HRADY ZÁMKY a TVRZE KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO. popisuje DR AUGUST SEDLAČEK, člen české akademie a kr. č společnosti nauk ilustrovali KAREL LIEBSCHER a ROMAN HAVELKA. díl Čtrnáctý. ŠOLC A ŠIMÁČEK, nakladatelská spol. s r. o. V PRAZE. 1923 litoměřicko a žatecko Klapý od severu. b~— p jffl St ****** daleko viditelný, jako Uezdrz, j) \J IgSI -^s^í^hÍ j"-'mu* **" • v t<,m jxidobá, *«• vrie obou lze P5iT!\\«>i c<<, velké vzdálenosti rozeznávali, protože se jich Unavái barva od uvetlébo vzduchu odxáii. £0 Klapský hrad stoji bliie Libochovic na vysokém a strmém vrchu, který z okolní roviny osamotněle vyniká. Utvař hory jest čedičový a hranaté jeho sloupy lze na kolika místech viděti. Pod ním leží ves Klapý neb Klepy, z posledních let dostatečně známá a také hojně navštěvovaná, která jest starší než hrad. Stará cesta vede ke hradu nahoru hned za dvorem Podhorou napřed volně, pod hradem se zahne dvakráte a jde pod ním tudíž dvakráte napřed k západu a potom k východu až k samé dolní bráně; mezi oběma udělána jest také nová pěšina. K dolní bráně, ještě ve svahu stojící, vybíhala zeď z hradu a stojí ještě kousek zdi. Skrze zbytky prosté jen v hradbě se nacházející horní brány vstupuje se do předhradt. Tu stojí černá věě zrovna proti bráně, na konci hory otočena jsouc hradbou, která se k ní na dvou místech přibližuje tak, že parkán mezi nimi jest velice, zúžen. Jméno své má od tmavého čediče, z něhož jest zdola až ke kranclím vystavěna. Obrovská toto stavení, nyní pořádně opravené, má dvířka obložená se zapadáním pro můstek na západní straně a teprve ve výšce prvního poschodí; přicházelo se sem tedy po dřevěné pavlači z blízké hradby. Asi nad druhým poschodím hrubost zdi ustupuje a zbytky hrubých krákorců svědčí, že tu býval ochoz okolo věže, na nějž se ze dvířek ve věži se nacházejících vycházelo. Užší hořejší část věže kromě toho nemá nic pamětihodného. Nejvýše jsou na čtyři strany dráže ve zdi, aby se tu břevna zasaditi mohla; soudíme totiž, že tu měl hlásný svou podkrovní světnici, odkudž přehlížel blízké okolí. Z Klapého totiž jest sice rozhled do dalekých krajin a snadno se ze všech míst jeho přehlédne, co se v okolí děje, ale aby bylo viděti na cestu ke hradu vedouci, k tomu přispívala znamenitá Hrady a zámhy České. XIV t 2 HRAD KLAPÝ. Zříceniny paláce na Klapám od západu. výška této věže. Kromě dotčených dvou otvorů neni ve věži žádného jiného otvoru, leč jedině díra v přízemí, aby se vlezlo do věže. Poněvadž tato totiž do polovice iq. století byla nepřístupna, nabájilo se mnoho o pokladech tam schovaných, a tak nelenil nikdo, kdo měl k tomu chvíle a chuti, pracně hrubou zed vybourati, aby došel sklamaní. PoTrch předhradí k zadnímu hradu volně stoupá. Nad věží jest vyvýšenina, na niž; bývala studně, bezpochyby jen hluboká nádržka k zachycování dešťové vody. Nyní po ní není památky. Něco výše je vyvýšenina, mezi kterou a jižním krajem hory jest nechána úzká cesta. Bezpochyby tu bývala zase brána. Kraj hory je tu tak strmý, že jako stěna spadá, a poněvadž se po čediči nejisté chodí, jest cesta ta pro mnohého nepříjemná. Stavení horního hradu, který od předhradí příkopem oddělen býval, mělo tvar obdélníka s rohy zaokrouhlenými. Kromě bílé věže byly v něm tři domy a mezi nimi prázdné prostranství mi způsob uliček, přes něž dřevěnými pavlačemi se s místa na místo chodívalo. Stavení tato, v nichž se i kaple nacházela, jsou úplně zbořena, tak že o jich úpravě nic jistého říci nelze. Věž nad ně, posud jsouc neporušená, vysoko vyniká. Spodek její se vchodem k východní straně obráceným jest z čedičového kamene a tudíž černý. Nad tím jest jedno poschodí z velkých kamenů a vrchní část jest z tesného kamene a v ní jsou HRAD KLAPÝ. Zříceniny paláce na Klapém od východu. také okénka a okna. Nejvýše jest cimbuří. Vnitřek se sesul, ale přece tu zůstaly známky bývalých klenutí. Za palácem popsaným k západní straně bývalo ještě opevněni zabírající ostatek vrchu, ale mállo již z něho zbylo. Také bývalo venkovské opevněni na jižni straně předhradi, totiž hradba se dvěma čtvierhranatými věžemi. Snad tu bývalo podhradí. Na počátku 14. století vypravovala se ještě pověst o založení hradu. Povídalo se, ž<3 za knížete Hostivita povstal Leva, jeden z Vlastislavova rodu, chtě zase dobyti Luckého knížectví. Knize! poslal naň lid, aby jej vyleželi hladem, když pak Lévovi vynikli proti Cechům a ze strachu před nimi mtekli, ženy jich mužům se posmívaly, poklepávajíce na lůno a znáti dávajíce, aby se tu ukryli. Pro tu hanbu se vrátili a Cechy pobili. Dokládá pak letopisce, že pro ten klep nelepý hrad byl nazván Klepy.1) Protože nynější hrad ve 13. st. postavěn byl a to se zajisté ještě ve 14 st. pamatovalo, vztahuje se ta pověst ke staršímu opevnění, i jest na snadě, že východně položená hora již za starých dob neosazena nezůstávala poskytujíc obyvatelům okolním výtečné útočiště, kdykoliv nějaký nepřítel do země vnikl. Z téhož zřídla, ze kterého jsme pověst čerpali, pochází také paměť, že prvními obyvateli hradu Klapého byli Vladislavovi rodiči, totiž páni erbu orlice, dokud odměny nepřijali, totiž dokud si lhrad za jiné ') Dalimilova kronika. I* 4 HRAD KLAPÝ. zboží nevyměřili. A kdy se to založení Klapého stalo, také lze tak tak určiti. Klapý se co do rozdělení a rozsazení věíí podobá Oseku, jako oko oku a lze proto za to miti, že je buď jeden stavitel stavěl neb jeden podle druhého si za vzor obral; a protože Osek ok. r. 1250 vznikl, lze za to míti, že i hrad Klapý tehda byl založen. S tím také se srovnávají dějiny vesnice, která byla napřed statkem nábožného Hroznatý (1197), od něhož se dostala klášteru Teplskému, který část její od p. Smila přikoupil (1237) a dědiny kladské tudíž od krále Vácslava obdržel.') Asi okolo r. 1300 Vácslav z Lichtenburka nabyl hradu Klapého a držel jej do smrti. Soudíme tak odtud, že Vácslav r. 1307 pečeť svou k listu rychtáře Libochovského přitiskl. Syn jeho Hynek {1314) vyměnil si Klipý s králem Janem za jiné zboží a král prodal pak r. 1335 hrad Klapý, tvrz a městečko Libochovice se čtyřmi vesnicemi Zbyňkovi Zajíci z Vnltleka.r) Nový pán od zajíce znamení svého erbovního Klapý od jihu. přezval Klapý, dav mu jméno Hasenburg, které se odtud i v českých pamětech vyskytuje. Zbyněk sám (od r. 1341) a potomci jeho psali se odtud Zajíci z Hasemburka.*) Zbyněk byl od r. 1348 mistrem král. komory a od r. 1350 nejv. truksasem, která hodnost se v rodě jeho dědičnou stala. Zbyněk nazýván byl Zámořský, bezpochyby proto, že cestu do Palestiny konal. Zbyněk zemřel r. 1368. Dva syny Jana a Zbyňka (\ 1357) přečkal a tak zůstali po něm nej mladší syn Vilém, který byl prvotné určen k duchovnímu stavu a záhy stal se kanovníkem několika kostelův, a vnuk Mikulis. syn Janův. Ti oba do r. 1379 nedílně vládli, zboží kupovali a r. 1376 společně rozprodali role při Budyni rozličným osobám, mezi nimiž byl i Chotěbor, purkrabě na Klapém.4) Roku 1379 rozdělili se tak, že Vilém přijal za díl hrad Klapý s Libochovicemi a Mikuláš hrad a město Budyni; kromě toho Mikuláš díl stůj Vilémovi ve dsky zemské vložil.8) Vilém obdaroval r. 1381 faráře v Klapém věčným platem6) a r. 1382 učinil podobné nadání ke kostelu v Libochovicích. Když r. 1393 zemřel, dostalo se zboží jeho synům kromě Slavětína, kterýž ve věně Anně z Libochovic odjinud ze Slavětína puštěn.') '} Reg. I. 195, 284, 423, 426. ■) Reg. II. 916, IV. 916. a) Podrobné zprávy o tomto rodn viz v Koubkových Dějinách Libochovic. *) Arch. Buďynský. Bezpochyby Chotěbor z Brloha. s) Rel. tab. I. 457. e) Paprocký o st. pan. 75. ') Doklady u Koubka. HRAD KLAPÝ. 5 Synové Zbyník, Oldřich, Vilém, Mikuláš, Jaroslav a Jan okolo r. 1395 se rozdělili, tak že na každého přišla šestina hradu a snad tolikéž Libochovic, jestli tu totiž nebylo po třech dílech.1) Zbyněk, jenž se stal r. 1390 proboštem Mělnickým a r. 1403 arcibiskupem (f 1411), dil svůj držel do r. 1400. Roku 1398 společné s Jaroslavem a Janem, bratřími, prodal plat Anně, mateři, k založení kaplanství v Libochovicích a r. 1399 založil nový oltář v kostele Všech Svatých v Litoměřicích, k němuž poukázal plat ve vsi Klapém.2) Také Jaroslav a Jan (z nichž tento záhy zemřel) drželi své šestiny jen do r. 1400. Oldřich totiž koupil r. 1400 od Zbyňka, Mikuláše, Jaroslava a Jana čtyři díly hradu s dvorem popi. pod hradem a dvěma vesnicemi;3) měl tedy na hradě pět šestin a šestá patřila bratru jeho Vilémovi. Pohled na Klapý z lomů čedičových. Oldřich, pán na slovo vzatý, věrné se přidržoval krále Vácslava, od něhož všelijakých milosti dosáhl. Jeho kázáním jal bývalého kancléře Hanka z Vratislavě a držel ve vězeni (1406) na hrade Klapém,*) ale rozhněval si krále, když r. 1407 Přibika a Baština, kteří si nějakou odúmrť na Dubanech vyprosili, tu jal.5) Po nějaké době se král udobřil a Oldřich požíval jeho přízně do smrti.6) Nemaje synův, vstoupil r. 1412 na spolek s Vilémem, bratrem svým,7) a tím způsobem stalo se, že Vilém po smrti Oldřichově (t '415» 9- září) všechno jeho jmění dědil a celý hrad Klapý do své moci dostal.8) Ačkoli trvalého nepřátelství mezi těmito dvěma bratřími nebylo, přece jednou se nepřátelsky rozešli. Neznámého roku opanoval Vilém dil Oldřichův a odtud přátelům jeho škodil. Král vyzval proto všechna města v kraji Litoměřickém a Žateckém a Kapliře, aby Oldřichovi proti bratru jeho Vilémovi pomáhali.9) — Neni nám známo, proč se Vilém psal r. 1420 seděním v Libochovicích,10) an přece byl pánem i na Klapém i na Libochovicích. Na počátku válek r. 1420 byl Klapý pevnou záštitou strany pod jednou, s niž Vilém věrně držel. V červnu r. 1421, než se měl vzdáti hrad Pražský Pražanům, nevědělo se, co činiti s poklady kostelními ') SpoleČDým purkrabí tu byl r. 1398 Petr. (Kniby Lounské.) s) Lib. eiect. J) Rel. tab. I. 588. •) Akta juil. *) DD. 14. f. 233, 235. ") Arch, c. k. dvorský k r. 1413. ') Rel. tab. II. 89. ■) Roku 1415 dne 23. března ještě Oldřicb žil a založil nový oltář v kostele sv. Víta. (Lib. erect. X. 4l) ") Palacký, Formelbficher II., str. 125. ,0) Arch. kapitulní. 6 HRAD KLAPÝ. tamže zůstavenými; i nabídl se Hynek Škoda z Valdeka, že něco z nich odveze ke schování na hrad Klapý.1) Roku 1424 víděti bylo z Klapého, jak Libochovice dobyty od Žižky a na konci téhož roku leželi pod oboji pod Klapým k Třebenicům.2) Roku 1429 zase v této krajině leželi.3) Asi r. 1431 zemřel Vilém, zůstaviv syny Zbyňka a Viléma. Onen ujal Klapý a měl tu útočiště r. 1431, když část Sirotků hned po vánocích přitáhla na zboží jeho a je plenila.4) Ze by tehda byli Klapého dobyli, jak se tu a tam píše, v starých pamětech není poznamenáno. Zbyněk měl častá jednání ve veřejných a soukromých bězích. Ke Klapému dostal od krále Ladislava (1454) několik vesnic duchovních pod hradem, jež sice již dříve měl v moci.8) Jiřího z Poděbrad se věrné přidržel až do smrti (1463). Poznamenal o něm Paprocký, že Pán Bůh mu mnoho dobrého dával a ač pohrdajícího statkem zemským u velikém bohatství až do smrti choval. Nemaje, pokud jest známo Plán hradu Klapého. přirozených dědicův, zapsal hrad Hazmburk s městečkem Podhradím (1452) Mikuláši Zajíci z Hazemiurka a jeho synům Janovi a Oldiickovi.*) Poněvadž onen dříve zemřel, než Zbyněk, tito se ve jmění Zbyňkovo uvázali. V jich drženi sloučena Kost a jiné statky v severních Cechách s Klapým a Budyní, kterou byl Zbyněk po strýcích Budyňských zdědil, ale učiněno mezi nimi dohodnuti, že Jan držel statky Zbyňkovy a ostatek Oldřich. Ze pak tento bezdětek zemřel, zase všechno jeho jmění na Jana spadlo. Na vysokém hradě Klapém, jak se zdá, páni již od nějaké doby nebydlívali;') jejich sídlem bývala obyčejně Budyně, na jejíž vyzdobení všechnu péči vynakládali. Jan zemřel r. 1495, a ve dvou letech po něm synové jeho Mikuláš a Jan, onen r. 1496, tento r. 1497. Za mládí Jana, nezletilého syna Mikulášova, byla poručnická vláda. Okolo r. 1511 Jan let svých docházel, Klapý v dobrém stavu udržoval a měl tu v 1. 1527—1529 hejtmanem Jana Racháče ze Švihová.8) Roku 1550 vložil si Jan zámek Hazemburk s dvorem popi., městečko pusté pod týmž zámkem s podacím, ves Klapý s podacím a vše jiné příslušenství v obnovené dsky zemské.0) Zemřel r. 1551. Janovi synové byli Vácslav, Mikuláš, Jih a Kryštof. Vácslav byl od r. 1555 nejv. mistrem Strakonickým a zdá se, že vstupuje do řádu sv. Jana, dostal své vybytí a odřekl se všeho dílu. Ostatní ') ťalacký, Urk. Beitr. i. 105. *) Cod. dipl. Lus. ii. 216. 9) Briixer Stadtbuch N. 207, *) Bartošek. s) Arch. gub. 6) Paprocký o st. pan. 92. 7) Hejtmanem tu byl v ]. 1477—1485 Jan z Kamenice* (Arch. Budynský, DD. 17. f. 360.) ^ Arch, mus. Reg. kom. soudu. *) DZ. 250. I. 23. HRAD KLAPÝ. 7 bratří rozdělili se tak, že Mikuláš dostal Budyni, Jiří Mšený a Kryštof zámek Hazemburk s městečkem pustým k němu přizděným a dv. popi. a přísl. Vesnice, kteréž posud k Budyni a Klapému patřily, stejnoměrně mezi všechny tři díly rozděleny.1) Kryštof držel zboží to jen krátký čas, bezpochyby proto, že je udržeti nemohl. Roku 1558 prodal zámek Hazemburk a městečko Libochovice s vesnicemi Janovi staršímu g Lobkovic na Zbiroze a Točnice.2) Prodejem tímto končí se dějiny Klapého. Jako předchůdce jeho i Kryštof na něm nebydlival a meškával obyčejně v Libochovicích. Hrad Klapý sice pořade pokládán za přední sídlo panství, jež se stále nazývalo Hazemburským, ale vlastním panským sídlem stal se nový zámek v Libochovicích. Zámek Klapský ještě stál r. 156a při smrti Janově, ale od synů jeho ponechán spoustě a nazývá se r. 1586 pustým zámkem. Ještě r. 1580 nazýval se Jakub Lhota hejtmanem panství Hazemburského.8) ') DZ. J6. B 4. ') DZ. 56. II 17. *) Kápis na zvoně v Dubanech. Černá věž na Klapém. libochovice zámek. Libochovicích stojí nový zámek asi v letech 1683—i68g založený, čtverhranaté stavení v barokovém slohu, jež dvůr obdélníkový zavírá. Na dvoře v přízemi je chodba a kolonáda s hrubými sloupy kromě severní strany. Totéž, avšak zastavené opakuje se v prvním patře východní a západní strany. Okna i na dvoře i zvenčí vyznamenávají se, pokud jsou v nových zdech, pravidelným rozložením a svými štíty, v nichž se oblouky a lomenice střídají. Na severní straně zámku přistavěna jest bývalá kaple, která pochází ještě ze staré tvrze Zajíců, jak svědčí gotická okna vysoká a široká, ač kromě malých otvorů zazděná. Spodek vnitřku upraven jest na kůlnu pro kočáry a stropem oddělen jest od vrchního ponebí, kteréž již ničím bývalý účel nepřipomíná. K západní straně kaple přistavěna jest věé, prvotně zvonice a nyní vodárna, do čtverhranu založená. K.ustika na obou těchto staveních prosvítající svědčí o tom, že stará tvrz Zajíců v 16. století obnovena, snad i rozšířena a znova upravena. Sice se také v západní části zámku kusy starých zdí zachovaly, a proto také strana ta má zvenčí okna nepravidelně rozložená. Jaké a které prostranství stará tvrz zaujímala, z těchto skrovných známek nelze vystopovati.1) Libochovice (prvotně Ljubochovici) jsou patrně velmi stará osada, která v tomto kraji požehnaném ode dávna stojí. Protože jsou ještě jedny Libochovice (Libochovičky) u Tuchoměřic, nesnadno říci, ku ') Dr. B. Mjtějka v Soupise okresu Roudnického na str. 129. LIBOCHOVICE ZÁMEK. lO LIBOCHOVICE ZÁMEK. kterým z nich se staré paměti z r. 1205 a 1235 vztahují, ač se kloníme domněnkou spíše k Libochovičkám.1) Libochovice totiž byly ode dávna příslušenstvím hradu Klapého. Léta 1282 a 1307 objevují se nám jako městečko po novém způsobu zřízené, a páni, aby jim nebylo konati obtížné cesty na vysoký Klapý, měli tu tvrz, která se r. 1335 poprvé připomíná. Roku 1382 stavěn tu nový kostel, vlastně řkouc dřeva na stavbu byla svätená.2) Anna, manželka Viléma Zajíce z Hazemburka, psávala se z Libochovic a ráda tu přebývajíc založila tu (1398) kaplanství a oltář Navštívení P. M, v kostele farním, k němuž jí synové Zbyněk, Jaroslav a Jan plat v Kostelci prodali.3) Tehda bylo celé panství mezi šest synův na šest dílů rozděleno. Zdali bylo také tolik dílů na Libochovicích, není známo, poněvadž se v r. 1411 jen tři díly v držení bratří Mikuláše a Jaroslava vyskytují, když tito samojediní faráře do Libochovic podávali.1) Mikuláš prodal r. 1412 dva Plán Libochovic. díly tvrze a cele městečko s dvěma díly podací a díl svůj v Kostelci bratru Oldřichovi, jenž pak r. 1414 třetí díl tvrze s vesnicemi Poplzemi, Lhotou a částí Kostelce přikoupil.6) Takovým způsobem Libochovice zase ke Klapému připojeny. Balbir. našel v starém rukopise, že r. 1424 městečko Libochovice od strany pod obojí vypáleno a při tom knězi, kteří se sem uchýlili, a dva obráncové upáleni. Veleslavín dokládá k tomu, že se tak stalo 1. září a že upálení byli násilnici. Není pochyby, že tyto osoby byly na tvrzi dobyty a ta také spálena. Možná, že od té doby pusta zůstávala; neb ve vkladu desk zemských r. 1550 připomíná se v Libochovicích pustý zámek, a tak i v následujících zápisech Kryštof Zajíc, jenž r. 1558 panství Hazemburské Janovi z Lobkovic prodal, bydlel v Libochovicích v domě a tu si obyt na rok vymínil. Týž Jan, jak znáti lze z posledního pořízení jeho, kdež jest řeč o zámku Libochovicích, ze zbytků tvrze nový zámek vyzdvihl a tu také r. 1569 zemřel. Jeho nástupcové a držitelé spantví Hazemburského již tu stále bydlívali a od spuštění Klapého hradu panství se i Libochovským nazývalo. Po Janovi dostaly se Libochovice synu jeho Jiřímu staršímu z Lobkovic, jenž měl také Mělník, ale později velké bohatství. Také k Libochovicům některé vesnice přikoupil. Roku 1591 udělil obci zdejší první svobody. Znám jest konec tohoto pána, jenž po dlouhé době stavy proti králi bouřil, avšak od nich opuštěn byv, všecky statky své propadl a k věčnému vězení odsouzen byl (1594). Libochovice zůstaly nějaký čas panstvím komorním. Když Zikmund Batkory ze Somlio se knížectví Sibínského slavně a na věčné časy odřekl, slíbil mu císař Rudolf za to odměnu na penězích a užívání panství Libochovského do smrti. Podle toho mu r. 1606, 22. srpna zámek a město Libochovice, zámek pustý Hazemburk a 17 vesnic ]) DokUdy toho a následujícího v Koubkových Dějinách Libochovic. *) Knihy Lounské. s) Lib. erect. IX. J 12. *) Lib. conf B) Kel. tab. II 87, 105. LIBOCHOVICE ZÁMEK. ve dsky zámské vloženy. Nějaký čas seděl tu Zikmund pokojně, ale když potom nové pikle proti cjsafi sestrojoval, zatčen jest a dodán do Prahy do vězeni (16101. Tři léta potom" zemřel a pochován v kostele sv. Víta. Téhož roku (1613, 21. května) zemřel jeho hejtman Libochovský Jan Kavkovec z Kavkovic. Co se týče Libochovic, ty sice Zikmundovi po jeho zradě ponechány, avšak r. 1610 vložil Rudolf Adamovi ze Šternberka za to, že 95.000 kop míšeňských na vybytí Pasovského vojska zapůjčil, zápis ve dsky zemské, že Libochovic jemu po smrti Zikmundově postupuje.1) Stal se tedy Adam pánem zdejším r. 1613 a r. 1614 stvrdil svobody města. Zůstav v pokojném držení Libochovic až do r. 1619 potom ze země odjel, aby se nestal účastným zavržení Ferdinanda II. Stavové potom všechno jmění jeho zabrali. Kdo se stal správcem panství, není známo, ale to se ví, že r. 1620 v říjnu se uchýlil sem Jan Adam Nostic z Nostic s manželkou a dítkami, utíkaje před sedláky, které bezpochyby nešetrným jednáním na sebe popudil. Sedláci shlukli se u velikém počtu, táhli do Libochovic a tu položivše se před zámkem Nostice moci míti chtěli. Nejv. úředníci poslali jim rozkaz, aby ho na pokoji nechali.2) Od dob Adamových bývaly Libochovice s Budyní pod jedněmi pány; jen to budiž doloženo, že do konce 17. st. měla Budyně přednost, pak ale Libochovice. Kníže Gřundakar (Dytrychštein) totiž ok. r. 1683 začal stavětí zámek v Libochovicích Plány pracoval a stavbu řídil Antonín de Porta, knížecí stavitel v Roudnici. Stavba trvala až do r. 1689 a byla velmi nákladná. Jen na poslední kvitanci zaplatilo se staviteli 12.000 fl. rh. Roku 1689 také skrze Jak. Mithofera vypracována všechna ozdobná kamenická dila na zámku, úředním domě a zahradě. V držení rodu Dytrychšteinského zůstaly Libochovice až do jeho vymření.8) *) DZ. 94. J 17. *) Arch. Třehonský. ■ Viz obšírné zprávy u Koubka Malovaná výzdoba západní strany velké siné v zámku Budyňském. budyně hrad. úrodné rovině mezi tučnými rolemi a luhy u řeky Ohře rozkládá se Budyně nevelké, ale historicky památné město, jehož hodný, pracovitý a pobožný lid držel se s pány svými od nepaměti jedné víry a mnoho pěkných památek, obzvláště církevních, zachoval. Páni jeho, kteří sídleli na hradě při městě, vystavěli oba kostely a hrad; proto se na těchto i.,^r památkách erb jich nejednou opakuje. V kostele jsou pěkné a vzácné památky z doby Hazemburské, připomínajíce posud bohatýrský rod Zajícův. Hrad jejich stojí na západním konci města. Poněvadž bylo město také hradbami zavřeno a takořka podhradí zpevněné, nepotřeboval hrad na této straně předhradí a kolikero hradeb, nýbrž šlo se k němu a chodí posud z rynku. Na severní straně hradu stýkala se hradba jeho s hradbou, která šla okolo města a běží potom podle nynějšího stavení, v němž jest humno a nahoře sýpka, k severnímu rohu, kdež vyniká ze stavení později přistavěného mohutná bašta. Tato hrubá a okrouhlá bašta vystavěna jest z pískového štukoví a jiného kamení a pilířem jest sice podepřena, ale hrubě roztržena. Posud jest dosti vysoká, ale patřičného vrchu nemá. Dcle při zemi zazděn jest hrubý kámen se střílnou na ručnice zřízenou (kroužek s čarou). Od této bašty béží hradba posud vysoká a pevná se střílnami až k jihozápadnímu rohu hradby, kdež jest bašta základu vejčitého. V této hradbě byla zadní brána nyní zazděná a vedle ní starodávna branka do polokruhu sklenutá, kterou chodci z této strany do hradu přicházeli. Posud se zachovala těžká dubová veřej a na venkovské straně kladky na spouštění zvoditého mostu jakož i kus mostnice; neb na té straně býval hluboký a široký příkop. Na této a severní straně býval hrad totiž náležitě zpevněn. Jeho hlavni pevností na severní straně byly močály a voda se sem ustavičně nadýmala z řeky Ohře umělým náspem, který se táhne ve směru venkovského vyzdění západního příkopu. Také okolo městai šla voda a zbytečná voda odtékala do nádržky na jižní straně města, bšvodnici k napouštění vody lze posud stopovati. Vychází prý od silnice do Libochovic a končí se kousek za jihozápadní baštou. Mezi severní baštou a zadní branou počínal se hluboký široký, a též bahnitý příkop, který jest v zahradu obrácen; na všech stranách byl vyzděn vysokou zdi a ač jest od sta let zanesen, přece se táhne podlé náspu zeď zvýší muže, někde o něco nižší se střílnami také na ručnice zřízenými. Tato zeď se i tam, kde násep přestává, prodlužuje a to skorém až k poplužnému dvoru a od něho jde jiná hradba podle nynější silnice Mšenské a podlé samých domů u silnice stojících až k rynku. Ze v tomto velkém prostranství BUDYNĽ HRAD. 13 bylo předkradi s rozmanitými hospodářskými staveními ze dřeva, jest na snadě. Přicházelo se do něho brankou, která je blízko rohu, který tvoří zeď od vejčité bašty k východu a hradba ode dvora k severu běžící, a to proti příkopu hrad od města dělicímu, do něhož z ní šly stupně. Branka tato v tu stranu k přikopu jest řemeslně dílem 17. věku (tuším za posledního Zajíce) vroubena. Uvnitř má podobnou úpravu. Do vnitřního zavření hradu přichází se přímo z rynku starou branou, nacházející se mezi křovím a v malých sadech, které tu Budyňští zasázeli, aby staré zdi zakryli. Drána jest jednoduchá, ďo končitého oblouku sklenutá, ve slohu 15. věku a zavírá se vraty. Nad ni postaven jest v 16. století renesanční štít, Motiv z východní strany paláce. na němž byla rustika a malby. Od té brány v pravo a v levo běží hradba, v níž se zachovaly výstupky pro střelce z vnitřní a již popsané střílny z venkovské strany. Za touto jednoduchou branou chodívalo se jindy a posud tomu pověst nasvědčuje k druhébrdne, z níž ani památky nezbylo; avšak dl-li se v pověsti, že tu byl zvoditý most, jest ta pověst pravdivá; neb v pravo odtud lze posud viděti zbytky hlubokého příkopu, který původnímu svému určení jen tehda sloužiti mohl, jestliže šel až k bráně a za mí. Za domkem, ve kterémž štěpař bydli, spatřují) se kopec podlé hradeb se táhnoucí. Zde — asi před 20 lety — bylo viděti staré zdi nějakého stavení toliko do přízemí, které později překlenuli a z toho pivovarské sklepy udělali. Před tím tu byl podlé pověsti kostel a soudilo se tak podlé maleb na omítce a složení zdí. 14 BUDYNÉ HRAD. Uprostřed vlastního hradu stával palác jsa na všech stranách od okolních hradeb parkánem oddělen. XsXoien byl do čtverhranu, který čtverhranatý dvůr objímial. Východní a jižní křídlo, které podlé starého obrazu z dob pozdějších pocházelo, roku 1823 pro vetchost vybouráno a tak zbyla jen západní (nejstarší palác) a severní strana, která jest původní a úpravou svou stavitelskou jest velepamátná. Palác podlé svědectví starých lidí již dávno zemřelých měl v tu stranu k domu čislo 77 mnoho zlatem štafírovaných pokojů krásného díla a pět věží. Nejvyšší byla nad nynějším sklepem (lednicí), nad rohem nynějšího zbytku ke straně domu č. 2.; z jejího nejvyššího ponebí prý daleko viděti bylo. V tom pruském ohni, když sloupy a podpory vrchní báně přehořely, báň z té nesmírné výšky padla až na rynk mezi kostel a dům č. 2. v městě. Do hořejšího ponebí bylť dán prach a skrze ten prach roztrhána.1) Také povídají, že nahoře na této věži byla vodárna a odtud že se voda vedla i do kašny na náměstí. Druhá věž bývala bezpochyby proti bráně a dvě snad na rozích. Pátou snad se míní severni bašta. Tyto porůznu stojící věže r. 1823 rozebrány a zbořeny. — Co se týče úpravy zbývajícího stavení, jest všude velmi zajímavá. Na západním stavení do dvora jsou dole moderní okna, avšak r.a horních oknech lze viděti starodávné veníře s kamennými kříži, vše ozdobně tesané. Památný je na té straně arkýř. Zdola nahoru jde po stěně mohutný kamenný sloup, na němž jest vytesán erb Zajícovsky; nad tím býval pěkný arkýř, který buď spadl anebo pro nebezpečenství byl zbořen, tak že na ten čas nic nezbývá než ozdobně vytesané dvéře, jimiž se do něho vstupovalo, a na omítce kraje malované lupeny. Že arkýř tento, v němž bezpochyby domácí kaple bývala, byl sklenut do špičky, ještě lze znáti. Druhý arkýř, čtverhranatý, stával odtud v pravo při rohu, jsa položen na pěti krakorcích, který také za své vzal, tak že jen skrovné zbytky viděti. Pod tím jest nové stavení obsahující vchod do prvního patra, k němuž přístup býval s pavlačí. Severní strana k právě popsanému pradávnému paláci přistavěná pochází z 15. století a spatřuje se proto na ní větsi pravidelnost, než na předešlém křídle. Jest sice dvojího zdiva (dílem z tesného, dílem z lomeného kameni), avšak z jedné doby. Okna jsou sice souměrně rozdělena, ale nemají stejných rozměrů a také osy jich se neshodují, také znáti rozdíly vyzdobeni, ale všechna jsou v ušlechtilém slohu 15. stol. uměle a ozdobně veníři obložena a milo pohleděti na troje proutky nahoře a po stranách, které se křížem protínají.11) Venkovská strana tohoto severního křídla neméně jest památná. Na jeho východním konci jest spodek velké věže do čtverhranu založené a z tesného a lomeného kamene vystavěné, která prvotně o sobě stávala. Ze starých dob zachovaly se na ní vchod ve výši druhého patra na východní a dvířka do nějakého námětku na severni straně. Omítka, pokud zůstala, ukazuje rustikovou výzdobu 16. stol. Ostatek tohoto křídla obsahuje kromě starožitných oken výstupek od země vynikající z tesných kamenů vystavěný a na něm staré krakorce, na nichž jest nyní střecha; dříve býval bezpochyby hrubý kamenný arkýř. V tomto výstupku jsou dole dvéře a od nich jde šnek až nahoru. Venkovská úprava západního křidla jest jako u předešlého, ale zajímavější dvěma arkýři asi stejně vysokými. Jeden stojí na stavěném sloupu, druhý vystupuje ze zdi na špičatém podezdění. Pod tímto křídlem, jež bylo prvotním palácem, nacházejí se velké sklepy. Vnitřek přízemí obsahuje nízké sklepy, z nichž jsou stáje. V prvním patře jsou byty úředníků a světnice klenuté Vysvětleni plánu: i. Předhradí; 2. branka do příkopu; 3 násep k nadýmám vody; 4. brána z rynku; 5. druhá brána za ní a na most přes příkop; 6. ca parkán; 7. zadní brána; 8. hrubá bašta severní; 9. vejtitá bašta; IO. palác s částmi stojícími a vybouranými. — Bývalé hradby tlustými čarami naznačeny. ■) Pamétní kniha Budy&ská. ') Do podrobná jsou všechny ty čdst v Soupise okresu Roudnického popsány BUDYXE HRAD. 15 do kříže buď s pruty anebo bez nich; v některých jsou také svorníky a někde na místě těchto sklepů 15. stol. spatřují se klenby ze 16. stol. s ostrými hranami. V druhém patře jest žalostné podívání; střecha jest roztrhána, rozcuchanými došky pokryta, okna bez skel, dlážděni plné plísně a nečistoty. V menší síni jest i dláždění vytrháno a zdi se rozstupují.') Velká síň (nyní Okna zámku. Znak Zajíců v pivovaře budynském. senuikj zabírala všechnu délku západniho křídla. Úprava její, ze všech místností nejlépe zachovaná, pochází z dob Jana Zbyňka Zajíce; z bohatého někdy a nádherného vyzdobení ovšem jsou jen zbytky, protože síň ta spustla. Strop a severní stěna vzaly za své a tak nemáme o jich ovšem krásné úpravě ani zdání. Lze tedy stopovati bývalou výzdobu jen po třech stěnách postranních. Stěny ty na zdech i v oknech byly pomalovány. Eo stranách oken a arkýřů jsou široké pilastry s římsami na vrchu, vyplňované ozdobnými tvary rostlinnými, světlými v černém. Mezi nimi jsou malovány chodby slohu renesančního. Hořejší část stěny jest malovaná arkáda a v jednotlivých obloucích jsou erby s tabulkami pod nimi na jména, ale těch tu není. Pokud se zachovaly, jsou to: černý kříž s orlici na jeho vrchu, červené kolo, prázdný obdélnik na žlutém štítě, štít s křížem sv. Ondřeje a pod ním sviní hlava, bílá labuť v červeném (pp. ze Svamberka), erb pp. z Hradce (avšak na místě růže jest lev), půl orlice černé, Kaplířu ze Sulevic, bílý pruh pokosem na žlutém. Naproti na východní stěně spatřují se bílý beránek v červeném Dubanských, žlutý měsíc Vřesovcův, jelení rohy pp. z Gutšteina, erb pp. z Martinic a naposled růže Rožemberská zčernalá. Krásně jsou malovány stěny v oknech. Na západní stěně jest roztomilý arkýř s pěkným hvězdovitým klenutím z 15. století. Na jeho stěně vymalována jest Lukrecie s dýkou a pod ni dva medaliony s hlavami. Na protější stěně se arkýř sřítil, ale ozdobný portál k němu z renesanční doby se zachoval. Menší síň vedle předešlé jest v rohu severního a západního křídla, byla také vymalována:2) také ve vedlejší světnici severního křídla v oknech jsou zbytky. Ve vedlejších světnicích odtud až k věži není nic pamětihodného kromě toho, co je na venkovské straně. Pokud naše nejstarší paměti sahají, byla krajina Budynská vždy zbožím komoře knížecí a královské náležitým: Budvně sama připomíná se poprvé k r. 117.3; neb když král Vladislav byl vládu ze sebe složil ve prospěch syna svého Bedřicha a ostatek života svého v klášteře Strahovském pokojně ztráviti hodlal, vymínil si ke své výživě požitky panství Budynského.8) Když byl později král zemi českou opustil a r. 1174 v zemi Durynské zemřel, spadlo panství Budynské zase na tehdejšího knížete ') Slav v letech 18K0-») Palackého díje Ib. 66. -1890. JJ Viz podrobne v Soupisu. Ozdobné pásy z velké síně. i6 BUDYXĚ HRAD. Brána zámku Budymského. Pohled z nádvorí. Soběslava II. Ve zdejším dvoře knížecím, jenž byl potom na hrad přestavěn, přebývali někdy panovníci čeští, zejména se ví o Přemyslovi I., že se tu r. 1218 nějaký čas zdržoval.1) Panství bývalo spravováno tehda vladaři královskými, z nichž jest znám k r. 1263 Prosimir.*) Tehdejší král Přemysl II. přebýval někdy na hradě zdejším, r. 1267 dne 7. srpna udělil zde výsadu klášteru Hradištskému na Moravě a r. 1270 dne 1. dubna poslal odtud jakýsi dopis Filipovi, někdy arcibiskupovi Solnohradskému, stěžuje si do něho pro bezpráví, jichi se byl proti němu dočinil.3) V těch asi dobách vysazena jest při hradu posavadní ves právem purkrechtním a proměněna v městečko na způsob osad německých, jehož fojt Vlastibor se r. 1282 připomíná.4) Jak paměť pozdější vypravuje, stalo se toto vysazení a vyměřování poli v ten čas, když měl Budyni v zástavě Bernart, biskup Míšeňský. V době nám neznámé udělil král vladařství zdejší nějakému člověku na tři léta proti vyplacení 100 hřiven střibra.5) Z tohoto tuto vyprávěného zřejmě vysvítá, jak nedůvodné jest přidati se k mínění oněch, kteři báji o přebýváni templářů na hradě Budynském, neb důkaz ten, že na hradě býval někdy obraz, na němž vyobrazen byl templář v plášti bílém a červeném se znakem řádu a štíty 17 českých rodin, inic nedokazuje, poněvadž týž obraz zajisté z pozdější doby a tuším z času posledního pana Zajíce pocházel, když se již děje templářské v Čechách dávno neznaly.8) V držení panství Budyuského se zbožím v Černuci a Malovařích dostala se na počátku 14. stol. kněžna Grif jim Sačská. Táž byla dcerou Rostislava Mstislaviče bána v Mačvě z knížat Holických a mladší sestra manželky Přemysla II. Kunhuty, byla vdána za Polského knížete Leška Černého, kterýž po smrti Boleslava Stydlivého (f 1275) stal se knížetem a pánem Krakovským a r. 1289 zemřel. Z historie Polské vědomo jest, že při vzniklých po smrti Jindřicha IV. o knížectví Krakovské rozepřích dědických, kněžna Griffina nejsnažněji přičinila se o to, že synovec její král Vácslav II. Český r. 1291 dosáhl panství nad Krakovem a Sudoměří. Z pramenův pak českých dovídáme se, že později do Prahy přestěhovala se a tu ještě v 1. 1300—1303 mladou královou Českou Elišku čili Rejčku, krále Vácslava II. druhou manželku, vychovávala.7) Poslední dni života svého ztrávila jako řeholnice v klášteře sv. Anežky v Praze. Za té doby, co kněžna počala vlasti na Budyni, našlo se, že se při vysazení Budyně a vyměřování poli chyby nějaké staly, pročež kázala kněžna, aby byla všechna pole znovu vyměřena a plat povinný z nich aby ') Reg. I 276. ') Reg. II 170. ») Reg. II. 214., 268. *) Reg. II. 54.8. ') Reg. II. IO00. Pravdivoist děje tohoto jest pochybná, neb nejen ie zpráva o tom jest vařena z formuláře, ale lze i toni víc o Zbraslavi vypravovati. •) Pohádku o templářích v Budyni začal Pelzel (Abhindlungen der Gesell. d. W. 1796) a poslední o tom psal Frind (Kirchengeschichte 1868). Důkazy toho, íe tu templáři nebyli, kromě toho co se svrchu píše, obsahuji Mitthellungen d. V. f G. d. D. VII 85. ') Palackého Radhost II. 277. KAREL LLhliSCHĽR. {* 1S5L t 19()6). i BUDYNĚ HRAD. «7 BrAnka v Budyni. byl znova ustanoven. Král Vácslav ty změny nejen potvrdil (1302, 6. listopadu), ale i tu výsadu podruhé přidal, aby obyvatelé panství pod soudy zeměpanské neslušeli, nýbrž toliko soudci panskému odpovídali.1) Když Griffina r. 1309 aneb později zemřela, navrátilo se panství Budynské zase ke komoře královské. O Budyni se činí zase zmínka v letech potomních; neb když král Jan s mnohými německými knížaty a vojskem vytáhl (1310), aby zaujal trůn Český, setkal se v Budyni s biskupem Pražským Janem, jenž od Roudnice táhna k jeho vojsku se připojil; odtud minouc Prahu táhlo vojsko ke Kutné Hoře.a) V prvních letech krále Janových nezměnilo se nic ve způsobu spravování panství; tak jako dříve byl tu r. 1311 vladař, jemuž rozkázal král, aby cisterciaky Osecké v držení jich statku blízkého chránil.3) Ale po nějakém čase zastavil Budyni tak jako jiné statky královské rozzastavoval. Mezi věřiteli jeho měli za ním nemalé peníze, jež si „službami svými" byli zasloužili, Jindřich s Valdemberka a zeť jeho Albrecht purkrabě z Liznika, oba pánové Němečtí; na místě peněz zastavil jim král hrad a městečko Budyni se vším příslušenstvím, začež oni r. 1321 dne 9. května vyznali, že jim jinými penězi kromě zástavných povinen není.4) Po některém čase král Jan Budyni vyplativ nadobro ji prodal; obdržev totiž od Zbyňka Zajíce s Valdeka hrad jeho Žebrák odevzdal mu směnou (r. 133Ď, 23. ledna v Praze) hrad Budyni s městečkem, čtverým poplužím a vinicemi, a vesnice i se všemi many na temže zboží.6) Pře;d tím byl také nabyl Zbyněk hradu Klapého, kterýž překřtil po německu Hazemburk a hlavním sídlem rodu svého učinil; v držení rodu tohoto zůstávala Budyně až do jeho ochuzení, jsouc za posledních držitelů tohoto rodu také hlavním sídlem. Ze synův Zbyňkových zemřeli dva již před otcem, a jen třetí Vilém otce svého (f 1368) přetrval. Tento držel oboje panství Hazemburské i Budynské ve spolku se strýcem svým Mikuláiem, synem asi nejstaršího bratra, jenž prý již r. 1350 zemřel. Vrchnostenská práva, zejména podávání nových kněží ke kostelům farním vykonával Vilém sám, tak na př. 1. 1370—1378 při kostele Budynskéra a r. 1377 v Nižebozích,6) ale ve věcech, jež se týkaly ztenčení panství, nepodnikal nic bez svolení synovce svého. Roku 1376 dne 4. dubna prodali 3 lány a 3 korce rolí blíže města Budyně právem zákupným Chotěborovi, purkrabí na Hazemburce, a téhož dne ustanovili, aby obyvatelé Budyně a vesnic k panství patřících nedávali na budoucí časy obvyklý desátek z lánu 8 korců Litoměřických obilí, nýbrž na místě toho z každého lánu daň v penězích, totiž půl hřivny neb 32 grošů.') Roku 1379 rozdělili se oba o společné 1) Reg- 836. 2) Děje Palackého. Srovnej ChroDÍc. Francisici 85, Dálemi] vypravuje o nějakých bájích krále Jana, o Budyni, jak se zdá, nález! pfihih tento ještě do r. 1310. s) Briixer Stadthuch N. 46. Mittheil. VII. 39. *) Archiv c. k. dvorský, tét v rukopisu Roudnickém, kdež jest chybně psáno „Hencicns de Waldck". e) Archiv kapituly Pražské, otištěno u Koubka na str, 40—45. *) Lib. conf. ') Archiv místa Budyni. (Viz též Pam. arch. V. 238.) Hlady a ilmky Ciskí. XIV. -i 8 BUDYNĚ HRAD. zboží, totiž Hazemburk, Budyni, Slavětín a vesnice některé v Polabí tak, že Mikuláši zůstalo panství Budynské a některé vesnice v Polabí, aby však při takové připadnosti, že by Mikuláš bez dědicův zemřel, Vilém díl jeho zdéditi mohl, učinil Mikuláš při úřadu desk zemských přiznání (3. června), že Vilémovi veškerý svůj díl na všech panstvích Hazemburských za 12.000 kop grošů českých prodává.1) Ke skutečnému prodeji však nepřišlo. Mikuláš, jenž se od sidla svého Budyně také Zajícem Budynským nazýval a úřad nejvyššího mistra kuchyně královské obdržel, opatřil Budynským výsadu královskou (1381, 22. dubna), aby mohli s 2 vozy kupectvi svá kteroukoliv silnici k Budyni voziti; neb jiní kupci jen po silnicích vysazených a určitých jezditi mohli.*) Za časův Paprockého vypravovali o tomto Mikuláši mnozí listové, kteréž jemu obnovil a upevnil král Vácslav okolo r. 1386; kromě toho se o něm jen to ví, že přikoupil nějaký statek v Nižebozích a v letech 1389—1392 na soudě zemském zasedal. Naposled se připomíná r. 1394, an tehda plat na jednom poddaném ve Třteni špitálu na Hradčanech daroval.3) V tu dobu (r. 1395 dne 7. května) zemřel,4) zanechav vdovu Jitku a nedospělé dítky. Vdova zůstalá s poručniky statky sirotčí spravovala a v letech 1395—1398 ke kostelům v Budyni a Nížebozích nové faráře podávala. Jitka pák darovala r. 1308 skvostné nádobi kostelu v Nížebozich, aby tudíž za Anežku, někdy manželku Zdeňka z Rožmitála, 3 zádušní mše do roka slouženy byly. Mikulášovi synové Jan a Mikuláš Zajícové připomínají se již od r. 1402, ačkoliv snad oba ještě let neměli, r. 1405 byl již Jan při letech a vložil téhož roku dne 16. října hrad Budyni s městem a předměstím a vsi ve dsky strýci svému Oldřichovi v 5000 kopách,8) stalo se to, jak říkali staří, k věrným rukám, t. j. k opatrování za let nedospelosti držitele aneb tehda, když otec umíraje dobrého sirotků opatřiti mínil. Proto si Jan učinil výminku, že Oldřich musí zápis ten po 5 letech, kdyby si toho Jan požádal, z desk zase propustiti, totéž aby i plátno bylo, kdyby bratr Janův Mikuláš přišel k letům takovým, jako byl Jan od dání tohoto zápisu v 5 letech a žádal by si zápis tento z desk propustiti.6) Držíce ještě panství v nedílu odpustili bratří Jan a Mikuláš r. 1408 měšťanům Budynským povinnost, aby mohli jen u vrchnosti víno kupovati,") při čemž Mikuláš pečeti vlastní nemaje list pečetidlem děda svého Jana spečetil,') potom se o dědictví své rozdělili; Mikuláši zůstala Budyně s polovicí svého bývalého příslušenství, a Jan obdržel dvůr v Žabovtescích se vsí celou, ves celou Břežany se mlýny v Mileticích (což vše potom strýci svému Oldřichovi prodal) a kromě toho držel hrad Kamýk, kdež také obyčejně přebýval.8) Ujav Mikuláš panství přiznal se r. 14.12 dne 20. ledna ke dluhu 20 kop, který měl zaplatiti faráři Budynskému9) a odpustil r. 1414 dne 12. března některé roboty měšťanům Budynským a sedlákům Plšteckým, Vrbeckým a Roudenským, zejména aby nebyli povinni ku palivu ke dvoru neb na hrad svážeti, koně a vozy k pojízdám pánu neb paní dávati.10) Není pochyby, že oba bratří vyznáni katolickému věrni zůstávali, když začaly nepokoje husitské; ale že by byli něco mocně proti druhé straně předsevzali, jako strýcové jich Kostští a Hazemburšti, není známo. Když o to pracováno bylo r. 1423, aby se strany v Čechách jak mezi sebou tak i s cirkvi Římskou smířily a v té příčině všem stavům a stranám ke dni sv. Havla sněm valný do Prahy uložen byl, přišel serr také Mikuláš Budynský a byl účasten všech jednání na sněme.11) V ty časy převzal od bratra svého Jana hrad Kamýk, kterýž brzo potom prodal, ale za to přijal zase téhož bratra ve spoludržení panství Budynského.18) K roku 1434 našli jsme o něm poslední zmínku; jak se zdá, potom zemřel zůstaviv vdovu Elišku 1 Koldic. Jan stav se samostatným držitelem Budyně urovnal r. 1451 dne 4. března při, která vznikla mezi obci městskou a předměstskou v Budyni s jedné a sedláky Pístskými, Vrbickými a Roudnickými s druhé strany, ani tito při ponůckách na hradbách městských pomáhati nechtěli; vyslyšev Jan obou vypověděl, aby Budynští měli dva ponocné na zdi městské a jen kdyby vrchnost rozkázala, aby k těmto dvěma ještě jiní ponocní z města a vesnic přičiněni byli.15) Ještě téhož roku prodal Budyni strýci svému Zbyňkovi Zajíci 2 Hazemburka; témuž postoupila také Eliška z Koldic věna svého (1000 kop) na temže panství, a konečně získal Zbyněk od Hynka Škody z Valdeka plat 10 kop, kterýž měl na panství Budynském.14) Do 6. září bylo to vše ujednáno a dokonáno, a tak měly Hazemburk a Budyně zase jednoho pána. Zdali pan Zbyněk sídlo své s vysokého Klapého dolů do Budyně přenesl, není nám sice známo, ale lze tak souditi, poněvadž i potomní Zajícové více milujíce Budyni než Klapý, Kost a jiná sídla svá, zde obyčejně přebývali. Neb když Zbyněk r. 1463 zemřel, strýc a dědic jeho Jan Zajic z Hazemburka porovnav se c pozůstalost s bratrem svým Oldřichem na Budyni se přestěhoval a tu až do smrti své ■) Rd. tab. I. 457. *) Archiv Budynský, Pelzel's Wenzeslaus I. IOJ. ') Schaller, Prag II., 48. *) Lib. erect. XII. f. 138. s) Rel. tab. II. 20. «) Rel tab. II. 20. Arch. č. III. 476. ') Archiv Budynský. *) Rel. tab. II. 10O. ») Lib. erect XIII. T 15. ") Archiv Budynský. ") PaUckého děje III b., str. 192. ") Jan Zajíc z Budyni r. 1443 (archiv £. I. 280). lB) Archiv Budynský. ") Rel. tab. II. 220, 222. BUDYNĚ HRAD. «9 sídlem býval. Jsa smýšlení katolického a při tom více milovník stavovských výsad nežli obecného dobrého království smutně se proslavil, jsa jeden z předních v jednotě panské. Jan se propůjčil k tomu, že r. 14Ď5 dne 25. září na sněmu obecném jménem strany své podal králi spis, v němž si jednotníce do něho stěžovali, že nadužíval moci své a utiskoval je co despota bezprávně. Shledávaje, že stížnost nedochází souhlasu u jiných stavův, obzvláště stavu rytířského, tím pevněji se zapsal k jednotě na hradě Zelenohorském; když pak páni ve svém neposlušenstvi setrvali, vypověděna jim válka. Brzo přikročeno k oblehání hradův Hazemburských v Boleslavště a Hradečtě, z nichž některé v moc královu upadly. Kromě těchto pohrom těžce nesl Jan interdikt na Cechy položený a rád byl velice, když mu papež r. 1467 dovolil, aby mše svatá před ním sloužena byla, avšak ráno přede dnem. Vedle toho neostýchal se učiniti to, čemuž se mnozí katoličtí páni podvoliti nechtěli, pustil totiž vojsko nepořádného krále Českého Matyáše na hrad Budyni, odkudž r. 1468 týž král s králem Jiřím válčil.1) Umíniv si král Jiří potrestati Matyáše i pány odporné, sebral se r. 1469 se svými pány a vytáhl proti Zajícovi do pole. Odňav mu hrad Andělskou horu, obehnav také Budyni i jiných hradův více, Budyně zejména dobýval v srpnu Jindřich kníže Minstrberský, syn králův, a Mikuláš Střela z Rokyc, doufajice tam zmocniti se osoby a rodiny pana Zajíce, jehož byl před tím jmenoval Matyáš kancléřem svým Českým, a vyvaditi jím knížete Viktorina od Uhrův zajatého; ale Zajíci se poštěstilo ujiti na svobodu a připojiti se k vojsku, kteréž pod správou Jaroslava ze Šternberka sbíralo se u Zitavy, aby vyba.vilo ostatní hrady Zajícovy, jako Osek, Skály, Navarov, Trosky a Kost. To zvěděvše kníže Jindřich a Střela nechali Budyně a přitáhli k Zitavě, kdež nepřátelům velikou záhubu učinili a jezdíce tu daleko po Lužici a Slezsku způsobili brzo takový postrach, jako býval tu za lusitských válek. I seznajice bratři Zajícové, že kacířstva přemoci nelze a protož ie potřebí jest snášeti je a mířiti se s nimi, vstoupili ve příměří jednoroční s králem a ochránili tim zámky své.") Po nějakém čase počala zdejší posádka Uherská zase válku, tak že r. 1472 na sněme tehdejším také jednáno o „nepřátely, kteříž jsou na Budyni a Duchcově", a usneseno, aby byla volána vojna ihned a když král (Vladislav) dá věděti týden napřed, tehdy íiby s ním táhli, že sám chce táhnouti osobně.3) Není nám známo, že by se bylo usnesení to dokonalo, jisto jest, že Jan ve svém odporu až do konečného míru r. 1478 setrval a teprv potom krále Vladislava za pána svého podnikl. Mezi tím byl bratr jeho Oldřich zemřel (1474) a v Budyni pochován; Jan zdědiv jeho díl byl odtud sice jeden z nejbohatších pánův Českých, ale pro mnohé náklady ve válkách tehdejších tolik závad nadělal, že potom nejedno panství na jich zaplaceni prodáno. Purkrabí na Budyni byl v ty časy Aleš z Kozojed (1475—I477)-4) Jan byl ještě s n. bratrem svým některé rylbníky na pastvištích a obcích lidí Budynských na Slatině a Babině zdělal, ale je za to ničím neodměnil, teprve r. 1477 dne 26. února dal jim jiná pastviště, trávníky a louky u mlýna Miletického nad Ohří a jinde, také jim dal lázni svou na předměstí Budynském.0) Roku 1478 dne 29. prosince zemřela manželka jeho Anna kněžna Hlubčická a pochována v kostele Budynském, kdež se posud náhrobek její (avšak jen s některými slovy z nápisu zachovanými) spatřuje. Obdržev od téže manželky své všechen nápad její ke knížectví Hlubčickému nepřestával se k tomu táhnouti, aby mu dotčené knížectví i s věnem kněžniným a skvosty n. tchyně své vydáno bylo.6) Uřadův tehda k sobě nepřijímal, než jako náčelník strany své působil slovem i pérem tím živěji i mocněji; zachovalo se několik jeho traktatův dosti obratně psaných, jimiž dorážel tu na kališníky tu na bratři pikharty, také nepřestával obhajovati práva stavu svého. Hrad Budynský, jak se zdá, obnovil a opevnil, také tu postavil nový kostel ke cti sv. Jiří, jejž posvětil Jošt z Rožemberka, biskup Vratislavský. Zemřel r. 1495 dne 15. května a pohřben v Budyni; jeho ztrátou rozkvílil se pan Bohuslav z Lobkovic v žalozpěv tklivý, ana prý klesla s ním do hrobu „ozdoba vlasti, neijvětší naděje a podpora říše ku pádu nakloněné, hrdina mečem i slovem, výtečný mravův vzor a slunce na sněmu jasné."7) Na znalost jeho práv při hájení nevázanosti stavovské naráží týž Bohuslav v nápisu náhrobném Janově, kterýž sám sepsal, řka, že Jan znal práva vlasti tak jako Solon a Lykurjj;-. Po Janovi zůstali synové Mikuláš a Jan a dcera Anežka, kteráž byla provdána za Zdeňka ze Šternberka. Hned po smrti otce svého přimluvili se bratří Mikuláš, jenž převzal po otci úřad dědičný truksasa království, a Jan, aby město Budyni dva trhy výroční udělil, ke kteréžto prosbě týž král r. 1495 přivolil.6) Oběma nebylo popřáno dlouho na zemi dliti, Mikuláš zemřel r. 1496 dne 13. listopadu a Jan r. 1497 dne 5. prosince. Při smrti jejich byl již jen jediný z celého rodu, nezletilý syn Mikulášův, jenž se Janem nazýval. Zdeněk Lev z Rožmitála jsa druhým poručníkem jeho, shledal hned při převzetí pozůstalosti otcovy velké závady, jimiž panství tížena byla, a proto prodal již r. 1497 panství Kostské prvnímu a hlavnímu poručníkovi Janovi ze Šelemberka; oba poručníci vidouce, že dům na rynku, kterýž ') Stah letop. str. 194. *) Palackého děje str. 524, 528, 533. '.i Tamíe Va. 60. 4) DD. 16. f. 373. *) Archiv Budvnslíý ") Byl hejtmanem tehda na Budyni (1482) Bedřich ze Stroupíe. ') Palackého děje V a. 364. 8) Archiv Budynský. i* 20 budyní: hr at). po shoření počal stavěti n. Mikuláš Zajíc, ještě daleko není dostavěn, nechtěli jeho doděláním sirotku výloh přimnožiti a proto jej darovali r. 1506 dne 14. března Budynským, aby si jej sami dosltavěli a z něho radnici udělali. Téhož dne postarali se také o novou vydatnou opravu ve vládě městské, zdvihli totiž a v niveč obrátili právo Magdeburské, kde manžel po manželu nedědí, a ustanovili, aby sobě každý dědictví po muži neb ženě u práva města Budyně podle práva Pražského hleděl. Těch obou liístů také král Vladislav potvrdil.') Jindřich ze Všeuhlap byl tehda purkrabí na Budyni (1510), ale i Bedřich ze Stroupče, bývalý purkrabě, tu přebýval. Asi r. 1511 ujal mladý Jan správu panství a hned si vyprosil u krále Vladislava, aby ze vsí svých zápisných Doksanských splacován nebyl, kromě od krále ;meb od osob, kterým by spravedlivě příslušelo. Starodávné rozepře mezi obcí Budynskou a sedláky Pístskými Vrbeckými a Roudnickými, jež před tím v příčině robot ke mlýnu u města Budyně a fur všelijakých obnoveny byly, r. 1515 dne 22. června k jisté výpovědi přivedl, ale přece mír mezi nimi nezjjednal; a když si po nějakém čase „vesňané" dotčení zase stěžovaly že je Budynštl ke všem městským dávkám potahují, měl strany k tomu, aby se srovnaly; smlouvou jich takovou, aby na město nakládali měšťané a teprv kdyby se k tomu důchodu nedostávalo, aby ze spolku (všichni) šosovali a vesňané aby připuštěni byli k obecnému jmění (mimo louky některé a obce), potvrdil r. 1520 dne 3. února.8) Za těch dob (zejména 1517) byl purkrabí na Budyni Mikuláš z Polenska. K manželství pojal Jan Zajíc Markétu kněžnu Minstrberskou, pravnučku krále Jiří, jíž asi r. 1530 na tvrzi Mšeném s příslušenstvím 2500 kop grošů českých věnoval; ta mu porodila 10 synův a 4 dcery, z nichž jen 5 synův a 2 dcery na živě zůstali.') Přítelem jsa umění a důkladných staveb kolikeré Palác v Budyni od západní strany. ') Archiv Budynský. ') Tamže. Mezi svědky byl Ondřej Šindel z Blumová, jenl lu byl vedle liluláře roiku 1534 vydanélio hejtmanem. s) DZ. a A 17. BUDYNľíí UKAt). 2 I Okrouhlá bašta na západní strane. památky práce své po sobě zůstavil, jako na př. věže u kostela Všech Svatých, nad jejížto vchodem se posud letopočet 1542 nachází, muka Boží nedaleko kostela, křtitelnici a obrazy v kapU Hazemburské. Když r. 1541 nešťastnou příhodou dsky zemské shořely, dal sobě Jan všecka zboží svá v obnovené dsky zemské vložiti, a to ta, která patřila k Hazemburku, a panství Budynské (r. 1550).') Přečkav choť svou, jež r. 1551 zemřela, život svůj dokonal r. 1553 dne 2. října. Poslední čas života jeho provázen byl kolika nešťastnými příhodami, kromě toho, že mu choť jeho umřela, stala se i znamenitá škoda na hradě, jehož veliký díl se obořil a roztrhl nějakým prachem, jejž ve věži pán měl; neb hlásný či holomek zapomenul svíčky na věži a když dohořely, prach se zapálil a jedenácte osob se zabilo a zasulo. Pán sám z toho velmi těžce onemocněl a dcera jeho vdaná za Litvína Popela také k smrti ležela, tak že „právě ruka Páně se ho dotkla".8) Z dcer Janových, které jej přečkaly, provdala se Kateřina za Jaroslava ze Smiřic a Hedvika za Albrechta Smiřického, synové Janovi Vácslav, Mikuláš, Jan a Kryštof zůstali nějaký čas v nedílu a společnosti otcovského jmění, ale potom rozdělili se mladší tři bratří tak, že každý z nich vzal třetí dli statků kolem Budyně ležících; Mikuláš obdržel hrad Budyni s městem i předměstím, dvorem, mlýnem, pivovárem, vsi Písty, Vrbku, Roudník, Břežany, Žabovřesky, i také platy, které se z vesnic cizích panství scházely; druhý bratr Jiřík obdržel zboží Mšenské a od panství Budynského ves Kostelec a bývalé zboží pustého hradu Šebína, Kryštof konečně obdržel starožitnou kolébku rodu svého hrad Klapý se vším zbožím, které se k němu v 16. století držívalo, kromě vsí Břežan a Zabovřesk, jež připadly k dílu Budynskému a k tomu ještě zboží Dubanské. Čtvrtému bratru Vácslavovi nebyl tehda díl vyměřen, snad proto, že jsa v řádu sv. Jana Jerusalem, členem již své opatření měl, ale poněvadž on přece při bratřích dílu otcovského vyhledávati nepřestával, postoupili mu tito r. 1569 kláštera pustého sv. Dobrotivé i s tím, což k němu příslušelo. Dotčený Vácslav byl toho času nejvyšším mistrem převorství ve Strakonicích. Mikuláši se dobře vedlo, co se týče zámožnosti, neb s manželkou svou Salomenou z Janovic, která r. 1555 dne 26. srpna jemu a Jiříkovi z Hozlau v Budyni všech svých spravedlností postoupila,3) DZ. 250. L 24. R. 153R byl Jan T.edvický z Chánova hejtmanem na FSudyni. ') Rfeäanfiv iivot Vilŕma str. 46. ') DZ. 86. K 3. 22 BUDYNĚ HRAD. vešel ve spoludrženi panství Bezdězského, nedlouho potom nabyl panství toho cele, ale prodal je již r. 1558. Peněs takto stržených užil ke zvětšeni panství Budynského, přikoupil r. 1559 od bratra svého Jiříka vsi Kostelec a Lhotu, něco snad užil k zaplacení dluhův a ostatek naložil k tomu, aby vsi zápisné Chotěšov, Cernivo, Vrbičany a Přestavlky s podacím v Chotěšově a manem ve Vrbičanech v dědičné držení uvedl, což se také r. 1577 s přivolením císaře Rudolfa stalo, než vsi ty mimo Přestavlky prodal ještě téhož roku Vácslavovi Kapliři ze Sulevic. Jak dále s penězi nabytými naložil, není nám známo. Ztrativ úmrtím (1567, 13. prosince), choť Salomenu pojal druhou manželku Annu, dceru Jana z Lobkovic, sousedního pána na Libochovicích, ale i tu brzo ztratil, neb již r. 1571 dne 29. srpna zemřela. K poddaným svým Budynským laskavě se choval; r. 1574 dne 25. ledna povolil konšelům zdejším, aby jedenkaždý, kdož by z gruntův Haiemburských peníze na jiné grunty vyzdvihoval, jim po jednom groši míšeňském z každé kopy za práci jich dával. K výsadě té přitiskl pečeť svou Štěpán z Hozlau, hejtman na Budyni, který v témž úřadě ještě r. 1581 zůstával. Obci Budynské, poněvadž se měšťané jisté platy vydávati uvolili, udělil r. 1581 dne 10. května rozličné svobody, potvrdil jim právo piva vařiti, cla vybírati, solnici míti, ládunky sousedské, hájek Veselý, a dovolil, aby čeleď dvorská (t. j. ve dvoře Budynském) slad ke mletí dovážela. K jeho prosbě také císař Rudolf t. r. dne 7. října dovolil, aby mohli Budynštl dva výroční trhy r. 1507 povolené na jiné dni přeložiti a vysadil jim ještě třetí trh výroční.1) Poslední své pořízení napsal r. 1582 dne 20. července; maje jen dvě dítky Jana Zbyňka a Hedviku odkázal veškeré své jmění tomuto synovi, ale tak, kdyby před lety plnými zemřel, aby po něm Hedvika dědila, také dal téhož syna k opatrováni S7aku svému Jiříkovi z Lobkovic na Libochovicích a napomenul děti své, aby při víře katolické zůstávaly. Zenřel r. 1585. Hned po smrti jeho uvázali se ve správu panství Budynského dva konšelé Budynští a přibravše si vedle vůle zemřelého ještě jiné osoby platy z panství vybírali a počet osobám k tomu ustanoveným činili, tudíž se stalo, že Jiřík toliko mladého pána vychovával, ale městská rada Budynská panství řídila a svého pána v soudech i jinde zastupovala a jeho jménem také peníze půjčovala. Když byl Jan Zbyněk po roce 1590 let svých dosáhl, panství ujal a s penězi po několik let opatrnými měšťany ušetřenými velmi dobře hospodařiti mohl, snadnoť mu tedy bylo r. 1595 statek Mšenský od strýce svého Viléma koupiti, r. 1601 přikoupil ještě zboží Brozanské a později zdědil také zboží Vinořské, jež však nepodržel. Jak vidéti jest, rostlo v těch letech zboží jeho pozemské a Janovi Zbyňkovi možno bylo ze vzrůstajících důchodův sobě pansky věsti a zálibě své, umění a vědy podporovati, dosti činiti. Správu panství Budynského obstarával tehda rodič jeden Budynský Martin Michna, jsa hejtmanem; týž baže po větší poctivosti, toho dosáhl (r. 1598), že jej císař Rudolf v stav vlády cký povýšil, erb půl zajíce zlatého ve štítu modrém udělil a aby se po jistém hájku u Budyně z Vacinova psáti mohl, dovolil. Ten byl ještě r. 1602 na Budyni úředníkem, také přitiskl pečeť svou k listině, jíž Jan Zbyněk Budynským obdarování předkův svých stvrdil [8. ledna). Z pozdějších nadáni dovídáme se také, že obdrželi Budynští od Jana Zbyňka nadání, aby mohli o statcích svých říditi, jako se mělo za právo v městech královských.5) Jan Zbyněk, byv již před lim kr. radou a nejvyšším dědičným truksasem, povolán jest také do soudu komorního a byv ve právech znalý stal se později také presidentem nad apelacimi. Jak již řečeno, byl Jan Zbyněk pán umění a věd milovný; zámek Budynský dal nákladně obnoviti a vystavěti a ještě jiné zámky své ve Mšeném, Hostimicích a Brozanech, tolikéž dvůr v Praze jako znovu vystavěti a ozdobiti poručil. Na zámku zdejším měl skvostnou knihovnu, která se proslulé bibliotéce pánův Hasišteinských z Lobkovic téměř vyrovnala a jež potom roztroušena byla; pokud známo, zachoval se ještě v knihovně Vatikánské rukopis řečený „o vynálezcích hvězdářství" opatřený erbem Hazemburským, jejž sepsal Sebalt Adolf rodem Vratislavan, dílem ve Slezsku, dílem na Budyni přebývaje. I to, že slavný astronom Tycho de Brahe: své dílo „Astronomiae instauratae mechanica" 1598 Janovi Zbyňkovi věnoval, svědčí o tom, že byl tento milovníkem hvězdářství a pracovníky v oboru tomto podporoval. Známo jest také, že učení mužové rádi u Zbyňka přebývali. Bartoloměj Paprocký, spisovatel Diadochu, pobyl tu nějaký čas, vypisoval si zprávy ze starého archivu rodinného a přímluvou Zbyňkovou také toho dosáhl, že byl na jiných zámcích hoštěn a staré paměti spisovati mu dovoleno; když pak se dílo vydávalo „znaje to býti k slávě a ozdobě království tohoto", nákladu nelitoval, pročež i Paprocký dokládá, že „vivus et mortuus pána Boha za šťastné panování jeho prošiti neopomine, aby sám in annos Nestoreos panoval a potom potomci jeho do skonáni světa". Dobromyslné přání Paprockého se nevyplnilo; mohlť sice Jan Zbyněk nákladně stavětí a penize vydávati, poněvadž tím se sice zadlužil, ale přece jmění své udržeti mohl; ale jiná věc jej k tomu přivedla, ') Archiv Budynský (majestát Rudolfův jest znám jen z majestátu císaře Josefa II. 1782, 16. řfjna). 2) Tamíe. BUDYNĚ HRAD. 23 že o vše jmění přišel. Vedle způsobu tehdejšího věku miloval Jan Zbyněk alchymii náruživě a s alchymisty velmi rád obcoval; rytíř Bavor Rodovský z Hustiřan, který alchymií o všechno přišel, u něho na Budyni přebýval a život svůj dokončil. Všelijací dobrodruhové pomáhali pak Zbyňkovi statek utráceti, vymáhajíce na něm veliké peníze, s nimiž potom utekli. Ještě roku 1607 koupil Nížebohy, ale prodal za to Mšený; ale r. 1009 počínal si již peníze půjčovati, zejména si vypůjčil 12.800 tolarův, ohromnou sumu na ty časy, již na sebe převedl Adam ze Šternberka; potom následovalo vypůjčování jiných sum ne o mnoho menších. Roku 1613 nastupovali již věřitelova naň pro nezaplacení dluhův, a místokomorník Humprecht Černín z Chudenic byl vyslán od úřadu desk zemských, aby jednotlivé části panství odhádal. Vsi Zabovřesky, Břežany, Nížebohy, Vrbka a Kostelec odhádány dne 18. května jednomu věřiteli Janovi z Klenového, vsi Roudnik, Lhotští chalupníci a dvůr Lhotský odhádáni téhož dne jinému věřiteli Vácslavovi hraběti z Rozdražova, obojí dále po svém právě nešli, nýbrž postoupili spravedlnosti své ještě téhož roku panu Adamovi ze Šternberka, jenž chtěl Budyni pro sebe získati, an na tom statku již mnoho tisíc kop dluhu měl.1) I vida Jan Zbyněk, že nelze statek déle udržeti, prodal jej r. 1614 témuž Adamovi ze Šternberka na Bechyni, JMC. radě, místodržícímu a nej v. purkrabí praž., za 150.000 kop míšeňských. Při tom zabezpečeno jest to, co sestře Zbyňkově Hedvice, ještě neprovdané, na panství spravedlivě náleželo, věno manželky Zbyňkovy Polyxeny Minkvicové přeneseno jest na statek Brozanský, jejž jí byl Zbyněk před tím odevzdal, a konečně převzal Adam povinnost jisté dluhy Zbyňkovy zaplatiti, jakož i některé z nich byl na sebe převedl. Zbyněk nedostal z celé sumy trhové ani jediné kopy, poněvadž peníze vybývající po zaplacení největáích dluhů k uspokojení jiných věřitelů ke dskám položeny byly; ano shledává se z výpovědi úředníků menších desk zemských o dluzích Zbyňkových (1615), že ani suma stržená k uspokojení věřitelů nestačila, a že poukázáni jsou, aby si ostatního jmění Zbyňkova hleděli. Nešťastný Zbyněk našel útočiště u své choti na Brozanech a utrápiv se nad ztrátou veškerého jmění zemřel r. 1616 a pochován jest v klášteře sv. Jakuba v Starém městě Pražském, ačkoliv si byl pohřeb v kostele Budynském vymínil.2) Potomci jeho majíce ve svém držení skrovné statky vymřeli po meči r. 16Ď3 a tak zhynul rod tento kdysi tak slavný a při tom pyšný. Novým držitelem Budyně stal se pán na ten čas velice vážený pro povahu svou přímou a poctivou, jak u katolických, tak i evang-elických; získav asi současně s Budyni panství Libochovské obě v jedno zboží sloučil. Sídlem býval obyčejné na Bechyni, pokud mu toho úřady jeho dovolovaly, většinou však se zdržoval v Praze a do Budyně, tuším, jen málokdy přicházel, a jestliže se zdržoval v okolí zdejším, bydlíval obyčejně na Libochovicích. Po jeho smrti (f 1623, dne 10. dubna) následoval v držení panství jeho četných syn Front. Matyáš. Týž se ženil r. 1634 dne 26. listopadu v Hradci Jindřichově bera si k manželství Lidmilu Kateřinu, dceru Jana staršího Kavky z Řičan, po níž mu 4000 kop míšeňských věna jmenováno, což Adam také slušně obvěnil na statcích svých Bechyni, Budyni, Libochovicích a Zelené hoře a k tomu dům svůj na Hradčanech jí za vdovské sídlo vykázal. Konečné však týž pán r. 1647 dne 11. února téže choti své panství Budynského za všeliké hotové peníze, převzaté dluhy a dědictví po otci jejím dohromady za 70.000 ft. k dědičnému jměni postoupil. Roku příštího hrabě František Matyáš byv od vojáka Švédského na ruce nebezpečně raněn, učinil poslední pořízení (31. července), jímž odkázal všechna panství svá třem synům svým Vácslavovi Vojtěchovi, Janovi Norbertovi a Ignácovi Karlovi, ale pro nezletilost jich chot svou poručnicí nad nimi ustanovil. Zemřel dne 9. srpna téhož roku. Kolik let to trvalo, nežli mladí pánové let svých dosáhli, ale ujavše dědictví otcovské s mateří svou v příčině její spravedlnosti se pěkně porovnali. Poněvadž ona, jednak za zemřelým manželem peníze měla, jednak i vedouc poručnictví a správu všech panství, mnoho věřitelů spokojila a odbyla, postoupeny jí za to od synů r. 1665 dne 2. září panství Budynské i se statkem Brníkovským, *) panství Libochovské se statky přivtělenými, konečně i panstvi Krupecké spolu s několika požadavky na penězích. Drževši hraběnka statky ty nějaký čas prodala je i se statkem Vojničkami přikoupeným r. 1672 dne 21. května synu svému Vácslavovi Vojtěchovi hraběti ze Šternberka na Zelené hoře za 250.000 fl. Posledním pořízením svým (1672 dne 7. června) nařídila, aby tělo její v Jezovitském kostele sv. Salvátora, kdež manžel její a syn Jan Adam odpočívají, a sice v kapli sv. Františka Xaveria pochováno bylo; dědici svého jmění ustanovila děti své, poddaným svým darovala všechny nedoplatky až do dne smrti její a služebníkům konečně šaty smutečné a jednoroční mzdu. Nový držitel potvrdil r. 1675 dne 15. dubna výsady města Budyně listem, kterýž jest dán na zámku Budyni; jest z toho viděti, že byla Budyně nejen pokládána ještě za přední sídlo v krajině této, ale ') DZ. 136. L 4—5. ') Dačického paměti f. 145. *) V Brnikovl povstalo jakési sídlo teprve v 17. století; v starSí době patřila ves ta k proboststvf Mělnickému a zápisem královským dostala se r, 1437 v držení Jindřicha Berky z Dubé (rukopis Vídeňský); r. 1528 nacházíme již ves tuto v držení Sezimiťv z Ústi, ale pořád jen co zboží zápisné (arch. gub.), až jim konečně r. 1575 v dědictví dána. (DZ. 18. N 15.) Sídlo tu povstalo teprve pozdéji, poněvadž se nepřipomíná v zápisech předešlých, když pak Bernart z Elsnic (f r. 1622) třetiny statků v svých odsouzen byl, prodán jest Brníkov Adamovi se Šternberka, jenž jej pfivtelil k panství Budynskérau. (Viz Koubkovy děje Libochovic str. 255.) Teprv v trhové listině téhož panství r. 1C76 připomíná se „der alte Rittersitz Bernikow, so aber ahkommen u uď allda der Zeit ein Herrschafts Meierhof ist." (DZ. 393. K 14.) 24 BUDYNĚ HRAD. Zříceniny zámku Budynského r. 1803. že i hrabě tu někdy přebýval.1) Byl cis. radou, skutečným komořím a dvoru královského v Čechách maršálek a přivedl panství ke své rozsáhlosti, neb r. 1675 přikoupil k němu vsi Podbradec a Ječovice na onen čas pustou. Konečně prodal hrabě r. 1676 dne 6. února panství svá Budynské a Libochovské s Pátkem Gundakarovi hraběti s Dytrych&teina a manželce jeho za 480.000 fl. rh.2) Nový držitel a jeho manželka Eliška Konstancie roz. z Kvestenberka měli již hezké jmění, když panství kupovali, neb jemu patřily Sonnberg a Oberhollabrunn a jí Nepomyšl a Velký Holešov, kromě toho zastával hrabě vysoké úřady, jsa cis. radou, nejv. komoří, rytířem zlatého rouna a dědičným číšníkem v Korutanech. Ani zámek Budynský ani Libochovský neposkytovaly mu takového pohodli, jakého si přál, pročež dal r. 1683 zámek Libochovský v téže podobě, jak se nyní nachází, stavětí a když byl dostaven, tu časem přebýval. Takovým spůsobem se sialo, že zámek Budynský přestav býti sídlem panským, cím dále tím více zacházel. Jelikož Gundakar (jsa od r. 1684 knížetem) mužských dědiců po sobě nezůstavil, následoval po něm v držení svěřenství knížetem Gundakarem zřízeného kníže Ferdinand, strýc jeho, jenž r. 1690, 23. Června nadání města Budyně potvrdil. Podobných stvrzení dostali Budynští r. 1700 dne 1. prosince od knížete Leopolda, r. 1731 od knížete Váltera a r. 176c, 30. června od knížete Karla. Rok 1759 byl osudným pro zdejší hrad. Dne 19. dubna přitáhl Pruský generál Šafgoč a uložil na město 10.000 tolarů, 10 koní a 10 krav. Ač od té sumy až na 500 tolarů slevil, přece se mu nemohlo zaplatiti, pročež město do gruntu spál i ti kázal. Dům od domu granátníci chodice oheň zakladali a věnce smolné na střechy házeli. Byv ke hněvu popuzen skrze odjezd knížecích úředníkův, velikou zásobu obilí ze zámku dílem do příkopů, dílem do malé řeky vházeti a zámek vydrancovati, zapáliti a prachem rozvrátiti rozkázal. Jako příčina tohoto ukrutenství surového udává se: Šafgoč dříve od vojska královnina zajatý byl nějaký čas v Budyni a tu nejvíce v děkanském domě hrou v karty s královninými důstojníky chvíli si ukracoval. Stalo se, že Šafgoč, tehdáž major, vše prohrál tak, že si půjčoval od děkana 500 tol., avšak ten mu odepřel. Po čase se navrátiv, nenašel ani úředníka, ani děkana, mstil se městu. Jindřich, bratr Pruského král^: očitě spatřiv zkázu města, daroval Budynským icco ň. (20c S. v hotovosti a Soc íi. v úpisu). Skrze ten oheň město svou okrasu, brány a věže, ztratilo a zůstávalo pusté několik let. s) K dějinám Budyně táhnou se tyto tři listy: Urozenému panu panu Jindřichovi z Roznberka pánu na Krumlově, pánu a ujci mému milému bud list dán. Modlitba má ustavičná tvé Mti. uroz. pane a ujce můj milý! By zdráv byl a milý pán Bůh tvé Mti. Štěstí a vše dobré rozmnožil, to bych srdečně ráda tvé Mti., milý pane, vždyckny viděla i slyšela. A rač *} V trhových listech stoji Budyni na předním místě, ale strany správy byla spojena s Libochovic!, r. 1675 byl Vit Christian Beneda z vysoké hory hejtmanem na obou panstvích. *) DZ. 393. K 14—27. HlTJYiVĚ HRAD. ^5 véděti, uroz. pane a ujce milý, že mne přátelé Boži volí urozenému panu panu Mikulášovi Zajícovi pánu na Budyni v manželství zjednali a tc jest bohdá mŕ poŕpstni? a cloln-é. I projím tvé Mti. milostivý pane a ujce milý, račiž mi milostivé nápomocen býti těch peněz mých ode pana Michalce, kterých jest svěřeno tvé milosti a k mé ruce, neb mi jich jest již potřebí k mému dobrému a rač jej z nich pilně a snažnš upomínati. Neb milý pane a ujce milý, ne-bude-li s pomoci pilné a upřímné tvé k tomu, tehdy se bojím, žet mi ty peníze a stat-ček velmi nesnadně od něho vyjde. I úfám tvé Mti., že tvá Mt. milostivě ke mně se ukáže a dopomůžeš mi toho milostivě k mému dobrému a počestnému. A z toho chci za tvú milost ráda milýho pána Boha snažně a vérně, dokud jsem živa, prošiti vědi prosim milostiré. Dán na Budyni. Elška z Koldic, dcera nebožky modlitebnice tvá. Vrozením u panu panu Gindřichowi z Rozenberkíi pánu na Krumlowě dd. Služba má ustavičná twe Mti. urozeny pane a příteli milý! Jakož jsem tvé Mti. dříve před některým časem byl poselství učinil o urozené panně panně Elšce bratraně mé a dceři urozené pani paní Klářiny z Michalovic, že jmél jest o ni řeč urozený pan purkrabě Míšeňský pan na Frawsteyně k přízni manželské. Ta řeč pro zmeškání jeho nedošla. Ale potom urozený pán pan Mikuláš Zajíc z Hazmburka pán na Budyni jí požádal. Tomu jsem ji dal s radau přátelskau, a to jest Bohdá její dobré a počestné. 1 prosím Tvé Mti. milý pane byt tvá Mt. ráčila Jana Michalce z těch peněz upomínati, kterých jest tvé Mti. k její ruce svěřeno. Neb milý pane, tvá Mt. mi jest psala, že jej z těch peněz chceš napomínati, když jich ona k svému dobrému bude potřebovati. I věřím toho tvé Mti., že budeš jej s pilností a s snažností upomínati. Neb jest ji toho již k jejímu dobrému potřebí a jinak by jí ty peníze od něho s velikau nesnázi mohli vyjiti. Atohoť její muž švagr náš milý s svými přátely můž dobře a já vedle nich k tvé Mti. a libosti milý pane po vše časy zaslaužiti. Dán na Bílině pod mau pečetí. Albrecht z Koldic Ŕimskéhn a (Českého krále) kamer- mey.ster. (Odpoved Jindřichova.) Službu . . o urozené . . . Mikuláše Zajíce švagra mého milého. 1 slyším s pravou věrou rád její dobré i počestné. A také chci rád a pilně obeslati pana Michalce a jeho upomínati \ edlé toho jakož mi jest svěřeno o mateře nebožce její, abych já jeho upomínal. Datum feria secunda ante purificationis beate Virg. Mar. anno 14:2. ■) Branka v Budyni. Odpo- paní Klářiny z Michalovic, ujčina tvá, paní na Budyni '] Kopie v arclivu Třeboňském. .[rady a zámky České. XIV BaŠta V Budyni. 4 Pečeti Pity ze Mšeného jinak z Ryzemberka šebín tvrz. ade vsí Livousy proti Křesýnskému kostelu na kraji obory stávala tvrz Šebín, byvši založena na ostrohu mezi řekou Ohři a potůčkem od Horek tekoucím. Tvrziště nyní docela lesem zarostlé, jehož vrchní rovina má podobu husí hlavy, odděleno jest od pláně příkopem. Sice jest kromě stromů holé a jen v příkopě se spatřuje kus zdi. Xad Livousy jest vysoký ostroh, jemuž se říká Šance. Protože první známí držitelé Šebína1) erbu lvi nohy byli potomky pánu ze Mšeného, lze za to miti, že Šebín patřil prvotně ke Mšenému. Půta ze Mšeného slove r. 1270, z Ryzemberka*) a tak je i psán na některých pečetech. Na spojitost s jihočeským Ryžemberkem nelze snadno mysliti, a proto máme za to, že Půta postaviv si tvrz, dal jí podle zvyku tehdejšího toto německé jméno, jemuž, tuším, ani nerozuměl. 3) Na počátku 14. století došlo k rozdělení panství Mšenského. Okolo r. 1350 seděl Jan na Sebině a Jindřich v Křesýni.4) Od nich vystavěn bezpochyby starožitný kostel Křesýnský, na némž se erb tohoto rodu dvakráte (nade vchodem a na svorníku) spatřuje. Dotčený Jan pirodal r. 1362 dne 6. května 20 lánů dědin u Křesýně některým obyvatelům této vesnice právem zákupným, t. j. tak, aby mu z každého lánu po hřivně stříbra splatili, desátky obilné vydávali, v čas výprav vojenských pomáhali a konečně poražená dřeva v lesích panských a kámen potřebný na břeh mlýnský sváželi.5) KronuS toho vyskytuje se náš Jan r. 1374 jakožto patron kostela Křesýnského a r. 1376 jako svědek při nadání Budynským učiněném.*) Nástupcem lanovým stal se Pfedbor e Dubě jinak e Ronova erbu ostrví, jenž se počal psáti od r. 1405 seděním na Sebíně, ale kromě toho i Žandov u Lipého držel; také byl maršálkem dvoru králové Žofie. Roku i4o.'5 podával nového faráře ke kostelu Křesýnskému a zemřel nějaký čas potom, zůstaviv sirotky nezletilé. Poručenství nad nimi ujal pan Hynek Berka jinak Hlaváč z Dubé pán na Lipém a vykonával na statku práva vrchnostenská zejména v letech 1412—14H3;7) tehda dorůstaje syn Předborův Přcdbor z Ronova a ze Šebína ujal panství a bydlel na tvrzi s bratřími a sestrami jen krátký čas. Bezpochyby pro závady některé a dluhy prodal r. 1415 tvrz Šebín se dvorem poplužným, vsi Křesýni, livousy a Horky Vilémovi Zajict z Hazemburka.*) Šebín se dostal takovým způsobem k panství Hazemburskému. Ještě v 15. století opuštěna jest tvrz dokonce, poněvadž jí pánové k ničemu potíebovati nechtěli, a dvůr potom rozprodán mezi lidi; i jméno tvrze za dob našich zapomenuto a jen blízký les Šebín s pamětmi starými nám je dochoval.,J) Erb pánů z Šebína v kostele Křesýn-ském ■) JniéDO Šebín pochází od Ŕeby (Šebestiána) a bylo patrné jen nejakému dvoru přikládáno. *) Reg. 11. 507. ') Šebín je malý a nevysoký. *) Tadra, Suraraa Gerh. n. 208. *) Kniha památní fary Libochovskě 1747, f 37; Koubek str. 40. ■) Lib. conf. Archiv Budynský. 7) Lib. conf. B) Kel. tab. II. 118- Arch. č. III. 485. Vilém byl proto 1435 patroniem v Křesýni (Lib. conf.). °) Pozoruhodné jest, že nebylo zboží ŠebinsUé drženo k Hazemburku. nýbrž kromě Kře-sýna pozdéjí spravováno z Budyně, snad proto, poněvadž sem byl lepší přístup, neíli přes řeku do Libochovic. Při panství E udynsLétn nacházíme r. 1550 také »Řebln záraekpustýc. (DZ. 250. L 24 ) Při dělení se bratří Zajícův r. 1556 připadlo celé zboií Šebinské k dílu Mšenskému Jtiritovi .Zajíci e Hastmbiirka, tento prodal (1564) zároek pustý Šebín. vsi Křesýni, Levusy, Horky s podacím v Křesýni, krčmami v Le-vusich a Křesýni s posudným z téch krícm, mlýn náchlebni pod Poplzy a mlýn 11 Levus Janovi nejstaisímu z Lobkovic na Zbiroze za 4650 kop g. ř. (DZ. 15. B 1.). Od těch dob patří tvrziště U panství Libochovskému. Erb pánů z Šebína v kostele Křesýn-ském. mšeny tvrz. ír"jr^í?Víř e ^enem u Budyně ve dvore ještě v druhé polovici ig. století stávala stará tvrz. Bylo to :, j (v^JÍ'/jP^Í' ' staveni čtverhranaté, poschodí vysoké, jehož místností se dílem za sklad, dílem za byt pro Sfo. Siň^F^F íaŤařku užívalo. Na tu stranu do popiužného dvora nebylo na tom stavení nic pozoruhodného, ale na severní straně byly dva výstupky, jichž poschodí na krakorcích spočívajíce ještě více ven povydána byla. Oken na této straně bylo málo a v zanedbaných místnostech uvnitř spatřovaly se ještě známky maleb. Stavení to okolo r. 1870 zbořeno tak, že dnes po něm není známky, a to proto, aby se získalo kamene. Na Mšeném seděli ve 13. století vladykové, kteří na štítě lví nohu nosili. Nazývali se někdy také z Ryzemberka, tuším po hradu Šebíně. Předkem jich byl Plila řečený Petřík, jenž se poprvé r. 1262 připomíná. Roku 1267 učinil jakousi smlouvu s Vrbickými poddanými kapituly Pražské. Kromě toho se připomíná v rozličných soukromých zápisech ještě i v pozdějších dobách a snad ještě r. 1287. Synové jeho byli Jetřich (1276—1295), Potik, Púta (1279—1295), Jan, Mikulášt Petřík a Hynce.1) Potomci jich rozrodili se na Mšeném, Sebině a Vetlé. Na Mšeném zůstal Kunrat (1321—1347), jenž okolo r. 1340 platy v některých blízkých vesnících Janu biskupovi pro Roudnický klášter prodal. a) Také si najal od Jana ze Šebina dvůr poplužný v Livousich. *) Syn jeho z Kateřiny ze Žirotína jménem Plichta stal se r. 1356 kanovníkem Pražským a r. 1358 tudíž dSkanem a zemřel r. 1362.*) Kdežto o těchto dvou je známo, že byli erbu lví nohy, není to jisto o S-milovi ee Mšeného, který se od r. 1316 připomínal a jcátě r. 1362 na Krakovci seděl.5) Mšený dostal se potom vladykám se Rvenice odjinud ee SlavUina; zejména tu seděli od r. 1376 Aleš starší a od r. 1379 bratr jeho Jindřich.6) Onen zemřel po r. 1395, tento Žil ještě r. 1406 a daroval tehda se synem Albertem kostelu Charvateckému plat v Charvatcích a Martiněvsi.1) O potomních osudech těchto pánů ner.í nic známo. Balbln četl ve starém rukopise, že Jan ze Mšeného rytíř byl r. 1424 v Libochovicích upálen, 8) ale jakého rodu byl, nevíme. Asi v ty doby P&ta z Ittrurka držel Mšený a prodal jej králi Zikmundovi, ale když s ním r. 1426 počítáno, navrácen mu statek Mšenský a kromě toho mu Loketský kraj zastaven.9) Nacházíme potom Viléma z Ilburka r. 1453 jako pána na Mšeném10) a později jako věrného přívržence králova. Purkrabě jeho Jan Franěk z Jarpic (1477), Aleš z Kozojed (1479), zase Franěk (1484) a Kuba (1485) řídili také městečko Třebenice ze Mšeného. ") Vilém zemřel r. 1489 a pohřben v Charvatcích. lJ) Vdova Mandaléna z Koldic nějaký čas Mšený spravovala a měla tu r. 1490 hejtmana Martina. Asi r. 1500 ujal Vilém (syn její) statek Mšenský, jehož pánem se r. 1501 jmenuje.13) Jak se zdá, prodal Mšenj brzo potom a statek zdejší stal se na nějaký čas přislušenstvim Budyně. Zejména jej držel Jan Zajíc z Hasemliurka,,>) jenž r. 1553 zemřel. Synové jeho nechtěli sami všechna rozsáhlá zboží spravovati a proto Mšený pronajali. Tak se jim při tom vedlo, vypravuje se v následující paměti: Roku 1557 na den na nebe vzetí p. Maři vyslán byv Cipryan Revelik, pisař důchodni pánů Zajíců, s panem Jiříkem z Hozlau k manželce Daniele Tatousa v. Vraního na tvrz Mšený, promluveni takovéto učinil: „Paní milá! Jsme k Vám vysláni od J J. M. pánů našich pana Vácslava, pana Mikuláše, pana Jiříka a pana Kryštofa bratří vlastních Zajíců, z Házemburka, máteli jaké poručeni od manžela svého na připsání J. M. ') Reg. II. 148, 323, 445, 446, 507, S48, 570, Rel. tab. I. 3, 4, Reg. II. 71g. ') Reg. III. 303, IV. 356, arch. kapitulu!. 3) Tadra, Summa G-ertardi. ') Reg. Vatikánská Tadra, Summa Gerhardi. Borový, Lib. erect. I. 40. B) Tab. vet. Koubek, Děje Libochovic, str. 50. Viz v Hb. conf. 1365, II Mart. 6) Arch. Budynský a bibl. Praž. Lib. erect. V. 122. 8) Miscell. dec. I lib. IV. p. 157. 9) Diplom. Ileburg. 338. 1D) Dráíďanský arch. ") Kniha Třeboňska. ") Soupis IV. 105. 1S) DZ. 191. N 5. '*) DZ 4. A 17, 86. F 20. 28 MSEXÝ TVRZ. arciknížete, abyste se odtudto pohnuli a statku tohoto TJ. Mem. neplundrovali a více škody žádné nedělali, neb JJ. Mi. páni věděti ráčí, že se tu škoda nemalá děje, obilí se neklidí z polí a čeládky že ve dvoře žádné nemáte, pročež podlé téhož poručení, jak jsme Vám oznámili a téhož listu od J. Mi. arciknížete, o kterémž manžel Váš ví, abyste pokojně a přátelsky odtud se odebrali. S tím jsme k Vám odesláni a s ničímž vír, že n ä m na to odpověd dáte, čím bychom JJ. M. pány své zpravili." Proti tomu dala pani tu odpověd: „Páni milí! Nemám Vám nic za zlé, že jste ke mně z poručení JJ. Mí. pánův svých přišli. O psaní J. Mi. arciknížete nic nevím a také poručení od manžela svého žádného nemám a jak jsme sobě to podlé zápisu uvedli, tak držíme, pokudž nám suma naše dána nebude; kdež se o obili domlouváte, že se neklidí, pohledte, že se čtyři stohy dělají." V tom se dala v pláč naříkajíc tak: „Což nám tu páni na naši těžkost hledí, pánu Bohu to poroučím a za tou těžkostí na naši hlavu všeho zlého hledí, bodejž to na svých hlavách shledali", klnouc a rotíc dále. I šli vyslaní odtud pryč. Potom po témž dni vyjel Jiřík se mnohými pány a vladykami na ohledání toho statku Mšenského, jak se opatruje. Přijeli nejprve k sekáčům ovsa, ale ten oves se již Msený tvrz (dle starého vyobrazeni). přestál, neb jiných ovsů nebylo již a ten dotínali již. Jedouce dále ke Mšenému, potkali se s skotákem, který krávy pásl, i ptali se ho, mnoho-li dobytka má. Pověděl, že paní Afra Danielka dva býky velmi dobré, krávu též dobrou a pícek dobrý prodala. Pak Lukeš ovčák téi! pověděl jim, když se ho ptali, že prodala do Roudnice 31 skopcův. Když pak vjeli na pole mezi ječmeny posekané, tu viděli některý málo snop svázaný, než všecek ležel na hrstech nevázaný, tak Že na tři neděle ležel, jak sekáči pravili, a již rostl na brázdách velmi hustě. I nabrav Cipryan toho zeleného z brázdy z těch několik hrstí pořád, dal panu Hozlaurovi, řka r „Abyste viděli, o čem praviti, jak se hospodářsky klidí." A tak ten ječmen i oves vázali, že ho čtvrtá částka zůstávala tu po rozhořich a záhoně. Odtud jeli k dědinám, kde s,e počalo orati. I ptal se pan Ota Šimfeld: „Proč jste tak dlouho neorali?" Pověděli pacholci, že nemají čím a také že musí často do Prahy jeti, když jim páni jejich velí a těmi častými jízdami že „kůň" schromili. Když pak do dvora přijeli, nenašli tam čeledi žádné kromě těch pacholků tří, kteří roli počali k setbě dělati, a nějaké děvčátko v ratejně, na němž se pán ptal na šafáře a šafářku, i pravilo tolikéž i ti pacholci, ;íe je odehnali, jakž se tu brzo paní Afra vstěhovala. A tak žádného řádu v témž dvoře ani při dědinách i při klizeni obili, jakž to dobří hospodáři d&lávali, nebylo. Hnůj se nevozil na dědiny, úhořův nezmísili a mělo-li se také síti, nesilo se nic.') Když se synové Janovi dělili, dostal Jiřík Zajíc tvrz, dvůr a ves Msený a k tomu některé vesnice od panství Budynského a Klapského. a) Jiřík hospodařil tu okolo 20 let a zemřel r. 1580 zůstaviv syny Viléma ') U eg. svě.l. 1554—1557 U f. 460 — 46a. *) DZ 56. B 4. MŠENÝ TVRZ. 29 a Vácslava. *) Onen ujal Mšený, stal se nejv. děd. truksasem a zastavil tento statek napřed Janovi Zbyňkovi, strýci svému, a naposled mu jej r. 1599 dědičně prodal.5) Tento pán byl v ustavičných závadách a proměnil si proto zámek Mšený r. 1607 za menši statek Nížebohy.3) Novým pánem stal se Jun Borynl ze Lhoty, držitel Mikovic a Redhoště. Z doby tohoto pána, jenž r. 1613 zemřel, znám jest tento přiběh: Michal Adam ze Zhořelice nakoupil r. 1611 v měsíci únoru ve Vratislavi a Svidnioi 5 sudů rozdílných kupeckých věcí a zboží a několik centnýřů slezské ryty odtud do Norymberka vézti a dodati přijal a na dva vozy naložil. Z těch věcí všude ve Slezsku i v Cechách povinná mýta a cla odvozoval a zaplatil a od celných bolety anebo cedulky mýtné bral. A poněvadž tehda pro vpád Pasovských silnice nebezpečny byly, nejel na Prahu, nýbrž chtěl k Lounům a ke Chbu jeti. Když přijel dne 7. března k Redhošti, sedláci a obyvatelé té vsi, staří i mladí, mužského i ženského pohlaví se všelijakými zbraněmi, ručnicemi, bidly, vidlicemi, cepy a palicemi proti nim vypadli a jeho a pacholků s velikou zuřivostí těmi slovy se ptali: „Co vezete, vy šelmy?" I oznámili: „Vezeme kupecké zboží, kteréž sme ve Vratislavi naložili a do Norymberka vézti a dodati máme." I řekli: „Vy šelmy, lžete, vy vezete Leopoldské zboží" (t. j. zboží Pasovskými pobrané). A poněvadž sedláci jim věřiti nechtěli, ukazovali jim listy mýtné, kteréž jeden mezi nimi, kterýž německy uměl, četl a hned potom k jiným řekl, aby je propustili, nebo že vezou kupecké zboží. Ale oni na to nedbali. Rychtář té vsi s jinými dvěma na ten jeden vůz vlezli a tu hned ty sudy odbednili. I prosil je Adam, aby moci neužívali, a uvoloval se jim, že na jich žádost do vsi pojede a tu tak dlouho s pacholky, koňmi a vozy zůstane, až jim tu kupce, kterýmž ty věci náležejí, tu namísto postaví; ale nemohl toho při nich obdržeti, nýbrž oni ty věci přece přehledávali. Když pak spatřili, že mnoho peněz před rukami bylo, jeden z nich, rektor školy, na bílém koni ku pánu gruntů těch Janovi Borftovi ze Lhoty a na Mšeném jel. Mezi tím sedláci nic před sebe nebrali. Když pak rektor zase přijel a s koně ssedl, tu všiichni, staří i mladí, muži i ženy, ty sudy na kusy rozsekávali a peníze a zboží kromě pytlů s rytou pobrali a do Redhoště odešli. A ačkoliv je při té trvající loupeži pilně pro Boha prosili, aby toho nečinili, však nic nespomáhalo, nýbrž oni ještě k tomu oznamovali, že když s těmi penězi a zbožím hotovi budou, vozky zabijí, koně a vozy vezmou, jakož oni pak je všudy přehledávali a všechny peníze (kromě něco málo, kteréž Adam v botě ukryté měl) i všechno nádobí, které při sobě měli, pobrali. A tak se k tomu měli, kdyby se jim kdo byl protivil, že ho třebas zabili. Když se sedláci zase do vsi oddali, dal Adam pytle s rytou zase nakládati a jel s pacholky také do vsi; tu přes noc zůstali a se vyptávali, kdoby pánem těch crruntu byl, ale toho dne od žádného tu se uptati nemohl. Nazejtří „pán Bůh tu milost dáti ráčil", že od cizích přezvěděl, že Jan Boreň té vsi pánem jest. Sel se svým šafářem Martinem Vernerem na Mšený. Když před pána pi išli a jemu o té loupeži bolestné žalovali, řekl 011 k nim: „Co ste vy ti lidé, kteří ste včerejšího dne to neštěstí měli?" Řekli: „Ano." I odpověděl pán, že té pominulé noci nemnoho spal, on že by 300 tolarů za to dal, aby ta loupež od lidí jeho se byla nestala. Tu jej Adam s vyzdviženými rukami pro Boži milosrdenství prosil, aby on ss jskožto pán těch gruntů poddanými svými ujistil a jemu k těm odňatým penězům a zboží zase dopomohl, tak ab3ř ty věci v ta místa náležitá dovézti a dodati mohl; načež pán odpověděl, poněvadž on poddaným svým tu loupež neporučil, tehdy že on dopomoci nechce, aby oni co zase dáti měli. Když Adam takové spečování s podivením přeslyšel, ještě jej prosil, aby nařídil, aby ty pobrané věci na právo nebo na zámek jeho složeny byly, tak aby odtud nic ztraceno a odcizeno nebylo, a ti kupci, komuž přináležejí, při něm to najiti a vyzdvihnouti mohli. Ale i to učiniti se spečoval, nýbrž ještě rychtáře svého a kováře ve Mšeném poslal a těm, též písaři a úředníku poručil, aby s Adamem do Redhoště šli, ty pytle s rytou přehledali a vysypali a peníze v nich hledali. Na takové nenadálé poručení Adam a šafář jeho oznámili, že žádných peněz nenajdou, a jestliže co najdou, že svá hrdla chtějí propadnouti. Rekl pán, že o jich hrdla nic nedbá. A tak ti pánem zřízení některé pytle vysypali a jiné rožnem naskrze propíchali a peníze hledali. Když pak žádných peněz nenalezli, dali jim tu rytu zase a je za ves provodili. Tu jel „on do konce zarmoucený člověk" k Lounům, ke Chbu a k Norymberku a na cestě v hospodách útratu na čeládku a koně vyvěřoval, též i peníze půjčoval. 4) Synové Janovi Jan David a Adam byli ještě r. 1623 nedílni, když háj Mšenský prodávali,6) ale když se r. 1628 rozdělili, dostal onen Mšený zámek, sídlo starožitné, ač poněkud Keěló, „vĚalt když se zase pospraví, jakož sem toho již dobrý začátek učinil, dosti zvolný byt míti bude".6) Jan David však málo na zámku spravil, jelikož jej r. 1630 Jetřichovi Malovci z Malovic prodal.7) Když tento r. 1652 po novém roce zemřel, uvázal se ve Mšený starší syn Maximilian Lev8) a když se r. 16Ď3 s mladším bratrem Bohuslavem Blažejem dělil, vzal si Podbradec a Martiněves a Bohuslavovi zanechal Mšený se sídlem starožitným, ač sešlým.9) Bohuslav zemřel r. 1666 odkázav Mšený a Kamenici manželce své Zuzaně Heleně roz. z Colle. ') DZ. 20. Q 29. ') DZ. 129. H 4, 174. B 8. *) DZ. 133. L 25, 177 R5 *) Reg. svěd. něm. 1586 161S. ») DZ. 141. D |-*) DZ. 297. H 3. 7) DZ. 297 Q 16. e) DZ. 112. E 26. •) DZ. 72. M 12, 73, H 2C. MŠENÝ TVRZ. Bratr jeho sice tomu odpíral a obdržel r. 1672 přísudek na soudu zemském, ale při revisi ve dvorské kanceláři (1674) Zuzana vyhrála, tak že zůstavena v držení Mšeného.') Dočkavši se čtvrtého manžela prodala Mšený r. 1681 Karlovi Jahardovskému z Sudic, jenž tu jen několik měsíců seděl a r. 1682 týž statek Janovi Kašparovi svob. pánovi Monlani prodal.ä) Ale později dostal se zase fakardovským zejména Markétě Žofii vdané napred Sclnvarzbachové a pak Sauerové. Od její dědiců z obojího manželství dostal se Mšený r. 1717 M. Jozef i ovd. hr. z Mariinic pro syna jejího. *) V rodě tomto zůstal Mšený až do r. 1742, kdež koupen ke Zlonicům. *) !) DZ, 114. K 2, 115. C 2G. F 4. J) DZ. 395. O zz. 396. G 17. ') DZ. 493. D 1. 4) Pam. arch. J. 3G6, Folkraann, gel. Linie K-inský. tvrze v okolí libochovic. DUBANY. PV tvrzi v Dubanech již dávno není památky. Stávala ovšem poblíž kostela, v mnohé příčině zajímavého. Zvladyk zdejších připomínají se záhy Čáslavr. 1251 aMatěj 1282 a Pavel a Věnec r. 1307.') Jakého rodu byli, neni nám známo. Jisto je, že již následující patřili k rodině, která nosila na štítě beránka a později se dělila na větve Labanských, Ži-chovcův a Souiských z Duban. Roku 1358 byli tu dva statky; na jednom sedeli Jan a Karel bratří, na druhém Zdesia v.2) Jan neb Ješek věnoval r. 1361 na Dubanech manželce Markétě. Karel učiniv r. 1359 spolek nabyl Loukohořan, jež pak r. 1364 s AHcm Beránkem, synem Janovým, prodal.3) AleS sice r. 1365 chtěl vstoupiti do duchovního stavu,1) ale zanechal toho později. Roku 1373 prodal svůj díl Vojniček, r. 1376 nějaké dědiny dotčené Markétě a r. 1379 věnoval na Dubanech.5) Asi v ty časy byly tu kromě statku Alše a bratra Jana statek Jindřichův a Petra a Jiříka bratři.0) Ti všichni podávali r. 1378 ke kostelu zdejšímu Byly tu tedy tři statky. Když Jindřich r. 1380 statek svfij Alšovi prodal, povstaly zase dva statky. Druhý n. Petra a Jiříka přisel pak ke hradu Klapému a páni z Hazemburka měli odtud polovici podací v Dubanech. Vedle Alše vyskytuje se od r. 1389 Dmiir, snad syn jeho bratra. Ten prodbl tehda něco v Dubanech, ale zůstal tu sídlem a r. 1396 dostal také díl AlšCv.') Aleš daroval r. 1394 faráři v Dubanech domek vedle fary k vydržování vikáře6) a žil ještě r. r4oo. Dmitr rrodal r. 1399 dvůr v Dubanech. ale neni známo, komu.9) Dmitr zemřel ok. r. 1406 a zboží jeho spadlo na krále. Zdá se, že Oldřich z Hazemburka r. 1399 jeho zboží koupil a že proto r. 1407 na ty sahal, kteří si na králi odúmrf vyprosili.lw) Zbytek Duban, pokud nepatřil ke Klapému, měl potom Jindřich, snad Alšův syn. Roku 1418 prodal Jindřich 8 kop úroku na tvrzi a dvoru v Dubanech Vilémovi Zajíci a Hazemburka.11) Nacházíme potom Jindřicha často v rozličných pamětech soukromých.12) V Libo-chovských starých knihách bylo r. 1573 psáno, že Jindřich v ' '433—*463 statek panů Zajíců spravoval a že po něm Oldřich (syn) následoval.18) Tento Oldřich byl r. 1456 v žoldu křižovnfkfiv Pruských,14) ujal po smrti otcově Dubany, splativ své bratří a zemřel r. 1483. Synové jeho Vilém a Karel drželi Dubany ještě r. 1503,lů) ale nedlouho potom prodány ke Klapému. Ještě r. 1553 připomíná se tvrz a ves Dubany. ') Reg H. 548, 916, IV. 811. ') Lib. conf. s) Rel. tab. I. 426, 428, 431. *) Reg. Vatikánská. *) Rel. tab. I. 443, 450, 457. ") Jiřfk prodal r. 1365 svůj statek ve Vojničkách (Rel. tab. I. 432). *) Rel. tab. I. 462, 520, 528, 554, 563- B) Lib. erect. XII. 133. *) Rel. tab. I. 584, DD. 18, f. 114. ") Arch. č. I. 396, DD. 14, f- 233- ") Rel. tab. II- 143. ") Paprocký o st. pan., DD. 20, str. 118, Arch. e. III. 502. **) DZm. 108. A 91. '*) Sor. rer. ťruss. IV. 528. •«) Rel. tab. II. 327, Pam. arch. VII. 225. LOUKOHOŘAN Y. %t Yes Loukohořany (staroč. Lúkohořany) připomíná se již • \/. r. 1237, jsouc sídlem Příbikovým. Jiný Pfibík spolčil se / r. 1359 s Karlem x Duban; skrze to dědil Karel Loukohořany a prodat je r. 13Č4.1) V knihách Lounských připomíná se r. 1384 Lidéř a na poč. 15. století Petr. Nástupcem jeho byl Vácslav Farsa a Královic, který v 1. 1411 — 1415 v soukromých pamětech se připomíná.1) Kromě částí vsi, které patřily jinam, drželi tvrz a díl vsi potomci jeho. *) Poslední z nich Jan Čele-chovec z Královic prodal r. 1548 tvrz pustou, dvůr a ves Loukohořany Albrechtovi Kapliři ze Sulevic.*) Týž měl také Třebivlice, k nimž Loukohořany, obnoviv tu tvrz, připojil. Když se r. 1556 synové jeho dělili, dostal Petr tvrzku v Loukohořanech s příslušenstvím.5) Roku 1583 měl týž statek Vilém Kaplí* ze Sulevic,s) jenž měl také Želevice a k nim Loukohořany připojil. Oboje pak koupeno r. 1593 k Libochovicům, ŽELEVICE. J»7j3řápadně od Libochovic jest ves Želevice, prvotně Želejovice. jář- Roku 1307 seděli tu Petra. Sulisítv.7) Císař Karel daroval J *^ti tu jeden dvůr kláfteru sv. Jiří, ale ten jej pro vzdálenost r. 1364 Jeskovi a Blahotevi bratřím z Nedvldíče prodal.8) V po-" tomních letech nacházíme, že byly Želevice na drobné statky rozděleny. Na jednom dvoře seděli bratří Jan a Rous erbu lilie a později Janův syn též Jan, jenž r. 1395 faru Křesýnskou platem v Želevicích na záduší předků svých obdařil Roku 1402 přivěsil svou pečeť ke dlužnímu listu Jana z Radovesic.9) V Lounských knihách připomíná se r. 1407 Vanlk z Želevic a r. 1411 Petr, jenž měl popluží v Děčanech.10) Jeden dvůr měla Anna z Kyšic, manželka Jana Hořešáka, a ta jej prodala r 1444 Petrovcovi se Třtina.*1) Jiný dvůr držel Jindříšek, k tomu něco zdědil a r, 1455 věnný plat přikoupil.12) Ok. r. 1485 zemřel bezdětek a zboží po něm nabyla Dorota Berková z Velezic se svými dětmi a Jindřichem Berkou, nevlastním synem.13) Ok r. 1496 zemřel Sezemka z Želevic, syn dotčené Anny, jež dostávala platy z prodaného zboží. Tehda velkou část vsi drželi Kaplířové ke Skalce14) a ostatek byl roztříštěn. 1 ak to i zůstalo v následujících dobách. Od jednoho ze starších vladyk pocházeli ') Reg. I. 427, Rel. tab. I. 426, 431. 2) Arch. Drážďanský, Lib. erect. VIII. tie. 3) Část r. i486 ke Košfálovu. *) DZ. 47. B 13. 5) DZ. 52. G 3. *) DZ. 66. B 7. 7) Reg. II. 916. 8) Borový, Lib. erect. I 49. 9) Lib. erect. XlIIa. 50, Arch. kapitul. Viz i Acta judic. 1406. 14. Maj. 10) Lib. erect. VIII. 129. 11J DD. 25, f. 254. Viz i 34, str. 157. 12) Rel. tab. II. 267, DD. 33, str. 360 O Baltazarovi viz Rel. tab. 1. 130. ls) DD. 17, f. 360. M) DD 17. f- 372- r VRZ F. V OKOI.Í LIBOCHOVIC. Hodktrvi se Želevic, kteří měli v 16. stol. statky v Litoměřicku. Tvrz s částí vsi diiel v 16. stol. ViLfm Kaptlř se Sulevic. Syn jeho Vdcslav prodli Želevice a Loukohofany r. 1593 Jiřímu a Lobkovic, jenž oboje k Libochovicům připojil.1) E VAN. Yes Evaň bývala prvotně nějakým duchovenstvím, zastavena od krále Vladislava Pavlovi Skalskému z Jenšteina, byla r. 1495 v držení Jana ze Šelmberka a jeho synův a r. 1528 Jana Sezinty z Ústí.2) Potomkem tohoto puštěna ves ta r. 1575 dědičně,^ po čemž drahně svých vesnic okolo Slaného a Budyně prodávali. Evaň ves s dvorem prodal Jan Sezima r. r 597 Karlovi Elsnieovi 2 Elsnic.*) Zdá se, ie tento tu tvrz vyzdvihl, ač se tito teprve v pamětech 17. stol. připomíná Roku 1619 koupila Johanka s Hertemberka, první manželka Vdc-slava ze Šternberka, statek Evaň od Elsnicův,6) a Vácslav zdědiv jej seděl tu ještě r. 1626 s druhou svou manželkou Alenou z Hozlau.6) Ale r. 1627 mu ten statek v pokutě zabrán a prodán Marii Maximilianř ze Šternberka, po jejíž smrti připojen k Budyni.7) SOLANY. ^Sr*\vrz v Solanech byla záhy sídlem větve vladyk ze Sulevic, ■y! k'er^ se později Solskými ze Sulevic nazývala. K nim asi ' Ji'- nepatřili Břetislav r. 1300 a Předbor r. 1318.8) Kunrát ze Sulevic podával r. 1303 kněze ke zdejšímu kostelu a r. [372 daroval kostelu zdejšímu pole na spásu duše manželky Elišky.9) Současně (1372 atä.) držel Jarek a Zichova část Solan a Třebi-vlic.]0) Kunrát žil ještě r. 1397 maje zrostlé syny.11} Od počátku 15. století vyskytují se z této větve tři snad synové Kunrátovi. Kunata jinak Habarl daroval r. 1405 plat ve Hliňanech ke kostelu Solanskému, nabyl pak na Moravě, kdež se s Kateřinou z Buzova oženil, vsi Dobrovic, a přečkal následující náboženské války.12} Smi/ psal se také ce Solan, držel statek v Třebivlicích, nabyv tu r. 1392 jakési odúmrti a zapsal na něm r. 1406 peníze Habartovi bratru, Henzlinovi kanovníkovi, Rydkéři ze Skalky, Janovi ze Solan aVácslavovi z Krdovic.13) Jan přečkal náboženské války. Zdali byl bratrem předtšlých dvou Jan DraHata ae Solan, nevíme. Týž měl také část Solan, ale tuším ji prodal a seděl pak na Jeviněvsi. Roku 1415 byl již mrtev.11) Svůj statek v Solanech prodal bezpochyby Ondrejov Dubovi a Vlastmi, jenž r. 1408 klášteru sv. Michala v LitomČiicích plat v Solanech daroval.16) V polovici 15. stol žil Smil Solský ze Sulevic, jenž před r. 1452 zemřel vdovu Ofku z Pozdně zůstaviv. Snad byl synem jeho Smil, který se I. 1478—1486 připomíná.16, Asi v ty časy připomíná se též Vdcslav Solský.n) Král Vladislav dal mu r. 1499, 11. listopadu plat roč. 50 kop gr českých z král. zámku Hrádku doživotně18) a uměl ho dobře ujotřebiti, neb byl pan Vácslav muž vtipný a starých práv zběhlý, pročež byl také r. 1499 mezi pány, kteří dsky zemské prohlíželi.1') Zůstavil po sobě jen dcery Kateřinu, N....., Dorotu a Otílii. Ty zdědivše zboží Solské po otci prodaly tvrz Solany s dvorem popi, ves celou s vesnicemi a podacím v Solanech Dtpollovi a Lobkovic. 80) Po smrti Děpoltově dostaly se Solany synu jeho Kryštofovi (potom staršímu), jenž byl také pánem ra Bílině, Kosti a Bčškovicích. Všechna ta zboží i Solany zdědil syn jeho Oidfick Felix a Lobkovic, který r, 1604 zemřel Hen! nám zřejmo, proč král Rudolf II. tomuto Oldřichovi (r. 1594) »2 vesnice, totiž Solany s tvrzí a dvorem popi. a ves Skalic: se vším příslušenstvím* do desk ku pravému J) DZ. 27 A II. 2) Arch. gub. s) DZ. 62. 1) 19. 4) Arch. mus. 5) DZ. 193. F 14. 6) Reg. k. s. ') Bílek, konf. 634. Arch. Osecký. Tab. vet. a. 292. 8) Borový, Lib. erect. I. 87, Lib. conf. W) Lib. conf., Rel. tab. I. 554. «) Lib. erect. V. 91. 12) Dsky Olomoucké, Rel. tab. II. 16, Arch. č. I. 397. 13) DD 14, f. 216, 218. ") DD. 21, str. 227, Rel. tab. II. 136. 1B) Lib. erect. VIII. 4. 1C) DD. 21, f. 226. 17) Arch. gub., Dílčí cedule Kaplífův. 1H) Arch. č. VI. 582. 19) Tímže V 496. 2») DZ. 7. D 17. dědictví vepsati dal;1) snad byl již dřevní vklad zapomenut? Však již r. 1606 nacházíme tvrz Solskou v držení krále Rudolfa II. jenž ji připojil k Libochovicům.2) Jak se to stalo, neumíme povčděti. KOSTELEC. ■W^jr Kostelci u Budyně bývala tvrz za starodávna. Roku 1377 •^\f'. připomíná se Přích Střeka a Kostelce, jenž prodal s>f pánům z Hazemburka 4 lány pro kostel Kostelecký.3) Část vsi patrila již r. 1379 keKlapému; kromě toho U byly dva vladyči statky. Jeden z nich, totiž tvrz s parkánem, dvůr a deset kmetcích dvorů prodal MikuláS t Kostelce Vilémovi z Hazemburka a od té doby patřila i tato část ke Klapému a páni KlapštI drželi polovici podací.4) Tvrz ovšem potom zanikla. Na druhém díle seděl r. 1386 DiviS, r. 1407 a 1411 Cil a r. 1412 Jan.5) V letech 1431—1444 připomíná se Smil z Kostelce,") jenž po předcích z tohoto Kostelce pocházel a snad ještě díl ten držel. Kostelec patřil později celý ke Klapému; ok. r. 1553 přidělen ke Mšenému a r. 1567 koupen k Budyni.1) PODBRADEC. • r vsi Podbradci bývalo vladyči sídlo, zejména se připomínají r. 1411 Smil a r. 1434 syn jeho Cenit.11) Na tvrzi seděl v 1. 1452 — 1464 Erhart a Hořan9) a r. 1478 připomíná se Jan a Podbradce.10) V letech 1495—1510 seděl tu Erhart s Hertenberka.11) Před r. 1528 prodal Jan Štroueh t Chlumku tvrz Podbradec Jiříkovi a Pouchová, který tu ještě r. 1536 seděl.12) Jan kanovník se Zikmundem a Ftoryanem bratřími svými z Pouchová prodal r 1542 statek Podbradec Eliíce ValdSteinski a Krajku a na Peruci.13) Statek tento potom přivtělen k Peruci. K r. 1571 nacházíme, že Habart Kokovský a Hertenberka prodal tvrz a dvůr Podbradec Bohuslavovi Sekerkoví a Sediic a tento r. 1573 Karlovi Odolánovi a HoHic.^1) A protože Anna Marie Lobkovská ze Svamberka dědička po n Bedřichovi z Lobkovic a na Peruci r. 1597 tvrz Podbradec postoupila Adamovi Pfefrkor-novi z Otopachu,v') jest velice nejisté, jestliže se ty zprávy k jedné tvrzi aneb dvěma vztahuji. Adam držel Podbradec ještě r. i6o3.lc) Následovali po něm synové jeho, z nichž nejstarš! Vácslav Gabryel po r. 1615 zemřel. Tu vydáni od zemského soudu komisaři, kteří statek Podbradec j•!■»». ua,iar.i opmea « j-aoi) ť. Mwm , .w---} patřil Podbradec ke Mšenému. Roku 1631 přišel do země Karel Pfeirkorn, syn n. Adamův, jenž se pro víru byl do Sas vystěhoval, a uvázal se v Podbradec.18) Když se přibližoval rok 1663, byla tvrz zdejší bez krovů, sešlá, ale pokojů bylo drahně a ještě tak dobrých, že se na skrovný náklad spravit! mohla '■) Maxi-milian Lev Malovec, jenž ji za dil dostal, nespravil ji, ale Vácslav Mouřic Salomon a Erýdberka, jenž ji r 1669 od něho koupil,*>) přikryl ji šindelnou střechou a stavěl ji, av&ak staré zdi, na které nové vyháněl, se rozstupovaly a poněvadž peněz po ruce nebylo, prodal Podbradec Vdcslavovi Vojtěchovi ae Šternberka, jenž jej k Budyni připojil.21) NIZEBOHY. ■ ja» astelní ves Nížebohy připomíná se již r. 1202, jsouc sídlem ů^t ■ Martinovýma) Ve 14. stol. patřila jedna část s kostelem j .X ke Klapému a Budyni, kterouž koupil Mikuláš Zajíc z Hazemburka od Havla z Budyně,2S) druhá část patřila k pro- i) DZ. 27. B 23. 2) DZ. 133. F 6. ") Paprocký o st. pan. 75. *) Lib. conf. Rel. tab I. 510. &) Acta judic Lib. conf. e) Arch. mus., DD. 61, f. 397. ') DZ. 16. E 9. 8) Lib. erect. XlIIa. Kniha Pražská. 9) DD. 21, str. 226. 10) Knihy Lounské. u) Paprocký o st ryt. 242, Arch. Budynský. ,2) Reg. kom. soudu. 13) DZ 1. C 26. J*l DZ. 17. G14, 61, G7- ,5)t>Z. 92. B 18. W) VUSp. 1898 I. 76, Rozvrž 72. «) DZ. 297N3. 1S) Mittbei I. XIV. 22. 19) DZ. 72. M 12—23. 20) DZ. 318. K 8 21) DZ. 30. K 15, 391. P 2J **) Keg. II. 148. ") Papiocký o st. pan. 77, Rel. tab I. 457- Budyne. Pohled na palác z nádvoří. TVRZE v OKOLÍ LIBOCHOVIC. 33 boštstvf kostela Pražského.1) Onano patřila k Budyni i potom, tato držena od r. 1420 k Račiněvsi.1 Jiří král vyplativ Nlžebohy zapsal je r 1463 Vilímovi s Ilburka*) jeni je s mnohými Jinými ke Mšenému držel. Později připojeny k Budenicům a od nich r. 1542 odprodány Bohuslavovi Ckobolskímu 1 Dobic a Victlavovi Kekulovi te Stradonic.*) Roku 156a patřila vca Nfžc-bohy Rausendorfům ae Šprtmberka,b) potom Janovi Štrauchcvi a Chlumku, po jehož smrti spadla na bratří a ujata od Bedřicha Štroucha.*) Asi od těch dob tu stávala tvrz. Roku 1581 dostal Hendrych Kurcpach z Trachemberka vsi Charvatce, Martitiěvea a Nížebohy k dědictví.') Nížebohy i b tvrzi odtud drženy k Martiněvsi b nl pak připojeny k Ředhošti a tak se dostaly r. 1003 v drženi Jana Bornl ae Lhoty. Tento vyměnil si je r. 1607 za statek Mžený a postoupil tvrz, dvfir a ves Nížebohy Janovi Zbyňkovi Zajíci a Haaemburiafi) Od té doby patřily celí Nlžebohy k Budyni. MARTINĚVES. ' artinčveB dostala se z části již před r. 1226 Dokzanskému kláSteru a tomu ještě r. 1273 patřila. Část byla ze-manskym statkem, na nčmi seděl r. 1267 Vykelfi) Později patřila část ke Mäenému a koupena okolo r. 1340 pro Roudnický klášter.1") Nicméně zůstala i potom část při Mženém, něco vycházelo také ku Pražskému kostelu a platy k Budyni. Od husitských válek byla Martiněvea v zápisném drženi, šla z ruky do ruky a ještě r. 1585 tu tvrze nebylo. Tehda koupil týž statek Ladislav starít a Lobkovic.1*) Buď on aneb manželka jeho Mandaléna Lubkovská ze Salmu vyzdvihla tu tvrz, která se připomíná poprvé ve smlouvě (1603), již prodala statky Řed-hoštský, Martinovský a NIŽebožeký Janovi Boryitovi ae Lhoty'*) Martiněves zůstala pak od r. 1607 až do r. 1663 při Mšeném Za té doby tvrz tu znova vyzdvižena a ještě se r. 1663 dostavovala, když Maximilian Lev Malovec dostal Podbradec a Martiněves za díl.13) Pán tento prodal pak oba statky. Martiněves patřila do r. 1686 Julianě Sabině Vršovcové, pak hrab. z Lichtenšteina, od r. 1695 Frant. z Klebelsberka. Od r. 1723 patřila Vchynským a od r. 1765 ke Zlonicům. POHOŘICE. fe farnosti Charvatecké jest ves Pohořice b bývalou tvrzi. Ves patřila prvotně ke Mšenému. Kunrdt ae MSeného tuším tu tvrz postavil a prodal pak týž statek s jinými vesnicemi ok. r. 1340 Janovi biskupovi pro Roudnický kld!tcr.lt) Tento zůstal v držení téhož statku až do r. 1420. Vítězní Pražané darovali Pohořice asi r. 1421 Ondřejovi Čapkovi}®) ale poněvadž král Zikmund tvrz Pohořice r. 1420 Kerunkovi MUeíovsiemu ae Sulcvic zapsal,14} tomuto odevzdány a zůstaly pak v držení potomkův jeho Osterských ze Sulevic.17) Na počátku 16. stol. drženy ke Brocnu. Teprve r. 1561 prodali Vojtich a Petr bratři *) Emler Urb. 396. 3) Arch. í. II. 179. s) Arch. gub. *) DZ. 42, E 6. *) DZ. 59, C 29. 6) DZ. 63, V. 6. ») DZ. 21, F 20. *) Koubek, Díje Libochovic 111, 113. ») Reg. I. 327, If. 223, 333. 10) Reg. IV. 350. u) DZ. 23, B ii. M) DZ. 177, R 5. ,3) DZ. 72, M 12. ") Reg. IV. 356, Emler Urb. 14. ">) Hofler Font. r. H. II. 292. «) Arch. í. VI. 591. Kapliři tuto část (ostatek patřil k Martiněvsi) JiHkevv Zdá rskému se Žďáru a na Kladně.1) Část tato patřila pak střídaví: ke Kladnu a k Dobré a prodána r. 1692 nezletilému Frant. Antonínovi z Lichtenšteina. Hned potom připojena k Martiněvsi5) a s nl k panství Zlonickému. ŘEDHOŠŤ. Ředhošti připomíná ae záhy aídlo vladycké, které se i nazývá hradem. Ředhošť připomíná se z;Shy, jsouc v 1. 1203—1226 sídlem Bořitovým, jehož syn též Bořita řečený (1203 —1255) za živobytí otcova držel Letovice na Moravě a po otci též na Ředhošti seděl. Jeden ze synův jeho byl Boleslav ze Smečna,3) druhým snad byl Bořita, který r. 1318 hrad Ředhošť držel.1) Ti všichni byli erbu dvou sekerek na kříž přeložených; téhož erbu byli také r. 1334 Bořila, arcipfišt Znojemský, Petr a Hynek bratří z ŘedhoStě, kteří! t r. vea Ředhošť právem zákupným vysadili.') Nějaký čas potom se z ŘedhoStě vyprodali. Hynek se vyskytuje napřed v jižních Čechách a později (136$) držel s Bořitou HobzC 11a Moravě, kdež buď r. 1368 neb 1369 zemřel.9) Ředhošfský statek byl potom majetkem Spitdlu Matky Bolí pod Vyšehradem a arcibiskupové byli jcliu vrchními správci. V letech 1371 —1414 prefekti téhož kláštera sem fariife podávali a Jan arcibiskup ulevil sedlákům zdejším (1388) v břemenech, které na ně prefekti nemírně nakládali.7) Část vsi snad zůstala vladyčím statkem. Aspoň se připomínají v 1. 1404—1411 Jan a Bedřich bratři e ŘedhoStě jako páni na Orasicích a onen držel v 1. 1408-1432 statek Světec; avšak erbu byli od starých Řed-hošeských rozdílného.3) Bfedřich koupil r. 1418 část špitálskou ŘedhoStě9) a vdova po něm Markéta Vlčkovnu z Minic (1423) obdržela od Kunráta arcibiskupa tři vesnice zápisem.10) Vedle něho měl tu tvrz Humprecht (z Tasnovic), která mu od Pražanů zabrána a v 1. 1421- 1423 Mťkuldfť Harasovi darována.11) Albrecht, syn Bedřichův, zapsal r. 1434 statky své Buštěves a Ředhošť Pt Sikovi a Janovi bratřím a Kunvaldu,la) od té doby patřila Ředhošť k Buštěhradu a kterákoliv tu tvrz byla, ta zanikla. Tak zůstalo až do r. 1548. Asi r. 1548 prodali Jan, Vladislav a Ludvík bratři Bezdružičtf z Kolovrat vea celou Ředhošť Zikmundovi a Freiskutu\ měštěnínu Starého města Pražského.11) Od Anny Sejdové z Freisikutu koupil ji pak Ladislav starH s Lobkovic,14) držel ji až do zltráty svých statků a novou tvrz tu vyzdvihl. Statky Ředhošť, Martiněves a Nížebohy ponechány pak manželce jeho Mandalinl se Salmu A ta je prodala r. 1603 Janovi Borňovi ae Lhoty.15) Od té doby (1607) patřily všechny ty tři statky ke Mšenému. Asi r. 1662 odprodána Ředhošť ode Mšeného Janovi Váeslavovi Bílkovi a Biknberka, jenž r. 1662 zemřel,,6) Později měl týž statek Zikmund Bedřich hrabě Saurau a prodlil jej r. 1670 Mariáši Leopoldovi z Rosenfeldu.17) i) DZ. 55, G 26. 2) DZ. 403, C 19. s) Reg. I a II., Palacký, Děje I. b. *) Tah. vet. 38, 40, 4i. ') Kniha Pražská '31, str. 126. 6) Dsky Morav. Arch. Hradecký, Třeboňský. řJ Lib. conf. Kniha Praíská, 331, str. 17. 8) Lib, conf. Arch. Drážďanský. B) Ani. kap. Vyšehrad. ,0) Kniha Pražská. ") H6fler„ Font.r. H. II. 294. lJ) Kniha Pražská. 13) DZ. 8. N 10. ») DZ;. 23. N 12. ») DZ. 177, R 5. «) DZ. 314, J 18, J 26. ") DZ. JiS, K 9. Hrady a limity Česlí. XIV. 5 ezi pěknými krajinami naší vlasti zaujímá údolí Labe od Lovosic k Děčínu přední místo Neb neřkouc o hladině řeky tiše tekoucí a stromoví, které všude vroubí, jsou tu stráně a hory přerozmatitého tvaru, tu kuželovité, tam táihlé, ondy jako stěny, jinde zase zvolna se sklánějíce. Kromě některých míst skalnatých aneb drobným kamením posutých pokryty jsou stráně mladým lesem, vinicemi a poličky, na něž se hnůj na zádech vynášeti musí. Mezi těmito svěže zelenými, krásnými stráněmi vyniká Sitřekovská skála se starým osmahlým hradem tvoříc s okolím obraz, který uchvacuje a jímá, jako málokterý jiný. Hrad Střekov stojí na vrchu skaliska asi ioo m. vysokého a k Labi strmě, anobrž na způsob stěny spadajícího. Málokde spatřuje se místo pro středověký hrad tak vhodné, jako hradiště Střekovské. Neb kdežto jest na východní straně Labe pohoří skalnaté, málo schůdné a jen krsky porostlé, jehož boky rovně s řekou běží, stojí hradiště samo o sobě nesouvisíc nijak s dotčenými stráněmi, leč jen hluboce sníženým sedlem nejen jako pevnost nepřemožená, nýbrž i jakožto věc tvarem svým vysoce malebná.. Z těch příčin nelze slovy ani vypsati, jak Střekov mocně dojímá každého, který jej poprvé spatřil, a žádný obraz nemůže toto kouzlo přírody a umění patřičně znázorniti. Vrch hradiště jest velikou trhlinou rozdělen ve dvě části, z nichž jest severní vyšší a rovnější, jižní však sice nižší, avšak v tu stranu k vodě velmi strmá. Tím se také podmiňovalo rozdělení Streková na přední a zadní hrad. Na úpatí tohoto skaliska prostírá se Střekovský dvůr, bývalé předkradí. Staří také říkávali, že jest hořejší zámek v dvojím zavření a předhradí že jest dolní zavření (1658), sice se i nižší a vyšší hrad rozeznával. Dvojí cestou se přichází na Střekov. Oboje vycházejí ze vsi Streková, která jest na dvě od sebe odlehlé části rozdělena, mezi nimiž se vypíná mohutná skála hradiště. Severní části se říká na Ovčině, poněvadž tu v 17. stol. ovčín býval; zde jest také nedaleko nádraží Severozápadní dráhy. Druhá jest vlastni Střekov. Oboje jsou spojeny cestou, která jde podle železné dráhy a pod samým hradištěm. Jako všechny vesnice v této části Polabí, jest i tato ves roztroušena malebně po stráních mezi ovocnými sady a vinicemi, které se tu nacházejí již od pradávných dob. Jižní cesta ke hradu jest pohodlnější a k jetí způsobilá; severní jest sice strmější a neschůdnějši, za to však kratší, zvláště pro toho, který od Ústí přichází. Obě cesty spojuji se za dvorem u hospodářských staveni čili bývalého předhradí rozloženého v hluboké rozsedlině, kterou se děli hradiště od vyšších strání. Stavení dvora pocházejí z pozdních dob a neukazují nic pamětihodného kromě toliko toho, že za nimi samými jsou dvoje brány, mezi nimiž se dotčené cesty spojují. .Spojená cesta běží pak mezi několika hospodářskými staveními, která sice také z pozdních dob pocházejí, zajisté však na starých základech stoji, neb větší jich část přistavěna jest ke hradbám, které prvotně předhradí zavíraly. O těch místech se dí k r. 1615: „Pří témž zámku nedocházejíce mostu plac s obláskovýrn kamenem vydlážděný. Před branou ratejna, při ní komora, chlív, marštal, pivovár" (nyní tři dřevěná stavení). K jihozápadu následuje úzký a dlouhý dvorek; v pravo jsou strmé skály hradiště, k nimž jsou chlévy přistavěny, v levo jest dlouhé jednopatrové stavení, v němž se kanceláře, byt správce, sýpka HRAD STREKOV. 35 a skladiště nacházejí. Stavení toto rázu starožitného sesfleno jest na venkovské straně několika pilíři. Ačkoliv mělo předhradí jen prosté hradby, bylo přece proti nepřátelům dobře opatřeno, poněvadž bývalo pod samým hradem a hluboko pod ním. Nebo poněvadž tu nepřítel dosti silný jen kamením s hradu metaným se zdržovat mohl, dovedla i malá a slabá posádka hrad a toto předhradí brániti. První brán / do nižšího neb předního hradu byla umístěna tak, že přetrhla cestu pod skalou a také se obcházeti nemohla, poněvadž v pravo a v levo od ní hradby vycházely. Stojí na strmé skále, jest posud poschodí vysoká, ale kromě místa, kam most zapadával, otvorů pro kladky a starobylého gotického vroubení na začátku a konci průjezdu nemá již staré úpravy. Okna na ní do starého sklípku mají ráz renesanční. Na bráně též vidéti známky koulí od Laudonových Charvátův, když zde r. 1757 oddělení Prušanů překvapili. Dříve byl tu zvoditý most, o němž se r. 1658 praví, že se _ _- --r po něm do hradu od pivováru vjíždělo a vcházelo. Roku 1660 praví se o tomto mostu zdéli 24 loket, že se pryč zebrati může. Na místě mostu jsou nyni dřevěné schody. V urbáři r. 1615 praví se, že nad branou byla kancelář, a při ni sklep malý klenutý suchý; nad tím obojím krov přikrytý krycími cihlami. Ta kancelář snad byla dřevěná, ale sklep, t. j. klenutá světnice je ještě tu a připojena jest k vedlejšímu hostinci. V starších dobách tu bývala vrátnice, k níž se přicházelo do nedávna po zděných schodech. Okno ze vrátnice obráceno bylo tak, aby každého dobře viděti bylo, kdo ke bráně kráčel. Z brány přichází se na volné místo neb nevelký dvůr. Zavírají je jižně hrubá hradba a severně vysoké skalní stěny, k nimž přistavěn jest nový hostinec neb restaurace. Tento stával (1830) dříve blíže ke skále, ale jest nyní rozmetán. Jihozápadní konec hostince byl před lety bytem hostinského, jenž byl v starých zdech bývalé kuchyně zřízen; nyni jest rozšířen až ke bráně. Nad nim na strmé skále vypíná se staré staveni, pod nímž jest sklep ve skále vytesaný (asi na 17 hektol.). Místo za hostincem bývalo dříve pláckem nepříliš širokým při hrubé hradbě, kudy šla cesta do hradu, ale kočárem neb vozem se tu jeti nemohlo. Nyní je to místo za- Vysvětleni plánu. 1. Cesta ke hiadu od Ovčina, 2. vjezd do dvora vedle stodoly, 3. dvůr, 4 vjezd ode vsi Streková, 5. byt šafářův a od něho k jihozápadu dělničí byty, 6. kancelář, 7. byL správcův, 8. byt a sýpka a jihozápadně* chlév, 9 chlévy, 10. stavení brány, II. volné místo, 12. hostince (v 17. st. kuchyně), 13. místo hosti ce rozmetaného, 14. velká světnice pánův v 16. slol. (1660 velká světnice, pod tím marštale), 15. brána do horního, předního hrada, 16. velké stavení (obydli prvních pánův ?, 1660 troje pokoje dokonce ničími nepřikryté), 17. kaple (1615 velký sklenutý sklep na způsob kaple), 18. dvůr, 19. stavení k baště přistavěné, 10. věžovaté obydlí (ženský dfim ?, 1615 v něm věže veliká čtyfbranatá, zdi dobré a obvxřené vápnem, bez krovu), 21. velká věže (1615 druhá věze ještě vyšší okrouhlá), 22. zadní hrad (1658 do druhého placu hofejšiho most zdvíhací byl), 23. slaveni s obydlím, poslední útočiště, 24. hlídka přístupná, 25. hlídka nepřístupná, 26. známky hradby a dvou bašt pro střelce (1615 znamení a díl starých zdí, dvou kapliček, téz způsob ambítfiv). 5* 36 HRAD STREKOV. rovnáno. Odtud k západu jest dlouhé čtverhranaté stavení v hrubých zdech, které jest z polovice přikryto a na poseděni hostem, kteří sem často přicházejí, zřízené. Pod nim jest prý sklep, v němž bývaly konice; poznává se to posud dobře, nebot jest znáti podle kroků na podlaze, že jest dolejšek dutý a dole ve skále jest okno. V tomto stavení byla velká světnice. Okna jsou tu všude na venkovskou stranu, maji veníře a kamenná sedadla, avšak z prvotního hradu bezpochyby nepocházejí. K jihovýchodnímu rohu tohoto stavení přistavěno jest asi před 60 lety malé stavení se světničkou. Od toho staveni jde dolů úzká pěšina mezi křovím a na kraji skály k okrouhlé baště čili bývalé baště, nad níž jest nyní altán. Vystavěna jest na výběžku skály a oddělena po obou stranách hlubokými roklemi. Na druhé skále přes rokli byla podobná bašta, ale k té se jiti nemůže. Všecko dosud popsané bylo nižším" hradem. Strekov. Pohled z jihovýchodu. VyŠšt hrad měl dvě samostatná oddělení, totiž předttt a zadní. Ono a tudíž také oboje bývalo přístupno jen po žebříku a tak to bývalo asi až do polovice minulého století. Tehdejší správce Vrba dal tu udělati schody, jež se sem a tam ve skále točí. Po nich přichází se napřed do malého dvorku, v němž jest velké v hradbě prolomené okno. Odtud lze znáti, že i tu nějaký příbytek býval, jenž se však úplně sesul. Po schodech se přichází potom do velkého čtverhranatého stavení, které stojí na skále k jihu obrácené a nad samým hostincem se vypíná. Mělo dvě oddělení, z nichž větší k západu hledící jest nyní pouhý výstupek na skále, dřevěným zábradlím ohrazený. Zde jest sklep do polokruhu sklenutý s hrubými zdmi a zasklenými okny, v nichž jsou kamenná sedadla. Jest žlutě pomalován. Před ním jest malý sklípek. Zajímavá jest íívá. skálíi, kteľti vyníkéi ™ do 53.mých obou 5kl6pů. Nsd tírn býv—lo je—to* jedno poschodí; Východní odděleni tohoto staveni na vyšším odstavci skály stojící obsahovalo kapli nyní velice spuštěnou, tak že jen některé známky svědčí o bývalé kráse. Vchod do kaple ze dvora jest široce vylámán. Bývala tu tři okna, z nichž jediné na východní straně se úplně udrželo; jižní okno jest chatrné a jihovýchodní (za oltářem) se docela sesulo. Veníře, v nichž jako i ve štukoví jsou nesčíslná jména vyškrabána, svědčí o 15. věku a bývaly pomalovány červenou a zelenou barvou, jak se posud poznává. Na jižní straně jest polookrouhlý výklenek, k západu dvéře a v levo od nich výklenek na spůsob sanktuáře. Zajímavé bylo umístění oltáře. Jihovýchodní roh byl zdí uříznut, ve zdi pak byl vítězný oblouk, za nímž stál v rohu oltář. Roh ten se úplně sesul. HRAD STREKOV. 37 Jak již dotčeno, jdou hradby na severozápadní straně předního hradu po skále až k velké věži, přetrženy jsouce baštičkou. Na protějším jihovýchodním kraji byla řada stavení, která začínala u severovýchodního rohu kaple. Ve venkovské jich zdi jsou dosti velké vyhlídky, tuším na zasazení děl, jen střílna nejblíže k věži jest starší. První oddělení jest čtverhranaté beze zdi. Odtud se přijde jednoduchým průchodem do místnosti nově opravené, která však o velkém stáří nesvědčí; starší jest bašta z ní ven na skálu vybíhající a zvenčí cihlami vyzděná. Za tím jest třetí oddělení, malá místnost s výklenkem a velkou střílnou k jihovýchodu. I tato místnost jest novějšího původu a pochází jako předešlé ze 16. století, jak svědčí hojné cihly a chatrná vazba kamene. V starých dobách bezpochyby tu byla holá hradba snad jen s dřevěnými přístavky, jen čtvrté oddělení jest velmi staré. Jest to vižovaté staveni, do nepravidelného čtverhranu zaloiené, které má hrubé zdi a rohy štukovím sesilené. Do přízemí vchází se z předešlého Strekov. Pohled z vesnice. oddělení dveřmi, do končitého oblouku sklenutými, jichž veníře jsou z části vylámány. V přízemí jest vysoký sklep podobný sklepům v Jindřichově Hradci (vedle Svatojirské legendy). Klenutí do kříže založené držely pruty hrubé a hmotné bez okrouhlého svorníku a konsolů, ale jen jediný pás zbyl. V pravo ode vchodu jest veliké gotické okno, z něhož se dolů pod bránu a do krásného okolí hleděti může. Okno jest pěkně vroubeno a při něm kamenná sedadla. Na severovýchodní straně všetečníci kus zdi skorém veskrze vylámali. Do prvního poschodí jest nyní přístup takový, že každý, kdo se sem chce dostatí, musí se vrátiti skrze předešlé dvě místnosti a pak jiti po skále. V starší době šel sem bezpochyby můstek. Dvéře jsou nad dveřmi přízemí a jsou veníři obloženy, které se shodují s veníři v kapli. V pravo ode dveří jest starožitné okno zvláštním spúsobem klenuté. Klenutí jest totiž zajato, jako by mělo jiti do polokruhu, ale nahoře náhle v ostří vybíhá. Okna jsou na třech stranách a v nich jsou kamenná sedadla již otlučená. Na severozápadní straně jest malý výklenek, na severovýchodní branka. Tou se vycházelo na prevít v arkýři neb námětku umístěný. Stavení to, jehož roh jest kulatým pilířem sesílen, jest přikryto chatrnou šindelnou střechou. Na místě jejím bývalo podsebití a z něho se přišlo do velké věže, která má vchod na jižní straně ve značné výší. Velká věz stojí na nejvyšší skále sama o sobě a opírá se po obou stranách o hradby, z nichž jedna jde k věžovatému stavení a druhá po severozápadním kraji předního hradu; třetí hradba vybíhá 38 HRAD STREKOV. od n( na kraj skály. Přístupna jest nyní jen tak, že se musí k ní po skále vylézti. Založena jest do kruhu a zdi má velmi hrubé (dole asi 2 m). Vnitřek v přízemí má skorém 3 m. v průměru. Bylo tu vězení, neb nynější vchod jest teprve v posledních stoletích prolámán. Nahoru se jde točitými schody aŽ do výšky branky, kde byla první podlaha. Branka má oblouk velmi špičatý a za ním díry pro závoru. Nad tím jest ještě starý trám původní. Schodů ve hrubosti zdi nebylo a šlo se tedy hned na první podlahu. Něco výše jest druhá podlaha. Zdi jsou tu jen s/< ni. hrubé. Místnost tato byla rozdělena na dvě, v první větší jsou tři okna a zabírá tři čtvrtiny vnitřku; v druhé byla světnička s jediným oknem a výklenkem v příční stěně. Prvotně se sem chodívalo buď po žebříku neb rovných schodech. Patrně tu byla světnice hlásného. Nad tím jest šindelná střecha a nad ní korouhev s vyraženým počtem 1869. Střecha a schody jsou nové a pravým dobrodiním. Mezi touto věží a věžovatým stavením jest hradba, v níž jest v pravo nahoře stará střílna a u země branka, kterou se přicházelo do zadního hradu, a to dřevěným můstkem přes rokli, která oba hrady odděluje a naschvál vytesána byla. Zajímavé jest, přijde-li se do zadního hradu, poohlédnouti se nazpátek. Tu jest vi-děti, že hradba k věžo-vatému stavení bez vazby přistavěna jest. Nad brankou jest viděti místo k zapadáni zvoditého můstku i s dřevem a otvorem pro malou kladku železnou, která se tu nachází. Můstek ten úzký byl ovšem tak dlouhý, jako je rokle široká, a svědčí (kromě velké věže) o tom, že přece jen přední hrad pokládán za jádro celku. Překročivše nynější most po několika stupních se dostaneme na skálu zadního hradu, jejíž povrch jest suchoparem. Na východním kraji jest hradba s dvěma polookrouh-lými baštami, každou asi pro jednoho střelce. Potom jde zase několik stupňů nahoru na skálu, která jest asi v rovnosti se skalou, na níž věž stojí. Zde jsou zříceniny čtverhranatého stavení, které z prvotního hradu pochází. Zdi jsou velmi hrubé, ale jen na západní straně jest nad povrchem skály kus zvýší poschodí. Kde přestává Gotické okno ve Strekové. staveni, končí se skála srázná jako stěna a velice vysoká. Stavení to mělo býti pánu posledním útočištěm, kdyby všechen ostatní hrad byl ztracen. Avšak od husitských válek, kdež užíváno střelného prachu, poklesla jeho důležitost, protože mohlo býti s blízké výšiny rozstříleno, a proto tuším v 15. století opuštěno. Gřrueber domnívá se, že zbyla z původního hradu jen okrouhlá věž a vše ostatní že teprve v 15. věku postaveno. Z kamenického díla na branách a oknech soudil, že na Strekové stavěl týž stavitel (měl říci kamennik), který pracoval na Dou-bravské hoře. Poněvadž tato asi 1. 1478 stavěna, následovalo by z pozorování Gruebrova asi jen tolik, že v těch dobách vy-bouráváno a nová okna dělána. Nákladnou stavbu tehdejší držitelé podnikati nemohli. Nám se ovšem také zdá, že prvotní Strekov 1. 1318 založený byl malý, ale že v 1. 1319 až 1380 hrad v hlavních svých částech byl vystavěn a v 16. století teprve v něm a pod ním přistavováno. HRA|D STŘEKpV. 39 použiv k tomu českého jména vesnice.1) Tvrz tato byla nevelká, poněvadž Pesík tolik peněz neměl, aby si velkou vyzdvihl. Prodav ves Čahostice királi Janovi, obdržel od něho 250 kop, za které slíbil statky koupiti; ty i Střekov přijal v lednu 1. 1319 od krále v manství. Dotčených 250 kop zatím od krále na mýtu v Litoměřicích a Ústi zapsáno. Ale ještě t. r. prodal Pešek tento statek; neb nacházíme, že krái Jan i. 1319 v září hrad Střekov, veš Bucikúv a clo v Ústi dětem n. Jana z Vartemberka v manství udělil.2) Synové tohoto byli Jan (1325 až 1366) a Beneš (t I372)> kteří také Děčín drželi. Ze současných zápisů lze znáti, že se od sebe oddělili; každý měl díl hradu Děčína a k tomu jisté vesnice. Jan měl větší část panství Děčínského, Beneš Střekov se Svádovem a od Děčínského panství Libouchec s okolím.3) Kdekoliv byly v těch místech kostely, nacházíme Beneše od r. 1357 jako jich samotného patrona. Jemu samému také králové Karel a Vácslav manství Střekov a Svádov, na něž mu listy shořely, 1. 1370 potvrdili.*) Po smrti Benešově následovali synové jeho Beneš, Vácslav a Mikuláš. Beneš vyskytuje se 1. 1375 jako patron v Libouchci, ale koupiv dil bratra svého Mikuláše, prodal 1 1376 díl svůj na hradech Děčinu a Střekově bratranci svému Janovi Gasiovi a jeho bratru.") Od té doby Gast držel celý Děčín, ale celý Střekov se Svádovem a Libouchec s okolím patřil třetímu bratru Vécslavu Bílému, jenž byl 1. 1377 samotným patronem v Libouchci.0) Vácslav zemřel 1. 1383 aneb nedávno před tím.7) Dědicův po něm a bratřích nebylo:; ke statku připovidali se Beneš z Veselé jménem sirotků n. Jana z Vartemberka, jakožto společníka n. Vácslava, ale vyhrál jedině v příčině zpupných statků, nikoliv však manských Streková a Svádova, pro něž takový spolek neplatil. Ty proto za odúmrť vyhlášeny a král Vácslav daroval je Jankovi Děčínskému z Vartemberka,8) jenž Děčín se sirotky n. Jana Gasta držel. Jan, tuším nejstarši syn Gastův, držel naposled i Děčín i Střekov. L. 1400 nacházel se v nějakých závadách a proto postoupil dne 12. května část zboží svrchupsaného totiž hrad Střekov (dass Schrcckensteine sloss) se vším jeho příslušenstvím, dvůr ve Svádově, cokoliv mu zde na díl náleželo, clo v Ústí a Litoměřicích, Jako Zampach (Sandbacb) po Píseční, Angerbach po TJporu, Lichterjbuik po SvětHku, Fauchenberk po Kouřinai. Pomůckou: Mitth. Exc Cl. XV. 113. 2i Reg. iii. igg. Arch. {. ii. 455. 3) l'ak |xe máti 1 Lib. conf. a DD. 13. f. 172. 4) Arch. č. II. 455. 5) Arch. mus. •) Lib. conf. 1) DD. 13. f. 172. B) DD. 13. f. 172. 40 HRAD STREKOV. desátek z vinic u Ústí, vinici ve Strekové Ježkovi ze Vchytiic na Syřevicick za 1400 kop; začež směnou obdržel Syřevice, díl zboží ve Vrbičanech a pul vsi Lukovec. Při tom trhu sobě vymínil zvláště Jan, že hrad prodává tak, aby jej opět koupiti mohl a to tak, kdyby Jan peníze trhové na sv. Vácslava r. 1401 vrátil a zaplatil, že mu má Ješek toho hradu opět postoupiti.1) Směna ta stala se později příčinou nemalých pří m^íi rorlfm Vrhynským a Vartenberským a to tím více, poněvadž měl pán Děčínský na směnu tu dopláceti, jelikož zboží Syřevské bylo zpupné, Střekovské však manské a tím pětinu své pravé ceny tratilo. Počátky rozmišek těchto sluší hledati hned v následujícím roce. Pro nedoplaceni peněz v smlouvě předešlé vymínéných táhl se Ješek opět na Syřevice a nechtěl je Janovi ve dsky zemské vložiti. Z toho povstaly zmatky, které se tím zvětšily, že Jan postoupil Syřevic opět jinou směnou za hrad Vartu Benešovi z Kostomlat, avšak tento mu nechtěl Varty postoupiti, dokud by Syřevic ode všech závad neočistil. Žádal Ješka, aby tak učinil, ale ten se k tomu neměl. Nemaje nyní v moci ani Streková ani Syřevic, položil se před Střekovem a jal se ho obléhati. Když tu nějaký čas ležel, žádán od přátel,, aby raději přál smírnému konci. Ten se měl vykonati mocným rozsouzením. Určení k tomu oprávce Vácslav z Vartenberka na Blansku, Bohunek z Blahotic vypověděli mezi oběma stranami 1. 1401 dne 18. července. Jan měl Ješkovi vydati a zaplatili ve lhůtách 700 kop a po zaplaceni neb pojištění těch peněz měl mu Ješek hradu Streková postoupiti. Hned po tom udělal Jan troje listy dlužní na 200, 200 a 100 kop Ješkovi a manželce jeho Dorotě. Ješek potom užitkův ke hradu zastavených sice postoupil, ale hrad samotný si nechal a nechtěl jej vydati. Mezi tím Ješek zemřel zůstaviv z Doroty syny Jana a Vácslava. Asi o novém roce 1402 odevzdával Jan Dorotě dotčené dlužní zápisy, ale ta je nechtěla vzíti vymlouvajíc se, že ji nejsou rukojmě dostateční. I tu vážnou příčinu si brala, že výpověď Vácslavem učiněná nestala se jednomyslně. Zase pak Jan prodal Syřevice Janovi Kumpánovi, ale když ten kliditi chtél, byl od sirotkův sehnán. Zmatky z toho znova vzniklé mínil Jan ukliditi tak, že se položil pod Střekovem a jej půl leta obléhal. Nedobyv ho měl teď ještě vetší škodu, protože 500 kop proležel.8) Krátkou dobu potom, any ty pře pořád trvaly, octl se Strekov v držení Viléma markrabě Míšeňského. Jak se to stalo, není známo. Věrní jeho manové z Osecké krajiny Dobuš a Ota e Bran usazeni tu jako sprá.vce a 1. 1403 obnovena s nimi smlouva, aby hrad, zejména věž a brány byly vojsku markrabě vždy otevřeny proti každému nepříteli, kromě Hláska na Strekov*. krále Vácslava; kromě toho byli ') Arcliv teský I. 177, 178, ardh. Dráidatmký Téhol dde dal Ješek ujiSiěnf, íe se lak zachová. 2) Arch. Drážďanský. HRAD STREKOV. 41 Síň na Strekoví. oba povinni markrabí sloužiti, nesměli Streková prodávat! neb zastavovati a povinni byli ho na požádáni postoupiti.1) Markrabě stal se konečně i rozsudím mezi Janem a Dorotou. L. 1405 v říjnu Jan podal svou žalobu a Dorota také svou, ale výpověď, jak se zdá, byla nijaká. Jan byl mezi tlm v ustavičné válce s Dobušem a jeho spojencem Otou z Lukova, jenž seděl na Vartě. Markrabě Vilém smluvil s nimi příměři poslední den r. 1405, které trvalo do následujícího masopustu.3) Avšak i potom trvaly nepokoje, tak že až do 1. 1407 sem posila z Drážďan dodávána s) Do těchto věcí konečně promluvil také král Vácslav. Střekov byl manstvím a držitelé jeho od několika let manskou svou povinnost zanedbávali. Není sice známo, kterak si král ke svému právu pomáhal, ale jisto jest, že panství již 1. 1409 držel, an kněze do Proboštova podával, a že hrad do své moci také dostal, o tom svědčí následující. Buď totiž toho nebo následujícího leta zapsal král úřad purkrabský na Strekové i s hradem Vlaškovi z Kladna.*) K. tomu mu také král Lovosické zboží zapsal. Na počátku válek následujících byl Střekov znamenitou oporou pro stranu pod jednou, s níž Vlašek držel. Kapitola Pražská uložila tu 40 svých zápisných knih, které teprve 1. 1454 do Prahy přivezeny. Jan probošt Roudnický neměl se v Roudnici za bezpečného a ujel také na Střekov, kde se I. 1421 zdržoval. Později tu také přebývaly panny z kláštera Teplického.6) L. 1422 pošel Vlaškovi nemalý strach, že bude obležen od vojska pod oboji v okolí Litoměřic se sbírajícího.6) Vlašek nehledal proto spásy u svých, nýbrž v cizině. l. izii dne 6. listopadu poddal se s bratrem Jetřichem markrabí Míšeňskému, jemuž slíbil hrad Střekov otvírati.7) Pevný, nedobytný hrad Střekov snad ani nebyl obléhán a všechny zprávy o jeho dobytí, i Pešinovy i Theobaldovy, jsou bájky. Po smrti Vlaškově bratr jeho Jetřich držel Střekov, zejména již 1. 1429.8) V následujících dobách nacházíme jej často ve veřejných a soukromých jednáních. Protože bratr jeho Vlašek 89 koní do roka k válkám držel a platné služby činil, připsal císař Zikmund I. 1436 tisíc kop na hradu Strekové.9) ') Kopiar v arch. DrAíďanském. 2) Arch. Drážilinský. s) Mitth. V. GD XXVIII. ') Lib. conf. Arch. č. I. 520. 6) Acta jud. Palacký urk. Beitr I. 127. Lib. coof. «) Urk. B II. 529. ^ Arch. DráícTamský. 8) Arch. č. I. 410. 9) Rkps. Vídeňský, Hrady • rámky Četkí XIV. 6 42 HRAD STREKOV Jetřich slouže pak králi Albrechtovi vysloužil si igo fl., jež král Bedřich 1. 1441 synu j eho Vácslavovi zapsal a 1. 1442 zaplatil.1) Jetřich byl tehda již tak stár, že se žádných jednání nezúčastnil, kromě, že 1. 1442 k některým jednáním pečeť svou přitisknouti dal.2) Zdá se, že v brzkém čase potom zemřel. Synové jeho Vácslav a Vlach ukázali 1. 1454 listy své na Strekov a statky duchovní.3) Držíce se věrně Jiříka Poděbradského opověděli L 1455 Míšeňským a nacházejí se také 1. 1456 ve společném držení Streková. 4) Jan Vlach s Kladna, jenž 1. 1468 a 1470 na Střekově seděl, byl snad synem některého z nich. *) Bezpochyby se rozdělil s Vácslavem Kladenským, jenž až do konce téhož století na Lovosicích seděl. Tohoto „Vácslava Střekovského" a nikoliv držitele hradu Streková týkal se také nález {1487) 0 lovení ryb v Labi.6) Týž Vácslav zdědiv hrad Střekov prodal jej 1 1479 Hanušovi a Lorencovi bratřím Glacúm se Starého dvoru, což také král Vladislav potvrdil, připsav 1250 kop a dav jim a détem životy.7) Když se 1. 1485 o své jmění dělili, dostal Hanuš starší hrad Střekov a Lorenc Borek, jinak Červený Hrádek.8) L. 1499 Hanuš předkládal králi Vladislavovi, že hrad Střekov jest na pomezí a opravy potřebuje; tím vyjednal si majestát, že mu dovoleno 200 kop na Střekově prostavěti.9) Hanuš držel Střekov ještě 1. 1506, avšak brzo po tom postoupil jej Oplovi z Fictuvi. Tento prodal Střekov a Teplici 1 1508 10) Albrechtovi e Kolovrat, nejv. kancléři. Tento držel Střekov jen dvě léta, protože již 1. 1510 zemřel. Dědici stali se jeho pastorkové Jan a Bernart bratří z Valdsteina, ale vzali tlm na se také dluhy nebožtíkovy, pro něž sami bývali v závadách. Prodávali proto některá svá zboží. Po smrti Bernartové oddělil se Jan od synovců a držel sám Krupku, Střekov a jiná panství. Ač l. 1523 Krupku prodal, přece z dluhů nevybředl. Byl dlužen znamenitou sumu peněz Jaroslavovi s Šelmberka, kterému postoupil Streková. Postoupení stalo se bez obvyklého potvrzeni královského. Jaroslav ustanovil tu za purkrabě Vácslava z Nehvizdek,11) když potom Jaroslav Streková se zbaviti chtěl, našla se pro to nová spůsoba. Jaroslav postoupil dlužní právo své Elišce z Fictum a ta potom právo vedla na zboži Střekovské. Tudíž r. 1532 26. října odhádal Burjan Medek místokomorník část panství Střekovského totiž vsi Střekov, Novosedlice, Kramola, Nová ves, Sedlo, Proboštov, Zálezly a Pohořice téže Elišce v sumě hlavní a v úrocích zadrželých a škodách.12) Postoupením a zápisem královským,s) dostalo se panství nedlouho potom Kašparovi ') Arch. c. k. dvorský, Chmel Reg. 2) Arch. Driřďanský ') Arch. č. I. 521. *) Arch. Drážďanský, DD 19 str. 10I. s) DD Cl str. 499, 557. «) Arch. č XIII. 441. ») Rkps. Vídeňský DD 6 str. 43 a 181. ») Rkps. Vídeňský, Arch. č. VI. 581. 1») Reg. k. s, O roku sotidime tak pro-o. íe 1. 1508 oba si statky prodávali. 111 Reg k. s 12) DZ 6 E 9. Hejtmanem tu byl 1533 Jindřich z Doupc^a (R. k. s.) Majestátem 1538, 13. května potvrzeny mu listy králů Vácslava, Zikmunda a Vladislava, zapsán äivot a povoleno 250 kop na prostavěni (Arch. gub.) Střekov od severu. HRAD STREKOV. 43 DtšeuskJmu se Strojetic. O tomto víme, že poddané na panství utiskoval a s nimi se mnohá lesta přel, až r. 1537 soudem zemským učiněn byl nález, aby tíž lidé platy a robotami výše nebyli utahováni, nežli bylo odhádáno, oni pák aby se chovali k pánu poddaně a poslušně. Ale nic nepomohlo; r.. 1538 byli trestáni pro nové stížnosti proti onomu nálezu a r. 1547 bylo souzeno sedmero stížností, jichí; původové byli předkem čtyři lidé z Proboštova, Zalezl atd. Stížnosti ty obsahovaly, že je novými břemeny obtěžoval, královských rozkazův si nevážil, kdykoli poddaní ku králi se utíkali a potom domů přijeli, žt! se s nimi vězel a trápil ukrutně i při tom těžce na penězích pokutoval. I Kašpar i poddaní jeho vystoupili z předešlých soudních výpovědí; pán měl tedy dle nálezu stati před králem, až do země přijede, peníze kostelní a sirotčí měl dáti, kam patří, a lidí aby neobtěžoval; žalobníci poddaní byli vzati v kásieň, že prý si zbytečně králi na vrchnost svou stěžovali, majíce již dříve soudní výpovědi.1) Z jeho styků s Ústskými znám je tento zábavný příběh: Okolo 1. 1541 kázal ryby loviiti čertovou mateři. Poslal pro Cľstské, aby k rozdílu jeli. První vlak lovili Ústští. Nalovili množství ryb, rybáři pak přistáli ku kraji, rozdělili je a pak metali losy. Když po několika nedělích druhý lov lovili čertovou mateři, nalovili něco ryb drahně a přistáli ke kraji Pán kázal ty ryby rozděliti rybákům. 1 nasuli ryb, co se jim zdálo s jedno rozdělení, aby se ty prve rozdělily, aby jich nezmořili. Když rozděilili, pravil pán: Prej já mám vůli, abych volil. Pověděli páni Ústští: Pane sousede, toho je nikdy nebývalo, losujme jako prve Pán: Já nechci, neb sem prve nikdy nelosoval, pak prej, kdo nechcete, abych já volil, vysypte je v Labe. Rozhněval se, vzal oštip a šel od nich na zámek. Pak poslali Ustští jeho písaře a pověděli: Chceli pán, abychme losovali, tehdy budeme dobři sousedé, jako prve. Odpověděl pán po písaři: Nechci, než aby je vysypali přece do Labe. A tak rybáci učinili.2) Kromě toho se Kašpar, jsa povahy nepokojné a nepovolné, dosti se sousedy napřel, jak svědčí zápisy komorního soudu. Když mu I. 1541 majestáty a dobré vůle na Střekov ve sklepě při dskách zemských shořely, vydal mu král Ferdinand 1 1549 nový majestát na Střekov a 3000 kop na něm zapsaných.3) Když pak Kašpar zemřel a zástava na syna Váeslava a bratří jeho přešla, zastavil jej král jim 1. 1555 tak, že do desíti let nesměji býti splacováni. Když pak Vácslav 1. 1563 Střekov Vácslavovi s Lobkovic na Duchcově postoupil, dostal tento majestátem životy pro sebe a nej-staršího syna. Protože byl hrad Střekov sešlý a na stavení velkých oprav potřeboval, povolil král Maxi-milian Vácslavovi 1. 1567, aby 300 kop na něm pro-stivěti mohl.4) A poněvadž spustlost hradu byla taková, že ani tyto peníze na dokonalou opravu nevystačovaly, jednáno se stavy I. 1509 na snémě shromážděnými, aby na opravu nové peníze povolili. Podlé toho vydán majestát Vácslavovi, aby ještě 500 fl. na opravu hradu vynaložil, ještě jiných 500 fl. mu připsáno a ustanoveno, aby Vácslav hrad opatroval, králům otvíral a z něho mimo vůli králův válek nezačínal.6) Z těch tedy dob pocházejí poslední památky 16. st, které se na Střekově spatřuji Konečně jal se Vácslav s komorou jednati, aby mu Střekov dědičně doprodán byl,0) ale v tom 1. 1574 zemřel. Syn jeho Adam Havel zdědil Střekov s Duchcovem a Všechlapy. Týž zjednav si veliké zásluhy v komisi Štrasburské a poselstvím do Sedmihradska, jednal o to, aby mu byl Střekov dědičně puštěn. V té příčině učiněn 1. 1598 výjezd na panství a shledáno, že hrad na veliké skále stojící, na díle od cihel a na díle od šindel krytý má cenu 1000 kop m. Po Brána na Si rekově. *) Pam. arch. VI-, IOI. Viz i Pato. VIII. 34J. 2 Reg. ko;rj. s svSd. 3) Arch. gub. *) Kopiáře ar.h. gub. 6) Arch. gub. B) rvopiář arch. gub. 6* HRAD STREKOV Strekov, vchod na hrad. sečteni peněz zapsaných našlo se, že Vácslavovi na něm zbývá 7100 kop mlš. a v těch mu majestátem 1599 25. května dědičně puštěn, tak že ani peníze nepřiplatil.1) Vklad ve dsky zemské následoval 1. 1601. Adam přečkal tuto milost jen 6 let (j- 1605). Syn po něm zůstalý Vácslav Vilém, jenž držel Duchcov, Strekov, Všechlapy, Jiřetln a Litvinov, zasnoubil se s Annou Maril z Firštenberka, a když tato r. 1612 zemřela, v druhém loži pojal Marketu hraběnku z Dietrichšteina, z níž pošel syn František Josef Vácslav Viiém potom pHstoupil k rodinnému spolku pro sebe a potomky své a toho r. 1615 při stavlch dosáhl, že mu prodej Streková dědičný potvrzen byl. Ledva toho nabyl, prodal celé panství 1. 1615 bohaté paní Polyxeně Lobkovské s Perušteina na Roudnici, Sedlčanech a Litomyšli za 35.000 k. míš. Podlé trhové smlouvy i podlé taxy byl Strekov z části přikryt, z části pust. Tak ku př. byly obě véžes bez střech a některé částí byly tak zašlé, že se již nevědělo, k čemu bývaly.8) Prodejem tímto dostal se Střekov v drženi linie knížecí Chlumecké a Roudnické rodu Lobkovského a náleží ji posud. ') Arch gub. *) DZ. l89. F 5, Arch. Roudnický. HRAD STREKOV. 15 Za Vácsfava Frant. Eus. e Lobkovic 1677) zuřila válka třicítiletá a Střekov prodělal mnoho svízelův. Napřed jej osadili Sašové pod Arnheimem (konec října 1631), potom Švédové pod Bannerem (zač. července 1634, začátek dubna 1639), pod Torstensonem (zač. listopadu 1645) a Kopím (konec srpna 1648) a odtud poplenili celé okoli. V urbáři r. 1658 dí se proto o Strekovú, že jest od lidu vojenského všechen spálen a zbořen. Co nebylo klenuté, nemělo krytu a 1. 1660 byl již jen jediný pokoj nad branou, v nímž sc mohlo bydleti a pčti aklepů ae ješté užlvallo.J) Za knížete Filipa s Lobkovic (j 1734) začal dokonalý úpadek hradu, jenž byl úplně osudu zůstaven, a ku konci 18. století pro strmou a vysokou polohu málokdy byl navštěvován. Část po části spadala. Napřed se sřitila nejvyšší na temeni skály položená část, potom se sesul palác s kaplí a konečně i velká síň, ježto se dlouho zhoubným živlům opírala. Nicméně byl hrad ještě za války sedmileté stanoviskem vojenským Když Chorvaté posádkou v Ústi ležící r. 1757 před Prusy ustupovali, osadili vysoký hrad, odtud dráždili nepřítele a konečně při šarvátce zastřelili pruského generála Zastrova, jenž na onom břehu Labe k Lovosicům proniknout! chtěl. Když ale postupovala velká armáda pruská, opustila posádka Střekov a pruský major Emminger opatřil hrad Střekov pruskou posádkou. Po bitvě Kolínské (18. června 1757) ustoupili Prusové před rakouskou armádou a Chorvaté Laudonovští přilehli 27. července k Strekovú. Nalezše hrad osazený postavili několik kusův na hoře Schanzenberg východně od hradu ležící a odtud k hradu tak silně stříleti počali, že se musil major Emminger s 200 vojáky na hradě osazenými vzdáti. Pro takovou chybu, že totiž v čas s hradu neustoupil, pruský nejvyšší z Herzberka obdržel rozkaz, aby zavazadla Emmingerova v Ústi zůstavená před městem spálil. Charváte odvážlivější ztečením hradu vytáhli k Ústí, osadili velkou sýpku na Kramoli 'a odtud nepřítele tak dráždili, až postavena jest na onom břehu celá baterie děl aby sýpk& střelbou byla rozbita. Po té sice Charváte ustoupili, přešli ale přes Labe u Svádova, ztekli horu p Marie Prusy osazenou a 29. července nepřítele z krajiny vypudili. To je poslední děj z dějin Streková *) 3) Arch Roudnický. — *) Popis Střckova před desítiletím k tisku sepsaný budi£ doplněn článkem J. Nť£ásk:a v Časopisu společnosti přátel starožitnosti českých XX. na str. 74. Střekov od jihu tvrze v okolí ústi. Mad Ústím n. L stával hrad jehož trvání bylo jen krátké. Pripomína se jen v listu d. 1283, 23. srpna, kdež jest řeč o městu a hradě Úst!. Památka po něm dlouho trvala. Když po r. 1426 se stal př liv českého obyvatelstva do Ústi, nazýváno místo hradu Větruší, a Hájek kronikář přimyslil k němu povídačko svou o založení Větraše. Teprve když r. 1839 tak zvaná Ferdinandshohe zakládána, přišlo se na známky bývalého hradu a r. 1845 zase kopajíce uhodili na dvě rovnoběžné zď, v nichž se rozl čné starožitnosti nacházely, lili. Chronik II. 593 ) V městečku Třmících') bývaly dvě tvrze, z nichž jerlna (v listinách >hořejšl« zvaná) vypínala se nad městečkem, druhá dolejäí pod ním.*) 0 osadě Třmících, jejíž tvrze bývaly manství, jakož i ves, zmiňuji se listiny dosti záhy; dokladem toho jest Jan x Trmic služebník BoršŮv z Oseká r. 1294. (Reg. II. 173.) Na počátku 14. století byl Žvast z Trmic držitelem okolní krajiny a zvláatě i hory Krupé, na kteréž se počal dolovati cín a r. 1305 zboží toto proti jakémusi jalovému dání bránil. (Reg. II 882.) Tuším, že tito držitelé zbt žl v Trmicích byli many královskými a že si zde tvrz čili sídlo vystavěli. Dal li tedy král Jan r. 1330 panství Krupecké »s siedlem, kteréž Trmice slove« v manství a pod léno Těmovi z Koldic (Arch. DZ.), rozuměj tomu tak, že mu k témuž panství přidal také vrchní opravu nad manem kraiovsKym v Trmicicn. Á poněvadž takové manství v Trmicích bylo dvoje, povstaly též dvě tvrze- Knihy potvrzovací kostela pražského jmenují r 1369 Petra a Kunrata vladyky držitele naší polovice spolu s držiteli druhé polovice Gerunkem a Jindřichem pány podacími kostela Trmického a v I. 1394—1407 Michala, obyvatele města Krupky držitelem zboží v Trmicích a pánem podacím oltáře v kostele Krupském a kostela Chabarovského. Ke kostelu zdejšímu opět podávali r. 1403 Těma, biskup Míšeňský, a Jiří bratří z Koldic jako držitelé Krupky a man jejich Gerunk z Miliny, držitel dolejšího manství. V držení Chabařovic následoval po Michalovi Kunrád Manitorf purkrabě na Krupce (1415), po něm se tu vyskytuje sice r. 1423 Jan z Koldic jako vrchní pán, ale opět r. 1427 17. listopadu jako patron kostela zdejšího Jan Michálkův syn z Krupky, jenž jest bezpochyby jeden a tertýž s HanuStm Manltorfem a Trmic, jenž měl r. 1436, 27. října jeden hlas podací v Trmicích. Roku 1416 odprodal Albrecht z Koldic, sudí dvorský, •dědiny své manské* tvrz v Trmicích s dvorem poplužným a dvory kmetcími a vsi Hynkrmi Jindřichoi-i Ľerhovi s Ilottiteina za 700 kop grošů. Míní se tu tuším vrchní panství nad Trmici, na nichž seděl pořád man nějaký. ') Pomůcka: dic Herrschaft Tiirmitz. ILLne Druckschrift von Dr. Hallwich. — 2 díly. a) Že tomu tak, svědci ohledání komorníka Martina Nymburskéko r. 1595. Týž veden •> tvrze do U tlí p. Mikuláše Oty Trmického z Miliny skrze dvůr jeho do vsi Trmic, odtud veden až k lávkám, které přes Bílinu sou a z těch lávek ukazovali (lidé) t-urz hoŕejH u hořejšího konce téi vsi, kteráž jest nad řekou Bílinou atd." (DZ 170 mezi K a M). Nástupcové Hynkovi Jindřich, Jfynek a Mikuláš bratří z Dubě a s HohenSteina dědiny nahoře jmenované prodali kdysi před r. 1437 HanuSovi řečenému Manitorf z Krupky, jenž na nich choti své Markétě 200 kop věnoval {DD.) O třicet let později nacházíme zboží toto rozděleno na dvě polovice, poněvadž se bud* synové buď vnukové Hanušovi dělili. První polovici držel Jan Trmický z Manltoifu, jeni na své polovici Anně z Všechlap manželce věnoval. Po jeho smrti zůstaly dědičkami jeho jmění dvě dcery Kateřina a Eliika, nad nimiž tedy král Vladislav r. 1487 učinil poručníkem Ješka z Miliny, držitele tvrze dolejší. Roku 14S9 dosáhše let plných ujaly vládu otcovského zboží, ježto sdílely z počátku j Miluláiem Stolitrským z Kopist. Brzo potom rozdělily se sestry o zboží, tak že každá z nich držela čtvrtinu panství hořejší tvrze. Eliška prodala pak r. 1494 díl svůj svrchu řečenému Mikulášovi. Několik dni potom postoupila mu ti-ké choť jeho Kateřina všeho práva na svůj podíl spokojivSi se s věnem 350 kop, které ji Mikuláš na celé polovici věnoval. Roku následujícího (1495) prodal Mi kula S vSe právo své a veškeré dědictví Jindřichovi z Manštorfu za 400 kop. (Víe z DD.) Druhá polovice tvrze hořejší vyskytuje se nám poměrně později v listinách. Držitel její byl Jindřich Tt micky s Manitorf u, enž na své polovici v 1 14S9 a 1494 značné dluhy Petrovi z Kouče zapisoval. Koupiv r. 1495 první polovici stal si; držitelem celého zboží, na němž opít Petrovi r. 1496 sto kop zapsal chtě se tím vyhnouti zákonům manským; neb byl již starý' a bez dítek. Než i Petr uznal za dobré o své nároky na Trmice se starati a již r. [496 pořídiv zvlažte o zboží svém poručníkiflm statku svého 100 kop zapsal. Čeho se Jindřich a Petr báli, stalo se hned roku následujícího (149"). Po smrti Jindřichově dědicti'1 jeho v Trmicích a Chabařovicích prohlášeno za odumřelá léna, ale proti dlužním úpisům Petrovým právo královo bylo málo výnosné a tak se stal Petr Kout a Kou U držitelem celé tvrze. Kaipar a Jan bratří Koučové, kteří se po Petrovi v držení tvrze vyskytují, byli jeho Synové. Hned po nastoupeni Svém (r. 1507) obmeSkali učiniti obvyklou přísahu :a povinnost manskou; z té příčiny jim král Vladislav tvrz Trmickou odňal a udělil Albrechtovi 2 Kolovrat na Libšteině nejv. kancléři podávaje mu dědin těch v ušlechtilé manství k hradu Krupce, jenž tehda Albrechtovi náležel. (DD. 27. C 10.) Prameny raše nikde r.ám nedotvrzují toho, že by byl Albrecht vešel 1/ skutečné držení Trtnicka, naopak po několika letech nacházíme zase bratry svrch upsán ó v držení jeho- Tiž učinili dskami r 1515 své rozdělení vzavše každý polovici tvrze, dvoru a statku tak jako jíž bývalo dříve; Janovi připadla polovice n. Jindřicha z ManStorfu, Kařparovi ta, již držel někdy Jan Trmický. (CID. 63, str. 156.) Kašpar pojal k manželství Kateřinu z Veletic a věnoval jí r. 1518. na své polovici. Jan byl před tím polovice své postoupil Jiřímu Ostersiemu ze Sulevic. Sedění dvaa pánův z roz- TVRZE V OKOLÍ LISTÍ. 47 ličného rodu a to na jedni tvrzi nedělalo asi mnoho dobroty a protož Kašpar Jiříkovi odkoupil jeho polovici. (DD 62. a 63 ) Takhle hořejší tvrz byvši dvakráte dél t na dostala zase jednoho pána. Dle tituláře r 1589 seděl ještě Kašpar na Trmicich. Kdo po něm následoval, nelze již tvrditi. Přinášelot to právo manské samo sebou, že následovali synové po otci, prořež máme Jindřicha z Koute, jenž r. 1589 Trmicům vládl, za vnuka Kašparova. Řečenému Jindřichovi král Rulolf zboží Trmické r. 1589 z manství propustil. (DD 53, str. 6; DZ. 24. L 17.) Po něm se nám vyskytuje jako pán Trmický r. 1615 Jan Jindřich z Koule. Když krátce potom povstala rebelie stavovská, stáli všichni Koučové jako horliví evangelíci na straně stavů v odbojných, pročež po vitčzství Bělohorském naklap opustili Cechy, aby pokutě ušli. Asi v ten čas koupil statek Trmický od nich Vavřinec Majdrle z Miinsperku (potomní cís rada a celní úfedn k v Praze). Trh tento stal se toliko listem a ne dskami; Koučové neměli ani dosti času, aby si dobrali sumu trhovou. Proto Ferdinand II., na něhož suma ta v pokutě pfipadnouti měla r. 163^, 7. ledna Majdrlovi všechny ještě nsdoplacené peníze daroval. (DZ. 145 B ig.) Vavřinec, jenž bjl také dolní Trmice koupil, zemřel r. 1644 dne 22 řijna t. r., syn jeho Vácslav Adalbert svým i jménem bratra svého Jana B. zveden jest na obojí statek Trmický. Oba bratří byli tehda mladíci a jakýsi Alexander Weipe obstarával tehda zprávu veškerého zboží. Válečné příběhy tehdejš doby působily jim velké s/ízele. Tak na př. 27. listopadu 1647 rota švédská vrazila do dvora Trmickčho (kterého?) a tamější dobytek (30 kusu) odehnala. Hejtman zámecký jim odporoval, zajali jej a s tlím vzali »rrladého pána«. Zajatí byli brzo potom sice vybavení, ale kořist cstatní dovezena na Most- Několik let potom bratří se o dědictu otcovské rozdělili, Vácslav vial si hořejší Trmice, bratr jeho zboži dolejší. Oba bratři asi hleděli statek předešlou válkou zpustlý povznésti všelijakých oprav v hospodářství si všímajíce ; ale prostředky jejich k provedení tohoto cíle nedostačovaly; dluhy jsa tísněn prodal Vácslav Adalbert r. 1662, 30 června statek hořejší Trmický Janovi Herlvliovi 5 Nostic za 24000 fl ih. a 200 fl. kličného.') Téhož dne koupil Jan H také dolejší panství a oboje navždy spojil. Rodina Nos-ticův od těchto dob nepřetržitě až na naše časy Trmicům vládla. 1 stará tvrz od nich zachována; jest to nynější starý zámek ležlei na ostrově mezi Bílinou a průplavem z ramene téže řeky utvořeným na hořejším kjnci osady, jak již řečeno. Asi ku konci 14. století rozdělilo se Trmicko na dvě části; v dvlej lni dílu založili si majitelé snad již tehda, jistě ale v 15. století svou zvláštai tvrzi. Dávno z n( všechny stopy vymizely, toliko název »Schlosselwiese«, který se přikládá louce jisté u nynější myslivny na dolejšim konci Trmic, poukazuje nás k místu, kde stávala Nynější myslivna stojí na základech bývalé tvrze. Nejstarši majitelé dílu dolejšího byli bratři Geruni a Jindřich z Miliny, kteří r 1369 nového faráře k zdejšímu kostelu podávali. Geiunh z Miliny (de Melyn a ne de Mucheln, jak Hallwich vykládá) v bfeznu r. 1402 spolu s bratry z Koldic faráře do Trmic podával Jeho potomek jest Ota z Mi iny »sedčnlm v Třmících* r. 1429. (Arch, č I. 410.) Týž měl také r. 1436 jeden hlas podací kostelního v Trmicich JeSek (14641, jeden z jeho nástupců byl r. 1487 králem jmenován poručnikem Kateřiny a Elišky, osiřelých držitel ty ň jedné čtvrti Trmicka. Tito držitelé zavázáni byli poddaností 1 službami manskými k panství Kru-peckému, ale Karel a Vácslav bratři z Miliny (onen již r. 1521 se připomíná) dosáhli toho u tehdejších majitelův Jáchyma a jiřika bratří Maicounův, že jim všechny služby >bez újmy práva krále J. M.t odpuštěny byly. Tehda se nám tvrze zdejší po prvé výslovně jmenuje. KráiovsLého sproštění léna pohřešujeme (DD. 63, str. 254.) Po bratfích svrchu psaných seděli zde Jtryíiof, Mikuláš a Vácslav bratří Trmitti a Miliny, kteří si r. 1545 v sobotu po sv. Bonifáci dědictví své v obnovené dsky zemské vložili, totiž: Trmice tvrz, dvůr popi. a dvory km. a vesnice. (DZ. 150. J 1.) O dětech Kryštofových nsvlme; po Vácslavovi zůstala jediná ») DZ. 3'5 G- 'S dcera Anna (později Kelblova) přeživši ostatní tuíím děti, nad niž do r. 1587 měl poručenství Rudolf Karel z Miliny. Řečený Rudolf Karel a Mikulái Ota byli synové zůstali po Mikulášovi. Roku 1583 vložili si revers ve dsky o svém rozděleni učiněném již před tím, onen byl si vzal Stebno, tento zůstal na Trmicich. (DZ. 23 L 30, 24. E 16.1 MikuláS Ota měl v druhém manželství Markétu z Bynu a jedinou dceru z prvního manželství Annu, jež byla zasnoubena Jindřichovi z Bynu pánu na Děčíně. Této své dceři a jejím dědicům odkázal Mik. Ota r. 1604 všechen statek vymíniv při tom jen věno pro svou nynější manželku a zemřel r. 1605. (DZ. 132 Q 18.) DotCená Anna Bjnova z Miliny žila ještě 1615, jako paní na Děčíně, Trmicich a Stebně darovala téhoě roku kostelu zdejšímu nový zvon. Po její smrti synové pozůstalí Rudolf starší, Vyntíř a Rudolf mladil rozdělili se o dědictví otcovské a mateřské, a tento obdržel za svůj dfl zboži Trmické. Ve vzpouře stavovské brzo potom vypuklé nebouřili se Bynové proli Ferdinandovi II., mohli tedy po r. 1627 bud přestoupit! k vyznání katolickému a podržeti svá panství, buď je prodati a ze země se vystěhovati Poněvadž ale volili to poslední, raději prod tli všechny své statky. Rudolf mladil Dičinstý z Bynu prodal r. 1629 tvrz a ves Trmice Va-vřinctrvi Majdrlovi z Mansperku, J. M. C- radě za 30000 fl. rh. V trhové smlouvě o to učiněné se naposledy tvrze zdejší připomíná a jesti věc možná, že ji Švédové v Trmicich plenicí (jak nahoře pověděno) zbořili. Po Vavřincovi dostal dolejší zbozt za svůj podíl Jan Baptista Majdrle a prodal jej (Dolní Trmice), an tehda valně byl zadlužen, Janovi Htrtvítovi z Nostic r. 1G62 za 24 000 fl. rh. a 100 fl kličného. Stalo se to téhož dne, kteréhož Nostic koupil Hořejší Trmice. Oboje zůstalo od těch časů spojeno. Co se dělo potom se starou tvrzi, pověděno již na počátku. (DZ. 396, J 28, 143. K 16, 315. G 19.) Ve vsi Tuchomyšll stávala tvrz velmi záhy a to již ve století čtrnáctém. Původně patřila klášteru Roudnickému. Biskup Pražský Jan maje zboží Kyšperské, k jeho lepšímu opatření a pro snadnější obranu proti nepřátelským útokům nabyl r. 1337 vsi Lochočic, Habří, Hotovíc, Modlan, Sobědruh s tvrzi v Tuchomyšll postoupiv za to klášteru j né vesnice. Od těchto dob až do husitských válek zůstala Tuchomyšl nepřetržitě v držení arcibiskupství Pražského. Roku 1426 a 1430 připomíná se jako pán zdejšího podacího Rydkiŕ z Polenska seděním na Kyšperce; vidéti z toho, že Tuchomyšl spolu s Kyšperkem zastavena jest pánům světským. (Tomek, D. P. I. 36J. Lib. coní) Ve vsi Předllcich nenalézáme žádné tvrze před 16 stol ') Zbyněk Berka z Dubé mistr Strakonický s konventem Rvým prodal (1547) vesnice celé Předlice, Klíše, Habrovice, Banov, Ujezdec, Hradešín a Lovin Jarolovi Kelbovi z Gaieinku. (DZ. 8. G 18.) Po smrti Jarošově, který tuším bez děti zemřel, zdědili všechny statky po něm zůstalé strýcové jeho a to Heřman Kelbl na Stružnici, Ota na Chlumci, Adam Lipolt a Vladislav bratří Kelblové na Hrbovicích. Ti se rozdělili r. 1559 tak, že každý z nich vzal si jisté vsi. Heřman a bratr jeho Lipolt vzali si vsi Habrovice a Banov, též 12 lidí v Přestanovč. Ota si vzal 11 lidí v Malém Březně a 4 člověky v KlíŠi, též 450 kop, konečně Adam Kelbl s Vladislavem bratrem svým vzal si Před-lici ves s podacím a polovici vsi Chvojence DZ. 172. C 8.) Na Předlicích a Hrbovicích vládl polom Adam sám. Ten snad vystavěl zdejší tvrz. Adam Kelbl byv dvakráte ženat (jednou s Evou z Nicvic, s níž zplodil nejstaržího syna, a podruhé s Kateřinou z Berbis-torfu), zanechal po své smrti (burT na konci r. 1591 neb počátku T) Předlice patřily za starých dob řádu rnaltánskému. Dle přiznání velkého převora téhož řádu Jindřicha z Hradce (1418) koupila Předlice Anna z Koldic do života svého (Hallwich, Gesch. von Craupen 13). V busilských válkách r. I42C slala se u vsi této pamětihodná ona bitva, jiz obyčejně Ústeckou nazýváme. Zástavou doslala se bezpochyby proslulému válccnOiovi Jakoubkovi z Vřesovie. Když se vnukové jeho o všechno zboží dělili (r. 1467), doslalo se ftsbožie Fredlickév s Kyšperkem JaroSovi ze Vřesovic a zůstávalo pOlnni u Kyšperka jestí I !48^^kudy se do hradu chodívalo. Před vchodem viděti jest v pravo kopec strmý, z něhož vyčnívají trosky velké věže, v levo táhne se tenká hradba, v niž se nacházela brána. Odtud viděti jest v levo úzký parkán, který však nejde daleko, nýbrž se po několika krocích končí, jsa tu šikmou, polosesutou hradbou zavřen. Za první brankou jen 10 krokň daleko jest druhá, nacházející se ve zdi hrubé a velmi vysoké, která jest beze všech oken. Brána tato byla prostě z lomeného kamene klenuta, zvenku užší, uvnitř širší. Příchozí vstoupil skrze ni do předkradi, maje po pravé ruce v znamenité výši horní hrad, po levé prevysoké hradby bez oken, před hradí objímající. Při nich jsou zbytky stsivenl (konice ř). Prostranství hned za branou je široké, ale zužuje se za nedlouho, ale tu se spatřují z obou stran jen základy aneb nevysoké zdi. Cesta pak vede mezi nimi pořád v neširokém prostranství mezi venkovskými hradbami a horním hradem, až k místu, kde venkovská hradba v rohu se láme a směrem ke hradu k západní straně běží. Tu bezpochyby byla zase (třetí) brána prostá, po niž není památky, a dostal se pak příchozí do horního hradu. Jde-li se rovně starou cestou, přijde se až ke skalnatému konci horního hradu, pod nímž jižně něco níže jest čtverhranná prostora dosud zdmi zavřená (místo k založení prakuř zahrádkař). Na horním hradí jest choditi nesnadno, poněvadž jest tu mnoho kamení a mladého stromov/, a z té příčiny nesnadno jest hradiště přehlédnouti a zkoumali, kde co bývalo. Po kopcích kamení a prohlubních jde se pak na horním hradě zpátkem (t. j. k severní straně), zde pak jest pramálo viděti. V severozápadním rohu jest prohlubeň, svědčící o tom, že tu bývaly sklepy, a proto také palác; zbylo tu venkovské zdivo, z něhož lze usoudili, že byl stavěn do podkovy asi tak jako u Košuniberka a Brandýsa. Zvláštností jest u něho velká niž, postavená na nejvyššlm místě hradu, stojící sice na kraji hradu k ochraně brány a přece jsouc posledním útulkem páně. Od paláce byla jen taik málo vzdálena, že se do ni přecházeli mohlo po mostě, sice byli s palácem spojena hradbou, ve které se nachází branka týmž způsobem upravenia, jako dolní brána. Ta asi nebývala pro nic jiného, než aby se mohlo vyjiti před věž; neb pata nestojí na samém kraji strmé hory; snad také po hoře, ač strmé, šla pěšina, aby se na cestu bez dlouhých oklik vycházeti mohlo. Věž byla okrouhlá a hrubá; jižní jeji polovice sesula se úplně, z druhé stoji zbytek dosti vysoký. P&vodní název1) hradu toho Birsenstein, Pirsinstein aa několik staletí prodělal změny všelijaké, až se konečně ustllil český název PeršteiD, vedle něhož se užíval pořade původní název německý a nový německý Ptlrstein, *) Kdy byl hrad založen, jest věci naprosto neznámou, neb rok 1250, který od některých za >) Pomůckou: Jos. StocfclOw Gesch. der Burg Pílrstein (Mittheilungen XIV. 157—190). s) Variantfiv jména tohoto nachází se množství, všechny však základ svůj maji ve formách Piršenštein neb Perštein. Spfisob psáti Pilrsenstein jest novější a tudiŽ nelze mysliti na formu Purschenstein, tím méně Borschenstein, která by na pány Boräe z Oseká jako zakladatele ukazovala (tak na pf. Borschengruen svou původní formu až do svého vyvrácení podržel). Název Finkelstein, jenž někdy zřícenině naií mylně přikládán byl, náleží jinému hradu. 7 50 PERŠTEIN HRAD. 'čas založení udáván byl, nezakladá se ani na podstatných domněnkách, tím méně na spolehlivých pamětech, poněvadž se domnéli zakladatelé jeho, páni ze Šumburka, teprv od r. 1290 v našem okolí vyskytují, hrad Perštein pak teprv v 14 století v jejich držení se vyskytuje. Tím arci není zamezeno domnívati se, že jej již drive drželi a také založili. Pári ze Šumburka pošli dle zpráv spolehlivějších z hradu Šumburka, kdež vládli co ministerialové biskupův Naumburských; odtud přešli do Míšně a Lužice, a konečně se také buď za Vácslava I., bud za syna jeho Přemysla do Čech dostali. Bedřicha ze Šumburka, pána na Glouchově (1261), v letech 1290—1291 zemřelého, synové byli Heřman Eedřich, Jetřich, Bedřich, jinak Frycek (1261), a Jindřich (1288). Z těchto se jeden Bedíich vyskytuje r. 1285 na Moravě, kdežto vystaviv sobě nový hrad u Borstendorfu, proto upadl v tuhé pře s biskupem Olomouckým, a když potom přes rozkaz králův hrad ten rozmetati nechtěl, co odboj nik válkou stižen, zajat a ztrátou jednoho prstu pokutován byl. Jelikož roku 1295 byli Fridrich a Jetřich v drženi vsi Otvic u Chomutova, lze souditi, že asi v ten čas se usazovali v kraji Kadaňském; tři bratří: Bedřich, Heřman a Frycek, drželi i úřad královský v kiraji Kadaňském, jehož se teprve r. 1312 odřekli. Jeden Bedřich vynikal v rozmanitých půtkách let 1316—1318, byl tehda podkomoří královských měst a spolu ve skrovném počtu oněch šlechticův, kteří se přidrželi strany královy. Po smíření Domažlickém ztiratil úřad svůj, jenž se dostal Jindřichovi z Lipého. Potomky jednoho z těchto bratři byli tři bratří Albert, Bedřich a Jetřich ze Šumburka, synové pošlí z jednoho Bedřicha, po němž r. 1356 vdova Jitka z Lejsneka žila. Bedřich, jenž byl r. 1345 hejtmanem land-krabl Durynského a spolu pánem na Peršteině, vyskytuje se r. 1344 ve dvou zápisech jako svědek a držel roku 1349 s bratrem svým Albertem hrady Ponicz a Liechtenstein v Míšensku ležící. Listem, daným 1352 5. října, vyznávají všichni tři bratří, že statky své, totiž hrady Piršenstein a Egrberk, polovici městečka Pŕísečnice s polovicí cla tudíž, ves Vartu s lesem, v městě Kadani 10 hřiven důchodův z dědičné rychty a 40 hřiven platu ročního z úrokův téhož města, hamry železné v okolí a vsi Prunéřov a Mikulovice i se všemi vesnicemi, které k oběma hradům příslušely, od krále v ušlechtilé manství přijali a jemu se tak, jako i předkové, k věrnosti manské zavazují. Bratří ti založili pošlost Peršteinskou vedle větve HasiŠteinské. Bratří Peršteinští podávali ke kostelu v Klášterci kněze r. 1356 s mateří svou Jitkou a sami,J) Bedřich mimo to sám r. 1359 ke kostelu Radnickému na panství Egrberském. Z toho jest viděti, že posud všichni bratří nedílně vládli, později však (a to, jak se zdá, brzo po r. 1360) rozdělili se o statky své. Bedřich zůstal pánem na Peršteině a Jetřich byl potom pánem na Egrberce, proto ale přece v stálých stycích s bratrem svým, u něhož se kolikráte zdržoval; tak na př. listem r. 1363, 3. dubna na Piršenšteině daným, prodal statek svůj v Přílepich klášteru Oseckému.2) Jaké asi to byly příčiny, pro něž Jindřich s Elsterberka r. 1368, 18. pro since právo podací v Klášterci provozoval, není nám známo.8) Fridrich byl ženat s Kateřinou z Oerlinga z Moravy pocházející, s níž splodil 2 syny Arnošta a .Albrechta neb Alie. t Posledně se připomíná Bedřich v prosinci r. 1375, a poprvé Arnošt jako pán hradu r. 1376, an podával kněze ke kostelu ve Volyni. Celkem vidíme Arnošta ve 14. století skorém vždy provozovati práva vrchnostenská na panství a podávati kněze ke kostelům.*) Albert zajisté nachází se jen jednou (1379) jako patron kostela Klášterského. Co se týče rodinných jednání, vyskytují se vždy oba bratří. R. 1382 prodali se svým strýcem Albrechtem Egrberským manství svá Lichtenstein a Thurn Fridrichovi a Vítovi Glouchov-ským ze Šumburka, r, 1388 svářili se mezi sebou v příčině zboží svého Přísečnického, r. 1398 seděli oba na soudu zemském, r. 1402 již Aleš sám. Od roku tohoto mizí na nějaký čas Arnošt ze všech jednání Peršteina se týkajících, a všude vládne Aleš sám. Týž totiž byl r. 1402 patronem v Louchově, v letech 1405—1409 pánem podací v Přísečnici5) a zemřel, jak se zdá, asi r. 1410. Kadaňské knihy toho roku připomínají paní Alšovou (Alsonissa) z Peršteina, jež brala z důchodův městských roční úrok 40 kop. Od r. 1402, tedy až do smrti Alšovy, nenacházíme Arnošta v zápisech panství se týkajících, což se souviseti zdá se zajetím Arnoštovým, o němž se arci teprv k r. 1413 dovídáme. Bližší příčiny a průběh sporu toho, jejž měl Arnošt s králem Vácslavem vf příčině hradu Peršteina, nejsou nám známy; Arnošt bezpochyby spravedlivé věci králově pro-tiviv sc mocí, napřed nějakým zápisem převedl Perštein na bratra svého, potom ale byl zajat a teprv po nějakém čase z vězení propuštěn a na soudě zemském postaven. Tu však (r. 1413) přiznal, že se s králem 0 Perštein a jeho zboží souditi nechce, než přichází mocně na krále, cožkoli s ním Arnoštem o ten hrad 1 o jiné vŠecty věci učiní, že slibuje na tom dosti míti a nemá věčně s králem nic činiti ani řečí ani skutkem.6) Po té byl Arnošt úplně na svobodu propuštěn a žil někde na nějakém statku. R. 1417 byl již mrtev. Mezitím byla od r. 1410 poručnická vláda ina Peršteině. Zachař z Vlít hory, jsa purkrabí na hradě a při tom také poručnfk sirotkův Alšových, podával r, 1411 nové kněze ke kostelům v Přísečnici a Louchově, !) Lib. conf. s) Viz dále v dějinách hradu Egrberlka 3) Lib. conf. Kdybychom nečtli Fridricha ještě jednou, totiž r. 1375, 12. presince jako pána podací ve Volyni (Lib. conf.), domnivali bychom se, žc vládl Jindřich jako poručnik. V reg. Vatikánských pripomína se také 1 1343 kaple na Peršteině, ale nemáme ani zdání, kde stávala *) A to r, 1377 do Volyně, r. 1379 do Račic, do Přisečnice, r. 1380 do Louchova, r. 1389 do Klášterce, r. 1391 do Louchova, r. 1395 do Nové Vsi, r 1401 do Kláäterce. 6I Lib. conf. «) Arch č. II. 37B. PERŠTEIN HRAD. 51 po něm následoval v obou důstojenstvích Ratiboř ze Sedíte, t. r. patron kostela v Klášterci. Z dětí nebožtíka Alše znám jest nám jediný syrj Aleš. Nedlouho po tom se to bylo stalo, že Arnošt, z vězení byv propuštěn, králi se i s hradem Peršteinem na milost poddal. Jak se zdá, bylo potom panství Šumburkův na térnže hradě až do smrti Vácslava krále přerušeno a panství úředníky královskými spravováno. Tak aspoň tomu musíme rozuměti, čtouce, že r. 1416 Hájek z Hodětina, mistr kuchyně královské, faráře ke kostelu Louchovskému podával1) a že se Vilém, syn ArnoStův, psal seděním na Repíně r. 1417,a) an si zboží to jen zápismě držeti mohl od komory královské. Ale v témž roce, kteréhož Vácslav zemřel, nachází se Aleš, syn Alšův,, v držení Peršteina, a ve všech tehdejších jednáních držel se stranou Zikmundovou, a Vilém se nazývá také r. 1420 na Pernšteině.s) Po novém opanování hradu skrze Sumburky měli k němu právo potomci obou bratří Arnošta i Alše, zejména syn tohoto Aleš a syn onoho Vilém, vedle něhož a s nímž se r. 1422 jako podací páni v Přísečnici a Louchově vyskytují Jetřich a Janek ze Šumburka,*) tedy vedle pravděpodobnosti těž synové Arnoštovi. Již z tohoto osazování far kněžfmt, konsistoří katolickou potvrzenými, dá se souditi o katolickém smýšlení těchto pánův; ale oni je i skutky zřejmě okazovali. R 1424 podával Vilém ke kostelu Přísečni-ckému sám,6) r. 1424 skrotil odporného sobě vladyku z Buková, jenž se mu na 10 let zapsati musíil, r. 1427 přel se s Albrechtem purkrabí z Leisneka; současně s událostmi těmi válčil na jiných stranách s kališníky, a teprv r. 1427, 14. září přistoupil vedle jiných pánův ze Žatecká ke smlouvám, učiněným mezi Hynkem Krušinou ze Svarr.berka a pány kraje Plzeňského s jedné a Tábory s druhé strany.6) Mír s Tábory potom dlouho nedržel, neb již r. 1429 odpovídá mu Sasky kníže Fridrich k jeho poptávce, že ne on (kníže), nýbrž Mostští mír »s kacíři* učinili, že neví, jestli tak posádka Osecká učinila, že se ale přičiní, aby bylo příměři opět vypověděno. Další boje s Tábory byly přetrženy, poněvadž oba »bratří strýčení*, rozdělivše se o Per-štein na polovici, ani ve svém domově se srovnati nemohli a o způsob, jak by dědictví své rozděliti měli, se přeli. Konečně mezi sebou učinili smlouvu (1431, 5. října), aby mocně přišli na přátely k tomu dožádané.7) Výrok opravcův následoval dne 26. října a byl takový: AleŠ má Vilémovi zaplatiti 500 k. gr. o sv. Jakubu a ty mu má položití za jeho díl hradu svrchního, za půl hory, na níž hrad stojí, za půl mlýna pod hradem, i za ty krčmy a domy, které jsou pod hradem; a také toho hradu nemá prodati ani zastaviti ku páně Vilémově škodě nikomu. A když budou ty peníze zaplaceny, tedy Vilém má Alšovi hradu Peršteina (t. j. jen dílu svého) postoupiti se vším příslušenstvím i co tu jest pušek, prachu i šípův. K tomu dostal Aleš na svůj díl vesnice některé a konečně zboží Přísečnické, poněvadž byl toto někdy Aleš, otec jeho, vyplatil. Vilémovi se dostala za díl druhá polovice panství s vesnicemi, zboží Nezabylické s manstvími. A poněvadž Vilém sídla svého na tom zboží neměl, udělena mu plná vůle, aby si na něm nový hrad vystavěl. 8) Nežlií byl hrad tento vystavěn, bydlel arci Vilém ještě na Peršteině. Tak tu na př. vydal r. 1432, 23. června list, poslaný radě Chebské, jímž si stěžuje na jejich spoluobčana Štěpána HarniŠmagistra, jenž prý pomáhal tajně táborskému vůdci Jakoubkovi ze Vřesovic a tím prý královu a křesťanství věc zradil, pročež aby byl povinen podati se soudu a výpovědi jeho. Práva panská na nově vymezeném panství provozoval Aleš od doby dělení sám. R. 1432, liO. března podával kněze do Přísečnice*) a připomíná se potom ve mnohých jednáních téže doby co svědek. R. 1445 vypůjčil si 50 kop od »bratra svého* Alše ze Šternberka, pročež mu vsi své Černýše ke hradu Peršteinu náležité postoupil.10) Pro nedostatek peněz zastavoval a odprodával dědiny od svého panství. R. 1445 prodal Vilém a později Aleš každý svou polovici Prunéřova s vesnicemi a polovici městečka pánům z Lobkovic. V příčině prodeje povstaly potom rozepře mezi Sumburky a Mikulášem z Lobkovic, do nichž byli zapleteni i jiní pánové. Hádky ty srovnány jsou r. 1446, dne 16. března skrze Oldřicha z Rožmberka. Potom následoval r. 1446, 24. srpna se strany Alšovy vklad zboží Prunéřovského ve dsky dvorské.11) R. 1446, 12. června učinil Aleš smlouvu s Fridrichem knížetem Saským, zavázav se jemu po 3 léta sloužiti a hrad Perštein proti každému (kromě krále českého) otevřený míti. Když byli r. 1447 posláni poslové k císaři Bedřichovi, aby si vyprosili mladého Ladislava za krále, nacházeli se mezi nimi Vilém i Aleš. Fridrich kníže byl Alše s hradem jeho jen proto najal, aby při své nepřátelské mysli k jednotě Poděbradské měl v krajinách těchto nějaké pevné záštity. k zvětšení nepřátelství mezi ním a Poděbradskými přispělo i to nemálo, že odňal Vojerce Vilémovi ze Sumburka (1449), který se nyní tím více přivinul k jednotě Poděbradské a u pana Jiříka pomoci vyhledával. Naproti němu stáli ve zdejší krajině Mikuláš z Lobkovic, Jindřich starší z Vejdy na Haušteině, Bedřich z Šumburka a z Glouchova na Hartenšteině, náš Aleš a obec Kadaňská. Všichni ti páni vešli v zjevné spojení s Bedřichem Saským, jenž učinil v Kadani reku 1450, 13. dubna proti Jiříkovi Poděbradskému spolek s katolickými pány na 3 léta. Nyní začaly půtky na kolika místech; také posádka německá Peršteinská půtku s Poděbradskými začala. V březnu r. 1450 >Něimci s Per- ') Lih conf. T. r. 14. června daroval klášteru v Gerungsvaldě plat na zboií svém Vymífovském (lib. erect. X. & XI p. v. 144). *) Arch. č. III -194. *) Lib. conf. Purkiabí na Piršenšteině byl téhož roku jakýsi Mikuláš Praam (ib. A S). s) ibidem IX A Z. •) Arch. gub. 7) Arch. gub. 8) Arch. gub. Jednání ta vše v českém jazyce. Jan z Běšic byl purkrabě. 8) Lib. conf. '») DD 61 str 455 «) DD 61 str. 345. 52 PERŠTEIN HRAD. Štajna sjevše, spálili jsou velmi dobrou ves Heřmanovi Sirotkovi, služebníku páně Jiříkovu* a lidem páně Alšovým ze Šternberka také něco pobrali. Jak z dopiisu téhož pana Šternberka (1450, 13. břema) viděti jest, dálo se to vyskakováni ze zámku pomocí a přispěním páně Mikulášovým z Lobkovic, neb na hradě spíže neměli, než jen to, což jim Mikulášovou pomoci přicházelo. Všeliké ty a takové malé putky, které zdejší krajinu trápily, trvaly až do června téhož roku, až totiž jim konec učinilo smíření obou stran na hradě Vil-Steine (11. června). Umluveno tu, že v pundclí na sv. Víta, když slunce zajde, s obou stran mají vstoupiti v příměří, v něž také zahrnuti Mikuláš a Glouchovský i s jich zámky s Hasišteinem, Kadani, Peišteinem a j. v. O Alšovi tu ani zmínky více; jisto jest, že byl již r. 1451 mrtev, a nemineme se pravdou, přijmeme-li za to, že zemřel ještě před smlouvou Vilšteinskou a někdy v pirvní polovici r. 1450. O rodinných poměrech Alšových víme jen to, že měl děti, a že z nich syn jeden byl r, 1446 v jinošském věku; neb t. r. (ve čtvrtek po neděli Reminiscerc) přimlouval se pan Oldřich z Rožmberka u kapituly pražské >za syna páně Alšova z Šumburka a z Piršenšteina«, aby jej proboštem udělali.1) Hrad Petštein uvádí se ve smlouvě Vilšteinské v takovém sloučení se jménem Glotichovského, že tohoto za jeho pána pokládati musíme. Snadno v něm shledati jest Fridricha ze Šumburka c z Glouckova, jenž také patřil r. 1450 k jednotě Strakonické a ke straně knížete Bedřicha Saského. Ale co dědičný pán tu vlasti nemohl, an náležel hrad dětem Alšovým, byl tu tedy jen poručníkem, ale poručníkem nešťastným, jenž by byl málem sirotky o jich veškeré jmění připravil. R. 1451, 31. března učiněny byly ve Chbě úmluvy smírné mezi knížectvím Saským a jednotou Poděbradskou, a ujednáno, že má příměří až do 29. června téhož roku trvati. Ale nežli příměří došlo, nacházel se Bedřich zase ve válce a na hrad sesuly se najednou všecky nehody. O příčinách putky této nejsme s dostatek zpraveni; souditi se muže, že Bedřich svévolným spfisobem příměří přerušiv počal v Žatecku řádit i po ioupežnicku. V pozdním jaře r. 1451 vytáhli Jakoubek z Vře-sovic, Jan Calta z Kamenné hory, Aleš ze Šternberka, Petr odtudž, města Louny a Žatec s celou hotovostí kraje Žateckého s puškami a potřebnou zbroji ke hradu Peršteinu, a zakopavše se kolem něho, počali stříleli k zámku. Z Lounských počtů lze shledati, že tu leželi asi od 22. května až do ledna r. 1452. Bedřich se sice udatně bráni], když však nepřátelé hrad ztekli, octl se mimo očekávání v jich zajetí. Nyní mu bylo teprv podstoupit! kruté výminky, aby byl vězení prost, a přestáno v červnu t. r.2) na následujících podmínkách: Bedřich ze Šumburka a na Glouchově a Hartenšteině postoupí hotovosti kraje hradu >Pirssinsteina< a v moc jich vydá, nicméně muž on s hradu to, co by jeho bylo, vžiti a odvézti, však co by od spíže bylo, to aby při hradě zůstalo. Tovaryši jeho na hradě bojovavší mohou se zbrojí a potřebou svou kamkoliv odejiti; zajatci s obou stran budou propuštěni. Více i to ujednáno, že muže Bedřich s Žateckými dále jednati, aby panství Peršteinské dětem n. strýce jeho Alšovým zůstaveno bylo. Konečně se zavázal Bedřich, íe bude držeti věčný mír se všemi těmi, kdož byli bud před hradem leželi, bud* jakýmkoli spůsobem radou a skutkem pomáhali, toho jim ničím nevzpomínati a při všech přích svých jen k zemskému soudu hieděti. Páni kraje Žateckého, nechtíce připraviti sirotky o jmění jich zděděné, ale i při tom zbaviti se hnízda nepokojov věčných, vydali list prunávací (dne 29 června) vyznávajíce, že dědicům Alšovým, až by hrad Piršenštein pobořen byl, veškeré panství otcovské navrátí, kromě však hory, na níž stojí hrad. Hrad pak nemá býti nikdy ani osazen ani znovu postaven. Škoda, že se nám tolik zpráv nezachovalo, abychom mohli vypravovati, jestli a jak se nadzmíněné zboření zběhlo a kdy zase hrad znovu postaven byl; neb to jest jisto, že zase r. 1508 stál,8) Bedřich, syn Alšův, držel také v zástavě zámek Kadaňský a rozšířil r. 1466 objem panství Perštein-ského přikoupením pustého hradu Funkšteina, k němuž několik okolních vesnic náleželo.4) R. 1470 nabyl také královského hradu Trutnovského, an mu Hanuš z Varnsdorfu všechny své zápisy na panství Trutnovském odkázal, a král jemu úřad purkrabský tamže udělil. R. 1487 nazývá se Bedřichem starším ze S a z Feršteina na Trutnově a prodal platy své na vesnicích Prunéřově, Mikulovicich a Cibuši Šťastnému z Fictumu a na Novém Šumburce,5) R. 1494 předstoupili strýcové Arnošt Glouchovský a Bedřich Peršteinský před krále Vladislava, ukazujíce mu listy někdy Karla IV. a Vácslava na manství jejich Glouchovské, Valdenberské a Piršen-šteinské. Nedlouho potom zemřel dotčený Arno&t, zfistaviv syny dva, kteří dědili panství Glouchovské. Ti prosili krále r. 1497, aby statky půjčené někdy otci jich a Bedřichovi dal v manství a pod léno nejen jim, nýbrž i strýcům jich Bernartovi, Janovi, Albrechtovi, Vácslavovi, Heřmanovi a Karlovi sedícím na Piršenšteině. Bernart držel také panství Trutnovské a zabit jest r. 1504 na Horách Kutných. Jan, Allrecht, Heřman a Karel prodali r. 1508 Piršštein hrad, dvůr popi. s popi. krčmy osedlé i pusté, mlýn s platem a vesnice Albrechtovi s Kolovrat, nej vyššímu kancléři království.6). Od Albrechta koupil zboží to t. r. Opi s Fictum1) a připojil Perštein k panství svému Šumburskému. Oplovi bylo r. 1512 celé to panství z manství propuštěno. i) Archív kapituly Pražské. !) Leželi tu tedy po dobyti ješté až do ledna r. 1452. s) »Dédínu jich nanskú Piršštein zámek» (DD 62 p. 338). R. 1469 připomínají se >villae quae ad castrum Perštein pertinent« (DD 61. p. 485), r. 1483 villae ad castrum Persistein (ib. 62 p. 77), podobně i 1487. Zvyk býval přikládá ti k hradu slovo »desertum« neb »ruptum«, byl-li pobořen, ale jen ve vkladech, kdež se o ném mluvilo, v našich příkladech k r. 1466—1487 však jen se mluví o příslušenství jeho. A tak ty doklady přesné nedokazují «) DD 61 p. 485. B) DD 6 p. 84. «) DD 62 p. 338 a 63 p. 92. ') DD 62 p. 339, 63 p. 93—94. PERŠTEIN HRAD. 53 Ale za ten krátký čas, co byl připojen Piršsiein k Šumbursku, již byl hrad opuštěn, jak se zdá, schválně: neb v listině dotčené královské připomíná se >pustý zámek Piršenštein«. Jen ještě jednou a na krátký čas povstalo panství Pirššteinské; dlužno tedy děje pustého hradu až do jeho konečného spojeni se Šumburkem pronášíedovati. R. 1515 na den sv. Matěje oddělili se od sebe Opi, Jiřík, Hanuš a Volf bratří Fictumové, při čemž se dostal Perštein Jiříkovi. Tento se zapletl v ničemné obmysly bratra svého, jenž se zabýval děláním falešné mince, zapsal r. 1529 statky své Volfovi Jetřichovi a Hanušovi Ficturnům, aby se k němu zabavenim statků v přikročiti nemohlo. Opi nacházel se právě při svatebním veselí na Vlašimi (v říjnu r. 1530), když se faleš na něho zjevila a on o tom vyjednání zvěděl. Rychle se sebral, ujel pryč ze země a statek jeho i Jiříkův pobrán králi k ruce. Pobrání Peršteina arci odpírali svrchudotčerí Fictumové, ale marně. Chtě Ferdinand král své radě a sekretáři Dr. Pavlovi Ritiovi opatřiti hrad Sprinzenštein v zemi nad Enží ležící, jenž byl manstvím Pasovským a od administrátora téhož biskupství již jiné císařské radě a sekretáři Ondřejovi Adlerovi připověděn byl, byl si vyžádal při Adlerovi Perštein. tyto nároky a slíbil mu (v Linci 1529, 30. září) budj3000 fl. rh. zaplatiti aneb statku v téže ceně z konfiskovaných zboží Fictumovských postoupiti, a tu si Adler vypirosil »úřad Pirššteinský*. Ze ale týž Adler panu Kryštofovi z Jendorju kr. radě a nejv, hejtmanu nad horaimi českými 3000 fl. dlužen byl, tedy zapsán jest Piršštein králem pánu tomuto v 3957 fl. 56 kr. List královský na tento zápis r. 1533, 4. ledna v Inšpruce vydaný vymiňuje, aby obyvatelé při svých starodávných obyčejích zůstaveni, statky ve své celosti zanechány byly a k výplatě panství aby strana straně půl léta napřed dala věděti, mimo to i dovoleno Jendorfarovi, že mfW.e zápis ten Hamvati rieb prndati, však be? porušeni celosti řboif. Brzo se ale ukazovaly všelijaké těžkosti; neb Adler nebyl obyvatelem země a byl PirŠenšteina proti reversu a zaplaceni 957 fl. 56 kr. Jendorfarovi na oko postoupil. Nedlouho potom Adler zemřel, a poněvadž bratr jeho Kryštof taktéž zboží v Čechách držeti nemohl, prosil krále (r. 1537, 2. srpna), aby zbořený hrad s panstvím (Das zerbrochen Schloß und Amt Piersenstain geheißen) Sigmundem Holzbockem, kr. úředníkem v Jáchymově dotud spravován byl, dokud by Adler inkolatu nedosáhl, a zatim aby se mu toho dostatečná jistota učinila. Komora česká, jíž žádost tato dodána byla, mínění své asi v ten spůsob vyslovila, že nevědí, zdali se na krále sluší zápisy tak, jak je Adler Žádá, vydati, Zatím ale Hanuš z Ficlumu, jenž po 9 let panováni králova na Piršenšteině důchodův z téhož 54 PERŠTEIM HRAD. panství nebral a proto se zkráceným býti mněl, proti králi soudem nastupovat! se jal. Hanuš pak, obdržev pfísudek na soudu zemském, že mu zboži Opiem zapsané křivě a nepravě odňato bylo, pohnal krále z užívání vsí Tomkova, Teličova, Horné, Steingrynu, Rájová, Hohu, Tolu, Hameršmídu s mlynářem a krčmářem a vším příslušenstvím, náležejícím k zámku pustému PirŠenšteinu, jehož užíváni sobě za 9 let pokládal 2000 k. gr. č.1) Není pochyby, že Hanuš nejen vydání zboží, nýbrž i zaplacení škod na soudu zemském obdržel; a poněvadž byl laké pánem na Sumburce, spojen jest s tímto hrad Piršenštein po druhé a na vždy. Až do bělohorské bitvy uvádí se ve všech zápisech panství Sumburského a naposled r. 1608 »Piršštain zámek pustý*. i) Emler relíq. tab. I, str. 285—286. šumburk hrad. kolí Klášterce znamenité jest pro svou malebnou polohu, zejména homolovité hory, které se obyčejně na vysokém, avšak volně se sklánějícím podstavci nacházejí a z něho strmě vynikají. Takovou horou je také Šumburské hradiště-1) Hrad Šumburk založen na vrchu hory tak, že se na něm od první brány až k paláci ustavičně stoupá. Od města Klášterce jde se k němu cestou dobře schůdnou až k severní patě hradiště, kdež postaven jest dvůr poplužní Šumburk. Při něm bývalo sídlo v 16. století vystavěné, a nad branou dvorskou býval kámen s erby a nápisy Viléma Huvara a Markéty Huvarové, rozené Borynky, 1599, který jest nyní zazděn nad brankou v levo od brány zámecké v Klášterci. Ode dvora vede cesta lesem, kterým boky hradiště zarostly, a mezi kamením, sesutým a sházeným, až k první brané, která se nacházela v západním rohu hradu. Tato brána bývala prostými vraty v hradbě, kteráž šla od strmého boku hradiště až na horu na hrad. Z této hradby, jakož i z jiné, která šla vedle strmého boku, jen málo zbylo. Je-li málo viděti z první brány, ještě méně jest vidČti z druhé brány, něco výše se nacházející, neb tu jen základy znáti jest. Tato brána nacházela se také ve příční hradbě, která běžela od boku k hornímu hradu. K obraně její a přihrádku za ni se nacházejícího povydána je z hradu čtverhranatá věž. Na konci tohoto přihrádku, který byl menší, než přihrádek mezi první a druhou branou, byl příkop, který dolní ohradu od hradu odděloval. Přes něj mohlo se jiti jedině zveditým mostem, který se spouštěl na to místo, kde z dolní ohrady vycházel násep vysoký a příkrý, s hlubokým příkopem hrad na všech stranách zavírající. Na tomto náspu končí se hradby a ploty se sruby bývaly jich pokračováním. Hrad dělivali páni Šumburští na horní a dolní, a lak i my učiníme. Do třetí brány, ze které veníře dávno jsou vylámány, tak že na příchozího otvírá zubatý jícen, dostaneš se jen tehda, jestliže slezeš do příkopu a z něho vylezeš', pěšinka je několik kroků před branou, ale pro husté křoví není ji viděti. Zvláštností u této brány je prampouch v pravo od ní, než se vstoupí, se nacházející; vypadá tak, jako by to byla zazděná brána. Na levé čili jihozápadní straně dolního hradu, v levo od brány, jest stavení nepravidelných základů, asi z trojího oddělení se skládající. Při samé bráně bylo stavení, v jehož přízemku se vrátnice na cházela; tu lze viděti okno, kterým hleděl vrátný do průjezdu, též jiné okno, kterým viděl na příkop a most, a konečně dvéře do průjezdu. V nepravidelném druhém oddělení byly snad konice v přízemí a nad tím podlahy na sypání obilí, špižírny, obročnice a p. Z tohoto stavení vybíhá třetí oddělení, již dotčená čtverhranatá věž. V podzemí tohoto staveni byly sklepy, z nichž jeden, velmi prostranný, ještě se udržel. Přichází se do něho po stupních. Na oné (severovýchodní) straně jest dlouhé a pravidelné staveni, postavené ok. 1. 1480 a proto v 16. st. Novým demem nazývané. V přízemí jeho při bráně byla kovárna, na druhé (severozápadní) straně pekárna; nad tím bývaly světnice snad jen o jednom poschodí. Také se tu spatřují dva zajímavé zbytky, totiž na venkovské jihovýchodní zdi převit, postavený na dvou velkých kamenech, které tu zazděny na místě krakorců, ') Pomôckou: Bernau Album I. 375. 56 ŠUMBURK HRAD. a něco dále ve výstupku téhož stavení (na severových. straně) místo kaple, jejímiž zbytky jsou kusy prutů a klenby. V kapli jest ještě omítka a velké okno, kde býval oltář. Na pravé (epištolní) straně jest malý výklenek (sanktuář), v levo na omítce vedle okna jest v kruhu kříž, rudkou malovaný. Kaple stojí nad pram-pouchem, pod nímž byl prostranný přístěnek, jest postavena a klenuta cihlami v 16. věku, a to do venkovské zdi, jak posud lze znáti. Mezi oběma staveními v těch místech, kde rohy jejích proti sobě hledí, jsou zbytky staré nádržky neb studně. Horní hrad byl malý, ale velmi pevný, stoje na nejvyšším místě hory. Přistup k němu nyní jen skrze křoví dosti jest obtížný; v staré době chodilo se strmě do kopce, ale tudy se do vnitřku nikdo nedostal, nýbrž přístup byl po pavlačích. Neb dosud na přední zdi v přízemí není dveří a horní hrad jest posud úplně zavřen, čemuž nepřekazila díra, v novější době na pul vylámaná; kdo chce tedy dnes do vnitřku přijití, musí stavení obcházeti na západním boku. Horní hrad skládá se ze tří čtverhranatých stavení. Hlavní staveni do pravidelného čtverhranu založené bylo věžovaté a tři poschodí vysoké. Je to starodávný palác. Severovýchodně Vysvětlení plánu Šumburka. 1. Stará cesta, 2. první brána, 3. přihrádek, 4. druhá brána, 5 druhý přihrádek, 6. čtverhranatá věž, 7. přikop, 8. třetí brána, 9. dolní hrad, 10. nový dům, 11. kaple, 12. nepravidelné stavení, 13. nádržka, 14. věžovatý palác, 15. stavení k němu, 16. přikop, 17. násep, 18. rovné misto k postaveni praku. jest druhé stavení, jehož venkovská zed se celá do příkopu sřítila. Třetí stavení přistavěno jest, k severozápadu stojíc, na skalnatém výběžku. Sklepy (klenuté místnosti, které bývaly v přízemí a prvním poschodí) dříve byly nepřístupny, protože byly zasypány, nyní průlomem učiněným v hradbě, která běží k první bráně, přichází se přímo ke sklepům, nyní otevřeným (do nedávna ještě klenutým), ale poněvadž jsou otevřeny, zase se přes ně nemůže přecházeti nahoru, leč by se z předu paláce po zdi až do výšky asi dvou m. vylezlo. Na tom paláci viděti je z venčí piknfisky a námětky, též okna později vylomená a cihlami vroubená vedle starých oken. Zříceniny Šumburka pro svou malebnou polohu a také slušnou velikost zajisté se každému zalíbí, avšak kdo sem přijde, pohřeší architektonickou výzdobu. Každý starý hrad byl kvapně stavěn, ale po vystavění hradeb a hlavních zdí pečlivě vyzdoben vnitřek paláce, ale u Šumburka vzniklo všechno rychle a jediným vodítkem byla bezpečnost. ŠUMBURK HRAD. 57 Kde se nyní spatřuji malebné zříceniny hradu Šumburka, viděti bylo ještě na počátku 15. století nic více než lesnatý vrch, kterýž již lid vesnický od blízkého městečka KláŠterce Horou Klášterskou nazýval; okolí té hory s vesnicemi mnohými od dob dávných patřilo k hradu Peršteinu. Když se r. 1431, 26. října bratří strýčení Aleš a Vilém se Šumburka o panství Peršteinské podělili, poněvadž se spolu na hradě Per-šteině srovnati nemohli, dostala se Vilémovi polovice všech vesnic se zbožím Nezabylickým. Zejména doloženo i to ve smlouvě na to zdělané, chtěl-li by si pan Vilém stavětí na hoře Klášterské hrad, jehož již jméno má Schonburg, toho že mu Aleš nemá brániti.') Nový hrad měl se jmenovati na počest rodu Novým Šum-burkem. Než byl hrad dokonán, bydlel Vilém u svého bratrance na Peršteině; odtud zajisté r. 1432, 23. června stěžoval si radě Chebské do Štěpána Harnušmistra, že proti všemu prospěchu královu podporuje tajně Jakoubka z Vřesovic a také k Peršteinu nepřátelsky se chová. R. 1435 byl již Šumburk dostavěn a Vilém jal se odtud psáti seděním na Novém Šumburce.2) Vilémův celý život vykazuje řadu půtek rozličných a hádek. Jak se nemohl porovnati s bratrem svým strýčeným, tak i s cizími se neustále bud lsti, buď zjevným násilím potýkal. R. 1435 přel se s knížaty Šumburk od východu. Saskými, opatem Grunhainským, Jindřichem z Waldenburka a obcí Mostskou o nějaké dluhy, tentokráte ale (10. srpna) přišel mocně na císaře co vrchního rozsudí, jehož nález pod základem 3000 fl. stř. zdržeti slíbil.a) Asi v ty časy (zajisté ale před r. 1437) počal půtky s Ventem z Ilburka. Tento napřed učinil Vilémovi značnou Škodu, zajav mu něco koní a dobytka na panství Šumburském. Z těch příčin pohnal Vilém Venta k soudu dvorskému, poněvadž byl Šumburk manstvím královským.4) Obdržel arci za právo, jehož si však hleděl násilím, opanovav zrádným spůsobem hrad Egrberk, jak se v dějinách téhož hradu vypravuje. Egrberk skutečně také podržel a jej r. 1443 dskami dvorskými Jakoubkovi z Vřesovic prodal.6) Již před tím byl také ztenčil objem panství Šumburského, prodav r. 1441 plat svůj 30 k. gr. na vesnicích Prunéřově, Cibuši a Miku-lovicích Boršovi z Oseká*) a podíly své na Prunéřově a Přísečnici prodal později pánům z Lobkovic. R. 1446 nacházel se zase v půtkách s Bedřichem knížetem Saským. T. r. o letnicích smluveno jest s ním příměří až ') Archiv gubern. Proto nesmysl u Hájka (list 130): Kojatovi synu Všeborovu dán (1065) hrad Dřevič a Smilu synu Borňovu >hrad řeíený Šumoví. Smil dle Hájka byl před tím držitel Žatce. *) 1435, 21. dubna svědčí «Wilhelm v. Schonnburg gesessín zon NIienschonnbuig> (Palacký Urkund Beiträge II, 518}. R. 1434, 3. února podával Vilém kněze do Klášterce (Acta Zitav.). 3) BrQxer Stadtbuch N. 229. Vilém obdržel také zápisy na Kostelec n L., Rabštein a j., kteréžto zápisy r. 1453 Beneš z Hořovic purkrabí na Rabšteinč před komisí k tomu zřízenou ukazoval. *) DO 19 str. 5S7. 6) DD 61 p. 325. °) DD 61 p. 310. 8 58 ŠUMBURK HRAD. do sv. Michala skrze Anarga z Valdenburka a Hanuše Socha, úředníka na Šarfenšteině. Vedle tohoto smířil se Vilém r. 1447, 1. května s knížetem, slíbil jemu po 4 léta sloužiti a hrad Nový Šumburk jemu na požádání otvírali. Vážné asi příčiny přinutily Viléma prodati celé panství Šumburské a tím dopustiti, že jeho vlastni dílo přešlo do rukou cizích. Vilém podržel si toliko malou část, ostatek všechen prodal r. 1449 Vilémovi z liberka a to hrad Nový Šumburk,1) městečko Klášterec se clem na Ohři, dvůr popi. s 3 rybáky, dvoje manství osedlé a pusté, 2 mlýny a podacím -a vesnice.*) Vilém Ilburský zůslal jen 4 léta v držení Šumburka; jsa dlužen 1500 kop Ondřejovi Kajunkovi z Kafunka a 1500 kop Oplovi, Bosovt a Bemartovi, bratřím s Fictumu a Mikuláši řeč. Pflug postoupil jim (1453) »hradu nového na hoře Klášterské řeč. založeného zvaného Šumburk*, výslovně ale nepostupoval manství ve Vránech.8) Téhož ještě roku postoupil Ondřej polovice hradu své Oplovi v 1500 k.4) a páni z Fictumu stali se nyní vládcemi samotnými hradu a panství. Bratři řečení bývali někdy předními důvěrníky Šumburk od severozápadu. Dle tušové kresby V. Eandlera z r. 1836 — Originál v archivu J. J. kniž. Ferd. Zd. z Lobkovic v Roudnici n. L. a rádcemi knížete Viléma Saského, ale r. 1451, upadše v nemilost a ztrativše všecky statky své, uprchli do Čech, kdežto pan Jiří, správce, přijal Opia mezi rady své.6) Majíce dosti stížnosti do knížat Saských, stavěli se tím rozhodněji na stranu českou. Boz koupil r. 1460 hrad Egrberk a založil zde vedlejší linii, jež tu po 100 let sedí;la. Pro věrnost kolikráte osvědčenou zapsal král Jiří r. 1465, 11. března Oplovi a synům jeho čtyřem k gr. sumy roční komorní na městě K;iHani °) Pn smrti Opiově, jenž asi I. 1473 zemřel,7) zdědili všechna zboží otcovská synové jeho Jiřík, Purkart, Kryštoý a Šťastný. Ti postoupili r. 1471, 24. října zápisu otcova na Kadaň bratřím z Lobkovic8) a rozdělili se potom o panství Šumburské tak, že dva a dva měli držeti polovici hradu; ale Jiřík a Purkart odřekli se r. 1478 všech práv svých a pustili svou polovici ostatním dvěma bratřím, kteří ji až do smrti v nedílu drželi.!") Jako již dříve otec jejich, tak i oni hirad, protože byl ') Castrum Novum Szumburgk nominatum in monte Clasterzské dieto fundatum. !) DD 61 p. 366. !) DD 61 p. 380. *) tamže 384. 6) Palackého děje IV, a, 321. •) Rkps. Vídeňský. V rukopise se praví Bohuš za Purkart. 7) Arch. kapitulní. ») Rkp. VideAský. ») DD 5 p. 366, 61 p. 534. ŠUMBURK HRAD 59 na stavení sešlý, »všechen téměř znova ustavili* a některá rcboží k němu přikoupili. Kryštof, jenž se stal maršálkem dvoru královského, záhy si dobyl zásluh o krále Vladislava, pročež tento listem r. 1481, 22!. ledna daným, oběma »hrad řečený Nový Šumburk, ležící za Kadaní* znovu v ušlechtilé manství vysadil a více přidal, jestli by kdo proti nim něco měl, že nemají tištěni býti před žádný soud, co se toho zámku dotýče, nýbrž toliko před krále a jeho rady mají pohnáni býti. Povoleno jim také, aby mohli hrad volně prodali, zastaviti a nápady v rodě si zrizovati.1) Co se týCe svrchureceneho přikoupeni statkťlv, Jehož se list královský dotýče, tak arci získali bratří r. 1481 ves Petlary a v Mereticích dvory kmecí, za to ale prodali půl Špindl-bachu a Tyrsdorfu a ves Raisendorf c. t. m.1) Kryštof Opi byl ženat s Annou z Varnsdorfa, jíž r. 1485 400 kop gr. na městečku Klášterci a několika vesnicích věnoval 8) Zemřel r. 1486 v lednu, a bratr jeho Šťastný se v hrad jako jediný již dědic uvázal. Ten měl manželku Martu z Muldorfa, jíž r. 1488 na polovici své Prunéřova a vesnicích Mikulovicích a Čibuši věnoval;*) a poněvadž na těchto vesnicích měl plat 30 kop Fridrich starší ze Sumburka a na Trutnově, aby tedy vsi ty očištěny byly, Šťastný dotčený plat r. 1487 přikoupil.6) Také nabyl panství Teplického. U vysokém stář! udélil r. 1500 městečku svému Klášterci nějaké výsady.6) Brzo potom zemřel; když r. 1505 strojena byla válka Loketská, byl již mrtev a dědici jeho vypravovali 47 pěších, 3 jízdné a 3 vozy.7) Dědici těmi byli bratří Opi, Jiřík Hanui a Volf Jetřick (zkrátka Volfdietrich zvaný). Dokud byli bratří nedílní, spravoval Opi panstrí sám. Týž postoupil panství Teplického Albrechtovi z Kolovrat, ale obdržel za to od něho hrad Perštein pustý s panstvím dosti rozsáhlým. K jeho prosbám král Vladislav veškerá manská panství týchž bratří z manství propustil a r. 1512, 21. září v dědictví zpupné uvedl. Oboje panství obsahovala hrad Nový Šumburk s dvorem popi., Klášterec městečko, vsi, pusltý zámek Piršenštein.8) R 1514, na den sv. Matěje, rozdělili se bratři o všiechno dědictví otcovské a na to sobě dílčí cedule zdělali. Nám jest znám toliko díl, jejž dostal Volf, jehož řečeného dne bratří od sebe oddělili, totiit: Na Novém Šumburce ten dfim nový v dolejším zámku od kovárny až do pekárny se všemi pokoji od zdola sklepů až do makovice, městečko Klášterec s pivovarem, masnými krámy, sladovnou a vesnice některé. Při tom také vymíněno, aby podací v Klášterci, kaplanství tudíž, kaplanství na hradě Pražském sv. Vácslava zůstalo všem v nedílu.0) Díl tento nikdy již s panstvím hradu Šumburka spojen nebyl. O ostatních bratřích nevíme, zdali se hned rozdělili aneb ještě nějaký čas v nedílu zůstávali; nicméně najisto postaveno jest, že«pc> několika letech od sebe dílní byli. Z ostatních dílův známe jen neúplně díl Oplův. Poněvadž se tento i potom pánem na Novém Šumburce psal, domníváme se, že i jemu díl hradu patřil; mimo to Jiřík držel veškeré příslušenství pustého hradu Peršteina, a jeden z obou od panství Šumburského také vsi Okunov, Šempach, Grynov s jezerem, Zásadu a Malkov. Z pozdějších zápisův domýšlíme se, že Šumburk byl na tři díly rozdělen, a třetina každému bratru kromě Jiříka patřila. Opi pro svou zběhlost v právech zemských povoláván býval k mnohým čestným úkolům, ale důvěry stavův zneuiíil nekalým spůsobem, dopustiv se falše. Předvídaje pád svůj, prodal díl svůj všechen ostatním třem bratřím svým a uprchl do ciziny. Královská komora ihned se zmocnila nejen Vintířova a Pčtipes, dvou statků Opiových vlastních, nýbrž i všeho toho, co byl bratřím svým zapsal.10) Co se týče Peršteina, vypravováno v dějinách jeho, jak zástavami královskými z ruky šel do ruky, svrchupsané však vsi Šumburské zastavil král Ferdinand Hanušovi a Volfovi.11) Nemínili však bratří spokojiti se touto zástavou, nýbrž proti králi soudem nastupovali, aby jim zboží někdy Opiem zapsané vydáno bylo. Jiřík mezitím z dějiště zmizel a Volfdytrych bud r. 1538, bucT 1539 zemřel, také konce pře se nedočkav, ovšem ale prísudku. Mimo syny Volfovy již z bratří jediný Hanuš byl dědicem oprávněným, a tak dobře vedl svou při, že jemu a Volfovi soud zemský' díl někdy Oplův přisoudil. Vinil tedy Hanuš r. 1540 krále Ferdinanda z 356 ss. 50 gr. na díl jeho, Hanuiše, ze zástavy svrchupsané přišlých (jež mu měl král navrátiti), jako i za 9 let užívání nejen vsí již řečených, nýbrž i panství Peršteinského, čehož sobě v rovné sumě asi 3000 k. (oč totiž za těch 9 let přišel) počital ,s) Hrad Sumburk od těch dob zůstal rozdělen na 2 díly, jeden z nich patřil potomkům Volíovým, dva díly (totiž svůj a svých ostatních bratří) držel nyní Hanuš. Volf-Dytrych prodal s bratrem svým Hanušem dvory kmecí ve Vizentalu r. 1534 Jeronýmovi a Lorencovi bratřím Šhkiim z Holiče.13) Svému městečku Klášterci byl udělil r. 1529 na neděli Laetare svobody a jiným listem (16. října roku?) obdrželi od něho svobodu, aby mohli piva vařiti, vyčepovati, sůl ai maso prodávati, a o statcích svých říditi.14) S manželkou svou Markétou ze Rzavého splodil syny Lva a Opia. a dvě dcery. Obdržev r. 1536 královské povolení, aby mohl o statku svém říditi, odkázal (1538 v pátek po sv. Řehoři) statek všechen synům svým na rovné díly, však s těmi výminkami, aby dluhy spravedlivé zaplatili a dcerám Elišce a Anně po 500 k. míš. a k tomu každé aksamitovou sukni, dvě damaškové, jednu dyky-tovou, jednu polouatlasovou, 4 prostředni sukně, k tomu 1 kožich aksamitový, kunami podšitý, a jedno lože ') DD 61 p 547 ä) tamže 550. 3) DD 62 p. 87. R. 1486 v pátek před novým letem propustila Anna jsouc ovdovělá zápis ten z desk. R. 1485 prodal Kryštof dfim u Štupartů v Praze. 4) Tamže 130. 5) DD 6 p. 84. () Mayer Monographie von Kaaden 76. ') Arch. č. VI. 317 *) DZ 6 D 2.1 a DD 67 fol. 32. ») DZ 5 G 21. Tento dil jest základ panství Klášterského, jak se mu v 16. století říkalo. 10) Viz Reliq. tab. I, 285. ll) Opi umřel v cizině před r. 1544 zůstaviv syny Kryštofa, ŠCasltného a Viléma (DZ 5 G 21.) lsl Arch. gub. 1S) Reliq. tab. I. 285—286. DZ 3 D 17. '*) Dr. Mayer 1 c. 77. 60 ŠUM BURK HRAD. šatův dobrých, též také každé 100 zlatých rýnských na řetěz vydali. Pakli by jim otec něco ještě za zdravého života dal udělati, bud na šatech, bud na řetězich, tehdy jím synové nebudou povinnováui toho dávati. Choti své odkázal ves Břežany, dům svůj v Klášterci s dvorem poplužním, nový rybník v Miřeticích a jiný pod ním, však jen do smrti neb stavu jejího změnění, potom to ale mělo zase na syny spadnouti kromě 500 k. míš., kteréž Markéta mohla odkázati, komukoliv by se jí líbilo.1) Oba synové byli nezletilí, tudíž se máti jich v poručenství uvázala, a v té důstojnosti ještě r. 1546 zůstávala. Když totiž dsky zemské shořely, a každý práya ta, pokud je r. 1541 držel, dobrými výpisy neb jakkoliv jinak dovoditi musil, dokázala i Markéta právo své ke zpupnému držení části panství Šumburského, a proto na její naléhání třetí dli Šumburka a Klášterec t. 1546 z desk dvorských vymazán jest.2) Za let pozdějších rozcházely se dějiny tohoto dílu s dějinami ostatních dílů hradu Šumburka, a to zvláště od té doby, co hrad na hoře sešel a v něm se bydleti nemohlo a tudíž držitelé tohoto dílu nuceni byli dům svůj v Klášterci ve tvrz prostrannou rozšířiti. Hanuš, o němž se při několika trzích8) dovídáme, prodal panství své, totiž dva díly zámku Nového Šumburka, dvůr popi. pod zámkem, Piršenštein zámek pustý a vesnice s pivovarem, ovčínemi, mlýnem pod zámkem r. 1543 Hanušovi, Arnoštovi, Jiříkovi, Hugovi a Volfovi bratřím ze Šumburka na Glouchovč a Valdem-burce.4) Po stoleté přestávce dostal se zase hrad v držení toho rodu, jenž jej byl založil. Z bratří těchto (synův Arnošta r. 1534 zemřelého) potom jen Jiřík, Hug a Volf v držení Šumburka se nacházejí. Bratři ti, kteří byli r, 1526 Horní Vizeintal (1455 ještě tu byl širý les) založili, přičinili se také r. 1546, aby jejich dva díly hradu Šumburka z desk dvorských vymazány byly.6, Nemínili však na dlouho ve zdejší kiajině se zdržovati. Prodavše r. 1559 Horní Vizental knížectví Saskému t. r. (ok. 20. června) dvou dllův zimku Nového Šumburka se vším příslušenstvím Petrovi Borňovi ze Lhoty a na Nezalbylicích postoupili.6) Hned po učiněném trhu Benígna Borňova z Jansdorfu, Petrova manželka, řečeným bratřím 3747VS k gr. č., jež jim ještě nezaplatila, na panství Šumburském zapsala. Petr Boreň byl 1. 1560 na silnici mezi Kláštercem a ŠumburkeTi od bujných zemanů zastřelen,7) zůstaviv dvě dcerky nezletilé Markétu a Benígnu, a poněvadž brzo potom máti jejich také zemřela, ujal vládu panství a poručenství nad mladými slečnami Zdislav se Lkotp bratr Petrův, jenž se před tím na mlýně Míkovském, nyní ale seděním na Novém Šumburce psal a r. J 562 u arciknížete Ferdinanda úřad kráječe zastával. R. 1573, jsa v nedostatku zdraví postaven, učinil v bytu svém v Novém místě Pražském (dne 27. října) poslední své pořízeni.8) Zemřel ještě téhož roku. Za těchto dvou pánův Boryňů byl hejtmanem na zámku Jindřich Hertenbergar z Hertenberka (f 1565). Kiyž se slečny v panství uvazovaly, nacházel se hrad ve stavu neskvělém. Dlouhotrvalé jeho rozdělení mezi dvě rodiny zajisté nepřispělo k pořádnému opravení starých sešlých stavení, k tomu pak od r. 1543—1559 nikdo tu nebydlel, poněvadž se dá mysliti o Šumburclch, že raději přebývali na Glouchově a Valdemburce a Fictumové, ač se psali seděním na Novém Šumburce, raději bydlili na tvrzi Klášterské, nežli na svém domě na Šumburce, takořka jako v podruží postaveném. Při takových poměrech postačila jakákoliv násilná změna k opuštění starého hradu; a ta se naskytla požárem, jenž větší část hradu strávil.*) Borňové si proto pod hradem nový dům vystavěli. Ze dvou dcer Petrových byla vdána starší za Vácslava Gryspeka z Gryspeka (f 1590) a mladší Benigna za Ferdinanda Renšpergara z Držkovic. Při rozděleni obou sester (r. 1574 ve dsky vloženém) dostalo se Benigně zboží Nezabylické se VŠehrdy a Přečaply,10) Markéta obdržela panství Šumburské. Zámek a dům panský popisuje nám dílčí cedule takto: »Zámku Nového Šumburka dva díly, jakž ve svén zavření a položení na ten čas jest, se všemi pokojí, kteréž ještě po vyhoření v celosti zůstaly, pod zemí i nad zemi, v tom ve všem zavření, jakž jej prodajem od p. Šumburkův otec náš dostal. Pod kterýmžto zámkem jest stavení nemálo pro pohodlí a k bytu vrchnosti se 2 světnicemi a několika komorami a jedním sklepem suchým, poněvadž na zámku pro sešlost střech a nepříležitost bydleti se nemůže. «n) Až do r. 1590 byla Markéta v šťastném manželství s Vácslavem Gryspekem, jemuž jednoho syna a dvě dcery darovala.JS) Oželevši chotě svého (f 1590), vdala se podruhé za Viléma Huvara z Lobenšteina, jehož rod z Bavor pocházel a tam ve stavu svobodných pánův posud kvete. Markéta tím arci ztratila poručenství nad dětmi svými, ale zrušivši zapsání Šumburka n. Vácslavovi, zase ujala zboží to, jež r. 1593 v úterý po sv. Lucii svému druhému choti zapsala a jen dcerám Rozině a Elišce Gryspekovnám jistý díl svrchkův a nábytkův poručila. R. 1599 znova dostavěli dvůr poplužný a tuším i zámek, pročež nad vraty dvoru zasadili znaky své z kamene tesané a bohatě ozdobené, též nápisy, na nichž se pány na Šumburce a Piršenštejně píší.13) Také kostelu v Petlářích darovali křtitelnici, rovněž týmž erbem opatřenou. Z manželství tohoto pošla jediná dcera Justina Benygna, jež byla při smrti otce svého (f ok. 1601 —1602) nezletilá.14) Od smrti druhého chotě svého omrzelo Markétu přebýváni na Šumburce tak, že si usmyslila panství to prodati. Byla již od- '] DZ 3 H 23—24 2) DD 62 p. 636. ») Před r. 1541 prodal ves Sabenice obci města Mostu a ves Vysoké Březno konventu kláštera Zahražanského (DZ 1 G 25). *) DZ 5 A 5. £) DD 62 p. 537. Hejtmanem na Šumburce uvádí se r. 1557 Jifí Loblich, 1563 Michael Ohininger. «) DZ 87 B 45. 'j DZm. 10. F 20. B) DZ 18 C 29 — D 3 •) Kdy se to stalo, není nám známo; možná že již za Šumburků vyhořel, o řemž srovnej něco níže popis téhož hradu. 10) DZ 61 M li —16. Děleni se ale stalo již před r. \5"2, neb tehda Markéta zapsala Rumburk choti svému, kdyby ho předemfíti měla (DZ m. 233 P 25). li) DZ 71 M 2 — 10. Hejtmanem na Šumburce byl r. 1581 Eliáš Zenser. ,s) Vácslav se také psal sed. na Novém Šumburce a Nečtinách- '*) Nyní jsou tyto kameny nad fortnou u zámecké brány v Klášterci. w) DZ 131 G 30. ŠUMBURK HRAD. 61 prodala před r. 1605 jednu část panství, totiž vsi Okonov, Horn, Tunkov a Telič bratřím ze Štensdorfu na Hlubanech1). Ostatek panství totiž dva díly zámku Nového Šumburku s tvrzí (t. j. stavenim pod zámkem) s dvorem popi. a s jeho stavením a krčmou pod zámkem,, Piršštain zámek pustý s mlýnem a krčmou a 5 vsí prodala 1. 