HRADY . ZÁMKY a TVRZE r "V království českého. POPISUJE august sedlaček, C. K. KONSERVÁTOR A GYMNASIJNÍ PROFESSOR. ILLUSTRU Jí adolf liebscher a karel liebscher. DIL TRETl, V PRAZE. TISKEM A NÁKLADEM KNIHTISKÁRNY FRANTIŠKA ŠIMÁČKA. 1884. DIL TRETJ. budějovsko. Krumlov. Zámek. i Krumlov Hrad. i. Popis a vzácnosti jeho na ten i na onen čas. alézajíť se krajiny, které nás divné vábí a jímají, aniž bychom si toto kouzlo vysvětlili, a kteréž, i když před zrakem naším pominuly, přes to v paměti zůstávají. I po letech míníme krajinu tu ovšem v mysli spatřovati, a duch náš nese se k tomu místu, jehož každý kámen o bývalých bohatýrech vypravuje. Opět a opět vidíme obraz, který nám věčné utkvěl; v mysli své stojíme na břehu ploužící se vody, jak se pomalu val! od lesních stráni ke skalinám, na nichž se vypíná pyšný hrad. Ačkoliv umění lidské od věků na tomto velebném stavení pracovalo, přece tu nepozbyla práva svého příroda, nové a nové krásy tvoříc. Krajina na horní Vltavě jest velice hornatá a vrchy lesnatými rozmanité výšky ja"ko poseta. Mezi vrchy jsou údolí stinná, bujným stromovím a křovím obrostlá, a traviny dostávajíce výdatné vláhy, 3 přioděny jsou svěží zeleností. Údolí Vltavy nad Budějovicemi jest většinou úzké a skalnatými břehy zavřené; na jednom místě rozšiřuje se poněkud, přejíc prostory městu Krumlovu; zde se za dávných dob voda křivolaké Vltavy rozlévala, tvořic luhy a mlaka, odkudž také název města (Chrumenawe) pochází. Nynější město 2 KRUMLOV HRAD. má úzké uličky a mnoho starožitných domů, tak že tu středověký ráz ještě nad moderním panuje. Jeho největší okrasou jest starý hrad, nejmohutnější sídlo Růže, stavení tvrdé a velebné, pravý to dům bohatýrský. Kdo naň pohlíží se strany městské, an se pyšně po skaliskách rozkládá, ten pozná z názoru, co to je feudální, panské a rytířské; pozná, že ten, který seděl dole v městě, měl svobodu, ale ten, kterýž sídlel na hradě, že měl zvůli (panování, vladařství) a byl pánem dědictví zpupného a kromě krále nikomu nezávadného. Ľyvalf na Jvrumlové palác popravce po králi nejprednějsiho, a nyní jest středem panství, na němž jest 107 úředníkův a 98 nižších služebníkův a nad 200 let jest residencí knížecí se vším leskem a veškerou representaci knížat samostatných. ') Zámek Krumlovský patří k největšlra a nejpamátnějším zámkům v Čechách, skládaje se z množství domův a stavení rozličných. K snadnějšímu přehledu rozdělíme jej na čtyři části, dolní, střední, horní zámek a místnosti za pláštěm. Poněvadž se na něm od 13. století až do nynějška stavělo a opravovalo, spatřuje se na něm směsice všelijakých slohův; ale cokoliv se tu starožitného nachází, to vše se s pečlivostí vzornou opatruje. Ke hradu chodí se z Latránu, předměstí Krumlovského (Lateran = postranná ulice), bud po schodech zámeckých, aneb tak řečenou červenou branou, prostým obloukem, železnou mřežf zavřeným; v levo od ní jest knížecí dům (někdy radnice Latránská) r. 1556 obnovený. Branou vejdeme na nádvoří, jemuž se říkávalo dolní ohrada. Jest tu kolikero stavení knížecích, lékárnu, byty, konírny a sklady obsahujících, které tu také v 16. století stály. Za starších dob byla tu prázdná prostora k odbývání her rytířských (odtud Tummelplatz), aneb ke svolávání poddaných; když však Rožemberkové bývalé předhradí novými domy pokryli, dány jsou všechny sklady a hospodářská stavení, která se již do hradu nevešla, na prostoru mezi hradem a Latránem, a pojata tato také do zavřeni zámeckého. Urbář, r. 1600 sepsaný, dí o místnostech dolejších: „Item při témž zámku v dolní ohradě jsou obročnice s velikým nákladem ustaveny tři, každá s několika půdami, na kteréž se veliký počet obilí složití může. Item v též ohradě marstale klenuté a veliké v nově nákladně spraveny jsou dvě, v kterýchž se volně přes 100 koni jízdných postaviti může, a jiných menších marštalí několik." Všeho všudy tu bývalo za posledních Rožemberkúv 17 světnic, 20 komor, 1 sklep, 6 síní, 3 kuchyně, 7 sklepů podzemních, dva pivováry, dvě sladovny, 6 sýpek, 2 obilnice, klenutá konírna na 54 a jedna neklenutá na 13 koní, 2 chlévy, 2 kovárny a 2 zahrádky. Poněvadž se ostroh skalnatý, na němž hrad stojí, na tuto stranu zvolna skláni, býval zde hrad chráněn na dvou stranách (sev. a vých.) hlubokým a širokým příkopem. Dříve tu býval zvoditý most, nyní jest postaven přes něj most kamenný, na němž se sochy Matky boží a sv. Josefa spatřují. Cásf přikopu tohoto v pravo od mostu slove medvědí příkop, poněvadž se tu medvědi nad paměť lidskou chovali. I na ten čas jsou tu medvěd mrzout a medvědice líná, pro jichž kratochvíli v příkopě se dva sukovité pahejly a napustená voda nacházejí. Poslední páni z Rožemberka, uvěřivše nepravým povídačkám o původu svém od Ursinúv italských, přibrali ke Štítu svému medvědy a drželi je potom ve příkopě jako své erbovní zvíře. Poslední 1 jich rodu, Petr Vok, rozdával svou úrodu medvědí, i když Krumlov opustiv na Třeboni sídlíval. Toho na doklad list r. 1607 z archivu Hradeckého, dole položený. Stavení, v němž jest brána, má ráz staveb z konce 16. století, v menších částech starší i novější; okna jeho některá jsou kuplována, některá veliká jednoduchá, některá spodní malá čtyřhranná. Na bráně štukovím ozdobně vyložené spatřuji se ještě kladky, nad ní pak jest erb Rožemberskj starší podob)' (z první polovice 16. století), a nad ním dva větší znaky rodův Eggenberského a Braniborského. Skrze průjezd klenutý a novými růžemi ozdobený, do něhož odněkud z hořejška vlaský komín zazděný zabloudil, vchází se do dvora bývalého předhradí, jež prvotně prostou hradbou ohrazeno jsouc, několika dřevěnými obročnicemi, byty čeledi, holomci světnicí a j. v. pokryto bylo. Když pánům s bohatstvím také služebnictva a čeledi přibývalo, postaveny tu dva domy, a sice jeden na východní a severní straně, a druhý k západu slunce. Onen má ještě arkýř a výstupek na západní straně v bývalé hradbě. Strana jeho ke dvoru obrácená s malbami svými šedými, roku 1842 pečlivě obnovenými, a římsami širokými jeví ráz doby Vilémovy. Kromě toho jest zjištěno listinami, že se tu roku 1578 stavělo. Na zdech domu tohoto spatřují se kromě rozmanitých ozdob postavv a zjevy allegorické, mythologické a biblické. Nápisy vysvětlují, co který obraz znamená. Nachází se tu „Vulcanus" s husitským palcátem, „Lucretia," ana se mečem bode, „Judit" držíc hlavu uťatou, „Temperantia" vodu přelévajíc, „Fortitudo" se lvem. V části tohoto domu jsou knížecí úřady, v druhé části hostinec zámecký či tak řečená Vrátnice, a konečně hlavní stráž knížecích granátníkův. Kromě zámků císařských se stráž taková v celých Čechách nespatřuje, a přísluší právo to jedině rodu ') Pnmíckarai neocenitelnými tyly mi studie p. Th. Wagnera o historii stavební hradu Krumlovského (podlé akt archivu zdej5iho) a téhož spisy o pánech z Krumlova a Rožemherka. Při ohledáni hradu byli mi na ruku p. archivář Květoň a knižcci ředitelství stavební, jehož plány a pomůcky sestaveny jsou s pečlivostí nevšední. KRUMLOV HRAD. 3 knížecímu. Před hlavní stráží spatřuje se čtvero děl; jedno jest nové, druhé pochází z r. 1644 a opatřeno jest erbem Eggenberským, ostatní jsou z doby Rožemberské (r. 1608) a převezeny sem jsou z bývalé zbrojnice Třeboňské. Na jednom dělu čte se nápis: „Ein doppelts falkoned heis ich, der rosen zu ehren bin ich," na druhém: „Die nachtigal (obraz ptáka) wen nimand singen wil, sing ich, ober berg vnd dal hört man mich." Oboje lil mistr Valentin Arnold. Od r. 1800 byl ve staveni dotčeném ústav hospodářský, kterýž později přeložen do Rabína u Libějic. Stavení na jižní straně, stojíc na svahu hradiště, má na tu stranu ke dvoru jedno, k městu dvoje ponebí čili patro a povstalo teprve v dobách novějších. Roku 1686—1687 postavena tu mincovna Eggen-berská s jinými místnostmi, avšak stavba nedokonána úplně; teprve knize Adam dal ji roku 1729—1730 dokonati a v té způsobe upraviti, jak se nyní spatřuje. Nachází se tu kromě bytův úřednických archiv panství Krumlovského v g bezpečných sklepích umístěný. Jest tu mnoho ozdobně psaných listin kláštera Korunského, majestáty císařské na panství Krumlovské a práva k němu patřící, účty panství od konce 15. století a množství jiných historicky důležitých pamětí. Za doby Rožemberské byla v těchto místech zahrada, jež až k Vltavě dosahovala; v ní se nacházely sádky na ryby. Částí bývalého předhradí jest „ozdobný" Hrádek, který byl pan Vilém asi r. 1580 znova vyzdvihl. Stavení to z předhradí ven povydané stojí na vysoké strmé skále nad řekou Vltavou a poskytuje se strany městské pohled, který unáší. Za staré doby tu byly pouze dvě věže, nynější okrouhlá a jiná ještě r. 1589 zbořená, které hradby na kraji skály jdoucí zavíraly. Poněvadž zde byl v skutku malý, samostatný hrad, menší než horní zámek a s předhradím jen zvoditým mostem spojený, zasluhoval dobře název hrádku. Nynější stavení zachovalo se v té způsobe, jak bylo založeno. Široké jeho římsy, stěny malbami rozličnými pestrobarevnými (nyní ovšem vybledlými) pokryté a Vkusná vůbec jeho úprava vysvětlují patrně, proč Hrádek „ozdobným" nazýván byl; neb spanilejšího stavení na Krumlově nebylo. Nyní jest tu byt ředitele panství a jiné ještě příležitosti, k nimž se po schodech vstupuje. Ozdobou Hrádku nemalou jest veliká okrouhlá vií čili hláska na nejvyšším temeni skaliska stojící. Spodní její část jest prastará, vrchní část upravena od pana Viléma, a střecha obdržela poslední svou úpravu, tuším, roku 1690. Vchod do věže jest vysoko nad jejími základy starodávnou gothickou brankou, k níž se chodi kamennými točitými schody. (V starých dobách vedl sem snad jen dřevěný most.) Vstoupíce do věže přijdeme do místnosti, kdež bývalo horní prostranné vězení. Zde jest ještě posud otvor vyzděný, jímž zločince do dolejšího vězení vpouštěli, a ještě r. 1664 byl tu provaz na kladce zavěšený. Nyní jest vězení to z větší části zasypáno a pověžný má zde bramborový sklep. Do hořejších ponebí věže stoupá se po schodech dílem dřevěných, dílem točitých ve zdi se nacházejících. Padesáte schodů přejdeme, nežli přijdeme ke zvonici, v níž se dříve 5 zvonův a zvoneček, jímž se k obědu zvonívalo, nacházely; na ten čas jest tu pět zvonů, z nichž jeden z r. 1406 pochází. Býk jej prý vyryl na louce u Kuklvaidu. Po třiceti schodech jdouce přijdeme potom na široký ochoz kolem věže jdoucí, jehož střechu 19 štíhlých sloupů ze 16. stol. nese. Odtud lze nejen celý okršlek zámecký, nýbrž i město s nejbližším okolím přehlednouti a zrak svůj pokochati, jako málo kde. Uvnitř nachází se světnice pověžného, který na ochozi hodiny troubením oznamuje; jest to zvyk starodávný, kterýž na Krumlově od nepamétných dob zachováván byl. Nad bytem pověžného jsou hodiny, k nimž se po 12 stupních přichází, a výše nad nimi cimbály, k nimž vede 35 schodúv. Všech stupňův ode dvora předhradského až k cimbálům jest 204. Zvenčí spatřují se na věži rozmanité ozdoby vypouklé a nepatrné zbytky maleb. Rekonstrukce jich jako í maleb na Hrádku a zároveň plán, jak by se obnoviti měly, zhotoven jest před lety úředníkem Karlem Zenkrem a nachází se na stavební kanceláři. Z Hrádku udělána bývala chodba do kláštera a odtud do Latránu, kdež mívali páni „dům při štěpnici neb zahradě postavený," a „v nově postavený s velikým nákladem cajkhauz" s hrubou a menší střelbou; chodba ta mívala 12 dveří, 42 oken a jednu světničku. Začátek její na vysokém oblouku posud se zřetelně spatřuje. Celkem bývalo na př< dhradí za Rožemherkův kromě věže 27 světnic, 24 komor, g sklepů, 6 síní, 5 kancelářů, kuchyně, 1 sklep podzemní, pekárna a konírna na 29 koní. Nyní jest tu ovšem ještě více místností, neb přistaveno jedno stavení a bydli se na Hrádku, v němž bývaly prosté podlahy, určené ke zřízení zbrojnice a později na sypání obilí. Mezi hradem a předhradím bývával v 15. století příkop, přes nějž se chodilo po zvoditém nuxté; poněvadž však horní hrad výše leží než předhradí, nevstupovalo se na most ze dvora předhradského, nýbrž z prvního patra domu při příkopě stojícího. Dům ten řečený Mástlnice (Schmalzkasten), poněvadž se tu v minulých letech máslo pro deputatisty převářelo, obdržel nynější svou úpravu za posledních Rožemberkův, ale ozdoby štítů pocházejí z doby pozdější. Nalézají se v něm jako i v přistavených domech byty úřednické. Za pana Viléma změněna jest část horního hradu ku příkopu obrácená, a aby 4 KRUMLOV HRAD. se docílilo příméhc vjezdu(poněvadž se dříve na Máselnici po stupních chodilo a koně se tudíž z této strany do horního zámku dostati nemohli), zřízen jest nynější průjezd příkře nahoru vedoucí, jehož dláždění se ze dřev přitesaných skládá. Ačkoliv7 jest průjezd čistě obílen, ponechána přece v klenutí veliká malovaná růže. Poněvadž stará brána i s mostem zdvihu-tým odstranéna,spa třuje se nyní prostá, štukovím vyložená brána a nad ní znaky Egg-enberský a Braniborský.*) Vysoko pod střechou viděti jest dvoji růži vytesanou. Horní zámek neb nynější knížecí sídlo jest stavení obdélné, dva dvory zavírající, skupení kolika domův a věží, jichž jihovýchodní strana z části kolem r. 1580, dokonce však r. 1682 srovnána a jednou střechou pokryta jest. Strana k městu o-brácená jeví se tudíž skorém jako část jednotná, avšak druhá strana, k údolí potokaChvalšinské-ho obrácená, posud ukazuje bývalé rozdělení této rozlehlé budovy. Poněvadž se od počátku hradu až do novějších dob na sídle knížecím neustále stavělo a měnilo (ze jména r. 1447, 1513, '5&1 "589, 1675 až 1687, 1719—1720, '731, 1748—17Ď2, 1768, 1841—1878), spatřují se na o-knech, výstupcích, zdech a j. posud zbytky všelijakých slohův. Ale ku chvá le knížecího rodu budiž řečeno, že se každá maličkosť s pietou vzornou opa truje, a i obnovení prostých dřevěných dveří s malovanými růžemi svědčí o tom, že jasný rod sebe za dědice slavné Růže jak na Krumlově, tak i po celé zemi pokládaje, i průpoved svého bohatýrského předka „Nil nisi rectum" v paměti zachovávi a vykonává. První nádvoří, v němž se schody ke knížecím pokojům nacházejí, jest pravidelný čtverhran. Zevnějšek jeho svědčí o tom, že tu kolikráte stavěno. Spodní části do výše prvního ponebí ukazuji ráz doby Rožemberské, vrchní části pocházejí od Egfgfenberkův. Sem a tam viděti, že pod novým obílením stará malba prosvítá, byvši mimo vůli panujícího knížete, anobrž k veliké jeho nevoli zkažena. Druhé nádvoří, níže položené než první, jest čtverhran nepravidelný. Východní jeho strana má ráz jako první nádkroří; na severních a jižních stěnách spatřují se v dolejších částech ozdobná futra oken z počátku 16. století a pěkný arkéř v temže slohu na třech krákorcích spočívající. Na krajních krákorcích vytesány jsou znaky Petra z Rožemberka (prostá růže) a manželky jeho Elišky z Kravař (odřivous). Pod okny arkéře jsou iři znaky; v prostřed Rožemberský, v pravo štít rodiny Kravařské (Říp s uvázanou na něm pentlí čili „zavinutá střela," nad přilbicí křidlo), v levo erb vladyk z Kanic (býčí hlava, nad přílbicí křídlo a v něm zubří hlava). Stavení okolo zadního dvora má ve svých spodních částech hrubé zdi a mnoho místností velice památných. Stává', zde čtyřhranný palác (veliký dům r. 1546), na straně východní hrubou čtyřhrannou věží chráněný. Jest to také nejstarší část horního zámku; neb což se odtud až za přední dvůr nachází, povstalo zastavováním hradeb, věži a kapli (tuším r. 1447). Památnosti paláce jsou veliké sklepy a pod- Bašta u pivováru Krumlovského. ') Epgenbeiský znak byv nedobře přidělán spadl r. 1881 v zimě. KRUMLOV HRAD. 5 M, zemní místnosti pod ním se nacházející Jest tu množství chodeb rozličných, klenutých místností a jako zvláštnosť hluboká studeň a jakési staré sklepení, v němž prý král Vácslav IV. seděl (?). Staro- Podlé toho se zdá, že tu nějaký poklad uschováván byl. Zbytky starých hradeb pod hradem Krumlovským. dávný kříž malovaný a německý nápis (asi ze 17. sto letí) uvádí se jako doklad této pověsti; avšak smysl nápisu jest, že toho, který by odsud něco vzal, v brzce spravedlivý trest zastihne. Nyní užívá tohoto sklepu zadní vrátný. Do některých sklepů skládali páni z Rožemberka svá vína, jichž na celé vozy v Rakousích kupovali. Z předního nádvoří jdou hlavni schody k pokojům knížecím. (Mimo ně dvoje staré točité schody.) Stěny a klenutí schodů až do druhého poschodí pokryty jsou velikými malovanými erby držitelů za posledních 300 let. V pokojích horních poutají navštěvovatele nejvíce krásné obrazy bývalých pánů Krumlovských. Veliké dva obrazy Přemysla Otakara a Oldřicha z Rožemberka pocházejí ze Zlaté Koruny, ale žádný z nich není pravý. V jiné světnici visí obraz Perchty Lichtenšteinské z Rožemberka, nešťastné dcery Oldřichovy, ale nápis na obraze je teprve z konce 17. století. Zdali máme před sebou pravý obraz, nelze zjistiti. Obrazy posledních Rožemberkův, Viléma a Petra Voka, jsou pěkně a věrně provedené kopie obrazů, jež se nacházejí na radnici Krumlovské. Podobizen Egg-enberkův nalézá se kolik v jedné síni. Nejzajfmavější z nich jest podobizna Jana Oldřicha (t r. 1634), prvního knížete Krumlovského a slavného ministra Ferdinanda II. Jest to pán černé odéný, hubený, bledý a jako upracovaný. Tuším, že měl v sobě zárodek nemoci, na niž rod jeho v brzce zhynul. Vedle visí obraz manželky jeho Sidonie Marie. Dole jest 6 KRUMLOV HRAD. syn jeho Jan Antonín (f r. 1Ď49) s manželkou Annou Marii (f r. 1Ď80); kromě toho vyobrazeni jsou v této síni Jan Christian (f r. 1710) v paruce a v celé zbroji s manželkou Marii Ernestinou roz. ze Svarcenberka (f r. 1719), bratr jeho Jan Seifryd (f r. 1713 — obraz jest pěkný) s manželkou Marii Eleonorou (f r. 1706), syn téchto Jan Antonín II. (f r. 1716) s choti Marií Charlottou. Jan Christian II. (f r. 1717), poslední toho rodu, jest pacholík velmi hezký s dlouhým plavým vlasem a modrýma očima. Členové rodu Švarcenberského vynikají vesměs mužnou postavou a pěknou tváří. Erkinger ze Seinsheimu spatřuje se ve zbrojil, Jan řečený Silný ze Švarcenberka (f r. 1528) ve dlouhé brunátné sukni; též se tu spatřuji Janovi synové Bedřich (t r. 1561) a Kryštof (f r. 1538) a synové těchto: Jan, první hrabě toho rodu (f r. 1588), a Ota Jindřich (f r. 1590), hezký muž, jenž sedí maje při ruce umrlčí lebku, Jiří Ludvík (f r. 1646), udatný a srdnatý Adolf (f r. 1600), jenž jest oděn ve zbroji. Socha jeho podlé obrazu tohoto mistrně provedená nalézá se v knížecí knihovně. Co se týče pozdějších Švarcenberkův, spatřují se tu Adam (j- r. 1641)1, pán pěkný a mužný, Jan Adolf (f r. 1683), první kníže a pán bohatýrský, Ferdinand (f r. 1703) s manželkou svou Marií Annou v. Sulz (t r. 1698), nešťastný Adam František (f r. 1732) v oděvu rytíře zlatého rouna a statná kněžna Eleonora Amálie (f r. 1741), knize Josef (f r. 1833) a manželka jeho spanilá a nešťastná Pavlina z Arenberka (f r. 1810), nynější panující kníže Jan Adolf a kardinál Bedřich v letech mladšiích. V jedné sini spatřuje se obraz, jak starý Vítek rozděluje růže a hrady mezi syny své, z nichž každý obdržev svůj díl, s čeledí k novému sídlu pospíchá. Poněvadž obraz tento namalován na Krumlově za posledních Rožemberkův, představuje nám věrně, jak tehda hrad Krumlovský vyhlížel, ale podoby ostatních hradů Hradce, Landšteina, Stráže a Ústí jsou vymyšleny. Kromě toho jest tu mnoho pěkných všelijakých obrazův a podobizen osob, jichž jména se neznaji, také obraz hradu Hluboké, jak byl před lety, dva obrazy slamou vykládané, veliké vývody rodin Švarcenberské a Braniborské a obrazy českých spisovatelův a učencův, které pocházejí z kláštera Korunského. Vedle průchodu do horního hradu vedoucího nalézá se klenutá místnost k uschování listin úředních; jest dosti prostranná, čtyřhranná a má uprostřed sloup, který klenuti gothické drži. Zde prý bývala prvni kaple sv. Jiří, kterouž potom starou kapli nazývali. První o ní zmínka čini se k roku 1334. K roku 1601 vypravuje se, že listové domu Rožemberského v kapli Svatojirské chováni byli. Nynější zámecký kostel sv. Jiří posvěcen jest roku 1576, byv nedlouho před tím založen; ale tato Rožemberská kaple obsahovala jen čásť nynější kaple západní, neb na miste východní části stávala vysoká štíhlá věž, jak se toho známky v hořejším ponebi spatřují. Vletech 1750—1753 rozšířen jest kostel a skvostně upraven, zřízen veliký a 2 malé oltáře (sv. Jana a sv. Antonína Pad.), socha sv. Jiří, postaveno nové oratorium a čásli některé na stěnách mramorem obloženy. Při té příležitosti sbořen i zbytek bývalé věž:e. Při tomto kostele nachází se na skále malé věžovaté stavení a v něm nahoře malá čtverhranná kaple starodávným slohem klenutá a růží ve svorníku klenby ozdobená. Okna kaple jsou též starodávná a malbami na skle zdobená. Zdá se nám, že postavena tato malá kaplička v 15. století za pana Oldřicha, když celý hrad přeměňován. Jakému účelu sloužily tato kaple i kaple při bráně stojící, my dokladů nemajíce na jisto povéděti neumíme; než domníváme se, že byla malá kaple pouze pro pobožnost páně, větší pak ke sloužení mši svatých. Nyní se nachází v zámku ještě třetí kaplička „pro nemocné." V západní části zámku v prvním patře nalézá se veliká redutní síň, již každé i větší město zámku Krumlovskému záviděti může. Eggenberkové zřídili tu síň jelení (Hirschensaal), kteréž mistr Spinetta, an ji ohledával (r. 1673), délku na 13" 1 loket, šířku 70 1 1. a výšku 30 r našel. Roku 1748 dal kníže Josef Adam přibrav k té síni galerie a jednu světnici v redutni síň přeměniti. Vídeňský malíř Lederer pomaloval stěny al fresco komickými maškarami, a to podlé krojův a šatstva, které se až do nedávna na Krumlově nacházely. (Něco toho šatstva dáno na Hlubokou, něco rozdáno diletantům Krumlovským.) Malby jsou výtečné Vedle této síně nalézá se knihovna kníiect, bedlivě ve veliké malované sini urovnaná, kterouž zdobí pěkná socha hrdiny Rábského. Knihovna tato má množství kněh, většinou francouzských, španělských, italských a latinských ze 17. - t 8. století. Za Eggenberkův říkalo se této místnosti „zrcadelnl síň" (Spiegel-saal), a r. 1748 až 1749 zřízeny tu pokoje, které tu, tušim, dlouho nebyly. Roku 1843—1844 konečně upravena sin tato na knihovnu. Knížecí zbrojnice nalézá se vedle vzpomenuté staré kaple. Spatřují se v ní všelijaké staré zbroje, zbraně, šaty, vozy kočovní a rozličné starožitnosti ze všelijakých století a konečná sbírka mincí bývalých pánů Krumlovských. Většina těchto památek pochází ještě z doby Rožemberské a Eggenbersk£, a sbírka ta obsahovala dříve 4528 kusův; nyní jest jich méně, poněvadž se mnohé věci na Hlubokou převe2:ly. Nicméně se tu nalézá památek rozličných tolik, že bychom se s prohlížením jich podrobným kolik hodin baviti mohli. Zraky naše upoutá především skvostný veliký kočár celý pozlacený, na kterémž seděl Jan Antonín KRUMLOV HRAD. 7 z Eggenberka, když r. 1637 jako c. k. poslanec do města Říma vjížděl. Spůsoben jest kočáx tento tak, jako dělávány kočí vozy v 17. věku. Podobněž nacházejí se ve sklepě vedlejším postříbřené saně, na nichž vezl císařovou Marii Terezii Jan Nep. kníže ze Švarcenberka, při tom jsou též čabraky na koně nesčíslnými rolničkami opatřené. Kromě toho spatřují se na stěnách rozličné zbraně starší, zejména mnioho ručnic, staré nože, vidličky, rozličné kříže, řády a odznaky, rozličné starožitné předměty, k jichž prohlednutí mnoho času potřeba a tím méně místa k podrobnému popsáni zbývá, rozličné šatstvo staré, mezi ním i roucho, kteréž na sobě nesl nešťastný kníže Adam František při smrti své. K těmto zajímavým a vzácným věcem druží se presy, jichž se užívalo v mincovně Krumlovské, a pěkná sbírka mincí, v niž Rožemberské, Eggenberské a Švarcenberské vesměs jsou zastoupeny.') Na horním hradě bylo r. 1602 kromě kapli a věží 33 světnic, 37 komor, 30 sklepťlv, 16 síni, 3 kanceláře, 3 kuchyně a 6 podzemních sklepův. Eggenberkové vyhnali stavení k Vltavě až do druhého poschodí a do rovnosti (r. 1682) a zjednali na této straně rovnost, také vyzdvihli znova přístavek na severozápadní straně. Za Švarcenberkův změněny některé místnosti v zámku, přiděláno někde světnic, a jinde ubráno, a tak se stalo, že čítá nyní horní zámek více ještě místností. Má se za to, že se na celém zámku Krumlovském nad 300 sálův a světnic nachází. Západně oddělen býval hrad Krumlovský od ostatní výšiny hlubokou roklí, přes niž se šlo po dřevěném mostě; před zámkem na jistý kus končil se most a spouštěl se most zvoditý, jenž se tu ještě r. 1704 spatřoval. Říkalo se mostu tomu napřed „zadní," později „náplasti." R. 17Ď4 postaven tu kamenný most mistrného díla na kolika obloucích spočívající, který jest zdoben čtyřmi sochami svatých (Antonína, Jana Nep., Františka Ser. a Vácslava). Kámen k tomu bráván z Eg'g-enburka v Rakousích. Neid nim jsou troje chodby nad sebou; dvěma se chodí do divadla, třetí chodba, „dlouhá" řečená, vede ke dvorské zahradě. Výšina za pláštěm podezděna jest, poněvadž se tu skály ulamovaly a země splachovala škodu činíc. Krumlovští mají za to, že tu bývala za Rožemberkův nějaká opevnění, aby se tato strana zámku lépe bránila, ale nenutí nic, aby se mínění to za pravé pokládalo, třebas se i něco dále na kopci staré baštičky spatřují. R. 1600 byl „nad zámkem slove na plášti ted v nově udělaný ve skále veliký sklep, do kteréhož se drahně set věder vína složiti moci bude." Také tu byla veliká štěpnice „s dobrými stromy všelijakého ovoce i od rozličného koření a kvítí" a „lusťhaus" nákladné vystavený. Za Eggenberknv postaveno jest tu divadlo, kteréž Řvarcenberkové (r. 1765—1766) k nynějšímu svému způsobu přivedli. Jest prostranné a tak pěkně zřízené, že by v každém větším městě stati mohlo. Při divadle jest zimní jízdárna zřízená r. 1744—1745 se dvěma horními galeriemi, altánem a vypouklými ozdobami. Stavbu její řídil umělec Altomonte. Nad tím konečně jest dvorská zahrada krásně a velmi úpravně zřízená, a se zámkem dlouhou, chodbou spojená. Nejbližší okolí horního zámku na stranu severní obsahuje tak řečenou oboru dančí (Hirschgarten), v níž se danči zvěř chovávala. Nvni iest tu sad tučnou travou a buinvm stromovím obrostlv. itmž nrotéká - ----- j j - - j j -.j-----1-------- potok Chvalšinský čili Polečnice (Blätterbach, snad od někdejších blat). O místnostech těchto, jako i staveních a příležitostech, kteréž jsou při silnici Chvalšinské, urbář r. 1600 sepsaný takto mluví: Iteni o rybníce pod zámkem: uprostřed téhož rybníka v nové s mnohým nákladem vysazená zahrada kořením rozličným i štěpím a všudy vůkol, když rybník se zastaví, vodou obehnána jest. V též zahradě uprostřed jest sádka, do kteréž se voda temeničná vede, a v též sádce pstruhy a jiné ryby chovati se mohou; nad kteroužto sádkou jest postaven lusthauz pod širokou bání bílým plechem pobitou. Item pod zámkem v nově vystaven jest kunstmuhl k řezání a pulírování drahého kamení, šlejférna a pila, na kteréž forníršpany z drahého dříví fezati mohou. V témž kunstmilu jest pokojův a bytností několik a při tom bažanti obůrka dobře ohrazená, v níž drahně bažantův a koroptví se chová. Item pod týmž zámkem jest sádek a haltířův dobře opatřených a ohrazených dostatek, ve kterýchž se veliký počet ryb všelijakých chovati může. Item při týchž sádkách jest postavena prachovna, ve kteréž se prach ručniční dělá." Jakým nádherným a pyšným sídlem Krumlov jest, to dokazuje spatření jeho, ale; že sídlem takovým již od dávných věkův býval, o tom svědčí drahně pamětí. Jasné to bude, učinime-Ii v duchu procházku po hradě a uzříme-li ty mnohé skvostné věcí, kteréž v sobě chovával r. 1546. Vstoupíme ve velikém domé (nyní u pláště) do malé nejzadnějši komory, jako na město jest, a uzříme tu černé zbroje 74 kusúv a kromě toho drahně kusův zbroje rozličných. Podobně spatříme v jiné větší komoře, a v třetí, kteráž jest nad touto. Ve čtvrté největší komoře tamže napočítáme po stěnách, a těch oděncův, kteří uprostřed stojí, 560 brnění a 58 párů nákolenek, 56 plechovnic a drahně jiné zbroje, že by ji vyzbrojil ') Názvy částí a místnosti hradských, jak se jim kdy říkalo, obsaženy jsou ve vysvětlení plánu. Zde budiž j<;n doloženo, že asi r. 1749 zlatý pokoj zrušili a v několik světnic rozdelili. Když staré zdi prolamovali, přišli na výklenek plný uhlí. (Světeckého paměti II. 503 v archivu Třeboň.) 8 KR UMLOV HRAD. Zbytky staré bašty na Krumlove. malé vojsko. V páté komoře jest 316 zbrojí. Na síni ve velikém domě jest 42 svazků dřevec knechtských a v každém svazku 7 dřev, 62 dřevec husárskych, 1016 jezdeckých, 48 pavez drábovských a n kyrysův. V zelené komoře u této síně jest zbroje na 156 osolh, 33 kladiv a 57 oštěpů, 97 ručnic, 145 halapart a množství jiné zbraně a nádobí koňského. Otevřeme li jednu truhlu v téže komoře, objeví se nám v ní praporec, 7 kytek neb pušů husárskych na koňské zadky, a jiné podobné kytky na koně a za klobouky. Vstoupíme-li do stříbrníce, žasneme nad tím velikým množstvím koníkův, číší, nádob, lahvic, umyvadel, nalevadel, lžic, vidliček, svícnů, misek, konví a slánek kromě některých cínových vše ze stříbra shoto-vených, ano i pozlacených. Mnohé z nich baví svou uměleckou způsobou, jiné zvláštní tvářností. Jest tu na př. jeden koflík s Adamem a Evou, jiný s Turkem ai svrchu s broučkem, na jiném jest Turek a palubice, svrchu opice s obrazem Lukrecie. Ve stříbrnici spatříme také ozdoby a okrasy všelijaké, jako na př. perlové šňůry na klobouky, řetězy zlaté, prsteny, pečeti stříbrné od prvních pánů až posavad, zápony, ostruhy stříbrné a konečně jako zvláštnost 2 facalety (šátky), kterými krev se stavuje, když jimi hrdlo obváže. V pokoji panském v almaře schováno jest vzácné a krásné peří ozdobené na konci cetkami, klobouky všelijaké, mezi nimiž jeden zeleným tafaterm povláčený, a na něm točenice (tlustá šňůra) zlatem a stříbrem províjená. Také u toho pokoje v jedné světničce jest drahné zbroje, zejména 172 Sorců, 148 oboječků a 171 rukávů brněných. Sestoupivše do kuchyně uvidíme tu množství nádobí kuchyňského a na př. 31 kotlů ku vaření krmí a 50 mis cínových. V jiných komorách spatříme 23 loveckých oštípů, 264 sudlic, 350 hákovnic neb hrubých ručnic, 114 kuší a jiné střelby a zbraně od mečů a kladiv drahné. V zakřiští u kaple zámecké uzříme velikou stříbrnou monstrancí pozlacenou, kteráž se na den Božího těla v procesí nosí, 6 jiných monstranci a jiné podobné klenoty kostelní. Sv. Vácslav má tu jako dědic země přední místo, jsa tu vymalován na obraze; avšak i ve stříbrnici jsou tři koflíky s jeho obrazem. Ve křížkách obsazeny ostatky svatých (zuby) a trny od koruny boží. Na oltáři a v almaře jsou ještě jiní ostatkové, jako svätosť krve boží v křišťále, kosť z hlavy sv. J ana Křt., kost sv. Maří Majdaleny, kus sukně bílé sv. Petra, díl od hřebův a kopí páně, kus z brady Krista Pána od židův vyrvaný. Kalichů, truhliček, křížů, KRUMLOV HRAD. Pohled na Krumlovský hrad od východu. pacen, omiralů, kápí, ornátů, dalmatik a j. v. jest tu s dostatek. Vedle zakřiští jest sklep, v němž se nachází množství koberců, čalounů, obvéšení, kolter, dek, okolků na stolice. V jedné komoře visí šaty, v jiné jsou ve truhlách kožichy, kaftany a zbraň, kteráž se i v míru nosí, totiž dýky, tulichy, tesáky a šavle. Ložních šatů jest na hradě na 66 loží, ale úředníci, kuchaři, pacholata a služebníci spi též na panských ložích, tak že jest tu postelí hojnosť. Nejkrásnější však přídavek jest 11.864 kop na hotovosti uložených. Sestoupivše s hradu pokročíme k marštalím, před nimiž leží jedno dělo. V marštalích spatříme 20 koní pěkných, jichž jména pěkně česká a druhdy vtipná marštaléř ohlási. Tak na př. uslyšíme, že tu jest jeden plos (kůň s lysinou bílou) veliký hnědý, jiný jabkovitý, jiný malý. Bruny jsou tu dvě; o jedné říkají, že jest bílá, což jest zbytečné, jiné veliká. Tisů vraných, hnědých, plesnivých, ryzích koní a mimo-chodniků jest tu několik, jednomu se říká vlček jabkovitý, jinému šlojíř. Na Hrádku v předhradí jest 284 oštěpů a obilí dosti, avšak obilí jest také na obročnici a záškodníci před Hrádkem a na Plášti. V záiknrlniH jsou koně zášknrlrW anpho, jak hyrhnm řeklli, vyhraknvani, jako na př ryzka, na nif. kuchař jezdívá, kůň fišmistrův, voznici k vožení pána i potřeb a konečně plos chromý. Chceme-li viděti děla, musíme dojiti do cajkhauzu na Latráně, kdež jich uvidíme kolik a kolikero. Konečně jsou v kolně za rybníkem (za dančí oborou) tenata s vozy a fasuňky. Z tenat na zvířata (jeleny) slove jedno Morava, jiné Hader, jiné Karníf; všech tenat je 9, fasuňkův 13 a jedny nové plínky na vlky. Na Krumlově bývali ode dávna trubači, kteří vesele s věže horní vytrubovali, ale jako sbor hudební zřízeni teprve za pana Viléma, asi r. 1561. Keíždá „pozaunová osoba" dostávala půli kopy do téhodne, stravu a jedny šaty do roka. Práce jich byla každý den kromě soboty a pátku vždycky po zvonění Hrady a zámky České III. 2 10 KRUMLOV HRAD. ke stolu, k obědu i k večeři na věži, jakž obyčej bylo, troubiti „podlé slušnosti," každý nedělní neb jiný sváteční den pohotoví býti, když pán v kostele byl a figurovati se mělo, aby všichni s nástroji v kůru pomocni byli, každý výroční hod aneb při slavnosti kostela Krumlovského, kdyby jich kantor povolal, něco si konkordovati a v kostele troubiti. Když pán, paní neb hosté přijížděli, troubívali tak, jak to k obědu činili. Představeným jich byl Linhart Gmbar, kterýž službu vybíral a jim vyplácel; ten měl nástroje hudební v rejstříku sepsané sobě poručené a mohl jich tomu, kdož se cvičiti chtěl, půjčiti. Společné cvičení všech pozaunův bylo třikráte do téhodne (v pondělí, ve středu a v pátek) od 12 hodin do jedné a odbývalo se vždy, poněvadž pán měl nad tím stížnost, když jednostejné kusy často troubili. Páně přání bylo, aby pěkné mutety a francouzské a vlaské kusy troubívali, a co tak krátkých a pěkných kusů bylo, těm aby se ven naučili. Přes pole mohli jiti jen s dovolením páně, a poněvadž bývali trubači obyčejně horké krve, nařízeno jim takto: „Kdyby šli, aby se nevadili spolu, než svorní jsouce aby raději pochvalu měli, že se pěkně snášejí." Původní řád jest posud v archivu Třeboňském.*) Vysvětlení plánu. (V závorkách položeno, co na tom místě dříve bývalo.) i. Červená brána; 2. zámecké schody; 3. úřednické byty (dům, v němž r. 1602 kommissaři císařští bydleli); 4. konírny a nahoře sýpky (r. 1003 marštale kočovské klenuté na 50 koni, nad nimi troje podlahy na sypáni ovsa, r. 1602 obročnice); 5. příbytek lékařův a Vrátnice (dům starodávný r. 1556 obnovený, r. 1600 příbytek písaře obročniho, pod ním r. 1607 světnice pro rybáky. Viz děje r. 1636); 6. dům řečený Solnice s byty úředníkův a lékárnou zámeckou (r. 1602 velká obročnice, v niž byly 3 podlahy nad sebou, též dům lovři se záškodníci řili marštali klenutou, kde koně záškodni (již r. 1546) a světnicemi. Severní čásf zakoupena r. 1591); 7- domek ke kování koni a malá marštálka (r. 1600 kovárna, proti níž ve dvoře lednice klenutá); 8. staveni obsahující sýpky, sklad železa, konírny a byty (r. 1581—1623 pivovár červený se světnicí písařovou, kuchyni, světnici sládkovou, sladovnou a t. d., při něm r. 1576 —1623 pivovár bílý se sladovnou a sklepem, jako se stará piva chovala, r. 1664 v obou byt dvorského stolaře, dvorského koláře a jiných řemeslníkův); 9. dům s byty (který za starých dob snad též k pivovárům náležel); 10. kůlny (jež tu byly od r. 1576 a r. 1774 shořely); 11. dům řečený Špitál, jehož svršek r. 1775 postaven (v těch místech r. 1607—1623 obročnice Fabasova); 12. dům s byty; 13. nové veliké kolny; 14. prostora ve zdech zavřená na způsob nějakého parkánu, na ten čas zahrady patřící ke Vrátnici (zbytek bývalého náspu), též části bývalého přikopu, nyní buď* v zahrady neb ve smetiště proměněné; 15. příkop meďvězi; 16. most kamenný; 17. staveni (z r. 1578). v němž nyní stavební kancelář, jiné úřady, byty, Vrátnice čili restaurace zámecká a hlavni stráž granátnikův knížecích se nacházejí. V dobách starých byly tu: a) Brána s mostem zvoditým (—1649) a světnice vrátného. b) Z obou stran brány v rovni s příkopem kuchyně dolní (r. 1581) se špižírnami a sklep, kde bývali marstaléři či mastal rejtharská na 29 stáni (r. 1603—1649). Z kuchyňské světnice dvéře do příkopu. ' c) V přízemi v levo jdouc do brány dvorská komora s kancelářemi, v pravo veliká klenutá kancelář r. 1603—1623, či tabulnice pisařská roku 1649, veliká světnice, kanceláře, pekárna (roku 1581—i 649) s komorou moučnou, sklepem, v němž pekaři léhali, dolní pivnice (r. 1576—1664). d) V horním ponebí stará kancelář (r. 1007) a některé světnice, v nichž bydleli hejtman, purkrabě, Břežan, archivář Rožemberský, alchemista či destillator, varhaník, sekretář a dvořané, konečně na jižním konci kancelář puchalterie; 18. schody ke kanceláři stavební a na Hrádek; 19. Hrádek (troje podlahy na sypáni obili r. 1546—1603, a udělána tu potom zbrojnice); 20. veliká věž; 21. hradba a parkán krytý; 22. místo věže r. 1589 shořené; 23. archiv, úřady lesní, kanceláře, byty (za posledních Eggenberkův úřad mincovní); 24. nádvoří předhradi (r. 1300—1581) čí dolního (r. 1603) neb prostředního (r. 1623—1664) zámku s kašnou r. 1641 postavenou; 25. příkop mezi hradem a předhradim; 26. dům Máselnice, z něbož do r. 1580 most vycházel a v 27. bráně horního hradu končil; 28. průjezd do zámku v nově za p. Viléma udělaný (nad ním r. 1600—1664 pokoje Pelikánovy prostředni a hořejší); 2q.—30. původní věž k ochraně brány, z niž udělán vysoký dům; 30. pěkně sklenutá místnost, v niž se akta uschovávají, podlé domnění stará kaple (sklep tento r. 1603—1623 laboratórium; nad tím roku 1546—1C23 horní fraucimor se světnicí, kde císařovna Anna, manželka Matyášova, bydlela, roku 1664 „židovské pokoje." Nad tim několik světnic pro čeleď pod samými krovy, kdež r. 1664 trubači bydleli. (Rokli 1600 popisují fraucimor takto: Fraucimor J. M. paní, komora J. M. paní, paní Marjána hofmistryně s pannou dcerou, panna Barbora a panna Žofie, Barbora Vintrberská, Zuzana a Běta, komora, kde panny léhají, komora, kde děvečky léhaji, Dorota velká s Barborou malou. Smolka s Důrou malou, Alžběta a Marjána, Kačenka a Dorotka). V temže staveni též světnice, v niž hospodář zámecký bydlíval. 31. Dole hospoda zámecká (Schloskeller), nad tim zbrojnice knížecí, nad tim příbytky (r. 1576—1649 vinné sklepy, nad tím čtyři sklepy, v nichž páni z Rožemberka poklad svůj mívali, r. 1664 zbrojnice, nad tim pokoje Rožemberské s pozlacenou síní, v níž všelijaké figury, světnici panskou a t. d., r. 1607 „z pravé ruky při laboratórium světnice zamčené," kde J. M. pan Julius své veci má, r. 1649 sm» ve k*eréž starý knize přebýval, r. 1664 pokoje Juliovy); 32. příbytky úředníkův (r. ]6oo—1649 veliká světnice erbovní neb veliká tabulnice s růžemi pozlacenými, r. 1623—1649 byly tu železné mříže se 2 orly, r. 1664 modrá tabulnice (?), 33. výstupek (původně dle obrany); 34. nízký přístavek starý patřící nyní ke sklepu pivnému či hospodě; 35, chodba překlenutá nade dvorem (r. 1603 dlouhá klenutá síň mezi panskými pokoji a kapli); 36.—37. kaple zámecká (36 bývalá věž branná, kterouž r. 1682 z části pobořili a ostatek s kapli spojili); 37. kaple sv. Jiří (r. 1607 byly tu 4 okna skelná vysoká; tabule malovaná na oltáři veliká, rám k téže tabuli malovaný s římsou, tabulek malovaných a figur všelijakých bylo na oltáři 6, tabulka p. Marie pozlacená, antipendium ze zlatého a červeného karmazínu na oltáři, přikrov nad mramorovým hrobem [s ostatky] sv. Kalixta z karmazínu černého a bílého aksamitu, 2 pulpity dřevěné, i 2 stolic červených dlouhých); 38. výstupek obsahující kapličku starodávnou (? stará kaple sv. Jiří) a nad ní oratorium (tam r. 1600 vlaský komín); 39. nádvoří přední horního zámku či knížecí residence („prostředni plac"); 40. přístavek novější zřízený za doby Eggenberské (r. 1581 —1649 dlouhá čeledni světnice, pod ni r. 1576—1623 prádelna s lázní a komorou, r. 1649—16C4 stará prádelna, v niž se máslo a ovoce chovalo; lázeň zůstala t. 1G64 a vedle ní byla mince [snad 34?]); 41. sklep v přízemí (dřevnik), nad tím stříbrníce (r. 1600—1664 stříbrníce se sklípkem na cín a světnicí lokajskou), nahoře a nad průchodem světnice (r. 1587—1623 světnice markrabské, t. j. síň, dvě světnice, dvě komory, kancelář, r. IC49 Prumszimmer, r. 1664 modré pokoje); 42. průjezd z předního dvora do 43. dvora zadního zavřeného na třech stranách starodávným palácem. 44. Pod zemí veliké sklepy se studni, v přízemí komory, v i. patře bibliothéka (r. 1600 byt bratra Jindřicha, vedle horní kuchyně s komorami, špižírnami a zrcadelni světnice [Spiegelsaal]); 45. průjezd k zadnímu mostu čili Plášti, v něm také vchod k velkým sklepům podzemním; 46. redutni sál v 1. poschodí (r. 1587—1603 v přízemi světnice pro pacholata, komory a kancelář kuchmistrova, v 1. poschodí palác či veliká síň hradská patrici již k tak zvaným zlatým pokojům); 47. arkéř ozdobný r. 1513 postavený; 48. dole pod rovni nádvoří pevné sklepy, nad tim světnice rozličné (r. 1576—1607 od rohu počínaje nejdoleji sladovna, pivovár, pekárna, pivnice, nad tím v přízemi zlaté a zelené [již r. I54C] pokoje, mezi nimiž byl jeden řečený královský pokoj [r. 1546], r. 1649—1664 dolejší knížecí pokoje. Nad tím síň nedostavená, r. 1664 horní knížecí pokoje). Při těchto pokojích 49. arkéř a 50. výstupek; 51. horní věže posud až do rovně ostatního stavení stojící, avšak nyní se světnicemi spojená; r t A t-í 1. . . .' 1----.'.-v. n -v....1.' . ■ r- ,^1...1. J ^-1 u.J .limu ,nuuiuii.\ij ■ .11. j... ./uujuu. u ..- ....... pokoje (v i. poschodí r. 1546 a r. 1587 starý fraucimor ještě r. 1649 zvaný, v 2 poschodí r. 1603—1G23 císařské světnice, ve kterýchž císař Matyáš přebýval). Doplnění nákresu: v Číslo 18. položeno budiž mezi čísla 17. a 23. Číslo 25. má státí v pravo od čísla 27. Číslo 30. mezi 28. a 31. Číslo 36. mezi 28. a 31. Číslo 42. mezi čísly 41. a 52. ') O ustanovení Grubara za předního trubače dodáváme tento lístek: Uroz. vladyce Vácslavovi Albínovi z Jíelfenberka, kancliři mhnu věrnému milému. Uroz. vladyko věrný milý! Věz, že jsem Linharta Grubara zase za trubače a instrumentistu přijal. Protož jest vuole má a poručení, abys jemu instrumenta zase vydal, však v pořádný inventář sepsati dadouce, aby je sobě zase jakž náleží spraviti mohl. Dáno v Praze, v pondělí po sv. Františku 1. p. 1561. Vilím z Ro&mberka, správce a vladař domu Rožmberského a ne/v, komorník kr. Č. (Ros. Reg. 20). 2* 12 KRUMLOV HRAD. 2. Listy poselací pánů Krumlovských. iž nejednou v knihách těchto ukázáno k důležitosti historické starých listů poselacích, jež nad to jsou čtením ušlechtilým, zábavným a velice poučným. Po pánech Krumlovských zachovalo se jich na sta v přebohatém archivu Třeboňském, a z této veliké sbírky vy bráno 33 listů k poznání dílem mysli bývalých pánů, dílem i zvláštností, kteréž se ve stoletích minulých vyskytují.') I. Uroz. p. p. Oldřichovi z Rosenberga, příteli m. m. dd. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Prosímf, rač na mě pomnieti o jestřábech, a zvlášť ať sú dobrých hniezd; věřímt, že to ráčíš učiniti, neb slyším, že by Panocha, páně Kru-šinov služebník, již byl o jestřáby u vás a že by chtěl vybierati. Radejiť pa(k) lepšie vezmi, ač ráčíšli dáti. D. in Strakonicz, f. III post visit. b. v. M. Vácslav z Michalovic sed. na Strakonicích. II. Famoso Johaniti not ar 10 dieto Ritschawr, nos tri fideli dilecto dd. Jindřich z Rosemberka. Jene milý! Prosímeť tebe, bud pilen těch věcí, kteréž otci svému píšem a přimluv se k tomu, což budeš moci. A noviny, kteréž píšeme otci našemu, přepis a pošli pani Perchtě, a Rusovi také ty noviny pověz. A kterak sě otec náš má i vy všichni, daj nám věděti a zejména daj nám věděti rozumně, umřelili sú kteří z našich. D. ex Nbrnberg-, dominica post assumpt. b. M. v. gloriosae anno 1444. III. Slovutnému panoši Janovi z Krasělova., purkrabí Helfmburskénni buď dán. Službu svú vzkazuji běhu nynějšího, a jakožf sem byl prve psal o svého služebníka Janka Hřivého, tus mi odpovědi žádné konečné nedal, než žes s tieni pána svého obeslal. A zpravenť sěm v té mieře, žes mého služebníka na Krumlov vydal k popravě, protož věz, jestliže jemu co' na životu učiníte, žef to zbožie muosie okolo hradu vše spáleno býti; a žeť vám toho musí žel býti; paklif sě v tom kterého vašeho dovolím, musit sě jemu též stati, musit viseti, byf mí mohl tisíc kop dáti, jehof jich mám vašich do dvúdceti a musíť sě jim též vše stati, jakožto jiným. Protož daj mi toho odpověd konečnú listem svým, co s ním mienite a več jej na rukojmě chceš dáti, neb jest pacholek chudý. D Vodnaňy pod Levovú pečetí. Pečeti pana Záviáe z Krumlova. IV. Jaroš z Drahonic. Uroz. p. p. Jindřichovi z Rosenberga, přieteli mému milému b. d. Službu etc. Jakož si mi psal o kokoty, k tvé žádosti ted dva kokoty posielam, jeden chocholatý starý, kteréhožť jest u nás ižádný kokot nepřebil, protož toho sázej na měkce, a druhý mladý také dobrý. ') Kromě č. 34. (vzatého z archivu Hradeckého) jsou opsaný všechny z archivu Třeboňského, i) Mich. Reg., 2) Ros. Reg. 21, 3) Hist. 402, 4) Ros. Reg. 16, 5) Hist. 1394, 6—7) Ros. Reg. II, 8—9) Hist. 1711—1712, 10) Svět. I. 5, II) Ros. Reg. 26, 12) Svět. I. 29, 13) Ros. Reg. 3, 14I Ros. Reg. 20, 15—16) Ros. Reg. 18, 17) Ros. Reg. 21, 18—22) Korešp. kn , 23) Ros. Reg. 2, 24) Ros. Reg., 25) Ros. Reg. 21., 26) Ros. Reg.16, 27)Korešp. kn., 28) Ros. Reg. 17, 29) Ros. Reg.18, 30—32)Ros. Reg. a rt Rynarce," 33) Ros. Reg. 20. 1 KlUJMLOV HRAD. «3 A když je kážeš ssaditi, kažiž jim dosti prostranstvie učiniti, aby mohli svobodně běhati, aby jich lidé nezastupovali. A takt sem zpraven, že vy své kokoty velmi divně ssazujete jako v šranciech; těmtof se to nehodí, než aby měli prostranstvie, nebť uměta běhati, ale tak v šranciech a kdež úzkost mají, nic by jimi nezí skali. A třetíf posielam panu Joštovi bielý také starý a také velmi dobrý. A jakožs mi psal, že mi chceš pójčiti zbroje klacie, tohoť sem vděčen a velmif děkuji i prosímt, aby mluvil se panem přietelem mým milým, otcem svým, a zjednal to, ať se mnů kole, jakžť se jemu zdá, neb zápytlí neb v ořové zbroji, pakli chce bez sedel, a to já najraději na holých koních, o drajlink vína; vě-římť, že to zjednáš. A také pověz pánu, milý pane Jin-diise, žtjí íj3"CÍi jtjfuu byl velmi rád kuroptvy poslal a jezdilif sú několiko dní a nemohliť sú nic zabiti. A dálif pán Buoh čas, že by snieh tento sšel aneb jeho viece připadlo, chcif svú pilnost k tomu při-činiti, žef vždy budú. A těmto kokotóm dajte odpočinutí. D f. IV. in conv. S. Pauli a. 1446. Vácslav z Alichalovic sedením na Strakonicích. Já Vodička z Lomóv. neviem, kam domov, tohoť mi aksamit červený na brunátný drobného k\ bych řekl jednak čistší, ráčili mu V. M., žel s pravú vieru. Vyístřiehám sé proti tobě, urozený pane Oldřiše a pane Jindřiše, i proti vašim všem, což jest vás na tom dolejším světě, podlé urozeného pána mého, pana Jiříka z Kunštatu a z Poděbrad, sedě na tisovatém koni v červené kukle, a kohoíí vašeho po tkám, tent vás dále toho zpraví. A ji-néhot vám neviem co nynie psáti. D. u Budše vsi v tom hájku v polu míli. *) VI. Uroz. p. p. Olřichovi z Rosm-berka, p. m. přieznivému. Urozený pane, pane milý! Služba má napřed V. Mti. a jakož V. M. se mnů mluvila v pondělí již týždeň minulý 0 damašek šerý etc. V. Mti. vé-děti dávám, žeť jsú mi jej včera přivezli a čistýť jest 1 na barvě i na hedbabie, ještoť V. Mti. mohu zacho-vati, což ho M V. potřebuje. Račiž V.M.proň posiati, když kol i ráčíte, pakli ráčí Y. Mt. jej vešker)7, to bud při V. Mti. D. in Budweis, fferia quarta ante Omn. ř>S. 1449. OndráSek Puklice. Douška: A ráčili V. M. kterú laku ryvolí, tuf mám také již doma. dokudčť ji neodnesu pryč. VII. ''. ' "Vi^f5Birat*fcaB^ Ur. p. p. Jindřichovi s Rosm- ' v^^^^ berka, p. mněpřieznivému b. d. Branka r,=, KtmrimJ Urozený pane niilý! Služba má napřed V. Mti. Věděti dávám V. Mti., žef mám čistý čtu, nenieli čistší než páně Janov, ale zdá mi se tak čistý, jehož pošlete Bebtu sem k ohledání. Takeť mám zelený čistý, černý ') List tento žertovný a jediný toho druhu pochází snad od Petra Vodkky, jenž si vyprosil roku 1454 odúmrť v Kozojídkách u Bydžova (DD. 16 f 7.). «4 KRUMLOV HRAD. damaskov všelikeré barvy; pan Jan byl by před tiem rád měl blankytný damašek, mámť jeho s potřebu; ráčili jeho, ať J. Mt. Bebtovi poručí. D. in Buďweis, dominica post Sofie 1451. Ondrášek Puklice. VIII. Slov. panoši Rusovi z Čemin, purkrabí na Krumlove. Službu svú vzkazuji, Rauše purkrabě milý! Prosím tebe i věřímť, že jakž tento list uzříš, že mí ihned kata s tiemto poslem pošleš, nebf mi jest toho pilná potřeba, neb skrze to buohdá zvÍLeme mnoho, ješto jest bylo přieteli mému milému a pánu tvému panu z Rozmberga i mně a mým, mnoho zlého-a škodného i jiných mnoho věcí na tom zlém lotru. D. in Strakonicz, f. VI. ante S. Georgii. Vácslav z Michalovic sed. na Strakonicích. IX. Uroz. p. p. Oldřichovi z Rozmberga, p. m. m. dd. Službu etc. Jakož mi píšeš, velmiť sem vděčen, že se T. M. mým dobrým stará a zasluhovati toho Té. Mti. mienim, jako přieteli staršiemu. A o mistru neb katu, ihned sem jej kázal provoditi až na Dobronice> tak jest pravil, žeť tu také má něco dělati; u měf jest jediné tři oběsil a jednoho na Řepici sťal u Chvála a jednoho na kolo zbil na Volyni. D. in Strakonicz, f. III, Vácslav z Michalovic s. n. Strakonicích. X. Uroz. p. p. Jindřichovi z Rožmberka, pánu mému milostivému. Urozený pane, pane mój milostivý! Jakož mi V. M. psala, že jest mój erb u Vratislavě ze... n jako kaši, snad se V. M. o to mýlí, že jest Váš u Budějovic zmazán, než jáť o svém nic jistého ješté nevím; i dobré by bylo, by se T. M. k tomu přičinila, aby Váš byl zase očištěn. D. v Krumlově, prvou. středu v puostě a. 1455. Jarohněv z Úsušie. XI. Uroz. p. p. Oldřichovi z Rožmberka, panu otci mému m. b. d. Uroz. p. p. otče milý! Poslušenstvie synovské vzkazuji. Psalť jsem před sím o své nemoci naděje sě, že mi, dáli Buoh, nic nebude. By tomu milý Buoh chtěl! ale rač věděti, žeť sě nic nelepším a žet jsem noci mezi 11. a 12. hodinu Bohu děkuje milému dáli Buoh jako věrný křesťan všecky svátosti přijal a lekařiť mi neťušie. Bud Buoh pochválen, mocna jest i jeho svatá milosť i mrtvé křésiti, jako kdy nepochybujiť, budeli jeho svatá vuole a k mé duše spasenie, žet mi prodlí ještě mého zdraviie. A velmiť bych rád T. M. viděl. Budelit se chtieti má žena ke mně vypraviti, prosím nerač jí toho brániti. D. Viennae,. f. IV. ante octavam epiphan. a. 1457. Jindřich z Rožmberka. ■ XII. Uroz. p. p. Vokovi z Rožmberka, pánu mému milostivému. Urozený pane! pane můj milostivý! Služba má V. Mti. napřed. O té věci v Hradci již jsem se vyptal na jistých i duchovních, nepřekáží ta přiestracha žádnému, než té panence, kteráž u panny, panie Jaroslavovy dcery, jest malá. Kdyžkoli s holým hrdlem sedá, hned ji dáví; křtili ji po druhé, zda by prve nebyla dobře křtěna, vydřelo ji na křtu několika z rukú a vyneslo ji vzhůru nad lidi. Když jji do kostela vedli, vydřelo ji také kolikas z rukú, nedalo jí do kostela vésti, až kněží bosáci nad ní modlili se; pověsili jí svátost na hrdlo, vstrčili jí svátost v ústa, bylo by ji zadávilo. Jiným tak neškodí, než že straší jiné lidi. Jinač toho nesudí, než že pán Bůh svú moc a div na té mladici ukazuje, aby se starší kálli a polepšili svých životů. D. Třeboň, f. VI. post Elizabeth a. 1478. Řehoř Klarye. XIII. Ur. panoši Kunratovi z Petrovů, purkrabí na Krumlově, věrnému milému. SI. sv. vz. purkrabě milý! Věděti dávám, že mi jest sestra má, paní Barbora, vzkázala, kterak její muž s ní dvorně nakládá, a jestli že se nad ní nesmiluji a toho nikterak neopatřím, že chce to učiniti, že nám toho všem líto bude. I věda to opatřiž s panem Hynkem, jakž umíte najlépe, aby nám k hanbě nebyla. Také věděti dávám, jakož ste mi ty penieze poslali, že sem to byl prve dlužen za Šaty a za zbrojL že mi jich něco velmi málo zuostalo, jestli že bych k tobě poslal pro penieze, i věřímť, že mne opatříš, jestli že byste mi peněz neposlali, tehdy bych já sobě nechtěl rád k hanbě zde býti. Také vědí to ti, kteříž se mnú jsú i jini mnozí dobří lidé, kteříž na knížecí J. Mti. dvoře jsú, že nic marně neutraciem, než bez čehož nemohu býti, chcili na knížecí J. Mti. dvoře býti. D. ex Lanshuet, sabb. ante fest. Jodoci (1485?). Vok z Rožmberka. XIV. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Hradiště hory Tábora, sousedem milým. Služba má, múdří a opatrní sousedé milí! Prosím Vás, jakožto souseduov svých milých, že mi Martina trubale, kterého při městě vašem máte, na chvíli puojčíte, a když bych po téhož trubače k Vám KRUMLOV HRAD. 15 poslal, že mi ho pošlete, a já zase dobrým přátelstvím a sousedstvím chci se vám rád odslužovati. D. Crumlow, f. III. post. dom. prímam adventus dom. a. 1526. Jan z Rožmberka etc, mistr převorstvie Českého. XV. Vysoce duostojnému v Bozě otci a p. p. Stanislavovi, biskupu Olomuckému etc, p. m. příznivémti. Vysoce duostojný v Bozě otče a pane! Pan mně příznivý! Službu etc. V. Mti. prosím, jestliže ráčíte míti jaký dobrý mitnochodník mimo potřebu V. Mti., že mi jej posiati ráčíte, a já zase V. Mti. když byste potřebovati ráčili, který bych najlepší kuoň mél a V. Mti. se líbil, nechci odpovědíti, než rád jej V. Mti. chci posiati, jakož V. věřím, že mne v takové slušné prosbě oslyšeti neráčíte. D. Crumlov, f. V. post. O. SS. a 1530. JoSt 2 Rožmberka. XVI. Uroz. p. p. Joštovi z Rožmberka a na Krumlove, p. při. m. m. Pozdravení naše, urozený pane, pane příteli náš milý! etc. Jakož jste nám před tím ráčili psáti, žádajíc nás za mimochodník dobrý, když jsme na ten čas žádného jiného nejměli krom jediného maličkého ■valdSka, na kterémž sami jezdíváme, i pomníc na tu žádost Vaši jměli jsme o to pilnosť, abychom Vám něco hodného zjednati mohli. Ale v pravdě podlé žádosti Vaší k jinému jsme nemohli přijití, nežli k tomuto, kterýž Vám ted posýláme, jest po dobrém mimochodníku a tepruov na třetí léto jde. A tak za to máme, ač jest malý, že se hoditi bude. Dajž milý pán Buoh, abyste na něm sčastně jezdili, a aby se Vám dobře .zdařil, neb kdybychom byli mohli větčího zjednati, byli bychom to rádi učinili. A s tím deijž se Vám pán Buoh dobře a sčastně jmíti. D. na Koměříži, v úterý po sv. Dorotě 1. 1531. Stanislav, 2 Boži milosti biskup Olomucský. XVII. Uroz. vladyce p. Oldřichovi Spanovskýmu z Lisova a na Zelči, hejtmanu kraje Bechyni, příteli milénii. Službu svú vzkazuji, uroz. vladyko! Pane OldřiŠe, příteli milý! Co se toho stolaře dotýče, i jsem já to na žádost tvů učinil a na rukojmé jsem jej pod 30 k. gr. č. vydati rozkázal. Což se pak Tebe a manželky Tvé dotýče, žádnýho lháře psáti ni mluviti více jsem neslyšel, jako Tebe s manželkou Tvou. A protož jestliže mi sem na Krumlov prve než já odjedu nepřijedete a potom byste po mým odjezdu sem přijeli, věz jistě, že Tebe do věže uvrci a manželku Tvů na kůži zvrci poručím. D. Crumlov, f. IV. post f. assumt. b. M. v. a. 1532. Jošt z Rožmberka. xvm. Urozenému pánu p. Petrovi z Rožmberka a na Českém Krumlově, pánu a příteli mému milému. Službu svú V. Mti. vzkazuji, uroz. p. p. a příteli muoj milý! Zdraví etc. Pan Jan Trčka starší žádal jest mne k V. M. za přímluvu, což se kněze Bartoše, kerý jest: na faře pod Vtí. v Německém Rychnově, poněvadž již pro léta a starosť svú pracovati nemůže, abyste jej z té fary propustiti ráčili, pak já se k V. Mti. přimlúvám, kdež nepochybuji, než že to ráčíte na přímluvu mú učiniti. S tím pán Buoh rač dáti V. Mti. se dobře míti. D. na Lipnici, ve čtvrt, před sv. Tomášem 1. 1539. Jan z Pernšteina a na Helýcnšteině. XIX. (Odpovéd.) Službu etc. Psaní, kteréž ste mi učiniti ráčili na žádost pana Jana Trčky staršího, přimlouvajíce se, abych kněze Bartoše z fary v Něm. Rychnově, poněvadž pro léta a starosť svú již pracovati nemohl, propustil — i muoj milý pane a příteli! v pravdě, že přímluvy V. Mti. i žádosti p. Jana Trčky témuž knězi Bartošovi dal bych užiti, ale znáti sami ráčíte, že oni kněží, když se na kterú faru dadí, s ní se jako s nevěstu oddávají, do smrti aby tu setrvali, kdež toho zprávu mám, že i tento na tu faru tak a pořadem tím jich jest uveden, ješto mu již nesluší od ní rozvedenu a propuštěnu býti. A také věřte mi, že na panstvích svých na několika farách kněží nemám a míti nemohu, a tomuto kn. Bartošovi ■osadní k jeho faře dobře již zvykli i žádají, aby při nich zuostal. A protož z oznámených příčin V. Mti. .a té žádosti p. Jana Trčky naplnitt nemohu, v femi žádám, zr mi za zlé jmíti neračite, neb coi mi jest .sice možného, jsem té vuole pro V. M. učiniti a dobré přátelství k vám všecko ukazovati. S tím dejž etc. D. na Krumlově, v středu po sv. Pavlu na víru obrácení 1. 1540. Petr z Rožmberka. XX. Uroz. p. p. Petrovi z Rožmberka a na Českém Krumlově, J. Mti. pánu milému. Službu etc. J. V. Mti. oznamuji, že jsem včera s Vackovic Vaňkem tři vlky u sv. Maří Mandalény v tom rybníce s dlouhou hrází obešli a je s pěšími do tenat zbili samej večer. I za to V. Mti. prosím, že mi ty tři vlčí kůže propustiti ráčíte, ať já je sobě od pěších koupím, neb mám starý kožich velmi i6 KRUMLOV HRAD. Nádvoří přední (předhradské) na hrad£ Krumlovském. V pozadí horní zámek, v pravo před ním Másclnice a strážnice granátníkfiv. potrhaný, chtěl bych jej sobě dáti rád opraviti, kdež jiný viry do V. Mti. nejsem, než že mně je ráčíte propustiti, a já zase vší svou chudou službou chci se V. Mti. rád odsloužiti, puokudž mi nejvíce možný jest. Za milostivu a láskavú odpověd V. Mti. prosím po tomto poslu mém, kteréhož jsem k V. Mti. najschválí poslal. S tím etc. D. na Třeboni, v neděli na den mladencuov 1. 1540. (Propuštěno mu.) Vilém Rous z Lipna. KRUMLOV HRAD. ]7 XXI. Panu Jindřichovi Mczeřickému z Lomnice. Službu etc. Zprávu toho mám, když ste některým časem tu nemoc zimnici měli, že Vám se do noh vrazila, tak že Vám otekly na fláků vodu, kterúž ste brali na to v rybníce v jezeře pana z Kyrieng-u, že ste se zhojili. A za to Vás přátelsky žádám, že mi psaním svým oznámíte, jak ste té vody utžívali v té nemoci noh Vašich, samili ste do té vody vsedli čili toliko nohy v ni drželi, aneb jakžkoli ste jí užívali a jak dlúho. Věřím Vám, že mi o tom dokonalú zprávu dáte, abych tomu dobře vyrozuměti a jí užievati mohl, a když se posel od Jaroše Kunčického, služebníka mého, zase na Krumlov vraceti bude, tomu poslu (poručili byste na bráně), neb když se k Vám dostaví pro odpověď, psaní ke mné zase dáti a já se Vám dobrým přátelstvím rád oplatím. S tím etc. D. na Krumlově, v outerý po ředili Laetare 1. 1540. Pit r = Rožmberka. XXII. Panu Strakonickému. Službu etc. Zůstal sem byl s Janem Běšínem myslivcem, který jest před tím u mně byl v službě na Krumlove, aby mi někoho se psem lihovým té myslivosti naučil, a to mi učiniti připověděl. I ted jsem k němu tohoto mládence vypravil, aby mi ho k tomu naučil. I za to Vás, pane a příteli muoj milý, Hrady a zámky České III. 3 i8 KRUMLOV HRAD. přátelsky žádám a té naděje jsem, že to pro mne učiniti a za těch několik nedělí, pokudž by se uňho učil, stravu mu vedle jiných holomkuov dáti ráčíte. A já se Vám toho také vším dobrým přátelstvím rád odplatiti chci. D. na Krumlově, v pondělí den sv. Jakuba, ap. b. 1. 1541. Petr 2 Roímbcrka. XXIII. Jlfá/iu nejmileji i mu s Y nu Vilímovi z Rožmberka bud dáno k vlastním rukám. Službu svú vzkazuji, Vilíme, synu můj nejmilejší! téhož zdraví zase vinšujíf, kteréhož mi v psaní tvém žádáš. Skutečné se to na tobě poznává, že ty jakožto ctný syn všemi obyčeji hledíš mi se zachovati, kteréžto tvý předsevzetí já velmi chválím a mně se dobře líbí. Protož kdež si mi knížky svateych modliteb poslal, ty od tebe s vděčností sem přijal, jakožto od syna svýho milýho; nebo po tom daru poslaným porozuměti mohu, že na mne jakožto otce svýho dobře pamatuješ. S tím dejž pán Bůh. aby se dobře měl. D. na Krumlově, ve čtvrtek po sv. Martinu 1. b. 1548. Tvůj vtdycky Ferdinand Hoffman. XXIV. Uroz. p. p. Vilímovi 2 Rozitmberka a na Krumlove cle, J. AI. pánu mně laskaví příznivému. Službu etc. V. Mti. oznamuji, že nějaký Šimon, syn Jana Hutníka, formana z Černovic, vzat jest do vězení na Nový město Pražský za příčinu tou, pečet že jest sobě z cínu konváři udělati dal, růže v ní aby byla, a když jest se tovaryš konvářský doptával, jaký by tekst při též pečeti udělán býti jměl, oznámil mu, aby Jošta z Rožumberka v ní postavil. A když tak jsa v vězení, jeho jsem se ina rathúze doptával, proč jest sobě takovou pečeť dal udělati a co jest s ní činiti chtěl, oznámil, že sám neví, k čemu by mu ta pečeť býti měla. I nevidělo jest mi se toho bylo pominuti V. Mti. o tom oznámiti,, majíc na V. Mti. sobě laskavého pána; ráčíteli o to vysiati a na něm toho dáti dále přezvěděti, proč jest takovou pečeť dal udělati, to jest při V. Mti. V čem bych já V. Mti. jakou vděčnu službu kdy mohl uděla.ti, udělám rád. Dejž věčný pán Buoh V. Mti. v šťastným zdraví dobře míti. Odpovědi od V. Mti. žádám. Ľ), v Praze, ve čtvrtek po provodní neděli 1. 1554. Albrecht Kaplíř zc Sulevic na Čížkovicích, krále J. Mti. hejtman Nového místa PraZskélw. XXV. Uroz. p. j. Anně Rozumbcrské z Rogndorfu a na Krumlově, J. Alti. paní na mne laskavv. Službu svú vzkazuji V. Mti., uroz. paní paní na mne laskavá! Přála bych V. Mti. zdraví i jiného všeho dobrého i Jejím Mtem. pannám šlechtičnám, věrně ráda. Ted V. Mtem. a pannám šlechtičnám posílám pět kop vlaských vořechů; pán Bůh nebeský račiž to dáti, abyste je V. M. v dobrém a šťastném zdraví snísti ráčili. S tim etc. U. na Střele, v sobotu po sv. Františku 1. 1554. Marie Anna Leskovcova 2 Kraselova a na Střele. XXVI. L Troz. p. p. Ileudrychovi st. zc Svamberka a na Zvíkově, p. bratru a Srakru m. z. m. Službu etc. Srozumněl jsem z psaní Vašeho, že z daru pána Boha všemohúcího na svém zdraví i také pani manželka Vaše dobře se máte; to jsem rád přezvěděl a srdečně Vám toho všem přeji. Xeb já tolikéž z daru J. Svaté M. se všemi našimi zdráv jsem, pán Buoh rač nám všem toho za dlouhý časy přiti. Muoj zvláště milý pane bratře a švakře! oznamuji Vám, že já, dáli Buoh, v úterý do Plané, dvě míle od Krumlova, na lov pojedu a tak po pořádku ty lovy držeti budu, a rád bych tomu velmi, abyste již zde byli, abychom spolu na ty lovy jezdili; protož Vás za to žádám, abyste se na tento čas ničírnž nezane-práždňovali, ale hned se ke mně se paní manželkou Vaší vypravili, neb mi již teskno po Vás, že jsem Vás tak dlúho neviděl. Vždy za to žádám, abyste příjezdem svým neprodlívali, abyste ten lov ještě v Plané zastihli, neb tu asi dva dni pobudu. Dajž milý pán Buoh, abychom se brzo ve zdraví šťastně shledali. D. na Krumlově, v sob. po sl. okt. božího těla 1. p. 1555. Vilím z Rožmberka. XXVII. Panu Petrovi z Rožmberka, panu bratru mému, mně zvláště milému. Pane bratře muoj milý! Dej Vám pan Buoh všecko dobré na duši i na těle, toho bych Vám věrně ráda přála. Prosil mne pan Volbram, abych se k Vám přimluvila, abyste mu ten ouřad na Chústníku dali; i poněvadž sou předkové jeho pánům z Rožmberka vždycky slúžili, a on také z mladosti své, za to Vás prosím, muoj milý pane bratře, že mu ho dopřejete a mé přímluvy v tom jemu užiti dáte. A s tím budte pánu Buohu poručeni. D. v Hradci, v pondělí po s\r. Lucii. KRUMLOV HRAD. '9 Muoj milý pane bratře! Mám toho zprávu, kterak by Holub niaký les u samého Deštného prodati měl Kábovi, a tak praví, kdy by pán Buoh oheň na městečko dopustiti ráčil, že žádného lesu k stavení tak blízko není, jako je ten; nevím, máteli o tom vědomost, neb Kába již v něm seká. Anna z Hradce. XXVIII. f Anna Hradecká p. Vilémovi.) Můj nejmilejši pane bratře! Anička cera má zkázala Vás na stokrát přátelsky pozdraviti z vinšováním od pána Boha zdraví a při něm jiného všeho dobrého a že jest jí paní Kořenská řetěz od Vás dávala a klínot, z kterýhožto daru Vám velice děkujem jako svýmu nejmilejšímu panu ujci a votci. XXIX. Vysoce ur., ?nnohomocnému p. p. Vilímovi z Rozumberka etc. Službu naši přátelská, vysoce urozený a mnolhomocný pane! pane ujce a bratře náš zvláště miley! S vinšováním zdraví a při něm jiného všeho dobrého V. Mti. vzkazujem. Náš zvláště miley pane bratře! Majíc' ted poselství do království Českého, zanechati jsme nemohli, abychom V. Mti. a zdraví V. Mti. psaním i s (prosbou u pána) Boha za dlúhé časy, věrně přejem, navštiviti neměli. Při tom před V. Mti. přátelským oumyslem tajiti nemůžem, že nám na ten čas na chrtech při myslivosti naší velmi schází. V. Mti. přátelsky žádáme, že nám smyčku chrtů dobrých k potřebě naši vlastní darovati a po ukazateli listu tohoto odeslali ráčíte V čemž my to V. ?ŕ t i. zase tou i jinou měrú a všelijakým služebně příjemným přátelstvím odiněňovati budem moci, učiníme to rádi. S tím se V. Mti. na všem dobre a šťastně miti vinšujem. D. na Těšíně, v outerý po ned. květné. V. Mti. k přátelským službám povolný bratr Vácslav, z Boit milosti v Slezí kníie Těšínské a Velikého Hlohova. XXX. Hroz. vladvce, p. Kryštofovi Bazickému z Bnzic, mému zvláště" milému. Muoj milý pane Kryštofe Buzický! Vinšuji Vám od p. Boha štěstí, zdraví a v něm i jiného všeho dobrého. A při tom Vás žádám, že mi dáte v Praze sekryt udélati, neb nemám ani čím listuov svých, kteréž píši, zapečetiti, než toliko mosím každý do kanceláře, aby mi zapečetěn byd, posiati a někdy v kanceláři žádnýho nebude, pak mosím ledačímž jiným zapečetiti. A ať jej pěkně vyryje, aby v zlatě bjlo; neškodilo by nic, abyste mi i prsten dali dělati. Rozmluvte o to nejprv s Vácslavem kanclířem, neb sem ho též o to prosil. A kdybyste mi českey herbář doktora Kopa kuoupili, pěkně iluminovaney a svázaney, udělali byste mi vdék. Zdaž za něj velmi mnoho dáte? Protož pomněte na tyto dvě věci. S tím etc. D. na Krumlově, v pondělí po provodní neděli 1. p. 1556 (13. April). Petr Vok z Rožmberka. Mezi osobami řádu duchovního, kteří pánům sloužili, vyniká, jako postava komická, kněz Matěj Kožka z Rynarce, stavu zemanského. Stal se napřed opatem kláštera Sázavského, odkudž se dostal za opata do Borovan (r. 1559). Poněvadž totiž kněz Kožka za svými příčinami v Praze býval, doneseno panu Vilémovi, že by znamenitý ,.šprochýř" a žertovný kněz byl; a poněvadž pán v takových lidech veliké zalíbení měl, byl žádostiv, aby ho týž Kožka navštívil. Tak sobě pan Vilém Kožku zalíbil, že jej s sebou na Třeboň vzal a do Borovan dosadil. Zde byl před tím kněz Jan dobře hospodařil, ale že v Praze něco proti pánu mluvil, upadl v nemilosť a odtud vybyt na faru ve Velešíně mimo vůli arcibiskupa a konsistoře. A tak dobrý hospodář vypuzen a zlý dosazen. Dokud totiž byl Krčin úředníkem Třeboňským, hospodářství Kožkovo stálo; než potom, když se Krčin na Krumlov dostal, kněz probošt pšenice i jiné obilí rozprodav, peníze propil, pivovár opustil, krčmy dvě zastavil a naposledy, když se nadlužil a vše spušťoval, klášter panu Vilémovi odevzdal, ,,a dni tvé po frantovsku strávil." Na citaci do konsistoře se nestavěl; neb pán rozuměje, že by jej trestali, sám za něho odpovídal. Z Borovan dostal se za kaplana do špitálu Krumlovského (r. 1564), toho roku pak za faráře do Prachatic podán, potom se dostal do Suchdola na Třeboňsko (r. 1566) a tam umřel. V jedné st&ré paměti nachází se o něm tento kratochvilný příběh: ,.Kněz Matěj Kožka, když tomu srozuměl, že mu šaškovství jeho více k platnosti bude, nežli umění a pobožnost, dal sebě rnalý kočár udělati a kšir na 4 kozly, a tak je sobě vycvičil, že jsou s ním šli jako koně; sám se na ten kočár posadil, a oprať v ruce a v druhé bič maje tak se vozil. Za den 2 i 4 míle sjezdil, časem i pachole na kočár vzal a tak v tom svou rozkoš míval. Mnohokrát na něj pán chasu navedl, aby mu ty kozlv splašili, i psy na 3* *o K R Ľ M L O V HRAD. něj, když jel, štvali, ale nic dovésti nemohli; neb on tomu dobře rozuměl, že mu léče všude nastraženy budou, pročež nikdy prázen nejel, aby živého zajíce neb kočku v pytli na kočáru neměl; a když na kozly psy štvali, on jim pustil zajíce neb kočku a sám přece jel, a psi za zajícem neb kočkou běželi a kněz Kožka křičela štval co nejvíce mohl." ■) Příběh tento a položené tuto dva dopisy Kožkovy stůjtež k poznání doby tehdejší i osob. XXXI. Vysoce uroz. a mému milostivému p. /. Petrovi Vokovi z Rožmberka a na Českém. Krumlově, /. m. m. Modlitba má za V. Mt. ku pánu Bohu vždycky. Vysoce uroz. a můj mil. pane, pane ke mně laskavě příznivey! V. Mti. zdraví etc. Při tom, milostivý pane, V. Mti. oznamuji, že vopice má velmi jest nemocná, že se jest v nohu něčím maličko odrápla v patu a já vo tom nic nevěděl, až ji všecka noha podešla, a potom se i na dvou místech provalila; protož V. Mti. velice prosím, jestliže ráčíte miti v Krumlově dobrýho lékaře, račte nějaký masti zjednati a po tomto mládenci posiati, neb se vo ni velice starám, aby neumřela anebo chromá nebyla. S tím etc. D. v Borovanech, v pondělí před proměněním pána Krysta 1. 1561 (4. Aug.). Knéz jtfafčj z Rynarce, probošt Borovanský, kaplan Vaši Mti. XXXII. Vyseče uroz. p. p. Petrovi Vokovi etc. Modlitba má etc. Podlé vzkazu V. Mti. pabiana V. Mti. odsýlám a za to V. Mti. prosím, že mu neráčíte dáti křivdy činiti a kdybyste ráčili někde odjezd miti, račte mi jej zase odeslati, chci jej V. Mti. rád chovati a V. Mti. prosím, abyste mi ráčili zajíc šenkovati, a koňům těmto prosím abyste ráčili rozkázati vobrok dáti, neb sou to věrně páni Prachatičtí učinili, rádi pro V. Mt. vozů i koní půjčili, aby V. Mti. dovezen byl. S tím dejž etc. D. v Prachaticích, v neděli první po oktábu tří králů 1. 1565. Kněz Matěj z Rynarce. farář Prachatický, kaplan V. Mti. XXXIII. Petr V ok z Rožmberka, vladař domu Rožmberského! Pavle, písaři můj pocestný! Jest poručení mé, abys za kronyku Českou v nově skrze Paprockého na světlo vyšlou, od Daniele Sedlčanského koupenou, devět kop miš. vydal. Item za knpferStiky a malování podlé příležitého poznamenání vzaté u tří labutí v Starém městě, od Baltazara Kalmaxa z Xormberka, 12 kop 48 gr. vše míš. vyprav. Při počtu pasírováno bude. A. v Praze, v pátek den sv. Lukáše Ev. 1. 1602. Rukú vlastni. ' XXXIV. Urozený vladyko, příteli muoj miley! Zdraví i jiného všeho dobrého přeji Vám věrně rád. Na přímluvu pana Hanuše z Říčan odsýlám Vám ted jednoho pěknýho pána mladýho, streyce svého Ursina, rozeného Ncdvidka, a Vám jej daruji, kteréhož že ode mne vděčně přijmete a jej bud na učení do kolleje Hradecké, anebo komu se Vám líbí do některého dobrého místa fedrovati a dále komendovati budete, té naděje sem, tak aby v mladosti věku svého něčemu kratochvilnému pomalu zvykati a své zlé vášně na stranu odložíc, v starosti lidem ne k škodě, nežli budoucím svým k věčné památce něco kratochvilného dovísti, i také Vám z takového dobrého fedrunku podékovati mohl. Kteréhož že sobě všelijak, šetříc jeho krásy a spanilosti, poručena jmíti budete. Milosť pána Boha s námi býti rač. D. na Třeboni, v neděli Laetare léta 1607. Petr Vok z Rožmberka, vladař domu Rožmberského. ') Březanuv Vilém 135—136, Čas. mus. 1858, str. 359—3C0. KRUMLOV HRAD. 2] 2. DĚJE hradu Krumlovského a jeho držitelův. dy byl Krumlov založen, nelze: s jistotou již ustanoviti: prvni o něm zmínka nalézá se k r. 1253. kdež se vyskytuje pod svým původním názvem německým Chrumbe-nove (později Chrumnawe, Chrumau), český název, Krumlov, vyskytuje se již r. 1259. Jest však možno, ano ]pravdě podobno, že stál Krumlov již dříve, možná, že se náš Krumlov vyrozumívá tím Krumlovem, o kterém mluví německý básník Oldřich z Lichtenšteina (r. 1240), ač ne-míní-li se tu Krumlov Moravský. *) Hrad založen tak, že vedle předhradí dva hrady (horní hrad a Hrádek) obsahoval. Původní zboží Krumlovské nebylo velikého objemu, neb i těch vsí, které ležely okolo hradu, v 15. století bylo velmi málo, ostatek byl po horním poříčí Vltavy roztroušen. Na západ a sever bývalo veliké panství kláštera Korunského, jež někdy ke komoře královské patřívalo, na jih vesnice klášterů Strahovského a Ostrovského a na východ některé menší statky. Skrovné zboží Krumlovské patřilo v 13. století pánům 2 Krumlova, erbu růže zelené a rodem Vítkovcův. a) Praotec jich, Vítek Vítkovec, připomíná se od r. 1213, Vácslav Břežan spisuje pamětí domu Rožemberského. V-ddLCJl (X*. lil 3.1c sídlo jeliu ac ficUuává. SVu jeliu, Z.UVÍSĚ (r. '257), seuei na -\ecnamcicn, kteréž mají posud v erbu růži Vítkovcův. On nejspíše (snad již otec jeho) byl zakladatelem řečených dvou hradův na Krumlově, jež se staly odtud hlavním sídlem této větve; neb ačkoliv měli jinde hojnějších statkův, přece nejraději přebývali na hradě zdejším, pod nímž vznikalo hlučné a veselé městečko. Závišovými syny, liudivojem a Vítkem, rozdělila se rodina tato zase na dvě větve, z nichž starší držela Skalici se Sepekovem a Ledenice, mladší Načerac a Strunkovice, Krumlov pak obě společně. Starší syn, Budivoj (r. 1220—1272), nazýval se v prvních letech věku svého po hradu Krumlově, ale od r. 1260 skorém jen výhradně po tvrzi Skalici, na níž, tuším, nejvíce přebýval. Manželka jeho slula Berta, a porodila mu kromě tří dcer syny ZávíH, Vítka, Voka, Budivoje a Henzlina, kteří drželi společně Skalici a Ledenice. Proslulý svého času pan Závise, muž jak ušlechtilé postavy a mravů v skutku dvorských, tak i neobyčejných pro věk svůj schopností a vědomostí, udatný rytíř a proslulý básník, nepsal se; obyčejně po Krumlovu, nýbrž po hradě Falkenšteině, ležícím v horním Můhlském kraji. V mládí svém pojal manželku, jež mu porodila dceru, potom provdanou za Hynka Krušinu z Lichtemburka. Choť ta brzo zemřela a Závise pojal potom ovdovělou královou Kunhutu, jež půvabu osoby jeho nemohouc odolati, učinila jej napřed purkrabí na Hradci u Opavy a správcem dvoru svého, potom se i tajně s ním oddala (asi r. 1280). Nová však láska nemohla se utajiti, jakmile Kunhuta porodila syna, jemuž dáno na křtu jméno Jan či Jošek. Jak pak Závise, skrze paní tuto přišed k bohatství a moci při dvoře královském, jsa takořka prvním v zemi, neústupnosti svou hrdlo a statek ztratil (f r. 1290), vypravuje se v dějinách Hluboké a Svojanova. Kromě syna Jana, jenž se stal křížovníkem,3) zůstavil Závise ještě jednoho syna z třetího manželství svého s Jitkou ') Síře o tom Th. Wagner o pánech z Krumlova; Pangerl, die Witigonen p. 527 (Archiv für ôsterr. Gesch. LI.). *) Miles quidam Zawissius nomine, cujus arma sunt rosa viridis coloris (Beneš). -1) Viz Voigt, Gesch. d. Bailei des deut. Ord. in Böhmen S. 13í!. Hrady a zámky České III. 4 22 KRUMLOV HRAD. Uherskou a dcery, jichž jmen neznáme. Společně s bratřími svými byl držel zboží Skalické, poněvadž však oni biskupu Pražskému škody byli činili, odsouzeni jsou toho zboží a ono přisouzeno biskupovi; ale i ostatní zboží Závišova a bratří jeho spadla na krále vedle nálezu soudu zemského, a že se tak nestalo s Krumlovem, byla bezpochyby příčina ta, že Závise a bratří jeho již ničeho více na něm neměli, než pouze některé vesnice, z nichž Vítek a Yok vsi Ulrichschlag-, Malý Strážný a Hohenschlag- r. 1290 klášteru Vyšňobrodskému na ťpíi-Bu duéo Zaviéovy darovali. Bratr Zavíěův, Vítek, byl v t©n čas, kdyá bratr jeho moci požíval, purkrabí Znojemským a podkomořím a držel hrad Hlubokou s panstvím v zástavě. Zdědiv po smrti bratra svého zboží Hořické, prodal je na rychlo klášteru ve Vysním Brodě (r. 1290), aby si aspoň peníze za to zboží, jež by na krále bylo spadlo, zachoval. R. 1293 byl asi již mrtev. Měl-li on aneb bratr jeho Vok (r. 1272 až 1290) nějakých potomkův, není nám známo. (Srov. děje Ledenic.) Budivojův bratr Vítek, jenž se poprvé r. 1220 připomíná, psal se napřed po Sepekovu, potom se vyskytuje také co pán na Načeraci (r. 1252) a poprvé r. 1253 co pán Krumlovský. Kolikráte se vyskytuje jako svědek v listech královských a jako štědrý dárce ústavů duchovních. Mnichům Drkolenským daroval kostel ve Světlíku s jistým zbožím (r. 1258), obdařil také klášter ve Vysním Brodě, k jehož jiným obdarováním obyčejně také svou pečeť přitiskl. Častěji jej nalézáme při rozličných rodinných jednáních Vítkovcův. Od svého zboží odprodal asi r. 1268 ves Strážný jakési Krystyně a synu jejímu z Prahy; když pak tato ji prodala konventu Strakonickému, napsal o tom Vítek přiznání své r. 1274, dne 26. srpna.1) R. 1277 sice ještě žil, ale byl tak nemocen, že bylo lze smrť jeho předvídati; daroval tehda klášteru ve Vysním Brodě vsi Jivovici, Lomy a Hradový, jinak Vítkův dvůr. Choť jeho slula Sibyla a synové Jindřich a Vok. Synové tito se skorém vždy vedle sebe připomínají, jako na př. poprvé r. 1272 a 1281—1282. Potvrdili r. 1283 darování, jež učinil n. otec jich klášteru Drkolenskému, byli r. 1291 při tom, když obdařil strýc jich, Smil z Nových Hradů v, klášter Vyšňobrodský, ale již r. 1302 nebyli více na živě. Jindřicha nazývají paměti Yyšňobrodské dobrodincem téhož kláštera a udávají, že dne 6. května zemřel; také byl v temže klášteře pohřben. Manželka jeho slula Ofka a zemřela r. 1300, dne 8. června; za její duši dal potom Petr z Rožemberka v dotčeném klášteře mše sloužiti. Kdežto se Jindřich vždy jen pánem Krumlovským psával, dovídáme se, že slul bratr jeho Vok také ze Strunkovic, ano na pečeti jeho se čte dokonce příjmení z Frýdlantu. Roku 1290, dne 16. září, když sdělal na hradě Krumlově list na prodej vsi Zahoře klášteru Korunskému, přitiskl pečeť, na níž se lev s růží a nápis, že byl pánem Frýdlantským, nachází. Také on měl ženu a děti, jež však roku 1302 nepřečkaly. Vedle pamětí Vyšňobrodských zemřel dne 5. ledna (snad r. 1302) a pohřben jest v temže klášteře. Na něm přestala první větev slavných Vítkovcův, jež se záhy rozbujnevší rychle usechla a opadla.a) Z dob prvních pánů Krumlovských pocházejí snad staré řády o opatrování hradu Krumlovského. Spolští posílali jeden rok 8 hlásných, Malčičtí druhý rok 5 a Osečtí a Nahořanšti v třetím roce 8 hlásných. Takto na každou ves služba po třetím roce přišla.3) Vedle právních zvyků tehdejších mělo se dědictví Krumlovské králi dostati, poněvadž po posledních dvou bratřích již dědiců nebylo, než pan Jindřich z Rožemberka, maje od zemřelých darování na zboží hradu Krumlova, toho « krále Vácslava II. dovedl, že se král s ním v žádné soudy nepustil, nýbrž jemu (r. 1302 dne 8. dubna) vše právo své ke Krumlovu daroval.4) Jindřich přeložil sídlo své z Rožemberka na Krumlov, který se stal odtud hlavním sídlem rodu až skorém do jeho vymření, ačkoliv páni nepřestávali se psáti po původním svém sídle Rožemberce. První listina Jindřichova svědčící o přebývání jeho na Krumlově pochází z r. 1305, a dne 29. května jí daroval Jindřich klášteru Drkolenskému farní kostel ve Frymburce. s) Pan Jindřich byl dosti šťastný v nabytí statků pozemských. Kromě Zvíkova, jejž mu králové zastavovali, získal také výménou zboží biskupská Sepekov, Radimovice a Celkovice. S manželkou svou, Eliškou z Dobrušky, splodil kromě dvou dcer jediného S3rna Petra a zemřel r. 1310 dne 22. září. V ty časy (r. 1312) byl purkrabí na Krumlově jakýsi Výšek.6) Petr ve věku mladosti obliboval sobě život mnišský, pročež do kláštera Vyšňobrodského se dav, pod poslušenstvím převora toliko jako laik za některý čas zůstával, až teprv kápi svlek, řízení statků otcovských ujal a s kněžnou Violou Těšínskou, vdovou mladou po králi Vácslavovi III., se oženil (r. 1316). Z počátku sice Petr krále Jana se přidržel, ale když potom král strýce jeho, Viléma z Landšteina, stíhal, ujal se Petr krve své a válčil s králem až do míru Domažlického. Roku 1324 táhl do Prus. 7) Pro mnohé služby, kteréž králi prokázal, také proto, že jsa dlouho nejvyšším komorníkem, na dvorské a zemské potřeby drahně peněz půjčoval, zapisoval mu král mnohá zboží, jako ku př. Zbiroh, Kamýk a ]., též mnohé zlaté doly v Čechách.8) Dobrým jsa hospodářem, statky nové kupoval a své ') Archiv Svatomáí. s) Pangerl, Die Witigonen, str. 541 — 552. 3) Urbář Rožemb. 31. •) Pangerl, Gold. Urk. 48. s) Emler reg. p. 880. 6) Arch. Třeboň. T) Millauer, Der deutsche Ritterorden 79. Zpráva Březanova (Musej. r. 1828) o udatenství neobyčejném pana Petra vzata jest í listu falšovaného. Z takového pramene jest i Březanovo vypravovaní \ x. 134I. BJ Summa Geriiardi ed. Tadra. KRUMLOV HRAD. 23 Rožemberské peníze z mince Krumlovské. staré statky zveleboval. Na hradě Krumlově postavil novou kapli sv. Jiří, pro niž r. 1334 dne 25. října Mikuláš, biskup Rezenský, plnomocné odpustky udělil. Čeledi hradské se asi někdy přihodilo, že nočního času, kdy nebylo snadno s hradu do fary městské sejiti, sobě podávání svátosti oltářní (jsouce nemocni) přáli; i chtíc tomu manželka Petrova, Kateřina z Vartemberka, odpomoci, toho se dožádala při vikářích g-eneralních (r. 1346, 10. října), že dovolili v kapli tělo Páně i mimo služby boží chovati, a proto i nařízeno, aby v kapli věčné světlo hořelo. Roku 1347 dne 7. září nadali štědře oba manželé farní kostel Krumlovský dědinami, desátky a platy na panství a v městě, zejména i co by se ofěry dávalo v kapli hradské, začež byl farář povinen, když pán s kaplanem svým (jak obyčejně bývalo) z Krumlova odejel, na požádání purkrabí hradského každý týden třikráte tudy mši svatou sloužiti.') Nedlouho před tím byli oba manželé na konci mostu špitál ke cti sv. Jodoka založili, jejž r. 1347 dne 15. června štědře obdařili, davše mu dvůr jeden Zahrádku, cla některá, platy a ves Jamný, aby tudíž čtyři lidé chorobní chováni byli.2) Téhož také roku Petr k městu Krumlovu předměstí všechna, dva dvory u Zahrádky i jiné dvory a vsi Sloupenec, Drahoslavice Zahrádku a Lhotu připojil takovým způsobem, aby obyvatelé jich právem městským se řídili a tím spíše v živnostech svých prospívali. Chtě se sebe správu statků složití, pořízení učinil a ustanovil vladárkou manželku svou, přidav jí k radě Pertolta a Čeňka pány z Lipého (r. 1347), sám se do kláštera k prvnějšímu stavu navrátil a tu nábožně setrvav, r. 1347 dne 13. října zemřel. Za něho byli purkrabími na Krumlově Přibík z Pořešína (r. 1337) a Ota z Veitmile r. 1346.3) Z pěti synův jeho zemřel nejstarší Jindřich r. 1346 u Křesčak, ostatní čtyři, Petr, Jodok, Jan a Oldřich, zdědili po otci Krumlov a jiná zboží. Tito páni založili několik klášterů na panstvích svých, dva v Krumlově (jeden františkánský r. 1357 a druhý pro jeptišky sv. Kláry r. 1361) a třetí pro poustevníky sv. Pavla na poušti Vítkova Hrádku blízko Frymburka na Výtoni (Heuraffel) slove, čtvrtý konečně v městě Třeboni, jež byli koupili i se zbožím. Na panství Krumlovském pak nový hrad Menštein, a jiný hrad Helfemburk na panství Bavorovském postaviti a spevniti dali. Že by byli již oni domnělý starodávný řád rodu svého obnovili a rozhojnili tak, aby v témž rodu jeden vladařil a jiní aby se jím spravovali a potvrzení toho u císaře Karla sobě vyžádali (r. 1360, 22. února), nemá zcela žádné podstaty a pravdy ') Xotizenblatl 1853 p. 416—417. Pan Dobeš z Kamenice, zeť Petrův (r. 1347) aneb svat? (Urkdbch. d. L. ob. d. E. VII 29). ') Srov. KancelJani Arnoštovou vyd. Tadrou (Arch. fur ost. Gesch.) na str. 460. 3) Svéteckého paměti I. 169; Pangerl, Gol^ Urk. 89. *4 KRUMLOV HRAD. poněvadž to váženo z listiny padělané v 15. století, již se neostýchala král. kancelář r. 1493 dne 25. února potvrditi. Ano naopak je jisto, že se mínili rozděliti o všechna panství svá, jakož i o zboží manské Novohradské, r. 1359 zakoupené, při čemž nejstaršímu žádných předních práv nevymínili, leč toho na císaři vyprosili (3. dubna r. 1362), aby z nich odúmrtí nebral, nýbrž aby zboží těch, kteří by bez dědiců zemřeli, na ostatní bratří spadla. ') I nějaký čas po smrti Joštově (f r. 1369) vládli bratří společně a o důležitějších věcech společně řídili. Nechtíce, aby založením kláštera v Krumlově kostel farní utrpěl, darovali mu r. 1372 platy ve vsích Rojšíně a Krasletině s jinými požitky, zavázavše faráře, aby choval dva knéží střidníky, kteří by také chudým ve Špitále přisluhovali, za to je osvobodili od povinnosti, aby sloužili mše na kapli hradské.') Brána v městé Krumlově. Teprve roku 1374 stalo se rozdělení bratrské o veškera panství. Oldřichovi, nejmladšímu, dostaly se Nový Hrad s panstvím, Přiběnice hrad s větší částí panství, hrad Choustník s příslušenstvím, Vildštein a panství Žiželické. Ostatek podrželi si Petr a Jan v nedílu, totiž hrad Rožemberk s panstvím, Hažle v Rakousích, zboží Vítkova Hrádku a Frymburka, Krumlov hrad s panstvím, hrady Menštein a Poděhusy s příslušenstvím, Helfemburk hrad, Bukovsko s vesnicemi, hrad Přiběničky s částí panství Přiběnického, Milčínské a Sedlčanské zboží, Zbiroh hrad se zbožím Strašickým, Třeboň.3) Panství Krumlovské nebylo tehda veliké; patřily k němu kromě města vsi Třebonín, Chabičovice, Přídolí, Záluží, Nahořany, Rovné, ') Archiv Třeboň. *) Borový lib. erect. I. 92. ') Vychází tak na jevo z uspořádáni urbáře Rožemberského (vyd. Truhlář), kterýž se skládal ze dvou knih, a z knih konfirmačních. Libri erect. II. f. 22 ukaznjí, íe se děleni stalo již před r. 1378. Viz lib. conf. r. 1374-Jak blahodárně rod Rožemberský tehda a později v jižnich Čechách působil, o tom hledej v Čas. raus. r. 1843 na str. 417. KRUMLOV HRAD. 25 Zátes, Usek, Spole, Lověšice, Maičice, Novosedly, Strážný Větší a Menši, Hohenschlag, Ulrichschlag, Lhota Svankova, dvory Drahoslavice a Vlaštovičník, Sloupenec, Zahrádka, Lhotka, Dvůr Kvítkovský. (Pan Jan přikoupil k tomu vsi Machovice a Chvaletice.) Všecka ostatní zboží druhého dílu držel po smrti Petrově (f r. 1384) bratr Jan, řídě Krumlov samostatně, tak zejména r. 1386. Když tehda si stěžovali měšťané Krumlovští, že se jim děje křivda úředníky panskými odnímáním pastvin a dědin městských, kázal Jan tu věc služebníkem svým Přibíkem z Vitějovic vyšetřiti a měšťanům škodu nahraditi. Jelikož i Jan (f r. 1389) bez dědiců zemřel, dostal se Krumlov jedinému již bratru na živě jsoucímu, Oldřichovi, kterýž jsa však zvyklý o-byčejně na Novém Hradě bydleti, již se ani do Krumlova nepřestěhoval. Za těch bratří byli tu purkrabími r. 1371 S etěch z Trusko vi c, r. 1376—1378 Za-chař z Truskovic, r. 1386—1392 Jindřich z Radosto-vic.') Pan Oldřich, předvídaje smrť svou, r. 1390 dne 16. února pořízeni obšírné o svých statcích na Novém Hradě sepsati dal a v příčině zboží Krumlovského takto naMdil: Třeboňskému klášteru odkázal všecky perly a drahé kameny na hradě Krumlově, klášteru Krumlovskému daroval bibli a navrátil knihu de re-gimine principům. Pamatoval také na ostatní kláštery, každému ze svých přátel něco odkázal a také služebné Budějovskí brána na Krumlově. a chudé poddané obmyslil. Po jeho smrti (f roku 1390, 28. září) uvázal se ve veškera zboží Rožemberská Jindřich, syn jeho, jenž byl nejprve nejvyš-ším komorníkem a potom nejv. purkrabí (r. 1400 až 1403) a nevšední vzdělaností vynikal. Nejsa spokojen s vládou krále Vác-slava, postavil se r. 1313 v čelo panstva nespokojeného, a potom co přední člen jednoty panské vynikal; když pak r. 1394 týž král skrze pány ve dvoře bliž Berouna jat byl, Jindřich jej na hradech Přiběnicich a Krumlově v opatřeni niěv, do Rakous na hrad Vild-perk bratří zeStar-hemberka dodal.2) Bratr králův Jan kníže Zhořelský, stíhaje nepřátele, táhl až k Budějovicům a statky Rožemberská krutě poplenil, dokud nebyl mír učiněn. Ale již roku následujícího vytrhl Jindřich opět do pole proti králi, oblehl král. město Budějovice, kteréž se mu poddalo, dobyl města Vodňan a sbořil král. hrad Kugelwait. Roku 1395 prodal dědiny své v Krnině a Radoticích Hostislavovi, faráři Krumlovskému, a bratru jeho Ondřejovi, purkrabí Helfemburskému. Získav zboží Velešínské a Benešovské o to se staral, aby věčné kaplanství, při kapli tvrze Benešovské založené, odtud vyzdviženo (poněvadž tvrz již spustla) a ke kapli sv. Jiří na hradě Krumlovském přeneseno bylo (r. 1397).3) Roku 1401 ') Arch. Třeboň. Svétecký, lib. erect. V. H. 2; arch. i. II 322; Pangerl, Gold. Urk. 14, 186. J) Šíře v Tomk. děj. Pr. III. 386—388. ») Notizenblatt 1852, p. 360, 1853, p. 441. 26 KRUMLOV HRAD. ukončil Jindřich pře své s králem, ale když byl tento opět r. 1402 od bratra svého Zikmunda zajat, choval jej zase v zajetí na Krumlově, kdež se také Zikmund v červenci toho roku zdržoval. Odtud zavezl Zikmund bratra svého do Rakous.') Jindřich maje jako purkrabě hrad Pražský ve své moci, odtud až do r. 1403 mezi předními radami Zikmundovými zůstával, než v letech potomních, nestarav se mnoho o záležitosti zemské, ponejvíce na hradech svých bydlíval. Znamenav na sobě nemoc, roku 1412 pořízení učinil, poručiv syna, dceru i manželku se vším jměním panu Čeňkovi z Vartemberka, přidav mu k pomoci jiné pány dva, totiž Jana z Hradce a Jindřicha z Kravař. Což vše když náležitě opatřil, toho r. dne 28. července na hradě Krumlově zemřel. Za něho byli tu purkrabími od r. 1395—1403 Přibik ze Žimutic, a od r. 1406—1414, 31. prosince Ondráček ze Zásmuk jinak z Vlčetína.s) Jak veliké zboží Jindřich synu svému zůstavil, vidéti jest nejlépe ze seznamu purkrabí, kteří se po smrti pánové na hradě Krumlově sešli, aby se s poručniky o správu statkův uradili. Zdědilí pan Oldřich v kraji Bechyňském: Krumlov, Rožemberk, Přiběnice, Choustník, Nové Hrady, Menštein, Velešin, Vítkův Hrádek, Hrádek, Ledenice, Tichou, Lutovou, Třeboň a Soběslav; v kraji Prachenském: Helfemburk, Bor^ Podéhusy; v Plzeňsku Čéčovice, v Podbrdsku Zbiroh, ve Vltävsku Zrubek a Sedlčany, v Hradecku Hradištko a Ziželice.3) Pan Čeněk, byv přítelem učení Husova, mladého pána k tomu přivedl, že si též víru tuto oblíbil a že roku 1417, po Božím těle skrze kaplana svého Jana Biskupce poručil všem kněžím na panství, aby lidem svátost velebnou pod obojí rozdávali, a kteří by tak učiniti nechtěli, aby v určeném čase fary své s knéžími pod obojí směnili. Podobně k nim mluvil Oldřichův sestřenec, Vilém Lopata z Pot-šteina, po stole', když se byli všichni faráři k obědu na hrad sešli. Někteří se tomu podvolili, jiní však, nechtíce po vůli býti, o fary své přišli.4) Když pán roku 1418 let svých došel, postoupil jemu Čeněk všechna panství a oženil jej se svou strýní Kateřinou. Téhož také roku pan Oldřich mnohé vesnice na panství Krumlovském5) od odúmrtí osvobodil, tak že obyvatelé jich o statcích svých volně říditi mohli. Poněvadž tehda nemalé obavy mezi lidem proskakovaly, že by rozdvojení u víře k roztržkám krvavým vésti mohlo, a mnozí se po bezpečných místech ohlíželi, aby tudíž své poklady skrývali, dal Oldřich poklady své na Krumlově, nejtvrdším hradu svém, uschovati, také kláštery ve Zlaté Koruně, Vysním Brodě, Třeboni, farář Frymburský a páni Hradecký a Landšteinský snesli své poklady na Krumlov, kdež roku 1418 dne 4. března před Čeňkem, Oldřichem, mateři jeho Eliškou z Kravař, Vilémem z Potšteina, Ondřejem pěstounem, Matějem Višní z Větrní purkrabí, a Lipoltem z Kraselova podrobný jich seznam sdělán jest.6) Brzo počal Oldřich kolísati u věrnosti ke straně pod obojí. Z ohledů sobeckých vytáhl proti husitským Vodňanům a města jich dobyl (r. 1419), ale přece zase r. 1420 v dubnu s Pražany a jednotou jich v obranný spolek k uchránění svobody náboženské a obecného dobrého národa českého vstoupil. Seznav však brzo, že by nové hnutí kommunistické na Táboře jeho statkům škoditi mohlo, a byv legaty papežskými tuze napomínán, odpřísahl se kalicha a stal se odtud zuřivým nepřítelem Táborův. Současně s tímto obehnal z poručení krále Zikmunda nově založené město Hradiště hory Tábor (v červnu r. 1420), ale utrpěl tuto takovou porážku, že ztratil celé ležení a v nérn zboží mnoho na zlaté, stříbře, rouše drahém, a válečných potřebách. Porážka ta popudila jej k takové zuřivosti, že hned dal knězi pod ohojí na svých panstvích schytati a do věží po hradech svých Přiběnicich, Choustníce, Helfemburce, Krumlove:, Rožemberce a Novém Hradě rozsázeti, kdežto dlouhý čas všelijak trápeni a mořeni, až i někteří z nich umořeni jsou. Brzy potom jali se Táboři odpadlíka trestati. Jak známo, opustil Žižka dne 22. srpna toho roku-Prahu, přirazil ještě téhož měsíce do Písku, kdež počali o Oldřicha ukládati. Jakýsi Mareš chtěl vésti Žižku s tovaryšstvem jeho nejprve do Nového Města neb Latránu Krumlovského a tu klášter spálíce, sboříce a panny vyženouce a pušky k zadnímu mostu u Pláště zasadíce, na druhé straně valem ke hradu se hnáti, předhradí zkaziti a potom města dobyti a kostel s domy vypáliti mínili. Odtud táhli Táboři k Vodňanům, kteréž se jako i blízké Prachatice vzdaly. V záři pak vytáhli Táboři do Prachenska, sbořili Podéhusy a Vlhlavy a spálili klášter Korunský, z něhož se byli mniši z větší části rozutíkali. Prachatičti však brzo zapomněli slibů Žižkovi daných, pronásledujíce stranu pod obojí všemožně; proto pospíšil si Žižka potrestat jich i dobyl dne 12. listopadu města jejich a tak krutě obyvatele potrestal, že již od těch dob věrně s ním smýšleli. Z Prachatic ukládalo se znovu o Krumlov. Dva Táboři poslali jistou Annu, osobu lehkomyslnou, do Kruml0^7"1' davše jí 6 groš1^ aby bydlila 11 a Latráně, a když by Žlžk.-1 lit*itrhl ke Krumlovu, aby Latrán zapálila. Ale Oldřich dobře se opatřil, neb dověděv se o prvních úkladech již r. 1420 kázal pilně pozor dávati a osoby podezřelé chytati a útrpným právem vyslýchati. *) Pro ztráty ty a ustavičné nebezpečenství vidělo se pánu za dobré s Žižkou a Tábory roku 1420 dne 18. listopadu ') Tonik, děje Prahy III. 410. Světecký, arch. Třeboň; arch. c. k. dvorský; lib. erect. VIII. 15; arch. č. VI. 27; Pangerl, Gold. Urk. 311, 37}; Hoh. Urk. 221. 3) Arch. č. VI. 27. ') Staří letop. str. 23. sj Pridoli, Lověšice, Spole, Malčice, Osek, Záhořanky (Kaltenbirtcen), Rovné, Brloh, Novou Ves, Radošovice, Jankov, Čákov a, j. 6) Pangerl, Gold. Urk. 380—404. ') Popravčí kniha vyd. Mareš str. 26.—27. a Osv&a r. 1876 str. 155. KRUMLOV HRAD. 27 Peníze Eggenberské z mince Krumlovské. v příměří vstoupiti, kteréž s obojí strany trvati mělo až do počátku února r. 1421, také byl od těch dob přijímání pod obojí na panstvích Rožemberských průchod (dán. Roku 1421 odpočívaly sváry mezi Oldřichem a Tábory, bylt on sám zvolen na sněmu Čáslavském dne 7. června mezi 20 muži moudrými, stálými a věrnými ke správě a řízení koruny; to však nevadilo Táborům oň ukládati. Umlouvali se s některými, aby Krumllov zapálili, s jinými aby v Krumlově vyzvídali; naposled zapleteni jsou ve zradu i služebníci Oldřichovi; kuchmistr Petr měl pomoci Krumlov zapáliti a potom nějakým ssutkem na hřbitově utéci; kuchař Diti podvolil se Oldřicha jedovatým práškem v cinadru, když by mu dal štiku jisti — jelikož to pán sám jedl, aby jich více neotrávil — se světa sprovoditi, když by však pána nemohl otráviti, měl hrad zapáliti, a sice ty komůrky na pavlači, když by nepřátelé znamení dávajíce mečem blýskali a pokřik učinili, pak se po prostěradlech dolů spustiti a do Prachatic utéci. Říkali Táboři, že z toho hříchu nemají, jestliže peleš pána zákonu božímu se protivícího zapálí. ') Vše to se neprovedlo, poněvadž ostražitý pán, v praktikách dobře znalý, také spády svých protivníků prohlédl. Týž se byl zatím zmocnil panství kláštera Korunského, na něž byl nějaký zápis od císaře Zikmunda obdržel; rád by je byl podržel, ale poněvadž císař opravu nad týmž klášterem zeti svému Albrechtovi-udělil, musil je r. 1422 knížeti vydati. Nicméně nepřestával ke svému prospěchu pracovati a vymohl na císaři, že mu tento r. 1429 všechny důchody královské na klášteře Korunském v 6000 kop. gr. zastavil.2) S Tábory od r. 1425 nebylo válčeno, toliko jim podtají ško-děno. Věšeti je, jako prve, zjevné nesměl, ale podtají koho lapil, umořil neb utopil. Oldřich se těch dob více zabýval starostmi o zvětšení svých statkův; r. 1431 získal plat na rychtách Sverazské a Zátoftské, jež byl král Zikmund r. 1421 zastavil Jindřichovi a Bůžkovi z Dráhová,3) aby pak se utvrdil v držení obou irycht, padělal list krále Vácslava, jímž dědičné kollatorství v obou rychtách jako prý staré nadání Rožembenské pánům odevzdává a budoucí krále zavazuje, aby ty vesnice nezastavovali.4) Konečně přece toho dosáM, že mu císař Zikmund r. 1437 dne 19. října hrad Zvíkov a klášter}' Milevský a Korunský však jen do života jeho zapsal. 5) Po porážce Taborův u Lipan Oldřich jako na nohy povstal, a pokusiv se o tvrz Lomnickou, jí k panství Třeboňskému připojil. Po smrti císaře Zikmunda přidržel se věrně strany katolické, jež byla kníže Albrechta za krále zvolila, když pak král Albrecht zemřel, řídili Oldřich dějiny české až do r. 1448, arci že jen jako pod záclonou a nepřímo, uměv chytrostí neobyčejnou zatáčeti vším, oč se jednalo, k úmyslu svému zvláštnímu. Požívaje u cizinců větší vážnosti a důvěry nežli kterýkoli jiný Čech, ve všech poradách přední dával hlas, a přímluvou u svých přátel i u těch, ku kterým sněm český se obracel, rozhodoval naprosto v každém jednání. Netoliko knížata okolní a zvláště domu Rakouského, nýbrž i koncilia a papežové utíkali se k němu o radu, kdykoliv s Čechy co činiti měli, a dávali tudíž odpovědi od něho navrhované. Jako dovedl Albrechta Bavorského k tomu namluviti, aby koruny české nepřijal, tak potom hleděl překaziti všecky pokusy ku přijetí jiného krále nežli Ladislava, mařil proto sněmy české, aby král nemohl volen býti, a nemohl-li zmařiti. svoloval na sněmích k věcem sebe protimyslnějším, spoléhaje vždy na to, že sljb nevyplní. Při jednání tomto pozbýval Oldřich vážnosti a mravní moci čím dále tím více. Často býval hrad zdejší svědkem rozmanitých jednání. Roku 1445 dne 18. ledna dály se tu mírné námluvy mezi císařem Fridrichem a Táborskými, Piseckými a Vodnanskými, aby tito přestali holdovati v Rakousích a za to peníze přijali. Téhož roku kněz Jan z Karvajal, rodem Spaněl, byv vypraven od papeže Eugénia k císaři, aby jednal ku prospěchu papežovu, přišel také do Čech a nějaký čas u Oldřicha na Krumlově se pozdržel. S ním tu byl také Tomáš ze Satrzany, muž postavy malé, ale ducha nemalého ') Poprav, kniha str. 36.—39; Osvěta str. 156. J) Pangerl, Gold. Urk. 421. 3) Břežan, listy Rožemberské (arch. Třeboň.). *) Originál v Krumlově. *) Pangerl, Gold. 432. rS KRUMLOV HRAD. jenž se stal r. 1447 papežem jako Mikuláš V. ') Také slavný Enea Sylvio byl nějaký čas na Krumlově. V ty doby měl Oldřich nemalé starosti se stavbou hradu zdejšího ; jak se zdá, stavěl na horním hradě, pokud jej starý palác nezabíral, a snad také něco na předhradí stavěl. 2) Opanováním Prahy r. 1448 nabyl Jiří Poděbradský rozhodné převahy v zemi, a marné hleděl mu čeliti Oldřich utvořením jednoty Strakonické; po několika porážkách musila jednota přistoupiti k míru Vildšteinskému, Brána hradu Krumlovského (na plánS č. 17). ') Palackého děje str. 124, 125, 142. ") V listech archívu Třeboňského toto se nachází: Koku 1447 D. Schretental S. Mar. Magd. Tag píše Oldřich z Eicinku Oldřichovi: „ Aber Ihr habt noch gar einen grossen prechen, den Ewch niemant kan Windig machen, dann allain Krumenau werd volpracht mit dem paw, so Ir daselben yeczund pawt." A Oldřich odpovídá: „es werd sehr pesser, wann ich nu nicht vil mer zu Crumbnaw zu pawen hab." Stavba začala r. 1444, neb toho roku (dne 13. prosince) děkuje Oldřich Anně ze Saumberka, že k němu poslala mistra Anrtresa, jemuX rovných v Krumlově není a jehož dobře potřebovati bude (Wagner, Baugeschichte podlé arch. Třeboň.). Krumlov před 400 lety. KRUMLOV HRAD. 2Q ÍÍŕľ>ĹO \jtX Li. U jejž i Oldřich (r. 1450) pečetí svou stvrdil, nabyv přesvědčení, že nelze husitství vy-hubiti ani pletichami, ani krutými válkami. Od těch dob pojal nechuť k veřejným vě-j> /^f) cem vlasti své a počal uhybovati se a / / nastrkovati synu svých místo sebe. Pú- sobeni jeho potom bylo již jen trpné; svo-loval ke všemu, co se na sjezdech a na sněmích ujednalo, jen když to nebylo „proti poslušenství církve sv. Římské a proti králi Ladislavovi." Ještě větší obrat se s ním stal, když přišel na Krumlov mnich Jan Kapistran, člověk sice výmluvný, ale také velice samolibý a kvasu mi-lovný. Od Olomouce, kdež prý odtrhl od husitství nad 3000 osob, konal missie po Moravě, odtud přes Rakousy přibyl r. 1451 dne 115. října na Krumlov, kdež se nějaký čas pozdržev, odtud do Plzně se vypravil; Oldřich jej tam sám vypravil, nechtě rozsévače rozbroje a nenávisti přes přání Jiříka z Poděbrad dlouho u sebe chovati. Ale častá kázaní mnichova o marnosti světa přiměla jej konečně, že toho roku ILUlllIlVOLI ji^yt. 1 ctím v o statků svých nejstaršímu synu Jindřichovi, a podržev sobě jen jedno panství k výživě, odevzdal ostatní všecko synům svým, aby mohl napotom v pokoji bohu sloužiti a pečovati o spasení duše své. Vlastně chtěla strana Římská oslablého starce, kterýž všech svých prostředků již vypotřeboval, od-straniti a jej proti zmáhajícím se kališnlkům pánem bujarým nahraditi. Avšak jeho odstoupením stal se veliký obrat v chování rodu Rožemberského; neb Oldřichovi synové, Jindřich a Jan, proti vůli otce svého smířili a spříznili se opět s Jiříkem z Poděbrad, sestřencem a „bratrem svým milým," jakž od té doby ve psaních svých jej nazývati obyčej měli. ') Kromě zastavování některých platů na panství nalézáme Oldřicha již jen v jednom jednání: r. 1456 dne 29. července udělil se syny svými Jindřichem, Janem a Joštem výsady městu Krumlovu. Po smrti syna svého Jindřicha (f r. 1457, 25. března) postoupil vladařství synu svému druhému, Janovi, a byv nějaký čas o samotě na hradě Meidšteině, přestěhoval se přece zase do svých pokojů na Krumlov, kdež r. 1462, 28. dubna zemřel.8) Za něho byli purkrabími na Krumlově od r. 1414—1423 dne 25. května Matěj Višně z Větrní, od r. 1422, 26. července až 1425, 7. srpna Buzek z Rovného, od ir. 1431 až 1433 Chval ze Chmelného, od r. 1434 Ctibor ze Zásmuk, od r. 1436 Vaněk z Rade-nina, od r. 1439, 19. června až 1440, 22.br. Matěj Višně z Větrní, od r. 1440—1446 Jan Rous z Čemin, od r. 1449, 8. prosince až*1459 Zachař z Nemysle.3) ') Palacký st. 247, 270, 305, Břežan. Jakým způsobem nabyl Oldřich panství Husského a zboží Křemžeckého, utrativ Jana Smila z Křemže, vypravovali se bude v dějinách hradu Husi a též v dějích Křemže. 5) K tomu srovnej děje Menšteina. 3) Svřtecký, arch. Třeboňský a Novohradský; arch. český I. 153, III. 0, 505, 509, 531, VI. 494; Pangerl, Gold. Urk. 381, Hoh. Urk. 260, 2C3, Xotizenblatt 1852 str. 328, Pam. arch. XI. 639. Hrady a zámky České III. 5 30 KRUMLOV HRAD. Po otci svém převzal Jan četné jeho statky, sem a tam menšími přikoupenými rozmnožené, a také kláštery Korunský a Milevský, jichž držení však nebylo bezpečné, poněvadž král Ladislav nemálo o to usiloval, aby zase v držení opatů vydány byly. Ale při tom zkusil Jan také dosti starostí. Roku 1457 dne 7. října o poledni, když purkrabě Zachař s čeledí za stolem seděl, zadní most (nyní u Pláště) u hradu vešken se zlámal tím, že se pod těmi sloupy k hradu veliký kus skály nedaleko od zdvihacího mostu počal trhati a dcia se svezl ůo přikopu, pri čemž byl most poražen a tri psi zabiti. Škoda ta byla sice brzo napravena, ale závady v husitských válkách vzniklé nebylo tak snadno napraviti. Za tou příčinou zastavil Jan roku 1459 dne 31. srpna všechna panství svá bratru svému Joštovi, biskupu Vratislavskému, ve 200.000 kopách až do dluhu toho vyvážení. Vedle té listiny, kteráž ta panství vyznačuje, patřily Janovi hrad a město Krumlov, hrad Rožemberk s městem, Xový Hrad s městem, Choustník hrad a město Soběslav, Třeboň město, Velešín hrad a městečko, Helfemburk hrad s městečkem Bavorovem, Sedlčany městečko, Zvíkov hrad, tvrz sbořená a městečko Lomnice, Přiběnické panství skorém vesměs zastavené, hrad Meidštein (na ten čas v držení otcově), zápisy na klášter Korunský a Milevský.') Přes tyto závady získal Jan roku 1460 právo na Sverazi a Zátoni, jež měl Čeněk z Klinšteina, a král Jiří přenesl toho roku dne 31. března 6coo fi. uh., jež měl Jan na odúmrtích některých knížectví slezských a na fcjtství Sestiměstí zapsané, na zboží kláštera Korunského, a) tak že tím řečené zboží Janovi pojištěno bylo. Pro mnohé dluhy nucen býval Jan četné vesnice panství svých zastavovati, některé i na vždy prodávati; několik takových vesnic držel také Jan Rous z Čemin, jenž býval před tím purkrabí na Krumlově a nyní předním úředníkem při dvoře Rožemberském. Jak se zdá, byl Rous dosti nerad, když mělo 1- — ..1 1 ~->~*--.'-..i, t..„ ~ ___~. ľ .1.-1 a *-» ~ "d 't..-_j ärtx: —.^j. fjijjiLi v jpia^cĽi /,aot-tt»cuj».n vcouiL. jau moc uoi yCirai, Ac w iicm -i vwlio iícilicic icti miui ,i. j\~ĺ ho dotýkaly, zejména že prý není Jan králi věren prese všechny milosti, jež mu král činil. Z těch příčin kázal ho Jan jiti a vězením potrestati, a propustil teprve r. 1462 dne 29. srpna, když se Rous zapsal, že proti Janovi a biskupovi Joštovi nic více podnikati nebude. Následovalo nyní jednání o vyplacení vsí zastavených r. 1403 dne 22. února ve velké síni hradu Krumlovského, ale strany se nemohly shodnouti, zač se má klásti jeden groš. Dne 12. dubna měl Rous na Krumlov zase přijeti, a tu se mělo dále jednati; Jan mu chtěl peníze dáti, jakmile listy a zápisy své předloží, ale opatrný Rous nepřišel, žádaje napřed, aby mu dán byl svobodný glejt. Mezi tím vyjednávaj s ním Jan skrze Ruprechta z Polheimu a Jiříka Spána; Rous si žádal na místě peněz, aby mu postoupil Jan hradu Menšteina i s purkrabstvím, jakmile by jej ujal od tehdejšího purkrabě, a žádal též, aby mu dána byla jistá louka, kterouž mu Jan dáti nechtěl, nabízeje mu za ni peníze. Tedy žádal Rous, aby jakožto úředník Krumlovský slady, ryby a dříví dostával. Konečně Jan k tomu povolil, dav o tom dne 16. dubna paměť napsati, ale jak se zdá, zase nic nedělal, neb král i nejv. purkrabě potom Janovi domlouvali, aby učinil Rousovi, což jest spravedlivého. Nemoha takto na Rousá nastupovati, jiných vin jeho vyhledával, zejména vypátral, že Rous od Krumlovských dary nřiiimal. a kázal také do světě vvzvídati. co Rous o něm mluvil. Xvní maie dostatečnou záminku, kázal R- j - r - * ľ _ . — .--------j------ ------- -------*- j — —-j- ------ ----- -----------, ------- jej uvrci ve vězeni. Napřed seděl Rous ve věži nynější, v dolejší místnosti, odtud však jest dne n. července 12 vladykami, větším dílem služebníky Janovými, vyručen, ale jen na tu výminku, „aby on Jan Rús vyručený nahoře na té věži na tom ponebí, kdež světnička jest, a svrchu po kranci cimbuří prost bez želez i všelikého vázání chodil a tam obýval, ale dolů s věže na žádného aby nevolal, ani s kým dolů mluvil a odtud s toho ponebí neb s věže ven aby nižádný m během, ani kterým obyčejem nevychodil, ani kterak vynikl bez svobodné vůle nahoře psaných pánův a bez jich rozkázání, a to od dání listu tohoto za 4 neděle pořád." Ale i po těch 4 nedělích zůstával Rous ve vazbě; teprve dne 9. listopadu vyručili jej jiní rukojmě a slíbili jej pod základem 2000 kop, dáli se jim 4 neděle před tím věděti, postaviti na Krumlov hrad do veliké světnice. O tom, co se více dálo, nenachází se paměti, ale zdá se, že při tu po dobrém uklidili.') Roku 1462 hostil u sebe Jan arcikníže Albrechta a kníže bavorské Ludvíka, ani jeli k roku Budějovskému.4) Toho času Jan králi Jiříkovi věrné a platné služby konal, a také v důležitějších jednáních účastenství míval. Jinak však bylo r. 1465, když za příčinou rozbrojů náboženských počalo nedorozumění mezi králem a některými pány katolickými. Y tom přišel také do Čech biskup Jošt, muž ve mnohém ohledu znamenitý, postavy vysoké a hrubé, kostnatý a tlustý pospolu, ale ducha výtečného, vzdělaný přítel nauk a literatury, mysli bystré a rázné, jehož pomlouvali Vratislavané jako přítele kacířů, protože znaje lépe moc těchto nežli oni, a boje se větší ještě záhuby církve, vší mocí bránil novému boji náboženskému. Jsa u veliké vážnosti u pánův českých, stal se tím přece příčinou pozdějšího rozdvojení, volav je k sobě na sjezdy, jednou na Strakonice hrad svůj, jednou na Krumlov a jinde více; do Krumlova volal !) Arch. Třeboň; Břežan str. 61. List tento jest přestřižen, z čehož vychází, že Jan sumu tu zaplatil. 2) Pangerl, Gold. Urk. 501. 3) Arch. Třeboňský, Idež se také nalézá o věci té naše pomůcka, rukop. monografie p. archiváře Th. Wagnera. *) Palacký str. 178. KRUMLOV HRAD. 3» také papežova legata, biskupa Lavantského, kterýž však odepřel se, ano mu prý i nohou do Čech vkročiti zakázáno bylo. Z jednáni těch vznikly politování hodné různice mezi králem a jednotou panskou. V čas se rozpomenul Jan nad svou povinností, a opustiv jednotu, když se byla dala po směru scestném, zase ke králi se přivinul; ukázalo se to poprvé r. 1466, když ke sjezdu jednotou do Roudnice uloženému ani nešel, an král se k nápravě všech stížností pánů podával; jednotníci horlili po tom na Jana velice co zrádce, a Karvajal, když došla ho pověst ta, pamatoval se, že již otec Janův, Oldřich, nikdy prý nedával byl o tonto synu dobré naděje. Když potom ve válce mezi králem a jednotou vzniklou Jan poddané nepuslušné trestati pomáhal, trpěl od pánů veliká protivenství, ani do panství jeho vpády činili a poddaným škodili. Jen na veliké domlouvání a naléhání legata papežského odtrhl r. 1467 od Hradce, jejž s vojskem královým obléhal, učiniv s jed notou příměří, ale od krále přece neodstoupiv cestu do Prahy před sebe vzal. Mezi tím, když v Praze u krále byl a v tom přiměří, první jednotník Zdeněk ze Šternberka, zjednav si zradou Nový Hrad a v úmyslu maje týmž během i Krumlov opanovati, vyslal tam jednoho vyzvědače, ten yšak byv v tom zrádcovském jednání seznán, ihned vsazen jest a odpraven. Pozdějšími nehodami, které věrní královi v jižních Čechách jmenovité r. 1468 utrpěli, uveden jsa Jan do rozpakův, počal kle-sati u věrnosti a zase mysliti na spojení se s katolíky, k čemuž dohnán jest konečně klatbami papežskými. Dne 31. srpna vešel s králem uherským Matyášem ve smlouvu a podnikl jej za pána svého, zavázav se králi Jiřímu opověděti. Byv však dříve od katolické strany huben, nyní od královských také velikou záhubu trpěl; Netolice opanoval posavadní služebník, potom účinlivý nepřítel rodu Rožemberského, Jindřich Roubík z tllavatec> a panství Přiběnické, Sedlčanské a Milčínské od královských nanejvýše popleněno. Když byl Zdeněk ze Šternberka r. 1469 hradu Rožemberka dobyl, jatého tu Jana z Lobkovic s několika služebníky a se synem Děpoltem na Krumlov dovésti dal, kdež, jakž na pána náleží, opatřen. 