Ždár 112, 121, 247. ze Ždárova 246, 247. z Žeberka 182, 188, 189, 190, 208. Žebrák 119, 139, 147. Železnice 125. ze Železnic 125. ze Žibcrka 196, 226. z Zichlic 164. Žíkoy 117. ze Zinkov 6. Žitín 176. ze Žlimic 94. Žlutíce 211. 215, 224. ze Žlutíc 188, 211. Žlutické hrady 2Ó6—209. AERITKO : ' ' - ' l v— — -— ♦■t'r.i.YJJA Příloha k XIH. dílu „Hradů, zámků a tvrzi království českého". Kreslil V. Král z Dobré Vody.