1607 Kryštojovi Fictumovi s Fictum na Novém Šumburce a Klášterci za 14.000 k. íníŠ.2) Mezitím byl třetí díl zámku bez přetržení v držení Fictumfiv sídlících na Klášterci z&ítdl, až za Kryštofa zase všechny tři díly v drženi jedné osoby sloučeny byly. Panství Šumburské splynulo s panstvím Klášterským; o opravení starého hradu na kopci nebylo řeči, když i opravení nové tvrze při dvoře zanedbáno.8) ') DZ 132 P 12. *) DZ 182 A 6. s) Srovnej Mittheil. XIV. 184 - 188. Feľixpurk od jihu. fel1xpurk zámek. a severozápadním konci vsi Rošovic jest pěkné údolí, z néhož jest viděti hornatou krajinu Kláštereckou. Zde při samé Ohři a nepříliš vysoko nad ní stával zámek Felixpurk, ještě před 100 lety dobře zachovaný, ano před pul stoletím ještě pod střechou se nacházející, jehož místo dnes jest ohavnosti spuštění. Zámek s poschodí vysoký všude býval obklopen ovocnými sady, z nichž jsou nyní pole a zahrádky. Zámek byl do obdélníka založen, jehož Celní strana k severu obrácena byla. Na této straně jest dlouhý příjezd, nad jehož branou rok 1581 vytesán byl. Ze skrovných zbytků lze znáti, že byla brána tak upravena, jako by byla štukovím obložena, ale je to jen omítkou napodobeno. Na prostranném dvoře, kde býval v pravo byt sládkův a kromě toho skladiště a jiné příležitosti, jest spuštěni takové, že vnitřní zed jest docela zbořena a jen místy stojí; dvůr je proto hotové rumoviště. Ze dvora v levo chudilo se pěknými a pohodlnými schody do horního poschodí. Tu bývaly před 50 lety byty polesného ve výslužbě (na severní straně) a zahradníkův (na jižní straně), které se ještě poměrně dobře udržely. Ostatek býval pust již před 50 lety, a nyní jest východní strana sesuta, tak že zůstaly jen některé klenby. V jihozápadním rohu bývala věž 4 poschodí vysoká, po níž není dnes ani památky. Pěkné bývaly pavlače v prvním poschodí na kamenných sloupech stojící a pěkně sklenuté, které dvůr na severní, východní a jižní straně zavíraly. Klenba a zdi byly ozdobeny malbami, kteréž však na některých místech setřeny byly. Na klenbách byly malovány ženštiny, které snad znamenaly 12 měsicův. Ve výklencích bývaly komické obrazy, samí to zajíci, ani sedí při kvasu za stolem, vycházejí si na procházku, vyjíždějí na koni do boje a přítomni jsou popravě. Také byli vyobrazeni jako dovední lovci,, honíce ptáky, lišky a medvědy, ani střílejí ku ptáku, pracují v pekařství a hornictví a konečně umírají. To vše se stavením úplně zničeno.1) Zámek tento založen od Bohuslava Felixa s Lobkovic a Hasišteina a po něm pojmenován. Základní kámen prý k němu položen 1. 1554 a stavba 1. 1557 dokonána.'-) Avšak s tím se nesrovnává, že Majdaléna Fictumova z Kolovrat od r. 1540 ves Rošovice držela a ještě 1. 1577 se paní tudíž nazývala*). I to lze po-vážiti, že se Felixpurk 1. 1583 novým zámkem nazývá a teprve 1. 1579 v pamětech připomíná*). Bohuslav ') Heber's Buigen II. 223. Popis jest psán, jak tu bylo asi 1. 1890. s) Heber. ») DD 64. str. 192, Arch. arcibisk. *) DZ 64 K 2. FELIXPURK ZÁMEK. zemřel 1. 1583 a brzo po jeho smrti se synové rozdělili, avšak vesnice ke hradu Egrberku náležité prozatím v nedílu zůstavili, protože Anně vdově po otcovi panství Egrberské i s tím novým zámkem Felixpurkem do života postoupili.1) Proč ujal týž statek Bohuslav Jáchym, není známo. Bezpochyby se to stalo tak, že chtěl Felixpurk, jenž byl dán za díl Janovi Valdemarovi, mladšímu bratru, prodati a peněz utržených k zaplacení dluhů Janových užiti. Prodal Felixpurk 1 1588 Volfovi Žoldánovi se Štampachu, jenž nic nezaplatil, hned se hospodářství ujal, piva vařil a vystavoval, dříví prodával, v potocích lovil a ovce z ovčince odháněl, a to ještě, nežli mu bylo postoupeno. Když pak neplatil, Bohuslav zase Felixpurk ujal.2) Bratr tím zachráněn nebyl a Felixpurk dostal se 1. 1589 věřiteli jeho Janovi staršímu s Lobkovic na Točnice, jemuž byl pro dluh 5600 kop, úroky a škody odhádán3). Když Jan nedlouho potom zemřel, dostal se Felixpurk (1590) na díl synu jeho Ladislavovi staršímu. Tento vida 1. 1593, jak se nad ním bouře stahuje (Viz VI. díl str. 163, 243), zapsal Felixpurk manželce své Mandalénl se Salmu*) ale od vlády místa tomu nedáno a všechen statek Ladislavův zabrán. Protože však měla Mandaléna na statcích znamenité věno a jinou spravedlnost, učinil s ni Rudolf II. 1. 1595 v červenci takové narovnání, že ji Felixpurk, Poláky, Martiněves a Ředhošť, též svršky na Zbirově a Králově Dvoře postoupil.6) Ke konci r. 1595 jí všecky ty statky v desky vloženy,6) ale již I. 1596 prodala Mandaléna Felixpurk a Poláky Linhartovi Stampachovi se Štampachu?) Když tento 1. 1608 zemřel, rozdělili se synové jeho 1 1609 tak, že Jan Raichart dostal Poláky, Linhart Ahníkov s Hasišteinem, Matyáš mladší Felixpurk s Egrberkem, Jan Jindřich Byčice s Březnem a Boleboř. Matyáš byl účasten povstání I. 1618, pročež odsouzen dvou třetin statku, ale statek jeho všecek zabrán a prodán 1. 1623 Kryštofovi Šimonovi svob. p. z ThunuP). Od pána tohoto připojen na věčné časy ke Klášterci. Oddělen sice 1. 1653 s polovicí Klášterského panství, ale za nedlouho s ním zase spojen. Zámek Felixpurk scházel pak zvolna, ale přece udržován pod střechou. Když vyhořel, obnoven zase a dán sem pivovar a zřízeny byty pro vysloužilé úředníky. Pro nedostatek náležitých oprav došlo k žalostnému stavu, v němž se tento jindy krásný zámek nachází. »J DZ 67 C 20. *) Reg. svěd. k. s. ») DZ 24 M 1 — 5. «) DZ 26 O 10. 6) Arch gub. ») DZ 127 A 24. 7) DZ 172 O 26. 8) Bílkovy děje korf. Felixpurk od severu. hymlstein hrad. ysoko nad údolím potoka, který pod Vartou do Ohře ústí, na lesnaté hoře vypínají se zříceniny hradu Hymlšteina. Starodávný příjezd k němu jde od samoty Hrachové až ke dvoru, který se jmenuje po hradu. Ten dvůr stojí na sedle, které ostroh hradiště od výběžku Krušných hor dělí. Dvfir ten leží blíž kraje návrší, které strmě spadá do dotčeného údolí, kterému se pro jeho nehostinnost za staré doby Peklo říkávalo, jakož se tak posud víska v něm se nacházející jmenuje. Ode dvora jde stará cesta nahoru ke hradu až k místu první brány, která mezi stěnami na obou stranách se nacházejícími stála tak, že tu byl jediný přístup ke hradu. Odtud jde cesta po levém kraji a podle bývalé hradby a vždy výše k druhé bráně, ještě stojící. Brány jsou vlastně dvě, jedna s větším, jedna s menším otvorem, obě do půlkruhu sklenuté. Touto branou a brankou vstupuje se do malého dvorku, v němž se skrovné zbytky bývalých stavení spatřují. Největší jest zřícenina vlĚovatého stavení^ do člverhranu založeného, které stojí vedle brány, a jsouc její hlavní ochranou, také (uším bývalým pánům palácem a obydlím bývalo. Okna na bezpečných stranách se nacházející byla příčinou, že se tu dříve zed rozpadávala. Sice je tu a všude jinde viděti jednoduchost a prostotu a nikdež známky ozdobnosti. K tomuto stavení přiléhalo jiné, jež jest úplně zbořeno, tak žejenznáti základy. Na východní straně, trochu povýšené, také bývalo stavení. Zde se nachází vysoký kamenný sloup, který se od lidu zkamenělým mnichem nazývá.1) Hrad Hymlštein pojmenován od zakladatele Nebeským kamenem, jako protiva vísky Pekla, na úpatí hradiště se nacházející. Zakladatelem snad byl Vilém z llburka, jenž se poprvé 1. 1434 jako pán jeho připomíná. 2) Bezpochyby přejal od Štěpána z Kobrshainu část panství Haunšteinského a na něm kvapně nový hrad založil; když pak později i HaunŠteina nabyl, zůstal Hymlštein při panství Haunšteinském. Tím se nám také vysvětluje, proč opustí za ostatek 15. století, proto totiž, že kromě purkrabě tu nikdo nelbydllval. Když se okolo 1. 1494 bratři Oldřich a Vácslav Satanéřové dělili, dostal onen za díl hrad svrchní Haunštein a Hymlštein zvolil si tento za obydlí, a v Kadaňských knihách se 1. 1494 poprvé jako jeho pán připomíná. Aby tu pohodlněji bydleti mohl, stavěl tu.s) Bezpochyby přistavěl stavení mimo velké věžovaté stavení, které mu bylo k bytu nepohodlné. L. 1507 ještě žil,*) ale, jak se zdá, brzo potom zemřel. L. 1515 drželi jej Bedřich, ') Heber IV. 26. *) Lib. conf. Všechny řeči v pamětních knihách okolí (Heber IV. 28) o založení jeho skrze pány ze Šumburka jsou plané domněnky- Páni ze Šumburka ve zdejší krajině nic neměli, nýbrž patřila až do roku 1357 klášteru Postoloprtskému a pak ke hradu Haunšteinu. *) DZ. 6. B. 16. *) Arch Chomutovský, Erby rodin českých osedlých na Litoměřicku. I. Zámek v Děčíně. HYMLŠTEIN HRAD. 65 HymlStein. Dle tušové kresby V. Kandlera z r. 1838. — Originál v archivu J. J, kníi. Ferd. Zd. z Lobkovic v Roudnici n. L. Zikmund, Jan, Oldřich, Kryštof, Pavel a Štastný, synové jeho,1) později se také Ciryt, nejmladší bratr, připomíná. Bedřich prodal 1. 1519 lesy a hory v tu stranu k Vizentálu Kašparovi Pasekovi, aby tu louky, role a rybníky zakládal.2) Po rozdělení bratři podrželi Hymlštein Bedřich, Kryštoý, Pavel, Štastný a Ciryl, a ti prodali tento svůj statek 1. 1528 Jindřichovi Šlikovi e Holiče.*) Jindřich tento panství nově koupeného dlouho neužil, než ještě t. r. (1528) zemřel, zanechav syny Kašpara a Jindřicha. Až do jejich plných let spravoval panství bratr zemřelého Lorenc. Potom bratří, dosáhše plných let, před r. 1543 se rozdělili, mladšímu bratru Jindřichovi zůstal hrad Haunštein, Kašpar přijal za svůj díl hrad Haunštein svrchnější s vesnicemi, hrad Hymlštein s příslušenstvím, naěež na statku Hymlšteinském manželce své Alžbětě z Vartemberka 7000 fl. uherských věnoval-4) Kašpar se o hrad náš hrubě nestaral a opravovat) jej zanedbával, tím se také stalo, že za jeho vlády zpustl. Kašpar se potom r. 1546 přidržel stavův Ferdinandovi I. odpírajících, a za pokutu r. 1547 oba l) DD 62 sir. 387. *) Arch. univ. 3) DZ. 3 G B, É. B 17 *) DZ 5 C 26, 27. 9 66 HYMLŠTEIN HRAD. hrady Haunšteinské a Hymlštein v manství a pod léno uvedl.1) V rekognici na to učiněné i v jiných listinách téhož věku se hrad všudy co pustý zámek připomíná. Kašpar Šlik, měv panství Hauenšteinské ještě několik let, zůstavil je synům svým Bedřichovi, Jindřichovi (IV.) a Prokopovi, kteří se již v r. 1570 jako nedílní držitelé obojího panství připomínají. Poněvadž Jindřich a Prokop ještě let svých nedosáhli, hospodařil na panstvích sám Bedřich. Na jeho prosbu král Maxi-milian r. 1574 Hauenšteinsko a »Hymlšteyn zámek pustey* s příslušenstvím z manství propustil.2) Zdá se, že za těchto dob hrad pustý byl poopraven a že se dal zase k obydlí potřebovati; neb zápisy pozdější tomu nasvědčují. Potom nastalo mezi bratřími bezpochyby nové rozdělení, jímž se hrad s panstvím dostal na dil Jindřichovi, a po jeho smrti synu jeho Kašparovi; možná že s tím souvisí opravení hradu, který měl býti otci obydlím. Bedřich, jenž panství jménem strýce svého Kašpara, let nemajícího, spravoval, prodal r. 1587 zámek Hymlštein, dvůr popi. při témž zámku a několik vesnic Šimonovi Ungnadovi se Suneku na Bornsdorfu.3) Šimon se Šliky byl spřízněn (a tuším n. Jindřichův švakr), neb téhož dne, kteréhož byl Hymlštein ve dsky vložen, zapsal naň 6000 ss. g. č. dluhu Anně Marii Šlikové ze Suneku. *) Nový majitel panství ho dlouho nedržel, neb již r. 1588 prodal je Kryštofovi Fictumovi s Fictum na Novém Šumburce a Klášterci.5) Po trhu učiněném statek ten byl ke Kláštereckn připojen. Zdá se také, že hrad nedlouho po tom zpustl. V dílčích cedulích téhož statku, r. 1653 sepsaných, připomíná se jen vrch hradský. ') DD 64, 600. «) DD 52 D 17 a DZ 18 H 30. 3) DZ 69 B 1. «) DZ 90 M 1. 5) DZ 167 B 18. Hymlštein. Dle kresby F. A. Hebra z r. 1844. klášthkec zámek. ámek Klášterec jest v pěkném položeni východně od města, které jest o něco vyšši než on a pfi samé fece Ohři, která tu v oblouku okolo zámku teče. Středověké pevnosti byla by tato poloha málo prospěla, a to v krajině, kde jest drahně homo-lovitých hor, ale zámek ten jest výtvor doby, kde si panstvo méně hledělo bezpečnosti života a jmění, jako spíše pohodlného bydlení, v němž mu již bývalé pěstní právo nepřekáželo, a známku té doby prozrazují kromě rovné polohy i kupkovaná okna v renesančním slohu. Zámek založen jest do čtverhranu až do prvního poschodí, obílen jest do žlutá, a zarostlý jsa na stěnách pnoucími rostlinami, spíše má ráz villy než zámku. Z města se chodívá k zámku skrze zámeckou zahradu, u níž tabule zvědavého napomíná, že do ní vstoupili nesmí. Nad průjezdem jsou erby rodu Thu-novského, v přízemí kuchyně a byty služebnictva, a v hořejjaím poschodí 23 skvostně upravených světnic. V severozápadním rohu vypíná se čtverhranatá věž, cimbuřím zdobená, jež se divně od renesančního slohu odráží; na nf jest erb Fictumovský z kamene vytesaný a rok 1590. Tehda nejen tato věž, nýbrž i celý zámek založen, avšak, poněvadž se na něm nejednou měnilo a stavělo, zůstaly z prvotního stavení jen hrubé zdi a některá okna.1) Děje tvrze Klášterce jsou takořka jen pokračováni dějin Peršteina a Nového Šumburka, k nimž městečko Klášterec od dávna a pokud paměti sáhají, hledělo.*) Až do r. 1431 patřilo městečko k onomu, a od r. 1431—1514 k Šumburku, tvrze však aneb nějakého domu panského nemělo. Potřeba takového sídla nastala teprv r. 1514, když Volf Dytrych z Fictumu zboží Klíišterské s dílem hradu Šumburka na svůj díl obdržel. Volf vystavěl tu takový dům a odkázal posledním pořízením (1538) manželce své Markétl ze Rza-vého,3) jež se také po smrti manžela svého (f ok. 1539) v poručenstvi nad nezletilými syny svými Lvem a Opiem uvázala. Po smrti mateře své dotčeni synové dům ten rozšířili a na způsob tvrze ohradili, tak že se potom v památkách tvrzí nazývá.4) Lev se psal obyčejně seděním na Šumburce, dokud vůbec tento hrad v dobrém stavu se nacházel, později však se radši pisával seděním na Klášterci. R. 1576 uvedl do Klášterce prvního protestantského kazatele a v tom si liboval, že Prunéřov. Mikulovice a Petlary »z papežských ohavnosti vybavil a zde čisté slovo boží zavedl*.6) Zemřel 1. 1577. R. 1577 seděli na Klášterci Volf, Jetfich, Kryštof a Bohuslav Felix, bratři z Ftctutn, tuším synové nezletilí Lvovi; řečeného roku prodány jim od panství Hauenšteinského dva kusy lesu řečeného Háj.") Dva •) Bernau Album I. 105. *) Název Klášterce pochodí odtud, že ta okolo r. 1250 proboštstvi čili klášterec poddaný opatství v Postoloprtech založen byl. ') DZ 3 H 23—24. 4) V dílčí ceduli Šumburské arci teprv r. 1574 ve dsky vložené píše se: Ohře řeka veliká začíná u samé tvrze Klášterské, slove >u jezu Klášterského, kde pan Lev Fictum bytem jest* (DZ 61 M 2—10). *) Mittheilungen XIV 185. •) DZ 19 M 20. 9* 68 KLÁŠTEREC ZÁMEK. poslední bratří jedině potom nedílně vládli Kláštercem, a jemu 1. 1581 potvrzení majestátů z 1. 1457 a 1493 vyprosili.1) Kryštof, jenž 1. 1590 tvrz Klášterec založil, byl prý »muž vzácný, prozřetelný a v putování světa hrubě zběhlý*; my můžeme k tomu ještě přidati, že byl velmi dobrý hospodář. R. 1583 přikoupil s bratrem svým Bohuslavem statek Mory a později, jsa pánem na Klášterci, nemalé statky přikupoval. Asi r. 1590 totiž se oba bratří od sebe oddělili;*) Kryštof držel Klášterec samotný, Bohuslav Pichlberk a Prunéřov od Klášterce oddělený, a k tomu Mory, jichž mu bratr jeho (arci teprv 1616 juxtou ve dskách zemských) postoupil. Rozdělením tímto byly odloučeny od Klášterce dv&r Pichlberk, Prunéřova ta strana k jezeru, Chbany (připadly k Morům) a Bisidky; při Klášterci mimo skrovný objem zůstal třetí díl zámku Šumburka. K tomu přikoupil Šetrný Kryštof r. 1592 hrad Hymlštein s vesnicemi, r. 1605 vsi Okonov, Horu, Tunkov, Beličov a r. 1607 panství Šumburské. Ženat byl Kryštof s Voršilou Šlikovnou z Holiče a s ní (pokud víme) synův nesplodil, nýbrž toliko dcery Elišku, Eleonoru, Lukrecii, Marketu a Hypolitu, jimž r. 1597 statek svůj, však teprv po smrti, zapsal.") Na počátku 17. století byl Kryštof jedním z nej horlivějších a nejčinnčjších mezi stavy protestantskými, od nichž za povstání (1618—1620) k rozličnýim poselstvím užíván i za direktora a defensora zvolen Klášterec. Dle kresby Fr. Botha (as z r. 1800) v knihovně Musea král. Českého. jest. Za tou příčinou odsouzen jest Kryštof r. 1622, 5. listopadu všeho statku svého, a poněvadž se i víry své zříci nechtěl, musil se vystěhovati do Saska. Komora česká prodala r. 1623, 2. června zámek a městečko Klášterec, též i statek Novošumburský, zámky Felixpurk a Egerburk a zámek Choltice a tvrz Svojšice Kryštofovi Šimonovi svob. p. s Thunu.*) Nový pán koupil také r. 1628 panství Děčínské, a ziskav r. 1629 pro rodinu svou povýšení do stavu hraběcího, zemřel r. 1635, 27. března. Již před jeho smrti spadly všecky jeho statky (1628) na synovce Jana Zikmunda, jenž 1. 1646 zemřel. Za něho zámek a městečko od Tojska vypáleny (1639), když odtud švédský lid vyháněli. Po smrti Jana Zikmunda rozdělilo se o zboží po něm zůstalá 8 synův jeho, učinivše r. 1653, 20. května z celé pozůstalosti také 8 dílův, a to: Děčínský, Podmokelský, Bynaburskýj Schônsteinský, Klášterský, Felixpurský, Pětipeský a Choltický.6) K dílu Klášterskému patřily zámek Klášterec >od kamene vystavený, s krásnými sklepy a pokoji, též sklepy podzemními*, městečko a několik vesnic.6) Díl tento, jako i Felixpurský a Pětipeský. spojil jeden ze synův Michal Osvald z Thunu. jenž Felixpurk na díl dostav 1. 1655, také díl bratra Quidobalda Klášterecký a díl Pětipeský bratra Vácslava získal a 1. 1671 Klášterec za svěřenství prohlásiv, z něho jako i Pětipes, Benešova, ŽehuŠic a Markvartic první majorát utvořil. R. 1666 a r. 1682 potvrdil a rozšířil svobody městečka Klášterce. Na stavby a k účelům církevním obětoval L) Reg. královská. •) DZ 27 E 8 vloženo 1594. s)l DZ 27 F 24. Pořízení toto bylo r. 1601 zrušeno a Kryštot zapsal 1616 manželce své Okunov, Horu a j. vesnice (Mittheil. XIV. 188). *) DZ 153 E 8—13, Bílek Konf. &) Srovnej děje Děčína. °) DZ 309 G 11—19. KLÁSTEREC ZÁMEK. 69 hrabě nemálo peněz Povolal vlaského stavitele Rossi di Lucca, za jehož dozorsiví vystavěn jest kostel farní (1670) i s hrobkou hraběcí. Na konci městečka, tu stranu ke Kadani, vystavěl hrabě kapli Loretánskou, a blizko odtud na levém břehu Ohře kapli p. Marii posvěcenou. Za tohoto hraběte a skrze téhož stavitele proměněna jest (1656) stará tvrz v nádherný zámek s překrásnou zahradou, v niž dle popisu Schallerova rozličné umělé vodotrysky, sochy z kamene vytesané a jiné znamenitosti viděti bylo. K panství přikoupil týž hrabě r. 1668 od Michala Lorence 2 domy v Českém Vizentále s mlýnem, rybníky (f 1694). Poněvadž po Michalovi n e £ Q sul i synové, nýbrž jen Uvě deeiy Maria Magdalena a Eleonora, připadly statky majorátu! jeho bratru Maximihanovi\ týž dostal proto r. 1694, 19. února komorníka od desk zemských, aby se mohl uvázati v Klášterec, Felixburk a Pětipsy i s tvrzí Minickou, též Žehušice s dvorem Druhanickým a Benešov. Po jeho smrti (f 1701) připadl majorát tento staršímu synu Janovi Františkovi Jozefovi, jenž však před svou smrtí (f 1720) všechny tři majoráty Thunovské sloučil. Zdědil je všechny jediný jeho syn Jan Josef Antonín {f 1788). Týž je dc r. 1785 spravoval sám, pak ale je synům svým odstoupil, při čemž dostal první, t. j. Klášterský majorát František Joseý. Týž byl pán laskavý a podnikavý, a zemřel r. 1800 Po něm dědil majorát syn Jozef Jan 1810) a po tomto téhož syn Josef Matyáš, známý pro výtečné působení své nejen na statcích svých, nýbrž i v životě veřejném. Po smrti jeho (f 1868) zdědil majorát syn jeho Osvald') Když pak tento r. 1883 zemřel, následoval po něm syn téhož jména. •) Bernau Album 1 107—112. Klášterec od západu. Dle staré kresby K, Biantla v Uměl.-prum. museu v Praze egrberk hrad. ižně odKlášterce vypíná se za Ohří lesnaté pohoří, končíc se na třech homolích, jichž bokové napřed strmě a potom volně do hlubokého údolí řeky padají. Na prostřední z nich a nejnižší, tak zvaném hradišti Lestkovském, od sousední homole sedlem oddělené, stával hrad Egrberk a stojí nyní jeho zříceniny. Hradiště jest na všechny strany, nejvíce však v tu stranu ke vsi Lestkovu velmi strmé, což nemálo přispívalo k pevnosti hradu. Stará cesta k němu kamenitá proto se táhne místy strmě nahoru a směřuje k sedlu a tudy k prvním hradbám, které byly však mimo ohradu hradu a jen proto postaveny, aby ostříhaly přístupu ke zvoditému mostu. Egrberk, který se dělil na korní hrad a dolní ohradu, opevněn býval kromě vysokého náspu a hlubokého přikopu dvojí hradbou vnitřní a venkovskou, avšak z této již jen málo zbylo. Vstupovati do dolní ohrady bylo snadno* tomu, kdo byl již za první branou, ale do této nebylo tak snadno se dostatí. Před ni totiž byla bašta, do níž se jezdívalo dotčenou cestou a jež se volně táhla až na vrch bašty; odtud pak se šlo po mostě a zvoditém mostě přes příkop do brány. Měla pak ta cesta výhodu, že byla pravostranná. Brána tato byla věžovité stavení, z něhož zůstaly jen ty dvě strany, kde nebylo otvorů, kdežto ty, kde byla vrata, se sesuly. Byla pak brána ta tak výhodně položena pod samým hornim hradem, že se s něho vydatně a z výšky brániti mohla. Ted se ovšem nebrání, ale také se tu chodit! .nemůže, protože je cesta mnohým kamenim spadaným přerušena. Chodi se tedy pěšinou napřed mezi venkovskou a vnitřní hradbou a pak skrze průlom pod horní hrad. Tu se vstoupí do prázdného místa, kteréž zavírá na jedné straně vnitřní hradba a na druhé straně hrad na skále stojící, jehož vysoké položení bylo pro obranu velmi výhodné (dil I. str. 155). Na jeho konci — tak smýflfmp — kde hradba přistupuje ke skilc herního hradu, byla drnká bľáv.ci, po níž v.tni ccj- menši památky; >) za ni pak jest prostranný plac, jenž se skládá ze dvora a podkovitého zavřeni na konci hradu, ve kterém lze shledati dvě oddělení. Přední byl dům, ve kterémž byly rozličné příležitosti předhrad-ské, pokudž nebyly ukládány v dřevěných domcích na dvoře, zadní bylo baštou na zasazování střelby, poněvadž se tu dvě strany pohodlně přehlédnouti mohly. ') (Jení sice známky, kdy a k čemu by se ta brána byla připojovala, ale položeni a podobnost s jinými hrady nutí k domněnce. EGRBERK HRAD. 71 Hôrni hrad podobal se sám sebou zajisté kostelu a v té příčině srovnává se s Radyní, neb tu i tam jest v popředí vysoké stavení na způsob kostelní věže, k němuž se v zadu dlouhé stavení podobné kostelní lodi připojuje. Přístup ke hradu nebyl ovšem po rovině, protože byla brána asi 2 m vysoko nad placem položena, ale poněvadž stál horní hrad na skále a brána, jak již psáno, v jisté výšce a mnohem výše než nyní, kde sesutím se udělala cesta k ní, lze za to míti, že se sem šlo po dřevěných schodech aneb snad po žebříku, který se mohl vytáhnouti. Byltě hrad pro bezpečnost a pohodlí šlo stranou. Na bráně spatřuje se malý zlomek veníře, někdy ozdobného. Průjezd byl na kraji věžovatého stavení (již dotčeného) do čtverhranu založeného a do 3. poschodí vyhnaného, které v 16. století mnoho opravováno a měněno, tak zejména některá okna vylomena a zdivo opravováno. Také se zdá, že byl venkovský roh opraven a těsným kamením zpevněn. V jeho přízemi jsou dvéře, které tu snad prvotně nebyly, nýbrž bezpochyby později byly probourány. Přízemí a první poschodí obmezena byla průjezdem, v nich obou oken nebylo, jen k západu jsou v prvním poschodí dvě okna do vnitřního dvoru. V druhém poschodí byla síň, která se táhla po celém stavení i nad průjezdem a měla na delších stranách po třech a na kratších po dvou oknech neb prvotně otvorech. Okna nejsou stejná; jedno na př. kryje se trámy, jiné však u severního rohu v pravo jest velmi pěkně ozdobeno Vysvětlení plánu. 1. Příjezd, 2. místo mostu a zvoditého mostu, 3. přední brána, 4. snad druhá bTána, 5. plac, 6. podkovité stavení, 7. brána k hornímu hradu, 8. věžovatý palác, 9. starý palác, 10. podeidívka a ochoz. a sklenuto útle přitesanými pruty dvakráte do kříže, tak že tento kousek k nejhezčím památkám Egrberka náleží. V tomto okně jsou ještě trámy a prkna, bezpochyby od triangulačních prací pocházející. — Kde byla tato síň, spatřuje se posud dynchováni. Nad síni bylo ještě třetí poschodí s nízkými světnicemi a nevelkými okny; jedno z nich dává znáti, že bývala obložena kamennými veníři tesanými. Od západního rohu věže táhne se hrubá hradba, která byla zvenčí uprostřed šestihranatým výstupkem sesílena; ta se z velké části sesula a zbyl z ní jen trup asi 4 m vysoký. Druhá hradba, jdoucí od průjezdu, jest o něco slabší než první a od ní jest do dvora povydáno malé čtverhranné stavení, ojehožto určení není nic známo, ač nebyla li tu vězení, poněvadž jest vnitřek přes to, že mnoho z toho stavení spadlo, ještě hluboký. Tam, kde obě hradby konce hradu dobíhají, spojeny jsou polookrouhlou zdí neobyčejné hrubosti, která z části se sesula a z části stojí, objevujíc se zvenčí jako dvě vetché zdi, které jsou již na iipadenf a nebezpečně se klení; dojem ten obchází příchozího, i přijde-ii k nim z vnitřku. Obdivuhodná jest pečlivost, se kterou tato zed jest stavěna. Lícní zed ze vnitřku ukazuje, jak pečlivě kladeny kameny na sebe, aby jen byla zed hladká, také má zed tato starší ráz, než věžovaté stavení před ní. Tuším, že tu býval starý podko-vitý palác, jaký se nacházfvá u nejstarších hradů (na př. Brandýs, Košumberk) a že pochází od prvních držitelův a ostatek od Sumburkův- Okna tu byla také, ale úzká; o jejich způsobe nelze nic říci, poněvadž jsou mnoho vylomena. Jeden širší otvor je tu též, který snad byl brankou ven; neb jest tu hrubá podezdívka, vystavěná snad již velmi dávno, aby zed podpírala a tu se mohl umístiti ochoz.1) ») Pomůcka Heber's Burgen, III, 131. 72 EGRBERK HRAD. Zakladatelem Egrberka byl podle našeho domnění Odolen z Chýš, jenž žil v 1. 1254—1292, týž, jenž držel Kadaň a jemuž ji král Přemysl odňal. Dos'al za to snad Hustopeč na Moravě, kterou r. 1279 a bezpochyby již dříve držel. Že pak (snad) Egrberk založil, dovodí se tim, že se po něm psával.1) Jeho synové byli Frycek a Vilém z Egrberka, z nichž tento stranil 1. 1317 přátelům proti králi Janovi. Statky své Hustopeč a Zlín prodali 1. 1322 královně Alžbětě. Zdá se, že se později oddělili; Frycek zajisté sídlel na Pětipsech, jimiž se králi Janovi v manství poddal. O Vilémovi se píše naposled k r. 1327, než vyskytuji se po něm (1342) Vilém starší a Vilém mladší s Egrberka jako držitelé městečka Vilémova a jeden z nich byl v letech 1346—1350 purkrabí na Kadani a popravcem kraje Žateckého.*) Fryckovi potomci psali se pak bud z Pětipes aneb P.ítipeskými s Chýš a z Egrberka. Egrberk od jihu. Je zřejmo, že dotčení bratří usadivše se na menších statcích Egrberk prodali. Získali jej bud tehda neb později bratři Albrecht, Frycek a Jetřich ze Šumburka, držitelé hradu Peršteina, kterýž s Egrberkem léta 1352 císaři Karlovi v manství dali.8) Frycek vyskytuje se 1 1359 jako samojediný pán na Egrberku,4) ale později se dostal Jetřichovi. Každý z obou měl potomstvo a tak vznikly dvě pošlosti. Jetřich měl z manželky Žofky syny Albrechta a Jetřicha a zemřel kdysi před r. 1379. Mladší syn Jetřich vstoupil před r. 1376 do řádu Něm. rytířův a byl r. 1383 komturem v Chomutově. Albrecht, jenž zdědil Egrberk, učinil 1. 1379 darování k oltáři sv. Kříže v kostele Cvikovském a prodal 1. 1382 se strýci svými hrady Lichtenstein a Turn strýcům svým Glouchovským. L. 1383 podával kněze do kostela Radnického, ale brzo potom prodal Egrberk Jindřichovi Škopkovi z Dubé.b) Tento tu měl purkrabě Vítka, jenž podával (1386) faráře do Radnice. Jindřich byl nejv. hofmistrem a zemřel 1395, 6. května. Zůstavil syny Alše a Jindřicha, kteří byli ještě I. 1401 ve ') Loserth St. Paulerformelbuch 68. Ostatní podle Emlcrových Regest *) Palacký, Formelb., I, 359. *) Arch. c. a k. dvorský. «) Lib. conf. &) Mitteilungen d. V f. G. d. D., XIV, 175. EG R BER K HRAD. 73 spolku, ale od r. 1402 vládl Jindřich na Egrberce sám podávaje do r. 1404 faráře do Velké Vsi, Soběchleb a Radnice.1) Od r. 1405 psával se Jindřich seděním na Ustí, protože na Egrberce nebydlíval, ač v krajině naši měl statky některé. Prodal Egrberk kdysi okolo 1. 1410 ne-li dříve. Novým pánem stal se Mikuláš Augustinův z Prahy, známý milostník a věrný služebník krále Vácslava, jenž se proto psával v 1. 1411 a 1412 z Egrberka, měv před tím Vožici (ještě v letě 1411), ale prodav asi 1. 1413 Egrberk seděl potom na Okoři.2) Z následujících držitelův jest nám znám Vend e Ilburka, spolu pán na Šonevaldě v Lužici, pán smýšlení přísně katolického a tudíž nepřítel kaliŠníkův, s nimiž maje po boku mladého Venda a strýce Půtu bojoval. *) Král Zikmund potvrdil 1. 1430 Otovi z Ilburka a Vendovi a Půtovi jeho strýci manství Egrberk a Šonevald ke společnému držení a nápadům a týž Ota se i r. 1431 nazývá pánem na Egrberce.4) Pan Vend, jenž potom Egrberk držel, jest bezpochyby Vend 1426 mladší řečený. Tento ženil se 1. 1426 s Irmengardou z Kyrchenberka, s níž vyženil 1600 fl. a tři vesnice; jako obvěnění zapsal jí hrad Egrberk a kázal poddaným jí člověčenství slibovati.B) Vend přišel o Egrberk násilím, a to Egrberk, východní strana paláce. pro násilí, které sám způsobil. Navedl nějakého Jana, že ztekl Kleirištein. Vilémovi ze Šumburka učinil škodu na koních, dobytku a nábytcích.') Když pak proto byl v nepřízni s Vilémem, vložili se mezi ně Kadaňští a učinili mezi nimi stání za 2 neděle. V tom čase, když šel Vend z Egrberka do lázně a nezůstal nahoře než kuchař a klíčník, tehdy v takovém stání mezi nimi učiněném, poslal tam Vilém služebníky své a byli na jedné pasece přes noc, a když zvěděli, že Vend na hradě není, zmocnili se hradu zradou. Zrádcové na hradě jsoucí, návěští davše střelením z píšfaly, vtáhli některé z těch, kteří byli v lese, na hrad po provaze; potom z těch zrádci dva přihnali dva voly a řekli paní ') »račte jiti a ohledati ta dva voly«, a když ona sešla, vystrčili praporec volajíce: »Šumburg, her Šumburg«. A když to zvěděl pan Vend, i vyběhl chutně z lázně a nenadav se, by mu se to stati mělo, aby jich tak mnoho na hradě bylo, běžel na horu do před-hradí. Než když chtěl na horu, zavřeli před ním most, ale vrátný sběh spustil jim most, ale zrádce druzi zachovali most do pravého hradu. Tu Vend vida, že zle a nemoha již utéci, spustil se po zaječím tenatu dolflv a obraziv se nemohl utéci. Tedy nějaký Tyrant sedlák vzav jej na se, nesl jej před p. Viléma, jenž !) Lib. cent Rel. tab., I, 592. *) Rel. tab., II, 83, 91, Arch. Č, II, 186, 204. Zemřel 1. 1416. *) Arch. Č., II, 456 Be-zold, K Sigmund, II, 166. *) Diplom. Ileburg 339—341, arch. gub. B) DD. 61, str. 365. «) DD. 19, str. 587. ') Rkps pánu a pani«. 10 74 EGRBERK HRAD. přikázav jej vsaditi do věže kázal mu tam otépku sena dáti, a v té věži jej umořil.1) Z pozdějšího zápisku dovídáme se, že měl Vilém na témž hradě 2000 hřiven stříbra pány na soudě dvorském přisouzených, pro kterouž věc nebráněno panu Vilémovi Egrberk ve dsky dvorské vložiti. Týž Vilém prodal r. 1443 »hrad Egrberk se svými staveními a hradbami, jak jest vystaven*, Rošovice, Kotviny, Vozlovice, Suchý důl jakož i jiné vsi s rychtami a cly Jakoubkovi z Vřesovic a s Kostomlat za 2000 k. gr. (a to těch, jež mu byly přisouzeny). Bud dobrovolně aneb spíše z přinucení prodala také Irmigard z Kyrchenberka věno své 1600 fl. rýnských na Egrberce zapsaných témuž Jakoubkovi, jenž tudíž zůstal držitelem hradu přes všechny odpory P&ty z Ilburka a na Šonvaldě, pravého dědice, jemuž svědčil na Egrberk list manský s majestátem n císaře Sigmundův. Ano týž r. 1453, když se řády zase do země vracovaly, povšechně odpor vložil proti zvodu n. Viléma Sumburka a panováni na hradě Egrberce, proti téhož trhu 3 Jakoubkem, a konečně i proti věnování bratra svého Venda.!) Věc ta dostávala nový obrat Egrberk, západní strana paláce. r. 1454, když se vyhledávaly odúmrti královské. Tehda také hrad Egrberk provolán za odumřelé léno. Právo královo vyprosil si Jan Calta z Kamenné hory, proti němuž však v odporu zastávali Pfita z lllburka se synem svým Otou jako dědic a Jakoubek z Vřesovic co držitel Egrberka. Pře ta se protáhla až do r. 1457, tu teprve Půta dokázal právo své listem císaře Zikmundovým svědčícím na léno téhož hradu a potvrzením Ladislavovým, pročež mu na soudě dvorském dáno za právo. s) Jakoubek se od těch dob nevyskytuje více: co držitel Egrberka bezpochyby proto, že jej Puta odbyl vyplacením dotčených 2000 k. Až do r. 1460 držel Puta Egrberk, potom prodal Egrberk hrad s poplužími a vsi Bosovi z Ficiumu za 2400 k.4) Boso (Buš) pocházející z Apoldské linie téhož rodu byl původně v Míšni osedlý, kdežto s bratřími svými býval v ustavičných sporech s knížaty Saskými, pro kteroužto věc nucen byl bezpečnosti své v Čechách hledati (1451). Tady rod Fictumuv bohatstvím hojných statkfiv v Zatecku i vysoké vážnosti nabyl a zdomácněl mezi šlechtou českou. Po Bosovi drželi hrad Egrberk bratří Ditrich a Vlnek Fictumové z Egtberka (1474), ti prispeli hojnými dary k založení františkánského kláštera v Kadani, v němž sobě pohřebiště zvolili, ') Ve dskách dvorských (33, str. 355 atd.) nachází se několik svřdomi, z nichž vypravováni naŠc složeno jest. Odpory tam se nacházející, že byl pán v lázni a zase na hradě, vyrovnali jsme tak, že jsme událost zmíněnou jen o paní samotné vypravovali. >) DD. 61, str. 325, 354 Arch C„ III, 553. 3) DD. 16. f., 294, arch. č., III, 559. 4) DD. 5, str, 62 a 61, str. 436. EG Ii BERK HRAD. 75 jakž o tom posud zachovalý náhrobek Majdaleny Fictumovy z Kolovrat svědčí. R. 1488 seděl Dětfich sám na hradě Egrberce s chotí svou Kateřinou z Mnldorfu, jíž t. r. na panství Egrberském věnoval.1) Syn a nástupce Dětřichův Bernardin zdědiv po otci Egrberk učinil 1. 1548 týmže hradem přísahu, věrnost a poddanost manskou králi Ludvíkovi i vši koruně České. Později oženil se s Mandalenou z Kolovrat, jíž r. 1532 na vesnicích Vartě a Olšovicích věnoval.8) Posledním pořízením (1540) odkázal všechen svůj statek synům svým na rovné díly, avšak tak, aby dluhy jeho zaplatili, manželce své Mandaleně odkázal úroky ze vsí Barth (Vartař), Kozlovice (Oslovice?) a Rozblfe, kteréžto vsi ji mely býti hned po jeho smrti postoupeny, po její smrti však aby vesnice ty na syny spadly. Mimo to vykázal jí byt na Egrberce při synech a jisté pokoje tudíž. Dcerám svým Anně a Kateřině odkázal každé věna 200 k. a jistou výpravu »jakož pak na zemanku záleží k jeji poctivosti.' Zemřel 1. 1544.8) Bernartovi synové Jetřich, Bernart a Jiřík učinili r. 1553 slib manský králi Ferdinandovi4) nejsouce ani tehda ještě všichni dospělí, an byl nej mladší Jiřík pod poručenstvím mateře. Jiný syn Volf Fictum byl se před tím od ostatních bratří a mateře oddělil dostav bezpochyby jisté peníze, v nichž ostatním bratřím Egrberk ud severu. dílu svého na hradě postoupil. I Bernart prodal díl svůj ostatním bratřím a ti byli potom poslední svého rodu na Egrberce. Neb 1. 1557 prodali Dětfich a Jiří hrad Egrberk Bohuslavovi Šíastnému z Lobkovic a z Hasištejna na Ličkově, lantfojtu Dolní Lužice,6) jenž byl manželem sestry jich Anny Jiřík koupil potom 1564 Zlovědice a zemřel 1. 1587. Za těch dob byl Egrberk již hrubě sešlý a pro svou polohu k obýváni nepřihodný. Bohuslav tedy založil zámek Felixpurk pod hradem a Egrberk ponechal jen jako pevnost proti nepříteli. Jako císařův rada vymohl snadno, že mu byl Egrberk (1581) z manství propuštěn.6) Hrad a panství spravovali tehda 1557—1558 Dětřich z Fictumu (jenž však tu málokdy přebýval a zde svého klíčného Štěpána Mullnera míval), 1563 Jiří Löblich, 1563—1565 Erhart Štampach ze Štampachu na Děkově, 1565—1567 Nestor z Fictumu, 1568—1570 Jindřich Štensdorfár. Bohuslav zemřel 1. 1583, 27. srpna a pohřben v kostele Chomutovském. Synové jeho Jan Valdemar a Bohuslav Jáchym rozdělili se sice asi po měsíci od smrti otcovy, ale ponechali si Egrberk a Poláky v ne-dílu, protože Anna z Fictumu, macecha jich, tu své věno měla zapsané, píšíc se pani na Egrberce a Felix-purce.') Jsouc věkem sešlá, odkázala (1587, 15. února) příbuzným po penězích, avšak městečko Podbořany a věno své na Egrberce dětem bratra svého Jiříka. Zemřela ještě t. r. Oba bratří Lobkovští, ujavše: potom ') DD. 6, str. 129, 62, str. 132. *) DD. 63, str. 173, 496, 63, str. 312. s) DD. 64, atr. 192-195. *) Tamže 251. s) DD. 62, str. 647, 692. ») DZ 21, G 48. *) DZ. 67, A 9. Pak udělali s ní synové smlouvu a zůstavili ji Egrberk, Felixpurk a Poláky do smrtí (DZ 67, C 201 10* 76 EGRBERK HRAD věnné statky, rozdělili se o ně (ok. r. 1588) tak, že Bohuslav převzal Egrberk a Jan Felixpurk a Poláky. Bnhuslav prodal pak (1591) zámek Egrberk s 23 vesnicemi Linhartovi Štampachovt ze Štampachu na Libouší a Hagensdorfu za 31.800 k. m.1) Tento koupil pak 1598 Felixpurk a mčl zase celé bývalé panství Egr-berské. Když se 1. 1609 synové jeho dělili, dostal Matyáš mladší na svůj díl Felixpurk s Egrberkem, ale toto zboží propadlo konfiskaci (1623) a přivtěleno ke Klášterci. Není pochyby, že hrad již hrubě sešlý roz padl se v 17. století na dobro. DZ 23, K 22, lf.8 Q 11. Egrberk, starý palác. kleinštein hrádek. pozemcích obce Humnice od Šumburka za Ohří na konci pohoří Rabenstein nachází se staré hradiště, kterému se říkalo druhdy Prager haus, ale není to jeho vlastni pojmenování, neb říkávalo se mezi lidem »prochen haus«, t. j. » zbořený hrad«, vedle toho i »procher haus«, což se zdálo býti některým dialektickým vyslovením slova Prager haus, kterýžto název přešel i do katastrálních map.1) Stará cesta k němu jde až pod ostroh, na němž hrad stával, a pak po boku skrze křoví a zvolna nahoru až na rovinu ostrohu. Na konci tohoto a na nejvyšäim místě ostrohu jest hradiště, byvši odděleno od roviny příkopem, jenž jest dílem zasut a dílem zoráním vedlejšího pole zarovnán. Z hradu, který byl založen do čitverhranu, zbyly jen části hradeb, zavírajících místo nerovné, plné pahrbku a prohlubenin. Největší jáma, ano propast, je u jihozápadního rohu, protože tu byly sklepy pod obydlím. V severovýchodním rohu je dosti velký pahrbek, snad ze sesuté věže, která tu stávala při bráně, pocházející. Ze se jmenoval tento hrádek Kleinštein, jest jen domněnka, opírající se o to, že se les v těchto končinách Klingerstein nazýval. Okolí patřilo ode dávna k Egrberku, ale bezpochyby bud uchváceno některým válečníkem ok. r. 1420 nebo od Egrberka zastaveno. Nový držitel vystavěl tu hrádek, na němž seděl 1. 1435 Žibřtd se Zdaru. Nedlouho potom nabyl ho Vojtěch z Doupova, a tu navedl Vend z Hburksi jakéhosi Jana, aby hrad slezl. Ten to také udělal a zbořil hrad. Vojtěch, žalovav na Venda u soudu dvorského (1437, 17. dubna), obdržel na Venda právo stanné, ale, jak se zdá, ke hradu si již nepomohl. Okolí jeho patřilo ještě v 15. st. k Egrberku.8) Na Hcbrovč mapě přidané k VI. dílu slově Kaiserhaus. O výslovnosti zvěděl jsem u představeného v Kotvině Kleynsteyn slově 1. 1437. s) Schlesinger, Brüxer Stadtbuch, n. 229, DD- 19, str. 587. tvrze v okolí klášterce. Ve farni vsi Okounovi (již. od Kláš terce) bývala tvrz. kteroJŽ drželi Douýevct, totiž 1359—1368 Ondřej a 1386—1410 Erhart (spolu pán na Liběticich), avšak již I. 1475 Mikuláš ze Žďáru, nebyl-h držitelem j;n části, protože 1. 1499 dán Vilémovi z Doupova majestát na mlýn pod Okounovem a vybírání cla u něho a bezpochyby byl držitelem Okounova samého. Po něm však již připojen k Per-šteinu a Šumburku, po čemž tvrz zdejši zpustla. Co se potom dálo s Opletl z Fíctumu, již vypravováno. Milosti krále Ferdinanda dostal se Okounov se čtyřmi vesnicemi Hanušovi a Volfdytrychcrvi Fictumitm (1533) a později onomu s dvěma jinými vesnicemi. Tvrz pustá (naposled 1540 prip.) patřila pak k Šumburku, před r. 1605 na krátký čas ke Hlubanům a od r. 1605 ke Klášterci.1) y e vsi Mikuloviclch u Klášterce vznikla tvrz Vf pozdě. Ve vsi v lese založené teprve okolo 1. 1261 zakládán kostel (Reg. II, 128). Ves sama patřívala pánům ze Šumburka a držena od nich k Peršteinu, později také Funkšteinu i Šumburku a konečně ke Klášterci. L. 1611 byly Míkulovice v držení Doroty z Trautenberka, vdané napřed Purkrš-torfové a později Májové. L. 1614 se tu připomíná tvrz (DZ, Q5S D 24, 184, Q 3). L. 1616 prodala Dorota týž statek císaři Matyáši (Arch. gub.). i) Lib. cont. Arch. Chebský, Arch. Český, VI, 574, Arch. gub. Reliq. tab., I, 285—286. DZ. 83. B 3. L. 1598 držel jej Kryštof Šlik (Arch. c. a kr. dvorský). Bývalá ^Benešovská brána- v Děčíne děčín hrad. lízko severních končin Čech, asi dvě hodiny nad výtokem Labe, vypíná se na vysoké 5^ skále Děčínský zámek.1) Nevyznačuje se nijak lepostl svých tvarův jsa v střízlivém slohu stavěn, jako spíše svou hmotou a ještě více čarokrásnou polohou v krajině, která se po obou stranách Labe v rozmanitých tvarech vypíná. Proto také položení to každého, kdo sem poprvé přijede, překvapí. NejkrásnějŠí jest pohled pro toho, kdo se na lodi přiveze. Zakladatel vybral si k založení hradu skalnatý, na tři strany strmý, anobrž stěnami se sklánějící ostroh, který jen na východní straně skrze sedlo s výšinou souvisel. A poněvadž skála končí u řeky a cokoliv se na ní plavilo, s hradu viděti bylo, byl držitel ne-obmezeným pánem i nad řekou. Dotčené sedlo za starých dob pro vozy neposkytovalo pohodlného příjezdu jsouc kostrbaté a na spodku svém protrhané. Proto záhy místo hluboké překlenuto mostem, jak viděti na starém vyobrazení zámku, později taky skály vylámány a vylámaným kamenem prohlubně zasypány. Když pak k tomu po obou stranách postaveny stěny a ozdobeny na způsob arkád, povstal tak zvaný dlouhý příjezd, rovná, volně stoupajíc! cesta, která nemá sobě rovné, zajímavá pro toho, kdo ji poprvé vidí, nudná tomu, kdo tu často chodívá, poněvadž kromě nebe, zdí a silnice nic nevidí. Na konci příjezdu jsou nová vrata, na nichž se čte přání blaha a požehnání, které sem zasazeno 1. 1854, když se tu tři mocnáři sjížděli. Dříve tu bývala pevná brána, z níž hradby vycházejíce předhradi zavíraly. Totc někdy neupravené prostranství, v němž bylo několik hospodářských stavení, jest přeměněno ]) Pomůckou: F Klutschak, Schloss Tetschen, 1855 DĚČÍN HRAD. 79 na rovinu, která je stíněna pěknými stromy. U brány stojí dům s obydlími a kolna, více tu jiných stavení není. Na severní straně, která jest volnější, než jižní, zfízenai asi v 17. st. bašta, na níž až do polovice 18. st. osm těžkých děl zasazeno bylo. Když ale Prušáci Děčín opanovali, děla pobrali a nevrátili. Předhradí bylo od ostatku odděleno hlubokým ve skále vytesaným příkopem, který se úplně udržel a v zahrady proměněn jest, jen že na místě zvoditého jest kamenný most. Dokud byl příkop od severní a jižní strany zavřen, chováváni lu medvědi. Brána, kterou se vjíždí, bývala prý ostříhána okrouhlou věží, která však ani na starém obraze se nespatřuje. Co bylo za branou, tvořilo přední a zadní hrad a jedno od druhého bylo odděleno příkopem také ve skále vytesaným.1) V přednínV hradě bývalo aspoň v 17. stol-málo stavení; v zadním hradě byla vysoká stavení na čtyři strany a při bráně stávala čtverhranatá věž. Když nynější zámek I. 1790 přestavováním starého byl zřízen, překlenut přikop a všechno stavení vůkol a vůkol Vjezd do zámku Dědinského. uvedeno do rovnosti a též některé části vybourány a znova stavěny. Tím dostalo zámecké staveni svou nynější podobu, totiž stavení dvou poschodí vysokého s pravidelně rozloženými okny a novou věž! na západním konci, který velký dvůr zavírá. Tento jest nyní přeměněn v zahradu, která se pečlivě udržuje. Uvnitř zámku jest drahně světnic nádherně upravených, kromě toho kaple sv. Jiří 1. 1790 znova vystavěná a knihovna. Tato jest umístěna na jižní straně zámku v místnostech světlých a vysokých, jest pečlivě srovnána a obsahuje tisíce knih. Vaácnou její částí jsou rukopisy, většinou velmi ranné a pro dějiny Čech důležité, v nichž jest také všechna pozůstalost Pelclova uložena. Na téže straně jest také stará listovna v nejspodnějšfch místnostech, která byla V. V. Tomkem srovnána a v I. 1844—1845 přerovnána. Blízko odtud je také zbrojnice se starými a vzácnými zbraněmi, zámecké divadlo a v knihovně sbírka minci a mineralií. V místnostech ostatních a na chodbách je velmi mnoho obrazů, velký vývod rodu Thunovského, podobizny členů rodu Thunovského již ocl starých dob, než ještě do Čech přišli a až na nynější dobu, kromě toho sbírka, rozmanitých starých obrazův a vyobrazení zámku, jak býval v 17. stol. Také z rodiny Bynovské byly tu některé l ') Proto je 1. 1401 řeč o mostu zadním (Tadra, Acta jud., IV 19). 80 DĚČÍN HRAD, obrazy ještě ke sklonku 18. st., ale ty se při stavbách 1.17'90 ztratily. Přítele honby by mnohé památky po zvěři uhoněné neb postřílené pobavily. Na západním konci zámku jsou dveře na skalní výstupek, nad nimiž jest tabulka kamenná o stavění zámku 1. 1573. Na výstupku jest malé dělo, které se v pravé poledne slunečními paprsky zapaluje a vystřeluje. Pod zámkem široko táhne se krásný park. Zakladatelem hradu1) za pradávných dob byl nějaký Dětoch, kterému se v domácnosti Děta neb Détka říkalo. Držitelé opanovali rody v Polabí od Ústi až po Perno bydlící a spojili je v knížectví Děcko, jehož obyvatelé se po hradu Dělané nazývali. Tak se nazývá i kraj v popise hranic Pražského biskupství, r Brána do zámku Děčínského. když Děcko bylo již v moci Pražských knížat, ano i druhdy hrad sám. Tento byl opevněn po staroslovanském způsobu náspy a ploty a pod ním na jižní straně skály bývalo podhradí, z něhož povstalo pmzději město a odtud obdržela ves Staré město své jméno. Starý Ihrad Děčínský se v pamětech několikráte připomíná. L. 1128 zavezen sem kníže Břetislav, Soběslav kníže daroval tu plat kostelu Vyšehradskému a Vladislav kníže 1. 1146 solnou dávku klášteru Plasskému, který ji zase ok. 1. 1183 knížeti Bedřichovi vrátil. Ok. 1. 1199 byl tu popravcem Bohuše a 1. 1220 Markvart Heřmanic, předek pánů z Vartemberka.*) Rod tento ještě dlouho potom si nějaká práva k Děčínu pokládal. *) Král Vácslav I. oblíbil si Heřmana ze Šumburka, jemuž Děčín 1 1249 odevzdal a Heřman vystavěl na hradišti zděný hrad po západním způsobu,*) přihradil k němu nové podhradí ') K dějinám užito spisu P Fr. Fockc, Aus dem alt. Gesch -Gebiete Deutschbohmens, ovšem s opatrnosti. s) F. r. B., II 206, Reg, I. díl. s) Teprve 1. 1283 se jich Jan z Michalovic, potomek Beneše, bratra Markvartova, odřekl (Reg. II. 560). *) Neplach. Erby rodin českých osedlých na Litoměřicku. II. Vrabinec. DĚČÍN HRAD. 81 na severní straně hradiště, jež právy městskými vysadil a krajany svými Němci zalidnil. Děčín byl potom hradem královským a nacházel se 1. 1283 mezi hrady, které měly Otíkovi Braniborskému zastaveny býti, ale císař Rudolf tuto zástavu zrušil.1) Král Vácslav III. konečně okolo 1. 1305 hrad a město Děčín s panstvím Janovi a Vaňkovi z Vartemberka dědičně daroval. a) Jan zemřel 1. 1316 obléhaje Kostelec, pevnost Mikuláše z Potšteina. Zůstali po něm synové Vanžk, Beneš a Ješek. s) Vaněk oddělil se statky v Boleslavště a jeho bratřím zůstaly statky v Litoměřicku. Asi okolo 1. 1350 došlo i k dělení mezi nimi. Jan dostal díl hradu Děčína a okolí Rozběles, Schonbornu a Valtířova, Beneš obdržel díl hradu Děčína, hrad Střekov, tvrz Svadov a okolí Libouchce, Chlumce, Nebočad a Pe-trovic 4) Jan zemřel nedlouho po r. 1365, zůstaviv syny Jana Gasta a Jana, jichž poručnikem byl strýc jejich Beneš a podával 1. 1368 taráíe ke kostelu zdejšímu. Asi 1. 1370 došel Jan Gast let svých a podával Vchod do zámku Děčínského. potom se strýcem. Císař Karel a král Vácslav I. 1370 těmto třem spoludržitelům hrad a město Děčín potvrdili. 6) Za těch dob bylo již v městě tolik Němců, že Anna z Potšteina, manželka Benešova v kostele zdejším oltář sv. Jana evang. pro kazatele německého založila.") Po smrti Benešově (f 1372) vládli synové jeho Vácslav, Mikuláš a Beneš druhé polovici Děčína.7) Beneš koupiv od Mikuláše díl jeho, zapsal vše svoje právo na Děčíně a Strekové strýcům svým, oběma Janům,8) kteří tu 1. 1377 Peška Faulfiše za purkrabě měli.9) L. 1383 byl i Gast i Vácslav mrtvi a tuším také ostatní kromě Jana bratra Gastova, jenž spravoval Děčín jsa též poručnikem synův Gastových totiž Jana, Beneše a Vácslava; jménem jich připovídal se ke Strekovú a Svadovu n. Vácslavovu, jenž tuším po rozdělení sbratřírni nic na Děčíně neměl ,0) Dotčený Jan starší prodal 1. 1387 ves Německé Chvojno obci Děčínské, která měla úmysl založiti mši v Starém městě, ale že na to sama nevystačovala, přidal (1388) k platu ze Chvojna vycházejícího ještě ze svého plat v Slavíkově. u) Zemřel některý rok potom. ") Arch. Svatováclavský. s) Obsaženo v listu r 1370, Jan oter, Vanřk, tuším, syn. ") Paprocký o st. pan. 264. *) Tak z lib. conl". a pozdějších zápisu. 6) Arch. Berlínský a mus. 6) Borový, lib. erect, I 87. ") Lib. conf., Kel. tab. 1 445, Tomek, Zákl. IV 146. ») Arch. mus. 9) Emler, Urb. 17. •«) DD. 13 f. 172. ") Borový, lib. erect., III 292. U 82 DĚČÍN HRAD. Jan syn Gastův jakožto nej starší bratr ujal se vlády nad Děčínem a první z rodu přijal za klenot pannu veslující. L. 1391 vypovídal mezi Janem farářem a měšťany Děckými o ranní mši,1) 1. 1392 přiděloval jménem svým a bratří svých JeŠka (t. j. Beneše) a Vácslava platy v Křeši-cích a Chlumu k Libouchci zastavenému5) a byl 1. 1395 ještě s bratřimi v nedílu, když pul lánu v Kumpolticích, náležející k oltáři v Starém městě, osvobozoval.') Ale potom se dav do služby Zikmundovy ^^^^fc/*^ zdržoval se v Braniborsku a tu drahně \ ^V' peněz protrávil. Ještě více se zavedl, když ~r-mm— wv^QH W^ř**" se s bratřími dělil, ponechav si větší část panství Děckého s Střekovem a zapsav se bratřím dilem na penězích. Neb Vácslav Ä^^^ dostal menší část Děcka, na níž založil Blansko, a Beneš tuším odbyt penězi. Jan proto zastavil 1. 1400 Strekov, ale tím se zase zavedl, jak již vypravováno, a 1. 1405 na škodu Čech také Perno zastavil.4) Přes to činil kostelům a oltářům v Děčíně všelijaká dobrodiní. Zemřel bud na konci r. 1409 neb na počátku r. 1410s) zů-staviv syny Zikmunda a Jana. V následujících dobách stál Zikmund v popředí a mnohem více v běhy tehdejší zasahoval, nežli bratr jeho více méně trpný. Také se zdá, že Zikmund, ačkoliv se asi tři leta po smrti otcově s bratrem rozdělil, řízení celého panství podržel-L. 1413 učinil nadání na stálou mši v kapli sv. Jiří na hradě*) a manželka jeho Markéta z Kekeřic založila 1. 1425 novou kapli na krchově farního kostela sv. Vácslava.7) L. 1417 začal neblatiou svou činnost, při které beze všeho přesvědčení vždy se klonil na stranu mocnější. L. 1417 pobral opalovi Celskému pod Děčínem věci, které z Lovosic po Labi plavil. 8) Poněvadž se držel katolické strany, druhá strana v podletí r. 1423 Děčín (město) vypálila. 9) Až do ůstské bitvy držel s katolíky, ale tu najednou dal se na stranu podobojích, což mu i užitek vyneslo. Zasahaje mocně do domácích půtek 1. 1427, hned potom začal půtky se Saskem, které s přestávkami skorém do jeho smrti trvaly. L. 1429 zase držel s katolíky a proto podobojí na jeho statcích plenili.10) Začav 1 1433 boje s Lužičany, smířil se 1. 1435 se Sasy, ale nepohodl se s nimi zase, takže před Děčín přitáhli (1436) a jej obléhali. Tu přinucen k příměří. Naposled táhl s králem Albrechtem před Tábor (1438) a když se tu na něho proneslo, že zradu o krále ukládá, byl jat, do Jindřichova Hradce odvezen a tam hladem umořen. Při jeho smrti patřila polovice hradu Děčína (zadní k Labi), polovice města a několik vesnic většinou na levém břehu Labe sirotkům Jindřichovi a Janovi mladšímu, synům Zikmundovým,11) jimž také Milčany, Litýšek, Kamenice a j. patřily. Přední polovice hradu, druhý díl Děčína, vesnice některé a tuším hrad Varta patřily Janovi staršímu, bratru Zikmundovu. Na Zikmundově polovici zapsáno bylo věno Anežky ze Šternberka, vdovy po Jindřichovi Hlaváči z Dubé (f 1423), kterou byl Zikmund po r. 1427 k manželství pojal. Ta asi roku 1439 zemřela a věno její sice spadlo na krále,12) ale poněvadž následovalo bezvládí, nezabráno. Jindřich »mladý Décký« byl tak nepokojným jako jeho otec. L. 1438 omočil si u Zelenie, ale špatně pochodil; v postě r. 1439 zrádně přepadl Valečov a paní se syny zavlekl na Děčín, odkudž je teprve 1. 1441 propustil, když mu Valečov zapsali. Mezi tím začal (1439) válku s Lužičany, ve které z obou stran Hý.-ali .Císařská brina. v lit{{„f l) Arch. Berlínský. Arch. musejní. ») Lib. erect., IX J 11. Avšak ježte 1. 1398 psal se Vácslav z Děčína (Rel. tab. I 681). *) Arch Drážďanský. Hejtmanem byl 1 1401 Jan Vyduna ze Korotic (Acta jud). s) Lib. conf. Rel. tab. I 91 «) Arch. mus ') Lib. erect. XIII a 223 «) Arch. Drážďanský. ») Viz Tomkův Dějepis Prahy IV. «•) Purkrabí 1. 1436 Mikuláš Mašov ze Lhoty. (Arch. č. VI 489.) ll) Rel. tab. II 942. ») DD. 15 f. 153. DĚČÍN HRAD. 83 pleněno za celý rok. L. 1441 začal tyto půtky znova a pálil u Žitavy; příštího roku měl půtky v Čechách, ukončiv spory se Sasy. Za to na něho na podzim Lužičané táhli. Dokončiv tuto válku začal 1. 1443 půtku s Pražany. V té a ve válce s Lužičany pokračováno i v příštím roce. V září 1. 1444 vypravili Pražané vojsko k Jakoubkovi z Vřesovic a lantfrydu Litoměřickému, aby táhli na Děčín a Jivník.') Jestli má Paprocký pravdu, dobyt byl hrad Děčín mocí silnou, rozbořen a loupežníci pověšeni. Potom prý také Jivník dobyt a 36 chas-níkův tu zvěšeno. *) Snad to bylo tehda, že hrad Děčín hořel a truhly s něho kvapně metali.s) Také Jindřich v tehdejších bojích a tuším při obléhání Děčína zahynul; neb od té doby se v pamětech nepřipomíná. Následující držitelé byli Jan starší a Jan mladší. L. 1453 provoláno věno po Anežce ze Šternberka od manželů její na Děčíně, Milčanech, vesnicích u Šternberka, Benešově, Lipém a Litýšku zapsané. Vyprosili si je Aleš a Zdeněk ze Šternberka, ale 1. 1454 právo své, pokud se týkalo polovice Děčína, Milčan s Rybnovem a LitýŠku, prodali Janovi mladšímu.4) Za těch dob ještě zůstalo rozděleni Děčína na polovice a na druhé polovicí seděl ještě Jan starší se synem svým Janem,6) ale jest to poslední rok, ve kterém se onen připomíná. Jak se zdá, došlo za živobytí Jana mladšího (f 1464) ke zcelení panství Děčínského a Jan syn Jana staršího, podržev Březno s Vartou, stal se předkem Březenských e Vartemberka. Když si 1. 1465 Kryštoý a Zikmund, synové n. Jana mladšího odůmrf po komkoliv na hradech Děčíně a Vartici vyprosili, odpírali tomu potomci Jana staršího, totiž Zikmund Beršteinský a Jiří Březenský-6) Kryštof byl s bratrem svým v nedílu ještě I. 14767) a do té doby spravoval otcovské statky, od nichž Tolštein odprodal. Když se potom rozdělili, dostal Kryštoí Rybnovské zboží a tuším také Děvín a snad ještě jiná zboží a Zikmundovi zůstal Děčín s Ostrým, Kamenicí a Vrabincem. Zikmund byl horlivý katolík a při tom pán na poddané své laskavý. Po léta býval laotfojtem v Lužici.8) L. 1493 učinil s knížaty Saskými smlouvu o hranice svého panství. Není nám "známo, proč se pán tento zavedl tak, že pomýšlel na prodání Děčína, který rodu 200 let patřil. Již 1. 1504 hledal kupce a král Vladislav mu povolil, aby jej komukoliv i cizinci prodati mohl.9) Ale nenašel cizozemce, který by byl Děčín zaplatil, až jej konečně prodal L 1511 Mikuláši Trčkovi z Lipy a z Lichtemburka za 60.000 kop.10) Nový pán přijel sem ještě t. r. a přebývaje na hradě tu svobody dal městu Kamenici.") Mezi lidem se říkalo, že se Trčkovi na Děčíně pro množství Němců a zlé cesty nelíbilo; vlastní však příčina, proč jej prodal, byla ta, že byl od jeho ostatních statků příliš vzdálen. Prodal jej 1. 1515 Hanušovi Volfovi a Bedřichovi bratřím ze Solhauzu za 70.000 k.,12) ale ve dsky je vložil Hanuši samotnému.13) L. 1522 se pak bratři o ty statky dělili. Volf vzal peníze, Hanušovi zůstal Děčín s Březnem a Svadovem a Bedřichovi se dostaly Ostrý s Benešovem, Kamenice a Žandov.l4) Hrad Děčín dostal se na díl Hanušův, ale zdá se, že část jeho i Bedřichovi ponechána.16) Solhau-zové na všech svých statcích zaváděli lu-teránství. L. 1534 prodal Hanuš hrad Děčín s panstvím Rudolfovi rytíři z Bynu, pánu na Veisenšteině a Lauenšteině.19) Cizinec tento domácích práv neznalý poddané své utiskoval. Týž zemřel I. 1540 zůstaviv syny Jindřicha staršího, Rudolfa, Gyntera, Rudolfa a Jindřicha Bývalá Labská brána- v Děčíně. l) Hrad Jivník, jeni se jen tuto připomíná, stál buď v okoli Děčína aneb Kamenice. s) St. letop. Script. rer. LuBat. Arch. Drážďanský, Paprocký o st ryt. 137. B) Arch. č. I. 546. 4) DD. 16 f. 2B6, Rel. tab. II 242. b) DD. 16 f. 308. 6) DD. 16 f 379. ') Arch. č. VII 509. 8) Viz ČČM. 1841 str. 149. Hejtmany byli 1487 Kryštof Ptach z Haugvic, 1502 Jan i Froberka. ») Arch. mus. l0) Kronika Šleglova, Paprocký o st. pan. 276, 369. "j Arch Kamenický. Hejtmana tu měl 1514 Matouše Seiferta a 1515 Jiři Saka z Račic (Šlegl). 12) Kronika Šleglova- 13) DZ 84 C 92. •*) Šleglova kronika. ») V prodeji 1. 1634 praví Haauš: zámek Děčín, kolik ho na moj diľnileii. ») Kopie zámeck. arch. v Divině. 84 DĚČÍN HRAD. mladšího. První čtyři 1.1543 vše právo své k Děčínu Jindřichovi mladšímu postoupili Do té doby byli nedílní a I. 1541 společně svobody města Děčína potvrdili. Za těchto Časův byla stavba hradu Děčíitiského taková, by se všecko tam vešlo, čeho v míru i ve válce pro obyvatele potřebí bylo, i pekárna, porážka dobytka, pivovár, chmelnice, Šermirna, kovárna i Škola, vězení, které katova rodina vymitati musila Objat byl zdmi a plaňkami a na tři úzké dvory rozdělen, z jejichž dlažby potutelná tráva vykukovala, kterou při slavnostech vyrvávati musili. Střecha byla díl křidličná, díl ze Šindelů Pokoje podle barev jmenovati již tiehdá ve zvyku bývalo. Polední stranu hradiště až po panský mlýn pod hradem zajímaly vinice, chmelnice a šafránice.') Jindřich mladší zfskav také Blansko zemřel 1. 1553 bezdětek. O statek po něm podělili se 1. 1554 bratří jeho Jindřich starší na Veisenšteině, lantfojt v Perně, a Gynter tak, že onen dostal Blansko, tento Děčín s přísl. Při tom vymíněno, kdyby některý z nich bez mužských potomků zemřel, aby statek spadl na druhého, a kdyby i jeho potomstvo sešlo, na syny n. Rudolfa pána na Blansku a jich potomky. 2) Gynter pokračoval Zámek v Děčiné. Dle kresby F. K. Wolfa z r. 1797, ryté Puchernou r. 1805. — Originál v archivu J J. knii. Ferd. Zd. z Lobkovic v Roudnici n. L. v hubení katolictví a lid němčil skrze pastory z Němec povolávané. L. 1573 přestavěl zadní <5ást hradu Děčína ") a zemřel 1. 1576 v Dráždanech. Tělo jeho převezeno do Děčína a tu v kostele pohřbeino. *) Synové pozůstalí Rudolf, Jindřich starší, Gynter a Jindřich mladší 1. 1579 učinili smlouvu o rozdělení otcovských statků. 6) Při tom obdrželi Rudolf Lauenštein v Sasícb, Jindřich starší Děčín s vesnicemi na pravém břehu Labe, Jindřich mladší Podmokly s blízkými vesnicemi na levém břehu a Gymter Libouchec s okolím, z něhož utvořil panství Šonšteinské. Jindřich a Gynter utiskovali krutě poddané,6) sice si hleděli u nich dobrého řádu. Jindřich pilně opravoval hrad, miloval honby, byl horlivý luterán (bibli přečetl 24kráte), kupoval zvony pro kostely a zavedl kostelní knihy. Na Děčíně dával skvělé hostiny, mumraje ia divadla, Čímž ovšem z peněz se vydával, ale jsa sám zase střídmým živobytím ušetřil. Když bratr jeho Jindřich bezdětek zemřel, zdědil po něm (1561) několik vesnic na levém břehu Labe i s Podmokly.'J Zemřel 1.1614 zflstaviv z manželky Anny Trmické z Miliny nezletilé syny Rudolfa staršího, Gyntera a Rudolfa mladšího. 8) Poručnicí ') DZm. 226, G 27. CČM. 184 L str. 153—154. *) DZ. 51, A 19. Dílčí cedule jsou české. ") Ovšem taik, jestliže tabule zostala na svém místě neb blízko něho. *) Mitth. Exc. Cl. VII 9. ») DZ. 65 A 18. ■) Viz ČČM. 1841 str. 151—166. 7) Arch. zámku Děčínského. 8) DZ. 13í E 5—11. DĚČÍN HRAD. 85 jich byla napřed máti jejich a to ještě 1. 1615, *) ale potom Anna Hyršpergárova z Kynykshainu rozená Trmická (f 1618), která se psávala paní na Děčíně.2) Nejstairší syn oženiv se 1. 1623 asi tehda neb nedlouho potom ujal se panství a poněvadž se jako nezletilý ničím v 1. 1618—1620 neprovinil, zůstal v drženi svých statků Děčína, Podmokl, Trmic a Stebna.s) Avšak protože víru předkův svých opustiti nechtěl, musil statky své prodatí a z Čech se vystěhovati. Protože mu statek Děčínský nedoplacen, přišel sem s bratří m i 1. 1631 se Sasy, ujal se Děčína a zfistal tu až do odchodu jich, pročež pak všech svých nároku, odsouzen.') Po Bělohorské bitvě zakupoval se v Čechách Kryštof Simon hrabě s Thunu, ze starého rodu Tyrolského a prvotně ze zámku Thona pocházející. Od Bynů koupil skrze plnomocníky své 1. 1628 dne 2. srpna Děčín a Blansko a 14. srpna šonštein a Bynauburk.6) Později koupil také Jílový, ale sám na těch statcích Zámek v Déčinř od jihozápadu. Dle kresby V. Kandlera as z r. 18JG. — Originál v archivu J. J. kníž. Ferd. Zd. z Lobkovic v Roudnici n. L. I nehospodařil, nýbrž je 1. 1627 zapsal synovci svému Janovi Zikmundovi, jenž po jeho smrti (f 1635) všechny statky v Cechách zdědil. Jan Zikmund hrubě svých statků ani neužil. Po bitvě Breitenfeldské přihrnuli se Sašové do Čech (1631). Na hrad Děčínský v tom nebezpečenství položena posádka 100 mušketýrů pod kapitánem de la Marche, kteří jej měli hájití. Avšak Sašové obsadivše bez odporu město (4. listopadu) dostali nazejtří hrad úmluvou. Tehda i mnozí z vystěhovalých, též kněží přišli se podívat na staré příbytky. Sašové hrad drželi 4 leta majíce hejtmany Kryštofa Jindřicha ze Stoupíc, pak Jindřicha Kurta. Sašové vytloukli celou krajinu a vzavše, co se potřebovati mohlo a naposled i mešní roucha v Děčíně, vozili po lodích do ciziny, aspoň však s lidmi nelidsky nenakládali. Hůře se chovali Charváti, kteří sem 1.1632! zajížděli. I když Sašové z Čech vypuzeni byli, zůstávala na hradě jich posádka a trpěno vydírání okolí. Sašové se tu dobře opevnili a ač morem 40 a válkami 71 vojínů ztratili, přece se tu drželi. Teprve když byl Pražský mír učiněn (1635), odtáhli asi čtyři neděle potom. ») Arch. zámku Déčinskčho. s) Kostelní knihy Dččinskč. *) Arch. zámecký. «) ČČM. 1881 str. 56, Mittheil. G. d. D. XIV 20—21. ») DZ. 298 N. 26. 86 DĚČÍN HRAD. V ubožené krajině byl krátký čas pokoj, ač neúroda. Když Banner svou loupežnou válku začal, vtrhl do okoU švédský velitel Štalhans. Pověstný jeho generál Pful obořil se na hrad, na němž nebylo posádky, toliko Jan Schober, hejtman panství, muž odhodlaný a před tím důstojník cis. vojska, odhodlal se k obraně, ač málo lidu k tomu měl. S hradu střílel na nepřítele, ale po třech dnech (25- dubna 1639) pro nedostatek střeliva a převahu nepřátel se vzdal. Pful potom nelidsky na panství řádil. Přes celou zimu zůstali Švédové na panství. Teprve když Banner z Čech odtáhl, opustili panství, ale na Děčíně zůstal nejv. hejtman Koppy přece posádkou. Zde také chováni byli katoličtí kněží, kteří od Švédů byli zajati. Najaíe 1. 1640 vrátil se Jan Schober s cis. nejvyšším Janem Kryštofem z Rublandu k městu Děčínu, jež po zajeti 40 švédských muŠketýrů zabráno. K obléhání hradu přikročeno teprve, když děla byla přivezena. Po prvních výstřelech pokoušeli se císařští dostati se po žebřících na most, ale nepovedlo se jim to. Švédská posádka měla sice nedostatek léků a mouky, ale přece se držela. Kněží z bradu propustili, aby je nemusili živiti. Obdrževše císařští posilu provalili střelbou hradby & chtěli tudy do hradu vniknouti, ale zbráněno jim po dvakráte tím, Zámek v Dččiné. Dle lithografie Dra Raua a syna v Drážďanech r. 1852. — Originál v archivu J. J. kníl. Ferd. Zd. z Lobkovic v Roudnici n. L. že Švédové dříví na hradě zapálili. Když potom Rubl and těžce byl raněn, stal se velitelem nejvyšší z Libnova, který na počátku května r. 1640 v noci, když byla mlha, přední hrad ztekl, po čemž dne 13. května Švédové na zadním hradě se poddali a odevzdavše zbraň odtáhli. NejvyŠŠí Rubland pozdraviv se potom, po tři měsíce na hradě zůstával. On, pak jiní synové té války, Baltazar Šamb (1642), hejtman Šmíd (1641, 1642), lejtenant Adriano Aldrien (1643) panství vyjídali a poslední k nich divokostí svou všechny převyšoval, klel, až byl strach a ponévadž se několika hanebností dočinil, byl odvolán a poslán sem lejtenant Pavel Kaufmuller. Ku konci r. 1645 poslán byl švédský generálmajor Paykul, aby dobyl hradu Děčína, protože tu byla velká zásoba munice, která se měla za císařskými do Němec voziti. Paykul obsad:! město a střílel ke hradu, ale nic nedokázal, protože nejv vachtmistr Jan Jiří Stůblinger se s posádkou dobře bránil a velká zima obléhajícím také překážku činila. Lépe se vedlo Švédům 1. 1648, když se jim jednalo o to, aby kořist v Praze a jinde nabranou volně ze země voziti mohli. Nejvyšší Jan Koppy byv z Prahy vyslán přibyl dne 6. září k Děrínu a zapáliv bránu dostal se do města, týden potom dobyl venkovských opevnění a když pak ke bráně hrubě stříleno, posádka na hradě se vzdala. I po učinění Vestiálského míru zůstali tu Švédové až do konce června 1. 1649.') i)Focke, ČČM. 1841. děčín hrad. 87 Mezi tím byl Jan Zikmund z Thunu 1. 1646 dne 29. června v Děčíně zemřel. Poněvadž strýc jeho Jiří Zikmund s ním byl od Kryštofa Šimona za dědice všeho jmění, ještě nezadaného, ustanoven, dělal proto nároky na část statků. Když pak 1. 1651 zemřel, dědicům jeho odhádány (1652) Podmokly, Zeleníce a Bynauburk s blízkými vesnicemi.l) Měl to býti tušim jen díl, který by se jim jednou vydati měl, poněvadž týž díl odhádán poručníkfim dětí Jana Zikmunda. Synům tohoto 1. 1653 vykázány díly ze všech statku a učiněno osm dilú, z nichž Čtyři připadly na Klasterec, Felixpurk, Fetipsy, Choltlce a Casiellfonúo. Děčínské panství rozděleno n» čtyři díly, tak že dostali Maximilian hrad a město Děčín s vesnicemi, Jan Arnošt Podmokly s vesnicemi, Rudolf Bunauburk a Frant. Zikmund Jílový a Šonštein též s vesnicemi.") Aby jmění rodinné co možná pohromadě zůstalo, uzavřeli všichni čtyři držitelé panství Děčínského, že k tomu d ly své oddají. Rudolf odevzdal svůj díl již 1.1664 bratru svému Maximilianovi a ostatní Zámek v Děčlní. Rytina dle kresby AI. Bubáka z r. 1868. vymínivše si užitky do života 1. 1671, když byl majorát Děčínský zřízen. l~ těch časů nejen poroba všude byla utužena, ale i s městem všeliké sváry vyhledávány, ovšem na úkor obce. Pozdvižení sedlské 1. 1680 i zde zuřící bylo smutným následkem nového směru. 8) Hrabě Maximilian zemřel 1.1701. Stav hradu Děčína byl za něho takový, že jej Balbín pochvalně vynášel řka, že se mu málokterý zámek v Čechách vyrovnává. Vypravuje, že Maximilian 15 let o něm stavěl, zaměstnávaje velký počet dělníků, a šest let že se jen lámala a kopala skála, aby byl získán rovný povrch, jehož u starých hraců nebývalo. Takovým způsobem od r. 1668 přední neb východní hrad znova vystavěn. Ostatek i s obojími příkopy zůstal. O zadním zámku píše Balbín, že byl vysoký, avšak nestejně, plný koutů a vnitřku sice prostorného, ale zasmušilého. Kaple však bývala tak pěkná, že se mohla kostelu přirovnávati. U dřevěného mostu oba hrady spojujícího byla obrovská socha nějaké obludy o třech tělech, která z otvorů svých všech veliké množství vody vychrlovala. 4) i) DZ. 161 L 22 — N 16. s) DZ. 309 T 7 — G 11. 3> ČCM. 1841. *) Miscell. III in additam. 88 DĚČÍN HRAD. Po smrti Maximilianově držel Děčín nejmladŠí syn jeho Jan Arnošt, jenž teprve 1. 1714 svých let dosáhl a již 1717 zemřel. Následoval tedy starší bratr Jan František, posud držitel majorátu Kláštereckého, k němuž Choltice zdědil a tak všechny tři majoráty Thunovské sloučil. Avšak i on již 1. 1720 zemřel a naděje budoucího zachování této pošlosti spočívala jedině1 na synu jeho Janovi Josefovi, nad nimž byla poručnicí matka M. Filipina. Tato mu příliš na prospěch nebyla, protože dluliův po manželu nejen nesplacovala, nýbrž i nádherným živobytím přivětšovala. L. 1732 ujal se lhrabč panství. Nedlouho potom začaly válečné svízele. V listopadu 1. 1741 přitáhli do krajiny zdejší Sašové a přinesli sem prvni válečný hluk. Hůře řádili Prusové oddělení prince Desavského, kteři až do r. 1742 panství vyjídali. Když s Prusy mír učiněn, dostal se Děčín v moc Francouzův. Tito totiž jsouce v Praze tištěni, hleděli do ciziny uniknouti. Generál jich Broglie ustoupiv sem osadil 1. 1742 dne 2. října hrad a zůstavil tu velitiele Amyemiza, jenž jej všemožně opevnil a proti zemské milicí a hejtmanu Hoberkovi i střelbě její tak dlouho :se bránil, až i Belleisle z Prahy vytáhl, pak dostal volný odchod (1742, 11. prosince). Do rozepři pošlých potom s poddanými Pruska válka podruhé se vložila (1744). Devadesát Charvátů posádkou na hrad vloženo, avšak Prušáci přitrhše hrad opanovali a vyplenili a Charváty zajali, po čemž nepřátelská děla po Labi nahoru po 16 dní bez překážky plavena. Za odcházejícími ze země Prušáky Sašové, spojenci králové, kráčeli a Děčín obsadili; ti však z j;ara 1. 1745 odtáhli. Hned potom staré spory poddaných s vrchností začaly; i k zjevnému srocení přišlo (1753,1- Když začala válka 1. 1756, poslán sem hejtman Mittelstetter s rakouskou posádkou a obsadil hrad (8. září). Avšak ke sklonku téhož měsíce Manštein, generál Pruský, hrad opanoval a sem posádku vložil. Po zpátečném tažení Prusův Charváte a jiná vojska v Děčíně, na panstvi a po hranicích ležela. Velitelem na hradě byl hrabě Buttler. Z jara r. 1757 místo učinili Prusům a ti brzo opět Charvátům. V nové válce, která 1. 1778 vznikla, přišli sem Prusové a zase okolí vyjídali. Jindřich Pruský vložil na hrad posádku, která po nějakém čase zase odtáhla. Bylo neschopnost místa k obraně proti tehdejšímu způsobu válečnictví znamenati a císař Josef spatřiv hrad životně (1778) raději Terezín, než Děčín, za pevnost zvolil. Mnohými válečnými i jinými útrapami jsa zmořen, hrabě Jan Josef (f 1788) statky mezi syny své rozdal (1785). Děčín dostal hrabě Vácslav, polní maršálek (I 1796). Hrabě Vácslav jest vlastním zakladatelem nynějšího zámku. Započav stavbu 1. 1790 překlenul zadni přikop, dvůr upravil, všechna stavení přivedl do rovnosti. Také vnitřek k pohodlnějšímu obývání upravil. Syn jeho František Antonín, došed r. 1808 let svých, převzal panství. Ledva se to stalo, zase hrazeno na Děčíně (1809) pro nebezpečnost nepřítele. Arcikníže Ferdinand z hlavního stanu v Litoměřicích k tomu rozkaz dal. L. 1813 opět hrazeno a posádka Charvátů do zámku vložena. Hrabě objal zámek krásným a rozsáhlým parkem, ve kterýž i dvory zámecké proměnil. Byl výtečným hospodářem a panství znamenitě povznesl. Po jeho smrti {ř 1873) následoval v držení Děčína syn Bedřich František (f 1881) a po něm nynější držitel zámku kníže Frant. Antonín (naroz. 1847), z pominulých i přítomných běhův politických dobře :snámý. Děčín po třícítileté válce. Dle staré rytiny. Vrabinec. Dle fotografie^H. Eckerta, c. a k. dvoxního a koraorního fotografa v Praze. vrabinec hrad a techlovice. edaleko Těchlovic nad Babutínem viděti jest místo hradu Vrabince na konci táhlého a vysokého pohoří, které se nade vsí Lhotou sráznou skalou konči. Tento konec rozděluje se nei vrchu v několik pitvorných skalek. Když se jde ode Lhoty, viděti jest tři skalky vedle sebe, od Babutína tolikéž. Celkem je jich pět. Severní a největší z těchto skalek podobá se hrubému špalku, kdežto západní též hrubá jest vysoký kužel. Mezi oběma stojí skalisko rozsedlinou rozštípené, jehožto část k jibu vystupující zdáli má podobu medvěda sedícího neb obludy jemu podobné. (Nazývá se Čertův nos ) A zase na jeho druhém oddělení jest kus zdi podobající se zdálí muži s čepicí aneb z jiné strany kalichu. Od jihovýchodu a severozápadu podobá se celý Vrabinec třenovému zubu korunkou zasazenému s kořínky vyčnívajícími. Nejpitvornější jest Vrabinec, hledí-li se naň od posledního domku vsi Babutína. Mníme tu viděti obludu medvědovitou, jak se skály shlíží, s patrnýma očima, nosem a ušima (jiní porovnávají s kočičí hlavou a opět jiným zdá se býti hlava kozákova); vedle toho v levo spatřuje se postava zastřená, ana nos zdvihá a naproti tomu klečí postava s hlavou vztyčenou. Domnívalo se odtud, že se lidem zdilo tu viděti dva kněží pohanské příšernou modlu vzývající a pochází pojmenování lidové hradu Heidenschloss; ale snad jméno to pochází od starodávné ohrady kamenné, která byla pod Vrabincem. Hrubý tento val táhne se pod nim od severozápadu k jihovýchodu; jiný nižší a již valně rozebraný běžel od něho v pravém úhlu vedle pěšiny, která jde z Vrabince do Lhoty. Na dotčených pitvorných skalách stával hrad Virabinec neb Vrabník, později od Němců Sperling-stein pojmenovaný. Od živnosti, která se na severním úpiatí hradiště nachází, běží úzká cesta po palouku, a odtud mezi křoví; tu jest dlážděna čedičovým kamenem a jde strmě nahoru. Ani se nezdá, Že by tu byl kdo koněm jezdil, ale cesta je posud dobrá. Pak se přijde: na vyvýšeninu k místu brány. Tato bývala mezi 12 90 VRABINEC HRAD A TĚCHLOVICE. vysokou skalou, jejíž stěny snad přitesány byly, a baštou postavenou z hrubého čedičového kameni, která ven před bránu vyčnívala. V levo od brány je dotčená skalka a něco dále zase skalka; na téito jsou zbytky nevelké čtverhranaté hlídky. Obě skalky spojuje hradba. Něco dále bývala druhá brána. Ve stráni k severu jest zaokrouhlený roh bývalé hiradby, která se tu lámala, pak šla k cestě, po níž se kráčí, a zase v levo od ní připojovala se ke zdi, z níž zbyl roh. Za tím místem vstoupí se na rovné prostranství nevelké, porcstlé lipami a křovím. Na konci tohoto prostranství jsou dvě skály a mezi nimi rozsedlina, která by se dobře skalní branou nazývati mohla. Hned za ní jest skalný sráz. Krásné jsou čedičové hránČ na skalisku. Kromě toho jsou tu ještě dvě prostranství. Jedno je mezi skalami, jimiž zavřeno bylo na dvou stranách a na ostatních hradbami, jichž kusy ještě zbyly. Prostranství to je rozsedlina, která se na venkovskou stranu snižuje. Tam, kde začíná sklon, leží kus zdi nerozbitý, který sem spadl. Druhé prostranství jest v jižním rohu hradu na skalisku, na něž lze vylézti, ač pracně. Tu stávalo čtverhranaté věžovaté stavení, jak souditi lze ze zbytků zdí. Místo to je také tak vysoko položeno, že z něho lze shlíželi na všechny strany. Na venkovské straně jsou dvě skaliska, jež byla oporou této vfóži. Na jednom skalisku jest zídka, která zdálí pitvorně vyhlíží. Starší popisovatelé dí o ní, že se zídka ta v prostřed zužuje a nahoře zase rozšiřuje, což jí zdola tvaru poprsí dodává, ale nyní již tak n e vyhlíží, protože bezpochyby kus její spadl.') Zdali byla také v Těchlovicích tvr;z, není známo. Ovšem se tak víře podobá, protože tu sídleli Tich-lovci z Těchlovic, zámožná rodina vkadycká. První z nich známí byli Petr (v 1. 1360—1362 patron v Rychnově) a Zvěst, snad bratří. Zvěst byl již 1. 1363 mrtev zastaviv vdovu Canu, která v 1. 1363—1368 s Petrem do Těchlovic kněze podávala. Synové její byli Vác-slav a Zvěst, kteří zdědili Čakovice od o>tce koupené.1) V držení Těchlovic následoval Jan, jenžl koupil 1. 1374 některé vesnice od pánů z Vartenberka.8) V letech 1379—1385 podával do Mukařova, 1. 1391 koupil Dlažkovice, později vyskytuje se jako patron kostelů v Těchlovicích, Rychnově a Nebočadeclti. Jmění jeho rostlo a proto si vyzdvihl na svém zbo2:í hrad, jemuž se říkalo napřed Vrabnik a později Vrabinec. Od r. 1404 psával se seděním na něm.*) Vyskytuje se velmi často v tehdejších soukromých bězích.6) Asi okolo I. 1413 upadl v závady a byl nucen Vrabinec s rozsáhlým zbožím prodati. Ze je koupil Zikmund s Vartenberka, viděti odtud, že 1. 1414 podával faráře: do Nebočad. Avšak již 1. 1417 Jindřich Lefl z Lažan byl tu patronem a poroučel proto i na Vrabinci. Zdali se to stalo prodejem nebo zástavou, není známo. Po něin následoval Mikuláš z Lobkovic a Z Hasišteina.*) Toho dotčený již Zikmund asi 1. 1424 k sobě na Hasištein pozval a pak jej zrádně do vězení uvrhl. Žádali na něm, aby mu Vrabince postoupil.7) Z vězení toho vyručil jej Bedřich kníže Sasky takovým způsobem, aby Mikuláš knížeti Vrabince v 6 nedělích postoupil i se střelbou a spíži a kníže aby jej zase vydal. Zároveň vzal na sebe Mikuláš zaplatiti nějaké peníze, které kníže byl dlužen Zikmundovi.8) Dostal se pak Virabinec Antice ze Šternberka, vdově po Hynkovi Hlaváči z Dubého a z Lipého, která tu 1. 1427 přebývala a faráře do Rychnova podávala. Ta paní snad již tehda, jistě však později byla manželkou Zikmundovou. Po nějakém čase dostal se Janovi z Lažan a e Bechyní tuším zástavou a ten sem dal za purkrabě Oldřicha z Hlavatec. Když pak okolo 1. 1440 pánu Děčínskému postoupen býti měl, poprosil ho Jan, aby Oldřicha ještě nějaký čas ponechal, by mohl své věci opatřiti; i ten dopustil toho, aby tu Oldřich do roka a neboli do půl leta zůstal.*) Za válek, které Vartenberkové z Děčína s Lužičany vedli, přitáhli tito 1. 1444 ke hradu Sloupu, jehož okolí poplenili, pak přitáhli ke Vrabinci,10) jehož posádka ustoupila. Hrad byl potom vypálen. Tak i naloženo se Stolinkami, Kamenicí a Žandovem. Plán Vrabince. Začátek cesty, 2 první brána, 3. rovné prostranství, 4. rozsedlina, 5. včžovaté staveni. i) Heber, Burgen I 237, Focke, Geschichtsgebiet II 21, Mitth. Exc. Cl. IV 148. *) Lib. conf. DD. 13 f. 178. ») Rel. tab. I 44B, DD. 13 f. 172. *) Rel. tab. I 538, 887, Lib. conf. Arch. Drážďanský, Re!, tab. I 599, Jireček, Cod. jur. Boh. U b. 348, Lib. erect. Arch. č. VI 15. 6) Lib. conf. 7| Theobald mluví o Hasiäteinu, ale tomu odporuje naše vypravování. 8) Arch. Drážďanský. ») Arch. Třeboňský. ">) vor den Reibenick. Ser. rer. Lus. I 222. VRABINEC HRAD A TĚCHLOVICE. 91 Není známo, byl-li Vrabinec zase vystavěn. »Vrabnické zboží* patřilo 1. 1504 k Děčínu; hrad se 1. 1515 při postupování Děčínského panství pustým nazývá. Zříceniny jeho velice se zalíbily Balbínovi, jenž o nich píše: Věc jest podíváni velmi hodná, poněvadž jest na nedostupné skále a nemá přístupu ani po koni ani po vozech; hlídky mnohonásobné vynikají, živé vody žilám lidským podobné se stkví, a sudy vína tu nalezeny a vín okusil jistý člověk, jehož jméno jmenovali mi starci o tom vypravující. Ithace, kterou Homér popisuje jako hnízdečko ke skalám přilepené, podobné jest toto místo, jehož pohledu jsem dlouho zapomenouti nemohl.') !) Miscell. III 97. 12* vraty hrad. i žně" ode vsi Miliřska, tam kde se konce obcí Těchlovic, Zubrnic a Velkých Stinek stýkají, vypíná se vysoká hora, na niž jest pokud moiíno pohodlný přistup od Těchlovic. Nazývá se Ratenstein (nikoliv Radenstein), což zachovalo dřívější název Vraty. Povrch hory je hřeben, který se táhne od severu k jihu. Na počátku hřebene severním jest kuželovitá skála, na niž lze přijití po pěšině, pak následuje úzký hřeben a za ním pahrbek skalnatý. Za ním uprostřed hřebene jest věžiště od předešlého hlubokým sedlem oddělené. Je to pahorek pěkně do okrouhlá zdělaný, na němž však nejsou již známky stavení. Za věžištěm jest malé předhradí od něho mělkým sedlem (snad zaneseným příkopem) oddělené, pak jest zase hluboké sedlo a konečně homole, jejíž svah se k tomu sedlu na způsob hřebene táhne. V katastrálních mapách nazývá se to místo také Pustým zámkem a tak říkají věžišti též TéchLovšti, kdežto Příbramští tak jmenují severní skalku. Nalezeny tu podkova a hrot střely.1) Vácslav Krušina z Lichtenburka, držitel Stfíteže, Miletina a Hradiště, jehož naposled k r. 1385 nacházíme, měl manželku Kačnu z Rychenburka, jíž věno na nějakém neznámém dědictví zapsal. L. 1397 byl již mrtev a nastala pře o správu toho věna čili o očištění statku od něho.2) Ke správě ještě 1. 1404 nedošlo, ale měla Kačra také věno na hradě Vratech a jiných zbožích k němu příslušejících, které jí ve při její se syny n. Janka Děčínského přisouzeno.3) Zboží to po její smrti pokládáno za královskou odůmrf. Ale Kačna byla o tomto věně ustanovení učinila. Zapsala je několika osobám, z nichž však při smrti její jen Anežka s Sesemtc zbyla. Vácslav, Beneš a Jan Děčínští s Jankem z Těchlovic činili jí obtíže, ale zemský soud jí nálezem dvojím chránil a také Pražského purkrabě o zakročení požádal.*) Z toho lze znáti, že Vraty stávaly bud na zboží pánů z Vartemberka neb Těchlovickém, ale že tu sídlel purkrabě, který blízké vesnice spravoval. Po r. 1400 se o Vratech nikde nepíše. l) Viz i Sborn. hist. II 18, Mitth. Exc. Cl. VI 231, VII 249. !) Rel. tab. I 574. 3) DD. 14 f. 222. *) Rel. tab. I 595, II 6. Jireček, cod. jur. Boh. II b. 348. sonstein zámek. ápadnč od Děčína něco přes 3 hodiny cesty jest ves Šonštein, v níž býval zámek od 16. století a při něm dvůr a kostel, což vše přišlo na zmar.1) Ze zámku zbylo jen několik sklepflv, které stoji pod továrnou na knoflíky a v zahradě při tom jest spodek okrouhlé věže. Stavení bylo stavěno na způsob hradu s příkopem, ale obydlí bylo nákladné a ozdobné. V 16. století byl tu prý pustý forberk Šonov, jenž 1. 1557 zase stavěn.8) Tehda a již dávno před tím patřila krajina okolní k Děčínu, když se však 1. 1579 synové zůstalí po Gynterovi s Bynu dělili, dostal Gynter třetí z nich Libouchec a okolní vesnice za svůj díl a založil na něm nový zámek. Týž se psal již 1. 1588 pánem na Ssenssteynie, když manželce své Markétě z Bredova na dvoru Pinweyt s hamrem železným věnoval.8) Když pak Jindřich bratr jeho Podmoklský zemřel, dostal z podílu jeho ještě několik vesnic k Podmoklům.4) Později držel také Lauenštein v Saších, který byl zdědil. Po něm drželi Šonštein s Biinau-burkem synové jeho Gynter starší a Rudolf mladší, kteří sice zůstali Ferdinandovi II. věrni, ale nechtíce se odříci svého náboženství luteránského raději se odstěhovali prodavše 1. 1628 dotčené statky Kryštofovi Simeonovi z Thunu.h) Vrátili se sice 1. 1631 se Sasy do Čech, ale opanovali Šonštein jen na krátko.*) Mezi tím měl Šonštein ještě samostatnou správu a byl 1. 1629 Jan Bartoloměj Sulzner hejtmanem tu a na Jílovém, L. 1631 vypálen zámek od Charvátů a byl pust několik let. Sídlem měl se stati opět 1. 1653, když se po smrti Jana Zikmunda s Thunu všechna panství jeho mezi 8 synův dělila. Jeden z těchto dílův obsahoval statky Šonštein a Jílový s 6 vesnicemi,1) ten však, jemuž díl ten náležeti měl, nepodržel ho, neb 5 bratří se oddalo stavu duchovnímu, a proto se dostal postoupením zase k panství Děčínskému. Zámek se rozpadával a stal se pomalu lomem. Vrchnost tu brala štukoví, když se stavělo 1. 1786 na Děčíně, a poddaní si ze zbytků stavěli chalupy. 9) ') Heber, Burgen V 232, Focke II 19, podle stavu 1. 1834 a 1879. U Hebra jsou popsány některé podrobnosti, jeí jistě již zmizely, äj Tomek v ČČM. 1841. a) DZ 24. D 14, Exc. Cl. XXII 119. *) Arch. Děčínský. &) DZ. 298 O 2 fl) Mitth. V. z. G. d D. XIV 21. ') DZ. 309 G 4—11. «) Focke II 19- Šonštein, Dle kresby Brantlovy asi z r. 1840. tvrze okolo děčína. imeřek Biinauburg západně nad Podmokly ležici děkuje svůj vznik 16. století. Jak již v dějinách Šonšteina psáno, býval tu forberk Bůnweide, I. 1572 od Gyntera z Bynu založený.1) Syn jeho Gynter založil tu zámeček o třech světnicích, komorách a dvou svrchních sklepích, kterýž však stále ke statku Šonšteinskému patřil a 1. 1628 připojen k panství Děčínskému. Při děleni téhož panství dostal se tento zámeček se dvory Těchlovským a Jílovským a vesnicemi Rudolfovi hraběti z Thunu, jenž jej měl dosti dlouho a teprve 1. 1664, když se mu zachtělo býti kapucínem, hraběti Maximilianovi k panství Děčínskému postoupil. Zámeček byl potom bytem napřed revírníkúv a pak výběrčich. L. 1835 pronajat za tkalcovnu, která tu bývala dlouhá léta.3) Ves Libouckec na Jílovském potoce ležící má své české jméno po potoku, který se tak jmenoval 1. 1169, nežli ještě ves stála. Tato, byvši pak založena, obdržela německé jméno Kunigswalde. Tvrz zde založena ve 14. století, jak svědčí násep a příkopy při hostinci u pošty č. 175. Buď byla obydlím Anny vdovy po Benešovi z Vartenberka, která Li-bouchec 1. 1377 držela, neb neznámého šlechtice, jemuž ta ves byla 1. 1392 zastavena. Ves ta byla sice stále při panství Děčínském, ale 1. 1534 zase v zástavním držení Oldřicha z Duban. Gynter z Bynu a manželka jeho Markéta z Bredova vyzdvihla při dvoře jakýsi zámeček s včil, jenž stoji posud a ještě v 17. st. od pánův obýván byl. Také 1. 1872 po ohni obnoven.8) V Jílovém připomíná se 1. 1348 dvůr, který od Ústských na poručeni královské vypálen (Ur-kundenbuch v. Aussig). Ve 14. stol. byl tu faml kostel a tuším i tvrz. Držitelé obou byli 1371—1385 Petr s Naptic, 1390—1410 Albert a Kunat bratři od-tudž. Kunat žil ještě 1427 s Kunatem mladším, tuším, synem Albertovým (Lib. conf., Arch. Drážďanský, Arch. č. IV 376). L. 1433 byl patronem zdejšího kostela nějaký Jiří. L. 1455 držel Jilový Jan z Lungvic; ale část byla manstvím k Lipému. Ještě 1. 1481 seděl tu Jan z Lungvie, ale již 1. 1487 Hanuš z Gerštorfu. Na počátku 16. století patřila část ke Blansku (bývalé manství Lipské) a druhá koupena od nějakého rytíře ') Vesnička při tom jmenovala se tak i v 17. stol. *) Focke II 11, 292, DZ. 151, L 22. ") Focke I 125, II 12, Lib. conf. Arch. mus. b Bynu. Po něm následoval syn Jindřich. L. 1554 vložil si ve dsky sídlo a forberk v Jílovém s části vsi, jež od mnoha let po otci držel (DZ. 252 A 1). Týž seděl na tvrzi ješté 1. 1568 (DZ. 16 G 12). Jeho, tuším, synové byli bratří Rudolf starší, Rudolf mladit, Gynter a Jindřich, kteří se 1. 1587 nazývají pány na Jílovém a tuším ještě 1. 1601 v nedílu byli (DZ. 23 M 5, Arch. zámecký v Děčíně) Potom došlo k děleni a Rudolf starší a Jindřich obdrželi dily na Jílovém. Každý z nich měl tu tvrz (DZ. 93 L 24, 190 L 12). Rudolf zemřel 1. 1608 a poněvadž statek jeho Jílovský nemohl býti udržen, tudíž prodali páni od zemského soudu zřízeni tvrz Jilový s příkopem, dvůr a vše přísl. Jindřichovi (staršímu) bratru zemřelého. Tento zemřel 1. 1624, zůstaviv z manželky Doroty z Luceíburku syna Jindřicha (mladšího) a 3 dcery (DZ 142 A 10). L. 1623 odsouzen z pokuty k manství a to jen na přímluvu knížete Saského, ale poněvadž statek byl nad míru prodlužen, propuštěn z manství (1628) a Dorota prodala jej (1629) Kryštofovi Simonovi z Thunu (Bílek, Děje konf.). Od té doby zůstal statek v držení Thunův, třeba i k Děčínu stále nepatříval. (Podrobnosti vypisuje Focke, ač s chybami ve vývodu.) Nedaleko vsi Zeleníc stávala tvrz, po níž podnes známky příkopu a náspu zbyly. Na této tvrzi seděl v 1. 1401—1408 Jan Viduna ze Sko-rotic (Arch. Drážďanský, Lib. conf.), 1423 a 1436 Jordán s Haugvic (Arch. kapit, Arch. č. III 503, VI 490), jehož potomci se nazývali Ptáčkovi. Poslední z nich Kryštof (1502) prodal 1. 1513 tvrz Zeleníce s vesnicemi Mikuláši Trikoví z Lipy (Šleglova kronika, DZ. 6 T 21). Od té doby patřily k Děčínu. Tvrz zanikla v 16. stol. a zůstal dvůr, kterému se od 17. st. Huba říkalo (Focke II 24). U Ckorotic jižně od Želenic na levém břehu Labském spatřuje se pahrbek (neb ostroh ř) od ostatní krajiny příkopem oddělený (Focke II 31). Snad tu stávala tvrz, avšak není známo, že by Chorotice neb (v starší době) Chorčice bývaly statkem o sobé, třebas byly 1. 1406 od Děčína zastaveny (Rel. tab. II 21). Podmokly patřívaly ode dávna k Děčínu a byl tu již 1. 1407 poplužný dvůr. Když se 1. 1579 Rudolf, Jindřich, Gynter a Jindřich bratří z Bynu dělili, obdržel Jindřich mladší Podmokly a vesnice při nich na TVRZE OKOLO DĚČÍNA. 95 levém břehu Labském. Poněvadž se tu později tvrz vyskytuje, zdá se, Ž2 si tento Jindřich obydli při dvoře postavil. Když 1.1591 zemřel, smluvili se ostatni bratři o jeho dil a Podmokly připojeny zase k Děčínu. Po druhé zase odděleny 1. 1653, ale od r. 1674 patřily zase k Děčínu. Nedaleko Dolní Grunty (Niedergrund) jest místo řečené das hohe scHoss, kdež prý nějaký hrádek stával, ale zdá se, že je to pouhé místní pojmenování. Krajina tato byla totiž do 1C. stol. neobydlena. Grunty samy se teprve v 17. století připomínají. (Focke II 28.) Ode vsi Bělé půl hodiny k severu jest skalisko řečené Lidensckloss, kdež prý také hrádek stával (Brandlův seznam, Focke II 29). Bělá jest stará ves a možná, že tu stávalo obydlí nějakého mana hradu Děčínského. U osady Konigsmuhle (záp. od Dolní Grunty) při hranicích bývalo prý staré stavení příkopem obehnané (Focke II 27-28). U vsi Ludvíkovu (tak 1425—1513, později Los-dorf) bývala nějaká tvrz, jejfmuž místu se v 18. st. Losburg říkalo. L. 1819 a 1821 bralo se odtud kameni ke stavbám. O této domnělé tvrzi není nic známo (Brandlův seznam v arch. Rychnovském, Focke II 27). V HedStenu (Heidenstein), vesnici severovýchodně od Děčína ležící, stával prý zámeček na pahrbku, kdež se spatřují známky staveni. Bylo to snad prosté obydli prý rodiny Heidenreichův, od nichž pirodáno k panství Děčínskému (Focke II 25). Také u Libverdy (dříve Libenwerde) bývala tvrz neb zámeček. Bývalo tu bezpochyby obydlí mana zámku Děčínského, jakým byl snad 1401—1413 Lorenc Fine z Libverdy. Okolo 1. 1580 prý ještě tato tvrz opravována a stavení její 1. 1788 ohněm zničeno (Focke II 13, arch. Drážďanský a musejní). U Rozběles na pravém břehu Labe a na hoře nad skalou řečenou Malsche spatřovaly se známky nějakého opevnění, jemuž se říkalo šance neb Švédské šance (Brandlův seznam). Také o tom není nic známo. U Křešice neb Křežky býval statek Slávikov. Ukazuje se tu pahrbek řeč. Schlossberg, na němž tvrz stávala. Možná je to před r. 1388, ale odtud a ještě I. 1454 patřil Slávikov přímo k panství Děčínskému (Focke II 232, Borový, Lib. erect. III 292, Rel. tab. II 242). Hrádek u Ustku. hrádek hrad. edaleko města Uště mezi Ostrým a Rašovici stojí malebné zříceniny hradu, jenž u Čechův (a posud u lidu venkovského) Hrádek, sice a obyčejně německým názvem Heljenburg jmenován byl.1) Tento hrad založen byl na skalnatém ostrohu mezi dvěma doly od RaŠovic vybíhajícími a byl stráněmi na tři strany strmě spadajícími od přírody tak dobře zpevněn, že bylo potřebí jen čtvrtou stranu, k východu hledící umělým způsobem zpevniti. Hradby zavíraly tedy velký trojhran. Cesty bývaly k němu dvě, jak ještě lze znáti. Jedna běžela z severního dolu nahoru, druhá po rovině od Rašovic. Obě se sbíhaly v těch místech, kde stojí nově vystavěná hajnice. Hajnice stojí před příkopem v živé skále vytesaném a širokém, který býval někdy hluboký, nyní ale od dešťů a spadajících zemin jest zanesen. Přes příkop se přicházelo po mostě zvoditém ke bráně v hradbě se nacházející. Tato brána však svými patníky byla výše položena než dno hradu za ní se nacházející, patrně z té přičiny, aby se odtud po dřevěných mostech do výše položených částí hradu jezdili mohlo. V pozdějších dobách bylo to spojení nepohodlné, pročež se zvoditý most rozebral a z příkopu se vytesaly stupně a brána vytesáním byla prohloubena, tak že její bývalý spodek je ve vzduchu Brána vystavěna jest z čtvercového tesaného kamení, má prohlubeniny k zapadání mostu a jest vystavěna do končitého oblouku. V pravo od ní jest úzká branka v témž slohu zřízená Byla určena pro jednotlivé pěší, kteří do hradu vcházeli. Nad těmi branami viděti kladky, po nichž běžely řetězy neb lana most spouštějící. Zajímavější jsou dva štíty z kamene tesané, které se nacházejí nad sloupem obě brány dělícím. Po způsobu 14. věku jsou nakloněny. Na levém z nich lze posud znáti, že to je trojdílný štít arcibiskupství a kostela Pražského; druhý jest zcela zvětralý, ale ze starých vyobrazení a popisů lze sčznati, že tu bývaly supí hlavy pp. z Jenšteina a z Vlašimě. Patrné tedy jest, že arcibiskup Jan Očko hrad znova vystavěv tu štíty svoje zásadití dal. Zajímavé jest, že kromě této brány byla v téže hradbě druhá brána nacházející se až u severovýchodního rohu hradu. Brána tato byla níže položena než první a zasluhovala proto název dolejší brány, jak se jí bezpochyby za starých dob říkávalo. K této o něco širší bráně, nežli jest hořejší, přijíždělo se také po zvoditém mostě a cesta od ní vedla po dolejších částech hradu, odkudž bezpochyby přístupu přímého ne- J) Pomůckou: Bernau, Album I 117. HRÁDEK HRAD. 97 bylo k horním částem leč snad jen po dřevěných pavlačích z pater neb střech. A zase okolnost ta, mající patrně svůj zvláštní účel, svědčí o tom, že se tu jezdilo ke stavením, která patřila k hospodářství. Hrádek totiž neměl předhradi u hradův obyčejného (odtud i jméno Hrádek) a proto obilnice, stáje a podobné položeny byly do dolního hradu. Vedle hořejší brány nacházela se velká vii, nejznamenitější stavení na Hrádku. Stojí na mohutném skalisku pískovém, ltoré umčle bylo přitesáno, aby bylo nepřístupným. Věž založena byla do ctvcrhrnnu a zdola až k vrchu z tesaného kamení stavěna. Asi polovičku výšky její zabírá skalisko a ostatek zdivo. Nejhořejší patro jest povydáno a leží na hmotné vykroužené římse. Nad ním bezpochyby stálo ještě podkroví a nad ním kro7 střechy. Roh její i s kusem strany se sřítil sice před dávnými dobami, ale již je zase spraven. Ke věži jest přístup od ochoze hradby po stupních, a to vchodem nízkým, již napolo zasypaným. Možná, že tento vchod teprve později byl prolomen; prvotní vchod byl ze severozápadního skaliska po dře- v Roudnici n. L. věnem mostě. Zdivo věže má tři poschodí, v nichž se nacházely bílé, pěkně obmrštěné světnice podlahami od sebe oddělené. Oken na venkovské straně neni. V prostředním patře byla pěkná světnice, která byla osvětlena třemi okny, obloženými kamennými veníři, sice prostě, ale pořádně přitesanými. V oknech jsou kamenné lavice. Dvířky se vycházelo na pavlač, která byla položena na dvou mohutných krakorcích. Věž poskytovala pánu přístřeší, bránila bránu hořejší pod ní stojící a bylo-li zle, byla posledním útulkem toho, i .____» i j jsi Kteřy ni au uizci. V pravo a v levo od věže vybíhají hradby objímajíce všechen hrad. Složení jich, jak se posud zachovalo, svědčí o pilné a důkladné práci, jako na př. u hradu Rabí. Veškeré hradby posázeny jsou stínkami a v každé z nich jest střílna; vedle stínek jest ochoz po všech hradbách. V severozápadním rohu hradeb, kde rovina ostrohu končí, jest branka, kterou se mohWrpřjcházeti přímo do ůdoll. Za starých dob zajisté byla hodně zarostlá křovím, aby jí nebylo viděti, a z vnitřní strany pevně zavřena. Uprostřed hradiště jest strmé skalisko, na němž stávala obydli. Dílem byla zděná, jak svědčí ještě stojící zbytky, dílem byla ve skále vytesána, dílem byla ze dřeva, jak svědčí draže. Spojení mezi nimi po 13 98 HRÁDEK HRAD. povrchu skaliska nesrovnalém způsobeno bývalo po dřevěných pavlačích a chodbách. Místnosti tyto, které sice bezpečnosti, ale nemnoho pohodlí poskytovaly, vystavěny byly po způsobu v severních Čechách obvyklém a pocházely bezpochyby z prvotního hradu, k němuž arcibiskup Jan věž a hradby pfidal. Na severovýchodním úpatí skaliska jsou ještě zbytky zdí, o tom svědčící, že ve zdech a pod skalou byl parkán. Do něho se vjíždělo dolní branou, ale protože dno mezi branou a parkánem bylo nízké, položen tu býval drsvený most. Fri severozápadním konci parkánu pri skale jest otvor byvale cisterny, která bývala velmi hluboká, ale nyní spadajícím rumem a kamením tam vházeným sice zasypána, ale dosud ještě dosti hluboká. Sotva v ní byl pramen vody, nýbrž bezpochyby tam dešťová voda vpouštěna bývala, jak to ve středověku u všech vysoko položených míst bývalo. Nedaleko odtud jsou dvéře k hlubokým sklepům. Vstupuje se napřed po několika schodech do sklípku, jenž snad byl mlíčnicí. a odtud zase po schodech do hloubky, kdež jsou dva tmavé sklepy ve skále vytesané. První je menší, druhý větší. Z druhého jest díra ke studni. Hrádek nepatří ke starým hradům a nepřipomíná se před r. 1375. Kdyby byl o půl století starší, setkali bychom se s ním někde v pamětech. O jeho blízkém okolí ze starších dob jen pramálo víme. Plán Hrádku. 1. Cesta ke hradu přes příkop, 2. horní brána a nadní 3. velká vři, 4 dolní brána, S zbytky stavení se skalními světnicemi, 6. misto studně, 7. vysoká skála, na niž stávala staveni a pod ní sklepy. o Hrádku samotném z pozdějších pamětí, že byl královským manstvím.1) Poněvadž blízký Úštěk také byl manstvím, podobá se víře, že Hrádek povstal na území, kteréž bylo od Úště odprodáno. Z pozdější paměti (1383) dovídáme se, že se po něm psal Hanuš z Helfenburka, jehož syn Jindřich neb Hynek 1. 1383 a 1386 žil. Soudíme, že Hanuš byl totožný s Henzlinem z Klinšteina, jenž se v 1. 1372—1378 připomíná, a Hynek, syn jeho, že jest týž Hynek z Klinšteina, který se 1. 1419 připomíná. HanuŠ prodal Hrádek (1374 neb 1375) Janovi Očkovi z Vlašimě, arcibiskupu. *) Arcibiskupové měli blízko odtud Blíževedly a jiné drobné statky i lze proto dobře pochppiti, co praví na svou omluvu: »kterak hrad Helfenburk přísedící blíže hradu Roudnici a příležící k mezím zboží arcibiskupství dřlveřeče-ného pro blízkost města arcibiskupského (Roudnice) mohl by kostel arcibiskupský od téhož hradu a lidí na něm obývajících, když by v moc cizích přišel, u rnnchá nebezpečenství padncuti.* A omluva tato psána byla proto, že arcibiskup nemaje dosti peněz na zaplacení Hrádku, se svolením kapitoly rychtu svou v Pelhřimově za 360 kop prodal.1) Před tím byl Hoštku koupil, tu pak i se zbožím hradu Hřídelíku ke Hrádku připojil. K němu patřila pak dvě městečka a devět vesnic.4) Hrádek posud skrovný rozšířil, zejména vystavěl hradby kolem něho a zděná stavení.6) >l DD 30 str. 10. O pfivodu jména Mitth. Exc. Cl. XV 346. První úplné dějiny v Pam. arch. X 239 — 248. *) »Jakž to ve dskách zemských a dvoru království Českého i na listech na to učiněných plněji obsaženo jest,« ale jediný zápis se nezachoval. ») Borový, Lib. erect. I 103, Arch. Pelhřimov. •) Emler, Urbáře 100. 6) Script. rer. Boh. II 411, Dobner, Mon. III 41. HRÁDEK HRAD. 99 Po Očkoví následoval synovec jeho Jan z Jenšteina, jeni v pevněni hradu pokračoval, ač při tom poddaní povinni byli pomáhati robotami voznými i pěšími, přece arcibiskup na Hrádku 500 kop prostavěl.1) Zejména je známo, že věž nad branou stojící za něho vystavěna. R. 1383 počala pro něho pře o Hrádek. Hynek z Helfenburka pohnal jej do dvorského soudu, že se uvázal bezprávně v jeho manský hrad Helfen-burk. Vlastní příčiny toho nejsou nám známy, ale tolik jest jisto, že nějaké výminky při prodeji 1.1375 učiněné ještě nebyly vyplněny. Arcibiskup hojil se tedy na správcích, totiž těch, kteří se při prodeji i;aručili. Dolni brána na Hrádku. Pohnal jich pět. Dvé třetiny zboží byly snadno spraveny, ale pro ostatní třetinu povstaly zmatky. Teprve r. 1386, když i tento třetí díl byl spraven, propustil Hynek svou při.2) Již před touto pří staly se s arcibiskupem velké změny. Muž tento rozmařile a ve vší hojnosti v domě otce svého yychovaný, i jsa arcibiskupem, vesele se; bavíval při tancích, hrách rytířských a jiných kratochvílích. Když však byl r. 1380 sklíčen těžkou nemocí, ze které povstal po velkém utrpení přes všechnu naději lékařův, ponejprv myslil na pokání ze svého posivadolho lehkomyslného živobytí. A ještě více: hnulo «) Script. r. B. II 445, Tomek DP. III 47. «) DD. 18 f. 53—56. 13» 100 HRÁDEK HRAD. je^o myslí, když r. 1392 uslyšel o hrozné smrti arcibiskupa Magdeburského, který o tehdejším masopustě, veda řadu v tanci se ženskými v ůíkém rytířském oděvu, jak jej tehdáž nosili hýskové, vyděšen najednou hlasem, že hoří stavení, v překotném útěku, který nastal, sám druhý vaz srazil. Od té doby vzdaloval se Jan světa a oddával se skutkům kajícím. Jak nejvíce moha trávil čas v samotě, v modlitbě, v rozjímání a všelijakém spisování, maje k tomu zřízeny úzké komůrky na hradech Roudnici a Helfenburce i také v Praze ve věži dvoru arcibiskupského, ve kterých nedopřával sobě ani nejmenšího pohodlí; mořil tělo své příliš častými a těžkými posty daleko přes míru církevních přikázání, mrskával se druhdy metlami, druhdy proutím tměným, spával málo a na tvrdém loži, častěji ve studené komnatě třeba za tuhého mrazu, ač si tím vším způsobil tělesné neduhy.1) Na Hrádku, kdež nejčastěji a nejraději bydlíval, poněvadž byl daleko od lidí, udělal si modlitebnu skrovnou s dvířky tak malými, že jen prošel jsa do polovice těla ohnut. V té modlitebně měl koutek k bičování a sedadlo, jen co by tělo k bičování podepřel.2) Někdy se mu i prosté nevinné zábavy dostávalo. Když jednou snídal, ptáček z blízkého lesa přiletěv, po celé snídaní s nim zůstával, tu po stole poskakuje a zase vsedávaje na vrch hlavy aneb ruce. Teprve po snídaní a obdržev požehnání odletěl do lesů.8) Helfenburk si zvláště zamiloval, a i když byl po své rozepři s králem ze země utekl a několik měsíců v Římě pobyl, nic žalobami svými u papeže nepořídiv a v důvěře své se zklamav, navrátil se na podzim r. 1393 zase do Čech, kdež se uchýlil do zátiší na hradě Helfenburce.4) Od těch časův vystříhal se sporův s králem, také bouře panské se neúčastnil, ačkoliv byl náčelník jednoty panské Jindřich Rožemberský velmi důvěrným jeho přítelem, o němž se riá mysliti, že ho k tomu pobádal. Král Vácslav mu však nedůvěřoval, a to tím více, že se arcibiskup v ty dni, když se páni r. 1394 radili v Praze o zajetí krále, tudíž zdržoval. Vida pak arcibiskup, že král ukládá o sesazení jeho, a maje již málo podpory v duchovenstvu a papeže úmyslům královým nakloněným býti shledávaje, podékoval se sám z arcibiskupství poručiv synovce svého Olbrama ze Skvorce za svého nástupce (1395). Dne 2. července r. 1396 v zalíbený sobě den Navštívení P. Marie vykonal arcibiskup Jan sám vysvěcení a slavné posazení Olbramovo na arcibiskupskou stolici v kostele Pražském. Novému arcibiskupovi nařídil papež Bonifác (1398), aby Janovi postoupil hrad Helfenburk, roční důchod 2000 fl. a ospy žita, ovsa a ječmene.6) Za těch dob by se byl málem na Hrádku zabil. Měl tu při sobě M. Jindřicha, doktora bohosloví řádu kazatelského, s nímž se modlil tuším ve velké věži. Když odtud vycházel po mostě, propadl se kdesi, takže z polovice těla visel za trámoví, ale lokty se udržev, zase se na most vyšvihl/') Byv od papeže jmenován patriarchou Alexandrinským, zemřel 1. 1400 dne 17. června a Hrádek zase spadl na arcibiskupství. Purkrabím se tu stal potom Ludvík z Budišína,7) jenž ještě L 1417 věci na panství řídil.8) Důležitost hradu Helfenburka ukázala se při začetí husitských nepokojů. Kapitula kostela Pražského, bojíc se zajisté násilných prevratov, jichž velikost nikdo předvídali nemohl, kázala na hrad Helfenburk ostatky svatých při kostele Pražském chované odvézti, brzy však byly odtud vzaty z poručení krále Vácslava a odvezeny na hrad Karlštein. Tehdejší arcibiskup Pražský Kunrát z Vechty byl vůbec poslední arcibiskup, který Helfenburk držel. On sám byl ještě před husitskými válkami některá panství arcibiskupská zastavil, jako Týn n. Vltavou, Pelhřimov, Český Brod a Vokovice jako i některé jiné statky drobné; nejdéle ještě v moci své podržel Roudnici a Hrádek, aspoň ještě r. 1418 faráře ke kostelu Tuhanskému podával.9) Nedlouho potom sám arcibiskup odstoupil od katolické církve a přidal se r. 1421 21. dubna ke straně ka-lišnické. Tohoto neb příštího roku stala se vážná změna v držení hradu, zmocnilf se ho dosavadní purkrabí Aleš z Malikovic, šlechtic katolický, jenž podával na panství zdejším kněze katolické, konsistoří Žitavskou potvrzené, jako zejména r. 1422 do Blíževedel, 1423 do Tuhaně, posléze pak r. 1424 opět do Blíževedel. Věc ta vysvětluje se listem Jana biskupa Olomouckého r. 1421 15. listop., jímž nařizuje, aby nedopouštěli purkrabí hrady vyplacovati arcibiskupem Kunrátem.10) Po něm drželi Hrádek napřed Puta z Častolovic (1427 v letě) a pak bratří Jaroslav a Jindřich Berky z Dube' seděním na Ronově a Milšteinč; Jaroslav zejména r. 1427 24. října podával nového faráře do Robce, jakož ten, »jenž drží nyní hrad Hrádek, jinak Helfenburk*.31) Pro jistější zachování hradu postoupili jej oba bratří Janovi ze Smiřic pod těmi úmluvami, což by jim bratřím Jan na penězích půjčil, za ně který dluh kde zaplatil anebo na opravení a spíži téhož hradu vyiiaiužií, že šě iô vše Smířickému, kdyby sě chtěli Dubští opět ven uvázati, mánavrátiii; purkrabím potom byl učiněn panoše Kuneš z Miřejova. O dluhy tím povstalé smluvili se páni obojí strany r. 1429 25. listopadu, shromáždivše se ještě s dvěma Berkami, Kašparem z Rostok a Pesíkem z Minic, na hradě našem. I našlo se, že zůstávají bratři dlužni na opravení a spíži 622 k. gr. Pr., kteréžto až do nejprv příštího masopustu dáti a zaplatiti slíbili, při tom i to přimíněno, což by koli spíže a kterýchžkoli potřeb ke stravě příslušných hradu bylo potřebí, to aby si Jan beze škody a nákladův bratří Dubských dobyl a naložil a Dubští •) Tomek, Děje Prahy, III 357—358. V letech 138B a 1389 arcibiskup zajisté často na hradě našem přebýval a tu listy vydával (Borový, Lib. erect. III 293, 315). «) Font. rer. 1 Boh. 447. 3) Tamže 451. *) Tomek, Děje Prahy III 381. ») Arch. Třeboňský ») Fo^t r. Boh. I 457. '> Tomek, Základy III 169. «) Lib. erect. XI 138 ») Bilbin (Miscell III 90; a Lib. erect. I p. 61) doietl se o tom v nějakém starém rukopise. t0J Lib. conl. ") Lib. conf. Jandera v pam. Hořických z rkp. rnus. hrädek hrad. 101 aby jen íialiradili, co -te v tom času na opravu hradu náloži.1) Zdali Dubští hrad vyplatili, nikde se již neudává, že se a-i tak nestalo, proto na jevo vychází, že zůstal i potom v držení jeho Jan ze Smiřic, jemuž arcibiskup Kunrát r. 1431 hrad Roudnici s příslušenstvím {bezpochyby i v to Helfenburk pojímaje) zastavil. Týž arcibiskup, jenž poslední léta věku svého na Roudnici strávil, byl tehda nejen beze vší vážnosti u té strany, ku které se byl přidal, maje na starosti toliko svěcení kněžstva, nýbrž i od r. 1426 v klatbě církve katolické. Krátce před svou smrti postoupil Smiřickému Roudnici, jak již řečeno, a skonal r. 1431 v prosinci na hradu Helfenburce, jsa skorém úplně zapomenut.") Kde byl pohřben, věděti se nemůže, ačkoliv někteří se domnívali, že na Hrádku odpočívá.8) Jan Smiřický, jenž jest znám pro nešfastné své skončení, učinil poslední své pořízení v Praze r. 1453 ve čtvrtek před narozením P. Marie, kterýmžto synům svým odkázal všechna svá zboží dědičná i zápisná. Nařídil také, kdyby Roudnice byla vyplacena a chtěli také Helfenburk hrad potom vyplatiti, aby za Helfenburk a za ty zápisy pana Dubského nebrali než 170 kop, a z těch odkázal 70 kop Ertnolansovi (z Přívor), jenž byl purkrabím na Helfenburce.*) Vdova po Janovi Markéta z Michalovic jakožto poručnice nad syny Vácslavem a Jindřichem postoupila s povolením krále Ladislava »těch všech statkov někdy manželu jejímu arcibiskupem zastavených 1456 Jindřichovi z Rožemberka v též sumě, za jakouž byly Smiřickému zastaveny.8) Jindřich byl jen nastrčen. Vlastně byl Hrádek vyplacen od krále, aby byl zastaven posavadnímu poruč-niku mladých Smiřických Zdeňkovi Konopišt-skému ze Šternberka, jenž byl vedle jiných hlavní příčinou těch bojův za krále Jiří z Poděbrad. I jal se král r. 1467 hrady a tvrze nevěrných Skalní branka na Hrádku, pánův dobývati a kázáním jeho obleženy jsou jednoho dne, totiž 28 dubna, všechny hrady Zdeňkovy, totiž Roudnice, Helfenburk, Šternberk, Konopiště, Leštno, Kostelec a tvrz Měšická. Nejprvnější vzdala se Roudnice, jsouc sice pevná, ale málo zásobena; posádka její umluvila se již 21. června a i ustoupila konečně 12. července. S nf bezpochyby v tutéž úmluvu pojata byla posádka Helfenburská,6) čímž dobyl král nejen zbroje na hradě chované, nýbrž i skvostných věcí, které tuto schovány byly. Za to se mstil Zdeněk neobyčejným braním a loupením. Dobytý hrad svěřil král Jiff věrnému svému Petrovi Kapleri ze Stdevic na Vimberce, jenž byl bud zápisným držitelem, bud toliko opatrovníkem hradu. Odtud, jako i z jiných sídel svých válčil udatně se Zdeňkem a zajal mu mnohé služebníky, néž konečně on sám octl se v zajeti Zdeň'tové, jenž jej choval v tvrdém městě Budějovicích. Strany prázdnoty vězení jednání bylo dokončeno teprv r. 1471 24. ledna; Petr, byv z vězení propuštěn a svoboden, zavázal se propustiti Zdeňkovy služebníky a slíbil také, »kteréž klenoty a svátosti a knihy a jiné věci, kteréž jsů na hrádku Helfemburku, kteréž přísluší k klášteru Rudnickému*, na Hazmburk přivésti a položiti v moc p. Jana Zajíce.') Zůstal tedy hrad přece v drženi strany královské a nebyl nikdy více Zdeňkovi neb jeho dědicům navrácen.8) ») Lib. conf. !) Arch. č. VI 485-486. s) Cochlaeus, lib. V p. 209, Frind, Kirchengeschichte III 67. *) Beckovského poselkyne 67?. °) Lib. III vet. urb. Prag. f. 237. ») Paprocký, o st. pan. 312, Arch. Třeboňský. Palackého Dějiny, IV b. 382. Stáři letopisové (sir. 185) mluvi o Hradištku u Roudnice. 8) Arch. gub. orig.l, Arch. í. VIII 20. 102 HRÁDEK HRAD. Ok. 1. 1475 nabyl Helfenburka Vilem llburk z Ilburka,1) jenž zemřel 1. 1489. Po ném následoval syn Vilém, jemuž dal král Vladislav r. 1500 12. září liist na bezpečné držení zboží zápisných.*) Týž Vilém, synův nemaje, odkázal poslední vůlí svou d. r. 1531 215. února veškeré jmění své, totiž zámek Ronov, tvrz Stolinky. zámky Helfenburk. Oltárik a Lemberk chotii své Aneice hrabince z Helfenšteina na Ronově, však jen k užívání do života, po smrti její mělo to vše spadnouti na dceru jejich Annu z Ilburka vdanou za Jindřicha Kurcpacha a syny z toho manželství pošlé, Viléma a Jindřicha.3) Anežka uvázavši se po smrti chotě Velká věž ina Hrádku. svého (f 1538) ve všechna panství řečená, sídlila ve Stotinkách a držela Helfenburk až do smrti své. Odkázavši všechny jistoty své na penězích (1400 k. gr. č.) vnučce Anežce (r. 1551 manželce Jaroslava purkrabě z Donína) zemřela r. 1550.*) Paní Annu z Ilburka, jež se uvázala po smrti mateře ve všechno panství otcovské, obsilal od r. 1551 do soudu komorního Jan Kryštof hrabě z Tarnova a na Roudnici, chtě od ní vyplatiti panství Helfen-burské, totiž hrad Helfenburk s městečkem Blíževedly s vesnicemi, maje k tomu od krále výplatu danou.*) ') V ty časy se připomínají kolikráte Šofovť z ffelľemhurka, jako na př. Kryätof 1474 na Valdšteiné, bratří Jindřich a Jan (Šuofosé, totií Šdfové), kteří se připomínají až do r 1496. Se Hrádkem nesouvisí, V pozdějších přech děje se zmínka o majeitátě Jiříka krále na Helfenburk a krále Vladislava na Bliževedly, ale osoby, jimž zastavováno, zejména se neuvodí. *) Diplom. Ileburg. 5*8—519. Fojtem Vilémovým na Hrádku byl Jiří Harniš. ») Arch. č. VI 686. *) DZ. 3 D 16. 6) DZ. 9 H 6. Zápisné drženi Helfenburk i ji L 1514 majestátem potvrzeno (Arch. gub.). HRÁDEK HRAD. 103 Když bylo první obeslání zdviženo, obsílal hrabě před se; tentokráte opět bylo vyzdviženo (1. 1553), neboť obeslaná dokázala, že ta ves Vobroka s Domašici přísluší kostelu Charvatskému a nikoliv k arcibiskupství a uvedla mimo to majestát krále Vladislavův, v němž stojí ves Bllževedly, jež ostatně společně s Helfem-burkem zastavena nebyla.*) Ještě téhož roku hrabě zase Annu co držitelkyni zámku neboli hrádku Helfem-berku v příčině výplaty obeslal, dokládaje se toho, že již po třetí k výplatě obsilá, však předešle obranami svými ona Anna po dvakráte k vyzdvižení přivedla, a tak i nyní ty cesty obmýšlí, kteréž aby opět postačiti měly, naděje není. Obeslaná vytáčela se všelijak uvádějíc, že se zámek Helfmberkem nenazývá (jak bylo psáno v majestátu krále Ferdinanda); velká prý proměna mezi tím jest, neb z německého jazyka burgk hrad a pergk vrch nebo hora se vykládá. Soud komorní přidav se k mínění obeslané, obeslání r. 1553 zdvihl.2) Po smrti Annině uvázali se v panství Vilém a Jindřick Kutcpachové z Trachemberka a z Milice učinivše r. 1554 přátelskou smlouvu; o dědictví nabyté porovnali se tak, že Jindřich ujal Helfenbuirk, Stolí nky a Lemberk a z toho bratru svému Vilémovi každého roku 600 k. míš. vydávati se zakázal.8) Jindřich Opevněni u malé branky Jna Hrádku. konečně toho dosáhl, že mu král Maximilian II. r. 1575 (ok. 30. září) celé panství dědičně dal a v dědictví zpupné proměnil. *) Mimo to obdržel Jindřich od krále Rudolfa r. 1581 vsi zápisné Charvatce, M;artiněves a díl Nížeboh k dědictví zpupnému. Ačkoliv byl tudíž pánem dosti bohatým, přece v brzku více iiákladův na vydržování své domácnosti potřeboval, nežli mu jeho jmění poskytnouti mohlo. Zejména mu dlluhů přirostlo, když mu strýc jeho Jindřich mladší s panstvím Milickým ve Slezsku 173.000 tolarův dluhu postoupil. To bylo asi příčinou, proč Jindřich panství Lemberské roku 1581 odprodal. Tohoto roku asi mnoho peněz potřeboval, neb ok. 1581 v úterý po sv. Bonifáci zapsal Hanušovi Šenfeldovi z Šenfeldu v Ústí nad Labem na panství Helfenburském 5000 k. gr. Č., z kteréhož dluhu za živobytí svého 1600 kop uplatil. Poněvadž z manželství svého s Evou z Vartenberka synův nezplodil než toliko dceru jedinou, nařídil kšaftem svým daným na Stolinkách r. 1587 v neděli na den sv. Pavla obrácení, aby dotčená manželka jeho Ronov, Stolinky a Helfenburk se vším příslušenstvím toliko do živnosti své držela, a po její smrti aby připadl ten sitatek na Evu Malcánovou z Lobkovic, vnučku jejich, k pravému dědictví. Z tohoto potom vnučka měla všechny dluhy, ') Kniha obeslané výplaty 1550—1628«. 2; Reg. obesláni bilá 1552—1570 f. 16. *) Tamže f. 26. *) DZ. 292 O 7. 104 HRÁDEK HRAD. jež by po něm zůstaly, zaplatiti.1) Sotva byl Jindřich r. 1590 zemřel a v kostele Stolinskčm pohřben, již se táhl k dědictví strýc jeho Jindřich mladší (syn Vilémův) jakožto strýc nedílný zemřelého, dokládaje se kšaftu n. Viléma z Ilburka, dle něhož panství ta na oba bratří Viléma a Jindřicha, připadnouti měla,2) též smlouvy mezi těmiže bratřími učiněné, v níž se usnesli, že jestliže by jeden z nich bez dědicův muiského pohlaví zemřel, všecken statek na bratra druhého a dědice jeho mužského pohlaví připadnouti má. Než potomstvo ženské Jindřicha Kurcpacha nevaříc odporflv těchto, zůstalo v drženi panství jak Ronovského tak i Helfen-burského. Eva z Lobkovic nahoře dotčená postoupila r. 1591 všech práv svých k dědictví po dědu manželu svému Joackymovi Malcánovi z Pencelinu. na Milici a Pencelíně. Týž pak r. 1591 v pondělí po narození P. Marie učinil se tchyní svou Evou smlouvu o veškeré dědictví jim připadlé; neb poněvadž po n. Jindřichovi >nemálo dluhův* se našlo, prodala Eva zeti svému některý díl dědictví, aby jeho rozprodáním dluhy zaplatil, a to zámek Helfenburk s lesy a j. Dala mu také moc, aby mohl Jindřichovi z Vartemberla na Kamenici ha vsi Vítkově na jistotu 1500 k. gr. Č. zápis učiniti aneb mu ji doprodati. Z pojištěných sobě na panstvi Milici v Slezi na svršky na nábytky do několika tisíc kop gr. Č. a na panstvi Ronovském a Helfenburském věna 1500 kcp č. vdova tak mnoho upustila, že p. Makán měl toliko, když by dvůr Vobrka s lesy a vesnicemi za jejího živobytí prodal, jí 3000 k. gr. Č. vydati, jinak mohla ona o té sumě pořízení učiniti.*) Co se pak týče Blíževedel a platu moučného a lojového z městečka HoŠtky, to bylo při panství Ronovském ponecháno. Po této smlouvě následovalo ihned rychlé vyprodání panství táhnoucího se v podobě třísla od severu k jihu, neb 1. 1591 prodal Malcán vsi Hubiny, Strachal, Mošnice, Novou Ves, Hrobec s podacím Janovi Vlkovi z Kvítková na Smědovicích,4) t. r. prodal vsi Držovice, Načkovice, Hořejší a Dolejší Šebířov Janovi Sezimě z Ústí na Úšti, více ještě dům svobodný Kurcbachovský v Menším městě Pražském vedle brány Pisecké ležící frždrichovi Šiškoví z Holiče a Kryštofovi z Fictumu konečně r 1593 dvůr Obroky s vesnicemi Janovi z Vartemberka k panstvi BČzdězskému. Když i byl r. 1603 panstvi Ronovské prodal, bylo dědictví někdy Jindřicha Kurcpacha cele roztříštěno a rozprodáno, čímž se také vlastni dějiny Hrádku konči. Jen 0 osudu vsí Rašovic, Kalovic a Sínbornu nevíme, jak a kdy byly k Úšti připojeny, avšak zdá se, že okolo I. 1592 s Hrádkem prodány Zajímavéť jest zajisté, že najednou Hrádek z dějin mizí, jako nějaká bublina. Marně bychom po celých dskách zemských po jeho dalších osudech pátrali, ve smlouvě mezi Malcánem a Evou z Vartemberka (1591) uvádí se naposled, a to co zámek ještě neporušený, při rozprodeji panstvi 1591 —1593 nepřipomíná se nikdež. Nesnadno věc tuto nějak vysvětliti. Podle zdí a věží, jak je bylo v první polovici našeho století viděti, soudilo se, že nebyl ani zbořen ani spálen, nýbrž spíše asi pro vzdálenost a neschůdnost cest opuštěn a zpuštění zůstaven. Jestli byl od Sezimň ok. 1. 1592 zakoupen, zajisté od nich byl opuštěn, neb se zdá, že 1 poslední držitelé tu nebydlívali sídlíce na Stolinkácb. Za časův Balbínových se již ani jméno hradu nevědělo a naopak se nevědělo, kterťmu místu při-děliti název Helfenburka. Do okolí se byli přistěhovalí Němci, kteří původní název Helfenburg či Elfemburk ve jméno Affenburg proměnivše brzy i cosi o opicích bájili. Balbín hrad takto popisuje: Hrad pustý a nyní zápasí stářím a časem, t č ž sebe samého znenáhla ssutiinami svými pohřbívá, Hradec neb Hrádeli jindy nazván byl, nyní se ale novým jménem (poněvadž mínili někteří, ře tu opice pelechy své měli a lidé na ně ozbrojeni vyšli) Affenburg nazývá u nynějších.5) Beckovský toto opakuje takto dí: Blíž pak OuŠti (ne Oustí nad Labem) v kraji Litoměřickém 7 mil od Prahy na skále v lesích stojí také zámek pustý, který předešlých časův jmenován byl Hradec i také Hrádek; ale nyní nazývá se Affenburg, to jest opičí hrad, protože v tom hradu již pustém opice tak se množily, které jestli chtěli okolní obyvatelé vyobcovati, zbrojně na hrad jiti a ty opice pobiti museli.*6) Zajímavé je, že Hrádek jsa již pustinou v 1. 1625—1671 často navštěvován býval. Svědčí o tom letopočty na zdech velké věže. Ke sklonku 19. st. mnoho učiněno. Hrad učiněn přístupným, věž opravena.7) •) DZ. 18 O 2i. *) DZ. 25 K 11 3) [>z. 168 C 8. 4) DZ. 170 N 18 a 91, H 13. 6) Balbín, Miscell. III 109. Pověst tuto šife podávají Mittheilungen XII 89, >die AffenbĽrg«. e) Poselkyně str. 72. Heber, vydávaje r. 1844 prvni díl svých Hradfiv, nevěděl také, kam má dáti svůj »Hrádek- bei Auscha< (str. 68), až teprv Popisem Palackého jinak byl poučen (IV 91). ^ Mitth. Exc. Cl. XI 322. Erby na bráně na Hrádku, jak bývaly. uštěk hrad. ěsto Úštěk stoji na ostrožně, která od východu k západu vybihá a někde volněji a někde strměji k údolím spadá. Z těch příčin podobá se dlouhé ulici, která se na konci v rynk rozšiřuje. Za ním stojí k východu kostel, a jižně od náměstí jest bývalé staveni hradu, v němž 1. 1890 Bohuslav Niklas, z Roudnice rodilý, pivovar převzal a otevřel. Stavení to je zastavěno na všechny strany moderními domy a domky. Přes cestu mezi domy stojí spodek staré vize, která bývala vyšší, ale v poslední době asi o poschodí snížena. Do jejího těla jsou vylámána novověká okna a tak by tu nikdo staré věže nehledal, kdyby jí nepřipomínal kamenný námětek, na nejvyšším místě východní stěny se nacházející. Cesta dotčená patrně tedy jde přes hradiště. Přes ni jest staré stavení paláce s malým dvorem a jiným starodávným, k němu přistavěným domem. Do dvora přichází se branou v barokovém slohu vystavěnou, na níž jest odznak tovaryšstva Ježíšova a rok 1677- Tehda vystavěna tato brána a zámek obdržel nynější svou podobu. Na nevelkém dvoře jest v pravo palác, v levo jsou městské domy a proti bráně zazděn jest starý náhrobek ze 16. st. s českým nápisem, z něhož jen tolik znáti, že v sobotu po sv. Hatě urozený pán pan Jan zemřel. Palác jest stavení dvě poschodí vysoké, zřízené ve slohu asi z konce 16 neb počátku 17. století, a má okna s kamennými ve-níři, částečně i zazděná. Do horních místností se jde ve starém schodišti po pohodlných schodtch, z dubového dříví tesaných. Nejvýše jest velká síň, nyni pustá a jen za skladiště užívaná, a vedle ní menší síň též pustá. Pod nimi je také síň nějaká, v níž jsou na tiámě provazy; vypravuje se, že na nich věšeli lidi. Také se povídá, že z paláce byl most na vedlejší věž, což jest trochu rozumnější pověst, nežli prvější Město bývalo někdy hrazeno a posud lze viděti zbytky přikopu na západní straně. Úštěk nazýval se dříve vždy jen Úšf. Bezpochyby stál již 1. 1057 a 1218, když kostelu Litoměřickému darován sedlák v Ústi.') Město hrazené i se hradem při něm založeno od pánův s Michalovic, jimž okolí ode dávna patřívalo. Zboží toto svobodné Petr z Michalovic, aby nabyl snáze Velešína, 1. 1361 králi v manství podal.*) Týž pán držel Úštěk do smrti (f 1368) a potom syn jeho Jan, jenž byl v I. 1369—1378 pod poručenstvím, ještě snad 1. 1391 s) jako dědičný držitel, avšak z lisí u 1. 1387 daného dovídáme se, že Úštěk byl zastaven Jindřichovi Škopkovi z Dube a že měl býti vyplacen, k čemuž však nedošlo.4) Naopak Jindřich získal jej nadobro a sem l. 1394 faráře podával. Zemřel 1. 1395 dne 6. května,5) zfiscaviv syny Alše a Jindřicha. Onen jako starší spravoval panství až dc r. 1402 a podával knřží do Úšfku a Levína. e) Asi 1. 1404 ujal Úšf mladší bratr Jindřich, jenž byl nad jiné pány Husův ochránce a přítel.7) L 1409 pořádal některé povinnosti zdejšího faráře.8) Zpečetiv stfžný list zemřel bud r. 1415 neb r. 1416. Syn jeho Jindřich byl při smrti otcově nezletilým, pročež se Aleš 1. 1416 zboží ÚŠťského ujal8) a když mladý Jindřich nedlouho potom zemřel, dosáhl toho Aleš u krále Václava (1418), že mu hrad a město Úšf v manství udělil. A tak i I. 1421 král Zikmund učinil. Avšak 1. 1426 prodal Úšf Vécslavovi Cardovi z Petrovic.1") K prodeji tomu byl nutkán mimo jiné i tím, že poddaní jeho ÚšfŠtí se byli přidali k víře pod obojí, ač sám byl horlivý !) ČČM. 1836 str. 332 Z tvaru Vscri soudim, že se má čisti Úšči. !i Arch. c. k. dvorský. 3) Rel. tab. I 445. Říkalo halcftv Úšf. «) Arch. Novohradský. 8) Lupáč. «) Lib conf. 71 Palacký, Docum. J. Hus, lil, Flajšhans, Lit. činnost ") DD 61 B 7. "j DD. III 174-176. 14 se tehda Michalců M. J. Husi. «) Lib. erect IX E 5 106 ÚŠTĚK HRAD. stran nik viry pod jednou. Nastalá změna byla proto pro ně výhodou, protože Carda byl jedním z válečníkův pod obojí a horlivým přívržencem Pražské strany. Ve zdejší krajině měl Carda potíž, protože tu byli mocní katoličtí páni. Jeho předním protivníkem byl Zikmund Děčínský z Vartemberka. Nejhorší půtky mezi nimi byly 1. 1428. Tu přitrhl Děčínský okolo hodu Všech svatých k městu Úšti, dobyl ho, rozvrátil hradby a všechno město vypálil.1) Náhradou za to dal Carda obci právo Boleslavské, míli, co se dotýče řemesel, osvobodil je od robot a dovolil, aby mohli o statcích říditi a volně se stěhovati.s) L. 1437 dosáhl od císaře potvrzení Ušfku. s) V 1. 1447—1454 hospodařil se synem svým Vácslavem a když tento pak zemřel, založil (1463) ze svých peněz špitál v Úšti. *) Byl při zdraví ještě 1. 1467, kdež mu Lužičané devět vesnic na panství vypálili.5) Zemřel 1. 1471 u vysokém stáří. >Stará vrže v ÚSťku. Zboží Úšťské dostalo se potom Sezimovi z Ústi, za něhož byl starý Vácslav 1. 1463 vnuku svou Kateřinu vdal.8) Král Vladislav Sezimovi přál a potvrdil mu 1. 1475 zápisné vesnice, které drž;el po Cardovi. Zemřel 1. 1487 na samém konci roku zůstaviv syny Zdeňka, Jana, Bedřicha a Vácslava jinaik Prokopa. Ti všichni obdrželi 1. 1497 potvrzení na všechna svá duchovenství a král Vladislav jim hrad a město Úštěk z manství propustil.7) Jan a Vácslav bratří své přečkali (tento žil asi do r. 1549) a když st: rozdělili, měl každý polovici hradu a města Ušfku. Kromě toho měli i Zvířetice, jež si Jan 1. 1528 za sebe a strýce své za Tečenský statek vyměnil.8) Jan spravuje pak panství sám, vystavěl 1. 1525 věž nad hradem k Lito-měřicům a l. 1526 věž při východní bráně, které 1. 1859 zbořeny.8) L. 1536 obdařil obyvatele města, aby J) Theobald, vyd. 1609 str. 352. J) Arch. Roudnický. s) Arch. mus. *) Arch. č. II 177, III 537, Arch. mus. DZ. 6 E 4. *) Jan Gubínský, Palacký na str. 413. e) DD. V 20». ?) Arch gub. Rel. tab. II. 505, Lupác. 8) DZ. 45 C 3. ») Miitth. ndb. Exc. VI 288, Lumír 185a. ÚŠTĚK HRAD. 107 při víře pod obojí zachováni byli bez utištěni a úzkosti a kněží jiných aby neměli, nežli kteří rozdávali tělo a krev Boží pod oboji spfisobou. Také dopustil, aby se mohli vyprodávati, za provinění sami se trestali a o svých statcích měli právo říditi.') Žil ještě 1. 1541 maje soudy se svými synovci2) zvláště po opětném rozděleni. Od té doby rod Sezimův byl rozdělen na dvě větve a každá měla polovici hradu. PoŠlost Vácsla-vova dříve zemřela. Ze tři synův jeho Adam a Jan mladší oba ok. 1. 1541 a 1542 zemřeli, zůstal tedy Bedřich starší sám drže polovici hradu a města Úštku, polovici Leví n a a ves Rochov a jiné vesnice. *) Po Adamovi dědit, ale za živobytí nežili ve svornosti. Asi I. 1542 nedlouho před svou smrtí přišel Adam s lidmi a zámečníkem na zámek UŠt, rozkázal si v sklepu, ve kterém vina byla, dvéře odemknouti a druhé vylámati a vzal sud a věrtel vína. To učinil proto, že sklep Se Bedřichovi na díl dostal, ale z vina část Adamovi patřila. Do dvora hospodářského přišed, kázal sobě pokoje, které se Frydrychovi na díl dostaly, odmykati a čeledi jeho ložni a jiné šaty pobral a vyházel.*) Bedřich věnoval 1. 1544 na svém díle a kdysi okolo i icCA ___*_i___ i____i i r________c o__n____-■___ _ n. jx: _ 7. /__.__„.___y:\ t ni cen ___________i i. uju zemici, ^usiaii jni nem íicticLiii syuuvc _.!►'. i_>i*f/<*m a i_>r/irtLfí ^uiuui ^Lčusij. L/ " .L-j^j apravuvaiy jich statek tety Eva a Kateřina napřed pospolu5) a později Eva sama. To trvalo až do r. 1573.*) L. 1574 došlo k rozděleni. Při tom si ponechal Jan polovici hradu Úštku a Bedřich dostal dvůr a ves Rochov; kromě toho měl každý z nich část města a několik vesnic."') Jan Burjan věnovav 1. 1578 manželce Bonuši z Veitmile na polovici zámku a města zemřel na podzim. Tuším po něm zůstal náhrobek v bývalém zámku, na němž lze přečisti devitku na konci letopočtu ') Arch. Roudnický. ») Reg. k. s. •) DZ. 8 D 21 a 83, E 11. «) Reg. kom. soudu. ">) DZ. 86 E 19. •) DZ. 18 C 1. *0 DZ. 64 D 21 — E 4. K Kochovu přešla malá část, Jan kladl si polovici. 14» 108 rjŠTĚK HRAD. a stova »urozený pán pan Jan*. Bratr jeho Bedřich zemřel i. 1582 v Litoměřicích v čas moru. Oba zemřeli bez mužských potomkův. Statek Rochovský Bedřichův dostal se dceři. Jan Burjan učiniv poslední pořízení několik měsícuv před smrtí, odkázal statek svůj polovici zámku' a města Uště manželce své Bonuši z Veit-mile.l) Tato vdala se ve třech letech za Jana zé Šternberka, jemuž 1. 1584 všechen statek zapsala. *) Jan zemřel 1. 1595 dne 6. května,3) odkázav statek svůj synu Zdenkovi pod poručenstvím manželky Apoleny z ValdŠteina a mateře.4) Zdeněk nabyv let svých,Tzapsal I. 1614 svou polovici zámku a města Úště mateři Bývalá brána v Úštku. Dle kresby Edv. Herolda. (>Světozor« 1874.) své Apoleně a obnovil týž zápis 1. 1617 v měsíci lednu,5) při čemž však jí poručil rozličné odkazy. Syn a matka zemřeli záhy za sebou. Po Apoleně dědily sestry její Maryjé Slavatova a Eliška Žerotinská z ValdŠteina, •) ale když statek převzaly, shledaly tolik odkazův, že statek udržen býti nemohl. Tedy prodány 1. 1617 dne 13. října tři díly zámku Ouště s světnicemi, komorami, sklepy suchými i podzemními, kuchyní klenutou, se svobodným do téhož zámku vjížděním a vcházením, město s českým a Německým předměstím a vesnice Mikuláši Gerštorfovi z Gerštorju. 7) «) DZ. 20 F 2, O 21—24. S) DZ. 22 F 10, 66 D 1 3) Paprocký o st. pan. 193. *) DZ. 27 N. 26. °) DZm. 237 F 22, 23, L 21. •) DZ. 138 M 6. ') DZ. 191 M 14. ÚŠTĚK HRAD. 109 Po Bedřichovi (j- 1582) dostal se statek Rochov s části města Úštku dceři jeho Mandaléně, že však ta byla nezletilá, ujal jej strýc Jaroslav jako poručník a psal se proto na Rochově.1) Spravoval jej 15 let a teprve po jeho smrti (1596) se Mandaléna v týž statek uvázala.*) Táž, vdavši se pak ta Jana Kryštofa z Valdšteina, jemu 1. 1601 statek svfij všechen zapsala.*) Ale tento pán zadlužil se tak, že nemohl téhož statku udržeti; i byl 1. 1616 odhádán Adamovi Kryšlojovi Sesimovi e Ústí*) tak že se zase dostal do rodu dřevních držitelův. Druhá polovice hradu dostala se po smrti Janově (f r. 1539) synům jeho. Bylo jich sedm, ale synové Sezima a Zdeněk, tuším, za živobytí otcova zemřeli a Bedřich mladší brzo po něm, tak že zůstali Zdislav, Jiřík, Jindřich a Jaroslav. Při dělení dostal první Kolec, ale zemřel již před r. 1544, druhý polovici UŠtě, třetí Tečeněves a Čtvrtý Evaň s Brníkovem. Jiřík byl znamenitý pán, jenž putoval k Božímu hrobu a na horu Sión. Když Turci Budín obléhali, té pevncsti, s jinými tam jsa zavřen, statečně brániti pomáhal. Císaři Karlovi V. při dobývání Říma sloužil a králi Maximilianovi ke stolu při korunování.6) S bratrem Jindřichem drže polovici mésta, vymohl mu I. 1562 potvrzení cla, na něž dřívější svobody shořely.6) Když 1. 1565 Jindřich zemřel, tuť Jiřík a Jaroslav smluvili se o poručenství syna jeho Adama Kryštofa, teprve čtyřletého.7) Jiřík, ujav poručenství, zaručil se I. 1568 statkem svým.8) Po smrti Jiříkově synové Jan, Bedřich mladší, Kryštof Vilém a Karel zůstali nějaký čas v ne-dilu, až pak 1. 1579 postoupivše tři ostatní statek Ústecký a Kolečky bratru Janovi, přijali od něho za díl po 5500 kopách míš.9) Karel zavražděn I. 1580 v Lipém a Kryštof seděl pak iia Beřkovicích a naposled na Polici. Jan držel Dštěk do smrti, přikoupil 1. 1591 několik vesnic v okolí a 1. 1605 statek Jištrby. Zemřel 1. 1617 v srpnu.10) Syn jeho Jiří Vilém ujal díl ^Jätku a Jištrby, k nimž zdědil i LibČŠice. Dlouhého živobytí neměl. Jsa nečackého zdraví, napsal 1. 1619 poslední pořízení, jímž statek svůj všechen odkázal manželce Lidmile, roz. Švábce z Chvatliny »pro její ctné a Šlechetné chováni a upřímné v častých nemocech opatrování*.11) Když však Jiří 1. 1621 zemřel, uvázala se Lidmila ve statek všechen a užila jeho jen krátký čas.,s) Neb již dne 5. října nařízeni byli komisaři, aby statek n. Jiříkův v pokutě ujali.18) V ten čas, kdy rod Sezimfiv se schyloval k vymření, přišel také o vše své jmění. Jiří Vilém byl povstání činně podporoval. Poslal lid svůj k Plzni a do Rakous, byl krajským hejtmanem, vypravoval lid krajský, osadil města Ústí a Děčín a hranice proti Sasům zasekal. Proto odsouzena dědička polovice zámku Úště a čtvrti města a vesnic, Líběšic a Jištrb. Podobně Adam Kryštof odsouzen statků Rochova a Tesčenčvsi s druhou čtvrtí města Úště. Všechny ty statky pojistil Ferdinand II. již 1. 1621 koleji fezovitské u sv. Kli-menta v Prase, ale majestát na to teprve 1. 1623 dne 13. května vydal. Statek Mikuláše z Gerštorfu též zabrán a darován 1. 1622 Janovi hrab s Merode.1*) Zámek té doby byl velmi sešlý a téměř na spadnuti.16) Merode daroval 1. 1628 svou část Úštského panství tovaryšstvu Ježíšovu k založení koleje v Litoměřicích™) tak že sice Úštěk celému řádu, ale dvěma kolejím patřil. Stav ten, za kterého Litoměfičtf ve svém díle pivovar zařídili, trval až do r. 1675. Tehda prodala kolej Litoměřická svou část koleji Klinientské, »«JU1 AOOTV\ a mí M..X„,-„ . Ol..... . tmr .i IVlbraril- «KJ,Íí.1„ 171 . , ^ , 11 , «oi i*u\,uii,v a w r\ 11 y a ivo u i uiviolii. uuui bgia. ) Jezovité obnovili zámek 1. 1677 tak, jak se nyní spatřuje. Mnoho sice učinili pro povzneseni řemesel, ale vláda jejich přece byla krutá. Když se sedláci 1. 1680 na panství pozdvihli, přidali se Úštštf k nim, ale měli to pak ještě hůře. Přišli o své výsady. Za jich panování město, jež bylo až do 1L7. stol. převahou české, již se bylo proměnilo v německé, tak že obyvatelé ani svým starým pamětem nerozuměli. Rektor Jiří Weiss sice 1. 1680 nařídil, aby se česky a německy na radnici úřadovalo a ve školách vyučovalo, ale proud nových poměrů byl silnější než vůle pánův.18) Jezovité byli zde pány až do zrušení řádu. Zámek již za nich pozbyl důležitosti, poněvadž přenesli sídlo panství do své residence Liběšické. ') DZ. 21 K 29. s) DZ. 173 B 26. a) DZm. 236 F 19, G 2. 4) DZ. 138 B 16, 27. 6) Paprocký o st. pan. 223. •) Reg. královská. 1) DZ. 58 L 5. ») DZ. 16 H 3. °) DZ. 64 M 23. '°J Pam. Dačického 1 243. ■■) DZ. 140 J 1. ") DZm. 61. ■«) Arch. mus. ") Bílek, Děje konf. 117, 505. «) Arch. mus. ") Acch. mus. ") Arch. Roudnický a mus. 1B) Obšírně v dějinách 17. sst. Mitth. Exc. Cl. IX 257. levin hrad. Hradiště Levinské. il Úštku k severozápadu prostírá se návrší Konojedské, jsouc odděleno od podstavce hory Sedla hlubokým údolím potoka tekoucího k jihovýchodu. Do tohoto údolí vybíhá mohutný ostroh, na bocích stromovím porostlý, na němž leží malebně městečko Levin. Tu stojí okrouhlý kostel v 18. století vystavěný, v němž jest zazděna na sloupě za oltářem pamětihodná deska kamenná, okrouhlá, jež zajisté s osudy bývalých držitelův souvisí. Viděti na ní lvici starodávného slohu, asi v 12. neb 13. století vytesanou, a několik písmen jako rozházených, jichž smysl není zřejmý.1) Poněvadž je zvíře ve skoku, majíc kočičí hlavu nazpátek a k pozcrovateli obrácenou a ocas též kočičí vztyčený, říká se mu Levinský kocour. Pravděpodobně je to erb bud Heřmana z Ralska (1174—1197) aneb syna jeho Beneše (1197—1222), kteří snad zdejší kostel založili.2) Na konci ostrohu, na němž Levín stojí, vypíná se hůrka na všechny strany příkrá, na níž stojí zvonice 1. 1699 vystavěná. Na vrchu téže hůrky, dříve uměle urovnaném, teď však rozkopaném, stával hrad, jak lze souditi nejen z pověsti, nýbrž i ze zbytkův nedávno objevených. Rozkopali totiž část hradiště a přišli při tom na zbytky stavení, z nichž o bývalém rozděleni nelze nic hádati. Hrad tento zajisté patřil k nejstarším hradfim zděným. Jestií poloha již k tomu volená, aby tu byl napřed hrad a potom ves, jež snad byla plaňkami k němu pfihrazena. jeho nej starší nám známí držitelé byli páni s Michalovic, kteří jej záhy opustili a sídlem tohoto panství vzmáhající se Úšť učinili. Již v nejstarším seznamu Uštského panství 1. 1426 čte se toliko ves Levín. ') Jsou to písmena C L R F (?) B U A J. 3) Lvice na peíeti Havla Markvartice (1237) je již jiného slohu; kráŕí, má jednu přední nohu zdviženou a ocas přes záda ke hlave přelbozený. V témž slohu jsou vlechny lvice Markvarticfiv až do r. 1312, od r. 1317 již se proměnily ve lva. Věž na hradišti Levlnském. tvrze v okolí úštku. TBny Libiiicick bývala tvrz, na jejímž místě stojí bý-■' si valá jezúvitská residence, stavitelem Dienzen-hoferem vystavěná (Paudler, Deutsches Buch, íl 70). LiběSice připomínají se již 1. 1239 jako majetek kláštera Kladrubského. L. 1282 sídlel tu nějaký Protivec, ale od počátku 14. stol. vyskytují se v drženi Alberta z Frýdlantu, předka pánův Škopk&v z Ľubé (Reg. I 453, II 548, III 206). Týž připomíná se často do r. 1323. Z jeho šesti synův ujal Liběšice Albert mladší, jenž se v 1. 1319—1347 připomíná, avšak bratr jeho Zbyněk psával se též z Libčšic. Oba sedávali na soudu zemském. Asi okolo L 1350 rozdělila se rodina ta na dvě větve, vlastni Škopky a pány z Li- bčšic. Předkem těchto byl Beneš, od r. 1357 (DD. I. dil) často připomínaný, jenž byl I. 1374 hejtmanem v Budišíně. Z jeho synův dva oddali se duchovnímu stavu; Albert byl křížovníkem Něm. řádu, Jan byl proboštem Vyšehradským a vydal na Liběšicích (1387) list, jimž strýcům Škopkům některé vesnice: udělil (Arch. DZ.). Jiný syn byl Jindřich a čtvrtému Beneši Silnému dal otec 1. 1397 za díl Vartu. Beneš sstarší se synem Jindřichem podával 1. 1404 kněze ke kostelu Libčšickému (Lib. conf.); k témuž kostelu již od předkův- hojně nadanému daroval 1. 1405 plat a les a 14 k u st v ostatkův v drahocenných klenotech. Farář byl za to po\inen k jistým službám, zejména i na >hradě* 112 TVRZE V OKOLÍ ÚŠTKU. (Lib. crect. VII f 52). Zemřel nedlouho po tom. Po jeho smrti patřila polovice Líběšic Benešovi a polovice nějakému jinému bratru. Avšak i »Beneš mladý* zemřel záhy Sirotkův ujal se Herbort z Kolovrat a aby po jich smrti rodina o Liběšice nepřišla, vložil tu polovici ve dsky 1. 1407 Albertovi (Rel. tab. II 41). Ale I. 1418 postoupil Herbort téhož statku několika poruč-nfkům, z nichž jeden Jan z Ročova, jeho syn, nazývá se I. 1423 pánem na Liběšicích; ale I. 1426 je driel Jan z Dubé, tuším, syn Benešův (DD. 3 str. 176, 21 str. 151, Arch. Lipský). Z jistých jednáni 1. 1457 jde na jevo, že Liběšice tehda Jindřichovi Berkovi z Dubé patřily (DD. 16 f. 321) Až do r. 1487 držel je Jindřich z Rabšteina a poněvadž odtud věno své ženy převáděl, zdá se, že Liběšice prodal (DD 62 str. 101). Drželi je pak páni z Gutšteina a Jan prodal je asi I. 1520 Karlovi Duban-skému z Duban, jehož synu Oldřichovi vklad dskami zemskými I. 1545 obnoven (Arch. c. k. dvor., DZ. 7 D 27, Karel f 1542). Oldřichovi (1547) sem svěřen na nějaký čas vévoda Sasky zajatý (Mitth. Exc, Cl. VII 335). Oldřich zemřel nedlouho po r. 1571 (DZ. 17 G 9). Ke statku po něm připovidali se příbuzní ženy jeho Anny ze Vřesovic, jíž odkázány statky do života, pak bratří Hostakovšti, potomci z dcery Karlovy, a konečně Albrecht, Kunrát a Lvik bratří Žtchovci z Duban jako z krve Dubanských pošlf. Mezi těmi stala se I. 1574 smlouva, tak že Žichovcům za 55.000 k. míš. statku odměřeno (DZ 63 A 12). Dostali v tom Liběšice v novém objemu a Drahobuz. Sami se pak I. 1575 rozdělili tak, že Albrecht dostal Drahobuz a ostatní po polovici Liběšic (DZ. 65 C 7, rcg. kom. s.). Lvik zemřel I. 1580, děti nezastaviv a odkázav statek Kunrá-tovi. Tohoto tuším synem byl Jan, jenž 1. 1595 pořízeni učinil a před r. 1598 zemřel (DZ. 21 C 26, 27, L 5). Zdali dědičky jeho Mandaléna (napřed Vřesov-cova, pak Černínova), Ludmila Vřesovcova a Alena byly jeho dcerami, z pamětí na jevo nevychází. Po smrti Mandalénině (f 1599) dostal se statek její ostatním dvěma sestrám, a když se I. 1600 rozdělily, byla Lidmila pani na Hoř. Chobolicích a Liběšicích a Alena paní na Liběšicích (Reg. k. s.). Část onu po smrti mateře Lidmily a otce Jakuba zdědily dcery jich Dorota a Mandaléna, avšak že spolubydlení dvou držitelův na T. zv. »LevInský kocoure (zmenš.) a jedna pUmena t n*bo (v pHr. velikostí). jedné tvrzi jen kyselosti působilo, Alena dli ten tvrze a co k tomu přímo patřilo, přikoupila (DZ. 188 L 1). Ke statku Chobolickému zůstal pak jen dlí vsi. Alena zemřela I. 1617. Posledním pořízením odkázala statek Liběšický Jiřímu Vilému Sezimovi z Ústí (DZ. 138). Od té doby patřily Liběšice k Ušti, jak již vypravováno. Jezovité učinili Liběšice hlavou panství a bývalou tvrz I. 1620 od vojáků docela vydrancovanou přeměnili v residenci. Tečtnives n. s tvrzi byla 1. 1318 sídlem Chva-lovým. Hašek, Kuneš a Protivec bratří (1353) byli strýcové Rochovských a Chval, jenž se 1. 1391 po Tečiněvsi psal, by] také držitelem Rochova. Naopak Jan z Rochova (1401, 1404) a Hašek (1417) psali se také z Tečiněvsi. V 1. 1439 —1471 připomíná se často Jan z Čečelic, držitel Tečiněvsi, jenž držel také Vedlici od děkanství Litoměřického. L. 1485 držela zboží po něm dcera Elena, jež se vdala za Kryštofa z Vartemberka. Paní tato držela také Ma-lešov, kterýž (tuším i se zbožím Tečenským) zapsala 1. 1521 synům svým Janovi a Vácslavovi z Vartemberka. Tento Jan, dostav týž statek za díl, postoupil jej I. 1528 bratřím Sezim&m z Ústi a na Ústi směnou za Zvířetice. Od té doby byla Tečiněves obyčejně příslušenstvím Uštku, ovšem také od 16. st. nějaký čas samostatným statkem v rodě Sezimův (Tab. vet. 222, Lib. erect. conf. DD., Arch. č. II, III, Rel. tab. I, Pam. arch. VI 95, DZ 7 H 23, 45, C 3). V Rockově, jižně odtud, byla tvrz a ode dávna vladyčí sídlo Prvotní držitelé buď tohoto neb druhého Rochova u Budyně z názvu vsi utvořili si znamení na štítě (šachovní figurku roch). Jeden z nich Kunrát, syn Druhův, již v I 1289—1310 usedlý byl na Čáslavsku (Reg. II 637, 962) a potomci jeho tu zůstali až do 15. st. (naposled v Polné). Z téhož rodu byl také Bušek, jenž 1. 1346 od křižov-níkův Svatomářských ves Pochvalov do života přijal a jim ves Maškovice daroval (Reg. IV 698). Potomci jeho a jiných vladyk byli Šmohařové z Rocková, z nichž první téhož jména byl v 1. 1370—1378 pánem na Lobči pod Bezdězem. Na tomto Rochově pod Uštkem seděl 1. 1335 Čenžk, jenž 1. 1353 se syny svými Zdeňkem a Janem část vsi Sukorad prodal ke Kře-šické faře. L. 1391 patřilo zboží Rochovské Chvalovi TVRZE V OKOLÍ ÚŠTKU. 113 z Tečmčvsi; 1. 1401 seděl Jan z Rocková na Tečině-vsi a podával I. 1404 faráře do Stražiště. V I. 1451 — 1471 připomíná se často Protivec z Kochova s bratrem Vilémem erbu lilie, ale nevíme, jestli z tohoto Rochova pocházel (Acta admínistr., Lib. erect. XII 68, XIII b. 53, Lib. conf., Arch. Drážďanský, bibl. Praž. a Lipský). Rochov připojen pak k Tečiněvsi a pustá tvrz I. 1528 k Úštku Od r. 1574 držen k části Úštku a tvrz tu buď obnovena aneb znovu vystavěna, jež konečně k Ústí připojena. Blízko předešlých jest ves Vidlice, někdy i Jedlice řečená. I tu byla tvrz. L. 1382 seděl tu Hynek z Vetlé, jenž byl 1. 1399 v jednotě panské. L. 1421 byl tu pánem Jan Štině z Příbrami. L. 1453 tvrz zdejší s části vsi patřila k Tečiněvsi a připojena I. 1528 k Úštku. Část vsi patřila ke koleji krále Vácslava v Praze, ke špitálu v Hoštce a k děkanství Litoměřickému (DD. 13 f. 167, Manuále v arch. kapit., Arch. č. 1 61, III 568, Arch. Třeboňský, Knihy Pražské, DZ. 250 K 25, reg. k. s.). Ve vsi Jištrbich, jižně od Liběšic, bývala pěkná tvrz a později zámeček, který v minulém století od obce koupen a rozbořen. Ves prvotně Diežcrpi řečená připomíná se již 1. 1057 v základním listu Litoměřickém (ČČM. 1836 str. 330). Z vladyk připomínají se I. 1318 Výše, 1384 Zdenik již mrtvý a Bavor, ok. 1. 1403 Diviš (Tab. vet. 222, 292, DD. 13 f. 177, 180, Arch. Drážďanský, viz i Rel. tab. I 573). Z rodu těchto prvotních vladyk pocházel bezpochyby Janek, jenž dostal l. 1436 zápis na Zer-čice (Arch. č. I 540). V 1. 1417 — 1454 držel Jištrby Petřík z Lejen (Rel. tab. II 134, Ser. rer. Lus. I 250, Arch. č. I 428, III 549). * Plat na zdejší tvrzi vyprosil si 1. 1456 Aleš z Pokratic (DD. 16 f. 316). V 1. 1528 —1543 patřily Jištrby Zikmundovi z Blatná (DZ. 249 C 6, 250 E 22). Po jeho smrti ujal týž statek staršf jeho syn Habart. Po tomto následoval (synř) Albrecht, jenž zemřel před r. 1605. Za svého živobytí prodal Jištrby Janovi Sezimovi z Ústi, jenž je připojil k panství Úštskému (DZ. 14 C 7, 132 Q 2). L. 1623 stál tu zámek čtverhranatý, nákladně vystavěný (Arch. mus.). Ves Okny blízko Labe ležící byla 1. 1390 v držení Michalce z Nučnic a jeho bratři a Lavola, měšťana Litoměřického (Borový, Lib erect. III 320). Později -'■<■ seděl Michalec sám a činil mnohá dobrodiní kostelům a klášterům. Později drželi zdejší tvrz bratří Pesík, Martin a Bohuslav z Minie a ještě 1. 1454 seděla tu Anna vdova po Kryštofovi z Minic; po r. 1455 dostala se tvrz v držení Vácslava Cardy z Petrovic, jenž Okny k Úštku připojil (DD. 16 f. 304, Rel. tab. II 165, 326, 346). Ves Encovany připomíná se již 1. 1269 (Reg. IV 818). Petr probošt Chotěšovský koupil je I. 1335 pro klášter (Koppl, Chotieschau 16). Za Karla IV. byly zastaveny Henzlinovi z Turgova. Probošt Sulek vyplatil je zase a usadil tu svého bratra Jana ze Hrádku, jenž tu v I. 1404—1407 seděl (kopiář Přemyslovský, Arch. mus. a Třeboňský, Lib. conf.). Po něm následoval 1. 1411 Zachař ze Hrádku. Císař Zikmund zastavil Encovany (1436) Janovi ze Smiřic. (Rkps Vídeňský.) Odtud drženy k Roudnici a okolo I. 1456 vyplaceny od krále (Arch. Třeboňský). Král Jiři zastavil Encovany Hertvikovi z Ostružna, což i král Vladislav I. 1481 potvrdil (Arch. c. k. dvor- ský). Hertvik postoupil Encovan I. 1483 Ješkovi Svo-ianovske'mu z Bozkovic (Arch. č. VIII 493—494). Po nějakém čase je probošt vyplatil (1498), ale zastavil je zase (1499) Vilémovi, Humprechtovi a Janovi bratřím Černínům z Chudenic (Arch. c. k. dvorský). Za těch dob již tu stávala tvrz, na niž snad Vilém ještě I. 1508 seděl; jisto jest však, že I. 1512 byla v držení kláštera (Arch. č. VIII 542, 546). I v potomních letech tak bylo a I. 1540 byl tu Tomáš z Velhartic hejtmanem (Reg. k. s., DZ. 83 G 17). Král Ferdinand zastavil Encovany (1588) Osvaldovi ze Šenfeldu, sekretáři svému, a tomu také je klášter (1563) dědičně prodal (Arch. gub., DZ. 56 E 29). Osvald, stav se mistokancléřem, zemřel 1. 1589 a pohřben v Hrušovanech. Syn jeho Rudolf následoval ho 1. 1602, zůstaviv manželku Lidmilu Sen-feldovou s Mitrovic (DZ. 131 H 9). Tato vdala se po druhé za Ladislava Zejdliče z Senfeldu a zapsala mu celé své jmění. Ladislav byl pilný sběratel starých pamětí. (Viz Jirečkovu Rukovět II 355.) Při konfiskaci odsouzen všeho jmění a Encovany prodány (1623) Polyxeně Lobkovské z Perniteina (Bílek, Děje konf.). Ladislav, vystěhovav se I. 1628, vrátil se 1. 1631 do země se Sasy a mocně se ujímal Encovan, pročež (1634) znovu odsouzen a přišel i o svůj plat, který mu byl od r. 1624 dáván. Encovany zůstaly v drženi Lobkovské ho rodu. Ves Svařenice blizko Encovan připomíná se I. 1253, kdež darována v nově osazeným u sv. Štěpána v Litoměřicích, avšak již I. 1272 byla v drženi kláštera Chotěšovského (Reg. II 313, IV 813). Avšak to platí jen o části. Část byla vladycká a 1. 1295 statkem Jindřichovým (Reg. II 719). L. 1335 urovnávány spory mezi klášterem a vdovou po Rudlinwi ze Svařenic (Reg. IV 56). Jindřich odtudž seděl na tvrzi, na niž I. 1381 manželce Bčtce věnoval; tato zdědila po něm tvrz a zapsala ji (1408) /Zrzkovi a Janovi ze Stnldovic (DD. 21 str. 172, Rel. tab. I 470). L. 1411 psal se odtud jakýsi Vykant (Lib. erect.). Smědovštt byli I. 1487 již divno mrtvi, když odúmrť na nich byla dána Valentinovi z Lipnika (DD. 23 O 4). Kdežto část duchovní patřívala od r. 1420 stále k Enco-vanům, počítána vládyČJ část I. 1546 k Čakovicúm, ale tvrze tu již dávno nebylo. Ve vsi Polepich stála tvrz ve 14. století. Ves se vyskytuje od r. 1228 v drženi kláštera sv. Jiři, a to asi až do r. 1262. Platí to o části; neb 1. 1253 dostaly se Polepy obci sv. Štěpána v Litoměřicích (Reg. I 336, II 132, 306, IV 813). Oldřich s Polep prodal ok. 1. 1339 nějaký statek. Asi v ty časy koupil klášter Chotíšovský tvrz a ves Polepy od Hynka Berky z Dubé (Summa Gerhardi n. 35, 202). Polepy drženy pak Encovanům. Tvrz zanikla za klášterské vlády. Východně od městečka Hoštky na návrši vzdělaném na vinice spatřoval se před stoletím zbytek prastaré okrouhlé věže, která bývala opevněna, t. j. náspem a příkopem obehnána. Lidé si ji tehda vykládali za hlídku (Brantlův seznam v arch. Rychnovském). V pravdě tu bývala tvrz, na niž seděl ok. I. 1350 Pita z Hoštky. Týž směni! ten statek s Byčenem za statek v Račiněvsi, ale když Půta zemřel, utiskoval dceru jeho Jitku a nechtěl v smlouvě sláti. Za neznačné doby držel Hoštku Mikuláš Srša. Patrony kostela zdejšího byli 1358 Mikuláš kanovnik Brémsky a 1367 nějaký Henfk, ale nedlouho potom prodána Hoštka arcibiskupovi a patřila pak k panství Helfenburskému. Zbyněk arcibiskup potvrdil městečku 15 114 TVRZE V OKOLÍ ÚŠTKU. práva, kteráž mu dal Mikuláš Srša, když městečko vysazoval (Rel. tab. I 69, Lib. conf., Emler, Urbáře 103, Arch. Roudnický). Za husitských válek opanoval Hoštku Vácslav Carda z Petrovic. Když se spojil s Pražany proti Janovi ze Smiřic, přitrhl tento (1428) k Hoštce, a když se obyvatelé v kostele zdí obehnaném a okopaném bránili, ztekl jej, mimo 30 osob vše pobil a kostel vypálil (Z. Theobald, vyd. 1609, str. 346). Později patřila Hoštka k Roudnici a bývalo tu manství. Ve vsi Vrbici nedaleko Hoštky byla tvrz již ve 14. století. Vrbice byla ode dávna zbožím biskupství a připomíná se poprvé asi v 1. 1319—1331. L 1340 byl tu purkrabí jakýsi Ješek (Tadra, Canc. Arn. 156, Emler, Urb. 11, 94). Vrbice držena k Roudnici kromě let 1470—1484, kdež patřila Hynkovi knížeti Minstr-berskému. Tehda již ťu tvrze nebylo. Vrbice patřila pak do r. 1620 Litoměřické obci a odtud k Úštku a Libé šicům. Kostel v Levíné. tolštein hrad. ako byl život předkův našich prostý, tak byla i jejich obydlí. Srovnávaji-li sc zbytky těch starých hradův, které nepodlehly důkladným proměnám 16. století, s nynějšími zámky, obsahujícími snad více místností, nežli měli ve 14. století mocní světa, spatří se velký rozdíl nejen v množství světnic, nýbrž i v pohodlí, jak se za staletí vyvíjelo. Srovnejme malá okna potažená bělpuchem olejovaným s našimi velkými a jasnými okny, tak zvané komnaty, v nichž se ohřívali u krbu, s nynějšími vytopenými síněmi, špatné osvětlení lampami a loučemi s nynějším elektrickým světlem, obtížné lezení po žebřících a schodech s nynějšími schody; objevuje se takový rozdíl, že by nikdo po tom netoužil, aby se byl narodil před 600 lety. Také Tolštein, vypínající se na skalisku nedaleko Jiřetína (Georgental), zachoval nám soustavu takového starověkého hradu, skládaje se ze dvou skalisk, na jichž úpatí se táhne věnec zdí a věží, objímaje severní bok dotčených skalisk-1) Stará cesta, kterouž se k Tolšteinu jezdívalo, jest posud patrná, vinouc se na jižním úpatí skalisk, odkudž mohla býti výhodně bráněna, a zatáčí se pak k východnímu boku hradiště. Tu byla brána, jak dnešní stav svědčí, jediná, neb kde by druhá bývala, nelze již poznati. Branou bylo obvyklé čtverhranaté stavení s dvěma vraty a průjezdem. Nad předními vraty býval erb Berkův z Dubé, v 15. st. vytesaný, jejž majitel rychty pod hradem vyboural a do svého obydli zazdil. Oboje vrata byla sklenuta do končitého oblouku a projezd byl jako obyčejně sklenut. Z brány bývaly vchody do vedlejší čtverhranaté v/že, která stála vedle brány a k její obraně a obsahovala několik klenutých místností nad sebou. První škodu vzala brána od Švédův, a když potom okolní lidé tu bourali a kámen vybírali, spadla 1. 1861 z velké části a ostatek pak pobořen z úředního rozkazu. Za to se však dotčená věž vedlejší, jejíž zdi měly nad 2 m hrubosti, až do výšky 15—18 m udržela, takže tu ještě dvéře a okna viděti. Na její venkovské straně (k cestě) ale v 1. poschodí jest branka podobně sklenutá jako brány a nad tím střílny. V přízemí jejím jsou dva sklepy, nad tím ale všude klenutí spadla. K této věži přiléhá zbytek staveni jdoucího od severu k jihu, jehož venkovská zed byla velice hrubá, opatřená někdy prsní braní. Přízemi se pokládá za konice. Odtud pak k jihu jest vfž základu podkovitého, obsahující dva sklepy, jež se mají za vězení. Na veníři dveří oba sklepy spojujících vytesán jest rok, kterýž se vykládá na čislo 1111, bud obsahující setřené již číslo v starých arabských číslicích, aneb byv později vytesán, aby domněnkami nějakého nedouka byli lidé nesoudni klamáni. Také lze zřiti na venířích těchto dveří dvoje draže, které svědčí, že byly dvoje dřevěné dvéře v této zadní místnosti, jejíž klenutí se již sfítilo. V předním sklepě viděti je zazděné dvéře, jimiž se vcházelo do spodku podzemního vedlejší věže. Blízko severozápadního rohu dotčeného dlouhého stavení konic býval šnek, jimž se vstupovalo do horních místností nad nimi. Od brány táhne se hradba směrem severozápadním až k mohutnému šestihranatému staveni na způsob bašty, posud ještě 8 m vysoké, jež obsahovalo kromě přízemí a poschodí ještě sklep, nyní zasutý. >) Pomůckou: A. Moschkau Burg Tollenstein. 116 TOLŠTEIN HRAD. Zde prý byla lázeň, což se soudilo odtud, že se ve vykopávkách objevily dlaždice a žlábky. V dolní místnosti jest okno a k pravé ruce výklenek. V poschodí prý byla kaple a spatřuje se tu dvojité okno a po stranách byla dvě okna, z nichž pravé ještě jest a levé se sřitilo. Na venkovské zdi jest erb pánův ze Šlejnic a bývala prý malována, čemuž rozuměti tak, že tu byla rustika snad s postavami, jako bývá na vnějších ozdobách 16. století. Podle starých vyobrazení bývalo nad poschodím ještě druhé poschodí. V přízemí byla I. 1865 restaurace a ve výklenku se vařívalo. Krátká zed jde odtud dále ke Itverhranatému staveni základu obdélného, jež jako předešlé bylo z hradby povydáno dle obrany. Venkovská zed dosahuje ještě výšky a má veliké okno, již hodně vylomené, ale vnitřní zed se již sesula. V poschodí prý bývala síň. V starých dobách sotva bylo venkovské okno; bezpochyby vybouráno teprve za Slejnicův. Od toho stavení jde zase krátká zed až k vizi podkovitého základu, také ven povydané. Jest jeátě dosti vysoká. V jejím podzemí byla hladomorna, 2-30 m hluboká, která byla při kopání objevena, při Tolštein od západu. čemž se i na kosti lidské přišlo. Z té příčiny nemělo také přízemí vchodu. Ten se nacházel teprve asi 5 m nad zemí a přicházelo se k němu z vedlejší zdi po stupních, jak svědčí známky. Ačkoliv je pak svršek věže roztrhán, přece znáti, že měla tři poschodí. Od této věže jde hradba jižním směrem a zahýbá se pak ke Strmé skále, o niž se opírá. Tím se končí opevňovací věnec, k němuž arci také byla přistavěna dřevěná stavení, jak svědčí známky okna ve výši hradby. Jak se zdá, táhla se méně hrubá hradba než dolní věnec na kraji skály, nad opevnění dříve popsané se vypínající. Co posud bylo popsáno, byla takořka dolní ohrada, co bylo výše, mělo svou důlležitost jen ve 14. a 15. století jako horní hrad. Skála totiž, tu se do největši výše vypínající, vybíhá ve dvě skaliska, zděnou hradbou spojená. Místo to mělo pro majitele důležitost jako poslední útulek i jako hlídka, odkudž přehlédl všechen hrad. Na západním z nich stávala vli buď celá zděná aneb dřevěná se zděným spodkem, jejíž známky na skalisku bylo vidati. K těmto místům chodívalo se po stupních ve skále vytesaných, jak posud lze viděti. Zříceniny hradu Tolšteina. TOLŠTEIN HRAD 117 PttrejfaiÉ biadu Co se dotýče potřebné vody, byla nádržka, do které se dešťová voda sváděla, hned za branou u věže vedle ni se nacházející, jest však již dávno zasypána. Vodovod, o kterém se píše, vznikl bezpochyby bud v 15. neb 16. st. Našly se totiž mezi hradištěm a horou Tannenberg zbytky vodních trub, směřujících k Tolšteinu, ale nevyzpytaio se, do které části hradu ústily. Tolštcin, něm. Tollenstein neb vlastně prý DoIenst) DD. 62 str. 117. ') DD. 33 Ktr. 269 8) Arch. č. III 185—187. ») Lib. conf. 16 118 TOLŠTE1N HRAD. stalo, že když tito (1425) hejtmana Budišinského u Žitavy zajali, že jej vsadili na Tolšteině do vězení, odkudž za nedlouho vyručen. *) Jan zemřel tuším 1. 1426 nezastaviv dědicův. Statek po něm ujali bratři jeho, s nimiž se Lužičané 1. 1427 smlouvali, chtíce Tolštein bud najiti a osaditi aneb koupiti, aby jej rozmetali, ale nezdá se, že Berkové k tomu přistoupili. Z dotčených bratři ujal Jindřich Kamenici a Hynek mladší Tolštein.8) Ke své polovici panství Honšteinského držel nový hrad Vildštein a měl tudíž 1. 1427 tři hrady ve své moci.8) Za purkrabě tu měl Mikše ze Chcebuze, jemuž lidé říkali dobrý Mikeš, za kolik let.*) Hynek podával 1. 1429 faráře do Krásné Lípy. Pozdějších zápisQv o něm není. Vildštein a Tolštein byly po něm v držení tří bratří Beneše, Hynka a Albrechta, kteří měli mnohé spory i s Lužíčany i Sasy. V těchto půtkách byl Beneš (asi 1. 1440) zabit a Albrecht zajat. Půtky trvaly dále, mezi tím není o Hynkovi po r. 1442 zminky a Albrecht sám zůstal pánem na Vildšteině a Tolšteině.*) Avšak že mnozí jich sousedé přiznávali se ke tvořící se jednotě Poděbradské, vidělo se Albrechtovi, jenž byl přísně katolického smýšlení, dáti se pod ochranu Saských knížat. Poddal se jim tedy (1446) hrady svými Tolštein. Dle kresby Hebrovy z r. 1844. Vildšteinema Tolšteinem jako man až do doby, kdyby bylo v Čechách korunovaného krále aneb nejdéle do 20 let. Když ale potom při sobě považoval, že jest Saským územím skorém na všech stranách otočen, totiž jižně Perenským, západně Honšteinským a východně Šluknovským (k Honšteinu náležitým), rád tomu povoloval, když na něm žádáno, aby Vildštein knížeti Bedřichovi Saskému prodal (1451). Tedy došlo potom ke smlouvě takové, že Albrecht Vildštein prodal a na splátku obdržel od knížete panství Šluknovské.6) Když přijel Král Ladislav do Čech, vyhledávány odúmrti, které měly spadnouti na krále od r. 1439. Albrecht vyprosil si (1457) všechno právo na statky n. Janovy, totiž hrad Tolštein a panství Kamenické s jinými statky, ač toto s nimi již dávno bylo prodáno. Podržel tedy právo to jen v příčině Tolšteina.7) Po zvolení krále Jiříka choval se Albrecht nějaký čas pokojně, ale 1. 1462, když již byl upomínán, aby nezanedbával poddanost slibovati, rozesílal o něm hanlivé spisy na všechny strany, tak že král Lužičany napomínal, aby jej nepodporovali, nýbrž jej jatého na hrad Pražský dodali. Albrecht oproti jímal a šacoval lidi daleko široko a nestál byv obeslán ke dvorskému soudu jako man zpronevěřilý. Ta nařídil král Janovi z Var-tenberka, fojtovi Lužickému, Jindřichovi Berkovi z Dubé a Šesti městům, aby sebrali vojsko a obehnali Tolštein (1463, 29 června). K tomu došlo za krátkou dobu. Tolštein dobyt a osazen Lužickým vojskem. ») CD. Lus. II 223, Scrpt. rer. Lus. 172. ») Tak lze souditi z pozdějšího stavu. >) Fr. Bezold. *) DD. 33 str. 266, C. D. T.us. II 615. 5) Podle neurčité paměti byl nějaký Ambrož Burzář z Ďobréholuhu sám čtvrtý v zajeti na Tolšteině, ale zmocnil se zámku, vypálil jeho část a ujel do Zhořelce. 6) Neues Archiv für sächs. Gesch II 205—220. ') DD. 16 f. 318, Arch. český I IT 565. TOLŠTEIN HRAD. 119 Albrecht bud tu nebyl, když obléhán, aneb Šťastně ujel. Uchýlil se do Vratislaví, která se králi hned ze začátku protivovala. Papežskému legátovi šlo nyní o to, aby byl Albercht líčen jako mučennik pro svou viru. Fojt Jan jej z toho omyíu vyváděl, že se to totiž nestalo pro viru, a že nebyl, jak legát psal, nábožným a poslušným synem Římské stolice, nýbrž zločincem, kterýž se vší spravedlnosti spustil. Když však Albrecht se dovedl u legáta omlaviti, nastupoval legát na fojta dosti tuze a dával znáti, že jedině papeži přísluší o tom rozhodovati. Také psal legát o tom papeži, který si zase stěžoval do krále u cisaře, předstíraje, že není Albrecht povinen kacíři slibovat!. Takc Vratialavätí podnecovali papeže. Víc to väak nevedlo k tomu, co si Albrechtovi přátelé přáli. ■) Král Jiří prohlásil (1464, 12. června), že Albrecht pro úraz dSstojenství královského Tolštein a Šluknov propadl, a daroval ta zboží Jindřichovi Berkovi a Janovi s Vartemberka, ale Berka hned potom Zbytky na Tolšteině. práva svého postoupil Janovi ponechávaje si Valtynov. Sice ta věc také pořadem práva prováděna a statky manské jako spadlé provolány. Proti tomu se ozval Zbyněk Berka z Dubé, syn Jindřicha, jemuž (ok. I. 1408) Tolštein byl k dočasrému držení puštěn, ale odpor ten zdvižen soudem dvorským, ač teprve 1. 1487.2) Jan zemřel I. 1464 zfistaviv syny Zikmunda a Kryštofa^ kterým král Jiří darování otci jich učiněné obnovil. Tolštein dostal se při dělení na díl Kryštofův. Tento tu nebydlíval a Tolštein byl obydlím toliko jeho hejtmanovi, Kryštofovi Romberkovi z Hermstorfu. Když pak se ujímal papež jednoty Zelenohorské oproti králi a na tohoto klatbu vyhlásil, odpadla i Lužice, ale Kryštof zachoval králi věrnost. Za takového běhu zdálo se legátovi, že snad pomůže Albrechtovi k tomu, aby zase Tolšteina nabyl, a nařizoval duchovním úřadům v Lužici aby držitele Tolšteina a jich služebníky klatbou k vydáni donucovali, a hrozil nejen držitelům, nýbrž vyhlásil nedlouho potom klatbu na ně a celé panství Tolšteinské (1467). Romberk vpadl pak se spojenci do Lužice a učiniv tu kořist hnal dobytek k Tolšteinu; když však přišli k Široké hoře u Šanova, vypadli na ně Lužičané ze zálohy, pobili jich mnoho a ostatní zahnali (1467, 18. listopadu). Mezi >) N. A. f. s. G II 221. *) Rel. tab. II 330, DD. 16 f 379. ZbynĚk postoupil svých práv Vřesovcfim a byla proto potom mnohá jednání. 16* 120 TOLŠTEIN IIKAU. tfm nepřestával legát starati se o Albrechta a nabádal ustavičně Lužičany, aby vytáhli k Tolšteinu, nic méně došlo k tomu teprve po druhé výzvě (1469). Protože Luřičanům a jich spojencům nejvíce o to žlo, aby vybavili hrady králem obléhané, poslali proto oddíl k Naivarovu, ale tu padl na ně zmatek a vrátili se zase do Lužice. Tu se sebrali jen Lužičané a položili se u Tolšteina, kterýž 3—4 dni obléhali. Avšak dne 6. září vpadlo královské vojsko do Žitavská a zkrušilo Žitavské tak, že obléhající kvapně povolali domu. Kryštof zadlužil se ustavičnými válkami a proto prodal Tolštein a Šluknov (1471, 3. prosince) Arnoštovi a Albrechtovi knížatům Saským za 8300 g;rošův mečových a devět dní potom Romberk opustil Tolštein, postoupiv ho novému správci Tycovi z Miltic. U dvoru králova neradi zvěděli o tomto prodeji, nicméně král Vladislav tomu nepřekážel a nechal knížata při statku koupeném. Když pak tam poslán za hejtmana Oldřich z Rechenberka, shledal, že hrad byl prázdný a že Romberk vše odvezl. Také měl potíže s vesničany, na nichž bezpochyby větší roboty žádal; spiše dopřáli knížata nějaké úlevy poddaným. Knížata usilovali také o to, aby byla klatba s panství sňata,, ale legát sídlící ve Vratislavi nechtěl tak učiniti, ano Albrecht zahájil řádnou žalobu na držitele Tolšteinai, ale knížata odpírali tomu dělíce duchovní od světského a uznávali jedině krále českého za pravého soudce. Knížata k soudu legátovu nestáli a Albrecht zklamav se v nadějích svých, žebronil u nich potom za pomoc. Knížata pronajali 1. 1475 Tolštein se Šluknovem posavadnimu hejtmanovi Oldřichovi z Rechenberka zůstavujíce si toliko pokuty, rybníky, ovčínjr a lesy, a to na šest let. Po uplynutí této doby nezdálo se knížatům ještě Tolštein držeti a proto prodali jej (1485) Haugoltovi z Šlejnic. Dne 27. května kázali mailům, Šluknovským a vesničanům, aby novému pánu slibovali,1) ale že prodával cizinec cizinci, nemohlo panství býti vloženo ve dsky zemské a dvorské, proto dovolil král Vladislav Kryštofovi z Vartemberka, abv vložení vvkonal. Tedv vložen (1485. 10. června) hrad Tolštein s 8 vesnicemi Haueoltovi ve dskv dvorské, Šluknov (bezpochyby současně) v zemské,:a) Nový pán byl rytířského stavu, což bylo manům proti mysli. Ti zajisté měvše nad sebou vždy osobu panského stavu nechtěli Šlejnice za svého pána podniknouti a to, že jim rovný je, a kdyby jej podnikli, že by byli poníženi. Prosili, aby je král bud k sobě přijal, nebo někomu panského řádu dal. Protože pak Haugolt na soudu dvorském pověděl, ;če ty zámky koupil a draho zaplatil a manové nemohli provésti, aby výsadu měli nikoho nepodnikati, leč by pán byl, rozkázáno jim (1487, 12. června), aby poddáni a poslušní byli, jak jest právo od starodávna.ai) Haugolt zemřel I. 1490, zůstaviv syna Jindřicha, jenž byl velmi bohatý rytíř, maje i velké statky v Sasku K Tolšteinu přikoupil některé vesnice a snad i nějaká panství. Oslepnuv zemřel 1. 1518, dne 14. května, v Míšni. Synové jeho Volf, Arnošt, Kryštof, Jan a Jiřík učinili ještě t. r. věrnost a poddanost manskou králi Vladislavovi.*) Protože pak 1. 1520 Jan a 1. 1525 a 1.1526 Volf a Kryštof zemřeli, zůstali Arnošt a Jiří samojedinými pány. Arnošt byv již od r. 1504 kanovníkem kostela Pražského, stal se tu 1511 proboštem a 1539 správcem arcibiskupství. Zemřel 1548, 6. února a pohřben v kostele Šluknovském. Jiří bydlíval na Tolšteině a jak se zdá si jej k obydli přizpůsobil tak, jjak se spatřuje. Za hejtmana tu měl 1534—1566 Antonína z Yclitryc. Pro zlepšení hornictví založil 1. 1554 miestečko řečené po něm Georgentál (vlastně JUrgental). K jeho prosbě král Ferdinand Tolštein s Rumburkem z manství vyňal a jako zpupné (1558) ve dsky vložil. V ty doby jsa již stár opustil vysoký Tolštein a přestěhoval se do Rumburka, kdež byl 1. 1545 stavbu nového kostela dokončil. Tu zemřel 1. 15615, 27. září. Ačkoliv měl potomstvo, zapsal přece (1560) Tolštein s Rumburkem strýcům svým a synům n. Šimona Judy ze Šlejnic,5) snad proto, aby ochraňovali jeho synů, ale dáni to pak zrušil. Jiřík byl pořízením svým I. 1562 sepsaným zboží svá Šluknov, Lovosice a Tolštein s Rumburkem odkázal sýrům svým Hauqoltovi, Janovi, Arnoštovi a Hendrychovi na rovný podíl.6) Synové dotčení rozdělili se I. 1566, 13. května, čímž povstala tři pozdější panství, Haugolt totiž vzal Lovosice a ostatní rozdělili se o Tolšteinsko. Jan dostal západní část panství Šluknovského s Hanšpachem, Arnošt ostatek téhož panství se Šluknovem, Jindřich vzal Rumburk s vesnicemi od Tolšteina. Tolštein rozdělen mezi tři poslední; neměl zajisté pro ně důležitosti jako obydlí, protoiže měli sídla svá v Hanšpachu, Šluknově a Rumburce. Hendrych prodav Rumburk s vesnicemi, zůstavil si jedině Tolštein a Varnsdorf, jejž přikoupil.7) Podržel pak z dotčených tří bratří svůj díl nejdéle. Jan prodal 1. 1571 všechen svůj díl i s třetím dílem Tolšteina Kryštofovi, Honzhaugoltovi a Abrahamovi bratřím ze Šlejnic, svým strýcům, tak že tito měli Rumburk i Hanšpach s částí Tolšteina. Kryštof pak, jenž Rumburk sám držel, prodal od panství Tolšteinského (1573) vsi Krásnou Lípu, Schonbíichel a Novou vísku.8) Arnošt zapsal Jindřichovi bratru svému itřeti díl Tolšteina s třetinou krčmy a lesu pod zámkem a podržel si jen Šluknov. Psal se sice ještě pozdějji seděním na Tolšteině, ale neměl tu již nic. Jindřich ') N. A. f. s G. II 223—236. *) DD. 62 str. 89. ») DD 25 f. 267. ') D D. 63 str. 191. V 1 1512-1525 byl Bartolomej Siissmilch he;tmanem na Tolšteině. :>) DZ. 13 F. 11, K 4. «) DZ. 15 K 29 — L 5 ') DZ. 60 D 14. ») DZ. 61 C 5. TOLŠTEIN HRAD. 121 pak postoupil (1579) svých dvou dílův Tolšteina dotčeným Kryštofovi a Hanušovi Haugoltovi,1) kteři měli již třetí díl, a tak byl Tolštein zase sloučen pod jednou vládou.2) Dotčení bratří prodali (1586, 25. února) zámky »Talensteyn« a Rumburk s příslušenstvím Dr. Jiříkovi Mehlovt z Střelíc, c. radě a mistokancléři kr. Č.s) Když Tolštein Mehlovi odevzdáván, aspoň všechna obydlí v dolní ohradě byla v pořádku. V inventáři na to vydaném připomínají se obecná světnice s kancelářemi a komorami, sál neb síň, šnek, zelená světnice, kancelář, druhý sál (tabulnice), světnice s komorou, vedle niž byl vchod do převitu (heimliches Gemách). Nad tím v podkroví byly komory, světnice (s hodinami? Schlagstube), světnice hlásného. To vše tuším bylo v dlouhém stavení. Ve vedlejším stavení (branné věži) byla kuchyně s komorou, zadní komora a pod tím dva sklepy, jeden tuším pivnice. Pak tu byla na hradě lázeň (v baště). O kapli nějaké není řeči. Na hradě (bezpochyby po baštách a hradbách) byla čtyři děla Zbytky na Tolžteiné. asi se 4 centnýře a jedno po centnýři, 6 soudkův prachu, 8 kop větších a 6 kop menšich koulí železných, několik nabíječův a okovaných kol. Pod branou (bezpochyby komůrka pod průjezdem) byly dva čekany ježaté. Viděti odtud, že část u brány byla sice skrovným, ale dobrým obydlím, ale že Tolštein měl větší důležitost jako pevnost, než jako sídlo. Mehl učinil dobrodiní svým městům Rumburku a Jiřetínu (Georgentál), jemuž zjednal městská práva a erb, na němž byl zobrazen hrad Tolštein ještě s rozmanitými přídavky.*) Pořídiv ještě 1. 1588 o své manželce Dorotě z Melhauzu, aby měla své zaopatření, a dovršiv 74 let svého věku, zemřel 1589, 24. ledna a pochován v Rumburce.6) Syn jeho Baltazar zadlužil se velice, zanedbal také Tolštein, tak že opustí, nicméně však některým nákladem zase obnoven býti mohl. V taxe panství Rumburského 1. 1606 píše se: Zámek Tollens-steyn, ačkoliv pro příležitost za 3000 kop koupený jest, však za něj se více neklade, než 2000 k. m.6) Když pate lOVJ/ panství fwuuiLiUi SKc jjruudvdLiu, uiiuuuiina sc zaiucK lulslciij uuaty, ale uTcľc sluji ua jjivumii misie Tolštein byl od té doby příslušenstvím panství Rumburského, ale zdá se, Že jej Radslav ze Vchynic aspoň tak obnovil, že zůstal pevností. Aspoň 1. 1619 se nazývá zase zámkem.7) L. 1645! vydíral i) DZm. 234 C 12. Hicke, Die Freiherren v. Schleinitz, Frag 1889. *) DZ. 68 T 12, 23, O 7. ») Palme, Denkwürdigkeiten von Warnsdorf 238. *) Podle vyobrazení Vidimského je to prostá brána a podle ní dvě věže, coi se podobá více všemu jinému než Tolšteinu, ale srovnává se s majestátem 1. 1587 daným. e) DZ. 24 D 8, Diarium za Rudolla II. •) Chaos rer. mem. v archivu města Prahy. ') DZ. 181 B 7. 122 TOLŠTEIN HRAD. Vrangel, švédský nejvyšší, potraviny a peníze po okolí. Cis. nejvyšši Mathlohe byl s posádkou na Tolšteině, aby tu ostříhal silnice k Lipému jdoucí, a proto udeřil na Švédy u Varnsdorfu a Lichtenberka. Vrangel se proto rozhněval, přilehl k Tolšteinu, střílel ke hradu z děl a stavení zapálil, až donutil Mathloha, že ustoupil v nouzi do blízkého lesa, odkudž se střelba opakovala. Když byl hrad nadobro vypálen, odtáhl Vrangel.1) Od této doby byl Tolštein zřícenina, o níž se bájilo, že je tu mnoho pokladův (po Šlejniclch a Baltazarovi Mehloviř) a že tu vídali cestující bílou paní, jak se s okna dívala.3) ') DZ. 192 D 18. Palme, 219-220. s) Balbini Miscell. III 191. Tolšiein Dle kresby K. Brantla z r. 1830, Originál v Umělecko-průmyslovém museu v Praze. Zbylé staveni zámku v Rumburku. rumburk zámek. rotnf jméno města Rumburka bylo Ronenberg neb Ronberg, což rná smysl takový, jako slova Ostrví hora; neb erbovní znamení ostrev nazývalo se německy ron. Prvotně tu bývalo neveliké místo s farním Kostelem, jež bylo příslušenstvím hradu Honšteina v Saších, avšak bylo tu také manství služebné k témuž hradu, jež 1363 Opec z Naptic a 1403 Ota a Albert bratří z Hrbte střídavě volíce faráře, s pány svými Berkami z Dubé drželi. L. 1408 bylo zde již městečko, jehož obyvatelé založili zde ranní mši. Tehda tu byl panským hejtmanem Jan z Lutic.1) Manství drželi v 1. 1414—1427 JeŠek a Mikuláš z Gusku a mezi tím také nějaký Daniel (1419) a Tam z Lutic3) a 1431 Mikuláš Kyslink. Mezitím bylo městečko v 1. 1423 a 1429 vojskem pod obojí ohroženo a tuším na krátkou dobu osazeno.") Honštein byl od r. 1443 v držení knížat Saských; tito byli tedy také vrchními pány městečka. Ale 1 1451, když knížata od Albrechta Berky z Dubé Vildšteinské panství dostali, postoupili mu za to, co jim patřilo v okolí Šluknova, zejména i Rumburk, jejž držel k manství Kry-štoj s Hermšdorfu. Tím způsobem přeneseno vrchní právo na držitele hradu Tolšteina.4) Avšak Kryštof, jenž byl později hejtmanem na Tolšteině, prodal Rumburk I. 1478 Haugoltovi ze Šlejnic, a když tento 1. 1481 Tolštein koupil, Rumburk připojen k němu přímo.6) Tvrz stávala snad již za manských držitelův, ale Slejnicové rozšířili ji v zámek. Ještě 1. 1558 nazývá se sídlem a forberkem, ale již 1. 1567 zámkem.6) Stalo se to totiž tak, že Jiří Šlejnic (f 1565) ve svém stáři se z vysokého a drsného Tolšteina do Rumburka přestěhoval a tu si prostranný byt zřídil. Když se ») Lib. cenf, Lib. erect. XIII 223. *) Arch. český, Cod. dipl. Sax., Acta jud. >) Cod. dipl. Lus. II. *) Neues Archiv f. sachs. Gesch. II 214. *) Monachus Pirnensis (Menken II 1599). «) DZ. 88 C 4. 124 RUMBURK ZÁMEK. VARNSDORF TVRZ. tři jeho synové dělili, zanechavše si Tolštein ke společnému držení, dostal se Rumburk (1566) s několika vesnicemi na díl Jindřichův}) Tento za nedlouho se: zadlužil, tak že udržel jen svůj díl Tolšteina. Varnsdorf prodal dědičně a 1. 1570 prodal panství Rurnburské Kryštoýovi se Šlejnic?) Tento držel Rumburk dlouho a prodal jej teprve 1. 1586 Jiříkovi Mehlovi iie Střelíc, kr. radě a místokancléři.8) Jiří zemřel 24. ledna r. 1589. Syn jeho Baltazar zavedl se za několik let tak, že nemohl Rum-burka udrželi. Přední věřitel byl Jakub v. Hórnig, který požadoval na něm 24.700 tolarův. Právo to postoupil 1597 Bedřichovi ze Slejnic a manželce jeho Elišce*) kteří se proto Rumburka ujali Na tyto zase nastupoval Mikuláš Rydl z Najenperku, jemuž Mehl byl dlužen 60 kop služby za 6 let a 50 kop půjčených.5) Od nich nabyl téhož práva Lorenc Štork z Šiorkenjelzu a dal si proto 1. 1599 statek Rumburský odhádati.6) Lorenc držel Rumburk několik let, ale bud nemohl ostatní věřitele upokojili anebo ho chuť na něj přešla. Proto (1607) prodali komisaři nařízení od zemského soudu zámek Rumburský s pustým zámkem Tolšteinem a vesnicemi Kadslavovi staršímu ze Vchynic?) Za Radslavova držení bydlel tu nějaký pian (prý Albrecht ř) Vchyntký, jenž prý I. 1616 svému služebníku a poddanému uši uřezal a jej donutil, aby je snědl.") Radslav zemřel I. 1619, odkázav Rumburk a Záhořany strýci svému Oldřichovi ze Vchynic?) Tento byl velmi učinlivým členem při stavovském povstání, ale zemřel již 1. 1620. Statky jeho všechny byly v pokutě zabrány, ale vydány I. 1628 bratru jeho Vilémovi. Tento zase se zapletl do spiknutí Valdšteinova, tak že mezi tím o hrdlo přišel a Rumburk zase zabrán. Postoupen byl napřed Janovi Kryštoýovi Lôbiovi z Krainburka a pak mu dědičně dán.10) Ten k tomu koupil r^cuksrsdorf (1637J. Zemřel nedlouho potom, zůstsviv nezletilého syna M{tuuš€ Rctvc1.??'7., něhož přikoupen Varnsdorf, ale týž zemřel také, než přišlo ke vkladu ve dsky zemské.11) Statek přešel ledy na dcery, z nichž jedna byla vdána za Františka Eusebia hraběte z Pdttingu. Tento koupil 1. 1657 čtyři díly dědiček a stal se tak pánem na Rumburce.12) Byl osobou u dvoru vídanou a vítanou, o čemž i to svědčí, že obdržel řád zlatého rouna. Zemřel 1. 1679, odkázav Rumburk, Šerachov a Milčín strýci svému Janovi Šebestiánovi.3) Tento prodal jej po dvou lelech Antonínovi Flor. knížeti z Licktenšteina za 270.000 fl-a 1000 fl klíčného.14) Rumburk zůstal od té doby majetkem knížecího rodu a 1. 1718 přičten ke statkům nápadním. Bývalý Šlejnicovský zámek po ohni 1724 nově vystavěn. varnsdorf tvrz. ynější méato Varnsdorf bývalo před časy nevelkou vesnicí a ještě za naší paměti honosilo se, že: jest největší vesnicí v Čechách.15) Již sáhy mělo faru, která i se vsí patříviala ke hradu Tolšteinu. Páni Tolšteinští vysadili tu záhy manství k témuž hradu. Odtud pocházel Petr, 1. 1377 spoludržitel Heine-waldu v Saších; potomci jeho pak byli v 1. 1398—1409 bratří Mikuláš a Jan. Jestliže tito patřili k potomnímu rodu Veljů z Varnsdorfu, jest tento Jan totožný s tím. který držel 1. 1409 Brniště a 1. 1412 koupil Sloup, avšak Varnsdorfu již nedržel. Po tomto se nazýval také 1391 Gyntet neznámého rodu.16) Po těchto následovala rodina Ktwblochítv?1) Asi od r. 1409 vládl tu Thamo, jenž první z manův v I. 1411—1433 faráře do Varnsdorfu podával. Syn jeho Ota byl od r. 1409 farářem napřed v Brništi a pak v Rumburce. Druhý syn Mikuláš řeč. Mnišek (1418) byl I. 1425 patronem zdejšího kostela. Třetí syn Jan (1418) vládl 1. 1428 na Varnsdorfu a tehda si nějaké role s farářem vyměnil.18) Později (ještě 1443) byl hejtmanem na Honšteině. Po něm následovali v prostřed téhož století synové Zikmund a Jindřich.'9) Tehda to bylo manství k Honšteinu, ale 1. 1451 postoupeno zase k Tolšteinu.*0) Onen žil ještě 1. 1478 a s ním seděl tu od r. 1476 Kryštoj strýc. Poslední Knobloch, který tu seděl, byl 1516- 1522 Jiří. O potomních držitelích není nic známo, kromě že držitel manství Thiel zemřel 1. 1545, nezůstaviv dědicův. Ni dvoře, který stával na místě domův některých (č. 1—3, 174) ve vsi Neufranzenthal, seděl r. 1566 Hanuš Lejnar s Le/naru, jsa službou manskou zavázán k Tolšteinu.21) Jindřich ze Šlejnic prodal konečně (1570) ves Varnsdorf s lidmi a podacím Hanušovi a Hanušovi Frydrichovi strýcům Lejnarům ke ') DZ 58 M 3-19. S) DZ. 60 D 14. ") DZ. 68 T 12. «) DZ- 173 C 7. 5) Reg. kom. soudu. «) DZ. 128 Q 20 ') DZ. 181 B 7. «) Kriesche. °) DZ. 192 D 18. '») Bílek, Děje konf. 1866. ») DZ. 147 H 1. ,a) DZ. 311 J 21. Jména jich v Bilk. Konf. 1S) DZ 116 C 19. '*) DZ. 395 D 16. IS) Pomficka: AI. Palme, Warnsdorf mit seinen hist. Denkwürdigkeiten (1*52). lfl) Lib. conf. DD. 13 f. 41. ") Mitth. Exc. Cl. IX 16. '«) Lib. conf. erect. XIH 234. St. knihy Pražské i«) Mitth. Exc. Cl. XXH 316. m) Neues Arch. für sachs. Gesch. II 214. sl) Erb jeho má břevno příčné, nad helmou vyniká suk s dvěma větvemi jen po j'edine straně. L i. - _ ^^^^^^^^^^^ '^^vv^vw^' Tolštein. (Fot Bruno Rudolf v Č, Kamenici.) VARNSDORF TVRZ 125 zpupnému dědictví.1) Hanuš Bedřich, jenž byl před tím s Hanušem seděl na vrchním dvoře (ve Florians-dorfu za domem č, 3), měl za manželku Alžbětu z Karlovic. R. 1575 poručil téže choti své všechny děti. Po rozdělení učiněnérr seděl na dolejším dvoře a hořejší dvůr měl Hanuš. Hanuš starší vystavěl si, jak se zdá, brzo po koupeni statku novou tvrz a pivovar.2) Tato tvrz sitávala jižně u silnice, kudy se chodí do Valters-dorfu; za manželku měl Markétu z Kynykshainu, již (1579) věnoval tvrz Varnsdorf s dvorem a vsi.s) Zimek v Šluknov*. Jan Bed'tch vyskytuje se t následujících letech v drtení tme idejJ!, dvoru poplufného x polovice vsi. Zadluživ se postoupil dědictví toto (1590) Kryštofovi Berkovi z Dube\ vyhradiv si toliko právo, dědiny ty vyplatiti, k čeouž později však nepřišlo. V drženi tvrze nyní se rozličné osoby velmi rychle střídaly. Kryštof převedl právo své 1. 1593 na Elišku Šlejnicovou z Holiče, jež tu bývala s manželem svým Bedřichem. Až do t. 1596 užívali zdejší tvrze k odbýváni soudflv, také jsou na rozličných listinách spolu podepsáni. Potom (1597) přivedla Eliška právo své na Annu Slejnicoviou z Leskovce a tato zase postoupila dědin těch r. 1600 Albrechtovi Šlejnicovi ze Šlejnic, JMC. komorníku,, a Anni Šlejnicové z Říčan, oběma společně.*) ■) DZ. 1« O 5. ") Tvrz tato obdržela jméno Gryntal, jak vysvítá ze zápisuv panství 1590—1609. *) DZ. 20 K 13. *) DZ. 91 C 13. Mitth V. f. G d. D XXVII. 17 126 VARNSDORF TVRZ, ŠLUKNOV TVRZ. Albrecht prodal r. 1609 tvrz řečenou Varnsdorf jinak Gryntal Etnetencianl Kotvicové rozené z Firstenauru.1) Poněvadž táž Emerenciana neměla inkolát, musela se teprv při vkladu vedsky k zemi přiznati s Kašparem Kryštofem, synem svým, a Eufrosinou, Annou Beatricf, dcerami svými Zemřela r. 11612, 25. října a pohřbena v zdejším kostele. Po její smrti vládl zdejším statkem Kašpar Kryštof Kotvic. Ten pojal za manželku Kateřinu z Nostic a koupil dolejší dvůr od K.rystyana e Nostic, jehoi otec Hertvílc jej od n. Alžběty Lejnarové koupil.2) Kašpar se přidal r, 1618 na stranu stavov odbojných a po bitvě Bělohorské opustil svou vlast. Zemřel r 1649 na zboží svém Lešenském u Zhořelce a tam pohřben, jakož posud náhrobek se znakem jeho svědčí. Komora prodala pak statek 'Varnsdorf* se vším příslušenstvím r. 1624 Juliovi Jindřichovi knížeti Saskému z Engeru a Westfalen?) Kníže prodal po několika letech statek Antonínovi Schtif ovi z Dres-heimu; trh ten však nebyl potvrzen, poněvadž se Schlif přiznával k evangelickému vyznání; pročež hned prodal Varnsdorf Hanušovi Kryštofovi Lóbelovi svobodnému pánu z Gtaeynburg, JMC. vojenské radě. Poněvadž tento brzo zemřel, vložil kníže statek ten ve dsky r. 1641 nezletilému jeho synovi Hanušovi Eernartovi. 4) Jako následující držitel znám jest František Eusebius hrabě z Potting, jenž si byl k manželství vzal jedinou dceru svob. pána z Graeynburka; s ní dostal též věnem r. 1656 panství Rumburské. Potomek jeho Šebestián z Potting prodal 1681 panství knížeti Antonínovi Florianovi z Lichtenšteina. Varníädorf spojený s Rumburkem zůstal již stále v držení rodiny této. R. 1770 zbořen jest tento starý zámek a imísto prázdné zámku i dvora s rolemi a rybníky sousedními rozděleno na staveniště a poddaným rozprodáno, čímž po- O bývalém stavu tvrze podává nám podrobnějších zpráv Palme, dějepisec Varnsdorfu (str. 17). Zámek měl vjezd u nynějšího domu č. 8. v Karlsdorfu, odtud se prostíral dvflr severně (s domy č. 7,5 a 3); u domu č. 3 bylo viděti sklepy starého zámku; u č. 1, kde se nacházely mléčné sklepy, objevena r. 1842 při kopání základQv stavení dvorského šíje a nalezen kus pily a kus železa, 96 liber vážící, tuším nějaké závaží, U čís. 2 byly chlévy a výjezd byl severně proti vodě řeč. Mandau-Wasser. Dvfir byl stavěn ve čtverhranu dlouhém, avšak nepravidelném. Zámek »bez vkusu, souměrnosti a pohodlnosti* vystavěný na způsob starých sídel byla veliká, kamenná, dvě patra vysoká stavba s výklenkem a věží, na které se hodiny nacházely. Pod výklenkem byla brána. šluknov tvrz. městě Šluknově jest zámek, veliké, do čtverhranu postavené, prvotně jako tvra; vysazené stavení, na kterém jest znáti, že bylo prvotně vyzdviženo v ušlechtilém slohu renesančním. Svědčí o tom kuplovaná a vypouklými římsami ozdobená okna, ale, ač tato prvotní úprava jako štukoví v rozích zasazené byla ponechána, přece štíty na příčných stranách velice změněny v 18. st., obdrževše ozdoby závitkovité, čímž se ovšem vkusnému ozbobení neposloužilo. Brána vedle zámku jest z nové doby. Nad vraty jest erb Mansfeldský. Šluknov stál již 1. 1281.5) Jeho starší pojmenování Slaukenowe, z něhož vznikalo později Slockenau, Schlacknau, svědčilo by o tom, že má jméno po nějakém Slávkovi. Tvrze tu za starých dob nebývalo, an patříval Šluknov k panství Honšteinskému i s tím celým krajem od něho až k Labi proti Pernu. Když Hynek starší Berka z Dubé Honštein 1. 1443 knížeti Saskému prodal, prodal s tím také Šluknovskou krajinu s polovicí městečka; druhá patřila tuším k Vildšteinu, od Honšteina před tím oddělenému. Když pak Albrecht Berka z Dubé 1. 145JL Vildštein prodával, nechal si svou polovici a kníže mu dal směnou druhou polovici s třemi vesnicemi a několika many. Šluknov patřil odtud k Tolšteinu. Za této doby byla tu tvrz, o níž ovšem není známo, kdy vystavěna. Připomíná se v zápise, jímž obnoven vklad Šluknova s 11 vesnicemi, Haugoltovi ze Šlejnic učiněný.*) Když pak 1. 1566 Tolšteinsko děleno, dostal Arnošt ze Šlejnic na svůj díl Šluknov s 10 vesnicemi a od té doby byl ten díl samostatným panstvím. Arnošt pak vyzdvihl nový zámek, jak se v starším slohu posud spatřuje.7) Na Šluknovské nebyl příliš laskav a tiskl je, přece však 1. 1581 povolil a práva jejich vyměřil. Kromě toho byl nedobrým hospodářem, a když zaň manželka Lidmila z Lobkovic dluhův nemálo zaplatila a na to se také dlužila, postoupil jí Šluknova do tří let, v nichž měl platiti,8) avšak neplatil zase a Šluknov zůstal zatím Lidmile. l) DZ. 183 P 15. *) DZ. 67 D 25, 189 DS. 1 DZ. 1153 M 26 a N 4. *) DZ. 147 H 1. 6) Knothe, Zur ältester Gesch. der H. Schluckenau (Mitth. Exc. Cl. XI 1). 6) DZ. 5 B 24. Srovn. Déje Tolšteina a A. Paudler, Ein deutsches Buch aus Böhmen, 1 10. Tvrz ta byla na jiném miste mimo nynější zámek; I. 16113 totiž se přip starý i nový zámek. T) Připomíná se jako zámek v pořízení jeho o manželce (DZ. 17 P 23). fy DZ. 68 G 7, nový zápis učinil 1. 1587 (DZ. 166 P 3). ŠLUKNOV TVRZ. BEZEJMENNÉ HRADY TVRZE OKOLO ŠLUKNOVA. 127 Strhl ji s sebou do dluhův a prodal k vfili tomu 1598 podací Šluknovské1) a přes to byly závady takové, že věřitelé se ve Šluknov uvázali a jej pro sebe spravovali. Konečně prodán z opatřeni zemského soudu (1607) Albrechtovi ze Šlejnic?) Albrecht prodal Šluknov 1. 1618 Otovi ze Staršeldu,3) kterému však pro účastenství jeho ve vzpouře zabrán. Koupil jej 1623 Volý hrabě z Mansfelda.*) Po něm ujal se panství syn jeho Karel Adam, jenž se oženil 1. 1655 s M. Terezií z DietrichŠteina (f 1658). Zemřel 1. 1662 30. května bezdětek. V Šluknově jest pověst, že týž hrabě svou manželku z okna podkrovního, které se posud ukazuje, shodil; také jest ve zdejším museu prastará, velmi uměle a dovedně vyřezávaná přeslice, která bývala někde v zámku pohozena a o níž se domnívají, že hraběnka na ní předla.6) Po bezdětné smrti hraběte dědily jeho sestra Žofie Aneéka ovdovělá Dietrichšteinová a děti Krystyny Alžběty vdané za Jana Františka Trautsona z Falkenšteina, jež se 1. 1662 v dědictví uvázaly8) Následujícího léta 29. října došlo k děleni. Udělány dva dily, Šluknovský a HanŠpaŠský, onen se dostal Žofii Anežce7) a zůstal v držení rodu Dietrichšteinského. Později, a to až do naší paměti, patřil hrabatům z Harachu. bezejmenné hrady. edaleko zámečku Šternberka za vsi Zeidler jest starodávné hradiště, nyní obecně Loupežný sámek (Raubschloss8) řečené, jež pochází z 15., ne-li 14. století. Jest to ostroh pískových skal, jichž dvě části se jmenují Mann a Kronenstein; ostroh jest třikráte prosekáván, napřed jest příkop vysekaný, pak skalisko, zase tak po druhé, pak třetí přikop a za ním vlastní hradiště nevelké. Toto jest skalka povýšená a do ní vytesán jest uměle čtverhran, jenž byl k tomu, aby se sem klády a podvaly zapustily. (V novější dobu ten čtverhran bohužel z přílišné lásky k pravidelnosti přitesali.) Při zakládání tohoto hrádku užito přirozených rozsedlin, jimž pomáháno uměle. Hradiště bylo by dnes nepřístupné aneb by se mohlo k němu jen s největšími obtížemi, kdyby se spolek Kyjovský (Gebirgsverein) nebyl o cesty, schody a pod. postaral.0) Ze patřil hrádek tento k Honšteinu a později k Vildšteinskému panství, není pochyby, ale jméno jeho se nedochovalo. Nedaleko odtud a západně ode vsi Volfsberka jest Pustý zámek (Wüstes Schloss), jenž je jen od této vsi přístupný. Hrádek tento byl dvěma příkopy od ostatní planiny oddělen. tvrze okolo šluknova. ^^^^Řanšpack patřil ode dávna ke hradu Honšteinu fcíl íffiil a' se .M'^ 1- 1418.,0) Zdali potom paty ^Iffl k Vildšteinu, není známo, ale lze se domní-<--^"' í vati, že jej Albrecht Berka s Vildšteinem neprodal a ke Šluknovu získanému připojil. Při děleni 1.1566 dostal jej Jan ze Álejnic11) a vyzdvihl si tu tvrz. Týž statek prodal pak 1. 1571 Kryštofovi ze Šlejnic a Hanshau-goltovi a Abrahamovi (f 1594), jeho bratřím. Po Kryštofově smrti (f 1501) měli jej synové jeho Kryštof a Haugolt s dotčeným již Hanshaugoltem, a protože jej nemohli udržeti, prodán 1602 Radslavovi ze Vckynic. Tento věnoval na něm (1618) Alžbětě Trčkovně z Lípy, manželce Viléma se Vckynic, strýce svého, a tomuto také I. 1619 Hanšpach odkázal (DZ. 139 H 11, 192, D 13—18). Vilém sice byl účasten vzpoury, ale dovedl se omluviti a zůstaven při svých statcích. Když však se zapletl do zrady Valdšteinovy a v tom zahynul, zabráno vše jeho jmění (1634) a Hanšpach darován Volfovi hraběti z Mansfelda (Bílek, Konf. 865). Hanšpach pak držen ke Šluknovu (viz to) až do r. 1662. Tehda jej dostali za díl M. Markéta hraběnka Slavatová roz. Trautsonova a její bratr Frant. Euseb. Trautson (DZ. 72 M 23). Onano držela jej později sama a prodala jej 1696 dceři své M. Anežce vdané Salmové (DZ. 404, M 28). V drženi potomstva zůstal Hanšpach až do 19. století (viz Nauč. Slovn. XXII 551—552). Ve vsi Dolním Einsiedlit, ležící u Hanšpachu, avšak blíže saské Zebnici, viděl Balbín tvrz, v níž se před tlm bydlívalo (Miscell. III 1 08). Obě vesnice (Horní a Dolní) patřívaly ke hradu Honšteinu v Saších, odděleny od něho a patřily až do r. 1451 k Vild-Steinu, s nimž zase připojeny k Honšteinu. Od něho postoupeny ke Šluknovu a 1. 1566 přiděleny k Hanšpachu. Na témž panství připomíná se (1619) tvrz a sídlo a dvůr popi. Dolejší Enzidl (DZ. 192 D 13); kým vystavěna, neni známo. >) DZ. 179 C 24. 2) DZ 180 K 9. ») DZ. 139 D 8, 191 E 8. *) DZ. 153 C 29, Bílek, Děje konf. ">) DZ. 478 A 26, Paudler, Deutsches Buch, I 12-14. °) DZ. 113 M 37 N 5. ') DZ. 72 M 23, 73 B 29. 6) Ve zdejším a sousedním kraji Saska vyskytuje se týi název často. ») Heber dí, že také tam, kde stojí Šternberk, býval hrádek, ale lze o tom pochybovati. Také ceny nemá to, co je psáno M. Exc. Cl. XII 353. 10) Beiträge zur Geschichte von Dux 85. ") Hlcke, Die Freiherren v, Schleinitz. 17* Hasištein. Dle bar. kresby Kandlciovy z r. 1836. — Originál v archivu J. J. kniž. Ferd. Zd. z Lobkovic v Roudnici. i t a nin^nnit im « n hasím ťJÍN ukau. everně od Prunéřova jest skupenina horská, kterou potok Bystřice obloukem obtéká, dělíc se na několik ostrohu. Na jednom z nich vysoko nad potokem se vypínajícím jsou zříceniny hradu Hasišteina') Hradiště spadá na západní straně strmě k Bystřici, na jeho jižní straně je .skalnaté údolí potůčka, který padá do Bystřice. Podle toho potoka bývala dříve pěšina a nyní je řádně zřízený steznik, kterým se přichází k severní a severovýchodní straně hradiště, kde souvisí skrze rovinu s ostatní plání. Tu na nerovném palouku je viděti základní zdi bývalého dvora poplužného. Za nimi k severozápadní straně jest nad Bystřicí zbytek venkovské balty, která měla nepříteli brániti. Jest zakulacená, ale na venkovskou stranu má ostrou hranu. V přízemi jejím byhi světnice nepravidelného základu, nad tím bývala také světnice, ku které se přicházelo po žebříku skrze starodávnou branku. Na severní straně oddělen byl hrad od venkova dvěma příkopy, na východní a jižní straně byl příkop a násep, avšak na západní straně z příčiny již uvedené takového opevnění nebylo. Mezi dotčenými dvěma příkopy jest násep, na němž byla hradba a brána a v severozápadním rohu čtverhranatá bašta. Z toho pramálo již zbylo. Kdo přijel touto přední branou, zatočil se trochu v pravo, kde byl příkop nej užší, a dostal se k druhé bráni, která se nacházela ve svahu hradiště. Za touto branou, z níž jen postranná zed zbyla, Pomůckou: F. Bernau, Hassenstein, B-Leipa 1893. Srovn. i Heber, Burgen VII 117—168 a Mikovcovy Starožitnosti II 2. 1IASIŠTE1N HRAD. 129 následuje dolejší ohrada, vlastně široký parkán, který je také založen na svahu hradiště. Poněvadž totiž pro skrovnost místa na hradišti nebylo možno před h radí k němu přičiniti, použito začátku západního svahu, nežli začíná strmý spád, tak, že založena k západu pevná hradba, vyzděny velké sklepy (konice), překlenuty a ostatek zasypán. Jako u větší části severočeských zřícenin vystavěn i tu ke sklonku minulého století dřevěný hostinec, při jehož zřízení několik pěkných stromů zničeno Ale poněvadž současně také úprava zřícenin provedena, vyklizeny také konice, rum v nich se nacházející vyvezen a do vnitřku udělány od vchodu dřevěné schody. Horní hrad vypíná se na nejvyšším skalnatém místě jsa na všech stranách kolem parkánem a tudíž také dvojími hradbami zavřen. Kde bývala poslední brána, jest nyní pouhý otvor v hradbě a skrze něj vstupuje se do táhlého dvora, v němž jest v pravo (jižně) palác a na levém konci velká věž se svým Habiátein. Rytina dle kiesby Wachsn annovy {Světozor 1869). zvláštním zavřením a kromě toho ještě jeden dům při západní hradbě. Proti bráně jest ve čtverhranatém stavení stará kaple, která se již 1. 1352 připomíná. Kůr její k východu obrácený jest starodávným způsobem a ozdobně sklenut, také viděti ještě schody, kudy se na kruchtu chodívalo. Blízko kaple a brány jsou vchody do sklepů a nad jižním jest okrouhlé schodiště, v němž jsou dřevěné schody; dříve tu byly kamenné, ale byly sešlé, ač se ještě I. 1800 po nich choditi mohlo. Přístavek tento pochází bezpochyby z 15. neb 16. století; z téže doby pocházejí také dva mohutné opěrací pilíře, které mdlé zdi paláce na jižní straně podpíraly. Zbytky jiného schodiště jsou ve východní hradbě hned za kaplí. Palác jest nyní zasypanou hmotou, na jejíž srovnaný vrch se po dotčených schodech přichází. V jeho spodku jest velký sesutý sklep suchý. Z téhož paláce bývala chodba do kaple a jiná chodba se schody do východního parkánu. Také v levo (severně od brány) býval Čtverhranatý dům, z něhož zbyla jen venkovská zed s krakorcem, jediným zbytkem bývalého námětku. Tento krakorec jest jediná umělecká památka starého Hasišteina, an jest ozdoben vypuklinou muže, který ženskou postaru před nim stojící objímá. 130 HASIŠTEIN HRAD. Velká věs do kruhu založená a posud v hlavních Částech neporušená stojí na nejvyššlm místě hradiště k severní straně tak, že byla posledním útulkem obleženého, ale že při tom také určena byla ostříhati obou předních bran a dorážejícího na ně nepřítele imetáním s hůry znepokojovat!. Spodek její před věky všude hmotný obsahoval vězení a přízemni její vchod a okénko nad tím prolomeny teprve za naši paměti. Starý vchod neb branka do končitého oblouku sklenutá jest ve výšce druhého poschodí a přístupna byla po mostku od stavení na jihovýchodní straně se nacházejících. Při posledním opravení dány do věže schody a vrch její opatřen ochozem a přikryt střechou. Před věži jest stará studně od dlouhých let zasypaná, ale na ten čas zase vyrumcvaná. Dotčený dfim u věže se nacházející již docela se sesul a zastala jen hradba, k níž byl přistavěn. Na severovýchodní a jihovýchodní straně horního hradu táhne se parkán nestejné šířky, jak tomu právě tvar vrchu dovoloval. Protože strana tato hradu byla slabší, sesílena jest třemi baštami, z nichž jedna jest hranatá a dvě, velká a malá, okrouhlé. Vysvětleni plínu 1. jest místo bývalého poplužného dvora, při němž byla v 16. st. také krčma, 2. výjezd ze rlvnra pres 9. přední příkop do 4. přední brány a odtud přes 5. druhý příkop k 6. druhé bráně, při niž vrátnice. V těch místech nyni hostinec. V dolni ohradě jest 7. vchod do konic a sklepův. Odtud se jde 8. poslední branou do horního hradu, v němž 9. kaple, 10. palác s U, schodištěm a 12. dvěma piliři, 13. zbytky jiného schodiště, 14. dum, 15. dům, 16. velká věž, 17. studně. V parkánu jest 18. okrouhlá a 19 rohatá bašta. — Plán jest zdělán neb. F. A. Hebrem a ukazuje stav zřícenin, jak byly ok. I. 1840, z nichž mnohé starobylé známky při poslední úpravě zmizely. Hasištein nepatří k nejstaršim hradům, ač tím nechceme upirati, že před založením hradu nebyla hora osazena.1) Jeho první jméno Hassenstein jest taik záhadné jako všelijaká jiná pojmenování ve zdejší krajině, v nichž se kmen Hass nachází. Není pochyby, iEe založen Hasištein na království a to v posledních letech krále Jana. Ještě 1. 1348 pokládán Hasištein za hrad, kterýž král může zastaviti, a právě téhož roku byl v zástavě Bedřicha ee Šumburka.*) Zástava často se měnívala v manství a tak se stalo, že Karel IV. I. 1351 Bedřichovi a Bernartovi se Šumburka hrad Hasištein se Slatinou a Přfsečnicí v manství udělil. Protože Chrbičtí v zimě ani do kostela jiti nemohli, zřídil faru v Chrbicích odděliv je od Kralup. Jednání o tom zběhlo se na Hasišteině (1361). Po smrti Bedřichově (f ok. 1364) ujal Hasištein Bernart jako společný manský držitel a měl jej o.... 11 ■ i, c .--i ř/í-víM .íl 1...... .'. mXI nr% i^li V«,n.iJln,r C #vlx£mn íc^nnl Ľ~.-.,1 J\T (1 ncnkn2 r\ r,rfi_ . v. ďpumu o i/muuii j i, , ',. .+ř »t ''' *, «1 l v. i y 1111.1 u í* uai iiiijiinuiii. j uiaiiiiu jLuiiai i\iuv.t 1 v ■ ^mwr j wu u 11 ^ «y r'w stoupení hradu Stolberka jim náležejícího, kterýž od nich za peníze ujal. Za tu ochotu vyňal císař pod- i) Dle dr. Kaliny z Jaethenšteina stávalo prý již za rasův pohanských na místě hradu Hasišteina stavení, za jehožto zbytky pokládá dvě hmotné zdi, táhnoucí se skoro až k patě vrchu. Zatím zbytky popelnic a jiné známky ukazuji k původu starému. Stírá pověst vypravuje, že venkovská věž vystavěna byla nad hrobkou za živa zazděného děvčete, padlé dcery prvního pána hradu. Erben uvádí tuto i jiné podobné pověsti o zazdění živých lidi, obzvláště žen a dětí, do základů nových staveb, jak se o tom vypravuje ve všech německých i slovanských zemích a také často stvrzováno bývi vykopávanými kostrami, v pojednání velmi zajímavém jako známky obyčejie původně pohanského, jak u Slovanů tak Němců, obětovat! zemi lidský život. (Čas. mus. 1848 I 33.) -) Doklady tohoto a následujícího uvádí Bernau. 187 HASIŠTE1N HRAD. 131 dané jich na HasiŠteinsku z pravomocnosti úřadů v krajských a slíbil, že hrad Hasištein vybaví z nárokův synfiv Bedřichových, t. j., že jim za ně dá náhradu. Když tak se stalo, konečně v prosinci t. r. mladý král Vácslav Bernartovi hrad Hasištein s polovicí Přísečníce v manství a pod léno udělil L. 1386 podával Bernart kněze ke kostelu Chrbickému a zemřel nějaký čas potom, zůstaviv syny Frycka, Heřmana a Bernarta. Tito nazývají se 1. 1394 pány na Slatině, poněvadž král Vácslav z neznámých příčin Hasištein ujal a jej teprv Vchod na^Hasištein. v prosinci 1. 1394 Fryckovi vrátil vymiňiv si, že mu bude s 10 kopími sloužili a hrad Hasištein že k potřebám královým otevřen bude. Jsa také v závislosti Viléma markrabě Míšeňského zavázal se mu hradem svým Hasišteinem k manství tak, aby mu pomáhal proti každému, kromě krále Vácslava. Nacházíme jej ještě 1. 1417 jako patrona v Chrbicích. Proč a jakým způsobem Hasišteina Jindřichovi s Plavná postoupil, není nám známo. Také neznáme dostatečně příčin, proč se Jindřich králi Vácslavovi protivil. Jen tolik se zdá, když BorŠové z Oseká začali svou nechvalnou válku z Pŕimdy, že se k nim Jindřich přidal. Smírných nabídek 132 HASÍŠ TE1N IIK AD. králových nepřijímal. Vypravil tedy král proti Plaveuskému vojsko, jemuž velel hejtman Jaroš. To vytáhlo asi v polovici února r. 1418 a současně nařídil král Chebským, aby také své vojsko k Hasišteinu poslali. Ale hrad, na němž velel Jindřich starší z Plavná, křižovník Pruský, nebylo snadno dostati. Tudíž vedl ještě větší vojsko Mikuláš Chudý z Lobkovic, a to v polovici dubna.1) Konečně hrad přece dobyt a mladý Velká vil na Hasišteinč. Plavenský boje se, aby nepřišel o všechny své statky, přijel do Prahy, poddal se králi na milost a dán Staroměstským do vězení; i byl u vězení tak dlouho, až král zemřel Pak jest propuštěn od Pražan pode ctí a pod věrou, ale toho jim nic nezdržel, ale byl proti jich straně až do své smrti. A proto korouhev jeho (lvice) visela více než dvě léta na pranéři v Starém městě Pražském.") l) Tomek, D. P. III 620. ») Šíře o tom Staří letopisové str. 27. Hasištein od jihu. HRAD HASIŠTEIN. 133 Dobyv král Vácslav HasiŠteina hned potom (1418, 14. května) zastavil hrad se vším příslušenstvím Mikuláši Chudému e Lobkovic v 4000k.gr. Č., jež byl k potřebám královým zapůjčil. Výminky zástavy byly, aby hrad králi a jeho služebníkům otevřen byl, aby mohl býti králem vyplacen, a teprve kdyby král zemřel hradu nevyplativ, aby Mikuláši zůstal jako mansiví koruny vtom právě, jak toho Bedřich ze Šumburka užíval. Mikuláš zde učinil purkrabí svým Lidéře z Horek, vladyku kraje Čáslavského, jehož dědictví na krále spadlé, Malá bašta při kapli na Hasisteiné. Horky, daroval král Zikmund našemu Mikuláši.1) Mikuláš byv nejprv příznivcem národního a svobodomyslného hnutí přestoupil po smrti Husově k nepřátelům kalicha a bojoval ve vojště Zikmundovi proti Kališníkom. Král Zikmund pasovav ho 28. července 1420 mečem sv. Vácslava na rytířství zapisoval mu, jehož bohatství dávno již v odporu bylo s příjmením Chudý, zástavu za zástavou, jako hrady Přimdu, Most, Nový hrad s městem Šumburkem, vsi Zvíkovské, Blatno, Chomutov, Hlubokou a mnoho peněz na rozdílných klášteřích. Také mu 30. října 1420 zápis krále Vácslava na Hasištein potvrzen a r. 1421, 3. ledna přijal jej v Litoměřicích v manství a pod léno od Zikmunda jako krále Českého. Nadav kostel Přfsečnický vyvolil si ') Arch. č. II 464. Vácslav z Miletína, purkrabě Hasišteinský, připomíná se 1. 1428 (Staré knihy Pražské). 18 134 HRAD HASIŠTEIN. zde svůj budoucí hrob.1) Zemřev r. 1435 zůstavil z manželství svého dva syny Mikuláše a Jana Popela, kteří rozdělivše se o bohaté dědictví otcovo založili dvě hlavní větve, Hasišteinskou a Popelův. Onino žijí posud v Německu, tito v Čechách. Mkuláš z Lobkovic a z Hasišteina stál jako otec jeho při straně královské a jako starší bratr spravoval tuším všechny statky otcovské, dávaje výživu mladšímu bratru. Když ale dorůstal Jan, chtě dílu sveiio užiti pc otci, povstaly mezi bratroma nesnáze, k jichž porovnání mocně přišli na Děpolta z Kyzemberka a Vácslava z Miletfna. Podle výpovědi těchto a rodinné smlouvy 1445, 10. července učiněné slíbil Mikuláš BoliLslav Hasiäteinský z Lobkovic. Dle obrazu ze sbirky knižat z Lobkovic v Roudnici kreslil J. Scheiwl. hradu Hluboké a tvrze Lobkovic bratru svému postoupiti. Jisté věci, na př. knihy, hrubá a malá střelba, prach a jiné vojenské potřeby ponechány ke společnému jmění na Hasišteině, jenž zůstal Mikuláši. Tento byl Ženat s Žofií, dcerou Jaroslava ze Žirotína (posledního svého rodu, po němž dědil orlici na štítě), a jí na dvoře a statku Přísečnickém 300 kop pr. věnoval. R. 1445 koupil od Viléma ze Šumburka polovici městečka Přísečnice a ves Prunéřov, pro něž měl veliká zaneprázdnění se sousedy svými Plavenským a Šumburky. Vedle toho nabyl i koupením Údlic statku, a poněvadž zastával též úřad popravce kraje Žateckého, vážnost jeho rostla. Isáležev nějaký čas ke spolku Poděbradskému přestoupil potom jako katolík k jednotě Strakonické, s níž účastnil se rozličných bojův. Tím ale uvalil na sebe hněv Poděbradských; Petr Holický ze Šternberka, tehda držitel některých panství v Zatečte, byl jeho přední nepřítel. Přepadl r. 1449 v září několik Kadaňských ') R. 1428 podával kněze ke kostelu v Kralupech, než r. 1434 byl tu patronem Mikulál mladý, syn jeho. HRAD HASIŠTEIN 135 '9Sk (tehda Mikuláši Kadaň byla zapsána), šacoval je a do zajetí odvedl; také zbořil velký hamr, jenž k hradu Has i Steinu náležel. Vysílení na obou stranách povstalé přinutilo je k smlouváni a učiněny jsou t. r. 17. listopadu v Chomutově snili uč úmluvy, jakož i ustanoven příští sjezd v Žlutících u p. Jakoubka z Vřesovic, aby zde konečný mír byl způsoben.1) Ale pokusy ty nezdařily se a půtky opět počaly. Mikuláš počínaje si nyní výhodněji ve spolku s Míšeňskými a Šumburky ztekl na jaře r. 1450 Šternberskou tvrz Permesgryn a rozvaliv ji, chtěl přiraziti k vojsku jednoty Strakonické, když uslyšel o způsobení míru VildŠtein-ského. Podle znění jeho musil vydati Permesgryn a slibiti, že Vilémovi ze Šum-burka, obleženému na Peršteině, pomoci neposkytne. Však i přes úmluvy tyto trvaly půtky okolo Hasišteina. V červenci r. 1450 propadli Lounští a Žatečtí Udiice, vydrancovali je a obléhali kostel, do něhož byla posádka s obyvateli utekla. Ještě více pro neústupnou svou mysl utrpěl, když t. r. v listopadu se vítězné vojsko Poděbradské z Míšnč skrze Žatecký kraj vracelo a nyní se Mikulášovi za jeho zradu mstilo. Stohy a zásoby obilí mimo dvory nahromaděné byly zničeny, dvory vytlučeny a jakási velká ves blíže Hasišteina vypálena. Teprve r. 1451 smířil se s jednotou Poděbradskou a nyní mu svěřeny všelijaké čestné a obtížné úkoly. Rozmnožoval potom statky své kupováním, vyplacovánim cizích zástav, jakož i pilným těžením hor; tak na př. mu uděleno 17. května 1459 králem Jiří výhradné právo těžení hor v obvodu tří mil od hradu Hasišteina. Léno na hrad HasiŠtein prijai teprve r. 1457, 30. června od kráie Ladislava. Od císaře Bedřicha povýšen 1. 1459 do panského stavu. Zemřel 22. července 1462 na HasiŠteině a pohřben v Kadani, kdež byl nový františkánský klášter založil. Mikulášovi synové byli Jan, Mikuláš, Jaroslav a Bohuslav. Jan nestarší z nich brzy po smrti otce svého 1462 přijal u soudu dvorského léno na hrad HasiŠtein.1) Podle přikladu otce svého držel se vyznání římského, ale neméně věrně i krále svého, pro nějž v letech 1466—1472 často bojoval; nemaje příčiny proti šlechetnému a nestrannému králi bojovati, žádnými výhrůžkami poslův Římských se ve své věrnosti zvrátiti nedal. Naopak škůdce zemské a všelikou zběř do Čech od Římské strany poslanou trestal. Při dobývání Přisečnice, jejíž obyvatelé udatně se bránili z kostela, přikvapil na křižáky Jan (1468) s Benešem z Veitmile a Žateckými; křižáci však to zvěděvše ihned pryč utíkali, mnozí zbroje své tu v městečku zapomínajíce. Přišed do města postihl tu jen ^jediného špatného Němečka pachole* a na tom se nechtě mstíti strhl mu kříž červený s suknice a kázal mu jej snisti. Král Jiří za věrnost sobě prokázanou Janovi byl vděčen a zejména r. 1469, 20- ledna ves Březno k panství Hassenšteinskému náležející na městečko povýšil a obyvatelům povolil pivo vařtti, maso prodávati, chléb péci a týdenní trh držeti. I nástupce jeho Vladislav Janovi a bratru jeho Jaroslavovi udělil nadání na dolování v horách Hasišteinských (12. března 1473). Později se Jan zdržoval více na hradě Kadaňském a také se odtud psával.3) Bratří se před r. 1478 rozdělili. Co který z nich na díl obdržel, není nám známo, víme jen tolik, že Mikuláš dostal mezi jiným za díl Klobouky, kterých t. r. bratru Janovi postoupil. Oba psali se pány na HasiŠteině a měli tu 1. 1486 za purkrabě Jiříka Kfelíře ze Zakšova.*) Když potom Jaroslav zemřel, nastalo nové dělení (1490). Při tom dostal Jan Obříství a Uherce a některé vesnice od Hasišteina, Mikuláš Údlice Věž před hradem na Hasi&teiné. ') Mikuláš také Sasům se zapsal 1. 1449 službou s hradem Hasišteinem, ale I. 1453 a nimi byl ve vilce. *) DD-28 na desce. ■) Viz Jirečkovu Rukovet I 456. 4) Arch. Plzeňský a kapitulní. 18* 136 HRAD HAS1ŠTE1N. a Přísečnici s vesnicemi od Hasišteina a všech lesu okolo Hasišteina a Pri-sečnice polovici, Bohuslav Březno, Kralupy, vesnice od Hasišteina a druhou polovici lesův, v nichž sice Janovi vymíněno právo, aby tam mohl zvěř honiti a dřiví ke své potřebě sekati. O hradě Hasišteině při tom není zmínky, ale protože Mikuláš a Bohuslav měli po polovici lesů, soudíme, že každý z nich dostal po polovici hradu a Jan že s nim i na Hasišteině proto nic neměl, že držel v zástavě hrad Kadaňský.1) Z držitelův Hasišteina byl Bohuslav nejznamenitější. Již několikráte o něm bylo psáno, takže tuto pro obmezenost místa nelze opako-vati všecko, co o něm na světlo vyneseno.2) Doloženo budiž jen, že na Hasišteině bydlíval, pokud nebyl na cestách, a že lze za to míti, že většina spisův jím sepsaných vznik svůj měla na Hasišteině, který' v té příčině byl tehda prvním v Čechách. Při tom však nijak nezanedbával řízení svého statku. Maje svůj díl, spravoval jej sám a o jeho výnosnost pečoval; neb maje zalíbeni ve studiích a knihách, potřeboval k tomu neimálo peněz. Na Erb Hasisteinských z Lobkovic, Hasišteině založil pěknou a velkou knihovnu, k níž kupoval na cestách svých vzácná díla tištěná i psaná. Že v té příčině nákladu nelitoval, o tom svědčí to, že skvostný rukopis děl Platonových koupil podle jedněch za 1000, podle jiných za 2000 dukátův. Společníkem mu byl Jan Sturn, domácí učitel na Hasišteině, jenž byl obratný veršovec latinský; také tu přebýval mladý Jindřich Hrušovský, jenž uměl z paměti mnoho básní Bohuslavových. Sice Bohuslav, maje nevelké účastenství ve veřejných bězích, žil ponejvíce v soukromí. Vychován byv ve víře pod obojí přestoupil ve Vlaších k římské církvi a stal se jejím vyznavačem nad jiné horlivým. Veleben byv od domácích i cizích jako hvězda první velikosti, zemřel 1. 