5* Arkéř na zadním dvoře na Krumlově. (Na pláně č. 47.) 3* KRUMLOV HRAD. V tom zajetí život dokonav v kostele sv. Víta pochován, syn pak r. 1473 na závazek a smlouvu propuštěn. Již r. 1467 dne 10. srpna byl Jan zřidil jisté poručníky, kdyby před časem zemřel, poněvadž se však mezi nimi někteří páni královy strany nacházeli, nyní po odstoupení svém od krále na to pořízení se ani neohlížel a učinil r. 1472 nové pořízeni, jímž odkázal choti své Anně kněžně Hlohovské na čas života jejího hrad Helfemburk, Krumlov pak, Třeboň, Nový Hrad a Rožemberk poručil pánům z Walsee a ze Šaumberka.') Téhož pak roku litovav velice odstoupeni svého od krále jako i rozdvojeni království, umřel na Krumlově dne 8. listopadu. Za něho tu byli purkrabími od r. 1459 až 1466 Jan z Petrovic, od r. 1461 Zdeněk z Luko-nos, r. 1467 Jiřík Višně z Větrní, r. 1469, 18. září Přibík Had z Paběnic, a r. 1469, 14. listopadu až 1478 Kunrat z Petrovic.2) Nejstarší syn Janův, Jindřich, ujal se nyní zprávy domu, poněvadž postoupiti, aby odtud zemi českou hubiti mohl. Aby zbavil se nepohodlného služebníka, vypravil Matyáš do Čech mladého pána Jaroslava z Boskovic s drahným počtem vojska, jenž přiloudiv Bohuslava do Budějovic, jej tu jal a odtud do Hradce Jindřichova vezl. Času maje Bohuslav poskrovnu, rychle poslal pro u-------<-„ , 1»..-----... —- i "» Li 111 í 11.(1 t, A CU W 1u, pul" krabě Krumlovského, a jemu dvě napomenutí dal, jimiž se všichni purkrabí říditi měli: aby na hrady Rožemberskě lidí nepouštěli, leč byli koho dobře mocni, a aby z nich žádné války nepočínali. Skutek nad Bohuslavem spáchaný dotkl se nejvíce syna jeho Hynka, muže rázného, jenž se uvázal ve vladařství rodu Rožember-ského, i dav se hned ňo vyjednávání s králem Vladislavem, učinil s ním dne 27. února r. 1478 konečný pokoj. Nedlouho potom Vok sám vladařství ujav, o vyvaděni starých dluhů nemálo pečoval, a tak jako jeho otec mnohé vesnice zastavoval. Roku 1480—1481 zastavil vsi Mahouš a Žabovřesky Petrovi Kořenskému z Te- rešova; r. 1483 obdržel od krále vsi Ločedice, Spolí a Čenice, jež byly po Přibíkovi z Paběnic na krále spadly, r. 1483 dokonal rybník nový u Dehtář, jejž před tím Bohuslav byl vyměřil a dělati počal, r. 1485 daroval Krumlovským odměnou za jich věrnost rybník Zahrádecký a dovolil jim, aby si ještě jiný rybník na gruntech Zahrádeckých a Přídolských založiti mohli, r. 1488—1493 odprodal od panství ves Litochov, a což nejvíce vážilo, r. 1488 dne 11. října obdržel od krále Vladislava milosť, aby ze zboží Korunského do své a bratři svých živnosti splacován nebyl.3) V přiíčině zboží tohoto obdržel s bratřimi svými r. 1493 dne 6. ledna jinou ještě milosť, totiž vše vrchní právo královské na témž klášteře. Za to arci navrátili ských nenařídil; pročež zření své k některým pánům měl, z nichž byl první slavný toho času Bohuslav ze Švamberka. Tento se ihned ve vrchní správu statkův uvázal a je až do let mladých pánů spravedlivě opatroval. Již r- J475 Jindřich, jsa v nedostatku zdraví a rozumu postaven, bratru svému Vokovi smlouvou vladařství postoupil, avšak při tom pan Bohuslav přece vrchním poručníkem zůstával, zavázav se, že bude za 6 let dům Rožember-ský spravovati. Mravný a přísný tento pán, jehož byl učinil Matyáš Uherský „náměstkem" svým v Čechách, nečinil se tak povolným, jak si Matyáš přál, zejména mu nechtěl některého z hradů svých Most na Plášti. ') Arch. Třeboň. s) Světecky, arch. Třeb., Kovohr., musejní, Břežan ve své makulatuře, arch. č. I. 234, 236, VI. 90. s) Pangerl, Gold. Urk. 542. Medvědí příkop na Krumlově. KRUMLOV HRAD. 33 opatu všechny vsi, které posud od kláštera v zástavě drželi, tak že žádných užitků nepodrželi, než jen vrchní panství a platy kráfbvské, ale obdrželi zase právo na lesích klášterských loviti, honiti a biti všelijakou zvěř a les ke stavení i k pálení na hradě Krumlově sekati.') Roku tohoto Vok za příčinou nedostatku zdraví svého vladařství bratru svému Petrovi postoupil a potom na Třeboni, již si vymínil, přebýval. Za něho úřadovali na hradě roku 1479—1483, 30. září Vilém z Doudleb, purkrabě, roku 1483, 30. července Zikmund Válečky z Mírová, hejtman, roku 1481—1492 Petr z Dobrohoště, r. 148Ď Ondřej z Heidelfeimu, r. 1490 a 1493 Karel z Mladějovic.2) Petr nastoupiv vladařství, učinil purkrabí Karla z Mladějovic, jemuž vedle úmluvy roku 1493 dne 19. prosince učiněné práva a povinnosti vyměřil. Purkrabě, jenž byl na hradě sám druhý jízdný, měl 11 holomků branných, 6 hlásných, 2 vrátné, kterým také stravu dával, kromě toho měl na stravě Kunrata (z Petrovic ?) s pacholkem, kněze písaře Slepičku,Ku-bu fišmaistra, Matějefišmai stra, jich o-bou pacholka. Matěje starého lovčí-ho a Havla kárnika. K jich vydržování dostával 350 kop míš. rozdílně, 200 čebrů žita, 400 č. ovsa, 20 č. pšenice, 9 č. máku bez půl čtvrtně, 1 o kop slepic, 26 kop vajec, sýry úroční, 8 č. ryb, tůnu herynkův, 30 vozů sena. Ve svém držení měl dvůr Kví-tkův (Favori-tenhof), louky od chobotu rybníka až do Dobrkova, Partie z Krumlova. pastviště, roboty Latrán-ské, Kladenské, Dobr-kovské, Přel-štické a Zá horkovské, haltéře všechny krom kamenného, potoka kus, 4 rybáky na Vltavě; lesu ke dvoru i k zámku směl si posekati, co k palivu třeba bylo, a na každý rok tré zvířat za-střeliti. Když chtěl pán úřad jiným zamě-niti, dal rok napřed vědě-ti.3) Spolu s bratřími svými udělil Petr r. 1494 v pátek na den sv. Valentina městu Krumlovu královské městské právo se všemi svobodami, jak ho města královská v Čechách užívala.1) Předloživ králi mnohé své i rodu potřeby a nedostatky, obdržel roku 1495 dne 29. dubna povolení, aby držel na jisté výmínky všechna zboží kláštera Korunského do své živnosti a roku 1509 dne 30. listopadu k dědičnému držení vsi Kladné, Křenové Německé a České, Dobrkov a Lazec,s) jež připojil k panství Krumlovskému. Petr byl opět prvním, který od dob Oldřichových některé stavby na hradě zdejším podnikl. Dne 14. srpna r. 1497 projednal s Georinem Bischolfem z Vyzentalu, aby udělal 1600 loket mramorového kamene, s polovice bílého, s polovice červeného; do sv. Jiří roku 1498 měla býti práce tato dodělána. Kamenem tímto dal Petr palác na hradě dlážditi a bezpochyby také v ten čas i strop opravil a znovu ozdobil. Také kázal zed nebezpečnou a roztrženou na mnoha místech v horním hradě k městu nad řekou ') Tamíe 548. 2) Svétecký, arch. Tŕeb., Novohrad., musejní, kopiář Pernšteinský 55, 56. s) Arch. Třeboň. Čebr (Zuber) stč. na mistr slova eber. <) DZ. 130, A. 5—8. 5) Pangerl, Gold. Urk. 556, 566, 573. 34 KRUMLOV HRAD. od rohu až k věži staré rozebrati a jinou novou, pevnou z gruntu nahoru hnáti i druhou zed naproti (do zadniho dvora) vystavěti. K jeho prosbě poslal mu Vilém, falckrabě na Rýně, stavitele svého Oldřicha Pesnicera, jenž dílo řečené r. 1513 dokonal. Poněvadž i pokoje některé opravil, dal stavení znakem svým a manželky své ozdobiti.') Náklady ty mohl Petr snadno dělati, neb za něho hory Krumlovské bohatě šly a dosti zlata a stříbra vynášely. Pán jsa věcí těch milovný, vymohl si r. 1515 na králi dovolení, aby mohl íaké na gruntech kláštera Drkolenského dolovati. Za příčinou častých zaměstnáni ve věcech zemských nebydlel Petr ustavičné na hradě Krumlovském. Neb vynikaje duchem nad jiné, byl nejen hlavou šlechty tehdejší, ale i v nepřítomnosti králově hejtmanem zemským, a když i úřad ten později nepodržel, jsa přece jedním ze správců zemských nepřestával působiti rozhodně na osudy království; bohužel, že se mnoho spřátelil se Zdeňkem Lvem z Rožmitála, jenž si hleděl více prospěchu svého než zemského. Přátelství se Zdeňkem i s jinými pány, s ním spolčenými, zavedlo Petra k tomu, že by byl málem vlastní svůj rod podkopal. Poslouchal také pilně rady Vácslava z Rovného, kterýž vše své jmění klášterům rozdal. Jeho návodem bezpochyby Petr zápisy královské na klášterství Korunské postřihal a takto zničil, ,.z nepaměti," jak se dí později.a) R. 1519, zádav si Petr odpočinutí, chtěl Jana mistra Strakonického, strýce svého, jehož více než jiné miloval, jiným jeho bratřím (synům Vokovým) představiti. Když však oni proto, že k zákonu oddal se, nikoli ho za vladaře přijití nechtěli, navedl je Petr ke smlouvě, aby se s ním o všechno jmění rodinné rozdělili, Dav jim panství Třeboňské, Choustnické a Přiběnické, tedy všechny statky východní, sám si ponechal všechna panství západní, a sám potom po své stránce řídil, jak se mu líbilo. Smlouva ta došla stvrzení královského i vkladu ve dsky zemské. Pan Petr tedy posledním svým pořízením (r. 1521, 10. června), k němuž si byl dal od pana Lva sepsati formulář, nařídil tak, že po jeho smrti měl Jan mistr Strakonický zápisné zboží klášterů Zlaté Koruny, Ostrova a Strahova vrátiti a postoupiti hned těmto klášterům zase, ostatní pak panství všecka držeti do své živnosti; po smrti Janově měly se dostati Krumlov hrad a města Prachatice, Zablátí a Husinec s příslušenstvím Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála a ostatní panství jiným zase osobám. To byl takořka ortel smrti pro moc a slávu rodu Rožemberského, jehož vladař požíval přednosti přede všemi úředníky a soude zemskými. Když tedy Petr r. 1523 dne 9. října zemřel, a od strýcův pohřeb mu v klášteře Vyšňobrodském vykonán, strýcové ti, totiž Jošt, Petr a Jindřich, seznavše pořízení jim posud neznámé, ihned tomu odpor učinili a další té věci průvody a dokonání odevzdali nejmladšímu, ale nejvtipnějšímu bratru Jindřichovi, jehož byli ještě za živobytí Petrova vladařem učinili. První krok, který Jindřich v té věci před se vzal, byl, že si na králi Ludvíkovi vše právo odúmrtní po n. Petrovi vyprosil a r. 1523 dne 1. listopadu obdržel; ale nic mu to neprospělo, dokud Jan Krumlova a jiných zboží v držení byl, i nepřestával toho při králi vyhledávati, aby jemu veškeré dědictví Petrovo postoupeno bylo, dokládaje se tu starodávného způsobu při rodu svém, jako i podvrženého listu z r. 1360, jejž arci byl král Vladislav r. 1493 stvrdil a tak v právní platnosť uvedl. Od krále Ludvíka přišel r. 1524 dne 22. června Janovi rozkaz, „aby toho všeho statku, ve který se jest uvázal po n. Petrovi, Jindřichovi postoupil, jakž zřízení o domu a rodu pánů z Rožemberka ukazuje." Zpráva o tom také dne 23. června Jindřichovi z kanceláře královské dána. Jakým způsobem Jindřich přece Krumlov ve svou moc dostal, o tom se nám zachovaly dvě zprávy. Břežan vypravuje jen zkrátka, že Jindřich, smířiv se s Janem, z Třeboně na Krumlov dne 30. září roku 1524 se přestěhoval.4) Lépe nám to povídá druhá zpráva, jíž Břežan neznal, totiž svědomí starého služebníka rodu, již od dob děda Jindřichova, Vácslava z Rovného z r. 1527. Jindřich pozval totiž Jana, aby k němu do Třeboně přijel, aby tu spolu veseli pobyli; když pak Jan, tak učiniv, večír ke spaní ulehl, tu prý Jindřich a Petr do sklepa, kde spal, přišedše, mocnou rukou a násilně naň sáhli a jej ukrutně dusíce k tomu přinutili, že jest jim hradu Krumlova s jinými hrady, penězi a klenoty postoupiti musil. Jsa Jindřich již Krumlova mocen, přilákal k sobě Vácslava z Rovného a jej po tři čtvrti léta ve vězení na Krumlově držel.5) K tomuto skutku násilnému přidružil se brzo jiný. Dne 16. února roku 1526 přišli tři poslové od úřadu nejv. purkrabství na žádosť Kryštofa ze Švamberka, jenž měl Nový Hrad děditi, na Nový Hrad, nesouce sebou listy obranné od purkrabství a úřadu desk zemských, i nemohše se tu doptati, komu hrad poručen, odebrali se na Krumlov, avšak tu bez okolků uvrženi do věže. Teprv nazejtří, 18. února, dal je odtud Jindřich vytáhnouti opět a promluvil k nim takto: „Vy víte dobře, že já pana Lva za purkrabího nemám a miti nechci, a pokudž jest on purkrabím, nic s ním ani s panem Švamberkem nemám činiti. Povězte pánům svým, že já se právu neprotivím, ale nepřátelům svým se brániti smím a chci, a jich ve své držení nepustím." Vzav od nich psaní obranná i s pečetí zemskou sv. Vácslava rozkrájel a rozdrobil je na kusy a kázal jim je snísti; zpouzejícím se ') Arch. Krumlov., Břežan. Rožemberská kronika strana 236. (rukopis musea). ') Pangerl, G. U. 596. *) Archiv Třeboňský *) Krátký výtah str. 81. s) Arch. kapitulní. Vývod Vftkovcův Krumlovských a Rožemberských. Vítek z Prčic 1169 t "94 Vítek Marií 1:04—1236 7.ŮVUC a Xcehanio lait '»57 Vítek mladif 1 Prčic 1104 — 1330 VlIcK « PfiMnic 12^3 — I2j5 JJudivoj 2 Krumlova, ze Skalice, ze Sepekova 1220—12-2 y> Perchta Vítek 1 Krumlova, Sepekova, Naéerace 1220 —1277 tf ^ibvla %*.•>» t R..ÍCniljrik.l 1218 I v Hedvika re Šaumburka i MiS. 11, Febr. w Bavor ae Strakonic? Jindřich 137S—1291 * Ofka Vok 1 Krumlova, Strunk. Frydl. 1273 f 1302 lindfu h .' PřibCÉk ■ z Ro).emb-ik.i 1 it,i + v EUíka 1 Dobrušky f 1307 Vítck z Rnžemřerka 1263 f 1577. íí. Sept. /úvtíe i :(.■) f 129O, I4. Aug. * i..... :. Kunhuta králová 3. Jukl UhfMki Vítek Vok Hudivoj Hfnslm dcera úctn 1:72— nul 1373—1341 1201 ■ Hroznat» »Jétřich z Užic Š; 1 man lvtr t IJ47 i/' i Královna Vi"l 1 - Kateřina z artemberka Johanka Maketa Anelka dcera dcera t 1317. 3- Febr. f '357. 15. Jun. ■ N. • Jin v * Jan v Bavor 1 Upcho a Knva' z VtJtWua a Michalovii- ze Strakonic dceři Jan v Jindřich Kniíina t I • Lichfmburka Jindřich Pru Jošt Oldřich Jan Kateřina Anna Mečela dcera, dcera IM Jan. «. Anežka z Wallsee 1)/ Eliška z Varremberka a Ehšk; I Halsu u Šternberka z Ltpéhe «• Jan .• K.unslítu z P01 >e na ,vn f 14.02, 17. Maj. f 1387, 13. Mart. 1 Leuchtcuberka Jindři. h f I4ia Jul. v i. Barbora ze Saumburka f '3q8. 5- Mart. 3. Eliška z Kravař f 1444. *$■ Jun. Anna 14011 * I ta i|; hr. 1 Montforiu Anelka 140I 41 Keinpre.-lv z "Wallsee C s r O <í X > Ö Petr f 14061 7. Drcli. Lidmila Oldřich • I403, tj. Jan. t 1462, 38. April. v Kateřina z Vartemherkn f 1430, 3. Maj. Kateřina • 1405, * Reinprecht mlnUi 1 W.illtfř Jindřich + 14C.7, 15. Mart. Jnli flnckup] Jan t 1472, 8. Noví Ancíkn UÚmtta Perchta f 147o. Maj. i' Anežka hr. ze Saumburka f 1467, 12. Derb. v Anna kněžna Hlohov ! ll f 150s. I. Sepl. r mislr Straknn. Joti f 153 9, 15- Octu. rt i Vendrlina /e ř>tarhemberk:i t 153" 2. Anna z Rogendorfa t I462. 5. Sepl Petr Kulh.ivy • i48q, 17. Decb. f 1545. 5- Ntwli. Jindřicti ' i).)'' t,i.526, ifí. Aur. * i. Mandnléna .-■ S • ni. rka -f lt,3l 3 Aim;i .-e Hradce Anna * 1530 •j |icbvm jr Hrade i'crdinand Vok t «53» E'iskA Oltfflet t ' 535 Vilém • 1555 f 15^:, 31. Aujr. • IMJ f 157t". 5. Febr v 1. K^leifin-i kn. Brunívicki ■j IhhIíicIi ze ívamberka f 1 -.59, 10. Maj. t 1574 /'Mi.- mar. Braniborsku t I5<^. 27. Jun. 3. Anna Mane mar. Badenská t >S»° 4, Pnlyirna z Pernštrina f 1643 lionu nk:i ' 1536 t 'Sš,' " Novb. v Jin ml. t Lobkovic /ikuna Era Petr Vok * »537 t '59' ' '53'). 1. Oci). f if.ii, 1, Kvli. «. i. Mik, Zrinský ip Kaleřiia / l.uilaiiir f 1566 f ifjoi, 21. Jun. i' ,vel hrabe Gussoldo 36 KRUMLOV HRAD. hrozil palici a dal přinésti dobrého vina, by zapíjejíce snáze jisti mohli. Konečně doložil: „děkujte pánu bohu a jednomu svému příteli, že nejste trestáni piřísněji, ale kdokoli přijede od desk, budu se uměti k němu jinak zachovati, nežli k Vám, a když přijde sám Chrt (ze Rtína, purkrabě hradu Pražského), na toho pustíme věžníky, neb na chrta nesluší nežli věžn íci. Nuže, tovaryši, okuste práva dvorského!" I poručil, aby každým zvrhli na kfiži šestkrát; což když se stalo, propuštěni jsou přes Plášť ze zámku a na odcházející štváni jsou ohaři. Rozprávěli služebníci jeho, kdyby paní poslův nevyprosila, že je chtěl dáti stínati. To byl pověstný onen zjev, kterémuž někteří prý ze soudců zemských se smáli, jiní za odboj proti právu jej pokládali, obecný pak lid po mnohá léta obdivoval se jako skutku bujaré smělosti. Nenalézáme, že by jím v běhu věcí jaká rozhodná proměna se byla stala, ba spíše činěny pokusy, aby byl Jindřich se Lvem usmířen (r. 1526), ale v té věci ničeho nedocíleno, poněvadž se všecky pokusy o smíření zmařily. (Široce o tom v listech Zdeňkových v arch. Třeboň.) Zatím Jindřich poslav za králem Ludvíkem do Uher 600 drábův a 200 jízdných, aby s Turky válčili, sám se také osobně na cestu do Uher vypravil, ale došed jen Světlé, tu se roznemohl a dne 18. srpna roku 1526 zemřel. Nyní se stal vladařem Jan již řečený, jenií „pomoh prve nevoli tropiti za starého pána, držev s nim a panem Lvem i jinými odporníky domu," nyníi s velikou těžkostí vyvazovati jich pomáhal a při tom mnohou kopu nápadníkům náhrady platiti musil. Nabyv opět statků Zlatokorunských (r. 1528) od Adama z Hradce, jemuž je byl král Ludvík r. 1524 zastavil, spojil takto opět všecky bývalé statky a obnovil nedílnosť všeho panství tak, aby nejstarší, jsa vladařem, všechny statky rodinné spravoval. O něm ještě toho dotknouti slušno, že se přičinil o zvolení arciknížete Ferdinanda na krále českého a že byl přes zákon svůj k nekatolíkům shovívavým. Zemřel r. 1332 dne 28. února. Za posledních pánů byli úředníky hradskými r. 1496 Jindřich Sudlice z Jivovice, hejtman, r. 1501, 1507—1522 Volgang Hohenfurtar jinak z Vyššího Brodu, purkrabě, r. 1506 Jiří Cinišpán z H€:ršláku, purkrabí, r. 1513 Ladislav Želízko z Tourového purkrabí, r. 1517—1523 Jindřich Hrušovský z Olšan, r. 1520—1521 Jiřík z Doudleb, purkrabí, r. 1526—1531 Petr z Doudleb, purkrabí, r. 1532 Vácslav Chřepický z Modliškovic.') Po smrti Janově bratr jeho JcSt správu domu k sobě přijav, ji se vší bedlivostí rozvážlivě vedl. Také jsa v závadách postaven, r. 1535 platy v Mahouši, Dehtářích, Radošovicích, České Plané a Homoli Petrovi Zálezkému z Prostého zastavil. Také pracuje o ozdobení zámku roku 1533 bílý kámen dláždécí v Němcích kupoval. Panství za něho rozšířeno rychtářstvím Sverazským, dosud jen zápisným, jehož dostal Jošt dědičně od kláštera Strahovského, zavázav se za ně témuž klášteru 75 kop ročně vydávati dotud, dokud by jim statku v 10 mílích okolo Prahy stejné ceny neopatřil.2) Roku 1539 v těžký neduh nějakého poranění upad a drahný čas v kázni té boží ležev, běh života svého dne 15. října dokonal. Jiřík Záhorka ze Záhoří roku 1533—1534, Jindřich r. 1537 a Petr r. 1538 Sudkové z Dluhé byli toho času purkrabími na Krumlově. Joštův bratr Petr, řeč. Kulhavý, stav se vladařem a dvoru svého uskrovniv, mnohé závady vypravil a tak jmění rodu k dobrému sirotkův Joštových, jediných to již mužských potomků rodu Rožem-berského, spravoval. Byla toho také veliká potřeba, poněvadž se osobám, jimž n. Petr statky odkázal, veliká náhrada na penězích platila. „Neb jakž to hrozné zvíře Lev na nás mnoho zařval a vyhnal nám z truhel a z pytlů peníze, tak a jiné velmi těžko jes;t, a vím, že je lidé míti musejí," píše Petrovi r. 1543 pan Jindřich ze Švamberka. s) Vdově po Joštovi, Ainně z Rogendorfa, učinil slušné opatření, jak ještě za života Joštova (r. 1539 dne 29. července) umluveno bylo. Anna užívala ve věně svém (8750 kop) panství Rožemberské kromě lesův a měla byt na Krumlove ve fraucimoru a v týchž pokojích, ve kterých jest s panem Joštem byla (pokoje ty byly nad starým fraucimorem v nově sdělány), užívala také zahrádky, která byla za Pláštěm nejbližší, a do ní s dítkami procházku mívala. K tomu ji i s ditkami a čeládkou stravou a potřebami pan Petr opatřoval a nad to ro-čně 400 kop vydával.*) Když léta 1541 dsky zemské shořely, mínil si Petr všechna svá zboží v obnovené dsky vložiti, ale k tomu nepřišlo. Zachované nám posud seznamy těch zboží tento objem panství Krumlovského ukazují: Krumlov zámek a dvůr Kvftkovský k zámku příslušný, město, Latrán předměstí s podacím, v rychtářství prvním: ves Újezd s podacím, Rančice, dvůr Kosovec, dvůr Maškovec, mlýn pod ním a zámek sbořený Maškovec; v rychtářství Třísovském: ves Vrabče, Valenta dvořák ve Vrabecku, Linhart dvořák pod Meidšteinem, mlýny Pěnického, Vaňka Mikole, Sigm. Malcocha, Šimků, Moučku, Ondrů Hrbků, vsi Holubov, Loučej, Smřičí, Lípl, Kroclov, Krasletin, Třísov, Slaveč, Záhořice, Bohuškovice; ve třetím rychtářství: ves Čákov s podacím, Dehtáře, Jankov, Kaliště; ve čtvrtém rychtářství: Brloh s podacím, Červený mlýn, Šavlů a Ciplů mlýny, Nová Ves, ') SYŽtecký, archiv Třeboňský, Novohrad., musejni, Rožemberská krou. v nvus. (sign. II. G 33) str. 267, 283, 286, 33Ď, 346, 362. ') Vklad ve dsky učiněn r. 1540 (DZ. 6, K 10—II). a) Arch. Třeboň. «) Arch. Třeboň. Závazek ten trval jeu do r. 1542. (Viz lifezanův krátký výtah str. 79—80.) Krumlov s 'M-e-n š t e i n ar- KRUMLOV HRAD. 37 Rojšiny, ves Novosedly sama o sobě, rychtářství a Maidštein zámek sbořený; v šestém rychtářství: Třebonfn Větší a Menší. Chlumec, Certyně, Radostice, Opalice, Záluží a mlýn Mitasovský; v jiném rychtářství: městečko Přídolí, vsi Osek, Rovný, Lověšice, Macho vi-ce, Malčice, Zahrádka, Lhota Fi-šlova, Spoly; v rychtě Rovenské: vsi Rovně, Strádov a Osov, každá ves sama o sobě: Plastovice, Pašice, Olšovice, Vavice, Žabo-vřesky, Radošovice, Planá Česká, Střítež, Bárta dvořák v Brusníři a Pabian dvořák z Bolu; v deváté rychtě: Strážný Větší a Menší, Svankov, Klení, Černíkov, Světlík; v desáté rychtě (někdy Zlatoko-runské a neznámým způsobem ve statek zpupný uvedené): vsi Zal-nava s podacím, Parkfried, Šum-berk, Hyntrynk, Šonov, mlynáři pod Poděhusy a Kunšova pustota v Hlásce; zámeček Vítků Hrádek a vsi k němu příslušné: Linda, Reiterschlag, Pernek, Osong,Ros naw, Ottenschlag, Multerperg. Hintrinschlag, Obermarktschlag, Urusch, Mukenschlag, Stadlpauer dvůr samotný, Rychnov, ves Třebče samotná; rychtářství Sve-razské: Velislavice, Hajmín, Světlý Menší a Větší, Slubice, Slu-bičky, Nahořany, Tisovka, Suš, Sveraz, Bučí, Vadkov, Březí, I.štín, Záhoří, Dědošín, Dyrnhof. mlýny Ondřeje Kirchpochara, Machtle hamerníka, Filipů, Mateze Reba-ra.') Ze seznamu tohoto, srovná-li se s obvodem panství na str. 24. vypsaným, seznati lze patrně, jak velice zatím zboží Krumlovské vzrostlo. Zřídiv Petr roku 1544 poručniky domu svého, složil se na Třeboní a tu roku 1545 život svůj dokonal; tělo jeho pohřbeno v klášteře Vyšriobrodském. Dotčení již dva Sudkové purkrabovali i za něho a vedle nich r. 1539—1545 Bušek Záhorský z Brloha. Poněvadž synové Joštovi a jediní dědici jmění Rožemberského Vilém a Petr Vok ještě let svých neměli, poručníci jim zřízení Albrecht z l-rutšteina, Jeroným Slik z Holiče a Oldřich Holický ze Šte;rnberka ve všechny statky jich se uvázali. Roku 1546 v lednu poručníci všichni na Krumlov sjeli se, a tu před nimi pořízeni Petrovo skrze kancléře přečteno. Po vykonání toho hned úředníci a purkrabí vše:m třem povinnosť učinili a věrnost zachovati slíbili; a poněvadž byla toho veliká potřeba, aby máti., jež se v Rakousích zdržovala, při dítkách svých bydlela, ihned pio ni poslali. Při tom sjezdu poručníci uváživše, aby zbyteční služebníci na Krumlově chováni nebyli, všem dvořanům odpuštění dali; avšak aby dokonce Mast na Plást!. Pohled od řeky. ') Arch. kapitulní a Novohradský. Srovnej též Pam. arch. X. 345. Staríi seznam z r. 1483 viz Pangerl, Gold. Urk. ÍÍ17. Hrady a zámky České III. 6 38 KRUMLOV HRAD. prázdno a pusto na Krumlově nebylo, poněvadž Anna z Rog-endorfa a děti tu chovány býti měly, i také pro hosti přátelské, aby jim byl kdo slouže, někteří služebníci stavu rytířského zase přijati. A poněvadž za. příčinou opatrování statků svých stále na Krumlově zůstávati nemohli, zřídili a přidali osoby k radě hejtmanovi, aby ne na něm samém táž všecka správa záležela. Jak viděti z pamětí, ježí nám archivář Rožemberský Břežan dochoval, poručníci ti se vší pilností, opatrností a počestností o dobré sirotčí jednali, také střelbou a žoldnéři město a zámek opatřili, aby před nepřátely chráněno bylo. ') Bohatý již tehda archiv rodinný dali uschovati v kapli sv. Jiří. Za doby té správy byl hejtmanem na Krumloviě r. 1547—1549 Petr Doudlebský, člověk sice správný, ale náramně skrbný, tak že i paní Anně s ním se postýskávalo; zemřel r. 1550, odkázav polovici statku svého mladým pánům, „aby jeho tím páni památku miti ráčili."*) Jeho, tuším, přičiněním nad starou kanceláří v zámku zdi postaveny a nad nimi štíty vyhnsíny r. 1549. Když byl Vilém r. 1551 let svých dosáhl, postoupena mu všechna panství rodinná: Krumlov, Třeboň, Nový Hrad, Rožemberk, Helfemburk, Choustník, Milčln, též přikoupená: Vimberk, Drslavice a Lhenice, a oprava na klášteřích Vyšňobrodském, Korunském, Třeboňském, Borovanském a obou klášteřích v Krumlově. Po svém nastoupení zřídil Vilém 4 osoby stavu rytířského za rady a správce na Krumlově, aby lidi poddané řídily a spravovaly. Purkrabí se stal již r. 1550 při času sv. Kiliána Ruprecht Altenšteiner, jemuž sedláci nejinak než Onyštorál říkali; umřel na bolesť morní roku 1557 dne 21. prosince, a Jan Doudlebský řečený Komínek po něm i úřadu purkrabství i ovdovělé manželky Barbory Peting-arové dosáhl.3) Byv dosazen r. 1558 dne 8. ledna, zemřel r. 1559 v srpnu, také postřelen jsa bolesltí morní, a byl po něm Petr Ivan z Trojan purkrabí a Mikuláš Rousař podpurkrabí. Roku 1561 učiněn jest vrchním hejtmanem všech panství Michal Březský z Ploskovic, k službě přistoupili toho roku J;an Vamberský z Rohatec purkrabí a Jakub Krčin z Jelčan podpurkrabí. Tento poslední, byv dříve úředníkem u probošta na Borovanech, obdržel za službu svou 30 kop m., i jeden kůň se měl pro něj chovati a šaty dávány býti. Brzo předstihl Krčin Vamberského důmyslností a učiněn proto purkrabí r. 1562 dne 18. října a také .kuchyni a pivnici spravoval. Jak dí Břežan, „velmi se správným a skoupým dělal, jakž při dvoře obyčej pokrytcův jest," a jsa i roku 1567 purkrabí nařídil sobě služby roční 100 kop, ježto jen prve mívali po 40 kopách.4) Ale to vše Krčin pánu svému, postarav se o lepši užitek z panství,5) kolikráte nahradil, pročež jej Vilém při konci r. 1569 jakožto člověka u věcech hospodářských správného a opatrného za regenta všechném hejtmanům a úředníkům, aby se jím řídili, představil, což Krčin k sobě r. 1570 přijma v tom úřadě pilně pracoval. Po všech panstvích vyhledával zamlčená práva panská, na néikterých docílil i větších úrokův od lidí poddaných placených. Zvláště sobě hleděl hospodářství rybnického, jež sice dříve také pěstováno bylo, nyní však ke stavu mnohem lepšímu přivedeno. Všude na panstvích staré pivováry obnovoval a nové stavěl, čímž opatřil nový užitek pánu, množství všelijakých dědin, též dvorů a vesnic svedl v nové dvory poplužné, tak že tím také mnoho chmelnic, štěpnic a lesův užitečných ubylo. Všichni Úředníci nepracovali tak pro pána jako on; tak na purkrabě zdejšího Kryštofa Šrbickŕ'ho ze Záiezi") mnoho stížností se našlo, že služby bral 40 kop více nežli předešlí, pokuty na lidech a iQbili panské si vypůjčoval a dobytek svůj ve dvořích choval. Úředníků panských bylo tehda na Krumlově množství; připomínají se kromě vrchního hejtmana a purkrabí: kancléř, komorní písaři, důchodní písaři, obroční, pocestní písaři, fišmaistři, lovčí a polesní, kuchmistři, stříbrníci, štolmistři, přední písaři neb sekretáři, puchhalterové či počtů přijímači a nařízené osoby v kanceláři. Pojav Vilém první manželku Kateřinu kněžnu Brunšvickou r. 1557 dne 28. únom, mladou, svou choť v Němcích zůstavil a potom k vyřízení některých důležitějších věcí do Čech pospíchal; tudíž se přínos kněžny na Krumlov teprve dne 25. října vykonal. Den před tím Vilém s mnohými šlechtici a jízdnými průvodu kněžninu vstříc vyjel a svata i manželku svou vesele přivítav na Krumlov doprovodil, a jak na takové hosti náleželo, pohostil. Po dvou letech zemřela paní tato děti nepozůstavivši, protož pojal Vilém r. 1561 dne 14. prosince Žofii markrabínku Braniborskou u přítomnosti množství hostí s obojí strany. Příštího roku Vilém králi Ferdinandovi jedoucímu z Lince do Prahy hrad Krumlovský od prázdnin" chtěl, a jinde s manželkou svou bydleti, ale král přijav to vděčně, z té povolnosti pánu poděkoval s tím doložením, ') Březanův Život Viléma z Rož. Tohoto a Života Petra Voka odtud hlavní užito. Srov. též A. Rybičky o posledních Rožem-bercich v C. C. M. r. 1880 a 1881. ') DZ. G E 16. Purkrabí byl r. 1546 Jindřich Sudek, po něm r. 1548 Hynek z Tučap, jenž r. 1541 odstoupil (Světecký). s) Světecký; Břežan, Vilém str. 125. Srov. téhož Život Petra Voka str. 10. *) Světecký, str. 173. Zikmund Kaba z Rybflan byl r. 1562 hejtmanem. Vizi Bř. P. V. str. 22, 31, 49. s) Hned uskrovňoval dvoru, víuo radám i hejtmanovi zapovídal. O Krčmoví srov. i Život Petra Voka na str. 69. a Wagnerovo pojednání o něm (Mittheil.). 6) Před ním byli Jiřik Višně z Větrní r. 1567—1568 a Vavřinec Mostnik r. 1568—1569 purkrabími, po něm se stal r. 1573 zase Mostnik purkrabí, pak následoval Zdeněk Březský z Ploskovic r. 1575, Lazar z Klechemple r. 1577, Martin Egnar z Fukendorfu r. 1581, Zdeněk Karel ze Svarová r. 1586, Mikuláš Schreibersdorf z Teytschenšteina ^1588—1592 (když Vilém zemřel, sloužil na Roudnici). Hejtmany byli: Jetřich ze Slatinky r. 1574—1575, Jan Precht z Rotemburka r. 1575—1576, Adam Záhorka ze Záhoří r. 1579, zdenek Karcl ze Svarová r. 1581, Petr nejst. Kořenský 1581, pak Fridrich ze Saxendorfu, Tomáš Vintrberský z Habři r. 1583, Slatinský r. 1585—1586, Jan Benydek z Veveří mistodržici hejtmanství r. 1592. (Srov. též Světeckého Pam. I. 173.) t KRUMLOV HRAD. i9 že toho potřebí není, než že král s královou dobře při pánu se schrániti moci budou. Po smrti druhé manželky (t r. 1566) Vilém po 14 let svobodným zůstávaje se neženil, ale v tu dobu tím více v potřebách zemských a dvoru císařského jednal, jsa nejen po dlouhý čas nejv. purkrabí, nýbrž i poslem císařským do Polska a jiných zemí. Roku 1576 měl u sebe vzácné hosti; byl tu napřed arcibiskup Antonín, jenž posvětil dne 31. srpna kapli novou na hradě, dne 16. prosince přijel sem císař Rudolf s císařovou Marií a celým dvorem. Byv od Viléma vedle mnohých pánov uvítán a na hrade vS(m dostatkem opatřen, dne 18. t. ,m. zase z Krumlova vyjel a cestu před sebe ku Praze vzal. Do těchto dob padá nejúsilovnéjší práce při staveni na hradě. V prvních letech tu nebylo mnoho stavěno, tak na př. se dochovala zpráva, že byly konány r. 1551 menší opravy, při čemž sváželi mnoho sklepových cihel a kamene k vypáleni vápna. Roku 1555 vyskytuje se již obora, v níž byli daňkové chováni, v zahradách pak u zámku vyzdvihl Vilém v letech 1555—1557 tak zvaný lusthauz. Roku 1560 dal Vilém postaviti pivovár, jenž se v dolní ohradě nacházel. Téhož roku na zámku proti pokoji pánovu a proti pokoji řečený královský nové stavení skrze Vlachy děláno a také krov na též stavení nad novou světnicí vyzdvižen, jež toho roku na místo dohotoveno a ze staré světnice do této přestěhování se stalo, a v ní počalo se jídati při času sv. Ondřeje; ze staré světnice počali roku 1563 na jaře kuchyni novou prostran- nuu iicizctJ, kudy se ven ze zámku na Plášť chodilo, dělati; pročež Krčin měv některé vězně, k tomu je obrátil, že půdu všecku Ozdobná kamna na Krumlově. ve světnici staré až na sklepy podlé vykizání mistra Antonína Vlacha vybořili. Když pak i pro okno druhé ven z kuchyně zed prolomena, tuf kuchyně dne 15. června dohotovena i podlážena jest. V následujících letech se sice také stavělo, ale jen o menších věcech. Roku 1564 měli až nedostatek v cihlách a skůre je sháněli po sou-aedccli, }Ji Lícovalo se tehda o pokojích [Petra Voka, jenž byl dosti nad tím nevrlý, že se s dílem málo pospíchalo. Těmito 1574 a ukončeny opravami všeliké stavení na delší čas ukončeno. Nové a znamenitější práce počaly r. roku 1589. Břežan vypravuje, že Vilém „Krumlov hrad starý, nepořádný, úzký, tmavý a neveselý" takm€ř ve všech místech rozšířil, preformoval, ve způsob veselý a prostranný vystavěti dal, tak že kromě věže staré podobenství starého nezůstalo. Břežan tu patrně míní starý horní hrad a chce tím říci, že těsné příbytky uvnitř sbořeny a u větší, volnější přeměněny byly. Roku 1574 stavěna byla veliká a malá světnice, v nrv-nříší na nnčátkii mřsír.e září hvlo dvncrinvánn a stron se nřihfiel v mal£ hvl iií sh-nn nřihif a Harlla - 1— - —j— — 1--------- -------- ----- —----1 — x------1—' - ------ - j— — 1 x----— - se podlaha prkny hoblovanými na falce, v pokoji zlatém bylo všecko hotovo kromě díla hrnčířského. Dne 3. září začali dělati podloubí neb rampouch, pod kterým byl vchod k pokojům páně, a domníval se hejtman Slatinský, že bude za týden hotov. Také dělápo o schodu velikém, odkud se chodilo na síňku ř :zanou a skrze pokoj královský. V březnu příštího roku bylo již klenutí před královským a panskými pokoji sklenuto, a také mistr Balcar, který měl práci tesařskou, nezahálel. Nyní došlo na novou kapli, kteráž vystavěna byla na svém nynějším místě a již dne 31. srpna arcibiskup Antonín posvětil. Po ten a celý příští rok pořád stavěno, zejména sklenuta jest brána z předhradí do horního zámku. Bylií tehda 4o KRUMLOV HRAD. na zámku malíři, kteří pilně v pokojích malovali. Byly to vše pokoje na jedné straně nynější kaple.') V práci se tu nějaký čas ustalo, poněvadž se zatím na Hrádku pracovalo; teprve r. 1588 v lednu projednali dílo s Balcarem stavitelem Krčin a Častolar Dlouhoveský, služebníci páně, aby postavil a vyrovnal zdi od kostela, t. j. kaple, až do jedné střechy šindelní zároveň se zdí kostelní v těch všech pokojích, potom okna vylomil, větší stavěl, před světnicemi malý sklípek vybořil, schody i dvéře opravil, komíny povýšil, nové komíny vedle potřeby udělal a vše vápnem obvrhl a vydynchoval. V září toho roku byla práce ta z hrubá hotova a počali pracovati o vnitřní úpravě pokojův, střechy byl však hotov jen ten kus na tu stranu k městu, s čímž si arci popílili proto, aby Vilém v těch světnicích obývaje hřmotu dělníků neslyšel. V zadním dvoře bylo kromě práce tesařské vše hotovo, a r. 1589 maloval malíř pana Jana z Lobkovic na Točnice v pokojích zde ležících růže a zlaté ozdoby. Na Hrádku opravena okrouhlá věž a projednáno Slatinským u přítomnosti M. Balcara dílo s Mertlem tesařem (v dubnu r 1580), aby krov nový na věž postavil, avšak mistr se k tomu tak čerstvě neměl; když pak roku příštího dílo to dokonáno, pověšen tu dne 5. června nový cimbál. Asi v ty časy postaveno při věži nové stavení ozdobné, jak Břežan poznamenal. Týž píše i o věži, že byla roku 1590 malována Bartolomějem Jelínkem malířem a dne 28. června na ni makovice postavena. Následkem toho byla „krásná a spanilá, jíž rovné tím způsobem a položením v Čechách nenachází se." V dolejším nádvoří čili předhradi naskrze z gruntu krásné stavení a pořádně dvoje klenutí jedno na druhém, kdež ze spod marštale a z druhé strany světnice, kuchyně a špižírna byly vystaveny a nahoře k úřadům hradským příhodní pokojové vyzdviženi.2) Zdá se, že pan Vilém řečené velikolepé stavby proto podnikal, poněvadž po delší přestávce opět ve stav manželský vstoupiti mínil. Požádali r. 1577 o Annu Marii markrabínku Badenskou, a když k tomu svoleno byjo, přinesena jest nevěsta příbuznými svými r. 1578 dne 27. ledna na Krumlov. Na den tento podlé řádu křesťanského potvrzení stavu manželského skrze arcibiskupa Antonína a veselí svatební konáno s velikou slávou a hojností, nebo se všech stran z Čech a z Moravy i z Němec potřeb nesčíslné množství dodáno. Jak svědčí Balbín,3) snědlo se prý při svatebním veselí, jež několik dní trvalo, 40 jelenův, 50 daňkův, 20 kusů jiné zvěře, 2130 zajícův, 30 tetřevův, 2050 kuroptví, 150 krmených volův, 546 telat, 654 vepřův, 450 skopcův, 5135 hus, 310Ď kapounův a kuřat, 18.120 kaprův, 10.209 štik, 6380 pstruhův, 5200 kop rakův, 7096 uzených ryb, kromě toho jiných ryb množství a 30.947 vajec; při tom vypili veliké množství vína uherského, tyrolského, rakouského a španělského a piva. Kromě toho ještě hospodským v městě více nad 7000 fl. za stravu zaplaceno. Toho roku dne 8. června přijel na Krumlov Albrecht kníže Bavorský se svou manželkou a v průvodu 279 koní. Vyjel proti němu Petr Vok s nemalým počtem jezdců dosti strojně a ozdobně až do Drkolen, a tu jej očekával. Bj'1 jistý řečník nařízen, který kníže výmluvně přivítal, také dva stavu rytířského, ,.poctiví staří Čechové, však německého jazyka povědomí," ustanoveni, aby knížeti na službu hleděli. Odejel kníže odtud dne 13. června. Potom dne 19. července přijel na Krumlov císař Rudolf a tu celý den potom si odpočíval, maje ke službám svým Petra Voka. V červenci a srpnu toho roku a r. 1581 přijížděl na Krumlov bratr kněžnin Filip Badenský. Toho roku dne 16. září strojil Vilém na Krumlově svatební veselí sestře své Evě, vdově po hrdinském Mikuláši Zrinském, kteráž měvši doma i v Polsku hodné pány, kteří o ni stáli, rady bratrovy nic si nevážíc, Pavla Casoldu pojala, s nímž celé věno své, 30.000 kop míš., ve Vlaších utratila.4) V letech následujících Vilém kolikráte legaty papežské na Krumlově přivítal a uhostil. Roku 1585 dne 22. května navštívil jej arcikníže Ferdinand a pobyl tu celý den; po druhé sem přijel r. 1588 v červenci a bavil se honbami na Kratochvíli. Po smrti třetí manželky své (f r. 1583) ženil se Vilém roku 1587 dne 11. ledna po čtvrté v domě svém na hradě Pražském, pojímaje Polyxenu z Pernšteina, při čemž v městech Pražských na rozdílných místech dal veliký počet chudých za tři dni pořád krmiti. Polyxena uviděla Krumlov teprve příštího měsíce.*) Z ostatních jednáni Vilémových na Krumlově ještě toho dotknouti sluší, že tu postavil r. 1586 až 1588 kollej jezovitskou, a že r. 1590 dne 6. dubna Krumlovským odúmrtí propustil. Zemřel r. 1592 dne 31,. srpna, a jím padl sloup nejen království českému, anobrž i veškeré říši Habsburské. Poznamenal Břežan, že nenašel, aby kterého pána českého kdy více lidé pobožní a obecné dobré milující tak jako pana Viléma srdečné oželeli a oplakali. Bylť pan Vilém zajisté nejslavnější svého rodu, pán na slovo vzatý a daleko za hranicemi vážený. Těla byl pěkného, vzrostu prostředního a tvářnosti přívětivé. Ač vycvičen byl v náboženství katolickém od mladosti, jež s velikou horlivostí provozoval, však evangelíků nikdy netupil, nýbrž zároveň s druhými miloval a k úřadům fedroval. Při politických věcech ničehož více nevy- ') „Keue Zimmer, da man in die Kirche geht," di se r. 1587. s) Vzato z Uřezaná a dotčených zápisků Wagnerových z archivu Krumlovského. Avšak srov. chronograro v životě Viléma na str. 249! K a str. 289 stojí, že se r. 1589 bořila věž na Hrádku; bud" ji stavěli znova, aneb tu byla ještě jedna věž čilí vzchod na Hrádek. s) Epitome lib. IV. p. 612. Viz též v Beckovského Poselkyni II. a. na str. 312. 1) Viz o této paní Č. C. M. r. 1880 na str. 97. *) Keměl pan Vilém dětí. ač jednou naději na ně měl. Roku 1582 dne 2. prosince psala paní Marii Anně kněžna bavorská Renata, že jí pošle cvičenou babičku, a přála ji, aby jí pán Bůh šťastně pomoci ráčil. (Arch. Třeboň KRUMLOV HRAD. 4i hledával nežli obecného dobrého i co se pří a nechuti mezi známými a přátely dotýče, ty jako pokoje žádostivý pán před osobu svou srocoval a smlouval, nelituje v tom práce ani nákladu. Byl také milovníkem věd a umění, a lidi učené a básníky podporoval, avšak nejsa prost předsudků tehdejších, mnoho peněz na alchymii marně a zbytečně vydal. Alchymistům dobrou službu dával, ano pověstnému darebovi Edvardovi Kelley statek Libeňský daroval, než přece ke službě je přijímaje, takové výminky dopustil, že oni za Pan Vilém z Rožemberka přeliližř plány stavební hradu Krumlovského. dokonání díla svého nepřipovídají. Břežan poznamenal dále, že byl Vilém pán „všech ctnosti plný, střídmý, mírný, pokojný, udatný, milosrdný a spravedlivý, umělý, rozumný, štědrý, však s dobrým rozmyslem, hospodářskýmy pak dodáváme, že byl na své poddané laskav a křivdy jim činiti nedopouštěl (kromě toho, co Krčin ze tvé hlavy obmyslil), chudým lidem přál a jak moha polehčoval. Vedle způsobu tehdejšího věku miloval nádherné slavnosti, turnaje, mumraje, hody, štvaní, maje k tomu arci peněz s dostatek. A pan Vilém nejsa pyšný, ač pán bohatýrský, rád si zažertoval, ovšem vždy vážnosť osoby své 42 KRUMLOV HRAD. zachovávaje, jakož on i v té příčině vysoko nad bratrem svým stojí, že ve všem pravou míru zachovával. Že byl i dobrým hospodářem, zvelebitelem panství a oživitelem dolování na kovy v jižních Čechách, již jinde bylo poznamenáno.1) Vilémovým dědicem stal se bratr jeho Petr Vok, poslední svého rodu, jenž byl ženat od r. 1580 s Kateřinou z Ludanic. Pustiv vdově Polyxeně panství Roudnické i s nádavkem 25 tisíc: k tomu, ujal veliká panství v Čechách, v Rakousích Hažle, ve Slezsku města horní Raichenštein a Silberberg-. Pro tu proměnu vrchnosti hlásky všudy po městech po týchž panstvích ve dne i v noci u bran nařízeny a slib novému pánu vykonán byl. A tu také hned někteří, dí Břežan, kteří nedavše dobře nebožtíkovi povy-stydnouti, dostávše takové příležitosti, jíž by byli za nebožtíka užiti nemohli, zboží Rožernberské divně losovali, trhali a pána svými obmysly javše, ke své vůli přivedli. Nějaký pokladač, alchymista Mag. Antonius Michael z Ebersbachu, „jenž pana Viléma netoliko velice na penězích, ale i na zdraví svými čárami hubil," hned po smrti Vilémově nařízením Petra Voka hejtmanem Krumlovským Mikulášem Šreibrs-torfem jat a vězením dostatečným opatřen. Ten potom do vězení temného dobře opatřeného v bráně zámku, kdež dnem i nocí ponocovali, dán a rjako pes" život svůj dokonal. Přiznal se v tom vězení, že lidem do 78.000 kop míš. rozpůjčil; Petr Vok z Dráždan okolo 20.000 kop na penězích hotových pokladače tohoto dostal. Jiný takový pokladač, jenž byl u Petra Voka, také později v Krumlovském vězeni skonal. V ty časy měl Petr na Krumlově veliký dvůr a všecku čeládku svou i neb. bratra svého i se vdovou za několik neděl vychovával. Petr Vok, jsa vyznání pod obojí, bratřím českým přál a proto i stav se vladařem na mnohých místech katolické faráře kněžími bratrskými nahrazoval, jezovitům Krumlovským pak rád protivenství činil. Co se týče politických věcí, obcoval s unií protestantskou v Němcích, též se stavy uherskými a rakouskými spojeni míval, od nich dopisy přijímaje a jim zase zprávy posílaje; tím tedy čelil proti protireformatorskému smýšlení dvorů Habsburských. Co se týče zprávy panství, učinil na Krumlově purkrabí Jana Loutu, jenž se r. 1593 připomíná. V dubnu r. 1594 kázáním Petrovým počalo se délati 0 nové zbrojnici (Zeughaus) v Krumlově skrze stavitele Dominika Kométu, jenž snažoval se: tu stranu ke klášteru vyrovnatí, aby se mohl krov stavětí; nemálo domečků pro tu zbrojnici na Novém městě svedeno. Potom se chystal ke stavení mostu Latránského pod rybníkem. Toho roku dne 25. května přijal do služby mezi rady za písaře Vácslava Březana, slavného potom archiváře Třeboňského. Přijav roku 1594 úřad nejv. polního generála nad lidem českým po vykonaném přehlížení lidu od Prachatic, Vimberka a Drslavic nad zámkem Krumlovem v poli, lid ten a z jiných panství přibývající vymustroval a pak odtud ke Třeboni táhl, zanechav místodržících: Častolara Dlouhoveského, Jiříka Homuta kancléře, Adama Záhorku, Viléma Vítu, Jiříka Olbrama, Abrahama Meceroda, Jana Ben)dka z Veveří hejtmana Krumlovského, Matyáše Fucha komorníka, Martina Grejnara. Paní Kateřina tcho dne, když jel Petr Vok do Uher, vz:ala před sebe pouť na Kuglvaid, tak teskíiva byvši po manžeiu. Zůstala tam ve dvoře na té poušti přes noc na slámě ležíc, a služebníci na zámku nemohouce se jí dočekati do 3 hodin ráno v otevřeném zámkui bděli. (Také r. 1596 v únoru, když Petr Vok do Prahy odjel, v pominutí smyslů z nespaní upadši, divně sobě počínala a ledacos mluvila.) Po rozpuštění vojska českého (3. listop.) Petr Vok dne 14. listopadu v dobrém zdraví na Krumlov přijel, byv odtud pryč 10 neděl. Roku 1597 dne 24. ledna kázal střelbu všelijakou ve zbrojnici Krumlovské sepsati, a našlo se jí 84 kusy; místem jich dvě podlé sebe, druhdy i osm na kolesech, vše za kus počítaje. Téhož roku také kázal díla konati na Novém městě, zed k veliké kleci ptačí a v tom stavení dostatek mřeží drátěných i pavlače na zdech, aby se mohlo na tu klec jiti a ptáci netoliko slyšáni, ale 1 viděni býti mohli, jakož pak když to dostaveno bylo, rozkošné veselí a rozličný hlučný zpěv od nich ku podivu slyšán byl. V zahradě na ostrově pod zámkem mnoho díla tesařského, truhlářského a malířského beze vší stálosti děláno, neb potom vítr vše sporážel a voda na díle odnesla. Také pod zátmkem dělána obora kamenná okolo rybníka a luk, konečně loch hluboký na Plášti za zámkem dělán a naň za několik let 3000 kop naloženo. Arci nevěděl Petr, že na Krumlově neumře, a když se potom na Třeboň dostal, před některými se slyšeti dal, že mu toho nákladu líto, že té zvůle užívati nemá.a) Roku 1600 na Plášti zuti velmi pevná, nýbrž stálejší nežli přirozená skála, pracné odlitiiiována pro rozšířeni nilstíL a potom jiná zed k městu vedena rozšířenější k lípě od zámku. Byla to poslední Rožemberská práce na Krumlově. Větší díl statku svého mínil Petr Vok odkázati choti své Kateřině, a proto dal hned po nastoupeni svém u vladařství r. 1592 dne 24. října zápis ve dsky vložiti, že téže manželce v 1000 kópiách č. zámků Krumlova, Třeboně, Nových H radův i s Prachaticemi, Volary s Husincem k uvázání po smrti postupuje. Zápis tento byl roku 1593 zrušen a dne 18. června toho roku jiným nahrazen, a sice tak, že jí Petr Vok ') Vzato z vypsáni života jeho a Petra Voka V. Bfezanerti učiněného. Viz Th. Wagnera Wissenschaftlicher Schwindel aus dem südlichen Böhmen (Mittheil. XVI. 112). O mírnosti jeho ve věcech náboženských Jlitth. XVIII. 293. 2) Břežan v Životě: Petra Voka. KRUMLOV HRAD. 43 postupuje ihned hradů Krumlova, Rožemberka, Třeboně, Stráže, Nových Hradův a tvrzí Libějovic a Drslavic s příslušenstvím, ale i tento zápis r. 1595 Kateřinou propuštěn. Neb o paní se dobře vědělo, že se k správě jako zdětinilá nahodila. Jakýkoli od sebe revers dala, že ve správu vkročovati nebude za života pánova, ale potom poznalo se, jaký to spletek jest, když se někteří poddaní k ní utíkali. Pročež pánu dosti práce zavalila, než ji k tomu přivedli, že od toho zápisu upustila.') Avšak proti zápisu dotčenému namítáno také se strany královy, že náleží králi nápad po Petrovi Vokovi, posledním toho rodu; neb bez dovolení králova nemohl o statku svém poříditi, a zemřel-li nepořídiv, spadl na krále. Za tou příčinou jal se jednati s králem Rudolfem II. Dne 3. června roku iďoo odjel s hrabětem Zrinským do Prahy a tam byv 22 neděl pořád počátek toho jednání učinil. Kancléř Rožemberský Jindřich Vyntíř z Vlčkovic mnohé příčiny předkládal, proč by se panství Krumlovské odbyti mělo, i tu, že měl Petr Vok drahně dluhův, Vencelík že 20.000 kop čekati nechtěl; a tu se s Volfem z Kolovrat všelijak snažil na vzdor pánům ze Švarnberka, kteří měli s rodem Rožerrberským dědičné smlouvy, aby králi to panství do rukou uvedli. Roku 1600 dne 11. září přišlo ke smlouvě. Petr Vok postoupil Rudolfovi II. ihned Rožemberského domu na Hradčanech a města Prachatic; panství Krumlovské s Volary a vesnicemi Prachatickými, všechny hory zlaté a stříbrné, budte si kdekoliv, vinice u Kremže v Rakousích, oprava na klášteře Zlaté Koruny měly teprve po smrti jeho na císaře spadnouti. Proti tomu připověděl císař 12.000 kop míš. po smlouvě a 200.000 kop míš. po smrti Petrově položití a kromě toho ihned císařské louky u Kunratic a dům Lobkovský na Hradčanech v držení Petrovo uvésti. Kromě toho dal moc Petrovi Vokovi, aby o ostatních statcích svých svobodně poříditi mohl. Toto poslední bylo namířeno proti Švamberkům, kteří nepřestávali odpírati každému sebe menšímu odcizení zboží Rožemberského. Smlouva ta byla doplněna roku 1601 dne 24. října jinou smlouvou, jíž se zavázal Petr Vok i ta panství, jež si zůstavil k držení doživotnímu, císaři v moc uvésti o sv. Jiří r. 1602» začež císař 210000 kop míš. více zaplatiti přiřkl. Pouze hory u Budějovic a Ratibořic si ještě Petr Vok ponechal. Vedle toho následovalo r. 1601, 30. října přiznání, jímž Petr Vok císaři zámek a město Krumlov Český se vším příslušenstvím, městečko Volary, vsi Téšovice, Výrov, Rohanov, Zdenice, mlýny a vinohrady v Rakousích u Kremže a Stanu, klášter Koninský, řeč. Svatá jinak Zlatá Koruna, ve dsky zemské vložil,2) ale s postupovaním vedle smlouvy svrchu řečené ještě prodléváno. Maje Petr Vok Krumlova císaři postoupiti, dal s pilností před tím zámek Třeboňský přestavovati, a kázal také přípravy ke přenášení všelikých svrchkův a potřebných věcí činiti. Dne 29. ledna r. 1601 Vácslav Březar s truhlami, v nichž přední listy a privilegia rodu složeny byly, při pánu na Třeboň se stěhoval, a potom valně i jiné věci stěhovány. Když byl toho roku dne 15. května kancléř Vyntíř úřad ') DZ. 91 G 9, H II; Bia. P. V. str. 148. Srov. k tomu také str. 163—164. ') DZ. 130 M I—3 44 KRUMLOV HRAD. konšelský v Krumlově naposled jménem vladařovým obnovil, zastihlo Petra i to neštěstí, že zemřela choť jeho Kateřina (r. 1601, 22. Června), leževéi na Krumlově nemocna mnoho neděl Dne 16. listopadu počal Břežan z poručení páně s přestěhováním knihovny na Třeboň; téhož dne knihy do truhel sklízel a skládal, přes 2 neděle s nimi práci veda. Nakladl 23 truhly plné a papírem a slamou po stranách, aby se nestlačily, opatřil; zimním časem, když dobrá sanice byla, na Třeboň voženy a tu až do r. 1604 v truhlách ležely; než listové kromě privilegií ještě na Krumlově „v kapli sv. Jirské staré" pozůstali. V lednu a únoru roku 1602 do sudu složeni a pobiti, i v truhlách opatřeni a také na Třeboň dovezeni a tak ti sklepové dočista vyprázdněni. To stěhování šlo časně velmi volně netoliko z Krumlova, ale i z obory Netolické. Tehda císař na místě slíbené summy trhové (celkem 422.000 kop) přijal na se dluhů Rožember-ských 340.000 kop jistým osobám k zaplacení; za tou příčinou roku 1602 dne 1. ledna Kašpar Kapliř ze Sulevic, císařský nejvyšši hejtman panství Krumlovského,') na Krumlově byl s věřiteli v tom kraji a Bechyňském, aby na císaři proti dostatečnému zjiřitěni přestali, se umlouvaje. Roku 1602 dne 3. dubna ve středu po Květné neděli Petr Vok dal Krumlovu odpuštění a hod velikonoční na Třeboni slavil. A tak z Krumlova pěkně, jako by zase přijetí mi51, jak říkají, se vykradl, nebo bez velikého pláče a kvílení věrných poddaných a lidí potřebných, kteréž rovně jako otec živil, nebyl by vyjeti mohl. Tudíž horním zámkem přes Plášť vyjel, aby necítili, že; zase přijeti nemíní. Pro tuto změnu sídla mnoho nábytkův a svrchlkův, ježto za práci a fůru nestály a potřebovati se nemohly, na Třeboň přestěhováno, a to na sta vozův.2) Dne 10. května přijeli císařští! kommissaři Štěpán Jiří ze Šternberka, president komory české, a Jakub Menšík z Menšteina, král. prokurátor, na Třeboň, a odjevše o-dtud názejtři do Budějovic, v neděli dne 12. května na Krumlov přibyli, a tu se stalo v pondělí a úterý postoupení panství skrze Vynitíře kancléře a Hanuše z Říčan, maršálka páně. Krumlov tím přešel v dědičné a osobní držení císaře Rudolfa. •7 Císař Rudolf vykázal Krumlov za obydlí Don Juliovi, synu svému spiozenému prý s dcerou svého aiitikváŕt: Sifäidy. Mladík tento byl se totiž, když se dvacátému roku věku svého přibližoval, nemalým prostopášnostem oddal, a vykázán mu krásné položený Krumlov za obydlí proto, aby tu v zátiší přebývaje, pořádnému a mravnému živobytí uvykl. Ale v naději té radové císařovi brzo se sklamali, poněvadž prostopášník ctné dcerušky městské nejen na ulicích, nýbrž i v domech znepokojoval. Roku 1606 dne 17. prosince rada města Krumlova stížnou o tom zprávu dala hejtmanu hradskému a později oznamovala jitření v sousedstvu, omlouvajíc již napřed měšťany, jestliže by na Julia sáhli. Při tom Julius neustále hýřil, a když spotřeboval peníze, jež mu byl otec vykázal, dělal dluhy a hospodyni svou k tomu nutil, aby všechny potřeby bez hotového zaplacení zaopatřovala. Roku 1607 zamilovav st jednoho lazebníka dceru3) s ní nešlechetně živ byl a to se svolením její mateře, která byla té věci původem. Po nějakém čase rozhněval se na tuto dívku tak, že ji suchými ranami sbil; potom na těle rapírem pobodal, že celého údu na těle jejím nebylo, a konečně ji za umrlou s oken hradu na skálu shodil. Na štěstí padla na smetí a ;svezla se po něm dolů.4) Sebravši se dole tak tak, dolezla do domu otce svého, kdež se po nějakém čase vyhojila. Sotva o tom zuřivý mladík zvěděl, žádal na otci, aby mu dívku vydal, a když tento tak učiniti nechtěl, uvrhl jej do vězení a žádal na radě městské, aby jej oběsili. Když lazebník 5 neděl ve vězení proseděl a nijak odtud uniknouti nemohl, odhodlala se matka, že povolí. Dovedla tedy dívku na hrad a vyžádavši si od Julia pod přísahou,' že dívce neublíží, ji dostavila. To se stalo na neděli masopustní (dne 17. února) Věž hradu Krumlovského. ') Rožember. hejtmanem byl Jan Benýdek z Veveří. *) Březanův ťelr Vok. Ačkoliv nebyl-Petr Vok katolíkem, přece r. 1606 kláSteru jeptišek v Krumlově platy jemu z panství Třeboňského vycházející pojistil, a ještě několik dni před smrt! svou loběma klášterům Krumlovským jisté roční požitky na Třeboňsku ukázal. 3) Podlé obrazu na hrade Krumlovském, malovaném roku 1612 dne 27. srpna, byla to Markéta, dcera Šimona Pichlera, souseda Krumlovského. ') Gindely (Rudolf II. 339) pravi: „in den Schlossteich," av&ak kromě sádek na předhradi pod zámkem samým rybníka nebylo. Dobrou zprávu o tom Břežan (P. V. 224). KRUMLOV HRAD. 45 roku 1608 a nazejtři propuštěn lazebník z vězení. Téhož dne (18. února) držel „černokutírek" (Julius) „dábelský, hrozný, nešlechetný masopust." Když přišel z večera sluha, nesa svíce, obořil se naň Julius zuřivě, pobodl jej tulichem dvakráte v ruku a po třetí v prsy, tak že sotva smrti ušel rychlým útěkem. Potom kázal dívce, aby obleknouc kožich ovčí na lože si lehla, a potom v nej větší šílenosti a zběsilosti po ní bodal a sekal, až byla mrtva. Jak shledáno na mrtvole, rozvrátil jí hlavu, až mozek vyplynul, usekal uši, vyťal oko, rozbil zuby a rozsekal jednotlivo údy, až se kusy po světnici rozházely. Tři hodiny vraždění toto nevídané a neslýchané trvalo, a ačkoliv ubohá dívka z počátku křičela a volala, nepřišel ji nikdo na pomoc a nikdo se také tak učiniti neodvážil. Přivolaný služebník sebral mrtvolu po kusech a uložil ji do truhly; vrah, jenž se byl na mrtvolu nazejtři ráno (19. února) prý lítostně díval, sám ji zabednil, hřebíky zapral a v kláštere pochovati dal *) Z toho se spatřuje, že byl Julius člověk prostopášností mnohou na těle a duchu zkažený a proto nepříčetný. Událost ta způsobila na hradě i v městě poděšení neobyčejné, a přece nikdo té mysli nebyl, aby se vrahem šíleným ujistil. A že to byl skutek v šílenosti spáchaný, dokazují i následující příběhy. Neb Julius do čtvrtého dne pokrvácen chodě ani se neumýval, tak že lidé se ho štítíce ani při něm zůstati nechtěli, jakož pak po tom skutku člověka při sobě netrpěl; jen kuchtíci přinesše jídlo a pití, před pokoj mu postavili a odešli. Nepochopitelným však při těchto událostech jest chováni se císaře Rudolfa. rjnn Julius a pasledlní jeho oběť. V pondělí masopustní zběhla se vražda; zpráva o tom podána do Prahy nejpozději následujícího dne, ale snad císaři zatajena, poněvadž žádných opatření ani z kanceláře císařské ani od nejv. úředníků neporučeno. Dne 10. března toho roku prosil hejtman Krumlovský, marně rozkazů z Prahy očekávaje, úpěnlivě, aby mu bylo dáno poučení, jak se má chovati. Vypravuje pří tom, že Julius od té doby, co vraždu spáchal, ze zámku nevyšel, se nepřevlekl, prádlo rozřezal a vše nářadí rozbil. Čeládka prý se ho bojí a Štítí, a mezi lidem panuje strach, aby zámek nezapálil. Teprve po těchto zprávách rozhodli se v Praze. Ode dne 18. března dán jest Julius několika strážným pod dohled a uvěznén v jedné světnici, jejíž okno mřížemi opatřeno, aby odtud nevyskočil. I v tomto vězení ukazoval Julius na sobě jen známky šílenosti a pomatenosti. Když přicházel teplejší čas, neoblékal se, běhal nahý po světnici aneb se posadil na okno, opásav se zástěrou lazebnickou, již si byl z košile přistřihl Tak i lidu se ukazoval druhdy jako blázen, ale někdy i rozumně mluvil. Dne 25. září přijel na Krumlov bývalý jeho hofmistr Jiřík Cákl s poručením od komory české, aby zůstal Julius pod opatrováním hejtmanovým, a Cákl aby k němu dohledal, jinak aby žádnému k němu jiti nedopouštěli. Jak Julius Cákla nejprve spatřil, nadáival mu starých lotrův a kázal hejtmanovi, aby ho dal do želez ukovati a oběsiti. Tehda nastaly chladnější dni, a proto také vězeň zase v šatech chodil. Rady komory české, dostávajíce ustavičně zpráv nových od hejtmana, nahlédli, že posavadní způsob pouhého hlídání a ostříhání k žádným koncům nepovede, a že jest potřebí i léčení nemocného. Napřed poslán do Krumlova Cákl, jenž se byl zase do Prahy vrátil, sám (r. 1609 v lednu) a hleděl šíleného ') V pokoji, kde se děsný ten přiběh stal, dávali r. 1711 novou podlahu a zabílili krvavé skvrny na zdech. Kikali mu tehda „Juliuszimmer.'1 Hrady a zámky Česlté III. 7 46 KRUMLOV HRAD. uchlácholiti, napomínaje jej ke slušnosti a aby zpovědí svému svědomí ulehčil. Marná byla tato methoda u šílence. Toho roku dne 21. února přijeli s Cáklem Dr. Thomas Mingonius Vlach a lékárník císařský, dodávajíce psaní, že maji Julia léčiti, avšak bez hejtmana že nesmějí k němu choditi a ve přítomnosti hejtmanové německy, a ne vlasky, mluviti. Mingonius na.řídil, aby Julia koupali; ale ani koupání, ani toho, aby mu podlé obyčejného receptu tehdejšího věku žilou pustili, dopustiti nechtěl. Jediné to dovolil, aby ěpirvu, která sc byla od jednoho roku jako kůra na tile jeho usadila., smyli. Následkem tohoto očištěni vytratily se také boláky a vředy na pleti jeho podebravše se, a Juliovi bylo něco lépe. Vypravuje hejtman v některých pamětech svých, že ti oba jeho více ke hněvu a nevolnosti popuzovali, nežli jaký prospěch při něm učinili; nebo na ně ani hleděti nechtěl, jim zlořečil a doktoru vlaských kramářů nadával, naposledy ani lékův od nich přijití nechtěl. Dne 14. dubna dal týž pamětník na poručení císařské jinou světnici klenutou při pokojích Pelikánových'1) spraviti a do ní Julia s velikou těžkostí a nebezpečenstvím uvedl. Dne 9. května odjel Mingonius a dne 21. června ho Cákl následoval; praví o nich dotčený pamětník, že Julia svými pohrůžkami strápili, „a při svých odjezdech divné chytrosti užívali." Dne 22. června roznemohl se Julius a maje nějaký nežit neb bolest v hrdle, velrni těžce dýchal, až potomně téhož měsíce 25. dne k 9. hodině polovičatého orloje život svůj dokonal. V hodinu smrti se vřed probral, a proto se mu po smrti z nosu krev pustila. Dne posledního téhož měsíce dán do dvou truhel a zasmolen, a dne 5. července podlé poručení císařského v noci při 11. hodině do kláštera donesen a tam zazděn. <*) Poněvaž Julius rychle zemřel, proskakovaly mezi lidem o smrti jeho různé pověsti. Jedni povídali si, že byv na záchodě dlouho, padl, a nežli strážní se klíčův u hejtmana dovolali, že byl bez sebe. Jiní vypravovali, že byl z poručení císařského zazděn a umořen, a v pozdějších letech i to místo (bezpochyby klenutá světnice, kdež naposled byl) ukazováno. Ano mluvilo se dokonce, že mu kázal císař jako tyranovi a vrahu žíly, an se koupal, rozsekati. Povstaly ty pověsti hlavně proto, že Cákl jednoho dne odjel a Julius hned druhého dne se rozstonal, kteréžto dvě události i hejtman ve svých pamětech ne bez domnění svého vedle sebe položil. Uvážíme-li k tomu, že často dotčený pamětník, ať si to byl hejtman neb kdokoliv jiný, stranu Juliovu držel, že mnozí Krumlovští za příčinu zběsilého jednání Juliovu zlou vůli a nikoliv nemoc pokládali, a že konečně matka nešťastné dívky sama svodnicí byla: vyskytují se nám veškeré příběhy o Juliovi, jakkoliv z podrobných zpráv sestavené, přece jakožto událost tajuplná a zejména původními svými příčinami nevysvětlená. Císař Rudolf zapsal r. 1608 (vkl. dne 21. října) Sigmundovi Bátoryvnt ze Somlio, bývalému knížeti Sibíňskému, 450.000 kop míš. dluhu na panství Krumlovském. 3) To se stalo proto, poněvadž císař panství Bátoryho Libochovice jinému prodati a Bátorymu za to bud panství Krumlovského k užíváni postoupiti, aneb řečené peníze zaplatiti mínil; ale nepřišlo ani k tomu ani k onomu, poněvadž Bátory pro své zrádné obmysly byl jat a až do své smrti ve vězení držán. Na konec ani nebylo radno jej usídliti v Krumlově, poněvadž odtud snadno do TJher utéci a opět Uhry pobuřovati mohl *) Než r. 1611 Pasovšti do Čech vnikli, aby dvorské straně při Rudolfovi proti bratru jeho Matyáši pomáhali, napřed na císaři žádali, aby jim panství Krumlovské postoupeno bylo, a sám Jindřich Julius kníže Brunšvický za ně rukojmí býti chtěl, že se žádnému škody díti nemá; ale že stavové čeští k tomu povoliti nechtěli, z toho sešlo, nicméně Pasovšti Krumlov hned v lednu toho roku opanovali a tu svou zvůli prováděli. Brzo zmocnili se také Budějovic a jiných měst a odtud se hnali ku Praze, kdež teprve svévolnosti této nezbedné chásky konec učiněn. Zůstávali ještě některý čas v Čechách, v Krumlově zejména až do června, a odtáhli teprve když byli obdrželi záplatu na penězích, ku kteréž Petr V ok dobrou čásť ze svých pokladů zapůjčil 5) Vpád ten stál císaře Rudolfa korunu a tak i panství Krumlovské, jež převzal nový král Matyáš. Poněvadž vpádem Pasovských i město Krumlov nemálo trpělo a na 30.000 fl dluhů zdělalo, odpustil jim císař úroky vrchnostenské na rok 1611 a zapověděl, aby se od nich žádalo, co si byli na vydržování Pasovských z panských obilnic a sýpek vypůjčili;6) a poněvadž se byli nejvyšši úřednici a soudcové zemští, též rady dvorského a komorního soudu, Petrovi Vokovi za jistce postavili, že peníze jím položené mu zaplaceny budou, zapsal jim Matyáš r. 1612 dluh 1000 fl. rh. na panství Krumlovském. Roku 1617 (vkl. i. prosince) týž panovník císařové Anně manželce své pro J^ji «IC vzácné a šlechetné chování, aby jakž na důstojnost J. M. lásky náleží, tím vzácnější a lepší s dvorem svým vychování jmíti ráčila," 30.000 fl. rh. důchodu ročního ode dne smrti císařovy až do jejího živobytí na panstvích a zámcích Krumlově, Pardubicích, Chlumci (kromě Hradištka), Brandýse, Benátkách, Lysé, Přerově, Králově Dvoře, ') Břežan (P. V. 237): „pod Pelikánovými pokoji." ') Kromě historie Březanovy užito hlavně vypravováni, jež sepsal Gindely (Rudolf II. 338—341) podle tprův hejtmanových komoře podaných; lylo [mmeti doplňují fclplslíy (aich. Třeboň. Hút. 6150), jcí si nejmenovali) (bwpocbyby hejtman) uänll Chybnr /praven byl jiný pamrlnik. (Viz CM mus. 18$*. 362.) *) DZ. 94 C 13. ') Koubek, Děje Liborovu «tr 178—l8s. *) Skála I. 267 atd. *) Sommer, Topocraphic des Kudweiser Kr. 341. ' KRUMLOV HRAD. 47 Točnice, Zbirově a Přisečnici zapsal a postoupil. *) Na zámku Krumlovském, kdež se r. 1614 císař sám po nějaký čas zdržoval, byl úředníkem Zikmund Turnovský z Turnšteina hejtman r. 1615.*) Když začalo r. 1618 povstání v Čechách, byl Krumlov vedle Budějovic předním místem, kdež se vojsko císařské sbíralo. Psalť hrabě z Thurnu úřadu městskému do Krumlova, dostav jisté zprávy, že se v městě jich lid nějaký sbírá, aby se toho nedopouštěli, nýbrž jako jiná města ke stavňrn pod obojí se připojili. Krumlovští sice lid vojenský propustili, avšak ke stavům se přece nepřidali. K uklízení bouří umínil císař vojsko do Čech posiati, a nařídil hejtmanu Krumlovskému, aby vojenského hejtmana Felzara s lidem jeho do Krumlova přijal a jej všemi potřebami opaitřoval. Císařský generál Bukvoj dostav se do Čech osadil Krumlov dobře 300 pěšími a 200 jízdnými, maje odtud platný průchod do Rakous, dne 1.2. listopadu; velitelem se tu stal Španěl Fernando Caratti z Carare. I maje hrabě z Holachu, generál stavovský, v úmyslu Krumlov z rukou lidu císařského vyníti, vypravil se potichu v místo to s dílem lidu svého, dne 30. prosince toho roku opustiv ležení své. Ale že byl v tom jakkoli nepříteli pronesen, proto Bukvoj poslal za ním v skok 2 kumpanie jízdy, zanechav jim v zálohách větší síly, aby mu v tom učinily překážku. Jízda ta dohonivši hraběte, a srozuměvši, že by byla proti němu mdlá, dala znáti troubením ostatním tovaryšům svým, kteří v záloze leželi, aby přispěli jim na pomoc. Což když se stalo, hrabě zanechav svého prvního úmyslu strany Krumlova, obořil se na ně a svedl s nimi šarvátku, v níž zůstalo nemálo lidu na místě. \ Roku příštího (ióig) šlo to bouřlivěji u Krumlova, z něhož Uhři tam ležící výpady do okolních měst činili a kraji tomu velice škodili. Z těch příčin vysláno od stavů 4000 lidu, aby Krumlov z moci Bukvojovy vyňali; ačkoliv rozstříleli jednu bránu a jinou petardou roztříštili, nepodařilo se jim do města vniknouti, poněvadž pro mříže bran nemohli proniknouiti, také se katoličtí obyvatelé zmužile bránili, any i ženy horkou vodu na dobývající vylévaly. V ten čas asi (dne 18. ledna) zastihše 1000 mužů Bukvojových, svedli s nimi tuhou šarvátku, kteráž několik hodin trvala. Tím více potom posádka Krumlovská dosti daleko vyjížděla a hrozné škody na statcích, obyvatelům pak veliký strach působila. Dne 18. května počihali u jedné vesnice na stavovské vojáky, kteří se s kořistí ke svému vojsku navracovali; udeřivše na ně, pobili jich 120 a 40 zajatých na Krumlov přivedli. Po bitvě Záblatské (v červnu toho roku) byli mnozí z lidu stavovského jati a na Krumlov a Budějovice vezeni; těm namlouvali Uhři napřed slovy pěknými, aby se dali potřebovati králi Ferdinandovi, a když oni bránili se toho učiniti, vmetali je do smradlavých vězení, ano i katem jim hrozili, tak že potom musili přistoupiti k tomu, aby jimi dva pluky doplnili. Zajatým oficírům dávána strava z kuchyně zámecké, někteří z nich potom darmo, někteří s výplatou zase propuštěni. Celkem bylo jich Bukvojem 130 propuštěno, že pak ostatní byli ke službě královské tak přísně dodržáni, to ne tak samému Bukvojovi jako spíše hejtmanu Caratti se připisuje. Nachází se také, že tři Mansfeldští kapitáni, Karpizon, Butke (Butler?) a Slamersdorf, a lejtenanti někteří (vše u Zablátí zajatí) vyčekavše dobrou príležitosť času, z vězení svého Krumlovského po plachtách v hromadu svázaných a spletených hadřích dolů 5 sáhů zhioubí se spustili a odtud právě toho dne, když z Krumlova do Rakous vezeni býti měli (21. srpna), až na. Rožemberk (jiní jmenují Veselí) mezi lid stavovský v bezpečnosti a s celou koží se dostali.4) Roku [620 ležel na Krumlově pověstný Španěl a nejvyšší císařský Don Baltazar de Marradas, jenž odtud s lidem svým vybíhaje stavovským dosti škod nadělal. Tak na př. 18. dne května se 4000 lidu přitáhl před Prachatice, maje v úmyslu města tohoto vojskem Mansfeldovým osazeného jakoukoli měrou se zmocniti, ale srozuměv dobře, že mu úmysl jeho tak snadně nepůjde, zase k Budějovicům a ke Krumlovu se obrátil. Na oplatu toho hrabě z Mansfelda v červnu toho roku učiniv s lidem svým jízdu k Budějovicům a ke Krumlovu, netoliko mlýny okolo Krumlova některé popálil, nýbrž i kláštera Korunského a města Týna nad Vltavou se zmocnil, bohaté tu kořisti nabrav. Odtud sjel sám do Prahy, aby o zaplacení lidu svému při nejvyšších úřednících zemských jednal a tím dříve k obležení Krumlova se přichystal,5) ale bitva Bělohorská těm a takovým všem úmyslům konec učinila. Za války české až do 24. září r. 1620 přicházelo na Krumlov množství rozličných císařských oficirův, mezi nimiž se kromě již dotčených prosluli potom Jan Aldringer a Albrecht z Valdšteina, na ten čas nejvyšší nad plukem kyrysníků, připomínají. Na 17/~»1 ď /"l f"í~1 T"křř>-7 ¥10 t- l/llfl CX ■? íl í\ v -J ř-í -i- 1 í> X7*"il -rr\\ m w-i *"w Vi r\ n/itvoiri n 1 »\fir\ät ni ŕ31 n *\ n «-i ř rnX/11i f vjw«v ».*-* vu. v-*- Klt-M. a. m.\jt\j V**- "V * M.m iu^.w * C11U1 11J1HÍ11U pULiavill a JJCllĽfc ^J<Í\±1\J^ LCLfY 11 CL 1 ■ Ol 1^ Vlil 12.718 liber hovězího masa, 532 liber teleciho, 1826 liber skopového masa, za koření vydáno nad 44 kop, za housky nad 2 kopy, kromě toho také peněz veliké množství.6) Psal také hrabě Bukvoj r. 1619 císaři, že ačkoliv posádka Krumlovská z panství dostatek spíže dostává, však jestliže vojsku co nejspíše žold nepošle, že jistě to vojsko měšťany drancovati bude.7) ') DZ. 95 M 5. ") Rozvržení sbírek str. 33. Byl smýšlení přísní katolického, a proto o něm na sněmu Pražském r. 1619 usneseno, aby v zemi trpěn nebyl (Skála III. 82). 3) Děje Pavla Skály II. 195, 207, 441; Beckovský II. b. •) Skála III. 25. 96, 165, 166,300; Beckov. 148, 215. s) Skála IV. 125, 188. «) Sommer 241. ') Beckovský str. 148. 7* 4s KRUMLOV HRAD. Císař Ferdinand IL, pováživ veliké a platné služby, jež mu konal Jan Oldřich svob. p. z Eggenberka, nejv. hofmistr, ředitel tajné rady a rytíř řádu zlatého rouna, daroval mu listem r. 1622 dne 23. prosince v Režně daným panství Krumlovské se všemi statky, jež se k němu na ten čas držely, a povýšil jej r. 1623 na sněmu říšském v Rezné do stavu říšských knížat. Nový držitel položil základ k rozsáhlému potom majetku rodiny Eggenberské v Čechách, neb v letech 1623—1627 skoupil drahně statkidv, jež nyní panství Chýnovskó tvoří, také koupil 2 konfiskace panství Orlicko a Zvikovské a pozdějii Drslavicc • v Prachensku. Statky Rímov a Hamr koupené, ač ke Krumlovu dobře přiležité, daroval kníže kolleji Krumlovské. Listem r. 1628 dne 15. dubna v Praze daným nejen potvrdil císař dřevní své darování, ale rozhojnil je také zbožím Helfemburským a Netolickým a povýšil všechna tato zboží se vší zvolil, regaliemi a vrchní opravou na knížectví s názvem vojvodským. Vedle listiny této tvořily nové knížectví istatky tyto: Znaky páně Vilémov a manželky jeho Anny Marie Badenské. zámek a město Český Krumlov s příslušenstvím, město Prachatice, městečko Volary, vsi Těšovice, Rohanov, Zdenice, Fefry, Výrov, město Netolice s oborou a zámkem (lusthaus) v ni ležícím i s příslušenstvím, městečko a zámeček ve Lhenicích, starý pustý hrad Helfemburk i s panstvím a městečky Bavorovem a Strunkovici, vinice, dům a dvůr u Křemže, právo podací klášterů Zlaté Koruny a Vyšního Brodu.1) K tomu přišel darováním císařským r. 1631 dum Švamberkovský na Hradčanech, jenž posud svou starožitnou podobu zachoval. Jakožto kníže vykonával Jan Oldřich všechna regalia, zejména i právo peníze bilti a ve stav šlechtický povyšovati, pročež si i mincovnu (Můnzkammer) na hradě Krumlovském zřídil. (Napřed byla mincovna v horním zámku v prvním dvoře, později přenesena na předhradí.) Po dobytí Prahy skrze Sasy r. 1631 poslal císař kníže do Čech, aby přiměl kníže Frýdlantské ke přijeti nejvyššího velitelství v cis. vojště, což se knížeti podařilo učiniti, poněvadž byl přítelem Albrechtovým a věcí a záležitostí jeho se při ') DZ. 143 A 27—29, Sommer str. 206 (dle dát archivu Krumlovského). KRUMLOV HRAD. 49 dvoře císařském zastával. To melo arci v zápětí, že po vyjevení zrádných záměrův Albrechtových láska císařova ke knížeti o něco ochladla, pročež se i kníže od těch dob při dvoře nezdržoval. Již roku 1632 byl listem vlastní rukou psaným (12. listopadu) odevzdal knížectví Krumlovské se všemi statky v Čechách a panství Senftenberg a Horní Walsee synu svému Janovi Antonínovi, vymíniv si (r. 1633, 1. ledna) toliko vrchní panství, právo peníze biti, roční důchod 12.000 říš. tolarův a 300 věder vína z panství Senften-berského; pak odebral se na statky své ve í^tyrště a Krajině, kdež r. 1634, • 8. října v městě Lublani zemřel. I za knížete tohoto zkusil Krumlov ve válce tehdejší mnohé svízele. Mimo očekávání přibylo na panství ke konci r. 1623 mnoho vojska bavorského, zejména jízdy, a v noci ze dne 30. na 31. prosince rytmistr Petr ForcrAč nřišerl s — _ __0— L------- - kumpanií vojska před město, žádal, aby mu brány otevřeny byly; když pak se to nestalo, kázal na stráže z ostrá stříleti a hleděl, ač marně, do města vniknouti. Rozkacená soldateska poplenila potom okolí tak, že lidé z předměstí a vesnic se rozutíkali. Zatím přikročeno i k obléhání hradu a odňata aby vojsko odvoláno bylo, nařízeno hejtmanům Bavorským, aby pořádku při tom šetříce ze země vytáhli, g-eneral Adam hrabě z Herbersdorfu a nejvyáší z Härliberka, přišedše tudíž dne 15. března s Obraz Jindřicha z Rožemberka (t r. 1310) na jeho pečetích. mu všechna voda. Sesi-liv rytmistr l:id svůj ještě jiným lidem přepadl roku 1624 dne 14. ledna předměstí Latránské, slezl hradby městské a zmocniv se brány odtud do hradu vedoucí, mocné do prvního nádvoří vni- L I .1.- erv-&9 l ... f ■ . . ; — • . . ....... ^ v' . (150 mužů), přibravši k sobě ozbrojeiné měšťany, je zase odtuii vypudila, při čemž z:tratili dva mrtvé a dva raněné. Po této věci kníže ve Vídni zůstávaje při bavorských velitelích toho vyhledával, aby řád u ve vojště slušnější měrou šetřeno bylo, a poněvadž i císař žádati neusiloval, z Čech to Bavorský 30 koni do města, dobrý sice pořádek zachovávali a vojsko vyvěsti se hotovili, ale dne 16. dubna dal od sebe nejvyšší z Härliberka mluviti, že neodtáhnou, dokud se jim dlužný žold 45.000 říš. tolarů nezaplatí, při čemž také zůstalo. Obdrževše peníze dne 30. června odtáhli, jimž lidé rádi paty viděli. Za ten půl léta, co byli na panství, vynaloženo na ně více než 40.000 fi., co pak snědli, to zajisté mnohem více stálo. Po všechny války potom následující byl tu pokoj, až konečné sem přišel roku 1648 švédský g-eneral Alfred Wittem-berger z Debernu. Dne 20. září poddaly se mu město a zámek, a uloženo celému knížectví Krumlovskému, 5o KRUMLOV HRAD. aby 12.000 fl. rancionu zaplatili a polovici toho ihned položili. Švédové zachovávali dobrý pořádek a měšťanů nijak netýrali, než venkovanům brali koně a dobytek. Dne 2. října osadilo Krumlov zase vojsko císařské; ačkoliv prosen jest generál Wittemberger mnohokráte, aby odpustil druhou polovici rancionu, slevil přece jen 1500 fl. a vymohl i zaplacení ostatních 4500 fl., ačkoliv byl mezi tím již mír- zavřen. Svrchupsaný kníže Jan Antonín, nabyv po smrti otce svého i statků jižních, stal se r. 1635 hejtmanem zemským v Krajině, koupil r. 1637 statek Štěkenský a potom nařízen za vyslance ke dvoru papežskému. Tak jako otec jeho, i on v letech 1636—1641 marně se pričiňoval, aby byl přijat do rady říšských knížat a právo měl na říšských sněmích zasedati; neb knížata říšská přes přímluvy císaře a kurfirštův tomu odpírali, k tomu poukazujíce, že kníže v říši knížectví nemá. Aby i tato překážka minula, prodal mu císař hrabstvi Gradisku a udělil mu titul pokněžnéného hraběte (xradisky. Potom teprva povoleno sice přijeti, ale kníže se ho nedočkal, dokončiv život svůj r. 1649 dne 19. února. S manželkou svou Annou Marií markrabínkou Braniborskou z Bayreuthu (f r. 1680) byl zůstavil kromě dvou dcer syny Jana Christiana a Jana Seifrieda. Oba byli nezletilí a dědictví jejich spravovali tudíž až do roku 1664 poručníci jejich, totiž matka, Christian markrabě Braniborský a Volf ze Štubenberka. Když pak let svých dosáhli, smluvili se o dědictví své r. 1665 dne 30. června a r. 1672 dne 27. března takto: Starší bratr obdržel kromě panství svéřenského Ehrenhausen (ve Štýrsku) knížectví Krumlovské, Vimberk, Drslavice, Orlík se Zvíkovem a Červeným Újezdem, Chýnov, domy a vinice u Prahy, mladší bratr obdržel panství ve Štýrsku a Kráňsku a polovici důchodů v Gradisce, kterouž spravoval bratr starší. Po učiněném zvodu r. 1666 dne 7. května nastaly pro zámek zdejší nové časy, neb on se stal nyní v skutku resiidencí knížecí. Za dob vlády císařské se na zámku kromě malých oprav nic nestavělo, také změiny za prvních dvou Eggenberkův byly jen nepatrné. K obvodu zámku přibyl dům v Latráně v levo před hlavním vjezdem ležící, jejž byl kníže Jan Antonín r. 1636 od Jana Hagena ze Švarcpachu přikoupil. Mezi tím byly také pivováry ze zámku odstraněny a zřízen pivovár na Novém městě, a při veliké bráně na Plášti nacházela se r. 1649 nová kašna. Jan Melchior Otto z Friedberka (Breisgau) byl sice r. 1641 dne 16. října za dvorského malíře knížetem přijat, zdali však něco na Krumlově maloval, není známo. Důkladnější změny se staly za Jana Christiana, a to tuším nejvíce návodem umění milovné a duchem praktickým obdařené manželky jeho Marie Ernestiny, dcery knížete Jana Adolfa ze Švarcenberka, již byl pojal r. 1667. Roku 1672 sice postaven jen jeden komín, ale již r. 1673 začaly důležité opravy v tak řečené jeleni síni (Hirschensaal), kterouž byl prohlédl stavitel Spinetta; také se tu ten rok malovalo. Asi současně vystavěno jest nové divadlo, jež bylo r. 1675 dohotoveno, jež však jen okamžité a prozatímně potřebě sloužiti mělo. Mělo obdržeti mnoho mutací či dekorací po způsobu divadla Salcburského, o něž byla smlouva učiněna s malířem Janem Šaumbergerem. Přihlíženo také k přední části horního hradu či stavení při staré věži, jež jsouc od některého času zanedbáno jen několik pustých místností vykazovalo. V té příčině projednáno ŕíílj-i v i A "r r r\ rt d t 1 í*ť»t*^7t"ln C T—T111 V»j-i -fr rri ci-^int-oA o«-> Tol7iií\£»fn A tiř-ntiinfirrt "\ T»» v-^-í olnr ~» *-1 *-v~i IrtioiK iv x. 1 i/y J uuv - v- iw-o. v u -» J.1hwu1j1vj m h?i.u * ikviv.111 j nn "l/v 111 j. XLitVUlii^Ul VJ. v, ■ t . . ^ 1 j ciuj Od LI CL mu I IVU.^J zdí vylámal, dobře opravil a vše pořádně do rovnosti přivedl. S prací se ihned započalo, a ještě téhož roku pracoval také o věži stolař Netolický. Kromě toho vykonány také v letech 1677—1678 nemalé opravy na všech staveních zámeckých, nejen aby byly lépe ozdobeny, nýbrž také aby spíše pohodlí sloužily; práci tuto vykonali stavitel de Maggi a Krumlovský stavitel Spinetta. Při tom se děje řeč o mincovně a lékárně v horním zámku. Roku 1680 rozkázal kníže Jan Christian, aby se počalo bez prodlévání se stavbou nového divadla a aby byly ihned základní zdi stavěny. Jak velice kníže o zvelebení svého divadla pečoval, seznává se z toho, že několik hercův, z nichž jeden (jsa též malířem) cestu ke svému vzděláni do Itálie podnikl, vydržoval roku 1680—1686. V těch dobách kníže chtě svůj horní residenčni zámek v Krumlově k lepšímu pohodlí přeměniti a v sídlo knížecí přetvořiti, kázal projednati dílo se stavitelem de Maggi a především odřitraniti starou věž tuto se vynacházející, a některé světnice tak, jako ty k východu ležící, stejně upravifci. Smlouvou roku 1682 dne 24. listopadu učiněnou uloženo staviteli, aby při předním nádvoří, kdež bývala mincovna, sklepy (klenuté světnice) i s příčkami jakož i staré schody vybořil a nové schody klenutej zdola až ke střeše postavil, věž od svrchu až k podlaze staré tahulnine sbořil, a to proto, aby nova tabulnice v tu stranu rozšířena býti mohla a aby pro vyhoření celé věže zdi zámecké škody neutrpěly, nicméně však aby mezi novou tabulnicí a mezi schody šnekovými na věž vedoucími způsobil sklípek, kdež by knížecí jídlonoš (credencieur) potřeby své pro tabulnici zavírati mohl. Také mu uloženo, aby pokoje kněžniny, poněvadž nízké byly a s výškou tabulnice se nesrovnávaly, povýšil, podlahy tudíž vytrhal, staré trámy novými nahradil a tyto nové ve stejné výši s podlahou tabulnice do staré hlavní zdi vsadil, jakož i okna, dvéře a j. znovu zřídil. Do řečených pokojů měly přijití 3 vlaské komíny. Co se týče té strany k řece Vltavě od malých čtverhranných schodův, uloženo staviteli, střechu i se stropem sníti, hlavní zed i s příčkami KRUMLOV HRAD. 5' až ke kabinetu kněíninu do rohu povýšiti, tak aby měly všechny zdi jednu výšku, a zevně i vnitř po obou stranách stavení novou římsu přidélati. Od rohu, kde byl řečený kabinet kněžny, kdež uzavřeno zříditi novou galerii, po celé délce až ke dvoru pod Pláštěm či nové zahradě a odtud až po dančí oboru a dále až k té zdi příční, která světnice í s předsíni a schody dělila, jakož i všechny v té prostoře ležící příčky měl ve stejnou výšku s předešlými světnicemi vyrovnati, novými trámy a římsami opatřiti. Konečně mu uloženo vystavění j světnic a galerie a chodby jdoucí z kabinetu kněžnina nad jelením sálem, udělání gypsových podlah, hladkých říms a ozdob ve všech místnostech horního zámku, a štukaturská práce v galerii. Jelikož se de Maggi zavázal, práci tu až do léta r. 1683 dokonati, započato hned 1. prosince r. 1682 s bouráním věže, při čemž sňaty 2 makovice sem r. 1630 zasazené, v nichž se však nic zvláštního nenašlo; příštího roku v únoru počali věž bourati, při čemž nařizovala kněžna, aby se jen po jistou mezi vybourala, aby netrpělo spodní stavení, a aby se vyhradilo místo pro knihovnu. S prací hrubou zevnější popílili si potom dělníci, aby před podzimkem vše pod střechu přišlo, a již 10. září toho roku vsazeny na stavení makovice s pamětí v nich uzavřenou, že to vše učiněno na počest kněžny Marie Ernestiny, a připomenuto tam také odvrácení nebezpečenství, jež Vídni od Turkův hrozilo. Nařízeno potom ještě více změn uvnitř slavení, a tak se ta celá stavba až do r. 1687 protáhla. Nahoře se stala také zmínka o nové zahradě. Zde arci byly za posledního Vítkovce jen sady, kořenné a květinné zahrady, jakož i „lusthauz" r. 1555—1557 vystavěný; lesku svého dosáhla zahrada tato teprve za doby Eggenberské. Roku 1664 již tu byly letní příbytek, ovocní dům a fíkovna. Kněžna Marie Ernestina, milujíc krásné i užitečné, přeměnila také zahradu, tak že se od těch dob novou nazývala. V letech 1678— 1683 pracovali tu stavitelé de Maggi a Spinetta a r. 1685 rozkázáno kněžnou, aby rybník zahradní skrze trouby vodou pramenitou zásoben byl. (V letech 1707—1708 povstal tu letohrádek řeč. Bellaria.) R. 1686 počato také stavětí o chodbě zahradní, kteráž šla od kněžniny galerie (vlastně od jeleního sálu) až do nové zahrady, ale teprve za doby Švarcenberské dokonána byla. Začalo se s prací o letnicích toho roku. K této staré chodbě přibyla v letech 1707—1708 nová chodba též z poručení kněžnina stavěná, kteráž na zděných pilířích spočívajíc se táhla od řečené galerie až k pilíři u schodů divadla, nad tímto dále ve výšce střechy až po sklep u Pláště, kdež se spojovala se starou chodbou. V letech 1686 a 1687 stavěl kníže novou mincovnu na předhradí i s předsíní, světnicemi, komorami, slévárnou s pecí, skladištěm na uhlí a písárnou; stavba tato obsahovala sklepy, některé světnice při tom a střechu šindelnou. Poslednín svým pořízením r. 1696 dne 16. listopadu sepsaným odkázal Jan Christian, dětí nemaje, panství Chýnovské se statky Blanicí, Starou Vožicí, Ratibořici, Zmyslovem, Dubem, Dobrou Vodou, Zlatenkou, Stříteži a Dolem a domem Makovským v Táboře choti své Marii Ernestině ke svobodnému jmění; knížectví však Krumlovské, Vimberk, Drslavice, Orlík, Zvikov, Červ. Újezd, Myslín, domy v Praze na Hradčanech a za branou Újezdskou a dům ve Vídni téže manželce své k užíváni doživotnému, tak aby po smrti její v držení biatrovce Jana Antonína (syna Jana Seifrieda), a kdyby tento před kněžnou zemřel, v držení kněžnina bratrovce Adama Františka knížete ze Svarceníerka přešly. Sám zemřel r. 1710 dne 14. prosince a kněžna uvázala se v držení všech statků jí odkázaných. Náhoda tomu chtěla, že všichni nápadníci před kněžnou zemřeli; když tudíž ona r. 1719 dne 4. dubna život dokonala, spadly veškeré statky Eggenberské na kníže Adama Františka, jenž se v ně toho roku dne 29. dubna s komorníkem desk zemských uvázal. K rozsáhlému zboží Eggenberskému přibyly ještě statky Švarcenberské Třeboň, Hluboká, Protivín a j., tak že knížeti co do mnohosti statků žádný šlechtic v Čechách se nevyrovnal. ') V pokojném držení dědictví Eggenberského zůstali Švarcenberkové teprve po skončení právní pře s hraběnkami z Leslie, které jako princezny Eggenberské činily nároky na zboží předků svých. Císař Karel potvrdil potom (r. 1723 dne 28. září) hodnosť knížectví Krumlovského i s titulem vojvodským rodu Švarcenberskému, od kterýchž dob se knížectví jakožto „allodiale a fideicommisso inseparabile" v držení řečeného jasného rodu nachází. Na zámku i za knížete Adama Františka dosti pracováno. Za přítomnosti knížete v Krumlově roku 1720 povolána sem z Hluboké na nějaký čas garda granátníkův a umístěna v mincovně. V letech 1719—1720 kázal kníže v hořejším zámku některé světnice znovu zříditi, při čemž také sňata střecha nad nimi se nacházející, hlavní zdi o sáh výše vyzdviženy a tím také nová střecha povýšena. Stavěl to stavitel Martine.li s polírem Spazzim. Starou zahradní chodbu od divadla až do zahrady dal kníže (r. 1725) vylámati £ schody do hořejší či nové chodby udělati, aby se mohlo z jeleního sálu do zahrady choditi. K vyzískání většího prostranství kázal lékárnu z hořejšího zámku na nynější její místo v dolní ohradě přenésti (r. 1729), a poněvadž r. 1728 díl střechy nad mincovnou shořel, kázal ostatek snésti a stavení obnoviti (r. 1729—3730), čímž se 16 nových světnic vyzískalo. Pracoval o tom stavitel Martinelli s polírem Fortinim. V novém stavení dostal byt knížecí lovčí a v dolních sklepích dobře proti ohni opatřených ') Sommer Top. Miltner Beschreib, bóhm. Privatmünzen 42—46. 52 KRUMLOV HRAD. umístěn jest archiv panství. Roku 1732 zamýšlel císař Karel s císařovou přijeda z Karlových Var kníže Adama na jeho panstvích navštíviti a zejména na Krumlově od 27. srpna až do 4. září přebývati, poněvadž tu císařová u přítomnosti mnohých šlechticů (dne 28. srpna) svůj den narozeni slaviti chtěla. Za tou příčinou nařízeny nejen opravy některé, nýbrž i přiměřené ozdobení zámku. V rychlosti sestrojeny dvě konírny, jedna na 100, druhá na 40 koní, a 100 řemeslníků najato, aby vystavěli v horní zahradě divadlo prkenné, poněvadž stavení divadelní by tolik hostí objíti nemohlo. Sto a dvacet dvorských hercův, drahně zpěvákův, hudebníkův a tanečníkův se z Vídně očekávalo, aby tu hráli řízením Ferdinanda hrab. z Lamberka, cis. ředitele divadla a hudby, a dvorského básníka Metastasia. Konány také přípravy, aby město, hrad i zahrada způsobem velikolepým osvětleny byly, též připravovány honby neobyčejně veliké, při nichž mělo pomáhati 136 lesníkův a hajných knížecích novým šatstvem oděných a 3000 náhončích. Potravin se mělo nahromaditi u míře málokdy vídané. — Avšak radostné tyto přípravy proměnily se brzo ve smutek, když byl knížt; Adam František blíže Brandýsa nad Labem na místě utíkajícího jelena císařem postřelen Pan Petr Vok z Rožemberka a pani Kateřina Kožcmberská z Ludanic. a dne 11. června r. 1732 po nejvétších bolestech život svůj dokonal. Smutné vracel se císař v druhé polovici měsíce srpna, jeda městečkem Kaplicí, kdežto mysl jeho zarmoucenou uvažujíce, ani si netroufali před-staviti poselství, jež byla obec Krumlovská k jeho uvítání vyslala. Jediný syn knížete Josef Adam Jan byl při smrti otce svého teprve 10 let stár, pročež poručníci jemu nařízení s mateří Eleonorou Amálií roz. z Lobkovic rozsáhlá panství až do r. 1741 spravovali. V 19. roce věku svcho ujal kníže správu statků svých ležících v zemích císařsky cli (v Ríši teprve pu 4 retech) a tolik se přičinil o opravu a zvelebení zámku, že působení jeho prese všechny překážky válkami způsobené novou dobu v historii Krumlova tvoří. Granátnickou gardu přeložil z Hluboké roku 1742 na nynější její stanovisko, kdež povstala nová strážnice roku 1747 dokončená. V letech 1744—1745 povstala kázaním knížete nová zimni jízdárna s 2 vrchními galeriemi a altánem, jakož se nyní pozorovateli ukazuje, ozdobena prací sochařskou a štukaturskou, jak to byl navrhl inženýr Altomonte, s kterým kníže O všechny své novoty ve stavení a v zahradě radu brával; práci skulpturní vykonal sochař Vídeňský Zinner. K této jízdárně komíny vytápěné přibyla též nová jízdárna letni. Nemalá pozornost věnována též zahradě, zejména KRUMLOV HRAD. 53 rybníku tam se nacházejícímu. Rybník tento vysoce položený napájen byl vodou, jež se tlačila ve věž roku 1730—1731 (z poručení knížete Adama správcem hor knížecích Schindlerem u Dobrkova zalložené),. a potom po trubách do kopce vedla. Tento vodovod opraven jest r. 1748 a také poněkud změněn, při čemž měl sice dohlídku již řečený Altomonte, ale slušnou čásť práce obstarával toho času známý mlynář Hlubocký Matěj Čechman, jenž sice neměl theoretického vzdělání, ale za to tím více praktické zručnosti. Od těch dob vešlo v obyčej dílu dovednému říkati Čechmanské dílo. Druha čásť práce připadla cis. hydraulikovi Reichovi. Voda hnána nyní napřed na jeden kopec, do reservoiru, odkudž jdouc do rybníka, jako vodotrysk se prýštila. I to později přeměněno, zejména vypuštěn roku 1827 stroj na tlak, kterýž ustavičného opravování vyžaduval. Ke zvelebeni zahrady, již knížecí dozorce Zinner ve způsobu francouzském udržoval, udělal kníže tolik, kolik vůbec možno bylo. Dalť rybník vydlážditi, letohrádek Bellarii (r- 1755 — '757) okrášliti, sčřechu po způsobu francouzském přikryti, opatřiti podzemní kuchyní a místností řeč. „Sala terrena" do skály tesanou, kdež na velikou mušli kamennou voda srkala a „okouzlený stůl1* s příchozími laVkoval, Bylť v zahrada labyrint neb zahrada, v níž se snadno zabloudilo (r. 1752—'842), všelijaké domky k pěstování bylin a ovoce rozličného, loubí, studně, vodopád, vodojemy, chýše labutí, střelnice, kuželna, houpačky, mnoho výtvorův umění sochařského, sklenné koule, náspy různého tvaru a různé barvy. Současně se i pilně o zvelebeni zámku pracovalo. Roku 1748 kázal kníže jeleni sál v sál iredutní či taneční přeměniti a Vídeňským malířem Lederem al fresco pomalovati. V letech 1748—1749 pracováno o jiných pokojích, zrcadelní sál přeměněn ve světnice a pokoje, potom tu povýšeny hlavní zdi a vsazena nová střecha, čímž povstalo druhé patro s mnohými pokoji a altánem novým, o čemž pracoval palír Fortini. Z tak řečených zimních pokojův na tu stranu k Vltavě zřízeno nové patro tak, aby se odtud k redutnímu sálu a vrchnímu patru choditi mohlo. Také pracováno v letech 1750—1753 na změněnii kaple zámecké; přiděláno nové oratorium pro mladá knížata, veliký oltář a 2 menší oltáře, socha sv. Jiří, a konečně sňata i z kaple vížka. Plafond a postranní zdi na způsob mramoru i jinak ozdobil Vídeňský mistr štuka-turský André. Tehda (r. 175c—1752) povstaly také horní konírny tak, že staré pusté stavení přeměněno a do prvního patra ke zřízeni bytův úřednických vyhnáno. T v letech potomních pracováno jest o přeměnění některých místností, hlavně v hořejším zámku. Těsný průjezd při příkopu medvědím rozšířen a nsi místě mostu dřevěného k němu vedoucího (napřed tu byl most zdvihací) vystaven most kamenný a ozdoben sochami a vasami. V letech 1761—1762 opraveny knížecí pokoje v horním zámku a trupu věže (Xhurm-stockel) v 1., 2. a 3. patře a tak řečené pokoje Juliovy. Most na Plášti posud dřevěný nahrazen ir. 1764 kamenným a ozdoben též vasami a sochami, kteréž vypracoval sochař uriesler. Ke všem těm a takovým umělým pracim vožen byl kámen tesný až z Eggenburka v Rakousích. Poněvadž byl itarý dům divadelní stálé opravy potřeboval, bylo sice na něm v letech 1761—1762 ledacos opravováno (nová lože, nový vchod, Hrady a zámky České III. 8 5-1 KRUMLOV HRAD. garderóby, šatnice, skladnice), ale aby ustavičné a nákladné oprávky na zdech minuly, přeměněno jest celé stavení r. 17Ď5—1766 v nynější svou podobu. Malby nové obstarali Vídenští malíři Wetschel a Merkl. Dlouhá chodba ze zámku až k letní jízdárně byla r. 17Ď5—17Ď7 vybourána a v jinou světlejší, hezčí, arci s překonáváním mnohých obtíží, přestavena. Konečně přeměněn tak řečený zlatý pokoj, v němž se nacházelo malé divadlo, a znovu vymalován (malíři Wetschel a Leo). Již z toho lze posouditi, jak usilovná byla činnosť knížete Josefa Adama; ale obdivení jest hodna, pováží li se, že i okolí bližší a další podobněž bylo okrášleno, zejména zřízením sídla kněžnina v Kvítkově Dvoře, jenž odtud obdržel název Favoritenhof (r. 1750), a sídla v Červeném Dvoře. Konečně i to připomenouti hodno, že i časté odtrhování se skály pod zámkem nutně vyžadovalo, aby se vhodnými prostředky větší nebezpečí než pouhé odlamování částí zámeckých zdí zamezilo. Jaká nádhera tehda na zdejším zámku panovala, nejlépe viděti jest ze slavnosti, kteráž připravena r. 1768 v červenci mladému knížeti Janovi, když zavítal do Krumlova s mladou chotí svou Marií Eleonorou říš. hrab. v. Oetingen Wallerstein. Pouze zahrada zámecká byla 26.000 lampami ozářena, nad vodotryskem nacházel se chrám, v němž se spatřovaly Hymen, genie, dvoje hořící srdce, trofeje milostné a j. v.; odtud vedla brána vítězná ke dlouhé aleji. Ostrov rybníka ozářeného představoval pevnosť, na kterou dorážely dvě lodičky na vzájem k sobě střflíce. Při rybníku byla jiná brána několika tisíci lampami ozářená. Slavnosti ty trvaly až do 7. dne srpna. Kníže Josef Adam, jenž byl po celý svůj život ve službách dvorských a rozšíření hodnosti knížecí na všecky členy rodiny ívvarcenberské dosáhl (r. 1746), zemřel roku 1782 dne 17. února. Nástupce a syn jeho Jan Ncp. opustiv služby dvorské a státní přes obyčej u předkův zachovávaný, ujal se především správy a oprav na rozsáhlých statcích svých, k nimž byly nejen některé v jižních Čechách, nýbrž i některé z tak řečených dolních panství přibyly; snažil se všemožné dodélati, co ještě bylo v minulých dobách obmeškáno a co vyžadovaly nové pokroky hospodářské, ano i vlastními výmysly a novotami výnos statků zvýšiti hleděl. Připomeneme tuto vysušování bahen na Třeboňsku a založení stoky mezi Vltavou a Dunajem (r. 1787—1789). Také koupil kníže panství Zlatokorunske (r. 1787) po vyzdvižení kláštera tohoto a zaokrouhlil jím panství Krumlovské. *) Po několik generací spočívaly naděje na udržení se rodu Švarcenberského vždy jen na jedné hlavě; kníže Jan měl však četnější potomstvo jak mužské, tak i ženské. Za tou příčinou ustanovil kníže, aby byl zřízen druhý majorát rodinný čili tak řečená sekundogenitura, jak byl již r. 1703 kníže Ferdinand pořídil. Vůle jeho uvedena ve skutek, když byl r. 1789 dne 5. listopadu zemřel; neb po delším jednání učiněna r. 1802 mezi knížetem Josefem Janem jako nástupcem otcovým a jeho bratrem Karlem (známým vítězem u Lipska) smlouva, jíž tomuto panství Orlické a Z\ ikovské v držení dáno. Tím povstaly dvě větve rodu, starší a mladší. Kníže Josef Jan otce svého následovav, neuznal za dobré oddati se službám dvorským, ale pečoval velice o správu svých statkův, jež v každém způsobu zlepšil. Veliký náklad stálo jím započaté vyměřování všech panství knížecích, jakož i jím nařízené a na všech statcích provedené a doposud ve výborném ano vzorném stavu udržované zařízení archivův a úředních registratur, kterým si získal nekonečných zásluh o usnadnění dějepisných zkoumání. Na zámku Krumlovském zřídil roku 1801 školu hospodářskou s knihovnou a všemi jinými potřebnými pomůckami, aby tu po 3 léta cvičeni byli na knížecí útraty hlavně synové knížecích úředníkův a služebníkův a nabyli dostatečných vědomostí ve vědách hospodářských, věcech úředních a správních a j. v. Ústav tento, roku 1850 zrušený, účelu sobě vytčenému nejen hojnou měrou vyhověl, ale i k hospodářskému vzdělání v jižních Čechách blahodárně působil. Místnosti pro ten ústav vykázány ve stavení, kdež se nachází garda, a poněvadž také zakoupen teleskop, zřízena tu malá hvězdárna, která se tam již nenachází, byvši potom zrušena. Za manželku měl kníže Josef Pavlínu z rodu vévod Arenberských, která v Paříži na plesu, jejž svat její, kníže Karel, jako vyslanec císařský dával ku poctě zasnoubení Napoleona T. s arciknéžnou Marií Ludovikou, nešťastnou náhodou uhořela a smutným způsobem život svůj dokončila. Ze tří synů knížete Josefa (f r. £833) dočkali se všichni postavení skvělého a vynikli každý v oboru svém nad většinu šlechtických vrstevníků svých; nejmladší z nich, Bedřich, stal se kardinálem a arcibiskupem Pražským, druhý, Felix Ludvik, byl předsedou ministerstva (r. 1848—1852), nejstarší pak, Jan Adolf, získal si velmi chvalné jméno jako výborný hospodář a pán bohatýrský, jak vědí dobře všichni obyvatelé na panstvích knížecích. Zámek Krumlovský ozdobil kolikerým způsobem, jak z venku, tak i uvnitř. Obnoveny zejména roku 1842 v původním svém slohu freskové malby, které se na průčelích druhého nádvoří nacházejí, opraveny sochy na mostě do zámku a na Plášti, vydlážděno jak první, tak i druhé nádvoří, a konečně přidělány 4 nové věžičky na veliké věži zámecké. Roku 18Ď1 nahrazena ') Tak i přikoupeno r. 1800 zljoži n. kláštera sv. KJáry v Krumlově. KRUMLOV HRAD. 55 jest také stará brána v horním zámku jinou lepší a vkusnější. Uvnitř zámku přičiněno dílem obnovením dílem znovu vymalováním a upravením mnohých pokojův a dlouhé chodby, vydlážděním chodeb a přestávek na schodech, k čemuž brány dílem pěkný kámen, dílem kamínky mosaickou prací sestavované a j. v. V letech 1843—1844 upraven jest tak řečený malý zrcadelný neb taneční sál v knihovnu knížecí, a r. 1857 opatřen jest celý zámek hromosvody. Různého-způsobu, však ve všem znamenitý byly všelijaké proměny rázu stavitelského knížecích pokojů, hostinic, besed)' zámecké, kancelářův a bytův úřednických, při čemž i to podotknouti dlužno, že sýpka (aneb dříve skladiště soli) na prvním nádvoří při lékárně ve 4 byty úřednické přeměněna (r. 1876). 4. PAMĚTI O kuchyiii Krumlovské. ejednou anobrž často o tom psáno a mluveno bylo, kterak pásma klimatická a povrch země u národů rozličných zvláštnosti vytvořují a na vývoj jejich povahy i kulturní pokroky působí, ale zřídka poukázáno k tomu, že některé vlastnosti národů souvisejí s tím, co se u nich vaří a sní.') Mohli bychom se o této věci široce rozepisovati, srovnávajíce dějiny některých národů s jich kuchařstvim, ale poukazujíce jen mimochodem k maso-jedům Britům a podmaněným jim Indům, dotkneme jen toho, co se dotýče národa českého. A tu shledáme, že bylo hlavní potravou předků našich, když vznikly války husitské, maso a k tomu jakožto přikusek chléb a kaše; po třicetileté válce vytištěno maso z kuchařstvi našeho buchtami, knedlíky a rozličnou stravou v době, kde národ náš takořka spal, nic o sobě nevěda, a za naší paměti dostala se jedna část našeho lidu venkovského až na brambory, kdežto jiná část se v té příčině ke způsobu předků svých aspoň z větší části navrátila.2) Prvotně bylo u nás kuchařstvi jedno tak u krále, jako u předních pánův, měšťanův a venkovanův i s jich čeládkou. Chudší ovšem přestávali na tom, co si opatřiti mohli, řídíce se staročeskou průpovidkou: ,,Praví svatý Tonáš, aby jedl doma, co máš," ale u těch byly aspoň přední stravou pokrmy mléčné, jakož se posud ve vesnicích spatřuje. Avšak od sedláka nahoru byla strava stejná, připouštějíc rozdílu jen ve mnohosti vařsného a v některých přísadách, jako na př. koření Pán, který se ubytoval v městě u nějakého hospodáře, dobře byl spokojen s jídlem, kteréž mu tam dáváno, a šafář ve dvoře nejedl sice stejných pokrmů se svým pánem, ale přece měl šest dní za týden maso, kteréž se čeládce do dvora posílalo. Když jel pan Petr z Rožemberka r. 1535 do Prahy, protrávil tu s komonstvem svým masa hovězího a telecího drahně (totiž za kopu a 20 gr.), dvě slepice, kopu vajec (za 9 gr.), chleba, žemlí, jablek do kuchyně i ke stolu dosti a koupeny jen 3 žejdlíky vína, snad proto, že pán nějaký nápoj s sebou vezl. Dne 5. dubna toho roku koupeny pro pána maso hovězí, celé tele, jehně, 6 slepic, 40 vajec, máslo, slanina, ') Srov. Voltairův výrok: Ce que nous mangeons, fait 1'esprit. a) Že se robotrjikům (sekáčům, žencům a va2ačům) ještě v druhé polovici 17. věku dobrá a jadrná strava dávala, dokazuje paměť jedna z r. 16G5. Ka panství Vlašimském dávalo se dělníkům za den dvakráte jisti, a sice na oběd: polévka z tvarohu neb mléka, kroupy, hrách; na večeři: polévka, kroupy a šišky; kroupy se zavařovaly do mléka- Pro 60 dělníků na jedno jídlo se dalo I. na oběd: I'/^ čtvrtce krup a 2 čtv. hrachu, 1 když hrachu nebylo, tedy místo něho 2 čtv. bílé mouky na kaši, I'/, konve (27 žejdlíků) mléka na zaléváni krup i na polévky, 'y? lib. másla. 2 žejdl soli; 2. na večeři: I'/3 čtv. krup, 2 čtv. výraze na buchty, 27 žejdlíků mléka na zalití krup a na polévku, I lib. sýra na posypáni buchet, '/s libry másla, 2 žejdl. soli. Chleba dáno statečnému robotníkovi po 1 bochníku vážícím I 'lt llibry (Fr. Slavik v dějích Dnmasina). 8* 56 KRUMLOV HRAD. chléb, žemle, ariýz a koleandr k odvárce a jablka, věrtel piva a 19 pinet vína. Když odjeli, dali na spropití paní 12 gr. a pomahačům a dívkám po 6 gr. Toho roku v měsíci říjnu byl pan Petr v městě Benátkách nad Jizerou; tu jich jídalo v hospodě deset za dvě noci a půl dne, dostávali po třech jídlech (každé po 3 gr. a 3 d.) a platili tudíž za 30 jídel 1 kopu 42 gr. 6 d. (kopa asi za náš dukát). Není divu, že po tak silné stravě si dali pouštěti žilou, jakož se i stalo tehda v Benátkách, kdež kováři za to, že Maršoví pouštěl „pro ochvačeni," vyplaceno 6 gr. Roku 1563 po odjezdu páně snědla, čeládka, která zůstala na Krumlově, za jeden týden i vola, 3 telata, 36 slepic, 3 kopy vajec, pinty másla, 12 plotejsů, 18 uzených kaprů, 4 kapry čerstvé, chleba po 18 čbeřích malé míry, krup 1 čtvrtně, hrachu i čber, 3 pinty nešvařeného másla, 372 smetany, 4 mléka, a vypila 18 věder piva a 7 pinet vína. Za posledních pánův od Růže vařilo se na Krumlově asi pro 200 lidí, jichž bylo někdy více někdy méně (r. [596 na př. všech 183). Projdeme-li jednu ceduli téhodní (t. j. seznam toho, co se v kuchyni přijalo), na př. r. 1592, 24.—31. května, poznáme asi tento pořádek v kuchařství: V neděli přijali do kuchyně 3 kohouty indiánské (t. j. krocany), 28 kuřat, dvě mladé husy, vepřovou pečeni, 14 klobás, 6 jiternic, 8 holoubat, jedno vemeno, kopu neždíků a parmic a kromě toho cibuli, petržel, křen, špenát a salát. Hovězí a jiné maso se tu nepočítá, poněvadž přijato v sobotu V pondělí pořízeno do kuchyně 10 skřivanů, 4 křepelky, dvě kopy raků, indián, kohout, 27 kuřat, 6 holoubat, salát, řípa, mrkev, cibule, okurky a perník. V úterý padli 3 skopi, 14 kuřat, 5 skřivanů, 2 kapouni, dvě slepice krmné, vepřová pečené, 5 klobás, hovězí játra, salát, petržel, 8 otepí šperglu, jablka, chlupaté jahody, šalvěj; do hospodářství koupeny téhož dne tucet talířů, tři dlouhé lžíce, střízek a dížička. Ve středu přišly do kuchyně 4 libry lososa, zajíc, dva kapouni, & KreptSItíK, >| »tr I líSÉtldL, ňttlílL VC lliaY IVcH-D, ^lULllC llIld-UO, pfcl.r.£t31 cl B^CIjai,, i\a LLV11CK UUĎLčlUllČl Z.ČLSUOČ1 v sobotu aneb ve předešlých dnech pořízená, a zapsány proto do cedulí jen salát, cibule a šalvěj. V pátek dodány do kuchyně kromě dvou zajíců a dvou kapounů 4 libry lososa, 6 kop rakův, 5 žejdlíků mřenu, záježdíky a od předešlé soboty čerstvé ryby, nad to 8 artičokův, 50 oplátek, tři libry švestek, sýr pro čeled, kmín, jalovec a zelenina, jako ve dnech předešlých. Téhož dne přivezena na pálení jedna fůra uhlí. Sobotní příjem byl největší, poněvadž dodáno téhož dne mnoho masa a vaření na celý týden, totiž dva vepři, 101 slepice, 25 kuřat, 4 voli, 8 telat, 14 jehňat, 16 skopců, 4 kapouni, 6 jiternic, 15 klobás, jedna vepřová pečené, dvě mladé husy, 3 kopy vajec, 10 hrud másla neprevareného, 22 pinet smetany, 34 pinty mléka, jedna pinta krupice, kroupy, žito na chléb, korec hrachu, 3 vědra vína na ocet, hotový vinný ocet, žemle, jablka, hrušky, cibule, salát a zeli. Co se týče jídel postních, přijaty téhož dne jeden úhoř, 81 kaprů, dvě hlavní štiky, 24 štiky mysné (viz popis Třeboně), 15 štik slaných, 12 štik čerstvých, 15 parem, 12 mniků, 15 cejnů, ježdíky, drobné ryby ke smažení a dvě kopy raků. Na pálení přivezeno do kuchyně 30 for dubového dříví a 44 klády zřezány do pokoju páně k palivu. Prohlédneme-li pozorně i jiné cedule téhodní, shledáme, že se kuchyně vždy podobně zásobovala, jako se dálo dotčeného téhodne Hriodínie kror^ě toho ještě jinde na plíce a osrdí hovězí, jeřáby, rozličné ryby (karasy, bélice, tlouště, střevle), rozličné vaření (jáhly), ředkev, ale ze všeho se spatřuje, že šlo kuchařství jednou cestou ustavičně. Nikde se nesetkáváme se pšenicí (kromě té, kteráž sypána slepicím a kuřatům), aneb pšeničnou moukou, pouze žemle „podlé vrubu" (t. j. takové, jež se z dlouhého bochníka ulamovaly) se připomínají. A byť se nemohlo určitě říci, že se vše snědlo, co dodáno téhož dne do kuchyně, přece jest jisto, že asi tolik, co psáno jest, za týden se snědlo, leč bylo něčeho tolik, že zbylo na týden následující a že se rozličná masa zvířat domácích se ptačími masy a vařením střídala. Avšak do cedulí těchto nepojata zvěřina a mnohé věci, kteréž náležely k přípravě, a konečně zákusky po jídle. Co se dotýče zvěřiny, obsaženo jest v téhodní ceduli r. 1595 -(26. června až do 13. října), že posláno do kuchyně z obory Kratochvilské 16 jelenův, 9 laní, 2 srny, kolouch jeden, 4 telata zvířecí, jedna svině divoká, dva jeřábky. Avšak z toho se ještě spotřeba zvěřiny i za čtyři měsíce nepoznává, poněvadž z cedule nevychází, kolik zvěři na ostatních panstvích zastřelené na Krumlov se dodávalo ; neb přihodilo se nejednou, anobrž velmi často, že úředníci v myslivosti kratochvíli svou majíce, zvíře zastřelili a potom do panské kuchyně poslali. Co se týče připravení jídel, doloženo již něco, jako na př. zelenina, smetana, mléko, ocet a j., ale hlavní věc při tehdejším kuchařství, totiž koření, vynechána, poněvadž tato drahocenná věc se do zvláštních rejstříkův zapisovala. Následující věci počítaly se tehda ke koření, a čísla přidaná svědčí, kolik kterého r. 1596 v zásobě bylo. Připomínají se totiž: pepř tlučený (2 1. 6 lot.), šafrán (81/,, lt.), zázvor (2 1. 6 lt.), hřebíček celý (1 1.), hřebíček tlučený (14 lt.), skořice celá (26 lt.) a tlučená (8 lt.), květ (12 lt.), víno řecké či černé hrozinky (3 1. 2 lt.), cibejby (3 1. 4 lt.), fíky (košíček malý), mandle (3 1.), cukru bílého homole, perník kuchyňský (5 tabulí), rýže (12 1.) a švestky (20 1.). Za pana Petra Voka (r. 1603—1607) spotřebováno průměrně za jeden rok 10 1. šafránu, 50 1. pepře, tolikéž zázvoru, 20 1. hřebíčku, 10 1. skořice, 5 1. květu KRUMLOV HRAD. Petr Vok z Rožemberka táhne s vojskem do Uher. muškátového, 45 1. mandlí, 40 1. vína řeckého, 29 1. hrozinek, 28 homolí cukru, 70 1. rýže, 15 1. pineolu (pinelek), ďo tabul perníku, 200 žejdlíku medu a košík fíku. Přehled tento ukazuje, že přes to, že bylo k jídlu asi 200 osob, byla přece spotřeba koření nemalá, a ačkoliv koření od konce 15. věku v ceně klesalo, náklad na jeho zakoupení byl tak veliký, že si ho jen bohatí a zámožní dopřáti mohli. Při jednostejném způsobu kuchařství za dob tehdejších lišila se panská kuchyně od sprostší připravením, abychom tak řekli pikantnějším, nebo řiznosť spůsobená kořením byla věku tehdejšímu chutí nade všecko příjemnou. Zvykem bylo u starých Čechův pojisti po obědě něco ovoce bud suchého, nebo raději zavařeného; odtud také pochází název povidel (t. j. pojidel); podobné kaši z ovoce říkalo se také kapalice. Na stoly panské a sousedské přicházely později podobné odvárky ze šťav ovocných a medu aneb cukru, kterým se říkávalo lektvář (z lat. electuarium). Když strojeno r. 1592 hejtmanovi panství svatební veselí, koupeno na zadělání lektvaře drahně ovoce, též 3 rohože a 2 knihy papíru černého, aby se na nich čerstvé ovoce rozkládati mohlo, a jeden sud Týnský na uschování ovoce suchého. Koupeny zejména 3 kopy rožníků (hrozinek ve hroznech), suchých hrušek, tolikéž broskví suchých a 37 kop jablek, totiž čerstvých dubových (tuším těch, kteréž zoveme koženými), hertychův (?), vejlinků (vinných či vejlimkův), špičníkův (?), moravských vejlinkův, jeptišek míšeňských, nad to 6 putniček jablek kuchyňských, sud vértelní rozličného ovoce. Pani do pokoje koupena putna višeň vybraných. Druiný týden v Praze (i. j. na čtvrtek, páček a sobotu) vzaty veliké třešně, černé višně a uherské třešně. Konečné koupeny jednu neděli meruňky, veliké třešně, vlaské třešně, štěpné višně, bílé višně a hrušky. To vše spotřebováno za dobu od 27. června do 16. srpna, ale mnoho-li k tomu potřebováno z domácích zásob, není doloženo. Aby konečně přehledné bylo, co se vůbec vařilo, a že se především jen masa vařila, dokládáme spotřebu v kuchyni dvorské a zámecké roku 1597 za půl léta, totiž od neděle po sv. Jiří až do neděle po sv. Havle: Hrady a zámky České III. 9 58 KRUMLOV HRAD. medvěd i jelenů iq kolouši 2 špičáci 2 laně 4 svině div. 2 zajicův 52 jeřábkův 34 kačerův div. 7 tetřevův 6 čirkův (kačat) 6 skuky (?) 2 holubův div. 6. slepic 824 kuřat 1020 lososův 9 úhořův 27 velkých pstruhův 60 prostředních pstruhův 1860 štik mysných 22 podmysných 68 menších 261 lipanův 211 parmův 271 tloušťův 188 mnikův 119 okounův 188 rakův 284 '/2 kop mřenu 10 pinet vajec 20 kop a 12 pšenice i2'/2 str. žita 610 str. ječmene 27 kop iqi věrtel (?) hrachu 27 str. loje přepouštěného 4 ct. 80 lb. vina uherského 24 věder vína moravského 3 věrtele 13 pinet 1 žejdlík vína rakouského 51 věrtel 8 pinet piva stolného 130 věrtel 7 pinet 1 žejdlík. cejny 3. Povinností kuchařovou bylo pečovati o to, aby v čas měl dostatečnou zásobu, a tak aby krmě rozličné nejen vystřídával, nýbrž i dostatečné množství jich uvařil. Dobrý a dovedný kuchař byl tudíž vzácnou osobou v domě, a protož také porozumíme stesku tuto položenému : Urozenému pánu p. Petrovi z Rožmberka. Milostivý pane ! V. Mti. žaluji, že jest mi ted nedávno Matouš kuchař a sirotek muoj, kterýž se jest byl od ku-chařuov V. M. na Třeboni naučil dosti dobře vařiti, utekl, nemajíc k tomu žádné slušné příčiny. Tak já se toho domnívám, poněvadž se jeho v zemi této nikdy doptati neumím a nemohu, že jest se obrátil do královstvie Českého. U V. Mti. za to pokorně K tomuto dokládáme zajímavý list rychtáře Veselského panu Vilémovi ve příčině potřeb kuchyňských poslaný: Milostivý pane! pane můj nejmilejší! Zdraví i šťastného panování za mnohá léta V. Mti. vinšuji. Psaní, které jest mi učinil p. Frydrych Mícaft, ten bažant od p. Frydrycha ten se V. Mti. odsílá, a při tom bažantu nejsú než 2 péra dlouhá, což pak těch bažantů více na živě, ti sú na Třeboň dodáni, o kterých p. Mikuláš hejtman věděti má S tím pán Bůh všemohúci rač s V. Mti. býti. D. ve Veselí v neděli na den sv. Matěje apoštola páně ve třímecítma hodin 1. 1566. I protož tomuto poslu není nic placeno od toho bažanta. Matúš rychtář z Veselí. (Ros. Eeg. 18.) Starodávná pravda tisíckráte doložena, že se i ten nejlepši člověk všem nezavděčí, a naopak, že lidé i na dobrém bydle jsouce nikdy dosti nemají, stvrzuje se žalobným a stížným listem písaře kuchynského asi r. 1593 na Krumlově napsaného, kterýžto jest slovo od slova takový: V. Alt. vysoce ur. p. p. můj nejmilostivljší! Se vší svou poníženosti V. Mti. pokorně oznamuji, kterak ted od některého času od dvořanův velikou, zvláště pak nejvíce od p. štolmistra strany jídla, že se jim špatně dávají, domluvu mám, což sem í předešle p. hejtmanu skrze spis v známosť uvedl a sobě stížil, žádaje p. hejtmana, poněvadž se tak Rytina z konce iG. věku představující erby Vítkovcuv a erby rodin s nimi podlé domnění z jedné krve pocházejících. prosím, račte poručí ti na panstvích a zbožích svých, jestliže by týž Matouš kde postižen byl, aby vězením ujištěn byl a mně aby oznámeno bylo; na náklad muoj již bych já pro toho kuchaře poslal. Pakli byste ráčili o něm kde jinde zvěděti, že by u některého pána aneb jinde v témž královstvie byl, V. Mti. prosím, že ráčíte v tom radni a pomocní býti, abych téhož kuchaře zase dosáhnuti mohl. S tím etc. Dáno v Polici, v pátek po sv. Valentinu 1. 1541. Jan 2 Taz'ikovic a na Polici. (Kor. Petr. f. 46.) KRUMLOV HRAD. 59 domlouvají, aby mi v tom naučení dal, jak bych se při dávání jídla jim chovati měl; ale p. hejtman jest mi žádné odpovědi na to nedal. Včerejšího dne pak vopěty p. štolmistr se jest domlouval a ke mně na horu, když J. M. paní paní večeřiti ráčila, poslal, abych jim nějaké jídla od stolu J. M. paní odeslal, a já sem vzkázal, že žádného hned celého jídla nezůstalo krom pro pacholata a lokaje V. Mti. a toho velmi namále. I bojíce se já (neb mi p. štolmistr vždycky hrozí, že mě zmlátí, až toho za dlouhý čas užívati nmsim), jemu snu st; včera vokázati nesměl a poněvadž tu mnou nic neschází, nežli pro nedostatek potřeb kuchynských, že odnikudž dostatku není, milostivey pane pane! nemohu již toho dále piřed V. Mti. tajiti bojice se, abych někdy škody na zdraví svém skrze to od něho nevzal. V. Mti. se vší svou ponížeností, jakožto pána pana svého nejmilostivějšího pokorně pro pána Buoha prosím, že mě v toni milostivě chrániti a jak bych se v tom chovati měl poručiti ráčíte, neb se jest jim včera na večeři 8 krmí, totiž polívka, hovězí maso, dví kuřat pečených, kaldoun husí, skořený ryby, štičky, kaše, pečitý hovězí dalo a vo to ještě sou se, že se jim tak málo dalo, domlouvali. V tom se již dále V. Mti. k milostivé ochraně poroučím a milostivé odpovědi očekávati budu. V. Mti. věrný poddaný a sluíebník Daniel Turek, písař kuchynský. (Ros. Reg. io.) Není divu, že lidé takto se živící na stará kolena nemocmi, z nichž nejčastěji bývala dna, trápeni bývali, jakož se zejména v 17. věku u mnohých ve vysokých úřadech postavených osob shledává. Potřeby kuchyňské kupovány v Praze, Budějovicích, Linci, ale i na vzdálenějších místech, druhdy s nemalými obtížemi, o čemž svědčí list tento asi r. iďco psaný: V. Mt. vysoce ur. p. p. můj milostivý! Na všemohoucím pánu Bohu žádám V. Mti. prodlouženého zdraví a šťastného s dobrým prospěchem panování za mnohá a hojná leta. Milostivý p. p. V. Mti.! Se vší ponížeností prosími, že o tom své milostivé poručení skrze podpis ruky V. Mti. Danielovi písaři kuchynskému učiniti ráčíte, aby mi se ty čtyři kopy 22 gr., kteréž mi, při městě Prešpurku byvši, na skupování potřeb kuchynských na kuchyni V. Mti. ukradeny jsou, pasírováno bylo, načež milostivé a laskavé odpovědi s ponížeností očekávati budu. V. Mti. věrný a poníženě poddaný Karel Mik. A tergo: Danieli! jest J. M. páně poručení, aby tomuto supplikantu ty 4 k. gr. pasírovaný byly. Jáchym Metych. (Ros. Reg. 10.) Váza z dvorské zahrady Krumlovské*. Menštein Hrad. Popis hradu. d Zlaté Koruny, jejíž bývalou slávu veliký a krásný kostel posud hlásá, vine se Vltava mezi lesnými a strmými stráněmi rozkošným údolím až pod ves Třísov, kdež přibírá potok Křemžecký. Před ústím svým přibližuje se potok tento řece tu, kde stojí hamr, hezky blízko, ale poněvadž odtud vybíhá vysoké skalnaté návrší, vyhýbá se mu a obtékaje návrší dotčené u velikém oblouku padá do řeky pode dvorem Podhradským, řečeným tak po hradě, jehožto malebné zříceniny se nad ním a na skalnatém ostrohu vypínají. Zakladatel volil si k postavení hradu velmi dobré místo. S pláni souvisí hradiště jen skalnatou převlakou, skrze niž proražena šije k vedení vody na hamr na druhé straně stojící, na jiných stranách jsou skály na způsob stěn, aneb strmé boky; někde spadá hora k potoku povolněji, a tu se pomáhalo přírodě uměním. Nejpohodlněji přichází se ku zříceninám těmto, jimž lid jako předkové Menštein říká, jdeme-li od Zlaté Koruny k Plešovicům a odtud po silnici k Třisovu. Po cestě se můžeš baviti pěkným okolím, jda na úpatí Blanského lesa. Za Třisovem přichází se ke dvojím valům starodávným z kamení a ze země nasypaným, kteréž zřídili předkové naši dávno před založením Menšteina. Překopali prostranný poloostrov, kterýž tu Vltava vinouc se obtéká, a zdělavše si takto pevnost dobrou, mohli v čas nebezpečí za příkopy stáda a majetek svůj skrývati. Na stranu říčnou sdelány valy nasypané z drobného kamení a tu a tam nějaká pevnůstka téhož způsobu. Scházejíce cestou k řece, spatřujeme lesné výšiny podlé břehů Vltavských, pak se objeví žluté zříceniny Menšteina vynikajíce z černého stromoví, konečně sestoupivše spatřujeme před sebou hradiště celé, pod ním potok úzkým údolím se vinoucí a za nim řeku povážlivým tokem tekoucí. Obraz, který se nám tu naskytuje, patří k nejkrásnějším partiím v Čechách. Lávkou ode dvora Podhradského k hradišti vedoucí dostaneme se pod hradiště. Nedaleko za lávkou spatřujeme skrovné zbytky zdí podlé břehu se táhnoucích; nevíme, máme li před sebou skutečné hradby aneb snad jen zdi postavené proto, aby tato dolní čásť potokem zatopena nebyla. Celá ta prostora od lávky až k počátku hradu podobá se latranům čili ulicím, které u Rožemberských hraniu bývaly. Z pamětí sice není známo, že bývalo podhradí neb ves pod Menšteinem, nicméně se s pravdou dobře srovná, že tu byla některá staveni hospodářská ze dřeva. Hradby podlé řeky měly pak tu výhodu, že se nikdo z oné strany potoka ke hradu přiblížiti nemohl a že ostříhaly této strany hradiště povlovnější, nežli druhá strana k Vltavě spadající. Jen pramálo zbytků zůstalo po této zdi; někde lze směr její poznati jen podlé nahromaděného rumu, travou již a mechem obrostlého a podlé po- MENSTEIN HRAD. 61 hrady ostříhal; 20. horního hradu; 25 zdělaný podlé velkého plánu z r. ]/f)8. (Čáry tmavé značí pairné zříceniny, puntičkované jen známky jich, tečkované jen ty, které z domyslu přidány.) 1 Místo u nynější lávky, kteró vsak dříve skalami a příční zdí docela zavřeno bylo; 2. východní vchod do dolní ohrady a 3. za ním několik kroků druhý vchod; 4. nepatrné zbvtky ohrady podlé potoka; 5. základní zdi nějaké věže; 6. západní vchod a od něho úvoz mezi zdmi a tarasy; 7. hradby rozličné k ochraně obrady dolní; 8. parkán, na nějž se přicházelo z oné strany po moste aneb z dolejška po schodech; 9. první brána do předhradi; 10. vrátnice a věž k její obraně; 11. mezi valí, k němuž sbíhají 12. slinky z horního hradu; 13. druhá brána; 14. třetí brána 15. kovárna (?) aneb snad místnost, kdež se s lidem poddaným jednalo; 16. vrátnice; 17. konírny; 18- dvůr předhradský; ig. vysoké skalisko, s něhož se východní díl dolní o- opevnění povydané s dvěma věžema; 21. vzchod; 22. průjezd; 23. kanceláře, příbytek purkrabský, písařův a p.; 24, dvůr palác neb dům panský; 26. parkany okolo horního hradu. (Severní strana v levo. Brlož. = Brložský potok.) 62 MENŠTEIN HRAD. Čtyřhranná bašta na Menšteině. (Na pláne č. 5.) toka se táhnoucího. Na štěstí se zachoval v archivu Krumlovském plán zříceniny, jak jej knížecí inženýři v květnu r. 1798 zdělali, a ten nás poučuje o mnohém, co by ani cvičené oko nepoznalo. Z něho poznáváme, že se vstupovalo do této ohrady ze dvou stran, bud totiž od východu aneb od západu; úvoz, který prý šel od západního vchodu mezi dvojí zdí, a tarasy již nelze poznati. Na východě opět byl dvojí vchod, jeden od druhého několik kroků vzdálený. Hned za druhým vchodem spatřují se základní zdi čtverhranného stavení, snad vrátnice u brány tudíž se nacházející, nad ní pak strmí na skále vysoko čtverhranná bašta tak výhodné postavená, že se s ní z praků na tři strany střileti a tak tato celá dolní ohrada brániti mohla. Podobný úkol mělo jakési dřevěné opevnění, postavené na strmém skalisku, jako se končí hrad, vypínající se zrovna nad tím místem, kdež lávka přes potok položena. Prošedše čásť dolní, jejížto kamení okolní sedláci pečlivě odklidili, octneme se za tím místem, kdež byl vchod západní, u dvou nových domků (hájovny a kůlny) do starých zdí postavených; i můžeme je obejiti a za nimi jeSiě podlé potoka zbytky starých hradeb stopovati, ale do hradu nás odtud cesta nevede. At si hledíme kamkoliv, všude jsou zdi a kdyby nebyly na jednom místě rozvaleny, musili bychom přes ně přelézati. Vrátivše se totiž k cestě od západního vchodu vedoucí, vstoupíme potom až ke hradbám hradu, a rozvaleninou aneb přes hradbu aneb do kopce strmého dostaneme se na parká.n, ležící nad větším stavením či kůlnou. Jak se sem dostali za starých dob, toho lze se snadno domyslilti. Z parkánu udělán byl na onu stranu potoka dřevěný most, kterýž se v čas nebezpečí strhnouti aneb zvoditým mostem opatřiti mohl; ke hradu se jezdilo pak přímo od Křemžecké strany a do dolní ohrady sestupovalo se s mostu po dřevěných schodech. MENŠTEIN HRAD. 63 Z parkánu dotčeného vstupujeme první branou do předhradí, totiž napřed do úzkého přihrádku, nad nimž se na strmém vrchu horní hrad vypíná. Od hradeb jeho vybíhají k tomuto přihrádku zdi, spojujíce je s horním hradem; neb po ochozích dřevěných mohlo se přicházeti hned k ochozím, kteráž byla nad přihrádkem. Jedna z těchto hradeb byla také druhou prostou, pouze hřebenem zavřenou branou. Mezi touto a třetí branou, kteráž byla také hlavním vchodem, jest dosti veliká prostora, kteráž dříve pokládán a za příkop (Heber III. 33), avšak já nic takového nenašel; byl li tu, zasypán jest rumem a kamením. Piřed branou, avšak v pravo, jest čtverhranné stavení, v němž byla snad kovárna; vedle samé brány jest podlouhlé staveni, bezpochyby příbytek horního vrátného. Brána sama se dosti udržela. Skládá se ze tří zdí k severu, západu a jihu obrácených; čtvrté zdi nikdy nebylo. Co se úpravy její bývalé dotýče, nezachovalo se tu ani památky, ale odjinud lze odvoditi, že byla uvnitř ze dřeva sroubena a na místě střechy že měla obvyklé dříve podsebití ven povydané. Vstoupíce do nádvoří předhradského, spatříme spouíitu, jaká se zřídka kde nalézá. Jsou tu celé kopce kameni ze stavení sesutých, množství kamene rozházeného; tento smutný obrázek se zvyšuje ještě tmavým stínem bujných smrků a jedlí, kterými nyní celé hradiritě obrostlo. Na jižní straně dvora jest dlouhé stavení o dvou odděleních tak dobře zachované, že by se dines pokryti mohlo; zde bývaly konírny. Na východním konci dvora jest již dotčené skalisko, zřízené bezpochyby k postavení velikého praku, zároveň nejpevnější věž a obrana, poněvadž naň zdola pro velikou příkrosf dostoupit! nemožno bylo. Severně jest dlouhá, rovná a hrubá hradba, zavírající předhradí na této velmi příkré straně, avšak pro jistotu sesílena byla na venkovské straně hradbou a dvěma věžema, n nichž ona k východu položená také ostříhala začátku podhradí. Ze dvora chodilo se do tohoto opevnění brankou. Až na dvůr předhradský mohlo se přijeti na koni; dále jeti bylo nemožno. Příchod k hornímu hradu na nejvyšším vrcholu hradiště ležícímu byl totiž takový: Jako na Krumlově, tak byl i nči Menšteiné vzchod, t. j. stavení vysoké, do něhož se po schodech stoupalo; z horní jeho části vedl most na vysokých a pevných pilířích postavený tak blízko ke hradu, co bylo potřeba místa na spuštění mostu. Avšak nyní jsou toliko základy vzchodu, a hledíme-li odtud k hornímu hradu, spatříme velikou spoustu kamení, po němž jest dosti namáhavý vstup do výšky. Na ten čas jedině možno dostati se do vnitřku horního hradu bud po tomto kameni, aneb s nebezpečenstvím života po příkré severní stráni; neb poněvadž se na této straně zeď provalila, lze tímto otvorem do vnitřku vejiti. A je-li nebezpečno dostati se nahoru, jest neméně nebezpečno nahoře pobyti, poněvadž některé části spadením hrozí. V horním hradě spatřují se zříceniny zvýší dvou poschodí, t. j. na některých místech udržely se zdi v té výšce, jak byly při svém založení. Posud se nacházejí na nich veliká okna i s těmi lavicemi kamennými, na nichž sedajíce z okna do rozkošné krajiny se dívali; také bílá omítka nebo-li, jak říkávali, dynchování se na oknech a na zdech udrželo, jako by bylo uděláno nedávno. Přední oddělesní hned za vchodem obsahovalo kromě klenutého průjezdu drahně světnic, komor a sklepův, jichž okna obrácena byla na vnitřní stranu. Jak se zdá, bydlili tu úředníci páně a čeled služebná. Za tímto domem jest prostranný čtverhranný dvůr, na jehož druhém konci se palác čili příbytek páně spatřuje. Jako přední dům jest i tento na tři části rozdělen a obsahoval ve svém přízemí rozličné komory, snad i kuchyni, lázeň a prádelnu, nad tím byly světnice a v druhém poschodí bezpochyby veliká síň. Oba domy spojeny jsou zdmi, a sice na jižní straně zdí hrubou, na severní z polovice tenkou, z polovice velmi hrubou zdí; kde totiž byly kolem hradu parkány, byla zed tenčí, nejhrubší byla tam, kde se parkány končily. Tyto zdi i ty, kteréž oba domy zavíraly, neměly na venkovské straně oken leč v přiměřené výšce, kamž střely bud nedosáhly, aneb byvše vystřeleny již vysokým letem sílu svou ztratily. Zbytky oken spatřují se na jižní straně dvorských zdí a svědčí o tom, že tu byla dřevěná chodba, kterou se chodívalo z: paláce do domu purkrabského. Že to všecko, oba domy i zdi je spojující, hned od založení svého prsní braní pod krovy opatřeno bylo, samo sebou se rozumí. Okolo horního hradu na třech stranách byly parkány, někde užší, někde širší, kteréž příčkami na tři části rozděleny byly. Z jednoho do druhého chodí se dveřmi, avšak do hradu z nich se dostati jest nemožno. 64 MENSTEIN HRAD. 2. Děje hradu. ižně od Budějovic, avšak od Krumlovská odloučen zbožím kláštera Korunského, byl újezd obsahující vsi Třísov, Vrabče, Planou, Homoli, Kroclov, Holubov, Boří, Krasletín a Jamný, k němuž páni r. 1365 vsí Opalic, Čertyně a Záluží a dvoru Pěníka od Vernera ze Srdova nabyli, davše za to jiná zboží od hradu Choustníka.') Statek tento také Vítkovcům patříval. Byl-li jejich starodávným jměním rodinným a zejména patřil li již od dávna k panství Krumlovskému, není sice nikde doloženo, ale pravdě se dosti podobá. Synové Petra z Rožemberka, Petr, Joít, Oldřich a Jan, jsouce úmyslu po příkladu otce svého nová stavení na zbožích svých stavětí, vyzdvihli Menštein, obdrževše r. 1349 dne 1. července od Karla IV. povolení, aby „hrad jistý v království českém, Dívčí Kámen v mluvě české zvaný, postaviti a i hradbami, příkopy, věžemi a ostatními ohradami spevniti mohli."2) Třebas rok tuto položený nedokazuje, že Menštein ještě toho roku dostaven by], přece z pozdějších listin aspoň tolik vysvitá, že hrad již r. 1383 stál a že se od těch dob německy Maidstein, Maidenstein", v českých listech a u lidu podnes Maidstein, Mejnštein, Menštein nazýval. Toho roku dne 15. června dála se jednání mezi pány Petre?n a Janem, kteří drželi Menštein na svůj díl, z jedné a faráři Křemžeckým a Újezdským z druhé strany skrze Vácslava faráře v Bavorově a děkana Volyňského a Hostislava faráře v Krumlově a děkana Doudlebského, tak že ves Třísov posud k faře Újezdské patřící odsud odtržena a do Křemže přitažena byla; za náhradu slíben faráři Újezdskému plat roční 97 gr. 1 den. ve vsi Záluží, za to však osvobozena jest čeled (familia) hradu Maidšteina i se zdejší kapiou ode všech platů v, ofér, poutí, jimiž byli faře Křemžecké dosud zavázáni, a nad to slíbil farář téhož kostela, že dotčeným obyvatelům všemi svátostmi a pohřbem zdarma přisluhovati bude. Pánům na vůli zůstaveno, aby mohli míti na hradě kaplana, kterýž mohl k sobě přijímati obdarování bez vědomí farářova, nikdy však neměli lidé Třísovští o svátcích službám božím v kapli hradské obcovati, aby se tím ujma nedála faře v Křemži. Oba bratří potvrzujíce r. 1384, 28. září založení špitálu Krumlovského (r. 1347 učiněné), darovali mu ještě 6 kop platu ve vsi Vrabci blíže hradu Menšteina, a za ves Podole, kterou máti jich darovala, dali dvůr Draho-slavice a role v Homoli.3) Tehda byl na hradě purkrabí Jindřich Kocovec ze Svržna. *) Po smrti dotčených bratří následoval v držení Menšteina Oldřichův syn Jindřich, za něhož spravoval hrad zdejší purkrabě Vojtěch z Kraselova r. 1394—1403.5) Vedle svědectví Březanova pan Jindřich krále Vácslava jatého Okno z paláce na Menšteinč. '} Urbář Rožrab. (vyd. Truhlář) str. 35_36. (Pozdější objem b P»nj;?r!2. G. Ui filR) Veselý Déj'1 Choustníka str 8= a) Monatsschrift des vat. Mus. 1827 März p. 8, Apríl p. 45. Originál nachází se v archivu Krumlovském. Proti listine té činěny některé námitky. 1. Roku 1349 c'ne '■ července (Datum Mogunt. a 1349 Kal. Julii regnorum a. III.) nebyl císař v Mohuéi, ani toho času Jan Xcviťbrensis kancléřem. 2. List svědčí pouze Jodokovi, kdežto jest známo, že se tehda ve všech jednáních vždy všichni čtyři jakožto nedílní bratří uvodí. 3. Pergamen listiny jest chatrný, jaký z cis. kanceláře vydáván nebyl. Z příčin těch lze o pravosti listiny této pochybovali; ale jsou zase důvody, že jest velmi stará a tudíž že obsah její se skntečnou pravdou asi se shoduje. Kacháziť se totiž ve dvou druzích v kodexu kláštera Marienthalského ze 14. stoleti a byla již r. 1418 v archivu Krumlovském (Pang., Gold. Urk. 398). Datum 23. června jest Spatné. Jako purkrabě udává se (Světeckým) k r. 1360 Vojtech, jenž měl v erbn koně, avšak to jest mýlka, neb Vojtěch z Kraselova, jenž téhož erbu užíval, purkraboval tu později. Podobně má Světecký k roku 1360 Přibika ze Žimutic za purkrabí Krumlovského, ač úřadoval stejně s Vojtěchem. *) AVagner o pánech z Krumlova z archivu Krumlovského, archiv městský v Krumlově (IV. E. 8.). ') Svědek v listě bratři z Hradce r. 1384 dne 18. června (arch. Třeb.j. 5) Arch. Třeboň.; lib. erect. IX. D 10; Xotizenblatt 1853, str. 441; Pangerl, Gold. Urk. 481. Srov. i nekrolog v univ. knihovně (XIV. E 15), kdež jest řeč o manželce jeho Anně a též o Markétě, manželce Mikuláše, purkrabě Menšteinskéhn. Menš t e in (Maidštein) od západu. MENŠTEIN HRAD. «>5 (r. 1394) nějaký čas na hradě Maidšteině v opatření měl a ostříhal. Když Jindřich r. 1412 zemřel, sešli se všichni purkrabě Rožemberští na hrad Krumlov, aby se s poručníky mladého Oldřicha o správu statků smluviti mohli (dne 14. srpna); jednáním těm byl také přítomen Matěj Višně z Větrní, purkrabě Menšteinský.') Oldřich dosáhnuv let svých postoupil hradu i s úřadem na jistý způsob Vilémovi z PotSteina, sestřenci svému, jenž se r. 1421 „seděním na Mainštayně" psal, jsa dne 8. srpna svědkem v jednom listu Oldřichově v příčině platu v Třesovicích.2) Řečený pán, hyv v ča.s upáleni Husova a nedlouho potom přívržencem strany a opravy v církvi usilující, stal se potom po příkladu Oldřichově odpůrcem kališníkův, pročež jej pověstný škůdce Srnilek Jidášem nazýval. Když přitáhl í'ižka r. 1420 do jižních Čech a Prachatic dobyv na Krumlovsku plenil, nacházel se Menštein ve velikém nebezpečí. Učiněno jest sice nějaký čas potom příměří (r. 1421), ale přerušeno jest opět; roku 1424 pak dne 10. září jak Oldřich, tak i Vilém se stranou Táborskou v jižních Čechách v příměří vstoupili. Tehda asi zase Oldřich Menštein převzal a r. 1426 nějaké platy ve vsi Třísově u hradu knězi Mikuláši Pražskému prodal. Od těch dob až do posledních let živobytí Oldřichova zpráv o Menšteině nemáme, kromě toliko toho, že tu po r. 1432 Petr z Míkovic a z Peršteince purkrabo-val.3) Zboží hradu dosáhlo tehda zvětšení, když Oldřich r. 1444 Jana Smilka z Křemže k vydáni zboží jeho Kře-mežského donutil, nebo když i potom nějaká čásť, zejména Křemže, odprodána, zůstaly přece Rožemberkům mlýny pod Křemží, Loučej, Bohuškovice, Smržeč, Slavče, Lipí, Vrabče Menší, Záhorčice a Radostice,4) jež se potom zbožim Křemežským nazývávaly. Roku 1451 Oldřich měv dosud hlavní účastenství ve všech jednáních a jsa nyní stár a mnohými válkami spracovalý, správu panství synům svým na jistou úmluvu postoupil, kterouž k sobě nejstarší syn Jindřich přijal; než r. 1456 pán tento zemřel a tudíž musil se zase Oldřich ') Arch. č. VI. 27; byl tu také r. 14.13 (arch. Třeb.). ') Arch. Tfeb. Srov. Staré letop. na str. 23, kdež se Vilém po otci svém Heřmanovi z Lopaty Lopatou nazývá. ') Světeckého paměti I. 193—194 (arch. Třeb). 4) ľangerl, Gold. IJrk. 6l<). Hrady a zámky České III. lo 66 MENŠTEIN HRAD. na krátký čas ve vladařství uvázati. I postoupil r. 1457 dne 14. května u přítomnosti syna svého Jošta biskupa a mnohých purkrabí všech zboží svých druhému synovi Janovi, avšak o výživu sebe samého a dostatečné opatřeni pohodlí učiněna jest mezi otcem a synem teprve dne 27. července ve Vídni úmluva. Oldřich zajisté vymínil si hrad Menštein k bydlení pokojnému a rozkázal synu svému, aby mu k tomu hradu 500 kop gr. platu ročního postoupil v nejbližšich všech tu okolo a při tom hradě příležících, i to také v touž sumu počítaje, co se tu okolo a při hradu drželo, jmenovitě pak zboží Křemžecké s rybníčky a ves Brloh. K tomu dodáno po 3 dnech v jiné úmluvě, že má Jan dáti k upravení nového hospodářství na Menšteině 500 kop a Oldřich že si může věci své a zbroje ve svých pokojích na Krumlově odnésti na Maidštein a k tomu též vzíti jednu houfhici velikou a 2 malé, tarasnici velikou, pušky, 15 centů salnitru a 10 centů siry. Avšak z příčin, jež vyložíme níže (v 3 odd.), přišlo k nemalým nechutím a kyselostem mezi oběma. Konečně učiněno jest přičiněním Jošta, biskupa Vratislavského, roku 1461 dne 17. srpna porovnání toto: předně že se všechny nelibosti a nesvornosti v nic obracejí, za druhé aby pan Oldřich do Krumlova na hrad do toho pokoje, kde prve býval, se stěhoval, a pan Jan aby ho poctivě choval i se služebníky, za třetí pan Oldřich postoupí Menšteina se vším příslušenstvím Janovi, za čtvrté listy královské aby ve společné moci v jistém bezpečném místě na Krumlově zůstávaly a konečně klenoty zastavené aby Jan vyplatil a Oldřich více nezastavoval.1) Odstěhovav se Oldřich na Krumlov, tu ostatní dni v pokoji ztrávil. Život svůj dokonav 1. 1462 dne 28. dubna, do kláštera Vyšebrodského ku pohřbu vezen a k otcům svým přiložen. Co se týče chováni hradu v těchto letech, míval tu purkrabě 9 pěších střelců branných, jsa sám desátý, a na chování dostával od pána každý rok 60 kop rozdílně o sv. Havle a o sv. Jiří polovici, 100 čebrů žita, tolikéž ovsa a 12 čebrů sladu do roka. Kromě toho používal některých dědin, zejména popluží s lukami, kteréž ke hradu slušely, borův, luk, platu ze 2 rybářů na řece, potoka od hranic Chlumských až do řeky pod hradem. Mezi pánem a purkrabí obyčejně byla taková úmluva učiněna, že mohl pán purkrabího vypověděti, dav mu půl léta napřed věděti, bud při sv. Jiří, bud při sv. Havle.8) Nějaký čas tu byl purkrabí Jan Rous z Černín, od r. 1453 do r. 1457 a ještě v květnu Erazim z Michnic, od počátku roku 1458 Petr z Míkovic a z Peršteince.3) S tímto udělal pan Jan novou smlouvu o další chování hradu roku 1462 dne 25. záři. Tehda stál o to purkrabství také přední úředník Janův Jan Rous z Čemin, jak vypravováno v dějích Krumlova, a Jan byv k němu nakloněn Ruprechtem z Polhaimu (r. 1463, 1. dubna) chtěl tak učiniti, zatím se však vyjevilo na Rousá, že od Krumlovských dary přijímal a o pánu nějaké řeči mluvil, protož v létě téhož roku vězením zjištěn a teprve v zimě na rukojemství propuštěn. Ještě r. 1463 byl purkrabí Petr z Míkovic,4) potom prý r. 1465 „Petrovský" (Jan z Petrovic?), než roku 1465 dne 16. října odevzdal Jan hrad s úřadem purkrabským Oldřichovi Roubíkoví z Hlavatec, který v témž úřadě ještě r. 14695) a tuším až do jara r. 1470 zůstával. Roku tohoto dne 23. dubna učiněn tu purkrabí Kunaš z Machovic a zvětšena také posádka hradská pro tehdejší nepokoje válečné, tak že tu bylo potom 24 střelců, pročež i purkrabě na penězích 175 kop kromě jiných purkrabských užitků dostával.6) Co se týče zásob válečných, nacházely se tehda na hradě 21 kulek k tarasnici, kopa kulek k píšťalům, 30 kop šípů nasazených, kruh olova, 2 sudy střelišť, 10 pavéz, 3 soudky prachu, 15 píšťal, houfhice, 2 tarasnice měděné a 4 sudlice. 'j Jan z Rožemberka byv do roku 1467 věrným přívržencem královým, potom odtrhnuv od Hradce napřed přiměří s nepřátely svými učinil, ačkoliv si tím přece pokoj nezjednal, roku 1468 pak na veliké doléhání kněží strany Římské v konečnou úmluvu s králem uherským vešel a jej za pána podnikl. Byv prve dosti huben od Římských, tuto zase po odstoupení svém od krále od královských záhubou nemalou trpěl. Roku 1470 sebravše se tito v Prachenště a nemohše zradou Prachatic dosáhnouti, předměstí zapálili a u Vodňan se shlukli, chtěvše odtud Janovi škoditi, Menštein neb Doudleby osaditi a tu sobě peleš zaraziti. Jan měl péči o své zámky a od Pasovského biskupa i odjinud pomoci dosáhnuv, pohotově byl jim k odpírání, tak že oni pustivše se jen k Netolicům, zase odtáhli. Takéť psal Janovi (r. 1471 dne 18. října) Jan z Vlksic, purkrabě Helfemburský, jedna žena z Netolic že mu vypravovala, že by Roubík (pán Netolický) strojil se s řebříky, že by měl zrádce na Menšteině, a že by se chtěl s řebříky k němu pokusiti.8) Rok potom Jan byv mnohými těžkými zaměstnáními obtížen a toužív na rozdvojení království, zemřel dne 8. listopadu Janovi synové Vok a Petr ponechavše v úřadě purkrabském KunaSe z Machovic, jenž se v něj byl r. 1470 po odstoupení předešlého purkrabí uvázal, učinili s ním r. 1479 dne 16. října smlouvu, aby Kuneš držel hrad do života svého; pakli by se mu nezdálo držeti, aby půlléta napřed věděti dal. Kromě ') Arch. Třeboň. *) Arch. Třeboň. 3) Tamže, DD. 20 str. 108; arch. Orlický; Pangerl, Gold. Urk. 481; Svčtecký. ') DD. 61 str. 463. 5) Arch. Třeboň., arch. č. IV. 147, Světecký. ") Arch. Třeb. ') Tamže. «) Břežan, arch. Třeb. MENŠTEIN HRAD. 67 hradu slíbili mu iávati ročně 50 čebrův žita, 50 čebrův ovsa, povolili mu 4 kopy dni roboty a uvedli v jeho moc plat 2 mlynáře, pod hradem potok Křemežský, dědiny a lesy, jichž jsou prve úředníci užívali, lesy k palivu a k opravování hradu, lovy, aby sobě mohl zabiti jeleny 4 neb 5, a také což vlci přiženou, a senoseky na 2 louky. Kuneš hrad a mosty opravoval a dostával každý rok peníze na 4 pěší a povolával na hrad hlásné z těch vsí, které ke hradu držel (arci bez platův); hrad pak vždy býval pánům otevřen. V úřadě tom setrval Kuneš do roku 1488. ') Když se byl zase hrad v držení pana Voka dostal, přijat k úřadu purkrabskému o sv. Havle r. 1489 Augustin Stieger, Němec.2) Roku 1493 Vok vladařství ze sebe složiv do Třeboně se odebral a řečenou hodnosť na bratra svého Petra převedl, kterýž až do r. 1521 vladařil. Za něho choval Menštein r. 1500 Karel z Mladějovic,3) ale r. 1501 dne 10. října odevzdal jej Petr Janovi Varlýchovi z Butna, tak aby se v něj teprve dne 16. října uvázal. Varlých byl tu sám druhý jízdný a choval mimo to 2 pěší a vrátného, na jichž vydržováni z důchodů panských 16 kop, 100 čeb. žita, 100 čeb. ovsa, 6 čeb. sladu dostával. Kromě toho požíval ještě 2 kopy robotiřův, úroku na 2 mlynářích, luk a dědin k zámku s pustým dvorem v Holubově, řeky, lovů zaječích v jistých místech a lesa k palivu. K obraně hradu přejal hákovnic větších a menších 21, a 3 hlásní (z Třísova, Holubova a Krasletína) jsou mu k službám zavázáni.4) Varlých tu nebyl dlouho, nýbrž následoval Jindřich Výrek z Ryžemberka, jemuž Petr r. 1506 při sv. Jiří službu půl léta napřed vypověděl.5) Roku tohoto se ještě na opravách hradu pracovalo, opravovány trúby po kterých se voda na hrad vedla, a komíny ve světnicích, také se ještě r. 1513 zvláštní zboží Menšteinské rozeznávalo, jehož důchody se však do úřadu důchodního v Krumlově odváděly. Důchody ty bez důchodů vesnic Křemžeckých byly ještě větší než důchody z vlastního zboží Krumlovského, jak o tom poznamenání asi r. 1513 učiněné svědčí.6) Ale jest to také poslední zpráva, z niž se souditi může, že se na Menšteirě bydlilo a že ve svém dřevním způsobu udržován.7) Nikdež se nenachází, že by byl Petr neb jeho nástupcové purkrabí na Menšteině sázeli, ano pravdě se podobá, že po posledních opravách r. 1506 znechutilo se pánům další nákladné oprávky na hrad vydávati, a to tím spíše, any tehda na jihu země vnitřní války přestaly. Z rozkázání Petrova (tak smýšlíme) po propuštění posledního purkrabí sestoupila skrovná čeládka s hradu, vzavši sebou svrchkův a nábytkův, co se ještě potřebovati mohlo, a odvezli vše na Krumlov. Na hradě opuštěném pak ani střechy ani podlahy nevydržely, padše za oběť rozličným hospodářským potřebám okolních sedlákův. Petr (f r. 1523) ve svém posledním pořízení ani o Menšteině nemluví, a bratrovec jeho Petr přiznal se r. 1541 u úřadu desk zemských, že drží k panství Krumlovskému „Meydšteyn zámek zbořený." 3. Výměnek. ospodář venkovský starostmi přemožený, mozolovi-tou a dlouholetou prací na těle ztrmácený a ochablý, dává se na výměnek. Odevzdá hospodářství a s ním práci synu svému a vymíniv si jen tolik, kolik na živobytí své potřebuje, oddává se zaslouženému odpočinku. Jednání to a takové jest tak přirozené, že vždy bývalo a bude, byť se název věci měnil a jméno výměnku přestalo. Není pochyby, že tak bývalo u lidu vesského vesměs a druhdy i u pánů neb vladyk; neb čím byla sedláku namáhavá polní práce, tím bylo pánům a vladykám nebezpečné a na tehdejší doby úmorné řemeslo válečné. Cvičení v něm sílilo a tužilo tělo, ale mnohé rány, jež obdržel vojín v seči, nepohody povětrnosti, kteréž on nejvíce ze všech smrtelníků snášel, podrývaly zdraví i nejsilnějšího těla, a ') Arch. Třeboň., Svétecký, archiv musejní i r. 1475 a 1485, archiv Hradecký k r. I487, kopiář Pernštein. (mus.) str. 56. *) Světecký. *) Svétecky. 4) Arch. Třeboň. *) Svétecký. •) Pangerl, Gold. Urk. 579. ') Roku 1528 dne 7. června koupil Jan z Rožemberka od Mikuláše a Jiříka bratří Plavnických ves Plavnici s lesy a 4 rybníky i s lesem v tu stranu k Menšteinu. IO* 68 M E N Š T E I N HRAD. pán strastmi a pracemi válečnými, neméně i starostmi o jmění své utrmácený, žádal sobě pokoje a prázdné chvíle, aby mohl nyní Bohu sloužiti a káti za mnohou nepravost, jíž se byl mezi válkou dopustil. Pan Oldřich z Roiemberka odebrav se r. 1457 na výměnek, „aby zde na tomto světě bídném v pokoji jsa, Bohu milému mohl sloužiti a pokoje skrze to dojiti věčného," učinil tak jednak z příčin již zpomenutých, zejména i proto, že síly své duševní dlouholetým pletichářstvím umořil. Avšak není pochyby, Brána na Menšteině ze strany vnitřní. (P]án_čislo 14.—-16.) že bylo jednou příčinou, proč Oldřich statky svými již vlasti nechtěl, množství závad a dluhů na týchž statcích, jež povstaly namnoze nákladným vedením války za doby předešlé. Xa Janovi, synu Oldřichovu, leželo potom tak veliké břímě, že všem slibům otci činěným dosti učiniti, zejména i všech platů slíbených postoupit! nemohl; možná i to, že Jan služebníky svými, kteří se bývalému pánu za všelijaká protivenství pomstiti chtěli, proti otci svému ponoukán byl. Avšak budsi pravda kdekoliv, to jest jisto, že pan Oldřich nemaje ani dosti, čeho bylo potřeba k nasycení těla, na jiné výdaje tím méně peněz míval. Nejbohatší M E N S T EIN HRAD. 69 kdysi pán v Cechách, jenž byl sta lidí živil, zůstal dlužen za 5 volův a krávu a nemohl dluh zaplatiti. Jaká byla horkosť v mysli jeho pro tento nedostatek, spatřuje se ve psaní tuto položeném, v němž syna k vyplnění slibů upomína a jež zní takto: Synu milý! Již několikrát jsem té obeslal a žádné odpovědi od tebe nemám, a tuto se strojíš do Slezie a konce žádného nemám. Protož bohadle učiň mi, co mi učiniti máš, abych svú věc opatřil, abych pres zimu věděl, čím živ býti. Xaké Zachař purkrabě upomíná. mě o 6 kop. Xy penieze jinam obráceny nejsú, než na dlaženie tu před mostem a nai šindely a na lati, ježto do kláštera mají býti a ty tu ležie, ježto by to platiti měl. 1 prosímf tebe, rci purkrabí, ať mě z toho neupomíná; pak chceš-li mě z toho vyvaditi čili nic, daj mi to věděti. Také masařovi jsem dlužen za 5 voluov a krávu, chceš-li to mimo se pustiti a mě vyvaditi z toho, to bud; pakli nechceš, ale sraziž na penězích, když mi dávati Brána na Menšteiní ze strany vemkovské (na pláně č. 14.—16.). budeš. A jakožť jsem vozík k tobě vypravil, již tomu 3 dni, o věci, jakožť jsem po knězi Janovi vzkázal, chceš-li mi to dáti, budto, pakli nechceš, ale nedrž mi tam vozce a pošli mi jej zase, ať svých potřeb nemeškám, nebť jiných vozuov nemám. A po knězi Janovi poslali sem registr tvuoj, jakožs žádal a měls mi posiati sem mój registr, jakožť sem byl pójčil, toho jještě nemám; prosím tebe, pošli mi jej. D. Meidštan, dom. die S. Leonardi anno 1457. Oldřich z Rož?nberka. !\^íí\i 1 il- n V Talró lrr-nr4ŕ fontn i .í-ŕ ií i ' I \-ťl', ,\-i ířir-i i-ol com ť' > m n ŕ a iinnmíná mŕ Y tnhn divílipKfi ^ ■ ' 11 t..... l.. j j. uu^. 1 > L.l l_ '__J 1 V, V» ^/l VÍL'. 1 I lilW I i Jt/. ... \__1 ». >— ..u u "V'v....... L. .v- ~. ■- " ■ ~' - - dluhu, ješto ty jemu máš platiti; pak Johan nes jemu ukazuje ke mně, ano dluh dávnie, protož pro takové dávnie věci neukazujte ke mně a mě upomínati nedaj a zjednaj to vedle toho běhu, jakož sám vieš, ať upomínán nejsem. Z těch a takových menších nechutí vznikly znenáhla větší kyselosti a otec a syn pomalu již nepřátelsky na sebe pohlíželi. Aby možné ještě větší růzmice stavili, sešli se služebníci rodu Rožemberského (r. 1458 dne 13. ledna) na hradě Krumlovském a smluvili oba. Zejména o sstoupení panství hradu Menšteina, totiž důchodů k němu patřících, bylo zjednáno, aby Zachař z Nemysle purkrabě Krumlovský a Petr 70 MENŠTEIN HRAD. Palác na Mensteinč. (Pohled na plánu č. 21.—23.) z Peršteince purkrabě Menšteinský ty věci místně srovnali, a tak aby se smlouvám předešlým dosti stalo. Avšak narovnání to minulo se s cílem zamyšleným, a tentokráte byla vina při Oldřichovi. Muž tento, ienž v mladších letech zlého úíinku se nebál, své protivníky tajně i veřejně mořil, utápěl, stínal a věšel, jenž drahně majestátov a jiných listů zfalšoval a padělal: pocítil hryzení a výčitky svědomí, aneb jak Břežan dí, stesklo se mu v samotném hradě daleko od lidí. Omrzelý a nechuť maje k synu svému činil mu také příkoří. K čemu došlo potom mezi oběma, to ukazují níže položení dva listové: Uroz. Oldřichovi z Rozenberka, věrnému našemu milému. Jiří z B. m. král Český a markrabě Moravský atd. Urozený věrný milý! Porozuměli sme, že by sis opět zbraňoval listuov některých vydati urozenému Janovi z Rozenberka, věrnému našemu milému, synu svému, ku potřebie panství vašeho a k súdóm pro MENŠTEIN HRAD. 7» obranu a že by to učiniti povinen byl podlé smluv, kteréž mezi sebú máte. I žádáme od tebe s pilností a prikazujem, aby napřed tomu panstvi a sám sobě i tudiež Janovi, synu svému, v tom neukracoval zadržaním těch listuov k vašie při potřebných; neb my toho již na sobě déle držeti nemohúce, musili bychom právo propustiti ačkoli neradi, aby ty věci mezi vámi měly tak široce mezi lidi vjíti. Pakli by snad vždy toho učiniti zanedbal, poručili sme duostojnému knězi Joštovi biskupu Vratislavskému, kniežeti nábožnému našemu milému, synu také tvému, aby naším slovem šíře o ty věci s tebú mluvil a náš úmysl tobě pověděl konečný. D. na Horách Kutn. v úterý po velice noci, královstvie našeho leta tretieho. A. m. d. r. Nejjasnější králi a pane pane můj milostivý! Služba má napřed V. Mti. Jakož V. M. mě jest obeslala, abych k těmto suchým dnům byl, k tomu jsem se se vší snažností strojil, což jsem mohl, nejlép a nejpilněji, abych učinil rozkázání V. Mti., jakožto pána svého milostivého, ač jsem již příliš nemocný a nedostatečný a sešlý člověk; ale v tom mě zašla taková těžká nemoc, že vím, že bych ve zdraví nemohl dojeti, i lékař mi to řekl, zmeškám li nyní ta svá pocení, což bych eobč jmčl učiniti tyto měsíce, a puštění, abych to jistě věděl, že za to hrdlo dám a široce mi ty věci vypravil, ješto V. Msti. tak široce psáti se nehodí. A k tomu sem také 'žádal syna svého Jana ku pomoci a na tom (on zůstal) a jeda pryč vzkázal mi. že tomu dobře rozumí, že mi nic k tomu pomoci nechtěl, ač mi toho povinen byl jest, jakožto syn otci svému mdlému i vedle úmluv, kteréž jsme mezi sebou jměli. Vnitřek paláce na Menšteině. Než z achází se mnou, jako mój ne-božčík isyn Jindřich umřel a potom král Ladislav, vždy ví-cej avíc:ej,ajávždy sem to t rpěl nechtě, by to llidé věděli, a nadéje se, že když bude mezi lidmi bývati, že se některaik rozmyslí a že se; mnů bude nakládati jako syn s otcem. A již tomu pohříchu rozumím, že nedobře ty věci vede a že i V. Mti. na mne žaloval jest; i žaluje i se svými některými radami, kteříž jemu toho poimáhají proti mně. JBohdá kdy V.M. m ú při uslyší, nepochybně V. M. toho doufám, že V.M. bude se v tom jmieti jakožto král a pán můj milostivý vedle .spravedlnosti. A protož prosím V. K. Mti. ja- kožto pána svého milostivého, aby mi V. M. ráčili toho dáti prodlení až do druhých suchých dni a tu jakž moha bohdá před V. Mti. chci stati; pakli bych vždy beze lsti nemohl, ale přítele neb služebníka svého dobrého, druha ctihodného posiati bych chtěl k zisku i ztrátě, dada jemu list svůj ke konečnému konci. A zatoť jsem prosil mnohých dobrých pánuov přátel svých i také rytířuov a panoší i vše obce: království Českého, aby se přimlúvali k V. K. Mti., ať bych toho takové prodlení jměl, neb to Buoh ví, bychť tomu byl mohl co učiniti, že bych to z pravého srdce k V. M. rozkazanie rád učinil. (Oldřich z Rotemberka.) Tak psal králi Jiříkovi a ponížil se jemu pán, kterýž jej dříve z celé duše a z celého srdce nenáviděl. Kdo by nelitoval otce sklíčeného a na kraji hrobu stojícího, čta žalostivý jeho list, avšak kdož by při tom také nepocítil, že jest na světě přece spravedlnost.1) ') Podlé listův archivu Třeboňského a Světeckého paměti (II. 450.). ---ej£-€*$Q-s*-s>- d Frymburka a V^toně na západ, na levém břehu Vltavy zdvihá se pohoří vonnými lesy a svěžími palouky pokryté. Na jižním jeho boku pod samým vrcholem leží véska sv. Tomáše, tak nazvaná po starém kostelíku, při níž se novv. vkusné rjostavenv zámek lovčí snatřuie. Na trávníku nade vsí a na ji - - - x ... . . - - Ľ j temeni pohoří vypíná se u vysokém, malebném položení šedá čtverhranná věž, ač zrušená a sbořená, přece ještě velebná a krásná. Ssutiny hradeb a dvořiště sterou travou a lesními květinami obrostlé a kamením poseté obklopují toto staré staveni, a před ním jsou rozházeny po nivě zelené skály, balvany a jiné všelijaké kameni. rSmutně stoji, žebrák na paíitř, proryta je prsí, vetchá plec. jenom slunce někdy na úsvitě zlatohlavý dá naň přikrovec, jako někdy ve Šťastnější době, když byl hrdinou a kraje pýchou; ted, vši bouře pozbaveia, sám sobě prchlých věků pohádkou je tichou. V nízkých břízkách, v keřích jalovcových sotva pestrý stehlík zahlaholí, a jen pří polibkách červencových zrudne vrbka jeho ve vůkolí, nebo sem tam na hebounkém stonku jemne zmodrá dav maličkých zvonků, nebo rudý hořec sem tam vzroste pod ochranou jedle vršku prostě, jejž si pasák jdoucí na pastviště na hůl vzal a nebo na bičiště." „Z roztroušené, vyvětralé žíuly divizna svou zlatou hlavu týčí, jinde hledík v šplhání se cvičí, na zecl vetchou vzpíná se a tulí, a výš na rumišti v polostinu kryje se trs čemavého blinu, jehož potměšilé kvéty líbá lstivý lilek, jenž se ze zdi shýbá." Tak pěje náš básník') o staré věži, kteráž se za doby svého květu Vítkovým Hrádkem nazývala a jsouc hned z počátku jako pevnosť vystavena, pevností pouhou až do svého zrušení zůstávala. Hradby mnohými střílnami ') Adolf Heyduk ve Květech (III 139—140). Jiný poetický popis najd4 V' Hroznatá 1369—1405 z Mezipotoči z Domanic--- 1375 t j- 1412 Bohunek I40S tr Eliška V* ůfiiuc | •■!..>. |S. -;..!.:, ,;dt Slavkov OSotŮméz 22-mařic, majíce kromě něho i Cipin, Veveří, Doudleby a Radostice.") ') Pangerl, G. U. Slj archiv m. Krumlova; Urkd. d. L. ob. d. E. V. 109; Trajerstr. 31S. ') Borový, lib. erect. I. 37. 3) Pangerl, H. U. 164—166. ') Lib. conf. V. A 7, VI. G 5. 5) Archiv No-vohr. a Tfeb., lib. conf. VII. D II, E 1. 6) Viz děje Komařic. Z toho rodu držel Slavkov 1. 1443—14S2. Odolen psal se někdy ze Slavkova, někdy z Komařic. Matouš z K. a ze SI. žil r. 1460 iarch. č. III. S69), Kehoř Odolen připomíná se r. 1464—1489. V2 TVRZE NA PANSTVÍ KRUMLOVSKÉM. Po smrti Vácslavově prodali jej poručníci sirotkův po něm zůstalých (viz I. díl str. 86.) r. 1600 dne 19. října Melťckarovi Kólkreilarovi % Kolkreitu a na Černém Dubu za 55oo kop mis. Konečně prodal Melichar r. 1607 dne 24. října „tvrz Slavkov, v ní kostelík klenutý, dvůr poplužný, pivovár, ves a ves Nespotocí" purkmistru i obci města Krumlova za 11.000 kop míš. Roku 1608 doplatili Krumlovští statek, načež jim ve dsky vložen.') Jako nyní, býval i za starých dob dvůr Slavkovský do Čtver-hranu postaven. Na jedné jeho straně stála tvrz, z níž se přicházelo po zvoditčm mostě do věže, jen několik kroků vzdálené a z pevného kamene postavené, vedle věže pak bývalo několik tmavých sklepů se střílnami a chodba, po niž se z věže na oratoř kaple choditi mohlo. Kaple byla od tvrze jen několik kroků vzdálena a nad branou do dvora a ke tvrzi bývala světnice pro kncze.2) diny v Kališti, r. 1372 dědiny ve Větrní od Markvarta z Metlina, toho roku obdržel od pánů z Rožemberka za své služby dvůr kmecí ve Větrní s rolemi a 2 jitry luk při mlýně Pečkovském jako jmění zpupné a svobodné. V následujících letech získal jeSte vStSí zboží, spolčiv se s via dýkami Tisovskými, a prodal roku 1^85 ves Ujezdec, při Čemž se i nejstarši jeho dva synové připomínají. Od opata Ostrovského koupil r. 1386 louky pod Hradištěm u mlýna Pečkovského právem zákupním. Naposled (r. 1389) byl nejvyšším komorníkem pana Jana z Rožemberka. Bylf nejen dobrým hospodářem, ale i pánem nábožným a dobrodincem obzvláštním kostela Krumlovského. Dával mu malý desátek, ale když jmění jeho s boží pomocí vzrostlo, daroval témuž kostelu (r. 1375, 9. Července) se svolením chotí své Kateřiny vetší desátek, začež se o každých suchých dnech postních mše zádušní za rod Višňovský sloužili měly. Poněvadž starým aneb neduživým lidem nebylo možno cestovati na koni, dávali se nositi v n osidlech mezi dvěma koňmi; aväak rádi přibírali na místě koní mimochodníky pro jistý jich krok. Průvod branný byl Žádoucný, hledí-li se k tomu, co řečeno na str. 84. a 87. VĚTRNÍ. edaleko Krumlova jest ves Větrní, v níž do nedávna dvůr a ve starých dobách i tvrz bývaly. Ves patřila od starodávna k panství Krumlovskému, a teprve Petr z Rožemberka udělil dvůr zdejší a popluží služebníku svému Višňoví, jenž se stal praotcem vladyk Viíňh z Větrní.a) Rodina ta má přijmi své ode vsi Višňové, neb tu první předkové seděli. 4) Petr Vtínl % Vltfni byl dlouhá léta ve službě pánů Rožem-berských a znamenitě rozmnožil statky své. Neboť r. 1367—1380 koupil dě- ') DZ. 129 D 17, 175 D 26 a 130 fř i5, i8i F 7 a 134 B26. ') Mittheil. d. V. f. G. d. D. XX. 325. "l Notizenblatt 1853 S.417.Pomůckou Pam.arch.V. 140—142. 4) Bratří Oldřich (r. 1272—1308), Benata, r. 1259—a Přeďbor (r. 1278—1290) a syn Benatův Vácslav (r. 1281 atd.J. Viz o nich Pangerl, H. U. 2—52 a Emier reg. 941, 1209. Znajíce mysl zbožnou a správnosť jeho, důvěřovali mu i jiní a svěřovali peníze při nadáváni kostelův, a papež Bonifác udělil mu r. 1389 dne 17. října plnomcné odpustky. ') S Petrem seděl ve Větrní také Odolen odtudž (r. 1372), drže dva dvory kmecí, jež po smrti syna jeho Maršíka (r. 1396) na krále spadly. Také měl Petr bratra neb strýce Jana, jenž držel dvůr v Mezipotoěí, který po jeho smrti (f j. r. 1375) Petrovi připadl.2) Petr zfistavil po sobě čtvero synův: Petra, MikuldSe, lUatlje a Vdcslava. Nejmladši z nich, Vácslav, oddal se, následuje v tom přikladu jiných panoší ěasu toho, studiím na učeni Pražském, stal se pak r. 1394 bakalářem, r. 1398 mistrem svob. uměni, načež vyučoval až do r. 1402 na téže akademii; r. 1408 stal se farářem ve Svinech, kdež mu však snášeti bylo veliká protivenství a trpkosti, tak že roku 1417 i vyhnán byl z fary své, později však byl opět k faře té navrácen a žil ještě rokn 143Ď.'J Nejstarši syn Petr (r. 1385—1396) zemřel, jak se podobá, bezdětek. Manžeľce jeho ') Arch. Novohr. a Třeboň.; Notizenblatt i853 S. 419—421; Pangerl, (r. U. 154; rel. tab. I. 487. ") DD. 14 f. 172, 179. 3) Lib. conf. VI. P 16, IX. (Ť 8, X. D 1 Jako svědek r. 1432 a 1433 v arch. Novohr. a Kruml. Viz i DD. 13 f. 139. TVRZE NA PANSTVÍ KRUMLOVSKÉM. 93 Hosté na hrad přijíždějící. xCacCE ZapSäl J iudrich l R G žc j u u CTK ä f. I 3y6 pcuitc ) Di uliv Syn Mikuláš (r. f385—I408) přichází často jaká svčdek a rukojmě, *) a držel statek Mezipotočí. Třetí hratr Matěj proslul v dějinách své dohy nejen jako statečný bojovník, nýbrž i jako důmyslný jednatel. Byl tak jako otec jeho ve sltiŽhě pánfi Krumlovských, jsa r. T408 jich maršálkem, potom purkrabí napřed na Yelešmě, a potom na Krumlově. Od r. 1398 připomíná se často jako svědek, a v letech 1410,— 144O nebylo témťr výpravy válečné, jednání veřejného, sjezdu obecného neb smlouváni přátelského, v nichž neměl Matej účastenství platného, háje při tom důtklive prospěch pána svého, Oldřicha z Rožemberka. 1 on byl dobrodincem kostela Krumlovského a r- '433 dne 22- července vzdal Janovi faráři Malšickému a na ten čas sakristanovi Krumlovskému 5 kop platu v Záluží.3) Ze synů jeho tři s chotí Kateřinou splozených držel nej-starŠí Petr (od r. 1433) Mezipotočí a platy v některých vesnicích, a odprodal r. 1476 dvůr svflj y Němci, dostav dědičně r. J449 louky pod Hradištěm. T on by] ve službě Rožemberské, odpověděl r. císaři Bedřichovi, jsa pod korouhvi Krumlovskou, a učinil podlé přikladu předků svých rozličná nadáni ke kostelu Krumlovskému. *) Roku 14.52 dne 8. července způsobil fundaci na mše zádušní za ') Arch. Třeboň. 2) Arch. bibl. Praž., Novohr.; Pangerl, G. U. 185 H. U. 248. Zda-li byl Jeník z Mezipotočí {r. I427—1438) synem jeho, není známa a) Arch. c k. dv. a Třeboň, a bihl. PraŽ.; Pangerl, H. U. 243, 263; Notizenblatt i852, II, r. I453, 442; arch. města Kru ml. *) Arch. Třeb. a Novohr.; rel. tab. II. 432; Noti-zenblatt r. 1853, 442 atfl.; Pangerl, H. U. 33. sebe a veškerý rod Višňovský, odkázav k tomu konci 80 gr. úroku na dvou kmetech ve Žďáre, r. 1456 dne 14. prosince obnovil a potvrdil list, kterým byl otec jeho postoupil plat v Žaluzii. Roku 1458 dne 28. ledna učinil poslední! své pořízeni, ve kterémž jmenoval statku svého mocného poručníka Jana z Rožemberka, aby obrátil ves Němči se dvorem k duchovenství fary Krumlovské, potom i jiná nadáni zádušní vyřídil a za to dvůr Střelcův s mlýnem a platy u Vilémův, v Blanském, v Chuchelci Velikém, ve Smržově, Mark-varticicb a Zahrádce podržel. Roku 1480 prodal kastelu Krumlovskému plat v Mi-rokovicich na spásu duše své a manželek svých Kateřiny a Mandalény z Dráhová, a konečně daroval témuž kostelu plat v Puchticich na vŽČné světlo a svíce v době adventní. Zemřel asi r. 1481 neb 1482. Roku 1480 připomíná se nezletilý syn jeho Jan* o němž se však pozdějších pamětí nenalézá. ') t\_______xm^xis... t:»*i. _:___ -i_sf(iiiy syn AYiíiLĽJUv, jmu, «-iiz,t:l jiiuiiu některé jiné dědiny i tvrz a dvůr v Pa-sovařích, odkud se také Pasovarským nazývá. Nejraladší, Vaněk% připomíná se po prvé roku 1459 s bratrem svým Jiříkem, kdež si vyměnil od pánů z Rožemberka dvory Zátonské, dav za ně platy ve Kleni a Diirnhofu. Držel tvrz a ves Větrní, kterouž r. 1475, iS. srpna pohroma nevšední zastihla. Ten den a nazejtrí přitáhly kobylky, letě vše přes město Knomlov a padše okolo Větrní snědly oves a otavu; tak hustě letěly po 2 hodiny, Že sluncí? pro múľoŽství jich nemohlo viděno býti. Žil ještě r. 1489. Zdali měl dětí, není nám známo ; také se neví, čí syn byl MarJruart & VHřní, jenž byl r. 149] purkrabí na Ratajích. Tvrz a ves Větrní dcstaly se po smrti Vácslavově strýcům jeho Pasovarským a drženy, dokud je ještě Višňové měli, ke zboŽi Pasovarskému. (Hlerľ tamže.) Když Jan ViSnš z Větrní^ jsa ve velikých závadách, nebyl s to ani dluhy ani úroky z nich vycházející Krumlovským a jiným věřitelům platiti, prodal roku 1603 dne 9. června tvrz Větrní, při ní dvůr popi. a ves, dvůr Metlín (Mertlynk), vsi Kaliště a Němčí obci mSsta Krurnlcwa za 11.675 kop míš. a) PASOVARY. ihozápadně od Krumlova, ve faře Světlické leží ves Paso vary, v níž tvrz a dvfir, nyní ji Ž rozprodané, bývaly. Předkové starých vladyk Pasovarských byli bratří Čeněk z Cipina jinak z Metlic (r. 1278—1293), Radosta (r. 1281) a Do?nin (r. 1278—1300). Tento držel Pasovary, z nichž daroval r. 1291 klášteru Vyšebrodskému dva díly desátku. *) Mikuláš z Pa~ sovar daroval r. 1312 s přivolením manželky své a synů svých desátek veškerý na popluai a dvorn Uretsláku (tusim vlastné Dvořetíně, Dworzatschlag) J) Notizenblatt 1853 S. 444. *) Arch. Kruml. a Třeb.; Pangerl, H. U. 306, 329, DD. 17 f. 274, Břežan krátký výtah str. 72. 3) DZ. 178 A 2 a 132 E 5- *) Pangerl, Hoh. Urk. 30, 36, 39, 45, 52. Emler reg. 1209. 94 TVRZE NA PANSTVÍ KRUMLOVSKÉM. kostelu sv. Jakuba ve Světlíku. Koku 1314 držel také zboží Neže-tické u Svin.') Domin s Pasovar daroval (r. 1341, 24. června) na spasení duše své klášteru Vyšebrodskému dediny nejaké v Kališti Roku 1366 byl již mrtev, zfistaviv vdovu Markétu, kteráž tolikéž dobrodiní klášteru dotčenému učinila Z rodu Dominová pocházeli také bratří Veclin z Cifiína (r. 1390—1406), Řehoř z Pasovar- jinak z Cipirta (r. 1390—1402) a PeStk z Uzdičova jinak z Pasovar {r. 1390—1406), kteří r. 1397 klášteru Vyšehradskému platy ve Stokové a Svetlíku darovali.3) Sestry jejich Kateřina a Lidmila oddaly se životu v čistote a pobožnosti, nevstupujíce však proto do kláštera, nýbrž bydlíce s jinými šlechtičnami pobožnými v dome vedle samé kaple Betlémské v Praze. *) Po smrti Janka Lovika z Pasovar vyprosil si zboží jeho Pascvarské, jež na krále spadlo, MatSj ViŠnS z V&iřni (r. 1437), ale postoupil ho potom Petrovi Kačici z Jetŕichovic a manželce jeho Elišce. Oba byli velice nábožní. Pověstný Jan de Capistrano poslal jim roku 1451 dne 6. listopadu list, jímž je učinil účastnými všech modliteb a dobrých skutků řádu Františkánského a tovaryšstva panenského sv. Kláry.5) Tehda držel ještě KaČice Pasovary, ale komu se po nem dostaly, není známo. Nabyl jich před rokem 1472 Jiřík Viínč e Vétřni, jenž se po r. 1459 častěji, ale roku dotčeného po prvé jako pán Pasovarský připomíná. Roku 1475 dal poddaným kláštera Vyšebrodského ve vsi Tatteru odměnu za Škody, která se jim zatopením byla stala; také r. 1481 učinil nějakou směnu, zakládaje nový rybník.6) Zemřel r. 1482 dne 24. března. Ze synů jeho, kteří Pasovary a Větrní drželi, připomíná se mladší Erazim jen jednou r. 1489. 7) Vdcslav, syn starší, měl různice s farářem a mlynářem zádušním v Kajově o stoku, která 51a na ten mlýn přes grunty jeho, ale r. 1498 byl spor ten urovnán. Držel Pasovary tvrz, dvůr a ves, tvrz pustou Trojan se dvorem, Kajkan dvflr popi., ves Dcbřejav, platy v Kramolíně a Světlíku, Zato n dvůr popi., Větrní tvrz, dvůr s dvojím paplužim a ves, Němčí a Kaliště vsi celé, v Mezi-potočt a Metline c. t. m., v CipínČ na jednom člověku desátek, k tomu koupil Všímary od Jindřicha Cinišpána, a vsi Dlouhou, Lhotku a Sknpečnou od Adama, Petra a Jindřicha bratří Sudkův z DLuhé.8) Na Dluhé a Lhotě daroval r. 1533 plat klášterci na Výtoni. Žil ještě r. 1544 a nedlouho potom zemřel. Syn jeho Jan (r. l545) vychován byl na dvoře pánů Krumlovských, jimž i sloužil, pročež také, když se r. i55l ženil, byla paní z Roggendorfu, matka mladých pánův, přítomna veselí tomu na Žirovnici, jakož i naopak Jan byl později mezi těmi, leteří jeli r. i562 pro nevěstu Vilémovu, Žofii kněžnu Braniborskou. Týž Jan koupil sobě roku 1572 dům v Krumlově, pro néjž měl pak mnohé rozmišky s Krumlovskými. Ves Skupečnou prodal r. i5S6 Jindřichovi Sudkovi. Zemřel r. iSjS zůstaviv veškeren statek svůj synovi Adamovi. Ten nebyl dobrý hospodář, neb zadlužil nemálo statek otcovský a míval pro dluhy své i jiné ještě případnosti téměř neustálé hádky a ústrky s měšťany Krumlovskými; i stěžoval sobě nejednou při pánech a radě městské, že by oni, Krumlovští, jemu znamenité škody v lesích, v řece a zvláště při mlýne PeČkovském lovením zvěře a lapáním ryb činili, poddané jeho bez příčiny věznili a jej u pánů krive naříkali, ačkoliv jim chce podlé všeliké možnosti své z dluhů práv býti. K zapravení svých dlnhů prodal dvůr ve Višňovém (r. 1579), Potorn Mezi potočí a konečně i (r. l583) mlýn Pečkovský. Roku J.585 byl již mrtev, a statek sirotčí spravovala sestra jeho Anna Kolichreitrova z Větrní a na Černém Dubu. I syn jeho Jan, kterýž již r. 1589 Pasovary spravoval, měl těžkosti pro dluhy otcovy, proto prodal roku 1603 ') Arch. m. Kruml., lib. erect. VIL f. 118-, Pam* arch. V. 141. 2) Pangerl, H. U. 85, 134—135. a) Tamže 208, 214, 220, 231, 336, 343. *) Tomkovy děje Prahy 438 a Základy I. 82. *) DD. 15 p. 227, ar«h. Třeboň. *) Arch. Krumlov, a TřoJaoří.; Pangerl, H. Ú. 306, 329,332,346; Notizenblatt i853, 444: Pam. arch. V. 141. Žil. tuším, ještě r. l5oo, Novb. (arch. m. Kruml.). DD. 17 f. 274. 8) Pangerl, G- U. 564; arch. č. VI. 316; DZ. 25o H. 1, 5, Ki5; arch. Třeboň. Větrní s příslušenstvím Krumlovským, a r. 1615 vsi Hořejší a Do. lejši Dlouhou, Samary, HosenŠlok a mlýn Český Mikuláši Čejkov-skému z Cejkov. Na tvrzi, dvoru a vsi Pasovařích venoval r. »617 manželce své Lukrecii Višfíové z Machovic 1000 kop gr. Č. l) Když vojska císařská r. 1620 do jižních Čech vtrhla, nastaly veliké útrapy pro Jana. Jsa již stařec a maje dosti starostí o těhotnou svou manželku neuposlechl, když jej císařský hejtman a kommissaři před sebe na Krumlov obsilalí, chtějíce na něm zvěděti. bude-li držeti s císařskými. Odebral se na hrad Rožemberk a tu zůstal, až byl hrad vojskem Bukvojovým dobyt. Potom se chtěl na Pasovary navrátiti, ale již nemohl, poněvadž přestal býti tu pánem. Statek Pasovarský totiž ihned zabrán, nad Janem pak již soud nedrzán, nýbrž r. 1624 dne 10. června prodány tvrz Pasovary s dvěma Štěpnicemi, dvůr s pivovárem a ves, dvůr Kbenovský pod Zátcní, vsi Světlík a Uret-šlák obci města Krumlova za 6840 kop 41 gr. 3 p. mís" ČÍ 7864 fl., ačkoliv statek ročně loco fl. nesl. Roku 1628 podal Janův syn Jan Adam suplikaci k císjH a ke komoře žádaje, aby mu byl statek jeho navrácen. Vymlouval se, že nikdy rebelem nebyl a vernosť k císaři nezrušil. K výmluvě Janově odpověděla rada Krumlovská, že byl otec jeho zajisté rebel, neb při počátku rebelie odebral se prý do Písku k vojsku nepřátelskému, vzav s sebou kočího a jednoho poddaného, tam pak se nějaký čas zdržev vrátil se prý do Pasovar a odebral se potom do Rožem-berka, ačkoliv prý do Krumlova, kdež se dosti Šlechty zdržovalo, blíže mél a tam bez nebezpečenství bydleti mohl. Poddaní jeho jej prý marně vybízeli, aby se vrátil, také mu prý cis. hejtman vojenský kolikráte z Hořic psal a sliboval, že se mu veSkeré věci vojáky odfíaté navráti, rteŽ on ani k těmto psaním neodpovídaje tak dlouho na Rožemberce zůstával, až ho císařští dobyli. Roku 1628 také Lukrecie, Janova manželka, žádala, aby ji bylo věna na Pasovařích zapsané zaplaceno, ale místodržícími ji (r. 1G30 dne 14. záři) nakázáno, aby si spravedlnost svou při soudech vymáhala. Ačkoliv se i arcibiskup Salchurský Jana Adama Višne ujímal a císaře, aby mu dědictví otcovské navrátil, prosil, přece v té věci nic dále jednáno nebylo. Roku 1637 omlouval Jan Adam otce svého opět a posledně (r. 1653, 10. ledna) psal obci Krumlovské, že by za 6000 kop práv svých k Pasovarům se odřekl.2) TROJAN Jihozápadně od Krumlova jest ves Uretschlag, a nedaleko odtud v lese spatřuji se poslední zbytky bývalé tvrze, jíž se říkalo česky Trojan neb Trojany, německy Trojas. Dějiny její nelze přesně odděliti od dějin jiné tvrze řečené Trojanov neh i Trojany. Petr Pecník 2 Trojan, jenž se r. 1363 připomíná, pocházel bezpochyby z naší Trojauě.s) Petřík ze Světlíka jinak s Trojan prodal r. 1408 plat v Napa-jedlich klášteru panenskému v Krumlově, při čemž svědčil i „ Vaněk z Trojanu." Ve znaku svém měli oba kohouta. *) U prostřed 15. věku uvádí se častěji Barbora z Trojan a Kunrat Grassauer odtudí. Onano byla manželkou Jiřika Gros-sauera z Jedlice (1433), jenž obdržel r. 1454 plat vKunraci a potom jsa hejtmanem na Vítkově Hrádku dva statky v Německém Rychnově koupil. s) Oba manželé se do r. 1466 připomínají.*) Roku 1475 náležel Trojanský statek Vácslavovi a Jiříkovi bratřím ViSňuin z Větrní a držen k Pasovarům. Roku 1544 připomíná se již pustá tvrz Trojan a r. 1624 koupena jest s Pasovary od obce Krumlovské.') ') DZ. 23 B 29, 172 A 2, 189 L 11, 138 L iď. Pam. arch. V. 141—142. ') Akta v archivu města Krumlova, DZ. 293 A 3, 142 A 20. Srov. Bílkovy Děje konfiskací, =■) Pangerl, G. TJ. 134, H. U. 129. ') Arch. bibl. Praž. :') Plat ten, dvůr v Kropšláce a 2 dvory v Rychnově koupil od něho a Kunrata p. Jan z Rožemberka (r. 1465). 6) Pangerl, H. U. 261, 282, 285, 288—290, 314. 7) Pangerl, H. U. 329; Pam. arch. V. 141 —142. TVRZE NA PANSTVÍ KRUMLOVSKÉM. 95 HOLKOV. everně od Velešina při silnici a dráze leží dvůr Holko* se zámečkem, zbytkem bývalé tvrze a vesnici. Držitelé její ve 14. a i5. století užívali jako znamení erbovního tré okounů hlavičkami dolů aneb v pruvo obrácených. AJ&tžj neb Jlfach a Ucl-kotia prodal r. 1378 dědictví své v Újezdě bratřím ze Lhoty, což i Ješek Žižka z Trocnova spečetil. Touž službu prokázal Mach Žižkovi r. 1384, když prodával lan v Čeře-jově.') Mach sám prodal r. 1401 plat v Milikovících klášteru Krumlov-^ skému a připomíná se ještě r. 1413, kdež dostal odúmrť v Opalicích.2) Zemřel kdysi na počátku husitských válek. Synové jeho BuSek a MikuliS rozdělili se r. 1425 dne 29. dubna. Onen dostal dvůr poplužný ve Vesci a dva kmeti podlé dvora, k tomu pak nabyv Dobeve, zapsal zboží to r. 1432 manželce své Kateřině z Dobeve s) Mikuláš Hol-kovec držel za díl dvůr a ves Holkov „a ve Vesci podlé Holkova, ježto slove Horní,u několik dvorů kmecích. Nalézá se často v pamětech jako svědek a rukojmě. Roku I454 vyprosil si s přátely svými odúmrť v Doudlebech, Hůrce a Strážkovicich, již také r. 1456 dosáhl. Naposled se připomíná roku 1459.') Jan Holkovec s Holkova (lušim syn Buškův) obdržel r. 1452 od konventu Strakonického zápis na ves Fracovice. Mikulášův syn (?) Matij (přip. od r. I469) prodal r. 1472 ves Stěkře a r. 1477 Krumlovským a některým sousedům tudiž plat v Mirokovicich. Naposled se připomíná r. 1493, an prodal (6. dubna) s povolením Majdalény z Čirendorfa, tety své, kns hájku Tomáši krejčímu z Velešina.5) Na něm přestal rod Holkovcňv. Asi r. J 475 vešel v drženi Holkova Jindřich Roubík ze Hla-vatec, známý válečník z dob Jiříka Poděbradského, a osadil tvrz posádkou, aby odtud do Rakous snadno zajižděti mohl. Jak dlouho Holkov jemu patřil, není známo. 6) Tvrz, dvůr a ves Holkov koupil od Matěje roku i5l3 Jiřík KunaS z Machovic. Týž nemaje dědiců přirozených, odkázal pořízením r. 1552 dne 27. června zdělaným tvrz Holkov se dvorem a lidmi, v Krnině 2 člověky, ve Velešíně i člověka a dva rybníky (u Dubného a Křenovic) strýcům svým Janovi, ChvaloTli, Jiříkovi a Adamovi, a zemřel r. 1555. Tito drželi napřed Holkov a otcovské statky v nedilu, později (vkl. 1669, 12. května) ujal Holkov od ostatních bratři za 125o kop Jan Kunaí z Machovic, spolu i pán na části Machovic. Tento byl již r. i58j mrtev, ale teprve r. i5g3 dne 3. června učinili synové jeho Bohuslav, VySata BeneS tnladSi a Jindřich mladší porovnáni o pozostalosť otcovskou, při čemž Bohuslav Holkov za svůj díl ujal. Týž se připomíná naposled r. 1601, byv poručnikem nezletilých strýců svých. ") Dědicem jeho stal se Jan Chval Kuna! z Machovic, hejskovitý člověk, jenž jsa katolíkem domu Rakouskému věren zůstal a r. 1628 poddané své na katolictví obrátiti připověděl.*) Pro veliké dluhy prodán po smrti jeho „stateček Holkov" r. 1640 dne 4. srpna Marjané Kořenské rozené Rozvadovské z Ntíova, od ni pak se dostal týmž způsobem r. 1643 dne 16. záři Marii Maximilian! Častoldrové s Machovic za 1100 fl. rh. Pani tato zemřela u vysokém stáři roku 1683. Přečkala manžela svého Jindřicha Castolára z Dlouhévsi, syna Oldřicha Lukáše (viz děje Chlumu a Chlumeckú) a vnučku Maximilianu Barboru vdanou za Frant. Karla Řepickéhc ze Sudoměře. Tudiž stali se dědici jejími pravnukové nezletilí Frant. Josef Antonín a Oldřich, za něž otec jich Holkov spravoval.9) R. 1757 dostal se Holkov klášteru Korun- ') Arch. Kruml. zámku i města, DD. 13 f. JaO. Tomkův Žižka str. 1—2. a) Archiv bibl. Praž. a Kruml. DD. l5 f. 215; Pangerl, G. U. 313. 3) Arch. Třeb. Bušek se připomíná ještě r. 1437 (arch. č. I. 421. DD. i5 f. 212). 4) Archiv Novohr. a Trehoň., listy v mus.; DD. i5 f. 226, 16 f. 243, 23 p. 170, arch. č. I. 435; Pam. arch. XI. 640; Pangerl, H. U. 296. s) Arch. obce Kruml, Novohr. a Třeb. arch. č. I. 233; DZ. 400 R 10. 6) Časop. mus. 1881 na str. 218—219. ;) DZ- 250 C 12, 16 L 8, 169 A 30. 128 D7, 175 P 16. ") Březan&v Petr Vok 20Z, rozvrž, sb. 35, Cas. mus. 1843 str. 210. ") DZ. 301 H 24 a 147 J 21, 302 N 19, 116 H 4. STRADOV. ezi Kaplicí a Omlenickou leží dvě vesnice, Strá-■^jdov a Strádovec. V onom bývali tvrz, ale podstavena teprve v i5., ne-lí v 16. století. AŽ do - 1392 patřila oboji ves ke hradu Fořešinu, ale dotčeného roku prodal Markvart z Poře šína ves Strádov s příslušenstvím Bohuslavovi ze Hrádku za i25 kop. ') 0 osudech vsi potomních až do konce téhož století není nic známo. Od r. i484 tu seděl Jindřich Dro-chovec z Pláně a připomíná se ještě r. 1497. Syn jeho Vácslav vložil si r. 154$ v obnovené dsky zemské Strádov dvůr popi. a ves celou a ves Pláni Věžovatou (jinak horní), jakožto dědictví, jež již dlouhá lé:ta po otci držel. Posledním svým pořízením (d. r. z 562, K prosince) odkázal tvrz Strádov s příslušenstvím Jindřichovi Ojiřovi s Pro-tivce na Kímové a synům jeho Ctiborovi a Jáchymovi^ dvůr Jil- kovský ve Strádovč manželce své Lidmile ze Chlumu, a zemřel r. 1568.*) V drženi Ojířuv byl Strádov ještě ke konci 16. věku.3) Jak a kdy se dostal Strádov k panství Krumlcvskému, udatí neumíme. KOROSEKY. rozhraní vévodství Krumlovského a roviny Budějovské stojí knížecí dvůr Koroseky (nyní i Kroseky), při němž někdy tvrz a ves stávaly. Ves tu byla již r. 1365 a patřila až do 16. veku ke Chlumu. Když se po r. i5C6 synové Jana Castolára dělili, dostaly se Jindřichovi častolárovi z Dlouhévsi JLŕ , .i/^HBw za *^ Koroseky dvůr a ves celá, vsí Závrat a Čtvrtina, v Čertyni dvůr popi., jeden člověk ve Slávci a mlýn pod Kremží. Tu teprve postavena tvrz Korosecká. Po jeho smrti ujala statek vdova Eliška z Drahenic, ale poněvadž se potom za Chrta vdala, ztratila poruče nství nad delmi svými Nový poručnik Oldřich Častolár mel do ni stížnusť nemalou, vine ji, že některé svršky a nábytky a něco klenotů pobrala a ke svému užitku obrátila, též od statku dvůr a ves Čertyni držela. Proti tomu odpovídala Eliška, že se ujalj statku vedle listu věnného, však když u věně od Oldřicha spokojena jest, že statku kromě Certyně, ii od manžela za živobvtí daného, postoupí. R. 1608 dne 7. říj u a, když byla Kliška ke svému svědomí přijala, že klenotů nic za ni nezůstává, smluvili se spolu; Oldřich jí dal za to, že sirotky některý rek ze jmění svého chovala, 200 kop, slíbil syny na učeni dátí a dcery zůstavil při mateři, ale tak, aby při náboženství katolickém otce jich zůstaveny byly. Synové byli Jan Albrechty Jaroslav* ') Rel. tab. I. 425, $46. 5) Arch. Třeb. a mus. 3) DZ. z$o H 29, 16 F 10, 127 L 9. 95 TVRZE NA PANSTVÍ KRUMLOVSKÉM. Rudolfa Víhrm (dva, Jaroslav druhý a Vácslav, byli zemřeli]. Statek jejich Korosecký prodán r. 1611 dne i5. října kommissaři k tomu zřízenými Vilémovi Přidruhovi Kocovi z Dóbrše za 12.800 kop miš. Peníze tyto uloženy sirotkem n strýcův jich Chlumských, ale od nich hospodařeno tik zle, že ani r, i6l5, když Jan Albrecht byl let došel, je k počti činění nepřimel a 5 nimi se souditi a smlouvali musil Vilr-m Přirlmh nrlvárlel tstavfim r. Tť>TÍÍ-—tfi^O kontribuce a HAMR. ezi ÍUmovem a Strařiany jest dvůr Hamr, kterýž název ten po nějakém 1 starodávném hamru obdržel. Dvfir ten drželi v 15. věku Puklicové ze Vztuh se zbožím TJrtvinovským. Poslední toho rodu Johanka (dcera Jana \ r. 1482) vdala se za Linharta Ekharta, měštěnína Budéjovského,') jenž se stal předkem nové rodiny vladycké, Kkliartfiv z Urtvinovic. Z manželství toho pošli dva synové, jichžto deti, Jan a Barbora vdaná Afigalová, statek báby své zdědily. Koku l564 dne 24. dubna dělili se o něj, Barbora dostala dvfir Hamr s pivovárem a mlýnem, ves Meči-kovice (snad mezi Hamrem a Pašinovici), kterou byl Jan r. 1557 za Chodec vyměnil, a díl Vztuh; Janovi se dostaly Srubeč, Urtvinovice a druhý díl Vztuh. Barbora prodala r. 1S70 rdvůr poplužný Hami pode vsi Mecikovici ležící s chalupou pod hrází velikého rybníka" a ves MeČikovice Jindřichovi Ojiřovi a Proti-vcé, a tak se dostal Hamr ke zboží Rím ovskému. Rozdělením zboží tohoto mezi syny Jindřichovy povstal zase samostatný statek Hamerský, na němž Jáchym Ojiř z Protvvce novou tvrz postavil (asi r. 1S84*. Tento byl ženat s Nandalénou z Dlouhé Vsi. již r. 1S9I dům svůj v Krumlově zapsal. Zemřel r. i5cj7, a syn jeho Ctibor prodal později Hamr. Nový držitel Jan Jindřich Záhorský z Brloha držel s choti svou Cecitii z Dobrše kromě tvrze a dvoru Hamrj také ves „Pláni ježovatou," ale poněvadž podporoval roku 1618—1620 stavy evangelické, zabráno zboži jeho lidem vojenským císařskýir, pri Čemž i tvrz zdejší spálena. Císař Ferdinand zastavil napřed Hamr (r. 1620, 19. května) na čtyři léta, pak prodal (vkl. r. 1628, 31. května) tvrz pustou Hamr a tři vesnice Janovi Oldřichovi , kni&eti a pěnu na Krumlově a Eggenberce, za 3623 l) Světeckého Paměti I. 187—189, arch. c. k. dv. '") Arch. č. VI. 26—27. 17) L>k conf. VII. G 4, 5, C 4, D 20. ROŽEMBERK HRAD. panství svém Rožemberském, t. j. povolil jim, aby o statcích svých volně říditi a je odkazovati nebo darovati mohli; všechny ty a takové listy dány jsou r. 1418, 28. září a svědčí (pokud víme) obyvatelům Cetvin a blízkého odtud Mikulova (Bôhemdorfu), vsím Kaltenbrunu, Bystré, Steinu, Schlaglu (am Rossberg).') Pan Oldřich byl se cele poddal působení poručníka Čeňka; z té příčiny přiznal se také ke straně pod obojí a panu Čeňkovi všechna svá zboží k věrné ruce ve dsky zemské vložil. "Než předvídaje nebezpečenství, jež hrozilo panstvím jeho od nového Tábora, poddal se nejprve do poslušenství krále Sigmunda, potom odpřisáhnuv se kalicha, přikročil k obléhání Tábora. Ale hanebná porážka, již zde zakusil, popudila ho k takové zuřivosti, že hned dal všecky kněží podobojí na svých panstvích schytati a do věží po svých hradech rozsázeti. Několik jich také sedělo na Rožemberce.2) Záští mezi oběma stranama z toho pošlé mělo v zápětí mnohé krvavé půtky, v nichž ztratil pan Oldřich některé ze svých severních statkův a jiné až po ÍSviny zle popleněny byly. Ale i úskočným způsobem hleděli mu škoditi a zejména o to se zasazovali, aby některého z hradů jeho zmocniti se mohli. Jakýsi Pecha z Tisovky, dobře znaje cesty, vedl Jana Husa z Veleslavic, Janka Červeného a rychtáře ze Dvořiště k Rožemberku, potom chtěli klášter Vyšňo- brodský vypáliti a Lučovici (Kienberg-?) osaditi a špihovati, jak svědčí vyznání jednoho z nich, r. 1423 polapeného.3) Ustavičné půtky a vydržováni větší čeledi na hradech vymáhaly nákladů nevšedních. Za touž příčinou Oldřich vypůjčiv si 4000 kop od Reinprechfa z llaisee, hejtmana v zemi nad Enží, jemu (r. 1420) hrady Rožemberské i s městem (sein czwo vesten Rosemberg), opravu na klášteře Vyšebrodském, rozličné klenoty kostelní a stolní v ceně 41 ó1/, hřivny stříbra a i4J/2 hřivny zlata-k zástavnému držení zapsal. I vyznal toho roku 17. října pan Čeněk, jemuií všechna panství ve dsky vložena byla, že nebude Reinprechtovi v drženi Rožemberka překážeti.4) Se změnou touto souvisela také změna ve spravování obou hradů v. Téhož roku (neznámého (íasu) postoupil Bohuslav z Petrovic úřadu purkrabského ,.panu Polhoméřovi, a býval od toho času jen jeden hejtman." Téhož roku 29. října vzdal Jindřich Drochovec svrchní hrad panu Reinprechtovi „de Tolhaim."5) Nový držitel válčil s kališníky tak urputně, jako činíval předchůdce jeho. K nej větším protivníkům jeho počítal se nepokojný vladyka Jan Smil z Křemže, Drahoničtí a Roubíkové, kteří však proti dobře opatřenému hradu nic poříditi nemohli; nicméně přece jen Reinprecht Polhoměř za dobré uznal učiniti s nimi příměří (r. 1425, 6. srpna) až do sv. Havla, v něž pojato „zboží, což k Rosmberku přísluší."6) Do příměří s celou stranou Táborskou pojati oba hradové na Rožemberce již rok před tím (r. 1424, 10. září), ale také jen do Ozdobná židle na Rožemberce. sv. Havla téhož roku.7) Purkrabí na Rožemberce býval v ty časy (r. 1425) český vladyka Jan z Mezipotočí.9) Z následujících 20 let se nám zpráv o Rožemberce naprosto nezachovalo. Po bitvě Lipanské uhostil se zase v krajinách těchto mír a poklid, páni pak majíce hejtmana na hradech, žili na panstvích rakouských a o věci české jen tak tak pečovali. Když pan Oldřich věkem sešlý po odpočinutí toužil, a synové jeho Jošt, volený biskup Vratislavský a mistr Strakonický, Jindřich a Jan letilí již jsouce, zase v držení Rožemberka vejiti si přáli, způsobena jest r. 1455 smlouva s pány z Walsee,") jíž uvolili se páni zámek Rožemberk a klášter Vyšší Brod vyplatiti. Následujícího roku (1456) dotčení páni vydali „šuldpryf německý" Volfgangovi a Reinprechtovi bratřím z Walsee, strýcům svým, na 2000 kop a snesli se s nimi strany základu téhož dluhu,'") zaplativše ostatní peníze v hotovosti. Konečně obdrževše oba hrady a panství sobě odevzdané, propustili (r. 1456, 24. dubna) pány rakouské ze všech povinnosti.,r) Po Oldřichovi měl jednou v držení všech zboží syn jeho nejstarši Jindřich následovati. Týž ženě se s Ančíkou ze Saumburka, učinil r. 1453, 23. února s otcem jejím svatební námluvy, vedle nichž obdržev ') Archiv Novohradský a Pangerl U. H. 256. ',• Palackého Děje III. a 384. *) Kniha popravčí, sborník hist. r. 1883 str. 32. ') Archiv Třeboňský Zápis tento dotvrzen r. 1439 smlouvou, kteráž se nachází v archivu Krumlovském. 5) Paměti Světeckého I. 187—189 (v archivu Třeboňském). "J Archiv Třeboňský. ') Arch. č. III. 245—248. 8) Svět. Pam. ") Známe ji jen krátce z regest Březanových, jenž měl před sebou „list na pergamene, však pořezaný." ■") Tamže. ") Notizenblatt 1852 p. 327. Vojtich a yivoviee byl r 1452 purkrabí na „horním hradě Rožemberském11 (arch. Cáhlov.). 16* I 10 ROŽEMBERK HRAD. s ní 6000 fl. uherských, slíbil obvěniti ji 10.000 fl., jež zapsal na panstvích Velešín-ském a Novohradském. ') Nedlouho po tom táž Anežka (24. září), byvši již za pana Jindřicha dána, odřekla se všech spravedlností a nápadu k dědictví otcovskému, leda by jí otec neb máti za svého živobytí z dobré vůle něco přidati chtěli.2) Po vyplacení hradu Rožemberka bylo věno panino přeneseno na panství Rožemberské, a poněvad;ž se to nestalo listem na pergamene, nýbrž vkladem ve dskách shořelých, čas, kdy st jak se to stalo, nám znám není. Hrdinský, v kolbách a honbách cvičený Jindřich vydal se roku 1456 s 350 jezdci za králem Ladislavem do Uher, kdež měl s Turky mnohé potyčky; vraceje se domů, zemřel dne 25. března r- '457 ve Vídni něco vypiv ve víně. Vladařství rodu přešlo nyní arci na bratra Jano a tim také dědičné držení Rožemberka, ale zavaděno bylo panství velikým věnem paní ovdovělé. Nemoha Jan hned věno vyplatiti, postoupil roku 1457 dne 16. října obou hradův Rožeimberských paní Anežce. Tato paní oželevši prvního chotě záhy se vdala za rakouského pána Michala purkrabí Afaidburského a hrabiě Hardeckc a Řecké, než stálého zdraví nemajíc, brzo potom zemřela, odkázavši polovici věna manželu svému a polovici bratřím svým. Janovi, jenž byl králi Jiřímu oddán a poselstvími i jinak králi nemálo prospíval, podařilo se vyprositi si na králi polovici všeho inápadu po dotčené Anežce na zboží Rožemberském (r. 1461, 13 května); druhou polovici si sice král zůstavil, ale druhého dne vyslav pány ke dskám zemským, Janovi také ji daroval. Jelikož však Michal Maid-burský na odpory nastupovati počal, nevyřídila se věc tato tak hned a Janovi vidělo se, služebníky své Jana Rousá z Čemin a Zrjrfika z Lukavice přijíti na spolek odúmrtí svých ve Vildšteině, Pořešíně a Rožemberce (r. 1461, 7. října), aby na miste jeho pře dále prováděti mohli.3) Očištěni panství vyžadovalo nyní nemalé práce.. Jednáni o odumrf protáhlo se 4 léta, páni ze Saumberka měli jistotu na 5000 kop, a neústupný a umíněný purkrabě Maidburský přímo' osadil Rožemberk hned po smrti choti své, úřadníky isvé sem si dosadil a celé panství mocné jménem zástavy držel. Purkrabí tu byl Jan Sudek z Dluhé (roku 1462) a v ten čas Jindřich Cinišpan úředníkem. *) Jan uchlácholil napřed Šaumberky. Roku 1462 dne 22. dubna vyznali zajisté na hradě Šaumberce Pernhart a Sigmund ze Saumberka, Albrecht probošt u sv. Štěpána ve Vídni, a Oldřich a Volfgang, vše bratří, že sie odříkají vší spravedlnosti k polovici věna zapsaného na Rožemberce („auf gesloss und herrschaft Rosenberg"), a že všechna práva svá přenášejí na pana Jana. 5) Tím byla však jen malá práce ukončena, neb s Michalem nemohl se Jan „ani smluviti, ani o to uhoditi," jak by k svému hradu přijití mohl; a poněvadž Michal ke svým penězům a Jan k hradu zase chtěli, přišli oba mocně na krále Jiřího, jenž mezi nimi r. 1462, 20. října takto vypověděl: Michal („švagr náš") aby za těch 5000 fl. vzal 4000 fl. uherských na roky jisté, a hradu ve 4 nedělích postoupil a listy na hrad svědčící vydal; naproti tomu měl Jan zapilatiti a ve 4 nedělích u krále v Praze položití 3000 fl. hotových a na ostatních 1000 fl. list zdělati, tíik aby je o hodu ducha svatého vyplnil a zaplatil; Michal zůstaviž na hradě 30 korců žita, dva slady, to jest 12 Zadní nádvoří na Rožemberce. ') Archiv Třeboňský. ") Kotizenblatt, 326. ") DD. 5 f.82, 98 a 16 fol. 255, arch. ř. III. 579, arch. Třeboň. ') Týi Cinišpan píse r. 1462 z Rožemberka Hdie herrschaft Rosenberg meínes herrn v. Maydburg" (archiv Třeboň.). s) Archiv Třeboň. ROŽEMBERK HRAD. 111 korcův sladu, 30 korcův ovsa, piva sud některý a chleba něco.') Po tom přestaly také odpory Michalovy u desk dvorských, an k nálezu soudu dvorského (jak snadno pochopiti) ani nestál, pročež Jan (r. 1465) úředníky dvorskými na Rožemberk v ro.000 fl. uherských zveden.") Ale tehda již nebyl Jan ve skutečném držení hradu. Nedostatkem peněz snad jsa přinucen, jednal s Janem Popelem z Lobkovic o zastavení panství Rožemberekého. Roku 1464 smlouvu mezi nimi Vilém mkidéi Švihovský učinil a Jan slíbil dne 30. listopadu, že „hrady Rozmberg" Popeloví ve dsky vloží, přijav odl něho 9217 fl. uh. Biskup Jošt listem toho roku 13. prosince v Nise daným k té smlouvě přistoupil.3) Purkrabí se tu stal Buzek z Velhartic.4) Mezi dědičným a zástavným držitelem trvalo jen 4 léta přátelství, neb tak dlouho oba setrvávali při králi Jiřím, však od roku 14Ď7 Jar z R. kloně se víc a více ke strané! papežské, počal klesati u věrnosti a konečně r. 1468 zjevné na stranu buřičů přestoupil. Dokud setrval Jfan při straně králové, činil Zdeněk ze Šternberka zhoubné jízdy na jeho statky, když pak Jan z Rožemberka v příměří s nepřáteli svými vstoupil, obrátilo se celé záští Zdeňkovo proti Popeloví. V říjnu r. 1467 přitrhl Zdeněk s lidem svým ke hradu Rcžemberku, jehož, jal se dobývati. O tom uslyšev Jindřich kníže Minsterberské a pováživ, kterak osamotnělý Rožemberk na jihu českém jest pevnou a jedinou záštitou straně krá- ___lovské, sebral lidu co mohl a tak srdnatě na obléhající vrazil, že hned odtrhli. Povídalo se mezi lidem o porážce této více, než pravda bylo; Zdeněk prý byl zabit a rytířstvo jeho zahnáno až k Vitorazi.5) Popel se nyní odebral na hrad a stále na něm více než rok potrval: odtud psal roku 1468. 9. března Janovi z Rožemberka, jenž ještě tehda ve věrnosti své kolísal. — Dověděv se v dubnu toho roku, že Němci z Rakous stirojí se na nějakou výpravu, kázal lidu svému, aby byli 25. dubna v městě Rožemberce pohotové, a dal o tom zprávu do Krumlova. Ačkoliv tentokráte nebezpečenství hrad náš minulo, Popel vždy k tomu přihlížel, aby hrad dobře opatřil a za touž příčinou panu Janovi (7. května) se omlouval, že jej nemuče navštíviti. Dne 14. května prosil Popel Jana, aby mu poslal posilu, neb poddaní, kteréž několikráte na hrad obeslal, mállo na to dbali a jeho poslouchati nechtěli. Pán obeslal sám lidi, ale dne 18. května zase prosil Popel, aby mu poslal dio 20 koní, Čechův, pacholků dobrých a jednoho mezi nimi, jenž by tomu rozuměl, k jednáni a pěších do 40, jimž chtěl dáti služby, jako dával pán na Krumlově. Takovou i prosbu učinil dne 23. května.6) Až dotud oba pánové přátelsky se k sobě chovali; ale jinak se stalo, když Jan ustavičnému domlouvání podléhaje, věrnost ke králi svému zrušil a v srpnu r. 1468 skrze plnomocniky zavázal se straně katolické, že králi odpoví nejdéle do 14. září. Jan tím přestoupil na stranu Zdeňkovu, jenž asi od poslední porážky své velice zanevřel na Popela. Vždy opatrný Popel v lednu r. 1469 tak špatně opatřil Rožemberk, nejsa o záměrech proti němu chovaných dobře zpraven, že se podařilo Zdeňkovi hradu se vší potřebou a střelbou dobyti (9. ledna). Hanebné a posud v Čechách neslýchané bylo, že nepřátelé, teprve když se na hrad byli zradou dostali, opověděli Popeloví válku. Pan Věž na Rožemberce. ') Archiv Třeboňský. * DD. 23 L 4. 3) Lib. oblig. 1. 214 (arch. Třeb). Břežan (čas. mus.) str. 62; arch. č. III. 573' *) Světeckého pam. Roku I4C7 byl hejtmanem na hradě a také polním Vilém Rendl z Úšavy. (Zlomek hÍEt. Březa-novy v arch. Třeboňském.) 5j Palacký, TJrkund. Beiträge 489. 6) Arch. Třeboňský. V červnu toho roku bylo na hrade několik vězňův. 112 ROŽEMBERK HRAD. Lobkovský s několika služebníky i se synem Děpoltem na hradě byv zajat, na Krumlov dovezen a zde, jakž na pána náleželo, poctivým vězením opatřen.') Pan Zdeněk neváhal králi Matyášovi zprávu do Holiče (okolo 20. ledna) přinésti a chlubiti se, že nejen zajal pána hradu, nýbrž i poklad velmi znamenitý obdržel v kořist2) Nešťastný Jan, jenž ač katolík věrnost ke králi až do poslední chvíle zachovával, dokonal r. 1470 život svůj na Krumlově a počestně v kostele sv. Víta před kůrem pochován, kdež náhrobek jeho ještě Břežan spatřoval. Hradu Rožemberka postoupil Zdeněk Janovi, vzav od něho jistou suimmu peněz;3) tento pak v pokojném držení hradu až do smrti své (r. 1472, 8. listopadu) zůstával. Dával sice výstrahu pánovi purkrabě Helfenburský r. 1471, 22. listopadu, že Oldřich Vlach z Březí se s krajem na Sušici sebral do Němec a až zase potáhne, že by se chtěli útokem o Rožemberk město i hrad pokusit i, ale nepřišlo k tomu.4) Nejstarší syn Janův Jindřich ujal vladařství již v 16. roce věku svého, zvoliv si za prvního poručníka, poněvadž o tom otec pořízení neučinil, slavného pána Bohuslava ze Švamberka. Purkrabími tu byli tehda roku 1470 Sigmund Schallenberg a roku 1474 Ctibor z Kvasejovic.5) Děpolt, syn Janův Popelův, zůstával na Krumlově až do r. 1473; tuť však na přímluvu králové Johanky na jistý závazek, aby se k určitému času před pana Jindřicha dostavil, propuštěn byl.6) Věc ta byla proti mysli panu Zdeňkovi. Psal bratřím Jindřichovi a Vokovi r. 1474, 2. března, že prii. dobytí hradu Rožemberka dobří služebníci Zdeňkovi pana Popela zajatého se synem otci jejich svěřili a když Popel zemřel ve vazbě, že syna jeho bez vědomí a vůle Zdeňkovi svěřili, an Zdeněk k němu tak: dobré právo, neřku-li lepší, jakožto otec jejich neb oni sami má; ale přes to prý mladého Popela „šacovali" a smlouvu s ním učinili.7) Když bylo r. 1474 v listopadu snesením králův Polského a Uherského ve Vratislavi příměří sprostredkovanou jež měli všichni stavové v zemích koruny české listy svými přiznavacími potvrditi, velice si toho žádali Anna z Rožemberka vdova po Janovi z Lobkovic, Děpolt syn její a jeho jiiní bratří, aby pře jejich s pány z Rožemberka o panství Rožemberské srovnána byla. Pročež pan Bohuslav ze Švamberka, na nčhož obě strany mocně přišly, mezi nimi vypověděl r. 1475, 14. ledna. Po té výpovědi záští mezi nimi minula a Děpolt vedle smluv Vratislavských prost a prázden byl Za summu, kterou měl někdy Jan na hradech v Rožemberce a městě tudíž zapsanou, páni z Rožemberka dali a vyplnili Lobkovským 7000 fl. uh., a to tak, že se zavázali jim napřed postoupiti městečka Sedlčan s příslušenstvím k dědičnému držení a k tomu lesy a potoky, a co by se nedostalo potoo do 7000 fl., za to jim jinde platy sstcmpiti. Při tom i to Jindřich a bratří si vymínili, že mohou Sedlčany zase vyplatiti. 8) Za pana Jindřicha byli purkrabími Ctibor z Kvasejovic r. 1474 a Heřman ze Zelenie r. 1475. 9) Téhož roku Jindřich v nedostatku zdraví a rozumu postavený bratru svému Vokovi vladařství t>stoupil Smlouva mezi oběma bratřími r. 1475, 24. srpna učiněná dotýkala se nějakých různic, které mezi nimi byly, a jež přátelé a služebníci jich urovnali, neb Jindřich, jsa starší, nechtěl na Krumlově býti a panstvím vlasti. Panu Jindřichovi vymíněno, aby byt svůj měl na Rožemberce a „tím panstvím a zámky těmi a městem" vládl. Za to Vokovi do 3 let všecko panství rodinné poručil a vůli svou k spravováni dal; také i k tomu svolil, aby Vok pro zapravení dluhů s radou Bohuslava ze Švamberka a Reinprechta 7 Walsee mohl panství nějaké odprodati.,0) Konečně sneseno i to mezi nimi, kdyby po třech letech nezdálo se Jindřichovi nebo Vokovi v té práci býti, že se toho nemají zbavovati bez rady dotčených dvou pánův.") Purkrabí se tu stal Zachař Trantenbergéř z Trantenberka, po němž r. 1476 a 1477 hejtman Petr Stupenský z Honzné následoval. ,,J) Za tohoto rbyl Rožemberk ztracen." U věci této nedostává se nám pamětí; jen to jest jisto, že někteří páni z Rakous hrady Rožemberské ztekli a že tu byl roku 1477 vladařem nějaký Alexander v. Einingen, který za těch dob bouřlivých často do Rakous zajížděje, lidi, formany a dobytek zajímal. 13) Ochránce a opatrovník pánů z Rožemberka pan Bohuslav ze Švamberka dověděl se o ztečení hradu Řehořem Třeboňským, když se nacházel v zajetí krále Uherského, i vyzýval (dne 23. dubna r. 1478) syna svého Hynka, jenž ujal správu na panstvích Rožemberských, aby lidí, což může, poslal do Krumlova a bude-li toho potřeba, sám dojel. Doložil pak : „braňte se, nedajte se šiditi. Buoh dá, že; v brzké chví prázden budu a svým nepřátelóm se brániti budu s boží pomocí." Že asi dlouho Rožemberk v držení pánů rakouských nezůstal, dokazuje se tím, že tu byl roku 1478, 9. července hejtmanem Jošt z Pruku, služebník Rožemberským věrně oddaný, a toho roku 20. září Jan z Vlksic purkrabí.,4) O pa.nu Jindřichovi obývajícím na Rožemberce jen kratičkou zprávu doložiti lze. „Nenacházím,-' dí Břežan, „aby ke zdraví a pravému rozumu přijíti ani v jakých jednáních potřebován býti měl, než že o zhojení ho věrně se přátelé starali a jemu lékaře jednali. Umřel 1. 1489 dne 21. máje a pochován v klášteře Vyšebrodském." I5) 'í Břežan str. 64. Palackého Děje IV b. 605. ') Palackého Děje IV. b 485. :1) Břežan tamže. ') Arch. č. V. 331. ") Světecký. n) Břežan str. 72. r) Arch. V. 350. ") Archiv Třeboňský. :í) Světeckého Paměti, časop. mus. 1881 str. 218. ,0) Významnélť zajisté, že nemohl rod Rožemberský dědicům Lobkovským 7000 fl. uh. zaplatiti. 1') Archiv Třeboňský. ,2) Světecký, rkps. mus. VI. G 33 str. 224. n) Světecký L p. 187—189. ") Archiv Třeboňský. '*) Břežan str. 73. ROŽEMBERK HRAD. "3 Stav Jindřichův byl tuším takový, že ani panství Rožem-berské sám říditi a spravovati nedovedl; nacházíme totiž ve všech jednáních téhož panství se týkajících bratří jeho Voka a Petra. Tito udělavše u Dehtař rybník nový, jímž zatopili a svedli ves Humno kláštera Vyšebrodského, nahradili ji témuž klášteru (r. 14/9, í. dubna.) vesnicemi Chudčjuvem n Jiříčkovem, za dediny Záhorské novým rybníkem Posměchovem zatopené darovali mu (r. 1485, 7. dubna) ves Stědrkov.') Vok sám r. 1489,, 6. února Janovi farářovi v Rožemberce odpustil platy, jež s dědin a luk svých platil do komory panské, a lozunky, jež k obci Ro žemberské odváděl.2) Pro nedostatek zdraví postoupil Vok (r. 1493, 4. prosince) vladařství bratru svému Petrovi, vymíniv si toliko panství Třeboňské s některými menšími zbožími. Za Voka byl purkrabí na Rožemberce (r. 1486) Jan Sokolík z Dubé, kteréhož služebníka pánům oddaného ještě r. 1499, 22. dubna jako purkrabí nacházíme.3) Nicméně se vyskytují vedle něho r. 1493—1515 Markvart z Doubravice jako purkrabě a r. 1494 Ru zn»k švuc^btnký ■ Rolembcrkuv. precht z Polheim(?) jako hejtman ") Roku 1496 dne 11. února vdával pan Petr sestru svou Hedviku, jež byla po smrti druhého chotě ovdověla, za pana Řehoře ze Štahremberka. Vymíněno jest při tom paní Hedvice, kdyby ovdověla, aby mohla chlebiti bud na Haslachu, aneb na Rožemberce, aneb na Nových hradech, pokud by neměla vdovského sídla v Ra kousích.s) Od Petra obdržela dvoje města na panství výsady, a sice r. 1498 a 1500 Dvořiště a r 1504 Myšlany.6) Objem panství se za něho také měnil. Neboť poněvadž se rodu Rožemberskému „na zboží časném znamenité rozmnožení stalo hradem Strážnici" po smrti Elišky z Kravař, choti Petrovy, i chtě Petr „podlé lásky a víry manželské památku po ní učiniti a milému pánu Bohu k polehčení duše její statku poněkud udéliti," daroval klášteru Vyšebrodskému vsi Kaltenprun, Bystrou, Stein a Schleglein pod Ros-perkem (r. 1500, 18. května); a poněvadž vsi Lodheřov, Drahýška a Radunka, s nápravníkem v Lodheřově a mlýnem pod Radunkou, jež byla Markéta z Hradce (r. 1365) klášte u Krumlovskému darovala, pro dalekosť jich od kláštera dobře spravovány býti nemohly,, převzal je pan Petr od abatyše Voršily (r. 1502, 2. září) a dal jí za ně městečko Rychnov český a vsi Šeméřice, Benčice a Drochy, „zboží dědičné k zámku Rožemberku."7) V dobách pozdějších zabýval se pan Petr zhusta věcmi zemskými, jsa hlavou stran', šlechtické až do své smrti (f r. 1523, 9. října). Za něho se vystřídalo na Rožemberce kolik purkrabí a hejtmanův; r. 1498, 16. října přijal úřad zdejší Kašpar Kónígsfelder z Wassen. jenž bvl před r. 1517 purkrabí, roku 1502 byl Jindřich Sudek z Dlouhé, roku 1505 Engelhart Cabicar purkrabími, roku 1508 Jiří Robmháp, r. 1511—15119 Ambrož Milhainer úředníkem,8) roku 1520 Adam Sudek z Dlouhé hejtmanem.9) Když tu byl purkrabí Jiřík Robmháp r. 1522, zastihla hrad zdejší nenadálá pohroma. Dne 9. dubna mezi 8. a 9. hodinou povstal v Rožemberce veliký požár, při němž také horní hrad i s věží okrouhlou až k mostu dolního hradu shořel, tak že po něm jen holé zdi zbyly. Tím utrpěl pan Petr nemalou škodu, ano mu asi 12.000 čebrův žita a něco ovsa shořelo; a škoda, již utrpěl purkrabí, počítala se na 150 kop. ,0) Pan Petr byl proti starodávnému zřízení rodu svého smlouvou r. 1519 učiněnou veškeré zboží rodinné mezi sebe a syny Vokovy rozdělil, tak aby s druhou polovici mohl naložiti podlé vlastni vůle. Tedy pořízením svým (r. 1521 dne 10. června) odkázal všecka panství Janovi z Rožemberka mistru Strakonickému, však toliko do živnosti; po smrti jeho měl děditi Rožemberk a Vítkův Hrádek Jan Holický ze Šternberka. Jakmile poslední ta vůle prohlášena byla, zdvihli bratří Joit a Petr Jindřich odpor proti ní a povýšili nejmladšího mezi sebou Jindřicha, jakožto nej nadanějšího duchem, za vladaře, kterémuž i Jan r. 1524 postoupil práva svého. Věc ta zavdala príležitosť k hojným sporům nejen na panstvích Rožem-berských, anobrž po celých Čechách. ") Pan Jindřich uvázav se mocné v drženi všech panství rodinných, ubránil se z počátku všem svým nepřátelům až do své časné smrti; dědici jeho se pak s nápadníky n. Petrem ustanovenými smluvili a narovnali. Po smrti Jindřichově (f r. 1526) byl vladařem napřed Jan bratr jeho a po něm třetí syn Vokův JoŠt, kterýž pojal ve druhém loži Annu z Rogendorfu, jíž věno •8750 fl. uh. na zámku Rožemberce zapsal. Roku 1539 v těžký neduh nějakého smrtelného ranění neb uřezání upadl a drahný čas ležev, zemřel dne 15. října. Před smrtí byl učinil toho roku 29. července ') Pangerl, U. H. 334, 352. ") Tamže 368. 8) Tamže 3C8. *) Světecký. Snad má stati za rok 1494 rok I424? ■"') Archiv Třeboňský. «) Archiv Xovohradský, Mittheil. XII. 156. ■') Orig. bibl. unir. v Praze. 8) Svéteckého Paměti. ») Rkps. mus. II. G 33 str. 324 ") Stará kronika Rožemberská. ") Viz Palackého Děje V. b. 476, 478, 459, 502. ii4 ROZEMBERK HRAI). smlouvu s bratrem svým Janem o vydržování manželky Anny v ten způsob, kdyby Jošt zemřel, aby Anna hrad Rožemberk v řečených 8750 kop. užívala (kromě lesův) ode dne smrti jeho ve 4 nedělích; k tomu aby měla byt na hradě Krumlově a pan Petr aby ji s dítkami a čeládkou stravou a potřebami a penězi opatřoval. I to vymíněno, kdyby stav svůj zmienila aneb svou summu věnní 8750 fl. uh. míti žádala, že bude povinna Rožemberka p. Petrovi postoupiti. Hejtmany na hradě byli od roku 1536 Volfgang Schneider neb K-rejčí a od r. 1538, 21. září Jan Posaidovaký. ') Když r. 1541 dsky zemské shořely, bylo potřeba, aby veškeré zboží Rožemberské v obnovené dsky znovu vloženo bylo; dle toho kázal Petr všechny vesnice sepsati a našlo se při tom toto příslušenství panství Rožemberského: „zámky naše dva Rožmberk řečené" s městem a s Latranem a předměstím, vsi Hlásný (Wachtern), Brezovice jinak Jilovič, Bélenče, Hořepná, Babí a Machnotec; k rychtářství Rožem-berskému se počítaly: Šumberk, Přízor, dvůr Horndlík, dvůr Prajhof, vsi Závratné, Svitanov, Stublern, Metlice, Sosnice (neb Osnice), Přibyslav, Morašov, Kaliště, Dynín (Khedaschlag), Bludov, Zbraslav (Ober-steindorf), Přibyslavov (Untersteindorf), Lipoldov (Rodatschlag), Klopanov, Zif, dvůrBacha (Wachithof), dvůr Mýto (Mauthofi. K rychtářství Rožmitálskému patřily: iměstečko Rožmitál, vsi Hnévanov, Crlikov, Třešněvice, Havlov, Mušerady, Jistebnice a Čeřina; k rychtářství Bčlenskému: vsi Kélence, Khrobstorf, Branná a Ainsydl; na rychtářství Dvoříštském byly: městečko Dvořiště jinak Nidrhaidt s podacím, vsi Pšenice, Budakov, Mladeůov, Mi-kolov neb Mikoly; v rychtářství Myšlanském: městečko Myšlany jinak Oberhayd, vsi Konrátov, Svatomérov, Edlmul mlýn a Stegmul mlýn; v rychtářství Malšinském: vsi Mal-šiny s podacím, Ostrov, Pli-skov, dvůr Šauflerov; v rychtářství Frymburském městečko tak řečené, vsi Hainrichs-od, Hrušice, Posudov, Nach-lens, Lhota, Kovářov, Platná a Milina.2) Petr zemřel r. 1545 ve stavu svobodném. Za pana Viléma z Koiem-berka pracováno velice o zlepšení panství všech, ale na panství zdejším poměrně nejméně. Vyměřena jsou jitra na panství a jest za ně utrženo do něko-něm hejtman bydliti mohl. Za správy Školový vystaiveny dva mlýny nové při městě Rožemberce, jeden s oné a druhý s této strany jezu na řece Vltavě, ale stala se také nemalá nehoda. Roku 1566 v lednu vyšel oheň v zámku okolo 7. hodiny ráno ze stáje neb z nějakého chléva a shořelo tam 15 volův. Hejtman nemohl se dovédéti, kterak se to stalo. Ještě r. 1570 se zde dotčený hejtman nacházel.4) Roku 1570 dolovalo se na Vůli Boží blíž Rožemberka. Na své poddané na panství byl Vilém dosti laskav. Roku 1573 dne 18. července daroval poddaným rycht Rožemberské, Dvořiště, Myšlan, Frymburské, MalSinské a Bíle-necké odúmrtí a dovolil jim, aby o statcích svých říditi mohli;5) zdá se, že milosť ta udělena jest všem poddaným na panství, pokud jí již neměli. Mimo to obdrželi od něho výsady Cetvinští (r. 1563, 1577), Frymburští (r. 1555, 1575, 1,577), Rožemberští (r. 157:1) a Rožmitálští (r. 1577). Týkaly se nejvíce práva o statcích říditi a piva vařiti.6) Ke sklonku Vilémova živobytí byl hejtmanem na Rožemberce Andreas Rott; týž dal nařízením regentův Častolara a Bartoloměje z Fliessenpachu stavětí v Rožemberce pivovár a mlýn na 5 kol, vše podlé sebe; nebo koupeni byli k tomu dva spustovaní domové.7) Když Vilém r. 1592, 31. srpna zemřel, spadla všechna jeho panství na jediného již a posledního z rodu Rožemberského, totiž Petra Voka. ') Arch. Třeboň., Světeckého Paměti I. 189. s) Arch. kapituly Pražské (XLIV. 33) a zámku Nových Hradův, ťam. arch. X. 344. 3) Brezanův Vilém str. 240. *) Tamže 50, 114. 132, Světeckého ťam. JL 189, Život Petra Voka str. 28. 5) Archiv Novohradský. ") Archiv Novohradský. ') Bíezanův Život Petra Voka str. 128. Partie z Rožemberka. lika tisíc, a stálého platu nemálo z nich přibylo. Z městeček toho panství uvolili se pánu za bílé várky každého • - ■ j ....... • - ■ 1 * ^-jí- mán, jenž užíval dvůr při zámku i jiné hospodářství, lovy, zvůle v řekách, jest odbyt a to vše k ruce páně obráceno.3) Roku 1552 ujal úřad hejtmanský Jindřich Cinišpan z Heršlaku, Za něho se zastřelil na Rožemberce starý písař panský Beneš Jšittich; ránu v něm našli proti srdci a na košili bylo znáti, že se z ručnice zastřelil. Roku 1556 o třech králích převzal úřad hejtmanský Alexander Skol z (řrynperka, ale přišed na hrad shledal, že již byl velmi sešel, poněvadž na něm páni od dávného času nebydleli; pročež téhož roku z většího opraven, tak aby na ROŽEMBERK HRAD. '«5 Petr Vok z Rožemberka také po příkladu bratra ísvého na poddané laskav byl. Roku 1596, 1. ledna přišli na kancelář Krumlovskou lidé vyslaní z měst a městeček panství Třeboňského, Novohradského a Rožemberského, aby jim pán privilegia obnovil, při čemiž byl Kryštof Vodňanský úředník Rožemberský.') Všem městům vydal od sebe Petr Vok jistotu, že při starodávných trzích a živnostech svých zachováni a chráněni budou.2) Jak již řečeno, byl Petr Vok posslední svého rodu a při tom držitel nesmírného bohatství; z té příčiny by byli rádi mnozí něco po Rožemberských podědili; sami knížata Ursinové, kteří si snad vymyslili bajku o společném s nimi původu pánův z Rožemberka, již roku 1566 byli pana Viléma na některých jeho zámcích navštívili a jak se zdá, k tomu pracovali, aby také něco z bohatého dědictví ulovili. Páni ze Švamberka měli se za budoucí dědice vedle rodinných smluv s Rožemberskými ku konci 15. století učiněných, ačkoliv tu byly také děti sester pana Petra Voka. Největší naděje kynuly synu paní Evy, mladému Janovi hraběti ze Sercnu či Zrinskému. Eva z Rožemberka (narozená r. 1537, 12. dubna na Krumlově) slíbena byla r. 1563 proslavenému hrdinovi Mikuláši Zrinskému a zaft oddána r. 1564, 1 o. září v kapli hradské na Jindřichově Hradci. Byl sice toho úmyslu pan Vilém, sestře své svatební veselí na Krumlově vykonati, z čehož z jistých příčin sešlo a do dalšího času odloženo, a když potom Vilémovu chot Žofka zemřela, vykonáno veselí u pana Jáchyma z Hradce, svata Evina. Po hrdinské smrti manžela svého (r. 1566) vrátila se mladá vdova se synáčkem svým Janem do Čech a bydlela dílem u své staré mateře Anny z Rogendorfu, dílem u pana Petra Voka na Bechyni, majíc od bratří poctivé vyživeni. Ačkoli stáli o paní Evu mnozí hodní páni, i též z Polska, nevidělo se jí jiného vzíti nežli Vlacha Pavla z (řassolda, a byvši přivedena dříve prvním manželem k náboženství evangelickému, nyní přestoupila opět ke katolictví a odebrala se do Vlach, kdež r. 1591 zemřela. Synu jejímu Janovi, jehož pan Petr Vok u sebe vychovával, hleděl zabezpečiti část dědictví, dada r. i597:, 10. října zápis dlužní na 1000 kop gr č. ve dsky zemské vložiti, jímž se zavázal jemu po smrti své vzdáti zámek Rožemberk s městem, městečka Cetviny, Dvořiště, Myšlany, Rožmitál a Frymburk se všemi vesnicemi a s celým panstvím;3) než r. ifoo zrušil v zápisu slova „po smrti své" a dal napsati za ně „ihned." Proti tomu zavázal se Jan (r. 1,597, 1 °- října na hradě Pražském), kdyby dříve zemřel než „ujec a oltec jeho Petr Vok," že má panství Rožemberské zase na Petra spadnouti.4) Roku 1600, 7. listopadu strojil Petr Vok na Krumlově veselí svatební hlučné se vším dostatkem a úpravou Janovi beroucímu si slečnu Marii Magdalénu, dceru Volfovu z Kolovrat. Mezi předními hostmi byli Kryštof z Lobkovic na místě císařském a Adam ze Šternberka nejvyšší sudí. Také byl při tom veselí Šimon Lomnický z liudče, jenž „svými bystrými dvorskými verši při téže svatbě zašimonil a pány hosty, v odpořích tuhých byv s Oldřichem Kalenicí, obveselil." Od těch dob bydlíval hrabě Jan na hradě našem a jakožto skutečný pán poroučel. Proti tomu vložen ve dsky odpor od bratří ze Švamberka; a psáno sem a tam a psáno s obou stran, až konečně roku 1609 Jan Jiří ze Švamberka se synem svým Petrem k Petrovi Vokovi přijel a smlouvu takovou způsobil, aby Švamberkové k nápadu Rožemberských statků připuštěni a s hrab. Zrinským narovnáni byli. Smlouva ta r. iďio, 4. ledna učiněná pojistila hraběti nejen Rožemberk nýbrž i Libějovice; jen to vymíněno, že oboje panství spadne na Švamberky, kdyby hrabě bezdětek zemřel. Vymřel li by pak rod i Švamberský i Zrinský, maji všechny statky Rožemberské stavům kr. č. pod oboji způsobou připadnouti. s) Dne 6. listopadu r. 1611 zemřel Petr Vok a hned po jeho smrti ukázáno poslední pořízení, jež se v příčině Rožemberska a Libějovska se zápisy svirchuřečenými úplně shodovalo. Dne 11. listopadu uvázal se hrabě v klášter Vyšebrodský, jako jeho oprá.vce, a před tím již byl panství Libéjovské ujal. Ale brzo učinila smrť konec jeho vladaření. Zemřel r. 1612, dne 24. února a pohřben v klášteře Vyše-brodském, kdež mu postaven pomník z rudého mramoru ukazujícího rytíře ležícího, u jehož noh se helmice a štít nacházejí.6) Podlé výminky ve smlouvě roku 1610 položené dostal se Rožemberk Janovi Jiřímu ze Švamberka, jenž ještě r. 1612 všem obyvatelům panství starodávné výsady potvrdil a obnovil.7) Bud v těch neb právě pominulých dobách vystaven jest také nový dům panský při Dvořišti.8) Spravování rozsáhlých svých panství svěřil Jan Jiří r. 1615 synu svému Petrovi, jehožto choti Anně Maximilianě z Oprštorřu panství Ronšperské daroval. Zemřei r. 1Ô17, 15. dubna a pohřben v kostele Ronšperském. Za něho byl tu hejtmanem Jiřík Vrš ze Sádlna. Petr ze Švamberka súčastnil se horlivé povstání r. 1618; stavové jej učinili jedním z 30 direktorův a král Fridrich jej učinil r. 1619 nejv. sudím dvorským. Ještě za povstání Petr r. 1620 v lednu v Praze zemřel, a nyní měl býti dědicem všech panství Švamberských mladší bratr jeho Adam, jenž v čas povstání ') Tamže str 165 ) Opisy jich v archivu Novohradském. 3) DZ. 92. C 5. *) Archiv Novohradský. Ondřej Roth byl na Rožemberce r 1593 hejtmanem 5 Archiv Třeboňský. 6) Millaucr Nekrolog p. 14 —15. ') Opisy v archivu Novohradském. 8) Jan Jiři r. 1614 dluh zapisoval na městečko Dolní Dvořiště s pivovárem a domem vnově při něm vystaveným. (DZ. 95 C 22.) Hrady a zámky České III. 17 ) lit. ROŽEMBERK HRAD. doma nejsa, kdesi v cizích zemích cestoval. Ale osud jinak usoudil. V květnu r. ióig ležel císařský generál Karel Bonaventura Longueval hrabě z Bukvoj polem v městě Budějovicích, odkudž se v potyčky s vojskem stavovským pouštěje, nejen Hlubokou, nýbrž i městečko Rožemberk vyplenil a vypálil. Hrad zůstal až do měsíce září v rukou vojska stavovského. Když pak generál Bukvoj Písku dobyv a nějaký čas u Mirovic ležev, od arciknížete Leopolda rozkaz obdržel, aby z Čech do Rakous pospíšil, na té cestě dostal se ke hradu Rožemberku, který z velikých kusův bořících rozstřelovati a bořiti dal. Tu vidouce hejtmane nad dvěma praporci pěchoty slezské, na hradě v tu dobu ležící, že by k takové síle lidu, přišlo-li by k útoku, ani střelbě, všecky všudyž zdi provrtávající, ani sami kusů velikých na hradě mimo doplháky a muškety nemajíce, odolati ani pomoci z ležení českého tak na rychlo se nadití nemohli, hrad smlouvou Bukvojovi odevzdali a potom i s vojáky a věcmi svými, však bez praporcův, až k Třeboni doprovoděni. Dostatečná posádka jakož i přirozená pevnost místa zdály se býti jistou zárukou obyvatelům okolním, tak že zde věci své uschovávali, jakož na př. Týnští učinili. Proto tu nabyli císařští veliké kořisti a zejména mnoho obilí. Hrabě Bukvoj osadiv hrad lidem svým, odtud zase do Rakous se odebral.') Bukvojovi se snad Rožemberk zalíbil, pročež si jej i s panstvím na císaři místo peněz, jež od něho obdržeti měl, vyprosil. Roku 1620, 6. února vydal císař Ferdinand ve Vídni list, jímž Karlovi hrab. z Bukvoj „rytíři zlatého rouna, válečné radě, komorníku a nejv. lejtenantu" za jeho služby daruje dědičně „statky Rožumberk, Nové Hrady, Libějovice, Žumberk spolu s dílem Chvalkovským a Cukrštein," připovídaje mu, že po šťastném do království Českého navrácení mu nápomocen bude, aby za obyvatele té země přijat byl a aby mu dotčené statky ve dsky vloženy byly. Pokoje však na statcích svých Bukvoj užiti nemohl. Ustavičné války žádaly přítomnosti jeho na různých místech, až konečně při oblehání Nových Zámkův r. 1621 zemřel. Vdova po něm zůstalá Magdalena hrab. de Biglia uvázala se jako poručnice syna svého Karla Albrechta v dotčená panství a toho dosáhla, že jí císař Ferdinand nejen řečené darování Rožemberka r. 1623 potvrdil,2) nýbrž i statky dotčené r. 1626 ve dsky zemské vložití kázal. Paní tato přebývala na hradě Rožemberce a zde r. 1623 dne 10. března výsady města Nových Hradů potvrdila. Nacházeli se s ní tehda na zámku pověstný Baltazar de Maradas a Jáchym Novohradský z Kolovrat, rytmistr nad kompanií kyrysarův.a) Toho roku 24. března udělila měšťanům Rožemberským právo, aby mohli pšeničná a ječná piva vařiti a v městě vystavovati, též každého pátku ve Vltavě, pokud městem hrazeným tekla, udicí loviti. Zároveň potvrdila výsady městeček a vsí na svém panství. Hlavním sídlem rodu Bukvojovského staly se potom Nové Hrady, s nimiž měl Rožemberk společné držitele až do dnešního dne. ') Pavel Skála ze Zhoře III. 342, IV. 188, Beckovského Poselkyně II. b. 155, 181. s) DZ. 153 K 1—3. Objem panství podrobný viz v Bílkově rléj- konfiskaci na str. 655. ') Archiv téhož města. Tvrze v okolí Rožemberském. FRÝDLANT (?). Ml do konce 14. věku rozeznávalo se od ostatních zboží Rožemberských také zboží Frymburské, k němuž patřivaly městečko Frymburk, Lhota Svatonina (Wattenschlag), Mylná (Miihlneth), 1 Hruštice (Watzenstift), Káhlov (Kachles), Haclov, \ír^\ífc)v2Í- Platná, "Wagenschlag, Kovářov (Schmidschlag), Hrdoříov (Heinrichsod) a Posudov (Stieblem). Kázev Frymburka ukazuje na původní jméno německé, totiž Friedenburg, a tu se naskytuje snadno domněnka, jestli s tímto jménem nesouvisí onen Frýdlant (Friedland), kterýž se čte na pečeti Vokově ze Strunkovic. Domněnka ta tím se podporuje, že se 11 městečka kopec Thurmberg řečený nachází. ') TROJANOV. ' e vsi Trojanově jinak Trojanech, hodinu cesty východně od Rožemberka ležící, nacházela se tvrz již ve 14. století. Jest to, tuším, posud stojící jednopatrové stavení na severovýchodním konci vesnice. Roku 1373 Žofka z Dlouhévsi nějaké dědictví své v Troj ano vicicb bratřím z Rožemberka k věrným rukám ve dsky zemské vložila. 2) List na to vydán v Krumlově. Ke sklonku téhož století nacházíme Troj ano v v držení rodu toho, jenž nosil na štítě svrchní čžsť muže meě dobytý držícího, k nimž se počítali vladyky z Heršlak, Jivovice, Doudleb a j. v. Řehoř & HerSlaku (-(- asi r. 1372) zůstavil po sobe několik synův, z nichž se třetí Kunrat nazýval po Trojanovi. Kunrat jsa r. 1372 poručníkem sirotků po Ješkovi ze Světlíka, prodal r. 1372 vsi Ostrov a Kleštin s poplužím klášteru Vyšebrodskému a sliboval s rukojměmi svými vlehnouti do města Rožemberka, kdyby smlouva trhová vyplněna nebyla. Roku 1375 vyvolil si jej opat Zlaté Koruny za vrchního oprávce ve při, již měl s opatem Vyšebrodským o hranice při Hořicích. 3) ') Dle zpráv p, J. Peiskra, který tyto krajiny pozorně procestoval, jest Thurmberg (věžiŠtě, tvrzište) u Frymburka, jiný nade vsi Ostrovem (Wórles), a konečně věžiŠtě u vsi Hlásného. 2) Archiv Třeboňský. 3) Pangerl, H. U. l53, i58, 168—169. Srov. děje Heršlaku. Stejného znaku s Heršlackými a Jivovskými byl také Oldřich Plachta a Trojanovict snad byl syn Kunrata, posléze r. 1376 připomenutého. Dotíený Oldřich prodal r. 1383, 7. května „dvůr svůj Trojanovice s tvrzí, jedním poplužím a lesy" panu Oldřichovi a Ro~ žemberka za 40 kop; při tom si však vymínil, kdyby Oldřich zemřel, že může statek ten od syna jeho Jindřicha 4.0 kopami vyplatiti. ') Stalo se to bezpochyby proto, že si Plachta nějaké peníze vypůjčil a ještě jinak se panu Oldřichovi zapsal; při tom však statek svůj podržel. V kšafte svém (r. 1390, 16. února) poroučel Oldřich synu svému Jindřichovi, aby se přičinil, by Oldřich z Trojanov dluh zaplatil a zápisem svým se řídil, sic že mu Jindřich jeho jmění zabaví. Roku 1408 připomíná se Valkun z Trojanov. l) Svrchurečený Beneš z Heršlak zamřel před počátkem válek husitských, zůstavív vdovu Elišku, s níž byl splodil dceru Annu. Dotčené Elišce, jež byla paní zboží Trojanovského, dovolil císař Sigmund, r. 1421, 25. dubna, aby mohla s dcerou svou Annou ve spolek vstoupiti.3) Na konci válek husitských žil Ivan z Trojan^ jenž vydal r. I437 svědectví jisté.*) MikuláS Ivan z Trojan vyskytuje se nám poprvé r. 1478,5) roku 1484 svědčil v listě, jímž postoupil Albrecht Ivan 2 Trojan (bratr jeho?) ves svou Obci Chvalovi z Kolenec,6) a i později kolikráte jako svědek se připomíná.7) Roku l5l9, 17. června prodal s povolením Václava syna svého louku a roh lesa v hranicích Trojan-ských „opatrnému muži" Maxovi, list na to vydav v městečku Kaplici,8) a připomíná se naposled r. i523 v registrech kraje Bechyňského. Tehda byl již valně při letech a jak se zdá nedlouho po tom zemřel. Dotčený Vácslav syn jeho následoval potom v drženi Trojan a pojal k manželství Markétu z Bílen ce, jíž zapsal na zboží Troj ano vském 300 fl. Než mimo něho byli ještě dva bratří jeho Petr a Ivan, jimž" on za díl otcovský 5oo kop míš. dáti slíbil a poněvadž peněz hotových neměl, postoupil jim tvrze Trojanské. Po smrti jeho táhla se ovdovělá Markéta na věno své, pročež s ní o to oba bratří r. 1543, 9. května smlouvu učinili, snášejíce se tak, aby jim zůstaly tvrz a ves Trojany, ji pak lidé ve vsi Omlenici a Horšově s mlynářem pod Horšovem.9) Petr dotčený býval potom ve službách pana Viléma z Rožemberka, jsa nějaký Čas purkrabí na Krumlově, ') Archiv Třeboňský. *) Archiv Třeboň., Pangerl, H. U. 248. 3) Tamže „Elzcae relictae quandam Benessii de Hersslak residenti in Troyanoch." *) Arch. č. I. 421. 5) Arch. Třeboňský. 6) Pangerl, H. U. 368. 7) Jako v listě l5oo, jímž obdrželi výsady obyvatelé vsí „Neundorf a Winklendorf auf der Haidt" (archiv Novohradský). 8) Archiv Novohr. 9) DZ. 44 K 25, archiv Třeboňský. Krystyna a Engelburk, dcery Vácslavovy z Trojan, prodaly dotčené dědictví r. i553 Jindřichovi Ojírovi z Protivce (DZ. ii. A 27). 