1510 v listopadu a pohřben v Přísečnici. Statky jeho dostaly se bratru Janovi a synům Mikulášovým, tuším onomu polovice Hasišteina, a těmto Kralupy a Březno. Dějiny Hasišteina rozcházely se potom v dějinách potomstva Janova a Mikulášova. Jan obdržev (1500) od krále pro sebe a bratra Bohuslava prodlouženi frystunku na hory, zemřel 1. 1E>17 a pohřben v klášteře Kadaňském. Mél jediného syna Jaroslava, jenž byl ženat od r. 1501 s Markétou z Plavná a zemřel ok. 1. 1529. Zůstavil syny Jindřicha a Šebestiána. Onen ujal a spravoval polovici otcovu ještě za jeho živobytí a v té příčině učinil 1. 1519 králi povinnost a poddanost manskou.8) Již I. 1530 nacházejí se oba bratří v držení Hasišteina a ok. r. 1538 se rozdělili; onen dostal Obřiství, tento polovici Hasišteina.4) Oba bratří chválí se jako přátelé věd. Súčastniv se povstání proti Ferdinandovi I. propadl I. 1547 díl svůj na Přísečnických horách, ale později mu zase navrácen. Byl velkým přívržencem Lutherovy víry, kterou na svém panství rozšiíoval. Šebestián býval často v úzkých a proto také všelijaké příležitosti hradu prodával. Naposled prodal 1. 1578 veliké kusy lesů k vysekáni.11) Zemřel 1. 1587 a poněvadž synů neměl, spadl jeho manský statek na krále. Císař Rudolf prodal 1.1592 tento statek Maxímilianovi synu n. Jindřichovu k manství vymíniv si toliko plavbu na Bystřici.6) Maximilian užil tohoto zboží jen pět let. Zemřel 1. 1597 okolo 1. dne měsíce října. Vdova jpo něm zůstalá odvážela po pohřbu z hradu prach, salitr, děla (bez 6 falkonetův) a brnění a ze dvora obillí.7) Zdali měl syny, není nám známo. Že jich neměl, lze souditi odtud, že císař Rudolf po jeho smrti Hasištein jako odumřelé léno ujal. Mikuláš, držitel druhé polovice Hasišteina, dostal 1. 1490 pro sebe a syny své majestát na pavo-vání hor u Hasišteina.8) Zemřel tuším 1. 1499 na počátku roku aneb krátce před tím,*) zůstaviv sirotky Vácslava, Mikuláše, Zikmunda a Viléma, kteří 1. 1514 majestát na vzdělávání hor obdrželi. Vácslav byl již 1. 1504 při letech a koupil statek PCtipsy. L. 1518 dělili se o statky po otci a strýci Bohuslavovi. Každý z nich měl dostatí čvrtý díl této polovice, tedy osminu celého hradu a každý obdržel také několik vesnic od toho dílu a mimo to dostal Vácslav Březno, Mikuláš Udlice a Kralupy, Zikmund Pětipsy a Vilém Přísečnici. A poněvadž těžko bylo polovici hradu na čtyři dfly děliti, ujal Vácslav dil Zikmundův a Vilémův. Byli tedy držitelé hradu Jaroslav z polovice, Vácslav ze tří osmin a Mikuláš z osminy. Vácslav jsa nečackého zdraví prodal svůj díl Hasišteina (kromě několika vesnic) Vilémovi, který s ním sloučil svůj díl Přísečnický.10) Tento všechen statek prodal r. 1531 svému tchánovi Hugovi z Leisneka, ale byl to prodej jen na oko. Díl Vilémův octl se přece záhy v cizích rukou. R. 1533 smlouvou učiněnou mezi Vilémem z Lobkovic prodávajícím, Jeronýmem a Lorencem bratřími Štiky z Holiče za sebe i co poruč-niky dětí bratří jejich Štěpána a Jindřicha, totiž Mořice, Kašpara a Jindřicha ještě nezletilých co kupujícími ') Nicméně psal se Jan 1. 1493 seděním na Hasišteině. (Arch. kapitulní.) Soudím, íe se s nim Bohuslav spolčil a proto jsou oba 1. 1501 také pány na Kadani. 2) Podrobně J Truhlář v dile Humanismus za Vladislava II.: přthled působení v Ottové Slovn. Nauč. XVI 230. 3) DD. 62 str, 762. *) Reg. k. s. DD. 25 f. i5l. Brair jeho Jindřich ps;a.l se také I 1560 na Hasišteině (DZ. 55 E 4), ač mu tu nic nepatřilo. 6) Arch. c k dvorský. B) Arch. gub. 7) Arch. Chomutovský. s) Arch. gub. e) Arch. č. VI 576. 10) Vácslav zemřel 1. 1520 a pohřben v Kadani. HRAD HASIŠTEIN. 137 prodána těmto polovice hradu Hasišteina s příslušenstvím, městečko Pŕísečnice s tvrzí a vesnice za 14.000 fl. r.1) Co pak činili Šlikové s Hasišteincm, není nám dokonce známo; o Přísečnici sice víme, že ji Šlikové prodali r. 1545 králi Ferdinandovi, ale v dotyčné listině, jakož i jiných o Přísečnici svědčících se Hasištein nepřipomíná. To arci nevylučuje, že by se nebyl mohl díl tento dostatí králi Ferdinandovi, ale aťsi se stalo tak nebo jinak, jistě se dostal Bohuslavovi Felixovi Hasišteinskému z Lobkovic a na Ličkově. Pán tento, syn VácslavSv, již proto po otci óáat Haoiitcina dčditi nemohl, proto že týž otec jeho všechen svůj clil na hradž r. 1519 prodal Bohuslav Hasišteinský učinil r. 1543 přísahu králi Ferdinandovi manstvím svým, což na zámku Hasišteině měl s ohradou oborskou, loukou Plac a t d.s) Bylt Bohuslav smělý a vítězný vůdce Ferdinanda I., který, jakkoli sám pod obojí, ve válce Šmalkaldské králi výtečné služby proukázal, tiskna z Čech vojska Saska. Bohuslav dal slavnou knihovnu rodinnou přenésti na zámek Chomutovský. Byla tehdáž již ztenčena, neboť Zikmund z Lobkovic, latinský básník a horlivý luterán, jeho synovec, byv od university Vitemberské zvolen za rektora zapůjčil 700 svazkův z té bibliotheky do Vitemberka a velká část těchto knih shořela r. 1525 po svém navrácení skrze Chomutovského učence Matouše Aurogalla (Goldhahn) v jeho rodišti Chomutově, kdež od něho prozatím byly uloženy. Mělaf nehody proslulá knihovna Hasišteinská, která s prodejem Chomutova z r. 1589 dostala se na nějaký čas do rukou Jiříka aiaraííiu Popela z LuÚkuvíĺ a pomalu zůstal z ní jen u srovnání malý, ale drahocenný zbytek, ozdobující nyní knížecí Lob-kovskou knihovnu na zámku Roudnickém. Bohuslavův díl dostal se po něm synům jeho a později směnou') Jiříkovi Popeloví z Lobkovic. Jisto jest, že dil tento 1. 1589 Jiříkovi patřil a že po jeho pádu od císaře Rudolfa II. zabrán. Mikuláš, syn Mikulášův (f 1531), první dědic Hasišteinské knihovny, měl dva syny Kryštofa a Jindřicha Mikuláše. Onen zemřel asi r. 1564. Mladší Jindřich k svému skrovnému dílu na Hasišteině zdědil později Plavenská panství Toužim, Prohoř, Andělskou horu, Bocliov í Haríciišíein a iím linii této na nějaký čas na nohy pomohl. Brzy však všecko toto dědictví prodal a ani udlic dědictví otcovskéhu nepodržel, postoupiv jich Bohuslavovi Šťastnému. L. 1579 skrze Kaple na Hasišteině. nejstaršího syna svého učinil manskou přísahu svým dílem hradu Hasišteina.4) Ze synův jeho Jana Viléma, Jaroslava, Albrechta, Mikuláše a Kryštofa dědili tito tři poslední panství Toužimské. Dii Hasišteina přešel potom na nejmladšího syna Kryštofa, kterémuž díl tento 1. 1608 od císaře Rudolfa z manství propuštěn. Když pak Kryštof tento dít l. 1609 prodal, nikdo již z té rodiny podílu na Hasišteině neměl. I rodinná knihovna dávno z držení rodu byla vyšla a nacházela se na Chomutově. Jen přičinění Zdenka Vojtěcha z Lobkovic, kancléře, děkovati bylo, že zbytek její uložen v Roudnici. Císař Rudolf uvázav se ve statek odumřelý n. Maximilianův a díl propadlý Jiříkův měl ve svém držení sedm osmin hradu Jako vrchní pán Hasišteina propustil některé části z manství, jako 1600 statek Brusy [1606 Henkelhof.6)]. Ostatek, totiž zámek manský, Hasištein s dvorem popi., městečko horní Piac, též statek Břtzenský vzatý Jiříkovi Popeiovi, prodai L 1606 Linhartovi Stampachovi ze Siampachu. Bývalý hejtman Hasišteinský6) měl nyní tolik, ne-li více, jako jeho bývalí páni z rodu Hasištcinských z Lobkovic a ve zdejší krajině Poláky, Libouš, Hořenice, Ahníkov, Hasištein, Egrberk, Fclixpurk, Byčice, Boleboř a Březno. ») DD. 25 F. 130—133. Vklad učiněn jest 1533 v sobotu po sv Marku (DD. 62 str. 499). Jindřich a Šebestián bratří seděním na Hasišteině, Kryštof a Jindřich, jinak Mikuláš, též bratři sedénim v Údlicich, synové n. Mikuláše, odpírali tomu, že se do příslušenství hradu vložila slova »s horami a doly«. 2) DD 62 str. 805. 3) Viz děje Chomutova a Ličkova. *) DD. 64 str. 438 5) DZ. 174 L 25, Arch. gub. v) L. 1581 byl Linhart vrchnim hejtmanem na Hasižteině (DZ 67 A 13) 138 HRAD HASIŠTEIN. Po smrti Linhartově přikoupen (1609) díl Hasišteina, takže nyní celý hrad patřil do pozůstalosti. Při dělení (t. r. na počátku října) dostal Jan Rejchart Poláky, Libouš a Hořenice, Linhart Hagenstorf s Hasišteinem, Matyáš mladší Felixpurk s Egrberkem a Jan Jindřich ByČice, Boleboř a Březno. O synech Linhartových zůstavil nám Polák Paprocký zajímavé zprávy. Mikuláš, byv několik let v Uhrách, v boji proti Turkům se potřebovati dal, potom jezdil po všelijakých poselstvích, vrátil se do Prahy a zase se na cesty vydal, otce svého jen na krátký čas ponavštíviv. Zachvácen byv morovou ranou zemřel r. 1590 7. srpna v Carihrade a tam pochován. Dva dni před tím (5. srpna) byl bratr jeho Volf umřel v Karlštatské pevnosti téhož roku. Týž byl v téže pevnosti sloužil chvalitebně proti Turkům bojuje. Třetí bratr Jan Rejchart vládl také nějaký čas Hasišteinskému panství. R. 1609 koupil od Kryštoía Hasi-šteinského z Lobkovic díl jeho zámku Hasišteina a tak po dlouhé přestávce všechny úděly bývalé spojil.1) S větší zálibou nežli na Hasišteině zdržoval se, tuším, na ostatních svých sídlech Felixpurku, Polácích a Libouši. Rok úmrtí jeho není znám, ale za Časů stavovské rebelie již nebyl mezi živými. Jiný bratr jejich Jaroslav I. 1589 se do Uher vypravil a zůstav tu několik let pustil se vedle vojska křesťanského do dolních krajin Uherských proti Turkům, v nichžto, zdaliž zahynul čili někam jinam se obrátil, nic se o něm na onen čas věděti nemohlo. Nejmiadši bratří dáni jsou na učení totiž Jan Jindřich do Štrasburku a Matyáš a Linhart do Boleslave. Linhart byl mezi těmi, kteří se roku 1618 zbouřili. Po bitvě Bělohorské odsouzen jest Linhart roku 1622 všeho statku a jen z milosti se mu měla třetina stržených peněz vydali. Komora prodala r. 1623, 30. října statky jemu pobrané, tvrz Hagenstorf i zámek pustý Hasištein řečený s vesnicemi2) Jaroslavovi Bohtovi hraběti z Martinic, pánu na Smečně. U potomků Jaroslavových zůstal hrad, jenž obnoven nebyl, vice nad půl druhého sta let. Hasištein měl nytií již jen nějakou znamenitost jako malebná zřícenina aneb místo, kdež sobě úředníci blízkého dvora něco nářadí hospodářského schovati mohli. Tento dvůr přetrval bouře třicltileté války a pobořen jest teprv v novějších dobách. V dílčích cedulích panství Hagenstorf-ského r. 1678 takto se dí o pustém hradě: Item pustý zámek Hasištein s dvěma ve skále vytesanými a k chování piva přizpůsobenými sklepy, při tom dvůr poplužný. Tedy k ničemu jinému se již nehodilo nádherné kdysi sídlo Bohuslavovo. Hrad pak velice scházel. Když zdědil panství Emanuel Karsch (1889), staral se o zachování zřícenin. Z jeho rozkazu (1891) hojně rumu vyvezeno, pohodlná cesta ke hradu zřízena. Zdi dal podezdlti, vycvikovati, vyčistili a proti vlivu povětří opatřiti. Obnovil kapli, přikryl věže, vyklidil sklepy a kde bylo potřeba, přidělal schodov. Práce ty 1. 1892 ukončeny a stály 12000 fl- (Bernau, Hassenstein.) ') DZ. 182 E 14. *) Bílek, Déje konf. 621-623. Hasištein. (\Vf\\ H UAQIQTPÍNJA SJ^RQhnlIsOY nrb m-fagensdorf jménem svým ukazuje na ľyť ■ zakladatele, a poněvadž název tento křestní i-- .gJS | oblíben byl u pp. z Mastova, podobá se víře, ■"■*»■ Je iest založen od jednoho z nich. Záhy tu byla tvrz, na níž sedívali manové, ke hradu Hasisteinu sloužící. Od sklonku 15- st. držel ji Mikuláš Chlup, pak asi od r. 1523 jeho dcery a 1. 1531 prodali ji dva manželové jich Petrovi Velemyskému z Velemyšlovsi (DD. 37 p. 223). Z jeho nástupcův známe Vita z Hertenberka I. 1567 »sed. v Hogenstorfu. (DZ. 59 R 10). Bohuslav Felix z Lobkovic jako držitel Hasišteina prodal Ahníkov Linhartovi ze Stampachu, jemuž jej Rudolf II. I 1581 z manství propustil (Auersperg, Ob. Ger. II 153). Linhart přestavěl starou tvrz v úhledný zámek v obi'ucuéni teijua slohu a v něm bydlíval, i když panství Hasíšteinské koupil. Když se I. 1609 čtyři jeho synové dělili, dostal syn Linhart na svůj díl Ahníkov s Hasišteinern. Jemu I. 1622 zabrán a prodán I. 1623 Jaroslavovi Bořitovi i Martintc i s Kralupy a Pruné-řovem (Bílek, Konf. 621). L. 1638 daroval týž Jaroslav zámek Hogkensdorf a tvrz Kralupy, zámek v lese pustý, Hasištein řečený, dvory a vesnice staršímu synu svému Bemartovi Ignaciovi, však tím že jej »ještě dokonce neodbeyvá a neodděl uje, nýbrž jej tak obzvláštně opatřuje*. Po smrti Jaroslavově (■)- 1649 11. listopadu) dědili hlavní statky jeho synové Jiří Adam a Bernart Ignác po sobě, a tudíž se stala změna taková, že třetí syn Maximilian Valentin hrábl s Martintc obdržel ostatní rodinné statky, mezi nimi i Hagenstorf s Hasi-šteinem a Prunéřov. Týž zemřel r. 1677, učiniv poslední vůlí svou (1676 4. března) statky své Hagens-dorf, Prunéřov, Byčice, Boleboř a Němčíce druhým fideikomisem rodu Martinického, jimž nejprv se měli poděliti jeho tři synové Jaroslav Bernart, Jití Adam a Maximilian Guidobalt. Dostal tedy Jaroslav Prunéřov a Maximilian Ahníkov (1678). Maximilian držel panství až do smrti (f 1733) a po něm je převzal nejstarší syn Jan Jozef Karel, ale ten již I. 1738 v Ahníkově zemřel. Jediný jeho syn byl František Karel, jenž 1. 1773 všecky statky Smečenské pošlosti zdědil. S nimi také převzal Prunéřov, který s Ahníkovem sloučil (Pam. arch. I 366—367). František Karel, poslední hrabě z Martinic, zemřeli v Kosmonosích 29. listopadu 1789 a s ním vymřeli tento starý a vzácný rod. Zůstala po něm jediná dcera Marie Anna, mimo tu žily ještě dvě panlí z hra-běcího rodu Martinického, Johanna Terezie provdaná Mirbachová, sestra Františka Karla, a pak teta jeho Marie Anna hraběnka Althanova, dcera hrab. Františka Michala z Martintc (f 1773). Smečno se dostalo s Marií Annou rodině Klamovské, Prunéřov a Hagenstorf rodinnou smlouvou přejala hraběnka Althanova. Po její smrti 1810 dědila tyto statky dcera její Marie Anna, provdaná hraběnka Firmianová, která po 30 letech mauV.u svou následujíc zůstavila Prunéřov a Hagensdorf r. 1840 synovci svému Karlu Fridrichovi hrab. z Volken-Šiema a Trostburka. L. 1860 koupil též panství ŕrant. Preidl (f 1889) a po něm dědil jeho phbuzný Eman. Karxch (Bernau, Hassenstein 199). V Prunéřovi stávala tvrz na místě zámku, ale pozdě vznikla. Ves, původně Brumarsdorf řečeiná, připomíná se 1. 1261 (Reg. II 128). Ve 14. století byl Prunéřov, tehda farní ves, příslušenstvím Períteina. L, 1431 rozdělen mezi držitele Peršteina a pozdějšího hradu Šumburka, takže každý měl polovici. Periíteinská strana dostala se 1. 1446 k Hasišteinu, Šum burská držena později ke Klášterci. Když se ok. 1. 1590 bratři Fictnmovi dělili, dostal Bohuslav za díl Pichlberk S polovicí Prunéřova. Teprve tento tu vystavěl tvrz,1) která se později nazývá zámkem. Statek tento I. 1623 zabrán a s Ahníkovem prodán Jaroslavovi Bořitovi a Mar-tinic (Bílek, Konf. 101). Tento jej daroval li. 1643 Maximilianovi Valentinovi, nej mladšímu svému synovi (DZ. 148 C 15). Týž přikoupil l. 1655 Ahníkov a z obojího založil druhé svěřenstvi. Po jeho smrti (f 1677) dostal Prunéřov syn Jaroslav Bernart ({ 1(585) a od té doby patřil těm, kteří také drželi Smečno, až do r. 1773, kdež všechny statky pošlosti Smečenské spadly na pošlost Ahníkovskou. Prunéřov pak ma dobro k tomuto panství připojen (Pam. arch. I 365—367). *) Napřed, tuším, si vystavěl nějaké sídlo v Pichlberce (nyní Piegelhof), které se 1. 1623 připomíná. 140 TVRZE OKOLO HASIŠTEINA. Tvrz Kralupská stávala asi na místě hustmce řeč. Kellerwirthstiaus, severně od města Kralup, kdež se posud staré sklepy nacházejí, a kdež dle pověsti klášter stával. Tvrs zdejší povstala zajisté teprv v 16. století, poněvadž se o ní v starších zápisech zmínka nečiní. Od divných vckuv přisluSclo místečko k panství Hoaí- šteinskému Ke zdejšímu kostelu sv. Jakuba podával kněze r. 1428 Mikuláš z Lobkovic jako pán Hasi-šteinský. Když se r. 1490 synové jeho Jan, Mikuláš a Bohuslav o veškeré dědictví otcovské dělili, obdržel Bohuslav k dílu svému Kralupy městečko s příslušenstvím. (ArcL č. V, 543.) Po smrti Bohuslavově statky jeho připadly ostatním pánům Hasišteinským. R. 1518 se bratři Vácslav, Mikuláš, Vilém a Zikmund znovu dělili, při čemž obdržel Mikuláš Údlice a Kralupy (DD. 63 str. 182—185). Nástupcem jeho v drženi Kralup byl Šebestián Hasišteinský z Lobkovic. Týž prodal 1541 městečko Kralupy Jindřichovi Vidpachovi z Vidpachu (DD. 64 str. 124), jehož předkové snad před tím drželi dvůr zdejší jako nápravu k Hasíšteinu. Jiří co horlivý evangelík dal se r. 1546 na stranu Jana Bedřicha knížete Saského a po bitvě Múhlberské ze země ujel, pročež Kralupy na krále co lenntho pána připadly. Král Ferdinand, uděliv městečku erb a právo, potřeby své zeleným voskem pečetiti, prodal (vkl. 1548) všelijaké dědiny dílem Vidpachovi, dílem městu Kadani, Žatci a Lounům vzaté a s nimi Kralupy městečko Šebestiánovi e Veitmile k dědictví zpupnému (Pam. arch. X 467). Šebestián prodal smlouvou r. 1548 12. října učiněnou (a 1549 9. ledna ve dsky vloženou) městečko Kralupy Brykcimu Šmoháři z Hochova a na Miniclch za 3700 ss. gr. č. (DZ. 47 J 10). Nyní teprve vystavěna jest tvrz Kralupská, neb dřívější držitelé jí nepotřebovali, sídlíce na hradech svých HasiŠteině, Chomutově a jinde. Na tvrzi této, kteráž se ostatně teprv r. 1580 připomíná (DZ. 89. L 20), seděli r. 1564 a_ 1572 Jaroslav a Job bratří1) a 1580—1532 Brykcí Šmohářové z Rocková. Od Jaroslava obdrželo městečko výsady, jež Brykcí potvrdil; oba se o blaho a polepšeni stavu svých poddaných starali. Podle sbírek sněmovních seděli na Kralupech Anna Marie Elsnicova z Rochova jako poručnice (1603) a !. 1615 Brykciho syn Job Šmohář z Rochova. Ten se poddal stavům odbojným a falckrabí Bedřichovi, pročež jest nálezem komise soudní odsouzen třetiny statku svého. Komora prodala potom 1623 tvrz Kralupy s příslušenstvím a jiné statky okolní Jaroslavovi Bořitovi z Martinic. Od těch časův zůstaly Kralupy při panství Ahnlkovském a tvrz zanedbaná a snad i Švédy zpustošená potom dokonce zpustla. Ve vsi Libouši východně od Kadaně byla tvrz, o niž jen milo víme. L. 1387 seděl tu Litolt starší s Porten. (Arch. Drážďan.) L. 1485 patřila Vácslavovi Baštínovi z Libouše, mfstopisaři, jemuž před tím Mikuláš Šlik ves Libouš vypálil a lidi zjimal a v kládu vsázel. (DD. 19, str. 494.) Statek ten Karel z Doubravy vyženil s dcerou Baštlnovou a prodal pak Libouš okolo 1, 1501 Felixovi z Fictum. (Arch. Třeboňský, DD. 25 F 256.) Hanuš z Fictum prodal pak Libouš (1528) Volfovi ze Štampachu. (DZ. 46. A 17.) Volf, jenž v Libouši tvrz vyzdvihl, zemřel 1. 1553 a pohřben v Kralupech. Přečkali jej synové Linhart a Matyáš, z nichž onen Libouš ujal a tak dobře a šťastně hospodařil, že se stal bohatým člověkem. (Paprocký o st. ryt.) Když se I. 1609 synové jeho dělili, dostal Jan ') Tito dva bratří koupili a r. 1564 prodali tvrz a ves Běšice (DZ. »7 L 10) a Jaroslav prodal I. 1571 Chotěnice (DZ. 60 £ 23' L. 1574 byli oba mrtvi a statky jich najaty Linhartovi ze Štampachu. (Arch. DZ.) Rejchart na díl Půláky a k tomu též statek Libouš. Oboje prodal jeho syn Zdeslav 1. 1629 Hendrychovi hraběti Šlikovi z Holiče. (DZ. 143. P 6.) Později, když již tvrz byla zpustla, připojena Libouš k Ahníkovskému panství. Ve vsi Bystřici u Prunéřova byla také tvrz. Ves byla ode dávna jměním kláštera Grunhainského v Saších. Král Vácslav IV. zapsal ji 1. 1415 Vlaškoviz Kladna, ale již 1. 1454 držena ke hradu Hasíšteinu. (Arch. č. I. 520.) Zdá se, že tu míval klášter tvrz, která za Ha-siŠteinských pánův člověku robotnému prodána. Zboží Bystiické sice zapsáno I. 1537 Albrechtovi Šlikovi (Arch. Roudnický), ale I. 1552 zase se dostalo král. zápisem Bohuslavovi Felixovi z Lobkovic. Za něho se stalo (1580), že Zacharyáš Salcer prodal tvrz zdejší s dědinami, lukami a vinicemi Maryani Doupovcové z Údrle. L 1586 byl již vrchním, ač jen zápisným pánem Linhart ze Štampachu. (DZ. M. 7.) Tomuto konečně císař Bystřici (1608) dědičně doprodal. (DZ. 133. M 27.) Po jeho smrti zůstal statek Bystrický třem jeho synům, kteří jej okolo 1. 1619 postoupili svým dvěma sestrám, ale to I. 1622 vyhlášeno za neplatné. Statek s tvrzí zabrán a prodán Jaroslavovi Bořitovi z Martinic, jenž jej k Ahnikovu a Prunéřovu připojil. (Bilek, Koní. 618.) Město Březno jižně od Chomutova nazývalo se také Německým Březnem. L 1281 bylo vesnicí a sídlem tři šlechticův Lideře, Bedřicha a Trojana a 1. 1365 a 1375 drželi je Bohuslav a Bedřich bratří z Čachovic. (Reg. II. 530—531. Lib. conf. List přivázaný k ruk. bibl. Pražské.) L. 1375 patřilo Heřmanovi ze Šum-burka a z Krymičova, po němž je držel od r. 1401 Aleš z Kolovrat a po smrti tohoto dcera jeho Dorota 1. 1422. (Lib. conf.) Plichta z Žtrotina, jenž držel ves Březno k Borku, obdařil ji 1. 1440 a prodal obyvatelům role panské právem zákupným. (Diplom. Lobkovský v Roudnici.) Jestli stála tvrz za minulých pánův, není sice doloženo, ale víře podobno, jistě je tu, když pak nabyl též vsi Mikuláš z Lobkovic a z Hasišteina a na tvrzi, dvoru a vsi Březně Ofce, manželce své, věnoval. (Rel. tab. II. 193.) Jan z Lobkovic zjednal u krále Jiříka to, že 1469 20. ledna ves Březno za městečko vyzdvihl. (Arch. gub.) Toto patřilo od r. 1440 ke hradu Hasíšteinu a zdá se, že tvrz od pánův opuštěna, protože se potom nepřipomíná. Vždy je jen řeč o městečku. Připomíná se, kdykoliv se Hasišteinsko dělilo. Konečně odprodáno 1. 1541, patřilo pak časem k Chomutovu a časem k Ličkovu, a od r. 1583 zase k Chomutovu. Rudolf II. připojil je 1606 zase k Hasíšteinu a s ním prodal (DZ. 179, 9), tak že patřilo potom k Ahnikovu, v 1. 1609—1670 k Byčicům a v i. 1670—1850 zase k Ahnikovu. V Byiicich (Vidčicích) nad Ohřem jižně od Března vzniklo sídlo teprve po r. 1609, když Jan Jindřich ze Štampachu ves tu s Boleboří a Březnem za svůj díl obdržel. Tento prostý dům, který také tvrzí jmenován, propadl 1. 1623 konfiskaci a připojen 1. 1670 k Ahnikovu. (Bílek, Děje konf. DZ M 5. A 26.) V Boleboři byl farní kostel již ve 14. st. Ves patřlvala ke hradu Borku a bylo tu také k němu služebné manství. Jestli při něm stávala ta tvrz, která se později připomíná, není známo. August z Gerštorfu prodal od Borku 1. 1578 dvůr a ves Boleboř Linhartovi ze Štampachu (DZ. 64 G 26), jenž ves tu k Ahnikovu připojil. Po jeho smrti dostala se synu jeho Janovi Jindřichovi (1609) a držena do r. 1670 k Byčicům a odtud do r. 1850 k Ahnikovu. L. 1623 se připomíná »sídlo a tvrz Gettersdorf< (prvotně bylo Gotfrídsdorf). Hasištein. (Fot. J. Chromý v Kadani.) TVRZE OKOLO HASIŠTEINA. 141 V PřUelniá městě stávala tvrz teprve od 16. st.1) Za dávných dob přesekán tu les, kudy šla cesta od Loun do Míšně a na té přisečnici povstalo r. 1335 městečko.2) V jr.bo drženi dostali se záhy páni se Šutn-burka a skrze roidělení dvou z nich stalo se, že polovice jeho patřila jkolo 1. 1350 k Peršteinu a polovice k Hasišteinu. Tak to trvalo do r. 1446. Když Aleš ze Sumůitrka prodal t. r. svou poluvici Mikuláši a Janovi bratřím zLobkovu:?) patřila k Hasišteinu celá Přlseč-nice. I po dělení Hasišteina 1. 1490 a 1518 zůstala Přísečnice při jednom dfle téhož hradu. Jakýsi kaplan Janů z Lobkovic ušed od něho zradil Přisečnici Němcům křížovníkům a oni vpadli (1468) do městečka; ale lidé městští byli usli na kostel, jenž byl dobrý k bráněni a tu leželi. Slyšíce potom Němci, že na ně pan Jan táhne, ihned pryč utíkali zbroje své v městečku zapomínajíce a krav asi na 2 kopy s sebou zajali. Tak teprv nazejtří po nich pan Jan táhna, kovic I. 1555 mimo hory a to za jeho pomoc ve válce r. 1547.8) Pán tento, jenž byl r. 1565 udělil výsady Sonberským, potvrdil r. 1577, 5. záři svobody rychty Kajšovské a Volynské a r. 1573, 2. prosince listy na Výprty, nazývaje se v těch listech jen na ten 6as držitelem Přisečnickým. Za něho se silní v dolech zdejších pracovalo. Po smrti jeho rozdělili se Jan Valdemar a Bohuslav Jáchym, synové jeho, o veškeré dědictví otcovské (1583). Co se dotýče krajiny zdejší, íustalo onomu městečko horní Sonnenberg, rychty Vo-llynská, Kajšovská, teprve po r. 1555 od Hasišteina k Přisečnici přivtělené, a Louchovská, než zboží Pří-sečnícké se zámkem zůstalo společné oběma bratřím.9) L. 1586 dal císař bratřím věděti, že chce Přisečnici vyplatiti a rok potom k tomu došlo.10) Po nešťastném pádu Jiříka z Lobkovic stalo se ipanství Chomutovské panstvím královským, ale jen na mějaký čas. Zámek v Ahníkmě. slíbil, což by jich koli tu zastihl a zjímal, že by je kázal všecky spáliti. I přijevše do městečka nepostihli než 'jediného špatného Němečka pachole*, nad nimž se nechtěli mstít i, než toliko strhše mu ten křiž červený s suknice, kázali mu jej snísti. (St. letop. 194.) Vilém Hasišteinsiý z Lobkovic, jenž 1. 1518 Přisečnici s vesnicemi za svůj díl obdržel, vystavěl tu tvrz. R. 1533 prodal Vilém polovici svou Hasišteina a mimo to »dědiny své manské«, Přisečnici tvrz, městečko s domy, krčmami, lesy a vsi, Jeronýmovi a Laurencovi bratřím Slikňm z Holiče a hrabatům z Pasounu a Lokte.4) Jeroným prodal díl svůj (r. 1540) bratru svému Lorencovi, jenž byl mezi tím sídlo své na hrad Rabštein přenesl.5) Také Kašpar a Jindřich, synové zemřelého třetího bratra Jindřicha, úíl svůj í. r. Lorencovi za 1200 ss. prodali.4) Maje tudíž Lorenc celé panství ve svém drženi, prodal (1545) tvrz Přisečnici s městečkem a příslušenstvím, zvláště ale s doly králi Ferdinandovi I. za 8500 fl. r.') Ai/šak již r. 1541 byl zde královským hejtmanem Matěj ze Šarfemberka, po něm se připomíná 1561 —1575 Jindřich ze Štensdorfu. V drženi královském zůstala Přísečnice jen několik let a zastavena jest Bokuslavovi Felixovi z Lob- Po prodání panství přidělil cisař statek Sonnen-berský ke zboží Přlsečnickému, jež proto neprodal, aby podržel v přímém držení horní město v této chudé krajině ležící; také k Přisečnici přidal od bývalého panství Chomutovského lesy řeč. Špindelpach 11954 pro-vazcúv držící, aby se v nich honbou obveselovati a dřív! k dolování potřebné z nich brati mohl. Za to ale prodal r. 1605 vsi Vernsdorf a Šompach od Chomutovska a Louchov a Domašin od panství Přisečnického Eliáši Šmidgrabnerovi z Lusteneku na Brusich,11) Po Viktorovi Viklingerovi, jenž v Přisečnici jako hejtman císařský úřadoval, následoval v letech 1605 až 1610 Samson Šindler z Hohenvaldu sed. v Rischhofu; r. 1612 ještě se v privileji krále Matyáše městečku daném hejtman královský připomíná, aie nedlcuho potom zastaveno jest panství Stlpánovt Jiřímu ze Šternberka a na Postoloprtech, jenž sem dosadil jako hejtmana ') Pomůckou: Comotavia 1877 str. 1. *) Reg. IV 71. •) DD. 61 str. 345. *) DD. 25 f. 130—133; 62 p. 499, 63 p. 318. Ve smlouvě trhové německé uvádí se »Flecken PireCnicz und die Behausung daselbstc. *) DD. 62 p. 557, 64 p. 83. e) DD. 62 p. 558, 64 p. 84 DD 62 p 593. 8) Arch. gub. ■) DZ. 61 A 9-10. 10) Arch. gub. ") Dl. i79 L 10. 19 142 TVRZE OKOLO HAS1ŠTEINA. Vácslava z Libnova a také o povznesení zdejších hor se staral. Po krátké zástave nacházíme Přísečnici roku 1616 zase v držení koruny a byl tu od 25. července r. 1616 až do 4. července r. 1620 svrchudotčený Samson Šindler JWC. horním radou a hejtmanem panství. Za jeho úřadování se čtvero měst horních na temže panství ležících Pŕísečnice, Sonnenbere, Sebastiansberfr a Výprty z poddanství vykoupilo. Za to však zastaveno bylo panství od r. 1621—1625 Kryštofovi Gradovt z Grunenberka, JMC radě a vrchnímu hejtmanu v Jáchymově. Po vyplaceni panství asi r. 1625 následovali jako hejtmanové císařští 1626, 7. března až 1627, 1. července Augustin Šmíd z Šmidbachu na Soběsuctch, 1630, 9. července až 1636, 12. dubna Tomáš Markus z Markfelda, 1638, 9. záři až 1649 Jan Chrisian Nadrer z Eppau, 1649, 10. května až 1653, 12. července Jeremiáš Wolgemut z Rozentálu, 1654, 2. května až 1667, 20. května Ota Ihl z Blofelda. Válečné běhy svírající tehda celou střední Evropu zasáhly také Přísečnici. Zvláště v letech 1630—1648 nejen město, nýbrž i celé okolí mnoho svízelí utrpělo. R. 1634 ležel ve zdejším zámku vojenský hejtman Karel z Echynku s kumpanii pěchoty. R. 1640, 27. března vypáleno jest Švédy město Sonnenberg a ves Sobětice kromě jednohc domu, v týž čas také zámek Přísečnický. jenž potom po 10 let pust zůstával. Teprv r. 1650 byl zase zámek ten obnoven, a r. 1664 kladeny jsou nové roury, aby jimi dostatek vody do zámku veden byl. Sotva dvě desítiletí po skončení krutých válek byla zase Přisečnice zastavena a to okolo r. 1668 hraběti Michalovi Ostaldovi z Thunu a na Klášterci. Pq několika letech byvši panství vyplaceno (1689) svěřeno jest opatrování správce Jana Arnošta Gotfrieda, ale že komora dvorská nevždy potřebných peněz dosti vykazovala, přikročeno jest r. 1701 k novému zastavení a to tenkráte Ferdinandovi Vilémovi Popeloví z Lobkovic, pánu na Eisenberce, po němž v letech 1709 a 1711 bratr jeho Oldřich Felix následoval. Když po vyplaceni panství (1726) toto nejvyšší mincmistr přejímal a po nějaký čas v nájmu držev r. 1727 koruně české navrátil, přestaly tím veškeré zástavy a panství zůstalo až do r. 1827 v držení císařském. Tehda ale zámek zdejší již valně scházel, poněvadž se při rychlém střídáni císařských hejtmanův a držitelův zápisných na opravu jeho dostatečné nehledělo; zůstaly tu za dob tehdejších jen zříceniny a tři okrouhlé věže. Teprv r. 1749 přičiněním a pod dohlídkou vrchního Kryštofa Kaysera zbořeno vše, co tu ještě zůstalo, a během 5 let vystavěn jest nový dům úřední nákladem 10.687 fl. na místě starého zámku.1) Podle popisúv starých urbářův byl zdejší zámek zespod z kamene vystavěn, ale v prvním patře ze dříví srouben. Ve dvoře vystavěny později klenutá kancelář a několik světnic a komor k obydlí úředníkův. Zámek ,byl také objat příkopem vodou opuštěným, jenž byl později vysušen proto, aby voda staven! neškodila. Do příkopu tohoto nasazovaly se 4 kopy pstruhův a 3 kopy kaprův. Vedl přes něj most spuštěný. Zámek měl dobrou studničnou vodu ve dvou kašnách nadrženou, jež vyvěrala na polích za zámkem a sem troubami vedena bývala. i) R 1827 koupil panství od komory kníže ze Šum-burka a s Valdcnburha, od něhož je koupila a r. 1832 9. srpna převzala hraběnka Gabriela s Buguoy. doubkavská hoka hrad. edaleko Teplice vypíná se hora vysokým lesem porostlá a na všechny strany strmá. Ode dávných dob slove Doubravská hora a příležitá bývala k opevnění tak, íe lze se tomu diviti, proč tu hrad postaven byl teprve v 15. století. Avšak tím není vyloučeno, že se tu Čechové vnikajícím nepřátelům již ode dávna biránili, majíce tu své hradiště, jehož známky při zakládání hradu zničeny. Na hoře té stával středověký hrad, jenž v 17. stol. v pevnost pio způsobu tehdejším přeměněn. Proto také na vrchu jejim spatřujeme památky obou těchto druhů. Zajímavá je stará cesta ke hradu. Oddělovala se od silnice Řehlovské na západním úpatí hory, šla po jižním svahu hory až na východní stranu, kdež byla ostrá zatáčka k západu, a pak se volně vstupovalo až ke hradu. Pro strmé její stoupáni na jižním boku v posledních letech sem a tam směr cesty pozměněn, aby bylo stoupání volnější. Kromě toho udělána pěšina po severním boku hory tak pohodlná, jak to u takové vysoké hory (392 m nad mořem, asi 190 m nad okolím j jest možné. Kde se silnice nynější neb stará cesta a tato pěšina rozcházejí, viděti jest zbytek brány, kterou se: chodívalo do obory zvířecí; neb v 17. stol. všechna hora byla oplocena. Kde je dotčená ostrá zatáčka, spatřuji se zbytky brány, kterou se postupovati dále zabraňovalo. Bezpochyby od ní vycházely ploty, které se k opevnění předhradí připojovaly. Něco výše jsou zbytky druhé brány a tu začínalo předhradí, jež na všech stranách hradbami zavřeno bylo. Nyní je to pěkný zelený trávník asi trojhranu se základem svým podobající; kde předhradí nyní docela prázdné končí, jest hluboký přikop, jimž hora od konce ke konci jest překopána. Ten tu býval od založeni, ale při zakládání nové pevnosti byl znova upraven a vyzděn tak, že se láme: do tupého 19* 144 DOUBRAVSKÁ HORA HRAD, úhlu a kromě toho v tu stranu ke hradu jest rozšířen. Kromě toho spatřuje se tu také čtverhranatý kout vyzděný, při němž jde dotčená pěšina. Kde býval zvoditý most, jest nyní násep. V pravo a v levo od něho viděti jest mohutné bašty hranaté, v 17. stol. ze země nasypané; mezi nimi zůstala zděná ulička, která se trochu k jihu láme. Byl to neširoký průjezd, který následoval po bráně zadního hradu a nepřítele měl zdržovati. Hradiště zadního hradu jest nyní více restaurací, nežli zříceninou Jako i jinde v severních Čechách, i tu se opakuje zjev, že se přístup jen hostem t j- takovým, kteří tu pojedí a popijí, dovoluje. Zdá se, že to není ani tak namířeno proti milovníkům přírody, jako spíše proti nezbedné mládeži. Na severozápadní straně hradu vystavěna jest nová nákladná restaurace, do niž také pojata a vyzdvižena jest věž při ni se nacházející. Při podrobném ohledání ostatního hradiště seznává se, že prvotní hrad jest soustava věží a hradeb a několika stavení k nim přistavěných. Hradby zavírají velké prostranství vejčitého základu a sesíleny jsou okrouhlými věžmi, z nichž jedna je na východní a tři na severní straně; kromě toho je na jižní straně polookrouhlá bašta a na západní straně pátá věž, která se zdá býti původu nového. Věže všechny jsou uvnitř obmítkou obmrštčny a mají velké střílny pro ručnice zřízené. Domy ke hradbě přistavěné jsou dvo- i \Y\r\ nAirnilii Ton lM-av-ir n ,í3ŕtW 11 r" o n ŕ ii\ i j mu li, .iiiii ■ i. 11 rv 11. i y . i j vol im a jlf.ni .. . i ■ i.. ...... Poloha 3 rozděleni Doubravské hory. 2. první, 3. druhá brána do 4. předhradi, 5. přikop před 6. zadním hradem, 7. místo nynějšího staveni, 8. místo staveni ze 17. st., 9. zbytky nejstaršich staveni a mezi nimi studně, 10. příkop prvotního hradu, 11. bašty 17. století. Pevnost totiž v 17. st. býti z prvotního hradu. Na severní straně bylo kasárni cké vysoké staveni o několika odděleních, jež bylo bud v 16. neb 17 stol. vystavěno, část jeho pojata do nového staveni restaurace. Při jižní straně spatřuje se studni. Dříve bývaly ještě dvě jiné, totiž nádržka v příkopě za branou a jiná, která byla v příkopě okolo hradu jdoucím. Třetí na jižní straně později objevena. Bylo totiž mnohým s podivením, že na jejím místě i při největším suchu byl okrouhlý zelený trávník. Poněvadž se mnoho o pokladu tuto skrytém bájilo, dala tu vrchnost kopati. Napřed přišli na kostru koně i s sedlem a nádobim, pak se objevilo kryti studně a konečně tato sama ve skále vytesaná. A poněvdaž se tu také voda našla (ovšem také jen svrchní), dali ostatní dví nádržky řasy pati. l) Okolo věži a hradeb běží příkop z velké části ještě zachovaný a vyzděný, který také z prvotního hradu pochází. Při zakládání nové pevnosti v 17. stol. zřízeny okolo něho hrubé valy ze země nasypané ai sesíleny osmi hranatými baštami též nasypanými, které uvnitř i zevnitř byly fádně vyzděný a tak zvanými kasematami opatřeny. Také tu udělány chodby ven na kraj vedoucí a příkop s venkovem spojující. Dobře je viděti takovou chodbu do bašty na severozápadní straně. Na některých místech ještě dobře poznávati, jak toto opevnění bývalo, ale z velké části zdivo se pobo-zase zrušena a zkažena a od dvou set let také mnohé části řilo a země se sesula, povětřím zničeny. Ve 14. stol. byla pod horou ves Doubravice s farním kostelem a dvorem, jež byla manstvím služebným k Mostskému hradu. Ves časem zanikla a zůstal jediný dvůr. Hora patřila také ke statku Dou-bravskému a zakoupena s ním od Jakoubka z Vřesovic?) Když se vnukové jeho I. 1467 dělili, dostal Jan Ilburk na svňj díl Strupčice, Zalaný, Chouče, Liběšovice, Roudník a Véšťany,3) k nimž ještě jiné vesnice a duchovní získal Nemaje sídla pevného obdržel 1. 1478 majestát a dovoleni, aby nade vsí manskou Doubravicí hrad v nově postaviti a vší pevností ohradili mohl, což také v krátce potom provedeno *) Jan Ilburk ») Heber, Burgen I 96. s) £>d. 19 str. 54. 3) Arch. dz. *) Arch. dz. Thomae Mitis Idyllion de thermis Tcplicensibus. DOUBRAVSKÁ HORA HRAD. 145 psal se již 1. 1486 seděním na Doubravské hoře a téhož roku na jaře zemřel. Sirotky nezletilé vychovávala vdova Eliška z Landšteina1). Vilem, syn Janův, ujal 1. 1488 Doubravskou horu a Předboř od mateře koupenou. Od krále Vladislava obdržel (1498, 1507) nadání na několik vesnic zápisných,8) od téhož krále si vyprosil (1507), že mu byla Doubravská hora z manství propuštěna8) a Trnovany a Šanov, tehda ještě vésky, obdržel I. 1511 dědičně.*) Za něho byl (1521) Vácslav z Polenska hejtmanem.5) Zůstali po něm synové Volf, Bernart, Albrecht, Jáchym, Šebestián a Vácslav, z nichž tito penězi se oddělili.8) Volf (1532 atd.) převzav Doubravskou horu tak dobře hospodařil, že získal několik velkých statků v okolí, jako Teplici, Krupku a Kyšperk, a kromě toho také rozličné drobné statky. Nemálo děkoval králi Ferdinandovi, jemuž byl věrně, zvláště 1. 1547, oddán a od něhož proto dary obdržel. Avšak dychtiv jsa po jmění, neuvaroval se lakoty. Před r. 1536 přivedl kmetičnu v Třískolupech k tomu bez vůle pána jejího, že mu půl lánu dědiny v Třískolupech odevzdala, kterýž on sice za 170 kop míš. prodal, ale chudé ženě za to nic více nedal, než jednu a půl kopy míš.7) Volf měl Doubravská hora u Teplic. Nová část. platné Účastenství ve veřejných bězích, zastávaje rozličné úřady, jsa naposled nejv. písařem a presidentem komory. Působil také ve sněmích a komisích a 1. 1563 dokonal napravení a doplněni zřízení zemského.8) Pod Doubravskou horou a okolo ní založil oboru. Zemřel I. 1569, dne 21. března a pochován v kostele Teplickém, kterýž byl sám založil.*) Volf byl posledním svým pořízením odkázal manř. Voršile z Veitmile (f 1583) do života jejího statek Malhostický a všechen ostatní statek dcerám svým Anně, Mandaléně a Barboře a bratru Bernartovi a zřídil po nich jisté nápady.10) Ale ustanovení jeho pro odpory stran sůčastněných nedodržováno. Po smrti Bernartově ít 1573) držely všechny statky n Volfovy Anna a Mandaléna samy a nechtíce se se strýci svými Šebestiánem, Vácslavem a Janem, na něž po nich měly nápady jiti, do zbytečných soudů pouštěti, slíbily (1576, 3. listopapu) jim zapsati 17.500 kop gr. č. a kromě toho postoupiti zámku pustého Oltáříka s 4 vesnicemi.11) Slib svůj hned vyplnily a dotčené peníze na statcích svých zapsaly.18) Ale tím na sebe uvalily nemalou potíž a zapsáním mnohých peněz na všech statcích tyto velice zavedly. Vácslav a Šebestián chtějíce peníze míti uvázali se 1. 1577 ve zboží Teplické a pak právo své převedli na Mikuláše z Karlovic ») Arch. DZ. Rel. tab. I 191. «) Arch. DZ. s) DZ. 2 E 9, DD 67 f. 11 *) Arch. c. k. dvorský. 5) Reg. kom. s. •) DZ. 7 A 12. T) Reg. kom s. *) Jirečkova Rukovét II 539. ») Velesl. kal., BřezanĎv Vilém. l°> Arch. Třeboňský. ») DZ. 63 F 21. ") DZ. 8S B 8 a t, d 146 DOUBRAVSKÁ HORA HRAD. na Brandově.!) Tento zavázal se sestrám, že peníze zaplatí, a podržel si Teplici v zástavě, ale také nemohl nic svésti. Tu Kašpar se Šemberka, manžel Mandalénin doprosil se Volfa ze Šemberka, že ten dluh na sebe přijal a Mikuláši dluh jeho 20.000 kop míš. na Teplici, Doubravské hoře, Krupce, Kyšperce: a Malhosticích zapsán.2) Právo to přešlo pak na Jiříka ze Šemberka. Ten zastal v držení Teplice, a to, tuším, jedině tak, že něco dluhfi zaplatil penězi, které dostal od komory při vyplacení Krupky a Kyšperka. O Doubravskou horu přišly sestry neznámým způsobem, ale stalo se to s jejich přivolením. Ujal ji asi 1. 1578 Vilém z Rožmberka a mnoho důležitých listů dal přenéati na Krumlov. Císař Rudolf přál si od něho míti Doubravskou horu. Chtěl totiž nabyti statku Kyšperského, zastaveného Jindřichovi Brozanskému ze Vřesovic, tím způsobem, že mu mínil za něj dáti Doubravskou horu. Když tedy Vilém statku postoupil (1579 v červenci), dáno poručení Janu Felzárovi z Felzova, hejtmanu, aby svršky a nábytky cdvezl a dobytek odehnal na Kyšperk. Felzár*) Doubrav ská hora u Teplic. u byl celkem čtyři léta hejtmanem i po postoupeni a za ta všecka léta nic za službu nedostal, takže měl 200 kop za komorou.*) Neznámým způsobem dostala se Doubravská hora Jiříkovi star. z Lobkovic. Tento zaplatil 1. 1584 Bedřichovi Mašfovskému z Kolovrat peníze, které na témž statku zapsané měl, a tak se stal samostatným držitelem.6) Avšak I. 1586 postoupil Doubravské hory Bohuslavovi Kapliři se Sulevic, od něhož dostal směnou statek Nedvědíč.*) Od Bohuslava pak postoupena I. 1590 Radslavovi staršímu z Vchynic, jenž měl také Teplici.7) Nežli však tento pán v pokojné držení vešel, obětoval ještě 10.250 kop m. na to, aby uspokojil Viléma Vřesovce, jenž si na Doubravskou horu právo pokládal podle kšaftu n. Volfova.8) Radslav, velmi bohatý pán, učinil Doubravskou horu na krátký čas hlavou Teplického panství. Od něho snad pocházejí první práce opevňovací venkovských hradeb. Při tom prý užíval holandských umělcův;") zdá se však, že toho díla nedokončil. Radslav sám dětí neměl a proto rozdělil, učiniv poslední pořízení ') DZ. 89 B 8—9. ») DZ. 63 K 24, 89, E 13. ») Arch. gub. «) Tamže. &) DZ. 20 J 22-25. «) DZ. 23 D 2. t; DZ 91 C 16. 8) DZ. 186 B 3. •) Balbín Mise., Beckovský I 1029. DOUBRAVSKÁ HORA HRAD. 147 všechen statek svůj na čtyři díly, aby jimi čtyři strýce podělil. Vilémovi strýci dal Doubravskou horu se vším panstvím Teplickým a statek Benešovský.') Pořízením ustanovil, aby Vilém se ve všechen statek po smrti jeho uvázal, jej od smrti jeho do 8 neděl držel a po jich vyjití každému dílu jemu patřícího postoupil.*) Vilém přidal se I. 1618 ke stavům odbojným, ale nikoliv s upřímnou myslí; avšak i po r. 1620, když poslušenství Ferdinanda II. podstoupil, nebyl mu upřímným poddaným. Obojetné jeho chování jako i vzácné přímluvy byly toho příčinou, že neodsouzen, ačkoliv ke katolictví nepřistoupil. Poněvadž opevnění Doubravské hory strýcem započaté právě dokončil,3) to jako i jiná opevněni panských sídel vzbudilo ve Vídni obavy. K vyšetření toho, jaké způsoby nové opevnění jest, nařízeno Jozefovi Raitinovi, staviteli při Doubravská hora u Teplic. Pražském hradě, aby se na Doubravskou horu odebral, nová opevnění pozorně prohlédl a na pláně narýsoval, Vilémovi pak (1622, 12. listopadu) poručeno, aby mu všecky příležitosti ukázal.*) U Vídeňského dvora šlechtě české nevěřili a chtěli to způsobiti, aby Doubravská hoira byla zbořena; jen »velikému úsilí* Vilémovu se podařilo, ji prozatím zachovati. Ano dal i 1. 1625 veliké kusy k obraně slévati.6) Když pak 1. 1626 i nové stavení panské na Doubravské hoře doděláno a jen se tam Vilém od-stěhovati chtěl, vypukl ve stavení oheň, kterým stavení i jeho vnitřek zničen, takže pán měl Škodu 16.000 tolarův (8. září). Stavení již neobnoveno, nýbrž jen tak tak střechou pokryto. L. 1628 konečně vyšila královská resoluce, jíž Vilém nejen při svých statcích zůstaveni, nýbrž mu i povolováno, aby je podržel, byt ke katolické víře nepřistoupil a pro víru se ze země vystěhoval. Když 1. 1630 nebezpečí války vznikalo, položena na Doubravskou horu císařská posádka 100 mužův. Vilém, ač se 1. 1628 do Dráždan vystěhoval, zdržoval se tu právě té chvíle, když Sašové do země ') DZ. 192 D 9—13. *) DZ. 139 M 21. 3) Bezpochyby řídil opevňovací práce na mohutných baštách venkovských již za živobytí Radslavova. *) Arch. gub. 6) Nad dveřmi kaple, jejíž místa již nevíme, dal Vilém umístiti nápis vytesaný: Wer nicht zur dtlr hinein geliet in den schaffstal, sonder steigt anderswo hinein, dr ist ein dib und ein morter. Ich bi n die dtlr zu dn schafen. Johannes 10, 148 DOUBRAVSKÁ HORA HRAD. vtrhli a Tepiici obsadili. (1631, 6 listopadu.) Po té přilchn Sašové k Doubravské hoře, ale císařští se tu houževnatě bránili. Teprve 27. prosince se pevnost vzdala. Vilém při tom zajat a odvezen do Drážďan, Sašové, kteří pokládali Čechy za svou zásobárnu, odvezli tři největší děla z Doubravské hory do Litoměřic a odtud je plavili do Drážďan. Na Doubravskou horu, Ústí a Děčín dána dohromady kompanie vojska za posádku. Poněvadž pak Sašové s Vilémem nenakládali jako zajatcem, nýbrž jej měli za důvěrníka, nabízel Vilém kur-firstovi, že slabou posádku na hradě rozmnoží svým lidem. Když však kníže Frýdlantský na jaře 1. 1632 Sasy vyhánšl, Sašové se nedrželi dlouho na Doubravské hoře, nýbrž ji vzdali. Kníže sám bydlel 5 dni v Teplici, vraceje se po porážce ze Sas.1) Zdali byl hrad v druhé polovici I. 1632 osazen, není známo. Dne 5. dubna 1. 1633 obsadila jej kompanie pluku Morzinovského; na jeji vyživení platil okolni lid skorém 500 fl. neřkouc nákladův na jiné vojáky. Od I. srpna velel tu Jan Kryštof z Valdšteina, hejtman pluku.Trčkovského, jenž nemilosrdně peníze a potraviny vymáhal. Pak se vystřídala ku konci 1. 1633 kompanie pluku Thunovského. Mezitím dal se Vchynský, jenž ještě v květnu 1 1633 v Drážďanech přebýval, v jednáni proti císaři, které však ke skutku nikdy nedocházelo, poněvadž se Valdštein v pravý čas rozhodnouti nechtěl. Vilém pak při něm vykrvácel 1. 1634 v Chebu Statky jeho všechny zabaveny a zadarovány císaři věrným. Teplické panství, k němuž nyní Doubravská hora přináležela, dostalo se rodu Aldringenovskému. ~) Švédové a Sašové zvítězivše u Lehnice (1634, 13. května) vpadli do Čech, kdež bylo jen málo vojska, a obsadili větší část Žateckého a Litoměřického kraje. Dne 29. července vpadli do Teplice, vytloukli kostel a zámek, co se jim líbilo odvezli, a ostatek rozbili. Po té se pokoušeli o Doubravskou horu, která byla před tim kompanii pluku Morzinovského osazena. Ale velitel Michal Glotzeisen bránil se udatně. Švédský velitel zůstal ležeti před hradem; vydíraje okolí všelijakými platy a pleně. To trvalo 12 neděl. Na hradě pak zůstávaly rozmanité posádky i potom. Druhé obléháni Doubravské hory stalo se r. 1639. Na jaře t. r. Banner táhl se vši mocí proti Kamenici a Frciberku v Saších, kdež mu nějaký čas lid Sasky odpíral; jimž také k pomoci vůdci císařští táhli. Však nic ta pomoc neprospěla. Císařští jsouce poraženi prchali přes hranice, za nimiž Švédové do země vnikše v krátkém čase Teplici, Ústi a Litoměifice osadili. Velká část měšťanstva, zvláště pak veškeří židé Tepličtí se vším, co s sebou vzíti mohli, utekli na Doubravskou horu, míníce tu jistými a bezpečnými býti. Než švédský nejvyšší z Hodic jal se hrad ten obléhati. Velitel vypadl, aby zbořil obléhací přípravy, avšak zajat a jeho hlouček pošavlován. 20 května vzdala se posádka a hrad se všemi poklady tu nahromaděnými upadl v moc Švédův. Nejvyšší švédský se čtyřmi kompaniemi udělal si pod Doubravskou horou silné ležení a na hrad položil 50 mušketýrů Odtud posílány oddíly po okolí a vymáhány penííe a potrava. Celý rok svízele ty trvaly. Na jaře l. 1640 vypudili císařští Švédy z Čech, takže 1640, 3. dubna toliko Houska, Děčín a Doubravská hora v jich moci zůstávaly. Císařští je najednou všechny oblehli. Před Doubravskou horou velel Ruebland nejvyšší a když poslán k Děčínu nejvyšší Jiří Bedřich hrabě Šlik, Švédové, jichž bylo jen 50, mužně se bránili, majíce udatného velitele Jana Jindřicha Engla a jsouce s dostatek zásobeni, ale hůře bylo Silkoví, jenž v okolí již vydřeném a vyždímaném potravin si nedovedl opatřiti a také neměl dostatek hrubých kusů v. Po dvou nedělích velké práce dostal se až ke vnějšímu přikopu a otýnění. Teprve po opětných čtyřech nedělích, když mu poslána od Litoměřic potřebná potrava a dodány od polního maršálka Colloreda hrubé kusy, rozstřílen hrad a podkopy rozvracován. Dne 17. května vzdala se posádka, poslední v Čechách. Dne 20. května obsadil hrad hejtman Tomáš Opitz. Našlo se tu ještě 284 str. mouky a obili, 8 kusův hovězího dobytka, 4 ct. kulek, 8 ct. doutnákův. Teplice byla tak zpustošena, že z 156 domů jen 22 obýváno. Na hradě zůstávala pak posádka o 15—50 mužích, až konečně 19. července 1644 odtáhli zanechavše hrad pustý.*) Na konci 1. 1643 žádal Pavel z Aldringen místodržících v Praze, aby Doubravská hora byla vojenským lidem osazena a potřebnou municí opatřena. Místodržlcí dávajíce císaři zprávu o tom ukazovali na to, »že len zámek na Labi Ieží« a není při žádném přechodu přes hranice, také že by se vložením do něho posádky ubíralo vojsko takovým místům, kde ho je více potřeba. Naléhali proto na to, aby pevnost ta byla zbořens. Již před tím od nich bylo i na to poukázáno, že pevnost tak k ničemu není, že kdykoliv nepřítel o ni stál, posádku vypudil, na ní se usadil a všechen kraj holdoval. U dvora hned se nerozhodli, trvalo půl léta, než míätodržíclm dáno bylo poručeni, aby pevnost byla vyvrácena (1644, 27. června). Me:zitim sem přece byla posádka Sifnerovského pluku dána a proto došlo velitele poručení (v Červenci), aby posádku vystěhoval tak, aby lidem neublížila, a k armádě hraběte Galiasa přitrhl. Tak 24. července poručeno Maximilianovi z Aldringen, aby Doubravskou horu v šesti nedělích skrze vlastní poddané rozboural a »se zemí srovnaN. Odůvodněno to tak, že nepřítel zase vpádem hrozí a obava jest, že by tuto pevnost opanoval. Hrabě poslechl. Pracovali tu poddaní a také havíři. Ve čtyřech nedělích větší část práce vykonána. Nejvíce bořeno na vý- ') Hallwich, Gesch. von Teplitz, Rezek, Dejiny Saského vpádu 70. sj Viz niže o Teplici. *) Hallwich, Geschichte von Teplitz. DOUBRAVSKÁ HORA HRAD. 149 chodní straně, odkudž byl příjezd. Tu zbořeny zdi na třech baštách a při parkánech a dvě hrubé věže a hradby, takže se tu nepřítel drželi nemohl. Na západní straně stavení obydelné vyvráceno dokonce a věže při něm vypáleny.1) Na severní straně vybouráno půl věže, veliký kus hradby a probourána venkovská bašta.2) Po dokonaném bourání zbyly jen sklepy a kasematy.3) Avšak ještě 1. 1655 došlo vrchností kraje krajské nařízeni, aby poslaly lidi k dokonalému zboření*) Bývalý hrad ztratil všechnu důležitost a jen obora okolo neho měla JeSte cenu. ') Na tich dvou stranách také velmi málo zbylo. 2) Arch. gub. 3) DZ. 308 B 1. *) Hallwich, Gcschichte von Teplitz 398—399. Doubrav ská hora u Teplice. (Dle kresby Hebrovy z let 40. min. století.) 20 Zimck v Teplici v r. 1M6. !>!«■ uwŕiin/ krr*l>) Pocl-.rtnovy — Originál v archivu J J. knil. Kcrd Zd. i Lobkovic v Roudnici teplice zámek. cplický zámek až do r. 1797 od města hradbou oddělený jest veliké stavení, jež pochází z r. 1751, kdež k prvotnímu menšímu větší stavení přiděláno. Východní křidlo jest velké stavení v renesančním slohu od Radslava Vchyn-ského vyzdvižené na způsob loveckého zámku, jehož zevnější výzdoba se zachovala. Při tom stojí zámecký kostel v 16. století vystavěný a v 18. stol. obnovený Ale nejřajímavější stavení v zámeckém okrsku jsou tak zvané I Kolostojovovy věse, zvané po onom Kolostojovovi, jehož si Hájek vymyslil jako | zakladatele Teplice. Jest to čtverhranaté stavení, vybíhající ve dvě věže, vlastně dvě končité střechy, patrné dnes nejstarší stavení v Teplici, a proto od předkův za sídlo zakladatelovo považované. Veníře dveří, oken, též římsa ukazují na 16. stol. Také ozdoba zdí, zejména oblíbená tehda rustika svědčí o tom. Patřící k tomu zdobený taras svědčí, že tu býval altán neb tak zvaný lusthauz, jako býval u mnohých zámků v. Teplice byla až do 1. 1421 jměním kláštera panenského, který tu byl okolo 1 II56 založen. Tvrze tu nebylo, ale klášter, který stál na místě zámku, bezpochyby byl hrazen. Avšak když Pražané, Žatečtí a Lounští v červenci 1. 1421 k Teplici přitrhli, neodvážily se panny odporovať! a přijaly posádku na klášter. Hůře se chovali Mišňané 1. 1426, splácejíce paninám, že zůstávaly pod ochranou Čechův. Purkrabím tu byl I 1430 Jan z Ohnice, ale není známo, zdali klášterským aneb panským.1) Jisto však jest, že Jakoubek ze Vřesovic měl r. 1435 Teplici v mociB) a podržel ji potom, poněvadž mu císař Zikmund (1436) všechno klášterstv! zapsal.1) Tím také klášter usmrcen. Již král Vácslav byl učinil z klášterství věnný statek králové Žofie, která měla opravu nad klášterem a brala z něho užitky. Týmž způsobeni zapsal i císař Zikmund Teplící manželce své Barboře, ovšem jí ne- x) Ruk. kl Oseckého. :J Bartošek, Font. r B. V 617. 3) Aich. český II 452. TEPLICE ZAlMEK. 151 chávaje na v&li, aby kláŠterství vyplatila.1) Ještě tu panského šidla nebylo, ačkoliv se tu Jakoubek druhdy zdržoval. Král Jiří zase zapsal Teplici věnným právem králové Johance, která svobody města a jeho vysazení Litoměřickým právem potvrdila.2) Králova vyplatila také Teplici a držela ji přímo, Jan Ilburk Vřesovic, potomek Jakoubkův, byl jejím hejtmanem na Teplici asi 1. 1474. Když králová zemřela (1475, 12 listopadu), připovídal se syn její kníže Hyntk z Minstrberka k dědictví. Ilburk dojel k němu na Poděbrady a tu kníže jej zavazoval, aby se k němu věrně a právě s tím zámkem zachoval, ale potom nechtěl Ilburk lidi slibem zavázati knížeti a jeho bratrovi Jindřichovi, snad proto, že i Lev s Rožmitála, bratr n. králové, chtěl dčditi. Tu pak se stala mezi oběma 1. 1476, 2. února taková úmluva, že Hynek dostal Lichtemburk, Mělník a Teplici a Lev hrad Hlubokou.9) Zámek v Teplici. V tehdejších dobách byla již v Teplici tvrz, bezpochyby z části kláštera zřízená, snad pocházela od králové Johanky. Král Vladislav zastavil I 1478 tvrz ai město knězi Hynkovi,*) jenž byl ještě řnad 1. 1479 v držení Teplice, když se s llburkem o nevěru soudil. Ale již I. 1482 byl Purkart z Fictum pánem na Teplici, ale nikoliv sám, nýbrž s bratřími svými Kryštofem a Felixem, kterým dovolil král, aby vyplatili Trnovany, Šanov, Bořislav, Bělou a Kvítkov a drželi je k Teplici zástavně.6) Naposled držel Felix sám Teplici a zjednal si to, že mu král na ní 500 kop gr. C. připsal.6) Za něho zřízena (1501) rejstra rychtářská, nej-starší městská kniha musea Teplického. Následujícího loku následoval v držení Teplice Opi z Fictum?) Týž učinil 1. 1508 směnu s Albrechtem Ĺibšteinským z Kolovrat o zboží Teplické a Střekovské, Albrecht pak, jak se stal tu pánem, vyprosil hned (1508, 10. srpna) na králi druhý jarmark pro Teplické.8) Zemřel však již 1. 1510, 25. května odkázav nemalé své jmění Anně z Kováni, své manželce. Tato však potvrdivši svobody města nenechala si odkázané jmění, nýbrž postoupila Teplice (1511) Janovi a Bernartovi ') Rkps Roudnický. 8) Arch. městský. Také se tu králová někdy zdržo«ala. H- jtmanem jrjim byl 1. 1471 Hanuš ze Štampachu (Arch. Drážďanský). B) Arch. český IV 327, Somrm-rslbcrg V 10:57. «) Rfg. královská č. 191«. B( Arch. desk zemských. Ještě pak 1. 1497 i Jiří Fictum pán na Teplici (Arch. Chonnut vský). e) Arch. český VI 588. Reg 2 J kom. soudu C 10. e) Arch. městský. 20* 152 TEPLICE ZÁMEK. bratřím z Valdšteina, synům svým z prvního manželství. Až do té doby tu byl hejtmanem Petr Štensdorf, jenž býval již za Opia, a zůstal v též hodnosti ještě 1. 1531.1) Zboží Teplické posud zápisné dal král 1. 1512, 31. prosince dotčeným bratřím dědičné, totiž zámek a město s předměstím a s podacím klášterním s 35 vesnicemi.2) Jan pak sám spravoval Teplici od té doby, co bratr jeho Bernart 1. 1517 zemřel, avšak panství bylo nemálo zadluženo (snad již z dob Albrechto-výcli). Jesté 1.1521 byl Jan v jeho držení.3} I.. 1523 prodal Krupku Jáchymovi, Bernariovta Jiříkovi bratřím Z Makánu a s ní tuším také Teplici, ale část její pro dluhy odhádána Zikmundovi ze Smiřic. Tento potvrdil Teplickým svého dílu I. 1524 svobody jim od Valdšteinův dané. Ale kdežto se Jáchym z Malcánu od 1.1526 jako pán na Teplici vyskytuje, nazývají Tepličtí 1. 1528 Hynka Spetle z Janovic svým pánem dědičným, takže se zdá, že právo Smiřického na sebe převedl Ale jistě Malcánové to právo na sebe převedli, neb I. 1528, 7. října prodali Jáchym a Jiří Malcánové Krupku a Teplici králi Ferdinandovi za 64.OCO fl. r.*) a 17. listopadu dal jim král dlužní úpis na tolikéž zlatých.5) Cc krále k tomu vedlo, není nám známo, ale zadal Teplici velmi brzo; 1. 1529 zajisté ji držel Albrecht z Valdšteina. Týž srocen od komorního soudu s Mikulášem Pfundšteinem varhaníkem, jehož byl zranil.6) V I. 1529 a 1530 poroučel Jáchym Malcán zase na Teplici, ale od 1. září I. 1530 Zdenek Lev z Rožmitála, jenž ustanovil Vácslava z Dobrovítova hejtmanem (1531 —1537). Po smrti Zdeňkově následoval syn jeho Adam, jenž prodal zámek, dvůr a město Teplici s vesnicemi (1537, 5. listopadu) Šimonovi Třeštikovi z Hyršova za 9000 kop.7) Také tento tu dlouho nebyl. Zemřel na jaře 1. 1543 odkázav Teplici manželce své Kateřině do jejího života a potom měla přejiti na Jana, bratra jeho. Tento pak pospíchal, aby Teplici zase prodal; koupil ji asi v září t. r. Volf z Vřesovic, držitel Doubravské hory, a tak oboje panství sloučeno v jedno.8) O tom, co následovalo po Volfově smrti, již psáno, Bernart ž Vřesovic, dědic Volfův, potvrdil 1. 1569 svobody Teplických,9) ale zemřel již na jaře 1. 1573. Z dědiček zůstalých, Anny a Mandalény, dcer Volfových, vdala se tato (1575) za Kašpara ze Senberka, rytíře ze Sas. Teplickým dal znamenité svobody. Dědičky měly pro dluhy n. Volfovy nemalé starosti. Něco se jich mínily zbaviti, když strýcům a nápadníkům slíbily kromě Oltařika 17.500 kop zaplatiti, ale hned prvních 15.000 kop, kteréž zapsaly 1. 1576 na Teplici,10) nemohly zaplatiti a dlužnici vedli právo na Teplici. Potom následovalo stálé dlužení, takže přišly o Krupku, Kyšperk a Doubravskou horu. Mikuláši Karlovic zapsaly 1. 1577 13.500 kop dluhu11) a nemohouce platiti, odevzdaly mu za několik dní Teplici i s panstvím.,s) Kdežto pak Kašpar jsa věřiteli honěn se vydal na cesty, převedl Jiřík ze Senberka na sebe právo Mikulášovo a uvázal se I. 1580 v Teplici. Týž měl však jen polovici,18) druhá polovice patřila Hanušovi Volfovi ze Senberka. Tento pak postoupil 1. 1580 práv svých Jiříkovi, jenž 1. 1581 svobody Teplických potvrdil. Od Jiříka a Jetřicha, bratra jeho, koupil pak panství Teplické 1585 Radslav z Vchynic. Nezaplatil je najednou, ale zůstal něco dlužen; císař Rudolf pak mu porjčil (1586, 20. května), aby zatím peněz nevydával, leč by Šenberkové berně a dluhy platili.14) Radslav, rázný a výborný hospodář, žádal krátký čas po nabytí panství obec Teplickou, aby mu dala právo pšeničné pivo vařiti jí od Šenberkův přiznané; když pak se vzpírali, utiskoval je a soudil se s nimi několik let. Svobody Teplických sice potvrdil, ale pivovarstvi si zůstavil (1590). Získal též Doubravskou horu a některé drobné statky. Město Teplici velice povznesl. Jaké pořízení Radslav (-f 1619) učinil, jak Teplice nabyl Vilém Vchynský a jak 1. 1634 o živobytí přišel, již vypravováno. Císař Ferdinand daroval panství Teplické (1634, 4 května) Janovi hraběti Aldringen, svému komorníku, válečné radě a polnímu maršálku, za jeho věrné a stálé služby, a darování to zůstalo v platnosti přes ') Rtg. 13 F kom. soudu, staré knihy Teplické. !) DZ 7 A 7. Vedle Stcnsdorfa byl lu 1514 Vácslav Nosalovský hejtmanem, pak 1517- 1518 Jakub ze Zavofic, líl8 Volf Belvic. 3) DZ. 2 A 6. Hejtman 1520 Vácslav ze Vřesovic, týž takc 1527 a 1528 (Eeg. rycht, a kom. soudu). 4) Staré knihy Teplické, rkps Roudnický b) Arch. desk zemských. ") Reg. 5 F k s. II A 6. 7) Knihy Teplické, DZ. 41 A 23. 8) Hejtmany byli 1545- 1560 J au Borek z Borku, 1552 Kryštof Elbl z Maistorfu, '.553 Jan z Lerperka ») List arch. městského. lc) DZ. 89 B 8—9. ») DZ. 89 E 13. lä) DZ. 89 E 13. 15) DZ. 90 D 17. ") Arch. gub. Teplice na poŕitku minulého století Dle Mu/ rytiny i archivu Mura WrilovMvI ( Vjkk/ho. TEPLICE ZÁMEK. 153 odpor Alžběty, vdovy po Vchynském. Ale hrabě Teplice nikdy nespatřil. Padl t. r. 22. července bráně Landshut proti Švédům Dědici jeho byli bratři Pavel, Jan Marek, kteři oba byli duchovního stavu, a sestry Zuzana jeptiška, Antla ovdovělá Mullerova, Kateřina ovdovělá Kohlova a děti zemřelé sestry Barbory Gillesové. Konečně připuštěn k dědictví strýc Pett Aldringen. Císař obnovil jim 1635, 22. března darování a protože dva statky zděděné císaři postoupili a 10.000 tolarův zaplatili, přidáno jim panství Benešovské1). O toto veškeré dědictví stalo se 1. 1636, 14. listopadu rozdělení, takže Pavel a Jan Marek obdrželi panství Teplické, ale novou smlouvou (1637, 3. prosince) učiněnou dostalo se v držení Pavla samotného, ale tuším jen ke správě. Pavel bral důchody z panství, ale spravovala je sestra jeho Anna, která se vdala 1637 za c. k. nejvyššiho Jeronýma de Clary a jemu příštího roku syna Jana Jiří Marka, potomního držitele celého Teplického panství, darovala. L. 1644 dne 28. března zemřel biskup Pavel, odkázav vše své jmění jeden díl bratru svému Janovi Markovi, biskupovi Sekovskému, druhý sestře své Anně a jejím dětem, třetí sestře Kateřině ovdov. Kohlové a synovi jejímu Maximinovi svob. p. Aldringen, čtvrtý sirotkům po sestře Barboře, též již řečeným Aldringen.2) Na dokonalé vyřízeni pozůstalosti za tehdejších běhův válečných nebylo pomyšlení. Panství spravoval Maximin až do své smrti. Zemřel 1. 1650 11. června, maje teprve 32 let svého věku. Potomstva neměl a díl jeho Želkovice s Bořislaví spadl na spoludědice. Tito pak obeslali biskupa Sekovského do soudu zemského, aby jim díly vykázal. Jeho jménem zdělal Jeroným, Annin syn, 1652, 27. března dilči cedule. Znám je nám jeden díl, totiž polovice zámku a panstvi Teplického.3) Ten měl biskup sám a Jeroným dal se naň jako plnomocnik jeho zvesti.4) Ale nevytvořeno tím dělením nic stálého, takže nastalo 1. 1653, 4. srpna nové dělení, a to jen o polovici panstvi Teplického, z čehož znáti, že druhá polovice patřila celá biskupovi. Byly 4 díly; na první přišla polovice zámku, díl města a 6 vesnic, na druhý polovice Doubravské hory, panský dům v městě řečený Morava, díl města a 5 vesnic, třetí díl byl Lbínský s 9 vesnicemi, čtvrtý Roudnický není popsán.5) Lbínský díl dostal se Anně, druhý díl biskupovi.6) L. 1664, 2. února zemřel Jan Marek, biskup Sekovský. Svůj díl odkázal Jeronýmovi a manželce jeho Anně do života jen k užívání, ale dědici ustanovil syny Anniny Jana Pavla Aldringen z prvního a Jana Marka Jiři z druhého manželství. Následovalo t. r. druhé děleni. Janovi Pavlovi dostal se zámek s dílem města a 16 vesnicemi a Janovi Markovi Doubravská hora s Moravou dílem města a 19 vesnic.7) Jeroným a Anna jeho manželka zvedli se 29. července na celé panstv( jako uživatelé a Annini synové jako dědici do jich polovice.8) Anna pak zemřela 1.1665 a Jan Pavel bezdětek 1. 1666 o Novém roce. Jejich všechno jmění padlo na rodinu Clary otce a syna. Onen pak zemřel 1. 1671, 17. února a syn stal se samostatným držitelem. Jan Marek byl nábožný muž, což však nevadilo mu, práva Teplických omezovali. Zemřel 1. 1700, 4. dubna zůstaviv čtyři syny. Druhý z nich František Karel zařidil svčřenství (1749) a velice se staral o rozkvět města, ale na poddané byl také tvrdý. Zemřel 1. 1751. Syn jeho František Vdcslav rozšířil Teplický zámek a povýšen 1. 1767, 27. ledna do knížecího stavu. Dovršiv 80 let věku svého odevzdal panství (1787) synovi svému Janovi, který byl působením té doby pán osvícený a snášelivý, pročež nazýván od poddaných pánem nej dobrotivějším. Jan se velice přičinil o rozkvět města Zemřel 1826 dne 3 ledna zůstaviv syna Karla, jenž dlouho otce nepřečkal, an již 1. 1831, 30. května zemřel Syn jeho Edmund Mořic dostal se tudíž mladý ke vládě. Po jeho smrti (f 1894) dostal se rámek v držení syna Karla?) ') Ve dsky vloženo 1636 14. března (DZ. 145 C 24). ?) DZ 148 K 21. DZ. 308 B 1 D 15. *) DZ. 112 E 37. 5) DZ. 308 N 28, O 27, P 27 °) DZ 113 K 4 — 5- T) DZ. 72 O 4, O 7. 'j DZ. 113 O 6, O 15. ") Pokud doklady nepřiznány, užito HaMwichova spisu o Teplici,£pilnž sestaveného, ale bez nestrannosti, k niž jest dějepisec mravne vázán. Teplice v první polovině min. století. (Dle kresby Kandlerovy.) chotěny, stoličky. předaleko Rtina jest mlýn Hahnelmuhle a nad ním jest hůrka, která slove u lidu AI okolního »die Kotine*.1) Zde se ještě spatřují zbytky hradu, kterýž tu byl 8] r. 1402 založen. Před založením jmenovala se hůrka Cholěny a náležela Vh k r»2rlcfr,r« O .^fbiirrm níMiií tiráže riať cp mh\ nrwvuatí Pnm/tiv IvTarb-rahř J » ' ..„.j f.^.. ---- *------- ----------- B Míšeňský Vilém jako držitel Oseká dal hůrku (dne 2. srpna) Benešovi z Ho-tJ řovic, Jindřichovi Spiglovi a Dobešovi z Bran v manství a dovolil jim tu hrad Jí stavěti, nazejtři se pak dotčení tři zapsali, že přijímají nový hrad v manství, že mají )fm sloužiti a jej otevirati, kdykoliv bude potřeba; také nesměli samo-"ft volně hrad prodávati a povinností manskou vždy k držitelům bradu Oseká y zření míti.2) Zdali došlo k vystavění toho hradu, nelze v pamětech zachovaných najiti. V podrobném seznamu manův Oseckých z r. 1454 pocházejícím psán jest Oldřich Cejn, man Rtínský, ale žádný držitel nějakého manství, které by ukazovalo na Chotěny.') Avšak zdá se nám, nebyl-li 1. 1402 hrad vystavěn, že tu vznikla později tvrz Stoličky. Tuto měl Volý Kapliř Duchcovský ze Sulevic, dostav ji bezpochyby na díl od strýcův svých Oseckých. Od něho koupil je s Malhostici před r. 1515 Vácslav Kyšperský ze Vřesovic. Ten je asi ok. 1. 1527 prodal a oboje statky dostay se Mikuláši a Vácslavovi bratřím Kostomlatským ze Vřesovic*) Tito je prodali 1. 1532 Jiřikooi Beřkovskému z Šebiřova, který je měl do r. 1540 a pak je zase synovi svému Jaroslavovi Beřkovskému ze Šebiřova prodal.6) Od toho koupila je 1543 Kateřina z Maltic, manželka Volfa ze Vřesovic, ale měla je jen rok a prodala je potom (1544) Jindřichovi Malticovi s Maltic, bratru svému.*) Konečně prodal je Jindřich 1. 1554 Volfovi z Vřesovic a na Doubravské hoře,7) čímž nastalo připojení k panství Teplickému. Tvrz zdejší potom opuštěna a zůstala na témž statku jediná tvrz Malhostická. Tvrz na Stoličkách se již v posledním pořízení Volfově (1568, 9- října) nepřipomíná, ale ovšem se připomíná mlýn pod StoličkamiB) Název Stoliček se pak vyskytuje naposled I. 1584.9) O Velvet stávala ves Předbot s tvrzí a se dvorem. Po vsi psal se 1267 Zbraslav a syn jeho Častovoj (Reg. 11223). Držitelé byli povinni konat) manskou službu ke hradu Mostskému, avšak markrabí Míšeňští obrátili tu službu ke hradu Oseku. L. 1404 seděl tu Oldřich z Řepmc a pak nějaký jeho potomek (Arch. c. a kr. dvorský, Kopiář arch. Dráždan.) Pak tu seděli dva bratří Petr a Jindřich, a když tento zemřel, syn jeho Vácslav. Petr a synovec jeho prodali týž statek 1. 1487 Elišce z Laništeina ovdovělé Vřesovcové. Tato vzdala týž statek (1488) Vilémovi ze Vřesovic, jenž jej připojil k panství Doubravské hory {DD 6 str. 92, 107). Hned potom tvrz opuštěna a zůstaly Itu v 16. století dvůr a ves, avšak i ty opuštěny, takže 1. 1652 se připomíná jedině borový les Předboř (DZ 308. B 1). J) Mudrovalo se již v 18 st., že se jmenuje po nejaké Kateřinř, proto di Schaller (Leit 109) Kathinabcrg oder Katharinaberg [toto i na mapách), k čemuž pak lid přibáiil, že tu stával kostel a klášter. *) Kopiář a list arch. Drážďanského, též M. G d D. VII 43. 3I Kopiář 1316 v arch. Dráždanskdm. Ve Rtině byli již 1. 1398 dva manové, Ku rát a Oldřich, oba Cejnove\ *) A-ch. musejní. Reg kom. soudu. &) DZ. 2 G 10, K 19. «) DZ. 4 L 2. 5 F 24 7) DZ 11 H 9. ") Arch. Třeboňský. 6) DZ. 22 J 22. V popise statku Malhostického připomíná se rybník Malhostický pod Stoličkami. 'jf Malhosticich (nad Bílinou, v osadě Rtínské) ^afll byla tvrz, ale sotva ještě I. 1307, když tu flJ69J| seděl Ctibor (Reg. II 916). Prokop a Jan ■™^™= z M. připomínají se 1. 1363 (Lib. conf.). Tento byl již 1. 1397 mrtev a Malhostice držel tehdáž Ješek ze Sulevic (Tadra AJ III 241). Odtud není o Malhosticich pamětí, až teprve v 16. stol., kdež patřily ke Stoličkám (viz na str. 154). Tehda tu byla tvrz. Když Volf z Vřesovic Stoličky 1. 1554 koupil, opuštěny tyto, ale tvrz v Malhosticich zůstala a postoupena od Volfa (1558) Vácslavovi, bratru jeho (DZ. 54 K 19). Ale Volf ujal je zase a odkázal 1. 1568 Voršile z Veitmile, manželce své (f 1583), za jejíhož života držely je dcery její Anna a Mandaléna (Arch. Třeboňský, DZ. 63 K 24). Od Teplice sice odloučeny 1, 1584, ale zase získány. Tvrz se připomíná ještě 1. 1652. Ves Lbin se tuším již 1. 1102 připomíná, avšak tvrz teprve v 16. st. Ves se vyskytuje I. 1512 na zboží Teplickém z části; druhou část prodali bratří Vácslav Delfin a Jan z Polenska Jakubovi llodkovi ze Želevic a držel ji po něm 1. 1542 syn jeho Bohuslav (DZ. 1 G 4). Tento zemřel 1. 1547 a vdova Anna ze Hřivic, vdavši se zase za Zikmunda Velvetského z Ne spečova, přikoupila s ním 1549 tu část Lbina, která posud k Teplici patřivala (Arch. gub., DZ. 9 B 30). Zikmund přikoupil Velvety (1564) a žil ještě 1. 1585. Nástupcem jeho byl Litkýř, tuším, syn jeho, jenž tu ještě I. 1603 seděl (DZ. 90 T 20, VUS. 1898 I 74). Zůstali po něm čtyři synové. Zikmund, nejstarší z nich, prodal na odčinění závad díl statku Velvety, a když i to nepomohlo, prodal tvrz Lbin s vesnicemi (1610) Radslavovi staršímu ze Vchynic (DZ. 184 F 6—8). Od té doby patřil Lbin k Teplici. Ves Velvety (jihovýchodně od Teplice nad Bílinou) bývala prvotně příslušenstvím Kostomlat, ale 1333 měli ji v manství Henik a Nykl, předkové potomních Býčkäv Velvetských z Nezpečova, Páni Boršové přikázali je pak manskou službou k Oseku a tou byli povinni 1398 Mikuláš a Křištan; tento byl 1417 mistopur-krabim v Teplici (Reg. III 870, Kopiář arch. Drážďanského, Arch. český III 491). Manové I. 1454 zase se jmenuji Mikuláš a Křištan; onen žil ještě I. 1472 (Arch. Drážďanský, DD 16 f. 198). Od té doby, co nabyt Osek zase k Čechám, řídili se Býčkové dskami dvorskými. L. 1500 vznikly tu dva manské statky, tím že Jan Býček, odděliv se, vzal peníze, Zikmund, bratr jeho, měl dvůr hořejší a Bernart, jich strýc, dolejší (DD. VI 366, 368). Byly tu pak také dvě tvrze. Jedna pustá patřila asi od r. 1530 k Malhosticům zástavou a doprodána I. 1541 Vaňkem z Vřesovic Kateřině z Maltic (Arch. mus.) a patřila s Malhostici od r. 1554 k Teplici. Druhá tvrz byla 1. 1555 v drženi Zikmunda, Vácslava a Jiříka Býčků v, později (1560) Vácslava samotného; tu pak prodal 1564 Jan, syn Vácslavův, dotčenému Zikmundovi (DD. 64 sir. 256, 325, Arch. Roudnický). Tohoto snad synem byl Litkýř; témuž císař Rudolf (1593) statek Velvetský z manství propustil (DD. 53 f. 19). Litkýř držel ještě I. 1601 Velvety a Lbin a dědili po něm synové Zikmund, Jan Litkýř, Jindřich a Jiřík. Od nich koupil Velvety 1607 Kryštof Rausendorf ze Špremberka, ale prodal je 1611 Radslavovi staršímu ze Vchynic (DZ. 179 L 25, 184 F 8, F 14). Od té doby patřily celé Velvety k Teplici. Tvrz stála ještě 1. 1652. V Kostelní vsi Hradišti, nad Bflinou řekou jihovýchodně od Teplice ležící, byla tvrz ode dávna. Podací kostelní sice patřilo ke klášteru Teplickému, ale byly tu vladyčí statky, které skoupil před r. 1413 Sezema, ale seděl tu také v 1. 1413—1417 fíereš (Lib. erect., Arch. Drážďanský). Onen žil ještě I. 1418 (DD. 15, 306). Na tvrzi snad seděl 1. 1428 Jan Hrádek z Chodžova (Arch. Bllinský), jistě však 1. 1531 Jindřich Ledvický z Chánova, jehož syn Vácslav si tvrz, dvůr a ves Hradiště 1. 1550 v obnovené dsky zemské vložil (Reg. k. s., DZ. 250 M 10). Týž prodal dotčený statek (1565) Žibřidovi Žďárskému ze Žďáru a na Vše-chlaplch (DZ. 15 T 25). Žibřid zemřel po r. 1580, ■eůstaviv statek třem synům. Některý rok potom ukázalo se, že nemůže býti udržen pro dluhy a proto od-hádán (1Ô88) Mandaléně Rausendorfové ze Sprcmberkat vdově a věřitelce; táž pak zase vzdala právo své, až se dostalo 1. 1590 Radslavovi ze Vchynic. Avšak tento nepodržel Hradiště, nýbrž je zastavil I. 1603 strýni své Kateřinl vdané Stubenberkové, kteráž to právo převedla 1. 1637 na Jana Octaviana ze Vchynic (DZ. 24 F 26, 299, P 5). Dědičné právo ovšem patřilo k panství Teplickému a píše se Hradiště v 1. 1619—1636 vždy jako jeho příslušenství, skutečným však se stalo teprve po vyplacení. Ves Zelechovice, v osadě Čižkovské ležící, byla ve 14. století statkem o sobě, ale v 15. století patřila část k Sulevicům a část a potom celá ves ke Košfá-lovu (tak i I. 1576). L. 1615 patřila Felixovi Častovci Kapliři ze Sulevic, jenž tu teprve tvrz vystavěl. Proto se také tu, když Zelechovice připojeny k Tepličku, 1. 1619 tvrz v nově vystavěni připomíná. (Rozvrženi sbírek 67, Bílkovy konf. 864 ) L. 1636 dostaly se na díl sester z Aldringen a byly ještě I. 1644 samostatným statkem (DZ. 112 A 31, ale I. 1664 (a pak do r. 1850) palŕily zase k Teplici. <5 mostský hrad. asto se vyskytující nesrovnalost, že má místo bohaté dějiny a dnes že z něho sotva co zbylo, že tedy po chudém popisu následují bohaté dějiny, opakuje se také u Mostského hradu. Týž stával nad místem Mostem na vysoké homolovité hoře. Starý svůj německý název Landcšwarte zasluhoval spravedlivě, poněvadž se s hradiště země na několik mil okolo přehlédnouti mohla a odtud snadno bylo až na hranice strahovati. Ač byl chráněn vysokou svou polohou, ana hora k severu, východu a jihu strmě spadá, přece opevněn býval na západní straně hrubým náspem a příkopem. Neb na této straně má hora odstavec nepříliš nízko pod hradem ležící, na němž tuším hospodářská stavení ke hradu náležitá stávala. Tu se mohli lidé mající nepřátelské úmysly snadno usaditi a hradu ško-diti. Aby se tak stati nemohlo, zřízena byla na západním konci bašta neb srub, totiž pahrbek ze země nanesený a dřevěnými ploty hrazený. Dokud se na hradě bydlívalo, mohla tu býti zahrádka. Cesta nahoru k sadům městským se připojující a od obce Mostské, pokud lze, pohodlně upravená jde bezpochyby tudy, kudy se od starodávna ke hradu chodívalo a jezdívalo. Na hradišti samotném jest viděti jen známky násilného spuštění, které tu zůstavilo 17. století. Přehled skrovných zbytkův znesnadněn jest jednak tím, že jest na nejvyšším místě restaurace s rozličnými příležitostmi a místy srovnanými ke sedění, jednak tím, že nové do starého stavěno. Nelze tedy o vnitřním rozděleni ani tolik říci, co se povídá o hradišti lesem zarostlém. Ze starého opevňování (hradeb) zbyly sem a tam kusy rumem a kamením zasypané, jež nic celkového neposkytují. Z obydlí neb paláce zbyly některé zdi, jichž úprava tomu nasvědčuje, že se tu až do zboření bydlívalo. Jsou to svrchní sklepy klenuté a obílené, avšak beze vší zajímavosti. Krajina okolo Mostu bývala v starých dobách slatinná, močálovitá,1) a přes ni bývaly mosty. O takových mluví též arabský spisovatel starověký.*) Osadě, která na místě města bývala, říkalo se Hněvin most od Hněvy zakladatele. Tato připomíná se poprvé 1. 1040, když sem Němci od severu vtrhli. Na počátku 13. století vyskytuje se tu trhová ves, jež byla dědičným majetkem Hrabišicův. Nábožný Kojata Hrabišic daroval ok. 1. 1207 viničné desátky u Mostu klášteru Oseckému, bydlíval také v Mostě, odkud sc psával, a odkázal posledním pořízením (1227) Hněvin most klášteru Zderazskému.8) Krajina patřila tehda k Bílinskému kraji. Za Vácslava I. opuštěn Bílinský hrad od ůřadĎv krajských a založen pevnější a bezpečnější hrad na Mostecké hoře a ohrazen po římsku kamennou hradbou. Odtud býval zde král. purkrabě a Bílinský kraj nazýval se potom Mostským. Trhová ves vyvaděna od kláštera, jemuž ovšem nějaké požitky ponechány, a zřízena na způsob pozdějších měst. Rychtář tohoto podhradí připomíná se r. 1238. Když deset let potom králevic Přemysl se proti otci bouřil, držel hrad Boreš z Oseká, tuším jako purkrabě. Přemysl sí vojskem svým nemalým položil se před hradem, ale Boreš maje při sobě Čechy a MíŠňany udeřil naň v noci a způsobil takový zmatek, že mnozí zabiti a ostatní ani nahoty své nepřikryvše uprchli. To jest první zmínka o hradu. Pomůckou: J. N. Cori, Gischichte der k. Stadt Brüx Dějiny města pro objemnist svou vynechány námi docela. *) ČČM. 1880 str 294. 3) Doklady, Schlesinger, Brilxer Stadtbuch. Z darováni I 1J27 jde zřejmě m jevo, že tu hradu ještě nebylo. Sice je i možná, že tu v nějakém otýněni Kojata bydlíval. MOSTSKÝ HRAD. 157 Přemysl II. tuším zřídil Most jako svobodné město, od něho tušfm také pocházel německý název Landeswarte. Nemýlíme se také, připisujeme-li králi tomuto nová ustanovení, jež měla sloužili k obnině hradu. Ve vesnicích okolních zřízena služebná manství, jichž držitelé byli povinni na zavolání se na hrade: k vojenské službě stavětí. V právních svých věcech byli samostatní a řídili se (tuším od dob Janových) siirým manským soudem, jenž býval na hradě svoláván. Manství taková byla v Novém sedle, Zelenkách, Rtyni, Záluží, Předboři, Pohlodeeh, Lukově, Červeném dvoře, Rožmitále, Velvetech a Kopistech. Za téhož krále byl tu purkrabí 1. 1267 Hynek panského radu. Po něm následoval 1. 12(>9 Jetřich Špacman a byl tu tuším do smrti královy, jistě však ještě 1. 1277.1) L. 1283 jmenují se hrad a město Most mezi těmi statky, které se měly Otíkovi Braniborskému zastaviti.2) Kdysi nedlouho před r. 1297 byl Ondřej z Dubě purkrabí na hradě. Jindřich Korutánsky učiniv I. 1307 dědičné námluvy s Míšeňskými chtěl jim Most v moc dáti,*) ale tuším k tomu nedošlo. Král Jan městu přál, také potvrzoval staré řády králem Přemyslem vysazené. Týž král udělil purkrabství (nedlouho před r. 1340) Oldřichovi a Zbyňkovi bratřím Zajícům z Val-deka. Potřebuje peněz odňal jim jedtn rok clo v městě, kteréž 40 kop obnášelo, 20 kop kázal jim prosta-věti na hradě a 50 kop jim byl dlužen za koně od nich koupeného.gDluh ten slíbil jím zaplatit! z dfichodBv Zbytky Mostského hradu. berně, sebrané na panství a, pokud by hrad vyplatil, ze zemské berně. Ještě 1. 1341 byl Oldřich purkrabí na hradě maje tehda spor s farářem Bílinským pro nadávky.4) Nějaký čas byl hrad v zástavě Hénzlina, syna páně Zbyňkova z Razemburka. Dovídáime se to z pozdějšího zápisu (asi z r. 1350), jímž rada města Mostu z poručení Karla IV. vyšetřila, které důchody ke hradu patří.5) Z téhož zápisu dovídáme se také, že předtím poroučel na hradě nějaký pán z Sumburka. Císař Karel uznával důležitost Mostu jako pomezné pevnosti a proto ustanovil, že nijakým způsobem nesmí býti zastaven.6) Ačkoliv se toto ustanovení nestalo zákonem, přece Karel a syn jeho Vácslav nikdy Mostu z rukou nepouštěli. Jsou sice z dob panování jich zápisy na Most, ale ty se vždy jen vztahovaly na peněžité důchody. Oba jsouce v přímém držení hradu připomínají se proto jako patronové kostela Iloleitického.7) Když Karel I. 1373 dceru svou Annu Bedřichovi mladému markrabí Míšeňskému zasnuboval, slíbil dáti věno aneb za ně důchod 1000 kop V tom zavazeny hrad a město Most a Louny, ale nikdy nevydány z moci.8) ZaVácslava IV. byl tu 1. 1381 purkrabí Vácslav Kabeláč?) L. 1402, kdy byl Vácslav zrádně od Zikmunda jat, dovedl tento toho, že některá města mu slíbila poslušenství. Zdá se, Že tak Most učinil. Jen tím lze vysvětliti, Že markrabě Prokop, jenž se v čelo protivníkův Zikmundových postavil, 1. 1402 v dubnu před Mostem ležel. Zdali byl hrad v moci Zikmundově, není nám známo. Na něm velel od r. 1403 Petr Miličovec. Zikmund přitáh s vojskem do Čech, byl bud v Mostě neb u něho po hromnicích t. r.,10) tuším chtěl opanovali hrad, ale nevedlo se mu. Zdá se, že těch 100 kop, které Vácslav Miličovci na městě Ústí zapsal, bylo •) Reg. II 214, 251, 459. *) Arch. Svatovácslavský. 3) Reg. II 923. «) Jacobi, Cod. ep. 28, Reg. IV 341. ') Kopiář Roudnický. 6) Arch. č. III 85. 7) Lib. conf. 8) Ze svatby sešlo a Vácslav dal 1401 markrabím jen důchody z mesta. 6) DD. 13 I. 166. «>) Rkps v Královci. 21 158 MOSTSKÝ HRAD. odmenou za jeho statečnost.1) Mihčovec byl tu ještě 1. 1407, maje také ochranu nad Teplickým klášterem.2) Král Vácslav rozmnožil manství hradská, připojiv k nim některá, která před r. 1407 k Bilině patřívala.8) Král Vácslav zapsal I. 1413 Mostský hrad Martinovi Kladnému s Matesova, ale jako purkrabí v 800 kopách, dovolil na něm 100 kop na opravení prostavěti, ale vymfniv si, že nesmi hradu cizozemci zastavovati. Zápis ten přešel po r. 1417 na Mikuláše z Lobkovic, od něhož jej vyvadil král Zikmund a převedl jej na Hlubokou.4) Zikmund sám byl v Mostě ke konci r. 1420 a vida, že by se město samo udržeti nemohlo, učinil tu smlouvu s Bedřichem starším markrabí Míšeňským, že tento mu bude s 500 koňmi proti Zbytky Mostského hradu. kacířům pomáhati. Jak se zdá, již tehda mu zároveň odevzdal hrad i město k obraně. Podle jména měl jej v zástavě Mikuláš Gorenc, tuším míšeňský rytíř. Památné jest obležení hradu 1 1421 skrze pod obojí. Jim se jednalo o to, aby moc strany pod jednou, jež Žatecké a Lounské ohrožovala, byla zlomena. Té doby hrad, jenž byl určen jen za byt purkrabský, byl tak jednoduchý, jak byl založen ve 13. st. Hlavní jeho část byla hrubá, okrouhlá věž, nějaké nevelké stavení, silná hradba s baštami a na náspu zadní strany byl plot t. j. koly pevně zaražené a opletené. Pražané položivše se u Zahražanského kláštera, prvním útokem opanovali odstavec námi popsaný, zasadili tu dva praky a dvě pušky a zdělavše dřevěné stroje pohyblivé, tak zvané kočky, posunovali je k plotu, aby jej rozvrátili, a pak zasypávajíce příkop dostali se ke hradbám. Ač obležených nebylo mnoho, přece se udatně ]) Čelakovský, Priv. č. 758. Špatně Schlesinjrer, Br. Stb. č. 143. Rovněž chybné č. 122. Obojím sveden i střízlivý Cori. s) Lib. erect. 3) Arch. Svatovácslavský. 4> Arch č. I 537. Ještě 1. 1417 byl Kladný purkrabí (Lib. conf). MOSTSKÝ HRAD. 159 bránili až do tmy. Nazejtri Pražané obnovili útok a majíce výhodu, že se mohli vystřídati, provalili plot a dostali se k hradbě. Tu mínili podkopati a rozvrátili, ale pro její hrubost se jim nepodařilo. Však přece se jim povedlo, udčlati Škodu na hradbě. Na obležené křičeli: Nestarejte se vy kacíři na hradě, jako jsme těm v Bílině učinili i vám učiníme a přivážlce syny purkrabě na oblehaci stroje, na vás útok učiníme. Z toho pojal obležené, kteří znali svou nedostatečnost, strach a žádali si učiniti smlouvu. Ale purkrabě nechtěl tak učiniti a ač od svých synův prošen byl, aby se nad nimi smiloval a hrad postoupil, odpověděl: To učiniti nemohu, aniž mi náleží, poněvadž nikomu jinému hrad k obraně nebyl svěřen. Když tedy ke smlouvě přijíti nemohlo, učiněn nový útok a část hradu zapálena. Tedy obležení znovu prosili, aby je pro Boha jen s holými životy propustili, že chtějí hrad vzdáti. To se líbilo pánům a rytířům ve vojště, avšak fanatický kněz Jan zrazoval je řka: Co by vám to plátno bylo dovolovati, aby odešli, kdybyste je zase na jiném hradě dobývati měli? Vidíte, že pán Bůh je chce dáti do moci a až se to stane, naložíme s nimi tak, jak se bude staräim Ubiti Byla to chyba a nevázanost vojska obléhajícího se vymstila. Pražané zajisté dopouštěli se ohavných výtržností a zejména krutě zacházeli s jatými. Jednoho Němce (byl to prý bratr purkrabě) přivázavše na stroj, s ním útok na hrad činiti chtěli, ale rozvážlivějši z nich toho nedopustili. Jiného Nčmce, ač na kolena padl a prosil za ušetření slibuje vše učiniti, co na něm žádati budou, hodili do ohně a když několikráte vyskočil, cepy jej mlátili. Za to mstih se jim Mostští měšťané tak, že jaté vyváděli z města a za hlaholu trub upalovali. Když obléhání již několik dní trvalo, přitáhlo vojsko Míšeňské, k němuž se také někteří páni z severních Cech připojili (5. srpna). V následující bitvě byly ztráty na obou stranách veliké, ale konečně Pražané, když v jich vojští zmatek způsoben, dali se na útěk zanechavše ležení nepřátelům. Žatečtí a Lounští, kteří byli na odstavci hory, byli mezi tím učinili útok na hrad, ale vidouce útěk sestoupili na odstavec a tu se udatně bránili, zabivše mnohé z nepřátel. Seznávajlce dobře Stav věci, v noci, když v městě byl největší jásot, též odtáhli zanechavše, co se nemohlo odvézti, na místě. Král Zikmund byl by rád zase Most ujal, ale Míšňané usadivše se tu vzpírali se (1422)-Aby tedy si udržel jejich pomoc, Most na dobro odevzdal Mlšňanům. L. 1423 dne 31. března nakázal purkrabí Mikuláši, aby hrad knížeti odevzdal a dne 15. dubna sepsán majestát, jímž hrad Most s městem a městem Ostím nad Labem knížeti zastaveny. Kníže mohl 1000 kop na hradě prostavěti, avšak s vědomím městské rady. Od Mikuláše převzal všechnu střelbu, za niž mu teprve I. 1432 náhradu dal. Kníže učinil hejtmanem na hradě Jindřicha z Maltic, jenž tu od r. 1425 vrchnostenská práva vykonával. Téhož roku obdržel od knížete 700 zlatých na vydržování hradu. Kníže tu držíval 50 kotli, jichž velitelem byl jakýsi Fryč Theimer. Tehda byl pořade strach, že Čechové zase na Most udeří. V únoru 1. 1426 leželi blízko Mostu a vyskakovaly pověsti, že chtěj! město zapálili a útokem vžiti. Možná, že po bitvě Ústské zase útočeno na hrad, ale není o tom dostatečných pamětí. Mostští jsouce nyní Jakoubkem ze Vřesovce více ohroženi, nežli dříve, učinili l. 1429 s Čechy příměří. Tím více však hrad ostříhán. L. 1428 zemřel kníže Bedřich. I po jeho smrti zůstal Maltic hejtmanem, a to asi až do sklonku r. 1430. Knížata Bedřich a Zikmund poslali sem Hanuše z Maxen, odevzdavše mu Most na tři leta. S nim sem posláni ještě dva rytíři a branný. Hejtmanovi uloženo, aby choval 10 brněných jezdců, 30 střelců, služebnictva, co ho bylo potiebí, v městě 18 drábov a puškaře, začež se mu přes 218 kop ročně vyplácelo. 21* NynejSd staveni na Mostském hradišti. 160 MOSTSKÝ HRAD Nebyl tu ani celá tři leta a odevzdal hrad v květnu 1. 1432 Brožovi z Hojnestu. Převzal tu 24 jezdcův, 14 střelcův, kaplana, 8 hlásných, kuchmistra, 2 písaře, 2 kuchaře, pekaře, chasnika nad vínem, teisaře, puškaře, kováře, domovníka, dva branné, hajného a překupníka. Avšak posádka potom zvětšena, takže bylo na hradě 80 střelců, 20 jezdců a v městě 24 drábův. Opatření to bylo nutné pro ustavičné škody, jež Vřesovci činili. 1 uzdálo se knížatům učiniti 1. 1432 příměří s Cechy, jež si 10.000 fl. vykoupili. V letě r. 1435 odevzdal Hanuš hejtmanství knížatům a zúčtovav s nimi, jcžlč si počítal 105 kop nedoplatku, jci mu ua mestských platech poukázány. Zástava knížatům Míšeňským měla mimo jiné i ten následek, že manové se zemi odcizovali. Mívali sice manové hradův své manské soudy, ale vždy odpovídali také před dvorským soudem. Ale I. 1437 manové odvolávali se od půhonův a dvorského soudu a chtěli jen v Mostě souzeni býti. Martínek ze Zelenek odpíral t. r. také provolání manství Okořínského, řka, že má býti souzeno v Mostě.1) Někteři začali však 1. 1440 vkládati manství ve dsky dvorské a po opanování skrze Čechy činívali tak často. Kdo byl hejt- Most v první poloviině minulého století. (Dle kresby Kandlerovy v archivu J. J. kníž. Ferd. Zd. z Lobkovic^v Roudnici.) manem na Mostě po Brožovi, není známo. L. 1437 o sv. Vácslavě odevzdal knize Bedřich hrad Mostský opět Hanušovi z Maxen, a to na tři leta.e) Po bitvě u Zelenie (1438 23. září) mnoho zajatých na Most odvedeno. Přes sto jich bylo na hradě (v městě asi 90); z těch 77 se Šacovalo (vyplatilo), osm piropuštčno na rukojmě, tři zemřeli a deset jich zběhlo. Šacováni vyneslo několik set kop.s) Zajaté vězel Žibřid ze Šom-berka, jenž I. 1439 hejtmanství po Hanušovi převzal. Měl je tuším na tři leta a připomíná se ještě I. 1441. L. 1444 odevzdán hrad Františkovi Rulkovi zase na tři leta. Kromě čeledi choval tu tuším málo vojska. Když 1. 1449 Petr Holický, Gutštein a Calta večer z roku Chomutovského odjíiíděli, přibrali k sobě drahně lidu a osm vozů s žebříky, chtíce hradby města Mostu slézti. Ale poněvadž Mostští byli vy-střeženi, dali stráže na hradby a tak obmýšlený útok iimařen. Druhý útok učiněn 1. 1450 na jaře. Protože válka s knížetem a Mostskými trvala, Jiří Poděbradský, Carda, Lounšti pokoušeli se o to nočně a nenadále, aby hradby městské slezli, ale zmařeno zase Hejtman tehdejší Kašpar z Rechemberka žaloval na to pánům v Plzni shromážděným.4) Poněvadž se potom kníže se Strakonickou jednotou spojil, poslal na Most posilu l) DD. 2 str. 85, 15 str. 306. *) Rejstra knížecí v Drážďanech. ») Arch. Drážďanský. •) Arch. č. m 5«. MOSTSKÝ HRAD. 161 a v 1 1450 také nového hejtmana Žibřida ze Šomberka. Ten tu byl jen do jara 1. 1451 a následoval po něm zase František Rulek.1) Od r. 1450, když v červenci Mostští se stranou pod oboji v příměří vstoupili, byl mír v krajině jen krátkou dobu. Nové války začaly ještě t. r. a trvaly potom po léta, ač bez okázalých činův, protože Mostští od knížete nebyli podporováni. I stalo se, že 1. 1455 dne 11. srpna veliká část města vyhořela. Mostští, chtíce se všech útrap zbaviti, poddali se Jiříkovi Poděbradskému, který dne 8. záři město obsadil a Albrechta Krčmu z Konipas tu hejtmanem učinil. Hrad zůstal v moci knížete a byli na něm kromě Rulka ještě tři úředníci. Mezi hradem a městem učiněno nazejtří přiměří, jež mělo připravovati mír. Za tehdejších dob skorém každé příměří drobnými přehmaty přerušováno, a tak bylo i zde. Konečně došlo k Urvalému přiměří t. 1456 dne 10. dubna, a to tak, že se kníže zavázal, hrad Mostský do moci Zbyňka Zajíce z Hazem-burka vydati, aby jej držel jménem koruny České, až by konečnou smlouvou posavadní spory vyřízeny byly; zároveň zavázal se Zajíc, když by Most Saským byl přisouzen, že jej navrátí. Kníže dal všechnu střelbu a zbroj, šaty ložní a svrchky odvézti kromě toliko pušek městských a Zajíc je doprovodil až na Osek. K odváženi zůstali na hradě jen puškař a kuchmistr, kteří jej spravovali, když byl Rulek v prosinci Nynější staveni na Mostském hradišti. r. 1455 odstoupil. Asi v ty časy učinil Zajíc s radami Saskými smlouvu o město.*) Střelba všechna přece neodvezena. Odvezše ostatní, nechali na hradě velké dělo měděné s kalichem na něm (tuším 1. 1421 ukořistěné), jiné měděné dělo, měděnou tarasnici, železné dělo a tarasnici též takovou, pět hákovnic,, tolikéž ručnic, dvě a půl tuny prachu neplné, tunu síry, olovo, tyče nasazené a nenasazené a 155 kamenných koulí, avšak kníže si vyhradil, že je po ukončeni sporu odveze. Jan Kerunk z Lomu, Zbyňkův piurkrabě, přijal 150 korců mouky, 4 polty velké a 8 malých, 24 šrůtův hovězího masa, tunu másla, tuinu sýra, 5 korců hrachu, dvě bečky soli, kotel v pekárně, rošty, pánve a cejly, což vše se mělo knížeti po konečné smlouvě nahraditi. Konečná smlouva se stala 1. 1459 dne 25. dubna v Chebu a jí Osek a Most na dobro koruně České vydány; knížeti zůstaly zbroj a spíže, jak si to byl vymínil. Hned potom vybavil král Jiří Mostský hrad od Zajíce, dav mu náhradu,8) a ustanovil za purkrabě Jakuba Lankaše z Nepomyšle. Přidav k tomu pak klášterství Postoloprtské a jiná duchovní zboží a manství posud k Oseku náležitá, učinil hejtmanem nad tim vším Heřmana Sirotka ze Zhorce.4) Tento tu vládl ještě 1. 1462 a toho roku, jsa krajským hejtmanem, psal se hejtmanem Žateckého, Litoměřického, Slánského a Mostského kraje.5) L 1465 zapsal král Jiří Mostský hrad se všemi zbožími k němu patřícími synům svým knížatům Minstrberským, kteří již od r. 1462 předměstí u sv. Vácslava s některými vesnicemi drželi.6) Novým hejtmanem se stal Bořita z Martinic, pán, ač katolický, přece králi Jiřímu věrně oddaný. ') Arch. Drážďanský. !J Arch. Drážďanský. ') Arch. c. k. dvorský. *) Arch. mus. DD. 61 str. 460. 6) Arch. křížovnický. e) Rkps Vídeňský, Arch. Olešnický, 162 MOSTSKÝ HRAD. Téhož smýšleni byli i Mostští. Včc Jiříkova zde byla tak pevně opatřena, že všechna svůdná psaní Hilaria administrátori byla marná. Bořita zůstával tu hejtmanem ještě I. 1471.') Při dělení knfžat 1. 1472 ponechán Most v nedilnosti a jen klášterství Postoloprtské dostalo se Bočkovi, ovšem jen podle jména. V skutku měl oboje knize Jindřich a král Vladislav 1. 1475 zápis na oboje převedl na syny jeho Albrechta a Jiřího.*) Mostský hrad držel potom (1479) Purkart z Fictumu. Bud tu byl purkrabím Jindřichovým aneb mel hrad od nřliu v zástavě.*) L. 1480 postoupil kuižc Mostský hrad s mnohými vesnicemi Benešovi a Ludvíkovi bratřím s Veitmile, což král Vladislav schválil a týž hrad jim do jich a synův jich života zapsal.4) Ti sem dosadili za hejtmana Bedřicha Geldrycha z Sigmarshofu.6) Oba Veit-milové měli potomstvo, Beneš (f 1496) syny Jana, Michala, Kryštoýa a Šebestiána a Ludvík syny Vdcslava (zemřel záhy), Ladislava a Zikmunda. Životy na Mostě svědčily napřed Ladislavovi, Zikmundovi, Janovi a Michalovi, když však synové Ludvíkovi, vzavše svůj díl, zůstali na Moravě, přidal král Vladislav (1502) životy také Kryštofovi a Šebestiánovi a Petrovi, synu Janovu. Některý rok potom zůstali Jan a Šebestián sami, a poněvadž tento byl nezletilý, řídil panství onen sám. Mezi Janem a obci Mostskou povstaly v pod-letí 1. 1507 spory o všelijaké grunty a vody vedení, v nichž ani jedna ani druhá strana odstoupiti nechtěla. Když pak Pražané na místě městského stavu Janovi hrozili, bude li dělati Mostským nátisky, že jich budou mocné brániti, schylovalo se k válce, Jan opevnil hrad a svezl naň spiži. Tu se hned postavili na jeho stranu pán z Ilburka a jiní páni, ale Albrecht z Kolovrat, kancléř, dojev do Mostu, vložil se mezi ně.°) Přičiněním jeho stala se dne 21. srpna mezi nimi smlouva, tak že směněním vesnic a sporných gruntův a podobnými ustanoveními mír zjednán a králem potvrzen. Král Vladislav povolil bratřím (1514), aby mohli peníze na hradě Mostském prostavěti (t. j. obydlí tam zříditi), a co by na to a dělán! rybníků vynaložili, aby jim bylo připsáno. A protože se rozděliti chtěli, rozdělil sumu zápisnou 12.000 kop na dvé, tak aby byla polovice na hradě Mostském a polovice na zboží Postoloprtskérn.7) Jan si pak vzal Mostský hrad, ponechav Postoloprty a Chomutov Šebestiánovi. Jan zemřel nedlouho polom a v držení hradu následoval syn jeho Petr Jak se zdá, byl tento slabého těla. Asi 1. 1537 roznemohl se v Slaném a tu kázal napjati poslední pořízení. Statek, pokud pocházel z nedflu (pokud totiž otec při rozdělení dostal), odkázal strýci Šebestiánovi, statek ostatní a peníze z polovice manželce a z polovice sestrám.8) Šebestián, uvázav se v hrad, vymohl si na králi Ferdinandovi milost, že synu jeho Křížovi život připsal9) Proč se psal 1. 1543 Z'kmund Hasišteinšký z Lobkovic seděním na Mostském hradě, neumíme vyložiti.10) Když nastala válka r. 1547, Mostští sice německým protestantům přáli, avšak Šebestián, osadiv město, z poručení králova zdržoval je ode vší součinnosti- Když Sašové v dubnu do Čech vpadli, sotva se jim Šebestián, nemaje od krále pomoci, ubránil. Na Mostském hradě velel jeho syn, shromáždiv tu sto sedlákův, ale ti by jej nebyli udrželi. Na štěstí pro ně Sašové odtáhli, když byla hlavní bitva u Muhlberka svedena. Šebestián zemřel 1. 1549 a správy statkův po něm ujal se syn Jan, jemuž král Ferdinand 1. 1550 život na Mostském hradě píipsal.11) L. 1556 v noci na Tri krále strhlo se povětří hrozné téměř po celých Čechách. Udeřilo do hradu a v jednom pokoji čtyři ženy omráčilo.12) L 1559 dělil se Jan se syny Křiže, bratra svého zemřelého, a dal jim za dil klášterství Postoloprtské. Zůstaly mu tedy Mostský hrad a Chomutov s Blatném.13) Z těch prodal 1. 1560 Chomutov a nechav si Blatno, přenesl naň (1561) a vesnici pod Mostským hradení věno manželky své Kateřiny z Miliny, jež posud na dvou vesnicích panství Postoloprtského zapsáno bylo14) Zdá se, že nedlouho potom zemřel. Neměl dětí, a proto spadly Most a Blatno na Manda-le'nu a Annu, sestry jeho svobodné a nevybyté. Blatno prodaly 1. 1564. Ona zemřela I. 1587, tato byla ok. 1. 1584 samotná držitelkyní liradu. Poněvadž života na něm zapsaného neměla, mohl hrad býti hned po smrti Janově vyplacen, avšak teprve 1. 1584 obeslána jest Anna o jeho výplatu do komorního soudu.16) I pospíšil si Ladislav starší z Lobkovic vyprosiv majestát (1585, 13. března), aby mohl Mostský hrad od Anny vyplatiti.16) Vyplacení šlo tak čerstvě, že Ladislav měl jej brzo v moci a již v máji t. r. mu jako dědičné zboíí ve dsky vložen.17) S panstvím prodáno mu také vrchni právo na zbožích zastavených a manstvích; z těchto zbyla jen čtyři. Lídislav daroval Mostský hrad 1. 1591 manželce své Majdaléně roz. z Salmu18) Darování to pranic neplalilo, když Ladislav ze země ujel a všechno jeho jmění zabráno. (Viz VI. díl str. 243) L. 1594 dne 12. únoia došlo poručení Jana Vinklmana z Hazntálu, aby hrad Mostský pro císaře ujal. Hned potom se obec Mostská o to ucházela, aby jí byl hrad prodán. Smlouva o to učiněna 1. 1595 dne 12. října.19) Obec tím dostala panství v neobmezené držení, s dvorem, pivovarem a ovčínem pod hradem, a v obmezené držení hrad samotný. Neb poněvadž byl hrad pomezní pevností, nesměl s panstvím nikomu jinému býti prodán, než íase králi. Obec byla povinna, držeti na hradě hejtmana, který by se císaři líbil, tak aby s hlásnými a ponecnými hrad opatroval a dobře zavíral. Bez dovoleni císařova nesměl nikoho na hrad pouštěli. !) DD. 62 str. 14, s) Rkps Vídeňský. *i Schlesinger, Kum. Sec. *, Rkps Vídeňský. &) Po něm následoval Jan z Údrče (1492, Arch. Kunohorský). ") Rišský arch. Mnichovský. ') Rkps Videiiský. Purkrabě byli 1510 Vácslav Jehňátko z Tulejovd a 1523 Volf Krynes z Červeného dvoru (keg k. s.). B) Reg. kom. s. s( Kopiář v arch. gub. ">) DD. 37 str. 203. ") Kopiář arch gub. K) Beckovský JI Purkrabí tu byl 1657 a 1558 Frydrych z Lenu (Reg. k. s., DZ. 10 F 12). 1SJ DZ. 54 B 12. "J Di. 14 D 1. ">) Reg. knm. soudu. »•) Kop;ář arch. gub. ") DZ. 22 T 23. la) DZ. 26 C 7. '») DZ. 170 K 11. MOSTSKÝ HRAD. 163 Hiásní byli povinni, na město a vsi pozor dávati a kdyby uviděli oheň, hned na poplach zvoniti (v městě) aneb zatroubili (ve vsích). Bez dovolení hejtmanova nesměli z hradu vyjiti, a to jen ve dne, a déle třf hodin nesměli venku zůstati. Brány se zavíraly před večerem, ale do hradu nikdo nebyl vpuštěn kromě konšelů a těch, kteří dostali povoleni od rady neb hejtmana. Střelba všechna sice odvezena,1) avšak Mostští, co byla potřeba, sami si musili zaopatřiti a kromě toho stavení na hradě na vlastní náklad opravovati; jen co se sřítilo, o tom měl rozhodovali král. stavitel. Známý pokladač Edvard Kelley, jenž byl I. 15911 vsazen na Křivoklátě, později odtud vyzdvižen a seděl od 7. listopadu 1596 na Mostském hradě. Byl tak přísně ostříhán, že se celou noc u něho svítilo. Za rok se spotrebovalo 13 liber svíček.2) Zdá se, že dobrodruh tento tu asi 1. 1597 zemřel. Také dobrodruh Jeroným Makovský z Maková, byv dopaden v nevěře, seděl na hradech ve vězení a naposled na Mostském hradě. Tu, opiv strážné, unikl. Udělal Mostským velkou star-ost, ale dostali ho zase a uvězněn na Křivoklátě.8) Důležitost hradu pominula, poněvadž, tuším, nebyl střelbou opatřtn. Teprve 1. 1632 vyzbrojen a dosazen sem cis. hejtman Kryštof v. StOssel s lejtenantem, fendrychem, 2 kaprály, 6 svobodníky a 54 vojáky. Město na ně denně přes 16 tolarfiv platívalo. K zimě t. r. ležela tu kompanie pluku Valdsteinova, Město Most s horou zámeckou. jejíž hejtmanem byl Jan Krebs z Mejnova, rodák Mostský. Obec to stálo měsíčně 1205 fl. V potomních letech trvaly pořád pochody vojenské pod hradem. Město, jsouc I. 1634 jimi ochuzeno, osvobozeno od povinnosti, hrad vydržovati, a vložena ta povinnost na 134 poddané. Mezi tím se tu také hejtmanové dosti často střídali. Když Švédové 1. 1639 válku obnovili, znova hrad špihován a vším potřebným opatřen. Posádka skládala se z šikovatele, kaprála, bubeníka a 13 mušketýrův. Švédové přitrhli k Mostu konec dubna a pokoušeli se o město, ale odbyti. Avšak když přišli zase 22. záři, město ztečeno, vytlučeno a vypáleno. Podobně se dálo 1. 1640. T. r. osadili Mostští hrad svým lidem, napřed 8, pak 12 mušketýry. Děla již zchátralá odvezena do Prahy, aby byla přelévána, a zůstalo tu jen 6 kusův. Na jaře I. 1641 mnoho ns hradě, hradbách a příkopech opravováno. Od r. 1643 byl tu také důstojník velilelem kromě zámeckého hejtmana, ienž volíván z konšelův. V následujících letech rozmnožována i střelba i nnsárika. V ůnorn 1 1řvt5 hrad od Švédův pouze obležen, ale útoku natí neučiněno; tím hůře řádili v městě. Po druhé obležen hrad r lednu 1646. Velitelem Švédův byl Wrangel. Dne 14. ledna zasazovali děla, nazejtří poslal bubeníka na hrad, aby se vzdali, avšak měšťané, kteří se sem uchýlili, odmítli. Týž den přitažena nová děla a stříleno ke hradu tak, že koule padaly na ploty, parkány a bašty kolem hradu. Tfm zvrácena posavadní domněnka, že se zámku děly škoditi nemůže. Nicméně byli měšfané ještě odhodláni, hrad brániti, ale Hämmerich, velitel vojenské posádky, již kolísal a ukazoval měšťanům, pro které příčiny hradu udržeti nemohou. Dne 1É. ledna ') L. 1602 mnoho střelby přivezeno do Loun (Mikšovic). *) Arch. gub. s) Březanův Petr Vok 204. 164 MOSTSKÝ HRAD. ráno poslal Wrangel trubače na hrad a zakázal se, že udělá s měšťany dobrou smlouvu; nechtějí-li se však poddati, že má dosti děl k dobytí a že pak nebude nikoho šetřeno. K žádosti jich, aby měli do 10 hodin příštího dns lhůtu k rozmyšlení, nepovolil, dávaje věděti, že se mají hned vzdáti. Po té stříleli Švédové s velkou prudkostí, takže některé části hradu rozstříleny a zapáleny Nad to, když již vybrána všechna voda v obou nádržkách, které byly na hradě, dal Wrangel velký hmoždíř, který nemohlo 83 koni zmoci, skrze 500 mužův přitáhnouli, aby mohl koule 4 ct. těžké vystřelovat!. Tu velitel nejen radil ke vzdání, nýbrž i zadal vyjednávati. Vyslaný od Wrangla adjutant přišel na hrad a vytýkal měšťanům, proč jsou tak vzdorovití, spoléhajíce se na hrad, který je proti jiným míbtům jen jako hrouda a hnízdo, že jsou vzdoro-vitější nežli kde jinde jsou v Čechách, a že by se již Praha dávno byla vzdala, kdyby tam nebylo posádky. Žádal, aby bylo přijato 50 Švédův do hradu a zaujali část hradu, měšťané a posádka že by tu také mohli zůstati na stráži. Po některém otálení svoleno. Nepřišlo však 50, nýbrž 100 muiův, také nešli na své bašty, nýbrž opanovali bránu, obsadili hrad. Ošizení měšťané byli pak docela v moci Švédův, kteří se všeho zmocnili, co bylo na hradě. O smlouvě nebylo již řeči a uloženo Mostským pokuty 30.000 tolarův, ač okamžitě nemohli více sehnati než 2191. Na hradě zůstavena posádka, která okolí daleko znepokojovala. Cis. velitel Pacsonkay sice přitrhl ke hradu a oblehl jej, ale nejen útoku neučinil, nýbrž i zabránit! nemohl, aby Švédové z hradu vyjížděli. To trvalo íkorem půl druhého léta. Než císařští odtáhli, ještě rozbořili hradby a opevnění okolo města, aby se tu nepřítel neusazoval. Švédská posádka opustila hrad teprve 3. října 1. 1649. Na hrad dána cis. posádka, jíž velel Ktrel Přichovský. Ten hrad zase obnovil a opevnil, takže byl ještě do konce r. 1649 v dobrém stavu. Mostští, pokládajíce hrad za příčinu všech svfzelův, které ve válkách snášeli, usilovali o to, aby byl zbořen. Sice vojenská rada nechtěla k tomu svoliti, avšak císař Ferdinand, když mu věc písemně vylíčena, svolil 1650, 30. září, aby byl hrad zbořen a kamení aby se užilo k vystavění města. Mostským pronajato to dílo za 1600 fl. a 5 tun prachu. S bouráním začato 1651, 15. listopadu. Napřtd strženy dřevěná stavení a střechy všude, pak bořeny zdi. L. 1652 bourány hradby, zdi v příkopech, hrubá věž, sklepy, kaplei královská síň, 1. 1653 pak ještě ostatek. Zbývala ještě Čtverhranatá věž. Tu chtěli Mostští jako ziutnení pto okolní krajimi a vyhlídku zachovati, ale mlstodržící k tomu nesvolili, aby vůle císařova vyplněna byla. Tedy i ten zbytek od konce srpna až do září rozmetán. Dříví vše, tašky, cihly a kamení svezeno a upotřebeno ke stavbán v městě.1) l) Jest jen obsah obšírného a zajímavého vylířeni, jež sepsal Cori na str. 259 — 306. Zbytky bašty a hradeb v Moste. Zámecká hora u Mostu. (Fot. Kretzschmar & Schatz v Míšni.) 166 TVRZE V OKOLÍ MOSTSKÉM. žela, držela věno své do r. 1470 (DD. 61 str. 494). Po Jindřichovi držel Janov Jan z Oliovic ještě 1. 1454, ale t. r. dal jej kníže Sasky r léno Hanušovi z Rechen-berka (Arch. Drážďan., Briixer Stadtbuch). L 1457 držela jej Veronika Rechenberkova tuším jako vdova a poručnice (DD. 19 str. 248). Nástupce její byli 1. 1497 Mikuláš a 1. 1511 Volf odtudž (Arch. Chomutovský a musejní). Tento tvrz všechnu znova vystavěl, takže statek byl I. 1528 při smrti jeho v dobrém stavu (DD. 63 str. 330). Jeho tuším syn byl Hanuš, jenž 1. 1577 bez dědicův umřel. Česká komora prodala t. r. týž statek odumřelý Jiříkovi Hartyšovi z Hariyš a na Záluží, a to dědičně (DZ. 63 H 18). Po Jiříkovi zdědil Janov bratr jeho Adolf a držel jej až do své smrti (1610, DZ. 135 C 1). Když se čtyři synové jeho asi I. 1615 dělili, dostal se Janov Mikuláši, který jej I. 1623 propadl. Prodán pak Jakubovi Bruneau, sekretáři španělského krále, a od toho postoupen (1627) Janu Jakubovi Bruneau, jenž byl komisařem pomezných cel (DZ. 154 C 27, Bílek, Konf. 138). Janov později připojen k Hořeticum, od nichž 1. 1726 odprodán obci Mostské (DZ. 499 E 4). Vesnice Kolozruky u Mostu ležící jmenuje se tak ode dávna, aiřšak 1. 1325. když byla sídlem Petrovým (Reg. III), vyskytuje se název Korozluky, tuším prvotní. L. 1349 držel ji Pešek se synem Zbramirem (Arch. kl. Oseckého). Ti patřili k rolu pozdějších Sirotkův ze Zhorce. K témuž rodu patřil také Hynek, jenž I. 1378 nějaké role v Kolozrucích prodal (Arch. gub.) a I. 1383 plat pro kostel v Chouči prodal (Arch. gub., Tadra, Acta jud.). Z neznámého rodu pocházel Ješek z K., oltářník v Praze v kostele sv. Mikuláše, jehož sestra Káče činila v 1. 1403— 1405 nadáni duchovním ústavům (Lib. erect.). Boreš z Oseká prodal 1. 1396 plat na Kolozrucích a 1. 1399 držel je Petr z Gablence (Briixer Stadtbuch, Líb. erect.). V následujících dobách bylo zboží toto rozděleno. Polovici tvrze držel (1408) Vchytta z Bilušic a týž prodal I. 1412 dvůr v Kolozrucích s části vesnice k bratrstvu P. M. a Božího Těla v Mostu (DD. 15 str. 306, Rel. tab. II 88). Tři dvory kmetcí byly tehda v držení kláštera Oseckého a o tu část učinil týž 1. 1410 smlouvu s Bedřichem a Zbramirem bratřími z Rybňan, potomky tuším starých vladyk (Arch. Osecký). Ostatek Kolozruk dostal se I. 1464 také dotčenému bratrstvu. Část Osecká prodána 1. 1576 k Záluží, když v Kolozrucích již dávno tvrze nebylo. V 17. století, když se staly Kolozruky zase statkem o sobě, vystavěn tu zámeček nový. Ves Skrle, severně od Žatce, patřívala ode dávna klášteru Oseckému, zejména již 1. 1341, kdež tu bývalo městečko a farní kostel. Ještě t. r. povýšeno od krále na město. Císař Zikmund zastavil (1436) Škrle ves s dvorem a jinými vesnicemi Hanušovi Henigárovi (Reg, IV 351, 354, Arch. č. I 542). Možná, že tu byla již tehda tvrz, možná, že ji teprve zápisní držitelé vystavěli. Ještě až do konce 15. st. vládli tu zápisní držitelé. L. 1525 byly Škrie zase v držení kl. Oseckého a patřily mu až do r. 1850 (Arch. Osecký). Tvrz se připomíná 1. 1620, když správcové zemští zboží to zabrali a prodali (DZ. 192 K 3). osek hrad a duchcov. álo jest hradů, které zachovaly prvotní své rozdělení. Obyčejně jsou to taková sídla, která v 16. století opuštěna, něžii ještě tu vystavovány dlouué KiisáríííCké domy, a k těm patří Osecký hrad stojící severozápadně od Oseká v úžlabině na úpatí Krušných hor. Stará cesta k němu je nyní dobrou silnici', pokud běží severozápadním směrerm. Od ní odbočuje vozová cesta stoupajíc podle chaloupek pod hradištěm rozložených a vedle potoka bublajícího až pod myslivnu při samém hradě položenou. Tento stojí na příkrém skalnatém a táhlém návrší, které vybíhá od severozápadu k jihovýchodu a na třech stranách strmě do údolí spadá. Hrad podle toho byl dlouhý a nepříliš Široký. Za samou myslivnou objevuje se příchozímu hradba, v níž byla první brána, neb již ta kolna, která jest za myslivnou, stojí v rohu bývalého zavření. Odtud se jde nově upravenou cestou vedle hradby, která celou západní stranu hradu zavírá, kdežto v levo jest horní hrad na strmé skále položený. Spousta, která se tu naskytuje, jest veliká; neb celé kusy hradeb se utrhly a padše leží na cestě. Několik kroků za myslivnou objevuje se v pravo rozsáhlé staveni čtverhranaté, k západu ven povydané, v němž lze viděti, jak tu byly dvoje podlahy nad sebou a tudíž troje patro. V druhém či prostředním ještě viděti lze střílny. Zde asi byly byty pro čeied a obiinice a v přízemí konice; povydáni pak tohoto stavení byio veimi úuiežité pro obranu. Cesta běží pak dále týmž způsobem, jako prvé, mezi hradbou a horním hradem, jehož vetchá hradba tu na jednom místě jest pilířem, již za starých dob postaveným, podepřena až k místu, kdež hradby hornílho hradu blízko k venkovské hradbě přistupují Tu bývala druhá zsise prostá brána a tedy příchozí nepřítel po této dosti dlouhé cestě nepřekonával příliš mnoho obtíží, maje levici k hornímu hradu obrácenou krytou štítem. Za druhou branou překážela mu vysoká okrouhlá víš, samu o sobě stojící; neb mezi ní a horním hradem, za oněch dob nedostupným (nyní jest hradba provalena), bylo mu procházeti. Věž tato jest průměru takového, jako bývají obyčejně věže. Do jejího vnitřku, hrubou zdí siavřeného, prolomili v přízemí otvor a obroubili veřejemi; také schody na věž se zřídily, ale poněvadž jsou schody pokaženy, jest nyní ustavičně uzavřena. Starý vchod býval na severní straně asi ve výšce druhého poschodí, takže se z hradby horního hi-adu pro velkou vzdálenost po mostě choditi nemohlo a tedy se k ní jen po vysokém žebříku přestupovat i mohlo. Jeden krakorec pode vchodem ještě zbyl. Zvláštnosti jest, že se venkovská omítka na velké číisti věže udržela, což se na Osece zřídka spatřuje. Sice položeni této věže připomíná podobné položeni, které se vidí na Klapém. Mezi horním hradem a touto věží musilo se tedy dříve projiti a pak se ještě dále šlo po venkovské ohradě. Tato táhne se ještě za věží k jihovýchodu a jest tu o něco nižší, nežli dno věže; jest tu dosti prostranný parkán zavřený hradbami, v nichž se také nacházejí některá okénka. Bezpochyby tu postaveny bývaly praky; neb se odtud mohlo výhodně házeti na cestu již popsanou i na tvrz, o které bude řeč. Pod věží totiž západně byla branka ven do stráně a na pěšinu ke hradu. Tato již od počátku hradu založená pěšina začíná se malý kousek nad tím místem, kde stará cesta odbočuje od silnice, vine se klikatě nahoru, zejména okolo srázné skály, jejíž povrch upraven býval srubem za baštu. Hned za tím je hradba a na jejím konci v levo skála uměle přitesaná, jež hradbu nahrazoval;]. Pěšina tu jde mezi touto hradbou a hradbou dolní ohradv, z niž vystupuje k ni čtverhranná bašta. 168 OSEK HRAD A DUCHCOV. Ubíraje se 'příchozí bývalou cestou mezi horním hradem a okrouhlou věží, přicházel za starých dob (nyní ovšem každý leze po rumu, kdež se mu hodí) za věží ještě do dolní ohrady, a to do jtjí východní části, a šel tu zase ulicí mezi horním hradem a východní venkovskou hradbou. Konečně když obešel, skála mu činila překážku a obrátil se po strmé pěšině ke třetí brané, z niž zbyly jen dva pdíře. I tato brána byla jen prostá ve zdi. Tu vstoupil do nižšího oddělení korního hradu. V levo od brány spatřil čtverhranaté stavení, bezpochyby také s konici. Příchozí přišel, tu koně svého odevzdal, poněvadž dále sotva již s koněm jeti mohl. Jako roztomilý háječek objevuje se nám tato prostora nižšího oddělení, které se bezpochyby plac říkávalo. Snad tu mívali páni nějakou zahrádku ke svému obveselení. Nad tím výše jest horní odděleni hradbami a věžemi předobře chráněné, do něhož se přímo odtud přijíti nemohlo. Nyní ovšem jest po zříceninách přistup volný, ale byl v starých dobách obtížnější,, poněvadž byl v cestě hlubohý příkop. Nyní ovšem přistupujeme volně k čtvrté ozdobné bráně, snad nejkrásnějšímu kousku, který se na Osece zachoval, ale čtver-hran k zapadáni zvoditého mostu, tesným kamenem obložený, a díra pro kladku svědčí o tom, síe se tu v staré době jen po mostě chodívalo. Kdo touto končitým obloukem sklenutou brankou prošel, otočil se hned za ní do čtvrt-kruhu a octl se před pátou branou, která ho vedla teprve do horního oddělení. Brána ta byla prostá, ale okrouhlá věž, nad ní na skále stojící, výborně jí chránila. K věži té se nemůže; jest celá rozrušená, podebraná a kusá. Na jihozápadní straně tohoto odděleni jest napřed obdélné staveni a vedle toho čtverhranatá ví.ě, jejížto rohy obloženy jsou iltukovím. V je-jim vnitřku není kromě velikého okna nic pozoruhodného. Před dotčeným stavením jest prohlubeň, bezpochyby bývalá nádtžka vody, nacházející se v rohu tohoto srtavení a jiného obdélného, které se od věže vedle hradby táhlo. Na nejvyšším místě hradu stojí palác, čtverhranaté stavení věžovaté. V přízemí jeho pozoruje se předně vchod, naproti tomu dvéře na nějakou pavlač. Vchod zavíral se hrubou závorou. Východní strana byla bez oken; za to byla na západní straně okénka obložená pěkným tesným kamením a tak ozdobná, že jim málo rovných na hradě nacházíme. První podlaha nad přízemím spočívala na velkých kamenech, které byly ven ze zdi povydány. V prvním poschodí jest jediné okno tak ozdobně pracované, jako v přízemí, ale dvojaté (j. t. dvě okénka podle sebe). Podlaha nad tim byla na trámech do zdi zapuštěných, ale pro lepší pevnost byl v jednom rohu hrubý kámen povydán. V druhém poschodí jest jediné obdélné okno. Starší popisovatel tvrdí, že tu byly známky starých maleb z 15. století; já již nic takového neviděl. Plán hradu Oseká: 1. stará cesta vozová, zatáčející se k 2. myslivně, u níž 3, kolna ke hradbám přistavěná. Odtud 4. stará cesta mimo 5. povydané stavení až k 6. dolni věži, u niž 1. branka, 8. srub při 9. pěšině, 10. prostranství pro praky, 11. nižši oddělení horního hradu, 12. třetí brána z ulice do něho, 13. čtvrtá brána, 14. pátá brána, 15. věže, 16. nádržka, 17. palác. OSEK HR AU A DUCHCOV. 169 Nynější obojí Osek stojí na vysekaném lese, jak již jméno samé svědčí. Staršího osídlení jest krajina Duchcovská. Tu povstala trhová ves založená od Hrabiše (snad toho, který žil 1. 1109) a po něm Hrabišín jmenovaná, která asi od r. 1240 toto staročeské jméno opustila nazývajíc se Tokzaw. Potomci zakladatelovi drželi ve zdejší krajině hojné statky. Z jich rodu pocházeli bratří Hrabiše (1180 1197) Slávek (■j- 1226) a Boreš (1188—1207). První z nich měl Most, aspoň jej měli pak synové jeho s okolní krajinou. Slávek držel veliké zboží u Oseká a kromě toho zboží na Loketsku, na nichž založil města Slavkov a Ostrov. Když se nábožnému Milhostovi nepovedlo udrželi klášter v Mašfově, založil Slávek s ním klášter v Osece (prý 1196). Slávek byl v 1. 1212—1222 nejv. komorníkem. Synové jeho byli Hrabiše (1197- 1203) a Bohuslav (1201 — 1240) a tento zase měl syny Slávka (1231—1254 opalta v Osece a biskupa v Průších) a Borše (1226 Hrad Osek ke konci 18 století. Dle kresby F. K. Wolfovy z r. 1797. — Originál v archivu Musea království Českého v Praze. • atd.). Tento Boreš poprvé se nazývá z Oseká, a to 1. 1255.1) Hrad tedy již stál. Prvotní jméno jeho bylo Riesenburg, což se jen ujalo v latině a němčině, Češi i páni hradu vždy mu říkali Osek. Podle staršího kronikáře založen prý I. 1220,a) což pokládáme za možné, ale ve svých hlavních rysech, jak jej dnes vidíme, vystavěn byl později, ač vždy za panování krále Přemysla. Postavení okrouhlé věže na volné místo v dolní ohradě nachází se u několika hradů (totiž Klapého, Krumlova,, Rožmberka) této doby. Založen byl pak Osek na království a to soudíme odtud, že Boreš slove ]. 1264 purkrabí na Osece3) a domníváme se, že bylo purkrabství to dědičné. L. 1275 založil klášterec na svém panství Třebovském na Moravě, ale list na to vydán na Osece.4) Dopustiv se zrady na králi Přemyslovi (1276), zajat jest a tuším v tom vězení zemřel. Od soudu zemského odsouzen jest svého statku, ale vykonání toltioto odsudku tuším pro královu smrt zmařeno. Boršovi synové byli Slávek (1264—1277) a Bohuslav. Onen zemřel asi v týž čas, jako otec, tento pak nedlouho po otci. L. 1280 byl již mrtev. Nad sirotkem ujal se poručenství Bedřich ze Šumburka, bratr matčin. Mladý Boreš, jinak Bohuslav řečený, došel let svých 1. 12915), kdež zasedl na soudě zemském. L. 1302 učinil l) Reg. II 32, 1167. s) Monachus Pirnensis. 3) Reg. II 173. Soudím, že mu dovolení ke stavbě hradu jen na tu výminku dáno, Že bude dědičným purkrabím. Stavění hradu by pak padalo asi do r. 1260. *) Reg. II 413. 5) Rel. tab. I 3. 170 OSEK HRAD A DUCHCOV. smlouvu s opatem Oseckým v ten rozum, kdyby se kdekoliv na obojích panstvích ruda našla, aby každý jí měl polovici.1) Klášteru Oseckému učinil hojná obdarování a vzdělávaje svá panství, došel velkého bohatství. Král Jan (1323) jemu a >všem jeho nástupcům, purkrabím hradu Oseká* poručil, aby klášteru Oseckému překážek nečinili.2) L. 1326 cítili na hradě veliké zemětřesení. Hlásní, kteří byli na věžích, tak byli roztřeseni Osek, okrouhlá vit (i. 15. plánu). 3 postrašeni, že sběhli s vrží 2 strachovali se, že přišel soudný den.3) L. 1333 by! již hodně při letech a se syny svými Boríem e Slávkem prodal hrad Kostomlaty v manství a zastavil ves svou Ledvice.4) V poměru držitelů ke králi stala se 1. 1339 změna; Boreš totiž Osek a všechna svá zboží králi Janovi podal v léno; neztratil tím nic, anobrž vyzískal, poněvadž byl i s many svými vyňat z pravomocnosti krajských soudů a podřízen jedině dvorskému soudu. Kromě toho mu král Jan 1. 1341 i tu milost učinil, že mohl posavadní cestu do Míšně přeložiti na pohodlnější místa, při ní stráž zříditi a clo vybirati.5) Zemřel *) Reg. II 823. ») Reg. III 349. ») Petr Žitavský. *) Reg. III 809-811. Tento Boreš, řečený starší, tuším, umřel, neb později se v listech jm-nuje Boreš vidy za Slávkem, byl to tedy Boreš ml., 1. 1333 ještč nezletilý. 6) Reg. IV 252, 394. OSEK HRAD A DUCHCOV. 171 nedlouho po r. 1344. Synové jeho byli několik let nedílní. L. 1349 společně se odřekli nějakých statků v Míšeňsku, 1.1350 přijali zboží Zavidovské, při němž stál hrad Boršenštein (od některého předka založený), od Bedřicha markrabě Míšeňského v léno. Od Karla IV. obdrželi svobody, aby ze zlatých a stříbrných dolů, které by se na jich panství Oseckém a Bečovském objevily, po dvanácte let celý užitek brali. Asi I. 1355 se rozdělili. Každý dostal po polovici hradu Oseká a města Duchcova a kromě toho jisté vesnice.^ Brána hradu Oseká (č. 13. plánu). Rozdělení na hradě trvalo do r. 1378. Tehda prodal Slávek polovici hradu Oseká i s horou, polovici městečka pod hradem, ovocný sad, potok bratru svému BorŠovi. Podržel si na panství polovici Duchcova s vesnicemi, ale i to vše I. 1385 bratrovi prodal.■) Oba zemřeli nedlouho potom. Oba synové Boršovi jmenovali se Boriové a rozeznávali se přídavky starší a mladší (tento též Morávek). Boreš starší založil 1. 1392 stálou mši v kapli sv. Kříže mimo hradby města Duchcova,3) t. r. podával sám a 1. 1395 s bratrem ke kostelu Duchcovskému. Také drželi Bečov. Boreš mladší přepadl v měsíci ■) Z pamětí, které jsou po ruce, nelze rozděleni to vystopovali. *; Arch. Drážďanský. B) Borový, Lib. erect. IV 387. 172 OSEK HRAD A DUCHCOV. Zbytek hradeb na Osece. vičtí sedláci činili mu v tom překážku, ale po žalobě odsouzeni a odvolání jich v Římě 1. 1405 zamítnuto. Protože na svém odporu setrvali, došel I. 1406 dne 4. března rozkaz všem farářům okolním, aby je v kostelích z církve vyobcovali. Sedláci nepovolovali a proto dne 20. dubna vyobcování obnoveno a služba Boží v kostele, kam Ledvičtí chodili, zastavena. Přes celé léto tak vydrželi, takže vyobcování dne 2. října zase opakováno. Okolním třem farářům nařízeno, aby ve dni nedělní stříkali svěcenou vodu k zapuzení zlých duchů, kteří je ve svých řetězích drží, a na znamení zatvrzelosti Ledvických házeli tři kameny v tu stranu k jich obydlím. Ledvických se ujali úředníci Osečtí a sami na sebe vzali vinu tím, že Janovi ve vybírání užitkův překáželi ] oni t. r. dne 26. listopadu dáni v klatbu. Klatba opětována 1. 1407, dne 23. dubna a napomínáni opat a klášter Osecký, všichni purkrabí a měšťané okolní, aby se všeho obcování s vyobcovanými zdržovali. Protože to nepomohlo, opakována klatba !) Tadra, kniha protokolu auditorů papežských. Drážďanský, Mitt. Exc. Cl. XXIV 80—81. dubnu 1. 1394 spojiv se s pány ze Švamberka a několika many hrad a kostel Toužimský, vytloukli jej a probošta jatého zavezli na hrad Osek, kdež jej drželi v krutém vězení.1) Nedlouho potom ujal Boreš mladší Osek, ale zadluživ se prodal 1. 1398 hrad Osek, klášter Osecký a město Duchcov Vilémovi, markrabí Míšeňskému, a Elišce, manželce jeho. S těmi zbožími odevzdal mu asi 25 manství, vysazených tuším ke konci 13. století. Markrabě pak zapsal Osecké panství (1399) Elišce, pokud by měl bez dědiců sejiti, protože mu peníze na jeho koupení zapůjčila; avšak Eliška již r 1400 zemřela. Pobyt na Osece se mu Ubil; v 1. 1398, 1400, 1402, 1404 se tu zdržoval a rozličná ustanovení o manstvích, zejména věnování na nich, činíval. Fojty jeho tu byli Jindřich z Einsiedlu až ke sklonku srpna 1399, pak Gunter z Bynu od konce srpna t. r. L. 1404 byl hejtmanem Žibřid ze Šomberka, maje tu k ruce Guntera dotčeného a jiné úředníky.2) Když markrabě Vilém 1. 1407 v únoru zemřel, panovalo v okolí rozčilení, ale nikoliv z války. Jakýsi Petr Ebrhartův z Prahy byl 1 1394 od bratří Boršův koupil 22 lánův v Ledvicích s patřičnými požitky a robotami, což vše syn jeho Jan, klerik, zdědil. Led- Věž hradu Oseká. N:i Osece byl I. 1397 Hanuš fojtem (Arch Drážďan). *) Arch. Osek hrad od jihu, s kaplí. OSEK HRAD A DUCHCOV. 173 na Ledvické dne 7. května a farářům nařízeno, kdyby se Ledvičti v jich kostele objevili, aby ihned službu Boží přerušili, a kdyby zatvrzelost jich měsíc trvala, aby v míli okolo Ledvic všechna služba Boží přestala. L. 1408 byli úředníci poháněni do Říma, ale nestáli a znova vyobcováni. Totéž se opakovalo t. r. ještě jednou i proti nim i proti Ledvickým. Konečně 1.1410 i Bedřich markrabě a Falc zTurgova, jeho purkrabě, dáni do klatby. Konec nám není znám, ale aťsi jakkoliv dopadl, to jedno zřejmojest, jakou práci způsobilo tehda rušení držby, jež nyní vyřídí místní soud, a tu pro tu umíněuost, že každý soudcem svého stavu má býti souzen.') Když se 1. 1410 knížata Míšeňská o všechny své země a statky dělili, dostal se Osek Bedřichovi mladšímu, synu Vilémovu. Osek byl manstvím a prodán 1. 1398 bez svolení králova. Také se opakovaly půtky mezi Čechy a Míšňany odr. 1401. Teprve 1.1411 učinil král Vácslav příměří s Bedřichem a slíbil, že mu v držení Oseká, Duchcova a Litvínova nebude překážeti 2) T. r. také odstoupil hejtman Falč. Po něm se vyskytuje hejtman Pasek. Příměří po sedmi měsících vypršelo a válka začala znova. Král Vácslav opanoval Vnitřek zřícenin Oseká. Duchcov, na němž učinil hejtmanem Hynce z Kaufunku. Někteří měšťané markrabí věrní odběhli, ale statky jejich za to zabrány a Hyncovi darovány (1412, 16. července); také mu peníze povoleny, aby rybničné hospodářství polepšil.3) Konečný mír s Bedřichem i jeho bratranci učiněn 1. 1417 a Osek, Duchcov a Litvínov ponechány v jich moci.4) S předešlými válkami asi to souviselo, že markrabě Bedřich Hynce Paseka jal a že jej pak Klaus z Utenhofu na Osece ve vězení držel. L. 1418 od markrabí Bedřicha staršího a Viléma propuštěn z vězení a kromě toho zavázali se, že hrad Osek dají v moc Hanušovi Pasekovi, bratru jeho a Hyncovým dědicům, slibujíce k tomu spíži, lidi i vyzbrojení dáti, začež Pasekové povinni byli, jim hrad každé chvíle otvírati.6) Císař Zikmund zapsali. 1422 všem třem markrabím některé statky, vymíniv při tom, aby Osek pokládán byl za zástavu, která však by se musila zlatými rýnskými vyplacovati.6) Od r. 1423 vyskytuje se Gelfryd z Trachenfelsu jako purkrabě Osecký. T. r. podával kněze ke kostele Duchcovskému. Týž setrval ještě v úřadě, když Prokop Holý na jaře 1. 1426 opanoval Duchcov po těžkém boji. T r. odevzdán mu Osek od obou Bedřichův znova na rok. Na chování hradu povoleno mu bylo 1500 fl r, začež měl držeti 90 lidí na hradě. Střelbu a prach byli po- ') Arch. Drážďanský. !) Arch. c. k. dvorský. s) Taraže. 4) Arch. Drážďanský. 6) Arch Drážďanský. 6) Palacký, Urkundliche Beitrage. 23 174 OSEK HRAD A DUCHCOV. vinni páni na hrad posiati a také mistra vypraviti, který by na hrade stavěl a opravoval.1) Smlouva ta rok co rok prodlužována. Ještě 1. 1432 tu byl a postavil se knížatům za rukojmě, když si mír se Sirotky za 10.000 fl. vykoupili.2) Po smrti knížete Bedřicha (f 1438) drželi synové jeho Bedřich, Zikmund a Vilém hrad Osek společně. L 1434 postoupil Gelfryd hrad Zibřidovi ze Šomberka a tento zase po roce Kašparovi z Rechen-berka.3) Kníže Bedřich se tu také 1. 1437 zdržoval, když jisté statky v Duchcově v manství udílel. Po bitvě u Zelenie mnoho zajatých Čechův zavezeno na hrady, jež byly v moci Míšeňských. Kašpar jich měl 130 a ti se za 961 kop vyručili. Kašpar zůstal hejtmanem až do počátku listopadu r. 1441 Tehda Brož z Hojnestu převzal úřad Osecký na tři léta, ale bud odstoupil anebo zemřel, protože od počátku 1. 1442 zase byl Kašpar hejtmanem. Posledním Saským hejtmanem byl Gunter Karas. L. 1454 dal sepsati veškeré příslušenství Duchcov počátkem min. století. Dle kresby Puchernovy z r. 1800. — Originál v archivu Musea král. Českého v Praze. hradu Oseká a všechny many k němu patřící. Od r. 1458 stavěl a opravoval na Osece a stavěl komnatu (topenou světnici). Kupovali cihly, vápno, nářadí. Možná, že jen sváželi a že ani ke stavbě nedošlo.4) Jiří Poděbradský již od r. 1449 usiloval o to, aby byl Osek ke koruně vrácen, avšak teprve po desíti letech se mu to povedlo. Smlouvami Chebskými (1459, 25. dubna) postoupeny mu Most a Osek s Duchcovem.6) Král Jiří zapsal Osek (1459, 23. května) Zbyňkovi Zajíci z Hazemburka*) a nazejtří požádal knížete Bedřicha, aby Zbyňkovi hradu i s střelbou a spíží postoupil a lidí v poddanost uvedl. Zbyněk pak hrad a úřad svěřil Hanušovi z Naptic.7) Avšak již příštího roku vyvadil král Osek a zastavil jej 1. 1460 dne 15. ledna Prokopovi z Rabšteina tak, aby hrad zůstal králům otevřen. Při tom mu dovolil prostavěti naň až do 200 kop, pokud by to svědomím opata z Oseká okázal. Když pak si v 1. 1464—1465 nové peníze od něho vypůjčil, zase mu je na Osece zapsal. Prokop byl věrným přívržencem královým a do r. 1468 kancléřem. Zemřel l. 1472. Události na Oseku z posledních jeho let nejsou nic vysvětleny. L. 1468 uhnízdili se v Duchcově křižáci, kteří do Čech táhli8) a 1. 1469 prý hrad Osek od královského vojska obležen.9) Jisto jest, že l. 1471 vojsko posíláno k Duchcovu, a že byly velké žaloby na posádku Oseckou pro škody, které <) Arch. Drážďanský. *) Palacký, Urk. Beitr. 3) Arch. Drážďanský l) Arch. Drážďanský. ») Palacký IV b 80. e) Arch. c. k. dvorský. 7) Arch Drážď., Paprocký o st pan. 84. 8) Staří letop. 194. ut Palacký str. 528 OSEK HRAD A DUCHCOV. 175 v okolí dělala.1) Snad toho všeho příčinou byl Jindřich z Rabšteina, jenž Osek po Prokopovi držel. Tento zajisté 1. 1473 takové škody v Saších tropil, že knížata Arnošt a Albrecht sebravše vojsko, oblehli hrad Osek a opanovali jej i s Duchcovem. Dobyté zboží odevzdali králové Johance jako ředitelce zemské a ta zase jim slíbila (17. října), ře mu Osek nikdy nebude navrácen, že hradby Duchcova budou pobořeny ve 14 dnech a Jindřich, jenž byl zajat, že postaven bude před králem, aby byl souzen a knížatům dosti učinil.5*) Hned potom donucen Jindřich, aby udělal Pavlovi Knížeti ze Sulevic řádný zápis na Osek, ale když pak stál Jindřich I. 1474 na sněme Svatomatějském, aby knížatům práv byl, tito poslů neposlali.') Král Vladislav zapsal Osek I. 1474 Pavlovi a strýcům jeho Vácslavovi, Buškovi, Purkartovi, Petrovi a Janovi bratřím a připsal mu peníze na Osece (1475), protože mu vrátili zápisy své na Perno a Královský fl^^t 1 1.1' Zámek v Duchcovč. Pohled z parku. Kámen. Konečně 1. 1479 všem připsal životy.4) Měl však ustavičné nechuti s Kabšteintm, který o něm roztrušoval, že jej o Osek připravil (1477). Také měli spory o nřjaké hory za Osekem.6) Ještě 1. 1488 psali se Sulevští seděním na Osece, zejména když Bušek zapisoval věno manželce své Brygytě z Leisneka a Pavel, Vácslav, Purkart a Petr se za něho zaručili.6) Pavel zemřel nedlouho potom a panství společné řídil Purkart jménem bratří, avšak nepsával se již seděním na Osece, nýbrž na Duchcově. Od krále Vladislava obdrželi (1499) frystunk na horách u Oseká na 15 let a I. 1501 lovy a roboty na duchovenstvích, která k Oseku byla držena.7) Naposled držel panství Jan Kapliř se Sulevic a ten ho postoupil dobrou vůli Děpoltovi z Lobkovic. To se stalo 1. 1523 a t. r. Děpolt vyčetl peníze pánům Duchcovským za Osek.8) Po smrti Děpoltově dostaly se mnohé jeho statky, jež šetrným hospodařením získal, synům jeho. Byli to Jiřík, Jan, Litvín, Dípolt, Kryštof, Petr a Vácslav. Ti si vyprosili u krále Ferdinanda (1530), že jim hrad Osek a město Duchcov k dědičnému držení doprodal. Za to postoupili mu beze všeho úplatku panství i) Staré počty Lounské. s) Arch. Dráíďanský. s) Arch. č. IV 281. «) Rkps Vídeňský. &) Arch. Drážďanský, Arch. č. VI 85 «) Arch Dráíďanský. 7) Arch. č VI 576, 590 «) Arch. Třeboňský. 23* 176 OSEK HRAD A DUCHCOV. Dobříšské, jež měli v zástavě. Král si zůstavil vrchnost s užitek hor, ale bez újmy pánův.1) Z dotčených bratří zemřeli nejdříve Petr a potom Jiřík. Ostatní rozdělili se 1. 1538 o Bílinu, Osek, Pravdu a jiné statky. Zámek Osek s městečkem pod ním, tvrz a město Duchcov s mnohými vesnicemi dostaly se Vácslavovi za díl.2) Tento a jeho potomci již stále sídleli v Duchcově. V Duchcově připomíná se již I. 1385 »ltvrz u rybníka*, tedy patrně již na místě nynějšího zámku. Jak již řečeno, býval Duchcov obyčejně příslušenstvím hradu Oseká a jen na krátký čas býval oddělen. V městě bývaly statky svobodné, které bývaly manstvím k O eku. Asi od r. 1491 bývalo obyčejem, že držitelé Oseká na tvrzi Duchcovské bydlívali. Vácslav tuším tvrz rozšířil a proto se I. 1544 nazývá zámkem.3) Za Vácslavovy vlády stala se tato příhoda. Asi I. 1561 kázal devatenáctero hovězího dobytka přihnati na horu až k městečku Dol. Jiřetínu, aby se tu pásl na občinách, a žádal toho při poddaných svých, kteří dobytek v obci měli, aby každý jedno k sobě vzal a opatroval vedle svého, což jim také rychtář oznámil. Tu se lidé obávali, dají-li to na své statky připsati, že to tak věčně na nich zůstane. A tak nechtíce toho učiniti, šli k pánu svému a prosili ho, aby toho na ně nedopustil, aby na jich statku připsáno bylo, a pověděli, chce-li to tak míti, že ten dobytek do obce (t. j. ke společnému pasení) vezmou, ale že za škody slfbiti nechtí. Tedy řekl pán, že toho nežádá, aby za to slíbili, a kde jejich zůstane, aby jeho také ostalo. Pak poručil, aby přece dobytek do obce vehnali, skrze rychtáře (tedy ten jednotlivý dobytek k sobě nebrali). Tu přišli lidé Mikuláše z Hochauzu a na Eisemberce, prosíce, aby sousedé dobytka tam velmati nedali, že tak dobře právo k té pastvě mají jako oni. Řekl rychtář, že přímo od svého pána poručení má, že je tam vehnat i mají. A tak je tam vehnali. Tu přišli zase lidé Hochauzárovi. vzali jim je mocí, vehnali je do městečka a pro- v to nevkládal a že mají na to listy zpečetěné. Měli Hochauzárovi zbraně, ale nikomu nic neučinili. Konec není znám; mezi vrchnostmi přišlo ke sporu, o němž na ten čas také není známo, jak rozsouzen. Vácslav zemřel 1. 1574, zůstaviv několik synů a dcer, avšak z větší části nezletilých. Proto jim sdělal poručníky a poručenství též vložil na manželku svou Bonuši z Veitmile, K témuž pořízení přiložil též seznam, co každému ze svých služebníkův odkazuje.4) Synové Jiti nejmladši, Adam Havel, Jan Vácslav a Matoul Džpolt 1. 1583 let svých došli (kromě nejmladšího) a hned se potom rozdělili.5) Jiří dostal Duchcov s hradem Osekem tuším již opuštěným a několik vesnic, Adam Blatno, Jan Dolní Jiřetín s vesnicemi od Duchcova a Matouš Všechlapy též s vesnicemi od Duchcova.9) Jiří držel také Střekov, byl kr. radou a presidentem nad apelacimi a udělil 1. 1586 Duchcovským prodej vína, soli a smůly. Také jim dovolil, aby mohli pivo vařiti ve společném, obecném pivovaře, ani dříve směli jen po domech vařiti.7) Jiří zemřel 1. 1590 a pohřben u sv. Vita v Praze. Na důkaz jeho »sva-tosti« vypravuje jezovita Chanovský, že zvony při jeho smrti beze všeho přičinění lidského a jakoby Božim povzbuzením hrany zvoniiy. Duchcov a Střekov přišly na bratra jeho Adama Havla. Tento držel také Všechlapy a 1. 1594 zapsal sestrám svým Barboře a Anně každé po 7500 kopách na zámku Duchcově a několika vesnicích.8) S tím souviselo to, že obě panny Duchcov, Všechlapy a Střekov za mnohá léta spravovaly, i když okolo 1 1606 Adam zemřel a strýc jeho Jan Vácslav byl poručníkem Vácslava Viléma, syna jeho nezletilého.8) Přes to, že se v Duchcoy zvedl, zůstaly šlechtičny v držení Duchcova a teprve 1. 1612 ho Vácslavovi postoupily. Současně nabyl od Jana Vácslava statku Jiřetínského s Litvínovem. Na Jiřetíně ') Arch. gub., DZ. VII L 21. *) DZ. 46 E 11. *) m,. 171 B 11. ') DZ. 18 J 23, Reg. avěd. kom. soudu 1543-1668. 6J DZ. 83 B 26. 0) DZ. 66 H 19. ') Rodinný arch Fyršteroberský. 8) DZ. 91 L 6. *) Reg. kom. s. Zámek v Duchcově. Dle staré litografie Dr. Raua a syna v archivu J z Lobkovic v Roudnici n. I.. I. kniž. Ferd. Zd. sili rychtáře, aby psaní pánu učinil, aby jim je pán nevháněl; pakli by se vždy stalOj že je také moci vyženou. Na to rychtář pánu oznámil a pán zase psal, aby je zase vehnali, a jestli je zase vyženou, aby se s nimi o to nehadrovali, než aby se jich optali, z poručení-li vrchnosti to činí čili o své újmě. Když se obojí potkali, pověděli Hochauzárovi, že pana Vácslava ještě prosí, aby jim ten dobytek mocí nevháněl, však že ho prvé prosili, že se jim žádný pán OStiK HRAD A DUCHCOV. 177 věnoval manželkám svým 1. 1612 první Anně Marii roz. z FyrŠternberka a I. 1616 druhé Markétě Františce roz. z Dietrichšteina.1) Vácslav zemřel kdysi okolo 1. 1625. Syn jeho Front. Jozef z druhí ho manželství ujal Duchcov, došed let svých, a 1. 1635 městské svobody potvrdil. Zemřel také brzo, odkázav Duchcov manželce své Polyxeně Marii roz. z Talmberka. Tato se po druhé vdala za Maximiliana hr. s Vatdšteina a s ním potvrzovala 1. 1644 svobody Duchcovských.2) Zemřela I. 1651, odkázavši Duchcov z polovice manželovi a z polovice jich obou dětem.3) Maximilian zemřel 1. 1655 a Duchcov dostal se nejmladšímti jeho synovi Janovi Bedřichovi, jenž se stal I. 1668 (vlastně 1674) biskupem Hradeckým a I. 1675 arcibiskupem Pražským. Zemřel I. 1694, zřfdiv z Duchcova panství nápadní. To bylo určeno především pro Jana Josefa, mladšího syna Arnošta Jozefa, synovce arcibiskupova. Týž zemřel I. 1733, nezanechav mužských dědicův, Duchcov spadl tedy na Jozefa Jana Jiřího, mladšího syna bratrova, jenž vyženil Litomyšl a 1. 1771 zemřel. Po něm následoval syn Jiří Krystyan (j- 1792), po tom zase syn Jiří Jozef (f 1823). Jediný syn tohoto byl Antonín, jenž zemřel 1. 1848. Syn jeho Jiří zemřel již 1. 1854, zůstaviv syna Vladislaoa (f 1877) a tento syna Jiřího Jana. ») DZ. 136 H 4, 137, O 20. a) Arch. Fyržtemberský. 3) DZ. 112 E 9. Hrad Osek. (Dle staré kresby Zinggovy.) Pavilon (nyní špitál) v parku zámku v Duchcově. tvrze okolu uuciicova. ISnl/afr- blízko Ducbcova jest ves stará, po nii >c psal ok. 1. 1238 Ctibor (Reg. II 1219). Ve M. století se Všechlapci hodně rozvětvili,') řebas snad nebyli jedné krve. Na Vše-chlapech seděl asi 1. 1390 Humpolec, jenž tu dědil po n. Oldřichovi, kustodovi Vyšehradském (Lib. erect. XII 110). Mikuláš odvážný (1394) měl také Polerady, učinil 1406 zbožné nadání v klášteře Teplickém (VUSp. 1893, IV 25, arch. Drážďan., Lib. erect.). Snad je lo týž, který seděl od r. 1414 na Zabrušanech. Diůr a část vsi měl I. 1413 Pesík, jenž na ně přijal věno ženy Vítkovy, současně žil i Jan, jenž se také 1. 1419 připomíná (Kel. tab. II 99, arch. Drážďan). Jiný Jan seděl 1. 1453 ve Všechlapech a vyženil statek Lužice (DD VI 234). Žil také 1457 s bratrem Jetřichem (Bruxer Stadtbuch n. 348). Tvrz, dvůr a ves dědili Ji f i Kozelka ze Hfivic a Jan Žďárský ze Žďáru a dostali 1. 1515, dělíce se, každý polovici. Po onom dědili jeho díl synové Vácslav a Vojtěch a tři dcery a ti prodali jej 1552 Mikuláši Žďárskému, jenž od r. 1547 dli n. Jana, otce svého, držel (DZ. 250 K 5, 5 F 21, 47 F 29, 10 E 1). Mikuláš věnoval na tvrzi 1553 manželce své Johance z Dobřenic, odprodal pak něco příslušenství a zemřel 1. 1565. Jsa hejtmanem hradu Pražského, pohřben u sv. Víta (DZ. 11 E 1, 13 M 7, Schaller, Prag I 1Q9). Všechlapy dědil po něm bratr jeho Žibříd, jenž na nich 1566 Kateřině z Sulevic, manželce, věnoval (DZ. 15 G 4, L 23). L. 1580 prodal Všechlapy Bohuši z Veitmile, vdově po n. Vdcsla-vovi z Lobkovic, jako poručnici děti nezletilých. Synové *) Jedna pošlost byla na Skoroticich, 1363 Ješek, 1368—1375 Oldřich, jiní 1398—1419 Štěpán, 1413 Slajbor na Hořenicích, Jan Olomuc 1407 na Světci, 1415 na Jeníkově, na Zabrušanech Zábrusti ze Všechlap (viz to), 1425 Oldřich Šepták na Brtí, týž se Zikmundem 1454 na Hořenicích (Lib. conf. a j.) její (jak již psáno v dějinách Oseká) rozdělili se I. 1583 a Matouši DépoltLvi, rtejmladšímu, vjkázány za díl Všechlapy s mnohými vesnicemi od Duchcova (DZ. 20 T 22, 67 E 11). Tento stal se c. k. truksascm a rytířem řádu sv. Jana. Maje před sebou 1. 1586 cestu dosti dalekou, postoupil 1. 1586 Všechlap své mateři, ujav zase, postoupil 1590 a zase ujal 1. 1592. T- r. však prodal tvrz Všechlapy se statkem Adamovi Havlovi, bratru svému (DZ. 68 C 30, 166 O 4, 1084 M 13). Od té doby až do r 1850 patřily Všechlapy k panství Duchcovskému. Tvrz stála ještě 1. 1638. Ves Zabrušatty jest starodávné sídlo panské. V 1. 1207—1209 sídlel tu Jaroslav, jenž byl mezi prvními dobrodinci kláštera Oseckého (Reg. I 230, 232, 237). V I. 1336—1337 nacházíme Zabrušany v držení kláštera Sedleckého, ale Anežka ovdovělá Noslínova z Kutné Hory brala odtud plat do života (Reg. IV 112, 168). Rodinu Noslínův neb Nosslův nacházíme později v držení Zabrušan. Vrchní právo nade vsi měli páni z Oseká, protože byla manstvím ke hradu Oseku, ale Hanuš Nossl držel tu v 1. 1377—1398 opevněný dvůr a ves s farním kostelem. Po něm následoval I. 1404 Jindřich z téhož rodu, avšak od r. 1414 byl tu pánem Mikuláš, předek Zdbruských ze Všechlap (Lib. conf.. Arch. Drážďanský). Potomek jeho Jetřich seděl na témž manství 1. 1454. Později došlo k rozdělení statku. Jedna polovice připojena k Zelenkám, poněvadž jich Zábruští nabyli. Qvrtira Zabrušan patřila I. 1538 k Oseku a celé Zabrušany později ke Všechlapům, s nimiž koupeny (1592) k Duchcovu. Zelenky nazývaly se v starší době také Malými Zelenicemi. Bývala tu dvojí léna ke hradu Oseku. Na jednom se dvorem seděli dlouho Vchynští (1397 Sta-nimlr, 1398 Bušek, 1438—1441 Protivec, 1493 zase TVRZE OKOLO DUCHCOVA 179 Proti vec). Druhé s tvrzí driel I. 1393 Heřman ze Stupic, I. 1398 nějaký Frycek a od r. 1404—1419 Martin s Petrem, erbu podkovy. Zdá se, že potomky jeho byli Ze/enšti z Setuzína, zejména I. 1470 Jiřik (Arch. Drážďan., Stará kniha Praž., DD. 61 str. 498). Jemu a jeho synu Jiřikevi král Vladislav I. 1492 Zelenky z manství propustil (Rel tab. II 460). Jiří tento seděl tu ještě I 1511 a po něm 1. 1515—1518 Bernart (Hallwich, Graupen 94, Reg. k. s.). Ten aneb nástupce jeho Jan (1529) přikoupili druhý statek ješlě manský (DD. 63 str. 305). Později měl polovici Zdenek a polovici Jiřík a Gabriel; onen před r. 1540, tito I. 1545 prodali své statky Vácslavovi z Lobkovic, jenž je připojil k Duchcovu (DZ. 7 E 22). V Horním Litvínově býval farní kostel již ve 14. stol. a tvrz také velmi záhy. Protože blízko jest Dolní Litvínov a v starých pamětech se oboji od sebe nerozeznává, nesnadno jest uhodnouti, kdy který komu patřil, zejména nejisté, kterou část I. 1391 Těma z Koldic držel a která patřívala přímo ke hradu Oseku. Tolik je jisté, že na Horním vládli 1357 Heřman a Jetřich bratří Gablmcové, 1393—1403 Bedřich z Rysen s dvěma příbuznými a 1409 Rynart Rabicár, konajíce odtud manské služby ke hradu Oseku (Lib. conf., arch. Drážďan., Lib. erect.). Z 15. století známe několik držitelů Litvíncva, ale nevíme, jestli Horního neb Dolního. Bezpečné dějiny začínají teprve v 16. st. L. 1505 prodal Kašpar z Jonu tvrz Svrchní Litvínov Zikmundovi z Duban Ten jej držel do r. 1532 a prodal potom Mikuláši Velemyskému e Velemyšlovsi, od něhož se dostal 1. 1534 Zikmundovi z Knobhhofn. Prodeje tyto dály se na způsob zástavy, a proto Jonové statek zase vyplatili. Od r. 1542, kdy zemřela Anna Fictu-mova, manželka Martina z Jonu (j- 1547), vyskytují «e v držení Litvínova, kdež se i náhrobky jich spatřují. Po Martinovi zůstali tři synové, z nichž první dva Jiří (f 1566) a Abraham (f 1571) Litvínov drželi, ale bez dědiců zemřeli (DD. 63 str. 44, 63, 314, 326, Arch. zemský). Litvínov dostal se potom potomstvu Arnošta, jenž byl bratrem Martinovým. Po-ručnicl byla Anna roz. ze Šarotinu, vdova po Arnoštovi, v I. 1572- 1579 (DD. 64 str. 388. arch. Třeboňský). Jáchym, syn její, prodal Litvínov I. 1589 Janovi Vácslavovi z Lobkovic, jenž jej připojil k Jiře-tlnu. L. 1617 oba statky Horní i Dolní Litvínov z manství propuštěny (DD. 64 str. 472, 53 f. 48). S Jiřetínem připojeny byly oba od r. 1608 k Duchcovu. V Dolním Litotnmě byla také tvrz, jež se až do 17. st udržela. L. 1398 tu byl manský statek ke hradu Oseku, který drželi Petr Grosse a Hanuš, jeho strýc. V 16. století seděli tu Senové z Senu (von Schönau), totiž 1558 Alexander, 1. 1565 Kryštof (t 1572). L. 1580 byl statkem Mikuláše Hyzrle z Chodův, ale za některý rok potom koupen k Jiře-tínu (Arch. Drážďan., Reg. kom. soudu, DZ. 165). V Dolním Jiřetinl také se tvrz až do 17. stol. udržela. Městečko, prvotně trhová ves, připomíná se již I. 1263, kdy obdrželo svobody od Protivy, pána svého. Ze seznamu pa:ronů zdejšího kostela jde na jevo, že Jiřetln obojí patřil k Bílině, ale že v jednom z nich byl také drobný * statek zemanský (1354 Jana Kerunka z Lomu, 1394 Petra z Gablence, 1399 Kašpara odtudž). Posledním z Bílinských tu vládl Těma z Koldic, jenž na Jiretině (1474) manželce Markétě z Vartenberka věnoval. L. 1491 zastavil oboji Jiřetln známému válečníkovi Vácslavovi Vlčkovi z Čenova. Zápis Vlčkův přešel pak na jiné držitele a naposled na Jáchyma z Mal c dnu a na Krupce, od něhož Šebestián z Veitmile Jiřetln vyplatil. Ok. 1. 1562 koupen jiřetln od Jana z Veitmile a Vácslav z Lobkovic připojil jej k Duchcovu. kdvž jei byl král Ferdinand z manství propustil. Když se I. 1583 synové po n. Vácslavovi dělili, dostal Jan Vácslav na svůj díl městečko Jiřetin a při něm tvírz starou s vesnicemi od Duchcova a přikoupil k tomu statek Litvínovský. Oba ty statky připojeny I. 1612 k panství Duchcovskému (Reg. II 472, IV 815, Lib. conf., Arch. Drážďanský, Brüxer Stadtbuch, Arch. mus., DD. 61 str. 516, 62 str 167, 465, DZ. 14 H 11, 66 H 19). Při samém Dolním Litvínově jest ves Lipitín, která se l. 1227 klášteru Zderazskému odkazem Kojaty Hrabišiee dostala. Po r. 1420 uchvácen od světských držitelů a držen v 15 stol. k Mostskému hradu. V první polovici 16. století dostal se v držení Kryštofa z Senu (Schönau). Buď on aneb jeden z nástupců jeho tu tvrz vyzdvihl. Týž měl syny Alexandra a Opia, z nichž onen se od bratra penězi oddělil; Oplovi zůstaly pak Litvínov a Lpětln. Týž zemřel před r. 1546 a syn Kryštof měl v I 1565—1567 spory o Lipétín s Alexandrem, jenž jej chtěl pro sebe vyplatiti. Ale po smrti Kryštofově vyplacen jest Li pětin přece k Mostskému hradu (asi 1586). Při něm zůstal až do r. 1598, kdy jej obec Mostská Janovi Vácslavovi z Lobkovic prodala. Připojen pak k Jiřetínu a 1. 1608 k Duchcovu (Reg. I 332, Reg. kom. soudu, DZ. 173 E 20). Vesnice Záluží nedaleko Dolního Jiřetína patřila ode dávna ke hradu Oseku. Ves sama připojena 1. 1333 ke hradu Kostomlatům a zůstávala při něm až do r. 1512!, ale dvůr, při němž povstala tvrz, ponechán jako manství služebné při Osece. Držitelé jeho připomínají se 1393—1394 Ramfolt z Bontensee, 1419 Hanuš z Polenska a 1454 Hanuš Gerhengros (Arch. Drážďanský). Později patřily i tvrz i ves ke hradu Mostskému a od něho 1535 prodány Jiříkovi z Horte neb z Hartyše, po němž ji synové jeho Jiřik a Adolf zdědili Onen koupil I. 1577 Janov, kterýž před smrtí svou (f 1585) odkázal bratru Adolfovi. Tento zemřel 1. 1610 (DZ. 22 Q 3, 135 C 1) a synům jeho statek manský Záluží I. 1613 dědičné ve dsky zemské vložen od cis. Rudolfa (DZ. 136 K 3). Když se synové asi I. 1615 dělili, dostalo se Zaluži Maurycovi Jindřichovi. Tomuto 1. 1623 zabráno a prodáno s Janovem Při tomto a pak při Hořeticfch zůstalo Záluží do r. 1700 a pozdiěji připojeno k Duchcovu. Ves Svinčice v osadě Lužické ležící připomíná se poprvé r. 1207 (Reg. I 230). Patřila klášteru Oseckému až do r 1420, kdy se dostala zápisem Mikuláši ze Všebořic a později postoupena Jakubovi ze Vřesovic (Arch. č. II 453). L 1460 zavázal se Jakub, že Svinčice a Obrnici klášteru za tři léta vrátí (Arch. Osecký). Klášter odprodal 1. 1577 jeden dvorec k dědictví Hynkovi Rausendorfovi ze Špremberka, který z něho udělal dvůr poplužný a při něm tvrz vyzdvihl (DZ. 19 N 1). Tu držel pak Adam starší Štampach ze Štam-pachu a synové jeho prodali ji (1610) Tomáši Tyzlovi z Daltic (DZ 185 C 25). Tomuto 1. 1623 zabrány a prodány Brygyti Badeniové z Renten (Bílek, Děje konf. str. 724). Statek tento připojen pak k Paředlům, kdežto ostatní ves zůstala při klášteře Oseckém. Sloup od severu (v popředí dům BerkovsUý). sloup hrad. everní Čechy, zvláště Litoměřický a Boleslavský kraj obsahují množství pitvor-ných hradišť, totiž podnoží, na nichž hradové vystaveni bývali. Od Trosk táhne se tato oblast až k Labi, obsahujíc mnoho zvláštnosti takových, že jim není nikde rovno. K těmto patří také Sloup, sloupovitá skála u vsi též tak řečené, vypínajíc se v okoli půvabném a majíc také jako středověké sídlo výtečnou polohu. U paty Svojkovských hor, po jichž bocích se z části ves Sloup rozkládá, otvírá se pěkné údolí na jedné straně různotvarnými skalami a bory, na druhé straně lázy zavřené, v němž se před časy blýskaly hladiny několika rybníkův. Potok, teka z jednoho na druhý, je napájel a občerstvoval. Nyní je jich méně. Uprostřed bývalého rybníka strmí na nevysokém podstavci o sobě silné strhaný balvan pískové skály, na jedné straně svislý, sice pravý sioup, kterýž pokrývaje místo dosti velké, dosahuje výšky asi 40 m. ne-li vlce (průměr dlouhý 93 m.). Hrany a výstupky jeho podemlety již dávno vodou a tisícileté povětří způsobilo zvláštní barvivost skalních tvarů ze žlutá do Šeda, která při jasném osvětlení mocně jímá. Dojem ten zvyšuje omšení, stromoví na povrchu, okna, otvory a chodby ve skále vytesané. Vyšší části jsou urovnány tak, že zde velký kus sploštěn a onde zase stupňovitě přitesán jest, jak se právě pro tvar skály mohlo dělati. Štěrbiny a rozsedliny jsou dílem bedlivě zazděny, dílem viděti na dražích a železem vydlabaných děrách, jak tato místa někdy trámy a příčkami byla opatřena. Na patě skály, zvláště na severovýchodní straně jest vytesáno několik sklepův (nových 3), jichž Sloupští užívají. SLOUP HRAD. 181 Na jižní straně, kdež skála ve vzduchu visí, vystavěny při ní chalupy, v nichž lidé beze strachu obývají; kouř z domkův vycházející stěny skalní začernil. Bohužel tu skála již hodně podebrána, takže se objeví po čase nutnost ji podepříti. Než přistoupíme k popisu vnitřku, jak totiž jest skála rozvrtána, dlužno zmíniti se o podivném a podivínském způsobu panujícím ku konci 17. a v 18. st. zřizovati poustevny. Když byl svět překonal šťastně blouznění o pastýřích a svrchovaném idyllu, shledávali páni krásu v osamotnělém, prý pobožném rozjímání, na něž se ovšem jen dívali. Byla to doba, kde v Kuksu >svatí na stromích rostli* a hrabě Kokořovec hrad pustý Sloup v poustevnu proměnil, takže lid pak skále jinak neříkal, než Einsiedlerstein (Poustevnicí skála). Pověděti sluší, aby se poznávalo, co je od pánův a co od poustevníkův. Nynější vchod na Sloup jest nový; starý vchod býval nějaký kus dále jdouc k západu, totiž na severní straně, kdežto k nynějšímu vchodu užito rozsedliny od západu k východu se táhnoucí, k níž vchod Sloup. ve skále mříži zavřený prolomen. Přístup ten udělán od hraběte Ferdinanda Hroznatý Kokořovce a dřevěné schody v rozsedlině podle potřeby obnovovány. Vyjdouce na skálu octneme se v příbytku, poustevníkovi, který tu měl světnici, světničku, kuchyni a skrytou komůrku. Jsou to staré místnosti, ale příčky jsou nové z cihel. K tomu bytu přiléhá stará komora skalná, prý bývalé vězení. Z tohoto oríbvtku jde se křivolakou chodbou ná dvorek skrovný, obdélný, ale na jedné kratší straně obloukem zavřený, který je na třech stranách vysokými útesy zavřen, ale na jednu stranu otevřen, takže lze odtud ven patřiti. V západním rohu této prohlubeniny jest u skály ohromný buk snad třistaletý, do jehož kůry jsou jména vznešených navštěvovatelflv vyřezána, mezi jinými císaře Františka a jeho manželky (1804,18. října). Východně od tohoto dvorku jest komůrka ve skále, majíc okno a dlouhý otvor k založení břevna, neb bývala dřívá kryta. Naproti jejímu vchodu jsou dvéře do tak zvané zbrojnice o dvou sklepích, ze skály tesaných, do nichž vniká světlo dvěma vysokými, nahoře zakulacenými okny. Spatříme tu na stěnách drážky, ve kterých byly příčky na zavěšováni některých předmětův. Hledíc k tomu, že každodenní potřeba více váží než občasná, máme za to, že tu byla komora na zavěšení masa a zvěřiny a ostatní místnosti kuchyní 24 182 SLOUP HRAD. a spíží.1) První sklep podepřen jest šesti hrubými, ze skály vytesanými pilíři, jako vfdati v kostelich; ve výklenku po obou stranách okna spatřují se dvě sice neumělé, ale jistě velmi staré povypukliny, totiž na jedné straně ležící lev a skála, skrze niž se vine had, na druhé straně mříže, zdánlivě místnost zavírající a lvice kráčející, u jejíž přední nohy jest žába. Obrazy ty zavdávaly příčiny ke mnohým jalovým a učeným výkladům a rozpravám. Nejméně důvodně vykládáno, že pocházejí ty povypukliny od templářův, ale i jiní vykladači skutečných příčin neuhodli. Neb lev a lvice (nikoliv tygr, jak se někdy vykládá) byly oblíbeným znamením erbovním; nad to ozývají se jako obraz mužnosti a síly ve mnohých písemnostech starých a byly tedy oblíbeným obrazem, takže spíše lze hádati na osobní oblibu zakladatelovu aneb pracujícího, nežli načkoliv jiného a to ještě v místnosti, jejíž pravé určení ani neznáme. V druhém sklepě jest malý pahrbek složený ze Škvárův a rozličného kamení, spojeného maltou, kterým poustevníci Kalvarskou (neb Olivetskou ?) horu zobraziti chtěli; zde se také před velkou nocí modlívali. Vracejíc se ještě ke dražím dlužno se zmíniti, že jsou v prvním sklepě podivuhodné, nacházejíce se nejen pod samým stropem, nýbrž i dvakráte v pilířích, a naproti podstavcům pilířů jsou zase draže ve stěnách, takže byly troje příhrady nad sebou. V druhé místnosti je to podobné. Z této tak zvané zbrojnice lze přijíti na prostřední pavlač. Vedle totiž těchto sklepů táhnou se po straně skály troje branné' pavlale nad sebou, dosti pravidelně ve skále vytesané a cimbuřím, či prsní braní (zvýší asi metru) též ve skále vytesanou hrazené. Pavlače byly spojeny schody, takže se z jedněch na druhé a na jiná místa sbíhati mohlo. Nad nimi na skalném vrchu rostou duby a borovice, avšak i pavlače byly ještě ku konci 19. st. oživovaný zelenou révou, kterouž tu ještě poustevníci sázeli. Po těchto pavlačích nahoru a dolů a po lávkách dřevěných, které černé propasti pokrývají, přichází se na západní konec hradiště, kdež se všechny pavlače (ovšem skrze schody) sbíhají, ale lze také z tak zvané zbrojnice po 18 stupních na horní pavlač přijití. V těch místech, kde se pavlač končí, jsou staré schody a nově udělané stezky, jimiž se přichází na západní končinu; tu se ukazoval otvor cihlami vyzděný, jímž se hnůj a všechna nečistota do hluboké propasti shazovala.2) Z těchto pavlačí chodívalo se ke sklepům skalním; na nejvyššl z nich jsou místa ve skále jen tolik vytesaná, co by se tu obraz zásadití mohl, jeden nedaleko druhého, protože tu poustevníci měli křížovou cestu. Na západní straně jest vyhlídka, sklípek, přístupná chodbičkou, zvýší malého člověka, kterýž býval, jak svědčí draže, břevnovím pokryt. Má dvě okna neb vyhlídky, z nichž dobře na severní a západní stranu viděli bylo a proto se i na tyto strany pohodlně střílelo. Rozhlížeti se z nich jest rozkoší. Okno vedle této hlídky jest široká rozsedlina, která dříve, jak ukazují draže, zahrazena byla a to proto, že je to jediné místo na celém Sloupě, kudy by se odvážlivý člověk vydrápati mohl. Snad i tuto Sloup 1. 1445 ztečen. Odtud lze minouc rozsedlinu jiti na stranu k okrouhlému místu neb rundelu, odkud lze patřiti na nový zámek a jeho pozadí. Několik kroků odtud k východu jde do hluboké, avšak jen něco přes půl metru široké rozsedliny schod velmi příkrý, obsahující až k ohbi 72 a pak 36 stupňů.8) Účel jeho je, aby se sešlo do dolejšího dvorka a konic tu se nacházejících a naopak, který příchozí tu koně odevzdal, stoupal tu nahoru. Na temeni skály (k západní straně) jsou základní zdi nějakého staveni, které jest do polokruhu zakončeno, tuším starého obydli (snad věžovatého), ke kterému všechny staré schody a chodby směřovaly. Hájek se tu zelená a pod ním bují mech a vřes a kdekoliv se do země zakopne, všude se objevují popel a oharky, také tu vykopali zbraně, kusy cihel a uhlí. V blízkém okolí vykopáno množství spáleného obilí, pšenice, žita a hrachu. Nedaleko odtud jest otvor okrouhlý, pokrytý dřevěnou mříží, v průměru něco nad metr široký a dlouhý, kudy se nej větší zločinci do kladomorny spouštěli. Dříve se do ní nemohlo, ale při upravování Sloupu prolátnala se ze spodku jeho chodba na horní pavlač a k novému vchodu přidělalo se 8 stupňů dosti příkrých. Tehda se odtud vyneslo dosti lidských kostí. Hladomorna či smrtonosné vězení podobá se lahvici, jako všechna taková vězení v pískovci vytesaná, ale Němci mu říkají čbán (Krug). Dole má asi 3 m. v průměru (více a méně, protože není pravý kruh), vysoké jest asi 10 m. Na stěnách, pokud velký muž dosáh-nouti může, jsou vyškrabány rozmanité a mnohé obrazy, které vězňové z dlouhé chvíle udělali. Nejhezčí obraz jest pan Ježíš na kříži (na straně severní) maje ruce po starém způsobu vodorovně natažené a nohy nikoliv přes sebe, nýbrž vedle sebe. Od toho kříže na levo jest lipový lupen, ale vyškrabaný jako preclík, v levo jest také jako lupen, ale ostřím dolů obrácený a napříč přeříznutý. Pod lipovým lupenem jest sekera a písmena lví I. V levo od levé ruky jest jako Štít a na něm rivé paličky vzhůru postavené a doie příčkou spojené. Na západní straně jest také obraz Ukřižovaného a jako v zadu menší obrazy lotrů, na kříži visících. Avšak pod severním křížem jest ještě jednou Ukřižovaný a u něho hvězda o 8 špicích, dosti úhledně vyškrabaná. Na severní straně jest kromě toho několik zajímavých obrazův, především totiž v pravo dole skupina 7 tanečníkův, jeden jde napřed drže se s mužem, do něhož jest žena zavěšena, pak následují dva páry, z nichž přední se drži za ruce a zadní jsou vedle sebe. Všichni muži mají meče a jsou v kroji 15. st. Nad tím jest *) Zbrojnice jsou původu pozdějšího Zbraně ukládaly se do jarmary (armarium), jako měli manové na Karlštejně. Také mívali mnozí bojovnici svou zbroj, a pro těch několik zbrojných pacholkův, kteří byli na Sloupu, stačil nějaký kout. s) Nenašel jsem. 3) Dali mu jméno Knappenstiege. SLOUP HRAD. 183 jezdec na koni a pred nim dvě postavy stojící. V pravo od tance mfežování, jako by bylo ozdobné SJJi a nad tím koruna, v levo pak velký kalich, a něco výše jest jako na štítě kalich zavřený a v něm kříž, v pravo od něho neurčité znamení s křižem na vrchu a v levo čárkované lemování. Na této straně dole jest žena, která vede dítě, mezi nimi je srdce a odtud v levo muž v kroji 15. věku. Na západní straně blízko vchodu jest kus hebrejského písma, hned u vchodu přesýpací hodiny a dole nejednou čáry, jimiž snad vězňové dni počítali. Na východní straně jest nejméně obrazu a jsou také nejhrubší. Mezi jinými je dole pila a nějaká neznámá znamení. Kromě toho spatřuje se množství hlav, sluncovitých znamení a jiných před-mětflv. Nikde není zápisu, jako bývá ve vězeních pozdějších dob. Vše jest patrně z 15. století, když ještě umění psáti do všech vrstev lidských neproniklo. Z toho místa, kde jest otvor vězení, jde se po starých schodech skalních do horní pavlače a z té vedle vrcholu již dotčeného buku ke kapli. Nejen její okolí, nýbrž i celý vrch skály a kde se udělati dalo, jest opatřen pěšinami a na nebezpečná místa dána zábradlí. To vše jest zásluhou hraběte Karla Vchynského. Kaple na Sloupě. Do široké rozsedliny uprostřed hradiště sbíhají ze dvou stran proti sobě schody ve skále vytesané.1) V rozsedlině, kde se rozcházejí a která jest z hořejška velmi hluboká, jest dvorek, na jehož konci se brána, starý to vchod nacházela. V této bývalé bráně posud viděti na obou stranách draže pro bývalé trámy, mezi nimiž se vrata nacházela, také viděti díry, do nichž se hrubé klády a závory dávaly, když se brána zavírala. Před touto branou ještě dobře viděti, jak šla stará cesta. Šla totiž přes rybník, bud po náspu aneb mostech snad zvoditým mostem přerušených, podle skály pod bývalý příkop až ke přední bráně, kudy se spouštěl zvodltý most, přešla pak pod dřevěnou pavlač, po níž zbyly toliko čtverý draže ve skále, a pak podle dvorku do rozsedliny, kdež se nacházela zadní brána. Dotčený dvorek venkovský jest na všech stranách vysokými skalami zavřen. V prostranném sklepě jest studni široká a jindy velmi hluboká. Poněvadž právě v těch místech na patě skály síň vylámána, aby se do dolních (nových) sklepuv choditi mohlo a tato síň až za studni zasáhla, přerušena jest studně :;ama, a pak spodní její část zasypána. Na tomto dvorku jsou ještě dva prostorné sklepy. Jižně jest sklep, k němuž l) Dali jim jméno Ritterstiege. 24* 184 SLOUP HRAD. je jen dira; zde prý byla konice, což se se způsobem sklepu srovnává, ana má uvnitř dvoje stání. Zavírala se vraty a závorou. Na západní straně jest krásná branka s končitým obloukem, kterou se vstupuje do velkého sklepu; tu bývala též konice. Z ní se pak přichází do sklepu, vlastně výklenku k východu otevřenému, v němž byla kovárna, jak svědčí zbytek výhně. Byly však na dvorku ještě jiné místnosti, zajisté totiž holomci svitnite; neb dvorek pokryt byl bezpochyby střechou a stropem, jak svědčí nejen draže pro břevna, nýbrž i Šikmý vřet nad sklepem studnice. Malé okrouhlé díry, čtverhranaté otvory a draže k zapuštění prken a břeven jsou skorém v každé Štěrbině, rozsedlině a propasti, kde jen zdání bylo, že by se mohl někdo na hrad dostatí, a svědčí o tom, že byly na zdejším hradě silné a mnohé dřevěné stavby, kteréž se často obnovovaly. Z dotčených schodfiv oboustranných (shora ke bráně jdoucích) má západní 75, východní 35 stupňu (nepočítajíc 15 dolejších). Od 43. stupně západních schodů jde se k nedokonané kruchtě skalní kaple. Tato prostranná Kaple, několik jeskyň a výklenkův a dva domky, z kterých jeden na bývalé kořenné zahrádce stoji, pocházejí aspoň ve své nynější způsobe z dob hraběte Ferdinanda Hroznatý Kokořovce, zakladatele poustevny z jsou z větší části dilem prvního poustevníka Konstantina, jehož nástupci zahrádky a živé ploty založili. Kaple byla za Kokořovce, jak přitesáni svědci, snad ze staré nějaké komory rozšířena a přetvořena. Její hrubé Šedivé stěny v pouhé skále beze všech ozdob, mdlé osvětlení, vyhlídka kulatými okny na těsný dvorek ve skalní rozsedlině dojímá člověka tak, jako by stál v katakombě. Nad oválním otvorem ve stropu kaple klene se zděná báňovitá lucerna, ze které, pokud tu nahoře poustevnici bývali, ráno, v poledne a večer zvonek se ozýval a to týž, který od r. 1785 ve vižce pod hradem visí a jehož elegicky hlas třikráte za den údolím zazcivá. Kaple jest prostranství 18 m. zdélí a 5 zšíři osvětlené jedním oválním a dvěma velkými čtver-hranatými okny. V jejím pozadi jest oltář či vlastně hrubý pískovec ve čtverec přitesaný, kterýž nechali stati vytesávajíce kapli. Od oltáře v pravo jest ve skále veliký výklenek, v němž se skříň nacházela. Za oltářem jest 7 schodův ke dveřím vedoucím přes chodbu do sakřiitt, malinkého sklípku. Tato (severní) chodba končí na jedné straně na východním konci jednoho z oboustranných schodův, z druhé strany jde několik stupňů dolů do hlavní chodby, kterouž se jde k nynějšímu východnímu vchodu. V této hlavni chodbě jest několik dveří k mal)m tmavým sklípkům, které se podobají šatlavám. Osvětlena jest tato chodba oknem na východní straně. Kdo chce se tedy dolů do kaple dostati, bud se bére touto hlavni chodbou, hned ode vchodu aneb skrze dviřka, která jsou za oltářem. Na skalisku, kteréž jest vysoko nad sklepem studně a odděleno jest rozsedlinou od vedlejší skály, jest domek docela ze skály vytesaný, v němž jest prostranná světnička s 4 okny a síňka. V 18. století bydlívali tu poustevnici, ale za starých dob byla tu prý hauptwache a v posledních letech udělali z něho knappenhaus, k tomu je měla postava oděnce s kopím a mečem, vymalovaná na omítce severní strany, avšak patrně teprve po spuštění hradu malovaná. Dříve tu byl model Velnické sklárny, pak sem postavili tak zvané Theatrum mundi. Třiadvacet stupňů výše jest na východ na zakulaceném výstupku prostranné místo zábradlím zavřené na způsob nějaké bašty. Pod tím jest podobná místnost, též zavřená, k níž se po schodech schází. Z obou lze se rozhllžeti po krásném okolí. Blízko odtud (nad obydlím poustevníkovým) jest domek (letohrádek), vystavěný hrabětem Jozefem Max. Vchynským asi r. 1770, ale r. 1827 obnovený, jenž obsahuje dvě světnice, kuchyni, síňku a špižírnu. Úprava jest nová a co tu je uvnitř, nesouvisí s dějinami hradu. Něco výše a k jihovýchodu od tohoto domku nachází se trup vise základu obdélného; zříceniny její pobořeny před časem a zbytků věže užito ke zřízeni zahrádky, do níž stavíván býval dřevěný poustevník. Jednu takovou postavu prostříleli (1866) Prušáci domnívajíce se, že tam stojí vyzvedač. Blízko dotčeného domku stoji v miste prohloubeném mezi skalami zdánlivě kaplička, ze štukoví postavená, ale jeto vlastně jen kopule kaple pod ní se nacházející. V západní stěně, kteráž tento dvorek zavírá, jsou tři jeskyni nového původu; ve dvou jsou zobrazeni poustevníci, jeden se modle, druhý umírající a na mechj ležící a třetf jest hrob poustevníkův a při tom nápis a báseň, že jest smrt člověku nejlepšim přítelem. £a posledního poustevníka Antonína byly tu kaple, v první sv. Antonína a druhé sv. Rozálie. Od dotčené kupole vede cesta na jižní stranu k otvoru vězeni již popsaného.1) Když důležitost starých hradův mizela, opuštěn Sloup pro nepohodlné bydlení a pro dočasný byt páně, který obyčejně bydlival v Lipém, zřízen pod Sloupem dům (tak slove v 1. 1562 -1620). Přízemi bylo zděné, ale poschodí z břevnoví, ale zůstal asi v téže způsobe do nynějšího dne, ačkoliv již vyhořel; neb jej potom 11733) panský úředník Jozef Hofrichter koupil a k obývání upravil. Přízemi jest ještě staré a po starém způsobu sklenuté, také jsou tu některé sklenomalby, ovšem také umělecké předměty, které sem byly odjinud přeneseny. U farního kostela jest nový zámek v ušlechtilém slohu od Jozefa hraběte Vchynského v 1. 1730—1733 vystavěný, čtverhranaté stavení, v předních rozích věžemi sesilené. U vchodu i uvnitř jsou sochy pozoruhodného díla. *) K popisu použito dél: V. Ch Rubesch, Hist. malér. Beschreibung des Einsiedlersteins, Mikovec, Starožitnosti II 157, A. Moschkau, Die Burgen Btlrgstein — Schwoika, Paudler, Ein deutsches Buch I 44. SLOUP HRAD. 185 Jak se zdá, nezaložen Sloup pfed 14. stoletím. Krajina od Lipého až k Ži tavě ještě málo zalidněná patřila v 1. 1253—1263 Ckvalovi ze Žitavy, jenž zůstavil dva syny, Jindřicha z Lipého, proslaveného za krále Jana, a Čeňka, jenž se psal v 1. 1290—1306 z Ojvína. Tento sotva asi je týž, který asi do r. 1330 Sloup držel. Zakladatel vyhledí si skálu, které řikal lid od podoby její Stlup neb Sloup (což pak Němci Stolpen vyslovovali), a založil na ní hrad Berkinstein neb Birkenstein, což později změněno na Pirkštein; než Češi drželi se pořád ätarého názvu skály. Čenik z Berkenšteina připomíná se od r. 1324 také v německých pamětech1) a daroval 1. 1330 Domini-kánflm Litoměřickým desátek ze svého dvora Písečné. *) Tehda tedy Sloup držel, ale jak se zdá, jej prohospodařil a iiv byl ze statkův své manželky na Moravě. Když pak syn jeho se zase vzmohl, vystavěl si nový Pirkštein v Ratajích. *) Mezi vladykami okolí Litoměřického DřiDomíná se 1. 1340 fetřick ze SlouDa a z Úiezdce.4) ale sotva byl držitelem hradu. Jeho držitelé v 1. 1330—1374 nejsou nám známi, i lze za to míti, že jej koupili Lipští páni. Žili tehda Hynek Berka z Dubé na Honšteině a Lipém (1337 - 1361), jehož synové, oba Hynkové, se rozdělili o dotčené dva statky. Starší Hynek, jenž měl Lípy, připomíná se v 1. 1374—1380 jako patron kostela Sloupského, poněvadž pak brzo zemřel, podával do Sloupu bratr jeho Hynek jako poručník (1395).6) Mladý dědic Hynek Berka jinak Hlaváč prodal (1412) hrad Sloup se dvorem a vesnicí a k tomu jedinou ves Radvanec (1412) Hanušovi Velflovi z Varnsdorfu, jenž se v rozličných pamětech do r. 1427 jako pán na Sloupě připomíná.6) L. 1424 přikoupil vsi Nedoetajov a Janov a pomatlal udržo- vati řády pod jednou způsobou ve zdejší krajině. Po Velflovi vyskytuje se jako pán na Sloupě Mikeš Pancéř ze Smojna, vladyka odvážlivý, jenž zasahoval do mnohých bojův v severních Čechách, když krále v zemi nebylo. Přidav se 1. 1443 k Janovi Děčínskému z Vartemberka, opověděl Pražanům, ale tentokráte ještě k válce nedošlo.7) Krutější byly boje, jež Mikeš příštího roku začal s městy Lužickými. V srpnu r. 1440 Vilém z Ilburka objevil se s posádkami z hradňv a tvrzí Děčína, Kamenice, Sloupá, Jegerdorfu, Brenné a Postřelné před Žitavou. Věc ta měšťany tím spíše překvapila, poněvadž byli měšťané s posádkami těmito v míru žili a poněvadž jim opovédný list zaslán nebyl. Majíce úmysl měšťanům pobratí dobytek, přijeli někteří skrze brány do města vydávajíce se za oděnce Albrechta Berky z Dubé a zajali 20 krav a 10 koní. Měšťané lupiče pronásledovali, aby je v horách pohraničních zaskočili, a táhli až k městu Jablonné. Tu ale vrazili ca lidi Albrechtovy, ani lupiči již byli z Jablonné vyšli, a majíce je za své nepřátele, jali se na ně stříleti, až tito se obrátili a k čeledi ilburkově utekli. Češi byvše takto zpravení o Žitavských je pronásledujících, obrátili se proti měšťanům spoléhajíce se na sílu svou, neb měli 16 oděncův, 40 koní a vybraných jezdcův a 24 dobrých drábův. I vytáhli na Žitavské, ale jen asi 40 jich zůstalo, neb ostatní byli utekli a hejtmane a ti, kteříž se chtěli svědomitými ukazovati, zůstali v Jablonném, a tak se bojácně chovali. Naproti tomu Žitavští, kteří jen sukně oblekli a nic více neměli, než jediného oděnce, »s boží pomocí udatně se bránili, a byla Vchod na hrad Sloup. ») Oberlaus. Urkdb. I 255, 271, Cod. D. Sil. XVIII n 4352. ») Reg.III 654. ») Syn se psal ještě v prvních letech ze Sloupá. «) Reg. IV 317. 5) Lib. conf. e) Rel. tab. II 92, 191, Lib. conf., Arch. Třeboňský, Cod. D. Lus. II. *) Staří letop. 132. 186 SLOUP HRAD. bitva, že o nějaké takové u pěších v dobách těchto slyšáno nebylo.* Vilém s koněm svým obdržel 16 ran sečných i střelných, 2 padli. Žitavští ukořistili a zastřelili mnoho koní, též několik nepřátel zajali »a obdrželi pole s boží pomocí, jenž milosrdně ruku nad nimi držel opatruje je proti nepřátelům vybraným*. Žita v ští ztratili jednoho, který padl, a měli několik raněných.l) Mikeš z hradu svého Sloupu a Jan z; Děčína činili městům pálením a vražděním velké Škody. Když pak věc ta se městům nekonečnou býti zdála, uzavřeli na radu Týma z Koldic, správce Horní Lužice, polem se vypraviti proti Děčínskému a jeho pomocníkům. I vytáhli napřed proti Mikšovi, vypálili okolí, vyplenili a rybníky jeho protrhali.E) Odtud táhli proti ostatním hradům jako Vrabníku, Ronovu, Kamenici, Devínu a t. d. Tím sobě zjednali na nějaký čas pokoj a vrátili se domů na počátku října. s) Výpravou r. 1444 Děčínský a jeho spojenci dobře byli pokořeni a s lužickými městy mír uzavřeli, jediný Mikeš o své ujmě v zášti dále kráčel. Půtky jeho s městy obnovily se, ano i zvýšily, takže dnem i nocí pokoje před ním neměli. Když konečně po mnohém z obou stran dopisování a stížnostech Lužičanův od lupičstvi upustiti nechtěl a Litoměřického lantfrydu, k němuž se i Lužice Horni byla připojila, sobě nevážil, obě strany se proti němu vypravily a to nejen Zhořelec s jinými městy, nýbrž i města Slezská Vratislav a Svfdnice, s české strany se k nim připojili Jan ze Smiřic a Jakoubek z Vřesovic s hotovostí kraje Litoměřického. Lužičané vytáhli r. 1445, 15. srpna, a sešli s hor, načež se tuším s hotovostí Litoměřickou spojili. I oblehli hrad Sloup a rozdělivše se na dva hluky, okolo hradu se okopali těsně jej uzavírajíce. Ale dobyti hrad ten přepevný nebylo tak snadno. Jan ze Smiřic, jenž »s těmi dobrými lidmi z země Šesti měst* před Sloupem ležel, ještě 11. listopadu o dobývání hradu pana Oldřicha z Rosenberka zpravoval, a že •nemíní oble viti, leč to dokonce přivedem k místu.* *) Kdyby se byl Pancíř na delší čas zásobil, sotva by byli hradu dobyli; tak ale celé okolí vyplenili a vše špihování mu zamezili, tak že se jim s hradem vzdal. Ihned byl hrad vypálen a zbořen a postoupen v ruce panu Smiřickému.6) Pancíř napotom s městy vyjednával v Žitavě a tam s obou stran byl věčný mír uzavřen; Pancíř musil se zápisem zavázati, že hradu nevystaví, dokud v zemi krále nebude, za to však dostal v náhradu něco peněz v hotovosti, kteréžto staivové a města mezi sebou sebrali, při čemž však Žitavští se zdráhali něčím přispěti. °) Zdá se, že Mikeš Pancíř slovo dané jen krátký čas zdržel, neb ze zpráv pozdějších na jevo vychází, že hrad zase obnovil. Ve spolku s Litoměřickými s Černým Petříkem a Arnoštem počal půtku s Bedřichem knížetem Saským a s biskupem Míšeňským, pře ta ukončena jest r. 1452, 7. července příměřím, které 4 neděle trvat i mělo. Poslední zpráva o Mikšovi zachovala se z r. 1455.7) Bratří Jan a Fridman ze Smojna, jimž hrad po Mikšovi náležel, prodali jej (za časův krále Jiřího?) Vilémovi (mladšímu) z llburka, jenž držel též hrady Helfenburk, Ronov, Lemberk a Oltářík. Ten prodal 1. 1471 Sloup hrad, dvíir pop. s pop., ves Sloup řečenou, a pět vsí se clem pod hradem a podacím v Sloupě Jaroslavovi, Jiříkovi, Janovi a Petrovi bratřím Berkům z Dubě. 8) Bratří tito seděli na Lipém a drželi Sloup nedílně kolik let. Dotčení Jiřík a Petr, pak Adam a Zdislav, synové n. Jaroslavovi, a Vácslav, syn n. Janfiv, rozdělili se o zboží svá 1. 1502 dne 31. května, takže každý dostal čtvrt Lipého a k tomu jisté statky. Kdo tehda SiCup dcf-itf.!, není známí;, srind to by! Vácsísv, jrní mél aiďiky n* říursvc. jisiu jEsí jen, že mel Sloup potom Zikmund, syn Janův.") Ani on ani předchůdce jeho nebydleli na hradě Sloupském, jenäi zůstaven jen jako pevnost. Zikmund sám bydlíval na Děvíně, jejž vyženil s manželkou Zikůnou Šlikovnou, a na Stranově, jejž koupil. Asi za těch dob vystavěn pod Sloupem dům k obydlí, snad zprvu jen ze dřeva. Zikmund oženil se podruhé s Kunhutou hrab. z Eberšteina, jíž věnoval (1562) na ;sámku Sloupu i s tím novým domem k němu přináležejícím, dvoru tudíž a vesnicích.,0) Poněvadž jeden sse synův jeho Petr byl obdržel Stranov, odkázal kšaftem svým (r. 1565) všechen statek svůj, zvláště pak část Lipého druhému synu svému Jetřichovi Jiřímu. u) Zemřel r. 1570, 1. srpna a pochován v Lipém v kostele sv. Petra a Pavla. '*) Vdova po něm zůstalá Kunhuta držela panství Sloupské a mimo to co poručnice syna svého vládla dílem Lipským; až do r. 1572 pomáhali jí v poručnictví Laurenc a Kašpar Šlikové, Jan Bořita z Mar-tinic a Zbyněk Berka. R. 1575, 15. srpna í ona odstoupila a Jetřich Jiří se v samostatnou správu i Lipého i Sloupu uvázal.18) Týž Jetřich Jiří měl manželku Evu z Bibršteina, jíž (1579) věnoval na vsi Zvitě a na vsi Velnici.") Zemřel r. 1585, 7. července v městě Zhořelci a pohřben v Lipém v kostele sv. Mářli.1B) Poněvadž syn jeho Adam, jehož byl posledním pořízením (1583, 28. září) dědicem svým ustanovil,1B) ještě plných let neměl, spravovala Kunhuta panství Lipské opět co poručnice a dala si 20. července t. r. poslušenství slibo-vati. Vdova Eva byla potom jiným způsobem opatřena, proto zápis věn n ý manžela svého z d es k propustila (1587). Za těch dob ujalo se na Sloupsku luteránstvi. Spravovavši Kunhuta panství Sloupské 2!4 let, zemřela 1. 1594, 11. prosince a pohrbena v kostele sv. Petra a Pavla v Lipém. Dědicem jejím stal se Adam Berka z Dube.. ') Jan von Guben (Script. rer. Lusat. I 70—71). s) Snad také rybník, který byl okolo hradu. *) Bereith von Geuterbog (Script. rer. Lus. I 122—223). Co staří letopisové vypravují k tomuto roku, patří k r. 1446. S Arch. český III 32. 4) Staří letop. 135 (chybně k r. 1444). 6) Bereith (Script. rer. Lusat. I 223, 260—261). ') Palacký, Urkund. Beitrage p. 49. DD. 23 str. 539. DZ. VI J 8, Arch. č. III 579; V 518—519 8) Úředníkem byl 1624 Volf Redar z Kaufunku (Reg. k. s.). l0> DZ. 14 F 8. ») DZ. 17 C 25. ") Kriesche, Chronik (v arch. Lipském). ») DZ. 16 N 21, 62 D 23, Kriessche. ") DZ. 20 K 5. «) Kriesche. »•) DZ. 23 A 29 — B 5. SLOUP HRAD. 187 Adam vystavěl >zámek v Pirk-šteině 1596 a dal téhož roku ještě opev-niti.« Rozumí se tím kamenné obnovení domu již r. 1565 připomenutého.') Týž Adam oženil se s Annou Berkovnou z Dubé a zapsal jí věno (1598) na zámku Lipém, čtvrté části města i s predmestím a t. d., zámku Sloupu s novým domem a vsích, též městečku Radoušově.1) Zápis ten z neznámých příčin propuštěn ar. 1604, 1. dubna novým nahrazen. Statek všechen Adamův měla po něm děditi dcera jeho Anna Marie r. 1598 v Lipském zámku zrozená, a máti její Anna, jakož i páni přidaní měli panství do jejích plných let spravovati.*) Toto řízení r. 1604 ve dsky vložené bylo velmi prospěšno, neb Adam Sloup v r. 1840. zemřel r- 1607, 13. července náhle mrt- D,e současné ^^(^^l'^S^ V MUSCU vici raněn byv a pohřben v Lipém v kostele sv. Petra a Pavla. Pozůstalá vdova Anna dlouho netruchlívši provdala se po druhé r. 1609, 3. a 4. prosince za Jana Abrama ze Solkauzu,*) jemuž také r. 1616, 8. října ve formě zápisu na dluh 100 kop všechno své dědictví po smrti zapsala,*) zemřela pak r. 1617, 14. července a pohřbena v Lipém u sv. Petra a Pavla.*) Jan Abraham, před tím pán na Markvarticích, kterýž mnoho světa zjezdil, byl velmi učený, mluvil osmi jazyky, ale byl hrubých obyčejův, prudké povahy a k poddaným nelidský. R. 1611 zabil v prudkém hněvu svého písaře Martina Kubu na zámku v Lipém. Anna Maří Berkovna, která se za Rudolfa Zejdlice z Šenfeldu v da la, prodala mateří (r. 1616) panství Sloupské a svůj podíl na Lipém a dědil jej ovšem podle zápisu nápadního Jan Abraham. Týž Jan poslední vůlí svou (danou na zámku Lipém den sv. Havla 1616) odkázal »statek Lipskey a Birksteinskey« bratru svému Volfovi Solfumzovi ze Solhauzu na Markvarticích. 7) Zemřel r. 1617, 1. dubna a pohřben 26. dubna v kostele sv. Petra a Pavla. Nikdo z poddaných jeho proň slzu neuronil, neb »za čas krátké své vlády mnoho zlých novot v robotách, dědictvích a jiných věcech zavedl.* Vdova po něm zůstalá Anna držela panství jen 3 a půl měsíce, neb 14. července také zemřela; ale Volf, určený dědic, dal si již 16. června poslušenství slibovati. s) Volf zapletl se do povstání stavův českých r. 1618 dada se se spoludržitelem Lipého Janem Jiřím z Vartemberka v rozličných komisích potřebovati. Po Bělohorské bitvě vyhledávali oba pardon u Jana Jiřího kurfirsta Saského a na tento se spoléhajíce (ačkoliv nic jim pláten nebyl), ze země neutekli, naopak ještě v únoru 1621 Lipský zámek zásobili a k ochraně přizpůsobili, aby se v něm proti vojákům bavorským, kteří do této krajiny byli vloženi, brániti mohl. Až když Volfovi na konci srpna 1621 manželka Krystina z Bynu umřela, ušel z Čech a usadil se v Drážďanech, kdež 22. listopadu 1642 v 59. roce svého věku umřel a v tamějším chrámě P. Marie pochován byl. Ačkoliv se kurfirst Sasky zaň přimlouval listy k rr.ístodržiteli Karlovi z Lichtenšteina poslanými na pardon jemu daný se vymlouvaje, nařídit přece Ferdinand II. (1622, 16. září), aby proti oběma (Janovi Jiřímu i Volfovi) přísně nastupováno bylo.g) I odsouzeni oba t. r, 3. listopadu všeho všudy a žádná milost jim udělena nebyla. Konfiskovaný »statek Bürgksstein« prodal Ferdinand II. r. 1623, 13. ledna skrze Karla z Lichtenšteina Zdenkovi Lvovi Libšteinskému z Kolovrat, JMC, též arciknížete Leopolda radě a komorníku, za 35.000 ss. míš.l0) Zdeněk byl horlivý katolík a věrný přívrženec domu Rakouského; skoupil též sousední statky Svojkov a Konojedy. V dobách tehdejších vyznamenával se velkou činností a za své zásluhy mnohé milosti, zejména 1624 hrabství obdržel. Nově nabyté panství Sloupské tak se mu zalíbilo, že Berkovský dům pod skalním hradem dal obnoviti. Za něho i konečná zkáza hradu starého Švédy způsobena. Jak krutě Švédové zde r. 1633 řádili, dokazuje psaní Zdeňkovo, jež 16. dubna ze Sloupá do Litoměřic psal. I tohoto muže tvrdého srdce dotkly se strasti poddaných. Zdeněk jsa tehda krajským hejtmanem Litoměřickým, již pomýšlel na to, aby se útěkem svizelův svých zbavil.n) Často znepokojovali zdejší krajinu, však r. 1639 přišli opět, slezli a zkazili hrad po krátké obraně malého hloučku císařských vojákův, jež hrabě Lev k ochraně svého majetku tam byl vložil. ') Kriesche. «) DZ. 128 J 20. *) DZ. 132 G 23. *) Kriesche. &) DZ. menší 237 L 9. *) Kriesche. ') DZ. 138 N 22, 190 M 20. •) Kriesche. ») Elvert, Bestrafung der böhm. Rebellen 128, 131, 140, 151, Mitth. ndbm. Exc. Cl. IV 136—136. ">) DZ. 194 J 24, 141 E 2, Bílek, Konf. 563. Volf, nechtě se s cisafem ve víře srovnávati, vystěhoval «e do Sas, odkudz se vrátil r. 1631 a jako komisař kraje Litoměřického pro vojsko saské působil {Mittheil. XIV 23). ") Lippert, Gesch. von Leitmentz S. 423. 188 SLOUP HRAD. Hrabě Zdeněk Lev umřel 24. února 1640; jeho jediný syn Vácslav byl od otce již z mládí určeri, aby vstoupil do tovaryšstva Ježíšova, což také učinil a 6. října 1659 co Jezovita v Římě zemřel. Zůstala však po hraběti Lvovi ještě jeho druhá manželka Kateřina z Vrtby a dcera Polyxena. Pozůstalost byla ve špatném stavu a panství pro mnohé dluhy nedala se zdržeti, Tu Kateřina, jež se zatím byla po druhé provdala za Petra Kokořovce, statek ten velmi dluhy stižený koupila r. 1652, 9. září od komisařův nařízených, totiž: Pirkštein zámek, při něm dvůr pop., ves s podacím, dvůr Bílský (Pihel) a 12 vesnic.1) Dobrým hospodařením podařilo se této moudré a nábožné paní, jejížto účinlivost ještě podnes ve Sloupě v dobré paměti se chová, svému synu z druhého lože Ferdinandovi Hroznatovi z Kokořova pěkné dědictví zachovati a pozůstaviti Tento hrabě, kterému také Žlutíce, Štědrá a Nečtiny náležely, přetvořil panský hrad Sloup v duchu svého času v místo poustevnické pobožnosti. Kapli skalní, báni nad ní ze štukoví zdělanou, též východní vchod do skalin, jakož i jiné místnosti dal dílem rozšířiti, jiné k nim přidělati a pro poustevníky zříditi.2) Mnoho se mluvilo o této obzvláštnosti a všecko se tomu místu nemálo divilo, tak že pro novou poustevnu jméno starého hradu namnoze v úplné zapomenutí přišlo, jako že tehdejší pokolení vůbec již málo co vědělo o starší historii země a národu a o historické památky nehrubě dbalo. Brzo byl hrabě Kokořovec za jediného a původního tvůrce skalních jeskyň na Sloupském hradě považován, první poustevník pak na bývalém hradě, který se nyní »Einsiedlerstein« jmenoval, byl okolo r. 1690 bratr Konstantin svého řemesla stavitel, kterýž sám stavbu svého rozsáhlého poustevníckého obydlí řídil. Bydlel v jeskyni při východním vchodu. Po jeho smrti usadil se zde bratr Vácslav, malíř; od něho pocházejí slunečné hodiny na východní straně skály a obraz (poprsí sv. Kateřiny) v chrámu Sloupském, dílo prostředni ceny. Po smrti tohoto poustevníka nebydlel zde rikdo po celých 9 let, až se zde konečně Jakub Borovanský usadil. Tomu se r. 1720 přidružil Ant. Holzel a usadil se v jeskyni skalné na severní straně, načež tu oba ve svornosti až do r. 1738 bydleli. Tohoto roku totiž Jakub zemřel. Antonín přestěhoval se do obydlí zemřelého a svoje dřevní obydlí pustil Samuelovi Gornerovi, vyučenému zahradníkovi, který též rozuměl zhotovování brejlí a dalekohledfiv. Před tím byl tento Görner bydlel na skalisku u Svojkova řečeném Samuelhöhle. Po nějakém čase se týž Samuel odstěhoval na Svatou horu u Příbramě. Po smrti Holzelově usadil se zde bratr Anton Müller ze Zákupf, vyučený tkadlec. Ten zde žil až do r. 1785, kdež císař Josef II. všemu takovému poustevnickému životu konec učinil a všecky poustevny v Čechách zrušiti kázal- Müller dočkal se ještě vysokého stáří jsa kostelníkem v Sloupském špitále. Již syn zakladatele poustevny na Sloupu hrabě Petr František Kokořovec z Kokořova jménem svým a šesti bratří svých prodal 1710 panství Sloupské Vácslcwovi Norbertovi Oktav. Vchynskimu ze Vckynic, pánu na Chlumu, České Kamenici a Chocni, za 280.000 fl rh. Od těch dob zůstává až podnes panství Sloupské při potomcích jeho. Syn prvního držitele z tohoto rodu Jan Josef Max. vystavěl v letech 1733—1735, když starý Berkovský dům r. 1733 od uhození dilem vyhořel, vkusný zámek Sloupský opodál hradiště. Týž hrabě zůstavil po sobě vděčnou památku, neb on byl tvůrce průmyslu na zdejším panství, odkudž se mnohá novota po celých severních Čechách šířila. Také založil nynější město Haidu. Zemřel v Praze 1. 1780, dne 17. dubna maje 75 let věku svého. Sloup dědil po něm synovec Filip (f 1827), jenž některé své statky prodal, ale za to panství Matzen a Angern v Dolních Rakouslch koupil. Jan neměl potomstva a dědil po něm synovec Karel (f 1832), zakladatel linie Sloupské.3) J) DZ. 307 S 5. */ Toto jako i následující čte se ve spise V. Chr. Rubesche, rektora koleje vHaidě. Historisch malerische Beschreibung des Einsiedlersteins, Leitmeritz 1831. s) O působení Vchynských podrobně píše Paudler, Ein deutsches Buch 1 60—66 Zámek v Duchcově, pohled z náměstí. Zámek ve Švejkové; v pozadí v pravo nahoře staré tvrziště Svojkovské. Fot. Em. Lorenz v České Lípě. svojkov hrad. Sloupu k Zákupům leží vesnice Svojkov půvabně mezi lesy položená. Je tu zámek, v nynějším způsobu v 17. st. stavěný, pěkné stavení s věžičkou, v jehož prvním poschodí jest velká tabulnice ozdobená pěknými malbami na stěnách a starými kamny též s úpravou uměleckou. Avšak staveni to ani tak nevábí jako staré tvrziště Svojkovské, několik krokův od předešlého vzdálené, na první pohled skála krychlové podoby, avšak po pozorném ohledání celá soustava světnic, komůrek, chodeb, schodův ve skále vytesaných, jež jest svého způsobu tak jediná jako hrad Sloupský. V parku zámeckém vypíná se pahrbek asi 25 m. vysoký, jenž má strmé, stromovím porostlé boky, nad nimiž se malebně vypíná skála, uka-YtTTfiTITT"lllVP'*^wx~^S*^oL zující dílem staré otvory, díry a p., dílem nová zábradlí pro bezpečnost pří-^ chozích. Vlastni hrad jest k jihozápadní straně; k severovýchodu jest po- lovice hradiště prázdným místem, k němuž jdou dnes tři cesty; která z nich byla prvotní, nelze již znáti, poněvadž při zakládání parku všechny známky zničeny. Dotčená prostora, asi dřivé ohrazená plotem, zabírá jen polovici hradiště; co je za nf, zabírá skalisko asi 3 m. vysoké a dvorek. Tu jsou ve skále v přízemí vytesány dva vchody a při obou byla dřevěná stavení, jak svědčí vruby a draže. Při levém, jenž se má pokládati za branku, byl dřevěný přístavek a brána sama byla sem a tam zdivem vyplněna. Při druhém bylo také nějaké stavení, jehož potřeba nám není známa. Brankou přichází se skrze skálu na dvorek obdélný, jenž byl zavřen dílem skalami, dílem zděnými hradbami střílnami opatřenými, z nichž ještě jedna zbyla. V jihozápadním rohu zastupuje baštu balvan, uvnitř vyhloubený ve sklípek, k němuž se jde po čtyřech schodech. Uvnitř jest čtver-hranatý a má ve skále tři vyhlídky, neb lépe řečeno jen díry. Ještě ta viděti známky, jak byla skála kvapně a hrubě otesávána. Vypadá to jako vrátnice, ale k čemu by byla na konci hradu? Spíše bylo vrátnici dřevěné stavení před brankou. Přízemi hradu Svojkovského. 26 190 SVOJKOV HRAD. Jak již řečeno, jsou ve skalisku dva vchody. Pravým, v němž je díra pro závoru a vedle ní vyhlídka a před nímž bylo také dřevěné stavení, vchází se do přizemní komory obdélné a asi 2 m. vysoké. V ní je proti vchodu zase vchod, z něhož lze sestoupiti po 6 stupních do dotčeného dvorku. Skalisko má tri poschodí. Do prvního stoupá se po dřevěných schodech vedle hradby a proti baště položených a přichází se k brance zdělané z rudého pískovce, okolo vyzděné a do končitého oblouku ozdobně sklenuté. Skrze ni přijde se do světnice osmihranate', celé ve skále vytesané, kromě jen té strany, ve kteréž Hrad Svojkov. Fot. Em. Lorenz v České Lipé. jest branka, neb ta je zděná, také kouty byly vyplněny cihlami. Vedle branky, ale již ve skále, jest jediné okno, nyní zasklené. Zajímavo jest, kterak byla skála před oknem přitesána, aby se mohlo z okna hledčti. Na stěnách jsou zbytky obyčejné omítky Světnice tato jest nahoře zavřena hvězdovitým klenutím, pouhými hranami (a nikoliv pruty), které se v růžici sbíhají. Pod touto světnicí jest tmavá místnost, kterouž lze pozo-rovati, když se poklop na podlaze zdvihne. Byl to asi sklípek na uschování drahocenných věcí. Druhé dveře naproti brance do této světnice vedoucí dovolují vstoupití na dřevěnou (ovšem novou) pavlač, s níž se hledí na větší dvůr, ale k tomu tu není, nýbrž proto, aby se odtud vstupovalo do druhého poschodí. Jde se napřed po 7 stupních dřevěných, nad nimiž lze viděti draže dřevních stupňů, které se mohly za starých dob vyndá- SVOJKOV HRAD. 191 vati; pak teprve jsou kamenné stupně, po nichž se jde ke brance a k hořejší komoře. Tato není tak pečlivě a pěkně upraveni jako předešlá. Byla z polovice ve skáte a z polovice dřevěná. Kromě ní jest v tomto patře jen skála. V třetm poschodí jde se po dřevěné pavláčce na výstupek skalní, ale zábradlím chráněný; odtud se vkročí do předsíňky ve skále vytesané, v níž jsou dva výklenky. V pravém (k severu) jsou vzadu čtyři malé díry snad proto vytesané, aby se tam železná truhla vrazila. Za tou předsíňkou jest čtverhranatá svět- Hxad Svojkov. Fot. Em. Loirenz v České Lipě. nice, docela ve skále vytesaná, která má dvoje dveře a okna proti sobě. Ze dveří k jihu obrácených vystoupí se na výstupek na skále, též nyní zábradlím ohrazený a velmi pěkně zřízený. Na celém skalisku viděti draže, které svědčí o tom, že byly při něm dřevěné přístavky, které snad zřízeny dlouho po založení prvotního hrádku. Jest to toho druhu jediný hrádek.!) Nejstarži nám známí držitelé, kteří se po Svojkově psali, byli Ješek 1. 1371 a Vnouček 1371- 1388,*) skutečným držitelem byl asi od r. 1381 Henzlín z Chlumu erbu červeného lva na štítě zhora modrém, zdola ') Dobré popisy psali Bernau, ťaudler a Moschkau. ') Borový, Lib. erect. I 83,84, XII 31, podezřelý list v arch. Lipském. 25* 192 SVOJKOV HRAD. bílém, jenž se několikráte v pamětech současných vyskytuje a naposled 1. 1402. ') Současně s následujícími připomínají se potomci Vnoučkovi, kteří se jen po Svojkově píší, ale dávno tu již nic neměli.2) L. 1402 oddělil se Jan Kepka od otce svého Henzlina vzav za díl jistou sunnu peněz; Svojkov tedy zůstal otci a bratřím, z nichž jeden Petr se 1. 1416 a druhý později připomíná.3) Než z neznámých příčin došlo k tomu, že Jan Svojkov ujal a seděním na Svojkově se psával. Znám jjest s dostatek, poněvadž provázel Husa do Kostnice a tu sám šestý vysvědčoval (1415, 9. dubna), že M. Jeroným Pražský se glejtu od císiaře a koncilia dožadoval.4) Jak se zdá, postoupil Jan Svojkov bratru svému Vilémovi a zůstavil si Hcřmanice neb Jermanice, na nichž 1. 1417 M. Augustinovi z Klatov plat prodal. Plat ten pojistil témuž zase Vilém, jenž snad po smrti Janově (f 1. 1425) ten statek zdědil. Ale ještě druhý plat Janem prodaný 1. 1434 pojistil Kateřině Vysoké z Prahy'') a třetí plat, který měl M. Jan z Jesenic, spadl 1. 1439 na krále.*) Po něm seděl (1457) na Svojkově Vlnek z Chlumu1) a jest poslední nám známý držitel z 15. století. V 16. st. seděl tu Bedřich z Elsnic a to 1. 1524 8J a věnoval na něm (1543) Anině Blektovně z Útěchovic. Zemřel ještě t. r. a zámek Svojkov zdědili Mikuláš, Volf, Kastulus, synové jeho, a tuším i dva vnukové, °) od nichž koupil týž statek (1548) Hendrych Rodvic z Frydrštorfu. Ten zemřel 1. 1578 zastaviv syny Bedřicha a Petra.]0) Bedřich ujav Svojkov špatně hospodařil. V »p«kr.é světničce* a v komorách bývalo veselo a sedal tu také Prumald, farář Dobranovský, jenž Svojkov ješ.tě celý viděl. Na tu veselost padl i Svojkov i vesnice, jež otec přikoupil. Nežli však Svojkov prodal, dal 1. 1590 všechno dřívi s něho i dřevěnou světnici, v niž se narodil, strhali a spáliti.11) Statek koupila od něho brzo potom Barbora Vartemberská z Lobkovic.18) Ta se vdala po druhé za Vácslava stár. Berku z Dubé (1595), jenž po ni tvrz Svojkov zdiSdil a I. 1612 za statek Loučen vyměnil.1') Paní se stala Alena Berkovna e Dubé. Tato byla od r. 1609 manželkou Zdenka Lva LibŠteinského z Kolovrat a zemřela I. 1632. Manžel její dědil po ni a držel Svojkov do smrti (f 1640). Po něm zůstalo tolik dluhův, že Svojkov nemohl býti udržen a prodán proto 1647 Adamovi Frant. z Knoblochú. w) Tento nemaje kde bydleli, vystavěl si nynéjší zámek a zemřel 1. 1670. Statek dědila po něm sestra jeho Anna Kateřina Fuchartova, ale prodala jej za několik měslcův Žofii Kateřině v. Nickell.15) Tato (po druhé Filrthova) zostavila Svojkov synovi Janovi Vilémovi a dceři Mechtele, kteří se asi I. 1687 tak porovnali, že syn převzal dědictví v Nizozemsku a ona Svojkov.16) Po Mechtele dědil jej syn Jan František z Goltze a prodal jej (1750) Josefovi Max. hraběti ^Vchynskhnu, jenž jej připojil k panství Sloupskému. >) Borový, Lib. erect. II 177, [II 318, 319, Arch. Lipský. *) Pecman, syn Vnoučkův, seděl 1 1392 na Mnichově a obdařil 1400 farní kostel Lipský, kdež jeho otec byl pochováni; 1. 1418 seděl na Babicích u Prahy, kdež pak byli 1458 jeho synové. Jak souvisí Kapounové se Svojkovem, nevíme. s> Rel. tab. I 598, viz i II 124, Arch. Vratislavský. *] Staří letopisové v kl. Oseckém. O listech Husových k němu Flajšhans, Literárnu činnost M. Jana Husi 5) Knihy Pražské. e) ĽD. 15 f. 85, Rel. tab. II 289. ') Rel. tab. U 289, 293. 8) Reg. kom. soudu »na Ssweykowie« (z toho něm. Schweikau a pak Schwoika). Bl DZ. 4 D 18, 250, E 19. «>) DZ. 8 K 3, 20, G 18. ") Mitth. ndbm. Exc. Cl. III 77-78. ») DZ. 26 B 13. "j DZ. 135 Q 13. "«) DZ. 304 L 29. l6) DZ. 115 B 3, 393, D 12. '»} DZ. 499 A 21. I_I Rozvrh místnosti na hradí Svoj-kovském v prvním, druhém a třetím poschodí. Osada Pihel s horou, na niž stával hrad. Fot. Em. Lorenz v České Lípé. pihel hrad. 5 Ay-j^e vsi Pinii vypíná se vysoká kuželovitá hora, jejíž boky na všechny strany sráznč spadají, proto také lze na ni přijití jedině po pěišině, která se na jižním jejím boku vine, Kterak se za starých dob ke hradu jezdívalo, jest hádankou a jedinou možnost lze si mysliti tak, že cesta šla asi tudy, kudy se vine nynější pěšina. Ta vede na první část, malé předhradí. Nad ním jest druhé oddělení něco vyšší,, kdei se spatřuje kus zdi, jediný zbytek hradu. Sice je tato část mnoho rozkopána. Třetí oddělení jest vlastní hrad, na jehož jihozápadním konci stoji kříž. Zde jest řhverhranatá prohlubeň snad ze starých sklepů a okolo jsou známky malty. Pihelský hrad obdržel svůj název po německém Bůhl. Založen byl tuším ve 14. století od Hynka Zajíce, syna Oldřicha ze Žebráka. Hynek zemřel 1. 1363.1) Nástupcem jeho byl Vilém Zajíc z Pikle, jenž se 1. 1385 připomíná a ještě 1. 1404 na soudě zemském sedal,2) Jeho syn Vilém byl napřed proboštem Boleslavským, pak Litoměřickým, ale byl již na počátku 1. 1407 mrtev. Druhým snad synem byl Hynek Zajíc e Pikle, jenž se vyskytuje od r. 1402 a ještě 1. 1408 na zemském soudu *) a na některých soukromých jed- by, ss odtud vypredali, psali se Piheískýrni z Hazemburkšij ale vymřeli ještě před koncem 15. století. L. 1421 byl Jan z Chlumu pánem na Pinii.4) Byl to týž, který provázel Husa do Kostnice a přívrženec strany pod obojí. Zdá se, že téhož roku neb následujícího zapuzen od Hynka Hlaváče z Dube a na Lipém, neb v pozdější paměti je psáno, že Hynek zboží Pihelské k Lipému připojil a není řeč o koupení jeho. s) Avšak ke sklonku r. 1422 (a to před 5. prosincem) opanován jest Benešov od pod obojích a v ty časy také dobyt Pihel. Na jaře l. 1423 šly noviny, že se »kacíři« sbírají v Mělníce a chtějí táhnouti na •) Paprocký o st. pan. 72. *) Arch. č. II 361. 3) Arch. č. II 359, 360, 367 *) Arch. č. III 227. ») DD 23 E 12- 194 P1HEL HRAD. VELN1CE TVRZ. Kamenici, také se povídalo, že jim má býti Pihel postoupen a od nich býti špihován, aby se mohl proti nepřátelům držeti. Pověsti ty rozčilovaly Lužičany, kteří se v brzce o to radili, jak se brániti proti těm, kteří by jim z Pihle škodili.') Pozdějších pamětí o Pihelském hradě se nedostává. Zdá se, že byl v těch válkách zbořen. Zboží Pihelské, k němuž mimo hrad ještě tři vesnice patřily, drženo 1. 1455 k Lipému.s) L. 1502 přiděleno k Sloupu, k němuž 1. 1604 dvůr Pihelský s pivovarem patřil. velnice tvrz. vsi Velnicé je ostroh řečený Schlossberg, oddělený od pláně příkopem a ráspem. Na tvr-zišti, které strmě a hluboko spadá, jsou základní zdi obdélného stavení hned za příkopem a něco dále a níže spodek čtverhranaté věže. Od onoho jde pěšinka na výsadek skalní, na němž stávala snad bašta. Tvrziště jest zarostlé stromovím. Kopajíce tu přišli na hroty střel, podkovy a kotel a také odkryli vchod do šíje.3) Velnice měla prvotně kromě tohoto jména druhé jméno, totiž Strakou. Tvrz zdejší byla prvotně manstvím k Žitavě a to poukazuje k tomu, že založena byla za doby, kdy páni z Lipého Žitavu drželi. Držena 1399 k Zákupům, statku Pancířův ze Smojna.*) Král Vladislav obrátil manství to ke dvoru královskému. Nejstarši známý držitel Melichar e Kouče psal se 1, 1472 seděním na Strahově.6) Týž Melichar prodal I. 1475 dvůr poplužný pustý a ves Velnici Mikuláši z Lntic, jenž to vše synu Hanušovi zůstavil. Jaroslav, Jiří, Jan a Petr, biratří z Dubé a z Lipého, koupili 1. 1479 Velnici jinak Strahov a připojili ji ke Sloupu. L. 1480 propuštěna z manstvi.B) Tehda bezpochyby byla tvrz pustá. V 16. st. seděli ve Velnici zemane, ale tuším na dvorci ve vsii. Ves patřila stále k panství Sloupskému >) Cod. dipl. Lus. II 99, 133, 163- *) DD. 23 E 12. ') Mitth. Exc. Cl. XV 244. *) Zbytky rejster královských. JeStě 1. 1434 drželi jc Smojenšti (CD L. II 532). s) Arch.Třeboňský. «) DD. 61 str. 518, 540. Zbytky hradu Pihle. Fot. Em. Lorenz v České Lípě. nový hrad. álo jest hradů, u nichž lze dobu založeni přesně určití. K těm patři také Nový hrad nyní v zámek přeměněný, kierý leží mezi Louny a Žatcem a u lidu se také »Nový hrada* nazývá. Stojí na ostrohu, který spadá k Jimlínu příkře, na druhou stranu volně. Okolí jeho velice se liší od krajiny okolo Zeměch, která má málo stromoví, an jest Nový hrad v samém stromoví a každé prázdné místečko u něho jest posázeno křovím. Stavení zámku rozsáhlé, dlouhé a nepříliš Široké stojí nyní na rovině a lze bez dlouhého zkoumání shledati, že rozděleno bylo na hrad na východní a předhradí na západní straně. Avšak z pamětí dovídáme se, že tu bylo dvoje předhradí, přední a zadní. Proto také ještě v 17. století byly troje dvory neb pláce, přtdnf, prostřední a zadní, a tolikéž vrat. Že byl příkop a násep mezi předhradími, jde na jevo z dílčí cedule 1. 1512. Také před předním předhradím, než se do něho vcházelo, byl příkop, který jest již dávno zasypán. Kde bývala přední brána se vší obranou k tomu náležitou, jest brána v pozdním slohu renesančním s trojhranným štítem a výklenky po obou stranách vrat; nad těmito je erb rodu Svarcenberského. Když se vyjde z průjezdu, jsou v pravo stáje a v levo kůlny a byty. Tak to bývalo i za starých dob, jenže u brány bývala také vrátnice. Kde toto staveni přestává, přestávalo také přední předhradí a v místě odtud až zase k nejblížšímu staveni býval příkop. V těch místech je nyní kašna a všude po tom prostranství křoviny, pokud to jest mistein dovoleno. V bývalém zadním předhradí stojí napříč úzké stavení, z něhož vybíhají k západu dvě široká křídla zavírajíce bývalý prostředni dvůr. Úprava stavení připomíná doby pozdní renesance. V stavení tomto před dávnými dobami býval byt hejtmanův a purkrabího. Také bývala v těch místech prádelna a pekárna. Nyní jsou tu kanceláře a byt správcův. V prostřed úzkého stavení jest brána v témž slohu jako přední, snad do staré brány stavěná, neb průjezd jeji nejde rovně, nýbrž zahýbá se v pravo, jak bývalo ve středověku. Vysoko klenutý průjezd má úpravu téhož slohu, který na všem zámku panuje. Za průjezdem jest prázdné místo, kde býval dříve příkop a hned za nim jest zadní hrad. V levo vyniká z něho hrubá vžž čtverhranatá, která stála spodkem swým bezpochyby v příkopě. Zvláštni u ní je, že nejsou rohy ostré, nýbrž usekané tak, že ukazuje vlastně osmihran. Dolejší hrubost těla jde asi do druhého poschodí, pak se o něco zužuje a zase jde nahoru asi do výšky čtvrtého poschodí. Tu následuje široká kamenná římsa a na všech čtyřech stranách ochoz. Zábradlí skládá se z korbelů a sloupů. Ještě výše jest poschodí o to užší, co jest ochoz široký, na němž jsou hodiny. Toto nejvyŠŠí tělo kryla báně, jejíž krov byl povydán tak, aby také kryl ochoz, a spočívala na štíhlých dřevěných sloupech, nad tím byla lucerna a pak malá báň. Nedávno dána na věž končitá střecha. Ve spodku věže jest vězeni. Přistup k němu jest zazděn a ponechána jen díra. Vedle věže jest brána do zadního hradu v témž slohu vystavěná jako předešlé, ale bohatěji ozdobená. Část tato zámku zadní stojí na čtverhranu, takže stavením vyplněny jsou tři strany, na čtvrté západní straně jest prostá zeď, v níž jest brána a uprostřed dvůr. Staveni jest na severní a východní straně o jednom poschodí a na jižni o dvou patrech. Toto dvoupatrové staveni nazývalo se ještě v 16. st. vysokým domem. Na východní straně dvoru jest v přízemí chodba. Úprava zámku jest taková jako předešlých Částí a vnitřní místnosti upraveny asi na počátku 18. st. V přízemí jsou komory, nad tím všude světnice prázdné a bez nábytku. Světnic se stropy prostými, malovanými (avšak beze všeho uměni) je tu drahně; stropy jsou takové, Že nahoře jsou prkna a pod nimi trámy, jako jsme vidali na starých vesnických staveních. Malby jsou ve- 196 NOVÝ HRAD. skrze ornamentální a květinové, někde je také nějaký ptáček. Jak se zdá, jsou stropy a malby starší než venkovská úprava zámku. Pozoruhodná jest tabulnice neb starý palác v jižní části, jejížto klenutí jest Štukovým dílem a malbami ozdobeno. V severovýchodním rohu zvenčí jest viděti baštu polookrouhlou, ale dole podezděnoii. V ni snad bývala prvotní kaple. Blízko odtud jest nová kaple v polookrouhlém přístavku, asi okolo 1. 1650 založená, ale upravená bez zvláštních ozdob pozdě v 18 st-, snad 1- 1784, když podezdívána. Na severní a východní straně zámku jsou posud hluboké příkopy a okolo nich silný násep zvenčí vyzděný. Na východní straně jest kromě toho ještě druhý příkop, poněvadž tu byla rovina Příkopy všechny a okolí zámku posázeny jsou stromovím a křovím. Nový hrad patří k posledním hradům V jeho okolí byla prvotně dvě zboží, Opočenské a Jim-linské. One dostalo se nedlouho před r. 1410 v driíení Purkarta, Alše a Jana, bratří z Kolovrat a z Bezdružic, bylo pak dílem Alšovým, jenž byl již 1. 142!4 mrtev zůstaviv vdovu Kateřinu z Ryžmberka. Opočen dostal se tudíž v drženi jeho bratří. Po Purkartovi drželi jej synové Jan a Albrecht. Když se dělili, dostal onen Bezdružice a tomuto dostal se Opočen, k něnnuž tuším i Jimlín a jiná zboží v okolí náležela. Maje na Opočně skrovný příbytek, vyprosil si královské dovolení (1465, 2. května), aby si mohl založiti hrad u tvrze Plán Nového hradu: 1. Hostinec stojici před zámkem, 2., místo bývalého mostu před předni branou, 3. přední předhradí s 4. vrátnicí, 5. kolnami a 6. stájemi, 7. kašna v mistech příkopu, 8. zadní předhradi, v němž nyní kanceláře a byt správcův, 9. bývalý příkop před zadním hradem, 10. věž, 11. tabulnice, 12. nová kaple, 13. příkop, 14. násep, 15. venkovský příkop. Jimlína a jej hradbami, věžemi a příkopy zpevniti.*) Se stavbou bezpochyby neprodleně začato, ale ještě na podzim téhož roku bydlel Albrecht na Opočně,*) ano i 1. 1473 psal se ještě seděním na Opočně, avšak 1. 1474 poprvé na Novém hradě.s) Byla tedy stavba hradu za devět let ukončena. Potomci Albrechtovi nazývali se po něm Novohradskými z Kolovrat a vry mřeli teprve v 19, století. Albrecht držel několik vesnic zápisných v okolí, na něž obdržel 1. 1475 potvrzení krále Vladislava. Dosáhl vysokého stáří přečkav syna a tři dcery a zemřel 1- 1490. Přečkali ho čtyři synové Jan, Štastný, Purkart a Petr, kteří 1. 1499 Zeleníce přikoupili a zboží svá do r. 1511 v nedílu drželi. Když se tehda dělili, dostali Šťastný a Petr nejvyššího domu polovici v tu stranu k Žatci s pivnicí, velkou světnici dolejší i s domem předním, kus u fortny, sklep nad zelenými vraty, polovici dvoru podle kaple a velkou maštal, kdež koně stávali, světnici nad prostředním mostem, v předním předhradí vše po levé ruce. Kromě toho dostali několik vesnic. *) Ostatek též s vesnicemi dostal se Janovi a Purkartovi. Kapli, věže, mosty, brány, vrata, studnici, pekárnu, pivovar, čelednici ponechali ve společnosti. Asi 1. 1516 rozdělili se Šťastný a Petr. Poněvadž si onen vzal jen některé vesnice, zůstala polovice hradu Petrovi, jenž ji držel do smrti a 1. 1552 zemřel. Asi 1. 1520 následovalo oddělen! Jana a Purkarta. Každý z nich vzal díl Nového hradu (tedy Čtvrtinu) a kromě toho některé vesnice aneb díly v nich. Když Jan okolo 1. 1535 zemřel, došlo mezi jeho syny Hynkem a Vác- ') Arch. Tosk. domu. *) Arch. Svatovácslavský. s) Paprocký o st pan- 88, DD. 16 f. 383. *) DZ. 46 C 14. Sloup od jihu. NOVÝ HRAD. 197 slaveni zase k dčlení (asi 1537) a každý z nich měl dli Nového hradu a části ve vesnicích. Po takovém roz-kouskováni panství zase znenáhla docházelo ke zcelováni. Petr jsa bezdětek odkázal několik dní před svou smrtí všechen statek svůj Albrechtovi a Janovi, synům n. Purkartovým. *) Měli tito tedy větší část hradu. T. r. koupil Jan díl Nového hradu od synův Vác-slavových, totiž Jana a Tymy, kteří tuším měli v držení také díl Hynkův. Došlo ke zcelení tedy r. 1552.2) Po obou bratrech zdědil hrad Volf, syn Janův. Týž prodal 1. 1573 Nový hrad Janovi staršímu z Lobkovic.8) Tento měl jej jen několik let a prodal jej Vácslavovi Fraňkovi z Libichova. To se stalo r. 1580 neb před tím, neb t. r. již Vácslav vsi Strkovice a Hradiště odprodal. Vklad Nového hradu ve dsky učiněn teprve 1. 1588 Adamovi, synu Vácslavovu, když jej Adam zase prodal.4) Koupil jej tehda Šebestián Vřesovec ze Vřesovic a připojil k němu statek svůj Touchovice. L. 1593 oddělil Viléma, svého syna nejstaršího, dav mu za díl Nový hrad,') avšak tento nepřečkal otce dlouho živobytím. Zemřel okolo 1. 1597 a všechen statek spadl na bratří jehc Volfa staršího a Jana Ilburka. Onen držel potom Nový hrad a Touchovice, tento Oboru. Nový hrad. Fot. V. Dvořák v Lounech. Volf zemřel 1. 1622 odkázav Nový hrad Volfovi Karlovi, synovci svému, a manželce Kateřině Býčkovně z Nezpečova statek Touchovice. °) Ačkoliv pak Volf byl tak věkem sešlý, že za povstání nic osobně podni-kati nemohl, přece jen z těch příčin, že povstání lidem a penězi podporoval, odsouzen sice třetiny, ale všechen statek jeho zahrán. Touchovice nechány vdově, ale Nový hrad se statky připojenými prodán Volfovi Ilburkovi ze Vřesovic, generalvachtmistru kurfirsta Saského. ') Týž pán bydlil jednou na Novém hradě tři dni. Když pak přijelo pět jezdcův císařského vojska ke hradu, skočil do příkopu a utekl pěšky do Loun. Jezdci pak mu pobrali Lone a žaty. 8) L. 1630 prodal Nový hrad a přikoupené Touchovice Jafíozt e Al dringen.0) Za tohoto vpadli Sašové do Čech. S nimi přišel také Jan Ilburk KyŠperský ze Vřesovic, vystěho-valec, jenž obsadil Nový hrad Později usadil se v Lounech jsa tu vojenským komisařem.,D) Aldringen zemřel 1. 1634 odkázav Nový hrad klášteru Strahovskému, ale tak, aby vyplatil 40.000 fl. čtyřem řádům duchovním sv. Dominika, sv. Augustina a sv. Františka ve Vídni a s v. Benedikta v Luxemburku. Klášter ujal Nový hrad na ty výminky, ale těžce hospodařil pro ustavičné pochody vojáků, kteří všechno vybrali a vyjedli. Také 1. 1639 Nový hrad přepaden od sedlákův z 30 vesnic a několika Lounských, při čemž sebráno obili l) DZ. 10 F 21. *) DZ. 50 D 2. ») DZ. 61 E 2. *) DZ. 24 G 13, H 7. >•) DZ. 26 O 17. «) DZ. 140 L 18—26. ') Bílek, Děje koni. ») Veselý, Děje Postoloprt 133. ") DZ. 298 K 8. i») Mittheil. V. d. G. XIV 23. 36 198 NOVÝ HRAD. a co se dalo od svrchkův odnésti mimo kostelní veci, a pivo a víno vypito. Když se I. 1647 blížili Švédové, uteklo všechno ze zámku. Švédové se do něho sice nedostali, ale císařští vojáci je pronásledující osadili Nový hrad a za čtyřdenního přebývání jej dokonale vybrali.1) Po ukončení válek domáhali se dotčení Čtyři řádové zaplacen! na klášteře Strahovském, ač byl více zubožen neř oni. Poněvadž klášter nebyl s to, aby závazkům svým dosti učinit, vedeno právo na Nový hrad a všechno panství dotčeným čtyřem věřitelům 1. 