17* 1.8 TVRZE V OKOLÍ ROŽEMRERSKÉM Vok z Rožemberka, zakladatel kláštera VyŽebrodského r. 1259. (Podlé starobylého obrazu.) a zemřel r. 1572. Z rozkazu páně Vilémova Albín kancléř Rožem-berský a Kryštof Srhický ze Zalezl purkrabě Krumlovský poznamenavše (6. února] svrchky po něm zůstalé, postoupili jich paní Engel-burk z Trojan (dceři Vácskrvove). manželce Jana Hřebenáče. x\ Avšak jiŽ roku l56g byl Petr prodal tvrz Trojany s příslušenstvím panu Vilémovi z Rolemberka. *\ Jako příslušenství panství RoŽemberského připomínají se Trojany, jichž tvrz sídlem býti přestala, v zápise pana Jana Jiří ze Švamberka, jimž r. 1614 dluh zapsal rna městečko Dolní Dvořiště, dvůr popi. Trojany, dvůr na samotě Ingrobin řečený (Grahenhof), a vsi Pšence, Pudolkv, Malnně a Mikoly." 3) MICHNICE. Na sever od Rožemberka ve farnosti RoŽmitálské leží ves Michnice. Ze vsí, kteráž se již ve 13. věku připomíná, bral užitky klášter Vysebrodský. Ka tvrzi a dvoře seděli zemane, jednoho rodu ') Březanův Vilém [40, 186. *j Koncept nespečetěný v arch. Třeboň. 3) DZ. g5 C 22. s Doudlebskými a Jivovskými jsouce a muže meč tasícího v erb'i majíce. K jich rodu patřili snad i Filip z Michnic (r. 1312) a Jan odtudž, s jistotou může se to řici o MikSikovi odtudž (r. 1392 až 14OÚ). Další rozrod zemanův těch, kteři se od iS. věku Pouzary z Michnic nazývali, spatří se u vývodu jich. ') Pouzarové drželi Michnice k CukenŠteinu a Žurnberku. Petr Vok z Roiemberha koupi* r. 1602 statek Žumberský a s ním i Michnice, zapsal r. 1609 tvrz, dvůr a ves Michnice Janovi hraběti ze Serynu a na RoŽemberce. ') Ves zůstala pří panství Rožemberském, ale dvůr, jak se zdá, odprodán potom. V jedné pamětí z r. i6i5 dokládá se o tvrzi, že byla dobře od kamene postavena a v ní že bylo nemálo pokojův.3) PŠENICE. Ve vsi PšeDicích blízko Dvořiště snad také bývala tvrz. V listě jednom daném r. 1264 psáno jest, že koupil Vok z Rožem- l) Arch. Třeboři. Pangerl, Hoh. Urk. Viz vývod při dějinách Cukenšteina a srov. děje Rožmberských hradňv. 2) DZ. 181 J 20 a 94, E 10. ') Arch. Třeb. Srov. Biikovy Děj. konf. 655—056. TVRZE V OKOLÍ ROŽEMBERSKÉM. 119 herka tvrz Pšenice od Beneše řečeného Nosoný, aby se jeho loupeži zbavil. Avšak list dotčený jest nepravý, podvržený, a udalosť v něm vypsaná naskrze nepravdivá. Nicméně jest možná, Že byla ve Pšenicích tvrz, jako byl v skutku hrad Sokolči v temže listě připomenutý. Padělatel listiny totiS vybral si dvě sídla, o nichž mu nikdo dokázati nemohl, jak jich rod Rcžemberský nabyl. Ves Pšenice patřila z části r. 11H0 1 panství Rožemberskému a nacházela se při témŽe panství až do t. 1848; větší čásť vsi náležela klášteru Vyšehradskému, ale nepřipomíná se ještě ani v nej starší m urháfi téhož kláítera. ') ROVNE. (^ÉL^'*' <^_4^P)€Z' Hořící a Kájovem uprostřed jest ves Rovné, C ^^K^^Fo^^^^y1' níž se ještě na počátku našeho století zbytky HyA'mB ltvrze vČŽovaté spatřovaly, ale poslední zbytky rpo tvrzi již před kolika lety dokonce rozmetány Nejstarší držitel vsi Bušek a Rovného (r. 1308—1312) patřil k rodu nynějších hrabat Harachův. K témuž rodu snad také patřil Oldřich % Rovného (r. 1325). Bušek 2 Rovného daroval r. 1346 s přivolením choti své mlýn jeden pude vsi Mezipotočím kostelu Kájov-íkému, aby tudíž světlo noční stále hořelo a památka BuŠkova mšemi zádušními zachována byla.3) Smil z Rovnéhn připomíná se r. 1360—1387 jako svědek, užívaje znaku, helmice ozdobené rohy, ') pročež také není jisto, zdali k rodu Harachcvskému náležel. Litvín řečený Uzel odtudž připomíná se od r. 1363 častěji, prodal r. 1367 díl svůj v Konra-ticích pánům z Rožemberka, od nich2 držel r. 1380 manství ve vsích Zatlern a Laimpach.5) Vedle Smila a Litvína seděl v Rovném ještě Jan s Boru, později Borovec s Rovného řečený, drže tu dvůr poplužný, an některý s obou předešlých na tvrzi seděl. *') ') Pangerl G. U. 12. Truhlář, Urbář RoŽmb. 7. *) Emler, reg. cjj 1, arch. Třeboň. Buzke v. Harach připomíná se v Rakouských parrétech r. 1309—1321. (Urk. d. L. ob. d, Ens V. 25, 2q4.) Viz o nřm Pangerlův H. U. 71—73, 384 a o bratru jtho Jetřichovi lam/e 71, 75, 77, 79, 94, a Urk. d. L. ob d. E. V. SC5, o synech Ji-iřichových H. U. 94—g5. 3> Pangerl, H. U. 71, G. U. IOO. •l Téhož H. U. 121, r 55, G. U. i 86. s) Horovy lib. erect. I- 46, archiv Novohr. Truhlářův Urbář KožembersUý 28. 6) Že jeden z nich nesedel na Rovném ve farnosti Zátonské, dokazuje se tím, že patřila ves ta k panství Krumlovskému. (Urb. str. 30.) Borovec připomíná se od r. 1375 (Pangerl, H. U. l58, G. U. 204, 207, 349—359, archiv Novohr.). Měl manželku Markétu, Lipolda neb Lamberta syna (mnicha v Milevští) a dcery Anežku a Ofku. Dvfir svůj v Rovném a dvůr v Močeradech daroval r. 1406 dne 2. února klášteru Korunskému (Pangerl, H. 1J. 240—243). Bušek Harachěř z Rovného byl ve službách pánův z Rožem berka snad již roku 1421, v letech 1422—1425 byl purkrabí na Krumlově. Lotříci, řemeslo své v jižních Čechách provozující, sebr.ili se jednou před r. l423 na Buzka, spálili mu dvůr a vše, co našli, pobrali. ') Buzek koupil r. I436 druhý dvfir v Rovném od klášteru Korunského za 160 kop; aby pak statek koupený snáze zaplatili mohl. prodal dvůr Malotinsky. Naposled se připomíná r. 1443. 2) Později seděli v Rovném Ondřej, Jan a Zachař % Nemysle, kteří roku 1475 plat svůj ve vsi Lhotce (Fišlove) obci města Krumlova prodali.s) Ondřej držel později Rovné sám, jež měl dostatí po něm syn jeho Jan mladit z NemySlet při smrti otce svého nezletilý. Poručnikem jeho a jiných sirotkův byl pan Petr z Rožemberka a ten prodal r. 1487, 17. listopadu tvrz, dvůr a ves Rovné se mlýnem a víim příslušenstvím Vác&lavovi kancléři svému za 600 fl. nh.4) Vácslav, jenž se po tvrzi „z Rovného" psával, užíval za znamení erbovní hlavy lidské. Poněvadž Šetřil, mohl kupovali kolik zhoží pczemských v okolí. Tak skoupil od pánův Roíemberských r. 1488 a 1493 ves Ličov a dvůr Močerady, někdy Dorote z Nemysle patřící.'') Roku i5o6 dne 12. března prodal tvrz Rovné s příslušenstvím a Močerady knězi Tomáii opatovi ve VySHm Brodě „na spaseni duše své," vy mi niv si, aby zboží to do Života držel a aby Vyšehradští zboží toho nikdy neprodávali. Moc se svrchky nakládati zůstavil sobě a manželce své Alžbětě. Potom znenáhla vše svoje ostatní jmění v Lícově odprodával.Ě) Vácslav přál velice klášterům a kněžím, obzvláště Korunským a Vyšebrodským. On byl bezpochyby příčinou. Že Petr z Rožemberka zápisy své na klášter Korunský pořezal a zničil a Že učinil známé vůbec pořízeni, jímž se mela pod tí ti moc a vážnosť rodu RoŽemberského. ') Z těch příčin zakusil Vácslav v stáří svém příhodu smutnou. Když se Jindřich z Rožemberka v dědictví otců svých uvázal, vzal Vácslava ve svou moc, ačkoliv stařec již dědu jeho byl sloužil, a držel jej tři Čtvrti léta ve vězení. Mezi tím uvázal se ve tvrz jeho, svrchky obilné pobral, r>bniky spouštěl, lidi k poddanosti přinutil, konečne i vyloudil na Vácslavovi pečeť, jíž potreboval prý k tomu, aby vy-luzoval peníze. Vácslav propuštěn jest teprve po smrti Jindřichově a dostav svobody, prohlásil r. i527 všechny listy pečeti jeho stvrzené za falešné. Vácslav zemřel r. 1531 dne 29. ledna.") ') Arch. Tfeb, arch. č. L 153, III. fi—7. Popravčí kniha 31, 34_ Viz i list v archivu Orlickém r. 1422. a) Pangerl, U. U. 266, 268, Notizenblatt i853, 442—443. *) DZ. 400 R 12, Ondrej slove 1476, 3 Jul. prostí z Rovného. (Archiv obec. Krumlov.) Viz i Papr. o st. ryt. 286. 4i Pangerl, H. U. 355. rkps univ. bibl. L G 34. 5J Arch. Třcb, a Novohradský. Pangerl, H. U. 361. B) LZ. 2 J 1; archiv Novohradský- Viz i Notizenblatt 1853 S. 445. ') Sr. Pangerl, O. U. 585 a $96. *) Archiv kapitulní, Millauer, Necrolog 8. třeboň zámek. i. Popis. Kroraé Krumlova není v jižních Čechách sídla bohatýrského, k němuž by se tolik skvělých upomínek poutalo, jako zámek Třeboňský. Nebaví nás ani polohou, poněvadž stojí v rovině, ani výstavností, poněvadž se skládá ze stavení prostých, ale znajíce vše to, co se tu kdy dálo, rádi pozdržíme se v těch místech, kdež jeden z našich nejslavnějších rodův dokonal a jiný rovněž slavný rod v Čechách počátek svůj vzal. Se zálibou, avšak s citem elegickým zříme na ta mnohá stavení okršlek zámecký tvořící, na nichž všude památky Růže nacházíme; a čehož jinde poskytovala půvabnost krajiny aneb romantická poloha, to zde nahrazuje historická reflexe, neb skorém každý kámen má svou historii. Třeboň nevzbuzuje myšlének a upomínek romantických; neb jako jest pravda střízlivá a neobalena, tak hledí na nás tato stará stavení beze všeho líčení a klamných obalův. Tak se to i má s okolní krajinou. Před našimi zraky otevře se rovina, v níž se spatří nepatrné vyvýšeniny na způsob nějakých vln. Byla by velice nudná, kdyby neměla svých hladin rybničných, jimž rovných v Čechách nenajdeš, a toho krásného bujného stromoví, těch staletých dubův, které jsouce obrazem národa našeho s ním také všechny útrapy dvou set let přečkaly a nyní k nejstarším stromům v Čechách patří. Připojíme-li k tomu, že nemalá čásť této roviny od jara až do zimy zelené barvy se nezřekne, obsahujíc pěkné louky s rozesetými na nich senníky, uvedli jsme v krátkosti všechny zvláštnosti této krajiny a okolí zámeckého. Přicházejíce k městu, mníme jiti do nějaké pevnosti. Ať si jdeme ze kterékoliv strany, všude jest nám projiti branou a všude spatříme ještě památky bývalého zpevnění, hradby se střílnami a bašty. TREBt)N ZÁMEK. 121 Tyto byly dobrou ohradou, ale ještě bezpečnější, ačkoliv nezdravou pevností byly močály, kteréž před věky město na všech stranách obkličovaly. Vcházíme-li do města Břilickou branou, spatříme v levo rozsáhlé místnosti bývalého kláštera, nyní též k zámeckému okrsku patřící a se zámkem spojené tak zvanou dlouhou chodbou, pod níž se dotčená brána nachází. Přijdouce paik na náměstí, uvidíme již, kterak se skládá zámek z kolika stavení, na nichž se vesměs spatřuje sloh renesanční a úprava, kterou jim dali poslední páni od Růže. U-vidíme tuto dvé vchodů k zámku. Brána na jižní straně náměstí stojící jest štukovím po způsobu doby Rudolfínské obloženaane-se rozšířený nak Rožem-berský, ani jej drží dva medvědi; o-kolo se čte nápis: Pun-gor, sed non laedor(bodou mě, ale neublíží mi). Vedle brány v levo i v pravo jdou nízká stavení. Dvůr za branou jest promě něn v rozkošný sad a na všech stranách obklopen Rožem berskými domy; v pravo jest knížecí residence, v levo jsou by ty úředníkův a v zadu před námi kance- Plán Třeboně: i. Břilická braná za Petra Voka nově postavená, od niž severné začíná staveni byv. kláštera s kostelem farním; 2. dlouhá chodba (dostav, itíog); 3. lékárna (dům Donátovský r. 1605 zakoupený a Bednářovský, oboje znova postaveno r. 1605 na knihovnu Rcžemberskou; 4. domy městské; 5. panská ulice; 6. náměstí; 7. městiště za mřeži čili lipovka; 8. průchod (stará bráni Břilická r. 1571 obnovená); 9. brána zámecká s erbem a nápisem Fungor, sed non laedor (ilěje r. 1605). 10. byt ředitele panství (dům Ruthartovskv zakoupený r. 1508 a Dostaivený znova r. 1604: 11. bvtv úřednické: 12. restaurace zámecká (r. 1600 puchalterie); 13. nynější puchalterie; 14. kanceláře (chrám luteránský. R. ]618 počato se stavbou, od r. 1698 úřední dum; 15. sýpka; 16- přední brána Svinská; 17. pivovár nový od předešle severovýchodně (1606 Rožemberská zbrojnice, 1700—1712 obrácena na pivovár); is. zadní brána Svinská; 19. bašty a hradby; 20. zahrada zámecká; 21. bývalý pivovár; 22. věže brána do kuižeci residence (1570); 23. nový přístavek z doby Vilémovy, na jehož jižním konci erbovna; 24. starý dům (r. 1605 pokoje Petira Voka; 25. veliký dům. láře knížecí, právní, ředitelské, inženýrské a dů-chodenské. V rohu tohoto a druhého domu úředni ckého nachází se brána třetí, která vede do ulice Svinské; jest okrášlena sloupovím, o bloukem a o zdobami ve slohu renesančním a krásnějšístra-na obrácena jest k zámku. Najihozápad-ni stranu rozšířen jest ten to dvůr o kus; ve středu jeho jest kašna zámecká, na ní krkavec, pod nímž tři hlavy turecké z úst vodu vy-chrlují. Ozdoba tato zezna ku knížecí ro diny vzatá u kazuje, že se blížíme k těm částem, kteréž vyzdvihli knížata ze Švarcenber ka. Domy od nich postavené na jižní a západní strane obsahují puchhalterii a pod ní konírny a byty úředníkův. Xa západní straně tohoto dvora spatřuje se malé stavení, kteréž někdy pivovárem bývalo. Co se posud popsalo, to bylo původně předhradím a místem hradbami zavřeným, v němž se všelijaká hospodářská stavení, kamenná i dřevěná, nacházela. Později říkalo se této části dolejší zámek. Vlastní zámek neb knížecí residence má celkem tu způsobu, kterou mu dal staveb milovný pán Vilém z Rožemberka. Uprostřed průčelí jeho k jihu obráceného ■ vypíná se věž čtverhranná (s bicími i 22 TŘEBOŇ ZÁMEK. hodinami), v niž se brána ozdobená dvojím erbem Rožemberským (jedním z kamene tesaným, druhým z kovu ulitým) nachází. Zvláštností u jednoho z těch znakův jest, že jsou medvědi štít držící fafrnochy zahaleni. Nádvoří má kromě strany severní (avšak také z Rožemberské doby pocházející) rustiku a úpravu vlaskou. Nepravidelnosť střech, nerovnosť stran a různost v oknech ukazují, že nepochází zámek z jedné doby, nýbrž že ke starým domům přistavováni noví domové. Nad branou v prvním patře jest obyčejná arkáda s kamenným zábradlím a štíhlými sloupy (nyní zasklená), kteráž z doby Vilémovy pochází. Hned za branou v levo jest vchod k pokojům knížecím, a sice z jedné strany 9, z druhé 6 schodův; sloupy, znak Rožemberský a ozdoby na venkovské straně (3 muži bradatí knihy držíce) svědčí též o době Rožemberské. Do nedávna byla na dvoře i dlažba, pocházející z dob Rožemberských (veliké placaté kameny), ale zaměněna již jinou pohodlnější, totiž kostkami kamennými. Na severní straně zámku jsou sluneční hodiny z r. 1795. Světnice uvnitř zámku mají vesměs moderní způsobu a neobsahují památek důležitějších, poněvadž se všechny ty a takové věci v Krumlově a na Hluboké soustředují. V místnostech v přízemí od věže ke straně východní na rohu bývala někdy veliká síň sloužících Rožemberských, které se říkalo crbovna. poněvadž tu nejen erby pánův, nýbrž i jich služebníkův vymalovány byly. Spatřovaly se tu erb Svam berský (růže a labuť), Rožemberský, Lu dánský, Ríčanský, Vyntířovský a mnoho jiných, všech 40. Roku 1761 zabíleny tyto erby.') Jak vyhlížel Třeboňský hrad před pa nem Vilémem, od něhož obdržel nynější svou tvárnosť, nedovedla by nejbujnější fantasie, ovšem věrně a pravdivé, popsati, poněvadž se nám má lo pamětí, neřku li obrazů v o starém hra dé dochovalo. Nic- Zbytky starých hradeb v Třeboni. méně máme před rukama tolik, abychom mohli aspoň vylíčiti nedostatečný popis toho. co se v něm chovalo. Kromě těch několika starších zpráv, kteréž se připomínají níže v dějinách, po skytuje kolikero zajímavých podrobností inventář r. 1546 uči něný. Z něho dovídáme se, že byly na předhradí obročnice a na nich nasypáno hojně ovsa, žita, ječmene, hrachu a prosa. Poněvadž jest rybničné hospodářství na Třeboňsku znamení té, nachází se v jedné kůlně přístrojů všelijakých k lapání ryb a vodních ptákův drahně. Je tu devět nevadův velkých a malých (známých velikých sítí k zalovení), dva vaky žizlíkovy (?), 11 keserův (sítí ručních na dlouhých násadách), dva džbery k měření ryb, 3 sítě na husy a 5 sítí kačicích. Také tenat rozličných tu jest dostatek. Šestero jich jest na velikou zvěř; jedno se nazývá Krabáč, druhé Beránek, třetí Nové, čtvrté Karníř a ostatní Bašty (tyto také na srny). Holomci či chasa předhradská umějí každé pojmenovati a přinesou je dobře, kdykoliv jim hejtman poručí. Čtyři kusy tenat jsou na srny a kromě toho 20 zaječích tenat. K těmto všem prostředkům kratochvíle panské druží se potahy, z nichž některé slouží k vožení ryb, jiné k vožení tenat. K prvnímu potahu s orudím patří dva vozy, jeden lesní, jeden s rebrinami, dva řetězy lesní a plouh K druhému patří šest koní se čtverým orudím, dva vozy, dva řetězy a plouh, ke třetímu 4 herky s týmž příslušenstvím. Ještě jsou tu čtyři koně, z nichž dva určeni pro písaře a fišmistra, 4 lancouchy (řetězy s nedlouhými kroužky), 3 fasuňky k tenatům, dva fasuňky k vezení obilí ssutého na obročnice, vůz nový přikrytý k vezení páně a dvoje rychtinky (bidla k fasuňku, ve kterýchž mečíky zadlabány jsou). ') Svéteckého Paměti (II. ]2/7) v archivu Třeboňském TŘEBOŇ ZÁMEK. 123 Ve vlastním zámku byl tak řečený veliký dům (v levo od věže), proti němu zřízen nedlouho před tím tak zvaný nový fraucimor a při něm panenská komora.') V komorách obou stavení, ve sklípku nad vraty, v hosténici a jiných toho způsobu komorách a konečně v pekárně bylo 40 loží, z nichž nejúpravnější, panino, mělo 2 spodnice, polštář, podušku, svrchnici a kmentové prostěradlo, a nejskrovnější duchnu, peřinu a polštář. Zbroje tu nebylo ovšem tolik, jako jsme řekli v popisu Krumlova, ale vždy tolik, že se jí mohl pán i před starým a zkušeným rotmistrem pochlubiti. Také kuchyně se vším příslušenstvím od nejhrubšího kotle až do zlámané kozy byla po pansku zřízena, a poněvadž tu byla kuchyně Třeboňská, nescházel merhák k sekání ryb a mříže dvoje na jich smažení. Čtrnácte soudkův medu, každý 31 pintu drže, bylo k tomu sladkým přídavkem. Sestoupíme do sklepa a pivnice pivné; pohledme na ty konve, medenice, nalévadla a to množství (poměrné ovšem) rozličných talířův a mis, a podívejme se do pivnice vinné, kdež se mimo rozličné štandle, konve, flaše a svícny také kotel, jako studí v létě pití, a mohutná vědra všelijakých vin nacházejí. Za pana Viléma rozeznával se zámek hořejší (t. j. vnitřní) a zámek dolejší, kterýžto měl tehda jen některá vedlejší stavení, v nichž úředník i služebníci bydleli a kancelář bývala. Hořejším „placem" Staré bašty a hradby v Třeboni. vyrozumívalo se nádvoří zámecké kamennými deskami vydlážděné, dolejším se nazýval plac mimo zámek. V hořejším zámku byla „světnice dvořanka" pro zdržování se tu dvořanů, kaple, komora sekretářova, ložnice regenta Benýdka (ten a sekretář, tuším po roku 1590, do dolejšího zámku přestěhováni), komora kuchmistrova, stará kuchyně s mnohými pokoji a světnicemi a klenutá stříbrníce. Obydlí Vilémovo v prostředních pokojích nacházelo se asi v té části, která hledí k Tipovce; skládalo se ze 3 světnic se síňkou, ložnice s okny na dvůr zámecký jdoucími a světnice komorníkovy. Také stála již věž zámecká, neb se mluví o pokojích, které při ní byly. Z ložnice pacholat byla vyhlídka na dvůr zámecký. Byla také v zámku tabulnice velká, v níž pan Vilém s chotí svou jídal. Pokoje paniny bývaly bezpochyby v západní části zámku v tu stranu zahrady zámecké, jíž se tehda „na blátech" říkalo; při těchto pokojích byly pavlače a altán.2) Před pokoji paninými nacházela se nová síň, p. Vilémem vystavená. Mimo to se nalézaly klenuté komory při dolní bráně, kudy se za starodávna do města jezdilo; jest to nynější vchod sklenutý z Lipovky do zámecké zahrady. Fraucimor čili obydli dívek paniných obsahovalo ložnici s 6 postelemi ') Ve starých počtech r. 1522 připomíná se „veliký dům na zámku," na němž se tehda pokrývalo, zbrojnice, na níž Hanuš poltnéf z Krumlova zbroj čistil a vytíral, a pekárna, v níž Pavel pekar z Budějovic tri nedžle chláb pekl- 5) Kromě ni se velká a stará sin pripoirrinaji. Hr-dy a zámky České III. I 8 I24 TŘEBOŇ ZÁMEK. a několik světnic. Pokoje nad branou horní (proti býv. pivováru) vykázány bývaly hostem: aspoň tu bydlel pověstný Šejdíř a alchemista Edvard Kelley. V dolejším zámku, jenž z části vlastní zámek obkličoval, dílem již na valech stál, bylo drahně všelijakých světnic, komor a kancelářův, byla tu také hospodářská stavení, kolna ke schování potřeb rybničných, bašta Veselská, pivovár, obročnice, mlýn zámecký, kutlof či jatky a konečně zahrada s „lusthauzem." Skrze dotčený dum úřednický od Svarcenberkův postavený přichází se do nádvoří zadního, v němž se rozličná stavení hospodářská nacházejí. K jižní straně končí se čásť tato hradbami, o něž se tři starodávné bašty ve příkopu stojíce opírají Něco dále od nich k východu nachází se starožitná dvojatá brána, řečená Svinská neb i Svinenská. Venkovská brána (při níž se zazděná branka a vyhlídka pro vrátného zřetelně spatřují) obdržela nynější svou úpravu na počátku 16. věku. Není v rovné čáře s> hradbami, nýbrž stoji o kousek dále k severu, tak že se k ní hradby z obou stran zatáčejí, zavírajíce výhodné pro obránce předbraní. (U západních národův slulo barbakan, odtudž naše parkán, ale slovo to v českém má jiný význam.) Neb byl tu před branou příkop, přes nějž se nepřátelé snadno nedostali, ano přibližiti se k příkopu, bylo s velikou škodou, poněvadž se na dorážející ze třech stran střely metati mohliy. Ačkoliv brána k ohradě zámecké nepatřila, byla přece důležitou pro zámek obranou, poněvadž neměl zámek nu městskou stranu samostatného opevnění a pánu bez toho péče o opatření hradeb městských náležela, tak že bychom starou Třeboň jen podhradím zámeckým nazývati mohli. Dotčenou branou vstupuje se v nádvoří, při němž stojí chvalně známý pivovár kníiecí; na severním konci tohoto městiště jest zadní brána, jež dostala poslední svou úpravu, zejména štít svůj s ozdobami obloukovitými, asi r 1540, kdež se irenaissanční motivy na staré gotické stavby nevkusným způsobem lepily asi tak, jako se činí nyní renaissančnim a jiným stavbám přílepky tak zvaného slohu normanského; avšak z pěkně klenutého portálu a štítu Rož emberského nakloněného seznává se, že jest spodek této brány (kromě krásného ambitu klášterského) nejstar&í památkou Třeboňskou. Původně měla brána tato dvoje oddělení, a v severní části její posud jsou žlaby kamenné, v nichž se spouštěl železný hřeben, a zdá se, že byla ve 14. a 15. věku již ve venkovské a jediné ohradě, až pak udělána na počátku 16. věku nynější venkovská ohrada. Byla však kromě těchto dvou (v 16. věku) ještě třetí ohrada a mezi nimi nacházela se divná sklepení a rozličné chodby, z nichž některé posud se udržely. Jak již z počátku řečeno, jde se z náměstí do zámku dvěma branami, avšak ta, kteráž jest k západu, jen nevlastně branou se nazývati může, poněvadž tu okres zámecký od městského železnou mřeží a takovými dveřmi oddělen jest. Na severní straně toho městiště, kteréž jest za mřeží, či tak řečené Lipovky, stojí lékárna (bývalá bibliothéka Rožemberská), ještě zvenčí úpravu svou z počátku 17. věku prozrazujíc; k jihu jest jedna strana zámku vlastního velmi stará, jak svědčí rozličná okna a místy i nerovný směr zdí, k západu pak jest dole průchod a nad ním schody. Po schodech přichází se do dlouhé chodby, kteráž spojuje zámek s bývalým klášterem a tudíž i s hlavním kostelem. Tato chodba jeslt, pokud se pamatujeme, vzácnosti a takořka jedinou svého způsobu ve starých zámcích. Ve dne příjemino se divati na tuto dlouhou klenbu, jejíž konec se v rysech neurčitých ztrácí, večer při osvětlení jest pohled na ni pro rozličné povahy i rozličným, tak že se některým i příšernou býti zdá. Ticho hrobové, které tu panuje, a ozvěna způsobená kroky jdoucího nemálo přispěly ke vznikání pověsti, že se tu ukazuje bílá paní. V chodbě nachází se mnoho světnic k ubytování knížecího dvoru, též byty knížecích úředníkův a kanceláře archivní. Světu známý archiv Třeboňský, jejž řídí nyní laskavý příznivec našeho díla, p. Theodor Wagner, nachází se v přízemí dlouhé chodby. Starodávné a tížné železné dvéře zakrývají a ostříhají tuto zlatou studnici,.posud a ani po stu letech ještě nevyčerpanou. Ve 22 světnicích (z nichž ovšem hlavně jen dvě památky historické chovají) nahromaděno zdola až nahoru drahně rozmanitých písemnosti a svědomitě o to jest postaráno, aby nejen zkázy nevzaly, nýbrž i aby uspořádání jich oku lahodilo. Nejkrásnější, které bud umělým provedením, bud krásnými pečetmi aneb jakoukoliv zvláštností vynikají, vyloženy jsou ve skříních za sklem. Znamenitá jest také sbírka autografův, listův takových, na nichž podpisy osob historických se nacházejí. Pod schody ke dlouhé chodbě vedoucími nalézá se, jak řečeno již, průchod klenutý do zahrady •uímecké. Za starých dob bývala v těch místech brána Břilická, a kde se nyní rozkládají krásné zahrady, byly močály a místa nepříjemná přerušena jen náspem, po němž se ku bráně jelo. Nad průchodem avšak na tu stranu k zahradě vydlabán jest v omítce rok 1600, avšak z pouhého domyslu, tak že ten nápis k ničemu není. V zahradě zámecké spatřuje se krásně vyrostlého a vysokého, též vzácného a úpravného stromoví, kvítí zářícího a stkvoucího, zvláště pak růží rozmanitých takové množství, že by o tom podrobně psáti dlouhé bylo. Přítel krásné přírody pobaví se tu rozkošným zelením, a poněvadž se zaltirada až ke hrázi rybníka Světského táhne, může se z konce jejího pěkně rozhlížeti po staveních zámeckých, starý-ch baštách a hladině rybníka Světského s krásným svým pozadím. T K F RON ZA M K K. 2. Dějiny a držitelé Třeboně.1) ím jistější jest, že hvozd při pomezi českém patřil panovníkům, tím nesnadněji určiti lze, jak se stalo, že přešla větší jeho část v drženi rodin panských a jak nabyli Vítkovci rozsáhlých lesův a blat na pomezi Krumlovském, Novohradském, Třeboňském a Hradeckém. Původní jejich statky, jež se rozprostíraly v okolí Prčic a na poříčí Lužickém, zasahovaly asi až blízko ke Třeboni a snad i ještě dále do krajiny té močálovité a bahnité, kdež proskakovaly osady až k pomezí rakouskému.2) Původní český název Třeboně záhy zaměňován německým názvem Witig-enawe, jako by se řeklo Vítkův luh, neb jeden z předkův tohoto rodu, Vítek řečený, držel Třeboň ke statkům svým a bývalou ves za městečko vysadil; byl-li to však již první Vítek (f r. 1194), aneb syn jeho Vítek (r. 1220), nelze již udati. Jakési však zboží u Třeboně dostalo se v dávné době klášteru Světelskému v Rakousich a bylo, tuším, v těch místech, kdež stojí nynější Opa-tovice Asi r. 1270 prodali mniši „rozličné statky v Čechách darované knížaty a králi českými," zejména Třeboň (Witigenawe) a Zahoř.3) Vítkovci vyzdvihli si u Třeboně tvrz vodami obklíčenou, jež však později přistavováním ve hrad vzrostla.4) Jako první nám známí držitelé Třeboně vyskytují se bratří Vítek, Pelhřim a Ojíř, předkové pánův potom z Landšteina řečených. Třetí z bratří, Ojíř, měnil častěji názvy své po rozličných sídlech, kde se zdržoval; krátký čas se psal po Třeboni, äle od r. 1281 přijal stálé heslo z Lomnice; druhý však bratr Pelhřim míval" ve Třeboni stále své sídlo. Byl ji;" r. 1261 na boží pravdě a pozůstalá po něm vdova Anna, „dívka Kristova" (jak sama se nazývá), darovala tehdáž podací kostelní v Rychnově Německém (blíže Nových Hradův) klášteru Vyšebrodskému, a to se svolením synů svých Voka a Sezemy. Spečetila pak list darovací pečetí n. manžela svého, touž, které také Ojíř užíval Z bratří mladší, Sezema, se ještě r. 1265 jako pán Třeboňský uvodí a tak se píše, ale v pozdějších dobách nabyl hradu Landšteina, od něhož on i nástupcové stálé heslo sobě obrali. Třebas od té doby oba bratří dílni nebyli, přece se nyní sídly svými přísně lišili. Starší totiž bratr Vok dlouho hesla „z Třeboně" užíval. Týž byl od r 1265 přítomen jednáním rodinným a jako svědek vyskytuje se v různých zápisech, posledně roku 1300.5) A „Voko de Borovia" (z Borovan), jenž r. 1291 na soudě zemském zasedal, není asi nikdo jiný, nežli náš Vok,6) po němž jeden ze synův Borovany držel V pozdějším totiž listě (daném na Třeboni r. 1339, 4. března) vyznává „Lidmila dívka Kristova, Vokova někdy ze Svin dcera," že s přivolením bratří svých Viléma z Landšteina a Jaroslava z Borovan darovala kostelu 10 tisíc rytířův v kostele Borovanském, jeden lán rolí tamže ležící;7) jinde se di, že otec její také z Landšteina se psal; konečně se dovídáme odjinud, že byl r. 1327 Ojíř syn Vokův již mrtev a že měl ještě jednoho bratra řečeného Sezemu.8) Bratří tito neměli však již nic svého v Třeboni, sedíce na Borovanech a Svinech, kdež se o nich též zmínka najde. Vývod Vítkovcův Třeboňských a Landšteinských. Vítek mladší (z Klokot) 1213—1236 Pelhřim ze Třeboně 1255 f j- I26l • ■ Anežka ojff 1255- -1306 ze Třeboně, Svin, Klokot, Lomnice V Střiza Vítek ze Skalice 1265—1266 (předek Zeleckých) Vok ze Třeboně, Borovan a Svin 1261—1300 Sezima ze Třeboně a z Landšteina 1261—1293 Smil z Nových Hradův 1281 —1303 y Kunhuta z Chuenringa Vítek z Landšteina 1300—1311 Jaroslav z Borovan 1327—I33g Sezema 1327 Ojŕr t j. 1327 Lidmila 1339 Smil z Ledenic a z Lomnice t j- 1358 V Anežka Vilém z Landšteina I3l5 f 1356 Keruše v' Přiliik ze Stráže Jan 1353 f c. 1389 Vilém 1353 t 1360 Ojíř 1342—1360 Litold 135G—13G9 Vítek 1356—1380 ■4' Kateřina Petr 1356 Vilém 1382 f 1398 Kateřina V' Čeněk z Veselé. ') Pomůckou vydatnou: „O pánech Třeboňských41 od Tři. Wagnera, archiváře Třeboňského, téhož spis „Třeboň v letech 1611—1661" a téhož: „O stavbách na zámku Třeboňském," vše v archivu Třeboňském. ') Šíře o tom ve výroční zprávě střední školy- v Táboře r. 1877. 3) Z-wettler, Stiftungsbuch p. 144, Emler reg. 287. ') Ve všech starších dobách Třeboň jen jako město se připomíná, hrad se teprve tr. 1395 uvodí, ■""j M. Fangerl, „Die Witigonen.'1 (Arch. íur die íisterr. Gesch. LI.) 6) Rel. tab. I. 3. 7) Akta konsistoře U 2. arch. c. k. dvorský. 8) Re], tab. I. 403. 18* I2Ó TŘEBOŇ ZÁMEK. Panství Třeboňské jsouc tehda v nedílu všech pánův větve Landšteinské, náleželo již za živobytí Vokova také Vítkovi bratranci jeho a synu Ojířovu. Roku 1300 čte se mezi svědky také Vítek z Třeboně; týž pak potom stále po hradě Landšteině se nazývaje, vykázal tuším strýcům svým k užívání dílnému panství Svinské, kteréž později syn jeho po dílech skoupil. Náš Vítek připomíná se naposled roku 1312 a zemřel ve čtyřech letech potom následujících. Z jeho dvou synův měl Smil toliko Lomnici a snad i Ledenice, starší syn Vilém dědil Landštein, Třeboň a Nové Hrady. Za tohoto pána stalo se na žádost vévody Albrechta II. rakouského vyměření hranic mezi panstvím Třeboňským a Vítorazským; Vilém sám s Ludvíkem z Otynku jel po hranicích, jak se ještě nyní spatřují, a roku 1339, 7. listopadu jízdu tu pro věčnou paméf sepsali.') Maje týž Vilém panství Landšteinské k ušlechtilému manství, podvolil se králi {r. 1341, 3. června) také městem Třeboní a panstvími Lomnickým a Novohradským k témuž manství, což král Jan od něho přijav ustanovil, že má z těch zboží jen do smrti královy sloužiti. 2) Byv ke sklonku života svého nejv. purkrabí, zemřel Vilém r. 1356 na jaře. Vilém měl šest synův, z nichžto dva, Vilém a Petr, byli stavu duchovního a snad záhy zemřeli, o otcovské dědictví dělili se tudíž ostatní čtyři: Jan, O/íř, Litolt a Vítek. Co Třeboně se dotýče, dostala se jedna polovice Janovi, druhá Litoltovi. Tento obdržel mimo polovici Třeboně a vsi Suchdol a Šalmanovice také na svůj díl hrad Landštein s městem Bystřicí, spolu s řečeným bratrem svým podával r. 1359 kněží k oltáři Všech svatých a faře v Třeboni;3) při faře podával nám z příčin neznámých také pan Vítek. Polovice Litoltova kromě vsi Suchdola a Šalmanovic, jež prodal r. 1362 bratřím z Rožemberka, dostala se v době neznámé pánům jiným, on pak prodav nad to i Landštein seděl potom jen na malých statcích. Nám se zdá, že se dostala polovice tato Ješkovi z Kosové Hory, také Vítkovci. Tento zajisté listem r. 1365, 21. května ve Třeboni daným potvrdil Henslinovi Lenderovi louku Mozel řečenou pod Přísekou, kterouž byli předkové jeho ještě za dob pana Viléma Landšteinského zúrodnili.4) Pan Jan oddal se také stavu duchovnímu; r. 1353 byl kanovníkem Pražským, později se stal kanovníkem Mělnickým a zemřel asi r 1389. ■) Za svého proboštování přebývaje v Praze v domě svém na Újezdě, nepořádným živobytím způsobil pohoršení. V domě tomto oddávali se živobytí nemravnému nejen Jan, nýbrž i bratři jeho Vítek a Litolt, dopouštějíce sem choditi mnichům, ženatým mužům a jiným rozličným;, když pak farář sv. Jana Ev. jednoho dne dal střídníkem na kázání napominati lidi v kostele povšechně, aby netrpěli podezřelých ženštin v domích, a hrozil sice klatbou, byl tím pan Vítek uražen a poslal na faráře jakéhosi panoše s domovníkem, aby mu učinili důtku pro to.6) Spojené s tím a |takovým živobytím náklady veliké byly asi toho příčinou, že páni statky své znamenité udržeti nemohli; i Jan musel Třeboň pustiti. Roku 1366, 23. září učinil na Třeboni smlouvu trhovou s Petrem, Jodokem, Oldřichem a Janem bratřími z Rožemberka a u přítomnosti bratří svých Ojíře a Vítka, Oldřicha mladšího z Hradce a Jana z Kosové Hory; prodal pánům polovici města Třeboně, vsí Břilic, Branné a Lubně, vsi celé Hrachoviště, Kramolin, Jilovici větší a menší s 50 lány lesův a 10 lány rolí, za to obdržel 700 kop rozdílně ve lhůtách a vsi Radovesice a Bludy, vše i s dotčenými penězi v obnosu 3127 kop 14 gr. '•) Třeboň zůstala odtud v držení rodu Ro- 1 - • _ i_ z.emuersK.eiitj az qo jeno vymřeni. ') Viz programm již řeřený. 2J Archiv Třeboňský. 3) Tingl, lib. conf, I. 105, IOO, codex mon. Mariae Vallis. ') Archiv Třeboňský. E) Lib. conf. IV. B 14. «) Tomek Děje Prahy III. 170, 246. ') Archiv Třeboňský. Janovi zůstal v Třeboni pouze mlýn před branou Bři-lickou s loukou u vsi Spole; oboje prodal r. 1372, 24. ledna třem bratřím Landerům ve Třeboni (archiv obecní). Mlýn ten býval za nynějším zámkem na západ. Starý dum s podloubím v Třeboni. TŘEBOIS ZÁMEK. 127 Východní brána mčstská v Třeboni. chovní, byl proboštem káply královské Všech Svatých na hradě Pražském (r. 1358—1384), „kdež nábožně léta svá ztráviv běh svého života dokonal 1. 1384 na den sv. Edmunda.6 Mnohé štědré almužny činil vedle bratři svých, jak již svrchu dotčeno. Koupivše r. 1377 půl lánu rolí v Branné od Alberta a Mikuláše z Branné a Oldřicha z Jedovar, získali k tomu r 1379 ještě jiné platy tud.ž, kterýchž jim Matěj farář Kostelecký směnou za platy v Drahotěšicích postoupil, a to k účelům následujícím: Roku 1380 darovali oba bratři klášteru zdejšímu 66 kop a 4 gr. platu ročního na vsích Břilici a Branné, aby si mohli kanovníci ještě osmnáctého bratra více přibrati a potřebné vino rakouské a bílý chléb kupovati. Mimo jiné ustanovil tu také Petr, kdyby za jeho živobytí kostel klášterský ještě sklenut nebyl, aby po smrti jeho bud bratr Jan bud ten, jemuž by Třeboň připadla, povinen byl ročně 100 kop na dostaveni klenutí a ostatní stavby po 3 léta vydávati.5) Mimo to přidali bratři roku 1380 témuž klášteru dědiny okolo vsi Branné, větší čásť vsi Spole a celou ves Miletin, začež byli mniši povinni jisté služby boží vykonávati Roku 1382 prodali oba bratří zákupně za 22 kop 1lánu na lukách blatných Ruda řečených osadníkům Klečatským, mimo plat žádné jiné povin-i.woii diii roboty si nevymiňujíce. Roku 1384 dne 28. záři založili bratří špitál blíže města (na místě nynějšího rybníka Světa), aby tudíž 17 chudých chorých osoba 1 neb 2 děvečky k jejich obsluze chovány byly; k vydržení téhož špitálu ukázali platy na Neplachově, Když bratři získali neznámým způsobem i druhou polovici, měli ve svém držení již několik statk'lv okolních, jako Soběslav Veselé, Bukovsko, Ponědraž, Bošilec, Zalší, Sviny, Suchdol a j., kteréžto srostly se zbožím Třeboňským v pozdější jeho ohromnou rozsáhlost. K tomu i bratří dědin drahně přikupovali; tak koupili r. 1367 plat v Domaníně u Třeboně od Franka ze Zalyně, za to prodali právem zákupným dvůr Opatovský s mlýnem a půl lánu lesa Ždáru Třeboňskému měštěnínu Merklínovi. ') Téhož roku za ložili v městě Třeboni klášter kanovníkův řádu sv. Augustina a nadali jej tak, že tu mohlo 8 mnichův podlé řehole své, však bez nedostatku žiti a také faru zdejší spravovati.'1) Roku 1376 ustanovili bratří řečení, aby byl počet kanovníkův na 16 zvýšen a k vydr žování těch osmi přidaných darovali klášteru vsi Dunajovice, Do manin, díly ve Dvorci, Hrachovišti a Opatovicich, a jisté dědiny. Co se dotýče kláštera, byli všichni bratří pospolu patrony jeho, jinak se byli r. 1374 oddělili; Třeboň přejali jedině bratři Petr a Jan\ viděti to odtud, nejen že se vyskytují samojediní jako patronové v Suchdole, nýbrž i jediní práva vrchní v městě vykonávali. Oni zajisté r. 1376, 8. září obdařili město právem králov ským, je i s 17% lánu k němu od starodávna patřícími osvobodili a jim právo udělili, aby o statcích svých volně řiditi mohli; právo toto poslední byli již dříve (17. března) Třeboňským udělili a nyní je jen znovu potvrdili.3) Panství za těch dob bylo neveliké, obsahujíc kromě města a hradu vsi Hvozdec, Suchdol, Šalmanovice, mlýn Opatovský, Břilici, Dunajovice, Brannou, Kramolín, Hracho-viště, Kojakovice, Jilovici, Jilovičku (Vésku), Dvorec a Plavsko.4) Petr oblíbiv si stav du- ') Tamže. 2) Borový, lib. erect. I. 62. 3) Archiv obecní ve Třeboni. ') Urbář Rožemb. 55—56. 5) Bor., lib. erect. II. p. 157, 172—173, Wagner o pánech Tíeboňských. Partie z kláštera v Třeboni. 128 TŘEBOŇ ZÁMEK. Svinech, Stropničce, Stojčíně,1) jež se správci či prokurátoru špitálu odvádéti měly.2) O Petrovi poznamenal mimo to Břežan, že pro chudé sešlé kněží dům, jde-li se ke klášteru Třeboňskému, na levé straně, s kapličkou vy stavětí dal. Šlechetným skutkem dotčeným naposled se připomíná jméno Petrovo mezi živými; od těch dob držel bratr jeho Jan Třeboň sám. Roku 1385 koupil platy v Radosticích od Licka ze Dvorec; toho roku 4. prosil ce Uaroval ubui Třeboňské i kojjy platu 11a i lanech ve K1 auiulíue iua takovou výminku, aby po smrti Janově, když by zaň zádušní mše slouženy byly, platy ty se srozuměním probošta kláštera mezi chudé se rozdávaly.3) Nebylo však i Janovi popřáno dlouho mezi živými pozůstávati, r. 1389 hostil ještě u sebe arcibiskupa Pražského Jana, jenž zde dne 2. února proboštstvi Třeboňského kláštera, v němž již 20 mnichův bydlelo, na opatství povýšil;4) tehda jsa ještě zdráv, pocítil v létě již nedostatek zdraví, pro nějž 20. srpna poslední vůli svou sepsati kázal, jak šíře čisti lze v dějinách Rožemberka. Dne 1. zářf zemřel a pohtben v Třeboni. Manželku měl Elišku hrabínku z Halsu (jež umřela roku 1394, 5. prosince a k manželu svému ve Třeboni přiložena). Podlé výsady Karlem IV. rodu Rožemberskému dané, aby statky zemřelých nespadly na krále, nýbrž na bratří jejich a potomky, ujal Třeboň bratr Oldřich spolu se synem svým již zrostlým Jindřichem; prvním skutkem vlády jich na Třeboni to bylo, že darovali r. 1389 špitálu zdejšímu 8 kcp a 12 gr. úroku ročního z města Třeboně vycházejícího a téhož dne jiným listem také nadání jinými osobami témuž špitálu učiněná potvrdili. 5) Než na počátku příštího roku počal také Oldřich chřadnouti a 16. února napsal poslední své pořízení, jímž pamatoval na chudé a služebníky své. Třeboňskému klášteru odkázal peníze na víno a všecky perle a drahé kameny na hradě Krumlově; štědřejší ještě by! k poddaným na panstvích, jež již dříve byl držel; potom život dokonal téhož léta (r. 1390) a v klášteře Vyšebrodském pohřben.6) Jako mnozí jiní páni tak i Jindřich těžce snášel, že jich král Vácslav pomíjel v nejtajnějších radách svých a měl za přednější důvěrníky v řízení věci větším dílem lidi jiné, méně vznešené. Devíti pánům, z nichž nejpřednější byl Jindřich, bylo tudíž zcela po chuti, když se k nim přidal markrabě Jošt, bažící po vládě v Čechách; spolek s ním roku 1394 dne 5. května učiněný „ke zlepšení správy zemské a konání spravedlnosti" nese název jednoty panské. Jindřich krále ve dvoře u Berouna jav na svá panství vezl a jej nějaký prý čas na hradě svém ve Třeboni v opatření měv, do Rakous na hrad Vildperk dodal. Propuštění krále z vazby stalo se pod úmluvou, aby čtyři neb šest pánův učinili výrok o stížnostech jednoty panské, ač tak, aby při tom i král i stavové byli zůstaveni při starodávných právech svých. Král sice slíbil tak učiniti, ale do Prahy přišed shledal, že páni žádali věci, kterým podrobiti se nemínil. Tu pak přišlo ji? dne 17. prosince (r. 1394) k zavření nového spolku proti králi mezi markrabí Joštem a sklamaným: pány se strany jedné a vévodami rakouskými s druhé strany; potom pak dne 10. ledna r. 1395 sešli se páni v počtu o něco větším u Jindřicha ve Třeboni, a obnovili spolu s markrabí spolek svůj ku předešlému účelu, ve kterýžto spolek vstoupil s nimi nyní také Jan biskup Litomyšiský.7) Vzešlé z toho půtky mezi králem a jednotou konečně smlouvou urovnány. Mezi tím Jindřich, zanesen jsa věcmi veřejnými, pamatoval také na řízení panství svých. Roku 1395 daroval klášteru zdejšímu dům někdy strýcem jeho Petrem pro chudé sešlé kněží vystavený; toho roku prodal obci Třeboňské i4'/2 lánův a 5 podsedků ve vsi Břilici a sad mimo hradby městské blíže hradu (in respectu castri) ležící za 16 kop; na sadě dotčeném dovolil jim 8 dvorů vystavéti, z nichž se měl budoucně úrok do důchodův panských platiti; r. 139J prodal dvůr pustý Chlum za 28 kop špitálu zdejšímu, kdež byla tehda hospodyni „poctivá, matrona" Peltrata,8) roku 1397 a 1400 daroval 4 kopy platu ročního poustevníku Vácslavovi řečenému Čepice, v lesích blíže Třeboně bydlícímu, a jiným bratřím, kteří s ním kapli v poušti na místě řečeném Stará pila vyzdvihli. Plat ten ukázán byl na městě Třeboni.9) Konečně prodal r. 1407 platy v Drahotěšicich faráři Matěji a kostelu Kosteleckému, načež vydal list na hradě Přiběnickém. Ač byl Krumlov hlavním jeho sídlem, přece někdy též do Třeboně přicházel, jak také viděti z událostí léta 1395; roku 1405. přebýval zde nějaký čas s druhou svou chotí Eliškou z Kravař, jež mu zde dcerku Kateřinu porodila.10) Znamenav na sobě Jindřich nemoc, poručil syna, dceru i manželku se vším svým jměním panu Čeňkovi z Vartembsrka ar. 1412, 28. července zemřel. Za něho byl purkrabí ns Třeboni Jiridnch z Rurfosiovtc (r. 1395), jenž toho roku ve Třeboni poslední své pořízení učinil.11) Při smrti páně byl zde purkrabí jakýsi Jan rodu neznámého.,8) ') ()d r. 1613 jest z té vsi dvůr Švamberk. ^) Archiv obecní. Plat ve Stojčíně din za duši Zac'iare z Truskovic, plat ve Strop* nicce za duši Troiana z Březí. 3) Archiv obecní- *) Pangerl, Hob. Urk. 206—207, lib. erect. III. f. 33 p. v. "') Archiv obecní. 6J Archiv Třeboňský, Břežan str. 50. 7) Tomek, Děje Prahy III. 389, Břežan kr. navr. 8) Archiv obecní. Jsou to asi domky zámecké zahrady nynější se dotýkající. *) í.ib. erect. IX. D 8 a 10. Kaple ta jest kostelík sv Majdalény. Roku 1400 připomíná se s Jindřichem syn jeho Petr. I0) Břežan p. 5d. Srov. i popr. kn. na str. 18. ") Archiv Třeboňský. Is) Arch. č. VI. 27. Xa pečeti má kachnu a nápis s. johannis withicnaw. TŘEBOŇ ZÁMEK. 129 Jindřichův syn Oldřich z Rotemberka let svých došel r. 1418. Ačkoliv byl ve víře pod obojí vychován, brzy skrze legaty papežské od toho zase odveden a ve válkách potom následujících věrně císaře Sigmunda se přidržel, válče proti husitům a Žižkovi. Odměnou za to udělil mu týž císař r. 1421 městečko Veselí a lidem a penězi ho hojně podporoval. Kdežto naft Táboři s krutým záštím zanevřeli, povstal mu ještě jiný nepřítel z katolické strany, Lipolt z Krajku, jenž se nemohl s pánem srovnati, tak že vespolek sobě vojska škodila. Do záští toho zapletl se také Vavřinec z Cepův, jenž psal roku 1420, 25. února Jindřichovi purkrabí Třeboňskému, že mu na příměří s Krajfřem nic nezáleží.') Mnoho času však oběma pánům k hádkám jich nenecháno, neb když na podzim toho roku Táboři do okolí Lomnice a Bystřice vtrhli, posádky Lipoltovy se neubránily a pan Oldřich utrpěl také škodu, zejména dobytím Svin. Na cestě této obléhali Táboři také Třeboň, kdež s nimi sám svým životem Kamaret ze Žírovnice, úhlavní páně nepřítel, byl; potom když města nemohli dobyti, jel sám třetí pryč a své lidi poslal s Tábory k Novému Hradu. Jeho lidé byli na páně na všech škodách. '■) Podobný útok opakován po dvou letech {r. 1425). V pátek před nedělí křížovou (11. května) přitáhl Jan Bzdinka s velikým vojskem Sirotkův •a Táborův ke hradu a městu, chtě jich dobývati, ale pro bahna nemaje k nim přístupu, pokoušel se z té strany, kde sucho bylo. Jemuž od lidí Rožemberských střelbou se zdí a bašt silně odpíráno, tak že vyskočivše na ně z hradu, odbili a odehnali je od něho, pobivše a zjímavše jich nějaký počet. To bylo nazejtři v sobotu ráno (12. května). Odtáhše pak nepřátelé s hněvem až k Novému Hradu, veliké Škody zdělali. 3) Pán jsa takto kolikráte stísněn, veliké výlohy míval a často závadami trpěl, pročež i r. 1430 něco zboží klášterských pozastavil. Tísně jeho se rozmnožily r. 1433: tuť vojsko sirotčí s hejtmanem svým Janem Čapkou ze San táhnouc po panství Třeboňském pálením, zájmem a zkopáním některých rybníkův velice poškodilo a přibravši se až k Velešinu, tu teprve v úmluvu s pánem vstoupilo. 4) Když však Táboři r. 1434 u Lipan poraženi byli, pan Oldřich prý jako na nohy povstal a pokusiv se o hrad Lomnický, Tábory osazený, jeho dosáhl. Marně chtěli Táboři hrad sevřený vybaviti, špihovali jej sice, ale vracejíce se odtud k Černovicům, utrpěli velikou porážku od Rožemberských u Křeče. Po tomto vítězství kázal pán zajaté, kteříž na jeho díl připadli, na hradech svých Soběslavi, Třeboni a Choustnice vězením opatrovati.5) Lomnice připojena jest k panství Třeboňskému, jež nyní dosáhlo přímého spojení se Soběslavském, drženým posud k Přiběnicům. Patřilyť k panství Třeboňskému v letech 1423—1433 vsi Hlinná, Suchdol, Suchdolec, •Salmanovice, Kojakovice, Kramolín, Malá a Velká Jilovice, Branná, Miletín, Ledenice, díl Štěpánovic (pokud Tožicům nepatřily), Bukovsko městečko, Dynín, Neplachov, Sedlikovice, Bošilec, Drahotěšice, Lhota Krejčová (sartorum, nyní česká?), Ponédraž, Ponědražek, Pelejovice, Stojčín, Skrbkov,6) Zalší, Sviny, Svinky, Vlastiboř, Borkovice, Mažice, Klečaty, Chroustov, Veselé (ač zápisně jen) a Lomnické zboží. Mezi tím byl i mír v zemi zjednán; císař sice lbyl zemi k upokojení přivedl, ale s Táborskými jednání se prodloužilo. Proto podal věci Táborské na rozsudek pánův Oldřicha a Přibíka z Klenového, kteřížto po mnohém jednání učinili r. 1436, 16. října smlouvu mezi císařem a obcí Táborskou.7] Neníť tu na místě šíře rozváděti, jak smír mezi pánem a Tábory před tím učiněný jen krátce potrval a jak zášti vznikše po smrti Sigmundové opět rozdmýchala půtky ustavičné mezi pánem a Tábory, trvající až do konečného zlomení moci Táborské. Za těch dob byli hejtmany na Třeboni r. 142Ď Mikuláš z Krchleb, proslulý válečník, od roku 1433 Jan Brus ze Zahrádky, kterýžto v úřadě tom ještě roku 1441 zůstával.8) Roku 1445 (ke dni 7. března uvodí se Pesík z Bělé hejtmanem na Třeboni a byl tu ještě r. 1447, po něm hejtmanoval v letech 1453—1454 Jan Holub z Rakova.9) Všichni tito hejtmane nejen s pilností přihlíželi ke správě panství, nýbri i ostražiti byli pro blízkost mnohých nepřátel rodu Rožemberského; zřídka se tehda stávalo, že sem pán sám přišel, jen jednou, když se stranou svou katolickou v jednotu Strakonickou se zapsal (roku 14+9), odejel na Třeboň, kdež očekával pana Jana Hradeckého a Bedřicha ze Strážnice, někdejšího úhlavního odpůrce svého, na ten Čas pak spojence. K této schůzi zval také jiné účastníky jednoty listy dne 16. března rozeslanými, a ke schůzi, jež 4 dni potom býti měla, se chystal. 10) Také r. 1452 na hradě zdejším prebýval a odtud dne 6. června Lazarovi Puchpergerovi se zakazoval, že mu chce k urovnání jakési pře pomáhati. ") Pan Oldřich proto také na Třeboni stavěl a opravoval. Dostav r. 1456 od Matěje písaře zprávu, že domové na hradě již dokryti, velice se tomu těšil a nařizoval, aby přikryli prkny věž v koutě, na níž srub a hlásný býval, aby trámy nehnily a zdi nemokly, a jinou věž proti staré lázni aby ') Archiv Třeboňský. '| Vyznaní zločincův r. 1423 v knize popravčí na str. 41. Proč Žižka radě Třeboňské Kybku z Lužnice poslal (arch. č. III. 301), viz Tomkův Život Žižky na str. 135. 5) Archiv Třeboňský. Břežan klade událost tu na neděli křížovou (13. května), ale i v našem pramenu opraveno již jiné datum, totiž 20. dubna (v pátek po neděli provodní). ♦) Břežan str. 57. ') Rkps. bibl. Lobkovské 201—203. 6) Nyni pustina u Klečat. ') Viz Palackého Děje III. č. 221. 8) Archiv Budějovský a Novohradský. Světeckého Paměti I. 182 atd.; archiv Třeboň, arch. č. III. 522—523. Světecký uvodí mimo to r. 1430—1451 Pešika z Bělé a r. 1432 Jarohnéva z Úsuši snad chybné. 9) Svčtecký, arch. č. IV. II, arch. Třeboň. '") Arch. č. III. 53- ") Pangerl, Gold. Urk. 480. I30 T R E B O N Z AM E K. také pokryli.') Jsa mnohými válkami a velikými zaneprázdněními zpracovaly, Oldřich chtěl sobě odpočinout! a správu panství synu svému Jindřichovi na jistou úmluvu postoupil a ostatek života svého na některých zářících, zejména Maidšteině a Krumlově, trávil (f r. 1462). Po vykročení ze světa Jindřichově (r. 1450) Jan mladší Oldřichův syn vladařství ujal. Závady rodu ve válkách husitských vzniklé svíraly dosti vladaře, pročež mu bylo často platy zastavovati. Jan se držel strany krále Jiří, ač by] katolíkem a před tím měl jednotu panskou dvakráte četí zapečetěny, jak o tom rada Třeboňská r. 1468, dne 8. června zprávu dala. Kněží klášterští mněli tehda u velikém nebezpečenství býti a jenseobávali, aby se jim škoda nestala na jich hospodářství ; na hrad se utekli faráři Stepáno vský, Lu-tovský, Bu-kovský, Še-vetínský, Slo-věnický, Bo-šilecký, Lom nicky a Veselský prosíce, aby tu býti u sebe, na Krumlově a Třeboni; na veliká domlouvání legáta papežského odtrhl roku 1467 od Hradce, kterýž obléhal, ačkoliv proto přece v nepřátelství se Zdeňkem ze Šternberka setrval. Když pak tento zradou opanoval Nové Hrady a také tak s Krumlovem činiti obmýšlel, při čemž chasa jeho z Vitoraze panstvím Rožem-berským nemálo škodila, stal se hrad Třeboňský přední záštitou v těchto končinách. Podlé rozká září páně složeny ornáty a mešné věci (z celého okolí?) ve sklepích městských a městskou pe- Brána do zámku Třeboňského. (Xa pláně fis. y.) muiui. j .nedlouho po těch věcech Jan byv klatbami dohnán, krále Jiříka docela se spustil a učiniv s králem U-herským ú-mluvu, jej za pána podnikl. Obtížen jsa všelijakými těžkými starostmi, kteréž z tehdejších roztržek pocházely, v nemoc upadl, z kteréžto nepovstav zemřel r. 1472. Za něho byl hejtmanem na Třeboni Jarohněv z Usuší v 1. 1456—1474.4) ') Arch. Třeboň. ') Úroky v Lomnici a Přísece Řehořovi z Klaryc (r. 145C); ve Svinkách, Vlastiboři, Dynině a Mažicích Albrechtovi z Vydři (r. 1457); Neplachov Petrovi Heulerovi sousedu Budějovskému a mateři jeho Kateřině (r. 1458); úroky ve Veselí, Oslově, Mezimostí, Řipci, Lhotě Frydlově, Lhotě Mnichové, Čikvasovicích, Chlebově a Čerazi Vaňkovi Sloupskému z Varnsdorfu a manželce jeho Krystyně; ve Hlinné. Lutové, Chlumu, Suchdolu, Suchdolci, Kramolíně, obojí Jilovici, Kojakovicích, Branné, Zalyni, Ledenicích, Miletíně, Štěpánově, Bošilci, Skrbkově, Lhotě, Ponědraži, Stoječíné Hanušovi Gnauerovi od Hory (v Hradci Jindřichově) a Dorotě manželce jeho, platy ve Smržově Jarohněvovi z Usuší a manželce jeho Elišce z Kozího hřbetu (r. 1458); Dynin, Vlastiboř, Mažice Kunšovi a Odolénovi Vidlákům ze Slavkova (r. 1460); úroky ve Svinech, Přísece, Ponědraži, Lužnici, Ponědražku bratřím Prokopovi a Rehořovi z KJaryc (r. 1464—1465). A tak to zastavování týchž vesnic opakováno ještě v letech 1466—1479 (Wagner o pánech Třeboňských a knihy dlužni v Třeboni). Roku 1461 koupil Jan ves celou Sviny od Jana Rousá z Černín 3) Archiv Třeboň, st letop. 181. ') Světecký, archiv Třeboň. TŘEBOŇ ZÁMEK. 13' Jan Bzdinka se Sirotky a Tábory pokouší se o Třeboň. Po Janové smrti stal se vladařem Jindřich syn jeho ještě mladý, ačkoliv z bratří nejstarší, kterýž poručnikův od otce ustanovených nad sebou nemaje, zření své měl k některým přátelům svým, jmenovité Bohuslavovi ze Švamberka. Společně s bratřími svými roku 1474 opatření učinil tetě své Anežce (sestře otcově), jež se nebyla vdala. Bratří jí vykázali doživotně užitek ze dvora Haškovského ') i s robotami statku Lomnického. Anežka tato obývala v Třeboni v domě panském nedaleko kláštera a měla sama jiný dům, v němž někdy špitálnice chovány bývaly. Zemřela roku 1480 a v Třeboni pohřbena. 2) Roku 1475 Jindřich v nedostatku zdraví a rozumu postavený vladařství bratru svému Vokovi v jisté smlouvě sstoupil a odebrav se na Rožemberk r. 1489 zemřel. I za pana Voka nepřestával pan Bohuslav ze Švamberka panství spravovati, a poněvadž ještě vždy nevole i vojny jakž v Čechách tak s Němci trvaly a škodní vpádové do Čech dáli se, zvláště po panství Třeboňském a Novohradském, pan Bohuslav nejednou s lidem svým a přátel svých na pomoc rodu Rožemberskému přitahoval, nepřátele plašil a do Rakous na mnoho mil protahoval.3) Na takové výpravě jsa, napomínal (r. 1476 dne 19. září) hejtmana Třeboňského, aby lid okolo Rožemberka a Krumlova ležící aneb jakýkoliv jiný lid k ochraně Třeboně stahoval; také zajal tehda mnoho vězňův, kteří se po dvou nedělích na Třeboni stavěli a jestliže se penězi vyručiti nechtěli, na hradě vsazeni jsou. Bylť totiž roku 14Ď7 jako purkrabě Řehoř z Klaryc následoval, kterýž několik let hrad choval; vedle něho byli hejtmany r. 1469—1471 Zdebor z Kozího, roku 1471 Markvart z Kamenice, r. 1473 Mikuláš z Petrovic, r. 1476 a potom Jošt Fremdar z Pruku,4) vladyka statečný. Když r. 1477 v březnu Němci na úsvitě brali míli od Třeboně a vesnice okolo Svinuv zapálili, táhl po nich Jošt maje několik a třiceti koní a přibrav k sobě několik lidí do 50 koní, i přistihl je na poli mezi Novým Hradem a Vitorazí, a ačkoliv silnější byli, přece je na útěk obrátil. Zajali 17 služebných a koní asi 13 přivedl, vězňův sedlských bylo 49, na poli zůstalo 100; také nepřátelům odňato 500 dobytka zajatého a koní drahně. Radostně se vrátil Jošt do Třeboně a odtud dne 1. dubna o vítězství panu Bohuslavovi zprávu dal.5) Ale v zápětí po těchto událostech následovala příhoda rodu Rožemberskému velice škodlivá. Roku 1478 byl Bohuslav jednáním schytralým a obmyslným krále Matyáše Uherského jat a do Uher zavezen, po čemž týž pán Rožemberských důtklivé napomínal, aby hradův páně Vokových pilni byli a podezřelých osob na ně nepouštěli. Bylť tehda Řehoř z Klaryc úředníkem panství a Linhart Markvart z Hrádku hejtmanem na hradě. Pro osiření panství ujal nyní pan Vok vladařství a po učiněném míru ke králi Vladislavovi docela se přikázal. Nicméně byl však pilen dobrého opatření zámku; r. 1479, 12. března ') Snad dvůr řečený bašta, později zvaný po hajném rybničném Šalounem (r. 1530—1535). *) Viz o ní obšírně ve Sborníku historickém, vydaném r. 1882. ') Břežan 68. ') Světecký a arch. Třeboň. 5) Arch. č. III. 383—386. Hrady a zámky České III. i 9 132 TŘEBOŇ ZÁMEK. psali mu Vyza lovci a rychtář Třeboňský o novinách dokládajíce, co se zámku opatření dotýče vedle rozkázání páně, že všichni pilnosť mají a míti chtějí na zdech, u bran, i pouštěním až do dalšího páně opatření. *) Vok jsa také pečliv o blaho poddaných, vyprosil Třeboňským výroční trh (r. 1480, 22. srpna) A poněvadž před tím různice byla mezi obcí Třeboňskou a lidmi předměstskými, že měšťané těmto bránili piva vařiti, a také v řemeslech a obchodech, aby totiž piva jen ke své potřebě, ale ne na prodej vařili, pán je výpovědí svou (r. 1480, 23. února) uspokojil.*) Oblíbiv si bydlo ve Třeboni, hrad zdejší r. 1482 s mnohými sklepy suchými a podzemními dobře vystavěl, neb prý dříve hrad ani stavení pěkného neměl, než podobal se více velikému dvoru plaňkami otýněnému, v němž se také konírny, sýpky a pivovár nacházely.3) Ačkoliv při tom dobře hospodařil, přece pro starší závady kolikráte nedostatek trpěl; proto prodal r. 1482 s bratrem svým Petrem úroky ve Svinkách a Lastiboři, toho roku prodal pastviště nějaká v blatech pod místem řečeným Rakusa osadníkům v Zalši a Klečatech a jiná pastviště v blatech nad Mažici Mažickým. Za to asi v těch dobách přikoupil zboží Vidovské a r. 1484 od Jindřicha Dráchovského plat v Ripci za '/a lánu v Cerazi vyměnil; konečně nabyl od krále roku 1401 dědičné držení městečka Veselí a vsi Oslova. Znamenav později některé nedostatky zdraví svého a nechtě práce vladařství dále na sobě nésti, nýbrž sobě ke svému zdraví uhověti a v pokojném běhu byt svůj vésti, vešel r. 1493, 4. prosince v jistou úmluvu s bratrem svým Petrem, jemuž vladařství i se všemi statky postoupil; vymínil si však k užívání svému město Třeboň s plným panstvím, k tomu opravu kláštera Borovanského, tvrz Vidov, ves Homoli a všecky roboty příslušející ke hradu shořenému Maškovci.4) K těm zbožím přikoupil r. 1500 ves Mazalov od Beneše z Babové a Jana Harovníka z Petrovic. Třeboňským povolil r. 1505, 4. března, aby mohli bílé pivo k obci vařiti, téhož dne jim dva rybníčky {na Vysokém Boru a na Zářebí u Lutové) osvobodil, avšak je zavázal, že mají za to trubače pověžného na věži klášterské chovati. 5) Po dvanácte let přebývav na hradě zdejším, r. 1505 dne i. září okolo půlnoci dokonal. Mrtvola do kláštera Vyšebrodského ku pohřbu dovezena a tam k otcům svým přiložena. „Byl pán chudým lidem milostivý, nehrdý, v rozmlouvání k bohatému i chudému přívětivý a veselý." Rybníky větší na panství udělati dal Tisy, Kocleřov a Rudu.') Za něho byli hejtmany mimo již dotčené roku 1471—1486 Jan z Trnové, roku 1491—1493 Ctibor Kočka z Milenovic, r. 1496—1499 Jiří z Okotok, r. 1501—1507 Volf Cinišpan z Heršláku.7) Petr z Roiemberka po smrti Vokově panství Třeboňské ujav, je jakož i jiná v pěkném řádu a v sladkosti pokoje dobře spravoval. Za vladařství jeho počaly vážné změny na panství Třeboňském, jež stav skvělejší, nežli byl dříve, připravovaly. Pán tento město na jižní straně, kdež jest Svinenská brána, hlubokými příkopy, valy a baštami mohutnými zpevniti dal, kteréhožto díla nejvyšší správce byl pan Jindřich z Rožemberka. Tento totiž (nar. r. 1496) dán byl od strýce svého Petra na učeni do kláštera Třeboňského a odtud pro naučeni německému jazyku odeslán do kláštera Drkolenského; když pak odrostl, jsa mládenec dobrého vtipu, poslán na studia do Bononie. Ale studia nebyla mu k mysli, nežli vojna, na kterouž s dráby obrátiv se, mnoho nepohodli a nouze zkusil; pak navrátiv se k Petru, dal se potřebovati ke zpevňování Třeboně a to dílo řídil; divných sklepů pod zemí k odpíráni nepřátelům nadělal, kteréž rybníkem Světem na větším díle zkaženy.8) Pan Petr kázal ke 200 cent. sanitru a což více potřeba bylo skoupiti a prach střelný dělati, více i železné koule a střelbu větší i menší se svými erby, kteráž se ještě r. 1610 spatřovala, slévati; jeden takový hrubý kus zaplacen jest r. 1522.9) Za těch časův také hospodářství rybničné na panství zvelebeno, a později dokonáno tak, že vzorem se stalo všem ostatním panstvím v Čechách; dílo to řídil Štěpánek (t r. 1538), fišmistr panství, rodilý z Netolic, člověk činný a důvtipný. Tento shledávaje, že jest panství na větším díle rovinaté a vody spádu velikého nemají, sušil místa blátivá, a rybníky s vodou stojatou, v nichž zimního času ryby pod ledy dusily se aneb k prohlubním se zdvihaly, přiváděním vody tekuté občerstviti se snažil; proto vyměřil také strouhu Zlatou neb stoku, kterouž po panství tom až po dnes voda živá na rybníky od Třeboně až blízko města Veselí se vede a za mnoho se vážiti může. Pro vykonání tohoto pracného a dlouhého díla, při němž sousedé všemožně překáželi, Štěpánek od pana Petra velikými milostmi dařen; předně osvobozen a k tomu rolemi, lukami, zahradami, rybníky a j. obdařen.10) Co pak se více panství dotýče, nabyl pan Petr vsi Cepu s lesy, dav za ně zboží Lutovské (r. 1508),") prodal r 1509 zákupně dvůr Mysletínský,,a) koupil r. 1513 rybník Záblatský od pana ') Archiv Třeboňský. Srov. také lib. oblig. II. 288 v arch. Třeboň. ') Arch. obecní. J) Rožemberka Kronika str. 209 (v museu), Beckovský 1034. ') Archiv Třeboňský. Jakožto vladař prodal Petr r. 1495 jeden lán bláta Mažickým, spolu pak s Vokera r. 1502 — 1505 mnoho luk lidem rozprodal. •) Archiv obecni 6) Břežan 71. ') Světecký, Trajer str. 4zG, M. S. mus. Q. G 33 p. 264, archiv Třeboňský. "J Břežan str. 74, 80 Sklepy ty a zpevnění spatřují se posud a sepsána o tom jakož i celém zpevnění Třeboně p. Th. \V agnerem důkladná monografie, kteráž jesl uložena v archivu Třeboňském. •) Rkps. mus. II. G 33- str. 261. '•) Břežan, str. 74, Sommer, str. G8. "Viz spis, který sepsal o rybnikářstvi V. Horák r. 1869, a Špatného Rybnikářstvi r. 1870. "> Viz děje Lutové. '») Archiv Třeboň. TŘEBOŇ ZÁMEK. 133 Albrechta ze Šternberka, a poněvadž r. 1518 při zvětšení rybníka Opatovského opatu Třeboňskému nejvíce gruntův zatopeno a mimo to potřebováním jednoho dvoru na předměstí Svinenském (k opevnění?) škoda způsobena, odměnil Petr klášter platy ve vsích Branné, Břilicích a Slavošovicích a jistými grunty. Roku 1519 přijal Petr od Markéty z Metlina platy ve Vrcově tak, aby je dětem jejím, když by let došly, zase navrátil; také toho roku statky, které někdy Oldřich z Rožemberka ve svou moc vzal, aby jich proti nepřátelům hranil (lány v Benešove u Choustnlka., Dyiiliie, Bošilui, Svinech, Svinkách, Homoli, Pláni, Žabovřeskách, Třebelicích a Dudově), opět klášteru Krumlovskému, ale k užívání toliko, navrátil, konečně r. 1522 od bratří z Todně platy v Hlinné přikoupil. Laskav jsa na poddané své, obyvatele některých vesnic, jako r. 1511 Kunratic, Slavošovic, Vlkovic, r. 1519 Žišova, Zablátí a Pelejic ode všech odúmrtí osvobodil a je právem obdařil, aby o statcích svých volně říditi mohli. Třeboňským spolu s bratrem Oldřichem (f r. 1513, 4. listopadu), jenž panu Petrovi věrně při správě domu Rožemberského pomáhal, některé staré výsady listem r. 1513 dne 27. ledna daným potvrdil.1) Na Třeboni na rynku v domě posud hvězdou znamenaném bydlela u něho sestra Kateřina Holická, jež tu r. 1521 v čas morového nakažení zemřela. Hejtmany na Třeboni byli za pana Petra a Jindřicha r. 1509 Litvín z Todně a Rynart z Kužan, r. 1511 Markvart z Doubravice, r. 1521 Alexander z Buzic, r. 1523—152Ď Ctibor z Drachova.-") Naveden byv Petr některými radami svými (r. 1519), se syny bratra svého Voka smlouvu učinil a rozdíl, podlé něhož jim polovici panství rodinných postoupiv, sám pro sebe druhou polovici podržel, tak aby po své stránce říditi mohl, jak by mu se líbilo; zvoliv pak si sídlo na Krumlove, zemřel tu 1. 1523 dne 9. října a pohřeb mu v klášteře Vyšebrodském vykonán. Když pak poslední vůle jeho (d. 10. června r. 1521) ke dskám zemským se dodala, našlo se, že odkázal všechna svá panství zamilovanému svému strýci Janovi mistru Strakonickému do života. Druhou polovici statkův obdrželi tudíž strýci Jan (mistr Strakonický), Jvšt, Petr a Jindřich, kteřížto bratra nejmladšího Jindřicha, že byl vtipnější, za vladaře vystavili; k dílu jejich patřilo tafcé panství Třeboňské, na němž Jindřich sídlo své si vyvolil a tu až do r. 1524 zůstával; toho roku však smířiv se s bratrem svým Janem, na nějž byl zanevřel, že přijal k sobě dědictví po někdy Petrovi,3) s chotí svou a vším dvorem na Krumlov (30. září) se přestěhoval. S bratrem Janem pro příčinu řečenou Jindřich dobře nevařil. Kdysi poslal k němu prose jej, aby k němu do Třeboně přišel, aby spolu u veselí pobyli. Jan věřa jemu, jako bratru, přijel a tu spolu ve veselí pobyli Provodiv Jana ke spaní, služebníkům jeho s hradu jiti rozkázal. Když již Jan spal, tu Jindřich a Petr, bratr jeho, do sklepa přišli a mocnou rukou násilně naň sáhnuvše, jej ukrutně dusili a přinutili, že jest jim zámku Krumlova s penězi, klenoty, zámky atd. pos:oupiti musil.4) K utvrzení práva vynuceného byl si již dříve vyprosil na králi Ludvíkovi vše právo odúnirtní po strýci Petrovi, což listem r. 1523 dne 1. listopadu daným povoleno.*) Pan Jindřich kázal také střelbu Třeboňskou rozmnožiti; roku 1524 přivezen jest veliký kus z Bechyně, jehož doprava 35'/v kopy stála. r. 1525—1526 pracováno pilně na valech městských.6) Pro kšaft strýce Petra měl Jindřich veliká zaneprázdnění, až i krvavé nepřátelství. Zdeněk Lev, jenž měl po Janovi Krumlov a zboží sousedící děditi, dal se r. 1525, 7. dubna na panství Jindřichovo Třeboňské a Soběslavské zvésti po stanném právě, snad proto, že Krumlova násilně se zmocniv, právům dědiců překážel; tudíž i Jindřich, když roku 1526 holomci s obrannými listy na Krumlov přišli, je vězením a jiným způsobem vy mořil a konečně s hradu psy vyštval. Téhož roku Jindřich maje úmysl za králem do Uher táhnouti, roznemohl se a v klášteře Světelském dne 18. srpna zemřel. Nový vladař Jan (Jindřichův bratr nejstarší) pomáhav dříve panu Petrovi proti svým bratřím a držev s panem Lvem a jinými odporníky rodu, nyní s velikou těžkostí panství jim odkázaná vyvažoval a mnoho starostí pro kšaft Petrův pociťoval. Ujav panství Třeboňské, zdědil také po bratru kyselost jeho s Janem ze Šternberka, jenž sobě škody n. Jindřichem způsobené za 10.000 kop počítal. Jelikož vladař tomu odpíral, aby summa ta na panství Třeboňském odhádána byla, vyneseno jest úřadem desk zemských na pana Lva nejvyššiho purkrabí (roku 1528), aby Šternberka v držení Třeboně, poddané pak mu v poslušenství uvedl a jej v právě jeho mocně chránil. Dne 23. února roku 1528 zprávu dával hejtman zdejší Jan Cinišpan z Heršláku, že sem přišli poslové s obrannými listy, kterým sice neodpíral, ale promluvil, že od spravování panství neupustí. Později se strany srovnaly. Také Vácslavem Chlumeckým z Lobkovic na Třeboň saháno; r. 1528 vyzván jest Jan místokomorníkem Burjanem Medkem z Valdeka, aby byl dne 18. září v Třeboni, až bude panství to dotčenému Vácslavovi odhádáno. Pozoruhodno jest, že Jan, Jošt a Petr vstoupili r. 1528 dne 9. ledna ve smlouvu nápadní s Adamem ze Hradce, pamětlivi jsouce, že jsou obojí z jednoho rodu; též pro přátelství a blízkosť společného sousedství zavázali se nejen '( Arcliv mestský. *) Světecký, arch. Třeboň., reg. půhonná 1518 kom. soudu. 3) Srovnej děje Krumlova, Nových Hradův aj. Jindřich se psával obyčejně seděním na Třeboni. *) List Vácslava z Rovného v archivu kapituly Pražská. (Jdálosť ta stala se asi r. 15251 neboť di Vácslav r. [527, že byl po opanování Krumlova 3, léta ve vězeni držán a po smrti Jindřichově propuštěn. s) Archiv Třeboňský. ") Rkps. mns. II. 933 str. 3ii. 19* TŘEBOŇ ZÁMEK. k přátelství stálému, nýbrž i k tomu, kdyby Hradečtí! rod Rožemberský přetrvali, aby dědili panství Třeboňské, a kdyby dříve Hradečtí vymřeli, aby spadlo na Rožemberské panstvi Hradecké.') Za těch dob byl tu hejtmanem mimo již dotčeného Cinišpana (r. 1528^1531) r. 1528 Vácslav Špulíř z Jiter, purkrabími r. 1529 Jan Mladějovský a r. 1532—1539 Petr z Doudleb. Roku 1529 dne 10. září jednáno bylo mezi Janem vladařem a bratřími jeho Joštem a Petrem skrze Volfa staršího z Krajku na Bystřici, kdyby Petr požádal, aby jemu Třeboň se vším příslušenstvím postoupena byla, tu aby on bytem svým býti mohl, však což by mu mimo potřebu jeho k vychování ze všech důchodův přebíhalo, o tom se ostatní bratří k němu Petrovi jako bratru spouštěli (t. j. jemu dověřili); po smrti Janově měly se Petru ještě Nové Hrady dostati.2) Jak se zdá, dostal Petr Třeboň ke svému držení; r. 1526, 6. srpna ve zdejší kra jině platy v Rankově, Jedovařích a Újezdci prodal,3) za to koupil r. 1534 zboží Dvorecké, které však brzo od panství Třeboňské ho odloučeno,*) a r. 1539 ves Zvíkov (bez A^ — Att »Tr; ľia UVvla; a un tci oic* pánova. Když téhož roku bratr jeho Jošt zemřel (15. října), Petr po něm vladařství přejal a z Třeboně, jak se zdá, do Krumlova se přestěhoval. Léta 1541 pomohl naříditi a vyzdvihnouti desk nových po shořeni hradu Pražského, k nimž se po králi jako přední pán zemský přiznal a dédičná. panství rodu svého do nich vl ožiti dáti chtěl, což však z příčin neznámých se nestalo.4) Nejsa pan Petr čacký na zdraví, nikam nejezdil, ani do Prahy ani do Teplice, až se na Tře boni složiv život dokonal roku 1545 v pá Přední brána Svinenská. (Na pláně čís. 16.) tek po Všech Svatých; odtud do kláštera Vyšehradského ku pohřbu poctivé vyprovoděn a k předkům svým přiložen. °) Podlé poslední vůle Petrovy (d. r. 1544 dne 8. července) měly se všecky statky jeho 01 j y k.ui li r *««- ŕ'twt ä í í - troví Vokovi (synům n. Joštovým) dostati, a poněvadž tito ještě let svých neměli, nařízeni jim poručríky tři páni: Albrecht z G-utšteina, Jeroným Šlik z Holiče a Oldřich Holický ze Šternberka.7) Za po-ručníkův ničím na panství hýbáno nebylo, jen ves Mazelov zastavena r. 1550 Bazi-liovi z Bunzonu. Když pak poručenství roku 1551 se skončilo, postoupeno jest poruč-níky panství Třeboňské s 1337 osedlými panu Vilémovi jakožto vladaři. V prvních letech vladař někdy Třeboň ponavštivil, ale nikdy zde dlouho dvo- rem nebýval; mnoho hosti zde přivítal r. 1554. Jsa totiž v nedorozumení s Budéjovskými, ani jeho lidi po silnicích stavovali, přistoupil ke smlouvě smírné, kteráž na Třeboni ve středu po sv. třech králích u pří- ') Archiv Hradecký. ^) Arch. Třeboň. 3) Arch. městský. *) Arch. Třeboň. 5) Panství Třeboňské se takto popisuie: Zámek Třeboň a město s předměstím. Lomnice městečko a zámek sboreny s farou a rybníky, Veselí městečko se mlýny a ves Oslov s Ganglovým mlýnem tudíž a Peštovým mlýnem na Poříčí; Mezimosti městečko s mlýny, Bukovsko městečko s podacím, Ledenice městečko se mlýnem a 2 dvořáky dědičnými a při tom zámek sbořený Landštein řečený, vsi Přeseka, Lužnice s 2 mlýny, Hlinná se dvorem, zahiadriky, mlýny, dvůr Leština u Střibrce, vsi Cep, Suchdol, hamerník s 1 mlýny a zahradník na Podbřezi i s podacím, Hrdlořez, v Branné c. t. m., Kojakovice se dvorem, ve Stropnici c. t. m , Mysletin ves s tvrzi, v Zályni c. t. m., Volkovice, Slavošovice (mimo to, co opatu náleželo), Štěpánov s podacím, Slověnice Dolní s podacím, Slověnice Horní se dvořen] Doucbovým a sbořenou tvrzí, Sádek, v Jilovici c. t. m., ve Vesci neb Jilovici c. t. m., Kxamolín, HoruSice, Bošilec, Skrbkov s podsedky a s podacím (v Bošilci), v České Lhotě c. t. m., Ponědražek ves s mlýny, Sedlikovice, Dvtiin, Neplachov, ves pustá Stoječín, Sviny u Veselí, Kunratice, Svinky, v Zalší iJ/a lánu, Smržov, ve Vlastiboři c. t. m., Ševetín s podacím, Vitin, Drahotěšice, Radonice, Kostelec s podacím, v Žíšově c. t. m., Pelejovice, Zablátí, Mazelov, Homole, Hodějovice, Doubravice, Vidov s pustou tvrzí, dvůr Čekanovský u Vrcova, ves Hvozdec, v Miletíně a Libině c. t. m. a podací kostelní v Doudlebich. (Archiv kapitulní XLIA'. 30 a archiv Novohrad.) ') Břežan, str. 80. ') Při následujícím použito Březanova vypsáni života p. Viléma. Srov. také Čas. mus. r. 1880 a 1881 (o posledních pánech Rožemberských). T R E B O N Z AM E K. 135 tomnosti vzácnějších pánův ze sousedství sprostredkovaná jest. Roku 1555 zastavena jest od panství ves Doubravice Mikuláši Humpolci z Tuchoraze, bezpochyby odměnou za služby pánu konané. Roku 1556 přikoupen jest statek Ponědražský od pánův ze Švamberka s vesnicemi Frahelčem, Německou Lhotou (nyní dvorem), dílem České Lhoty, rybníkem Ponědražským s baštou a jinými ještě rybníky, a poněvadž později opat Třeboňský svým i jiných mnichův a klášterní čeládky nepříkladným obcováním i mnohých dluhúv na týž klášter uvedením k tomu příčinu dal, že Vilém mnichy v tom kláštere trpěti nechtěl, tedy r. 1566 mnichy vybyv, faráře a kaplana k obstarání služeb božích uvésti dal a konvent ku dřevnímu způsobu, totiž faře obrátiv, statek ke klášteru náležející k panství připojil. Takovým způsobem rozšířeno o platy v Třeboni, Dvorec, Brannou, Hrachovi-ště, Lipnice, Šalma-novice, Vrcov, Ohrazení, Petrovice, Mla-došovice, Domanín, Spoli, Libin, Slávo-šovice, Miletín, Ne-plachov, Mažice, Boskovice, Doňov, Du-najice, Břilice, dvory j , V_'|ldlUV.-vKl, Pulkovský a dvor-ček v Mladošovicích. Chtěl sice Vilérr., jednav o tom s arcibiskupem a císařerr., klášter Jezovity osa-diti a tu školy vy-zdvihnouti, než později vidělo se Je-zovitům příležitěj-ším býti místo v Krumlově, kdež jim kollej vystavena a nadána. Toho roku 2. prosince Vilém na Třeboni dvorem byl, maje tu vzácné hosti z Vlach, „pány strey-ce své" knížata Uistili, kteří chudi jsouce, hladoví byli po dědictví bohatého domnělého strýce svého; ale ač na pan -stvích náležitě uctě- Zadní brána Svinenská. (Na pláně čís. 18 ) ni, přece později nic prosebenevyzískali. Pan Vilém přikoupil roku 1567 Lutovou, r- '575> 23- dubna vsi Radostice a Doudleby s krčmami; Radostice všakEliš ce Kořenské z Dlou hé Vsi k doživotnímu užívání ponechá; r\y. Pán iiice r. 1577 zase Lutovou k panství Bystrickému odprodal , přikoupil však toho roku panství Strážske, od něhož západní vesnice odtrhl a k panství Třeboňskému připojil. K poddaným svým se choval laskavě ; měšťanům Třeboňským r. 1565 dne 22. září jménem svým a bratra Petra Voka listy všechny a výsady staré potvrdil, než zrušil neužitečnou apelací do Budějovic, tak aby se budoucně jen před osobu pánovu odvolávali, r. 1577 dne 30. listopadu potvrdil jim zejména listy na lány ve vsi Bři- lici, zahradu proti zámku (dané r. 1395, 18. dubna), svobodu vaření bílého piva a nápady, konečně jim r. 1580, 12. dubna užívání a drženi rybníkův obecních, jak již dříve jim osvobozeny byly, potvrdil a za některé rybníčky, obce orné i lučné, panskými rybníky zatopené, odměnu učinil.') Ve příčině správy panství staly se za Viléma veliké změny. Roku 1560 vystaveny jsou vlaskými mistry pivováry v Lomnici a Třeboni i počalo se na podzim téhož roku vařiti, načež arci měšfané velmi těžce hleděli. Příštího roku dělal purkrabě Kašpar Ebner *) rybník „na Modřících" řečený Vdovec, požádav k tomu dílu po 100 osobách ze třech sousedních panství, kterým slušná mzda na den se platila; dělán i druhého roku pod dohlídkou Mikuláše Rutharta z Malešova a hejtmana Kekule, a poněvadž nejedny ') Archiv městský, DZ 130, A 27 — B 2. *j Před ním byl Pavel Slavikovec úředníkem, pak r. 1551 Sudek, ir. 1554—1558 Jiří Robmháp (Světecký I. 183). 136 TŘEBOŇ ZÁMEK. grunty městské do téhož rybníka Vdovce pojaty, obci učiněna slušná odměna, jak svrchu vypravováno. Dne 30. května r. 1562 skrze oheň, jenž vyšel od domu jednoho postřihače, 48 domů v městě vyhořelo, na zámku kancelář všecka a nad pokojem hejtmanovým strop prohořel a před týmž pokojem pavlače dolů spadly a obročnic těžce se obhájilo; hejtman Jan Kekule ze Stradonic na zejtři dotčeného postřihače před sebe obeslal a pro škodu neopatrností jeho způsobenou pod 500 kopami na závazek vzal. Týž Kekule byl teprve 7. července za hejtmana na panství vyhlášen a lidé obesláni byvše teprve mu poručeni. Po Kekulovi stal se hejtmanem Origenes Roh z Vlkanova, jemuž r. 1565, 30. dubna odpuštěni z úřadu dáno, při čemž přišel na Třeboň Rožemberský kancléř Albin, přijímaje postoupení správy s inventářem; hejtmanství svěřeno zatím Kašparovi Ebnerovi z Vosule, duchovnímu písaři.') Nově přijatý (29. září) hejtman Mikuláš Ruthart z Malešova dal nemálo lesu ke vsi Dvorci svésti, oboru tu novou pro bažanty dokonal téhož léta a také na rybníku Káňově podvoz dělati kázal. Vilém sám chtě se přesvědčiti o pokrocích nových na panství na podzim téhož roku na Třeboni přebýval a odtud k hospodářství v Lomnici a Borovanech dohlídal. Roku 1566 počali dělati rybník Hradecek a projednáváno na provázce dílo na Blátě. Dotčený hejtman Ruthart a Tobiáš Valatka z Klence purkrabě Třeboňský dali stavětí r. 1569 dvůr poplužní Dvorec, tu kdež ves klášterská svedena, davše staré stavení bořiti v měsíci prosinci. Při novém létě začíti mínili stavení nové, čerstvé, chtěvše okolo hromnic s ním hotovi býti; ale v tom představen jest všem úředníkům panství Rožemberských jako vrchní regent Jakub Krčin z Jelčan, muž ve věcech hospodářských správný a opatrný, kterýž na panství Třeboňské přijev ve Dvorci dvůr prostrannější a větší stavětí kázal. Poněvadž nebyl Ruthart (jenž dodělával rybník Hradecek r. 1570) Krčínovi po chuti, složen jest s hejtmanství a na jeho místě r. 1571 Jan Černý z Vinoře posazen.2) Ve příčině zámku podotýkáme, že Vilém v něm v letech 1565, 1568, 1570 a 1571 veliké stavby prováděl a jak se zdá starý hrad dokonale přestavěl, o čemž arci pro nedostatek pamětí nic podrobného říci nelze. Ke konci měsíce září r. 1565 psal hejtman Třeboňský panu Vilémovi, že již brzo potáhnou krov na nové stavení a makovice naň nasazovati budou. V srpnu r. 1568 psal pánovi týž hejtman, že stavitel Anton druhý neb třetí den po odjezdu páně ze Třeboně odjel, aby více tovaryšův najal, poněvadž se na stavbě málo pracovalo pro nepřítomnost páně. Jsou prý okna nad branou již hotova, a rámy a okenice truhláři dělají, vápna a staviva jest dosti a v zámku leží několik tisíc zbytečných cihel, však prken jest málo; mistr Martin prý pracuje o krovech nad branou a udělá je ve 3 nedělích Ptal se také, má-li býti stavení přikryto cihlami a naň makovice posazeny. Více se dovídáme z těch zpráv, že byla vyměřena kuchyně v zahrádce za špižírnou tak, aby z ní kouř do pokojů nešel. Povídá pak purkrabě, že zámek nebude brzo hotov, aniž pavlače ani krovy na stavení dodělány budou, neb před Břilickou branou (v nynější zahradě) tolik prý dříví leží, že sotva do města jeti se může. Roku 1569, 1. července prosil purkrabě Tobiáš Valatka z Klence kancléře Albina, aby poslal z Krumlova makovice a také zlato k jich pozlacení, jakož i soudeček potřebných hřebíků v. Podlé jiného psaní hejtmana Rutharta (r. 1570, 11 října) slíbil malíř pokoj ležící nad branou, kdež pán jídal, za 14 dní vymalovati, jestliže truhláři s prací svou hotovi budou; v řečeném pokoji postavena zelená kamna. Na bráně nebylo tehda pracováno, poněvadž zedníci poručením Antonínovým o lázni pracovali. O kteréžto bráně Břežan takto povídá: Roku 1570 brána do vnitrního zámku ke straně polední aneb ke Svinům dělána i podlé s tím stavením a pokoji skrze mistra Antonína Vlacha; než potom k ní k východu dům nový od Petra Voka, jak níže oznámeno bude, připojen. Ustanovením Krčina za regenta připravovány jsou důležité změny. Mohutné hráze rybničné s velebnými duby posud paměť Krčinovu hlásají; jeho dílem jest také Nová řeka. Roku 1571 způsobem násilným zrušeno jest předměstí řsvinenské, poněvadž Krčin mínil rybník nad městem udělati, a přeloženo před bránu Břilickou toho roku vystavěnou; Břežan, jenž „takové města a pevnosti snížení" nechválil, dokládá, že měl Krčin k tomu dílu dobrého tovaryše Černého, aby černé, co se lidem škození dotýkalo, dělati dovedl. Na místě předměstí shořeného Černý na jaře téhož roku rybnikári grunty vybíral a ze země vysypané hráz dělal pro rybník nový Nevděk, později Svět nazvaný, jenž byv r. 1573 dohotoven, vodou napuštěn a plodem k lovení osazen jest. Dotčený hejtman také les u Vranína mýtiti a z něho nemálo země připravovati dal, aby se tu dvůr nový a ovčín vystaviti mohly. Když byl Krčin hráz rybníka Světa dodělal, ke kostelíčku novému sv. Jiljí v témž rybníce vápno, cihly i jiné všelijaké potřeby (r. 1574) svážeti kázal a s tím stavením, poněvadž skrovné bylo, nedlouho meškal; také dělána toho času obora na velkou zvěř a srny při Třeboni. Kostelík řečený jakož i jiný sv. Alžběty ze Svinenského na Břilické ') Roh byl před tím (r. l56l) ve Lhenicich, zemřel r. 1568 při času sv. Frokopa. Jako purkrabě následovali r. 1574 Lorenc Mastnik z Mystice, r. i57g Tomáš Yinterberský ze Zálesí, r. 1582 Burjan Kasalický z Kaštic (Světeckého pam. I. 183—184. Březaiiův Petr Vok str. 21). *) Černý by] tu hejtmanem jen do příštího roku (Březanův P. V. str. 49). TŘEBOŇ ZÁMEK. 137 předměstí přenesený r. 1576 arcibiskup Pražský Antonín Brus na dožádání Vilémovo posvětil a pro věc tu přijev na Třeboň, tu na zámku přebýval. V následujících letech Krčin ještě mimo mnohé rybníky přidělané také mlýn v zámku Třeboňském v jedné věži všecek nový postavil. Také povstal na panství nový zámeček lovecký Dobrámysl (jehož památky u vsi Klece viděti lze), na nějž Vilém po r. 1583 často a rád dojížděl. V těch dobách pracováno také o ohromném rybníku Rožemberském, jenž rozsahem svým všechny posavadní rybníky na panství převyšoval, na podzimí pak r. 1584. pilně a mnohým lidem na hrázi děláno, při černž Krčin na zámku zdejším přebývaje, často na práci dohlížel; roku příštího rybník ten vodou napuštěn jest. Hejtmanem byl tu v ty časy Tomáš Vintrberský, jenž „na rybníky laskav byl" a r. 1585 na zámku zdejším zemřel.1) Ke konci živobytí Vilémova zdržovali se na Třeboni dva znamenití pokladači alchymisté, Edvard Kelley a Jan Dee. Tento byv pro čáry od legata papežského pronásledován a v nemilosti císaře Rudolfa, přece jakýmsi způsobem se k panu Vilémovi dotřel a s Kelleyem r. 1588 na zámku Třeboňskémi bydlel. Toho roku dne 26. července dívali se oba pokladači na dílo nového rybníka Rožemberského; přijedše na kočáru do obory, veselili se nějakou chvíli lovením ryb, když pak kočímu napilému kákali, aby na hrázi rybníka obrátil, stalo se to tak nedovedně, že tento i s kočárem do haltéře se zvrátil, než přítomní rybáři kočár a koně i s kočím beze větší pohromy vytáhli. K tomu poznamenal Břežan: Umělci! škoda, že se neutopili. '-) Když byl pan Vilém r. 1592 dne 31. srpna život svůj dokonal, bratr jeho Pcir Vok, již poslední svého rodu, u vladařství a velikánská panství s ním spojená se uvázal a hejtmanem na Třeboni jakéhosi Šimona Žabku nařídil, jenž r 1594 o hospodářství na panství takovou zprávu dával, že mlýn nový Veselský ne jako mlýn, ale jako zámek vystavéti dal, kdo mele, že každý sobě chválí, a u Hlíny že most inový se dělá.3) O dvě léta později byl tu hejtmanem Vácslav Špulíř z Jiter. Petr Vok udělil také Třeboňským některé výsady; jakož oni pivováru svého byli panu Vilémovi postoupili do času, to právo jim r. 1596, 4. ledna navrátil tak, aby již mohli piva vařiti, také sousedy propouštéti a dřiví v lesích panských sekati. Roku 1603, 13. května jim ze škody způsobené děláním hráze rybníka Rožemberského podlé přípovědi n. Vilémovy daroval poušť a kostelík sv. Maří Majdalény s grunty ornými i loučnými, pak je:ště jisté lesy a porostliny. *) Lomnické roku 1596, 25. ledna ode všech robot kromě výpomoci při opravování rybníkův osvobodil. Jestliže se nehledí ke starým dědičným smluvám, kteréž měl rod Rožemberský s rodem Švam-berským, patřil nápad na všech panstvích Petrových komoře královské, an byl Petr Vok svého rodu poslední. Nicméně byl císař Rudolf volen Petrovi proti postoupeni nějaké části panství jeho právo uděliti, aby o statku volně řiditi mohl. Císař přál si míti starodávné sídlo Rožemberské, hrad Krumlovský s panstvím jeho rozsáhlým, a počalo se v příčině té již r. 1600 mezi oběma stranama jednati; poněvadž však Petr Vok úmyslu byl císaři Krumlova postoupiti, dal s pilností starý hrad Třeboňský přestavovati, aby tli na ostatek žiVota dvořeni bytí nioíil. již t. I5QQ päfil hejtman špulír, že Vlaši při Stavbiií ZaHikú pilné pracují; příštího roku zavřeno jest vnitřní méstiště (plac) zámku a co tak truhlářského dílat i jinde zapotřebí bylo, mistra Oldřicha z Krumlova v tom, aby čerstvě děláno, i mistra Tomáše Třebechovského k malování stropův užíval. Koncem r. 1600 bylo již toto nové stavení vyzdviženo „a v proporcí uvedeno," pročež počato se stěhováním věcí z Krumlova, napřed však archivu. Na zámku Třeboňském nacházely se bibliothéka5) a archiv kláštera, a mimo to jen některé listy (ostatek byl na Krumlově); r. 1599, 19. února byl sem dojel pilný a svědomitý Vácslav Břežan spatřit, co tu na zámku bylo, a také vyhledat genealogie, jíž se potřebovalo ke při proti pánům ze Švamberka. Roku 1601, 29. ledna týž Břežan s truhlami, v nichž přední listové složeni byli, při pánu na Třeboň se stěhoval a potom všelijaké věci po celý rok z Krumlova na Třeboň převáženy. Toho roku 16. listopadu počal Břežan knihy bibliothéky panské na Krumlově do truhel 'sklízeti a skládati, přes 2 neděle s nimi práci veda. Nakladl 23 truhly plné a papírem a slamou po stranách, aby se nestlačily, opatřil; zimním časem, když dobrá sanice byla, na Třeboň voženy.e) Ležely v truhlách až do 1604. léta, potom v zimě nošeny do nárožní světnice k rynku k vysušení. Neíí listové kromě privilegií ještě na Krumlově v kapli sv. Jirské staré ještě pozůstali, v lednu a únoru měsících r. 1O02 jsouce do sudů v plozeni a pobiti i v truhlách opatřeni; ti také potom na Třeboň dovezeni a sklepové na hradě Krumlovském do čistá vyprázdněni. Xa konec r. 1601 přemýšlel Petr Vok, poněvadž rozkošné a veliké obory při Netolicích s panstvím Krumlovským opykati musil, aby si obůrku na Třeboňsku nad rybníkem Káňovem při Rožemberském rybníce způsobil, pročež nařídil, aby k ní dříví chystáno bylo J) Hejtmany byli r. 1581 Jiří Homut, r 1584—1587 Jan Benvdek, r. 1588, 1590, 1599 Vácslav Špulíř, r. 1594 Šimon Žabka z Drahobýle (Svět. I. 184, ^Březanův P. V. 112, 122, 185). 2) MittheU. XVI. 116. 3) Odtud použito Březanova životopisu Pe:tra Voka. *i Archiv městský. ^ Viz Čas mus. 1881, p. 200—201. 6) Břežan bydlel napřed v nárožním domě u brány Budějovské (Č. Č. M. 1878, 95, kdež jest o Březanovi pilné sepsáni). K. tomu viz důkladný článek Ad. Bergra r Mittheil. XX. I93. 138 TŘEBOŇ ZÁMEK. a Kapřík k vyměřeni a vykolkování ji potřebován. Roku pak 1602 dne 3. dubna, to jesl ve středu po neděli květné, opustil Petr Vok v tichosti Krumlov, jako by ješté jednou přijeti měl, a hod velikonoční na Třeboni slavil. Pro tu proměnu sídla mnoho nábytku a svrchkův, ježto za práci a fůru nestály a potřebovati se nemohly, na Třeboň přestěhováno na sta vozů a co pak ustraněno, že mnohý sobě dobře k živnosti pomohl. Největší práci a užitek, může se říci, přineslo a zavalilo Honzovi Hagenovi komorníku panskému. Dokládá pak Břežan, že potom byl veliký prospěch z Hor Ratibořských, „tak že Bůh, ač dopustil, že stařečka toho pana vladaře dosti úlisné a pochlebně a chybně přivedli k tomu, že svou dědickou a od mnoha set let Rožemberskou residencí dobrovolně b&z nějaké potřebnosti opustil, tuto hojným požehnáním mu zase za to snížení a poněkud zlehčení proti vůli všem nepřátelům toho vynahradil." ') Za pana Petra Voka obdržel zámek zdejší novou tvářnost. Roku 1603 zde vyslaven z gruntu nový dům od Ruthartovského domu při rynku až k hejtmanovskému, kdež kdysi Krčin bydlíval a kde potom buchhalterie a dole kancelář bývaly (nyní byt ředitelův); na druhý rok „v hromadu sformován," spojen a dospraven dům Ruthartovský skrze Dominika Kométu Vlacha z Budějovic. Dáno mu od něho Bašty a příkop. (Na plině č. 19.) 750 kop a Michalovi Paitovi tesaři od krovu 115 kop. Roku 1604, když dne 10. srpna hejtman Adam Kroupa odstoupil a Vilém Koutský z Koutu k tomu úřadu přistoupil, dal pán věž kostelní obnoviti a ozdobiti, a příštího roku (1605) počali zedníci pracovaiti o nové bráně při zámku k rynku (15. března). Tomáš Třebechovský malíř pracoval o erbu na téže bráně posud zachovaném a na lazurovém poli titul páně zlatými písmeny vymaloval (za 5 kop 20 gr.). Maloval též věž kostelní. Téhož roku lusthauz v zahradě při zámku plechem přikrýván a pěknými řezbami a malováním ozdobován, až pak roku 1607 táž zahrada ohradou a pavlačí okrášlena a vyvezena na blátech i tudíž lusthauz krásný stavěn. Pán skoupiv domy Donátovský a Bednářovský (nyní lékárnu) a v ulici do gruntu je sbořiti rozkázav (r. 1605), zdi z gruntu na díle na kolich zakládat!, dům nový & ve prostřed plac ss 2 pívnícení! klenutými a nad nimi šesterými příbytky se síněmi neb mázhauzy nad nimi nahoře ze dvou stran prostrannými a bezpečnými pro bibliothéku a třetí úzkou průchoditou pro figury a všelijaké malováni vyzdvihnouti a postaviti dal. Dne 21. března začali grunty vybírati, dne 1. dubna grunty zakládali a dne 23. června počali tesaři krov táhnouti. Roku 1606 to dílo dokonáno. Truhláři Ulrichovi stropové projednáni, na kterých pilně pracovali ') Jatý měl dvůr Petr Vok na Třeboni, o tom se vypravuje v Č. Č. M. roku 1880 str. 440, k tomu viz časopisu Eudivoje r. 1853 č. 11—14. TŘEBOŇ ZÁMEK. 139 tesaři, tesy též pod krovy kladli. Roku 1608, 6. dubna Šimon Věrník, kaplan páně, na zámku první kázání učinil, a toho roku 1. října z rozkazu páně knihy do nové bibliothéky počaly se nositi, nejprve svatá písma, a tak v měsíci do polic vloženy a mázhauz ten naplněn jest k ulici; potom roku 1609, 27. října počaly se knihy jiné nositi a 6. listopadu odneseny. Veliké nebezpečenství hrozilo novému zámku roku 1608, 15. prosince, an oheň vyšel z komína fraucimorského v zámku, než ten jest „pěkně uhašen z daru božího." Roku 1609, 14. března zemřel Oldřich z Kalenie někdejší lovčí a 20. června Jan Blahouš z Březovíku purkrabě, jenž byl r. 1606, 18. ledna po Koutském i jako hejtman následoval. Toho roku pán pavlač, jež od zámku po zdi městské k Břilické bráně se táhne, až k té bráně nově založené (nynější Břilické) dovedl i také pokoje dole klenuté spraviti a tak zámek pořádně tím novým domem rozšířiti dal, kterýž dům sice 1. 1Ď01, s použitím hradeb po obou stranách, přiveden byl zároveň s domem bibliothékovým. V červnu r. 1610 stavěna brána nová při buchhalterii k východu slunce do zámku, a k tomu díl stavení nového v zahradě k parkánům vyzdvižen a stará brána s jiným stavením starodávným se vybo-řila pro udělání většího místa a souměrnosti. Šlo to řízením Janovým Lukánovým. ') Roku 1611 val veliký neb násep před branou Břilickou pro vystřelování velikých kusův dle obrany zámku a města dělán, též krásné předbraní od tesaného kamene a sloupů v okrouhlých, jakož i druhý val v oboře v úhlu proti jatkám při stoce; na ty 2 plochau-zy mnoho práce a nákladu šlo. Dal dělati také Jan Lukan od loviště rybníka Světa ohradu dřevěnou s hrází dosti oblažní z drnů pořádně složenou až k rohu zahrady pod zámkem, kdež také bašta nízká pro střelbu od dřeva postavena. Čásf architektury v nádvoří klášterním. V zámku na věži Veselské nad mlýnem a světnicí písaře obroč-niho dal spraviti místo vysoké pro falkonety; i jinde okolo města děláno. Co se střelby dotýče, byl pan Petr Vok, přestěhovav se na Třeboň (an v Krumlově nákladnou zbrojnici zanechal se střelbou znamenitou a všelijakou municí, však nemálo jí sobě ještě na Třeboni shromáž-div), řízením Kašpara Endera ze Sechov na valech Svinské brány dal postaviti („neb raději zplácati") nejvíce od dřeva a cihlami prodělávanou zbrojnici od léta 1606, jež dostavena roku 1608. (Na tom místě jest nyní knížecí pivovár.) Sice nákladná od zbroje, ručnic a jiných braní, nástrojov a potřeb válečných a rejthar- ských; rystkamer neb komora zbrojní pod krovy v zámku vnitřním prve vyzdvižena a svěřena Matesovi Moderovi. Přibytím pana Petra Voka nastal na Třeboni život nový, posud nebývalý. Třebas nejsou některé věci níže položené pravdivé, svědčí nicméně o tom, co lidé dlouhá léta o živobytí na zámku si vypravovali. 0 dobrotivosti jeho4) — dí Břežan — by se mnoho mohlo vypravovati, kteréž druhdy někteří poddán1 zle užívati chtěli a příliš, kdyby od věrných služebníkův pán pamatován nebyl. Kterak služebníky své mnohé obohatil, dlouho by bylo o tom vypravovati. Když se o desíti hodinách na zámku k obědu jakož 1 v 6 hodin spoledne k večeři zvonilo, lidé z města i z okolních vesnic valem do zámku šli, pána do okna popozdravili, dobrého a dlouhého panování, zdraví a štěstí přáli, což on s vděčností rád přijímaje jim děkoval. Tu jeden každý kus masa neb kus ryby, chleba řízek a půl pinty piva dostal. Dávalo se každého dne pro chudé lidi do kuchyně 200 lib. hovězího masa, 30 kaprův a drobu co potřeba pro pátek a sobotu. 3) ') Brána ta při panské hospodě, nad kterouž byla tehda bnchhalterie (na pláně nad č. 12). jemu odpustiti křehkosti jeho, jako prchlivost a veselé živobytí. s) Casop. mus. r. 1858, str. 365. Hrady a zámky České III. 5) Právě pro tuto dobrotivosť lze 20 140 TŘEBOŇ ZÁMEK. „Byl pán postavy spanilé, nižší než Vilém bratr jeho, vzezřeni libého, způsobův vážných, pravé knížecích, promlouvání rozumného, milosrdný, přívětivý a ač se hněval, však žádnému nelál a nezlořečil, než mírnými slovy domlouval." Po smrti manželky své Kateřiny z Tudanic (f r. 1601) stal se prý velmi prchlým, tak že několik svých věrných služebníků v hněvu o hlavu připraviti dal. Když ho hněv pominul, ptal se, kam se ten neb onen podél? Dověděv se pak toho, že jest života zbaven, litoval své prchlivosti a ihned nařídil, aby mistr popravný z Třeboně do Soběslave se odstěhoval, Lak kdyby někdy na někoho se unáhlil, dříve nežli by mistr přišel, aby jej hněv pominul. ') V mládí svém býval velikým přítelem pohlaví ženského, jak se vypravuje v dějinách Bechyně; ještě po smrti choti své choval prý 16 dívek na Třeboňském zámku rozličného národu, z Indie prý, Španěl, Francie, Vlach, Turek, Židů, Němec, Polska. Mezi nimi přední místo obdržela Češka Zuzanka, jednoho mlynáře dcera velmi krásna, která jak kšaftem tak za živobytí pána darem za mnoho tisíc klenotů v a v Soběslavi dům dostala.,J) O veselosti Petrově mnoho si vypravovali. O masopustě aneb sice jindy, když se mu zlíbilo, pozval se prý k některému sousedu do Třeboně a poručil, kteří měšťané s manželkami a dcerami k tomu přijít! mají. Tu dal ze zámku jídla, víno nositi a byl s nimi vesel Časem hudba při tom byla a tancovalo se, čemuž se pán s rozkoší díval, a kdo co na pánu požádal, všecko obdržel. „Byl ráj jiní Čechové a Němci. Málo z nich který se našel, aby nebyl pius lector, t. j. nábožný čtenář, pročež i domlou- Jini položili se za nemocné, když na ně pořádek přišel, a že bez nebezpečenství smrti náhle nevěděli by, jak před takovým pánem kázání vy-konati. Později si vzal pán kaplana zámeckého Šimona Věrníka, jenž roku 1608 dne 6. dubna první kázání na zámku učinil. Byl také pán nových věcí žádostivý a všelijakých umění milovný, zvláátně libosř měl v stavení, v čemž sr s bratrem svým srovnal, při tom udatný, smělý a poněkud opovážlivý v tom, že k divokým šelmám šel beze strachu. Choval na Třeboni medvěda, jenž měl boudu udělanou z dubového dříví a na silný řetěz by' k té boudě přikován. Když však týž medvěd roku 1609 vrátného Caltu, který mu jisti dával, udávil, od toho času žádného medvěda při zámku nechoval. Měl také veliké zalíbení v koňstvu, tak že mimo konírnu stádných klisen uherských v oboře mnoho choval; ty mely kolnu pod rybníkem Světem, kde se jim seno zakládalo a obrok dával. 5) Obyčej byl páně více stati, než sedéti, a procházeti se, tak že i mladým s pánem setrvati bylo obtížné. Dokládá k tomu Břežan: „A sumou nevím, co by se nedostávalo při takové heroické osobě, nežli načež sám na smrtelné posteli naříkal, že v literním umění nedal se lépe cvičiti " *) Připomeneme ještě několik příběhův z dob p. Petra Voka. Roku 1603 dne 10. února strojil veselí svatební na zámku ve veliké světnici malíři svému dvorskému Tomáši Třebechovskému s Aničkou malou, služebnicí někdy paní.7) Byly drženy tři tabule, při nichž sedělo 53 osob. A poněvadž nevěsta nebožce paní od maličkosti sloužila, vydávala a vypravovala ji hraběnka Zrinská na místě páně. Podobných veselí v letech následujících několik vykonáno. Téhož roku 18. srpna byl tu legat anglický Štěpán Lesieur v Třeboni, všeho dobrého dosti z božího požehnání." 3) V sešlosti věku oddal se Petr všecken na pobožnost, ■ «.1.. I f,-, f A'-.. v..l - a tiuy McaLíiiiajs.J lix i j ^ i d na smrť pamatoval, hlavu umrlčí nad svým stolečkem v pokoji míval. Náboženství byl bratrského a bratří štědře podporoval. 4) Ačkoli zřídka do kostela chodil, rád po božné knihy čítal a slova božího poslouchal. Roku 1002 dne 1. prosince examen knéží na svém panství takové nařídil, že před osobou páné na zámku Třeboni kázání činívali. První neděli adventní kázal farář Sobéslavský Ja kub, druhou Ondřej farář Třeboňský, na den sv. Štěpána Martin Veselský a tak potom Štít ze dvora klášterního v Třeboni. ') Tamže 361. Něco bude přemrštěno, než dokázáno jest spisy úředními, že v Třeboni kata nebylo. a) Viz více tamže 363—364. Anna Turkyne z králoyského Bělehradu (v Uhřich) provdala se na zámku Třeboňském (r. i6oq, 13. září) za Tobiáše Alše, písaře při stavbách (Břežan 239). Srov. na str. 10, kdež jest popsán fraucimor r. 1600. s) Tamže 364. Srovnej časté strojeni svateb na zámku. *) Viz Skály děje I. 167 a Čas. mus. 1881 str. 38. Koupiv v Boleslavi Mladé dům bratrský se sborem jeho, předním.pánům pod oboji v moc jej odevzdal. (Kniha pamětní v Boleslavi z r. 1518 f. 124.) s) Roku 1603 dostal darem 18 ^žely („žab ve skořápkách"), později plný jich sud, tak že se jich na tisíce v blátech a bahnech Třeboňských rozplemenilo. 6) Obšírněji viz Č. Č Mus. 1881, str. I91—202. ;) Třebechovský byl i u císaře Ferdinanda III. vážen a maloval pro něho rozličná zvířata, jež mu byla placena 100 fl. za kus (1629 maloval pro něho Štiku v rybníku Jamském vylovenou). Radnice v Třeboni. TŘEBOŇ ZÁMEK. na banketu; r. 1605, 7. listopadu poselství krále Polského, zjednavši pánu svému arcikněžnu za choť, leželo v mésté přes noc a též asi 250 koni. Nebyli na zámek puštěni, neb pán odjel v tu stranu k Dobré vodě. Dne 9. listopadu arcikníže Maximilian ze Štýrského Hradce s mateří svou Marií a 2 sestrami Konstancií zasnoubenou králi Polskému a tou paní, která měla Sibinského, provázevše do Polska touž arcikněžnu na Třeboň zámek přijeli a tu přes noc zůstali, dobře jsouce chováni. Roku 1606 dne 13. října navštívil pána Karel ze Žerotína, roku 1607, 2. listopadu přijel kardinál Fellerarius legat papežský s bratrem svým na 4 vozích po 6 koních na Třeboň, kde slavně od pána chováni. Nazejtří jeli ke Koruně a ke Krumlovu. Dne 2i. února r. 1608 měli panoše a vladyky ve službě páně jsoucí kolbu na zámku. Toho roku 3. července Karel ze žerotína a jiní navracejíce se z Prahy po zavřených smluvách na Třeboň přijeli Roku 1610, 23. dubna arcikníže Maximilian pána na Třeboni navštívil a tu noclehoval; měl vozů do 11, sám na nosidlech mezky nesen. Vzal cestu před sebe z Tyrolska ku Praze. Dne 5. října zavítali sem arcikníže Leopold biskup Pasovský s Vilémem Slavatou, odkudž se dali na Krumlov. Dne 18. října přijeli k pánu Hertvík Vratislav, Vojtěch Kaplíř a jeden Němec za příčinou vojákův Pasovských a chtěli míti střelbu zapůjčenou, potom 16. listopadu arcikníže Leopold navrátil na Třeboň stěžně ve 4 kočich. Pojed drobet, ku Praze pospíchal, a pán ho dal až na Tábor dovézti. Na jaře r. 1611 Pasovští Budějovice opanovavše přemýšleli o to, jak by se města Třeboně úkladné zmocniti a škodu u Prahy na loupeži své vzatou sobě vynahraditi mohli. O čemž pán zvěděv, hleděl se opa-třovati jak munici tak i lidem svým vlastním a lidi z vůkolí postrašené ochotně ve zdech pevné Třeboně pod ochranu svou přijímal. Aby pak Pasovští v Budějovicích věděli, že je připraven, kázal stříleti velikou i malou střelbou s ohnivými nástroji tak silní, že od té chvíle neměli žádné více chuti po Rožem berské kořisti. Nicméně usilovali se pomstiti nad pánem jiným způsobem, totiž aby rybník veliký prokopali a vodou z něho spuštěnou grunty jeho zatopili. Ale tato zrádná rada Znak Rožemberský nad vchodem do zámku. on pro přetržení jim toho úmyslu škodlivého vzkázal rychle stavům do Prahy, aby pro obhájení téhož rybníka odeslali mu 2000 lidu jízdného a pěšího, což stavové v skok velmi rádi učinili jemu k libosti. ') Konečně pán, aby se jich zbyl, jim zaplatiti slíbil a peníze na dvoře Dvorci jim skrze úředníky své spláceti poručil. Přednější oficirové byli pouštěni na zámek a tu náležitě častováni.4) Na to obětován poklad rodinný a kru hův stříbrných tolik, že je nemohli v Praze za peníze vy měniti. K tomu poznamenal Břežan: „Milá růže, již máá pokoj, nebudou tě více šku. jejich donesla se pánu, pročež bati." Na podzim toho roku pán onemocněl, nicméně dal vykonati svatební veselí sekretáři Německému Theobaldovi Hokovi a Anežce z Kolchraitu, ačkoliv sám pro nemoc přítomen nebyl. Ke konci října nemoc páně se zhoršila, a dne 6. listopadu ve čtvrť hodiny na pátou polovičného orloje z půlnoci k jitru život svůj dokonal, ležev okolo 10 neděl nemocen.3) „Velmi trpělivé tu kázeň Boží snášel, rád slovo Boží slyšel, věčným životem těšil se." Předcházející noci bylo pečetění všech pokojov a nařízeni sousedé, aby nedali ze zámku nic nositi, když již prve ptáci vyletěli. Břežan, jakž pán skonal, od bibliothéky a privilegií klíče odevzdal buchhalterovi a on panu Janu Jiřímu ze Švamberka, nebo mu nebylo zapečetěno. Slavný pohřeb zemřelého rozepsán ke dni 3. února r. 1612.4) Okolo 8 hodin na půl orloje zvoněno všemi zvony, hosté, měšťané i poddaní u velikém počtu na zámek se sešli a tělo do kostela odnesli. Jeden kazatel bratří Boleslavských pokázav růži pěknou dřevěnou pozlacenou na kazatelnici, rozlámal a dolů shodil s pláčem a kvílením lidu na znamení, že erb červené růže již zanikl. Po vykonání služeb božích zavezeno tělo do Vyššího Brodu Naposled se tu objevila nádhera rodu Rožemberského a když poslední z nich k věčnému spánku uložen, ukrouceny kruhy na kameni, který vchod ke hrobce ukrýval, poněvadž se tam již nikdo dostati neměl. V příčině nástupnictví byl Petr Vok r. 1600 (vkl. 16. května) zápis učinil Janovi hraběti ze Serenu, že mu po smrti své sstupuje zámku a města Třeboně s celým panstvím a Sereň měl za to 100.000 fl. dluhův na sebe vzíti.5) Jelikož však tomu páni ze Švamberka^ dokládajíce se starou dědičnou smlouvou r. 1484 mezi oběma rody učiněnou, odpírali, Petr Vok zápis ten ') Skály Historie I. 312. a) Čas. Mus. 1858 str. 366. s) Stár byl 72 let, 1 měsíc, 8 dní, 2 hod. Čas. Mus. 1881, str 51, 187 4) Viz popis jeho v Čas. Mus. 1858, str. 367, a v Březanově životopisu. 5) DZ. 92, K 2, kdež jest obvod panství popsán. Bíezanův P. V. 190 Hrady a zámky České III. 21 142 TŘEBOŇ ZÁMEK r. 1609 zase propustil a když se byl s pány Švamberskými roku 1609 v měsici dubnu umluvil, učiněna r. 1610, 4. ledna smlouva s Janem Jiřím a Janem Bartolomějem ze Švamberkd; podlé ní připadly po smrti páně Třeboň, Soběslav, Borovany a Nové Hrady s příslušenstvím Janovi Jiřímu, naproti čemuž tento všecky dluhy rodu Rožemberského (které však summu 400.000 kop převyšovati neměly) na sebe vzal; Rožemberk a Libějovice měly se dostati hraběti ze Serenu, ale zemřel-li bezdětek, aby připadly Švam- berUfirn; vymřel li víalz: i rod .^vamherský i .Si&renský, aby víi^r'lry statky R nřpmhrrsVr staWim rtnrl nhojí připadly. Po smrti Petrově ujal tedy svrchu psaný Jan Jiří panství se zámkem Třeboní, na němž se hlavně zdržoval, a nemoha úroků z dluhův, kterých na 709.000 kop se sečetlo, práv býti, postoupil smlouvou dne 16. října r. 1615 učiněnou statky Rožemberské Petrovi synu svému, jenž přejal 472.400 kop dluhův a otci roční plat odváděti slíbil. ') Když přišel osudný rok 1618, přidržel se pan Petr stavův pod obojí a ochotně vojsko stavovské na Třeboň pouštěl, jakož i to se nachází, že se tu velitel jeho hrabě z Thurnu nějaký čas zdržoval.s) Po druhé týž hrabě meškal ve zdejší krajině v měsíci listopadu a dostih císařského vůdce Bukvoje mezi Veselím a Lomnici jej v tuhé polní bitvě na hlavu porazil a k Budějovicům zatlačil. Zatím se byl i Petr v nemalé míře v povstání súčastnil; stavové jej zvolili roku 1618 za jednoho z 30 direktorův ze stavu panského a nově zvolený král Fridrich učinil jej r. ióiy dvorským sudí. Ale r. 1620 Petr byv v Praze nenadále mrtvicí poražen a do domu jednoho vnesen, tam v rukou choti své a jiných vzácných lidí obojího pohlaví po malé chvíli zemřel; a) proto ujal se p&nství král Fridrich k ruce vdovy Anny Maxirniliany z OprStorfu a sirotkův Svamberských a potvrdil v úřadě dosavadního hof mistra a Švamberského regenta Ji říka Vrše ze Sadlna. Když se téhož roku kníže Bavorský ke hranicím českým přibližoval, raděno králi, aby Písek, TábDr a Třeboň a jiná místa podstatnější a k odpírání nepřátelům způsobnější dobře osadil a zejména na Třeboni nejvyššího Jana Sytona Angličana se 100 koni zanechal, tak aby na vše strany, kam by- se koli nepřítel hnul, po něm oko bedlivé vléci se mohlo. Nedlouho potoo Třeboň, jsouc náležitě zpevněna, ještě i dostatkem vadž císařským vojevůdcům vidělo se býti mnohem platnější, aby nezaměstnávajíce se obležením v tu zimní dobu, raději markrabstvi Moravské k poslušenství přivedli. Teprve' na počátku roku 1621 přitáhlo do Čech lidu bavorského 5 praporův pěchoty a 2 karnety jízdy, aby se pokusili, zdali by Třeboň z moci Mansfeldovy vymoci mohli; ale Mansfeldští neobávali se nic, aby s tak chatrnou mocí jim co ublížiti a k nějakému porovnání a vzdání města přinutiti je měli; a tak naposled jen Třeboň a Zvíkov v neposlušnosti setrvaly. Konečně Maradas Třeboň ze všech stran zavřel a dovezení potravy zamezil. Teprve r. 1622 v měsíci březnu, když vojáci zdejší posádky jakož i měšťané ani pomoci žádné odnikud se dočekati, ani hladem z nedostatku proviantu mezi nimi pošlým již déle vytrvati nemohli, císaři se poddali; měšťanům darováno hrdlo i při jmění svém jsou zůstaveni, vojáky pak vyvedše ven do pole, tam je ze služby jich -1 1-, (.v.. \r£í 1 -1 + \ ■ ..t-,... 11 t-f i I i -i Kir i * ./l fr^ 1rafr\v v nípl-i ŕ 11V ^''^ c\rnbridn£ rpsrmi svah lř-rlť> l"i v m1' .T Hil \ u l..,/,V.. V01 ŕ.l.| I J 11 í. \ ( íl U j) Hl'L LI Ij 11 1J J Jtuiyjl linkují lllLll IrUv^l^l ŮIUUuUllu 1^ w '». ~ • w ~, . * ~ • J 111— w dobře vidělo. 6) ') DZ. 188, Q 15. Roku 1613 počal stavětí dvůr Švamberk na místě vsi pusté Stoječroa. Také prý v těch dobách vystavěn jest výstupek v zámku s balkonem v tu stranu k zahradě; za tou příčinou prý pokoje v nejvyšsím poschodí tohoto oddělení Švamberskými se nazývaly. Na dolním dvoře zámeckém počal Petr (r. 1618) kostel evangelický stavětí; stavitel se jmenoval Paul Sasulo. *) Skála II. 322. O záměrech císařských na panství Třeboňském hled Ohi. od Než. 1879, str. 320. 3) Skála V. 51. "J Skála IV. 315—316. s) Lumír 1858. *) Skála V 1, 2, 37, 210. Den kapitulace rozličně se udává: 3.. 5., 10. března. Podlé pověsti se pani Švamberková ještě nějaký čas na zámku bránila, ale nevíme jistě, jestli hned r. 1620 aneb teprve později ze země utekla. Děti její a Petrovy byly Zuzana, Anna Dorota, Anna Žofie, Jiři Vilém, Jan Erazim, Jan Vilém a Jiří Fridrich. Studně ve dvore zámeckém v Třeboni. lidu osazena jest, tak že díl císařské armády jí na rychlo dobyti nemohouc, pro silné ven stříleni od obležení upustiti musil, zvláště po něvadž vojsko české od něho toliko na půl míle u Veselé se zdržovalo, a tou příčinou ustavičně téměř zaneprázdnění obojí sobě za-valovali, protož kníže Bavorský spolu s Bukvojem upustivše od Třeboně po vzetí Písku a Strakonic podali se při začátku měsíce října se vši silou svou do kraje Plzeňského.4) Následovala brzo potom smutná bitva na Bílé Hoře, po níž paní Švamberková i s dětmi ze země za králem Fridrichem pospíchala a nikdy více se nenavrátila.5) Třeboň nicméně majíc hejtmana vojenského Sytona s posádkou Mans-feldskou i po dotčené bitvě se nepoddala a dlouho odpírala, poně- T R E R O N Z A M E K. Baltazar de Maradas byl po dobytí Třeboně nejvyšším pánem jak zámku tak i mesta, tak že tu neob-mezeně poroučeti a říditi mohl Toho také vhodné používaje skvostné čalouny, záslony, koberce, látky hedvábné, sesle sametem polstrované, skvostné nádobí, obrazy, sochy, te nata, zbroj rozličnou a municí ano i oltář a zvony v kostele sv Jiljí u rybníka Světa do Hluboké na zámek svůj odvézti kázal. Skvostné hodiny v zámku se nacházející jakož i všelijaké mathematické nástroje také s sebou vzal, ale časť jich arciknížeti Ferdinandovi Arnoštovi daroval. Jen knihovnu, dada ji hned zapečetiti, ušetřil. Pozdržev se na Třeboni asi 3 neb 4 neděle, opustil Třeboň a zůstavil tu posádku pod Zdeňkem Libšteinským z Kolovrat. Komorník Baltazarův Servatius se stal regentem panství. Zdeněk po odchodu Baltazarově dobře si zámek prohlédl, ze zbrojnice, šatnice něco, jakož i vozy, nosidla, ano i 60 oulův, všelijaký nábytek a obrazy na statek svůj Uhřice voziti dal. Manželce jeho Ubily se těžké hedvábné záslony v bibliothéce, i vzala si je také. Mladý Slavata obdržel nějaké hudební nástroje. Kdo asi pobral množství knih ve knihovně (ač byla zamčena), mezi jiným i jakousi genealogii Rožemberskou (snad Březa-novo veliké dílo), není známo. Zůstaly ty poměry tak až do ledna r. 1623. Zámek zdejší byl tehda tak vydrancován a spuštěn, že skrze střechy, stropy a klenby do světnic pršelo; hospodářská stavení byla spustla a celé panství vůbec na nejvýš popleněno a spuštěno, tak že roku 1623 jen šest rybníkův lo-viti se mohlo. Ve vsích na celém panství bylo 82 osedlých. ') Ve příčině nástupnictví na panství Třeboňském ji? před tím rok bylo rozhodnuto; neb r. 1621 dne 18. března vydal kníže Karel z Lich- tenšteina mandát, jímž dědice Petra ze Švamberka a jiných zemřelých „zpronevěřilých rebellův" před soud k tomu zřízený obsýlal, a když nestáli, dne 26. dubna takový nález vynesen, že česť a statky své propadli. Žil sice Petrův bratr Ad.im nedílný, který v čas povstání na cestách v cizích zemích se zdržoval Starý dom v Třeboni (hostinec „U koníčka"), pokládaný nepravé za lovecký dům. ') Viz obvod panství a stav jeho v Bílkových konf. na str. 657. Hrady a zámky Ceskč III. 22 «44 TŘEBOŇ ZÁMEK. a teprve po ukončení války domů se vrátil, ale marně se vymlouval, že za čas povstání ani let neměl a vůbec ani doma nebyl, marně i toho se dovolával, že panství Švamberská jsou nápadní (poněvadž Ferd. II. r. 1628 a 1631 nařídil, aby se při konfiskaci k tomu nehledělo, je-li statek nápadní čili nic). Adam žádost svou kolikráte opakoval (r. 1640—1664), ale vždy byl odbyt.1) Živ jsa v Praze u veliké chudobě, živořil jen z dárkův, které mu někteří milosrdní šlechtici dávali; jeho příbuzní z druhé linie Švamberské ani nejraenším mu nepomáhali. V největši jsa bídě Adam prosil konečně hraběte Jana Adolfa ze Švar-cenberka, na ten čas držitele Třeboně, o podporu, kteráž mu hned a ochotně poskytnuta byla; i později hrabě stářím a hořem sešlého Adama vydatně podporoval, ano Adam sám vyzván byl, aby si potřeby svoje určil. Z vděčnosti Adam hraběti listem d. r. 1664, 20. prosince všech svých práv a nárokův na dědictví Rožemberské postoupil. Brzo potom dne 24. prosince zemřel. Císař Ferdinand II. ujav Třeboň k vlastnímu svému držení, nařídil poručnika toho panství pana Viléma Slavatu, jenž prý mohl dosáhnouti toho panství za svou věrnost, kdyby byl chtěl; a ten dosadil zde hejtmana Havla Vlka Teleckého, Víta de Cara z Rosenetu purkrabí a Lorence Vrchotu písaře důchodního. Vít z Telče pocházející poddané rozptýlené pomalu zase shledával; „ač měl jméno Vlk, však beránkova sprostnost a dobrota při něm byla." Pan de Cara mu dobře pomáhal a z Moravy několik poddaných zase na panství přivedl. Roku 1625 dne 22. března darováno toto panství od císaře králi Českému a Uherskému Ferdinandovi III Dosazen ke spravování panství jeden duchovní jménem Adam Pučar, pán dobrý a správný, jenž asi obrácení zdejších evangelíkův na víru katolickou dokonal, ačkoliv se byl o to již Slavata staral a přičinil.") Roku 1627 byla zdejší reformace dokonána. Po něm dosazen jeden soused z Vídně za hejtmana, Urban Jakob z Rulantu, dobrý hospodář, kterýž tu na Třeboni zemřel (r. 1628), nebo mu povětří sloužiti nechtělo. Po jeho smrti dosazen byv hejtman Adrian z Ekrštorfu, šlechtic Kladský, nedlouho trval; „měl soud s purkrabí Vítem de Cara, že jeden víc bral než druhý." Po něm (r. 1629) dostal se za hejtmana jeho bratr Jan z Ekrštorfu.3) Postavení prvních z těchto úředníkův nebylo příliš skvělé; ani peřin nemajíce, v šatech spávali. Nařízením královým otevřen jest sklep, kdež se archiv nacházel, a udělán seznam jedním jezovitou znalým jazyka českého. Roku 1626, 3. dubna nařídil Rulant, aby bývalý sád a zahrada zámecká (od vojáků vymýcená) zase, pokud možno, ve stav dobrý uvedena byla a aby se tam nové stromky sázely. Arci času uplynulo, nežli se přání to provedlo. Roku 1628 dne 8. prosince vydány s povolením královým Marii Magdaléně hraběnce z Buquoy všecky listy, jež se Nových Hradův, Rožemberka a Libějic týkaly. Toho roku Ferdinand III. všechna města a městečka na panství zase na milost přijal a jim výsady jich potvrdil, poněvadž po odporu svém branném toho litovali a zase v lůno církve se navrátili Za těch dob také přičiněním hejtmana Jana z Ekrštorfu o zlepšení panství všemožně pracováno, spustlé dvory obnovovány a pilně pracováno, pokud arci toho tehdejší běhy válečné dopouštěly; v ty doby obnoveny též kláštery Třeboňský a Borovanský (1630—1631), ačkoliv hejtman toho, obávaje se kyselostí, které při navrácení panství klášterských povstati mohly, nerad viděl, a to tím spíše, když uvážil, s jakou prací zpustlé r. 1620 klášterské panství zlepšeno bylo. Také potom listy a knihy, na nichž stálo, že klášterům patřívaly, těmto navrátiti poručeno, ale jen z části k tomu přišlo. Jelikož pro vpád Sasky r. 1631 rozličné obavy povstaly, nařídil král dne 14. listopadu hejtmanovi, aby hradby, bašty a koly spěšně opraviti dal, ale tak, aby lid tím zbytečně pobouřen nebyl; obyvatelé okolní aby co možná mnoho obili na zámek svezli. Byloť toho také potřebí, nebot hradby byly zanedbány a mimo několik děl, 2 ct. prachu a 2 lib. doutnákův nebylo tu žádných zásob. Skrze to nejen opravy řečené znovu nařízeny, ale i měšťané se zbrojí ke hlídkám přitahováni Roku 1632 pracovalo na šancích 211 lidí a 28 vojákův, jimž praporečník, kaprál a Krumlovský šancmistr Koráb poroučeli. Roku [633 přikoupeny k panství Třeboňskému dva statečky Vztuhy a Urtinovice s vesnicemi, kteréž od těch dcb s povrchu zemského zmizely. Když se stal král po smrti otce svého (f r. 1637, l5- února) císařem, tuť proto, že králi Polskému Vladislavovi a bratřím 400.000 n. dluhoval a také sestře své Cecílii Renatě manželce dotčeného krále věno 100.000 fl. zaplatiti slíbil, jim oběma panství Třeboňské na čas života zastavil; pročež dne 2. října roku 1637 král, králová, bratří a sestra královi Dominika Roncalia, kanovníka biskupství Varmínského, splnomocnili, aby v panství Třeboňské se uvázal; císaři vymíněny toliko knihovna, střelba, zbroj ve zbrojnici a archiv panství, jež měly býti ke kr. komoře do Prahy dodány, zápis však napsán teprve roku 1638 dne 14. ledna. Za polské vlády dána sem posádka 14 mušketýrův a pracováno pilně na hradbách, poněvadž byl veliký strach ze vpádu švédského roku 1639. Roku 1644 J) \ iz v Bílkových konf. na str. C6o a 663—664. 5) Reformátorem tu byl od října r. 1G23 P. Merrel, jenž byl člověk mírný a přes „ospalost" vrchnostenských úředníkův (jak povídá) mnoho pořídil. Bydle] v zámku, ale dosti trampot (nouze) při tom zkusil. Roku 1627 učinil jej arcibiskup nejvyšíim pastýřem na panství (ačkoliv on česky neuměl) a král mu dal mimo byt v zámku 100 kop ročního platu. ') Cas. Č. M. 1858, str. 371. TŘEBOŇ ZÁMEK. 145 Starogotická, nyní obydlená kaple v Třeboni. dne 13. března zemřela králová Cecília Renata; císař potom roku 1645, 30. května králi Polskému knížectví Opolské a Ratibořské v 1,100.000 fl. zastavil, a poněvadž v těchto penězích také summa 500.000 fl. nahoře dotčená obsažena byla, propuštěno jest panství Třeboňské ze zástavy. Cena panství byla tehda na 408.345 kop dostoupila a počítalo se na něm mimo 4 města a 3 městečka (s 497 usedlými) 51 vesnic, v nichž však ještě 177 pustých gruntův pozůstávalo. Ačkoliv stav panství zlepšen byl, trpělo ono přece neobyčejně ustavičnými průchody vojenskými. Roku 1647 nařídil císař Ferdinand, aby bibliothéka Rožem-berská na hrad Pražský přenesena byla; z té příčiny posláni z Hradce 2 jezoviti, kteří magistra k sobě přibravše, seznam její učinili a v říjnu toho roku po 12 dní knihy do několika truhel skládali; v listopadu toho roku knihy v průvodu Lorence Per-gera z Rosenwertu purkrabího po Vltavě do Prahy voženy. Malá čásť té knihovny darována klášteru v Emauzich, větší čásť Švédové, osadivše r. 1648 Hradčany, pobrali a do Štokholmu zavezli. Tehda zalíbilo se panství arciknížeti Leopoldovi Vilémovi biskupu Štrasburskému a Pasovskému, bratru císařovu, jenž r. 1647 do Španělského Nizozemska na úřad místodržitelský odcházeje, císaře o zaplacení 300.000 fl. dluhů jemu náležejících a za ně za postoupení panství Třeboňského prosil; mimo to i darování to za důkaz císařské milosti za věrné a platné válečné služby pokládal. Poněvadž však panství jakožto poslední záloha k zaplacení vojenských potřeb pokládáno bylo, a tudíž dvorská komora na jeho odcizení ani pomýšleti nechtěla, docílil arcikníže jen tolik, že mu dekretem téže komory (r. 1647, 16. prosince) panství v 260.000 fl. na čas života zastaveno bylo, při čemž si však císař právo odúmrtní a výplatu jeho vyhradil, mimo to arcikníže zavázal, aby panství nad 260.000 fl. dluhy nestížil, od něho nic ne-odcizil a je v dobrém stavu udržel. Dotčená smlouva byla teprve r. 1648, 2. ledna císařem potvrzena; naproti tomu se arcikníže toho roku 21. února v Brusselu zavázal, že všem výminkám dosti učiniti chce. V posledním roce třicetileté války dne 1. srpna přišel do Třeboně jako vojenský velitel nejv. vachtmistr Josef Priami z regimentu Contiovského s kumpanii vojákův. Poohlédnuv se dobře v městě, vypočítal, že by nové důkladné opevnění za 4000 fl. docíliti se mohlo, a žádal k tomu mimo nádenníky ještě 400 robotníkov, 60 vozův a nad svých 80 vojákův ještě 300 vojákův a 50 jezdcův; mimo to žádal za hojnější municí. Ačkoliv nebylo lze požadavky tyto hned vyplniti, tím méně práci žádanou provésti, přece se hleděli Třeboňští co možná dobře připraviti, poněvadž se Švédové Tábora zmocnili a jednotlivé jich čety již až na panství zabíhaly. Ke štěstí se svízele ty všechny mírem Vestfálským skončily. Nedlouho potom arcikníže Leopold panství Třeboňského Jnnovi Adolfovi hraběti ze Svarcen- A. Partie z bašt v Třeboni. HO TRĽBON ZÁMEK. berla, rytíři zlat rouna, cis. tajné a válečné radě, postoupil (vedle článku smlouvy z r. 1648, aby pirávo své na jiné osoby převésti mohl) a ve příčině té roku 1651 rlne 3. února hejtmanovi Ekrštor-fovi nařídil, aby se k hraběti vedle znění nižepsané smlouvy zachoval. Vedle zápisu r. 1651, 25 ledna ľ Itrus-selu daného arcikníže od summy své 260.000 fl. na panství zapsané díl jeden 100.100 fl. hraběti postoupil a jej v požívání 5000 fl. úrokův z téhož panství uvedl, při tom si však arcikníže správu a vládu panství jakož i jeho požitky do summy nezapsané 160.000 fl. vyhradil. Učiněno tak pro služby platné, jež předkové hraběte rodu císařskému a hrabě: sám arciknížeti prokázali. Mezi tím zemřel císař Ferdinand III. roku 1657 dne 2. dubna, a nástupce jeho císař Leopold vida, kterak si arcikníže přál, Třeboň dědičně míti, na své cestě, když do Frankfurtu ke korunování jeda dlouhý čas v Praze se pozdržel, dne 6 ledna r. 1658 arciknížeti proti upuštění od řečených 260.000 fl. panství Třeboňské dědičně odevzdati připověděl. Xežli však list darovací sepsán byl, arcikníže dne 15. března z Aschaffenburka hraběti Janovi Adol f ovi psaní takové poslal, že mu panství Třeboňské dědičně daruje, za to však mělo pominouti vyplacení oněch 20.000 fl. rh, jež hrabě v. úřadu důchodního arciknížecího bral; zároveň poslán mu list darovací téhož dne daný. Mezitím i se strany císařovy o dokonání těchto věcí staráno a Aleš Vratislav z Mitrovic, president komory české, dne 22. července do Třeboně přišed, celé panství v drženi hraběte uvedl. Jelikož první list hraběti na Třeboň daný ke svému dalšímu provedení nepřišel, sepsán jest r. 1660, 2. dubna nový list darovací, který nedlouho potom ve dsky vložen byl. Ku převzetí panství poslal hrabě dne 3 září toho roku hejtmana svého Křivoklátského Eliáše Gattermajera z (jatterburka se sekretářem a učinil jej zároveň vrchním hejtmanem panství Třeboňského. Nicméně předešlý hejtman Ekrštorf až do konce toho roku k odevzdání panství na Třeboni zůstával. Příštího r. 1661 dne 25. listopadu maje důležitou cestu před sebou, hrabě po prvé do Třeboně přijel, uvítán jsa od obyvatelstva s velikou radosti. Gattermajer „začav pivo vařiti na zkázu města,"') nemohl povětří Třeboňského dlobře snésti a ruznemoh se r. 1664 v srpnu dal se nemocný do Vídně nésti, kdež v září zemřel. Po jeho smrtii následoval Lov na vodní ptactvo v 17. století. ') Čas. Mus. 1858, 372. TŘEBOŇ ZÁMEľ. »47 Diviš Zikmund Pirkner, jsa vrchním hejtmanem (před tím byl na panství Novohradském), jenž poddané při starých obyčejích zanechal a města též při starých privilejích chránil, tak že po něm vždycky dobrá pověst zůstala. Nástupcem jeho byl roku 1665 Eliáš Maierhofer z Tyrolu, po němž roku ifióg Matyáš Adalbert Mosman z Monfelsu následoval; ten měl prý dvě vady: „že se každý den opil a potom leccos dětinského před sebe bral, druhou vadu, že klevetáře a pochlebníky rád poslouchal a jim věřil." Když byl r 1673 ze služby „s despektem'1 propuštěn, nařízen po druhé za hejtmana dotčený Maierhofer, jehož sobě současný sběratel starých pamětí Třeboňských hrubě nechválil. Navozoval prý vrchnost, aby Třeboňským na jich stížnosti odpovědi se nedávalo, že on je dobře skrotí, lidi poroučel biti, sousedy divnými jmény hanil a tupil, ani úřadu nešetřil hroze, že dá purkmistra i primasa do vězení, že na týden světla neuhlídají. Pivo městské zrázel sedlákům a aby panské pivo pili na zámku neb v pazderně (hospodě za městem) pod pokuiou poroučel, což dříve nebývalo, ano se na zámku pivo nešenkovalo. Také odňal obci mocné 2 masné krámy, jichž ona po dlouhá léta byla užívala Ačkoliv se zdá, že spisovatel řečených pamětí ze záští osobního něco mimo pravdu přičinil, podobá se přece, že sobě hejtman starých smluv a práv jakož i slušnosti málo sobě vážil a ve všem jen mocné a násilně jednal ') Nevycházelo však toto násilné rušení zděděných práv od vrchnosti, neb hrabě Jan Adolf byl pravou protivou svého hejtmana. Partie z rybníku Opatovského. Jak lze shledati z přebohatého archivu Třeboňského, patřil hrabě (od r. 1670 kníže) Jan Adolf k nejznamenitějším šlechticům, kteří v Čechách statky své měli. O dobrotivosti jeho a spravedlivosti již nahoře při vylíčení osudův posledních Švamberkův důkaz jsme podali; tuto jen připomenouti sluší, že patřil kníže k pramalé hrstce pánův té doby, kteří se lidumilností ke svým poddaným a podřízeným vyznačili, úředníky své ke spravedlnosti důtklivě napomínali a mimo to předsudky své doby překonavše, myšlením svým a osvícenosti věk svůj za sebou zanechávali. S neobyčejnou vzdělaností, an pěti jazyky mluvil a psal, spojoval v sobě kníže pilnosť a pracovitosť nevšední a svědomitost, jaká zřídka se nachází. 2) Ušlechtilá jeho povaha spatřuje se v instrukcích, které spisoval úředníkům svým. Dvě z nich uvedeme. Roku 1682 dne 1. října píše hejtmanu Třeboňskému, Siebertovi z Lilienšteina, takto (v převode českém): „Na Vaše psaní strany přijeti a usazení poddaných písařův budiž odpovědí, jíž se zpraviti můžete: jestliže by se přijetí takových lidí přihodilo, předně zření míti k těm, kteří jsou z panství, a nebude-li takových, teprve k synkům městským, a těmto přednost dávati před cizími; neb ovoce, které ve vlastní zahradě roste, vždy jest chutnější, než takové, kteréž se kupuje na trhu." Roku 1665 dne 30. října psal vrchnímu ') Tamže. a) Obšírně o tom rozpráví spis Th. Wagnera v archivu Třeboňském: rJohann Adolf I. Graf, seit dem Jahre 1670 Fürst zu Schwarzenberg, k. k. geh. Rath und Reichshofrathspraesident." 148 TŘEBOŇ ZÁMEK. hejtmanovi Maierhoferovi takto: „A krátce úřednici a hejtmane musejí býti všech svých poddaných-pěstouny a otci, a Vy máte býti nad úředníky dozorcem a chudého lidu vrchním poručnikem a ochráncem." O mysli jeho spravedlivé svědčí nemálo i toto: Když jednou vrchní úředník Brandýs prosebně žádal, aby byl do Čech přeložen, odpověděl mu Jan Adolf (r. 1669, 31. ledna) asi takto: „Že on (Brandýs) neumí, česky a poddaní zase německy, tak že veliký nedostatek důvěry a lásky (confidenz und affection) na vtiojí slraiič k ut;jvel5íiLiu roztrpčení (diouuiisolčtliuii) uboliýcli lidí se opatřuje, lak Ze Ijy oni zUytuCiič ano« s velikými útratami bud písemně anebo skrze nějakého nezkušeného kluka aneb písaře per modům interpretationis s nemalým zmatkem a mnohou dvojsmyslností své potřeby jemu přednášeti musili." Píše-jednou hraběti z Leslie, kdyby měl tolik panství v Čechách, jako má on Leslie, že by se česky učil, ale vůbec že jest již pozdě, aby se té řeči naučil. Jelikož také dobře hospodařil a pán Bůh mu požehnával, rostlo jmění jeho velice. K panství Třeboňskému přikoupil Bzí, Branovice a Žimuntice. Nechtě starý luteránský kostel při zámku Třeboňském k božím službám odevzdati, zřídil nový oltář (r. 1665) při staré erbovně Rožemberské, čímž základ položil k nynější kapli zámecké; mimo to provedl ještě některé důležité a potřebné opravy na stavení zámeckém. Manželka jeho Maria Justina, rozená ze Starhemberka, často a ráda na zámku zdejším přebývala a zde r. 1681, 31. ledna zemřela. Po smrti knížete (f r. 1683) následoval v drženi Třeboně a Hluboké syn jeho Ferdinand Vilém Euseb. Týž zastával důležité úřady zemské a dvorské. Poněvadž se r. 1694 potřeba ukazovala, aby všichni úředníci panství Třeboňského v jedné kanceláři zaměstnáni býti mohli, strženy jsou staré vnitřní zdi jakož i klenutí určené někdy za kůr v kostele luteránském a přeměněny r. 1698 v nový úřední dům, kterýžto arci v pozdějších dobách také k potřebám panským nevystačoval. Nerad kníže Ferdinand pivovár při zámku místností svou již skrovný a při tom velice chatrný a sešlý zrušil a nerad by byl nový stavěl; proto přeměněna jest na pivovár-stará zbrojnice Rožemberská; r. 1700 počali zdi její bourati ar. 1712 byla stavba dokonána. Tehda byl již kníže Ferdinand mrtev (f r. 1703) a panoval syn jeho Adam František. Týž přikoupil k panství statky Zborov a Harnr s Valem; zvláště památným se stalo panování jeho nabytím dědictví Eg-g-enberského, zejména panství Krumlovského, s nímž Třeboň od těch dob sdílela své držitele.') K úctě svrchované, kteréž požívá tnížecí rod v jižních Čechách, přispěli přede vším knížata svou bohatýrskou myslí; úřednícL jich vzděláním svým pak panství Třeboňské na nejvyšší stupeň plodnosti přivedli. ') Za pozdějších pánův přestavován jest starý pivovár, byt purkrabího a jiné stavby na jižní straně zámku ležící. Pohled na Třeboň od rybníka Světského. TŘEBOŇ ZÁMEK. 149 3. Stolní řád Rožemberský a Švamberský. ávno uznaná pravda, že civilisace mravy a způsoby šlechtí a nových potřeb vyvolává, a že tedy lidstvo čím později tím také v jisté míře příjemněji a pohodlněji žije, spatřuje se i při stolování, a to nejen v příčině toho, co se jí, nýbrž i jak se to sní. Od konce 13. věku, kdež prostí naši předkové o svých praotcích soudili, že ani chleba neměli, nýbrž jen maso a ryby jedli a ..právě skotsky přebývachu," až na naši dobu, kdež české kuchařství samo sebou se chválíc o psanou chválu nedbá, stopovati lze nejednu proměnu od hrubšího k jemnějšímu. Jak prosté, ano po našem smyslu sprosté byly mravy lidstva ve 13. věku, a jak se mnozí při stole nešetrně chovali, o tom svědčí německý básník Tan-hauser, dávaje zemanstvu naučení takové: „Ruce sobě čistě před jídlem umyj, nehty ostříhej, ale v soukromí, nikoliv před hostmi. Xa nejvyšší místo sedni si jen zdráhaje se, sediž rovně, nehýbaje mnoho tělem a neobcházeje okolo hostí. Kdo sedí nahoře, napřed si béře; leč budou-li tu paní, ty sobě první brati mají. r Chleba nejez, dokud nepřinesou první krmii; nekousej na obou stranách, nešťouirej nožem v zubech a nepodávej si pokrm prstem. Rozřizneš-li vajíč:ko, nezamíchej je nožem, nýbrž kouskem chleba; také nebudeš si sůl brati prsty, nýbrž vezmeš něco nožem a položíš na kousek chleba. Chleba si kraje, nepodpírej bochník o prsy, polívku nepij z misky, nemlaiskej ústoma, také si nos neutírej o ubrus a pásu za stolem nepovoluj." Byť toto o Bavořích platilo, přece mezi nimi a našimi předky příliš velikého rozdílu nebylo. I Stůl podoby čtverhranné neb vejčité nestával uprostřed světnice, jako se nyní spatřuje, nýbrž při stěně, aby v jistbě zůstalo dosti prostranství pro služebníky neb kejklíře, kteří stolovníky obveselovali. Proto také na té straně k prázdné světnici obrácené se nesedalo; té straně při zdi říkalo se vástoli a tu bylo čestné místo, druhdy pod nebesy. Vrch stolu pokryt byl prostěradlem neb ubrusem, po stranách kolem celého stolu visel na kroužcích „ručník-' až k zemi splývající, o nějž si hosté ústa utírali. Spořádání svršků stolních a jídel bylo velmi jednoduché, ano chudičké. Vysvětlíme je, srovnávajíce tehdejší způsob s našim nynějším. Taliřň ve starší době nebylo, leč dávaly se na stůl okříny čili misky, druhdy i pečené placky, na něž se maso pokládalo. Talíře cínové anelb kamenného zboží zavedeny teprve v 15. věku. Nože (dlouhé i se střenkou 030 i 0-40 m.) broušeny byly na obou stranách jen do třetiny délky; dávati nože všem hostem nebylo zvykem před 16. věkem, nýbrž položeny na stůl jeden aneb dva nože, jichž užíval kráječ, rozkrajuje pokrmy na menší kousky. Podobněž se mělo s vidličkami. Ve 12. století byly vzácnou věcí, jsouce užívány toliko u Rekův a Benátčan ův. Xa západě dávali potom jen jedny neb dvoje vidličky na stůl, a to jen pro toho, který krmě rozkrajoval, poněvadž se bral) suché pokrmy rukama, tekuté lžícemi. Ještě ve 12. věku kázáno duchovenstvem proti užívání vidliček, jako by to tiyla hříšná prostopášnost. S noži zobecněly v 16. věku, ač nikoliv všude, neb i v 17. věku se jídalo na některých místech po starodávném způsobu, jehož se posud Turci starovérci drží. Lžic užíváno záhy a dáváno jim podlé mody všelijaké podoby, tak že byly rapy někdy rovné, někdy velice ohnuté, čepelky druhdy okrouhlé a jindy podlouhlé. Starodávné lžíce zachovaly se ve Hradci Králové (viz díl II. na str. 221). Na stůl pokládány slánka, okolo ní okříny s chlebem žitnými neb i pšeničným, truclemi čili houskami a jiným pečivem, obyčejně také stříbrný koflík, kterýž mívala i chudší rodina zemanská, a několik číší, řepic a j. nádob dřevěných aneb hliněných, později stříbrných a zlatých, o nichž jednou jinde pojednáme. Pilo se začasté jen 7 jednoho velkého koflíku, kterýž koloval mezi hostmi, když jim byl hospodář připil. Ubrouskův nedávali na stůl, poněvadž si hosté před jídlem i po něm ruce v umyvadlech neb měděnicíclh umývali. Předními zásadami při strojení hostin byly úhliednost a aby jídel rozmanitých bylo v hojnosti. Uhlednosti šetřiti takovou měrou, jako se stává nyní, ukazovati při tom bohatství, nádheru a eleganci, nebylo možná ve 14. věku a před tím; takéť nedovedlo' tehdejší umění ukázati ty všelijaké chuti ostré, štiplavé, řízné a při tom přece příjemné našeho kuchařství, pomáhajíc si hojným přimícháním koření. Protož si hleděli uhlednosti, jak právě uměli a dovedli. Jelen celý byl upečen, potom pečené přikryta >50 TŘEBOŇ ZÁMEK. koží, jako by jej přinesli teprve z lesa a ozdobeného chvojím a věnci nešli čtyři sloužící mi nosidlech do jistby ke kráječi. Také ptáci větší přinášeni na stůl v pernatém svém oděvu, leč menší ptáci přinášeni na malých rožních, K úpravnosti vedle smyslu tehdejšího věku přispívali nemálo četní služebníci, někteří krajíce, jiní nosíce, jiní nápoje nalévajíce aneb hostem přisluhujíce. Ke stolu troubeno aneb pískáno, potom hosté umyvše se sedli za stůl aneb je hospodář nebo-li hofmistr jeho rozsadil a pak „jedli s rozličnými rozprávkami, s hudci a s jiným se žertovným veselím.'' Nosili jim masa rozličná, zvěřinu, bify (pečeni hovězí), prskance (kvíčaly), křepelky a ptáky drobné, pak se dávala na konec roubenina (ovesná) aneb nějaká jiná kaše (proto pořekadlo: „Mne ke kaši voláte, snčdouce napřed zvěřinu"). Nakonec se dávaly perníky a podobné zákusky, konfekty, lektváří, ovoce a j. Z velikých hubatek, konvic a džbánů nalévali kerštinu (mošt, jak ode kře jest, nikoliv ze sudu), laskomku (?), pecovku (mošt hruškový), medovinu (nápoj z medu a vody, též z vina a medu), víno, u bohatých i malvazí, romaní, vlaská vína, ryvolu a j.') O tom, který čas jest nejlepší k jídlu, rozumovali již staří Rekové takto: Pro bohaté, když se jim chce, pro chudé, když co mají. Jisto jest, že jídali ve Francii u dvoru královského v 8 hodin ráno a šli v touž hodinu z večera spat. Později pošinuto hlavní jídlo na g. hodinu, podlé čehož se v 5 hodin ráno vstávalo, v 5 hodin večeřelo a od 9. hodiny zase spalo. Ješté později obědvali o 10., pak o 11. hodině. Jídali totiž na pŕ. v druhé polovici iď. věku o 8. hodině polévku ke snídaní, o 10. hodině oběd, ve 3 hodiny svačinu a v 5 hod. večeři. Španělové zavedli 12. hodinu a drželi se jí pevně až do novějších dob. Koncem 15-a počátkem 16. věku udály se v upravování hostin veliké změny a způsob tehdejší, podobaje se na mnoze nynějšímu, zachoval přece mnohé zvláštnosti ze starých dob. Páni z Rožemberka a dědici jich páni ze Svamberka, žijíce jako knížata a majíce služebnictva tolik, že se malým králům vyrovnávali, velice pečovali o úp>ravné strojení tabuli a stolů, vydávajíce o tom nejednou navedení či instrukce. Z navedení, kteréž dal pan Vilém dvořanům svým r. 1556, když byl dvorem v Praze, poznáváme tento řád stolní: Jindřich Olbram ze Stékře a pan Chlumčanský připravili na stůl, přistrojili chléb. Jan komormík dal k tomu ubrusy a servety, které na každé jídlo novoprané byly. V jistbě sešli se hofmistr páně se staršími (t. j. předními dvořany), aby pánu a hostem počesť učinili, dotčeni Olbram a Chlumčanský, kteří jídloi nosili, Honz Eautr, Pergar, Béšický, Sádlo, Vheder a Dobřenský, kteří p>ánu ustavičně ke stolu sloužili, Mikuláš lokaj, který talíře z panského stolu utíral, a Mírek, kterýž měl stříbra sobě poručená; při něm stáli Mikuláš a Michal z kanceláře, kteří pití nalévali a nádoby picí vymývali. Když vstoupiv pán s hostmi za stál si zasedl a jídlo se postavilo, odešel hofmistr se staršími do druhé světnice; v tu chvíli také dům zavřen a postaven jest jeden pacholek ke vratům, aby každý do domu puštěn nebyl, a druhý stál u dveří, aby nedal každému do jistby vcházeti. Také šli hned čtyři pacholci pro pití, kteréž již v pivnici připraveno bylo, a nosili v ždy jen čtyři sklenice. Nápoj také před tím ve vaničce mosazné ochlazován. Kteří byli ke službě ke stolu, neodlcházeli odtud, pánu ustavičně přisluhujíce; mezi tím sedělo 12 starších dvořanů v druhé světnici, kdež jim byl lokaj stůl pokryl a chléb ustrojil. Sloužila jim pacholata a lokaj jim nosil pití. Piti o plné a polovice (t. j. připíjeli sobé celou sklenici neb půl) nebylo jim dovoleno, než každý mohl se napiti, co chtél, vystřihaje se křiku a daremných rozprávek. Hostí s sebou do domu nikdo nesměl vodívati, a když se který zahodil „z dobrých lidí," siázel jej toliko hofmistr za stůl podlé poručení páně. S jídlem tu pospíchali ; neb jak se dávala voda na páně stůl, vstali ') Srov. Spamerův 111. Arch. Worterbuch, Cori, Burgenbau 148—154, kroniku Hájkovu k r. 751, Jungrnannuv slovuik. TŘEBOŇ ZÁMEK. 151 hofmistr a starši ode stolu a odešli do panské jistby, odkudž neodcházejíce pánu „pro poctivost jeho'' sloužili. Po vykonání této služby povolal Ojíř služebníky, kteří při stole sloužili, vzal je ke stolu a posadiv je pořád vedle sebe, byl toho pilen, aby se křikův a připíjení nedopouštěli. Mikuláš a Míchal umývali a utírali stříbrné nádobí a Mirek je potom uzavíral. Nejvíce práce měli po všechen ten čas kromě Ojíře, kterýž obcházeje všude dohlížel, Adam Sudek z Dluhé a Jan Olbram ze Štěkře, kteří kuchyni K stolí fmu řadu Roíemberskému a Švamberskému. a pivnici spravovali. Dbáti jim o to bylo, aby se oboje po jídle zavřelo, aby se krmě a pití v čas nosilo, aby se z kuchyně nic nevydávalo kromě času ke stolu, a aby se „neužírali" pacholci, kteří nahoru piti nosili. Kuchaři a kličníci při pivnici jim byli poddáni. Pan Petr Vok, dokud na Krumlově dvorem byl, vychovával mnoho tabuli a hostil úředníky a služebníky své po knížečku (r. 1593). Kromě stolu páně a panina bylo tu 13 stolů horního dvoru, kterýž bral jídlo z horní kuchyně páně, a 6 stolů dolních, pro něž se vařilo v kuchyni dolní. Při prvním a druhém Hrady a zámky České III. 23 152 TŘEBOŇ ZÁMEK. stole seděl horní fraucimor, totiž Šlechtičny a panny, po 7 osobách, při třetím dolní fraucimor, totiž šafářka a dívky služebné. U čtvrtého stolu „u pana Homuta" seděli p. Homut, paní Homutová, dvíé pacholat, lokaj, chůva, dvě děvečky a děvče, vše 9 osob. Za pátým stolem sedělo 14 osob od stavu, starších služebníkův a pacholat, mezi nimiž byl i bratr Jindřich a lékař. Ke stolu šestému, pisárskemu a řemeslnickému, sedalo 19 osob, totiž hospodář, zlatník, hodinář, krejčové, písaři (dvorští), ručnikář, malíř, který papír dělal, barvíři (ranhojiči), trubač, alchemista a j. Oddílem tohoto stolu bylo čtvero paicholat těch řemeslníkův. Za sedmým stolem seděli komorníci, stříbrníci, lokajové a služebníci, vše 15 osob. Osmý stůl byl v pivnici pro číšníka, bednáře, dva, kteří strojili na stůl, a v pekárně pro pekaře, mladííiho pekaře a pachole. Kromě toho jedlo tu 6 pacholat dvořanských. V kuchyni jedli při jednom stole kuchmistr, písař pocestný, písař kuchynský, 5 kuchařův, paštikář a b pacholat, vše 18 osob. Tři byli stolové pacholkův dvořanských; při prvním 18 osob s forejtarem, marštalíři, kočími a kluky, při druhém 10 osob lkočovských a pacholkův, při třetím 7 pacholkův a 4 raezkáři. Všech osob k hornímu dvoru bylo téhož rolku 156. V dolním zámku byli tři stolové úředníkův, kteří nebyli u dvora páně, nýbrž panství a poddané spravovali. Za prvním seděli regent, hejtman, purkrabě, sekretář, knihy vedoucí, důchodní a jiní přední úředníci, vše 12 osob, za druhým písaři: puchalterie, kanceláře důchodní, purkrabští, pivovarmi, mlýnští, obroční, zahradník, úředník porybný (fišmistr) a myslivec (14 osob), při třetím myslivci, pachole myslivcovo, kováři s učedníkem, řezníci, šafář zámecký, rybák zámecký a nápravník (12 osob). Čtvrtý sltůl byl pro n pacholkův od koní (dolní konírny) a koláře dvanáctého. Konečné jedlo osobě 10 pacholat úřednických a 9 pěších, mezi nimiž byli i půjezdný, dva vrátní a topič. Kuchaře dva, kteří jedli v dolní Ikuchyni, za jeden stůl nepokládáme. Byli-li trubači, měli v dolním zámku sedmý stůl. Bez trubačův jedlo v dolním zámku 70 osob a všech osob k jídlu bylo tudíž 226. Avšak kromě těch dávalo se prý ze špižírny panské chleba, piva, vína, masa a co potřeba paním a starším služebníkům, kteří v městě u sousedů své obyty měli. Masa na syrovu dáváno 101 osobě, kteří sobě strojili; kteří pak samotni byli a toliko služebníka k poslouženi měli, těm se prý jídla z kuchyně posýlala, tak že i mnozí sousedé při tom své obiživení měli, u kterých ti páni bydleli. ') Podobněž jako na Krumlově, bývalo i potom na Třeboni. Za pánův Švamberských byl na Třeboni menší dvůr, ale vždy ještě osob mnoho. Pro ně vydal Petr ze Švamberka roku 1Ď16 řád obšírný, z něhož stránku tuto živobytí tehdejšího i v podrobnostech poznáváme. V 10 hodin před polednem a v 5 hodin s poledne přistrojil se ve fraucimoru či ženské síni stůl pro děti, kterýmž přisluhovali mládenci a dívky. Preceptor dětí pomodlil se s nimi před jídlem i potom a po celý čas seděl při nich. Kuchmistr poslal jim z kuchyně: 1. polévku neb krupovku, 2. mladé hovězí maso (zřídka), 3. zadělávané (telecí, jehněčí neb skopové), 4. kuře neb slepici zadělané, 5 dvojí pečeni (telecí, skopovou, jehněčí, kapouny, zvěřinu, ptáky), 6. vařivo (vejce, panádle, kaši aneb kašii jablečnou, hruškovou neb švestkovou, špenát, bílou neb červenou řípu). Kromě 7 bochníčkův novopečeného chleba postavilo se na stůl tento 8 žejdl. piva bílého a 1 '/2 žejdl. vína. Co se týče ostatních stolů dvořanských, byl pořádek takový: Při druhém stole pacholat sedělo 15 osob, totiž obroční, písař kuchynský, kluk z konírny, diškantista, pacholata: hofmistrovo, kuchmistrovo, knihy vedoucího, sekretářovo. Jisti se jim dávaly: 1. polévka hovězí, 2. maso hovězí, 3. zadělávané", 4. pečené hovězí, 5. zelí, řípa neb salát. O dnech postních dostávali ryby s knedlíky. Na třetí stůl pro řezníka, forejtara, pachole, lovčího, vrátné a j. (10 osob) dávaly se: 1. polévka, 2. hovězí maso, 3. zadělávané hovězí maso, neb osrdí, neb dršťky, neb volské hlavy a nožičky, neb nasolená zvěřina, 4. hrách neb křoup}', zelí, řípa atd. V neděli a ve čtvrtek se jim dávala pečené. Čtvrtý stůl byl panský, o němž později. Za pátým neb šlechtickým stolem seděli hofmistrová, tři panny, lovčí, kuchmistr, preceptor a sekretář. Jídlo se jim dávalo z panského stolu. Nežli si sedli, postavil sklepník na jejich stůl skleněnou lahvici s vínem o 6 žejdlících a 2 prázdné sklenice. Při jídle jim naléval pekarek (mladý pekař) pivo, odnášel talíře a jídla, jež ohříval pro šestý stůl. Avšak pro tento stůl nosily se z předešlého jen čtyři krmě (polévka, hovězí maso, zadělávané a nějaké silné vařivo neb příkrmí). Tuto seděli písař německý, lékárník, lokaj a jiní služebníci. Při sedmém stole sedělo u osob ženských dolního fraucimoru a dávaly se jim: 1. polévka, 2. hovězí maso, 3. odvárka (omáčka, jícha) se zvěřinou, 4. zadělávané, 5. pečité, 6. vařivo. Na osmý stůl, při němž seděl starosta s 5 děvečkami, dávaly se: polévka, hovězí maso, zadělávané a vařivo. -Devátý stůl byl v kuchyni pro dva kuchaře, dva kuchtíky a dívku kuchynskou. Za desátý stůl počítaly se osoby, jimž se posýlalo jídlo a pivo domů. Ke všem stolům se dávalo piva po kolika pintách (28 pinet jedno vědro). Rád dotčený platil pro oběd i večeři. Na panskou tabuli nosily se k obědu i k večeři: 1. čtyři libry hovězího, 2. dvě libry odvárky, 3. tři a půl lib. teleciho bud vařeného neb zadělávaného s knedlíky, 4. tři a půl lib. skopového vařeného ') Toto poslední z Č. Č. M. r. 1858 na str. 365. TŘEBOŇ ZÁMEK. 153 neb karmunady, 5. čtyři libry telecf pečené, 6. pečené skopová neb jehněčí, aneb zvěřina. K tomu 8 chlebův panstých, 6 žejdlíkův bílého piva a vino. O pátcích a dnech postních dávaly se na tento stůl k obědu: 1 veliký kapr v černé omáčce, 2. vařený, 3. pečený neb zadělávaný kapr, 4. štika misná (to jest štika prostřední velikosti, která se nevařila v kotle, nýbrž v mise cínové, s níž se na stůl nesla) na polský neb uherský způsob, 5. štika misná uvařená se slaninou aneb smaženou žemličkou, 6. štika smažená nadívaná aneb na jiný způsob připravená, 7. sedm neb osm okounův vařených, zadělaných neb smažených. Ku konci dávali pstruhy, drobné rybičky, ježdíky, mniky, lipany, platejsy, sledi, mihule, bryky, sardely, šneky, nikoliv všecko, nýbrž jen jedno ze jmenovaných. K večeři, která však za večeři nepokládána, njbrž jen za zajedení, dávaly se: 1. krmě z vajec, 2. vařený neb studený kapr, 3. pečený, aneb v paštiku zaobalený, aneb vychladlý kapr, 4. štička, 5. vařeni pstruzi, aneb raci, šneci aneb drobné nebo li menší říiné ryby, něco sardel, bryky, kaviár, mihule, ústřice aneb něco podobného. Každého dne o 11. hodině před polednem a 6. hod. s poledne pokryli stůl panský a položili nejméně 12 tallřflv pokrytých bílým ubrouskem na dolejší konec tabule, po čemž jeden z předních Vchod do parku v Třeboni. služebníkův na tom místě stoje, pánu a ostatním stolovníkům talíře podával. Do té doby byli hotovi v kuchyni a kuchmistr poslal nahoru kromě salátu a omáček 12 dobrých krmí (aneb více, byloli hostí) po prvé a po chvíli tolikéž aspoň krmí teplých a studených za druhé. Sám i doprovázel sloužící, kteří krmě do tabulnice nesli, a dal je pokryti misami, dokud páni za stůl nezasedli. Když pán přišel ke stolu, přistoupili k němu hofmistr maje nálevku v ruce a přední po něm služebník drže nalevadlo. Od něho obešedše hosti, potom vodu z nalevadla vylili, nádoby vytřeli a ručník dožili. V tu chvíli, když si pán ruce umýval, odkryl kuchmistr pokrmy a ihned utřel páru na vrchních misách čistým ubrusem. Tu zasedli za stůl pán, paní, hofmistr páně a životní lékař. V tu chvíli, když pán jedl, rozkrájel hofmistr hovězí maso a tak si i vedl při každém následujícím jídle. Když došlo na dvě, tři aneb čtyři krmě po mase, poslal hofmistr polévku a maso do kuchyně, aby je ohřáli pro pátý stůl. Když to se stalo, opustily hofmistrová a panny, kteréž opodál stojíce pánu počest činily, tabulnici a odešly do vedlejší síně ke svému stolu. Mezi jídlem podával jeden sloužící pánu víno aneb jiné nápoje a jiný podobněž paní přisluhoval. Když se odnášel poslední pokrm z panské tabule a přinášely se konfekty neb ovoce, vstali páni od pátého stolu (panny seděly), nechali jídla, kteráž jim přinesl kuchmistr, na stole 23* '54 TŘEBOŇ ZÁMEK. stati a pánu pojídajícímu konfekty přisluhovali. Po té mohli odejiti zase ke svému stolu, ale nesmělí se tu déle než čtvrt nebo půl hodiny zdržeti. Potom zase přisluhovali. Když páni vstáti měli, vstal také hofmistr, sháněl vodu k mytí a poslal čeládku k obědu; hofmistrová a panny vstávše zatím, postavily se opodál od panské tabule a činíce počesť čekaly, až páni odešli. Asi o 12. hodině skončila se panská tabule a v ten čas se počalo jisti u šestého stolu; u ostatních nošeno jídlo asi o ijY2 hodině. Kromě těchto stolů dvořanských byli ještě (tři stolové úředníkův na panství, jak seznam jich r. 1615 dne 1. listopadu sepsaný ukazuje. Za prvním stolem seděli hejtman, purkrabě, Vácslav Břežan, písaři důchodní, obročni, porybný, lékárník, dva fišmistři a jeden obroční (futrmistr). Za druhým stolem seděli kovář s učedníkem, kolář, šafář, řezáč, starý kočí, kočové, pachole, zahradník. Na třetí stůl, za nímž seděli mládenec písaře důchodního, pacholata: hejtmanovo, Březanovo, lékárníkovo, pekař, pekarek, kuchař, kuchtík, řezník a služebník písaře obročního, dávalo se, co zbylo jídla z předního stolu. Celkem se hostily na všech třech stolech 32 osoby. Holota rybničná měla stravu s čeládkou v Novém dvoře; pro sládky, písaře při pivovářích, polesného, 2 myslivce, dva lidi k lesům, polesného v Kostelci, bažantníka, baštiře a hajné učiněno jest zvláštní opatření, poněvadž nemohli docházeti do zámku na stravu.') ') VSe z registr. Rožemberské a Švamberské ve Třeboni. Matka Boží Vyiebrodská. Soběslav Hrad. i. Popis a dějiny. rajina u Lužnice nad Táborem znamenitě se liší od pobřeží této řeky pod městem dotčeným. Kdežto řeka pod Táborem mezi stráněmi a skalisky se prodírá, teče volněji hořeji. Stráně jsou tu nižší aneb od řeky vzdálenější, nežli se spatřuje doleji, a proto jsou u řeky bud lučiny aneb role. Okolí obdrželo tím ráz jednotvárný, ukazujíc druhdy obraz smutný, kterýž málo kdy osvěžen jest krajinkou veselou neb půvabnou. Na podobné rovince rozkládá se město Soběslav s vysokou osmahlou věží, která již čtyři století na město a záhumní jeho pečlivě na zahrady obrácené, a vzdálenější od města lučiny a nivy pohlíží. Město jest úpravné, ale schází mu ono čilé živobytí, kteréž ani travičce mezi dlážděním nedá zniknouti. Ačkoliv má několik památek starožitných, nesmíme se přece u žádné jiné zastaviti, nežli u jediné, starého hradu, kterýž byl někdy první pevností městskou, ale na ten čas úkol pivováru obdržel. Postaven byl hrad blízko brány Táborské, a to tak, že stál při samé ohradě městské, jež na způsob Otakarských hradeb zřízena byvši, město na všech stranách zavírala. Nejznamenitější částí hradu, jak nyní se spatřuje, jest vit kromě jediné hrany okrouhlá a z drobného kamene postavená, končíc se střechou kuželovitou, taškami pokrytou. V nejdolejší místnosti, k níž vedou dvéře vylámané a obroubené ke konci 15. věku, nachází se sklep prostranný a vysoký, sklenutý tak, že se klenutí hvězdě podobá. K hořejším ponebím se leze po rebríku a přichází se asi ve výšce prvního poschodí ke dveřím, kteréž teprve v posledních stoletích úpravu svou nynější obdržely. Nejhořeji jest světnice s pěti okny, kde pověžný obýval; týž mohl odtud vycházeti na pavlač neb podkroví, které šlo zvenčí okolo celé věže, jakož se toho posud jisté známky spatřují. Až sem vylézati není radno, poněvadž jest trámoví ve věži spuchřelé. Toto bylo ve výšce pátého poschodí. Na spodních čtyřech poschodích spatřují se střílny, nahoře úzké a dole v kruh rozšířené a velmi výhodně zřízené. Neb ačkoliv z venku tak zúženy byly, že se do nich střela nesnadno dostala, byly uvnitř tak rozšířeny a pěkné vyklenuty, že v nich člověk pohodlně státí může. Na venkovské omítce vymalována jest veliká červená růže, pocházející bezpochyby z dob posledních Rožemberkův. Vnitřek věže, jejíž zdi v hrubosti své asi 2 m. měří, vykázán jest i s parkánem hostinskému. »56 SOBĚSLAV HRAD. Věž stojí sama o sobě, oddělena jsouc od nejbližšího stavení, v němž se sýpky nacházejí,, uličkou a zdí rehrubé širokou, v níž se také úzká střílna nalézá. Ostatek bývalého hradu zaujímá veliké= stavení, v němž se nachází pivovár na čtyřech stranách prostranné nádvoří objímající a na několik domův rozdělený. Na štítě jižního domu Čteme nápis: Renovatum Primo anno MDCXIV secundo anno MDCCCVII, a v nově přidáno, že obnoveno stavení toto roku 1881. Zbytky prvnějšího obnovení, totiž rustika tehda. •obvyklá, spatřují se na západním velikém stavení, kdež se podlé pověsti gymnasium nacházelo. V tomto stavení nalézaly se ještě před 50 lety rozličné starožitnosti a památky, zejména starodávná místnost, v níž se hvozd nachází, a krásný gotický portál ze 14. věku, jímž se do várny chodívalo. V severním-. domě, jenž se jedním rohem věže dotýká a nyní sýpkou jest, byly v přízemí také staré dvéře řemeslně vytesané, jimiž se do sklepů chodívalo, ale ty jsou také již odklizeny. Celkem se za posledních let mnohé památky staré snad zbytečně zničily. Lid sobě povídával, že byl na místě pivováru klášter a jakožto-důkaz toho uváděna socha dřevěná sv. Petra, která sem však z bývalého kostela sv. Víta přenesena. Město Soběslav ') pojmenováním svým patrně naráží na zakladatele Soběslava, ale kdo by to-byl a kdy žil, již nikdy více se nevypátrá. Jak se zdá, patřila Soběslav pánům z Rožemberka již ve 13. stol., r. 1293, 12. července urovnali zde Jindřich z Rožemberka a Smil z Nových Hradů v spor mezi klášterem Vyšebrodským a sirotky po Jindřichovi z Kosové Hory o zboží Hořické.a) Na jisto teprve víme, že náležela Soběslav týmž pánům z jedna paměti roku 1349 a z císařského listu daného na ulevení berně.3) Drželil je tehda bratří Petr, Joit. Oldřich a Jan, kteří sem r. 1359 nového faráře podávali. Roku 1363 dne 30. září zapsala jim Anna z Lipé vsi Ripce a Sedlce v okolí našem ležící, však aby je teprve dostali po smrti její ;*) než r. 1364 změněna úmluva tak, že bratří dostali hned ves Sedlce a za ni Anně dali ves Při- kaplanu k výživě 2 kopy z platu svého z města vycházejícího, k čemuž také obec zdejší a někteří zemane okolní platy přispěli. 7) Bratří dotčení r. 1374 zboží svá rozdělili, při čemž se dostala Soběslav Oldřichovi, jenž sem r. 1378 faráře Vítka ze Zelče podal8) a r. 1386 ves svou Přehořov Maršoví měštěnínu Soběslavskému prodal.9) Týž pán učinil r. 1374 dne 6. dubna smlouvu s Jindřichem ze Šaumberka, že za 6 let odtud ožení syna svého Jindřicha s Barborou ze Šaumberka, dcerou Jindřichovou, i slíbil nevěstě ukázati věna. 3000 fl. na městě Soběslavi s takovou výminkou, kdyby se Jindřich neoženil, že summa ta na Soběslavi zapsaná panu ze Šaumberka propadne a naň připadne.I0) Ke sňatku tomu přišlo, ale přerušen brzo časnou smrtí pani Barbory r. 1389. Příštího roku (1390) zemřel Oldřich; pořízením posledním byl z důchodů svých Soběslavských odkázal 50 kop sirotkům po chudých panoších a služebnících Rožemberských pod jistými výminkami, špitálu zdejšímu odkázal 20 kop gr. z těch platův, jež byl koupil od Lva ze Strkova, k tomu tvrz a dvůr ve vsi Chlebově a paliva v lese, co by se jim líbilo. Maršovi, lovčímu nad lesy Soběslavskými, odkázal 10 kop.") Oldřichův syn a nástupce Jindřich udělil obci Soběslavské proti závdavku 96 kop svobody takové, jaké měla města královská, zejména právo, aby mohli o statcích svých volně říditi, dovolil jim také, aby šlo odvolání ze soudu městského k soudu v Budějovicích, vymínil si Vysvětlení plánu: I. Pražská ulice; 2. bývalá brána; 3. Široká ulice; 4. Panská ulice; 5. dvůr pivováru; 6.—8. stavení pivovarská; 9 věž; IO. parkán; II. přikop městský. byslavov na panství Ro-žemberském,5) potom ves tu prodali (roku 1366 dne 19. dubna) Přibíkovi z Dráchova za 109 kop.6) Bratří ti spolu s některými zemany v kolatuře Soběslavské bydlícími roku 1367 dne 23. ledna kostelu Soběslavskému slušný plat na mýtě pan ském v městě ukázali, aby zdejší kostel lépe vystaven byl. Podobněž i roku 1371 bratří ti kromě Oldřicha přišedše do Soběslave na den sv. Víta založili nové kaplanství při kostele kromě toho, jež již v dobách pomi nulých bývalo, a vyměřili ') Pomůcka: Veselého děje Choustnika. ') Pangerl, Hoh. Urk. p. 56 *j Pangerl, Gold. Urk. p. 308. 4) Archiv Novohradský. 5) Cod. mon. Mariaj Vallis. 6) Archiv Třeboň. ') Borový lib. erect. I. 61, 88. ") Lib. conf. III. D 6. ») Archiv Třeb. Soběslav držena tehda k Přiběnicům. O hlahohytu sousedův svědci to, že tu bývalo 14 krámův masných. (Urbář Rožemb. vyd. Truhlář na str. 17.) '•) Jodok Stütz, Regesten der II. v. Schaumberg. (Denkschriften der. k. Akademie der Wissenschaften XII. 292.) ") Arch. Třeboň. Srovnej děje Nových Hradfiv, kdíž se Oldřich ponejvíce zdržoval. Pořízení dáno 16. února r. 1390. SOBĚSLAV HRAD. '57 však, že bude brati pokuty a jmění těch, kteří by pro vraždu z města utekli; také slíbili Soběslavští, že pánu na vojnách pomáhati budou. ') Roku 1396 dovolil Jindřich Soběslavským, aby mohli dovážeti a vystavovati pivo cizí z Litoměřic, Žitavy a ze Svídnice, však jen do příštích vánoc. Téhož roku (1396) prodal rybáři Jakubovi lov a díl Lužnice blíže Soběslave, příštího roku (1397) prodal lovčimu Maršoví z Přehořova (jenž se stal mezi tím úředníkem v Krumlově) úroky v Kvasejovicfch tak, aby po smrti Mariovi připadly lclaňtcru Třcboňeltcsmu lc nadaní zádušních míjí, jež co za Mar&e a chot joho oloužíti měly. Konečně kDupil Jindřich r. 1397 a 1398 jeden a půl lánu ve vsi Ripci a připojil jej ke špitálu Soběslavskému.2) Až doposud se nenachází ani nejmenši zmínky o hradě Soběslavském, jenž dojista již za Jindřicha stál; i nelze jinak mysliti, než že Jindřich, pečliv jsa jak o ochranu města tak i obranu okolních zboží, tvrdý hrad vyzdvihl a úředníkem či purkrabí spravovati dal. Nasvědčuje tomu (ačkoliv nedokazuje), že před početím 15. století ani jeden purkrabí Soběslavský se nepřipomíná. Jindřich dostav roku 1394 ve svou moc krále Vácslava jatého, jej na „hradech svých Přiběnicích, Soběslavi, Třeboni, Maidšteině, Krumlově a Vítkově Hrádku v opatření měv," do Rakous na hrad Vildperk obstaveného dodal.3) Příštího roku sešli se v Soběslavi (r. 1395, 15. července) přední pánové jednoty panské proti králi utvořené. Mimo Jindřicha, jenž zůstal po celý život protivníkem královým, byl tu Jošt markrabě Moravský, Jan biskup Litomyšlský, a přijímali do své jednoty Jana vévodu Zhořelského. Připoutali jej k jednotě své proto, poněvadž změnili ra oko záměr jednoty své, totiž aby hleděli „králova čestného a zemského a obecného dobrého."4) Asi z těch dob zachovaly se nám zprávy o pokusech rozličných osob Soběslav opanovati. Podlé vyznání Diviše z Hrádku při právě Rožemberském mladý markrabě Prokop mu přikázal, aby pána z Rožemberka huhil, kdež by mohl, a jeho lidi, panoše, kněží, měšťany i sedláky jímal, mučil a šacoval. Mikuláš nějaký z Protivína byl vůdce Divišův na páně z Rožemberka zboží a chtěl mu Soběslav zraditi. Francouz jakýsi byv ve službě u pána z Rožemberka vzal od Diviše 6 kop, aby mu Soběslav zradil, i jiní peníze vzali, aby Soběslav zradili. Ondřej z Prašivé a Přibík z Božejova Divišovi, když k nim přijel, piti a jisti dávali. Jakéhosi Motyčky ze Soběslave ptal se prý markrabě Prokop v Německém Brodě, dobře-li chovají Soběslave, neb o to velmi pilně ukládal, zdali by kterého páně zámku mohl dosáhnouti.5) První nám známý purkrabě Soběslavský byl Mareš často řečený, 6) jenž byl již r. 1403 mrtev. Po něm následoval Jan ze Štítného (r. 1412). Jindřich zemřel roku 1412, poručiv syna svého devítiletého panu Čeňkovi z Vartcmberka, jenž prodal Soběslavským dvůr Petřín7) r. 1414 dne 31. ledna. Ujav Oldřich správu panství svých, válečně -se postavil proti Táborům, ačkoliv sám před tím pod obojí přijímal a víru pod obojí na statcích svých propustil. Přes tc byl na poddané své kališníky přece laskavější než Albrecht kníže Rakouský, jenž táhna (r. 1420 asi v červnu) na pomoc císaři Zikmundovi, v Soběslavi a v okolí drahně kališníkův na hranicích upáliti kázal.8) Když opanovali Táboři hrady Přiběnické, valily se na Oldřicha nehody, neb Žižka vypálil hrádek jeho Poděhusy (r. 1421) a vraceje se odtud, aby strestal naháče, zmocnil se Soběslave i s věží kostelní, na níž se Rožemberští bránili, a město i hrad vypáliv, kázal hradby a věž kostelní pobořiti. 9) Od té coby byl Oldřich na Tábory nelaskavéjší, ale ovšem opatrnější v jednání svém, tak že podlé potřeby i s kacíři se mířil; neb moc a válečné štěstí Táborův den ode dne rostly, tak že již v listopadu r. 1426 Oldřich rád byl, že Táboři sami mu příměří až do vypovědění předběžného dopřáli. Příměří to se potom po několik let opakovalo za časů Viléma z Kozího a Pavla z Prahy, správcův na Soběslavi. 10) Nové záští vzniklo, když Oldřich se stranou panskou se spolčil a Tábory u Lipan (r. 1434 dne 30. května) potirati pomáhal; neb Táborští vzpamatovavše se z prvního leknutí v únoru r. 1435 zase město Soběslav vypálili. Dovídáme se o tom ze psaní císařových k Oldřichovi, daných dne ig. února, kdežto jej těšil, pravě, že mu škody jeho tak žel bylo, jako by se jemu samému byla stala.11) Na odplatu vytáhl Oldřich s lidem svým oblehnout tvrze Lomnické, Tábory osazené, odkudž mu škoděno nejvíce. I chtíce Táboři důležitou tu tvrz vjbaviti, sebrali pole proti pánu, ale když přijeli ku Křeči, od vojska Oldřichova obklíčeni byvše, na díle pobiti a někteří zjímáni a dílem rozplašeni byli. Po tomto vítězství kázal Oldřich zajaté na Choustníce, Soběslavi a Třeboni rozsázeti.12) V listopadu se potom Lomnice poddala. Potom následovalo sice smířeni mezi nimi, ale jen na čas, neb rozhořčenost mezi oběma po několika letech s větší zuřivostí se obnovila.13) Nemálo k tomu i to přispívalo, že vlastní Oldřichovi úřednici a služebníci jej strašili, pravíce, že Táboři o některý zámek páně, a zvláště o Soběslav ukládají. Protož Oldřich pilně poručil a psal ) Archiv soběslavský, DZ. 127 M 22—26. "J) Wagnera dějiny pánův Třeboňských (rukopis v archivu Třeb.). *) Brezan (Čas. Mus. 1828, sv. 4., str. 53). ') Arch. í. I. 59. Tomkovy děje Prahy III. 392. •') Kniha popravči. 6) DD. 14 i. 181. 7) Arch. Soběsl. ") Kurz II. 28. 91 Knila popravčí 36, Vavřinec z Březové, Tomkovy děje Prahy IV. 208. Srov. tamže str. 136. I0) Veselého děje Choustnika str. 13. ") Palackého dřje III. c. 172, Tomek IV. 674. ") Břežan, Kronika Rožemberská 201—203 (rukopis knihovny I obkovské). 13) Že í)y byli r. 1438 Poláci hrad Soběslavský zbořili, jak dí Sommer (Bndw. Kr. 88), není nám známo. i58 SOBĚSLAV HRAD. Janovi ze Srlína, úředníkovi na Choustníce, zdali by mohl něco takového vyzvěděti na Péšovi, písaři Táborských. Když pak se o tom Táboři dověděli, jali jak Péšu tak i náhodou Jana Srlínského a k oběma přísně se zachovali. Kromě toho si Táboři ještě více do Oldřicha stěžovali. Když vedli válku s Trčkou, Jan Bolechovec ze Šatavy, hejtman Soběslavský, jal služebníka jich, který zůstal po houfu (opozdil se), a zbroj mu pobral. Někteří lidé Táborští byli v Soběslavi zjímáni, ano jeden z nich přišed k městu a chté do nóHo, byl od samého Boleckovc9 pohlavkován, nohama ubit, utlačen 3. za vrch (pačoey) vlAccn. Huspcli a jiní dva Táborští oloupivše lidi z Ripce, s kořistí ušli do Rakous, ale byli na zpáteční cestě jati a dlouhý čas v Soběslavi seděli. Za to i Táboři se mstili. Na 2 měšťany Soběslavské čekavše, když z Budéjov-ského jarmarku domů se vraceli, pobrali jim peníze hotové a sukno barvené a s tím na Tábor odjeli. Bolechovec zvěděv to. obeslal je o navrácení, ale navráceno bylo jim toliko su> kno. Jindy, když tovaryši ze Soběslave vysláni byli pro úroky na Při -běnickém zboží, Táborští io jich i s koňmi a se zbožím javše, vzali je na Tábor, tam je těžce v okovech uvěznili a útrpným právem je tázali, aby na nich tajnosti strany Rožem berské vyzvěděli. Tu Bolechovec nechtě dáti těm služebníkům pánSze-mMti v tak krutém vězeni, vyručil je ve 300 kop jenom na krátký čas a potom je opět na Tá- Saběslavský hrad od východní strany. vše se stalo r. 1441. Když jel toho roku dne i6. září Bolechovec ze dvoru svého Solopisk, tu Táboři učinivše naň dvě zálo! y, chtěli jej usmrtiti, on jim však ujel do Křeče k panoši Benešovi z Bělé. Jakmile za ním do Křeče přijeli, sse-davše s koní začali dům, v němž on uschován byl, střílením dobývati a zapalovati. Potom gleitovavše ho k sobě, aby s nimi mluvil, chtěli jej zabiti, udávajíce příčinu, že jim koně zastřelil (zastřelivše jej prý sobě sami), protož Beneš z Bělé se jim uručil. Nicméně že chtěli plat za koně, hrozíce zavražděním, byly jim dány 3 kopy a 10 gr. Různice následující trvaly ve své prudkosti až do konce r. 1443, neobsahovaly však v sobě nic, co by se pro děje Soběslave vytknouti boře postavil. To mohlo. V letech 1444—1445 nacházíme pokoj mezi stranami; teprve r. 1446 začaly zase ústrky z obou stran. Dne 26. května žádali Táborští Oldřicha, by jejich jatí a v Soběslavi uvěznění lidé nebyli ze starého záští úředníkův tamějších kvapně souzeni a trestáni. Příštího roku (1447) dne 7. dubna ucházel se Jan z Mutic, hejtman Soběslavský, u Táborských o navrácení nějakých suken, koření, obuvi ševcovské i jiných mnohých věcí, vzatých prý Vavřincovi Soběslavskému, čehož Táboři druhého dne odepřeli, pravice, že Vavřinec utonul v řece a o těch věcech že nic nevědí. Téhož roku dne 14. června asi 40 loupících a škodících Táborů po silnicích blízko města Soběslave přitáhlo. Zvěděvše to Soběslavští a tamější služebný a obranný lid, vypadli na ně z města jezdecky i pěšky a- dohonivše je, 18 jich zabili; jiných několik „za SOBĚSLAV HRAD. '59 mrtvé odešlo" nebo v sobě duši zatajili a potom okřávše odtud se odebrali, jiní utekše život zachovali. Všechna tato záští potom přestala, když Táborští z veliké nechuti k jednotě Poděbradské úžeji přilnuli ke straně katolické či Rožemberské. Táborští vyslali dne 6. července r. 1450 Jana Škaredka k Oldřichovi ze Hradce, žádajíce se s ním a s pány z Rožemberka v Soběslavi sjeti a se s nima spojiti, k čemuž odpověděl Oldřich z Rožemberka, že pošle syna svého Jindřicha příští neděli (12. července) k rozmlouvání s Táborskými do Hradce. Po smíření mezi Poděbradskými a Rožemberskými dokonalém, jež se na konci r. 1450 zběhlo a v lednu potom ukončilo, zůstali Táboří sami. Hejtmanem na Soběslavi byl ještě r. 1450 Jan z Mutic') a r. 1451 následoval Hynek Zub z Doubravice, jenž byl později ještě jednou hejtmanem.8) Po něm následoval Jan Dobronička z Dobronic, jenž byl r. 1457—1467 hejtmanem, a Petr Maxant byl vletech 1459—1462 úředníkem důchodním na Soběslavi.*) Starý Oldřich a synové jeho Jindřich a Jan toho žádali při králi Ladislavovi, aby dovolil Soběslavským oďoývati trh výroční v tu neděli o suchých dnech po povýšení sv. Kříže, k čemuž král (r. 1454 dne 15. Července) přivolil.*) Mladší syn Jan stal se ještě za živobytí otcova, však po smrti staršího bratra Jindřicha, vladařem rodu. Týž se jednou také v Soběslavi zastavil a zde nějaký čas pozdržel; r. 1462 dne 4. ledna sečftal zde s farářem zdejším Petrem Miličfnským důchody fary Soběslavské.5) Hrady a zámky České III. e válce krále Jiřího s pověstnou jednotou panskou stál Jan z Rožemberka při králi svém a stal se tudíž nebezpečným nepřítelem Zdeňka ze Šternberka, jenž byl hlavou jednoty. Nutno bylo tedy ta sídla Rožemberská, jež nepříteli na ráně byla, dobře opatřiti a opevniti. V lednu r. 1467 dal hejtman Dobronička dříví z lesa svážeti a pilně sice hradby opravovati, ale ještč tnu zbývalo dělati jednu čtvrt, bašty všecky, chodby okolo města veškerého na zdi a parkány. Protož prosil pána dne 17. ledna, aby rozkázal lidem od Choustnlka, by pomoc učinili vozbami. Na rychlo též dělali šípy a Řehoř ') Svěleckého paměti I. 197 (arch. Třeb.). J| Zbytek historie Bře-zanovy. J) Světecký, archiv Třeboň. Veselý str. 27, arch. č. III. 372. ') Archiv Sobřsl. ') Tamíe. Faře patřily tehda vsi Lhota a Málko-. 24 i6o SOBĚSLAV HRAD. úředník Třeboňský poslal sem 17 hákovnic. Také nařízena ponůcka v Soběslavi, že vždy 40 osob v parkánech, v městě 20 pacholkův, na veliké zdi 10 osob a na předměstí ponocovali. *) Mimo to se přijímali lidé pěší i jízdní a posláni do Soběslave ; tato čeled přijata jest pěkně na město od měšťanů, jak Dobronička pánu psal (17. dubna), ale oni na počátku nevelmi pěkně ne okazovali, nemravně si vedouce, čehož měšťané toužící přišli k hejtmanovi žalovat; tento Fryckovi, hejtmanu jich, domlouval, ale on velmi protivně mluvil řka, že by raději od pána jel, než by to (totiž živobytí nepořádné) opustil- ICdyž pak dne 20. dubna král Jiří vydal list odpovědný proti Zdeňkovi ze Šternberka, staly se veliké přípravy k zaopatření Soběslave a Choustníka a úředník Choustnický Pavel z Prahy pána napomínal dne 29. dubna, aby v Černovicích, kdež měl býti jarmark na den Božího vstoupení, síry nakoupil. Bylo na čase, neb Zdeněk dne 3. května drahně Rožemberských u Soběslave zbil, vsi okolo měista pálil a lid a dobytek zajímal.2) Po té {12. května) z rozkázání páné obeslal Dobronička zemany okolní, by v určeném čase hotovi byli s polovicí lidu, proti čemuž mnozí se pro krátkosť lhůty vymlouvali. Bylo skorém již pozdě, neb dne 14. května přijel Zdeněk v 700 koních k Soběslavi a způsobil takovou hrůzu mezi lidem, že dobytek v lesích skryli a se zbraněmi k odporu se hotovili. Když pak (dne 23. května) Zdeňkovi list odpovědný z Krumlova poslán, přikázáno Dobroničkovi, aby chalupy na předměstí zbořiti kázatl, aby se odtud městu hanby a škody nestalo; poněvadž pak mnozí z měšťanů tomu odporní byli, prosil hejtman (dne 24. května), aby rozkaz ještě jednou a přísně opakován byl. Podlé zprávy téhož hejtmana (dne 27. května) šestnácte jízdných odtrhše se od Frycka, volili sobě starší Jakuba z Políkova a Mikše z Kokor; i tato nově utvořená rota měla 59 koní a žádala na půl čtvrť léta list záškodný, a Frycek měv 85 pěších a mimo ně ještě jízdné, žádal též za list záškodnv na ji koní. 3^ Přes tv veliké nřírjiravv štěstí Tanovi nenřálo. Dne 4. července chlubil se Zdeněk, kterak táhna do Zelče, vyslal v noci svoje lidi branné k Soběslavi, a když na úsvitě již postoupili jízdní k městu, vyhrnuli se na ně Rožemlberštl z města, ale byli blízko Soběslave poraženi tak, že jich zůstalo víc než 150 mrtvých na bojišti a ke 200 octlo se v zajetí. Nebyla víak v skutku porážka tato tak zlá, neb v moci Šternberské se v červenci toho roku jen 25 Rožemberských nacházelo; takéť asi pravda nebyla, jak Zdeněk se chlubil, že r.e Šternberských pouze jeden muž byl zabit a jen tři raněni. Král Jiří želel této porážky lidu Soběslavského a takto ve svém psaní (9. července) napsal: „Ale proto poruč to pánu Bohu, toť býti musí, ačkoli slyšíme, že neopatrností k tomu přišli tvoji. Již lepšího proti tomu není, než mysliti na to, aby s pomocí boží zase jim lépe oplatil atd." Potom Zdeněk i s vojskem svým dne 12. července usadiv se na Jihlavě, odtud Janovi velikou záhubu působil, pročež se Janovi vidělo zase v Soběslavi najímati pěší a jízdné; v takový počet, že na týden 269*/^ kopy dostávali; tamější však vojenský hejtman Pirchamer se služebným platem nevycházel a v hospodách mnoho dluhův míval. Mimo něj byli tehda v Soběslavi ještě polní hejtmane Frycek a Bernart Talafous z Říčan Tento, pak Dobronička, Jan z Petrovic, Jindřich Roubík z Hlavatec, Protiva z Nalžov a Heřman ze Zelenie prosili Jana (ľ,, července), aby jim neustanovil lehkého a neoblíbeného Blažka za polního hejtmana Téhož dne omlouvali se Dobronička a Talafous, že nemohou pěší ze Soběslave na Nový Hrad posiati, poněvadž vedle dané jim zprávy Zdenek ve veliké sile z Hradce vytáhnouti a Soběslave dobyti míní. ") Jan utrpěv na svých panstvích mnoho škod, zamýšlel také na nepřátely udeřiti a protož obehnal (v červenci) s vojskem královským Hradec, jedno z hlavních sídel panské jednoty. Odtud rozkázal (5. srpnaj služebníkům a panošem svým, aby dne 6. srpna dostavili se vojensky u Soběslave, i pice aby sobě na 2 neděle vzali a na Nový Hrad táhli; což vedllé zprávy Dobroničky a Talafousa stati se nemohlo, poněvadž nikdo z Maršový roty ze Soběslave jiti nechtěl a pro dluhy v hospodách i nemohl. Při takovém nepořádku nebylo lze nic poříditi, pročež Jan poslal peníze a učinil Viléma Rendle z Ušavy hejtmanem polním nade vším lidem v Soběslavi. Mezi tím se již jiné změny připravovaly. Jan kolísaje ve věrnosti ke králi již v září r. 1467 s nepřátely v příměří vstoupiti zamýšlel a v říjnu toho roku skutečně vstoupiv od Hradce odtrhl a od těch dob nějaký čas se rozhodnouti nemohl, ke které straně by se měl přidati. Nicméně Dobronička a Pavel z Prahy dne 27. dubna r 1468 měvše ledva 40 koní, a to ještě polovici městských lidí, řezníkův, zjímali v Deštně drahně nepřátel a jen litovali, že neměli aspoň 40 koni více, aby ještě lepši věci vyvedli. Toho roku v srpnu Jan klatbou papežskou a pohrůžkami legáta k tomu byl připraven, že krále opustil a poslušenství papeže podnik se Zdeňkem se spojil. Pro toto jednání počali hned Táborští a jiní královští Janovi škoditi. Dne lig. září Hynek Zub z Doubravice, stav se nedávno hejtmanem Soběslavským, Janovi výstrahu dával, že královští jen čekají na opovědný list, aby mohli na panstvích a rybnících Škodu činiti. Když pak Jan v září r. 1468 poslal služebníka svého s opovědným listem na Tábor, byl mu tam dobrý kůň mocné vzat a horší za něho dán, pročež 23. a 24. září Zub ') Archiv Třeboň., zlomek historie Březanovy. a) Viz k Itomu a následujícímu Čas. mus. r. 1881 str. 74—77. 3) Mezi jezdci nacházel se tehda také proslulý válečník Jindřich Roubík ze Hlavatec. *) Arch. Třeboň, a Veselého Choustník. SOBĚSLAV HRAD. 161 a Táborští o navráceni těch koni si dopisovali. Přičiněním biskupa Pasovského postoupil Jan r. 1468 dne 4. října hradu Choustníka a mésta Soběslave na čas války Zdeňkovi ze Šternberka toliko k užívání, neb dědičným pánem zůstávaje, dopisoval si i s úředníky svými, napomínaje Soběslavské, by věrně se zachovali k němu a jeho služebníkům. Zub ten rok i příští hejtmanem na Soběslavi zůstával. ') Zdeněk uvedl do Soběslave roku 1469 žoldnéře Poláky, chasu nezbednou, jež škodila netoliko cizím, ale i své strany lidem, berouc napořád, k čemu přišla.2) Žoldnéři ti r. 1470 dobré kořisti dostali, nebo pustivše se k Vožici a do toho kraje, na 8 kop krav a okolo g kop drobného dobytka zajavše, dne 1. července domů přihnali a za chvíli měli nač živi býti. Přišed sem v říjnu toho roku Zikmund z Mirošovic, Zdeňkův purkrabě Vitorazský, „pro potřebu zámku Soběslave" od lidí na panství pomoc obilím vymáhal.3) Roku 1471 Šternberští v Soběslavi s měšťanstvem nepříliš vlídně nakládali. Kehar a Výrek (Jindřich z Ryžemberka ?) tepouce je kyji, nutili je k přijímání bílých peněz krále Matyášových, jež tehda nebraly se. Tak nu, př. kramářka Kačka načavši malvazf za míšeňské groše a za 2 gr. bílé nechtěvši ho prodati, byla od Kehara zbita kyjem. Výrek bil kyjem ženu Hlavnovou a když máti její chtěla jí brániti, zkyjoval též mater a pak i dítě oplakávavší mateře své a báby bil a prorazil mu hlavu, že by se byl mohl prst do rány vložiti. To způsobil Jan nevčasným postupováním Soběslave a ty a takové stesky a nářky přeslechnouti musel. *) Brzo i Jan poznav, že potěšování kněží strany Matyášovy jej sklamalo, s hořkostí prožil celý svůj ostatní život až do smrti (f r. 1472). Šternberskými úředníky byli potom r. 1472—1475 Ctibor Šváb z Beztuhova a Markvart Královský; Jan Baba z Chotěmic r. 1473—1474, Stanislav z Přerova (1474) a nějaký čas Vilém z Kozího byli hejtmany Rožemberskými. *) Zmíníme se ještě o jedné příhodě, kteráž se stala za něho a kterou lze poznati z listu tuto položeného: Uroz. p. p. Janovi z Roznberga pánu mému milostivému d. Urozený p. p. m. m.! Ted V. Mti. přiepis toho mučeného vyznánie posielam a pan Racek Kocovský psal mi prose, aby byl propuštěn. Odepsal jsem, že já tiem nevládnu. Jedna dobrá paní z těch zběhlých žen prosí zaň, abyste jeho ráčili jiej dáti za muže; jestit pacholík mladý, jestiť jedví 17ti letech. Rač V. M. milostivě rozkázati a co máme s ním učiniti. Někteří jsú méštěné Vaši z Vešlé postúpili, kteří jsú s těmito bývali; jestliže je k Vám mistra potřebie, račte rozkázati. Ted kulky V. Mti. purkrabě posiela, o kteréž V. M. psala. D. Soběslav F. III. post Mauricii. Pavel z Praky.6) Mladí páni (synové Janovi) zdědili po otci všechny obtíže války, musice Zdeňkovi za jeho opatrování ještě peníze platiti, jež Stanislav odváděl. Když tento jednou Trčkovi na Vlašim úrok vypraviv, navracel se zase domů, byl od 6 pěších obskočen a z koně a ze všech peněz oloupen. Konečně na naléhání Jindřicha z Rožemberka rozhodnuto volenými opravci (roku 1476, 31. července), že má Zdeněk Choustníka pánům postoupiti. Když i potom Zdeněk tak učiniti se zdráhal, nařídil Bohuslav ze Švamberka, poručník mladých pánův, aby proti němu pole sbíráno bylo; však Stanislav psal r. 1476, 3. září panu Bohuslavovi, že z jeho úřadu (pokud Rožemberským zůstal) nemůže mnoho lidí vyjiti, neb nebylo než městečko Veselé s Oslovem a vsi Maršov a Lomy, kteréž byly neporušeny, kdežto ve spustlých vesničkách ostatních druhdy 2 človekove k dostání by byli. Choustník potom byl postoupen, ale Soběslav přece v moci Šternberské zůstávala. Jak to tu vypadalo, líčí nedatovaný dopis Stanislavův k Vokovi z Rožemberka, že předkové jeho „toho zámku" před vojnami jakžto u pokoji nechávali pro zachování toho zámku, nebo sama obec to město opravovala a chovala, též příkopy zdily se; jestliže lidi z města na výpravu pošlou, že na hradby v ohradě obšírné málo bude lidu k jich chování. Končí pak: „rač mi toho Buoh za mých šedin dáti, aby ten zámek V. Mti. jednoho pána měl, a všichni abychom poznalé jedné víry dobré křesťanské byli." O hradě zdejším psal týž Stanislav (asi 1478), že jest prostě všechen krov pryč a skrze to i vazba i půdy hnijí, ježto by to několika kopami opraveno bylo; nicméně hrad přece nechtěl opravovati, spoléhaje na toho, který hrad držel. 7) Po smrti Zdeňkové (f r. 1476) byli dva synové jeho Jaroslav a Zdeslav v držení Soběslave, činíce měšťanům nátisky podobné, jako otec jejich činíval. Zuboženi sousedé, kteří obtěžováni byli pomocmi a vojnami, měli nad to jednomu z nich 30 kopami ke svatbě pomáhati. Tíseň tu dali po Řehořovi znáti panu Vokovi z Rožemberka, kterýž jim domlouvaje (r. 1478, 7. listopadu) takovou odpověd dal: „I kdy byvyste se sami vedle toho (té smlouvy) zachovali, nepřicházelo by na vás to obtížení, neb ') Svetecký. Jírezanúv zlomek. 3) Archiv Třeboří- 'I Arch. č. V- 321. 5) Arch. Třeb. a Světecký. fi) Arch. Třeb. Reco podobného v arch. í. III. str. S06 ř. 292. ') Archiv Třeboň., arch. č. VI. 177. 24* iď2 SOBĚSLAV HRAD. není na tom, co kdo žádá, ale kdo svolí; a když byste vy nedali vůle po žádosti, nemohl by vás jinak připraviti vedle smlouvy; ale vy máte obyčej, když co svolíte a učiníte, teprve na mne znesete. A protož bude-li na vás co žádáno, jen nesvolte a nečiňte, i budete toho obtížení prázdni " Čtouce Hstek ten, nevíme, čemu se diviti více, zdali té měkkosti mysli u Soběslavských aneb tomu mužnému a bohatýrskému chování Vokovu! S tímto listem při jednom obdrželi Soběslavští ještě Hstek, kdež je pan Vok takto napomínal strany pomoci na svatbu: „Víte dobře, jaká jest smlouva, že on ani já na vás nic žádati nemáme. Pak zdá li se vám přes to dáti, jáť toho vám brániti nemohu, když jest v tom vaše dobrá vůle, a jestliže mimosmlou vu co dávati budete, vězte, žeť já také téhož na vás žádati bych musil, neboť mi jest toho tak potřebí, jako pánu ze Šternberka." Roku 1479 v březnu a dubnu jednali Šternberkové s Petrem Holickým ze Šternberka švakrem Vokovým, chtíce mu Soběslave po-stoupiti, o čemž pan Vok také Soběslavským (7. dubna) vě-déti dával. Když však Šternberkové při tom postupování Soběslavské v nový slib uváděti chtěli, domlouval Vok o to Zdeslavovi (28. dub na), aby jich netiskl, nýbrž vedle smluv se k nim zachoval, Soběslavským pak přikázal, aby v žádný nový a jiný slib nešli, než jak smlou vy ukazuji. I poslali tito hned posly ke Zdeslavovi, dávajíce mu úmysly své znáti, byl hejtmanem roku 1476—1491 Jan Lukovský z Truzenic.3) o plných 6 let dříve, o čemž současný svědek u veliké radosti nad ukončením poznamenal: „Léta 1481 na den sv. Háty (5. února) toto město smlúvú a velmi Zdeňka ze Šternberka od jeho synuov osvobozeno jest a propuštěno ze slibu věrnosti a z poslušnosti"; — dokládá, že velmi trpěli Soběslavští nátisky od Zdeňka, synův jeho a Petra Holického, kterýžto někdy na hradě přebýval; „podstůpivše velké pohrůžky i škody, k svým pánům dědičným a milým zachovali Věž hradu Soběslavského. Nicméně přišlo ale odpuštěni od něho s touto odpovědi: „Jinak tomu nerozumím, než že něco chcete nad námi nepravé učiniti, a těžte (tažte) se o to s pil ností, potřebíť jest vám; máte prodlení do neděle." I naříkali zase utíkajíce se k panu Vokovi: „I protož, milostivý pane, jinak tomu nerozumíme, než že na tu chudou obec veliké obtížení přijde, neb vedle sebe žádných služebníků V. Mti. jmíti nebudem a skrze tu věc lidé velmi opuštění budem." ') Roku 1479 dne 17. května přišlo ke smlouvě, vedle níž postoupili Jaroslav a Zdeněk města Soběslave s povo lením bratři Voka a Petra z Rožemberka strýci svému Petrovi ze Šternberka, jenž tím také nabyl práva (podlé úmluvy r. 1476), aby Soběslav dědicům Zdeňkovým ještě 11 let po jeho smrti (tedy do r. 1487) zůstávala.5) Po ten čas tu k vykoupení Soběslave zástavného držení takto nesnadně po smrti pana ') I isty v arch. Soběsl. a) Archiv Třeboň, a Soběslav. 3) Světecký. SOBĚSLAV HRAD. jsú se, nechtějíce nových slibů žádnému činiti a zvláště že jsú člověčenství žádným obyčejem nechtěli žádnému slibovati." ') Bratří Petr a Vok prodali r. 1482 dne 11. dubna platy ve Vlastiboři a Svinkách na kaplanství do Soběslave (ke kapli sv. Jana Křtitele pod věží kostelní znovu zřízené) Janovi Seleti ze Strýčkovic, však tak, aby jim podací- právo při téže kapli po smrti Selete zůstalo Vok pak daroval obci Soběslavské r. 1483 dne 24. ledna 2 lány pusté v Ripci, aby jimi mohli odměniti lidi, kterým zatopili gfrunty novým rybníkem.2) Po Vokovi, jenž r. 1493 vladařství ze sebe složil, následoval bratr jeho Petr z Rožmberka, muž velice nadaný, jenž zde učinil hejtmanem Vácslava z Třebomyslic,3) ale r. 1499 úřad ten odevzdal Rynartovi z Říčan, po němž Volkéř ze Štěkře následoval. Tomuto dopřál pan Petr k obydlí (r. 1502 na BaĚty a příkop hradu Soběslavského. den s v. Antonína) ,,domu v hradě našem Soběslavi, v kterým jest někdy matka jeho byt svůj měla."4) Potom následovali hejtmane r. 1506 Vácslav Patřil, r. 1507—1510 Rynart z Říčan, r. 1510—1513 Heřman z Ríěan, r. 1315—1517 Vácslav z Tučap, r. 1519—1522 Jan Ryba.5) Pan Jindřich z Rotemberka (syn Vokův) vládl ještě před smrtí pana Petra strýce svého (f r. 1523) m-*n a X<-1 o Trí n ak 1-vttI TDnf-*> Tí »-«rl ř^y-> V. n r* l—í-o *-ří i ^ Ví r> L-»l 1 - t /-\ t"l ^ tt£>r11 L-O CmlŕMlVÄ O Ví V" 11 r\a \^í^ rt*a 1 íau oUuciSlaVi^ 11c lj uy 1 j. cli j 111U1 iv^lld. a. d LI * j1 iL> iuj\u 1 j 11^ 1 Lu * v*VJ* x».v* plnivu* ^f n.uy * i>aii w-» j. ^«.1 u. polovici panství rodinných (též Soběslav), druhou polovicí aby Petr naložiti mohl vedle své vlastní vůle. Když tedy Petr zemřel, odkázav panství svá několika pánům, z nichž první byl Zdeněk Lev z Rožmitála, odpírali synové Vokovi tomuto pořízení a zvolili nejmladšího mezi sebou Jindřicha jakožto nejnadanějšího duchem za vládáte. Proti nim Lev nastupoval na právo při soudě zemském a obdržev přísudek, dal se ') Stará kniha městská. ") Archiv Soběsl. 3) Byl ještě r. 1499 dne 14. února hejtmanem (arch. Třeboň.). K r. 1498 připomíná jej archiv Soběslavský. ') Codex Rožemb. (rkps. musea fol. 16). 5) Světecký a rkps. musejní II. G. 33. IÓ4 SOBĚSLAV HRAD. roku 1525 dne 7. dubna komorníkem desk zemských na zámek Třeboň s městem a zámek Soběslav též s městem po stanném právě zvěsti. ') Naproti tomu nelenil i Jindřich, jsa povahy rázné; ještě před tím zvodem na neděli masopustní bydlel na hradě Soběslavském a radil se tu se mnohými pány a zemany, „an potřeboval přátel proti panu Lvovi."'2) Roku 1526 vyslal Jindřich lid svůj pěší a jízdný dobře ozbrojený do Uher, maje sám úmysl osobně při králi Ludvíkovi proti Turkům se vypraviti, avšak na cestě roznemohl se a v klášteře Světlé zemřel 18. srpna. Za něho byl r. 1523 Vácslav Špulfř z Jiter za hejtmana Soběslavského nařízen, po něm nastoupili r 1528 Jan Olbram ze Štěkře a Ctibor z Drachova; když pak se stal Olbram purkrabí na Choustnice, poslán do Soběslave Heřman z Říčan r 1530—1532. 3) o smrti Jindřichově vládl všem panstvím rodinným Jan z Roiembcrka, mistr převorství v Cechách, za něhož se na Soběslavi nic pamětihodného nepřihodilo. Po krátkém pa nování bratra Janova Joíta (-f r. 1539) následoval potom čtvrtý bratr Petr. Za něho nedrželi Rožemberští v blízkém okolí města !tg .' r' hřiven stříbra prodal. Ojlř splodil dva syny, Smila řeč. z Nových Hradův, jenž se roku 1281 po prvé připomíná, a Vítka, jenž po Sezemě z Landšteina v drženi hradu Landšteina následoval. Kdo z obou těchto bratří zboží Lomnické za díl svůj obdržel, není nám známo, protože veškerá zboží obou bratří v držení synův Vítkových přešla. Jak se zdá, zemřel záhy Smil, ani dědicův nezůstaviv, možná, ještě před otcem, tak že tím způsobem Vítek všechna I.andšteinská zboží obdržel. Po Vítkově smrti zdědil syn jeho Vilém většinu těchto zboží, zejména Landštein, Třeboň a Nové Hrady; než zboží Lomnické a Sviny držel Vilémův bratr Smil z Lomnice. ') Smil Lomnický měl manželku Anežku, jíž véno zapsal na zboží Lomnickém a Svinském. Z manželství toho pošla, pokud víme, jen jediná dcera Keruše (Gertrud), jež se vdala za Vítkovce Přibíka ze Stráže, ale před r. 1358 ovdověla. Kdy Smil, o němž se jen málo zpráv zachovalo, zemřel, není známo, a my jen neurčitě čas, kdy žil, udati umíme. Jisto jest, že Lomnice r. 1341 již Vilémovi z Landšteina náležela. Z listiny totiž králem Janem roku 1341, 3. června vydané dovídáme se, že Vilem zboží svá zpupná město Třeboň a hrady Lomnici a Třeboň jakož i jiná zboží v Čechách králi Janovi v manství a pod léno podal, a jelikož již dříve hrad Landštein s Bystřicí pod léno držel, toho dosáhl, aby tato byla manskými jen až do smrti královy. 2) Vilém, jenž byl nejbohatší pán v jižních Če:chách a ke konci života svého úřad nejv. purkrabí zastával, zemřel na jaře roku 1356.3) Synové jeho Jan, Vilém, Ojíř, Lifolt, Vítek a Petr rozdělivše mezi sebou zboží otcovská, dostali hezké díly, jež mimo některé zbytky vesměs prodali. Jak se braitří o dědictví otcovská rozdělili, o tom nás listiny dostatečně nepoučují. Vilém se uvodí posléze jako páin Lomnický. Kdvž přišlo k dělení, povstalv tu také spory s Keruší ovdovělou, jež měla čAsf zboží Lomnického a Svinského u věnném držení; ve příčině té vypovědéli mezi spornými stranami Ondřej a Vaněk bratří z Dubé, Závise ze Třeště a služebnici pánův Landlšteinských Mikuláš Kosoř z Níhošoviíc a Vchyna z Březnice. Bratří Ojíř a Vítek vyznali dle toho r. 1358, 25. února, že jsou povinni paní Keruši ještě nad ves Borovany s 2 mlýny, již jí byl otec jejich Vilém v 300 kop gr. k vénné zástavě postoupil, třetí mlýn pod Borovany a ves Ždár přidati a že nesmějií Borovan za čas života Kerušina vypláceti (leč by ona stav svůj proměnila). O Ždáře vymíněno, že na bratří po smrti Kerušině připadne.4) Urovnání to týkalo se tudíž jen zboží Svinského, jež Ojíř a Vítek společně drželi. Vilém z Landšteina oddal se stavu duchovnímu a ještě za živobytí otce svého stal se proboštem Vyšehradským (r. 1353), ve kteréžto důstojnosti po 8 let setrval.5) Krátce před smrtí svou zřídil novou kapli ke cti Božího těla a sv. Petra a Pavla na hradě Lomnickém, a udělil téže kapli listem roku 1359, 16. května na hradě Lomnickém daným půl druhého lánu popluží a 4 lány poplatné ve vsi Sádku blíže Slověnic, z nichž vycházelo 5 kop méně 5 grošů platu, mimo to i 5 grošů platu na mlýně panském ve Slověnicích. Kaplan u téže kaple přisluhující povinen byl sloužiti kromě jiných mše každou neděli, v úterý a ve čtvrtek; na den úmrtí dárcova měla se 1 k. gr. na vigilie. oféru. světlo a mše y kostele Vyšehradském vydávati. Na světlo v kapli daroval desátek medu z oulfi panských v Kozlové: vycházející, a kaplan mohl v lesích panských dříví ke své potřebě (palivu) sekati a v potoce skrze kaplánske dědiny tekoucím ryby lapati. Svědky darování toho byli Ojíř bratr Vilémův a Jan z Kosové Hory.6) Jakožto probošt Vyšehradský byl též kancléřem královským, zastávaje úřad ten až do r. 1359, kdež zemřel, otce svého dlouho nepřečkav. Za svého živobytí vešel ve spolek se strýcem svým JeŠkem z Kosové Hory jehož z dvornosti bratrem nazývá, a proto se Ješkovi všecka jeho zboží dostala. 7) Ješek, jenž byl také Vítkovec, vykonával p>o prvé r. 1360 práva panská na zdejším panství.8) S bratřími n. Vilémovými, kteřížto snad neradi viděli odcizení Lomnická, porovnal se po dobrém, uspokojiv je; jeden z nich, Ojíř, jenž byl s bratrem co nejvíce přátelsky obcoval, vyznal r. 1360, 4. prosince, že ke statkům Ježkovým a někdy Vilémovým práva žádného nemá a Ješka za pravého dědice a držitele uznává. Roku 1365 prodal snad nějaké zboží čtyřem bratřím z Rožemberka, an toho roku 6. dubna společně s Vítkem z Landšteina řečené pány z přijetí 121 kop grošů kvitoval.9) Toho roku 21. května ve Třeboni svědomí vydal Třeboňskému měštěnínu Henslinovi, že tento již za živobytí Viléma, z Valdšteina obdržel louku řeč. Mnzel pode vsí Přesekou ležící, z kteréžto louky dříve neúrodné, ted jiái úrodné, má úroky vrchnosti platiti.10) Jako svědek v zápisech Rožernberských častěji se vyskytuje.11) Zvětšiv pak rybník ') Archiv Třeboňský. „Kerasse nob. d. Smyelonis olim de Lompnicz pitrui nostri filia," dí synové Vilémovi r. 1358, kdežto nemyslili na Smila z Nov. Hradův, nýbrž na Smila z Ledenic (Jacobi cod. ep. 54); V majestáte d. r. 1349, prosince nazývá se Smilo de Landštein (Cod. dipl. Mor. VII. 684). *) Archiv Třeboňský. a) Ještě r. 13S6, 20. března podával faráře ke kostelu Štôpánovskému (lib. conf. ed. Tingl I., 33). ») Archiv Třeboňský. *) Tomek děje Prahy III. I7g. 6) Borový, lib. erect. I. p. 5. 7) Glafey I. 476. 8) Lib. conf. I. C 9- s) Archiv Třeboňský. '"J Tamže. ") Roku 136S svědčil v darováni učiněném Markétou z Hradce klášteru Krumlovskému, r. 1366 v prodeji panství Třeboňského, r. 1372 v listě archivu městského v Třeboni na prodáni mlýna před branou Břilickou a v darováni podací Soběnovskéhc. LOMNICE HRAD. 173 svůj Dvořiště, bliže dvoru poplužného ve Smržově poddaným svým ve Smržově několik luk a rolí týmž rybníkem zatopil; za náhradu tedy odměnil je r 1367 jinými grunty panskými.1) Nacházíme jeji konečně jako patrona kostelův a kaplí na panství;2) ke kapli ve hradě zdejším se nalézající podal roku 1368, 4. května Buzka faráře ve Střízově, jenž si místo to s oltářníkem Vchynou vyměnil; po smrti Bůžkové dosazen jest sem Vilém ze Stříbřec (r. 1370, 27. února), jenž roku 1373, 23. února místo své s Mikšíkem kaplanem ve Svinech si vyměnil.3) Oboje stalo se k podání Ješkově, jenž mimo to i k tomu přivolil, aby si místa svá vyměnili r. 1373 někteří faráři na panství.4) Až potud sahají zprávy o JeSkovi, jenž, jak se zdá, brzo potom zemřel. V držení Lomnice následoval Jindřich ze Strti&e, jenž roku 1378 k faře zdejší nového kněze podával.5) Nástupcem jeho byl Kunrat Krajíř z Krajku, rada a hofmistr dvoru královského, jeinž r. 1380 nového kaplana Mikuláše z Bukovska (an se Mikšík místa svého zřekl) dosadil.6) Král Vácslatv povolil mu roku 1381, abj' mohl hrad svůj Lomnici s příslušenstvím komukoliv (kromě však osob duchovních) darovati, zapsati a odkázati. 7) Toho roku daroval Kunrat purkrabí svému na Lomnici, Zachaři z Třebecku, dědictví odumřelé po Ješkovi Ŕpičkovi, totiž dvůr Přeseku s 1 V... lánu gruntúv na takový zpíisob, aby Bašta v Soběslavi. byl povinen chlapa s kuší na hrad Lomnici v čas nebezpečí posiati.8) Ještě téhož roku (1381, 11. prosince) učinil Krajíř v Budějovicích směnu s králem Vácslavem a postoupiv mu panství Lomnického, f>bdržel za to hrad Landštein s městem Bystřicí, ale tak, kdyby chtěl jednou Landštein a Bystřici prodá ti, že má míti král právo je koupiti před jinými.9) Král Vácslav podržel Lomnici po celý čas panování svého a nikdy jí nezastavoval, poněvadž při nepřátelském k němu smýšlení Jindřicha z Rožemberka pevného místa v jižních Čechách dobře potřebovati mohl Roku 1382 sám přijel do Lomnice, zde listem německým městečko na jnést:o povýšil a jemu svobody měst královských udělil, a to proto, poněvadž nejen požárem, nýbrž i častým střídáním se držitelův veliké Škody utrpělo. Povolil také, aby město b pomocí královskou hradbami, věžemi, příkopy a jinými ohradami ohrazeno bylo. Toho roku také povolil Lomnickým listem latinským, aby mohli na dvou těžkých vozích víno, sůl a jiné kupectví z Cáhlova do Lomnice neb kamkoliv jinam v Čechách beze cla dovážeti a prodávati. Konečně téhož roku dvůr Kulíkovský v Lomnici ode všech daní osvobodil.IW,) Purkrabí tu byl Beneš r. 1387.") ') Archiv Třeboňský. Připomínají se: „Ptačí bláto," „potůček Lomnice" a „Nový dvůr" ') Lib. conf. I. G 4, H 4. Viz i I. C 2. *) lbidem I. J 4. II. C S, G C. *) Ibidem II. G 6. 8. 5) Ibidem III. D 7. B) Lib. ronf. III. D 19. ;) Wagner z archivu Třeboňského. 8) Tamže. ") Riegger's Archiv 1793, II. 612. '") Wagner 1 c, spisy na obecním úřadě. ") Pangerl, Gold U. 183—188. »74 LOMNICE HRAD. Jakožto patrona kostelův na panství nacházíme krále Vácslava častěji. Roku 1389 podal ke kapli hradské po smrti Mikulášově Jetřicha, syna Ondřejova ze Lhoty,') k jiným kostelům podával 11. 1391—1408.2> Držel tudíž král Vácslav zboží Lomnické bez přetržení i v těch bouřích na rozhraní obou století, ačkoliv od protivníkův králových o to usilováno, aby připraven byl o hrad svůj Lomnický. Podlé vyznání zločince jistého, při útrpném pravé Rožemberském r. 1409 učiněného, chtěl Oldřich rychtář zdejší hrad v Lomnici panu Alšíkovi Bítovskému z Lichtemburka zraditi a k tomu měl míti pomocníky Jilmiše, Vítka, Žižku, Koloucha, Martina Bradu „i jiné všecky lapky z Jevišovic a odjinad." Také tvrz královská Slověnice měla býti zrazena. Mikuláš purkrabě Lomnický, jenž byl ve srozuměni s parnem Alšíkem, chtěl mu zlézti Třeboň.3) Okolo roku 1409 bylo purkrabství zdejší s jistými požitky zastaveno Janovi z Vrchotic, o -čemž se dovídáme náhodou. Když totiž mezi Protivou farářem Lomnickým a obcí města rozepře povstala, přišly (roku 1409, 1. ledna) obě strany mocné na Jana řečeného, jenž vypověděl, že má farář obdržeti od obce všecky platy koupené a hotové peníze, jež zbyly, a držeti ještě jednoho kněze. *) Pozdější zpráva z r. 1412 nám způsob té zástavy blíže vysvětluje; purkrabí totiž měl jisté užitky a platy, jak to 1. /..—1. ».-,1-/ Ujvavmu ian.c na, hradech Rožem-berských, než rybníky zůstaly všechny králi a do jeho komory.5) Mimo to arci vykonával král vrchní práva Kostel v Lomnici. Pohled z města. panská a držel opravu nad kostely; zejména podával roku 1413 dne 22. května do Lisov;* faráře6) a toho roku 1413 dne 29. září ke kapli hradské oltářníka Jana z Jinec, an byl posavadní kaplan Jetřich ze- • mřel.') R. 1412 byl dovolil král Vácslav Albrechtovi z IColenec, aby mohl manský statek v Lomnici kou-piti,, r. 1414 potvrdil prodání dvoru manského v Pře-sece se 3*/2 lánu roli, jejž byl purkrabě Lomnický tj-----1. ----— dii;;kií usauinKuin v Přesece prodal za 30 kop gr. tak, aby ročně 1 kopu S gir. do důchodův Lomnických odváděli. Konečně rokiii 1418 potvrdil odměnu, již byl někdy Ješek z Kosové Hory učinil, dada osadníkům Smržovským náhradu za grunty rybníkem Dvořištěm zatopené. e) Vácslavův nástupce Sigmund byl poslední král, jenž měl Lomnici ve svém držení. Neb po jalovém korunování jeho (r. 1420, 28. července) osuli páni čeští krále svého žádostmi o vyplacení aneb pojištění žoldu a záškodného za služby, jež byli posud králi činili. Sigmund pobrav již dříve klenoty všecky, cokoli se jich na hradech královských našlo, rozdal je mezi své bojovníky, a když se jich k tomu cíli nedostávalo, počal loupati oltáře a obrazy kostelní a kázal stlouci také všecko zlato a řitříbro, kterým ostatky svatých ozdobeny byly. Když však ani to nepostačilo k upokojení všech věřitelův, zastavoval království, t. j. práva, důchody a statky královské v Čechách.9) První toho příklad nám známý stal se v týž den korunování králova, kdež Sigmund zapsal Lomnici hrad v 1450 kop. gr. Janovi z Hradce. Týž byl totiž, jak listina dí, v ten čas, když král pro dobré své a koruny České, jakož i na čest \1ry křesťanské ') Lib. conf. IV. Bří. ') Lib. conf. V. D 9, E 10, H L 7, M 1, VI. F 3, H 2 a P 6 V aktech konsistoře r. 1406—1407 stojí výslovně, že byl král Vácslav patronem v kostele „rstione bonorum in Lompnicz." ') Kniha popravčí str. 22. 4) Lib. erect. X. M 6 „Johannes de Vrchotic protunc do-rirws castn et bonorum in Lompnicz - 5) Arch. č. VI. 26. Srov. arch. č. III. 29I—292. 6) Lib. conf. VII. C 8. ') Ibidem C i5. B) "Wagner 1. c. '•) Palacký III. a. 407—408. LOMNICE HRA D. ■75 proti Viklefům, kteří hrubě na víru doráželi, mnoho knížat, rytířův a panoší ke svým službám povolával, králi svými službami se zakázal, po 12 neděl se 180 koňmi sloužil (což činilo služby 1080 kop), potom také pro věrnost ke králi chovanou mnohé škody zakusili, mimo to na rozkaz králův Papákovi (zNávětří?> 100 k. gr. zapůjčil. Pro ty tedy zásluhy král ho odmřínil panstvím Lomnickým, než vyminil si, že mu má hrad k jeho potřebám otevřen býti.') Pán tento, přísně katolicky smýšlející, jehož byl koncil kostnický za nejkřesfanítrgíiho pána českého vyhlásil, zemřel r. 11423 v Telči na Moravě, když již dávno Lomnice-nedržel. Syn jeho Jan se později na Lomnici táhl. Ke sklonku r. [420 začali Táboři pod Žižkou boje mnohonásobné v jižních Čechách, kdež se nacházelo nemálo nepřátel pravdy boží. Žižka k žádosti pana Oldřicha Vaváka z Hradce (mladšího bratr.l Janova, jenž horlivě kališníkům stranil) přitáhl s ním v pátek k městu a hradu Lomnici; tu leže až do pondělka, učinil s posádkou smlouvu, tak že se min poddali. Po 3 dni tu pobyv, učinil hejtmanem zdt-jšiho hradu Jana Roháče z Dubé a přes most odtáhli k Bystřici k novým bojům. 4) Roháč opatřiv s^ dobře na hradě, hleděl se vystřihati proti sousedu svému Oldřichovi z Rožemberka, zuřivému nepříteli kalicha. Proto jemu poslal list, „napomínaje jej z lásky, jako chudý přítel přirozený, aby se neprotivil pánu Bohu a jeho svatým pravdám a chtě rád viděti, aby tudy i na duši i na zboží dále nehynul." Kdjz pak odpovědi na to nedostal, poslal z Lomnice r. 1421,, 3. února list opovědný vedle bratří Táborských. Oldřichovi vytýkaje, že zanedbává pravdy boží šířiti a hájiti mečem, jak na křesťanského rytíře sluší.3) Od těch dob nastaly 7. Lomnice veliké svízele nejen panu Oldřichovi, nýbrž i celé straně královské, jejíž zboží okolní pleněna. Hleděliť se také Lomničtí zmocniti některých sídel páně zradou, ale nikde se jim nepodařilo; jakýsi švec Vít v Ledrtále (Niederthal) byl v Lomnici a chtěl jim zraditi Nový Hrad.4) Jiní škůdcové též na Lomnici se zdržovali a na nepřátele své strahovali. Straně katolické tudíž velmi na tom záleželo, aby se zbavila posádky jí velmi nepohodlné. Pročež pan Lipolt Krajíř z Krajku, královský hejtman na Budějovicích a urpiutný nepřítel kalicha, byv ještě více roznícen loňského roku zajetím rodiny své a vypálením Bystřice,; přilehl r. 1421 s měšťany Budějovskými ke hradu Lomnickému a jal se ho dobývati. Přidal se k němu také pan Oldřich z Rožemberka, zrušiv tudíž své posavadní spojení se stranou pod obojí. To když bylo doneseno bratru Žižkovi, jenž se zdržoval v kraji Čáslavském, ihned s pomocníky svými, ač byl slep na obě oči, k Lomnici svým ku pomoci pospíchal. To uslyšev Krajíř ani ho neočekával, nýbrž městečko vypáliv z pole odtrhl; Žižka pak přikvapiv hrad dobře opevnil a potom odtáhl ke Stráži, aby tu vyhladil hnusnou sektu A_damitův. ä) Jistá zpráva nám ještě udalosť za jednoho pobytu Žižkova v Lomnici vypravuje; pamětník totiž vypravovav události kolem Třeboně r. 1425, přidává k tomu, že „pl'ed tím druhého roku Žižka též na Lomnici kněze faráře Rečického, nechtěv ho nikterak na milost přijití, an sliboval, že chce jejich náboženství býti, byl rozkázal upáliti."6) Z jiné zprávy bez udání léta a dne jde na jevo, že se spikli proti Roháči někteří služebníci, zejména Kubík, Jan a Dolista, sehnali Vaňka purkrabě Roháčova s hradu a Roháče samého na hrad nepustili, poněvadž jim službu a škody jich zaplatiti nechtěli. Uslyšev Roháč o tom a přijev na Stráž, prosil pana Jindřicha, aby jel k těm tovaryšům a jim domluvil, proč mu úředníka sehnali a jeho nahoru pustiti nechtěli. I přijev Jindřich na Lomnici, rozmlouval tu s Kubíkem a Janem, kteří poroučeli, a Vackem, kterýž „přivládal" i zjednal to, že Roháče pustili nahoru, a ten jim slíbil, že jich má odbyti, což jim jest povinnovat.7) Hejtmanem na hradě byl r. 1433 Jan 2 Bernartic.*) Po porážce Táborův u Lipan páni „jako na nohy povstali," jak Břežan dí. Oldřich z Rožemberka také nelenil a spolčil se s Budějovskými, aby se Lomnice zmocnil, dokud by se Táboři z prvního zmatku nevzpamatovali. Obléhání hradu a města, na němž velel Jan Řezník, trvalo 9 měsícův, t. j. od února r. 1435 až do listopadu Táboři chtěli Lomnici špihovati a posádku vybaviti, pročež 28 vozův se spíží a potřebami válečnými vypravivše, s nimi iooo jízdných i pěších k Lomnici poslali a poněvadž obléhající se o ně nepokoušeli, bud se jich síly bojíce aneb sílu jejich přeceňujíce, všechny zásoby náhrad vypravili. Odtud se vracejíce, brali se na počátku měsíce září na Deštnou a příštího rána na Černovice, chtějice sebrati pole u Nymburka; tu však u Křeče od vojska Rožemberského a jiných pánův zemských bojem podstoupeni a na hlavu poraženi jsou.9) Ještě nějaký čas se posádka zdejší bránila; vidouc však, že není sto obléháni se zbaviti, naklonila se k dobrovolnému poddání; obec pak Táborská utrpěvši bez toho již pohrom dosti, ráda přistoupila ke smlouvě, jež jí také poskytovala skutečných prospěchův. Učinil tedy r. 1435, ') „Um sich wider allermaniglich doruss und darin zu wehren und behelfen uf sein eigen kost und zehrung" (Arcliv Třeboňský). 1 Zpráva Mikuláše Pknéře, „obývajícího v Lomnici, cg pamatuje od 80 let;" d. r. 1493 dne 6. května v archivu Třeboňském; Millauer liber ŽiZka 0.34—31;, Palacký III. b. 60—62, Tomek děje Prahy IV. Ilq. *) Archiv č. VI. 395- ') Kniha popravčí str. 29 atd. s) Vavřinec z Březové a zpráva Mikul. Plznéře 6) Archiv Třeboňský. ") Světecký I. 5(5. 8) j- rchiv Budějovský a diplomatář mus. '■') Roíemberská kronika v bibliothéce Lobtovské str. 201—203, Bartoíek str. 192, srov. i Theobaldovo vypravováni str. 423, 42Ď (vyd. r. I/5o). Pakcky III. c. 188. Hr dy a zámky České ľll. ■ 26 176 LOMNICE HRAD. 12. listopadu knéz Bedřich Strážnický a obec Táborská smlouvu s Oldřichem, a to takovom, že mu za 500 kop gr. „tvrze Lomnice" i s příslušenstvím postoupili, při tom si však to vymínili, aby mohli rybník Dublevský sloviti. Obě strany nechť podrží duchovní statky kromě těch statkův, jež kněžim ina panstvích Rožemberských dědičně náležely, a to až do obnovení starodávného řádu zemského. Co byl Oldřich neb jeho služebníci Táborským na statcích bud zapsaných králem bud nezapsaných odňali, to jim navráceno budiž ; pan Oldřich nechť zásoby, pušky a děla Táborťiv na Tábor sám převeze a o bezpečnosť zajatých, již měli z obou stran vyměněni býti, se stará. Obyvatelům města zůstaveno, bud aby tu zůstalli, požívajíce úplné bezpečnosti, že nebudou pronásledováni, neb aby statek svůj prodavše, kamkoliv by se jim líbilo se vystěhovali. Smlouvu tu spečetili se strany Oldřichovy Mikuláš z Krchleb purkrabě Zvikovský, Matěj Višně z Větrní, Bušek z Rovného a Beneš z Chotěnic.') Dostav pak Oldřich hradu zdejšího, ihned jej kázal pobořiti a rozmetati, aby mu s něho více škodéno nebylo. 2) Císař Sigmund o dobytí Lomnice uslyšev, počínání Oldřichovo listem k němu toho roku 4. prosince vydaným schválil a potvrdil,3) arci ne tak, aby podržel Lomnici Oldřich, který již celé zboží k panství Třeboňskému připojil. *) Avšak udržeti Lomnici nebylo tak snadné. Neboť Jan z Hradce uslyšev, že se Lomnice vzdáti má, ihned psal Oldřichovi, žádaje ho, aby Lomnici neobořil, nýbrž jemu, jenž ji, jsa sirotkem po otci Janovi, beze své viny ztratil, vrátil, dokládaje se listu císařského (r. 1420, 28. července) otci jeho svědčícího. K tomu odpověděl Oldřich (r. 1435 dne 13. listopadu ze svého hradu Třeboňského), že tak učiniti nemůže, neboť se mu prý „z Lomnice mnoho zlého dálo a ji dobývaje nákladův mnoho učinil." A doložil více: „a také ví dobře pan Menhart, kterak sem s ním z prvu počátku mluvil, aby mi pomohli, chtě jemu toho dopomoci; toho sem na něm nemohl mieti."5) Na ten způsob arci byl Oldřich práv, jenž mnoho peněz na dobytí hradu naložil, an Jan příležitosti Lomnice zase nabyti málo nebo nic si nevážil. V královské kanceláři zatím zcela zapomněli na zápis r. 1420 daný jakož i na dobytí Lomnice Oldřichem. Císař Sigmund totiž vyzdvih Hradiště hory Tábor na město královské, jinak hleděl odměnili pány z Ustí, peníze i statky jim zapisuje; tak i roku 1437, 23. března (sob. po sv. Benediktu) zapsal Janovi mladšímu 2 Ústí jménem zástavy „tvrz Lomnici s vesnicemi, poplužími, úroky, poplatky, rybníky, řekami, lesy, lukami, pastvišti, s podacím kostelním neb kaplánskym" v 3160 kop. gr.,6) a když Ústský Lomnici od Oldřicha obdržeti nemohl, císař Sigmund dovolávaje se jakési úmluvy s Oldřichem, rozkázal mu (r. 1437, 25. června), aby ihned Lomnici kromě velikého rybníka Janovi Ústskému vydal a jej delším meškáním nezaneprazdňoval.7) Jestliže dosavadní příběhy podivení naše vzbuzují, tím více se musíme následujícímu diviti. Neb ještě téhož roku (škoda, že datum dne schází!) zapsal týž císař „Oldřichovi z Rožemberka věrnému svému milému, ne z omylu, nýbrž ze svobodné vůle" tvrz Lomnici se vším příslušenstvím k zpupnému dědictví, a to proto, že Oldřich „kázáním královským z jistých příčin tvrze té velikým nákladem a nasazením práce dobyl."8) Král pak se již do záležitosti Lomnické nemíchaje, zůstavil nápadníkům třem, aby se srovnali, jak budou moci. Nejprve urovnána jest pře s Janem Hradeckým, ač teprve po 6 letech. Roku 1441 dne 10. května vypověděli totiž mocní opravce od obou stran zvolení Menhart z Hradce, Mikuláš z Lamberka a Jakub z Vřesovic, hejtman kraje Žateckého, aby Jan Oldřichovi majestát na Lomnici vydal a za to od Oldřicha 1450 kop gr. náhrady obdržel. Téhož dne ještě Jan právo své na Lomnici Oldřichovi pustil pod pečeťmi Menharta z Hradce a Jindřicha ze Stráže.9) Co pak práv Jana Ústského se dotýče, ta přešla později všechna i s listem r. 1437, 23. března daným v držení Jindřicha ze Stráže, jenž r. 1454 právo své k nim před kommissí k tomu nařízenou dovozoval. Jakým způsobem spokojen byl, není nám známo, jisto jest, že zůstal Oldřich v pokojném držení Lomnice. Ke zboží Lomnickému patřily: Přeseka, Slověnice obojí, Sádek, Smržov, Ševetín, Vitín, Lužnice, Lestnice, Štěpánovice, Lišov, v 15. století snad také přibyly Radonice a Kostelec. Platy v Lužnici zastaveny jsou r. 1444 Janovi z Tiché. O hradě se děje již jen dvakráte zmínka: r. 1459 připomíná se jako „tvrz zbořená," a r. 1541, když Petr z Rožemberka panství Třeboňské znovu ve dsky zemské vložil, jako zámek zbořený. Vok z Roiemberka dal Lomnickým (r. 1491) za to, že jim něco dědin rybníkem Kocléřovským zatiopil, dědinu Kozlov a „Bláto naše pod Lomnicí." ln) ') Archiv Třeboň. ') Kronika Rožemb. str. 204. 3) Archiv Třeboň. *) Již r. I436, 10. července podával nového kněze do Ševetína (lib. conf. X. D 1). 5) Arch. Třeboň. 6) Arch. č. i. 497. 7) Archiv Třeboňský. ") DZ. 6 A 6. Je-li originsil pravý, nevím. Archiv Třeboňský. ,0) List na ůřadř obecním. VESELÍ A MEZIMOSTÍ TVRZE. a výšině nad tím mistem, kde Nežárka s Lužnici se pojí, leží mesto Veselí, rozprostírajíc se od ŕeky po volném lazu až na horu ke kostelu, jenž stojí na nejvyšším místě jako strážce pozíraje a viděn jsa po celém okolí daleko. Vyhlíží ze zdálí jako hrad a jest na místě, z něhož se dříve snadno pevnosť čili kostelec zříditi mohla. \^ ^^t-^figj^F^^j^. ^[ ' O néj se opírá věž hmotná, vysoká, roku 1598 nákladem 1880 kop m^lt,-i ''ř ty^j^^^ ^áŕ^ '-aj postavená. Sejdeme-li od kostela, utkví zrak náš mezi rozmanitými . wSraE^"^ domy, velikými a malými, na radnici a vedlejší záložně ve slohu renaissančním vystavených. Radnice dostavena prý r. 1617 a vynaloženo na ni 1583 kopy. Na té straně za radnicí na levém břehu Lužnice jsou louky, jimiž Borkovský potok podlé stráně nevysoké se vine. Několik kroků jen od jeho ústí jest místnost zvaná Talíř, pahrbek od stráně hlubokým příkopem a náspem oddělený. Zde stávala ve 14. věku tvrz královská Veselská, neveliká sice, ale pevná dosti, poněvadž ji chránily kromě věže ai ohrady, z níž jen něco málo kamení s maltou se vyoralo, příkop bahnitý, ješté posud po celý rok mokrý, a. močály na jižní straně, po nichž se voda z potoka rozlévala. Vedle Veselí jen za řekou leží samostatná obec a městys Mezi-mostí, rameny Nežárky tak protkaný, že by se také Benátkami zváti mohl. Paměti hodného tu není nic a co tu kdy snad památného bylo, po tom lidský zrak marně pátrá. Podlé starých pamětí tu bývaly dvůr a tvrz Xde onen stál, posud aspoň doslechneš. Říká se jednomu domku „na ratejně," jinému „stodůlka," opět jinde „u Martinů ve chlívě," kterýžto název jednou hospodáře z tohoto místa vypudil a ke koupení jiného domku donutil. Na ten čas jsou v těchto místech domy nesoucí čísla 85, 86, 123 a j. Dvůr tento dosahoval snad za nynější silnici až na konec hostince u Slunce. Poněvadž tvrz obyčejně u dvora bývala, lze za to míti, že stála na místě č. 88, 90 atd. Neb ty jsou na ostrově mezi vodami hned za bývalým dvorem. Také tomu nasvědčuje poznámka v pamětní knize farní, vedle níž prý býval při Nežárce „klášter sv. Kateřiny," svědectví tedy, že se tu druhdy na staré základy přicházelo. ') Tak jako Soběslav patřilo i Veselí nad lidskou paměť Vítkovcům, a to větvi jich, jež se psala z Rožemberka. První nám známý držitel Veselí, Vok z Rožemberka, zakladatel kláštera Vyšebrodského, daroval tomuto klášteru roku 1250 od zboží Veselského ves Ponědraž. Nad to udělil řečenému klášteru ve Veselí samém kostel, k němuž opatové od těch dob až do r. 1359 faráře podávali. Posledním svým pořízením, daným roku 1262 dne 4. června, odkázal manželce své Hedvice ze Saumburka (f r. 1315), kdyby nechtěla se syny svými žiti a chtěla sama chlebiti, zboží Poděhusské, Stropnické a Veselské a peníze na zboží Cmuntském zapsané. Kdyby však pojala muže v druhém loži, aby podržela toliko Stropnici, Veselí, ') Tak i opakoval Sommer (Budw. 87), přidávaje k toma ti\z cosi o kostelu. Avšak o obojím lidé v Mezimnstí nic nevždi. Také tvrz v Klobásné (Scřialler Budw. III, Sommer 1. c ) náleží do říše bajek. ísikdo o ni neví a po dlouhém ptaní ukazují jakožto jedinou památnosť v lese „hroby pohanské" při cesté do ftipec vedoucí. 26* í 78 VESELÍ A MEZIMOSTÍ TVRZE. peníze na Cmuntě a věno své na dvoru popi. řečeném Swant.') Strany tohoto vdovského opatření učinil s Hedvikou syn její Jindřich (r. 1300, 12. dub.) narovnání takové, že jí ponechal zboží Stropnické, ale přidal Plesperch a Eibenstein, vymíniv si při tom jisté nápady. a) Změna ta učiněna snad proto, že přešlo zboží Veselské v držení králle Vdcslava //., jenž roku 1302, 15. července právo podací ve Veselí klášteru Vyšebrodskému daroval, t. j. znovu potvrdil tak, aby klášter práva toho i za držení králův a pokud by Veselí královským zůstávalo užiti mohl. 3) O osudech Veselí za krále Jana není nám nic známo. O Karlovi IV. víme, Že zde roku 1359 nového kněze po- dával a r. 1362 městečku práva královská udělil.4) Král Vácslav držel Veselí ještě za živobytí otce svého, a to r. 1369, kdy ještě panovníkem nebyl,5) a zastavil r. 1378 (21. července) v 900 k. gr. městečko Veselí s tvrzí (oppidum Wessel cum munitione), jedním poplužím, clem, podacím, popravou (judicio), lesy a ves Oslov Ješkovi staršímu z Mezi-mostílfi. k jeho rukám Oldřichovi z Rožemberka, Jindřichovi ze Stráže a Hrochovi z Hořiněvsi) na takovou výminku, aby lidi mimo jejich platy neobtěžoval.") Dlouho Ješek Veselí nedržel, neb již r. 1388 podával sem nového faráře Jindřich 2 Rožemberka.') Brzo potom však král Vácslav s Veselím jinak naložil, zastavil totiž r. 1390 tvrz zdejší s městečkem a vším příslušenstvím (jako r. 1378) Vilémovi z Landšteina k věrným rukám Jindřicha z Dubé a Jindřicha z Rožemberka.8) Vilém podával do Veselí r. 1396 nového faráře9) a držel také blízké Mezi-mostí, jehož obyvatelům udělil r. 1398 nějaké výsady. Jak se zdá, sdílelo odtud Veselí osudy své s Mezimostim, s nímž i stejné držitele mívalo. Asi v jeden čas dostalo se oboje zboží panu Jindřichovi z Rožemberka (f r. 1412), o němž se aspoň jistě ví, že Mezimostí držel. Pozoruhodné jest, že se v seznamu purkrabí hradův Rožemberských r. 1412 purkrabí Ve- Brána na náměstí ve Veselí. selský nepřipomíná, ačkoliv již proto jisto jest, že Veselí pánům z Rožemberka patřilo, poněvadž zde r. 1415, 7. února a 9. listopadu Čeněk z Vartemberka, poručník mladého Oldřicha, kněze podával.'") Souviselo to zajisté s osudem tvrze, jež po r. 1390 nikdy se nepřipomíná a bezpochyby již za časův Jindřichových opu stěna byla. Císař Zikmund zastavil znovu Veselí Oldřichovi z Rožemberka, daruje mu listem (d. roku 1421, 31. prosince na Horách Kutných) „vše právo své a berni královskou na městečku Veselí." ,1) Ze mnohých pohrom, jež zkusilo Veselí tehda připojené k úřadu Soběslavskému, vyjmeme tuto dvojí. Poněvadž se Oldřichův syn Jan z Rožemberka přidržel strany Poděbradské, posádka Hradecká r. 1468 v červnu přitáhši pod Drachovem na tuto stranu, upadla do Veselí a vypálila městečko. Na brodě pod Drachovem Hradečtí drahně lidí zbili bez pomoci Rožemberských, kteří ani Táborských ani Týnských k pomoci zavoiati nemohli.") Když král Vladislav táhl r. 1477 v květnu vojensky do Rakous, tu bratří Zmrzlíkové a Šlikové vjeli s vozy svými do městečka Veselí a tu sobě vozy špihovali slady, pivy a jinými Vchod do kostela ve Veselí. ') Pangerl, H. U. 4, 11,12, 13, 17—20. J) Emler reg 798. *) Pangerl, H. U. 5g. *) Lib. conf. I. A 10, B 8. 5) Ibídem II. B 6. 6) Archiv Třeboňský. •) Lib. conf. IV. B 9. ") Archiv Třeboňský. ») Líb. conf. V. P 6. ,0) Lib. conf. VII. E 8, F 12. Archiv Třeboňský. (Možná, že jest list tento podvržen.) ,2) Tamže. VESELÍ A MEZIMOSTÍ TVRZE. 17y potřebami a velikou škodu lidem učinili. Dne 27. května hnuli vším vojskem od Dráhová proti Veselí a minouce panství Hradecké, táhli k Ličovu mimo Stráž. *) Okolí nyní i dříve již bylo silně popleněno, tak že v úřadě Soběslavském mimo Veselí, Oslov, pak vzdálené Maršov a Lomy vše spuštěno bylo. Až posud bylo zboží Veselské, k němuž prý se počítaly tehda Bošilec (?), Dynin, Sedlikovice a Žišov, zbožím, zápisným, ale ku prosbám Voka, Petra a Oldřicha bratří z Rožemberka král Vladislav (v Košicích, r. 1491, 2. března! všechna práva svá k Veselí městečku a vsi Oslovu na ně mocné převedl, a to tak, jestliže by se nalezla nějaká závada, jež by se dotýkala posavadního držení zboží Veselského, ta aby za zdviženou a neplatnou považována byla.') Zboží Veselské tím způsobem úplně přivtěleno panství Třeboňskému. Kde asi bydlel Petr řečený, když r. 1494 z Veselí Jindřichovi ze Švamberka ve příčině hory sporné na pomezí bavorském psal, není známo. Dokládáme ještě, že grunty vsi Oslova byly r. 1521 skoupeny a zatopeny nově udělaným rybníkem Horusickým, při čemž grunt Oslovský (později malý vrch řečený) osadníkům Horusickým náhradou darován byl. Veselí od severu. Tvrz Mezimostská, postavena byvši snad teprv ve 14. století, již v 15. století zanikla. 3) Pokud víme, drželi ji nejprve páni 2 Mezimostí, kteří nosili na štítě svém psa stojícího, od pravé k levé straně hledícího.') Členové rodiny této, pokud je známe, rádi se nazývali Jeníky, a to otec i synové. 5) Jeden Jeník, totiž otec, připomíná se r. 1322 při prodeji hradu Choustníka. Jest to také snad onen Jeník, jenž vedle rytířův a služebníků pánův z Landšteina roku 13,56 v Bystřici pečeť svou přitiskl k listině, v níž Landšteinové čtvrtinu hradu svého Tirnšteina prodali. Zůstávaje ve službách pánův těchto přítomen byl také, když byly prodány Nové Hrady roku 1359,6) a držel také v ty časy zboží Drahovské, jež však po nedlouhém čase pánům z Hraťlce prodal.7) Také Mezimostí již v pozdějších dobách v jeho držení nenacházíme. Od r. 1360 vyskytují se dva bratří: Jeník starší a Jeník mladší z Mezimostí.8) Soudime-li právě, že Mezimostí spolu s Dráhovém prodáno bylo, dostalo se Oldřichovi mladšímu z Hradce z rodu Vítkovcův, jehož r. 1361—1367 jako pána podací kostelního v Dráhově nacházíme. Ale ') Arch. č. VI. 149—150. ") DD. 67 f. 12, rel. tab. II. 446—447. 3) Pomůckou byl spis Th. Wagnera o pánech z Mezimostí. (Arch. Třeboň.) *) Tak se nachází na jedné pečeti archivu v Jindřichově Hradci při listině týkající se rybníka Hoštického (r. 1359). ■*) Lib. erect. XIII a. f. S9 „pro anima Jenikonis patris & Jeniconis avi." Balbin nevěděl, jakého rodu páni tito byli, domníval se však, že byli z rodu Hronovcův. •) Archiv Novohradský a Třeboň. ') Liber confirm. I. B 6. 8) Páni z Mezimostí brzo dosáhli náhrady jinde na statcích. Oba Jeníkové koupili r 1360 hrad Budkov na Moravě. Jeník starší obdržel r. 1378 zápis na Veselí (viz na str. 178.) a Jeník mladší toho roku zápisně vsi Brehov, Jaronice, Chřenovice a plat v Chotycanech. Později koupil jeden Jeník Loutkov, na němž seděl ještě r. 1383. Syn jeho Petr byl (r. 1399) pánem na Kompasech, jak se čte v dějinách hradn tohoto, a počal se psáti z Konipas. Věrně se držel starého hesla Afikuldí Kuníic 1 Metimosti, ale potomci Oldřicha řečeného Krímicc již stále se nazývali Krčmami z Konipas. (Archiv Třeboň, a Hlubocký, WolnýTopogr. III. 127, Dsky Brněn. str. 41 č. 506, DD. i5 f. 383, acta consist. 1383 f. 344, arch. č. III S42.) i8o VESELÍ A MEZI MOST í TVRZE. již r. 1369 drželi Drahov jiní dva Vítkovci, Dobeš z Mezimostí a Litold z Landšteina,*) z nichž držel Dobeš tvrz a městečko Mezimostí a zároveň také zboží Bernartické, po němž se také psával. Ale i on nedržel Mezimostí dlouho, nýbrž prodal je již r. 1380. Zápisu o tom nám se nedostává, než jest list, v němž vyznávají r. 1380, 6. května Dobeš z Mezimostí řečený z Bernartic a Vlček ze Sedlce, že jim Oldřich z Rožemberka za prodané zboží Mezimostské trhové peníze zaplatil, a že jej pro 300 kop, jež jim dlužen zůstával, napomínán nemají.2) Dobeš se uchýlil odtud na Drahov, jejž si byl podržel a psával se i potom z Mezimostí neb z Dráhová; r. 1394 byl již mrtev. S manželkou Kačnou byl splodil dva sy-i} y, Buzka a stí, neb ke sklonku } £ - ~ \ Jindřicha, kteří na počátku 15. století Drahov drželi. Bratří tito, píšíce se též z Maršo-vic,3) starožitného erbu rodu svého růže pě-tilisté užívali, ačkoliv již v chudobu upad-še, nijak se bohatým svým strýcům nevyrovnali. Páni z Rožemberka nezůstali nyní ještě vstalém držení Mezimo- téhož století nabyl Mezimostí Vilém z Landšteina nejvyšší komorník (syn Vítkův) zakoupením od Oldřicha z Rožemberka.4) Vilém daroval r. 1398 dne 29. dubna obyvatelům městeček svých Mezimostí a Ledenic a vesnice Štěpánova odůmrti a dovolil jim délati řemesla a vařiti piva. Vláda jeho na Mezimostí trvala toliko krátký čas, neb již na počátku 15. stol. drželi Mezimostí páni z Rožemberka a již je od panství svých dědičných neodlučujíce navždy k panství Třeboňskému je připojili. Jindřich 2 Rožemberka (f r. 1412) daroval jisté platy na Mezimostí klášteru v Ústí Sezemi-ně, začežse dotčený klášter r. 1408 zavázal, že bude výroční mše zádušní za rodiče J indřicho vy Oldřicha (f 1390) a Elišku (f 1387) sloužiti. Vysvětlení plánu: I. stoka; 2. náměstí v Mezimostí; 3. býv. dvořiště; 4. tvrziště. Malé tvrze a hrádky na panstvích Ro-žemberských záhy zanikaly, poněvadž páni obyčejně jen na větších svých hradech přebývali a při tom na množství sídel a dvorův, kde jen úředníci přebývali, dosti peněz na opravy nakládali. Protože nebylo ú-ředníka na Mezimostí, tvrz naše spustla; pomalu i hospodářství na dvoře zdejším se nevyplácelo. Prodal tudíž Jan z Rožemberka (f 1472) r. 1465, 17. října dvůr svůj v Mezimostí se všemi dědinami a příslušenstvím za 60 k. gr. obyvateliům městečka Mezimostí, tak aby mu z toho ročního platu 4 kopy vydávali, a vy mínil si toliko lísku pod Štipcem, a „kopec, jakož jest tvrz byla" i s příkopem a haltéřem tudíž, též doubí v oboře. Za to povinni byli Mezimostští pánu ze dvora platiti úrok polouletní dvě kopy grošův a faráři Veselskému 3 čbery žita, tolikéž ječmene a též ovsa, desátku, odváděti. *) ') Lib. conf. ii. C. 3. Xa pečetích DobSových nachází :;e pětilistá růže, jako zejména v listě daném roku 1375, J3< března v archivu Třeboňském. 7) Archiv Třeboňský. 3) Arch. č. III. 496. 4]| Posledni svou volí (d. r. 1390, 16. ůnoral odpustil pan Oldřich 35 kop. jež zůstal dlužen neb. Vítek za obili a ovce, synu jeho Vilémovi, jakož i oněch 54 kop, kteréž zůstal dlužen za Mezimostí (archiv Třeboň.). j Originály v Mezimostí chované otiskl jsem v Ces. Jihu r. 1878 č. 21. Fuglhauz Hrad. si hodinu od Lomnice daleko za vsi Kletci spatřuje se na okriiji rybníka Fuglhauzu (kterémuž se říká nyní Flukhauz) hradiště borovím porostlé, kteréž nikoliv pro nějaké zbytky, nýbrž pro své položení navštívení hodno jest. Pahrbek sám sebou jest v krajině této vzácností; k patě jeho dosahuje veliký rybník, z něhož někdy kačata s křikem do povětří se zdvihají, někdy kapr s třeskotem se vymrskne, a pozadí otoěeno jest všude lesy a palouky rozličné zelenosti a barvy. A v tomto zátiší zakopán jest bývalý hrad a pochován kus panského a bujného živobytí. Snad by mnohý nevěřil, přijda na pahrbek, jemuž se říká nyní rna zámku", a spatřiv neveliký jeho obvod, že tu bydlívali páni korouhevní a vůbec lidé vyššího stavu, kdyby jej o tom nepřesvědčily dvoje náspy, 1 - *- ~ — /. -X . . . 1 A1 -. 1 -,-.1-1-, . 1 -. *- ~ 1 . . 1. ... . ~ X ~ ^. , • ť čír/in ntŕ. <-i .i' •'> r, li ľ .-, Ji Ví r\ Kicici uucmi /^Aiduaici piu ucz.LJe<-uvJai. ďVUU, hiv. Ol uvvati, lv_. .