1650 odhádáno. S nouzí sehnal klášter 10.000 fl první splátky a mohl se zase v Nový hrad uvázati. Císař Ferdinand totiž rozhodl, jestliže by klášter čtvrtinu jako první splátku položil, aby mu byl Nový hrad zase postoupen. Nicméně klášter vida, že by 30.000 fl z hotového zaplatili nemohl, prodal Nový hrad I. 1651 Krystyanovi Vilémovi, markrabí Braniborskému a Barboře Eusebii, manželce jeho, za 50000 fl.ž) Zámek nebyl tehda ve skvělém stavu. Byly tu sice dobré sklepy pod zemí a na ní a také některé pokoje spravené, ale kaple v nově stavěná a klenutá jako i jeden štok začatý byly nedostavěny a věž byla bez krovu. Krystyan Vilém zemřel 1. 1665 na nový rok a dědicem byl Bedřich markrabě. Otec tohoto kurfirst Bedřich Vilém prodsil Nový hrad 1. 1670 Gustavu Adolfovi z Varrensbachu.3) Tento pán dal 1. 1687 s manželkou svou Mafií Sidonii roz. Šlikovnou kapli obnoviti neb vlastně řečeno do-stavčti. Zemřel 1. 1689 odkázav panství své manželce, ale i ta brzo po něm (1691) zemřela. Dědici jejími byli syn a dcery z prvního manželství; jedna z nich Anna Marie roz. hraběnka s Frydberka, poprvé vdaná Kautzínova a po druhé Prassova, ujala 1693 Nový hrad.*) Táž paní prodala 1. 1715 Nový hrad Anni Barboře z Leveneka roz. Tondeurč) Tato bydlívala pravidelná na Novém hradě vzdálena jsouc od manžela svého obyčejně ve Vídni zůstávajícího. Odtud zapředla si milostné zápletky s Ferdinandem Michnou z Vacinova, které pák způsobily takové pohoršení, že na císařský rozkaz paní odvezena k Voršuiínkám v Fráze, děti ji vzaty a dány otci k vychování a hraběti Míchnovi nařízeno domácí vězení. Později smířila se s manželem a 1. 1762 postoupila Nový hrad synu svému Leopoldovi, aby s>e mohl oženiti. Tento tak učinil, ale za nedlouho zemřel-Vdova Marie Jozefa roz. de Echeveria prodala Nový hrad 1767 Josefovi knižeti ze Švarcevherka, •) od kterých dob zůstal zámek v drženi jeho potomstva až na naše časy. L. 1788, 1783, 1784 na zámku opravováno a I. 1788 obdržela věž předešlou způsobu.7) l) Veselý, Děje Posto'oprt. «) DZ. 112 E 1", 150 D 9, 307 C 6. s) DZ. 318 M 11 <) Veselý *>) DZ. 492 D 1. e) Veselý. 1) Arch. Třeboňský. Popisováno podle stavu, jak byl ke sklonku 19. stol. Nový hrad před přestavbou zámecké věže. Netluky. Fot. V. Dvořák v Lounech. tvrze v okolí nového hradu. OPOČEN. MfiH^KIJeni sice nikde zmínka, íe bývala tvrz v Opočně, mÍbwI a'e Proto*e Opočen býval panským si d lem ■ KM nechudého rodu, lze tak předpokládati. Starší držitelé a patronové kostela zdejšího byli I. 1358 Hrzek a Jan, ale již 1. 1392 vyskytuje se jako patron Purkart z Kolovrat, předek Bezdružických a Novohradských. Z, rodu dřevních držitelů pocházel Jaroslav 1396—1410, jenž seděl v Lipně.1) Část vsi patřila ještě 1.1441 Záviši z Jimlina; sice zůstal Opočen v drženi Bezdružických, jak již v dějinách Nového hradu vypravováno. Po r. 1473 přestal býti Opočen panským sídlem. JIMLÍN. Jimlíně bývala tvrz na mfstě selských živ- Eností č. 1 a 38 a zbyly z ni části zdí a příkopů. Po vsi nazývali se 1267 Ckotibor a 1295 Slavibor a PředotaS) V staré písni velebí se Zdvtše z Jimlina, který 1. 1346 u Kreščáku bojoval.3) L. 1386 psal se odtud Divil, v I. 1386—1388 Šlach (f 1399), kteří části vsi drželi.4) Po nich následoval v 1 1392-1400 Mareš, který se psal někdy z Jim-lina, někdy z Hrádku, někdy z Lipna a oboje zboží l) Lib. conf. DD. 14 f. 220, Arch. Lounský. s) Reg. II 223, 723, IV 748. 3) Lupáí v děj. cis .Karla. «) Arch. Lounský. držel.1) Od leta 1398 připomínají se Mineš a Jan Skubele bratři z Jimlina, z nichž tento prodal klášteru Lounskému jistý plat, který převedl 1. 1404 na Jimlín.s) Příbuzným jeho byl I. 1406 Vácslav Hřič, který tehda s Bavory válčil.*) L. 1410 připomíná se také Diviš z Jimlina, snad týž, co svrchupsaný4) Skubele, přestěhoval se před r. 1418 na Zbrašín a Jan Skubele mladší, tušfm syn jeho, koupil I. 1454 Ho-řany.s) L. 1415 odumřel statek po Záviši Hříči a Jankovi bratřich, jejž král Vácslav daroval Alšovi z Pozdní, Janovi Skubelovi a sirotkům po Alšovi z Jimlina, avšak I. 1416 vyprosili si jej také bratří z Kolovrat.0) V následujících dobách, a to od r. 1420 připomíná se často Závise z Jimlina, jenž držel se stranou katolickou a dostal zápisem ves Hřivčice.7) L. 1441 seděl v Opočně a připomíná se ještě I. 1443.8) V Jimlíně snad již nic neměl. Všichni předešli byli erbu, kterému se říkalo h řič. Sotva asi byl téhož rodu Rudolf z Jimlina, vrstevník Závišův, jehož manželka Katr uše měla věno své zapsané na tvrzi Jimlíně. Právo to dostalo se pak Šťastnému z Tuchořic a ten ho postoupil I. 1447 Zikmundovi z Jimlina?) Již I. 1465 byl Jimlin v držení pana Alberta z Kolovrat a z Bezdružic a l. 1473 připojen k Novému hradu. O tvrzi se již v pamětech 16. stol. mlčí. ») Lib. erect. XII 75, DD. 18 f. 87, Arch Lounský, s) Tadra, Acta jud. Lib. erect. V 78, X 75. s) Arch. řiš. Mnichovský. 4) DD. 14 f. 311 6) Arch- Drážďan., Rel. tab. II 253. e) DD. 15 f. 286, 287. 7) Arch. ě- II 453, III 254. «) Arch. Lounský. ») DD. 21 str. 103. 26* 200 TVRZE V OKOLÍ NOVÉHO HRADU. HŘIVICE. pfe^-^-yivrz ve vsi Hřivicích již dávno zanikla. L. 1316 V iBŠMu tu "ěkolik zemanských statků. Připomí-L'Í^P'li nají se /Wr, Přibik a Oldřich a 1. 1318 ya» ■ t^J odjinud a Holedče řečený.1) L. 1362, když podáván sem nový tarár, patřil jeden statek pp. z Kolovrat, druhý op. z Vlašimě a třetí a čtvrtý drželi Šlach a Chotibor erbu hříč. Později seděl tu buď týž anebo jiný Šlach a podával kněze 1. 1397 s Oldřichem a 1407 s Vácslavem.8) Část vsi patřila I. 1391 k Hořanům a I. 1403 kjimlínu3) Ke konci tohoto století již se oddělovaly dvě větve Hříčů. Vedle Šlacha, předka Slachův ze Hřivic, připomíná se I. 1398 Jan, předek Kozelkův ze Hřivic.*) Šlach připomíná se často na počátku 15. st. V 1. 1406 a 1407 učinil s Vácslavem Skriinem pcrovnánl o podací kostelní ve Hřivicích.5) L. 1409 daroval plat k oltáři sv. Andělů v kostele Pražském.6) L. 1432 byl již mrtev. Sestra jeho Drahoslava měla po něm plat v Zeměchách, který zapsala (1432) Litoltovi, synovci svému, tedy bezpochyby Sla-chovu synu.1) Jak s tímto příbuzen byl Vaněk, jenž seděl v I. lz37 —1448 v Neprobylicích, není známo.a) Do neznámé doby patři Jan Hřií ze Hřivic, jenž dal hamfešt Jankovi Varmuškovi na patery hony rolí u Hřivic.9) L. 1474 připomíná se Šlach ze Hřivic a na druhém statku, jak se zdá, seděl 1. 1488 Mikuláš Slatinský z fíořan.10) Potomky Šlachovými byli bratří Vácslav a Jan, z nichž tento tvrz, dvůr a část vsi sám držel. Týž prodal nedlouho po r. 1535 tvrz Hřivice Kateřině z Chrámec a Svou část vsi Albrechtovi Možidlanskému z Močidlan, avšak tento nedlouho po tom získal také tvrz od Kateřiny.11) Albrecht zapsal Hřivice manželce své Kateřině z Hertenberka, ale tak, aby po ní přišly na Jana a Haška bratři z Močidlan, strýce, a Adama Satanéře z Drahovic, vnuka.12} V 1. 1552—1554 přeli se o týž statek Jan s Cyrilem Satanéřem.18) Později patřila jedna část k Selmicům a ta připojena k Posto-loprtům (1651). Tvrz s druhou částí dostala se od Kateřiny Horové z Močidlan Jiříkovi mladšímu Horovi z Ocelovic a ten ji prodal 1572 Šebestiánovi se Vře-sovic na Totchovicích.14) S Touchovským statkem připojena tato část k Novému hradu. TOUCHOVICE. ři nynějším dvoře v Touchovicích bývala tvrz, která již dávno zanikla. Z vladyk prvni je znim Racek (1355), po něm 1380—1394 Vicemil a současně žil Přeck, po němž statek 1. 1381 oduTiřel.16) Od 1. 1405 vládl zde Protivec z Nehasic eibu hříče, jenž míval účastenství ve mnohých bězích soukromých.1*) Žil ještě I. 1443. Jeho snad synem byl Zdeněk Sladký, jenž se připomíná 1. 1429 mezi válečníky.17) Jan Pitrkauf z Hradišti a z Tou-chovic (tušln měšfan Žatecký) opsal 1. 1447 knihu o štěpování stromoví.18) Odtud dlouho nevíme nic o Touchovicch. L. 1533—1540 držel je Zikmund Beř-kovskí z Sebířova, jenž byl již 1. 1542 mrtev. Poručnicí ■) Tab. vet. 55. 59, 174. !) Lib. conf. Oldřich se píše ještě 1. 1404 ze Hřivic. ') Lib. erect. V 78, XII 59, cod. Thom. *) Tadra, Acta jud. III 339. B) Tadra, Acta jud. V 147, VI 148. °) Lit erect. XII. ') Arch č. I 416. <*) DD. XV 405, Arch. č. III 538. ») Reg 16 G k s. 181. ">) Arch Tosk. domu, DD 25 f. 255. ») DZ. 4 A 3, 83, D 30. 12) DZ. 7 B 4. la) Reg. k. s. ") DZ. 19 C 28, 65, Q 28. 1Ď) Knihy Lounské, Emler, O zbytcích desk 13. ") Arch. Lounský, Lib. erect. X 75. ") Rel. tab. II 195, Arch. Třeboňský. «) Jungmann, hist. lit. III 251. sirotkův byla Ofka ze Rtína, jež Touchovice v obnovené dsky zemské vložila.1) Měl jen dvě dcery, z nichž starší Lidmila byla po druhé vdána za Zikmunda z Gerštorfu a 1. 1555 svou polovici sestře Estere prodala.2) Tato byla vdána za Sebastiana Vřesovce se Vře-sovtc, jenž po ní Touchovice zdědil a k nim Veltěže a ťočedělice koupil. L, 1595 zámek v "louchovicích do gruntu shořel.3) Po smrti Sebastianově, jenž držel také Nový hrad, odděleny sice Touchovice pro syna Viléma,*) ale po jeho brzké smrti připojeny zase k Novému hradu. V 1. 1622—1629 byly zase samostatným statkem, ale zase koupeny k Novému hradu. L. 1650 byla tvrz pusta a jen na jedné straně trochu přikryta. V této části měl sládek dva pokoje.5) NETLUKY. es Netluky nazývala se prvotně Pnětluky (vlastně Pnětluci) a stávala ode dávna. Od Netluk půl hodiny daleko v lese a severozápadně pod Rovinou spatřují se základni zdi bývalého hradu, jenž se zdá pocházeti ze 13. století. Hrad ten založen byl do nepravidelného čtverhranu, rozdělen byl na 4 větší a dvě menší oddělení, v nichž se spatřují základy samostatných domů. Také je tu viděti známky sklepa a studně. Ve vsi bývala také tvrz a ta stávala při kostele.0) Praotcem zdejších vladyk byl Zvěst, jenž žil v 1. 1170—1227 a I. 1237 byl mrtev. Syn jeho Suli-slav 1230—1256 byl v 1. 1234—1239 purkrabě na Lokti a slove I. 1250 ze Pnětluk.7) Soudíme, že bydlel Půdorys bývalého hradu u Netluk. ') Reg. k. s.. DZ. 250 B 5. *) DZ. 11 L 26. ") Parne ti Mikšovicovy. *) Reg. kom s. 5) Viz Veselého Postoloprty m str. 143. "J Viz Veselého Postoloprty na str. 155, *) keges' I a U. TVRZE V OKOLÍ NOVÉHO HRADU. 201 na hradě u Netluk. Sulislava, Hroznaiu (1266—1312) a Milotu (1312—1323) pokládáme za jeho syny. Suli-slav učinil velké škody na biskupských statcfch a když pak zemřel a minorite Žatečtí jej přes to ke pohřbu přijali (1313), upadli též v klatbu.1) Milota držel I. 1323 hrad Visemburk. Jan a Milota bratří řečení Kozihlava se Ftiětluk byli 1. 1356 pány na Černoci.2) Erb rodu toho půl šachovnice a lev spatřuje se v Slavě t in ě v kostele. Soudíme, že hrad pro nedostatečnou svou pevnost byl opuštěn záhy a že držitelé 14. století sídleli na tvrzi ve vsi. Jsko pány jej: známe 1377—1380 Markvarta z Éebříka.3) Od r. 1391 následoval Bušek ze Žirotina, jenž práva vrchnostenská druhdy s Maruškou, manželkou, druhdy s Janem, synem, vykonával.*) Bušek žil ještě 1. 1414. Maruška měla nějaké právo na Pnětluky, snad jen věnnou zástavou. O to dělila se pak s Janem a právo své zapsala Herbortovi z Kolovrat a jiným osobám; později se dostalo to právo Beneši z Kolovrat, synu Herbortovu. Mezitím zemřela Maruše a někteří zápisnici, tak že 1. 1437 povstala pře o tu odúmrť a po dlouhých průtazích právo to králi přisouzeno.') Dědičné právo zůstalo Beneši, protože s manželkou Annou z Ryžemberka právo Elišky a Škunky, dcerek po zemřelém Janovi, skoupil.") Kromě toho vyprosil si jakoukoliv odúmrť (1454) na tvrzi, dvoru a vsi Pnětlucích.7) Na zboží tomto vystavěn hrad Pravda, k němuž drženy Netluky. Tvrz tehda zpustla a ves Netluky prodána 1523 Děpoltovi z Lobkovic. Při rozdělení statku jeho přidána ves s pustou tvrzí k Lipenci a s ním přikoupeny 1. 1602 k Novému hradu. LI PENE C. ipenec nazýval se prvotně Lipen tak jako Velké Lipno, ale záhy činil se rozdíl mezi Malým a Velkým. Lipenci se říkalo také Mnichovy Lipen, protože část vsi patřlvala klášteru Postoloprtskému. Druhá část byla vladyčlm statkem a tvrz snad tu stávala ode dávna. Tuto část drfeh 1358 — 1368 Aleš Liutytirm z Chlumu s Chotě-borem ze Zbrašína (1358) a Jaroslavem z Opočna a 1. 1396 patřila k Jimllnu.8) Avšak připomínají se také zemane 1409 Svach z Lipence a 1432 Janek >) Reg. III 29, Palacký Formelb. II 172, Děje III a str. 20. *) Lib. conf. 3) Arch. mus. a gub. Lib. conf. *) Lib. conf. Knihy Lounské. 6) Arch. č. I 162, 4*0, III 505, 519. o) Rel. tab. II 187. 195. ') DD. 16 f. 301. 8) Lib. conf. z Malého Lipna.1) Od r. 1437 patrila i duchovní část k Jimllnu. L. 1528 držela tvrz Lipenec Anna z Klin-šteina vdaná za Hynka Veseiickéko z Veselice?) L. 1532 obdržela mocný list, aby mohla o statku svénn říditi.8) Zdědil jej po ní Jan mladší z Lobkovic na Horšovském Týně a prodal tvrz Lipenec s přísl. Kateřině z Lobkovic, své sestře.'4) Tato zemřela I. 1563, odkázavši Lipenec synu svému Janovi Ludvíkovi Novohradskému z Kolovrat, ještě nezletilému.6) Nevíme, z jakých příčin se to stalo, ale po uč nik mladého pána Jan ml. z Lobkovic prodal Lipenec 1566 Čeňkovi Milanovi z Klinšteina. Ten neměl ten statek dlouho a již následujícího roku prodal jej Jiříkovi Belvicovi z Nostvic.*) Tento zemřel 1. 1570 a statku se ujal bratr jeho Kašpar, aby jej pro sirotky spravoval. Podržel jej do své smrti. Pořízením svým 1. 1583 odevzdal Lipenec i s tím, co přikoupil, Kašparovi a Jiříkovi, synům n. Jiříkovým.') Ujal jej potom Jiřík a držel do smrti. Po jeho smrti statek ten prodán Janovi Jindřichovi Prolhoferovi z Purkrštorfu*) Tenlto prodal 1. 1602 Lipenec a Netluky Volfovi starš. ze Vřesovtc, jenž připojil oboje k Novému hradu.0) Ze staré tvrze stály 1. 1630 jen holé zdi. HOŘANY. E^^gČjořany, ves ležící u Nového hradu v osadě opočenské, byla I. 1316 rozdělena mezi ty sEJäM Mikuláše z Hořan a Dalibora z Kozojed. '• "*"'L. 1318 se psali po ni Vavřinec a Zdeslav.10) V I. 1381 —1414 připomíná se Jan a vedle něho 1391—1408 Martin řečený Šram s bratrem Rudolfem.") Jar z Dražíc seděním na Hořanecb daroval I. 1406 plat ve Zbrašíně Pražské kapitole.12) Později tu seděl na tvrzi Sulek z Vlastislave. Prodal Hořany (1454) Janovi mladšímu Skubelovi z Jimlina, jenž 1i. r. tvrz zavadil manželce své Kateřině z Mečkova a z Uherska; táž pak koupila věno (1461) od Anny vdovy po Sul-kovi11) Později patřily Hořany dílem ke Hřivicům, dílem k Touchovicúm a konečně k Novému hradu a Postoloprtům. •) Knihy Lounské, Arch. č. I 416. *) Reg. kom. s. Část vsi zápisná patřila tehda k Postoloprtům. 3) Re§[. král. ve Vídni. ») DZ. 7 J 29. 5) DZ. 14 O 26. «) DZ. 58 H 13, K 11. 7) DZ. 22 B 12. s) Teprve 1. 1603 vložen skrze Jan;i Kryštofa, Kašpara a Jindřicha, syny n Jiříkovy (DZ. 236 m. N 112). B) DZ. 178 D 13 10) Tab. vet. 55, 59, 174. ll) Knihy Lounské, Lib. erect., Manual v arch. kapit. ls) Lib. erect. V 105. lsj Rel. tab. II 253, 309, DD. 21 str. 219. Kostomlaty Fot. K. Pictzner, c. k. dvorili a kom. fot. v Teplici-Šanově. kostomlaty hrad. íií Bílinou, Teplici a Milešovem vypiná se na vrchu lesnatého pohoří zřícenina hradu Kostomlat,1) kteráž ukazuje vzor pevnosti, jak se bez velkých změn až do 16 století vidržela Ačkoliv tu nenf nikde uměleckého vyzdobení, přece zbytky se svými věžemi každého k sobě vábí, kdo přijde do zdejší krajiny. Vrch, na kterém hrad stál, jest na dvě strany příkrý, avšak volnější spád má na severozápadní a jihozápadní stranu. V ta místa založen byl příkop a za ním násep k obraně. Co bylo v tomto zavření, rozděleno bylo příkopem na dvě části, které se dolním a horním hradem nazývaly. Stará cesta, kudy se do hradu jezdívalo, zatáčí se k němu od jihovýchodu, avšak nežli došla hrubé hradby, učiněna překážka příční hradbou, která od hradu vycházejíc dobíhala konce hory až k jejímu strmému spádu. Zde byla první prostá brána. Za ní následuje prázdná prostora, která byla ke hradu předkradím asi tak, že tu byly obilnice, chlévy a podobné příležitosti, vše jen ze dřeva sroubené. Cesta se tu láme ujo úhlu a mezi skalnými útesy, v nichž je: založena, běží k bráně dolního hradu, která byla umístěna v hrubé a vysoké zdi a nyní široce jest vylomena. Protože jsouc prostým vchodem v hradbě ochrany potřebovala, vystavěna byla nad ní na strmé skalce okrouhlá viž, která sice od hromobití nejednou navštívena byla, ale přes to vysoko a v plné síle do výšky vynikal. Jako všechny staré věže měla vchod ve výšce asi 1. poschodí, a to na jihozápadní straně, k němuž šel ochoz do hradby. V novější době se chtěli do ní z přízemí prokopati, ale nechali toho. Zvláštností u této věže jest ochoz asi ve 4. poschodí; tu je střílna vedle střílny a zed trochu ven povydaná. Vnitřek dolního hradu, jejž dosud na dvou stranách hrubé zdi zavírají, upraven jest od r. 1841, takže tu jsou zřízena sedadla a vystavěn při severozápadní zdi hostinec. Tu se také ukazují starožitnosti, které se při urovnávání a skopávání dolního hradu našly, starý velký klíč, menší klíče, střely, podkovy, ostruhy, tesák, sekera, hrot od oštěpu, srp, řetězy. 2^e sklepů, pod tímto hostincem se nacházejících, běží chodba k již popsané věži. Hradby na jihozápadní straně již dávno se sesuly, takže po nich není památky; ') Viz Heber, Burgen VI 267, Mikovcovy Starožitnosti I 69. KOSTOMLATY HRAD. 203 také po hradbě, která šla od věže k jihozápadu podle přikopu, neni potuchy. Příkop byl hluboký, ale nyní jest zavezen. Horní hrad měl dvě oddělení, totiž vnitřní zavření a parkán, okolo něho na všechny strany bě žicf. Venkovské hradby jsou na stranách jihozápadní a jižní hrubé, lámou se ve tři bašty a připojují se k jižnímu rohu zavření. Na ostatních stranách jsou tenčí hradby a parkán na straně severovýchodní úzký. Z této hradby vybíhala ttverhtanatá vlž a vedle ní bývala brána (druhá neb třetí). Směrem věže, pod níž samou podle starých pravidel brána bývala, ukazuje se k tomu, že poslední brána byla naproti ní, kde jest nyní provalená hradba. Nad tím v 1. poschodí jsou okna, v druhém poschodí též provaleném spatřuje se nahoře okno cihlami vyzděné. Zdá se, že se chodilo ve čtverhranaté věži vzhůru až do jisté výšky a odtud teprve že šel most k poslední bráně, neb dotčený průlom jest hodně vysoko nad čtverhranatou věří. Vedle průlomu a v západním rohu vnitřního zavření jest velká vlš do kruhu založená, nejvyšší stavení celého hradu. Spodek její jest nepřístupný; spatřuje se tu v přízemi střílna, která jest rumem zane- Kostomlaty v r. 1797. Kreslil F. K. Wolf. — Originál v archivu Musea král. Českého v Praze. sena, z té přičiny také lze za to míti, že tu nebývalo vězeni, které sluší hledati ve spodku druhé věže. Asi v prvnim poschodí je podobná střílna, sice nic nelze na venkovské straně spatřiti kromě vchodu asi v prvním poschodí se nacházejícího, k němuž jsou dřevěné schody a jenž bývá dřevěnými dveřmi zavřen. Vnitřek tu, kdež se vchází, jest úplně tmavý, protože tu není oken, a vstupuje se po schodech až do jisté výšky, kde zdivo hodně do vnitřku ustupuje. Tak utvořen ochoz okolo celé věže, nyní zábradlím zavřený, na němž bý- ___i ___t__i :. / ___i ní i___. i___ .•_a r t___:. i i y. y l ■___ * v _____ t , ____,__- ŕ i__»___i___ ___,. I 1 .__r 1 viiiu puuacuiu, jait avcubi zuyifiy uiiiiiu. dvihli jesíc zuivu veze vyuiKa zavírajíc uyvaiuu avcimei niasucno, a nejvýše jest dřevěná Střecha. Ostatek vnitřního zavření jsou velmi hrubé zdi zavírající dvůr i dvě stavení, z nichž jedno se dříve Černým domem nazývalo. Jedno z nich přiléhá k severnímu, druhé k jihovýchodnímu rohu; z onoho ještě json vysoké zříceniny. Kostomlaty jsou starým hradem a náhodou nedostaly německé jméno, jak zvykem bývalo ve 13. a 14 století. Jméno své zdědil hrad po vsi Kostomlatech, pod ním ležící, která tu stávala mnohem dříve, nežli hrad.') Tatc s okolím, jak se zdá, bývala starodávným příslušenstvím hradu Oseká a poněvadž statek J) Podle nejapných řeií Hájkových pojmenovali hrad ten Sukoslavem a jméno to přijato i do našich map. Ne-důvodné též, co mluveno o pobytu templářů v našem hradě (Graf str 120). 204 KOSTOMLATY HRAD. tento vzdálen byl od Oseká, vystavěli tu páni z Oseká hrad. Jestli se to nestalo ke konci stalo se tak jistě na počátku 15. století. Boreš z Oseká a synové jeho Bareš a Slávek prodali hrad Kostomlaty (1333) ChoUborovi z Heršteina a manželce jeho Oýce k věčnému manství hradu Oseká. Příslušenství k hradu vykázané bylo malé; kromě vsi Kostomlat jen dvě vísky v blízkém okolí, dvě vsi vzdálené a jediné manství. Chotěborovi se tu nelíbilo a po dvou letech prodal Kostomlaty kralevili Karlovi.1') Kostomlaty zůstaly odtud manstvím, jenže královským. Držitelem jeho po Čase stal se Habarl starší z Žerotína, jenž 1. 1370 faráře do Kostomlat podával. Týž daroval hrad Kostomlaty Flicktovi, Habarlovi a Habartovi, bratřím z Žiro-tma, strýcům svým, vymíniv si při tom, aby držel hrad až do smrti své a teprve potom aby na ně spadlo. Když se toto stalo, král Vácslav to potvrdil a Kostomlaty dotčeným bratřím v manství udělil. Pliichta ujav hrad, sám prodal jej před r. 1388. Prodej se stal skrze Michala Pražského žida a byl z toho potom soud, protože Plichta tvrdil, že mu 700 kop nebylo doplaceno a dědic Michala, ok. 1. 1388 zavražděného, se tomu bránil.2) Kupcem byl Jindřich Škopek z Dubé, ale později neměl Kostomlat, nýbrž Beneš mladší, jeho bratr, a to již 1. 1401. Ten se zavázal 1. 1404 Vilémovi, markrabí Míšeňskému a sousedu svému, jako držiteli Oseká, že mu bude sloužiti a že mu má hrad Kostomlaty ve všech válkách (mimo oproti králi Vácsl-avovi) otevřen býti, a kdyby on Beneš k ni5mu na službu vyjel, má jej stravou opatřiti. Toto vtírání se Míšeňského do vnitřka zesmě České nestalo se zajisté s dobrou viilí Benešovou, nebo listina na ten konec sepsaná ku konci zřejmě praví, že toto podvoleni se k službám stalo se proto, že markrabí lidi Benešovy, které byl uvěznil, na svobodu propustil.8) Beneš, jenž byl Kateřině, choti své, 1000 kop na zboží Kostomlatském věnoval, učinil r. 1402 poručníkem dětí svých Her-borta z Kolovrat a z Ročova41) a potom asi r. 1406 zemřel. Herbort se po smrti jeho uvázal v dědictví Kostomlatské a v polovici LiběŠicka, než tuto polovici již r. 1407 prodal Albertovi z Dubé, bratru Benešovu, a tuším že mu také postoupil hradu Kostomlat, nebof král Vácslav udělit léno na Kostomlaty témuž Albertovi, na ten čas křížovníku Pruskému, a Kateřině z Dubé, ziusiaié po Benešovi z Kostomlat, jakož i o tom r. 1411 relací poslal ke dskám zemským.1) Příčina toho asi byla ta: Kateřina z Dubé byla pohnala Herborta do soudu zemského pro nedání věna na Kostomlatech zapsaného a obdržela na ně r. 1408 přísudek, pro který pokládána byla za věnnou držitelku. Zase pro tu příčinu, aby po vymření sirotkův léno nepropadlo, táhl se Albrecht k panství Kostomlatskému a obdržel od krále udělení na ně léma. Již r. 1415, 12. září podával Albert nového faráře ke kostelu zdejšímu. Když 1. 1416 napsal dlužní list, svědčil v něm Jetřich z Alamsdorfu, purkrabě na Kostomlatech.8) Jaké nároky měl potom Herbort ke Kostomlatům, jakož i sirotci, jichž poručníkem byl, nedá se již jasně vysvětliti. Toliko víme, že Herbort r. 1418 jako poručník jménem těch sirotkův dluh 2000 k. na zboží Liběšickém a na Kostomlatech hradu, dvoru popi. a dvorech km. a vsích s manstvími postupoval Janovi z Ročova, synu svému, Kateřině, manželce své, Bedřichovi Kolo-vratovi z Libšteina, Alšovi Kolovratovi z Března a Mikuláši z hradu Pražského.7) Albrecht z Dubé, od r. 1415 veliký komendor německého řádu v České provincii, neměl potomkův, Jimž by byl mohl hrad Kostomlaty zůstaviti. Proto vymohl na císaři Zikmundovi r. 1420 list, v němž král ten hrady Kostomlaty a Vojerce udělil v společné manství Albrechtovi a bratru jeho Jindřichovi z Dubé a strýci jich Janovi potvrdiv při tom i listy, kteréž měli na to zboží od dřívějších králův Českých.8) Ale v bouřlivých těchto dobách list ten mohl málo působiti, spíše musil Albert hleděti, aby se na hradě svém Husitům ubránil. R. 1423 přišel na sněm velký Pražský o sv. Havle jako jeden z vůdcův strany katolické a královské, potom k obraně proti Husitům úzce přilnul k Bedřichovi, knížeti Saskému, jemuž sei zavázal 1424, že mu má hrad Kostomlaty otevřen býti.9) Několik let potom přestály Kostomlaty těžké bouře. V Králo- •) Reg. III 809, IV 61. *) Arch. c. k. dvorský. ») Archiv Drážďanský. <) Rel. tab. I 599, II 46. '") Rel. tab. O 78 a) Lib. conf., Arch. Drážďanský. 7) DD. 21, 151. Zdali nebyl Herbort druhým manželem Kateřininým? 8) Archiv český II 196. e) Diplom, mus. R. 1425 týž Albert podával ke kostelu Strupinskému v Saších. Vysvčtlení plánu: 1. cesta ke hradu, 2. venkovská brána do 3. před-hradi, 4. úvoz mezi skalami k brané dolního hradu, 5. dolní hrad, 6. menší věž, 7. hostinec, 8. přikop, 9. věž se vchodem k mostu, 10. brána, 11. horní hrad, 12. parkány, 13. menši diim, 14. vělší diim, 15. velká vrž. KOSTOMLATY HRAD. 205 veckém archivu zachoval se list Albrechtův k velkému mistru křížovníků v německých Pavlu z Russdorfa (f 1440), v kterém jej zpravuje, že Táborité četně se shromažďuji před Plzni, že v Čechách čekají krále Zikmunda, který na ně zamýšlí s vojskem táhnouti; též že hrad jeho Kostomlatský byl silně od nich porouchán, jmenovitě ale že trpěl nedostatkem potravy, čemuž ale slovutný panoše Hanuš Maxin špihováním pomohl, začež prý mu dlužen jest více než 100 kop. Žádá velkého mistra za radu a pomoc, kterak by hrad Kostomlaty zachoval, a poroučí mu věrného panoše Maxina, prose zároveň, aby mu dluh jeho byl zaplacen. * List tento dán jest ve středu před sv. Jiřím a padá do r. 1434.1) Dva staré prameny, jeden Český (kronika Bartoškova z Drahynic), a lužičtí tetopisové Jana z Hubína líčí při roce 1434 boj, který se brzo po bitvě Lipanské (dne 30. května 1434) svedené okolo Kostomlat strhl. Jakoubek Vřesovec z Vřesovic, moravský rytíř, náležející od r. 1426 k vůdcům Táborů, obléhal v tu dobu, když nastalo rozhodné ono sražení, hrad Kostomlaty s válečnými zástupy táborsky smýšlejících měst Žatce, Loun a Slaného. Silný hluk branného lidu, nejvíce z Plzeňského kraje, veden byl od vítězův Lipanských k Litoměřicům. Zikmund Děčínský Kostomlaty v r. 1841. Dle kresby Hebrovy. z Vartenberka, který právě tehda byl za prospěšné uznat, postaviti se v čelo strany pokoje žádostivé, vybídl tento vojenský sbor, aby mu pomohl osvobodit! Kostomlaty. Jakoubek vytáhl s obozem svým proti vojsku lantfrydu, u jednoho lesíka, Řevníčova, strhl se tuhý boj; Jakoubek již dostával převahu, ale tu ze zálohy vpadla v bok čerstvá pěchota a zbila mu na tři sta lidí. Zdá se však, že osvobození Kostomlat přece se spojencům nepodařilo a že se boj nerozhodl, neboť nikde nenalézáme zmínky o jeho výsledku a Jan 7. Hubína dokládá, kdyby pěchota lantfrydu déle byla čekala v záloze své, že by nad zástupy Jakoubkovými byla obdržela plné vítězství. V tu dobu snad dosáhl Jakoubek hradu Kostomlat, v jehož držení se nacházel již r. 1435.a) Albrecht mladší prodal, jak se z pozdějších zápisův dovídáme, hrad Kostomlaty Jakoubkovi s Vřesovic a Janovi, synu jeho, tedy hlavním protivníkům svým; s ním také choť Jindřichova nějakou spravedlnost svou postupovala. Tento trh, ač císařem Zikmundem po jeho nastoupení potvrzený, měl patrné známky násilí, že se již r. 1454 komisi k přehlíženi zápisů zřízené nelíbil.8) Skutečně se také páni z Dubé potom za pány dědičné hradu Kostomlat pokládali, ano i páni z Kolovrat po Herbortovi taktéž pohlíželi na panství, ') Palacký, Urkundl. Beiträge II 409. Že nebyl hrad v držení řádu, mimo jiné i dokazují slova v této listině »ich vnd mein Sloss Costoralat«. »j Bartoš z Drahenic. s) Arch č. II 475. 27 206 KOSTOMLATY HRAD. z čehož později některé pře vznikly. Než Jakoubek, rovněž chytrý a lstivý jako i neohrožený, udržel se pořád v drženi hradu, který se stal pak kolébkou jedné linie potomkův jeho, Kostontlatských z Vřesovic. Nemálo přispělo pomoci Jakoubkovi, že práva v zemi před se nešla; teprve r. 1454, když nastoupením Ladislavovým práva obnovena byla, začali ze dvou stran na Jakoubka dorážeti. Se strany rodu DubsUých ukazováno r. 1454 u komise k prohlížení etarých zápieův zřízené listinami starými k tomu, £c posloupnost Dubských byla přerušena, a zvláště toho se dotýkali, že Jindřich, bratr Albertův, a jeho dědici vyloučeni jsou z posloupnosti. Naproti tomu Jakoubek obránil se trhem Albertovým, ač i tu u komise malé pochybnosti vznikaly. Než vedle toho Jindřich Berka z Dubé na Milšteině přímo udeřil na Jakoubka, pohone jej před scud dvorský, »že se uvázal svú moci bez práva a drží jeho dědinu hrad Kostomlaty*,' pravě., že má k tomu lepší právo po svých strýcích a listův královských a desk se dokládaje. Soud dvorský vynesl potaz Jakoubkovi příznivý (1454), poněvadž Albrecht z Dubé prodal Jakubovi z Vřesovic a Jindřich, bratr jeho, odporu neučinil vedle řádu a teprv po tom trhu on Albrecht v spolek vstoupil s Jindřichem Berkou, dalo se Jakoubkovi za právo,1) Se strany Kolovratské jednáno proti němu též právem dvorským. Beneš z Kolovrat na Maštově způsobil to, že bylo 2000 kop na hradu Kostomlatich a polovici tvrze Liběšické, kttré kdysi by] Herbort jako poručník sirotkův Benešových zapsal, za odúmrť po smrti Herbortově a Kateřiny z Dubé v Litoměřicích provoláno (1457) a právo královské si na králi Ladislavovi vyprosil. Pře tato tak dlouho se protáhla, že se jí ani Jakoubek nedočkal. Neb teprv r. 1465 Beneš, vida, že jsou léta přešla, v nichž nemohl vyprositi, pustil nároky své Janovi z Vřesovic, synu Jakoubkovu.2) Ještě za živobytí Janova dostalo se zboží Kosto-miatské třetímu jeho synovi Jakubovi, kterýž, pojav k manželství Kateřinu z Heifenburka, jí r. 1466 o suchých dnech postních na hradě Kostomlatech s dvorem popi. a vsí a na vsi Černčicích 500 kop věnoval.3) Než rozdělení statkov mezi všechny syny Janovy událo se teprv r. 1467, při čemž vzal si Jaroš zboží Kyšperské, Předlické a KHšské, Jan Itburk vsi Stroupčíce, Žalany s dvorem, vrch lesu Kostomlatského slove Dubí, vsi Chouče, Liběšovice, Roudník, Vřeštany a vinici Obruskou, Jakubovi se dostaly hrad Kostomlaty a ves s dvorem popi. a jiné vsi a manství s lesy kromě vrchu Dubí, Jindřich dostal Dlažimsko a Jan, nejmladŠí, Toužimsko a Bukovinsko.4) K tomuto zboží svému přikoupil Jakub r. 1485 ves Lhenice, kteráž manstvím příslušela ke Kostomlatům.5) V ty časy s ostatními bratry táhl se k zboží Tolšteinskému, ale včas, shledav tu býti velké obtíže, právo své sstoupil bratru svému Jarošovi Kyšperskému. O jeho domácích věcech jest málo známo; r. 1491 byl mrtev a pozůstalá po něm vdova Kateřina propustila zápis svfij věnný z desk dvorských.6) Synové z tohoto manželství pošlí byli Jan, Mikuláš, Vácslav, Zikmund, Kryšloj a Jaroslav, kteří byli mimo Jana při smrti otce svého nezletilí, protož vládl jménem jich nad celým zbožím Jan, nejstarši. Za málo let ale dosáhli let svých a přikročili k děleni dědictví svého, při čemž dostal každý nějaké stavení na hradě (sedmý díl hradu) a k tomu nějaké dědiny. Škoda, že se nám jejich cedule dílčí nezachovaly; nám jest jedině znám díl Janův. Tento pojav k manželství Zuzanu z Lužné, věnoval jí r. 1501 (vkl. 12. června) 400 kop na dilu svém na Kostomlatech na hořejším hradě, který slove Černý dům, a na dvoru popi. ve vsi ležícím řeč. Dvořiště.7) Však rozkouskovánf Brána do prvního nádvoH na Kostomlatech. takové stálosti miti nemohlo a pomalu začaly se i) DD. 19 str. 236. *) DD. 16 fol. 321. Jakoubek zemřel tuším 1465 neb brzo před tím, r. 1467 byl mrtev. >) DD, 61 str. 482. ') Archiv desk zem. fasc. 21. s) DD. 62 str. 90. ») DD. 61 str. 482. ') DD. 62 str. 288 a 63 str. 11. KOSTOMLATY HRAD. 207 díly ty srážeti u větší celky. První zajisté z nich Mikuláš vkl. 1508, 6. května díl svůj na Kostomlatech prodal ostatním bratfím svým za 100 k.1) Téhož dne odprodal Jan dil svůj a co naň dílu Mikulášova přišlo strýci svému Jindřichovi z Vřesovic. Jak se zdá, prodal také Jindřich, nejmladší bratr, svůj díl a koupil si 1. 1512 Pa|rek,a) Jestliže již sedění několika bratři na jednom hradě nepohodlí s sebou přinášelo, tím mrzutější bylo sedění se strýcem, k tomu Jindřich, maje v držení svém zboží Brozanské, hrubě o Kosto-mlaty nedbal, aC 1. 1012 mnoho dědin přikoupil; tedy prodal r. 1513 dil svůj na hradě Kostomlatech tak, jak jej byl koupil, bratřím Vácslavovi, Zikmundovi, Kryštofovi a Jaroslavovi z Vřesovic též za 800 ss. gr. č.8) A poněvadž téhož dne Jaroslav právo své k hradu Kostomlatům postoupil Zikmundovi a Kryštofovi, bratřím svým, nenacházelo se na hradě již více dílů než tři.4) Jeden z bývalých držitelův byl přes rok v Daliborce vězněn a roku 1520 na hradě Pražském síat, poněvadž byl přechovával u s*-be odpovědníky a rušitele zemského míru. Byl to Jindřich, jenž ty odpovědníky bezpochyby choval na hradě svém Pajrece. Ze soukromého života bratří dodáváme: Jednou (ok. 1. 1536) jel Mikuláš Kostomlatský ze Vřesovic z Roudnice, jsa připitý, za ním pak po chvíli následovala čeled. Na cestě přijel ke mlýnu a tu vy- Kostomlaty od východu. běhli psi na jeho chrta, chtíce jej urvati. V tom také vyšel tesař čeledín ze mlýna, s nímž se pán pustil do hádky, zle mu laje; i posypal se naň pěstí, ale tesař od něho odstoupil, maje pobljačku v hrsti a pravil: Nebijte mne, pane, ji vinen nic nejsem a Vám se biti nedáni. V tom také čeládka pána dohonila. Tedy ssedl pán s koně i chytil se oštipu Bartoše sluhy svého, ale ten mu ho pustiti nechtěl, řka: Pane, neračtež toho činiti, prosím Vás! I řekl Mikuláš: »Pusf mi, lotře zvy.....ý, oštíp* a dal mu dva pohlavky, až mu zub vypadl z hrdla. Když ten oštíp vydřel, chytil se ho jiný čeledín jménem Boukal a nedal mu jiti na tesaře. I volal Mikuláš na jiného čeledína, aby mu šel do mlýna pro tesák, ale paní Vartovská nedala tesáku, pravíc: Já tecilm nedám, lež můj pán doma bude. Tedy odeř.li ode mlýna a potkali se sa potokem s Matějem Vartovským, jemuž mlýn náležel. Tu sobě dali Vítám, jako na dobré pány záleží, a Mikuláš počal takto mluviti: Jaké máš tu psy nešlechetné, že mi skfiro chrta roztrhli, a když já bránil chrta, tvoji lotří pacholci s koně mě srazili a prali mne co lotra a k tomu mi vzali kord, mě loupíce, lotři nešlechetní. I odpověděl pan Matěj: Já žádných lotrů nemám, než mám je za dobré pacholky, všudy sem tak dobrý vedle svého rození, jako jsi ty. A Mikuláš pověděl: Však lžeš, by tak dobrý byl, jako jsem já. Tedy paní J) DD. 62 str. 340. ?) DD. 341 a 63 str 95. Vácslav odprodlal r. 1509 od svého dílu ves Černčice Vácslavovi Kyš-perskému (DD. 62 str. 3Í7). 3) DD. 62 str. 378 , 63 str. 146—146. *) DD. 62 str. 376. 27* 208 KOSTOMLATY HRAD. Vartovská přiběhla k nim, volajic přes potok: Pane, pojďte domů; a on pověděl: Mlč, co voláš? I podruhovala ona, že jest mlynář raněn. S tím se rozjeli.1) Ze třech dílův, kteréž posud byly na hradě, získal Kryštof r. 1523 díl Vácslavův a r. 1524 ještě nějakou jeho spravedlnost.2) Zikmund mu bezpochyby také dílu svého postoupil, ač nikde zmínky o tom nenacházíme, a ač se ještě v tituláři r. 1534 seděním na Kostomlatech nazývá.*) Vedle toho získal též Kryštof darováním královým (1538) všecku spravedlnost, kteráž králi na zboží Pajreckém po n. Jindřichovi příslušela. Vůbec se zdá dle všeho, že byl Kryštof šetrný a moudrý hospodář; neb skoupiv celé panství Kosto-mlatské, přikoupil r. 1545 zboží Ohnické. S manželkou svou (neznámého rodu) zplodil syny Jakuba, Vácslava, Jaroslava, Vojtěcha a Oldřicha, z nichž Jakub r. 1559 již mužského stáří dosáhl, pročež jej otec oddělil od sebe a bratří svých, dada mu za díl zboží Ohnické.*) Jsa již Kryštof ve vysokém stáři, toho vyhledával, aby hradu Kostomlat, kterýž posud byl manstvím koruny České, dědičně dosíci mohl; král Ferdinand pak, žádosti jeho přisvědčiv, vložil mu r. 1562 zámek Kostomlaty ve dsky zemské.6) Po této události Kryštof zemřel a panství po něm zůstalé ujali synové ještě od sebe neodděleni. Horní nádvoří s okrouhlou věži na hradišti Kostomlatsfcém. Hrad Kostomlaty ujai syn Oldřich, nej- mladší, ostatní bratří bud ujali části panství, bud jsou odbyti hotovými penězi. Oldřich pojal pak k manželství Annu ze Vchynic, již r. 1569 na zámku Kostomlatech věnoval, ale zemřel záhy, zplodiv nějaké děti s manželkou svou, nad nimiž byl poručníkem starší jeho bratr Jakub. Tomu také vdova Anna r. 1580 zápis svůj věnný z desk propustila.6) Sirotci tito byli bezpochyby bratří Petr Pavel, Zikmund Kryštof a Oldřich Kostomlatští z Vřesovic, kteřížto ok. 1. 1589 panství zděděné ujali, neb se Petr v tituláři pánem na Kostomlatech nazývá. Kostomlatské panství bylo dělením po r. 1562 skleslo na malé zboží. Toho času tuším nepatřilo k němu nic více než jediné městečko, kteréž bylo na místě vsi povstalo. Zde na počátku 17. století povstaly dvě tvrze, poněvadž každý z obou bratří (Petr a Oldřich) obdržel za svůj díl polovici městečka7) a ve svém dílu vystavěl si nové sídlo; tím však i starožitný hrad ponechán zkáze, poněvadž byl jednak vzdálený od městečka, jednak pro svou vysokou polohu k přebývání méně pohodlný. L. 1606 píše se o něm, ie toliko zdi a dvě bašty krovem přikryté stojí, takže tu žádný z lidi bydleti nemůže. Ve zmatcích r. 1618 — 1620 přidržovala se jedna část Vřesovcův věrně rodu Rakouského, druhá pak stavů pod obojí, uznávajíc za krále falckrabě Bedřicha. Těchto se přidrželi také naši dva bratří Tedy po bitvě Bělohorské vynesen nad nimi přísný nález. Petr Pavel i Oldřich odsouzeni jsou r. 1623, aby ztratili třetinu zboží a dvě třetiny aby jim z komory České zaplaceny byly. Oldřichův podíl odhádán jest na 23.711 kop, Petrův na 13.307 kop, ale v časích oné velké konfiskace bylo pro množství prodejných statků velmi řídko možná obdržeti sumu odhadni, pročež prodán díl onoho za 17.161 k. 20 gr. míš., toho pak za 9807 k. 54 gr. míš. Plnomocný místodržitel Karel z LichtenŠteina, učiniv smlouvu 1623, vložil ve dsky r. 1624, 31. srpna Humprechtovi staršímu Černínovi s Chudenic, JMC. radě, purkrabí Karlšteinskému, zboží obou bratří: »dvě tvrze a zámek pustey Kostomlaty s podacím kostelním, též také zboží Čenčické, jež bylo vzato Mikuláši Satanýři z Drahovic«.a) ') Reg. o G, k. s. svěd. A 2. s) DO. 431, 440. ») Též 1. 1531 a 1533 v reg. kom. sondu. Tuším brzo po r. 1533 zemřel. *) DZ. 13 F 24. 6) DZ. 14 K 20, též Auersperg von den obersten Gerichtshöfen II 173. ») DZ 16 N 21. ') V rozvrženi sbírek r. 1615 maji málo poddaných (15 a 20). B) Bílek, Koní 914. KOSTOMLATY HRAD. TVRZE OKOLO KOSTOMLAT. 209 Humprecht, věrný přívrženec Ferdinanda II. a předek dosud kvetoucí linie Černínův, rozšířil panství Kostomlatské, přikoupil statek Velhenice od Arnolfa Šena a statek Bukovický od Lidmily Býčkové z Vřesovic. Jak on tak i manželka Eva Polyxena Voračická z Paběnic pocházeli z jižních Čech a možná dosti, že se jim v zdejší krajině nelíbilo; Humprecht učinil tedy směnu s Heřmanem Černínem z Ckttdžnic na Petršpurce a Kysybli; postoupiv mu Kostomlaty se statky přikoupenými, přijal od něho Mitrovice a Vrchotice a k tomu také 25.000 kop míš. přidaných.1) Ale i Heřmanovi se panství brzo znechutilo a prodal je ok. r. 1638 zase Janovi Černínovi z Chudenic. Když r. 1642 Jan zemřel, dostaly se Kostomlaty Zuzaně z Harasova, vdově a poručnici synův nezletilých Hutnprechía Jana a Heřmana Vácslava?) Onen později dosáhl velkého bohatství, zdědiv statky po svém strýci Heřmanovi; vystavěl také r. 1670 poblíž starého hradu nový zámek, jenž obdržel po něm jméno Humprechtwiese. Ten v předešlém století sídlem byl větví hraběcích a panských rodů Clary-Aldringen, de Fin, Věžníkův a Ledebourův, jmenovitě pak hraběcí rodiny Ledebour-Wicheln. Tímto končíme dějiny slavného kdysi hradu, který již před r. 1606 opuštěn byl, ale za časův Balbínových (1681), znova byv tuším opraven, ještě obýván byla) tvrze okolo kostomlat. JBukovici pod Kostomlaty bývala tvrz a manství ke hradu Mostskému. Na něm seděl 1. 1401 Žibřid ze Šomfelda, ale 1.1405 držel je Beneš z Dubé ke hradu Kostomlatům (Arch. Drážďanský). L. 1453 držel týž statek Matouš Dobrman z Vlastislavě (DD. 25 f. 253) a po něm I. 1475 Dorota, dcera jeho. Ta prodala (1500) Buko-vici Jiříkovi, Janovi a Vojtěchovi bratřím Osterskýtn z Sulevic (DD. 25 C 7, 62 str. 283). L. 1521 držel týž statek Zikmund Chlum z Chlumu a po něm zůstala vdova Anna, purkrabínka z Doni na, jež jej 1. 1536 deskami dvorskými Mikuláši Kostomlatskému ze Vřesovic odevzdala (kniha Teplická, DD. 63 str. 331), ale prodej stal se již dříve, neb od r. 1533 psal se Vácslav Kostomlatský sed. na Bukovici a tak ještě I. 1544 (Reg. kom. soudu). Později prodána Hynkovi Rausen-derfovi ze Špremberka a od toho Kryštofovi z téhož rodu (DZ. 10 F 19). L. 1562 dělena mezi tři bratry Rausendorfy a dostala se Šebestiánovi (DZ. 59 C 29, 61 E 29). Po něm drželi týž statek Hruškové z Března, napřed Šebestián, pak Bernart a Karel a potom tento sám a ten jej prodal (1594) Jiříkovi Kapliři ze Sulevic (DZ. 27 D 30). Když tento zemřel, prodána Bukovice od jeho synův Anně Vřesovcové z Miliny (DZ. 182 K 8). Držena pak ke Křemuži až do r. 1622, pak se dostala za dil Lidmile Vřesovcové (Arch. Hradecký). Od té pak prodána ke Kostomlatům. Ves Lhenice pod Kostomlatským hradem ležíc! bývala manstvím služebným, které prodal Jetřich ze Všebořic 1*85 Jakubovi ze Vřesovic (DD. 62 f. 90). Patřily od té doby ke Kostomlatům. Při dělení téhož panství po Jakubově smrti drženy k dílu Kostomlat a od bratra bratru prodávány; ale poněvadž je držel 1. 1584 Jakub Kosto-mlatský ze Vřesovic (DZ. 90 D 16), lze za to miti, že je zdědil po otci svém Kryštofovi (synu Jakubovu). Jiřík, syn jeho, prodal tvrz Lhenice (1609) Zikmundovi Rausendorfovi ze Špremberka (DZ. 134 J 30). Po tomto následoval I. 1613 Amolf Sen z Šénu a ten je prodal ok. I. 1630 Humprechtovi Černínovi zase ke Kostomlatům (Arch. Hradecký a DZ. 146 D 19). Ves Černitce neb Cenčice u Kostomlat byla od počátku 15. st. přisl. hradu Kostomlatského, od něhož prodána 1. 1509 Vácslavovi ze Vřesovic na Kyšperce (DD. 62 str. 346) Později byly zase v drženi Kosto-mlatských ze Vřesovic a prodány I. 1587 k Milešovu, ale ještě tu tvrze nebylo. Tvrz tu byla později a připomíná se teprve 1.1623, když statek zabrán Mikuláši Stastnému Satanéři s Drahovic a zase prodán ke Kostomlatům (DZ. 293 A 6). Ves Křemyž (tak nejčastěji) i Křemuž ano i Křeměž, bliže k Teplici než ke Kostomlatům ležící, byla dávným sídlem vládyckým, neb po nl zvali se 1251 Jeniš a Petraš, 1282 Modliboh, Dobeš a Přibyslav a ok. 1300 Zloman (Arch Lovosický a Osecký, Reg. II 548). Patronů zdejšího farního kostela bývalo několik, z čehož znáti, že tu byly asi 3 statky, ale kromě toho připomínají se ještě někteří, kteří hlasu podacího neměli. Jeden statek, který měli 1389 bratří Dobeš a Petr a 1390 tento sám, byl manstvím ke hradu Oseku (Arch. Drážďanský, Lib. conf.). Ten držel Petr ještě 1. 1408 (Rel. tab. II 49). Z jednoho statku pocházel Chotibor 1396-1406 (Rkps kap Praž., Rel. tab. 1 590, DD. 15 f. 292). Na jednom statku seděl od r. 1407 Slavibor, jenž se ještě I. 1423 připomíná (Rel. tab. II 44, 98, Arch. Drážďan., Lib. conf.), Statek n. Petrův koupili 1. 1408 Jan a Dobeš bratři se Vthynic a z Ohnice, kteří se spolu až do r. 1423 připomínají (Rel. tab. II 49, Lib. erect.). Později měl Křemyž Dobeš sám a byl to tuším týž, který žil do r. 1452. Křemyž dědili po něm manželka a syn Dobešek, ale dvůr manský dostal se Janovi, synu Janovu (Arch. český III 552). Dobešek připomíná se od r. 1423 (Lib. conf.), ale zemřel tuším brzo po otci. J) DZ. 146 D 19, Arch. Hradecký. 8) DZ. 148 T 6. *) Miscell. III 84 .Kostomlaty Litom. 9. habitatur denuo, vidu 210 TVRZE OKOLO KOSTOMLAT. Protože se sestra Dobeškova vdala (po třeti) za Jana Kozelku ze Hřivic, lze za to míli, že se do Kře myže přiženil Zajisté mél týž statek I. 1509 Litolt Kozelka (Reg. kom. s). Po něm držel Rydkéř K. ze H tvrz, dvůr a ves Křemyž v I. 1526—1549 a postoupil pak téhož statku Janovi a Mikuláši, synům svým (Reg. k. s., DZ. 250 J 18, DZm. 228 J 30). Jan, ujav statek sám, věnoval na něm (1553) Anně z Kamsen-šteina, manželce své, která pak Křemyž po jeho smrti držela. Spokojivši se pak 1. 1586 dostatečným vychováním, vzdala jej Vácslavovi a Rydkéři, synům svým (DZ 11 D 29, 67, O 22). Ti rozdělili statek (okolo r 1593) na polovice. Rydkéř prodal svou polovici I. 1595 Janovi Itburkovi ze Vřesovic, jenž držel též Ohnic, ale ve risky vloženo teprve 1602 po smrti Rydkéřově (j 1601), Dl! Vácslavův laké se I búrkoví dostal neznámým způsobem (DZ 26 M 12. 130, M 7, 132, M 16, DZm 236 K 4, Q 5) liburk zemřel I. 1603 a ze dvou jeho synův držel Křemyž Volf Karel. Týž byl činným při povstání, pročež 1. 1622 všechen stalek propadl. Křemyž a Ohn č prodány 1624 Vácslavovi Vydunovi Obyteckému z Obytec, kr. prokurátorovi (DZ. 140 L 13, Bílek, Konf. 910). Tento zemřel v létě r. 1625, zůstaviv tolik dluhúv, že statek jeho nemohl býtí udržen a o d hádán 1. 1630 a dostal se Janovi Kašparovi Prokovi s Prokštorfu, hofrychtéři (DZ. 143 L 10). Vyženil jej později Vácslav Vojtěch Majdrle z Mansperka a koupil od něho 1655 Adam Pecelius, ale syn tohoto Jan Jakub jej zase I. 1669 prodal (DZ. 309 S 1, 318 B 30). Později koupen ke Kostomlatům. V Ohnici byla tvrz, ale zpustla již před r. 1630. Ohníč byla prvotně manstvím ke hradu Oseku a patřila 1. 1398 Petrovi z Křemyie (Arch. Drážďan.). Ale již před tim tu seděl Litolt (1389), jehož synové Jan a Venek prodali I. 1400 nějaké role u Křemyže (Lib. conf, Lib. erect. V 21). Od r. 1404 drželi Ohníč Dobeš a Jan bratří se Vcltynic, kteří se v tehdejších pamětech často připomínají, držíce dědiny i pří Kře-myži, a to naposled 1. 1423 (Lib. conf, erect, Arch. Drážďanský, Rel tab. II 44, 49). Jan jeden 1. 1430 byl purkrabí na Teplici (Rkps kl. Oseckého). Syn Janův, Bohuslav z Ohnice, dědiv po otci Janovi a strýci Dobešovi, prodal tvrz Ohnlč (1455) Janovi Kozelkovi ze Hřivic (Rel. tab II 267) Z tohoto rodu následoval (1483) Litolt, snad Janův syn. J'ž I. 1512 tu byl pánem Mikuláš ze Vřesovic a seděl lu také r. 1519 (DD. 62 str HO. 360, Kniha Teplická). Pak následoval I. 1532 Petr z Čímu. Ok. I. 1534 převzal Jan Dlaéimský ze Vřesovic Ohnic po svím otci (DZ 250 E 29, Reg. kom soudu). Od nčho jej měl na krátký ras Vojtick Lednický z Chánova, ale prodal je| (1547) Kryštofovi z Vřesovic a na Kostomlalech (DZ. 8 H 1, H 2). L 1559 přijal Jakub, nejstarší sjn Kryštofův, Ohníč za svůj dil a seděl tu ještě ). 1588 (DZ. 13 F 24, 24 B 9). L 1593 tu vládl Jiří, jeho syn, pak 1 1597 Rydkéř Kozelka ze Hřivic, ale již I. 1598 Volf Vřesovec z pošlosli Doubravské (Reg. kom s., DZ. 128 G 12) Již I. 1600 patřila tvrz Ohníč ke Křemyži a 1. 1630 byla pusta. < bílina hrad. -Hlina město rozkládá se na horním toku řeky Bíliny, po níž má své jméno, v krajině vlnité, na několika stranách horami zavřené. Zrak poutají zvláště Bořen, hora skalnatá zvláštního tvaru, Chlum a Hradišti, nižší mnohem než Chlum. Město jest úpravně a pravidelně stavěno a bývalo zavřeno hradbami, z nichž zbyla jen jedna bašta osmi-hranná. Kostel posvěcení sv. Petra a Pavla je v základech starý, ale přeměňovaný; svatyně jest od Kryštofa z Lobkovic. Zajímavé jsou skulptury všelijakých symbolických znamení, nacházející se na té straně, která hledí k zámku. Nynější zámek jest dlouhé stavení čtverhranaté, v přízemí ze strany vnitřní s dvěma věžemi po stranách o dvou poschodích, ale tak, že zdi těchto tří stavení rovně nejdou, nýbrž u prostředního otavení od jihu k severu, u věží od jihozápadu k severovýchodu. Venkovská způsoba připomíná úpravu zámku Roudnického, poněvadž oboje jedním stavitelem dostavěno bylo; neboř společné oběma jsou římsy nad okny trojhranné a zaokrouhlené, střídavě vedle sebe položené. Zvlláštností tohoto zámku jsou veniře oken z nestejně velkého štukoví, které jsou od městské strany v přízemí, ale na zámeckou stranu bylo by podzemí. Poněvadž jest omítka jeho světlá, svitl zámek mezi staveními Bílinskými již zdaleka. V zámku jest kaple, jež má moderní úpravu, ale na oltáři jest pěkný zavČraci obraz, který sem přišel odjinud. Zobrazeni |sou uprostřed svati tři králové, v levo narození a v pravo rodina Páně. Obraz jest pěkně malován a asi 300 let stár. Také po straně jest pěkný obraz Matky boží a jiné pěkné obrazy jsou na knížecím oltáři. Severní věž jeät ve svém spodku starší než zámek. V prvním poschodí (hledíc od města) jest na čisté skále sklep pěkně sklenutý do dvou hvězd, v nichž jsou svorníky s růžemi, mezi hvězdami pak jest prostý erb Lobkovský, jak býval do 17. století. Okno má ještě starobylé lavice k sedění; to i hrubost zdí (ve výklenku okna 2 m.) svědčí, že věž ta pochází z prvotního paláce. Vedle tohoto sklepu jest jiný sklep sklenutý do dvou křížů; nade dveřmi, když se do něho vejde, malován jest dvojí erb Lobkovský a rok 16— 14. Jsou to erby Viléma mladšího z Lobkovic a manželky jeho Benigny vdané i rozené z Lobkovic. Před zámkem jsou tarasy; ty jsou nasypány a dřivé šla dolů holá skála. Ze starého hradu zbyla též bašta řečená Manda. Jest to obdélné stavení, na konci zaokrouhlené, ale vybíhá z něho k severu menší stavení téhož základu. Manda jest vlastně jméno vězení ve spodku věže se nacházejícího (ani omítkou neobvrženého), do něhož se vězňové skrze otvor (nyní zavřený) spouštěli. V minulém století prolomena do toho vězení díra, aby snáze vysychalo. Bašta tato byla asi na poč. 17. st. zbrojnicí, ok. 1. 1664 byla nahoře sýpka a dole kolna na vozy. Nyní jest v té baště, do níž jsou starodávné dvéře, byt a nad Mandou jest kuchyně. 212 BÍLINA HRAD. Jak to však tam, kde nyní zámek stoji, vyhlíželo čili co v hradě bylo před založením zámku, dovídáme se dílem ze starého urbáře z r. 1664 a jiných pamětí, dílem z pozorování dobré paměti J. Pudila, knížecího stavitele. I do předhradí i do zadního hradu šly zvodité mosty přes příkopy. V předhradi byly dvoje neb snad troje konice, ke hradbám přistavěné, z nichž jedné se říkalo velká marŠtal,') pekárna a kovárna (tak 1538). Později se připomíná stavení nedávno před r. 1664 vystavěné, v němž byly dvě hostinice a komora a jež stálo blízko pekárny a kovárny. Kromě toho bylo v předhradí stavení se sklepem dobře opatřeným, v němž bydlíval hejtman neb purkrabě a jiní služebníci hradští; také tu byla vrchnostenská kancelář. Také byla v předhradí v 17. století kašna nedaleko konic, kam se tlačila voda z vrchu Skalky nedaleko šibenice; ta kašna jest posud, ale má nové obložení. Kromě některé bašty patřila k předhradí také velká bašta Manda. Pudil klade do předhradí ještě okrouhlou věž v místě proti arciděkanství, o které z paměti nic známo není. V zadním hradě byl 1. 1538 velký Bílý dům cihelný, před ním kuchyně a ještě jiný dum, kterémuž říkali Křídelný. Také tu bylo nově vyzdvižené stavení, jemuž se říkalo Nové pokoje. Jeden z oněch dvou domův nazýval se 1642 Starý palác. Také tu stávala kaple posvěcená sv. Martinu, do které se vedla Středověký hrad v Bílině. Bývalý středověký hrad v Bílině. Jaké asi bylo jeho dřevní rozdělení: l.před- Jak je místo to nyní (zámek, Manda a vedlejší hradí, 2. bašta Manda, 3. místo, kudy šel staveni), přikop, 4. zadní hrad. o hodu Božího těla procesí (1664); mše svatá se slouživala tu vždy, kdykoliv vrchnost tu bydlívala. Ozdobou hradu byla Červená viS, která stávala na místě nynějšího zámku proti Mandě. L. 1642 měla se znovu při-krývati, ale dělníci z Teplice objednaní odvoláni zase do Teplice, takže byla nějaký čas nepřikryta. Když se měl nový zámek stavětí, zbořena. Jak mohutná byla, svědčí to, že bourána po tři měsíce (1677). Naproti té věži byla hluboká Studně, jíž se od 17. století neužívalo, nyní je překlenuta a sotva místo znáti. 2) O Bílině píše Kosmas k r. 1041 a jest to nejstarší zmínka o ní. Avšak tehda tu nebyly hrad a město v našem smyslu, nýbrž hrad, jenž se nacházel východně od nynějšího zámku, po tehdejším způsobu opevněný, jenž svou dolní ohradou až na kraj nynějšího zámku sahal. Pod tím bylo podhradí, v němž založen v 11. století kostel sv. Petra. Na hradě seděl úředník, jenž spravoval tak zvaný kraj Bílinský či Bělsko. Poslední z nich byl 1. 1222 Jaroš. Za krále Vácslava I. nezdál se býti hrad Bílinský dosti pevným a opuštěn, a poněvadž později založen nový hrad na Mostské hoře, změnil i kraj svůj název a zván byl Mostským, j Za krále Vácslava přišel do Čech před r. 1238 Ojif z Frydberka, muž statečný, jehož si král velice oblíbil.4) Známo jest, Jak jednou král byl na sněme říšském a tu císař na něm žádal, aby mu nějakých hradfiv postoupil, avšak král toho odepřel. Když pak vycházeli ze dvora, tuf prý opat Fuldský dotekl se lehce *) Tyto konice byly tam, kde je nyní dlouhé staveni, jihozápadně od Mandy se prostírající. *) Dílčí cedule 1. 1538, urbář z r. 1664 (býval v držení Pudilové), Arch. Roudnický. a) O tomto hradě psáno v Pam. arch. X 435, 856. 4) Reg. I 433 atd. O Ojíři viz Pam. arch. VIII 305. BÍLINA HRAD 213 králova těla a pravil k němu: Kdybych byl tvým sousedem, chtěl bych tě donutiti, abys byl posluŠen Říši a udělati z tebe králíka pokorného. Tu dal Ojíř opatovi políček řka: Mnichu! Neměl jsi dobrého pěstouna, který by tě byl učil, jak máš krále a vrchnosti ve cti míti. Rozhněvaný tím císař chtěl prý krále a jeho družinu zatknouti, ale Ojíř a jeho družina srdnatým odporem donutili ho, že je bez úrazu propustil. Vrátiv se král daroval Ojířovi Bílinu i s těmi užitky, jež ke hradu patřivaly. To se stalo asi r. 1237. *) Ojíř zemřel 1. 1253, dne 7. února.8) Po něm se zase připomíná jiný Ojíř téhož přijmeni, jenž vytáhl 1. 1260 s králem vojensky s) a snad v té válce zahynul. Tomuto neb snad předešlému patřil též újezd Jemnický u Slaného, jenž byl zase 1. 1277 v držení králově.4) Zděný hrad v Bílině vystavěn bud Ojiřem neb některým z jeho nástupcův; byl pak i s panstvím s počátku zpupným statkem. Toto měl od r. 1290 (ne-li dříve) 6) Albert ze Seberka L. 1290 tu bydlel, když Zámek v Bílině. obdaroval klášter ve Valdsasfch a 1. 1302 daroval podací kostelní v Bílině se statkem v Razících a"desátky viničnými, a to se svolením manželky své a syna Alberta.6) Když se 1. 1316 zaručil za Jindřicha z Lipého a pak se stavěl proti králi, byl již stařec a, jak se zdá, sotva rok 1318 dlouho přečkal. 7) Pánem na Bílině byl 1. 1322 Ota s Bergova, jehož rada tehda ve spise vydaném pánem svým nazývá. B) V držení Biliny dostal se totiž tak, že ji s Markétou, dcerou Alberta ze Seberka, vyženil. *) Král Jan potvrdil jemu a Otovi, bratrovi jeho, hrad a město Bflinu (1327) a poněvadž se mu i Bilinou i druhým statkem svým Zeberkem v manství poddali, daroval jim ves královskou Bečov.10) Nad to je i oboje jich panství ode všech krajských soudfiv (1334) vysvobodil.11) Ota zemřel v 1. 1356-1357 a následoval po něm (syn?) Albert, jenž se připomíná v 1. 1358 — 1368 jako patron kostela sv. Štěpána u Bíliny.1') Cisař Karel potvrdil mu I. 1371 osvobození od krajských soudfiv. **) •) František a Dalimil. Viz Palackého Dějiny I 2, 159. *) Reg. I 618, nekrolog sv. Anny. *) Reg. II 99. *) Reg. II 1183. 6) Darováni 1289, 11. Novb. v arch. Oseckém. ") Reg. II 643, 830. Mladý Albert zemřel I. 1307 (Pam. arch. I 32). ') Reg. III 122, Petr Žitavský. ») Rkps Osecký f. 34 Reg. III 309. ») Reg. Vatiká^ká. I0) Reg. III 519, 522. ") Reg. IV 848. ") Lib. cont. ,a) Kr. arch. Vratislavský. 28 214 BÍLINA HRAD. Ota Bergov z Bíliny byl bezpochyby Albertův syn. Vyskytuje se od r. 1374 jako spolupatron kostela v Borku a od r. 1394 byl v jednotě panské.l) Mezi tím prodal Bílinu Jiříkovi z Janovic, proboštu kostela Pražského, a Bočkovi z Poděbrad,z) ale tento, jak se zdá, převedl právo své na Jiříka. Jak se zdá, býval Jiří často v závadách. L. 1407 žalovali nsň Kříž a Vácslav Pražští, že jim neplatí za krámské věci. Řečník jeho odpíral řka, že pán jeho je duchovní a má jen duchovenské jmění. Když však se původové doptali, že má Bílinu, žádali býti na ni zvcdcni.8) Avšak asi ten čas vydal Bílinu bratřím a ti ji prodali Albrechtovi z Koldic, král pak potvrdiv tqho (1407, 28. října) udělil Albrechtovi Bílinu v mainství. *) Albrecht byl bohatý pán a sedávaje na soudě zemském, býval v důstojenstvích dvorských i zemských, zvláště však byl v přízni krále Zikmunda. Zajav 1. 1412 nějakého Petra z Rechelína, propustil jej zase jen na slib, že se buda napomenut postaví na hradě Bilinském v kuchyni. L. 1419 obdařil oltář 10.000 rytířův v kostele sv. Maří za městem platem na městě zapsaným.6) L. 1420 přijal od krále Zikmunda za sebe a s:a strýce svého Jana léno na Bílinu, Krupku a Bečov.6) Drže věrně s králem a stranou pod jednou, popudil na sebe ovšem stranu druhou. Když pak 1. 1421 strojena nová výprava do Čech k potlačení strany pod obojí, vytáhli Pražané do severních Čech a položivše se před městem Bílinou, jeho po krátkém boji dobyli dne 12. července. Němci, kteří tu byli posádkou, a mnozí panoše a kněží, kteří sem uprchli, spoléhajíce se na pevnost města ke hradu při-hrazeného, uprchli na hrad dříve ještě, nežli bylo město v moci nepřátel, avšak nazejtří (13. července) prý zrazeni a když Pražané hrad opanovali, dílem povražděni, dílem upáleni.7) Purkrabě Bílinský Rampolt z Gorenz prý vyvázl životem, ale zůstal v moci Pražanův, kterého pak prý oni na taras přivázali, když stříleli ke hradu Mostskému.8) Bílina byla tehda a až do 17. stol. českým městem a obyvatelé snad i přáli víře pod obojí. Tato zajisté se tu šířila rychle a ve dvou desítiletích město opanovala. V září 1. 1421 vtrhli Mišňané do Čech a podporováni jsouce některými Cechy pokoušeli se o Bílinu, již oblehli. Zvěděvše to Pražané, poslali tam dráby své a mnoho lidu sedlského, což cítíce Mišňané strhli s pole a obrátili se k vojsku říšskému, jež obléhalo Žatec. 9) Žatec, Louny, Chomutov a Bílina byly 1. 1427 v moci Jakoubka ee Vřesovic jako hejtmana.10) Týž obdařil 1. 1428 Bilinské, aby statky odumřelé spadaly na příbuzné až do sedmého kolena, k čemuž i Dobeš ze Vchynic, purkrabě zdejší, pečeť přivěsil") a s jeho přivolením přijali Bílinští do svého města tři židy za sousedy.I2) Jakoubek držel Bílinu až do r. 1436. Tehda již byl mír učiněn a poněvadž Jakoubek na jiných stranách odměny tolik obdržel, že se stal velice bohatým, z té příčiny zavázal se smllouvou dne 10. prosince učiněnou postoupili Bíliny Albrechtovi, Hanušovi a Těmovi z Koldic.13) Páni ti pak slíbili (1437, 2. února) Bílinským a všemu panství, kteří mají přijímání pod obojí způsobou, že je nemají od drahého těla a krve Páně tisknouti a kněžími jich od kostelfiv nehýbati, než chtěli-li by se někteří kněží dřevní ke svým kostelům vrátiti, že k nim jen tak puštěni býti maji, jestli by chtěli také pod obojí rozdávati, a i kdyby jiní kněží zjednáni byli, že mají též tak podávati. Tři léta později (1440, 28. června) dovolili tíž páni Bílinským, aby sůl kupovali a prodávali odvádějíce půl věrtele soli s vozu na hrad. '*) Jan e Koldic, jenž se s Albrechtem, strýcem svým, od r. 1420 jako spoludržitel Bíliny vyskytuje, spravoval ji sám za stáří Albrechtova, jenž jako hejtman kn. Svídnického nepřítomen býval a I. 1448 zemřel.15) S Těmou, synem Albrechtovým, zapsal i. Í44S piat na Bílině k oltáři sv Bartoloměje v Krupce,15) aie jeŠte t. r. Těma také zemřel. Anna, dcera Albrechtova, tehda vdaná za Hynka Krušinu z Lichtenburka, připoví-dala se 1. 1454 k dědictví v Bílině po svém otci a obdržela asi 1.1456 svůj díl.17) Purkart Strnad z Janovic postoupil mu 1. 1456 všechna práva svá k Bilině, jak mu po otci náležeti mohla.1S) Tehda držel Hanuš hrady Bílinu a Krupku se svým strýcem Ješkem a když tento 1. 1458 umíral, odkázal pllat na městě Bílině ke kostele v Krupce.1B) Hanuš pak zjednal 1. 1460 při králi Jiřím, že dal Bílinským výroční trh.E0) Naposled čteme o něm k r. 1461; již 1. 1469 spravovala jeho statky vdova Anežka z Landšteina za syny své Těmu a Albrechta a s těmito přikoupila I. 1470 Radovesice a Štěpánov. sl) Za těch dob bylí tu purkrabě 1471 a 1475 Litolt ze Hřivic a 1473 a 1482 Jan Bechlinský z Soběsuk. ss) Asi 1. 1472 došli Těma a Albrecht let svých a obdrželi (21. června) od krále Vladislava potvrzení na manství Bílinu a Krupku, při čemž učinil Těma obvyklou přísahu a povinnost manskou.ss) Albrecht připomíná se 1. 1473 naposled a Těma byl od té doby samotným pánem na Bílině a Krupce. Oženil se s Markétou Děčínskou z Vartenberka, jíž 1. 1474 na Jiřetíně věnoval. **) Bílinským dal (1475, 3. května) dvoje obdarování. Jedním obnovil již právo platné, aby statky odumřelé spadaly na krevní přátele do sedmého kolena přidav k tomu podrobné ustanovení, druhým určil, aby statek hospodářův (herbort) spadával po něm na ženu a děti a statek ženin (krůd) aby spadával na muže a děti. 25) ») Lib. conf., Arch. český I 52—66. *) DD. 18 f. 115, 138. ') DD. 18 f. 27. Purkrabí tu byl tehda Vácslav z Kopist ) Arch. č. XXVI 24-26. ") Arch. Bílinský. ls) Ruk. měst. knih. Vratislavské. «) Arch. kap. «) Arch. č. III 556, 563. l8) DD. 61 str. 417. ») Palacký, Urk. Beitráge 86, Arch kapitolni. í0) Arch. Bílinský. «) Arch Třeboňský a Drážďanský, DD. 61 str. 498. 31) DD 62 str. 141, Arch. Drážďanský a Bilinský, Hallwich, Graupen 54. **) DD. 5 str. 288. Arch. Třeboňský. ") DD. 5 str. 324. ») Arch. Bílinský. BÍLINA HRAD. 215 Poslední pán Koldický přišel dobrodružnými jízdami a nehospodárstvfm zaviněným snad příliš nou dobromyslností o vše své jměni. Když byly závady již tak veliké, že z nich nebylo vybřednutí, zastavil hrad Bílinu s městem a vesnicemi (kromě Bečova) 1. 1495 Jindřichovi s Vřesovic za 17.000 kop mečový gjroš (t. j. Míšeňský) počítajíc anebo za tu sumu českých grošův anebo zlatých do 6 let.]) Zástava měla minouti 1. 1501 a tu se nabidl DĚpolt z Lobkovic, že mu půjčí 10.000 kop gr. č., ve kterých mu zapsal Krupku. Aby zase Krupku dostal, uvolil se Těma postoupit! Děpoltovi Bílinu, což se mělo stati 1. 1502 v pondéll masopustní (22. února). Zdali se tak stalo, není známo, ale ovšem jest známa smlouva učiněná 1. 1502, 29. června, kterou Těma Děpoltovi postoupil Bíliny dědičně.8) Děpolt nabyv Bíliny potvrdil 1. 1504 svobody městské a vymohl 1. 1511 majestát na nový trh. Kromě toho propustil mu král Vladislav Bilinu z manství (1S13, Bílinský zámek od východu. 3. dubna), nad to mu propustil (1516, 17. února) z manství i ty statky manské, které k Bílině přikoupil, a téhož dne učinil jinou milost, ač by která manství v Čechách koupi], na ně za 2—3 léta léna přijírnati povinen nebyl. *) O své moci způsobil to, že Bílinští se zdráhali platiti peníze na kostel a oltáře v Krujpce, které páni z Koldic na nich zapsali (1517). Tehdejší administrátor arcibiskupství obeslal je proto před svou osobu, ale Bflinšti vyrozuměvše žalobě (1522) nic neodpověděli a odešli. Ještě pak 1. 1530 ta věc nebyla vyřízena.4) Děpolt (f 1527) zůstavil 8 synův, ale když došlo 1. 1538, dne 6 prosince k děleni, dělili se toliko Jan, Litvin, Děpolt, KtyštoJ a Vácslav. Jan, Děpolt a Kryštof dělili se o Bilinu tak, že každý dostal třetí díl hradu, třetí díl města, nějakou část a několik vesnic. Ve společnosti zanechány věž vysoká, okrouhlá rnezi mostnici a kuchyni, most zadní a přední, jichž měli všichni užívati otvíráním ve dne i v noci, ale tak, aby bylo bezpečně a beze škody ostatním opatřeno. Společná též byla světnička u vrátného, a vrátnému a hirad- •) DD. 6 str. 382. *) Arch. český X 418, DD. 25 f 125. Že pfijČka nebyla spravedlivá, lze znáti z Arch. česk:. VI 589. ») DD. 67 f. 15—16, Arch. Roudnický. ») Arch. kapitolni. Hejtmany na Bílině byli 1519 Jan z Jelnic a 1529 Markvart z Baště (Reg. kom. soudu). 28* 216 BÍLINA HRAD. skému, který hrad zavíral a klíče choval, platili služné ze spolku a každý pán, který měl bytnost na Bílině (t. j. díl), byl povinen je stravou po pořádku na měsíc opatrovati, aneb jakž by se svolili. A chtěl-li by který pán, iby naň nočně s zámkem čekáno bylo, ten osadil při vratech čeleď svou hodnověrnou a opatřil, aby bylo bezpečně otevřeno a zavřeno a klíče zase odneseny ke hradskému. Studnice byla všem třem dílům svobodna a nakládali společně na kola a řetěz. *) Z dotčených bratří zemřel Děpolt, jsa bezdětek, nejdříve (1541). Díl jeho hned mezi ostatní rozdělen, takže dostal každý třetinu třetiny. Tak na př. byl jeden díl: Na předhradí Manda bašta, marštale podle ní, kůlna u ní, světnice pacholci nad vraty, 6 lidí osedlých v městě, 8 na předměstí Pražském a na arcipryštství, 5 na předměstí Mostském, Tuchořice a statky po vesnicích. 2) Vácslav prodal svůj díl Kyštofovi za 1600 kop gr. č. 3) Bylo pak rozdělení takové: Jan měl třetinu a čtvrtinu třetiny, Litvin čtvrtinu třetiny, Kryštof třet: díl a dvě čtvrtiny třetiny. Při takovém divném rozděleni potřebí bylo zvláště svornosti. Již léta 1542 shodli se bratři v tom, že má každý nápady odůmrtní bud kšaftované neb připadající druhým dílům v městě i t předměstích propouštětí.4) Všichni pak skrze Jana vyprosili na králi Ferdinandovi majestát, jímž erb Bílinských polepšen a dovoleno jim za 1000 kop statků v pozemských koupiti. 6) 0 díl Janův rozdělili se 1. 1587 synové jeho Kryštof mladší a Vilém, takže onen dostal díl na Bílině, Pátek a Tachov a tento Týn Horšovský. a) Tento díl prodal týž Kryštof zlepšiv jej horami u Nyklš-perku a Cínvaldu 1592, 13. června Oldřichovi Felixovi z Lobkovtc.1) Po Litvínovi (f 1580) dědil díl Bíliny syn jeho Jan mladší, jenž zemřel 1. 1583, dne 23. února, zůstaviv jedinkou dcerku Lidmilu.8) Ten díl prodal Jiří z Lobkovic, jako poručník Lidmilin, 1. 1593, 25. června dotčenému Oldřichovi Felixovi, vlastně vyměnil za Bystřici a Chlumec.') Kryštof, syn Děpoltův, dosáhl znamenitého stáří. L. 1565 a 1590 udělil se spoludržiteli milosti Bílinským, eejména jim obnovil starodávné právo piva vařiti, na což neměli psaného obdarováni. L. 1589 věnoval Anně Lobkovské z Hradce, manželce syna svého, na vesnicích panství Kostského.,0) Kryštoía přečkal kromě několika dcer syn Oldřich Felix dědě po otci díl Bíliny, Kost, Běškovice, Novou Bystřici a Blatno. Týž koupil 1. 1592 díl Kryštofa mladšího a 1. 1593 díl Lidmilin a tak měla Bílina zase jen jednoho pána. L. 1601, 21. září potvrdil Bílinským odůmrtí, prodej soli, platy viničné, propustil nad to něco platův Šosovních, avšak piva vařiti dovolil jen vyznavačům pod jednou. u) Zemřel 1. 1604 odkázav manželce Anně Běškovice do smrti a Bílinu a Kost synům svým Vilémovi a Vácslavovi.12) Tito učinili 1. 1611 s ostatními pány téže krve a téhož příjmení smlouvu a zavázali se, aby žádný z nich i z potomkův, chtíce vstupovati v stav, žádné jiné osoby za manželku sobě nebrali, leč která by z dobrých, poctivých rodičův zplozena a v rodu a stavu jim rovna anebo vzácného, starožitného rodu rytířského byla, pohrozili pak, kdyby se v tom tak nezachoval, aby statek svůj pozemský propadl a více aby ani jména a erbu Lobkovského uživati, ani z Lobkovic se psáti nemohl a žádný z rodu aby se k němu neznal. Zavázali se také, že budou potvrzení toho skrze majestát vyhledávali.,s) Po smrti Anny Lobkovské z Hradce zboží otcovské rozděleno bylo tak, že měl Vilém Bílinu a Solopisky a Vácslav Kost a Běškovice, Vilém pak oženiv se s Benígnou, strýni svou, věnoval jí (1613) na Bečově a třech jiných vesnicích.14) Konfiskací následujících využil tak, že shromáždil veliké jmění. Ač teprve 1. 1647 zemlel, přece již 1. 1637, 19. srpna syny své podělil. Známe jen díl Patokryjský Kryštofa Ferdinanda obsahující kromě Patokryj ještě veliký kus z panství Bílinského. 16) Nejstarši syn Oldřich Adam dostal Bílinu s ostatkem panství; třetí díl Divický s Ročovskem dostal se Františkovi Vilémovi. Co se dostalo Leopoldovi Ignácovi nejmladšímu a co si otec pro sebe a manželku zůstavil, není známo. Sice Leopold ok. 1. 1642 zemřel a lze za to míti, že otec díl jeho zase ujal a že po smrti otcově bylo zase dodatečné dělení, při černi přidány Patakryje zase k Bílině. Oldřich Adam byl asi nečackého zdraví, protože dvě neb tři léta po otci zemřel. Z manželky své Anny M. ze Šternberka zůstavil nezletilého syna Františka Ferdinanda, jemuž soud zemský mater za poruč-nici ustanovil. Tato zvedená 1650, 13. července na Bílinu. ie) Táž pani potvrdila z moci poručnické (1652, 8. července) svobody Bílinských. ") T. r. dne 8. září vdala se po druhé za Jana hrab. Rottala, zemského hejtmana na Moravě, sama pak zdědivši Bílinu po svém záhy zemřelém synovi, zemřela málo let potom. Před smrtí odkázala Bílinu svému druhému manželu. Zdálo se, že je Bílina ztracena pro rod Lobkovský. Zůstaly dluhy po Oldřichovi, které Rottal nerad na sebe bral, proti tomu také Kryštof Ferdinand Popel z Lobkovic nepřestával projevovati své nároky na Bílinu. Učiněna tedy mezi oběma smlouva (1656, 7. listopadu), kterouž Roital Bílinu Popeloví postoupil, avšak tak, iby dluhy Oldřichovy zaplatil. I8) Uživ Bíliny jen dvě léta, umřel Kryštof 1. 1658. Druhá jeho manželka Alžběta Apolóna rozená Tilly, byvši jmenována poručnicí nezletilého dědice, uvázala se v hojné Známe toliko díl Kryštofův (DZ. 45 E 18), ostatních dilflv lze se z pozdějšího tak tak domyslili. *) Arch. Roudnický. >) DZ. 46 L 5. ') Arch. Bílinský. B) Reg. král. ve Vídni. «) DZ. 69 E 10, F 3 a 20. 7) DZ. 169 P 9. «) DZ. 21 O 12, ná-hrob. v Bílině. s) DZ. 169 B 14. ">| DZ. 24 L 18. ") DZ. 552 N 22. «) DZ. 132 G 1. l3) Arch. gub. '«) DZ. 136 L 25. Hejtmanem byl 1633 Arndf z Senu. ,6J Arch. Roudnický. ») DZ. 112 D 38. ") DZ. 552 N 26. DZ. 311 C 28 BÍLINA HRAD. TVRZE OKOLO BÍLINY. 217 statky, totiž Bílinu, Patokryje, Libčeves, Měrunice, Chvatěruby, Třebivlice, Borovsko, Hamr, Královský hvozd a dům v Praze. *) L. 1660, 2. ledna potvrdila bydlíc v Praze sivobody Bílinských. Před svou smrtí (\ 1665) ustanovila poručnikem svého druhého manžela Viléma Albrechta Krakovského z Kolovrat, jenž se proto dne 5. prosince na dotčené statky zvedl.8) Mladý dědic Vácslav Ferdinand byl pečlivě vychován a umínil si vystavěti sobě nové obydlí, odpovídající požadavkům tehdejší doby. S pracemi začato 1. 1675 pod dozorem stavitele Ant. Porty, jenž dostal za práci dvouletou 100 kop. Co pak placeno za ta dvě liéta palírfim, zedníkům, lamačům kamene, tesařům, kolářům, podavačům a za rozličné hmoty, činilo 1798 li. Mnoho kamenické práce děláno léta 11677. Když pak se zámek vyzdvihoval, překážela Portovi hrubá věž, proto 1. 1677 od 25. srpna do 23. října zbořena.") Avšak i 1. 1682 mnoho kamenické práce (mistr Jan Petr Toscano) děláno. Nedávno před tím byl tu Bohuslav Ealbín, viděl stavbu a velice se mu líbila. Léta 1678 potvrdil Vácslav řád Bílinských truhlářův.4) Jsa ve vyslaneckých službách (naposled ve Španělích), málokdy v novém zámku bydlíval. Když však 1. 1697, 8. října zemřel, vdova po něm zůstalá Marie rozená z Dietrichšteina jsouc p oř učnicí dítek svých Leopolda a Eleonory, uvázala se v Bílinu a Libčeves (1698, 24. května) a spíše měla kdy tu přebývati. 5) Paní tato zemřela 1. 1711 přečkavši syna svého. Dědicem stala se tedy dcera Eleonora. Tato vdavši se za Filipa knížete z Lobkovic, zemřela I. 1720 na počátku měsíce března odkázavši manželovi všechen svůj statek. Od té doby byla Bílina stále v držení té knížecí pošlosti, která držela Roudnici. e) tvrze okulo bíliny. t$%g^$edřichilv Světec jest vesnice v osadě Bečovské Jm !č1iJt4 a dříve tu stávala tvrz. Před tím tu seděli IJJ ^1 vladyky 1238 Ahnž, 1240 Bojslav a Vit, Itgfcrífffi bratří, 1254 Tomáš a 1295 Jan (Reg. I 434, 471, II 16, 719). Od r. 1355 vyskytují se jako patronové kostela Bedřich (po němž se tento Světec nazývá) a bratři jeho Jan, oltáŕnlk ve velkém kostele Pražském, Jan řečený Buch a Přibyslav, bratři, kteří se do r. 1373 pospolu vyskytují (Lib. conf.). Buch zemřel před r. 1396, zastaviv vdovu Markétu (Rel. tab. I 563). Od r. 1404 vyskytují se jako držitelé Bedřich a Jan, bratří, a později tento sám a připomíná se do r. 1432 (Lib. erect. V 74, Arch. Drážďanský, Lib. Cont., vjvj. oi sir, íoo, rvniny rrazSKe). i>. l*t/u arzei Jan Buben ze Všebořic zboží Světecké (DD. 61 str 499), pak následovali Světečti z Černiic, zejména bratří Jan a Mikuláš, kteří se v I. 1523-1529 v knihách Lounských připomínají. Jan ujav sám Světec prodal jej Dipoltovi z Lobkovic (DZ. 7 D 30). Světec patřil pak k Bílině až do r. 1559. Tehda jej prodal Kryštof z Lobkovic Purkartovi Kapliři ze Sulevic, jenž zdejší tvrz obnovil (DZ. 13 J 2). Týž měl čtyři syny, kteří tvrz Světec 1. 1576 Jiiikovi Kapliři ze Sulevic a na Tuchořiclch prodali (DZ. 19 A 5). Tento konečně prodal (1582) Světec Janovi mladšímu s Lobkovic směnou za statek Lipenský (DZ. 67 G 8). Od té doby patřil Světec k Bílině (v 1. 1637—1647 k Patokryjům). Ves Lukov ve farnosti Radovesické u Bíliny bývala statkem manským tušfm k Mostu s tvrzi. Bratří Manek a Boreš z Lukova byli 1. 1378 —1380 spolupatrony kostela v Mircšoviclch. Od r. 1401 připomíná se často Ota z Lukova, jenž sed&l napřed v Řetenici a 1. 1405 držel hrad Vartu (DD. 18 f. 118, Arch. Drážďan , Lib. conf.). V Lukově samém seděl 1. 1414 Petr (Arch. Drážďan.). L 1496 držel tvrz zdejší Petr Lukovský z Truzenic, jenž na ni manželce Barboře z Harasova 100 kop věnoval (DD. 6 str. 273). Barbora přečkala muže i syna Jana, jenž byl hejtmanem na Soběslavi, a prodala Lukov 1. 1510 Dipoltovi z Lobkovic, jenž jej připojil k Bílině (DD. 63 str. 106). Již tehda byla tvrz pusta. Razice ves stojí ode dávna. Ok. 1. 1240 psal se odtud vladyka Jan, později žil Frycek odtudž, jenž měl I. 1322 syny Valtera, Racka a Frycka; také se připomínají I. 1333 bratří Frycek a Mikuláš (Reg. I 471, III 309, 777). Vaněk, jenž měl v 1. 1371—1373 spory :s farářem Robčickým, pocházel tuším ze Vchyn-ských; výslovně se 1. 1377 nazývá Vaněk ze Vchynic seděním na Razících (Reg. Vat., Tadra, Acta jud I 25, DZ. 180 A 20). Vaňkův bratr byl Jindřich Dlask a to- iiulvj »j liuu m I VMl C C ^ -m. ■ Kj t j y jťii. i. ■- «w slove z Razie (Tadra, Acta jud. V 332, DD. 14 f. 21). Sice tm byl tehda také dvůr komendy Bllinské. Dlask nějaký Razický připomíná se ještě 1. 1417, a že to byl Protivec, svědci zápis 1. 1428 (Arch. Drážďan., Arch. č. VI 484). V 1. 1437—1465 držel Razice Jan Dlask (Rel. tab. II 165, Arch. č. III 362), ale vedle něho připomíná se 1441 Smil jako pán na Razících. Od sklonku 15. st. vyskytují se dvojí- potomci této pošlosti, totiž Razičti a Dlaskové ze Vchynic. Z oněch připomíná se v 1. 1475—1506 Jan (Arch. Bilinský, Arch. č. V 317), ale vedle něho na počátku 16. stol. také Smil, který žil ještě 1. 1530 (Arch. mus., Reg. kom. soudu). S nim současně žil Zikmund (1517, Arch. gub.). Po něm zůstal syn Jan (1533) a jiní synové. Razice drželi 1530 bratří Vácslav a Petr, z nichž onen před r. 1536 zemřel (Reg. kom. soudu). Tento Petr žil ještě 1. 1568 a koupil Patokryje. Oba statky dědili po nim Erazim, Vácslav, KrySíof a Bedřich bratři a rozdělili se před r. 1580, neb tehda již Kryštof Patokryje držel (DZ. 20 R 11, 26 B 16, 88 E 21). Erazim ujal Razice. Z dvojího manželství měl tři dcery, které po jeho smrti Razice dědily. Nejstarší dcera Anna měla maceše Batboře ze Sampachu věno a co měla nad věno vyplatili, ale nemohouc s mladšími sestrami hospodařiti, prodala Barboře svou třetinu Razie >) DZ. 113 L 30. 2j DZ 114 J 13. a) Arch. Roudnický. *> Manuál Třeboňský. 6) DZ. 118 A 20. ») Viz VIII. díl na sir. 19i. 218 TVRZE OKOLO BÍLINY. (DZ. 177 B 3). Podobněž vyzískala i díly vlastních dcer. Zemřela 1. 1611, odkázavši Razíce bratru svému Janovi Rejchartovi (DZ. 135 G 29). Syn tohoto Zde-slav prodal Razíce (1630) Hynkovi Jiřímu Žďárskému ze Žďáru (DZ. 143 M 12). Po tomto zdědila Razíce Anna Sibyla, dcera, vdaná Cukrová (t 1675), a po ni synové její Vdcslav Ignác a Jan František, kteří Razíce I. 1677 ujali (DZ. 478 E 9). Onen, koupiv díl bratrův, prodal Razíce (1698) Marii ovdovělé s Lobkovic pro syna jejího Leopolda (DZ. 405 O 2). Tlm připraveno spojení s Bílinou. Ve vsi Hrobčicich stávala tvrz na místě zvonice (Heber III 205). Hrobčice (dřivé obyčejně Robčice) stály již 1. 1Í40 (Reg. I 471). L. 1363 drželi je bratří z Lomu. Před r. 1378 získali ten statek kněz Valček a Berglin, bratr jeho, původem z Bernšteina v Mí-šeňsku. Potomci jejich se počeštili a zvali se Charváty z Earšteina. Po dotčených bratřích následovali 1. 1397 Vajkl a Žibřiď a od r. 1413 tento sám, podávajíce kněze ke zdejšímu kostelu (Lib. conf.). V 1. 1471— 1483 držel Žiířid horní stranu vsi a zapsal ji své manželce Markétě z Byšic; tato se ok. I. 1489 vdala po druhé a 1. 1500 zapsala svou část Hanuši z Dělen manželu (DD. 6 str. 370, 62 f. 110, 139, 141). Na tvrzi seděl 1. 1589 Hynek Rausendorf ze Spremberka a 1. 1592 syrové jeho Kryštof, Jiří, Oldřich a Jindřich. L. 1596 koupil ji Jan Mirešovský z Mirešovic a připojil k Mirešovicům (DZ. 166 B 13, DD. 64 str 494, •516). L. 1600 pak týž statek z manství, kterým byl k Mostskému hradu zavázán, propuštěn (DD. 53 f. 26). L. 1650 ještě stála tvrz, ve spodcích od kamene vystavěná, i s střechou cihelnou, hrubé děravou, ve které od mnoha lei nikdo nebydlel, hrubě sešlá. Obývali tu tehda šafář a bednář (DZ. 509 C 14). V Mirtšovicich (dříve Mirošovicích) stojí zámek na místě býiralé tvrze. V pamětech připomínají se 1. 1209 (Reg. I 237). L. 1363 drželi tu ves bratří Zdeněk (Zdislav), Oldřich, Valter a Kvítek, kteří po r. 1364 pomirali. Část jejich dědictví přešla na Lu-kovské z Truzenic a část drželi Ceník. Valter a Martin (1378), synoiré Kvítkoví (Lib. conf.). Čeněk daroval I. 1384 role ke zdejšímu kostelu, sám třetí založil 1. 1390 oltář v Litoměřicích (Acta jud., Borový, Lib. erect. III 321) a 1. 1408 zase prodal zdejšímu kostelu role (Lib. erect. VIII 53). Nástupcem jeho byl Petr, jenž (1426) katolického kněze do Mirešovic podával (Lib. conf.). L. 1453 držel týž statek Jan (DD. 16 str. 234). Jeho synem byl snad Zikmund, jenž v bouřlivých letech 1467—1468 sloužil pp. ze Šternberka na Vitorazi. L. 1517 žil z téhož rodu Jan (Arch. kapit.) a v 1. 1503-1536 Čeněk (Arch. Roudnický). V titu-láři 1. 1534 vydaném čte se Jakub, jehož potomek Jan se 1. 1567 ženil (Reg. kom. s.) a I. 1585 na Mi rešovicích manželce Kateřině ze Spremberka věnoval (DZ. 22 Q 1). Týž přikoupil l. 1596 statek Hrobčice, ale prodal oba statky 1. 1599 Zdeslavovi Kapliři se Sulevic (DZ. 175 D 20). Tento připojil je k Želeni-curn, ale po jeho smrti ("j* 1603) staly se Mirešovice předním sídlem syna jeho Jana Burjana. Týž prodal 1. 1616 všechny tři statky Štěpánovi Jiřímu ze Šternberka (Arch. Roudnický). Tento tu I. 1625 zemřel (Dačický I 319). Syn jeho Jan Rudolf směnil Mirešovice (1637) za Vodolice (DZ. 302 C 5) a měl je pak Jan Štefan ze Šternberka. Tento upadl v dluhy, na něž I. 1645 TŠecky statky obětoval. Mirešovice přiděleny 1. 1650 Veronice Polyxeně hrab, z Martinic, roz. ze Šternberka (DZ. 509 C 5, D 3). Diídic její Bernart Ignác hr. z Martinic prodal je 1668 Žofii Anežce kn. Dietrichsteinové (DZ. 317 H 27). Skrze rod ten dostaly se pak v držen! pp. z Lobkovic a k Bílině. V Patokryjtch (jihozápadně od Bilinv) byla tvrz ode dávna. Z vladyk zdejších připomínají se 1. 1378 Pešek a v 1. 1394—1404 Ota, 1398 Vlach, 1428 Bonuse, vdova po Otíkovi (Arch. gub. Drážďanský, bibl. Pražská, DD. 18 f. 78, Arch. č. VI 7, Knihy Pražské, Mittheil. XX 214). Jiný Otík zemřel ok. 1. 1453 a od-úmrf po něm na tvrzi a statku darována Alšovi z Ve-lezic a na Brocně (DD. 16 f. 288). Tento žil ještě 1. 1471, ale 1. 1478 byl již mrtev a statek patřil Dorotě, dceři jeho, vdané za Oldřicha z Duban (Arch. č. III 579, DD. 5 str. 367). Tato prodala Patokryje Vácslavoví Manvici z města Mostu (1492), jenž od statku nabytého příjmení z Patokryj přijal (Rel. tab. II 450). Jeho tuším synové byli Hanuš, Vácslav, Martin a Zikmund. Když se 1. 1521 dělili, dostaly se Patokryje Hanušovi (DZ. 42 J 29), jenž okolo 1. 1540 zemřel (DZ. 3 G 20). Když děti jeho v mládí pomřely, dostaly se Patokryje Jarolimovi Manvici 1. 1543 (DZ. 43 A 27). Tento prodal týž stalek I. 1568 Petrovi Razickému ze Vchynic (DZ. 88 E 21). Nástupcem tohoto byl Kryštof Razický, jenž 1. 1580 a 1589 na Patokryjích věnoval (DZ. 20 R 11, 24, M 1), jsa dvakráte ženat. Od něho pochází památný starý kámen, který býval na kostele Zlatnickém a 1.1860 při opravě kostela pohozen a pak zbytečně soukromé osobě zada-rován. Neznámým způsobem dostaly se pak Patokryje Kryštofovi Rausendorfovi ze Spremberka, po jehož smrti prodány (1613) Bernartovi Elsnicovi z Elsnic (DZ. 187 A 18). Tento tu nebydlíval a proto tvrz zpustla. L. 1623 mu statek zabrán a prodán Vilémovi ml. z Lobkovic, od něhož připojen k Bílině. Při té kromě krátké přestávky zůstal. Zeleníce u Bíliny byly ode dávna vladyčím statkem a služebným manstvím ke hradu Mostu. Na nich seděl v 1. 1312—1323 Kunrát rodu Haugvicovského (Reg. III). Patrony kostela byli 1357—1363 Kerunk z Lomu (1. 1363 s bratrem Kuncem), 1385 Pešik z Týnce (Lib. conf). Synem tohoto byl M.Kuneš, jenž učinil 1. 1398 darování kostelu zdejšímu (Lib. erect. XIII) a 1. 1401 od papeže milost na postaveni oltáře obdržel (Reg. Vat). Sice drželi tvrz zdejší 1403—1407 bratří Petr a Čáslav (Lib. conf, DD. 18 f. 122). Od r. 1416 seděl tu Jindřich Stupte a jeho rod po celé to století. Za nich tu byla 1. 1438 bitva. L. 1450 seděl tu Hanuš (Brůxer Stadtbuch). Syn jeho Vdcslav daroval část svou (1495) Těmovi z Koldic a tento, koupiv druhou část od Dominika a Jindřicha Stupicův, prodal Zeleníce (1499) bratřím z Kolovrat (DD. 62 str. 217, 267). Odtud drženy k Novému hradu. V držení Novohradských z Kolovrat zůstaly Zeleníce až da r. 1575 a mezitím léno promlčeno. Petr Novohradský prodal Zeleníce I. 1575 Vácslavoví Kapliři ze Sulevic (DZ. 18 P 15). Nějaký čas drženy k MileŠovu a ok. I. 1585 doslaly se za díl Vilémovi (DZ. 25 K 7, 178, E 1). Když tento před r. 1590 zemřel, ujal se téhož statku bratr jeho Zdislav mladší jako poručník a po jeho smrti zůstal synovi, jenž jej k Mirešovicům připojil. L. 1650 byla tvrz docela pusta, ale stálo blízko nové stavení chatrné (DZ. 509 C 21). Do Radovesic u Bíliny Palacký ve svém Popisu klade tvrz, ale v pamětech nikde se nepřipomíná. Hrad Pravda. Fot. V. F, Dvořák v Lounech. pravda hrad. ■i vesnicemi Netluky, Konětopy, Solopisky a Domoušici spatřuji se zříceniny starého hradu, který pozdě vznikl, krátce trval a bez bouři zanikl. Nad samými Netluky vypíná se vysoké horské pohoří, lesem porostlé, táhnouc Se smírem k jihozápadu, které na vžechny strany strmě spadá. Nazývalo se tuším od prastarých dob Pravdou. Z této výšiny vybíhá jk západu skalnatá hora, na třech stranách strmá, na níž stával hrad s předhradím. K severovýchodu odtud na rovině byl po-plužný dvůr, který byl zavřen náspem a byl venkovským opevněním hradu. Mezi dvorem a předhradím bývaly role a známky bývalého hospodaření dobře se rozeznávaly v minulém století. Předhradí od roviny odloučeno bylo příkopem a dvěma náspy, jedním za ním a druhým před nim, takže vnikající nepřítel tu měl troje překážky. Sice jest předhradí nevelké místo ityerhranatéj dobře srovnané, na němž není známek hradeb ani stavení. Patrně byly okolo ploty a uvnitř některé dřevěné stavení pro nejnutnější potřeby hospodářství; neb předhradí mělo jen účel zadržeti nepřítele, aby se mohl přiblížiti ke hradu po kolikerých překážkách. Vysvětleni pliflii: 1- Rovina, na jejími severovýchodním kooci býval po-phiiný dvůr, 2. příjezd do 3. předhradí, A. začátek mostu přes 5. příkop a k 6. bráne, za nit 7. dvfir, 8. dum s velkou síní, 9. odděleni, vedle nĚho 10. konice, 11. palác, 12. sesuté sklepy, 13. místo studně; 14. hrubý násep. 220 PRAVDA HRAD. Hrad, založený do troj hranu a něco výše ležící než pfedhradí, na vSech stranách obklopen býval hlubokým, ve skále vytesaným příkopem, jehož vnitřek naházen na mohutný násep, jenž hrad také všude, kromě na tu stranu k předhradí, zavíral. Přes příkop býval zvoditý most a po něm přicházelo se k bráni, která se nacházela v přízemi mohutné věse čtverhranaté. Tato sice byla v rozích sesílena hrubým štukovím, ale právě snad toto bylo příčinou brzké její zkázy, když násilně vylamováno. Věž totiž se sesula, takže z ni zbyla jen část spodku. Vjezd a průjezd byly do kulatá sklenuté; výjezd ještě stojí. U průjezdu měl vrátný světnici got. slohem sklenutou a ze dvou oken mohl hleděti do průjezdu. Dvůr byl pečlivě srovnán, jako se spatřuje u pQzdních hradů, kde již nebylo hlavni spojeni po pavlačích Od brány přes dvůr na jižni straně Brána do hradu Pravdy. přistavěno jest ke hrubé hradbě staveni, dříve snad věžovaté a do nepravidelného čtverhranu založené, které bylo palácem. Do přízemi jest branka pečlivě tesaným kamenem vroubená a nevelké okno. Protože je mezi lidem stará pověst, že tu stávala kaple, soudíme, že tu byla pěkně klenutá světnice; neb náš lid každou klenutou světnici má za kapli. Pod tímto stavením jest polosesutý sklep, také známka paláce, a jiné sklepy byly odtud k východu při hradbách, ale nyní je to pouhá díra, jako nějaký příkop. Co nad ní bývalo, nesnadno dnes říci. Padle západní hradby byla řada stavem. Nejblíž ke hradbě bylo stavení o třech odděleních, které docela zaniklo. Vykládá se na bývalé konice, což jest pravdě podobno pro blízkost ke bráně. V části bezpochyby byl čeledník. Vedle toho jest čtverhranaté oddělení, do něhož jsou dvě branky do polokruhu sklenuté. Patrně tu byly dvě místnosti pro potřeby hospodářské, na př. moučnice a p Vedle toho jest obdélné Kostomlaty počátkem let sedmdesátých min. století. Kreslil Hugo Ullik. — >Svěrozor« 1874. PRAVDA HRAD. 221 oddělení, v jehož přízemí byly světničky, ale okna podle starého pravidla jen do dvora. V prvním poschodí byla velká síň, jež měla šest oken pěkně tesným kamením vroubených a kamennými lavicemi opatřených. Na venkovskou stranu tu byla také okna, ale mnohem menší než okna na druhé straně, že se jich i ke střílení užívati mohlo Poslední oddělení je v jihozápadním irohu a založeno bylo do čtverce. Vchod má v přízemí a obsahovalo bezpochyby dvě světnice nad sebou.') Pravda nezaložena dříve než v druhé polovici 15. stol. Mimo jiné svědčí o tom české její jméno. Založena mohla býti jen na zboží bud Domoušickém aneb Netluckém. Ono nikdy držitelům Pravdy nepatřilo. Založena byla tedy na zboží Netluckém. Ještě 1. 1432 nestála, neb tehda se psal Beneš z Kolovrat seděním na Netluclch. 2) Avšak ihned potom se to nestalo, neb 1 1450 atd. psal se »a z Ročova* a 1457 atd. »a z Mašfova.* Zemřel před r. 1472 a poněvadž jeho syn Jan se 1, 1469 psal na Mašťově, možná dosti, že statek tento obdržel od otce a starý Beneš že si Pravdu jpro bezpečné obydlí vystavěl. Mezi lidem se vypravovala o Pravdě podobná pověst jako o Přimdě a Navarově, že totiž ji založil chudý zeman, který sem utekl s dcerou bohatého pána, již si unesl za manželku. Tři bratři z jeho potomstva drželi tři zámky, Selmice, Pravdu a hrad na Čbáně. Jan, syn Benešov, jest prvním dokázaným pánem na Pravdě. Týž prodal I. 1523 zámek Pravdu s městečkem Ročovem a několika vesnicemi (zejména i Netluky) Dípoliovi z Lobkovic na Bílině za 1350 kop mlš. K tomu mu pustil všechny svrchky při dvořich kroim koní, krav, ovec a šatův ložních, které paní náležely, také polovici sviní, hus a chmele.8) Na koupení toho statku měl Děpolt soudec peněz zapečetěných u Kryštofa ze Švamberka a ten vyzdvihl dvanácte dní po koupi a peníze dal vyčisti Janovi.4) Děpolt zemřel I. 1527 zůstaviv sedm synův. Neistarší z nich Jiří spravoval Pravdu a Ročov a připojené statky Vinařice, Divíce, Malikovice a Tuchořice, maje tu 1. 1533 úředníka Jana z Mlékovic.5) Teprve když Jiří před r. 1538 zemřel, následovalo děleni statku. Bohužel všech dílův neznáme. Toliko z posloupnosti soudíme, že Litvin, jeden ze synův, dostal Pravdu a jak se zdá k tomu také Ročov. Litvin zemřel 1.1580 necliav Pravdu docela zpustnouti. Syn jeho Jan mladší zemřel již 1. 1583 zůstaviv nezletilou dcerku Lidmilu. Poručnik její Jiří z Lobkovic prodal 1. 1593 díl Bíliny »se zámkem pustým, který slove Pravda* Oldřichovi Felixovi z Lobkovic.*) Pravda stále zůstávala při panství Bílinském. Když ale Vilém mladší z Lobkovic 1. 1614 Divice získal, připojena k těmto. Se statkem tímto přikoupena I 1681 k Citolibfim. V popise panství Divického léta 1637 připomíná se naposled takto: (při Solopiskách) les hora Marušina, při kteréž jest zámek Pravda opuštěný.7) i) Heber, V 2E4. Arch. č. III 505 3) Arch. Roudnický. *) Arch. Třeboňský. B) Reg. kom. soudu 7 F. ") DZ. 169 B 14 7) DZ 304 A 7. f i* ! • / ** - * Ve zříceninách hradu Pravdy. Folt. V. F. Dvořák v Lounech. 29 Zámek Di vie ký. DIVICE TVRZ. es Divíce leží v hlubokém dolu lesnatými horami aneb lázy zavřeném. Na jednom lázu jest ves a nad ni na návrši stoji poplužný dvůr se zbytky bývalého zámku. Z toho totiž zbyla čtverhranatá věž hmotná, čtyři poschodí vysoká a sedlovitým krovem krytá. Na ní spatřuji se ještě zbytky rýsování, jimž ozdobena v 16. století. Jest to prvotní tvrz vladyk Divických, která jsouc nejtvrdší, také všechny části později přistavěné přetrvala. Byvši totiž přístavky v zámek rozšířena, zůstala v něm jako zámecká věž; pro pohodlnější bydlení, nežli bývalá tvrz poskytovala, přistavěno k ní stavení vysokou hřebenovkou střechou kryté, které jsouc sesuté, již dávno rozbořeno. V 18. století přistavěno severozápadně od věže staveni, jež mělo v průčelí 6 oken, které ještě 1. 1802 bylo nedokončeno a jen tak tak přikryto. Poněvadž ho nebylo potřeba, ponecháno zkáze. *) Z vladyk zdejších připomínají se první 1. 1318, totiž Oneš, Jiřík a Vratislava.*') Následující vladyky nosili na štítě pupen o třech koncích. Krásné pečetidlo s jejich erbem jest ve sbírkách musea král. Č. Řadu jich začíná 1. 1346 Leva, jenž přijal 1. 1347 od kláštera Roudnického porostliny a na nich zakládal novou ves Větraný. *) Tu podržel rychtářství, kteréž však I. 1365 se dvorem v Březí klášteru Roudnickému prodal. Leva mladší, syn jeho, připomíná se tehda s otcem, též 1. 1373 jest o něm zmínka. *) Jeho bratrem snad byl Diviš, jehož syn Leva 1. 1382 zemřel. Odúmrt po něm vyprosil si Jiřík. b) Tento byl bud synem Lévy staršího aneb mladšího. Týž prodal 1. 1388 nějaký les k poražení, 1. 1394 měl pri s křížovníky Svatomářskými o nějakou ves. «) Žil až do konce 14. století a snad i déle. Okolo 1. 1399 prodal plat na Divících pro kostel Vinařický.7) l) Heber IV 239. K dějinám srovnej tamže, Veselého Citoliby a Method XXVII 11. ») Tab. vet. 268, 288—290. ») Reg. IV 698, Emier, Diplom Roudnický. *) Arch. Třeboňský, Tadra, Acta jud. I 2. °) DD 13 f. 170. «) Arch. u sv. Máří, Knihy Lounské ?) Lib. erect. XIII a. 103. DIVÍCE TVRZ. 223 Jiříkovi snad synové byli bratři Vácslav řečený Svini neb Skroja a Petr (1397—1408). Tento byv napřed farářem v Kystře a Krušině, přišel 1. 1408 za faráře do Dobroměřic. Vácslav oženil se asi roku 1404 s Annou vdovou po Jeronýmovi Halamovi, bohatém měšťanu Lounském, jenž byl 1. 1400 pro falše na hrdle trestán, S tou přebýval na Bžanech.') Když pak 1. 1410 pozůstalost Halamova dělena, dostal Vácslav s Annou vše šosovnf jmění při Lounech pustiv Bžany dětem Anniným. A poněvadž Anna byla dcerou dědičného rychtáře, jehož rodu podací kláštera panenského v Lounech patřilo, přešlo právo to na jeho potomky. Zdá se, že Vácslav, jenž přečkal husitské bouře, Divice prodal. Nacházely se pak v drženi Ckoti-bora z Brloka, zejména v 1. 1420—1432.s) Kdo po něm následoval, není známo. L. 1459 držel je Vilem z Krásného dvora, t. r. v lednu vítali jej Lounští se snídaním. s) Z pozdější paměti dovídáme se, že koupil Vř: v Diviclcli. Divice od Kerunka (z Lomu).4) Zemřel nedlouho po r. 1480, kdež se ještě nazývá pánem Divickým. 5) Již 1. 1482 držel Divice Zikmund z Krásného dvora, snad předešlého syn,6) Divice držel ještě 1. 1489, ale některý rok potom prodal je a koupil Peruc. L. 1512 byl tu pánem Jiří Osterský z Sulevic,1) ale hned potom Divice prodal. L. 1513 držel je Jan z Koule.*) Nedlouho potom následoval Jan Hrzek ze Miena, jemuž král Vladislav 1. 1515 úrok z důchodův Křivoklátských zapsal.0) Týž Jan prodal pak (kdysi okolo 1. 1530) tvrz, dvůr a ves celou Divice Jiříkovi z Lobkovic.10) Jiří držel také zámek Vinařický, na němž tuším sidlíval- Tvrz Divická, nevelká a neprostranná, byla za něho příslušenstvím Vinaříc. Po jeho smrti (f r. 1538) spravovala tyto Eliška z Krajku, vdova, jako poručnice. Synové Dlpolt a Jindřich rozdělili se o otcovské statky, takže onen si vzal Vinaříce s připojenými statky a tento Peruc. Možná, že před tím rozdělením bydlívali oba na Peruci a že mezi tím ostatní sídla zpustla. Jindřichovi, jenž měl bydleti na Vinařících, se tu nelíbilo a proto tvrz Divickou v zámek roz- ') Knihy Lounské. *) Knihy Lounské, Arch. č. III 505. *) Počty Lounské. *) Reg. k. s. svěd. 6) Arch. Břevnovský. *) Knihy Lounské. Anna z Očedělic, vdova po Vilémovi, Žila 1. 1487 v Lounech. T) Arch Lounský, reg. svědomí. ") Knihy manské Křivoklátské. ») Arch. gub. ">) DZ. 4 F 16. 29* 224 DIVÍCE TVRZ. Šířil. Takto staly se Divice středem zboží. Děpolt (řeč, starší a před smrtí nejstarši) zemřel 1. 1594. Syn jeho Dipolt mladší, chtě si od dluhů pomoci, prodal hned Malikovice, ale nebylo to plátno. Četní věřitelově sáhli na Divice a prodány 1. 1596 Janovi se Selmberka na Mrači a Toužetíně.') Tento tu dlouho nevládl, neb již následujícího roku, jsa posledním tohoto vzácného rodu, zemřel. Poněvadž pořízení posledního neučinil, ujali pěkné jeho jmění nejbližší přátelé Jan Rudolf a Kryštof Jaroslav Trikové s Lipy. Protože však Jan Zbyněk Zajíc z Hazenburka na Budyni a Maximilian Lev z Rožmitála, povědomí si jsouce ještě společného původu s pány ze Selmberka, také nároky na dědictví Janovo Činili, povstala z toho mezi stranami pře, jež skončila teprv smlouvou dobrovolnou r. 1598, 19. února učiněnou. Tou ponecháni jsou sice Trčkové v držení statkův po zemřelém zůstalých, museli však odporníkům svým 4500 k. míš. a všechny listiny rodinné vydati. Kryštof Jaroslav po nějakém čase (1601) zemřel a Jan Rudolf jakožto sám živý pozůstalý statek Divický zdědiv postoupil (vkl. 1601, 16. listopadu) Kryštofovi s Lobkovic na Tachově a Pátku, nejvyššimu hofmistru, kamrmistru kr. Č. a presidentu nad apellacemi, zámku a vsi Divic se vším panstvím k tomu náležejícím na způsob zápisu na 100 k. gr. Č.2) Kryštof, horlivý katolík a mocný svého času pán, zemřel r. 1609 a zboží jeho zdědil syn jeho Jan Kryštof Popel s Lobkovic, jenž byl komořím arciknížat Albrechta a Leopolda a r. 1614 bezdětek zemřel. Posledním pořízením (17. července 1613) odkázal manželce své Benigní Kateřině Lobkovské s Kolovrat v 15.000 kopách míš., které měla na Divících zapsané, statek ten přidav k tomu (zbytečnou arci později) klausuli, že má statek ten držeti dotud, pokud by jí od synův zaplaceno nebylo. Pozůstalá po něm vdova již r. 1614, 26. května postoupila panství Divického Vilémovi mladšímu z Lobkovic na Bílině a Solopiskách, kterýž tudíž Solopisky k DivicŮm připojil. Pán tento byl r. 1623—1625 mistrem komory České a vůbec věrným přívržencem domu Rakouského, později dosáhl i jiných všelijakých hodností. Když byli synové jeho Oldřich Adam, Kryštof Ferdinand, František Vilém a Leopold Ignác let svých plných dosáhli, rozdělil mezi ně r. 1637, 19. srpna všechno své panství. K dilu třetímu, jenž měl náležeti Františkovi Vilémovi, připadly sámek Divice s světnicemi, komorami, s kuchyní klenutou, s sklepy suchými, podzemními, s sladovnou, hvozdem, kovárnou, též s vodou pramenitou, do téhož zámku a pivovaru přivedenou, i s dvorem poplužným, tvrz a dvůr Solopisky, dvůr a městečko Ročov, vsi a jiné příslušenství.3) Později však při novém dělení 1. 1647 připadly Divice Kryštofovi Ferdinandovi s Lobkovic na Libčevsi (bratru Vilémovu), který je zase r. 1652, 6. března sestře své Markétě Kateřině hraběnce s Mans-felda prodal. Poněvadž však týž Kryštof tolik dluhfiv zdělal, že naň věřitelé s velkým úsilím naléhali, přišla rodina Lobkovská o tento statek. Neb po smrti Kryštofově první z věřitelův Jan Vilém Vogt svob. pán s HundUteina r. 1662 zveden jest komorníkem od desk zemských na statek Divický. Dotčený Vogt byl cis. generatzeugmeister a prodal Divice s příslušenstvím (4 ledna 1663) Janovi sxob p. von der Cron za 30.000 fl. rh., jenž je zase pořízením svým posledním (1. prosince 1665) dceři své Františce Blandině von der Cron odkázal. Tato se nevdala a bydlela na zámku Divickém více než 15 let. Ale 25. června r. 1681 prodala celé panství bábě své Margaretě Blandině ovdovělé paní v. d. Cron za 45.000 fl. rh. Konečně panství Di-vické od této paní koupil hrabě Ernst Gotfrid Schiils von Leypoldsheim, jenž držel sousední statek Citolibský. Zámek Divický až do té doby byl sídlem držitele a úřadu hospodářského. Nyní však držitelé nesídleli na něm, nýbrž na Citolibském zámku a opuštěný starý zámek přenechán úplně osudu svému. •) DZ. 127 D 12. *) DZ. menší 236 G 7. Bezpochyby byl statek Divický ještě za živobytí Kryšt. Jaroslava prodán. a) DZ. 304 A 3 — 30, Arch. Roudnický. Tvrz Divice. Dle kresby Brantlovy z let 40. min. století. VINAŘÍCH. K Vinařících býval n. hrad, z něhož nezbylo dnes pranic, takže není ani známky, j kde stával. Podle pověstí stál na jižní straně nynějšího farního kostela. Než hrad tu stával, byl pánem vsi 1. 1238 Jan.1) Na hradě seděl 1. 1318 Byčen vlastně z Račiněvsi řečený erbu lva. V 1. 1321—1324 sedal na zemském soudu.*) Vinaříce snad koupil od Jindřicha z Dubé a z Libišic, neb tento má na pečeti své (1319) nápis z Vinaříc. *) Račinští vzdali Vinaříce asi okolo I. 1350 a někteří se i potom po nich psali, jako ok. r. 1356 Vácslav a 1. 1364 Jan, z nichž tento část Račiněvsi držel.4) Na Vinařících neb Vinař-cích (jak se tehda říkávalo) usadili se členové z rodu Fodmoklských z Prosti-boře, jichž erb viděti jest v Slavětfně v kostele a tuším byl i erbem bucT kláštera Postoloprtského neb některého opata ze 14. století V 1. 1357 — 1386 připomíná se z nich první Bedřich, jenž byl 1. 1357 se Závišem Račinským a s dotčeným Vánkem patronem kostela zdejšího. Jednalo se totiž o vyfaření nového kostela v Horním Ročově.B) Ale od r. 1358 vyskytuje se Bedřich sám jako patron zdejšího kostela a kromě toho v 1. 1371—1383 také jako patron kostela v UněŠově. Do Kroučové podával 1. 1361 s Plichtou, jenž se nazývá jeho bratrem,8) ale později také sám. Bedřich starý připomíná se 1. 1386 naposled.7) Syn jeho Bedřich oddělil se od otce svého ještě za jeho živobytí a dal 1. 1385 kostelu Vinařickému plat, protože držel zádušního člověka sedícího za potokem.8) Druhým synem byl snad Habart, jméno to snad proto mající, že matka jeho byla rozená ze Žirotína Tento Habart zemřel ke sklonku téhož století zanechav vdovu Lidmilu, která odkázala peníze kostelu Vinařickému. Za ně byl asi 1. 1399 koupen plat v Divících.8) Zboží jeho tuším Bedřich zdědil, jenž se od r. 1397 vyskytuje sám jako podací pán na Vinařících. Za manželku pcjal Ofku z Kolesová, vdovu Hájkovou, jež dala 1.1391 almužnu klášteru sv. Tomáše v Praze a tam také pochována.10) Bedřich připomíná se často v současných pamětech. Jsa jednou v tísni zastavil pancíř Lounskému židu a ten 1. 1410 nebyv vyplacen dražbou prodán.11) Bedřich žil ještě 1. 1422.1S) Jak se zdá, byli synové jeho Parcifal a Lot jinak i Alexander řečený, kteří se od 1. 1419 v pamětech připomínají Poněvadž králi Zikmundovi se 20 koňmi po 26 neděl při obraně Pražského hradu sloužili, zapsal jim Pochvalov, Smolnici a Brloh.18) Od-vážlivý Parcifal byl 1. 1427 mezi těmi, kteří vpadli do Prahy.14) L 1436 obdržel od císaře Zikmunda zápis na Černuc a Kmetiněves. Statky ty a polovici Vinaříc měl po něm syn Habart, ale ten dlouhého věku neměl. Posledním pořízením odkázal majestát na Černuc a Kmetiněves Alexandrovi, strýci, a Vilémovi Pětipeskému, ujci. L. 1454 byl již mrtev.16) Alexander získav podíl Vilémův, postoupil obou vesnic (1460) klášteru Dok-zanskému,ie) Tehda byl ještě pánem na Vinařících. L. 1465 jest řeč o Janovi Vinařickém, jenž měli manželku Elišku ze Šanova.17) Snad je to týž jako Jeník z Divic, jenž Vinaříce v 1. 1470 - 1488 držel.ie) Od něho je přejal Jan z Kliniteina, jenž v létech 1502—1503 zemřel. Zůstali po něm dva synové Jindřich a Jan. Onen dostal Vinaříce za svůj díl a držel je ještě 1. 1505.18) Když zemřel, dostaly se bratru jeho Janovi, který byl již 1. 1519 mrtev. Zboží Yinařické dostalo se po něm Dépoltovi z Lobkovic a když tento umřel, bylo dílem Jiříka, syna jeho nej staršího. Týž držel k nim Divice, Malikovice a Korno a na všech těch zbožích věnoval I. 1534 manželce své Elišce z Krajku. Též poručil jí děti své a přidal k radě některé pány.20) Eliška z Krajku spravovala pak statky po smrti manželové až do zletilosti synův. Děpolt syn vzav je za díl, vyvolil si za byt Divice a Vinaříce staly se jich příslušenstvím. Zámek zdejší byv ponechán svému osudu, nazývá se 1. 1596 pustým.21) Reg I 434. ») Tab. vet. 38, 41; Rel. tab. 1 401. ») Arch. bibl. Pražské. *) Rel- tab. I 420, Lib. conf. Vaněk byl jií 1. 1360 mrtev (Glafey, Anecdota). &) Lib. erect. X 108. e) Lib. coniF. ') Rel. tab. I 509. 8) Lib. erect. XIII a. 17. Starý Bedřich slove 1. 1385 přítelem pánův Žirotinských. fl) Lib. erect. XIII a 103. 10) Codex Thomaeus. ") Knihy Lounské. 1!) Arch. č. III 495. >•) Arch. kapitolní, Arch. č. II 177. ") Bartoäek. ,6J Arch. č. II 193. ">) Paprocký o st ryt. 242. 17) Knihy Lounské. «) Arch. Lounský, Arch. č. X 548. "») Arch gub., Arch. č. VI 318. w) DZ. 2 G 28, 4, K 6. «) DZ. 127 D 12. ^^^^^ TVRZE NA CITOLIBSKU. CITOLIB. 1^lzev vsi Citolibě pochází od vladyky Cetoljuba. Od 17. století tento prvotní a přesný název měněn ve množný Citoliby, jenž se nyní ve spisech vyskytuje. Citolib patřila prvotně ke království, a to ještě léta 1325, kdež král Jan sliboval Lounským, že ji nikomu neprodá, ale jim dovolil, aby se tu zakupovali.1) Od 14. st. byl tu farní kostel, ves pak se dostala v držení Těmy z Koldic, jenž na nl asi 1. 1381 plat bratru svému knězi Janovi zapsal.2) On 1.1383 a Altert z Roldic 1. 1416 byli patrony zdejšího kostela. s) Porději prodána Citolib. Jan »z Cetolibě* sloužil 1.1470 Zbyňkovi z Kolovrat*) a pány vsi byli 1. 1457 Kliment z Btloka, 1462 Bavor z Tfebivlic a v 1. 1474 až 1481 Bavtr se Zichova.6) L. 1519 následoval Prokop Kuneš z Lukovec. *) Synem jeho byl Mikuláš, jenž před r. 1543 zemřel zanechav sirotků nezletilých. Tito byli Jan, Vács/az, Albrecht, Jiřík, Adam a Oldřich. Poruč-níci 1- 1543 Citolib dvůr poplužný a ves celou a zboží Lukovecké v obnovené dsky zemské vložili.7) O to zboži a přikoupené Chlumčany a Vlčí rozdělili se kdysi před r. 1557, při čemž Jan obdržel Citolib. Teprve od jeho dob se tu tvrz připomíná Když pak Jan potom za nedlouho zemřel, ostatních pět bratři rozdělilo se tak, Že vzal jeden (tišim Vácslav) tvrz, ostatní po části vsi a každý pětinu kostelního podací.8) V osmi letech následujících ziskd Vácslav díly svých bratři; avšak jen u Adama a Albrechta událo se postoupení dskami zemskými.9) Mají Vácslav celý statek, prodal 1. 1569 tvrz, dvůr a ves Gtolib Adamovi Hruškovi z Března.10) Adam zemřel 1. 1581 a pochován v Srbči. Zůstali po něm synoré Jan, Adam a Karel. Jan jsa při smrti otcově plnoletý, spravoval potom statky ještě 1. 1596. V toni čase koupil Bžany a Smilovice a jiné statky, ale něco také prodali. Asi I. 1596 neb 1597 se rozdělili. >) Reg. El 424. *) Arch. kapitulní. »; Lib. conf. *) Arch. Chebský. 6) Arch. Tosk., gub., Břevnov. Vunš, D. Loun, Knihy Lounsky orig. v Hořencich u Libčevsi. 6) Reg. k. s. ■>) DZ. 250 D 12. 8) DZ. 59 M 11, Q 11. 6) DZm. 233 K 11, L 1. ">) DZ. 6C A 6. lan dostal Brodce a Selmice, Adam Bžany a jiné vesnice a Karel Citolib. Když pak Adam zemřel, rozdělili se bratří o jeho díl a Karlovi dostaly se Bžany.1) K tomu koupil Chlumčany. L. 1603 ženil se s Eliškou Razickou ze Vchynic a když I. 1609 zemřel, zůstal po něm syn Jan Adam asi pětiletý. Nastala dlouhá poručnická vláda, která byla pro mladého pána štěstím, protože se pro táhla přes rok 1620. Došed let svých, tuším se chtěl pro víru vystěhovati; z té příčiny zapsal Citoliby, Bžany a Smilovice Adamovi Hendrychovi Hruškovi z Března, svému bývalému poručniku.s) Když tento potom zemřel, zůstaly po něm čtyři dcery. Z té příčiny Dorota, vdova Bisingerova, rozdělila statek Citolibský na čtyři dily; sobě nechala Citolib a sestrám se měly dostati Bšany, Smilovice a ještě jeden díl.a) Ale poněvadž věřitelé otcovi na zaplaceni naléhali, prodány druhý a třetí díl a Dorota se sestrám za jejich díly zaručila. Dorota se později smysly pominula. Opatrovníkem jejím byl manžel její Jan Oldřich z Bissingen, c. k. nejvyššl. Ten prodal 1. 1651 zámek Citolib s nevelkým statkem Arnoštovi s Schützen a Ĺeupoldsheim a Markétě Blandině, manželce jeho.4) Onen padl I. 1661, bojuje s Turky. Polovice jeho dostala se synu Arnoštovi Bohumírovi, jenž se však o správu její nestaral, nýbrž ji mateři přenechal. Tato koupila 1664 Brodce a 1681 panství Di-vické. L. 1665 stavěla v Citolibi nový zámek. Zemřela I. 1687 a statek její dědili syn a dcera. Arnošt stavěl nový kostel v Citolibi, a to na novém místě, avšak nežli stavba dokonána, zemřel I. 1715. Zůstali po něm syn Arnošt Jaroslav (zemřel 1720) a vnuk František Arnošt (f 1716), kteří záhy zemřeli, pročež se dostala Citolib podle posledního pořízení Arnošta Bohumíra Karlovi Danielovi Packtovi z Rájová, avšak i ten již 1. 1729 svoboden zemřel. Následoval po něm příbuzný jeho Arnošt Karel, nezletilý, jenž let svých 1. 1742 dosáhl a 1. 1803 zemřel. Týž hospodařiv tu dlouho, prodal Citolib I. 1797 Jakubovi sv. p. Wimmerovi. Od něho se dostala Citolib 1. 1802 Jozefovi knížeti ze Švarcenberka a patři odtud ke knížecím statkům starší pošlosti.8) »> D7. 174 L 4 2) DZ. 143 B 25. «) DZ. 307 A 1 — B 2. *) DZ. 306 L 28. *) Veselý, Monografie Citolibě. TVRZE NA CITOLIBSKU. 227 CHLUMCANY. e vsi Chlumčanech byl ode dávna farni kostel a tvrz. Snad se odtud jmenoval ten Albert, který 1. 1320 ves Kolešov zákupným právem vysadil.1) Odolen odtud byl 1. 1380 purkrabí na Křivokláte a vladařem kraje Rakovnického, *) L. 1357 žil Jetřich z Chlumian. Statky tu a ve Vlčim měli I. 1366 Markvart, syn jeho Zvěst a Pešek a spolčili se.8) Zvěst byl odtud a až do r. 1400 farářem v Chlumčanech. Když Markvart zemřel, zůstaly po něm 2 lány se dvorem a plat ve Vlčím ; na to táhli se 1392 Zvěst a Pešek, synové, a Prochan z Ch. jménem své manželky.4) V létech 1382—1398 připomíná se Hašek z Ch., jenž měl statek v Černčicích; bratr jeho byl Ješek.5) Pak držel Chlumčany Jan Jablonec z Vlastislavě, jenž 1. 1404 dvůr svůj s farářem zdejším za jeho dvůr směnil.8) Týž měl také dům v Lounech a zemřel asi 1. 1415.7) Následoval po něm Jaroslav z Budlhostic, jemuž byl Jablonec Chlumčany a Kdýčinu zapsal.8) Jana z Chl. (1432 a 1433) pokládáme za jeho syna.*) Zikmund, syn tohoto, zapsal (1437) sebe i Bazatu, bratra svého, k po-ručenstvl Anně, mateři své, a Gerunkovi z Sulevic, ale oba synové nedlouho potom zemřeli. Anna pak vdala se asi I. 1442 po druhé za Jindřicha Mičana z Klin-šteina, jemuž se pak tvrz Chlumčany s přfsl., Buděho-stice, Dřltovice a jiná zboží dostala, a to dílem darováním Anniným, dilem podle zápisu poručenství.10) Po Jindřichovi (■}• 1. 1480) dostal Chlumčany syn jeho Jan (f 1. 1503) a po tomto tohoto mladší syn Jan, jenž držel Chlumčany, Vrbno a Toužetín. Ty zdědily po něm sestry jeho Johanka a Krystyna.u) Onano dostávši Chlumčany na svůj díl, prodala je 1525 obci města Loun.M) Za vlády této opuštěna tvrz a neobývaná potom, takže dnes není památky po ní. leč lze souditi, že stála při dvoře.13) Ves pak, již Lounští léta 1547 propadli, byla po r. 1548 v držení Šebestiána z Veitmile, pak Kunšův z Lukovec, v 1. 1557—1606 příslušenstvím Toužetina a odtud Citolib.1Á) BRLOH. P=T*J^]e vsi Brloze byla tvrz od starodávna. Pánem I ve vsi byl 1.1295 Chotěbor, I. 1349 seděli lu V |g Šlach, Ckoten a Ješek}6) Šlach se připomíná Mariin i 1. 1354. Chotěbor a Přech, bratr jeho, podávali sem faráře 1. 1363, I. 1378 byl Chotěbor patronem s Byčenem}*) Chotěbor byl pak 1. 1376 purkrabí na Klapém a vyprodav se z Brloha, seděl od r. 1398 na Hříškově.1') Také Byčen měl statek ve Hříškově a daroval tu I. 1368 plat kostelu Smolnickému. Konečně se tu i I. 1385 Přech usadil.18) Kromě Chotěbora vyskytuje se od r. 1368 Choteč z Brloha, jenž tu držel popluží. Nějaký malý statek tu měli také bratři Otík a Drahník, kteří od r. 1382 byli v Lounech.10) Vetší část vesnice s tvrzí patřila Janovi, jenž ke svému prvotnímu ') Reg. II! 266. ») Arch. bibl. Prai. L. 1316 iil Vykart (Tab. vctust). t) Lib. erect., Rel. tab. I 433. *) Lib. conf., DD. 13 f. 185. «) Lib. conf., Knihy Lounské, Rel. tab I 509. «) Lib. erect XIII 124. ?) Arch Lounský, DD XV 92. V ty Časy žil Matij z Chlumian, I. 1416 písař hofmistrův (DD. XV 287). L. 1436 obdržel Smolnici (Arch č. II 177). Viz k tomu Vunšovy Děje Loun 33 a moje Dějiny Pisku ») DD 61, 188 a pozn. 6. ») Arch. český III 505, Rel. tab. II 243. >°) Rel. tab. II 183, DD. 16 f. 297, 20 str. 184, 61 f. 403, Paprocký o st. pan. 113. •') Rpg. 3 J k. s C 30, 93. ") DZ. 3 E 16. «) Veselý, Děje Citolihska 29 ") Podrobně u Veselého. ">) Reg. II 723, IV 748, Arch. Tosk. «) Lib conf. Ctibor je psáno omylem. ") Arch. Budynský a Lounský. ,8) Borový, Lib. erect. I 67, Rel. tab. I 502. ">) Staré knihy Lounské. dědictví některé drobné statky skoupil. Jan dal r. 1380 plat v Újezdci Pražské kapitole.1) L. 1386 pak postoupil tvrze ii se vším statkem klášteru Roudnickému, jenž mu za ně dal směnou zboži Libořické.1) Potom tu byl stav takový, že měl klášter dvě popluží a Choteč jedno. a) Toto zdedila pak dcera Markéta a prodala je Buškovi rytíři, šafáři kláštera Roudnického, a to snad pro klášter.4) Patřil tomuto tedy celý Brloh. Král Zikmund zastavil Brloh (1420) Parcifalovi a Lotovi z Vinaříc, avšak ti jej neudrželi Dostal se totiž v moc: obce Lounské, která jej držela do r. 1454. Jak se zdá, vybaven z moci Lounských a později jej nacházíme jako přisl. Postoloprt. Mezitím, jak se zdá, tvrz zanikla. Šebestián z Veitmile odprodal 1. 1546 vsi celé Skupice a Brloh Jiříkovi Osovskému z Adlaru.h) Ale s toho sešlo a Brloh zastaven 1549 Janovi Mladotovi ze Solopisk. Tento žil ještě l. 1579 a po něm zdědila Brloh Kateřina Landiteinova z Solopisk, tuším sestra. Dědicem této byl Vilém z Landšteina, jenž zemřel léta 1612 odkázav Brloh Anně Landšteinské z Michnic, manželce své. e) Po ní přišel Brloh na Kateřinu z Vald-šteina„ která jej ještě 1. 1624 držela se sestrou a s bratrem. Mezitím tvrz od vojákův na dobro zkažena.7) Statek se dostal 1. 1648 v drženi Harantův z Polžic a koupen 1652 k Citolibi.8) BRODEC. Bde je nyní ves Brodec, bývaly ve 14. a 15. století dvě vsi, totiž Brodec neb Brodce a Nevlzenice, které později v jedno srostly. V Brodci vyvinulo se panské hospodářství s tvrzí. O starších majitelích Bradce není nic známo. L 1454 vyprosil si jej Jindřich Mlian z Klinšteina jako odúmrf.8) Patrně pak držen k Vinaricům, ;i protože se 1524 Hynek Veselický z Veselice pánem na Brodci nazývá, dostal se v jeho drženi bezpochyby skrze manželku svou Annu z Klinšteina.10) Několik let potom dostal se Brodec k Citolibi. Když asi okolo !. 1556 statek Citolibský dělen^ dostal se Brodec Jiříkovi Kunšovi z Lukovec.11) Možná že tu teprve tehda tvrz vyzdvižena. Když Jiřík zemřel, ujali Brodec jeho rukojimě a prodali, jej 1580 Adamovi Hruškovi z Března a na Citolibi.12) Adam zemřel 1. 1581 a synové jeho zůstali dlouho v nedilu. Když se asi v 1. 1596—1597 dělili, dostal Jan, nejstaršl nich, Brodec a Selmice za díl. Týž prodal Brodec I, 1602 AneĚce, manželce Kryštofa mladšího Štika™) od níž postoupen již 1. 1604 Volfovi Bernartovi Fictumovi z Egrberka a od toho prodán 1608 Jáchymovi Hen-drychovi se Štensdorfu.1*) Tento stižen pak konfiskaci tak krutě, že mu statek zabrán a prodán I. 1624 Janovi Rynhartovi Hyldebrandovi, radě nad počty u české komory,16) předku nynějších Hildprandtův z Ottenhausen. Po tomto dědil syn Frant. Emanuel, jenž prodal Brodec (1651) Albrechtovi Kryštofovi Hloš-kovi se Žampachu}*) Nyní se držitelé rychle střídali. L. 1656 následoval Karel Stastný Manerlrio a 1. 1659 Jan Jiří purkrabě z Bonina. Od tohoto konečně prodán Markétě Blandini Lakronové roz. ze Solden-hofu (1664). ') Arch kapitolni, Rel. tab. I 467. a) Rel. tab. I 508. 3) Emler, Urb 19. *) Lib. erect. XIII a 176. &) DZ. 4(5 C 11. ") DZ.. 136 B 21. 7) Arch. Roudnický. 8) Viz Veselého Dějiny Citolibě. ») DZ. 16 f. 297. i") Reg. kom. soudu. ") JL. 1559 píše se na Brodci (Reg. 17 F k s R II). lt) DZ. 65 O 28. '») Dl'.. 178 P 13 ") DZ. 132 M 7, 13P, M 12. «) Bílek, Děje konf. ,B) DZ. 307 J 1. 228 TVRZE NA CITOLIBSKU. ROCOV. Horním Ročově bývala tvrz, po níž již není památky. Prvotně byla ves Ročov na místě nynějšího Področova a vedle toho ještě ves RuCovec neb Ročov uieušl, bezpochyby rrjalá osada při tvrzi ležící. Karel IV. dal Albrechtovi s Kolovrat dovolení, aby les Bor, u jeho tvrze Ročova položený, ke svým potřebám sekat i a klučiti mohl a městečko založil.1) Albrecht založil tuším městečko při tvrzi a lesa vysekal tolik, co bylo potřeba pro pole. Také tu založil do r. 1357 kapli, která náležela farou do Vinaříc. Protože chtěl v novém městečku, kterému se říkalo napřed Bor a potom Vysoká neb Dráčov, faru založiti, učinil 1. 1357 smlouvu s kolátory kostela Vinaříckého a vykázal tomuto kostelu jistý plat náhradou za desátky a jiné důchody ušlé.") L. 1358 na podzim prvni farář ustanoven.3) Také získal od kláštera PostDloprtského stráně neb porostliny na kraji Boru nade vsi Solopisky*) Ok. 1. 1365 založil v Pod-ročově klášter pro řeholníky zákona sv. Augustina,6) kterýž majestátem královským I. 1372 potvrzen Albrecht zemřel I. 1391. Zůstalo po něm několik synů již zrostlých. Herbori, jeden z mladších, měl za dli Ročov a sedel tu až do r. 1420. Syna měl Jana, jenž se v I. 1411 a 1418 připomíná; možná že jej Otec přečkal. Druhý syn byl Beneš řečený Svině, jenž ujal Ročov a získal také Pnětluky. Sldlíval na hradě Držemberce, potom také Pnětlucích a Ročově. Okolo I. L454 získal Maštov, jenž byl pak hlavním sídlem jeho potomstva, pročež se i Mašfovití z Kolovrat psávali. Beneš, súčastniv se mnohých běhů veřejných i soukromých po r. 1427, byl již I. 1473 mrtev. Ročov přestal býti za něho sídlem; neb novým sídlem pro panství Ročoirské byl hrad Pravda. Jan, syn Benešův, prodal 1. 1523 zámek Pravdu, tvrz Ročov s dvorem a městečko, tvrz Netluky s dvorem a vsi, všechny vesnice dědičné i zápisné Dlpoltovi z Lobkovic.*) Z potomkův Děpoltových žádný na Ročově nebydlíval a proto zdejší tvrz brzy zanikla. Držen tuším k Bílině a 1. 1614 připojen Ročov k panství Divickému, s nimž pak získán i. 1687 k panství CiíoiiLskému. SOLOPISKY. |es Solopisky byla ode dávna z části v držení kláštera Postoloprtského, z části byla vladyčím statkem. Oboje se dostaly 1420 a 1475 v držení Maštovskýck z Kolovrat a drženy pak ke Pravdě.7) L. 1523 koupeny s ní od Děpolta z Lobkovic a drženy k Bílině. Za Bllinské vlády vystavěna tu tak zvaná tvrz, vlastně dům čili »štok od kamene vystavěný*, jenž patřil I. 1637 k Divicům. Nicméně i potom Solopisky pokládány za zvláštní statek, protože ležely v Žateckém kraji a Divíce v Slánském. TREEOC. Třeboci připomíná se tvrz od počátku 15. století. V 1. 1405—1416 seděl tu Petr z Rab-šteina, jenž měl tehda dvoje pře pro škody, které se jeho vinou staly,8) Když 1. 1416 zemřel, uvázal se v Třeboc příbuzný jeho Hynek starší z Rabšteina a z Prohořc,1) ale zboží Třebocké vyhlášeno za odúmrf. královskou a dáno výprosníkům, z nichž přední byl Petr z Koketa. Tenlto vykoupil také právo těch, kteří tu měli pohledávky z předešlých pří, a držel pak polovici Třeboce jako manství k Vyšehradu. 9) Od té doby byla polovice mnnská a polovice zpupná. Od Petra dostal to zboží Ondřej Špalek ze Slatiny a zapsal je 1438 Kateřině, manželce, a Oldřichovi z Koketa.3) Od tohoto prodána Třeboc Janovi Jiskroví z Flotišf.1) Aby Jiskra byl v bezpečném držení, vyprosil si I. 1457 královskou odúmrf a získal (1463) také tu, která dána Oldřichovi z Kokota.6) Od té doby se již tvrz Třebocká nepřipomíná. Ves připojena tuším k Olešné. Ok. 1. 1520 dostala se na díl Janovi z Násile, prodána od něho Otíkovi ze Šlovic a od toho před r. 1525 Dípoltovi z Lobkovic.6) Třeboc držena pak k Vinařicům, později k Divicům a od r. 1687 k Citolibi. RYCHVALD. ližně od starodávné Dřevíce jest položení Lich-varda, na němž znáti plochu do čtvcrhranu ' srovnanou se známky příkopu. Zde stávala tvrz řečená prvotně Lichtenwald a po jejím zpuštěni se místo jmenovalo Rychvald. L. 1379 seděl na tvrzi zdejší vladyka Radim, drže k n! lán roli od kláštera Týneckého. Zdá se tedy, že byl nápravníkem téhož kláštera.7) Po r. 1420 držitelé Vinařic opanovali i Rychvald i Dřevíc. Tak se dostaly v držení Děpolta z Lobkovic. Toho obsllal (1522) před krále Kašpar z Kouče, chtě vyplatiti od něho Rychvald a Dřevíc, k nimž měl právo na výplatu králem dané.8) K výplatě nedošlo a oboje zůstaly přísl. panství Vinaříckého a pak Divického. Les na Rychvaldě připomíná se ještě I. 1637.°) BZANY. rs tato u Loun ležící- jež sloula prvotně i Išany, psána bývala rozmanitě; asi do konce lii. st. Blšany, v 16. Bšany, Pšany, Bžany I ti v 17. a 18. st. obyčejně Pšany. Tvrz tu vznikla pozdě, a to teprve ze sídla ku konci 16. stol. vystavěného. Ves se připomíná od r. 1226 jako duchovní zboží10) a jako vladyčí od r. 1325. Část vsi patřila Bérovi, zakladateli kláštera Lounského, a pak jeho potomkům na Lounské rychtě, ale drobné části byly i v držení jiných měšťanů Lounských.11) Vét& část vsi byla od r. 1450 v držení obce Lounské, jiná část patřila ke Chlumčanům, avšak i tu Lounští I 1525 koupili. Když pak Lounští tu ves I. 1547 propadli, byla ves v drženi rozličných šlechticův a přikoupena I. 1588 k Citolibi.12) Když se asi I. 1596 neb 1597 bratří Hruškové dělili, dostal Adam Bžany, dvě vesnice a grunty šosovní při Lounech. Tehda tu teprve vzniklo sídlo. Po smrti Adamově rozdělili se zase bratří jeho Jan a Karel t>i!ad*i o jeho statek, při čemž dostal tento Bžany sídlo a dům tu v nové vystavěný, dvůr, vinice, chmelnice a ves celou, díly ve Vlčím a Zelenících a zahrádku při Lounech.13) Při i) Arch. č. II 194. a) Lib. erect. X str. 108. *) Lib. conf. 4) Arch. Roudnický. B) Rel. tab. I 432. ") Arch. Roudnický, DZ. 7 D 15. ') Arch. Roudnický, DD. 16 str. 373. «) Rel tab. I 87, 99. •) Arch. bibl. Pražské. *) DD. XV 93- 95. 8) DD. 21 str. 172. *) Rel. tab. II 277. 5) DD. 16 f. 105, 321. «) Reg. k. s , DZ. 5 A 10. ') Lib. visit. ») DD. 36 str. 4. ") DZ. 304 A 7, Method XXVIII 16. «>) Reg. I 326, 337, 380, II;241, IV 123. ") Reg. IV 392, Rel. tab. I 429, 510, arch. kapitol ní, lib. conf., DD 13 f. 165, 167, 187, 287 a podrobně paměti Lounské. ls) DZ. 57 E 16, 18, 69, H 7, 85, K 1. «) DZ 174 L 4 Bílina. TVRZE NA CTTOUBSKU. 229 opětném dělení 1 1635 se měly dostatí Bžany a Smi-lovice za díly dvěma slečnám Hruškovým, než pro dluhy n. otce jich prodány ty díly (1637) Janovi Karlovi Přichovskému z Přichovic na Vlrl, hejtmanu hradu Pražského a nařízenému nej vyššímu.1) Bžany staly se konečně samostatným zbožím. Po smrti Janově dělili se (1663, 2. února) synové jeho Leopold František a Petr Pavel, při čemž dostal onen tvrz, dvůr a ves Pšany a tento statek Vlčí.1) Ale již L 1665 zemřel Leopold bezdětek a proto spadl statek Pšanský na Petra, jenž jej prodal (1666, 11. ledna) maceše své Majdaleni Rozině Přichovské rozené Žďárské ze Ždáru.s) Tato paní měla Pšany až do své DZ. 300 F 10. 5, 317 G 20 ") DZ. 71 O 25 — P 22. 3) DZ. lit smrti. Posledním pořízením svým odkázala všechen svůj statek k arcibiskupství Pražskému na zbožné skutky a arcibiskup Jan Bedřich zveden 1690, 25. ledna na týž statek.1) Podle pořízeni panina zůstalo tak až do této chvíle. VÍSKA. ^SJěkde v blízkém okolí Loun byla ves Víska * a v ni dvůr s tvrzí. L. 1524—1529 připomíná se tu dvůr, ale Jan Pilát, soused BÍ Lounský (f 1600), ve svém posledním pořízení zmiňuje se o dvoru s tvrzí, jejž odkázal Dorotě manželce a Kateřině dceři.8) ') DZ. 117 D 1. *) Knihy Lounské. Eisenberk od západu. EISENBERK HRAD. ilý hrad Eisenberk, nyní zámek, leží pod samými Krušnými horami severne ode Rvenice, západně od Dolního Jiřetína. Zámek stojí proti horám nízko, ale přece nad rovinou Rvenickou vysoko, zabíraje ostroh z hor vybíhající. Protože okoli jeho je všude stromovím posázeno, odrážejí se bílé jeho zdi od zeleného okolí a tmavého pozadí vysokých smrčin tak, že jest na to milé podívání. Zámek vystavěn jest v barokovém slohu a má za základ dvojitý kříž tak totiž, že běží od severu k jihu dlouhé stavení, z něhož dvě křidla v pravo i v levo vybíhají. Západní jeho strana stoji na skále, na východní a na jižní straně spodek zavřen jest pevnými tarasy. Staveni vyzdvihuje se z části do druhého, z části do třetího poschodí. Nad vjezdem do předního dvora jest stará deska kamenná, pocházející ze starého zámku, na níž německým nápisem psán jest rok 1549 a čte se jméno Mikuláše z Hochauzu jako i průpověd, že ani pán ani jeho rod se pomíjej lenosti světa neubrání. Pod tím jest vyryt rok 1696. Obě léta ukazují, kdy prvotní hrad přestavován. Na konci západních křídel jsou okrouhlé věže, z nichž jedna se nazývala 1. 1713 starou a jedna novou, a nad branou, obry zdobenou, do zámku čtverhranatá věž pokrytá cibulovitou střechou. Věž tato mívala vždy hodiny a zvony. Spodek jiné věže neb věžovatého stavení stojí na jižním konci zámku a soudíc ze hrubých zdí, jest to zbytek prastaré věže. Vnitřek zámku s knížecí nádherou zřízený jest docela moderní. V zámku jest velká sbírka jeleních rohů pocházejících z dob, kdy Eisenberk byl především loveckým zámkem. Bývalo tu také drahně obrazů a zbraní, které již před dávnými lety odstěhovány do Roudnice a Bíliny. V zámku jest také divadlo, na němž EISENBERK HRAD. 231 se na počátku 19. st. za knížete Jozefa Františka často hrávalo. Na východní straně zámku jest kaple, obnovená 1. 1805 od kněžny Karoliny Lobkov.ské roz. ze Švarcenberka. Na oltáři jest krásný obraz Matky boží od K. Škréty malovaný, který pochází ze starší kaple. Také je tu železná truhla, v níž se nacházejí svatosti; podle starobylých ustanovení musí zůstávati na Eisenberce.1) Ze starého popisu v 18. st. sdělaného dovídáme se, že v přízemi býval sál s kulečníkem, knihovna, zrcadlový pokoj, v němž byla zrcadla i na stropě i na stěnách, v nichž se obrazy a malby několikráte odrážely (při obou altány) a knížecí obydlí s audienční síni. Pod tím bylo několik světnic, v nichž byla sou-stružnická dílna, prachárna a zbrojnice. V přízemí bývala také stříbrníce, v níž se stříbro, skvosty a důležité písemnosti uschovávaly, tabulnice úředníkův, pokoj kapucínův. V prostředním patře bývala kaple a tři »štoky«, které se podle barev rozeznávaly. V červeném stoku bylo několik světnic, tabulnice a sál ovální, vysoký až po krov, na němž nahoře byl ochoz vroubený ozdobným lupením ze železa. V levo odtud byl černý Štok s dvěma pokoji a 2 kabinety. V pravo od sálu byl modrý štok s několika světnicemi. V horním (třetím) patře bylo podobné rozdělení jako v prostředním. Před r. 1713 býval v zámku také zlatý kabinet, místnost veskrze pozlacená. Půdorys přízemí zámku Eisenberka. S názvem Železnice a Isenberka setkáváme se ve 12.—14. století, ale nikdy se to nehodí na tento Eisenberk. Hrad Železnici sluši hledati na Plzeňsku a Jeřík z Isenberka, jenž se 1. 1343 v pamětech kláštera Křesovského připomíná, jest také pro tento Eisenberk vzdálený. U něho se může i doba založení přibližně určití a padá do 1. 1363—1365. Povstal na zboží pánův ze Rvenice. Krajinu pod hradem dtžel od 1. 1354 Nevlas, jenž byl před tím s bratrem Odolenem dil Slavětína prodal, za svůj díl drže Strupčice i Albrechtice. Po těchto psal se ještě, ale léta 1365 slove jako patron kostelů v obou vesnicích z Isemberka. Žil ještě I. 1372.*) Synové jeho byli Bušek a Nevlas, z nichž onen se od r. 1377 často připomíná.8) Pospolu se připomínají 1. 1384, ale později vládl Bušek sám. *) Setkáváme se s nim často v pamětech, zejména dlužních listech BoršSv (1393, 1394) ve při o podací kostelní vBřezenci,5) kdež v 1.1400—1406 knězi podával. Bušek psal se z Eisenberka nějaký čas potom, když Eisenberk prodal, avšak naposled 1. 1411. Jan z Eisenberka, komorník krále Vácslava, na jehož požádání Vavřinec z Březové kroniku Římských císařův sepsal, byl bezpochyby jeho syn, totiž onen Jan, jenž seděl 1. 1427 na Borku.6) Eisenberk držel 1. 1407 Petr z Perle. Byl tehda sám druhý plnomocníkem abatyše Teplické, když novému oltáři v klášteře Teplickém bylo ustanoveno věno.7) V 1.1410 — 1413 byl Albrecht starší z Kolovrat pánem zdejším a podával faráře do Albrechtic.8) Jeho nástupcem byl 1. 1416 Jan ze Slavic, jenž nabyl •) Mikovec, Album 244; Chomutovská Heimatskunde. B) Lib. conf. B) Arch. rauš. *) Rel. tab. I 496. 6) Arch. Drážďanský, Lib. conf. VI 33, Rel. tab. I 563. «) Jungmann, H. L. č. 74 ') Lib. erect. Vít 138. *>) Lib. conf., Paprocký o st. pan. 290. 30» 232 EISENBERK HRAD. i zboži Rvenického a tu 1. 1434 faráře podával.1) Asi v ty časy Komořanští, kteří patřili ke hradu Mostskému, nebyli od pánu svých dobře opatřeni před nepřáteli; i utekli se na Eisenberk k Zikmundovi Smolíkovi se Slavic, aby je přijal a obhajoval. Za to mu povolili lovy v jezeře Když potom zase ke hradu byli obrá ceni, Smolík nechtěl lovův nechati. Tu žalovali hejtmanovi Maxinovi a ten kázal soud obecní osaditi v Korao-řanech (asi I. 1438). Tu žalovali lidé na Smolíka též k soudu obeslaného, že loví na jezeře a shony dělá, má-li na to právo. Odpověděl hejtmanovi, ie. měl listy na tn, ale if. mu je myäi sněrily Ř*»lrl Mavin Poněvadž žádného okázání nemáš, zakazuji já tobě, že lidem knížecím více škoditi nebudeš; pakli že by více loviti dal, musil bych to na kníže JM. vznésti. Tu odpověděl Smolík: Milý pane hejtmane! nežli bych já knížete JM. hněvati chtěl, ujal-li bych co těm lidem za (jedno), chtěl bych jim na dvě přidati.*) Zikmund byl v drženi Eisenberka ještě 1. 1451, kdež s pomocníky svými knížeti Saskému odpověděl.8) Eisenberk od severu. Jak se potom Eisenberk v držení Kajunkuv (v. Kaufungen) dostal, jest věc záhadná. Buď ho knize dobyl náhlým přepadením a Kafuňk&m odevzdal aneb tito ho nabyli zástavou. Jisto jest, že Kunc a Bedřich bratří s Kaýunku drželi Eisenberské a Rvenické zboží a městečku Rvenicím nějaké svobody dali.4) Také se píše Kunc seděním na Eisenberce ve věnném zápisu (1455, 7. dubna) Bedřicha ze Sumburka.5) Známo jest, jak Kunc t. r. dne 7. července s pomocníky mladá knížata Saska s hradu Altenburka unesl. Knížete Arnošta vezl s sebou na Eisenberk, chtě na starém knížeti vynutiti statky, ale v krajině Cvikovské zajat a týden potom odpraven. Král Jiří obávaje ses že by se kníže mohl mstíti na dětech Kuncových, které zůstaly na Eisenberce, kázal svým lidem, aby Eisenberk osadili.6) Již 1. 1459 byl zase Zikmund v držení Eisenberka.7) Synem Zikmundovým snad byl Petr Smolík, který 1. 1481 Eisenberk držel.8) L. 1493 byl již mrtev zůstav i v nezletilé sirotky Hanuše, Jiříka a jiné. Poručníkem jich byl Smil, jejich strýc. Týž učinil léta 1493 smlouvu s Vácslavem Vlčkem z Cenová o grunty poplatní u Jiřctína, které Vácslav novým rybníkem l) Lib. conf., DD. lg str. 293. s) Svědomí z r. 1476, majetek p. stavitele Pudila v BílinĚ. ») Arch. Drážďanský. ') List 1500, 13. Apríl v arch. mus. *) J. G. Weller, Altes aus allen Theilen der Geschichte II 20. B) Schlesinger, Brßxer Stadtbuch, i) Tamže. ») Tamže. EISENBERK HRAD. 233 zatopil.1) Eisenberk ujal později Zikmund mladší, bratr dotčených sirotkův, a 1. 1505 byl již svéprávným.8) Nemaje dědicův a strádaje bezpochyby neduhem, odkázali posledním pořízením (1513) Eisenberk Mikuláši Hochauzárovi s fíochauzu, švakru svému.*) Rvenické zboží od Eisenberka odtrženo již před r. 1500 snad jako díl bratři Zikmundových. Mikuláš věnoval na Eisenberce (1544) manželce Anně z Rachenberka4) a léta 1549 zámek obnoiril. Žil ještě 1. 1561.6) Synové jeho Jiřík a Petr se před t. 1565 rozdělili; Jiřík dostal tak zvaný dolní díl, pravou polovici všeho statku, na nřmž si za nedlouho tvrz Alberk vyzdvihl. Petr dostal horní díl a ujav zámek Eisenberk, zavázal se bratrovi za jeho polovici zaplatiti 1800 kop.8) Synové Petrovi Vácslav mladší a Mikuláš také se ok. I. 1588 rozdělili, ale svorně vedle sebe obývati nedovedli. Po prvních kyselostech došlo k tomu (1588), že Mikuláš na Vácslava jdoucího ze Rvenice po stezce na Eisenberk kordu dobyl.7) Proto Vácslav, ač před tím byl manželce Marii ze Solhauzu na Eisenberce věnoval, raději svůj dli Eisenberk od východu. Mikuláši prodal.8) Tento vytáhl I. 1596 do Uher proti Turku, byl při dobytí Hátvánu a vrátiv se do Vacova, táhl pak k Jagru, kdež v nešťastném potkání zahynul. Sv<5ho koně pětiletého, srsti z vrana hnědé, s proměnami na nohách toliko na třech dole bílými, poručil k opatrování Tobiáši Bechyni z Lažan, ale ten si jej nechal a nechtěl ho vydati.5) Před svou smrtí prodal Eisenberk Jiříkovi z Hochauzu na Albrechticích a Vele-myŠlovsi, strýci svému, témuž Jiříku, jenž se byl ok. 1. 1565 od otce jeho odděloval.10) TýŽ jsa letitý zemřel I. 1602. Již 1. 1605 seděl tu syn jeho Jan Mikuláš. Jan Mikuláš byl po r. 1620 mezi odsouzenými. Ještě před odsouzením zabrány jeho statky Eisenberk a Hlíňany a Karel z Lichtenšteina jednal s Vilémem mladším z Lobkovic (1622, 19. listopadu), aby císaři půjčil peníze na zaplacení lidu vojenského. Ačkoliv Vilém zkázou statkův svých, které v čas rebelie původem •zlých, nepořádných a nešlechetných správcův* od lidu jich pálením a potom i po vítězství průchody vojenskými zkusil, se vymlouval, přece ohlásil se, že 10.000 fl. uh. zapůjčí. Ty mu pojištěny na Eisenberce a Hlí-ňanech") Když pak Jan Mikuláš potom odsouzen, prodány oba statky Vilémovi.1*) Synové odsouzeného ') DD. 25 f. 252. B) Arch. ř. VI 320. 3) DZ. 2 J 22 -24. 4) DZ. 5 D 2. B) Reg. kom. s. «) DZ. 57 C 7—9. ') Reg. kom. s. 8) DZ. 24 B 15, 167 O 3. ") Reg. k. s. ") DZ. 128 C 29. ,l) Arch. Roudnický. ») Bílek, Děje koní. 161. 234 EISENBERK HRAD. Jiří a Bernart vystěhovavše se pro víru, vrátili se 1. 1631 se Sasy do země, ujali Eisenberk, uvedli lidi v poddanost a vybrali ze statku, co se vytěiiti mohlo.1) Vilém připojiv Novosedly, stavěl 1. 1627 na Eisenberce a 1. 1637 rozdělil všechny své statky mezi své čtyři syny, totiž tři díly na statcích a čtvrtý na penězích Známe jen dva díly, Patokryjský a Divický. Ještě za živobytí Vilémova se stalo, že zámek Eisenberk 1. 1646 v únoru vyhořel Shořel celý kromě jediného malího domu a jízdccké koniec, klcuutí, kioině dvou, popraskala aneb sr sesula a pokuje, kde pán bydlíval, ani znáti nebylo. Nezbývalo pak nic jiného, než všechen rum vykliditi a na hlavni zdi znova stavětí.8) Oheň stal se snad vinou vojákův, kteří v okolí tak zle řádili, že lidé do lesů utíkali. Vilém zemřel 1. 1647, dne 2. ledna a Eisenberk držel po něm syn František Vilém. Týž přikoupil 1. 1651 statek Zaječický. Týž zemřel I. 1670 zůstaviv syny Ferdinanda Viléma a Oldřicha Šťastného. Onen byl při živobytí otcově již zletilým a proto se uvázal v Novosedly, Eisenberk a Zaječice.") Ferdinand Vilém stavěl zase na zámku 1. 1696, ale co stavěl, není známo. Zdá se, že po ohni 1. 1646 staly se jen nejnutnějši opravy a že 1. 1696 nynější zámek vystavěn. Vrchnost tu zřídka přebývala, poněvadž hlavou panství byl Novosedlský zámek. Po Ferdinandovi (f 1708) následoval bratr jeho Oldřich. Za něho zase Eisenberk vyhořel (1713, 25. září). Oheň byl tak zlý, že zůstaly jen holé zdi. Páčili škodu na 30.398 fl., což by dnes činilo kolikaná-sobný obnos.4) Nemaje Oldřich dětí, obmýšlel zříditi z Eisenberka svěřenství pro Mělnickou pošlost rodu svého, tak i bylo vysloveno v posledním jeho pořízení. Zemřel 1. 1722, byv padlým dubem nedaleko Eisenberka smrtelně poraněn. Dědicem jeho byl kníže Krystyan, zakladatel Mělnické pošlosti. S Eisenberkem zdědil též rodinné svatostí. Byl mezi nimi trn z koruny Krysta pána ve stříbrné pozlacené kapsli, o kterémž pořídil Vilém (f 1647), že má při nejstarším z rodu zůstávati. Vilém tuším jej získal a dal naň nápis: 1595 spina ex corona j. Ch, salv. nri. W. A. L. Jiná svatost byla Část svatého kříže, uložená v stříbrné monstranci ozdobené perlami a drahými kameny, na níž byl Lobkovský erb a rok 1540 (později opraveno a psáno 1560). Kromě toho tu byl dvojí paciňkál. Podle starobylých ustanoveni žádal I. 1726 kníže Roudnický, aby mu byly vydány jakc staršímu z rodu. Tak i nařídil zemský soud, ale na žádost Krystyana přidal výminku, aby ročně voženy byly do Eisenberka k uctění věřících. Odevzdání stalo se teprve r 1729. L. 1736 odevzdány Kry-styanovi jako nejstaršímu z rodu. Týž je sice léta 1741 zavezl do Prahy, ale léta 1743 zase na Eisenberk převezeny.*) Krystyan prodal Eisenberk 1752 knížeti Ferdinandovi Filipovi a od té doby jest Eisenberk v držení starší pošlosti. Od r. 1722 užíváno Eisenberka jen jako loveckého zámku, ale kníže Jozef František umění milovný zřídil tu divadlo (1802), na němž nezřídka herci z Vídně hrávali. Také si zřídil domácí kapelu z osmi vybraných umělcův.6) «i Mittheil. XIV 20. *) Arch. Roudnický. •) DZ. 115 B 15, 478 C 16. *) Arch. Roudnický 6) Arch Roudnický. 6) O tom Komotauer Heimatskuade str. 682. Žeberk od severu. ŽEBERK HRAD. fhozápadně od Eisenberka na vysokém ostrohu Krušných hor stával někdy hrad Žeberk, jeden z nejvyŠŠích hradu v Cechách. Od Eisenberka kráčí se k němu pohodlně po hezké silnici, která, vinouc se klikatě, volně stoupá a pak pěknou I lesní stezkou až k sedlu, které spojuje hradiště Žeberské se sousední výšinou řečenou Johannisfeuer proto, že se tu dříve Svatojanské ohně zapalovaly. Nad tím sedlem vypíná se Žeberk strmě ještě asi do 20—30 m. výšky. Hora končí se tu bradlem, to jest krátkým hřebenem skalnatým. Východní volně|ší spád tohoto hřebene užit k založení hradu, severní ještě volnější spád překopán a zpevněn příkopem, takže se tu skála pracně přitesávala. Odtud táhne se ostroh k severozápadu; není na něm sice znamení bydlišf, ale z příznivé jeho polohy lze souditi, že tu stávala stavení předhradská. Vlastní hrad založen byl do trojhranu. Jedna jeho strana jest dotčené bradlo, druhou stranu lze vice tušiti ne* viděti a třetí šfastnou náhodou objevena, když se tu les porážel. Tu se přišlo na základy pod zemí skryté a snadno bylo je odkrývati, takže objevil se hezký kus zdi. Zajímavý je otvor v této zdi, totiž branka, lichoběžník, jehož horní nejkratŠí strana jest přikryta velkým kamenem. Vnitřní stranu lze viděti, avšak venkovská strana jest zasypána. Zříceniny Žeberka tak zmizely, že necvičeným okem se ani nepoznává, kde stával. Že povrch tak důkladně měněn, zavinily velké větry, které na té výšině panují. Nejkrás-nější odměnou za dlouhé stoupáni jest krásná vyhlídka. V okol! hradiště spatřuji se též zbytky cest, kudy se ke hradu jezdívalo. 236 ŽEBERK HRAD. Zakladatelem hradu byl Albert ze Seberka z rodu pánův z Leisneka v Míšeňsku osedlých. L. 1277 byl purkrabím na Kadani.1) Zdá se, že málokdy na Žeberce bydlel, maje v držení Kadaň, Tachov a Bílinu. L. 1318 byl již při letech. Jak dlouho Žeberk držel, není známo. Zajímavo je, že on aneb nástupce jeho, nechtě bydleti na vysokém hradě, vystavěl si pod nim nové sídlo (nynější Červený hrádek), takže se od té doby Starý a Nový Žeberk rozeznával. Zdá se, že Zeberk mel z počátku spnlečnŕ pány s Bílinou TaU l_ 1327 potvrzen v manství Otmň a Otovi bratřím z Bergova s Bílinou a 1. 1334 král Jan týmž bratřím Bílinu a Žeberk z moci všech soudův krajských vyňal.2) Alb. z Bergova byl 1. 1357 patronem kostela Bernovského a Ota z Bergova Bílinský v 1. 1374—1379 spolupatronem v Borku a samotným patronem v Boleboři a Bernověs) Tato místa patřila vždy k Žeberku Týž Ota prodal 1. 1383 v lednu hrad Nový Žeberk a horu Starý Žeberk, třetí díl městečka Borku, vesnice a několik manství v okolí Borku Těmovi z Koldic.*) Pojmenování hora Žeberk5) svědčí o tom, že byl starý hrad aspoň jako obydli opuštěn a že snad jedině zůstal jako pevnost, která se mohla v čas potřeby obnoviti. Příslušenství Nového Žeberka dostalo se k Borku, avšak Žeberk, jak se zdá, stále udržován.6) Příslušenství jeho zůstavili si páni z Koldic.7) Albrecht z Koldic podával 1 1405 do Boleboře; také byl v létech 1407—1411 spolupatronem v Borku. L. 1412 byli patrony v Bernově Kašpar a Jindřich z Gablence, hejtmane na Žeberce.8) Ve všech těch zápisech po r. 1383 jest řeč jen o jednom Žeberce. Nám se zdá, že se tu míní Starý Žeberk a Nový Žeberk že byl mezi tím prodán a patřil k Borku. Jak se zdá, prodal potom Albrecht hrad Žeberk Vítovi ze Šumburka a z Glouchova, ale přišel s tímto do nějakých škod, pro něž jej I 1418 do soudu dvorského poháněl.0) Ještě 1. 1437 byl Vít v držení Žeberka.10) Asi před r. 1454 nabyl Žeberka Albert z Konipas a vesnice, které k němu patřívaly, připojil k Borku, zejména vsi Dlouhé a Okrouhlé Kyjice. Také incí 1 1 řciiS i-, r-> 11 c-4-Á \tc\ tf«-r»r*lu-\¥Tí^5 Kul , mancririm \t 7 ^ * \ vjL «- ± i I \j ■ li lj u^Hj V jí ěv li niiiiu v VjJ n^biu %j j ■ u i* j u a. j slili n. ^ i_/rw. i-«. I *) Reg. II 461. 2) Reg. III 519, 522, IV 848^ s) Lib. conf. 4) Arch. c. k. dvorský. 6) Der berg, der do der Aide See-berg genant ist. fl) Viz dějiny Červeného hrádku. ') Že Žeberk ještě v 15. stol. vedle Bořku stál, dokazuje seznam manství v DD 30 na str. 10. 8) Lib. conf. uj DD 19 str. 15. 10) DD. 19 str. 175. »«) DD 19 str 47, 61 str. 466, Arch. musejní. Branka na Žeberce. RVENICE TVRZE. ěstečko Rvenice jmenovalo se tak po česku odedávna, ačkoliv ze tvarův ze Rvenice, ve Rvenici zobecnělo nynější pojmenováni Ervenice. Ní:mecky jmenovalo se již 1278 (jako vesnice) See, později Seestadtl; Rveničti však věřili již 1677, že se městečko jich jmenovalo dříve Vajda, kdežto ve výsadě I. 1602 je řeč, že Seestadt je staré a Weida pravé jméno.1) Rvenice leží na lázu, kostel a fara nejvýše, a odtud se kloní k severu. Z dlouhého rynku přichází se přímo k náhonu a hned za ním k řece Bílině. Tu jsou po obou stranách řeky stará tvrziště. Na konci panské zahrady jest okrouhlé místo neb prostranství pro nemalou tvrz, jež jest vodním příkopemi ohrazeno. O tomto místě čte se r. 1571, že je tu městiště k stavení sídla způsobené a příkopem obehnané, a k 1. 1586, že tu místo tvrze vodou opuštěné, kdež nyní dva lialtéře udělány (totiž příkop a severně odtud louže vysušená). Také v příkopě mělkém jíž není vody a pahrbek tvrziště jest z polovice rozkopán. Na zdi se tu přišlo. Druhé tvrziště jest v háji za řekou, majíc obyčejné rozměry tvrze, více do čtverhranu než do kruhu, ale vodní příkop (již vysušený) hlubší, než u předešlé a místo jim objaté dosti vysoké. Je tu ještě třetí ostrov takový, ale to není tvrziště, nýbrž malý ostrůvek v rybníčku. Předkové potomních Plánských ze Zeberka měli svůj vznik ve Rvenici a sedíce tu při jezeře, nyní vysušeném, obrali si za erbovní znamení tok vody, v němž plovou tři leknové lupeny. Předek jich Načepluk žil ještě 1. 1197, syn jeho Albert (1237—1253) psal se první ze Rvenice. Současně žil Radim, jenž zůstavil syny Nevlasa (1220—1236) a Bohuslava (1226—1240), kteréžto všecky lze za předky Plánských po-kládati. Bohuslav a Nevlas, bratří, drželi Rvenici 1. 1281.8) Na počátku 14. stol. již se rod ten rozvětvoval. Jednu pošlost založil Albert z Kryr 1320—1348, jenž již ve Rvenicfch nic neměl, jeho potomci seděli ve Slavětlně a později na Mšeném, zejména Jindřich Slavatský ze Mšeného. Bratří Odolen a Nevlas 13í>4 atd. také neměli nic na Rvenici a kromě části Slavětína drželi severní část zboží Rvenického, na němž Nevlas hrad Eisenberk založil. Třetí pošlost tvořili bratří Bořita, Odolen a Hynek, kteří žili I. 1345. Bořita byl léta 1362 spolupatronem na Rvenici, Hynek seděl na Blšanech a zemřel 1. 1380.3) L. 1362 byli patrony kostela zdejšího Bedřich a Bořita ze Rvenice a Heřman z Elsterberka. Tento koupil bezpochyby část zboží Rvenického, jež ještě 1. 1371 držel, a protože bylo již před ním rozděleno, vysvětlíme si obě tvrziště. Bedřich dotčený, o němž nevíme, čí byl syn, žil v I. 1362—1404, ač Rveniíce tak dlouho nedržel. S bratrem (ř) svým Hynkem prodal léta 1364 Rvenickým odúmrti na věčné časy, tak aby o statcích svých řídili, a 1. 1370 jsa již sám pánem, proměnil jim posavadní ospy na úrok v penězích. Učinil tak německým listem, odkudž lze souditi, že tu bylo již tehda německé obyvatelstvo.*) L. 1383 připomíná se naposled jako patron zdejšího kostela.5) Již 1. 1393 držel Rvenici Vilém Zajic e Hazemburka. Týž obda- ') Listy na radnicí, jež mi s velkou ochotou předloženy. ') Víe z Regest I a II. 5) Sestaveno z mnohých paměti. ') Starý seznam svobod na radnici. 6) Lib. conf. 31 238 RVENICE TVRZE. roval Rvenické se syny svými Oldřichem a Vilémem, takže je osvobodil od robot dříví sekati, seno a otavu hrabati a sušiti a to na plat polouletní 4 kop 26 gr. svedl. Zemřel ještě t. r. a Rvenicj měl po něm syn Vilém, který Rvenickým (1399) osvobození odúmrti potvrdil.1) Kdo měl Rvenici potom, není známo. Niklin z Ořecha prodal dvory kmecí ve Rvenici, platící 8 kop k oltáři Obětování P. M. v kostele Pražském.8) Lucka, manželka Mikuláše Zachka ze Rvenic, rytíře, darovala kostelu zdejšímu mlýn Angermuel blízko Rvenic a učinila o tom 1. 1405 přiznání s přivolením vladyky Hanuše a synův po zemřelém Mikuláši Kuchmeistrovi, • pánův nynějších'.3) Také se připomínají 1 1411 kněz Albert a Jindřich, bratří ze Rvenice, kteří se zavázali z odkazu Odolena, strýce svého, ůročiti klášteru Postoloprtskému ze dvou popluží ve Rvenici.*) Byli to patrně potomci prvních pánův, kteří si kus zboží udrželi. Rvenice se dostaly na počátku 15. stol. Otovi £ Ilburka, jenž sem I. 1406 kněze podával, avšak prodal je zase po několika letech. Když již pánem nebyl, daroval k faře zdejší louku a role. Na Rvenici věnoval Anežce, manželce své, po jejíž smrti mělo spadnouti (1437) na krále.6) V 15. stol. byl stav takový, že tu již jen jedné tvrze bylo. Menší část Rvenice patřila k Borku, větší s kostelním podacím k Eisen-berku") Od bratří z Kaufunka obdrželi jakési výsady.7) Tvrz a městečko patřily již 1. 1519 k Borku a co ještě patřilo k Eiisenberku, koupil Šebestián z Veitmile a připojil k Borku.8) Za těch dob vznikla při Rvenicích tak zvaná Rybářská ulice, která byla obcí o sobě již 1 1556.") Kryštof z Karlovic odprodal městečko Rvenici s Rybářskou ulicí a městištěm bývalé tvrze (1571) Bohuslavovi staršímu z Michaloviec0) Nový pán koupil 1. 1572 od Matesa Múl-lera dům na rynku a druhý u potoka s rolemi a kromě toho koupil dvorec kdesi od potoka od Jiljí Schotera, k němuž si ještě dům na jeden z těch 1. 1572 koupených vyměnil.11) Z těch vystavěl si bud on aneb jeho první nástupce novou tvrz neb stok. Bohuslav zemřel bud 1. 1574 neb 75. 1. jeho synův byl neistarší Jan. jenž 1. 1572 zemřel; z ostatních oddělil se Daniel I. 1678, Pr*.r pak spravoval * l. 1579— IM4 Rycnlec11) L. 1586 děleno tbctl RveTilfItŕ me*l tiahaslava a Jana Jiří, syny a. Janovy, pak Diviš* * Michala, bratra jeho nerozumného, a ještě dva nejmenované na pět dílů. Bohuslav s Janem dostali za dil tvrz novou, díl městečka a vsi Dřínová.18) Ostatní dostali též po dílu městečka a nějakého příslušenství,, avšak Bohuslav s Janem prodali svůj díl (1589) Divišovi.14) Jan Jiří byl sprostý násilník, jak lze znáti z následujícího. Jeda 1595, 1. května ze Rvenice na koni, zavolal Šebestiána Mullera, školního mistra, a když k němu přišel, chytil ho za bradu a. vedl jej s sebou ven vedle koně svého až do pole, bil ho pruty a dobytou dýkou a obráti v se s týmž koněm nazpátek k městečku, jemu vždy před sebou jiti kázal. Vedl ho pak do obydlí svého řečeného Niový dům, bil jej zase dýkou, probodl mu levé ucho, rozřezal ústa a nos a tak jej na mnoha místech na hlavě a tváři okrvavil, zranil a zdrápal. Nemaje na tom dosti, rozkázal ho do naha svléci, do židle zavřití a žalostivě zmrskati.11) Avšak i Diviš byl násilný. Rveničtí musili mu 1. 1592 radnici prodati, ale nic za to nedostali, donutil je, že mu 720 kop i jiné peníze půjčili, vzal jim všechny knihy kostelní, soudní a sirotčí, též svobody psané. Ještě 1. 1603 byl s Bohuslavem pánem na Rvenici, ale zemřel před r. 1609. Byl hodně zadlužen a proto Bohuslav ujal statek sáni a dal 1607, 3 ledna od poddaných slibovati **) ľilri tvrii*r u Rvenice: I, Ivniilě v Ují U í. BiliCHJkJ, 3. paitlkí uhx&dk. 4, tvrtiitŕ, A. rynk niMcikL tMtfhhu o něcv vělíi r.vl luitictrilnkh rra|.) •) Dotčený starý seznam. s) Štědrý, Dodatek 11 k Poz. desk zem. str. 17 ») Lib. erect. «) Lib. erect 6) DD. 15 f. 306. 8) Lib. conf. k r. 1434. ') Zmínka v listu 1500, 13. dubna v arch. rnus. 8) DZ. 4 L 15. °) Schlesinger, IKummerner See 56. w) DZ. 60 E 4. ") Gruntovní kniha na radnici. 1S) Stará kniha na radnici. Tam 1. 1585 Petr Rulín z Lotvic hejtman. ISJ DZ. 160 K 27. ") DZ. 166 L 28. '*) Reg. kom. soudu. L. 1612 byl již mrtev. '«) VUSp. 1898 I 66. Spisy na radnici. Tím si vysvetlime snad, že starší svobody na radnici scházejí. RVENICE TVRZE. TVRZE V OKOLÍ EISENBERKA. 239 Bohuslav koupil 1. 1612 panství Rvenické zadlužené,1) ale nevydal přece spisův odňatých a učinil poddaným v 1. 1609—1616 mnohé nespravedlnosti. Pro své účastenství v povstání byl jat, odsouzen a síat; statky jeho pak Rvenice, Novosedly a Strupčice dvě neděle po bitvě Bělohorské od pluku Valdišteinského ujaty.2) Po jeho jetí zůstala manželka jeho ve Rvenici, avšak když sem přišli vojáci Vlaši, čeládku jí před očima posekali, pláštík s ní strhli, takže jen s holým životem uprchla. Vojáci pak tu přes půl léta tak hospodařili, že všecko všudy vytloukli.8) Statek nanejvýš zpustošený ujali kr. komisaři 1. 1621 a odevzdali jej Vilémovi Popeloví z Lobkovic, 1. 1622 pak mu prodán. Týž učinil tu hejtmanem Vácslava z LibnovaP) Nějaký čas mělo panství svou správu, ale později připojeno k Novosedlům. ľVRZE V OKOLÍ EISENBERKA. pJWPBes Nové sedlo neb nyní obecně Novosedly I byla před r. 1850 úředním středem panství IlKWI Eisenberského. Zde stoji pod pivovarem KitaSců zámek, prosté čtverhranaté staven! bez okras a bez slohu, jež zabírá místo bývalé tvrze. Od oné doby, co vystavěn nový zámek Eisenberský, bydlívali tu hejtman, písař, důchodní, purkrabě a písař obilný a řídily se tu hospodářské a poddanské věci. Zajímavější než zámek jest kostel, či vlastně, poněvadž má kostel nevkusnou podobu 18. stol., starý portál zazděný. Týž skládá se z rozmanitých sloupků, jichž hlavice maji rozličná znamení: medvěda, orlice, růže a hvězdo vitá znamení. Nové sedlo drželi 1372 Ota z Bergova, 1374 nějaký Henslin a 1377 Jan a Jindřich bratří Gablen-cové, jsouce patrony zdejšího kostela. Na tvrzi zdejší seděl v I. 1392—1421 Bavor z Merunic s počátku se svým bratrem Martinem. Připomíná se často v pamětech i pro rozličná dobrodiní, kteráž učinil kostelům. (Lib. conf. erect. DD 13 f. 184, Arch. Dráždanský). Jeho synem snad byl Jan Makovec, jenž již I. 1419 na části vsi Novosedl Zdeně, manželce své, věnoval. (DD 61 str. 237.) Tento měl několik zboží v Čechách, na něž i Nové sedlo bratra svého Jindřicha ze Šprymberka na spolek přijal (Arch. Český III. 499). L 1444 prodal tvrz v Novém sedle, dvůr s trojím poplužfm a ves s podacím, což vše bylo manstvím k Mostskému hradu, Jindřichovi s Krásneho dvora (DD. 61 str. 331). Když tento zemřel, prodán týž statek (1452) k dobrému sirotkův Janovi Horovi z Ocelovic (DD 61 str. 378). Horové seděli tu dlouho; Jan ještě 1. 1479. Bedřich, jenž koupil 1. 1470 blízké manství Újezd, byl snad jeho synem (Arch. Drážďanský, DD 61 str. 495). L. 1497 držel Nové sedlo Vácslav Hora (Arch. Chomutovský), pak od r. 1510 Jan, jenž dal I. 1526 obci Novosedlské list na svobody a povinnosti. (Reg. kom. s. Komotauer Heimatskunde 605). Jan připomíná se ještě v tituláři 1. 1534 vydaném, avšak již 1.1539 měli Novosedly Bedřich a Jáchym snad synové a později onen sám ; týž pak koupil I. 1553 Kyjice (DD 62, 799, DZ. 10 J 27). L. 1571 byl již mrtev a statek spravoval nej-starší syn Vácslav. L. 1577 učinili všichni prísahu a povinnost manskou (Arch. Třeboňský, DD 64 str. 417). Již 1. 1601 zase tu bylo pět bratří, z nichž nejstarší byl Bedřich, ale sám byl pánem 1 1603 Vácslav (DD 64. str. 555. VUSp. 1898 I. 68). Týž prodal Nové sedlo Bohuslavovi z Mickalovic, jemuž je císař Rudolf (1608) z manství propustil Týž postoupil Nového sedla ihned manželce své Voršile Benigně z Vrtby; avšak to ne- vadilo, že statek zabrán (DZ 134 E 21, DZm. 236 Y 10). Statky postoupeny Vilémovi mladšímu z Lobkovic, který sem poslal 1621, v říjnu, úředníka na ohledání. Ten našel statek nadobro zpustošený od vojákův ; nebylo zoráno ani zaseto. Ve tvrzi nebylo jediného okna, ani dveří, ani kamen a podlahy byly vytrhány (Arch. Roudnický). Trhovou smlouvou (1622, 13. června) prodán týž statek Vilémovi nadobro (DZ 194. A 1) a měl odtud s Eisenberkem jednoho ptána. Nynější Kyjice u Novosedla nazývaly se dříve Okrouhlé Kyjice neb Okrouhlá, Kromě toho byly ještě u Novosedl Dlouhé Kyjice. Mezi Okrouhlými a Novosedly na rozhraní obou jest mlýn řečený Pila v sedlaté krajině a u něho je prostranné tvrziště tak, že by se do něho vešel malý hrad. Obehnáno jest příkopem, jenž jest ustavičně naplněn vodou, a okolo néhio náspem; na západní straně jest ještě jeden násep. Na tvrzišti jest pastviště, z části křovím obrostlé. Tu bývalo bezpochyby manství služebné k Novému Žeberku a tvrz, již držel 1383 jakýsi Hák (Arch. c. a kr. dvorský). Byla v severních Čechách také rodina, řečená z Kyjic, která snad odtud pocházela. V 15. století patřily Okrouhlé Kyjice přímo k Borku, ač se tu ještě jednou samostatný statek připomíná (Briixer Stadtbuch 320, DD lťi f. 313). Tvrziště u pily Kyjické: 1. náhon, 2. potok, 3. vodni přikop, 4. tvrziště. !) DZ. 185 J 26. s) Bilek, Děje konf. s) Dvorský, Pam. žen na str. 231. *) Spis na radnici 1623, 1. února. 31* 240 TVRZE V OKOLÍ EISENBERKA. V 16 stol. patřily oboje Kyjice k Borku a část Okrouhlých k Novému sedlu. Ves Újezd na osadě Jirkovské jmenovávala se obyčejně Újezd pod Kyjici, druhdy i Újezdec dolejší neb Újezd nad Novým sedlem. Stála již 1281 a nazýval se po ni Pogral (Reg. II 530). Později tu byl manský dvůr a tvrz se službou k Novému Zeberku, na niž seděly 1. 1383 děti Šrámovy. V 15 stol. patřil k Novému sedlu. Když je Jan e Mirunic I. 1444 prodal, zůstavil si Újezd s pustou tvrzi a zapsal ten statek (1445) Škonce 2 Hostivice, manželce své, která se v něj ještě t. r. po smrti muže svého uvázala (Arch. český III 533). Prodala jej pak (1446) Hynkovi Berkovi z Dubé (DD. 61 str. 347). Tvrz tu již nikdy neobnovena. Manství bylo pak ještě v drženi několika vladyk a přikoupeno 1. 1470 k Novému sedlu. V 16. st. patřil Újezd k Borku, ale později zase k Novému sedlu. U Kunratic (Kunersdorf) nedaleko Novosedl a u samé dráhy jest rybník Hammerteich a při něm tvrziště obyčejných rozměrův, totiž pastviště obehnané příkopem, jenž se z rybníka nadýmal. Zde bylo manství služebné k Novému Žeberku, jež se 1. 1383 připomíná1 (Arch. c. a k. dvorský). Majitelé Borku dostali je pak přímo ke svému panství, k němuž v 16. st. drženo, ale od 17. st. patřila ves k Novému sedlu. Zapomenutá a zaniklá tvrz Alberk stávala u vsi Černic na místě, kteréž se nyní nazývá Hausberk. Okolí Alberka jako i pozdější zboží jeho patřilo od dávných časův k panství Eisenberskému, také tvrze tu nebylo před 16. stoletím. Před r. 1565 oddělili se od sebe bratři Jiřík a Petr Hochauzárové z Hochauzu; tento za svůj dli přijal hrad Eisenberk, onen obdržel vsi Albrechtice dolejší polovici, ves Čtrnácte dvorův a Hořejší Jiřetín (DZ. 57 C 4—7). Na tomto dílu na místě k tomu příhodném (kopci, kterýž se tuším po vsi jmenoval Albersberg) vystavěl Jiřik asi r. 1565 novou tvrz, která se poprvé r. 1566 připomíná. Tehda totiž týž Jiřik seděním »na Alberku* obeslal 11 měšťanův Mostských do soudu komorního o výplatu dědin a luk někdy k Eisenberku od Hořejšího Ji retina náležitých, které byly k Alberku na díl jeho připadly. Jiřík pojal potom k manželství Mandelínu z Miliny a věnoval jí (1574) na »tvrzi Alberku*, dvoru popi. a polovicí vsi Alberku (Albersdorf). Co hospodář jsa starostliv, získal potom Truzenice a přikoupil r. 1582 Velemyšloves, takže jmění jeho se stále zvětšovalo; konečně (1599) přikoupil ke zboži svému Alberskému ves Černici celou a ves Nikelstorf, nedávno před tím v nově vystavěnou. Tehdáž již byl pominul název Alberk, Jiříkem samým tvrzi přikládaný, an se potom napořád na Olbersdorfu neb »na Albrechticích* psával. Došed stáří, spojil se zbožím Alberským panství Eisenberské, jež byl od strýcův svých koupil. Nejen že od těch dob název Alberského zboží a tvrze tudíž pominul, poněvadž jest spojeno zase s Eisenberskem, a!e i sídlo téhož zboží tak brzo pokleslo, že i jméno jeho v zapomenutí přišlo (Reg. k. s., DZ 18 D 11, 63 P 5, 129 D 3). Zaječice, ves jihovýchodně od města Borku, připomíná se již I. 1281, jsouc sídlem Benkovým a Vo-kovým (Reg. II 530). Ves pak patřila až do r. 1578 ke hradu Borku. Augustus z GetŠtorfu prodal ji 1. 1578 Mikuláši Langovi z Langenhartu bytem v Chomutově (DZ. 64 G 24). Od těch dob tu bývala tvrz. Po Mikuláši následoval Jan Bedřich, tuším syn, který tu ještě 1. 1603 seděl. On aneb synové jeho prodali Zaječice před r. 1605 Kašparovi staršímu Belvicovi z Nostvic (DZ. 180 O 2). Tento zemřel 1. 1613 a vdova Kateřina Satanýřka z Drahovic byla pak poručnicí svých děti. Ze synův zůstal na živě jediný Jan Krystyan, jenž 1. 1620 Zaječice ujal (Reg. k. s., DZ 140 B 10). Týž, nemoha ten statek pro dluhy udržeti, prodal jej (1621) Ladislavovi Juliovi Kurcpackovi z Trachnt-burku (DZ 140 J 22). Když tento 1. 1642 zemřel, koupeny Zaječice 1 1651 k Eisenberku (DZ. 147 P 29 a 307). Dlouhá brána Zámek Brána Červený dům Popluíný dvflr Zámek Lipý asi roku 1780. LIPÝ HRAD. městě Lipém1) stojí bývalý zámek z hradu utvořený. Položen byl tak, že stál ina ostrově, který tvořila dvě ramena Ploučnice při samém (bývalém) hrazení města, ale tak, že s městem činil jedinou pevnost, oddělen jsa od města severním ramenem neboli náhonem bývalého Podzámeckého mlýna. Nyní ovšem zůstal jen náhon a druhé rameno jest zasypáno. Vchod k němu je skrze nevelké jednopatrové stavení, tak zvaný Červený dum, kteréhož před časy za barvírnu užíváno (odtud název jeho dřívější kotel) a pak sem hostinec dán. Tu pak sešlo stavení tak, že hrozilo se sesouti, ale tehdejší majitel J. Altschul dal je skrze prof. Ed. Steffena důkladně obnovili. Stavení toto čtverhranaté vyzdviženo jest z kusův čedičových a něco pískovce a vnitřek i v prizeral i v poschodí, též i s chodbou vše jest sklenuto. Venkovské ídi bývaly zdobeny škrabaným dílem, což přesně obnoveno. Strana k městu má přes 2 m. zvýši od země Černou omítku, od níž se liší svou barvou venfře vchodu a rámy oken červené, odkudž snad také název téhož stavení, nad tím jest rustika, ale křiklavá, protože se tu bílá a červená barva střídají. Nad tím jsou dva pásy, totiž prut válcovitý s černým ovitím a prut zubatý, a nejvýše jest římsa ozdobená trojlisty jako srostlými. Na té straně ke dvoru jest stavení to ještě ozdobnější. V přízemí jsou krátká kolonáda o dvou sloupech, dvoje dvéře a čtyři okna obnovená v starém způsobu. Rustika je tu tak jako na druhé straně. Nad tlm jest prut válcovitý, ozdobený palmovými lupeny. Výše je široký pás rozdělený na pět poli a ina každém jest obraz z venkovského hospodářství, totiž 1. lovec s trubkou, pes a tři psi (braka a dva chrti ženou se za zajícem, sokolař maje na ruce sokola bĚži s dvéma psy k sokolu, jenž uchvátil zajíce). 2. Dva jeleni a laň běžíce a za nimi 4 psi a lovec s oštěpem. 3. Lovec na koni s dobytým mečem a chrt před ním,, psi dorážející na kance, jehož lovec bode oštěpem a jiný jezdec drže meč jemu pomáhá; jiní psi vyhánějí z houšti kance. 4. V zadu hrad, od něhož přicházejí dva lovci s chrty a smekajíce klobouky, přibližuji se dvěma jezdcům, pánu a paní, oděným krojem 16. stol. Tuto předl nimi běží chrt a jiný pes šlakuje v křoví. V trávě sedí koroptve. 5. Pastýř ovčák sedě hraje na dudy. Tu jest dobře zobrazen sedlský kroj 16. století, čepice, kukle, pláŠf, kabát, nohavice, punčochy a střevíce. Ovečky se pasou, aneb stojí, aneb odpočívají. Lovec maje ') Tak se říkalo u nás až do 17. století. 242 LIPY HRAD. oštěp žene se s chrtem za vlkem, který ovci unáší. Také tento lovec má zvláštní kroj, beranici, kabát a nohavice dole u kotníka provázky zavázané, při pasu mu visí váček. Obrazy ty jsou od sebe děleny páskami a růžicemi. Nad tím jest kolonáda o 9 červených válcovitých sloupech. Mezi oblouky, jimiž se sloupy spojují, jsou zase obrazy, totiž 1. sokolář se sokolem, 2.—3. králové s korunami, 4. oděnec s korunou na hlavě, 5. oděnec s helmou a štítem, 6, hlava s věncem vavřínovým (prý Dante?), 7. hlava s turbanem a čekanem, 8. hlava s helmou a oštěpem, 9. poprsí muže s kloboukem a partizauou, 10. bul) Bakchus, 11. bradáč se sokolem. Na chodbě jsou okna a dvéře, vše v starodávném slohu. Klenutí chodby má v křížích ozdobné pruhy a v polích mezi nimi obrazy ovoce, ozdobného lupení, kvítí a p. Horní římsa nad sloupovím je tak jako v popředí. Z příčních stěn tohoto stavení má východní hrubou omítku, druhá má pilíře, rustiku, pak štít domovní jedné barvy tmavošedé a na něm nahoře tabuli, na niž psáno: Erbaut 1583. Renov. 1883. Nejvýše jest korouhvička a v ní písmeny J. A. Z vnitřku byla by zajímavá velká síň v poschodí, protože byla také malbami zdcbena. Byly tu lidské postavy ve skutečné velikosti, jako by tu bylo nějaké shromážděni'. Když se síň ta, příčkou na dvě světnice rozdělená, obnovovala, otloukli zedníci kolikerou omítku na obrazích i s těmito, neučinivše o tom oznámení.1) Naproti Červenému domu jest stavení s příbytkem nahoře a dole branou do bývalého zámku. Brána má posud výklenek k zapadání zvoditého mostu a nad tím jest tabule, nápisem svým o tom svědčící, že tu císař Jozef II. (1778, 4 března) s generály Laudonem a Lascym poobědval Na levé straně souvisí s touto branou skrze malý přístavek stavení starého paláce, dvě poschodí vysokého, které jest nyní (jako celý zámek) na rafinerii přeměněno. Okna jeho s kamennými veníři, hrubými římsami svědčí o sklonku 17. neb počátku 18. století, když starý palác dostal nynější podobu. V pravo od dotčené brány táhne se kus prvotní hradby. Jde-li se zvenčí podle této hradby, která se do rohu láme, zpozoruje se v ní zazděné okno a přijde se pak ke druhé bráně goticky sklenuté, kteráž ke sklonku 19. století odkryta. K této bráně přiléhá dům č. 30 s dvorem. Hned vedle toho jest most přes řeku a vede k ulici zámecké, na jejímž prvním domě jest erb rodu Kounického. Že byly dvě brány, vysvětluje se snadno tím, že býval zámek dlouho rozdělen na čtvrtiny a části, rozličným pánům patřící. Zakladatelem Lipého byl snad Chval (1253—1263), syn Častolovův z Žitavy a předek pánův z Li-pého. O něm píše starý letopisec Lužický, že seděl u Lipého maje hory od Žitavy až za Lipý a že založil hrad Ojvín.8) Založil asi hrad a podhradí, z něhož vzniklo město. Jeho synem byl bezpochyby Čeněk z Lipého, jenž se 1. 1277 za krále Přemysla zaručil.8) Jest to bezpochyby týž, kterýž se psal 1. 1290 z Ojvína a měl bratra Jindřicha; oběma zapsal král Vácslav II. vsi Černilov a Jasennou.4) Bratří ti snad měli Lipý společně; jestli se rozdělili, měl Čeněk Sloup a Jindřich (f 1329), jenž se nejvíce proslavil za krále Jana, měl Žitavsko. Za Žitavu, Ronov, Ojvín a Schonbuch, kterých králi postoupil, dostal několik panství v Čechách a na Moravě. O Lipém výslovně nikde se nepíše, komu patřil, a také není známo, jak dlouho potomkům Chvalovým náležel. Berkové s Dubé, pocházející od bratra Chvalova, nabyli Lipého za živobytí Jindřichova. Držitelem jeho nazývá se 1. 1327 Hynek, purkrabě Pražský.6) Ačkoliv tento pro dotčenou hodnost po většině na hradě Pražském aneb při královském dvoře přebýval, také býval někdy v Lipém, ku příkladu léta 1337, když tu město Bělou založil. Tehda tu byl jeho purkrabí Martin z Loun.8) Zemřel léta 13487) zůstaviv syny Hynka a Jindřicha. Těmto dvěma dal král Karel (1348, 20. března) opravu na městečku Radoušovč kláštera Dokzan-ského; opravu tu vykonávali společně ještě 1. 1355.6) Z pozdějších pamětí jde na jevo, že se rozdělili o rozsáhlé dědictví. Hynek, jenž byl po otci purkrabí Pražským, obdržel velké panství Honšteinské s Lípým a Jindřich Jestřebí, Housku, Mšeno a drobné statky okolní. Hynek zemřel 1 1361. Poručníkem sirotkův, kteří se oba Hynek jmenovali, byl Jindřich dotčený. Došedše let svých, rozdělili se bratří zase, jeden měl Lipý a druhý Honštein. Hynek Lipský podával 1. 1380 nového faráře do Lipého a potvtdil L 1381 radě Lipské platy, které byly dány na nový oltář v kostele sv- Maří blíže města") L. 1381, dne 23. března vysadil městu právo Žitavské.1") Žil pak ještě I. 1385,11) avšak zemřel některý rok potom. Jediným jeho synem byl Hynek Berka jinak Hlaváč, jenž by] při smrti otcově mladičkým. Poručníkem mladého dědice byl Hynek Honšteinský, bratr zemřelého, a to poprvé ke konci roku 1389, když konšelé Lipští koupili od něho platy po vesnicích, jimiž nadali nové oltáře ve dvou kostellch při městě založené.12) Hynek sám založil 1. 1391 nový oltář ve farním kostele nadav čtyři knřží a zvoníka.") Z 1. 1394 snad pochází nějaké nadání městu učiněné na rozváženi piva (po panských vesnicích) a prodej vína.14) Purkrabí byl za něho jistý Mikuláš, jenž se do rodu předkův Lobkovských přiženil.16) Poslední nám ') M. ndb. Exc. Cl. VIII 101, IX 216 «) Joh. v. Guben (Script. rer. Lus 1 6). ») Reg. II 459. •) Reg. II 891. *) Reg. III 520. e) Reg. IV 169. ') Paprocký o st. pan. 150. Archiv císařských statkův. ») Lib. conf, Borový, Lib. erect. II 176. 10) Arch Lipský. ") Arch. Drážďanský. ,s> Bcrový, Lib. erect. III 317—319. «) Tamže IV 378. '*) Na radnid Lipské jest list patrně padělaný, jimi Hynek městu ohněm zchudlému potvrzuje list n. Jaroše, pána na Lipém a předka svého, kterým prodal Lipským vozbu piva a prodej vina. List jest dán 1. 1304 v ochtáb Na nebe vstoupení Páně, ale »léta osmdesátého* jest připsáno. R. 138« není možný, protoie Hynek ještě nebyl poručnikem, Jaroš pak je vymyšlená osoba. Opsán iest list též ve dskách (DZ. 652 L 6) ,B) Tadra, Acta jud. VI 260. LIPY HRAD. 243 známý skutek poručnlkflv byl, že dovolil (1398) Duchkovi, oltáfníku v kostele Lipském, aby si mohl na místě při faře dům postaviti.1) Mladý Hlaváč poroučel na panství od r 1400, kdež podával o!tarnika. Přijal 1. 1406 plat darovaný Jakubem sedlářem k novému oltáři pod svou opravu a potvrdil 1. 1408 jiný oltář od měšfanův jistých založený,2) sám pak založil 1. 1409 oltář sv. Maří, sv. Mikuláše a sv. Kateřiny v kostele farním.*) Jiný oltář založil I. 1418 v kapli sv. Mikuláše.4) Poslední toto nadání učinil na záduši manželky své Anežky ze Šternberka, jejíž věno, zapsané na třech vesnicích panstvi Šternberského, převedl 1. 1413 na tři vesnice panství Lipského.') Několik let byl fojtem i Šestiměstí a Lužice. L. 1416 zřídil poručenství takové, že zapsal Předborovi Vilémovi a Janovi, bratřím z Ronova, 2700 kop na hradě a městě Lipém.*) Hynek držel věrně s katolickou stranou. Když kanovníci odváželi svatosti z hradu Pražského (1420), doprovázel je Hynek na Oj vín.7) Když Čechové po vitězstvich r. 1420 jali se útočiti, dopisoval si s Luži-čany o pohybech vojska. Když pak padly Litoměřice a on se bál o Lipý, uchýlil se na pevnější Tolštein a žádal Lužičanfiv, aby mu poslali 200 střelcův na pomoc. Tentokráte marně se obával a na počátku r. 1422 Položeni zámku Lipého: 1. Rameno Ploučnice, 2. místo bývalých staveni popluiného dvora, 3. tak zvaná Dvorská ulice iMeierhofsgasse), 4. Červený dům, 5. stavení s branou, 6. bývalý palác, 7. stará branka (dříve zazděná). zval do Lipého české pány a Lužičany, aby se radili o společnou obranu. V podletí t. r. měl nové obavy, když slyšel, že je Žižka v Hoštce. Nějaký útok na Lipý snad byl t. r. zamýšlen, neb v září vyslali Z.hořelštI 32 koní se střelci k Lipému na pomoc Hlaváčovi, ale ti se zase k Žitavě navrátili, že jich snad nebylo potřebí. L. 1423 churavěl Hlaváč a odevzdal Lipý dotčenému Vilémovi z Ronova jako hejtmanství. Zemřel pak na podzim8) a Vilém uvázav se v panstvi, jako pán potvrdil 1. 1423, 27. listopadu Lipským právo Žitavské.*) Avšak nezůstal sám pánem na Lipém, nýbrž uvázal se v ně Jan Tolšteinský z Dubé, bratranec n. Hlaváčův, snad také jako poručník.10) Sice oba brzo potom zemřeli. V Lipý uvázali se pak Jindřich Berka a jeho bratří, synové dříve psaného Hynka Honšteinského a bratři Janovi. Na počátku dubna r. 1426 proslýcháno v Žitavě, že byli Lipšti poraženi od kacířův, a když ku konci téhož měsíce Bělá padla, vnikli kacíři až k Lipému, v jehož okoli pálili.11) Když pak Mimoň padla, přitrhlo vojsko k Lipému, jež oblehlo. Lužičané poslali sice nějakou pomoc, ale ta se tuším boje neodvážila. Dne 19. května dobyto město i s hradem; město pak vypleněno a vypáleno.1*) Hrad odevzdán Jindřichovi z Dubé, pánu na Jestřebí, jenž se byl před tím k husitům přidal a tu byl ještě v létě r. 1427 hejtmanem. Sice byl podřízen Hynkovi z Valditeina a e Koldšteina, jenž I. 1427 byl zabit. Obojetný Jan ze Smiřic, jenž J) Lib. erect. X 53. ») Lib. erect. VII 72, IX B 8. »J Lib. erect. IX D 12. *) Lib. erect. XI 157. s) Rel. tab. II 97. 6) DD. 21 str. 187. Souviselo to s tím, íe neměl synflv, snad byla dcerou jeho Ofka z Dubé, vdaná Doninová, o níž jest řeč níže. 7) Palackého Děje III 1, 409. *) Dne 9. září naposled jako patron oltáře. O ostatním předcházejícím Cod. dipl. Lus. sup. II. ») Arch. Lipský. ,0) Rel. tab. 11 191. u) Odtud tolik pustých vesnic a umořeni řeských obyvatelů. '*) CD. L. sup. II, Hôfler F. r. H. I 89, II 63, Theobald chybně 1. května. 244 LIPY HRAD. od svého nezdařeného pokusu u Prahy straně Pražské velice škodil, přepadl 1. 1428, 4 června Lipy, jejž opanoval. Sirotci vytáhli proti němu chtice mu Lipý vžiti, ale že se nepovedlo, odtáhli zase. Co se jim nepovedlo, povedlo se poiději Janovi Černínovi s Černína. Maje Lipý v moci a jsa ve srozuměni s posádkami v Litoměřicku a Boleslavsku, udržoval Lužičany v stálých obavách; sám vpadl 1. 1433 do Luliice maje více než 400 koní, ale měl z toho více škody než užitku. Na jaře 1. 1434 zase se trousily pověsti, lie chce vpadnout! do Lužice.1) L. 143b byl Lipý v držení Zikmunda s Vartenberka. Tento oženil se po smrti první své manželky s Anežkou ze Šternberka, vdovou Hlaváčovou, která měla tušim mimo věno 1. 1413 zapsané ještě větŠi věno na Lipém, jež s ni Zikmund vyženil. Týž byl tehda ve válkách s Lužičany, v nichž; mu pomáhal i Jan Blankštein z Vartenberka. Pobravše I. 1435 v září nějakou kořist, odvezli ji napřed na Grabštein a později do Lipého. Zikmund připomíná se také 1. 1436 jako patron kaple sv. Mikuláše v Lipém. Byl sice léta 1437 žádán, aby Lipý pravým dědicům vrátil, ale, ač povídáno, že tak učini, podržel jej přece do smrti (f 1438).ž) Jindřich a Jan, synové Zikmundovi, pokračovali ve válce otcem počaté, sbírajíce: se obyčejně v Lipém se svými pomocníky. Když Jindřich učinil 1. 1440, 19. července přiměří s Lužičany, vymínil si, kdyby je nechtěli držeti, aby je vypověděli po poslu, do Lipého vypraveném. Avšak již náslledujíclho léta dostal se Lipý Jindřichovi Berkovi z Dubé na Milšteině, bud že si jej vysoudil aneb mocně se ho ujal. Luži-čané mu poslali v květnu 400 drábfiv na pomoc. Týž pak zde učinil hejtmanem Jaroše Karasa ze Dvorce.*) Aleš a Zdeněk ze Šternberka vyprosili si 1. 1453 na králi Ladislavovi vše právo odúmrtní po n. Anežce ze Šternberka a věno její na hradě a městě Lipém a třech vesnicích zapsané. Toto své právo prodali 1. 1454 Jindřichovi.4) Jindřich pak si vyprosil 1. 1454 vše právo odúmrtni po Hlaváči, Vilémovi z Ronova a Ofce z Dubé, ovdovělé Donínové.6) Na panství bylo asi 12 vesnic a manství pustých a osedlých jen o málo více. S proboštem Dokzanským učinil Jindřich 1. 1457 smlouvu o zboží Radoušovské a vybíráni platu tudiž, Lipským pak vyprosil u krále Ladislava majestát, jímž potvrzeny jejich svobody a přidán výroční trh.0) Naposled se připomíná v listu d. 1468, 29. listopadu, kdež učinil přiměří s Lužičany,7) jsa přívržencem krále Jiřího, ač byl katolíkem. Lipý, Jablonný, Milštein a Zákupy dědili po něm synové Jaroslav, Jiřík, Jan a Petr. Ti potvrdili (1471, 21. ledna) Lipským staré svobody i s tím, co jim otec zjednal,8) od krále Vladislava pak dostali 1. 1479 opravu a obranu na újezdě Radoušovském.6) Z dotčených bratři zemřel Jaroslav v 1. 1490—1493. Ostatni dali 1. 1493 Lipským, poněvadž slíbili dávati po řadu let 14 groŠův platu z každé várky, že je nebudou obtěžovati cizim pivem.10) Nijaký čas potom zemřel Jan (f 1501), jenž byl vyženil Šternberk na Moravě, a hned potom přestal nedil Berkovský na Lipém. Odtud až do r. 1623 nebylo nikdy jednoho pána na Lipém. L. 1502, dne 31. května zpečetěny dílčí cedule, takže hrad a město děleno na 4 dily (po 4 bratřich) a kromě toho panství Lipské, Jablonské, Sloup a Zákupy také děleny na čtyři dily. Ve společnosti na hradě zůstaly mosty oba (takže společně opravovány a vrátní placeni), dvůr neb pllac v zámku, příkop okolo zámku, který také společně nasazován, prázdné místo v předhradí, pivovar a pekárna. Dostal tedy každý čtvrtinu staveni na hradě a k tomu bašty a parkány proti své čtvrti, jež byl povinen sám opra-vovati.11) Co se týče jednotlivých dílův a osudův jich: 1. Adam a Zdislav, synové Jaroslavovi, dostali asi polovici panství Lipského, k ntémuž náleželo též městečko Jezvý. Ti potvrdili t. r. 28. července svobody své čtvrti.18) Nedlouho potom (15115, 12. dubna) celé město i se zámkem vyhořelo.13) Mezitím dostal se ten díl v držení Jiříka Berky a prodán od něho Zikmundovi z Vartenberka, který 1. 1512, 21. října svobody této čtvrti potvrdil.14) Po smrti Zikmundově (f 1518) dostal se tento díl synovi jeho Kryštofovi, jenž se psal v 1. 1519—1529 pánem na Liprém.16) L. 1532 postoupil všeho toho dílu Vácslavovi z Vartenberka na Rybnově, a to směnou za hrad Litýš a panstvi Býčkovské.16) Díl ten držen potom k Rybnovu a Vítkovci. 2. Jiřík dostal ke své čtvrtině Lipého ještě panství Jablonské a zemřel nedlouho pio dělení. Synové jeho Vácslav, Jindřich, Hynek, Albrecht Jaroslav, Petr a Kryštof potvrdili 1. 1507 své čtvrti města starobylé svobody a Jindřich sám dal 1. 1508 plat pro zdejší kostel, jejž poukázal na Janovi Sezemovi z Ústi.17) V krátké době prodali svou čtvrtinu Lipého, zanechavše si toliko Jablonný. Jak se zdá, koupil ji Jan z Vartenberka, tuším týž, jenž byl potom nejv. purkrabí a 1. 1543 zemřel Ten potvrdil (11309, 11. srpna) své čtvrti svobody doslova tak, jak učinili 1. 1507 bratři Berkové. K jeho jakož i Petra a Jiříka Berkův prosbě král Vladislav potvrdil (1509, 2. října) také svobody města a přidal Lipským výroční trh Martinský.18) Nějaký čas potom prodal svou část Lipého a měl ji v 1. 1519—1529 Prokop z Vartenberka (bratr Kryštofův). Týž prodal pak tuto čtvrt, k níž patřilo také 5 vesnic Lipských, Vácslavovi z Vartenberka na Rybnově.19) Tento pak měl polovici hradu i města. >) CD. L. sup. II. *) CD. L. II, IV, Lib. conf =>) CD. L. IV, Arch. Drážďanský. ») DD. 16 f. 286, Rel. tab. II 248. b) DD 16 f. 308, 23, E 12. ") Arch. český VII 657, DZ. 552 L 9. ') Palacký, Urk. Beitr. 562. ») Arch. Lipský ») Kopiář 27 v arch. gub. ,0) DZ 552 L 12. Hanuš z Jilového 1499 úředník na Lipém (Arch. kn. Lichtenst.). Il) DZ. 6 C 14, D 20 a 252, B 7. Zachovaly se totiž díl Adama a Zdislava a »díl druhý pánův Berkův*. 1!) Arch. Lipský. la) Ser rer. Lus. III 363, St. letop 385. M) Arch Lipský. Jiřík Berka, tušim, Kurovodský. Od něho dostali Lipští 1508 český list, aby o statcích svých řídili. 1&) Reg. kom soudu. '«) DZ. 2 F 17, 42, J 12. «J Arch. Lipský. 1S) Arch. Lipský. '») Reg. kom. soudu, DZ. 5 B 27. Zámek Eisenberk. Fot, K, Pietzner. c. a k, dv. a kom. fotograf v Teplici-Šanově. LIPY HRAD. 245 3. Vdcslav, syn Jana Šternberského, dostal za dfl ke své čtvrtině tuším panství Sloupské, ale prodal celý svfij díl Petrovi, poněvadž si zvykl již bydleti na Moravě. Petr by byl měl podle toho polovici hradu a města, pretože 1. 1502 také čtvrtinu vzal; podržel snad celou polovici do smrti, ale synové jeho Zikmund a Jiljí prodali I. 1532 čtvrt někdy Vácslavovu Zdislavovi Berkovi z Dubé na Zákupf, témuž, který svou dřevní čtvrtinu prodal1) a po smrti Petrově vdovu Beatrix z Kolovrat (f 1541) za manželku pojal.2) • 4. Petr dostal ke své čtvrtině, jak se zdá, panství Zákupské, jež však 1 1518 dotčenému Zdislavovi prodal. Buď mu při tom také tu čtvrt Lipého prodal aneb tak učinili teprve jeho synové,8) avšak zdá se, že měl Zdislav ]. 1543 polovici zámku i města, Zikmund ustanoven od mateře Beatrix spolu s otčímem svým za spoludědici a obdržel hned dům na Malé straně Pražské. Avšak Zdislav postoupil mu k tomu polovice hradu a zámku, čtvrti města a předměstí a kolátorstvl oltáře sv. Maří, avšak druhou čtvrt města a předměstí prodal 1553 Kateřině z Hungrkoštu, vdově po Vácslavovi z VartenberkaS) Zdislav, jenž potom nic neměl na Lipém, zemřel t. r. 11. září. Z dílu nabytého prodala Kateřina (1554) devět chalupr.ikův na Zbytky hradu v,Čcské Lipě. předměstí Vídeňském témuž Zikmundovi5) a ostatek, co měla na Lipém (totiž čtvrt města), zapsala 1. 1558 Janovi z Vartenberka, synovi svému.*) Byl tedy potom poměr takový, že na straně Vartenberské byly půl zámku a tři čtvrtiny města a asi polovice předměstí, na straně Berkovské půl zámku, čtvrt města a asi polovice předměstí. Strana Vartenberská patřila Vácslavovi do smrti, ale od r. 1547 jen jako manství. Vácslav zemřel 1. 1552.7) Syn jeho Jan, jak již řečeno, dostal od mateře ještě čtvrt města a držel pak svou stranu k Novému zámku, což vše mu císařem Maximiliánem z manství propuštěno. L 1591 však prodal své dvě čtvrti pímku T.ir>énn nad mostem kamenným při Dlouhé bráně, tedy severní neb severozápadní polovici, i se všemi kusy a pozemky, které k tomu patřily, Kunhutl Berkové roz. z Ebriteina}) Od té doby byl již celý zámek na straně Berkovské. Zikmund Berka, pán strany Berkovské a také na Stranově a Sloupě, byl ženat s Kunhutou hraběnkou z EbrŠteina, jíž napřed na Stranově věnoval, ale 1. 1565 věno to na Lipý převedl.4) Zemřel 1. 1570, 1. srpna a pohřben v Lipém u sv. Petra a Pavla.10) Syn jeho Jetřich Jiři byl luteránem a od r. 1566, pro- !) DZ. 6 I B, 45 F 14. 2) O této paní viz M. ndb. Exc. Cl. XV 300. 8) Ve DZ. 5 B 20 je k r. 1543 opětovaný vklad polovice zámku a Čtvrtiny města Zdislavovi. *) DZ. 10 K 20. ») DZ. 11 F 12. ") DZrn 231 F 22. ') DD. 64 f. 265. «) DZ. 26 B 14 Tři čtvrtiny mesla zrUtaly při Novém íimcu 9i DZ. 15 K 7. ,0) Kriesche, Chronik (Arch. Lipský). 32 246 LIPÝ HRAD. vážen jsa predykantem, konal cesty po Německu a přišel až do Štrasburka a Tubink, ale pro smrt otcovu tuším se vrátil. Než možná že ještě jednou (1578) do Štrasburka si zajel.1) L. 1575, dne 15. srpna ujal panství, maje je odevzdané od své mateře. V potomních letech vyvedl několik nezbedných kousk&v. L. 1578 uťal poddanému Varlenberskému tři prsty na ruce., 1. 1580 uhodil Gabriele PuŠe z Henkvic, jehož k sobě pozval na zámek Lipý, konvicí tak, že mu nos rozrazil a jej v hlavu zranil. Jiného okrvavil 1. 1581 na Stranově, uhodiv ho sklenicí. Konečně, jsa I. 1582 na svatbě v Hlemýždí, tu Vácslava Blektu kordem v ruku zranil.2) Je s podivením, že při takové rváčské povaze měl také smysl pro krásu. L. 1583 zřídil při zámku novou zahradu a založil vedle konic dvorských nový zámeček (Červený d5m), jenž v roce a ve dni dokonán.9) Manželství jeho s Evou z Bibršteina také nebylo šťastné, tuším více jeho než její vinou. Plže ve svém pořízení,*) že se jím spravovali nechtěla, nýbrž všelikou protivnost k němu míti hleděla a také jej v jeho těžkostech nenáležitě opustila; kromě věna jí patřícího sice jí něco odkázal, ale chtěl, aby po jeho smrti statku manželova prázdna byla. Zemřel ve Zhořelci 1585, 7. července a pohřben v Lipém. Několik dni potom ujala panství máti jeho Kunhuta, již byl poručnicl učinil;5) 1. 1591 pak koupila Vartenberskou polovici zámku, jak již psáno. Pani ta zemřela 1594, 11. prosince. Mladý dědic Adam ujal Lipý a Sloup brzo po smrti své mateře a stavěl 1596 zámeček pod Sloupem. L. 1598 narodila se mu dceruška Anna Maří, avšak teprve 1. 1604 věnoval na Lipém a Sloupu manželce své Anně, též rozené Berkovně.8) Současně odkázal všechen svůj statek dotčené dcerušce. Po krátké vládě zemřel 1. 1607, 13. července náhle. Ovdovělá paní vdala se 1. 1608 za Jana Abrahama ze Sothaueu, zlostného muže, jenž 1. 1611 ve zdejším zámku svého DÍsaře buzikánem utloukl.'^ Sice bvl Drv učenv muž. ienž uměl českv. německv, * r t jfrj ---j --' j --- — ✓ » --- J • latině, hebrejsky, řecky, španělsky, vlasky a francouzsky (?) a mnoho cestoval. Když Anna, pastorkyně jeho, se vdala, koupila máti její od ní (1616, 1. června) Lipý a Sloup, ale hned potom vzdala oboje svému muži.8; V Lipém se vypravovalo, že oboje panství koupil, ale Lipští nedostali hodného pána, protože, mnoho norat zaváděje, je utiskoval. Zemřel 1. 1617, 1. dubna, odkázav Lipý a Sloup manželce své Anně do života, tak aby oboje dědil po ní jeho bratr Volf ze Solhausu a na Markvarticích.9) Volf sice dal si l) Paudler, Deutsches Buch 121. *) Reg. kom, soudu 20 F. a) Kriesche. *) DZ. 23 A 29 — B 5. Ta část o manželce jest inkoustem zamazána. '•) Kriesche. a) DZ. 132 G 23. *) Kriesche. ») DZ. 190 M 20, DZm. 23T L 9. M. ndb. Exc. Cl. IV 135. B) DZ. 138 M 22, Kriesche. LÍPY HRAĎ. 247 16. června od poddaných slibovaťi, ale stal se skutečným pánem teprve tehdy, když dne 14. července Anna Solhauzova zemřela.1) Za povstání (1618—1620) oba držitelé města Lipého Jan Jiří z Vartenberka a Volf ze Solhauzu drželi se stavy odbojnými skutečně. Oba proto odsouzeni vžeho jmění. Statek Volfův zámek Lipý s sídlem a dvorem v nově vystavěným a čtvrt města koupil 1. 1622, 19. prosince Albrecht V. E. s Valdšteina a témuž prodáno 1623, 7. ledna panství n Jana Jiřího Novozámecke se třemi čtvrtmi města Lipého.2) Císař Ferdinand propustil pak (1624) oboje z práva zemského a přivtěleno ke knížectví Frýdlantskému. Jen na Itrátký čas (1631) přestalo ježte v Lipérn panství knížete; jednak se byli dřevní držitelé fan Jií! z Vartenberka a Volf ze Solhauzu s vojskem saským do Čech vrátili a zboží svých opět dosíci hleděli, jednak i jiní čeští vystěhovalci do knížectví Frýdlantského vtrhli, lid sedlský pobouřili a za přispění jeho Nových zámkův, Mnichova Hradiště, Housky, Dokez a Bělé se zmocnili. Všude dosazeni jsou noví správcové, vybírány od lidu daně a pro celý zabraný kraj jmenováni jsou krajští správcové. Následkem jednáni v Kounicícn mezi knížetem a vojskem saským všechna tato panství během měsíce prosince do rukou bývalých knížecích správci se dostala. Komora jičínská hned ve své horlivosti vyslala na Nový zámek sto císařských mušketýrův a vydala jakési patenty veřejné proti Sasíkům. Nepřátelské jednání její překvapilo nemálo saské velitelství a přimělo je k opětnému odeslání několika plukův saských do knížectví. Pět set mužův osadilo Lipý a jiné oddělení saské vytáhlo k Mladé Boleslavi. Události ty přiměly knížete psáti (1. ledna 1632) komoře jičínské a nemilostivě jim tu věc vytýkati. Následkem toho nařizovala komora jičínská (19. ledna], aby se správcové bránili jak mohli, ale; k Sasům nechť se šetrněji chovají. Kníže opětně komoře (21. ledna) strany posádky Lipské psal, že zasloužili slušně, »aby vám, kdo ste to koliv nařídili, dal hlavy srážeti*. Po vytlačení Sašův z Čech obnovena jesst v Lipém zase vláda knížete.8) Od té doby až do r. 1850 byl Lipý celý příslušenstvím Nového zámku. Zámek, byv tak tak udržován, zpustl 1. 1643, když švédský nejvyšší Reichvald 13 plukem svým do Lipého vpadl, zámek vytloukl a mnoho obilí odvezl. Balbln znal Lipý (1681) jen jako pustý hrad.4) Na vyobrazeních 18. st. viděti jest, že byl zase obnoven a pod střechou. Po ohni 1. 1820 zase jen tak tak přikryt, ale kromě Části pronajímané byly tu světnice p"ázdné a pusté. K obnovení jeho došlo pak, když byl prodán továrníkovi Altschulovi.6) i) Kriesctie. ») DZ. 194 C 2, C 18, Bílkovy konf. *) Osvěta, ročník 1873, str. 262—253. *) Miscell. III 84. ») O Lipém podrobně v Pam. arch. VI 41. 32* JESTŘEBÍ HRAD. prostranném uoou mezi zeienými návršími biize Nového zámku a nad městečkem Jestřebím spatřuje se na nevysokém podstavci skála zvláštního tvaru, na níž ještě zbytky bývalého hradu viděti. Ze všech stran, af se odkudkoliv blížíme, vždy poskytuje skála tato sama o sobě stojící neobyčejnou podívanou. Podval skály totiž jest patrně užší než její vrch a zvláště na severovýchodní straně viděti, jak je skála svislá. Avšak za dřívějších dob (ještě 1. 1861), když jsem se jeden z posledních nahoru dostal, dokud byla skála celá, pohled ten byl ještě vzácnější. Neb skála pevně stojíc na svém podstavci rozšiřovala se do výšky, což patrně pozoroval ten, který přicházel od Nového zámku a na skálu s její zubatou korunou pohlížel. Proto nejeden srovnával Jestřebi s velikou lodí beze stěžnů. Na blízku míjela tato podoba, když příchozí zřetelně rozeznával vyčnívající úskalí, rozpukliny a nesrovnalosti té ohrcmné hmoty. Bohužel jest skála pískovec, kterýž zhoubnému působení povětří snadno podléhává. Na počátku 19. století pukla skála, takže se do rozsedliny ruka vložiti mohla.1) Nějaký rok potom zase se odlamovaly kusy, poněvadž neopatrní obyvatelé skálu sami podkopávali, dobývajíce tu písku. Nejednou obavy pronášeny, že by se velká část skály na chaloupky pod ni sřititi mohla; k odlamování velkých kusů došlo 1. 1852 a 1868, takže mezi obyvateli byl způsoben nemalý strach. Tehda se ještě na Jestřebi choditi mohlo po schodech ve staré věži umístěných, ano i já sám, když jsem tu byl poprvé 1. 1861, dostal jsem se ještě nahoru, ač již obtížně z části po žebříku, z části po hořejších schodech, mezi nimiž tři nad sebou scházely. Ale na ten čas není přístupu, leč nebezpečně po vysokém žebříku a tak se musíme spokojiti s tím, co nám zůstavili staří pamětníci a co jsme za dřívějších let sami viděli. J] .Bohemia* 1848 č. 35. JESTŔEBÍ HRAD. 249 Všude pod hradem jsou chalupy městečka Jestřebi. Láska k obvyklému rodnému obydlí způsobila to při obyvatelích, že na nebezpečnou blízkost zvětralé skály nepomýšlejí, ačkoliv po prvním ulamování skály 1. 1813 a 1825 tři domky se rozebraly a obyvatelé jejich se na jiném místě usadili. Stará cesta ke hradu jest ještě dnes zřejmá; chodí se jí ke krchovu, který jest sice na boku hory, ale na rovincie. Býval na něm kostelik. Jestli tu býval odedávna a zejména jestli tu býval farni kostel, není známo1) Možno jest, že tu prvotně bylo panské hospodářství a že tu zanecháváni koně, jestli se kdo nahoru ubíral. Na severozápadní straně jest hradiště uměle skopáno a na jeho dolním boku byl násep, jehož zbytky se ještě spatřují. Na hrad nebylo možno nijakým způsobem se dostati, leč jen skrze okrouhlou věž, která byla od hořejška stavěna až na dno skály, která tu byla bud sřícena aneb vylomena. Myslívalo se dříve, že to byla Jestřebi od severu. studně, avšak že to bylo schodiště, svědci malá okénka v ni. Z části je toto schodiště ve skále vytesáno, z části je stavěno. Napřed jsou dvéře s končitým obloukem a vzadu naschvál otvor prolomen. Ti, kclož dříve hrad navštěvovali, dostali se z dotčeného schodiště na přední hrad po 24 ve skále vytesaných a vyšlapaných stupních. Zde jest dosti velké prostranství, na němž mívali Jestřebští několik zahrádek. Něco dále k severozápadu zdvíhá se skála (tak píší pamětníci) o lira. výše, jest však nízká, takže mezi ní a hradbou předního hradu chodba asi 4 m široká zůstává. Zadní hrad, jihovýchodně odtud na nejvyšši části stojící, býval na všech stranách hrazen hradbou, z niž ještě znamenité kusy zbyly. Zde bylo několik sklepů ve skáile vytesaných, z nichž největší byl asi 10 m. zdélí a zšíří a od lidi za konici se pokládá, ač k víře nepodobno, aby obyvatelé hradu dostali koně na tuto skálu. Ostatní sklepy maji z;a špižírny a komory, coř se asi s pravdou shoduje. Kromě toho je tu starodávné vŽzeni tvaru džbánovitého, jak se často v hradech na pískových skalách vystavěných spatřuje. Zšíří na dně bylo 3'/a m. a hluboké (na počátku 19. století, ač již zasypané) asi 8 m. ■) Stará fara Jestfebská nazývala se Krušina a zdá se, že nebyla pod hradem neb v městečku, nýbrž čtvrt hodiny od Jestřebi, jdouc k severozápadu na kraji rybníka v zatopeném miste, takže není k tomu místu, kteréž slove nyní Pustý icstel, jiného přístupu než po loďce. Avšak viděti, že jest to vyvýšenina na kraji rybníka, na níž prý jsou základy a kdež také objeven byl tesaný kámen s nápisem. Zrušeni kostela následovalo podle pověsti, když se zdi ssedaly a zdivo praskalo (M. ndb. Exc. Cl. XVII 186). L. 1407 připomíná se mlýn pod Krušinou (Lib. erect. V 148), ale již 1. 1405 a 1446 nazývá se městečko pod hradem Krušinou a tak i 1460, z čehož znáti, že fara a s ni i název přeneseny do městečka. 250 JESTŔEBÍ HRAD. V blízkém sklepě objevili kostru zazděnou. (Viz I. díl na str. 78 !) Kromě těchto bývalo snad ještě několik sklepův a komor, ale bez nebezpečenství života se k nim přistoupni nemohlo. Po několika úzkých a ve skále vytesaných schodech vstupovalo se na nejvyššl část hradu, nyní znatelnou podle zdi s cimbuřím, která tuto část zavírá. Tu byl palác s véĚi, po nichž však není památky. Jak se zdá, bylo všechno na Jestřebí (kromě skalných komor) ze dřeva stavěno. Místo to nejvyŠší měřilo 24 kroků zšlŕí a 36 kroků zdélí.1) Jestřebí založeno ve 13. stol., když v Čechách hrady na vysokých skalách stavěli. Po prvé se připomíná léta 1295 a z pamětí tehdejších jde na jevo, že byl pánem jeho a bezpochyby také zakladatelem Jtndřuh ze Žitavy (1249—1309), jenž se nazýval 1. 1295 Hynkem z Dubé a z Jestřebího a 1. 1297, když zasedl na soudu zemském, Heimanem z Jestřebího. Když okolo r. 1300 fojtové a rychtáři na Broumovsku nějakých peněz v kostele Polickém se zmocnili, zajal je Jan, písař opata Broumovského, a poslal je Hynkovi na hrad Jestřebí do vězení.2) Hynek, který brzo po r. 1309 zemřel, měl syny PMu z Frýdlantu: (1259—1318), Hynka Berku (f 1348), Hynka z Dubě (f 1333) a Hynáčka z Housky. Kdo z nich Jestřebí mfrl, není známo, ale naposled se zajisté dostalo Berkovi. Neb když se synové jeho Hynek (f 1361) a Jindřich dělili, dostal onen Honštein a Lipý, tento Housku, Mšeno a Jestřebí s jinými statky. Týž Jindřich vyskytuje se jako patron farního kostela v Krušině, jak se nazývalo městečko pod hradem. Synové téhož pána jednookého nazývali se Hynek, Jindřich starší, Jindřich Berka, Vácslav, Jindřich Hlaváč a Jindřich mladší neb Vaněk. ístarší syny oddělil 1. 1391 Jablonným a Milšteinem a slíbil jim ještě Kuřívody, mladším třem dal 1. 1402 Dubou, Hrádek, Vřísek, Lov a Čap.3) Otec si tedy zůstavil Jestřebí a Kuřívody. Zdá se, že ještě 1. 1403 žil a tehda faráře do Krušiny podával. Avšak 1 1404 byl již mrtev, neb manželka jeho Adla byla již vdovou.*) Z pozdějších pamětí jde na jevo, že Jindřich jednooký postoupil Jestřebí, Milčan a Kuřích vod Jindřichovi Berkovi, druhému svému synu.6) Tento podával 1. 1405 faráře do Krušiny, koupil t. r. věno mateře své Adly, které měla zapsané na hradě Jestřebí a městečkách Kuřích vodách, Krušině a Holanech. T. r. také věnoval na vsích Kurovodských Kačně, manželce.8) Tato mu darovala dvě děti, Jindřicha a Bonuši. Když Jindřich I. 1406 na podzim již ke smrti pracoval, zapsal Bonuši do života jejího deset kop platu v Pavlovicích.7) Po jeho smrti ujal se dětí mladší jeho bratr Jindřich či Hynek Housecký a spravoval pozůstalost sám. Z té příčiny daroval 1. 1407 faráři Chlumskému plat na mlýně pod Krušinou.*) Mlaidého Jindřicha měl u sebe na Housce a Bonuši dal do Lipého. Oba sirotci krátce po otci zemřeli. Tedy se potom tři bratří o pozůstalé statky rozdělili; Hynek nejstarší dostal Kuřívody, Jindřich Housecký Milčany a Holany a Jindřich Hlaváč dostal Jestřebí.*) Již 1. 1408 podáial Hlaváč faráře do Krušiny. Jindřich Hlaváč měl té doby drahně vesnic v okolí, které byl na svůj díl obdržel; jak se zdá, sídlet posud bud v Lovu aneb na Beršteině. Všechny ty vesnice, pokud mu zůstaly, připojil k Jestřebí. L. 1410 učinil poručenstvi o svých dětech, jež však zrušil,10) protože poručník zemřel. Druihé poručenství učinil 1. 1415.11) Berkové byli tehda rod přísně katolický, avšak Hlaváč od nich odstoupiv přidali se ke straně pod obojí. Jestli to učinii dobrovolně aneb nuceně, není nám známo, jisto jest, že po dobytí Lipého učiněn tu byl hejtmanem a že tu do leta 1427 zůstával.12) Možná že t. r. zemřel, neb na podzim byl již jiný hejtman na Lipém. Syn jeho byl Čenik. Tomu Jindřich Berka Housecký vše právo své na hradě Jestřebí po otci a mateři zapsal. Do válek, které Vartenberkové s Lužičany vedli, zapletl se také Čeněk. L. 1445 pomáhal Mikšovi Pancíři ze Smojna proti nim. Když pak Lužičané vtrhli do země, spojil se s nimi Jan ze Smiřic a zůstali na tom, že oblehnou Jestřebí i Sloup. Ale Jan vida, že jest Jestřebí lepší, rychle se smlouval s čeňkem, aby mu je prodal. A tak se stalo nedlouho po Všech Svatých, že je Čeněk Janovi postoupil, vzav díl peněz za ně. Když pak na jaře 1. 1446 doplaceno, zdělal Čeněk na Jestřebí list s rukojměmi a vložil je Janovi ve dsky zemské.1") K tomu přikoupil 1. 1450 ves Zahrádky a Maršovice.1*) Znám jest osud nešťastného Jana, jenž byl 1. 1453 mečem odpraven. Předním porudlnlkem sirotkův po něm byl Zdeněk ze Šternberka, jenž při tom pro sebe hospodařil a asi polovici jejich jmění vyzískal. Zbytek, Housku, Jestřebí a Lipou, vydal r. 1456 mateři Markétě z Michalovic.15) O Jestřebí byla před tím pře. L. 1454 provolána odůmrf po Jindřichovi mladším Berkovi a jeho dětech. Vyprosil si ji Aleš Berka z Dubé, avšak vyzískal jen Kuřívody. Aby se neopakovalo něco podobného, vyprosila si Markéta 1. 1457 všechen královský nápad na Housce a Jestřebí.1*) Sirotci byli Vácslav a Jindřich. Asi okolo 1. 1460 došel Vácslav let svých a ukončil při o Jestřebí, získav nárok Alšův. Hned potom zveden Vácslav na hrad Jestřebí s poplužím a městečko Krušinu.17) Jak se zdá, oba bratří zůstali v nedilu. Vácslav zemřel ok. 1. 1470 a všecko jmění zůstalo Jindřichovi.18) Tento byl 1. 1471 členem poselstva stavovského k nově zvolenému •) Tak podle spatření 1. 1861 a starších popisáv. *) Reg. II 719, 1208, Rel. tab. I 4. ») Rel. tab. I 536, 596. *) Lib. conf. Arch. č. I 163. •) Rel. tab. II 15, 16. 7) Tadra, Acta jud. V 260. ») Lib. erect. V 148. ») Arch. č. 1 163. 10) Rel. tab. II 66. ") Rel. tab. II 124. ») Fr. v. Bezold. ") Arch. č. III 32, Rel. tab. II 204. ") Arch. Třeboňský. «) Arch. Třeboňský. '•) DD. 16 str. 63, 76. ") DD. 23 H 6. ls) DD. 16 f. 328. íESTŘEBÍ HRAD. 251 králi Vladislavovi do Krakova, potom býval na službě při císaři Bedřichovi, který jej povýšil za korouhev-ního pána Římské říše (1475). To potvrzeno králem Vladislavem a Jindřich pak od pánův přijat do panského stavu.1) Zemřel ok. 1. 1488 a pochován v Lysé. Nedlouho před svou smrtí prodal hrad Jestřebí Kryitofovi e Variemberka?) Tento prodej stal se bud 1. 1481 aneb nedlouho před tím. L. 1481 v prosinci měl již Kryštof Jestřebí a bylo tuším jeho předním sídleni.3) Tehda prodal Ralsko a 1. 1485 Tolšlein; oboje mu nebylo tak příležité jako Jestřebí, které mccovalo s jeho velikým zboíím Rybnovským. Ale ač poidčji lestřebí počítáno k Rybnovsku, přece za živobytí Kryštofova zůstalo jeho sídlem. Tak to bylo i nějaký čas po jeho smrti. L 1505 nazývá se Zikmund, syn jeho, seděním na Jestřábí.4) Myslíme totiž vedle (ovšem skrovných a neúplných) dokladův, že Zikmund dostal za díl Jestřebí, Jan, bratr jeho, Vartemberk a Vácslav, třetí bratr, Loukovec a Rybnov. Jisté jest, že Zikmund, který se po r. 1505 nepřipomíná, brzo potom zemřel. Jestřebí spadlo potom na Vácslava a Janovi dostal se (tuším náhradou) statek mateřský Tečeněves. Zikmund byl posledním pánem, který na Jestřt:bí bydlel. Bratr jeho Vácslav, připojiv je k Ryb-novu, zůstavil hrad zkáze, která jeho dřevěné stavby brzo zachytila. Již 1. 1547 nazývá se pustým zámkem. Asi od r. 1560 bylo příslušenstvím Nového zámku. Od druhé polovice 18. st. Jestřebí často popisováno. ») Paprocký o st. pan. 316. Rok úmrti u něho (1478) jest chybný, neb Jindřich žil ještě I. 1487. *) DZ. 7 G 5. Vklad obnoven 1. 1645 Vácslavovi, synu Kryštofovu. ") Rel. tab II 389. «) Arch. ě. VI 319. Jestřebí od jihu na počáitku min. století. Dle obrazu Pařizkova v archivu Musea království Českého v Praze. Hradiště Frýdlantské od strany jižní. FRÝDLANT HRAD. nejkrásnějšim krajinkám okolí Lipského patří důl Peklo, který se táhne podle potoka z velikého rybníka tekoucího a v němž stojí mlýn řečený Karbe. Nad mlýnem přes potok jest strmá skála, na níž stával hrad Frýdlant, neobyčejně pevný. Neb na východní a jižní straně jest hluboký dul a k západu, kdež skála s plání souvisela, jsou dva příkopy ve skále vytesané. K pevnosti přispívaly nemálo srázné stěny skály, jako i příkop úzký se strmým náspem, jimž byl volnější svah hradiště k východu překopán. Ke hradu jezdívalo se ze západní strany a přijíždělo se napřed do předhradí, kteréž příkopem širokým a ve skále vytesaným od zadního hradu odděleno bylo. Před- hradi jest malé, zužuje se v násep k jižni straně a končí se ve skalnatou baštu. Zadní hrad jest dosud ohrazen proti předhradí a z části na severní straně vysokým náspem, který se utvořil rozpadením vysokých hradeb. Dokladem toho jsou velké kameny, které se odtud vyválely. K vůli cestě jest násep ten prokopán a země vyházena na bývalé mostnice, ze skály vytesané. Na temeni skály spatřují se dvě prohlubně ve skále vytesané, jichž se snad užívalo za sklepy. Obě jsou čtverhranaté a ač jsou zasypány, přece lze spatřiti, kudy se k nim chodívalo. K severu jest i malý výklenek. Jiných známek, zejména takových, které by o zděných staveních svědčily, tu není; snad byla jen dotčená hradba z kamene a vše ostatní ze dřeva. Rokle na jižní straně hradu přechází v úzkou skalnou ulici, která jde TWJrnmjnr Poloha části Frýdlantu. 1. Venkovský příkop, 2. předhradí a také val, 3. vnitřní příkop s mostnicl, 4. sesutá hmota, 6. vchod prokopaný v 6. náspech sesutých hradeb, 7. hrad, 8. vytesané místnosti, 9. zadni přikop. Žeberk od východu. FRÝDLANT HRAD. 253 až k přikopu. Zavřena byla tu nejen balvanem, skrze nějž a stěnu člověk se protáhnouti musí, ale i dveřmi, jak svědčí draže nacházející se ve skále pod balvanem. To svědčí, že se ulice tato, jíž se pro vodu chodívalo, zavírala.1) Okolí Frýdlantu, ještě na počátku 13. století hustě lesem zarostlé, patřilo k rodinnému jmění Ro- nnvcfiv a fáhl se rertíl velký statek orl knnč.in Mčlnirkýrh a:f. W Zitavř KHyí se počítalo do druhé polovice 13. století, došlo k děleni dotčeného jmění a kdysi v 1. 1279—1288 založen hrad Frýdlant.8) Nazýval se po něm Albert, nejmladSí syn Častolova ze /.itavy (1288), ale i sitarší jeho bratr Hynek, jenž se obyčejně psával z Dubé, nazývá se 1 1289 z Frýdlantu.'1) Tak se i psával v I. 1312—1318 syn jeho Puta, jehož potomstvo žilo v Hradeckém kraji na Náchodě, Třebechovicích a Visemburce. Dotčený Albert psával se stále jen z Frýdlantu, a to naposled r. 1325, bud léta své smrti aneb nedlouho před ní.4) Kromě toho psával se od r. 1319 také z Liběšic. Potomci jeho, kteří se psali Škopkové s Dubé, zůstali na Libčšicích a zůstavili si bohatství až do vymření. Ti pak potomci, kteří se psali e Frýdlantu, seděli v okolí Lounském a na Moravě skorém v chudobě a záhy vymřeli. Ani Pätovi ani Albertovi potomci Frýdlantu nepodrželi. V držení jeho vyskytují se potom potomci Hynka (f 1348), bratra Pfltova. Hynek měl syny Hynka a Jindřicha, z nichž tento měl Frýdlant k svému dílu. Když 1. 1391 syny své odděloval, zůstavil sobě a mladším synům mezi jiným i Frýdlantské zboží.5) Když se tito synové 1. 1402 oddělovali, Frýdlant se nejmenuje; patrně si jej otec zůstavil do smrti (zemřel r. 1404). Po jeho smrti přidán Frýdlant k MilčanQm a zpustl. Po zpuštěni Milčan držen k Rybnovu. Na témž zboží připomíná se 1543 pustý zámek Frýdlant0) a naposled 1. 1575 na panství Novozámeckém.7) ») Srov. Heber, Burgen IV 186. «) Reg. II 617, IV 735. >) Reg. II 636. «) Reg. III 404. B) Rel. tab. I 536, Arch. č. II 47. e) DZ. 256 E 22. ') Naproti hradišti Frýdlantu přes potok tezí Nový dvůr a za ním prý je návrší, kde bývala hraběcí besídka. Tam prý stál tak zvaný Oslovský zámek (Eselsschloss — Mítth ndb. Exc. Cl. VI 44, Hantsctiel, Ndb. Touristen-ruhrer 301). Snad se ti. míní Frýdlant? Na panství Nového zámku připomíná se zámek pustý Hodnovoslovec (1575, DZ, 18 M 23), ale takového zámku nikdy nebylo, než má se rozumět) Frýdlant, ienž jest vynechán. Hodnovoslovec jest nynější ves Oslovice. Frýdlant, zbytky hradu na stranč severní a přikop. 3» milCany, rybnov, vítkovec. okolt Nového zámku bývalo za oněch dob mnoho malých hrádkův. Takový hrádek, řečený Milčany, stával jižně od Hostikovic. Tu jest mezi bory údoli lučné a bažinaté, takže se jen pod nohami houpá; z něho vystupuje strmé, několik metra vysoké skalisko vejčité podoby, zvané »pustý hrad«, na němž rostou doubky a břízy. Dříve bývaly kolem hradiště náspy a příkopy,1) ale již je se zemí srovnali, jen podle zrostu trávy znáti, kudy šly. Skála jde od jihovýchodu k severozápadu. Na severozápadní straně byla velmi příkrá, na jihovýchodní otesaná jako stěna. Po kraji bývala hradba, z níž se něco málo zachovalo. Na severozápadním konci jsou zbytky věže, která byla také příbytkem. Na nevelkém dvoře jest čtver-hranaté místo vytesané a před lety tu bylo vidati prohlubeň studně. Nedaleko Holan spatřuje se na širokém skalnatém ostrohu zvolna se zdvíhajícím víska Rybnov, jejíž domky na vrchu a bocích ostroha rozesety jsou. Mezi nimi uprostřed pod hrází velikého rybníka stoji imlýn, na nějž se voda rybníka Širokým průlomem ve skále vede. Průlom ten, bývalý příkop, odděluje od ostatní výšiny skalisko, na němž stávala tvrz, jsouc na všech stranách vodou otočena, poněvadž se i druhá stoka mlýnská z rybníka jdoucí a s první se spojující vodou nadýmati mohla. Skála dotčená bývala za oněch dob aspoň nahoře širší, ale poněvadž byla nebezpečná, otesali ji. V přízemí skály jest několik sklepův, v nichž prý konice bývaly. Sklepy jdou daleko a snad je jimi celá skála proražena; některé Šíje jjsou zazděny. Ze dvora mlýnského jdou staré schody a též stará cesta nahoru. V nevelké výšr.e nad schody jest sklep ve skále vytesaný, ale přední jeho stěna jest již ubrána. Schody samotné jsou zděné, ale cesta potom jde na skále. Sem a tam viděti vřezy a draže ve skále, které nasvědčují, že tu byla dřevěná stavení. Na vrchu skaliska rovném a travou obrostlém jest málo známek základních zdí zasutých; sice tu není po staveních památky. Na východní straně skály, po jejímž obvodu rozličné křoví roste, jsou nová vrata vedoucí k mostu nad širší stokou, odkudž lze přejiti na ves pomalu se sklánějící. Dvůr mlýna byl bezpochyby předhradím; mlýn sám je z části ve skále vytesán a tato se o něj opírá. Nedaleko odtud a západně od Holan jest samota Vítkovec řečená, něm Kickelsberg. U ní stával v lesíku zámek na ostrohu nevysokém, podle velkého rybníka Holanského se více do dálky než do Šířky táhnoucím. Na západní straně byl ostroh překopán a chráněn hrubým valem, poněvadž se tu ostroh volně sklání. Větší část zámčiště jest pokryta prohlubeninami, jamami a nevysokými náspy. Vše to vypadá tak jako známky bývalého lidského sedlišté. Na konci jest viděti zbytky nevelikého zámku, před nímž však obyčejný přikop schází. Věc ta nesvědčí o velikém stáří. na severní straně přitesaná, tak jako by tu bývalo klenutí nebo dvéře do vedlejší místnosti. Ve zdi jest ještě jedna střílna a drahně děr pro trámy. Všechna tři sídla bývala na oblasti, která patřivala ode dávna Milčany. Rozděleni skály, na niž roáa Berkovskému a držena ke hradu Jestřebí. Berkové postavili stával hrádek. hrádek: v těch místech, na kterých se byli dávno před tím usadili ') Heber IV 189. MILČANY, RYBNOV, VITKOVEC. 255 Milčané, z Horni Lužice přistěhovalí. Za držení Berkovského stál tu pouhý hrádek, sídlo úředníka. Takovým snad byl 1377 Přibik z Milčan, spoludržitel Mnichova. Když Jindřich (starý, jednooký) Berka z Ľubé 1. 1391 starší své syny poděloval, zůstavil sobě a mladším synům i zboží Milčanské.1) Později postoupil Jestřebi, Milčan a Kuříchvod druhému svému synovi Jindřichovi.1) Tento podával v 1. 1403—1404 kněží ke kostelům v Chlume a Pavlovicích3) a zemřel 1. 1406, zůstaviv sirotky, kteří brzo po něm pomreli. Po něm se dostaly Milčany a Holany bratru jeho mladšímu Jindřichovi neb Hynkovi Houseckému, jenž již 1. 1407 tuším jako poručnik sirotkův faráře do Holan podával. Ještě 1. 1427 byl patronem v Holanech bud on anebo syn téhož jména. Druhý syn Chval dědil po otci Kuřivody a Milčany. Týž prodal 1. 1437 tvrz a dvůr Milčany a městečko Holany s částí vsi Hostikovic Zikmundovi z Vartemberka4) Prodej stal se ovšem dříve, ale teprve t. r. mohl býti ve dsky vložen. Zikmund sice měl Děčín, na němž sídlíval, a proto potřebí neměl, na Milčanech bydleti. Přes to založil na temže zboží novou tvrz Rybnov.5) Patrně tedy Milčanská tvrz bud vyhořela aneb potřebám páně nedostačovala. Avšak i na Rybnově nebylo pohodlného bydlení a tvrz ta hlavně jen byla k ochraně zboží a pro byt úředníka. Na Milčanech a Rybnově zapsáno bylo věno Anežky ze Šternberka, manželky Zikmundovy. Když pak tato zemřela, dal král Ladislav (1453) odúmrf na tvrzi Milčanech a nové tvrzi Rybnově Alšovi a Zdeňkovi ze Šternberka a ti pak postoupili právo své Janovi mladšímu z Vartemberka, synu Zikmundovu.6) Současně prodělal Jan ještě jednu při s Alšem Berkou z Dubé, který si vyprosil odúmrf po někdy Jindřichovi Berkovi (f 1406) a jeho dětech.7) Od těch dob zahynul i název zboží Milčanského. Ještě v 16. století připomíná se zámek pustý Milčany a les Milčanský a rybník Milčanský.8) . Jan z Vartemberka zemřel 1. 1464, zůstaviv syny Kryštofa a Zikmunda. Tomuto se dostal při děleni (asi 1. 1477) Děčín a onen obdržel Rybnov a bezpochyby ještě jiná zboží. Rybnov držel zejména 1. 1485, když Tolštein prodával.8) Kryštof pak zemřel asi okolo 1. 1490. Ze tří jeho synů Vácslav obdržel k dílu svému Rybnov, jehož pánem se 1. 1509 nazývá.10) Úředníka tu měl Alexeje Kyje z Kyjova, jehož jméno čteme v tituláři 1. 1534 vydaném. Manželce své Kateřině z Hungrkoštu věnoval 1 1542 na tvrzi Rybnově, polovici dvoru nového, na Holanech a vesnicích11) a zboží Rybnovské v starodávném objemu, jak je ještě otec jeho převzal, vložil si 1. 1543 v obnovené dsky zemské.12) Seděním na Rybnově nazývá se ještě v posledním svém pořízení. Vácslav neměl potřebí bydleti na Rybnově, zvláště v posledních letech, an měl také Krupku a část Lipého. Avšak měl po bratru také Jestřebi s vesnicemi, sám přikoupil Chudý hrádek s vesnicemi a ves Karasy, takže bývalé zboží Rybnovské vzrostlo ve veliké panství. Bylo pro ně potřeba sídla prostranného a proto vystavěl Vácslav na bývalém statku Rybnovském zámek Vítkovec bez obvyklého dříve opevněni18) a na něm pak bydlíval. L. 1546 přistoupil ke spolku stavův proti králi Ferdinandovi, začež I. 1547 pokutován. Krupku propadl na dobro a ostatní zboží svá uvedl v manství, zejména polovici Lipého, Vítkovec zámek s dvorem popi. a zbožím Rybnovským, Chudý hrádek, Jestřebi a Karasy,14) Zemřel 1. 1552, odkázav statek svůj synům Janovi a Kryštofovi, jichž poručnicí byla matka jich Kateřina.16) Tato sídlívala na Vítkovci; zde také platila za část Lipého, kterou I. 1553 koupila.19) Kateřina psávala se až do r. 1560 seděním na Lipém a Vítkovci neb německy auf Withinperg.17) Avšak právě té doby opuštěn Vítkovec, protože na panství povstalo nové sídlo, Nový zámek. >) Lib. conf., Rel. tab. I 636. s) Arch. č. I 163. *) Lib. conf. Sídlel napřed na Milčanech a potom na Jestřebi. *) Rel. tab. II 170. *) Že jej Zikmund založil, lze shledati odtud, že na něm mela manželka jeho věno. °) DD. 16 f. 286, Rel. tab. II 242. ') DD. 16 f. 63. 8) Tento posud tak slove. Heber spojuje Rybnov se hradem iReibenickc, od Luži-čan&v dobytým, ale Němci by tak Rybnovu nebyli fikali, nýbrž spíše Ribenaw. DD. 62 f. 89. 10) Arch. Lipský u) DZ. 1 H 7. ») DZ. 250 E 22. ") Hrabě Auersperg (Ob. Ger. 178) a po něm Heber (III 217) mátli si Vítkovec s Kvítkovém. Palacký v Popisu připomíná Vítkovec, ale polohy jeho nedovedl určití. A. V. Maloch, dávaje posudek (v »Jičínském Obzoruc, 1861, str. 22) o Památkách arch. (IV odd. I str. 187), píše: Mylné jest tvrzení p. spisovatele (Rybičky), že na místě nynějšího Zižkenschlossu stávala tvrz Vřesek, nebot zde byl vskutku hrad Vítkovec a Vfesek stál jižněji na skále nyní Alteberg řečené. Ale tu se Maloch mýlil a přehlédl, co Palacký v CČM. 1846 sv. 1 str. 79 o Vřisku napsal. V té příčině třeba srovnati zápis ve DD. 64 str. 216, kdež se připomíná Vítkovec na zboží Rybnovském, s předešlými a pozdějšími zápisy. w) DD. 64 str. 200, 216. ") DD. 64 str. 265. '») DZ. 60 C 1. *') DD. 64 str. 265. Pam. kniha Lipská 1524. 