-1iv, 11v_< svého bydliště. A mnohý, který uvykl pohodli, jehož poskytuje pokročilejší civilisace, slušně by se podivil uslyšev, že tu druhdy i dva páni (nad to nesvorní) s čeládkou a potřebným k živobytí dobytkem přebývali. Venkovský násep, táhnoucí se nyní na kraji polí, byl jen k tomu, aby nadržoval vodu rybníka, kteráž se dříve mnohem dále vylévala nežli nyní, kdež má rybník hladinu nižší. Tak bylo ještě před jedním stoletím *) a mohlo se přes mokrý příkop mezi venkovským a vnitřním náspem jiti jen ze strany Kletecké. Druhý, vnitřní násep byl a jest vyšší, na hoře rovný a měl bezpochyby na obou stranách ploty pevné, mezi nimiž se jako v nějaké soutce béhati mohlo. Za ním jest druhý přikop suchý, z něhož se zdvihá strmé vlastní hradiště, zpevněné na této straně již dotčenými náspy, na druhé rybníkem, k němuž rovněž strmě se spouští. Na jeho nejvyšším místě spatřuje se pravidelný kruh, na němž stála hrubá a vysoká věž. Jak nám svědčí hromádky od krtkův nasypané, postavena byla z cihel a z malty až do jisté výšky a pak ze dřeva. Pod tím k jihu a k východu jest parkán rovný a k severu prostranství dokonce rozkopané, z něhož vybrali kamení k postavení blízké bašty. Ačkoliv se spatřují při rybníce skaliska, zdá se přece, že bylo hradiště i s ná-spy naneseno a nasypáno, při čemž ov'Sem místečka povýšeného a skalnatého použito. Rybník byl přední pevnosti hradu a při tom v čas obléhání také předním pramenem výživy. O hradě tomto není psáno v pamětech před stoletím 15. a zdá se proto, že postaven byl teprve v temže století a nazván německým přeložením názvu Kletce (Vogelhůs, stč. Fuglhúz, pak Fuglhauz). Poněvadž vime z pozdějších zápisův, že k němu patřily vsi Mlaka, Novosedla, Kolenec a Kletce, můžeme aspoň něco podetknouti o zboží tom, jemuž později Fuglhauz panoval. Ves Kletce, hradišti nejbližšl, patřila r. 1388 pánům ze Stráže2) a r. 1395 prodal Přibík ze Stráže jisté dědiny v Kletcích za 17 kop gr. ') Svčteclij- ve svých pamětech. ') Arch. £. ii. 318—319. i 82 FUG L H AU Z HRAD. Janovi ze Stráže sedením v Kolencích.') Ve vsi Novosedlích drželi právo podací (r. 1359—1409) páni ze Stráže, patřila tedy i ona, aspoň ve starších dobách, ke hradu Stráži; jen nějaký čas ji držel pan Oldřich 2 Rožemberka, jenž posledním pořízením (d. r. 1390, 16. února) povoluje, aby ves ta se dvorem, podacím a lesem, koupená od Petra ze Stráže za 300 kop, jennu zase za 200 kop navrácena býti mohla. -) Třebas byla ves Novosedly i po r. 1409 v držení Strážskych zůstala, to nicméně zjištěno jest, že tehda již Fuglhauz stál a že k němu okolní sice rozsáhlé ale málo obydlené zboží patřilo. Držitelem tvrze této byl tehda Oldřich z Ústi, spolu pán na Hradišti (Táborském), jenž byl tuším něco zboží od Strážskych koupil a na tom hrad Fuglhauz vyzdvihl. Asi r. 1410 prodal zboží to Janovi z Ústí,3) tuším tomu, jenž držel později Kamenici. Za husitských válek nacházíme Fuglhauz v držení dvou pánův z rodu Ústských a Strážskych. Vácslav ze Stráže „seděním na Fuglhúze" držel se stranou táborskou a r. 1433, 28. září vstoupil v přiměří s panem Oldřichem z Rožemberka do jednoho roka *) a toho roku byl přítomen sněmu Svatomartinskému v Praze.5) Přiměří zachovával asi Vácslav, dokud musel; po jeho uplynutí znepokojoval sousední statky Rožemberské. Od těch časův, co Oldřich z Rožemberka dobyl Lomnice a tím hranice panství Třeboňského až blízko po Fuglhauz pošinul, stalo se mu sousedství hradu našeho velmi nepohodlným a nemilým Ačkoliv právě příměří bylo, ztekl přece Oldřich „tvrz Fuglhaiuz," tovaryše i samého p Fuglhauza (totiž Vácslava) zajal, koně i dobytek pobral a tvrz tu vypálil. Spolu-držitel hradu Jan Ustský vznesl věc tu na obec Táborskou, která ihned Oldřicha napomínala, aby podlé přiměří mezi stranami učiněného to opravil, jinak že by jej Táborští pro nezdržení přímfří i ze základu napomínán musili.6) Od-poved k tomu daná není nám známa, ale jisto jest, že Oldřich Fuglhauz ne-podržel, nýbrž dřevním držitelům navrátil. Oba, totiž Vácslav řeč. ř ugi-hauz ze Stráže a Jan Plán hradu Fuglhauzu: i. Cesta od strany K letecké podlé 2. bašty a ke vsi Lnžnici. 3. Venkovský násep aneb hráz k nadržování vody v 4. příkopě vodním. 5. Vnitřní dobře vyzbrojený násep s 6. příkopem 7. V\soká homolka na hradišti, kdeii snad věžka a brána ke spouštěni mostu zvodítého bývala. 8. Dolejší čásf hradiště, docela rozkopaná. 9. Parkán s chlívky. 10. Věžíště. 1 r. Hřebenatý vršek od hradiště snad — ,,_.v._i». r*1..i.l.ň„-14. ixyíittiH riSBOAttJ mladší z Ustí a z Kamenice, pronajali r. 1444, 21. května, jako společní držitelé zboží Fuglhauz-ského rybníky svéDolní Lipičí a 0'křinek za 36% kopy gr. písaři Třeboňskému Bohunkovi na tři léta, slibujíce nájemníku všemožnou ochranu a tolik dříví, coby na opravení rybníkův potřeboval. Při tom svědčili Jan a Jindřich ze Stráže. Mezi společnými držiteli nastaly za nedlouho kyselosti a nechuti. Vácslav byl totiž Fuglhauz zapsal strjíxům svým Janovi a Jindřichovi, a ti tři páni dělali Janovi Ústskému nějaké protimyslnosti. Roku 1449 žaloval na ně Ustský u Oldřicha z Rožemberka, že mu drží čásf zboží, nemajíce k tomu práva, ačkoliv mu bylo výpovědí Oldřichovou přisouzeno a Ústský se na smlouvu s nimi podával. Oldřich chlácholil ho, jak mohl, přání od sebe dávaje, aby byl smír mezi nimi a každý při své spravedlnosti zůstal. 7) Jak se zdá, vzdal Ústský právo své pánům ze Stráže, neb nachází se v pozdějších pamětech, že držel každý z bratří svou polovici: Jan až do své smrti a potom syn jeho Vácslav a dcera Eliška jednu polovici a druhou polovici strýc jejich Jindřich. Brzo zemřel Vácslav a tak zůstala Eliška samotnou držitelkou jedné polovice, z jejíhož však pokojného držení ji Jindřich vyrušil, počav při o Fuglhauz u soudu zemského (r. 1465); než nálezeim téhož soudu byli každý při svém dílu zůstaveni.8) Jak se zdá, byla tvrz Fuglhauz Oldřichem vypálená znovu pokryta a byla obydlím Vácslavovým ještě r. 14509) a snad i Eliščiným ze Stráže; později však bylo zboží Fuglhauzské připoje:no k panství Strážskemu a tvrz potom opuštěna. Po prvé nacházíme Fuglhauz při Strážsku a v držení Jana ze Šelmberka r. 1477, neb toho roku Rožemberští u Kletce na gruntech Janových most ssekali a smetali proti starému zvyku, ježto tu most od starodávna býval.1") V jjamětt;ch starodávných připomíná se potom již jen rybník, jehož voda dříve hrad oblévala. Roku 1503 dovolil Vok z Rožemberka Vácslavovi z Vrchovišť, aby si mohl udělati strouhu k rybníku Fuglhauzu skrze grunty Lomnické, začež mu Vácslav postoupili 3 poddaných ve vsi Stříbrci.u) Bývalé zboží Fuglhauzské nezůstalo však při panství Strážském, nýbrž dostalo se v 16. století k panství Třeboňskému. l") ') Archiv Třeboňský. 2) Archív Třeboňský. 3) Arch. ř. III. 338. Oldřich z tJstí prodával Janovi „Fogelhaiuské sboži a jiné sbozi." «) Arch. č VI. 430. 5) Arch. č. III 416 „Venceslaus Vog:e]hus." 6) Tamže VI. 438. 7) Arch. Třeboň. ") Arch. ř. III. 3S8. *) Staří pamětnici vyznali, že onen břeh Lužnice u Hliny panu Václavovi Fuglhauzovi náleží (Wagner). I0) Arch. 5. VI. 148. ") Wagner Hamr Ostrov od jihu. Hamr Ostrov Tvrz. i. Popis a osudy tvrze. •^^Bg ůl druhé hodiny jihovýchodně od Veselí při řece Nežárce leží ■ OKSm, Pot^ výšinami vlnitými, avšak nízkými, ves Hamr Ostrov. Onen ■ název vysvětlí se níže v dějinách, druhé jméno odtud pošlo, že ™ leží Hamr mezi řekou a rybništěm a ve starých dobách na všech stranách močály, později čtyřmi rybníky obklopen býval. Ves skládá se ze dvou oddělení, jež se kupí okolo zámku a kostela. V menším oddělení při faře a několika chalupách stoji kostel v 16. věku postavený, v němž se v pravo ve zdi pamětihodný náhrobek Albrechta z Usuší nachází. ■) Druhé oddělení, zámek a ves, jest od prvního tak daleko, co by z ručnice dostřelil. Zámek, jenž stojí v ohradě dvora v zahrádce úpravně zřízené, jest dům trojpatrový, z kamene a z cihel postavený, v podobě obdélníka. Dvoje krovy podlé sebe postavené prozrazuji stáří a dodávajíce půvab rozmanitosti, jsou také okrasou tohoto starožitného a pravou tvrz 16. století představujícího stavení. Na něm spatřuje se práce a úprava trojích držitelův. Od zakladatele pochází starodávné okno obložené kamením, od držitelův 17. věku obmítka s červenými čarami, již sem a tam ještě znáti jest; od Švarcenberkův konečně pocházejí některá okna prolomená ve spodní části, kdež bydli nyní správce (několik stop nad zemí), a úzké otvory do sýpek v 2. a 3. patře, kteréž povstaly zastavením původních oken. V některých oknech cihly veskrze narovnány. 1. c. Za to povolil Yácslav Valskému, aby si udělal stoku po nivách Kleteckých. ,J) Vilém z Rožemberka koupiv r. 1577 panství Strážske, připojil Mláky, Kovosedly, Kolenec a Kletce k Třeboňsku, ostatek nástupce jeho Petr Vok prodal. V registrech panství Strážskeho, při prodeji jeho vydaných, připomíná se také rybník Fulkhauz. (Archiv Třeboňský.) Nedaleko Kletec vystavěl Jakub Krčin z Jelčan, vrchní regent panství Rožemberských, dřevěný letohrádek řečený Dobromysl, do něhož později Vilém z Rožemberka rád zavítal. Jaký byl ten zámeček, o tom nás zpravuje paměť z r. 1579, jež di: nový dům veliký dřevěný mezi novými rybníky jest postaven. (Arch. Třeboň.) Roku 1S83, 23. záři přijel sem Vilém, po Štvaní r. IÍ85 opět se tu zdržel den a r. 1S86 přijeli sem k němu hejtman moravský a pán ze Smiřic (Březanův Vilém str. 256, 264, 271). Na starých mapách z r. 1684 a 1688 značí se Dobrámysl jako jednopatrový dům (Mittheilungen XIV. 2SS). ') Postava brněná se zvláítnim příznakem bujarosti mužské jest dobře provedena, avšak erb u nohou obrácen a nápis zběžné a bez rozvahy rozvržen a potom vytesán. Hrady a zámky České TH. 27 184 HAMR OSTROV TVRZ. Ačkoliv máme pro dějiny Hamru pamětí dosti, přece nelze je vypsati v patřičné souvislosti. ') Jak se zdá, byly tu prvotně lesy, kteréž les Valovský s Dehetníkem slučovaly. Zdali přebývali na tomto Ostrově Adamité, kteří na Valovský les utekli a odtud mnohé neřesti páchajíce okolí plenili, jest věc posud nerozřešená. Jisto jest, že tu byl něco později hamr a že „opatrný Mikuláš hamerník od Valu" pánům z Rožemberka roku 1472 peníze půjčil.4) Týž byl některý čas před tím koupil les a rybníky od Jindřicha ze Sobětic a manželky jeho Anny z Mysletína.3) Roku 1496 oddělil se Řehoř ze Sobětic od bratří svých, přijav za otcovský díl dvůr poplužný „v Hamru pod Valem" s lukami, rybníky, dobytkem a železným hamrem. To jsou počátky osady, kteréž nabyli později ValovStí 2 Usuší a tu tvrz postavili. Když pak se sem přestěhovali z Valu, usazovali se lidé u tvrze a dvoru, a tak povstala nynější ves. Po prvé se připomíná r. 1529 (5. Mart.) Kunrat Valovský z Usuší a na Ostrově.4) Týž držel Hamr a Val společně s bratřímii svými Bohuslavem a Jarohněvon jinak Hynkem řečeným.5) Me2Í nimi stalo se později nějaké rozdělení, tak že se dostaly Bohuslavovi Hamr a půl vsi Valu a ostatním ostatek zboží. Kunrat ženil se teprve r. 1543, bera si za manželku pannu, která b}la u paní Zelecké. Bratří Hynek a Albrecht, kteří později Val drželi, byli tuším synové jeho; Hynek zemřel záhy, zůstaví v dítky nezletilé.6) Bohuslav dotčený dosáhl znamenitého stáří, jsa roku 15Ď3 opatrovníkem vnučky své Kateřiny ze Zahrádky, kterou byla dcera jeho Maruše neb Markéta porodila, a kromě toho později poručníkem všech sirotkův rodu Valovského. *) Statek jeho zdědily po něm dcery jeho Kateřina Clianovskd, Barbora a Mandaléna, jež lid zdejší posud pamatuje. Vypravuje si, že držely Hamr a Val tři slečny, z nichž jedna na Hamru a dvě na Valu bydlely. Podlé jiné pověsti bydlela jedna z nich ve Valu v zahradě jednoho souseda, kdež se našly zbytky sklepu. Dotčené tři slečny prodaly r. 1572 dne 2. října tvrz Hamr Ostrov s dvorem při tvrzi ležícím, ves, půl vsi Valu Markétě Valovské z Hodějova na Valu za 7200 kop míš. Ta pak zapsala všechen statek svůj manželu svému Albrechtovi Valovské?nu, kdyby před ním zemříti měla.8) Albrecht dotčený býval náruživým lovcem. Pan Petr Vok napomínal jej roku 1565 přátelsky, aby u Soběslave a na panství Choustnickém štvaní zanechal, neb chtěl pán tu zvěři pro sebe i své pány a přátele přichovati. Roku 1581 položil Albrecht první základy ke kostelu sv. Trojice u Hamru, r. 1584 přikoupil jeden dvůr kmecf v Řipci a r. 1586 vdal Annu dceru svou za Burjana Vrchotického z Loutková a dav jí věno 500 kop, ještě dal zápis zeti svému, že ji od statku svého neodděluje.9) Zemřel r. 1595 v pondělí po hodu sesl. Ducha sv. (15. května) a pochován jest v kostele Hamrském. Vývod Valovských z Usuší. Jan z Usuší ? —1467. Jarohnčv z Úsuäí a z Valu 1458 —1474 V Eliška z KLozíhohřbetu Jindřich Valovský z Úsuši 1482—1523 f c. 1524 Kunrát 1525—1543 Bohuslav 1525-l5C3 •]- j. l5/2 Jarohněv i525—1529 Hynek AIhrecht f 1S95 Maruše f j 1S63 Kateřina 157 i Barbora .Vandaléna i55C f j- 1S72 es Vidov (u Budějovic nad Malší), jinak také Vidov pole řečená (odtud německý název Wie-denpol), bývala, pokud paměti naše jdou, manstvím královským a samostatným statkem se tvrzi.3) XejätarSi nám známý držitel Jindřich z Vidcv-polt sám čtvrtý podával r. 1357 faráře ke kostelu fjy ] v Nakří.') Nástupce jeho BrneS z Vidirupale obje- V-S vuje se roku 1364—1388 kolikráte jako svědek v zápisech týkajících se oltářů v Budějovicích a v jednáních soukromých. 5) Na svém štítě nosil tři šípy. hroty k sobi; obrácené. Časté stýkáni se dvou těchto vladyk s rodinou potomních Řepických ze Sudoměře svědčí snad pro to, že byly obě rodiny spřáteleny. Roku 1389 pustil Pttr z Vidová lov na svém kusu Maile jednomu sousedu Bndějovskému. ■) Nástupce obou Jan z Vidová neb Vidovec přidržel se krále Vácslava proti Jindřichovi z Rožemberka a v půtkách po r. 1394 v jižních Čechách o svou tvrz přišel. Srovnáním r. 1405 dne 24. června učiněným uloženo však Jindřichovi, aby Vidovci tvrz navrátil a ty, které tu zajal, zase na svobodu propustil.') Když rokn 1407 prodal 1 k. gr. platu v Hodějovicich k oltáři sv. Petra a Pavla v Budějovicích, prodávali s ním yindŕich Kolinan 2 Křikavy a Karel z Cehnic. ■) První z nich, Jindřich Kolman, jenž byl později mistrem kr. kuchyně, zdědil Vidov bezpochyby skrze příbuzenství a zapsal r. 1415, 7- ledna svrchupsanému Karlovi Cehnici z Říčan a bratru jeho Buškovi 1000 k. gr. na Vidově tvrzi s příslušenstvím."j Tři léta později (r. 1418, v pondělí po sv. Trojici) prodal Jindřich tvrz Vidovpole s dvorem popi. a půl druhého poplnží, mlýn na řece Malci s rybáky a ves celou Hodějovice s platy atd. a řekou Malci Janovi řeč. Topice a Toíice za 5o5 kop gr. I0) a seděl pak na Obo-rlštl, kdež r. 14.25 zahynul. ') Arch. kapitulní XLIV. č. 33- l) Z vypsáni pánův Třeboňských od Tb. Wagnera v archivu Třeb., DD. 14 f. 176—177 a DZ. I L 3. a) Pomůckou- J. Veselého děje Vidová (rkps. arch. Třeboň.). 4) Tingl, libri conf. I. p. 34. s) Borový, libri erect. I. p. 46, 47, archiv Budějovský r. 1386 a r. 1388. «) Starý seznam archivu Budějov. ') Na štítě nosil znak, jako Beneš. (Arch. mus. r. I401.) ') Archiv Budějovský. a) Arch. č. III. +85 ,c) Dl). 61 str. 208. 28 ig2 HRADY' A TVRZE NA TŘEBOŇSKU. Xový držitel, jak se zdi, dobře hospodařil; koupil r. 1419, i5. března plat na městečku Ledenicich a dvou všech Štěpánové a Zalyních od Jana a Viléma bratři Boršfiv z Oseká, ) a osvobodil toho roku poddané své Hodějovské od robot za to, že mu vyčetli 100 kop.2) Také založil na zboží svém nový rytím k Vlkovský.3) Pokročiv již v letech, zapsal r. 1444 manželce své Markétě (ze Ž dani c) a Janovi z Kozího 1000 kop groŠfi dluhu na tvrzi své Vidové ') a zcmfcl brzo potom, zastaviv r. téhoZ manželství syna Jana. 7oŽ£c£ Z Vidová. Roku 1456 byl již Jan starší mrtev, neb toho roku dne IO. března prodala Markéta ze Ždanic seděním na Vidově ves svou Štěpánov Janovi KofiatĚ z Olešnice.h) Divné asi tu hospodářství tehda bylo; zločinci prý sem utíkali a tady útočišti nacházeli, aniž je mnhli Budějovští, jimZ-o to nejvíce Šlo, ve svou kázeň hráti. Zboží Vidovské bylo po smrti Janově rozděleno tím způsobem, že je drželi částečně Markéta u zástavě věcné, částečné Jan Točíce právem zástavním. Aby díl n osí tato v časích budoucích ne í a vd ala příležitosti ke sporům mezi nápadníky obou, spolčili se oba, matka i syn, r. 14C5 ve středu o suchých dnech adventních.8) XeŽ již osm let potom nacházíme v držení Vidová VŽnka řeč. Herynk ze Sloupnrz, o němž nevíme, koupil li Vidov aneb pí íenil-li se k němu. Roku t473 (vkladem 23. července) zapsal na tvrzi Vidové 400 kop strýci svému Vénkovi Plesoví ze Sloupna jinak z Heřmanic% *) k čemuž také dal král Vladislav povolení toho roku dne 18. srpna.8) Zápis svrchupsaný roku 147É jest z deslc propuštěn, poněvadž byl zatím v držení Vidová nnvý držitel následoval, totiž Vácslav Hitlka^ jenž r. 1475 sedením u Vidově se uvádí. tí) Od tohoto vladyky koupil Vidov I0) Lev z Roimitálat nejv. hofmistr, jemuž byl Vidov z manství propuštěn, ačkoliv o tom ani relace ke d ská m dvorským nevyšla. Lev prodal Vidov po krátkém tise Jindřichovi CiniSpanovi z Her-lla/iu, vladyce původu rakouského, jenž byv v Častých putkách pohraničných na strane Šlechty České, proto všechny své statky v R.a-kousich ztratil a nyní do Čech se přestěhoval. Po prvé se uvádí jako pán Vidovský r. I478, ") naposled pak r. 1488. Nedlouho po tom povstaly píe mezi Jindřichem a synem Lvovým Zdeňkem z RotmiUila. Jak se zdá, nebyla summa trhová za koupený statek úplně zaplacena, a za tou příčinou na Jindřicha p. Lvem právně nastupováno, aby zápisům svým dosti učinil; když pak Jindřich tak neučinil, přisouzen Lvovi statek Vidovský. ZdenĚk si nepodržel však Vidová, nýbrž prodal jej asi r. 1490 panu Vokovi a Rožemberka a jeho bratřím, kteří Vidov k panství svému Třehon-skému připojili. ") t-í--ir_l. „J-----1---- * - - .---..1-.rl-.Lrl f La ■ ,.vx-„ rdU VOK WLIC * LKlíX» I . I LLKj «, l 4 rlluallJl'c Maumam uiauu sapinu Petrovi, ponechal sobe toliko panství Třeboňské a k němo také tvrz Vidov.'a) Maje zboží to v moci, staral se také o jeho očištění, jakož zvyk a obyčej býval vůbec u pánův Rožemberských. Za tou příčinou vymohl toho, že mu král Vladislav r. 1499, i8_ prosince daroval pokutu „na Tožicově vdove" (Markétě ze Ždanic), ana byla manské dědiny od Vidová Budějovským dědičně prodala. '*) Zameziv takto možné zmatky i o to se staral, aby j 135 jednou vyslovené propuštěni Vidová z manství bylo dokonáno, an dřevní list té věci se týkající nějakou náhodou byl se ztratil. Král Vladislav k prosbě jeho r. líoa svolil. ,fi) Za následujících 40 let tvrz zdejší dokonce spustla, pročež i Petr z Rožemberka, učiniv r. 1S41 přiznáni ke dskám, co zboží drží po předcích svých, položil ves Vidov s pustou tvrzí. l6) Pivovár býval však ve Vidově ještě v 16. století. Zbytky tvrze této viděti jest severozápadně ode vsi na pahrbku asi ') Březanova registra listův R ožemberských. 9) R oku 1425 svědčí v rozdílech Holkovcfi (arch. Tfeb.) a r. 1429 v listé Rynarta faráře Vodříanského 'arch. Budej«v.]. a) Břežan v krátkém výtahu k r. 1484. Ok. r. 1440 zavadil Vidov i s tím, co měl v Ledenicich a Štěpánovicích, Oldřichovi z Rolemberka. *) DD. 61, str. 324. :') Starý seznam (17 st.) listin v archivu Třeboňském 6) DD. 61 str. 48í. ") DD. 25 f. 45. fi) Tamže f. 246. 9) Arch. č. IV. 71. ,ff) Acta administrátorům 488 rTestimonia contra Henricum Cinispan in Vidov (arch. kapitul.) quando d. Leo emit Vidov a quodam nobili cognomine Hůlka." ") Archiv Budějovský r. 1479 a 1485. ,a) Tli. Wagner o pánech Třeboňských (MS.). ,3) Archiv Třeboňský. ■•) Arch. č. VI. 582. l-i) Th. Wagner 1. c. ,,;) Arch. kapitulní XLIV. 33- 20oQ° velkém, jenZto jednak jako ostroh do rybníka iŕečeného „T»-rz-ský" vybíhá, jednak s návsí souvisí, 'j HLUBOKÁ ^■^^^^^l^^?* 1 edaleko od Borovan k východu jest ves fl^F W]^BS\ Hluboká se dvorem, prii němí se v i5. IJ J!^! HHJ století také tvrz nacházela. Na ní seděl V\ ." K> od r. 1380 Přibili a Dobřtmihc jinak ^^^^^^v^ŕBf ze Hluboké s manželkoiu svou Eliškou " 1 B V a přikoupil cd pánův z Rožemberka í^hli jednu čásf Borovan.1) 1. té příčiny jsou také r. 1406 patrony kostela Borovan-ského vedle držitelův druhého dílu Bo-Tt?™.^™rovan, totiž Bohuslava a Viléma bratři \^ -jj.: Petrovic (z rodu Harachéřův) a Oíky (později manželky Jaroliněva z Konta). Ti všichni držitelé udělili roku I4I4 sousedům borovanským, odpouštějíce jim odumri, právo, aby o statcích svých řídili mohli. Statek svůj dal Přibík r. 1423 dne 29. června sestřencům svým Bůžkovi a Jindřichovi bratřím z Maríovic jinak 2 Dráhová, ale r. 1436 dne 8. května prodal Jindiřich dvůr popi. v Hluboce (s tvrzí) a díl svůj Borovan Petrovi z Lindy, měštěnínu v Linci.3) Petr se přistěhoval podlé pověsti z Belg e, ale jak se pravdě podobá, pocházel z Lindy na panství Krumlovském, lbyl služebníkem Rožemberským a později měštěnínem napřed v Linci a roku 1431 v Budějovicích. Roku 1433 koupil od Ofky, vdoi/y Jarohněvovy a již choti nějakého r rycenšteinera, ve* Nesměn a její stranu Borovan. Nemaje dětí, nadal r. 1455 štědře kostel Borovanský, chtě jej přeměniti v klášter Augustiniánův.4) Daroval kostelu totiž vrs Nesměn, dvůr Hlubokou se vsí, lesy Kuchynku a Hájek, rybníky a mlýn Chotomil s řekou, a pro klášter určil lesy, rybníky a louky některé, ves Borovany celon a S mlýnů v okolí s tou výminkoľ, aby požitky z nich do života svého vybíral a i části toho nadání prodali mohl. To potvrzeno králem Ladislavem (r. 14.SS. 10. srpna) a papežem Piem (r. I458, 19. září), a král Jiří dovolil i to Petrovi (r. 1461, 30. května), kdyby on dříve umřel, než manželka jeho Anna, aby jí klášter l5 kop úroku doživotně vydává.] 5) Petr seděl „na tvrzi Hluboké" ještě r. 1466, kdež mu Jan z Ro-žemberka platy ve vsi Vrabci za IoO kop zastavil. Tóno roku také žaiovai Janovi, že naň nastupuje Koutsky (Vejhák), dělaje si nároky na statek Borovanský. Kdy zemřel, nepoznamenalo se v pamětech. KlASter Borovanský držel spustlou tvrz a panství darované až do svého prvního zrušení. (Viz str. 19.) Roku 1600 vloženo celé klášterství, totiž klášter, kostel a městečko Borovany, vsi Hluhoká, Trocnov, Nesměn celé, v Čeřejově, Rankově, Hodionicích, 1 řebči. Dvorci, Jilovici, Vesci, Vlach novicích dvory kmecí, pánům z Rožemberka v dědičné jmění. fi) němčíce. Čtvrť hodiny daleko ode vsi Líštnice leží knížecí dvůr Němčíce, při němž stará tvrz ještě na pořátku předešlého století stávala. 0 osudech jejích v i5. století není nic známo. Znám jest jedině Blaha z Němčíc k r. 1411 a Kuňka ze Bzi a z Němčíc r. 1471- Drvif ') Th. Wagner 1. c. *) Dějny Borovan od Th. Wagnera v arch. Třeb. Lib. erect. V. í. 93. Srov. uTbář Rožemb. r. 1380 a lib. conf. I. E 4, E 6, II. C 3, VJ. H. 11. ') Arch. č. III. 496. arch. c k. dvor. V knize trhové města Budějovic r. 1411 f. 18 slove honestus Petrus de Lincza, jinde obyčejně von der I.inden, z Lindy. ') Pangerl G. U. 122, rel. tab. Ií. 184, dotčené děje Borovan. Roku 1455, 21. července svědčí Petr v listě Valentína faráře floro-vanského. (Arch. Budějov.) si Lib. erect XIII b. f. 30. «) DZ. 129 O 9. O pozdějších osudech Borovan hledej ve spisu Trajerově na str. 349—35i. HRAD\ A TVRZE NA TŘEBOŇSKU. 193 Boubínský u Ůjezda předal před r. l54l Němčíce tvrz a dvůr po-plužný Chvalovi Kunášovi z Machov ic. Po tomto následoval v držení Němčic Vdcslav Kunaš který se jeStě v tituláří r. 1556 pripomína. Když tento zemřel, dostaly se Němčíce dceři jeho nevybyté Marjaně, která se porovnala roku 156$, 29. srpna se sestrou svou Rejnou (Reginou) Budkovskou tak, že kdyby se Marjana v dal a, tvr^e Němčíc a vsi Líšt nice sestře postoupí- Když pak si vzala Marjana Albrechta Stec c Drahcníc, do.-jlo k tomu postoupení r. 156 ale teprve po soudní při.') Skrze Rejnu, vdanou Budkovskou, dostaly se Němčíce rodu tomuto a měly stejné držitele s Budkovem. Na počátku 17. století seděl Vdcslav z Budkova na Němčících a bratr jeho Mikuláš na Budkově-a) Po smrti Vácslavově ujal se statku a s rotkuv Mikuláš a spravoval po nějaký čas Němčíce. Kdy£ pak vdova Anna Budkovská z Chýnova toho při něm skrze přátele vyhledávala, aby byla zanechána při 25o dukátech a 5oo tolařích a nčkterjch věcech po n. manželu, to při Mikuláši r. 1619 dne 5. září obdržela, tak aby dvěma synům Vácslavovým z těch dukátů v po 100 dukátech na řetězy dala, dceři k řetízku ještě 50 duk. přidala a tolary pro sebe schovala. Ke svému a svých dítek vychováni dostala peníze. Vácslav odsouzen jest roku 1623 dne 4. listopadu, poněvatž byl stavy pod oboji podporoval, k manství, ale syn jeho Mikuláš ohlásil se sice, však nikdy léna nepřijal,3) Teprve r. 1627 přijal léno Mikilአz Budkova jako poručník synfiv Mikulášových Jindřicha Xfikufáše a Jiříka Vácslava z Budkova ; k prosbě Jiříkově propuštěn jest statek Němčický z manství (r. 1642, 7. dubna>, načež Jiřík manželce sve Markétě z Nešova 1000 kop mís. na Budkově věnoval. Markéta zemřela asi r. 1669, Jiřík pak r. 1675 dne 4. listopadu, pořízení moči niv. Synové jeho Vdcslav František a Jiřík Ignác ujali dědictví otcovské, k němuž se teprve roku i685 připověděli. ') Jiřík koupiv r. i685 od bratra jeho polovici, stal se samotným pánem na němčících; zemřel roku 1698 dne 9. června a pohřben v Kostelci. Vdova po něm prodala Němčíce r. 1706 knížeti Adamovi k panství Třeboňskému. "*j RADONICE. Radonic pod lesy spatřovalo se r. 1740 tvrziště okrouhlé, příkopem obehnané, jenž kdysi vodou zatopen byl a ještě dotčeného roku památku na I to zachovaL Lidé vypravovali, že tu byla tvrz a páni jfjí byli mezi sebou živi hůře nežli zvěř, pročež i se zámečkem se propadli. Povesť povstala odtud, Ze se střednímu místu tvrze, kdež se do sklepu propadla, propasť říkalo. Tvrz tu stávala ve 14. století. Roku 1459 patřily již Radoníce k panství Třeboňskému a toho roku prodán tu nějaký sad na rozkutání junČ. 6) Xa Třeboňsku je«t ještě několik záhadných tvrzi*ť. Jedno se spatřuje u Bašty při Nově řece. Tu jest pahrbek homolovitý, řečený „na támecku,* na němž se kameni vykopalo. U lesa Hradecku na kopci nad Hrádecníkem (samotou) bývalo ohrazení, tuším velni staré, o jehož osudech nic známo není. Snad tu bydlíval nějak Jr z Landšteinův. Název Hradecek Čteme po prvé k r- 1519. Severně od obecních rybníků Cepských, řečených Nový a Starý-, jest pahrbek podoby vejčité, na nímž stávala tvrz vodami obklopená. O ní svědčí omeny a spráchnivělá malta. Místa tohoto dotýká se list jeden arcHvu Třeboňského. R. iJ/6 obdržel klášter •) Lib. erect. IX. L 5, lib. oblig. II. 113 (Třeb.), DZ. 5 ři 23, DZm. 70, reg. 23 F. k. s. f. 2 a 17 J. k. s. f. 317 *) Rozvržení sbírek str. 37, 4J. 3) DZ. I92 F 20, archiv Rychnovský, Bílek, Děj. konf. 45. 4) DZ. 147 N 12, 478 H 22. 5. Sommer str. 04. *) Světecký [II. 228, Wagner o pánech Třeboňských. Třeboňský i 6 lánů lesa v těchto mezích: Od mostu HrachoviŠťskélm a od hranic královských a roli Lipnických zrovna až k potoku Jestřebí z jedné a od tak zvaných Starých laviček rovnou cestou pod pahrbkem Vq/kovýtn 8. ledna přijel sem Oldřich z Kalenie a pojímal k manželství Annu dcerku n. Burjanovu. ') Přečkavši Mandaléna svízele války r. 1618 až 1620, prodala r. 1623 dne g. března tvrz Bzí se dvorem popi., ves se v£im příslušenstvím synu svému Mikuláši Bohuslavovi IfloS-kovi ze Zampachu za 18.000 kop mis.,2) jenž" tu sedě ař do konce třicetileté války, pretrpel plenění okolí [vojskem nepřátelským, jimž obě jeho sídla Bzi a Zvozdná spálena byla. Za těch dob nabyl dvou statkfiv, Hnspozina a Ŕestajovic, a prodal r. 1649, 27. března „tvrz Rzi nyní spálenou, ves s dvorem a pivovárem, ves MaŽice, ves Zvoz n o u celou puston, vsi Malé Pořičany, Hůrku s podacím, Tucho-nice, Štipoklasy, Velké Pořičany, Kněžeklady a Popovice" Karlovi Adavno-vi L-vovi z Kičan za 28.00a fl. rh.3) Pán tento, jenž byl ') DZ. 177, D 7 a Březanův život Petra Voka. Viz též rozvrženi sbírek str. 36. Roku 1614 Karel HloŽek ze Žampachu na Bzi np.i*n« Tí,lí "a *-.ř;~«m;*.4 7\°,~*,.-. jjijuiijLiiiuu neumíme uuaiii x ani. ijjuuniiu j. mam* *.-»"-—•»»-■-1 který r. 1452 císaři Bedřichovi opověděl, ale ke kterému rodu patřil, není známo.8) Od roku 1454. připomíná se častěji Jan ze Žimuntic ') DZ. 187, H 12. %) Pangerl, H. U. 24, tab. vet. 24, DD. 14 p. 213, lib. conf. I. G 4, rel. tab. I. 449, 567. 3) Kel tab. I. 5:3:8, 562, lib. conf. V. M 8 — 10, DD. 13 f. 145, arch. Třeb. Pangerl, G. U, 311, H. U. 213, 221, 230, 232. *) Arch. Třeboň. 5; Lib. erect. V. f. 18, VII. f. 75, IX. L 5, lib. conf. VIL A 26. Srov. i archiv bibl. Praž. *) DD. l5 f. 213. Líb. conf. VII. D 17, K 4, arch. č. III, 188. 8) Arch. £. III. 55i. HRADY A TVRZE NA TŘEBOŇSKU. «97 jinak SigmuntiČka z Kraselova. Týž zakoušel r. 1468 veliké svízele, poněvadž mu lidé Zdenka ze Šternberka škody dělali; také Třeboňští mu chtěli nejaké věci bráti, ačkoliv pánu „rád sloužil, jakož na něj nemocného slušelo." ') Příbuzná jeho Alena -z Kraselova brala plat z Bečic; z toho odkázala (r. 1455, 3. února) kopu platu na zádušní lázeň radě Soběslavské, aby chudým lázeň topena byla.2) Nábožná byla také Dorota % Hobzi, manželka prve Markvarta z Kraselova, potom Hynka z Doubravice a konečné (r. 1491) Jindřicha Vejce z Vraního. Roku 1491 dne 17. Června darovala plat v Bečicích ke sv. Vitu do Špitálu v Soběslavi a k velikému oltáři též plat. Xa odpuštění svých a n. Elišky dcery své hříchflv nadala oltář p. Marie, sv. Ondřeje a Mikuláše v kostele Soběslavském platem ve Hlavatcích a oltář sv. Kateřiny kusem reky (r. l5oS, 19. dubna). Žila ještě roku i5li. Syoové její Burjan, Jindřich, Jan, Vácslav, Jlfarkvart, Zdes tav a Mikuláš slíbili r. 15o8 dne 10. května, že pořízení jejímu poslednímu dosti učiní.3) Ti prodali „Zigmuntice tvrz pustou" se dvorem popi. a ves s podacím, vsi Bečice, Požeřany, Požeřanky, Tuchonice, Temelinec, Bránovice Janovi Čábelickému ze Soutic za 900 kop. Zimuntice drženy odtud k Týnu nad Vltavou. Prokop Čabelický, syn Janův, přikoupil vsi Krakovcice, HruŠov a Končany a odkázal Žimuntice s vesnicemi a Horní Bukovsko (r. iS^o) manželce své Johance z UŠavy. Prokopův syn Jan koupil vsi Hnisov, KněŽeklady, Kipce a co tu cizího bylo od Mikuláše z Kraselova a r. i 554 VS1 Hart-manice, Doubí, Kurakov, Doubravu, Horní Bukovsko a DraŽici, *) Týž zemřel r. 1567, zustaviv syny Prokopa, Albrechta, Karla a Adama, kteří se o statky otcovské podělili. Karel dostal za díl Žimuntice a Horní Bukovsko (r. 1582). Po rozdílu přikoupil Karel od bratra svého Adama (r. l588) ves Kurakov a rybníky nad Žimuntici. Mnichovec a Farársky. s) a obnovil již dávno spustlou tvrz zdejší. Seděl tu pokojně a£ do bouři r. 1618. Od těch dob jej pronásledovalo neštěstí. Napřed (r. 1622) doprovodil choť svou Annu z Mi-trovic k věčnému spánku na Horní Bukovsko, potom odsouzen r. 1C23 pro účastenství v povstání třetiny statku svého, konečně mu statek Žimuntický vzat a on se odstěhoval do Soběslave, kdež toho roku zemřel. Pohřben jest v Horním BukovštČ. *) Toho roku dne 20. listopadu byl učinil pořízeni o statku svém, jemu mezi tím od císaře navráceném, odkázav jej synům svým. Nejstarši syn Jiřík oddělil se již za živobytí otcova, vzav jistou summu peníz, druhý syn Vácslav vyplácel v letech 1624—1629 mladší bratry a sestry své7) a proto tuším také íiííi:čĺi uyl Matek svůj pfOuaii. K. G upil jej r. iuju íiä u cli SV. Jiři juň Filip Krac ze Šar/Steina, dobrodružný bojovník. Týž byl totiž v mládí svém kanovníkem ve Vormsu, ale oblíbiv si později stav vojenský, opustil výnosné své místo a bojoval na Bílé Hoře jakož i ve válkách následujících. Statky své na hranicích Lothrinských prodal a za to koupil statky v Čechách. Když r. 1633 Aldringerovi větší přižeň ukazována než jemu, rozhneval se a tajně se um Ion val se Švédy, že jim zradí Ingolstadt; ale bál se, Že by se úklady jeho vyzraditi mohly, a utekl proto k Bernartovi Vejmarskému, kterýž jej do svých služeb přijal. U Nordlink bojoval udatně, ale byl zajat a do Vídně odvezen. Odtud utekl sice až na hranice Slezské, avšak tu zajat po druhé a potom (r. 1635, dne 26. června) na radnici Vídeňské sťat. Byl ženat dvakráte: s Marií Metternichovou a Eleo noron Kolonkou z Felsu. Statky jeho všecky pobrány k ruce císařské, ale poněvadž bylv dluhy jeho větsi, než statty stály, dáno celé jeho jmění věřitelům. Po vykonání odhadův náležitých vyceněny Žimurtice na 32.000 kop a puštěny r. 1642 dřevnímu držiteli Vácsla-vovi Čábelickému ze Soutic. ') Tvrz zdejší zase byla spustla za posledních doh a statek byl na nejvýše popleněn a znuzen. Vácslav jsa nařízeným nejvyŠším císařským nacházel se roku 1648 mezi těmi, kteři udatně se bránili, při čemž obdržel smrtelnou rámi a dne 1. listopadu život svŕj dokonal. Tělo jeho pohřbeno v kostele Matky Boží v Týne.*) Ačkoliv jest psáno na náhrobku, že byl Vácslav pánem Žimuntickým, přece jim při . smrti své nebyl. Roku 1648 dne 2- května byl prodal tvrz Žimuntice pustou s dvorem, pivovárem a ves celou pustou s podacím, dvory Sobětický a Štip n klasy pusté, ves Hart-manice na větším dile pustou, vsi Krakovcice a Kurakov vypálené, vsi Bečice, Hrušov, Požeřany, Tuchonice, KněŽeklada s dvorem po-plužným Janovi z EkrStorfuy gubernatoru panství Třeboňského, za 22.500 kop rníš.3) Janův syn Vácslav Albrecht nehospodařil dobře. Vypůjčil si od knížete Jana Adolfa ze Švarcenberka 32.000 fl. rh., zapsav je na statku Žimuntickém. Brzo rostl tento dluh, poněvadž tu byli ještě jiní věřitelé, i vedl kníže právo na statky Ekrštorfovy. Ziírnv#»íí v£ak nabízel tento Žimuntice knížeti, zda by je koupiti chtěl. I udělána trhová smlouva r. 1675 dne 6. listopadu, a r. 167G dne 5. záři odbádán statek knížeti postupem práva. Obsahoval tři dvory (Žimuntice, Šti-poklasy a Sobětice) a dvĚ vsi {Žimuntice a Hartmanice). Tvrz byla jen do přízemí postavena z kamene, šindelem kryta a obsahovala kromě čtyř světnic tolikéž komor, jeden suchý sklep, kuchyní, vše v ceně tří set kop míš.4) Náhrobek Vácsláva Čabelického ze Soutic v kostele Týnském v Praze. SOBĚTICE. Dvoje jsou Sobětice, v nichž tvrze bývaly: jedny blíže Klatov, druhé, jimž se také Soběčice fikalo, na bývalém panství Třeboňském. Na těchto seděl vě 14. siojěií rod, jenž iiä stiič svém jäkc zíiäiuciii ryLií^kc kohouta nosil. Za časfiv Karla IV. žil Jindřich ze Bobétic, jenž prodal r. 1372 ves celou Sobětice, dvůr popi. se dvojím poplužim a tvrz Petrovi ') DD. 16 f. 181, arch. Třeboň. ') Archiv Soběsl. ') Tamže. 'I DZ. 3 J 29, 4, Q 22, Q 30, 5l. D 29. "') DZ. 24 E 24. f) Lumir r. 1856 str. 427, Bílek děje konf. str. 5?. ') DZ. 141 K 24. ') Z dějin psaných Žimuntic v arch. Třeboň. Bilkových konf. 303 a DZ. 297, K 30. 2) Pam. arch. I. Io5. ') DZ. 3o5, G 21, 149, R 27. Vklad učinila vdova Zuzana Krystyra Čabelická z Pa-bénic. ') Děje psané v arch. Třeboň. DZ. 30, Q 7—20 a excerpta p. archiváře Wagnera. 20* icyfi HRADY A TVRZE Oldřichovi a Janovi z Roíčtnberka za 300 kop gr., avšak pod poru-čenství, jako činívali mnozí zemane. ') Jindřichova sestra Zdinka byla provdána za Markvarta z Újezda, po němž jsouc vdovou r. 1378, 30 prosince platy nějaké v Poříne prodala pánům z Rožemberka; Jindřich byl svědkem při lom. 2) Mela také dědiny nějaké v Sobe-ticích a Kipci, jez po smrti její spadnouti měly na krále Vácslava (r. 1389), ale JeŠek ze Sobětic (snad syn Jindřichův), jsa ve službách pánův Jana a Oldřicha z Koí.emberka, odpíral tomu a toho dovedl, Že nijakým 2působem na Sobetice sazeno nebylo. 3) Sobetičli se pak ještě několik let potom v krajině zdejší připomínají, ' kdežto tvrz jicb záhy spustla a ves se dvorem konečně ke statku Žimuntickému připojena. VAL. Xf^^yU^^r vrs Valská záhy povstala a byla již v 15. století ^1 j}j11 j^. obydlím Šorc&v z Valu, kteří na štítě svém V llijEr kaPra nos'^- Předek jejich byl jakýs HanuS ^^■■ľJ Šore, jenž r. 1405 jeSte Šorcem z Lipoltic se j-^^^fcp— nazýval. Na zboží jeho, tvrzi a vsi Valské zapsán byl plat 7 kop, kterýž byl vydáván ke kaplanství v Soběslavi, prve Markem měštěnínem tudíž založenému._1) Dotčený Hanuš dočkal Cimbuří se střílnami. NA TŘEBOŇSKU. Valu, po němž všichni potomci jeho Valovskými % ÚsuSi se psali. Ve válkách, jež následovaly po odpadem' pána jeho Jana z Kožem-berka od strany královské, vzato mu jest sice zboží jeho panem Jiříkem ze Stráže, ale na sněme Benešovském (r. I474) na tom KŮstáno, aby Jiřík Jarohněvovi „zboží „řečené Val" navrátil. *) Jaro-hněvův nástupce byl Jindřich neb Hynek z Úsuíi a z Valu r 1482, jenž r. l5o5 k válce Loketské 3 pěší vydal a) Týž přichází často jjako sv£dek v rozličných pamčiecf), též" ve smlouvách s pány Strážskymi o rybníky a strouhy a konečně r. i523 v rejstrech berních íraje Bechyňského. 3) Roku i525 byl již mrtev a statek Valský •drželi synové jeho Kunrat^ Bohuslav a Jarohnev.4) Za nich postavena íQová tvrz v Hamru, s jejímiž osudy znenáhla i osudy Valu v jedno splývaly. Tvrz Valská byla roku 1644 dosti úhledná, pohlížejíc ještě pyšné na okolní nivy ačkoliv byla něco opustia. Jen spodní její čásť lbyla z kamene, ostatek všechen byl ze dřeva a na sýpky obrácen. Koku 1698 již spustla a stály tu holé zdi s jedním dobrým sklepem. Koku 1730 dal kníže na místě tvrze a z kamení mcenin nynější dvůr postavili. Když v tomto dvore r. 1755 kopali, přišli na dotčený sklep již rozvalený a několik zdi základních.3) Cimbuří se střílnami nahoře otevřenými. se zlého řádění naháčův blíže Valu. Neb ti byvše z okolí Hradiště hory Tábor vypuzeni, odebrali t>e ua Valuvský les a snad na ostrove^ kdež nyní Hamr stojí, se usadili. Tam ohradivše se pevně, ačkoliv byli počtem nehojni, mnohé přece Škody činili pleněním a vražděním po okolí. íaorce, jenž se k nim přátelsky nechoval, jav£e na ostrov s sebou vzali a potom jemu hlavu sťa vše, do reky jej uvrhli. e) Syn (?) jeho Mikuláš Šore z Valu připomíná se od r. 1449 a pro opatrnosť svou učiněn byl r. 1452 od pana Oldřicha Hradeckého jedním z poručníkův,7) ale téhož roku přidal se také ke všem těm z úřadu Choustnického, kteří císaři Fridrichovi opověděli.8) R. 1468 ještě řil, jsa ve službách Rožemberských, a opověděl císaři Fridrichovi vedle mnohých vladyk z jižních Čech.9) Nějaký „ Vácslav syn Sorcuv z Valu" nčl plat na PravČtícich, jenž po smrti jeho spadl na krále; král Jiří jej daroval r. 1465 Jarohněvovi z Úsuíí.10) Dotčený Jarohnev, jenž býval ve službách Rožemberských a nějaký čas panství Třeboňské spravoval, dosáhl asi v ty časy J) Reliq. tab. 1. 441—442. 2) Archiv Třeboňský. 3) DD. 13 f. 138. *) Dotčený Jan čili Ješek Se vyskytuje několikráte v listinách jako svědek, r. 1406 (lib. erect. V. f. 136), roku 1411 (ib. IX. L 5 a archiv Třeboňský). O jeho potomcích srovnej děje Hamru Ostrova. 5) Ke zvýšeni tohoto nadání ukázal kněz Petr Lýsek (r. 1413, 14. dubna) 20 kop platu s kalichem stříbrným, 2 ornáty, missalem a j. v. (Balbin lib. erect IX. P i|. Viz i lib. erect. VII. 95 a našeho díla sv. I. str. 209. 6) Palackého děje III. b. 25. Staří letop. 477. Podlé Březana seděl na Valu r. 1425 pan Chyn. 7) Reliq. tab. II. 230. B) Archiv Třeboňský. 9) Archiv Třeboňský, Pangerl, H. U 282. ,0) DD. 16 f. 143. hb. oblig. I. 91, 141 (arch. Třeboň.). ZBOROV. xt?1^^^^^ lízko Ledenic jest ves Zberov, ve dskácb zemských posud za statek zapsaná, ačkoliv dríi ke Třeboni. Dějiny Zborová') 'f dobách starších jsou málo známy. Ves drželi roku 1408 Mikuláš Kutner a Jakub zNetolic, Budějovšti sousedé, později Ondřej Sova ze Srubec, měštěnín tudíž. Týž měl dvě dcery, Annu vdanou ze Petra Hofieicha a Dorotu manželku Jana Puklice se Vztuh, kteréž statky otcovy zdědily. Dorota a Jan ("|" r. 14.82) zemřeli brzo. Tuť se smluvil bratr a dědic Janův Vácslav s Hofleichem roku 1486 dne 27. dubna tak, že obdržel Vácslav vsi Srubeř, Chodec, jednoho člověka v Milikovicich a mlýn u Meěikovic, Petr však vsi Zborov 8 Mcčikovice a jednoho člověka v německém Ohrazení.') Petr odkázal statek svůj (r. 1487, 17. června) JaroSmi Klarycovi. Když udělány r. 14(32 tři ') Arch. č. IV. 472. •) Arch. č. VI. 316, rel. tab. II. 4S3. ■) Arch. Hradecký a Třeb. ') Keg. 3 F. k. s. E 4. Hledej dále na str. 184. :) Rukopisné děje Hamru a Valu \ arch. Třeboň. 6) Pomůckou děje Zborová od J. Veselého (r. 1862) v arch Třeboň. ') Srov. 1 časop. mus. 1846, str. 210—21 f. HRADY A TVRZE NA TŘEBOŇSKU. 1QQ nové rybutky u Zborová a také něco dědin fary Ledenické zatopeno, slíbil Jeroným Klaryc r«ku 1492, že za to faráři z každého lovu de-^tek porybní vydávati bude. Jiřík, ValeŠ, Ondřej a Mikuláš bratří Ltobmhápové ze Suché a Vůcslav bratr jich drželi vsi Zborov, Ohrazení a Zalvni okolo r. 1S20; 1. i52l ujal je Vácslav *Ám Pny.drji náležely siíitky ty k pnrtst ví Hlll- bockému, ale král Ferdiiand odprodal jer. 155 5 JiHkovi Kořenskému 3 TereŠova. f) Zborov držen až do smrti Jiříkovy (f r. l 568) ke Komařicům; když pak se čtyři synové Jiři- ' kovi rozdělili, dostal Zborov za svůj diL syn nej mladší Karel Korenslý z TereSova a postavil si tu tvrz.2) Týž zemřel r. 1619 ve Třeboni a pochován jest ve Slřížo*ě. 3) Zůstali po nčm tři synové: Jiřík, Ctibor (f r. lóSg) a Karel. Nej-starší syn Jiřík Oldřich držel po otci tvrz Zborov se dvorem, pivovárem a ves, ves Ohrazenou Německo 1, Zalyni, dvfir popi. Hurku a ves Košov. 4) Týž obracel poddané ke katolictví (r. 1628) vedle rozkazu kom miss t reformační a zkoušel potom průchody vojenskými a ustavičnými válkami tak, Že měl r. 1633 jen 3 poddané. R. 1645 čině poslední své pořízení, nařídil manželku svou Annu Chrtovnu ze Rtína poručnicí synu svých nezletilých Karlo Rudolfa a Jiříka La-dislava, a zemřel ještě toho roku v Budějovicích.5) Anna byla teprve r. 1647 právne zve- 1 dena a začala potom dlcuhé pře s Třeboňskými pro krčmu v Nové Vsi viovč zaraženou. Krčma dotčená přeložena potom do Hůrky, kde byl toliko jediný poddaný Třeboňského panství, a zrušena konečně r. i65t po nálezu soud u komorního. Po 10 letech nastaly nové pře, když se znovu v Nové Vsi a Hůrce pivo Třeboňské vystavovalo. Když pak potom Jiří Voršuliny lázně u Zborová postavil, vedeny pře ještě vášnivěji až do r. 1688. K.níže chtěje nechutím těmto nesousedským ujiti, kupoval Zborov od Karla, ale tento se k ternu neměl. Roku 1704 zemřel Karel a pohřber jest v Borova-nech ; jmění jeho připaďo manželce jeho Marii Mandalěně a třem nezletilým dcerám Františce, Anně a Kateřině k rovnému rozděleni. *j Poněvadž byl statek spustlý a hospodařeni na nčm obtížné, prodala jej Marie Mandaléna r. 1709 dne 18. zuří knížeti Adamovi Františkovi za 72.500 fl. a 5oo fl. klíčného. Roku 1709 přestaven a zlepšen jest dvůr a tvrz při tom také přeměněna, což nám ukazuje, jak se tehda s podobnými sídly nakládalo. Učiněn jest totiž návrh knížeti „U přestavění tvrze, kuchyně při tvrzi i s přistavenou k ní malou vinopalnou, by se nejlépe za ratejnu s komorou a cele d ní kuchyní hodila, aby šafář vše ve dvoře viděl a s Čeledi odtud hned do stájí dveřma přicházel. U toho starého, bez toho jíž spadením hrozícího stavení, v němž se v horním poschodí nalá nepravidelně stavěná světnice a komora ve zdech potrhaná, v níž n. Kořenský bydlíval, nacházejí, melo by se W7 Ztečeni hradu, (ťodlé básně o Čestmírovi a Vlaslavu.) ■) DZ. 3, J. 11 a 12, D 27. ») DZ. 2r, D 2. 3) Trajer str. 78, Lumír 1856 str. 45o. ') DZ. 9b. A 21, F. 3, DZm. 62, E 24. "Viz Bílkovy děje konf. 194. s) Čas. raus. 1843, 210, Lumír r. 1856 str. 45o, DZ. 148, O 10. *) DZ. 118, H 21. 200 HRADY A TVRZE NA TŘEBOŇSKU. napřed hnouti s tou stranou, která je ke dvoru; tato by se strhla a stavení by se postavením nové zdi trochu do dvora povydala, čímž by se nahoře dvě prostranné sýpky získaly." ') MYSLETÍN. Mysletťn dvůr blíže Německého Ohrazení ležící býval nejen statkem z vlastním, nýorz mel také tvrz, po níz se psali vladykové z Mysletina. Jan z Mysletina (r. 137C) užíval znamení erbovního lidské hlavy mezi rohy buvolovými. "Vyskytuje se vedle slavného později Jana Žižky z Trocnova jako rukojmě v listě, jímž r. 1378 Jaroslav z Kropna dvěma židovkám dluh zapisoval.a) Naposled se připomíná roku 141i.3) Po několika letech seděli na Mysletině dva bratří, Jan a Mikuláš Kébylové z Nového DvorUj z nichž onen brzo zemřel; mimo to připo-vídal se k Mysletínu také Petr ze SČimelic právy jakýmisi nám neznámými. Po dlouhých přích a nechutích přišli mocně na p. Jiříka z Poděbrad, na jehož místě dva páni, Beneš Papák z Návětn a Jindřich Kablenec z JanŠtorfu místosudí dvorský, vypověděli (r. 1448 na den sv Michala), aby Mikuláš právo své dědičně ke dvoru Mysletínu a dvorům kmecím, pokud to držel s bratrem svým, Petrovi • dskami zemskými zapsal, a Petr mu za to 30 kop ve 3 letech vyplatil.4) Na začátku 16. stol. nacházel se statek Mysletinský při panství Třeboňském. Petr a Oldřich z Roiemberka, ne-chtíce tu míti zvláštního úředníka, prodali r. 1509 dvůr Mysl etin se třemi malými rybníky robotnému muži Burjanovi ze Žiče za 100 kop grošů a za úrok i1/, kopy gr. s) Když bylo roku 1541 celé panství popsáno, aby vloženo bylo v obnovené dsky zemské, vepsány jsou tam také „Mysletin ves i s tvrzí, na které Burjan sedlák sedf.ufij Zdá se, že držel Mysletin potom Petr Robmháp ze Suché, hejtman Hlubocký; neb r. 1575 dne 3. srpna zve pana Viléma z RoŽemberka, aby k němu do Mysletina k obědu na posvíceni přijel. V letech 1593—1597 daroval Petr Vok Mysletin služebníku svému Martinovi Grejndrovi z Veveří.r) Tento maje úmysl postavili v Mysletině nový zámek, zdělal (roku 1598 dne 3. dubna) úmluvu na to s mistrem Honzou Paitem a to takovou: Mistr aby ve starém staveni okna, dvéře a komín vyboural, při prostředních oknech zšíři dvou cihel římsy ořidČlal. dvéře ke sklenu předělal, schody a síň překlenul, schody na sýpku a pak vedle veliké světnice dvoje sklepy suché nad sebou postavil; na té straně, kdež byla studnice, aby vyzdvihl nové staveni, tak vysoké, jako bylo stavem staré, a to nové stavení aby obsahovalo při zemi světnici a komoru s pře ve tem, ve střední části též světnici ') Arch Třeboň. a) Archiv musejní, kodex Rořemberský C 4. s) Arch. Třeboň. 4) DD. 25 f. 115 5) Archiv Třeboňský. -) Archiv kapitulní. 7) Vloženo ve dsky teprve r. 1600 l^DZ. 92, J. 8). Ukřižování Páně ve chrámu Skalickém (Malování z i5. věku s vyobrazením obvyklých tehda šatstva, zbroje a zbrani husitských.) a komoru s prevetem a nahoře ve stejné výši se sýpkou třetí světnici. Kromě toho mu uloženo, aby přidělal pod střechou 8 Štítův, ') dva dvojaié komíny, tři světnice dláždil, bránu tesaným štukovím obložil, všecko staveni venku i uvnitř obmrštil a na omítce Čtverce vyrýsoval. Za to obdržel 130 kop, 12 str. Žita, 2'/a str. ječmena, 2 str. hrachu. 40 žejdlikův másla, 1'/, ct. sýra, v témdni soudek piva a lůžko bud* na lavici aneb na slámě. Z tohoto popisu viděli, že chtěli postavili v Mysletině zAmeřek v oblíbeném tplirln clnKii vlaském ; zdali však k tomu přišlo, uení doloženo. Neb již r. 1601 prodal Grejnar dvůr a ves Mysletin s přikoupenými dědinami na Tábořích (u Ledenic) panu Petrovi Vokovi za 1750 kop. Když byl dvůr Mysletinský za rebelie vypálen, navrhoval hejtman Třeboňský Jan z EkrŠtorfu (r. 1633), aby byl pustý dvůr v ovčin proměněn; ale po celou válku nic takového neuděláno. Mezi tím také byla ves vypálena a všechna svedena r. 1650 ve dvůr. Když dvůr, kterýž málo nesl, roku 1681 shořel, založena opět na popluží véska, ale když tato také málo užitku vynášela, svedena r. 1719 opet a vystavěn dvůr nový, SKALICE. Ves Skalice (mezi Planou a Soběslavi) leží na výšině, která k Lužnici v ostroh tupý vybíhá. Na počátlm toho ostrohu stoji kostelík nový sice, ale vzácnou památku staročeského malířství z 15. věku obsahující. Jest to Ukřižování Páně, kteréž sem prý z kostelíka sv. Víta v Soběslavi přeneseno. Za kostelem býval hraí pánův Skalických, z něhož jen mělké příkopy a sploštělé náspy zbyly. Tam, kde se ostroh konči, jest sráz jako stěna; na severní a západní straně hradiště, kteréž dosti veliké pole zabírá, jsou jedny příkopy a náspy, ale na straně jižní, kdež jest stráň o něco volnější než jinde, zpevněn byl dvojími náspy, z nichž ten vnější již na dobro rozvezen jest. Před samým hradištěm jest sedlský statek, v jehož sklepě se stará šije nyní zazděná nachází. Vypravuje se o ni, že jde až k řece Lužnici, což vždy víře podobno jest, srovnáme-li to, co již o těch a takových chodbách (I. 120 a II. 3) pověděno. Zdá se, že se usadil na Skalicí Vitek Vitktrvec (syn Vítkův z Klokot), kterýž se jen v 1. 1265—1266 připomíná') a snad větev pánův Zeleckých z Landšteina založil. Avšak Skalici samu drželi r 1377 bratří Vlček 8 Val&oun se Sedlce*) » po nich opět páni Zelečti, zejména Vilém se Zelíe, jenž r. 1397 na dvou lidech a lánu ve Skalici prodal úrok bratru svému Vítkovi faráři Soběslavskému, jenž jej ke kostelu svému přivlastnil.') Od roku 1412—1416 držel Skalici Filip ze Zelle, vedle něhož se také ViUm se Skalice (r. 1415, ') Jako na př. v Litomyšli. J) Emler reg. 187. V. Pangerl. 3) Lib. conf. III. C 24. 4) Archiv Soběsl. HRADY A TVRZE NA TŘEBOŇSKU. 201 snad syn jeho, vyskytuje. ') Roku 1444 totiž se připomíná ještě Vilém ze Zelče, kterýž koupil tor n roku rybník pode Lhotou u Soběslave."') Nástupce jeho Jošt z Landšterna, a ze ZelČe (r. 1485—149I) byl posledním toho rodu pánem na Skalici 3) a jak se zdá, prodal Skalici po r. 1491 Petrovi MajnuSovi z Březnice, jenž se roku 1493 mezi věřiteli Jindřicha z Hradce a jako pán na Skalici připomíná. *) Na počátku 16. veku držel Skalici Jiřik Bradáč z Toušeni, kterýž na zámku a vsi Skalici manželce své Markétě ze Rtina věnoval a potom jí zboží to dskami zemskými zapsal. Po jeho smrti vdala se Markéta za Prokopa Hýlovce z Polkovic, jemuž statku Skalického postoupila; Prokop měl však o statek ten v 1. 1528—154O ustavičné sondy. ') Roku 1 ^45 již se nenachází Skalice mezi statky Prokopovými; e) i není jinak, než že Skalice opět prodána. A poněvadž se zámek potom nepřipomíná, jisto jest, že spustí aneb shořel, jak nasvědčuji popel a uhlí mnohé, na hradišti vyorané.') Části Skalice nabyli tehda Táborští, ale vzata jim r. 1547.8) Ta i ostatek vsi dostaly se neznámým způsobem pánům z RoŽemberka. Konečně prodal Petr Vok roku 1594 dvůr popi. Klenovice a ves, dvůr ve Skalici s mlýnem, mlýny u Soběslave, vsi Ceraz, Vesce, Mokré, Debrnik, Ripce, Nedvědice, Záluží, Vlastiboř, Roudný a pustou ves Svákov s mlýnem obci mesta Soběslave za io.oqo k. gr. č. 9) ') Lib. conf. VII. B 3, E 25, E 15, G 18, arch. ě. III. 187—188. *) Archiv Třeboň. 3) Dobner mon. L 25C, arch. Sobésl. *) Arch. Hradecký. s) Poháněla jej Anna z To u sene teta Bradáčova, ale tuto poháněli také (r. 1529) Jan a Jiřik bratří MalobratřiČtí z Ŕehce. Viz reg. 10 F. k. s. J 6, 4 J k. s. H 9. 6) DZ. 250, H 16. 7) Na dvorci ve vsí seděl Jindřich Olbram ze Štěkře r. 1571 (II. pam. kn. Tábor.) a prodal jej roku 1579 Jindřichovi Tu capovi z Tučap. f Arch. Třeboň.) Tento byl r. 1583 „seděním v Skalici." (Arch. Soběsl.) "J Sněmy II. 449. y) Archiv Třeboň. Veselého Choustník na str. 45. CHLEBOV. *e vsi Chlebově, půl hodiny daleko od Soběslave ležící, nacházela se již ve 14. století tvrz, u jejíž osudech nám jen velmi málo známo jest. Po Chlebově se nazývjal Marik ze Chlebová, jenž záhy zemřel, zíistiaviv sirotka A",^0 Prokopa dvanáctiletého. Toho vzal k sobě ujec jeho Frana (bezpochyby nějaký kměz v Sobě-slavi), živil jej po 7 let a také jejj ve vědách scholastických a bohosloví vyučoval, za kterou práci \t\ kop gr. si počítal. Roku 1398 měl týž Prokop nižší svěceni,') Tvrz Chlebovskou se dvorem odkázal Oldřich z Roleniberka (r. 139O) dn e 16. února obci Soběslavské, aby užitky z ni vycházející obráceny byly na vyživeni chudiny ve špitále. *) Od těch dob se s tvrzii, jež velmi brzo zapadla, v pamětech nesetkáváme. Ačkoliv ona se dvorem pořade v držení obce Soběslavské zůstávala, připomíná se: přece ještě samostatný statek Chlebovský, jenž tuším čásť vsi obsahoval.3) Zbj-tky tvrze do nedávna blízko vesnice viděti bylo. ') Manuále a. I3g3 f. 242 (arch kapitulní). 2) Archiv Třeboň. 3) MareS z Přehořova, který již r. I403 mrtev byl, měl také díl .Chlebová (DD. 14 f. 181). Roku 14OJ připomíná se Zdeněk ze Chlebová, jenž měl ve znaku svém tři koule (arch. Třeboň.). Později pojal týž Zdeněk Annu ze Dvorce, dostal se s ní ve spoludrženi dvoru ve Dvorci (r. 1432 — archiv Novohradský) a p:sal se odtud ze Dvorce Břežan nám ve zlomku své veliké historie Fložemberské zprávu zachoval, že byl Chlebov roku 1467 vypálen. Snad také tvrz tehda za své vzala Kočár ze 16. stoleti. Nový Hrad. i. Popis hradu, části a chování jeho r. 1390 a později edaleko hranic Rakouských leží město Nové Hrady, od okolních Čechův zkrátka Hrady řečené, jež název ten po ^Novém Hradě na konci jeho ležícím dostalo. Ositroh horský, na němž leží, ze dvou stran jest podívání hodný. Vystoupíme-li z nádraží Jakulského, spatříme před sebou obraz, jemuž jest málo rovno. Za hladinou rybníka táhne se údolí zelené, v němž jsou domky vesnic Biflova a Štiptuné rozsázeny; zdánlivě jest zavřeno dotčeným ostrohem, jehož hřeben jakož i stromy parku zámeckého mésto z veliké části zakrývají. Poskytuje se tu obraz malebný, ale jen krajiny; kdo chce však vidéti starý hrad, nevaž si dlouhé cesty od nádraží až k novému zámku, jenž stoji za parkem rozsáhlým a uprostřed rozkošné zahrady, ohledniž se také po mésté, v némž kostel starožitný a velebný více tě baviti bude, než residence či bývalý příbytek panský, východní stranu náměstí zavjijímající, a sestoupna z městečka do údolí zvaného Theresienthal, potěšíš se nejen krajinou, na niž příroda a lidské umění všechnu práci vynaložily, nýbrž i pohledem na starý hrad. Ostroh konče se tu boky sráznýmií a z části stromovím posázenými, nese na svém vrcholu několik stavení černých různé velikosti a výšky a úplné udržený starý zámek. Schází tu jen armatura či vyzbrojení zdí a domů prsnou, dřevěnou braní, a starý hrad jest hotov; vmyslíš-li si k tomu, jak ohaři ve psincích řijí, piověžný troubou bezpečnosť ohlašuje a holomci hrad obcházejíce na sebe volají, máš i obraz středověký. Do hradu vedly dvoje cesty; bud se jelo cestou vinutou a točitou do kopce k zadní bráně aneb z náměstí po rovině ke bráně přední. Cestou touto přijde se na malé náměstí, na němž se kromě louže skladiště spolku hasičského vnově postavené nachází. Stavení kolem něho jsou na severní straně městská, na jižní panská. Mezi těmito jest stará sýpka, veliké kamenné stavení, a za ní tak zvaný dřevěný dům (Hôlzergebäu), po způsobu horském a starodávném postavený. Co neslouží v těch domech hospodářství, obsahuje příbytky úředníkův a služebníkův hrabécích. Za dob velmi starých bývalo celé to prostranství, panským jsouc, přcdhradím ploty a sruby dřevěnými opevněným či jakýmsi glacis mezi hradem a městem oploteným. Na straně západní ukazuje se nám starý hrad z nejpěknéjši své strany, pokud se naň z blízka díváme. Stojíme na mostě, který vede ku přední bráně a podepřen jest vysokým pilířem, Před časy tu býval také most zdvihutý. Pod námi jest příkop čarou vejčitou celý hrad objímající, a to přikop takový, že bychom rovného mu marné hledali. Jest hluboký 7° a z dolu až nahoru vyzděný; přední zdi, tu Nové Hrady od západu. Nové Hrady od jihu. NOVÝ HRAD. 203 a tam ještě povýšené nad zemi, ukazuji, že bývala před nimi ještě hradba kolem celého hradu, pavlačemi dřevěnými sesllená, a Nový Hrad malou sice, ale velmi tvrdou pevnosti. Nyní z příkopu na příchozího jelen a tři laňky zvídavě pohlížejí. Za mostem stojí hrubá čtverhranná věž, v níž se nachází brána goticky sklenutá s otvory pro kladky a prohlubeninou pro zapadání mostu zvoditého. Dvě růže nad branou o tom svědčí, který rod Nový Hrad založil a dostavěl. Oken jest na věži tré; riejspoduějží jest vylámáno na místě malé vyhlídky, kterou měl vrátný, prostřední jest staré a nejsvrchnější jest vnově uděláno. Byloť tu tedy prvotně jen jedno okno, jako u všech těch a takových věží. Průjezd ukazuje, že tu bývaly dvoje brány za. sebou a cesta že nešla rovně; nacházel se bezpochyby uprostřed průjezdu železný hřeben, který se; mohl spouštěti a nepříteli, když byl již ve bráně, překážel. Také se spatřují ve zdech lavice, na nichž odpočívali cizinci, nežli byli vpuštěni do hradu. Pod průjezdem nachází se posud starodávné vězení tak hluboké jako příkop. Nahoře ve věži jest archiv panský, v němž chová se drahné starých pamětí, zejména Plán Nového Hradu: I. Ulice od námestí; 2. sýpka; 3. dřevený dům; 4. malé náměstí; 5. louže; 6. skladiště; 7. domy panské ; 8. přední most; 9. příkop; 10. přední brána; 11. nádvoří, na němž naznačeno místo, kde studně Štukovím vyložená stávala; 12. malý dům; 13. velký dům či palác; 14. pivovár bývalý; 15. zadní brána; 16. zadni most; 17. místo k zasazení hrulbé střelby. však zápisy mnohočetné rodu Bukvovského a památky na prvního z nich, jenž mečem panství Novohradské si získal. Kromě košile krví zbrocené, kterouž měl na sobě u Nových Zámků, ukazuje se tu řád zlatého rouna, maršálská hůl drahými kameny zdobená, rukavice, pozlacené klíče, kteréž mu podávány v dobytých městech, skvostné brnění, jež mu dal Ferdinand II. na památku vítězství Bělohorského. Velmi řemeslně vyobrazen jest na něm hrabě, jak mezi bitvou na obraz p. Marie, jejž Karrnelitán P. Dominicus a Jesu Maria drží, ukazuje. Také jest tu drahná praporcův, mezi nimiž i jeden, kterýž noěcn od září r. ib20 před vojskem císařským. Jest z červeného hedvábí, zlatem vyšíván a ukazuje na jedné straně ukřižovaného Spasitele s nápisem: Exurg-e Domine et judica causám tuam, na druhé Matku boží s nápisem: Monstra te esse Matrem. Vejdouce na nádvoří spatřujeme na všech stranách stavení. V pravo jest dům starý, zvenčí i vnitř úpravně zřízený, v němž bydlí vrchní správce, odtud jdou domy rozličné v jedné řadě až na jižní konec hradu, obsahujíce byty úředníkův hospodářských a lesnických a služebníkův hraběcích. Největší a nejvyšší z nich byl palácem a nápis na něm umístněný ukazuje, že se tu narodil slavný professor Hrady a zámky České III. 30 204 NOVÝ HRAD. medicíny, Dr. Jan Oppolzer. Za tímto domem jest věž, v nížto umístněna jest zadní brána. K ni přiléhá stavení, v němž býval pivovár; posud jsou tu pánve zazděny a spatřuje se bývalý hvozd. Dotčená zadní brána jest dvojatá, jako přední, a goticky sklenutá. Věž na ni jest postavena z cihel (proto se ji říkávalo Červenci věž) a rázu starožitného. Z průjezdu mohlo se přicházeti do parkánů (přip. již r. 1390), kteréž šly od brány ke bráně; také začínala u této věže chodba, kteráž vedla pod zámek a části jeho odlehlé nejkratží cestou spojovala. Za branou a příkopem jest rovné místečko nacházející se již mimo ohradu, na němž za starodávna hrubá střelba se zasazovala. Říkávalo se mu tuším „na srube." Odtud lze jiti pěšinami podlé příkopu a prohlédnouti si zadní části zámku. Na všech těchto místech j^achován jest ráz starožitný mnohem více, než na nádvoří, kdež dána zevnějšku moderní úprava. Rozličné zdi zubaté, bašty, výstupky, přístavky, místa k vylévání, chýšky neb převity a jiné příležitosti podlé ohrady poskytují obrazu vysoce malebného. Nový Hrad nebyl postaven najednou, t. j. za málo let pořád zběhlých, a také nevyhlížel za rozličných století tak, jako se spatřuje nyní.1) Roku 1390 stál již hrad ve hlavních svých částe:ch nynějších, ale stavělo se pořád ještě na něm a každý rok vynakládány na opravu znamenité peníze. Vzácná památka staré počty purkrabské panství Novohradského z r. 1390, jež jest uložena v archivu Třeboňském, líčí nám hospodářství, jak bývalo ve 14. věku, a opravy, které byly na hradě vykonány. Hrad skládal se ze zdiva a rozličných přístrojů dřevěných, dle obrany učiněných. Škodívali mu nemálo větrové, shazujíce nejen kusy střech a dřevěné přístavky, nýbrž i toho jsouce příčinou, že padající dřeva nemálo zdem škodila. V říjnu r. 1390 tři služebníci po tři dni nedělali nic jiného, než že sbírali kamení v příkopě, začež jim dáno 4 groše a 2 denáry. Obdržel ludíž každý mzdy denní 87a denáru neb peníze bílého čili podlé našich peněz asi 21 25 kr., za kteroužto mzdu si nakoupil tolik, jako by dostal nyní třikrát a kolikrát více. Na podzim toho roku zdělán byl nový most zvoditý Mikulášem kolářem Petr kovář dělal k němu hřebíky, jichž se na most, nějaký arkéř a chlév 400 spotřebova.lo, a koupen zámek, na nějž se zavřel, aby jej nemohl nikdo zpodnímati aneb jinak s ním hýbati. Také jiný menši můstek vedle něho znova udělán. Roku 1391 dne 12. února koupili k nim dva silné provazy za 5 grošův (iV«fl.)- Nad blanami byly věže se vší potřebnou armaturou. Na jedné z nich uděláno MikuláLŠem kolářem [r. 1390 v listop.) nové podkroví, t. j. dřevěné poschodí ven povydané a arkéř. Oboje mělo podporovati obranu, neb z podkroví metaly se kolmo kamení a trámy a z arkéřův mohlo se pohodlně na všechny strany stříleti. Dělaly se kromě toho i některé jiné arkéře, na něž se 16 skob za 470 gr koupilo (r. 1390, pros). Z částí hradu nejstarší byla veliká věž, k niž koupen byl nový zámek za dva groše. Stávala tuším uprostřed hradu a roztrhána r. 1573 prachem, jenž se v ní byl vzňal. Vedle ní byl nejstarší částí tak zvaný starý dum, kterýž snad také již za své vzal. M. kolář jej opravil tehda a novými cihlami pokryl. Tak zvaný prostřední dům stál na místě bytu vrchního správce. Roku 1391 projednáno' s Mikulášem 3. rienzlillerU koláři, éťby V^trCiiny neuO&laíky iia íieiTi upräVili, jisj iiiuva pukfyii ä iiá TuiiU k íiicoLii hledícím nový arkéř neb výstupek zdělali, za kteroužto práci jim dána kopa a 35 gr. Na velikém domě či paláci opravoval týž Mikuláš podkroví (r. 1300, pros.) a na jaře příštího roku projednái.no s Petrem istumfolem a Henzlinem, aby týž dům pokryli dílem novým, dilem starým šindelem. Kromě těchto domů připomínají se dům, jakož pan Vilhartický bydlíval, na nějž udělal M. kolář nové podkroví, pivovár, kterýž pokryli znova, když byl vítr střechu potrhal, a k němu hvozd nový postavili, obilnice a konečně menši staveni dřevěná. Z těch sluší připomenout! chlívy, v nichž krmen dobytek vepřový, stáje pro koně voznlky a jízdné. Některé z nich byly starší, některé postaveny teprve znova. Uprostřed dvora byla studeň hluboká, z níž se vážila voda do velikého koryta a zbytečná voda odtékala odtud strouhou. Na opravy koupeno jen na jaře r. 1391 23000 tašek a tolikéž velkých hřebův. Veliké svízele měli s topením za času zimního a osvětlením. Nám, kteří máme veliká, okna dobře se zavírající a kamna řemeslně udělaná, ani se nezdá, co předkové naši zkoušeli tmy a zimy a jak otužilí byli, aby nepohodlí tato snášeli. Obrana hradu nedovolovala tomu, aby byla okna prostranná, poněvadž se tudy snáze střely a hořící věci do vnitřku metati mohly; jediné, čím se mohla vada u okna malého zmenšiti, bylo to, že se obruby jich do vnitřku rozšiřovaly, aby vnikáni světla nepřekážely. V domech vysokých a do dvora obrácených udělána sice větší okna, ale nevydala také světla dostatečného. Nezasazovaly se do nich totiž sklenné tabule, poněvadž bylo sklo velmi vzácné a drahé a dávalo se jen do oken kostelních. V domech boháčův byla sklenná okna již v 5. věku; papež Lev III. (795—816) také si sklenná okna zasadil, a r. 674 připomínají se po prvé taková okna v kostele Weremouthském, avšak do r. 1000 bylo sklo velikou vzácností. V Anglii zavedena okna sklenná znenáhla ve 12. věku, ve Francii ') Ještě r. 1531 připomíná se nová věž. NOVY HRAD. 205 připomínají se tabule ze skla nebarveného teprve r. 1134 a Eneášovi Sylvíovi vidělo se připomenouti zvláštnost tu, že měli ve Vídni ve mnohých domech okna sklenná. Nemajíce tudíž skla, zalepovali okna blanami, olejovaným papírem neb pergamenem, plátnem, aneb zandávali je rohovinou. Této se mohlo upotřebiti jen v nalých kusech, nepropouštěla tudíž světla dosti, blány byly průhlednější, ale propouštěly za to zimu. Kde se tedy zimy vystříhati chtěl, zavřel okno okenicemi a kulaté v nich otvory zalepil blanami. Na No/ém Hradě zaplaceno r. 1390 dne 13. prosince malíři Benešovskému 12 gr. za tři blány do oken veliké siné, dílem za ně, dílem za lepení jich a dílem za jich shánění po vesnicích. V 16. věku zobecněly tabule a skládány z malých skel, jakož ještě tu a tam na starých oknech spatřujeme. Na hradech topilo se tehda v komínech, z nichž nejstarší z r. 1130 a 1170 se zachovaly. Nářadí k nim potřebné byly dva kozlíky, na něž se dříví kladlo, měch, kleště a pohrabáč. Na Novém Hradě postaven jeden nový komín roku 1390 na podzim. Spálilo se na něm dosti dříví, ale nikdy nevytopil světnici tak, jako naše kamna. Nepohodlí v tehdejších světnicích jevilo se pravé v tom, že na pána a rodinu jeho sedící ve světnici z jedné strany horko sálalo a z oken a podlahy kamenné nebo hliněné na druhých stranách mráz obcházel. Kamna zavedena všeobecně teprve v 15. věku, když zřizována pořádná okna.') Na obranu hradu koupeno roku 1390 na podzim od Jaklína kováře Rychnovského 10 šípův a jedna střela za 3 gr. Na místech vhodných postaveny byly praky veliké, jež potřebovaly ustavičné opravy. Petr Štumfol opravil r. 1390 v zimě veliký prak, který stál mimo hradbu, a pokryl jej novou střechou, aby naft nepršelo; také opravil dva menší praky, které stály na hradbách. Toho času méli také na Novém Hradě déla, kterým se říkalo fušky (od franc. bouche). Po objevení střelného prachu (ok. r. 1300) užívání pušek jen pomalu zobecnělo; po prvé se z nich střílelo u Křesčak (r. 1346), ale první pušky, jichž se užívalo v Čechách, připomínají se na Novém Hradě, ačkoli se podobá pravdě, že byly tehda na všech hradech bohatšíci pánův. Roku 1300 dne 22. listopadu zaplatil purkrabě Jaklínovi kováři Rychnovskému 9 gr. za železnou pušku; kromě toho měli tu jiné pušky ze tvrdého dřeva, kteréž železem okovávali. 2) Ačkoliv užívání prachu střelného čím dále tím více zobecnělo, zůstaly praky na Novém Hradě až do sklonku 15. věku. Za Jana z Rožemberka pracoval o praku Hanzl Nožispier, tesař z Nového Hradu, se 3 tovaryši; velikou práci naložili na tom díle, a 2'/„ kopami a 1 zlatým uh. ještě nezaplaceno.3) Co se týče posádky, není známo, kolik lidí se na hradě chovalo. Roku 1467 byli tu dva jízdní a 13 pěších střecův. Roku 1390 připomíná se 10 manův, kteří na hradě s Janem Zoubkem purkrabí sloužili. Platu polouletniho se jim dávalo ľ Zoubkovi 13 kop, Lavičkovi ze Hrádku 5 kop, Petrovi Žestovci 3 kopy, Benešovi Stropnickému, Bernartovi Borovnickému, Lickovi ze Dvorce, Oldřichovi Pašinovskému a Mikulkovi Zvíkovskému po 2'/,^ k., Oldřichovi ze Vlachňovic 2'^ k., Světinovi z Vyntířova 2 k. Kromě toho tu byli Jan písař, jenž dostal 45 grošů, Markvart, šafář nade dvory, jemuž dáváno 40 grošů, a Jan Kroučovský včelař, jenž měl služby 18 gr. V 15. věku míval purkrabě větši užitek, poněvadž ze svých peněz jednoho jízdného a střelce choval. Na penězích měl 130 kop, dostával 150 čberův žita, 200 čberův ovsa, a užíval nejen všech luk Novohradských (kromě těch, které měl porybný), nýbrž i dvoru Svařišova se vším příslušenstvím, robot senných a žitných na Štiptuně a Novém Hradě, potokův, jednoho od Nového Hradu až do mostku pod Stiptuněm a druhého od rybníka Forštmile až po samý Nový Hrad. Ve 14. věku bydlívali na Novém Hradě ještě páni, později byl tu jen purkrabě s čeledí, pročež se způsoba a tvářnosí domův hradských málo měnila, anobrž z části až na naše století zachovala, poněvadž šťastnou náhodou Bukvové zde bydleti nechtěli. Také nářadí, jak je popisují inventáře j 6. věku, nebylo o nic lepší, nežli bývávalo ve starších dobách. Zbroje tu bylo něco málo, ale i to posláno na Krumlov. V té světnici, která byla ven na vrata (tuším v přední bráně), byly dva stoly a stolice, dvě mísy cínové, 11 talířův cínových, medenice a lucerna, tedy dosti málo. Ve sklepě a písařce, t. j. světnici, kdež písaři sedali, byla truhlice sirotčí sousedův Nedrtálských a kromě jiné truhly 6 zámkův zavěšovacích. Podívaná byla na to, co se nacházelo ve sklepích Červené věže. Tu byly skřipce měděné, moždíř, kotel, háky, motyky a jiné železné a dřevěné nářadí a nádobí, a konečně starý provaz, kterýž býval na velké studnici. Obilí všelijakého bylo na obilnici ovšem hojnosť. Na Baště byly dva stoly javorové, jeden sosnový, tři stolice a postel prázdná se stupni. Tento kus nábytku pocházel zajisté z velmi starých dob, kdež uléhající vstupoval po řebřičku neb stupních na vysoké lůžko. V kuchyni bylo všecko to nádobí, kteréž tam příslušelo, po skrovnu, nějaký štok, pak koza, dřevěná mísa, nádobí na vodu a j. Osm vozů dřev sekaných přijímal purkrabé a tolikéž nástupcům svým odváděl. V pekárně byly díže, kadečka, pak truhla, do níž se chléb pečený skládal, a konečně kadečka ke kyselu; kyselo totiž jest polévka z kvasu aneb ze zelí, ') U nás první kamna r. 1420. (Arch. č. I. 166.) Prvni kachle pocházejí ze 14. věku. 5) Circumdedit pyxides cum ferro. Sr. popr. knihu 26 a děje Hluboké v 18. věku. a) Arch. Třeboň. 206 NOVÝ HRAD. kteráž jest národním jídlem Blaťákú, Kozáků, Chrušfáků a jiných Čechův na jihu naší vlasti obývajících, a to od dávných dob, tak že lahodilo již předkům jich, kteří na hradech velkomocných pánův svých sloužili. V pivnici Novohradské shledáme se s pivem, ovšem jen řídkým, kteréž čeládka pije, džbery pevnými, škopkem spílacím, nálevkami a jiným nádobím, též je tu „povraz, jako s ním piivo táhnou." Několik vidlí a p. v komoře, zámky všude, kde se zavíralo, prach a jiné nabíjení, zvonečky na věži zavírají řadu toho, co bylo tehda nářadí na zámku Novohradském. •) Jakož vzrostlo panství Novohradské v 15—17. věku velice, nevystačil k jeho spravování jediný úředník, jak bývalo v dobách minulých, nýbrž bylo tu několik zemanův ve službě páně se nacházejících, mezi nimiž nebyl poslední fojezdný. Na koníku svém pilně sjížděl panství, bedlivě pozor dávaje, zdali krosnáři a jiní překupnici, zvláště cizozemci, postranně kupují voly, krávy, telata aneb jiný dobytek, másla, sýry, kapouny, slepice, kuřata, vejce, ptáky říčné a jinou pernatou zvěřinu, ryby, raky a jakékoliv obilí, neboť jen na svobodných, výsadních aneb téhodních trzích dovoleno bylo věci ty prodávati, aby se v nich drahota nečinila. Pokud by někoho v skutku postihl aneb se uptati mohl, pobral mu všechno, cožkoliv koupil, pobrané věci hejtmanu na zámek zúplna odvedl a o těch osobách, kteréž se toho a takového postranného kupování dopustily, oznámiti povinen byl.2) Byl-li úředník správný ve své povinnosti, mohl na pánu snadno nějakou milosť obdržeti. Roku 1612 prosil Pavel Třeboňský, písař důchodní na Nových Hradech, pana Jana Jiříka ze Švamberka, poněvadž si Veroniku dceru Bartoloměje Prayle, souseda Novohradského, oblíbil, aby mu dovolil ve stav manželství vstoupiti. Obdržev povolení, prosil pána po druhé, aby mu pro uctění dobrých pánův a přátel pomoc učinil, jak to bývalo za pánův z Rožemberka. Pan Jan Jiřík povolil mu potom náležitou výslužku, totiž výřezka, dvé telat, vepře krmného, dva slepce (kohouty), 30 slepic, 3 mísy zvěřiny, 6 kaprův, 4 štiky, 2 korce žita a tolikéž pšenice, věrtel piva a vědro stolního vina. Není pochyby, že to byla hojná, anobrž panská pomoc, kteréž dobří páni a přátelé ženichovi s chutí a do nasycení pojedli. 2. Děje Nového Hradu. Partie z hradeb na Nových Hradech. ak již jméno samo ukazuje (původně Nový Hrad, Novum castrum, Gratzen, Gretzen), povstal hrad dříve než městečko a v době poměrně pozdní; hrad povstal ke sklonku 13. století, městečko brzo po založeni hradu. Ve starších dobách byla krajina okolní hustým lesem porostlá a vůbec neobydlena.3) Krajina mezi řekami Lužnicí a Stropnici, tedy i ta čásť, v niž později Nové Hrady založeny byly, dána jest v léno ve 12. století pánům z Chufcíiriiig«L «0 r.^I o «0 t?m~t-r*'\nS> *-n-vot-ŕll í Vil^]ff[-tiril , ,» 1 t'TO 1 *-o 1^ A r\ct Tr*\^nA\ 1 \l\ 11. J Uliaillico ^131X1 panohy na ďvuj naiviuu uuuiui a. ua. jiuilijiih. |juon-ii liiuu .in u *_n-ix\.u-*.tii, lum, u.-i * uuuuu. j K panství přikoupil r. 1508 dvůr popi. v Tru tm ani od Oldřicha ze Dvorce. Mimo Petra žili tehda z rodu jen čtyři bratří: Jan, Jošf, Petr a Jindřich synové Vokovi, z nichž nejstarší jsa mistrem Strakonickým, požíval zvláštní Petrovy přízně, ostatním bylo snášeti nevole jeho více méně. Tito aby se vymanili od něho, dali se r. 1519 navésti ke smlouvě, po kteréž on jimi postoupil polovici panství svého na tu výminku, aby s druhou polovicí naložiti mohl dle vlastni vůle. Petr tudíž v poslední své vůli (10. června r. 1521) učinil dědicem všech zboží svých řečeného Jana, po smrti jeho mělo zboží Novohradské připadnouti Kryštofovi ze Svamberka. Jakmile poslední ta vůle po smrti Petrově (f 9. října r. 1523) prohlášena byla, zdvihli bratří Janovi odpor proti ní a povýšili nejmladšiho mezi sebou Jindřicha za vladaře, kterémuž i Jan r. 1524 postoupil práva svého. Ale ti, kteří po Janovi děditi měli, nebyli s tím spokojeni, nýbrž bratří z Rožemberka k soudu zemskému poháněli, kdež pře ta roku 1526 dospěla již ke konečnému rozsudku, pro Kryštofa a přátely jeho příznivému. Ačkoliv se nálezu tomuto nespravedlivému téměř polovice stavův protivila, přece Kryštof dále právo na panství Novohradské vedl. Dne 16. února toho roku tři poslové od úřadu nejv. purkrabství hlásili se na hradě Novohradském, nesouce od úřadu desk zemských i od nejv. purkrabství listy obranné k purkrabímu, aby Kryštof uveden byl v panství jemu nápadem náležité. Nemohouce se tu doptati, komu hrad jest poručen, a odkáz;áni byvše k panu Jindřichovi na Krumlov, tu do věže dáni a utrpěvše pohanění ještě nebývalé s hradu psjr vyštváni jsou. Že po tomto násilném jednání neuvalena na Jindřicha zlá pokuta, vysvétliti si můžeme jen tím, že ') Psaní od Jana (písaře, viz děje r. T48S) k panu Vokovi cané r. i486, 16. května. 5) Datum i486 Freitag vor dem beil. Kreuztag (8. Sept.?). 3) Arch. Xovohradskýj 4) Archiv obecni. 5) Archiv Novohradský. *;) Archiv obecni. ') Archiv novohradský, rel. tab. n- 447- *) Arch Třeb., Břežan str. 75. ») Arch. Třeb. '") Archiv obecni, DZ. 138 A t—4. ") Tamže. 31* *'4 NOVY HRAD. pych tento považován od mnohých za obranu proti právnímu násilí a za výjev smélé bujarosti. Téhož roku pan Jindřich maje úmysl králi Ludvíkovi na pomoc proti Turkům osobně vytáhnouti, na cestě u Světlé se roznemohl a tu zemřel dne 18. srpna. Za posledních dob byli purkrabími na Novém Hradě r. 1491—1443 Vilém Pouzar z Michnic, r. 1496 Volf Ryžemberský z Janovic, r. 1499 Jan Holub ze Záchuma, r. 1508 Vilém Růs z Cemin (jenž toho roku nastoupil), r. 1511 Strachota z Královic, r. 1518 opět nastoupil Volf Ryžemberský a postoupil úřadu r. 1519 při sv. Jiří,') r. 1520 byl Jan Burjan prvním hejtmanem a úřad purkrabský převzal téhož roku Oldřich Pouzar z Michnic; po tomto následovali r. 1525 Jan z Michnic, r. 15.25 Petr Pouzar z Michnic a r. 1531 zase dotčený Oldřich.2) Jindřichovi bratří a dědici Jošt a Petr s pilností k tomu hleděli, aby pře započatá s Kryštofem ze Švamberka k dobrému konci přivedena byla. I vznesena jest věc ta na krále Ferdinanda, jenž nařídil A-damovi z Hradce, Kun- >-t"/11 n ls' r'i'íŕi v Ľ **"J 1* 1 -1i 1 r.ivi . 1 I v 1 ttj 11 1 .. ^viujivu, Janovi Březenskému z Vartemberka a Vilémovi z Vřesovic, aby sporné strany k smlouvě přivedli a smířili. Ačkoliv smlouva brzo potom učiněná ve dsky zemské zapsána byla, obě strany přece jen na královské výpovědi přestati chtěly, pročež král mezi nimi r. 1528, 8. června vypověděl, že to dání, jež kšaft n. Petra staršího v sobě obsahuje, v nic obrací, i také téhož Kryštofa stanná práva a škody, co se bratří z Rožemberka dotyce, a bratří při smlouvě řeč. kommissary učiněné zanechává; za to oni Kryštofovi po smrti bratra Jana (f r. 1532) ve čtvrť létě přes tu Brána zadní na Navrch Hradech wt dvor*. summu, kteráž ve smlouvě vyslovena jest, ještě 2000 kop gr. u desk zemských položtež pod uvázáním v město Soběslav. Co se dotýče polovice panství Be-chyŕiského, ta budiž Kryštofovi v 7000 kop. ve 3 nedělích ve dsky vložena, a to pod uvázáním v zámek Choust-ník. 3) Příštího roku 1. i-i2»^, i i i. 1 ář[, %irCr vcítil b y také nevole mezi Janem na ten čas vladařem a Petrem tak, aby Petrovi na požádání panství Třeboňské postoupeno bylo, též aby mu úředník Novohradský k jeho ruce zavázán byl; kdyby Jan zemřel, aby mu postoupeny byly statek Novohradský a polovice hor všelijakých, z čehož on bez vůle bratři svých nin ndniziri nesměl.*) Jak se zdá, změněna smlouva ta po smrti Janové, a Jošt jsa vladařem také samostatné na panství Novohradském poroučel ; roku 1533 totiž přikoupil k tomuto panství Sejbu s příslušenstvím a toho roku (dne 2. srpna) prodal některým měšťanům Stropní. ckým dvůr Albrechtovský u městečka Stropnice.5) Když pak r. IŤ39 J°St zemřel, spadlo vladařství na bratra jeho Petra. Za tohoto pána r. 1541 dsky zemské shořelly, pročež on nejen pomohl naříditi a vyzdvihnouti desk nových, nýbrž i všecka svá panství popsati a popis ke vložení ve dsky připraviti rozkázal. Z popisu toho poznáváme, že bylo tehda panství raše již veltni veliké a že k němu patřily: Nové Hrady zámek a město s podacím, vsi Štiptuň, Nedrtál a Biňov, městečko Stropnice s podacím a tvrzí pustou, vsi Stropnice Dlouhá, Fridrichslag, Rauhenslag, Guttenprunn, Humenice, Slaglas, ves pustá Lueg, v Jedlici a Dorflesu c. t. m., Šejba s dvěma pustými tvrzemi, Hartenslag, Rychnov s podacím, Valterov s pustou ') Světecký. 2) Rkps. Mus. II. 933 str. 283, 286, 312, 313, 346. ') Archiv Třeboň. *) Tamže. s) Archiv Novohradský, NOVY HRAD. 215 tvrzi, v Kunraci c. t. m , Hrádek s pustou tvrzi, Sviny městečko s pustou tvrzí a podacím, Nežetice s pustou tvrzi, v Otévéku, Slavči, Záluži, Boršikově, Bukvici, Čeřejově a Něchově c. t. m., Ždár, dvůr Pušndorf, v Pecině c. t. m., v Žumberce podací kostelní, vsi Chudějov, Záluži, Buková a 8 mlýnův, VeleSín zámek Těžké nádobí stolní rodu a domu Rožemberského. Podlé obrazův v bibliothéce Roudnické. (VTiz stranu 149.) Čís. 1. (10 velkých dub, ci9. inv 310.—3«ti., váhy 39 hriveu, 131/] lotu. — G tallrft, eíg. inv. 392__3117., vfiliy 7 lini-en, 11 lotft. Konvice, čís. inv. 9., váhy 5 hřiven, 3 lotu. Džbán, č. inv. 7., váhy 10 hřiven, 10 lotů. Konvice, čís. inv. 85. pustý s podacím a městečkem, vsí Sedlec, Tolišovice, Chlum, Polžov a 3 mlynáři, v Todni, Kladějově, Kvítcích, Lahuti, Markvarticích c. t. m., Dlouhá, v Malci, Lhotě, Kvítcích a Besednici, co tu ke kaplanství (ve Velešině) náleželo, Velíška, Radčice, Kvítky, Jaroměře a Markvartice, což ke kaplanství druhému do 2l6 NOVY HR\D. Velešína náleželo, Ločedice, Mokrý Lom, Hradiště se zámkem zbořeným Sokolčí, v Liběchové c. t. m., Soběnov s podacím, ves Přísečná k té faře přislušejicí, Benešov městečko se zámkem pustým a podacím, v Pivonicích a Vlčnově c. t. m., Dluhoště, Skaleny Brumovy, ve vsi Skaleny pusté c. t. m., v Popelicích a Lusce c. t. m., Plžov, Visutá ves pustá, v Ropěticích, Záluží, Klení c. t. ni., ve vsi Kamiratslag, což k faře do Benešova sluší, ves Malonty s podacím, v Sictnetslagu, Blanském a Bělém, což faráři do Malontů náleží, Mezeřice, Jaroměřice, Bělá s pustou tvrzí, Tichá s tvrzí, Pořešín zámek pustý s městečkem Kaplicí, vsi Pořešín Velký a Malý, Žár a 2 mlýny, Blanské s podacím, Netřebice, Výheň, Rozpoutí, dvůr Dětkovský a v Zubčicích, co tu má, Louzek zámek pustý s dvorem Skuronici, dvůr Cinbalovský, dvůr Albrechtovský, Zdiky, Jaroměře ves kaplanství Velešinského, Přibuslav ves špitálu Krumlovského.1) Připomenouti musíme ještě jedné události, která se za pana Petra na Novém Hradě zběhla. Roku 1543 dne 14. června na hradě v jednom pokoji, kdež stará obročnice byla, ven na most (jako čeled páně Kocova líhala) dvoje ponebí se probořila a upadla. Jiřík písař boje se, že střechy upadnou, psal o tom dne 15. června Petrovi Doudlebskému hejtmanu Krumlovskému, prose ho, aby s pánem o opravě spadlých částí mluvil; navrhoval také, aby to dostatečně opraveno bylo, poněvadž by tu ponebí k obilí, kde by některé sto čberův leželo, býti mohlo, neb prken s to dosti před rukama bylo.2) Za posledních dob byli úředníky zdejšími Adam Koc z Dobrše hejtman, jenž po Oldřichovi z Michnic r. 1531 ve středu po sv. Havle přijat byl; měl služby 100 kop na penězích a úřadoval tu ještě roku 1535; pak následoval Petr Sudek z Dluhé až do sv. Havla r. 1538, a potom (zejména r. 1540) opět Adam Koc.3) Jelikož Vilém Petrův synovec a nástupce ještě let svých neměl, nařízena mu Petrem (f r. 1545) poručnická vláda, která až do roku 1551 trvala. Hejtman Novohradský Adam Koc měv o půl léta dále, t. j. až do sv. Havla sloužiti a zachystav se dobře pící a jinými potřebami do 100 kop, při sv. Jiří r. 1548 postoupil hradu poručníkům, a ti jej poručili Kryštofovi Muchkovi z Bukové.4) Toho také pan Vilém při úřadě zanechal, když Nové Hrady k samostatnému panování převzal. Muchkovi, jak se zdá, při hejtmanství špatně se nedařilo, on také něco peněz z domova měl; r. 1550 koupil si statek Mlazovský. Po něm následovali r. 1558 Jan z Kolkreitu jako hejtman a písařem důchodním bj 1 Vojtěch Hulcšporer z Holšteina (do r. 1564). Roku 1557 vzav Vilém před sebe jízdu do Brunšvické země, vyjel z Krumlova 3. února do Brunšvicka a tam až do postu zůstával; zde mu zasnoubena kněžna Kateřina a smlouvy vykonaly se v ten způsob, že slíbeno nevěstě dáti výpravy 20.000 fl., naproti čemuž ženich toliké.í obvěniv, což učinilo 40.000 fl., jí v téže summě panství Novohradské zapsal tak, aby se v ně po smrti pánově uvázati mohla. Svatební veselí vykonáno dne 28. února, ale mladá paní zůstala potom ještě v Němcích, když Vilém domů se obrátil, tak že nemoc přetrpěvši teprve na podzim do Cech přinesena byla a dne 25, října po prvé na Krumlov přijela. Dlouho s pánem nebyvší, již r. 1559 dne 10. května zemřela. Pan Vilém oželev ji po některém čase po druhé s Žofií kněžnou Braniborskou se zasnoubil a s ní r. 1562 dne 16. listopadu i s celým komonstvem na Nový Hrad přijel a tu některý čas zůstával; ačkoliv často sem nepřijížděl, přece se tu tentokráte delší čas zdržel, neb nenachází se, aby se byl do Krumlova hnul, až teprve roku 1563 některý den měsíce února. Po odjezdu jeho hejtman Hulcšporer všechny potřeby (nábytek) sepsal a zaznamenal. Téhož roku nad Stropnicí k pomezí rakouskému voda zdravá, slove Dobrá Voda se zjevila, kterouž se lidé mnozí hojili a také tu domy stavětí počali, jimž dán název Vilémova Hora. Jakou moc táž voda měla, o tom tehda zvláštní list v německém jazyku vydán. Když r. 1566 pan Vilém nové úředníky na panstvích sázel, stal se na Nových Hradech Jan z Kolkreitu hejtmanem a Vojtěch Hulcšporer písařem; tento stal se roku následujícího zase hejtmanem, řídě tehda stavení nových domův na Dobré Vodě ku pohodlí přespolních, kteří by se tu myti chtěli. Roku 1568 následoval v temže úřadě Jan Černý z Vinoře (až do roku 1571), jemuž také poddán dvůr Svachovský vedle Velešína, posud purkrabí Krumlovským spravovaný, a Hulcšporer se stal zase písařem důchodním. Větší převraty na panství, než se posud staly, způsobeny, když jest r. is^o Jakub Krčin z Jelčan nejvyšším regentem všech panství Rožemberských učiněn. Týž potřebuje ku provedení záměrů svých člověka více způsobilého, hejtmana neužitečného s hradu vyvrátil, pivovár v Benešově a některé ovčíny znovu vystavěl a hospodářství na panství velice zlepšil.5) Mezi tím roku 1573, 26. července na hrad zdejší veliká pohroma se uvalila. Vilém císaři znáti dal ve psaní svém, že stala se mu toho roku škoda veliká u 200 vesnic a 5 městeček a 15 předních dvořích poplužných (jeho i bratra Petra Voka) krupobitím, tolikéž na zámku Nových Hradech, kterýž zapálením prachů v od povětří všecken shořel a po kuších roztrhán a rozmetán jest (při čemž i veliká věž za své vzala), tak že od lidí poddaných, kteří takovou škodu vzali, žádných platův ani povinných do některého léta vybirati nedával. ') Archiv kapitulní a Novohradský. (Viz Pam. arch. X. 348—350 ) -) Arch. Třeboň. a) Světecký I. 191, inventář r. 1546 v Třeboni. 4) Tamže. Odtud použito Eřezanova vvpsání života p. Vilémova. ') O tom viz životopis Vilémův, str. 239—24O- NOVY HRAD. 217 Roku 1577 jednal Vilém o manželství své třetí s kněžnou Annou Marií Badenskou, což S přivolením a jednáním císaře Rudolfa před se vzato a smlouvy svatební dne 23. září vykonány ve Mnichově; kněžně odevzdáno 10.000 fl. s náležitou knížecí výpravou, proti tomu od Viléma odvěněno ji též 10.000 fl. a zapsáno na panství Novohradském. Svatební veselí konáno teprve r. 1578. Panství rozhojněno jest nedlouho několika dvory; neb r. 1579, 14. ledna daroval Vilémovi císař spravedlnost svou čili vrchní právo na dvořácich nebo dědinniclch (svobodných) dvou u Velené, dvou v Chuchlíku, jednom v Nikolech, dvou v Čeřejově, jednom v Slavči, v Todni, Velkém Třebci, Bukvici, u Vrcova pod Krasejovkou, v Tourovém a Javornici. ') Za posledních let panování Vilémova byl tu hejtmanem Vincenc HulcSporer z UolSteina. Za něho bylo na Nových Hradech veliké zemětřesení, skrze něž kamení na vjj-stupku při veliké světnici dolů se sházelo a střáslo. V noci potom takové bylo třesení, že sousedé z doniů vybíhali. Důchody páně rozmnožovati hledě, o to se přičinil, že 12 mlýnů zhotoviti dal (r. 1591), a v některých i mliti se počalo, tak že z toho nemalý užitek pánu pocházel. Roku 1592 dvůr Nedrtálský pod hradem již Krčínem zlepžený o vice gruntův rozšířil, dále vypověděl 3 sedláky při dvoře Svachovském a ve vsi Tolšovicích a jinde na panství usadil. 2) Viděti odtud, že Hulcšporer se dobře přiučil způsobu násilnému od Krčina. Téhož roku dne 21. srpna Vilém skonal a všechna panství s vladařstvím dostala se bratru jeho Petrovi Vokovi. Tento uváživ zásluh}'', jichž si dobyl o vrchnost hejtman Hulcšporer. jemu r. 1594, 7. března dům ležící na náměstí v Nových Hradech, louku za městem ležící jakož i ještě jiné 3 grunty ode všech platův osvobodil. 3) Týž pán jsa povahy dobrotivé a laskavé, k poddaným svým velmi milostivě se choval: Lorencovi Gracenpergarovi r. I5Q3 Jitro jedno, jež z rychty Stiptuňské na Nové Hrady prodáno bylo, od odúmrii osvobodil; obci Novohradské roku 1596, 22. ledna potvrdil staré výsady, obnovil právo o statcích říditi, vrátil jim vaření piva, jež byli někdy Vilémovi na čas pustili, stvrdil jim, že roboty konati nernusili již od starodávna (mimo lovy, na něž chodili), dovolil také, aby si mohli z hájemství Biňovského vývratky, souše a zlomky domů voziti za jistý plat; aby pak město jak předešle tak i potomně zdí městskou obehnáno býti mohlo, povolil jim, aby mlýn Bartlovský pod městem (koupený předešle k obci) držeti mohli.4) Také i všem jiným osadám na panství staré jich výsady stvrzeny, neb toho roku 1. ledna byli lidé vyslaní z měst a městeček celého panství na hradě Krumlovském, výsady své u přítomnosti hejtmana Hulcšporera předkládajíce. Také lidem na vesnicích nových prací nepřitěžoval, zejména uvedeme list d. r. 1597, 21. ledna, jímž „lidem robotným z hrabství našeho Novohradského ze vsi Pušndorfu" právo odúmrtni potvrdil.5) Roku 1602 učinil Petr Vok výhodnou směnu s obcí Novohradskou. Táž měla totiž od r. 1496 3 rybníčky na gruntech dvora Hofštatu blíže Štiptuně a od dob nám neznámých na pomezí rakouskémi mlýn pod rybníkem panským „Forstweiger" řečeným, tedy dvojí majetek rozstrkaný; rádi tedy měšťané pánu těch dotčených rybničkův a jednoho dvoru ve Stiptuni postoupili a za to rybník Forstvveiger při mlýnu jejich ležící přejali (5. července'!. Zvláfctrírr listem jtštt (r. i'í*r,,> 20. července) d.^vr,!M Ľ^Tr V"k ^^^í p*v? va^*^ a slady dělati. Sám jsa náboženství bratrského, evangrelíky podporoval, ale i při tom katolickým tolik dobrodiní činil, že rádi pod jeho panstvím zůstávali. Jelikož bratrstvo Mariánské v Nových Hradech skrze nedbanlivosť ke spuštění přišlo a obyvatelstvo již od některého času k víře evangelické se přiznávalo, Petr Vok všechry užitky z bratrstva Mariánského sňal a k užitku kostela sv. Petra obrátil.6) Hrad samotný za dob těchto nacházel se ve stavu velmi chatrném; ačkoliv příčinou toho byla pohroma naň roku 1573 uvalená, přece byl již Vilém opomenul na něm potřebné opravy učiniti. Teprve r 1592 hejtman Hulcšporer na to naléhal, aby některé staré pokoje spraviti se daly, by se v nich obili sypati mohlo, poněvadž sic obročnic. nebylo. Hejtman obmýšlel místo, kde dříve věže (prachem vyhozená) byla, vyprázdniti, tak aby" se mohlo v zámku s vozy obraceti; kámen zbytečný dal dolů ke dvoru Nedr-tálskému pro ustavení nové stodoly a něco pro ustavení nového pivováru pod zámkem u mlýna Nedr-tálského jménem Bruzlovského vézti. Roku 1605 v únoru „baumistr nějaký M. Antonín Caneval zahodiv se na Třeboň, spatřoval zámek Nový Hrad na díle prachem potrhaný a opuštěný i učinil své zdání a obrys, kterak by opraven a zase zpevněn býti měl." Co ve příčině té skutečně potom uděláno, spatřuje se posud.7) 1 VlirVIl j ■ I I U j 1vj 111 1111lli11 U. 11lu111uu1l1 1 1u J.ll>WJÍ«.ll 1 i 1 UVH -t.l lj 1 llllv.l ■ 1 \ J 11u JJU1 H.» , JJUll^j /< IlLtlllV 111. 1_ U llljU 11u V Ol. Když r. 1600 císaři Rudolfovi panství Krumlovské nabízeno bylo, aby za to Petrovi Vokovi dovolil o ostatních panstvích svých volně říditi, žádal si císař také panství Novohradské máti, k čemuž však Petr Vok připustiti nechtěl, od sebe mluviti dávaje, že předkové jeho na panství Novohradském často věno své zapisovávali, a on že také po příkladu tom chce choti své 150.000 kop věna jakož i dluhův ■) Archiv Novohradský. a) BřezanLv život Petra Voka, sir. 131. 139. 3) Arch. Třebofí. 4) Arch. obecni. dz. 138, A 4—q. 5) TamŽe. Viz i Březanuv Život P. V. na str. 167 a 169. 6) Archiv obecní. Ohjem panství, jaký tehda byl, hledej v Bílkových dějích konf. str. 652. ') Březanuv P. V., str. 139, 210, 220. 2l8 NOVY HRAD. s ioo.ooo kop míS. zapsati. Vida 10 císař, od své žádosti upustil. Po smrti pana Petra Voka ') zdědil Nový Hrad Jan Jiřík ze Švamberka, jak již vypravováno (str. 142). Týž potvrdil r. 1612 výsady měšťanův Novohradských, jiných měst a vesnic na panství Novohradském a r. 16x3—1615 rozprodal mnohá jitra na panství poddaným svým.*) Nemoha panství Rožemberská z mnohých dluhů vyvaditi. postoupil správu jich (r. 1615) synu svému Petrovi ze Švamberka.3) Tento přidav se na stranu stavův evangelických (r. 1618), byl hned od počátku vzpoury předním jich přívržencem, podporoval je municí a vydržoval na vlastní náklad praporec pěchoty, jakož i zámek Novohradský stavům otevřel. Když v listopadu r. 1618 hrabě Dampír s vojskem do Čech vniknouti chtěl, tu mu nejvyšši Oldřich ze Vchynic cestu zastoupil a pobiv mu drahně vojáků, nabyl hojné kořisti (38 vozů a 18,000 fl.), kterouž s veselou mysli generálům na Nové Hrady přivezl. Za to Kahan, čís. inv. 87., bez udáni váhy lid císařský ještě téhož roku statky Petrovy některé nelítostně poplenil a mezi jinými městečko Kaplici dokonale zloupil a spálil. 4) Příštího roku (1619, v březnu) hrabě Dampír vtrhl do Čech a tu městečko Nové Hrady opanovav, ačkoliv tu stavovští leželi, je vyplenil, ač sám při tom škodu vzal. Neb praporec stavovských, který byl před tím v městě, ustoupil do hradu, aby tu očekával posily; odtud mužně se bránili z ručnic střílejíce, při čemž i Dampír kamenem raněn. Vida, že nic nepořídí, vypálil mestečko a odtáhl do Býdova v Rakousích.s) Na hrad přišla pohroma teprve v létě toho roku. Dne 23. června přitrhl sem hrabě Dampír se 100 rejthary a požádal skrze trubače jménem vrchního velitele Bukvoje na hejtmanu tu ležícím, aby mu hrad a město dobrovolné vzdal, kterýžto maje při sobě do 300 pacholkův branných, vzkázal mu, Ze toho učiniti a leč mocí bude k tomu přinucen, místa sobě svěřeného postoupiti mu nemíní. Při tom prý na trubače střeleno. Nazejtří (24. června) přibyl k němu Bukvoj se 17.000 jízdy a pěchoty a dvěma kusy střelby i položil se s vojskem svým na rovině za městem. Večer přitáhl s Valony k městu, jsa toho úmyslu, je v noci opanovati. Před branou asi tak daleko, co by dostřelil, kázal vojsku počkati; přiblíživ pak se s pacholkem svým a vida, že není brána osazena, vzal sekeru a rozsekal kus brány i s kováním, tak že tímto otvorem tři Valoni prolezli a bránu otevřeli. Tak se dostal se 150 vojáky do města, avšak shledal, že jest veskrze pusté, poněvadž se bylo všechno na hrad uteklo. Když přišel na náměstí, pozdraven jest od hradských silnou palbou, pročež kázal svým, aby opanovali sruby a náspy, kteréž byly před hradem. Skorém po celou noc trval útok, za něhož Čechové ze srubův sehnáni, ale více Valoni nedokázavše a 80 osob kromě 300 poraněných ztrativše, zase zpátkem ustoupili. Také Uhři naházevše do příkopu plno sudův a všelijakého roští v lese sebraného, až do čtvrté hodiny nazejtří odpoledne o hrad se pokoušeli a střelbou obránce ustavičně zaměstnávali, ale také nic neprovedli. V tom vztýčen na hradě praporec. Jáchym Slavata ze Chlumu, hejtman posádky, mladík ve stáři teprve 23 let, vyšed s hradu dal se s Bukvojem v rokování. K žádosti jeho odpověděl Bukvoj, že si váží české mužnosti a že daruje posádce, poněvadž hrdinsky bojovala, hrdla, pročež aby z hici a ranci svými, též s poboční a svrchní zbraní Umývadlo, čis. inv. 84., s čis. 8;. váhy [4 hřiven. 21, lotu. odtáhli, praporce však císařským zanechajíce. Když uslyšel Slavata, že má potupné (bez praporu) odtáhnouti, s pláčem prosil generála, aby mu praporu zanechal, také strýce svého Albrechta z Valdšteina, kterýž tu mezi jinými oficíry stál, za přímluvu prosil; avšak Bukvoj v ničemž více nepovolil, než již před tím projevil. Aniž pak Slavatovi dovolil, aby vojákům ') U pořízeni Petra Voka, pokud se Novohradská dotýče, viz Schallerovu topografii při Nových Hradech. ") Archiv Novohradský, DZ. 138, A 9—13, archiv obecni. 3) Viz děje Třeboně. Roku 1613 zamýšleno polovici panství prodati na vypravení dluhův. (Viz Bílkovy děje konf. 652.) ') Skála II. 441, 551. *) Tamže III. 97, Wagnerovy výpisky. NOVÝ HRAD. vůli generálovu oznámil. Vojáci však uslyševše, že maji bez praporce odejiti, nijak k tomu přivoliti nechtěli; když však viděli neubytí, přestali na tom, co jim bylo hejtmanem oznámeno. To když se stalo a císařští hrad opanovali, rozkázal Slavata vůz svůj špižní napřed vyvézti, ale bylo mu zbráněno a oznámeno, 2e ten vůz ve smlouvě nebyl vymínén, nýbrž aby tak dobře hejtman jako jiný voják prostý věci své sobě na hřbetě odnesl a více nic. Prapor odevzdal praporečník s pláčem hraběti Bukvovi. ') Karel Ľonaventura z Loiiguevalir-, hrabě z lim/uov (neb jak Ceši říkali a psali, z Bukva), byl kromě hraběte Tilly nejen nejznamenitéjší z generálův strany katolické, anobrž jediný mezi oficíry císařskými byl pán ušlechtilé mysli, vynikaje tím nad Maradasy, Huerty a jiné ohcíry. Narodiv se v Artesii jako poddaný krále španělského, vstoupil roku 1Ď14 do služby císaře Matyáše, bojoval potom udarně ve válce české a založiv císaře Ferdinanda velikými summami peněz, obdržel od něho panství novohradské, Roiemberské a I.ibéjické s některými malými statky r. 1620 dne 6. února, tedy dříve, nežli rozhodnut jest osud Čech na Bílé Hoře. Přidána byla toliko výminka, kdyby hrabě kýmkoliv, kdo by lepších práv k těm panstvím měl, vyveden byl, že mu má císař stejné dobré statky dáti.2) Hrabě stal se tudíž pánem Novohradská již od dání císařského listu a potvrzen v drženi jeho, když dědicové n. Petra ze Svamberka (zemřel roku 1620 v květnu) všech svých statků v, ačkoli Petrovi samému nepatřil}', byli odsouzeni. ■') Po smrti hraběte, kterýž padl r. 1621 dne 10. čer vence obléhaje pevnosť Nové Zámky, spravovala panství vdova Marie Manda-tťna rozená krab 1I1 Biglia k rukám syna svého Karla . libertu, avšak poněvadž se z počátku v Brusselu Kratiknot, čís. ínv. 113, bez udání váhy. zdržovala, řídil na panstvích českých plnomoc-ník jfíjí Filip van £>traden. Jen jednou byla v Cechách, zdržujíc se na Rožemherce s Baltazarem de Maradas, když r. 1623, 16. března výsady obce Novohradské a před tím svobody mést a městeček na panstvích potvr zovala.4) Když ale dotčený Filip, jenž měl panství svěřené pod způsobem nájmu, všelijakým způsobem na svou* stránku hospodařil, poddané týral a vydíral a tak i po smrti jeho (t r. 1625) bratr jeho Gerhart si vedl, tu hraběnka, byvši o tom zpravena do Cech se přestěhovala a nevěrného plnomocníka z úřadu složila. Císař Ferdinand potvrdil jí a synu jejímu roku 1623 darováni panství Svamberských a daroval nad to 200.000 fl., kteréž však nikdy nevyplaceny. Nicméně byla hraběnka vždy při penězích, poněvadž belgické statky něco vynášely. Roku 1Ď33 přikoupila statky Svébozský a Olbramský, r. 1650 Hřeben s příslušenstvím a zemřela r. 1654 dne 27. března v Nových Hradech. Dlouho před smrtí mateře své ujal otcovská panství syn Karel Albert, kterýž jsa ve službách španělských z větší části v Belgii se zdržoval a roku 1676 dne 23. září jakožto vladař Henegavský v Brusselu zemřel. Ze statků svých českých zřídil r. 1 ô6ij majorát. Zůstalo po něm několik synův, z nichž ujal panství rodinná nejstarši syn Ferdinand, kterýžto založil r. 1077 při kostele Novohradském klášter Servitův čili tak zvanou residenci na náměstí a ukončil r. 1680 dlouhý spor s dědici Stratenovskými. Filip a Gerhart totiž měli platiti ročně z Rožemberka a Nových Hradů v 16.000 kop míš., ale poněvadž závazkům svým dosti neučinili, zdvižena proti nim r. 1626 právní pře, kteráž ukončena r. 1680 dne 2. března touto smlouvou: Ferdinand převzal od dědicův ') >kála iii. 172, Arnold Kr. v. Weyhe-Himkc, Karl Bonavcniura Gr. v. Bu<|iioy. Ve Vfdni 1ÍS76 sir. 40—43. ") Tamiíe str. 4». ") Ví/, obšírně Bílkovy dójc konf. str. 646—662. *) Vrchív Novohr. a obecní. Hrady a zámky České Til. 32 220 NOVÝ HRAD. Stratenovských statek Olešnický s Dobřikovem a zaplativ jim yooo fl. rh., propustil je ze všech závazkův.') Poněvadž po jeho smrti (f r. 1685, 19. ledna) dítek nezůstalo, zdedila OleSnici vdova Marie Markéta roz. 7. Abensperka a Traunu,--) a rodinné statky dostaly se bratru zemřelého, Karlovi Filipovi, kterýž od krále španělského roku 1688 do stavu knížecího povýšen. Toho roku učiněna jest také rodinná smlouva mezi syny Karla Alberta, aby v držení majorátu vždy prvorozený syn následoval, jej však v 170000 fl. zavaditi mohl. Karel Filip zemřel roku 1690 dne 1. prosince, zůstaví v dítky nezletilé, v jichž jméně se vdova Marie Markéta roz. hrab. Hornesová v Nové Hrady, Rožemberk, Libějice, Dub a dům v Praze v Celetné ulici uvázala.3) Starší syn Filip Emanuel, uvázav se r. 1693 v panství dotčená, neměl stálého zdraví a dokonal život svůj již roku 1703 dne 4. března. Z manželství jeho s Růženou hrab. z Harachů nezůstalo dědicův a tudíž zdědil rodinná panství čtvrtý syn Karla Alberta Albert Karel tehda ještě žijící, za něhož založeny kostely v Dobrévodé a Hojnévodě jinak Vilémově Hoře. Týž zemřel roku 1714 dne 5. října, zůstaviv syna Karla Kajetána (f r. 1750, 2. září). Syn tohoto František Leopold koupil r. 1745 za živobytí otce svého statek Cižkrajický a Cártle a r. 1760 Mostek. Po jeho smrti (f r. 1767, 10. října) následoval syn Jan, kterýž na statcích svých velice školství zlepšil a značné summy nakládal na zaopatřování chudých, ku kterémuž konci zřídil r. 1779 ústav pro chudé na celém panství. Tímto šlechetným jednáním obrátil na se pozornost císaře Josefa II., kterýž ho povolal do Vidné, aby podobné ústavy zřizoval napřed ve Vídni a Dolních Rakousích a potom i v jiných zemích císařských. Roku 1784 svěřena mu nejvyšří správa všech nadací a dobročinných ústavů v mocnářství, kterouž podržel až do r. 1787, kdežto pro nedostatek zdraví odstoupil. Také založil na panství r. 1788 městečko Pucheř. Zemřel r. 1803 dne 12. dubna, dětí nezanechav. Po manželce jeho Terezii hrab. z Paaru nazvány jsou rozkošné sady, které jdou od Nedrtálu až k Cukenšteinu a k nejkrásnějšim toho způsobu parkům patří. Také založen od manželů dotčených (r. 1801) nový zámek při Nových Hradech s velikou a pěknou zahradou *) Rodinná panství zdědil po Janovi synovec jeho, hrabě Jiří August, známý ještě posud žijícím učenec a politik, který měl nemalé účastenství v bězích r. 1848. Po jeho smrti (ý r. 1863 dne 21. března) následoval syn Jiří Jan Jindřich, a když tento statků dobrovolně odřekl se, syn jeho Jiří Bedřich. 5) ') DZ. 31) j, O 28. •') DZ. ílu, K. I. M DZ. 117 K 23. Roku i6q2 přikoupila Olešnici, avšak (rh dokonán teprve r. 1693 (DZ. 403, (i 16)- *) Zámek tento shořel r. 1881. 5) Srov. dotčený spis YVeyhův, Nauč. Slovník a Snmmerovu topografii. Velešín Hrad. prostřed asi mezi Budějovici, Krumlovem a Sviny rozloženo jest na pláni k řece Malši se sklánějící měslečko Velešín, osada venkovská, lidem dobromyslným a přívětivým obydlená. Rozděluje se na městečko, t. j. náměstí s ulicí od jihu k severu jdoucí, a Latrán, t. j ulici postrannou, k východu slunce obrácenou. V městečku bývaly někdy 2 kostely. Horní, dřivé sv. Filipu a Jakubu posvěcený, zrušen byl ke konci předešlého století a dostal se potom obci, jež lod dvěma soukromníkům prodala a toliko svatyni si podržela. Okna a klenby pusté svatyně v ušlechtilém slohu gotickém vystavené svědčí, že byl kostel tento ve 14. století vyzdvižen. ; Dolní kostel, s v. Vácslavu posvěcený, povstal rozšířením staré gotické kaple a ukazuje proto . přístavky z 15. i z pozdějších věků. Latránem se jde napřed zvolna, potom prudce k řece Malši, kdež stojí mlýn Pflegrů a dvorec sedlský- řečený u Moravců. Nad nimi přes řeku spatřují se na skalách poslední a nepatrné zbytky hradu Velešína. Keka Mal Se kroutí se tu mezi travnými a lesnatými stráněmi 212 V E L E Š í N HRAD. Pian hradu Velešínskeho: i Místo srubu, totiž pahrbek před předhradíin k jeho obraně určený; 2. přední příkop, v právo od něho nisep a 3. opět přikop ; 4 předhradi; 5. kopec rumu z vysokého stavení, z něhož se zvoditý most spouštěl; 6. věžiště; 7. třetí přikop; f. hrad. okolo ostrohu vysokého a skalnatého, který se k severozápadu splošťuje a zvolna v pole a louky snižuje. Zakladatel hradu vybral si nejužši a nejstrmější čásť ostrohu, oddélil ji od dotčených poli příkopem a rozšířiv rokli, kterou jest ostroh na druhé strané prorván, utvořil si hrad neveliký sice, ale velmi pevný. Stará cesta ke hradu šla od „ovčích lávek1* otáčkou zvolna až k dotčenému příkopu posud dosti hlubokému. Za ním byl ještě jeden přikop do polokruhu a mezi oběma násep, jehož země již dávno do obou příkopi se svezla. Přes ně jelo se dřevěným mostem a potom po zvoditém mostě až ke pňd-hradí. Zde lze rozeznati pouze základy čtverhranného stavení, z něhož se tuším zvoditý most spouštěl, a na onom konci předhradi věž čtverhrannou, z níž se šlo po druhém mostě a nad příkopem třetím k zadnímu hradu. Hrad byl malý, podoby vejčité; na jeho jihovýchodním konci spatřuje se kus hrubé okrouhlé věže. jediný to patrný zbytek bývalého hradu. Věž tato stála na nejvyššim místě hradiště a majíc kdysi zdi hrubé a znamenitou výšku, byla na hradě přední pevností, anobrž posledním útulkem obráncův, bylo li již vše ostatní ztraceno. Způsob ten, že se skládal hrad toliko z věže a hradby, jest velmi starý, nachází se na př. i u Vimberka, Radyně a j. a poukazuje na založení v 13. věku. Avšak naproti Velešinskému hradu jest ještě starší hradiště, kterémuž se říká u kamenné věže. Velešín postaven jest sice dosti brzo (ve 13. st.), ale přece tuším později, nežli městečko, od něhož jest půl hodiny cesty vzdálen. Až do konce 14. století býval obydlím páně, jemuž poskytoval pramálo pohodli ale přece tolik, kolik se na onen čas žádalo, lvdyž vzrůstaly potřeby lidstva a vlád} staraly se o bezpečnosť veřejnou, nepostačil Velešín k tomu, aby mohl hostiti pána s velikou čeledí; dosti však tu bylo místa pro purkrabě, který panství Velešinské spravoval. Ze smlouvy staré (r. 1476 dne 2. ledna) 75 Zříceniny Benáku u Velešína. V E L K Š í N HRAD. 223 dovídáme ňc. ;e býval purkrabésám druhý jezdec a že choval na hradě 8 střelcův i s čeledí dálnou. Xa chování hradu dostával ročně .ťo kop rozdílné, t. j. dvakráte do roka, a bral kromé toho jisté půžitky z panství, jako 5 kop od žencův, 2 kopy od řeky, 16 gr. úroku na mlyne, 50 čebrův žita a ,50 čebrův ovsa ze vsi Yaltíŕova a Stip-tuné, oves pastevní z Velešína a ze vsí, což ho bylo, druhdy více. druhdy méně, a po každém čebru ovsa slepici, 8 kur ze Skalen, dva slady je čné a dra pšeničné /. N'etrebic, sýry letníky (t. j. o letnicích délané) v městečku Stropnici (na jedné straně mestečka z každé krávy sýrec, avšak třetinu toho dával faráři), ve Štiptuně sýry. Purkrabě vzdělával dvoje popluži hradové a ratajské a důchod v jeho si ponechával. V Xetrebicich ínéi iovy zaječí a když tu lovil, povinen byl rychtář dávati stravu lovcům a sedláci dávali volavce, když přišel purkrabě na čižbn. l.uk mél purkrabě dosti; držel louk)' některé u Velešína (pod horou za řekou, v ostrově, na Skře- menci, v Brtečném, v ()tarté, ve staré štěpovně, v Sedlci pod hrází), více mél louky na Pořešínském zboží, které lidé zdělávali, sekali, na nich seno sušili a na hrad vozili. Také z jiných vesnic robotovali lidé na lukách purkrabských, zejiména Netřebičti na Krčovodce pod Třítěžem, Ravinšti na louce v Hajišti, Žžárští na louce pod Plání. P'án a purkrabě dávali sobě půl léta napřed věděti, kdykoliv sebe chtěli z povinnosti propustiti. Xa hradišti Velešínském, od kolika set let lesem porostlém, jest nyní pusto a prázdno, poněvadž majetníci jelio, hospodáři r okolí, nejen zdi v.Technv pobořili, nýbrž i zbytky prokopali, hledajíce polílítduv. Sklamaliť se velice, neb nic nenalezli. Co každý purkrabě měl, to zase s sebou vzal, když odcházel; a věcí, které se inventářem řídily, bylo málo. Ve druhé polovici 15. století bylo zde 30'/., kopy šípův nasazených, houfnice železná, houfnička malá Vyšebrodská, 6 píšťal či ročnic celS ch a 2 roztržené, soudec pnachu. 14 liber prachu v soudci odváženého, 8 liber 8 lot. salniiru, 2'/, libry síry, 2 kusy a centnéř olova, kotvy v hrnci, 8 starých samostřelův a 7 star$"ch terčův. ') Zbytky hradu Veleáínskéha. Archiv- Třebonstv. 224 VELESÍN H P AD. Starodávný hrad Velešínský patří zajisté k prvním hradům v Čechách, kteří v 13. st. na způsob německých hradův stavěni bývali, a nacházel se se zbožím k němu patřícím v držení komory královské. Ve 13. století držel jej nějaký čas Čéč 2 Budějovic. Týž držel také od komory královské panství Hlubocké s iiudéjovici, jež mu král Přemysl Otakar odňal. Náhradou za to zboží dal prý týž král Céčovi Veliš u Jičína se zbožími k němu příslušejícími, kteráž však po smrti Přemyslové syn jeho Vácslav král synu Čéčovu též Čéč řečenému odňal a ves slove Olešnou na horách daroval. Nacházíme Čéče svrchupsaného seděním na Velešíné roku 1266, 26. června, když on s volí manželky své (jrisly (dcery Hadmara Psa z Chuenringa) daroval klášteru Svételskému ves svou Reinprechts ležící blíž Vitoraze, ') jež se mu s manželkou za věno dostala. <Ťisla zemřela r. 1268. 2) Jak dlouho držel Čéč Velesin, není nám známo, domníváme se však, že jej prodal Benešovi Pyšnému 2 Velešína, praotci potomních pánův z Michalovic, jenž asi brzo po smrti krále Přemysla, avšak již nikoliv jako pán Velešínský, zemřel. Neb vedle vypravování Neplachova odňal mu král Velešín a přidal jej k ostatním rozsáhlým panstvím komorním v těchto končinách. 3) Otakarův syn Vácslav II. chtě si nejen nakloniti Benešova syna Jana z Michalovic, nýbrž i puzen jsa prosbami přátel Janových, kteří jakožto přední úředníci zemští nemalé požívali vážnosti, vrátil Janovi Velešín s panstvím a daroval hrady Šarfštein a Děvín se všim příslušenstvím a ves Vitějovice, za to však vzdal Jan králi vsi Tuchlovice, Hojníce a Srby v bližší vzdálenosti od Prahy ležící, jež od starodávna pánům z Michalovic náležely, odřekl setéž všeho práva svého k městu Děčínu*) a připlatil jeiště 800 hřiven stříbra. Jan patřil k té straně, jejíž působení na mladého krále roku 12S4 Závišem z Falkemšteina a jeho prátely bylo zničeno; r. 1289 zastával dédičnv v rodě Markvarticův úřad číšnický, povolil r. 1:294, 6. května klášteru sv. Koruny, aby na statcích jeho cla a mýta neplatil, a nedočkal tuším smrti Vácíilavovy. Syn jeho Beneš 2 Michalovic (až k r. 1322 připomínaný) zdržoval se někdy w& hradě zdejším, kdež potvrdil r. 1306, 22. června právo klášteru Korunskému roku 1294 udelené a slíbil Ebrhartovi z WalLlsee (r. 1312, 2. února), že mu bude proti nepřátelům pomáhati. *) Paprocký v genealogii své přidává mu příjmení Věrného Za jeho čaáův bydlela na hradě Johanka z Velešína. dcera Jindřichova z Rožemberka a manželka nějakého pána Velešínského (jak se zdá Janova), jež klášteru Vyšňobrodskému mnohé dobrodiní udělila a r. 1317 dne 3. února zemřela.6) Jindřich z Velešhia, jenž se připomíná od r. 1347,7) byl tuším syn Benešův. Koku 1,550, 20. ledna daroval klášteru sv. Koruny na spásu duše své a předků svých sto hřiven grošův ("eských na vsi své Nesměni a potvrdil mu také svobody na cla a mýta předky udělené. Zemřel asi r. 1355 dne 4. dubna a pohřben v kostele Korunském.") Zůstavil vdovu Elišku z Kapelu a tři syny: Ješka, Beneše a Jindřicha, kteří se r. 1358 o dědictví otcovské tak rozdělili, že obdržel každý z nich jednu třetinu hradu Velešína, mimo to Ješek ves Nesmeň s okolím, Beneš ves Smrhov s příslušenstvím a Jindřich konečně Skalany, Benešov a Sobénov. A poněvadž se dostala ves Nesmeň, na níž zapsány byly peníze klášteru Korunskému, za díí ješkovi, jenž nemohl sám břímě takové nésti, musil každý z nich jednu třetinu peněz svrchupsaných na sebe vžiti.,J) Jak se zdá, nemohli se bratří na Velešíné dobře srovnati a raději si přáli, abjr hrad v ruce jednoho pána přešel; k tomu cíli vypůjčil si Beneš 700 kop peněz od ,.strýcův" svých Petra, Jo-šta. Oldřicha a Jana bratří z Rožemberka, začež koupil díly bratří svých na hradě Velešíné (ieren tail der veste vnd des hauses ze Welesin), a slíbil roku 1359 dne 3. května spolu s rukojměmi Janem a Zdeňlkem bratřími ze Šternberka a Litoldem z Landšteina, že je na příští hod sv. Jiří zaplatí s tou výminkou, jestliže by bratři před zaplacením těchto peněz smlouvu o koupení hradu Velešína učiniti chtěli, že se má dluh k summě trhové přičísti.'") Zároveň však slíbil jiným listem téhož dne daným bratřím z Rožemberka ve příčině jiných peněz k témuž cíli zapůjčených, kdyby od sv. Havla ve 4 letech pořád zběhlých v držení hradu Velešína nezůstal, že hrad až pod příkopy s lidmi pod nim bydlícími, pokud je řeka objímá, nikomu jinému neprodá neb nezastaví, leč jen bratřím z Rožemberka. ") Vidouce bratří Beneš a Jan. že se konec života jich blíží a bezpochyby jsouce oba v kázni boží. učinili roku 1360, 26. července ve vsi Malontech Petra a Jodoka z Rožemberka poručniky své poslední vůle. odevzdavše jim hrad Velešín s městečkem ') Srov. Kinlerova re«. na str. 161 a Ft. rer Boh. III 242, 470, Jiného rodu jest nejv. sudí Céč (I2S5 — 1264;). '*) limler rej;. 202, F rast, Zwetler Stiftsbuch 222, 243, 245,, I.ink, Annalefi Claravall. I. 3ojskem, ale na cestě zachvátila jej nákaza morová; nicméně tělo jeho do Čech přeneseno a tu pohřbeno. Vdova po něm zůstalá, Eliška, obdržela vdovskou stolici na panství Brandýekém. Poručníkem sirotkův zůstalých a jmění jim náležitého stal se pan Ti mu z Koldic, hofmistr dvoru královského, jenž se v příčině úřadu svého stále při dvoře císařově nacházel, při tom však jakožto známý hospodář zajisté také ') Arctm novohradsky. '} List archivu Třeboňského (r. 1404, 27. února, přirovnej děje Přiuěnic) připomíná, že Dorota z Velešína někdy sestra p. . . nka 1 Velešína odkázala penize klášteru v Týnci. Mohla býti jedině sestra nějakého Jindřicha čili Hynka (neb jen tak se muže prázdné již místo vyplniti) a zemřela snad okolo r 1370, neb již r 1373 páni z Rožemberka za ty penize klášteru některé vsi zastavovali. 3) List potvrzovací císaře Karla má Glafey (I. p. 557), originál, jimž češti páni o potvrzeni císařském svědčí, nachází se v archiiu Novohradském; revers Petrův, jimž slibuje, že z vděčnosti za dovolený spolek Ratný a Úäť v manství přijme, otiskl Balbin (Miscell. dec. I lib, \TH. p 160). ') Pangerl. Goldenkron 5) Libri erect. I. ed. Borový p. 34. 6) Archiv Novohradský. 7) Archh Novohradský, "j Archiv Novohradský. ») Pangerl, Hohenfurt 148. '") Zemřela 7. července roku neznámého. ") Lib. conf. I. D o,, E 21, F 8. H 2 22Ú V E L E Š í N HRAD. správu statkuv Michalovských nezanedbával. Podával roku ijĎg, 5. listopadu a r. 1374, 20. února k oltáři p. Marie ve Velešíné, r. 1375, 25. června k oltáři sv. Mikuláše tamže a r. 1376, 17. březra ke kostelu v Malontech. ') Zemřel r. 1383, odevzdav již dávno před tím správu panství mladému Michalci. Jan Michalec z Michalovu, syn Petrův, asi roku 1379 dosáhl plných let svých a ujav rozsáhlá panství otcovská v letech mladých, dočkal se ješté bouří husitských. Co se týče správy panství, nacházíme jej toliko v letech 1370, (15. září) až 1383 (v dubnu) jakožto pána podací v Malontech'-1) a domníváme se, že dědil také panství Benešovské po strýci svém Jindřichovi z Velešína, jenž byl za nezletilosti jeho zemřel.;l) Vážné asi příčiny přiměly jej k tomu, že prodal panství Velešínské Oldřichovi a synu jeho Jindřichovi z Rožemberka, ujčincům (amitis) svým, za 3000 kop gr. č. Po trhu, jenž někdy na podzim r. 1387 se zběhl, často měl jednání s kupujícími o spravení panství či odéišténí závad na něm lpících. Poněvadž byl hrad Velesín a některé k nému příležité statky manstvím královským a zpupné statky se od nich oddéliti musely, proto přišly mocně obě strany r. 1387, 2. října na mocné opravce, totiž mladého lantkrabí Leuchtenber-ského Jana (anebo kdyby ten v zemi nebyl aneb zemřel, na Půtu z Castolovic neb na Havlíka ze Zviřetic) a na Heřmana z Hradce (neb Oldřicha a Jana odtudž). Více pak při pověděl Petr, jestliže by Johanky 7. Meisavy dcera, kteráž byla vdána do Rakous, listem jakýmsi, daným někdy Petrem z Michalovic, ve příčině véna na některá zboží hradu Velešínského sáhnouti Znak Beneže z Michalovic. chtěla, že má Jan pány z Ro-žemberka v tom zastoupiti a panství očistiti. 4) Ze summy / j trhové obdržel Jan první čásf, totiž 1150 kop r. 1387, 30. listopadu v Praze, a to spro \ ^-r~z. - středkováním Vojslava kor ■-----O rektora kněžského a poklad- ÍT.T- nika dvoru arcibiskupského. Benedikta písaře téhož dvo-15v0. ru, Jana kaplana páně Jaro- slavova z Odlcchovic, Petra a Ondřeje písařův, Zdislava písaře svého (llichalcova). 5) Zbytek 1850 kop zaplacen jest pány Rožemberskv mi r. 1387, 30. prosince na hradě Přibě- nicích, a to sprostredkovaním Jana Rečičky, Mrázkai kaplana, Buzka prokurátora v Přibénicích, Vleka z Hlasiva, Pavlíka ze Žumberka, Zdislava písaře svrchuřečeného, Dmychla z Chlumku, U stače, Petra ze Stakor a Budislava ze Vtelna služebníkův Michalcových. V summě trhové 3000 kop měl pan Michalec panství Ľšťské od pana Škopka o sv. Martině toho roku vyplatiti; snad v té nemožnosti, sehnati peníze ty k vyplacení Ušťku, hledati musíme příčinu, pro kterou bylo Janovi prodati Velešín. c) Zboží bra-třítni z Rožemberka koupené obsahovalo hrad Velešín s městečkem a podacím, vsi Sedlec, Tolišovice, ( hlum, Polžov, Kladě-jov, více co náleželo jednomu kaplanství Yelešínskému v Malci, Lhotě, Kvítcích a Besednici, a co náleželo druhému kaplanství ve Velišce. Radčicich, Kvítcích, Jaroméřicích a Markvarticích, mimo to vsi Ločedice, Mokrýlom, Hradiště, Libé- Znak Jana z Michalovic. chov, Soběnov s podacím a ves Přísečná. k té faře příslušející, Benešov městečko s tvrzi a podacím, v Pivonicích c. t. m., Radčice, Dluhoště, ves Skaleny Brumovy a ves Skaleny pusté, v Popelicích c. t. m., Plžov, Lužce c. t. m., Ropštice c. t. m., Visutou, Záluží, ves Khamrytschlag k faře Benešovské slušící, ves Malonty s podacím a co držel farář Malontský v ř>ict netšloku, Blanském a Bělém vsi, Me-zeřice, Jaroměřice, Bělou, ves Tichou s tvrzí. Zdali také ves Dobochov k panství Velešínskému náležela, neumíme na jisto říci. Oldřich z Rožemberka, jenž byl r. 1388 kollatorem oltáře sv. Mikuláše,7) zemřev r 1390 zůstavil Velešín synu svému Jindrichoi'i z Rožemberka, jenž se připomíná častokráte jako pán podací kostelův a oltářův na zdejším panství.s) A poněvadž držel Velešín posud jako manství královské, král Vácslav k jeho prosbám r. 1391, 1. prosince hrad Veiešín z manství propustil.5) Dvě léta potom postavil se Jindřich 1 Lib. conť. li. i! i). 111 \\ 27, C 11, 18. ') lliidem III. I) K», IV. K 17. 3) Ještě drže] Jan Benešov r. 1383, neb tehda obyvatele Benešovské z člověčenství propustil (Sommer 141). ') Archiv Novohradský. K tomu očištění panství ci spravení patřilo též urovnání plattiv povinných klášteru sv. Korunv. Jan toliz prodav ves Smrhov Markvartoví z Pořešína, přenesl proto plat na ni zapsaný na nově zakoupené vsi Knven a Osové (o éemž list r. 1392, 25. února). Neznámo nám jesl, idali i rychtářství Cernické, 11a němž Jan roku J39C, 25. února témuž klášteru ospy ovesní daroval, laké k YelešTnu náleželo (Pangerl, tioldenkrnii lyĎ, 204). *') Archiv Novohradský. ") Tamže V Křezanových regestech (Millauer. ilie Hittcr v. Poreschiny p. 10) nachází se v obou kvitancích chybné pojmenování „Poresínské zboží." *) I.in. coul. IV. It 8 *) Lib. conf. V. 1! 9, II 3, 6, 10 J 2, O 9, R 3, VI. 19, H 2:0, J 12, P 3, VII. I. 7, Koku 1403 prodal Jindřich plal v l.oécilicích Hohnnkovi faráři v Kudřjnvicích. (Arch. Itmlcjov.) ""J Archiv Novohradský. Y Ľ L K S í N HRA D. v čelo panstva nespokojeného a byl potom hlavním účastníkem jednoty panské; s králem Yrácslavem žil potom v rozepřích až do roku 1401. Přirozenoť tudíž, že mu druhá strana škoditi chtěla seč mohla a že i mnohý lakotný a chtivý šlechtic pod záštitou pomoci králi poskytované opanovati chtěl nějaký hrad Rožemberský. Y'yznaliť na trápení zločinci, že chtěli hrad Velešín panu Litoltovi z Bítova zraditi a byli u něho (hradu) shledujíce, kterak mosty zdvihají a jich hlídají.') Jindy vodili škůdce k Velešinu, chtíce provaz utíti u mostu. Purkrabí páně v ty časy byli: roku 1400 ľy/itiŕ z Houžné. pak r. 1406 Jan Líška ze Suchdolti jinak z Ujezda,'1) po němž v úřadě příbuzný jeho Petr Liška z Ujezda následoval.3) Bylť pan Jindřich také na kostely na svém panství laskav. Roku 1408 vyložil mu farář Velešínský Jakub, jak je mu obtížno vedlé poručenství někdy Beneše a Jana z Velešína bratří s dvěma svými vikáři každodenně na hradě Yelešinském mši svatou sloužiti, začež arci mu patřily dvůr a ves Kladyny a ves Lahuť. Jindřich chtě tu povinnosť zmírniti, určil r 1408, že má farář na jaře a v létě každý týden třikráte mši v kapli hradské sloužiti, na podzimku však a v zimě jen jednou za neděli a pokud by purkrabě jinou mši svatou míti chtěl, aby pro faráře s koněm poslal.4) Týž pak farář, jenž byl zároveň páně písařem, „znamenav práci hrubou, kterou měl v Lahuti, a proti tomu užitek malý," prosil pána o radu, jak by toho dvora užíval; tu poslal Jindřich na ten dvůr Ondráška ze Zásmuk purkrabě Krumlovského a Jana Lišku purkrabě Velešínského, kteřížto nalezli, že dvůr jest daleko od kostela; tudíž pan Jindřich radil faráři, aby ten dvůr prodal, což se tuším také stalo ?5) Po smrti Jindřichově (y r. 1412, 28. července) vládl za nezletilého syna Oldřicha přední jeho poručník Čeněk z Vartembcrka a podával kněží r. 1412-—1417 ke kostelům a oltářům v Benešově, ve Velešíně a v Malontech.e) Purkrabí za něho byl jakýsi Buzek, který se r. 1414 připomíná.7) Pan Čeněk přivinuv se záhy k učení Husovu, působil ve smyslu tomto i na Oldřicha, v čemž jej Oldřichova máti Eliška z Kravař podporovala. Xa radu Čeňkovu dal Oldřich dne 17. června r. 1417 ohlásiti po všech panstvích svých, že všichni kněží a faráři, kteří večeři páně pod obojí způsobou rozdávati se zdráhají, mají \ určitém čase sméniti se o místa svá s těmi, kteří k tomu ochotni jsou. Do Velešína uvedl pan Oldřich Martina Sovu. 8) Než za tři léta proměnil smýšlení své pan Oldřich, stav se z obránce kalicha usilovným jeho a bezohledným -protivníkem, stíhaje kališníkv pokud mohl veřejně, a jestliže nesměl, tím hůře po tajnu. Za to se mstili kališníci, pleníce statky Oldřichovi a mnohé jemu odjímajíce, jako na př. Příběnice, Soběslav, Lomnici a Sviny (r. 1420). V ty asi bezpochyby časy se pokoušeli Táboři, aby nějakého hradu Rožemberského se zmocnili. Jak vyznal Petr z Krasejova na mukách (r. 1423), nějaký Martin z Velešína a Ocásek z Ůjezda byli na YTelešíné hradě a ten hrad měli Žižkovi zraditi. Také tu byla nějaká díra, jakož jest starý most byl, tuť měl Petr Tábory přivésti k té díře, aby se v hrad vkopali.9) Purkrabí tu byl (r. 1423—1425) Matěj Višně z Větrní. ,0) po němž následoval r. 1429—1437 ") Petr z Dlouhé, jenž svědčí v listě daném na Velešíně r. 1432, 14. ledna, jímž Matěj, Simon a Kubec bratří z Bukvice prodávají Mikuláši Črncovi a jeho synu Janovi čtvrť v Čeřejové.12) Za časův Petra z Dlouhé (r. 1433) škodil Oldřichovi hejtman sirotčí Jan Čapek ze San pálením, zajímáním a zkopáním rybníkův. až konečné Oldřich vyhledával příměří. Protož toho roku 22. března sešli se na Velešíně již řečen ý Čapek, Buzek ze Smolotyl úředník a jiní starší vojska Sirotčího s panem Oldřichem a učinili tu s ním námluvu, že od sv. Jiří nejpříštího až do roka všecka panství jeho nijakž nepokojiti nebudou. Příměří to vykoupil si pan Oldřich za 400 kop.,a) Žádaného míru konečného pro statky své dosáhl Oldřich teprve příštího roku. Roku 1435, 22. března podával nového faráře ke kostelu Benešovskému ,4) a potom učinil purkrabí na hradě zdejším Zachare z Nemysle, jenž se v letech 1438—1439 připomíná. ,5) Po zjednání míru v jižních Čechách zůstal Oldřichovi ještě dosti vážný a nebezpečný nepřítel Jan Smil z Křemže, který měl v sousedství Oldřichové několik hezkých statkův. Dokud měli Táboři vrch, nedařilo se Smilovi zle, ale když byla bitvou u Lipan moc Táborská ochromena, hleděl i Oldřich nepokojného souseda svého se zbaviti. Několik let po řečené bitvě kázal Oldřich posádce Velešínské. aby na Smila strahovali, až tu blízko potáhne. Jak zle se tudy tovaryšům Smilovým vedlo, nejlépe vidéti jest z listu, jimž Jan ."■jmil vší zemi žaluje na Oldřicha, rtoho zlého nečistého pána, žeť mi jest za pravým křesťanským mírem a příměřie kázal mé tovaryše s tiem Jidášem Vilémem Lopatu zmordovati beze vši viny, a když moji tovaryši jeli z Němec na ně žádné péče nemajíce, tuť sú je z Velešína páně zámku honili a zhonivše a zlapavše je, i svláčili je a svlekše nekřesťansky zmordovali." 16) Později byl přece Jan Smil úskočné jat a potom hanebně utracen (r. 1447). ') Kniha popravčí, str. 20, 21. Pangcrl, G. V. 352, archiv Budějov. 1 Paměti světeckého I. I92 v archivu Třebořiském archiv český VI. 17., též list archivu Krumlov. 1411, 22. April. ') Libri erect. VIII. f. 12. ') Archiv Novohradsky. r') Lib. conf. VII. B 17, E 10, H 5. ') Světecký. ') Oldřich stav se r. 1418 plnoletým, dne 28- září občanům Velešinským a sedlákům Ločedickým, Soběnovským a Plžovským odůmrli daroval (archiv Novohradský). ") Kniha popravčí, str. 31. "] Arch č. I. 152. 406, III. 246, archiv Třeboňský r. I425, 29. dubna. ") Fam. Světeckého. la) Archiv Novohradský, Pangerl, Mohenfurt 263. ") Arch. č. III. 506. ") Lib. conf. X B 8. '■'') Světecký (r. 1438), arch. č. III. 521, arch. Budějov. '*) Arch. Třeboňský. Hrady a zámky České III. 33 228 VELEŠÍN HRAD. Po husitských válkách žila na Velešíně Perchta ze Šternberka rozená z Kravař, sestra Elišky manželky Jindřichovy a mateře Oldřichovy. Ta byla manželkou Petra ze Šternberka, rozhodného odpůrce kalicha, jenž r. 1420, 1. listopadu u Vyšehradu padl, po čemž stísněná vdova vyznání pod obojí na svých panstvích průchod pustiti musela. Asi r. 1441 odstěhovala se na Velešin, který jí tuším Oldřich k užívání přepustil, a umřevši tu 1. 1447 dne 12. února, pochována jest v klášteře Vyšebrodském.') Asi v ty časy byl „písařem zboží Velešínského" Jan z Třebomyslic, jemuž Oldřich (25. dubna r. 1441 neb [447) louku Oděračku vnově vyplanénou v lese [irtečném nad Babím brodem zastavil.'-") Přemrzelý jsa Oldřich nad hlukem světovým, poněvadž se mu ze záměrův jeho málokterý vydařil, postoupil vladařství rodu se všemi panstvími synu svému nejstaršímu Jindřichovi (r. 1451) a ponechav si k výživě své toliko jedno panství, zemřel r. 1462. Jindřich z Rožemberka podlé Březana pán hrdinský, v kolbách a honbách cvičený, pojal k manželství Anežku dceru Jana hraběte ze Saumberka, jejížto věno i s obvěněním (dohromady 10.000 řl. uh.) zapsal r. 1453. 23. února na hradě a panství Velešínském (auf unserm yeslos und herrschaft Weleschyn) a panství Novohradském. 3) S touže manželkou splodil prý nějaké děti, o nichž není nic známo. Za něho byli tu purkrabími r. 1451 Oldřich Mťděnec a r. 1453 Jindřich z Ratibořic.1) Vraceje se Jindřich v čele 350 jezdcův z turecké války, zemřel dne 25. března r. 1457 ve Vídni, vypiv něco ve víně, jak Staří letopisové udávají. Vladařem stal se po něm nejmladší syn Oldřichův Jan, jenž proti zvyku rodu svého stál při straně Poděbradské. Purkrabí byl za něno Erazim z Micluiic, jenž pomáhal roku 1458, 13. ledna vedle ostatních purkrabí Rožemberských pana Jana s otcem jeho Oldřichem ve příčině nějakých různic smlouvati. 5) Jeho nástupce Kunaš 2 Machovic svědčil r. 14O7 v příměří mezi jednotou panskou a Janem z Rožemberka,6) jenž obléhaje Jindřichův Hradec pro malou podporu se strany královské poskytnutou nic vyříditi nemohl, a začínaje potom u věrnosti ke králi kolísati, příštího roku (1468) zjevné ke straně králových odpovědníkův přistoupil. V ty časy tu byli purkrabími r. 1470 .Mikuláš Sedlecký, asi r. 1471 (?) Jan Puklice ze Vztah a r. 1472 Mikuláš Hřibe. '•) Tento pána svého v úřadě přečkal, neb zemřel tento toho roku K. listopadu, jak někteří praví, na morovou ránu.s) Nejstarši syn Janův Jindřich měl se stati vladařem, ale že byl teprve 10 let stár, převzal vládu panství a poručnictví slavný svého času Bohusluv ze Svamberka. 9) Týž učinil purkrabí na Velešíně r. 1476, 2. ledna Oldřichu ze Dvorce vedle jisté smlouvy a již uvedených výminek. Oldřich zůstal dlouho na Velešíně, neb se připomíná jako purkrabě až do r. 1487; setrvával v úřadě ještě za Voka z Rožemberka, jenž vladařství od bratra svého na zdraví a rozumu nedostatečného ujal. Týž pan Vok zastavil r. 1483, 17. června ves Manholty za 400 řl. uh. Hynkovi ze Sudoméře, Kunašovi z Machovic a Janovi z Divčic. '") Nákladné vydržování staveni hradských a chováni úředníkův a čeledi, jak jsme z počátku pověděli, přiměly zajisté pana Voka, aby hrad zdejší opustil, hospodářství při městečku rozprodal a důchody ostatní úřadu Novohradskému podřídil. Roku 1487, 12. února připomíná se nám posledně Oldřich ze Dvorce jako purkrabě v jisté listině kláštera Vyšňobrodského, u) ale právě asi v ty časy počalo opouštění hradu. Neb r. 1487, 13. června prodal Vok dvůr hradský od hradu Velešina, louku v Brtečném s lesem po struhu, která od ní nahoru v pole jde a od mezníku jde okolo lesa panského až do .struhy pod rybník v Sedlci l jedné stran) a z druhé stran)' od Sedleckých mezi až k rybníčkům, z kterých voda na zámek vedena, i s těmi rybníčky a od nich po tu struhu dolu až do řeky a odtud po hřeben zámku opět až do řeky a vedle řeky z té stran) od zámku nahoru až do 1 íubkových jiter, odtud zase k řece a odtud do Brtečného potůčka a opět až do strouhy svrchupsané, obci městečka Velešina.,s) Zároveň (Svétecký praví okolo 1. 1480) byl VeleMnský zámek zbořen a více tu purkrabě nebylo, nýbrž to, co na úředníky obracováno, nyní do důchodů panských vycházelo.13) V přiznáni ke: dskám, jež učinil roku 1541 Petr z Rožemberka, připomíná se na panství Novohradském „Velešin zámek pustý" l4) a r. 1613 v rejstrech panství Novohradského jako tvrz zbořená u Velešina, kdež ještě nemálo zdí se spatřuje a v spanilých místech a položení. IS) '] Hufler Hiiss. Geschichtsschreiber U. 77 :i historie pánii ze Šternberka v museu. -") Arch.v Xovohradský a Pani. arch XI. 030. Jan se jako písař i r. 1460 připomíná (Notizenblatt 1853, S. -143). Koku 1470, 14 března nejsa již písařem, řečeně louky postoupil Mikuláři mlynáři nad Babím biodem (arch. Xovohr.). Johannes notarius honorum in Velešin, r. 1483 připomenutý, byl snad jiní- úřctllnik. Archiv Třeboňsky. Věno to tLsim převedeno později na RožemlierU. Viz téhož, dějiny k r. 14.G2. *l Paměti Světcckčho. ) Ar.-hiv Třeboňský Toho roku 18. ledna svědčil v kšaftu Petra Višně z Větrní (arch. Xovnhrad.) .1 purUraboval na Velešíně ještě r. 1439 (Arch. Budčjoiský). ") Arch. č. IV. 147. ") Archiv Třeboňský a Světecký. "J Archiv Třeboňský. *) Světecky jmenuje některé purkrabí za tohoto poručnictví, a sire r. 1475 Mikuláše z Jinjřichovic, r. 1475 Mikuláše ze Hviizdna a z Keblan. '■) Aicbiv Třeboňský a Rmlějnvský. ") Pangerl, Hnhenfurt 3H4. ") Aichiv Novohradský. ") Svčteckčho pnměli. ") Archiv kapitulní XI_.1V. (3. Pan-, arch. rné. X. 348—350. '1 Arch Třeboň. Pořešín Hrad. i. Popis. si půl druhé hodiny severně od Kaplic spatřuje se nejvétší ssutina v tom okolí, zřícenina hradu Pořešína. Od štace Kaplické jde se k ni po vlnovité hornatine na vsi Rozpoutí a Pořešín Velký. Mnoho paloukův, pole, sem tam malá vesnička neb samota, stranou neb před námi borky a v pozadí vysoké hory, tot ráz této krajiny. Scházejíce k této vsi dychtíme již z daleka uviděti starý hrad, ale třeba projiti celou vesnicí i kousek za ní, nežli první zdi spatříme. Jeť Pořešínský hrad mezi vysokými a lesnatými stráněmi tak uschován, že jej uvidíme teprv, když sestupujeme povolné k řece Malši. Kráčíme po hřbetě ostrohu skalnatého, který k řece vybíhá a ustavičné se snižuje; nicméně jest hradiště ještě vysoko nad zelenými břehy a dvorcem „Podhradským," který stojí v jižní debřiné, položeno. Trojím příkopem překopán jest ostroh, dělíc se takto na dvoje předhradi a vlastní hrad. Za prvním příkopem ještě dosti hlubokým jest prostranství neveliké, nízkou suchou travou porostlé aneb drobným kamením pokryté. Zde od těch, kteří staré památky nelítostně ničí, nejhůře řáděno. Jest tu již málo zbytků, ačkoli před 40 lety ještě rozeznati bylo, že stávala nad branou hrubá čtverhranná věž. Ve zdi. která se mezi prvním a druhým přikopán nachází, spatřují se cihly, poukazujíce k tomu, že povstala později nežli ostatní části. Snad posunuta ohrada z jistých potřeb o kus dále za původní předhradi a zdělán potom nový přikop. Za druhým příkopem jest druhé předhradi, v němž spatřují se jen zbytky přepevných hradeb. Rozměrem svým rovná se skorém vlastnímu hradu, jenž stojí na opyši ostrohu. Zde se zachovaly nejznamenitější památky Pořešína: zdi 33* 23« PORESIN HRAD. kolik šáhův vysoké s okny vylámanými, zbytky hradby, která hrad v pětihranu zavírala, a spodní čásť věže čtverhranné, která stávala nad branou k její ochraně. Posud v této lze po-zorovati otvor, kde brána bývala, avedlé ní záhadnou chodbičku, od zadu napřed v polokruhu vybíhající. Snad to byla nějaká vyhlídka, určená pro vrátného a zatočena proto, aby se skrze ni do vnitřku stříleti neb házeti nemohlo. Plán Pořešína: l. První přiliop; 2. přední předhradi; 3. druhý přikop; 4. zadní predhradi; 5. třetí příkop; ří. místo bránv do y. hlavního hraďu; 8. palác; q. Podhradský. Svah nad čísly I.—7. jest obrácené kreslen. řečeno, ukryt mezi samými lesními strá němi. Modernímu, starobylého živobytí neznalému pozorovateli, jenž vědomosti své jen ze knih romantickj' naladěných vážil, ukazuje se jako hrad loupežný. Vzpomíná sobě všecku tu hrůzu, jíž se byl dočetl, jak lakotný pán straho-val na kupce po cestách a s bohatou kořisti se na hrad navrátiv, oběf svou hladem umořil a potom po kolik dní vesele kvasil a hodoval; jak poklady hroma- Pořešín jest, jak již dil a když jich měl již dosti, od jiného silnějšího aneb chytřejšího loupežníka napaden a statkův, svobody a cti zbaven byl. Avšak takového tu nic nebylo, jak níže ukázáno bude. 2. Pes a sokol. a pečeti Vernere z Pořešína roku 1364 spatřuje se pod přilbou křídlem a šípem ozdobenou štít trojhranný šikmo peložený, po jehož stranách obou jsou sokol a f es. přilbu držíce. ]) Jako jest přilba a štít znamením, že Vernéř zvláště a stav jeho vůbec byli třídou vojenskou a k válečnictví jako prvnímu svému povoláni se znali, tak mají značití pes a sokol, tito oba štitovnici (schild-halter), že nejmilejší zábavou šlechty v čas míru byly hony a lovy. „Maláliž kratochvil v lovích s sokoly, s jestřáby, s krahujci, s ohaři. s chrty, s vyžlaty, v běhu komonstva a v křepkosti i v skocích zvířat rozličných, onde ono hbitá, ono prudká, ono křepká"? dí Tomáš Štítný. Neříkalo se právu tomu bez příčiny zvňle (herrlich-keit) čili svoboda; neb sedlák, který pasti na kuny licel aneb ptáky do poklopcův chytal, neměl zvůle, nýbrž zvolí b) lo, když pán si vyjel z domova na koni s chrty a sokolem, doprovázen jsa hlasitým štěkáním psův věžníkův, kteří dychtivé z budek vy-ií X Ci ^^^ío kop.9) Po r. 1403 nikde v pamětech se nevyskytuje. Od něho pocházejí pozdější páni z Pořešína, kteří ina Plavničce a Dskách seděli. V ten čas seděl ještě na hradě Pořešíně bratr Přibíkův Markvart, jsa roku 1381 hofmistrem u dvora císařové Elišky,1") a kupoval a prodával mnohé dědiny v okolí. Tak koupil r. 1381 od strýcův svých Vernere a Přibika dědiny v Pořešinci a Podolí a ves Raveň, *') a dokoupiv r. 1383 ves Zvíkovec, prodal ji (r. 1387) Janovi z Rožemberka. ia) Klášteru Krumlovskému prodal (r. 1388) dědiny v Krasejové, Korunským dal (r. 1390) vsi Raveň a Osov smžnou za. Smrhov ,J) a klášteru Vyšebrodskérnu propustil ') Rel. tab. I. 425. -") Purkrahf tu zůstal až do r. 1375. Panteři, H. U. 121, 124, U. 141, 144. Rel." tab. I. 431. Jakožto svědek čte se takt r. 1361 v prodeji vsí Naž díl, 1 a r. 1366 v prodeji vsi Sedlce u Soběslave (archiv Třeboňský), r. 1367 v listu arch. Novohr 125. 133. 139. MS, 154. i*8- l67> 106, G. 1364 v prodeji Omlcničky (archiv Novohr.) 1368 v archivu Budějov. ») Rel. tab. I. 436 — 437. s) Pangerl, H. U. 149. 6) Archiv města Krumlova. ;) Millaaer, str. 25. ") Archiv Třeboňský. ") Kniha zápisov města Budějovic c. II. list 15. „Přibík rytier z Pořešína--Markvart bratr mój." Srov. Pangerl, G. U. 235. '") Tomek, Dcjc Prahy V. 53. Viz; i tamže III. 202. ") Rel. tab. I. 46q, l2) Archiv město Krumlova a Novohradský, Roku 1386 byl patronem v Blanském (Lih. conf. IV. B 4)- ,3) Arch. bibl. Pražské, Pangerl, CŤ. U. I96, 203, 207, archiv Budějov. Roku 1392 prodal ves Stradov. (Rel. tab. I. 545.) NeznámiSho roku prodal Zubčickvm robotu. (Archiv Novohr.) POŘEŠÍN HRAD. 235 íi daroval clo, které se na silnici jdoucí skrze ves Blanské a tak zvané Volánky platívalo. Roku 1400 koupil les Mezihoří u Poříče od Buzka z Maškovce a syna jeho Racka a r. 1402 les u Záluií od týchž a Viléma ze Stradova. Konečné prodal r. 1403, jsa na hradě Pořešíně, témuž klášteru mlýn pod Nažidly, při čemž byl přítomen Racek z Dluhé, jinak z Markvartic, purkrabě na Pořešíně. *) Kapličti měli jej dlouho v laskavé paměti. Neb pan Markvart založil zde při farním kostele čtvrté kaplanalvi, kterémuž nadáni posud Markvartovské se říká, také jim udělil r. 138.Z dne 6. prosince první výsadu. Podivuhodné při tom jest, že nebyl samotným držitelem tohoto města, nýbrž, že s nim byli pány jeho Jan z Maršovic rodem Vítkovec a erbu rúže a syn jeho Hroch. Ti tři páni Kaplickým prodali za 36V0 kopy městské právo, jehož Budějovice České užívaly, a s tím i právo, aby o statcích svých svobodné říditi mohli. A poněvadž Markvart roku 1387 dne 28. září dotčenou výsadu sám a sám u přítomnosti bratra svého Přibíka a syna Racka obnovil, vidí se nám, že část tu Marsovských přikoupil.2) S Kaplickými postavil se také na soudě duchovním, ač tehda drahnělet věkusvého měl. Bylit se Kapličti vzepřeli a nechtěli faráři Vácslavovi po vinné desátky z polí vypověděl r. 1397 Jaroslav z Pořešína kanovník Pražský jakožto mocný opravce nad stranami, že jsou povinni Kapličti zlá nu dávati kbelec (tinam) pšenice a tolikéž ovsa, a ti lánové že mají vyměřeni býti na ten způsob, jako byli při dvoře Též-kovském neb Rybníčkem. 3) Naposled byl Markvart mezi živý mi r. 1406. 4) Markvart měl, po- kardinalem legatem Pileem ve jménu papežovu našemu Při-bíkovi. Poněvadž se však tento z Padovy navráti ti cbmeškával, následovali jakožto správcové in spiritu-alibus kanovník Beneš a Vácslav Moravec po sobě, a teprve 24. května r. 1381 náš Přibík jako děkan se vyskytuje. Než 9 ledna r. 13 86 poděkoval se z úřadu tohoto a poněvadž se v památkách více nepřipomíná, soudíme, že v mládí zemřel. Musíme se tu také zmíniti o Jaroslavovi z Pořešína, jenž byl r. 1384 ka-novníkem kostela SfíSK Pasovského a proboštem Litoměřickým,5) r. 1388 až do r. 1404 kanovní kem kostela Pražského a jakožto doktor práv také kud víme, čtyři syny: Racka, Petra, Přibíka a Jaroslava. Přibík studoval na uni versitě v Padově. Když se tu zdržoval, zbaven byl právě Hynek Kluk z Klučová děkanství kostela Pražského pro přidrženi se vzdoropapeže Klimenta VII. Aviňonského; i uděleno jest r. 1380 děkanství uprázdněné nějaký čas rektorem university právníků Pražských. R. 1402—1403 byl administrátorem in spiritualibus an byl tehda stolec arcibiskupský prázden, a zemřel r. 1404.6) Dějin Pořešína se týkají jen osudy ostatních dvou bratří. Racka a Petra.7) Syn Petr byl již r. 1384 při letech a pojal k manželství jakousi Elišku, jíž otec jeho toho roku -600 kop na městečku Kaplici věnoval. Potom se oženil syn druhý, Racek, pojav k manželství Stránku, jíž také otec ieho r. 1399 na platu 50 kop z městečka Kaplic vycházejícího, aneb kdyby nestačilo, k tomu ještě na Pořešinci a Ždáře vsích svých 500 kop g-r. věnoval.8) Oba páni neměli valného zdraví a není ani známo, zdali otce svého přečkali; potomky měl jediné Racek. Poručníkem nad sirotky Rackovými a zbožím jim náležejícím stal se Hroch z Maršovic. Jako poručník podával r. 1410—1415 kněze ke kostelu ') Pangerl, H. U. 213, 235, G. U. 312, arch. Budějov. Millauer 24—25. ') DZ. 553, B 17, B 19. Oba listy dány na Pořešíně. s) Lib. erect. XII. a f. 71. «) Od r. 1398 několikráte jako svědek {Pangerl, G. U. 313, 328, H. U. 241—243). -') Lib. conf. IV. A. 25. 6) Lib. erect. XIII. a f. 123, Millauer str. 33, Tomka děje Prahy III. 176, V. 103, 108, 130, 229. O příbuzenstvu jeho se sice nemluví, nicméně myslíme, že byl synem Markvartovým. ') Rel. tab. I. 545. 8) Rel. tab. I. 497, 582. Petr připomíná se naposled r. 1392. (Pangerl, -G. U. 207.) Racek přichází v pamětech až do r. 140O. (DZ. 553. B 19, Pangerl, G. U. 203, 313. archiv Budějov.) PORESIN HRAD. Blanskému, r. 1412 dne 10. srpna stvrdil se syny svými Janem a Hrochem list daný Kaplickým r. 1387, an jim byl shořel. ') A poněvadž požáry a ohni veliké škody vzali, učinil jim r. 1415 dne 18. května výsadu takovou, aby na královu berni nedávali více než 20 kop gr.'-') Vladařem na Pořesině byl ještě r. 1416. Markvart byl totiž před lety provdal dceru svou za rakouského pána Jorgf v. Tirna a na místě věna dal mu pkt 20 liber peněz na vsi Blanském. Ale poněvadž se vsi té a platu později zase zmocnil, dopisoval o co knize Albrecht k Čeňkovi z "Vartemtaerka, Žádaje ho za přímluvu u Hrocha a spolu-držitelů vsi Blanského, aby Jiříkovi po právu učinili.3) V ty íasy asi dorostl Markvart z Pořešína, jak se zdá, potomek Rackův, o němž nahoře povídáno, že sirotky zůstavil. O něm máme jen jedinou zprávu. R. 1418, 1. května totiž Markvart jako jistec, Hroch z Maršovc a Jan syn jeho jakožto rukojmě zapisovali dluh 100 kop Kamaretovi ze Žirovnice a Zbyňkovi otci jeho.4) Brzo potom zemřel Markvart a s ním vyhasla docela linie Pořešínská.5) Ze se úmrtí Markvartovo pied r. 1423 zběhlo, dokazuje popravčí kniha v archive Třeboňském, jež nám mimo to i zajímavou zprávu podává, jak se kališníci o Pořešfn pokoušeli. R. 1423 ve čtvrtek po sv. Vitalisi vyznal zločinec jeden na mukách, že nějaký Matěj a Jan z Prachatic „za nebožce Markýše na Poře-šíně byli a ten hrad měli Žižkovi zraditi." Osudy Hrochovy, jenž potom Pořešín dědičně ujal, nejsou známy; postavení jeho v jižních Čechách uprostřed statkúv Rožemberskýeh přinutilo jej bezpochyby přidržíti se strany katolické, k čemuž jej i nutkaly staré dědičné zásady rodu Pore-šínského, který věrně býval oddán domu Rožemberskému. V bouřích tehda vzešlých zemřel Hroch, a synové jeho Jan a Hroch mladý (jiriak Hrošek) následovali před 1. 1434 v držení panství. Nástupcové jich, nám neznámí, prodali hrad Oldřichovi z Rožemberka. Oldřich z Roiemberka zkusiv nepřáteli svými všeliká příkoři na panstvích svých, umínil si za-bezpečiti se proti něčemu podob nému. Pročež sobě vymohl od ') Lili. conf. VI. R 2, VII E 18, DZ. 553, B 19. (Hroch v. Marschowitz liirmund und verweser der Kinder und der giiter zu Poreschyn.) Koku 1410 připomíná se také v listě Koruns/.ém. (Pangerl, G. U. 359.) Že se nazývá r. 1415 poručníkem sirotkův Markvartových (lib. conf. VII. E 18, jest omyl písařův. ') DZ. 553, B 21, „Hroch z Maršovic seděním na Pořesině." List dán na Pořesině u přítomnosti synftv Jana a Hrocha 3) Arch. Třeboň. Pořešín tu slove Paruschin. *) Archiv Novohradský, Millauer p. 34. Zůstala ještě druhá linie, která sídlela ua Dskách a od Píibíka, bratra Markvartova, pocházela. Jan z PořeSina řečený Kaplicc (Přibikřiv syn) byl r. 1417 písařem úřadu podkomorského (Tomek, Praha III. 9, V. 44, 74, Lib. III. Vet. urb. Prag. f. 75), a pojav k manželství Barboru vdovu po Janovi holiči, dostal s ni dum blíž kláštera sv. Kříže v Praze ležící, který r. 1425 prodal. T. r. byl předním písařem Většího města Pražského. (Tomek, Základy I- 217.) Bratr jeho Zikmund připomíná se poprvé r. 1416 (DD. 15. f. 221). Roku 1431, 20. dubna svědci Jan a Zikmu.d z PořeSina v listě, jimž prodává Blaha Milec z Mikolfiv dvůr u .Uikolův Šimkovi z Hradiště (archiv Novohradský). Tito oba bratři se polom oddělili, r. 1440. Jan seděním v Plavnici přijal hotové peníze a Zikmund podržel statek ve Dskách. (Archiv města Krumlova.) Jan dotčený, jemuž pro Šediny jeho Biláhlava říkali, prodal r. 1444 dědinu v Blanském a s bratrem svým připomíná se do r. 1445. (Archiv Novohr. Pan. arch. XI. C40, arch. ř. lir. 60.) Zikmund zemřel před rokem 1465, zůstaviv svnv Jana řeč. Bildhluva a Přibíka. Jan připomíná se popvé r. 1466, jsa pánem na Dskách; r. 1474 prodal plat v Rožnově (Arch. Novohrad.1, r. 1482 dva poddané v Blanském faráři Cernickému (Psngerl, Gr. U. 617). Před r. 1482 rozdělil se s Přibikem o statek Dsky a poněvadž při děleni se na něco zapomnělo, pěkné bratrsky se r. 1482 porovnali. (Archiv města Krumlova.) Teta jejich a dcera Přibíkova Markéta z PořeSina, bvdlem v Krumlově, potvrdila poddaným svým „v Lloífiové vedle Kaplice" les v Hajištích, jejž byli předkové jejich od Přilrika, otce jejího, koupili a z něho si již z časti luk a pastvišť nadělal. Po Janovi Plavnickém zůstal syn Jeremiáš a dcera Anna, která se později vdala za Maška z Podstropnice. Když Jeremiáš zemřel, provolány jsou r. 1473 dvory kmeci, kteréž měl v Pořesině a v Plavničce, za odúmrť královskou a dánv Janovi Vraždovi přes odpory Anniny. která se táhla k dědictví jakožto sestra Jeremiášova nedílná. I Jarohněv z Úsuši, služebník pánův z Rožemberka, že odpíral tehda provolán' (DD. 16 f. 199). Viděli z toho, že Jeremiáš dědicův po sobě nepozůstaviv, jakožto poslední svého rodu zemřel. Ještě se pak k r '493 Jan 2 Pnřťíína uvádí, ale letopočet ten by tuším měl zniti spíšs 1463 iMillauer 3^ z Březana ) Roku 1529 zemřela paní Markéta z Pořešína a pohřbena v Bubovicích. Znak její byly dvě střely křižem přeložené. V tituláři r. 1534 nikde ani toho jména ani rodu se nepřipomíná. S hradem upadl také rod ten, jenž z něho pošel. ") Arch v Novohradsky a Millauer str. 10—II, „castrum confregit et solatenus prostravit." ') Archiv Novohradský. Zbytky krbu na Pořesině. císaře Zikmunda list královský, daný v Bazileji r. 1434, 27. února, jímž mu král daroval všecka svá práva královská (t. j. odúmrtni, která mu náležela po smrti Janové a Hroškově). Z listu tohoto dovídáme se, že Oldřich hrad Pořešín s panstvím od tehdejších držitelův koupil. Více pak z téhož listu vysvítá, že Oldřich obávaje se, aby se hradu kališníci nezmocnili (timensque periculum ab ecclesiae aemulis), hrad z gruntu sbořiti a s zemi srovnati rozkázal.0) Od těch čas jest na Pořesině jen zřícenina. Dovoděni práva odúmrtního u soudu dvorského protáhlo se, poněvadž po Albrechtovi krále v zemi nebylo, až do nastoupení krále Ladislava. Ten daroval r. 1454, 28. března právo své po Markvartovi, neb po komkoliv jiném k hradu Pořešínu, městečku, vsím a podacím Oldřichovi z Rožemberka.1) Odpírali tomu PORESIN HRAD. 217 Jan z Pořešína a bratr jeho Zikmund.') Aby pro veliké stáři Oldřichovo zmatky nepovstaly, přijal Oldřich syna svého Jana na pravý spolek. Z neznámých příčin protáhlo se rozhodnutí sporu až k r. 1462, kteréhož král Jiří znovu právo své dal Janovi z Rotemberkat a nyní teprv se věc trochu urychlila. Nález -stal se na soudu dvorském r. 1463 o svatém Jiří, a právo přisouzeno Janovi z Rožemberka k celému panství mimo toliko třetinu patřící Zikmundovi řeč. Bíléhlavě a 140 kop věna. Nálezem Uímto dáno Rožemberskému za právo, poněvadž někdy Markvart, Přibík a Ješek bratři z Pořešína spolčili se dědictvím svým a potom zapsáno jest při dskách, že Markvart a Ješek propustili jsou třetí díl Přibíkovi bratru svému, a potom že Rožemberský provedl jest dskami, kterak ti bratří věnovali, prodávali, aniž v tom jména Přibíkova podlé nich není, že tedy byl Přibík, otec Zikmunda odpírajícího, dílný od bratří svých. Po náleze tomto zveden jest Jan z Rožemberka na veškeré panství a odhádáno mu v 1&00 kop gr. mimo třetinu Zikmundovu a věno 140 kop roku 1465 okolo sv. Řehoře.2) Dědiny odhádané byly hrad zbořený Pořešín3) a městečko Kaplice s domy, krčmami, mlýny, clem, vsi celé Velký a Malý Pořešín, v Blanském dvory kmecí, v Žáru dvory kmecí, s mlýny, jedním pustým pod hradem a druhým řečeným Hudkův (secundo dieto Hudkonis), Zubčice, Výheň a Netřebice vsi celé, ve Výhni dvůr popluiíný řečený u Dědkův, v Rozpoutí ves celá s podacím v Blanském. Před tím (dne 25. února) byl předstoupil Jan z Desk, syn Zikmunda Bíléhlavy, jenž se byl s pány Rožemberskými o nápad královský ma Pořešíné soudil, s Markétou tetou svou před pana Jana a sám sebe a bratří i sestry své osiřelé jemu poručil prose, aby jim pán toho horším nedal požiti, což jest otec jich proti němu soudem vedl, a že rau i 5 jeho chudým statkem (Dskami) sloužiti chce. Dobrotivý Jan slíbil mu dáti 100 kop, a Biláhlava za to připověděl, co by jemu, bratřím a sestrám po předcích, jmenovité Přibíkovi z Pořešína nebo otci jeho 2'ikmundovi na zboží Pořešínském náleželo, že to pánu ve dsky vloží. 4) Nějaký čas zůstalo panství Pořešínské samostatné, záhy však přivtěleno jest k Novým Hradům, při nichž pak bez přerušení zůstalo. Jan s Rožemberka potvrdil r. 1466 výsady Kaplických a slíbil je při právech jejich zachovávati. Jinou výsadu obdrželi Kapličtí r. 1482 od krále Vladislava, aby okolo města míli vzdálí sladův se nedělalo a řemesel nebylo, a tu výsadu jim opatřili Vok a Petr bratří z Rožemberka. s) ') Tím není řečeno, že bv jim bylo všechno panství patřilo, Pořešínu patřilo, a poněvadž se dědictví to dle starých akt (zde z r. 1358) podílu svého hájiti. *) Akta o těch věcech jsou v DÍ). XVI., 249 a XXIII., v arch. č. I. 442. *) Castrum ruptum' Pořešín. Heber nerozuměv proceduře svědectví Millaucrovu a neznaje s dostatek dokladov, samovolně si vymyslil česk. I. 442. Vůbec jeho genealogie jakož i Millauerova jest špatná. *) Liber B 22, B 25. V popise panství Novohradského r. 1541 připomíná se Pořešín r. 1613 „tři tvrze zbořené v spanilých místech, z nichž jedna u Pořešína." ( nýbrž oni měli po předcích svých dědictví, které kdysi k hradu a ne dle skutečného svého nynějšího objemu vymiířovalo, musili K. 13, hostina krále Ladislava též u Millauera str. 11 a nález soudu u desk dvorských zbytečně mluví na str. 190 proti závažnému nové bratři tři (kteří prý se tehda spolčili1, užívaje v tom archivu oblig. I. f. 219 (v archivu Třeboň.), Březanův výtah 6) DZ. 553, zámek pustý (Pam. arch. X. 343—350), v registrech téhož panství Arch. Třeboň.) Sviny Hrad. ěsto Sviny nevyniká ani pěkným položením, poněvadž jest sice v krajině hornaté, ale při toni jednotvárné, ani památkami svými, ježto se tu kromě starobylého kostela farního jen obyčejné ^r**^ ^^ĚktSlf' T T\ >^" domy spatřují. Ale město má jinou věc, která f í^gsigB ,'' i i~J^ j i náleží přítomnosti, totiž veliké trhy na dobytek, ■ h h* ' ■ 1 od nichž má název Trhové Sviny. Říká se o ro- dácích zdejších v okolí, že dítě, jakmile ručičky světu ukáže, jima již pleskne, a že tomu tak, viděti jest v každý trhový den, kde člověk davem lidí, Čechův i Němců, a množstvím těch býků,, krav, jalovic, volů a volčat sotva projde. Nad tržištěm stával hrad starodávný, ale dávno jest již se zemí srovnán; místo jeho zabral Kozí plácek, kdež se ještě pod zemí základy nacházejí, a domy a ulice okolní. Při hradu dotčeném a v jednom s ním zavření bývala kaple sv. Jana Křtitele. Stála již r. 1355, postavena jsouc na předhradí, jakož obyčejem bývalo na onen čas, ale také blfzkc-farniho chrámu (nyní stav. pare. č. 2). U ní ustanoveni byli zvláštní oltářníci (Jindřich f r. 1355, Mikuláš r. 1355—1373, Vilém, kaplan Lomnický r- 1373, Vácslavfr. 1389, Jan r. 1389—1407, Tomáš, farář Rychnovský r. 1407), kteří úřad svůj bez-ohledu na faráře zdejšího spravovali.l) Roku 1828 dne 4. srpna shořela kaple a sbořena potom docela. Od místa kaple táhl se hrad na východ na nevysokém ostrohu, jak posud ještě znáti. Sviny patří ke starodávnému dědictví Vítkovcův, neb r. 1263—1268 zval se po nich Ojíř ze Svin, jinak z Lomnice řečený.2) Po Ojiřovi drželi Sviny bratrovec jeho Vok ze Třeboně jinak ze Svin řečený,, a po něm synové jeho Jaroslav, Sezema a Ojíř, z nichž každý třetí díl zboží držel. Ojíř stal se později mnichem kláštera v Ústí nad Lužnicí a když zemřel, spadl díl, který mu náležel, na dotčený klášter. Roku 1327 dne 26. května prodali mniši třetí díl tradu a 19 městišť v městě, 5V2 lánu v Borovanech a ves celou Trutmaň panu Vilémovi z Landšteina. Na části druhé seděl potom Závise ze Svin (de Sweinicz), jenž markrabě Karla v jistém dluhu zastoupil a proto od něho r. 1338 dne 1. května list záškodný, t. j. ujištění, že mu všecky útraty a škody nahrazeny budou, obdržel.3) Zdali byl pán tento Vítkovec a zejména Sezemův syn, aneb snad zeť jeho,' nelze vyhledati, poněvadž se o něm pouze v tomto listě dovídáme. Onomu nasvědčuje to, že Jaroslav na Svinech nesídlel, nýbrž za byt svůj Borovany, po nichž se i nazývá, zvolil a tak asi s bratrem svým znova se rozdělil. Roku 1330 dne 4. března totiž vyznala „Lidmila dívka Páně a dcera Vokova někdy ze Svin," že se svolením bratří svých Viléma z Landšteina (tento zván bratrem jen ze zdvořilosti) a Jaroslava z Pórován oltáři vnově v kostele Borovanském založenému a desíti tisíci rytířům posvěcenému jeden lán rolí u Borovan daruje. List dán jest ve Třeboni, kteráž Vilémovi náležela. 4) Vilém držel čásť Svin se svým bratrem Smilem z Lomnice a přikoupil aneb snad zdědil čásť, kteráž posud pánům ze Svin náležela. Synové jeho Ojíř a Vítek dostali Sviny ke svým dílům, tak že každý z nich jednu čásť držel, ale kromě toho měl každý ještě jedno pěkné panství. Jakým způsobem dědice Smilovy roku 1358 spokojili, vypravováno v dějinách Lomnice. Vítek prodal (r. 1359, 18. srpna) panství své Novohradské a Stropnické a s nim Borovany a čásť svou Svin (dva díly městečka a hrad celý) Petrovi, Joštovi, Oldřichovi a Janovi z Roíefnberka. Od těch dob patří Sviny k panství Novohradskému a sdílely s ním držitele až do paměti naší. Zdali bydleli na hradě úředníci Rožemberští, není nám známo; ale jisto jest, že se hrad až do husitských vále'í udržel. Roku 1420 táhl Arnošt kníže Rakouské s lidem svým z Prahy, a nocovav ') Lib. :onf. ed. Tingl I. 32, IT. 87, item IV. B 13, VI. O 14. a) Pomůckou Th. Wagnera pojednání o pánech ze Svin. Sr. i dějiny Lomnice. 3) Rel. tab. I. 403, arch. Třeboň. ') Arch c. k. dvorský, acta consist. Prag. et lib. erect. XIII., b. f. 100. O ostatním srovnej děje Lomnice a Landšteina. Inicialki M na lifte Oldřicha z Rožembcrka, daném r. 1454 soukenříkám ve Svinech. Fresky nad portálem kostela ve Svinech. v Budějovicích položil se dne 2. srpna s lidem ve Svinech. Tu pak, když z večera na Rakušany od „Viklefuv," poddaných RoŽemberských, udeřeno, přišlo k šarvátce, při níž někteří z lidu Arnoštova zůstali na místě a městečko vzplanulo v ohni, aniž se vědělo, kdo je zapálil. Arnošt, který potom celou noc na poli zůstal, velice se pro tuto příhodu mrzel a vymlouval se panu Oldřichovi z Roiemberka dokládaje, že lidi své potrestá, jestliže ohněm vinni byli.1) Ke sklonku téhož roku opanoval ŽižkaLomnici aBystři-ci, odtud pak obrátiv se ke Svinům, dobyl i tam hradu v krátce.*) Táboří usadivše se na hradě, drželi celou krajinu pod holdem a panovali tu tuším až do bitvy Lipanské,kdyžbyl01dřich od nich ohrožený zase na nohy povstal. Týž pán panoval potom pokojné na Svinech. Roku 1454 dne 13. září učinil znamenitou milost soukenníkům ve Svinech, přispívaje tím nemálo ke zlepšení jich živnosti. Hosté totiž čili cizí soukennici nesměli ve Svinech sukno šeré laciné ani v postavích prodávati ani krájeti, a směli tu prodati V nejstarší gruntovní knize města Svin asi od roku 1480, jež se v archive Třeboňském chová, nenachází se ani zmínky o hradě, zejména o tom, jak části jeho rozprodány. ') Arch. Třeboň. Palacký, Urk. Beitr. II. 487, Kurz, Albrecht 11. 30. ') Arch. Třeboň. Palackého děje III. b. 61, Tomkovy děje Pr. VI. Ilg. ') Z tohoto listu okreslena jest iniciálka na počátku tohoto článku. ') Arch. Třeboň, arch. č. III. 558. Hrady a zámky České III.-- 35 Křtitelnice Rožemberská v kostele ve Svinech. toliko dražší sukino šeré, a to jen v postavích, ínekrájejice (t. j. ve velkém). Aby se suk no zdejší od jiných rozeznalo, obdrželo zvláštni znamení růži. Nemýlíme se:, nacházi-me-li v této výsadě počátky trhů zdejších právě včas, když se panské sídlo ke svému konečnému úpadku schylovalo.3) Po husitských válkách zkaženo na hradě dřevěné vyzbrojení a stavení ponecháno moci živlílv. I prosil Jan z Rožembeirka konsi-stoř Pražskou, .„poněvadž již naděje na obn ovení hra du nebylo" a také kaple sv. Jana opustia, aby nadání její k oltáři sv. Jana Křtitele v kostele Krumlovském přeneseno bylo. Tak se stalo r. 1462, 10. dubna vedle svolení administra torflv arcibiskupství. Páni lámali na hradě kámen pro potřebu svou, tak i chtěl učiniti Řehoř Kllaryc, jsa žádostiv, několik klenákův a tesaných kamenův lacino dostati. Když mu v tom rychtářem bráněno bylo, prosil Jarohněva z Usuší za přímluvu u pána, aby mohl 12 neb 16 kamenův „vzíti v SvineclK na hradě."*) Když jednou tak začalo, bořili hirad chutě, až z něho nic nezůstalo. Louzek Hrad. leaí Nažidly, Zdiky a Těžkým. uprostřed stoji dvůr Louzecký, pěkné a dobře zřízené stavení. Malý kousek od něho k východu spatřuje se zřícenina hradu Louzeka. Reka Malše zatáčí se tu v oblouku, přijímajíc potok od Zdik tekoucí; takto utvořen jest ostroh dosti široký, jehož stráně k Malši strmě jako stěny spadají. Na ostrohu mohl stati velikánský hrad, ale to zakladatelé, kteří velké čeledi na obranu jeho držeti nemohli, míti nechtěli. Postaven tudíž hrad v rohu strmých strání a chráněn na třetí a čtvrtou stranu náspy a příkopy. Předhradí má na západ prostý násep, na sever násep i příkop; hrad chráněn byl dvojím náspem a příkopem, místy ve skále vytesaným. Oboje porostlé jest líštím a stromy lesními. Z hradu, který měl podobu pětihranu, zbylo ještě několik zdí s okny, až do druhého patra se vypínajících, na západní straně, kdež se nacházela brána do hradu vedoucí. Hradby na východní straně naprosto zmizely a i ve středu hradiště spatřují se základní zdi, kteréž lidé po pokladech dychtiví byli odkryli, přehrabavše celou prostoru a kolik jam jako památku své neblahé činnosti zanechavše. Louzek nezůstavil mnoho zřícenin, jest však přes to předmětem poutavým, jehož navštívení zajisté se vyplatí. Krajináře pobaví rozmanitosť tvarův a strání, pod nimiž řeka Malše hučí, starožitníku pak zalíbí se zvláštní způsob opevnění předhradského, jemuž nic v jižních Čechách se nepodobá. O původu a prvních držitelích Louzeka nevíme nic jistého.*) Ke zboží Louzeckému náležely, jak se zdá, nynější Samotné dvory a ves Zdiky. Komu zboží to původně patřilo, nelze uhodnouti, poněvadž se v těch místech Rožemberské, Pořešfnské a Benešovské zboží stýkalo, tím méně pak lze zjistiti, kdy byl Louzek postaven. Snad tu seděli Jan z MarSovic (r. 1382—1412), syn jeho Hroch (roku 1382—1423) a synové tohoto Jan a Hrošek (f j. r. 1434), ') Že jest název německý, dokazuje forma jeho r. I448 Lawzek, neméně i to, že se e ve starých pamětech nevysouvá. Město jeho(?) a blízkou ves Skoronice držel r. 1378 Veméř Drohovec ze Skoronic. (Arch. Budějov.) Louzek od jihu. LOUZEK HRAD. 241 Louzek od západu. o nichž šíře mluveno v dějinách Pořešína. Jistě tolik se ví, že hrad obdržel (snad od pánův z Rožemberka, kteří roku 1434 již dotčená tři zboží drželi) Jan z Malovic a že synové jeho Jan, Diviš a Bohuslav list na „Lawzek" panu Oldřichovi z Roicjtiberka roku 1448 dne 1. srpna v moc dali. Od těch dob držen Louzek k panství Novohradskému, v jehož seznamu (r. 1541) jako „Louzek zámek pustý" se nachází. Ačkoliv se na něm již od r. 1448 nebydlelo (v četných zápisech Rožemberských zajisté o něm řeč není), přece byly zříceniny jeho ještě v 17. století dosti znamenité. V rejstrech trhových, které asi r. 1614 na prodání polovice Novohradská sepsány byly, uvedeny jsou také „tři tvrze zbořené, kdež ještě nemálo zdí se spatřuje a v spanilých místech a položení nad řekou Molšinskou, jedna u Velešína, druhá u Pořešína, třetí Louzek; ty pokládají se za 6co kop míš." Roku 1763 doptával se Jiří Louzecký (Lausecker v. Lauseck) na své předky, dokládaje, že o nich zprávu dával kněz Vácslav Louzecký z Louzeka; předkové jeho přebývajíce na Louzeku měli prý na štítě dvé šípův křížem přeložených a sídlo jejich že by se někde u Kaplice, Českého Rychnova, Nových Hradův neb Krumlova našlo.') Ještě roku 1551 byl v nejbližším okolí statek obsahující lesy, jitra a drahně dědin v gruntech Nažidlských, Zdikovských a u vsi Koronic, který vzdal Petr Sudek z Dluhé Petrovi Žibřidovi z Mostku. (Archiv Třeboň.) ') Archiv Novohr. a Třeboň. Pam. arch. X. 348—350. Srov. též Mittheil. d. V. f. (ť. d. D. xx. 257. 35' Sokolčí Hrad. hodinu cesty na východ od Kaplice vypíná se vysoká, bc rovímporostlá hora řečená Hradiště, na níž se skrovné zbytky kamenného valu spatřají. Na východ spadá do hlubokého údoli Černého potoka, na němž leží tak řečený Dvořákův mlýn. "V údolí pod mlýnem se ráz krajiny mění, na místě dlouhotáhlých strání jsou tu skalnaté stěny, mezi nimiž potok huče se prodírá. Na jednom skalistém výběžku spatřují se skrovné zříceniny bývalého hradu Sokolčí, který býval rozdělen na před-hradí a hrad. Ono rozkládajíc se nad hradem na stráni, znáti jest posud po příkopu a náspu, avšak po staveních není tu ani zdání. Bývalo tu vše ?.e dřeva. Hluboký ve skále vytesaný přikop dělí je od hradu na podlouhlé skále takořka přilepeného. Ještě viděti spodek čtverhranné věže u brány a stavení na sever obráceného. Před 40 lety více toho tu bylo; bývaly tu sklepy, do nichž zvídavci kameni házeli, ale ted jsou zasypány, také se spatřovaly dřevěné obruby na oknech. Hradiště i s celým lesem okolním patří mlynáři (nástupci bývalých dvořákův), a proto se mu říká Dvořákův zámek {H ofbauern schlcss). K dějinám hradu Sokolčí nedostává se nám dosti spolehlivých zpráv. Zachovala se nám sice listina d. r 1264, 23. června, jíž potvrzuje král Přemysl Otakar Vokovi z Rožem-berka hrad Sokolčí, kterýž byl týž Vok od Janáka z Vodic proto koupil, aby další loupeže s téhož hradu podnikané zamezil; ale poněvadž listiní. ta jest v 15. století padělána a podvržena, od- Partic ze zřícenin hradu Sokolčí. SOKOLCI HRAD. '43 padá také víra v obsah její.') Jak se nám totiž zdá, nepatřil hrad Sokolči pôvodné ani pánům z Ro-žemberka, nýbrž pánům z Michalovic. Důvody pro to jsou dva: predné se neuvádí nikdež jméno Sokolči v hojných těch zápisech pro jižní Čechy, jež se nám zachovaly ve Třeboni, v Nových Hradech, Krumlove a jinde, patřil tedy hrad ten k nejakému většímu panství, jinak by byl teprve mnohem později povstal, což zase s jinými zprávami se nesrovnává. Za druhé se připomíná ještě v 16. století hrad Sokolči mezi vesnicemi, které patřívaly kdysi k hradu Velešínu, zejména to platí o nej-bližšich vesnicích s obou stran, Hradišti a Ličově. Dosti možná jest, že Sokolči vystavěl teprve Jindřich z Benešova jinak z Velešíina, jenž na svůj díl také blízké Skaleny obdržel. S Benešovem a Vele-šínem dostal se hrad Sokolči pánům z Roiemberka a přivtélen později k panství No vohradskému. Jindřich z Roiemberka dopustil r. 1400 člověku jednomu z Hra dišté, aby si mohl učiniti rybníček. Jan z Roiemberka zastavil roku 1530 .„rybník Soudný u vsi Ličova nad Sokolčím" v 300 kop mlíš. klášteru v Kukllveité.■) R. 1541 učinil Petr 2 Roiemberka přiznání ke dskám zemským, že drží k Novým Hradům „ves Hradiště a tu jest zámek zbořený Sokolči řečený.-3) ') Viz o tom siře Pangerlfiv Urkundenbuch von Goldenkron, S. 12. List byl padělán v dobách, kdy již páni z Roiemberka Sokolči drželi, avšak jiz" nepamatovali, jakým způsobem ho nabyli. ,) Archiv Ťš o vcjhradský- ") Archiv kapilulni a Novohradský. Schaller ve své topografii (str. 141 —142) vypravuje také o nějaké tvrzi u Blanského, „wo ťhedem das Gallaschlossl erbaut war," ale za jeho doby (r. 1789) již nic znáti nebylo a nyní se nic o tom tvrzisti neví. Avšak nu Hradišti vrchu byl altán, o němž snad Schallerovi někdo neurčitou zprávu pověděl. ŽuMBERK Hrad. Bašta na Žumberce. i. Popis a držitelé jeho. a západní stranu od Nových Hradův táhne se výšina vlnitá, lesy, háji, polemi, lukami a rybníky tak pokrytá, že jedno s druhým ladně se střídá a pozadí hor Novohradských s Dobrou Vodou ten pěkný obraz dovršuje. Cesta tudíž touto krajinou, zvláště jde li se rozkošným údolím Teréziiným ke Svébohům, jest velice příjemná. Na této výšině leží ves Zumberk kromě kostela tak zakrytá, že ji spatřiti lze teprv od humen, ačkoliv leží dosti vysoko nad potokem Svinenským; ale kdo uvidí tuto ves po prvé, spatří, že to není ves jako ves. Neb přijde-li od západu, uzří kromě hmotné věže s kostelem několik nižších věží pokrytých střechami končitými a hradby mezi nimi, jako by stál před nějakou pevností. Jest to zvláštni a řídký úkaz, že ves byla pevností. V Žumberce byly totiž tvrz, dvůr poplužný i kostel obehnány hradbami sesíle-nými 5 věícmi, k nimž všude domky přistaveny jsou. Nikde není památky příkopu a náspu, avšak zpevněni, které tu bylo, lze patrně a dobře pozorovati. Na věži stojící při severozápadním rohu ohrady viděti jest růži vytesanou (znak Rožemberský) asi tak, jako se vyobrazovala v polovici 16. věku. Bývalý dvůr a tvrz jsou od r. 1817 dokonce mezi sousedy rozprodány, tvrz zejména rozdělena jest na \ příbytky. Stojí na jižní straně ohrady a zachovala se skorém v té podobě, jakou měla na početí 17. věku. Před průjezdem vyniká z průčelí čtverhranná věž korunovaná malými arkéři. Průjezd vede do dvora nevelkého, čtverhranného, v němž staré zdi, okna různého tvaru a pavlače k pádu se klonící malebný sice, ale nikoli podlé moderního smýšlení příjemný obraz poskytují. Na západní straně spatřují se dvéře s kamennou obrubou ze sklonku 15. věku, v němž celé to stavení postaveno; zbytky omítky pozdější (17 st.) spatřují se sem a tam po zdech. Poněvadž kromě úředníkův Novohradských odlehlou osadu, neřku-li tvrz ZUMBERK HRAD. 245 velmi zřídka někdo navštíví, spôsobí zavítání cizince do tohoto starého zámku pravé pozdvižení. Spatřuje, se to zejména na pohyblivější polovici lidstva, pohlaví ženském. Jedna vyjde, aby si příchozího prohlédla a možná-li zvěděla, co tu chce; hlasitý její hovor vybouří ostatní ve světnici přebývající a brzo se objeví několik hlaviček za okny a několik postav u dveří, ale ochotně ukáží všecky památné své místnosti, zvláště klenutou pevnou chodbu, skrze niž přichází se na západní konec tvrze. ') Žumberk založen asi v polovici 13. století a obdržel německé jméno Sonnberg neb Sunenberch. Jakožto jeho nejstarši držitelé připomínají se r. 1279 Engelschalk, Smil, Pardus a Jan bratří,5) Nejstarší jeho držitel byl Pesík ze Hrádku, jenž byl r. 1360 také patronem kostela zdejšího. Právo podací vyskytuje se potom v 1. 1370—1412 v držení pánův z Rožemberka, 3) ale na tvrzi a dvoře seděli vladyky, užívajíce 7.x znak muže oděného s mečem. Předek jich Pm'lik ze Žumberka vyskytuje se od roku 1383 často vík ze Žumberka v zápisech pánů z Rožemberka, jimž sloužíval a od nichž peníze si půjčoval. Roku 1392 odpíral provoláni od-úmrti ve Vydři, připomíná se také r. 1401, ale r. 1412 byl již mrtev.4) Syn tuším jeho Vilém přicházi od roku 1433 v rozličných zápisech až do r. 1456 a prodal r. 1454 ves svou Trut-maů Oldřichovi ze Dvorce. Manželka jeho Markéta, dcera Albrechta Grassa-vera, kvitovala r. 1456 bratra svého ze všech peněz, kteréž jí vydal jako díl otcovský.1) Vilémův syn Ltid- jinak 2 Jivovice měl s opatem Vyšebrodským při o cestu ze vsi Kamenné do polí a lesů, potok mimo ves tekoucí a některé jiné věci. Pře ta uklizena roku 1465 mocnými opravcemi. Ludvík přichází ještě roku 1492, kdež dne 1. července vydal na Žumberce jisté svědomí.B) Jak se shledává z pozdějších pamětí, přečkal sy-na svého (tuším onoho Eustacha ze Sunberka, jenž r. 1467 Janovi z Rožemberka pod korouhví Šternberskou odpověděl) a proto zapsal statek svůj v Žumberce, tvrz, dvůr, ves a mlýn Stachovi a Jiříkovi bratřím z Rajbolce s tou výminkou, aby vnučce jeho Anežce z Jivovice 150 kop zaplatili. To se stalo také asi r. 1509.') Roku 1544 vložil si Volf Pouzar z Michnic.v obnovené dsky zemské Olbramy dvůr a ves, v Žum bérce tvrz se dvorem popi. a ves celou s mlýnem pod tvrzí, Chvalkov tvrz, dvůr a ves, v Kondraci 13 dvorů kmecích, v Boršíkově 5 člověkův, Gutenprun dvůr popi. vysazený pod plat nad rybníkem Guten-prunským. 8) Zboží to dostalo se později strýcům jeho, kteří je drželi napřed k Cukenšteinu, ale později (1549, 15. záři) o vše se rozdělili. Při tom obdržel Žumberk, Chvalkov a Michníce Jindřich Pouzar z A/ichnic.9) Jindřich býval na dvoře pánův z Rožemberka v Krumlově a míval účastenství v jednáních a výpravách slavného domu toho, jako na př. r. 1562, kdež jel s jinými dvořany do Němec pro nevěstu Vilémovu, Plán Žumberka: I. Náves rovná; 2. vchod bývalý; 3. kostel; 4 bývalý dvftr poplužný; 5. tvrz; 6. vchod hradbami provalený; 7. bašta s erbem Rozemberským. Bývalá ohrada poznamenána tmavější čarou. ') Dali jsme Žumberku název hrad. poněvadž se prostora hrazená rozsáhlosti a složitosti velkému hradu vyrovná, ačkoliv ve starých pamětech jediné tvrz se připomíná. ') Link, Annales Claravall. I. 432 z archivu Světelského. 3) Lib. conf. I. C 3, II. D 3, III. C 30. D 16, VI. G 14, VII. B 10. *) Arch. Třeboň, a Novohrad. DD. 13, 142, l)D. 15 f 212. arch. bilil. Praž. 3) Panteři, H. U. 261, 288, arch. Novohr., rel. tab. II. 249. Volfart ze Žumberka zemřel před r. 1455; z jeho jmění dostalo se 10 kop kostelu v Borovanech a obráceny na vystaveni farního dvoru. (Arch. Budějov.) 6) Pangerl, H. U. 306, DD. 17 f. 270, arch. Třeboň. ') Codex Roseoberg. f. 65. ") DZ. 250, C 14. e) DZ. 20, C 28, H 3, 63, I. 28. 24° Z UM BER K HRAD. v '575 '582 býval jedním z hejtmanův kraje Bechynského. Nemaje dědicův přirozených rozdal několik let před smrti svou čásť zboží svého několika osobám „pro jich věrné služby, kteréž mu v hospodářství jeho činily." Zejména daroval dva dvory v Žumberce a dva v Kondraci, osvobodiv je ode všech povinností. ■) Pořízením svým (d. na Žumberce 1. 1597 dne 26. června) odkázal Žumberk, Chvalkov a Michnice ujci svému Castolárom Dlouhoveskému z Dlouhévsi a na Chlumu k dědictví tak, aby z toho jistým osobám podíly vyplatil. Zemřel r. 1600 a pochován v kostele Žumberském.a) Dotčený Častolár prodal po dvou letech (1602 dne 15. července) tvrz Žumberk s pivovárem a sladovnou v téže tvrzi ustavenou, tvrze Chvalkov a Michnice s dvory popi., vsi Žumberk, Kundrace, Klenou (Gollnetschlag), Vésku, Děčín, Lništé, Boršíkov, Otěvěky a Michnice Petrovi Vokovi z Koiemberka za 23.000 kop miš.a) Osm let patřil Žumberk k panství Novohradskému; r. 1610 dne 13. března postoupen statek tento kromě vsi Michnic, ale za to se vsi Bukovou pověstným „rytířům" Theobaldovi a Janovi strýcům Hokům z Cvaibruku za 1000 kop gr. č. O obou těchto pokladačích níže se vypravuje. Jen to budiž doloženo, že se r. 1612 o statek rozdělili, že měl Theobald Žumberk a Jan Chvalkov a Bukovou a že jim statky ty pobrány jsou, když jejich falše a zločiny na jevo přišly.*) Žumberk a Chvalkov dán potom pánům ze Svamberka. Ti prý odňali faráři Žumberskému dvůr Chudějovský, který k faře patříval, a rozdělili jej na čtvero statkův sedlských, které však teprv později zase k faře navráceny, když se byly Nový Hrad a Žumberk v držení rodu Bukvojovského dostaly. *) Za dob novějších tvrz i dvůr rozprodány. 2. Hokové. 16. a 17- století přicházeli do vlasti naší dobrodruzi cizinci, kterým se velmi dobře u důvěrných Čechův dařilo, jen když dovedli předsudkův tehdejšího věku využitkovati. Také Růže škubána od nejednoho pokladače a poběhlika jak za dob nádhery milovného Viléma, tak i za Petra Voka, posledního toho rodu, který pro velké jmění své velikou váhu měl ve všech jednáních veřejných, ačkoliv v mysli své netoužil po řízení království a zemí. Neblahé působení těchto dobrodruhů stávalo se druhdy zlobou, jestliže pro užitek svůj podněcovali proti sobě strany a tak částečně i vinu rozkvašenosti jich nesli. Že tomu tak, ukáže níže položené vypravování o Hocfch. Theobald Ho£,6) muž nadaný a při tom lakotný, jenž nejen několika jazykům, ale i všem intrikám rozuměl, dostal se asi r. 1601 do služeb pana Petra Voka a zastával práci německého sekretáře, maje do r. 1603 služby roční (ke stravě) 50 kop, potom však 85 '/„ kopy neb 100 rýnských a šaty podlé jiných služebníkův. Roku 1606 sedal mezi služebníky „řádu panošského a erbovního." Téhož roku dovedl se pánu zalichotiti tak, že si jej zamiloval a jemu všelijakou důvěru prokazoval. Chytrý Hok seznámil pána s Krystyanem knížetem Anhaltským, panovníkem ctižádostivým, kterýž usiloval o podvrácení moci rodu Rakouského pomocí protestantství, aby potom po svých záměrech osobních kráčeti mohl. Petr Vok, jenž sice podlé předků svých uměl se s knížaty přáteliti, měl přece z kor-rešpondence Hokem vedené nemalé potěšení, a lichotivá psaní rakouských a uherských pánův, jimž šlo o jeho hezké peníze, pudila pána k politické činnosti. Roku 1Ď07 dal Anhalt Petrovi nahlédnouti v jeho záměry, nedlouho po tom poslal Petr Vok, jemuž se líbily, Hoka k falckrabimu Bedřichovi, napomínaje jej, aby spojil a soustředil všechny protestanty v jeden spolek. Krystyan pak shledávaje u pána dobrou vůli, napřed pomalu, ale potom i chutě na něm peněz vyprošoval a v tomto jednom roce na něm 40.000 tolarův vyloudil. A když tak dobře Šlo, chtěl Anhalt celé dědictví Rožemberské opanovati; proto dokazoval starému pánu, že oba, totiž Krystyan jako potomek Albrechta Medvěda a Petr Vok jako Ursinus, jsou jednoho rodu a jedné krve. 7) Chytrý a lstivý Hok měl podporovatí tu věc svými obmysly a ujednáno s nim, že dostane desátý díl toho, co by kníže dědictví Rožemberského dostal. Ale prese všechnu práci nedosaženo nic více, než že kníže později 30.000 tolarův odkázaných dostal, a Hok, jemuž dávána vina, že se slušně nepřičinil, nedostal od knížete nic.8) ') Pam. arch. XI. S7» —572. 3) DZ. 129, K 6—IO, frajer 364. =) DZ. 181, J 20 a 134, E 24. •) DZ. 183, J 21, 135. D }7- *) Traier, str 365, Bilek, děje konf. 163, 651. •) Srov. Č. Č. M. 1881, str. 370. ') Tomuto nesmyslu, že pocházejí páni z Roíemberka od starých Ursinův, poslední z jich rodu pevně věřili a proto svfij jednoduchý panský znak znakem Ursinovským a dvěma medvědy rozhojnili. ) Gindely, Rudolf II I., 140—143. ZUMBERK HRAD. »47 Jsa Hok ve přízni u bohatého pána a bezprostředníkem jeho s německými nespokojenci, snažil se chutně získati česť i jmění. Spolčil prý se s jistým Janem, jenž se pak dostal do kanceláře císařské, a jeden druhého za strýce a krevního přítele svého vyznával. Tu Jan majestát jakýsii císaře Karla V., v Augšpurce 6. dne měsíce dubna 1. 1548 jisté osobě, jejíž jméno původem Janovým z téhož listu vystirouháno bylo, na užívání erbu daný, na několika rozdílných místech a zvláště v těch, ve kterých titul, jméno a příjmí toho člověka na psáno bylo, vystrouhati a na ta místa zase to, co se mu vidělo, psáti a týž list, jako by někdy na urozeného a statečného Hoka svědčil, sfalšovati dal. Věda Theobald o tom sfalšovaní, spolu s týmž Janem, strýcem smyšleným týž list na sebe potáhl a Petru Vokovi přednášel nepravdivou mu zprávu ^BBť--^, ipBBEľr' dávaje, že by týž majestát, v němž se také o starším obdarování císaře Ruprechta zmínka činí, na předky Theobaldovy vztahoval, a oni oba Že z toho starožitného jich Hokův kmene jsou pošli. Tudíž Petra Voka k tomu přivedl, že ise císaři Rudolfovi za Theobalda a Anastázia bratří a dotčeného Jana psaním svým (rukou Theobaldovou napsaným) přimlouval, aby císař jim majestát ten milostivě potvrdil. Na tu přímluvu vyšlo potvrzení a zlepšení erbu šlechtic Lví r. i6<32 dne 4. února, aby se psali ze Cveibruku, a potvrzení toho r. 1605 dnS U2. břeínii z kanceláře německé říšské a potvrzení r. 1607 dne 30. máje z kanceláře české.') Podlé tohoto privileje jsou se Hokové za osoby stavu rytířského vydávali a na obecném sněme stavy do země a koruny České za obyvatele přijati.a) Na konci roku 1607 byl Hok již jaksi radou Petrovým a osobám sobě milým k důstojenstvím pomáhal.3) Tím také nemálo zpyšněl. Ačkoliv se všem služebníkům Rožemberským i předním úředníkům vzácného tohoto a nádherného rodu velmi dobře vedlo, nebyl přece Hok spokojen s postavením svým. Zpyšněl a povyšoval se nad jiné zasloužilejší a jako pravý dobrodruh chtěl si po rytířsku vésti. Roku 1608 dne 12. dubna poslal Petrovi Vokovi supliku, plnou drzostí, samolibostí a chlubností. Dokládá tam, že v Třeboni kolik let s úzkou a nezdravou komorou se spokojil, ale že déle v ní na újmu a škodu zdraví svého bydleti nemůže, nad to prý pro obmezeni svého místa zanedbal vzácné věci opsati, a tak prý je in exercitiis studii, t. j. ve svém vzdělání nemálo zkrácen. Dává pánu na uváženou, jestli Že by nezasloužil lepší světnice, pán snad nebude na něm Žádati, aby spával mezi pacholaty, jako posud bylo, a stále bydlel v kanceláři, kdež nikdy není pokoje, ani místa, ani příležitosti, a tak vtip a nadání své mařil; na ten čas že Petr Vok jako svého rodu a jména poslední vedle pomyšlení na blaho duše své nic více váži ti nemá, než o spravedlivé, oddané lidi a služebníky, zvláště ty, kteří o vysoké věci vědí, se starati. Nescimus, quid vesper vehat, t. j. nevíme, co nám večer přinese, dokládá s pohrůžkou chytrý dobrodruh, jenž duševní svou převahu nad starcem věkem a rozkošemi sešlým v sobě pociťoval. Na konci psaní pak, kdež slíbil více ústně pověděti, doložil, že by se měl pán nad ním již proto smilovati, že mu z Prahy tajné věci přinesl a že je nyní na čase, aby rukama držel, co se mu namanulo a co by se jinému tak hned nepoštěstilo. Že psaní toto, kteréž bychom nyní nejvyšší impertinencí nazvali, s cílem svým se neminulo, ukazuje pozdější běh věcí, jmenovitě pak přízeň stálá, již choval Petr Vok k Theobaldovi až do své smrti. Theobald jsa nástrojem knížete Anhaltského věděl dobře o záměrech, které tehda na zkázu ') Č. Č. JI. 1881, str. 371 ') Březarftv Petr Vok 223. Hrady a zámky České III. -) Tak v žalobě kr. prokurátora. Roku 1610 učinili Hokové přiznám k zemi. (DZ.. 135, B I.) 36 248 Z U M B E R K HRAD. Roku 1609 psal prý ,.strýci" svému Janovi, aby sobě v Praze nic nekoupil, aby sobě shromáždil, co může, a nechal, až ten rok mine, že Praha a Videň budou vyvráceny, dokládaje: ,,0 běda! běda domu Rakouskému." V jiném psáni, d. v Třeboni roku 1609 a Janovi poslaném, neušetřeně se dotýkal krále Matyáše; král prý schne, chce k holení plešův přijiti, a toho jest dum Rakouský tak zasloužil. Přišel rok 1610, v němž Petr Vok na pořízení o velikém jmění svém pomýšlel; tut pak se ukázalo, že lakotný Hok o dobré opatřeni dovedně se postaral a více dostal, nežli staří, dobře zasloužilí služebníci domu. Roku 1610 dne 13. března prodal Petr Vok strýcům Hokům tvrz Žumberk s příslušenstvím a k tomu devět vesnic (statek, kterýž byl za 11.500 kop grošů č. koupil) za 1000 kop téhož zrna „J. M. zouplna vypravených a odvedených." Pováží li se, že Theobald za celou dobu své služby ani 1000 kop nevybral, tím méně sobě ušetřil, a Jan že také nic neměl, tuí jest na bíle dni, že statek ten od pána bud dostali aneb jej o peníze okradli. Prvnější věc jest větší viry hodna, poněvadž trhová summa za Žumberk jest příliš malá, a Hokové z téhož statku r. 1615 sbírek a berní 226'/» kopy č. odvedli.') Roku 1610 v pátek, den sv. Jiří, učinil pan Petr Vok poslední své pořízení, k němuž dal „pečet svou vlastní a přirorenou" a pečeti tří svědkův dožá daných (Pavla z Říčan a na Dubu, Vácsiava Kořen-ského z Terešova a Albrechta Řehoře Pouzara z Michnic) přitisknout!. Tohoto kšaftu prý dosáhl Theobald Hok k rukám svým, když Petr V ok těžce nemocen byl, pak tajné a ukrytě pečeti, kteréž na šňůře hedvábné bílé a červené skrze týž kšaft protažené přitištěny byly, odňal, týž list z téže šňůry rozvázal a potom 3 archy psané z něho vjrial. Na jich místo vložil zase tři archy psané, dav na nich opsati, co byl sim v německé řeči zkopíroval a na česko převésti poručil. Potom kšaft zase šňůrou protáhl, svázal a pečeti na prvnější místo jejich s přičiněním pod tím vlce Věž ve středním stavení. vosku zase přilepil a při-formoval. a) Proto se čte v tomto pořízení zvláštní tento odstavec: „Obzvlášt né pak všechněm třem stavům království tohoto Če ského a tak vlasti naší milé urozeného vladyka Theobálda Hoka z Cvei-bruku, služebníka mého důvěrně milého, jako i vše-cken ten celý kmen a rod jeho (kteréhožto sem s nemalou prací od jejich Ho-kův starožitného sídla z Německé země sem do tohoto království připravil, neb jeho předkové i on v národu Německém i při některých velikých, slav ných a vzácných rodích a čeledích dobrého jména sobě zasloužili) všelijak opravdově komenduji a schvaluji, za to žádaje, aby páni stavové pro mnohé jeho Theobálda Hoka mně v tomto mém již příliš sešlém věku v časích těchto nebezpečných a příbězích divných věrně prokazo- vané platné služby k dobrému království tohoto a obecnému pokoji a svornosti se vztahující jej i celý rod a potomky jeho, jestliže by se zde v království tomto rozšířil a rozmnožil, všelijak poručené a svěřené měli a na ně nic odporného nedopouštěli, jakož pak podobným způsobem tohoto Hoka i všecky potomky jeho nahoře jmenovaní páni ze Švamberka i s dědici a budoucími svými v paměti majíce, aby ušetřovali příčin více nežli dosti míti a skrze to požehnáni Božf k lidem upřímným a věrným vděčně poznaň moci budou." Také piý Theobald jiné dva listy (jeden německý a druhý latinský) na velikou chválu svou sobě pod jménem téhaž Petra Voka napsati dal, k jednomu z nich (německému) sekrýtek a k druhému pečet Petrovu přitiskl a též podpis, jako by ruka vlastni téhož pána byla, sformoval.3) "l Arch. Třehoň. DZ. 183, J 21, rozvrž, sh. 36—37. 5) Tak se di doslova v obžalobě na Theobálda učiněné,, kteráž se stala prý z návodu Lucie Slavatové ze Hradce (Skaly d. III. 325), poněvadž tato panství Rožemberská děditi chtěla a aspoň k panství Třeboňskému také právo měla. Já něv kšaft ten v ruce, nic podezřelého jsem na něm neviděl a proto smýšlím, že Hok snad faleS s nějakým makulářem provedl a pak čistý opis svědkům k pečetění podstrčil. 3) DZm. 117, A 12—14, DZ. 135, K 5—6. Z U M H E R K HRAD. 249 I v posledních dobách svého žid Petr Vok velice Hokovi přál. Roku 1611, 29. června přijat jest ke dvoru páné bratr Theobaldův Dr. Anastasius a stal se dvorským lékařem. ') Toho roku dne 14. února přijel na dožádáni páně p. Melichar Kolichreiter z Kolichreitu na Třeboň a tu jednáno s nim o dceru jeho Anežku, aby za manželku se dostala Theobaldovi. Melichar odjel ustanoviv si rok jistý k odpovědi; pak přivolil ke svatbě, kterouž sám Petr Vok strojil. Dělaly se veliké přípravy a zváno mnoho hosti vzácných. Nejvyšši úřednici království byvše Petrem Vokem také pozváni, pokládali svatbu tu přiběhlíka dobrodružného za věc malichernou a odpověděli tudíž (r. 1611, 24. záři), že by sice pro shledání s pánem, tak i k poctivosti rových manželův rádi na svatební veselí přijeli, ale pro mnohá každodenní zaneprázdnění Že tomu nijakž dostačiti nemohou. Poslali za sebe Jana Jiříka ze Švamberka. Dne 29. září sjížděli se hosté na zámek Třeboňský, nějaký pán přišlý z Amberka, páni Vitorazský a Ličovský, pan Jan Jiří, hrabě Zriňský, Petr ze Švamberka, Erazim Rader s paními a pannami a drahně osob stavu rytířského. Ti všichni dnem i nocí rozkoše, veselí a povyky provozovali, an dobročinný stařec v ložnici své v trápení a mukách ležel. Mazejtří (27. září) a potom den ještě konáno veselí svatební, při němž 40 věder vína vypito.") Když se vzácnější hosté rozjížděli, byl Petr Vok již velice zemdlen a skonal dne 6. listopadu. Dosud se vedlo Theobaldovi velmi dobře, ale do záře jeho štěstí již padaly stíny mrkavé. Leccos z jeho účinkův se proneslo mezi lidi, v tajnosti povídáno aneb vyhrkáno při řečech vášnivých.. Podkoní páně Ludvík Kvos z Kvosu a z Pernstorfu mluvil r. 1611 dne 9. února na Třeboňském zámku, „že on živobytím svým toho dočeká, že on Theobald Hok musí ven z země vyhnán býti." Jindřich Otík Bradský z Labouně mluvil nazejtří (r. 1611, 10. února) na Třeboni takto k Theobaldovi: „Ty Theobalde Hoku! já tebe mám za íelmu tak dlouho, dokud svůj stav rytířský (deinen Adel) před stavy neprokážeš."3) Těmi a takovými iečmi mnozí projevovali své domnění, ale Hok poháněje je k soudu zemskému z nářku cti, ještě se dovedl očistiti, až na něj připadla první větší rána. A ta vyšla od Jana Hoka. Theobald si byl vlastně sám Žumberk vysloužil, ale Jana k držení jeho připustiti musil, poněvadž mu byl Jan ke šlechtictví pomohl. Po svatbě Theobaldové žádal Jan, aby byl statek rozdělen na polovici, čehož však onen z lakoty připustiti nechtěl, odbývaje Jana bezpochyby nějakým menším dílem. Tu poskytlo Janovi platné tehda právo zemské ostré zbraně na strýce svého. Obeslal jej r. 1611 do soudu zemského, aby mu jako strýci mladšímu díl ze statku jim od Petra Voka prodaného dal, a na soudě také po žádosti Janově za právo uznáno. Roku 1612 dne 8. března dělen statek obou na dva díly, tak že přidělen Janovi Chvalkov s Bukovou a Theobaldovi Žumberk. Záští mezi nimi rostoucí rozdimychovalo se dále; ačkoliv se mezi sebou o některé odpory při dělení dne 29. dubna porovnali, přece mezi nimi nové různice vznisaly, jež smlouvou dne 26. června učiněnou jen na dobu půl léta uklizeny. S bolestí vnitřní odvedl Theobald společníkovi svému, jenž si strýcovství hodně vycenil, dva dlužní úpisy Rožem-berské a rejstra pořádná na díl jeho.4) Nenávisť obapolná zaslepila zrak jejich, tak že na světlo pronášeli, což pro zachováni své v tajnosti držeti měli. Nutili se k sobě řečí, pak poselstvím a cedulemi řezanými. Když jednou rychtář Bukovský něco takového na Žumberk přinesl (r, 1612, 13, prosince), promluvila k němu Anežka, jež se do těch věci zbytečně pletla, takto: „Tvůj pán nás prve dosti ošidil, ať na tom šelma dosti má; medle rychtáři prosím tebe, pověz to tak pánu svému." Ze zlosti veliké mluvil potom Jan (1612, okolo narození Páně) na paláci hradu Pražského před několika pány: „Mně jest mluveno a toho doslýchati musím, že jest můj strýc Rožemberský kšaft zfalšoval, také jest on za spravování své expedicí zlá psarií pode jménem pána z Rožemberka do Ríše psal, kteráž kníže Brunšvický v rukou svých má. Jestliže jedna věc nebude, ale druhá věc mému strýci při nejprv příštím sněmu hrdlo zlomí." Dne 2. ledna r. i513 byli Theobald a Anastasius na Chvalkově u Jana, jemuž zle domlouvali. Theobald mluvil k němu, že toho statku ne právem, nýbrž zlodějsky dosáhl a kdyby pán z Rožemberka ještě živ byl, že by jej k tomu přivedl, aby Jana dal obésiti aneb stíti. Také Anastasius mu vytýkal, že statku zlodějsky dosáhl, a zjevně mu hrozil, kde koliv jej na silnici potká, že jej zavraždí. Jisto jest, že řeči obou veřejně pronesené potom po všech společnostech a hodovnících kolovaly, a aby i nejvyšší úředníci o nich věděli, postarali se Hokové sami, pohánějíce se pro slova hanlivá k soudu zemskému. Druh chtěl druha skoupati, až spadli do vody oba. Theobald vznesl z neopatrnosti celý spor až před samou osobu císařovu. Slovy v žalobě na Jana Hoka doloženými (r. 1614, 8. února): „Naproti tomu již já, Chvála Bohu, tím v jistotě jsem ubezpečen, že při vyjevení jeho Jana Hoka spáchané falše a veliké nevěrnosti žádný člověk jednoho halíře v té věci přisouditi jemu nemůže," upozornil i dvůr císařský a mistodržicí na věci, kterýmž brzo jeden z nich, Vilém Slavata, na dno přišel. V ten čas, co Theobald pánovité psal opatovi ') Břežan, Petr Vok, 258, 262. *) Arch. Třeboň. Břežan o P. V. 250, 260. -) Břežan na str. 211, DZm. 28, P 25—26 a tom. 49. 'i Rep. k. s 44 F, E 3, DZm. 48. Roku 1612 pořidil Theobald o statku svém, učiniv manželku svou Anežku poručnicí dčti, pokudž by jich mí], a zřídil nápady na statku svém. (DZ. 136 C 16.) 36* 250 ZUMRERK HRAD. Vyšebrodskému (r. 1617, 12. března), aby mu v podací jeho v Žumberce a ves Žár (Sohorsch) nevkročoval a poddané jeho do kolatury Rychnovské náležející sobě neosoboval, a v tu dobu, kdyí opat arci-děkanovi Bechyrskému se utíkal, aby ve svých právech zkrácen nebyl, shrnulo se hromobití nad hlavami Hokův. ') Roku 1618 dne 12. února obeslal král. prokurátor Adam Ryžemberský z Janovic oba Hoky, Jana i Theobalde, do soudu zemského, vině oba z falše a podvodu proti králi, stavům a zřízení zemskému a Theobalda zvláště z některých nešlechetných ů-činkův a uražení důstojenství císařského. Toho roku dne 23. března vynesen nález na Theobalda. Páni a vladyky na soudě zemském našli, že Theobald o sfalšovaní majestátu Karla V. věděl a jsa z řádu sedl-ského titul starožitného rodu na sebe potahoval, •císaře a stavy podvedl, uživ v tom smyšlené a podezřelé přímluvy pod jménem někdy Petra Vo-ka. Také se našlo z průvodův a vlastního přiznání Tbeobaldovi, že kšaft Petra Voka sfalšoval .a aby v tom vůle někdy Petra Voka býti a s volí 3. vědomím jeho to se stati mělo, toho Theobald ni •čímž neprovedl, aniž se z jiných nešlechetných ú-•činkův a podezře-losti dostatečně nevyvedl. I na- Bašta západní n£L Žumberce. lezl soud, že jest v pokutu o faleš-nícíclh zřízením zemským vyměřenou upadl a hrdlo ztratil, statek piak svůj, poněvadž pořádné do země ani do stavu rytířského přijat nebyl, vedle zřízení zemského o cizozemcích a falešnicích králi propadl, pročež jej i páni ve svou kázeň a trestání berou. Takéi Jan odsouzen, zbaven cti a statku, a všechny zápisy Hokův dne 23. Mezna z desk vymazány. 2) Zdá se, že Jan utekl a že proto se soudem nad ním prodléváno, a.i. uuuc ijaucii , ale Theobald dostaví v se, opatřen jest těžkým vězením, ano i potom, když již byl od souzen, naft nastupováno. Od místodržících císařských nařízen jest Dr. Fabius Ponzon, sekretář arcibiskupský, dobrý a chytrý n rak tvkář. abv ■ - j vkročila známá defenestrace a se ho tázal právem útrpným a jej dokonale vyslechli. Nenadále v to doktor, jenž se direktorův bál, uklouzl z domu svého a ukryl se v klášteře u kapucínů na půdě pod šatstvem a rozličným haraburdím. Tou příčinou utichlo všechno tázáni, oba Hokové zůstali zatím při hrdle, a brzo examinátor sám, byv nalezen, dopraven jest do šatlavy Malostranské.3) Anežce Hokové dali J) DZm. 28, J 20, 22, P 23—25, 52, F 16 (srov. i Pam. Dačického I. 243, též opisy z arch. arcibisk. v airch. zemském). 2) DZm. 29, A 23—28, 117, A 13. 3) H. Pavla Skály II. 139. ŽUMBERK HRAD. 251 direktoři (r. 1618, 6. záři) pas, aby mohla z Prahy na svůj statek zase jeti. Theobald zatím ve vězeni zůstával. Roku 1619 v měsíci březnu žádal stavů prosebně, aby byl z vězení svého propuštěn a na poctivosti opatřen, též aby mu něco peněz dáno bylo, aby si při nedostatku zdraví přilepšiti mohl. [ dána mu odpověď, poněvadž je vězněm císařským, že se stavové nyní osoby jeho ujímati nemohou, ale aby do příštího generálního sněmu strpení měl, že naň chtějí stavové do té doby pamatovati. Mezi tím však vězení mu polehčeno s tím dovolením, aby manželka s dětmi i s přátely jeho jej navštévovati a náležité opatřeni jemu prokazovat! mohla. Konečne povoleno na přímluvu pratel svých na snemu ke konci měsíce srpna konaném, aby byl Theobald vězení prázden na ten způsob, že propuštění jeho nemá býti na žádnou urážku ani nejmenší zlehčení soudu zemského.') O jeho dalších osudech nám naprosto nic známo není.2) Statek Žumberský postoupen r. 1618 zase k panství Novohradskému. Anastasius Hok dostal se do služby krále Bedřicha, jehož roku 16:0 za vyplaceni 828 kop skrze komoru Českou prosil. 3) Jan Hok usiloval o to po bitvě Bělohorské, aby zase statkův svých předešlých nabyl, a dělal si marné naděje, že mu k tomu dopomůže arcikníže Leopold, na ten čas biskup Štrasburský. Přece však dovedl tolik, že císař Ferdinand (r. 1630) obeslání naň zrušil.4) V jednom lidském věku zmizel u nás rod Hokův, jako by se byl dým ve vzduchu rozešel. Neuměli si vybrati mocnější strany, jak učinili mnozí jiní dobrodruzi. ') Pavla Skily II. III. 76, 325. a) O Augustinovi Hokovi sr. děj. Skály II. 351, 391 atd. 3) Arch. gub. *) Arch. Inšprucký a DZm. 117, A 12. Cuknštein Tvrz. Tři čtvrti hodiny od Nových Hradův na jihozápad stoji tvrz neb zámek Cuknštein, posud z větší části tak zachovaný, jak jej byl zakladatel postavil. Stojí na výšině nad rozkošným, v sady proměněným údolím Stropnice při dvoře bývalém, jehož již část zbořena a ostatek také pobořen býti má aneb snad již pobořen byl. Stavení tvrze zakryté za křovím a stromovím, z něhož osmáhlá věž vyčnívá, patří k nejzajímavějšfm památkám toho druhu v jižních Cechách. Průčelí zámku se svými pilíři po stranách a okny nepravidelnými ukazuje starý ráz. Uprostřed něho jest stará gotická brána, na níž ještě spatřiti známky, že se tu spouštěl most přes příkop; ale most a příkop již dávno tu nejsou. V průjezde spatřuje se druhá brána gotická, která však nedosahuje země; zdá se, že hodně země vybráno, když tu příkopy zasypávali, aby se docílilo rovné cesty do dvora. Za touto branou jsou otvory k prostrčení klády; byla tu tedy také vrata, jako při první bráně. Průjezdem přicházíme do dvora čtverhranného, který má ráz doby Vladislavské, jak malá okna kameny obložená a dvoje dvéře s futry tehdejší Partie z Cuknšteina. doby ukazují. V pravo a v levo vedou schody na pavlače kamenné a po celé straně průjezdu táhne se též pavlač taková. Ve světnicích staveni, kteréž dvůr na čtyřech stranách zavírá, bydlí polesný a několik pensistů. V rohu stavení severozápadním stojí hrubá šesti-hranná vei, končitou střechou, šindelem pobitou, pokrytá. I její okénka zvýši prvního patra a výše mají ráz 15. veku, ale malé okno v přízemí jest později prolomeno. Okolo tvrze na třech stranách jsou vysoké hradby, na čtvrté straně, jak již řečeno, nebyly zdi, nýbrž byl příkop. Tvrz Cu-knšteinská menší jsouc než hrady panské, avšak C U K N S T E1 N TVRZ. 253 Bašta a příkop na západní straně Cuknšteina. prostrannější a úpravnější nežli věžovaté tvrze 14, věku, jest pěkným vzorem staročeského sídla a při tom stavení takové, které přechod od tvrzí k zámkům pozdějším naznačuje. Vývod Pouzarův z Michnic. N. Pouzar z Michnic Erazim 1435 — '47° Kateřina Odolen z Komaric 1 iiéiiL I404 T J40u V' x.iena rrcicruvna <»j 14Č0 Oldřich 1517 t 1545 «■ Nabka z Vílhartic Kateřina ? Volf 1543 Svojše 1549 f 157° Jindřich 1549 f ičoo Vok Jošt 1549 t «575 Jan '549 t j- '55^ i*. Lidmila z Dlouhévsi <í' Marjána z Drahenic «1 Kateřina z Malovic t "572 t 1578 Albrecht Řehoř 1584—1634 Anna -|- 1618 Anna + 1598 Kateřina Pešikovna z Komárova v 1. Jan Hradištský z Hořovic v Jan Vchynský ze Vchynic 2. Vilém z Landšteina f 1612 0 1567 f 1590 Jindřich f j- 1623? Petr 1623 f j- 1664 Způsoba Cuknšteina jakož i písemné památky svědč! o tom, že jej postavili ke sklonku i<>. věku vladyky z Michnic na zboží tvrze své Světví. Tuto držel r. 1488 Vilém z Michnic, zapisuje choti svá věno na Svétví. Tehda snad ještě Cuknštein nestál, ale zajisté byl postaven již roku 1491, když se Vilém „seděním na Cukenšteině" psal.*) Vilémův strýc Oldřich Pouzar z Aííchnic, přejav po smrti jeho (f ir. 1496) veškerý jeho statek, držel potom Cuknštein tvrz se dvorem popi., mlýnem a ves, vsi Švendov (Sivětví), Kropšlák, Krncov, díl Konracšlaku, dvůr a ves Michnice, dvůr Valtyhuf (mezi Michnici a Rožmitálem), Kleni ves s podacím, Svébohy tvrz, dvůr a ves v Třičměřích, Vesci, Pěčíně, ve Velikém Třebci dvory kmecí, Lniště a Rímov vesnice, dvůr a ves Sedlec, v Otěvěcích, Strachovicích, Temelinci a Kočíně dvory kmeci.a) Nad to se stal skrze manželku svou držitelem Nalžov, kdež povznesl stříbrné hory a koupil zboží Olešnické. Býval nějakým úředníkem na hradě Pražském, kdež dal po velikém ohni roku 1543 ke chrámu sv. Víta sliti zvon a jiný zvon do kostela p. Marie před Týnem. Býval často na sněmích ') Grunt, kniha Stropnická z r. 1482 (v Nových Hradech) f. 172, rkps. bibl. Praž 17, F 35, str. 136—137. J) DZ. 2i[o. C 14, tytul. r. 1534, arch. Třeb. Pam. arch. XI. ^/O 254 CUKNSTE1IN TVRZ. a rozličných jednáních veřejných a zemřel r. 1545 na Hradčanech, kdež v kostele sv. Vita pochován. Synové jeho rozdělili se r. 1549 dne 15. záři tak, že vzali Svojše Cuknštein, Svébohy a Olbramy, Jindřich Žumberk, Chvalkov a Michnice, Vok Jošŕ Olešnici a 'Jan zboží Nalžovské. Od dílu svého odprodal Svojše ves Horní Rímov (r. 1552). Udělav potom pořízeni o ositatku, odkázal statek svůj Šebestiánovi Kořenskému z Terešova, ale jinak se rozmysliv, ještě byl rád, áíe se Šebestián 5000 kopami miš. spokojil (r. 1563, 27. ledna). Cásť těch peněz později sirotkům Šebestiainovým na některých vesnicích zapsal.') Roku 1568 učinil konečné pořízeni o statku svém, poručiv a odkázav jej manželce své Lidmile z Dlouhévsi, s níž byl dědicův přirozených neobdržel, a zemřel r. 1570. Pani Lidmila již r. 1572 z tohoto světa vykročila a tak se dostal statek její sestrám jejím Anně Běšinové, Elišce Kořenské a bratřím Vácslavovi, Petrovi, Lipoltovi a Mikulášovi Castolárum 2 Dlouhévsi, jakožto nejbližším jejím přátelům.'-) Následkem toho přišlo r. 1572 dne 18. července k dělení pozůstalosti Svojšovy. Bohužel známe jen jeden díl, totiž Annin, kteráž dostala ves Tryčměry, louku královskou a lesy.3) Jaké se dály změny s Cuknšteinem, ani nevime. Roku 1588 držel jej Pavel Boubínský z Újezda s manželkou svou Kateřinou z Malovic a seděl tu ještě r. 1592,4) avšak r. 1597 vládl na Cuknšteině Jiřík Kába z Rybňau, který toho roku dvůr a ves Březinu Janovi Kábovi prodal. Jiřík zavřel se za válek r. 1618 a potom s manželkou a 7 dítkami nedospělými Jo města a pevnosti Třeboně, kdež roku 1620 zemřel. Statek jeho od vojska všecek vypleněný a vytlučený toho roku císařskými zalbrán a potom hraběcí rodině Bukvojovské darován.*) Jiříkovi synové Pavel, jenž byl seděním v Hanšlocu, Vilém, Zikmund, Jan, Kryštof, Zacharyáš a dcery Mandaléna, Kateřina a Markéta měli za kr. komorou peníze, za statek jim po otci náležející. Tistoty ty a zápisy byl schoval Pavel u švakra svého Jiříka Vrše ze Sadlna seděním v Kyrchperku, ale ten je ze strachu před vojáky Mandaléně z Rybňan (manželce Jana Pápa) odevzdal. Roku 1629 převzal je zase Pavel a vdal idne 20. února) druhou sestru svou Kateřinu za Vavřince Vrchotu, JMK. (t. j. Ferdinanda III.) služebníka. Zacharyáš vězel v tu dobu ve veliké nouzi. Psal Vavřinci toho roku, že jej chtěl navštíviti a o některé věci, které se mu nedostávají, prošiti, nebi „rukajic na zimu nemám a u nás v burši málo jídla se nám dává." Roku 1631 měli bratří a sestry ještě 10.000 kop míš. ze statků konfiskovaných dostatí.") ') DZ. 20, C 28, IO, H 8, H 26, 50, X 9, 58, L 12. ') DZ 16, F 29. DZra. 165. s) Arch. DZ. fasc. XVI. 8. ') DZ. 69, C 14, tytul. r. 1589 a arch. Třeboň. 5) DZ. 1084, T 9, rozvrž, sbírek str. 35, Bílek děje konf. 223—224. *) Arch. Třeboň. Zříceniny hradu Velešína od jihu. (Viz str. 221.) Tvrze na Panství Novohradském. hrádek. vrz Hrádek pojmenovaná zajisté povstala v dávil j ch dobách, poněvadž prostý její název Hrádek přešel také na ves, jež pod ní povstala. Němci okolní již ve starších dobách název ten doslova překládali, říkajíce Hrádku Hausles (Haus —hrad). Z tvrze této zbyly jeStě r. 1789 nějaké zbytky, jež vKak v dobách pozdějších rozvezli. Lid místu tomu posud říká Hrádek.') Nejstarši nám známý držitel Hrádku Peiik zc Hrádku podával roku 1360 kněze ke kostelu Žumberské-mu a žil ještě okolo r. 1380 na Hrádku.2) K té listině (roku 1364, 25. července), již prodává Ješek z Vodérad ves O-mleničku Oldřichovi z Drochův, přitiskl pečeť svou Li-poit z Hrádku (Leu- ') Schaller, Bud. K. 147, Sommer, Bud. r\r. 148, Tra-jer, Diözese Bud-weis 366. ') Lib. co ní. I. C 3, Truhlář, Urb. Rožemh. 14. Louzek od severu. (Viz str. 240.) polt von Husze). ') Laviček 2 Hrádku (de Castello) připomíná se r. 139O mezi many Nového Hradu. 7) Konečně pak koupil r. 1392 fiokusla-v a Hrádku ves Strádov.3) Toť jsou všichni ti, kteří se podlé Hrádku našeho jmenovali. Poslednější z nich nebyli již držiteli tvrze, nýbrž bud purkrabími, bud seděli na nějakém manském dvoře. Ves Hrádek patřila totiž r. 1390 k panství Nového Hradu, a poněvadž k němu nepatřila ještě r. ijíg, když páni z Rožemberka toto panství koupili, dostala se zajisté k Novému Hradu přikoupením před r. 1390. Páni z Raiember-ka vydržovali z počátku purkrabě n*4 Hrádku. Když po smrti Jindřicha z Rožemberka (f r. 1412, 28. řervence) stala se skrze poruř-mky jeho úmluva o opatrováni statků v sirotčích, přisel do Krumlova také Vi-Irŕm s PetroiÁc^ purkrabě na Hrádku. *) ') Arch. Novohr. 3) Archiv Třeboňský. ') Reliq. tah. I. 545. ') Arch. č. VI. 27. V privileji Kapličkám (r. 1412 na den sv. Vavřince) svědci Racek 7. Hrádku (Faczkeiní v. Heysleins), snad man Hradu Xovéhn (DZ 553, B 19). Hrady a zámky České III. 256 TVRZE NA PANSTVÍ NOVOHRADSKÉM. Několik let potom klesl Hrádek v ssutiny; jak se zdá, byl od Táborov obořen, když plenili panství RoŽemberská. Doklad toho máme ještě* z dob válek husitských. Roku 1424 totiž zločinec Jan Panm-garinéř vyznal na mukách, „že on a dva tovariši u Hrádku zbořeného vzali Němci 4 gr. a klok 5 něho svlékli a že jednomu u Lo-ředic vzal sukni atd.u ') Jestliže se tedy r. 1468 mezi smluvremi Duchoft SkopÉC 2 Hrádku připomíná,5) nesmí se tu již mysliti na tvrz, nýbrž na ves. Tato pak nebyla více odloučena od panství "Novohradského. a) stropnice. Jkclí nynějšího mestečka Stropnice bylo v prastarých dobách pokryto částí pomezního hvozdu a skorém úplne" bez obyvatelův. Kníže Český Fridrich daroval les řečený od říčky Strop-nice (t. j říčky městečkem nynějším tekoucí) až k řece Lužnici (r. 1185) Hadmarovi z Chuen-ringa,') který jej držel k panství svému Vitoraz-skému. Po letech vymýcen les z obou stran nynějších hor pomezných a povstala vedle jiných i osada Stropnická, jež dostala jméno své po řece. Jak a kdy se opět Čásť mezi říčkou Síro p-nicí a horami pomeznými k Čechám a tím polovice mestečka v držení Vitkovcův dostala, není známo; snad se to stalo asi r. 1257, když Vok z Ro&emberkat první nám známý držitel polovice Stropnice, k manželství pojal Hedviku ze Šaumberka, kteréž slíbil Jindřich z Chuenringa při námluvách svatebních statky nějaké věnem dáti.5) V posledním pořízeni téhož pána arci se připomíná směna jakási, kterouž učinil s jakýmsi Boršem o Stropnici, není však zevrubněji naznačeno, která to Stropnice byla; neb na dotčeném potoku byly a jsdu dvoje Stropnice. Týž pán umíraje za-psal zboží Poděhusské, Stropnické, Veselské se zbožím Cmuntským manželce své Hedvice již řečené. ") Vedle paní Hedviky, držitelky zástavní, byl arci pánem dědičným syn její Jindřich, než pánem Stropnickým byl také Albert t BorŠova, jenž se poprvé r. 1279 ze Stropnice nazýval a polo\ici mestečka držel. Asi v ty časy darovali Jindřich s přivolením choti své Elišky a Albert s přivolením manželky své Petronilly a syna Ojiře podací kostelní ve Stropnici klášteru Vyšebrodskému a opakovali darováni to r. 1286 dne 29. června. Albert darovav potom (r. 129O) ves svou Boršcv témuž klášteru, držel jedinou již Stropnici. Co pak Hedviky se dotýče, darovala polovici podací kostelního, jak ji náleželo (r. 1292, 13. ledna), klášteru Vyšehradskému ') a učinila roku 1300, 12. dubna o věno své novou smlouvu se synem svým Jindřichem i obdržela důchody ze statkův Plesperka a Eibenšteina a zboží Stropnického,*) jež až do smrti své (f r. 1315) držela. Jednu polovici zboží Stropnického držel tehda Smil z Nových ržradův, zdědiv ji patrně neb koupiv od svrchu řečeného Alberta. Roku 1302, 25. Července prodal Smil polovicí svou městečka i se vsí Gerleit klášteru Vyšebrodskému, ale tak, aby je mohl zase vyplatiti,9) což se tuším později stalo, neb ve 14. století patří val a jedna polovice ') Kniha popravčí, str. 49, 5) Archiv Třeboň. aj Petr z Rn&emberka prodal r. 1496, 29. února ves Hrádek se dvorem a potokem ve Ptččíně k dědictví Kryštofovi faráři Novohradskému, Sigmundovi Dobranštorfarovi, Janovi písaři panství Novohradského i jiným bratřím bratrstva p. Marie na Novém Hradě v kostele sv. Petra za 100 fl. uh. a 25 kop gr. č. (archiv obecni v Nových Hradech). Později se dostala také čásť Hrádku obci Novohradské, která tu má posud svrchu dotčený dvůr poplužný. Vrchní panství arci zůstalo pánům a proto se připomíná r. 1541 v seznamu panství Novohradského ves Hrádek s pustou tvrzi. (Archív kapitulní.] *) Erben, reg. 174. 5) Emler, reg. 68. Druhá polovice břehu s polovicí osady i po r. 1185 při Čechách zůstala. fiJ Pangerl, H. U. 17—19. *') Tamže 37, 38, 40—41, 47. Albert z Bnršova jinak ze Stropnice připomíná se r. 1261 —1291, bratr jeho Beneš z Chlumu r. 1272—1270,, syn Albertův Ojiř r. 1284. (Víz Emler. reg. izO, 202, 311, 356, 576, 588, 5g6, 644, G69 a Linkový Annal. Claravall. I- 432.) B) Emler. re£. 798. D) Pangerl, H. U. 60. ještě k panství Novohradskému, druhá pak pánům z Rožemherk*. Koku 1359 dostalo se těmto celé panství Novohradské a s ním také druhá polovice Stropnice. ') Kdy tvrz ve Stropnici vystavena byla, nelze již proto udati. Že není listin, jež by se jí při vhodné příležitosti dotýkali mohly. Ve staré knize vydání panství Novohradského uvodí se sice zboží Stropnické, k němuž patřily mimo městečko ves Stropnice (Langen-strobnitz), vsi Slaglens, Rauřienschlag, Fridrichschlag, Maierhof, Luog a plat v městečku Svínech, ale nepřipomíná se tu ani tvrze ani úředníka Stropnického, kromě mana Beneše, jenž ve Stropnici seděl a od pána a sv. Havle plat 2'/a kopy přijal;") ten snad tn měl tvrz, na niž seděl a s niž pánům na Novém Hradě sloužil. Zboží Stropnické drželi a ke zdejšímu kostelu kněze podávali 3) r. 1388 Oldřich a r. 1408 syn jeho Jindřich a Roiemberka. *) Tohoto syn Oldřich udělil (r. 14I9, 25. května) měštaoům Stropnickým a obyvatelům vsi RauhenŠIaku a Šlaglesu, aby mohli o statcích svých řídi ti, *"•) a podával sem r. 1435 katolického faráře.*) V temže století také tvrz spustla a zboží její navždy připojeno k panství Novohradskému, na němž se připomíná r. 154I pměstečko Stropnice, při tom tvrz pustá." 7) benešov. . ěstcčkn Benešov s tvrzí tamější, která již ve ,14. století stála, upomína názvem svým na •zakladatele Beneše a poněvadž patřívalo pánům > 9 Michalovi c či z VeleHna, nacházíme zakladatele jeho bud" v Beneši Pyšném z VeleSlna, neb ve vnuku jeho Beneši Věrném (r, 1306—1322). Jisto jest, že stál již Benešov za Jindřicha z VeleHna, jenž tu někdy bydlíval. Tak na př. jest dána na Benešově roku i35o, 20. ledna listina, jíž řečený Jindřich zapsal klášteru Zlaté Koruny 100 hřiven stříbra na vsi své Nesměni.") TýŽ také Jindřich daroval r. 1352 faře Benešovské ves Jíndřichov.s) Po smrti jeho rozdělili se synové jeho Ješeki Beneš a Jindřich tak, že obdržel každý z nich třetinu hradu Velešina a mimo to ještě některé vesnice, při čemž se Jindřichovi mezi jiným dostaly Benešov a ves Skaleny Jakubovy, na niž on třetinu dluhu zapsaného klášteru sv. Koruny přenesl. lo) Odprodav bratru Benešovi díl svůj na hradě Velešině (r. 1359), žil odtud stále na Benešově, po němž se také psával. Nacházíme jej kolikráte jakožto pána podacího na pauství svém, r. 136a a 1369 podáva] faráře ke kostelu Benešovskému, r. 1369 vyskytuje se také jako patron kostela Sobčnovského. ") Roku 1368, 22. dubna založil kaplanství s novou kapli na tvrzi své Benešovské ke cti sv. Vácslava a obdařil nově dosazeného kaplana Zdeňka platem ve vsi Radčicich; vymínil si také, aby byl po smrti v téže kapli pochován a aby mše zádušní na spásu duše jeho slouženy byly.15) Přečkav bratry své (-*-j. r. 1361), postoupil r. 1372 právo podací o Soběnově bratřím Petrovi, Oldřichovi a Janovi z Rožemberka, ačkoliv mu právo podací skrze Jana z Kosové Hory přirčeno bylo. ,a) Kdy zemřel, není nám známo, víme jen, že po nem Benešov dědil Jan z A/ichalovic, držitel Vele-Šína, jenž roku 1383 obyvatele Benešova z člověčenství propustil a r. 1387 Velešin a Benešov p. Oldřichovi z Rožemberka prodal. Na konci 14. století podřízen býval Benešov úřadu Velešín-skámu. Za doby této nebyli posílání na Benešov purkrabí, poněvadž ') Archiv Novohradský (den halbn teil des mark tes zu Strob-nicz). a) Archiv Třeboňský. TýŽ BeneŠ zemřel před r. 1394 a úroky jeho v Kropšláce a v Rybném spadly na krále přes odpor Markéty vdovy po Benešovi (DD. 13, f, 146). a) Roku 1367 ještě patřilo podací klášteru Vyšebrodskému. 4) Lib. conf IV. B 9, VI. P 9. a) Stará kniha {na c. k. grunt, úřadě v Nových Hradech) f. 171. 6) Lib. conf. IX. H 5. ') Arch. kapitulní a Novobx. ") Pangerl, Goldenkron I21. ^ Trajer, Rudweiser Diözese p. 276. ,0) Pangerl, 1. c. 132. M) Lib. conf. I. C I, II. B 7, 9. »*) Lib. crect. ed. Borový I. p. 69. ,3) Archiv Novohradský. TVRZE NA PANSTVÍ NOVOHRADSKÉM. 257 nebyla zdejSí tvrz tak tTrda, aby poskytovala dostatečné bezpečnosti. Za druhého pana Jindřicha z Rožemberka (f r. 1412) byla již tvrz tato třebas ne zbořena, přece neobydlena a opuštěna (praedicta munitio ex certis causis jam est desert a ta), pročež i pán věčné kápl a os t vi při ni zřízené ke kapli sv. Jiří na hrade Krumlove přenesl, k čemuž dal arcibiskup Olbram r. 1397, 26. březla své dovolení. ') P ti e t ó tvra udrScla oc pr! mřatořltu nŽ A o 16- ntolett | v pnutvAníf jež učinil ke dskám ženským Petr z Rožemberka r. iS-ji, připomíná se „Benešov městečko i při tom zámek pustý s podacím kostelním." Jak se zdá, patřily k Benešovu vsi Pivonice, Radčice, Vlčnor, Dlu-hoště (Ottenschlog), Skaleny oboje, Popelice, Plžov, Lnžec, Ro-pětice, Visutá, Záluží, Klení a ves fary Benešovské Kamiratschlag (tuším Heinnchschlag) a Malonty.a) Na bývalou tvrz upomíná posud jedna část' mést a, která se nazývá Schloss, a spatřuje se ti ještě něco starých zdi. SVĚTVl Světvim nazývala sí česky ny-nějši ves Gschwend, od Nových Hradů jen přes vrch vzdálená. \J Nade vsí jest dvfir vnoiŽ vystavený a při nčm zámeček, tuším na místě starodávné tvrze. Statku zdejšího dosáhli okolo roku 1383 Petr a Zachař ze Žestova, tiším bratří, držíce také Olbram y a Kropšlák a užívajíce erbu přirozeného s kolika jinými rodinami kohouta. a) Po smrti Petrově seděl starší jeho syn Oldřich ria Světvi a Kropšláku, mladší Petr na Olbramcch; oba si Svéhohy od severu. vyprosili r. 1394 odůmrf v Krop-šláce a Rybném po n. Benešovi ze Stropnice. Roku i+ll darovali Petr Žestovec ze Světvi, Oldřich z Kropšláku, 2achař a Petr syn jeho ze Světvi kaplan st vi Stropnickému úrok 2 kop ve vsi Otěvěcích u Svin. Zachař věnoval potom [r. 1416) na platech svých v ftímovř, Otěvěcich a Třebci 125 top manželce své Herce a král Vácslav povolil toho roku jemu a Petrovi ze Svéboh (tusim synu jeho), aby se mohli spolčiti se strýci svými, syny Jana Romanka ze Sedlce a Pavla z Čejetic. *) Zachař a děti jeho všechny pomřely za husitských válek, a zboží rodinné v této krajině držel Oldřich. Týž zapsal roku 1435 dědictví své ve Světvi a Kropšláku Erazimovi z Michnic a Jankovi Žestovci ze Svéboh a zemřel nedlouho potom. Když pak odůmrf po neb. Zachařovi roku 1437 provolána a výprosnici někteří na Světvi a Kropšlák sáhnou ti chtěli, odpíráno jim v tom Erazimem a Jankem p:ed soudem dvorským a vznikla dlouhá pře, kteréž odpornici r. 1451 šťastně na vrch práva dovedli.5) Erazimův syn Viléfn držel sám. Světvi a Svébohy a pojímal r. 1488 za manželku Alenu dceru ryt. Hanuši Frejera z Weíssendorfu, jíž zapsal (17. února) 800 fl. rh. věna i s obměněním na tvrzi své Světvi (auf mein vesste Swíeťwie im lannde zu Beheitn in Strobnitzer pharr gelegen). Týž postavil potom CuknŠtein, na nejí sídlo své preložil a k němuž držel Světvi, jehož jméno pravé již v 16. věku v zapomenuti přišlo. 6) *) Libri erect. [V. p. v. 137, Notizenblatt .852, S. 3G0. Správci té kaple se s:ali r. 1368, 21. dubna Zdeněk Kamenický, r. 1369, 15. října Jakub OleŠnický, r. 1370, I. srpna Jan Vácslavův Pořešinský (lib. conf. I J 3, II. B 8, C 10). 2) Arch. kapituly Praž. XLIV 33, Pam arch. X. 348-350. 3) Fangerl, H. U. 96, 202, 239. Petr byl r. 1383 purkrabí na Novém Hradě. *) DD. 13 f. 146, lib. erect. IX. M 6, rel. tab. TJ. 129—130. -"') DD. 15 f. 211. *) Arch. Třeboň. Srov. děje Cuknšteina. svébohy. ř*es Svébohy (záp. od Nových Hradův) leží z časti v dolině, z části na návrši. Na východní straně vesnice jest staré stavení tvrze se dvěma starožitnými průjezdy, z nichž jeden na způsob acdmnÄttihti *íku Štukovím ubiulicn jcsl. TiTS i bývalá staveni dvorská k ni přistavená již dávno //ji jsou rozprodány. Nejslarši nám známý držitel jest Petr „ze Svejbohovic " Tomu Zachaři ze Světvi a Janovi Hájkovi z II o d čti na dovolil král Vácslav r. 1416, 3. července, aby mohli ve spolek vejiti se sirotky někdy Jana Romanka ze Sedlce a Pavlíka z Čejetic. ') Petr tento, jak se zdá, byl z rodu Žeslovcův ze Světvi. Syn tuším Petrův byl Jan ze Svébohův. Týž obdržel r. 1435 od strýce svého Oldřicha zápis na Světvi a Krop-slag11) a odpíral roku 1437 provoláni dědin po n. Zachařovi vedle a spolu s Erazimem 2 Michnic. *) Roku 1443 a 1445 byl přítomen a pečeť svou přitiskl k zápisům, *) jimiž Jan ze Dvorce některé dědiny prodával Zdeňkovi otčimovi svému. Jak od něho přešly Svébohy v drženi vladyk z Michnic, není nám známo, bezpochyby je držel již Erazim z Michnic (již roku 1474 mrtev), po němž byli t. 1474 dva synové, Vilém a Oldřich.5) Tento se psal v prvních letech na Svébo-zich, později na Cuknšteiní, Roku 1484, 24. dubna svědčil v dílčím listě bratří z Borovnice") a toho roku g. května v jistém listě Anny z Čemin ve příčině některých dlu-hfiv.') Vilém měl manželku Elenu, dceru n. Jana Frejera na Veisen-dorfu, a zemřel r. 1496; nad synem jeho Oldřichem byl poruČ-níkem pan Petr z Rožemberka. Roku 1517 byl již ženat s Nabkou sestrou SvojŠe z Velhartic na Nal-Žovech.8) Když roku 1541 dsky zemské shořely, vložil si znova ve dsky zboží svá otcovská, mezi nimiž se nacházela také tvrz Svébohy s dvorem popi. a vsi celou a několik vesnic okolních. 9) Svébohy drženy potom ke zboží CuknŠteinskému až do smrti Svojše Pouzara (t r. 1570) a vdovy po něm Lidmily z Dlouhévsi. (t r- 1 ST2)- Jak se Pa^ nápadníci a nápadnice po ní rozdelili, není známo, než to jest jisto, že Mikuláš Častolár z Dlouhévsi vsi Svébohy a Olbramy prodal Markét? a rVěšova, poručnici detí neb. Lifiolta častolára j. r. 1579, bratra Mikulášova). Ze zápisu o tom učiněného nejde najevo, prodával-li celý statek aneb snad jen svůj díl.'0) Později se vyskytuje v držení obou spoludědička Mikulášova Mliška s Dlouhévsi, sedíc na Svébozích s manželem svým Petrem Kořen-ským z TereŠova.1-) Mimo Svébohy držela vsi Radostice a Doudleby, jež roku 1575, 23. dubna panu Vilémovi z Rožemberka prodala" ') Relig. tab. II. 130. a) Arch. č. III. Sn. 3) DD. 15 f. 211. 4) Archiv Novohradský, „Jan z Žestovic sed. v Svuoyboziech." *) Rkps. bibl. Pr. 17, F 35, str. 136, 137. 6) Archiv Třeboňský ") Dvorský, Památky, str. 57. B) Rkps. bibl. Pr. s) Viz děje Cuknšteina. l0) DZ. 23, C 26. n) O ni při dějích Komařic. 37* •58 TVUZĽ NA PANSTVÍ NOVOHRADSKÉM. ' -í.v Zámeček ve Svébozích. Roku 1579 se urputně hádala s obcí Třeboňskou.') Po smrti Eliščině zdědila Svébohy dcera její Kateřina s TereSoiia, ta však (vkl. r. 1598 ve čtvrtek po neděli I^etare) „tvrze Svýboh se dvorem popi., s lukami, lidmi ve Svýbozich, rybníky, potoky, vodotoky atd " Petiovi K-Ořenskcmu prý ve dluhu 100 kop gr. č. postoupila.2) Vkladem téhož roku a dne u desk zemských učiněným prodal Petr tvrz, dvůr popi. a ves Vincentovi HulcSparerovi z HolSteina, panství Novohradského hejtmanu, za 2950 kop gr. ') Vincent byl asi od r. 1591 hejtmanem na panství dotčeném, kdež se vší pilnosti dobře hospodařil a důchody páně rozmnožovati hleděl. *) Mimo Svébohy držel také blízké Olbramy. s) Jakožto sluha pánův svých ze Švamberka vykonával bedlivě, co mu nařízeno bylo, a tím se také postavil na stranu císaři nepřátelskou. Zavřel sc pak na Nových Hradech, kdež zajat od Bukvoje, ale dosáhl od něho pardonu, byv nevinným shledán. Pokuty se sice nedočkal, ate tím více ji ucítila vdova zůstalá Žofie, jíž byly Svébohy a Olbramy vzaty a r. 1623, 22. května klášteru VySebrodskému prodánv. Ěj Reformační kommissí kraje Bechynského nařídila roku 1628 Žofii, aby opustivši vyznáni evangelické ke katolictví přistoupila,~j což ona nejen učinila, nýbrž i o navrácení statku Svébožského, ji omylem a nespravedlivě vzatého, usilovně pracovala. Práce její potkala se s výsledkem; r. 1631 navrácen ji statek, jejž však jen ještě dvě léta držela. Neb roku 1633, 11. června prodala Svébohy a Olbramy tvrze se vším příslušenstvím Maří Majdalénl hrabince Buquojové, -rozené hrabince z Biglia, za 13.700 kop míš. *) Od těch dob patřily Svébohy i Olbramy k panství Novohradskému. Tvrz zdejší ještě ke konci předešlého století objata byla nepatrným příkopem a bydleli v ni 2 poddaní panšti.5) Dvílr při tvrzi ležící byl na kousky poddaným rozprodán. ') Nějakému Fetrovi Korenskému vystrojil pan Vilém z Rd-žemberka svatbu (r. 1575, 13. února) v Krumlově, r. 1581 byl týž Petr hejtmanem na hradě K-rumlovském. Domníváme se, že to byl Petr náš a totožný s Petrem, jenž seděl až do r. 1566 na Záhoří u Vodňan, zdědiv je po otci svém Šebestiánovi (f r. 1563 —1566). Jiný Petr nejstarší řečený r. 1585 seděl na Komařicích a oženil se r. 1577 s Markétou Plánskou ze Žeberka (Lumír r. 1856, str. 450) a) DZ. 1084, T 21. a) DZ. 128, G 29. *) Březanův Vilém, str. 294. ;( Roku 1615 v rozvrženi berní se uvádí jako pán obou (str. 37). «) DZ 292, H 22, Bílkovy děje konf. 164. 'j Č. Č. M. 1843, E 10. 8) DZ. 29s, M 15 a 144, K 11 ") Schaller's Topographie, S. 138. OLBRAMY. ■^j)d Svéboh Čtvrť hodiny jihozápadně leží Olbramy l^"7 dvůr, kdysi sídlo rodiny vladycké, o jejíž osudech ■ drahně zpráv v dějích okolních sidel (Světvif Své-_ boh, Cižkrajic a j.) položeno. Roku 1394—M°5 ^ jmenoval se po Olbramech Petr Žestovec a žil n^V^_^g2) ještě roku 141i.1) V letech 1437—1459 držel JpyWfi^ Olbramy Oldřich Haracheř z Olbramuv, jinak /nj \ z Olbramovic.a) Ke sklonku téhož století koupili Olbramy Pouzarově s Michnic a drželi je r. 1543 ke statku Žumberskému. Později dostaly se Olbramy a Ž u m ber k k panství Cuknšteinskému a o vše se rozdělili. Olbramy držel k Cuknšteinu SvojSe Pouzar z Michnic a po něm manželka jeho Lidmila z Dlouhévsu s) Jeden z dědicův po Lidmile, Mikuláš Častolár z Dlouhcvsi prodal tvrz Olbramy s dvorem a ves, vsi Korošlák a Svébohy Markétě Častolárově z NeSova, poručnici děti někdy Lipolta Častolára z Dlouhé vsi, za 2635 kop mís.4) Markéta a nástupcové její přeložili sídlo své do Svéboh a tak tvrz Olbramská zanikla. Jak se dostala k panství Novohradskému, vypravováno již, cižkrajice. tarodávný název osady Cižkrajice pochodí od zakladatele osady Cuzkraje, jenž žil snad ve 13. století.") Pelhřim z Cilkrajovic (Pilgri-mus de Czuzraiouicz) byl snad z rodu Vít-kovcův; r. 1347 totiž nadal Petr z Rožem-berka kostel sv. Víta v Krumlově, aby tam byly čteny mše za pány Krumlovské a zejména také za našeho Pelhřima.*) O Jeníkovi z Ci&-krajova zmiňuje se k roku 1322 listina trhová hradu Choustníka.") ») DD. 13 f. 146, Pangerl, H. U. 238, lib. erect. IX. M 6. s) DD. 15 f. 21 1, arch. I. I. 4 1, Pangerl, H. U_ 294—296. a) DZ. 58, L 12, 88, H 27. Viz děje Cuknšteina. *) DZ. 23, C 26. 5) Jednou se tak nazývá jeden kanovník Olomoucký. (Erben reg., kdež jest chybné „Čúškraj.") 6) Notizenblatt, S. 447. *) Viz Veselého Choustnik, str. 6. O všech těch není jisto, jestliže z těchto Cižkrajic pocházeli TVRZE NA PANSTVÍ NOVOHRADSKÉM. 259 Konečně se připomíná k r. 1354, 13> červenci BeneS % Ci&krajic.1) V 15. století patřily Cižkrajíce Žestovcům ze Svitvf, kteří užívali kohouta jako znamení rytířského. Na počátku iS. století žili dva bratří nedílní Oldřich a Jan, každý o sobě zvláště hospodaříce, onen totiS na Klažařích, tento na CiXkrajicich, po kterých místech se také psávali. Po smrti Oldřichově zastalo několik dětí, jež vychovával strýc jeho Zachař ze Světví; po Janovi zůstala jediná dcera Kat ruše, jež zdědila obě vesnice a tvrze Cižkrajíce i Klaíary po zemřelých sirotcích Oldřichových. Když r. 1437 odůmrť v Klažařích po neb. Oldřichovi provolána byla, odpírala tomu Kat ruše skrze plnomoc-níka svého Vojtěcha % Jivovice, za nchož se byla tuším vdala.