33* nový zámek. mladším panským sídlům, totiž takovým, kde již opevňování zjednodušeno a opevňovacf prostředky jsou pouhou ozdobou, patří Nový zámek nedaleko České Lípy, v rozkošné krajině mezi stromovím a křovím položený. Z rozličných stran jest naň také rozličné pohledění. Díváme li se naň od strany severní, strmí velebně na vysoké skále, pod niž teče potok mlýnský a rozkládá se část osady Nové Zahrádky. Od strany jižní jest stromovím a křovím tak zakryt, že viděti jest pouze střechu a nejvyšší části zdiva. Přiblížíme-li se však k zámku a octneme-li se v sadech, které jej na všech stranách obklopují, tuf objeví se nám veliké jeho a hmotné stavení v plné své kráse. Založen jest do čtverhranu, a to tak, že na čtyřech stranách zavírá dvůr. Rohy zámku seslleny jsou hmotnými věžemi okrouhlými a, co jinde nelee viděti, do rohů dvoru vystupují přístavky baštovité do čtvrtkruhu. Věže přikryty jsou báněmi na způsob dvou zvonův do sebe vražených, ale na vrchu jich scházejí makovice; za to jsou tam vásy na čtver-(1 hranatých podstavcích. \Jm Zámek dvě poschodí vysoký má ráz docela takový, jako vyhlížel v 17. věku, zejména 1. 1622 a 1675, kdež se praví o něm: »Zámek na témž panství slove Novo-zámecký, jest od kamene pěkně a nákladně postavený, čtverhranatý, se čtyřmi v rozích vížkami, cihlami pokrytý.*1) Nic nám nepřipomíná dobu jeho založení, leč jen ta strmá skála na severovýchodní straně; též nezbylo ani dost malé památky po bývalém opevnění, leč bychom pokládali pahrbek severozápadně při ') Archiv musejní a gub. NOVÝ ZÁMEK. 257 zámku za rozvezeni kousku náspu. Vrata, okna, římsy na nich, sloupoví mezi okny, římsy pod střechou, to vše svědci o 17. století, z něhož pochází též krov a střechy na věžich. Pokoje ve vnitřku jsou prostranné, světlé a veselé. Jako ve všech panských sídlech jest tu množstvi všelijikých uměleckých a památných drobností. Zpytatele minulosti poutají staré podobizny, z nichž některé vynikají výtečným propracováním drobnosti. Výborná je podobizna Albrechta z Valdšteina, knížete Frýdlantského, a poprsí manželky jeho, Marie Isabelly. Zajímavé jsou také podobizny dcery jich M. Alžběty a manžela jejiho Rudolfa hraběte z Kounic. Rod Kounický zastoupen je tu několika podobiznami, mezi nimi i obraz slavného státníka z 18. století. Sice jsou tu také zastoupeny rodiny Ogilvy, Trautmansdorf, Weltz, Althan, Salm. Památná je též zbrojnice, která dříve bývala na Víisku,1) Viděti tu bílý plášť knížete z losi kfiže, jeho prý maršálskou hůl, několik praporů, z nichž jeden je z r. 1675, meč z 1. 1513 (snad katovský), mnohé staré ručnice rozmanité podoby (i k nabíjení od zadu), některé velmi Nový zámek od východu. krásné, čekan, starý řemdih (u Housky nalezený), pěkný tesák, stará stříbrná šavle se stříbrnou pochvou, brněni, staré hákovnice. Zvláštnosti je lustr z bambitek. Vzácností jest velký vývod Kounický na pergamene (1. 1682) psaný a až k báječným předkům 10. stoleti sahající. V zámku je též kaple, která povstala vylámáním skály. Dříve byla jen v prvním poschodí, nyní jde až do přízemi. Znamenitá jest též knihovna. Nový zámek povstal v 16. stoleti na Rybnovském panství, které vzniklo skoupením několika velkých i drobných statkov. Zdá se, že již 1. 1556 stál a že se mu říkalo ze začátku Nový Víťkovec 2) Jisto jest, že stál 1. 1562 a že páni a úřednici mu od té doby Nový zámek fikali. Podle toho se zdá, že stavěn Nový zámek za poručnické vlády Kateřiny z Hungrkoštu, vdovy po Vácslavovi z Vartemberka. Tato pani slove až do r 1560 paní na Lipém a Vitkovci, ale Kryštof Plot z Konařin, služebník její, psal se 1. 1556 úředníkem na Novém Vitkovci. Ze dvou synův této pani zůstal jen Jan na živě, ujal zboží svá 1. 1560 a když t r. učinil poddanost manskou vším zbožím, které n. Vácslav, otec jeho, v manství uvedl, doložil také do zápisu Nový zámek.') K jeho prosbě císař Maximilián zboží to 1. 1575 z manství propustil a zase ve dsky zemské vložil.1) Sice tu Jan měl dvůr jako knížecí.5) Hejtmany tu měl 1578 Kryštofa z Maxen r) Mitth. CCM. XIV 73, Paudler, Deutsches Buch II 13. *) Neunweithenbergk. Viz Program gymn. Lipského 1878 str. 23. ■) DD. 64 5tr. 320. *) DD. 52 E 1, DZ. 18 M 23. ») Pam. arch. IV a. 188. 258 NOVÝ ZÁMEK. a 1590—1600 Bedřicha Rožnovského ze Křtěnova. Jan zemřel 1. 1595 3. ledna a několik dni potom jediný jeho syn Adam. Pohřeb jejich konán jehnoho dne a to s velikou okázalostí.1) Podle posledního pořízeni Janova měl děditi syn jeho Adam; pakli by zemřel, měla máti jeho Barbora z Lobkovic držeti ten statek do smrti neb stavu změnění, pak měl spadnouti na Elišku, dceru jejich, a její syny.2) Desítiletý Adam byl podle jména majitelem jen několik dní; podle pořízení Janova spadly statky jeho na ovdovělou Barboru, která je nějaký čas držela; když však se vdala po druhé do Berkovského rodu, přišly Nový zámek a Lipá na Alžbětu, dceru Janovu. L. 1601 dne 7. dubna jí poddaní slibovali člověčenství. Tato byla vdána za Zikmunda z Vartemberka a držela Nový zámek s Lipým a přikoupeným zbožím Radoušovským až do své smrti. Zemřela 1. 1604 v měsíci dubnu.') Dědicem jejím byl syn Abraham Jan, ještě nezletilý, pročež se otec poručenství nad ním ujal. Ale mladý pán zemřel ještě téhož roku v prosinci a všechen jeho statek spadl na otce Zikmunda. Týž se oženil po druhé s Euzebií Sezimovnou z Ústí, jíž 1. 1606 věnoval na zboží svém Libchavském.4) Zikmund zemřel 1. 1608, 19. února, zůstaviv z prvního manželství jedině dceru Dorotu. Protože byl Jan, bratr jeho, po učiněném rozdílu s ním v nedíl vstoupil, přešel Nový zámek na něho a Dorotu upokojil tak, že jí postoupil statku Libchavy a Euzebii její věno vyplatiti slíbil. Statky jeho byly valně zadluženy, pročež věřitelé sáhli na panství jeho Kamenické a je prodali. Ačkoli pak části svého jmění odprodával, přece i to nebylo nic plátno. Věřitelé sahali i na Nový zámek, ale tomu bránili Jan Jiří a Ota Jindřich, bratří z Vartemberka, jako poslední dědicové všech práv Vartemberských. Z těch příčin vzato panství do sekvestru. Jan pak, chtě je zachovati manželce Julianě, odkázal je6) téže manželce Julianě a Kateřině roz. Novohradské z Kolovrat, mateři své, aby si je obhájily,*) Když Jan 1. 1617 dne 31. května zemřel, přijel Jan Jiří do Lipého a dal si tu dne 3. června poddanost släbovati.') Po tom si to u císaře Matyáše zjednal, že Nový zámek s Lipým jemu a bratru jeho postoupeny na ten způsob, aby až do rozeznání toho, zdali by tíž statkové jim čili na placení dluhův n. Jana z Vartemberka přináležely, na nich závad nečinili a tak je v celosti .zanechávali. Za to se oba dskami zemskými zaručili.8) Avšak k takovému rozeznání nepřišlo až teprve 1. 1626. Jan Jiří provinil se za povstání tak, že 1. 1622 odsouzen všeho jmění. Nový zámek, ač byl vlastně v sekvestraci, zabrán a prodán 1623 Albrechtovi z Valdsteina?) který jej připojil ke knížectví Frýdlantskému. Při vpádu Saskem (1631) vrátil se Jan Jiří, jenž se byl tuším hned r. 1621 vystěhoval, zase do země a ujal se Nového zámku, ale vláda jeho jen krátce trvala. Po smrti knížete (1634) zabrán Nový zámek po druhé, ačkoliv jej byl kníže s Lipým a Stolinkami své manželce Isabele Kateřině z Haracku věnným právem postoupil. Tato paní činila sice právní námitky, ale vidouc, že více platí moc než právo, dala se na cestu prosebnou. Tím vyzískala aspoň tolik, že ji byl Nový zámek i s Lipým (1636, 1. července) darován.10) Po Isabele dostalo se panství to 1. 1654 Marii Elišce, dceři její, vdané za Rudolfa z Kounic?1) a od té doby zůstalo v držení Kounicovského rodu. Po Marii Elišce, která 1. 1664 zemřela, náledovaly její děti nezletilé1*) a 1. 1668 v lednu ujal Arnošt František, nejstarší sytí, Nový zámek s Lipým1*) napřed jako poručník, potom jako samotný držitel. Nemaje dětí, odkázal své jmění Karlovi Ferdinandovi hrab. z Valdšteina, příbuznému svému, jenž sice se v držení jeho dostal, ale po dlouhé soudní při jeho odsouzen. Následoval potom Jan Vilém, bratr Arnoštův, jenž 1. 1721 zemřel. Po něm následovali syn Jan Josef (f 1759), bratr tohoto Jan Adolf, pak Michael, který zámek opravil, 1. 1820 hrabě Vincent Karel, pán osvícený (f 1829), pak hrabě Michal (\ 1852), jenž byl ženat se spanilomyslnou Eleonorou hrab. Voračickou z Paběnic, a konečně Albrecht, syn, jenž 1. 1897 zemřel.14) » Kriesche, Paudler, D. B. 2) DZ 27 G 28. 3) Pilát, Kriesche. Úředník její 1603 Petr Plot z Konařin. «) DZ. 133 D 21, Jiří starší z Maxu byl tu I. 1610 a 1611 úředníkem, 6) Pořízení 1617, den Božího Těla (DZ 139 A 1) «) DZ. 139 A 1. 7) Kriesche. 8) DZ. 139 B 19. ") Bílek, Děje konf. 846. »>) DZ. 146 D 10. '«) DZ. 478 A 10. ") DZ. 113 N 34 ») DZ. 114 L 24. ") Paudler, Deutsches Buch II 10. Chudý Hrádek od západu. CHUDÝ HRÁDEK HRAD. I potoka, kterýž prameny své u Dřevčic a Drchlavy sbirá, patři pro pitvornost svou k nejkrásnějšim částem okoli Novozámeckého. Důl neni široký, jest zúžen oboustranně včžovatými skalami strmými, na jichž vršich se stromoví upialo, ale nejen krásný, nýbrž i tichý, takže kromě zpěvu ptactva, klapání mlýna a druhdy kácení dříví není hluku. Na jedné z těchto skal na těch mistech, kde se prameny Dřevčický a Drchlavský spojují, a nad samým mlýnem, Grůndelmuhle řečeným, jsou zříceniny Chudého Hrádku, jimž se nyní Pustý zámek neb Poustka (zkaženě puska ze staroč. půstka) říká.1) Chudý Hrádek zdědil svůj název po starém hradišti. Ostroh, který se končí dotčenou skalou, jest objat náspem v polokruhu, ale díl jeho je zorán a zůstala toliko vyvýšenina na poli. Na straně západní jest též kousek náspu, ač ho tu pro přikrou stráň potřeba nebyla. Po založení zděného hradu užito hradiště dosti rozsáhlého za předhradí a dvůr poplužný, který se při hradu připomíná, bezpochyby tu stával. Vlastní hrad oddělen jest od tohoto místa hlubokým příkopem, jdoucim od stráně ke stráni, takže hrad byl na jedné straně příkopem, na dvou sráznými skalami zpevněn. Za příkopem jest prázdný prostor a za nim spodek bývalého paláce, založeného do dlouhého obdélníka. Má dvě oddělení, jedno bylo vyšší a tušim včžovaté a druhé k němu přistavěné bylo nižší. Také se ještě spatřuji okna a dvéře; ale tyto jsou bezpochyby v pozdějších dobách vybourány, neb neni nikdež známky ani veníře, ani hladké stěny po nějakých prvotních dveřích. Za to jest prvotní branka do nižšího oddělení, k níž se člověk musí skrze křoví propletávati. Otvory v přízemí s výklenky pro střelce jsou střílny, teprve v druhém poschodí byla l) Z toho jest znáti, že se okoli nejpozději v první polovici 16. st. poněmčilo. 260 CHUDÝ HRÁDEK HRAD. pravá okna a tu byl také vchod. Nad trámy, které nesly prvni podlahu, jsou také otvory, kdež snad byly prostrčeny trámy pro pavlač. Pod tím stavením jsou sklepy; ten, který byl pod nižším oddělením, jest zasypán, k druhému se jde ze dvora skrze široké dvéře, které se zavíraly poklopem, a před tímto vchodem bylo dřevěné stavení, jak svědčí draže ve skále. Vedle toho stavení na nejvyšším místě hradiště stálo též čtverhranaté staveni, z vepřovic a hlíny vystavěné; někdy hořelo, a proto se tu nachází dosti vypálené hlíny. I pod tímto stavením jest sklep ve skále vytesaný, jenž se zavíral závorou; ten má lavici ve skále vytesanou. Hradby byly snad jen ze dřeva, neb jsou skály vysoké a rovné jako stěny. Za těmito staveními jest prázdná prostora neveliká, a odtud lze přijíti na osamělou skálu, za niž ještě jedna skála. Na obou byly bezpochyby dřevěné hlídky. Dříve tu vídali polozasypanou studni; nyní neni po ní známky. Chudý Hrádek vystavěn na rozsáhlém dědictví Berkovském snad ve 14. století. Když Jindřich starý Berka z Dubé odděloval (1391, 1. března) své starší syny, zůstavil si pro sebe a své mladší syny hrad Housku, Hrádecké, Milčanské a Frýdlantské zboží i město Dubou. Když však se I. 1402 tito mladší synové dělili, dostal nejmladší z nich Jindřich, jinak Vaněk, hrad Hrádek s dvorem poplužným, dviir na Vřlsku, městečko Dubou a 4 vesnice.1) Vaněk zemřel 1. 1413, zůstaví v Hrádek a Pavlovice synům svým Janovi a Jindřichovi. Za jich nezletilosti spravovala statek Barbora z Kolovrat, vdova po Vaňkovi, majíc tu své věno, a vdala se po r. 1418 za Jana z Cimburka.2) Dědici rozdělili se potom tak, že Jindřich si nechal Hrádek a Janovi dostala se ves Pavlovice,') kterou byl otec před svou smrtí získal. Jindřich pak nazývá se v 1. 1429 a 1432 pánem na Hrádku4) a na Hrádku jest také dán list odpovědný (1450, 19. února), jímž tovaryši Jindřichovi opověděli v;álku SasŮm.6) V potomních letech psal se Jindřich po Kostelci, novém svém sídle, a 1. 1454 vyprosil si na králi vše právo odútnrtní po mateři Barboře a otčimovi Janovi na Chudém Hrádku a též na vsi Pavlovicích, kterou byl tuším po bratrovi dědil.6) Následující držitelé nejsou nám již známi až do počátku 16. století. V 1. 1519—1522 slove Jiřík Kapliř Osterský ze Sulevic pánem na Chudém Hrádku.') Kdysi před r. 1532 prodal týž Jiřík Chudý Hrádek zámek, zámek pustý Vřísek, tři vsi osedlé a dvě pusté Vácslavovi z Vartemberka, jenž zboží to ke svému panství Rybnovskému připojil.8) V následujících zápisech připomíná se Hrádek, jenž asi od r. 1560 k Novému zámku patřil, jako zámek, poněvadž se vypisuje starý právni a nikoliv skutečný stav, ale neni pochyby, že po koupení ihned opuštěn a sidlem býti přestal. Pro držitele Nového zámku bylo nepotřebné, naň nakládati. Po dokonalém spuštění hradu zapomenuto i jméno jeho a obnoveno teprve ta našich dob ze starých pamětí. ") Eel. tab. I 536, 596. h DD. 21 f. 15, Arch. český I 162. *) Cod. dipl. Lus. IV Ul. ») Arch. český III 505, VI 486. ») Arch. Dráždanský ») DD. XVt 299. ') Arch. mus. a Reg. kom. soudu. DZ. 5 B 22. Chudý Hrádek od severu. ,,Červený dům" v České Lípě. VŘISEK HRAD. mírné vzdálenosti od Holan k východu stojí uprostřed obory na pískovcové skále zámeček nyní řečený »Žižkenschloss<, zbytek bývalého hiadu Vřisku,1) Pozorováním hradiště lze zjistili, že tu stával pradávný hrad, ještě dříve, než stavívány zděné hrady. Opevnění zaujímá totiž prostoru, která rozlohu i nej většího hradu přesahuje. Na severní a západní straně jsou bud příkré stráně neb skalní stěny, na ostatních stranách obrovské náspy drnem obrostlé. Hradiště to přizpůsobeno v 15. století novému hradu, po němž zbylo několik památek. Na západní straně jest studni ve skále vytesaná, ale nyní zasypaná. Před více než 100 lety byla asi 57 m hluboká a lidé, kteři do ni kameni házeli, mněli slyšeti zvuk, jako by uhodil na železnou truhlici.8) Však ještě na počátku 19. století byla studně ještě dosti hluboká, ale když jednou do ní jalovice spadla, dal ji zdejái polesný zasypatii. Na jihozápadní straně na samém kraji skály jest starodávné viseni, majíc podobu džbánu neb hrušky ve skále vytesané, jemuž se říká od lidu krug. Nad tím býval bezpochyby dřevěný domek. Z pouhého zkaženého názvu Schischkenschloss vytvořila se pověst, že Žižka měl na Vřísku hrad a v tom věšení .. * ui--1.__... . .: i :„i. x ~ . —i c-i. ävcuu uicuia umům, ja* jiz. i*u£licuiicijcu jui i yiucj i j_í 11 v in i [i i n ii.iiiii. í, v. i y ' ■ i ují .... ..... . >...u......^ .... Pověst tato zdála se býti věrohodnou, když 1. 1884 dva odvážlivci, svázavše žebříky, do džbánu se spustili. ') Že skutečně na tomto místě stával hrad Vřísek a žádný jiný hrad, ne z jedněch dfivodfiv se dá pronésti. Takové míněni aspoň první pronesl Palacký ve svém popisu, jeho příkladu následoval Heber (ve IV. dílu, ve III. dílu, popisuje na str. 215 nynější ZiŽkensdiloss, ještě historického názvu neznal); konečně byl téhož mínění také spisovatel článku v Pam. arch. (IV a. 187) »Panství Nový Zámek v Litoměřicku v 16. a 17. století*. Proti tomu ozval se v »Jičinském Obzoru* (1861 p. 21) A. V. M. (Maioch) řka: »Mylné jest tvrzeni p. spisovatele, že na miste nynějšího ŽiikenschlossU stávala druhdy tvrz • Vřesekt, neboť zde byl vskutku hrad Vitkovec a Vřesek stál jižněji na skále nyní »Alte Berg rečené.« Naproti tomu sc dá velmi dobře pro vést i, že m místě Žiikenschlossu stával hrad Vřisek. Neb již název postoupný tomu nasvědčuje. Z nizvti Vřísek (stč. Vřiesek) utvořili Němci nejprv iRzischkenschloss*, potom Schischkenschloss. (Palacký v ČČM., 1845, str. 79.) *) Schaller Leut. 248 34 262 VŘÍSEK HRAD. Dole se jim to líbilo. Zůstali tti několik hodin, obdivujíce tři obrazy ve skále vytesané (snad vyškrabané), dva rytíře a třetí jako kněze a při tom nápisy, kterým však nerozuměli.1) Na této straně (za studní a vězením) jsou dva skalnaté výběžky, na nichiř bývaly bezpochyby hlídky Severozápadní má draže pro hrubá břevna. Kromě toho spatřují se na prázdné prostoře hradiště hluboké díry a sklepy ve skále vytesané, jichž bylo několik. Na severozápadní stran ž hradiště jest sámeček, založený do dlouhého obdélníku, a ozdoben jest do vnitřku hradiště okrouhllou věží, jež jest schodištěm, majíc točité schody z kamene až nahoru. Ta prý bývala ještě o patro vyšší, nežli jest nyní. Úprava tohoto stavení svědčí o tom, že bylo v 16. st. vystavěno, a to tehda, když tu byla obora zvířecí založena. V přízemí, kde jsou samé klenuté místnosti, bydlí polessný, který zdejší revír a oboru spravuje. Světnice prvního poschodí jsou velmi prostranné a všechny jsou kryty Poloha Vřísku. stropy, kteréž jsou sbity z pěkně otesaných i Srázné spády, 2 náspy, 3. zámeček, 4. studně, 5. vězení, a ohoblovaných prken. Dvéře z jedné do druhé 6' sklep také jsou starodávného díla. V nej větší z těch světnic bývala před časy sbírka, všelijakých památek a ručnic, jako nějaká zbrojnice, ale to vše odstěhováno do Nového zámku. Jižně od Vřísku jest hluboký dul, řečený Schmettengraben, a za ním jest zase hradiště, řečené Stará hora. Jest to výběžek hory, na níž stojí Vřísek, jenž jest oddělen od ostatní výšiny hlubokým příkopem a dvěma hrubými valy, z nichž jeden jest z velké části rozkopán. Náspy ty lomí se pravým úhlem a jsou také po boku ostrohu až k těm místům, kdež začínají skalní stěny. Tu také se dělí ostroh ve dvě k západu vybíhající skály. Tam, kde se rozcházejí, jest sklep čtverhranatý, ve skále vytesaný, tak dobrý, že se ho může každé chvíle užívati. Soudíc, že náspy jsou uvnitř hradiště a nikoliv za příkopem, jak bývá u hradů a tvrzí, lze za to miti, že je to opevněný příbytek neb hrádek z doby před r. 1250 pccházející. Na Vřísku stál ve 14. století dvůr poplužný, který patřil od r 1402 k Chudému Hrádku. Bud tu h»yi Hra h zři zľe JI ľ dři c jíiIdSc Vsiiks, Ser k y z Dube 2 ne b sn sri P" jebo smríi ledy 21 sc synové jclio byli dělili. Známi jsou z nich Jindřich a Jan, možná však, že byl ještě třetí syn. Vřísek totiž po r. 1413 oddělen od Hrádku a nepatřil k němu zejména r. 1454. Byv později zase ke Hrádku získán, připomíná se okolo r. 1530 jako zámek pustý a tak i v pozdějších zápisech panství Novozámeckého. Jakíi přeměna se na něm stala v druhé polovici 16. století, popisuje se v taxe téhož panství 1. 1622 psané. Byl tehda na »Ziž-kově hoře* dům dobře vystavěný, při něm obora, v níž se chovalo pro kratochvíli panstva výše 100 jelenů, daňkův a jiné zvěře, též tu byly Štěpnice a dvě bažantnice.8) Na území obce Rybnovské blízko Holanského mlýna a samé zdi obory Vřísecké spatřuje se zajímavé tvrziště. V tu stranu k potoku okolo tekoucímu jest podle téhož potoka násep, tuším proto, aby se okolí tvrze nadýmalo vodou, neb okolo tvrze jest mělký sice, ale velmi Široký příkop, jenií je nyní chmelnicí. Tvrziště jím otočené, na němž jest též chmelnice, jest nevysokou zdí zavřeno, a v něm spatřuje se skála pěkně přitesaná, ale divné podoby, jako nějaký kostel. Část skály, která vybíhá k vý'chodu, obsahuje schody ve skále vytesané na druhou vyšší skálu, která se velice podobá věži. Těchto schodů je třinácte, pak je chodba ve skále a až na věž nahoru jest 22 schodů. Tu se vstoupí do místnosti založené do čtver-hranu nepravidelného (nejdelší strana 3, nejkratŠí 2 5 m zdéli). Místnost jest zavřena stěnami ve skále vytesanými, asi 1 m vysokými. V jihozápadním rohu jest baštovitý podkovovitý výběžek, o stupeň vyšší než ostatní místnost; ta má v levo dvě, v pravo jednu draž, z čehož souditi, že byla nad tim dřevěná vížka. Na jižní straně věžovaté skály jest výklenek, v něm jest také díra na trám. Lid říká tomu místu Veilchenburg,8) což by dobře souhlasilo s Liljovem neb Jiljovem, bydlištěm dávno zaniklým a zapomenutým. Odtud se jmenovali Hrdoň (1388 z Katusic) ze Všetat, jinak z Jiljova, a Hynek z Dolan, odjinud z Jiljova, kteři měli 1. 1391 nějaké jednání.4) Když 1. 1421 Jindřiich Haraš postupoval statku svého Bosyně, svědčili Hynek z Liliová seděním v Oslovicich a Vanék VySata z Liliová seděním i) Mitth. ndb. Exc. Cl. X 136. *i Pam. arch. IV. a. 188. «) Snad také das wüste Schlössel. (Viz M ndb. Exc. Cl. IX 255.) «) DD. t3 I. 41. Rel tab. I 516 Z Dolan zbyl jen mlýn a rybník Dolanský u Hostikovic. VRÍSEK HRAD. KVÍTKOV TVRZ. 263 v Hostikovicícb.1) Konečně se připomíná 1. 1454 Hanuš z Jiljova.1) V 16. století žil rod Holanúv s Jiljova. O této tvrzi nestala se zmínka ani v starých, ani v nových pamětech; domnívati se lze, že tu bydlivail služebný zeman Berkův z Dubé. V« sek. kvítkov tvrz. ade vsí Kvítkovém ke straně severní vypíná se tvrziště, skalisko z pískového kamene, asi 7—8 m vysoké, kteréž ze sousední výšiny jako ostroh vybíhá. Poněvadž jsou stěny skály všude rovné, jest skorém nemocností, na ně vyiézti; kromě toho byla skála k severu předělena příkopem hlubokým, ve skále vytesaným, a proto byl mimo vůli držitelovou všechen přístup zamezen Velké balvany, z nichž se skalisko skládá, spojeny byly hradbami, z nichž zůstaly zbytky; kromě toho lze spatřiti sklep ve skále vytesaný, jehož hospodář na chalupě ke tvrzišti přistavěné posud užívá, a nádržku 12 m hlubokou, v níž se voda uschraňovala. První, který se po Kvítkovu psal, byl 1. 1295 Jan.*) Petr, jenž se l. 1335 vyskytuje, má na pečeti vlka z lesa vyskakujícího, a jest předek Vlkův s Kvítková.*) On měl v držení jen část Kvitkova a na jiné části seděl 1. 1345 Ješek Kopec.6) Patrony kostela zdejšího byli 1361 Vlk a jeho synové a 1375 Jan a Ctibor, snad jeho synové. Ctibor zemřel před r. 1381 a o věno Anny, manželky jeho, byl spor. Statek jeho přisouzen Rynoltovi z Dobětic.6) Na této části snad seděl Jaroslav z Robce, jenž 1. 1392 část Kvítková držel.7) Jeho nástupcem byl Bohunek ze Mnichova 1. 1406.8) Z rodiny Vlkův žil 1. 1406 Petr, jenž však s Kvítkovém nic činiti neměl.9) Na tomto připoimínaji se od r. 1408 Jan a Jan bratří Vlkové, synové Jana, 1. 1375 jmenovaného, a 1 1416 Jan mladší sám. Jan starší byl totiž před r. 1410 zemřel a mladší zapsal 1410 za jeho duši plat na podílu svém faráři Kvítkov-skému.10) Vlkové, jsouce patrony kostela, seděli bezpochyby na tvrzi. Jak dlouho tu pány byli, neni známo. L. 1417 nazývá se Mikuláš z Kolovrat pánem na Kvítkově.11) Není známo, byl-li držitelem po Vlcích neb druhého statku. V 1. 1423—1437 připomíná se Vácslav Nosek z Kvítková, jenž držel zboží v Liboohova-nech.1*) Ten se po Kvitkovu psal, ale tušim tu nic neměl. Jan Žabka e Kvítková byl 1. 1448 mezi těmi, kteří vpadli do Prahy.1') 0 Arch Třeboňský. 2) DD. 16 f 68. ») Reg. II 719. *) Arch kl Teplského. ») Arch města Bělé. •) DD. 13 f. 166, Rel. tab. I 489. ?) Tadra, Acta jud. III 59. 8) Lib. erect. VII 116. ») Tadra, Acta jud. V 241. «°) DD. 19 str. 263, Lib. conf., Lib. erect. VIII 106. ») Lib. conf. M) DD. 15 f. 304, Lib. conf., Paprocký o sl. ryt. 221. ») ČČM. 1827. 34» 264 KVÍTKOV TVRZ. TVRZE OKOLO NOVÉHO ZÁMKU. Asi ke sklonku 15. stoleti připojen Kvitkov k Ronovu a tvrz zdejší zpustla. Na počátku 17. stol. připojen k Novému zámku. jTvrz Kvitkov v letech 40. min. stoleti. (Dle kresby Hebrovy.) TVRZE OKOLO NOVÉHO ZÁMKU. bde vsi Dtchlavou jest viska Hradiště, pojme-] novaná po bývalém hradu. Na severním konci jejím jest totiž ostroh skalnatý a na tři strany I srázný, lesem obrostlý, který byl příkopem překopán. V příkopě, který je nyní mělký a v něm chmelnice patricí k živnosti před ním stojící, spatřuji se zbytky staré hradby. Za příkopem jest trojhranné místo a jsou základy čtverhranatého stavení, totiž skalní stěny a prohlubeň vyplněná ssutinami bývalých sklepův. Držitel živnosti č. 8 užívá posud starého sklepu. Od této tvrze (a nikoliv hradu) dostalo položeni to jméno hradiště, kteréž přešlo i na ves v nově vystavěnou a s Drchlavou souvisící. Samostatní držitelé Drchlavy byli 1265 Nale-pluk, 1359 Hrd a 1363—1373 Soblhrd z Dřevičic (Reg. II 191, Rel. tab. I 426, Lib. conf.). V pozdějších dobách patřila Drchlava k Jestřebí. L. 1417 tu prodán toliko plat. (Viz Bernau, Bezirkskunde von Dauba 377— 379.) V Pavlovicích, farní vsi, stávalo sídlo, jemuž se říkalo v minulém stoleti starý zámek, a z něhož ještě něco zdi zůstalo. Místo to zaujímá nyní živnost č. 11. Pavlovice patřívaly ke hradu Jestřebí, avšak v 1. 1401 —1403 k Miičanům, pak r. 1406 zase k Jestřebí. Asi ok. 1. 1408 dědil je Jindřich Vaněk Berka, držitel Chudého Hrádku, po jehož smrti dostaly se za díl Janovi, synu jeho; tento slove 1440 seděním na Pavlovicích a snad zdejši tvrz vyzdvihl. Po jeho smrti patřily zase Pavlovice k Chudému Hrádku a pak zase k Jestřebi a asi od r. 1509 k Rybnovu. Na místě kostela sv. Barbory u Nového zámku stávala farní ves Mnichov. Před lety spatřovaly se u kostela zbytky jakési, které by ukazovaly na tvrz (popisuje Heber IV 190), ale nyní odkopávánim vše zmizelo, Nejstarší nám známý držitel (1345) byl Smil. Zboží Mnichovské v starších dobách bylo rozděleno. Patrony kostela byli 1367 Jan Žižka, Filip, Dětmar, Tichava a Zdeněk Lala, 1377 Filip, Jan, Soběhrd a Chotun s Přibíketn Milčanským. Vedle nich připomíná se 1. 1376 Vítek Mnichovec ze Zahrádek (Lib. conf., Arch. Bělský). Smil žil ještě l. 1377, tuším nic v Mnichově nemaje, a Kliment, syn jeho, I. 1389 byl farářem v Citově (Borový, Lib. erect. II 145, Reg. Vatik.). Podací kostela bylo rozděleno I. 1392 mezi Hynka z Valkeřic a Pecmana ze Svojkova (syna Vnoučkova). Tento poslední dal 1. 1400 deset kop faráři Lipskému na záduši otce svého (Lib. erect.). Hynek zemřel ok. i. 1397 (DD. 14 f. 217). Syn jeho byl Hynek, jenž 1. 1410 kněze ke kostelu spolupodával. Držitelem s ním byl Hanuš z Kanic, jenž ještě I. 1421 ve Mnichově seděl. Oba se 1. 1415 spolu připomínají (Rel. tab. II 117). Hynek daroval 1. 1406 k faře zdejši plat na svých dvou poplužích, prodav pak okolo 1. 1415 svůj statek Mnichov, koupil Oslovice, na něž I. 1418 dotčený ptat převedl. Sice seděl tehda na Stroužnici (Lib. erect.). Kromě něho psali se po Mnichově 1400 Beneš, 1401 Jiřík, potomek Vítka Mni-chovce a seděním na Stranném a I. 1406 Bohunek, držitel Kvítková. (Rel. tab. I 588, 592.) L. 1421 drželi Mnichov dotčený Hanuš a Beneš z Nynlchova. Ti měli při s farářem zdejším, jenž rozličné kostelní věci promrhal (Tadra, Acta jud. VII 137). Jan a Beneš (tento i 1437) byli I. 1433 patrony kostela (Lib. conf., Rel. tab. II 171). Velenšti ze Mnichova pocházeli od Vítka a od 14. století nic ve Mnichově neměli, sedlce na Zahrádkách, Stranném, Nedomiclch a Tajné (DD. 22 str. 139). Ves zpustla v 15. století. Zůstal tu jen dvůr s kostelem a onen také zanikl. I jméno zaniklo, jen název Mnichovského rybníka zůstal. Červený Hrádek v r. 1797. (Dle kresby Wolfovy v archivu Musea král. Českého v Praze.) ČERVENÝ HRÁDEK (BOREK). ^dj si pyšný hrad, nyní prostorné, uměleckým vkusem vykrášlené sídlo lze říci o mnohých zámcích, které zaujaly místo branné pevnosti. K třm patří také Červený Hrádek, uprostřed stromoví se vypínající, který vznikl 1. 1675, když starý hrad byl zbořen a hradiště pak srovnáno pro nový zámek. Tento jest obdélné čtverhranaté staveni, pravidelné, dôkladné a v barokovém slohu 17. st. vyzdvižené. Jako je pravidelný a úhledný zvenčí, tak je i počet, míra a úprava jeho vnitřních místností, v nichž ukryty jsou mnohé umělecké památky. Na samé skále stojí spodek klenutý, nad nímž vypíná se do druhého poschodí. Pohodlnými schody stoupá se k portálu, na jižní straně zřízenému, nad nímž jest latinský nápis na památku zakladatelovu. Skrze ozdobný průjezd přijde se na čtverhranatý dvůr, který kdysi býval arkádami na všech stranách zavřen. V prvním poschodí jest velká síň, až po střechu sahající, ozdobená sochami ve výklencích a nástěnnými malbami. Také strop byl malbami zdoben, ale protože dříví jeho bylo nahnité, sňat v druhé polovici minulého století a nahrazen novým, nezdobeným. Před zámkem na jižní straně jest čtver-hranatá zahrádka, prý to místo, na kterémž vzbouřenci Chomutovští souzeni (1591). Říká se, že má zámek tolik oken, kolik je dní do roka; možná že to až na některé číslo nesouhlas), ale s pravdou se sotva mine. V pozadí zámku jest rozsáhlý park, jenž patří k nejkrásnějším v Cechách.1) Červený Hrádek jmenováván byl dříve Bořkem, což bylo starodávným názvem nynějšího města Borku neb Jirkova, ale jak bude níže doloženo, měl ještě jiný název. Město to neb dříve městečko vzniklo na místě, jemuž se říkalo »na borku«, ještě málo obydleném. Jako jeho pán připomíná se 1. 1362 Odolen ze Rvenice a po něm 1368—1407 Jindřich, ale právě tehda bylo městečko rozděleno; těmto dvěntia patřily ') Časopis »Comotavia« III 12. 266 ČERVENÝ HRÁDEK (BOREK). dvě třetiny a třetí patřila k panství Žeberskému. Kdyíí byl Starý Žeberk nad Eisenberkem ponechán jen za obydlí, vystavěli si majitelé Nový Žeberk pod ním a ten nemohl jinde býti než na místě Červeného Hrádku, poněvadž příslušenství jeho bylo hlavně ve zdejší krajině. Tento nový hrad přijali Ota a Ota z Bergova l. 1327 od krále v manství a drželi jej potom potomci jednoho z nich. Proto je také Albert g Bergova 1. 1357 patronem v Bernově a nástupce jeho Ota (1374—1379) spolupatronem v Borku a patironem v Bole-boři a Bernově.1) Týž Ota prodal 1383 3. ledna zámek Nový Žeberk, horu Starý Žeberk, třetí díl městečka s platy v některých vesnicích a manství v Kunraticích, Kyjicích, Újezdě, Boleboŕi a Bernově Umoví g Koldic za 3140 kop.1) Jindřich Rvenický zůstal potom pánem na své části městečka, prodal 1. 1384 nějaké: zboží klášteru Postoloprtskému, podával sem kněze 1. 1386 se Zikmundem z Koldic, 1. 1388 však sám.8) Na hradě vládl 1. 1392 Vácslav z Koldic s bratřími Albrechtem, Těmou a Jiřím*) a 1. 1395 zastavili tito hraď Žeberk, jejž dosud měl poručený Albrecht z Schauenforstu, jich příbuzný, Albrechtovi purkrabí z Lisnika a Vyrtovi, jeho synovi. Avšak vyplativše jej po nějakém čase, zastavili tíž bratři (bez Vácslava) 1. 1402 hrad Žeberk Albrechtovi z Dube, zemskému Něm. řádu v Čechách a na Moravě, jen na rok.5) S tím pak nesnadno sloučiti, že se Jindřich Rvenický, jsa v 1. 1399—1407 patronem na Borku, pánem na Žeberce nazývá.*) Že skutečně také Žeberk držel, dovodí se tím, že potomci nepsali se ze Rvenice, nýbrž ze Žeberka. Po r. 1407 již se nečiní zmínka o Jindřichovi. Jeho část městečka a právo k Žeberku přešlo před r. 1411 na Anarga z Válden-berkd7) a přímo potom přestalo rozdělení městečka a práva podacího, ač se v 1. 1417—1449 ještě pamatovalo, a hrad a městečko dostaly (v českém) společný název Borek, třebas se ještě pisávalo později o panství Žeberském. Celého městečka Borku a hradu nad ním nabyl Jetřtch Kraa, jenž byl podčeším královým a pro mnohé platné služby (zvláště 1. 1400 poselstvím do Frankfurtu) jím odměňován byl. Již 1. 1413 byl samotným patronem v Borku. Hrad, jehož manství bylo promlčeno, a svou zpupnou část městečka podal 1. 1415 králi pod léno a přijal od něho v ušlechtilé manství, začež byl osvobozen ode všech soudův světských kromě soudu hofmistrova.8) Zemřel okolo I. 1417 a Borek pokládán za manství odumřelé,9) ale manželka zemřelého, Kateřina, měla na něm 600 kop věna a byl tu dědic, Hanuš Kraa. Ti oba prodali 1. 1417 hrad Borek se dvěma částmi městečka a vsi Vácslavovi z Moravlvsi a z Kopist}®) Nový pán obdržel hned na začátku 1. 1418 potvrzeni královské na hrad i svolbodu od soudův a věnoval t. r. manželce své Kateřině na vsi Březenci a hradu Borku.11) Vácslav stál v následujících bojích na strairiě katolické, opověděl 1. 1419 s mnohými jinými Pražanům, bojoval pak pro krále Zikmunda, jenž mu tuším ani slíbeného žoldu neplatil;1*) také podával do Borku katolické faráře. Mezitím také hrad opravil a ozdobil červenou barvou (snad novými střechami cihelnými), odkudž se mu říkalo Červený Hrddek.n) Oženil se pak po druhé s Anežkou ze Rvenice, již věnoval na Borku, Březenci a Vrskmani. Po jeho smrti opanovali Borek Markéta, vdova po Buškovií z Eisenberka, Jan a Bohuslav z Moravlvsi a Blažiml, synové její, kteří 1. 1427 faráře do Borku podávali,, avšak v letě potom nazývá se Jan samotným pánem na Borku.1*) Avšak za nedlouho nastala zase změna, že opanoval Borek napřed Vit ze Šumburka (1428), pak Bohuslav ze Rvenic, jenž podával 1. 1431 faráře do Březence, a 1. 1436 nazývá se Jan Hrádek z Chodšova seděním na Červeném Hrádku.16) Tito byli mocnými držiteli, ale pravým dědicem po Vácslavovi Kopistském byl Jan Blažimský, který Anežce ze Rvenice, vdově, věno potvrdil; avšak potom prodal Borek P&tovi g ílburka.ie) Avšak tento nedostal se v držení Borku, jejž měl Hrádek, tak jako i Jan z Litovic, druhý manžel Anežčin, jemuž Anežka s přivolením císaře Zikmunda (1437) věno své vzdalla. Císař Zikmund také svolil k tomu, aby byl Borek Vilémovi z llburka, synovi Půtovu, jenž mezitím zemřel, ve dsky dvorské vložen tak, jako by to Jan Blažimský učinil.17) T. r. v srpnu pohnal Vilém Hrádka do soudu dvorského,18) ale jak se zdá, ještě se nedostal k držení Borku. Držel jej zajisté 1. 1440 Plichta ze Žirottna™) a zdá se, že od tohoi teprve Vilém Borku nabyl smlouvou. L. 1443 jej již měl; neb t. t. potvrdil měšťanům staré zvyklosti a dal důležité svobody odůmrlf, platů v, vaření piva a volného stěhování.80) Po pěti letech prodal Borek s pianstvím kromě věna Anežčina Albertovi z Konipasu, jenž na něm ihned Kateřině ze Stráže, manželce své, věnoval.21) Albert byl pomáhal biskupovi Vesprymskému proti králi Albertovi, ale zjednav si královy milosti (1439), sloužil pak jemu proti Turkům. Z jeho pUitu válečného pocházely asi peníze, jež dal za Borek. L. 1455 byl hejtmanem v městě Mostě, odkudž s posádkou hradskou válčil. Boreckým zjednail t. r. majestát ') Lib. conf. Proti tomu nazývá se Jindřich Rvenický 1. 1380 pánem na Borku neb Jirkově. (Rkpe bibl. Prai. VtlI C 4.) *) Arch. c. a k. dvorský. ») Rel. tab. I 500, Lib. conf., Atch. Drážďanský (1391). *) Je tehda patronem v Boleboři. B) Arch. Drážďanský a Svďtovicslavský. »j Lib. conf. K tomu jest dodati, že je Albert z Koldic 1 1405 patronem v Boleboli a I 1407 —1411 spolupatronem v Borku, ale později nic. Snad se vysvětlí tak, že Albert zůstal v přímém držení starého Žeberka a své části městečka Borku nezastavil Jindřich mohl býti zástavným držitelem hradu Borku 1. 1399 i 1407. ') L. 1411 spolupatron v Borku. 8) DD 61, 148, Arch. český III 486. *) DD. 15, 297. 10) Arch. český III 490. ") DD. 61, 209, 213. 1E) Arch. ě. 507, IV 377. ,s) Poprvé 1 1422 (Lib conf.). •*) Lib. conf. Fr Bezold,, K. Sigmund Týž Jan také I. 1427 samotným patronem. ">) Lib. conf., Arch. Drižďanský. Poprvé české jméno Č. H. w) To se sitalo asi ok. 1. 1431 ") DD 61 str. 252, 264. 18) DD. 19 str- 589. IS) Jistec ve výsadě Březenské. s°) Komotauer Heimatskunde 5115. ll) DD. 61 str. 367. ČERVENÝ HRÁDEK (BOREK). 267 na trh a potvrzení svobod.1) Jeho jméno čte se i v soukromých bězích okolí a naposled 1. 1464, kdež znova manželce věnoval.8) L. 1470 byl již mrtev a hrad s panstvím převzal syn jeho Oldřich.9) Ten však s mateří, která tu mela věno, nechtěl Borku držeti a prodal jej 1472 Bedřichovi Ojiři z Oíedělicř) Tomuto se zde nelíbilo aneb nemohl platiti; i prodal I. 1473 panství Borecké Janovi jinak Hanušovi Glacovi ze Starého dvoran) S Hanuŕem vlddl později Bratr jeho nedílný Vavřinec; ten ee oženil c Marlrétou z Minic a věnoval jí r. 1479 na panství Boreckém.6) R. 1482 prodali oba bratří hrad Borek s panstvím Bohuslavovi ze Svinař a z Litovit a Vlkovi a Bohuslavovi jinak Buškovi bratřím z Minie, ale s takovými výminkami, kdyby kdo z kupujících zemříti měl, aby díl zemřelého na živé pozůstalé připadl, a kdyby všichni zemřeli, aby dědictví jich spdlo na jich dědice a budoucí.7) Z toho již viděti, že to nebyl trh obyčejný, nýbrž jen jakási forma postoupeni příbuzným, neb bratři z Minic byli švakry Vavřincovými. Že tomu bylo Červený Hrádek od jihu. tak, dokazuje i následující zápis; neb ti tři zápisem trhovým již r. 1482 ve dsky dvorské vloženým bratřím Hanušovi a Vavřincovi Glacum ze Starého dvora téhož dědictví manského a v téže sumě trhové postoupili.8) Po tomto novém trhu jali se bratří o zboží svá děliti. Hanuš, starší bratr, odřekl se r. 1485 všeho práva svého k panstrí Boreckému a vládl potom na hradě zápisném Střekově Vavřinec podržel tedy podle tohoto dělení opět i. 1492 obnoveného hrad Borek, pokud toliko víme, a tuším také panství Rveiiické;6) na tom věnoval 1. 1+85 manželce své Markétě z Minie.10) V listinách na to vydaných posledně se setkáváme s názvem Bořku, druhý název Červeného Hrádku stal se od těch dob výhradně panujícím. Konečně se i Vavřinec toho dočkal, že i léno s panství sňato bylo, a to 1. 1514.11) Panství Rvenické nyní nadobro připojeno jest k Borecku. Veškeré toto dědictví odkázal Vavřinec pořízením 1. 1516, 9- února psaným dceři své Annl vdané za Sebastiana z Veitmile, s tou však výminkou, aby vydala Voršile z Minic (druhé manželce Vavřincově) 200 k. věna, 2 koníky stříbrné, pozlacené a jinou výsluhu, strýci jeho Bernartovi 2000 kop atd.is) ') Heiroatskunde. Briixer Stadtbuch. ») DD. 61 str. 466. ») Arch. český III 578. *) DD. 61 str. 503. ') DD. 61 str. 506 •) DD 5 p. 37Í. •) DD 5 p. 409; 61 p. 564. «) DD. 6 str. 2. ") Tamže str. 43, 181; 61 str. 175. Rvenickým tvrdil r. 1500 v pondělí po Kvétné neděli výsady. 10) DD 6 str. 55. ") DZ. 3 G 18, DD. 67 f. 4. Borečtí maji od něho svobody i 1 1480 a 1497 a 1. 1607 ijednal jirn majestát. ") DZ. 3 L 25 268 ČERVENÝ HRÁDEK (BOREK). Sebastian z Veitmile, manžel Annin, byl pán svého času znamenitý a zámožný, neb vedle Borku držel ještě jiná panství, obzvláště v Žatecku. Skupováním však ustavičným statkův měl někdy i nedostatek peněz, zejména r. 1549, kterého panství Borecké Jindřichovi z Gerstorfu, hejtmanu vyššímu kraje horního v Míšni, zastavil.1) Gerstorf podržel Borek dvě leta, tedy do r. 1551; Sebastian zatím byl umrel a panství všechna se dostala synovi jeho Janovi z Veitmile a sirotkům po n. Kfiěovi z Veitmile, jenž byl též synem Sebastianovým. Jan jako starší a leta mající vyplatil panství od Gerstorfa a věnoval na něm (1551) Kateřině z Mi-liny, manželce své.s) Za Jana scházelo bohatství rodu Veitmilarského i jali se panství po panství prodávati. Tak prodal Jan ve spolku se svými strýci nedílnými Benešem a Janem r. 1554 panství Borecké saskému rytíři Kryštofovi Karlovicovi z Karlovic za 27.000 k. gr. č.8) Kryštof z Karlovic byl pán v mnohém ohledu znamenitý, jehož se i Daniel Adam z Veleslavína pro jeho učenost, moudrost a zkušenost ve věcech státních velmi pochvalně dotýká. Byv narozen r. 1507, 14. prosince a let svých dosah, stal se radou volence Saského Mauřice a císařův Karla V., Ferdinanda In Maximiliana, Rudolfa Za odměnu věrných služeb prokázaných udělil mu císař Karel důstojnost říšskou dědičnou 4 rytířův, uprázdněnou vymřením rodu ze Strandeka, pak povolil připojiti erb vymřelé rodiny Ziegelheimské a heslo Karlovicův: Virtuti nulla invia est via (Ctnosti není cesta necestou). R. 1558 přijat jest Karlovic do rytířského stavu království Českého; při korunování Maximilianovč na římské království ve Frankfurtu (30. list. 1562) pasován s jinými knížaty a pány na rytířství, potom přidán sám třetí jako císařský komisař volenci Saskému, jenž vytáhl r. 1567 obléhat Gothy a válčit proti vévodě Janovi Fridrichovi II., říšskou klatbou stiženému. Vedle toho zastával nějaký čas úřad Jáchymovského hejtmana. Zemřel r. 1578, 8 ledna na Červeném Hrádku. Rodina rytířův těchto posud kvete v Sasku a Prusku.4) jakkoliv byl muž o obecné dobré zasloužilý a Borecké (1558) vzácnými svobodami obdařil, přece pro panství své málo činil. Doly kamencové u Borku (cech sv. Kryštofa), které se za něho začaly, dílem prodal, dílem vzdal s Drmoly, Štolcenhanem, Horou sv. Kateřiny a Rudelsdorfem bratřím Rudolfovi a Volfovi z Karlovic na Vebelsheimě. Tak prodal i r. 1577, 5. července (v pátek po sv. Prokopu), co ještě z panství bylo zůstalo, totiž: zámek Červený Hrádek s 2 mlýny, městečko Borek a několik vesnic pastorkovi svému Augustovi Gerstorfovi z Gerstorfu na Dobrém luhu.6) U Gerstorfa také Karlovic, jak již řečeno, zemřel; ledva ale byl pochován, ohlížel se již Gerstorf po kupci téhož zboží; již r. 1579 (vkl. 11. července) prodal panství Červ. Hrádku v témž objemu, jak se shora vypisuje, Bohuslavovi Felixovi Hastšteinske'mu z Lobkovic, nejv. komorníku kr. Č.B) Nový tento majitel, zámožností nad jiné vynikaje, obnovil starou rozsáhlost panství Boreckého, přikoupiv části drive odprodané. Byv radou tří císařův (posledně Rudolfa), zemřel r. 1583, 27. srpna o půlnoci.7) Posledním pořízením odkázal (1582 v pátek po neděli Exaudi) statek svůj všechen třem synům svým, k vystříhání se však zmatkflv již napřed jim díly všeho statku položil. Za jeden takový díl určen zámek Červený Hrádek s jeho vším příslušenstvím.8) Adam, jeden z bratří, tuším záhy zemřel a ostatní dva bratří, beztoho pořízení odpírajíce, rozdělili se r. 1583 o vše zboží, pokud je nedržela u věnné zástavě máti jejich Anna, něco nechávajíce v nedllu (Egrberk, Poláky, Březno, Přísečnici). Mladšímu bratru Bohuslavovi Jáchymovi dostaly se za díl zboží Chomutovské, Údlické, Nezaběhlické, Hrádecké a městečko Hory sv. Kateřiny.8) Bohuslav Jáchym, jsa JMC. radou, měl manželku Annu z Redern, vdovu po Zdenkovi z Vald-šteina, se kterouž vyženil Králíky. Chtě ji slušně opatřiti věnem po smrti své, nedal jí zápis věnný, nýbrž jiný zápis učinil (1588), že jí po smrti své v dluhu 30.000 k. gr. č. (avšak teprv po smrti) zámku Červeného Hrádku, městeček Borku a Kateřiny hory a tvrze Nezaběhlic postupuje.10) Než za nedlouho změnil toto. Bohatý pan Jiřik z Lobkovic, přísný katolík, nespokojen jsa s poddanými svými Boleslavskými, horlivými ka-lišniky, nabídl Bohuslavovi panství Boleslavské směnou za díl jeho otcovský. I stalo se tak a směnou r. 1588, 1. prosince uzavřenou vzdal Bohuslav Jiříkovi Chomutov, Červený Hrádek s příslušenstvím, k němuž tehda také Údlice patřily, a statek Nezaběhlický.11) Přísný jsa k poddaným svým, byl vedle toho Jiřík i velkým přítelem jezovitův, jimž v Chomutově novou kolej vystavěl. Ale právě jeho snaha, poddané své násilně obraceti na viru katolickou, způsobila v Chomutově velkou bouři.18) Bouře tato přísného pána nemálo dojala; v prvním okamžení přísahal, že za to celé město zkazí. Přece však po několika dnech zmirnií se jeho hněv, neb i u Chomutovských první zuřivost vychladla. Ti, kteří se byli jedné chvíle domýšleli, že již všechny okovy rozlámali, brzo se pánu svému pokořili, vysílajíce lkající poselství k němu, ano i císaře samého za přímluvu prosíce. Následoval potom přísný soud v Červeném Hrádku; tam byli pozváni (s povo- ') DZ. 85 G 22. Sebastian byl 1. 1547 nejv. hejtmanem král vojska, jei vytáhlo proti Šmalkadskému spolku. V dubnu t. r. vpadli Sašové do Čech a opanovili Hrádek. Boreckým daroval Sebastian ves Dlouhé Kyjice (1540), jež pak svedena. s) DZ. 10 A 5. 3) DZ. 11 K 16, »Comotavia« III 16. *) Beschreibung bohm. Privatmtlnzen str. 22—23. 6) DZ. 19 L 18. «) DZ. 20 M 13, 64 K 2. 7) Diarium za Rudolfa II. (rkps bibl. univ. Pražskej. B) DZ. 22 A 11, 16. ») DZ. 67 A 9—10. Mikuláš Lang z Langenhortu 1. 1587 hejtman. I0) DZ. 90 M 25. •') DZ. 166 E 28. **) O tom jako i následujícím Siře se dočteä v Časop. musea r. 1839, 1 71. Jestřebí od západu. ČERVENÝ HRÁDEK (BOREK). 269 Jenfm cisárskym) nejznamenitější páni a úředníci zemští Jiří z Martinic, Jáchym Novohradský z Kolovrat, Jaroslav LibŠteinský z Kolovrat, Jan ze Šelmberka, Vácslav z Říčan, Vilém Ostrovec z Královic, Vá.cslav Ples Heřmanský ze Sloupna, Jindřich Kapoun ze Svojkova, Ladislav ze Vchynic, Gothart Ždárský ze Žďáru, Jan z Vřesovic, Daniel Princ z Pouchová a Jindřich z Písnice (tito doktoři a rady při apelacich). Dne 19. srpna 1595 dostavili se soudci tito na Červený Hrádek. Před zámkem pod kamennými schody na velkém rovném místě pod širým nebem byly pro obžalované a diváky šranky. pro sudí lehce krytá budova připraveny. Dvě stě dobře ozbrojených jezdců a rovněž tolik pěšího lidu bylo soudcům k ochraně dáno, ano i několik děl se tu postavilo. Radě Chomutovské nařízeno, aby se na Hrádku na druhý den se 100 měŠfarjy a všemi »spuntovniky« dostavila. Ti uposlechli, než vůdci spiknutí skoro všichni se rozptýlili; jen dva měšťané, dva chasníci a jediný pacholek byli v železích přivlečeni. Soudcové až přeháněli zločin Chomutovských, přirovnávajíce sbíháni lidu zradě vlasti; jistilo se, že všichni hrdla svá propadli a že vlastně Červený Hrádek od západu. soud celý jest zbytečný. Rovněž i zástupce měšťan sám ohrazoval se proti tomu, aby nebyl pokládán za přímluvci buřičův. Marně rada a měšfanstvo na zemi padali, an se Jiří v jednom okně zámku ukázal. Byli tedy ti, jichž se týkalo, vyslýcháni; potom soudce Šeptem se domluvivše potaz vynesli, aby oba mě.Sfané byli popraveni, oba chasníci vězením ztrestáni; rada aby vydala zbraň a všechny své výsady k libovolnému přehlédnutí dědičného pána, zahnané knězi a úředníky dosadila, jezovitům škodu nahradila a všech buřičův prchlých zjistiti se hleděla. Nenadál se Jiřík, že brzo potom tak úzkostně o milost prošiti a před soud přísněji volán býti může. Jiří upadl v nemilost císaře Rudolfa II. a držen u vězení až do smrti své 28- května 1606. leho panství všechna byla vzata a nějaký čas ke komoře královské držina, potom pak rozprodána. Panství Čerreného Hrádku s několika statky příležícími zůstalo při komoře královské až k r. 1605 a spravoval je Jan Cetlpergár t s Chomutovem. Mezitím (1600, 10. záři) udělil císař městu vzácné svobody. Smlouvou 1. 1605, 19. prosince učiněnou prodali rady komory Hrádek se zbožím Údlickým a Nezabyliekým a zámek Blatno s příslušenstvím Adamovi Hrzánovi z Harasova, pánu na Skalce a Lanškroune. Nabyv panství, vydal Boreckým zápis, že bude jejich svobod šetřiti (1606), ale nezachoval se tak, nýbrž je v I. 1607—1610 utiskoval.1) l) DZ. 133 L 4, Kopiař arch. gub., Heimatskunde 521 36 ČERVENÝ HRÁDEK (BOREKI. NEUŠTEIN HRAD. BLATNO HRAD. -.271 Gabriela Marie, která se provdala za Jiří Frant. Augusta Longuevala hrabete z Buquoy a na Nových hradech a Rožemberce. Bohatství její rozmnoženo ještě r. 1832 přikoupením Přisečnického, r. 1837 pak Haunštein-ského panství1) Hrabě Jiři zemřel 1. 1841. Červený Hrádek držela po mateři (od r. 1863) dcera Isabella, ovdovělá hrab. Trautmannsdorfová. Skrze její dceru Gabrielu, vdanou za knížete Ludvíka Hohenlohe, dostal se Hrádek tomuto knížecímu rodu. neuštein hrad. 'everně od Březence a východně od Kvinova vybíhá ostroh mezi dvěma bystřinami, který slove Neuštein tak jako hrad, který na něm před 550 lety stával. Hradiště samo jest vysoké skalisko na všech stranách lesy obklopené, na němž jsou ještě skrovné zbytky věže. Zdá se, že založil Neuštein Jetřich z Alamstorfu, jenž se 1. 1323 připomíná.2) Sy-J£ nové jeho Jan, Jetřich, Huk a Jindřich se rozdělili tak, že Jan a Huk měli hrad Neuštein a platy v Krásné Lípě, Domíně, Křinově a Nové vsi, Jetřich vsi Březenec a Čáslav a Jindřich kromě jiných platy v Čáslavi. Tyto drželi po něm od r. 1356 synové Henik a Janus.") Jan a Huk založili 1. 1363 oltář sv. Erazima v Březeneckém kostele.*) Kdo po těch bratřích Neuštein držel, není známo. Poslední toho rodu ve zdejší krajině byl Frycolt, jenž prodal Březenec (1381) komendě Chomutovské. Také Neuštein byl připojen k Chomutovu a opuštěn tuším ještě ve 14. století. blatno hrad. jL ^v.riFeverovýchodně od Chomutova iest ves Blatno a v ni zámeček, prosté stavení, v němž bydlí panští myslivci. Ještě na počátku 18 století byl okolo něho příkop a v zámku kromě světnic ŕVijr^SBaEEďft pěkný sál a kaple.5) )K>s&^^^ři Křížovníci Pruští nabyli s Chomutovem též krajinu Blatenskou i s Blatném. Možná, íwSiwtw/ ^e tu ky'a J'* ves* a'e J'st^ J'^ farn* kostel ve 14 století. Při něm vystavěna komenda tuším ' opevněná, na niž seděl 1. 1344 Oldřich Beištorfár, komtur Blatenský.6) Komtuři byli poddáni přímo zemským, kteří tu měli v 1. 1377—1397 právo podací.7) Z komendy vyvinul se hrad, k jehož obraně tu mivali dvě velké a tři malé pušky; v hradě též stála věž.8) R. 1402 poslán jest z Pruska do Čech Oldřich z Ústí, aby převzal říditi provincii Českou, kteráž se tehdáž jednak pro špatnou správu, jednak pro nepříznivé poměry v tak bídném stavu nacházela, že ji sotva bylo možno udržeti. Předešlý komtur zemský Albrecht z Dubé oproti své vůli pro špatné hospodaření jest do Prus povolán, odkud se přímluvy uherského krále Zikmunda dovolával, aby se mohl k svým příbuzným do Čech navrátiti. Žádosti té nepovolil nejvyšší mistr a tak zůstal Albrecht v Průších celý rok. Teprv když se byly po prodáni Miletína poměry řádu polepšily a obávati se nebylo, že by již dlužníci mnoho na Albrechta nastupovali, navrátil se tento v podzim! r. 1403 do Čech s povolením nej vyššího mistra a usadil se na hradě Blatně. Posavadni komtur Albrecht z Doupova odevzdal mu okolo 15. srpna dotčené pušky, hrnec s prachem, 15 kusův olova, dvě helmice a 18 kop střel. Netrvalo však dlouho a docházely od Míšeňských markrabí Viléma I., Viléma II., Baltazara a Fridricha naň žaloby u nejv. mistra. Stěžovali si naň, že s hradu Blatná, kde se zdržuje, lidem jejich škodí, poddané napadá a jímá, na silnicích loupí, vraždi a pálí, i měšťany Chomutovské a služebníky komtura tamějšího, kteří těchže účinkův účastni byli, na zboží řádu přechovává. K tomu nejvyšší mistr odpověděl, že ani posud nevěděl, že se Albrecht na Blatně zdržuje a že jest tomu velice nerad, že se takové přikoř! děje členem řádu. I vyslovil úmysl svůj, že vyšle posla k zemskému komturovi, aby věc tu vyšetřil. Výsledek té věci byl, že jest Albrecht 17. února r 1401 z úřadu komturského na Blatně propuštěn a na jeho místo Petr z Hradce dosazen.') *) Ferd. Seidler, Beschreibung der Herrschaft Rothenhaus, »Comotavia« III- *) Arch Drážďanský. *) Arch. gub. *) Borový, Lib. erect. I 43. *) Arch. Roudnický. ") Reg. IV 588. ') Lib. conf. 8) Arch. v Královci. ») Voigt, Gesch. der Bailei des deutschen Ordens in Böhmen 106, 112, Arch. v Královci. 35* 270 ČERVENÝ HRÁDEK (BOREK). Adam, jakkoliv byl bohatý, byl přec šetrný člověk. Poněvadž při povstání r. 1618 mnozí ze stavflv nad jiné bohatší netoliko nic z pokladův svých k potřebám zemským propůjčovat], ale ani sbírek ochotně odvozovati nechtěli, musili z té příčiny direktorové k takovým nevhodným lidem s příkřejší exekucí vol neb nevol přikroČovati. Učinil se začátek na Adamovi z Harasova. Nebo vyslavše z Prahy zvláštní komisaře s některými písaři od úřadu berničniho a při nich pro bezpečnost cesty 100 muŠketýrŮT a 100 jezdcův na zámek jeho Červený Hrádek, poručili jim, aby, uvážíce se v panství jakýmkoliv způsobem, co tam ktili peněz na hotově složených od něho najdou, ty všecky aby dobře do soudků zabedněné s sebou na hrad Pražský přivézti hleděli. Což když se stalo a dotčení komisaři s jistým obmyslem dostali se nahoru na zámek a předloživše hejtmanu neb úředníku poručení direktorův zemských, jeho k tomu připravili, aby se ničemuž na odpor nestavěl, nýbrž, kde by panské peníze ležely, jim ukázal a proti jich pojištění vydatí se nezpěčoval: tedy hejtman rozuměje, že by mu nebylo možné, moci přítomné odolati, vol neb nevol takové peníze jim vykázal, jichž se 118.000 kop míš. sečetlo. A tak komisaři, davše je do soudků zabedniti, odvezli je do Prahy, hejtmanu pak zanechali místo nich jistoty na všechny tři stavy svědčící1) Adam zemřel 1. 1619 dne 11. ledna a synové jeho Zdislav, Jan a Vilém Jift rozdělili se 1. 1619 tak, že první dostal Skalku a Stolinky, druhý Hrádek a Blatno a třetí Lanškroun.*) Že pak i otec i synové povstání přáli, jde na jevo z obžaloby, že Adam půjčil stavům 303.600 kop míš. a synové jeho zavrhli krále Ferdinanda. Synové, z nichž Vilém brzo zemřel, měli propadnouti své statky, ale Zdislav, obětovav na to panství Lanškrounské, dovedl toho, že byli při statcích svých zůstaveni.8) Jan zemřel 1. 1631 zůstaviv vdovu Sabinu Žofii z Vřesovic a tři syny nezletilé. Vdova spravovala panství, ale provdala se 1. 1633 za Rudolfa sv. p. z Morzina, c. k. nejvyššího, jenž ležel v Chomutově. Za téchto váiečných dob přicházelo tam nejednou vojsko jako na pf. v i. 1619—1620. Hůře bylo, když vpadli Sašové do Čech. NejvyŠŠÍ Vlietsing, jenž ležel v Chomutově, vymáhal (1631, v listopadu) lýpalnč, jeř mu posláno. Nedlouho potom obsadili Sašové hrad, usadili tu Jindřicha z Bischofsheimu za velitele, brali svrchky a nábytky a konečně rozbourali i úřední dům, jenž jim překážel. Když pak císařští (1632, 27. února) Žatec opanovali, přitáhli pak ke Hrádku a když obsazován, zapálen, takže shořel.4) Podruhé prý vytlučen a vypálen I. 1639, kdyř Švédové do tohoto kraje vpadli.6) Zajímavým je, že Švédové obmýšleli Čechy zabrati, o čemž svědci nížepsaná písemnost.8) Královna švédská darovala listem daným ve Štokholme I. 1647, 31. května (asi podle starého kalendáře) Axellillovi z Leffstadtu, generálmajorovi nad jízdou a veliteli v Pomořanech, panství Červ, Hrádku a k tomu města Borek, Chomutov, Skalkhez (ř), Klášterec, Hagensdorf, Poláky, Haun-štein, Přísečnici, Březno, Malé Vidčice, Bečov, Horu sv. Kateřiny a Kraslici, L 1646 ujal Hrádek Jan Adam Hrzán (syn Janův), jenž byl let svých dosáhl. Týž byl již r. 1655 soudů v dvorského a komorního radou a cis. komorníkem, později se stal ještě cis. radou, místodržícím a nejv. lovčím v království Českém, povýšen jest také se svými potomky do stavu hraběcího (1660). Týž kázal také starý zámek Borecký zbořiti a na jeho místě stavěl r. 1670 nový zámek, jakž se nyní nachází. Také založil, vykonav nebezpečnou cestu, r. 1660 špitál v Údlicích. Zemřel r. 1681, 27. února a pochován jest v Chomutově.7) Podle kšaftu zemřelého, 1. 1681 sepsaného, mělo panství dvěma synům jeho, Ferdinandovi Maxi-milianovi a Arnoštovi Karlovi, říšským hrabatům z Harasova, připadnouti, avšak oběma na rovný díl; avšak ještě téhož roku prodal mladší bratr polovici svou staršímu bratru, avšak týž postoupil Arnoštovi r 1696 celé panství Borecké tak, aby převzal dluhy jeho a jemu 6660 fl. ročně splácel. Hrabě Arnošt Karel prodal pak zboží Údlické bratru svému Zikmundovi Valentinovi Hrzanovi z Harasova za 100.000 fl. a ten také po smrti onoho r. 1697 pozůstalost po něm zdědil. Zikmund vystavěl schody k zámku, jak se nyní nacházejí. R. 1707, 18. října prodal týž hrabě panství Borecké knížeti Jáchymovi Ondřejovi z Lickteniteina za 90.300 fl. Po tomto dědila panství napřed manželka jeho rozená hraběnka z Dietrichšteina a po nl roku 1720 dcera Dominika, nebof kníže byl oba syny své Karla Josefa (f 1704) a Františka Antonína (f 1711) přečkal a jen dcery zůstavil. Marie Dominika Magdalena z Lichtenšteina (naroz. 1698) dostala z rozsáhlých zboží otcovských Červený Hrádek s připojenými statky Blatném a Údliici a Černou horu, provdala se pak za Jmdřicka knížete z Auersperka a zemřela r. 1724. Posledním pořízením (r. 1724, 26. června) odkázala polovici panství manželu svému, tehda vojvodě Minstrberskému a Frankenšteinskému; druhou polovici dceři své Terezii a synům Karlem, Janovi a Adamovi. Děděním po otci a smlouvou rodinnou 1766, 9. dubna uzavřenou stal se Jan z Auersperka samotným držitelem panství. V těch dobách přikoupeny též statky Bílenec a Voděrady. Roku 1771 prodal kníže Josef z Auersperka Borek (smlouvou 11. června 1771 uzavřenou) za 1,000.000 fl. Janovi Alexandrovi z Rotenkanu, který jej posléze (7.. dubna 1777) synu svému Jindřichovi odkázal. Ten byl c. k. skut. tajným radou, státním ministrem, presidentem nejvýš, soudního dvoru, dvorské komise pro věci zákonodárné a t. d. a zemřel r. 1809, 14. února nabyv 72 let věku svého. Nyní převzala panství dcera jeho ') Pavla Skály H II 406. ») Známe jen díl Janfiv (DZ. 193 H 28). «) Bílek, Děje konf. 194-198. ») Arch. Roudnicky. s) Comotavia* III 27. ") Arch. Roudnický, i) Mitth. d. G. d. D. VII. Jahrg. 24. 272 BLATNO HRAD Blatno. Vchod sc zbytkem hradeb. Krále Vácslava nebylo taj no, že křížovníci by mohli držeti s jeho protivníky v Říši, a proto znenáhla všechny jejich statky zabral. Ten týden před letnicemi 1. 1404 rozkázal zemskému, aby odevzdal Blatno purkrabí Mostskému a Hyncovi z Kaufunku. Že k postoupeni došlo, dovodí se tlm, že 1. 1412 purkrabě Chomutovský kněze do Blatná podával;1) neb Chomutov byl od r. 1411 také v moci králově. Král Zikmund zapsal sice (1420, 29. června) tvrz Blatno Vilémovi s Hazemburka, ale 1, 1424 zase s Chomutovem Mikuláši z Lobkovic?) zatím ale tušim ani jeden ani druhý ho nedostal. Chomutov opět jinak zapsán (snad i s Blatném), ale, jak se zdá, nabyl Mikuláš, syn Mikulášův, i Chomutova i Blatná a král Ladislav mu oboje (1454, 3. září) potvrdil.8) Blatno zůstalo odtud při Chomutovském panství a to jako pustý hrad; z neznámé přičíny před r. 1460 pobořen.1) V dědičném postoupení panství Chomutovského 1 1488 připomíná se hrad Blatno, bud tedy byl obnoven aneb tu líčen jen právní stav. Jistě však stál »zámek Blatno* 1. 1561, když na něm Jan z Veitmile věnoval.5) Týž Jan prodav 1. 1561 Chomutov, podržel si Blatno a zemřel některý rok potom. Sestry a jeho dědičky Mandalena a Anna prodaly 1.1564 hrad Blatno s 6 vesnicemi Vácslavovi z Lobkovic na Duchcově.*) Dostal jej po tomto syn jeho Adam Havel na svůj díl, ale prodal jej 1. 1587 Bohuslavovi Jáchymovi Hasi-šteinskému z Lobkovic?) Tento jej připojil k panství Červeného Hrádku. V zámku zřídil 1. 1773 Ignác J. Ehren-vvert, polesný panský, prvni lesnickou školu.8) ') Arch. v Královci, Lib. conf. *) Arch, český I 495, II 192. s) Arch. gub. *) Arch. Chomutovský. T. r., 10. ledna potvrdil král Chomutovským silnici jdoucí podle zámku zbořeného Blatná. s) DZ. 14 C 30. ») DZ. 57 D 21. 7) DZ. 90 K 3. *) Heimatskunde. Zámek v Cdlicich. TVRZE OKOLO BORKU. |eiUIrk<: Chomutova je městečko Údlice, které pi I 1295 stálo. Za starých dob tu bývala trn rm místě nynějšího zámku. L. 1358 byl Jan Fircifal z Haugvic jejím držitelem a potomci jeho Pertolt, Bušek a Jan obdařili 1. 1370 zdejší kostel. Od nich koupil je Hanuš z Valdenberka, jenž r. 1387 zemřel, sirotky zůstaviv. Z téhož rodu následoval pak Anarg (1395 atd.) a vedle něho od r. 1403 Jindřich (Lib. conf., Lib. erect., DD. 13 f. 179). Anarg, syn tohoto, prodal Údlice 1. 1446 Mikuláši a Janovi bratřím z Lobkovic. Udlice byly od té doby přísl. hradu Hasišteina, ale protože se tu nebydlivalo, tvrz zpustla. Když I. 1499 obšírné to panství děleno, dostal Mikuláš městečko Údlice a vesnice od hradu (Arch. český III 536, Rel. tab. II 443). Když se synové tohoto 1. 1518 dělili, dostal Mikuláš Údlice ke svému dílu Hasišteina (j- 1531). Syn jeho Kryštof obdařil s bratřími I. 1539 městečko městskými právy a způsobil to, že mu byly Údlice z manství propuštěny a 1. 1562 ve dsky zemské vloženy. Později ujal Údlice bratr jeho Jindřich Mikuláš, jenž zdejší tvrz zase vyzdvihl. Týž prodal tvrz a městečko Udlice strýci svému Bohuslavovi Felixovi. Týž přivtčlil Údlice k Chomutovu, ale od r. 1588 drženy k Borku. Arnošt Karel Hrzan vystavěl tu v 1. 1692 — 1695 nynější zámek (Reg. král. ve Vídni, DZ. 14 K 12, 65 M 2). V Hořenicích na Úzké ve farnosti Údlické také stávala tvrz. Po vsi se psali 1327 Štěpán, František a Bech (Reg. III 548). Část vsi držel Hodislav (t j. 1384), po němž zůstal syn Macek (DD. 13 f. 177). Od r. 1388 seděl tu Štípán ze Všechlap, jenž r. 1398 kostel v Mínících obdaroval a ještě 1. 1415 s bratrem Slaviborem žil (Lib. conf., Rel. tab. I 519, 520, Lib. erect. XIII a. 84) a_ tuším 1. 1431. L. 1454 Oldřich a Zikmund bratří Šeptáti ze Všechlap vyprosili si odumřelou tvrz v Hořenicích (DD. 16 f. 301). Potomci jich bratří Frydrych a Vilém prodali 1535 tvrz Hoře-nice Šťastnému Šmohaři z Pochová, jemuž je I. 1546 po druhé ve dsky zemské vložili (DZ. 7 K 10). V tituláři I. 1589 vydaném nazývá se Vdcslav Šmohař pánem na Hořenicích, avšak již I. 1615 patřily Hoře-nice ke Kralupům. S nimi připojeny k Ahnikovu a po- , zději drženy k Prunéřovu. L. 1651 zase byly samostatným statkem a I. 1714 koupeny k Borku (Komo-tauer Heimatskunde 798). Ves Bilence (prv, Bilenec) nad říčkou Úzkou ležící měla kostel již 1. 1355, ale farní byla od r. 1370. Tehdejší podaci pán nazýval se Jindřich a podával sem I. 1386 s Jindřichem, farářem BlažimsVcým. Po nich následoval I. 1395 Bořita z Vodirad. Nástupce jeho Vilém Rous zemřev zůstavil vdovu Markétu, která zřídila a nadala nový oltář ve zdejšfm kostele 1. 1405 (Lib. conf.,'erect. V f. 106). Zboží však zapsáno bylo Byčenovi (předku Selmických z Citová) a Vácslavovi Rousovi z Moravevsi, z nichž však onen se stal samotným pánem. Potomek jeho Jan zapsal tvrz, dvůr a ves Bilence Kateřini z Chrámec, která je zase zapsala I. 1541 Albrechtovi z Močidlan (Reg. kom. soudu, 274 TVRZE OKOLO BORKU. DZ. 83 A 2), ale byla v drženi té vsi ještě tehda, kdyí někteří Bflenští s lidmi okolních vesnic židy vybíjeli a ostatní tomu nebránili, nezvoníce na poplach a neučinivše pokřiku (Reg. 12 F k. s). Albrecht zemřel před r. 1557. Jeho tuším dcerou byla Kateřina vdaná Horová, jež prodala asi I. 1571 Bílence Adamovi Štampachovi ze Štampachu. Od tohoto převzal je asi po roce Havel HrobČický z HrobiHce (Reg. k. s., DZ. 17 K 5, P 13). Týž usadil zde před r. 1597 nej-staršího syna svého Ladislava, jenž také podržel Bílence jako svůj díl po smrti otcově (asi I. 1606). Týž prodal Bílence 1618 Asmanovt ze Štampachu, jenž je připojil k Hořeticůra (viz Bílkovy Koní. 611). Odtud odprodány 1626 Pavlovi Michnovi z Vacinova (DZ. 153 K 25) a zůstaly v držen! jeho potomstva až do 18. století. L. 1738 zakoupeny od Jindřicha knížete z Auersperka a přivtěleny pak k panství Červeného Hrádku (DZ. 507 F 13) V Nezabylicick ležících při řece Úzké stála tvrz bezpochyby u dvora. Ok. I. 1380 bylo tu několik statků; na jednom seděl Odolen r. 1383), na jiném Přibik (f r. 1384), na třetím Štžpán a čtvrtý koupil Zvlst Mlýnec od jakéhosi Hány (DD. 13 f. 171, 176, 181, Rel. tab. I 460, 542, Acta jud.). Anna, vdova po Odolenovi, seděla 1394 ve Vejprnicích (Lib. conf.). Tvrz s jedním statkem a jiný statek bývaly manstvím pánů ze Sumburka, napřed k Peršteinu a pak k Novému Šumburku. Vilém ze Sumburka prodal Nezabylice 1. 1445 Jiříkovi z Moštová (Arch. gub, Rel. tab. II 202). Později je měl Jan Jiskra z Plotišti, jehož syn Jan je ok. I. 1488 prodal a mater Annu s věnem na Běleč převedl (DD. 6 str. 117). Později patřily Bořnům ze Lhoty a ok. I. 1540 položeny na dil Jindřichův (DZ. 41 B 26). Za něho (1551) již tu bydleli Němci. Později měl Nezabylice (jichž jméno se zapomínalo a psávalo Nezaběhlice) bratr jeho Petr, jenž I. 1560 u Klášterce zavražděn (DZm. 10 F 20). Ok. 1. 1572 dělena pozůstalost jeho mezi dvě dcery. Nezabylice se dostaly Benigní a skrze ni manželu jejímu Ferdinandu z Renšperka, jenž je 1. 1578 prodal Bohuslavovi Felixovi z Lobkovic (DZ. 61 M 11, 63 P 28, DZm. 234 K 6). Nezabylice potom připojeny k Chomutovu, ale od r. 1588 drženy k Borku. Tvrz se naposled I. 1606 připomíná. Nezabylice se staly zase ok. 1. 1651 samostatným statkem, ale připojeny pak k Líčkovu. L, 1714 zase koupeny k Borku. Ve vsi Okořlne" bývala také tvrz. Po vsi, která bývala manstvím ke hradu Mostu, se psal Hanuš 1316 (Tab. vet. 161, 183). Arnolt odtudž koupil 1. 1368 úroky v Čáslavi a odřekl se 1371 práv svých na statky švakrův svých Alamstorfův (Arch. gub. a Roudnický). L. 1382 prodal s Alšem a Hanušem, bratřími svými, statek Manovice ke špitálu Chomutovskému (Krahl, Gesch. v. Komotau 1 11). Aleš a Arnolt žili ještě 1. 1391 (Arch. Teplský). L. 1437 byly pře o od-úmrf zdejší po Barboře Strupínové (DD. 15 f. 306). L. 1459 obdržel Jan z Ročova král. povolení, aby mohl prodati popluží v Okoříně (Arch. kapitolní). L. 1470 seděl tu Jan Čech z Kutntálu (Arch. mus.). L. 1528 držela jej Anna z Fictum a vdavši se za Martina z Jonu prodala (1539) tvrz a dvůr Okořín s částí vsi Sebastianovi s Veitmile (Reg. k. s., DD. 64 str. 94, 98). Tato část držena pak napřed k Chomutovu a později k Mostu, kdežto ostatek vsi patřil k Borku. Ladislav starší z Lobkovic odprodal od Mostského hradu tvrz pustou Okořín s dvorem a částí vsi Vácslavovi Strojetick/mu ze Strojetic, jenž týž statek k Běšicům připojil (DZ. 23 D 24). Týž držel také druhou část vsi, kterouž manželka jeho I. 1565 od Borku koupila (DZ. 15 H 12). Zdali byla pustá tvrz obnovena, není známo. Ves přikoupena k Borku 1. 1662 od Petra Františka Loubského z Lub (DZ. 313 M 1). U Vodlrad je znáti ještě místo, kde tvrz stávala. Po vsi psali se 1281 Bohuše a Benek (Reg. II 530— 531). Na tvrzi seděl v l. 1362—1372 Litolt z Moravě-vsi (Mittheil. XX 215, arch. Osecký a Roudnický a bibl. Praž.). Okolo I. 1387 nabyl toho statku Bořita ze Pšovlk, jenž Voděrady ještě 1. 1401 držel (Lib. conf., Arch. Drážďan.). L. 1412 žil Albrecht odtudž a 1. 1415 Křiž (Rel. tab. II 88, Lib. erect. X 37). Statek pak drželi 1495 Jindřich z Vřesovic (Schleiz. Arch.) a 1. 1519 Bedřich Satanéř z Drahovic, spolu pán na Hymlšteině, ale to s mladšími bratřími. Při rozdělení jich dostal tvrz Voděrady Pavel na svůj díl a držel je ještě I. 1544 (DZ. 5 J 9). L. 1579 tu seděl Ciryl z téhož rodu a nástupce jeho Kryštof prodal Voděrady 1593 Majdalénž Lobkovské ze Salmu (Arch. Třeboň., DZ. 169 A 11). Od ní koupil Voděrady (1597) Vácslav mladší Hockauzár z Hochauzu (DZ. 172 F 6). Od r. 1601 spravovala Voděrady manželka, jeho Mary j e jménem syna svého Jana Vácslava (Reg. kom. s.). Od tohoto koupila je (1613) Anna Hrušková z Března, roz. z Hochauzu (DZ. 136 N 8). Po paní této zdědily dcery její Eva Kelblova, Alžběta Kapllřova a panna Brygyda statek Voděradský a prodaly jej 1629 Pavlovi Michnovi z Vacinova (DZ. 143 J 5). Od toho připojeny k BUencům a s nimi k Borku. L. 1652 byla tvrz docela pusta. Hrad Ostrý r 1832. (Dle kresby Preyssovy v archivu Musea král. Českého v Praze.) OSTRÝ HRAD. «5* ihovýchodně od Benešova otáčí se Plou čnice tak, že její tok má podobu kličky, poněvadž se tu vyhýbá ostrohu, který z pláně vybíhá. Ostroh ten jest vysoký, všude strmý, ano na některých místech jako stěna srázný. Konec tohoto ostrohu pro založení středověké pevnosti zvláště způsobilý zvolil si zakladatel 13. věku k založeni sídla a vyzdvihl tu hrad, který obdržel jméno Scharfenstein čili Ostrý, snad od ostré končiny ostrohu. Starou cestu od Benešova posud lze znáti; jde jako silnice na výšinu a tu se zatáčejíc vede k bývalému dvoru Šarfšteinu. Ten sice přetrval hrad, ale jest nyní také zříceninou zarostlou křovím, z niž se jen části užívá za stodolu. Dvořiště stojí při samé stráni a pěšina běží z něho na kraji stráně až k lesu, kdež lze spatřiti zbytky velké věže, stojící na vysoké skále, která k východní straně jako stěna spadá. Před samým hradem uchyluje se pěšina od staré cesty. Tato totiž běžela k překážkám, k příkopům, jimiž bylo hradiště překopáno a jimiž se spouštěly mosty; těm místfim ovšem se pěšina vyhne a vede přimo ke hradu nahoru. Po bráni není památky, jen vysoká zed na kraji se nacházející ukazuje, že asi byla v těch místech, kde se ode zdi odlomila. Odtud se přijde do úzkého prostranství; v pravo jsou hradby, v levo vysoký skalnatý hřeben, který býval hradbou i baštou. Za touto skalou rozšiřuje se sice rovný povrch hradiště, ale přes to je prostora ta ještě dosti úzká. Nicméně je tu největší prostranství, které na Ostrém nacházíme, a rozkošné místečko, stromovím a křovím porostlé. Zde býval dolní hrad, kteréž pojmenováni (ač příchozí stojí vysoko nad Ploučnici) vysvětluje se snadno, hledíme-li před sebe na horni hrad, vysoko se nad námi na skále vypínající. Tento byl založen tak, jako mnohé hrady 13. věku (Velešín a j.), skládaje se totiž z vejčité ohrady, na jejímž konci stála okrouhlá věž. Přístup k hornímu hradu byl pod samou věži nějakou dřevěnou chodbou; na ten čas se spolkové zdejší o to postarali, aby byl přístup snadný, vedouce pěšinu k samé věži. I vnitřek věže stal se přístupným, když vylámali spodek její skálopevný a hrubý. Věž ovšem byla vězením. Zvláštnosti u ni je, že mívala při spodu plášf. Zůstal z ní nevysoký spodek; vše ostatní se sřítilo. Také z horního hradu zbylo jen několik zdi, z nichž nelze nic jistého o jeho bývalé úpravě souditi. 276 OSTRÝ HRAD. v dolním hradě pod samou věží jest prohlubeň, snad bývalá nádržka, do níž voda tekla se střech. Ostrý založen byl na království. Nějak to souvisí, že Markvart (1197 — 1228) byl 1. 1220 purkrabí Děčínským a syn jeho Markvart z Března (1255—1268) psal se 1. 1268 z Šarfáteina.1) Bezpochyby si založil hrad v krajině lesnaté a málo obydlené, která dosud k Děčínu náležela a kterou si Markvart bud jako dědictví po otci osoboval aneb s přivolením královým držel. Král Přemysl vyvadil Ostrý a byl odtud královským hradem. L. 1283 Dyl mezi těmi hrady, které nesvedomitému Otíkovi Braniborskému se zastavili mely; na štěstí císař Rudolf tu úmluvu 23. srpna zrušil.2) Pět dní potom daroval král Vácslav Janovi z Michalovu. hrad Ostrý a jiná zboží za to, že se nárokův svých na Děčín odřekl.8) Ke hradu náleželo velké prostranství, ač málo vzdělané, od výšin nad Děčínem až za Chřibskou a Kamenici. Hrad Ostrý od západu. Páni z Michalovic, totiž Jan (1283—1294), Beneš (1304-1322), Jan (1327-1354) a Petr (1354— 1368), zakládali na tomto rozsáhlém zboží mnohé vesnice, do nichž volali obyvatelstvo z Němec. Obyvatelstvo nečetných českých vesnic záhy se poněmčilo.*) Po smrti Janově (f 1354) byli páni z Rožemberka po-ručníky sirotkův jeho i nacházíme je proto v 1. 1359—1361 jako patrony kostelův na tomto prostranství. L. 1361 ujal se vlády mladý Petr a podával v 1. 1363—1367 faráře k týmž kostelům. Po jeho brzké smrti nastala zase poručnická vláda. V 1. 1369—1379 byl patronem kostelů Těma zKoidic, ale někdy i purkrabě Osterští právo to vykonávali, jako 1370 Jan Hurák z Lopuce v Merbolticích a 1373 Kunrát Kapliř se Sulevic v Rosendoifu. Jan ujal panství 1. 1380. Tehda potvrdil Kamenickým novou knihu městskou, odtud také podával ke kostelům na tomto rozsáhlém panství. Za hejtmana ponechal Kaplíře, po němž v 1. 1381 a 1382 Jeniš z Vodic následoval. Protože Jan málokdy sem přicházel, řídili hejtmane jeho panství zcela samostatně. V 1. 1387—1401 řídil panství Mikuláš Hokakár, spolu fojt v Kamenici. Nazývá se do r. 1394 purkrabí Osterským, od r. 1395 Falkšteinským, od r. 1397 zase Osterským a 1. 1401 Falkšteinským purkrabí. Bylo ) Reg. II 234. *) Arch. Svatovácslavský. s) Reg. II 560. <) Ve Všemilech byli ještě 1. 1381 Čeíi. Větiina vesnic na tom prostranství má sice česká jména, ale jsoa to samá jména lesů, hor a vod Červený Hrádek, hlavní průčelí. OSTRÝ HRAD. 277 to sice jedno panství, ale dva hrady.1) L. 1392 svědčil, když Jan Michalec obdaroval Benešovské. Jako s Hokakárem, tak se má se Zikmundem ze Šlibovic, který byli 1. 1406 hejtmanem na Fredevaldě a 1. 1409 na Ostrém.4) Jan prodal 1. 1406 Ostrý s Kamenicí a celým panstvím Hynkovi Berkovi z Dubé a z Honšteina.3) Tento vykázal 1. 1409 plat nový faráři Benešovskému. Asi 1. 1410 oddělil své nejstaršf syny Hynka a Jindřicha, dada onomu Ostrý, tomuto Vildštein, hrad v Saších. L. 1410 oba bratři spolu učinili smlouvu o hranice obou panství.*) Sice starý Hynek, jsa zemským sudím, žil ještě 1. 1417, také, jak se zdá, si ponechal vrchní řízeni panství do smrti. Zejména nacházíme, že 1. 1416 podával na panství platy pro kostel Benešovský a Kamenický. Když potom zemřel, tedy 5 synův jeho se rozdělilo. Poněvadž nej mladšímu Janovi dostala se Kamenice a Hynek podržel Ostrý, došlo tím k roztržení tohoto panství.6) Od r. 1418 vyskytuje se Hynek, syn Hynkův, jako patron kostelů na panství, k nimž do r. 1415 otec jeho podával. Hynek potvrdil 1. 1424 svobody města Benešova, byl 1. 1427 jako i před tím oporou katolické strany a žil ještě 1. 1428, podávaje faráře do Arnoltic.*) Po jeho smrti uvázal se v pozůstalost bratr jeho Hynek, jenž měl půl Honšteina s Vildšteinem a též Kamenici. O tom totiž je známo, že Jitce z Hazem-burka, manželce své, věnoval na městě Benešově a vsi Habarticích.') Avšak i on dlouho po bratru nežil a tu »Hynek z Šorfšteina«, nemoha hradu Ostrého a města Benešova dětem Jitčiným zachovat!, postoupil jich Heníkovi neb HynCikovi z Valdšteina a ze Skal.8) Podával tedy Hynčik 1. 1433 do Jedlky a Žofka z Donína, vdova po Hynkovi starším, do Rosendorfu a oba 1. 1435 do Benešova.9) L. 1437 pohnal jej Hynek, syn Jitčin, do zemského soudu, poněvadž mu zadržoval věno matčino na Benešově, a při svou vyhrál.10) Z i. 1451 zachoval se dlužní zápis, jímž se Hanuš Čotr, fojt na Ostrém, zaručil za Mikuláše z Lobkovic a za dluh, který měl býti plněn na hradě Ostrém.11) Vypadá to, jako by Ostrý patřil Mikuláši, ale protože Jan z Vartemberka 1. 1451 svobody města Benešova potvrzoval, nutno tohoto za pána Ostrého pokládali.12) Ostrý s Benešovem byl od těch dob statkem pánův z Vartemberka a příslušenstvím hradu Děčína. V této okolnosti lze také shledávati příčinu spousty, poněvadž páni Děčínští tu nebydlívali. Těsný a nepohodlný hrad stačil jen pro purkrabě, jakým byl 1483 Petr ze Šonfelda. Když se ok. 1. 1477 bratří Kryštof a Zikmund dělili, dostal se Ostrý s Děčínem na díl tohoto. Ok. I. 1490 prodal Zikmund dvfir po-plužný před hradem.13) Když tedy panské hospodářství u hradu rozpuštěno, lze za to míti, že i hrad opuštěn. Zboži se sice i potom (1504) nazývalo Šarfšteinským, ale výslovně je 1. 1515 řeč o »Šorfštejnu, hradu pustém t.14) Pustý hrad zůstal při panství Benešovském až do r. 1583. Tehda dělena pozůstalost po n. Bedřichovi ze Sol ha u zu mezi dceru jeho Marii a syna sestry její Majdalény n. vdané Hagenové. Marie dostala za díl pustý zámek Šarfenštein se dvorem, 8 vesnic a 600 tolarů na vystavění potřebného bytu.16) Marie si zřídila u pustého hradu nové obydlí. L. 1589, jsouc nemocna, učinila pořízení »na zámku Šarfenšteině*, že všechen svůj statek odkazuje Hauboltovi ze Staršedlu, manželu svému.16) Tento prodal 1. 1596 část; ostatek, totiž pustý zámek Ostrý, při něm obydli a dvůr i jiný dvůr a 7 vesnic pustil 1 1607 Jonáši Poustovi x Lib-štatu}1) Tento (+ 1615) a syn jeho Haubold (f 1659) nebydlleli na novém sídle, nýbrž v městě Benešově v domě blíže kostela. Ostrý přešel pak po vymření Poustův v držení Hylebrantův, koupen I. 1706 k panství Benešovskému a odprodán 1. 1817 obci Benešovské. *) Lib. conf. Stará Kamenická kniha. *) Paprocký o st. pan. 266. 3) Lib. conf. ') Gautsch, alt. Gesch. der sächs. Schweiz. 6) DD. 33 f. 269. 9) Lib. conř. Fr Bezold. ') List arch. kapitul, 14136, 17. Febr., kdež Jitka postupuje věna svým synom. 8) Rel. tab. I 106. ") Lib. conf. Paprocký o st. pan. 272. ">) Rel. tab. I 106. DD. 26 str. 283 ,2) Šleglova kronika. Tam se jmenuji hejtmany 1451 Kašpar z Luptic, 1457 Houska, 1465 Petr Ktlnchen (?). ,3) Šleglova kronika. ") DZ. 84 C 22, Arch. mus. «) DZ. 62 B 1. «0 DZ. 25 D 3. Zámek Š v nově vystavěný se přip. 1. 1598 (DZ. 92 E 221. ») DZ. 181 A 7. 36 ZÁMKY V BENEŠOVĚ. rumyslné město Benešov nad Ploučnicí v půvabné krajině rozložené bývalo ohrazeno a zavřeno příkopy, jak jest ještě dobře viděli za horním zámkem. Do severozápadního rohu opevněni postaven pak jeden zámek, k němu pak v pravém úhlu druhý, oba pak v blízkosti kostela. S tímto stojí na vyvýšeném místě a odtud sklání se dno města volně k Ploučnici. Zámky rozeznávají se tak, že se řiká tomu, který je kostelu blíž, korní neb Tkunovský, a druhému dolní, jenž se dlouho jmenoval Klárovským (od rodiny Clary). Na jižní straně horního zániku jest hradba, v níž se nachází brána sklenutá do polokruhu; nad tím jest ozdobena renesančním, ostře vyznačeným štítem a dvěma erby Solhauzským a Bynovským a třetím rodiny Hagen, což vše ukazuje k r. 1571. Odtud k pravé (východní) straně jest čtverhranatá věs nepravidelného základu a krytá vysokou sedllovitou střechou. Má malá okna, ale jejich veníře jsou velmi pečlivě vypracovány. Nejvýše na věži jest obraz draka z kamene vytesaný, erbovního to zvířete zakladatelův. Z této věže šla nad branou chodba do starého stavení tohoto zámku, které bylo přistavěno ke hradbě a I. 1878 pro svou vetchost vybouráno. Bylo ozdobně vystavěno z břevnoví a cihel. Na dvoře za hradbou jest vlastní zámek, stavení do obdélníku založené v renesančním slohu. V jeho jihovýchodním rohu jest schodiště, hmotná věž šestihranatá, sesílená v rozích štukovím. Při severovýchodním rohu jest věžovatý přístavek, vybíhající v osmihranatou věžičku. Při rohu severosíápadnim bývala okrouhlá mohutná věž, v níž prý se nacházela lidomorna; patrně to bylo nejstarŠÍ stavemí tohoto zámku, které v předešlém století zbouráno. Přízemní stavení není nijak spojeno s horním dvojím poschodím. Do něho se vchází brankou pěkně do končitého oblouku sklenutou a žlábky tesanými ozdobenou. Na konci ZÁMKY V BENEŠOVĚ. 279 chodby, do které se brankou vstoupí, jest starožitná branka mající dvéře pěkného díla zámečnického, v nichž pozoruhodná jest vyhlídka s pevnou železnou mříiíí. Nad brankou jest otvor s kladkou, po níž se spouštěl most; neb hned za ní jest příkop. Ve světnicích obou poschodí jsou ještě některé zbytky prvotní úpravy, v nejhořejším jest ještě velká síň. Celou východní stranu dvora zabírá staveni, které obsahuje v přízemi chlévy a skladiště, starým způsobem sklenuté, a nad tím byty pro služebnictvo. Nad dveřmi do chléva jest vytesán rok 1543 a nápis • valten hirsch v. sanneberg*, snad jméno kameníkovo. Sitavenl to bylo spojeno s vlastním zámkem ozdobným sloupovím a chodbami, avšak toto jest nyni docela zastavěno. Chodba ta šla pak až do kostela, Průčelí dolního zámku v Benešové. v němž ještě viděti starou branku. Od tohoto staveni východní stranu zabírajícího dále k východu jest moderní stavení, vystavěné na místě jiného, jež 1. 1791 shořelo, pak dole jest jiné stavení, jehož sin při zemj jest ozdobně sklenutá. Zde lze také viděti sloup, na němž jest rok 1552 vytesán.1) Co bylo v zámku v 16. století, o tom nás poučuje inventář i. 1578 sepsaný, jmenují se tam pokoje hořejší, červený, žlutý, zelený, černý (od sukna černého, okolo stěn přibitého, tuším od pohřbu), pokoj, kde pán býval. V tomto nacházely se stůl, židlička malá, Švibčík velký, lůžko pod nebesy, žlutými fyrhaňky obestřené a na něm dva polštáře, kožený a plátěný. Ve zbrojnici, která byla kdesi nahoře, byly kromě jiných drobnosti zbroje černé na čtyři pacholky. Listy páně byly v hořejším pokoji ve třech truhlicích, malé okované, červené a malované. V jedné komoře bylo v truhle podušek povlečených 25, nepovle- ') Mittheilungen der k. k. CC. XX 66 atd M. ndb. Exc. Cl. II 11, Paudler, Deutsches Buch III 81. 36* 280 ZÁMKY V BENEŠOVÉ. čených 10, šest loží s půl nebesy, s peřinami a polštáři. V jiné komoře byla postel pod nebesy prázdná. Světnice čerrená, ve které byly 4 stoly a na třech koberce, čtyři polštáře kobercové a stolice malovaná, suknem obita, jmenovala se proto, že okolo lavic bylo červené sukno ke zdi přibité. V ostatních světnicích byly stoly, stolice, židle. Některé kusy toho nábytku byly obity suknem, na některých stolech byly koberce, jeden byl obestřen kobercem s bílými a žlutými květy. V zeleném sklepě bylo stříbrné a cínové nádobí, prsteny, 713 tolarův hotových pcnčz, drahní Šatstva, platná 32 kusy nebíleného a 74 bíleného a j. v. Benešov založen jest patrně od Beneše z rodu Markvarticův, ale od kterého, jest nesnadno hádati, poněvadž jich bylo několik za sebou. Že však již 1. 1283 stál, zdá se; neb Otíkovi Braniborskému měl býti i Portál horního zámku v Benešově. postoupen hrad Ostrý a město. To patřivalo vždy ke hradu Ostrému až do jeho opuštění; také tu nebylo panského sídla. Teprve když se stalo obývání na Ostrém velkým nepohodlím, vystavěno sídlo v Benešově, kde jest horal zámek. Tomu nasvědčuje též velká okrouhlá věž, která tu bývala. Zde již bezpochyby bydlel Jiří ze Šenfeldu, který slove 1. 1510 úředníkem Benešovským. Ale v ten čas bylo opevněni města tak chatrné, že Mikuláš Trčka slevil Benešovským na platech, aby mohli hradby opravovati. Ohromné panství, ke kterému Benešov tehda patřil, bylo od r. 1515 v držení bratří ze Solkauzu, kteří se o ně 1. 1522, 30. září rozdělili. Volf dostal peníze, Hanuš podržel Děčín a Bedřichovi dány Benešov, Kamenice a Žandov.1) Od té doby byl Benešov sídlem panství samostatného. >) Šleglova kronika. ZÁMKY V BENEŠOVĚ. 281 Za Bedřicha stavěn nový kostel, on sám si dosavadní panský byt obnovil a stěhoval se do něho 1. 1523. Již za nedílného držení bratří přijati sem luteránští kněží, což pak zůstalo až do reformace.1) jak byl tvrdý na poddané, lze shledati z následujících listův cbsflacích: Uroz. vladyce p. Frydrychovi Zolhauzovi z Zolhauzu a na Benešově p. m. Službu etc. Věz, že jsou na nás vznesli lidé z Gunderšdoríu, kterak ty je rozličně miimo spravedlivé obtěžuješ, kdež nám taková věc s nemalým podivením jest, poněvadž král JMt. pán náš milostivý času předešlého, kterak by se k týmž lidem zachovati míl, na jich suplikací, jakž zprávu máme,, poručili a oznámiti jest ráčil. A poněvadž toho nepřestáváš, protož poroučíme a na místě krále JMti. prikazujem, aby ty se k těm lidem z Gunderšdorfu všelijak pokojně zachoval a tento pátek po nalezeni sv. Kříže naj-prve příští před námi na hradě Pražském stál a my, pokudž nám a úřadu našemu náležité bude, v tom se k tobě i k těm lidem spravedlivě zachovati chceme a pro lepší vyrozuměni, s kterými a s jakými platy a robotami tobě a bratru tvému jsou prodáni, smlúvu trhovou s sebou aby vzal a také ty lidi, kteréž Horní zámek v Benešově. u vězení svém máš, aby je z takového vězení pustil, neb ti, kteřf zde jsou byli, k tomu se poddávají, že za ně slíbiti chtějí. Protož znaje to, tak se, jakžt písem, zachovej, jinač to nikoli nečině. D. na hradě Pražském v středu po sv. Marku, evangelistu božím, I. P. 1530 (27. dubna). Jan z Vartemberka. Vojtěch z Pernšteina. Radslav Beřkovský. Volfart Planknar. Uroz. vl. p. Frydrychovi Zolhauzovi z Zolhauzu a na Benešově p. m. Službu etc. Prvef jsme psali, pokud lidé tvoji z Gundrštorfu vobtížení svá na nás vznesli, kdež si pak úředníka svého k nám vypravil, pokud sme pak úředníku tvému z povinnosti ůřaduov našich byl' poručili v přítomnosti Hanuše, bratra tvého, to dobře v paměti máme, ale jestli se tak od tebe aneb úředníka tvého zachovalo, to ty sám inuožeš u sebe rozvážiti. Protož přísně podle ůřaduov našich poroučíme, aby ty vosobně před námi stál ten pondělí po Božím vstoupeni najprve příští ve 12 hodin a proč si roz- ') Tamie. 282 ZÁMKY V BENEŠOVĚ. kazu našeho nevyplnil, aby se toho spravil. Protož toho jinače nečině, jakžt píšem, tak se zachovej. D. na hradě Pražském v sobotu po sv. panně Žofii 1. 1530 (21. května). Jan z Vartemberka a t. d. Uroz vladyce p. Hanušovi Zolhauzovi z Zolhauzu etc. p. m. Službu etc. Kdež jsme byli bratru tvému psaní učinili, co se vobtížností, kteréž na nás lidé jeho z Gundršdorfu vznesli, kdež pak k správě té věci úředník jeho a ty podlé něho stoje výmluvu na místě Frydrycha ste učinili, ale pokud jsme my z povinnosti a moci úřadu nažeho vo té věci byli poručili, to dobře v paměti máme, naději majíce, že ty bratra svého mladšího a jeho úředníka k tomu vést budeš, aby se vuolí krále JMti a rozkázáním naším spravovali, a. nerci aby jeho k tomu vedl, než sám proti tomu znamenitě si vystúpil a ty vězně, jmenovitě Jiříka Lezara a Feytle Lezara z Gunderšdorfu na Děčíně zámku u vězení máš. Protož s pilnosti na místě kr. Mti. a z úřadu našeho poroučíme, aby hned ty lidi, jakž tebe tento list dojde, z vězení propustil a pro tu svévolnost, kterůž jsi proti poručení a úřadu našemu učinil, prikazujem, aby před námi na hradě Pražském v pondělí po Božím vstoupení nejprve příští ve 12 hodin osobně stál, jinače toho nečině. D. na hradě Pražském v sobotu po s v. Žofii 1. 1530 (21. května). Jan z Vartemberka a t. d') Bedřich věnoval (1543) manželce své Markétě z Endu na Benešově zámku, dvoru popi. a městě s předměstím, Ostrém, zámku pustém, a vesnicích.2) Následujícího leta ženil syna svého Hanuše na zdejším zámku, jehož manželce pak na některých vesnicích panství věnoval. Dočkav se vystavění kostela a fary, zemřel 1. 1562, Synové jeho Hanuš, Bedřich a Jáchym dělili se ještě téhož roku. První dva dostali po dílu města Benešova a každý několik vesnic. Jaký díl dostal Jáchym, není nám známo; možná také část panství, která se po jeho smrti (f 1578) synovcům dostala. Od té doby totiž byl Benešov rozdělen na polovice a tak zůstalo až do r. 1850.s) Bedřich dostal k dílu svému starý zámek, z něhož nechal tuším jen věž a branku se zvoditým mostem. Ostatek zbořil a vystavěl stavení horního zámku, což I. 1571 dokonáno. Na svém díle věnoval I. 1564 Majdaléně z Bynu, manželce své. Se svým bratrem starším odevzdal 1. 1565 farní dum pastorovi Janovi Šleglovi Míšeňskému, spisovateli kroniky Benešovské.4) Bedřich zemřel 1. 1575, 5. října, tůstaviv dvě dcery. V dědictví po něm uvázal se bratr Jáchym, jenž na témž díle Anně z Volfersdorfu, manželce své, věnoval,8) aršak zemřel již 1. 1578, zůstaviv nezletilé dítky, nad nimiž měl poručenství Volf, syn Hanušův. Dítky ty pomřely kromě Anny, která se vdala za Adolfa z Bílé. Pokud známo, nedědila nic na Benešově, nýbrž díl někdy Bedřichův dostal se dcerám jeho Majdaléně a Marii. Onano byla vdána za Adolfa z Hagen a zemřela 1. 1582, Marie vdala se za Haubolta ze StarŠedlu. Když tedy došlo 1.1583 k dělení,6) dostal Kryštof, syn Majdalénin, za díl zámek Benešov, »dobře a poctivě vystavěný*, půl města, dvory u zámku a v Binstorfu a 6 vesnic, Marii se dostal pustý hrad Ostrý se dvorem, 7 vesnic a z prvního dílu 600 tolarův na vystavění potřebného bytu. Z polovice podací kostelního, jež patřila Bedřichovi, dostala každá sestra čtvrtinu. Mladý dědic Kryštof zemřel asi v ten čas co jeho otec (tento 1. 1589). Po jeho smrti uvázal se Antonín, syn Hanušův, v týž statek a chtěl si jej oaobovati, ale v to vkročila Marie, dovolávajíc se ochrany císařovy, "lim se stalo, že na něj nastupováno a on se pak (1590, 24. října) ke smlouvě podvolil. Uvedl statek Benešovský v moc Mariinu a obdržel od ní 2000 kop gr. 17) Došlo tedy zase ke spojení dílu n. Bedřichova, který držel Haubolt ze StarŠedlu po smrti své manželky (f 1594). Od toho prodal týž několik vesnic a lesy u nynějšího Hřenska Antonínovi8) a později (1604) i farnost Arnoltickou. Jonášovi Poustovi z Libšlatu prodal 1607 statek pustého hradu Ostrého s dvorem a novým obydlím u něho a 6 vesnic, avšak témuž prodal 1. 1613 také zámek Benešovský s polovicí města a dvě vesnice.9) Tak došlo zase ke spojení tohoto dílu, jejž měl Jonáš do smrti. Zemřel 1. 1615, 26. června.10) Na štěstí byli synové jeho Jonáš, Haubolt a Maxmilián nezletilí a tím ušli konfiskaci. Když došli let, podrželi si Ostrý a prodali zámek Benešovský s příslušenstvím (1628) Zikmundovi z Volkenšteina.11) Tento neměl týž statek dlouho a prodal jej I. 1631 Kryitoýovi Šimonovi hraběti z Thunu.1*) Týž statek měl po něm bratr jeho Jan Zikmund (f 1646) a pak jeho manželka Markéta Anna roz. hraběnka Oettingen. Když tato 1. 1684 zemřela, spadl Benešov na její syny. Pozůstalost dělena ještě t. r. na čtyři díly.1") Benešov obdržel Michal Osvald ff 1694). Odtud patřil Benešov k majorátu Kláštereckému a tak zůstalo do té doby. Dolní zámek pravoůhelně při horním položený skládá se ze tří stavení, z nichž každé je věžo-vatým přístavkem zdobeno. Největší a nejvýše stojící stavení, poschodí vysoké, jest založeno do obdélníku a vystupuje z čelní strany věz čtverhranatá, podobná věži, jako je při horním zámku, ale kryta střechou a lucernou, jako bývalo před cibulovými báněmi. Všechno stavení je ze 16. věku. Na jeho západní straně jest veranda moderní, dřevěná, zelením okrášlená. Severní strana by byla jednotvárná fronta, ale tomu se odpomohlo tak, že se nechala zarůsti. Naproti ní k severu jest zeď snad ze staré hradby pocházející. Na 1) Reg. 5 F kom. soudu hejtmanská II B 10, 15. Pokaždé připsáno, že obeslaný nestál. 2) DZ. 6 B 17. 3) Kdy se dělili, je zmínka v inventáři 1. 1578 sepsaném, co každý dostal, sestaveno podle pamětí o pozdějším stavu. *| DZ. 15 D 12, Mitt. Cent. Com. XX 68. Šleglova kronika vytištěna v Benešově I. 1887. &) DZ. 19 A 30. «) DZ. 67. ') DZ. 167 G 9. 8) DZ. 127 D 9. e) DZ. 186 L 8. ™) Kriesche. ") DZ. 298 F 28. ,E) DZ. 306 G 5. «) DZ. 76 M 5, 77 B 12, 478 H 5. ZÁMKY V BENEŠOVĚ. 283 jižni straně jest u dveřf pěkné kamenné vroubeni do polokruhu sklenuté, žlábky a stuhovitými čarami ozdobené. Ve věži vedle toho jest vchod, ale moderního tvaru. Na východní straně jsou tři řady oken, totiž ve štítu jest okno do podkrovní světnice. Ve vnitřku jsou ozdobná okna, jako jest u horního zámku, a starobylé stropy. VŠe nasvědčuje tomu, že jsou obě stavení z jedné doby. Druhé staveni od předešlého k jihu jest založeno 1. 1578 od synův zakladatelových Volfa a Antonína, jak svědčí nápis nade vchodem. Jest to malý čtverhranatý dum o dvou poschodích, jehož čelní strany jsou k západu a východu obráceny, ale k rohu jihozápadnímu přistavěna jest věž čtverhranatá, předešlé se velmi podobající, jejíž kosmá okna svědčí o tom, že jest vystavěna jako schodiště k tomuto domu. U domu samého jsou povšimnutíhodné jeho štíty na příčních stranách pro svou pěknou způsobu. Na straně wchodní Věž v horním, zámku v Benešově. jest toto stavení nejhezčí, neb spatřuje se tu arkýř, který spočívá na válcovitém sloupu a hlavici ze štukoví vystavěné a pak jako čtverhranatý výstupek se vynáší. Zdoben (vlastně znesvářen) jest arkýř dvěma erby barokového slohu později přidanými, které nelze rozeznati, protože jsou jako celá tato strana zelením zarostlé. Vedle tohoto arkýře jest do domu pěkná renesanční brána, ozdobou se již popsané brance podobající, ale jest větší a rozmanitější. Nad ní drží ženské postavy štít s hlavou draka, plameny soptícího, a nápis výše položený svědčí o tom, kdo tento dum vystavěli. Pod tímto stavením dále k jihu jest malé staveni též s čtverhranatou věži, která má také kosmá okna, ale jest z pozdější doby. Rozhodně nové jest lomené stavení, které se táhne odtud k západu- Druhé a třetí stavení spojuje brána l. 1878 vystavěná, nad níž jsou erby Černínský a Morzinovský. Také z tohoto zámku šla chodba k hornímu zámku a jím ke kostelu. 284 ZÁMKY V BENEŠOVĚ. ŠAUNŠTEIN HRAD. Při dělení bratří 1. 1562 dostal Hanuš, nejstaršl z nich, část města Benešova a několik vesnic. Nemaje sídla, vystavěl si nové sídlo (část dolního zámku) a věnoval 1. 1570 manželce své Anežce z Češova na třech vesnicích.1) Když 1- 1576, dne 25. záři zemřel, zdědili jeho statek synové Volf a Antonín a zůstávajíce v nedílu, vystavěli I. 1578 ještě jeden zámeček, aby měl každý byt o sobě. Volf věnoval 1. 1580 manželce své Marii z Boku na vsi Hor. Habarticlch1) a zemřel 1. 1589, zůstaviv dva syny. Bratr jeho Antonín věnoval l. 1584 manželce Barboře z Boku na »tvrzi* Benešově a některém příslušenství.*) Poněvadž byli synové Volfovi jiným zbožím odbyti, držel Benešov sám a ještě v 1. 1596—1604 kusy od druhé polovice přikupoval. Avšak nedlouho potom zavedl se tak, že věřitelé jeho všechen statek uchvátili. Polovice jeho Benešova a dvě vesnice odhádány (1612) Janovi z Vattemberka na Novém zámku.4) Avšak i ten se zadlužil a statek jeho Kamenický dán v moc sekvestrátorům, jimž poručena též polovice Benešova. Oboje prodáno 1. 1614, 11. června Radslavovi ze Vchynic.5) Radslav, zúčastniv se povstání, zemřel 1. 1619 bezdětek. Své jmění odkázal svým strýcům a také hned mezi ně rozdělil. Statek Benešovský dostal se na díl Viléma ze Vchynic, který též se přidržel stavův odbojných, avšak obojetným účastenstvím. Z té příčiny dovedl se z obviněni tak tak omluviti a ponechán při svých statcích. Když pak se zapletl do zrady Valdštejnské a zabit v Chebu (1634), statky jeho všechny zabrány. Benešov darován 1. 1635 Janovi hraběti z Aldringen?) Po smrti Janově dostaly se statky Teplice a Benešov jeho bratřím a sestrám, i stalo se pak mezi nimi 1636, 11. listopadu rozděleni takové, že Benešov a část panství Teplického dostaly sestry Anna a Kateřina a děti po zemřelé sestře Barboře?) ale hned potom přidělen Benešov sám Anně vdané Clary a jejím dětem z prvního manželství. Teprve 1. 1653 nastalo mezi těmito konečné rozděleni na čtyři díly (zámek jen na dva), při čemž se dostal Anně díl Binsdorfský s dilem Benešova a 5 vesnicemi.8) Jeden díl (Benešov) měl Jan Pavel z Aldringen, syn Annin (f 1665), jenž zemřel nedlouho po ní (v lednu 1666), odkázav jej manželce své Kateřině Alžbětě z Valdšleina a Karlovi Ferdinandovi hraběti z Valdšteina?) Tito oba se ještě uvázali 1. 1669 ve statek n. Annin, takže měli potom celou polovici Benešova se statkem Bins-dorfským.10) Při porovnání o to, které 1. 1676 následovalo, ujal Karel zámek Benešov s dílem města a vesnice až ke Hřensku a vyplatil Kateřině zase vdané Valdšteince peníze.11) Ještě t r. prodal hrabě týž statek Janovi Jiřímu Markovi hraběti Clary-Aldringen, jenž také jiné dily z dělení r. 1653 pocházejíc! skoupil. Když pak Clary 1. 1700 zemřel, následovali jeho synové, z nichž ujal Teplici i Benešov František Karel. Od té doby měly Teplice a Benešov společné držitele. Sídlem statku stal se nyní Binsdorf a na Benešovském zámku ponechán myslivec a byt pro pána, když tu honil. Tu bylo ještě 1. 1876 na půdě množství tenat. Zámek odtud řečený Klárovský zůstal v držení knížecí rodiny Clary až přes polovici 19. století, pak prodán a vystřídalo se na něm několik držitelův. ŠAUNŠTEIN HRAD. hnáty laleko Vysoké Lípy a pod ní v údolí jest skála o sobě stojící, jež slove nyní Raubschloss, t. j. Loupežný zámek, ale ve středověku bývala hradem, který se nazýval Schauenstein nebo >Šaunštein«. V té skále se nacházejí díra 310 m. hluboká a nahoře 0 90 m. široká, jež bývala bezpochyby vězením, prohlubeň ve skále vytesaná zdélí skorém 7, zšíří přes 4 m., do níž zapuštěno bylo obydlí bud zděné neb dřevěné, místnost ve skále vytesaná skorém 2 m.) Bílkovy Děje reform. Exc. Cl V 28 Obšírně v Roudnickém arch. TVRZE OKOLO BENEŠOVA. 287 z Ketfe. L. 1686 přikoupen týž statek k Velké Bukovine a 1. 1705 k Benešovu (Mitth. ndb. Exc. Cl. IX 210, DZm. 228 C 28, Bílkovy konf., DZ. 317 O 6, 114 M 16, 115 D 2). Konojedy připomínají se již k 1. 1057 a 1218 v základním listu Litoměřickém (ČČM. 1836 str. 333). Vladykové z Konojed byli erbu ptáka; z nich se připomínají v 1. 1360—1380 Jan (jehož bratr byl snad Kuneš 1. 1360), jenž přikoupil I. 1374 Vysokou a Mu-kařov (Lib. conf., Arch. bibl. Praž., Kel. tab. I 445), pak Petr (1385 atd.), jehož bratr Kuneš seděl od r. 1408 na Bousově a později na Zlenicfch. Vedle nich připomíná se v 1. 1404—1406 Jan, snad třetí bratr. Ok. 1. 1423 dostaly se Konojedy v držen! pod obojí a Petr byl nucen prchnouti do Slezska (Lib. conf.). Snad byl synem jeho Arnošt z Konojed, jenž byl I. 1440 na sjezdu v Roudnici (Ser. rer. Lus. I 250). Poněvadž Kunšovi jakési právo na Konojedech patřilo, přešlo po něm na syny Jana, Markvarta a Jana a po jich smrti na Bětu, poslední toho rodu, jež prodala 1. 1444 hrad Zlenice a potom (1451) tvrz, dvůr a ves Konojedy s vesnicemi manželu Ctiborovi z Tloskova zapsala. Tento získal I. 1452 také právo věnné po Arnoštovi ze Zhudovic a ubránil se I. 1454 proti Vilémovi z Ilburka (DD. 16 f. 292, 20 str. 6, Rel. tab. II 225). Asi od r. 1505 seděl tu Albrecht, předek Kono-iedskjch z Pojetic (Arch. č. VI 318, reg. k. s.) a žil ještě I. 1536 (Arch. Roudnický). Syn jeho Vilém vložil si 1. 1545 Konojedy a Valkeřice v obnovené dsky zemské (DZ. 250 J 3). Zemřel I. 1558, zůstaviv nezletilého syna Jindřicha, jenž I. 1569 v Lipém jednomu zemanu ruku uťal a 1. 1579 na Valkeřicich manželce věnoval (Reg. k. s., DZ. 20 H 20). Jindřich zemřel I. 1598 a následoval po něm syn Albrecht, jenž I. 1620 zemřel (DZ. 128 L 21, 140 A 23). Po jeho smrti byly Konojedy zabrány a I. 1623 Adamovi Got- frydovi Berkovi z Dube prodány (Bílek, Děje konf. 291). Po něm následoval Zdeněk Libšteinský z Kolovrat, jenž se tak zadlužil, že po jeho smrti statek prodán I. 1650 Janovi svob. pánu ze Šporku. V držení potomstva jeho po meči a po přeslici zůstaly Konojedy až do r. 1746, kdež z bývalé tvrze zřízen klášter Ser-vitův; ten však nepotrval ani půl století, zase zrušen a klášter proměněn na nynější zámek. Valkeřice byly dříve rozděleny. Část, kde byla tvrz, nazývala se prvotně Erkeřice a část kostelní Per-toltice. Oboje pak splynulo v jedno. Z vladyk zdejších připomínají se 1363 a 1364 Vilém a Jindřich bratří a v 1. 1370—1374 tento sám. Vilém držel pak dům v Praze (1377-1392). Jindřich byl již I. 1382 mrtev a Vilém zemřel 1392 (Lib. conf., Tomek, Zákl. IV 136, DD. 13 f. 167, 170, 185, 18 f. 53). Současně žil Hanuš, jehož syn Hynek byl 1392 spoludržitelem Mnichova a od r. 1403 držel Stroužnici. Syn jeho Hynek psal se ze Mnichova. (Lib. conf., erect., Rel- tab. I 605. I jinde hojné zprávy.) Také žil tehda Sulek, již l. 1409 mrtvý (Lib. erect. VIII 79). Po tomto prvotním rodu vystřídali se Pojticové. První z nich, Vdcslav, podával 1. 1403 kněze do Pertoltic. Jeho synové snad byli bratří Petr a Jan (1415), z nichž onen ještě I. 1451 Valkeřice držel (Schlegcl). Nástupce jeho Rydkéř (1448 jednotník Poděbradský) připomíná se po r. 1457 nejednou jako držitel Valkeřic (DD. 46 f. 318, Arch. č. I 442, Arch gub.) až do r. 1482. On aneb nástupce jeho získali Konojedy, k nimž Valkeřice připojili. V 1. 1545—1607 se tu tvrz ještě připomíná. Ve vsi Malém Šachově připomíná se 1. 1623 tvrz (Bílek, Děje konf.), která tehda ke Konojedům patřila. O starších jejich dějinách není nic známo a lze jen za to míti, že tu bývalo sídlo a úděl některého z Koncjedských z Pojetic. SkAU »Hr?l(ICl ^ Plán Kamenického hradu: 1. Prvni brána, 2. místo druhé brány, 3. spodek věže s lido-mornou, 4. dolní hrad, 5. horní hrid, 6. nová vyhlídka, 7. prevít Uliuw, i\* janu uuiniauL na a n wi . i i ji. -■>«- iu popi (.miinn Cit jji i | n_i 111 i . I il . Kamenice s Ostrým nabyl po něm zeť jeho Hynek Berka z Dube' sed. na Honšteině. Týž se připomíná častěji 1406—1414 při obsazováni far na panství6) a prodal r. 1416 dne 12 dubna plat svůj v Jons-bachu a Kamenici hořejší purkmistru Kamenickému a obci, kteráž jej na věčné služby p. Marie obrátila.6) ') Za laskavé provedeni po městě a okolí a vědeckou podporu děkuji velice tehde]žimu p. purkmistrovi G. Novákovi. !) O Kamenici psali Heber (II 131), Rochlitz (111. Chronik I 126), Charwart {Tetschner Bezirkskalender, 1861, 27), ale práce jejich jsou Chatrné. Dobré dějiny napsal Karel Linke [Mittheil. XIX 215 atd.), kterých jsme jako pomůcky užili. s) Lib. erect. IV f. 69. ') Lib. conf. B) Lib. conf. e) Lib erect. XI f. 127, orig. v mus. FREDEVALD A KAMENICE HRADY. 291 Naposled se pfipominá r. 1417 a bud téhož roku aneb nedlouho potom zemřel. Z pěti synův jeho dostal nejmladší Jan Berka z Dubě za svflj díl Tolštein, Kamenici, Fredevald, FalkenŠtein a Žandov. Týž se připomíná po r. 1422 častěji, sázeje katolické faráře ke svým kostelům.1) Jako pán přísně katolický postavil se proti kališníkom, kteří mu ovšem rovnou měrou spláceti obmýšleli. Již dne 2. května r. 1423 vystříhá Jan mladli z Michalovic Viléma z Ronova a na Lipém, vypravuje mu, kterak se lidé u Mělníka sbírají, aby táhli na Kamenici, městečko jeho strýce, majíce při sobě 400 koni a něco pěších. Napomínal jej také, aby o tom na Falkšteině věděti dal. Lid se skutečně sbíral a táhl k Děčínu a donutil hrad ten i okolí ke smlouvě. V Lužici se vypravovalo, že kacíři Kamenici přepiadli a vybrali a že chtějí horu nad městem osa-diti. Po dobytí Děčína táhli ke Kamenici a k Benešovu. Jaký tehda na Kamenici strach byl, spatřuje se z toho, že se za čtyři léta nic do knih městských nezapisovalo. L. 1425 zase se povídalo, že kacíři obsadili Kamenici a Benešov.2) Jan připomíná se naposled v únoru r. 1426, podávaje kněze do Chřibské; téhož roku zemřel, dětí po sobě nepozůstaviv, a ve statky po něm uvázal se bratr jeho Jindřich Berka z Dube, jenž Kamenický hrad. posud polovici Honšteina držel. Zaměstnán byl bezpochyby často mimo zemi. Když na počátku r. 1427 farář Kamenický odešel, potvrzen nový dne 3. února na podání paní Jitky z Hazemburka seděním na Fredevaldě, manželky Jindřichovy; ale od téhož dne až do 17. června r. 1428 podával kněze opět manžel její Jindřich, sídle tehda na hradě Falkšteině.8) Ještě téhož roku prodal Jindřich panství Kamenické panu Zikmundovi z Vartemberka na Děěině, a poněvadž mu je ve dsky vtožiti nemohl, zaručil se mu s 9 ruko-jměmi, že tak učiní, až budou dsky otevřeny. V listu tom se uvádí hrad FalkŠtein, městečko Kamenice s horní a dolní vsí, městečko Chřibská s horní a dolní vsí a několik vesnic. Vynechány jsou hrad Fredevald jako příslušenství Kamenice a 7 vesnic.4) Vartemberkové měli ustavičné půtky s Lužičany, o jichž příčinách a průběhu jinde vypravováno. Veliké škody dály se šestiměstí z opevněného městečka Kamenice a z hradu Fredevaldu a trvaly skorém až do smrti Zikmundovy, jenž ve věži hradu Hradeckého bídně zahynul (1438). Zikmundovi synové Jan mladíi a Jindřich, držíce nedílně Děčín a Kamenici, zdědili po otci i záští k Lužičanům. V květnu r. 1440 •) Lib. coitf. viii. L 141° byl pánem na Kamenici Hynek, tuším Janov bratr, jako poručnik *) Cod dipl. Lus. ii 141, 163, 261. s) Lib. conf. *) DD. 16 fol. 323. Aí do 17 června r. 1428 jest pánem na Kamenici Jindřich, ale r. 1429, 8. února podává již Zikmund faráře do Srbské Kamenice (Lib. conf.). 292 FREDEVALD A KAMENICE HRADY. vtrhli se strýci svými do Lužice a spálili ves Heidersdorf. Tu se sebrali Zhořeličtí, majíce 60 koní a 200 drábov pod vedením konšelův Urbana Emericha a Mikuláše Horschila, pustili se za nimi přes hory a vypálili městečko Kamenici.1) Následkem toho přišlo ke smířeni mezi stranami (v červenci) a bratří zatím se k budoucím půtkám lépe opatřili. Aby městečko lépe chráněno bylo a poněvadž byl starý hrad Fredevald k obýváni těsný a nepohodlný, postavili nový hrad na nynější zámecké hoře, kterou již Husité chtěli osaditi a snad osadili. U toho hradu zkoušeli Lužičané sílu svou r. 1442 na počátku měsíce října, když bylo zášti opět počalo.2) Hnali útokem na pevné sídlo se vším úsilím, ale zdali jim to pomohlo, není známo. Jen to se ví, že tu padlo mnoho synkův Zhořelských, za něž potom od jich krajanův zádušní mše slouženy a k tomu také dostatek voskových svěc obětován. Ačkoliv ještě t. r. znova mír učiněn, přece zase k půtkám po dvou letech přišlo. Lužičané, zřídivše pole tentokráte s velikými přípravami, vydali se do Čech r. 1444 o letnicích. Měli 9000 drábův, troje velké a dostatek malých pušek. Hrad za hradem padl. Konečně i přitrhli ke Kamenici městu, kteréž i s kostelem vypálili. Hejtman bránil se asi na hradě, ale nezamezil, že okolí strašně popleněno a všechna úroda zničena. Dlouhá léta trvalo, nežli se zase Kameničtí a vesničané zotavili. Teprve po šesti letech vybírali opět v Jonsbachu platy, kteréž byli od n. Hynka Berky koupili a ještě r. 1497 byly v Jetřichovicích grunty pusté, na nichž sedláci nebydleli. Ale pokoj zjednán byl a trval kolik let. R. 1457 provolána jest odúmrt po n. Janovi Berkovi, jehož bývalé statky na ten čas několika pánům patřily. Tuť měl ovšem Jan Děčínský, jenž po smrti Jindřichově sám vládl a většinu statkov n. Janových držel, častá meškání u soudu dvorského až do r. 1460, kdež jmění své ustavičnými odpory ubránil.*) Čtyři léta potom zemřel Jan jako fojt svých bývalých nepřátel, zůstaviv statky synům Kryštofovi a Zikmundovi. Za nich, i když zuřila válka náboženská, měla krajina zdejší pokoj; jedině trápena lidem vojenským, který někdy v městě a po vesnicích rozložen býval. V březnu r. 1470, když se pomýšlelo na výpravu do Lužice, leželo v městě 200 drábův panských. Častými válkami byli páni ve veliké dluhy upadli a proto prodávali nejen některá větší zboží, nýbrž i menši statky. Tak na př. prodal Kryštof r. 1476 dvůr pod hradem i s bokem hory na straně severozápadní Kamenickým sousedům pod plat; on i bratr jeho Zikmund prodávali i jiné panské grunty v letech 1466—1490. Starý hrad Fredevald opuštěn jest již před tím. Zikmund, jenž ok. 1. 1477, odděliv se od bratra svého, sám na Kamenici vládl, povolil Kamenickým r. 1492, aby piva svá do krčem vesnických vystavovati mohli, začež od nich 120 kop obdržel. Čím dále tím více upadal do dluhů, až ani starodávné dědictví rodu svého hrad Děčín udržeti nemohl. Prodal panství Děčínské, Vrabinecké, Kamenické a Šarfšteinské r. 1511 Mikuláši Trčkovi z Lípy a z Lichtemburka. Tento potvrdil Kamenickým již dne 19. srpna starodávné jich výsady a některé obyčeje při řízení o statcích, začež oni 3 kopy k úroku připláceti připověděli. List na to sepsán jazykem českým, poněvadž Mikuláš německy neuměl a také ve své kanceláři německého písaře neměl. Trčka prodal všechna zboží dotčená r. 1515 Hanušovi ze Zolhauzu a s nimi Kamenici hrad s dvorem vysazeným, městečko s předměstím, podměstím a podacím a vesnice.*) Hanuš koupil Děčín s Kamenicí pro sebe a bratry své Volfa a Bedřicha. L. 1521 koupil dvůr u Kamenice a daroval jej ke špitálu v podměstí.5) Když se 1. 1522 s bratřím i dělil, dostaly se Bedřichovi Benešov, Kamenice a Zandov.0) Bedřich prodal Kamenici nedlouho před r. 15357) Prokopovi z Vartem-berka, ale poněvadž tento již 1. 1541 zemřel, vložil je Annl ze Zolhauzu, vdově a poručnici.8) Za vlády její stal se (1548) tento příběh: Anna Grossová, vdova, měla statek pod Bedřichem Luticem z Lutic na Mark-varttcích a byla jeho poddaná. A když ten statek prodán byl, měla smlouvu takovou, že mohla třetí díl obilí, dobytka míti a u Vaňka Mikulášů v Markvarticích, který ten statek koupil, do roka zůstati. I prosila jednou pana Bedřicha, řkouc: »Milý pane., kdyby mi se nelíbilo, že mi, prosím Vás, příti budete, abych se mohla k druhému Švakru neb příteli stěhovati, kdež bych se nadála svou pomoc míti.* Tu pověděl pán: »Milá Annol Nelíbilolitby se u jednoho, stěhuj se k druhému i třetímu do domu, chciť rád popříti, ale aby svobodna byla, toho nepropouštím.* I řekla: »Milý pane, však toho nežádám.* Tu se vystěhovala, nic neřekši žádnému, a poněvadž se od pána svého odkradla, nechtěl jí Vaněk toho pustiti, což jí náleželo. Potom, když si pekaře v Kamenici oblíbila, poslala k pánovi Bartla, kováře z Kamenice, podle jiných lidi a dala prošiti, aby ji propustil, načež řekl pán: »Ano, chce-li mi koláč dáti, kdo ví, co bych udělati mohl.* Tu když chtěli věděti, co by ten koláč znamenal, pověděl pán: »Milí lidé! povím vám. Když mi 30 tolarů dá, chci ji propustiti.* A při tom zůstalo. Mezitím se vdala Anna za Petra pekaře a usadila se pod Annou ze Solhauzu v Kamenici. Po nějakém čase poslal Bedřich k Anně s cedulí řezanou žádaje, aby mu vdovu jeho osiřelou vydala. Tu pověděla pani: »Nu, milí lidé, poněvadž pán Váš žádá, chci to učinit i,* a poslavši pro rychtáře, řekla k němu: »Dej Petrovou pekařku těmto lidem.* Řekl rychtář: >Milostivá paní! chci tak udělati* •) CDL. IV 140. *) >vor der neuwen festen bey der Kampcz (Scr. rer. Lus. I 264, CDL. IV 218). Zikmund Jeger byl v 1. 1442—1449 hejtmanem. ») DD. 16 f. 318, 323, Arch. i. III 665. Hejtmany byli 1471—1474 Zikmund z Lutic, 1474-1484 Petr Kranichen, 1484 Kryštof Ptach (z Haugvic), 1488-1491 Hans Kranichen (Staré knihy Kamenické). *) DZ. 84 C 22. <>) Arch. Kamenický. 8) Šleglova Kronika. ') Reg. k. s. Arch. Roudnický. &) DZ. 8 E 1, Reg. kom, soudu svědomí 1543—1568 f. 84. FREDEVALD A KAMENICE HRADY. 293 a k lidem řekl: »Pojá*te semnou, vy lidé.» Tu šel rychtář do domu svého a poslav pro pekařku, pravil k ní: »Nu, Anno, půjdeš s těmito lidmi, jakt se bude líbiti.* Odpověděla: »Milý rychtáři! ve jméno boží mi, rychtáři, popřejte, at jdu k: svému švakru, hned zase přijdu.* Tu přišla zase se svým švakren, kterýž pověděl k rychtáři takto: »Milý rychtáři! nepospíchej s tou věcí, chci já prvé ku paní jiti a chci o to s pani mluviti.* Tu čekali na ně dobře Čtyři hodiny a teprv potom přišel rychtář k poslům, řka: «Milí lidé! povězte tak pánu svému, že mu paní to za odpověd dává, že se naděje, že jest více její nežli jeho.* Po nějakém čase poslal Bedřich k paní Anně zase s cedulí řezanou podle práva a zřízení zemského, aby Annu vydala, ale neudělala toho. Když pak ji pán žádal, aby tu věc na přátele podala, tedy řekla: »Ha, ha, což jest čas tento jinší nežli jindy ř* Za poručnické vlády vzmáhalo se luterán-ství, jemuž paní přála; v té víře tuším také mladí páni Jindřich, Abrahám a Jan vychováváni. Když starší dva panství ujali, stal se 1. 1559 tento příběh: V sobotu před květnou nedělí z rozkazu pánův nařídil purkmistr Kamenický sousedům, aby šli do lesa, poněvadž se páni dověděli, že tam jsou někteří střelci cemi, háky, oštlpy a halapartňami k pile, Kamenický hrad od východu. s ručnicemi. Šli li lidé s biřicem, válečnou zbrojí, ručni-slove Hornsmul, jinak Susíkovu mlýnu. Zde byl domeček se světničkou, ale žádný člověk tu nebydlel než ten, který prkna řezal, a také ne vždycky. Našli oheň ve světničce i obehnali domeček a někteří ze souseda zatloukli. Ti, kteří tam byli, řekli: Kdo tu? neotevřeni! Sousedé: Nechcete-li otevřití, tehdy my otevřem. Ta Volf mladší z Vaispachu, jenž potom říkal, že se tu opozdil a chtěl tu nocleh míti, laje Šeredně promluvil: Který nejprv sem vejde, toho zastřelím. Potom sousedé vzali krajinu a vyrazili dvéře v domečku a Volf Bretšneidr rozsvítil. Tu řekl purkmistr: Nezačínejte nic mocí, jste-li právi, dobře, právi zůstanete! Tehdy otevřeli dvírce, ale Vaispach purkmistrovi ručnici k prsům přiměřil a jeho dva pacholci také se ke střílení postavili. V tom dotírali sousedé ke světničce, potom se ho zmocnili, ale pacholci jeho ručnic od sebe dáti nechtěli, leč by se pán jich prve dal. Tehdy řekl purkmistr: Pane Volf, máme rozkaz od svých milých pánův, protož prosím, byste se dobrovolně dali. Tu lál nezbednými slovy a dáti se nechtěl; a sousedé*křičeli do okna, nechce-li se dáti, tehdy to musí učiniti. Vyrazili pacholkům ručnice z rány a vzali je a pak po dlouhých řečech dal ji Volf od sebe. Našli tu sedláka s nini, jenž měl pokrm i nápoj na některý den; našli tu také tenátka a píšťalky, jakž na myslivce náleželo. Nechavše Volfovi poboční zbraň, vzali jej s sebou a ty dva pacholky dali biřici svázati a vedli je. Pacholky dal purkmistr do šatlavy a Volfa ve světnici nechal, přinesl mu huspeninu a vedle své chudoby dobrot vůli mu ukázal. Potom někteří sousedé tu noc zde zůstali a pili až do dne. V pondělí okolo nešporů přišly tři řádné osoby k Volfovi s cedulí od pánův a ji přečetly a jeho z vězení propustily. Ale ti pacholci seděli devět neděl bez dvou dní za jednu nohu. Volf vinil je z toho před komorním soudem, ale nepořídil nic; vinil totiž oba bratry bez jich třetího bratra Jana nedílného, který v zemi nebyl, a proto obeslání zdviženo.1) Všichni tři bratři vládli na Kamenici nedílně. L. 1568 společně potvrdili obci Kamenické prodej soli a Jindřich vyprosil Chřibským (1570) majestát na pečeť.") Když potom Jan před jarem 1. 1573 zemřel, ostatní dva koupili t. r. Krásnou Lípu s okolními vesnicemi a 1. 1575 zjednali Chřibským3) obdarování na trhy. L. 1587 aemřel Abrahám, zůstaví v syny Zikmunda a Jana, kteří se strýcem Zikmundem zase nedílně Kamenici drželi. Společně s ním potvrdili 1. 1592 svobody města Kamenice a 1596 pořádek zdejších soukeníkův *) V ta léta a snad brzy po r. 1559 opuštěn hrad pro svou vysokou polohu a založena tvrz při l) Rej. kom. soudu. «) Arch. v Kamenici a Chřibské. 3) DZ. 61 C 5. «) Arch. Kamenický. 38 294 FREDEVALD A KAMENICE HRADY. městě, jež se 1. 1606 poprvé připomíná.1) Po smrti Jindřichově (f 1604) rozdělili se Abrahámovi synové. Zikmund dostal za díl Kamenici a Libchavu a Jan Zvířetice.2) Statek Kamenický byl dluhy zavaděn, a Jan proto obmýšlel jej prodati. Vzkázal (v letě r. 1607) Kamenickým skrze Bedřicha Rožnovského ze Křtěnova, hejtmana svého, že panství prodati musí, kterak se obává, že by cizí pán jim mohl svobody vzíti, a proto jim navrhoval, aby mu postoupili krčmy; za to jim chtěl postoupili dskami zemskými právo, o statcích říditi, svobodný trh koňský a vinný šenk, sladování; odpustiti daň ze sladování, daň ze cla a z vina. Ačkoliv nabídka byla dobrá, Kameničtí přece v dlouhé své odpovědi nezachovali se tak, jak si pán přál. V tom Zikmund zemřel bezdětek (1608, 19. února) a panství dědil bratr Jan. Když Kameničtí tohoto žádali za potvrzeni svobod, chtěl na nich 800 kop, o čemž zase mu odpovídali, že je jim velice líto, že si jejich svobod neváží, a dokládali se mnohých příčin, proč by je měl potvrditi. Zajímavé jsou přípisky Zikmundovy k této odpovědi. Ke tvrzení jich, že maji svobodu s pečetmi všech Vartemberkův, poznamenal: »Těm do toho nic nebylo a neměli tu škody.* Praví-li rada městská, že dva Vartemberkové měli panství pospolu a přece žili bez obtíženi poddaných, »ti že v jiném peří seděli*. K prosbě, aby touto novotou jich neutiskoval, připsal, »aby pilněji dělali svá řemesla a zmírnili chlast a noční pankety*. Konečně přece svobod potvrdil a 1. 1609 potvrdil také výsady3) Chřibských a Kamenickým vymohl majestát na potvrzení svobod. Jan nezůstal pánem na Kamenici do smrtí. Pro velké jeho dluhy ujal ji 1. 1613 zemský soud a dal panství čtyřmi pány sekvestrovati.1) V letě r. 1614 prodali komisaři statek Kamenický, totiž zámek Kamenici nad městem Kamenici ležící, který nyní pustý zůstává, tvrz při městě s dvorem, město a vesnice, též statek Benešovský Radslavovi ze Vchymc na Doubravské hoře.6) Brzy po koupení potvrdil Radslav (1614, 31. října) svobody Kamenických a tak učinili i jeho nástupcové.8) Když 1. 1619 zemřel, dědil Vilém ze Vchynic týž statek.7) Znám jest osud tohoto pána, který 1. 1631 zámek zdejší přestavěl a štíty svým a manželky své ozdobil. Věrným jsa přívržencem knížete Frýdlantského, zavražděn jest s ním v Chebu a všechno jmění jeho zabráno. Panství Kamenické, od lidu vojenského nanejvýš vyhubené, darováno 1. 1635 Janovi Oktavianovi ze Vchynic jako náhrada za nároky, kteréž si ke statkům Vilémovým pokládal. Vchynští zůstali majiteli zámku a velkostatku do té chvíle. V 17. století městu činili všelijaká příkoří a proto se spory města s vrchností opakovaly, ale v 18. století podporováním průmyslu a obchodu činili krajině velká dobrodiní. >) DZ. 93 L 10. *) DZ. 181 D 5. :•) Arch. Kamenický. *) DZm. 225 D 23. 6) DZ. 187 F 16. *) Arch. Kamenický. 7) DZ 192 D 13. falkstein hrad. edaleko Jetfichovic (Dittersbach) stával hrad FalkŠtein na skalisku (a částečně v něm) z vysoké a strmé hory vynikajícím. Cesta k němu jest nyní tak dobře upravena, že se na horu pohodlně píijíti může. Z vrchu hory jsou na skalisko dřevěné a pohodlné uJ---:.x ■ I • t ■ ... i.„ i > . i. .1 u- j.ii.nA íAm tujt— tiiut— SLIlUUjr, JU UUtiailjf Rt 3KIUJIKU UIJIIUI^UU 31UICU, fjm UUUCIIO ^LOIO JMI tUll|, HUU^ asi Šla stará cesta, dovodí se tím, Že, když se přichází před hrad, jest na skalce v levo cestu zužující draže na zapuštění břevna a dveří. Přijde-li se nahoru na poslední schod, viděti rozsedlinu, která skalisko na dvé dělí. Draže u posledního schodu ve skále vytesané dávají znát i, že se tento vchod k rozsedlině zavíral. V levo v rozsedlinč vystoupí se po třech stupních na druhé oddělení, dlouhé skalisko, na němž nelze nic pozorovati. V pravo v rozsedlině proti dotčeným schodům přijde se na rovné místo a tu pak sestupuje se po schodech skrze chodbu ve skále vytesanou do prostranné síně, též ve skále vytesané, alle stropu nemající, který buď se sesypal aneb byl ze dřeva dělán. V této jest na straně severní výklenek s oknem a dvěma sedadly, vše z kamene. Na straně jižní jest okénko do vedlejší místnosti. V této síni neb sednici jsou vyškrabána jména a mnohé letopočty, též léta 1557, 1608, 1668, 1670, 1679, které dávají na jevo, jak brzo a často toto skalní hnízdo vyhledáváno. Vedlejší místnost řečená jest kaple. Jest čtverhranatá, kněžský kůr se končí obloukem neb polouválcem ve skále vytesaným a v něm stojí ještě: kámen oltáře. Mezi kaplí a rozsedlinou jest čtverhranatá díra, nyní zasypaná, patrně bývalé vězení. Na skále od dotčené sině k západu jest také čtverhranatý otvor vytesaný a něco dále k západu až na kraji skaly jest také místo pro dřevěný domek přitesané, fak se zdá, byl nad síní dřevěný palác a kromě něho ještě dva dřevěné domky, počltá-li se tu, jak asi byly vysoké, objevuje se, že se k bydlení a hospodaření místností nedostávalo, ač tu bydlíval pán rozsáhlého panství. Při panském bytu bývala velmi potřebná studni; ta se nacházela asi uprostřed schodů, tvoříc hluboký válec ve skále vytesaný, kamž se sváděla po korytech dešťová voda; neb na pramen tu nelze hádati. Strany komet pomáhali si majitelé skalních hradů tak, že je dávali k patě skály, jako bylo na př. pod Sloupem. Zde jest pověst, že konice bývaly na severní straně skály taní, kde jest svislá. Jest tu totiž mezi skaliskem a strmým bokem hory dosti široké prostranství jako cesta. Ovšem namane se otázka, jak dostali sem koně a jak na nich sjeli. FalkŠtein (vlastně Falkenstein) obdržel jméno své odtud, že se lepší proň nevědělo a že se často hrady tak jmenují. Patříval vždy ke Kamenici, v starší době vlastně k Ostrému, jsa obydlím jen pro purkrabě. Proto píše se Mikuláš Hokakár v letech 1387—1394 purkrabí na Ostrém, 36* Rozděleni místnosti na Falkšteině. 296 FALKŠTEIN HRAD. HRADIŠTĚ KYjOVSKÉ. Vchod do hradu Falksteina. v letech 1395—1396 na Falkšteině, 1. 1397 zase na Ostrém a 1. 1401 zase na Falkšteině.1) Když se synové Hynka Berky Honšteinského dělili, dostal Jan na díl Tolštein a Kamenické zboží od Ostrého oddělené, bydle] ovšem na Tolšteině a měl na Falkšteině purkrabě. Kdysi okolo 1. 1420 byly nějakému Pražanu vůz, koně a kupectví na silnici vzato a na Falkštein dodáno. Pražská rada proto dopisovala radě jakéhosi města žádajíc, aby pána hradu k vydání přiměli.4) Za náboženských válek mivali LužiČané a katoličtí páni své vy-zvědače v Čechách, aby zvěděli, kdy a kam se Čechové strojiti budou. To pak dáno věděti i na Falkštein.8) Po smrti Janově držela Jitka Berkova z Hazemburka Kamenici s Fryd-valdem a Jindřich Berka z Dube' Falkštein, také tu (pokud známo) první pán bydlíval.4) L. 1428 prodal vše, Kamenické panství i s Falk-šteinem, Zikmundovi z Vartem-berka*) ten pak, maje časté půtky, měl tu purkrabě Mikše Blejketa, jenž na silnicích loupil.") Tehda se Falkštein naposled připomíná, neb ačkoliv je jmenován I. 1457 v seznamu odumřelých zboží, přece není zřejmo, byl-li ještě obydlen, a poněvadž již tehda prostrannější hrad Kamenický stál, nebylo ho třeba. HRADIŠTĚ KYIOVSKÉ. vsi Kyjova v tu stranu k Zadní Doubici jest staré, zajímavé hradiště, nyní řečené u lidu »das wůste Schloss am neuen Wege« (pustý zámek na nové cestě). Jest to ostroh vybíhající z výšiny, jenž se končí strmým skaliskem a nyní jest přístupný strmou pěšinkou, která jde z údolí potoka řečeného Kirnitschbach7) a snad i obyvatelům hradu dobře sloužila, jestliže chtěli brati vodu z potoka. Příjezd ke hradu nebyi ovšem iudy, nýbrž po výšině a snad by še mohla cesia jéste podrobným zkoumáním vystopovati. Hrad totiž oddělen byl na své slabé, rovné straně od výšiny sousední dvojím příkopem a tudíž i dvěma mosty, čímž také jest dáno rozdělení na hrad a před hradí. Toto jest asi 57 metrů dlouhé a asi 16 široké a asi do obdélniku založené. Příkop před ním jest >) Stará kniha Kamenická. 2) Rkps musejní 23 B 2. s) Na př. Cod. dipl. Lus. II 164. *. Lib. conf. s) DD. 16 f. 323. e) Neues Laus. Mag. 77 S. 255. ') V knihách se mu dává jméno Ober-Karlstein, ale patrně omylně. Na mapě Litoměřického kraje r. 1760 je zámek obydlený Ober-Karlstcin blízko hranice na návrší a odtud ke hranici viska Nieder Karlstein (tedy snad Zadní Doubiceř). Neni-li tím zámkem (ovšem zmatením) míněna hora Karlshaus nad Vysokou Lipou, též při hranici ležící, na které se vidí na katastrálních mapách cosi čtvcrhranatého ř HRADIŠTĚ KYJOVSKÉ. CHŘIBSKÝ HRÁDEK. 297 užší a mělčí, protože se naplnil kamením, které sem spadlo, když se hradba za ním sřítila, také na boku předhradí jest mnoho štukoví a kamení. Za příkopem jest val, ale to jsou zasuté základy hradby, jíž se tato nejslabší strana bránila; také snad okolo ostatního předhradí bývaly hradby. Prázdné asi předhradí nebývalo, nýbrž byly tu dřevěné domy, snad ke hradbám přistavěné. Uprostřed předhradí jsou známky čtver-hranaté nádržky; místo to je posud více mokré než okolí. Od kradu odděleno jest předhradí příkopem přes 20 metru širokým a 19 metrů hlubokým, ve skále vytesaným, do něhož lze nyní sejiti pěšinou v rozsedlině skalní. Jak se dříve chodívalo, svědčí odstavec skalný na straně předhradské, na němž spočívaly mostnice, jimiž se šlo až k zvoditému mostu do brány. Vedle této byla branka, o níž svědčí na levo draže a čtverhranatý hluboký otvor, z něhož se vytahovala závora, Z této branky šly stupně ve skalnaté stěně příkopu vytesané, skládající se ze dvou ramen, jichž úhel a odstavec k odpočinku byl v poloviční hloubce přikopu. Okrašlovací spolek Kyjovský dal tyto schody již zasuté a vyšlapané obnoviti. Schody ty asi nebyly k ničemu jinému, než k tomu, aby se přišlo do údolí po pěšině, kterou se nyní chodívá nahoru. Hradiště samotné jest prázdné, ale na něm v zadu objeven spodek světnice neb komory ve skále vytesané, nad níž byl domek z břevnoví. Poněvadž odtud jde skrze hradiště prohlubeň ve skále vytesaná, lze za to míti, že tu byly světnice nad světnicí, ovšem ze dřeva. Povídá se, že se z té světnice chodívalo také dolů až k vinným sklepům, které však nejsou pravým sklepem, nýbrž přirozenou prohlubní pod skalami, tak chladnou, že se v nl nápoje udržely. Pii dotčeném upravování hradiště našly se podkovy, břbelec, ostruha, přazky, hřebíky a střepy, jež dány do spolkového musea. Rozsáhlost hradu svědčí o tom, že to nebylo jen malé úřednické sídlo, nýbrž bud panské aneb posádkou osazené opevnění. Místo samo a okolí patřívalo ode dávna ke hradu Ostrému a od 15. století ke Kamenici. Láká domněnka, že tu stával hrad Jivnik, který se připomíná 1. 1442, když vytáhli Pražané, chtíce jej oblehnouti.1) Chřibský hrádek. CHŘIBSKÝ HRÁDEK. * půl hodiny daleko od Dolní Chřibské a tolikéž od Staré Doubicc a na hranicích této obce spatřuje se zajímavé hradiště, které by každý minul, kdyby neviděl okna ve skále vytesaná. Jest to pisková skála k jihu, kudy teče Doubický potok, jako stěna, jež však na severní straně ze skalnatých hor jako krátký ostroh vyniká, ale tu od těch hor příkopem oddělena. Na vrchu téhož ostrohu znáti kromě úzkého parkánku na západní straně tolik, že tu stávala dřevěná věž postavená nad čtver- ') Staří letop. 137. 298 CHŔIBSKÝ HRÁDEK. TVRZE NA KAMENÍČKU. hranatou dutinou,1) která bývala podvalfm dřevěné stavby. V něm je také výklenek k uschováni věcí. Pod tím, jak okno svědčí, jest patrně nějaký sklep, ale přístupu k němu není. Dokud horni dutina byla zasypána, kopáno tu často, též i na jiných místech hledány poklady, ale našly se jen rezavé sekery, ostruhy a hroty.8) Místu tomuto se říká u lidu Wiistes Schloss auf der Irichthaide, ale u Hebra se vyskytuje název Karlstein, nadobro vymyšlený. Jak se ovšem v pravdě hrádek tento jmenoval, není známo, jen tolik lze hádati, že okolí patřilo vždy ke Kamenici a že tu snad přebýval panský úředník, jenž fojtství Chřibské spravoval. TVRZE NA KAMENICKÚ. (a Krásnou Lípou jest ves nyní řečená Schóit-bňchel (t. j. Krásná hůrka), v 15. st. Schon-buch a v 16. tak jak nyní řečená. Když se k ní přijde, jest jihovýchodně od ní lesík a v něm na strmém pahrbku tvrziště, k němuž obtížně se přistupuje. Jest základu oválního, příkopem hlubokým, z části ještě mokrým otočeno a obsahuje kromě prázdné prostory, na které se kus zdi objevil, věžiště okrouhlé, totiž spodek věže zasypaný a v něm hlubokou díru vy-zděnou (asi l1/a m. širokou). O osudech této tvrze není nic známo; zdá se, že tu bydlíval panský úředník, který spravoval okolí Krásné Lípy, jež až do 16. st. ke hradu Tolšteinu patřívalo.3) V Dolní Chřibské býval nějaký zámeček, jenž v 18. st. zpustl. Ve hlavních zdech se zachoval v selské usedlosti na návrši v pravo od silnice, když se jde z Chřibské po vodě. V tomto velkém staveni jsou ještě okna, starými veníři vykládaná. Že tu zá- meček byl, dovodí se tím, že poslední držitelé toho staveni se nazývali Schlosselbauer (Mitth. ndb. Exc. Cl. X 195). Z písemnosti není nic o tomto zámečku známo. Ve vsi Meistersdotf (jižně od Kamenice), která až asi k r. 1380 k Markvarticům a odtud k Volfar-ticům patřívala, vystavěna tvrz ke sklonku 16. st. od Hanuše z Veispachu, jenž chtěl ves tuto buď bratru za díl dáti neb své manželce Anně z Volferstorfu od-kázati a také 1. 1598 odkázal (DZ. 92 F 6). Anna se podle toho 1. 1600 v ni uvázala a nad to jl I. 1605 týž statek od Jana Šebestiána, syna jejího, doprodán (DZ. 179 A 5). Po ní dědila (1623) Majdaléna, vdova z Lutic, dcera její, a po této .Volf Arnošt z Veispachu, jenž prodal týž statek 1655 Adamovi Fr. z Knoblochu (DZ. 317 A 19). Po této rodině vystřídali se držitelé z rodin Jakardovských z Sudic a z VVall-brunnu. L. 1764 koupil statek tento Oldřich hrabě Vchynský ke Kameníci.*) ') |est asi 6 m. zdélí a 4 m. zšíří a necelé 2 m. zhloubi; někdy byla zasuta a nyní jest vyčištěna. Na jedné stěně jest r 1698. «) Hebers Burgen IV 191, Mitth. ndb. Exc. Cl. X 193. 8) Schaller (Leit. 216) a po něm Sommer Leit. 261) a Heber (I 223) píši, že byla tato tvrz 1. 1339 od Lužičanuv zbořena, avšak to se týče hradu, který se jmenoval SchCnbach. *) Řada držitelflv podrobně Mitth. ndb. Exc. Cl. IX 48, stará, více zábavná než pravdivá kronika tamže VII 60. Chřibský hrádek v první polovině min. století. (Dle kresby Brantlovy.) Ronov od jihozápadu. RONOV A STOLINKY. ápadně od Lipého nad Stotinkami sfrmf hora vysoká, lesem porostlá, homolo-vité podoby a na všech stranách pfikrá, jejíž vrch je korunován černými zříceninami starého hradu Ronova. Úpati její, dobře vzdělané, táhne se rolemi a palouky ke Stolinkám, Radoušovu a Bllžvedlňm, kteréž jsou okolo hory jako rozsety. Dokud byl hrad tento ve siré podstatě, říkalo se mu Ronov.1) Dobře ještě znáti jest starou cestu, kterou se ke hradu od Stolinek a Bližvedel chodívalo. Od paty asi až do středu kopce stoupá se volněji než v druhé polovici hory, kdež jest cesta strmá tak, že se tu ani s vozy, nýbrž toliko na koních jezdívalo a nyní celé kusy ve schody proměněny jsou. Hora porostlá jest mladým bukovím; každého, kdo touto cestou stoupá, mocně jímá barvitost hory a rozdíl zdí a hory tmavošedých a černých a svěžího zeleni. Po dlouhém a pracném putování dojdeš vrchu a uznáš, kterak zříceniny v polokruhu skalnaté temeno objímají. Nevelký byl hrad, ale přepevný, neb ač neměl náspů a přikopův, dodávaly mu pevnosti boky hory na všechny strany příkré a samo o sobě stojící. Než se přišlo k bráně, zatočila se cesta tak, že šla hodný kus (asi čtvrtinu okolku hradového) pod hradbami až ke bráni na způsob bašty povydané a na jihovýchodní straně stojící. Bašta ta má dvéře ven k cestě a též dvéře do dvora, za nimiž v levo viděti díru k zastrčení závory. Jest úplně sesuta. Chodívá se také pěšinou do obdélného čtverhranatého stavení v jihozápadním rohu, kteréž starší badatelé mylně za bránu pokládali, avšak tak nemohlo býti, protože střílny v přízemi obráceny jsou do dvora a nikoliv na venkovskou stranu. Také by se bylo přicházelo k tomuto staveni jen po dřevěných schodech a dnes, kde ') Heber II 49, Bernau, Album I 81. 300 RONOV A STOLINKY. rum jeho úplně zříceného rohu patu jeho vyplnil, jest cesta k němu velmi příkrá. Jisto jest, že jest toto staveni z té strany ke dvoru docela zavřeno kromě dveří ve zdi vylámáním zvětšených, z nichž však jedna hladká strana zbyla. V staveni tom jest v druhém poschodí okno, proti němu k jihovýchodu dvéře veliké a široké, jimiž se vycházelo na pavlač běžící podle hradeb. Když se vychází do dvora, spatřuje se nade dveřmi střílna zřízená pro ručnice. Ve vnitřku hradu viděti jest hrubé vysoké hradby, kteréž sesíleny byly dvěnna baštami, věží a rohatým opevněním neb hradbou do dvou rohův vybíhající na východní straně. Viz na severovýchodním rohu stojíd založena je do čtverhranu; vypíná se zdmi svými (l'5m. hrubými, jejíž venkovské rohy jsou zakulaceny) do výšky 13 m., i lze ji pokládati na ten čas za nejzuamenitější zbytek zříceniny. Vchod do přízemí tohoto stavení není teprve v nově prolámán, nýbrž jest již od starodávna a sklenut kamením hned při zakládání tohoto stavení. V přízemí jest k severu okno, výše jsou na všechny strany okna neb dvéře; skrze západní se přišlo na hradbu, skrze jižní na pavlač a tudy se bezpochyby do prvního posohodí chodívalo. Véž tato jest sice ve svých základech nevelká, ale předkům, nezvyklým prostranným světnicím a místnostem, byly prostory její velmi vhodné, poskytujíce jistoty a bezpečnosti. Odtud k západní straně jest polookrouklá bašta ve spodních Částech stojící. Do ní jest branka a vedle ní vylámaná střílna. Před ní býval sklep, jehož jícen se v minulém století spatřoval; dnes je již zasypán a místo zde všude rovné. Plán hradu Ronova. 1. Stará cesta, 2. věž, v jejími spodku brána, 3. předni hrad, 4. konice, hospodářské místnosti, 5. zadní hrad, 6. věž, 1. palác. Uprostřed hradiště stával palác na temeni hory a skalnaté výšině, která dolní dvůr hodně převyšuje. Posud viděti na svahu drahně kamení a malty. Stolinšti založivše při cestě ke hradu křížovou cestu udělali k této výšině schody, postavili tu vysoký kříž na kamenném podstavci, zdi jdoucí odtud k hradbě zarovnali a postavili na ně plechové obrazy Matky Boži a sv. Jana. Ve vedlejším stavení udělali dřevěný domek s lavicí. Že na této výšině pěkně viděti bylo před hradby a přehlédnouti celé okolí, dokazuje posud čarokrásny rozhled, jemuž jest v naší vlasti málo rovných. Zámek Stolinský jest velké stavení do čtverhranu založené, na jehož některých stranách jsou zbytky příkopu, neb ten zámek kdysi na všech stranách zavíral. V přízemí (od příkopu v prvním poschodí) a v prvním poschodí jsou starožitná okna s kamennými veníři a římsami; v druhém, nižším poschodí bývala též okna, jak ještě viděti, ale zazděna později a na jich místě dána sem a tam okna ovální podoby. Před zámkem jest dvůr, z něhož sejde přes příkop po kamenném mostě ke bráně sice starožitné, ale bez zvláštních ozdob. Ve dvoře čtverhranatém viděti kolonády a arkády, z nichž některé jsou zazděny. V rohovém pokoji, kde biskupové bydlívají, jsou starožitná a krásná kamna jako nějaká prolomená věž. V ostatních pokojích biskupských jest mnoho pěkných obrazův, rovněž tak jsou zajímavé svrchky v ostatních světnicích. Také jest v zámku domácí kaple, nyní obnovená, ale 1. 1878 měla ještě svou starou způsobu. Ovšem starý obraz Matky Boží, který dostal 1. 1664 první biskup Litoměřický a na oltář pověsil, nebyl tu, nýbrž visel v jednom pokoji, ale byly tu i jiné obrazy rozmanité, které potom přeneseny do Litoměřic. Také lovecké obrazy, které bývaly v postranní místnosti a chodbě, již tu nejsou.1) ') Obšírněji Paudler, Deutsches Buch I 138—141. Hrad Kamenice od severu. RONOV A STOLINKY. 301 Když 1.1197 Hroznatá Stolinky Zdeslavovi a jeho bratřím odkazoval, říkalo se té osadě Stvolenec. L. 1226 nazýval se Stvoleník.1) Od 14. st vyskytuje se název Stvolenka vedle německého Drom, Drum neznámého pôvodu.*) Ve 14. st. tu byl farní kostel. Patronem jeho byl v 1. 1358—1380 Hynek z Klučová, jemuž a potomkům pak Kluk říkali. Jeho snad syn byl Jindřich, jenž byl 1. 1373 na juridické fakultě v Praze bakalářem sv. písma a v 1. 1378 1379 rektorem téže fakulty.3) Vácslav, vnuk Hynkův, daroval 1. 1394 plat kl. sv. Františka v Praze. Žil ještě I. 1401.*) Po jeho smrti ujal se sestřenec jeho Zikmund z Nedvčdiče statku jako poručnlk a r. 1419 podával sem faráře sám a 1. 1426 s Jindřichem a Alexandrem, sirotky.5) Tito byli synové Vácslavovi a o jejich osudech nemáme pamětí kromě jedině toho, že Alexander prodal 1. 1440 ves svou Záluží.") Z ostatku 15. st. o Stolinkách samých není nic známo a zdá se, že připojeny k Ronovu. Hrad Ronov nepřipomíná se před 15. stol. Byli sice v severních Čechách páni z Ronova, ale ti se psali po hradě Ronově u Žitavy. Hora Ronovská pak stoji tak blízko Radoušova, Stolinek a Blížvedl, že před založením hradu k jednomu z těchto tří zboží (arcibiskupovu, Dokzanskému a Stolinskému) patří vala. Nejspíše se víře podobá, že stála na klášterství Dokzanském. Právo ochranné nad RadouŠovem patřilo od i". 1348 Lipským pánům a podobá se víře, že od nich hrad ok. 1. 1420 založen a po jich erbu Ronov pojmenován byl. Snad byl zakladatelem Hynek Hlaváč s Dubě, jenž I. 1416 Předborovi, Vilémovi a Janovi, bratřím z Ronova, 2700 kop na panství Lipském zapsal.7) Dotčený Vilém vyskytuje se po Hlaváči, v držení Ronov, zbytky hradeb na straně severní. Lipého. Dědictví to se pak dostalo Berkům z pošlosti Milšteinské. Jaroslav a Jindřich, bratří Berkové z Dubé nazývají se 1. 1429 pány na Ronově postupujíce hrad svůj Helfenburk.8) Jindřich držel Ronov ještě 1. 1437 na konci roku a tehda odtud psal Žitavským.*) Nějaký čas potom dostal se Ronov Vilémovi z Ilburka, který odtud Vartemberkům v bojích jich s Lužičany pomáhal. Tito vystrojili před podzimkem 1. 1444 výpravu. Napřed se táhlo před Sloiup, jehož okolí zpuštěno, potom vypálen Vrabník a odtud táhli k místu, kteréž jmenuje letopisec Drom.10) K nému hnali útokem a stříleli, takže nepřátelé v noci uprchli. Našli tu mnoho zboží a sidlo vypálili. Z popisu jde na jevo, že se tu mini tvrz ve Stolinkách, neb nedokonalou střelbou tehdejší doby nebylo možno vysoko položený Ronov jinak ziskati, nežli vylezením. Vilém, byv požehnán na statcích, zemřel 1. 1489 dne 11. září a pohřben v Charvatcfch na svém statku Mšenském. Následoval po něm syn Vilém. Týž byl ženat s Anežkou z Helfenšteina, jíž napřed na Mšeném věnoval, ale 1. 1505 věno to na Ronov hrad a tvrz a městečko Stolinky převedl.1') Od noku 1517 vyskytuje se jako fojt Horní Lužice, ale zůstal v témž důstojenství jen dvě léta. Zemřel 1. 1538 a pohřben v Charvatcích. Posledním svým pořízením (1531, 25. února) odkázal statky své Ronov, Stolinky, Helfenburk, Oltárik a Lemberk Anežce, manželce své, ale jen do života a po' ní Anně, dceři své.12) Anežka nebydlela na Ronově, nýbrž ve Stolinkách a žila ještě 1. 1550 majic tu hejtmana Jana z Lungvic.'8) Zemřela brzo potom a pohřbena ve Stolinkách, kdež se náhrobek jeji z části nečitelný spatřuje ') Reg. 1194, 326. *) Emler, Urbáře 172 maji Drzim jakoby ze staršího Drum. *) Arch. univers. Monatsschritt 1827. *) Lib. erect. XII 139, Rel. tab. I 589, Lib. conf. ") Lib. conf. Arch. f. I 185. 8) Rel. tab. II 190. *) DD. 21 str. 187. s) Arch. č. VI 485. ») Script, rer. Lusat. I 244. 10) Tamže 222—223. u) DZ. 6 H 21. M) DZ. 3 d 15. ») DZ. 9 H 6. 39 302 RONOV A STOLINKY. Statek přejala po ní dcera Anna vdaná v prvním loži za Jindřicha Kurcpacha z Trachenburka, v druhém za Ludvíka Bezdružického z Kolovrat, véno však Anežčíno dostalo se vnučce její Anežce Kuircpachové podle zápisu jí 1. 1541 učiněného.1) Anna zemřela 1. 1554 zůstavivši z prvního manželství syny Viléma a. Jindřicha. Tito porovnali se s otčimem svým o všechny náklady, které byl s n. manželkou na panství Stolinské učinil a kromě toho učinili smlouvu mezi sebou, že Jindřich ujal všechen statek a slíbil odtud úrok bratru vydávati.-) Jindřich zemřel 1. 1589 a pohřben ve Stoliinkách. Synflv nemel a proto odkázal všechen svSj statek manželce Eve z Vartemberka, ale jen do její smrti; po ní se měly dostatí vnučce Evi (dceři po n. Jindřichovi z Lobkovic a Anně Kurcpachové), manželce Jáchyma Malcána z Pencelinu. Tento tvářil se hned od r. 1590 jako pravý pán. Odbyl Jindřicha mladšího Kurcpacha, jenž si práva k Ronovu pokládal již 1. 1590, ačkoliv mu manželka teprve 1. 1591 práv svých postoupila.3) Eva Kurcpachová ani se tuším vlády neujala. Na zaplacení dluhu usnesli se dědici některé vesnice panství Helfenburského prodati,4) ale i to nestačilo Prodal tedy Jáchym 1. 1603 zámek Ronov, tvrz Stolinky, městečka a vesnice Alžblli Vartemberské z Vartemberka na Novém zámku a Lipém.5) Tato byla manželkou Zikmunda z Vartemberka. S ním měla syna, který po její smrti Ronov zdědil.") Po brzké smrti mladého pána dědil otec a po tomto bratr jeho Jan a ten prodal Zámek ve Stclinkách. (1608) panstvi Stolinské Adamovi Hrzánovi z Harasova.1) Na Ronově se již drahnou dobu nebydlívalo, v poslední dobr pak dokonce opuštěn. L. 1608 se poprvé nazývá pustým zámkem. Adam postoupil Stolinek synu svému Mikuláši, ale jen jemu samému, a to toliko k užíváni. Mikuláš se nachází v 1. 1611—1615 v drženi téhož statku. Když pak potom umřel otec, zase statek ujal.8) L. 1619 zemřel Adam a pozůstali jeho tři synové se o statky po něm rozdělili. Zdeslav dostal Stolinky a Skalku, Jan Červený hrádek a Vilém LandŠkroun. Ač byl Zdeslav vinným v povstání, přece v držení statku svého zanechán. Ale protože, stav se evangelickým, chtěl se ze země vystěhovati, prodal Stolinky (1623) manželce Alibětl Hrzance roz. Haugvicové z Biskupic?) Když však Zdeslav 1. 1631 se Sasy do Čech přišel a svých bývalých statků se ujímal, byl 1. 1634 jmění svého odsouzen. Stolinky tehda zabrány, ale po dvou letech Alžbětě zase navráceny.10) Alžběta bydlívala s manželem, jemuž I. 1633 statek svůj odkázala, v Drážďanech, ale zemřela I. 1638 v Čechách. Zdeslav dtžel pak Stolinky až do smrti (1642). Posledním pořízením svým odkázal statek svůj Annl, sestře n. manželky své.11) Ale po smrti jeho našlo se tolik dluhů, že bylo na statek od věřitelů sazeno. Aby k zaplacení přišli, prodán 1. 1647 Arnoštovi z Haraehu, kardinálu a arcibiskupu.12) Tento je koupil z ušetřených solních peněz k nadáni biskupství, jež se nově v Litoměřicích zříditi mělo. Velkostatek zůstal v drženi biskupství až na naši dobu. l) DZ. 83 A 29. *) DZ. 292 O?. ") DZ. 25 K 10, 176 K 181. «) DZ. 1Í0 M 10. DZ. 177 H 25. «) DZ. 132 H 24. i) DZ. 183 F 4. 8) Reg. kom. soudu, Rozvržení, DZ. ») DZ. 292 J 11. ,0) Bílek, Děje konf. ») DZ. 147 Cj 6. ») DZ. 304 H 19. Hŕldelik. lir HŔlDELÍK HRAD. jjižně od Blížvedl spatřuje se pahrbek a na něm strmá skála písková, řečená obyčejně ístarý hrad (altes Haus). K severní a západní straně jsou okolo skaliska náspy a příkopy, na. ostatních stranách jsou boky návrší, na němž skalisko stojí strmé a postačily tu asi pouhé zdi k dostatečné pevnosti. Skalisko, jen po žebříku přístupné, jest na svém povrchu prázdné a viděti tu jen základy zdí. Rozsedlina jeho, kde jest skala přetržena, vyplněna zdí, která vyniká nad skálu.1) (^J^ Bllžvedly neb BHžebydly byly prvotně královstvím a darovány k biskupství Pražskému. Vácslav král pak je povýšil (1290) na městečko.2) Kým a kdy byl Hřídelík vystavěn, není známo. Podle panujícího zvyku nedostal německého pojmenováni, nýbrž dědil jméno své po skále, které obyvatelstvo tehda české hřídelík neb sloup říkalo. L. 1334 již stál a byl tu Martin purkrabí biskupovým.') Ačkoliv se pak pokládal za příslušenství panství Helfenburského, přece měl ještě okolo 1. 1390 svou správu. Bližvedlští byli povinni svážeti ke Hřídeliku obili ke mlýnu a mouku, též pivo koupené bud v Ústí n. L aneb v Radoušově. Asi po r. 1420 hrad opuštěn. BHžvedľy patřily později k panství Stolinskému. ') Hcber III 215. ») Rkps arch. kap. XXV 9, Reg. II 1229. ») Reg. IV 34. 39* Hrad Košťálov, KOŠŤÁLOV HRAD. ' ad Tfebenici vypiná se vysoko hora Košťálovská, strmá na tři strany a souvisíc jen východně se hřebenem, který se táhne od Jenčic a blízké vysočiny. Hora tato má vzhled velebný. Boky jsou skalnaté, na patě lada, t. j. pastviny, na nichž skály a stromoví, pod horou též luhy a porostliny a v tu stranu k Jenčicům vinice, na nichž se rodí chvalně známé víno Košfálovské. Na východním úpatí jest rybníček zdělaný k potřebě hradu tak, že počátek rokle zavřen byl náspem a hrází polookrouhlou; v rybníčku drží se posud voda a roste tam velmi mnoho křoví. Stará cesta jde od něho skrze luh až na lada, kde se spatřují známky bývalé studně, již dávno zasypané a ležící v pravo od cesty; lidé, kteff tu kopali, přišli ještě na kamenné vroubení. Cesta na hrad vede zvolna vedle nepatrného náspu či plotištč (po levé ruce), pak se otáčí do vrchu, takže plotiště zůstane po pravé straně, pak zase zatáčka. Tam, kde byla brána, není ani památky po zdech Nedaleko odtud byla zed, která se v letě r. 1883 sřítila a poněvadž byla z dolejška podkopávána, dostala pitvorný tvar, jsouc nahoře širší než dole. Na vrchu jest prostranné místo docela prázdné. Bývalo kdysi zavřeno hradbami, z nichž viděti základní zdi, ale zbytkův jest pramálo. Na východním konci u brány byla bezpochyby kuchyně. Tak se soudí z nálezů, které tu učinil soused Čejka, jenž více z libosti než z potřeby prokopával každé místečko, kde něco najiti se domníval a nálezy odevzdával do Třebenského musea. Kde ta kuchyně bývala, našel zbytky kachlů starších i mladších, zbytky kuchyňského nádobí, spálené cihly z komína, saze spečené a j. v. Na severozápadním konci přišel na dvě místnosti, kovárnu a sklep na železo. Zde našel veliké množství železa, hřebů a podkov. Nepřikládaje tomu s počátku cenu, prodával železo obchodníkům na libry. Uprostřed toho prázdného místa jest prohlubeň nehtuboká, sice prostranná; jsou to zasypané sklepy. Všechno popsané bylo dolním hradem. KOŠŤÁLOV HRAD. 305 Horní hrad není velký, ale byl velice pevný, obsahuje jedině palác stojící na strmé skále, hradbu, z niž zbyl kousek na východní straně a hrubý taras, kterým jest vyzděn severovýchodní roh skály, aby se nemohla drobiti. Prístup k němu jest nyní po pěšince dosti pohodlné, protože strmost skály pominula, když bylo spadlo na ni množství rumu a kameni. Palác jest čtver-hranaté, obdélné stavení, jež má hrubé zdi. Vchod do něho byl od východu. Bývalé přízemí jest z části zasypáno a bývalo úplně tmavé; jak se zdá, bývalo rozděleno jednou podlahou na dvé a nad podlahou byla na západní straně střílna. V prvním poschodí byla obdélná okna s výklenky. Z druhého poschodí zbylo malé okno; ostatek se sřítil. Nad tím oknem jest zbytek třetího poschodí s oknem velkým, jehož klenuti však schází.1) Museum Trebenské obsahuje množství věcí na Košťálové nalezených a jsou ku podivu dobře zachované, protože jím vlhko na suché hoře málo škodilo. Jsou tu rozmanité klíče a zámky až z 15. století, přazky a jiné železné a kovové věci, asi 150 ne-li více střel, ostruhy, hvězdy od nich, třemeny, kusy uzd, podkovy a j. Zajímavé jsou zbytky kachlů. Na jednom z nich viděti jest krk a hl kachel má římsu jako cimbuří a pod stinkami Vysvětleni plánu: 1. Stará cesta, 2. místo kuchyně, 3. místo kovárny, 4. bývalý sklep na železo, 5. prohlubeň z bývalých sklepu, 6. palác. Tfebcnice s Košťálovém v pozadí. Dle fot. Jos. Němce v Praze-11. avu gryfa s rozevřenými ústy a vyplazeným jazykem. Jiný střídají se štíty se lvem a orlicí. Na jiném je podobné cimbuří, ale na místě štítků jsou pole a na nich proti sobě medvědi stojící s vyplazenými jazyky, držící v předních drápech větve neb cosi podobného. Na kousku jednom je vytlačena chrpa, na jiných hlavy lidské všelijaké podoby a tvářnosti. KoŠťálov založen ve 14. století, ale není známo kým a také nejsou známi jeho držitelé. L. 1372 byl tu purkrabí Aleš mladší ze Slavětina, jemuž se stala t. r. zvláštní příhoda. Hrom uhodil do hradu a sjel do světnice, kdež byl Aleš s manželkou, ale nic jiného jim neudělal, než že spálil špice neb nosy jejích na střevících. Tim byli prý tak přestrašeni, že již nechtěli na hradě zůstá-vati.8) Mravokárcom naskytla se z toho příležitost ukazovali na Boží trest za přepiatost v přepychu. Ve při jakési s duchovním, v níž nechtěl ustoupiti, upadl do klatby, z níž 1. 1378 propuštěn. Ještě 1. 1380 nazývá se seděním na Košťálově.8) Odtud zase až do válek náboženských nent pamětí o Ko-šfálovu, zdá se, že byl v držení nějakého mocného rodu, snad Zajícův z Hagemburka. L,. 1422 v listopadu leželi Cechové pod obojí polem pod Košťálovém. L. 1423 bydlel tu Martin z Kystry snad jako pur- •) Srovn. Hebers Burgen III 88, s) Beneš z Vcitmile. L. 1378 zbaven byl klatby a byl purkrabí na Kostálově jeitč 1, 1380 (Tadra, Acta jud. I 291, list v rkps. VIII C 14 bibl. Pražské). ") Tadra, Acta jud. I 291, rkps. bibl. Praž. VIII C 14. 306 KOŠŤÁLOV HRAD. Přazky nalezené na Koaťálově. (Museum v Tŕebenicich.) krabě.1) Asi v ty časy dostal se KapMtům eé Sulevic, kteří jej pak déle než půldruhého stolletí drželi. Jan Kaplíř připomíná se v letech 1424—1435 jako patron kostelův v Čížkovicích a Syřevicích a ovšem také jako pán na Košťálově. Již od r. 1423 byl v držení Třebenic s okolními vesnicemi, kteréž: mu císař Zikmund zápisem (1436) ponechal.8) Mužeme-li věřiti Paprockému, žil ještě 1. 1445,*) avšak již téhož a pak následujícího roku Vácslav, syn jeho, a Mikuláš, purkrabě, řídili některé záležitosti v Tŕebenicich.4) Jak se zdá, dělil se Vácslav II. 1450 s mladším svým bratrem Buškem a dostav za díl Čížkovice, převedl sem věno své manželky.6) Bušek, jenž podržel Košťálov za díl, byl I. 1452 na směrně Pražském při volbě správce a ve válkách s jednotou panskou byl na králově straně, ač král Trebenice od Kap-liřův vyplatil. S bratrem svým (tušiim bezdětným) vstoupil na spolek, takže po něm zboží jeho dědil.*) Zboží řídili za něho (1459—1462) Hárovník, purkrabě, a Hersa a Franěk, úředníci.7) Bohuslav připomíná se naposled 1. 1480, kdež koupil zápisné vsi Bohušovice a Brňany.8) Dobeš, Zdeslav a Jan, bratři, byli synové bud Vácslavovi neb Bohuslavovi, ale snad tohoto. O své mnohé zboží podělili se I. 1486 po hromnicích. Dobeš dostal Sulevice, nejstarŠí zboží té rodiny, Zdeslav dostal hrad Košťálov s poplužným dvorem, ves a některé blízké vesnice, Jan nejmladšl dostal ( ižkovice též s blízkými vesnicemi. Bohušovice a Brňany byly společné všem třem. Výminka byla učinčma, že Košťálov má býti otevřen všem bratřím a Sulevický držitel má bydleli jmenovitě na dolním hradě na velikém domě se svou čeledí a Čížkovský má býti též na dolním hradě v dolním domku, a kdyby toho potřeba byla, mají na svrchní hrad puštěni býti, avšak každý s čeledí má se stravou opatřiti. Střelba a hájení hradu zůstalo společným všem bratřím.*) Zdeslav potom (1489) na svém díle věnoval.10) Zdeslav připomíná se až do r. 1534, tehda koupil lesy Lipolc a Vranici a tušim itaké Milešov.") Synové jeho byli Jan, Mikuláš, Bušek a Vácslav. L. 1545 si zámek Košťálov s vesnicemi v obnovené dsky zemské vložili.18) Jsouce do té doby nedílní, nepříliš dobře se srovnávali. L. 1541 žaloval Jan na Mikuláše, že přišed do obydlí jeho, naň zúmyslnou půtku učinit, jej potřel a biti chtěl.18) Když se potoim rozdělili, Jan a Mikuláš dostali Košfálov, takže tu každý měl díl. Bušek držel později Libčeves a Vácslav měl Milešov. Jako společní držitelé Košťálová měli také při o popravu při Třebenicích. Dříve prý na Kozích hůrkách byly dvě popravy, jedna Třebenských a druhá ke Košťálovu. L. 1557 Třebenští zkazivše na rozkaií abatyše u sv. Jiří obé popravy, novou šibenici si zřídili, a to na gruntech Kapiířův. Tito vzavše tedy iidi popravu zkazili a šibenici dali posekati.14) Ačkoliv měl Jan díl na hradě, nebydlíval tu, nýbrž bydlival na nové tvrzi při dvoře Košťálovském. Patrně byl příchod na vysokou horu, na kterou se vozem jeti nemohlo, obtížný a snad jiiž Zdeslav tuto novou tvrz vyzdvihl. Kromě toho také bydlival na statku svém Skalce. Zemřel záhy (již před r 1563) a také jediný jeho syn Zdeslav neměl dlouhého živobytí. Tento zemřel ku konci 1. 1565. Z manželky své Evy měl Klíče nalezené na Košťáloví. (Museum v Třebenicích.) ') Lib. conf. Palacký, urk. Beitr. I 503. ») Lib. conf. Arch. c. k. dvorský. ») O st ryt. 99. ») Stará kniha Tfebenská. Mikuláš ještě 1454 purkrabě <•) Rel. tab. II 218. «) Arch. ě. II 310, Rel. tah. II 275. ?) Stará kniha Tfebensäká. 8) Arch. c. k. dvorský. s) Starou kopií dílčích ceduli míval A. P. Schmidt Otiskl Teige v Arch. č- 10) Rel. tab. II 439. ") DD- 62 str. 601. ") DZ. 250 H 27. ") Reg. kom. s. ") Reg. k. s. KOŠŤÁLOV HRAD. 307 jedinou dceru Annu, kteréž posledním svým pořízením všechen svůj statek odkázal, avšak při tom ustanovil, že manželka, kdyby později s dcerou, až by let došla, býti nechtěla, že se může uvázati v tvrz a dvůr Ko-štálov a díl hradu a to držeti do smrti anebo stavu svého změnění.1) Díl ten každým způsobem měla potom Anna a její dědici ke hradu Skalce. Mikuláš přečkal i bratra i synovce a žil ještě l. 1567; tehda sebrav velký počet svých poddaných přišel ca grunty Čížkovského, řečené >pod prstí*, a tu hráz okolo vinice kázal rozmetati.8) Synové jeho byli Zdeslav a Jiří, z nichž onen již I. 1576 prováděl kousky své bujnosti. O Jiřím po roce 1587 inic nevíme. Zdeslav žil ještě 1. 1592. Tehda jeda na silnici od Košťálová ke Vchynicům, ve zlosti vystřelil na člověka jednoho z Libčevsi z ručnice broky nabité a prostřelil ho na jednom místě.') Okolo 1. 1603 připomíná se Jan Kapliř ze Sulevic na Košťálově.4) Snad byl synem Zdeslavovým, jenž brzy zemřel. Statek Ko-štálovský zdědily pak Estera Míčanova, Dorota Říčanská a Anna Vchyn-ská, sestry, tuším dcery Zdeslavovy, a od těch postoupen 1609 Adamovi ze Vchynic a z Tetoval) Také Adam na starém hradě nebydlíval. Míval ve vsi dvůr poplužný a při něm tvrz, takže byly dvě Obrazy zámků nalezených na Košťálové. (Museum v Třtbenicich.) tvrze blízko siebe, ale ta hrubě zpustla bud od nebydlení neb vojenské spousty. Starý hrad byv opuštěn zpustl. Když tedy všechen statek Adamův zabrán, připomíná se v jeho částech i Starý hrad Košťálov pusrý.•) Statek ten mělla manželka jeho v držení do r. 1628, ale tehda jí vrzat a 1629 prodán Máři Majdaleni Ttčkove' z Lobkovic k rukám svna ieiiho Adama Erdmana.1) Vchynský slouže pak nepřátelům, přišel 1634 se Švédy do Litoměřic a sloužil jim při zásobování. Zejména sebral všechno obilí na Košťálově (prý na hradě?) a přivezl je do Litoměřic.8) Za Trčků připojen jest tento díl Košťálová k Čížkovicům. Oba statky zase zabrány po zavraždění Adama Trčky. Vedle kr. resoluce 1636, 4. července darovány Anežce z Varrensbacku, vdově, potom zase provdané za nejvyššího Vernera Pallanta; ale majestát 1. 1638 sepsaný pro rozličné překážky nemohl býti vložen ve dsky zemské a tudíž také odevzdáni statku zamezováno. Teprve I. 1655 oboje statky Gustavovi, synu Anežčinu, odevzdány.0) Gustav zemřel 1. 1689 jsa posledním svého rodu. Po něm dědila oba statky napřed manželka Marie Sidonie roz. Šlikovna a když ta zemřela, syn a dvě dcery z prvního manželství s hrabětem ze Friedburka. Ti prodali 1692 Čížkovice a Košťálov klášteru sv. Jiří.1") Společnými držiteli pustého hradu a hory pod ním byly vrchnost Čížkovská a Skalecká. Boky hory, které v starší době neměly důležitosti, nebvlv nnřártně nrldřlfinv a low na nirti hvlv snnlpřnr. T stalo s*» 1. 1700 mezi aharviíí u sv. liří •---j j i------- -------j — - - • j — ----— ~ j - j -i—---------— - --— ------ ----.— — - j — a Janem Leopoldem Hrzánem ujednání, že se boky hory rozdělily na tři díly. Jeden díl od rohu starého hradu zůstal klášteru, ostatní dva díly i s pustým hradem ponechány při Skalce.11) ") DZ. 407 E 2. ) DZ_16 K 16. *) Reg. kom. s. a) Reg. kom. s. *) V. U. Sp 1898 i 73. ») DZm. 236 Z 8. «) Bílek, Děje kont. 855. Košťálov a pod nim dvůr Mladý Ko-Dějc koní. 705. ">) DZ. 401 M 26. Také mezi částmi Skaleckého panství pfipominá se I. 1622 vrch pustý zámek, slove Starý Košťálov a pod nim dvůr Mladý Ko štátov (DZ. 193 K 25). '') Bílek, Děje konf. 855. 6) Lippert, Leitmeritz 425. «) Bilek, Z kachlíku nalezeného na Košťáloví. (Museum v Tfebenicích.) HRAD SKALKA. ším právem zasloužil si hrad Skalka své pojmenování, neb stál na samé skalce, jsa na ni takřka přilepen. Jeho zbytek stojí sice na hoře porostlé stromovím, na jejímž úpati jest starodávná Vlastislav, a v krajině rozkošné a pro svůj půvab známé, ale z té hory vyniká bradlo čili skalnatý hřeben, na jehož nejvyšši části stoji stará věž, již ze zdálí viditelná. Nový sámek stoji při samém dvoře poplužném na úpati dotčeného bradla, takže se ho střecha skorém dotýká. Vystavěn byv po opuštění hradu, dostal způsobu jako mívají prostá stavení 18. st. Jest dvě poschodí vysoký a lícem svým obrácen k severozápadu, kdež také má vchod. 2.1 zámkem jest zahrada, kterouž se přichází do druhé zahrady. V této mezi krajem hory a spádem jejím a mezi skalou, na níž stojí hrad, jest kus zdi, zbytek brány, kterou se do hradu vcházelo. Snad byl také přistup od druhé strany, ale nepohodlný po skále. Sice dnes nesnadno říci, jak to bývalo, dnes pak jsou cestičky pěkně upraveny. Bývalé pfedhradi jest nyní krásná zahrada, kteréž správce zdejší uživá. Jest rovná, ale úzká, jsouc na úpatí vysokého bradla a sahajíc jen na kraj hory zde sráznč spadající. Skrze dviřka (obyčejně zamčená) vyjde se ver a kráčí se pak pěšinou a po schůdkách nahoru. Tu se spojuje tato pěšina s jinou pěšinou, která jde od strany dvorské. Dobře urovnaná pěšina vine se pak okolo skal až k příkopu ve skále vytesanému, přes nějž staří kráčeli po zvoditém mostě; nyní však to nejde jinak než sestoupiti dolů a na kraji hory dostatí se k vlastnímu hradu. Za přikopem jest ještě kousek zdi od bývalé brány. Sice není na této kostrbaté skále žádného zdiva kromě věže a tohoto kousku brány. Snad tu bylo jen dřevěné stavení, ovšem nepříliš velké. Na nejvyšším místě skály, jejíž stěny rovně spadají, stoji starobylá věž. Zdá se býti základu okrouhlého, ale není tomu tak; základní její čáry bliži se oválu, avšak nelze to přesně určití, poněvadž jest spodek její nepřístupný^ ano celá věž jest bez vysokého žebříku nepřístupnou a kdo se odváži vstoupali po žebříku, musí překonati velké obtíže, pováží-li se, že skála samotná jest několik šáhův vysoká a vchod do věže zase některý sáh nad skalou. Věž jest prý 19 m. vysoká, stavěna z bílého lomeného kamene, který se od čedičové skály odráží. Branka do ní, asi 4 m. vysoko se nacházející, jest pěkně sklenutá, ale některé veníře jsou vylomeny. Věž jest nekryta a dosti hluboká, poněvadž se nachází v jejím spodku Vysvětleni plánku: , visení 1. Nový zámek, 2. místa brány, 3. příkop, 4. věz. SKALKA. 309 Bývalý farář Sutomský výpravovával, že viděl ve vězení nápis od vězně z dlouhé chvíle vyškrabaný: Já Anděl jsem seděl sedm neděl, že jsem, ale tak to říkal, jak si to domýšlel. Dr. Vácslav Pařík dobré paměti dal t. 1899 oba nápisy hrnčířskou hlinou otisknouti a potom sádrou vyliti a otisky fotografovali. Sám Četl nápisy na otiscích, kdež zřetelněji se poznávaly než na fotografiích. Jsouť pak takto: LETA 1605 ___ IAN ANDĚL SEDEL ZE SEM GEDNOHO TV NEDEPO SWA W1TE NEDĚL 20 totiž: Léta 1605 Jan Anděl sedel, že sem jednoho (zbil ? okradl ř jest nezřetelné) tu neděli po svatém Vítě neděl 20. Druhý nápis není tak zřetelně vyškrabán jako první a nelze jej dobře rozluŠtiti. Poznává se: ANNO DOMINI LETA 1615 S R DOMÍ PAWEL PA NIE SKAL SKEHO SEDEL PROKRA t. j. Anno domini, léta 1615 s. r. domi. Pavel páně Skalského seděl pro krádež.1) Nápis I. vc véicnl na Skalce. Nápis.II. ve vězení na Skalce. O Skalce není nic známo před dobou Karla IV. V žádné z hojných paměti okolí se nepřipomíná a lze za to míti, že tu hrad vyzdvižen teprve ve 14. století. Fetr ze Skalky byl v 1. 1357—1360 spolupatronem v Žimi a měl 1. 1359 dva hlasy podacího v Sutomi, třetí hlas měl Jeiek ze Skalky, syn Frankův, jenž byl (zván Jícha) v 1. 1369—1378 také spolupatronem v Žimi.2) Kunrát (snad Petrův Syn) byl 1. 1363 spolupatronem v Lípě a Měru-nicích; tehda připomíná se s bratřimi, kteří se nejmenují, ale byli to snad Rydkéř, Petr a Erkart. Rydkéř byl v 1 1368-1375 spolupatronem v Měruniclch,*) koupil s bratřimi I. 1386 dva dvory kmecí v Zichově a obdařili t. r. faráře Měrunského proto, aby svolil k odštěpení kostela Mokovského a zřízení za farní.4) V téže vsi koupili tehda plat v Mokově, připomínají se pak v 1. 1386—1400 často jako patronové kostelův v Sutomi, Ŕehlovicích, Měruniclch a Zimi. Kromě toho připomínají se často v pamětech tehdejších prodávajíce platy pro kostely.*) Petr žil ještě 1. 1401. Tehda dostal od papeže sám třetí povolení, aby mohl zříditi oltář. I založil S Rydkéřem a Havlem, farářem Chadžovským, oltář Matky Boží, sv. Jiří a Ignáce v kostele Pražském.6) Nedlouho potom Petr zemřel a ostatní bratří připomínají se potom nejednou zase prodávajíce platy pro kostely.7) Vrchnostenská práva na Skalce vykonávali ještě I. 1407 jako patronové kostela Sutomského a Rydkéř prodal tehda plat na Lhotě.8) Po Skalce se psali ještě 1. 1411 snad jsouce v jejím držení.') L. 1416 byli již oba, nazývajíce se z Řehlovic, mrtvi.10) Erb jejich, na štítě polo-vičném v pravo půl orlice a v levo pruh na přič, přejali Kaplířové ze Sulevic na svůj štít, snad po nich podědivše. Držitelem Skalky 1. 1411 snad byl Herbort ze Skalky rodu neznámého, jenž měl tehda při s pánem Brozanským,11) avšak již I. 1414 měl Skalku Hanuš ze Sulevic11) a 1. 1417 byl sám druhý patronem kostela v Sutomi a léta 1426 v Lípě. Jako celá okolní krajina stál léta 1420 při straně pod jednou a najal se králi Zikmundovi vojeosky, začež obdržel 10. srpna záškodní list, avšak jen list a peněz nic.1'; L. 1437 byl již ') Popis hradu téí u Hebra v III. díle. *) Lib. conf. Borový, Lib. erect. 1 7. *) Spolupatrony v Lipě I. 1378 Hanul a Petr bratři ze Skalky. «j Borový, Lib. erect. II 227, 241, Rel. tab. I 511. B) Lib. conf., erect. b) Mon. Vat Lib. erect. VI 176. ') Lib. erect. B) Lib. conf., erect. V 164. ») Lib. erect. VIII 139, Eihait ještě 1. 1415 (Lib. conf). 10) DD. 15 f. 292. n) DD. 19 f. 220. ia) Arch. český I 397. ib) Tamže 507—508. 40 310 SKALKA. mrtev zfjsťaviv vdovu Annu z Bělušic a z Chadžova,1) kteráž byla pak poručnici nezletilých děti.1) Z těch však známe jen Hanuše a Albrechta, kteří ukazovali 1. 1453 list záškodní otci jich daný. Albrecht se nepřipomíná v pozdějších pamětech (aspoň nikoliv jako pán na Skalce) a zůstal tudíž Hanuš samotným pánem. Našli jsme jej naposled k roku 1460.8) Pan Jindřich Skalecký, jenž se 1. 1465 připomíná, byl bezpochyby jeho syn a vyskytuje se v pamětech až do r. 1489, třebas žil déle.4) Synův neměl, než měl jedinou dceru Markétu, která po něm Skalku dědila a léta 1496 následovní poručenství o ní učinila. Zapsala mateři své Markete ze Vchynic ale teprve po smrti své hrad a dvůr Skalku a vsi Sutom, Chvalovice, Teplou, Vlastislav, Třtěn, Želevice, ale s tou výminkou, kdyby máti zemřela a o tom zboží jinak nezřídila, aby spadlo na Bohuslava Dlaska ze Vchynic. Jestli se tak dálo, jak svědčí toto poručenství, není známo; sice se jen ví, že měl Skalku 1. 1522 Jiří Vrš ze Sadlna, jenž mět manželku Annu ze Sulevic.6) Zdělav 1. 1536 poslední pořízeni, zemřel některý čas potom. Poručníky děti nedospělých byli Jan a Albrecht strýci ze Sulevic. Ti shledávajíce, že nelze statek udržeti, prodali Skalku před r. 1540 Janovi ze Vřesovic?) Tento sice věnoval na Skalce hned, když Hrad Skalka. ji koupil, manželce své Anně z Gutšteina, ale nepodržel jí, nýbrž prodal ji 1. 1544 Janovi Kapliři se Sulevic na Košťálově.7) Jan žil ještě 1 1558, maje tehda při o šibenici u Třebenic. Zdeslav, syn jeho, připomíná se poprvé 1. 1564,8) ale zemřel již bud 1565 na konci, aneb 1566 na začátku roku. Dědičkami jeho byly vdova Eva Kunšovna z Lukovce a dcera Anna. Matka, jsouc poručnicí nad dcerou, měla na vůli, chce-li s ní hospodařili, aneb nechtěla-h s ní býti, mohla držeti díl Košťálovský n. Zdeslavfiv.9) Ale Eva neodcházela od dcery, nýbrž byla při ní, a proto se psala ještě 1. 1574 seděním na Skalce. Hedvika Kaplí-, řova z Doupova mluvila kdesi o ní: »ona na Skalce nic jiného nedělá, než žere a pije a se užírá a dceru svou že též k tomu vede, aby se užírala, drak tlustej; můj pán o to jednal, nikda toho hodna nebyla, aby se do toho rodu dostala.*10) Anna vdala se za Adama Hrzána z Harasova, jenž se již 1. 1578 psal seděním na Skalce,11) témuž manželu zapsala 1. 1579 všechny své spravedlnosti.12) Adam byl pán šetrný a koupil 1588 Landškroun, >) DD. 15 1. 305. s) Arch. musejní. s) Knihy Lounské, Arch. český VII 673, Paprocký o st. ryt 99. 4) DD. XXI 343. &) Reg. kom. sondu (nejednou v 1. 1522-1532), DZ 2 L 19. «) DZ. 4 H 6. ') DZ. 1 G 23, 41, H 23. 8) Reg. 18 F k. s. Z 3. °) DZ. 15 K 16. >°) DZm. 45 B 39. ll) Reg. 22 F k. s. D 17. "J DZm. 234 Q 2. SKALKA. 311 1. 1605 Červ. Hrádek s Blatném, 1. 1608 Ronov a Stolinky. Avšak on také, kde nemusil, neplatil. L. 1582 některého dne z prvopočátku postu vypravil služebníka svého s čeládkou, s prázdnym kočím vozem a s koŕimi zapraženými do Prahy pro manželku a děti, kterýmž se jeti dostalo král. silnicí skrze ves Miko-vice. Tu jsouce ze cla upomínaní, oznámili, kam jedou, a že žádným clem povinni nejsou. Když pak odjeli za ves, honili je čeledínové Mikovští a dohonivše je, vypráhli jim jednoho koně.1) Čím byl otec šetrnější, tím byl nešetrnějším syn jeho Zdeslav, jsa povahy lehkomyslné. Utrácel, jsa od r. 1600 u císařského dvora, takže I. 1608 toužil otec na to, že se bez vědomí jeho dluhy k zapla- Hrad Skalka. lfot- Bmnnei-DvDfálf v ťrizc. cení nemožnými zavedl.2) Otec pracoval proti tomu tak, že dal Zdeslavovi 1. 1611 jistou sumu peněz za díl a tím jej od bratří a sester oddělil.3) Ale Zdeslav měl více štěstí než zasluhoval. Asi I. 1617 a 1618 toulal se po světě, utrácel a jen toužil po tom, aby starého pána »bud pán Bůh neb sám čert vzaN. Pro jeho potulky věřitelé k němu nemohli. Stal se katolíkem, ale když se stavové bouřili, zase evangelíkem, sloužil jim, ale později se z obvinění vyváděl, že byl jimi nucen.*) Když otec 1. 1619, 11. ledna zemřel, dělil se s ostatními bratřími, dostav na díl Skalku a Stolinky; když však nejmladš! bratr zemřel, ujal po něm Landškroun. Po bitvě Bělohorské byl obžalován a statek jeho měl býti ujat, ale získal si přízeň král. mistodržícího, jemuž pustil Landškroun, takže 1. 1622, dne 29. listopadu osvobozen6) a stal se hejtmanem kraje Litoměřického. Ovšem stavěl se zase katolíkem. Aby se pak ubránil věřitelům, prodal 1622, 22. listo- n Reg. kom. soudu. *) Arch. Třeboňský. ») DZ. 135 G 22. *} Viz díl II na str. 111. s) Bílkovy konf. 40* 312 SKALKA. OLTÁRIK HRAD. padu hrad Skalku manželce své Alšbiíi Hrzánové z Biskupic1) a L. 1628 odešel pro náboženství ze země a navrátiv se 1. 1631 s již manželka prodala. Z té příčiny 1. 1634 odsouzen všeho jmění, Alžběta prodala leta 1628 Skalku s panstvím Janovi Hr-zánovi z Harasova*) jenž byl bratrem Zdeslavovým. Syn jeho Jan Adam, 1. 1650 do stavu panského kr. Č.starožitných rodů v povýšený a od r. 1666 i říšský hrabě, zemřel 1. 1681. Skalku, Kolec s Bučinou a dům v Praze dědil po něm syn Jan Leopold*) a ten dědil také po posledním Kaplíři. Synjeho/vr-dinand oženil se 1. 1719 s Marií Annou Pulzovou z Adlers-thurnu, dědičknu Dlaikovic a Podsedic, čímž připraveno spo- téže prodal také příštího roku Stolinky. lidem Saským, zmocnil se Skalky, ač ji přes to však obdržel zase 1. 1635 milost.2) jení těchto statkův se Skalkou. Zdá se, že hrad na Skalce již dávno před tím byl opuštěn a vrchnost na nové vystavěném zámku pod ním bydlívala. Po nabytí Dlažkovic přestěhovali se sem držitelé a spojené panství dostalo se 1. 1730 Karlovi Ferdinandovi z Hatzfelda, jehož potomstvo 1. 1796 vymřelo. Dědil potom Hugo Damian Ervín s SchDnborttu (f 1817). Za něho zřízeno třetí rodinné svěřenství, k němuž patií Luka-vice, Malešice a Dlažkovice, jež posud potomstvu patři. Skalka od západu. ') DZ. 193 K 25. °J Viz děje Ronova a Stolinek. 3) DZ. 143 A 22. 4) DZ. 116 E 12. OLTÁRIK HRAD. Iž zdáli vábi k sobě skalnatá homole, na niž se vypíná Oltárik, pravý to dtářík na vysokém božišti položený, v roztomilé krajině, která je kousek ráje a roikošnou procházkou, ovšem jen za sucha. Od Děkovky, která leží na patě hradiště, jde se k němu nejpohodlněji. Hned na pokraji lesa a několik kroků za posledním stavením spatříme s udiveným zrakem na sáh hrubé zdi, jen nanesené z drobného kamení. Vejdouce do lesa, jsme při samé patě hradiště, které skalnaté své boky velmi příkře skláni; máme z toho strach, domnívajíce se, že jen s velikými obtížemi na hrad nikoliv přijdeme, nýbrž se vyškrabeme, ale není proč se strachovati, když se chvilka vyčká. Dáme se po staré cestě a kráčíme pohodlně. Po chvíli se zatočí a povede nás nahoru, volně stoupajíc. Když {pak jsme přešli jednu stranu hory, jde cesta mezi skalami a množstvím naházeného kamení, točíc se ke druhé straně hory, a tu již příkřeji, ale vždy ještě dosti pohodlně, po čemž se obchází hora na této jižní straně a cesta se točí zase tak, že jest vysoko nad první zatáčkou. Pod strmými skalami dostaneme se potom ke hradu a napřed ke bráně, jak i předkové jezdívali a chodívali. Bylf hrad Oltářík jednoduchý svým složením, takže málo známe tak prostých sídel, skládaje se z jediného stavmi na vysoké jako stěna strmé skále, k němuž jedině byl přístup úzkou cestou mezi touž skalou a strmým krajem hory. Jedině tedy brána věžovatá beze zděných hradeb (a toliko prostou zdí, aby někdo nesklouzl) bránila přistoupni. Z brány této do čitverhranu založené zbyly postranní zdi, neb zdi i klenutí nad průjeidem se zřítily. L 1846 ještě bylo viděti obě branky na začátku a konci průjezdu; obě byly úzké (tedy jen pro pěši) a zavíraly se kládami. V levo bylo malé okno, jímž vcházelo jen tolik světla, aby nebyla v průjezdu holá tma. Ještě kousek jde cesta pohodlně, pak přestává a jde jen pěšinka přes skálu k dotčenému jedipému stavení či paláci. Tento má základ nepravidelného čtverhranu, má ostré rohy na východní straně, kdež byly dvéře, ale zakulacené rohy na druhé straně. Hned za dveřmi lze pozorován* v jižní zdi střílnu, také bývala na té straně okna. Sice není v přízemi oken, ale v prvním poschodí byla okna velká. Býval tu také arkýř. Zdivo na témž paláci svědčí o starém způsobu. Lícní zdi byly pilně vyzděny dobrou maltou, ale vnitřek, zaházený kamením, zaléván špatnou maltou, v níž bylo málo vápna, ale velmi OLTÁRIK HRAD. 313 mnoho žlutého písku. Snad stavěno na spěch a nemohli dosti rychle dostatek vápna přivážeti.1) U lidu zapomenuto pojmenování Oltárik a zřícenině říká se nyní Hrádek. Náhodou je nám známa doba, kdy byl Oltářík založen, a víme také, kdo jej stavěl. Jakoubek ze Vře-sovic, známý válečník strany pod oboji, získal potem válečným několik zboží duchovních v okolí, jež mu potom zanechány; kromě toho získal vsi Chrašfany a Děkovku. »V ta léta a časy válečné* (tedy 1440 — 1450) vystavěl se synem svým Janem hrad na skále Oltáriku. Potřebujíce peněz, zastavili Jakub a Jan hrad Oltářík Janovi z Polenska a z Vršovic ve 300 kop gr. a slíbili mu, kdyby král v zemi byl, potvrzeni a majestát na týž hrad a c boj e vsi zjedná ti.2) K tomu ale nedošlo a Mikuláš z Polenska, dědic Janův, postoupil Oltářika 1. 1468 Janovi a Oldřichovi bratřím z Hazem-burka »k upomínaní, dobývání a s nim jako svým vlastním učinění*.8) S upomínaní a dobývání v následujících letech plných bouří válečných sešlo, aniž jest známo, kdo nitiífL; fw?m Aríjň, V ]A **jA**\ Hrfri j»i Vil/ni z Ilburka a na Ronově, jenž posledním svým pořízením (1531, 25. února) odkázal všechny své statky a tedy i »zámek Oltářík* Anežce hraběnce z Helýenšteina, manželce své, do Života a tak, aby po její smrti to vše spadlo na Annu, dceru jeho, vdanou za Jindřicha Kurc-pacha z Trackenberka}) Teprve Anežce dán (1544, 25. července) majestát a potvrzení Oltářika.5) Anežka zemřela okolo 1. 1550 a tuším asi v tu dobu dostal se Oltářík v držení Volfa z Vřesovic bud skrze výplatu Plín hniítu 0"£r[fc4. 1 tífla od k«. Uriny, 1. první twin* i pTrbnUek, 3. mino ftufeř feriny, * poúferidt, 5, rr.iUr: i.:z?.íy, hijiri fHHa? na ptcdhrídck 6, f. hbmi brint do v(J tom 1. 1489 manželce věnoval,6) Snad byl synem jehci Albrecht, jenž 1. 1529 Čížkovice držel. Týž držel Čížkovice s bratřfmi svými Jiřím a Felixem. Snad i byli! od sebe dílní. 1 Albrecht i Felix psali se na Čížkovicich. Tím se vyloží, proč tu byly dvě tvrze. Stará tvrz: dolejší byla ve vsi, horní tvrz nová vystavěna na Lavičkách a při ni založena Nová ves. Po smrti Albrechtově (f 1554) vyskytuje se Felix v držení celých Číž--kovic.') L. 1576 se dělili o ně synové jeho Jan, Jaroslav a Albrecht. Jaroslav dostal horní tvrz, ostatní pc polovici staré tvrze.8) Jan zemřel I. 1598, odkázav díl svůj manželce: Anně Kaplířové z Udrče, ale tomu místa nedával bratr Jaroslav, protože to byl statek otcovský. Anna proto proti ujištěni 4800 kop m. od téhož odkazu 1. 1600 upustila.9) Mezi tím sporem koupil Jaroslav statek za-□■uzeny po n. AiDrecniovi-y a ulk se siai panem celých Čížkovic. Na témž statku Jaroslav teprve 1. 1611 manželce Kateřině roz. Myškovně ze Žlunic věnoval.11)! L. 1615 platil berně z Čížkovic Smil, tuSím Jaroslavův syn, jenž držel potom Vrbičany, I. 1604 od otce kou- l) Arch. Lovosický. *) Tab. vet. n. 251, 276. ') Reg IV 378. *) Rel. tab. I 540, 555. ») Lib. conf., erect. e) DilcT cedule, Rel. tab. II 439. ') DZ. 11 H 27, 85, J 4, Reg. k. s.. 8) DZ. 69 G 19. ») DZ. 128 F 27, 175, C 6. ">) DZ. 175 D 17. ») DZ. 135 F 27. pené. Čížkovice držel pak Adam, tuším bratr jeho, jenž 1. 1623 polovici jmění propadl. Čížkovice prodány Volfovi Ilburkovi z Vřesovic (1623), od něhož postoupeny Maří Majdalénl Trikové z Lobkovic}) Osudy Čížkovic odtud splynuly s osudy hradu Košťálová.2) Čížkovice staly se sídlem panství, jež od I. 1692 patřilo klášteru sv. Jiří až do jeho zrušení. Z horní tvrze udělána tak zvaná Panská neb Stará hospoda, pod níž několik kroků jsou sklepy. Z dolní tvrze vznikl nynější zámek, jenž měl ještě na počátku 19 století příkopy. Ty jsou nyní překlenuté, poněvadž nebylo kdy, je zasypati. * Nedaleko Třebívlic jest ves Semeč, v níž byla tvrz, ale tuším teprve v 16. st. L. 1397 držela tu ves Žoíka, sestra Diviše z Kostelce, a Zdeněk Kostelec. Oba obdarovali faru Třebivlickou.3) Jitka z Semče zapsala Semeč (1418) muži svému Janovi a synům Janovi a Mikuláši;*) tento mladší Jan prodal pak Semeč I. 1437 Smi-lovi z Kostelce?) Tento jej zavadil 1. 1449 a dostal se pak v držení Jana z Byšic, jenž jej měl v I. 1455 až 1489c) V 16. st. patřila část Semče k Solanům. Jak a kdy zde tvrz povstala, není známo. L. 1611 prodal Vácslav mladší Kapliř ze Sulevic tvrz a dvůr Semeč s vesnicemi Janovi Stampachovi ze Stampachu, jenž je ke [Košticům připojil.7) V 18. st patřila k Libčevsi a od r. 1811 k Třebivlicům. Nedaleko Třebenic jest ves Netluky, někdy s tvrzí. L. 1376 seděl tu Bušek s Frýdlantu, jehož dcera t. r. v postě o půlnoci se s Vartkem Slavatským v Radonickém kostele oddávala.8) L. 1415 držela část Netluk Cáslava, vdova po Benešovi, druhou část drželi Mikisek a pastorek jeho Noreš.9) Když tito ok. 1. 1418 - -1. . .. i 71 r t r. / _ - j.'.____-___. „U zemřen, vyprosil si uenes z vrt/nu uuuujil y\j mv.n. L. 1526 patřily Jiříkovi Stroupeckému ze Stroupce. Týž prodal tvrz, dvůr a ves Netluky Volfovi Kapliři ze Sulevic asi 1. 1532 a ten potom (1532) manželce Voršile z Val-deka věnoval.,D) Po něm následovali Albrecht a jiní sy- •) Bílek, Děje kont 231. 2) Kromě let 1651-1655. Viz Bílkovy konf. 706. *) Lib. erect. XII i;o, 185 *) Arch, č, III 491. 5) Rel. tab. II 172. ■) Arch. í III 540, Rel. tab. II 268, 439. ') DZ. 186 L 22. 8) Acta jud. ") DD. 15 302. Arch. ě. I 401. 10) Reg k s. DZ. 1 G 4, K 29. TVRZE V OKOLÍ KOŠŤÁLOVÁ. 315 nové, jimž vklad Netluk ]. 1542 obnoven. Z těch bratři držel je naposled Jan. Když zemřel, prodali synové Volf, Jáchym a Zikmund statek Netluky Vácsla-vovi Kapliři ze Sulevic?) Ok. 1. 1615 nabyl jich Albrecht Kelbl z Gejzir.ku, ale 1. 1623 mu zabrány a prodány cizozemci Eranliškovi de Couriers. nejv. lejtenantu.2) Následujíc! posloupnost vypravována v dile I na str. 162. Netluky byly samostatným statkem až do r. 1850. Ves Třebivlice (zkráceně Třiblice) jméno má po čeledi, jíž hlavou byl Třebovel. Bývávalo tu několik zemanských statků a aspoň dvě tvrze. Z vladyk zdejších připomínají se záhy 1. 1318 Mikuláš, 1322 Čeněk, 1333 Oldřich?') Současné žil Purkart, jehož syn fan se stal 1.1343 kanovníkem.4} Patronové kostela ze zdejších vladyk byli I. 1370 Pešek ze Zichova, Frycek, PureŠ, JeSek, Jan a Vaňka, vdova po Lutoltovi. L. 1380 byl Pešek mrtev, zůstaviv nezletilé sirotky.6) L. 1387 připomíná se Jarek, snad jeden z nich.8) Dotčený Frycek vyskytuje se často v jednáních soukromých do r. 1408.7) Současně žil Bozděch (1392), jenž ok. 1. 1400 zemřel. Vdova Johanka držela po něm dvůr a 1. 1400 obdarovala kostel v Třebívlicích a 1. 1411 Solanský.8) L. 1403 vyvedena z držení dvor. skrze Káči, dceru Ježkovu,9) sice se Johanka ještě I. 1405 mezi patrony * kostela připomíná. Na počátku 15. st. bylo v Třebívlicích ještě několik statků. Jeden s tvrz; držel I. 1406 Smil ze Sulevic a zapsal na něm dluh svým příbuzným.10) Jinou část držel Pureš (týž co předešlý?), jenž na něm věnoval 1. 1413 manželce Markétě. Zemřel nedlouho potom a Markéta, vdavši se ok, I. 1419 za Vácslava z Némčic, byla již také 1. 1422 mrtva a Vácslav byl ženat se Zuzanou, městkou Lounskou, kteréž postoupil statek po Markétě zdedený.11) Třetí statek po Jarkovi (1385) drželi synové jeho Petr, Jarek, Přeck a Prokop (1406) erbu kola, tedy potomci neb příbuzní Peškovi. Petr žil ještě 1. 1414, prodávaje plat na dílu svém, Jarek bral plat z Třebívlic a seděl na Marti c leh (f j. 1415). Přech odslěhoval se do Loun, kdež si I. 1422 s Anežkou marželkou dům koupil a zemřel 1. 1423. Anežka pak dům ten I. 1424 prodala.18) Po dotčeném Fryckovi následoval po r. 1408 syn (?) jeho Zikmund, jenž ještě I. 1425 žil.19) Jednu z těch čtyř částí držel 1. 1414 Jan Kolo, jenž se přidal 1. 1419 na stranu katolíků.14) Z potomních dob jest známo, že jeden díl držel v 1. 1439—1441 Jan Hrádek z ChodSova a týž anebo jiný I. 1450 jakýsi Čackovec?6) Z rodu starých Tře-bívlických žil 1. 1462 Bavor, jenž držel statek Citolíb.1') Od sklonku téhož století byly dva statky v Třebívlicích a dvě tvrze, hořejší a dolejší. Jednu tvrz držel 1. 1470 Evan z Údrle, jenž vydán z Litoměřicka ke :řlzení pole.17) Potomek jeho 1. 1510 byl Vácslav1*) a po tomto následovali 1. 1544 Jiřík starší, Evan jinak Vaniš, Vácslav, Vojtěch ') DZ. 23 l 27. ') Rozvrž, sbírek DZ. 153 H 18.3) Tab. vet. 227, Reg. III 328, 771. *) Vatik. reg. Bezpochyby týž co Jan Vycher (Dobner, Mon. III 357, Rel. tab. I 523). *) Pa-procký o st. ryt. 97. «) DD. 18 f. 61. 7) Rel. tab., Knihy Lounské, Lib. coní. 6) Rel.tab. I 73, Lib conf., erect. e) Rel. tab. I 75. >°) DD. 14 f. 218. ») Rel. tab. II 102, Knihy Lounské. Viz též Arch. č. I 436 a Arch. č. III 492. w) Acta jud, Li j. erect X 11, DD. XV 2b5, Arch. Lounský a Drážďanský, Rel. tab. II 54. 13) DD. 18 f. 103, Lib. erect. X 41, Arch. č. III 252. ") Lib. erect. XHI a 206, Arch. č. IV 376. 15) Rel. tab. II 189, Arch, Drážďanský. ls) Orig. ve vsi Hořencích U Libčevsi. ") Arch. č. IV 144. 1B) Reg. k. s. a Zikmund. Vojtěch koupil 1. 1546 díly svých bratří a věnoval na tom statku manželce Mandaléně Krynesce z Červeného dvoru, která I. 1564 dil vsi přikoupila.1) Vojtěch sám přikoupil I. 1560 druhou tvrz. Tuto držel v 1. 1510—1530 Vojtěch Osterský ze Suleviŕ) a nějaký díl snad bratří jeho.8, Vojtěch měl syny Jana a Pavla, kteří tuto tvrz před r. 1540 Albrechtovi Chotomirskému ze Sulevic prodali.4) Kdyl tento zemřel, rozdělili se synové tak, že Vojtěch a Purkart dostali po polovici Třebívlic a Petr statek Loiuko-hořany.6) Čtvrtý bratr Jiřik dostal jakési manství. Purkart nepodržel svého dílu, nýbrž prodal jej nedlouho po dělení bratřím svým a tito 1. 1560 Vojtěchovi Udrckému celou tvrz a manželce tohoto Markétě Krynesce z Červeného dvoru prodal Vojtěch 1. 1564 díl vsi, který si podržel.') Vojtěch zemřel 1. 1564, zůstaviv syny Jindřicha, Zikmunda a Jiřího?) Tito vládli tu nedílně, a když Jindřich před r. 1572 zemřel, Vácslav, syn jeho, chlebil se strýci.*) Teprve v lednu 1. 1586 se rozdělili. Zikmund dostal tvrz hořejší starou se dvorem, Jiří tvrz dolejší, na větším díle v nově vystavěnou a ohrazenou, s vinným presem; krom toho každý díl vesnic.9) Dílu Vácslavova neznáme. Na hořejší tvrzi seděl Zikmund do smrti (ť 1590), Po němí zdědily ji dcery jeho, jsouce pod poručen-stvim mateře Anny Údrcké z Bílé ještě okolo 1. 1604.1W) Jedna ze dcer jménem Alžběta ujala Třebivlice a vdala se za Adama Kapliře ze Sulevic. Z tohoto manželství byl syř Jiřik Ferdinand a dcery Anna Alžběta, Polyxena a Estera. Po smrti otcově a matčině byla Anna poručnicí ještě 1. 1630'1) a se sestrou Esterou bratra a sestru živobytím přečkala. Dotčené dvě paní prodaly statek dotčený Odoldnovi z Věžník, kr. radě a úředníku podkomořího, tuším manželu Anninu.12) Od Odo-Jána pak koupil jej I. 1654 Kryštof Ferdinand Popel z Lobkovic a připojil jej k Libčevsi.13) Tvrz hořejší pak se na nějaký čas ve zdech udržela, ale pustla rychle, protože byla za minulých vojenských běhů zkažena.14) Na dolejší tvrzi seděl Jiřik až do smrti. Protože se zúčastnil povstání, zabrán statek jeho, když mezitím byl umřel, a prodán I. 1623 Janovi Rycovi z Lickten- f i l., 11»-j , . J i. J 11 Cl l. *U n guUUiiuLviU IIIi.jIl. u. lv...<~. > .. , jenž 1. 1635 zemřel.16) Pro množství dluhů prodán tento statek 1. 1651 Ferdinandovi Btuqerovi z Gryn-burka.16) Několik let potom nabyli Třebívlic páni z Kleblsberka a drželi je až do 19. stol. L. 1812 k tomu také hořejší díl přikoupen. Z této dolejší tvrze povstal zámek. * Ves Dlažkovíce (jak se zdá, vlastně Blažkovice) jmenovala se tak, jak se jí nyní říká, ne-li 1. 1057, tedy jistě 1. 1218.17) Z vladyk zdejších jmenují se první 1237 Radoslav, 1276 Vojek a 1. 1318 Vilém}9) Později na- • cházime Dlažkovice na drobné části rozdělené. Část jedna s polovicí kostel, podací patřila již r. 1365 a potom pořád až do 16. st. ke hradu Klapému. Patronem druhé polovice podací byl I. 1365 Jan z Mrzkles a ostatek vsi, pokud nepatřila ke Klapému, drželi 1.1386 Pešek;Vácslav, ŕV . . I t - T\ t F . |Q\ 1-, ..Li. -1 W. J , Hftft -S jan, jaKuo a uooronosi i jskud Koupu preo r. aoov nc- ') DZ. 7 J 28, 15 C 14, 250, G 27. *) Reg. k s. •) Dii Třebívlic po n. Janovi držela 1. 1532 Ofka z Pacova a táhl se naň Jiřík, bratr jeho (Reg ks). *) DZ. 1 G 20. 5) DZ. 52 G 2. ») DZ. 12 H 34, M 18, 15, C 14. 7) DZ 15 D 27. 'i Reg. k s. 0) DZ. 68 A 5, 10) DZ. 25 E 3, Arch. Drážďanský. '") Reg. 49 F k s. 169. 1S) DZ. 305 N 11. u) DZ. 310 K 18. ") Arch. Roudnický. 15) Bílek, Konf. 786, DZ. 144 N 14. >«) DZ. 307 R 16. ") ČČM. 1836 str. 33?. «) Reg. I 427, II 446, Arch. Lovosický, Tab. vet. w) Lib. conf., Tadra, Actn jud. II 368. L. 1378 přip. se také Kužel (Arch. gub.). 316 TVRZE V OKOLÍ KOŠŤÁLOVÁ. jaké role od Čeňka a Vácslava.1) Jakoubek prodal dvůr v Dlažkovicfch a část vsi 1. 1391 Ješkovi z Těch-lovic,*) ale buď to byl jen prodej k věrným rukám aneb Jakoubek nabyl jiného dvoru; neb I. 1406 prodal syn jeho Jan dvůr v Dlařkoviclch s částí vsi a několik vesnic u Úště a Děčína Hynkovi Berkovi z Hon-šteina a Jindřichovi Blektovi z Litvinova?) Kromé toho dovídáme se, že 1. 1413 odumřel dvůr po Bus-kovi, jejž si vyprosil Kunata ze Sulevic.4) L 1415 byl Přech s Třebivlic patronem polovice kostelního podací.8) Mezi válkami následujícími odumřel dvůr v Dlaž-kovicích po Janovi Pizdovi, L. 1437 dědictví to provoláno a při jednáni o tom vyskytlo se několik odpor-nlkuv, mezi nimiž byli i vladyky z Tčchlovic. Jeden z těch odporníkův byl Kerunk ze Sulevic, jenž se 1. 1454 vyskytuje v drženi tohoto statku.") Tento koupil také 1. 1445 to právo, které posud rodu Ber-kovskému náleželo. Od té doby patřila část ke Kla-pému, část napřed k Milešovu a později ke hradu Ostrému, a když tento zpustl, ke tvrzi Újezdu. Kromě toho tu byl ještě stateček, pustý dvůr, který patřil do r. 1539 Stroupeckým ze Stroupče.7) Když pak Jan starší z Valdšteina 1. 1543 část Klapskou koupil,8) patřily skorém celé Dlažkovice k Újezdu. Vrchnost to vystavěla nový dvůr. Kdy byla tvrz vystavěna, není známo; v žádném zápise neni o ní zmínka, jen v rej-strech 1. 1630 nazývá se • starou tvrzí«.9) Sice patřily Dlažkovice k Újezdu až do r. 1648. Tehda přisouzeny Zbynce Polyxeně Bezdružické z Kolovrat vdané Vtntr-feldove10) V rodě Vintrfeldovském zůstaly Dlažkovice do r. 1667. Tehda je prodal Kryštof Vácslav z Vintr-feldu Františkovi Edmundovi Puttovi z AdlersthurnuV) Když pak tento 1674 zemřel a bratr jeho Jan Ignác Dlažkovice podědil, připojeny k nim Podsedice, k čemuž ještě 1. 1719 Skalka přibyla. ») Lib. erect XII 43. Viz i DD. 13 f. 165. Po Čeňkovi byla 1406 dcera Kateřina (Acta jud.). *) Rel. tab I 538. sj Rel. tab. II 21. «) DD. 15 f. 280. *) Lib. conf. «) DD 15 str. 304, Arch. č- II 203. 1 DZ. 3 D 19. ») DZ. 43 J 29. ») Arch. Hradecký. Cási patřila k Fodiedicfim. DZ. 112 C 38. •t) DZ. 31? B 29. Ve vsi Pods edicích byla tvrz, jež bezpochyby v poplužném dvoře zanikla. Duno, že se o Podsedicích v starých pamětech zmínka nenachází. Nazýval se po nich 1. 1463 Břetislav, jenž se psal 1. 1462 ze Želce.1) Část Podsedic patřila od 16. st. ke Skalce.*) Druhá část patřila k Teplici a stala se 1512 dědičným jměním Jana a Bernarta bratři z Valdšteina. Tito zastavili Podsedice Volfovi Kapliři ze Sulevic, jenž se 1. 1522 jako pán této části připomíná. Volf s Vřesovic, vyplativ toto zboží, prodal 1. 1549 tvrz, dvůr a ves Podsedice Albrechtovi, svému bratru.8) Tento zemřel před r. 1568 a následoval po něm syn Jan. Tento pustil králi 1. 1591 spravedlnost svou na dvou lidech v Podsedicích, kteři k děkanství sv. Štěpána v Litoměřicích pa-třlvali, a za to obdržel clo u Libčevsi.*) Zdědiv I. 1599 Vchynice, zemřel r. 1605.6) Podsedice a Vchynice ujal po něm mladší jeho syn Volf Ilburk, pán katolicky smýšlející, jenž prodal oba statky 1616 manželce své Alžbětě rozené Berkovni z Dube*) a nedlouho potom znamenitých statkův ve zdejších krajinách nabyt. Oba statky tuším ujal zase po smrti manželčině a zemřev I. 1634, pohřben u sv. Vita v Praze. Protože děti ne měl, dostaly se oba statky napředl bratru Vilémovi a pak Janovi Vejkartovt. O Vchynicích jest to aspoň jisté. Podsedice dostaly se neznámým způsobem v drženi Františka Oldřicha Libšteinského z Kolovrat. Týž zemřel 1. 1650 a statek Podsedice postoupen vdově Lucii Otilii z Martinic na srážku její po hledá nosti.7) Avšak ještě téhož roku prodala Podsedice Janovi Putzovi z Adlersthurnu6) Od té doby statek ten jen jednou prodán. Vyženil jej totiž Ferdinand Hrzán z Harasova (1719) s Marii Annou Pntzovou, vnučkou předešlého, čímž došlo ke spojeni Podsedic, Dlaž-kovic a Skalky, jež sice I. 1730 prodány, ale pak jen děděny. «) DD. 16 f. 108. *) Reg. kom. soudu. 3) DZ. 9 C 5 «1 Reg. král. ve Vídni. 6) Reg kom. soudu. *) DZ. 192 B 30 ') DZ. 305 H 7. ») DZ. 306 L 1. CHOMUTOV ZÁMEK. J počátku 15. st. byl Chomutov hradbami a příkopy zavřen. Na čtyři strany byly věže s branami, horní, dolní, vinohradská a chlebná. Všechno to opevnění I. 1840 až na nepatrné zbytky zničeno. V městě bývala komenda německého fArl.. . . 1 \ l. .'-___. 1 /. .°, f . 1. x n^m.r^i^ ínřuní ..1 vtl -'. »r.Ctí 5 o n\/*h 1 í ¥ a1 ^ LdUU. | 11 /. uv Vdlt fiUIUl/Ut IJl. J11£1J1JI» IU-"' l11, . i . .-nu 11.v>■ i- ij m ibuiu jako samostatné opevnění. Zápisní držitelé 15. a 16. století udělali z ní zámek neb rozsáhlou tvrz. Na starých obrazfech vypadá jako obydlí opevněné náspem, příkopem a okrouhlými věžemi v rozích. Od r. 1607 jest toto obydlí tehda opustlé radnicí. Kámen na východním rohu zazděný, na němž jest vytesán rok 1520 a erb Veitmilárovský, svědčí, že zámek tehda byl přestavován a upravován. Při tom, jak se zdá, zrušena opevnění k městu, jakož i chodba, která spojovala zámek s kostelem, a vznikla nová ulice řečená zámecká. Z té doby, bud totiž z r. 1520 neb po r. 1525, když zámek po ohni opravován, pocházel také krásný portál čili vchod od rynku ve slohu renesančním. Týž jevil římské motivy a rozčlánkovánt trámův, štíhlé dva sloupy měly hlavice složené, mezi ozdobami jejich spatřovaly se motivy akantův a zkroucených listů palmových. Nad obloukem vznášeli se dva troubící andělé a do něho zasahoval shůry podstavec got. námětku dávno již zříceného. Pod obloukem byly vytesány dva erby, v pravo žernov pánův z Veitmile, v levo poprsí anděla Anny Glacovny ze Starého dvora, manželky jeho. Po obou stranách obloukového pole stáli dva svatí rytíři v plném brnění, na pravo sv. Floryan znalý po kbelíku a hořícím stavení, na levo sv. Jiří, patron rytířstva; příznaky této sochy byly otlučeny. Křídlo, ve kterém se tato skvostná památka nacházela, bylo již skorém zříceninou. L. 1846 přes odpor znalců, kteří dovedli oceniti tuto památku, zvítězil bezohledný vandalismus a celé to křidlo zbouráno. Městský úřad sice se zavázal, že portál, jehož všechny části byly bedlivě uschovány, znova bude postaven, ale s toho sešlo, poněvadž nikdo na to nechtěl dát i peníze. Brzo, a to nikoliv ke chvále tehdejšího obecního stavitele, částí portálu upotřebeno do rozličného zdiva.1) Vnitřek stavení, jež má hrubé zdi a hmotné klenby a 1. 1899 pro potřeby samosprávných úřadův vkusně upraveno bylo, obsahuje ještě mnohé vzácné památky, staré listy, městské knihy na pergamene psané z 15. st., staré obrazy a j., též starodávný zámek, který byl ina železných dveřích ke stříbrníci. Tato jest na konci kamenných schodů, kterými se chodívalo do druhého poschodí, ale od té doby, co toto zrušeno bylo, jsou přerušeny. Ze stříbrníce udělána listovna a když ji 1. 1885 upravovali, přišli na tajné skrýše za zdmi, které jsou zachovány. Z tohoto sklípku lze přijití na kruchtu kostela sv. Kateřiny, který byl asi ve 13. stol. německým řádem vystavěn a nyní je radniční kapli. Je to pěkná památka dávných věků a v 16. st. bývala pohřbem zdejších pánův.1*) Nejstarší nám známý držitel Chomutova byl Bedřich s Chomutova, syn Načeratňv, jenž městečko to r. 1252 řádu Německému daroval.3) Křížovníci téhož řádu uvázavše se ve zboží to, jež se až hranic zemských dotýkalo, založili v Chomutově první a nejslavnějšl komendu řádu svého, v níž se až 11 křižcvníkův nacházelo a obydlí zdejší málo obydlené tak brzo poněmčili, že odtud povstalo přísloví české: Všude lidé, v Chomutově Němci. Od Otakara II. obdržel řád soud hrdelní na zboží Chomutovském a Miletínském (1261). K panství Chomutovskému přibyla potom ještě ves Křimov s 7 vesnicemi, jež byl Chotěboř z Řečic řádu r. 1281 zapsal, od Vratislava z Mašťova obdržel dvůr v Turci, r. 1290 ves Běšice a r. 1292 koupili od Jetřicha ze Šumburka ves Utvice. Tím se ukončilo rychlé nabývání statkův okolních, k nimž v 14. století jen něco l) Mikovec, Starožitnosti II 119. *) Heimatskunde des pol.. B. Komotau 732—735. 3) Na orig. v Královci bohužel pečef schází. 41 318 CHOMUTOV ZÁMEK. málo statků v přibylo, r. 1325 koupili totiž některé vsi od kláštera Postoloprtského a r. 1368 Březenské zboží od bratři z Alarnsdorfu. V těch asi dobách dostoupily moc a bohatství řádu své výše.1) Z komthurův zdejších starších známi jsou nám, první 1318—1326 Jan z Šamforstu*) 1332 Bedřich ze Salce, 1355—1356 Kunrát ze Cviková, 1364 Kunrát komthur a farář zároveň, jenž se nazývá r. 1368 jen farářem, 1368 Jindřich, 1371 Jetřich ze Šumburka, 1376 Mikuláš, 1382 KartuŠ, 1383 Mikuláíí, 1396 Klaus. 1400 Jetřich se Šumburka, 1403 Klaus z Polznic, 1404 Albrecht z Doupova. Od r. 1404 zemský sám řídil Chomutov. Pak následovali 1405 Jan, 1406 Klaus, pak Jan z Egrberka, 1408 Vácslav. V těchto dobách začalo se to s fádem ke zlému chýlití. V r. 1398 žádal král Vácslav na zemském komthurovi, aby nejen větší berně platil, nýbrž aby mu celé komthurstvl Chomutovské, tedy nej větší a nej výnosnější panství řádu v Čechách, prodal. S velkou rychlostí posláno jest k nejvyššímu mistru do Prus, aby mu zpráva o tom dána byla. Velký mistr k tomu odpověděl, aby králi k jeho Žádosti odpověděli, že nemají práva zboží řádu pro-dávati aniž vtdávati, dokládaje k tomu, aby nepostupovali ničeho, dokud jím moci vzato nebude. Obávaje se pak mocí, nařizoval velký mistr, aby dobře opatřili své hrady a komendy. »Lepší, prý,, jest, přijde-li tam nepřítel přes hradbu, než otevře-li se mu brána; potom spíše se může říci, že nám nažíe hrady moci odňali.< Na nějaký čas záležitost tato utuchla, brzo se však přidružily jiné svízele. Přes všechen pořádek a střídmost, jež u téhož řádu v starší době panovaly, začaly v 15. stol. na řád tí u'?y dotírati. Některé komendy na počátku téhož století ještě dluhův neměly, některé však měly dluhu po 20 až 50 kopách, k čemuž také přispěla mnoho Špatná správa zemského komthura Albrechta z Dubé. Týž roku 1402 byv odvolán do Prus, zanechal hospodářství v Chomutově v stavu nejbídnějšírn, nemoha ani řezníky, ani krejčí, ani jiné řemeslníky zaplatiti. Platy byly vybrány, dobytek byl prodán, vesnice byly zpustošeny. Jen 137 kop bylo dluhu služebníkům za mzdu nečítajíc jiné dluhy zaplatiti. Za tři léta byl musel nejvyšší mistr Pruský komendu tu 630 kopami podporovati, vůbec bylo dluhův na téže könnende r. 1402 900 kop a 374 zlatých, kterýž byl v posledních letech k takové výši vzrostl. Výdeje rostly 1. 1403, když byly války a zemský držel v Chomutově jezdce a střelce a když 1. 1404 město hrazeno. Jiné svízele připravoval řádu jeden zákonník sám, totiž Jan z Egrberka. Téhož byl vzal s sebou do Čech r. 1402 nový komthur zemský Oldřich z Ústi a odevzdal mu později úřad hofmistrovský v Chomutově a dohlídku nad lesy, doufaje v něm správce spolehlivého najiti. Brzo však on sobě peníze přivlastňoval, po zemřelém měšťanu ncjlepších věcí se zmocnil a ještě si na svůj malý úřad stěžoval. Dán mu tedy úřad komthurský v Chomutově. Ten však zlehčovsl vážnost komthura zemského všemožným způsobem a na Chomutově počal život marnotratný, nestřídmý a lehkomyslný, sedávaje s ženskými až do půlnoci, ani zase zákonnlci podřízení nouzi snášeli, Když byla míra těchto ůčinkův překypěla, kapitula řádu zemským svolaná jej ssadila a dala mu menší úřad, totiž komthuiství Hostiradské na Moravě. Vypuzený Jan přímluvy vyhledával na kolika stranách; ůřadové měst v Žatci, Kadani a Lounech přimlouvali se zaň r. 1408, 21. prosince u krále Vácslava řkouce, že jest muž »statečný, hodný a smělý* a že byl křivě s úřadu ssazen.*) Nicméně Jan přece komthurstvl v Chomutově nedosáhl, jen hádky a pře po nějaký čas ještě trvaly. L. 1411, když byla síla řádu v Průších králem Polským ochromena, počal též úpadek téhož řádu v Čechách. Král Vácslav rozhněvav se, že řád zamítl nabízený jeho mír s Polskem sprostředkovati, ujal pro sebe nyní veškerá panství řádu, jež bylo tak zadluženo, že se nedalo ani udržeti; sám nejvyšší mistr Pruský nepřestával se peněz u krále doproŠovati. Také velká mravní nákaza v řádu počínání královo ospravedlňovala. Poručením královým musil Oldřich z Ústí postoupili 20. září Drobovice dvěma dvořanům královým a příštího dne komendu Chomutovskou, kdež byl do r. 1411 Vácslav z Prahy posledním komthurem, Štěpánovi HamuSneistrovi z Kobrshainu, jakožto purkrabí. Nejvyšší mistr nepřestával krále kolikráte prošiti, aby odňatá zboží řádu navrácena byla; prosby ty byly marné, an král r. 1414 všecka zboži řádu v Čechách a na Moravě kromě far toliko zastavil, při čemž se Chomutov Pütovi z Ilburka dostal. Tím se dovršil úplný úpadek řádu; týž totiž málo podržel v Čechách, ačkoliv zboží jeho zastavené nepřestávalo se jmenovat! zbožím křížoraikův Pruských.*) R. 1416 měl král Vácslav Chomutov v přímém držení, podáivaje faráře do Droužkovic. Král Zikmund postoupil (1420) Chomutova a hradu Blatná zástavně Vilémovi z Hasemburka 6) Ten byl úhlavním nepřítelem kalicha a Chomutovští také. Proto Pražané spojivše se s Žižkou a Tábory, přitáhli k Chomutovt, kterýž dne 15. března obehnali. Němci zdejší, jsouce posilněni bojovnými zemany a kněžími, příliš se bezpečili na pevnost hradeb a popouzeli proto Čechy rouhajíce se po nich. První útok odrazili šťastně, ale nazejtří (16. března) Čechové obnovili útok, Pražané z jedné, Táboři z druhé strany, a brzo opanovali hradby, ačkoliv posádka lejíc z hradeb smůlu a vařící vodu udatně se bránila. Žižka prý vnikl chlebnou branou. Po dobytí města rozkacení vítězi vraždili muže napořád neodpouštějíce než jen některým ženám, dětem a asi 30 mužům, aby zavražděné pochovávali. Tak se tu »okrvavili poprvé a nejvíce*. Potom město !) Viz Millauerfiv spis Der deutsche Ritterorden in Böhmen. ') Tab. vetust 32, Reg. Boh., Arch. Drážďan. 4) Archiv česk$ HI 288—290. *) Joh. Voigt, Gesch. der Ballei des deutschen Ordens in Böhmen (Druckschriften der k. k. Akademie der W., XII 87—146) a Archiv v Královci. Viz Pubičkovy letopisy VIII 328. 6) Arch. č. II 192. CHOMUTOV ZÁMEK. 319 všechno vypleněno a sebráno kořisti tolik, že před tím nikdy nebylo od nich takové bohatství vídáno.1) Hrůza pojala okolní, takže se Šnahem poddávali. V Chomutově zůstala posádka až do počátku měsíce září. Tehda táhlo do zdejších krajin říšské vojsko od Chebu a Míšňané vtrhli od severu. Čechové vidouce, že by jim Pražané pomoci neposkytli, pobořili hradby městské na několika místech a uchýlili se k věrnérrfu Žatci. Po jich odchodu Míšňané a spojení s nimi katoličtí páni z severních Čech Chomutov osadili. Kníže Míšeňský odevzdal dobytý hiad Anargovi a Jindřichovi z Valdenberka, kteří jej ještě 1. 1425 drželi a na jeho uchování své Vlastní jmění obětovali.2) Král Zikmund učinil 1. 1424 nový zápis na Chomutov a Blatno a to tuším Mikuláši z Lobkovic?) Ale jestli se MikuliŠ v oboje uvázal, aspoň Chomutov neudržel. Vyveden jest z něho Jakoubkem ze Vřesovic a tomu jej císař 1. 1436 zanechal.4) Jakoubek zůstal zde pánem a bezpochyby jemu děkuje město za své obnovení. Radnice s kaplí sv. Kateřiny v Chomutove. Jakoubek maje mnoho zboží pozemských a manských, zanechal synům svým velké bohatství. Jeden z nich, Jan, stal se již roku 1439 pánem na Chomutově.5) Přičiněním jeho udělila královna Alžběta Chomutovu r. 1441 výroční trh.6) Jan se jmenuje posledně pánem Chomutovským r. 1452, 27. dubna, jsa tehda v Praze při volení p. Jiříka za správce království.7) Vedle těchto zápisných držitelův měl ještě Mikuláš z Lobkovic svá staiá práva na Chomutově a to mocí zápisu, který byl král Zikmund r. 1424 otci jeho udělil v 4000 kopách. Liatinou krále Ladislavovou (1454, 3. září) potvrzuje se Mikulášovi dřevní zápis a poněvadž on byl králi platné služby prokázal při vyplacení města Kadaně, připsáno mu nových 1000 kop na městě Chomutově a hradu Blatně, takže všech zápisných peněz bylo 5000 kop.8) Král Ladislav daroval roku 1455, 13. ledna, Janovi Caltovi z Kamenné hory, radě a komorníku svému, »město Chomutov a také hrad Blatnou v Žateckém kraji' i vše právo královské k těmto dědinám, též »s silnicemi, kteréi z Chomutova do Němec a z Němec do Chomutova i okolo Chomutova jdu, a k tomu dvůr Byčkovice s poplužlmi.«u) Calta poprvé roku 1456 v Chomutově radu obnovoval. Král Ladislav byl Ciltovi pro mnohé jeho služby velmi nakloněn a proto mu r. 1457 povolil, aby mohl Chomutov a Blatno od Mikuláše z Lobkovic vyplatiti a král Jiří opět r. 1459 Caltovi dědičné dání potvrdil.10) Král Jiří vydal městu Chomutovu dva listy (1460). Jedním jim potvrdil trh a silnice, druhým mSstské knihy nové založené, protože když město Chomutov ve válkách dobyto, vypáleno a spuštěno bylo, i knihy městské i svobody jeho spáleny a lidé toho města někteří pryč se rozběhli a někteří zase se tu osadili, a jiní lidé městiště spuštěná a odběžená osadili a domy vzdělali svými náklady.11) ■) Palacký IH b. 72-73. «) Vavř. z Březové, Chemnitz, Urkdbch. 358. ") Arch. č. 1 495 *) Arch. č. II «52, Rkps Vídeňský. °) Arch- č. III ô23. •) Krahl etc str. 19, Pubitschka, Gesch. Böhm. VII 328. ') Arch. č. II 310. ") Listina celá jest otiítéia u Paprockého (o st. pan. str. 126). Orig. v arch. gub. ») Dl. III F 10—11. ta) Arch. gub. ") Arch. Chomutovský. 41* 320 CHOMUTOV ZÁMEK. Calta zemřel 1. 1465. Mužských potomkův neměl, než jen asi tři dcery. Velkou část jeho jmění uchvátil Burjan z Gutšteina. S Chomutovem a Blatném se mu to nepovedlo. Ty zajisté dostaly se dceři BonuSi jinak Anni,1) která se brzo po otcově smrti vdala za Beneše b Veitmile. Tento pán již leta 1468 vrchnostenská práva v Chomutově vykonával.2) Za purkrabě tu měl 1470 Jana Oboječka z Toušic a v letech 1478—1482 Jana Jiskru z Platišf.8) Beneš si drženi Chomutova dokonale pojistil. Bonuse sprostila 1. 1483 radu, obec a vesnice ze všech slibův poddanosti a všechna svá práva převedla na manžela a německý řád mu Chomutov s Blatném 1. 1488 dědičně ve dsky vložil, odříkaje se všech svých práv.*) Beneš získal Chomutovu potvrzení starých výsad králem Vladislavem a zemřel roku 1496 povýšiv rod svůj k veliké slávě a moci. Manželka jeho zemřela r. 1511, 20. ledna. Po Benešovi dědili panství nejen synové jeho Jan, Michal, Kryštof a Šebestián, nýbrž i strýci jich Ladislav a Zikmund, synové Ludvíka bratra Benešova Dle staročeského způsobu ti se nerozdělili hned o panství, než zůstali v nedílném jeho držení. Ti všichni (mimo Zikmunda, jenž se v listině neuvádí) prodali městu r. 1497 právo, aby o statcích řídili.6) Tíž páni vydali 1. 1500 list na role od zámku prodané. Naproti tomu stihlo město r. 1525 velké neštěstí; t. r. ten týden před nalezením sv. Štěpána město i s zámkem všecko vyhořelo.6) Majitelé nedílní vymírali a jen dva z nich potomkův zanechali. L. 1513 drželi Chomutov jen Jan a Šebestián a obdrželi majestát na clo při městě. Když se 1. 1514 dělili, přešel Chomutov na díl Šebestianův, ale přes to si 1. 1515 společně majestát na clo při městě vyprosili.7) Potom byly (1517) dva dily na Chomutově; Petr, syn Janův (držitele hradu Mostského), měl třetí díl a Šebestián tuším oba ostatní dily. Konečně i Petr 1. 1529 odkázal Šebestiánovi Chomutova hradu třetí díl a Blatná hradu třetí díl, a města rovněž třetinu; po jehož smrti se Šebestián v ty dědiny uvázal a tak nabyl celého panství.8) Šebestián měl z manželky své Anny Glacovny (s níž byl hrad Borek vyženil) dva syny, Jana a Kříže. Tento pojal k manželství Veroniku z Holiče, jíž Šebestián 1545 na Chomutově zámku a panství 750 ss. věnoval.*) Velice vynikal Šebestián v době'stavovského hnutí. Bylť jmenován nejvyšŠím hejtmanem vojska českého, kteréž se shromážditi mělo u Kadaně, aby táhlo císaři Karlovi V. na pomoc proti spolku Šmalkald-skému. Není naší úlohou vážné příběhy tehdejší vypravovat!, připomeneme toliko, že Šebestián s vojskem, kteréž se sešlo, za hranice vytáhl. R. 1547, když katolické vojsko k Labi táhlo, vpadl nejvyšší Thummshurn do Čech, dobyl Lokte a obsadil Chomutov. Město se musilo vyplatiti 8000 zlatými. Šebestián bouřlivé ty události dlouho nepřežil, vymoh Chomutovským (1549, 19. srpna) majestát na potvrzení svobod,10) zemřel r. 1549, 13. listopadu a panství jeho všechna zdědili po něm synové jeho Jan a Kříž; když ale tento byl r. 1550, 23. července, zemřel ve Freiberce, jsa tam na lékařství, byli dědici všech zboží Jan a synové Křížovi Bineš a Jan Vavřinec. Ti pak se rozdělili r. 1559, při čemž onino sirotkové dostali Postoloprty, Jan sám zůstal v držení ostatních panství Chomutova, Blatná, Mostu; Borek byl před tím prodán.11) Jan byl poslední držitel Chomutova z rodu Veitmilerův. R 1560, 27. září prodal Jan zámek a město Chomutov s příslušnými many a poddanými Ferdinandovi arciknížeti.12) Mezi arciknížetem a bratrem jeho králem Maximilianem stala se 1. 1561 smlouva taková, že onen má Chomutov po tři leta držeti a kdyby pak ho nechtěl míti, že má bratra přede všemi ke koupi vybíd-nouti. Také si vyplatil arcikníže Přisečnické panstvíls) Potvrdil městu svobody a cechům jejich řády. Když zuříval v Praze mor, bydlíval v Chomutově a odebral se 1563 do Tyrolska. Chomutovské panství prodal r. 1571 Bohuslavovi Felixovi s Lobkovic a z Hasišteina.14) Pán tento, rodem i osobními vlastnostmi vynikající, choval se k poddaným laskavě. Horlivě podporoval Lutherovo učeni, které se jeho přičiněním velice vzmohlo. Na hradě zřízena modlitebnice a lutherský kazatel Wolf Wagner první veřejně co kazatel Božího slova vystoupil (1583, 28. října). Před tím totiž kazatelé zjevně nevystupovali, obmezujíce se na hrad, kdež byla 3. září 1575 první hromada lutherských bohoslovcov. Panství rozšířil přikoupiv (1579) Borek. Mimo to koupil roku 1582 k panství Griinthal, Brandau, Kleinhaan a Rudelsdorf. Kšaftem svým (r. 1582 v pátek po neděli Exaudi) odkázal všechna panství svá, jež byl dílem zdědil, dílem co šetrný hospodář skoupil, synom svým Janovi Valdemarovi, Adamovi a Bohuslavovi Jáchymovi, rozděliv všechna svá panství na 3 díly a to: 1. zámek a město Chomutov s příslušenstvím, 2. zámek Červený hrádek a město Borek, 3 Ličkov, tak aby každý z nich jeden díl dostal. Hory stříbrné a jiných kovův, též alaunové a jiná mineralia, též i s lesy k nim měly v nedílu zůstati; taktéž i cla pomezního čtvrtý díl při Chomutově, také 1 bílý peníz tržného z jednoho strychu. Konečně manželce své Anně z Fictum dal do její živnosti panství Egrberské.16) Zemřel roku 1583, 27. srpna o půlnoci.16) Tuším, že Adam záhy zemřel, a to před smrti otcovou; r. 15S3 hned po otevření zá- *) Arch. č. V 527. s) Krahl v dějinách Chomutova, ke kterémužto sepsání i při následujícím přihlíženo. s) Arch. mus., Drážďanský a Budějovský. *) Rel tab. II 429. Viz i Millauer, D. deut. R. 191. B) Dva listy v Chomutově. e) Kuthen, Da-čický fol. 44. f) Arch. gub 8) DZ. 8* B 9. Oba dali 1. 1517 městu svobodu strany židů. Hejtmany tu byli 1525 Jan Kedor z Lomnice, 1529 Baltazar Libnow z Libnova. (Reg. kom. s.) ») DZ. Vil G 6. ,0) Reg. král. ve Vídni. Pochován jest v Chomutově. ") DZ 54 B 12. >*) Arch. gub. n) Arch. c. k dvorský. ") Arch. gub., DZ 17 J 6. I6) DZ. 22. A 11 —16. '») Diarium za Rudolfa II. (rukopis knih. univers, fol. 75). — Bohuslav byl u tří králův radou a dosáhl sláří 68 let. Manželka jeho Anna z Fictum zemřela 22. března 1587 a pochována v Chomutově (Mittheil VII Jahrg 27). CHOMUTOV ZÁMEK. 321 věti oba ostatní bratří kšaftu odpírali a potom r. 1583 v říjnu sami dva se dělili. Zboží Přísečnické, Egr-berské, Polacké a místečko Březno ponechali si v nedílu, Jan, starší bratr, vzal Liekov s příslušenstvím, též 3 vsi k zámku Kadaňiké nu patřící, též vsi Hořejni a Drahonice, městečko horní Sonnenberg a tři rychty, mladší bratr Bohuslav dostal Chomutov, Údlice, Nezaběhlice, Červený hrádek a městečko Horu sv. Kateřiny.1) Dle starého zvyku potvrdil obci nový majitel výsady její, nepodržel však panství svá zděděná dlouho, nýbrž směnil je smlouvou r. 1588 dne 1. prosince zpečetěnou s Jiřím starším z Lobkovic za hrad a město Mladou Boleslav a Kosmonosy.2) Jiří Popel byl času svého jeden z nejmocnčjších velmožův českých, horlivý katolík a veliký přítel jezovitův. Již před tím se byl v Boleslavi namáhal o zničení Jednoty bratrské, ale bratří tuzeji-vzdorovali, nežli Popel očekával. I mínil snahy své spíše v Chomultově uskutečniti a k lepší a jistší pomoci zřídil jezovitskou kolej v Chomutově, kterážto se měla stati základním kamenem katolických missií po celém okolí.8) Základní list koleje podepsán jest na hradě Chomutovském roku 1591, základní kámen položen 14. srpna. Tímto zřísením koleje vzbudil Popel v měšťanstvu Chomutovském velké rozhořčení, kteréž tím vzrůstalo, Že zapověděl protestantům při pohřbu vyzváněti. U několika pohřbů rozkaz ten plněn, později lid' zvonění hlasitě žádal, a když nebylo povoleno, někteří mladíci mocně osadili zvonici' a hrany zvonili. Uslyšev to Popel jal se městu hroziti a úplnou zkázu slibovati, kdyby se věc taková opakovati měla, Hejtman hradský shromáždil 14. července 1591 měšťanstvo a psaní dotyčné přečetl; druhého dne opět byl protestant pohřben a opět pro vyzvánění staly se výtržnosti. Úředníci zámečtí vinili radu městskou z liknavosti a tajného srozumění s buřiči a dali ji na zámku uvězniti. Na rozkaz hejtmanův jsou brány zavřeny a všichni měšťané před zámek povoláni. S počátku bázliví jsouce, množstvím svým a převahou dodávali si srdnatosti a vyhrožujíce žádali vydáni uvěz- Chomutov kolem roku 1650. něných. Marně úředníci lid chlácholili, konečně hejtman vězně mimo tři měšťany propustil. K osvobození těchto hnal llid útokem k zámku, vylámal vrala a osvobodiv vězně nářadím a knihami pohazoval. Úředníci zachránili se úitěkem. Odtud lid se odebral k jezovitské koleji, stavení mocně ztekl, nářadí zlámal a rozmetal. Jezovité zachránili se jen rychlým útěkem. Ale po učiněné věci byli pojati strachem a jali se Popela prošiti o milost; a poněvadž i král města se ujal, měl souditi o těchto věcech zvláštní soud sestavený z 11 Šlechticův a 2 právníkův. Soud ten držán jest 19. a 20. srpna na Červeném hrádku a Chomutovští jsou krutě potrestáni, hlavní účastníci zemřeli rukou katovou. Po tomto pokárání města, Popelem samým vlastně zaviněném, přijel do Chomutova (21. srpna), ale celým svým chováním jevil tyrana utiskujícího. Úředníci zvěděni jsou opět na zdejší zámek, 22. srpna se také jezovité vrátili. Zámecký hejtman Kryštof Krejziger z Greifenthalu zanášel se nyní především utiskováním města daněmi; jeho návrh k tomu zvláště vypracovaný tak byl krutý a tyranský, že jej i Popel sám zavrhl. Popel byv před tím osobou velmi váženou, tři leta potom náhle upadl v nemilost u Rudolfa II., načež uvržen do vězení, v němžto viněn byv z velezrady, až do smrti své dne 28. května 1606 držán jest- Zemřel v žaláři. Hejtman Kreuziger také °. dubna 1594 v liGCi byl žäjal ä de Ffähy k vyšetřování zavezen. Nikdo se více nedověděl, co se s ním stalo. Dcera Popelová Eva, vynikajíc učeností nevšední, sepsala později obranu otce svého. Po zajetí Popelově rozkazem královským zabrána jsou všechna jeho panství a ihned odevzdána královským úředníkům. K spravování do Chomutova poslán jest nový hejtman (Jan ze Vresovic na Podsedicích), jenž 2. července 1594 zase obnovil radu. Rudolf II. také ještě téhož roku (6. listopadu) městu všechna privilegia Popelem odňatá vrátil a znova potvrdil. Vřesovec prodal za svého řízení 23 sudův vín bílých a červených na zámku složených (sud po 60 kop míš.), ale peněz neodvedli.*) Byl odvolán a poslán sem Hanuš z Cetl- ') DZ. 67 A 9-10. *) DZ. 166 E 28. »J Viz Koubkovy Děje Libochovic na str. 154. *) Reg. kom. s. 322 TVRZE U CHOMUTOVA. perka}) Brzo potom stihlo Chomutov nové neštěstí; 24. července r. 1598 mezi 10. a 11. hodinou před polednem v dolním předměstí oheň vyšel, a ač se mu všemožně bránilo, brzo kostel, faru, školu, zámek, radnici, věže brány, masné krámy, 7 pivovaru, 70 sladoven a 260 domův zničil. V ten čas, když nešfastný Popel z žaláře do žaláře vožen jest, vyjednávali jeho bývalí poddán o zakoupeni panství a o vřazení mezi města královská. Při tomto vyjednáváni prokázal městu platné služby mestský písaf Jan Sandel (1O01 — 1G21), jjlckladulcl kroniky Hájkovy. Kuupiti panství to nebylo věcí tak nesnadnou, poněvadž se statky ve zdejším okolí ležící na 3 skupení rozdělily. S ukončením trhu prodléváno proto, že otec žádala míti v trhové smlouvě výminku, aby mohla míti protestantského kazatele. Konečně kr. komora svolila 19. září 1605 a r. 1605, 19. prosince prodala městu zámek a město Chomutov, jakž to v svém okršlku a obmezení aneb obezdění jest, s předměstími při témž městě řečenými: hořejší jrnenem Trunken Virtl a Obersand, druhé slove Weingassen, třetí všecek Gottsacker, čtvrté dolejší i s Vydrsandem, páté, jenž Langgassen slove se vším vrchním a dědičným právem s platy z masných a jiných krámův, ospy, robotami při městě a na předměstích, s clem z obilí, sladfiv, koní, s platem z mláta z každé várky po jedné tuně vycházející s 2 mlýny (v městě a na dol. předměstí), vinici pří městě s desátky i jinými platy, s vrchním panstvím trestním na hrdle a jiným vším příslušenstvím za 97,470 kop miš.s) Koupí touto bezpochyby přestalo hejtmanování Cetlperkovo, jež trvalo 1. 1606 jen dotud, dokud Borek, Březno a jiné části neodprodány. Starý hrad komorní a potom panský stal se nyní obecným domem. Tuším, že při trhu uzavřeném nebyl ještě opraven od posledního ohně; protestantská obec, kteráž neměla v kostele sv. Ducha dostatečného místa, zřídila v zámku nový kostel. Mimo tento kostel měla táž obec také kostel špitální; katolíci naproti tomu měli farní kostel a kostel sv. Kateřiny. Na onen nový zámecký kostel dána báně 9. srpna 1610 s listinou, kteráž o místnostech před vystavěním kostela tu stávavších takto dí: welche vor dem anno 1598 donnerstags in v:gilia saneti Jacobi apostoli Über die gantze Stadt und dieses Gebewdes rester, so ein Königlich schluss gewesst, ergangenen erschröcklichen brandtschaden, ein grosser sahl und daran stossende zimmer gewesen (ještě posud ta místnost slove »der lutherische boden«). Tedy stál hrad již jen v zbytcích svých od posledního ohně. K stavovské rebellii Chomutovští s velikou radostí se přidali, zvláště radostně uvítali rozkaz stavovský (1. června 1618), kterýmž jezovité ze země byli vypovězeni a statky jim odňaty. Kolej a jiné jich statky koupila obec r. 1620 za 8020 kop, ale i jinak podporovali vzbouřené stavy. Když bitvou Bělohorskou moc Ferdinandova opět pojištěna byla, byl návrat jezovitův pro Chomutov prvním následkem nabytého vítězství (list o tom dán 7. listopadu 1620). Již 10. listopadu císařští poslové obsadili město, dali si všechny zbraně vydati a vyžádali půjčku peněžitou. Komise k tomu zvláště nařízená odsoudila obec k ztrátě všech zboží, poněradž občanstvo většinou protestantské jest, direktory penězi podporovala a kolej od vzbouřencův koupila. Statky její stiřené dluhem. 137.236 ss. 46 gr. dány byly pod správu Ignáce Žďárského ze Ždáru a Heinricbsberka, kr. rychtáře v Žatci. R. 1626 byl hejtmanem panství Augustin Šmíd z Šmidnpachu, JMC. radí, jenž byl koupil 1623 konfiskovaný statek Oploty.3) První známku vracející se císařské milosti seznalo město 9- záři 1627, když mu byly výsady potvrzeny. Nad to r. 1629 byla nařízena zvláštní komise, aby vyšetřila původ dluhflv městských. Ta věc svou dokončivši navrhovala, aby městu z vážných příčin opět panství navráceno bylo. Císař Ferdinand potvrdil návrhy ty a již 26. listopadu t. r. kr. komora označila radě, že jí panství bude navráceno a že jí je odevzdá hejtman Tonáš Markus z Markfeldu. Potom zámek změněn v radnici. '» Ten tu byl I. 1597 (Arch. gub). ») Arch. fjub., DZ. 133 B 12. «) DZ. 154 A 6. TVRZE U CHOMUTOVA. CTTTľ; ~es Hrušovany připomíná se od 13. století Vfôfe 9 dosti často, ale nikdy se nečiní zmínka o ně-H wSi fl jaké tvrzi. Ještě v 16. st. patřily k Žatci, Postoloprtům a naposled k Duchcovu. Adam rr____j _ r _ÍI_________li i 4 ŕno ___„ it____x___„____ - jjej navet s í*uokwuic proudí i. ves nrusuvany stři- koví Hochamárovi z Hockattzu (DZ. 131 G 18). Teprve od těch dob se tu vyskytuje tvrz. L. 1623 statek ten zabrán, byl pak v I. 1623—1652 v držení Žďárských ze Žďiru. L. 1652 dostal se darováním Tomáši Mikuláši Nigrovi z Rýznpachu (DZ. 141 K 17). * Ves Siroupeč nad Ohřem byla ve 13. st. majetkem kl. Valdsaského (1291 atd., Gradl, Mon. Egrana), ale již 1. 1318 seděl tu vladyka Stas (Tab. vet. 174), ve 14. st potom byly tu drobné statky. (Viz DD. 14 f. 215, 15 f 306, 19 f. 266, Rel. tab. II 144.) Dvůr, při němž povstala tvrz, prodán 1. 1474 od Pavla Ký-hara Lounského Pavlovi a Vaňkovi bratřím Celechov- _ _q... . f_____ frr -í___ t_____■ £\ 17 -, /- . a ____!■< L um z n.ratínjic [liniuy i^ouhskc^. v iu. sl. ruzucicna byla tvrz na tři díly. Třetina patřila panovi Celechovci, jenž koupil třetinu od Jiříka Čelechcmce a třetinu od Předbora z Radejšina, a to okolo r. 1538 (DZ. 5 F 8, 7 A 21). Komu se potom tento statek dostal, není známo. Možná že tato tvrz byla ve Stroupečku, o němž se nám pamětí nedostává. Velký Stroupeč byl potom z části přísl. Vyntířova a z části do r. 1547 obce Žatecké. Byl pak od r. 1553 statkem o sobě, ale tvrze tu nebylo. BLANSKO HRAD. everovýchodně od města Ústi n. L. vypíná se z Blanských hor vysoká a strmá hora řečená Blansko po hradě, jehož zříceniny vrch její posud pokrývají. U Němců jest obyčejné pojmenování Blankenstein a tak se nazýval po většině i u Čechův.1) _ Aťii přijde příchozí odkudkoliv, vždy musí dlouho stoupati, nežli se octne jen při patě Blanska. Hradiště samo jest skalnatá homole, která se na všechny strany strmě sklání, tak že jest nesnadno přístupné a nejméně schůdné na té straně, kde jest ves Ryjíce. Nejschůdnější jest homole na východní straně ke vsi Mírkovu a na té straně nachází se příjezd, kterýž snad zdělán byl skopáním a zase nasypáním země. Tato stará cesta začíná se na jihovýchodní patě a jde příkře do kopce až k místu, kde bývala první brána prostá, před níž však byla povydaná ven opevnění. Před lety spatřovaly se na jihovýchodní straně zbytky příkopů a zdí a množství kamene, ale kámen ten roznesen a rozvezen na rozličné stavby. Za první btanou, kterou chránily hradby na vysoké skále stojící pravostranné založené, je přihrádek zavřený na všech stranách hradbami. Cesta se v něm zatáčí k severu, aby příchozí ukazoval obhájci nejen pravou stranu, nýbrž i tvář svou. Před druhou branou nachází se hluboký, vyzděný příkop, přes nějž se jedině po zvoditém mostě přecházelo. Když se za nynější doby překážka tato překoná, lze přijití k druhé bráně, někdy věžovaté, z niž však spatřuje se nyní jen přední pilíř po pravé straně z tesaného kamene postavený s dvěma otvoiy k zastrkávaní klad neb závěr a zadní.pilíř levostranný s patníkem. Vnitřek za tou branou jest les, jako celé hradiště, kromě skalnatých strání, kde se stromek ne-uchytí. Jej zavírají staré hradby na všech stranách asi v pětihranu, jehož severovýchodní kout jest zaokrouhlen. Všude se spatřuje ohavnost spuštěni, rum nasypaný, kusy zdí, jámy, které pocházejí od lidí poklady hledajících, sesuté sklepy, kteréž dávají znáti, že se nacházelo obydlí na severní a východní straně. Dva rohy sesíleny jsou vliemi. Jihovýchodní jest v základech svých a ve zdivu okrouhlá; severozápadní jest čtverhranatá a byla snad lidomornou, poněvadž se v ní sesutý sklep spatřuje. Před časy tu viděti bylo patrně, kterak lidé, tu poklady hledající, prorazili klenutí a sklep otevřeli, v němž bylo viděti kosti. Všechno zdivo hradu vystavěno bylo z čedičového kamene.2) Hrad Blansko není prastarého původu, nýbrž vznikl na rozhraní 14. a 15. století. To zboží, na němž vznikl, drželi 1. 1393 bratří z Lunigvc podávajíce faráře k Nakleřovu a Mojžfři. Ani před tím ani potom až do konce téhož století nepíše se nikde o Blansku, až teprve 1. 1401 Vácslav s Vartenberka seděním na Blansku se vyskytuje.3) Byl( tedy nedlouho před tím založen bud tak, že jej Vácslav koupil aneb teprve na koupeném zboží za ožil. Vácslav sloužil Zikmundovi, králi Uherskému, jenž mu 1. 1402, 19. dubna 500 kop za jeho zasluhování zapsal.4) Bylo to nedlouho po známém účinku Zikmundově, jenž krále Vácslava, bratra svého, v Praze zajal. V čelo králi věrných postavil se markrabě Prokop a ležel asi v dubnu t. r. před Mostem.6) Tehda snad dcšlo k tomu, že byl hrad Blansko od strany králi Vácslavovi věrné dobyt a osazen, jak se zdá vysvitati z následujícího. Zikmund vypraviv se dne 3. června proti Prokopovi, jej ošemetně jal a táhl s ním ke hradům, které se Vácslava přidržely. Když pak přitáhl před Blansko, kázal jej na taras svázati, aby se obhájci báli k němu stříleti a tak toho dosáhl, že mu byl hrad odevzdán.*) Dobytý hrad dostal se zase Vácslavovi, jenž 1. 1404 a 1405 faráře do Mojzíře a Nakléřova podával. Vilém, markrabě Míšeňský, zjednal si jej 1. 1405 za i) Též Blankítein i Blanítýn. *) Heber, Burgen V 226, Focke II 14. ») Arch Drážďansky. <) Arch. český II 185 5) Staré počty v Královci. 6) Staří letop. 8. Zde sice je psáno Blaník, ale takového hradu nikdy v Čechách nebylo; neb ty valy, které jsou na Blaníka, jsou mnohem starší. Domnívám se, že v prvotní předloze kroniky psáno bylo castrum Blaník (tak i 1435, 20. Maj., Lib. conf.), a že opisovač, jenž tomu nerozumčl, znaje snad jen Blankžtein, napsal Blanjk. 324 BLANSKO HRAD. služebníka, tak že mu měl nejen sloužiti, nýbrž i posádku jeho proti okolním pánům na hrad pouštěti. Byl to dobrý prostředek upokojiti Vácslava, jenž byl posud v nevoli s Vilémem; ano týž přijčil mu několik neděl potom 50 kop, jež tušim nikdy nezaplaceny. L 1407 byl Vácslav již mrtev a Markéta, vdova po něm pozůstalá, podávala faráře do Nakleřova.1) fCdo potom na Blansku vládl, neni nám naprosto známo. Protože podávali Kateřina z Mojžlře I. 1412 faráře do Nakleřova a Dobrus z Mojžiře do Komonina (I. 1413), mohlo by se souditi, že seděli na Blansku. Ale asi v ty časy neb nedlouho potom kázal král Vácslav Mikuláši z Lobkovic, aby obehnal hrad Blansko a slíbil mu všechny škody hraditi.a) Že se tak stalo a hrad dobyt, neni pochyby, neb odtud byl eboSim královským s) Král Vácslav zastavil pak Blansko Bohuši ze Zvěřince, jihočeskému vladykovi, jenž podával 1. 1417 kněze do Komonina a 1. 1418 také zboží Svadovské držel.4) Než asi r. 142C vyměnil jej od něho král Zikmund dada mu za ně (zástavou) zboží Řepínské n. německého řádu, o mnohem lepší, nežli bylo horské zboží Blanské.5) Král Zikmund měl dar nic nepodržeti a všecko na penize, jež ihned utraceny, převésti. Zapsal tedy hrad Blansko 1. 1421 Albrechtovi Senkovi z Landsperka, cizozemci,") jemuž bylo již od krále Vácslava 100 kop úroku na městě Ústi nad Labem zapsáno. Tento i Blansko zastavil zase Albrecht s povolením královým 1. 1424 knížatům Saským.1) Ihned dali knížata na hrad posádku. Když po obléhání Ústí Sašové v památné bitvě u Předlic poraženi byli, veleli posádce na Blansku saští rytíři a s nimi Kunrat z Enzidle. Tehda i Zikmund e Vartenberka, pán na sousedním Děčíně, držel se ještě Bedřicha knížete Saského, a bojoval na jeho straně proti Husitům. V této bitvě však vida Sasy utíkati nŕe^ŕl k (^Vrriŕim n cmíŕiu cp talrrx* c L-raianv cwmi umínil ci t nřpurafu irřrí n£rn nrn e*Hŕ> imiříiti Na. l------ „-------- — ..... ^ .„„..„ .....j....j .......... „. „ ť.„ „„.^ .j.L....... ..... zejtřf totiž po bitvě (17. června) časně ráno k hradu přitáhl a jako by utíkal, do hradu vpuštěn býti žádal, jemuž i co spojenci domnělému tak učiněno. Zde však roušku setřev zajal Kunrata i s po-• sádkou a ty, kteři se bránili, pobil.8) Ale i jej (dle svědectví Theobaldova) brzo pomsta zastihla, neb strýc jeho Jan z Vartenberka lstně jej zajal a zavezl jej na svfij vysoký hrad Ralsko. Podání toto, byť i jinde potvrzeno není, přece má stín pravdy, poněvadž jiným svědectvím neodporuje. Jen to sluší připomenouti, že se to zajetí (výslovně) na Blankšteině nestalo a že následek jeho také nebyl tak, že by byl Jan z Ralska hradu Blanska dosáhl. Skutečně Zikmund v druhé polovici r. 1426 práva panská na panství neprovozoval. Hejtmanem jeho byl na Blansku roku 1426, 31. července Hynek s Chotěšova, jenž téhož dne podával kněze ke kostelu v Sva-dově;9) ale zboží samo držel a spravoval tehda Zikmundův bratr jan Děčínský z Vartenberka podávaje r. 1426 nového kněze do Mojžíře. Několik měsíců potom byl Zikmund již na svobodě, neb roku 1427, 27. května oba bratří podávali kněze do kostela Ko-monínského, t. r. však. 9. září Zikmund sám. Jak a proč komu hrad Blansko v následujících letech patřil, nelze z pamětí, po ruce jsoucích, dobře vysíihnouíi. jan z Vartenberka, pán na Blansku, jenž podával leta 1435 faráře do Mojžiře, byl snad Zikmundův bratr. Avšak vyskytuji se potom dva ') Lib. conf, Arch. Drážďanský. !) Arch český II 460 3) Castrum nostrum Blanksstein, dí král Zikmund l. 1426 (DD. 25 f. 229). *) Lib. conf. &) Tak jde najevo z listu r. 1426 (DD. 25 f 229). ») Reg. král. č. 927. i) Stadtbuch v. Aussig 96. 8) Zach. Theobald vyd. 1609 str. 32». Bartošek trochu jinak událost tu vypravuje, a to, že Mišňané ze strachu hrad Plang-štein« panu Zikmundovi z DěMna odevzdali, neodvažujíce se déle tu zůstati, ani po mnohé časy (?) jej vc své moci měli. Hořejší zprávu ostatně Theobald, z něhož pochází, mylně vypravuje o Střekově. ■) Libri conf. Albrechtovi benkovi a Hanušovi, bratru jeho, zapsal kníže Bedřich (1426, 10. listopadu) 2257 fl., aby mohli Blansko vyplatili. 'täv/Úr- y, /c*0 lliiHHfJill Plán hradu Blanska. U) i. > vala TULUva i>\.f3La ua ii.bu, ťy «1.v*........ v.^ .1«-- ťvu.>.uu. -/ , ... ■' -.....- k hájeni obou bran, 2. první brána, 3- mezibraní, 4. polookrouhlá věž nad branou, 5. druhá brána, 6. branka vypadni, 7. horní dvůr, 8. odpočívadla z kamenu zříceniny postavená, 9 čtyřhranná věž a vchod k podzemní studni,, 10. budova pro čeleď, 11. polookrouhlá věž nad podhradím, 12. vlastni palác, 13. místo brány do podhradí BLANSKO HRAD. 325 Janové, totiž Jan, bratr Zikmundův, pán na Blansku, a Jan, též pán na Blansku, Zikmundův strýc.1) Jan měl od r. 1436 mnohé války pro poš'tození, dílem domnělé, dílem skutečné. T. r. pomáhal Děčínským pánům proti Sasům. Knížata, spolčivše se s Jakoubkem ze Vfesovic, umluvili se s ním (1436, 16 března) ve Freiberce, že si mají společně radni a pomocní býti proti nepřátelům, zejména že si mají pomáhati proti Janovi, jich obou nepříteli, a kdyby chtěli Blankstein obehnati, že mají jednati podle rady pánův k tomu volených.8) K válce došlo, když Jan pomáhal Děčínským; avšak když tito učinili ještě t. r. mír, pojati i v to Janové oba, totiž bratr a strýc, píšíce se oba pány na Blansku. Avšak od té doby byl strýc Janův samotným pánem na Blansku.3) S knížaty smlouval se na podzim t. r. o své nároky, ale nešlo to tak zhladka, tak že přišlo k novým ústrkům, v nichž si Děčínští a Blankstein (jak se mu říkávalo) pomáhali. Sotva byl mír 1. 1438 učiněn a něco času uplynulo, pomáhal Jan strýcům proti Lužičanům a kromě toho pomáhal 1. 1440 Berkům proti jich nepříteli Bedřichovi z Elsnic. Od toho zajat a zavlečen na hrad Ratný, kdež dlouho setrvával ve vězeni, z něhož propuštěn teprve na počátku r. 1441. Tehda přinucen slibovati, Že bude do 6 let spojencem knížat a kromě toho i jiné těžkosti podstupovat!.4) Přes to míru nebylo. Tu se spolčili kníže Sasky s Šestiměstskými a oblehli 1. 1441 asi okolo 20. dubna hrad Blansko.5) Nedobyvše ho, urovnali se dne 10. června s Vartenberky a Lužičané koupi vše od těchto hrady Vintr-štein a Nový hrad (KarUfriede) u Žitavy, rozbořili je docela, aby jim nebylo odtud škoděno. Se Sasy trvaly ústrky i potom. Mlr netrval ani polovici Šesti let umluvených. Teprve dne 26. září 1. 1442 došlo k smíru, když přišly strany mocně na Jana ze Smiřic a na Roudnici. Tento vypověděl, aby knížata pojali Jana do svého dvorstva, tak aby mu platili 250 kop služby, začež jich měl v čas nebezpečenství odjinud chystaného vystříhati. Zajatí z obou stran propuštěni a umluveno také, kdyby se které straně stala Škoda, aby nebyla náhrada vymáhána násilím, než aby bylo dopisováno a přestáváno na mocné výpovědi. Kromě toho se zavázal Jan zvláštním zápisem, že zruší všechny spolky a úmluvy se strýci Děčínskými, s nimiž byl mír učiněn o 5 neděl později.6) Odtud byl několik let mír a Jan pomáhal i knížatům lidem svým zbrojným, ovšem za žold.7) Po známých událostech 1. 1448 přistoupil Jan k jednotě Poděbradské8) a držel mír se Sasy do r. 1452. Tehda začaly se loupeže a ústrky z obou stran. Že nebyla vina jen u Jana, seznati lze odtud, že podle mocné výpovědi volených opraven měl kníže Janovi za jeho škody 100 fl. r. hraditi. Sice bylo také ustanoveno, kdyby se od poddaných stala nějaká škoda, že každá strana má právo loupežníky do území druhé strany pronásledovati.0) Nové boje nastaly na jaře 1. 1453 zase pro nezdržení smluv a škody. Do té doby klade se událost, kterou vypravuje mnich Perenský.10) Čechové shromáždivše se na Blansku, pustili se dne 16. března v noci k Pernu, aby hrad slezli, ale když přišli a přiložili žebříky, polekáni tak, že se hned dali na útěk. Vlastní nepřátelství začalo se teprve v dubnu. Mnozí bojovníci vladyckého stavu shromáždivše se na Blansku u Jana a na Hasišteině u Mikuláše z Lobkovic, poslali ok. 11. dubna odpovědné listy do Dráždan. Jan sám odpověděl, protože ač byl mnohokráte s knížetem Bedřichem smlouván, ale ty smlouvy mu nebyly drženy, po smlouvě poslední mu zabit hamerník a rychtář Petrsvaldský dán do vazby. Jan tu píše: A tak mi sě mnohé věci dějí ježto by mi sě od Tvé Milosti dieti neměly a měl bych tak v úmluvách huben býti takměř zjevně. Kníže hleděl je od toho odvracovati, ale marně; jedině dosáhl toho, že povoleno v květnu přiměří. Konečně smluven 13. června mír, který měl trvati až do korunováni krále Ladislava.11) Zajímavé je, že tato drobná válka způsobila rozruch i v Německu. Knížata Brunšvická, arcibiskupi Magdeburský a Brémsky a biskupi Halberstatský a Mindenský, někteří hrabata a páni a naposled (25. července) i město Brunšvické poslali Janovi odpovědné listy.18) Za krále Ladislava nastal pokoj. V 1. 1455—1458 byl Jan v Průších.18) Po roce 1458 není nikde zmínky o Janovi. Zemřel zůstaviv vdovu Annu s Dube, která měla věno na Blansku a Svadově zapsané. K tomu patřilo i právo poživati shipi na Labi, v čemž jí Jiřík z Vartern-berka, pán Březenský (1472) překážku činil.1*) Pravou dědičkou byla sice Kateřina, dcera Janova, jež se po- ') Že tento Jan nebyl Janovým synem, jde odtud na jevo, že se syn Zikmundův nazývá 1. 1454 Janem mladším a Jan, bratr Zikmundův, jenž měl syna téz Jana, t. r. Janem starším. Vedle nich připomíná se Jan řečený Blankstein, jehož nemožno vřaditi do vývodu Děčínských, a lze za to míti. Že snad byl potomkem Vácslavovým. *) Arch. Drážďanský. s) Jistě již 1. 1438. «) Mitth. Exc. Cl. XII 275 atd ») Staří letop. 124, Palacký IV a. 56 8) Arch. Drážďanský. ">) Mitth. Exc Cl. XII 278. *) Arch. Český II 283. ») Palacký, Urk. Beitr. 34-36. ,0) Menken II 1593, Mitth. d. V. f. G. d. D. i. B. 1865 II 44. ») Arch. Drážďanský, Palacký, Urk. Beitr. ls) Mitth. Exc Cl. XII 283—284. 13) Toeppen, Akten der Ständetage Preussens IV. ") Arch. český IV 264. 42 Hrad Blansko. Dle kresby Zinggovy z 19. století. TVRZE V OKOLÍ BLANSKA. iŘ^|||3j]řeznice tak od pradávna jmenovaná slove §8] t&ť.jfi 1- 1355 německy Brysen a nyní (má býti '•^SSPJII Jen nemecky) Krásné Březno. Připomíná se snad již k r, 1057 a patřila od sklonku 12. století řádu sv. Jana (CDB I 58, 282, 293, II 360). Když král Jan zastavil Březnici ]. 1335 Jindřichovi z Kyc, byl tu dvůr, ale potomci jeho vystavěli si tu tvrz. Potomek Jindřichův byl Martin, jenž měl 1. 1394 spor s opatem Oseckým a Petr z Kyc v něm ještě 1. 1400 trval (Reg. IV 66, Arch. Osecký). Beneš z Dubé, sudí dvorský, přijal |. 1405 od Petra tvrz Březnici a dal ji v manství Dobeiovi z Bron. Když po smrti tohoto na krále spadla, dal ji Vlaškovi s Kladna v manství. Tento si vyžádal na králi, aby převedl manství na Vyntiřov a prodal (1415) Březnici jako zpupné zboží Mikuláši z Okoře (DD- 61 str. 111 — 117). Od té doby patřila Březnice ke Svadovu a s ním připojena ke Blansku, jehož držitelé tvrz opustili a dvůr pod plat obilný rozprodali. Že však tu bylo 1. 1568 zase panské hospodářství, znáti se dává odtud, že se nazývá Gynter z Bynu t. r. hejtmanem v Březnici (DZ. 58 R 1. L 1563 slove hejtmanem na Blansku). Rudolf z Bynu vystavěl část nynrjŽfho zámku a při něm v I. 1604—1606 kostel (Mitth. Exc. Cl. XV 70). Od I. 1628 patřil statek Březnický k Děčínu, pak odprodán a Březnice byla zase sídlem samostatného statku a až do r. 1850 politického a soudního okresu. * Ve Všeboricích bývaly ode dávna farní kostel a tvrz. L. 1355 tu sídleli čtyři zemane Štěpán, Slavata, Jan a Vaněk, později se připomínají 1371 Hanuš, jenž na tvrzi seděl, od r. 1393 dva Jindřichové a Slavata a 1. 1397 Štěpán. Jindřich starší měl Radovesice, na nichž seděl (1401 — 1418) Petr, snad syn jeho. Od r. 1401 seděli tu bratří Hanuš, Jetřich a Oldřich pod vrchnosti pánu z Koldic, kteří I. 1429 Hanušovi své právo propustili. Vedle něho držel část vsi 1429—1436 Hynek z Chotěšova. V 1. 1428—1453 žil Vácslav, jehož potomci zvali se Bubnové ze Viebořic, a Jetřich ze Všebořic byl J. 1448 ve vojště Poděbradském. Potomek Chotěšovského byl Mikeš ze Všebořic, jenž před r. 1485 zemřel. Na počátku 16. století drželi Všebo-řice Purkart, Hanuš a Zikmund bratří Glácové ze Starého dvora; ti prodali před r. 1526 týž statek Janovi z Lungvic. Když tento zemřel, dělili se (1546) synové Jetřich a Albrecht. Onen dostal Všebořice, tento Chu-derov. Když Jetřich zemřel, zůstali po něm synové Jan a Petr, kteří se I. 1573 o zadlužený statek porovnali. Jan, ujav Všebořice, prodal je I. 1580 Volfovi Žolddnovi ze Stampacku. Tento zemřel ok I. 1610 a syn jeho Jan Albrecht I. 1616. Jediná dcera tohoto Estera vdaná Re sova prodala Všebořice a Chuderov 1. 1628 Alexandrovi Regniers svob. p. z Bleileben, jehož rod tu vládl až do r. 1665. Tehda totiž zemřela Anna Marie Bleilebenova roz. z Pichlberka, vdova, odkázavši Všebořice Maxim. Valentinovi z Martinic. Týž prodal Všebořice I. 1667 poručníkům Michala Františka z Althanu. Tento zemřel po desíti letech, zůstaviv vdovu, která statek po své nezletilé dcerušce zdědila (1680) a vdavši se za hrab. Cavriani, Všebořice na tento rod převedla. L. 1754 připojeno Všeborské panství k Březnici (Lib. conf., Rel. tab. I 440, Lib. erect., Arch. český I 410, Arch. Drážďanský, Třeboňský a Bílinský, Dsky dvorské a zemské). « Tvrz v Chuderově již dávno zanikla.1) Na ní seděl v 1. 1375 — 1400 Ejvan, později (1429) Jan Tlumek. Část vsi patřila tehda také Janovi Šestákovi. Po Tlum-kovi zůstala vdova Anna z Miliny (j-1. 1454) a dcera (?) Dorota, jež se vdala za Jana Firšice z Nabditta. Po smrti Baruše z Chuderova (1474) vznikly spory o odli mrt, které až do r. 1493 trvaly. Chuderov dostal se později ke Vsebořicům, od nichž byv I. 1546 oddělen, dostal se za díl Albrechtovi z Lungvic, Tento zemřel před r. 1569, zůstaviv dceru Markétu, jež se za Volfa Žoldána ze Štampachu vdala (ok. I. 1569) a jemu Chuderov zapsala. Když pak Volf I. 1580 Všebořice koupil, Chuderov k nim připojen (Rel. tab. I 446, Arch. Drážďanský, Arch. český I 182, 410, DD. 6 f. 109, 203). ♦ Bukov jest dvojí v krajině Ůstské, jeden řečený Český s kostelem a druhý blízko Všebořic. V tomto bývala tvrz, již držel v I. 1401—1414 Vácslav Sovka z Kelnik. V I. 1418—1426 seděli tu dva zemane Jan Šesták z Klen a Hynek z Chotěšova (Lib. conf., erect.). 'V 1. 1526—1527 seděl tu Bernart Kelbl z Gejzinku a po něm 1529 Vácslav (Arch. Ustský, gub., Reg. kom. s). Zikmund, Heřman, Bernart, Albrecht a Litolt, strýci Kelblové, prodali 1546 tvrz Bukov s mnohými vesnicemi Janovi Tmtickému z Miliny (DZ. VII K 9). Nástupce tohoto z téhož rodu byl Petr (+ 1587) a po něm následoval jediný syn Jan Jindřich. Po jeho smrti byl statek ten zadlužen a proto prodán I. 1615 Prohpovi Dvoreckému s Olbramovic (DZ. 23 N 2, 188 J 9). Již I. 1618 prodal Prokop týž statek Vác-slavovi staršímu ze Štampachu, ale tomuto již 1, 1623 zabrán a prodán jeho manželce (DZ. 192 B 2, Bílek, Děje konf.). Když tato zemřela, prodal Erazim Jaroslav, syn její, statek Bukov (1640) Alexandrovi Pegniers z Bleileben (DZ. 301 E 15), jenž jej připojil ke Vsebořicům. V Doběticích ode dávna byla tvrz. Zakladatelé její snad byli pp. z Lungvic. Za Karla IV. žili bratři *) Chuderov připomíná se r. 1348, když jej TJstšti vypálili (Urkdb Aussig N. 47). 42* 326 BLANSKO HRAD. zději za Jindřicha jinak Albrechta z Kolovrat a z Krakovce vdala. Ačkoliv pak Svadov (1472) pokládán za odumřelé panství,1) udržela si Anna oba statky a s ní je vyženil její druhý muž Mikuláš Romberk s Hem-štorfu. Naproti tomu postoupila Kateřina (ještě svobodná) I. 1470 práv svých ke Svadovu Mikuláši z Kekeřic a Hanušovi, synovi jeho,2) což se dobře shoduje s jinou paměti, totiž že převedla na ně právo své k Blansku. Tito držitelé dostali též právo královo, ale tak, aby Mikuláši a Anně dopřáli volného bytu na Svadově. Také Mikuláš si vyprosil právo královo, ale k jeho prosbě převedl je král (1478) na Jindřicha z Rabšteina*) Tento držel Blansko a Svadov až do r. 1483, kdež jich opět postoupil Mikulášovi. Podle smlouvy o to učiněné měl je Jindřich postoupiti tak, aby na nich závady nezastalo, ale po převzetí shledal Mikuláš, že Jindřich zůstal dlužen poddaným na těch statcích.*) Hned po převzetí zapsal Mikuláš dluh na těch statcích Anně z Dubé a, kdyby zemřela, Kateřině Krakovské, dceři její,6) Mikuláš zapsal potom (1487) Kryštofovi, bratru svému, Anně, manželce jeho, a Kryštofovi, synu téhož Kryštofa, 190 kop dluhu na Svadově a obdržel také t. r. právo, které měla Kateřina Krakovská k těm statkům.6) Byli tedy potom oba bratří pány na Blansku a Svadově a obdrželi 1. 1488 od krále Vladislava mocný list, aby mohli o statcích svých říditi.7) Mikuláš přečkal, jak se zdá, Annu a sám zemřel bezdětek. Kryštof, jenž je znám t nešťastných válek s LuŽičany a 1. 1494 Hersfeld a Ronov obci Žitavské prodal, postoupil 1. 1495 Blanska a Svadova • synu svému Kryštofovi?) Obci Litoměřické prodal 1 1497 plat v Komoníně.*) L. 1503 prodal Blansko a Svadov Volfartovi Planknárovi z Kynšperka, jenž se I. 1515 jako pán na >Planknštejně< připomíná Doposud měl jeden pán i Blansko i Svadov, ale Volfart prodal tento 15^7 Janovi z Vitence a Blanska postoupil asi v týž čas Janovi Břesenskému z Vartemberka. Tento zajisté psal se I. 15^8 pánem na Blankšteině.11) Měl tedy Blansko a Březno a k tomu /.(skal později i Svadov. Ponechav si Březno a Svadov, prodal 1. 1526 BlankŠtein zámek, dvory popi. a vesnice Hendrychovi s Bynu, Rudolfovi a Gynterovi, synům jeho, a jich dědicům mužského pohlaví po meči nejbližším.12) Hned po koupi starali se Bynové o to, aby byli za obyvatele království přijati, ani byli posud v Saších osedlí. Synové převzali Blansko. Asi 1. 1534 zemřel Rudolf a vdova Lidmila z Vartemberka soudila se 1. 1535 s Gynterem, že jí pobral svrchky po smrti manželově.13) Není nám známo, jak a proč nabyl potom Blanska Jindřich mladší z Bynu a proč l. 1516 Rudolfovi statek Blansko ve dsky vložil.'*) Tento Rudolt zemřel nedlouho potom zustaviv syny nezletilé, totiž Rudolfa a Gyntera, kteří 1. 1551 toho dosáhli, že jim byla leta doplněni. Postoupili pak Blanska v dluhu 8000 kop zase témuž Jindřichovi mladšímu a vložili 28. srpna ve dsky zemské, Jindřich pak prodal (vkl. 1552, 30. srpna) zánek BlankŠtein s vesnicemi Jindřichovi staršímu z Bynu na Díčíně.15) L 1554 pak se dělil Jindřich s bratrem svým o jich jmění společné. Vzav si za díl zámek Planknštejn pustil bratrovi Děčín.1*) Svrchupsaný Gynter (syn Rudolfův) zchudlý byl na Blansku úředníkem. Lukáš, farář Svadovský, mu mnoho nevěřil a mluvil o něm asi l. 1563 německy: Když já na Gyntera pohlednu, tehdy jest jednu lež udělal anebo udělati úmysl má.17) Jindřich učinil 1. 1568 z Blanska nápadní statek neb jak říkáme svěřenství. Ustanovil, kdyby on a syn jeho nemajíce dědicův mužských zemřeli, že se má dědictví dostatí Gynterovi z Bynu na Děčíně, bratru jeho a jeho dědicům mužského pohlaví, kdyby pak toho nebylo, aby spadlo na Rudolfa a Gyntera, syny n. Rudolfovy, a kdyby i ti zemřeli, na Jindřicha z Bynu na Jílovém a po něm na nejstaršiho přítele jeho krevního.18) Zemřel 1. 1571 a Blansko s Vesenšteinem (v Saších) ujal po něm syn Rudolf, jenž podržel Gyntera již psaného za úředníka.1*) Léta 1601 učinil Rudolfovi a Gynterovi, dotčeným synům Rudolfovým, zápis takový, že kdyby zemřel bez dědicův mužského pohlaví, aby jim bylo 10.000 kop vyplaceno, kteréž pojisti] na Blansku; kdyby však tito věřitelé zemřeli, by byla ta suma vyplacena Děčínským a Jílovským pánům.80) Měnil tim tedy ustanovení otcovo. Psal se ještě leta 1615 pánem na Vesenšteině a Plankenšteině, čímž se dává znáti, že hrad byl ještě v dobrém stavu a sídlem panství.21) Zdá se však, že již dávno před tlm hrad k bydlení nepohodlný opustil a v Březnici na novém sídle se usadil. Blansko dědil po něm Gynter z pošlosti Děčínské a Vesenštein dostal se Jindřichovi z pošlosti Jílovské. Gynter zachoval v I. 1618—1620 Ferdinandovi II. věrnost a proto nebyl pokutován. Podržel sice svůj statek, při němž však zůstati mohl, jestliže se stal katolickým. Protože tak učiniti nechtěl, prodal leta 1628 Blansko Kryštofovi Simonovi sv. p. s Thunu a odejel do ciziny. Suma trhová za statek měla býti leta 1632 doplacena, ale že Gynter přišel 1. 1631 se Sasy a znovu se ujímal Blanska, měl zbytek trhové sumy propadnouti, avšak přece při ní zachován.*8) Hrad Blansko sešlý upadával v 17. století tak, že se stal zříceninou. Proto i panství k němu náležité nazývalo se Březnickým a hrad Blanský upadl v zapomenutí. ') DD. 16 f. 382. s) DD. V str. 350 ») DD. V str. 371. *) Pře ty trvaly do r. 1486 a Jindřich odsouzen platili. (Arch. Český VIII 430.) 6) DD. VI 23. 6) DD. VI 94 a O 2 str. 117-118. ') DD. 62 str. 147. B) DD. VI 256. *) DD. XXV 254. i°) DD b2 str. 304, Arch. gub. ») Arch. Smečanský. "i Vklad 1527, 8. ledna. (DZ. 6 A y.) Část trhové sumy zapsali kupci na Blansku, ale I. 1528 ji zaplatili. ") Reg. kom. soudu. Vývod pp. z Bynu není ještě dostatečně zpracován; co má Focke (I 214), nedostačuje. ") DZ, 8 A 10. >5) DZ. 10 H 10, 86 B 3. ,e) DZ. 51 A 19. ") Reg kom. soudu. «) DZ. 16 G 12. ■o) Arch zemský (přiznání k zemi). ») Arch. zám. Děčínský. *») Tamže. «) Bílek, Dřje konf. 328 TVRZE V OKOLÍ BLANSKA. Vygant, Hyldan, DSpolt a Rynolt. První z nich byl patronem kostela v Žežicích, kdež druhý byl do r. 1375 farářem a pak se stal kanovníkem Karlštejnským. Na kostele Žežickém je posud jejich erb starožitného dila, jistě z prvních dob Karlových. Vygant, Hyldan a Rynolt vyzdvihli 1. 1382 nový farní kostel v Nakléřově, jejž obdařili platem v Doběticfch (Borový, Er. II 193). Kromě Rynolta vyskytují se ostatní 1. 1393 jako páni na Nakléřově a Mojžíři; Rynolt vzal na díl Dobětice a zapsal tu (1388) plat kostelu Žežickému (Lib. erect. XII 16, 20). Žil ještě 1. 1397, avšak 1. 1404 byl mrtev (Rel, tab. I 572, Lib. conf.). Jindřich Haugvic, jenž v 1. 1404—1405 na Doběticích seděl, byl bezpochyby poručníkem (Arch. v Královci). Od r. 1405 následoval Rynolt, tuším syn Rynoltův, jenž se ještě 1. 1429 připomíná (Arch. C. I 410). Rynolt, jenž později žil, byl bezpochyby synem druhého Rynolta. L. 1473 byl již mrtev a vdova Markéta z Útěchovec zapsala tvrz Dobětice synovi svému Stanislavovi. Po její smrti (1478) vyprosil si Těma z Lungvic odúmrt, ale není známo, jestli co provedl (DD. 16 str. 374, DZ. 84 D 4). V Ústských listech připomiuá se 1.1526 Rynolt z Lungvic seděním v Doběticích. Tento byl již I. 1539 mrtev. Asi tehda držel tvrz Vdcslav a po něm zdědili ji strýci jeho Jan, Bedřich a Bernart bratří Lungvicové, kteří týž statek 1. 1547 ve dsky vložili (DZ. 250 K 30). Později měl Dobětice Jan sám a prodal je (1568) Jindřichovi z Bynu, jenž je připojil ke Blansku (DZ. 16 G 11). * Ves Čermná povstala na místě, které se tak nazývalo (1169) po červené vodě. Ve 14. století tu byl farní kostel a také tvrz Držiteli jejími byli 1364— 1377 Bernart, 1376 a 1377 také s Petrem knězem, Otou a Janem a Bernartem mladším, 1383 — 1399 Ota, 1405—1409 Buda Brach a 1418- 1427 Jan Puškař z Kozojed (Reg. I 143, Lib. conf.). Cermná patřila již I. 1527 ke hradu Blansku. V jednom zápise 1. 1544 připomíná se tu pustá tvrz (DZ. 5 L 4). * Ve vsi Mojžíři spatřuje se místo, kde tvrz stávala. Ve vsi byl již 1. 1364 farní kostel, jehož podaci příslušelo I. 1364 Ješkovi z Vilhartic a Petrovi z Vil-hartic a potom bratřím z Lungvic a z Dobětic. Jeden z nich, Hyldan, jenž byl kanovníkem na Karlštejně, dostal Mojžíř na svůj díl (Lib. erect. XII 109) a tu zapsal 1. 1390 plat kostelu Nakléřovskému. Z vladyk zdejších, jichž sídlo není známo, připomínají se po r. 1393 Niklík a Ota, 1395 Lipolt, 1397 Děpolt (Ma-nuale kapit., Tadra, Kniha prot. aud. pap.). Dotčený Niklík byl pak 1. 1413 pánem na Komoníně, ale Mojžíř patřila asi od počátku 15. st. ke Blansku * Při vsi StráŽkSch nedaleko Březnice a Ústi n. L. jest pahrbek (Zámecká hora), na níž prý tvrz stávala. Asi od r. 1240 až do r. 1367 patřila ves ta klášteru sv. Jiří (Arch. Svatomářský a bibl. Praž.). Pak patřily Henslovi z Turgova, do r. 1374 k Děčínu a Strekovú a odtud Jindřichovi z Pokratic (DZ. 250 F 13). Od r. 1401 vyskytuje se ves jako přlsl. Všebořic (Lib. erect. XIII a 101). Nacházíme sice, že >Strážek« prodán 1416 Albrechtovi z Koldic (Rel. tab. II 126), ale i později patřil ke Všebcřicům. O tvrzi v žádném zápise není zmínka. * Ve vsi Habrovicích (v osadě Skorotické) povstala tak zvaná tvrz, vlastně prosté panské obydli, te- prve v 16. století. Ves řečená německy dříve Jonasdorf a nyní Jonsdorf byla ode dávna zbožím řádu sv. Jana a uchvácena po r. 1420 od držitelův Blanska. L. 1454 zase králi vrácena (Arch. český XIV 377) a držena potom do r. 1559 k Předlicům a pak krátký čas ke Stroužnici. Heřman Kelbl z Gejzinku přijal 1. 1561 z dědictví po strýci Jarošovi za díl vsi Habfovice a Banov (DZ. 50). Nástupce jeho Jan Heřman zemřel v čas vzpoury a statek jeho, byv I. 1623 zabrán, prodán t. r. cizozemci Janovi Kašparovi z Kerbic, hofmistru knížete Saského. Od toho prodán 1. 1628, poněvadž jako luterán statkův pozemských drželi nemohl, Alexandrovi svob. p. Bleileben a připojen ke Vše-bořicům (Bílek, Děj. konf. 261, DZ. 153 G 20, 294 M 28). * Ve vsi Šonvaldé, pod samými Krušnými horami ležící, bývala tvrz, a to bezpochyby již od těch dob, co tu byl statek o sobě. Statek ten, jenž asi teprve v 15. století povstal, byl dán v manství (1437) Volfovi Telerovi od císaře Zikmunda i se vsi Štrekenvaldem, potvrzen pak témuž a Krykovi, bratru jeho, od krále Albrechta (1438 — Arch. Třeboňský). Král Jiří zapsal ves s tvrzí Heizmanovi (ř — Reg. král. č. 1772). Tento majestát a tuším i statek měl 1503 Kerunk z Lomu (Arch. český XIII 21). V 1. 1507—1580 patřil Šonvald ke hradu Krupce. Císař Rudolf II. prodal I. 1578 (vkl. 1580) vsi Nakléřov, Petrovice a Šonvald s podacími kostelními ve všech třech Tamovi z Sebotendorfu, říšskému pfenigmistrovi (Pani. arch. X 480). Z téhož rodu měl jej pak (1603) Jan Jiří, 1615 Dorota Sol-hauzova z Hermsdorfu (tuším vdova po předešlém) a pak Jan Tam, syn Dorotin, jenž jej za konfiskace propadl (Vést. uč. spol. 1898 I 73, Rozvrženi sbírek 67, Bílek, Konf. 676). Od komory koupil týž statek František de Couriers, c. k. nejv. lejtenant. Po jeho smrti postoupen 1. 1638 vdově Jozinl roz. v. Heiden za její pretense i se statkem Předlickým a obojím Chvojnem (DZ. 146 F 13. Potomní posloupnost vypravována již v I. díle na str. 162). L. 1701 dostal jej za d(l Jan Rudolf hr. ze Šenfeldu, po němž byl dlouho v držení Vratislavův z Mitrovic (Sommer, Leit. 222). * Ves České Chvoj no leži pod horou, která se nazývala prvotně Chvojen, a tak se jmenoval i okolní les jižně od potoka Libouchce a západně od potůčku Čermné. Jest to snad týž les, který prý daroval král Vratislav (1088) kostelu Vyšehradskému, Jisto jest, že patřil pak ke komoře knížecí, a že daroval král Vladislav 1. 1169 ves Levín i s lesem až do prostředku Chvojna křižovnik&m řádu sv. Jana (CDB I 217, 386). V lese vznikla ves téhož jména, v níž byl již 1. 1354 farní kostel. Tento Chvojen patřil ve 14., 15. a 16. století ke Krupce, ale ač se nazýval Českým, byl záhy poněmčen. Ve 14. st. stál pobllzku i Německý Chvojen, jenž patříval ke Strekovú a Děčínu. Chvojencc, též blízko stojící, vznikl snad později a připomíná se teprve 1. 1546. Císař Rudolf prodal (vkl. 1580) cd panství Krupeckého Český Chvojen s podacím kostelním Adamovi Kelblovi z Gejztnku na Předlicfch (DZ. 20 R 13). Když tento 1. 1591 zemřel, doslal se Chvojen za díl Rudolfovi, jednomu ze synův, který si tu obydlí, zvané tvrz, vyzdvihl. Po něm dostal týž statek i s Chvo-jencem (snad nedávno přikoupeným) Vácslav starší Kelbl, ale propadl jej za konfiskace Koupil jej 1. 1623 František de Couriers, jenž jej připojil k Šonvaldu (Bílek, Děje konf. 263). Bývalý hrad v Kadani. KADAŇ HRAD. ěstcr Kadaň leží na lázu, který se sklání k Ohři takovým způsobem, že rynk ;„,-« «- « ,.^ .skn sbíhají k f"'~™ M. nice s věží 1. 1402 od gruntu až do makovice z kamene postavenou, proto má Kadaň věž bez střechy a zámek bez gruntu. Na jižnim konci města totiž a blízko řeky Ohře jest bývalý zámek nyní na kasárna přeměněný, čtver-hranaté, z venčí velmi vysoké stavení, které jest podepřeno silnými pilíři a kromě některých základních zdí nic ze starého hradu nezachovalo. Zajímavý jest balvan pod zámkem se nacházející. Zámek tento vybíhal z opevňovacího kruhu města, neb tak nás poučuje polookrouhlá bašta vedle zámku stojící a kus hradby k ní z obou stran přiléhající. Měl tedy zajisté svoje hradby, které k dotčenému aalvanu přiléhaly. Jak shledati lze ze starých gruntovních knih, oddělen byl zámek od města příkopem, ale tecT toho nezbyla nejmenší známka. Ze starých pamětí jde na jevo, že 1. 1183 stavěn v Kadani farní kostel a to skrze řád Svatojanský. Současně zakládáno tu opevnění čili město.1) Od té doby patřilo řádu podací po dlouhá léta. Kdy a jak hrad vystavěn, o tom se pamětí nedostává; leč lze za to míti, že vznikl zároveň s městem, které k němu přihrazeno jako předhradí. Pevnost tuto předkové pánů z Egrberka (ChyŠští) spravovali napřed jako úředníci a pak opanovali dědičně; ale král Přemysl jim ji odňal.2) Důležitost Kadaně rostla, když se okolí ve 13. stol. zalidňovalo; a poněvadž z hradu vykonávána popirava, byl tu obyčejně purkrabě panského stavu. První nám známý tyl Albert ze Žeberka (1277), který purkrabský úřad ještě 1. 1292 držel.*) Král Vácslav bydlel na hradě 1. 1295 a 1. 1297 prodlévali tu kurfirštové, kteří byli nespokojeni s králem Adolfem.4) Odtud po kolik let neni pamětí, které se přímo hradu dotýkají. Zdali se ho týče následující, není známo. Král Albrecht chtě získa t i na svou stranu Bedřicha ze Šumburka, udělil mu úřad župy Kadaňské (užitek neznámé rozsáhlosti) s třemi vesnicemi (asi 1 1307). Týž úřad král Jindřich z týchž příčin (1310) *) Reg. 1 158, 174. *) Neplach. ') Reg. II 461, 679. 4) Reg. IV 750, Palacký. 330 KADAŇ HRAD Bedřichovi a bratřím jeho potvrdil.1) Avšak bratří pirávo své k témuž úřadu odevzdali králi Janovi (1312) a za to obdrželi nový majestát na zboží, která k tomu úřadu patřívala.4*) Zboží tato podle pozdějšího listu (1352) obsahovala tři vesnice, panství, na nichž stály hrady Perštein a Egrberk a 50 kop důchodu »v městečku* Kadani.3) Jestli tedy Šumburkové měli hrad, navrácen 1. 1312 zase koruně. V městě utvrzoval se od 1. 1319 život městský, jak se byl právě vyvinul. Když král Jan 1. 1322 Jitku, dceru svou, Bedřichovi Duryn-skému zamlouval, dáno mu »mčstečko Kadaň* zatím v zástavu.1) L. 133G byl tu purkrabí néjaký pau e Vol/-Steina. Král Jan mu nakazoval, aby Žateckým nepřekážel plaviti dříví po řece.6) Po něm následoval Vilém s Egrberka (1346 — 1349) a měl ke hradu také popravu kraje Žateckého.8) Ke konci 1. 1349 byl tu purkrabí Albert s Kolovrat!1) Hrad byl tedy pořád v držení Ikrálově, neb Karel IV. smýšlel o Kadani, že nesmí býti nikdy zastavena.8) R. 1362 shořelo město i s předměstím, hradem a klášterem a jen kostel byl zachráněn. Karel IV. ptoto měšťanům udílel rozmanité výsady. L. 1367 přebýval tu po několik dni a po druhé sem zavítal 1. 13746) Král Vácslav IV. byl Kadaňským také milostivým pánem. Popravu krajskou sice ponechal purkrabím, ale dosazoval sem k témuž úřadu osoby vladyckého řádu. Takovým byl v I. 1399- 1408 Vlastibor neb VlaSek e Kladna.10) Když začaly náboženské války, podařilo se Pražanům opanovali Kadaň. Když vojsko křižácké na počátku záři I. 1421 do Čech přitáhlo, obořila se sitrana pod obojí, bojíc se zrady, na katolíky a přední protivníky vypudila z města, při čemž čtvrtina města; vyhořela. Za to strana pod jednou se vymstila tak, že město křižákům vydala. Vidouc to posádka ustoupila z města do Žatce a okolních tvrzí, jen Ojíř z Očedělic bud nechtě neb nemoha ustoupiti bránil se na věži, až i s touto spálen.11) Držitelem Kadaně stal se potom Erkinger se Seinsheimu, předek rodu Švarcenberského, jenž držel Svarcenberk ve francích a před tím byl povýšen do stavu říšských svobodných pánův.") již před r. 1422 byl tu královským hejtmanem. Král Zikmund Erkingerovi dal r. 1422, 9. září list na dluh 12.205 kop č. 3726 fl. římských. Do té sumy pojaty byly peníze, v nichž mu zapsány byly Točník, Žebrák a Beroun a odplata za služby, které byl Erkinger s 300 koni po jeden rok císaři činil; dále v to pojat dluh 2490 kop za lidi a oděnce, jež byl Erkinger od masopustu minulého držel a v nichž mu Kadaň byla zapsána. Dále ještě se k tomu počítá 2918 kop a 3726 fl. římských za Škody, kteréž utrpěl Erkinger jsa po dvě leta ve službě králově a bráně Kadaň o 2 měsíce déle, než Ikrál potřeboval a ještě za jiné škody. Místo všech těch jednotlivých zápisův, kteréí se Erkinger zavázal vydaiti, měl obdržeti jediný zápis na Točník, Žebrák, Beroun, Kadaň, Žatec a na dvůr Libonice pod Horou. Císař trsech těch míst Erkingerovi postoupil tak, jak je n. král Vácslav držel a dovolil, aby ty statky v čas nouze zastaviti mohl osobám mimo nepřátele královy a těm, kteři by na vyplacení těch míst naléhali. Jisto jest, ž;e se potom Erkinger po ten celý čas až do roku 1426 v držení Kadaně nacházel, r. 1424 — 1425 připomínal se pořád co »nejvyšší hetman na Kadani*, jsa takto nejen zápisným držiřelem, nýbrž i královským velitelem v malé válce proti Čechům. Již r. 1425 prodal zápis na Kadaň Jindřichovi s Plavná v těch penězích, jakož mu bylo zapsáno. Naproti tomu jemu vydal Jindřich dva zápisy, prvním (1425, 14- prosince) přiznává se k dluhu 1190 kop a slibuje na to dlužní zápis učinit, druhý jest list s rukojměmi na tolikéž peněz; vedle toho jiným listem zastoupil v 3158 fl. Hanuše a Bedřicha bratří z Kolovrat, jakožto jich první rukojmě za peníze, kteréž byli dlužni Erkingerovi za postoupeni panství Točnického. Konečně se zavázal Jindřich ještě jedním listem (15. prosince 1425), že Erkingerovi navráti všechna děla a zbroj na Kadani zůstavenou, kterouž má půjčenou, kdykoliv za to požádán bude. Děla tato se později vrátila a připomínají se v listinách Švarctmberských r. 1438. Nějaký čas potom prodal Plavenský zápis svůj na Kadaň v 2490 kopách p. Mikuláši b Lobkovic, jenž Kadaň již r. 1449 držel. Konečně ale vrátil zápis svůj na Kadaň králi Ladislavovi, jenž mu roku 1454, 3. září odměnou za to potvrdil zástavu města Chomutova a hradu Blatná, na něž mu připsal všechny peníze, jimiž p. Mikuláši zavázán byl.1') Tak zase hrad a město připadlo komoře královské a král Ladislav Kadaňským r. 1457 milost udělil, že nemají nikdy více býti zastaveni, což také král Jiří r. 1463 potvrdil. Musíme se konečně ještě věci dotknouti, která snad s hradem naším v blízkém spojení byla Jednota Strakonická, strojíc se k válce proti Jiříkovi Poděbradskému, vyhledávala pomoci u Fridricha, vojvody Saského. Mezi nimi utvořena jest a utvrzena jednota válečná, ke které také přistoupili Mikuláš a Jan z Lobkovic a město Kadaňské jakožto zápisnici jednoty Strakonické. Bezpochyby se zápisnici sešli u Mikuláše na hradě Kadaňském a hrad ten uhostil tehda vznešené pány,, jako na př. Oldřicha a Jindřicha z Rosenberka, Vác-slava z Miclialovic, Hynka Krušinu ze Švamberka, Jana a Oldřicha z Hradce, pověstné Bedřicha ze Strážnice a Kunše Rozkoše z Dubé.14) Když se nespokojenci proti králi Jiřímu bouřili, Kadaňšti, ač dobří katolíci, ani po ponoukáni své duchovní vrchnosti hned neodpadli, nýbrž váhali. Nežli se odhodlali k rozhodnému činu, obsazeno ') Reg. II 1235. *) Reg. III 43. ») Arch. c. k. dvoirský. *) Ar~h Drážďanský. b) Reg. IV 104. »I Palacký, Formelb. 1 359. 7) Arch. domu Toskánského. 6) Maj. Carolina. ») Huber, Reg. ,0) DD. 14 í. 46, Knihy Lounské. ") Hist. sb. II 364, Font. r. B. V 611. V 1. 1418-1421 byl prý purkrabí Kadaňským M>kuláš z Lobkovic. ■>) Mittheil. IX 1—21. Paprocký o st. pan J26, Arch. Drážďan. ") Palacký IV 1, 200. KADAŇ HRAD. 331 město skrze kníže Jindřicha, syna králova, který hrad spíží zásobil. Také vylámána brauka přímo ze hradu, aby posádka nemusela vybíhati skrze město. Měšíané, kteří k odpadem' přemlouvali, trestáni na statcích a penězích a pokuty v 1. 1467—1469 odváděny hejtmanovi na hrad. Král Jiří učinil hejtmanem města (1469, 10. srpna) Jana z Lobkovic a z Hasišteina a dne 25. října mu je dokonce zastavil ') K tomu koupil Jan od Fictumuv zápis na 1500 kop sumy roční komory v městě (1471), což král Vladislav t. r. potvrdil, nové peníze připsal a zástavu také na Mikuláše, bratra Janova, vztáhl. Nové milosti pak přidány r. 1475 a 1478.!) Mjzitím octl se hrad v zápisném držení Bedřicha ze Šumburka, a to, jak se zdá, již od r. 1470. Král Vladislav mu potvrdil (1474) zámek.8) Ani s Janem ani s měšťany kadaňskými nežil ve svornosti. S těmito byly v I. 1473—1476 ústrky o platy, které mu měli vydávati, pak měl pře s poddanými kláštera Giunhainského až do r. 1479, an je forováním dříví utiskoval. Maje některé požitky z města dostávati, které ještě z 1. 1312 pocházely, bezpochyby měšťany zbytečnými břemeny obtěžoval; brzy povstal spor mezi oběma stranami, an Bedřich z dědin svých městských šosu neplatil a naproti tomu měšťané jemu povinné poplatky vydávati zanedbávali. Přišlo to k zjevnému nepřátelství, a měšťané >u zámku bašty zbořili a grunty zdí podkopali'. Z té příčiny pohnal Bedřich Kadaňské do soudu komorního a vinil tu je ze zboření bašt a nevydávání platův. Nález o tom se stal 1482, dne 17. srpna. Stran první věci nemohlo se nic nalézti, pokud věc blíže ohledána nebyla; co se druhé věci týče, k tomu KadaňŠtí odpovídali, »že chti vydávati jedině tak, aby p. Šumburk z těch dědin k městu příslušejících šosy jim vydával*, proti čemuž on odpíral, řka, »že jím toho nenie povinen dá-vati a že ty dědiny ve dskách má«; nalezeno tudíž, »aby Kadaňšti p. Šumburkovi jeho po-platkuv nezadržovali, ale vydali bez meškání*; a co se šosův dotýče, aby p. Šumburk na suché dni najprv přištie to před J. M. okázal dskami, kterak to zapsáno má, též také Kadaňšti svú spravedlnost.*) Bedřichovi znechutilo se na Kadani. Prodal tedy 1. 1483 plat svůj po předcích 50 kop Jindřichovi mladšímu e Plavná a tento zase 1. 1489 Janovi z Lobkovic.5) Lze za to míti, že s tím i hrad postupován. Tento zajisté nedlouho potom byl v drženi rodu Lobkov-ského. Jan obdržel 1. 1481 od krále opravu na zdejším klášteře6) a týž klášter obnovil a rozšířil. Od té doby on a potomci jeho pokládáni za fundátory téhož kláštera. Král Vladislav jemu, Bohuslavovi bratru a sirotkům n. Mikulášovým 1. 1499 životy na městě Kadani potvrdil a 1. 1501 přičinil milost, aby z města a zámku splacováni nebyli od nikoho leč jen od krále.7) Jan zůstavil nám dva spisy obsahem svým zajímavé a jazykem klassické, totiž »Putování I. p. 1493 do Jerusalema vykonané* a »Zpráva a naučení synu Jaroslavovi*. R 1493 vydal se s p. Jetřichem z Gut-šreina z Kadaně na cestu k Božímu hrobu a jiným svatým místům v Palestině, odkudž se potom šťastně navrátil. Ale r. 1498 stihla jej nehoda; zámek Kadaňský téhož roku shořel a stál pust až do r. 1504, takže se v něm bydleti nemohlo, a teprv r. 1504 byl opraven a k obydlí způsoben, čímž arci mnoho starožitného svého rázu ztratil. Ku konci života svého zapleten byl v mrzutosti se zdejšími měšťany. Počátek iich byl Radnice v Kadani. l) Arch. c. k. dvorský, Bernau, Hassenstein. s) Rkps Vídenský. *) Arch c k. dvorský. *) Arch ř VIII. s) DD 6 str. 18, 147. «) Arch. gub. a Roudnický. ') Arch. i. VI 576, 587—588. 332 KADAŇ HRAD. hned po opravě zámku, na nějž obdržel Jan od krále 600 k. příspěvku Staré letopisy o tom takto vypravují: L. 1511 před vánocemi pan Hasišteinský poslal rady sadit Kadaňským a tu, vzav jim pečeť i klíče, podal jim nějakých artykul&v nepříjemných a nechtěl jim pečeti vrátiti. Potom regentové psali k němu i sadili jim radu a položili jim stání o suchých dnech postních. I vyhráli Kadaňšti proti pánu svému.1) Bezpochyby to vše bylo ukončení dřevních usilování o výplatu, k jejíž urychlení měšťané sami chtěli přispět!. Již 11. května 1. 1511 obdrželi přípověd královu a ustanoven způsob, jaký má býti po vyplacení.2) Poněvadž bylo panství Janovi v 18.000 kopách zastaveno, sebrali to obec a měšťané mezi sebou a peníze poslali do Budína, kdež byl král dvorem, aby je vyplatil K penězům těm nejvíce přispěl Kadaňský měštěnín Sebastian Binder. Jan zemřel r. 1517 na den sv. Anežky a pohřben jest v kostele Františkánském, kdež náhrobek jeho po tu chvíli viděti jest. S vyplacením hradu nešlo to čerstvě. Jisto jest, že Jan ještě jako pán Kadaňský zemřel a že ještě ku konci následujícího roku hrad a město vyplaceno nebylo. L. 1518, dne 25. prosince psali Kadaňští Kouřimským, že na Pražany a jiné posly z měst vynesli a prosili, aby jim byli pomocní při výplatě, a poněvadž peníze těžce sháněli, prosili Kouřimské, aby jim peníze nějaké pů]čili.s) K výplatě přece došlo 1. 1519 a hned ustinoven za král. hejtmana Jaroslav Sekerka z Sedčic.*) Podle majestátu I. 1511 daného vybíral hejtman všecky důchody ke hradu náležité, a pokud zbývaly po nákladech na chováni zámku, vyplácel je Kadaňským rok co rok na radnici. Z toho sráželi si Kadaňští plat, který do komory vydávati měli, a to tak dlouho, až si vybrali peníze na výplatu půjčené. Přípověd, že má král sám držeti hrad a nikomu nezastavovali, a kdyby to on neb některý z nástupcův učinil, že to již napřed ruší, byla závazkem jen tomu, kdo ji chtěl držeti. Král Ferdinand zavedl 1. 1530 nový způsob, že úřad hejtmanský na hradě zastavil Sebastianovi z Veitmile do jeho života, tak že se to od zástavy ničím nelišilo a ještě bylo horší, poněvadž se nemohl hrad vypláceti.6) Zdá se, že Šebestián sám se toho vzdal a král zapsal 1. 1531 zámek Kadaňský Vácslavovi doktorovi z Velhartic za 2500 kop půjčených.6) Konečně zastavil týž panovnik Kadaňský hrad 1. 1534 Albrechtovi Šlikovi z Holiče a Jiříkovi, synu jeho, a to na čas svého života.7) A poněvadž hrad znamenité opravy potřeboval, připsal mu na stavení 1500 fl.8) Albrecht, veliký přívrženec Lutherova učení, věnoval 1. 1540 manželce své Elišce Ungnadové ze Suneka 5600 kop na zámku a panství Kadaůském.*) Za jeho hejtmanství učiněna jest r. 1534 památná smlouva Kadaňská mezi králem Ferdinandem, Janem Bedřichem a Janem Jiřim, knížaty Saskými, a Albrechtem, kurnrstem Mohuckým. Albrecht odevzdal panství Kadaňské r. 1547 Vácslavovi Maltovskému z Kolovrat a na Strojeticich, kterýž se potom psával »JMC. hejtmanem na Kadaň ském zámku*.10) Držel snad Kadaň až do smrti své r. 1555. Ktál Ferdinand opět zastavil Kadaňský hrad s některými statky městskými, jež byly obci r. 1547 pro vzpouru odňaty, r. 1558 panu Bohuslavovi Felixovi z Lobkovic na čas jeho života. Bohuslav Felix byl by rád hrad Kadaňský s třemi vesnicemi dědičně koupil (1574), ale císař Rudolf toho nedopustil, chtě, aby hrad zůstal při koruně. Po smrti Bohuslavově zase hrad Kadaňský od koruny ujat, ale nevime, co se s ním dálo. L. 1595 pustil jej císař obci Kadaňské k užíváni, avšak do své libosti. Obec se při tom zavázala, hrad vždycky císaři otvlrati a pokud by potřeba bylo, jej skrze znalce ohledávati a na stavení opravovati") Vesnice již před tím rozprodány. L. 1615 již panství zámeckého nebylo. Třicitiletou válkou nastaly pro Kadaň smutné časy. Měšťané, přidrževše se stavův odbojných, pokutováni jsou a vojska tudy procházejíci, jak císařská tak i nepřátelská, velké škody způsobila. R. 1635, 11- července shořelo celé město se zámkem, všemi obecními staveními a kostely, toliko polovice jedné ulice zůstala. Po vystavění kostela farního ulil Vojtěch Arnold, zvonař Pražský, v nádvoří hradu Kadaňského ze zvonoviny shořelých zvonův nový, 109 ct. těžký zvon (1636). Od 26 prosince 1639 do 26. ledna 1640 byl v Kadani pesádkou nej vyšší Hanns Wachtmeister s 1500 jezdci Švédskými a 12 kompaniemi pěších a museli měšťané a okolni vsi 60.267 fl. kontribuce zaplatiti. Švédský generál Konigsmark byl v Kadani od 5. do 9. února se štábem a 3 pluky, od 23. do 25. března 1640 nejvyšší Schlang s 2 pluky jízdy. 26. března přibyl sem generál Banner se vší moci svou a odcházeje 13. dubna, most za sebou zapálil. R. 1643, 17. ledna osadil Kadaň generál Torstenson s 600 Švédy, r. 1646 leželi tu Wrangel, lantkrabě Hesský, generál Wittenberg a Douglas po 20 dní. Konečně r. 1647 v měsici březnu osadilo Kadaň vojsko císařské, ale v září t. r. zase zde byli Švédští generálové Wrangel a Wittenberg, kteří starý hrad vytloukli a jež potom vypudil císařský generál Holzapfel. Těmito ustavičnými průchody vojenskými, posléze pak r. 1648, 6. dubna vtržením generála Konigsmarka starožitný hrad nemálo utrpěl. Konečně r. 1750, 2. května císařovna Maria Teresia povolila, aby se zřídila ze starého hradu kasárna vojenská. Stavba se měla zahraditi •) Staří letop. s*r. 331. V zámku byla prý tehda uložena knihovna Bohuslava z Lobkovic (Pam. arch VIII 370). 2) Arch. Kadaňský. s) Arch. mus. *) Reg. kom. s. 6) Kopiář v Roudnici. «) Kopiář arch. gub. ') Arch. gub., kopiář Roudnický. 6) Kopiář arch gub. «') DZ. I B 9. 10) O tom soudíme tak- Albrecht r. 1547 koupil od Ferdinanda I. rozsáhlé zboží Vyntířovské s Po'áky a místo peněz postoupil mu panství Kadaňského. S tím souvisí i to, že Albrecht t. r. choť svou Alžbětu Ungnadovu ze Suneka s vínem jejím posuď na Kadaňském zámku zapsaným převedl na Vintířov a zboží, jež již déle držel. Háj a Vojnin (DZ. 8 G 22). ") Arch. gub. KADAŇ HRAD. 333 jistinami (62.334 fl.) a ročními důchody jistými 700 n. R. 1811, 1. října při posledním ohni bylo stavení kasáren úplně zničeno a potom r. 1816—1818 zcela přestavěno. Tak přestavováním častým víc a víc se hrad od svého původního způsobu uchyloval. Z paměti přidáváme ještě tento zábavný přiběh: Leta 1591 ten pondělí po Nanebevzetí p. M. kázal Jan Sejirt ze Sejfenova a v městě Kadani pacholeti svému koně hotoviti. V tom, když boty obouval, přišel Volf Beřkovský ze Šebirova a v Bruších sám druhý s služebníkem svým, i řekl Sejfrt: Vítejte nám, nelibí-lif se tu, tehda račte jiti se mnou nahoru do mé rystkomory. A když spolu nahoru šli, poslal Sejfrt pachole ke své ženě, aby vína dala Tedy dala pacholeti půl pinty vina a koflik, aby do něho nalévali. Když vino nahoru doneseno, promluvil Volf k Janovi a připíjel mu na bratrství, čehož se Jan zbraňoval, prose, aby mu to prominul, že by pánu byl malý, aby jeho bratrem býti měl. Na to začal Beřkovský, on necht jest, kdo chce, aby mu splnil, což Jan učinil. A hned brzo Volf jeho za jednu dlouhou ručnici požádal. I řekl Jan: Ano, můj milý pane bratře, já mám dobře pěkné ručnice. I dal jednu přinésti a jemu ji odevzdal, ale Beřkovský ji nechtěl, že není tažena aneb šroufována, aby mu on něco dobrého dal. Na to začal Jan, že neví mu lepši dáti a že jest dobrá ručnice, jako ještě jedna, kterouž on má, že také není šroufována a ne tak dobrá jako ta. A tak dobrými slovy mluvil. A když mu Beřkovský věřiti nechtěl, řekl Jan, aby si sám vybral mezi všemi jeho ručnicemi, co by se mu líbilo kromě některých hrubě dlouhých ručnic, ty že má od svého otce. Na to řekl Beřkovský: Tehda nech mi tu hladkou přinésti. A hned Jan pro ni poslal a jemu odevzdal. Na to řekl Volf: Chceš-li mi co dáti, tehda dej mi z dobré vůle. Řekl Jan: Já tobě nevim co lepšího dáti, vezmi tu prvnějšf, kterou jsem tobě dal, já ji tobě dávám s dobrou vůli. I řekl Volf: Všeckno, cos mi připovčděl, to si všeckno v hrdlo selhal a teprve jsi od stavu rytířského přijat a rod můj jest dobře 100 let stáří. Řekl Sejfrt: To já vím prve dobře, ale řekni mi ještě jednou. A když Volf ta slova opakoval, vykřikl Sejfrt: Tehda ty tak chceš na to; i výběh ven, mrštil dveřma, až zámek zapadl, i popadl dlouhý oštěp. Tu se dal Volf na útěk a Sejfrt, hledaje ho, běhal po náměstí s dobytým rapírem.1) ') Reg. 22 G k. s. i. 287. OKOLÍ KADANĚ. RffiSrTJí-3 Úhošťany leží pod horou Úhošt! (Purper-KVEMIg kem), na kteréž býval hrad obrovského roz-k xjí § měru. Od Uhoště pak lidé pod nim bydlící na-*nTi r*" zývali se Úhoštané, a to ještě i. 1088, když tu Vyšehradský kostel zemi dostal. Tvrz tu stávala, kde je sedlský statek č. 1, posud řečený Zámecký dvůr. Ve 14. st. byl tu farni kostel. Patrony tvrze byli držitelé tvrze, v 1. 1356 — 1364 Mikuláš a Valter, bratří z Kadaně, v 1. 1369—1377 onen sám (Lib. conf.). Císař Karel (1367) ves tu podřídil právu města Kadaně. V I. 1389—1393 patřily Úhoštany Jindřichovi Škop-kovi z Dube" (Lib. conf). Po něm (f 1395) drželi je synové Aleš a Jindřich a prodali (1401) fíaimanovi Ordofovi, měštanu v Kadani, a Elišce, manželce (Rel. tab. I 592). Haiman zemřel před r. 1415, odkázav polovici manželce. Tato vdala se za Jana Zehrovskéko z Kolovrat a zapsala mu I. 1416 všechen statek Úho-ätanský (DD. 15 f. 284, 21 str. 106, Rel. tab. II 129). Přečkavši ho živobytím, prodala tvrziště v Úhošfanech a 20 kop platu ve vsi Vdcslavovi Minclovi Kadaňskému a co bylo více i s Ďolany a Úhoštčm zapsala synu svému Mikuláši z Kolovrat (Rel. tab II 203, DD 21 str. 106). Minci zemřel již 1. 1446 na jaře a vdova Dorota, měvši pustou tvrz od něho zapsanou, postoupila ji t. r. bratřím Rorenkvarkům z Kadaně (DD. 21 str. 102, viz i DD. 16 f. 307 a Arch. č. I 443). V drženi rodiny té zůstaly Hoštany, jak se jim tehda říkávalo, až asi do r. 1540, přešly pak v držení Strýčkův, rodiny též Kadaňské, dědictvím a koupeny 1607 od obce Kodaňské, která ostatek vsi již před r. 1547 držela (Bílek, Děje konf. 1100, DD. 17 str. 379, Rel. tab. I 340). Kyšperk od severu. KYSPERK HRAD. a svahu Krušných horná ostrohu prorytém od bystřin spatřují se zříceniny starého hradu Kyšpetka, jež nám ukazuji prostotu rozdelení, jak u starých hradů ještě do 15. st. trvala.1) Od Šejnova jde na úpatí hor vozová cesta k východu ke vsi Theresienfeldu, odkud mezi sady se zatočí do Mlýnského dolu. Zde v půvabném údolí spojuje se se starou cestou Kyšperskou, která běží ode vsi UnČína podle Kyšperského potoka a vede potom vzhůru, kdež se najednou k severu otočivši a takořka nazpátek vedouc jde do strmé hory k samému hradu. Na-uhoře při hradu a na hřbetu hradiště probíhá hlubokým úvozem ve skále vytesaným (u lidu die Drehe), odtud jde na východní svah hradiště a otočí se v levo, aby vedla údolím na stranu Saskou. Kdo vystoupí na tento předěl, spatří v pravo na příkrém skalisku ssutiny hradu Kyšperka a v levo od předělu na kopci základy hrubé okrouhlé vlĚe. Často u hradů středověkých zakládali osamotnělé věže, aby jimi cesty a příjezdu ochraňovali. Mezi předělem a hradem jest hluboký, ve skále vytesaný příkop, přes nějž se jezdívalo po zvo-ditém mostě. Za ním byla brána, z niž zbyly jen chatrné známky, zejména jen hradba, která se od ní k východu táhla. Branou vstupovalo se do dolní ohrady, která horní hrad na třech stranách objímala. Z ní naprosto nic nezbylo. Stavení, která tu bývala, byla zě dřeva, á hradbu, kierá běžela pu krájí Sífilié ľiOry, spíše lze tuŠitt než viděti. Zdá se, že příchozí na těch třech stranách hrad obcházel, aby se nepříteli z hořejška dlouhý odpor kláš ti mohl. Tím způsobem nucen byl příchozí ukončiti cestu svou proti samé velké věži a skrze druhou bránu dostal se do horního hradu. Horní hrad základu obdélného, vejčitého měl tři odděleni, jižní část, v níž bylo nějaké stavení a pod ním sklepy, ještě nyní pod zemí se nacházející, severní část a hrubé věžovaté stavmi. Toto mělo ze všech nejhrubší zdi, založeno bylo do obdélníku, vystavěno z lomeného kamene a na rozích bylo sesíleno i) Pomůckou: Heber V 264, Grueber III 147. KYŠPERK HRAD. 335 hrubým štukovím. Jeho západní strana sesula se úplně, takže ani rumu po ní nezůstalo. Jak se zdá, bylo za obydlí zřízeno, o čemž svědčí okna v horních patrech a zbytky omítky na zdech Stavení to mělo výhodnou polohu pro obranu hradu, na něm se mohl pán ještě samostatně brániti a bylo-li zle, mohl se dostati ještě do severní části hradu, která snad ještě příkopem od ostatku oddělena byla. Jak sklepy zde svědčí, stávalo tu také nějaké obydli, snad jen ze dřeva mezi hradbami postavené. Kyšperk jest zkomolené slovo z německého Geiersberg a střídá se s pojmenováním Krsperk, Kais-perk, Kyersperk v některých starých pamětech.1) Vyskytuje se také Český překlad Supí hora.8) Hrad byl patrně založen na bývalém království, bud* na konci 13. neb počátku 14 st. Povoleni k tomu dáno jen na ten způsob, aby byl královským manstvím. První držitelé byli páni z Bergova a 1. 1319 již hrad stál. Tehda dne 28. pro- KySperk od severozápadu, since přišli sem Heřman ze Sum-burka a Boreš z Oseká a ve při své mocně přišli na Otu z Bergova, pána hradu samého několikátého.9) Ota starší a Ota mladší, bratří z Bergova, a Albert a Ota odtudž prodali Kyšperk biskupovi Janovi z Dražie. Šlechetného tohoto pána nově nabytý hrad těšil, a ač nelze v nejmenším pochybovati o jeho lásce k českému jazyku, přece překřtil hrad jménem Bischofsberg (Biskupova hora). Jména tohoto na nějaký čas ve spisech užíváno, ale u lidu se neujalo a z pamětí záhy vymizelo. Část panství s šesti vesnicemi, z nichž přední byla Tuchomyšl, daroval biskup 1. 1334 klášteru Roudnickému na polepšení. Avšak po třech letech biskup, shledávaje, že jest Kyšperk po-mezný hrad a důležitý pro obranu biskupských statků a že při malém zboží by se nesnadno obraňoval, připojil k němu zase Tuchomyšlské zboží (1337) a za ně dal klášteru jiné vesnice, před tím biskupské.4) Arnošt arcibiskup měl z neznámé příčiny válku s Menhartem, purkrabí Míšeňským, a jeho pomocníky.6) Tu vedl Bořita ze Rvenice, purkrabě KyšpeTský; když pak 1. 1345 mír učiněn, následující purkrabě Kuník z Hostynl, strýc arcibiskupův, slíbil (1346) za něho, že bude mir držeti. Konečný mír učiněn teprve v září t. r. Arnošt podle svědectví současného kanovníka Beneše z Veitmile dal obnoviti všecky arcibiskupské hrady, jež časem velice byly sešly. Tušíme, že hrad Kyšperk tehda opravy nepotřeboval, nebo se nám všechny ty opravy v jiných pamětech v podrobném vytčení zachovaly, však o KyŠperku marně zmínky hledáme. Týkalyf se ty opravy více hradíiv, kteří byli po staleti v držení biskupství. Jan z Jenšteina, třetí arcibiskup Pražský, vynaložil mnoho peněz na hrady a statky arcibiskupské, přede všemi však na Kyšperk znamenitou na onen čas sumu 1500 kop, kteráž neukazuje jen na pouhou opravu, nýbrž na úplné přestavění. Obdrželi hrad zajisté od něho novou podobu, byltě přestavěn, nová kaple v něm zřízena a nová, vysoká pevná věž (věžovaté stavení) nad zdí hradskou vyzdvižena. O tomto přestavěni KyŠperka obšírně zmiňuje se i nápis pod současným poprsím Janovým z Jenšteina na triforiu Svatovítského chrámu. Jakkoli dfiležit byl Kyšperk svou polohou a velkou pevností pro arcibiskupa, byl nicméně obyčejný příbytek Janův hrad Roudnický anebo zamilovaný hrádek Helfenburk. Nicméně byl mu Kyšperk l) Že by se byl prvotné jmenoval Chlumcem, jak Heber a Mikovec (Starožitnosti) dí, jii Palacký vyvrátil, ukázav k pravému Chlumci (Děje I b. 413, Popis 55). ') Dobncr, Mon. II 256, III 39. 3) Reg. III 270. *) Reg. IV 32, 48, 192. &1 Reg. IV 611, 670, Arch. kapit. 43» 336 KYŠPERK HRAD. r. 1393 vítaným útočištěm, když spor jeho s králem Vácslavem IV. hrozil mu býti nebezpečným. Osud smutný vikáře jeho, kanovníka Jana z Pomuk, přiměl ho k tomu, že se na svůj pevný pomezný hrad uchýlil, utíkaje sem pět dní a nocí s nemalým strachiem. Hněv králův tak rychle se vykouřil, jak byl vyšlehl; nedlouho po útěku arcibiskupově posláni k němu od krále Hynčík Pluh a dva kanovníci na Kyš-perk, aby sprostredkovali smíření. Arcibiskup kladl příkré výminky, král mu byl mimo vše nadání povolný. Již po několika dnech vrátil se arcibiskup Jan, obdržev dostatečné rukojemství, do Prahy, kde však brzo povstaly nové různice, skrze něž arcibiskup ještě téhož roku opustil na vždy vlast, aby ukončil dni své v Římě. Následující arcibiskupové drželi Kyšperk až na Kunraia z Vechty, který povznesl se znenáhla od úřadu královského mincmistra až na stolec arcibiskupský, brzo v dosti dobré srozumění i> kališníky vešel, ano 1. 1421 veřejně a slavně přistoupil ke čtyřem článkům Pražským. Kunrat dílem rozprodal, dílem zastavil veškeré arcibiskupské hrady a statky. Kyšperk zastavil (1418) s povolením prý krále Zikmunda Rydkéřovi z Polenska, od r. 1415 purkrabí zdejšímu, s tou výminkou, aby výplata směla se stati jenom od arcibiskupa neb od krále, a to na dvouletou výpověď) Válka husitská neotřásla zdmi Kyšperskými, ačkoli mnohdy býval nepřítel na blízku. Po porážce u Předlic a Hrbovic lbliž Ústí v měsíci červnu 1426 hleděli utíkající Mišňané vyrazili těsninou u Kyšperka, avšak ještě u Krupky a Kyšperka padlo na cestě ke třem stům rytířův z vojska zmužilé Kateřiny Míšeňské, z části ze svých ran, z části umdlenlm, nesnesitelným parnem a palčivou žízní. Mrtvoly jejich pochovány jsou v Šejnově a z náhrobní kaple MíŠňanů povstal tamější kostel poutničky. Rydkéř, zdá se, že ostatně s Míšňany dobře tovaryšil i katolictví ve zdejší krajině pomáhal; r. 1426 a 1430 podával nového faráře ke kostelu v Tuchomyšli.8) Po skončeni válek postoupil Rydkéř. a synové jeho Jan, Aleš a Bedřich asi I. 1440 práva svého ke Kyšperku Jakubovi Bilinskému z Vřesovic a synu jeho Janovi?) Již r. 1435 Jakoubek se jako pán na Kyšperce připomíná, zmocniv se ho bezpochyby násilím.4) Chytrý Jakoubek, který snad nej!*1p'* ?p všech tehdejších válečníkův poměrů k svému prospěchu využitkoval, držel zboží to se svým synem ještě několik let. R. 1467 byli již oba mrtvi a rozsáhlá zboží n. Janova zdědili synové jeho Jaroš, Jan llburk, Jakub, Jindřich a Jan. Ti se r. 1467 rozdělili o ta zbtžl. Jaroš, nejstarší z nich, dostal hrad Kyšperk se vším příslušenstvím, k tomui zboží Předlické a Klíšské, dvůr popi. v Moravěvsi, také dvůr Boh usoudovský, Jan llburk dostal některé vsi bez zvláštního sídla, Jakub vzal hrad Ko-stomlaty a stal se praotcem Kostomlatských z Vřesovic, jako Jindřich Dlažinských, poněvadž: byl zboží to za svůj díl přijal; nejmladší bratr Jan obdržel zboží Toužimské s Bukovinou5) a držel k tomu též panství Žlutické. Jaroš z Vřesovic stal se zakladatelem pošlostí Kyšperských z Vřesovic. Vynikaje mezi šlechtou okolní jako válečník, vydán jest r. 1470 z kraje Litoměřického ke zřízení pole6) a byl věrným přívržencem králův Jiříka a Vladislava. Na odměnu toho mu král Vladislav r. 1478 potvrdil nejen zápis Kunrata, arcibiskupa, a kapitoly Pražské, Rydkéřovi učiněný, jakož i dobrou vůli postoupení panství někdy předkům jeho, nýbrž i učinil mu milost, aby on a bratr jeho Jan mladší z Vřesovic na Žlutících do svých živností z toho zboží splacováni nehyli.7) R. 1485 dosáhl od bratří svých práva jich nejaká (domnělá) k manskému hradu TolŠteinu,8) nemohl však právo své u soudu dvorského provésti (1487). Jest toto také poslední zpráva, již o jeho životě máme. Jaroš zůstavil syny Jakuba (f 1526), Albrechta a Vdcslava. Jakub se záhy oddělil. Vácslav seděl na Kyšperce s Albrechtem ještě 1. 1509 a pak na Stoličkách. Albrecht konečně ujal Kyšperk. Ten obnovil hrad Kyšperk, odprodal však od něho několik vesnic. Poněvadž on jakož i jeho předkové na prostavění téhož zámku 500 kop gr. č. vynaložili, dovolil král Vladislav Albrechtovi r. 1509, aby oněch 500 kop ') Arch. kapitulní a gub, ») Libri conf. ») Potvrzovací list r. 1478. *) Bartoš i Drahynic. *) Archiv desk zemských. ») Arch český IV 444. ">) Archiv desk zimských «1 DD. V 375, VI 47. Plán Kyšperka. Změřil ■ nakreslil Z. Šimeček. 1. stará silnice; 2. lávka přes příkop; 3. první brána; 4. cesta schodovitá pro pěší; 5. taras s vyhlídkou; 6. propadliny: 7. zasutý vchod do sklepa; 8. schody do velkého klenutého sklepa; 9. veliká věz; 10. zbytky čelní věic; 11 bývalá vozová cesta ke bráně (12.); 13. nynější cesta kolem hradu; 14. sad s cestičkami uvnitř; 15. průkop skalou vohbí silnice. KYŠPERK HRAD. 337 k sumě zápisné přiraženo bylo.1) Jiným listem r. J513 daným týž král témuž Albrechtovi povojil, aby na zboži k zámku Kyšperku příslušejícím rybníky délati a grunty k jich děláni směniti a vody na ně vésti mohl.*) Albrecht prodal Kyšperk asi 1. 1522, a to Janovi Glácovi ze Starého dvoru a snad i bratru jeho Zikmundovi "nrito prý neopatrným vystřelením » ruřnice hrad Kyíperk lapálil s) Kyíperlt t/yhořel a neobnoven zise, ačkoliv 1. 1531 psal se Jan seděním na Kyšperce;4) neb poněvadž vysoký hrad mu nebyl pohodlným, vystavěl si novou tvrz v Soběchlebích. Zde se stalo 1. 1539, že se oba bratří zle nepohodli. Zikmund uchytil se za meč, doloživ pod přísahou, aby se pán Bůh nad jeho duši nesmiloval, jestliže téhož Jana nezabije aneb nad ním se nepomsti.*) Nedlouho potom prodal Jan Kyšperk a Soběchleby Volfovi se Solkauzu. Král Ferdinand mínil dáti Kyšperk Volfovi z Vfesovic. Z té příčiny mu dal I. 1541 výplata, což I. 1543 novým majestátem potvrzeno. Avšak Volf se vybaveni sám nedomáhrl, nýbrž Jan Žatecký z Vei-kerstorfu z paručenl krále Ferdinanda obeslal Volfa a výplatu Kyšperka a Volf měl r. 1542 v červnu na soudu zemském stati. Nežli však věc ta vyřízena býti měla, zemřel Volf (1543 na jaře?) bez poslední vůle, zanechav syny Volfa Abrahama staršího, Jelřicha, Levina, Hanuše a Volfa a ještě jiné děti Bratří startho Volfa Jan ze Solhauzu na Svádově a Bedřich na Benešové, též Zikmund z Šenfeldu na Mark-varticich, Mikuláš z Dešvic a Jindřich z Lin-denova ujali se poručnictví nad sirotky a učinili mezi nimi r. 1543, 9. července, smlouvu, jež něla nahraditi poslední pořízení. Zatím se dědici bránili u soudu zemského, ukaiujíce majestáty své a dobré vůle. Proti tomu s druhé strany všelijak mluveno, ale Solhauzové nejvíce se hájili prvním zápisem, v němž bylo doloženo, že se jim má dáti 2 leta napřed věděti. Proto soud zemský nalezl r. 1544, poněvadž se z ltstůir a majestátův našlo, kdyby Branka a zbytek věže na Kyšperku. králové čeští lo zboží vyplatiti chtěli, že mají držitelům čas napřed věděti dáti, proto se obeslání toto zdvíhá. Potom arci Žatecký jinak věci se chopil a přímo napřed věděti dal, že chce zboží to vyplatiti. Obdržev příznivého nálezu na soudu zemském, podal věc tu na úředníky menších desk zemských, aby v majestáty nahlédli a povážili, jakou minci kr. komora povinna jest zboží to vyplatiti. Na menším soudu nalezeno pak r. 1546, 6. července, že mají Solhauzové přijmouti sumu zástavnou a tu od Vladislava krále povolenou a pak zámek Kyšperk s listy králi ve 2 nedělích postoupili.*) Kril Ferdinand poručil zboží to r. 1546, 4. srpna, k mocnému spravování a používání Volfovi z Vfesovic na Doubravské hoře.7) Tento zemřel 21. března 1569, poručiv panství Kyšperské, Teplické, Kru-pecké, valně zadlužené, dcerám svým Anně a Majdalené, z nichž mladší vdána byla za Kašpara z Šenberka. Poněvadž komora zamýšlela Kyšperk prodati, obeslány sestry 1. 1574 skrze kr. prokurátora o jeho výplatu, ale zase od toho upuštěno. Sestry, dlužny jsouce 4500 kop Janovi Vchynskému ze Vchynic, purkrabí na Karlšteině, postoupily mu I. 1577 práva svého zápisného na Kyšperce. Od Vchynského postoupeno jest panství 1. 1575 Jindřichovi Brozanskému z Vfesovic a choti jeho Johance Chotkovně z Vojnína. ') Arch. gub, DZ. menší 31 A 23. ») Arch. desk zemských. s) Monatsschiift Mus, podle kroniky Chabarovské. «) Knihy Teplické. L. 15*1 jest řeč o zámku pustém a spáleném Kyšperku ") Reg. kom. soudu. °) DZ. menši 31 A 21—23, Arch. gub. _') Archiv desk zemských fasc. 20. 338 KYŠPERK HRAD. V tu dobu zabývali se u komory horlivě vyplácením Kyšperka a dědičným jeho prodáním. Komora chtěla I. 1579 Brozanskému postoupiti Doubravské hory, začež chtěla od něho převzlti Kyšperk. I dáno nařízení (1579, 13. července), aby svršky z Doubravské hory na Kyšperk byly odvezeny a dobytek odehnán.1) K postoupení došlo a komisaři zřízení ke prodeji statk&v a vesnic od panství Krupeckého a Kyšperského prodali I. 1579, dne 19. října, pustý zámek Kyšperk, tvrz Soběchleby a ještě čtyři vesnice Hynkovi a Albrechtovi bratřím Kekulum se Stradonic, a to dědičně.2) Oba bratří pomřeli před r. 1590, neb potom vladařila tu Lidmila Kekulovna, vdaná Štampachová, jako poručnice.^ Později ujal Soběchleby a Kyšperk Albrecht, syn Albrechtův. Týž byl ženat s Lidmilou Sekerkovnou ze Sedčic, kteréž (1617) na tvrzi Soběchleblch a na vsích věDoval,*) ale zdědiv ještě Nasavrky a maje Stradonice, přirozených dědicův neměl. Posledním pořízením daným r. 1620 odkázal statek svůj tvrz Soběchleby a »starý zámek Kyšperk« se všemi vesnicemi Vilémovi Divišovi Kekulovi, strýci svému a synu někdy Viléma Kekule a na dvoře v Kunovicích, nad nímžto poručnicí ustanovil manželku svou Lidmilu, opatřiv tuto také slušnou výživou do smrti. Tato totiž od něho již dříve byla obdržela dvor v Sejnově, nyní ještě k tomu dostala ves Šajnov a tvrz Jagrhauz5) Kšaflc ten však zákonité platnosti nedosáhl. Albrecht byl totiž věrnost slíbil Bedřichovi Falckému, králi v známém povstání proti Ferdinandovi II., pročež naň po Bělohorské bitvé od soudní komise právně nastupováno a odsouzen jest r. 1622, 31. října, polovice svého jmění. Albrecht ani o tom nálezu nezvěděl, byl 21. dne měsíce srpna téhož roku zemřel.6) Komora prodala potom r, 1622, 21. prosince, tvrz Soběchleby s 5 vesnicemi Alexandrovi Regniers b Pleileben, nej vyššímu vachtmistru a hejtmanu, za 32 335 fl. rh. V listině této se již ani starý hrad nepřipomíná, i panství bylo již tehda měnilo svůj název a slulo prostě jen SobČchlebským. l) Arch gub. *) DZ. 65 E 14. s) Podle staré knihy Marsovské l) DZ. 13-) A 19. 5j O *tvrzi Jagrhauzu* nám se paměti nedostává, toliko z k'šaftu víme, že ji počal Albrecht stavětii, ale nedostavěl, ani místo, kde stála, nevime. Listina toliko di: »tvrz nedostavenou, slove Jagrhauz, ležící v kopli a ves Šejnov. Po událostech r. 1620 sotva byla dostavěna. Závět obsahuji DZ. 140 K 13-25. *) Pam. arch. IX »55, Mitth. Exc Q XXIV 116. TVRZE V OKOLÍ KYŠPERKA. si arci prozatím pomohla. Když šest let vypršelo, neměli zase peněz, aby dvůr vyplatili, pročež uzavřino, že se má konečně rozděliti a na věčné časy (ne na čas, jako dříve) pod plat vysaditi, aby tudíž dvůr a dědiny zase v drženi měšťanů zůstávaly. Vyjednáváno dlouho, přece však vybaveni a prodáni r. 1594 provedeno. Vedle jiných koupil Jiři Klippel staveni Starého dvoru i s příkopem a vodou, která jest kolem obydlí, roli pod pecí vápennou a sad a t. d. za 1530 tolarův a plat roční 2 k. 24 gr. Všichni kupci se zavázali, že neprodají dědiny vysazené nikomu ze šlechty. Klippel prodal stavení potom 1614 s dědinami přikoupenými Divišovi řeč. Kluge, hejtmanu panství Blankšteinského, za 4500 kop; trh ten se stal s přivolením rady a nový držitel k tomu ještě na žádost svou přijat za měštěnína do Krupky. Radil r. 1620 ke koupeni panství Krupeckého od direktorův a správcův zemských. Po bitvě Bělohorské prchl za hranice a po 4 leta dvůr pust ležel a dědiny ladem. Teprv r. 1628 na poručeni císařských komisařův, aby statkové emigrantův vzati a k obci obráceni byli, rada městská dvůr ujala, ale přičinila si tím jen novou příčinu k dlouholetým sporům s vrchností, která právo spadení dvoru na sebe sama naříkala. Zatím se Diviš Kluge vrátil a dvůr zase ujal, jakož i jej prodal r. 1638, 7. záři za 1000 fl. rh. Adamovi Peceliovi z Adlersheimu, kterémuž dvůr ten nejen osvobozen ode vši služby vrchnosti povinné, ale i Adam toho dosáhl, že císařem povýšen jest dvůr na statek zemský a zpupný. Obec teprve potom za nároky své na dvůr co část šosovnl odbyta. Konečně prodal Pece-lius, který byl syn měšťana Chabařovického Ondřeje Petzelta (f 1639) a teprv později pro své služby do c?€54ntarý ivůr, blíže Šejnova ležící, v starých do-tvV^j bi«.li opevněn byl tvrzi, totiž věži hmotnou, I I valem obehnanou a ohrazenou. Staveni tomuto r tm mmú niter Starého dvora již v 15. století přikládán a stáio jistě již r. 1426; neb po velké bitvě u Ústí okolo toho dvora největší dav poražených prchal a dvůr, ohněm byv zapálen, až na zdi shořel. Později byla tvrz tato nejvíce v držení rodin městských z Krupky, jako především rodiny Hengstovské, která dvůr opět vystavěla. Synové Martina Ilengsta asi okolo r. 1450 prodali dvůr tento rodřně Glacnv v temže městě, kteříž potom se psávali Glacové z j Starého dvora a značného jmění v okolí dosáhli. Hanuš Glac obzvláště vynikal co dobrodinec kostelův farního a špitálského v Krupce. Jestliže tvrz ve dvoře nebyla již dříve vystavěna, zajisté vznikla v těchto dobách, když Glacové dvůr drželi; první o ni zmínka zajisté děje se r. 1505. L. 1529 držel jej Jan Žďárský ze Žďáru, avšak již I. 1537 patřil k zámku Krupce. Z paměti však Kru-peckých dovídáme se, že dvůr ten nepatřil přímo vrchnosti, nýbrž posud Glacům, kteří jej teprve r. 1539 Kašparovi Anderšovi z Ottendorfu prodali. Několik let potom přešel dvůr ten v držení Valtena Rupreckta z Hungrkoštu a ten prodal Starý dvůr za 850 kop grošův saských r. 1552, 28. března obci místa Krupky. Po učiněném trhu dvůr s dědinami, lukami a rybníky rozkouskován a rozličným měšťanům v plat vysazen, jako bývalo již r. 1537; stavení pak dvorská ujal jakýsi JUhte. V pozdějších letech, zvláště po r. 1584, obec Krupecká, koupivši některé vesnice od komory královské, dluhy byla trápena a proto r. 1586 Starý dvůr panně Mathildě se Solhauzu na šest let zavadila, čímž TVRZE V OKOLÍ KYŠPERKA. 339 stavu vládyckého povýšen byl, jako i znamenitých úřadův dosáhl, stateček svůj zpupný pod městem Krupkou leŽlcl, Starý dvůr řečený, r. 1651, 8. července za 3200 fl. rh. P. Ktmratovi Stadelhoferovi, rektoru koleje jezovitské v Chomutově, čímž dvůr ten připojen k statku Šejnovskému. (Hallwich, Gesch. der Bergstadt Graupen, DZ. 41 G 7, Reg. kom. soudu.) * V Soběchlebích vystavěna tvrz v 16. století, jak již vypravováno v dějinách Kyšperka. Statek Sobě-chlebský byl v drženi rodiny Alexandra Regniers a po něm (1656) maní. jeho Anny Marie roz. Pichlovny z Pichlperka (DZ. 113 K 36). Po smrti této dostaly se jezovitům v Sejnově, kterým patřily až do zrušení řádu (1773) L. 1779 přiřčen statek kostelu Šejnovskému. * Ves Chlumec pod Kyšperkem jest starodávné místo, památné bitvou 1. 1126, jež se již v základním listu kl. Břevnovského připomíná. Hrad Chlumec, který se k 1. 1040 připomíná, patři ke prastarým opevněním a zanikl tuším již ve 13. st. Po zaniknutí hradu nebyl f^hllimpr 9pmínan«t£m t«aí*frlřňw * r,/\\ref-»l .rliiliTr! statek, na němž tvrz založena. Patrony zdejšího kostela sv. Gotharda byli 1358—1359 Heník z Rybnič, 1361 Beneš i Vartemberka, 1404—1426 Mikuláš z Rybnič (I. 1426 s Eliškou, sestrou, a Rydkéřem z Poľenska — Lib. conf., erect. V 70). Podle Ústských paměti patřil Chlumec i. 1486 Petrovi Kelblovi z Gejzinku, jenž tu seděl ještě I. 1499 (DD. 62 str. 259). Neznámým způsobem dostal se Chlumec pak Puškoví Váleckému z Doupova a po něm jej zdědil asi I. 1536 Petr Kelbl z Gejzinku (DZ. 250 F 18). Nástupcem jeho byl syn Ota, jenž 1. 1559 některé vesnice zdědil (DZ. 172 C 8) a jiné I. 1576 přikoupil. L. 1584 si Chlumec jako dědictvi vydržené ve dsky vložil (DZ. 251 D 26). Po něm následoval Petr (tuším syn), jenž 1. 1619 zemřel. Synům jeho Chlumec a Klíše zabrány a postoupeny 1. 1623 Petrovi Jindřichovi se Stralendorfu, říšskému místokancléři (Bilek, Konf. 262). Petr přikoupil Hotovíce a Hrbovice. Že byl bczdčlek, dědil po něm bratr Volfgang Leopold, jenž záhy zemřel. Zanechal vdovu Annu Kateřinu z Rozdralova a dva nezletilé syny. Protože tito také brzo po otci zemřeli, spadl statek na mater (DZ. 151 O 10). L 1650 na něj zvedená (DZ. 112 D 17). Zatím se byla. vdala po druhé za Viléma Albrechta Krakovského z Kolovrat a zemřela I. 1652. Dědily tedy po ní děti z druhého manželství (DZ. 112 E 38). L. 1661 dělil otec pozůstalost tu mezi děti Jana Františka, Annu Lidmilu a Kateřinu Barboru, z nichž syn měl dva díly (po mateři a bratru). Díly byly Chlumec, Hotovíce, Adršpach (od otce přikoupený) a hotové peníze (DZ. 72 A 1). Zdá se, že dostal Jan František i Chlumec i Hotovice. Ty oba statky držel až do r. 1707, kdež je pustil svým věřitelům (DZ. 37 D 21). Dostaly se pak Norbertovi Leopoldovi Libšteinskému z Kolovrat, po jehož smrti dostaly se za dil synu jeho Norbertovi Vincentovi (1716). Po Norbertovi (f 1727) dědil je syn Jan Vincent (f 1750), jehož dcera Marie Anna (f 1829) se vdala za Vácslava Josefa hraběte z Thunu (f 1796). * Ves KliSe nedaleko Ústí n.L. připomíná se 1. 1328 CReg. III 554). Menší její část patřila ode dávna ke zboži Předlickému a od r. 1559 ke Chlumci. Druhou část s Hradešinem a Lovlnem držel do r. 1549 Jaroslav Kelbl z Gejzinku a prodal ji Janovi Glacovi se Starého dvoru (DZ. 9 A 8). Teprve potom se tu připomíná tvrz, na niž Adam Glac, syn Janův, manželce své (1573) věnoval (DZ. 18 B 5). Týž zemřel 1. 1588, odkázav Klíše manželce své Marjáně Valkounce z Adlaru a po její smrti Petrovi Kelblovi z Gejzinku, ujci svému. Petr vyplatil I. 1590 týž statek od Marjány a připojil jej ke Chlumci (DZ. 24 F 29). L. 1661 připomíná se tu bývalá tvrz zcela rozvalená, z níž zbyly jen dva sklepy podzemní (DZ. 72 E 14). V Hotovících (v osadě Trmické), které v I. 1337 až 1577 ke Kyšperku a pak až do r. 1580 ke Krupce náležely, povstala tvrz teprve po odprodání od panství Krupeckého. L. 1599 drželi je bratří z Kunce. 1. 1603 Mandaléna Kelblová a 1. 1613 Bedřich Hora z Ocelovic. Tento přikoupil vesnice (DZ. 190 K 28), avšak I. 1623 mu statek zabrán a postoupen (1. 1629 prodin) Petrovi Jindřichovi svob. p. ze Stralendorfu (Bilek, Děje konf). Připojeny ke Chlumci, od něhož sice 1. 1661 odděleny, ale zase získány. Tvrz zdejší 1. 1661 polopustá měla palác a 7 světnic (DZ. 72 C 21). Ves Hrbovice nedaleko Chlumce připomíná se již 1. 1169. L. 1393 byly statkem Jindřicha e Miliny a 1. 1419 jakéhosi Herolta (Reg. i 143, Borový, Er. IV 407, Arch. č. IV 377). Snad tehda, jistě v 16. st. tu byla tvrz, na níž seděl 1. 1512 Ota Kelbl z Gejzinku (Hallwich), po něm z téhož rodu Petr a pak bratří Adam a Vladislav, kteří 1. 1559 Předlici za dil dostali (Reg. k. s., DZ. 172 C 8). Hrbovice patřily pak synům Adamovým, jimž 1. 1596 z manství propuštěny (DZ. 127 D 6). Naposled měl týž statek, o němž jsou rozmanité a obšírné zápisy ve dskách zemských, Bernart, jeden z dotčených bratří, kromě toho, co patřilo ke statku Předlickému. Bernart odsouzen 1. 1623 k manství a chtě se pro víru do Míšeňská odstěhovati, prodal statek Hrbovice (1628) Petrovi Jindřichovi ze Stralendorfu, jenž jej ke Chlumci připojil (Bílek, Děje konf. 260). L. 1661 ještě tu stála pustá tvrz, příkopem vodním objatá. * * Habrovany bývaly příslušenstvím okolních statkův, zejména i Teplice, a od r. 1586 objevuji se jako příslušenství Dubkovic. Tvrze tu nebývalo. Založena teprve na počátku 17. st. Kašpar starší Belvic z Nostvic, držitel Dubkovic, prodal tvrz Habrovany (1610) Janovi Mikuláši z Hochauzu, jenž ji připojil ke Hliňanům (DZ. 188 E 30). milešov hrad. d Labe zvolna stoupá krajina na levém břehu a dosahuje největši výšky v Milešovce, hoře homolovité a skalnaté, která se náhle, ale velebně vypíná nad okolními homolemi a hárkami. Pod ní jest zámek a městečko Miiešov. U paty Milešovky jest kamenina hora a z ní vybíhá ostroh, stoupaje ve výšce aŽ k tomu místu, kdež stojí vížka, rozhledna, před samým zámkem, odtud pak snižujíc se volně a koinečně spadá dolů skalným srázem jako stěna. Konec tohoto ostrohu zabíral hrad, děle se na předhradí a zadní hrad. Ze jednou býval ostroh překopán, není pochyby, avšak nyní není památky po příkopě a bývalé jeho místo jako i předhradí a co je před ním, proměněno jest v rozkošnou zahradu S pěknými trávníky a všelijakým kvítím. Na východní straně této zahrady zdvíhá se dno znenáhla a nachází se na nejvyšším místě skalka, ^ na níž stojí dotčená vížka. I za starých dob tu stávala věž. Na západním konci zahrady jest dlouhé stavení s vížkou, v němž se byty nacházejí, v levo za skalkou a k ní jsouc přistavěno stojí krátké staveni ze 17. věku pocházející, jak svědčí štít na jižní jeho straně; v přízemi má sloupoví, na střeše jest vížka s hodinami. Záruk jest čtverhran, jehož jižní strana se v několika úhlech láme. Příčina toho je ta, že jedině na této straně starší svou tvářnost podržel, kdežto má na ostatních stranách způsobu novější. Strana totiž severní, v níž jest vchod, a východní pocházejí ze sklonku 17. století, a že ji stavěl A Porťa (známý stavitel na Roudnici a Bílině), již odtud lze shledati, že se na Milešově římsy nad okny zaokrouhlené a troj-hranaté tak střídají jako na Roudnici a Bílině a kríikorce pod střechou velikou podobnost maji s roudnickými. Vchod do zámku není na způsob průjezdu, nýbrž stoupá se po schodech z obou stran až k portálu, povýšenému nad zemi a barokovým dílem ozdobenému. (Snad tu byla stará brána s mostem zvoditým.) Západní strana vystavěna neb dostavěna v 16. věku, jak svědčí obložení oken, a z nepravidelného jich rozdělení lze souditi, že k přední severní polovici zadní iii jižní přidělána byla (ovšem povrchně soudíc). Stavení zavírá čtverhranatý dvůr, v němž jest v přízemí slloupoví. Zadní část jest věžovaté stavení, jež má úpiravu 16. věku, okna po způsobu tehdejším a poskytuje z venkovské strany malebného pohledu, protože jest takořka na skále nalepeno. Zajímavý jest u něho výběžek na způsob bašty na skále stojící, dole okrouhlý a nahoře Šestihranatý. Uvnitř jest zámek moderním zpfisobem upraven. Zajímavé jsou staré obrazy, nacházející se na chodbách do 1. poschodí. NejstarŠí jsou podobizny Adama Hrzána z Harasova (f 1619) a manželky jeho Anny Kaplířky ze Sulevic v kroji 16. věku, proto jsou chybné poznámky na obrazích, že jsou malovány 1. 1485 (bezpochyby má stati 1585). Kromě toho jsou neurčité podobizny bezpochyby z rodu Hrzánův a Kaplířův. Také je tu podobizna Kašpara Zdenka Kaplíře ze Sulevic, která byla 1. 1883 ve Vídni vystavována. (Popis její ve spise J. B. Miltnera o Kašparovi Zdenkovi.) Po chodbách a schodech jsou panovníci naši, od Čecha počínajíc. Kromě pěkného nábytku nachází se v zámku mnoho starodávného a pěkného nádobí Od počátku 15. století vyskytuje se Miiešov jako hrad, a přece tu seděli jen zemane nebohatých rodin. Řadu jich zahajuje 1391 Petrman}) Od r. 1396 seděl tu Jan Hlava z fíokohc") L. 1406 sám čtvrtý pohnán do soudu zemského pro škody, jež učinil v Lounkách; proto žalující zveden 1. 1407 na hrad a ves i) DD. 13 f. 11. *) DD. 18 f. 57, 19 f. 210. MILEŠOV HRAD. 341 Milešov s třemi vesnicemi.1) Podržel také nějaké zboží otcovské v okolí Velvar, z něhož daroval 1, 1411 kostelu Velvarskému role na Močidlci.2) Na počátku válek náboženských odňal nějaký statek Albíkovi, proboštu Vyšehradskému, protož obdržel 1420 královský rozkaz, aby mu byl práv.8) Některý rok potom Keruttk a Vácslav bratří Kapliři se Sulevic nabyli Milešova, a to před r. 1428, kdež jej již drželi s Velemínem.4) L. 1432 psal se Vácslav ještě seděním na MileŠově,5) ale když se nedlouho potom rozdelili, dostal Vácslav zbozl Újezdské, na němž si vystavél hrad Ostrý, a Milesov zůstal Kerunkovi. Tento byl I. 1437 již hodně při letech, maje syna zrostlého Buška a jiné syny,*) ale žil ještě I. 1453, kdež dokazoval práva svá na některé duchovni vesnice.7) Bušek držel po něm MileŠov a bratr jeho Kamarát měl zboží v Újezdě.8) L. 1470 vydán z Litoměřicka ke zřízení pole. Milešov držel ještě 1. 1482,') ale prodal jej potom a 1. 1486 nacházel se v držení Ostrého. Kdo měl Milešov po něm, není známo. Na počátku 16. st. a ještě 1. 1510 drželi jej Zbyněk a Vácslav bratři Pětipešti s Chyš. Vácslav měl jej potom sám a prodal jej před r. 1515 Bedřichovi Sekerkoví s Seděic.10) Tento přikoupil 1521 manské lesy Lipolc a Vranici11) a držel Milešov ještě 1. 1525. Synové jeho Zdeněk a Jan i na místě Ratibora a Jana mladšího, bratří svých nezletilých, prodali 1. 1534 Milešov Zdeslavovi Kapliři se Sulevic.12) Tento zemřel nedlouho potom, zastaviv čtyři syny. Jeden z nich, Vácslav, ujal Milešov a opět mu 1. 1548 ve dsky vložen. Koupiv statek Zeleníce, věnoval na něm (1577) manželce své Hedvice Kaplířové i Doupova.18) Zemřel 1. 1579 dne 20. dubna a manželka ho 1580 dne 24. srpna smrtí následovala. Oba pohřbeni v Nedvědíči, kdež se ještě náhrobky jich spatřuji. Synové jeho byli Zde-slav, Bohuslav, Vilem a Jiří, kteří asi do r. 1583 v nedilu zůstávali.14) Když se dělili, dostal Zdeslav Zeleníce a Jiří Milešov. Vilém měl pak Loukohořany a ŽeleTlice snad také z otcovského dědictví a Bohuslav dostal tuším peníze. Jiří již 1. 1584 od svého dílu prodával,16) ale přikoupil 1588 Čenčice a 1589 statek Nedvědíč. Při tom zavedl se tak, že po jeho smrti MileŠov se vším tím, co přikoupil, pro dobré věřitelův ') Rel. tab. I 90. "j Lib. erect. XIII a. 18«. *) Arch. Vyšehradsky. 4) Lib conf. ») Paprocký o st. ryt. 266. B) DD. 15 f. 312. 1) Arch. č. I 503. 8) Arch. DZ Arch í. VII 259. B) Palacký, Děje V 213. ,0) Reg. kom. s. DZ. 8 K 16. ») DD. 62 str. 425. '*) DD. 62 str. 501, DZ. 8 K 15. la> DZ. 19 O 3. ") Reg. kom. s. ">) DZ. 22 F 23. 44 342 MILEŠOV HRAD. a rukojmí prodán. Koupil jej (1603) Bohuslav Kapliř se Sulevic, bratr zemřelého.1) Tento věnoval na Mile-šově (1608) manželce své Evě Kaplířové ze Ždáru.") L. 1623 byv odsouzen k manství, učinil 1. 1626 povinnost manskou zámkem Milešovem a tvrzí Nedvědlčem a zemřel 1. 1639 u vysokém stáří. Měl tři syny, Viléma, jenž žil v Holandsku, Adama a Jana Vácslava, jež tuším všecky přečkal. Vácslav 1. 1638 dne 22. listopadu na požádání Kryštofa Chrta ze Rtína, správce statku Hradišťského, přijel k němu na grunty HradiĚtske, dav tenata přinésti, a když po lovu bylo, zůstali ve vsi Bílce přes noc v chalupě u Jana Kůrce, tkadlce. Při poseděni dal se Kašpar s ním do hádky a pod tím popad svícen struněný, ním jej v hlavu uhodil a čelo prorazil Naproti tomu Váicslav, vzav konvici s vínem na stole, k němu tou konvicí uhodil, iršak jeho netrefil. Potom šel Kaplíř ze světnice, poručil koně sobě přivésti a chtěl domů jeti na Nedvědlč, ale Chrt za ním vyšel a po něm volal: »Pane otče! co jest? však jsme dobří přátelé.* Když se Kapliř držeti nedal, tu se Chrt k němu nutkal, avšak čeládka Kap-lířova k němu přijíti nedala. Tu pravil Chrt: »Pane otče, má Vás mrzeti, než čtvrt hodiny mine!* V tom šel do krčiny k rychtáři a dal svolati sedláky a sousedy s rozličnými zbraněmi. Kaplíř mezitím Šel do domu, kdež jeho lidé tenat po lovu zanechali, a poslal čeládku z téhož domu do krčmy pro světlo. Tu se sedláci do té čeládky dali a je bili. Když pak Kaplíř, uslyšev křik čeládky, z domu vyšel, sedláci ina něho se zbraněmi šli a, potkavše se s ním, jej zavraždili.3) Jediným dědicem Milešova byl Karel Kašpar, avšak zveden na něj a Nedvědíč teprve r. 1640.*) Do té doby spravovala jej Kateřina z Nostic, vdova po Janovi Vácslavovi, zase vdaná Vinklhoferova. Karel obnovil 1. 1650 povinnost manskou a protože císaři jako rytmistr sloužil, odpuštěny mu 1656 následky rebelie, statek Milešov pak z manství propuštěn a zase ve dsky zemské vložen. Tohoto posledního se již nedočkal. Zemřel I. 1661, zastaviv dceru Evu Lidmilu, vdanou Chřepickou, které odkázal statek Nedvědíč. Dědicem Milešova stal se Kašpar Zdenlk Kaplíř se Sulevic, jenž 1. 1672 zase statek Nedvědíč přikoupil. ' Kašpar oddal se vojenství a dav se dobře potřebovati, postupoval v hodnostech a byl naposled vicepresidentem dvorské válečné rady, generál polním podmaršálkem a nařízeným nejvyšŠím. Pro své zásluhy povýšen 1676 do říšského hraběcího stavu a povoleno mu kohokoliv za syna přijíti, an sám synův neměl. Nejvíce se vyznamenal 1683 při obraně Vídně proti Turkiim.5) V Mlýnicich pod zámkem Milešovem vyzdvihl (1680) kostel a I. 1682 dal zámek Milešovský přestaveb tak, jak se nyní spatřuje. Chtěje dávné dědictví Kaplířuv rodu svému zachovati, vyzval Zikmunda Kaplíře v cizině zůstávajícího, aby se do Čech vrátil a katolickou víru přijal. Tento vyhověl takovému přání a přestoupil, avšak zůstal bezdětným. Poněvadž tím úmysl jeho mařen, odkázal Milešov a Nedvědíč Janu Leopoldovi Hrsánovi s Harasova, vzpomenuv, že předek tohoto dostal Skalku s manželkou svou roz. Kaplířkou. Téhož dědice také zavás:al k tomu, že si vymůže královské povolení, aby se psal i Hrzán i Kaplíř. Zemřel I. 1686 dne 6. října a pohřben v kostele pod zámkem. Jan Leopold Hrzán zemřel 1. 1711, zůstaviv tři syny. Milešov ujal po něm syn Zikmund Gustav, jenž býval hejtmanem Litoměřického kraje a 1. 1760 zemřel. Milešov dědil po něm syn Jan Josef (f 1785, 25. dubna) a po tomto tohoto syn Karel Bedřich, jenž byl toho rodu poslední. Od r. 1865 patří zámek hra-běcí rodině Ledeburův, jichž hlavní sídlo jest však zámek Křemyžský. i) DZ. 178 D 16. s) DZ. 134- F 20. 3) DZm. 152 H 5. 4) DD. 58 f. 11. B) J. B. Miltner, Kašpar Zdeněk hrabě Kaplíř. OKOLÍ MILEŠOVA. ■jjedvédíč (nikoliv Nedvědice), prvotně Medvědic řečená, jest misto velmi staré. Hora nad ním od pradávna sloula Medvlz. Bratří Lev a Draz-slav s Nedvidiče připomínají se I. 1251 a žili ještě 1. 1276. V posledním roce se připomíná s nimi jakýsi Jan (Arch. Lovosický, Reg, II 446). L. 1307 je zmínka o Zlromirovi a synu jeho JeSkovi (Reg. II 916). Protivec ze Vchynic a Chotibor z Nedvidiče, bratři, patří mezi předky Vchynských ze Vchynic; tento žil ještě 1. 1346 (Reg. III 328, 522, Arch. Drážďanský). Ze seznamu těch, kteří I. 1364 ke kostelu zdejšímu podávali, viděti jest, ze tu byly tři statky. Ty drželi Vdcslav a Bušek, bratří, Prokop z Čiékovic a JeŠek a Blahuta, bratří; tito oba koupili 1. 1364 Zelevice (Lib. conf, Borový, lib. erect. I 49). Jan a Bušek žili ještě 1. 1398. S nimi tu seděli z rodu Vchynských 1. 1393 Lacek a 1. 1397 Bohuslav. Když tento 1. 1401 zemřel, připovídal se ke statku jeho bratr Snil a připomíná se v seznamu patronův ještě I. 1410 (Lib. conf., Arch. Drážďanský, DD. 14 f. 226). Když Smil ok. 1. 1417 zemřel, táhl se na jeho statek strýc Smil Opárenský (DD. 15 f. 296). Tehda již tu byly jen dva statky. Na druhém, při němž byla tvrz, seděli bratří Janek a Zikmund ze Vchynic. Onen obdaroval 1. 1404 zdejší kostel platem ve vsi Staré, oba měli I. 1410 část podaci a Zikmund seděl na tvrzi 1. 1415 (Lib. conf, Lib. erect. VI 417, X 41). Ještě I. 1420 oba tvrz drželi (DD. 20 str. 24). L 1427 Zikmund a Hynek, bratři, nazývají se patrony kostela zdejšího; zdá se, že byl Hynek třetím bratrem a po-ručníkem Janka, syna Jankova, a dcery tohoto. Rodina Jankova do r. 1439 všechna pomrela, také Zikmund a Hynek pomřeli před r. 1437. Po Zikmundovi zůstaly dcery Anežka a Afra a Hynek, který se 1. 1437 připomíná, snad byl synem Hynkovým (DD. 15 f. 305, 308. Arch. český I 424. Rel tab. II 188). Anežka vdala se za Vdcslava z Račinivsi, jenž tím spůsobem Nedvědíč vyženil. Synové jeho Zikmund a Jan ještě za živobytí otcova nabyli druhého statku v Nedvědíči, který jim před r. 1465 Smil ze Vchynic zapsal (Arch. český lili 362). Synové jednoho z nich byli Byčen a Kryštof, z nichž tento se v I. 1506—1519 několikráte připomíná (Schlesinger, Briixer Stadtbuch, Arch. mus., Reg: k. s.), ale lze souditi, že třetím bratrem byl Balcar, protože nacházíme potom Nedvědíč na tři díly rozdělenou. Balcar zapsal svou třetinu tvrze, dvoru a vsi Šebestiánovi z Veitmile, od něhož pak prodána 1. 1526 Smilovi Vlinskému ze VlinČvSi (DZ. 44 F 20). Tu pak dědil Jindřich, syn Smilův, a prodal ji (1645) Vácslavovi Kapliři ze Sulevic (DZ. 46 B 25). Týž Vácslav koupil ostatní dva díly od Jana, Vácslava, Mikuláše, Jindřicha a Kryštofa, bratří Nedvědických z Račiněvsi (DZ. 9 E 28) a zemřel 1. 1575 (náhrobek). Nedvědíč dědil po něm syn Bohuslav a držel jeítě I 1584 (DZ. 22 F 23). Bohuslav postoupil tvrze Nedvědice Jiřímu staršímu z Lobkovic směnou za Doubrav-skou horu. Ves sama dostala se Kateřině, vdoví po Janovi ml. z Lobkovic, která ji ľ 1585 Jiřímu staršímu s Lobkovic prodala. Od toho koupil ji 1. 1589 Jiří Kamaryt Kapliř ze Sulevic (DZ. 22 Q 18, 23, D 2, 24, L 14) Nedvědíč zůstala odtud při Milešovu, kromě krátké doby po r. 1669, kdež patřila Evě Lidmile Chřepické ze Sulevic, ale 1. 1672 koupena zase k Milešovu. 44* 1 Zámek Petršpurk. PETRŠPURK HRAD. ový zámek Petršpurský, na ten čas přední sídlo rodu Černínského, má pěknou polohu mezi zelením, poskytuje pohodlné a vzdušné obydlí a svou jednoduchostí více se líbí, nežli kdyby byl okrášlen několika tucty věžiček a ar-kýřků v moderním zámeckém slohu. Nad ním vysoko vypíná se staré hradiště, již zdaleka viditelné. Stará cesta k němu, z níž jest nyní úhledná pěšina, vede za ovčínem okolo skal, divoce na sebe nakupených, zvolna nahoru až na východní konec hory, která se tu na tři strany strmě skláni. Na samém konci jest spodek někdejší velké věže, do kruhu založené. Jest vybrána a vyčištěna až do dna a novým zábradlím kamenným tak opatřena, že se kolem choditi a do ni hleděti může, Nad touto věží jest na srovnaném místě kaple, ze zřicenin hradu v 17. st. vystavěná. Při ni spatřují se zříceniny starých sklepův, již zapadlých. Nad tlm výše stával horní hrad, také na tři strany strmě spadající a jen od východní strany přístupný. Na jeho nejvyšším místě jest umělá zřícenina, vlastně schodiště pro vyhlídku. Nelze o tom pochybovati, že v těch místech stávalo obydlí. Pod tím jsou kusy starých zdí, které zavíraly malý věžovatý dům o dvě skály opřený. Východní z těchto skal jest velký balvan, který hradiště celkem nepříliš široké až do polovice vyplňuje, takže se tu snadno brána do horniho hradu umistiti mohla. Kdo se nyní na hradišti a přeskrovných zbytcích bývalého hradu, lesním stromovím zarostlých, prochází, netušil by, co tu v 16. st. stávalo. Proti velké věži stávalo staveni, v němž byly zelená a královská světnice a jiné světnice a komory. Ve velkém domě byly dvě síně nad sebou (hořejší připomíná se již 1. 1404) a kaple a při ní bašta, v níž byly světnice a komora. Nedaleko odtud byly nad sebou dvě obroč-nice, sklep, v němž byl samotižný mlýn, a jiné síně, světnice a komory. Kromě vězení ve velké věži bylo ještě jedno vězení, jemuž se Žemlička říkalo. Také se mluvi o věži, »kudy k zámku jezdí*, tuším tedy o zmíněném staveni o skály opřeném. Pod hradem bývalo předhradi (tuším v místech nynějšího zámku); v něm bydleli myslivci a holomci, avšak byla tu také krčma a dvě chalupy. Předhradi bylo hrazeno a mělo bránu a fortnu.1) i) DZ. 52. PETRŠPURK HRAD. 345 Zboří, na němž vznikl Petršpurk, prvotně nevelké, bylo 1. 1358 v drženi Petra z Vrtby a v letech 1358—1371 Peská neb Petra z Janovic}) Tento založil bezpochyby Petršpurk a po sobě pojmenoval. Petr skoupil okolní statky, jež měli 1. 1374 synové jeho Purkart, Jenec, Jetfick a Petr v nedllu. L. 1375 řídili je první tři sami, podávajíce faráře ke kostelům na panství. Nedlouho potom došlo k děleni, při čemž se dostal Petršpurk Jencovi, jenž v 1. 1378—1415 faráře podával. Na panství svém prodával platy k rozličným kostelům;8) ze svého měšce obdaroval fary ve Stebně a v Jesenici a klášter sv, Klimenta v Praze.3) Za něho byl Hrzek z Holetic (1409) purkrabí. Jenec zemřel tuším na podzim 1. 1418; od konce téhož roku vládl na Petršpurce syn jeho Jan i Jenec řečený, jenž se v rozmanitých pamětech do r. 1450 připomíná. Synem Hradiště Petrspurské. jeho byl Jenec, jenž se v pamětech od r. 1462 vyskytuje a 1. 1503 jako poslední této rodiny zemřel. Týž pán prodal Petršpurk (1483) Burjanovi z Gutšteina.*) Za nového pána byl tu purkrabí I. 1487 Humprecht Loský z Rabšteina.6) Po Burjanovi držel Petršpurk napřed syn Jindřich, a to 1. 1495 poprvé a 1. 1507, kdež obdařil Jesenické, naposled.6) Nedlouho potom byl v držení Jetřicha, bratra jeho. Když Gutšteinové 1. 1509 a 1510 odsouzeni, přišel i Jetřich o Petršpurk, ale ještě v lednu 1. 1510 vrátil jej král Volfovi, nejmladšímu z bratří,7) a ten hned potom potvrdil svobody městečka Jesenice.8) Z doby Volfovy známe tento příběh z okolí: Bylo to 1. 1535, když šli dva sedláci z Kletečné, Carda a Vít, do lesa Oltáříka a nalezli tu Jana Hostišovského z Jelenova, an líčí tenátka na fežábky a má ručnici. Carda se ho ptal, odkud má dovolení, a zchytralý Jan řekl, že od pana Vahancova syna v Jesenici i od samého pána. Tu Carda: Jestliže toho není, že tě vemou! On: Nevěříte-li mi toho, jděte tu nahoru, pohledejte st ho. Sedláci šli a pána nenalezli; nebylo ho tu, a chytrý ptáček jen se jich chtěl zbaviti, aby utekl. Ale sedláci se brzo vrátili, takže mohl jen tenátka s e brati a ručnici nabitou na ně položití. Vida je pravil: KdyŽ nevěříte, pojdte se mnou a já ho vám ukáži. A vundal tenátka do mošny a ručnici vundal k pasu a pověděl: Jděte, kde vás Bůh obrátí, a já půjdu do Rakovníka. Než Carda ho chytil, ručnici mu vzal a vedl ho do Jesenice před rychtáře. Jan uvítal se s rychtářem a prosil jej, aby ') Lib. conF. O kapli sv. Vácslava na hradě Tadra, Canc. Arnesti 28B. s) Lib. conf., Lib. erect V 76, X 99. 3) Lib. erect. V 86, 92, IX F 8, X M 8. <) Rel. tab. II 399 -401. *) Zákl. list kl. Chýšského. «) Kn. arch. Schleiz. a Hradecký. ') Arch. Třeboňský, DZ. 3 C 23. *) Arch. Hradecký. PETRŠPURK HRAD. pánu o tom nepravil nic a na sobě to držel. Řekl poctivý rychtář: 1 milý pane Jene! nesmím toho učinitl, boje se kázně pána svého; i neodcházejte nikam, nebf naň s obědem čekám, že jede z Prahy. Ale chytrák utekl přece.1) Volf zemřel I. 1545, zastaviv tři syny. Nejstarší z nich, Burjan, byl při otcově smrti v tureckém zajetí a sotva se kdy vrátil. Druhý, Viktoryn, dědil po otci Petršpurk a nejmladší, Adam, měl míti s mateří hrad Gutštein, ale Že brzy zemřel, i toto zboží na Viktoryna spadlo. Avšak i tento se dlouhého věku nedočkal, an již 1. 1554 zemřel. Protože po něm jedinká dcera Anežka zůstala, dostal se statek ji a sestrám zemřelého, které ještě nebyly vybyty, totiž Marjané (f 1556), Niaruši, Zikunl a Kateřině. Sestry ty, ujavše se poručenství nad sirotkem, zanechaly pro něho Chýše a část panství Petršpurského, totiž Podbořany, Kryry a Lubenec s okolím, tedy asi polovici všeho dědictví, a 1. 1555 se o ostatek rozdělily. Každá z nich dostala čtvrtinu hradu a k tomu jisté vesnice.*) Zikuna vdala se ještě téhož léta za Jaroslava LibSteinského z Kolovrat, jenž takto tuto čtvrtinu vyženil, ač se právně stal pánem teprve 1. 1593 po manželčině smrti.8) Dvě čtvrtiny koupil 1. 1556 od Kateřiny, tehda ještě svobodné, a Maruše, vdané Švihovské.4) Zůstala tedy o sobě jen čtvrtina Marjanina. Tato zemřela 1. 1556, odkázavši všechen svflj díl sestře své Anastázii, vdané za Vojtěcha z Rabšteina na Hostouni.6) Díl tento tvořil pak statek Kosobodský a ke čtvrtině hradu, která k němu náležela, žádný se již nehlásil. Bylí totiž hrad Petršpurk náhle opuštěn, bud že shořel anebo že neposkytoval dostatečného obydlí. Sice to bylo také chatrné stavení, jak skrovnost zbytků svědčí. Jaroslav vystavěl si nové sídlo pod hradem. Se stavbou tuším začato 1 1559, neb v lednu 1. 1560 ještě neměl stálého sídla, a proto, když byl tehda k zemskému soudu poháněn, nazýván byl »na PetrŠpurce i pod Petršpurkem i v Chlumčanech«.fl) Jaroslav znamenitě rozmnožil moc rodu svého a zemřel 1. 1595. Když se téhož 1. 1595 synové jeho dělili, dvěma z nich se dostalo dílu z panství Petršpurského; Jaroslav dostal Petršpurk s vesnicemi při něm a Beneš dvůr v Bestně též s vesnicemi.7) Ostatní tři se dělili o Rab-*Štein. Jaroslav zemřel 1. 1619, zůstaviv Petršpurk a Pšovlky synům a statek Sosen manželce Markétě z Re-deru, poněvadž byl dílem za její peníze koupen.") Ale té poslední vůle 1. 1621 nic nešetřeno, nýbrž Petršpurk, od vojákův spálený a pobořený, se všemi třemi statky zabrán a prodán 1. 1622 Heřmanovi Černínovi z Chudenic a Marjáně Černínové se Svarová, manželům.9) Od té doby zůstal Petršpurk nepřetržitě v držení rodu Černínského; následovali totiž po Heřmanovi (f 1651) Humprecht Jan (f 1682), Heřman Jakub (f 1710), Frant. Josef (f 1733), Prokop Vojtěch (f 1777), Jan Rudolf (f 1845), Eugen Karel (f 1868) a Jaromír, vždy syn po otci, kromě toliko Humprechta. Ku konci budtež připojeny některé příběhy z okolí, jak se zběhly mezi venkovským lidem.10) Když jel Jan Toužimský do Cernoce s paní Asinou ze Vchynic, pravila k němu: »Jediž, nabereš piva.* I dohlédl do zahrady a v tom uslyší křik, běží a uhlídá, že táhnou nějakou ženu, která žala trávu. Sousedé ji táhli, mluvíce k ní: Pojd na právo! neboj se, však zase puštěna budeš. Tu ona srpem uhodila paní Asfnu v ruku. Tu běžel Bárta, člověk z Velké Černoce a manžel téže ženy, domů, potom, když neměl na oŠtfpu dosti, běžel zase domů, připásav k sobě meč, vzal ručnici se dvěma spoušti a hned ve vratech ji sobě natáhl. Po té hned běžel k paní, volaje: 'Zvyj, psice, nebudeš mi ženy brati!* I spustil z ručnice, až zakřesala, ale neudeřila. I jde paní k němu a di: Aj, zvyjednaný lotře! chceš mne mordovati na mých gruntech? I vskočiv člověk ten do dvora, zavřel po sobě a volal: Jdi! pojdiž, zvyj, tisto, do mého dvoru! I chtěl Jan za ním jiti do dvoru, ale paní nedala, řkouc, že bohdá sobě to jinak napraví.11) Když r. 1597 v městečku Podbořanech rada skrze p Volfa Bernarta z Fictum a z Egrberka obnovena byla, tuf rada pána prosila, aby s nimi do domu Urbana Kestlera šel a s nimi stolil, což pán učinili neodepřel. U večer přijeli někteří kárnici čili foimani a zasedli si za jiný stůl Nějak se tu nepohodli, neb brzo potom jeden z nich, Michal Hennig, žejdlíkem na stůl pral, hanebně lál a zlořečil, a když ho jeden soused napomínal, aby šetřil pány a nelál, jestliže by to pán uslyšel, že by nebyl dobře spokojen, tu on žejdlík vyzdvihl hroze: Co ti po tom jest! Uslyšev to hospodář, šel ke kárníkům, jim předkládal a podivným způsobem je upokojili chtěl. Vzal kus masa z mísy, kárníku za stolem na talíř uhodil, po druhé do mísy sáhl, kárníku pečení na talíř udeřil a lžíci na stole trefil, až pánu ná prsy za druhý stůl skočila. I vzkázal pán, jenž se proto mrzel, po svém služebníku kárníkům, že páni je při jich jídle s pokojem zanechávají, aby lžíci na pány neházeli. Tedy řekl hospodář ke kárníkům- Vy kárnici! poněvadž ste maso objedli, abyste na pány kostmi neházeli. I vstal, šel k panskému stolu a řekl: »Pane, poc sakrament, kárnici jinak nečiní, račte býti veselí.« Řekl pán: Toliko vy mlčte s tou řečí, já žádnému slova nedím, toliko vy mlčte. Tu si Urban častokráte opakoval: »Poc sakrament, kárnici jinak nečiní,* a šel ještě jednou ke stolu s tou řečí. I řka Volf, tedy musejí oni jinak činiti, udeřil na hospodáře tesákem a v tom i jiní stavu rytířského zbraně své vytrhli a začala ve světnici velká šarvátka, v níž mnoho osob raněno bylo. Ti kárnici a ti lidé všichni >) Reg Žlutá svědomí. *) DZ. 52 A 13- 26. s) DZ. 26 A 26. *) DZ. 12 D 30, E 1. 6) DZ. 12 E 3. •) DZm. 10 E 1. 7) DZ. 171 J 8, Arch. Hradecký. ») DZ. 139 L 28. •) Arch Hradecký. l0) Jsou to svědomí Němcův zdejších, jež současně přeložena. ") Reg. svěd. 1554—1557 k. s. f. 304. ŠPRYMBERK HRAD, 347 ze světnice vyběhli. Po chvíli, když se všechno utišilo a žádný ve světnici nebyl nežli páni, přišel Hennig do světnice s čekanem. I řekl Volf: Hennig, zůstaň vněl zůstaň vně! aby tě boží sakramenta napadla! zůstaň vně! Když neposlechl, udeřil někdo na něho a posekal jej.1) Na Drahonicich bylo jednou veselo; přijeli sem hosté a pán je ctil. Po jídle tancovali, pak Jan Vilém ze Vřesovic s Kryštofem Sekerkou ze Sedčic ke stolu sedli a hráli v karty. Tu se nepohodli, takže Vřesovec Sekerkovi dvakráte v hrdlo lži nadal. I řekl Sekerka: »Na lež nálež! pohlavek.* V tom, když Sekerka naň udeřil, vytrhl Vřesovec tulych svůj a bodl Sekerkovi ke tváři jeho; trhl Sekerka hlavou a uhodil jej v pravé ucho. Tu bili všichni přítomni s dobytými zbraněmi na Sekerku, jenž, nic po ruce nemaje, popadl stolici při stole a chránil se ni, až ze dveří ven vyskočili mohl. V tom všichni byli u dveří. Vřesovec křičel na služebníky, aby ručnice natahovali a dvéfe obstoupili ručnicemi a raplry Potom stříleli ve světnici. V tom paní a dívky, již ležíce a to uslyševše, se velice ulekly a vzaly na se rychle Hradiště na návrši »VSech svatých* v Pctršpurku. noční šaty, neb se domnívaly, že hoří v zámku. Tu přinesl Sekerka také krátkou ručnici a střelil z ní nahoru k nebi, nic zlého tím nemíně. V tom vytrhl Vřesovec celé okno, chtěje vůli svou provozovati, a nic nebylo plátno, že ho dívky prosily vellice, aby se spokojil; neb nyní je Sekerka pobízel sám. Zatím přiběhl pacholek Sekerkův a vpravili Sekerku do světnice. Jan Vilém a jeho tovaryši, vrátivše se do velké světnice, našli tu měšec, který Sekerka na stole ležeti nechal, i vyprázdnili jej a vložili tam na posměch karty.*) ') Reg. svčd. ním. 158c—1618. s) Rcg. svěd. něm. z r. 1602. ŠPRYMBERK HRAD. Východně od Bílenec nedaleko silnice Pražské jest Vlčí hora, lesem zarostlá a, jsouc oborou, plotem hrazená. Na výběžku, táhnoucím se od východu k západu, jest hradiště, jež je příkopem od ostatní výšiny odděleno. Zde stával hrad Šprymberk, z něhož však nezbylo nic než něco kopečkův a jam. Neb když se stavěla dotčená silnice, dobyli tu kameni, co mohli; při tom přišli na hrubé zdi a staré sklepy.1) Zakladatelé dali hradu jméno Springenberg, jež si Čechové svému způsobu mluvení připodobnili.2) Zakladatelem byl nějaký potomek Bohuslava ze Šanova (f j. 1296). Potomek jeho Bohunek ze Sprym-berka sídieí již na hrídě, ještě 1. 1363. Synové jeho byli IJtolí, Zaviše, Jindřich a Petr. Litolt, oddav se stavu duchovnímu, obdržel 1. 1365 od papeže přípověd na obrok duchovní, stal se 1. 1367 farářem v Kosově Hoře, ale zemřel, jak se zdá, již před r. 1381. Všichni čtyři byli I. 1370 patrony kostela v Bilenclch.') Z neznámé příčiny podávali tu 1. 1378 jen Litolt a Kuňka, vdova po Bohunkovi, která měla věno zapsané na témž zboží. Táž Kuňka a mladší tři bratří spolčili se 1. 1381 zbožím svým hradem Šprymberkem se dvorem, Bílenci vsí a statkem svým v Šanově.*) V příčině toho statku měli pak při s farářem Šanovským l) Hebrovy poznámky v arch. Rychnovském. *) Tak ještě 1370 (Lib. conf.). ') Lib. conf. Mont. Vat., DD. 21 str. 107. *) Rel. tab. I 467. 348 TVRZE V OKOLÍ PODBOŘAN A JESENICE. a prodravše byli donuceni mu pustiti lán role s lukami a zahradou beze všech platův.1) Zsiviše držel pak Bukov a plat v Bllenclch; zemřel před r )Č95 zůstaviv vdovu Keruši a sirotky, jichž poručníky byli Jindřich a Petr, kteří byli do r. 1405 nedílnými pány na Šprymberce.8) L. 1399 ^obdařili kostel plaitem na zádušf Bohunkovo a Kuňky, manželky jeho. Brzy po r. 1405 zemřel i Petr a zůstal Jindřich sám pánem na Šprymberce, podávaje 1. 1408 do BíleneC. Žil ještě 1. 1413, čině odpor tomu, když Jan z Buková (tuším Zavišfiv syn) prodal statek svůj v Bukově a Bílencích.8) I on zemřel ok. 1. 1415 a Anna, vdova po něm, zapsala pak věno své svým dětem*) totiž Jindřichovi a Bokunkovi, synům, a Kunce, dceři. Synové dostali 1. 1420 od krále Zikmunda zápis na vsi Liběšovice, Vrbici a Dětsň, ale nedosáhli jich.5) Bohunek, odděliv se od bratra, byl 1. 1425 pánem na Štědrém Hrádku.6) Kunka uvázala se podle zápisu matčina, k čemuž Jindřich, bratr její, činil odpor, ale odporu nedostál. Snad se to stalo proto, že byl nějaký čas ve vězení na RabŠteině (bezpochyby v I. 1440—1452). Vězení to bylo mu i škodlivé strany toho, že mu odloudčni poddaní.7) L. 1458 ještě žil, ale zemřel nedlouho potom, :capsav dli svůj dědičný pěň vladykám. Kunka a ti, kteří poddané odloudili, prodali své právo Jencovi mladšímu z Janovic, takže tento se přel s dotčenými pěti, ale přece obdržel na soudě zemském přísudek. Právo pak odúmrtní, jež náleželo králi, přešlo na Jana z Doupova, ale když mu 1. 1463 odhádáno, stálo jen za 70 kop.8) Hrad, byv připojen od Jence k panství Petršpurskému, byl pust 1. 1483 a jen jméno jeho udržel 1. 1555 les Špimberk. >) Lib. erect. XIII b. 49. Petr byl v 1 1392-1393 patronem v Šanově. *) Lib conf., erect., Rel. tab I 660. ») Lib. conf, erect. DD 21 str. 107, Rel. tab II 86, 99 *) Rel tab II 318. s) Arch. český I 509. ") Rkps Osecký, Aich. český III 254 (chybně). O Jindřichovi viz Arch. český III 499. Rel tab. II 31R, DD. 33 str. 253. Z Bukovské pošloslti žili 1 1458 Jan a Jindřich (DD. 21 str. 158). a) DD. 16 f 10», 23, J 12. TVRZE V OKOLÍ PODBOŘAN A JESENICE. [.".....městečku Vroutku býval od pradávna kostel, I jak svědci jeho starožitná stavba; v pamětech V Víf.1 3 vyskytuje se poprvé I. 1227 (Reg. I 333). fin žna Od 14. st. až do r. 1420 patřil Vroutek kl. Postoloprtskému a Bedřich z Dolan, který tu byl 1. 1404 pánem, bezpochyby měl Vroutek jen v nájmu (Lib. conf.). Po r. 1420 zmocnili se ho Žatečtí, jimž jej sice cis, Zikmund I. 1436 zanechal, ale hned příštím rokem zapsal jej Alšovi ze Sjmburka (Ärch. č. U 191, Rkps Videňský). Ale vskutku měl jej pak Jakoubek ze Vře-sovic, jsa hejtmanem té strany Žateckých, a když se od Žateckých odtrhl, tito Vroutek (1441) ztekli a posádku pobili (St. letop., Arch. Lounský). Jisto jest, že potom Vroutek zůstával v zástavě. Jak se zdá, chtěli jej potahovati ke hradu Mostskému, ale nikdy se to nezdařilo. Na tvrzi zdejší seděl v I. 1510-1518 Jiřík Údrcký z Údrče (Reg. k. s.). Král Ferdinand udělil Vroutek dědičně 1. 1535 Šebestiánovi z Veitmile, ale •ten prodal vše právo své Jindřichovi mladšímu z Údrče, tuším Jiříkovu synu (Arch. gub., DZ. 4 J 24). Tento seděl tu ještě I. 1569 (DZ. 252 B 19). Synové jeho Karel, Ludvik a Mikuláš, rozdělivše Vroutek na tři díly, to vše prodali I. 1584 Janovi Valdemarovi Hasi-šteinskému z Lobkovic (DZ. 67 O 14). Pán tento držel Vroutek jen čtyři léta; zadlužil se mnoho a proto Vroutek odhádán Radslavovi ze Vchynic (1588), jenž jej za několik neděl prodal Vladislavovi Hrobčickému z HrobČice (DZ. 24 C 18, F 29, L 29). Vroutek měl odtud tytéž držitele jako Pětipsy, a to do r. 1629. Když pak tehda na krále spadl, prodán 1. 1631 Heřmanovi Černínovi s Chudenic, jenž jej k Petršpurku připojil (DZ. 298 G 27). Tvrz potom zanikla nadobro. # V městečku Žihli stoj! na místě bývalé tvrze hostinec, stavení o jednom poschodí, ale pod dvěma krovy. Uprostřed průčelí do rynku obráceného jest brána štukovím obložená. Býval před ní zdvihutý most, jak svědčí známky na bráně. Ze strany dvora ještě jsou zbytky rustiky. Žihel patřívala ode dávna ke komoře a 1. 1238 darována klášteru Plasskémn. Za vlády duchovni stala se trhovou vsí (Reg. I 440, Ií 239) a 1. 1351 znova vysazena L. 1420 zastavena na řas, ale zase vyplacena. Teprve I. 1448 zastavena Zihel nadobro Janovi Caltovi z Kamenné hory a odtud držena k Kabšteinu. (Obsaženo v listu 1548, Q. Novb. v arch. bibl. Praž.) S Rabšteinem dostala se konečně dědičně Jaroslavovi Libšteinskému z Kolovrat. Když se 1. 1595 syrové tohoto dělili, dostal Mikuláš äíihel s mnohými vesnicemi na svůj díl a hned tu vyzdviihl stavení a byt, ze kteréhož za nedlouho udělána tvrz (DZ. 128 P 23, 171 K 5). Ještě téhož roku prodal Mikuláš tvrz Žíhel s panstvím Vácslavovi Ckotkovi z Chvckova (DZ. 173 0 14). Zůstali po něm synové Jiří a Karel (DZm. 61 B 13). L. 1617 se porovnali o dědictví a ŽIhel dostala se Jiříkovi. Avšak 1. 1621 týž statek mu zabrán a prodán 1. 1622 Hermanovi Černínovi z Chndlnic na Petrš-purce a Marjanl Karlovni ze Svarová, manželům. (Arch. Hradecký.) Od té doby patřila Žíhel k Petršpurku. * Ve vsi Bukově u Jesenice bývalai tvrz již v 15. st. Před r. 1395 seděl tu Zaviše ze Sprymberka a teprve po jeho smrti manželce Keruši věnováno. Synem jeho snad byl onen Jan, jenž Bukov (1412) Bavorovi z Mécholup prodal (Rel. tab. í 560, lil 86, 99). Ok. 1, 1424 byla ves rozdělena; část držel Zbramir z Mrt-ntka a část Aleš Saska, jenž držel také tvrz. Asi 1. 1432 přitrhli sem Plzeňští, zapálili tvrz a všecky lidi na nl zajali a co se vzíti dalo, pobrali. Tvrz zůstala pusta (Arch. gub., DD. 33 str. 309). Aleš žil ještě 1. 1452. Odtud pocházeli Muchkové z Buková, z n;chi první Jan se i 1437 připomíná. L. 1483 patřil dvůr pustý v Bukově s vesnicí k Petršpurku (Rel. tab. II 400). TVRZE V OKOLÍ PODBOŘAN A JESENICE. 349 Ves PřehořOV ode dávna byla vladyčím statkem, zejména v 1. 1234—1252 Miloslava a bratra jeho Břetislava (Reg. I 390, 449, 457, 596). Z potomních znám jest Hanek (DD. 18 f. 70). Plat na sedmi dvorcích koupil 1. 1410 klášter Plasský (Arch. c. k. dvorský) a 1. 1418 koupil Přibyslav Ořehledy a Jindřich driel 1435 Čívice (Arch. č. III 491, Lib. conf). Z 1. 1454—1477 dov'dáme se jen o drobných statcích v Přehořově (Arch. č. II 69, DD. 16 f. 102, 114). Podle tituláře 1. 1534 Jan z Vladořic seděl v Přehořově. Na tvrzi seděl Jiří Pšovlcký z Moukoděl, jenž 1. 1571 zemřel. Strýcové a dědici jeho Jan, Jindřich, Vdcslav a Sebastian prodali (1572) tvrz pustou Pře-hořov Janovi Pominickétnn z Pominie (DZ. 17 N 23, DZm. 165). Tento seděl tu až do r. 1596, kdež pro- nazývali se 1410 Jindřich a 1426—1431 Buíek Dlesk (DD. 14 f. 213, Arch. bibl. Praž.). Tvrz držel naposled Soběslav ze Ptice, jenž byl 1. 1439 hejtmanem na Křivoklátě, ale před r. 1454 zemřel (Arch. Rakovnický, DD. 16 f. 100). Tvrze dosáhl po něm Jindřich Loučka a vyprosil si odúmrf na králi. L. 1484 držel Pšovlky Jindřich Cukr z Tamfelda (Manské knihy Křivoklátské). V 16. st. žila rodina Pšovlckýck z Moukoděl, ale odnikud není známo, kdy na Pšovlcích seděli. Tyto koupil Albrecht z Valdšteina před r. 1539 od Mikuláše z Velemyšlovsi, ale prodal tvrz Pšovlky (1545) Jiříkovi Hochauzárovi z Hochauzu (DZ. 4 E 24, 44, J 29, Reg. kom. s.). Po smrti Jiříkově zůstali tři synové, z nichž Vdcslav, nejstaršl, v I. 1577—1578 bratry své splatil a Pšovlky podržel (DZ. 19 K 28, 63 D 17, 64 B 7). Bývalá tvrz v Žihli. dal tvrz obnovenou Josefovi Vlickému z Plešnic (t 1602, DZ. 127 B 13). Synové Josefovi prodali Pře-hořov (1603) Bohuslavovi (tuším jinak Vácslavovi) Bohuši z Otěiic, jenž 1. 1608 zemřel. Vdova Mandaléna z Šenreitu vdala se zase za nějakého Štampacha a ještě 1. 1615 Přehořov spravovala (Arch, DZ., DZ. 134 F 16, Rozvrženi sbírek). Syn její Jan Vilém prodal 1. 1628 tvrz starou Přehořov a při ní (nové) sídlo Heřmanovi Černínovi z Chudenic a manželce jeho (Arch. Hradecký). Od té doby patřil Přehořov k Petršpurku. * Ves Pšovlky připomíná se již I. 1273 (Reg. II 332). L. 1360 Aleš ze Pšovlk byl mrtev a žil Jindřich odtudž. L. 1370 připomínají se dva zdejší zemane Kunrát Rus a Kunrát Lichý. Syn jednoho z nich, Pur-kart, byl od r. 1363 farářem ve Zvíkovci (Lib conf, erect. IV, Arch Plzeňský). Ok. 1. 1380 usadil se tu Bořita a část vsi držel 1385 Janda z Nebřenic (Rel. tab. I 504, Lib. conf). Ok. I. 1402 držel jednu část Jindřich ze Chřiče a druhou Hoštálek, tuším Jan, který se tak 1. 1409 výslovně jmenuje (Rel. tab I 598, 599. II 62). Ten tuším držel tvrz, ale po částech vsi L. 1593 mu jistý mlynář ves i s tvrzí vypálil (Štem-berův místopis Rakovníka). Vácslav zemřel po r. 1603, zůstaviv dceru Johanku. Tato (vdaná Bezdružická z Kolovrat) prodala Pšovlky (1612) Jaroslavovi mladšímu Libšteinskéniu z Kolovrat (DZ. 186 G 30), jenž je připojil k Petršpurku. L. 1621 byly ve tvrzi ještě čisté pokoje, ale bez oken, zámků a kamen (Arch. Hradecký). * Ves Sosen se tuším již 1. 1273 připomíná (Reg. II 334). Z vladyk, kteří tu seděli, známi jsou Otík (1398—1418) a 1. 1450 Jindřich z Mukoděl (DD. 14 f. 73, Rel. tab. II 140, Arch. gub.). Celá ves však nebyla v drženi jediného a ještě ku konci 15. st. tu byly asi dva statky, z nichž jeden se dostal ok. I. 1484 k Petršpurku (DD. 17 f. 99). Část, kde byla tvrz, připojena ke Krakovci a dostala se 1. 1530 na díl Jana Krakovského z Kolovrat. Týž prodal brzo potom tvrz pustou a dvůr Sosen MandalénS z Gutšteina a tato ji zapsala 1 1542 Jindřichovi Cukroví z Tamfeldu, manželu svému (DZ. 7 E 25, DZm. 226 D 12). Bernart Cukr, jenž Sosen ještě 1. 1579 držel, byl bezpochyby 45 350 TVRZE V OKOLÍ PODBOŘAN A JESENICE. jeho synem. Od něho koupil v 1, 1584—1588 týí: statek Vilém Sviták z Landšteina (DZ. 167 F 11, K 20, DZm. 236 E 7), jenž k němu připojil statek Koso bodský, vyženěný s manž. Barborou z Rabšteina. Vilém byl po druhé ženat s Annou z Michnic, ovdovělou Hradištskou, jež 1. 1609 dceru svou Saloménu za Kryštofa Haranta £ Poliíc vdala. L. 1610 narodil sc t£nu manželům syn, jenž v neděli po sv. Michalu na tvrzi Sosni u své báby pravou vodou Jordánskou, již byl Kryštof z řeky Jordánu přinesl, pokřtěn a jmenováni jest Jan Vilém (Mitth. XII 283). Vilém z Landšteina,, poslední toho vzácného rodu, prodal Sosen 1. 1612! Jaroslavovi ml ad. Lióšteinskemu z Kolovrat, jenž jii k Petršpurku připojil (DZ. 185 L 16). * U dvoru Šmikous (nedaleko Hořovic) tvrz bývalai ode dávna. Odtud se psal I. 1383 Bohuslav (pozdějii držitel Lhoty u Radnice — DD. 18 f. 14, Lib. erect XII 78). Ves byla rozdělena. Část držel v 1 1395—1399 Jan Čihdk z Dubu a část ok. I. 1400 jistý Petřík (DD. 18 f 29, 104, 113). L. 1413 psal se odtud Žibřid a 1. 1415 Vácslav Picek, jenž si odúmrf po Za--viši a Petříkovi, sirotcích po Jaroslavovi tu ve Šmi-kousfch vyprosil a ještě 1. 1424 žil (Rel. tab. II 93 DD. 15 f. 91, Arch. gub.). Od r. 1429 stal se známým Jan Smtkottský ze Žďáru jako dobrý válečník, zejména v Uhřích (Bartošek). L. 1463 ještě trvalo rozdělení vsi. Dvůr pustý Plčkovský vyprosil si Jenec ml. z Janovic; ostatek držel Jindřich z Dékova (DD. 16 f. 109, 23 K 4). Pak tu seděli 1499 Mik Penkar z Hejdy a 1525 Burjan z VahanČe (Man. kn. Křivoklátské, Reg. k. s). Od téhož koupil tvrz Šmikousy Bernart Borman z Laufu a pak asi 1. 1540 Vácslav Maštovský g Kolovrat (DZ 1 J 26). Bedřich Maštovský prodal Šmikousy (1579) Vladislavovi Hroblickému z Hrobtice (DZ. 20 J 27), jenž je pak držel k Pětipsům. Při nich zůstaly až do r. 1629, pak zabrány, nějaký čas zastaveny a konečně prodány I. 1631 Heřmanovi Černínovi z Chudenic, jenž je připojil k Petršpurku (viz Bílkovy Koní). * V PlavČi (Palackého Popis 40) tvrze nebývalo. Ves Krty stála již I. 1227 a měla 1. 1295 také kostel (CDB. II 301, Reg. II 1201). Sice patřily Krty až do r. 1595 ke hradu Rabšteinu. T. r. připojeny k Běstnu, od něhož však postoupeny 1. 1597 Adamovi Štampachovi se Á~tampacku, jenž si tu vystavěl obydlí (DZ. 129 M 11). Statek ten prodán pak od Jindřicha Štampacha k panství Petršpurskému. L. 1623 bylo toto obydlí neb tvrz od vojáků tak vypáleno, že holé zdi stály (Arch. v Jindř. Hradci). * U Křečkovského mlýna pod Chmelištným připomíná se I. 1555 dolejší tvrziště. V těch koncích stávala ves Smrk, jež se již 1. 1275 připomíná (Reg. II 416). Ves tato patřila dilem k Sadlnu a dílem k Příčině (v 15. st.), ale možná že tu byl také samostatný statek vladyčí. * V Krásném dvoře bývaly v 16. stol. dvě tvrze, hořejši a dolejší; z této zachovaly se zbytky příkopů u mlýna, cnano pak stávala na miste nynějšího zámku na vyvýšeném místě a podle toku potoka hořejším (viz Heber, Burgen VII 153). Starší jest tvrz dolejší a odtud pocházeli Fremutové z Krásného diora, jichií předek snad byl Vilém I. 1295 (Reg. II 723). Rodina ta měla na štítě polovičném v pravé polovici půl orla a v levé tři pruhy pošikem a držela záhy mimo Krásný dvůr Hlubany, BuŠkovice a Černoc. Ve 14 století žili bratři Fremut starší a Fremut mladší. Onen se připomíná již 1. 1363 a daroval I. 1372 klášteru Plasskému plat ve Studené (Arch. bíbl Praž). Snad již tehda byli od sebe dílni. Fremut mladší seděl pak až do r. 1392 na Černoci (DD. 13 f. 184) a syn jeho Drslav byl pánem na Čci holí a. od r. 1413 také ua Buškuviclch. Fremut starší tuším zůstal na Krásném dvoře. Synové jeho Oldřich a Jan potvrdili klášteru Plasskému darováni svého otce a slíbili plat vydávati z Kletečného (Rkps musejní). Jan byl později pánem na Vltni u Strá-žova a zemřel ok. 1. 1404. Po něm tu vládl 1 1*05 zase Jan, snad syn Oldřichův. O Krásném dvoře přímo z těch dob nic nevíme. Fremutů jedna pošlost držela Buškovice, druhá byla v 1. 1444—1452 na Novém sedle a později v Plzeňsku. V prostřed 15. st. byl Krásný dvůr rozdělen. Část jedna patřila v I. 1445 a 1448 Zikmundovi Tosovi Z Kysible, na druhé seděli bratři Vilém a Jiřík, snad z rodu Fremutův, kteří (1447) lidem svým 12 a půl lánu pod zákup prodali a jim svobody udělili (Arch. Žlutický a Hradecký, Paprocký o st. pan. 113) Rozděleni vesnice potrvalo do 16. století. Na jedné části seděl I. 1495 Mikuláš ze Žďáru (Knihy manské Křivoklátské) Oba díly s dvěma tvrzemi držel pak Jan Maítovský z Kolovrat Pustiv Maštov dvěma svým synům, seděl ještě 1. 1532 na Krásném dvoře s Janem mladším, třetím synem (Reg, kom. soudu). Hořejši tvrzi říkalo se také Vysoký neb Nový Krásný dvůr a ta zůstala pořád v nepřetržitém drženi Jana mladšího. Dolejší tvrz čili Starý Krásný dvůr s příkopem, dvorem poplužným, ves celou s mlýnem náchlebním v příkopě a druhým mlýnem kmetcím pode vsí prodal Jan 1572 Albrechtovi Novohradskému z Kolovrat. Ten však, dlouho ne po drže v statek tento, prodal jej opět r. 1573 dřívějšímu držiteli za sumu trhovou a od těch dob byly obě *tvrze spolu spojeny a nikdy již odděleny. Téhož roku Jan od zboží téhož odprodal dvůr Mory se vsí a 1. 1577 na tvrzi v Krásném dvoře (totiž dolejší) manželce své Janě Kobvratové roz. Hasi-šteinské z Lobkovic věnoval (DZ. 17 K 5, P 12, 18, A 24, 19, H 10, Reg. k. s.). Nemaje dědicův, odkázal posledním pořízením d. 10. srpna 1580 >statek svůj Krásný dvůr, tvrz dolejší i hořejší se dvorem a pří-slušenstvímc příteli svému Janovi staršímu s Valdšteina a na Sedčicích s tou výminkou, aby po něm všechny dluhy zaplatil a vdově zůstalé věno její vydal (DZ. 21 D 27). Týž prodal jej r. 1586 Janovi Valdemarovi Hasišteinskému z Lobkovic, kterýž všechna zboží svá prohospodařil. Krásný dvůr odhádán jest r. 1591 Jindřichovi Stampachovi ze Štampachu na Válči. Štampach nepodržel statek dlouho, nýbrž ho postoupil hned r. 1591 Bedřichovi Šlikovi z fíolile na Plané, jenž potom Krásný dvůr s připojenými k němu Vitčicemi a Třebčicemi německými 7. února 1609 manželce své Marii rozené paní z Sumíutka postoupil. Bedřich potvrdil obci Krásnodvorské 1. 1611 její svobody (Arch. Hradecký) a zemřel ještě t. r. Vdova Marie postoupila Krásný dvůr potom Simonovi Karlovi Údrckému — . 1. i ..l'^.ll.. ...U..UW.U ... I_.II U LU ..->.-! K. 1 l. . 1. . Připojiv ke Krásnému dvoru zboží Buškovské, provinil se proti rodu Habsburskému 1618—1620, začež odsouzen jest polovice zboží svého a spojené zboží Buškovské a Krásnodvorské prodáno jest manželce odsouzeného Marii (Bílek, Děje konf.). Šimon naposled (1634) statek Krásný dvůr nemírně zadlužil; nabyl ho přední věřitel Vácslav Michna z Vacinova a od tohoto koupil jej Heřman Černín z Chudíme, po němž jej rod Černínovský posud drží (Arch. Hradecký). Tvrz t TVRZE V OKOLÍ PODBOŘAN A JESENICE. 351 hořejší, ztrativši během 17. století starožitný ráz svůj, udržela se až do sklonku 18. století. R. 1723 vystavěn jest na jejím místě nový nádherný zámek, jehož blízké okolí r. 1783 přičiněním umění milovného hraběte Jana Rudolfa Černína nad míru ozdobeno a okrášleno jest.1) « MÉstečko tJIŠany bylo I. 1238 vesnici, která patřila klášteru Valdsaskému. Ve 14. st. byl tu farní kostel a bezpochyby i tvrz, po níž není dnes památky.2) Statek ten mH 1. 1357 jakýsi Symek (ř), pak v 1. 1374—1380 Hyna neb Jindřich ze Rvenice (Reg. I 433, Lib. conf., Poslední jeho pořízeni v arch. c. k. dvorském). Po něm drieli BlŠany Lucka, vdova po Jindřichovu bratru, a syrové její Bedřich a Aleš (1380 a 1394). Aleš učinil 1. 1398 své poručenství (Rel. tab. I 576), ale byl ještě 1. 1403 pánem na Blšanech. Proč sem mezitím Bořita z Voděrad kněze podával (1401), neumíme vysvěiliti. Aleš zemřel asi 1. 1407. Jeho erb je posud v erbu městečka Blšan. Blšany dostaly se po něm Vlčkovi z Minic, jenž se již I. 1407 po nich psal (DD. 14 f. 236, Tadra A. J VI 294). Týž žil ještě 1. 1416, avšak r. 1434 byl již mrtev (Lib. conf, Arch. český XXVIII 201). Potomci jeho drželi Blšany k Lič-kovu a udržovali tu tvrz, která ještě 1 1510 stála, ale když odprodáuy I. 15?2 Bohuslavovi Havlovi z Lobkovic (DZ. 17 K 30), postoupeno mu jen městečko. Tento, obnoviv tvrz, odkázal Blšany (1590) manželce své Alžbětě Lobkovské i Kolovrat, a když tato 1. 1597 zemřela, spadly na sestru její Annu Maří, která se potom vdala za Jiříka ze Vchynic a tomu 1. 1599 polovici statku Blšan odkázala (DZ. 128 A 26, Q 7, 1084, J 9). Druhou polovici koupil Jiří 1. 1605 od bratři své zemřelé manželky, na něž ta polovice právem nápadním přišla (DZ. 175 K 15). Odtud měly Blšany s Krakovcem společné držitele. L. 1648 koupila je Sylvie Kateřina Černínova, byly pak v drženi Libštein-ských z Kolovrat a koupeny 1. 1709 od Heřmana Jakuba hraběte Černína, po čemž připojeny ke Krásnému dveru. * Na jižní straně městečka Buškovic stoj! kaplička a nad ní je návrší, na kterémž siávala tvrz (Heber VII 151). První její držitelé byli příbuzní Fremutův, zejména Vilém, jenž byl 1. 1336 cudařem kraje Žateckého. Podacími pány zdejšího kostela byli I. 1363 Ješek z Vilhartic, Petr, syn n. Vilémův, a bratří Vilém a Kadolt. Z těchto dvou se potom jen Kadolt připomíná. Beneš, vyprodav se, stal se ok. I. 1380 pánem na Mořích a zemřel přad r. 1404. Petr připomíná se často v pamětech, bývije svědkem, a naposled r. 1405, kdež učinil darováni zdejšímu kostelu (Lib. conf., erect. VII 25, Arch. bibl. Praž.). L. 1408. byl již mrtev, zů-staviv vdovu Skonku, Herá 1. 1412 zdejší kostel obdarovala (Acta jud, Lib. erect. VIII 164). Bušek byl ve spolek vstoupil s Drslavem z Krásného dvora, který proto ok. 1. 1408 Buškovíce zdědil. Od r. 1419 držel s katolickou stranou a 1. 1427, kdež se naposled připomíná, vstoupil v příměří s Tábory a Sirotky (Arch. Hradecký, Lib. conf. Arch. gub.). Synem jeho byl bez-nochvhv Fremut, ls 1401 narození, kterv se však teprve 1. 1452 připomíná (DD. 61 str. 378, DZm. 99). L. 1464 ještě žil, ale !. 1467 byl již mrtev. Syn jeho Drslav držel 1. 1471 Euškovice se strýcem Jindřichem (Arch. Chebský, Rel. tab. II 350) a zemřel před r. 1487 (DD. 62 str. 120). Sjnové jeho byli Jan a Oldřich. Onen řídil od r. 148V otcovské statky a I. 1501 se ■) Zajímavéjší nékterŕ zprávy o zámku z doby novéjší podáva Heber na str- 153. *) Bývala na místé Irchová (Heber II 225). s bratrem rozdělil. Jan vzal Hlubany a Oldřich tvrz, dvůr a městečko Buškovice a ves Dverce (DZ. 3 C 20). Oba bratří vyprosili městečku (1535) majestát na trhy a Oldřich obnovil mu 1539 pravé právo české purk-rechtni a po dač n í a vyměřil jeho práva (Pam. arch. IX 448). Oldřich zemřel 1. 1545, odkázav Buškovice dceři své Markétě, ale tak, kdyby ke vdaní přišla, aby spadly na strýce jeho Jana staršího (syna bratra jeho Jana), k čemuž také 1. 1550 došlo (DZ. 7 H 10). Jan žil ještě 1. 1556, ale nedlouho potom zemřel. Po Janově smrti rozdělili se synové jeho Kryštof, Bedřich, Jiřík a Jan o zboži otcovské, při čemž rozděleny jsou tvrz a městečko na dvě polovice, celý statek však na 4 díly. Janovi se dostaly Brody, mimo to 7 chalup za potokem u sv. Jana v Buškovicích, též s příkopem (částí) při tvrzi v Buškovicích, což on vše odprodal paní Uršile Hasišteinské z Šenkenšteinu na Maštově r. 1575 (DZ. 18 L 7). Jiřík Fremut dostal za svůj díl Dverce, kus dědiny Oulehle proti Krásnému dvoru a jiné dědiny, též třetí díl přikopu okolo tvrze tu v Buškovicích s třetinou podaci kostelního, což prodal 1581 Vřesovci, avšak kromě Dverec. Ostatní dva bratří obdrželi po polovici tvrze a městečka.1) Bedřichův dli obsahoval polovici tvrze Buškovic na levé ruce, když se do též tvrze jde, polovici dvoru popi., městečka, čtvrtý dli podaci kostelního, polovici pivovaru a polovici solnice. Díl tento prodal r. 1574 Jiříkovi Žďárskému ze Žďáru a na Kladně. Žďárský, nemaje dědicův, odkázal statek svůj bratru svému Janovi a synu jeho Ctiborovi a zemřel r, 1579. Ctibor Tyburci Žďárský ze Žďáru prodal r. 1579 polovici tuto tvrze Buškovic Vilémovi Pětipeskému z Krásného dvora. Tak se majitelé rychle po sobě vystřídali. Od Vácslava koupil polovici tvrze Vojtěch starší Vřesovec z Vřesovic a k tomu přikoupil r. 1581, 16. října díl Jiříkův. Vřesovci se lépe líbilo na Buškovicích nežli jeho předchůdcům, r. 1581 věnoval manželce své Voršile z Hřivic na polovici své tvrze Buškovic, a jsa v letech pokročilý, roku následujícího (1582) vložil si ve dsky poslední své pořízení o statku a dětech (DZ. 18 F 3, 20, N 26, 21, F 13, 65, C 25, 89, L 28). Vojtěch zemřel nedlouho potom. Synové Jaroslav, Jan Ilburk, Pavel a Vojtěch, bratří z Vřesovic, poněvadž statek déle držán býti nemohl, obdrželi doplnění let svých soudem zemským a prodali r. 1585 polovici tvrze Buškovic se dvěma díly přikopu, polovici dvoru popi., s dědinami, třetinu vinice, polovici potoku s tokem vody, háj dubový, slove v Buškové proti Chrtové hoře, rybník Borek, polovici městečka s podacím Janovi Valdema-rovi Hasišteinskému z Lobkovic a na Ličkově (DZ. 23 A 22). Pán tento nezřízeným hospodářstvím přišel 0 veškeré jmění své, jež připadlo věřitelům. O dílu Buškovic zejména, jenž mu patřil, strany této věci zápisov nemáme, ale domníváme se, že pro nezaplacení sumy trhové polovici svou dřevním majitelům vrátiti musil. Později zajisté se Vřesovci v drženi celého zboží Buškovského nacházeli. Druhý dli, obsahující polovici městečka Buškovic, polovici tvrze s třetím dílem přikopu, po celý ten čas pokojně drže! Kryštof Fremut z Krásného dvora. 1 u toho nastalo brzo nezřízené a špatné hospodářství, dluhy se množily, za kterouž příčinou r. 1591 odhádal místokomorník polovici tuto prvnímu věřiteli Jiřímu staršímu z Lobkovic na Ličkově a polovice tato při-vtelena k panství Ličkovskému (DZ. 26 B 25, C 1). Při nedbalosti dosavadních držitelův nutně následovati musilo, že tvrz pustla. Brzo Jiřík spadl se své výše *) Voršila prodala svůj podíl na Buškovicích I. 1579 a od té doby patřil ke Zlovědicflm (DZ. 64 N 14). 46* » 352 TVRZE V OKOLÍ PODBOŘAN A JESENICE. a ohromné jeho jmění připadlo komoře královské. R. 1594 prodala komora »dil městečka Buškovic, kterýž jejt k zámku Ličkovu náležel, s polovici pusté tvrze při témž městečku, s dilem stavení před pustou tvrzí a dilem příkopu okolo té tvrze« Hans Hendrychovi Prolkoferovi z Purketsdorfu na Lukách. Tento prodal r. 1597 touž polovici příbuznému svému Haní Kašparovi Frankengrynerovi z Kynšperka a ten pak, měv Buškovice jen krátký čas, prodal ještě t. r. vkl. ve středu po sv. Lukáši »díl v tvrzi v Buskoviclch« s příslušenstvím Voršile Vřesovcové z Hřivic, Jaroslavovi mladiímu Yřesovcovi, synu jejímu, i na místě bratří jeho let nemajících (DZ. 128 D 12, 170, B 30, 172, F 3), čímž se stalo, že obě polovice zase spojeny byly. Podle sbírek sněmovních r. 1615 byl pánem na Buškovicich Pavel ze Vřesovic, jeden z bratří svrchu řečených, ale asi 1. 1616 koupeny Buškovice od vrchnosti Krásno dvorské, která tvrz Opustila. Ve Hlubanech u Podbořan stojí posud stará tvrz (Heber VII 150). Fremut a Bušek ze Hluban, předkové Fremutův, žili 1. 1321 (Reg. III 304). L. 1363 byl Bušek s Hluban patronem v Mladějově se syny Vilémem a Jindřichem, z nichž tito se zase 1. 1372 a Jindřich ještě 1. 1381 připomíná (Lib. conf., Arch bibl. Praž. a c. k. dvor., DD. 13 f. 166). V I. 1385-1404 držel Hlubany Petr z Rabšteina a s ním tu seděl I. 1398 Vácslav Tyrsa z Hluban (DD. 18 f 16, 116). L 1409' připomíná se Jetřich z Hluban a Ztkmund odtudž byl 1. 1414 pánem na Zlovědicích (Paprocký o st. ryt. 281,, Lib. conf.). L. 1422 byl Jetřich z Kladna pánem nai Hlubanech, ale že stál proti straně pod oboji, Hlubany od bratrství Žateckého dobyty a tvrz pobořena. Převedl ji na sebe Pechanec Ojíř z Očedllic a opraviv tvrz slíbil (1433), že s ni bude stati k městu Žatcii (Arch. Drážďan, a mus.). Pechanec, Mikuláš a Jan, řečený Svamberk, bratřii Ojiřové z Očedllic dělili se r. 1447 o zboží svá; tui obdržel Mikuláš za svůj díl Hlubany tvrz, dvůr popi.,, ves celou a Čachovice ves. Pozdější osudy Hluban as: do počátku 16. století nejsou známy; ale tehda drielii zboží to spolu se sousedními Buškovicemi Fremutovť z Krásného dvora. R. 1501 dělili se bratří Oldřich a Jan Fremutové o dědictví své, při čemž se dostalo onomu zboží Buškovské, tomuto zboží Hlubanské (DZ. 3 C 20). Jan vysadil I. 1507 dědiny některé při Hlubanech (tuším lidem německým — Arch. mus.) a zemřel asi r. 1530 a syn jeho Jan Fremut starší z Krásného dvora vložil si v obnovené dsky zemské r. 1545 Hlu ■ bany tvrz s přísl. (DZ. 250 J 6). Týž prodal r 1550 tvrz Hlubany Janovi Chrtovi ze Rtina (DZ. 9 F 19). Nový držitel zemřel ok. I. 1560, kdež seděl na Hlubanech Hynek Chrt, tuším syn. Asi r. 1575 dělili se o Hlubany bratří Adam a Zikmund, při čemž dostal onen za díl tvrz s příkopem vodním. Oba prodali díly své (1575) Jiříkovi Ftctumovi z Fictumu »na Zlovědicích. (Reg. k. s., DZ. 62 P 4—7). Jiřík, rytíř německa národnosti (jenž se psával Jorg Vicztumb von Eger-bergk auf Lübau und Lobiedicz) měl manželku Sabinu Udrckou z Udrče, kterou kšaftem svým r. 1587, 31. července (f 1590) učinil mocnou poručnicl dětí a statku (DZ. 25 E 12), Synové jeho Volf Bernart, Jetřich, Jiří a Jan Kašpar Fictumové z Egerberka prodali 1598 Hlubany Janooi Stampackovi ze Stampachu na Skytalech (DZ. 178 P 25). Štampach držel Hlubany několik let; 1. 1602 směnil je s Anselmem Stensdorfem ze Štensdorfu 2a zboží Koštické (DZ. 178 P 17). Ve sbírkách sněmovních r. 1615 uvádí se Anna Maria Slensdorfová rozená Štolcovna ze Sytnsdorfu se- děním na Lubanech, snad vdova Anselmoya. Táž prodala 1. 1649 statek Hlubany Heřmanovi Černínovi & Chudenic (Arch. Hradecký), jehož potomci je ke Krásnému dvoru připojili. Blízká ves Brody bývala až do 16. století příslušenstvím Buškovic a později Hluban. Jan starší Fremut zastavil tu dvůr 1. 1552 Mikuláši ze Sertinku, ale zase jej vyplatil. Když se čtyři jeho synové dědili, dostaly se Brody na dil Jana Fremuta, jenž tu tvrz vyzdvihl. Týž prodal touž tvrz se statkem (1575) VorŠile Hasi-šteinské z Lobkovic roz, Šenkovně (Reg. k. s., DZ. 18 L 7). Paní tato připojila Brody ke svému statku Ma-štovu. K tomu ještě I. 1623 patřily. Později byly zase samostatným statkem. * V Sedčicich byla tvrz, z níž vyšel rod Sekerka z Sedtic. Před nimi tu byli zemane jiného rodu, totiž erbu srpu, zejména Ratiboř (1295—1305, Reg. II 723, 881, Arch. kapitulní). Také Rudolf, jenž I. 1344 s manželkou Kateřinou a synem Budivojem role u Žaboklik právem zákupným prodal, nebyl tuším z rodu Sekerkův a dotčený Budivoj byl ještě 1. 1360 patronem v Žabo-klikách (DD. 21 str. 2, Lib. conf.). Rodina Sekerkův (nyní hrabat) v Cechách již vymřela, mimo hranice říše však podnes trvá. Od dávných dob až na naše ča y oblibovala sobě osobni jméno Ratiboř. Původ svůj odvozovali od Vršovcův, o jichž potomcích se již 1. 1310 povídalo, že měli bradatici na štítě. O tom si pak v 15. st. zdělali falešné listy DZ. 553 C 25), kteréžto nestvůry v dvorské kanceláři až do r. 1666 potvrzovali. Odtud píši se nyní hrabaty Vršovci. Do Sedčíc, jak se zdá, se přiženili. První nám známý předek byl Beneš, I. 1372 patron kostela v Zabo-klikách. Ten držel tvrz a část vsi, a Jindřich též z rodu Sekerkův držel dvůr a část vsi, což si 1. 1389 navzájem zapsali (Rel. tab. I 526, 528), takže Beneš své zboží nadobro prodal, ale dvůr jejich do života podržel. Jeho synem snad byl Ratiboř, jenž byl 1. 1411 purkrabí na Peršteině a pak seděi (1417) v Novo-sedlkách a měl potomstvo. Jindřich připomíná se nejednou v pamětech a naposled 1. 1413, podávaje kněze do Zaboklik. Zemřel nedlouho potom. Synové jeho byli Čeněk, Bušek, Bořila a Beneš (Arch. č. I 176, Rel. tab. II 12, 47, Lib. conf). Poslední tři drželi po otci Žabokliky a Cejkovice, čímž ty vsi od Sedčického zboží odtrženy. Čeněk, řečený Černý (1. 1405 z Libědic řečený), držel 1. 1408 jen polovici dvora, na němž Kateřině manželce věnoval. Až do 1. 1417 vyskytuje se jako patron kostela v Zabo-klikách. Za válek husitských zemřel, zůstaviv dceru Dorotu, která tvrz Sedčice (1437) manželu svému Kryštofovi z Lipna zapsala (DD. 20 str. 122). Od té doby byly Sedčice rozděleny mezi 2 rody. Jednu část držel 1. 1445 Vilém z Krásného dvora (Arch. Žlutický). Druhá byla Sekerku. L 1437 žili Bušek, Bořita a Jindřich, bratří, vnukové Jindřichovi (Arch. č. III 520). Bušek nabyl statků v jižních Čechách, ale Bořita zůstal na Sedčiclch Í1441. Arch, LounskvV Poslední Sekerkové, kteří tu seděii, byli 1. 1483 'Jindřich a I. 1523 Jiřík (Arch. mus. gub., Reg. k. s.). Nedlouho potom koupeny Sedčice od obce města Žatce. Žatečtí přidrželi se 1. 1547 stavův odbojných a proto všecky své statky propadli. Ferdinand 1. udělil pak Sedčice v manství Volfovi mladšímu Krajiřovi z Krajkn, jemuž byl odňal Svamberk (DZ. 8 H 13, DD 64 str. 211). Volí měl několik synův, z nichž nejstarší Adam od r. 1554 nějaký čas Sedčice spravoval, ale později ujal je syn Zdeněk. Když tento I. 1575 zemřel, spadly Sedčice na TVRZE V OKOLÍ PODBOŘAN A 1ESENICE. 353 krále a prodány Janovi z Valdšteina (Arch. gub., DZ. 18 N 2). Když Jan 1. 1597 zemřel, přejal Sedčice syn jeho Adam starší, ten pak je prodal I. 1599 Asmanovi Stampachovi ze Stampacku na Jeřni (DZ. 173 K 22). Tento držel Sedčice asi do r. 1615, kdež je prodal Kateřině, manželce Kryštofa Kapliře ze Sulevic, který se proto sed. na Sedčicích psal (Rozvrž, sb. 61, DZ. 139 K 21). Táž paní zůstala v Čechách až do r. 1628; když pak vlast pro viru opustili měla, prodala Sedčice Heřmanovi Černínovi z Chudenic. Od Černínův připojeny ke Krásnému dvoru (Heber (VII 147). • Ves Čejkovice bývala ode dávna rozdělena, neb část patřila k Sedčicům a část byla statkem vladyčím, na němž seděl v 1. 1391—1437 Jiří Chlup (Arch. mus., DD. 15 f. 313). Zdali byl z téhož rodu Prokop, který odpověděl 1. 1453 Sasům, není známo. Chlupov-ský statek s tvrzí a dvorem popi. odumřel po smrti Jakuba Chlupa a vyprosil si jej Jenec z Janovic (1463), ale ustal od toho. L. 1464 vyprosil si jej Jan Žehrov-ský z Kolovrat, a odpor činili Dorota, máti Jakubova, a Matěj (Arch. Drážďanský, DD. 16 f. 329). Statek tento i část k Sedčicům náležitá připojeny později k panství Krásnodvorskému. * U vsi Břežan jest tak zvaná Vinná hora a nedaleko nl místo, které slove Starý zámek. Zde prý stávala tvrz. Pokud nám známo jest, patřívalo podací kostelní ode dávna k Valdsaskému klášteru, ves pak ve 14. st. k Pétipsům a v 15. st. k Hasišteinu. Tvrz se v pamětech nepřipomíná, ale možná že bývala tu a nějaký Pétipeský měl ji za díl. # V Milčevsi stávala tvrz na miste zámku. Z vladyk zdejších připomínají se 1318 Ctibor, Držek, Řivin a Tůma (Tab. vet. 174, 305). Později tu seděl Lev Žatecký, později Rakovnický řečený, měšťan Pražský, jenž tu I. 1378 plat prodal, a po něm syn jeho Mikuláš, jenž 1. 1393 zemřel (Rel. tab. I 452, DD. 13 f. 185, Tadra, Acta jud. III 62). L 1407 patřila Milce- t\ifih*éIA9£ f^LiéAJ^t*! f-i£*>4-fLrii nn i T nYilrrwtr- /Tarifa » %_■•> .4Ti trvwtWi) * \^rmtmitcr/trr ( t,unu ar uu u » w ■ au , . — - . —, Acta jud. VI 152). Později patřila klášteru Postoloprt-skému a po r. 1460 byla dílem v drženi Žateckých, dílem vladyckých osob. Tato část byla od konce 15 st v držení Pechancá z Královic, zejména 1. 1559 Matyáše a Burjana (Reg. kom. s.), Matyáš držel polovici svou do smrti (f 1568) a dostala se po něm Mikuláši Skal-skému z Dubu. Jiná část byla Chmelických ze Chmelíc a dostala se I. 1560 Bohuslavovi z Michalovu, kr. rychtáři v Žatci (DZ. 13 L 27, 16 H 24). Zdá se, že teprve tento tu tvrz vyzdvihl. Týž zemřel ok. 1. 1575, zůstaviv pět synův; šestý Jan (f 1572) zemřel před otcem. L. 1586 byli v nedílu ještě Diviš, Michal a Kryštof a synové Janovi, totiž Bohuslav a Jan Jiří, Mezi ty rozdělen sfrtek jich na pět dilův. Pokud víme, v Milčevsi byly tři díly, a Kryštof dostal tvrz s částí vesnice (DZ, 166 K 11 a t. d.), Když tento zemřel, dostal se statek podle smlouvy 1596 s bratrem Divišem učiněné Petrovi, ale i len v I. 1598—1603 zemřel (DZ. 128 M 21, 173 M 22, VUSp. 1898 I 66). Zůstala po něm dědička a dcera Anna Maryna (f j. 1618), jež se vdala za Maximiliana Krakovského z Kolovrat a tomuto 1. 1611 statek Milčeves zapsala (DZm. 237 C 5). Maximilian prodal Milčeves (1628) Heřmanovi Černínovi z Chudenic (DZ. 295 N 26). Tim připraveno spojeni tvrze a části Milčevsi s panstvím Krásnodvorským. Ostatek Milčevsi přišel k Libořicům. ♦ Ve Velké Černoci bývala tvrz, která již dávno zanikla. Po vsi se nazýval 1. 1316 Sulislav (Tab. vet. 6). Držiteli vsi byli pak 1356 Jindřich a Ctibor bratří Pluhové z Rabšteina a Jan a Milota Kozíhlavové z: Pnělluk a 1374 Otrad. Okolo I. 1382 nabyl jí Fremm', předek Fremutův z Krásného dvora (Lib. conf., Riel. tab. I 470), jenž tu seděl ještě 1. 1392. Syn jeho Drslaz-(1385) seděl za živobytí otcova v Malé Černoci, od r. 1393 vyskytuje se i jako pán na Velké Černoci a později přenesl sídlo své na Buškovice (Arch. č. III 470, Lib. conf.). V 15. st. byla část duchovenstvím kláštera Kartouzského a Svatomářského z Malií Strany, která I. 1437 zastavena. Nějaký statek držel tu Heřman Sirotek ze Zhorce (f j. 1463) a, jak se zdá, držena pak k Rabšteinu (DD. 16 f. 110) Část dědičnou držel v 16. st. Vilém Bareš z Kamenice a prodali ji před r. 1540 Vácslavovi Dlaskovi ze Vchj/nic, jenž byl 1. 1548 mrtev, zůstaviv nezletilé sirotky (DZ. B K 22.). Později seděli na dědičné části a tvrzi Myškové ze Žluttic, zejména I. 1576 Vácslav a Jiřík, synové n. Janovi, se strýcem Janem Kryštofem, držíce též zápisnou část (Reg. k. s.). Později držel Černoc Jan Kryštof sám, zlskav i kostelní podací s částí vsi dědičně. Tento statek prodal (1595) Bedřichovi Maštovskému- z Kolovrat a tento po třech letech Volfovi Beřkovskefmu z Se-biřova (DZ. 170 K 24, 172 Q 2). Tento zemřel 1. 1603 a dědili po něm strýci jeho Jindřich a Vácslav, bratří, a Oldřich. Vácslav pustil svůj díl bratrovi, ten se o ostatek smluvil s Oldřichem (DZ. 178 A 30, B 3) a prodal Černoc I. 1605 Jáchymovi ml. Horovi z Oce-lonic (DZ. 132 S 21). Tomuto 1. 1623 zabrán a prodán, ale poněvadž nový majitel neplatil, prodán I. 1629 Heřmanovi Černínovi z Chudenic (Bílek, Děje konf.). Tento, nezaplativ, postoupil Černoce 1. 1636> Mikuláši Bechyni z Lažan, ale zase ji převzal 1. 1646 od dcer Mikulášových (DZ 145 L 2). Od Černínův připojena ke Krásnému dvoru. * Očihov jest dvoji u Podbořan, Velký a Malý čili Oähov a Očihovec. V onom býval farní kostel a tvrz. Slavata z Očihova byl téhož rodu jako Fremutové a Malílmvíti a hvrllil I 13fV7 na Mnrairř rArrh arrih - - - j...... ----- —------- \------- --- v Kroměříži). Potomní držitelé 1359 Ota a Chrastu a 1365 Albert z Kolovrat a 1403 Aleš z Žeberka a na Blsanech byli i patrony kostela zdejšího (Líb. conf, viz i Reliq. tab. 1 543). Na Očihově měla věno Kuňka z Ronova od svého prvního muže Jana Calty seděním na Krupce*, jako na př. 1391, 28. října, jsa rukojmí za krále Vácslava. Týž král také vyplatil od něho a od bratří jeho Perno, ■) Tak v listině, již r. 1505 král Vladislav potvrzuje Albrechtovi z Kolovrat (Orig. arch. DZ.). s) Rkps. arch. Roudnického. *) Lib. cont. Jan a Těma podávali 1. 1376 do Habartic *) Ještě r. 1383. 2*. května podával starý Těma faráře nového ke kostelu v Krupce (Lb. conf.). *) Lib. conf- B) Lib. conf. mus. B 2. 7) Libri conf. V 19. 356 KRUPKA HRAD. Kámen a platy v Žitavě a Ojercích, ponechav jim ostatni dědiny zápisné v zástavě. Že byli bratří ti pořade ještě nedílní, dokazuje se i tfm, že r. 1393, 24. dubna všichni, totiž Vácslav, Albert, Těma a Jiři, i na místě strýce svého Hanuše z KoLdic potvrdili založeni a nadaní oltáře Těla Bjžiho v kostele p. Marie na Krupce, kteréž nadání učinil někdejší purkrabí zdejší Michal z Chabařovic. V državách rodiny samotné staly se brzo potom značné změny. Bratří všichni, zastavivše hrad a město Ilburk r. 1394 a prodavše panství Žeberské, přece ješti podrželi Koldicc a Krupku a. zboží zástavná koruny České, jim ponechaná. Tu so rozdělili o své statky. Vácslav a Těma vzali za dil česká panství a Albrecht a Jiří statky v Míšni a některá dědictví v Čechách.1) Král Vácslav 1. 1395 učinil jim milost, kdyby se rozdělili, aby díly odumřelé spadaly na živé.2) Děleni to se stalo zajisté před r. 1398, kteréhož se jíž vyskytuji s rozličnými sídly, vzavše si tehda list manský od markrabí Míšeňského na panství svá v Míšni. Ale již dříve, a to r. 1396, 17. února byli Vácslav a Těma sami zobdařili kostel Krupský platem 8 kop, aby si farář držeti imohl vikáře.*) Vácslav brzo potom zemřel, po r. 1398 se již nejmenuje a roku 1399 podávala nového faráře ke kostelu Habartickému Alžběta, manželka jeho.*) Tehda snad ležel Vácslav na smrtelném loži V ten čas právě (nejpozději roku 1399) stal se Téma biskupem Míšeňským. Zaznamenatii musíme tuto především jediný skutek jeho, který se hradu Krupky týče, totiž založení oltáře v kapli hradské ke cti sv. Jiři a ostatních patronův království Českého, kteroužto kapli r. 1400 nadal Těma platem ročním 4 kop ve vsi Harante, naproti čemuž ol-tářník povinen byl čtyři mše v témdni sloužili. Třebaf se potom bratří jeho pány na Krupce jmenují, přece práva panská on tu sám provozoval, s tím toliko rozdílem, že ke kostelu Trmi-ckému roku 1402 podával biskup Těma s bratrem svým Jifíkern a s Kerunkem z Miliny.5) Politické tehdejší poměry škodily velice rodu tomuto; po králi Vácslavovi, se=azeném v Řiši, zvolen za císaře Ruprecht falckrabě, a páni z Koldic, přidrževše se věrně českého krále, proto ztratili panství svá v Míšni, jež musili r. 1404 markrabí Míšeňskému vzdáti- V postoupení těch panství se Jiřík naposled připomíná a ze všech synův Ternových zbyl jediný Albrecht, jenž náhradou za ztracená panství v Míšní obdržel panství Bílinské. Od těch dob skorém stále se piše pánem Bílinským, an Hanuš vládl na Krupce. Ale ještě tehda žila matka Albrechtova Anna, jež vedle starého kostela v Horním Jiřetlně nový kostel založivši, r. 1409 jeho povýšení na kostel farní prosadila a vůbec ještě r. 1412 na živu byla, po čemž bezpochyby brzo zemřela. Biskup Těma tehda, s dostatek jsa v Míšni zaměstnán, málo se staral nejen o Krupku, nýbrž i o biskupství své Míšeňské, zdržuje se pořád jen na českém dvoře neb v cizích zemích. Zdělav mnoho dluhův, zemřel r. 1410, 26. prosince, odkázav vše svoje jmění bratru svému Albrechtovi. Zatím se tomuto (Albrechtovi) z manželky jeho narodila dcera Anna -(později manželka Půtova z Častolovic) a syn Těma (toho jména IV.). O obou pánech Albrechtovi a Hanušovi soudíme, že drželi nedilně oboje panství Bilinské i Krupské. Neb onen prodal r. 1416 zboží své manské v Třmících (jež manstvím ke Krupce slušelo), tento t. r. 20. prosince »co pán na Bílině a Krupce* dal výsadu sousedům na Horní Krupce. Do časů v těchto právě padá veliké sesílení se markrabí Míšeňských v pomezním území Českém, skorerri vše okolo Krupky přímo neb nepřímo poddáno bylo Míšni. V dobách těch Albrecht věrně se přidržel krále svého, od něhož učiněn byl nejen dvorským sudím, nýbrž i mistrem komory královské- Byl však také mezi předními odpůrci nově povstalého vyznání kališnického a nejednou horlivost svou pro náboženství katolické branným odporem ukazoval.6) Za to však odplaceno oběma Koldicům r. 1421 v hojné míře; tehda padla Bílina v moc husitskou. L. 1420 Albrecht a Jan Bílinu a Krupku od krále Zikmunda v manství přijali.7) V těch dobách byl Albrecht ve vážnosti u krále Zikmunda, jsa napřed hejtmanem Svídnickým a Javorským, potom fojtem Horní Lužice, proto však málo času mu zbylo, starati se o panství svá Česká. Strýc jeho Hanuš a syn Plán hradu Krupky podle nákresu Gruebrova (11.113): l.most přes přikop, 2. první a 3. druhá hrána, 4. cesta předhradím, 5. restaurace, 6. zahrada, 7. zbytek věže, 8. staré opevněni, 9. horní hrad, 10. včiovatý palác. ') Tak soudíme, poněvadž Albert a Jiří podávali r. 1402 faráře ve Chvojně. !) Arch Svatovácslavský. ») Libri erect. V p. 414. *) Libri conf. A 1. B) Ibidcm C 9. Snad i za něho byl purkrabím a správci panství Michal z Chabařovic, jenž podával r. 1401 kněze do Chabařovic (Lib. conf.). L. 1102 byl tu purkrabí Hanuš Teufel (Urkdbch V. Dresden). B) Kunrát Mansdorř hyl 1. 1415 purkrabí (Lib. conf.). ') Arch. Třeboňský. KRUPKA HRAD. 357 Terna zatím jej zastávali v Lužici a na Krupce seděl jakýsi Ota z Koldic, jenž se nazývá strýcem Albrechtovým. Však brzo se tu vše změnilo. V měsíci dubnu r. 1426 vojska Táborská a Sirotčí podmanila celé okolí, po Teplici padla také Krupka a Duchcov. V Krupce vyvrácen kostel a klášter; hradu snad se nestala pohroma, snad ani v ruce husitské neupadl a udržel se bezpochyby také po veliké bitvě r. 1426, 16. června u Ústí svedené. Páni z Koldic. setrvávajíce i v dobách násleriiijícfrri v prntivpnstvírh husitům řinřnýrh, musili se ohlížeti po vydatné pomoci, chtěli-li udržeti panství Kvupské, naproti tomu i straně katolické pomoc jejich byla vitána. Smluvivše se tedy Albrecht, Hanuš a Těma o to v Lipsku, dali se r. 1429, 27. května v ochranu Bedřicha a Zikmunda, knižat Saských, a Bedřicha, markrabí Míšeňského, na 2 leta, tak aby jim pomáhali hradem svým Krupkou proti »zatraceným kacířům Českým*.1) Zejména se zavázali, že budou na hradě chovati nejméně 30 zbrojných koni, jimiž budou chránili zemi a lid proti komukoliv mimo toliko Zikmunda, začež jim knížata 30 dobrých rýnských zlatých za týden platiti budou; naproti tomu i knížata mohou po- Hrad Krupka od severu. slati na hrad hejtmana s posádkou velkou, jak by chtěli, ale mají Koldice chrániti, kdyby byli na hradě obléháni. A kdyby Koldicové se svými 30 koni něco nepřátelům odňali, to jim má zůstati, leč by při tom byl hejtman knížeci s posádkou, tehdy aby se to poměrně rozdělilo. Kdežto ale kořist se již napřed dělila a knížata saská jakéhcsi Hanuše von Nedessen hejtmanem na Krupce učinila, blížila se již nová pohroma. Veškera moc husitská brala se koncem r. 1429 z Prahy okollo Teplíce a Krupky k Pernu a Dráždanům. Tehda již spiše se stati mohlo, že hrad i s městem vítězům podlehl a potom zpustošen jest; zajisté husité, překročivše Krušné hoiy, v zádech si nepřátelskou posádku nezůstavili. Za takových okolností páni z Koldic se smířlivěji chovali a smlouvali se se sousedními pány pod obojí, pročež jim i po válce Bílina vrácena. Mírnost tato způsobila Hanušovi nepřátelství a nevoli s markrabím Míšeňským, který r. 1432 více než 100 vsí okolo Bíliny a Krupky s páli ti kázal; přes to však již r= 1436 nejen město ale i hrad v Krupce obnoveny byly a téhož roku (1. června) smluven jest také konečný mír mezi Hanušem a knížaty Saskými, při čemž také za svého pána sliboval Ctibor z Brodu, hejtman na Krupce. Týž také s několika oděnci provázel knížata na výpravě proti Děčínskému, utrpěv při tom dosti škody, o kterouž se Hanuš teprv r. 1438 (16. ledna) s knížaty smluvil, po čemž se i malé války v zdejším okolí ukončily. Za to však začala nová pře s knížaty Saskými, ani Albrecht v Svídnicku a Javorsku, Těma pak v Horní Lužicí pro tehdejší nepokoje příliš zaměstnáni byli. Konečně i pře tato ukončena byla novým mírem r. 1443, 5. Června učiněným. ') Cod. dipl. Las. II. 46 358 KRUPKA HRAD. Hanuš čili Ješek přejal od strýcův svých asi r 1446 drženi panství Krupského, jež sám spravoval, zvláště po smrti Albrechtově (f 1448). JeŠek potvrdil Krupským r. 1446 novou a první knihu městskou nejen za sebe, nýbrž i za strýce své Hanuše a Tému, jichž poměr k němu a vůbec rozrození rodu Koldického té doby náležitě udati neumíme. Hanuše (tuším staršího) manželka byla Anežka z Landšteina, jež mu syny dva Tému (V.) a Albrechta (II) porodila. K dědictví však v Bílině a Krupce přihlásila se též v ty časy (1454) Ann; z Lichtenburlca jalio dcera neodbytá někdy Albrechtova z Koldic,]) nevíme, zdali i s pro spěchem, Hanuš zemřel, jestli ne dříve, nejpozději r.. 1470 Když 14. března t. r. sněm český osnovu nové spořádané hotovosti zemské přijal, jmenován jest pán z Koldic mladší mezi těmi, kteří se měli z Litoměřicka do pele vypraviti. Jest to tuším Těma (V.), syn Hanušův, který byl s mateří Anežkou, bratrem Albrechtem a sestrou Johankou, vdanou za Jiří, purkrabí z Leisneka, otce svého přežil; oboje však panství Bdinské i Krupské spravovala od r. 1471 Anežka sama, proto také se syny svými manství Rosentalské u Kotlavy v léno dala Baltazarovi a Mikuláši bratřím z Debšic, aby byli povinni službou manskou k hradu Krupce, ku kterémužto dání i purkrabě na Krupce Jindřich Lukáš Babrassan pečef svou přivěsil. L. 1472 oba bratří Krupku od krále pod léno přijali.*) Když krátce potom Albrecht zemřel a Těma v letech pokročil, stal se samotným pánem panství. Těma (V.), poslední toho rodu na Krupce, za vlády své rozličný osud, radostný i strastný, zkoušel, sa po ten čas městu svému pánem spravedlivým a milostivým. Zasnoubiv se s Markétou, sestrou pana Děčínského z Vartenberka, marně doufal dědice s ni dostati. Za tou příčinou musíme si veškeré jeho pozdější počínáni vykládati. Téma opravil klášter pustý v Krupce, dvůr v Kyrchlicích a konečně r. 1477 sepsati dal a rozšířil svobody města Krupky, pojistiv tím nadvládu měšťanstva nad starými rody patricijskými. V úřadě jjui kí iiLJľsKcii] uai.iiči£ei ac puLuui 1.1 luil ivuzciKd c iiiJiviL. (1 i.."") a pu nem ac jiz 1. itoi rurciiuiiai z rvuncc vyskytuje. V ty časy se také oddal Téma kratochvílím rytířským, jako kolbám a turnajím, ač málokdy udatenství prokázal a mrháním dědictví své ztenČovati se jal. Hejtman jeho Kašpar Theler nemalou měl práci s věřiteli, a obec zaň kolikráte byla rukojmí. Z té příčiny prodal Téma r. 1486 hrad Krupku a městečko s horami a vším příslušenstvím Arnestovi z Šumburka na Kloučkově, však s tou výminkou, aby mohl panství to opět vykoupiti.8) Nový majitel byl velmi bohatý a při tom činný a rázný; na počátku r. 1487 přišel do Krupky a měšťanům výsady jich potvrdil. Odešed potom odtud, nikdy se více nevrátil; nacházíme jej potom po boku vojvody Saského ve Flandfích a r. 1489 v Birabantsku, obléhajícího pevný hrad Grimbergen, kdež 24. ledna koulí střelnou tak byl poraněn, že tři dni později zemřel. Pochován jest v Antorfu v kapli P. Marie, kdež ještě r. 1750 náhrobek jeho viděti bylo. S chotí svou hraběnkou Annou z Rýneka zplodil, syny Volfa a Arnesta e Šumburka, kteří po otci v držení Krupky následovali. Listem daným r. 1489, 10. dubna na Klouchově dali plnou moc hraběti Renartovi z Rýneka, bratru Anninu, aby si jménem jejich dal sllbitt člověčenství na panství Krupském. Ještě téhož roku vdova Anna počala vyjednávati s Témou, aby zase panství to odkoupil. Těma sice rád by to byl učinil, ale peněz nemaje na ten čas pořade váhal. Anna tedy listem svým r 1489, 20. listopadu prosila Jiří, kníže v Saších, aby příští týden plnomocníka do Drážďan poslal, s nímž by se o koupení Krupky smlouvala Sasky zeman Jindřich ze Staršedlu chtěl panství koupiti. Tomu se ale činily překážky. Jak Těma v psaní svém 2. března 1490 Anně psal, nechtěl král Vladislav, aby se panství to dostalo nějakému cizozemci. Podivena jsouc ta pani, odvětila Těmovi 4. března, že slyšela, že by byl Krupku prodati StarŠedlovi již knížeti Jiřímu připověděl, Čemuž jeho poslední psaní odpírá, zároveň zase kníže o prostřednictví prosila. Byla zde však ještě jiná závada, nám zevrubně neznámá. Král Vladislav totiž zakázal úředníkům dvorským, aby nepřipustili Anně hrad Krupku někomu ve dsky vložiti, pokud by Bedřichovi ze Šumburka na Trutnově »o poručenství* dosti neučinila. Zatím však prostřednictvím knížete Jiřího 24. března konečně smlouva učiněna jest, jíž Anna panství StarŠedlovi postoupila. Neboť byl král zatím povolil Těmovi, aby mohl Krupku hrad a panství zastaviti Voljgangovi ze Staršedlu (synu Jindřichovu), však vedle nálezu zemského o neodcizováni hradů v cizozemcům, tak totiž, že týž Volfgang a dědici jeho, držitelé manských dědin v Krupce, žádného jiného pána dědičného míti nemají než krále České, a že z toho hradu žádných válek do království proti králi a poddaným jeho činiti nemají, a konečně, že se Volfgang tak zachovati má s týmž hradem ke králi, jako jiní páni a rytíři se zachovati povinni jsou.*) Již 28 dubna se Volfgangův otec Jindřich v drženi panství nacházel. Jindřich měl dosti četná panství v Saších a znal se zvláště dobře v hornictví. Do Krupky přišel na počátku r, 1491 a potvrdil městu svobody (14. března), načež Čechy opustil, zanechav tu hejtmana na hradě Vavřince Liebenau Ostatně panství jeho na Krupce dlouho netrvalo; Těma jakožto dědičný pán nacházel se zase r. 1496 v držení Krupky, vydíraje k vyplaceni téhož panství velké sumy peněz od obce zdejší, ale ar.i to nezastavilo později práva vedeni na panství Krupku. Vůbec byl stav města a panství za něho neutěšený. Za škodu obci způsobenou dal Těma r. 1502, 9. února městu nové svobody, nemoha půj- ') Arch. český III 556. *) Arch. Třeboňský, DD. V str. 288. «) DD. 6, 77. Aby mohl Ainest panství to koupiti musil si od rady městské v Lipsku 6000 zlatých rýnských vypůjčiti. 4) DD. 6, 162. KRUPKA HRAD. 359 čené peníze zapiatiti. Vždyť se i Jan z Lobkovic ve svém známém naučeni synu Jaroslavovi dotýká neobyčejného promrhání Bíliny a Krupky, panství Koldických. Těma zajisté byl zase nucen, panství své »na vidr-kauf« Jindřichovi ze Šlejnic, vrchnímu maršálku v Míšni, prodati (1504). Šlejnic převzal panství i se všemi dluhy, celkem musil 34.000 li. rh. za panství zapiatiti, což bylo proti trhové ceně r. 1496 velký peníz. A pfece peníze ty byly zaplaceny, poněvadž se kníže Sasky velice o to staral, aby bylo panství v rukou držitele, který by zájmům Saským na hranici neškodil, pročež kníže sám převzal zaplacení sumy trhové. Za to byl Šlejnic povinen, ačkoliv peníze později také zapiatiti měl, knížeti sloužiti bez porušení práv krále Českého a hrad Krupku v každé válce, která by nebyla proti Čechám, otvírati. Vlastně tedy panství patřilo knížeti Jiřímu a Šlejnic jen jméno své propůjčil. Pro trh ten povstaly nové zápletky; měšťané měli zápis Těmův, jímž je poddanství zprostil, kdyby jim peníze půjčené zaplaceny nebyly, také byla manželka Těmova na hradě a ani koní svých zapQjčiti nechtěla bratru Jindřichovu Janovi, jenž r. 1504, 24. dubna panstvf pře-iimal. Měšťané se zdráhali poddanost slibovati, dokud jim zaplaceno nebude, a potvrzeni jsou v tom ná- Hrad Krupka od západu. lezem královým, takže musil Šlejnic 7150 fl. dluhu městského na se přejiti. Také překážky činěny Šlejni-covi od krále, jenž nechtěl v zemi trpěti rozšíření se území Saského; proto se trh tento ani ve dsky dvorské nevložil. To přimělo konečně Šlejnice, že ještě r. 1504 panstvi Krupecké Albrechtovi z Kolovrat na Lib-šteině, nejv. kancléři kŕ. Č., postoupil. Trh tep potvrdil král Vladislav 1. 1505, 17 ledna a 1507, 20. ledna1) a sám také jiným listem, t. r. na den sv. Anežky daným, Albrechtovi k zaplaceni panství 8000 kop daroval,8) zajisté jen proto, aby se Krupka nedostala v nepřímé držení knížete Saského. Konečně i Piram Kapon ze Svojkova všechno právo své zvedené a opanované na Krupce hradě r. 1507 Alarechtovi prodal.3) Tak bylo panství zase nezávadné, až na vidrkauf Těmou vymíněný, an tento se pořád ještě pánem na Bílině a Krupce psal. Poslední svá leta (o. 1508) strávil ve Freiberce. Brzo po koupení panstvi přišel Albrecht na hrad a zde (13. prosince 1506) měšťanům všechny výsady potvrdil, měl však pro dluhy na panstvi přejaté velké nesnáze, které jen zakročením královým porovnány byly. O vidrkaufu není až do r. 1523 řeči, přece však nic o tom ve dsky vloženo nebylo. Porovnav záležitosti panství Krupeckého, zůstavil zde manželku svou Annu z Kován a hejtmana Albrechta Krynesa z Červeného dvoru a odebral se do Prahy, kamž jej důležité věci zemské volaly. Odtud vrátiv se na hrad Krupku, upadl v těžkou nemoc a zemřel dne 25. května 1510. Neb pryskýř nějaký na noze se mu vyvrhl, ') Arch. Třeboňský. Sternberg, Umrisse, Urkundenbuch 145, 146. *) Guber. archiv. List na postoupení Krupky psán teprve I. 1506, 7. záři (Arch. Třeboňský), s) DD 63, 80. 360 KRUPKA HRAD. »od něhož se pekelný oheň zapálil, kterýž, žádným lékařským uměním uhašen býti nemoha, bezbožného toho člověka spálil*.1) Mrtvola pohřbena v kostele Šejnovském, kterýž byl dal Albrecht vystavěti. Vdova zůstalá Anna z Kován opustila po smrti manžela svého hrad a panství zadlužené na nějaký čas, ale vrátivši se sem, zase r. 1510 měšťanům výsady znamenitě rozšířila. Nechtíc však panství to déle držeti, postoupila ho r. 1511 synům svým Janovi a Bernartovi s Valdsteina na Klášteře Hradišti, kteří měli ještě jirá panství v Boleslavsku, a tedy dluhy velké spíše zaplatiti mohli. Král Vladislav vydal jim na manství listy (1511). Bernart, »pán všech ctností plný*, jak jej Paprocký nazývá, byl v letech 1505—1510 nejv. mincmistrem a tedy hornictví znalý, což panství zdejšímu nemálo prospělo. Hejtmanem hradským učiněn jest 1512 Ota Kelbl z Gejzinku na Hrbovicích. Když byl Bernart r. 1517, 7. září zemřel, syny Alberta a Jana (mladšího) zanechav, spravoval bratr jeho Jan (od těch časův starší) panství sám.2) Konečně i Jan starší prodal (1523) zámek Krupku, dvůr popi. s poplužím, město téhož jména, Chabařovice městečko a vesnice sešvakřeným sobě pánům Joachymovt, Bernartovi a Jiřímu, bratřím z Maltzanu. Již 15. května téhož roku Bernart, otec těch bratří, spolu s nimi potvrdil Krupeckým stará privilegia a Joachym r. 1525 manželce své Bernardiaě z Valdsteina na Krupce věnoval O vidrkaufu vymíněném ještě r. 1506 není tu řeči, teprv 1523 objevil se starý Těma před úředníky dvorskými, prodávaje veškerou svou spravedlnost k panství Krupeckému (t. j. dědické právo) Sebastianovi z Veitmile. Tento však na ten čas peněz k vyplacení panství nemaje, radéji zase právo své ke Krupce postoupil bratřím Malcánům3) Za vlády bratří těchto ztenčeno bylo panství Krupecké odprodáním panství manského nad polovici Trmic r. 1526. Nedlouho potom pomýšlela kr. komora, panství naše pro krále Ferdinanda koupiti, a měšťané, o tom uslyševše, sami se nabízeli, že ke koupení 2500 fl. zapůjči. Komora kr. nabízení to ráda přijala a 1. 1528 (vkl. 1529) Joachym a Jiřík, bratří Malcanové, zámek Krupku králi Ferdinandovi 1 za 40 000 fl. rh. prodali.4) Jií r- 1528 vyskytuje se VolfKnobloch jako »JMK hejtman na Krupce* Ale hornictví tehda právě nekvetlo a králi se bezpochyby panství také nelíbilo. Protož (1530, o sv Jiří) prodal zámek Krupku Zdeňkovi Lvovi z Ružmitála a s Blatné?) Netrvalo to však dlouho (1530) a král Ferdinand panství to Zdeňkovi z manství propustil. Zdeněk učinil napřed hejtmanem na Krupce Adama-Rausendorfa z Plakvic a potvrdiv r. 1532, 26. záři městu privilegia, urovnal s Rudolfem z Bynu hranice panství Krupeckého a Lauenšteínského a učinil potom hejtmanem na Krupce a Teplici Vácslava z Dobrovitova. Mimo r. 1532 do Krupky nikdy nepřišel a před svou smrtí (f 1535, 14. července) všechna svá panství jako i Krupku a Teplice synu svému Adamovi odkázal. Panství ta byla dosti zadlužena a Adam také z dluhův nevybředl. I prodal r. 1537 zámek Krupku, městečka Krupku a Chabařovice a vsi se všemi many Vácslavovi z Vartemberka na Lipém. V smlouvě o to uzavřené o svrchcích znamenitě vymíněno, že má Adam Vácslavovi nechati dvě tarasnice velké na kolách a dělo jedno bez lože, jiných tarasnic menších i větších v ložích a bez loží 11 a jednu nad to" více roztrženou, 27 hákovnic, truhlu velkou železnou. Děla, tarasnice, hákovnice svrchupsané teprv měly býti na Krupku přivezeny.°) Teplické panství, byvši potud s Krupkou spojeno, odtrženo jest nyní a prodáno 1538 Šimonovi z Hyršova. Po shoření desk zemských r. 1541 nelenil též Vácslav, vymoci si na králi Ferdinandovi milost, aby Krupka konečně z desk dvorských vymazána byla (1543), neb chtěl všelikým nesnázím a pletkám při novém vložení Krupky ve dsky zemské ujiti. Za Vácslava nepřestaly pohraničné spory a vzájemná stížná dopisováni mezi vrchností zdejší a dvorem Saským; vyjednávání o to vedl namnoze: také Vácslavův hejtman na Krupce Jorg Kanitz von Kandisch. Spory ty náhle přetrhly vážné události let 1546 — 1547 Vácslav, přidržev se stavův odbojných, odsouzen jest všeho zboží svého (3. srpna 1547) tak, aby některá králi postoupil, jiná od něho v manství přijal. Podle toho, podržev Rybnov a Lipý, postoupil Krupky králi Ferdinandovi a Krupka stala se tím panstvím královským.7) Král Ferdinand ani nepodržel Krupku pod svým přímým panstvím, nýbrž správu její svěřil Volfovi s Vřesovic, nejv. písaři kr. Č, presidentu komory České a pánu na Novém hradě a Teplicích, jehož ludíž rada městská pánem svým jmenuje. Byl tedy on zástavným držitelem Krupky, ačkoliv listina, jíž král Ferdinand v dluhu 10.000 tolarův neb kop míšeňských panství Krupecké Volfovi zastavil, teprv r. 1551, 12. prosince psána a dána jest.8) Správa Volfova na Krupce byla velmi moudrá a mnohá jeho zřízení až na naše čas/ blahodárně působila Zasnouben byl s Voršilou z Veitmile, která mu darovala dcery Sabinu, Annu, Majdalénu a Barboru, žilif pak ještě bratří Volfovi Bernart, Vácslav a Sebastian a strýc Jan, jenž byl po bratru Albrechtovi nedávno zemřelém zůstal. Před smrtí svou sepsal Volf poslední pořízeni, jímž statek svůj všechen odkázal dcerám Anně, Mandaléně a Barboře ve spolku s bratrem Bernartem, Sabina, vdaná Zilvarova, odbyta jest penězi, manželka Voršila obdržela k užívání statek Malhostický. Volf zemřel 21. března r, 1569 a pochován v kostele zámku Teplického, od něho vystavěném. ') Hystorye o těžkém protivenství církve České str. 72. Albrecht pro svou nelásku k bratřím u jednoty ve zlé paměti zůstával. *) Hejtmanem tu byl 1. 1522 Šimon Zikmund z Rosu (Arch. Třeboň). a) DD. 63 str. 233, 251, 254. *) DD. 63 str. 287, Arch. DZ. t) Kopiář arch. gub. «) DZ. I H 12, quali titulo et consensu u zámku Krupeckého nejen některé vinohrady prodali, ale i zámek s jeho příslušenstvím ad usum fructuum jednomu měštěnínu zavadili*. Odpovřd na to byla, že paní právo k zámku pozná z připisův k odpovědi přiložených; bohužel se však přílohy ty ztratily. Přílohou tou mohla býti jen smlouva r. 1604, 16. února uzavřená, jíž Judyt Kheková ze Švarcpachu obci »zahraiu zámeckou v hradbách i před nimi* prodala. Zámek se tam arci zejména neuvádí, ale přece od těch dob obec jej pokojně držela, ačkoliv se v darovací listině r. 1616 výslovně uvádí. Proto i kázala Lidmila, odpovědí měšťanův upokojena nejsouc, aby byl zámek vrchnosti navrácen a nařízenému perkmistru hraběnčinu odevzdán. Tak se i stalo, ale k opravě vetchého stavení se nijak nehledělo. Od r. 1680 jmenuje se v listech Krupeckých jen pustým zámkem. Jediná změna se zde stala jen potud, že perkmistr hraběcí F Mathes Plattich na rozkaz hraběte v zříceninách hradu r. 1695 nový dům úřední stavětí počal a jej r. 1697 dokončil, kterýžto dům jest nyní jedinou ještě obydlenou částí starého hradu, nyní Rosenburg řečeného. Panství Krupecké či statek Krupku Lidmila konečně přece prodala, totiž ne cizímu, nýbrž synu svému Janovi Norbertovi říšskému hraběti ze Šternberka na Bechyni r. 1672, 20. května; s tím též šestý díl panství Karlšteinského, vše za 18.000 fl. rh.1) I za nového tohoto držitele ještě spory s poddanými nepřestaly; bezpochyby jej ustavičné hádky omrzely, a proto postoupil r. 1677 panství Krupeckého Kláře Bernardini z Makánu, choti bratra svého Vácslava Adalberta ze Šternberka. Hrabínka tato chtěla se s obcí po dobrém porovnati, ale i ji se to nezdařilo. Za to ale ještě r. 1677 koupila od tehdejšího držitele zahradu zámeckou za 50 fl. Dlouholetý spor mezi vrchnosti a městem ukončen teprve r. 1691 v dvorské kanceláři české a obnoven stav ten a poměr obyvatelstva k vrchnosti, který byl r. 1616. R. 1708, 26. ledna zemřel manžel Kláfin Vácslav Vojtěch a pozůstalá vdova, nechtíc Krupku podržeti, prodala r. 1710, 15. března zámek, město horní a panství Krupku za 30.000 fl. rh. a 600 fl. klíčného Frant. Karlovi hrabiti z Clary a Aldrinzen. iehož Dotomkům hradiště náleží. ') DZ. 389 O 19. OKOLÍ KRUPKY. d Krupky severozápadně a jižně od Předního kruhu založený, maje asi 30 kroků v průměru a jsa Cinvaldu jest již v horách výšina lesem po- náspem otočený. Jak se ta tvrz nazývala, není známo.1) rostlá, jež slove RaubschlOSS, t. j. Loupež _ nicky zámek. Na holé kupě jest příkop do i) Mitt. V. f. G. d. D. XXXVIII 445. NEPOMYŠL ZÁMEK. ěstečko Nepomyšl leží na lázu sklánějícím se k východu. Za kostelem jest dvůr zámecký a za ním zámek, bývalá tvrz. Jest to stavení založené do kruhu, ale s 12 rohy, .patro vysoké, s dvorem šestihranatým. Dříve býval okolo příkop, ale ten jest již dávno zavezen a jsou tu založeny zahrady. Brána do zámku jest stará, jak asi v 15. st. zřízena byla; také je viděti otvory pro kladky, ač zazděné. Nad branou je viděti dva erby. Zámek, ač ve zdivu starý, jest moderně upraven a na byty a kanceláře úředníkův zřízen. Z Nepomyšlova dvoru povstala farní ves, kterou drželi 1361 —1370 Petr z Janovic, 1386 Jetřich odtudž, 1409—1414 Eliška Koldicová z Dubé, 1414-1417 Ctibor Čepec z Libiše, 1418 Jindřich z Elslrberka, Albrecht z Koldic a Oldřich z Končprus}) Zdali tu již tehda tvrz byla, není známo. Nedostává se o Nepomysli v 15. st. naprosto zpráv. Vladykové z Nepomyšle se v 15. stoleti připomínají,8) ale nezdá se, že tu byli pány. Poněvadž prvním známým držitelem tvrze byli Jindřich a Jan bratří z Údrče, dosti se víře podobá, že oni teprve tu tvrz vyzdvihli.3) L. 1510 seděl tu Alexander hrabě z Leisneka. Po tomto následoval bratr Huk, který byl I. 1521 velitelem stavovského vojska*) Přečkav jediného syna Jiří, jenž 1. 1537 v Nepomysli zemřel, dokonal běh života svého 1. 1538 dne 6 ledna.6) Po něm dědily dcery, totiž Amabilie Ne-pomyšl, Brygyta Doupov a zeť Filip z Lobkovic Valeč.8) Amabilie, vdaná za Filipa hrab. z Mansfelda, prodala Nepomyšl 1. 1539 svakru svému Albínovi Šžikovi z Holiče."1) Když však tento zemřel, prodala Brygyta pozůstalá vdova, jménem dttek svých tvrz, dvůr a ves Nepomyšl Elišce Štikové roz. Berčince z Dubé.*) Po této paní (f 1566) dědily děti její z dvojího manželství, syn Jindřich z Gutšteina a dcera Lukrecie Šlikovna avšak tato onomu 1. 1571 svou polovici prodala.9) Když Jindřich zemřel, našlo se tolik dluhů, že statek pro jeho čtyři syny udržen býti nemohl. Prodán tedy 1 1589 z poručení soudu zemského a koupili jej Jindřich Vácslav, Jan, Astnan a Adam bratři ze Štampacku}0) Když pak došlo k dělení, dostala se Nepomyšl Jindřichovi, jenž na témž statku (1597) manželce Sabině z Solhauzu věnoval.11) Zemřel 1. 1613, zfistaviv syna Kryštoýa Abrahama, jenž statky Nepomyšl, Zlovědice a Holetice až do r 1623 držel. Tehda mu zabrány a prodány Heřmanovi z Questenberka1*) Tento přikoupil Kolešov. Strojetice a Soběcbleby a zemřel 1. 1651. Dědily po něm manželka Alžběta (1661) a dcera Alžběta. Tato zemřela 1. 1686, odkázavši Nepomyšl manželu svému Gundikarovi kn. z Dytrychšteina, jehož rodu až do vymření a do naší paměti náležela.13) M Lib. conf B) ru-ch. Drážďanský. ') Reg k. s., DZ. 4 G 18. 4| Palacký str. 391. 5) Menken. ») DZ. 2 A 24. t) DZ. « l H 20. ") Arch. kn. Schleií., DZ. 85 J 30. ») DZ. 16 A 20, 60 D 18. ,0) DZ. 166 K 4. >l) DZ. 128 D 30. IS) Bilek, Děje konf. ") DZ. 112 E 18, 116 K 24. HRÁDEK KRECOV. V' * nim edaleko Nepomyšle, ale již v obci Rohozecké jsou pěkné zříceniny hrádku Křečová, z nichž I ovocné stromy a dva duby vynikají, ukazujíce, jak asi takové stavení se do 15. století zachovalo. Od 8wUB Nepomyšle táhne se k jihozápadu úzké údolí lučné, z oboji strany stráněmi zavřené. Na severni straně jest stráň suchá a mnohými kameny posetá, na jejímž nejvyššlm miste nad mlýnem Rohozeckým Křečov stával. Od severni pláně býval oddělen na třech stranách hlubokými přikopy, z nichž se ještě část na západní a východní straně zachovává, kdežto na severní straně, kudy běiíi vozová cesta, již příkop jest zasypán, takže hrádek jest s polmi v jedné rovině. Příjezd byl od Nepomyšle dotčenou vozovou cestou, která malý kousek od hrádku od silnice k Rohozci běžící vychází. Příchozí zastaví se u přeďhradi, pastviny kamenité, porostlé ovocnými stromy, hložirn a Šípky. I ono zavřeno bylo příkopy a venkovským náspem, ale ony nebyly hluboké a násep nízký. Také jest tu přistup při cestě zasypán spoustou kamení, jež sem z polí snesli. V jihovýchodním rohu jest znáti, že tu stálo obdélné stavení hospodářské, sice jest ostatek rovný. Brána do zadního hradu bývala na východní jeho straně; bylo to stavení povydané ven do příkopu, ale kus šel také do vnitřku hradu. Ze skrovných zbytků již nelze znáti, jak byla založena. Vlastní 364 HRAD KŘEČOV. KRYRY. hrádek vystavěn byl do pravidelného čtverhranu, jsa zavřen na všech stranách vysokou a hrubou hradbou. K severozápadnímu rohu blíží se obydli, někdy věžovaté, také pravidelný čtverhran, jehož rohy jsou zakulaceny. Pod nim jest úplně zachovaný sklep přízemní a válcovitě sklenutý, k němuž otvor byl vylámán,1) ale někdo smiloval se a dal sem nové kamenné veřeje a mezery vyplnil cihlami- Ve sklepě postaveny jsou dvě zdi z kamení, ale na blínu, jako by tu chtěli udělati ohniště.*) Nejstarším známým držitelem byl Racek (1338), jenž asi v 1. 1346 — 1350 odňal věci lidem v Mal-měřicfch, pročež psáno popravčí krajskému, aby jej k nápravě přidržoval.3) Na počátku 15. st. žili dva Divišové bratří, totiž starší a mladší, onen 1404, tento 1. 1418, oženiv se před tím s Klárou, vdovou po Han- kovi z Krakovce, a koupiv od ni věno v Šanově.*) V 1. 1420—1422 vytrpěl Diviš starší mnoho od křižákův z Němec, kteři vyhubili jeho zboži a jej samého do Bavor do zajetí zavlékli. Zikmund, kníže Litevský, jako správce zemský daroval mu proto statek Bratkovice.6) Diviš starší odkázal 1. 1424 polovici svou Křečová dětem svým Janovi, Eleně, Anně a Alžbětě tak, kdyby zemřely, aby spadla na mater jich Annu z Klinšteina.") Do r. 1437 byli oba Divišové mrtvi a potomstvo staršího také. Mfnili tedy poručnfci sirotkův mladšího, že tito dědili, ale protože byli bratří dílní, nastupováno na pozůstalost staršího právem odúmrtnim Jeden z po-ručnikův týchž sirotkův, Jan z Nedvídkova, dosáhl s manželkou svou Anežkou z Valdeka Křečová a prodal 1452 Jeneč Janovi z Křečová.7) Týž si vyprosil I. 1455 také královský nápad po Divišovi starším. Po těch manželích držel Křečov Vojtěch Tvoch z Nedvídkova a vyprosil si 1. 1482 nějaký odumřelý plat.8) Tehda však již Křečová neměl, ana jej držela Markéta Ůdrcká se sirotky;0) jedna pak Údrcká (Kateřina) a vdova po Albrechtovi Novohradském z Kolovrat chlebila tu se svým synem Janem.10) Když pak Udrčtí nabyli Vroutku (a snad i spiše), opuštěn jest hrádek Křečovský a stal se poustkou. L. 1543 se nazývá pustým zámkem11) Od Udrckých prodán I. 1585 Janovi Valdemárovi Hasišteinskému z Lobkovic, ale po třech letech odhádán pro dluhy Bedřichovi Doupovcovi z Doupova na Vilémově.1*) Při hrádku byl tehda dvůr, ovčín a chalupa ovčákova. K Vilémovu patřil ještě 1. 1621, později připojen k Rozlezlým TřebČicům. Plán hrádku Křečová. ') Patrně objeven v 1. 1765 1789, když se tu Josef Nanihald fvob. p. Eben sklepflv dokopával. s) Htber (II 225) popisuje toto hradiště dvakráte, jednou jako Ncpomissl a hned za tím jako Rust. s) Lib. erect., Palacký, Formrlb. I 358. *» DD. 18 f. 72, Rel. tab. II 140, 142, 148. &) Arch. český XXVI 43. •) DD. XV 313—315. ') Rel. tab. II 226. ») DD. XVI f. 311. XVII 354. ») Arch. český VIII 413. ««) Arch. český XIX 268. ») DZ. 250 E 4. ") DZ. 22 P 2, 24 H 21. KRYRY. ysoké návrší od Podbořanské krajiny k severu béžici konči se nad městečkem Kryrami sráznou, strmou a vysokou horou, která paiří Kryrské obci. V rohu jejím nad samým kostelem stával hrad sice nevelký, ale velmi pevný, do nepravidelného čtverhranu založený. Na dvou stranách zavřen byl hlubokým příkopem a venkovským náspem; severní a západní strana je strmá stráň. Za těmi příkopy, totiž mezi nimi a hradem byly ještě druhé příkopy, které vlastni hrad od úzkého predhradí odlučovaly. Prostora vlastního hradu byla by pro naše poměry velmi skrovná, ale úplně dostačovala pro dávno minulé časy, kde tu stávalo vysoké stavení. Na hradišti stojí křiž a poslední štace křížové cesty, která sem jde od kostela. Hrad tento založen tuším od Albrechta z rodu pánův Ervenických (pozdějších Plánských ze Že-berka), jenž seděl 1. 1329 na soudě zemském a v současných pamětech se do r. 1348 připomíná.1) Jeho synové byli Heřman a Aleš, I. 1332 již zrostli.8) O onom později paměti mlčí; tento tuším se stal pánem na Slavětině, odkudž se v 1. 1357—1365 psával. Z potomních pánův jsou nám známi Beneš, jenž bydlel v I. 1356—1377 na Moravě, drže tu Děčín, Postoupky a Víckov, Hynčík a Jindřich, kteři 1. 1357 od papeže jisté milosti obdrželi.8) Záhy prodány Kryry od některého z nich a již 1. 1374 byly v držení pánův' z Janovic a patřily k Petršpurku. Páni z Janovic opustili hrad ne-li hned, jistě v 15. století, a proto je 1. 1483 při prodeji PetrŠ-purka řeč o zámku pustém v Kryřich.4) L. 1555 odděleny Kryry od Petršpurka a připojeny k Chýšem. ') Rel. tab. I 399-«4, Arch. Vyšehradský. *) Reg. 111 730. ') Reg. Vatik., Dsky Olomoucké. L. 1368 Žil také nějaký Vilém (Arch. v Litomyšli). *) Rel. tab. II 399. KRYRY. TVRZE OKOLO NEPOMYŠLE. 365 Mikuláš z Lobkovic zastavil 1. 1577 zámek pustý Kozihrady a městečko Kryry s několika vesnicemi Jindřichovi Brozanskému ze Vřesovic, ale ještě t. r. je vyplatil *) To jest poslední zminka o bývalém hradu. Městečko patřilo od r. 1581 k Petršpurku, pak k Hokovu, Kolesovú a konečně k Nepomysli. Pamětihodné je, že sousedé z městečka 1. 1584 již nevěděli, jak se městečko česky jmenuje, svědčíce sice česky, ale říkajíce, že jsou z Grylu.*) ■) DZ. 89 C 17. ä) Reg. 16 G k. s. f. 289. TVRZE OKOLO NEPOMYŠLE. kostelní vsi Strojeticich nedaleko Nepomyšle bývala tvrz ode dávna. Předkové Strojetických ze Strojetic (erbu jeleních rohů) byli Bohuslav (1357), Hrzek dlouhý (1357-1373), Hrzek krátký (1364) a Abraham (1364), patronové zdejšího kostela farního. O též právo dělili se Jan Stebňák (1394_140Q), Žibřid (1394—1418), Vilém z Pěčkovic (1394—1405) a Jiří (1409). L. 1523 byl pánem podacím Boreš z Oseká. V I. 1430—1453 připomíná se Hrzek, od něhož pocházelo tuším pět bratří. Čtvrtý z nich Bohuslav měl Strojetice, jež zapsal 1. 1494 bratru Janovi a zemřel nedlouho potom (Lib. conf., erect, Arch. gub., Arch. český III 502, DD 21 st-\ 363). Jan jinak Ješek ze Strojetic (1516 atd.) prodal před r. 1540 tvrz Strojetice s přísl. Vácslavovi Maštovskému z Kolovrat Tento zemřel 1. 1555, odkázav Strojetice svým synům. Syn jeho Bedřich prodal je 1. 1588 Janovi Slejnicovi, ale ten, nemoha je zaplatiti, pustil je za měsíc Ferdinandovi Gaierovi e Osterburka. Nedlouho potom dostaly se v držení Adama ze Stampachu. Když se I 1608 synové jeho o otcovské statky dělili, doslal Volý Jaroslav, syn jeho, Strojetice tvrz s polovicí vsi. L. 1628 statek tento zabrán a prodán Heřmanovi z Questenberka, od něhož připojen k Nepomysli. Druhá polovice vsi, která 1. 1608 k Březnici přidána, teprve I. 1653 k Nepomysli přikoupena (DZ. 1 L 2, 12 A 4, 166 F 1, 167 B 24, Arch. DZ., Bílek, Děje konf.). * .v#* yícfp Březnicí nedaleko Strojetic bávala tvrz a při ní stávala ves. Tato patřila 1. 1275 z polovice Sulislavovi (Reg. II 415). Z držitelův tvrze není znám ani jeden. Jenec z Janovic koupil od bratři Martina a Jíry ze Šimína dvůr poplužný v Březnici a polovici dvoru řečeného Příkop s polovici tvrziště, což zase prodal 1. 1474 Prokopovi e Dikova, a ten se pak podvolil králi v manství (DD. V 314). Ves i s tím man stvfm patřila pak ke Strojeticům a založen na těch pozemcích dvůr. Ten oddělen 1. 1608 a byl pak s polovici Strojetic statkem o sobě, jenž přikoupen 1. 1653 k Nepomysli (DZ. 308 N 18). * V Zlovédicich bývala tvrz, kteráž stávala u dvoru popluiného a nyní s povrchu zemského zmizela. Nej-starší nám známý držitel vsi jest Bůžek ze Zlovidic, jenž r. 1356 nového faráře ke kostelu zdejšímu podával. R 1370 byl pánem podacím Habart ze Žiro-tina. R. 1387 podávali ke zdejšímu kostelu dva patroni, Johanka, vdova po Janovi Kladivoví z ChraStan, a Petr z Buíkovtc, takie nevíme, komu ves tehda patřila. Zdá se nám však, že to byla Johanka svrchu-psaná, jejížto syn (ř) Vaniš z ChraStan r. 1395 a 1396 s vládykami Buškovským a Brusským nového faráře Zlovědického volil. R. 1414 seděl na Zlovědicích Zikmund z Hluban. * V století 15 dostala se ves Henigarům z Eberka a ku konci téhož století zboží bylo rozděleno na ně- kolik dilův. Dva lány a čtvrt dědin kostelních patřily kostelu zdejšímu, tvrz s dvorem a několik dvorův k mělčích patřilo několika bratřím a konečně podací kostelní s dvory kmetcími, jeden dvůr poplatný a dvůr kmetci v Neprobylicfch patřily Jiříkovi Henigarovi z Eberka. Když tento zemřel, spadl jest dil jeho na krále a ten je udělil Vácslavovi Čečovi z Nemjvřevsi, jenž jest r. 1499 na jmenované zboži zveden (Lib. conf., erect., Arch. český I 356). Část tato jesit bezpochyby onano, již držel v 16 st. Ruprecht z Haugvic ke zboží svému Lukovskému, an r. 1546 Miikuláši z Globu prodal ves Zlovědice. Tvrz sama patřila na počátku téhož století Zábruským ze Všechlap. SLavibor Zábruský, zdědiv Zlovědice po otci svém a držev ji mnohá leta, prodal r. 1546 (vkl v pond. před sv. Janem Krt) Zlovědice tvrz, dvůr popi. s popi., s příkopem okolo tvrze a podacím Mikuláši Globnarovi z Globu, jenž tudíž oba díly Zlovědické spojil. Nástupce jeho Zikmund Globnar prodal (1564) tvrz »Lobe-tice* s dvorem popi., vsi, podacím, krčmou Jiříkovi Fictnmovi e Fictumu za 1500 kop. Trh tento sie stal před r. 1560, nebo tehda Jiřík, píše se seděním »na Zlovoticích«, koupil Dolanky a Vysoké Třebošice celé. Nástupce jeho Volf Bernart Fictnm s Egerberka prodal r. 1604 »ves celou Lobotice s podacím, krčmou, ves Vysoké Třebošice s krčmou, tvrz Lobotice s příkopem vodou opuštěným, dvůr vystavěný atd.« Jindřichovi Stampachovi ze Stampachu a na Nepomysli, jenž Zlovědice s panstvím svým Nepomyšlským spojil. R. 1623 stála zde ještě »tvrzka«, ale nedostávši později potřebné opravy, spustla (DZ. 7 K 15, L 1, 55, E 4, 132, L 24, 250, J 14, Heber VII 155). * Ve Dvercích měla vrchnost Nepomyšlsk á zámeček, jenž, byv opuštěn, předělán na sýpku. Avšak tvrze tu do r. 1620 nebylo KoleŠOV jest nyní dvojí, Velký v osadě Strojietické, Malý u Žlutíc. Tento připomíná se již I. 123ÍJ; byl sice vladyčím statkem, ale tvrz se tu nepřipomíná. V onom bývala manství ke Křivoklátu a tvrz, jejímž prvním majitelem tuším byl 1. 1319 Albert Lintvurm z Chlumčan (Reg. III 220, 266). Ten ji 1. 13120 zá-kupným právem vysadil. L. 1410 odumřel tu statek po Bedřichovi z Řepan, k němuž se čtyři zemane z Řepan připovídali (DD. 14 f. 83). L. 1454 vládl tu Jan t Lipence, jenž Kolešov (1471) třem bratřím též z Lipence zapsal. Jeden z nich, Jan mladší, vzriial Kolešov (1486) Zikmundovi Hramadovi z Boršic a ten pak jej prodal 1. 1499 Jiříkovi Ůlickému z Plesnic (Arch. č. II 476, Arch. mus., Dsky manské Křivoklátské). Nedlouho potom (asi ok. 1. 1520) dostal se Kolešov ke Strojeticům a patřil k nim přes pial století. L. 1583 odprodán k Petroyicům, ale 1. 1591 koupen od Zdislava Údrckého z Ůdrte (DZ. 21 Q 1, 91 E 22). Tento tu vyzdvihl novou tvrz a prodlil Kolešov 1. 1601 Volfovi Beřkovskému z Seiiřova, jenž 47 366 TVRZE OKOLO NEPOMYŠLE. brzo potom zemřel. Od dědicův koupil jej Beneš Lib-šteinský z Kolovrat (1603) a připojil k Hokovu. Dostal jej za dil syn jeho Jaroslav Julius, ale tomu 1. 1623 zabrán a prodán k Nepomýšlí (DZ. 153 F 23). • Ves TřebuSice jmenovala se ode dávna tak a teprve ke sklonku 15. st., kdy i si je Němci pletli s Tře-bečicemi, dostala příjmení Vysoké. Jak se zdá, patřila 1. 1226 klášteru Dokzanskému (CDB. II 284). Na tvrzi zdejší seděl I. 1388 Vyšemir z Maštova, jenž se s farářem Velkoveským o desátku smluvil (Lib. erect.). Ctibor z Libiše a na Maštově prodal I. 1408 tvrz a ves celou Třebušice (kromě jistého platu) Martinovi Pitr-kaufovi Žateckému (Rel. tab. II 53). Odtud nám držitelé tvrze, která snad v 15. st. zanikla, nejsou známi. Král Vladislav zapsal I. 1474 ves Třebušice Vdcslavovt Vlčkovi e Čenova a Zikmundovi, bratru jeho, do života (Reg. král. č. 1889). Ves patřila pak v 16. století ke Krásnému dvoru a odprodána 1. 1560 ke Zlovědicům (DZ 55 E 4), od nich pak I. 1595 k Nepomysli (DZ. 178 P 10). * V Holeticlch (jihozápadně od Nepomyšle u Luk) bývala tvrz, na níž seděl 1. 1409 Hrzek, purkrabě Petršpurský (Lib. erect.). Později seděl tu Zvist z Ejstebna (f j. 1484), na jehož statek jako odúmrť provolaný táhli se příbuzní jeho jménem sirotkův Zvě-stových. L. 1540 držel Holetice Jan Zumr z Herstošic (DD. XVII 357, Arch. musejní) a po něm dědili synové jeho Jáchym, Mikuláš a Jindřich, kteří si je 1. 1581 ve dsky vložili (DZ. 252 C 2). L. 1592 držel je Jan Jiří z téhož rodu a týž prodal tvrz »Holotice« 1. 1606 Adamovi ze Stampachu (DZ. 135 E 24). Jeho nástupce Asman starší prodal Holetice, jak se zdá, vrchnosti Nepomyšlské, neb 1. 1623 patřila k Nepomysli »tvrzka v Holeticlchf}) * Tvrz Budia. Severozápadně od Nové Visky a jihozápadně od Ném. Rohožce jest samota a myslivna, Schiitzenhäusel. Pod ní jest široký a mělký úval, ze tří stran lesy zavřený, a v prostřed, však blíže k západnímu konci než k východnímu začátku, jest staré tvrzišté porostlé hustým křovím a zavřené příkopem, v němž stojí voda. Místu tomu říká se Rundě', ale ta tvrz, která tu stávala, jmenovala se Budiš, jak svědč! jméno blízkého lesa, vyslovované nyní německy Wotti-schen. Kromě toho, že patřil ke Křečovu v I. 1424— 1454 plat v Budiši a Budišský háj, neni o té tvrzi nic známo. * V LllŽCÍ býval podle Schallera starý zámek. Byl-li tam, vznikl bezpochyby v 17. neb 18. století. * Ve Mlýncích jest zámek, jenž vznikl ze staré tvrze. Odtud pocházeli Hanuš a Oldřich (1407) a Haj-man (1422), kteří spolupodávali kněií do Skytal (Lib. konf.) a 1454 Harant (Arch. Chebský). Odtud dlouho nic nevíme o Mlýncích. L. 1594 měl je Vácslav Haiant z Kořen, ale snad z části jako poručnik sirotkův po bratru svém Janovi. K ruce týchž sirotkův prodána tvrz Mlýnce (1614) Vácslavovi staršímu ze Stampachu (DZm 137 N 28, DZ. 188, H 18) a I. 1616 prodán témuž Vácslavovi také dli po Vácslavovi (DZ 190. L 28). Mlýnce drženy odtud k Valši a odděleny teprve 1. 1638, když se bratří Štampachové dělili. Tehda dostal Ferdinand Mlýnce a Vrbičku na svůj díl (Arch ve Mníšku). ') Jiná ves téhož jména v osadě Stránské jmenovala se česky Vlhostice neb Úhostice a překřtěna od Němcův na Holetice. Potomci jeho měli Mlýnce a Lužec až do vymření. L. 1704 zřízena tu kaple a 1. 1733 vystavěn nový zámek. * Ves Ležky (u Lužce) jest starého původu, neb se čte (1057) již v základním listu Litoměřickém (CDB I 58, 365). K r. 1318 připomíná se. zde pět vladvk »ze Lžek«, avšak 1. 1395 jediný Mikeš z Hedčan (Tab. vet. 178, DD 18 p. 21). On i jeho potomek Oldřišek (1428—1447) měli i Ležky i Hedčany (Arch. český 11 69, III 499, Arch. v Budějovicích). Oldřich zapsal Hedčany 1. 1447 svým strýcům Tistům z Libšteina a zemřel před r. 1454 (Arch. Český III 53t). Komu zapsal Ležky, není známo. L. 1474 měl je Jan Ckotek z Chotkova a koupil tehda rybník u Lubence. Po něm měl Ležky (1507) Petr, snad syn a po něm (152") Vácslav, jenž si tvrz Ležky 1. 1P43 v obnovené dsky zemské vložil (Rel tab. II 367, výsady Jesenické v arch. Hradeckém, Arch. Plzeňský, DZ. 250. Dii) Synové jeho Jan, Jiří a Zikmund prodali Ležky (1568) Kateřině Heršteinské z Kolovrat (DZ 16. F 27), kteráž se pak zapsala (1572) Jiříkovi Heršteinskému z Velhartic manželu svému, avšak ten prodal je již I. 1584 Kry-zeldi Švamberkové z Lobkovic, která měla blízké Libko-vice a od r. 1587 také Chýše (DZ. 17. K 14, 22 K 24). Ležky růstaly odtud do r. 1651 při panství Chýšském a tvrz šetřena tak, že mohla býtí 1 1651 přidělena z částí panství Zikmundovi Norbertovi z Vacinova. Když tento I. 1656 statek svůj prohospodařil a Ležky odhádány byly, vidělo se ještě, že tvrz byla přestavena z bývalé věže (DZ. 28 B 18, 70, N 29.). Ležky měl pak Petr Četl z Lilienperku a od r. 1667 rod Walli-sovský. Později přikoupeny k Lužci a Mlýncům. • U vsi VidhOStic, nedaleko Lubence a Válče vypínají se proti sobě s obou stran potoka dva dosti vysoké okrouhlé pahrbky, z nichž pahrbek zapadni (Starý zámek) objat jest širokým příkopem. Z v lady k první se připomíná I. 1252 Radim. Ve 14. století bylo tu několik statečků a proto ve Vidhosticich několik držitelů najednou (Mitth. d. V. D. I 34, Lib. conf. fary Vidhostíce, Přiběnice a j.). Z těch jeden byl Žák a synové jeho byli Martin, jinak Aleš, jenž v 1. 1380—1413 na rozličných místech byl tarářem a Jan Kumpanec, kteří ještě I. 1413 část drželi S nimi tu seděl Racek (t 1413) a Martin. Od Jana Kumpance pocházeli bratří Aleš a Divíš Kumpanec, z nichž tento (1437 atd. držel s jednotou Poděbradskou (Lib. erect. DD 61, str. 2(2 329 Arch. č. V 267, Arch. v Budějovicích), tuším týž, který byl 1. 1465 purkrabí na Ryžemberce. Od r. 1473 držel velkou část vsi Bedřich, řečený Aleš z Válče, tuším s tvrzí a následoval po něm Jiří Úlický z Plešnic, jenž se v 1. 1499 -1509 seděním ve Vidhosticich psával (Rel. tab. II 364, Manské knihy křivoklátské, kopiáf kladrubský). Že ale ÚličtI drobné statky skoupili, viděti odtud, že si Jan Ulický (1543) tvrz, dvůr a ves celou Vidhostice znovu ve dsky vložil. Odtud o Vidhosticich nevíme až k r. 1587, kdež je držel Jiřík Údrcký z Údrče. Zů ještě 16)4. Po něm drželi Vidhostíce 1. 1615 Jan Jindřich a 1. 1624 Bohuslav Šfastný. Po tomto zůstala dcera Alžběta vdaná Kocova, která 1. 1646 bez dědicův zemřela. Uvázali se tedy ve Vidhostíce nejbliiš! její přlbuzni Jiří Bedřich, Adam Šťastný a Zdi-slav Ferdinand; ti pak prodali Vidhostíce za několik měsíců Janovi Ludvíkovi Nssslingerovi v. Sčhelchen-graben (DZ 90 J 24, Vidhostíce, 132. H 30, 142. B 5, 250. D 2, 309 Y 15, Rozvr. sbírek). Potomci jeho seděli tu po 17. stol. Od počátku 18. st. patřily pánům ze Stampachu. Držitelé 16. stol. měli tvrz při dvoře, z niž povstal později zámek, ale i ten zanikl. LITOMĚŘICE HRAD. Ěsto Litoměřice bylo samo prvotně hradem, t. j. místem opevněným a podhradím k němu náležejícím.1) Asi okolo r. 1230 založeno novověké město s novými právy městskými. Snad hned aneb nějaký čas potom vystavěli králové na severozápadní straně města, kdež bylo třeba pro nepříznivou polohu zvláštního opevnění, malý hrad, jenž se prostě hradem (nyní Rade) nazýval. První zmínka o témž hradě děje se teprve r. 1359, kdež jej král Karel »unser haus* nazývá. Na tomto hradě sídleli bezpochyby Jarek z Valdenberka, purkrabě, a Jan z Sebuzína, sudí kraje Litoměřického.*) V městě hrazeném požívali úředníci ochrany, jsouce nyní na místě bezpečném uvnitř hranic městských. Purkrabí svých a služebníkův hradských vzpomíná Karel IV. výslovně r. 1359, přikazuje jim, aby desátek z vína vybírali a na hradě uchovávali, a syn jeho Vácslav také k r. 1379 a 1384 purkrabí vůbec připomíná. Úřad purkrabský vždy ještě hleděl k dozorstvl nad hradem a statky králi v kraji patřícími. Čím více těchto ubývalo, tím více také zanikala moc purkrabí. V okolí Litoměřic byly ještě vsi Želetice, Mlékojedy, Prosmyky, Keblice, Tlučen a ČeřeniŠtě bud cele bud z části zbožím královským. Naproti tomu zůstával úřad sudího u veliké vážnosti. K jeho soudu stáli poddaní kraje, pokud nepatřili ke zboží proboštův Litoměřických, Vyšehradských neb Dokzanských, kteří byli vyňati z moci úřadův. Jak mnoho si duchovni tito na exemcích svých zakládali, dokazuje mimo jiné i to, že za časův Karla IV. někteří poddaní jistého Pražského kanovníka od lidí Žel-kovských k soudu Litoměřického úřadu pohnáni byli, načež arcibiskup děkanu Všech svatých tamže nařídil, aby sudí pod trestem exkomunikace lidi pohnané před soud kanovníkův postavil. Mimo to již záhy světští pánové práva, poddané své souditi, nabyli, čímž posléze moc sudího až k nepoznání ztenčena byla. Vedle úřadu zachovaly se v Litoměřicích ještě za Vácslava IV. dsky krajské. Král Vácslav zapsal 1. 1397, 29. ledna Alšbiti markrabínce Míšeňské, sestře své, hrad v Litoměřicích k obývání a k tomu komorní platy, totiž 200 hřiven z města Litoměřic, 200 z kláštera Dokzanského a 20 z tvrze a dvoru Lovosic, které se jí měly od sv. Martina t r. do života vypláceti.3) Hrad Litoměřický asi posledně choval ve svých zdech hlučné komonstvo r. 1420 a v letech následujících, když přední osoby toho věku město navštívily. Král Zikmund, očekávaje t. r. vojsko křižácké, cestoval sem a tam po severních Čechách, při čemž kolikráte do Litoměřic zavítal.4) Příštího roku přestoupily Litoměřice ke spolku měst kališnických a dán jim za hejtmana Hynek Kolšteinský z Valdšteina-Zdali však kdo sobě obydlí na hradě královském zvolil, nikde neni podotčeno. Spíše víme, že hrad ten, na němž již purkrabí královští a jiní úředníci neseděli, v 15. století spustí. »Za tou příčinou daroval král Vladislav 1499, 11. listopadu obci Litomifické v témž městě zámek náš pustý, z kteréhož žádného zvláštnieho užitku nemáme,* aby tam k potřebě města stavětí mohli, však s výminkou, »aby nám v tom hradě pustém nějakého místa nechali a je připravili, kde by se vína naše z desátkuov skládati a potom odtud k potřebě naší brati mohly*.8) Častým opravováním a přestavováním obdržely asi stavby na místě hradu stojící svou nynější podobu. Obec Litoměřická užila starého hradu k účelům hospodářským. V něm se nacházely byty úředníkův hospodářských, konice obecní, sýpky a skladiště slámy. V starých sklepích skládáno jest obecni víno, jež naléval šafář zámecký v prvním patře z mohutných, cínových konví. Na obou stranách hradu, totiž ') Pomůckou; Jul. Lippert, Geschichte der Stadt Leitmeritz 1871. ») Reg. II 548. s) Arch. Drážďanský. *) Šíře o tom vil Lippertův spis str. 73—82 a roztroušeně v Dějích Palackého a v archivu českém. s) Arch. č. VI 580. 368 LITOMĚŘICE HRAD. TVRZE OKOLO LITOMĚŘIC. vedle branky a na krajním severozápadním rohu městské hradby zůstaly ještě dvě kamenné bašty a veliká věž okrouhlá, jež zůstavena byla spoustě. Jiné změny stavení to nemělo. Když 1. 1665, 10. ledna starý hrad vyhořel, povstala nemalá škoda; neb mnozí měšťané, děkan a lidé biskupovi skládali zde svůj majetek, nemajíce dosti prostranství ve svých příbytcích. Ke sklonku 18. století rozprodávala obec mnohé ze svých dvorův a stavení a tak došlo 1. 1779 i k tomu, že hrad prodán veřejnou dražbou Kryštofovi Francovi. L. 1838 prolomena hradba městská a udělána iu brána a 1. 1840 zřízeny před hradem procházky.1) ') S hradem tímto nesmí se masti tak zvaný Králův Hrádek, dům i. 12 na náměstí, pocházející ze lb. st. Týi, patřící Šimonovi Aulíkovi z Třebnic, osvobozen skrze majestát (1650, 14. íervna) od městského práva a vysazen za tytířské sídlo I„ 1726 zakoupen od obce (Pam. arch. IX 447, Lippert na str. 404, 419, 423, 458, 470, 511, DZ. 28 B .i8. 143 C 27). TVRZE OKOLO LITOMĚŘIC. SfpliPäokratice, velmi stará ves, připomínají se již fé Ml)Ji v základních listech kostela Litoměřického PÉlsl (1057. 121S). který tu mival tři vinaře (ČČM. ^■W" 1836 str. 331). Ostatek vsi od dávných dob roztříštěn byl na drobné vladyčí statky, jichž bylo v 16. st. pět až šest. Na jednom z nich seděl I. 1330 Ota e Mimoni, jenž pamatoval krále Vácslava II., se synem svým Jiříkem (Reg. IV 796). Od druhé po'o-vice 14. st byly Pokratice v držení vladyk z Katnýka, kteří pak se psali Kamýkové z Pokratic až do vymření. Snad je koupil Jindřich, bratr Jana, probošta Litoměřického; jisto jest, že je drželi pak Jindřichovi synové, totiž Henik, Jindřich, řečený Harnušmistr, Jan a Pešek. Pešek, odděliv se od bratří, měl statky v Záluží, Židovicích a Písečné, ale okolo 1. 1380 i s dětmi svými zemřel (DD. 13 f. 165, 167, Rel. tab. I 487). Ke zboží jeho táhli se ostatní tří bratří, ale uhájili si jen něco z toho; statek Záluží dostali teprve I. 1389. Henik měl vsi Hlinnou, Babiny, podací kostela sv. Vojtěcha u Litoměřic a I. 1387 obdařil oltář v Ústí nad L^bem (Borový, Lib. erect. III 293). Jindřich připomíná se od r. 1370 často. L. 1374 koupil vsi Žďár a Strážky (Tomek, Základy IV 145, DZ. 250 F 13). Po smrti bratrově ujal se poručenství nad sirotky, přichází pak v rozličných bězích soukromých a naposled 1. 1406. Téhož léta zemřel (Tadra, Acta jud. V 234, 318). Zůstali po něm dvě dcery a syn Mikuláš (1408, Lib. erect.), o němž není nic známo. Po Janovi zůstal syn Jan, jenž držel I. 1402 Třeboutičky a I. 1408 Záhořany (Arch. kapit, Lib. erect.). Anna, vdova po Heníkovi, a syn její Jindřich prodali 1. 1399 Hlinnou a Babiny (Lib. erect. XIII a 91) a vyskytuji se pak jako patronové kostela sv. Vojtěcha a Jindřich ještě 1. 1417 jako pán na Pokraticich (Lib. conf. Arch. Drážďan.). Zprávy o jeho potomcích jsou kusé. K r. 1454 dovídáme se o bratřlch Havlovi, řeč. Kamýk, a Janovi z Pokratic, kteří obdrželi řečeného roku od Markety z Kuteřic zápis na její právo na několika vesnicích (Rel. tab. I 104). Ok. I. 1540 žili bratří Vdcslav Jaroslav, Zikmund a Řehoř Kamýkové a r. 1544 po Vácslavovi zemřelém dvě dcery Mandaléna a Kateřina. Ti všichni se r. 1544 o dědictví otcovské rozdělili, při čemž se tvrz hořejní či Henikovská Zikmundovi dostala. Bratr jeho Jaroslav ze svého dědictví r. 1573 prodal dvůr popi. a ves Babiny obci Litoměřické a r. 1576 doprodal jí podíly své v Pokraticích, TluČni, Čeřeništi a Hlinném (Lippert str. 359), čímž obec řečená zvětšila podíl svůj v Po-kraticích, jež před tím již k Píšfanům držela.1) Kate- <) Jednu část vsi drželi také Stolinští z Kopist. řina z Pokratic držela část vsi Pokratic s vinic! řeč. Starou a dil lisův, vinici řečenou Hrádek, čehož všeho r. 1553 sestře své Mandaléni z Pokratic postoupila. Od Mandalény pak dostalo se zboží toto Vácslavovi Rubínoví ze Šprincberka, manžetu jejímu (DZm. 229 H 8). Mezitím seděl Zikmund na otcovské tvrzi s manželkou svou Kateřinou, jíž byl r. 1544 na tvrzi věnoval (DZ. 5 L 2). Zemřel r. 1552, 2. května, zůstaviv dceru Evu Henikovou, kteráž přikoupila r. 1575 tvrz pustou Hurtovskou a tak obě tvrze ve svém držení spojila. Již pak potom seděl r. 1589 z této rodiny jediný Ondřej Kamýk na svobodném dvoře v Pokraticích, poslední svého rodu. Eva z Pokratic vdala se v prvním manželství za Matouše Mikulášovic a po druhé za Vita Flavina z Rotnfeldu, mlstosudí dvorského kŕ. G, jenž po jej f smrti zboží Pokratické zdědil. Měl jedině dceru Annu z Rotnfeldu, která se vdala za Linharta Kechla z fíollen-šteina, registrátora při dskách zemských. Oženiv se po druhé s Annou rodu neznámého, zemřel r. 1595 v dubnu; posledním pořízením odkázal obě tvrze Heni-chovskou i Hurtovskou vnuku svému Janovi Kechlovi z Hollenšteina (DZ. 27 K 3). R. 1618-1620, přidržev se stavův vzbouřených, přišel o jmění, ale brzo po odsouzeni zemřel. Císař Ferdinand II odevzdal r. 1620 a 1622 konventu kláštera Sv. Maří Majdalény v Menším misti Praíském ^statky v rebellii konfiskované Henikovský a Helvikovský1) v Pokraticích v 10.000 kop miš., tvrz Malou Bašt a dům po Ondřejovi Rygerovi, rebéliu,* a kr. místodržící to klášteru konečně r. 1651, 22. března ve dsky zemské vložili. Zatim však byli Dominikáni část těchto zboží prodali, totiž část zboží Pokralického, jež se tudíž dostalo do rukou Jezovitův. Smlouvou r. 1630, 20. března učiněnou koupil »tvrz a ves Pokratice* po n. Kechlovi od kr. mfstodržlcích P. rektor koleje Soc. Jesu sv. Klimenta v Starém městě Pražském i na místě všeho bratrstva (DZ. 150 K 8, Lippert S. 469, Bilek, Děje koní.). Hned potom koupili Jezovité několik domův v Litoměřicích s příslušnými statky a zahradami a r 1631, 21. ledna byli sem první otcové téhož řádu uvedeni. Zboží Pokratické připojeno jest k panství Liběšickému, jež témuž řádu náleželo. Dvorček jeden v Pokraticích drželi Minoritě Litoměřičtí a r. 1679 jim shořel.1) O posledních osudech tvrze není nám nic známo. *) Vácslav Helvik z Velzova, měštěnín Litoměřický, byl mezi těmi, kteří r. 1623 na prvním místě pokutováni byli (Lippert S. 389\ Jan Helvik byl ve IV. třídě pokutovaných (lamie 391). Oba byli bratři (tamže 475, kdež jsnu řlenové rodu toho vyčteni). *) Ľppert S, ©01. TVRZE OKOLO LITOMĚŘIC 369 Podle tvrze horní povstala za neznámé doby dolní tvrz. Sem klademe Alše z Pokratic, jenž se r. 1452 připomíná a na Jistrbech ještě r. 1456 seděl (Re!, tab. II 239, DD 16 f. 316). Také i následujíc! zpráva jen k této tvrzi dolejší hleděti může. Vilém z Konic a 0 Kamýka prodal r. 1461 v Pokraticich tvrz pustou, dvůr popi. s přisl. Martinovi ze Třtice. Po něm se připomíná 1. 1487 nějaký Mikeš (Rel. tab. II 309, Arch. é. VIII 461). Na počátku 16. století držel tvrz tuto, která se po rodině jakési Hurtovskou nazývala, Jan starší s Vartenberka na Strakonicích, nejv. mistr, a ještě r. 1535 na ni 200 kop Jakubovi Košťálovi z Litoměřic zapisoval. Potom ale ji prodal (tvrz pustou) Karlovi z Duban za 900 kop a vklad téhož zboží po shoření desk r. 1542 synu jeho a dědici Oldřichovi obnovil (DZ. 83 B 3 a 1 F 23). Řečený Oldřich Dubanský z Duban potom na Liběšicich a Ploskoviclch a nejvyšší písař kr. Č. prodal r. 1570 »tvrz pustou v Pokraticich slove Hurtovská* Martinovi Mikulášovi, měštěnínu města Děčína (DZ. 60 B 7). Měštěnín tento pojal k manželství Evu Kamýkovou Pokratickou z Pokralic a bydlel s ni bezpochyby na tvrzi Henikovské. Po jeho smrti spadla tvrz Hurtovská odúmrtim na krále, poněvadž týž Martin byl opomenut řádné pořízení o ní uči-niti; ale Eva toho dosáhla, že ji byla tvrz Hurtovská r. 1575 prodána (Arch. gub., DZ. 62 E 11) a připojila ji ke tvrzi Henikovské. Do Sebuzlna, jehož dějiny lze stopovati od r. 1251| klade Palacký (Popis str. 42) tvrz snad omylem, neb ačkoliv jest to věc možná pro 14, a 15. století, přece v pamětech není o tom zmínky, a v 16. století nemohlo tak býti, protože ves byla rozdělena mezi několik pánův. * V PIŠťanech (staroč. Piešťany) byla tvrz ode dávna. Starší ovšem byla ves, jež se již v základních listech Litoměřických (1057, 1218) připomíná (ČČM. 1836 str, 332). Ve 13. a 14. století jmenovali se odtud měštané Litoměřičtí, majíce tu statky (Rťg. I 607, J. Lippert, Gesch. v. Leitmeritz 36, 152). Část vsi patřila do r. 1356 kapitole Pražské a odtud pánům z Pardubic (Arch. kapit.). Ke konci 14. st. patřily Píšťany Anzelmovi e Ronova, jenž na nich manželce Anežce věnoval. Syn jejich Vilém zapsal tvrz Píšťany napřed Záviši z Klinšteina, ale pak je prodal jakémusi Mikuláši, jenž byl v jich držení 1. 1437, ale 1. 1455 odsouzen, aby je vydal Bohunkovi, synu Závišovu (DD. 15 str. 309, Rel. tab. 1 116). V I. 1487—1495 patřily Píšťany Mikuláši Mladotovi se Solopisk (Arch. č. VIII 461, Paprocký o st. ryt. 242). Po něm následovali bratři Ješek a Zdeněk, tuším synové jeho, kteří se I. 1509 rozdělili tak, že každý z nich obdržel polovici (DZ. 2 A 39). L. 1526 držel tvrz Jan Podvinský z Podvtní a obdrže'l od krále Ludvíka clo na Labi (Arch. c. k. dvorský). Kromě něho měli tu dvorce i jiní šlechtici, zejména 1539 Jan Tym z Pošky (Reg. kcrn. s.). Jän zapsal říšrany synu svému Betnartovi, jenž se v ně po smrti otcově uvázal (DZ. 83 E 5). Nemoha statek udržeti, prodal jej 1. 1543 v lednu Hynkovi Krabici z Veitmile, ale i ten tu dlouho neobstál a prodal jej oba Litoměřické (DZ. 41 L 8, 43 J 27.). Litoměřičtí propadli 1. 1547 své statky a Pfšťany přešly v drženi krále Ferdinanda (DZ. 8 F 5). Vrátil sice král městu některé statky šosovn! a zádušní, jichž bylo potřeba k vydržováni kostelův a jiných lístavův, statky pozemské jsou prodány. Oldřich Dubanský z Duban a na Liběšicích, podkomoří králové a hejtman hradu Pražského, koupil od krále Píšťany a jiné vsi. Smlouva o to učiněná r. 1550, 8. května, doplněna jest teprv vkladem desk zemských r. 1559, 4 března. Nabyti zase těchto statkův bylo přední tužbou obce Litoměřické. Po několika letech teprv vyplněny jsou tyto snahy a Oldřich Dubanský vyzískal dobrých peněz, když r. 1558, 31. května tvrz Pišťany s příslušenstvím obci Litoměřické prodal (DZ. 13 F 14, 20, Lippert 356, 357). Obec Litoměřická zůstala pak v drženi Píšťan stále (kromě I. 1621 — 1628). * Ves Velký Újezd připomíná se v 1. 1233—1281 jako přísl Byčkovic (Reg. I 377, II 1163, Arch. Kralo-vecký). Ve 14. st. patřila klášteru sv. Jiří (Borový, Lib. erect. I 55) a od r. 1437 držena zase k Byčko-vicům (Arch. č. I 505). V 16. st. byl Újezd příslušenstvím Ploskovic již dědičným. Při dělení Ploskovského panství 1. 1575 dostal se Újezd s několika vesnicemi Jaroslavovi Kostomlatskému ze Vřesovic, jenž tu teprve tvrz vyzdvihl. Týž zemřel před r. 1611 a I. 1612 ujal statek starší syn Adam Jtři, splativ bratra mladšího Radslava (DZ. 187 M 8). L. 1623 odsouzen k manství a zemřel I. 1631 v Litoměřicích. V ten čas uvázal se v něj Jan Habart, strýc jeho, jenž se Sasy do země přišel. Po vypuzení Sašův odevzdán Újezd (1632) klá steru sv. Michala v Litoměřicích, jenž se ho od r. 1630 domáhal. Z tvrze vznikl nynější zámek (Bílek, Děje konf. 911-912). * Žitenice připomínají se již v základních listech Litoměřických. Král Vratislav daroval Žitenice kostelu Vyšehradskému, totiž ves celou s vinicemi. Až do r. 1285 měl je probošt s kapitolou společně, ale t. r postoupil Petr probošt zboží Žitenického kapitole a dostal za to díl její na Prachatickém cle (Reg. I a II). Kapitola druhdy zboží to na několik let pronajímala. Král Vácslav zapsal I. 1410 ves Žitenice s jinými vesnicemi Haškovi z Robce. Zástava ta přešla později na Jakoubka ze Vřesovic, jenž se ještě 1. 1454 v držení jejím nacházel (Arch. č. II 453). Avšak i on se jich vzdal a patřily později Roupovským. Král Vladislav potvrdil 1. 1401 Žitenice Janovi z Roupova a jeho synům (Arch. kapitolnl). Po něm je měli jeho synové a potom vnuk Petr, jemuž král Ferdinand 1540 na tvrzi Žiteni-cich peníze připsal (Arch gub.). Stála tu tehda tvrz, bezpochyby již od kapitoly založená. Jak se zdá, zastavil Petr zboží Zitenické Jindřichovi Brozanskému Ze Vřesovic, jenž se I. 1555 v jeho držení nacházel (Reg. kom. s). Po smrti Petrově chtěli poručnfci Žitenice vyplatiti, ale Jindřich jim v tom dělal těžkosti Teprve nařízením soudu zemského byl donucen (1556), aby Žitenic sirotkům postoupil (DZ. 51 J 19). Synové ti, Vácslav a Jan starší, uvázali se asi l. 1560 v Žitenice, k nimž i část Trnovan připojili. Pak seděl Vácslav na mlýně a Jan na tvrzi. L. 1576 a 1577 obesíláni od probošta Vyšehradského, jenž chtěl Žitenice vyplatiti (Reg. kom. s.j. Vácsiav natropil se drahně výtržnosti a násilně se choval; není divu, že při jeho smrti (1578) poznamenal městský písař Litoměřický: Těšte se! Lépe, než aby ještě několik byl zabil* (Lippert, Leitmeritz 516). Jan spravoval pak Žitenice za sebe a děti Vácslavovy. Zemřel před r. 1589, zůstaviv tři syny, Petra, Jana (f j. 1592) a Viléma Vácslava. Petr byl poručnikem bratří, ale I. 1580 se smyslem pominul (Reg. kom. s.). Zůstal naposled jen Vilém Vácslav. Tomu konečně král Rudolf II. r. 1611 Žitenice 370 TVRZE OKOLO LITOMĚŘIC proti vyčtení 7000 kop míš. v dědictví zpupné uvedl.1) Vácslav Vilérr. někdy zůstával s chotí svou Alenou Švihovskou z Ryzemberka na Žitenicích, vlce však za příčinou působení svého v Praze a jinde se zdržoval, neb stavové protestanští měli v něm rázného a odváž-livého vůdce. Mezi osobami r. 1618 působícími stoji on v popředí, a byv direktorem království, stal se za krále Fridricha nejv. kancléřem, pročež po bitvě Bělohorské rychle ze země prchnouti musil. Jméno jeho se čte na třetím místě mezi uprchlými rebelly, kteří r. 1621, 5. dubna hrdla, statkův a cti odsouzeni byli. Vácslav Vilém jen ještě jednou Žitenice spatřil, když r. 1634 Švédavé do Litoměřic vtrhli, ale jen proto, aby, zahalen tmou šílenosti, zde zemřel. Svědek očitý, měštěnín Litoměřický Jan Heliades, ve svých pamětech i) DZ. 13E G 10. Od r 1590 kapitola Vyšehradská vše-lijak o to usilovala, aby jí Žitenice vráceny byly, ale nikdy oho nedovedla (Reg, kom soudu). o něm takto poznamenal: -Dne 10. záři upadl vys. ur, p. V. V. Z Roupova pro své mnohé praktiky v nemoc a tak se smysly a rozumem pominul, že syrové ptáky jedl a svému služebníku kázal, aby mu vlasy ostřihal, sám si pak vlasy s hlavy se strašným řvaním. rval.< Zemřel v Litoměřicích v Kandorském domě (Ě. 139) a mrtvola jeho zavezena jest do Drážďan. Zboží Trnovanské Vácslavovi vzaté koupil od kr. komory Volf ze Vřesovic. O Žitenice hlásil se hned na jaře r. 1621 Jan Chrysostom Kilián, probošt Vyšehradský, a Jan Sixt, probošt Litoměřický, též je naříkal. Rozhodnutím císařským postoupeny Žitenice pro-boístvi Vyšehradskému, jemuž posud náleží. Ale v tři-cltileté válce nejen tvrz, nýbrž i celý statek velice trpěl, že se dlouho nemohl zotaviti. Ještě r. 1657 bylo v Žiteniclch 49, ve Lbině 20, ve Skalici 9 a v Trno-vanech 17 rodin, a to nejvíce přistěhovalých neb poněmčených. Na místě spustlé tvrze vystavěna jest sýpka a domek (Lippert). KALICH HRAD. ityedaleko Tíebušina nad koncern téže vsi, jenž slove Kalich, jest hora Kalich, jež se vypiná z podstavce, na všechny strany se volně snižujícího. Na její jihovýchodní straně jest odstavec na role vzdělaný, jenž se však k Tfebušínu strmě skláni skrze útesy skalní. Na lesnatém temeni této hory stával hrad Kalich, k němiž vedly cesty posud zichované, totiž vozová cesta od Tŕebušina, která, jdouc podle hory do výšky, náhle se otáčí, již lze pŕijíti až k mistu bývalé prvni brány. Hrad stával na strmém, nedostupémn skalisku, kteréž bylo hlubokým sedlem na dvé rozděleno. Tam, kde souviselo skalisko to s výšinou, a to jen šíji na jedné slraně skalní stěnou, na druhé strmou strání utvořenou a zúženou, stála brána, jediný tedy možný přistup ke hradu. Na druhém konci Šije byla druhá brána. Od brány k bráně šla na té slraně, kde nebyla nedostupná stěna, hradba. Brána tato sesula se a vjezd pohřben v ssutinách, avšak lze v nich spatfiti ještě končitý oblouk vjezdu. Také zdi brány ještě stojí. K ochraně této brány stála na skále okrouhlá viS, z níž zbyly jen základy. Z těch lze seznati, že měřila 13 m. v průměru. Staří pamětníci před sto tety vypravovali, že bývala věž ta tehdy dosti vysoká a že mívala tvar kalicha, který docílen byl tak, že kladeny vrstvy povydané na krákorce, a tomu rozuměli tak, že zakladatel tu chtěl mí ti daleko viditelné znamení své víry, a že odtud taíé hrad své jméno obdržel. ' * Od druhé brány a věže vycházely hradby a táhly se až k jihozápadnímu nejvyššfmu skalisku, na němž bylo obydlí, a k severovýchodnímu skalisku. Pod nimi jest prostor 95 m. zdéli a 28 m. sšíři, na Jehož nejnižším místě byla nádržka pro vodu, jež tu hojně vyvěrala a ještě skalní rozsedli-nou prýšti. Na jihozápadním skalisku bylo čtverhranaté, bezpochyby věžovaté staveni (11 m. zdéli a 9 m. zšiii), z něhož zbyly jen základy a malý kus zdiva. Na druhém skalisku, od předešlého hlubokou rozsedli-nou odděleném, není zbytkův, snad tu bylo jen místo k postavení děl. O sklepu, kterýž na hradě býval a již dávno jest zasut, vypravovali pamětníci před dávnými lety toto: Když se tu kopalo (1621) po pokladech, přišli na tři poloshnilé »udy, jež byly rumem zasypány. O tom učiněno oznárrení správci Kalfusovi, který bydlel v Tře-buŠině, a ten dal dubové dužiny sudů v rozebrati. Prvni byl prázdný, druhý, mnoho rozbitý, Hrad Kalich, dle obr. Hebrov? z 40. let min. století. naplněn byl jen vinným kamenem, ano víno vyteklo; třetí byl celý také s vinným kamenem, ale když jej navrtali, vyteklo 5 žejdllkův vina. Z toho dán žejdlik biskupovi Litoměřickému, žejdlík krajskému hejtmanovi, žejdlík veliteli v Terezíně a dva žejdlíky Františkovi Karlovi Křesloví z Gvalten-berka, majiteli statku.1) Ves Třebušín pod samým Kalichem stála již 1.1169, jsouc statkem Blekovýnt.2) Později patřil ona i okolí její rádu kři-ěovnikův Pruských, kteři bezpochyby i zdejší kostel a faru založili. Vladyka Matěj ze Zá-babči koupil od nich roli u Tŕebušina, z niž konal povinnosti jako každý sedlák.8) Od řádu založen bezpochyby dřevěný srub na Kalichu na způsob nějaké tvrze. I stalo se 1. 1421, když !) Brantl&t popis u Hebra (IV 231), Toman v Pelclově almanachu na str. 212 a v Husitském válečnictví 295. ») CDB. I 218. «) Arci. Drážďanský. 372 KALICH HRAD. Pražané dobyli Jaroměře dne 15. května a potom domů se vrátili, že Žižka, od nich se odděliv, zaměřil k Litoměřicům; ale nežli k nim přilehl, opanoval dřevěnou tvrz na vysoké hoře, jíž dal jméno Kalich.1) Ještě t. r. založen tu nový kamenný hrad, třebas nebyl docela dostavěn.2) Žižka jej odtud pokládal za svůj fnajetek a psal se odtud až do smrti Jan Žižka z Kalicha. Tak se nazýval i jeho bratr Jaroslav, snad proto, že byl nedílným aneb proto, že na témž hradě zůstaven jest s posádkou.3) V létě r. 1421 nastrojena jest druhá výprava křižácká proti Čechům, a to v neobyčejné sile. Vojsko Míšeňské, sesíleno lidem pánův domácích, kteří byli pod jednou, opanovalo Chomutov a Kadaň a potom přitrhli k Bílině. Současně vytrhl do pole Zikmund z Vartenberka, držitel Děčína a rozsáhlých zboží, a přilehl ke Kalichu jakožto nejsevernějŠi pevnosti strany pod obojí Mezitím byly 13. záři dvě částky obce vytáhly, aby Bílinu vyprostily. Míšeňští, nedočkavše jich, strhli s pole, aby se spojili s vojskem říšským u Žatce, a Zikmund, ztrativ oporu, upustil též od obléhání Kalicha a vrátil se domů.4) Nic mu neprospělo, že mu král Zikmund (1422, 27. listopadu) Kalich s Pannou a Byčkovské zboží zapsal, aby z toho 200 kop úroku vybíral.6) Ke konečnému dostavění Kalicha snad došlo 1. 1423, když tu Žižka bydlel. O jeho přebýváni tu poučeni jsme starou pamětí, totiž že lid obecný v Hradci Králové klonil se k Táborům, ale nemohl to pro-jeviti, protožs hrad a vládu v městě měl Diviš Bořek z Miletínka; avšak když odtáhl I. 1423 s jinými pány do Moravy, zůstaviv v Hradci bratra svého Jetřicha, vyslali Hradečti tajné posly k Žižkovi, meškajícímu tehda na Kalichu, a prosili jej, aby přijda, uvázal se v jich město. To se také stalo.8) Kalich zůstal pak v drženi strany pod obojí, a zejména strany n. Žižkovy či Sirotkův. Když Mikuláš Dachs byl propuštěn z vězeni (1431, 9. prosince), slíbil se stavěti na některých hradech v Boleslavsku, ale tak, kdyby ty hrady obehnány aneb ztraceny byly, aby se stavěl na Kalichu.7) Posádka na Kalichu znepokojovala krajinu i po r. 1434 a bezpochyby ještě r. 1436, když mír v zemi nastal. Císař Zikmund proto >koupil« Kalich a ještě jiný hrad, aby byly zbořeny, jednak že byly úkrytem pro loupežníky, též i proto, že nepatřilo k nim dosti důchodův, z nichž mohla se obrana jich platili.8) Císař loto sám povídal a tuším, to vše byl jeho úmysl. Asi současně (1437, 4. března) zapsal Heni-kovi z ValdUeina zboží Byčkovské, ale není tam Kalich jmenován.9) Z jiného zápisu jde na jevo, že byl Heník, ač pod jednou, držitelem Kalicha a s ním, jak se zdá, Janek Ritka z Bezdldic, bývalý hejtman strany pod obojí. 1 zdá se že Řltka byl posledním hejtmanem strany pod obojí, že vzdal Kalich Heníkovi a byl mu ptoto soukupem. Bezpochyby neuposlechli ti rozkazu císařova, aby byl Kalich zbořen, a proto vytrhl Zbyněk Zajíc z Hazemburka, hejtman kraje Litoměřického, s pomocníky a lidem krajským, oblehl a dobýval hradu Kalicha, nedobyl ho však. A protože Heník a Řítka potom kraj plenili a z toho války vzešly, působeno na obě strany, aby přišly na opravce (1438, 4. července). Výpověd opravcův není nám známa10) Kalich držel potom Vilém z llburka. L. 1444 učinil s posádkami Děčínskou, Sloupskou i jinou vpád do Žitavy, jenž dobře nevypadl a o němž již v dějinách Sloupu vypravováno.11) L. 1449 stal se pánem na Novém Šumburce. V ty doby, jak se zdá, byl již Kalich dědictvím zpupným; v nepokojných těch dobách střídali se držitelé valmi často; po válečnících, kteří mocí hrad opanovali, bezpochyby jiní přicházeli, jimž byl postoupen, a konečně jej měl ku konci 15. století Ješek Svojanovskv z Boskovic. Jakýsi Petr pohnal Ješka r. 1496 do soudu zemského, jako by mu mocí držel hrad, proti čemuž arci se mohl omlouvati Ješek tím, že ten hrad od předešlých držitelův, od nichž mu byl postoupen, za pokojných let bez naříkání držen byl. V ten smysl také vyšel nález soudu zemského, a Ješek zůstaven v drženi hradu. Zpráva o tom i tu zajímavost do sebe má, že nám ukazuje, že byl hrad Kalich tehda neporušen.12) Ale v následujícím století již byla zde pouhá zřícenina, kterouž ani tehdejší paměti nepřipomínají. Připadl k zboží Úštskému a s ním se dostal později k Liběšicku. R. 1783, 22. listopadu prodala c. k. administrace komorních panství v Čechách od panství Liběšického horu Kalich Františkovi Karlovi Křesloví svob. pánu ze Kvaltenberka, jenž ji připojil k statku svému TřebuŠínskému.1") ') Vavřinec z Březové, Font. r. Boh. V 483. Ačkoliv všichni posavadní badatelé Vavřinci víru dávali, přece tomu odpírali Hcber (na str 230) a Lippert (Gesch. v. Leitmeritz 169—170), že by byl Žižka horu Kalichem pojmenoval, ale vším právem to opnvoval Zoubek (Pam arch. VI 243). Námitky proti zprávě Vavřincově jsou nicotně. *) Vavřinec z Březové nazývá jej 1 1421 kě dni 13. září novým hradem Kalichem. ») Arch. český I 209, III 247, 301, Toman, Žižkov listář(VUSp. 1893 XVII, K. Čermák, Listy Žižkovy. •) Vavřinec z Březové, F. r. B. V 811. h Arch. český I 645. », Palacký III b. 188. ?) Rukopis XI A 14 bibl. Pražsté. 8) Joh. de Turonis registrum actorum in legationibus a sacro consilio p. 854. »; Arch. český I 505. 10) Arch. český VII 636. «) J. v. Guben. Ser. rer. Lus I 70. ") Rel. tab. I 206. >») DZ. 605 D 18 L. 1623 patřil Kalich k Ústi a později k Liběšicům. L. 1669 připomíná se »les a kopec Kalich, kde zámek stával*. Ves Třebulin patřila ode dávna k Byčkovic&m a s nimi připojena k Ploskovic&m. Když tyto 1574 meii nápadníky rozděleny, dostal se za díl Oldřichovi Hostakovskému je Arklcbic. Od jeho dědicův dostal se Smilovi Kapliři ste Sulevic, jeni jej 1. 1623 propadl. Tito držitelé měli tu »tvrzku«, t. j dům k obydli. » SVADOV HRAD. (i Ústí nad Labem uhýbá se řeka tato náhle k východu do soutěsky pod Kramolskou skalou a vstupuje do krajiny, kterou lze při čisti k n ej krásnější m krajinám Čech. V této krajině, kde se malebné stráně a zelené úpady střídají, leží dvě vesnice Svadov a Velké Březno, odděleny jsouce horou Hradištkem, jako v zahradě, z níž vyniká věž kostela Svadovského. Ve Svadově pak stával hrad a z něho se vyvinul zámek, nyní pustý. Není malebný, ale jest zasmušilý, protože je v živoucí přjrodě a veselém okolí. Ze starého hradu nezbylo nic kromě toho, co je pod zemí na tom místě povýšeném, které jest skorém v rovnosti s krovy okolních chalup. Co ještě hrad připomíná, jest příkop na východní straně, přes nějž je most; přikop jest již ode dávna zanesen a proto mělký. Branou prostou, která má na sobě patrný ráz 17. století, přichází se do bývalého nádvoří, nynf v pole a zahrady proměněného. Ve zdi severní, která zbyla z bývalého stavení, jsou výklenky, ale též asi ze 17. věku. V severozápadním rohu jest zřícenina staveni do čtverhranu založeného, které mělo jedno poschodí. Střechy není a stavení s omítkou a okny stojí skorém do rovnosti. Na zadní straně byla kaple, k níž byla přistavěna věž. Jižně od tohoto stavení stála hrubá věž okrouhlá, jak svědčí staré plány. Spodek její je jistě pod zemí. Podle starých plánů byl všechen zámek zdéli asi 55 m. a zŠIři asi 42 m. Svadov1) jako ves připomíná se od sklonku 12. st. nejednou.8) Byv dlouho v držení řádu sv. Jana, odňat jemu od některého krále, aby byl opevněn. Vystavěn tu hrad, který však od Kunhuty, vdovy po Přemyslovi II., zase řádu navrácen.3) Když však Otík Braniborský žádal, aby mu za vydání kraleviče Vácslava byly zastaveny některé hrady, byl mezi nimi i Svadov; .avšak k zástavě nedošlo, poněvadž ji císař Rudolf (1283, 23. srpna) zrušil.*) V drženi pánův z Vartenberka dostal se Svadov bud s Děčínem aneb o sobě, a to tak, že dán v manství; měli jej pak Jan a Beneš, synové Jana, 1. 1316 zemřelého. Když se ok. 1. 1350 dělili, dostal se Benešovi kromě dílu Děčína hrad Strekov se Svadovem a byl pak Svadov příslušenstvím téhož hradu.6) Proto také potvrzen Benešovi 1. 1370 s panstvím Stře-kovským i »dvůr Svadov*.*) Příslušenstvím jeho zůstal až do počátku 15. století; ale kdežto ves s podacím se dostala se Střekovem v držení krále Vácslava a připojena ke Blansku,7) Zikmund z Vartenberka, podržev ze všeho panství Střekov-ského jen dvůr »Svadov*, prodal jej Mikuláši z Okoře, nejv. písaři, což král (1414, 6. června) potvrdil, přidav milost, aby po Mikuláši i dcery děditi mohly.8) Ze dcer Mikulášových, jenž v 1. 1415—1416 zemřel, dědila Svadov Dorota, tuším starší. L. 1442 přijala Kláru, dceru Otlína, zlatníka v Praze, tetku svou, na spolek manství Svadovského a obě pak přijaly na spolek Pavla Ebrzvína z Nekmíře a Ctibora ze Zhudovic, místokomorníka.*) Právo to přešlo pak z části na Elišku, jinou dceru Otlinovu, která pak zase právo své jiným osobám ') Pomůckou: T. A. Tscherney, Geschichte v. Schwader, nejdůkladněji! monografie ze severních Čech. *) CDB. I 293, II 360, Reg. II 122«. 3) Formulář Dobešův c. 248. *) Arch. Svatovácslavský. 6) Tak jde na jevo z dřevního a potomního stavu. L. 1363 byl tu Beneš patronem. ") Z loho lze souditi, že pozdější zámek byl opevnřný dvfir s hrubou věži a palácem, avšak I. 1383 slove zase munitio a I. 1400 vorberg. 7) Proto jsou Bohuše ze Zvěřince 1. 1418 a Hynek z Chotěsova, purkrabě, I. 1426 patrony ve Svadově. B) DD 61 str. 306. »j Tamže a Arch, český III 526. 48 ' Plán Svadova z r. 1720, upraven j podle nítresu • pHdaiVu Ir Tscherneyovým Dtjjnim Vysvětlení: 1. Příjezd k bráně. 2. Přední dvůr. 3. Vrátnice. 4. Pivovar s kašnou. 5. Dvůr, obsahující chodbu a 4 světnice. 6. Hradni dvfir. 7 Velká věž s přístavkem. 8. Palác, obsahující žlutý pokoj a tabulnici. 9. Přístavek s kuchyní a prádelnou. 10. Zahrádka kdysi stavení 374 SVADOV HRAD. PANNA HRAD. i zapisovala. Zdali tu zapisováno jen holé právo aneb zdali Dorota zůstala ve skutečném držení Svadova, není známo, avšak lze o tom pochybovati. Spíše se zdá, že i hradiště Svadovské držiteli hradu Blanska zabráno, aspoň Jan z Vartenberka měl »tvrz Svadov* do smrti a po něm jeho dědici. Změny následující vypravovány již při dějinách Blanska (na str. 321). K rozdělení obou přišlo teprve 1. 1517, když Volfart Planknár s Kynšperka Svadov Janovi z Vitence prodal; od toho pak jej koupili 1 1522 Jindřich a Jaroslav bratři Vranovští z Valdeka.1) Potom se dostal Svadov v držení Viléma z Vartenberka a léno bud promlčeno neb králem zrušeno. Od Viléma koupili Svadov (1532) Hanuš a Mikuláš bratří s Techvic, kteří se před několika lety ze Sas přistěhovali. Hanuš zemřel nedlouho před r. 1548 a pochován ve Svadově, kdež posud zfíti jeho náhrobek. Mikuláš prodal potom (1548) Svadov Hanušovi Z Solhauzu, jenž měl také Veliké Březno. Ten zemřel nedlouho potom, zůstaviv 7 synův, kteří se o dědictví 1. 1550 tak porovnali, že tři je ke společnému spravováni podrželi a dva nejstarší vybavili. Když se ostatních pět 1. 1568 podělilo, podržel Jindřich Abraham Březno, jemu již dříve dané, Jiří Rudolf dostal Svadov se čtyřmi, Bedřich Tasov s šesti vesnicemi a ostatní dva odbyti penězi. Jiří Rudolf, jenž l. 1568 Sibyle z Šumburka, manželce své, na Svadově věnoval, zemřel 1. 1577 a pohřben ve Zbudově. Po jeho smrti ujal jej Jindřich Abraham, jenž zemřel 1. 1582, zůstaviv syna téhož jména. Tento prodal Svadov 1. 1591 strýci svému Bedřichovi z Solhauzu a na Benešově. Bedřich věnoval na Svadově manželce své Elišce z Boku. Zúčastniv se povstání, zemřel 1. 1619, zůstaviv 11 děti. V pokutě měl propadnout! vše své jmění, ale z milosti zanechán dětem v manství. Nejstarší syn Jáchym Abraham přijal za sebe a jménem bratři svých 1. 1626 léno, kteréž pak 1. 1638 mladší jeho bratři obnovili. Na prosbu Gotfryda Konstantina, jednoho z nich, jenž byl hejtmanem kraje Litoměřického, týž statek 1 1659 z manství vyňat. Pro velké závady prodán týž statek 1. 1676 Juliovi Františkovi knížeti Saskému v Engern a Vestfálsku. Zámek zdejší byl bezpochyby vystavěn od Bedřicha (f 1619) tak, že kromě věže a hradeb starý hrad zmizel. Vším právem tedy poznamenal Balbín, že ze starého hradu jsou jen zříceniny. Poslední Solhauz opravil stavení a pivovar, jež oba dvory zavíraly. Protože Svadov měl od dob knížete Saského tytéž majitele jako Ploskovice, udržován sice v 18. st. tak tak v dobrém stavu, ale mnoho na něm neměněno. Jen ještě dodati jest, že sem 1. 1801 škola přeložena, a že když 1. 1814 zámek shořel, již neobnovován, ano potom veliká část staveni vyhořena.2) PANNA HRAD. vsi Řepčice vypíná se vysoká hora, na všecky strany strmě spadající. Stará cesta, vycházejíc od jižní paty, vine se několikráte okolo hory, a proto se tu může ještě nyní jezditi. Pod vrchem jejím jsou vysoké skály, hluboké propasti a mezi nimi pěšinka, již se přichází k jeskyni, již používáno jako sklepu; vchod ovšem není velký. Několik kroků dále jsou dvě skaliska, oddělená toliko tak úzkou uličkou, že se jen jedna osoba protáhne. Na vrch skalnatý vstupuje se po dřevěných schodech. Zbytkův hradu tu není, ač se říkalo před lety, že tu zbyly zdi.3) Neni pochyby, že vznikl hrad na Panně na statku, který patřil řádu křižovníkův Pruských, a jehož středem byly Byčkovice. Avšak zdali tu již křižovntci měli hrad, není známo; ovšem lze pochybovati, protože by mu byli dali německé jméno. Kalicha zmocnil se Žižka 1. 1421 a potom tu kamenný hrad stavěn, jejž Zikmund z Vartenberka marně na podzim t. r. obléhal Lze tedy za to miti, že Zikmundovi záleželo na okolí a že měl panství Byčkovské v moci. Zdá se, že Zikmund založil opevnění na Panně, a tomu by nasvědčoval dopis Žitavských (1422, 13. června), že se Žižka s ostatními nepřáteli královými sebral a Nový hrad Zikmundův obléhal.4) Ze pak hrad na Panně již stával, vidčti odtud, že král Zikmund (1422, 27 Novbr) Litoměřice, Kalich, Pannu a Byčkovice zapsal, aby z nich úroky bral.6) Rozumí se, že zápis byl, když nikoliv cele, tedy z části jalový. Zdali Panna od Zížky dobyta, není známo. Bud se to stalo 1. 1422 neb 1. 1423, když Bohuslav ze Švamberka od Panny ku Praze jel.8) Stalo-li se to tehda neb později, že Jan, křížovník na Panně uvězněný, ze zajetí a na postaveni vyručen byl, není známo. Při tom vyničení byl Hašek Četeckovec z Královic snad hejtmanem na Panně.7) V držení strany pod obojí íflstala Panna až do r. 1437, déle tedy než mnohé pevnosti, jež se 1. 1436 zemskému právu vzdaly. Zřejmo jest, když se posádka nevzdala, že se činy její pokládaly za lou- ') DD. 62 str. 393, 426. a) Posloupnost držitelův až na posledního Habsburka vypsána v X. díle na str. 319—319. 3) Mitt. ndb. Exc. Cl. XII 350. *) Vztahujeme na Pannu, protože Žižkovi na ni více nežli kterémkoliv jiném hradu Zikmundově záležeti muselo. 6) Arch. český I 545. ") Chron. Třeboň. (Häfler I 53), St. letop. 56. ') Arch. český XXVI 191. i PANNA HRAD. LITÝŠ HRAD. 375 peže. V lednu t. i. svolána hotovost kraje Litoměřického, aby oblehla Pannu, a velel jf Zikmund z Varten-berka, snad jako hejtman krajský. Dne 15. ledna již tu ležel a vyzýval hejtmany na Královském Kameni, aby z rozkazu císařova lidi své z kraje též vyslali k oblehání.1) Práce ta protáhla se na několik neděl. 1 stalo se, že když hejtman hradu Panny vyjel odtud, aby se bral na Hradec Králové a tu pomoci vyhledával,2) jezdil asi míli daleko od Prahy, tu byl náhodou postižen a dovezen do Prahy. Tu byl donucen, aby Pannu císaři vzdal a ihn«d poručeno, ahy byl hrad zhrrfpn i s jinými rlvřma, ndlrud bylo ještě válčeno *) To se také potom stalo. Řepčice se odtud nazývaly bud pod Pannou neb horou Panenskou. LITÝŠ HRAD. |od horou Sedlem, nade vsi Kotelici, od níž jest sedlem oddělena, vypíná se vysoká homole, na níž stával hrad Litýš, druhdy i Litýšek řečený. Hora jest k jihu a západu velmi strmá, méně pak k východu, kdež souvisí se Sedlem Stará cesta vine se od jižní strany až k severní, odkudž se zase zatáčí až k severovýchodu a končí pod skalnatým vrchem, jenž jest zpevněn hlubokým příkopem a hradbou jej objímající, tedy dvojí hradbou, vnitřní a venkovskou, ovšem kromě severovýchodní strany, kde jsou skalní stěny. Na povrchu nerovném, utvořeném spadlým zdivem, není jiř památky po hradě, avšak z hradeb zbyly kusy na jihozápadní straně, kdež se také před lety sesutý Siklep spatřoval. Též je tu díra zavřená stěnami skalními, bezpochyby bývalá nádržka na dešfovou vodu.4) Litýš založen teprve v 15. století. Ves Kotelice pod ním bývala až do r. 1337 v držení křišov-níkův Pruských, od nichž prodána 1. 1337 dvěma pannám kláštera Chotěšovského tak, aby po nich řádu téhož kláštera patřila. Zikmund z Vartenberka, jak se zdá, uchvátil po r. 1420 toto zboží a vystavěl hrad na hoře Litýši, již před tím tak zvané, aby tu měl posádku proti Kalichu. Purkrabě jeho tu byl (1432) Mikuláš ze Lhoty.6) Zikmund byl kdysi po roce 1427 druhé své manželce Anežce ze Šternberka věnoval na svých zbožích a zejména i na Litýši. Paní nepřečkala ho dlouho a bezpochyby se, uslyševši o jeho smrti, asi r. 1438 neb 1439 utrápila. Odúmrť po ní vyprosili si 1. 1453 Aleš a Zdeněk ze Šternberka, ale prodali • hrad Litýšek s horou* (1454) Janovi mladšímu z Vartenberka?) Litýš nezůstal dlouho při Děčíně. Již 1. 1459 byl v jeho držení Jan z Cečelic a z Teceněvsi. Ten t. r. dal prohlášení, že ves Vedlice má po jeho a manželky Machny smrti spadnouti na děkanství u sv. Štěpána v Litoměřicích.7) Jak se zdá, vyženil Litýš Kryštof z Varlenbetka (1465 — 1489) s Elenou z Čečelic a měl jej potom syn jejich Vácslav. Ten postoupil l. 1532 zámek Litýš, městečko Verneřice a Byčkovské zboží s mnohými vesnicemi Kryštofovi z Vartenbcrka cm2ns\ii -i A t. .rt T i^^n Wni.ij r\A n aimic^I í it.'.X „ r*~AXi «n .___...I D. . 1 1i, T 21 -'X . , . „ i ■ fi ^...wuvw *. ■» v.. . i i. . . i . v. 11 ■ . j .,w.j kJu.. w,.u ..... » . 11 J O a 1 w \ . 1 11 tl LVICI UJfljKUVlULIJ. 1.11 y 3 JjU3iäl pan j.Ji I L l, I 11 panství od r. 1544 jako zámek pustý. Co se týče městečka Verneřic, které patřilo l. 1532 k Litýši a pak k Byčkovicům, zachovala se tato zábavná pamět: R. 1577 po sv. Prokope zdvihli se purkmistr, konšelé i všecka obec městečka Verneřic zbrojně s ručnicemi, oštípy a kordy, jako by měli na vojnu táhnouti, a přišli do Příbramě na dvůr rychtáře, kterýž tu pivo šenkoval. Tu kázali sobě otevřití sklep, kde pivo bylo, avšak krčmář jim nechtěl otevřití, řka, že nemá poručení od svého pána. Tedy otevřeli sami, odlomivše dvéře, vystrčili pivo na dvůr a chtěli ještě na krčmáři, aby jim konve půjčil, aby z nich pili. Když pak jim nechtěl býti po vůli, běželi k jiným sousedům vzali tu, co chtěli, a chutě pili. Dopivše, zaházeli nádoby a sešedše do vsi, stříleli z ručnic, že se ženy bály a dobytek běhal po vsi. I byl té chvíle veliký hlomoz a křik ve vsi od střílení a výskání a křičení sedlákův, kteří, za dobytkem běhajíce, jej chytali.0) ') MLIt. ndb. Exc. Cl. Xtf 34t—345. !) Jestli se Hradec vzdal, ovšem věděti nemohl. 3) Johannes de Turonis, Monu-menta conciliorum I 854. «) Heber III 214, Mitt. ndb. Exc. Cl. XIII 254. Zřícenina slově Litaisch (ze staroč. Litayš). E) Rcl. tab. II 283. 6) DD. 15 t 286, Rel. tab. II 243. ') Arch. český III 568. 8} DZ. 42 J 12. °) Reg. 15 G k. s. f. 137. TVRZE NA PLOSKOVSKU. VPloskovicích stávala tvrz na miste zámku, avšak z ní jíž nic nezbylo. Ploskovice připomínají se již v základním listu Litoměřickém a od nábožného Hroznatý darovány v 1. 1174 až 1179 křížovníkům Svatomářským (Reg 1181, ČCM. 1836 str, 334). Tito si zde zřídili komendu, jež sc poprvé I. 1298 připomíná, a tuším také tvrz (Reg. IV 820), Z komendatorův jest znám Ctirad ze Zviřetic. Císař Zikmund zastavil Ploskovice (436) Jakubovi ze Vřesovic, jenž jich postoupil Rydkěři z Polensk a Janovi a Alšovi, synům jeho, když od nich Kyšperka nabyl (Rkps Vídeňský, Arch. č. II 452). To se stalo přťd r. 1440, neb tehda byl Jan pánem na Ploskovi-cích (Ser rer. Lus. I 250). Křížovníci, majíce Ploskovice dle listu Zikmundova vyplatiti, tak sice učinili, ale potom Ploskovice zastavovali. Známý Jošt, biskup Vratislavský, mistr křižov-níkův, zastavil Ploskovice s povolením krále Jiřího Mikuláši ze Sulevic, kterýž kdyby zemřel, mohl konvent zboží to vyplatiti, dada rok napřed věděti. Vladislav II. připsal Petrovi ze Sulevic na témž zboží a potvrdil list Joštův i krále Jiřího bratřím Pavlovi a Bttškovi, aby od nikoho splacováni nebyli než od křižovníkův. Jan ze Svamberka, mistr Strakonický, povolil panu Jindřichovi z Rabšteina k opravě Ploskovic do 200 k. gr. (Pam. arch. VIII 386). Vláda Jindřichova padá do I. 1475— 1477 (Mitth. Exc. Cl. XIII 3i9, Arch. č. VI 85) Za koho zde byl purkrabí Jindřich Loučka ze Zábrušan r. 1483 (Pam. arch. VIII 386, Arch bibl. Praž.), nemůžeme udati. O Ploskovicích mluvilo se mnoho za následujícího držitele Adama Ploskovského z Drahonic, jenž na poddané své roboty nepravé a vymyšlené uvaloval. Pro tuto krutost poddaní Adamovi pozdvihli se brannou rukou proti němu/jali se obléhati jej na tvrzi Ploskovicích, kdež on, bráně se, raněn jest a dobyt i s tvrzí (1496). Sedláci donutili ho, že zápisem slavným a slibem na čest a víru propustil je z moci své a zavázal se nevěsti nářku proti nim, načež oni dobrovolně se poddali Daliborovi z Kozojed, kterýž i přijal je a statek od Adama postoupený ve svou moc a ochranu. Hejtmane však zemští, nemohše pychu takového nechati bez trestu, zjednali dostatečnou moc do kraje Litoměřického, aby zkrotila pobouřené sedláky a navrátila věci ve stav předešlý. Oba rytíři přišli k zemskému soudu a Dalibor uvězněn ve věži hradu Pražského, r. 1497 nově dostavěné, kteráž po něm až podnes Daliborkou se nazývá. U soudu zemského Adam žaloval na Dalibora (1498), že statek jeho, kterýž jemu od jeho lidí mocí vzat, tvrz Ploskovice, k sobě přijal v této mírné a pokojné zemi proti řádu a právu. Proti tomu Dalibor odmlouvaje, pravil, že on moci žádné neukázal, ani jemu Adamovi co mocí vzal, než že on Adam s lidmi svými prvé smlouvu udělal, při kteréž smlouvě on Dalibor nebyl; »než potom on Dalibor, jsa v Litoměřicích, že (Adam) s lidmi svými dobrovolnou smlouvu dokonal a jim se zapsal; a oni dobrovolně jsouce od něho listem prázdni, že se jemu i se vším zbožím tím poddali, a on Adam že tu jsa, nic tomu neodpíral, c Tomu Adam dále odmlouvaje tak dal odpověď, že z té příčiny tomu neodmlouval, že se byl pod pečetí a pod věrou zavázal a zapsal, aby proti tomu nemluvil, i z té příčiny že proti tomu na ten čas pro svou čest nic neodmlouval; než nyní, poněvadž ten list a zápis má sobě zase vrácený, že proti tomu spravedlivě mluví a t. d. Nález soudu zemského r. 1496 zni takto: Poněvadž Adamovi od lidí jeho tvrz Ploskovice mocí vzata jest a jsa raněn a chtě hrdlo své za-chovati, musel se jim proti právu a řádu podle jich vůle zapisovati, kterážto věc stala se jemu neslušně, nepravě, neřádně; o čemž Dalibor dobře véda. statek jeho nepravě vzatý k sobě přijal a v tom statku byl a jeho užíval: že jest v tom nepravě a nešlechetně učinil proti právu a řádu. A pro takový jeho účinek zlý páni a vladyky jej ve svou kázeň berou a hrdlo ztratil, kteréhož na hrdle trestati ráčí. Osudy Daliborovy vypravuje Beckovský * takto: »V té věži když dlouhý ras on Dalibor seděl a velmi bídný život vedl, housle sobě koupil a pro vyražení své tesknosti (ačkoliv hudbu žádnou neuměl a v svých rukou žádné housle nikda před tlm neměl) téměř vždycky na nich hrál i tak v tom svém vězení se vycvičil, že mu žádný v Praze toho času roveň se nenalézal, který by lépe na housle hráti uměl. Každodenně mnoho lidí k té věži se scházívalo, aby ho jenom na housle hráti slyšeli, od nichž když on almužnu žádal, tak hojně mu ji udělovali, že pro všechen ostatní čas žádné nouze v svém zavření neměl, však posledně pro své výstupky sfat byl* (Palacký V a. 393, Poselkyně 971). Adam Ploskovský odkázal (1508) a 1. 1514 odevzdal Ploskovice kšaftem Zdeňkovi Lvovi z Rotmitála (Arch. Třeboň, a Protivín.), který dal dobrou vůli na všecky majestáty Vácslavovi Trikoví z Vitence.1) Purkrabí tu byli 1514 Ondřej Čachovský zjinočan, r. 1526 Martin Střitězský. R. 1539 se stalo, že král Ferdinand peněz byl potřebný. Jeho kázáním učinil Jan starší z Vartenberka na Strakonicích, nejv. mistr převorství l) Odevzdání stalo se před r. 1533; 1. 1529 měl velký převor Ploskovice v přímém drženi. TVRZE NA PLOSKOVSKU. 377 Českého, spolu s zákonem a konventem svým smlouvu s obcí města Litoměřic a jim pro potřebu královskou tvrz Ploskovice v 4250 k. gr. do 10 let zastavil. Odevzdání tomu měla předcházet] napřed výplata; s tou to dobře nevypadlo a Kateřina e Ckvatlmy, vdova po Vácslavovi Trčkovi,1) ukázavši r. 1540 před soudem komorním veškeré rr.ajeetáty a dobré vůle, zůstala v drženi Ploskovic. Chtě pak Zbyněk Berka z Dubé, nejv. mistr převorství, těm a takovým přem ujiti, r. 1545 s konventem Matky Boži na Malé straně bliž mostu zboží Ploskovsté Janovi, Adamovi, Jaroslavovi a Jáchymovi bratřím z Viience k dědictví zpupnému prodal (DZ. 2 L 22, 7 B 7). Bratři drželi potom zboží to nějaký čas a postoupili ho asi r. 1566 Oldřichovi Dnbanskému z Duban na Liběšicích, králové české podkomořímu, ale vklad dostaly se po něm zase Vácslavovi, jenž I. 1592 zemřel. Zůstavil syna Jana Habarta a dcery. Poručnici sirotkovi prodali Ploskovice Petrovi staršímu Kostomlat-skému ze Vřesovic, jenž k nim Byčkovice a Sovenice připojil (DZ. 66 L 12, 170 C 26, reg. k. s.). Petr držel již od řečeného dělení r. 1575 Byčkovice ;» přichází r. 1608 na snemu ocmském. lOúftcm svým daným r. 1603 v úterý po Všech svatých zřídil z Ploskovic a Byčkovic svěřenstvi pro rodinu Kosto-mlatskou, ačkoliv měl sám dceru Esteru. Podle toho odkázal všechen statek svůj sestře své Estere Vchynské z Tetova roz. s Vřasovic na Doubravské hoře a zřídil ji též poručnici nad Esterou dcerou, kteráž měla z pozůstalosti otcovy 25.000 k. miš. obdržeti; potom měla Estera Ploskovice a Byčkovice do rodu Kostoinlatského zadati. Estera, drževši statek ten několik let, rozdělila PloSkovský zámek. Podle ohiazu J os. Naviátila kreslil Fr. Chalupa. (Svltozor 1879.) se stal teprv r. 1568, 5. května (DZ. 16 F 35, Lippert, Gesch. v. L. 517). Po Oldřichovi dědila napřed obě panství vdova po něm zůstalá Anna z Vřesovic; že ale ta tuším stavu svého změnila, dostala se oboje panství dědicům, jež byl n. Oldřich listem svým nařídil. První z nich byl Oldřich Hostakovský z Arklebic, jenž se na Ploskovicích psal s bratrem svým Ctiborem, pak Karel, Jaroslav, Oldřich, Petr, Vojtěch i Vácslav, též Manda Krajířová, Estera Vchynská, Anna Roupovská a Lida Kapliřová, bratří a sestry Kostomlatštl z~l Vřesovic. Ti všichni odbyli Zichovce z Duban Libčšicemi a Drahobuzi a r. 1575 v sobotu po svátku Jana z Husince o panství se rozdělili (DZ. 166 G iý). Díiů byio 12 a na ně rozděleno Ploskovsté a Byčkovské panství. Na Ploskovicích samých byly tři díly. Pokud víme, měli tu díly Karel a Vácslav. Tento prodal díl svůj 1. 1579 Karlovi. Ten převedl na sebe i třeti díl neznámého držitele a zemřel přel r. 1588 bezdětek. Ploskovice l) Vácslav byl již r. 1535 mrtev a zastala po něm vdova Kateřina přiznala ae t. r., Že dluh po n. manželu svém 10 kop gr. odkázaný od kohosi na dláždění v kostele sv. Benedikta na Hradčanech bude platiti (Archiv kapitulní). jej r„ 1612 mezi nejbližší nápadníky Jana Viléma, spolupána na Libčevsi a Nehasicích, a svrchu řečeného Jana Habarta, spoluseděnlm na Dlažimi, onomu se dostaly Byčkovice, tomuto Ploskovice (DZm. 53 a DZ. 139 D 10). Jan Vitém zemřel 1617—1618, a, tudíž Byčkovice i Nehasice a Libčeves spadly na |ana Habarta,, Ačkoliv byl evangelíkem, stál přece v letech těchto věrně ke straně císaře Ferdinanda II. Po bitvě Bělohorské nebyl tudíž Habart obviněn. Jak jde na jevo z události pozdějších, přestoupil Habart ki: katolictví, ale jen na oko; byle sice také vojenským komisařem, když r. 1623 císařská komise vyšetřovala vinu Litoměřických, a pomáhal při tom Litoměřické tak úsilně: obraceti, že oni zase r. 1628 evangelické iiedláky u Ploskovic na katolictví násilně obraceti pomáhali (Lippert 386, 401); ale v srdci svém zůstal evangelictvi nakloněn. Jan Habart naposled se r. 1628 vystěhoval, přestoupiv zase, a přidal se zjevně na stranu nepřátel císařských. V průvodě Švédův přišel r. 1634 do Litoměřic, tam se však roznemohl a dal se 31. srpna ke své choti do Perná převézti, kdež brzo potom zemřel (Lippert 425). Zatím spojenci jeho zboží Plosikovské strašně poplenili a zpustošili. Statky všechny Habar- 378 TVRZE NA PLOSKOVSKU. tovy, zejména Ploskovice s Byčkovicemi a Soběnicemi v pokutě zabrány (Bflek, Konf.). Ferdinand II. prodal panství Ploskovské (1637) známému válečníkovi Jindřichovi Šlikovi z Holiče (DZ. 146 B 28). Pán tento, byv vyznamenán mnohými důstojnostmi, íemřel 5. ledna 1650. S manželkou svou Annou Marii hraběnkou ze Salmu zplodil jediného syna Františka Arnošta, kterýž dědil po něm všechna panství, a dceru Marii Sidonii, jež dědila Ploskovice a přikoupeny k nim Horní Chobolice a Záhořany. Tato se vdala nejprve za Otu Truchsesa z Valdburka a Fnd-berka, za jehož nepřítomnosti se na zámku zdejším s jistým Gust. Adolfem hrab. z Varrensbachu takové prostopášnosti oddávala, že ji biskup Litoměřický kolikráte tresty církevními hrozil (Lippert, LeitmeYitz 581, 627). Marie Sidonie pak panství neudržela. R. 1663, 6. dubna prodala ves a zámek Ploskovice s příslušnými vesnicemi Juliovi Jindřichovi knížeti Saskému (DZ. 314 F 17). Na místě bývalé tvrze na začátku minulého století vystavěn jest od Marie Antonie Františky vévod-kyně Toskánské zámek nynější v nevelkých sice rozměrech, ale v nejbohatším slohu italském a podobal se villám italským. R. 1853 přestavěn a rozšířen jest zámek tentc, čímž nabyl nynější podoby (Pam. arch. I 140). Posloupnost držitelův od r. 1660 shoduje se s posloupnosti držitelův c. k. panství nápadních. * V Byčkovicích stávala ode dávna tvrz při komendě a rozsáhlém hospodářství, po němž se 1. 1887 všelijaké zbytky našly (Mitth. Exc. Cl. XI 32). Nábožný Hroznatá daroval Byčkovice 1197 klášteru Teplskému, jenž je pro vzdálenost I. 1233 německému řádu najal (Reg. I 195, 284, 377). Po konečné úmluvě 1. 1282 učiněné zůstaly Byčkovice řádu dědičně (Reg II 317). Řád zde založil opevněnou komendu na způsob hradu. Z komen-datorů jsou známi I. 1326 Havel, 1332 Mikuláš Pusser, 1337 Kunrát ze Cviková (Reg. III 455, 737, IV 187), 1361—1364 Jakub, ok. I. 1380 Vácslav Srša, 1388— 1391 Jetřich ze Sumburka. Po tomto následoval Petr (z Jindřichova Hradce, Neuhaus, 1402), jenž r. 1404 tvrz a hospodářství zemskému postoupil, a ten pak statek sám spravoval. Nějaký čas byly ten rok zastaveny jakémusi Ctiborovi, jehož žena tu měla věno. Po vyvaděni toho dosazen tu Albrecht z Dubé za ko-mendatora (před r. 1406. Arch. v Královci). Na počítku 15. století byli křížovníci Němečtí velkými dluhy stiženi, ku kterýmž se více a více břemen množilo, jako platy papežské, královské, války a j. v., nejvíce pak špatná správa statkův. Na některých statcích vycházelo tak málo důchodův, že se ani čeládka pravidelně plat i ti nemohla, což zvláště o Byčkovicích platilo. Tudíž zastavil tehdejší zemský Oldřich z Ústí r. 1409 dne 4. dubna tvrz Byčkovskou se vším zbožím, s nápravníky a poddanými Heršovi Ze Vrutic za roční plat 70 kop gr.1) na 6 let pořád prošlých. Při tom uvolil se Hereš, kdyby nemohl nájem splniti, že může Byčkovic jen bratru svému Hupíkovi postoupiti, dále se zavázal, že bude chovali na tvrzi kaplana. Král Vácslav potvrdil nájmu toho t. r., poněvadž prý dvůr Byčkov-ský válkami předešlými velice zkažen byl. Nájem Heršův netrval dlouho. Již 1. 1412 seděl tu Bohunek z Volovic (Arch. mus ) Nežli vypršela doba nájmu, opanoval král Vácslav všechna panství Německého řádu, poněvadž byl řád prostřednictvím královým v předešlé válce s králem Polským (1411) pohrdal. Prese všechny pokusy řádu, znovu ztracených panství nabyti, zastavil král Byčkovice r. 1414 nějakému panu- Jiříkovi (Arch. v Královci). ') Obšírné české spisy o tom v Královci- Král Zikmund zastavil Byčkovice napřed (1422) Zikmundovi z Vartenberka, ale později (1437) Henikovi z Valdšteina (Arch. č. I 505, 545), avšak tento nevešel v držen! jich, protože Zikmund jich nechtěl vydatí. Král Vladislav zapsal Byčkovice (1456) Vácslavovi Cardovi a Janovi z Čečelic (Reg. král. č. 1687) a tento, stav se samotným pánem, připojil Byčkovské vesnice ke hradu Litýši. Tvrz Byčkovice byla ještě 1. 1532 příslušenstvím Litýše, když Vácslav z Vartenberka zboží to Kryštofovi z Vartenberka postupoval (DZ. 42 J 12). Po Kryštofovi (f 1537) následoval bratr Průkop. Za těch dob Litýš zpustl a Byčkovice zase se staly hlavou panství. Statek ten prodal Prokop kdysi ok. 1. 1539 Karlovi z Duban (DZ. 5 H 18). Odtud měly Byčkovice stejné držitele s Ploskovicemi a Liběšicemi až do rozdělení 1. 1575. Tehda tu dostal jeden díl Petr Kostomlatský ze Vřesovic a kromě toho tu byl ještě jeden díl neb dva (DZ. 69 H 2). Petr, získav ty díly, koupil I. 1592 Ploskovice, a odtud měly oba statky společné držitele až do r. 1612, ale již po šesti letech Byčkovice nadobro připojeny k Ploskovicům. * Ves Vinná u Ploskovic připomíná se již 1. 1115 a 1186 v listech Kladrubských (Arch= bib!. Praž., Reg. I 177). Na tvrzi seděl 1. 1403 a 1404 Bušek z Vinné (Arch. č. VI 9, rkps Roudnický). Později se tu usadil Křišlan z Žernosek, jenž tu prodal 1. 1409 plat klášteru sv. Jakuba v Ltomčřicich (Lib. erect.). Týž vyskytuje se potom v několika zápisech, při čemž se i tvrz jeho ve Vinné připomíná (Rel. tab. II 104, 138). Asi v ty časy seděl Petr, potomek dřevních vladyk, v Litoměřicích (1419) a měl část Libenek (Arch. č. I 342). Kři-štánek, syn Křišfanův, vykoupil 1. 1431 od Vchynských plat, který jim byl I. 1413 na Vinné prodán, a držel Vinnou ještě 1. 1456 (Rel. tab. II 233, DD. 16 f. 74), ale zemřel buď téhož neb následujícího roku. V 16. st. patřila již Vinná k Ploskovicům. V Podvinl, jež se v pamětech 1057 a 1218 připomíná, byla tvrz v 16. st. Odtud pocházeli 1469 Vácslav a Vit a 1. 1510 držel je Jindřich z Podvini (Reg. I 52, Arch. Třeb., Reg. kom. soudu). Potomek jeho Bernart prodal tvrz Podvini (1535) Jiříkovi Sto-linskému z Kopist (DZ. 3 G 8). Tento držel týž statek do r. 1560 a pak jej prodal Jindřichovi Koučovi Z Kouče na Třmících (DZ. 3 K 22). Později patřilo k Trnovanům a s nimi připojeno k Ploskovicům. V Trnovanech vznikla tvrz teprve v 16. století. Ves se připomíná již v listech litoměřických (1057, 1218). V 16. století patřila část k Ploskovicům a část k Podvinl. Teprve když Trnovany odděleny od Ploskovic a dány za díl Anně Roupovské se Vřesovic, vyzdvižena tu tvrz. Tu drželi páni z Roupova k Žite-nicům, totiž napřed Jan a potom synové jeho až na nejmladsího Viléma. Tomuto zabrány Trnovany hned 1. 1621 a 1. 1622 darovány Volfovi Ilburkovi ze Vřesovic. Tento je držel až do r. 1633, kdež je pustil Albrechtovi z Valdšteina na místě peněz, které mu měl dopláceti. Avšak I. 1634 propadly Trnovany po druhé konfiskaci a zadarovány 1637 Adamovi z Valdšteina (Bílek, Děje konf.). Tehda byla tvrz pustá a popálená, ale Dorota Alžběta Lhotská ze Pteni7 která Trnovany 1. 1647 od Karla Ferdinanda hrab. z Valdšteina koupila (DZ. 311 O 25), zase ji obnovila a držela do smrti (f 1668). Dědici jejími byli Vácslav Milota Hrušovský z Hrušová, druhý manžel, a Ferdinand Lhotský, syn, kteří dali statek pro rozdělení odhad- TVRZE NA PLOSKOVSKU. 379 iiouti (DZ. 509 J J). Nějaký čas potom patřily Trno-vany Litoměřické kapitole, ale L 1690 prodány k Plo-skovicům (DZ. 401 J J). Bývalý zámeček zbořen na počátku 19. století. * U vsi Zůbabče neb Zábabčí slove niva >u zámečku*, i zdá se, že tu stávala tvrz, ač o nl není zmínky. Ješek Kamenec z Čakovic prodal statek ten před r. 1390. L. 1391 jej držel nějaký Matéj a 1. 1412 Zvěst z Lovečkovic, farář v Malešově, jenž jej zapsal dskami zemskými Vácslavovi z Dědic, ujci svému (Lib. erect., Arch. Drážďanský). V 15. st. zpustla celá ves a držena na poč. 16. st. k Ploskovicům. L. 1532 patřila k Litýši, později k Byčkovicům a v 1. 1575— 1850 k Záhořanům. Od Záhořanské vrchnosti založena nová ves. * V Záhořanech (nedaleko Ploskovic) stoji zámek na miste bývalé tvrze. Ves držel 1. 1318 nějaký Petr (Tab. vet. n. 222, 225), bezpochyby s jinými; neb potom tu nacházíme drobné statky Zé vladyk zdejších připomínají se Jaroslav a Mikuláš, 1. 1384 již mrtví (DD. 13 f. 175), Jan Kroupa, I. 1400 též mrtvý (Rel. tab. I 588) a 1. 1406 Jan Kamýk z Pokratic, který tu byl poručníkem a nadáni faráři v Byčkovicích učinil, ale že tomu se zdálo za to mnoho práce, Hynek, dědic, mu platu přidal (Lib. erect. V 110, 133). Týž prodal statek v Záhořanech (1414) Rackovi a Heřmanovi, bratřím (Lib. erect XIII a 206). Jiný statek měl Jan, jenž na něm zapsal 1413 plat sestře Dorotě a t. r. zemřel, zů staviv sirotky (Arch. č. I 397, DD. 15 str. 28). Na jednom statku odumřelo dědictví po Markétě, manželce Vítkově (1417), o které pak byly spory (DD. 15 str. 297). Šest dvorův kmetcích patřilo ke kapitole v Litoměřicích; ty pak drženy k Byčkovicům ,a později tuším k Vartě. L. 1454 zase navráceny kapitole. V 1. 1456 a 1459 držel vladyckou část Petr z Lisovic (Arch mus., Stará kn. Třebenská). L. 1456 prodal lidem ve vsi díl svého poplužl. L. 1488 je řeč o platu v Záhořanech, který páni z Vartenberka před tím prodali (DD. 25 f. 255). Vladycká část patřila pak obci Litoměřické, která ji 1. 1547 propadla. Prodána 1. 1559 Oldřichovi z Duban a držena odtud k Ploskovicům (Pam. arch. X 474). Když Ploskovské panství 1. 1575 děleno, dostaly se Záhořany s jistými vesnicemi na díl Radslava ze Vchynic. Zdá se, že Radslav vystavěl tvrz v Záhořanech, v jichž drženi se 1. 1578 vyskytuje (Reg. k. s.). Týž odkázal Rumburk s vesnicemi od Kamenice a tvrz Záhořany s rozsáhlým panstvím (1619) Oldřichovi ze Vchynic (DZ. 192 D 18), ale později je držel bratr jeho Vilém. Když 1. 1634 Vilém zavražděn byl, zabrány všechny jeho statky a Záhořany postoupeny napřed Vácslavovi Zahrádeckému ze Zahrádek, cis. nejvyššímu (1635), od něhož se dostaly Jindřichovi Slikúvi z Holiče (Bílek, Děje konf.). Syn tohoto Praní. Arnošt prodal velkou část statků otcovských; nejdříve pustil Záhořany Janovi svob. p. de la Cron (DZ. 307 G 20). Tento vystavěl nynější zámek, kostel sv. Trojice a založil faru i školu. Po jeho smrti uvázala se ve statky po něm vdova Markéta Blandina, majíc užívání jich do smrti odkázané (DZ. 114 J 12). Protože dlouho žila, přečkala vlastní dědice; Záhořany se dostaly přímo vnučce její Františce vdané KaisetSteinové (687) a po ni (1701) jejím dcerám. Později, a to do r. 1781, byly v držení rodiny Ogilvy, pak byly nějaký čas komorním statkem a nějaký čas příslušenstvím Ploskovic. Od polovice minulého století sdílí zámek zdejší držitele s pány velkostatku Bŕe-zenského. Ve vsi TasOVČ (od Ploskovic k Proboštovu) tvrze před 16. st. nebylo. Ves připomíná se již 1. 1179; byla ve 14. st. přísl. Streková. O jeho potomních osudech málo víme. Zdá se, že patřil k Březnu a byl od něho oddělen ke Svadovu. Když Svadovské zboží 1. 1568 děleno, dostal Bedřich ze Solhauzu na svůj díl ves Tasov s 7 vesnicemi (DZ. 58 R 4). Zdá se, že on tu vyzdvihl tvrz. Tasov měla po něm 1. 1603 Eliška Sol-hauzová z Vřesovic (V. U. Sp. 1898 I 72), avšak již I. 1619 patřily tvrz, dvůr a ves k Záhořanskému panství, a to do r. 1850. Tvrz stála ještě 1. 1636. MASTOV HRAD. *TJjULJULLHT'^-áPa^n^ °^ ^atce a jížri£ od Kadaně leží v údolí zavřeném strmými stráněmi městečko Mašťov, jehož staré památky (ovšem pro několikeré požáry) se snadno sečtou. Je íu bývalý farní kostel ze 14. st. pocházející, ale též přf 4ií r~\r< • c t t i?. .1; -i n jenž je nyní pohřební kapli, a starý zámek ze 16. století pocházející. Tento stoji severně od městečka na zámecké hoře, stromovím a křovím obrostlé. Východně před zámkem je bývalé předkradi s hospodářskými staveními, nyní pivovar v minulém století rozšířený. Za nim je zámek objatý zdí a na všech stranách prázdným prostranstvím, které povslalo zasypáním přikopfiv. Stavení zámku asi do čtverhranu avšak s lomenými stranami severní a jižní založené, čtverhranatý dvřir zabírající, pochází, jak již řečeno, ze 16- století, ale bylo v potomních dobách přestavováno a opravováno1) a zvláště (což úkaz častý) ve vnitřku přeměňováno. Nad východním průčelím vypíná se čtverhranatá věž, snad zbytek ze starého hradu. Z téhož hradu zbyly také dvě bašty na západní straně ven povydané2). Držitelem Mašťova r. 1193 byl Milhost Milhostic, jenž tu založil klášter a osadil Waldsaskými mnichy, kteří odtud utekli pro loupežníky3). Měl biratra Petra a potomstvo jich nosíc na štítě tři obrněné nohy, psalo se bud z Mašťova aneb z Rabšteina. Za Milhosta a jeho synflv ovšem hradu v Mašfově nebylo, ten povstal asi nejdříve v polovici 13. století. Jako jeho první držitelé jsou nám známi Vratislav a Purkart (1281). Onen darovav Chomutovské komendě ves Tureč, přijat od bratří do spolubratrstva4). Pu nich seděl tu Rubin, jenž 1. 1324 na třetím díle Mašfova manželce své Elišce věnoval5). Z toho jde na jevo, že byli ještě dva spoludržitelé, jichž jména nejsou známa Byl pak tu asi tehda držitelem jednoho dílu Purkart, pro jehož syna Jana vyprošováno (1365) kanovnictví v Bamberce"). Později žil Petr, jenž si 1. 1384 \ y prosil odúmrt ve vsi Dolanech po příbuzném svém Chrenoví z Mašfova, také získal (1385) statek po Janovi, synovi Chrenovú, jenž asi současně s otcem zemřel')- Pak Petr, jak se zdá, byl držitelem Mašfova, ne-li celého aspoň z části. To lze znáti odtud, že 1. 1391 daroval ke zdejšímu kostelu plat, tři louky, horu s lesem a půl kamene loje z masného krámu, aby farář mohl chovati třetího střídníka, který by sloužil ranní mši.8) Bezpochyby držel Mašfov jako poslední z potomkův brati í 1. 1281 připomenutých. MaŠfovci pak seděli na okolních statcích i potom a žili do konce 15. století mimo sourodé Loské a Martické z Rabšteina.9) Nedlouho po r. 1391 nabyl Mašfova Aleš z Dubé, jenž podával faráře 1. 1395 do Mladějova a 1. 1396 do Mašfova. Od něho převzal Mašťov bratr jeho Jindřich Škopek, jenž podával 1. 1403 do Pšova a 1. 1404 do Mladějova a 1. 1408 do Podlesic10). Asi v ty doby prodal Mašfov Ctiborovi z Libiše. Tento prodal 1. 1408 Vysoké Třebušice a jako pán na Mašfově připomíná se I. 1409 (neb 1408?) ve výsadě, která dána Jesenickým.11) Nástupce jeho Jan Hájek z Hodltína obdaroval kostel Mašfovský 1. 1409 platem ve vsi Bratřenci'8). Asi 1. 1410 koupil Mašfov Habart s Hertenberka a měí tu purkrabě Jindřicha z Mašťova, potomka dřevních držitelův13). Týž daroval 1. 1417 plat v blízké vsi Hlohové na stavbu a ozdobu kostela Mašťovského1*). *) Není divu, neb ku konci 17. st. byl pustý. *) _Bernau, Album 1 45. ») Viz podrobněji C DB I 316, 319, II 63, 375, 394. *) Reg. II 630. Tab. vet. 202. ■) Reg. Vaticana. 7) DD. 13 f. 176, 177 Petrův syn Chřen byl 1. 1386 na fakultě právnické v Praze, tam i 1395 Petr, snad jeho bratr. (Rkps. uniivers. arch.) s) Lib erect. XII. B) Vyšemír měl 1. 1388 Třebušice a žil 1409, Miku'áš vyženil před r. 1393 statek Djezd v Boleslavsku, Milhost žil 1. 1396, Petr soudem dotčený měl 1. 1403 část podaci ve Vyntířově a žil 1. 1406 v Jičíně, Hanuš (erb tři brněné nohy) obdařil 1. 1409 bratrstvo na Arlberce, Bohuslav Gerli-chův (měšťan?) měl I. 1411 plat v Českém Rohozci, po Oldřichovi odumřel 1. 1415 plat v Radechově, Krbové a Obrovici a Purkart držel 1. 1420 se stranou pod jednou. 10) Lib. conlľ. Purkrabí byl Jindřich z Radonic, jenž asi I. 1404 zemřel. (DD. XIV 228.) ") Rel. tab. II 63, arch. v Jindř Hradci. la) Lib. erect. VIII 68. 1S) Arch. Český I 175. ") Lib. erect. XI 139. MAŠŤOV HRAD. Války vzniklé 1. 1419 ublížily zdejšímu hradu velice. Když v březnu 1. 1421 Chomutov padl, poddal se Habart vítězným Pražanům a Táborům. Avšak hůře bylo v září t. r., když se kurfirstové s vojskem do Čech přivalili a Kadaň mocně obsadili. Dne 2. záři přilehli k Mašfovu, doufajíce, že se vzdá. Když se tak nestalo, poslal falckrabě, vrchní velitel, k vojsku Normberskému pro pušky a obléhací stroje, sám pak ukázal místo před branou a věží, kde je měli zásadití. Když se strojili nazejtří ke střílení, křičeli obležení, že se vzdají. Tedy umlouváno, ale na těžké výminky. Hejtman a osm jiných darováni životem a vzati do vězení, ostatních 84 přivázaných na provaz utlučeno a spáleno. Prohledavše Němci pak palác, našlii tu ještě kněze a tři jiné schované; ty hodili přes hradbu a pak spálili. Vojsko pak v okoli daleko široko pobíjelo a pálilo vše, co neumělo německy neb se jen Čechu podobalo1). Krajina proměněna v poušť řidce obydlenou, kterou zaujali ještě v témž stoleti sousední Němci. Čtyry vesnice u Mašťova zprahly úplně. Hrad sám tuším obsazen. Mezitím byl Habart zemřel, zastaviv Dorotu sirotka. K prosbě Beneše a Bohuslava Tauta dal jim král Zikmund 1. 1423 poručenstvf nad Dorotou a spolek s ni2). Pak byli držiteli Mašťova 1. 1431 Bušek z Tachlovic a 1. 1436 Petr Vrš ze Sadltia*). Od r. 1444 vyskytuje se držitel Vilem z Nečtin odjinud ze Žlutíc, jež zemřel před r. 1446, odkázav Burjanovi z Gutšteina 1400 kop na Mašťově mimo věno své manželky, což i Bedřich, král Římský, jako poručník potvrdil4). Brzo potom nabyl Mašťova Beneš e Kolovrat a z Rolová, předek Mašťovských z Kolovrat. Týž si vyprosil 1. 1454 na králi všechno právo odumřelé po n. Vilémovi6) a držel Mašťov ještě 1. 1465. Syn jeho Jan býval hejtmanem kraje Litoměřického a prodal 1. 1553 Pravdu s Ročovem. Zemřel okolo 1. 1530, zůstaviv tři syny. Když se tito (1531, 12. ledna) dělili, dostal první Jan za díl Mašťov, druhý Beneš Poláky; díl třetího Václava neni znám, ale měl později Strojetice6). Po několika letech prodal Jan Mašfov Janovi ml. z Lobkovic, jenž k tomu nabyl též několik vesnic okolních, které Benešovi patřívaly. To vše pak prodal 1512 Jeronýmovi Šlikovi s Holiče1}. Když tento 1. 1546 a 1547 byl činným při povstání, zavázal se 1. 1547, že panství Mašfovská, které dal synu Jáchymovi, v manství promění, ale otáleli s tím, až se konečně Jáchym 1. 1555 tak z toho vyvedl, že mu odpuštěno8). Ovšem jsa přetížen dluhy, prodal Mašťov ještě t. r. Bohuslavovi Felixovi Hasišteinskému z Lobkovic9). Když se Bohuslavův syn Jan Valdemar oženil s Voršilou z Šenkenšteinu, věnoval jí otec na Mašťově (1557), ale 1. 1560 jí panství Mašťov^kého prý v dluhu 7500 kop gr. č. postoupil10). Manželé tito přestavěli I. 1571 starý hrad v zámek asi tak, jak se nyní spatřuje a tabule na zámku zasazená svědci. Jan Valdemar přišel špatným hospodářstvím o vše své jmění a ujel ze země. VorŠila zemřela 1. 1592, odkázavši Mašťov vnukům svým Janovi Barlolomlji a Jiřímu Ernreichovi ze Svamberka (synům po dceři Evě) a vyměřivši manželovi plat do života.11) Když dědici let svých dosáhli, porovnali se I. 1600 o svršky své na Mašťově a Boru a postoupili 1. 1601 dne 6. prosince (vlastně předběžnou smlouvou 1600, 8. dubna) Mašťova strýci svému Janovi Jiřímu, za nějž dostali čtvrtinu Borského panství.18) Nový pán nevládl tu dlouho a prodal Mašťov 1. 1603 Prokopovi Dvoreckému z Olbramovic}3) Prokop držel jej několik let a prodal jej (1612) Matyáši staršímu ze Štampacku, jenž 1. 1615 zemřel, odkázav Mašťov Janovi Rejchartovi, synovi svému, tak aby šly nápady v potomstvu vždy cs. nejstaržihe.14) Zdá se, že tento zemici nějaký čas petern a že se Jan Jindřich, bratr jeho, v Maiíov uvátal. Ten nejen Bedřicha Falckrabě, jedoucího do Prahy, na svém zámku přijal a tím se chlubil, ie jej u sebe častoval, nýbrž i jinak byl činným při povstáni. Z těch příčin propadl polovici svého jmění a Mašťov zabraný prodán I. 1623 cizozemci Vilémovi Verdugovi, krále španělského naříz. nejvyššímu.15) Nový pán, maje i jiné statky v okoli, odkázal vše jmění své bratřím svým Janovi a Františkovi, kteři se o ně l. 1631 1. února dělili.1*) Jan dostal Mašťov a František Doupov. Onen zemřel bezdětek a proto se Ferdinand Jan, syn Františkův, v Mašťov uvázal.17) Týž prodal pak Mašťov (1661) Janovi z Goltze kr. Č. dvor. sekretáři, dvorské a apelačni radě.1B) Goltzové vládli dlouho na Mašťově, přečkali také sedlské povstání 1. 1682, kterým však zániku neublíženo, poněvadž se sedláci ostýchali jej mocně vzíti. Goltzové, od r. 1745 hrabata, zřídili z Mašťova svěřenství, jež do r. 1792 trvalo; neb tehda se Arnošt Jan, poslední držitel na zdejším zámku zastřelil. Mašťov dostal se potom Vojtěchovi Mladotovi ze Solopisk, jenž přikoupil Libědice. Od jeho potomkův koupila jej (1838) hraběnka Gabriela Dietrichsteinova, roz. Vratislavka, po niž následoval (1845) hrabě Eugen Cernin z Chudenic. •) Paltcký UB. I !♦• ") Arch. tV.L< II w- ') Airh guh. Arch Č. III 51«. <) DO. 61 ttr. 441, Rcc. Bedřich©**. *) ťti 16. UM 294. *) DZ. 45 B 36. ') l>/. I II 2. J II. •) Arch. gab. a hradseky, Sncmy II. ■) VI. 12 B 24. "i DŽ. 12 J 26 17. D 1 Hanoi t ttilé byl tu I. 1MO h<-jt/. 137 II 36. ••) Bílek Dcjc koní. 616. '*) DZ. 29» D 20. Nic nabylo plátno Jahoví Jindřichovi <,tamp»chovi, 1c I. 1631 ia*e M alf o v op*. ......i (CCM. IRI, gfc S7. ") DZ. m M i Mi DZ. 313 H 17. 49 TVRZE V OKOLÍ MAŠŤOVA. Š^Sr^tukovina připomíná se již ve 12. století. Ve ll S&^fl stp ^y' tu ^arn' kostel, jehož patronem ftl přibyl od r. 1365 Hroch. L 1391 — 1393 ta vládla Janoféta, vdova po Hrochovi, se Hrochem synem svým, od r. 1404 Vilém, jiný její syn,, tuším týž, jako Vilém ze Pnětluk (Reg. I 177, 178, Lib. conf.j. viiém sioužil proti kaiišníkům, začei (1421 atd.) rozličné milosti obdržel. (Viz Arch. č. I 529.) Vilém Bukovina, jenž držel Štědrý Hrádek a k němu Bukovinu připojil, byl tuším jeho synem. Se Štědrými dostala se Bukovina Vřesovcům a dána 1. 1467 na díl Jana ze Vřesovic (Arch. DZ.), jenž ji ke Žluticům připojil. L. 1487 věnoval na ní manželce Johance z Kolovrat, ale 1, 1494 věno to převedl na Žlutíce (DD. Ví 231). Aí do té doby se tu tvrz připomíná, ale zanikla nedlouho potom. * Farní ves Libčdice připomíná se již 1.1226 a byla ve 14. st. na drobné statky rozdělena Proto tu také tvrz nepovstala a připomíná se teprve v 16. st. Část vsi patřila DoupovcUm již od 14. st. V první polovici 16. st. byly Libědice rozděleny mezi Libnaury a Dou-povce; na obou dílech byly jen dvory poplužné; ně-.-kolik dvorů kmecich mimo to patřilo do r. 1548 Ka~ daiiským (DZ. 250 G 10 J 17). Po Janovi a Vilémovi, bratřích Doupovclch (1545) zdědilo dvůr deset synův Vilémových a od těch jej koupila (1572) Anna purkra-binka z Leisneku, Dorota a Johanka, sestry Hasišleinské s Lobkovic (DZ. 17. P 5).'Na tomto díle povstala tvrz., Snad byla založena od Jana Novohradského s Kolovraty který potom tento statek držel. Po jeho smrti spadla tvrz Libědice na čtyři jeho dcery, z nichž jedna, Voršila, vdaná Hasišteinská, ji 1. 1599 od spoludědiček ujala (DZ. 174 E 3), ale hned potom ji manželu svému KryStofovi z Lobkovic zapsala. (DZ. 236 D 8) Ale l. 1606 predala Voršila tvrz Libědickou Otilii Doupov-cové se Žďáru, která již před tím část Libědic držela (DZ. 180 D 12). Po ni zdědili Libědice Vilém Vojtěch syn s šesti spoludědici. Když se dcery ze země vystěhovaly, zabrán 1. 1633 týž statek a postoupen M. Dr, Justovi Stoperíovi z Marsfeldu, po němž odevzdán (1641) vdově Marii Zuzaně zase provdané Zmyslovské (Bílek,, koní. 87). Tato odkázala je konventu karmelitánů nsi Malé Straně, který se v ně 1. 1679 uvázal a až do svého zrušeni (1786) držel. L. 1808 připojeny k Ma-šfovu. Ves Tureč, západně od Mašfova ležící, patřila 1. 1196 hraběti Milhostovi a tudíž k Mašťovu, avšak Purkart z Mašfova daroval ji před r. 1281 komendě Chomutovské, od níž postoupena 1. 1281 Smilovi z Libě-šovic (CDB. I 320, Reg. 11 530). Driiitelé vsi a patronové kostela byli 1361 Petr z Nejdeka a 1370—1418 Jindřich Plik odtudž. (Lib. conf.) Sice není potom nic známo o Turci. Jan Žďárský ze Žďáru prodal 1521 tvrz, dvůr a ves Tureč Volfovi se Štampachu, avšak později (před r 1554y dostal se týž statek Mikuláši se Širntynku (DZ. 1 J 3, 10 A 19). Když tento zemřel, dělili se I. 1570 synové jeho a Tureč dostal se na dil Vojtěchův, jenž zemřel ok. I. 1595, odkázav Tureč Hanušovi a Volfovi, bratřím svým (DZ. 27 H 12, 62 N 9). Každý z nich měl půl tvrze, jeden ves Tureč, druhý Obrovici. Néjaký čas rozdělení to trvalo, ale Jan Bartoloměj Širntyngár (f 1623) měl zase celý statek. Tento však ještě za jeho živobytí zabrán a prodán (1623) Gotfrydovi Hňbnerovi, nejv. hejtmanovi. (DZ. 153 F 10.) Ten jej prodal Baltazarovi Cicognia a tento zase 1. 1631 Floryanovi Jetřichovi ze Žďáru, (DZ. 252 D 10, 318 B 4). Téhož statku nabyla ještě 1 1659 Zuzana Zmyslovská (DZ. 318 P 12), ale již r. 1679 patřil k Libědicům, s nimiž připojen 1. 1808 k Mašťovu. * Zboží okolo VÍIěniOVS patřilo původně k panství oněch pánův, jichž potomci se psali Pitipeskými s Egerberka. Oddělením se od zboží Pětipeského dostalo se bratřím Vilémovi staršímu a Vilémovi mladšímu z Egerberka, od nichž bezpochyby pochází nejen založení, nýbrž i pojmenováni městečka Vilémova, jinak Vilemic. Bratří tito obdrželi r. 1342 od krále Karla nadání, aby městečko jich Vilémov mohlo míti trhy téhodní a aby měli popravu a svobodu šibenice založili. Jiným listem téhož panovníka r. 1347 Vilémovi vysazení Vilémova potvrzeno a dáno udělení té hodní h o trhu (Reg. IV 467, rkps. Roudnic). Nástupce jejich ke sklonku téhož století byl Racek z Vilémova, jenž 1. 1384 kostel zdejší obdařil (Lib. erect. XIII a 6), k jehož prosbám král Vácslav výsady městečka r. 1396 potvrdil. Na počátku 15. století drželi Vilémov Ondřej Paldra a Zikmund, bratří z Vahn, kteří v 1. 1406—1411 podávali faráře ke kostelům ve Vilémově a Velichově. L. 1419 drželi Vilémov Petr a Erkart Alcndorfové (DD. 21 str. 1). Nástupce jejich byl Jan Mladý, jeden z válečníků husitských, jemuž Zikmund král potvrdil r. 1437 všechny výsady městečka Vilémova se týkající. Ke konci 15. století nacházeli se v držení Vilémova vladyky Doupovcové s Doupova. Vilím z Doupova, podržev si tvrz a dvůr, prodal městečko Vilémov Bohuslavovi, bratru svému, jenž zde nějaký čas vládnuv, zůstavil syna Vácslava. Vilím skrze Opia z Fictum zapleten byl do nesnází a tuším nařčen ze spoluviny ve TVRZE V OKOLÍ MAŠŤOVA. 383 falši. Ale ponévadi byl nevinen, odpověděl králi a zemi. Proto s nim 1. 1532 smlouva učiněna, že se mu navracuje statek Vilémov, který mu byl vzat a poněvadž pro ty různice, které měl s Opiem, polovici téhož statku odprodal, slíbeno jej zase vyplatiti. Prozatím mu zastaveny vsi Vinary a Vlovy a nějaký čas potom (ok, 1. 1535) mu Václav městečko Vilémov ve dsky vložil (Arch. mus. Reg k. s. DZ. 4 E 18, 7 D 4). Že na poddané své laskav nebyl, o tom svědčí nížepsané obeslání z rejster komorního soudu vzaté. Robotným lidem Vilémovským poddaným pana Viléma Doupovce mně milým! Zdislav Berka (nejv. hofmistr). Robotní mně milí! Vězte, že JM. K. mně poroučeti ráčí, abych Vás s Vilémem Doupovcem, pánem Vašim, sročil, kdež sobě stížení některé, vznášejíce to na JM. K. suplikaclmi svými do něho pokládáte, on také proti vám jest supli-kací podal i protož pokládám vám den v pátek po svatém Valentinu nejprv příští, abyste přede mnu, pány a vladykami krále JMti radami na hradě Pražském stáli, neb i na týž den pán váš t?ké stati má a tu na ten čas to vyslyšíce, v té věci k vám se spravedlivě zacho-vati chceme. Actum f. V post Dorotheae (1544). Vilém, jenž také Blovské krutě soužil, zemřel I. 1568 a pohřben ve Vilímové, kdež mu syn Bedřich nádherný pomník postavil. Tento Bedřich držel Vilimov s bratrem Jindřichem mladším, tuším každý z nich polovici. Jindřich vyprosil Vilémovským 1. 1586 obnovení za městečko a erb (Pam. arch. IX 728) a zemřel, synův nepozůstaviv. Po něm dostaly se Vilémov, Vrani a Žerotín bratru Bedřichovi. Tento měl k manželství Barboru Pětipeskou z Chýš a z Egerberka, jež mu porodila syny Bedřicha a Viléma Vojtěcha, z nichž tento později statky bratra svého získal. (Viz díl VIII na str. 223) Vilémov měl odtud stejné majitele s Žirotínem. Spojené statky Vilimov a Žirotín odtrženy teprv 166?, když Zdeňkova dcera Alžběta Anna Františka, provdaná za Jana Karla Hložka ze Žampachu, prodala Vilimov Polyxeně Marii sv. paní z Račína. V rodě Račínův zůstal Vilémov až do konce 17. st. a pak přikoupen k Mašťovu. Nynější starožitný zámek Vilímovský posud upomína na starodávné časy, kde ještě tvrzí býval a zván jest. Ve vsi Morách stávala tvrz ode dávna. Patrony kostela zdejšího byli 1. 1363 Bušek a v 1. 1365 — 1393 Beneš z Buškovic, jenž byl také spjlupatronem v Lukách a Válči Po smrti tohoto byl opatrovníkem sirotkův Petr z Biškovic, jenž 1. 1404 statek řídil; syn pak Benešův Petr seděl I. 1414 na Chrašťanech (Lib. conf). Kdo pak na Mořích následoval, není známo. V 15. st. byla v Lounech rodina Sokolův z Mor, kteří měli na Štítě železný hrot háku. Známi jsou z toho rodu Vaněk (1435 1471), syn jeho Jan (1466—1496), tohoto synové VáCilav a Jiří a Jan (1507- 1535), syn Vácslavův, kteří bezpochyby byli piny na Morech. V 16. století patřily Mory ke Krásnému dvoru. Teprve I. 1573 odprodal je Jan. Mažtovský z Kolovrat a patřily pak až do r. 1583 k Petršpurku (DZ 61 C 3, 66 E 1) L. 1583 odprodány tvrz, dvůr a ves Mory Kryštofovi a Bohuslavovi Felixovi, bratřím z Fictum. Když se tito asi ok. 1. 1590 dělili, dostal Bohuslav Pichlberk, Pru-neřov, Mory a jiné přísl. a přikoupil k tomu část vsi a podání kostelní, což posud Štensdorfům patřilo (DZ. 182 G 13). Mory patřily odtud k Pruneřovu. Hrabě Maximilian z Martinic prodal I. 1655 Mory a Kněžice Sylvií Kateřině Černínové, skrze kterouž se pak v dr- žení rodu Badenského dostaly. Od tohoto přešly 1. 1783 v držení knížecího rodu Svarcenberského. (Heber VII 149, Veselý, Děj. panství Postoloprtského.) V Kněžicích posud lze viděti tvrzištč u dvoru. Po vsi psal se 1. 1295 vladyka Bohuslav (Reg. II 723). L. 1358—1393 seděl Přech na jednom dvoře, jsa také 1. 1358 patronem kostela zdejšího a zemřel ok. I. 1393 (Lib. conf. DD. 13 f. 185). Od téhož obdržel kostel zdejší několik darů a Oldřich, rychtář žatecký, držitel vsi a kostela, jal se 1. 1392 dřevěný kostel v kamenný přestavovati a I. 1393 učinil s farářem smlouvu o desátky (Lib. erect. V f. 38, XII 125). L. 1409 připomíná se Zachař z Kněiic. Zboží Kněžické držel později Ota z Ilburka, po němž vdova již 1. 1437 také byla mrtva. (Rel. tab. II 62, DD 15 f. 306.) L. 1474 odumřel zdejší statek po Jindřichovi z Sedčic a Jiřikoii Vršovi ze Sadlna. Vyprosil si jej Beneš z Veitmile, ale konečně jej přece Beneš z Sadlna obdržel. Ke statku patřily tvrz s příkopem, dvůr, ves a kostel (DD 16 f. 384 23. M 9). Týž pak tu seděl ještě 1. 1483. (Arch. mus ) Asi ok. I. 1530 prodal Vácslav Pětipeský z Chýš tvrz Kněžice 'Brykcimu ze Štampachu (DZ. 4 K 26). Tento se 1. 1564 v tůni u Kněžic utopil a když se pak synové dělili, měl Adam Oploty a Brykci (1587—1615) Kněžice. (DZ. 90 J 22, Rozvrž, sb.) Vilémovi, nástupci jeho Kněžice zabrány a prodány Františkori de Couriers, nařízenému nejvyššímu leitenantovi. Tento je držel do smrti a pak se dostaly synům (1633). R, 1652, 11. listopadu, prodaly se Kněžice co statek sirotčí hraběti Maximilianovi z Martinic a od těch časův spojeny jsou se statkem Murským. V Pětipsech byla tvrz, z níž povstal nynější zámek Ves se dostala I. 1226 darováním klášteru Dok-zanskému, ale později dostala se zase ke kr. komoře. Král Jan ji 1. 1332 v Paříži Fryckovi z Egerberka ještě s 3 vesnicemi v manství propůjčil (Reg. I 326, III 764). Ten tu bezpochyby teprve tvrz vyzdvihl a potomci jeho psali se Pětipeskými z Chýš a z Egerberka. Jak se zdá, jmenoval s"e syn jeho také Frycek, Tomu císař Karel 1. 1360 nejen Pětipeské zboží potvrdil, nýbrž i dovolil, aby odtud mohl úroky vykázati čtyřem svým sestrám, prodlévajícím v klášteřích; také Frycek I. 1361 tím zbožím, na němž bylo 5 vesnic, povinnost manskou učinil (Glafey I 452, 454, Arch. c. k. dvorský); syn tohoto, také Bedřich řečený, studoval 1. 1381 s právníky na vysokém učení Pražském a připomíná se v Lounských knihách až do r. 1399. V Lomazicích byli Frycek a Odolen 1. 1387 patrony a není zřejmo, rozumí li se tu starý aneb mladý Frycek. Také není úplně zřejmo příbuzenství Odolena staršího a mladšího, kteří 1. 1388 až 1390 faráře do Lomazic podávali. Odolen mladší měl od r" 1403 mnohé pře s okolními zemany, kteří mu činili škodu na Pětipsech; jednoho z nich Vlada z Polák zajal a tři leta držel v zajetí na zdejší tvrzi. (Lib. conf. DD 14 f. 312 18 f 105—106.) Naposled se připomíná 1. 1408 (Arch. gub). Synové jeho byli Jan (nikoli týž jako křížovník Jan, jenž býval komturem v ChomutOYě; viz Arch. č. III 288) a Hynce (Kopiář Přemyslovský). Poručník jich Hynce z Kauíunku 1. 1412 povinnostem n. Odolenovým dosti činil (Lib. erect. VIII 164). Když pak Jankovi (1415) léta skrze krále doplněna, zapsal (1417) mateři své Dorotě plat do života a seděl nejen L 1437 na Pětipsech, kdež m,u zboží to, na němž manželce Barboře věnoval, císařem potvrzeno (DD 61 str. 270), nýbrž i 1. 1447, kdež svědčil Krásnodvorským 384 TVRZE V OKOLÍ MAŠŤOVA. při jich obdarováni (Arch. Hradecký). Nástupcem jeho byl Vilém, tuším syn, jenž přítomen byl 1. 1449 na sněmu Jihlavském, 1. 1466 ještě užitky z Pětipes bral, ale 1. 1486 již byl mrtev (DD 25 C 19, 61 str. 484). Zůstali po něm vdova Anna ze Vřešovic, synové Jati, Zbyněk, Vácslav a Jindřich a tři dcery. Synové, ujavše Pětipsy, prodali je 1. 1564 Vňcslavovi s Lobkovic a z Hasišteina a bratřím jeho (DD 25 C 19, 63 str. 41). Pětipsy patřily nyní k Hasíšteinu, ale odděleny zase I. 1518, ale jen se dostaly za díl Zikmundovi z Lobkovic, prodal je tento (1519) Oplovi z Ftctum (DD 63 str. 182, 210). Tento měl také Vyntířov a držel s ním Pětipsy až do té chvíle, kde boje se trestu za své zločiny ze země ujel (1530). Král Ferdinand zabrav všechny jeho statky zastavil Pětipsy, Vyntířov a Rado-mice Jeronýmovi šlikovi, který je však se strýcem svým Albrechtem za jiné statky vyměnil, přidav ještě peníze (Arch. gub ). Albrechtovi týž král (1545) Pětipsy a Vyntířov dědičně prodal a ve dsky vložil. Albrecht pak prodal Pětipsy 1. 1550 Elišce Štikové z Dubé (Dz. 9 C 15, H U). Po její smrti spadly Pětipsy zase na držitele Vyntlřovské a Ondřej Štik s Holite, pán na Vyntířově, postoupil r. 1559 Pětipes Jeronýmovi Hroh-čickému z Hrobčice a Bemartovi, doktorovi Košttckému c Koštic, jinak od stříbrné růže, měštěnínu Starého města Pražského, tak že potom každý polovici zboží držel. Bernart postoupil r. 1560 polovice tvrze pusté Pětipes Jeronýmovi3) a od těch časův seděli na Pěti-psech páni Hrobčičtí. Jeroným Hrobčický držel mimo Pětipsy ještě Kole-šovice, Manětinu, Slatinu a Koštice a měl manželku Annu z Hungerkoštu, kteráž mu darovala 4 syny a tolikéž dcer. Když otec r. 1567 syny své poděloval, obdržel Vladislav Pětipsy zámek s popravou. Při sepsáni dílčích cedul ješté t, r. učiněném zůstala Vladislav oni >tvrz neb zámeček Pětipsy* a zavázal se z toho jistý díl peněz vydati. Po Vladislavovi následoval v držení Pětipes syn jeho Oldřich Hrobčický z Hrobčice (asi 1608), jenž se oženil s Annou Borynovnou ze Lhoty a jí r. 1610 na tvrzi Pětipsech s příslušenstvím věnoval (DZ 135 D 18). Oldřich přidržel se potom 1618—1620 odbojných stavův Českých, začež po bitvě Bělohorské měi pokutován býti. Ze aie na statku ipmto velké věno zapsáno bylo a že Oldřich dědicův neměl a tudíž nápad po něm očekávati se mohl, ponechán mu statek, ale tak, aby byl z dědictví vyňat a v manství královské uveden. Podle toho Oldřich r. 1628 učinil přísahu manskou a když I. 1629 zemřel, statky jeho tedy všechny spadly na komoru královskou. Tato prodala r 1630 15. června Pětipsy Kryštofovi Simeonovi hraběti z Thunu. dědičně. Vymazání z desk dvorských stalo se ale teprv r 1652, když toho na Ferdinandovi III. Markétou Annop, hrabínkou z Tkunu, vdovou po Guidobaldovi s Tkunn, žádáno bylo (DD 68 f. 28, Bílek konf.). V držení Thti-novského rodu zůstaly až do naši paměti. Kostelní ves Minice leží od Pětipes k Žatci. Na zdejší tvrz! sídleli Vlčkové z Minic, erbu kola, jichž předek Vlk se 1. 1281 připomíná. Jeho potomky byli 1327 Petr a Mikuláš, bratři a Štěpán a I. 1362 Vlček a Pešek, bratří, patronové v Želkovicich (Reg III 530, III 548, Lib. conf.). V Minicích podávali 1. 1363 Sezema s Peškem a Jiříkem, farářem na Louži a I. 1379 Pesík, Jiří, Vlček a týž Jiří, farář v Přečaplích a I. 1388 Vlček sám. Pesík byl podkomořím, oddělil se Libčevsi a vyskytuje se často v pamětech (1363—1401, f j- 1408). Asi tak dlouho žil i Vlček. Týž Vlček dostal se v držení Blšan asi I. 1407 a tam své sídlo přenesl a poněvadž synové jeho drželi Ličkov, staly se Míníce příslušenstvím Ličkova a později hradu Bořku. Lorenc Glac ze Starého dvora prodal Minice (asi I. 1514) Janovi Smohaři z Kochova. Tento zemřel před r. 1.525, zůstaví v pět synův, z nichž Brykci nejdéle žil a proto naposled Minice držel. Týž prodal (1551) tvrz, dvůr a ves Minice Kryštofovi Arnostimi ze Štnknva.. (LtZ 4 fi 20, 1(1 R 4, Reg. k. s.) Od tohoto synův koupil je (1577) Bohuslav Doupovec z Doupova (DZ. 19 H 15). Jak se potom dostaly Jáchymovi ml. Horovi z Ocelovic, není známo. Týž je prodal 1. 1604 Brykcimu ze Štampachu na Kně-žících. Tento zemřel před povstáním a syn (?) jeho Jan Jiří prodal Minice Arnoštovi Štínovi z Šénu (DZ. 309 A 27, A 30). Potomstvo tohoto drželo Minice asi do r. 1660 a pak přikoupeny k Pětíipsům. * V Polacich stála stará tvrz ještě ke konci 18 st. Ves se připomíná již 1. 1318 a sedeli tu Vlk a Bavor (Tab. vet. 305). V 15. st. byly tu dva statky; na jednom seděl Vdcslav, jenž byl I. 1400 pokládán za mrtvého, ale žil. Synové jeho Mikuláš a Aleš záhy zemřeli, ale třetí syn Vácslav žil ješté: 1. 1411, kdež na spásu duší otcovy a Alšovy učinili nadání kostelům v Lomazicích a Dolanech (DD 14 f. 221, lib. erect. VIII 127 143, 165). Na druhém statku seděl Vlád, jenž byl I. 1404 od Pětipeských zajat a po tři léla na tvrzi Pětipeské vězněn (DD 14 str. 227).. Žil ještě I. 1413, S ním se připomíná také Odolen z Polák 1. 1404 (Rel. tab. II 11). Vprostřed 15. století žilla Markéta z Polák, jež se soudila I. 1455 s Chotkem z Vojnína o své věno ve Vidolicich (Rel. tab. I 130). Z Palackých z Polák seděli tu poslední Vácslav (1485) a pak jiný Vácslav, jenž tuším Poláky prodal a 1. 1549 ve Zde-razi seděl. (Rel. tab. I 215, Reg. k. s.) Poláky koupil bud" tehda neb později Jan Maštovsk.ý z Kolovrat. Když se 1. 1531 synové jeho Beneš a Vácslav dělili, dostal onen Poláky a k tomu vesnice od Mašťova (DZ. 45 D 8). Tento svůj díl rozprodal všechen a naposled pustil Poláky (1546 Janovi Ždárskťmu ze Žďáru (DZ. 7 L 25). Nový pán zemřel hned poltom a synové jeho Mikuláš a Žibřid se I. 1547 rozdělili tak, že onen podržel Všechlapy a tento Poláky. (D2Í. 47 F 29). Zboží to prodal Žibřid 1 1552 Pelixovi Hasišteinskému z Lobkovic (DZ. 10 G 4). Tento pán také jen krátký čas na Polácích seděl a když zemřel, zdědily statek po něm zůstalý sestry jeho (panny) Barbora a Marjana z Lobkovic. Onano obdrževši na rozdílu od sestry své Poláky, postoupila jich 1. 1557 Vácslavovi z Lobkovic na Duchcově. Ale i vláda tohoto dlouho netrvala; r. 1560 prodal Poláky Bohuslavovi Stafelikovi Hašištejnskému z Lobkovic a na Ličkově, jenž Poláky v dluhu 1500 kop manželce své Anně z Fictum zavadil; táž se r. 1584 po smrti Bohuslavově v Poláky uváz;ila a je v svrchu-psaných penězích držela. Bratr a dědic její Jiřík Fictum z Egerberka a ^ia Hlubanech právo to zástavné, jemu odkázané, postoupil 1587 Kryštofovi z Fictum a na Klášterci, od něhož týmž způsobem r. 1587 přešlo na Bohuslava Jáchyma Hasišteinskéko z Lobkovic na Chomutově (DZ. 86 N 6, 88 M 6). Tento pán učinil s Janem Valdemarem, bratrem svým, 1Í583 dvoje smlouvy o Poláky a zůstaly pak tomuto, jenž všechny své statky zadlužil. Poláky byly r. 1589 Janovi staršímu z Lobkovic na Točnice a Nové Bystřici odhádánip. Po tomto velkou část panství jeho zdědiv bratr jeho Ladislav z Lobkovic a na Zbiroze upadl v nemilost císaře Rudolfa a utekl ze země. Mezi statky jemu odňatýmii nacházely se též Poláky, které však císař i s panstvím Felixpurským TVRZE V OKOLÍ MAŠŤOVA 385 manželce Ladislavově hrabmce Magdaleně ze Salrnu navrátil, poněvadž jí před tím zapsány bjly. Paní tato prodala potom Felixpurk a Poláky r. 1598 Linhartovi Siantpachovi ze Stampachu a po něm zdědil Liboul a Poláky (1609) za svůj dfl syn jeho Jan Rejckart ze Stampachu. Nový tento držitel patřil k nejznamenitějším mužům svého rodu. > Sna že se vedle obyčeje předkův svých o jméno slavné a spatření krajů cizích* za času mladosti své nejprve leta páně 1591 s p. Fridrichem z Krekvic do Carihradu se vypravil s mnohými jinými. Obrátil se potom spátkem s předešlým vyslancem Bartolomějem Petrem, nařízením sultánovým sám šestý oděv zlatohlavový obdržel. Spolu s 15 jinými pány téhož poselství do pokoje sultánova vpuštěn a tu jeden každý z nich po jednom od dvou čaušův za ruce veden až k sultánovi a když padl před ním na kolena, oděv jeho políbil a pravý rukáv k zubům přičinil, a tu hned zase nazpět jeden každý vyveden. Vypraviv se potom s p. Petrem a pobyv malý čas v Rakousích, k otci svému Linhartovi se navrátil. L. 1593 s legatem císařským Mikulášem Varkočem z Nobšic a jinými mnohými do Moskvy jel; tam byli od velikého kněze Moskevského vlídně přijati a rozličnými dary darováni; Jan Reichart obdržel koflík z rybí kosti nákladně spůsobený a navrátil se zas šťastné v letu 1594 5. března. Potom se ženil s Annou Kaplířovnou ze Sulevic, již r. 1616 15,000 kop věnoval, dceři pak Anně 20.000 kop věna a 1500 kop na výpravu zapsal. Když potom zemřel, následoval syn z tohoto manželsví pošlý Zdeslav ze Stampachu, jenž, ač evangelickému učení přichylný, přece rodu Habsburskému věrnost zachoval. Z té příčiny sice statky své neztratil, ale když se potom ze země vystěhovati měl, prodal (1628) tvrz Poláky s vesnicemi Jindřichovi Stikovi z Holiče a na Plané (Arch. g-iub.). Tento pán odkázal panství Polacké dceři své Marii Sídonii, vdané hrablnce z Fridberka a z Tranch-bmrka, kteráž užívání statku postoupila manželu svému CWj hrábí z Fridberka, později však se :s ním tak urputně soudila, že oba císař Leopold porovnati musil. Nálezem císařským 27. prosince 1662 odsouzen jest Ota, aby ihned Polákův manželce své postoupil a jí mimo to všechny škody a náklady nahradil. Poláky byly samostatným statkem do r. 1850. (Pozdější držitelé v Sommerové topografii.) • V Hořenicích nedaleko Polák ve farnosti Do-lanské stávala tvrz, která teprve v 16. neb 17. st. viínikla. Založena bezpochyby od Šanovc&v ze Sanova, klteři Hořenice v 16. st. drželi. V 1. 1589—1605 držel je: Jan Šanovec a po něm 1612 Kryštof a Jáchym, bratří, kiteří 1. 1612 Novou ves prodali (DZ. 185 C 23). Tvrz se připomíná teprve v I. 1628 a 1629, jsíouc tehda příslušenstvím zboží Polackého. V Drahonicich (Palackého popis na str. 35) tvrze nebylo, nýbrž tvrz bývala v druhých Drahonicich u Chýš. V Novém sedle tvrz stávala na místíb nynějšího zíímečku, avšak to byl prostý dům, teprve: nedlouho před r. 1620 založený. I v Při vlacích bylo takové stavení, jež na počátku 17. století vzniklo. LOVOSICE ZÁMEK. ámek Lovosický mezi těmi mnohými domy, které vznikly za nové doby v Lovosicích, snadno lze rozesmátí (ač i on má veselou způsobu) a to proto, že jsou nad jeho okny hrubé ven vyčnívající římsy. Tyto římsy a hlavní zdi staveni jeho čtverhranatého, které má dvě krátká křidla a blízko kostela v pěkné zahradě stojí, jsou jediné zbytky ze starších a nikoli velmi starých dob, neb i bývalé příkopy již před dávnými dobami zasypány. Krajina okolo Lovosic obývána byla již v prastarých dobách, jak svědčí památky v hrobech nalezené, poprvé se však ves připomíná 1. 1143 a to mezi statky klášteru strahovskému darovanými Později patřily Jindřichovi ze Zitavy purkrabí Budišinskému a předku pp. z Lichtenburka a to již 1. 1237, kdež se jeho vladař Drážek připomíná1). Týž Jindřich 1. 1248 ves Lovosice znova vysadil. Syn jeho Smil prodal Lovosice kláteru Celskému v Míšeňsku (1251), ale tuším jen polovici; neb týž klášter koupil polovici (rozuměj druhou) teprve po Smiiové smrti (1269) od syna jeho Jindřicha, což i. 1272 od Jana Pražského biskupa potvrzeno'). Od- kláštera přikoupena 1. 1276 ves Veselí a kromě toho několik vesnic k Lovosicům drženo. Zdá se, že tvrz postavena již za panováni mníšskeho, které do válek 1. 1420 trvalo, a to k ochraně zboží. Karel IV. potvrdil klášteru všecky svobody na Lovosice a zboží, řemesla a plavbu (1348), což také králem Vácslavem 1. 1395 stvrzeno. Týž král zapsal 1. 1397 platy komorní v Lovosicích sestře své Elišce markrabínce míšeňské8). Jak se zdá, klášter Celsiký krále Vácslava za následujících nechuti s Míšeňském ozhněval. Vácslav proto zabral Lovosice a zastavil je Vlaškovi z Kladna1). Ale poněvadž bratři ze Vchynic měli již od dcb Karla IV. opravu nad zbožím Lovosickým i s lovy a pastvami na něm, pospíšil si Smil e Vchynic a vymohl si (1418) u krále potvrzeni5). A opět markrabí Míšeňští stáli o Lovosice a vymohli si 1 1422 zápis na ně u krále Zikmunda, ale tím na skutečných poměrech nic nezměněno6). Vlašek podržel Lovosice a protože králi 80 koní do roka k válkám držel, připsal na nich císař Zikmund 1436 Jetřichovi, bratru a dědici Vácslava 1100 kop7). L. 1454 drželi je Vácslav a Vlach synové Jetřichovi a později onen sám. Týž nabyl Lhoty a Malých Žernosek od Pavla z Řehlovic8). Týž sedě! na Lovosicích ještě 1. 1486°). Podle svědectví později vydaného držela je po něm manželka Markéta do své smrti a pak panna Anežka, se Zbyňkem Milešovským. Podle jiných svědkův následoval také Vácslav Piti peský10). L. 1507 dostal se v drženi Lovosic Albrecht z Kolovrat, nejv. kancléř, jemuž dovolil Ceiský opat zboží to vyplatiti11). Pan Albrecht držel dvoje toto zboží zápisné až do své smrti (\ 1510); 1. 1509 však učinil zápis na 10.000 fl. rh. Jindřichovi ze Slejnic, jfmž mu povolil po své smrti v statek Lovosický a všechny vsi, jež k Ostrému náležely, se uvázali12). Přes teato zápis nacházíme přece v drženi Lovosic vdovu Albrechtovu i) Reg. I 427, II 1155. *) Reg. 1 502, Arch Český XVIII 291. ») Arch. Drážďanský. *) Arch. Č I 520. *) Rodinný arch. Chlumecký ») Schlesinger, Brtlxer Stadtbuch. ') Rkp. Vídeňský, Arch. č. I 521- ") Reg. G. G. k. s ") Dílčí cedule Kaplifův. l0) Reg. kom. s. ") Arch. Lovosický. Potvrzeno králem 1. 1509, Arch Č. XVIII. '*) DZ 84 C 18. Aväak t. r. ustanovil, že mají Lovosice pa jeho smrti na klášter (jenž však penčz na vyplacení nemél) přijití. Od krále obdrželi on a Šlejnic opravu nad zbožím Lovosickým. (Arch. Lovosický) LOVOSICE ZÁMEK. 387 Annu s Kováni, kteráž od okolních soused&v vôbec »starou paní« zvána byla. Za ni začaly spory s Litoměřickými. Vladyka Vácslav z Řepnic byl ještě za živobytí Albrechtova a potom na nějaký čas v službách Kolovratských na Krupce a Lovosicích, potom však chtěl touž službu opustiti. Nemoha dosíci odpuštění od vrchnosti, ukončil počty d&chodenské a uchýlil se do Litoměřic, kdež se ho obec ujala a tu co měštěnín zůstával. Pro tu věc obrátila se nenávist vůkolní Šlechty na Vácalava jakožto odpadlíka, a Litoměřické, již ho u sebs chovali; neb byly tehda ustavičné spory mezi šlechtou a městy. Pjní Anna žádala, aby jí Vácslav vydán byl a žádost tu opětovali také synové její z prvního manželství Jan a Bernard b Valdšteina, kteří s ní na Lovosicích seděli. Přičiněním Jiříka vévody Saského stala se konečně r. 1516 úmluva, načež ta věc pomalu utuchla1), Anna se ještě r. 1523 seděním na Lovosicích připomíná,2) její synové drželi potom nějaký čas ještě Lovosice, vyhledávajíce s Litoměřickými ustavičně spory8). L. 1511 obdržel výplatu Jindřick ze Šlejnic. Ten chtěl vypláceti, ale bratří z ValdŠtejna nechtěli postupovat!, pravíce, že mají od krále obdarování. Tehdy vymohl si opět od krále majestát (1513, 13. září), Zámek v Lovosicích od severovýchodu. (Fut. b. Vavrouiek.) jestliže by »z nepaměti a z omylu* něco komuž kolvěk na Lovosicku zapsal, že to zdvihá4). Po smrti Jindřichově (f 1518) nastupovali na vyplacení synové jeho Arnošt administrátor Pražského arcibiskupství a probošt kostela Míšeňského a JiH a konečně toho dosáhli, že jim byly Lovosice postoupeny. S opatem a klášterem učinili o ně smlouvu 1. 1535, takže klášter se vší výplaty za jich a synfiv Jiříkových životův zřekl6). Naproti tomu dal si Albrecht ze Vřesovic, držitel Vchynic, potvrditi starodávné svobody na hony a pastvy na Lovosicku (1534) a Šlejnicové prohráli (1543) při, když v tom odpor činili synu téhož Janovi6). Kromě toho měli Šlejnicové spor s rybáři Litoměřickými (1533), jimž též překážky činili. Klášter Celský nemaje naději na vyplacení, r. 1540 ve čtvrtek po sv. Kateřině celé panství, totiž Lovosice tvrz, s dvorem popi už ní m a ves, Žernosečky dvůr popi, a ves, Lhotku ves a Veselí ves pustou s podacím v Lovosicích a řekou Labem držiteli k dědictví zpupnému za 1500 fl. rh. prodal. Listina na to dána byla německy, ale vklad zboží jménem konventu Česky vykonán r. 15457). Jiřík ze Šlejnic po smrti bratra svého Arnošta (f 1548) byl samostatným držitelem Lovosic, jež držel vedle širých panství svých Tolšteina, Šluknova a Rumburka. Týž odkázal před svou smrtí (f 1560) *) Lippert, Gesch. v. L*Mtmeritz 227—260. 2) Reg. p&h. kom soudu. 3) Vácslav Želenský z Sebuzina byl 1. 1520 hejtmanem na Lovosicích (Arch. v Ústi n. L.). ') Arch. Český XVIII 305. s) Arch. Lovosický. Potvrzeno majestátem 1537, 30. srpna. Reg. král. ve Vidni, Reg. kom s. 7) Arch. Lovosický. Králi se opat (1542) omlouval, že jinak nemohl učiniti (Arch. gub.). L. 1560 byl Jáchym z Ichtryc úředníkem. 388 LOVOSICE ZÁMEK. zboží svá všechna (též Lovosice dvůr popi. se vším příslušenstvím) synům svým Haugoltovi, Janovi, Atnoštovi a Jindřichovi?), kteřížto bratří se ihned r. 1566 o všechna zboži svá rozdělili, Haugolt obdržel Lovosice a vsi příslušné, Jan Hanšpach, ostatní pak díly na druhých panstvích otcovských8). Po otci svém zdědili bratří ti staré spory s rybáři Litoměřickými. Zemský soud byl 1559 nalezl, že tiž rybáři mají nad jezem první lov v roce uČiniti, však r. 1568 královský rychtář v Litoměřicích s některými šlechtici zprostředkoval novou smlouvu mezi rybáři a svrchu psanými bratřími, jížto zachováno jest rybářům staré právo loviti v Labi až pod Lovosice, naproti tomu však Lovosickým pánům zůstaven starodávný »panský lov jakož i oprava břehů a jezů3). Tím však pře ty přece ještě nepřestaly. Svrchu řečený Haugolt byl potud držitelem Lovosic, pokud vůbec právo na ně po otci svém zdědil; avšak to se uetýkalo práv matčiných a také nikoliv domu na skládáni obilí (šithouzu). Dlouho však Šlejnicové Lovosice nedrželi, neb jich 1. 1574 Jan z ValdŠteina nabyl v dluhu*). Týž jsa spolu pánem na Hrádku nad Sázavou a ve vysokých úřadech postaven zemřel r. 1576. Poručnicí dětí jeho Adama a Karla a dcer Anny, Kateřiny a Magdaleny s Mandalenou z Vartemberka zplozených, byla matka sama, jež byla ochrany poskytla knězi Janovi Okurkoví Upickému. Adam z ValdŠteina syn starší došed let svých uvázal se v držení statků otcovských a postupoval potom ve vysokých důstojnostech až na nejvyššího purkrabí království. Zajímavá jest pře jeho s Litoměřickými v příčině Lovosic6). Pan Adam podal r. 1600 22. června žádost k císaři Rudolfovi, prose o vyzdvižení Lovosic za městečko. V té žádosti bylo doloženo, že jsou Lovosice ves veliká, tak že v ní do sta osob usedlých se nalézá a že od okolních sousedův na větším díle městečkem se jmenuje, však že to výsadou stvrzeno nemá; prošeno při tom, aby novému městečku trh na pátek ustanoven byl, což prý okolním městům a městečkům neškodí, an trh u nich na jiný den připadá. Žádost ta vyřízena pod tají a rychle již 4. července pcd pečetí císařskou ; císař Rudolf přihlížeje k platným službám Adamovým Lovosice za městečko vysadil a trhem týdenním dne pátečného obdařil, tolikéž pečeť novému městečku udělil. Podobá se pravdě, že Adam k rychlému vyřízeni své žádosti vážností svou při dvoře přispěl, i nepochyboval zajisté o tom, že celá ta věc snadně dokonána bude. Avšak tu se potkal s náhlým a vytrvalým odporem Litoměřických, kteřížto v nově vysazeném městečku viděli nebezpečného soka trhových svých výsad, zejména však porušeni starodávného práva míle. Pročež Litoměřičtí jakmile zaslechli o novém vysazení, vypravili své vyslané do Prahy, kteřížto sobě opis majestátu zjednali a důtklivou žádost císaři Rudolfovi podali. Adam nelenil k tomu také odpovídati a tak kolikaletá ona pře začala. Prozatím zastaven jest svrchupsaný majestát, až by komisaři císařem nařízeni spravedlnost obou stran vyšetřili, čehož však Adam málo šetřil, anobrž trhy v Lovosicích před se jiti nechal. Potazem nejv. úředníkův zemských nalezeno jest, aby Litoměřičtí s Adamem k soudu komornímu sroceni a právem rozeznáni byli. Než však rozsouzeni došlo, zrušil císař Rudolf vzneseni pře na komorní soud, obnovil svůj dřevní zákaz a novou komisi k vyšetření sporných věcí nařídil, tak že se věc celá zase k svému počátku vrátila. Adam o nařízení tomto nic věděti nechtěl. Všeliké překážky vymyšlené i pravé toho byly příčinou, že se komise dlouho sejiti nemohla, k tomu Adam usilovně pracoval, aby se celá věc zase na komorní soud vznesla; i vymohl na císaři pflhon na obec Litoměřickou, aby se r. 1602, 6. července k soudu komornímu postavila. Ale ani k tomuto stání ani k sejiti komise nepřišlo, anobrž vše, co před se bráno bylo, se zamezovalo. Tak se pře ta až do r. 1608 protáhla, tu teprve ke dni všech svatých t. r. komisaři obě strany sročili, hotovi jsouce je náležitě vyslechnouti. Ale že se Adam opět s Litoměřickými v žádné slyšení dáti nechtěl, taková komise rozejiti se musila (r. 1609). Na relaci komisařův vyšel dekret císařský dne 28. srpna r. 1610, v němí oběma stranám na pořad práva ukázáno. Komorní soud r. 1615 dal konečně Adamovi za právo. Jsa katolík, držel se Adam r. 1618 sice strany císařské, ale od počátku povstání snažil se pří každé příležitosti smířiti stavy s císařem, také nic nepodnikal proti stavům, jak to jiní přívrženci císařovi činili. R. 1619 ačkoliv na závazek byl vzat, za příkladem Bofity a Slavaty ze země ujel a sobě stanoviště do času v Dráždanech oblíbil, jsa po ten celý čas v nemalé vážnosti při dvoře kurfirsta Saského. Manželka jeho v těžké nemoci jsouc postavena na Lovosicích zůstávala6). Po bitvě Bělohorské skoupil Adam několik statkův evangelíkům pobraných, r. 1627 také sousední statek Sulevský, jejž zdržitelé pro dluhy zdržeti nemohli, a připojil jej k Lovosicům ; skrze sestru svou Kateřinu prv Osovskou potom Žerotínskou přišel k panství Třebíčskému na Moravě. Z prvního jeho manželství s Alžbětou Brtnickou z ValdŠteina pošli synové Rudolf, Maxmilián a Pertolt (f 1632 v bitvě u Lutzenu), z druhého manželství s Johankou Emilií z Žerotína Jan Viktorin a Karel Ferdinand, jimž dsl za poručnici matku jejich, pro kterou musil vymoci dovolení královské, aby mohla právní pořízení učiniti a zápisy do desk klásti, jako kdyby katolička byla, ana vyznání evangelickému věrnou zůstala. Zemřel Adam r. 1638. ») DZ 15 K 29 —L 5. *) DZ 68 D 9-16. s) Lippert, Geseh. v. Leitmeritz 487. •) Veselý, mon. Lovosic. L. 1575 se tu císař Maximilian se dvorem přes noc zdržoval (Arch. Třeboňský). B) Pam. arch. V 201, Lippert 362—376. °) Skála III, 308. Á LOVOSICE ZÁMEK. 389 Hned po smrti otcově nejstarší syn Rudolf (r. 1638, 25. listopadu) statek otcovský mezi bratry své rozdělil. Při tom připadl Karlovi Ferdinandovi II. dli a zámek Lovosický a vsí 13, tvrze v Sulevicich a Březině s vesnicemi, tvrz Chotomiř s 6 vesnicemi, Trnovany s 5 vesnicemi, panství Roždalovské a Dětenské , v Boleslavsku a dům ve Velvařích1). Také Karel po příkladu otce svého práva městečka Lovosic zvětŠiti se snažil a proto časté rozepře s Litoměřickými míval. Týž stav se potom J. M C. skutečným komorníkem a ziskav Chroustovice a Zaječice prodal r. 1655 »panství Lovosice a statek Sulevice* Sylvti Kateřině hrabínce Černínové roz. Caretto z Millesimo, která k němu statky Kamýk, Újezd, Dubkovice a Chotiměř připojila1). Sylvia vdala se podruhé za Leopolda Viléma, markrabě Badenskéko, jemuž umírajíc, (f 1664, 29. února) panství Lovosické odkázala. Po jeho smrti (f 1671) následoval syn jeho Leopold němý, ale při rozumu se nacházející. Po jeho smrti (1716) následoval Ludvík Jiří Badenský (f 1761), jenž bydlíval v Raštatě. Za něho byla v okoli značná bitva. Dcera jeho Alžběta Augusta postoupila (1783) panství Lovosického svému příbuznému Janovi knížeti ze Švarcenberka. Od té doby zůstal velkostatek Lovosický v držení prvorozenstva knížecího rodu8). ■) DZ 301 F 30—G 9. s) DZ 310 - J 16. 8; Veselý, Monogr. Lovosic. Zámek v Lovosicích od severozápadu. (Fot. B. Vavrouiek.) 50 OPÁRNO HRAD. Lovosic k severozápadu jest pod Lovošem překrásné údolí zavřené dílem skalnatými stěnami, dilem stráněmi holými aneb lesnatými, jimž teče Mile-šovský potok. Ač jsou ještě jiné cesty a to kratší k Opárnu, přece radno jíti údolím potoka cestou stinnou a zelenou, zvláště okolo Císařského mlýna; neb jest velmi příjemná za suchého počasí, ovšem tím nepříjemnější a nepohodlnější po dešti. Dojdouce cíle spatříme zříceniny hradu Opárna na vysokém a skalnatém ostrohu, který z Lovoše vybíhá a pro strmé své boky jest jen z jihozápadní strany, kdež s horou souvisí, přístupný. Od vesnice Opárna, která lež! na úpatí Lovoše, lze sledovati starou cestu vozovou, dosud tak pohodlnou, že by se po nl kočárem vyjeti mohlo. Ta jde po úzkém hřebenu hradského ostrohu až k příkopu, kterým jest hora z přístupné strany překopána. Zde bývala brána, kterou se přicházelo na předhradí. Vedle nl bývala věž a táhla se pak hradba až na konec předhradí. V minulém století byly toho všeho základy, ale nyní to vše zmizelo, poněvadž se povrch skopáním nových cest změnil. Předhradí je teď holá skála a pastvina a viděti jen trochu zasutého zdiva. Za předhradim jest příkop ještě hlubší než první, z jehoŽto dna se hradiště vysoko a strmě vypíná. Hrad objímala hradba mocná, někdy cimbuřím (jak posud dobře viděti) opatřená na všech stranách v podobě obdélníka, jehož rohy jsou na polední straně zaokrouhleny. Byla velmi hrubá, tak že vedle cimbuří zbýval ochoz. Ze stínek ještě tři zbývají. Hradba není stejně vysoká, k poledni straně vyšší, vzadu nižší. V severním rohu hradby jest branka, kterou se postoupí do čtverhranatého dvorku. Zde stávalo obydli, jež mělo v hradbě tři veliká okna. Obydlí mělo čtyři světnice, které příčkami od sebe odděleny byly. První světnice měla na tu stranu ke dvorku malé okno, druhá byla bez oken, ostatní měly po jednom oknu. Pod tímto obydlím byly troje sklepy, jeden přední na jichovýchodnl straně a dva jiné hluboké. Rozdělení to dnes není již zřetelné, poněvadž vystavěli do hradu dřevěný barák, který nahrazuje občas místnosti hostinské. Tímto nehezkým přístavkem zřícenina také zohavena. OPÁRNO HRAD. 391 Pod hradbou na severní straně spatřuje se příkop ve skále vytesaný. Zde jest umístěn kuželník. Na severním konci ostrohu bývaly zbytky věže, která se pokládala za bývalou studni, a kus od základů staveni tvarem podkovité, jež si lid vykládá na pivovat1). Opárno (prvotně Opáren) bylo jméno vesnice již I. 1270 pusté, která snad stávala na místě nynější vesnice. Když Presláv z Újezda l. 1276 ves Veselí (nade vsi Opárnem pod Lovošem) klášteru Celskému postupoval, vymezoval zde hranice »po výmolu potoka až k místu, kdež byla ves, kteráž slouta Opáren a dále, k potůčku tekoucímu týmž místem až k potoku řečenému Stepelin, tekoucím pod horou Hrádek*8). Tento Hrádek jest naše hradiště a jeho tehdejší pojmenování svědčí o tom, Že tu bylo pevné obydlí ode dávna. Hrad bezpochyby založen od Smila se Vchynic, jenž slove 1. 1354 seděním na Opárně*) a to na > zboží Vchynském. Smil zůstavil syny Mikuláše, Martinka, Jana, Smila, Habarta a Bohuslava, kteří od r. 1378 na drobných statcích sídleli. Smil ujal zboží Vchynské s Opárnem. Všichni bratři byli dílni, ale Smil vešel ve spolek s Martínkem všemi jich dědinami, zejména i hradem Opárnem*). Deset let potom zemřel Smil. Bratr jeho Martinek byl tehda již mrtev a zboží jeho Měrunické přešlo na syna jeho Smila (mladšího), který se také I. 1417 v Opárno uvázal. Zboží Vchynské a Medvědické sice po starším Smilovi a bratru jeho Bohuslavovi vyhlášeno za odúmrf, ale Smil dokázal lepší právo5). Král Vácslav potvrdil mu (1418) starodávné právo předkův jeho na opravu a ochranu zboží Lovosického i s pastvami a lovy na něm*). Smil jinak Smilek vyskytuje se v 1. 1430—1455 často v soukromých jednáních a jak se zdá zemřel bez potomkův. Dědicem jeho stal se Jan Dlask se Vchynic, jenž měl I. 1464 jakási jednáni o dědictví po Buškovi z Zelenek7). Týž také po zřízení válečné hotovosti (1470) vydán ke zřízeni pole Litoměřického kraje a vyskytuje se ještě r. 1472. Po něm držel Opárno Bohuslav Dlask se Vchynic; ten se připomíná poprvé r. 1486 jako svědek v dílčích cedulích Sulevických8) a posledně r. 1515 jako svědek dělení Brozan-ských z Vřesovic. S ním se ale tamže vyskytuje Bohuslav s Žeberka a na Opárnl, z čehož uzavíráme, že již tehda zboží to tak, jak ještě v 16. stol., rozděleno bylo na dvě polovice"). Synové (ř) Bohuslavovi Jaroslav, Adam, Sigmund a Vilém bratří Dlaskové se Vchynic prodali totiž před shořením desk polovici zámku pustého Opárna, též Vchynic tvrze Plán hradu Opárna. 1. potok Milešovský, 2. cesta do hradu, 3 pole, 4. I. příkop, 5.-6. vršky slouživší za bašty, 7. hluboký přikop ve skále, 8. cesty po obou stranách hradu, 9-10. místo bývalých bran do hradu, 11. vlastní hrad, 12. klenutý vchod do sklepa, 13. příkop a val v severní stráni. a zboží příslušného Albrechtovi Kyš-perskému s Vřesovic16). Polovice tato zůstala pak při Vchynicich a připojena s nimi k Lovosicům. Druhá polovice zboží tohoto, totiž ta, kterou držel Bohuslav ze Žeberka, způsobem nám neznámým dostala se Bořitům s Martinic; když se r. 1536 strýcové Volf v. Jan z Martinic dělili, dostaly se onomu za díl i s jinými dědinami » Voporen zámek pustý se vším k tomu náležícím i vším panstvím*, též Vchynice11) a vesnice příslušné k tomuto statku, na kterých Volf potom manželce své Elišce z Var-tenberka věnoval. Tato polovice zůstala nějaký čas v držení Bořitův a přešla konečně na Leskovce, Opárno od těch dob pořád patřilo k panství Vchynskému. R. 1502 ještě hrad podle dějin svrchu dotčených stál neporušen, brzo po tom zpustl bezpochyby následkem zanedbané péče a pust zůstal až na naše věky. •) Heber Burgen IV 233. *) Arch. Lovosický. ») Palacký, Formelb. I. 365. «) Rel. tab. II 32. °) DD 16 F. 296. «) Aich. Chlumecký. 1) Arch. Drážďanský, Rel. tab. II. 165 DD 16 f. 299. 8J Rkp. A. P. Schmidta. s) Archiv musejní. Roku 1496 alove Bohuslav výslovně Dlask ze Vchynic (DD 21, 343-) ,0) DZ 4 K 17 vklad 1543, 12. června. Prodej se stal ok. 1. 1530 ") DZ 46 D 4. Kamýk v r. 1836. Podle kresby KUhnlovy. (Heber, Burgen IV) KAMÝK HRAD. dolí labské od Litoměřic až ke Hřensku patří k nejkrásnějším krajinám Čech. Některé části jeho jsouce zúženy stráněmi neposkytují rozhledu. Nejvíce rozhledu lze užiti v Libochovanské kotlině opatřené VŠI krásou malebné krajiny horské. Zvláštního půvabu jí poskytuje zřícenina Kamýku sice vysoko se vypínajícího, ale přece od východních hor převýšeného. Na konci skalnatého ostrohu k jihozápadu se táhnoucího strmí kuželovité skalisko čedičové, na jehož temenech strmí věž rozvrácená, jako obrovská výheň již vypálená. Věž tato založena byla do čtverhranu obdélného až nepravidelného, tak že i byla i překlenuta přes rozsedlinu, která skalisko na dvě dělila. Vchod této věže, jejíž jihozápadní strana se docela sesula, byl na západní straně a přístup ; k němu byl asi týmž způsobem jako u Trosk. Pata skaliska tmavobarevného ; objata jest hradbou zdělanou ze světlého vápence, která prvotně jen ohradou i byla, pro obydlí ve věži se nacházející, avšak pro nepohodlné bydlení přista-^MBj^p* věno obydlí ke hradbě a v ní i okna vylomena na venkovskou stranu, což odporuje středověkým pravidlům opevňovacím. Na třech stranách byl hrádek tento objat příkopem místy ještě dobře zřejmým. Po opuštění hradu užito ho k vystavění chalup a některé z nich i ke hradbám přistavěny. Na severovýchodní straně mezi hradbou a skaliskem věže jest skalnatý odstavec, jenž dříve snad nějaké dřevěné stavení nesl. Bývalé sklepy na skále posud se potřebují. Pod hradem jest vesnice Kamýk, panský dvůr a zámeček, v okolí vinice a ovocné sady. Čtvrt hodiny daleko jest kaplička sv. Jana Křtitele a nedaleko ní pověstné místo, kdež se pod skalami i v létě led nachází1). Název Kamýka není u nás vzácný, ale nikde nepřipomíná tak kamene, jako zde. Komu okolní krajina ve 13. století patřila, není známo. Zakladatel hradu byl Jindřich předek Kamýkiw z Pokraiic erbu jednorožce a tedy strýc tehdejších Běškovců. Král Jan mu povolil vystavěti Kamýk, začež Jindřich jej *) Hiber, Burgen IV 176, Mikovcovy Starožitnosti II 121. Dějiny kromě toho psali Veselý v Dějinách Lovosicka a J. E. Ohadt v Českém Severu VI. KAMÝK HRAD. 393 a ves Čahostice od něho přijal v manství a 1 1319 dne 9. ledna přísahu a povinnost manskou učinil1). Povinnost manská byla (aspoň v 15. století) >klobůček nebo čepici před králem neb před ciesařem poklo-niece sě smeknuti*8). Jindřich vyskytuje se potom několikráte v pamětech. L. 1322 pojal pod opravu a obranu ves Miřejovice od opata Milevského, 1. 1338 činil těžkosti Roudnickému klášteru pro jistou horu u Babiny a jako svědek připomíná se do r. 13473). Jindřich měl několik synův, z nichž dva dal k stavu duchovnímu. Jeden, Jan (1353 a t. d.) byl do r. 1360 farářem u Všech Svatých v Litoměřicích a 1. 1362 stal se proboštem zdejší kapitoly. Po odstoupení jeho z fary u Všech Svatých následoval bratr jeho Haiman, ale zemřel již 1. 1363*). Třetí syn byl Jindřich, jenž tuším statky bratrovy spravoval6), čtvrtým snad synem byl LJtolt, jenž byl v 1. 1375 — 1377 pánem na Petrovicích u Děčína. Ani o jednom z nich, ač se všichni psali z Kamýka, nelze říci, že Kamýk drželi. Tento zajisté byl koupen od Karla IV. bud ještě za Jindřicha aneb jeho synův; Karel pak jsa dlužen peníze Zbyňkovi Zajíci z Hazemburka dal mu 1. 1352 hrad Kamýk v manství'). Kamýk podle kresby Brechlerovy ve Světozoru 1880. Zbyněk zemřel 1. 1368. Zboží jeho dědili mladší syn Vilém a vnuk Mikuláš syn n. Janův, jenž 1. 1395 zemřel. Zůstavil syny Jana a Mikuláše, kteří vládli několik let nedílně. Za té vlády byl Kamýk buď zastaven anebo vládě zvláštní odevzdán. Připomíná se 1. 1402 Jetřich z Blaholic seděním na Kamýce7) a 1. 1407 byl tu purkrabí Racek ze Studeněvsi8). Okolo 1. 1410 nastalo dělení. Jan dostal hrad Kamýk s vesnicemi, vsi Žabovřesky a Břežany a mlýn v Mileticích a Mikuláš hrad a město Budyni s vesnicemi'). Jan se psal odtud seděním na Kamýce10). Za těch dob bývalo zvykem, že farář v Zásadě u Litoměřic aneb jeho střídnici přicházeli na hrad Kamýk a tu mši svatou sloužili'1. Není nám známo, jak to přišlo, že Mikuláš Zajíc bratr Janův držel po něm Kamýk. L 1425 jej prodával, ale tuším jej již ve své moci nemělls). Strana pod oboji zajisté jej opanovala a Hynek z Valdšteina a Raldšteina držel jej 1. 1427 s městem Lipým13). *) Reg. III 198. Známý spisovatel díla »Sagen der Vorzeit« Veit Weber (Leonhard Wächter) učinil Kamýk jevištěm povčsti A. E. Dietricha znova ohřáté o rytířích Orlího b r loh a fAarhorst) a mlýně v Černém údolí. Jest to pouhý nejapný výmysl Webrův, že Kamýk za křížových válek náležel Dětřichovi •/. Aarhorstu, a zmiňujeme se o tom jen proto, že nesmysl ten i v novějších popisech strašil Také udatný Kamýk, jenž padl 1. 1310 při vypuzení Korytancův z Prahy, sem nepatři. ») DD 61 str. 397. ») Reg III 328, Emier Urb. 9, Borový Lib. erect. I 60, Arch. Drážďan. Kopiář Roudnický. *) Lib. conf. 5) Reg. Vatic. Lib. conf. ") Roudnický rukopis zemských svobod. 7) Arch. kapitolni. B) Tadra Acta jud. V 336 •) Rel. tab. II 100. !•) Tak 1411 v listu Budynském. ») Lib. erect. IX H 1. 1S) Paprocký o st. pan. 83. la) F. v. Bczold K. Siegmund 167. 394 KAMÝK HRAD. Téhož léta zavražděn Hynek, když se s jinými o města Pražská pokoušel. Kdo potom Kamýk měl, neni nám známo; tolik víme, že Jan Smi-řický, Zikmund Děčínský z Vartemberka a tuším Zbyněk Zajíc z Hazmburka v červenci 1.1428 lstivě opanovali hrad Kamýk1), asi dvacet vesnic vypálili, 100 sedláků zajali a 1000 kusu dobytka ukořistili. Dobytý hrad tuším odevzdán Mikuláši a ten jej prodal po druhé (1431, 23. prosince) Vilémovi s Konic'1). Vdém obdržel od císaře Zikmunda rozmanité duchovní statky, byl 1. 1440 na krajském sjezdu v Roudnici9) a od krále Ladislava obdržel 1. 1454 nejen léno na hrad Kamýk, nýbrž i Pátek s vesnicemi v zástavu*) Také držel Pokratice až do r. 1461. Obdržev od krále (1457) mocný list odkázal (1468) hrad Kamýk s dvorem poplužným pod hradem a vesnice, které k němu držel, Petrovi se Lstiboře, bratru svému tetěnému. Také mu dal všecky nábytky ve forberce, koně a krávy a na hradě pušky, víno, spíži a se 2 loží peřin a přípravy k tomu6). Nicméně seděl na Kamýce ještě přes 10 let. Zboží Pátecké postoupil také 1. 1478, ale nechal si vesnice zápisné u Litoměřic, jež mu král Vladislav 1. 1478 potvrdil*), ano i 1. 1479'na vsích Brňanech a Bohušovicích peníze připsal7). Ty pak postoupil (1480) Bohuslavovi Kaplíři ze Sulevic8). Aby Petr měl dědictví jisté, vzdal zboží Kamýcké králi (1478) a nemoha osobně pro svou nemoc jako starý člověk před králem stati prosil skrze prokurátora, aby ]e Petrovi udělil v manství, což se i stalo0). Zemřeli 1. 148110). Petrem Klučovským ze Lstiboře počíná se řada vladyk Kamýtskýck ze Lstiboře, j.ak se potomci jeho jmenovali. Také Petr dosáhl toho, že mu král Vladislav hrad Kamýk s vesnicemi a příslušenstvím z manství propustil. Petr zemřel před r. 1493"), zůstaviv sirotky Jana a Viléma. Onen držel potom (1507) Klučov, tento Kamýk. Bud se na propuštění z manství zapomělo, aneb Vdém o vymazání Kamýka z desk dvorských se nestaral, proto mu vznikla r. 1504 nepříjemná zaměstnání u soudu dvorského. Poněvadž všichni manové, když z toho panství pánům svým vrchním ve dni a v roce povinnosti a slibu mamského neučiní, tehda právo své pánu vrchnímu tratili, pos]ali úředníci dvorští jménem královým listy do měst královských napomínajíce ty many, kteří ještě králi povinnosti neučinili; aby konečně do sv. Jiří (r. 1503) povinnost svou učinili Vilémovi z Peršnteina na místě králově. Vilém přidal ještě lhůty do sv. Martina (r. 1E>03) a když se držitel hradu Kamýka potom prý o léno nepřihlásil, prohlášen statek r. 1504 v lednu za propadený a královo právo dáno Albrechtovi z Kolovrat a na Libšteině18). Vilém proto se soudil u soudu dvorského, arci že při svou vyhrál, ale přece měl proto mnohá zaneprázdněni. Vil/m Kamýtský ze Lstiboře ženil se s Lidmilou ze Sedřic a jí 500 kop na zboží svém Žernoseckém věnoval. Když byly 1. 1541 desky zemské shořely, učinil si Vilém nový vklad zboží svých sám a udal u úřadu desk r. 1543: Kamayk hrad, dvůr pop. a popi. ves celou Kamayk, Žernoseky tvrz, dvůr pop., ves celou a jiné vesnice13). Avšak hrad byl tehda trochu sešlý, pročež jej dal dotčený Vilém r. 1547 zdmi ohraditi a vytesati nade dveřmi zámeckými erb svůj kamenný, který ještě Paprocký okolo r. 1600 viděl. Avišak zdá se, Že v posledních letech života svého sídlíval v Žernosekách. Byv před tím radou komorního a potom zemského soudu, zemřel r. 1551 (5. května) zůstaviv syny Albrechta a Jana Viebora. Posledním pořízeními (1548) statek svůj poručil manželce své Lidmile ze Sedčic až do stavu změnění, učiniv ji též poručnicii děti svých, jí pak k radě přidal Fabiána Sekerku ze Sedčic na Lobkovicích svaka svého, Ladislava Ostrovce z Královic ujce svého a Pavla Kapleře ze Sulevic na Běškovicích. Zároveň jí také zapsaných již dříve 1000 kop miš. znovu pojistil14). Poručnická vláda trvala potom až do r. 1554, kteréhož Lidmila zemřela. Synové byli již 1. 1555 svéprávní a nedílní píšíce se na Žernosecich a Obřiství15). Avšak před r. 1566 rozdělili se tak, že onen dostal Obřiství a tento Žernoseky ovšem s Kamýkem16). Jan, jinak Všebor, věnoval 1. 1585 na zámku Kamýku manželce své Lidmile ze Sulevic17) a psával se seděním na Kamýku ') Z. Thcobald str. 348. *) DD 61 str 397. ») Script. rez. Lux. I 250. «) DD 21 str. 17, Arch. gub,, &) DD 61 str. 557. •) Arch. gub. 7) Arch. c. k. dvorský. «j DD V str 370 8) T r. totiž kšaft jeho v DD vložen. >°) DD 67 fol. 30 a 6:2 pag. 536. ») Rel. tab I 211. Anna ze Sulevic vdova po Petrovi zemřela 1. 1525 a pohřbena v Žernosekách. w) DD 25, 265i. ") DZ 260 E 9 Li p per t (Gesch. v. Leitmeiitz S. 445) vypravuje o našem Vilémovi, ie pronásledoval velice Litoměřické, osoboval si honbu v jejich lesích a škůdce proti nim podporoval. ") DZ 10 C 12. ») DZ 12 A 23. «) DZ 15 N 10. »') DZ 23 B 5. Plánek Kamýka z r. 1905. I. pěšina z« silnice na 2, cestu do hradu, 3. domky chalupnikfl na hradišti, 4. vchod do hradnich sklepů skrze poslední domek, 5. místo I. brány, 6. misto II. brány, 7. místo III. brány, 8. stanoviště hrubé střelby, O opěrná zeď asi před 30 lety postavená, 10 zbytky zdí paláce, II. hluboký přikop a li. val kolem severní a východní části hradu, 13. rybníček v severní stráni. KAMÝK HRAD. 395 a Žernosecích. Že byl hrad Kamýk v dobrém stavu, shledává se z toho, že Jan ustanovil, aby po smrti jeho dcery s manželkou na Kamýce bydlely. Zemřel 1. 1589 a synové jeho Vilém a Mikuláš se rozdělili brzce po jeho smrti. Onen vzal Žernoseky, tento Kamýk1). Mikuláš pojal k manželství Majdalenu Robmhapovnu ze Suché a věnoval ji (1592) 7500 kop miš. na zboží svém. Nemaje s manželkou touto plodu') domníval se, Že nebude míti kromě ní dědice, pročež jí r. 159+ ve formě zápisu na 10.000 k. míš. postoupil panství Kamýtského, totiž zámku se dvorem a vsí. Když mu ale manželka jeho zemřela, pojal v druhém loži Polyxenu Vřesovcovnu a na Brozanech, kteráž mu potomky porodila. Poměry se byly v době tehdejší již změnily. Přetvořené válečnictví a jiné změny posledních století nepotřebovaly již vysokých a tvrdých sídel, šlechta pak libovala si více v takových sídlech, která měla pohodlnou polohu v nížině, tak že se odtud též na práce hospodářské dohlížeti mohlo. Tak i soudíce držitelé Kamýka vystavěli si na úpatí vrchu u dvoru novou tvrz, ve kteréžto bydlili. Hrad Kamýk nebyl potom opravován, nějaký čas sice ještě vytrval, ale potom pomalu v rumy klesal. Mikulášův syn Jan Jiří byl při vypuknutí povstání stavovského r. 1618 velmi mlád, to bylo ale také příčinou, proč se v tehdejší bouře nezapletl a v pokutu neupadl. Poručenstvi nad ním dal plnomocný mlstodržitel Karel z Lichtenšteina r. 1623 strýci jeho Janovi Všeborovi Kamýtskému ze Lstiboře a na Libochovanech8), ale ten s mladšími bratry svými sám upadl v pokutu a všechny statky jich zabaveny jsou. Jan Jiří chtě se pro náboženství ze země vystěhovali, prodal 1628 panství své »starý zámek Kameyk řečený a pod ním tvrz též Kameyk* se stiveními, sklepy, starým pivovárem, ovčínem, dvorem poplužným a vsi Heřmanovi Černínovi hraběti z Chudenic a manželce jeho Annl Salomenč rozené Hradištské z Hořovic za 29.000 kop míš.4) Jan Jiří vrátil se 1. 1631 na krátko na Kamýk a jeho se ujal. Za něho začalo zpustošení našeho hradu. Saské vojsko, jež bylo 1631 až 1632 v Litoměřicích a okolí zůstávalo, na svém zpátečním pochodu zteklo hrad Kamýk, jej vyplenilo a bohatou kořist s sebou na Labi odvezlo, jak psaní Hermana Černína r, 1633, 11. ledna dané, svědčí. Včas přikvapil pluk Valdšteinský a odňal jim kořist, kteráž nyní v Litoměřicích uložena byla, až zase p. Černín prostředkováním Baltazara de Maradas k Svému jmění přišel. I řádění Švédů v okolí zajisté k zpustošení hradu pomáhalo. Vrchnost tu více bydleti nemohla, ano 1664 již jen v zříceninách zůstával chudý sedlák5). Anna Hradištská zůstavila později polovici svou manželu svému Heřmanovi. Po smrti toho pána (1651) dostal se statek vdově zůstalé Sylvii Kateřině, roz. hrabínce zKaretta a Millesima, kteráž Kamýk k panství svému Lovosickému připojila. Statek Kamýk palřilkLo-vosicfim až do r. 1863, kdež odprodán a od té doby jest samostatným statkem. Kamýk podle"rytiny Rothovy z r. 1846. (Heber, Eur£en IV.) ') Dílci cedule Žernosecká je v arch. gub. Paprocký (itr. 222) plete si zprávy o Kamýtských. Na pf. Lidmila jeité r. 1589 žila. *) Paprocký ost. ryt 223. ») DZ 141 C 12. 4) Bílek, Děje konf. *) Lippert Gesch. von Leitmeritz S. 421, 628. Hrad Ostrý od severovýchodu r. 1923. (Fot. B. Vavroufiek ) OSTRÝ HRAD. ad údolím Milešovským k jihu rozkládá se výšina, z níž vyniká homole skalnatá, doubím porostlá, ostrým hřebenem se končící, pročež odtud i své jméno obdržela. Homole ta, na níž v minulých věcích hrad stával, neukazuje ze zdáli ani dost málo zříceninu, ano podobá se spíše hoře skalisky poseté; zříceniny stávají se patrnějšími teprve když přicházíme k patě hory starou cestou. Ode vsi Mlýnec souvisící s Milešovskem odděluje je při hostinci »U koruny* polní cesta kamenitá a vede zvolna na výšinu až za Ostrý, odkud odděluje se stezka čili stará cesta, kterou se ještě do lesa jezdí, a vede doubím až pod hrad. Jdouce po ní uvidíme spousty kamení, které však zakladatelé hradu tam, kde se vine cesta do vrchu, odklidili, ano sem a tam nejen cestu jím podezdili, nýbrž i, jak s€ zdá, z kamení nasypali. Tak dojdeme skorém hřebene hory. Tam se vyskytuje rnezi skalami, na nichž hrad stojí, a srázem hory nevelké místo ven k cestě zdí jen z kamene {a jak se zdá) na hlínu vy-zdčnou zavřené. Až sem se mohlo pohodlně koněm přijeti. Další cesta jest srázná a stupněmi opatřená, tak Že se po ní s koněm jeti nemohlo. Přichází se pak ke bráně, která se nachází ve zdi dobré, na maltu vystavěné. Tato brána byla jednoduchá (totiž bez průjezdu) končitým obloukem sklenutá; v ní se spatřuje ještě díra pro závoru. Při zdi u brány byla světnice, z níž zbylo okno vylomené, snad vrátnice. Příchod potom velmi těsný šel dílem mezi sprostými zdmi na nízké a dlouhé nádvoří. Hrad obsahoval dolni a horní hrad. V dolním kradl jest na skále vyvýšenina, kaim se přicházelo od brány. Pod vyvýšeninou jest čtverhranaté místo jako věžiště; potom přes přič až k průjezdu nejedna zed. Všechny jsou stavby prosté, pocházejíci z 18. století, když to byl nahoře pivni Šenk. Od konce průjezdu jde se na horní hrad po několika stupních a z tohoto trochu povýšeného místa zase po stupních dolů a mezi dvěma dobrými zdmi až na konec hradu, kdež jest věžovité stavení nepravidelných základův dobře vyzděné a bez oken. Zde jsou ze všeho nejpatrnějši zříceniny. Mezi tímto stavením a branou jest na nej-vyšším skalisku ohrada, základu obdélného, avšak zakulacená, bývalý palác. Ze starého hradu zbyly jen OSTRÝ HRAD. 397 dobré zdi; vše ostatní pochází z pivniho šenku, který tu byl v 18. století a jimž zřícenina v nejedné příčině znesvářena. Hrad Ostľý založen byl asi ok. r. 1433. Před tím nikde v pamětech se o něm zmínka nečiní a holá hora patřila bezpochyby k panství Milešovskému. Asi ok. r. 1433 oddělil se Vácslav se Sulevic od bratra svého Gerunka a vystavěl si hrad Ostrý. Po prvé se nazývá l. 1436 seděním na Ostrém,1) kterému Němci také Scharfenstein fikali. Vaněk žil ještě 1. 14ô3a). F'otomcI Jeho psali sc Osterskými ne Sulevic. Zikmund se Sulevic, jenž se psal 1. 1475 na Ostrém, byl bezpochyby jeho syn3). Jiný jeho syn byl Albrecht, který se před r. 1478 do Berouna přiženil4). Jak se zdá, nedlouho potom Ostrý prodán, poněvadž nebyl potom v drženi nikoho z Osterských, nýbrž 1. 1486 Buška Milešovskéko ze Sulevic6). Asi současně (totiž 147+—1486) seděl Kamaret se Sulevic v Újezdě, kterýž statek, jak se zdá, k Ostrému připojil, když ho od Buška nabyl; neb 1. 1498 nazývá se seděním na Ostrém6). Týž prodal 1. 1505 hrad Ostrý s mnohými připojenými statky a pustými tvrzemi Jindřichovi Vemelíkovi e Vrchovišfa od toho se dostalo to panství L 1508 Albrechtovi s Kolovrat a z Libšteina1) Tento zapsal 1. 1509 Lovosice a vesnice, které k Ostrému patřívaly, Jindřichovi z Šlejnic v dluhu 10.000 fl.s), nezdá se však, že by se tím byla nějaká ves od Ostrého odtrhla. Po smrti Albrechtové zdědili všechny jeho statky pastorkové jeho Jan a Bernart bratří z Valdšteina. Tento (1.1517) měl za díl Ostrý a po něm jej zdědili synové jeho Albrecht a Jan. Tito se 1. 1528 o statek Osterský dělili. Albrecht dostal hrad Ostrý a některé vesnice, Jan tvrz Újezd též s vesnicemi*). Albrecht odprodav většinu toho zboží s Chotoméří, prodal I. 1535 zámek Ostrý, dvůr a ves Dlažkovice svému bratru Janovi10), jenž toto zboží k Újezdu připojil. Oiterský hrad od něho opuštěn a páni bydleli ve tvrzi Újezdě pod Ostrým. Když I. 1548 Jan řečený starší zemřel, následoval po něm syn Jan mladší. Ten prodal 1. 1565 tvrz Újezd se dvorem, »zimek pusley Vostrey* řečený s vesnicemi Janovi Černínovi s Chudenic11). Pustý hrad se v zápisech statku Újezdského ještě 1. 1601 připomíná. Asi před r. 1784 zdálo se jakémusi zedníkovi v blízké vsi, že nalezl na Ostrém peníze. To jej mělo k tomu, aby zažádal u knížete za dovolení, aby tu mohl založiti pivní Šenk, což mu nejen dovoleno, nýbrž i stavivo k tomu dáno. Zřídil tu boudu k sedění a místo k tančeni. Zedník kopal a rozkopával, avšak nalezl jen staré ostruhy a jiné železné věci, které prodal knížeti. Potom přišla bouřka s vichřicí a smetala vše, co bylo na Oslxém ode dřeva. PUnefc hradu Ostrého z r. 1905. (Rud. SlmcCck.) 1. zbytky I. brány, 2. podhradí, 3. místo II. brány, 4. klenutý částečné zasypaný sklep, 5. misto před sklepem, z něhož vedou mezi skalisky schody před 6. III. bránu, 7. III. brána, 8. strmé kuželovité skalisko, 9. bouda pro návštěvníky hradu v nepohodě, 10, schody na místo 11.., kde siad stávala IV. brána, 12. zděná bašta polookrouhlá, 13. schody na vlastni palác. >) Arch. č. III G14. O Vaňkovi též DD 15 f. 75 a 338. *) Arch. č. III 579. ') Dílčí cedule Kapliřo. «) Lib. erect. K 18, 43. H 28. Datum 1533 vig. sv. Tomáše jest řas vkladu 1. 1442 v archivu Drážďanském. 2) Rel. tab. II 323. ») DD 5 str. XIII b. 119. 7) DZ 6. C 30, D 1. «) DZ 84. C 18. B) DZ 42. B 24, v dsky. >0) DZ 4. H 8. ») DZ 58. F 3. 61 tvrze okolo lovosic. ^'''levicích itivaU trn v mlítcch nynéjilhc nHIfffi cukroiani.1) Ol divných dob tu bylo vladyčl [SBE2 »eičnl. L. 1251 připomíná tc ľarllk u Sulttic gsÄíK'! ***l>'nl bratřeni Štěpánem *) Od 14. sl. bývaS \?'->JS}\É tu d\ur, který patřlval klášteru CeUkému v Saších. Ostatek byl vladyčim statkem, kterýž drželi Pešek (1341 aid.) a Kunai ze Sitlejovic"). jak se prvotně říkávalo. Onomu říkávalo se Kaplíř z neznámé příčiny. Oba byli předky rodiny vladycké Kapliřův ze Stilevic. Hájek a Balbfn podle způsobu svého nekritického učinili praotcem rodu tohoto Krok*, a vymyslili si báječná jménajako Mileš, Košťál. Že vše tc, co o těchto dvou vypravují, smyšleno jest, netřeba dovodíti. V 14. st. nacházíme sídla Kapliřův mimo Sulevice, také v Syřevicích, Skalce, Solanech, Třebivli-cích, Želkovicích, Měrunicích, Újezdě, Malhosticích, Šachově, Velemíně, Zimi, Mukově a j.; záhy se rozplodivše na mnohé větve nazývali se od sídel svých Košťá-lovskými, Milešovskými, Osterskými, Chotoměřskými, Duchcovskými a j. v. Ke sklonku 14. století byli potomci jejich takového počtu a tak velice rozvětvení, že není možno podati souvislý vývod.*) Za Vácslava IV. žili bratři Hanuš (1379—1413), Jarek (| r. 1400) a Kunat (f r. 1397). Hanuš držel Sulevice a Čížkovice a od krále Vácslava dostal v manství hrad Vimberk, který po něm drželi potomci Jarkovi. Syn jeho Jan (140t)— 1445) držel se krále Zikmunda za tehdejších válek a obdržel od něho rozmanitá duchovenství. Opanoval také dvůr Celských a na ubezpečení drženi tuším padělal majestát Zikmundův naň.6) Ziskav i hrad Košfálov, učinil jej svým předním sídlem, k němuž Sulevice a Čižkovice jako vedlejší statky drženy. Syn jeho Vácslav (1450—1474) převedl věno ze Sulevic na Čížkovice,6) ale držel oba statky a Koštálov s bratrem Buškem, jenž slove 1454 seděním na Sulevicfch. Bušek držel konečně všechny tři statky sám. Když se I. 1486 Buškovi synové dělili, dostal Tobiáš tvrz, dvůr a ves Sulevice ještě s několika vesnicemi.7) Tobiáš držel Sulevice až přes počátek 16. století. L. 152° byl již mrtev ? následovali po něm synové Jan (f r. ,1535) a Vácslav (f r. 1545). Oba s Dorotou z Komárova, manželkou Vácslavovou vyobrazeni jsou klečíce na starém votivnlm obraze.8) Jan byl tuším nezena a statek dědil po něm Vácslav. Po smrti tohoto Jan Kaplíř Koštálovský a Dorota jako poručnfei Sulevice v obnovené dsky zemské (1545) vložili.9) PomčenstvI to trvalo ještě 1. 1557; neb teprve VeseU, Mon. Lovosic na str. 45. s) Arch. Lovosický. ■) Arch. Drážďanský. *) Obmezujeme se při množství látky jen na krátké vytčení těch, kteří Sulevice drželi. B) Viz Arch. t. I 602, «) Rel. tab. II 218. ') Kopie ze 17. stol., kterou míval A. P. Schmidt. 8) Vyobrazeni v Dějinách Lovosic od J. Veselého na str. 42, ») DZ. 250 H 27. 1. 1558 bratří Jan a Tobiáš let svých dosáhli.1) Tuším, že za nich vystavěna druhá tvrz -v Březně, když se o statek rozdělili; avšak později držel Tobiáš oboje sám. Zemřel I. 1599. Jediný jeho syn Vácslav nazýván Baše, poněvadž snad býval v tureckém zajeti, aneb aspoň ve válce a o tom vypravovával. Vácslav zemřel 1. 1616 zůstaviv nezletilého syna Jana Tobiáše, ale i ten hned po otci zemřel. Statku ujala se tedy Zidonie sestra Vácslavova napřed jen jako poručnice a pak jako dědička. Ale i ta zemřela I. 1616 několik dni před koncem roku. Statek svůj odkázala z polovice manželu Vladislavovi Abelonovi Beedruěickému z Kolovrat a dceři Zbynce a z polovice Vácslavovi Protivovi Černínovi z Chudenic synu z prvního manželství.*) Proti tomu učinil odpor Kašpar Kaplíř ze Sulevic. Avšak z osob jmenovaných žádná toho statku, aspoň ne na dlouho nedosáhla. Věřitelé sáhli naň pro dluhy posledních Kapllřu a I. 1627 prodán Adamovi z Valdšteina.3) Od té doby patřily Sulevice k Lovosicům. Stará tvrz stála ještě 1. 1638, avšak I. 1646 byla již pustá a zanikla pak na dobro. Z tvrze udělána sýpka, která ještě 1. 1784 stála. Byly pod ni dobré sklepy. (Popis podrobný v arch. Třeboňském.) Ve vsi Březně povstala tvrz teprve v 16. století. Ves patřivala ode dávna k Sulevicům a stala se zvláštním statkem při dělení dvou Kapliřův, ale jen na krátko. L. 1638 byla tu ještě malá tvrz, ale velice spustlá. Ve Hrušovce bývala tvrz od starodávna. L. 1396 držel ji Jan Larva z Dubkovic a zapsal Itu dluh. L. 1401 byl již mrtev. Po něm následoval 1. 1407 jakýsi Matěj (DD 14 p. 226, Lib. erect. V. f. 163). V 15. století patřila část vsi k Bílince, ostatek pňvtělen záhy ke hradu Ostrému. Při něm se připomíná 1. 1505 tvrz pustá v Hrušovce. Ok. 1. 1530 přidána k Chotomíři a 1. 1653 přip. k Lovosicům. Tvrz stávala na poli u staré myslivny (Veselý, Děje panství Lovosického). V Dubkovicích neb Dobkovicich bývaly dvě tvrze, jedna u hajnice a druhá u nynějšího po-plužního dvoru. Z vladyk zdejších připomínají se 1. 1276 Chotibor a I. 1318 Ješek (Reg. II. 446, tab. vet. n. 222). Jan Larva držel 1. 1396 část Dubkovic ke Hrušovce, I. 1400 koupil tu dvůr a část vsi od KřiŠtána z Žetnosek a zemřel ok. 1. 1401 (DD. 14. f. 227, Rel. ') Refr. k. s. DZ. 13. D 22 *) DZ. 138. J 16, DZro. 59. A 8. ») DZ. 294. J. 27, TVRZE OKOLO LOVOSIC. 399 tab. I, 586). Po něm zůstala část Dubkovic při Hrušovce, ostatek držel Mikuláš bratr Janův a podal tudíž (1407) plat ke kostelu v Ústí n. L. (Lib. erect. V. 193, XIII f. 153). Za některý čas koupeny oba statky ke hradu Ostrému, pročež se na jeho panství 1. 1505—1508 dvě pusté tvrze v Dubkoviclch připomínají. Ok. 1. 1530 prodány s Chotomiri a dostaly se Jakubovi s Klence. Tento prodav 1. 1537 Chotomlř, ponechal si Dubkovice a jednu z tvrzi (u nynějšího dvoru) obnovil. Synové jeho Jindřich a Vácslaz vzali při děleni každý polovici. Jindřich Valatka prodal svůj díl s tvrz! I. 1565 Jiříkovi Horovi z Ocelovic a tento I. 1508 Janovi Rausendorfovi (DZ. 15. J 11, 16. F 2). Po tomto následoval bratr Šebestián a týž prodal 1. 1578 Dubkovice Hynkovi a Albrechtovi bratřím Kekulům se Sttadonic (DZ. 89. 97). Později držel Dubkovice Jan se Šlejnic a věnoval na nich manželce Anně z Bibršteina (DZ. 22. F. 12), ale již 1. 1586 prodal jé bratru svému Arnoštovi (DZ. 68. G 14) Tento jsa v závadách zastavil týž statek I. 1592 Bedřichovi z Bílé na tři léta (DZ. 172 O 29), ale nepomohl si tím. Upadl ve dluhy a Dubkovice odhádány Kryštofovi Šlovskěmu ze Slovic, který je 1. 1608 Kašpárkovi staršímu Belvícovi z No-sfivic prodal (DZ. 182. C. 6). Tento koupil také druhý dli, který byl až do té doby v drženi rodu Valatkovského (DZ. 137. E 12). Kašpar zemřel 1. 1612 zůstaviv sirotky nezletilé. Máti jich Kateřina roz. Satanéřka koupila dli nejstaršího syna a prodala 1. 1628 Dubkovice Heřmanovi Černínovi z Chudlnic a manželce jeho Anně Sa-loméně. Později se dostaly druhé jeho manželce a připojeny 1. 1653 k Lovosicům (Veselý, Lovosicko 70—74). * Z tvrze Bílého Újezda, která stávala na místě myslivny, nezbylo nic jiného než starý kámen s erbem, jenž jest zasazen do zahradní zdi. (Vyobr. u Veselého na str. 63.) Ve vsi seděli 1. 1276 Presláv a Bcjslav. Onen dal klášteru Celskému ves Veselou směnou za dědiny u Lovosic (Arch. Lovosický). V 1. 1397—1408 seděl na tvrzi Bušek z Sulevic (Lib. conf. erect. Arch. Drážďan.) L. 1414 byl již mrtev zůstaviv vdovu Kateřinu a děti (Arch. č. I 397). Bezpochyby byli jeho potomci Kaplířové, kteří seděli na Milešově, a Újezd ledy děděn v té pošlosti až na Kamareta který byl 1. 1474— 1486 seděním v Újezdě (Arch. č. VII. 673. Dílčí cedule Ka-plířů). Týž připojil Újezd k Ostrému a patřil k němu až do r 1528. Jak byl oddělen a jak k němu Ostrý 1. 1535 přikoupen a jak I. 1565 oboje od Jana Černína £ Chudenic koupeno, již vypravováno. Jan Černín byv dvakráte ženat zemřel 1. 1595. Statek Újezd pod Ostrým, jak se od té doby říkávalo, odkázal synům svým Drslavovi řeč. staršímu, Davidovi, Vilémovi a Jiří Dlpoltovi (DZ. 27 M. 2). Drslav obdržel sice Újezd na svůj díl, ale prodal jej I. 1601 Jiříkovi. Tento zemřel I. 1611 zůstaviv syny Jana Tobiáše a Vácslava Protivu (DZ. 130. D 11, 135. J. 7). Vácslav držel Újezd naposled a prodal jej 1. 1630 Heřmanovi Černínovi z Chudenic (DZ. 304. C. 14). Tento dal týž statek dvojí smlouvou 1644 a 1650 druhé své manželce Sylvii Kateřině, která jej k Lovosicům připojila (Arch. Hradecký, DZ. 306. K, 6, Veselý, děje Lovosic 63-65). Vchynice (prv. Vchynici) mají své jméno po čeledi Vchynovč a známy jsou jako původiště Vchynskych ze Vchynic. K předkům jich patří 1209 Martin z Ned-vědíče a 1226 Smil syn Protivův. Ještě ve 13. st. jest jich hlavním sídlem Nedvědíč. L. 1282 seděl na Žerno-sekách Bohuslav, jenž měl baziliška v erbu. Synové jeho sie jmenují Protiřeč, Bohuslav, Zdeslav a Vtcemil, z nichž prvý a čtvrtý psali se r. 1307 ze Vchynic. Podle erbu by neměli nátežeti ke Vchynským, ale možná je, že znamení na pečeti Bohuslavově jest jejich klenot, neb na štítě nosívali tři zuby. L. 1322 připomínají se Protivec a Chotibor bratři ze Vchynic a z Nedvidtie; tento také 1. 1327 se Zdeňkem ze Vchynic*). Smil ze Vchynic, jenž učinil I. 1341 smlouvu s klášterem Cel-ským2). pečetil třemi zuby. Jeho tuším potomky byli bratři Mikuláš, Martin, Jan, Maxin, Smil, Habart a Bohuslav (1378 a t. d.). Vládli na Nedvědíči, Měrunicfch a jiných statcích. Nejmladší Bohuslav měl poplužl ve Vchynicích a platy v Libochovanech a Nedvědíči, když pak asi I. 1401 zemřel, daroval král Vácslav to vše Smilovi8). Tento držel Vchynice, ale nesídlel na nich, nýbrž na hradě Opárně. Když asi 1. 1417 zemřel, následoval v drženi obou Smil syn Martinův. Vchynice drženy pak k^ Opárnu až do jeho opuštěn!. Dělením mezi Vchynskými došlo pak k tomu, že ve Vchynicích byly dva statky a dvě tvrze. Jednu držel 1. 1515 Mikuláš ze Vřesovic a 1520 Bohuslav Plánský ze Žeberka*) Jedna tvrze byla ok. 1. 1530 v drženi pánů z Martinic a když se I. 1536 strýci Volf a lan dělili, dostala se na díl Volfův.5) Tento zemřel před r. 1561 zůstaviv Vchynice synu Janovi mladšímu, jenž na nich 1, 1569 manželce Anně z Vartemberka takovým způsobem věnoval, aby se v ně po smrti jeho uvázala.') Jan zemřel 1. 1590, po němž Anna se ve Vchynice uvázala a po druhé za Kryštofa Leskovce z Leskovce a na Božejovč vdala. Témuž manželu umírajíc (f 1594 brzo po sv. Kateřině) statky své Opárno a Vchynice odkázala.,7) Kryštof podržel týž statek přes odpory, které činila Alžběta z Vartemberka do smrti. Když však zemřel, statek týž zpravován od sekvestrátorů, kteří jej 1609 Adamovi z Valdšteina prodali.8) Od té doby patřil tento díl k Lovosicům. Druhá tvrz s dílem zboží dostala se v držení DlaskA ze Vchynic. Na počátku 16 století držel ji Jan a jeho nejmenovaný bratr. Tohoto synové Jaroslav, Adam, Zikmund a Vilém prodali tvrz Vchynice s 'Starým dvorem* a vesnice k tomu náležející Albrechtovi Kyšperskémn ze Vřesovic0) To se stalo před r. 1532; neb tehda byl již Albrecht pánem na Vchynicích a 1. 1534 obdržel majestát na potvrzeni všech svobod, které měli držitelé Vchynic na Lovosicku pasením a honbou.10) Po Albrechtovi následoval syn jeho Jan napřed řečený mladšll, a při smrti nejstarší. Týž zemřel 1. 1591 odkázav zboží Vchynské Jetřichovi mladšímu ze Vřesovic synu svého bratrance,11) avšak protože Jaroslav starší ze Vřesovic odpory témuž pořízení činil, zůstal Jetřich v pokojném držení statku teprve potom (1592), když Jaroslavovi 15.000 kop mlš zaplatil.12) Jetřich zemřel 1. 1599. Dědicem stal se Jan ze Vřesonic a na PodsedicIch.li!) Vchynice připojeny pak k Podsedicům. V prostředku 17. století zase došlo k rozdělení obou statkův. Vchynice byly naposled v držení Jana Vejkarta ze Vřesovic, jenž je tak zadlužil, že již 1. 1652 třem osobám k užíváni odevzdány.1*) Konečně odhádány pro dluh Janovi Maria hraběti Těsta Piccolomini a to I. 1656.") Za těch dob byla tvrz, v níž se od I. 1599 nebydlivalo, tak sešla, že stály jen zdi a v nich byly některé trámy. Nový držitel zemřel asi 1. 1664 a vdova po něm Genovefa Regina jsouc poručnicl nad svým nezletilým synem prodala ») Rep. I-ni díl. *) Arch. Dráiďanskv ») ICopiář Přemv-šlovský. *) Reg. kom. soudu. ») DZ. 46. D. 4. «) DZ. 16 L, 11. ■») DZ 27. G 14- 8i DZ 183. E 26 "i DZ. 4 K 11 w) R^e. kom. is. a královská. ») DZ 26 A 1. ■) DZ. 168. M 7. '») DZ. 128. Q 2—6. ») DZ. 112. E 26. ») DZ. 28. C 2. 400 TVRZE OKOLO LOVOSIC. Vchynice (1665) Dorotě Františce hrab. Rivarové roz. Belvičce e Nostvic.1) Od této koupen tento statek (1673) k Lovosicům. Od té doby patřily k nim celé Vchynice, které v 1. 1718—1802 zase byly samostatným statkem a opět koupeny k Lovosicům.2) V Chotomiři bývaly dvě tvrze. Dva statky tu byly již na počátku 15. století, kdežto na jednom seděl &wi/(1404), na druhém napřed Zdenlk ze Vchynic a 1. 1406 Mikuláš Skřička (Lib. erect. Rel. tab. II 21). L. 1492 seděli na jednom z nich bratří Jan a Vácslav Osteršti z Sulevic, synové n. Vaňkovi (DD VI 185). Statek tento s tvrzí dostal se od Vácslava a Albrechta bratří Osterských Rynoltovi z Lunkvie a od toho prodán ok. 1. 1531 Zikmundovi z Gerštorfu (DZ. 5. E 23, reg. kom. soudu). Druhá tvrz připojena ku konci 15 století ke hradu Ostrému, spustla pak a odprodána ok. I. 1530 Jakubovi z Klenie (DZ. 4. H 8.); tento pak prodal týž statek I, 1537 dotčenému Zikmundovi (DZ. 83, D 6), který potom celou Chotomíř držel. Od té doby byla tu jen jedna tvrz a druhá spustla. Zikmund žil ještě 1. 1564, avšak 1. 1571 byl mrtev. Přečkali ho synové Hanuš a Zikmund, z nichž onen Chotomíř ujal bratra splativ (DZ. 56. L 12, 60. C 5). Hanuš zemřel záhy. Statek jeho spadl na dceru Lidmilu a sestry nevybyté Barboru Panvicovou a Magdalénu Rausendorfovou. Barbora 1. 1585 skoupila díly ostatních a prodala pak 1. 1580 celý statek Bohuslavovi Kapliři se Sulevic (DZ. 67. P 3' 166. O 10). Tento pojal za manželku Kateřinu Hofmanovou, děvečku ze dvora Roudníka, již I. 1601 na statku Chotomířském věnoval (DZ. 130 H 18, reg. k. s.) Asi ok. I. 1615 nabyl Bedřich z Bilé statku Chotomíře. Když I. 1621 smutně na Staroměstském rynku skonal, zabrán statek Chotomířský a prodán 1622 Adamovi z Valdšteina. Chotomíř patřila odtud k Lovosicům; 1. 1646 sice odprodána, ale I. 1653 zase připojena. (Bílkovy děje konf. Veselého děje Lovosic.) * Ve Velemině byla tvrz pod kostelem vedle chalupy č. 58. Část vsi s kostelem patřila ode dávna klášteru sv. Jiří, zejména již 1. 1228 a třeba zase po r 1420 odcizena, později zase od kláštera nabyta a k Čížkovicům připojena. Na tvrzi seděl 1. 1397 Kunat ze Sulevic, který před r. 1407 zemřel. Vdova Maruška obdarovala na jeho zaduli klášter sv. Míchala Litoměřický a kostely ve Velemině a Čečelicích. Nástupcem Kunatovým byl Petrman ze Sulevic zejména v letech 1414—1418 j(LÍb. erect. Arch. č. I 397, Staré knihy Pražské). Později byl týž statek v drženi Kaplířů Mile-šovských. Kamaret Kerunk ze Sulevic pronajal tvrz zdejší I. 1474 robotnému člověku (Arch. č. VII 673) a sídlel pak v Újezdě a naposled na Ostrém. Tvrz pustá Velemín patřila v 1. 1505 - 1528 k Ostrému, pak k Újezdu a od r. 1653 k Lovosicům. * Ves Řeprtice severně od Lovosic připomíná se již 1. 1186 (Reg. I 177). V seznamu manství k Oseku 1. 1398 připomíná se Řepnice, ale je to tuším, příjmení Oldřicha Repnice z Předboře, jenž držel t. r. Bžany a Černidlky, manství k Oseku. Ovšem měl týž také Řepnici, po níž se nazýval. Potomci jeho psali se z Řepnice a drželi Předbor a Mníšek. (Arch. Drážďanský.) L. 1406 držel tvrz zdejší Filip Laut z Kostelce lovčí lesů královských a podal ji králi Vácslavovi v manství. Držitelé byli povinni o hodu Svátosti posiati pěšího *) DZ. 316. 34. *) Viz Veselého děje Lovoiic na atr. 54. střelce na Pražský hrad, aby tu svátosti po dva dni ostřihá val (DD 22 str. 156, ač netýká-li se zpráva ta Řepnic v býv. Kouřímsku). V 16. stoleti patřila Řepnice ke Kamýku a od r. 1655 k Lovosicům. Ves Lukovce připomíná se poprvé r. 1057 v zakládací listině kostela Litoměřického, jenž tu jednoho člověka obdržel. Na počátku 15. století patřila polovice Lukovec k Syřevicům (Arch. č. I 178 Rel. tab. I 91, II 218). Pak patřily do r. 1480 ke Koštálovu a k Čižkovicům. Vladykové Kunšová z Lukovec, kteří na zdejší tvrzi seděli, užívali v erbu svém zvířete jednorožce. Předkové jejich snad byli rodu městského a usedli v Litoměřicích, kteříž když dosáhli koupením Lukovec, teprv podle vladyckého způsobu se psáti počali Poslední měštěnín a první vladyka byl Valentin Kuneš z Lukovec, jenž jak se zdá r. 1508 zároveň s Mikulášem Táborem z Lukovec od krále Vladislava erbem a názvem nadán byl. (Paprocký o st. ryt.) 1513 jsa v městské radě v Litoměřicích měl při s bohatou pani městskou Lidmilou, jež se za pana Hanuše z Polenska byla vdala. Svatba ta se udála právě, když byt městský úřad Lidmilu odsoudil a Kuneš se na její veškeré zboží zvésti dal. Ale i tu odporovala a po svatbě manžel její dokazoval, že již co svobodná paní nepodléhá právu městskému. Pře ta se tudíž dostala před komorní soud a způsobila mnoho hořkosti mezi Hanušem a obcí Litoměřickou. Zemřel Valentin r. 1532 v pondělí po sv. Duchu a pohřben jest v kostele Litoměřickém (Všech Svatých), kdež se obyčejně Kunšové kladli. (Lippert Leitm. 235, Paprocký.) Mikuláš Kuneš s Lukovec neseděl již v městě nýbrž ustavičně na venkově. Držel Gtoliby v Žatecku, Lukovce a jiné vsi; když pak zemřel, poručnícisirotkův všechny tyto ťědiny r. 1543 znovu ve desky vložili (DZ 250. D 21). V Lukovcích se sice jen dvůr popi. připomíná, než tvrz nestála-li již tehda, zajisté brzo po r. 1543 byla vystavěna. Statky svrchupsané drželi potom synové Mikulášovi Jan, Vácslav, Albert, Jiří, Adam, a Oldřich, kteří 1. 1549 koupili Chlumčany a Vlčí. Asi ok. let 1556 se dělili, všechny ale jich díly nejsou známy. Zejména se neví, kdo dostal Lukovce; později je ovšem měl Albert, jenž nabyl také statku Boreckého. Bratr jeho Adam záhy zemřel, zůstaviv vdovu Elišku Oplovnu z Velikého Feltnu, kteroužto Albrecht r. 1584 opatřil tak, že jí 600 k. gr. na Borci a Lukovcích zapsal. (DZ. 90. E 15.) Tvrz naše dočkala asi jen třicetileté války; zboží Lukovecké připomíná se ještě nějaký čas vedle Boreckého, až pak s nim splynulo docela. Oboje se dostalo k Lovosicům. Kunšové mimo tvrz drželi v Lukovcích jen malou část; jedna část se dostala ke zboží Týnce Německého, jež odpočátku 16. století děkanu Litoměřickému patřilo; jinou část koupila obec Litoměřická r. 1721 od svob. pána Chotka a držela ji až do r. 1850. * Ves Borec západně od Lovosic ležící patřila ve 13. st. klášteru sv. Jiří na hradě Pražském (CDB.II. 422), ale byla ke konci téhož věku vladyckým statkem Chva-lovým (Archiv Lovosický). L. 1390 seděl tu JeŠek Kočička, jenž byl již 1. 1403 mrtev. (Borový, Lib. Er. III. 321, Mannal v arch. kapit Rel. tab. 1. 75.) Jan Skřeká z Borce zapsal 1. 1483 Borec tvrz Vácslavovi ze Vlinivsi, po němž tu seděl z téhožľrodu (1502-1525) Smil (Arch. C XII. 496; DZ. 44. F 20, 84. G 30 Reg. kom. s.). Týž statek držel po něm syn Jindřich, jenž jej prodal 1. 1346 Kryštofovi z Berbistorfu (DZ. 5 K 11, 47 F 25, 250. E 3). Od toho koupil jej (1564) Jindřich TVRZE OKOLO LOVOSIC 401 Berka z Dube, ale vzdal jej již 1. 1565 Zdeslavovi Kapliři ze Sulevic. Již 1.1571 držel jej Adam Kuneš z Lukovec koupiv jej od Anny dcery Zdeslavovy (DZ. 17 J 30, 88. J 13); když Adam (1.1584) zemřel, dědil po něm bratr jeho Albrecht, jenž však již 1. 1585 také zemřel přečkav své syny. Borce nabyl pak Jan RMt z Dárného a prodal jej (1588) Anně Růtové ze Sulevic. V drženi téhož rodu zůstal do r. 1629, kdež jej prodal Bohuslav starší Apoleně ze Solhauzu. V drženi Solhauzů zůstal Borec do r. 1642, pak se tu vystřídalo několik rodin (1. 1668-1802 Rajští z Dubnic.) L. 1802 připojen k Lovosicům. (Podrobně ve Veselého dějinách Lovosického panstvi na str. 51-56.) Žernoseky sluší k prastarým osadám okolí Litoměřického a obdržely zajisté jméno své od zaměstnání obyvatel žernovy sekati. Kostel sv. Štěpána měl tu r. 1057 popluží. Záhy povstaly dvě osady Malé a Velké Žernoseky, z nichž onano patřila Klášteru Cis-tercienskému v Staré Cell e v Sasku, tato pak s tvrzí stala se sídlem vladyk z Žer-nosek. Vladyky tyto, jak souditi z křestných jmen jejich, patřily k rodu vladyk ze Vchynic. Předek jejich Bohuslav ze Žeruosek prodal r. 1282 klášteru Doksanskému ves svou Jo-hansdorf ležící blíže Radou-šova. V listině na to vydané svědčili také Bohuslavovi synové Protivec, Bohuslav, Zdislav a Vícemil. Ačkoliv pak tito zvláštní své sídlo měli. přece po- • zději původ svůj z rodiny Vchynské prozrazuji, ani se dva z nich Protivec a Ví-cerni! yjiné listině r, 1307 dané výslovně ze Vchynic píši. (Reg. I. a II.); Po těchto vladykách vyskytují se na Žernosecfch jiné vladyky, kteřížto sobě oblíbili křestné jméno Křišfan. První z té rodiny Křištan ze Žeruosek svědčil r 1341, sám pak r. 1346 zavázal se klášteru Celskému jistou povinností. (Reg. IV. 378, Arch. Drážďan.) Ke Kostelu zdejšímu podávala r. 1375 mimo Bohuslava ze Sulevic jakási paní Haniřka a synové její, bylaf to bezpochyby vdova po Křišfanovi zůstalá. Křistanovi synové byli Jindřich, farář v Lounech (1388, f 1391), Jan a Křištan, kteří měli nějaké dědictví v Lounech. Ke konci téhož století všichni pomreli. Jmění jejich dědil Křišfan, syn Křišfanův, jenž prodal 1. 1406 Dubkovice a 1. 1402 jmění své v Lounech (Kel. tab. 1.586, knihy Lounské). Od r. 1409 seděl na Vinné a zde tustm také rodina ta vymřela. Žernoseky od ní prodány ještě před koncem 15. st. Jíž v letech 1398-1402 byl Zbyněk Berka Honštainský z Dubě patronem zdejšího kostela (Lib. conf). Později držel Žernoseky Vilém z Ronova (1419), jenž bojoval jako strannlk pod jednou. (Arch. Český IV. 376.) Později nacházíme Žernoseky jako příslušenství hradu Kamýka, což se stati mohlo jen tak, že je páni z Hasenburka přikoupili, avšak za tohoto společného drženi sídleli páni přece raději v Žernosecích než na Kamýce. Zámek ve Velkých Žernosiecfch od jv^ (Fot. B. Vavrouäcli.j; L. 1589 dostaly se Žernoseky samotné na díl Viléma Ramýtského ze Lstiboře, Týž oženil se s Evou Voděradskou z Hrušová, kteréž r. 1592 na tvrzi Žerno-sekách a pfísl. věnoval. (DZ. 26. D 28.) Z manželství toho pošli synové Jan Všebor (nar. 1590), Jiřík Albrecht (nar. 1596), Mthildš Kryštof a Vácslav, pak dvě dcery Anna a Ludmila. Vilém byl pán šetrný a hospodářský, pročež mohl r. 1596 statek Libochovanský přikoupiti. Zemřel r. 1614. Při smrti otcově byl Jan Všebor Kamýtský ze Lstiboře již zletilý a ujal vládu nad Libo chovaný a Žernoseky; v zámku Libochovanském, jak :se zdá, raději přebýval. Kryštof zemřel 1. 1620 Ačkoliv jen ten j<;diný 1. 1622 třetiny pozbyl a Jan k manstvi odsouzen a ostatní pokuty osvobozeni, přece všechen jich statek zabrán a prodán (1626) Vilémovi z Vřesovic a z Doubravské hory, presidentu komory České a nejv. mincmistru (Bílek konf.). Vácslav a Jiří ne-chtíce se s císařem ve víře srovnávati opustili zemi, vrátili se ale ještě jednou (1631) se Sasy a opanovali Žernoseky a Libocho-vany, lidi na týchž zbožích v poslušenství uvedše a obilí a víno odtud' do Sas vyvážejíce. Vácslav byl potom ve službách švédských (Mitth. XIV 20). Vilém přikoupiv ještě Ploskovice, na svých statcích reformaci katolickou tak usilovně prováděl, že již r. 1626' katolická strana opanovala. Chtě Vilém manželku svou Annu Lidmilu hrabinku Zit Salmu slušně opatřit), kdlyž s ní zasnouben bvl. zansa] ií ■ r r j při svatbě 75.000 kop míš. na Pečkách statku svém, později však (1636, ]L6. července) ji místo věna odevzdal statek svůj zámek Li-bochovany, tvrz a ves JVelké Žernoseky. Z mamželství tohoto pošel jediný syn Jan Vejkart z Vřesovic, jenž po simrti otcově (1640) všecky statky otcovské zdědil, a když potom matka jeho zemřela, připadly mu také Libcichovany a Žernoseky. Ten si pojal k manželství Marii Františku rozenou z Vrtby, kterážto mu přinesla 40.000 fi. věna ; peníze ty jsou dskami na panství Žer-noseckém pojištěny, R. 1656 byl manžel její pryč a poněvadž se pro případ smrti jeho ujistiti chtěla,, žádala, aby jí panství to oblatione odhádáno bylo, což se také roku řečeného stalo (DZ 509 F 2). Řečená hraběnka vdala se po smrti manžela svého za hraběte Heissen-stetna a drževši potom Žernoseky ještě deset let, prodala vkl. 1667 7. listopadu oba statky Žernoseky ai Libo-chovany Janovi Hertvikovi z Nostic za 75.000 fl. n. a 1000 fl. klíčného (DZ 318. B 2). Od toho času zůstaly Žernoseky rodině této spolu s Trmicemi, Předlicemi a Průhonicemi až do naší pamětí. Ves Libochovany má znamenité stáří a od r 1057 několikráte se připomíná v listech kostela Li- 402 TVRZE OKOLO LOVOSIC. toměfickébo a Kladrubského, kterým tu patřily drobné statky. Také klášter Dokzanský koupil tu před r. 1226 nějaký statek. Řadu zemanův zdejších začíná 1251 Vlk neb Vlček, který ještě I. 1276 žil, odtud pak a I. 1282 připomíná se Předslav (Přibyslav? Reg. II 548, IV 811 Arch. Lovosický). Patrony zdejšího farního kostela byli 1363 bratří fíynce, Jan, Jindřich, Halman a Jindřich. L. 1380 žili Jan řečený Chrapa, Jindřich a Eliška, vdova po některém a s těmito připomíná se I, 1385 třetí bratr Sylvestr. Jindřich psal se I. 1395 z Sebuzína a sed. v Libochovanech (Lib. conf). Ves byla jii tehda roz-kouskována. Část byla v 1. 1401—1417 v drženi vladyk ze Vchynic. Ostatek byl rozdělen na tři statky vladyk ze Sebuzína. Jan Štyr&i ze Sebuzina jinak z Libocho-van držel jeden; druhou měli bratří Jan Černý a Zikmund ze Sebuzina, třetí držet Jan Mléčko z Libochovan. Bratři Jan Černý, Zikmund a Miéčko podali r. 1411 kostelu sv. Štěpána v Litoměřicích platy; Jan podržel pak díl svůj Sebuzína a Libochovan a Zikmund stal se držitelem nějakého dvora v Chotěšové v podružitví kláštera Dok-zanského. Jan Černý opět r. 1412 dal almužnu jakýmsi člověkem z Čahostic odkázanou kostelu sv. Jiří na předměstí Litoměřickém, při čemž bratr jeho Zikmund a Jan Šiyrsa Mléčko svědčili (Lib. erect. VIII 131, 158). Všichni tři Jan Černý, Jan Štyrsa a Jan Mléčko r. 1415 nového faráře ke kostelu zdejšímu podávali. Jan Mléčko, jenž se b.'zo ze Sebuzína, brzo z Libochovan psával, měl ještě r. 1423 třetí hlas podací v Libochovanech a vedle Jana Černého držitele druhého hlasu (Rel. tab. II 100,' Arch. č. I. 516) seděl po válkách husitských »v Devnicechi a zdržoval se tehda, jak se zdá, více ve Slansku. Konečně se musíme zmínili o Drlikovi z Libochovan, jenž r. 1420, 24. dubna Pražanům opověděl. Během válek husitských opanoval Libochovany částečně Vaněk Nos neb Nosek z Kvítková a z Libochovan, jenž sem r. 1423 sám třetí faráře podával; týž r. 1427 odporoval provolání dědin nějakých v Dlažko-vicích. Z konce téhož století známe Mikuláše ze Sebuzína, jenž bez přirozených dědicův zemřel. Král Vladislav tedy dav zboží jeho v Litoměřicích provolati, daroval odumřelé ty statky r. 1496 Puškoví Milešovskénm ze Sulevic a Bohuslavovi z Ujezdce, hejtmanu hradu Pražského, kteřížto nedůvěřujíce sobě práva svého proti Tvochovi, držiteli Libochovan provésli, práva svého se zřekli. Potom si vyprosil to odúmrtl na králi r. 1498 Vácslav BezdruSický z Kolovrat, ale i ten nemoha nic provésti, postoupil práva svého r. 1499, 12. října Vojtěchovi Tvochovi z Nedvidkova. Tedy jest tento t. r. 14. října úředníky dvorskými na zboží Libochovanské zveden (DD 17 str. 372 — 377, Arch. č. I 356). Několik let po tom přešly Libochovany v držení Kaplířův s Sulevic. Dva bratři Kaplířové Jan Kunat a Fridrich dělili se před r. 1541 o zboží otcovské, při čemž obdržel Jan Libochovany tvrz s dvorem popi. a vesnicemi, bratr jeho dostal dvory km. v Libochovanech s podacím, dvory km. v Sebuzlně, Němčím, Podole, na čemž choti své Anně z Jablonné 75 n. věnoval, však r. 1548 prodal podii svůj, na němž si byl tuším dvůr a tvrz založil, Vácslavovi Kapléři ze Sulevic na Mileíově a tento 1. 1550 Vilémovi Kamýtskému k Žernosekám (DZ 9 H 17, 47 H 14.) Jan Kunat pojal k manželství Johanku z Híivic, již na zboží svém věnoval. Po dvakráte Libochovany zapisoval, a vždy zase ten zápis byl z desk propuštěn (DZ 83. K 1. DZ m. 226. F 17, 229. K 17). Nějaký čas po tom Jan zemřel a poruční k sirotka zůstalého z jeho statku prodal r. 1569 tvrz Libochovany s dvorem a částl vsi Frycalovi Klusákovi z Kostelce (DZ 13 L 20). Buď skrze nějaké děleni, buď dědictvím neb nápadem obdržel potom Libochovany bratr Frycalův On-ařej Klusák z Kostelce. Týž prodal r. 1563 tvrz Libochovany s příslušenstvím Zdislavovi Abdonovi Bezdru< žickému z Kolovrat (DZ 56. L 6). Seděl tu až do r. 1578, kteréhož tvrze Libochovan Janovi Šlejnicovi ze Šlejnic postoupil (DZ 89 E 17). Tento držel s bratry svými Lovosice, držel též nějaký čas Dubkovice a na obou tvrzích Libochovanech a Dubkovicích r. 1584 manželce své Anně z Bibršteina věnoval. R. 1587 postoupil tvrze Libochovan Kryštofovi z Roupova na Vildšteině a Poříčí (DZ 90 K 23). Kryštof zemřel v Praze r. 1590, 24. listopadu a z jeho synů dědil druhorozený Jiřík Planou, nejstarší pak Jan Štěpán dostal s nejmladšimi (ještě let nemajícími) Kryštofem Albrechtem a Volfem Adamem ostatní statky otcovské, s nimi i Libochovany; však r. 1596 odprodali Libochovany Vilémovi Kamýtskému ze Lstiboře na Velkých Žernosekách (DZ 171. E 17). Tím se stalo, že byly oba statky spojeny ; nicméně však v letech 1596 až asi 1640 držitelé na Libochovanech bydleli a tvrz Libochovanskou okrášlili a opravili, pročež se v tehdejších pamětech zámkem nazývá a před Žer-noseky na prvním místě klade. Ještě 1. 1656 stál tu pěkný zámek. Zámek Ličkov od jihovýchodu. (Fot. B. Vavrouíck.) LIČKOV ZÁMEK. taří rodové hynou a tak i hynou bývalá jich sídla. Ba naši pamětí toho není lepšího dokladu, nežli Ličkovský zámek. Kdysi to bývalo šidlo s vysokou věží, později to byl nádherný zámek a dnes je to prostranné čtverhranaté stavení, čtverhranatý dvůr zavírající. Že býval Ličkov pevným hradem, dosud jest viděti z polohy jeho na ostrohu, který k severozápadu vybíhá. Dobře také znáti jest, jak bylo přehradí na východní straně ostroha zabírající větší prostranství než vlastni zámek, jenž ve svých zdech jest starý. Asi okolo r. 1770 zámek, který ve třech poschodích 28 světnic obsahoval, s velikým nákladem obnoven. Podlahy některých byly nejkrásnějšího díla truhlářského, stěny vyzdobeny byly skvostnými zrcadly, stropy byly štukového díla a hojně zlaceny. V hostinicích byly Drážďanské a Lipské špalery a podlahy vykládané. Do horních pokojů byly schody z hlazeného mramoru; vchod do zámku zavřen byl mříží výtečného díla zámečnického. Skvostná byla obrazárna obsahující asi 150 obrazů. Zastoupeni tu byli mistři Rubens, Škréta (v předloze Schreda), Brandl a j. Také tu bývala kaple sv. Anny nákladem 6000 II. založená. V 19. st. došlo k tomu, že svob. p. Zesner proměnil zámek v cukrovar a lihovar. Když koupil Ličkov A. E. Dreher, obmýšlel jej pořádně opravili a dal jej znalcem Vídenským prohlédnouti. Tu se ukázalo, že oprava není možná a proto vše, co mělo uměleckou cenu, vybráno a odvezeno. Vysoká věž, která při zámku stávala, již před několika léty na jedné straně se sřítila a proto ostatek až dolů ke střeše zbourán. Zdá se, že byl Ličkov prvotně malým nevelkým sídlem. L. 1359 tu panoval Jan syn Martina Chebského, který tehda kostel Ličkovský obdařil.1) V druhé polovici 14. st. již tu byla větší sídla ; soudíme to odtud, že byl Téma b Koldic 1. 1379 patronem v Libišicích a po něm r. 1391 Vácslav odtud. Okolo 1. 1397 koupil jej Henslin Šadrnicht (Schadmirnicht8), před tím držitel Kopist. Nacházíme jej ještě ke sklonku 1. 1406 jako pána na Ličkově, ale před tím na jaře tu poroučel Vidiek s Kladna maje snad Ličkov v zá- ') Borový, Lib. erect. I 14. *) Lib. conf- L. 1380 žila Mara vdova po Joklinovi zčernomic odjindez Ličkova. 404 LÍČKO V ZÁMEK. stavě1). Nástupcem jich byl Rydkef z Polenska, jenž nechtěl faráři Libišickému platiti desátky a proto s ním měl spory až do nového roku 141 la). Jíž r. 1417 byl LiČkov v držení Ilburků a zejména 1. 1434 Viléma z Ilburka, jenž byl také pánem na HymlŠteině. Avšak asi v ty časy koupil Ličkov Jan Vlček z Minic, posud držitzl statku Minickélio. Týž zapsal tvrze Ličkov a Mi nice s vesnicemi (1437) bratru svému Vaňkovi a mateři své Markétě.1) Jan žil ještě l. 1443 a zemřel nějaký rok po tom. Ličkov dědil po něm bratr Václav a aby mu nebylo překáženo, vyprosil si i odúmrt na králi Ladislavovi*). Ličkov se tu již hradem nazývá. Vlk a Bušek bratří byli bezpochyby jeho synové a zemřeli před r. 1485 bezdětci. Jmění jich dostalo se sestře6) Mandaleni í Ličkova jí postoupil purkrabě Jan Kunat ze Sulevic.') Mandaléna byla vdána za Mikuláše z Lobkovic a z Hasišteina (f j. 1499), po druhé byla manželkou Jindřicha z Gery. Posledním pořízením (1510, 24. října) odkázala Ličkov manželu svému do života aneb kdyby jej nechtěl držeti a po půl létě se rozhodl, aby se dostal dětem jejím z prvního manželství a ti mu 10000 tl. vyplatili.7) Ať si to tak nebo tak dopadlo, konečně přišel Ličkov na Václava Hasišteinského z Lobkovic, jenž 1. 1520 na samém konci roku zemřel odkázav vše své jmění synu Bohuslavu Felixovi teprve tříletému"). Tento došed let svých ujal Ličkov a jej ok. L 1548 v obnovené dsky zemské vložil.9) V mládí svém bojoval se všelijakými závadami peněžitými, z nichž se pak vybral, a jsa dobrý hospodář a slouže věrně Ferdinandovi 1. stal se brzo bohatým pánem. Ličkov, přední jeho sídlo, stal se středem velikého panství. Za hejtmany tu měl Matesa z Piintic (1554), člověka nepokojného a Matěje ze Štampachu (1581)10), Bohuslav zemřel 1. 1583 dne 27. srpna. Několik neděl potom rozdělili se synové jeho Jan Val-demar a Bohuslav Jáchym. Onen si vzal LiČkov s mnohými vesnicemi, tento Chomutov, Udlice, Nezabyliče a Borek. Ostatní zboží po otci prozatím nedělena.11) Již v roce byl Jan Valdemar v závadách a proto některé vsi zastavoval12). Za pět let byl s Ličkovským panstvím hotov. Odhádáno i. 1588 Jiřímu staršímu z Lobkovic, jemuž byl Jan Valdemar 14.500 kop. dlužen.13) Znám jest osud tohoto nešťastného pána, který chtěl býti nespokojené šlechtě vůdcem proti císaři, ale od ní nejsa náviděn opuštěn byl. Svou věc neprovedl a pád si připravil. Přišel o všechno své jmění a odsouzen k věčnému vězeni a dne 14. dubna r. 1594 nařízeno Chomutovské radě, aby z obyvatel a řemeslníků 24 střelců vybrala a v neděli na Ličkov poslala. Současně o tom učiněno oznámeni Adamovi Hozlaurovi z Hozlau hejtmanu na Líčkově. Dne 15. dubna převezen Jiří z domu svého na Hradčanech na Ličkov, kamž jej obě dcery jeho Eva Eusebia a Marie Anna provázeti rr.ěly. Zde pak zůstával v panském vězení necelý rok. Poněvadž se totiž panství Ličkovské rozprodávat! mělo, nařízeno hejtmanu Ličkovskému Václavu Počepickému z Počepic samému druhému (26. prosince), aby Jiříka přes Velvary, Hradec a Náchod do Kladska odvezl. Že i tu jen do r. 1606 seděl a pro Špatné hlídáni na Loket odvezen byl, již vypravováno14). V druhé polovici 1. 1594 začato s rozprodáváním panstvi. Napřed prodáváno po vesnici, po dvou i několika vsích. Zbytek, totiž zámek s předhradím, oborou a devíti vesnicemi prodali komisaři k tomu zřízení (1594) Divišovi Hrobiickému z Hrobčice.16) Diviš zemřel, jak se zdá, na jaře 1. 1596. Pozůstali po něm synové Rudolf, Bohuslav, Kryštof, Jaroslav a Otmar, kteří se t. r. dělili. Díl Bohuslavův Zeleč známe. Kryštof dostal Dobříčany. Jak se zdá, přidělen Rudolfovi Oíihov a nejmladším bratřím dostal se Ličkov. Jaroslav zemřel ihned potom a Rudolf a Otmar zemřeli do r. 160016). Všechny otcovské statky byly potom v držení Bohuslava a Kryštofa a měli Ličkov asi do r. 1602 pospolu. L. 1603 byli již odděleni.17) Onen měl Ličkov a Zeleč, tento Oříhov a Dobříčany. Bohuslav odsouzen 1. 1623 třetiny svého statku, kterýž všechen zabrán. Ličkov prodán t r. fíert-vikovi Vratislavovi z Mitrovic a to velmi lacino18). Vratislav zapsal týž statek ihned Annl Máří ze Žďáru, manželce své a zemřel před r. 1625. Vdova prodala pak Ličkov16) (1628) Jáchymovi Abrahamovi a Jáchymovi Krystianovi bratřím z Válu (Wahl) rytířům z Bavor neb Francka pocházejícím.80) Po Krystyanovi zůstala vdova Estera Juliana roz. Hrzánka z Harasova, jež se ok. 1. 1650 zase za Jaroslava Zajíce z Hazemburku vdala. Táž odevzdala Ličkov synu svému Ferd. Františkovi z prvního manželství, a kromě toho mu dala 1. 1663 své skvosty a statek proto, aby byla osvobozena vydávati počty11). Ferdinand za válek o španělské dědictví driel s Francouzi a Bavory, pročež I. 1703 všecky jeho statky od kr. prokurátora ujaty. Válové polovici zámku znovu vystavěli, ale ponechali starou jednu stranu, která byla 1. 1764 na upadeni. Když nedlouho pot3m Josef Vonibald z Eben Ličkov ujal, dal zámek nejen opraviti, nýbrž i tak skvostně ozdobiti, že se mu málokteré sídlo vyrovnávalo. Za Zesnerův ze Špicenberka, kteří jej od r. 1835 drželi, udržován jest dosud jen, pokud sloužiti mohl k praktickým potřebám. Ostatek pověděno již z hora. nadáváme ještě paměť z okolí Žateckého o únosu a námluvách svatebních. Hynek Očehour, švarný synek Žatecký, oblíbil si Zuzanu Bludovic a ona mu také přála. Jindřich Chmelíčky z Chmelíc, ujec jejl, nepřál tomu a byl by ji raději dal člověku rytířského stavu. Pravil proto ~)Lib. conf. 2) Arch. kapitolni, Lib. erect. VIII. ') DD 21 stí. 192. *) Arch. c.k. dvorský, Arch. C. III 527. 645. 5) Arch. kapitolni. 6) Reg. kom. soudu. 7) Arch. knižecl ve Schleizi. 8) DZ — 2 — D 6. *) DZ -- 250. L 7. l0) Reg. kom. soudu Arch. Třeboňský. ») DZ 67. A 9. ">) DZ 67 D 22. 1S) DZ 24 C 6. <«) Arch. gub. Hist. sbor III 322. '») DZ 170 A 30. '«) DZ 171 A 30, 172, G10, Reg. k. s. «) DZ 131 . O 12. ,8) Bílek, Děje konf. 181, 1267. '»/ Reg kom soudu. *>) DZ 296 B 2. ») Koubek, Děje Libochovic. LiČKOV ZÁMEK. 405 1. 1557 k manželce své: »Markyto! pojedeš do Žatce a přivezeš mi Zuzanu, a nepřivezešli mi ji, žef utnu ruku neb nohye; Jindřich zůstal ve" Štěticích u pani báby, poslal s Markétou do Žatce dva jízdné. Paní Markéta Chmelická z Nemyště jela ve čtvrtek před sv. Matějem v krytém voze červeném, přijela k panně Zuzaně a pravila k ni, že paní bába hrubě stůně, aby s ní k též pani bábě jela. I pověděla panna: ,,Milá pani ujcova! Já nemohu k ní tak brzo jeti, až jí prvé něco nachystám, neb nemám mezi rukama nic připraveno." I řekla Markéta: „Pojedte přece, ba pojedte přece s námi. Já nevím, co byste jí přinesli, vSak jsem jí prvé přinesla maso a víno." I pověděla Zuzana: „Proto já také k ní nechci s prázdnýma rukama jiti, přijdu ale za Vámi, až vyperem;" kuchařka právě prala se Zuzanou a podruhyní šaty. I řekla Markéta: „Nu přej, když nechcete, půjdu já, ale sama přece." 1 šla a Zuzana ji až před dům k vozu provodila. A když pani n a, vůz sedla, zavo- lala ji k sobě, aby k ni šla, že jí má něco pově-děti. A když Zuzana přistoupila k vozu, popadl ji rychtář z Hořetic v půli a nějaký malíř též ji popadl za nohy a Markéta ji popadla za vrkoče a pak ji vhodili na vůz, až se na ni pás na tři kusy přetrhl a váček odpadl. Ona sice křičela, ale oni jeli přece. Vůz jel úprkem z města, i okna v něm byla zakryta. I zastavili se na malém mostecku, ani se srazili koně, tak úprkem běželi. A Zuzana křičela na tom voze: „Pomoz, pomoz Hynku pro pána Boha"! A Hynek Očehourovic přiskočiv k vozu, všecek zmrtvěl. Nějaký malíř při tom voze obíhal okolo něho s dobytým kordem a druhý byl Jindřich z Chmelic na koni též s dobytým kordem. Hynek nic nedbaje vskočil do bláta. Zámek Ličkov od j z. (Fot. B. Vavrcm&ek ) koně přední chytil a vyrazil je na stranu; forman, který seděl na zadnich koních, třel na Hynka, dobyl kordu a několikráte mu k boku píchal. Mezi tím stál poblízku soused Jan Král. Ten malíř chtěl na něho s kordem, ale Král mu řekl: „Jestli mne udeříš, dámí iou motykou, äž v tobě po uši uvázne; jakoby bylo zle, kdyby nás bylo vice." 1 přiskočil Jan Kry-nýř, soused Žatecký k předním koním a chytil je za uzdu. Tu řekl Hynek: „Držte ty koně, pane Jene" a sám se obrátil chtě k podsednímu koni, ale ten forman nedal a vždy píchal kordem. I řekl Jan: „Hynku, pamatuj se!" neb se bál, aby mu škody neudělali, ale Hynek nedbaje běžel k vozu a vstoupiv na třmen (stupátko) naklonil se do okna a chtěl Zuzanu vzíti, která na voze křičela, ale ten jeden „posýpal" se naň. Proto odběhl od vozu křiče k Janovi: „Držte ty koně a já půjdu a svolám sousedy!" Zeptal se Jan jaká toho příčina a Hynek odpověděl, že mu Zuzanu vzali. V tom přiběhl Herauf, rychtář z Hořetic; i bál se Jan nemaje nic v ruce a odskočil do domu a ty koně do dveři téhož domu obrátil. A v tom, než se čacky ohlédl, rychtář kázal pacholku vyndati zákolník za roubím, kdosi svrhl řemení s předních koní, paní křikla na pacholka, aby jel; i nechali tu předních a zadními jeli co mohli, až bláto přes vůz skákalo Když přijeli ke Stěticům, tu vyšli sedláci z domu paní báby a obskočili vůz. Tu křičela Zuzana na pani bábu, aby ji bránila, a když přece jeli, ona vzdy křičela. ,,Můj milý pane ujce! co se mnou děláte a co mysliteř'1 „Nestarej se," řekl Jindřich, „má milá Zuzanko; však já tobě dlám jiného pěknějšího, nežli ten Hynek." Byvše pak o masopustě Havel Horaždovský a Jindřich Sládkovic sousedé města Žatce k tomu dožádáni od Jana Očehoura a syna jeho šli k Jindřichovi na Hořetice, aby řekli o Zuzanu, jako přítelkyni jeho. Když tam přijeli, tu promluvil Havel: „Pane jindřiše milý! jsme k Vám poslání od pana Vočoura a Hynka syna jeho, předkem žádají na Vás přátelského spříznění a podle toho panny Zuzany Bkdovic přítelkyně Vaši ke stavu svatého manželství Hynkovi synu itéhož Vočoura." I dal Jindřich tu odpovéd, že k tomu povoliti nemůže, poněvadž jest ona panna Zuzana prve sobě jiného zvolila, nějakého pana Váleckého mladého. A paní Markéta manželka Jindřichova doložila, že s nim řeč má a Že jemu chce. On pak Jindřich pověděl, že jemu o tom psaní učinil a toho že jinače učiniti nemůže. Tak ti námluvcové s nepořízenou se do Žatce navrátili.**) M) Svědomí 1664-1557 kom. soudu. 52 TVRZE OKOLO ŽATCE. Bezděkově stávala tvrz, po niž není dnes ani památky. Tvrz tu měl okolo 1. 1350 jakýsi Jindřich po svém otci Albertovi (Jireček CJB II, 2. 303, Rel. tab. I. 422). Usadiv se iďl na Deštnici, prodal lidi své okolo kostela sv. Jakuba na předměstí Žateckém a tuším také Bezděkov (1368) Albertovi z Kolovrat (Borový, Lib. erect. II150). Kdo ho měl potom ze synů jeho, není známo; 1.1416 zde seděl Jan, předek nynějších hrabat z Kolovrat, drže i Kole-šovice, ale zemřel nedlouho potom. Plichta a Jaroslav ze Žirotina, švakrové Janovi, obsadili I. 1420 Bezděkov a drželi jej pro krále Zikmunda. Protože se odtud dály škody Žateckým, poslali sem Pražané zástup lidu dosti velký, kteří pak na překot Bezděkova útokem dobyli (Arch. kapit. St. letop. 38). Když však 1. 1421 Němci vtrhli zase k Žatci, Bezděkov od nich dobyt, obořen a zkažen. (DD 33, str. 319.) Albert z Kolovrat, syn Janův držel Bezděkov ještě I. 1443 (Arch. Český III 528), ale prodav jej sídlil pak na Krakovci. Měl jej pak Klimént VarmuSka ze Žatce, ale postoupil ho 1. 1448 synu svému Janovi avšak jen s polovicí tvrze ; Jan pak zadluživ se, zastavil též zboží zase svému otci, jenž je ještě 1. 1456 držel (Rel. tab. H 214, 276, Arch. Český III 564). L. 1464 držela Bezděkov Siena vdova Var-mnlkova (tuším po Janovi) s Čečkem, tuším druhým manželem svým (DD 33 str. 319—321) Ke sklonku téhož století patřil Bezděkov Čeňkovi s Sedčic (zejmcna 1483). Z téhož rodu následovali pak synové, potom Jaroslav Sekerka. Týž prodal I. 1539 zámek zbořený Bezděkov obci Žatecké", která tu byla do r. 1850 vrchnosti. (DZ II K 1, reg. Kom. soudu.) Holědeč jest dvojí; Velký a Holedeček. V onom byla tvrz, v tomto je kostel. L. 1318 připomíná se několik vladyk zdejších (Tab. vet. 172, 174, 305). V obojích vsích měla také kapitola Vyšehradská své statky. Z vladyk zdejších připomíná se mezi patrony 1362 šest vladyk, pak Přech 1382—1404, jenž se pak do Plzeňska odstěhoval a po něm od r. 1410—1418 Oldřich na jednom statku. Na druhém seděl v 1. 1399 — 1407 Odolen a kromě něho se připomínají 1401 Hašek a 1404 Velislav (Lit. conf. Rel. tab. I 488, Arch. Plzenský a Vyšehradský). L. 1420 připomíná se Prokop {Oldřichův bratr), jehcž vdcvs Ksísřisa by!; jii 1.1437 mrtva; věno své měla v Holedečku a zůstavila dceru (DD 15 f. 304. Knihy Lounské). Příbuzný jeho byl Jan, jenž se 1. 1441 připomíná a I. 1454 s bratrem svým Hlaváčem si všechnu odúmrf po Prokopovi vyprosil (Arch. Lounský, DD XVI 302). Hlaváč žil ještě 1. 1405 (Arch. mus.). Z těch, kteří se po Holedči psali, poslední tu byl Oldřich 1. 1487—1497 (Arch. kapit. DZ 17 f. 103, 105). Již před tím (1470) seděl na druhém statku nějaký Smohař z Rocková, zkušený válečník (Arch, č. IV 444). Jeden statek (1516 Jana Borně ze Lhoty) získán potom od obce Žatecké, druhý s tvrzí držel 1503 Rad-slav s Tuchořic (DZ 3 Z 20), Ten patřil pak Zikmundovi Čelechovci z Královic, jenž před r. 1527 zemřel. Dědil po něm Strachota starší, avšak pro dluhy odhádán Mikuláši Hysriovi z Chodův, jenž pak statek len (1530) Jindřichovi staršímu e Údrle postoupil. (DZ 6 J. 23, 83.417.) Tento žil ještě 1. 1571, kdež manželce věnoval. L. 1579 byl již mrtev, zůstaviv syny Jindřicha, Viléma a Vácslava. Jindřich jménem jich prodal Holedeč (1579) obci místa Žatce (DZ 17. H. 14, 64 M. 29.) * Zaniklá tvrz a ves Chmelíce stávaly u Stanko-vic, tam, kde se nyní říká na zámečku. V I. 1385—1392 seděl na té tvrzi Oldřich syn Cachborův. L. 1409 jmenoval se odtud Jan heslem svým vlastně z Vlčihory zvaný a tuším syn předešlého. S bratrem svým Vác-slavem měl také Neprobylice, kteréž prodali, a proto také plat, kterýž odtud byl k faře Kněžické dáván, převeden jest od Jana na zboží Chmelické (Mith. V. d. G. XXIX 13, 18, DD 19 f. 260, Arch. Drážďanský, Lit. erect. X 110). Potomci jeho psali se Ckmelickými z Vlčihory a měli rychtářství v Žatci. To prodali Žateckým a tuším ku konci 15. st. prodali také Chmelíce (Arch. č. VIII 445). V 1. 1510—1512 držel je Bedřich ze Sedčic a tehda se tvrz výslovně připomíná (Reg. kom. s.). V 16. st. jest nejednou řeč o gruntech pod Chmelící, ale osudy samc,tného zboží nejsou známy. * V Měcholupich, které se již 1. 1295 připomínají, v starší době tuším tvrze nebylo. Od 15. století tu byly asi dva statky. Větší s podacím patřil až do r. 1577 k Veleticům. Když se tehda Kryštof a Baltazar bratří Sekerkoré z* Sedčic dělili, dostal onen Měcho-lupy za svůj díl a tu zámeček vyzdvihl. Od r. 1607 vládli Bedřich a Jetřich bratří na Veleticlch i na MČcho-lupech a v 1.1613—1615 se rozdělili (Arch. Drážďan.). Onen měl pak Mécholupy a Deštnici. A ty mu zabrány a s Veleticl prodány 1627 Janovi Kryštofovi z Paam (Bílek konf.). Následoval pak z téhož rodu Julius, jenž zapsal oba statky 1657 manželce své Marii. Tato prodala oboje (1662) Praní. Arnoštovi z Paaru bratru, ale zase je 1672 po něm zdědila (DZ 115, D 7, 313. S 18). Pozdí", byly V držení ívíičhn'íiv a Janinaluv. ^Držiíeié v Sommerové topografii.) V Deštnici bývala tvrz již cd starých dob. Deštnice byla 1. 1368 statkem Jindřicha z Bezděkova (Borový Lib. erect. III 150). Z pozdějších připomínají se Mikeš z D. 1391 a v I. 1401 — 1413 Hrzek z D. neb z Nedvidkova (DD 13 f. 122, 15 f. 279, Lib. conf. Rel. tab. II 590), Hlaváč z D. padl I. 1424 u Male-šova (Bartošek). L. 1443 prodali Jan Bepták a Pavel TVRZE OKOLO ŽATCE. 407 bratři z Nedvídkova zboží Deštnické Slastnému z Tu-chofic (Rel. tab. II 195). L. 1496 sedel tu Žibřid ze Strojetic a po něm 1519—1533 Kašpar téhož rodu. (DD 17 f. 103, Reg. k. s.) Hned po tom koupil ji Jan Maštovský z Kolovrat, ale hned ji prodal Jeronýmovi Šlikovi (DZ 7. A 24). Brzo po tom následoval Šebestián s Veit*»ite, od něhož prodána (1540) Jindřichovi Vle- tatskemu ze Všebořic (DZ 8. P 26). Po tomto dědila sestra Dorota, vdaná Loská z Rabšteina a od ni dostala se Deštnice (1552) Bohuslavovi Felixovi z Lobkovic (DZ 10. G 5). Od té doby patřila k Liekovú až do r. 1595. Mezi tím tu tvrz zpustla. Deštnice patřila od r. 1595 ke zboží Sedčickému a po I. 1615 k Měcho-lupům. Nedaleko Lhoty* byla za Schallerových dob pustá tvrz a posud se povídá o takovém pustém zámku v okolí Sádku a Deštnce. Tušíme, že tu stával Ned-VÍdkOV- Ve 14. století žili tři bratři, kteří se odtud psali, Vojtech (f j 1385), jenž držel Řepík, Hrzek, jenž seděl později na Dcštnici a Habart, jenž seděl I. 1404 na Roudné, pak na Malém Přítočně a 1417 na Hostouni. Hrzek připojil Nedvldkov k Deätnickému zboží, jehož příslušenstvím se L 1443 výslovně nazvvá fRel. tab. 11 195). Na místě zámku v DobHčanech stávala tvrz, která však pozdě vznikla. Dobříčany sice se již I. 1318 připomínají, ale byly ve 14. st. i s farním kostelem příslušenstvím blízkých statků a naposled v 16. st. Lieková. L. 1595 prodám Ličkov Divišovi Hrcbtickému z Hrobiice. Když se synové tohoto dělili, dostaly se Dobříčany na díl Kryštofovi, a ten je držel již 1. 1603 (DZ 131 O 12, V U Sp. 1898). Kryštof tu vyzdvihl zámeček, který 1. 1620 od lidu vojenského vypálen. Statek mu pak zabrán a prodán 1623 Františkovi Clary de Riva (Bílek, Děje kont.). Potomci tohoto drželi Dobříčany do r. 1804. Ves Libišicc u Líčkova patřila I. 1281 Zdi-slavovi. Ve 14. st. byl tu farní kostel a tvrz na způsob věže, zdá se však, že Tes s kostelem byla jedním statkem (k Ličkovu) a věž se dvorem druhým. Tento měl Matéj z Újezda a když 1. 1405 zakládal kaplanstvi při zdejším kostele s Otíkem a Janem z Tuchořic bratřlmi svými, oddal, k němu platy re Stroupečku a Libišiclch (Lib. erect.) Od 16. století patřila celá ves k Ličkovu. * Veletice jest res západně od Dobříčan a byla tu tvrz, která se v 16, st. připomíná. Ze starších vladyk jsou známi 1340 Bohunek a Ojíř; po tomto žila okolo 1. 1350 vdova Zbyňka (Emler Urb. 11, Palacký Formelb. I 359). Nadstav z V. od r. 1399 se vyskytuje jako spolupatron kostela v Holedečku, 1. 1401 obdařil faru tamže zkrátiv ji na desátcích a asi r. 1406 učinil nadáni minoritám v Žatci (Lib. conf. erect. VI 161, DD 15 t?- 4:i ■ t, r i i a^ a ..i- i i ji£ 7 >/... r ^yyj, /.ll jCSIC I, ItJt, dle ■ - Itlu ju ui aCura ľ ».c#r» (Lib. erect. X 10, conf). Tento žil ještě 1. 1438 a bratrem jeho byl bezpochyby Hrzek, který se současně připomíná (Arch. č. II 59. III 499, 510 Briixer Stadtbuch). Mezi bojovníky 1. 1453 připomíná se Jan z V. a I. 1466 žil Vilém odtudž, buď předešlý, anebo jeho syn (Arch. Drážďanský a orig. v Hořencich). VI. 1510—1525 seděl tu Burjan Sekerka z Sedčic (Reg. k. s.). Po tomto následovali ok. 1. 1539 Jan a Čeněk bratří, tuším jeho synové. Jan brzo zemřel a Čeněk držel 1. 1543 Veletice s Burjanem strýcem svým nezletilým (Pam. arch. VIII 345, DZ 250 E 7). Podle starých vývodův zemřel Čeněk I. 15615 a pohřben v Měcholupech. Synem jeho se nazývá Kryštof, jenž držel pak Měcholupy. Veletice patřily I. 1581 jeho bratru Baltazarovi (Arch. Třeboň. DZ 22. K 3). Oba se tuším 1. 1577 o ty statky dělili. Po tomto nasledoval Bedřich (1615), jemuž Veletice zabrány. Prodány 1. 1627 s Měcholupy Janovi Kryštofovi svob. p. s Paaru (Bílek konf). Od té doby patřily Veletice drahná leta k Měcholupům a mezi tím tvrz zamítla. Tuchořice jest ves v okolí Žateckém, která byla již 1. 1239 sídlem Adamovým a ok. 1. 130D Pri-byslavovým (Reg. I 449, Arch. Osecký). L. 1316 Mikuláš z Tuchořic dosáhl vsi Svinova (Reg. III 126). Ku konci 14. st. žili tři bratří Matěj z Újezda, Otík a Jan Žděek s Tuchořic. Otík se připomíná již I. 1388. Všichni tři založili I. 1405 nové kaplanstvi v Libišicích (Formulář, Lib. erect.) Po Otíkovi zůstala vdova Jitka a syn Jan, jenž 1. 1409 na Tuchořicích manželce věnoval. Ale 1. 1414 prodali matka i syn Tuchořice Janovi odtudž (Rel. tab. II 57, 114, 148). V potomních dobách připomínají se Vaněk (1432— ) a Janek (1437), z nichž tento drže! část Tuchořic k Sýreyicurrs (Arch. český I 416, Rel. tab. II 167, 203, 220) a onen byl od i. 1445 držitelem Keblan a Hořan. Slastný z T. koupil 1. 1443 Deštnici (Rel. tab. II 195). Tvrz Tuchořickou držel v ty doby Petr, jenž před r. 1455 zemřel. Ke zboží po něm připovídali se Mikuláš z Tuchořic se sirotky bratří svých Jana a Slastného a ti právo své uhájili I. 1463 (DD 16 f. 307). Poslední z rodu Tuchorských zde sedící byl Badslav. Týž prodal před r. 1519 Tuchořice tvrz Zikmundovi Baršovi z Kamenice. Ale po smrti tohoto (v 1. 1520 — 1530) prodány Tuchořice pánům z Lobkovic a drženy nějaký čas k Bílině (Reg. k. s. Arch. kapit. DZ 7 D 17) Dostaly se za díl Děpoltovi, a když tento umřel, dědil je bratr jeho Liivin, jenž je prodal (1547) Jaroslavovi Dlaskovi ze Vchynic (DZ 8 G 8). Po tomto následoval Jiřík starší Dlask, jenž 1. 1562 pořízení o Tuchořicích učinil. Podle toho následovali Vojtěch Kapliř a Jan Dlask a ti prodali Tuchořice 1. 10G0 Jiříkovi Kaptiři ar Snlcvic (DZ 14 L 27, 15. G 24). Po Jiříkovi následoval Adam, tuším syn, ienž tu ok. 1. 1603 seděl. Když Adam 1. 1623 odsouzen, proměněny Tuchořice v manství, jež po jeho vystěhování a umření uděleno I. 1629 Janovi svob. p. z Aldringen. Ale císař Ferdinand II je zase od jeho dědicův vyměnil a daroval je 1. 1635 Achylovi svob. p. s Soye (Bílek:, Děje konf.). Tento zemřel později, zústaviv dva syny; od nich se dostaly Tuchořice (1649) Martinovi de Paehonhay DZ 257, B 26). Když tento ok. 1. 1668 zemřel, dostaly se Tuchořice dvěma jeho dcerám, z nichž mladšií Anna Terezie vdaná za Ferd. Ludvíka s Vo-pinku je ujala (DZ 317, 0 22). Když tato r. 1686 zemřela, dědil manžel její polovici a druhá se dostala třem jeho dcerám (DZ 116, K 27). Dcery ty, zdědivše i polovici otcovu, dělily se 1. 1696 o Tuchořice a Strko-vice, při čemž tyto statky na tři díly rozděleny (DZ 79 P 13, 80 A 25). Díly ty později spojeny a v 18. st. koupeny k Dobřičanům. Ves nyní Steknik (vých. od Žatce) jmenovaná jmenovala se prvotně Vzteklník neb i Vztekli n e ic (Rel. tab. I. 525, II 61). v 16 století také Stekl-nik. Avšak tvrze tu za starých dob nebylo. Steknik byv ve 14. a 15. století statkem o sobě, patřil v 16. st. k Ličkovu. Císař Rudolf prodal ji I. 1595 Jiřímu nej-staršlmu Kapliři ze Sulevic (DZ 27 L 17), jenž ji držel 408 TVRZE OKOLO ŽATCE. k Tuchořicům. Po něm pak oddělena a byla zase statkem o sobě s obydlím panským či tvrzí. Tato byla pak v 17. st. pusta až do vystavění nového zámku. (Bilek, Děj. konf. a DZ.) * V Hořeticích (sz. od Žatce) byla tvrz ode dávna. Ve vsi seděli 1. 1357 Petr a Vlad, jiný Vlad žil I. 1364 (Reg. III 549, Arch. Osecký). Podací právo kostela měli 1356—1370 Jarohněv, Petr a kněz Vácslav, bratří. Potomci Vlada, který se I. 1364 připomíná (Arch. Osecký), seděli na Soběcbleblch, ač se z Hořetic psáti nepřestávali. Později tu byly tři statky ; jeden z nich byl Jana a Snila, bratří (1386), druhý Pešika (1386 — 1396) a Nachvala 1386 f j. 1404), třetí byl Ctiborův (t j. 1386), po němž následoval Jan (1390, 1396) jeho syn. Na počátku 15. st. měl největší statek Pešik z Vlčic a to s tvrzi. Ten jej zapsal 1. 1419 třem po-ručnikům, ař před tím (1408) se byl spolčil se sirotky Zdenka Kostelce z Tatinného. Syn tohoto Jan podával 1. 1430 faráře ke kostelu zdejšímu (dokladů hojně) a byl již 1. 1437 mrtev. Ke zboží jeho táhlo se několik osob (DD 15, str. 304). L 1441 držel Hořetice Jindřich z Doupova (Arch. Lounský). Ok. 1. 1530 seděl tu Martin Ze Stranec, jenž na tvrzi Hořeticích manželce své Lidmile (s niž je tuším vyženil) věnoval. Po jeho smrti uvázal se Jakub ze Chmelíc v Hořetice a měl proto pře s Lidmilou, v nichž této dáno za právo (Rel. tab. I 326). Avšak Lidmila dopustila se výstupku, pro nějž spadl statek její na krále. Ten jej odevzdal (1540) a pak prodal (1542) Hynkovi Krabicoví z Veitmile (Arch. gub. DZ 83 B 8). Později dosáhl Hořetic přece Jindřich Chmelíčky syn Jakubův, jenž I. 1568 zemřel, odkázav Hořetice manželce své Markétě Kfeliřce ze Zakiova (DZ 16 F 5). Tato zapsala Hořetice (1570) druhému manželi svému Bohuslavovi z Doupova (DZ 17 L 6). Tohoto potomci Vilém a Kryštof prodali Hořetice (před r. 1603) Kašparovi star. Belvicovi z Nostvic (DZ m. 237 B 5). Brzo po tom měl je Jan Bedřich Lang z Langenhartu (t r. 1613), jenž je docela prohospodařil (Arch. DZ). Po jeho smrti uchváceny od věřitelův a koupeny 1. 1614 od A smána te Stampachu, jenž k nim Žiželice a Bílence připojil. Statky ty mu potom při konfiskaci zabrány a prodány (1623) Františkovi Clary de Riva (DZ 153 K 17). Od nového pána přešly Hořetice v držení Michnů a Vácslav hrabě z Vacinova prodal je I 1638 Martinovi Michnovi, c. k. nejv. leitenantu (DZ 303 H 23). V držení Michnův byly Hořetice až do smrti Barbory Michnové z Kolovrat (1772) a dostaly se pak v drženi pp. z Kolovrat. * Ve vsi Žiželicích (východně od Hořetic) nachází se místo okrouhlé, objem obyčejného tvrzišlě převyšující, jest pak na straně zapadni širokým příkopem vodním, jenž býval také na druhé straně, objato. Byla-li tu tvrz, jistě ji měl 1. 1318 Beneš (Tab. vet. n. 174). Z pozdějších dob se dovídáme jen o platech tu zapsaných a že ves rozdělena mezi několik držitelův. Když pak v 16. století se utvořil statek Žiželický, sotva kdo tu na tom tvrzišti bydlel. Jáchym ml. Hora z Ocelovic prodal 1. 1615 dva dvory v Žiželicích s pustým mlýnem Asmanovi ze Stampachu. V ty časy vzniklo tu prosté obydlí také tvrz řečené, jež se připomíná I. 1623 jako příslušenství statku Hořetického (DZ 192 E 8, Bílek konf. 611). * V Soběsuclch vystavěn zámeček teprve v první čtvrti 17. století. Později tu byl úhledný vysoký zámek. Ves Želeč (východně od Podbořan) byla farní ve 14. st, ale nikdy tu tvrze nebylo a ještě ani 1. 1551 a 1575, když týž statek prodáván. L. 1578 koupen od Diviše Hrobčického z Hrobčice a na Očehové, jenž tu tvrz vyzdvihl a na ní I. 1587 manželce své Markétě z Kouče věnoval (DZ 23 J 23, 62 B 26). Když se I. 1596 synové jeho dělili, dostal se Želeč na dlí Bohuslavovi (DZ 171 F 30). Ten měl později Ličkov, k němuž Želeč připojil (Bílek, Konf. 181). Později odprodán a byl zase statkem o sobě. * Ves Libořice dostala se I. 1333 klášteru Roudnickému, kterýž tu tvrz vyzdvihl. (Reg. Emler Urb.) L. 1386 postoupil klášter Libořic Janovi z Brloha směnou za statek Brloh (Rel. tab. I 508). Jan zemřel před r. 1393 a na tvrzi seděla po něm vdova Anna. Nedlouho po tom vládl tu Zdislav, který byl již 1.1400 mrtev, zůstaviv dvě dcery. Nástupcem jeho byl 1404 Vácslav Valkoun z Solopisk, jenž daroval 1. 1407 zdejší faře luh a 1. 1413 nového faráře podával (Lib. conf. erect. DD 18 f 141). Ofka vdova po něm zapsala Libořice (1414) Janovi z Holedče (DD 20, str. 15)-Z téhož rodu tu vládl v 1 1423-1434 Odolen Polák (DD 15 f 306, Arch. č. III 509). L. 1437 držel Libořice Zikmund z Řepan, ale kromě toho byl tu plat, který si vyprosili bratří z Rabšteina a drželi pak k Sychrovu (DD 15 f 309). Longin opověděl I. 1441 obci města Budějovic, ale 1. 1453 byl již mrtev (Arch. města Budějovic, DD XVI 292). Ke zboží po něm táhl se Jan Calta z Kamenné hory, ale udržela je Katruše, máti Longinova a bratr její Pavel ze Lhoty. Ok. I. 1467 patřila větší Část Libořic s kostelem ke hrádku Sychrovu, jiná část pak byla až do r. 1850 obce Žatecké. Sy-chrovská část patřila pak k Rabšteinu. Zástavou odcizeny zase a patřily i s tvrzí Janovi z Údríe, jenž před r. 1563 zemřel (DZ 56, H 23). V 1. 1572—1575 držel je Jindřich Doupovec z Doupova (Reg. k. s. Arch. gub.) Později nabyl jich Jaroslav fJbšteinský z Kolovrat, jenž měl i Petršpurk i Rabštein (DZ 22 C 20). Po jeho smrti (f 1595) měl je syn Karel (f 1606), pak tohoto syn Vilém Bedřich, jemuž sice 1. J 631 zabrány, ale 1. 1637 zase navráceny (Viz Bílkovy konf. 289). Po jeho smrti dostaly se l. 1658 za dli synu Jaroslavovi Juliovi (f 1. 1686) a po něm zase synu Ferdinandovi Linhartovi, jenž I. 1709 v dluhy upadl. Ujala je tedy sestra Marie Eliška, vdaná Janinalova a po její smrti (f 1714) dostaly se zase Ferdinandovi a bratru jeho Maximilianovi a ti je prodali 1718 Frant Jozefovi hraběti Šlikovi (DZ 494 A 17). V 18 st. patřily k Mil-čevsi, od r. 1739 hrabatům z Klebelsberka. * V Železné za starších dob tvrze nebylo. Ves připomíná še poprvé I. 1380. Později byla část obce Žatecké do r. 1547 a ta pak prodána 1548 k Chomutovu. Druhá část patřila Bludům v Žatci, dostala se pak v drženi Kaplířův a od r. 1563 patřila Erhartovi ze Stampachu. Po smrti Erhartově převzal ji (1573) syn jeho Volf Žaldán, ale vyměnil si ji (1580) s Janem z Lungvic zi statek Všebořice. Teprve od té doby se tu vyskytuje tvrz, která po jeho smrti prodána (i584) Jaroslavovi Ĺibšteinskému z Kolovrat. Od té dob y držena k Petršpurku a po smrti Jaroslavově přidělena k Libořicům. L. 1638 sice od nich oddělena, ale později zase připojena (Rkps. bibl. Praž. VIII C 14, Dsky) zemské, Reg. kom soudu, Bílek, Děje .konf. 290). * V Oplotech (mezi Žatcem a Podbořany) připomíná se tvrz teprve od 16. stol., ač se o vsi od r. TVRZE OKOLO ŽATCE. 409 1287 dosti pamětí dostává (Reg. II 604. Glafey, Anec-dota). L. 1392 patřila ves z části ke Knežicům. Tuto část měl pak Matěj, jenž ok. 1 1396 zemřel. L. 1437 odumřel tu statek po Hrzkovi (DD 13 f. 1-85, 14 i. 216, 15 f. 308). Brykcí ze Štampachu ves skoupil. L. 1535 koupil větší díl vsi od Doroty Bohuchvalové ze Skuhrova a 1. 1550 dvůr kmecí od Mandalény Fic-tumové (DZ. 5. G. 24, P. G 29) a držel pak celou ves ke Kněžicúm. Když I. 1564 zemřel a došlo k děleni, dostal Adam syn nejstarší Oploty a vyzdvihl tu tvrz. Seděl tu ještě ok. 1. 1603 (V U Sp. 1898. I. 66), ale jak se zdá sešel bez dědicův a Oploty dostaly se Brykcímu bratru jeho ke Knežicům. (Rozvrž, sb 59). Tvrz spustla a dostala se pak na díl Adama Gotharta staršího syna. L. 1623 mu statek, jehož české jméno se již neznalo, zabrán a s pustou tvrzi prodán Augustinovi Šmídovi ze Šmidpachu (Bílek konf. 611). Pozdější držitele vypisuje Sommer (str. 294). 1 Také v Neprobyliclch nedaleko předešlé povstala tvrz teprve v 16. stol. Ves patřila od r 1260 klášteru Plasskému (Reg. II 104), ve 14. st. byla roz-kouskována a část patřila ke Knežicům. Větší díl drželi ok. 1. 1419 Chmeličti z VMhory (Lib erect. X 110). Jan Kouč z Kouče koupil větší díl vsi 1. 1549 od Ja- roslava Kelble z Kejzinku (DZ 9 A 8). Jan vystavěl tu tvrz, kterou měl po něm syn Vilém Jindřich. Týž prodal 1. 1606 tvrz Neprobylice Jáchymovi z Jonu, od iehož vdovy Otilie prodány (1612) Janovi Albínovi Slikovi z Holile (DZ. 182. K 26, 187. B 30). Pán ten připojil Neprobylice k Doupovu; s ním též zabrány (1622) a prodány. Později připojeny k Oplotům. * Ze starých držitelů vsi Rybňan jsou známi jedině Bedřich a Zbramir bratří z Želkovic (1410), synové Kladnovi (Arch. Osecký). L. 1510 držel je Aleš z Ko-porce a 1. 1519 Jakub ímohař z Kochova, Jan Ježek se Strojene a Kryštof Pivce s Vřtiněvsi (Reg. kom. s ). Později patřila část vsi obci žatecké (až do r. 1547), ale tvrz s části vsi patřila Oplovi z Pictum. Tento ji propadl pro faleš a král Ferdinand zastavil to zboží (1533) Janovi Žateckému z Vejkrštorfu {DZ. 6. G. 16, Arch. gub.). Syn tohoto Vojtech právo to prodal a pak postupováno, až přešlo na Bohuslava Felixe Hasištein-ského z Lobkovic, jenž koupil i druhou část Rybňan a vše k Ličkovu připojil. (DZ. 59. M. 15,187, E 7—8.) Mezi tím tvrz na dobro zanikla. Ves byla 1. 1584 zase samostatným statkem a vystřídalo se v ni potom drahně držitelův. Asi v 17. st. tu postaveno prosté obydlí, I. 1748 skorém na upadení. Brána zámku Ličkova. (Fot. B. Vavrouäek.) Zbytky hradu Varty (ma starém zámku od severozápadu. (Fit B. Vavrouírk ) VARTA A BŘEZNO. ihozápadně od Velkého Března a jihovýchodně od Svadova jest vesnická Varta, u nlž starý hrad stával. Od vysočiny, na níž stojí tato vesnička, vybíhá k severozápadu ostroh spadaje na konci velmi srái:ně k potůčku, kterýž spěje ke vsi Olešnici (Waldschnitz). Na konci jeho stával hrad, jehož chatrným zbytkům se říká posud »na starém zámku*. Hradiště jeho jest mezi lesnatými stráněmi tak schováno, že jej nelze snadno nalézti a je křovím a stromy tak hustě porostlé, že je lze jen s obtížemi prohlédnouti. K severozápadu a západu chráněn byl hrad strmou stráni hory dosti vysoké, na jihovýchodu souvisel s plání a na severovýchodu oddělen byl roklí, nepříliš hlubokou, od sousední vyšší hory. Na těchto dvou slabších stranách byl proto uměle zpevněn. Na tu stranu k vesničce byl příkop, jehož se nyní za louku užívá. Severovýchodní strana, na níž jsou pole a louky, zpevněna tak, že vrch hradiště byl skopán, aby byl příkřejší, skopaná země narovnána tak, aby zůstal úzký parkán, na jehož kraji šla hradba. Nyní jde tu cesta ke kamennému domu, který byl na konci hradiště založen a poněvadž tu původní svah sebrán, uděláno tu dosti volné místo. Hrad se skládal ze dvou částí. Na jihovýchodní straně bylo předhradi skorém do čtverhranu založené, jež bylo od pláně nejen dotčeným příkopem, nýbrž i druhým příkopem a náspem mohutným, který se táhne mezi oběma příkopy, odloučeno. Na něm spatřuje se velká a hluboká prohlubeň, snad od nějaké studně neb nádržky, a kousek zdi skopáním svahu odkryté. Horní hrad byl nad předhradím tak vysoko, že do něho přijeti nemožno koněm, tím méně pak vozem. Podoby jest vejčité a na všechny strany srázný. Na tu stranu k předhradi jest otvor, hranaté oddělení, v němž stála tuším ohrouhlá věž, hradbami na všech stranách zavřená; neb v prostřed toho oddělení jest kopec okrouhlý přes 5 m. v průměru mající. Za nim bývalo, soudíc dle vyvýšenín a prohlubin, několik oddělení, jichž základní zdi jsou zemí pokryty a travou zarostlé. V posledním oddělení, které jest do polokruhu založeno, jest hluboká prohlubeň na důkaz, že se tu klenutí propadlo a sklep podzemní zasypalo. Jihovýchodně od Velikého Března na vysokém návrši jest tak zvaný Pustý sámek. Byl to hrádek nad cestou, která od silnice mezi Březnem a Březencem vybíhá, položený; táž vozová cesta také byla jediným příjezdem k němu, nyní se mu ovšem trochu vyhýbá. Cestou tam přicházelo se k šjíi, na níž bylo malé předhradi, i něhož ještě zbyl kus hradby na východní straně; za ním byl příkop, který odděloval vlastni hrádek. Tento byl z počátku úzký, ale asi v polovici cesty, než se přijde ke konci, rozšiřoval se k východu VARTA A BREZNO. 411 Starý zámek ve Velkém Březně. (Fot. B vavrouSek) tak, že místo bylo asi do podkovy založeno, Tam, kde přestávala užší část, jsou základy čtverhranatého stavení a lze za to míti, že pod ním byla ještě jedna brána. Dále až skoro u konce jsou základy Čtverhranatého stavení věžovatého, do pravidelného čtverce založeného. Podkovovité místo objímá na venkovskou stranu široký a hluboký příkop1) Varta i Březno vznikly na jednom statku. Když pak oba hrady popsané dávno zanikly, vystavěna ve Velkém Březně tvrz, z níž vznikl nynější zámek. Březno jest stará vesnice. Před r. 1167 daroval Milota Zdislavic klášteru Litomyšlskému2) Blehov a na Březně. Komu pak patřilo, není známo. Snad měli držitelé 14. století hrádek popsaný nad Březnem, ale že jej opustili, když založili Vartu. Podle domnění byli to páni z Vartemberka, z nichž Jan Děčínský l. 1364 faráře do Valtířova podával. Hrad na Vartě stál již 1. 13783) a z jiného poznamenání dovídáme se, že pánem jeho byl 1. 1383 pan Beneš. Je to Beneš Škopek z Dube' jinak z Libišic Lužičanum dobře známý, protože býval hostem v Budišíně. K němu přicházeli poslové ze Zhořelce a 1. 1390 hledali marně knížete svého Jana v Praze, poněvadž byl na Vartě*) Starý Beneš vykázal 1. 1397 synu svému za jeho díl hrad Vartu s dvorem pod ním, ves celou Březno s dvěma dvory poplužnfmi a 11 jiných vesnic*). Týž se psal pak z Liběšic a z Varty, když vstupoval 1. 1399 v příměří se stranou královou6). Beneš nabyl pozděj Kostomlat, ale 1. 1407 již byl mrtev. Beneš prodal Vartu asi t. 1400 neb 1401 Janovi z Vartemberka na Děčíně tuším směnou za Syřevice, když pak Jan Syřevice nemohl spraviti (t. j. vyvaditi ze všech právních nárokov), nechtěl mu Beneš Varty postoupiti, ale postoupil pak přece a Jan měl 1. 1401, v červenci a v srpnu rozličná jednání strany Streková7). L. 1402 pak věnoval na Březně a čtyřech jiných vesnicích 500 kop Markétě manželce Zdimírově ze Sedlce8)- Zdá se, že Jan zastavil potom Vartu Otovi z Lukova a že o to vznikla pře, která trvala až do konce r. 1405°). Ota však neměl celé zboží, některé vsi si Jan podržel a na nich faráři Ústkému plat prodal (1408). Také si podržel Jan oboje Březno, neb na ně vedeno 1. 1408 právo10). Varta pak šla z ruky do ruky. L. 1413 drželi ji Hanuš Hung-er z Lysých, a Petr bratr jeho, farář v Nemyčevsi; oba podávali tehda faráře do Valtířova11). Avšak 1. 1415 byla Varta zase vyplacena a Zikmund z Vartemberka psal se pánem na Děčíně a Vartě, a v 1. 1415 —1434 nacházíme jej jako patrona kostela ve Valtířově12). Snad postaven v tu dobu, když byly Varta a Březno odděleny, hrádek popsaný nad Březnem. L. 1464 provolána jakási odůmrť na hradech Děčíně a Varticils); odpíral tomu Jan, starší bratr n. Zikmundův, který snad obdržel za díl Vartu a několik dříve duchovních vesnic; ale jsa již věkem sešlý >) Mezi tímto hrádkem, Bynovem a Vartou je hora Koíiíi hlava a blízkému položeni se říká Vraz (Die frasche). Jest to dlouhý hřeben, na němí se táhne zeď. s) CDB. I. 415. Pověst o templářích má Graf na str. 113. s) CD. Lut. III. 34, 102. Vsak moino, že hrádek nad Březnem vystavěn teprve v 15 st. *) CD. Lus. III 156. 6) Rel. tab. I 570. ») Arch. český I 61. ?) Viz děje Streková na str. s) Rel. tab. I 599. 8) Arch. Drážďinský. ">) Rel. tab. I 91. »') Lib. conf. Rel. tab. II 103. '*) Lib. erect. conf. la) DD. 16 f. 308. »Vartice« napsal písař slyše pojmenování zboží Vartické. (Viz Arch. Český 1182). LEŠTINA HRÁDEK. ade vsí LeŠtinou (od ní jihozápadně) jest táhlý ostroh naproti hoře, která se jmenuje Wesselberg, na jejímž konci stával neznámý hrádek. Než se přijde ke hradišti (asi 152 m před ním), jest hrubý kopec nasypaný (podobně jako u Ostro-měře), který byl baštou jsa zpevněn toliko dřevěnou branou. Za ním dále ale blíže ke hrádku, přejde-li se pole tu se nacházející, jest zed z kamení nasypaná, která bývala prsní braní t. j. pod pás vysokou, ale nyní jest zasypaná a zarostlá. Táž se táhne také po stráních hory na obou stranách. Za ní jest nevelký příkop. Za příkopem jest malé hradiště něco přes 20 m. dlouhé, bprostřtd jsou základy ttverhranaté vlůe, která se do hlubokých sklepfiv propadla. Stavení to jest k západu otevřeno. Brána byla pod ním u příkopu, neb viděti, jak šla cesta jižně od dotěené věže. Výše nad tím stavením a na konci ostrohu jest polookrouhlý pahrbek bez známek zdí, tedy opevnění takové, jež bylo k postaveni praku. Co je za příkopem, jest již v lese. Není pochyby, Že hrádek založen byl na statku probošta Litomířického, neb výšina, z níž jeho ostroh vybíhá, slove posud »na probošství* (Probstei). Na témž statku byla i farní ves Zubrnice, k níž podávali 1. 1365 Jan kaplan Jana probošta, Jindřich z Kamýka a Jakub Kotnauer. A poněvadž rok před tím stal se týž Jan, bratr Jindřichův proboštem, zdá se, že Jindřich na našem hrádku, jenž byl k ochraně probošství, seděl. Jest i možná, že vystavěn týž 'hrádek skrze pány s Vartemberka, kteří se statku Zubrnického zmocnili8). ') Lib. conf. Reg. Vaticana. «) Viz AtCh. Český I 505, XIV 377. 53 Zámek v Postoloprtech od jihozápadu. (Fot. B. Vsvrouiei ) POSTOLOPRTY ZÁMEK. městě Postoloprtech stoji úpravný zámek, hlavní sídlo rozsáhlého panství, které jest přes 200 let v držení rodu Švarcenberského. Jest to velké stavení o třech křídlech dvě poschodí vysoké, jež čtverhranatý dvůr zavírá, kryté mansardovou střechou. Úprava v hezkém barokovém slohu jako i psané paměti svědčí o 18. století. V přízemí je z části kolonáda; je to jižní část, jejížto hlavni zdi ze starého zámku, jak stál před r. 1692, pocházejí. Před tím tu byl zámek s dvěma dvory, vysokými hradbami, náspy a příkopy. Stavení bylo velké, čtverhranaté, dvě poschodí s věží. (Tuším byl malý konvent přeměněný.) Nedaleko města v rovině při Ohři jest místo starodávného hradu Drahouše, který byl podle pověsti od knížete Neklaná založen. Hrad ten již dávno zanikl a zbyly z ního valy. Nedaleko něho v okolí nynějšího zámku založen byl neznámým zakladatelem klášter benediktinský. L. 1692 ještě z něho zbývalo staré staveni, v němž byla Škola a kostel sv. Františka. L. 1420 týž klášter od Žateckých, Lounských a Slánských vypálen a bohaté klášterstvi od vítězův rozebráno. Lounským dostalo se za díl městečko Postoloprty s několika vesnicemi. Nicméně připomíná se L 1449 Otík Šanovec ze Šanova seděním na Postoloprtech.1) Lounští donuceni I. 1454, aby Postoloprty, na něž neměli zápisův, králi vydali.*) Král Jiří připojil všechno klášterstvi ke hradu Mostskému, kterýž přešel zástavně ok. 1, 1480 na pány z Veitmile a naposled patřilo oboje Janovi a Šebestiánovi bratřím z Veitmile. Ti si napřed (1514, 26. března) vymohli královské obdarováni, aby mohli býti vyplacování jen od těch duchovních osob, kterým by výplata náležela3). A poněvadž se tehda o všechna svá zboží rozdělili, dostali t. r. 6. prosince majestát, kterým jim zápisná suma na Most a Postoloprty rozdělena na oboje; neb posud byly společně zastaveny.*) Nicméně jednali potom tak, jakoby drželi klášterstvi společně. Proto si i společně potvrzení od krále Ludvíka vymohli. Šebestián zřídil si v Postoloprtech tvrz snad z bývalého opatství, již potomci jeho v zámek rozšířili. K panství připojil několik vesnic a některé z nich dostal dědičně. L. 1542 zemřel jeho synovec Petr, jenž naň všechna svá práva na Mostském hradě převedl; za to postoupil Šebestián (1542) Annl ze Šternberka, vdově po Petrovi l) Arch. Č. ÍII 341. *) Rkps. kapitolni. «) Kopiáf 27 v arch- gub. *) Arch. gub. s) Obsaženo v dobrých volieb L1600. POSTOLOPRTY ZÁMEK. 415 tvrze a dvory v Postoloprtech a platů z městečka do jej! živnosti.1) Šebestián zemřel 1. 1549 byv králi Ferdinandovi nad jiné věrným služebníkem. Zůstavil syny Jana a Kříže, kteří otcovské statky pospolu drželi; když pak Kříž 1. 1550 zemřel, spravoval Jan všechny statky i Postoloprty, které odumřely, po tetě sám. L. 1559 rozdělil se se synovci svými Benešem a Janem Lorencem. Podržev si Most, Chomutov a Blatno dal jim tvrz, dvůr a městečko Postoloprty a drahně vesnic8). Po smrti Benešově (■)- 1569) vládl Jan Lorenc na Postoloprtech sám maje tu 1. 1576 hejtmana Hanuše Buchloveckého8). Zemřel v Padově 1. 1594 zastaviv z manželky Elišky z Žerotína syny Karla Kříže, Jana Beneše, Šebestiána Lorence a dceru Veroniku, všechny nezletilé*). Poněvadž zůstaly po zemřelém některé závady, prodala Eliška, která jako poručnice statek spravovala, vsi Brzvany a Lenešice. Eliška zemřela 1. 1591. Při její smrti byl již Karel mrtev, neb v pořízeni jejím se již nepřipomíná*). Poněvadž ostatní synové byli ještě nezletilí, převzala Anna z Veitmile, teta jejich poručenstvi. Táž vyprosila Postoloprtským (1595) majestát na potvrzení všech svobod a vdavši Veroniku zemřela 1. 1600"). Mezi tím byl i Beneš zemřel a Šebestián jsa ve Vlaších na cestách dokonal běh života svého 1. 1600 dne 16 května v městě Padově. Statek všechen dostal se tedy Veronice, avšak ta nemohouc pro velké závady a opravy jej udržeti postoupila 1. 1600 statek zápisný klášter Postoloprtský Štěpánovi Jiří ze Šternberka na Otících a Smilkově manželu svému.7) Při tom mu zdělala dobré vůle na všechny majestáty, které měla po předcích na to zboží8) a Štěpán vymohl t. r. také toho, že mu bylo panství Postoloprtské dědičně prodáno a ve dsky zemské vloženo*). Městečku vyjednal (1604) majestát na potvrzení svobod a nové trhy10). Štěpán vystavěl na místě tvrze nový zámek do čtverhranu založený. Manželku svou opatřil 1. 1613 . tak, že jí zapsal zámek Postoloprty a tvrze Vodolice a Koporeč do stavu změnění.11) Nedlouho před Bělohorskou bitvou ujel Štěpán s manželkou a čeledí z Postoloprt. Hned po jeho odjezdu srotili se sedláci a přepadše zámek tak jej vytloukli, že tam celých dveří, oken a kamen nezůstalo. Také mnoho písemností zničeno. Štěpán přestoupiv na katolickou víru udržel si tak své statky a zemřel l. 1625. Pohřben v zámeckém kostele. Vdova měla nyní Postoloprty držeti, ale nechtíc víru měniti vystěhovala se ze země a žila ještě 1. 1637. Synové Jan Rudolf a Adam Jan ujali statky otcovské, o něž se ok. 1. 1630 rozdělili. Onen dostal Mirešovice a tento Vodolici. Zámek Postoloprtský rozdělen tak, že ta strana, kde byla kuchyně, přidělena k jednomu dílu a druhé dvě strany, totiž strana k městečku nad branou a druhá strana, kde byl palác, nechala se k druhému dílu1'). Městečko a část vesnic dostaly se Janovi. Když pak Adam 1. 1633 zemřel, tuí Jan synovi jeho postoupil Mirešovice a vzal si Vodolici (1637, 1. května) tak, že měl celé. panství Postoloprtské. Panství toto postoupil t. r. před vánocemi směnou za Zásmuky Vácslavovi Michnovi e Vacinova.1*) Michna držel v okolí Toužetín s několika drobnými statky, které nyní k Postoloprtům připojil. Zemřel 1. 1667 odkázav statky své synům strýce svého Viléma, totiž Zikmundovi Norbertovi Postoloprty, Toužetín, Selmice a Knovíz jako i Konopiště s blízkými statky a Vilémovi Bedřichovi Bítozeves a drahně drobných statkův k nim připojených. Ale nový dědic zemřel ještě téhož roku, zůstaviv nezletilého syna Jiří Karla. Poněvadž pak tíha dluhů byla tak veliká, že nebylo možno všechny statky udržeti, prodány Postoloprty s připojenými statky Jiřímu Ludvíkovi hraběti ee Sinsendorfu1*). Když pak tento 1. 1671 Bítozeves a Dlažim přikoupil, dosáhlo panství téhož obvodu, jako mělo do r. 1850. Za Jiří Ludvíka řídil panství Martin Flad z Frydburka jako vrchní hejtman. Týž dal vystavěti při zámku vysokou čtverhranatou věž. Stavitelem byl Jiří Pach z Vizentálu. Do makovice dán 1680 14. srpna pamětní spis o tehdejším sedlském povstání, moru ve Vídni a Praze a neobyčejně suchém létu16). Věž ta nestála ani století, neb 1. 1770 při přestavování zámku rozbořena. Jiří Ludvík zemřel 1. 1682 zůstaviv dvěma svým synům nemalé jmění. Protože oba byli nezletilí, měla nad nimi poručenstvi máti jich Dorota Alžběta rozená kněžna Šlesvická s Karlem Ludvíkem ze Sinzendorfu; když však se po druhé vdala, byl tento poručníkem sám1*). Při dělení dostal Postoloprty starší syn Krystyan Ludvik. Když ale tento I. 1691 od Turkův v Uhřích zabit nezůstaviv potomků, dostaly se Postoloprty mladšímu bratrovi Filipovi Ludvíkovi}'1) Tento prodal je 1. 1692 Ferdinandovi knížeti ze Švarcenberkalls). Když nový pán panství koupil, byl zámek na stavení sešlý, pokoje malé a špatné a v nich nic jiného než 40 židlí červenou koží potažených, malý černý psací stůl a několik sprostých postelí prázdných. Po prázdných prostorách se všude sušil chmel. Hned při zámku bylo staré staveni školy, které bylo zbytkem kláštera a při něm kostelík. Za nedlouho bylo třeba důkladné opravy když skrze zlou střechu do světnic pršelo. Knížata ze Švarcenberka od 1. 1768 kus po kusu zbořili a nové základy hlouběji položili, nežli byly staré a tak v 1. 1772—1790 skorém celé stavení přejinačeno10). Zámek s panstvím patři posud ke svěřenskému jmění Švarcenberského rodu.*0) ') DZ. 41. C 15. Zápis po smrti panině přetržen. «) DZ. 54. B 12—16. 8) Arch. v Lounech. *) DZ. 22 E 17—18. &) DZ. 26L21,Mikšovicovy paměti. 6) Reg. královská, Arch. Třeboňský. ') DZ. 174. G 12. «) Arch. gub. *) DZ. 129. 0 6. ») DZ. Reg. královská. ") DZ. 136. M. 3. '*) Arch. Roudnický. ,3) DZ. 302. C 5. '») Siře Veselý v dějinách Postoloprt. ") Arch. Třeboňský. L. 1740 makovice větrem svržena, i dána sem nová s novým pamětním spisem. ") DZ. 116. G 1 M) DZ. 117. P S. w) DZ.401. P 5. >») Arch. Třeboňský. M) Šiře v dějinách panství od Veselého. (V Praze 1893.) TVRZE V OKOLÍ POSTOLOPRT. # r^^iii evernč od Postoloprt leží ves Brzvany, jež byla ríI °de dávna příslušenstvím kláštera Postoloprt-II-SéSí,J[ ského a jeho proboŠtstvim (Cella Januae vitae). EÍfiÍÉÉ««ni Možná, že již tehdy tu byla tvrz, na níž probošt bydlíval a jež stávala na místě nynější fary. Císař Zikmund zapsal Brzvany 1436 Benešovi z Kolovrat, ale ten jich nedostal, poněvadž je Lounští měli od r. 1420 ve své moci. . Drželi je pak až do začátku r. 1454, kdež je musili vydati nemajíce na ně zápisů. Předr. 1444 držel je od nich Mikuláš Mnich z Kařeza za svou službu. Když Lounští ves postupovali, držel tu tvrz nějaký Charvát: i ponechána mu do královy vůle. (Arch. č. I. 495, Arch. kapit. a Lounský"). L. 1459 připojeny ke hradu Mostskému a patřily k němu až do r. 1514. Tehda odděleny s Postoloprty a drženy k nim až do r. 1588. L. 1535 uděleny Šebestiánovi z Veitmile dědičně. (Arch. gub.) Alžběta ze Žero-tína, vdova po Janovi Lorencovi z Veitmile prodala 1. 1588 pro mnohé závady a dluhy n. manželovy vsi Brzvany a Lenešice Janovi nejstaršimn Černínovi z Chudenic (DZ. 69. D. 15). Tento zemřel 1. 1594 obnoviv zdejší tvrz. Když se t r. synové jeho dělili, dostal Drslav starší Újezd, David Vilém Brzvany a Jiří Dlpolt Lenešice. (DZ. 27. G. 3.) Jiří nepodržel Leneíic, nýbrž je prodal 1. 1600 k Postoloprtům. David držel Brzvany do smrti. Zemřel brzo, neb 1. 1613 byl Jan Petr syn jeho po poručenství již zletilý a porovnával se s mateří Annou Černínovou z Přichovic o otcovské dědictví. Poněvadž Anna koupivši pro něho Nemílkov, dluhy na sebe zdělala, postoupil ií Jan Brzvany. ona však nemohouc je přece zdržeti prodala je 1. 1614 Štěpánovi Jtřimn ze Šternberka, jenž je připojí k Postoloprtům. (DZ. 187 - K 23, O 19.) L. 1670 zbyly z tvrze ještě některé sklepy a komory. V LeneŠicich v starší době nikdy tvrze nebývalo. Teprve asi v prostřed 17. st. vystavěn tu panský dům, který v pozdějších dobách v neopevněný zámek rozšířen. • Ves LevOnice patřívala ode dávna ke klášteru a potom zámku Postoloprtskému, avšak byla tu tvrz v 15. století. Stalo se to totiž tak, že král Jiří zastavil Levo-nice ves (1469) Albrechtovi z Hořešovic a Ofce z Tuchořic manželce jeho, a poněvadž se tu tvrz 1. 1474 připomíná, snadno lze poznati, že byla od Albrechta zalo-ložena. (Arch. gub.) Zanikla však zase, když Levonice od pánů z Veitmile vyplaceny a k Postoloprtům připo- jeny- V Bítozevsi byla tvrz ode dávna. Ves s kostelem držel 1. 1318 Dalibor a po něm synové Dalibor (f 1382), Závise (f 1382) a Jindřich. Po Daliborovi byl v 1. 1351—1386 syn Závise. (Lib. conf. DD.) Před r. 1405 koupena od křižovníkův Svatomářských a najata 1. 1417 s tvrzí Elišce Koldicove z Dubé. Císař Zikmund zastavil Bítozeves (1436) Jindřichovi Bůžkovi z Hluban a po něm ji měl Heřman Sirotek ze Zhorce, od něhož 1.1464 zase psaným křížovníkům postoupena. (Arch. Svatomářský.) Za nedlouho prodána na dobro. Měl ji Tomáš Pehm z KonobrS, pak jeho zeť Vácslav z Nemyčevsi a Čéč tohoto syn prodal ji (1506) Janovi Hruškovi z Března. (DZ 2. L.) Synové tohoto Mikuláš a Jakub měli každý polovici tvrze a statku, ale Jakub ziskal 1. 1532 dli bratrův, jenž 1. 1539 na mezech zabit. (DZ. 84. D 13 ČČM. 1858 str. 173.) Jakub byl dobrý hospodář a přikoupil drahně dědin v okolí. Statky ty dědili po něm synové Šebestián, Karel a Bernarl. (DZm. 100. G 19.) Když se potom dělili, dostala se Bitozeves na díl Bernartův. Když tento zemřel, spravoval statek bratr jeho Karel jako poručník. Když synové Bernartovi dorostli, rozdělili se ok. 1. 1607. Jakub a Tobiáš dostali po polovici Bítozevsi, Karel Nečemice a Adam Semenkovice. Oběma držitelům Bítozevsi statky jejich zabrány a s Toužetínem prodány. Při něm zůstaly až do r. 1637, kdež připojeny k Postoloprtům. Vilém Michna odkázal je sice sice strýci Vilémovi Bedřichovi, jenž se v ně 1. 1667 uvázal, ale 1. 1671 je zase hraběti ze Sinzendorfu k Postoloprtům prodal. (Viz Veselého dejiny Postoloprt.) * Ve vsi Březně (vých. od Postoloprt) připomíná se tvrz r. 1491. Po vsi se nazýval 1. 1238 Mikuláš (Reg. I. 443.) Ve 14. století patřilo Březno ke klášteru Postoloprtskému. Po roce 1420 zmocnili se ho Lounští. Císař Zikmund sice je zapsal (1436) Parci/álovi z Prosti-boře, ale zase je (1437) Lounským vrátil. (Reg. král. Arch. Lounský.) Ti je drželi do konce 15. století a snad i déle, avšak před r. 1549 patřilo k Postoloprtům. (DZ. 48. C 13. — U Veselého na str. 64.) * Ve vsi Hradišti (již. od Postoloprt), kterou držel 1. 1238 Zdata, vyskytuje se tvrz v 15. století. Patronem kostela byl 1. 1392 Albert starší z Kolovrat. Tvrz tu držel Vilém z Luk a zapsal ji 1. 1413 Mikuláši z Okoře, proto také oba sem 1. 1414 faráře podávali. Po smrti Vilémově uvázal se Mikuláš se spoluzápisníky v Hradiště. (Reg. I. 443, Lib. conf. DD. XV 301.) L. 1408 držel je Martin Pitrkauf ze Žatce s Janem ze Chříče. (Lib. conf.) Jan potomek Martinův opsal 1. 1447 rukopis o štěpováni stromoví. (Jungman HL III. 251) L. 1453 byla ves (kromě jislé udúmrti) v držení Beneše z Kolovrat, ale již 1. 1511 patřilo Hradiště k Novému hradu (DD. 16. p. 290, Arch. Český I. 428, DZ. 45, C. 14). Mezi tím zanikla tvrz. Ves patřila pak do r. 1580 k Novému hradu, 1580—1594 k Ličkovu, odtud kTatinné a k Toužetinu a od r. 1630 k Postoloprtům. (U Veselého na str. 90.) * Ves Semenkovice bývala ode dávna (zejm. 1417) příslušenstvím Bítozevsi a to asi do ir. 1607, kdež ji TVRZE V OKOLÍ POSTOLOPRT. 417 dostal na dil Adam Hruška z Března. Od té doby tu byla tvrz, která I. 1623 připojena k Toužetfnu a 1630 k Postoloprtům. # • V Lišanech povstala tvrz teprve pozdé. Ves stála již 1. 1351. Sice patřily Lišany, pokud lze stopovati, k Novému hradu. Jedna část zůstala při něm až do r. 1850. Druhá Část byla v držení Novohradských z Kolovrat až do r. 1556 a pak koupena k Bítozevsi. Jeden dvůr kmeci koupen 1. 1581 od Jana Novohradského k Postoloprtům. Část jedna připomíná se při Bítozevsi ještě ok. r. 1607, avšak část s nově vystavěnou tvrzí byla tehda v držení Jiříka Hrušky z Března. Tento byl synem Karlovým a bezpochyby dostal Lišany jako díl jmění Tatinského. L, 1623 odsouzen třetího dílu ze statku a 1. 1625 prodány Lišany Sejfrydovi Kryštofovi Breunerovi svob. pánu ze Starců, od něhož prodány I. 1628 Adamovi hrab. z Herbrštorfu a připojeny k Tonže-tínu. (Bílek D. konf. 193). S ním pak připojeny k Postoloprtům. V 1. 1667 — 1671 patřily k Bítozevsi. Tvrz zanikla již v 17- století. (Viz Veselého dějiny Postoloprt na str. 67.) t Ve vsi Vidovli která, ve starších dobách k Tatin-né a Bitozevsi patří vaia, po nějakém dělení v rodě Hrušků z Března povstala tvrz. L. 1618 patřila k Li-šanům a 1. 1625 byla pobořena. (Viz Bílkovy konf. na str. 193). Sice byly její potomní osudy jako osudy Lišan. # V Tatinné, vsi záp. od Postoloprt, byla tvrz ode láv na, ale ve vsi také několik drobných statků. Z vladyk se připomínají 1378 Přech, v ty doby Jetřich (f 1. 1385), Ješek Bradáč (f j. 1387), který prodal dva dvory km. ve Vidovli. Dvůr poplužnl tu měla 1.1396 Markéta vdova po Ješkovi Buckovi ze Světce a Petr z Radhoště prodal tu dvůr Ješkovi z Pruženie, asi od r. 1404 měl Tatinnou Zdeněk Kostelec, jenž zemřel před. r. 1408. Sirotka a statku po něm ujal se Pesík Šatka z Hořetic tchán jeho a ještě 1. 1418 vykonával práva panská na jich zbožích. Jan Kostelec syn Zdeňkův byl asi od r. 1422 svéprávným drže také Hořetice a Nehasice. L. 1434 byl již mrtev a dědicem jeho byl Smil z Kostelce, jenž se oženil s Rejnou vdovou zemřelého, avšak i ta před r. 1437 zemřela. (DD. Rel, tab Lib. conf.) Podle Lounských paměti patřila Tatinná 1441—1444 Jakoubkovi z Kola, L. 1477 prodali Jindřich a Bedřich bratři ze StroupČe tvrz, dvůr a ves Tatinnou Janovi Bubnoví ze Všebořic a teh příštího roku Tomáši Pehmovi z Konobrž. (Rel. Tab.) Tento koupil také Nehasice a oboje odkázal Zikmnndoti Čéčovi z NemyČevsi, od něhož se dostaly (1510) Kateřině Touchovské z Hradišti manželce někdy Petra Beřkovského z Sebiřova. (DZ. 6. D 3.) Zdá se, že jejím nej starším synem byl Zikmund, jenž I. 1521 Tatinnou spravoval, ale před r. 1529 dostala se za dli Jindřichovi, jenž ji prodal (1533) Mikuláši Hruškovi z Března (Reg kom. s. DZ. 2 L 1). Tento zemřel kdysi okolo I. 1550 a syn jeho Hynek došed let svých prodal Tatinnou strýci svému Jakubovi (1555), jenž ji držel k Bítozevsi. (DZ. 11. L 14.) Ze synův jeho dostal Karel za díl Tatinnou, kterou do smrti (1602) držel. (DZ. 131. A 18.) Vilém, který potom následoval, byl nejmladší jeho syn. L. 1623 mu pustá tvrz Tatinná a statek Tvršice zabrány a prodány Markétě Popelové z Lobkovic roz. z Molarlu. (DZ. 293. J. 30). Tato se vdala po druhé za Seifryda Kryštofa sv. p. Breunera a prodala s ním Tatinnou a Lišany Adamovi hrab. z Herberstorfu. Tento připojil Tatinnou k Toužetínu, s nímž koupena 1. 1630 k Postoloprtům. Patřila sice potom nějaký čas k Bítozevsi, ale I. 1671 připojena k Postoloprtům. (Viz Veselého dějiny Postoloprt str. 87-89.) Tvrz tuším změněna na sýpku. * Ve vsi Dlažimi (sz. od Postoloprt) byla také tvrz, po níž zbyly základy a sklepy, avšak pod zemí hllie kostela. Ves slnnla prvotně a až do r 1427 Blažimt ale I. 1467 se již říkalo Dlažim. Po ní se nazýval 1.1390 Jindřich, avšak ves s kostelem držel tehda Litolt z Moravivsi (do r. 1396, mrtev již 1408). Část vsi měli 139/ Václav a Hynek bratři ze Všehrd, a po nich Bušek ze Rvenic, avšak ostatek měl v I. 1417— 1434 Jan z Moravěvsi (Rel. tab. I. 77. II 128 Lib conf. Líb eirect. Tadra Acta Jud. III. 257, Arch. Český III. 486, 510). Při děleni 1. 1467 dostala se Dlažim na díl Jindřicha ze Vřesovic (Arch. DZ.) Tento měl ji ještě I. 14831 (Arch. Český VII 527, 559), ale dostala se potom bratřím Kostomlatskym ze Vřesovic. Zikmund)eden z nich, dostav ji za díl, prodal I. 1514 plat Kateřině Dřelské e Janovic (Arch. Český XXVIII 698). Po něm měl Dlažim v 1. 1523—1530 bratr jeho Jaroslav (DZ. 62. str. 437, Reg -kom. soudu). Syn jeho Jan (1534 — 1569) vložil si tvrz, dvůr a ves Dlažim v obnovené desky zemské (DZ. 250. D. 21). Z četných jeho synův dědil týž statek Vilém, ale zemře!!. 1599 hezdětek. V Dlažim uvázal se pak bratr jeho Petr (VUSp. 1898 I. 68), ale 1. 1615 měl ji Jan Habart synovec jeho (Rozvrženi sbírek 60), když prodal I. 1629 statky Dlažim a Nehasice Pavlovi Michnovi z Vacinova. (Ves Dlažim pak patřila do r. 1671 k Bitozevsi a odtud k Postoloprtům. Tvrz byla v letech 1667 — 1691 sešlá, protože byla špatně stavěná, tak že se rychle rozpadávala. (Arch. Třebcňský. U Veselého na str. 84.) * Po vsi Koporči (sev. od Postoloprt) nazýval se I. 1350 Jindřich syn n. Bartolomějův (Mon. Vatic. I. n. 1266, 1268). L. 1450 dělili se Kunat a Jan odtudž, při čemž dostal onen v Koporči dvůr a část vsi; ostatek byl kláštera Zderazského (Rel tab. II. 217, ^rch. Vratislavský). Po Benešovi a Jiříkovi synech n. Zikmunda z Koporče zdědil Bartoloměj Křen (vlastně Křtěn) 2 VelehudiČ tvrz, dvůr a díl vsi Koporŕ.e a to přen r. 1516 a věnoval tu své manželce. Po něm držel týž statek syn jeho Filip (fl564), po němž se v něj uvázal synovec Zikmund, avšak zemřel brzo po něm (1568). Pak se uvázala v Koporeč vdova Dorota z Reícenšteina; s ní jej držel druhý manžel její Oldřich Kostomiatský se Vřesovic (fl584). Pak postoupila Koporeč synovi svému pohrobnému Janovi Zikmundovi, když však ten 1. 1589 ve Voděradech proboden, dědila po něm a držela Koporeč s třetím manželem Zikmundem Šmolcem ze Šmolců, jenž 1. 1594 zavražděn (Arch. mus. a Třeboňský, Reg kom. soudu, Pam. Arch. VII. 226). Potom držela Dorota Koporeč do smrti (J1605). Po ní držel jej Jan Prog z Velnic a byly také spory o ten slatek. Před r. 1613 koupen k Postoloprtům a připomíná se t. r. ještě tvrz, o níž se v pozdějších zápisech mlčí. * Kde jest tak zvaný Schmalzhof u Poli rad, stávala ves řečená Vlkanice, vlastně Lkanice, kdeí byl manský statek k Mostu; 1. 1404 žil tu Jan Kácovec ze Lkanic. L. 1455 prodal Jan z Perče též manství Jeníkovi z Divie a ten Jakubovi ze Vřesovic (DD. 14 f, 227) Při děleni jeho synům dostaly se Lkanice Jindřichovi. (DD. 14. f. 227. 61 str. 412 — 415, Arch. DZ.) Týž prodal 1. 1495 »Vlkanice« Jiříkovi Opioví z Ficnimu a ten pirodal před r. 1529 tvrz, dvůr a ves Vlkanice Bartolomiji z Velebudic. (Rel. tab. II. 468, DZ. 7. K. 26, Reg. kom. soudu.) Od těch dob patřily ke Koporči. 418 TVRZE V OKOLÍ POSTOLOPRT. Selmice farní ves s tvrzí stávaly tam, kde je myslivna nedaleko Zbrašína. Smil odtud I. (1349) byl služebníkem Albrechta z Kolovrat. Patrony zdejšího kostela byli 1363 Bořita, 1369 týž s bratřími z Unhoště, 1368 Albrecht z Kolovrat a 1389 syn jeho Mikuláš. (Arch. domu Tosk. Lib. conf.) Pak patřily v I. 1405— 1407 sirotkům Jakoubkovým, za něž spravovali statek poiučuíci, jeden z nich Otík ze Studeněvsi psal se ještě 1. 1413 seděním na Selmicích. L. 1414 držel je Jan Kolo a 1. 1417 Mikuláš Smohař z Kochova. (Lib. conf. Arch. kapit. knihy Lounské.) Tohoto snad syn byl Jan (1432. Arch. Český I 416, III 505. XXVIII 207). Později byly v držení Selmických z Citová a to 1. 1542 Otíka, jenž zemřel l. 1545 (DZ. 7 D 12, 250. B 22). Dědicem jeho byl Petr synovec. Když tento zemřel, dědily Selmice dcery jeho již vdané a prodaly je (1573) Adamovi Hruškovi z Března. Když se synové tohoto dělili, dostal Jan Brodce a Selmice a držel je ještě 1. 1610. Synovi jeho Adamovi Jindřichovi zabrány (1623) a drženy nějaký čas k Toužetinu. V 1. 1636 — 1650 držel je Jan Začal, ale pro dluhy odhádány 1. 1654 držiteli Posto-loprt. (DZ. 151. G 17.) Tehda byla tvrz větším dilem zbořena a ze dvora jen něco zdi. Později z části obnovena, ale zanikla potom na dobro. (Arch. Třeboňský. u Veselého na str. 98.) Ves Zbrašín bylal. 1358 statkem Chotěbora Bažanta. (Rel. tab. I, 419, Lib. conf.) Ves byla však rozdělena. Část daroval Albert z Kolovrat klášteru Ro-čovskému, na části seděl Pŕech, jenž asi 1. 1354 zemřel. (Rel. tab. II. 490) Stach (1383) a Hynek (1403) a Jan Skubele z Jimltna (1418) byli erbu hříče. (Knihy Lounské. Tadra Acta jud. IV. 203. Arch. Drážďanský.) Statek připojen pak ke statku Selmickému, při němž se 1. 1542 tvrz pustá Zbrašín připomíná. Ves Lipno (Velké L., prvotně Lipen) byla vla-dyčím statkem kromě části, která patřila ke klášteru Postoloprtskému. Na miste zámečku bývala tvrz. Po vsi zvali se 1266 Chotibor a 1279 Hrzek Předota. Kromě toho dovídáme se k r. 1325 aspoň o dvou zbožích. (Reg. n. 202, 502, Tab. vet. n. 393.) Bech (1355) byl buď odtud neb z Lipence, rovněž tak 1368—1371 Mikuláš Slánský z Lipna. (Lib. conf. Kn. Lounské.) Mikuláš Bradatý z Většího Lipna prodal ok. 1. 1388 zboží vRadičevsi. Tvrz v Lipně držel 1. 1393 Jaroslav z Opočna, jenž tu ještě 1. 1410 seděl. (Rel. tab. I. 523, 550, DD. XIV 220. Arch Lounský.) Alžběta, vdova po něm a Jan syn její drželi 1. 1413 Dobřlčanj, na nichž seděl 1. 1434 a 1437 Kryštofor z Velkého Lipna, držel také Sedčice. (Lib. conf. Arch Třeboňský, Rel tab. II J 67, DD. XX 122) Na Lipně seděl 1. 1411 Ondřej ze Solopisk. (Kn. Lounské.) Připomínají se pak 1418 a 1420 Hynek z L. a 1434 Chotibor z Většího L. (Lib. conf. Arch. Drážďansky, Arch. český ID 509.) Mikuláš Ojíř vzdal 1. 1454 králi 7 lidi duchovních v Lipně (Arch. Český XIV. 374). Kromě Jaroslava z Lipna (1457—1490) připomíná se I. 1462 i Plichta z Zerotina jako pán Lipenský. (Rel. tab. I 127. Knihy Lounské.) V 16. st. bylo Lipno ještě rozděleno. Část patřila k Pravdě a pak k Bílině, část 1. 1559 k Postoloprtům. Bílinské části nabyl 1. 1582 Jiřík Kapliř ze Sulevic (DZ. 67 G 8) a odtud zase tu byla tvrz, kterou držel pak (syn ř) Matyáš (f 1609). Vdova po něm Kateřina koupila 1. 1610 podíl kláštera sv. Anny a odevzdala Lipno (1613) synu svému Alexandrovi. Tomuto 1. 1623 tvrze Velké Lipno a Stekník zabrány a prodány Janovi z Aldringen nejv. lejtenantovi. Dědici jeho vrátili Lipno císaři (1636) a dáno pak Janovi Oldřichovi sv. p. Bissingen. Po jeho potomcích následovali pp. ze Sinzendorfu a 1. 1692 přikoupen týž statek s tvrzí hrubě spustlou k Postoloprtům. (U Veselého na sir. 103—106.] « Ves Horany byla 1. 1316 rozdělena mezi Mi-kuláše odtudi, Dailbvja z Kozojed a léi (1318) Vavřince a Zdeslava. Na drobných zbožích seděli 1381 Ješek, 1391—1408 Martin Šram, 1406 Jan z Drazic, 1408—1414 Jan. (Tab. vet. Kn. Lounské, Lib. erect.) Jetřich a Jindřich opověděli I. 1450 Sasům. Sulek z Vlastislavě prodal zdejší tvrz 1. 1454 Janovi ml. Skubelovi z Jimlina, jenž na ní Kateřině z Mečkova manželce zapisoval. (Arch Drážďanský, Rel. tab. II 253 DD. XXI 219.) Táž Kateřina koupila 1.1461 věno Anny vdovy po Sulkovi. (Rel. tab. II 309.) V 16. století tu již tvrze nebylo. Dvůr a část drželi rytíři z DraŽovic a to ještě 1. 1603, část patřila ke Hřivicům, část 1.1555 k Touchovicům a ta pak náležela k Novému hradu. Jiná část náležela (1573) k Sel mi cum a připojena pak k Postoloprtům. Ves Nečemice sloula prvotně Nečamici (odtud přídavné jméno Nečamský). Vladyka Čada daroval tu ve 12. st. popiuží klášteru Kladrubskému. (CDB i 400, 433). Ke kostelu farnímu podávalo v 1. 1355 —1373 několik vladyk a 1.1387 Přibyslav ze Sádku sám. Pasek (1393—1417) skoupil některé díly a snad tu měl také tvrz; jistě tu držel manství k Oseku. (Lib. conf. DD. XVIII, Arch. Drážďanský aj. Syn jehobyl (1415, 1417) Michek. (DD. XV 92. a 61 f. 139 a 189.) Jan Hurt se jmenoval odtud, ale seděl 1. 1427 na Boru. (Arch. Třeboňský). Tvrz Nečamská s dvorem a vsí patřila asi od r. 1535 Bohuslavovi Felixovi z Lobkovic a držena k Ličkovu až do r. 1601, pročež i tvrz zpustla (DZ. 252. B 10). L. 1601 odprodány Nečemice Karlovi Hruškovi z Března a dostal je pak na díl syn jeho Karel, který tu tvrz obnovil. L, 1614 prodal je Karel zase k Ličkovu, k němuž i díl Viléma Hrušky koupen. Statek Nečamský teprve asi 1. 1800 od Ličkova oddělený přikoupen 1. 1812 k Postoloprtům. (U Veselého na str. 107.) Ves Velemyšloves severně od Žatce založena od vladyky Velemysla. Ve 14. st. byla vladyčím statkem. Zejména se připomínají 1. 1316 Boheš, 1. 1320 Vyntiř, 1327 Ondřej, 1398 Arnolt, 1403 Janek, 1407 Jíra. Anna vdova po Janovi prodala 1415 véno své fia tvrzi Velemyšlovsi Pesíkoví Šatkoví, jenž do r. 1437 umřel. L. 1437 žil Ješek syn Renoltův, který se r. 1452 připomíná. Potomci jeho nazývali se Velemyskými z Velemyšlovsi. L. 1543 vložil si Mikuláš tvrz, dvůr a ves ve desky zemské. Zemřel po r. 1557. Statek dědili po něm synové Adam a Mikuláš a vnukové Ber-nart a Jindřich, (Tab. vet. Lib. erecl. Arch. c. a k. dvorský, DD. 14 f. 232, 15 f. 311, Rel. tab. U 119, Arch. Drážďanský, D7. 63. P. 4. 250. Č. 27.) Adam se oddělil a ostatní prodali před r. 1579 statek Velemyšloves Jiříkovi Hochauzdrovi z Hochauzu. Nástupce tohoto Jan Mikuláš 1. 1623 pro vzpouru odsouzen a statek Velemyšloves prodán t. r. Humprechfovi Černínovi z Chudenic. Tento postoupil téhož statku za několik neděl jezovitské koleji v Chomutově, které až do zrušení řádu (1773) patřil. Jezovité postavili zámek na místě tvrze (DZ. 21. J. 24, Arch. Třeboňský, Bilek, Děje konf. Heber VI 240.) Nedaleko Velemyšlovsi jest ves Truzenice n. s tvrzí. Byli tu dva rodové. Z jednoho připomínají se 1396 Jindřich, 1401 Štěpán, 1404—1415 Jan, 1406— 1413 Radim. Z druhého žili 1. 1397 starý Šmohař a TVRZE V OKOLÍ POSTOLOPRT. 419 I. 1407 Jiří a 1. 1411—1419 Jan Smohařové. L. 1510 seděl tu Mikuláš Smohař z Rocková. Nedlouho potom došlo k rozdělení tvrze na polovici. Jednu držel Jakub Smohař 1. 1524 a druhou koupil od Jindřicha tuším synovce (Arch. kapit. Drážďanský, Mnichovský^ Žatecký, Gub. a bibl. Praž. Líb. erect. Reg. kom. soudu, Rel. tab. II 309) V drženi obou byli 1. i540 Jan a Jiřík synové Jakubovi. Později prodali týž statek Jindřichovi ze Stampachu. Jiřík syn toho prodal Truzenice Vácsla-vovi Trmickému z Mitiny. Kryštof a Karel Jáchym synové tohoto prodali Truzenice Jiříkovi z Hoehauzu, který je několik let potom k Ve'emyšlovsi připojil. (DZ 4, H. 9, 17. K 28, M 3, 62. K 13, 250. K 1.) Nehasice byly 1. 1314 sídlem Předotovým. Asi od 14. stol. byla tu tvrz. Patrony zdejšího kostela byli 1369 Jan a Přech s Touchovic, 1378 týž Přech a Přech s Tatinné, 1388 Jindřich Škopek z Dubé a Vilém z Tou-chovxc (Lib. conf.). Byly tu tedy dva statky, které na počátku 15. st. skoupeny. Potomci starého rodu Jan (1409 manžel Benuše Halamovny z Loun), Protivec (HlO, držitel Touchovic) a Přech Hni (1418—1438) psali se po Nehasicích, ale nic tu neměli. (Kn. Lounské, DD. 61 str. 218, 282 i. Držitelem celé vsi 1. 1408— 1421 byl Pesík Šatka z Hořetic, jenž přijal na ně na spolek sirotky Zdenka Kostelce z Tatinného a dceru svou Markétu vdanou za Bohuši z Peruce. (Rel. tab. II 46.) Následoval pc ném tedy napřed Jan Kostelec (1422—1427 patron zdejšího kostela) a pak dotčená Markéta. (Lib. conf.) Když pak Markéta zemřela, dala Kateřina dcera její vše právo své Bohuši, otci. (Rel. tab. II 172.) Ke konci téhož století koupeny Nehasice k Tatinné a drženy k ní asi až do r. 1530. Tehda se dostala ves Jaroslavovi Beřkovskému z šebiřova a od toho prodána nedlouho potom Jaroslavovi Kostomlatskému se Vřesovic. (DZ. 4. L. 9) Tento připojil Nehasice ke Dlažimi a oboje držel syn jeho Jan, jenž okolo roku 1570 zemřel zanechav po sobí osm synův. Jeden z nich Vojtech obdržel Nehasice za díi, a zase tu tvrz vystavěl. Týž zemřel I 1591 a pohřben v Nehasickém kostele (Epitaf, vyobr. od Veselého při str. 81), zanechav nezletilého syna Jana Viléma, jehož poručnici byla matka Kateřina z Doupova zase vdaná Údrcká a to ještě I. 1593 (DZ. 171 D. 2) Ok I. 1603 Jan již platil berně. Oženil se pak s Krystynou z Doupova, jíž 1. 1617 na tvrzi Nehasicích věnoval. (DZ. 138. M 4.) Zemřel již 1. 1618. Dědicem byl bratranec jeho Jan Habart, jenž držel Dlažim a k ni Nehasice připojil. S ni připojeny k ťostoloprtúm. Z tvrze povstal statek č. 1. (Viz popis u Veselého, v dějinách Po-stoloprt.) Ves Běsíce držel 1. 1385 Bedřich z Čachovic buď z části aneb celou. Jan z Biiic držel 1. 1427 se Jižní průčelí zámku v Postoloprtech stranou pod jednou, byl I. 1431 purkrabí na Peršteině a žil ještě 1. 1468. (DD 18 f. 16. Arch. gub. a kapit.) L. 1439 připomíná se Zdislav z Blšic. (Rel. tab. II 189.) Část vsi držel 1. 1499 Jan Knoblochz Varnsdorfu, celou ves s tvrzi Jan Žďárský ze Žďáru (fl530), po němž následoval syn Oldřich. (Arch. kapit. Reg. kom. soudu. Faproicky.) V I. 1033—154U prodal Oldřich tvrz, dvůr a ves Běšice Jindřichovi ze Stampachu. (DZ. 4. L 3.) Jindřichovi pak synové Jiří a Jáchym Petrovi Čirnovi z Čirnu, kterýžto zase jich postoupil Jobovi i\ Jaroslavovi Smohařům z Rochova Oboje stalo se před r. 1564.. (DZ. 15. E 3, 87 L 10.) Asi r. 1564 koupil Běšice Vácstav Strojetický ze Strojetic. L 1615 byl tu pánem potomek jeho Jan Jindřich. (Rozvržení sbírek.) Týž zemřel 1. 1619 a statek měl se dostali dcerám Kateřině Doupovcové a Rozině, že však držel se: stavy odbojnými, zabrány 1. 1623 jeho statky a Běšice daroval clísař Ferdinand t. r. koleji jezovitské v Chomutove. (Bilek, Děje konf.) Běšice byly potom připojeny ke zboží Velennyskému, ale tvrz udržela se pokud možno v ny-nějšim zámečku. (Viz u Hebra Vil 146.) Ve vsi Bruších bývala tvrz, která stávala na ostrově rybníku návesského. Rudolf z Brusňv (syn Rudolfův) připomíná se 1. 1378,1. 1384 daroval ke kostelu Stebenskému plat ve Zlovědicich, kdež měl I. 1395 Petr z Prus také zboží a do r. 1409 plat v Libědicich. (Arch. gub. Lib. erect. conf. Rel. tab. II 62) L. 1416 držel Brusy Frycek ze Sum burka Hastštejnský (DD 19 f. 222) a -od té doby byly Brusy manstvím ke hradu Hašišteinu. L 1490 patřilo již to manství k Hasišteimi, ale splynulo snad s ostatkem. To zaujímalo část vsí. Ostatek s tvrzí byl zpupný statek 1. 1456 Erharta Dou-povce (Arch. kapitolni) a 1. 1523 Bohuslava Váleckého z Doupova, Synem jeho byl bezpochyby Vácslav, jenž Brusy 1. 1529 držel a 1. 1545 Hanušovi Vilémovi ze Smiřic prodal. (Reg- kom. soudu, DZ. 1. 9, 24, diplo-matář Strahovský.) Hanuš prodal tvrz Brusy 1. 1547 ZibřidoviPartnerovi zKuglhofu (Dipl. Strah.). L. 1563 držel Brusy Vilém Beřkovský \i ŠeM-řova, jenž před r. 1567 zemřel (DZ.56,F12,59,B10.)L. 1579 až 1598 držel Brusy Ludvik Arnošt ze Stoková. (Arch. mus. a c. k. dvorský.) Když byl vý-běrčím posudného zvoleného v kraji Žateckém a vybrav ho několik tisíc kop, těch zai sebou zanechal a dlužen zůstal. Císař Rudolf zabral proto Brusy po jeho smrti a prodal je (1600) Eliášovi Smidgrabnerovi z Lu-^^^^L3"' A ^ Steneku rentmistrovi v kr. Č. (DZ. 174. L 25.) Týž měl syna ^UJfl Jana, jenž se oženil ok. 1. 1613 s Annou Naj manovou z Vintrberka. Téže prodal Eliáš 1. 1620 tvrz Brusy (DZ. 136, L 18, 193 E 14), ale prodej ten zrušen a Eliáš propadl 1. 1622 svůj statek Brusy zastaveny od komory koleji jezovitské v Chomutove (1623) a I. 1628 doprodány. (Bilek, Děje konf. — Heber VE 157.) Tvrz Brozany podle Ikxesby Hebrovy z r. 1844. BROZANY TVRZ. rovině, jejíž pozadí velebné Středohoří zavírá a kterou rozmanité stromoví oživuje, rozkládá se městys Brozany, úpravně vystavěný a stromovím tak zakrytý, že jej (z jedné strany) teprve tehda spatřiti lze, když se přijde za humna. Jeho přední památností jest kostel starožitný, druhou tvrz na ostrohu návrší, které se nad městečkem táhne. Dvojí cestou se k ní přichází. Jednou se jde ke mlýnu, jehož starodávná rustika ze 16. st. se posud zachovala, nahoru po dlouhých schodech; druhá jde po výšině. Zde lze pozorovali široký přikop, který kdysi tvrz od výšiny dělil a přes nějž je nyní kamenný most. Zvláštní jest podívání na příkop, posely chudobnými chalupami, jichž doškové střechy o tom svědčí, že se v nej-chudší části městečka nacházíme. Prostora bývalé tvrze nevelká skládá se z polovice ze dvora, v němž jest zahrádka s malým stavením (kolny a chlévy), z polovice ze stavení a obydli bývalých pánův. Proto podobalo se kdysi nějaké kapli, pročež posud panuje pověst, že tu bývala kaple, neb k jejímu čtverhranatému stavení přistavěny jsou na třech stranách šestihranaté výstupky. Jeden z nich zastavěn jest nevkusným přístavkem proto, aby se docílila potřebná prostora pro knížecí úředníky, kteří tu přebývají. Tvrz měla prý dříve rustiku a ve vnitřku bývaly malby, jež dal Zikmund Brozanský ze Vřesovic (1563) vymalovati. Malby ty, vlastně sgrafita, ovšem zanikly, ale zachovaly se nám z dob, když ještě části jich viděti bylo, popisy. Viděti tu bylo: Narození Páně s latinským nápisem »Já jsem život 1563«, Ukřižováni Páně (a pod tím latinsky Pravda), z mrtvých vstáni (s nápisem tuším Já jsem pán smrti a života, aie zbyio jen to poslední slovo) a konečně Nanebevstoupení (s nápisem »Ze země povznesen*). Za ním byly postavy Samsona a Davida1). Pak tu byly tři erby a nad jedním bylo psáno, že to jsou erby Zikmundovy, tedy bezpochyby trojkoutni jeho vývod snad s erby manželky a mateře jeho. Na západní straně byl nápis latinský, a český téhož smyslu, totiž »Lstivá milost marná jest, krása žena bohabojná*, a postavy znázorňující Víru, Naději a Lásku s nápisy k tomu se vztahujícími2). Na tvrzišti jest také stará studně hluboká. Něco dále od ') Podle jednoho popisu byl tu nápis Pallas, ale nejde mi na rozum, jak by přešla tato bohyně do čistě křesťanských maleb. s) Soupis Roudnická na str. 18-19. Heber III 240. Vice srov. Pam. arch. V 337 a VII 70. Nápisy nebyly popisujícím již zřetelný a kusé. \ BROZANY TVRZ. 421 tvrze na východním kraji návrší, které se k městečku příkře sklání, jest pahrbek z části skopaný, o sobě stojící, t. j. od ostatni výšiny sedlem (snad zaneseným příkopem) oddělený, kdež snad věž stávala. Podobný pahrbek nachází se jihozápadně od tvrze před roklí. Brozany mají jméno své odtud, že první obyvatelé brozané seděli při brodu. Nade všechnu pamět lidskou patŕťvaly k proboštstvi Mělnickému. Budislav probošt učinil 1. 1276 smlouvu s klášterem dokzansUým o meze mezi klášterstvím a Brozany1). Proboštové mívali Brozany v přímém držení dlouho a mívali itu tvrz k ochraně zboží L. 1410 byl tu purkrabě Beneš Slaboně2). L. 1411 měl tu Jan e Doupova jakási práva a psal se z Brozan; Oldřich Sochor z Valdeka měl do r. 1418 rychtářství zdejší v nájmu8). Když vítězní Pražané okolí opanovali, odevzdali Litoměřice, Dokzany a Brozany Hynkovi s Valdšteina a Koldšteirur). Tomuto sice odňaty (bud od Táborů nebo Sirotkův), ale 1. 1425 zase navráceny5). Komu císař Zikmund Brozany zapsal, není nám známo. V 1. 1452 -1456 držel je Boreš b Oseká6). Král Vladislav domáhal se výplaty (1480) na Mikuláši b Re-tkenberka; vyplativ pak Brozany, zastavil je 1482 Litvínovi b Khn-šíeina.7) Litvín postoupil i 486 tvrze a vsí Brozan s vesnicemi Vojtěchovi Tvockovi s Nedvidkova, jemuž dal král 1. 1487 a 1493 majestáty na to zboží; jedním mu to zboží potvrdil a připsal 100 kop a jiným dovolil, aby mohl na opravu tvrze do 100 kop nalo-žiti. Tvoch pustil Brozany 1. 1500 Zdenkovi s Valdeka, Bohuslavovi Žlebovi se S/řížkova, Purkartovi a Oldřichovi bratrům Čichalovcum e Čichalova. Tito je měli jen dvě léta a pustili je Jindřichovi b Vře-sovic. Jindřich dosáhl 1. 1509 potvrzeni Brozan od krále Vladislava a odevzdal l. 1515 všechen svůj statek synům Jaroslavovi a Jiří kovi; hned je také oddělil tak, že onomu dal Brozany, tomuto Lib-čeves.8) Jaroslav držel Brozany ještě 1. 1580; tehda je řeč o něm vnásledujícím jednáni: Kněz Izaiáš, farář v Hostouni vzat byl dovezeni od Jaroslava ze Vřesovic z neznámé nám příčiny a tu musil se zapsati, aby se jemu stavěl na Brozanech, kdyby mu dal týden napřed vědřiti. To Izaiáš když učinil, kázal mu Jaroš dolů sjíti s rychtářem i s konšely a s Hanzlem písařem, vše své jmění dobré na hromadu snésti a když to učinil, tehda řekli mu, že to všecko spiši, aby se nic neztratilo. Přehledavše jej všudy i po nahém Životě, kázali mu z rozkázání páně na vůz jiti, aby jej do Prahy vezli před administrátora. Tu byl dán do vězení ai seděl na rathauze 36 neděli, byv prve na Brozanech od neděle až do pátku bez jídla a pití. I obeslal kněz Izaiáš Jaroslava z moci (t. j. z mocného bezprávního nakládání) k soudu hejtmanskému a to také proto, že mu jmění pobral, o zdraví a o peníze připravil. Hejtmane vzavše naučení od soudu zemského (1530), vypověděli, že kněz Izaiáš obsílaje Jaroslava z moci jeho se tím na cti jeho vysoce dotekl a jsa původem k té při ani nestál, a potom byv od hejtmanův obeslán, že Jaroslava í:lianil, že jest povinen Jaroslavovi nápravu uči-niti a potom že v trestání vzat bude. Potom přečteno knězi Izaiášovi následující, aby to opakoval: Jakož sem Vás pane Jaroslave z moci obeslal před soud hejtmanský království českého, kterýmžto obesláním sem Vás na Vaši poctivosti dotekl a nyní stojeci Vás sem nařckl na poctivosti Vaší tím, že ste nade mnů učinili «■) Reg II 445. *) Arch. Lounský. ») DD 19 f. 220. Arch. c. k. dvorský. *) Formulář musejní. ») Rkps Id. Oseckého. "J Paprocký o st. pan. 92, ryt. 122. Arch. č. I 186. ') Arch. č. Vlil 554, DZ. 63 H 9. ■) Arch. mus. Arch. DZ. XVI. 54 Brozany od jihozápadu r. 1923. (Fot H Vavicuäek.) 422 BROZANY TVRZ. hůře než který zločinec anebo loupežník, toho učiniiti nemaje, protož prosím Vás pro Buoh, pro matku boří, abyste mi to odpustili, neb sem Vám na tom svým obesláním i svú řečí křivdu učinil. Hned potom učinili hejtmane, páni a vladyky na soudu shromáždění přlímluvu k Jaroslavovi o téhož kněze, aby s ním milostivě a laskavě učinil a jemu pokutu odpustil. Tu dal Jaroslav za odpověd, že sobě tu výminku pozastavuje, bude-li se k němu kněz Izaiáš přátelsky chovati, iíe mu dá přímluvy dotčené užiti, pakli by se k němu přátelsky nechoval, že chce strany pokuty k němu hleděti.1) Jaroslav zemřel před r. 1539. Dědici jeho nazývali se Brozanskými ze Vřesovic. První se tak psali Jiříkovi synové Jindřich, Jan, Bohuslav, Zikmund a Jakub.1) Když se asi 1. 1543 dělili, vykázány na Broza-nech díly jen třem (jak ostatní byli odbyti, není známo) a to tak, že Jindřich dostal Hostimice s Rochovem a Zikmund a Jakub po polovici Brozan a každý z nich třetinu kostelního podací. Jakub prodal polovinu svou hned Jindřichovi') a tento pak oba své díly Janovi Zajíci e Hasemburka a na Budyni Odtud zůstaly Brozany dlouho rozděleny na polovice. Jan zastavil I. 1549 svou polovici Jaroslavom Beřkovskému z Šebi-řovet*) Z pozdějších pamětí lze shledati, že Brozany zase vyplaceny, držel je Kryštof z Hazemburka. Týž zemřel 1. 1572 odkázav statek svůj Hostimice manželce AnnS ze Šlejnic?) Anna vdala se po druhé za pána z rodu Sezimův z Ústi, držela polovic Brozan do srnrti a zemřela 1. 1578, když Zikmund, držitel druhé polovice, tuto chtěl vyplatiti,6) Jak lze shledati z pozdějších události, dostala se také polovice po ní v držení Zikmundovo; neb jisto jest, že syn jeho držel 1. 1601 celé Brozany.7) Zikmund, držitel druhé polovice, koupil 1. 1566 část vsi Syřevic.8) L. 1587 věnoval na své polovici Markétě Vřesovcové z Řehníc, manželce Jiříka ssyna svého.9) Tento Jiřík v mladých letech vyjel z vlasti, cnotř! 1 m í ľ fr-i Kn9(hn ri mVii i +i i r\t\ nnŕ-í íí-tl r\ cit a t/i *>JMr* »2 na ci\c\f* í e\\ r\ 7.Ľ11C1 v Ti a |*5 rp cfř m n n H n -t1_»l * Ol VI Ľ3 U CA*.«^> »-»■ I »' ľ|jul] 1LIVj>Ji.V lllliVJnw těžkostí vrátil se do vlasti a tu Bůh »pojal jej v dobrém pokoji do svého Jerusalema*. Pohřben v Břežanech.10) L. 1588 při smrti otcově již nebyl mezi živými; Zikmund zemřel 1. 1598 dne 5. září zůstaviv vdovu Lidmilu Myškovou ze Žlunic a kromě tří dcer nezletilého syna Jana Vácslava.11) Tento měl převzíti statek Brozanský po smrti mateře své (f 1598), ale zastaven byl sestře jeho Elišce Solhauzové. Nežli byl vyplacen, prodal Jan Vácslav všechen statek Brozanský Janovi Zbyňkovi Zajíci z Hazemburka}*) Jan Zbyněk bohat jsa celý zámek Brozanský a Budyňský od základův s velkým nákladem vystavěti dal. Podporoval podnik šlechetný, ale láska jeho k alchymii jej i celý rod jeho přivedla na mizinu. Četní dlužníci naléhali konečně na zaplaceni dluhu, a statek po statku jim odhádán. Tu i r. 1613 odhádány vsi Brozany, Hostimice a Rochov toliko do sumy 17.500 kop Janovi z Klenového a z Janovic na Žinkovech, a to k jmění právem zápisným.18) Krátký čas po tom Jan Kleciovský byv odbyt penězi postoupil všechna práva svá manželce Zajícové Polyxen/ z Hazemburka rozené z Minkvic. Tehda i ztratil Zajíc poslední své panství Budyni, kteréž nestačilo ani na zapravení dluhův. Koupil je Adam ze Šternberka, jenž měl od věřitelů znamenitou část dluhův postoupenou. Zboží Brozanské bylo posud ještě zápisné, ale král Matyáš (vkl. 1614, 18. března) je Polyxeně jako zpupní zboží v desky zemské vložiti kázal. Dckud žila, nemohli vířítclové na Brozany sáhnouti; nebof ti byli dle výpovědi úředníkův menších desk zemských r. 1615, poněvadž Budynč k zapravení dluhů nestačila, na ostatní jmění Jana Zbyňka odkázáni Před smrtí svou (j- 1616) odkázala Polyxena všechen statek svůj pozemský, Brozany i dům u Pelikána v Praze synům svým Janovi, Mikuláši a Jaroslavovi. Poručníkem učinila manžela svého a jemu vlasti na čas dovolila. Kdyby však synové její v nedospelosti zemřeli, měly dítky sestry Zykuny Salmovy z Minkvic následovati. Jan Zbyněk úplného úpadku rodu svého se nedočkav zemřel r. 1616. Ale zboží Brozanské bylo tak zadluženo, že mladí pánové ničeho na něm svým nazývati nemohli. Tedy prodali poručníci jich Zdeněk z Lobkovic, Vilém Slavata z Chlumu a Pavel Michna z Vacinova Brozany 12. srpna 1617 paní Polyxeně Lobkovské z Pernšteina na Roudnici za 50-000 kop na + leta.14) Peníze ty všechny se musily dáti dlužníkům, mladým Zajícům dostaly se v dědictví toliko zbraně, zbroje, knihy a Šatstvo rozličné, kteréž jim do Prahy dovezeno bylo. Jan dav se za sprostého vojína k vojsku, přivedl to udatnosti svou až na podplukovníka a padl v bitvě s Švédy u Vratislavě 1631. Jaroslav podržev hodnost rodu svého nejvyšší truksaství, stal se dvořenínem in Ferdinanda III. a zemřel r. 1663 mamě se namahav, aby starou slávu rodu svému vrátil. S ním rod jeho vymřel. L. 1637 25. června dostaly se všecky statky řolyxeniny synovi jejímu Vácslavovi knížeti z Lobicovic a od té doby zůstaly v držení jeho potomstva až do naši paměti. i) Reg. hejtmanská 2 JJ 1528. a) Reg. kom. s DD 15 f. 151 ») DZ. 5. C 16—17. «) DZ 48. L 19. B) DZ. 17. L. 15. ») Reg. kom. s f) Viz Koubkovy Libochovice 110. *i DZ 58. E 6. 8) DZ. 23. J 9 ") Pam. arch. V 342. H) DZ. 24. G 16. ") DZ 178. R 22. 1S) DZ. 136, K 29. L. 3. Jan Zbyněk byl si roku 1611 vypůjčil 12.000 kop míšen, od Lukrecie Elsnicové rozené Rodvicové z Feindrsdorfu, kteréž právo 1. 1613 syn její a dědic Jindřich Pencik z Pencíku Janovi z Klenového postoupil (Koubek děje Libochovic str. 116). Zároveň Janovi také od Budynska za 7.500 kop odhádáuo. 14) DZ. 293, N. 16. Z těch peněz měla Polyxena 40.000 k. dluhu zaplatiti Anně Landšteinové z Michnic, pak 10,000 k. věřitelce Johance Švihovské ze Sloupna; po čtyřech letech mohli sirotci svrchupsanými penězi Brozany vyplatiti, což se ale nestalo. TVRZE V OKOLÍ BROZAN. SKSYCjges Hostimice neb Hostinice byla od 12. stol. CrWM%fi v drženi Dokzanskéko kláštera1). Někdy ves ta v^M/i^j byla pronajímána zemanům a to tužím s tvrzi, která tu byla postavena. L. 1402 seděl tu ttxíttSVS Oldřich z Homberka?) Po něm následoval v I. 1412 až 1434 Oldřich t Valdeka3). Později připojeny ke Brozanům a v 16. st. již zapomenuto komu prvotně patřl-valy. Tvrz se připomíná I. 1549 a 1572, a byla tehda příslušenstvím té polovice Brozan, která patřlvala pánům z Hazemburka. V pozdějších zápisech Brozanských není o ní řeči. Ves Vetlá patřila na počátku 14. st. potomkům těch vladyk erbu lvi nohy, kteří ve 13 st. na Mšeném seděli. První po ní se psal I. 1333 Půta z Vetlé.*) Synové jeho byli Vaněk, Jaroslav, Päta a JeŠek Kotka. Ješek a Jaroslav připomínají se 1. 1334.5) Všichni čtyři prodali 1. 1340 tvrz, dvůr a ves Vetlou biskupu Janovi a klášteru Roudnickému6). Potomci jich l) Reg. 1325. ») Rukopis Pulkavy v kl. Rejhrad. 3) Arch. u sv. Tomáše v Budyni, gub. DD 61 str. 396, Paprocký o st. pan. 83. *) Arch c. k. dvorský. B) Kniha Novoměstská 331 str. 126. «) Emler Urb 11, Font. r. B. IV 38*. sedíce v Plzeňsku psali se1 Židové z Vetlé a ti, kteří žili v 16. století, Purkartové. Užitky z Vetlé vycházejíc! dávány dílem do kláštera dilem do Roudnického špitálu. L. 1420 zapsána Vetlá Kerunkovi se Sulevic1), avšak li. 1436 dostala se novým zápisem Janovi ze Smiřic*). Od té doby držena k Roudnici a od 17. stol. k Broiianům. • Ves Loilnky t. j. Malé Louny nazývá se tak na rozeznání od města Loun. Pod prvotním názvem Loun)' připomíná se poprvé v základním listě Vyšehradském (1088) a odtud nejednou"). Okolo 1. 1240 měl je Zbraslav z Miletína4). Ve 14 st. byla tu tvrz, která patřila klášteru bosákův řádu sv. Augustina v Kladsku.4) Ostatek patřil arcibiskupovi a pražskému proboštovi. Od r. 1420 bylo to vše světskými pány uchváceno a drženo k Roudnici. Král Vladislav sice svolil (1504), aby Lounky byly navráceny ke klášteru,6) ale nedošlo k tomu. Od 17. st. drženy Lounky k Brozanům. ') Arch. č. I 503. *) Rkps. Vídeňský. ») Reg. I 79, 90> 177. *) Reg. III 1219. *) Glatzer Geschichtsquellen I 239-*) Arch. íary Kladské. SLAVĚTIN HRAD A TVRZ. Slavětíně jest starožitný kostel, překrásná památka a jediná toho druhu. Od dávných dob byl také v Slavětíně hrad, ale z toho nezbylo pranic; jen název Hrádek v panské zahradě u dvoru poplužniho svědčí, že tu stával. Kromě této tvrze bývala v Slavětíně Itaké horní tvrz; snad stojí farní stodola, před níž se našly hrubé základy nějakého stavení, na jejím místě. Sice nalezeny také základy 1 nějaké věže na poli severovýchodně od Slavětína. Slavětín byl ve 13. století trhovou vsí a král Přemysl postoupil ho 1. 1268 k biskupství pražskému1). Za nějaký čas potom prodán a založen tu hrad. Okolo 1. 1340 byl rozdělen na dvě polovice. Jednu měl Albert ze Rvenice starší a prodal ji Zbyňkovi z Hazemburka a Janovi synu jeho*). Druhá polovice bezpochyby zůstala v držení Rvenických. snad bratra Albertova, Po Slavětíně pak se psali Albert starší a Albert mladší. Tento psal se tak ještě 1. 1365, ale 1. 1376 již starším, jen na pečeti, které z dřívějších let užíval, nazývá se mladším,9) avšak tehda již seděl na Mšeném a lze za to míti, že Slavětín prodal. Jeho bratr Jindřich píše se Slavatským ze Mšeného. Mezi tím bylo se podací kostela dostalo klášteru Postoloprtskému. Od »bratři z Slavětína « koupili Jan a Vácslav bratří z Vartemberka městečko Slavětín s tvrzi a dvorem poplužním a ti prodali je (1376) Vilémovi Zajíci z Hazemburka a Mikuláši synovi jeho*). Jestli zůstala polovice v držení potomků Zbyňkových, patřila nyní těmto dvěma pánům, ale atsi bylo tak neb onak, drželi 1. 1376 Slavětín celý. Mikuláš vložil 1. 1379 všechen svůj díl na rodinných statcích Vilémovi ve dsky zemské6). Pyl to zápis k věrným rukám na způsob poručenství. A poněvadž Mikuláš i potom Budyni podržel (-j-1395), lze za to míti, že i Slavětín držel a že dal 1. 1385 kostel nádherným na ty časy způsobem vymalovati. Ale jest možno, že provedením konečného rozděleni dostal se Slavětín Vilémovi. Jisto jest, že byl 1. 1405 v držení Anny vdovy jeho, která se psávala z Libochovic neb z Slavětína. Anna žila ještě I. 1408 podávajíc oltářníka do Libochovic. Po její smrti spadl Slavětín na její syny. Oldřich z Hazemburka, po arcibiskupovi Zbyňkovi nejstarší syn, zapsal se před r. 1415 Jaroslavovi 7- if/i&pwihiirhn Krařrn cu^mn míj Slavětín, v!: iií irc dcky zemské Jíiroslsv vyskytuje ss v držení 'sHc od 1. 1416. Jak se zdá, vstoupil na úmluvu se stranou pod obojí, aby se udržel v Slavětíně. Jisto jest, že tu zavládly řády pro obojí a probošt katolický či farář l. 1429 byl ve vyhnanství v Saské Kamenici.8) L. 1434 zapsal manželce své Markétě věno s přivolením bratra svého Mikuláše. O Slavětíně učinil bud tehda neb před tím poručenství a odkázal jej sestře své Anně Mulheimové. List na to a prvý list bratra svého Oldřicha svěřil Výškoví ') Reg II 241. Pomůckou Method XXIV 97. *) Tadra Summa Gerhardi 197. Ostatní v listě jmenovaní jsou rukojmě. ») Arch. Budyňský. *) Rel. tab. I 449. 6) Rel. tab. I 457. « Lib. conf. SLAVĚTÍN HRAD A TVRZ. Poláčkovi Račfnskému k věrné ruce tak, aby jich nikomu nedával, leč jen Anně neb komu by poručila. Ale když Jaroslav zemřel, ti listové na Výškoví vyklamáni a vymluveni, jak sám seznal na Pražské radnici Staroměstské maje na smrt jiti1). Kdo ty listy na něm vylákal, není známo, ale možná, že to byl Jan Zajíc Budyňský, jenž se 1.1451 v držení Slavětlna nacházel*). Po něm dostal se Slavětín bud přímo aneb skrze strýce Zbyňka (f 1463) potomstvu Mikuláše bratra Jaroslavova. Dostal jej ke svému drženi Jan, syn Mikulášův. Týž byl také mezi těmi nespokojenci, kteří se protivili Jiříkovi Poděbradskému. Když jej pak král válkou káral, přišel hned o Slavětín. Obec mesta Loun zabrala jej a král Jiří jej Lounským v 700 11. zapsal.3). Na sněmu Benešovském 1. 1474 uloženo bylo Lounským, aby Slavětín Janovi navrátili*). Po Janovi (f1495) následovali synové jeho MikuláS (j-1496) a Jan (|1497) a potom Jan nezletilý syn Mikulášův. Když tento let svých došel, prodal Slavětín zámek, dvůr popi. a městečko Vácslavovi Sokolovi- z Mor6). Zdá se, že byl Slavětín před r. 1525 v zástavě Prokopa z Hořešovic a po smrti jeho sirotkův po něm zůstalých"). Vácslav Sokol držel od r. 1517 Vršovice, které byly jeho sídlem, a k nim Slavětin připojil. Po Vácslavovi (|1531) zemřel brzo syn Jan a zostali po tomto čtyři synové Albrecht (|1552),Jiřík.(řl565), Vácslav a Adam. Bratří ti drželi společně Vršovice a Slavětin. Později drželi je společně Jan mladli, Zikmund a Albrecht, synové Vácslavovi. Jan mladší oženiv se s Johankou Kokovskou z Hertenberka věnoval jí (1585) na svém díle Vršovic a Slavětlna, pokudž se mu totiž dostatí měl7). L 1586 zastavili všichni tři městečko Slavětín s tvrzí Jindřichovi mladšímu Doupovci z Doupova a to na půl léta v 2500 kopách míšeňských8). Vyplativše jej drželi jej společně do r. 1591. Tehda Zikmund a Albrecht postompili Janovi tvrze, polovice městečka a všeho jeho příslušenství1). Díl Janův byly Vršovice, které 1. 1589 prodal, Slavětín tedy bezpochyby od bratří koupil. Avšak Jan užil tohoto statku jen několik dní, an již 1. 1591 dne 20. března v Praze zemřel14). Slavětin asi v ty časy vyhořel. N. Jan již byl prosil u komory za dříví z lesů Křivoklátských, protože statek jeho Slavětín původem zlých lidi téméř do gruntu shořel Prosbu tu opakoval (1592) bratr jeho Zikmund, jenž s Albrechtem byl poručnlkem nad Vácslávem synem Janovým nezletilým. Avšak dne 20. července 1595 Slavětín zase vyhořel. Tu cisař Rudolf na prosbu obou bratří povolil (1597), aby k vystavěni zase městečka jim za sto kop miž. dříví z lesů Křivoklátských prodáno bylo11). L. 1600 docházel Vácslav let svých a postoupil statek svůj, tvrz celou s dvorem a půl městečka strýcům svým Zikmundovi a Albrechtovi18), kteří měvše před tim polovici městečka nyní drželi celé městečko. L, 1601 zdělány mezi nimi dílčí cedule. Zikmund dostal díl, který měli Jan a Vácslav, Albrecht dostav druhou polovici městečka vystavěl si dům podle fary a tomu se fikalo později hořejší tvrz. Zikmund zemřel 1.1608 zůstaviv syna Jana ještě nezletilého. Statek jeho byl dluhy tak obtížen, že nemohl býti zdržen. Tudíž prodán (1612) nařízením soudu zemského Albrechtovi18). Tento věnoval 1. 1614 na svém prvotnim dílu manželce své Anně Sokolové z Doupova 2000 kop miš.14) a zemřel 1. 1619 a asi v ty časy neb nedlouho potem (tušim 1620). Jan byl té rodiny poslední. Slavětin spadl potom na Annu Holanovou z Hostie, tušim druhou manželku Karla Holana z Jiljova, jenž se byl oženil v prvním loži se vdovou Janovou matkou Vácslavovcu. Ta prodala Slavětin (1623) Alžbíti Kapliřové rozené z Bíle"16) a od té postoupen (1628) Matyáši Arnoldinovi z Karlšteína a Annl z Hyršova manželce jeho1*). Tento přijal za své dcery manželky své z prvního jejího manželství s c. k. generálem Zahrádkou z Průchodu a jedné z nich jménem Kateřině postoupil 1. 1644 statku Slavětlna. Manžel této byl Jan Papaeoni e Mirandoly. Oba tuším bydlívali v nynější panské sýpce, postavené na východ k nynějšímu zámku, která tuším po spuštěni starého hradu zřízena a od r. 1601 se dolejší tvrzí nazývala. Tak svědčí jeatě dnes skrovné zbytky bývalé nádhery. Syn dotčených manželův Vilém Vácslav kanovník Vyšehradský (tl7U) postoupil(1700) Slavětlna svému příbuznému Maliáiovi Maximilianovi rytíři z Veinberka, jež byl sice cizí rodem, ale pravým otcem svých poddaných. Po něm následovali synové Antonín (f 1788) a František (f 1791). Po tomto dostal se Slavětin dědictvím do rodu Zesnerův a od r. 1810 patřil k Peruci. ') Koubek Děje Libochovic str. 71. ») Rel. tab. II. 221. a) Reg. král. č. 1801, Počty Lounské. *) Arch. C. IV 474. °) DZ. 8. A 6. «) Reg. kom. soudu. 7| DZ. 22. O 15. «J DZ. 68. M 7. •) DZ. 1084. J. 27. Paměti Kněžoveského. ") Mikšovič, Arch. gub. '») DZm. 236. D. 3. ") DZ. 185. L. 9. ") DZ. 136. T 27. «| DZ. 194. M 20. '«) DZ. 295. L. 29. 426 TVRZE V OKOLÍ SLAVĚTÍNA. _'Wes Smolnice') bývala do r. 1337 jměním bis-j^V í£/Ú kupskýma pak kláštera Roudnického8). V jeho ■<>%j|r% l držení byla až do náboženských válek*). Král l^cj^jr^S Zikmund zapsal Smolnici (1420) Parcifalovi a Lotovi bratřím z Prostiboře a z Vinaříc4), prvá pak část vsi, která byla kláštera Oseckého, zapsána 1. 1421 ke Strekovú a Lovosicům. Snad nikdo ze zápisníků v jí nedostal, ale uchvátili ji Lounští. Když byl císař Zikmund uznán za krále v Čechách, vyslali Lounští k němu posly poddávajíce se mu, aby jim drženi toho, co ve válkách opanovali, potvrdil a on prý odpověděl: Nemějte o to péči; slibujiť vám, že bez vašeho svolení nedám, ani zápisy toho, což držíte nikomu; pak', bych nevědomě komu co zapsal a beze svoleni vašeho, nebudu jim toho držeti. Mezi tím uprosil si Matyáš z Chlumčan majestát (1436, 29. října), jimž mu Smolnice zastavena. 1 žaloval pak na Lounské i u císaře a podkomořího, že mu nechtějí Smolnice vydatí, i soudili se s Matyášem a paní Plichtovou, která měla prvnějšl zápis, ale sám zdvižen proto, že se Lounští vymlouvali slibem císařovým a tak podány strany, aby stály před císařem. Lounští dostali za některá vzatá zboží náhradu6) a smluvili se s Matyášem tak, že mají ves Smolnici spolu držeti a o užitky se děliti, berouce po polovici"). Lounští pokládali odtud Smolnici za svou, vydávali z toho úroky Matyáši a platili Plichtovi za zápis r. 1420 učiněný, Matyáš zemřel 1460. Král Jiří daroval Lounským za jich věrnost celou ves Smolnici (1467) a asi r. 1473 připsal jim král Vladislav na téže vsi 500 kop7). L. 1547 přišli Lounští o Smolnici, kterou prodal král Ferdinand I. 1548 Šebestiánovi z Veitmile9). Smolnice, v níž potom tvrze nebylo, připojena 1. 1692 k Toužetínu9). Zdali ve VlČi byla tvrz ve starší době, není známo. V I. 1318—1319 připomíná se Bohuslav a Vlčí1*). Později jsou psáni v pamětech 1381 Benešek se synem Jakubem a 1425 Bohuslav11). Část vsi patřlvala od 14. st. ke Chlumčanům a s nimi koupena 1527 k obci Lounské. Tato část zanechána po r. 1547 při Chlumčanech a 1. 1549 koupena k Citolibi. Jiná část patřlvala ke hradu Pravdě a držena asi od r. 1538 k Bílině. L. 1580 pak se dostala v drženi Adama Hrušky z Března. Jan a Adam bratři Satanéřové z Drahovic koupili 1. 1565 tu část, která patřlvala k Citolibi11) a teprve potom tu vyzdvižena tvrz. Adam zemřel neženat. Jan zůstavil z manž. Anny ze Chcebuze dva syny a dvě dcery1'). Jeden z těch synův byl bezpochyby Mikuláš Štastný, jenž se od počátku 17. st. jako pán na Vlčí vyskytuje. Asi 1. 1620 tvrz Vlčí od vojákův tak vytlučena, že byla pusta. Nad to majiteli všecek jeho statek zabrán a prodán 1623 Vilémovi ml. e Lobkovic na Bílině14). Avšak ten zpustlého statku nepodržel, nýbrž jej postoupil 1.1624 Markvartovi mladšímu z Přichovic16). Po Mar k vart ovi dědil Jan Karel téhož rodu, jenž koupil 1. 1637 Pšany a s nimi tu část Vlčí, která do té doby Hruškům náležela. Po smrti tohoto pána 1. 1651 do panského stavu •) Podrobně F. Štědrý, Farní osada Smolnická. (Method XXVII 92.) *) Reg. IV 193. ») Emler, Urbáře 5, 17. «) Arch. Český II 177. c) Vzato ze starého kopiáfe, který měl n. A. Merz v Lounech. •) Orig. v arch. arcibiskupském, sice opisy v Lounech. V orig. je výslovně řeč o tvrzi, *) Reg. král. č. 1869. 8) DZ. 8. P. 21. ») Podrobně Fr. Štědrý v Methodu XXVII 92. ■<>) Tab. vet. 102, 282. ") Knihy Lounské, Arch. Č. III 253. ") DZ. 58. B 19. 13) DZ. 65. P 6. '*) DZ. 293 A 25. ") DZ. 71 P 7. povýšeného dědili synové jeho Leopold a Petr statek Pšanský a 1. 1663 jej rozdělili. Při tom dostal Petr spálenou tvrz Vlčí s třemi vesnicemi1). Petr zemřel již na jaře I. 1670, zůstaviv vdovu Polyxenu Rozinu roz. Elpognárku a nezletilé dítky. Těmto byla máti poručnicí až do své smrti (1673) a pak se poručenství střídalo až do r 1686, kdež starší syn Karel Maximtlian let svých došel a poručenství nad mladším bratrem Frant Antonínem se ujal. Avšak tento polovičný dědic zemřel již I. 1608 a Karlovi náleželo potom celé Vlčí'), ale jen na krátko. Ještě toho r. prodal Vlčí a Střížkov knížeti Ferdinandovi ze Švarcenberka*). Tvrz byla chatrná a již na spadení a v roce se i s dvorem rozpadávala. Stávala na místě stodoly, patřící k č. 12.4) « Ve vísce Starých Smilovicích (v osadě Mina-řické) vznikla tvrz teprve v 16. století. Ves držel asi 1. 1356 Ješek ze Smilovic v I. 1363—1372 pán na Kopanině5). Snad tu držel také zboží 1. 1384 Frycek, L. 1401 držel Smilovice Jan Sádek, jenž dal I. 1404 plat ve Smilovicích k faře Nečamské. Manželka jeho Markéta žila ještě r. 1418. O držitelích za válek náboženských není nic známo. Byčen ze Sádku, jak se zdá potomek Janův, prodal dvůr v Smilovicích Zzchanovi z Vlkové, Vácslavovi ze Všehrd a Mikuláši z Černic a od těch postoupen 1. 1479 obci Lounské. Nešťastný rok 1547 připravil Lounské i o tento statek. Byv zabrán byl od r. 1549 v drženi Mikuláše Miřkovskéko z StropČic a od r. 1556 Jana Žateckého z Vejkrštorfu. Jeho dcera Anežka, manželka Žibřida ze Žďáru držela Smilovice 1. 1572"). Tehda tu postavena tvrz, kterou vyženil Kryštof Doupovec z Doupova, avšak prodal tvrz I. 1586 k Cibolibi. Když panství toto 1. 1635 mezi dědičky Adama Jindřicha Hrušky děleno, položen dvůr poplužný Smilovice na III. dli7). Díl ten prodán 1. 1637 Janovi Karlovi Příchovskémn a držen pak k Vlčí až do r. 1698, kdež koupen k Toužetínu8). * Ves Vrbičany u Peruce ležící byla 1. 1318 statkem Hynkovým a Před6orovým°\ avšak později získána od Jana biskupa, jenž ji daroval I. 1333 klášteru Roudnickému^*). L. 1338 stála tu tvrz z kamene vystavěná, na na níž sidlíval purkrabě11). Co se s Vrbičany dálo po r. 1420, o tom nejsme zpraveni. Tolik je jisto, že byly v zápisném drženi světských pánův a že císař Rudolf je 1581 dědičně prodal Volfovi Bernartovi Kryštofovi a Karlovi bratřím z Písnic*1). Později je držel litem Trmal z Toušic. Buď on aneb předchůdce jeho tvrz zdejší mezi tím snad zaniklou obnovili. Trmal měv tvrz Vrbičany mnoho let, prodal ji (1603) Barboře Doupovcové z Chýš, vdově po Bedřichovi z Doupova pro její nezletilé dítky19). Ž těch držela Vrbičany potom dcera její Kry s ty na vdaná za Jana Zdenka Vratislava z Mitrovic ještě 1. 1636. L. 1655 koupeny Vrbičany od Bernarta Ignáce hrab. z Marti nic a připojeny ke Smečnu, od toho teprv 1. 1817 prodány a připojeny k Peruci. >) DZ. 115 na několika místech a 118 B 12. *) DZ. 406 B 9. s) Arch. Třeboňský *) Viz Veselého Dějiny Citolibské a Method XXVII 17. Lib. conf. Rel. tab. I 420. ») Arch. Třeboňský. DZ. 307. A 16. 8) Viz.Fr. Štědrého Vinaříce (Method XXVII 16), kdei jsou i doklady. •) Tab. vet. 155, 214—220. ») Reg. III 781, 793, IV 32. ") Emler, Urbáře 6,17. ») Kopiář v arch. gub. «) DZ. 188. J. 25. Zámek (stará tvrz) v Horní Libchavě od jihozápadu r. 1923. (Fot. B VavTouick.) KLINŠTEIN A LIBCHAVA. a počátku Horní Libchavy jest stará tvrz, stavení starožitné, sloh 16. věku prozrazující. Jest to Čtverhranatý dum sesllený severně a jižně dvěma čtverhranatými věžemi, které nad staveni dvoupatrové o jedno poschodí výše vynikají. Okna umístěna jsou dosti pravidelně a vtděti na jich rozloženi, jak stavení kus po kuse rozšiřováno. Některá okna jsou kuplo-vaná. Zapadni strana jest spůsoby novější asi z 17. věku a má v prostřední části dvoje chodby nad sebou prosté, z nich hořejší jiest zasklená. Věže maji až nahoře malá okna. Na jižní věži jest nějaký erb s maltézským křížem. K severní věži přistavěna jsou stavení. Obnoveni své děkuje tento zámek nejv. mistru Lichnovskému, jehož erb se na jižní straně spatřuje. Nedaleko Horní Libchavy vyniká nad Klinšteinským mlýnem homole, jejíž povrch vejčitého základu se od jihu k severu táhne. Říká se ji Weinberg, tedy to, co naše vinice vyznamenává. Boky její jsou strmé skorém na všechny strany, jen v tu stranu k Lipému mohl býti pohodlný příjezd. Na této straně vi-děti také starodávnou jízdnou cestu, která se odbočuje od silnice kousek před Libchavou; stopovali ji lze až po samé hradiště. Tu ovšem se s ní míchá klikatá pěšina patrně v nové době založená, když bylo hradiště za vyhlídku upraveno. Na vrchu viděti dobře, jak byla dolní ohrada a horní hrad, na jehož temeni stoji vyhlídka. Po zdech neni památky, také schází násep a příkop u hradu obyčejný. Předek pinii z Klinšteina byl Závise ze Stružnice 1281—1291. Asi v 1. 1300—1339 postaven hrad Klinštein. NejstarŠÍ jeho známí držitelé jsou Bohunek (1341-1363), Puta (1339 atd.), Čeněk, Vilém, Hynek a Protiva jinak také ze Žandova řečeni. Ti 1. 1341 kromě Bohunka obdarovali kostel Žandovský1), Bratři Závise (fr. 1372), Hynek (1372—1380), Jindřich (f 1377), Bu:zek (1372), Čeněk (1372—1387), Henzlin (1372) a Frydman (1372—1380) a kromě nich strýc Přita drželi Skalici, Libchavu a Volfartice. Protože se rozdělili, povstalo v těch vesnicích několik drobných statku, které se dostaly záhy v drženi cizích rodin. Jeden takový statek, část Skalice a dvorec v Libchavě zůstaly v držení potomkův až do počátku 16. stol.*) Hrad Klinštein připomíná se výslovně 1. 1375*), ale tuším záhy zanikl. !) Borový Lib. erect. J 49. ») Lib. conf. ») DZ. 7, F 6. *) Horový Lib. erect. I. 110. 428 KL1NŠTEIN A LIBCHAVA Horní Libchava byla ještě 1. 1372 celá v držení Klinšteinův, avšak 1. 1377 patřil již díl také vladykám z Konojed a 1386 druhý díl také bratřím ze Skalky. Tehda patřil jeden díl Čeňkovi z Klinšteina, druhý bratřím ze Skalky a třetí Konojedským. Platy v této vsi, která se také Chotohošt jmenovala, měli 1. 1368 bratří z Veitmile a oddali je k oltáři v Lipém1) a 1. 1381 obec Lipská koupila plat od Hynka Berky z Hon- Žleina2). Když i synové po Jindřichovi KlinŽteinslrém okolo 1. 1381 vymřeli, vyprosil si odúmrf po nich Petr ze Skalky*) a dostal se tím v držení dvoru a pěti sedlských usedlostí kromě toho, co k tomu ve Skalici patřilo. Kuneš z Konojed koupiv tu část od téhož Berky (1417) prodal ji Mikuláši ze Špitala, jenž před rokem 1454 zemřel. Statek jeho potom připadl zase Konojedským4.) Ostatek a to s tvrzí koupil ok. 1. 1410 Jan Altkaus z Gousku od Hynka Hlaváče z Dubé a vyskytuje se od r. 1419 jako samojediný patron. Žil ještě 1. 14265). Uprostřed 15. st. patřil dvůr s částí vsi ke Konojedftm, jeden úročník k Lipému a ostatek Janovi Kuskovi s Libchavy synu Althausovu a Ofky z Klinšteina*). Jak se zdá, nestála ta tvrz, kterou měl Kousek v Horní, nýbrž stála v Dolní Libchavě. Známo jest totiž, že tato patřila s částí Horní Libchavy Koučům z Kouče a od posledního z nich Melichara prodána Smilovi Vlinskému ze Vliněvsi a to již před r. 15237). Týž statek zdědil po něm syn Jindřich a prodal 1. 1544 tvrz Dolní Libchavu Annl z Solhauzu vdově a poručnici dětí po n. Prokopovi z Vartemberkař). Podací a část Dolní Libchavy patřila tehda ke Stroužnici. Od r. 1544 držena Libchava ke Kamenici. Je-li pravda, že Jindřich syn Prokopův tu nynější zámek založil, pak se to mohlo státí tak, že měl Libchavu za svůj díl. L. 1593 zase na zámku přistavováno8). Všechen statek po Abrahamovi (1. 1587) a Janovi (f 1573) synech Prokopových podědil Jindřich se Zikmundem a j 1+rt.i ajuy x i ui ai lai l i\j ¥ y u 11. ivuy í. pan jiiiuiil.ii 1. 1 vj\yt- £c1111ci, puucrilll ac uläLIl J. JUUJ laK, UIIHLJ dostal Kamenici s Libchavou, tento Zvířetice. Když Zikmund 1. 1603 zemřel, dostala se Libchava bratru jeho Janovi, ale ten ji postoupil 1. 1611 Dorotě vdané Berkové dceři Zikmundově10). Tato prodala Libchavu 1. 1614 Jindřichovi Pencikovi z Pencfku11). Ale tomuto zabrána 1. 1623 a hned prodána Vilémovi Vratislavovi z Mi-trovic řádu äv Jana Jeruzal.12) a pozdějšímu nejv. mistrovi. Týž zapsal statek Libchavský 1. 1633 bratru svému Zdeňkova). Proti tomu zdvižen odpor od řádu sv. Jana. Tuším proto, Že týž statek z peněz u řádu vysloužených byl koupen. Statek sice se dostal po smrti Zdeňkově synům Jana Zdeňka, ale řádu 1. 1653 přisouzen a zůstal mu až na nynější časy14). Nelze pominouti mlčením příhodu, která se stala nedlouho před r. 1507 u Libchavy. Jel z Libchavy Markus žid z Lipého. Tu mu přišli vstříc tři zemane s Kryštofem z Lutice jedouce z Lipého, potkali se na silnici, běželi na žida. Tento křičel: »0 pro pána Boha, pomalu, nečiňte mi škodu.* Když k němu dojeli, žid pořád křičel a oni též křičeli, aby dal peníze. Řekl, že dá rád, ale dával jim kostky. Když na něho dotírali, dal jim peníze a Oldřich z Karpic je vzal řka: »Musíš se lépe potiti žide.* Řekl, že nemá více peněz, ale Oldřich sáhl mu k váčku a chtěl mu jej od boku utrhnouti. Ze strachu tedy žid odpásal pas a pustil váček. Tu mu jej jeden otloukal o hubu a druhý jej ručnicí v hlavu udeřil, až spadl s koně. Zdvihl se a běžel přes vrch I.__l: l_J~v___II i I _x--:_: __l__1 _ J___1.^:1 *.. sij_jl_ _1____ -__. i____i.i_____li o.jii__1- ^ I . - n uuu, kucí scuiaK pscuiia scnat a uyi.iii.il, &c ^auiieuu siuva piuiiiiuvui ncmuiii, jcuiKa se nu piaia. »v^u jc Vám?* Odpověděl: »Ti zemane mne s koně srazili a vzali mi váček.* Sedlka: »Znáte-li ty zemany ř* A on, že zná Ptala se: »Mnoholi ste peněz v něm měli? nepifijedou dlouho za Vámi, když váček mají!« Odpověděl: »Mám v něm 8 kop, prsteny a své šulpryfy, to mi všecko pobrali.* V tom přijel za ním Oldřich křiče: »Kde jeř kde jer* Tedy žid zase běžel, ale on volal za ním: ^Neutíkej! neudělám ti nic, šelmo! Co chceš utéci od koně a co jest tvého?* I bral ho zpátkem, žid musel koně voditi a potom mu kázal vsedati a pustil ho. Ale když byl na koni, běželi za ním druzí dva, kteří byli vzadu zůstali a když jeden ho chtěl koněm potříti, chytil ho žid za uzdu, avšak on ho ručnicí uhodil, že skorém upadl15). TVRZE V OKOL! LIBCHAVY. es Stružnice jest nedaleko Libchavy po obou stranách Ploučnice Bývaly tu dvě tvrze. Jedna z nich stála při domě č. 102 a posud známky po ní viděti. Nejstarší držitel byl Zdviie ze Struě-ttice (1281-1291) předek pánů z Klinšteina. Jindřich Berka z Dubé prodal 1. 1403 tvrz a dv. Struž- nici s částí vsi Hynkovi z Valkeřic. Tento zemřel před r. 1418 a následoval po něm syn Hynek ze Mnichova. L. 1437 a 1440 seděl tu potomek jeho Jan z Valkeřic. Druhý dli Stružnice byl mezi tím v držení vladyk z Těch-lovic (I. 1423 Petra a I. 1440 Jana) a část třeti patřila k Lipému. L. 1471 seděli tu Jan Tichlovec i] Borový Er. I 42. *) Tamže II. 176. ") DD 13 f. 167, 170. *) Rel. tab. II 134, DD 16 f. 292. *) Cod. dipl. Lus. IL 325. *) DD 16 f. 318, 412. ') Reg. kom. s. Srov. DZ. 8. G 4. ») DZ. 8. H. 18. ») Pandler, Deutsches Buch 1 80, ") DZ. 184. H 10. ") DZ. 188. C 11. u) Bílek, Děje konf. 419. ») DZ. 144. K 26. ") DZ. 118, K 8, 147. K 27. «») Reg. kom. soudu. TVRZE V OKOLÍ LIBCHAVY. 429 a Jan z Gerštorfu (Rel. tab. I. 605, lib. erect. XL 136, Ser. rer. Lusat. L 249, rel. tab. I. 110, Arch. Lipský). V 16 st. tu byly dvě tvrze. Na jedné tvrzi seděl v 1. 1502-1519 Lajlr i Penciku. L. 1543 zemřel Lejtolt, s nimž tu seděl současně Baltazar snad bratr jeho. Ten prodal tvrz tu a ves Stružnici 1. 1539 Hanušovi Knoblo- chovi r Varnsdorfu. (Arch. Lipský. Repr. kom. soudu, Arch. mus. DZ 4 F 27, 43. E 2.) Tento zemřel I. 1570 a nástupcem jeho byl syn Baltazar, který se v pamětech 16 st. často připomíná a 1. 1602 dolejší statek přikoupil. Na druhé tvrzi seděl Litolt Kelbl z Gejzinku a pak z téhož rodu (1531) Vácslav tuším syn. L. 1546 drželi čtyři vnukové Litoltovi tento dvůr. L. 1561 přijal jej za díl Lipolt, nejmladší z nich, ale prodal (1564) tvrz Stružnici s 2 dvory Mkuláši Pencikovi z Penciku a na Žandově. Po tomto následoval Karel, jenž před r. 1592 zemřel, Syn jeho Jindřich došed let svých prodal tento statek 1. 1600 Janovi Hovoroví Berkovi z Dubé. Od tohoto koupil statek ten (1602) Baltazar Knobloch a držel celou Stružnici kromě toho, co k Novému Zámku náleželo. Maje tři dvory svedl je v jeden a jednu tvrz opustil. L. 1620 prodal Stružnici Jindřichovi ze Solhauzu, ale prodej ten byl za neplatný prohlášen, statek Struž-nický zabrán a prodán I. 1629 Vilémovi Vratislavovi e Milrovic, jenž jej připojil k Libchavě. (Arch. mus. DZ. 15. C 30, 56. O 15, 174. A 1, 178. H 16, 193. K 2. Reg. kom. s. Bílek, Dtje konf. 269.) * V městečku Žandovč bývala tvrz, která již dávno zanikla. Městečko stále již I. 1282, byvši před tím (jak smýšlím) Němci založeno a od nich pojmenováno. Zdá se, že bývalo přfsl. hradu Klinšteina, kde proto někteři ze spoludržitelů bydlívali. Proto jeden Půta 1. 1340 slove ze Žandova a I. 1343 s Bohunkem Klinšteinským sem faráře podával. L. 1341 Púta s bratřími svými obdaroval kostel zdejší (týž neb jiný Půta připomíná se do r. 1372). Z potomních pamětí dovídáme se, že Žandov byl rozdělen, na dva díly a jeden dli s tvrzí že držel Rameš s Mimoni. Jisto jest, že celý Žandov se dostal před r. 1384 Anzelmovi a Předborovi bratřím z lionova, kteří se odtud jako patronové zdejšího kostela vyskytuji, (Rel. Tab. I. 410, lib. conf. Borový. Lib. erect. DD 18 p, 53-56.) Předbor držel Žandov ještě 1. 1405, ale byl 1. 1416 již mrtev. V drženi Žandova následoval v 1. 1413—1415 Hynek Hlaváč z Dubé a z Lipiho, ale zastavil jej ok. 1.1416 Mikuláši z Kolovrat, jenž sem 1. 1417 kněze podával. Později dostal se Žandov ke statkům Jana Berky z Dubé, držen ke hradu Tolšteinu a I. 1444 od Lužičanú pro loupeže vypálen. Bylť tehda v držení Jana mladšího z Vartemberka, jenž jej připojil k Děčínu. (DD 16. f. 318, 21. str. 187, Lib. conf.) Teprve I. 1533 odprodal jej Bedřich ze Solhauzu. Koupil jej tehda Martin z Manšvic. ale jeho dcery prodaly jej 1. 1536 Petrovi a Přibikovi bratřím Týnům z Týna. Tito ponechavše si polovici podací k Bukovině prodali Žandov 1. 1539 Balzarovi Pencikovi z Penciku. Po tomto následoval (syn?i Mikuláš, jenž 1. 1558 městečku trhy vyprosil. (DZ. 43. E 12, 84. B 9, Reg. Královská.) TýŽ s Adamem Týnem podporoval tu luteráustvl. Po něm následovali bratři Karel z Baltazar, z nichž onen již před r. 1577 zemřel, zůstaviv syny nezletilé. Poslední z Penciku byl Albrecht, který se 1. 1628 pro víru vystěhoval; když však se s nepřítelem vrátil (1631), statek jeho Žandov zabrán a darován Melicharovi z Wahlu (1632). Po jeho smrti zůstal vdově Anně Marii opět provdané Schelkartové z Harten- felzu. Dědici této Jancvi Antonínovi Schelhartovi teprve 1. 1675 ve dsky vložen. Týž prodal Žandov (1684) Janovi Kašparovi Proyoviz Giisselberka, který jej sicel. 1688 ke statku Bukovině prodal, ale 1. 1692 zase koupil. Týž zemřel r. 1694 zůstaviv děti z dvojího manželství. V 18. st. týií statek přikoupen k Paliči. (DZ. 64. B5, 395. E 29, 400. H 27, 401. Q 27, Bílek Děj. Koup. 418.) Ves Volfartice dělí se na horní a dolní ves. V obou bývaly tvrze. (Ves se přip. jlí 1. 1281.) Již vc 14 st. byly Volfartice rozděleny. Podací kostelní a část vsi patřily ke Klinšteinu a Žandovu. L. 1384 tuto část držel Anzelm z Ronova, koupiv ji od Čeňka strýce svého a nějaký statek držel Ješek Manek. Krátký čas potom patřila část k Žandovu, část ke Konojedům a část držel I. 1387 Rydkéř ze Skalky. Dvůr s vladyčím statkem držel 1. 1409 Jindřich Blekta z htlchovic a I. 1487 potomek jeho Tomáš. Ok I. 1502 prodal Vilém z II-burka tvrz Volfartice Zikmundovi z Vajsempachu (DD 18. f. 53, Lib. conf. erect. VIII 74 Arch. Lipský DZ 2 F 30). Tento sedel tu ještě 1. 1519; 1. 1529 držel tvrz téhož rodu Šebestián, I, 1541 Volf mladší a okolo I. 1549 také Hanuš a Zikmund bratři, Volf řečený starší držel pak týž statek sám a před smrti svou (j- 1567) odkázal jej Voršile Blektovně z Útěchovic manželce syna svého Volfa; tato byla v prvním loži vdána za pana Lutice, a synům s ním splozenými, z nichž Jiřík jej 1.1576 ujal. Týž zemřel i. 1603 odkázav Volfartice synu svému Jáchymovi. Tento tvrz znova vystavěl, ale pro účastenství ve vzpouře mu statek tento zabrán a prodán I. 1623 Vilémovi Vratislavovi z Mitrovic, jenž jej připojil k Libchavě. (Reg. kom. soudu, Arch. mus DZ 10. B 24, 15. G 2, 48. D 6, 62. R 18, 132. A 18, Bílek, Děje konf.) Vedle této tvrze dolejší povstala v 16 st. tvrz v hořejší vsi. Bezpochyby ji založil Šebestián z Veispachu, bratr Volfa svrchu psaného. L. 1581 převzal ji syn jeho Hanuš. Týž zemřel po r. 1598 a syn jeho Hanuš Šebestián prodal Volfartice (1613) Zikmundovi Rausen-dorfovi ze Špremberka. Tomuto týž statek 1. 1622 zabrán a 1.1623 prodán cizozemci Františkovi de Couriers, jehož potomci tu až do vymřeni seděli. Část tato přikoupena k Paliči. (DZ. 66. D 10, 128. L 25, 188. G 5, Bilek, Děje konf.) Nedaleko Žandova jest ves Velká Bukovina, v niž stoji zbytky bývalé tvrze. Bylo to staveni o dvou poschodích, skládajíc! se ze dvou domů do pravého uhlu sražených. Okolo byly hradby a příkopy. V 15. st. a snad již před ti m patřila Bukovina ke statku Žandovskému. Když se Žandov dostal v držení Přibíka a Petra bratři TýnŮv z Týna (1536), ponechali si Bukovinu prodavše Žandov a vystavěli si tu tvrz. V držení jejfm následoval 1. 1563 Adam Týn, jenž I. 1595 zemřel. (DZ. 14 P 7 27. N 17.) Synové jeho Adam Gotfryd a Heřman Volf se rozdělili tak, že onen vzal Bukovinu, tento Poštovice. Adam Gotfryd byl rozumu nedostatečného a proto manželka jeho Dorota Týnova z Doupova statek zpravovala. Táž prodala Bukovinu 1. 1603 Vilémovi Trmalovi z Toušic a tento 1. 1605 Jonášovi Poustovi z Lxbštatu, který 1. 1607 hrad Ostrý koupil a k Bukovině připojil. Když syn jeho Haubold zemřel (1659), dostala Bukovinu dcera jeho Anna Polyxena za podíl. V druhém manželství byla vdána za Benedikta Prašenfeldera z Prašenfeldu, jenž po její smrti (1702) statky Bukovinu a Freudenberg dědil. Jeho dcera Anna vdova hr. Millesimova prodala Bukovinu 1. 1732 vévodkyni Toskánské, po čemž k Paliči připojena. Vrchnost prodala 1. 1798 zámek s celým hospodářstvím (nyní č. 146, 147, 6 a 7) soukromníkům. Ze zámku povstaly dva domy, příkopy zasypány a hradby rozbořeny. (Arch. DZ., DZ. 179. K 6, Mit. ndb. Exo. Q. III 127, PV 36—39, XIV 330.) 55 VRŠOVICE ZÁMEK. ršovický zámek stojí mezi zelením u samé řeky Ohře. Jest založen do čtverhranu objímaje čtverhranatý pravidelný dvůr. Před časy býval zavřen přikopy, které se z Ohře vodou nadýmaly, avšak na iten čas jsou zasypány a v sady proměněny. Nad branou, která je stavěna asi na počátku 17. věku a do polokruhu sklenuta, jsou vytesány dva erby, které sem Volf Ilburk ze Vřesovic s manželkou svou Eliškou Berkovnou z Dubé (1629) zásadití dal. Nad tím výše jest vymalován erb Švarcenberský a nejvýše jest vížka. V průjezdu posud lze znáti v pravo bývalou vrátnicí a šatlavu. Na dvoře na severní a západní straně dvora jest klenutá chodba- Sice celé stavení i s malou kapli, která jest ve východním křídle, nemá nejmenší umělecké výzdoby. Vršovice maji své jméno od vladyky Vrše, ač proto nemusejí souviseti s dějinami VrŠovcův, poněvadž i v jiných rodinách si jméno Vrí, dávali. Vršovice patřívaly Něprovi Borutici, byly mu pro jeho zlé účinky odňaty a dostaly se 1. 1268 k Pražskému biskupství.1) Teprve 1. 1331, když Jan biskup potřeboval peněz na koupení hradu Heršteina, prodány Zdeslavovi s Kyšic?) L. 1367 držel Jan Koryto statek Vršovice, jež po něm měl vnuk Jan; tento zemřel ok. 1. 1381 v mládí a statek jeho spadl na krále. Rovněž spadlo na krále (1383) věno Žofky a Dobrotivé, jimž byl Koryto na Vršovicích věnoval. Tomu se bránili bratří Jan a Přech koupivše před tím Vršovice.8) Přech seděl tu ještě 1. 1386, maje jednání v městě Lounech.4) Nástupcem jeho stal se Aleš se Slavilina, jenž I. 1389 vykoupil plat, který byl dáván na Černčickou faru.6) Po Alšovi, který tu ještě 1. 1391 seděl, následovat nějaký Petr neznámého rodu a od r. 1396 vyskytuje se jako pán Rydkéř s Polenska.0) Týž prodal na svém zboží Vršovském (1409) plat, který pak byl odkázán klášterům t Litoměřicích a Lounech.7) L. 1416 prodal Telce a od Ku n ráta arcibiskupa obdržel (asi r. 1418) zápisem vsi Počedělice, Oboru, Veltěže a Vtělen.8) Již I. 1437 měl zrostlého syna Jana, sice seděl na Vršovicích ještě 1. 1443.9) Dotčený Jan držel věrně se stranou Poděbradskou, s níž 1. 1448 vpadl do Prahy a 1. 1450 obdržel zástavou hrad Oltárik.10) Jeho syn Mikuláš prodal 1. 1468 Oltáfík a jsa toho rodu v Čechách poslední, zapsal všecko zboží své (1474) Albrechtovi z Kolovrat na Novém hradě a Janovi synu jeho. Jim postoupil své zápisné vesměs a jak se zdá i Vršovice.11) Jak se zdá, Mikuláš a Eliška ještě téhož roku zemřeli. Odúmrt po nich vyprosili si Sulevští, ale zřekli se práva svého pustivše je Albrechtovi, který potom (1475) skrze úředníky dvorské na Vršovice zveden.12) Páni Novohradští nepodrželi si Vršovice dlouho. Prodali je a Ofka z Miloňovic, manželka Purkarta Kaplite ze Sulevic prodala tvrz Vršovice (1517) Vácslavovi Sokolovi s Mor,13) jehož rod tu drahně let seděl. Vácslav seděl tu až do r. 1532, kteréhož zemřel.14) Ač prvotně z městského stavu pocházel, přece v rozepřích, které byly mezi šlechtou a městy, stál na straně oněch, ovšem jako držitel pozemského statku. Lounští mu proto dvůr jeho na malém předměstí docela vyplenili.16) Přečkal jej jediný syn Jan, jenž již 1. 1535 zemřel. Synové jeho byli Albrecht, Jiřík, Vácslav a Adam. Ti přikoupili 1. 1537 ves Černčice a vládli na Vršovicích nedílně. Albrecht (f 1551) a Adam zemřeli před r. 1557, Jiří zemřel 1. 1Ď65 a pohřben v kostele Slavětín-ském.16) Vácslav přečkav je, držel Vršovice se synovcem svým Janem starším. Zemřel 1. 1569 zůstaviv syny Zikmunda, Albrechta a Jana mladšího11) (čtvrtý syn Mikuláš zemřel před otcem). Zikmund a Albrecht (ok. r. 1586) oddělili se a tak zůstali na Vršovicích oba Janové, z nichž Jan mladší 1. 1585 na Vršovicích a Sla-větlně manželce Johance z Hertenberka věnoval.18) Celých Vršovic nabyl Jan mladší, když mu je Jan starší ') Reg. II 241, 727. *) Reg. III 721. a) Codex Thomaeus, DD 13 f. 167-171. *) Knihy Lounské. «) Lib. erecL XII 49. ») Knihy Lounské. ') Lib. erect. VIII 59. eJ Arch. č. III 489, arch. domu Toskan Viz i Rel. tab. I 105. ■) DD 15 f 306, Arch. aicibisk. «<>) Arch. Třeboňský a kapitulní. ») Arch. domu Toskan. IS) DD 16 str. 383, 23. str. 342. '*) DZ. 6. D 7. Reg. 4 J ks. D 17. 15; Veselý, Dejiny Citolib&kého panství. ,6) Reg kom. soudu. Mikšovicovy Paměti. n) Podle podrobného vývodu zdělaného od P Fr. Štědrého, faráře ve Slavětině. ■*) DZ. 22, O 16. VRŠOVICE ZÁMEK. 431 zapsal.1) Avšak 1. 1589 prodal Jan statek Vršovice Jakubovi Zákoslelskému z Bilejova, měštěnínu v Lounech.*,) Tento zemřel 1. 1597 odkázav Vršovice posledním pořízením krátce před smrtí zdělaným Bohuslavovi, vnuku svému, synu po Janovi, synu Jakubovu, v Starém městě Pražském osedlém, ale tak, aby Kateřina Srnovcova, dcera Jakubova, byla poručnicí do let dědicových.8) Kateřina přikoupila 1. 1600 ves Třtěno a seděla na Vršovicích ještě 1. 1603.4) Bohuslav ujav statek prodal jej r. 1615 Prokopovi Dvoreckému z Olbramovic.6) Tento byl předním účastníkem povstání I. 1618, proto odsouzen hrdla a statku a 1. 1621 sfat. Statky jeho Vršovice a Kystra zabrány a prodány 1. 1622 Volfovi Ilburkovi ze Vřesovic, generalvachtmistru v Saské armádě.6) « Zámek ve Vršovicích u Loun od východu. (Fol. B. Vavrouäck.) Vilém Ilburk byl ženat s Eliškou Berkovnou z Dubé a zámek Vršovský 1. 1629 znova vystavěl, jak svědčí erby manželů nad branou zazděné. Zemřel 1, 1634 a manželka jeho dvě leta po něm. Zůstalo po něm drahně dluhův. Přední věřitelkou byla Benigna Kateřina z Lobkovic, jež se proto ve Vršovice uvázala a je jaksi v zástavě držela. Táž odkázala toto své právo z polovice vnuku svému Volfovi Adamovi hraběti z Pappenheimu a z polovice jiným osobám. Volf zemřel I. 1647 a právo jeho přešlo na vdovu Marii Esteru Huiinovou z Gerau. Ta konečně v právní držení Vršovic uvedena, když jí 1. 1663 týž statek pro dluh 13189 kop a zadržené úroky odhádán.7) Ještě t. r. prodala Vršovice Silvii Kateřině markraběnce Badenské a Hochberské.8) Rod Badenský vládl na Vršovicích až do r. 1782. Po Sylvii následoval totiž manžel její Leopold ') DZ. 91. B 7, v desky teprve 1 1590 vloženo. *) DZ. 169. H 26. 3) DZ. 127. M 3. *) DZ. 176 A 28, VUSp. 1898 I 73. ») DZ. 188. P. 20. «) Bílek kont 90. 7) Veselý, DZ. 29. B 17. <») DZ. 316. A 10. 432 VRŠOVICE ZÁMEK. (1664—1671), po něm druhá jeho manželka M. Františka roz. z Fyrštemberka (f 1702), pak syn jeho Leopold (f 1716). Po něm následoval Ludvík Jiři, jenž 1. 1735 starý palác v zámku na světnice rozdělil a všechen zámek opravil. Po něm (f 1761) následovala dcera Alžběta Augusta a od této koupil je (1783) Jan kníže ze Švarcenberka, jehož potomstvu zámek posud náleží. TVRZE V OKOLÍ VRŠOVIC. hradu. Ijje vsi Oboře, ležící nedaleko Vršovic vznikla tvrz teprve pozdě. Ves byla I. 1268 postou-pťna od krále k Pražskému biskupství a patřila k arcibiskupství asi až do r. 14191). Zápisem dcstala se k Vršovicům a od r. 1474 k Novému Při dělení téhož panství dostala se Šfastnému Novohradskému z Kolovrat (f ok. 1552) a držena ke Bílé věže na hradě Pražském, s niž se spustil, z Čech ujel a k nepříteli se připojil. Z též příčiny tvrz a ves Obora a ves Veltěže držené posud k Vršovicům potaženy 1. 1654 ke král. fisku1). Statky ty postoupeny 1. 1658 Adamovi a Vilémovi Vácslavovi Linhartům z Najenperka bratřím, od nichž prodány I. 1660 Sylvii Kateřině markrabénce Badenské a ta je připojila k Vršo- Hradiště v Kystře od jihu. (Fot. B. Vavrouielc.) Kystře*). Synové jeho drželi ji napřed společné, ale I. 1566 měl ji Petr sám8). Týž prodal asi 1. 1567 ves celou Oboru s dvorem popi. Šebestiánovi ze Vřesovic*) a to kromě Části vsi, která patřila ještě Novohradským. Buď Šebestián aneb jeho nástupce vyzdvihli tu tvrz6). Šebestián zemřel asi I. 1593 a Oboru držel po něm syn Jan Kburk6); když pak tento 1. 1604 zavražděn, měl ji syn jeho Volf Karel, jenž ji zastavil 1. 1622 strýci svému Volfovi staršímu ze Vřesovic1). Volf Karel zúčastniv se povstání a pro jiná provinění vsazen do ') Reg. M 241. Jen < d r. 1347 držena k Počedělicům, pak ji měli 1386 Jindřich a 14Í13 Aleš Škopkové z Dubé, ale 1-1415 již zase arcibiskup. *) DZ 41. A 1. s) Reg. kom. soudu, DZ 88 A 17. *) DZ. 16. H 2. 5) Stála již za Jana Ilburka. «) VUSp. 189E I 67. i) DZ. 193. J 16. Bílek konf. 911. vicům2). Z tvrze, která byla dobře opevněna, zbyly 1. 1654 holé zdi, z nichž něco zůstalo v nynější hajnici. Také ve Veltěžích vznikla tvrz pozdě. Ve 13. století patřily k biskupství*) a pak k arcibiskupství. Kunrát arcibiskup zastavil je Rydkéřovi z Polenska a drženy odtud k Vršovicům a od r. 1474 k Novému hradu. Po rozdělení téhož panství zůstaly při Novohradských z Kolovrat a získáno od nich i dědičné právo, jež dal král Ferdinand 1. 1564 Bohuslavovi Felixovi i) DZ. 113. K 63. Volf zastřelen I. 1623 u Liberce, sj Bílek, Děje kont 911. Šíře Veselý v Dějinách Citolibska. 3) Form. Dobešův č. 255. TVRZE V OKOLÍ VRŠOVIC. 433 z Lobkovic. Jan Novckradský prodal 1. 1571 svou část Veltěž Šebestiánovi ze Vřesovic1) a patřila pak k Novému hradu. Později patřila k Oboře a s ní připojena k Vršovicům. Kdy a kým tvrz vystavěna, není známo, že tu ale byla, dovodí se tímto příběhem: L. 1790 našel čtyřletý hoch ve zdi starého pustého zámku hrneček, v němž bylo 57 kusův starých penčz. Když to knížeti oznámeno, nařídil, aby se nalezené poslaly do Vídně, aby se tu poznalo, jaká odměna se má chlapci dáti1). * Tvrz v Kystře byla při řece Ohři, jejíž jedno rameno ji obtékalo. Známky její bylo viděti ještě na počátku 19. stol. a tehda také se starý sklep na tvrzišti propadl"). Pány podacfmi zdejšího kostela byli v 1. 1363 —1366 Venek a Bořita napřed s Ojtřem a potom s Klimšem. Venek byl již 1 1383 mrtev*). L. 1391 by! patronem Petr a s ním Martin a Diviš bratří, tito pak pospolu až do r. 1412. Diviš stal se na universitě mistrem, byl do r. 1404 farářem v Zahrádce, pak od r. 1404 v Hovorčevsi, od r. 1410 v Strašecím, kdež tuším zemřel8). S bratrem založil ok. 1. 1409 oltář v Kystře6). Martin driel od r. 1419 s katolickou stranou a byl 1. 1433 na snemu Svatomartinském v Praze. L. 1441 držel Kystru Matej z HořeŠovič1). Po něm následoval Jan snad syn jeho, jenž zapsal tvrz Kystru strýci svému Prokopovi. Tento se od r. 1450 jako pán na Kystře8) připomíná, držev ji snad společně s Janem a 1. 1487 měl o ni soud s Buškem z Hoře-šovic, který se táhl na statek po n. Janovi. Prokop tu seděř ještě 1. 1495'). Po smrti Prokopově prodali po-ručníci jeho děti tvrz Kystru asi I. 1516 Slastnému Novohradskému z Kolovrat1"1). Týž pronajal 1. 1547 Kystru Purkartovi z Sulevic na tři leta. Synové jeho Albrecht, Petr, Vdcslcv a Jan prodali Kystru 1. 1552 Šebestiánovi z Vřesovic11). Po tomto následovali synové jeho, zejména pak ujal Kystru Volf. Týž postoupil týž statek 1. 1603 Janovi Ilburkovi Osterskému z Sulevic a Žofii Kapliřové s Vřesovic manželce jeho18). Oba manželé prodali Kystru I. 1652 Bohuslavovi Zákostel-skému z Bilejova, jenž ji k Vršovicům připojil13). Tvrz ,r___l .__i / i___, _ :: i t uil —___. i • - j...,.«_u J- rvysLersKa uyia jiz j. ijusia a v uasicLiujiujeii uc- sítiletích dokonce zanikla. * V kostelní vsi Počedělicich byla za starodávna tvrz, po niž již není památky.14) Ves bývala ode dávna majetkem biskupství a biskup Ondřej zastavil ji I. 1219 klášteru Valdsaskému.16) Biskup Jan se tu 1. 1274 zdržoval.16) Když 1.1347 Sezema z Rožmifála zboží své arcibiskupovi prodal, dal mu tento za ně kromě peněz Počedělice a tři blízké vesnice do jeho, manž. Skonky a přítele Plichty ze Mšeného života.17) Sezema sídllval tu na tvrzi a žil ještě 1. 1381. Po jeho smrti obdržel 1. 1383 Jindřich Škopek z Dubé Počedělice do života a měl tu správce Haška Po něm měl zboží to Aleš Škopek již 1. 1403. L 1415 byl tu purkrabí jakýsi Mikeš. L. 1419 zastaveny Rydkéři z Polenska a od té doby drženy k Vršovicům až do r. 1474. Tehda totiž přešlo to zboží na pány z Kolovrat a Počedělice drženy odtud k Novému hradu. Skrze dělení panství Novo- l) DZ 60. J 6-7. Šíře Veselý na str 91. s) Arch. Třeboňský. •) Viz Veselého Dřje panství Citolibského na str 93 až 95. *) Lib conf. DD 13 f 174 Jan z Kystry 1. 1381 na Chrámcích (Knihy Lounské). 5) Lib. conf. °) Lib. erect- IX F 11. ')Arch. Lounský. Od vdovy jeho maji Hořeničtí listy. B) Arch. kapitulní ») Rel. tab. I. 148. Paprocký o st.ryt. 242. l0) DZ. 250 K I. ") DZ 86. D 23. «) DZm. 236. L. 1. '») DZ. 189. J 18. ») Pomůckou: Článek F. Štědrého v MethoduXXIII 29. "1 Gradl Mon. Egrana n. 148. ,8) Reg. IV 362. ") Arch. kapitolni. hradského stalo se, že i Počedělice rozděleny, takže tu byly dva díly. Od r. 1564 byly sice dědičným statkem Bohuslava Felixa Hasišteinského z Lobkovic}) ale ten dal jednu část, kterou měli Jáchym a Zdeněk, vnukové n. Jana Novohradského z Kolovrat, těmto dědičně (1570). Ve vkladu na to učiněném připomíná se i třetina po-pluží od tvrze pusté.2) Jiná část držena tehda ještč k Novému hradu. Tento díl měl od r. 1573 Jati starší z Lobkovic a prodal jej 1575 Šebestiánovi z Vřesovic.3) Počedělice drženy odtud ke Kystře a od r. 1642 k Viiovicům. w Ve vsi ChodŽOVČ bývala tvrz ode dávna.*) Ves jest starodávná a připomíná se již 1. 1057 v základním listu Litoměřickém. Ve 14. st. byl tu farní kostel. Tehdi byla ves rozdělena na dva statky, na nichž seděli Jan (1370—1394) a Zabíjí (1370—1379), oba erbu orlice. Tento měl také Bělušice. Jestli nebyli bratří, byli blízce příbuzní. Po Záviši dědili synové Jindřich a Bozděch. Když Jan zemřel, byl Jindřich poručnikem jeho děti, ale protože konal loupeže na silnicích, král Vácislav jej odstavil a dal poručenství Bozděchovi. Když Bozděch zemřel, učinil Jindřich darování klášteru Lounskému za duši jeho, dada inu 1397 plat v Chodžovč.6) Synové Janovi prodali svůj díl Chodžova.; neb s Jindřichem tu seděl 1. 1408 Jindřich Kovář ze StrhařF) Jindřich Bělušický připomíná se naposled 1. 1416 jako patron kostela zdejšího. L. 1418 byl již mrtev. Na jeho zboží chtělo se sáhnouti právem odumrtím, ale nedokonáno pro následující bouře,7) strýci jeho drželi pak Hrádek a jiná zboží. L. 1437 tvrz v Chodžově zase provolána jaiko odumřelé zboží po Jindřichovi. Držela ji Anna dcerai Jindřichova a vdova po Hanuši ze Skalky a ta si statek ten odporem svým zachovala.8) Od té doby patřila taito část s tvrzi ke hradu Skalce až do konce 15. století, Tvrz mezi tím zanikla. Na počátku 16. století držel Chodžov Mikuláš Žehrovský z Kolovrat. Týž zastavil 1. 1504 část úroku z Chodžova vycházejícího Vácslavovi ze Svinař a Kateřině Zachrašfanské z Brus, od nichž psík dále postupováno. Ostatek podržel do smrti. Po jeho smrti procán týž Statek k dobrému sirotka Janovi Křweekému z Ronova (1514). Tento prodal Chodžov zase 1. 1519 a pak postupován, až se dostal 1. 1521 Děpoltovi z Lobkovic, ovšem mimo ten plat 1. 1501 prodaný. Držen napřed k Bílině, později k Duchcovu a Dolnímu Jiřetlnu a konečně k Vršovicům. * Ve vsi BěluŠÍCÍCh ležících pod Běloušem byla tvrz ode dávna. Ves má znamenité stáří. Po ní psal se 1231—1254 Vít a kdysi okolo 1. 1240 Bohuslav9). Ve 14. století seděli na BěluŠicfch a Chodžově páni erbu orlice, na oněch zejména Jindřich a Bozděch bratři (1377), kterým přisouzena 1. 1380 polovice podací v Kozlech.10) Král Vácslav odňal (1395) Jindřichovi poručenství nad sirotky po Janovi z Chodžova, protože činil loupeže na silnicích, a dal je'Bozdčchovi,111) avšak tento ještě téhož leta zemřel.18) Statek dědil po něm snad Jindřich z Chodžova syn n. Závišův a dal na jeho duši almužnu klášteru v Lounech.18) Jindřich psal se pak seděním na Bělušicích aneb i z Bčlušic. Vedle něho vyskytuje se v 1. 1404 Jan z Bělušic}4-) Jindřich činil v I. následujících darováni duchovním ústavům a seděl l) DZ. K XII. N. 8. 2) DZ 17 D 16. 3) DZ. 18. M 13. ") Method XXVII. 30. Lib. er. XII171. «)Arch. Draidansky ') DD 15 f. 300. 8) DD 15 f. 305. ») Reg. I 363, 431, 449, 471, II 16 ") Tadra Acta jud. 1 226, II 71, 193. ») Rel. tab.I 556. l») DD 14 str. 215, 216. ") Lib. erect. ») Lib. erect. V. 434 TVRZE V OKOLÍ VRŠOVIC. asi od r. 1408 na Chodžově.1) Tvrz Běíušickou držel asi od r. 1408 Vchyna a to ještě 1. 14212). Za válek potomních zamřel a není známo, komu se jeho statek dostal. L. 1454 psal se po Bělušicfch Jiří Hlava a jakýsi Pavel byl tehda již mrtev.8) Bělušice držel 1.1465 Jiŕik z 7T?Hzenic.1) Jako Jejlcti držitel vyskytuje se 1. 1523 Jan Charvát z Beršteina, jenž je měl tuším s bratrem svým Jiříkem, jenž podědiv po bratrovi 1. 1545 celé Bělušice držel.6) Jiřík zemřel ok. r. 1547 zůstaviv nezletilé sirotky. Jeden z nich Jan prodal Bělušice 1. 1566 Janovi z Bílé, ale zase je od něho 1. 1570 přejal.9) Je-li to týž Jan, jenž teprve 1. 1625 zemřel, připomínají se Jakub Hes (1399—1412) a Radim z Pruženie (1399—1427) jako držitelé této části.1) Později byl dědičným držitelem Přech z Zichova, jenž sem 1. 1430 faráře podával,*) ale jakési právo věnné patřilo Pavlovi z Bělušic. Po smrti obou spadlo na krále a král Ladislav daroval je 1454 Jakubovi Lankdšovi z Nepomyile?) L. 1S17 sedel na tvrzi KnneS s Tioskova, *■) jenž držel také ves Jablonec a ji před r. 1524 zastavil. Po něm držel Kozly Vilém tuším syn. Týž zemřel před r. 1531 zůstaviv vdovu a nezletilé dítky. Vdova chtěla mlti poručenství, ale v tom jí bránila Alžběta z Tloskova uvázavši se v Kozly. Zase pak Anna dcera Kunšova bránila Kunšovi z Hokova, když se v polovici Kozel Tvrz v KoSticich. dosáhl věku velmi vzácného; ačkoliv kupoval 1. 1620 statky duchovní, přece nebyl pokutován a zůstal v držení Bělušic do smrti.7) Statek jeho dostal se dceři Alžbětě vdané za Karla Ckotka z Ckotkova. Tento zemřel asi 1. 1642 a statek Bělušický zůstal jeho potomkům až do naší paméti.8) * Kostelní ves Kozly byla od dávných dob rozdělena. Jedna část patřila již 1. 1375 kapitole u sv. Apolináře a to do r. 1420. Odtud do r. 1498 byla v zápisném držení Vlčkův z Minie a pak patřila zase dotčené kapitole.*) Na druhé části vladycké stávala tvrz. Nejstarší známý držitel je Přech 1. 1382.10) V potomních dobách ') Arch Drážďanský. *j DD 15 str. 306, kn. Lounské, Arch. Drážďanský. 0 DD 16 str. 305, 16 str. 297. *) List v Hořeni-cích u Libčevsi. 5) Reg. kom. soudu. DZ. 1 B 7, 250 H i6. 6) DZ. 7. L 24, 15, O 24, 88. H 27 T) DZ. 142, C 29, Bílek, Děje konf. 8) Ledr, Hrabata Chotkové z Ch. °) Borový Lib. erect. I 100 a listy v arch. kapítolnim a křížovnickém. 10) Knihy Lounské. uvázal.5) Tvrz a díl vsi Kozel prodány tehda kapitole Pražské (prý od Viléma), ale dskami ji odevzdal teprve Jan Ku nes syn Vilémův.*) Od té doby náležela ta část kapitole a podací k Bělušicům. Onano část přikoupena k Bělušicům teprve 1. 1750. * V Libčevsi je nevelký zámek stojící na starém tvrzišti totiž pahrbku na všechny strany spadajícím. Stavení jest základův nepravidelných a skládá se ze tři domův, které dvůr čtverhranatý zavírají. Největš! dům jde po dvou stranách dvora a v něm jest také průjezd a dveře ve výstupku. Na každé z obou ostatních stran jest malé stavení. První známý držitel Libčevsi byl Smil 1. 1295, jenž sloužil Boršovi z Oseká.7) Z pozdějších pamětí jde ') Manuál kapitolni, Lib. conr. DD 15 str. 306. Kel tab. II 88, Arch. Drážďan. 2) Lib. conf. 3) DD 16 f. 297. *) Arch. kapitolni *) Reg kom. soudu. •) DZ. 9CI. 1 Reg. II 723, 724, IV 748. TVRZE V OKOLÍ VRŠOVIC. 435 na jevo, že potom páni ze Žirotína část Libčevsi drželi, že se pak klášteru v Týnci dostatí měla, ale ok. 1.1385 prodána.1) Pesík z Míníc byl 1. 1390 dižitelem tvrze a patronem kostela zdejšího a 1. 1390 pro lepší vychování farářovo přidal role, les a desátky.*) L. 1401 byl již mrtev a nástupcem jeho byl syn Kryštofor, jenž 1. 1408 jisté dobrodiní faráři v Želkoviclch učinil a I. 1414 faráři v Libčevsi přilepšil.*) V potomních bojích držel se stranou pod jednou a I. 1433 sem katolického faráře podával. Anna vdova po něm se syny Pešikem, Martinem a Bohuslavem prodala tvrz Libčeves s přísl. Vácslavovi Cardovi e Peirovic.*) Tento přečkav syna dal většinu svých statků vnuce Kateřině, avšak Libčeves dal dceři své Ofce, jež byla vdána za Zikmunda z Vartemberka a z Beríteina (f j. 1481). Paní ta postoupila Libčevsi synu svému Vácslavovi; když ale ten před r. 1483 zemřel, spadl statek jeho na krále a od něho zadarován. Byly o něj spory, aniž známo, kdo jej držel.6) Jindřich z Vřesovic držel Libčeves a Brozany na počátku 16. stol. Děle 1. 1515 své syny dal Jaroslavovi Brozany a Jiříkovi Libčeves6) a tento žil ještě 1. 1521.') Synové jeho Jindřich, Zikmund a Jakub prodali Libčeves r. 1543 Jaroslavovi Beřkovskému z Šebiŕova a tento 1. 1548 Buškovi Kapliřt ze Suleuic.*) Od tohoto pochází zvon 1. 1557 slitý. V drženi jeho potomstva zůstala Libčeves až do r. 1588. Tehda prodaly tři sestry Kaplířky tvrz Libčeves Janovi ze Vřesovic na Podsedicich.9) Od tohoto koupila ji (1596) Kateřina vdaná fjdrcká roz. z Doupova pro syna svého Jana Viléma Kostomlatského z Vřesovic.10) Od těchto obou obnoven zámek v hrubém tak jak nyní stojí (1607) a o tom svědčí posud kámen nade dveřmi do zámku vsazený. V mládí býval velmi bujný. L. 1601 na Kryštofa Sekerku tulichu dobyl a jej v pravé ucho ranil. L. 1602 sám druhý s chasou učinil útok na dvůr Vo-děradský, vyrazil dvéře a střílel do dvoru na Marii Hochauzárovou.11) Jan Vilém zemřel ok. 1.1620 a statek dědil po něm Jan fíabart strýc. Týž chtěje se 1. 1628 pro víru vystěhovali prodal Libčeves strýci svému Volfovi Ilburkovi se Vřesovic?1) Tento nedržel později Libčevsi, nýbrž bratr jeho Vilem, jenž I. 1640 zemřel. Po jeho smrti našlo se drahně dluhů, pro něž týž statek 1. 1642 prodán. Koupil jej Kryštof Ferdinand z Lobkovic}3) Týž připojil k Libčevsi statek Měrunice a 1. 1656 získal i Bílinu. Po jeho smrti uvázala se v Libčeves manželka Alžběta Apolena z Tilly majíc na ní věno své zapsané,14) ale přišla o ně, když se 1. 1661 zase vdala. Libčeves zůstala odtud v držení Bflinské pošlosti rodu Lobkovského a s Bílinou přešla na Roudnickou pošlost. Z urbáře r. 1664 dovídáme se, že zámek měl šindelnou střechu a pod ní 6 světnic, 3 komory, 4 suché, 2 podzemní sklepy, ale vše bylo opustlé. Při staré hradbě stálo o sobě stavení, v němž byly dva žaláře na neposlušné poddané. Od první osoby, která tu byla 1. 1585 zavřena, říkalo se mu Pečenka. Pod střechou pověšen zvonec, kterým se lidé na roboty svolávali. Před zámkem leželo velké koryto z dubového dřiví.15) ^ Ve vsi Košticich nad Ohří postavena tvrz teprve v 16. století. Patřily totiž na poč. 16. stol. Litvínovi z Klinšteina a pak dceři jeho Vracce. Volf z Vřesovic >) Lib. erect. ix H 10, Rel. tab. I 509. «) Borový Er IV 444, Lib. conf. ») Lib. erect. ix C 7, x28. •) Rel. tab. ii 165. 6) DD 17 str. 357,361. «) Arch. mus. ') DD 62 str. 425. 6) DZ. eg II, 47. C 16, Arch. domu Tosk. ») DZ. 166 c 26. ,0) DZ. 171, G 26. ll) Reg. k. soudu. ,s) DZ. 295. N 1, Bilek konf. 912. ") DZ. 312 t 19. '*) DZ- 113, L 31. 16) Arch. Roudnický. prodal pak ves Koštice (1545) Jindřichovi z HrobliceS) Od toho se dostala polovice Dr. Bernartcvi od Střibr. růže, jenž tu tvrz vystavěl, a polovice Lidmile z Police2) Jeroným Hrob čický 1. 1548 tuto a 1. 1569 onu polovici koupil8). Nástupce jeho též Jeroným prodal Koštice (1589) Anzelmovi Štensdorfovi ze ŠtensdorfuS) Tento postoupil Kostic (1602) Janevi se Stampachu směnou za Hlubany.5) Tomuto I. 1623 zabrány a postoupeny 1. 1625 Janovi z Aldringen, c. k nejvyššímu.") Od jeho potomstva prodány a koupil je 1. 1652 c. k. nejvyšší Jan Tomáš svob p. Brissigel (f 1652). Jeho potomstvo drželo Koštice až do konce téhož století. L. 1690 koupil je Kašpar Proy z Geiselberka?) Ves VodollCe patřila klášteru Oseckému skorém od jeho založení ; ve 13. st. byl tu poplužný dvůr a sídlo hospodářství. Ves 1. 1341 nemeckým právem vysazena L. 1421 odtržena od kláštera a držena ke Strekovú"). Král Jiří zastavil Vodolice Vácslavovi z Černíte (1469), jehož potomstvu zápis ten potvrzován až do r. 1504.°) Od nich bezpochyby tu tvrz vystavěna. Okolo 1. 1588 nabyl Vodolic Jan mladší Vinklman z Hazen-tálu, jenž 1. 1596 zemřel.'0) Statek zdědila po něm manželka Anna roz. Zákostelská z Bllejova a ta prodala tví z, dvůr a ves Vodolice (1599) Janori Vácslavovi z Lobkovic^1) tento však nepodržev téhož statku dlouho pio-dal jej 1. 1601 Štlpánovi Jiří ze Šternberka 11 Odtud držena k Postoloprtům kromě krátké doby do r. 1637 1S) a prodána později k Libčevsi. L 1664 stála tu tvrz se zvoditým mostem a několika světnicemi, ale byla všechna pusta.14) r Severně ode vsi Zichova, kde se sbíhají Žichov-ský a Měrunický potok, vypíná se ostroh, na jehož konci jsou zbytky náspů. Místo to slove Starý zámek. Až do r. 1879 bylo tvrziště pastvištěm, ale když je majitel tehda na roli preorával, našel tu pečetidlo Ha-barta z Vraního, které je v Roudnickém zámku uschováno. Zdá se, že tu stávalo sídlo vladyk Zichovských, kteří měli později také tvrz ve vsi. Po vsi psával se v 1. 1239- 1251 Jindřich.11') L 1341 žil Ješek}*) Jeho snad synem byi Stup, jenž byl v 1 1358—1360 purkrabí Normberským.") L. 1365 měl syna Mikuláše, jiný syn byl I. 1386 Kunat1*) Avšak současně připomi nají se i jiní zemane, kteří snad nebyli téhož rodu, jako Pešek (1370-1380), Ješek (1378-1380), Jarek (1372 na Solanech) a synové jeho Petr, Jarek, Přech a Prokop (1406 atd.), kteří seděli v Třebivlicích.19) Erbu kola byl Jan Kolo ze Zichova, jenž seděl I. 1414 v Třebivlicích a 1. 1419 na Vinařících.sn) Dotčený Kunat, potomek těch, kteří byli erbu vola, zemřel před r. 1407 zůstaviv vdovu Johanku a syny Přecha, Smila a Stupka, kteří v Zichové dvůr s částí vsi drželi.2') Přech žil ještě I. 1420,22) avšak 1. 1437 byl mrtev a nezůstalo po něm jiných přátel, než jedině sestry.43) Záhy usadili se v Zichově také předkové Žichovcäv z Duban, Patřil k nim tuším Pavel, který se od r. 1398 z4) a potom v pamětech nejednou připomíná, nazývaje se od r. 1405 starším, Vácslav, který 1. 1426 zemřel, byl bezpochyby jeho ») ul. 7. H 4. *) vz. 7. K 14. DZ.ro 228 Hl') DZ. 59. A 9 l) DZ. 166. G 8. 5) DZ. 178. P 17. °) Bílek, Děje konf. 613. 7) DZ. 400. P 2. *) Reg. I-IV, Arch. č. I 521. ») Listy v arch. gub. ,0) DZ. 24. H 25, Míkšovicova kronika. ") DZ 173. L. 11. >s) DZ. 130, K 10. »J DZ. 302, C 5. ") Arch. Roudnický. ,6> Reg. I 449, Arch. Lovosický. '«) Borový Er. I 50. ") Program Lipského gymnasia 1878 str. 28. u) Reg. Vat. Borový Er. II 241. 10) Doklady hojné. M) Lib. erect. XIII, arch. bibl. Praž. Potomci seděli na Gtolibech. S1) Lib. erect Rel. tab. II 53. ») Arch. Drážďanský DD 15 f. 292 **) DD 15 f. 305. L. 1430 byl patronem v Kožlích. **) Arch. bibl. Praž. 436 TVRZE V OKOLÍ VRŠOVIC syn;1) jiným synem snad byl Pavel, jenž se 1. 1431 a 1432 připomíná,2) Od některého z těchto aneb následujících vystavěna ve vsi tvrz; nad jejím mostem nad vraty byl erb jejich vytesán, což ještě 1. 1573 se vídalo.8) L. 1454 žili Jan a Pavel sirotci po Žichovcovi.4) Nějaký Jan zemřel 1. 1465. Pavel připomíná se zase 1. 1488 a lež I. 1510. Statek Zichovský prodal DčpoHovi s Lo& kovic, jenž jej připojil k Bílině.6) L. 1642 připojen k Libčevsi. * Mérunice byly starým sídlem; po nich se psali 1. 1295 Jan i v 1. 1318—1325 Mikuláš.*) Ve 14. stol. byly tu asi tři statky. Jedna část s polovicí podací patřila ke hradu Skalce. Na druhé části seděli I. 1302 Litold a Frycek z Moravěvsi a v 1. 1363 — 1375 Frycek sám.7) Tu pak koupili Vchynšti a měli ji 1384—1408 Martin, 1410 Smil a 1. 1415 dva Smilové starší a mladší. Ti také měli druhou polovici podací.8) Třetí statek držel 1. 1383 Banor z Měruntc erbu podkovy, který týž statek ještě L 1404 držel; sice bylo jeho sídlo na Novém sedle.*) ') Pam. arch Vil 21b s) Arch č III 502, 504. 3i Pam. arch VII 225 *) Arch č. lil 560. °j DD 23 ř. 5 , 63, Keg. k s. DZ. 45 E 19. '» Reg. II, Tab. vet. 7) Mittheil. XX 215, Lib. conf. Acta jud. Borový Lib. erect. II 241 s) Lib. conf. Rel. tab. II. 32, Lib. erect. VIII 47. Rel. tab. II 47. B) Mittheil XI 195, DD 18 f. 20. Na poř. 15. st. oddělena část, která patří vala ke Skalce a byla samostatným statkem Erharta ze Sulevic. Tak se psali. 1415 a nedlouho potom zemřel.1) Synem jeho bezpochyby byl Vaněk, jenž sem 1. 1435 katolického faráře podával. Týž připomíná se v rozličných zápisech až do r. 1470.s) Po něm následoval fíeralt neb Rrhart zc Sulevic, jenž tu na sklonku 15. st. sedel. Ves koupena v první čtvrti 16. st. k Bílině. L. 1538 dostaly se na díl Kryštofa z Lobkovic tvrz, dvůr a ves »Mironice«.s) Co pak ještě do r. 1547 Lounským patřilo, to přikoupeno*). Stará tvrz stála ještě 1. 1664 a byla tu sýpka.6) 9 Nedaleko Lužic na pohrbku stávala tvrz. Ves stála již ve 13 st. a byla vladyčím sídlem. (Reg. I. 327,449,592.) Jan z L. (1333) snad již seděl na tvrzi. Patrony kostela byli ). 1363 Ota a Jindřich sedlce na dvou statcích. Po tomto následovali pp. z Bergova a pak Heřman Stupic (f j. 1401). Otík žil ještě I. 1401. (Lib. conf. DD 18 f. 94. 96.) Na jednom statku seděl od roku 1406 Mikuláš Čeivic, jenž 1. 1411 klášter Teplický obdařil (Lib. erect, VIII 141). Až do r. 1453 připomíná se Mikuláš, tuším otec a syn. Tento zapsal Lužice 1. 1453 Janovi ze Všechlap švakru svému (DD 6 str. 234), jehož potomci til do konce 15. st. seděli. V 16. st. patřily Lužice k Bílině. ti >) Lib conf. *) DD 61, str. 498. ») DZ. 45, E 18. *) DZ. 8, E 30, P 19. *) Archiv Roudnický. Zbytek véže v Koiticlch. Zámek v Libéchovč od jihozápadu. (Fot- B Vavrouä-k) LIBĚCHOV TVRZ. Dolních Beřkovic nedaleko jen přes vodu jest Liběchov ves na úpatí strání, na nichž mnohé a dobré vinice jsou, se dvěma kostely, jedním nahoře nad vini-cpmi, ktprýž jest z daleka vidětí, a druhým ve vsi, kterýž soudíc ze slohu ke konci 17. století vystavěn byl. Stará tvrz Liběchovská proměněna v nynější zámek uprostřed pěkné zahrady položený. Základ zámku dílem do čtver-hranu dílem do kruhu stavěného připomíná starou tvrz, od níž také hlavní zdi pocházejí; avšak úprava venkovská jest z konce 17. věku. Vchod jest na severovýchodní straně, kdež se pak v tu stranu ke dvoru vížka nachází. Ve vnitřku jest pamětihodná velká síň, jejíž strop býval ozdoben obrovskými postavami účastníkův svatby v Olympu, jež maloval v první polovici 18 st. domácí umělec Rainer, sice byla úprava síně z rozhraní 17. a 18. století. Když se trámy stropu (1855) lámaly a strop byl snesen, síň ta upravena skrze stavitele Hallu z Prahy. Tak zvaná sala terrena zdobena jest malířem Navrátilem z Prahy a obsahuje výjevy z Vlasty Karla Egona Eberta, jež se velice chválí. Před tím tu bývaly malby Rainerovy z 1. 1732. Vedle toho jest tak zvaný japonský sál, zvaný po své úpravě.1) Liběchov jest staré zemanské sídlo, ale byl prvotně rozdělen. L. 1316 připomínají se zdejší zemane Domin, Lipolt a Vojslav a 1. 1318 Ota2) Něco později žil Vílek, jehož syn Petr byl r. 1330 kanovníkem Bo'eslavským.*) Nachval a Zdislav byli 1. 1354 patrony zdejšího kostela, onen prodal zde 1. 1363 nějaký plat;*) tento připomíná se také 1. 1360 a držel ještě !. 1377 část Liběcfc ,1 r*TA*: tri:-*..-: stí lolan v y MUtfíl jisté důchody, ale I. 1385 odsouzen je dávati.*) Později tu seděl Vácslav, po němž byli 1. 1395 sirotci Marek a Dorota. Onen mizí brzo a tato prodala s Petrem Liběchovským (1403) statek Liběchov Janovi Prudotovi z Veitmile.'1) Tento je tuším totožný s Janem Kalivodem z Liběchova, jenž se již 1. 1396 připomíná a seděl tu ještě 1. 1410.8) Od 1. 1414 byl Liběchov příslušenstvím hradu Uště a páni podávali sem faráře ještě 1. 1423. Nedlouho potom prodán a měl jej 1. 1440 Girgi, jenž byl přítomen na sjezdu krajském v Nymburce.9) !) Bernau Bez. Dauba. •) Tab. vetust. >) Reg. III 648. *) Lib. conf. Rel. tab. I 430. «) Emler Urb. 282, Borový lib. erect. II. 14S. «) Lib. erect XIII a. 12. i) DD 14 f. 37 Er. XIII a. 115. B) Arch. c. k. dvorský, Lib. erect. IX J 7. ») Arch t. 1. 260. 66 433 LIBĚCHOV TVRZ. Rod vladyk Liběckovskýck z Libečková erbu půl jelena začíná se Zikmundem, jenž se od r. 1455 vyskytuje a 1. 1476 manželce své Dorotě z Kvítková věnoval.1) Později držel Liběchov Mikuláš Skalik se Chcebuze a po něm Jan ze Vchyntc. Tento prodal tvrz Liběchov 1. 1513 Radslavovi Befkovskému z Šebiřova, nejv. písaři, jenž nabyl 1. 1521 také vrchnosti na klášteře pod Mělníkem.2) Radslav žil ještě 1. 1535*), ale 1. 1538 držel Liběchov již jeho syn Vilémi) Tento jsa neČackého zdraví, zapsal Liběchov a vše své jmění (1543) Jaroslavovi Beřkovskému.") Tento se uvázal v Liběchov po smrti strýcově a prodal jej 1. 1547 Kašparovi Belvicovi z Ncstvic?) Tento držel Liběchov do smrti. Učiniv 1. 1583 pořízení o statku svém, zemřel 1. 1583.7) Zůstal po něm nezletilý syn Kašpar Melichar, jenž v mládl svém zemřel. Statek Liběchov dostal, se proto Kašparovi staršímu a Jiřímu bratřím Belvicům, synům z bratra Kašparova. Když tito se 1. 1599 o zboži zděděné8) porovnali, zůstal Liběchov Jiřímu, jenž připověděl bratru 38.000 kop míš. z něho vydati. Nežli mohl Kašpar svou polovici položití Jiříkovi ve dsky zemské, zemřel tento a tak to učinil 1. 1601 Annl Bélvicové ze Štampachu, vdově a poručnici.') Anna vdavši se 1. 1606 za Jana Lorence ze Žerotína, zemřela asi r. 1615. Tehda dorostl nejstarši Jan Kryštof a rozdělil se t. r. s bratřimi. Sám obdržel Kostelec, bratr jeho Kašpar Citov a Jindřichovi nezletilému zanechán Liběchov ovšem již s třetinou příslušenství. Jindřich došed let oženil se s Annou Žichovcovcu z Duban a na Drahobuzi, jíž 1. 1620 na tvrzi Liběchově věnoval.10) Ale již 1. 1621 prodal Liběchov sestře své Mandaléni Malovcové z Nostvic11) a odstěhoval se na Drahobuz. Paní tato získala Újezd aSukorady, jež k Liběchovn připojila. Všechny ty tři statky zapsala 1.1629 Jiřímu Malcvci z Chýnova.12) Tento přečkav manželku zemřel I. 1647 zůstaviv nezletilého syna Frant. Volfganga, ale ten brzy zemřel. Tu se uvázala (1648) Lidmila Františka vdaná Vratislavova dcera Jiřího v Liběchov a připojené statky.1*) Avšak jakousi smlouvou dostal se Liběchov Dorotí Františce BelviSce napřed vdané Malovcové a potom manželce Hyacinta Karla de VUlani c. k. nejvyššího. Tomuto zapsala Liběchov a v držení následoval 1. 1657 syn Karel Ludvik přes odpory mateře.14) Od tohoto prodán Liběchov se Sukorady (1664) Františkovi ze Sckeidleru podkomořímu.16) Odkud měl Liběchov až do r. 1698 stejné držitele s BěŠkovicemi. Po smrti Ferdinanda Kryštofa ze Scheidleru (f 1696) dělilo se o statky jeho pět dcer. Díly byly Běškovice, Jeviněves a Cftov. Panství Liběchovské děleno mezi Františku Eusebii vdanou Hartmanovou z Klaršteina a Antonii Eusebii. Onano dostala Sukorady, které teprve 1. 1802 k Liběchovu přikoupeny, tato Liběchov.18) Antonie vdala se za Jáchyma Pachtu z Rájová (1709), při jehož potomcích Liběchov do r. 1801 zůstával. Následovali totiž po Jáchymovi (f 1742) Hubert Karel a syn tohoto Jan Josef, který Liběchov (1801) prodaL Koupil jej Jakub Veiih člověk neobyčejně pilný a podnikavý a při tom tak Šťastný, že se stal z tkalcovského tovaryše milionářem. Povznesl velice průmysl ve zdejší krajině a zemřel 1. 1833. Syn jeho Antonín byl ze všech držitelův Liběchova nejznamenitější, jsa pán dobrotivý a osvícený. U něho se zdržovali na Liběchově někteří učenci a umělci této doby, zejména malíř Navrátil, který v Liběchovském zámku vytvořil překrásné malby. KOSTELEC TVRZ. H Liběchova vine se údolím pohodlná cesta na Želizy mezi lesními stráněmi až ke vsi Tupadlům, jejíž domky jsou rozloženy po dvou údolích. Mezi obě vybíhá vysoký, strmý a skalnatý j ostroh, který jest kromě jedné části, kde jsou domky vesnice, lesem obrostlý a na svém j vrchu několik stavení nese. Nejvyššl z nich jest věž v 1. 1846—1847 v nově vystavěná se . stavením k ní přiléhajícím, začatým, ale nedostavěným. Kromě toho je tu lovecký zámeček, i v němž nikdo nebydlí a dvě stará a dvě nová hospodářská staveni Býval tu také dvůr, z něhož zbyla posud jedna strana, které se říká Ratejna a v niž polesný bydlí. Naproti tomuto stavení stojí dotčená věž se zdmi, z nichž měl Slavín postaven býti. Starodávná cesta ze vsi nahoru jde skorém v okruhu n 1 nct mlcfír Vi 111 Vi nl/A i*a e Ir AI a vn.i forŕl n i u J Vj«7b U1JCI.J lil » ďnaiii mj %.\^>iulili, Byl-li tu kdy kastel, není známo, ano lze o tom pochybovati; ale jistě tu bylo nějaké pradávné opevněni, pro něž hoře dáno jméno Kostelec. SvědČI o tom cesta ve skále vytesaná. Také tu stávala tvrz, po níž není památky. Divnou náhodou o osudech jejích před r. 1542 není nic známo. Tehda přiznali se Jan, Vácslav a Jindřich Holanové z JUjova i na místě Šebestiána a Jiříka bratří mladších, že drží tvrz Kostelec po otci Zikmundovi a předcích svých nade všechnu paměť lidskou17). Zboží to ujali (1543) Vácslav a ") Arch gub. Rel. tab. 11 371 *) Arch Toskánský, DZ 2 K 17. •) Reg. královská ve Vídni. «) Reg. kom. soudu. e) DZ. 4 D 30. «) DZ. 8 H 9. 7) DZ. 22. B 12. 8) DZ. 175. N. 21. *) DZ. 130 L 3. •») DZ. 140. G 6. ») DZ. 292 G 7. «) DZ. 143. G 24. ") DZ. 112. C 38. ") DZ. 113 L 11, N 21. ») DZ. 317 H 12. lt) Mitth. Exc Cl. IX 2. ") DZ. 250 A 28. KOSTELEC TVRZ. 439 Jindřich, ale nemohouce je udržeti, prodali je 1. 1547 Alšovi Knoblockovi b Pirnstorfu}) Ale i ten nepodržev toho statku dlouho, prodal Kostelec (1549) Kašparovi a Jiříkovi bratřim Belvicum z NostvicJ1) Tvrz Kostelecká byvši k Liběchovu připojena udržela se až do sklonku 16. stoleti a pak opustia. Na samém kopci téhož století byl tu pouhý dvůr. Když se 1. 1615 synové n. Jiříkovi dělili, dostal se Kostelec na díl Jana Kryštofa, Tento odsouzen 1. 1623 k manství a přijal léno na statek Kostelec.8) Když zemřel, našlo se drahně dluhů, pro kteroužto věc statek z manství propuštěn a 1. 1630 Jiřímu Malovci s Chýnova prodán.4) Od těch dob patříval k Liběchovu aneb druhdy k Citovú. L. 1650 tu ještě stála stará tvrz a při ní dvůr.6) Umění milovný Antonín Veith (+ 1853) zakládal na Kostelci Slavín, v němž chtěl postaviti sochy (24) všech znamenitých Čechův. Na provedení této své zamilované myšlenky obětoval velké peníze. Když již Velthflv »Slavín* u_Liběchova od jihozápadu. Veithův >Slavln« u Liběchova od jihozápadu. několik soch překrásného díla bylo v Mnichově ulito, nastal rok 1848, kdež se podařilo některým nepříznivou m Českého národa vštípili nemocnému Veithovi nedůvěru ke snahám českých národovcův. Veith sice pokračoval ve stavbě, ale protože na něj padly nenadálé závady, zastavil stavbu, jež pak smrtí jeho (1853) náhle a na dobro přerušena. Skvostné sochy pro Slavín určené dostaly se do Musea, zejména Dívčí válka a Libušin soud. Na Kostelci zakládal Slavín, k jehož dokončení bohužel nedošlo. TVRZE V OKOLÍ LIBĚCHOVA. I MedonOSy ležící na silnici z Liběchova k Dubé byla ve stol. XIV. farní ves a také tu bývala tvrz jlz za starých dob. Bušek, lešek a jJwN Ditmar byli 1. 1360 patrony zdejšího ko-BB^Qblfi stela, tito dva také 1. 1370 a 1. 1381 učinili dar zdejšímu kostelu. Ješek žil ještě 1. 1390 (Lib. conf. Borový, Lib. erect. II 176 DD 13 F. 38). Po jednom z nich snad byli sirotci Dětleb, Adleta a Anna 1. 1394. Řitnek od r. 1370 spolupatron vyskytuje se kolikráte v bězích soukromých až do r. 1407. R. 1401 obdaroval také zdejší kostel (Lib. conl. DD 13 f. 51, Lib. erect. Tadra Acta. jud. VI 99). Lze souditi že držel tvrz; nějaké statky tu měli 1402-1407 Smil (DD 18 f. 128, Rel. tab. II 41) Otík Krabice (asi 1407) a 1409 Václav, snad týž, který byl I. 1417 kanovníkem v Olbra-mě kostele a měl hlas podací v Medonoslch. (Lib. conf. erect.) Římkovy dcery byly Kateřina a Anna, kteréž koupily I. 1415 platy v Chlume a Nezlovicich. (Rel. tab. II 116.) Bratří Procek, Přibtk a Beneš z Mnichova, odjinud z Nynlchova, kteří byli od r. 1415 patrony ■J DZ. 8. H 10, 46 G 29. «) DZ. 48. C 16. «) Bílek Děje konf. 7. «) DZ. 143. L 27. ») DZ. 143. L 27. 440 TVRZE V OKOLÍ LIBĚCHOVA. zdejšího kostela, snad byli synové Římkovi. S nimi podával 1. 1417 a 1418 Kfištan duchovni, jenž se v 1. 1406—1417 stěhoval z íary na faru. Janek z Medonos prodal 1. 1437 za sebe a svého mladšího bratra dvůr Medonosy a část vsi Vácslavovi Vrbovi z Oslovte, po jehož smrti opanoval týž statek Jan Ilarvač bratranec jeho a prodal I. 1446 tvrz Medonosy Jindřichovi Hrzánovi z Harasova. (Rel. tab. II 170, 204.) O odiímrt po Vácslavovi byl 1. 1455 spor. (DD 16 f 72, Arch. Český I 433.) Medonosy patřily v 16 st. ke Chcebuzi a 1. 1597 rozděleny na tři díly. Od r. 1683 patřily k Libčchovu. (Viz Bernau, Bezirk Dauba 468.) VeleŽice leží severozápadně od Štětí. Na místě její tvrze stojí nyní stodola. L. 1320 Hynek Berka z Dubé dvůr a ves Veležice Jindřichovi z Osmlchova postoupil. L. 1339 držel tu Petr z Blahotic nějaké dědiny. L. 1426 seděli tu Hynek a Chotibor z Vetly. Uprostřed téhož století byla ves rozdělena; část držel vl. 1440-1456 Jan Polštář, část 1. 1453 Vácslav a 1. 1454 Jan Cikán a Aleš z Velezic seděl 1. 1452 na Brocně. L. 1487 připomínají se dva Mikulášové a Hašek potomci některého z předešlých. Jeden statek napsala 1. 1512 Kateřina Brocenská z Veležic dceři své Elišce z Sulevic. Této syn byl Petn Veležský z Nechanic, jenž držel tvrz, ale nějak jí blízký byl Petr Kapllř ze Sulevic, jenž před r. 1531 ves Veležice od Hynka Vrabského koupil. Část ta byla pak při Brocně, ač od r. 1540 Jiřímu Hrzkovi zastavena byla. Tvrz Veležickou prodal dotčený Petr 1. 1545. (Bernau, Bezirk Dauba 504. Rel. tab. I 125, 348, 399, Emler Urb. 10, DD 3 str. 375, Arch. Drážďanský. Arch. Český II 310, III 563, 579, DZ 249. C 17, Reg. kom. soudu.) Ves Čakovice s bývalou tvrzi leží u Hoštky. Po vsi se psali Mikuš (1276—1295) a synové jeho Mikuš a Jan. (Reg. II 446, 548, 719) L. 1352 připomínají se bratří Pavel a Mikuláš z Čakovic odjinud ze Smidovic synové Vojtíkovi. (Arch. Vyšehradský.) Později měl Čakovice Jan, jenž je prodal Zvěstovi z Těck-lovic a po tomto je drželi I. 1385 synové jeho Zvěst a Vácslav (Rel. tab. I 521). Nástupcem jich byl Jašek Kamenec, jenž obdařil klášter minoritův v Litoměřicích platem a 1. 1390 týž plat na Horní Týnec převedl. (Lit. erect. XII 55.) Když Petr Kamenec jeho syn hradu Frydšteina nabyl, převedl věno ženy své z Čakovic na Hodkovice. (jireček Cod. j. B. II. 2. 349) Později tu seděli Vlkové s Kvítková totiž 1. 1471 Jan a 1. 1510 Jindřich. Snad tohoto dcerami byly sestry Kateřina, Barbora, Johanka a Mandalena, které tvrz Čakovice s vesnicemi prodaly Janovi Vlkovi a 1. 1546 opět vložily Vácslavovi synu jeho. (DZ. 7 J. 10.) Nástupcem jeho (1578) byl Jiřík a pak Bedřich, jenž I. 1597 zemřel. Po něm zpravovala Čakovice Dorota ze Sulevic vdova po jeho bratru Janovi jako poruČnice. (Reg. k. s. DZ. 128. C 19.) Potom držel oba Jan Albrecht tuším Janův syn. Tento 1.1623 odsouzen k manství, ale nikdy léna nepřijal. Statek Čakovice dostal se od něho a také královským darováním (1634) Vilémovi a Volfovi Bernar-tovi bratřím z Gerštorfu. (Bílek Děje konf.) Později nabyl Čakovic Ferdinand Ernst Hyserle z Chodův, připojil je k Drah obu zi a 1. 1662 mu z manství propuštěny. (DZ. 152. S 24.) * Ves Smědovice leží půl druhé hodiny daleko od Štětí. Na místě zámku bývala tvrz, na které seděli 1. 1392—1402 Petr a 1.1401 fírzek ze Smědovic, avšak celé vsi nedržel. Zemský mír v Roudnici spečetili 1. 1440 Pechanec a Hrzek bratři a 1. 1456 připomíná se Vaněk Hrzek odtudž. (Bernau, Bezirk Dauba 505. Arch, Drážďan. Acta. jud. Lib. erect. Ser. rer. Lus. I 250 Pa-procký o st. pan. 312.) Od 1. 1519 vyskytuje se Jan Vlk z Kvítková jako pán na Smědovicích a žil ještě I. 1529. L. 1544 byl již mrtev a Vácslav, syn jeho držel statek po něm. Týž byl ženat s Mandalenou z Hrušová a s ni stavěl I. 1555 mlýn Smědovský, jak posud kámen zachovaný svědčí. Zemřel 1. 1568 zůstaviv pět synův, kteří statek otcovský mezi sebou rozdělili. Tvrz Smědovskou, jak se zdá, dostal Jan, jehož manželka, Alena z Močidlan některé díly svých švakrů přikoupila. Jan pak několik vesnic od Helfenburka získal. Týž zemřel 1. 1598, zůstaviv syna Jana Albrechta. Tento zúčastniv se vzpoury, odsouzen jest 1. 1623 k manství, ale odevzdal týž statek Volfovi Bernartovi a Janovi Vilémovi z Gerštorfu, bratřím své manželky, jimž 1. 1628 z manství propuštěn. Ti jej sice odevzdali 1. 1639 Polyxeně Lobkovické, ale později ujala je přece Alžběta Vlkova, sestra dotčených bratří. Zůstaly po ní děti; dcera Lidmila vd. Jeníkovská, Alena Eusebie vd. Mermanova a Ferdinand Zdeněk, kteří se 1. 1647 dělili; každý dostal třetinu. Každá z těchto třetin dělena a prodávána. Sloučil je v jedno Jan Baltazar hrabě Kláry, jehož syn Jan Vratislav 1. 1720 od poddaných u Liběchova zavražděn. Skrze hrab. Marii Eleonoru Kláry dostaly se Smědovice v držení Jana Václava svob. p. z Oprštorfu, v jehož rodě do r. 1784 zůstávaly L. 1802 přikoupeny k Liběchovu. (Reg. kom. soudu DZ 2. J 25, 62, J 3, 7 1. M 6, 128, H 4, 143, E 1, 250. J 28.) * Severně od Štětí jest ves KřeŠOV. Po jej! tvrzi není ani památky. L. 1318 seděli tu vladyky Petr a Stanislav, Kuneš připomíná se od r. 1401 a byl od r. 1405 spoludržitelem Rači ně v ši. Protože 1. 1412 odboj učinil, vzat mu statek jeho, tvrz, dvůr a ves Křešov a dán Vácslavovi z Raiinívsi. V 15. st. připojen Křešov ke Smědovicům. L. 1546 ještě tvrz stála. (Tab vet. 222, Lib. conf. Act. jud. DD XV. 278, Rel. tab. II. 141, Bernau, Bezirk Dauba 486.) * Na místě zámku v SukoradeCtl stojícího v starší době stávala tvrz. Část vsi prodána I. 1353 od Čeňka z Rochova ke kostelu v Křešicích. Ve vsi seděl I. 1394 Vítek ze Vtelna, který se ještě 1. 1411 připomíná. Po něm tu seděl 1. 1413 Vácslav, snad týž, který 1. 1450 Sasům opověděl. Potom se dostaly Sukorady k Čako-vicům a drženy k nim až do r. 1578. Když se tehda synové Váeslava Vlka z Kvítková rozdělili, dostaly se Sukorady na díl Adamův, jenž tu buď novou tvrz vyzdvihl aneb starou obnovil. Když zemřel okolo 1. 1592, Sukorady dostaly se potom bratru jeho Janovi, jenž držel Smědovice. Když pak tento zemřel, uznali poruční ci sirotka za dobré Sukorady prodati. Koupil je (1605) Jindřich Abraham ze Solhauzu s manželkou svou Annou z Gejzinku. Po smrti Jindřichově našlo se na statku tolik dluhů, že sirotkům zdržen býti nemohl. Prodán tedy (1623) Mandaléni Malovcové z Nostic a spojen se zbožím Liběchovským. Po té tvrz zanikla a teprve po r. 1698, když Sukorady od Liběchova odděleny, na tvr-zišti nový zámek vyzdvižen. (Act. admin. Lib. erect. Rel. tab. I. 100. Arch. Drážďanský a Třeboňský. DZ 168. K 5, 181. C 23, 292. J 18, Mit. ndb. Ex. Cl. IX. 1.) * Nade vsí Drahobuzí stával asi do r. 1879 zámek, jednoduché, čtverhranaté staveni beze všech ozdob kromě, že k severu byla chodba se sloupy a trojím TVRZE V OKOLÍ LÍBĚCHOVA. 441 obloukem. V zámku byl pěkný strop tabulový s malovanými zvířaty a kaple. Na dvoře byla hluboká studně a okolo zámku dvoje hradby. To vše je uklizeno a na zámčišti jsou vinice. (Mít. ndb. Ex. Cl. VII 40, XV 262.) Na tvrzi zdejší seděl v 1. 1374—1378 Petr Srša z Drahobuze, jeni držel také Vernéřice a sem laráře podával. Potomci jehc přestěhovali se do Plzeňska a psali se Nebilovskými z Drahobuze. Po nich následoval 1. 1410 Petr syn Jiříka z Roztok a s ním také držitel Krakovce. Petr připomínal se v pamětech ještě 1. 1437 a také se po Drahobuzi psal. (DD 2 str. 43, Rel. tab. I 104, Arch. Český III 517.) Na krajském sjezdu v Roudnici (1440) byl držitel Drahobuze, jenž se nazýval Jan Bě-lobolka. Od r. 1483 patřil Drahobuz Jindřichovi jinak Čeňkovi Berkovi s Dube. Týž žil ještě 1. 1488 a zůstavil z dvojího manželství syny Jindřicha a Jana, z nichž onen držel po r. 1523 Drahobuz sám. Ten prodal týž statek Karlovi Duhaiskému z Duban (Scr. rer. Lusat. I 250, Arch. bíbl. Praž. DD VI 112 a 62 f. 116. Reg. Kom. soudu, EZ. 7. 27), jenž 1. 1542 zemřel. Od té doby měly Líběšice a Drahobuz společného držitele až do smrti Oldřicha, syna Karlova. Po smrti Oldřichově dostali Albrecht, Kunrdt a Lvik bratří Žickovci z Duban jako strýci zemřelého podle smlouvy s ostatními nápadníky 1574 učiněné statek za 55.900 kop mís". Když pak se 1. 1575 rozdělili, dostal Albrecht na svůj dil zámek Drahobuz s třemi vesnicemi a držel jej do smrti (1593). V držení následovali synové jeho Oldřich a Habtrt (těž Jan fíabart řečený); ale později tu vládl tento samoten a věnoval tu v 1. 1600 a 1605 svým manželkám. (DZ. 57 A 14, 63 A 12, 65. C 7, 120, G 25, 132, S 17.) Přečkav obě své manželky, zemřel buď I. 1607 neb 1608. Poněvadž dcerka Anna byla nezletilá, ujala se poručenství Anna Bořanovská z Duban, tuším zemřelého sestra a ještě I. 1615 tu vládla. Anna vdala se za Jindřicha Belvice z Nostvic, jemuž 1. 1629 statek svůj Drahobuz zapsala. Ale později ustanovila jinak a prodala Drahobuz (1635) JiHmu Malovci z Cký-nova a Mandaleni i Nostic manželce jeho. Po těchto dědily dcery jejich Eusebie Alžběta vdaná Hysrlova a Eva Marie. Tato koupila od oné díl její na Drahobuzi (1649) a držela týž statek ještě I. 1669. (Mít. ndb. Ex. U. XXII 13. Rozvržení sbírek, Bílek konf. DZ 32. A 14, 143, G 25, Arch. Hradecký.) V Libenkach byla tvrz, která již v 16. století zahynula. O držitelích je málo známo. Když 1. 1437 projednávána odúmrť po Petrovi Krávovi, ukazován list Petra ze Svinné pána v Lbenkách, Později tu seděli Libeňští z Blatná1) erbu dvou medvědích noh, zejména v letech 1515—1536 Jindřich a vedle něho I. 1528 Vácslav*). Později seděl tu z téhož rodu Burjan. Když tento před r. 1539 zemřel, uvázala se v Libenky Anna, tuším sestra jeho a držela je s manželem svým Mikulášem Světeckým z Černiic*) a to přes překážky, které jí činili mužští potomci Libeňských. Po smrti prvního muže vdala se Anna za Vácslava Novohradského z Kolovrat, jenž byl v 1. 1550—1553 páiem na Libenkach. Libenky dostaly se pak k panství Liběšickému, od něhož odděleny leta 1575 k Drahobuzi, když tu již tvrze nebylo. (DD 15 F. 305, Reg. kom. soudu DZm. 41. Q 10, 96, G 7.) + Chcebuz (prv. Chocebuz, Chotěbuz t. j. Chotěbu-dův dvůr) připomíná se již leta 993 v základním listé i) DD. 15 F 305. *) Reg. kom. s. 3) DZm. 41. Q 10. Reg. k. s. Břevnovském, kterýž tu měl toliko kostel. Ve vsi seděl 1. 1295 Martin a syn jeho Vítek. Ve 14. a 15. století vyskytuji se tu manské dvory, z nichž se služba ke hradu Mělníku konala. Na jednom odumřel I. 11406 Jan a táhl se naň Zdon. L. 1414 držel Vojslav jeden dvůr a druhý Jan. Mezi many hradu Mělnického 1. 1418 na Mělníce shromážděnými Cxou se Zdon, Janek, Vojslav a Jíra (Reg I 34, II 719, 737, DD 14 f. 64, 61, str. 108, Arch. Český III 487, 491.) což by nejméně troje manství předpokládalo. Zdonův neb Zdochův syn byl Jindřich, jenž I. 1441 koupil manský dvůr od Jana Vrška sestřence n. Janova. V ty časy vyskytují se nejednou Mikeš a Jan ze Chcebuze. Onen v I. 1451 — 1455 bojoval v Poděbradské jednotě a byl I. 1466 hejtmanem král. vojska; tento držel dvůr ve Chcebuzi do r. 1456 a nabyv Ratiboře stal se předkem Ratibořských ze Chce-buse. Po něm se stal pánem téhož dvora Beneš z Klence a drželi jej pak Vít a po něm 1. 1483 syn Vácslav. (Arch. Drážďan. Arch. C IV 126 DD 6, str. 28, 61 str. 301, 416.) L. 1485 držel jeden dvůr a 1497 tuším dva dvory Albrecht ze Sulevic a ty mu z manství pro- * puštěny. Ty patřily pak ke Brocnu. Jiný (třetí) dvůr držel r. 1496 aneb před tím Jan Dovole ze Chcebuze. L. 1497 držel jeden dvůr Jan Vlk s Kvítková a prodal jej (1526) Elišce ze Sulevic, po níž jej držel 1. 1544 syn její Petr Veleiský z Velkanic. (Rel. tab. II 494, Arch. Třeboňský, DZ 5. F 14.) Avšak kromě toho připomínal se I, 1528 Jan Dolský z Dolanek seděním ve Chcebuzi. (Reg. kom. soi;dj.) Větší část vsi patřila ke Brocnu až do r. 1546. Když se tehda Albrecht a Šťastný bratří Osteršti ze Sulevic dělili, dostala se Chcebuz na díl Albrechtův. Od té doby se tu tvrz vyskytuje. Dědici Albrechtovými byli Oldřich vnuk (ze syna Jana), Albrecht Slastný a Adam synové. Mezi těmi došlo k děleni; Šťastný dostal tvrz s dolejším dvorem a část vsi s polovicí podací a díly vesnic; Adamovi dostaly se Veležice s vesnicemi, dvůr hořejší ve Chcebuzi s dílem vsi a podací a Oldřichovi statek Radujenský. (DZ. 46. G 10, 173 A 1.) Šťastný držel Chcebuz do smrti a po něm tu byly čtyři jeho sestry. Když ale jednou v Praze byly, tu Oldřich se téhož statku zmocnil a již ho nevydal. Teprve 1. lol9 uvolil se sestrám vyplatili peníze a popřáti jim pobytu ve Chcebuzi buď do jich vůle neb rozevdánl. L. 1623 odsouzen Oldřich k manství, ale statek Chcebuz mu k dědictví ponechán proti složeni 4000 kop mlš. Pořízením svým 1. 1628 odkázal týž statek Kašparovi Belvicovi z Nostvic švakru svému. Teuto jej prodal 1635 Adamovi Vácslavovi Boryni ze Lhoty, ale k dokončení toho prodeje nedošlo, poněvadž zatím věřitelé na statek Chce-buzský sáhli. A tak se stalo, Že prodán byl I. 1643 Jakubovi Vilémovi Knoblochovi z Knoblochu. Ale i ten v dluhů nerybředl a proto prodán 1. 1650 Dorotě Kun-šové roz. Osterské z Sulevic. (DZ. 142. Q 22, 192. M 7, 303. C 12, 305, K 17, Bílek, Konf. 240, Kopiář Svatojirský v arch. gub.J Tato jej držela až do smrti a po ní syn Jan Šťastný Kuneš z Lukovec. Když tento 1. 1682 zemřel, dědila po něm manželka Kateřina Viktorie z Lissau. Tato se provdala po druhé za Arnošta svob. pána z Nostic a prodala Chcebuz 1. 1683 Matyldě hrab. Pachtové. Po té následoval syn Karel Daniel (t ok. 1729) a po něm bratr Jáchym, jenž Chcebuz k Liběchovu připojil. (DZ. 116. F 23, 478. F 4, W. Preiss, Aufzeichnungen Zebus.) * Brocno bylo prvotně ves, pak městečko a potom zase ves. Tvrz tu byla asi od 15. st. Epik z Hrádku prodal Brocno 1. 1357 Pražské universitě, která je do r. 1376 držela. Tehda jeho postoupila Jindřichovi Škop- 442 TVRZE V OKOLÍ LIBĚCHOVA. kovi z Dube. Za potomních válek opanoval je Zikmund z Vartemberka, ale cisař Zikmund mu 1. 1436 rozkázal, aby jeho postoupil Mikuláši z Tuhance. (Rel. tab, I 424, Borový, Lib. erect. II 136. Rkps. kapitoly Pražské.) Na tvrzi seděl cd r. 1452 Aleš s Velesic. Tento zemřel 1. 1478 zůstEviv dvě dcery, které jeho zboží podědily. Brocna doatelo ac drahé dceří jeho Keteřinc vdané za Albrechta Osterskéhp z Sulevic. Tento žil ještě 1. 1489 a ona 1. 1492. (Arch. Český II 310, III 563, 579, DD 16 f. 288, 62, str. 168, Reg. kom. s.) Po nich vyskytují se jako držitelé Petr a Ladislav bratří ze Sulevic s mateří svou Dorotou. Ti obdrželi 1. 1502 majestát na duchovni vesnice a drželi Brocno pospolu ještě 1. 1528. Petr zemřel před r. 1532 zůstaviv syny Albrechta a Slastného, kteří Brocno po něm dědili a asi je 1. 1544 v obnovené desky zemské vložili. Když se 1. 1546 rozdělili, dostal onen Chcebuz, tento Brocno. Šťastný žil ještě 1. 1576; kdež zapsal manželce své Anně z Nové vsi dvůr kmecí v Brocně, avšak 1. 1578 byl již mrtev. (Arch. Č. VI 591, Reg. kom. soudu, DZ. 19. A 20—23, 46. G 19, 250, F 28.) Syn jeho Jiřík zemřel ke sklonku téhož století zůstaviv vdovu Mandalénu. Tato se vdala po druhé zi Alexandra Kyje z Hyršfeldu. Umírajíc (zemřela leta 1603) zůstavila Brocno Vojtechovi Vladislavovi, synu svému z prvního rnaníeLství, avšak manželu svému a dcerám odkázala tolik peněz, že je dědic snadno zaplatiti nemohl. Prodal tedy Brocno (1604) Alexandrovi, jenž je toliko čtyři leta držel. Po jeho smrli (r. 1608) mělo se dostatí dceři jeho Lidmile Sabině nezletilé, ale statek byl tak zadlužen, že jej nebylo možno udržeti. Koupil jej tedy (1609) Vdc-slav bratr n. Alexandrův. Aby tento závady lépe odčinit! mohl, prodal polovici městečka Brocna se dvorem Jaršlovským Petrovi Koučovi z Kouče (1612) a tento 1. 1615 Oldřichovi Osterskému z Sulevic na Radujni a Chce-buzi a Lidmile manželce jeho. (DZ. 132. A 11, 178. F 3, 183. C 12, 190 M 9.) Od té doby patřila tato polovice ke Chcebuzi až k jejímu připojení k Liběchovu Zámek v Libčchovč od severovýchodu. (Fot B. Vavrouiek.) (1683). Polovice Vácslavova s tvrzí zabrána mu byla 1. 1623 a prodána kněžně Polyxeně Lobkovické, která však ten statek pro jeho nesmírnou spustlost nepřijala, nýbrž jej ponechala Dorotí ze Sulevic manželce Vácsla-vově. Komora ji při tom zanechala. L. 1636 postoupila Dorota téhož statku dceři své Estere Juditě vdané Ra- cettícrgtové. Dctcm jejim 1. I66O od komory dédi£n& ve dsky vložen a syn její Bohumír Konstantin prodal jej 1. 1687 klášteru Dokzanskému. V držení téhož kláštera zůstala tato polovice Brocna až do jeho zrušeni a na počátku 19. století přikoupena k Liběchovu. (Bílek, děje konf. Atch. Roudnický. DZ. 310. D 9, 399, H 21, 466, E 28.) + Ves Raduj en připomíná se již v listech Litoměřických (1057, 1218) ale vladyckého sídla tu nebývalo, část patřívala v 16 stol. ke Smědovicům a většina ke Brocnu. Onano okolo 1. 1578 přidělena Jiřímu Vlkovi z Kvítková, ale později zase připojena ke SmědovicQm, Brocenská část přidělena 1. 1546 ke Chcebuzi a když tento statek leta 1597 dělen, dostaly se oba dvory v Radujni hořejší a dolejší Oldřichovi Osterskému se Sulevic. Tento tu vyzdvihl tvrz, na níž 1. 1605 Lidmile Osterské z Nostvic manželce své věnoval. Později nabyl též Chcebužě, aie byv 1. iu23 OúSQUččii. k íiiäílStví, přijal léno na tvrz Radouně >s příslušenstvím*. (DZ. 132. R 26, 173. A 15 — 21, Bílek, Děje konf) Po smrti jeho spadla Radujen na krále a udělena Albrechtovi z Vald-šteina ke knížectví Frýdlantskému, ale tento nepodržev Radujně, postoupil ji leta 1629 Adamovi z Valdšteina a tento zase leta 1630 dcerám n. Vácslava Mladoty z Solopisk. Z těchto Lidmila 1. 1638 díl svůj sestrám vzdala a zůstaly tři díly, o které se dělily 1. 1662. Radouň rozdělena na dva díly, Počeplice byly třetím dílem. Radouň pak byla v drženi Jiří Bořivoje Udrckého z ÚdrČe manžela jedné z nich. Týž zemřel 1. 1691 zůstaviv Radujen sirotkům. V 18. století připojena k Liběchovu. (DZ. 72. ] 21, 79. M 19, 143. K 17.) Zámek v Pátku u Loun od jihovýchodu. (Pot. B. Vavrouiek.) PÁTEK TVRZ. ámek v Pátku jest rozsáhlé staveni střízlivé způsoby založené na počátku 18. století. Přední jeho stavení, skrze něž je průjezd, je starý pivovar, za ním přes dvůr jest vlastní stavení do obdélníku založené, v jehož prvním patře jsou arkády s balustrádami, dělené dvěma hrubými pilíři a výklenky v rozích. Střed téhož stavení vypíná se věžovitě o pfil patra nad střechu. Uvnitř jest velká síň, kaple a světnice. Také jsou tu podobizny Ferdinanda II., Leopolda a několika opatu Strahovských. Hezčí než zámek jest mlýn, mohutné staveni v renesančním slohu a z venčí po způsobu 16. století ozdobený.*) Pátek jest od starodávna jměním kláštera Strahovského, L. 1196 sice byla trhová ves Pátek ještě jměním hraběte Milhosta2), ale klášter měl hned od založeni vesnice v okolí. Později získal i Pátek, který v 1. 1374 až 1377 obyvatelům znova vysadil.*) Také tu měl klášter hospodářství a k ochraně statku vystavěl tvrz. Král Zikmund sice zapsal Pátek r. 1420 Janovi z Vartemberka a z Ralska*), ale r. 1436 jej zapsal Ja- koilhkfílli Ee TfrfitfWnS. '"'I Oři IrrAlp T arli^lnva 79Chiiipn Páŕť»U c vpenirpmi l/jfjwvt.rvi? v Itniir ipn? lir, ......-..... r--—-------~ ~------- . ....... v. .w .j ------------. .----...... _ j.... ..u postoupil r. 1478 Jindřichovi staršímu z Klinšteina a na Toužetíně.8) Tento zemřel před r. 1480 zůstaviv syny Jana, Jindřicha a čeňka.7) Jan ujav Pátek držel jej v I. 1488 a 1492 a zemřel kdysi na rozhraní obou století. Synové jeho Jindřich a Jan dědili Pátek, kterýž král Vladislav r. 1504 jim a strýcům jich, ještě živým do života jich potvrdil.6) Od r. 1510 vyskytuje se Jan samotný jako držitel a král Ludvik mu 1. 1523 dovolil, aby tvrz, dvory a mlýny na staveni opraviti mohl. Žil ještě 1. 1533.*) Od Mandalény dcery jeho Pátek vyplacen. Napřed (1543, 12. prosince) poručen k opatrování Janovi z Lobkovic, pak mu 1. 1544 dne 9- ledna ') Soupis Lounská na str. 47. *) Reg. I. 192. >) Emler, Urb. 251. *) Arch: Svatovácslavský. Arch. č. II. 463. •) Arch. gub. *) Arch. Břevnovský. 8j DD 25 f. 255. 62 str. 167, 206, Arch. gub. ») Arch. gub. Reg. k. s. 444 patek tvrz. do živnosti jeho a dvou synů neb dcer zapsánl) a konečně mu 1, 1545 na věky vložen. s) .Avšak toto dědičné prodání platilo jen pro něho a dvě z jeho dětí") Jak se to stalo, že potom (1557--1560) Bedřich Milan z Klinšteina byl pánem na Pátku, neumíme vyložiti. *) Jan zemřel 1. 1570. Při dělení jeho pozůstalosti dostal se Pátek (1587) Kryštofovi mladšímu z Lobkovic. 5) T. r. mu císař Rudolf 13.000 tolarů na panství Páteckém připsal.') Po jeho smrti měl Pátek k výplatě náleželi, ale naděje nyní byly i pro korunu i pro Strahovský klášter skrovné. Proti tomu si to předešel Kryštof u císaře, že mu byl Pátek 1. 1594 dědičně v desky zemské vložen. Mocný těmto pán zemřel 1. 1609 8) a syn Jan Kryštof držel po něm Pátek a Divice. Týž zemřel již 1. 1614 bezděbek. Dědici jeho byli Alžběta z Lobkovic, Jan Libšteinský z Kolovrat, Vi!érn mladší z Lobkovic, co se týče Pál:ku a manželka Benigna Kateřina Lobkovská z Kolovrat, co se týče Divic. Dotčeni dědici prodali Pátek 1. 1614 Štěpánovi Jiřímu ze Šternberka ra Postoloprtech.0) Tento sídiíval v Postoloprtech a zemřel 1. 1625. Zůstali po něm synové Jan Rudolf a Adam. Onen dostal Postoloprty, tento Pátek. Tento zemřel již 1. 1633.10) Adam zůstavil syna Jana Štípána, jenž byl 1. 1637 ještě nezletilým. Došed let svých oženil se s Annou Františkou, ale zemřel již okolo 1. 1657. Vdova oželivši jej záhy, vdala se zase za Jana Karla Hložka ze Žampachu a zvedená 1. 1657 na Pátek, který jí byl soudem zemským k užívání na způsob sekvestracf svěřen.11) Bylyf totiž na statku Páteckém dluhy, pru něž 1. 1658 odhádán ke jmění Janovi Hanušovi Nos- Zámek v Pátku u Loun od sz. (Fot. B V*vrouie!c.) ticovi z Nostic a na Kounově. Ten pak postoupil 1. 1603 práva svého dotčenému Hlož-kovi, jenž Pátek pro sebe vyplatil. 1S) Několik neděl potom učinil Hložek poslední pořízení, jímž panství Pátecké a Že-rotínské odkázal dotčené své manželce.15) Když pak Hložek v podletl 1. 1679 zemřel, zvedená vdova na oba statky, ale prodala Pátek několik neděl po smrti manželově a ještě před zvodem Lidmil'e Benigní, hraběnce Sternberkové, roz. Kav-kovně z Řičan. '*) Dlouho paní tato Pátku neužila. Když zemřela, prodal dědic její Vácslav Vojtěch hr. ze Šternberka (1676) panství Budyňské a Libochov-ské Gunáakároxň, říšskému hraběti z DietrichSteina. Pátek byl nyní příslušenstvím panství Li-bochovského l]ři vsi Vyntiřově nedaleko Radonic stojí zámek v zeleni skládaje se ze dvou stavení, starého M a nového. Onen jest zámek v 16. století ze staré tvrze vystavěný, čtverhranatý dům, jenž jest na třech stranách okrouhlými baštami sesflen a který před časy příkopem vodním obklíčen M byl. Ten tu byl ještě 1. 1816 a chodilo se přes něj po dřevěném mostě. Na západní straně J jsou erby Albrechta Šlika a manželky jeho Alžběty Ungnadovny, pěkně z kamene vytesané, 3 které se dříve na bráně do poplužného dvora nacházely. Nový zámek, jednopatrové obdélné stavení, spojen jest s předešlým chodbou zasklenou a vystavěn jest v 1. 1817—1823 a 1. 186f! přestavován.1*) Po Vyntiřově psal se 1. 1295 vladyka Vik.17) L. 1360 žil potomek jeho též Vlk řečený, jemuž a dceři jeho Elišce Karel IV. dluh zapsal. Vlk žil ještě 1. 1363 a eemřel nějaký čas potom zanechav vdovu l) Reg. k. s. Kopiáře gub. arch. ») DZ. 7. C 7. ») Arch. o. k. dvorský. ») DZra. 129. D. 30, Rej;, královská. &) DZ. 69 F 3-10, 20—30. <>) Kopiář arch. gub. ') DZ. 27. C 20. 8) Jirečkova Rukověl II. 217. ») DZ. 188. J 19. 10) Veselý. Mikuláš Albrecht z Malečova byl 1 1631 hejtmanem na Pátku. (Kopiář v arch. gub.). >») DZ 113. L 20. '*) DZ. 28. T5 12. ") DZ. 264. K 22. 14) DZ. 116. C 12, 390. K 6. '&) Věž Koubkovy Déje Libochovic. ") Bernau Album I 341. ") Reg, II 723. VYNTÍŘOV ZÁMEK. 445 Ofku, ale i ta byla již 1. 1389 mrtva.1 j Zdá se, že byl Vlček, jenž sem I. 1403 s mateři Eliškou faráře podával, jeho synovec neb vnuk. Od této doby nacházíme, že byl Vyntířov na dva statky rozdělen a na každém z nich stála tvrz. L. 1403 při podávání faráře stáli Arnošt se Šumburka a Vlček proti sobě.*) Statek Vlčkův dostal se potom Vlaškovi s Kladna, jenž nabyl 1. 1411 zboží Kojetínského. L. 1415 tvrz Vyntířovskou s dvorem a části vsi podal v manství králi Vácslavovi, aby za to zboží Březnické od léna osvobodil, ale král mu Vyntířov 1. 1418 zase z manství vyprostil.1) Nabyv statků jinde, prodal pak Vyntířov bratřím Pechanci a Mikuláši Ojíř&m s Oledělic, z nichž onen 1. 1433 zboží Hlubanské přikoupil. Když se 1. 1447 dělili, dostal onen Vyntířov tvrz s vesnicemi, tento Hlubany a Čachovice.4) Jak se zdá Pechanec zboží to záhy prodal, protože za nedlouho se v Praze usadil. Držel pak tuto část 1. 1461 Heřman se Zkorce.6) Po něm nám není držitel této tvrze a části znám a lze za to míti, že přikoupena k druhé části. Druhou tvrz držel po Arnoštovi syn Vilém ze Šumburka a daroval na ní I. 1417 úrok klášteru v GcrungsvalduB) a podržel Vyntířov po rozdělení (1431) se svým strýcem. L. 1448 prodal Vyntířov7) tuším Alšovi, neb syn tohoto Bedřich starší nazývá se 1. 1483 pánem na Vyntířově.a) Po jeho smrti zpravoval Jan syn jeho nejstarší Šumburk a to ještě 1. 1505,9) kdež vypravil pěší na vojnu Loketskou. Ale asi v ten čas prodal Vyntířov Albrechtovi z Kolovrat a na Libšteině, jenž jej dlouho nepodržel a zase r. 1508 Oplovi z Fictum na Novém Šumburce postoupil.10) Opi získal Pětipsy a Radonice, z nichž tyto jeho přičiněním na městečko vyzdviženy. Stav se podkomořím dopustil se falše, která 1. 1530 najevo přišla. Opi ujel poté ze země a statky jeho všechny zabrány. Král Ferdinand učinil tu úředníkem Jana Vlkovského z Dalkovicw) a zastavil Vyntířov a Pětipsy 1. 1532 Jeronýmovi Šlikovi z Holiče, který však ihned o ně směnu učinil s Albrechtem strýcem svým o jiné statky. Tedy tomuto zápis na něj udělán, aby do živnosti královy nebyl splacován. L. 1535 připsáno mu 1000 kop m. na staveni a opravu dvorů a hospodářství. Konečně mu udělil 1. 1544 Vyntířov dědičně tak, aby vesnice od něho zastavené vyplacoval. Vklad ve dsky zemské stal se 1. 1545, ale není nám známo proč Albrecht ihned potom králi Vyntířov vrátil a jej ze všech dluhů propustil.ls) Snad se to stalo pro nějakou směnu ve zboží aneb z jiné příčiny. Ale Albrecht zase dostal Vyntířov dědičně. Stalo se to tuším 1. 1547, když Albrecht věno manželky své Alžběty Ungnadovny ze Suneku převedl na Vyntířov, l8) ale vklad ve dsky zemské následoval teprve 1. 1549 v listopadu.1*) K Vyntířovu připojil přikoupené statky Vojnín a Háj a zemřel 1. 1556. Dědicem jeho stal se syn Ondřej, ale podle poslední vůle zemřelého vdově vyhrazen byl byt na Vyntířově. Poněvadž kromě toho měla na témž panství pěkné věno, z té příčiny Ondřej 1. 1556 učinil smlouvu s mateří svou o věno její a spravedlnost, kterou na panství Vyntířovském pravila míti podle zápisu věnného a kšaftu n. manželova, což vše k 10.000 k. mlš. obnášelo. Místo těchto peněz jí postoupil tvrze Vyntířova s přísl.I5) Po smrti mateře své bezpochyby Ondřej zase panství Vyntířovské převzal a až do smrti své držel. Jediný syn jeho Albrecht oženil se s Kateřinou dcerou Šebestiána Šlika z Holiče a na Ostrově. Zemřel před r. 1598 bez potomkův odkázav před tím statky své manželce své Kateřině z Holiče. Kateřina zůstala v držení Vyntířova déle než desítiletí; po ni zdědil 1611 Vyntířov bratr její Joachym Štik z Holiče, jenž se zdrŽovav v Branibořích byl kurfirstovým komořím, nejv. štolbou i lovčím. Týž však jen rok zde seděv zemřel 1612 bezdětek jmenovav dědicem Jindřicha Matesa hrabě s Thurnu.™) Jindřich byl r. 1618 jeden z »úhlavních rebelův* a mocnou pákou v tehdejším povstání. Za tou příčinou po jeho útěku ze země ihned Vyntířov vzat a komoře královské přivlastněn. Nicméně se manželka jeho připo-vídala k věnu svému a jistým sumám, jež jí na statcích Jindřichových náležely. Mistodržitel Karel z Lichten-šteina (1622, 3. června) navrhoval, aby ji v těch penězích panství Vyntířovské a dům v Praze postoupeny byly. Než psaním císařským (6. července) odpověděno bylo, aby se hraběnce statek nedal, nýbrž aby penězi odbyta byla.17) Nicméně přece zboží Vyntířovské r. 1622, 28. července téže hraběnce Zuzaně Alžbětě z Tiefenbachu s domem ležícím na Újezdě v Praze z císařské milosti puštěno bylo. Pani tato chtíc snad za manželem ze země ujiti prodala r. 1623 dům v Praze Pavlovi Michnovi z Vacinova, panství Vyntířovské hned potom hraběti Ferdinandovi z Nagarolu. Od hraběte tohoto převzal Vyntířov r. 1625 hrabě Vilém Verdugo, nejvyššl armády císařské, jenž si byl v bitvě Bělohorské udatně a zmužile počínal, takže byl i dobrou příčinou téhož vítězství.18) Týž jej 1650 pastorku svému Janovi Šebestiánovi hraběti s Pelynku pustil. Tento prodal r. 1664 zámek a ves Vyntířov Janovi Antonínovi I^osy hrab. z Losyntálu. Týž učinil z Vyntířova svěřenství, jež v držení potomkův jeho až do vymření zůstávalo. Dostal se pak kníž. rodině Windischgrätz a po ni přešel v držení kniž. rodu Lobkovskěho. l) Glafey Anecd. Lib. conf. erect. XII 48, ») Lib. conf., ») DD 61. str. *-5, *) Rel. tab. II 212, ») Arch. Svatomářský, «) Lib erect. XI. 144, ') DD 25 p. 18, 8; DD 6 str. 18, ») Arch. č. VI 321, ">) DZ. 2. B 20. ») Bernau Album I. 343. Byl tu úřed-nikem ještě I. 1533 (Reg. k. s.) >«) Arch. gub, ») DZ. 8. G 22, ») DZ 9 C IS, '«) DZ 52, D 20, ") Bilek konf. Bruschiiis (p. 29) připomíná, Je i mladší jeho bratr Kašpar, jenž r. 1587 na hranicích polských zahynul, byl driitelem Vyntířova, aneb aspoň tak se psal, «) Elvert, Bestrafung der böhm Rebellen 121, 124, u) Šíře o něm hledej v historii Pavla Skály ze Zhoře IV, 349 —3B0. 67 TVRZE V OKOLÍ VYNTÍŘOVA. 5^KR|T/7J°Jn'n ves u Vyntiřova, prvotně byl dvorem, ÍInKÍ'//«3 ieJ^ s' vvzdvihl Vojna (Vojislav), později ves y^Ä/áj s tvrzi, jejíž místo se ještě spatřuje. Okolo r. P^Swŕ^N 1403 tu ieště bvla Drostá ves. kterou držel Jan z Nahořečic (Jiieček Cod. jur. Boh. (II b. 411). L. 1407 žil Jindřich z Vojnina (DD 14 f. 232). Praotcem pozdě šleh Chotkkv z Vojnina, kteří však kromě jména nemají nic společného s nynějšími Chotky, byl Chatek, jenž věnoval ok. 1. 1420 manželce své na polovici Vojnina a ještě 1. 1455 žil. Jeho synem byl Jindřich, jenž 1. 1455 Sasům opověděl. (Rel. tab. I. 130, Arch. Drážďanský.) Po něm se připomíná z téhož rodu Jiří (1482, 1493) a později Bohuslav (tuším bratři). Tento žil ještě na poč. 16. století a zemřel před r. 1516. Synem jeho byl Petr (nar 1495, tl57l) Týž učinil I. 1535 s Albrechtem Šlik em směnu, dada mu Vojnin za Budenice (Reg. kom. soudu, DZ. 85 A 9) a Albrecht připojil Vojnin později k Vyntířovu. Z tvrze zbyl zpodek věžovatého stavení, které z 15 st. pochází (Pam. arch. X 843). * V Hájí u Vyntiřova byla tvrz, pr> níž neni již známky. Ves držel I. 1281 jakýsi Petr (Reg. II 530). Později neni zmínky o Háji a zdá se, že náležel ke Žďáru. Rozd61enlm Žďárských zase stal se statkem a na tvrzi seděl Mikuláš ze Žďáru, jenž se v 1. 1488—1498 v knihách Kadaňských připomíná. Po něm následoval fíedřich tuším syn a pak tohoto synové Stanislav, Jiři, Žibřid, Vácslav a Kryštof, kteří tu ještě I. 1537 seděli. Nedlouho potom prodali tvrz Háj s vesnicemi Albrechtovi Šlikovi z Holiče (Reg. k. s. DZ. 5 K 25). L. 1547 zboží to Dřipojeno k Vyntířovu. * , Několik set kroků východně ode vsi BlOV stávala tvrz, jejíž zbytky do nedávna viděti bylo. (Pam. arch. X 843.) Ves připomíná se již 1. 1336 a patřila 1. 1367 k Hasišteinu (Neplach Arch. c. k. dvorský). V 15. st. byly Blovy samostatným statkem, po němž se psal 1. 1455 Zikmund Tos ze Vlov (Rel. tab. I 133), ale v 16. st. patřily k Vyntířovu. V ZáhOranech stávala tvrz severně od kostela mezi rybníky, ale tvrziště již rozvezeno (Pam. arch. X 842). Ve 14 st. byla při kostele fara a ves. Ke kostelu podávali I. 1367 Matěj a Chatek zemane. Ok. 1. 1405 drželi je Přisnak z Kozmic, Markéta jeho manželka a Mikuláš ze Mnichu sestřenec (Lib. conf. kopiář Přemyslovský). Bedřich Robar z Brus držel tu (1544) tvrz, dvůr a ves a polovici podací kostelního (DZ. 250 G. 12.). L. 1589 držel týž statek potomek Hanuš, jenž dal do kostela oltář vytesati (Pam. arch. X 842). Po něm tu seděl 1. 1615 Volf Erhart, jenž I. 1623 týž statek propadl. Prodán ihned Ferdinandovi hrab. z Nagarolu a připojen k Vyntířovu (Bílek Děje konf. 447). Tvrz potom zanikla. SEZNAM Sťanft Kiapý hrad................. 1 Libochovice sámek.............. 8 Budyné hrad................ 12 Šcbín tvrz................. 26 Mšený tvrz................ 27 Tvrse v okolí Libochovic.......... 31 Dubany, Loukohoŕany, Želevice 31, Evaŕi, Sedany, Kostelec, Podbradec, Nížebohy 32, Martinéves, Pohofice, Redhošť 33 Strekov................... 34 Tvrse v okolí Ústí.............. 46 Ústi n L., Trmice 46, TuchomyŠI, Předlice Ŕehlovice, Hliňany, Brozánky 48. Perštcin hrad................ 49 Šumburk hrad..............• . 55 ľclixpurk sámek .............. 62 Hymlštein hrad......- ■ •...... 64 Klášterec zámck............... 67 P.grberk hrad . . -.............. 70 Kleinštein hrádek.............. 77 Tvrze v okolí Klášterce........... 77 Okounov, Mikulovice 77. Děčín hrad................ 78 Vrabinec hrad a Těchlovice.......... 89 ľ raty hrad................. 92 Šonštein zámek ............-. . 93 Tvrze okolo Děčína............ 94 Bůnauburg, Libouchec, Jílové, Zeleníce, Choro- tice, Podmokly 94, Ludvíkovice, Hedštein, Lib- verda, Křešice 95. Hrádek hrad.................96 Úštěk hrad................ 105 Levín" hrad................. 110 Tvrze v okolí Oštkn............. 111 Libčšice 111, Tečiněves, Rochov 112, Vědlice, Jištrby, Okny, Encovany, Svafenice, Polepy, Hostka 113, Vrbice 114. Tolštein hrad................ 115 Rumburk sámek............... 123 Varnsdorf tvrz............... 124 Šluknov tvrz................ 126 Bezejmenné hrady.............. 126 Tvrze okolo Šluknova............ 127 HanŠpach, Dolní Einsiedl 127. CLÁNKG. liasistein hrad -.............. 128 Tvrze okolo Hasišteina .........139 Ahníkov. Prunéřov 139, Kral ipy, Libouš, Bystřice, Březno, Byčice, Boleboř 140, Přísečnice 141. Doubravská hora hrad........... . 143 Teplice sámek................150 Chotěny, Stoličky..............154 Tvrse na Tepličku.............155 Malhosttce,Lbfn,Velvety, H radisté, Zelechovice 155 Mostský hrad................156 Tvrze v okolí Mostském...........! 65 Kopisty, Konobrže, Červený dvůr, Janov 165, Kolozruky, Škrle 166. Osek hrad a Duchcov............167 Tvrze okolo Duchcova...........178 VŠechlapy, Zabrušany, Zelenky 178, Horní Litvínov, Dolní Litvínov, Dolní Jiřetín, Lipětín, Záluží, Svinčice 179. Sloup hrad.................180 Svojkov hrad . ...............189 Pihel hrad.................193 Velnice tvrz.................194 Nový hrad............... . 195 Tvrze v okolí Nového hradu .........199 Opočen, Jimlín 199, Hfivice, Touchovice, Netlu-ky 200, Lipencc, Hořany 201. Knstomlaty hrad..............202 Tvrze okolo Kostomlat............209 Bukovice, Lhenice, Černčice, Křemyž 209, Ohnic 210. Bílina hrad.................211 Tvrze v okolí Bíliny.............217 Bedřichův Světec, Lukov, Razíce 217, Hrobčice, Mirešovice, Patokryje, Zeleníce, Radovesice 218. Pravda hrad................219 Divíce tvrz.................222 v mance...... ............225 Tvrze na Citolibsku.............226 Citolib 226, Chlumčany, Brloh, Brodec 227, Ro-čov, Solopisky, Třcboc, Rychvald, Bžany 228, Víska 229. Eisenberk hrad...............230 Žeberk hrad.................235 Rvenice tvrze................237 448 SEZNAM ČLÁNKŮ. Strana Tvrze v okolí Eisenbcrka ■..........239 Nové Sedlo, Kyjice 139, Újezd, Kunratice, Alberk, Zaječice 240. Lipý hrad .................241 Jeslřebi hrad................248 Frýdlant hrad...............252 Miliony, Rybr.ov, Vílkovec..........254 ' Nový zámek.................256 Chudý hrádek hrad............259 Vřísck hrad.................261 Kvítkov tvrz................263 Tvrze okolo Nového sámku.........264 Drchlava, Pavlovice, Mnichov 264. Červený hrádek (Borek)....... ... 2« 5 Neuštcin hrad................271 Blatno hrad............... . . 271 Tvrze okolo Borku.............273 Údlice, Biience, Hořenice 273, Nezabylice, Oko- Hn, Voděrady 274. Ostrý hrad................275 ?ámky v Benešově .............278 Šaunstein hrad.............- • 284 Tvrze okolo Benešova............286 Markvartice, Freudenberg 286, Konojedy, Valke- řice, Malý Šachov 287. Fredevald a Kamenice hrady.......^ - • 288 Falkštein hrad...............295 Hradiště Kyjevské............• - 296 Chřibský Hrádek......... .... 297 Tvrze na Kamenickú ............298 Schonbiichel, Dolní Chřibská, Meistersdorf 298. Ronov a Stolinky..............299 Hřídclík hrad...............303 Koštálov hrad...... .........304 Hrad Skalka................308 Oltárik hrad................312 Tvrze v okolí Košfálova...........314 Čížkovice, Semeč, Netluky 314, Třebivlice, Dlaž- kovice 315, Podsedice 316. Chomutov zámek..............317 Tvrze u Chomutova.............322 Hrušovany, Stroupeč 322. Blansko hrad................322 Tvrze v okolí Blanska...........327 Březnice, Všebořice, Chuderov, Bukov, Dobétice 327, Čermná, Mojžíř, Strážky, Habrovice, Šonvald, České Chvojno 328. Kadaň hrad.................329 Okolí Kadaně................333 Úhošťany 333. Kyšperk hrad................334 Tvrze v okolí Kyšperka...........338 Starý dvor 338, Soběchleby, Chlumec, Klišé, Ho tovice, Hrbovice, Habrovany 339. Milešov hrad................340 Okolí Milešova...............343 Nedv.ědíč 343. Petršpurk hrad...............344 Šprymberk hrad...............347 Tvrze v okolí Podbořan a Jesenice......348 Vroutek, Žlhel, Bukov 348. Přehořov, Páovlky, Sosen 349, Šmikousy, Plavec, Krty, Smrk, Krásný dvĎr 350, Blšany, Buškovice 351, Hlubany, Brody, Sedčice 352, Čejkovice, Břežany. Milče-ves. Velká Černoc, Očihov, Dolanky 353. Krupka hrad................354 Okolí Krupky................362 Nepomyšl zárr,ek...............363 Hrádek Křečcv...............363 Stmi* Kryry...................364 Tvrze okolo Nepomyšle...........365 Strojetice, Březnice, Zlovědice, Dverce, Kolešov 365, Třebušice, Holetice, Budiš, Lužec, Mlýnce, Ležky, Vidhostice 366. Litoměřice hrad........ ......367 / vrze okolo Litoměřic..... ...... 368 Pokratice 368, Sebuzín, Plšfany, Velký Újezd, Žitenice 369. Kalich hrad ......... ......371 Svadov hrad......... ......373 Panna hrad.............■ . 374 Liiýš hrad............... . • 375 Tvrze na Ploskovsku..... ......376 Ploskovice 376, Byčkovice, Vinná, Podviní, Trno-vany 378, Zábabčí, Záhořany, Tasov 379. Mašfov hrad................380 Tvrze v okolí Maltová............382 Bukovina, Libědice, Tureč, Vilémov 382, Mory, Kněžice, Pětipsy S83, Minice, Poláky 384, Hořenice, Drahonice, Nové Sedlo, Přívlaky 3«5. Lovosice zámek..............386 Opárno hrad..............• . 390 Kamýk hrad................ 392 Ostrý hrad................ . 396 Tvrze okolo Lovosic.............398 Sulevice, Březno, Hrušovka, Dubkovice 398, Bílý Újezd, Vchyníce 399, Cliotoměř, Velemín, Řepnice, Lukovec, Borec 400, Žernoseky, Libochovany 401. Liekov zámek................403 Tvrze okolo Žatce..............406 Bezděkov, Holedeč, Mécholupy, Deštnice 406, Lhota, Dobříčany, Liběšice, Veletice, Tuchořice, Stekník 407, Hořetice, Žiželice, Scběsuky, Želeč, Libořice, Železná, Oploty 408, Neprobylice, Ryb-ňany 409. J'arta a Březno...............410 Leština hrádek...............413 Postoloprty zámek..............414 Tvrze v okolí Postoloprt...........416 Brzvany, Lenešice, Levonice, Bítczeves, Březno, Hradiště, Semenkovice 416, Lišany, Vidovle, Ta-tinná, Dlažim, Koporeč, Vlkanice 417, Solnice, Zbrašfn, Lipno, Hořany, Nečemice, Velemyšloves 418, Nehasice, Běšice, Brusy 419. Brozany tvrz......... ......420 Tvrze v okolí Brozan..... ......423 Hostimice, Vetlá, Lounky 423. Slavětin hrad a tvrz............. 424 Tvrze v okolí Slavčtína..........426 Smolnice, Vlčí, Smilovice, Vrbčary 426. Klinštein a Libchava ............427 Tvrze v okolí Libchavy...........428 Stružnice 428, Žandov, Volfartice, Velká Bukovina 429. Vršovice zámek...............430 Tvrze v okolí Vršovic...........432 Obora, Veltěře 432, Kystra, Počedélice, Chodžov, Bělušice 433. Kozly, Libčeves 434, Koštice, Vo-dolice, Žichov 435, Měrunice, Lužice 436. Liběchov tvrz................437 Kostelec tvrz................438 Tvrze v okolí Liběchova . -v........439 Medonosy 439, Veležice, Cakovice, Smědovice, Křešov, Drahobuz 440, Libenky, Chcebuz, Brocno 441, Radujen 442. Pátek tvrz.................443 Vynťvŕov zámek...............444 Tvrze v okolí Vyntířova •..........446 SEZNAM VYOBRAZENI V TEXTU. Strana Zříceniny paláce na Klapém od západu...... 2 Zříceniny paláce na Klapém od východu ... 3 Klapý od jihu................ 4 Pohled na Klapv z lnmů čedičových...... 5 Plán hradu Klapého.............. 6 Černá věž na Klapém............. 7 Zámek v Libochovicích, pohled s mostu .... 8 Zámek v Libochovicích........... 9 Plán Libochovic.............. 10 Malovaná výzdoba západní str ny velké síně v zám ku Budyňském............ .12 Motiv z východní strany paláce na Budyni .... 13 Půdorys prvního patra Budyně......... 14 Plán polohy Budyňského hradu......... 14 Okna zámku Budyně............. 15 Znak Zajíců v pivovaře Budyňském..... 15 Ozdobné pásy z velké síně zámku Budyně . . 15 Brána zámku Budvňského Pohled z nádvoří 16 Branka v Budyni............. 17 Palác v Budyni od západní strany . . .20 Okrouhlá bašta na západní straně v Budyni ... 21 Zříceniny zámku BiirJvňského r. 1803 ...... 24 Branka v Budyni.............. 25 Bašta v Budyni............... 25 Pečeti Půtv ze Mšeného jinak z Rvzemberka . 26 Erby pánů z Šebína v kostele Křesýňském . . 26 Mšený tvrz dle starého vyobrazení...... 28 Plán Streková .... .......... 35 Strekov. Pohled z jihovýchodu......... 36 Střekov. Pohled z vesnice........... 37 Gotické okno ve Střekově........... 38 Střekov, pohled z terasy k hlásce..... 39 Hláska na Střekově....... .40 Síň na Střekově ..... -...... 41 Střekov od severu............. 42 Brána na Střekově............... 43 Střekov, vchod na hrad........... 44 Střekov od jihu............... 45 Perštein................. 53 Plán hradu Šumburka........... 56 Šumburk od východu............. 57 Šumburk od severozápadu r. 1836 ....... 58 Felixpurk od jihu.............. 62 Felixpurk od severu . ............. 63 Hymlštein r. 1838.............. 65 Hymlštein r.,1844............. 66 Klášterec r. 1800 .............. 68 ^Sírane Klášterec od západu dle kresby K. Brandla ... 69 Půdorys zřícenin hgrberka..........7i Egrberk od jihu...............72 Egrberk, východní strana paláce........73 Egrberk, západní strana paláce.........74 Egrberk od severu..............75 Egrberk, starý palác.............76 B]řvalá »Benešovská brána« v Děčíne......78 Vjezd do zámku D čínského . . •.......79 Brána do zámku Děčínského..........80 Vchod do zámku Děčínského..........81 Bývalá »Cisařská brána« v Děčíně.......82 Bvvalá »Labská brána« v Děčíně . . 83 Zámek v Děčíně r. 1797 ........... 84 Z;imek v Děčíně od jihozápadu r. 1840 ... 85 Zámek v Děčíně r 1852 ........... 86 Zámek v Děčíně r. 1868 ............ 87 Děčín po třicetileté válce . . . . . . . . 88 V rabíne c..................89 Plán Vrabince..............90 Šonštein r. 1840 .............. 93 Hrádek as r. 1820.............. 97 Plán Hrádku.................98 Dolní brána na Hrádku..........99 Skalní branka na Hrádku...........101 Velká věž na Hrádku.............102 Opevnění u malé branky na Hrádku......103 Erby na bráně na Hrádku, jak bývaly.....104 >Stará věž' v Ůštku............. . 106 Okol! ,Staré věže v Úštku..........108 Bývalá brána v Úštku.............110 Hradiště Levínské..............110 Věž na hradišti Levfnském..........11 T zv. »Levínský kocour* a jedna písmena z něho . 11 Kostel v Levině...............11 Tolštein od západu.............11 PBdorvs zřícenin hradu Tolšteina........11 Tolštein r. 1844 ............... 11 Zbvrkv na Tolšteině.............11 Zbytky na Tolšteině.............12 Tolštein r 1830 ............... 12 Zbvlé stavení zámku v Rumburku.......12 Zámek v Šluknově..............12 Hasištein r. 1836 ............... 12 Hasištein r. 1869 ...............12 Plán hradu Hasišteina ............13 Vchod na Hasištein..............13 450 SEZNAM VYOBRAZENÍ V TEXTU Strana Velká věž na Hasišteině............132 Malá bašta při kapli na Hasišteině.......133 Bohuslav Hasišteinský z Lobkovic........134 Věž před hradem na Hasišteině........135 Erb Hasišteinských z Lobkovic.........136 Kaple na Hasišteině.............,137 Hasištein..................138 Zámek v Ahnikové .............141 Doubravská hora koncem 18. stoleti......143 Poloha a rozděleni Doubravské hory......144 Doubravská hora u Teplice. Nová část.....145 Doubravská hora u Teplice..........146 Doubravská hora u Teplice..........147 Doubravská hora u Teplice v I. 1840 ...... 149 Zámek v Teplici v r. 1806 .......... 150 Zámek v Teplici...............151 Teplice na počátku minulého století.......152 Teplice v první polovině min. století.......153 Zbytky Mostského hradu........... 157 Zbytky Mostského hradu...........158 Nynější stavení -na Mostském hradišti......159 Most v první polovině minulého století.....160 Nynější stavení na Mostském hradišti......161 Mesto Most s horou zámeckou.........163 Zbytky bašty a hradeb v Mostě........164 Plán hradu Oseká..............168 Hrad Osek ke konci 18. století..... ... 169 Osek, okrouhlá věž......,.......170 Brána hradu Oseká..............171 Zbytek hradeb na Osece........... 172 Věž hradu Oseká...............172 Vnitřek zřícenin Oseká............173 Duchcov počátkem min. století.........174 Zámek v Duchcově. Pohled z parku.......175 Zámek v Duchcově dle staré litografie Dr. Raua a syna................... 176 Hrad Osek. (Dle staré kresby Linggovy) . . . .177 Pavilon (nyní špitál) v parku zámku v Duchcově . 178 Sloup od severu...............180 Sloup....................181 Kaple na Sloupě...............183 Vchod na hrad Sloup............185 Sloup v r. 1840 ............... 187 Zámek ve Švejkové', v pozadí staré tvrziště Svoj- kovské..................189 Přízemí hradu Svojkovského..........189 Hrad Svojkov................190 Hrad Svojkov...... .........191 Rozvrh místností na hradě Svojkovském v. prvním, druhém a třetím poschodí..........192 Osada Pikel s horou, na níž stával hrad • . . .193 Zbytky hradu Pihle .............194 Plán Nového hradu.............196 Nový hrad................ . 197 Nový hrad před přestavbou zámecké věže - • . .198 Netluky.................199 Kostomlaty...............■ 202 Kostomlaty v r. 1797 ............. 203 Půdorys zřícenin Kostomlat..........204 Kostomlaty v r. 1841 ............. 205 Brána do prvního nádvoří na Kostomlatech . . , 206 Kostomlaty od7východu............207 Horní nádvoří s okrouhlou věží na hradišti Kosto- mlatském.................208 Zámek v Bílině...............211 Středověký hrad v Bílině...........212 Bývalý středověký hrad v Bílině........212 Zámek v Bílině...............213 Bilinský zámek od východu..........215 Straní Hrad Pravda................219 Plánek hradu Pravdy.............219 Brána do hradu Pravdy..........• 220 Ve zřlzeninách hradu Pravdy.........221 Zámek Diuický...............222 Věž v Divících ...............223 Tvrz Divíce v 1. 40. min století........224 Eisenberk hrad ...............230 Půdorys přízemí zámku Eisenberka.......231 Eisenberk od severu .............232 Eisenberk od východu .... ........233 Žeberk od severu..............235 Branka na Žeberce ............. 236 Plán tvrzišf u Rvenice............238 TvrziŠtě u pily Kyjické............239 Zámek Lipý asi r. 1780 ........... 241 Položení zámku Lipého...........■ 243 Zbytky hradu v České Lípě..........245 Zbytky hradu v České Lípě . . :.......246 Jestřebí od strany východni..........24R Jestřebí od severu..............249 Jestřebí od jihu na počátku min. století.....251 Hradiště Frýdlantské od strany jižní......252 Poloha částí Frýdlantu............252 Frýdlant, zbytky hradu na straně severní a příkop 253 Milčany. Rozdělení skály, na niž stával hrádek . 254 Průčelí Nového zámku............256 Nový zámek od východu...........257 Chudý Hrádek od západu..........259 Chudý Hrádek od severu.......... 260 Vřísek, pohled od severu..........261 Poloha Vřísku................262 Vřisek...................263 Tvrz Kvítkov v 1. 40. min. století.......264 Červený Hrádek v r. 1797 .......■ . ■ 265 Červený Hrádek od jihu...........267 Červený Hrádek od západu . ........269 Blatno; vchod se zbytkem hradeb.......272 Zámek v Vdlících..............273 Hrad Ostrý r. 1832 ............. 275 Hrad Ostrý od západu............276 Dolní (Klárovský) zámek v Benešovi nad Ploučnici 278 Průčelí dolního zámku v Benešově.......279 Portál horního zámku v Benešově.......280 Horní zámek v Benešově...........281 Věž v horním zámku v Benešově.......283 Vchod na hrad Šaunštein ..........285 Skála se zbytky hradu Fredevaldu.......288 Zbytky hradeb na Fredevaldě.........289 Plán Kamenického hradu...........290 Kamenický hrad...............291 Kamenický hrad od východu.........293 Rozdělení místnosti na Falkšleinč.......295 Vchod do hradu Falkšteina..........296 Chřibský hrádek...............297 Chříbský hrádek v první polovině min. stoleti - . 298 Ronov od jihozápadu.............299 Plán hradu Ronova..............300 Ronov, zbytky hradeb na straně severní .... 301 Zámek ve Stotinkách.............302 Hřídelík..................303 Hrad Koštálov ...............304 Plán hradu Košťálová ........... 305 Třebenice s Košťálovém v pozadí.......305 Přazky nalezené na Košťálově.........306 Klice nalezené na Košťálově..........306 Obrazy zámků nalezených na Košťálově ..... 307 Z kachlíku nalezeného na Košťálově......307 Plánek hradu Skalky.............308 SEZNAM VYOBRAZENÍ V TEXTU. 451 StWll Nápis I. ve vězeni na Skalce........309 Nápis II. ve vězení ra Skalce.........309 Hrad Skalka................. 310 Hrad Skalka.....'............311 Skalka od západu..............312 Plán hradu Olf.íříbn..... 3la Oltárik na poč. let 40. min. století......3.3 Radnice s kapli sv. Kateřiny v Chomutově . . . 319 Chomutov kolem r. 1650........... 321 Plán hradu Blanska.............324 Hrad Blansko...............325 Bývalý hrad v Kadaň............329 Radnice v Kadani..............331 Kyšperk od severu..............334 Kyšperk od severozápadu...........335 Plán Kyäperka................336 Branka a zbytek věže na Kyšperku.......337 Zámek Milešov...............341 Zámek Petršpurk..............344 Hradiště Petršpurské.............345 Hradiště na návrší »Všech svatých' v Petršpurku 347 Bývalá tvrz v Žihli..............349 Krupka od jihu...............355 Plán hradu Krupky..............356 Hrad Krupka od severu.............357 Hrad Krupka od zápidu...........359 Plán hradu Křečová............361 Hrad Kalich z 40. let min. století.......371 Plán Svadova z r. 1720 ........... 373 Ploskovský zámek..............377 Zámek v Lovosicích od severovýchodu ... . 387 Zámek v Lovosicích od severozápadu......389 Strana Opámo v letech čtyřicátých min. století .... 390 Opárno (od jihovýchodu) r. 1923 ....... 390 Plán hradu Ópárna..............391 Kamýk v r. 1836 .............. 392 Kamýk podle kresby Brechlerovy ve Světozoru 1£80 393 Plánek- Kamýlra 3 r. 1005 ........... 394 Kamýk podle rytiny Rothovy z r. 1845 ..... 395 Hrad Ostrý od severovýchodu r. 1923 ..... 396 Plánek hradu Oitrého z r. 1905 ........ 397 Zámek ve V. Žernvsecích od j v.........401 Zámek Ličkov od jihovýchodu.........403 Zámek Ličkov od jihozápadu.........405 Brána zámku Ličkova.............409 Zbytky hradu Varty («na starém zámku«) od sz. . 410 Starý zámek ve Velkém Březně........411 Nový zámek ve Velkém Březně........412 Plánek zbytků hradiště u Velkého Března . . . .412 Zámek v Postoloprtech od jz.........414 Jižní průčelí zámku v Postoloprtech......419 Tvrz Brozany podle kresby Hebrovy z r. 1844 . 420 Brozany od jihozápadu r. 1923 ........ 421 Zámek (stará tvrz) v Horní Libchuvě od jihozápadu r. 1923 .................. 427 Zámek ve Vršovicích u Loun od východu . . .431 Hradiště v Kystře od jihu..........432 Tvrz v Košticích...............434 Zbytek tvrze v Košticích...........436 Zámek v Libečkové od jihozápadu.......437 Veithův »Slavín« u Liběchova od jihozápadu . . 439 Zámek v Liběchově od severovýchodu.....442 Zámek v Pátku u Loun od jihovýchodu .... 443 Zámek v Pátku u Loun od sz.........444 SEZNAM VYOBRAZENI MIMO TEXT. Strana Prof. Dr. A ug. Sedláček............— Snímek rukopisu strany »Hradů a zámků*. ... — Klapý od severu............... 1 Zámek v Libochovicích, pohled z náměstí .... 16 f Kare! Licbscher, illustrátor »Hradů. zámků a tvrzí i 17 Uudyně. Pohled na palác a nádvoří ......32 Střekov................. 33 Klášterec..................48 Hymlštein.................. 49 Erby rodin českých usedlých na Litoměřicku 1. . 64 Zámek v Děčíně...............65 Erby rodin českých usedlých na Litoměřicku II. . 80 Vrabinec..................81, Hrádek u Úštku..............96 Zříceniny hradu Tolšicina...........116 Tolštein..................124 Hasištein od jihu ..............132 Hasí štein....... ...........140 Doubravská hora u Teplice..........148 Strana Zříceniny na Doubravské hoře u Teplice začátkem min. století................148 Zámecká hora u Mostu.............164 Osek hrad od jihu, s kaplí.......... 172 Hrad Osek.................1»0 rw i TI.. -.1. -.-.1.1-.-] __•._ j -' - i °S /J(niiLr. v uuuiLuvt, puincu i* íiamcbii ..... 100 Sloup od jihu................196 Pihel....................204 Nový hrad.................213 Kostomlaty počátkem let sedmdesátých min století 220 Bílina ...................228 Hrad Pravda.................236 Zámek Eisenberk..............244 Žeberk od východu.............252 • Červený dům« v České Lipě.........260 Jestřebl od západu..............268 Červený Hrádek, hlavní průčelí........276 Ostrý od východu..............284 Saunštein od jihu..............292 Hrad Kamenice od severu..........300 REJSTŘÍK MÍST, RODUVaVĚCÍ (Zprávy z tištěných děl, při nichž rejstříkové jsou, sem nepojaty.) A. z Adlarii 227, 339. 2 Adlersheimu 338. z Adlersthurnu 312, 316. Adršpach 339. Affenburtí 104. Ahnikov 63, 137, 139, 140. z Alamstorfu 271. Alberk 240. Albrecht král 42. Albrechtice 231, 233. Aldrinpen 148, 152. 153. z Aldrinpen 155, 197, 284, 407, 418. Alendorfové 382. z Althami 139, 327. Alžběta královna 72-Andělská hora 137. z Arklebic 377. Arnoltice 277. z Auersperka 270, 274. b. Babutín 89. Badenský markr. 389, 431. Banner 86, 148, 332. z Baršteina 218. Bečov, 171, 214, 215, 270, 355. Bedřich I. král 42. Bedřichův Světec 217. Bedřich Falcký 338. Běhánky 361. Bechyně 23. z Bechyně 90. Bělá 95, 151, 247, 361-Běleč 274. Beličov 68. Bělušice 166, 319, 433, 434. Benešov 68, 83, 275, 277, 278-284, 285, 291, 337. z Berbistorfu 47, 400. z Ber/jova 213, 236, 239, 266, 335, 436. z Berkenšteina 185. Beroun 330, 397. Bernov 236, 268-Berštein 250. z Beršteina 434, 435. Beřkovice 109. Běstno 346, 350. Běšice 317, 429. Běskovice 216, 394. 438. z Bezdědic 372. z Bezděkova 406. z Bezdružic 196. Bezejmenné hrady 127. z Biberšteina 186, 246, 399, 402. z Bílé 48, 282, 315, 399, 400, 425, 434. z Bilejova 430, 433, 435. Bílence 273, 274, 347, 408. z Bilenberka 33. Bílina 158. 176, 179. 211-217, 228, 230, 236, 340, 356, 357 , 358, 372, 407, 418, 433. 435, 436. Binsdorf 284. BirkenStein 49, 185. z Biskupic 312, 352. z Bissingen 246, 418. Bítozeves 415, 416. 417. z Blahotic 40, 393-z Blánkšteina 285. Blansko 82, 84, 85, 94, 323-326, 327, 373. z Blatná 113. Blatno 133, 162, 176, 216, 270, 271, 311, 319, 360, 415. Blavy 383, 446-z Blaží nů 266. Blehov 411. z Bleileben 327, 328, 338. Blíževedly 98, 100, 102, 300, 301, 303-Blšany 237, 351, 353, 354. z Blofeida 412. Bohosudov 336. Bohušovice 306, 394. Bochov 137. z Boku 284, 374, 412. Boleboř 63, 137, 139, 140, 236, 266. Boleslav 268. Bor 381, 418. z Borce 400. Borec 400. Borek 140, 236, 238, 239, 240, 265-271. 273, 274, 404. Borovsko 217. z Boršíc 365. Bořislav 151, 153. z Boskovic 372. Boušice 417. z Bozkovic 113. Božejov 399- Hračice 418. z Bran 40, 154. Braškovice 364. z Bredova 93, 94. Brenná 195. z Brloha 223, 227, 246, 408. Brloh 227, 408. Brňany 306, 394. Brníkov 23, 109. Brniště 124. Brocno 23, 440, 441. Brodec 227, 246. z Brodu 357. Brody 351, 352. z Bron 327. Brozánky 47. Brozany 22, 23, 420, 423, 435. z Bruksdorfu 256. z Brus 419, 433, 446. z Brusfiv 419. Brusy 137, 141, 419. Brzvany 415, 416. Brezovice 266, 271. Březí 224. Březina 389. Březnice 326, 327, 365- z Března 204, 209, 227. 246, 274, 276, 416, 417, 418. Březno 63, 83, 135, 136, 137, 138, 140, 268, 270, 327, 373, 379, 398, 410-411, 416. Břežany 18, 21, 60, 353, 393. Bučina 312. z Buděhostic 227. Buděhostice 227. Budějovice 408. Buděnice 32. Budiš 366- Budkov 39. Budyně 6, 11, 12, 27, 32, 33, 393, 422. Bukov 327, 348. z Buková 51, 348. Bukovice 209. Bukovina 287, 382, 429. Buškovice 350, 351. z Buškovic 365, 389. Buštěhrad 33. z Buquoy 271. z Buzova 32. Býčkovice 244, 319, 372. 374, 377, 378, 379- Bynauburk 85, 87, 93, 94. z Bynu 47, 83, 93, 94. 172. 187, 282, 326, 327. 328, 360. z Byšic 218, 314. Byšice 63, 136, 137, 138, 140, 216. Bšany 223, 228, 229. c. Castelfondo 87. Cibuš 57. Cicognia 382. . Cinvald 361. Citoliby 221, 227, 246, 400, 426. z Citová 273, 418, 438. 68 454 REJSTŘÍK MÍST, RODŮ V A VĚCÍ. Clary 153, 284, 362. 440. Clary-AIdrin^en 284. de Couriers 48, 328. 383, 429. de la Cron 379 Č. Cahostice 39. 393. z Čachovic 140. Čachovice 445. Čakovice 90, 113, 440-z Čakovic 379, 440. Cap 250. Čapek 33. Čáslav 271. z Častolovic 100, 356. Čbán 221. z Čečelic 112, 375, 378. Cečelice 400. Čejkovice 352, 353. Čermná 328. z Černova 179, 366. Černčice 206, 209, 240-z Čemčic 435, 441. z Černic 217, 426. z Černiria 244, 344. Černivo 22. Cermic 16. 201, 346, 350, 353. Černýš 51. z Červeného dvora 359-Červený dům 242. Červený dvůr 157. 165 Červenv hrádek (Borek) 265-271, 272, 274, 302, 311. Čeřeniště 368. Česká Kamenice 188. Český Brod 100. z Češova 284. Čibuš 59. z Čichalova 421. z Cirmi 165, 210, 419. Čížlkovice 306. 314, 343. 398, 400. Čivice 349. D. z Daltic 179. z Dárného 401. z Debsic 358. Děčín 39, 78-88, 94, 117, 148, 185, 255. 276, 280, 286, 291, z Děkova 350, 365. Dělouš 48. Deštnice 406. 407. z Dešvic 337. Dětaň 348. Dětenice 389. Devin 83, 117, 186. Divice 216, 221, 224-229, 424, 444. Dlažim 377, 415, 417, 419. z Dlažimi 336. Dlažkovice 90, 312, 315, 397, 402. z Dobětic 263, 328 Dobětice 327. Dobkovice 398. Dobrovice 32. z Dobřenic 178. Dobřičany 407. Dobříš 176. Doksany 421. Dokzy 247. z Dolan 262, 348-Dolany 380, 384. Dolanky 353, 365. z Dolanek 441. Dolenstein 117. Domašice 103. Domašín 141. Donín 271. z Donína 209, 227. T~V---1AA LSVLIUl ů V 1 'I't. Doubravská hora 38, 143 149, 152, 153. 154. 294, 337, 338, 377- z Doubravy 140- Doupov 363, 381, 409. z Doupova 17, 77, 271, 310, 318, 339, 341, 348, 364, 382, 384, 408, 421, 425, 426, 429, 435. Drahobuz 112, 438, 440. z Drahonic 165, 209. 376. Drahonice 347, 385. z Drahovic 200, 208, 209, 240, 274. z Drahobuze 441. z Dražíc 201, 335. z Dresheimu 126. Drchlava 264. Drmoly 268. Drobovice 318. z Držkovic 60 Držkovice 104. z Dřevičic 264. Dřínov 238. Drítovice 227. Dubá 250. 260. Dubany 31. z Duban 15, 94, 112, 218, 369, 377, 379, 435. 438, 441. z Dubé 13, 26, 42, 46, 47. 72, 82, 100, 105, 111. 112. 117, llo, 119, 123, 125, 126, 157, 185, 186, 187. 192,193,194, 204,, 206, 240, 242, 243, 245, 250, 253, 255, 260, 262, 266, 271, 277, 285, 287, 290, 291. 296, 301, 316. 320, 325, 330, 333, 361, 363, 377, 378, 380, 384, 401, 411, 416, 427, 428, 429, 431, 433, 440, 441, 442. z Dubeho 90. Dubkovice 339, 401. 402. z Dubkovic 398. z Dubu 350, 353. Duchcov 19, 44, 167, 171 177, 178, 357, 433. Dverce 351, 365. Dytrichstein 11. z Dytrichsteina 44. 177. 217. 218. 280. 303, 444 E. z Eben 404. z Eberka 365. z Ebersteina 186, 245 Egrberk 50, 57. 58, 63. 70-7^ 77 1 37 13ß # 1 * i * t, ''i j- •' ■ 1 • * ' ' 268, 320. z Egrberka 72, 74, 227. 318, 330, 346, 352, 353, 365, 382, 383, 384. de Echeveria 198. Einsiedel 127. z Einsiedlu 172. Eisenberk 142, 230 234, 237, 238, 239. z Eisenl>erka 231, 266. z Ejstebna 366 z Elsnic 32, 192, 218, 426. z Elsterberka 50, 237, 363. Encovany 113. z Endu 282. Ervenice 237. Evan 32, 109. F. z Falkensteina 127-Falkenstein 291. Falkštein 117, 295-296. Felixpurk 62-63, 68. 75, 76. 85, 137, 138. Ferdinand I. 65, 136. 137, 141, 162, 312, 360, 376, 415. 435. Ferdinand II. 11, 47, 93, 109, 147. 164, 198, •Min 1AT _-tl , OÍ.U, üüUi 377, 382. z Fatzova 146. z Fictumu 42, 52, 53, 58, 60, 61, 66, 67, 74, 75, 77, 139, 140, 151, 162, 165, 274, 320, 331, 346, 352, 365, 382. 383, 384, 409, 417. Firmianové 139. Floriansdorf 125. Foitsdorf 117, 361. Fredevald 277, 288-292-z Frei skutu 33. Freudenbergové 48, 286. Frydvald 117, 29j. z Frýdberka 32. 198, 212, 385. z Frýdburka 307, 418. Frýdlant 252-253, 260. z Frýdlantu 111, 250, 253, 314. z Frydrštorfu 192. Frydštein 440. Funkštein 52, 77. z Fyrštenherka 44, 177, 432. G. z Gablence 116, 179- 236. Gablenec 165. -i ... ' AT Z. VIdlZ.lllK.ll "tJ. Gast 39. Geiersberg 335. z Geisselb«rka 429, 435- z Geizirrku 286, 315, 328, 339, 360, 429, 440 GeOrgentál 120. z Gerau 431. Gerhengros 179. z Gerštorfu 92, 94, 108, 109, 140, 200, 240, 268. 286, 400, 429. 440. z Gery 404. Glafey 383. z Globu 365. Glouchov 60. z Glo-uchova 52, 236. z Goltze 192, 381. z Grayenburgu 192. z Grunauberka 142. Grunta Dolní 95. z Grynburka 315. Grynov 59. Gryntál 126. z Gryspeka 60. z Gusku 123. z Gutšteina 15, 112, 320. 331, 345, 349, 363, 381. Gut stein 346-z Gvaltenberka 371. H. Habartice 277. 284. Habrovice 47, 328. Habrovany 339. z Hägen 282. Hagensdorf 76, 137, 139, 270 Háj 446. Hájek 398. Hamr 217. Hamršmíd 54. Hanšpach 120, 127. z Harachu 127, 258, 302, 412. z Harasova 209, 269, 270, 302, 310, 312. 316. 340. 342, 361, 404, 440. z Hartyše 116, 179. z Hartenfeizu 429. Ilartenstein 52, 137. Hasištein 52, 63, 75, 90, 128-138, 139, 140, 141, 271, 273, 353, 419, 446. z Hasišteina 90, 136, 338, 404. Hassensteín 130. z Hatzfeldu 312. z Hauj?v,ic 94, 165, 273, 365. Haiinstein 64, 65, 67. 270. 428. z Havlsberka 48. _ I I____U___1__ A . '> ĺ i l«i£*:iijulii Ka 1. iu, 18, 26, 27, 31, 32, 33, 117, 157. 161, 174, 237, 272, 277, 291. 296, 305. 313, 318, 372, 393. 394, 401, 404 , 422, 423. 424. Hazembiirk 6, 7, 17, 21. 101. z Hazntálu 162, 435 z Hedčan 366-Hedštein 95. v. Heiden 328. Heidenštein 95. Heissenštein 401. Ilelfenburk 99. 100. 101, 102, 104, 106, 301, 335, 440. z Helfenburka 98. z Helfenšteina 102. 31-3. z Ilerbrštorfu 417. Hermanice 192. Hernstorf 326. z Hernsdorfu 328. z TTerstošic 366-. z fíeršteina 204. z Hertenberka 32. 139, 200. 380, 425. 430 z TTIiňan 48. Illiňany 32, 48. 339. Hlinná 368. ITlohová 380. z riluban 352, 365. 416-Hlubanv 61. 77. 350, 351. 35?, 384. 438 441 III..».„!..'. fJO Í1A ief E i iti» t i«H*, i '~t J«l|. 158. Hohzí 33. 7. Hodištma 51, 380. Hnh 54. z Hnhenvakln 141. z Hohenzollern 361. z Hoholic 340. z Hochauzu 48, 176, 231, 233. 240. 274, 322, 349, 418, 419- REJSTŘÍK MÍST, z ITojnestu 160, 174. Hokov 365. z Hokova 434. Holany 250. 254. Holeďeč 406. z Holedče 209. 408. Holešov Velký 24. Holetice 363, 366. z Holiče 59, 65. 68, 104. 125, 136. 140, 141, 332, 350. 363, 378, 381, 384, 385, 409, 445, 446. z Ilollenšteina 368. z Homberka 423. Honštein 117, 123. 124, 126, 127. 185, 250-z Honšteina 46, 217. 291, 316. Hora 68. Hora Sv. Kateřiny 268, 270. z Horce 179. tt _ , , t, z xiureK i.-M. Horky 26. 133. Horn 61. Horná 54-v. Hôrnigr 124. Horšovský Tvn 201. Hořanv 199. 201, 407, 418. z Iloran 32. 200. Hořenice 137, 138, 273, 385.v z Horešovic 416, 425, 433. .Ilořetice 179. 408. 417-z Hořetic 419. z Hořovic 154. 395. Hostimice 22. 422. 423. Hostouň 346, 407-z Hostýne 335. t Hostie 32. 427-Hoštka 98, 104, 113. 243. z Hoštkv 113. Hotovíce 47. 339. Houska 148. 242. 247. 250. 260. z Housky 250. z Hozlau 20. 22. 27, 32- 404. Hrabišic 156. 165. 179. Hrabišín 169. z Hradce 15, 216, 271. 330. Hradec Králové 375. Hrádek Q6. 250, 391, 12". TO. Hrádek nad Sázavou 388. Hradiešíri 47. Hradiště 92. 155, 197, 264. 416. z Hradiště 200, 417. Hradiště Mnichovo 247. Hradisko 373. z Hrádku 113. 441. Hrachová 64. RODĎV A VĚCÍ. Hrachovec 236. z Hrbíc 123. Hrbovice 48, 339. Hřídelík 98, 303. Hrobčice 218, 353. z Hrobčice 274. 348, 350, 384, 407, 435. Hrobec 104. Hroznatá 378. z Hrušová 378. Hrušovany 322. Hrušovka 398. Hřivčice 198. Hriviice 200. 418. z Ilřivic 200, 216, 214- 351, 352, 402. Huba 94. Huhín 104. z Hubína 205. z Humprkoštu 245. 255- 257, 338. z Hustiřan 23. Hustopeč 72. Hymlštein 64 - 66, 68, 274, 404. z Hyršfeldu 442. z Hvršova 152, 425. Ch. Chahařovice 355, 360-z Chabařovic 356. z Chiinova 155, 210. Charvatce 27, 33, 103. Chbany 68. Chcebuz 440. 441. ze Ohcebuze 426, 438. 441. Chlum 82, 117, 188. Chlurnčanv 227. 246. 346 , 400, 426. z Chlumčan 227. 365, 426. z Chlumu 191. 192, 193, 201, 209, 422. z Chlumku 32, 33. Chlunnec 81. 216, 339-ze Chmelíc 353, 404, 408. Chmelíce 406. Chobolice 112. Choceň 188. z Chodův 179, 406: 440- Chodšíov 433. z Chodžova 266, 310, 315, 433. Choltice 68, 87. 88. Chomutov 72, 133. 135, 137, 140. 162. 214. 268 , 269, 270. 271. 272. 273. 274. 317- 322, 384. 404. 408, 415, 418. Chore ice 94. Choroíioe 94. Chotee 227. Chotěiny 151. Chotěsov 22, 402. 455 z Chotěšova 324- z Chotkova 348, 366, 412, 434. Chotohošť 428. Chotomiř 389, 397, 399, 400. z Chrámec 200, 273. z Chrastu 383. z Chrašťan 365. Chřašfany 383. Chrbice 130. Chřibská 276. 291. 298. Chřibský hrádek 297. ze Chřiče 349. Chroustovice 389. z Chudenic 23, 113. 208, 209, 346 , 348, 349, 350, 352, 353. 381, 395, 397, 398, 399, 416, 418. Chudeřov 327. Chudý hrádek 255, 259-260, 262, 264. v^nvaieruuy jM. z Chvatlinv 109, 377. Chvojno České 328. Chvnino Německé 81. z Chvnova 438, 439, 441. z ChyX 72, 341. 383. 426. Chýše 346, 364, 366. z Ilburka 27, 33, 57. 58 64. 73, 74, 77. 102. 104, 162, 185. 186, 197, 206, 23S. 266. 287. 301, 313, 316. 318, 372. 383, 404, 429, 432. z Isemberka 231 J- Jablonec 434. Tablonné 185. 250. Ta^rhauz 338. Jan král 4, 170, 330. Tanov 165, 185. z Janovic 21, 152. 214, 350, 353, 363, 364, 417, 422. Janovice 348. z Tansdorfu 60-ledJice 113. Jej?rndorf 185. z Jendorfu 53. z Tenšteina 96. 99 335. Jermanice 192. Jesenice 345, 348. Jestřebí 242. 248-251. 254, 255, 264. Tetřichovice 295. Tiliov 262. z Tiljova 262, 425, 438. 456 Tílové 89. Tílový 85, 87, 93, 94-jimlín 195, 199, 201. z Timlína 199, 201, 418 Jindřich IV. 16. z Tinočan 376. Jirelin 44, 121, 176. 214, 230, 240, 356, 433. Tiřík Poděbradský 6, 19, 101, 118, 135, 151. 232, 336, 376, 414. 426. Tirkov 265. Tištrby 109, 113. li vnik 83, 297. z íonu 179. 274. 419-Tosef II. 88,188. K. Kadaň 50, 52, 58, 72, 135, 236, 329-333. z Kadlšteina 393, 421. Kalich 370, 371, 374, 375. z Kalicha 372- Kalovice 104. Kamenice 29, 48. 82. 83, 90, 117, 118, 185, 186, 258, 276, 277, 280, 286, 288 ■ 294, 296, 297, 298. 428. z Kamenice 353, 379, 407. z Kamenné horv 52, 74. 319, 348, 408. Kamýk 18. 392 - 395. 400, 401. z KamÝka 368, 3C9. 413. z Kanic 264. Karasy 285-Karel TV. 130, 157. 171, 268, 309, 327, 367, 386, 393, 444. z Kařeza 416-z Karlovic 125, 145, 268. Karlsdorf 126. Karlštein 10). 425. Karsch 138, 139. z Katifunku 58, 173, 232, 272, 383. Kavčí skála 117. Kdýčina 227. Keblany 407. z Kejzinku 409. z Kekeřic 82, 326. z Kelník 327. z Kerbic 378. z Ketře -287 Kickelsberer 254. z Kladna 41. 42. 140. 327, 330, 352, 386, 403, 445. Kladno 355. REJSTŘÍK MÍST, Klaný 1, 10, 17, 18, 21, 31, 32, 315. Klášter Hradiště 360. Klášterec 50, 55, 57, 58, 59, 60, 61, 66, 67-69, 76, 77, 87, 139, 270, 282 384-z Klebelsberka 33, 408-Kleitištein 73, 77. z Klouče 399, 400, 441-z Klenového 422. Klinrrenštein 77. Klinštein 426, 427. z Klinšteina 98, 201. 227, 364, 369, 421, 428, 435. 443. 444. Kľiše 47, 339. Klobouky 135. Kl-učov 394. z Klučová 301. z Kněžic 383. Kněžice 383, 384, 408, 409. z Knolilochu 192. 29?-. 441. z Knoblshofu 179. Knovíz 415. z Kobrshainu 64, 318. z Kobylník 165. z Kokořova 188. z Kokota 324 328. z Kola 417. z Koldic 18, 25, 46, 179, 186. 214, 215, 218. 236. 246, 266, 276, 328. 355, 356, 357. 358, 363. 403. Koldice 355, 356. z Koldšteina 243. Kolec 109, 312. Kolešov 363, 365. Kolešovice 384. z Kolovrat 33. 42. 52, 59, 62, 75. 112, 140. 146, 151, 1f)2. 187, 192, 196. 199, 200, 201, 204, 205, 206, 217, 218, 221. 224, 228, 231, 245, 246, 258, 260, 263, 269. 316, 329, 330. 332, 333, 339, 346, 348, 350, 351, 353, 364, 365, 366. 381. 382. 383, 384, 38fi. 394. 397. 398. 40? 406 407, 408, 416. 417, 418, 424, 430. 432. -i. j. j, AA 1 ÁÄÁ -ITT. 445 Kolozrnky 166. z Komárova 398. Komonín 324, 326. z Konic 369, 394. 443. z Konipas 161. 236, 266. Konigsrnark 332. Konig-smuhle 95. z Koněprus 363. z Konobrž 165, 416,» 417. RODŮV A VĚCÍ. Konobrže 168. Konojedy 187, 287. Konopiště 101, 415, 42H, 429. z Kopist 46, 266, 378. Kopisty 157, 165, 403. Koporeč 415, 417. z Kořen 366. Kosmonosy 139. Kosobody 346, 350. Kost 6, 18, 19, 216. z Kostelce 32, 400, 402, 417. ^Kostelec 10. 21, 22, 32, 81, 101, 260, 314, 438. z Kostomlat 40, 74. Kostomlaty 155, 170, 179. 202 - 209, 210, 336, 411. Košfálov 155. 304-307, 310, 314, 398, 400. z Koštic 384. Koštice 352, 384, 435- . > . . L ^_ i I * V. i : [ , Kotviny 74. z Kouče 194. 223. 378. 408, 409. 442. z Kounic 258. Kounice 247. Kounov 444. z Kován 360. v. Kovaně 151, 387. Kozí hrady 365. Kozly 433, 434. z Kozmic 446, z Kozo jed 19, 201, 376. 418. z Krainburka 124. z Krajku 32, 352. Krakovec 27, 303, 351, 441. z Krakovce 364. Králíky 268. z Královic 269, 322, 353, 374, 394, 406. Královský hvozd 217. Kralupy 130, 135, 136, 137, 140.273. Králův Dvůr 63. Kraslice 270. z Krásného dvora 223, 239, 351, 352, 380, Krásný dvůr 350, 351, 366, 383. Krbová 380. z K rekvie 385. Krty 350. Krumlov 146. Vr-„rA^ AI -\AK tAfi upna — . '■ í.. , tli', n,j, 152, 214, 215. 255, 337, 354-362, 387. z Krupky 46. Krušina 250. Krvmičov 130-z Kryrničova 140. z Kry nic 165. z Kryr 327. Kryry 346, 364. Křečov 363. z Křečová 364. Křemuž 209. Křemyž 209, 342. z K remy že 210. Křesýň 26. Křešiee 82, 95. Kreška 95. Křešov 440. Křimov 271, 317. z KuRlhofu 419. z Kukulovic 165. Kumpoltice 28. z Kunce 339. Kunhuta královna 373. Kunigswalde 94 Kunovice 338. Kundratice 240, 266-z Kunvaklu 33, Kurcpach 102. 103, 104. Kuří vodv 250. 255. z Kutentálu 274. z Kvaltenberka 372. z Kvestenberka 23. z Kvítková 104. 263. 402. 438. 440. 441, 442. Kyjice 236, 239. 266. Kviov 296. z Kvnšperka 352, 374. z Kyiiykshaimu 85. 125-z Kyrchenberka 73, 74. z Kvsible 350. Kystra 431, 433. 7. Kyšic 4:30. Kyšperk 145. 146, 334- 338. 339. 376. z Kvtlic 355. L. Ladislav král 6, 118. 165, 330, 394. 401-Landeswarte 156. 157. z f-ardsperka 324. z, Landšteina 145, 151, 214, 227, 350. 7. Laneenhartii 240. 408. Landškroun 269, 302, Lauenštein 83, 93. z Laufu 350. z LaŽan 90. 353. Lbín 155. Ledebour-Wiefeln 209. Ledeburové 342. Ledvice 170. 172. _ t ' ~1 _ _ 1*7 ao rn Z LClSHCRId 1/, *tO, O*-'- 51, 136. 175, 236, 263, 387. z Lejen 113. z Leinaru 124. Lemberk 102, 103, 186, 301. Lenešice 415. 416. I^eopold císař 385. Leskovce 391. z Leskovce 399. Leština 413. Leštno 101. z Leveneka 198. Levín 47, 105, 110. Levonice 416. Ležky 416. Lhenice 209. Lhota 10, 22, 89, 386, 407. Lhotka 387. Lhotský 378. Lhotští chahipníci 23-ze Lhoty 29. 32. 33, 60, 274, 370, 384, 406, 408, 441. Libčeves 217, 247, 30ň, 314. 377. 421, 424. 434, 436. z Libédic 352. Libědice 381. 382, 419. Liběchov 437, 438. 440. . 442. z Libčchova 197. 437, 438, Lihenkv 378, 441. z Lihesic 111, 283, 411, 429. Lihesice 109. 111. 11?, 114 . 204, 368. 369. 372. 378. 441. 7 Lihěsovjc 382. Lihřsnviee 144. 348 Libchava 258. 294. 427. 7. Libchavy 428. Libin 153. z Libiše 363, 380. Libišice 405. 407. 7 Lihnnva 142, 239. z Libochovan 402. 424. Lihochnvanv 263, 395. 399, 401. Libochovice 4, 5, 8. 11, 12. 31. 32. Lihonice 330. Líhorice 353, 408. Libouchec 39. 81. 82, 84, 93. 94. Lihrn.š 76. 138. 140. 385. z Lihouše 140. z Libštatu 277, 282. 429. Libštein 445. z Libšteina 204. 366. 397. Libverda 95. 7. Libverdv 95 Lickov 75. 274. 351. 384. 403-405. 407,408. 416. 418. 1 idenschloss 95. Lichtentnirk 151. z Lichtenburka 4, 92. 214. 358. z Lichtenfeklu 315 Lichtenštein 72. 7. Lichteišteina 33, 124, 184. 208. 270. 445. z Liljova 262. Liljov 262. REJSTŘÍK MÍST, z Lindenova 337. Lípa Krásná 117, 118, 120, 293. Lípa Vysoká 285. z Lipého 50, 90, 194, 242, 429. Lipenec 201. z Lipence 365. Lipětín 179. z Lipna 352, 418. z Lipna Malého 201. z Lipnika 113. Lipno 418. Lipý 84, 96, 109. 122. 184, 185, 186, 187. 194, 241-247, 250, 255, 258, 302, 360, 375, 393. 428. z Lípy 82, 83, 94, 224- z Lisovic 379. z Lissau 441. Lišany 417. Litoměřice 88, 133, 148. 243, 302, 307, 367-368, 369, 370, 372. 374, 377. 379. 395. 400, 402, 421, 430. z Litovic 266. Litvínov 44, 173, 176. 179. z Litvínova 316. Litýš 244. 375. 378. Litýšek 83, 375. 382. Livonsy 26, 27. ze Lkanic 417. z Lobenšteina 60, 386- z Lobkovic 7, 10, 19. 22, 32. 33, 43, 45 . 48. 51, 52, 57. 58, 62, 63, 75, 90. 103. 104, 126, 132. 134, 137. 138, 139. 140, 141. 142, 158. 162, 175, 178. 179. 192. 197. 201. 215. 216, 217. 218. 221, 223. 224. 228. 233, 239. 268, 272. 273. 274, 277, 307 314. 315, 319, 320, 321. 322, 324, 325, 330, 331. 332, 343, 348, 350. 351, 352, 361, 363, 364. 365, 366, 381. 382, 384. 404, 407, 409, 417. 418. 419. 422. 426. 431. 433, 435. 436, 443, 444. 445. Lobkovice 134. Lobotice 365. Lochocice 47. z Lokte 141. Lomazice 383, 384. z Lomu 161. 165, 179, 218, 328. z Lopuce 276. Losburg- 95. Losdorf 95. RODŮV A VĚCÍ. z Losyntálu 445. Loští 380. Loučen 192. Louchov 50, 141. Loukohořany 31, 341. Louko vec 251. Lounky 423. Louny 52, 214, 227, 228, 416, 423, 425, 426, 430. Loupežnický zámek 362. Loupežný zámek 127. z Lovečkovic 379. Lov 250. Lovosice 82, 120, 386-389, 393, 397. 398, 399, 400, 401, 426-Lovoš 390. ze Lstiboře 394, 395. 401. z Lub 274. Lnbenec 346. z Litcelburku 94. Ludvík král 414. Lukai 383. Lukaivice 312. Llikov 157. 217 z Lukova 41, 218. z Luikovce 310. Lukovce 400. Lukovec 40. z Lukovec 227. 246, 400, 401, 441. Luky 352. z Lumfrvic 94. 301, 325, 327, 328, 400, 408. z Lusteneku 141- 419. z Lutic 194. 286. Lnžec 366-Lužice 436. z Lysých 411. M. z Makánu 152. 179, 360. Malešice 352-Malešov 117. z Malešova 158. Malhostice 48. 145. 146, 155, 314, 360, 398. z Malíkovic 100. Malílkovice 221. Malkov 59. Malrněrice 364. Malovarv 16. Malovec 32, 33. z Malovic 27. z Maltic 154. 159. Manětina 384. Manovice 274. z Mansfekta 127, 363, 412, 419. z Mansperka 47, 210. z Manšvic 429. z Manštorfu 46-de Maradas 395. z Markvartíc 286. 457 Markvartice 68, 187, 286, 292, 298. z Markfelda 142 z Marsfeldu 382. Maršovice 250. Martiněves 27, 29, 33, 63, 183. z Martinic 15, 30, 138, 140, 161, 186, 218, 269, 316, 327. 383. 391, 399, 426. Maštov 169, 221, 228. 350.351.380. 382. 383 z Mašťova 139, 274, 366, 380, 382. Mathlohe 122. Matyáš 19, 77, 361, 422. z Maxen 159, 286. Maximilián 43, 103, 257, 268. z Mečkova 201. Medonosy 439. z Medonos 440. Měchohipy 406. 407. z MěchoUip 348. Meistersdorf 298. z Mejnova 163. z Melhauzu 121. Mělník 151. 421, 441. Meretice 59. z Měrunic 239. 240. 436. Měrunice 217, 391, 398, 435, 436. Měšická tvrz 101. z Michalovic 25, 101, 105. 110, 238, 239. 250. 276, 286, 290. 330, 353. z Michnic 227, 350. Mikovice 29. Mikulovice 50, 52, 57, 59. 67, 77. z Milčan 255. Milčany 82, 83. 250. 253, 254. 260. 264. Milčeves 353. Milčín 124. Milešov 218. 305, 316, 340-342, 396, 399. Miletice 18, 393. Miletín 92, 271. z Miletína 134, 423. Milhost 169, 380 443- Milic 104. z Milice 103. Miličoves 157, 158. z Milinv 47, 84, 162, ?riO ?dfi- "WO .«6. 419. Mil irsko 92. z Millesima 389, 395. z Milořiovic 430. Milštein 250. z Miltic 412. z Mimoně 368, 429. z Minic 33, 11?, 267, 351, 385, 404, 434. 435. 458 REJSTŘÍK MÍST, RODŮV A VĚCÍ. Minice 273, 384, 404. z Minkvic 422. z Minstrherka 151, Ij z Mi ran doly 425. z Mircšovic 218. Mircšovice 218. Miřeiovice 313. z Mitrovic 48, 113, 328, 404, 424, 426, 428, 429. Mitrovice 209. Mladějov 380. Mlýnec 366, 396-Mnichov 255. 264. z Mnichova 263, 264, 286, 428. 439. Mníšek 400. z Močidlan 200, 373, 440. Močidlany 47. Mojžíř 328. z Molartu 417. Montani 30. z Mor ^383. 425, 430. Moravěves 336. z Moravěvsi 165 . 266, 273, 274, 417, 436-Mory 68, 350, 383-z Morzina 270. Most 133, 156, 159, 160, 162, 165, 166, 174, 414, 415. Mostský hrad 156T64. 218, 232, 274. Mošnice 104. z Moukoděl 349. Mrač 224. z Mrtníka 348. z Mrzkles 315. z Mrzlic 165. ze Mšena 223. . Mšené 20, 22, 301. ze Mseného 27, 33, 237, 424. Mšeno 242. Mšenv 23. 26. 27. 33, 423. Mukařov 90. Mukov 398. z Muldorfa 59, 75. N. z Nabdína 327. Načkovice 104. z Nagarolu 445. 446-z Nahořečic 446. Náchod 253. z Najenperka 124, 432-Nakléřov 323, 324. Nasavrky 338. Navarov 19, 120-Nebočany 81, 90. z Nebřenic 349-Nečemice 416, 418. Nečtiny 188. Nedomice 264. Nedostajov 185. Nedvědíč 146, 341, 342, 343, 399. z Nedvědiče 31, 301. 343 . 399. Nedvídkov 407. z Nedvídkova 364, 402, 407, 421. z Nehasic 200. Nehasice 377. 417, 419. z Nechanic 440. z Neispachu 298. z Nejdeka 382. Němčíce 139. Německý Nevúorf 48. Nemilkov 416. Nemyčeves 411. z Nemyčevsi 365. 417. Nepomvšl 24. 363, 365, 366. z Nepomyšle 161, 434-Neptobyhce 200,400,409. Nethiky 200. 219, 228, 314. Neufranzenthal 124. Neuštein 271. Nevězenice 227. Nezaběhlice 268. Nezabylice 51. 57, 60, 269, 274, 404. z Nezpečova 155, 197. v. Nickel 192. z Nicvic 47-Niederprimd 95. Nikelsdorf 240. Nížebohv 17. 18, 23, 29, 32, 33, 103. z Nobšic 384. z Noptic 94, 123. z Nostic 11, 47. 48, 126, 342, 401, 440, 441. 444. z Nostvic 201. 240, ,r 399, 400, 408, 438. 441, 442. Nová ves 104, 271, 385-Nová víska 120. Nové hrady 271. Nové sedlo 157, 239, 240, 385. Novosedly 234. 239. Now hrad 133, 195. 198. 200. 360. 407, 418, 432. N-ovv zámek 245, 247. 248, 251, 254, 256 260. 262, 264, 284, 302. NíjssI 178. Ntičnice 109. z Nučnic 113. z Nyněchova 264, 439. O. Obora 197, 430. 432-Obrovice 380, 382. Obříství 135. 136, 394. z Obytec 210. z Ocelovic 200, 239, 383. 384. 399. 408- z OČedělic 267, 330, 352, 445. Očihov 353, 408. z Očihova 353. Očihovec 353. Ocko Tan 96. z OerliriKa 50-ORilvy 379. Ohnic 210. z Ohnice 209. Ojvin 242. 243. z Oj ví na 185. Okny 109, 113. Okoř 73. z Okoře 327, 373, 416. Okofín 274. Okounov 59, 61, 68. 77. z Olhramovic 327, 381. 431. z Olšovic 165. Olšovice 75. Oltárik 102, 145, 152, 186, 301, 312, 313, 430. z Opachu 286. Opárno 390—391, 399. Oploty 408, 409. Opočno 196. 199. z Opočna 201, 418- z Oprštorfn 286, 440. Orasíce 33. z Ořecha 238. Osek 4, 19, 155, 161. 167—177, 178. 179, 203, 210, 400, 418. z Oseká 57, 131. 156, 165, 209. 355, 365. 421, 434. z Oslovic 440. Oslovice 264. z Osměchova 440. z Osterburka 365- Ostrov 169. Ostrovice 394. z Ostružna 113. Ostrý 83, 250, 275—277. 282. 285, 290. 295, 297, 341. 386, 396 —397, 398. 399, 400. Otakar II. 317. z Otěsic 349. Otlín zlatník 373. z Otopachu 32. z Ottendorfu 338. Otvice 50. Oulehle 351. P. z Paaru 406, 407 z Pabenic 209. 258. de Pachonhay 407. Pajrek 207. Palic 429. • Pancíř 186. Panna 372, 374. z Pappenheimu 431. Paprocký 18, 22, 83. 138, 140, 394, 400. Paředly 179. Pátek 216, 394, 443, 444. z Patokryj 165. Patokryje 216, 217, 218-z Pauzu 165. Pavlovice 260, 264 Pelhřimov 100. z Pencelinu 104, 302-z Penciku" 428. 429. z Perče 231. Permespryn 135 Perno 82. z Pernšteina 44, 113, 394, 422. Perštein 49—54, 57. 72, 77. 135, 139, 141, 165. 419. Peruc 32, 223, 425. z Peruce 109, 419. Pětipeský 386. Pětipsy 59, 68, 72, 87, 136. 350, 383, 384, 445. Petlary 59. 67-Petrovice 81, 365. 393. z Petrovic 105, 113. 114. 435. Petršpurk 344—347. 348. 349, 350. 353. 364. 365, 383, 408. z Petynku 445. Piccolomini 399. Pihel 193. z Tihle 193. Pichlberk 68, 139, 383. z Pichlperka 339. Pirkštein 185. Pirsinstein 49. z Písnice 269. z Pirnsdorfu 439. Piršenštein 50, 59. Písty 21. Píšfany 369. Pitrkauf 416. Plac 137. Plasy 117. Plavčí 350. z Plavná 131, 136, 330, 331. z Plešnic 349. 365. 366-Ploskovice 374, 376, 379, 401. z Plotišté 274. 328. z Pnětluk 200. 201, 382. Pnětluky 200. 228. Počedělice 200. 430, 433. z Počepic 404. Počeplice 442. Podbořany 75, 346, 348, 353. 408. Podbradec 29. 32. z Podbradce 32. z Poděbrad 214. , Poděbrady 151. Poólesice 380. Podinokly 84, 85, 87, 94. Podsedice 312, 313, 316, 399. 435. z Podviní 369, 378. Podviní 378. Pohledy 157. Pohořice 33. z Pojetic 287. z Pokratic 113, 328, 368. 379 392. Pokratice 109, 368. 394-z Polák 383. 384. Poláky 63, 75. 76. 137. 138, 140, 268, 270. 381, 385. z Polbryc 353. t. Polenska 20. 47. 145, 155. 179, 313, 336, 339, 376, 400, 404. 430, 442. 433. z Polep 113. Polepy 113. Police 109. z Polžic 227, 350. z Poměnic 349. z Pomysle 286. de Porta II. ■> z Porten 140. Popel Litvín 21. Poplze 10. Postoloprty 162, 200, 201. 227, 414—115, 416, 417, 418, 435, 444. Postoupky 364. Postřelná 195. z Potšteina 81 z Póttingu 124. 126. z Pouchová 32, 269. Poustka 259. z Pozdně 299. z Prahy 73. z Prašenfeldu 429. Pravda 176, 201, 219— 221, 228, 381, 418. Přečaply 60. Předboř 145. 154, 157. z Předboře 400. Předlice 47, 48, 336. 339, 40]. Přehořov 349. Přemysl I. 16. Přemysl II. 157, 169. Přestavlky 22. z Příbramě 113. z Přichovic 229, 416, 426. Přílepy 50. Přimda 131, 133. Prísečnice 50, 51, 57. 130, 133, 135, 137, 141. 142. 268, 270, 271. Přítočno Malé 407. Přívlaky 385. Prohoř 137. Prokop Holý 173. z Prokštorfu 210. z Prostiboře 416, 426 REJSTŘÍK MÍST, Průhonice 401. Prunéřov 50. 51, 57,59, 67, 68, 128, 139, 140, 273, 384. Pšany 229, 426. Pšov 380. ■e. Pšuvlk 274, 349. Pšovlky 346, 349. Ptení 378. ze Ptice 349. z Purkrštorfu 201, 382. Piirstein 49. Pustý zámek 127, 259, 289, 410. Q z Questenberka 363, 365- R. Rabicár 179- jxausiein iii, ,110, ozm- z Rabšteina 112, 174, 175, 218, 326, 345, 350, 352, 372, 407, 408. z Račína 383. Račiněves 33, 440. z Račiněvsi 343. Radechov 380. z Radhoště 417. Radnice 72, 73. Radonice 384, 445. z Radonic 380. Radouň 442. Radoušov 187, 244, 258. Radovesice 214, 218. Radujen 441. tiadvanec 185. Raisendorf 59- Rájov 54. z Rájová 46, 438. z Ralska 110, 443. Ralsko 251, 324. Rašovice 96, 104. Rataje 185. Ratenštein 92. z Ratibořic 286. Ratný 117. Raubschloss 127, 362-Rausendorf 399-Razíce 213, 217. z Rebříka 201. z Redern 268, 346. Ředhošť 29, 33, 63-z Redhoště 33. z Řehlovic 386. Řehlovice 48. z Rehnic 422. z Rechenberka 120, 16 165, 174, 233, 421-z Reissenšteina 417. z Renšperga 274. z Renten 179. z Repan 365, 408. ftepčice 374, 375. RODŮV A VĚCÍ Repín 51. z Řepnic 154. Repnice 400, Rismburk 169. z Říčan 23, 125. 209, 362, 444. de Riva 408. z Robce 263, 369. RoČov 221, 228, 381,419. z Ročova 204, 274. 381. Rohozec Český 380. Rochov 107, 109, 112. z Rochova 112, 190. 273, 384, 406. 4u 418, 419, 440. Ronberg 123-Ronov 102, 186, 264. 299—302, 311, 326. z Ronova 26, 243, 301. 353, 369, 401, 429. 433. z Rosenberka 186, 330-z Rosenfeldu 33. .Rošovice 62, 74. 'z Rotnfeldu 368. z Rotenhanu 270. Rottal 216. Roudná 407. Roudnice 98, 101, 113. 114, 153, 217, 230. 335, 340. 422. 423-Rouóník 21, 23. 144. z Roupova 369, 370. 378, 402. Rozbělesy 81, 85. Rozbíř 75. z Rozdražova 23, 339. z Rozentáhi 142. z Roztok 441. Roždalovice 389. z Rožemberka 15, 19. 51, 52, 101, 146, 276-Rožemberk 271. z Rožmitálu 18. 19, 151. 152, 157, 360, 376. 433. Rtín 159. ze Rtina 200, 352. Rtyň 157. Rudelsdorf 268. Rudolf císař 22. 32, 63. 81. 137. 139. 140, 146, 152, 268, 269, 328. 369, 373, 388. Rumburk 120. 123—124. 126, 379, 387. Rvenice 230, 232, 237— 239, 267. ze Rvenice 27. 237, 238, 266, 335, 351, 417, 424. Rybářská uli e 238. Rybňany 409. z Rybnič 339. Rybnov 83, 244, 251, 254, 255, 260, 262, 264, 360. z Rychenburka 92. Rychnov 90. 459 z Rysen 179. z Ryzemberka 26, 27, 134, 196, 201. 370. z Rýznpachu 322. ze R za véno 67. S. Sádek 407. ze Sádku 426. ze Sadlna 310, 381, 383. Sa'move 127. ze SaLmu 33, 63, 162, 274, 378, 384, 401. Satanéř 64, 200, 208. Sebastiansberg 142. ze Seberka 213, 236. z Sebotendorfu 328. Sebuzín 369. ze Sebuzína 179, 402. ze Sed-čic 32, 51, 165, 332, 338, 341, 347, 356, 384, 394, 406, 407. Sedčice 350. 352, 353. 418. Sedlo 375. ze Seinsheimu 330. ze Sejfnova 333. Selmice 200, 221, 246. 415, 418. Semeč 314. Semenkovice 416-z Sezemic 92. Scharfenstein 397. ze Schauenforstu 266. ze Scheidleru 438. v. Selchengraben 366. Schlossberg 95. z Schönbornu 81, 312-Schönbüchel 120. z Schützen 246-z Sigmarshofu 162. ze Sinzendorfu 415, 416. 418. ze Skal 285. Skalice 117. 427. Skalka 269, 270, 302. 306, 308—312, 316, 342, 398, 428, 436. ze Skalky 48, 309, 433-Skály 19. ze Skorotic 94. ze Skuhrova 409. ze Slanic 165. ze Slavic 231, 232. Slatina 130, 384. ze Slatiny 228. Slavatové 127. Slavětín 4, 18, 231, 237, 424, 430. ze Slavětína 27, 305, 424, 430. Slavíkov 95. Slavín 438, 439. Slavkov 169. Sloup 90, 124. 180—188. 194, 244, 245, 301, 372. 460 ze Stoupa 185. ze Sloupna 269. ze Smečna 33. Smečno 138, 139, 426. ze Smědovic 113, 440. Smědovice 440, 442. ze Smilovic 426. Smilovice 229, 246. 426-ze Smiřic 21, 100, 101, 113. 114, 152, 186. 243, 394. 419, 423. ze Smojna 185, 186, 194, 250. Smolnice 426. Smrk 350. Sobědruhy 47, 361. Soběchleby 73, 237. 338. 339, 363, 408. Soběnice 378. Soběslav 16. ze Soběsuk 214. Soběsuky 408. Sobětice 142. ze Solan 32. Solany 32, 314, 398, 435. ze Soldenhofu 227. ze Solhauzu 83, 187, 246, 247, 262, 277, 280, 286, 336, 363. 374, 379, 401, 412, 422, 424, 428, 440. ze Solopisk 227, 369, 381, 408, 418, 442. Solop sky 216, 224, 228. ze Somlic 10. Sonnenberg 141, 142. Sosen 346, 349. Sovenice 377. z Soye 407. Sperlingstein 89. Sprinzenstein 53. ze Starého dvora 267, 327, 337. 384-ze Staršedlu 127, 277, 282, 358. Starý dvůr 338. Starý hrad 303. Starý zámek 353, 435. Stehno 85, 345. Steklník 407. Stinky Velké 92 Stoličky 154, 155, 336-Stolinky 90, 102. 103, 258, 270, 299 302, 311, 312. v. Stóssel 163. ze Stradonic 33, 165- 338, 399. Stradonice 338. Strahov Í94, Í97. Strachal 104. ze Stranec 408. Stranne 264. Stranoy 186, 245. ze Stráže 266. Strážky 328. ze Strážnice 330. Střekov 34, 81, 82. 117. 176, 267, 379, 411. 426. REJSTŘÍK MÍST, ze Střelíc 121, 124. ze Strhař 433. Střítež 92. ze Střížkova 421. Střížovice 48. Strkovice 197, 407. ze Strojetic 43, 274, 365, 381, 407, 409. Strojetice 332, 363, 366, 426.' ze Strouce 417. ze Stroupče 314, 316. Stroupeč 322. Stroupeček 457. Stroužnice 264, 428. Strupčice 144, 231, 239-ze Stružnice 427, 428. Stružnice 428. ze Stupic 179. z Sudic 30. Sudoměř 16-ze Suché 395. • Suchý důl 74. Sukorady 112, 438, 440. ze Sulevic 15, 22, 31, 32, 46, 48, 101, 146, 154, 155, 175, 178 209, 217, 218, 223, 227. 260, 276, 306, 307, 309, 310, 314, 315. 316, 340, 341, 342, 353, 376, 385, 394. 397, 398, 399, 400, 401, 402, 404, 407, 418, 423, 430, 433, 435, 436, 440, 441. 442. Sulevice 306, 388, 389, 398. ze Suneka 66, 332, 445. Supí hora 335. Svadov 39, 81, 83, 316, 325, 337, 373, 379. 410, 412. ze Svařenic 113. Svařenice 113. ze Svarová 346, 348. ze Světce 417- Světec 33. ze Svinař 433. Svinčice 179- ze Svinné 441. Svinov 407. Svojkov 187, 189—192-ze Svojkova 269, 359. Svojšice 68. ze Symsdorfu 352. Syřevice 40, 398, 400. 411, 422. S. Šadrnicht 403. Šafgoč 24. Šachov 398. Šachov Malý 287. z Šauforstu 318. ze Šampachu 219. Šanov 119, 145, 151, 347. RODŮ V A VĚCÍ. ze Šanova 347. 385. z Šarfenberka 141. Šarf štein 117. z Šarfšteina 276. Šarfenštein 277. Šaunštein 284, 285. Sebín 21, 26, 27. Šebířov 104. z Šebířova 154, 200, 333. 365. 417, 419, 422, 435. Šejnov 338. ze Šelmberka 19, 32, 224, 269. ze Šemberka 146. Šempach 59. ze Šenberka 152, 337. ze Šenfeldu 48, 103, 113, 187, 280, 286, 328, 337. z Šenkenšteimi 351, 381. z Šénu 179, 209. 384. Šerachov 124. z Šerchova 286. z Šeitinku 352. Šínborn 104. Širtyngár 382. ze Širntynku 382. Škopek 380. Skrle 166. ze Škvorce 100. ze Šlejnic 116, 120, 123, 124, 126, 127, 359, 386, 387, 397, 402, 422. ze Šlibovic 277, 290. ze Šlovic 399. Šluknov 118, 119, 120, 126, 387. ze Šmídbachu 142, 409-Šmikousy 350. ze Šmoku 417. ze Šomberka 160, 161, 172, 174. ze Šomfeldu 209. Šompach 141. * Šonvaló 73, 328. Šonštein 84, 85, 87. 93, 94. ze Špicenberka 404, Špindlbach 59. ze Špitala 428. ze Špnrku 287. ze Špremberka 33 155, 179, 209, 218, 429-Šprymberk 347, 348. ze Šprymberka 239, 347. 348. ze Šprincberka 368. Štaíhaus 96. ze Štampachu 63, 75. 76, 137, 139, 140. 179, 274, 327, 341. 350. 352, 353, 363. 365, 366, 381, 382. 383, 384. 385, 408, 409, 419, 435, 438. ze Štarcu 417. Štědrá 188. Štědrý hrádek 348, 382. Šteingryn 54. ze Štensdorfu 61, 141. 227, 352, 435. Šternberk 83. ze Šternberka 11. 19, 23. 32, 51, 52, 82, 83, 90, 101, 108, 127, 134. 141, 216. 218, 243, 244, 250. 255, 361. 362. 375. 414. 415. 416. 422, 435, 444. Štětí 440. Štěpánov 214. ze Stoková 384, 419. Štolberk 130. Štnlcenban 268. z Štorkerfelzu 124. ze Štraleridorfn 339. ze Štrandeka 268. Šumburk 55—61, 66. 67. 68, 77, 133, 139. 372-ze Šumburka 50, 51, 52. 57. 60, 72, 73, 77, 80. 130, 133, 134, 140. 141. 157, 169. 232. 236, 266. 274, 318. 329, 331, 335. 348. 350, 358. 419. 445. ze Švamherka 15. 32, 51, 172, 221, 330, 374. 376. 381. Švarcenberk 330. ze Švarcenberka 198. 231, 246, 389, 415, 426, 432. Švédské šarce 95. T. z Tachlovic 381. Tachov 216, 236. Tajná 264. z Talmbeika 177. z Tamfelda 349. Tasov 374, 379. Tatinná 416, 417. z Tatinné 419. Tečeněves 109. 112, 251. z Tedražic 353. z Techvic 374. 412. z Těchlovic 90 , 92, 316, 428, 440. Těchlovice 89, 91, 92. Telce 430. Telič 61. Teličov 54. Teplice 42, 145, 148, 150. 153, 155, 284, 337, 357, 360. Teplský klášter 378. z Tetova 307, 377. z Thunu 63, 68, 85, 87- 92, 93, 94. 142, 282- 286, 326, 339, 384. z Thurnu 445. z Tiefenbachu 445. Tilly 216, 435. z Tloskcva 287, 434. Točník 330. REJSTŘÍK MÍST, RODŮ V A VĚCÍ 461 Tol 54. Tolštein 73, 115—122, 123, 124, 243, 251, 286, 291, 296, 298. 336, 387. Tomek V. V. 79. Tomkov 54. Torstenson 332. z Touchovic 200, 419. Touchovice 197, 200, 418. z Toušic 426. Toušice 417. Toužetín 224, 227, 415, 416, 417, 418. Toužim 137. z Trachenberka 33» 103, 313. z Trachenburku 240, 302. z Trautenberka 77. z Trautenfelsu 173. Trautson 127 Třebelovice 253. Trebčic6 ^^0. Třebenic/27, 304, 310. z Třebivlic 246, 316 Třebivlice 32, 217, 315, 398, 435. Třeboc 228. Třebošice 385. Třebušioe 365. Třebušice Vysoké 380. Třebušín 371, 372. Třískohipy 145. z Trmic 46, 354. Trmice 46, 47, 48, 85, 339, 355, 356, 4C1. Trnovany 145, 151, 370, 378, 389. Trosky 19. z Trostburka 139. , v- , -7 1 rteu 1 /. Třtěno 431. ze Třtice 369. z Truzenic 218, 434,417 Trnzenice 240, 418. Tnhaň 100. z Tuhance 442. Tuchomyšl 47. z Tuchořic 199, 406, 407, 416. Tuchořice 217, 221, 407. Tunkov 611 68. Tupadly 438. Iureč 317, 380, 382. z Turgova 173. Turn 72. Týn n. Vit. 100. z Týna 429. 2 Týnce 218. Týnec Německý 400. Tyřov 49. Tvr=dorf 59- u. Údlice 134. 135, 136, 140, 268, 269, 273, 404. z Údrče 140, 314, 315, 348, 350, 352, 363, df>5, 408, 419, 442- Uheice 135. z Uherska 201. Úbpšťany 333. Újezd 240. 266. 316, 341, 397, 398, 400, 416, 438. Újezd Bílý 399. Újezů Velký 369. z Újezda 390, 407. l Újezdce 185- Újezdec 47. Ústí n. L. 40, 46, 148, 159, 339, 399. z Ústí 104, 106, 109, 112, 248, 258, 271, 422- Úšť 96, 104, 105. Úštěk 105- z Útěchovic 192, 286, 328, 429. z Utenhofu 173. Utviie 317. V. z Vacinova 22, 198, 274, 350, 366, 408, 415, 417, 422, 445. Vácslav I. 50, 80, 81, 156, 202, 386. Vácslav II. 16. Vácslav III 81. Vácslav IV. 157, 330, 336, 398. z Vahanče 350. z Vajsempachu 429. Valatkové 399. z Válče 366. z Vsldbvirk^i s Frici^e."- ka 378. z Valdeka 4, 6, 17, 157, 314, 374, 364, 421, 423- z Valdenberka 17, 266, 273, 319. Valdenburk 60. z Valdšteina 42, 48, 108, 109, 124, 148, 152, 177, 243, 247, 258, 268, 277, 284, 285, 316, 349, 350, 353, 360, 372, 378, 387. 388, 393, 397, 398, 399. 400, 421, 443. Valeč 363, 383- Valečov 82. vaiKcrice <£Oi- Valtířov 81, 411. z Válu 404- Valtersdorf 125- Valtynov 119. z Vařin 382. Varnsdorf 117, 120, 124. 126. z Varnsdorfu 52, 59, 124.185 286, 419. 429- z Varrensbachu 198, 307. 378. Varta 40, 41, 50, 64, 75, 82, 111, 117, 140. z Vartemberka 39, 40. 65, 74, 80, 81, 83, 90, 94. 103, 104, 106, 11?. 117, 118, 119, 120, 179, 185, 187, 214, 244, 245, 247, 251, 255, 257, 258, 260, 277, 284, 285, 286, 291, 292, 296, 301, 302, 323, 324, 326, 358, 360, 369, 372, 373, 375, 378, 379, 388, 391, 394, 399, 411, 413, 424, 428, 429, 435, 443. Varvice 83. Vědlice 113, 375. z Ve:chty 100, 336. Veikhenburg 262. z Veinberka 425. Veisenštein 83. z Veispachu 429. Veitllh 438, 439. z Veitmile 39, 107, 108, 135, 140, 145, 155, 162, 176, 177. 227, 238, 267, 268. 272, 274, 320, 332, 335, 343, 348, 360, 369, 407. 408, 414, 416, 426, 428, 437. z Vejdy 51. z Vejkrštorfu 337, 409. 426. z Velebudic 165, 417. Velemín 341, 398, 400-Velemyšloves 233, 240, 418. z Velemyšlovsi 139, 179. z Veleslavína 268. Velešín 100. Veletice 406, 407. z Veležic 440, 442. Veležice 440, 441. z Velhartic 332, 366. Velhenice 209. Velichov 382. z Velkanic 441. Velká Ves 73. z Velnic 417. Velnice 186, 194. Veltěže 200. 430, 432. Vel v ary 389. Velvety 155, 157. Verdugo 445. 1 _____ . i-; /Mi v ciiicn^e oíu, l■ Vernsóorf 141. Vesťlá 399. Veselí 386, 387. z Veselice 201, 227. Věšfany 144. Vetlá 27, 423. z Vetly 440. Větraný 224. z Věžník 315. ze Vchynic 40, 121, 124, 127, 146, 152, 155, 184, 188, 192, 208, 209, 210, 214, 217, 218, 246, 269, 284. 294, 298, 307, 310, 337. 343. 34R. 351, 353, 379, 386, 391, 399, 400, 401, 402, 407, 438. Vchynke 391, 399. Vidčice 140. Vidčice Malé 270. Vidhostice 366. Vidolice 384. Vidovle 417. z Vidpachu 140. Vildštein 118, 123, 126, 127, 277, 285. z Vilhartic 328. Vilímov 72. 382. de Villani 438. Vimberk 398. z Vinaříc 227, 426-Vinaříce 221 223, 225 435. Vinary 383. Vinná 378. z Vinné 378. Vinoř 22. Víntířov 59. z Vinteberka 419. Visemburk 201, 253. Víska 229. Vitčice 250. z Vitence 374, 376, 377. z Vitiněvsi 409. Vítkov 104. Vítkovec 244, 254, 255, 257. Vizental 59, 60. ze Vlar 446. Vladislav král 19, 59, 83, 102, 120, 162, 175, 194. 331, 33:6, 421, 423. z Vladořic 349. z Vlastislavě 201, 209, 227, 418. z Vlašimě 32, 96, 98, 200. Vlčí 229, 246, 400, 426. z Vlčí 426. z Vlčic 408. z Vlčí hory 50, 406, 409. ze Vliněvsi 343, 428-Vlka nice 417. z Vlkové 426. Vlriyxr 446- Vobrtka 103, 104-z Voděrad 273, 351. Voděradv 274. Vodolice 415, 435. Vojírce 204. Vojnice 23, 39. Vojnín 446. z Vojnína 337, 384, 446. Vokovice 100. 59 462 Volfartice 266. 298, 427. 429. Volfsberk 127. z Volkenšteina 139, 282, 286. y. Vnlnvir 378 Volyň 50. z Vopinku 407. Vozlovice 74 Vozice 73- Vrabinec 83, 89—91. Vrabník 89, 186, 301. Vraní 383. z Vraního 435. Vrangel 122,163, 332. Vratislav kral 369. Vraty 92. Vrbice 114, 348. Vrbičany 22 40, 426-Vrbička Í36fl Vrbka 21. z Vrbna 314 Vrbno 227. Vrchotice 209. z Vrchovišt 397. Vroutek 348. 364. z Vrtby 188 239, 401. z Vřesovic 52, 57, 74, 82, 112, 135, 144, 146. 150, 151, 152, 154, 159, 179, 186, 197, 200, 201, 205, 206, 207, 208, 209, 210, 214, 215, 269, 270, 274, 310, 313, 314, 316, 319, 325, 336, 337, 347, 348, 351, 352, 360, 365, 369, 376, 377, 379, 382, 384, 387, 391, 399, 401, 417, 419, 421. 422, 430, 432, 435, 444. Vrskrnaň 266. z Vršovic 313. REJSTŘÍK MÍST, Vršovice 425, 430^32, 433. Vřísek 250, 260, 261— 263. z Vrutic 378. ze VŠebofic 179, 209, 217, 327, 407, 417. Všebořice 327, 328. 408. ze Všehrd 417, 426. Všehrdy 60. ze Všechlap 178, 273, 365, 436. Všechlapy 44, 176, 178-ze Všetat 262. Vtělen 430. ze Vtelna 440. Vyntířov 384. 444. 445. 446. Výprty 141, 142. z Wahlu 429. Weiss Jiří rektor 109-Wimmér sv. p. 426. Windischgrátz 445. Y. z Ychtric 120. Z. ze ZábabČí 371. Záhabčí 379. ze Zabrušan 376. Zabrušany 178. Záhořany 124, 378, 379, 446. ze Zahrádek 379. Zahrádky 250, 264. Zaječice 234, 240, 389. _. "7-1-1____ Af\0 Zákupy 117, 194, 244-Záluží 157, 166, 179, 301, 368. RODŮV A VĚCÍ. Zámky Nové 247. Zásada 59, 393. Zbiroh 384. Zbirov 63- Zbrašín 199, 201, 418. Zeidler 127. Zelená hora 23. Zeměchy 195, 200. ze Zhorce 283, 416, 445- ze Zhudovic 287. Zikmund císař a král 41, 105, 150, 159. 166, 205, 372, 374, 376. 386, 394, 416, 426. Zlenice 287. Zlín 72. ze Zlovědic 365. Zlovědice 75, 363, 365, 366. Zubrnice 92, 413. ze Zvěřince 324. ze Zvířetic 376. Zvířetice 106, 294. 428. Ž. Zabokliky 352. Zabovřesky 18, 21. 393-Žalany 144. Zelenky 157-ze Zampachu 227, 383, 444. Zandov 26. 29, 83. 90. 424, 429. ze Zandova 427-Zatec 52, 214, 330, 352, 372, 406, 408. ze Zdaru 33, 77, 155, 178, 218, 229, 264, 338, 342, 350, 351. nstA AnA Aid «jO£, .ju-i, tu-,, -taj, 426, 446. Žeberk 213, 235—236, 239, 240, 266. ze Zeberka 237. 329, 353, 364, 391, 399. Žebrák 17, 330. ze Žebráka 193-Zehušice 68. Zeleč 408. Žclecliuvice 155. ze Zelenek 391. Zeleníce 82, 87, 94, 196. 218, 341. Zelenky 178. Želevice 31. ze Želevic 32. 155. Železná 408. Železnice 231. Želizy 438. Zelkovice 153, 398. ze Zelkovic 409. Zernosečky 387. zŽernosek 378,398,401. Zeraoseky 394, 399, 401. Zernoseky Malé 386. Žerotín 444. ze Zerotína 27, 388, 415, 418, 438. Žibel 348. z Zichova 32, 246, 315, 434, 435. Žichov 309, 435. Žim 398-Zinkovy 422. Zirotín 383. ze Žirotína 134, 140, 201, 204, 266, 406, 435. Žitava 83. ze Zitavy 185. 250, 253, 389. Zitenice 369. 378 Ziželice 408. Žižka 372, 374 •íj-.i-----Mam ze Žlunic 314, 303, 422. Žlutice 135, 188. 336, 382.