*) Od těch dob nacházíme oboje zboží v držení rodu Sudlic z Jivovice. Jakožto držitel Cižkrajic vyskytuje se nám r. I445 Mikuláš z Ji-vovice, jsa svědkem listu (g. ledna), jímž prodal Jan ze Dvorce nějaký plat, 3) a vyskytuje se také r. 1456. ') Nástupce jeho v drženi Cižkrajic Jindřich Sudlice z Jilovice vydal r. 1493, 24. února svědomí německé o jakési louce v městě Nových Hradech. Po něm následoval Jan Sudlice, jen£ prodal r. 1525, 3. května louku v Pecině pod mlýnem Havlovi bednáři ve Svinech.1) Když r. 1544 dsky zemské shořely, nemohl již Vácslav Sudlice z Jivovice poká-zati, jakým právem mu zboží Ciž-krajské přináleží, pročež si r. 1544 (ve středu po sv. Františku) zboží řečené, totiž Cižkrajíce tvrz, dvůr popi. s pop]., ves Klažary, tvrz pustou a ves v obnovené dsky zemské vložil.6) Po způsobe tehdejšího věku byl Vácslav milovníkem myslivosti a s jinými sousedy nemajíce dosti na svém překročili někdy i hraníce; touž příčinou pan Vilém z Rožein-berka psaní k nim učiniv, jich napomínal, poněvadž poddaní jeho sobě stěžují, že na obilích pro jejich myslivost* veliké Škody berou a že se nesmírně zvěř hubí, aby pru ritů v páně prázdni byli. 7) O Jindřichovi Otíkovi Brod-sítem z Labouně poznamenal Břežan ve svém životopise pana Petra Voka (jehoŽto služebníkem Jindřich býval), že byl člověk ctný, veselý a upřímný, jehož připovídka byla „fromm sein schadet nicht." Poněvadž se nikdy ne ženil a tudíž dědicův neměl, odkázal „tvrz Sickrajice*4 a ves Klažary posledním poříze ní n daným na Cižkrajicích r. 1605 na neděli Laetare synům strýce svého Jana Otíka, učiniv zároveň poruČniky své poslední vůle Dorotu z Janovic, Jiřika Kábu z Rybňan na Cuknšteině, Mikuláše Náhrobek Bradskŕho v kostele ve Svinech. ') Brandl, Cod. dipl. Vril. 205. *) DD. 1$, f. 211. arch. č. I. 421—423. 3) Archiv Novohradský. •) Pangerl, H. Urk. 288. s) Archiv Novohradský. ") DZ. 250, G 30. 7) Brezanův Vilém, str. 130. Vácslav r. 1554 jako svědek Keblanského ze Hvozdila na Keblanech a Albrechta Řehoře Pourar.i z Michnic na Olešnici. ') Zemřel toho roku 23. března okolo poledne a pochován ve Svinech stár jsa 85 let. Dotčený Jan Otik byl tehda již mrtev , zůstaviv vdovu Dorotu Rozenhonku z Janovic, syny Fridricha, Jindřicha, Jana KryStofa, KryStofa a Jiřika a dcery Alenu a Kateřinu. K dobrému tolika děti nesnadno bylo statek dělili, pročež brzo potom prodán. Nový jeho držitel Jan Vilém Jl.'icaň z KlinSteina vyskytuje se jako pán jebo v rozvržení sbírek r. 1615. Tento přidržev se stavův odbojných ztratil ještě před r. 1620 statek svůj, jejž osadilo vojsko císařské. Císař Ferdinand zastavil Cižkrajíce r. 1620, ig. květ. Dorotí Aulnerové z Rothholzu, ale po několika letech je zase vyplatil.2) Potom Míčan odsouzen jest r. 1623 dne 28. lední, aby statek svůj všechen v manství přijal, a poněvadž před tím dříve, nežli nález vynesen byl, díl statku svého Rudolfovi Trčkovi prodal, tak že týž prodaný statek do léna nepřišel, třetí díl té summy, zač tyž statek prodán, vzat jest k ruce královské. Od léna upuštěno, jak se zdá, a Elena AJičanovd z Kokořova (choť? a) dědička jeho prodala r. 1638, 13. dubna tvrz Cižkrajíce jako zboží zpupné Johanní Sudkoré ze Mnichu za 2750 kop miš.') Zlioži bylo tehda zadluženě a statek od posledních válek a drancováni Va-lonův spustlý. Když jej převzal několik let potom Martin Volfinger, nemohl jej již udržeti pro nával věřitelů. Roku 1650 dne 19. července odhádal jej místokumomík Adam Pecchius z Adlersheimu, a to tvrz pustou („v níž žádný bydleti nemůže, neb pokoje všechny pokaženy, střechy na nich pryč, toliko zdi samy stojí"), při ní pivovár, chlévy pusté, zahradu (vše v 600 kop miš.), role, louky, lesy, krčmu, ves, ves Klažare s mlýnem. *) Odhadem tímto stal se držitelem Cižkrajic Markvart BýSovec z Bý-Sova, potomek schudlc rodiny, jenž s manželkou svou Reginou Cernín-kou splodil děti Jana Vácslava. Frant. híarkvarta, Sylvii a Maxi-milianu. Roku 1669 zemřel náhle, pročež byla choť jeho několik let poručnicí dítek nedospělých, z nich? ujal Cižkrajíce roku 1675 staríi syn Jan Vácslav. ^ Tento zemřel r. 1G87 a pochován ve Svinech.6) Poněvadž se z dluhův nijak vybrati nemohl, dostal se statek po něm pozůstalý (r. 1708) věřitelům jeho.7) Byl potom léta v drženi Rajských z Dubnice a připojen roku 1745 k panství Novohradskému. Staré stavení tvrze, která bývala z kamene vystavena a šindelem kryta, dosud stojí. ') DZ. 132, P 14 — 18, Brezanův Petr Vok 210—211. *) Archiv Hlubocký. Statek se v listě nazývá „Schíschkreiss." 3) DZ. 304, L 26. *) DZ. 150, H 4—8. "j DZ. Ii5, A 12 a 396, D 26. 6) Sommer, Bud. Kr. 154. ") DZ. 38, G 29 — H 21. 2ÓO TVRZE NA PANSTVÍ NOVOHRADSKÉM. Vývod Bradských v jižních Čechách osedlých. Beneš Otík z Labouně J527. «533 Braxída t '555 t I. Ltibor Kořenský ip Vilém Ko-z Machovic 2. Frydr. Frokštein renský z Načeslavic Markéta Jan Markvart (1609 —1626) tt< Karel Koř. if Maři Mand. z Dluhé z Terešova Hedvika (ifioq) Lambert František (f 1696, 14. Dec.) Jetřich 1 cery Jan Jáchym (t 1732, 3O- Jun.) na Kališti a Viklanticích Ferd. Markvart (■(■ 1725, 22. Febr ) na Kyšperce a Orlici Markvart Hřebenář se Hřebene, syn MarkvartSv, získal ro*u 1557 ves Chodec, dav za ni ves Mečíkovice. Rozdělil se s bratrem svým Janem tak, že tomuto dal Mostky a Dsky a jiné dědiny a sám si ponechal Hřeben s příslušenstvím. Nemaje synův učinil r. i562 dne 31. července pořízeni takové, aby spadl statek jeho na dcery, jimž představil matku za pomocnici, a zemřel r. i505. Dcery se provdaly všecky.5) Máti a dcery prodaly tvrz Hřeben se dvorem poplužným a ves, ves Chodec se dvorem poplužným, vsi Hodonice a Dobochov Jindřichovi Slatanýři ze Slatanéř za 35ookop mis.; ale poněvadž tento zemřel, nežli statek zaplatil, vložily jej r. l577 (l5. října) JindřichoviPolepickému z Potepic, manželce jeho Veronice PoCepické ne Vchynic, jako mateři n. Jindřicha Slatanýře, a Janovi Jindřichovi, synu jich, ve dsky zemské. Tak trval Hřeben pu .i** ici v ui^ciii xouu az uu vymrcoi prime posloupnosti. Pani Veronika získala později též Počepice a převedla na sebe také díl mužův i syna svého. Majíc takto celý statek Hře- ) DZ. 2, A 22 a 175, A 9, DZm. 226, B 2, reg. 3, F. k. s. A 7, arch. Krumlov, a N ovobrad. Víc též registra panství Novohr. c 1613 v arch. Třeboň. ä) Arch. Třeb 3) Pangerl, H. U 207—208, lil>. erect. IX. M 6. Srovnej i čas. mus. 1867, str. 135. ') Archív Novohr "■) DZ. 12 K 36, 15 G 18, 62 C 29, 25i C 29. Březanův Vilém 18C. v. Vok 172. benský, prodala jej r. iSgo dne 10. října Janovi Vamberskému 2 Rohatec. Tento býval ve službách pana Petra Voka z Rožem-berka. 9) Nástupce jeho Bohuslav V. í R. držel Hřeben a Heršlák, z nichž r. i6l5 sbírky a berně odváděl.10) Poněvadž byl katolické viry, sproštěn jest r. 1C23 pokuty, v niž měl upadnouti, podporovav evangelickou vládu, ač ovšem ve skrovné míře. Dcera jeho (?) Lidmila Čdkovcova 2 Rohatec odkázala roku 1636 dne l5. května statky své Hřeben a Heršlák z polovice Dorotí Vamberské z Bo-huSic, dceři své, z polovice Jáchymovi, Karlovi Přemyslovi a Kryštofovi Janovi Čákovcu?n z Bohuíic, synům svým. Ačkoliv statek nebyl malý, přece nesnadno bylo jej děliti, poněvadž bylo na něm mnoho dluhův; z těch příčin a zvláště na naléháni věřitelův prodány oba statky, totiž tvrz pustá Hřeben se dvorem a vsí, dvůr a věš neršlák, vsi Chodce, Hoôoníce a Dobochov (přeď r. 1640) Janovi Hynkovi Vamberskému z Rohatec za 3375 kop.1') Tento ') Chmel, Regesten K. fr., DD. 16, f. 240, arch. Třeboň. Pangerl, H. U. 294, Notizenblatt 1853. S. 443. ') Arch. Třeboň, lib. oblig II. 118. 3) DD. 17, f. 284. *) DD 21, str. 381. Markvart žil ještě r. 1497 (arch. Třeb. a DD. 17, f. 284). 5) Arch. Třeboňský a Krumlovský DZ. 400, R 10 a 7 B 14. 6) Reg. dlužní Petra z R. ve Třeboni. 7) DZ. 25o, K 21, 4 D. 2, 7 B i5. ") Archiv Novohr. 9) DZ. 19 N 12, 172 N 13. Břez. P. V. 164—169. ,0) Rozvrž, str. 34. 1') DZ. i45 F 4, 147 F 5. TVRZE NA PANSTVÍ NOVOHRADSKÉM. -263 odprodal Heršlák (r. 1640) a držel Hřeben až do smrti své. Když zemřel, vidělo se poručnikům statek raději prodati, než na něm pro sirotky hospodařili; i prodán mistodržicími jakožto nejvyšŠimi po mění k y r. l65o dne 2n. července Marii MagdaUnž Bukvojovi de Vaux na Nových Hradech za 8100 kop mís". ') Tvti Hře-henská byla tehda zase opravena, ale spustla potem zase. Již na konci předešlého století se o ní nic nevědělo. mostek. Při silnici z Kaplice do Puchře leží ves Mostek (později Mostky i Mostce řečená) s malý m zámkem. Avšak to jest jen tak zvaný .nový Stok", okolo roku 1670 k bydleni vystavený. Stará tvrz byla již r 1673 opnstlá. Vcházelo se do ni čtyřmi stupni ze dvou stran na pavlač a odtud přicházelo se přední do velké světnice dřevené, v niž byl strop v několika místech naskrze propadlý, půda též propadena; při ni byly světnička (kancelář) a komora. Z téže velké světnice šly dvéře nahoru do sinky a z ní do malé spustlé světničky. Pod velkou světnicí a pod pavlačí byl chlív, pod světničkami vinopalna, v niž nacházel se kotel, a při ni byla sýrnice. Staveni celé bylo od spodku z kamene a ostatek ode dřeva a lepenice vystaveno střechou dokonce sešlou přikryto. -) Žibřid z Mostku připomíná se r. 1366—1369, maje za manželku Markétu, dceru Oldřicha Drochovce. Jiný Žibřid prodal a ji r. 1400 nějaké dědiny „u Mostkuv* a žil ještě r. 1437.') Nějaký Žibřid obdržel r. 1447 od-ůmrtí některé od císaře Bedřicha, jako poručnika mladého krále Ladislava. Byl to tuším Přibiklibřid s Mostku, jenž držel r. 1465 Omleničku a r. 1467 od Jana z Ko-žeroberka dvůr kmeci ve Hradišti koupil.*) Syn jeho Jan (r. 1478) prodal r. 1480 platy své v Újezdě kamenném a žil ještě roku i5i7, kdež učinil 10. září smlouvu s Petrem z Rožemberka o rybník pod Hradištěm.'') Plán hradu Louzeka: I. Cesta ke hradu ode dvora Louzeckého; 2. ná) DZ 306 C 22. 2) DZ. 29 Q 24 a 30 D 8. 3) Fan-gerl, H. U. 136, 139. 144. 148, arch. č. 1 421, zbytek listu v bíbl. Praž. *) Chmelová regesta, arch. Třeb. a Kovohr. DD. 16 f. 259, rel. tab. II. 381. Avšak žil tehda i Bohunek Žibřid (Pam. arch. XI. 640). *) Arch. Kruml.. Novohr. arch. č. VI., 321. Synové jeho tuším Petr a Bohuslav. (Reg. půh. r 1536 K 13) Hrady a zámky České in. Zdali ještě Mostek měl, není známo, ač velmi pochybno. Neb r. 1547 přiznali se Lipolt, Purkarl a Markvart bratři fířebemífové ze Hřebene i na miste Jana a Vácslava strýcův svých, že drží Mostek dvůr poplužný a ves celou od mnoha let po předcích. ') Po smrti starších dvou brati i držel Mostky Markvart. Po jeho smrti rozdělili se synové jeho Markvart a Jan, při čemž se dostala Janovi tvrz Mostky se dvorem popložuým, ves celá, vsi Dsky a Dobochov. Jan byl po třikráte ženat; dopisoval si s Harachy rakouskými o příbuzenství obou větví: české a rakouské ; avšak nepřijal názvu Harachův, jak se obecně za to mělo. Tyž zemřel r. 1610, splodiv s třetí manželkou svou Kliškou Kunašovnou z Ma-chovic syna Jana Markvarta, jemuž pořízením s\ým (d. na Mostcích r 1C09 ve středu po naroz. p. M.) statek svůj všechen odkázal. Jan Markvart usadil se na Deskách, kdež manlelce své Marii Mandaléně Sudkovně z Dluhé 1000 kop. miš. věnoval, a prodal r. 1627, 21. června tvrz, dvůr a ves Mostek Jozefovi Arnoštovi Šrejntlrovi a Ro-zeneka za 70.770 kop miš.1) Jozefův nástupce (syn?) Jan ArnoSt měl veliké svízele, poněvadž si z dluhův pomoci nemohl. Mostek proto se dostal po dvojích odhadech z částí Maximiliani AlíbétS Hamzové z Rozeneka (r. 1671), 2 části Vácslavovi Františkovi Kořenskému z TereSova (r. 1673), po kterémž synové jeho KryStof a Jan LukiíS následovali (r. 1681). Po Maximilianě a manželu jejím Janoii Hamzoví ze Zábě-dovic dostal se díl jejich r. 1686 dětem jich nezletilým Janovi Petrovi a Ferdinandovi Karlovi, ovšem pod poručenstvím osob k tomu nařízených. 3) Koku 1690 ujal statek Jan Petr; že však i on na něm hospodařili neuměl, prodán r. 1692 dne 24. listopadu soudem zemským Jiřímu Vilémovi Hartlovij primátoru v Budějovicích. Tento byl již r. 1687 konpil druhýdil, jejž poKo-renských Frant. Jáchym La-žanský z Bukové držel, a tak měl ve svém drženi celý statek Mostek.') Ještě se tu vystřídalo kolik držitelův, až přikoupen Moslek r. 1769 k panství Novohradskému. Plán hradu Sokolčí: I. Pláň lesní před náspem předhradským; 2. příkop; 3. předhradi; 4. příkop mezi předhradím a zadním hradem; 5. zadní brad se zříceninami věže branné a paláce. (Měřítko I : 2880. Sever nahoře.) ') DZ. 25o K 21. ') DZ. 13S D i5, 178 H I, 142 M 14, 294 A i5. (Srov. reg 59 F. k. 89.) *) DZ. 29 Q 24, 30 D 8, 116 F I. K 31. *) DZ. H7D27, 399 N 16, 402 F 18. Vizi DZ. 118J21. Mostek byl v ) 8. stol. nejvice v drženi rodin Budějovských. 38 Stráž Hrad. ezi Hradcem a Třeboní asi uprostřed v rovině leží městečko Stráž se zámkem či bývalým hradem, jehož věž, vysoko nad stavení vynikající, již z daleka se spatřuje. Město i zámek položeny jsou na výšině nad řekou Včelnici jinak Nežárkou, a to tak, že jest zámek na konci městečka a o něco málo výše položen, než ono. Týž skládá se z nového zámku a zbytkův starého hradu. Vyličiti, jak tento byl upraven a jaké měl části, není již možno. Tolik jen lze říci, že hrad, stoje na kraji skalnatého ostrohu, který na severu a východu k řece spadá, hlavně na ostatních obou stranách opevnění potřeboval, neb tudy se hradiště pozvolna k ostatní rovině sklání. Měl-li kdy nějaké pfedhradí anebo bylo-li městečko k němu jako podhradí přihrazeno, o tom nic v pamětech poznamenáno není; jisto jest však, že pivovár před zámkem ležící byl na místě tomto od nepamétných dob a že čtverhranná zvonice nad kostelem vedle školy stojící příliš od kostela vzdálena jest, než aby se za původní zvonici od dob nejstarších pokládati mohla. Spíše se pravdé podobá, že tu byla branná věž, hájíc předhradi a bránu blíže ní jsoucí, kudy se pohodlně ke kostelu farnímu choditi mohlo. Bylo li tomu tak, patřily ku předhradi či přední ohradě nynější škola, pivovár a místo mezi nimi nyní v sady proměněné, kdež se vedle vypravování Strážskych základy zdí nacházejí. Roku 1577 di se o místě tomto: „V přední ohradě mezi mosty noví pokojové s několika světnicemi, komorami, sklepy, v nichžto poctivá bytnost." Vlastrií neb zadní hr.id měl podobu čtverhranu a skládal se z hradeb, věže. paláce, několika malých stavení a nádvoří. Hradba byla vysoká a hrubá, měla dlouhé střílny a nad to byla opatřena pavlačemi na silných trámech položenými; neb tak lze souditi z děr, které se na severní hradbě nacházely. Východně byla hradba dvěma baštama sesílena. Palác stál, jak nasvědčují staří sklepové pod nynějším zámkem se nacházející, na západní straně hradu čili čáisti nynějšího zámku. Nynější zámek jest totiž zcela nové staveni. Okolo r. 1570 uhodil hrom do hradu a zničil jej skorém docela, tak že se zámek r. 1577 takto popisuje: Zámek ř>tráž, ačkoli z dopuštění Božího jest vyhořel, však zdi ohradní téhož zámku všecky ve své celostí z^tŕdy tv.*"*'1 ps^-r těr"i zdmi msr^třilf kuchyně, pfi^^i*na, S&l£|}y suché i podzemní zůstaly. V temže stavu nacházel se zámek r. 1594.') Potom tu postaveno malé stavení, a proto se popisuje r. 1654 zámek takto: Zámek Stráž jest od starodávna po zadu zbořený, však marštale přikryté k dobrému pohodlí; po předu štoček, dole k bydlení pro ouředlníka a nahoře dva pokoje k příjezdu panskému, dosti příhodné vystavený.2) Nynější zámek pochází tudíž teprve z 18. stol., povstav rozšířením dotčeného štočku. Stará věž, jediný větší pozůstatek starého hradu, dobře se upotřebila při postavení zámku; postavena jest do středu '] Arch Třeboň. Qi Urbář Hradecký. STR \Ĺ HRAD. 20=> jeno fasády, pokryta střechou moderní a ušetřila pánům postavení nové věže, bez níž přece žádný zámek staven nebýval. NejpamátnSjší části zámku a zbytkem hradu jest hláska čili velká věž již dotčená. K severu a východu jest okrouhlá, na ostatní strany sploštělá, tak že jest ostrou hranou k jihozápadu obrácena PuJobá se tudíž docela věži Svojanovské, s níž asi v jeden čas postavena byla. V podzemní části její jest hluboký sklep, bývalé vězeni, nad tím jest několik poschodí, z nichž každé obsahuje jen jednu světnici na podlahách a trámech ve zdech zasazených. S patra do patra chodívalo se a chodi doposud dřevenými schody na způsob řebřfkův. Do horních místností přicházelo světlo úzkými, čtverhrannými okénky, které se do vnitř čím dále tím více rozšiřují. V nejhořejším patře bývalo větší okno, u něhož se na starodávných kamenných sedadlech pohodlně seděti mohlo. Kdysi byla věž vyšší, ale r. 1710 dal hrabě ze Šternberka kus její 6" zvýši ubra.ti. Za oněch dob nestála věž ve staveních, jako stojí nyní, nýbrž vedle paláce, tak že se z nejhořejšiho podnebí paláce přímo k ní choditi mohlo. Hradiště Strážske jest přírodou jen na dvou stranách chráněno, a proto měl zakladatel péči. aby na ostatních dvou stranách náležitě zpevněnoao-hrazeno bylo. Nej-slabší strana jest západní, totiž skorém pouhá rovina, odkudž nepřítel nejsnáze útok uči-niti mohl. Zde bylo třeba opatření, a muř-íme za to míti, že tu byly hluboké a široké příkopy a hrubé zdi. Světe-cký vypravuje ve svých pamětech v archivu Třeboň ském (II. 294), že jsou okolo hradu „hodně staré valy a příkopy". Psal tyto paměti r. 1740, viděv snad ještě dotčené příkopy, kteréž později zasypali. Pod hradem jest starožitný kostel a Plán Stráže. Vysvětlení: I. náměstí; 2. pivovár; 3. bývalé předbradí a nyní volný svah; 4. zvonice; 5. kostel; 6. průjezd ke hradu;; 7. bývalý palác; 8. věže veliká; 9. dvůr s hradbami; 10. bašta okrouhlá; II. zámecký park. Měřítko 1 12880. k němu přistavena kaple sv. Michala. Na úpravě jich sta vitelské nelze nic pozorovati; taktéž jsou náhrobky vyšlapané s nápisy nečitelnými, rázu docela obyčejného. Avšak jeden z nich, zakrytý dřevěnou deskou oltáře, hoden jest podívání, poněvadž jest nejen ve spojení s osudy našeho hradu, nýbrž i u mělým svým provedením každému se zalíbí. Z nápisu na temže kameni poznávanie, že ležel pod ním „ma gnificus d. d. Hen ricus de Straž Je-rosolimi militiae in • signis ac supremus magister curiae re-gis Bohemiae". U- prostřed nápisu, na kraji kamene vytesaného, spatřujeme také pana Jindřicha, jak žil a jak se nosil. Tělo jeho pokrývá odění plátové, vlasy jsou sčesány v paruku podlé způsobu onoho času, ruce spjaty k modlitbě, neb pán klečí, prose pána Boha za odpuštění svých hřích ůiv. Neschází také štít s růží. Provedení ob.azu na rudém mramoru jest mistrné. Náhrobek manželky jeho Klišky (f 1444?) omšený má násobě pouze znak (kolmá břevna), který snad rodu Šáfgočúv náleží.') Páni ze Stráže byli mysli sice bujaré, ale při tom také pobožné. Jako u všech tehdejších pánův, tak i u nich vznikla touha, chiubiti se vzácnými svátostmi čili. nářadím skvostným s ostatky svatých, k čemuž se příležitost naskytla Jindřichovi ze Stráže r. 1378. Kněz Mikuláš kaplan (t. j. správce kaple) v Lomnici odňal toho roku od téže kaple některé ornáty, dalmatiky, kalich, monstrancí, misál, žaltář a j., což však později navrátil. Faráři Novosedlskému prodal knihu kositelní za 2 kopy 20 gr. Konečně se Svojšem ze Smržová prodal panu Jindřichovi ruku stříbrnou se svátos.mi, obraz sv. Vácslava, obraz sv. Jana Křtitele ') Popis náhrobků všech v Pam. arch II. 3G0. 38* í66 STRÁŽ HRAD Don Baltazar de Maradas vylupuje v třicetileté válce město Stráž, se svátostmi, kosť zasazenou ve stříbře, svátosti ve stříbře na způsob eiborií, kus kříže ve skle, což vše uschováváno bylo v truhlici, ale nyní skrze Svojmíra, purkrabě páně, na Stráž přeneseno. Za 12 kop, kteréž Jindřich dal za ostatky, koupena pro kapli kopa platu ve vsi Kolenci.') J) Acta jud. 1378, 2] Jul. STRÁŽ HRAD. 267 Slovutný kdysi v dejinách rod pánův Strážskych byl větvi bohatých Vítkovcův a nejbližši Sezemům z Ústí, s nimiž znak stejný: modrou rúži ve zlatém poli sdílel. Předkové Strážskych a Ostských opanovali drahně dědin při Lužnici a Včelnici od nynějšího Tábora nahoru až k mezím zemským. Jeden z nich, Sezema z Hradce, kterýž vesnice při Včelnici za díl svůj obdržel (po r. 1267), vyhlédl si místo při téže řece, jemuž se od strahování stráž říkalo, a postaviv tu v krátkém čase hrad, zval se již r. 1284 Sezemou ze Stráže.') Ačkoli o něm jakož i o potomcích jeho paměti zůstaveny nejsou, neváháme přece tvrditi, že synové jeho Přibík a Vilém se nazývali. Onen byl již r. 1358 mrtev, zůstaviv po sobě vdovu Keruši, dceř Smilovu z Lomnice (tedy i tetu svou), která měla věno na Borovanech a ještě r. 1359 ves Ždár držela.4) Vilém vyskytuje se v letech 1352—1354» jsa-obyčejně rukojmí za pány z Hradce, když nějaké zboží prodávali. I on byl již r. 1359 mrtev, a sirotkův po něm zůstalých ujal se strýc jejich Sezema z Ústi, probošt Týnský, a vykonával na jich dědictví panská prá- \Sk v 1.1359—1363-') Oba bratří byli se rozdělili a každý z nich držel půl hradu a několik vesnic; Vilémovi zejména patřila ves Novosedly. Po Přibíkovi zůstal tuším syn Jindřich ze Stráže. Týž Náhrobek Jindřicha ze Stráže. (Viz str. 265.) podával v 1. 1361 až 1374 faráře ke kostelu Strážskemu, přichází v jednáních pánův Hradeckých (r. 1364 dne 10. prosince), prodal r. 1366 dne 29. června pánům z Rožemberka 8 kop gr. platu ve vsi Mnišku, a vyskytuje se naposled r. 1378.4) Jeden ze synův jeho, 5) Přibík vyskytuje se od roku 1380 v rozličných pamětech Vítkovcův, r. 1389, 17. října mezi těmi, kteří ob drželi odpustky od papeže Bonifacia, a vl- 139i—r394 jako patron kostelaStráž-ského.e) Dědiny své ve vsi Kletci prodal Janovi ze Stráže, sed. v Kolenci, roku 1395. V ten čas vládli na druhém díle hradu synové Vilémovi/3^/"a Jan. Společně se vyskytuji od r. 1379 jako patronové kostela Novosedlského,T) a svědčí r. 1399, když založili páni z Hradce nový špitál ve Hradci na předměstí u sv. Vácslava. Jan se vyskytuje naposled r. 1405, an poručením královým zjednal mír mezi Čechy a Rakušany, ale r. 1409 byl již tuším mrtev. Nebydlel na Stráži, nýbrž seděl ve vsi Kolenci, kdež snad tvrz nějakou postavil, odděliv se od bratra svého Petra.8) Tento vyskytuje se nejednou v rozličných rodinných zápisech Vítkovcův a prodal ves Novosedly se dvorem a podacím za 300 kop panu Oldřichovi z Rožemberka, který mu ji zase Arch. Dráždan., ř. 704. Emler reg. 569. Použito dále spisu Wagnerova o pánech ze Stráže. 5) Viz děje Lomnice. 3) Arch. Třeboň., codex mon. Mariae Vallis, lib. conf. I. B 7, F 3. ') Arch. Třeboň., lib. conf. I. D 8, G 2, II. C 2, III. B 30 Dsky Brněnské IV. 340, 540. 5) Co mají Tomkovy Základy II. 84 o Stráži, rozuměti sluší o Vartemberku. ") Arch. Třeboň., lib. conf. V. H 7, K 6. :) Lib. conf. III. D 14, VI. Q 3. ") Balbín, lib. erect. VI. D 5, Archiv f. K. ô. G. XXXI., 294. 268 STRAŽ HRAD. v pořízení svém (r. 1390, 16. února) za 200 kop navrátili rozkázal. Naposled vyskytuje se r. 1412 mezi věřiteli pana Jindřicha z Rožemberka.') Dotčení strýci: Přibík, Petr a Jan nežili svorně na Stráži, kdež podíly své měli. Nacházíť se začasté v pamětech starých, že dva bratří, rozdělivše se, svorni mezi sebou nebyli, ale obyčejně přišlo k ústrkům, když synové jich následovali. Tak dělo se i na Stráži před r. 13S8. Na Přibikově dílu měl práva jakási strýc jeho Oldřich ze Hradce, bezpochyby skrze nějakou smlouvu nebo spolek, kterýž byli mezi sebou učinili. Petr a Jan shledávali v tom škodu svou, jsouce Přibíkovi příbuzenstvím bližší, a proto ve jmění jeho všelijakým způsobem se vkládajíce, s ním ústní a písemné pře začali a kyselosti množili. Opanovali polovici jeho hradu a čásí zboží, jež mu patřilo, také vzali Oldřichovi některé věci, které na Stráži choval, a lidu jeho škodu činili. Příčinu k tomu si brávali odtud, že jím byl Přibík peníze dlužen, které za něho a otce jeho vydali, a že s nimi měl všelijaké smlouvy, kterým vždy dosti neučinil. Aby však Přibík také na ně sáhnouti nemohl, zapsali hrad Stráž s vesnicemi a příslušenstvím dskami zemskými Oldřichovi a Jindřichovi z Rožemberka k věrným rukám, pročež i tito se jim r. 1388 dne 16. června zapsali, že jim náleží na Stráži toliko správa a nikoliv dědičné panství. Vidouce věci ty přátelé jich Oldřich s Hradce, jsa roku 1415 dne 25. března patronem kostela Strážskeho. Pak se vyskytuje v listě pana Menharta z Hradce (r. 1424, 30. března) Bť/iuše ze Strate erbu růže a v současných pamětech tři bratři Vilém, J>;n, Jindřich a sestra jich Markéta,3) 0 kterých ani nevíme, čí synové bylí. Bratří dotčení spojili veškeré dědictví pánův Strážskych, jichž jedna větev byla vymřela, a potom se rozdělili. Jan zdědil Fugl-hauz či zboží Kletecké, Jindřich měl Stráž, k níž nabyl později Přerova, Kamenice, Rečice a jiných zboží (těchto dvou jako dědic Sezemův z Ústi), Vilém konečně měl Drahov. Na Stráži vládli Jan a Jindřich, majíce ka-/.uy puluviui. Dotčeni tři jjcuii byli věrní přívrženci učení Táborského; z těch příčin účastni byli mnohých jednání veřejných 1 soukromých. *) Jan byl od císaře Sigmunda r. 1437 do obnoveného soudu zemského povolán, rozsoudil a smířil r. 1443 Jana z Hradce a Táborské, a připomíná se potom častěji až do r. 1452. Nejslavnějšim pánem z rodu Strážskeho byl Jindřich ze Strate. Vážností svou vynikal již za bojů v husitských, jak vypravováno v dějinách Lomnice, jsa jedním z předních náčelníkův nad Tábory. Když zemřel císař, přidržel se Jindřich pánův těch, kteří volili za krále Albrechta Rakouského, a povýšen byl potom na královského radu; r. 1438 byl od krále poslán do Krakova, aby zde jednal o důležité věci s králem Polským. Nepořídil tu sice nic, ale vrátiv se domů, byl obdarován drahým kožichem, jakž bylo u Polákův obyčejem. Po smrti Albrechtově účasten byl všech jednáni veřejných, zejména poselství k císaři do Vídně, sněmův do Prahy i jinamkoliv svolaných, také proslul jako věrný přívrženec jednoty Poděbradské. Ve válkách této jednoty měl zlé postavení, maje hlavní své panství prostřed mezi statky pánův z Rožemberka a z Hradce, úhlavních protivníkův Poděbradských. Proto držel na Strážsku jakéhosi Matěje kováře a jiné pěší, kteří u něho stav majíce, vycházeli po silnicích, lidi nepřátelské strany šacovali a zase do Stráže útočiště měli. Často sedal Jindřich na soudě zemském a učiněn jest r. 1459 pro svou ') Arch. Třeboň, a Hradec, arch. č\ III. 475. a) Arch. Třeboň, arch. č. II. 317—321, Pnpr kniha str. 15—17. s) TJb. conf. VII E 12, arch. Hiadec. arch. c. III. 496. Srov. náš díl I. str. 97. 4) O bratřich těch vypravuji: Popr. kniha I. 13, archiv český, Palackého dějiny, Pam. arch. II. 360, Kodex Talmberský (srov. děje Dráhová a Fuglhauzn) a archivy Třeboňský a Hradecký. napomenuli je ks svornosti a přivedli je k tomu že se v Budějovicích s předními Vítkovci a jich služebníky sjeli a jich mocné výpovědi podvolili Roku 1388 dne 6. listopadu vypověděli mezi nimi Jan z Kožemberka, Jindřich z Hradce a Sezema z Ústí, zdvihajíce mezi nimi všechny žaloby a nechuti, tak že každý ke svému přišel, „aby svoji dobří přátelé byli a v pravý mír vstoupili, a více sobě dřevrích věcí ve zlosti nezdvihali." Vymíněno i to, kdyby přes to přátelsky s sebou nechtěli býti, aby Iruh druhu týden napřed otvořitým listem po urozeném a osedlém poslu odpověděl. A že tu svornosti potřebí bylo, dokázalo se později. Ke konci téhož stjleíi činěny jim loupežníky mnohé škody na zboží Strážském, a Bcřita z Putec chtěl Stráž zlézti aneb ztéci. *) Po Přibíkovi držel díl jeho TI M Víi.C HiLi-'l1 1 Ŕ x t* k t r. [■ b j ľ; Znak v kostele Strážském. STRÁŽ HRAD. 269 věrnost nej vyšším, hofmistrem, ve kterémž úřadě až do smrti své zůstával. Když byl r. 1461 Petr ze Stráže zemřel, dědicův po sobě nepozůstaviv, vyprosil si Jindřich na králi Jiříkovi (r. 1462) všechen nápad královský na panství Strážském. ') Náhrobek jemu postavený dí o něm, že byl „ Jerosolimi militiae insignis", odkudž někteří nekriticky odvozovali, že byl mistrem Strakonickým. Jisto jest, že se pan Jindřich jednou do Jeruzalema odebral a dlouhou tuto pouť vykonal. Staré paměti vypravují, že na té cestě „rozličné a divně věci viděl a zvláště že s žoldánem, Tureckým císařem, mnohé řeči měl, kteréž by sloužiti mohly ku potěšení Čechům, přijímajícím pod oboji způsobou; o čemž ten pohan také rozmlouval s ním řka: My slyšíme, že mnozí křesťané jinak a jinak o svém bohu věří, nebo jedni přijímají svú ceremonii pod jednu a druzí praví, že maji přijímati pod obojí způsobou, a tak se křesťané nesrovnávají u víře. Pan Jindřich odpověděl, ie tak jest. Pak žoldán k tomu řekl: Já raději bych tomu bohu sloužil, kterýž dává jisti i piti, než tomu, kterýž toliko jisti dává a piti nic."*) Pan Jindřich zemřel r. 1466 dne iď. ledna a pochován v kostele Strážském. Vývod posledních pánův Strážskych. Jindřich ze Stráže 1361—1370 Přibik 1388—1395 Jan 1388 Vilém I4I7—1431 Jan 1423—1452 Jindřich I423 t I466, 16. Jan. Markéta 1423—1449 v Jarka ze Hridku v 1 Eliška t '444 v Vilém z Chlumu f 1434 2. Kateřina z Kunštátu Anežka 1446—iz86 Vácslav Eliška Michal 1457 f j. 1470 Jí"k 1457 f "474 Kateřina v Mikuláš Vrbík z Tisnúc 1433—1450 1465 veliké jeho bohatství mezi potomky po přeslici (r. 1Ď93, 17. listopadu). Stráž se Žirovnicí dostaly se Anně Lucii Šternberské ze Chlumu. 4) Anna Lucie (f r. 1702) a manžel její Adolf Vratislav hrabě ze Šternberka, pán na Zásmukách a Často-lovicích (f r. 1703], nestarali se také o zámek Strážsky, poněvadž bud v hlavních městech nebo jiných sídlech svých přebývali.1) Mladší jich syn František Leopold (fr. 1745) držel Žirovnici a Stráž za díl svůj a měl za manželku Marii Annu ze Švarcenberka (t r. 1757). Znaky obou manželův spatřují se na oltáři v kapli sv. Michala, kterou bezpochyby znova upravili. Avšak roku 1715 dne 8. května prodal statek Strážsky Marii hraběnce z Valdšteina a kommissarům soudem zemským zřízeným k ruce nezletilého Františka Josefa hrab. Černína z Chudenic, bratra hraběnčina, za 83.119 fl. 4 kr. a 1800 fl. klíčného.6) Pán tento došel příštího roku let svých a ujav Stráž, držel ji k panství Hradeckému. Teprve za několik let stala se Stráž statkem samostatným, a postaven tu nynější nový zámek. Koupil ji František Josef rytíř Jungwirth, ale prodal ji zase (r. 1752, 24. března) Prosperovi hraběti Berchtoldovi z Uherčic za 107.000 fl.7) Roku 1796 koupil Stráž Josef sv. p. Hillgartner z Lilienberka, po němž následovali roku 1800 Josefa z Lilienbornu a r. 1811 Jan Frant. Lippa. Od tohoto ji koupil r. 1811 Karel Ludvík sv. p. Leonhardt (f r. 1864). Syn tohoto Dr. Heřman Petr (nar. r. 1809, 12. března) byl mimořádným professorem filosofie na universitě Pražské, pilným botanikem a horlivým žákem a stoupencem filosofa K. Krausa, s jehož dcerou Sidonií r. 1841 se zasnoubil. Byl pán dobrotivý a zůstal ve vděčné paměti zejména posluchačům universitním. Panství Strážske jest dosud v držení jeho příbuzných.8) ') Beckovský II. h. 255. a) DZ. 145, L. 23, archiv Hradec. ') Balbin (Mise. IXI. 86) di: „deserta, perlustravi". *) O tom a předešlém Claudius (Die Herren von Neuhaus) a Rull (Monografie Hradce). *) O nádheře tehdejší svědčí mimo jiné to, že jel r 1694 Adolf Vratislav ze Stráže do Budějovic na pouf, maje v průvodě svém 30 osob a 36 koni. (Exc. p. arch. "Wagnera v Třeboni.) B) DZ. 491, N 2-') DZ 590, A 26. ") Děleni a skupováni panství Strážskeho od r. 1864, kteréž se snadno najde v hlavni knize desk zemských, j«me sem nepojali. Hrady a zámky České III. 39 Tvrze v okolí Stráže. lutová. lom, jak a kdy se Lutová pánům z Rožem-berka dostala, nemáme zpráv žádných, a to proto, poněvadž se prodeje a trhy takové ve dsky kladly a tyto r. 1541 shořely. Také se zdá, Se patřila* Lutová r. 1359 pánům z Land-šteina, o řemž bucftež děje Nových Hradúv přirovnány. Blízká ves Chlnm neb Chlumec patřila již ve 14. století panu Jindřichovi s Roíemberka, jenž r. 1395, 11. března kněze v Lutové podával a r. 1399, 19- srpna dvůr svůj poplužný tudíž v Chlume od starodávna (ab antiquo) pnstý prodal Peltratě šafárce a hospodyni ve špitále Třeboňském za 28 kop gr. Jindřich z Ra-dostovic byl tu r. 1397—1401 purkrabí. ') Když po smrti téhož pána (f r. 1412. 28. července) skrze poručniky jeho sirotků smlouva o opatrováni statkův jejich r. 1412 dne 14. srpna učiněna byla, k nižio všickni purkrabě přivěsili pečeti své, nacházel se mezi nir^i také Jan z Hodonic, purkrabě na Lutové.a) Pornčuik statkův Rožem-berských Ceník z Veselé vyskytuje se r. I414, 23. května jakožto patron kosleld zdejšího, roku 1419, 30. května podával již sám mladý Oldřich.3) Od druhé polovice l5. století plynou nám zprávy o Lutové hojněji. Oldřichův syn Jan e Roiemberka hejtman v Slezi prodal r. 1458, 23. dubna dvůr v Lotovém se 2 lány dědiny „zachovalému muži Francovi z Hanušovic, však aby ho mohl zase vyplatiti." *) Týž Jan pak zastavil ještě toho roku platy v Pilině, Lurové? Chlumn, Snchdole, Suchdolci, Kramolíně, Velkých a Malých Jilovicích, Kojakovicich, Branné, Zalyui, Ledenicích, Miletině, Štěpánově, Bo-šilci, Skrbkově, Lhotě, Ponědraží a Stoječíně měštěnínu Hradeckému Hanušovi Gnauerovi od hory a jeho manželce Dorotě. 5) Viděli jest z toho, jak málo si tehda páni Lutové vážili, pokládajíce ji jen za přívěsek panství Třeboňského, neb tvrz Lutovská byla za vlády Oldřichovy spustla, byvši bud od Táborfiv pobořena, buď od pánův opuštěna.') Když r. 1478 úředníci panští dvůr panský v Lutové opět prodali, psal Řehoř Klaríc panu Bohuslavovi ze Švamberka o tom. že z tvrze -ještě drahně zdi stoii" a že se Dokládá toho dvoru za 2 lány, a to prodali za 8 kop a pánům výplatu vymínili.') Ves Lutová zůstavši při panství Třeboňském do r. 1S08, dostala se potom k panství Bystrickému,8) u něhož zůstala až do odloučeni se zboží Chlumského. Dvůr v Lutové stal se ještě jednou samostatným statečkem a stará tvrz opět obnovena. Volf starší z Krajku odprodal ok. r. 1554 dvůr v Lutové AfikuláSi Ruthartovi z MaleSova, jenž byv již před tím ve službách Rožemberských, přijat jest r. i565 za hejtmana na panství Třeboňské ') Archiv obecní v Třeboni, lib. conf. V. M 4, lib. erect. IX. D8. 1 Arch. č. V. 26—27. s) Lib. conf. VII. D 8, L 5. ") Archiv Třeboňský. ') Tamže. 6) Když se král Vladislav r. 1477 vojensky do Rakous vypravil, položilo se vojsko jeho v noci ze 27. na 28. května u vsi Lutové a Chlumu a okolí silně zhubili (arch. č VI 150) ') Světsckého paměti I. 36—37 (v archive Třeboňském) ") Vok z Rožemberka osvobodil rokn l5o5, 4. března obci Třeboňské rybníček Zářebi n Lutové ode všech platův (archiv obecní v Třeboni). Petr z Rožemberka učinil r. l5o8 směnu s Kunratem Rrajtŕcrn z. Krajki* /m* JJyitHci, a sice obdržev od nčho ves Cep, dal mu za to ves Střibřec < jedním svobodnikem a rybníkem ve vsi ležícím, vsi Lutovou a Chlum, lesy Lutovské a Chlumské a 2 rybníky řečené „na Záhřebi" a ,oa Vysokém Brodě" (archiv Třeboňský), čímž se pak stalo, že Lutová a Chlum připojeny k panství Bystrickému, k němuž již dříve blízká ves Žiče náležela. Z té příčiny dal Petr obci Třeboňské, když jí r. l52o, 23. dubna list n. Jindřichův (r. 1399) potvrzoval, za dvůr pustý v Chlume jisté jitrné louky (archiv obecni v Třeboni). a potom proslul mnohými opravami na témž panství. Smlouvou učiněnou r. 1567, 2g. července prodal Ruthart dvůr v Lutové se v£ím příslušenstvím panu Vťlťrnorvi z Rozemberka za 3UO0 kop m. a vložil mu jej ve dsky zemské. Dcern měl Ruthart, pokud vímt-. jen jednu vdanou za nějakého Mostníka, jež roku 1572, 23. záři v Berouně zemřela. Vilém konečně postoupil r. 1577 Iádm.la Vitanov^ká z Vlčkovic j 1617 Petr * 1551 f 1586, 13. Febr. na Komařicich Ctibor * 1552 -j- 159. Vilem * 1554 [ 159! (?) na SeJle Karel * 1558 t 1619 •f Markéta ze Žeber li a na Komařicich ip Kateřina ze Hřebene na Zborové ip Lidmila ze Hřebene «• Markéta ze Hřebene f C I59C Jiřik na Zborové Ctibor f 1C59 Karel + 1C45 y Anna Chrtovna ze Rtína Jozue * 1578 f 1653 v Kateřina Kunašovna z Macho vic David * 1579 t 1C00 Vácslav František f 1681, 28. Apr. tí' Anna Eliška Kořenská z Terešova LukáS * 1580 f tC40, 24. Apr. u- I. Lidmila Vitanovská 2. Marjana Rozvadovská z ľsčšova Krvštof •O ') Archiv Třeboň. DZ. 4 D 2. s) DZ. 7 F 9. Kšaft dán r. 1544, 23. listopadu 3, DZ. 12 B 18 2;6 KOMAŘICE ZÁMEK. Krystyna vdala se za Jiříka Kořenskéko z Tereíova, jenž r. 1561 od Viléma z Rožemberka přijal v nájem platy v Kojakovicích, Zvíkově, Suchdole, Cepich a louky jisté v 1500 kop. ■) Oba manželé v letech 1505 a 1566 tvrz zdejší obnovili a v nynější zámek přestavěli.2) S manželkou svou splodil Jiřík 4 syny, Petra, Ctibora, Viléma a Karla, a mimo to ještě patero dcer.3) Zemřel r. 1568 a pochován jest ve Střízové. Krystyna odkázala (r. 1568 v pondělí po sv. Jiří) všechen statek svůj dotčeným čtyřem synům svým, nad nimiž učinila poručníky Kryštofa Kořenského z Terešova a ve Svinech Trhových, Jana Kunaše z Machovic seděním tudíž a Adama Boubínského z Újezda sed. na Třebomyslicích. Zemřela r. 1573. 4) Zboží bratřím po matce připadlé obsahovalo tvrz a ves Komařice, vsi Pašinovice, Rankov, Hůrku, Petrovice, dvůr popi. a ves Sedlo, vsi Kosov, Stropnici, Malši, Strážkovice, v Todni, Něchově, Čeřejově a Doudlebích dvory kmecí. O to všecko zboží rozdělili se bratří a r. 1580 sebe dskami zemskými ze všech nároků propustili. Petr a Ctibor dostali Komařice s vesnicemi některými.5) Vilém obdržel dvůr Sedlo a ves s dílem Rankova a Todně, Karel konečně Hůrku a Kosov ke zboží svému Zborovskému. Čeřejov před tím odprodán k Újezdci. Z bratří těchto zemřel Karel nejpozději (r. 1619) a Petr, jenž se nejstarším nazýval, nejdříve. Roku 1585 učinil ještě poručenství o dítkách svých a roku 1586 již zemřel v 35. roce věku svého i pochován jest v Praze v kostele sv. Jindřicha na Novém městě Pražském. Z manželství jeho s Markétou ze Žeberka pošli synové Jozue, David, Lukáí, Jáchym, Jan a Ruprecht Petr. Markéta ovdověvši odebrala se do Svin Trhových a tu bydlíc v domě Alžběty Kořenské z Kovanína, zemřela na morní bolest asi r. 1596 v sobotu před sv. Kateřinou. Pohřbena jest tu ve Svinech. Před svou smrtí prodala roku 1591, 11. března díl sirotkův na Komařicich strýci jich Ctiborovi.") Tento Ctibor řečený starší (později nejstarší), seděním na Komařicich a Sedle (toto měl tuším po Vilémovi), pojal za manželku Lidmilu Hřebenářku ze Hřebena. Zemřel bezdětný r. 1592 a v Střizově pochován; statek jeho, jakož zemřel bez pořízení, připadl právem na bratra Karla.7) Karel zemřel v Třeboni roku 1619, zůstaviv 3 syny, Jiříka., Ctibora a Karla, kteří roku 1623 dne 10. února o statek otcovský se rozdělili, tak že dostali Jiřík Zborov, Ctibor Komařice a Karel Sedlo. *) Týž Ctibor prodal r. 1623 dne ió. října ves Komařice s tvrzí a dvorem popi., pivovárem, příslušenstvím a krčmou, vsi Pašinovice, Stropnici, mlýn Hanzlovský s krčmou, Strážkovice s krčmou, Petrovice s dvěma krčmami atd. knězi Gangolfovi Scheitingerovi opatu, Jiříkovi převoru a všemu konventu kláštera VySebrodského za 45.000 kop míš.9) Gangolfův druhý nástupce Jiří Wendschuh (r. 1641—1668) v kapli sv. Bernarta, která na tvrzi se nacházela, oltář r. 1653, 9. listopadu posvětil.,0) Klášter přikoupiv ke Komařicům také Sedlo, Strádov, Habří a Čákovec, to vše podržel až do dnešního dne. 2. Rodinné příběhy. ejednou jsme v těchto knihách na to ukazovali, jak předkové naši na čerstvém vzduchu žijíce a zdravím překypujíce bujností unášeti se dávali a nezřídka takových výtržností se dopouštěli, že my nyní se jim divíme. Neb naše pokolení nedává zášť, nepřátelství tak upřímným a hrubým způsobem znáti, jako se stávalo na onen čas, poněvadž vyšší civilisace všechny formy pronášení a projevování citův měnívá a ušlechťuje; na místo kordův, tesákův a kyjův přišly nyní jehly, ovšem nikoliv opravdové. Že však při rozličné formě smýšlení a tužby lidstva se nemění, dokazují níže položené dva listy poselací. Uroz. p. p. JoStovt z Rozumberka a na Krumlově, pánu mému milostivému. Uroz. p. p. můj milostivý. Vaší Milosti službu svú vzkazuji a Vaší Mti. ve zdraví ščastnýho příjezdu přeji jako pánu svému milostivýmu. A miley pane V. Mti. prosím, že to ráčíte pro mne učiniti, jestli že jest jí věc možná, že ráčíte sestru mou Johanku do některýho času paní Jí. Mti. za služebnici přijití a já V. Mti. chci toho po všecky časy zasluhovati chci, půkad má možnost naj-veyše postačí. S tím dajž se pán Bůh V. Mti. dobře míti. D. v Komařicich tu sobotu po památce boží 1. 1530. Lipolt z Hřebene. ') Archiv Třeboňský. 2) Sommer 189, 192. ') Lumír ročník 185C, str. 450 atd. ') DZ 18 A 19. 5) Těmi asi, jež se při dějinách r. 1623 vyčítají. Oba se totiž psali seděním na Komařicich. K určení dílů použili jsme především reversu v DZ 21 D 2. Ostatně se i Ctibor r 1589 seděním na Sedle nazývá. Viz i DZ. 66 J 10. 6) DZ. lby O 28. Po smrti matčině byl poručnikem sirotkův strýc Karel pán na Komařicich; když pak Jozue r. 1600 let svých dosáhl, tu mezi ním a-» poručnikem o vydání dílův otcovských a učinění počtův smlouva strýcovská (r. 1600, 14. března) učiněna (DZ. 174 J 24). ') Viz rozvrž, sbírek r. 1615 na str. 36. *) Arch. DZ. XVI. 5. Srovnej Bílkovy děje konfiskaci na str. 294. s) DZ. 292 L 23. Vklad se stal r. 1623, 7, prosince (DZ. 141 L 7). 10) Trajer, Diözese Budweis 79. KOMAŘICE ZÁMEK. 277 Ĺ/rez. vladyce Lipoltovi z Hrebená a na Kemařicich příteli milému. Službu svú etc. Oznámeno jest nám, kterak by ty Voldfichovi zen San jeho nočni služebnici Markýtu, kteréž jest on statku svého véřil a jemu i škodu učiniti na něm měla, a ty že by ji při sobě míti měl, ježto jest nám s podivením, poněvadž ty svú dobrú, poctivu, šlechetnú, oddávanú manželku, jak zprávu máme, máš, a při tom prosil nás týž Voldřich za opatření. Protož abychom my té věci vyrozuměti mohli, a v tom pokudž ouřadu našemu náleží, slušně a spravedlivě se zachovali, tobě toho den pokládáme ten čtvrtek po sv. třech králích najprve příštích, aby ty túž Markytu před námi a pány a vladykami, radú krále JMti. na týž den v hodin 18 postavil a tu vyslyšíce my obě strany v tom se spravedlivě zachováme. Nepochybujem, než že tak, jakžť píšem, se zachováš. D. v Praze v sob. po sv. mládátkách 1. 1531. Jindřich Berka z Dubé. Vol)art Plauknar z Kyn$f>erka.v) Ze všech pánův Komařických snad byl nejtišší a nejmírnější Ctibor Dráehovskv a DrdcJwva, a to snad proto, že zdráv nebyl. Již roku 1531 psal panu Petrovi z Rožemberka, že byl u doktora páně z Pernšteina, který „daleko mu Hp měšec vyprázdnil, nežli hlavu." Ale přibytím Kořenskýck do krajiny zdejší nastaly nepokoje a sváry nejen na Komařicích, nýbrž i v okolí. Jak jsme již jednou propověděli (I. 215), byli Kořenštl velmi bujné mysli, tak že muži zbraněmi a paní zlolajným: jazyky často sousedům svým byli na postrach. Kryštof Kořenský z Terešova byl náruživý lovec a často psy zapouštěl, tenata lécel a s chrty honil, neohlížeje se na to, máli z toho jiný škodu. Pro tu jeho myslivost brali velikou škodu poddaní pana Viléma z Rožemberka, pročež i pán (r. 1559, 12. ledna) Kryštofovi a jiným čtyřem myslivným pánům své grunty zapověděl, neb pouhé napomínání nebylo nic plátno. Kryštof uchýlil se potom do Svin, kdež si koupil nějaký dům a pole. Osobou svou nepodléhaje právu městečka, nesl nicméně jakožto držitel pozemků městských všechna břemena, jako sousedé. Tak i manželka jeho roku 1562 dne 6. září, když Kryštof do Prahy odjel, jednoho svého čeledína a druhého souseda placeného na ponůcku vypravila. Byla asi hodina na noc a Bartoš pekař, rychtář ve Svinech, obcházeje městem podlé povinnosti své uslyšel povyk a křik. Šel totiž blázen Vácslav po dolejší straně náměstí a dotčení hlásní se Samuelem písařem páně a jedním pacholíkem krejčovským šli po straně hořejší; Vácslav podlé způsobu svého bláznovského zavýskal a písař „se mu porouhal" a na něj blekal (t. j. po jehněti křičel). Ihned přikročil k němu rychtář řka: „Proč povyky noční činíte, sobě ani žádnému pokoje nedáte?" Odpověděl písař, aby mu v tom nerozkazoval, že jeho pánem není, že má on pána jiného. Dí rychtář: „Pojdte do panské kázně (do šatlavy)!" Nechtěl písař jiti řka, že nemá proč, a když ho rychtář vyzýval, aby přece šel, řekl, že vždy nepůjde. V tom jej rychtář dvakráte žilou uhodil a písař mu prchl. Kázal tedy rychtář, aby jej ten soused hlásný honil, ale ten se zpěčoval, řka, že písař nic neudělal. I jal se ho rychtář biti a vzal jej do šatlavy. Mezi tím přiběhl i čeledín, který byl na hlásce a křik uslyšel, k šatlavě a sousedu pomoci chtěl; i s tím se strkal rychtář, poněvadž písaře honiti nechtěl, a lál oběma, že jsou zvyj. zrádci té chudé obce Nazejtří přišel rychtář před dům Kryštofův a volal na písaře, aby šel do šatlavy, ale on jiti nechtěl. Křik ten uslyšela paní, která ležela v nemoci a nevědouc, co se děje, lekla se velice, až ji panna Kateřina pověděla, aby se nic nelekala, že jen chce rychtář písaře do šatlavy vzíti. [ vzkázáno rychtáři, aby tak nechal až do příchodu páně. Když pán se vrátil a jednoho dne (20. září) se svými přátely za stolem seděl, přišel také rychtář do domu za jistou příčinou a šedna potom za stůl a věc svou vyřídiv, učinil pánu žalobu na písaře s tím oznámením, že povyky a neřády nočně činil, i žádal, aby jej do vězení vydal. Odpověděl pán, že se mu nevidí tak učiniti, poněvadž mu příčiny neoznámil, a podával rychtáři této cesty: „Vidí-li se Tobě, abys sobě jednoho nebo dva přátely vzal i Vojtěcha písaře, a já chci den položití a pokudž křivého uznám s těmi přátely, chci Tobě za spravedlivé od něho učiniti." Cesta ta byla dobrá pro zemany mezi sebou, nikoliv však tam, kdež úřední osoba jednajíc z práva snížena býti měla na pouhou stranu před nějakým novým nebývalým právem. Proto odpověděl Bartoš: „Tehdy mi toho pane nevěříte? Vy mě nemáte oč slyšeti proti němu, neb nemám poručeni od žádného, ani od JM. pána, než toliko já mám vyšší úředníky a JM. pána, aby mne slyšeli, a Vy nemáte v tom moci mne s ním slyšeti." Žádal ještě jednou, aby písaře vydal ä rievydá-li, ia v toni pána J. M. chlédsíi chcs s že Kryštofovi čeládku vezme kdežkoli a trestati bude. Písař stál před stolem a rychtář se naň sápal řka: „Zdá mi se, že bych tě byl roubil, kdybych tě byl dopadl." V tom také žilou na stůl bil. I vida Kryštof, jak se rychtář před těmi pány nenáležitě choval, napomínal jej, aby hněvu přemoci se nedal, že není dobře, když hněv rozum přemáhá, než aby rozum hněv přemáhal. I jiní jej pamatovali, když neustále se zlobil. Tu řekl Kryštof: „Abys věděl, potvorníče, poněvadž nechceš ode mne toho přátel podání přijíti, že ty se mnou ') Arch. Třeboň. Reg. 5 F. hejtman. I. C 4. 278 KOM AH 1CE ZÁMEK. ani s čeládkou mou nic činiti ani rozkazovati nemáš a ublíží-lif co, chci já každému od nich za spravedlivé učiniti." Rychtář již s dostatek rozlobený vstal ze zástolí a řekl tykaje pánu: „A ty také můj pán nejsi, nerozkazuj mi — v tom žilou na stůl mrštil — vím dobře, jaké poručení mám." Tím zahájena ve Svinech vojna mezi sousedstvem a stranou Kořenskou. Kryštof by byl rád se mstil rychtáři, ale neměl k němu jiné právní příčiny, nežli že ponocným jeho zrádců nadal. Poslal k němu piny s poselstvím, zna-li se k těm slovům, a rychtář jako pravdomluvný muz neodepřel (21. zaří). Obě strany stěžovaly si nyní u pana Viléma z Rožemberka. Následek těchto nechutí byl takový, že se sousedům zemane, kteréž i čeládku svou mimo právo městřiké míti chtěli, znechutili a když Vilém Chlumčanský z Přestavlk se ve Svinech zakoupiti chtěl, poslán jest k němu rychtář (dne 6. října) s tímto poselstvím od obce: „Kdež jste toho žádostivi, abyste zde sobě koupili a Vás aby za souseda přijali, i v tom jsme zůstali, že Vás ani žádného zemana zde více míti nechtí." Kryštof jsa přítomen — neb řeč byla v hospodě u Severynky—takto mluvil k rychtáři: „Nerad toho slyším, že sobě stav náš tak málo vážíte, ježto jsem se k vám bohdá vždycky sousedsky choval a vy mnohdykrát ledajakéhos pobudu, lotry, zloděje mezi sebou míváte a je trpíte, a toho starce, jenžto se vždy dobře choval a chová, míti nechcete, ježto mu JM pán, jakž praví, povolení dáti ráčil, aby sobě koupil na JM panství a poněvadž pak vůle v tom JMti, nebude po vidi vaší, bude po vůli JM. páně." Rychtář vece zkrátka: „Pán nám v městečku nerozkazuje." Zemanstvo okolní stálo ovšem na stranťi Kryštofově. Když byl Bartoš okolo sv. Havla na Žumberce u Jindřicha Pouzara, řekl tento: „Neměls toho p. Kryštofovi Kořenskému v domě jeho učiniti, zles udělal, pomni, co tobě z toho přijde." Ale rychtář dal odpovčd na to: „Necht mi pak z toho přijde, co chce, co jsem před sebe vzal, s ním vykonám." Hněvu svému ulevoval rychtář na nejedněch místech, řka na pŕ. u Severynky, že „sem ty zemany čert nosí." To vše donášelo se panu Kořenskému a kyselost rozmnožena tím, že poslal rychtář do domu jeho biřicku a posměšně mluvil, „chce-li, aby k němu biřicky neposílal, aby bydlel na tvrzi," dobře věda rychtář, že pan Kryštof nádherné tvrze nemá. Obé strany vedly při svcu u p. Viléma, posílajíce mu své právní průvody, svědomí a j. Pan Vilém pak nemoha věc tu hned před se vzíti, sliboval nicméně, že stranám rok na Nových Hradech položí a Svinenské, budou-li právi, zastati, nebudou-li spravedliví, trestati připověděl. Ještě na konci toho roku žádal Kryštof cedulemi řezanými, aby mu byli postaveni na radnici někteří sousedé k obvinění, ale potom ta věc beze všech psanic dlouhých umlkla. Dostačilať bezpochyby vážnost Vilémova, aby byl zjednán pokoj. ') Eliška, manželka Petra Kořenského, který seděl ve Svébozích, byla paní zlá, pánovitá, zlolajná a hašterivá. Z neznámých příčin uvalila na sebe hněv manžela svého a kázala se sama. ve věži zavřití (r. 1577). K té věži lidé chodili jako na pouť a někteří si brániti nedali, aby s ní mluvili, neb bylo skrze zed dobře slyšeti. Eliška učinila hejtmanu Novohradskému asi troje psaní, žádajíc, aby lidem pána z Rožemberka bylo zapovědíno tam choditi a hlásným aby v tom pokoj dali; i učinil tak, ale nic plátno nebylo. I LtI-i 1 t, ^1. rl i na níl'/lími'" V v ^ 1 í f H l t .1 V" 1Q9 T*nVirftíVl1 11 f* 1 T"l 11 I sHltli i v. Oí^IC t j *_ t , > ■ ........ , - - ■ ' t J ^ J na ......jI v. • . | -" .— ■ - J"C| f--------- ----■—, že ji chce dáti vylámati. V neděli svatodušní od Benešova a odjinud přišlo lidu dvou set i víc, a tak ti hlásní a ten pacholek, kteří byli na věži, poslali k hejtmanu, oznamujíce, že jim ji mocí vzíti a vylámati chtí. I poslal tam své pachole na koníku, aby přezvěděl, co se děje. A tak uhlidavše pachole jeti, utekli ze vsí, než dvě ženy z Benešova již počaly zdi těch dveří lámati a byly již vylámaly něco kameni, ale uhlidavše pachole jeti, utekly také. Mezi tím i paní vylámala mnoho zdi a kamení na hromadu snosila, chtíc v té věži poklopu dosáhnouti. V pondělí (dne .27. května) v noci přišli nějací lidé k té věži a někteří mluvili s hlásnými a jiní zatím ty zazděné dvéře vylámali. A tak vzavše ji, nesli ze vsi ven a hlásní nic říci nesměli. Oblekli ji do plunder havířských, dali jí zástěru havířskou a klobouček, tak že mezi nimi skrze město šla a tu za farou na ni s vozem čekali a ji odvezli. Janek pacholek, který ji hlídal, běžel napřed k panu Kořenskému, který byl ve Svinech, ale nebylo ho doma; tak paní zbudil a když ji mimo dům vedli, na ni ukazoval, že ta to jest, aby jí klobouček sňala, že ji pozná, ale pani Kořenská toho učiniti nechtěla. Zlá žena byvši takto soustrastí lidu poddaného z vězení vybavena, nevrátila se zase do zdejší krajiny a ještě i Krčina, regenta Rožemberského, jakožto domnělého původa svého vybavení řečmi urážlivými se dotýkala *) Jestliže dělívali sídlo mezi dva bratří, má.lo kdy mezi nimi svornosť byla, neb neurčité druhdy rozdělení statku příčinu dávalo ke svárům. Tak i Petr starší a Ctibor hospodaříce spolu na Komařicích, nejednou se přeli doma a před soudem, poněvadž se o některé dědiny sporné shodnouti nemohli. Roku 1575 přijel Ctibor s čeládkou, vozy a voly na louku Peltrovu na Mlyništích u Strádova a tu trávu posekanou a v seno sklizenou pobral. Něco takového opakovedo se i roku 1577 na téže louce. Toho roku již přišlo mezi oběma ke skutkům násilným, tak že Ctibor Petra a poddané jeho zbil a okrvavil, a Petr C tibora J) Březaoův Vilém na str 130, archiv Třeboňský. ') Bíeianuv Pclr Vok CS—69, Miitheilungen XIV. 256. TVRZE OKOLO KOMARIC. 579 sekerkou v hlavu škodně zranil. Jiného času bil Petr poddaného Ctiborova sekerou tak, že na něm kabát zsekal. Jako nějaký loupežník číhal Ctibor r. 1580 dne 27., ledna na Viléma starSího Kořenského s Tereítrva, když jel z Doudleb skrze les Bor nad Roudnickém a moha pokojně cestou svou jeti, přece k Vilémovi řečí se nutil a ustrojiv se k bitvě, jej potom zbil. Když pak v únoru roku 1581 s týmž Vilémem na Hrebene se setkal, zase mu řečí příčinu ke svádě dal a jej zbil. Za nových ústrkův povstalých mezi Petrem a Ctiborem r. 1583 přišel Petr do Hůrky, kdež rychtáře škodně zbil a potkav později sedláka z Pašinovic, an nesl poselství cd Ctibora, zbil jej suchými ranami, poněvadž mu týž člověk listů vydati nechtěl ') Jak se zdá, provedl Petr přece svůj úmysl a dotčenému člověku listy vzal, počíhav naň v noci u Komařic. Proto mluvil o něm Ctibor r. 1583 v Třeboni, že jest falešník a zloděj a že cti nemá. Když bylo záští mezi oběma nej větší (r. 1584), přiběhl Ctibor do výhně kovářské v Ko mařicích a volal tu na čeládku Petrovu takto: „Povězte pánu svému, ať má na mne péči; kde naň přijdu, že jeho biti budu." Měl tudíž tolik rytířského ducha, že napřed záští opověděl.2) Pro bujnosť svou bývali Kořenští od některých nenáviděni, pročež i Jiřík Čabelický ze Soutic r. 1628 na. hradě Pražském o Ctiborovi Kořenském mluvil takto: „Lepší jsou Čabeličtí nežli Kořenští; nejsou ještě hodni Kořenští, aby Čabelickým sloužiti měli, a kdybych ho šelmu dole napadl, pomlátil bych ho, až by z něho.....pištěla."3) Tvrze okolo Komařic. sedlo. CSedla ípůl hodiny jižně od Komařic) postavena tvrz teprve ke sklonkn ifi. věku,*) když odděleno ljl,^od Komařic jako zvláštní díl. Osudy jeho až do fr. 1623 vypravovány v dějích Komařic. V dotčeném roce dostaly se za díl Karlo-vi Koře n s kéin u z Terciová tvíz Sedlo od kamene vystavená, ale na větším díle „spustovaná," dvůr popi. dosti výnosný, pivovár pustý, ves, vsi Tcjdeií, Krchov a Rankov. £) Později drželi Sedlo se Strádovem a jinými statky Jan Řepický ze Sudoměře (f r. 1637) a dcera jeho Judita Kateřina vdaná po prvé za Josefa Arnošta Šrejnara z Roze-něka, fi) po druhé za nejakého z Řisnice (f r. 1662). Po smrti dotčené pani vznikly rozepře mezi Al&bétou, dcerou její, jíž byla statek svůj odkázala, a Jane?n AmoHem synem, ktertmuž roku 1667 na sondn zemském za právo dáno, tak že se potom v Sedlo a Strádov uvázal ') Později přikoupen statek Sedlský ke Komařicům. omlenička. Jd Raplice na západ při potoku, který se tuším Útěška jmenoval, jest ves Omleniěka se zámkem, 1 bývalou to tvrzí. Ves patřila původně ke hradu Porešinu a odprodána r. 1363, 8. září Přibitém z PořeHna JeSkovi a Odérad, od něhož ji koupil r. 13É4 dne 25. Července Oldřich z Drochuv.%) Potomci jeho, řečeni Drochovci z Pláně jinak z Omleničky, seděli tu více než století. Oldřich měl s manželkou Jitkou syna Oldřicha (r. 1361 až 1403) a dceru Markétu. Tento Oldřich daroval r. 1350 dne 30. srpna se svolením manželky své JaTky pul lán n v Suchdole klášteru Vyšebrod-?k4íun, aby íeciÍ! G2n s 2a j?br* prrdky rÄ ?InfbÄch bf*ř!c?! yjpc*- ') Reg. k. s. 20 F. L 7, JI 17, 20, K 7, 8, 12, 15, R 6, 7, S 19, 26. F. A 10. 5) DZm. 160, L 27—29. 3) DZm. 152, E 2—3. *) Cásť vesnice s platy patřila až do r. I459 kaplanství ve Svinech; toho roku postoupena Ofce ze Zahrádky a manželu jejimu Oldřichovi z Plané. (Arrh ve Svinech.) Potomek tohoto Petr Dro-chovec z Pláni prodal pied r. 1543 dvŮT popi. a ves Sedlo Ctiborovi a Dráčkova, který je pripojil ke Komařicuni (DZ. 4, D 2). *) Arch. DZ. XVI. 5. 6) DZ. 112. C 28, I45. L 29, 49, F. k. s. f. 489. 7) DZ. 113. M 36, 114. K 20. ■) Archív Xovohr. „dorf zu Wenigem Omlťwicz." Hrady a zámky České III. minali. Zboží své vložil ve dsky k věrné ruce pánům z Rožemberka, učiniv je takto ochránci svých dětí. ') Synové aneb vnnkové jeho (ale zajisté synové nějakého Oldřicha) byli hratři BohunSk a Oldřich s Omlenice (t. 1457). Onen prodal r. 1461 obci Bnjanovské louku na Vitíně, tento daroval (r. 1466) klášteru Vyšebrodskému les Hcry nad Pláni ležící, aby pamatoval spaseni duše otcovy na každý rok vijjiliemi a mší zpívanou. N. Sudek z Dluhé A.dam 1523—155G Petr na Omleničce 1523—'551 V Hedvika z Protivce Jindřich 1523—1559 Jam 1570 —1589 Jindřich 1579 t j- 1625 Samuel na Skupečném na Omleničce 1575—1610 U' Anna z Grynperka__._ Adam na Skupeěrjém 1615-I055 Adam 1025 Jan Kryštof Jan Jindřich 1652, 1666 if Eliška Lidmila Dohranovská f c. 1G79 Jan t c. 1652 if 2. Kateřina Slavkovská ze Sonova "j- 1654 Mikuláš Jindřich Tehda seděl Oldřich na Pláni, odděliv se již diive od bratra Bohunka. Tento jakož i dcera jeho Eliška zemřeli před rokem 1465, a dvůr v Omleničce (s tvrzi) a platy v Tiché a Blažkově dostaly se Přibikovi Zibřidovi z Mostku. Syn tohoto Jan (r. 14781 vyprosil si také odůmrť a právo, kteréž míval k „Umleuičce11 Pnbik Hřebenář ze Hřebene (r. 1497)1 a připomíná se ještě r. 1S21, kdeř na Omlenici Petrovi z Rožemberka peníze zapisoval. 3) Petr Žibřid z Mostku prodal r. 1546 Omleničku tvrz, dvůr a jeden dvůr kmeci s řekou Útěškou, jak to po otci svém zdědil, Druiiovi oáaiovct i lAoéjovic za 100 kop, al(! jak se zdá poutě zápisně. Neb když potom Omleničky Petr Sudek s Dluhé dosáhl, koupiv ji r. I-S48 od Diviše za 262'/s kopy, soudil se s ním Žibřid (r. l55l) vině jej, že mu vkročil „v tvrz Mileničku* ') Pangerl, H. U. 97, 123, 136—137, 143, 170, 176, 210, zlomek listu asi z r. 1400 v bibl Praž. arch. Třetoň. s) Liber oblig. Treb. I. 27, Pangerl, H. U. 296, 3i5. 3) DD. 16 f. 259, 17 f. 284, arch, Třeboň. Koku 1524 Beneš a Bohuslav bratři Žibř. v Omleničce. (Reg. 3 F. k. s. D 7.) 40 2 6o TVRZE OKOLO KOMAŘ1C. se dvorem, potok za hůrkou a řeku v TěŠlovských a Benčických gruntech. ') S manželkou svou Hedvikou z Protivce splodil syny Jana, Jindřicha a Samuela* kteří po otci Omleničku, po strýci Jindřichovi ves Cártle zdědili. Jindřich dostal za díl Omleničku, ale získal také od Jana (r. i ^84) díl jeho na Cártlích a věnoval (r. 15&7> na této vsi 300 kop manželce své Anně z Grynperka. Koupil také od mateře své díl Dubného, jejž později za dva dvory a ves Omlenici vymenil, a roku 1601 zboží Vracovské s mlýnem Chodců pod Omlenici.a) Žil ještě r. I6i5, ale zemřel v bouřích následujících, zůstaviv syny Adama, Jana Kryštofa a Jana. Adam sc neměl kolik let k děleni, až jej teprve Jan (r. 162í) před úředníky menší obeslal.3) Při dělení ujal Jan za svůj díl O ml e nič k u i Omlenici, o nichž již r. 163], nepožívaje valného zdraví, pořízení své ucinjl. Děti po něm nezůstalo a jedinou dědičkou byla manželka jeho Kateřina Slavkovská ze Šonova, ale ta musila statek zadlužený r. 1634 dne 16- října koupili, aby jej svým nazýva t i mohla. Vdala se pc druhé za Jiříka Kryštofa Šmidaura 2 Ober-TVelsu, jemuž umírajíc (f r. 1654) statek svůj všechen odkázala, 4) Tento také děti neměl a poručil prnto OmleniČku sestře své Anně Zuzaně" v. Weidlingen u. Ičittersberg, poněvadž mu v čas nouze mnoho dobrého učinila a u manžela svého tolik dovedla, že mu hezkou sum m u peněz půjčil. Zemřel r. 16S6 a Anna Zuzana o kolik let později. Dcery její Maři Majdalěna vdaná Häcklbergerova a Zuzana Elea- govskému patřila Omlenička do r. 1709, pak se tu po 70 let několik na mnoze rakouských rodin vystřídalo. 8) Roku 1778 koupil OmleniČku klášter Vyšehradský. Zámek (který r. 1829 shořel) byl roku 1727 dobře vystaven, nahoře i dole sklenut a šindelem pokryt; v nčm bylo drahně pokojov, komor atd. a celý byl obehnán železnou mreži. T) vracov. b»l hodiny cesty od Omleničky k západu jest véska fVracov, na jejímž miste někdy dvůr, tvrz a vesnice stávaly. Jan z Vracova byl r. 1312 purkrabí na Pořešíně a držel též vsi Vynězdo a Sviní hlavu. Rynart a Jan z Vracova koupili s Ojiřem knězem kláštera Milevského asi r. 1400 nějaké dědiny u Mostku. Pozdější držitel Chval s Kolentc (přip- již r. 1484) prodal r. 1499 ves Obce panu Petrovi z Rožemberka.*) Syn jeho Jiřík Chval t Kolentc odkázal umíraje (asi r. 1537) tvrz. dvůr a ves Vracov Markétě t Bilance, manželce Vdcslava Ivana z Trojan, která je r. 1544 sama a r. l553 s dcerami svými Krystynou a Englburk držela. Dotčené paní a panny prodaly Vracov r. 1553 Jindřichovi Ojiřovi z Protivce a na Rímové za 325 kop gr. č., od kterýchž dob držen Vracov k Kimovu a Dubnému.9) Roku 1601 dne 27. května prodal Častolár z Dlouhévsi, poručník děti n. Jáchyma Ojiře, tvrz pustou Vracov a ves celou s mlýnem pustým ve vsi a druhým mlýnem pod Omlenici řečeným Chodců Jindřichovi Sudkovi t Dluhé za 1450 kop miš. ") Roku 1628 seděl „v Bracově" Jan Kryštof Sudek z Dluhé, jenž toho roku ke katolictví přestoupil;11) týž byl Vracov dostal za svůj dil. Bratr a dědic jeto Jan seděním na Omlenici a Cártli prodal r. l65o dne 28. února tvrz Vracov s pivovárem a příslušenstvím Lvovi Kalichreiterovi z Kolickreitu a ve Lhotce za 2000 kop míš.13) Později přikoupen Vracov k Omleničce a dvůr lidem rozprodán. ') DZ. 25o, K 10, 7 L 10, 8 Q 5. DZm. 63, C 22. ') DZ. 166, O 32i O 37t 22 E 13, 23 K 5, 176 E 12. s) Rozvrž, sb. 35. DZm. 117. Viz i Čas. Mus. 1843, 209 a Bílkovy děje koní. na str. 579. ') DZ. 144. F 3, 299 Q 10, 261 D 3, 113 K 24. s) DZ. 261. H 8, 113 K 33, 479 B 17. Viz i Sommer's Budw. Kr. 179. ") Viz Trajerfiv popis str. 2<}5. ') Excerpta p. arch. Wagnera. ") Arch. Třeboň. Pangerl, H. U. 368, zbytek listu asi z r. 1400 v bibl. Praž. °) Reg. 6 F. k. D 1, DZ. 25o. C 12, 2S1. A 24, 11. A 27. Hled toho při dějinách Římova. I0) DZ. 176. E 12 a 131. Č 9. Viz i 177. Q 9. ") Čas. Mus. i843,'209. V. Bílkovy děje konf. str. 579. ") DZ. 306. M 6. " . římov. Id Velešina na sever při Malši leží ves Řimov kolkolem kapličkami obklopená, v niž zámek na místě bývalé tvrze se nachází. Původně tu bývával ve vsi prostý dvůr. Mikuláš z Řevn&vic prodal r. 1401 (13. Uvrtna) dvory l"<_#vnžvie# fl Rímov s části vesnic Vilémovi ze Hlavatec a Ofce manželce jeho za 100 kop. ') Synové jeho tuším byli Jan Roubík seděním na Habři a Vilém Kozák se Hlavatec, jenž seděl na Římově. /f Oba byli přátelé pověstného Srailka ze Křemže CvQ a pomáhali mu v jeho půtkách, zejména r. 1425 proti Pochoméřům Rožemberským.*) Synové Itušim Vilémovi byli Jan Kozák, Petr, Aieí, a dcera Petra. První dva seděli na Rímově a prodali r. 1449 nivu mlynáři pod Revněvicí. Za to koupil Jan r. 1454 platy ve Vesci, obdržel r. 1464 zápisy na Netřebice a lidi ve Velešíně, opověděl s Oldřichem a Ondřejem Roubíky r. I468 císaři Bedřichovi a toho roku (I. ínora) dvůr svůj ve Vesci člověku svému pod „kalprecht" prodal.9) Petr měl kromě syna Viléma dcery Johanku a Máchnu, jimž r. 1472 statek svůj Rimov, Řevněvice a Vesce zapsal přes odpory Alšovy, který se na ně táhl jako syn od otce ještě neodbytý a neodsazený. I žaloval naň Aleš u samého krále Vladislava, a ten rozkázal proto (r. 1474, I. srpna) Jindřichovi a Vokovi z Rožemberka, jichž služebníkem Petr byl, aby Petra buď ke právu aneb k podání té pře na mocné oprávce přiměli.') Mezi tím zemřel (r. 1473) Vilém, jenž od otce svého dvůr v Hlavatcich za dil obdržel, bez dědicův; statek jeho vyprosil si Aleš a vyhrál při svou r. 1488. Také si vyprosil r. 1473 odúmrti na zboží Řimovském po n. Janovi a Petře, a vyskytuje se až do r. 1493 jako pán jeho, soudě se mezi tím s Litvínem z TodDě, který si byl r. 1488 nějaké odúmrti po Petruši z Hlavatec vyprosil.8) V držení Římova, Dubného a Habří následovali nyní synové Janovi Mikuláš, Ctibor a Oldřich.*) Ti se rozdělili o ně r. l5o5 dne 6. května, při čemž obdržel Ctibor za svůj dil statek Kímovský, který držel i po opětném rozděleni. Týž byl íenat dvakráte, r. l526 s Apolonou ze Štatemberka a po druhé s Annou z Pláně, ovdovělou pjiřovon. Před smrti svou (f r. IS48) podělil děti své i pastorky a pastorkyně. Statek Habří a Řimov tvrz se dvorom a vca dal r. 154I Jindřichovi a Jiříkovi bratřím Ojířurn 1 Protivce. Tito si podrželi jen Řimov a rozdělili se oň tak, že se dostaly Jindřichovi Řimov s manským dvorem ve Lhotce (na Sviní louce) a Jiříkovi Řevněvice.7) Jindřich hospodařil dobře. Koupil r. l552 dvůr v Markvarticích a ves Horní Řimov, r. 1553 díl Omlenice a Horšova a r. 1S70 Hamr a Mečikovice. Za to prodal dvůr Lhotku (tehda již vysazený) r. 15S4 obci Budějovské. Až do r. l566 byl úředníkem pánův Krumlovských, ale toho roku, jsa již velmi stár a nevelmi na zdraví dostatečen, přidělen jest ke kanceláři.*) Ze synův jeho měl mladší Joachym Hamr a Vracov, starší Ctibor Rímov, k němuž i Dubne získal (r. 1590). Bylť Ctibor v mládí svém statečný a pravdě rád svědectví dal, ovšem po způsobe tehdejším.9) Zemřel asi r. 159I, a Řimov i dům v Krumlově dostal se bratru jeho Jáchymovi. Týž odkázal pořízením roku 1S9Č v pátek po sv. Linhartu zdělaným tvrz a dvůr Dubny, dvory |a tvrze) Řimov á Hamr, vsi Řimov Horcí a Dolní, Dubne, Vracov, Mečikovice, Třebin, Pláni Věžovatou, Strádov se dvorem, v Blanském, Branišově, ') Rel. tab. I. 59O. Ostatek Římova měli Žestovci. (R. t, II. 129.) ") Arch. ě. VI. 477, arch. Třeboň. *) Arch. mus., rel. tab. II. 260, arch. Třeboň, a Budějovský. *) DD. 21, 283, archiv Třeboň. 5) DD. 16 f. 149, 261, 17 f. 272. Roku I4S9 svědčí Vilém Roubík z Hlavatec a z Římova v listě, jímž piodává Kateřina z Hlavatec ves Vesce Hořejší Kašparovi Hajdarovi měštěnínu v Budějovicích (Arch. Budějov.) 6) Viz rel. tab. II. 489, kde však psáno Albrecht, též arch. Třeboň, a Budějov. ') DZ. I B 10, J 29, 7 J 21. 8) DZ. 10 H 8, 11 A 27, 17 B 8, Březanův Vilém str. 167, arch. Budějov. ■) Viz Reg. 18 F. k. s. J 2—3. TVHZK OKOLO KOMARIC. 281 Markvarticich, v Horní Vesci c. t. m. synu svému Ctiborovi. Koku následujícího zemřel. ') Mladý Ctibor byl dvě léta pod poručenstvim mateře a potom Častolára staršího z Dlouhévsi; ale tento dobře nehospodařil. Po Jáchymovi zfistalo drahní řetězflv, prstenů zlatých, koflíků stříbrných, penéz za několik tisíc a Jáchym sám téměř nic dlužen nebyl, fl přece odprodány Vracov, Hamr a jiných zboži s 9100 kop miš. Po smrti Častolárově nebylo tu počtů, také některé listy, jistoty a klenoty scházely, pro něž Ctibor až do r. 1606 se syny jeho se soudil. P oku 1620 zkusil Ctibor, jenž £ evangelickými držel, velké svízele, avšak když r. 1622 dne 19.listopadu nad nim soud vynesen, že pětinu svého zboži propadl, byl již mrtev. Ferdinand II. zastavil napřed Řimov na 4 léta, ale potom prodal „tvrzku Rímov" se dvorem a vsí a ves Blansko Janovi Oldřichovi hnileti na Krumlově a Eggenberce za 6453 kop 5' (""■ 3 P- Knize daroval Řimov roku 162É dne 23. května ttolleji Jezovituv Krumlovské, v jejímž drženi až do zrušeni řádu zůstal.3) Od r. 1773 — 1802 byl Římov majetkem studijního fondu, ale potom prodán. Za vlády Jezovitskč postaveny v Římovč a okolo něhu kaple Loretská a 25 kapliček (r. lG58—1670), načež se stal Řimov velmi rychle místem poutnickým. Doubravský zámek ze strany východní. l) DZ. 127 L 9, DZm. 74 A 27, 181 M 3. ") DZ -43 B 2. 252 E 4. Viz Bílkovy děje konf. DOUBRAVICE. Ves Doubravice (u Sři zova) slušela ad neznámých dob až do 16, věku k panství Třeboňskému.'/ Viltm z Roiemberka daroval ji r. 1555, 21. listopadu úředníku svénvi Mikuláši Humpolci z Tu-choraze pro jeho platné, věrné a užitečné služby, aby ji držel ve 200 kop. a synové jeho aby spla-cováni nebyli, než teprve, kdyby pomreli. R. ] 5q i vyšli již takoví životové, poněvadž byli otec i synové pomreli, a proto Vilém Doubravici od Kateřiny Žďárské z Tuchoraze vyplatil.') Později statek ten, k němuž jen 2 poddaní náleželi, zase odprodán. Napřed jej držela LidmilazeHrebene (f c. r. 1614), potom (r. ifiiS—1616) manžel její Bedřich FrokStein z Načeslavtc') a r. 1640 Jan Řepický ze Sudo-míře.') Také pověstný Don Baltazar de Mara-das držel Doubravici, konpiv ji ad Jana a prodal r. 1631 (21. června) tvrz a dvůr Doubravici Janovi Salazarovi de Montalban, jenž byl pod ním rytmistrem, za 3600 kop miš. Za několik let stal se Salazar nejvyšším lejtenantem a prodal Doubravici r. 1637 (25- května) Emanuelovi Frckovi z Fürstenmühlu, ') Trojan z Doubravice r. 1357 (arch. ve Svinech) a Drslav z Doubravice r. 1379 (arch. Třeboň.) jedini jsou známi ze starých vladyk Doubravských. ') DZm. 137 O 8. Březanův Vilém str. 93. Srov. k tomu DZ. 66. R 21. 3) Rozvrž, sbírek p. 35, reg. 46 i. k. s. N 17. 4) DZm. 61 A 1. Spoludržiteli byli hratr jeho Karel a strýc Šebestián, kteři byli někde v cizích zemích. Srov. Bilkovy dej e konf. na str. 482 a 483 Vývod Roubíkův ze Hlavatec. N. ze Hlavatec Oldřich 1378—1391 Adam 1378 — 1384 Brum 1378—1391 Vilém Jeniš Oldřich 1398—1401 1391 — I40I 1391 —1401 Jan Aleš 1391—1401 1391—1401 Vilém 139' —>4OÉ Ctibor 1391—1406 Racek 1391—1398 Oldřich •■ '391 Ctibor 1398—1406 Bernart 1398—1401 Vilém 1401—1425 V Ofka Jan z Habři 1425 Jan Kozák '449 t i- 1473 Petr 1449-1473 Aleš 1472—148a Petra + 1473 Virem f 1473 Johanka V Oldřich ze Dvorce Machna ij» Mikuláš ze Sedlce Oldřich Roubík 1443 f j- "483 tí' I Barbora 2 Běta z Budějovic Jindřich 1465—"477 ■i- Eliška z Houžné Ondřej 1450—1468 Mikuláš 1489—1523 na Habři Ctibor 1496 — 1548 na Dubnem a Kímově v I. Alena ze Statemberka 1526 2. Anna z Fláně Apolóna iP Vácslav z Kraselova Oldřich 1495 t j- 1523 V Kateřina ze Sn do měře JaD 1533 40* 282 TVRZE OKOLO KOMAŔIC. cis. solnímu úředníku a spoluiadnímu města Budějovic, za 4ooo kop miš.') Potom se tu vystřídalo kolik držitelův, na mnoze sousedův Budějovských, až konečně obec Budéjovská Doubravici od Jana Putschegla koupila (r. 1736, 16. května) a k městským statkům připojila. Dvůr potom zrušen a rozprodán. olešnice. 1[cki> Svin jest ves Olešnice, v níž bývala ■vrz. od dob velmi starých. Ves patřila 30,0 k Novému Hradu aspoň z části, pffc připomínají se r. 1387 Kateřina vdova po Konaiovi z Olešnice a r, 1394 JVeza-^mysl Koňata z Olešnice. Nějaký Koňata odtudž zapsán jest r. 1413 mezi věřiteli n. Jindřicha z Rožemberka. Také potomek jeho Jan Koňata z OleSnice rád slouííval pánům Krumlovským podobným způsobem •a vyskytuje se proto od r. 1425 často jako svědek neb rnkojmě v jejich zápisech. Roku 1456 (10. března) koupil platy v Ledenicích s. Štěpánově a roku 1462 dne 12. června učinil narovnáni s Janem 1 Rožemberka, poněvadž byl lidem jeho Bukovským některé dědiny rybníkem znova zdělaným zatopil. Jak se zdá, prodal Olešnici a -reSova, postavena jest nová tvrz v Újezdci a stala se nyní středem bývalého zboží Dvoreckého. Týž Kryštof býval ve službách pánův Rožemberských a přikoupil r. 1573 lidi v Čerejově od sitrýců svých Komiařických.') Po něm vyskytují se v držení Újezdce brallří Vácslav, Vilém a Jiřík, kteří se později tak rozdělili, že dostal Vácslav Dvorec a Vilémovi zůstal Újezdec. s) Po jeho smrti koupila vdova Lidmila Kořenská z Vlčkovic (r. 1G13, 15. srpna) od kommissařův soudem zemským zřízených tvrz Ostrolovský Újezdec se dvorem při téže tvrzi ležícím, pivovárem, dvěma mlýny a ves, vsi Čeřejov, Rankov a Jedovary za 15.000 kop míš., ale prodala týž statek již r. 1614, 13. listopadu druhému manželu svému Lukáši Kořenskému z TereSova. Paní Lidmila zemřela r. 1617, načež pan Lukáš pojal za manželku Marjanu z Nešova ovdovělou Kunasovou, jíž teprve roku 1638 na zboží Újezdeckém iooo kop miŠ. věnoval.*) V mladosti své biojoval proti Turkům, potom žil na statcích svých, kdežto roku 16311 při vpádu Ca^Air t n iti ä»n i f í el níViy ČÍTlll V BudějOVIčích pří rt*",ía '•"o* ^■"**,lHKj' a klenotův královských lam se nacházejících; pro svou zkušenost* a známosť práv zemských byl vzat též do soudu zemského. Zemřel bezdětek r. 1640 dne 24. dubna a pochován v Budějovicích u dominikána. Z prvního manželství splodil syna Kryštofa, který po smrti matefe své projev Vlachy (Francii) a Nizozemsko, v městě Mons v 23. roce věku svého zemřel a tam pochován. Zdědil tudíž Újezdec Vácslav FrantiSek, bratrovec zemřelého, jenž byl roku 1ÍS51 souduv komorního a dvorského radou. Roku 1655 dne 7. února pojal za manželku s povolením papežským, a to na radnicí Budějowské, strýnu svou Annu Elišku. Spravoval po dvě léta úřad hejtimana kraje Bechynského, potom byl mistopurkrahí Pražským po 7 let, r. 1654 zvolen za kommissaře nad fortifikacemi a byl též hejtmanem na Malé Straně, načež vzat též do soudu zemského, kdež po 1.0 let sedal. Císař Leopold uznávaje zásluhy a platné jeho služby, povýšil jej ve stav panský rodův starožitných a propůjčil mu titul „urozený" majestátem r. 1676 dne 20. července daným. I potom jjestě setrval Vácslav, ačkoliv byl již u vysokém stáři, ve službě císařské a zvláště r. 1679, v čas morni nákazy, jakož i u vzešlém potom zbouření lidu sedlskéhc (r. 1660) spravoval úřad hejtmana krajského s velikou obezŕelostí a platností. Nad to nade všecko byl muž nábožný, přímý, jakož i jazyka a vlasti své milovný, ačkoliv již liebdáž vyšší šlechta nehrubě milovala jazyk svůj přirozený, libujíc sobě vice ve mrav ich a jazycích francouzském a německém. Zemřel roku 1681 dne 28. dubna a pochován v Borovanech.7) Po Vácslavovi zůstali dva synové, Kryštof Vojtěch a Jan LukáS Antonín, Starší z nich Kryštof uvázal se ve stať ty otcovské Mezeřič, Újezdec, Mostky a Černodub také jako parucnik mladšího bratra svého. Když pak tento dorostl, rozdělili se, Kryštof dostal Mezeřic, Černý Dub a Mostky, bratr jeho statek Újezdecltý. Dotčený Jan Antonín byl po 6 let radou soudu komorního a dvorského, koupil r. 1686 od bratra Kryštofa statek Černý Dub, ale prodal jej již r. 1687 obci Budějovské. Když pak r. 1688 Dolních Nerestec a Krsic nabyl, prodal r. i6g2 dne 21. května statky své „Újezd Ostrolov" a Dvorce s vesnicemi Jedovary, Veselkou, Lhotou, Čeřejovem, Rankovem, Třebči, Bnkvicí a Dobrkovem obci města Budějovic za 82.000 fl. rh. a jooo fl. klíčného. B) J) Arch. Hradecký. '2) Arch. Třeboň, v listě Jana Smila ze Kremže. 3) Arch. Třeb. 1550 ves Újezd. (DZ. g F 2.) *) DZ. 6l N 17, 66 J 10. Tehda se vyskytuje poprvé název Újezdec Ostrolovský, 5) Srov. Arch. DZ. IX. 2. fi) DZ. 187 F 24, 19:1 E 21, 146 K 26, 147 C 16. Lumír roku 1856 str. 472 atd. ") Lumír r. 1856 str. 473, Trajer 351. s) DZ. Il6 F 1. 399 F 1, M lgt 40i N 20. Heršlak Tvrz. Z rukopisu v Roudnickém archivu ze XIV. veku. oku 1693 ještě stávala blíže nynějšího zámku v Heršlaku (při samých hranicích zemských) stará tvrz, stavení to starožitné s hlubokým příkopem vodou opuštěným, v němž ryby chovali. U této tvrze postaven jest v sedmnáctém věku zámeček, jenž měl tři světnice, některé komory, dva sklepy suché, některé podzemní, kapli, kuchyni, vše ozdobně a pěkně z kamene vystavené s vraty a mřížemi železnými a zavěšenými okenicemi též železnými, nynější to zámek.') První nám známí držitelé této tvrze a vsi, jejíž původní jméno snad Herrnschlag bylo, patřili k rodině v jižních Čechách velmi rozšířené, která nosila na štítě svém svrchní čásť muže s dobytým mečem neb i sudlicí. 2) Předkové jich byli zajisté Čeněk a Domin, kteří darovali klášteru Vyšebrodskému jisté desátky na dvoře Her-šlackém. Řehoř z Heršlaku připomíná se po prvé r. 1357 3) a zemřel před rokem 1372, jistě však 9. října.4) Jak on tak i synové jeho Kunratz Trojanova (r. 1360—1375), Litvín ze Soběnova,&) Beneš z Heršlaku, Mikuláš z Perné (r. 1372) a Dvořata z Heršlaku (r. 1376) byli dobrodinci kláštera Vyšebrodského, darovavše mu 24 kop grošů na penězích, začež v kostele klá šterním při oltáři sv. Vácslava mše zádušní za předky jich slouženy byly. 6) Na Heršlaku seděl potom jediný Beneš. Když bratr jeho Litvin zemřel, odevzdal (r. 1396) Vyšebrodským podlé pořízení zemřelého 22 kop na mše zádušní; byl též laskav na faru v Myšlanech (Ober-Haid), jíž daroval r. 1400 louku jednu při cestě Cáhlovské. ') Zemřel ještě před početím bouří husitských, zůstaviv vdovu Elišku, která seděla r. 1421 na Trojanech.6) Benešův syn Beneš Alacuta z Heršlaku stal se ještě za živobytí otcova osobou po všech Čechách vůbec známou a pověstnou, anobrž takovou, že jím děti strašiti mohli. V pamětech se s ním setkáváme po prvé r. 1390 a měl tehda jednáni mírné.9) Ale za nedlouho o něm povídali zločinci na skřipci tázaní, že pacholci jeho ukradli mlynáři pod Myšlany tři krávy, z nichž jedna Macutovi odvedena, a že krádeže ty a takové dály se jeho přikázáním. Ale s Cáhlovskými zle pochodil. Ondřej z Polheimu, hejtman na Cáhlově, zajal jej a propustil jej teprve na přímluvu pana Jindřicha z Rožemberka a když slíbili za něho (r. 1402, 7. května) Beneš otec jeho, Petr Žestovec a Bohuslav Keblanský zeťové Beneše staršího, Vilém šafář na Rožemberce, Oldřich Drochovec a Bohuslav Houženský. '") Vrátiv se do Čech, vedl si tak jako dříve. U Strážkovic číhal s jinými na kupce, jemuž vzali 105 zlatých a koně, jindy vzali jednomu kupci ze Salcpurka za Kaplicí dvě kopy, šest pernikův a samostříl. Jednoho času učiniv si bradu velkou z vlasův 1 DZ. 75. D I, arch. Třeboň. *) Sem patří Doudlebští, Heršlačti, Cipínšti, Kevnovšti, Pouzárové z Michnic, Sudlicové z Jivovic a jini. ') Sehors de Herslag (Mon. Boica XXX. b. 230—231 ) ') Millauer Nekrolog S. 52, Pangerl, Hoh. Urk. 157. Klášter drže] od něho platy v Dobré Vodě a v Fřislovicich. 5) Litvin byl farářem v Doudlebích u svých strýcův, odtud se dostal r. 1383 na Malonty a lemřel roku 1393 (Líb. conf lil. B 17. V. H 6.) ♦) Pangerl. H. V. 15J—»54. 'S7. 's8- «68—169- """^ *j'nacil « ,Dak f*»1°dB'« snad jen hlavy lidské [t j. kotlík asi, kteryi Pangerl na sir. 154 pripomína) Kunrat se připomíná r 1360 men Doudletakýnii (lib. conl. L < 2). Dvořata jen jednou se připomíná. ') Pangerl, H. D Zlí —213. 2t", !'í> CTCCt. XIII. o f 85. Jeden Benci 1 llcířlaku připomíná « r. 1412 mezi patrony kostela Doudlebského. (Lib. conf. VIE. B 17.) *) Arch. Třeboň. *•) Pangerl, H. U. 211, 230. Archiv Cáhlovský. Roku 1406 připomíná se Bernart Cipin z Heršlaku, jenž obdržel oďúmrí v Haclově. (DD. 14 f. 183.) H E R Š L A K TVRZ. 285 koňských a kozích vyšel se střelcem svým Vácslavem a zloupil vozy na silnicích u Vyšního Brodu; aby pak podezření naň nepadlo, strhl falešnou bradu a udělal pokřik na jiného, který tu ani nebyl. S pomocníky svými jal Mikuláše ze Hvozdna a nesl jej na Heršlak, kdež seděl 14 neděl ve vězení; vzali mu koně, samostříl a opásání, v němž bylo 80 grošův hotových peněz. Zkrátka o něm povídáno vůbec, že jest „veliký loupežník na silnicích." Roku 1409 podařilo se Rožemberským, že jej zajali, a tu se přiznal ke všem kusům, kteréž naň praveny.') Možná dosti, že byl tehda do Prahy dodán a že pro své zlé účinky 0 hrdlo přišel, neb po tomto roce jsme ho v pamětech nenašli.s) Vdova po něm Ofka z Trojan prodala r. 1421 jisté dědiny Bůžkovi z Rovného.3) Za válek husitských připomíná se Svatomir z Heršlaku, každým způsobem také rodu Doudlebských, který žil r. 1437. 4) Několik let potom přešel Heršlak v držení rodiny rakouské, kteráž měla rodinné jméno Zin-nespan.5) Původně nejsouce ani stavu vladyckého, nýbrž měšťany (ač bohatými) v Cáhlové, koupili si bezpochyby Heršlak a zvali se odtud Cinišpány z Heršlaku. Za válek náboženských, kteréž se strhly r. 1467 s velikou zuřivostí, nabyl Heršlak takové důležitosti, jako každý veliký hrad v jižních Cechách, a to pro výhodné své položení na hranicích To dobře věda Zdeněk ze Šternberka, ctižádostivý a lehkomyslný původ oněch bojů, zmocnil se (r. 1467 v září) úkladem tvrze Heršlacké a potom teprve donutil Cinišpány, že mu tvrz zapsali Když potom Zdeněk na Cáhlovských žádal, aby posádce Heršlacké proti zaplacení spíže a potravy dodávali, lekli se toho tito velice, ale císař Bedřich zapověděl jim, aby se ke kterékoliv straně přidávali, dokud se papežským legátem o příměří jednalo.6) Více než Cáhlovští lekl se toho Jan z Rožemberka, jenž tehda před Hradcem leže, pro nedostatek vojska škodu trpěl, any všecky silnice k jeho panství otevřeny byly; věděl dobře, že úhlavní jeho nepřítel Zdeněk jemu z Heršlaku velikou záhubu a škodu na panstvích činiti bude. Na jaře roku 1468 purkrabě Vitorazský přijev na Heršlak, kdež byl purkrabí jakýsi Výšek, rozkázal baštu dělati v tu stranu k Cáhlovu, avšak mnoho lidu tu neměl. 1 množily se obavy u Jana i souseda jeho Jana z Lobkovic, který držel Rožemberk, poněvadž proskakovaly pověsti (v máji r. 14Ď8), že se Heršlačtí přes řeku stroji.7) Když nedlouho potom Jan od krále ustoupil a se Zdeňkem se smířil, navrácen jest Heršlak opět Cinišpánům. Roku 1473 zdvihl nejv. hofmistr Lev z Rožmitála válku proti pánům Rakouským a maje k ruce Jindřicha Roubíka ze Hlavatec, Petra Stupenského z Houžné a Jindřicha Cinišpána z Heršlaku osadil Hažle a obléhal Valdenfels. 8) Když pak v červnu r. 1474 Cinišpán panu Lvovi smlouvou tvrze Heršlacké postoupil, usilovali páni Rakouští o to, aby Heršlak, z něhož se jim nebezpečně škoditi mohlo, ve svou moc dostali a obdrželi. Když dne 5. září Rakušané okolo Myšlan špihovali, pospíšil Lev, aby ubránil Heršlak. Nepřišlo k žádné půtce, než obě strany přestaly dne 20. září toho roku na takových úmluvách, aby Stupenský a Cinišpán tvrz Heršlackou, na níž posádkou leželi, hraběti Jiříkovi ze Šaumberka a Jindřichovi z Rožemberka v moc uvedli tak, aby ji pánové ti až do zjednání skutečného míru drželi. Zajati z obou stran měli se propustiti, pleny přestátí a ke konečnému rozeznání ustanoven rok ke dni 16. října v městě Leonfelden. Hned potom smluvili se Jiří a Jindřich, že budou zboží Heršlacké až do rozeznání pře věrně spravovati a že je odevzdají jen tomu, komu od opravců bude přisouzeno. K dotčenému sjezdu opravcův nepřišlo a tak zůstalo vše při starém, t. j. půtky staré obnovovány, a to tentokráte Jindřichem Roubíkem. Tento opověděv Bernartovi ze Šerfenberka a Kašparovi Sicen-pergarovi vtrhl roku 1475 v lednu s čeledí svou do Rakous. Když táhl okolo Heršlaku, tuf lidé páně Saumberkovi střílejíce z hákovnic dávali okolním výstrahu, jali se tovaryše Roubíkový honiti a všelijak jim škoditi. Tim způsobem obmysl Roubíkův nepřipravený lid selský hubiti a z něho kořist brati se nevydařil. Popuzen jsa Roubík nezdařením své jízdy, vesnice k Heršlaku patřící přepadl a mnoho kořisti sebral. Ještě více rozplanuly války, když Jindřich z Rožemberka těžce nesa ustavičné vpády Rakušanův s Roubíkem se spolčil. V létě toho roku silně sbíral Roubík svůj lid a spojiv se s dávným nepřítelem Rakušanův, Lvem z Rožmitála, táhl do Rakous. Povídalo se tehda vůbec, že potáhnou na Heršlak a že ho dobudou brzo, poněvadž na tvrzi spíže neměli. Z té příčiny raděno p. z Rožemberka, aby obeslal Šaumberka a s ním se domluvil. Roubík oblehl Heršlak a dobyl ho někdy v měsíci listopadu, hladem posádku k poddání přinutiv. Velikou radostí mu bylo, že nalezl na tvrzi zbraně a toulce, které byli Heršlačtí před nějakým časem čeledi jeho ve Velešíně pobrali; dávaje o tom zprávu do Rožemberka, hrozil již napřed, že ty „vyjebané Němce naučí, že žádnému tak nešlechetné nebudou dělati, jako jemu." Od té doby dařilo se Roubíkoví ve válce s Rakušany dobře, ovšem Rakušanům tím hůře. Půtky trvaly dlouho a staly se zuřivými, když i Rožemberští do pole vytáhli.") Že se při tom Roubík ') Mareš, Popravčí kniha 6, 21—24. ^) Beneš r. 1412 snad jest otec. 3) Archiv kapitulní. (D..... cetmého léta tu středu na sv. Maří Egyptskú.) *) Arch. č. I. 421. s) Ti koupili Heršlak od Oldřicha Roubíka ze Hlavatec, a ten jej mel po otci své Ženy ze starého rodu Heršlackýcl-L (Čas. Mus. 1881, str. 215.) a) Archiv f. K. cist. G. XXXI. 354. ") Arch. Třeboň. s) Viz Notizenblatt r. 1855, str. 502. *) Šíře o tom v Časop. Mus. roku 1881 na str. 87, 215—223. 286 HERŠLAK TVRZ. 0 Heršlak vydatně opírati mohl, jest na bíle dni. Hejtmanem tu byl roku 1476 Jindřich Šerlík Času toho churavěl Roubík, jak se zdá, a proto postoupil listem r. 1477, 8. února daným zámky své oba Netolice 1 Heršlak se zbožím Netolickým Oldřichovi Roubíkoví ze Hlavatec otci svému nedílnému, Divišovi Ma-lovcovi z Libějovic, Petrovi Stupenskémw z Houiného švakru svému a Mikuláši Roubíkoví strýci svému.') Zemřelť pak ještě téhož roku (zajisté však po srpnu a před 27. listopadem r. 1477) snad následkem rány, již byl v Rakousích obdržel. Ve tvrz Heršlackou uvázal se potom Petr Slupenský 2 Houtnclw, který' v půtkách Rakouských pokračoval. Konečně jest mezi ním a ostatními pány českými z jedné a pány rakouskými ze strany druhé dne 20. dubna skutečný mír učiněn, a třebas nepokoje ještě v sousedním kraji nepřestaly, aspoň ukončeny jsou na čas škody, jež z Heršlak se dály. Petr učinil potom (r. 1477, 11. prosince) na hradě Zvíkově smlouvu í Bohuslavem ze Švamberka, poručníkem pánův z Roíemberka, jímž slíbil toho zjednati, aby Heršlaky pánovi postoupeny byly v témdni. Pan Bohuslav zavázal se při tom, že vypraví všechny včznč, které byl Šerfenbergéř na Cáhlov odvezl, jakož i ostatní vězně rakouské; mimo to i slíbil, kdyby Heršlak komukoliv prodal, že má pravý čtvrtý díl dáti dotčenému Petrovi.2) Patrně jednalo se tu Bohuslavovi jen o to, aby tato pomezná tvrz potřebám Rožemberským otevřena zůstala, neb i pan Bohuslav byl před tím v půtkách s Rakušany, kteří byli r. 1477 i samo město Rožemberk poplenili. "Jindřich Cinišpán, dědičný držitel Heršlak, byl stál v předešlých půtkách po straně české šlechty, začež mu všechny jeho statky v Rakousích byly odňaty a jiným věrným císařovým rozdány. Jan Cinišpán, objevující se r. 1487 v listině kláštera Vyšebrodského, byl již toho času opět pánem na Heršlaku, odkudž tak jako předchůdcové jeho sousední Rakousy znepokojoval Jen tak si můžeme vysvětliti, proč král Vladislav r. 1497, 13. května sliboval zadost učiniti Cinišpánům, jimž byl Heršlak odňat i s příslušenstvím.3) Byliť se Cinišpánové o to pokoušeli, aby nabyli ztracených statků svých v Rakousích a proto i nějaké peníze od cis. Maximiliana obdrželi, aby si práva svého v Novém Městě za Vídní hleděti mohli; že jim však tu příznivý nález vynesen nebyl, mstili se na poddaných císařových pleněním ještě r. 1506. Roku 1508 bylo se strany Rakouské k tomu pracováno, aby mír zjednán byl, ale Cinišpánové vyhýbali se všem úmluvám a pokračovali ve svém řemesle. Když se již byla hotovosť z arciknížectvf nad Enží schystala, přišlo to přece k míru (r. 1509, 1. září), kterýž byl v městě Cáhlově u přítomnosti několika českých i rakouských pánův uzavřen. Jan se připomíná posléze roku 1514. *) Jiří a Volf Cinišpánové (r. 1496) byli tuším strýcové jeho. Onen byl roku 1506 purkrabí na Krumlově, tento r. 1507 hejtmanem na Třeboni, žil ještě roku 1514 (dle tituláře) a prokázal s chotí svou klášteru Vyše-brodskému mnohá dobrodiní. Jan měl syna Jindřicha Cinišpána z Heršlaku, jenž si r. 1546 v pondělí po sv. Benediktu zboží po otci zděděné tvrz pustou Heršlaky se dvorem popi. a ves pustou s mlýništěm pustým v obnovené dsky vložil.5) Týž byl r. 1543 dům jeden v Krumlově koupil a trval pak ve službách pánů z Rožemberka, kteří jej hejtmanem na Rožemberce (r. 1552) učinili.6) Zemřel nedlouho před rokem 1560, zůstavivjedinou dceru Alíbélu, která byla vdána za Jana Vamberského z Rohatec a tvrz pustou Heršlak s příslušenstvím, jakožto po otci vydrželé dědictví, ve dsky zemské vložila.7) Paní tato seděla na Heršlacích ještě r. 1590; toho roku měla při s rakouským pánem Hanušem Vilémem z Celkingu v příčině rybníka, louky a pomezí zemského mezi Heršlackem a panstvím "Weinberským. Bylať poslední svého rodu, o němž se později ani v Čechách ani v Rakousích zmínky nenachází. Manžel její Jan byl r. 1561 purkrabí na Krumlově a připomíná se ještě r. 1588.8) Z manželství toho pošel Bohuše Vamberský z Rohatec, kterýž se po prvé připomíná r. 1589 (v tituláři) a zdědiv po matce Heršlaky, nazývá se roku 1615 pánem na Hřebeni a Heršlaku. Po něm následovala v držení obou statkův Lidmila Čákovcova z Rohatec (snad dcera Bohuslavova), která pořízením svým (roku 1636, 15. května) všechen statek svůj dětem svým odkázala.9) Při smrti její byl však statek ten valně zadlužen a mimo to také pro předešlé běhy válečné nemálo spuštěn. Tudíž prodán jest (asi roku 1640) Hřeben s příslušenstvím „a druhý dvůr slove Heršlak" Janovi Hynkovi Vafnberskému z Rohatec za 3375 kop.10) Nový pán vystavěl si při dvoře Heršlackem nový dům nebo-li sídlo (na místě nynějšího zámku), nemohl však statky oba ze závad na nich lnoucích očistiti; za tou příčinou prodal r. 1640, 28. září tvrz aneb sídlo Heršlaky řečené a ves při té tvrzi se dvorem popi. Antonínovi Binagovi na Vesci, Průhonicích, Schaben a Perglasu, JMC. radě, za 4000 k. míš.11) Bohatý tento muž držel Heršlaky toliko 5 let a postoupil ') Faigerl, Ukdbch. v. (ioldenkrrm S. 519—521. ') Panger], Goldenkrcrj S. 521—523. 3) Archiv £. V. 473. ') Arch. Krumlov, a Xovohr. ■"') DZ. 250 J 29. B) Březariův Vilém. ') DZ. 251 R 5. Téhož roku také dotčenému manželu svému všecky spravedlnosti své zapsala (DZm. 232 A 30), začež on jí zapsal r. i588 dům svůj v Krumlově (Arch. města Krumlova.) *) Březanův Vilém str. 141, arch. místa Krumlova. Jan zapsal r. 1588—1592 některé statky své při Krumlově pani Alžbětě. s) Viz více v dějinách Hřebene. ") DZ. 147 F 5. ") DZ. 301 J 30. Vklad učiněn r. J640, 13. října (DZ. 147 F 6). Jan Hynek nemohl ani Hřeben očistiti, jenž tudíž po smrti jeho prodán jest. TVRZE OKOLO BUDĚJOVIC. 287 jich (r. 1645, 25. ledna) Benedictovi řeč. Caccia, JMC. komorní radé;1) než i tento nepodržel statku dlouho,, nýbrž prodal jej r. 1646, 14. dubna Matějovi s Mukenberka za 4286 k. míš.s) Matěj (jenž tuším z Rakous pocházel) měl manželku Alžbětu, s niž splodil děti Konstantina Gotfrida, Filipa Jakuba, Marii Alžbětu a Kláru Esteru. Zemřel r. 1666, pořízení neučiniv; pročež vdova zůstalá byvši kr. místodržícími nařízena za poručnici, uvázala se ve statky Heršlak a Cártle. Když byli oba bratři dorostli, jali se r. 1674, 29. ledna o dědictví své se děliti, při čemž se dostal první díl Heršlacký Filipovi Jakubovi, druhý bratr dostal tuším Cártle.3) Heršlacký pán prodal roku 1Ď77 statek Heršlacký Matějovi Teiblovi z Hameranu, měštěnínu v Budějovicích, ale ten tuším Heršlaku zaplatiti nemoha zase jej Filipovi Jakubovi vrátil. Tedy jej prodal tento r. 1694 Janovi Arnoštovi svob. pánu z Kaiseršteina, ale v potomních letech dostal se Heršlak přece zase Mukenberkům. 4) Doudleby ze strany východní. Tvrze okolo Budějovic. doudleby. taroslavné Doudleby, kromě Xetolic a Chýnova nejslavnějši osada v jižních Čechách za pravěku, leží dvě hodiny daleko od Budějovic při řece Malši, která celou ves na způsob kličky obtéká. Osada dělí se na bývalý Vyšehrad či vrch, který na dvou stranách k Malši spadá a na němž nyní fara a kostel stojí, a na ves, která se dotýká východně Vyšehradu a na všech ostatních stranách řeky Malše. Zemanská tvrz stávala v Doudlebich východně od kostela, jakž znáti jest ještě na přikopu pětihranné roěstiště obkličujícím, nesmi se však nikoliv masti s náspem mohutným (neb lépe řečeno, zbytkem jeho), který býual za samým hřbitovem a staročeské Doudleby na této nejslabší straně hradil. Poněvadž tvrz Doudlebská již před dávnými dobami zanikla, nezůstalo po ní nic jiného nežli dotčený přikop a paměti po bývalých držitelích.5) ) Juxta DZ. 147 F 6. 5) DZ. 304 J 21. ') DZ. 114 K 1 a 75. D 1. *) DZ. 393 L 24, 395. S 15, 404. O 10. O pozdějších držitelích srov. Sommerovu topogr. Bud. kr. na str. 168 s) Plán a obšírný popis hradiště Doudlebského následovat! bude na jiném místě. Hrady a zámky České III. V pradávných dobách bývaly Doudleby hlavním místem Doudlebů, kteří na pravém břehu Vltavy od začátku lesův a blat až za Hlubokou, po Soběslav a k Hradci Jindřichovu bydleli. Krajina tato nazývala se dlouho potom krajem Doudlebským, a když stály celé Čechy pod vládou knížat Pražských, sídleli na Doudlebském bradě úředníci knížecí. ') Když založeny Budějovice za Přemysla Otakara II., zastíněny jsou Doudleby brzo od mladého, rychle se zmáhajícího města a poněvadž přestaly býti sídlem úřadů královských, dostaly se záhy v držení rodu zemanského, v jižních Čechách četně usedlého. Nosili na štítě muže oděnce s dobytým mečem aneb jinou braní, zaměňujíce někdy znamení toto toliko hlavou lidskou.a) Z rodu tohoto připomínají se první nám známí Ceník t Cipina (r. 1278—1293) se synem svým Dvořatou (r. 1281 —1291, z Metlic a z Cipina řečeným) a bratří Domin (r. 1278), Bokusla-u (r. 1278—1281), Trojan (r. 1278 - 1293), čas/olov (r. 1278—1293) a Radost (r 1281). jejichž potomci potom na Cipině,3) Pasovařich, Xěmčí, M chnicích, ') Srovnej o nich Pam. arch. II. 71 a Palackého dějiny I. 2. na str. 395 a 404. l) Srovnej o tom, co vypravováno na str. 274. a) Pangerl, H. U. 30, 32, 33, 35—36, 39, 45—4^, 5*- Zvzlab de Dv-dem, t. j. Sudslav, který se r. 1263 připomíná (1. c. 21}, táhne bud" k Dubnému nebo k Doudlebům. 41 288 TVRZE OKOLO BUDĚJOVIC. Jivovicích i jinde sedili. ČenSk a Doudleb* který se r. 129I připomíná, totožný jest bud s Čeňkem anebo s Častolovem, avšak bezpochyby předek všech těch, kteří potom na Doudlebech, Herslaku, Trojanově, Soběnově, Perném, Revňovicich, Horce a Slavii seděli. HerŠlačtí záhy se oddělili ') a podrželi jen některé dědiny a spravedlnosti v Doudlebich. Zde seděli po smrti Čeňkově 2 Doudleb synové íeho MikuláS, odjinud a Řevnovic (r. 13ÍI0—I3o0), Trojan (r. 1360 až 1369) a Čeněk (r. 1360—1383), dělíce se r. 1360 o právo podací se strýcem svým Kunritem Trojanovským **) odjinud též z Doudleb řečeným, pozdčji s Benešem z HerŠlaku. V drženi Doudleb následovali potom synové jednoho z nich, PeSík (r. 1398—I419), Čeněk (r. 1398 + j. 1423, odjinud ze Strážkovic), Svatotnir 3 Horky (r. 1398—1423) a Domin ze Slavče (r. 1392—1429). Ti všichni učinili roku 1398 smlouvu se strýcem s»'ým Mikulášem z Revněvic o právo podací při kostele Doudlebském, jehož polovice tehda Heršlacké větvi náležela.3) Již před tím sc byli dělili o své statky.1) Vedle Heršlackých měli r. 1412 v Doudlelích statky toliko Čeněk Strážkovský a Hroch z Doudleb, bezpochyby syn některého z dotčených 3 bratři, ale i Hroch se tuším vyprodal. ů) A tak byl potom jediný již ze starého rodu Vilém 2 Doudleb, který se r. 1446 připomíná.6) Neb s ním se dělili o zboží Doudlebské Vojtěch z Jivovice a Mikuláš z Hol-kova, a Čásť Doudleb patřila k Poříčí.') Zajímavá je v té příčině smlouva, kterou učinil r. I4S9 Erazim z Michnic na místě sirotka Vilémových s Vojtěchem a Mikulášem, a to o lesy, louky a potoky, které drželi společně podlé starého rodinného zřízeni Doudlebských.8) Poslední držitel Doudleb z tohoto rodu, Petr9) jménem, prodal Doudleby (pokud mu patřil') s vesnicemi Strafiany, Nedabylí, Strážkovici, Velkou Borovnicí a dvorem kmecim v Perném r. 1522 Vácslavovi Metelskěmu z Felsdorýu. Rod Petrův držel pak hojné statky v kraji Bechyííském, ale vymiel již. loj Doudleby zůstaly potom rozděleny; jednu Čásť koupila od Metelského (r. 1544) obec BudSjovskáy druhou prodala Alíběta Kořenskd z TereSova (r. 1575) panu Vilémovi a Ro-žemberka. 1 *) Od té doby drželi Budějovští 19 osedlých a ke Třeboni patřilo jich 17, la) jíy DUBNE. í ■ lt' ^ n°diliy °d Budějovic na západ leží ves Dubne, '. 77 o/'- "J v niž před časy dvě tvrze a dva dvory bývaly, avšak z toho '■'^•{'ýf. nic se nespatřuje. Roku 1263 připomíná se Sudslav z Duhnéko. Vyšemír odtudí, svědčí r. 13 54 v listech pánů z Hradce. I3) Po jednom držiteli zůstali roku 1370 sirotci Jodok, Beneš a Bernart, kteří tu seděli společně s Nedamirem z Dubného. Roku 139O žili ještě Jodok a Beneš, jsouce patrony kostela zdejšího. ') Viz o nich na str. 284, 2) Lib. conf. I. C 2, D 9 Hl. B 17, DD. 13 f. 14c, arch. Třeboň, a Budějov. Pangerl, H. U. 133—134, I44—I46, 172 — 173. 3) Lib. erect. XIII. a. f. 85. x\ Domin věnoTal r. 1392 na Slávci a Bukvici manželce své Markétě. {Rel. tab. I. 545, DD. 13. f. 14C a 28 p. m.) Roku 1429 vyručen z vězeni v Budějovicích (arch. Bud.). Po něm zůstala dcera Markéta* kterou měl nejaký Petraš též z Doudleb řečený. (Arch. č. I- 435 ) PeŠík pojal za manželku dceru Jana Borovce z Rovného (Pangerl, H. U. 240—25.2, arch. c. III. 493). Svatomír věnoval r. 1410 manželce své Barboře na zboží svém Horka neb Hůrka řečeném a skrze touž Barboru dostal se r. 1417 v držení Poříčí a jiných vesnic, kdež se o něm širší zmínka nachází. (Rel. tab. II. 68, arch. Krumlov. DD. 15 f. 226, arch. ť. III. 493.) Čeněk měl manželku Markétu, jíž věno zapsal na Doudlebich, Horce a Strážkovicích (DD. 15 f. 226) a zemřel před r. 1423 *) Lib. conf. VII. B 17. Hroch prodal r. I4I5 platy v Neiia-byli k faře Střízovské, ale r. 1419 seděl již v Cipině a připomíná se naposled asi roku 1421. (Arch. Třeb. arch. č. III, 493, zlomek v archivu kapitul, buc z r. I421 neb 1427.) 6) Arch. "ve Svinech, viz i arch. č. I. 435. ') Viz arch. č. I. 406. 8) Orig. v arch Bu-dějov. části ty dopodrobna jmenuje. °) Jeden Petr se r. 1474 připomíná. (Arch. Č. IV. 7i.) '") Nynější Doudlebští ze Šterneka povýšeni na šlechtice teprve v 17. věku, předky jich byli Ciglerové v Doudlebich usedlí. (Doklaäv hojné v archivu a v knihách grunt. Budě-jovských.) ") DZ. 5 j 5 archiv Budějovský, Trajer na str. 105. ,4) Sommer 29. I v torn videti původní rozdělení vesnice na polovici. I3) Emler, reg. itíl, aich. Třeb., Cod. mon. Mar. Vall. Beneš prodal toho roku 1. března 40 gr. platu na dvoře svém kostelu Dubenskému. ') Od těch dob rozděleno bylo Dubne na dva díly. Jeden díl držel BeneŠ ještě roku 1424, kdež držel se stranou Táborskou.3) Na druhém díle seděli Jan Hasmuka 2 Proséci a Markvart Zboh z Pobtfes, kteréž vytiskli Beneš dotčený a pomocníci jeho vpadŠe ve tvrz Dubenskou a uvázavše se v ni. Na jich vznášeni a tužby rozkázal král Čeňkovi z Vartemberka purkrabí Pražskému (r. 1414, 11. července), aby vytištěné zase v jich zboží uvedl a Beneš, má-li právo nějaké, aby toho hledal řádem zemským před soudem zemským. Mezi tím byl Hazmuka i s Kácí manželkou svou zemřel a o platy jeho v Dubnem byly pře mezi Markvartem a Švábem a Hrochem z Beztuhova, kteří si je byli vyprosili. 3) Mar-kvart zapsal zboží své Dubenské, totiž tvrz v Dubnem s dvorem poplužným, dilem vsi a polovici kostela, v Deštném a Branišově dvory kmecí choti své Barboře a dvěma přátelům; když pak r. I417 zemřel, prodala dcera jeho Přiba zboží Dubenské Zdeňkovi a Janovic a Veselovi ze Lhoty. *) Později seděl na jednom díle Beneš z Dubného, jenž r. 1452 císaři Bedřichovi opověděl, pod korouhvi Krumlovskou do pole vytrhl a potom (r. 1463) pánům Rožemherským sloužil. Roku 1461 učinil s Hcmolskými smlouvu, zatopiv jim něco dědin rybníkem vnově zdělaným. B) Statek jeho držel později Přibik starší s Chlumu, zejména již r. I482, když prodával zboží své Vlhlavské. Tento vyskytuje se častěji v zápisech sousedů svých do r. 1495. Roku 1497 byl již mrtev a zůstali po něm vdova Kateřina ze Hlavatec a synové Jan a Jindřich.*1) Jeden z rodu tohoto, Beneš Dubenský ze Chlumu^ připomíná se r. 1505, též 153É jako svědek7) a měl manželku Markétu z Dlouhévsi, jíž r. 1543 na Třebině i5o kop věnoval. Roku 1549 zapsal veškerý statek svůj, tvrz Dubne se dvorem a vsi, dvůr a ves Třebín, vsi BraniŠov, Cliuchelec, Omlenici, Smrhov a Blanské synu svému Janovi, avšak tento zemřel již r. 1554 a pohřben v kostele Dubenském. Poněvadž podlé dotčeného zápisu po bezdětné smrti Janově sestry jeho Anna, Kateřina, Lidmila^ Justýna, Brigida a Alžběta dčditi měly, učinily tyto r. 1562 dne 27. července smlouvu s mateří svou Markétou, a to takovou, že jí slíbily Dubného i po smrti otcově k užívání ponechati a ona jim za to dluh 750 kop slevila, kteréž jí Beneš byl zapsal.") KdyŽ BeneŠ r. 1567 zemřel, odkázav pořízením svým statek dcerám Svým k rovnému rozděleni, učiněno jest mezi dědičkami roku 1568 dne 13. února narovnání takové, aby Anna jako nejstarši sestra statek na pět dílů (Kateřina byla již mrtva) rozdělic pět dílčích cedulí udělala a spečetila a jakž je pohotově míti bude, aby všecky sestrám společné vydala, by každá od nejmladší počnouc jednu sobě vžiti mohla, přijmouc pak ceduli, na svém díle přestala. Zejména dodáno i to, že smlouva tato nemá býti na škodu a újmu smlouvě dřevní, nýbrž Že má Markéta všeho statku do své smrti užívali. I následovalo rozdělení roku 1569 dne 18. července. Anna (manželka Jindřicha Ojíře z Protivce) obdržela některé rybníky, lesy a lidi v Branišově, Dasném a Blanském, Lidmila (manželka N. Drochovce z Pláně) dvůr popi. v Třebině s lidmi tudíž, rybníky a lesy, Justýna Kunašova rybníky, lesy a lidi v Branišově, Lipí, Chuchelci a Omlenici, Brigida Kunašova rybníky, lesy, lidi v Branišově, Slávci, Smr-hově, Dolním Žáru, Vesci a Markvarticich, Alžběta konečně tvrz, dvůr a lidi v Dubnem s podacím. D) Roku 1578 zemřela Markéta Dubenská z Dlouhévsi, učinivši rok před tím pořízeni o statku svém. Ihned ujala každá ze sester svůj díl. Anna Ojířova odprodala potom (r. 1579, ifi. října) rybníky Jehelnik a pod Rysovým sestře Lidmile a rybníky Zabinec, Hořejší ') Arch. Třeb., lib. conf. II. C 9, V. A 3. Znakem jejich bylo půl kozy s korunou, jako u Kozských z Kozího. 3) Arch č. III. 246 a arch. Budějov. (r. 1402). Roku 1411 přip. se Bašek z D. (arch. č. VI. 462), r. 1408—1417 Prokop odtudž (arch. č. III. 288 a Třeb.). 3) Arch. č. III. 295, DD. 15 f. 218. *) DD- 15 f. 328, rel tab. II. 139. 5) Arch. Třeb. fi) Rel. tab. II. 393, arch. Hradec, Třeboň., Budějov. a mus. Pangerl, G. V. 561. ') Arch. č. VI. 316, arch. měst. Třeb. H) DZ. 4 C 23, 61 G 26. DZm. 238 K 12, Trajer str. 81. 9) DZ. 61 G 28 — H 13, K 25. TVR2Ľ OK.OLO BUDĚJOVIC. 28g a Dolejší Rarohovec, lesy a dva osedlé v Branišově sestře své Alžbětě; sama pak zemřela r. 1581 a pochována v Dubnem.") Jak spojen byl díl tento s druhým dílem, není nám známo. Na druhém díle Dubuého seděl v 1. 1463—1468 Oldřich Roubík ze Hlavatec,5) jebož syn Jindřich pánem na Netolicich a Heršláce byl. Oba válčili r. 1460 s Janem z Rožemberka, pročež lid jeho tvrze Dubncho dobyl a tu mnoho lidí Roubíkových zajal. Někteří z nich propuštěni na česť a na víru, jiní pak, a mezi nimi mnoho pavézníkfi, vsazeni na Krumlově do vězení.3) Oldřich přečkav syna svého, zemřel kdysi před r. 1483 a zboží jeho, tvrz Dubne se dvorem popi., díl Branišcva, polovice vsi Dasného a jeden dvorec ve Slávci spadly na krále, který je udělil Jindřichovi ze Hradce. Běta z Budějovic, vdova Oldřichova, odpírala tomu, ale jak věc dále dopadla, není známo. ') Jisto jen jest, že Dubne i potom v drženi Roubikův zůstalo. Roku 1505, 6. května dělili se bratří Mikuláf, Ctibor a Oldřich ze Hlavatec o statky své, při čemž lesy, rybníky a lovy na Dubensku a Hahersku ve společnosti zachovali. Roku 15 23 obnoveno děleni toto mezi Mikulášem, Ctiborem a Kateřinou le Sudoměře, poručnicí dětí n. Oldřichových, při čemž obdržel Ctibor tvrz Dubn£ s dvorem a dilem vsi a ostatní každý po polovici tvrze Habří a nějaké příslušenství statku Dubenského. 5) Ctibor byl již r. 1526 při letech, pročež peníze manželce své Aleně ze Štatenberka, dceři své Apoloně a manželu jejímu Vácslavovi z Kraselova, a Kateřině vnučce své na statku Duben-ském zapisoval.*) Roku 1530 prodal dil svůj statku Stonarovského na Moravě7) a oženil se tehda, ič již měl vysoké stáři, po smrti první manželky své s Annou z Pláně. Posledním svým pořízením d. r. 1544 dne 20. srpna odkázal tvrz Dubne s příslušenstvím a zejména rybník Velký Kvitkovský, na něž měli Roubíkové nadání od krále Vladislava, a jiné ještě rybníky manželce své Annl Roubíkové z Pláni, tak aby toho užívala do smrti a po ni aby připadlo na dcery její Barboru, Markétu, Kateřinu, Hedviku a Krystynu, s prvním manželem jejim Ojiřem z Protivce splozené. *) Zemřel r. 1548. V pěti letech po smrti Ctiborově zemřela jedna sestra Kateřina (vd. Staškova) a tuším také máti sester Anna. Neb roku 1553 dne 12. května rozdělily^ se čtyři ostatní o zboží Dubenské, při čemž vzala Hedvika tvrz Dubne se všemi pokoji, s příkopem okolo ni, dvorem, díl vsi, podací díl Bra- Stsrá věže v Budějovicích s námětky pro obranu. 25 >" ') DZ. 20 B 6, 64 P 18—Iq, Trajer str. 18. ') Arch. Třeboňský, Čas M. r. 1881, 73, 75—76. 3) Arch. č. I. 23C—237. ') DD. 17 f. 134. ') Arch Třeboň DZ. 3 J 2- e) DZ. 84 B 15 —IC. ') Volného Topografie VI. 41. ") DZ. 8 M ] í. Dceia Apolonie dostala tedy jen 700 kop na statku Dubenském zapsaných. ¥ J rvu ■. ■-» - j- ■ . v . i - v.tr_ Jan Ojiř z Protivce na Jaroslavietch (IC.OI f j- 15.42) v Anna Drochovcovna nišova a některé lesy a rybníky. Táž pani byla vdána za Petra Sudka z Dluhé a držela Dubne skorém až do smrti své; neb teprve r. 1589 dne 28. září prodala statek Dubenský synu svému Jindřichovi Sud-kovi z Dluhé a na Omleničce za 2100 kop miš a zemřela r 1590, odkázavši peníze hotové, jistoty, svršky a klenoty dceři své Aleně Čákovcové z Dluhé a vnukům a vnučkám svým {dětem Antonína Loká z Nctlty a Anny ze Hřebene}. M Jindřich Sudek učinil potom směnu se Ctiborem Ojiřem z Protivce; obdržev od něho dva dvory v Gmlenici a peníze, vzdal mu statek svůj Dubenský.J) Po smrti Ctiborově zdědil Dubne bratr jeho Jathym a maje sám již Hamr a některé vesnice, spojil s nimi Dubne i s tím dílem n. Chlumských, Rímov a Třebín v jeden statek, kterýž zdědil po něm syn jeho Ctibor Ojiř e Prctivce.') Ten držel Dubne ještě r. 1606 a 161; s Římovem ') Od něho dostalo se Dubne skrze sestru jeho Folyxenu v drženi manžela jejího Adama Chvála KunaSe z Machovic, jenž r. 1623 ntjen o tento, nýbrž i o druhý statek svůj Křenovice přisel. Skonfiškovaný statek koupila toho roku obec Budéjov-skd. ') Za správy Budějovských rychle tvrz pustla Roku 1692 spatřovaly se z ni pode dvorem k faře zdi a náspy, a místo její bylo posázeno planými hruškami. é) Jak se však spatřuje z dějin, byla v Dubnem také druhá tvrz, o jejímž položení neumíme pověděti. DOUBÍČKO. V okolí Branišova v rybníce řečeném Návesní (Streckttich, Frauen-weiger) stávala tvrz Doubičko, jinak i Dub, Doubí a Doubice řečená, z niž r. 1692 toliko základní zdi se spatřovaly.7) Zde seděl ve 14. věku Oldřich Poledne z Dube s manželkou svou Annou, která mu syny Jeika a Štípána porodila. Po smrti manželově porovnala se Anna s Jakubem farářem Újezdským (r 13751 o pole posud mezi nimi sporné vedle farních roli a jeho se odřekla, přijavši náhradu na penězích.8) Ješek jest tuším ouen Jan z Doubsce, kterýi byv r. 1388 od Onše z Vlhlav na spolek přijat, vešel tim v držení Vlhlav. Po jeho smrti drželi oba statky synové jeho Mikulůí a Jan. Tento prodal Dub dvůr poplužný s příslušenstvím (r. 1444 dne 18 ledna) Benešovi ze Lhoty za 21 kop, ale trh ten učiněn jen na oko, snad ^roto, aby někdo na statek Dubský sáhnouti ne- ') DZ. 50 G 10, 166 O 32, 25 D 15. ') DZ. 16C O 37 a 16. 3) DZ. 127 L 9. ') DZ. 181. H 3 a rozvrž, sb. 35, 43. I ! Ml Viny děje konfiskací 311 a 888. 6) Urbiř Budějovský na str. 38 ) Vrtil Budějovský. Širši vypsáni v Mitth. d. V. f G. d. D. r 1883 *J I.i!;. erect. XII. f. 3 Acta jud. 1375, 26. Maj. Roku 1409 daroval král odúmrť nějakou v Dubici po neb. Bozdčchovi (DD 14 f. 187) Pláně Jindřich (1541 —1570) na Rimově ifj Anna Dubenská z Chlumu Jiřík (,154<—1577) na Uevfíovicích a Habří (dcery, v. Habří) Barliora ip Aleš Sebiřovský z Křekovic Markéta (f 1589) Jan st. Kun as z Machovic Kateřina (t j. I5Í3) itt K. Stašek Hedvika (t 159°) u> Petr Sudek z Dlubé Krystyna Ctibor (1562, f j. 1591) na Rimově a Dubnem Jáchym (1562, f 15 97) V Majdaléna z Dlouhévsi (VJ 2. Kapliř) Ctibor (1601, + j. 1622) na Rimově a Dubnem Eusebie Polyxena 4 200 TVRZE OKOLO BUDĚJOVIC. mohl. Nacházíf se později v drženi Doubíčka Beneš Hrůza z Vlhlav a ten prodal před rokem 14S4 tvrz Dub a ves Temelín s platy v Tupesích, Rranišově, Hlavatcich a Temelinci Janovi Koňatovi z O-lešnice,') po němž Dou-bíčka týmž způsobem nabyl Oldřich Horách eř ze Hřebene. Tento učiniv r I472, 3 dubna poslední pořízeni O statku svém odkázal tvr^ DoubíČko „pacholíkům a děvečkám nebožce Markvartovým" bratra svého v rovný díl, kromě toho poručil peníze do fary ke sv. Mikuláši vBudějovicich □a ornát. Nej starší syn Markvartův Jan ze Hřebene ujil potom statek a zap«al tvrz Doubíčko se dvorem poplužným a Bran i Sov dvůr v plat vysazený r. 1473 bratru svému Markvartovi a sestrám svým Přibč, Zdeně a Dorotě, jako by jim 35o kop dlužen byl.4) Jan žil ostatní jeSté r. 1495 a prodal pres předešlý zápis „v Doubičku dvůr po-plužný a ves BraniSov1- Petrovi Kořenskěmu s TereSova za 500 kop, čímž dostalo se Doubíčko zase ke zboží Vlhlavskému. Neb od r. T482 držel Petr Vlhlavy a asi v ty časy přikoupil také Doubíčko. Petrovi vnukové Jiřík, Kryštof, Adam a Jáchym bratří Kořenšti prodali Doubíčko a Branišov roku 1548 obci místa Budějovic za 1S75 kop.3) Stará věž v Budějovicích HOUŽNÁ. jbm'k Houženský *) severně ode Dvorův Haklových zachoval památku této tvrze, jejíž poloha zcela neznáma byla. Na gruntech bývalého popluží Houženského stojí tak zvaný Nový Dvor. V těchto místech stávala tvrz, z niž nepatrné jen památky zbyly, ■dvůr a ves, které rovněž s povrchu zmizely. Již r. 1263 připomínají se Ale! a Psid (?) z Houiné,') Vyntiř odtudž připomíná se poprvé r. 1386 a r. 1400 byl purkrabí na Velešíně. Mikuláš odtudž byl r. I408 ve službách a pod žoldem p. Keinprechta z Wallsee, když měl nějaké půtky v Rakousich. Přibik z Houiné, študent při učeni Pražském (r. 1408), pilně čítal ve spisech ') Rel. tab II. 199,255. Viz děje Vlhlav. 5) Archiv Třeboň. DD. 21, str. 381. s) DZ. 7 B iS, 8 L 27. 4) Tak slove na Faltově mapě panství Krumlovského, na mapě gen. štábu slove „Schirnitz T.w I zápisy r. i552 učiněné tomu nasvědčují, ano se di, že šla voda z rybníka pod Machovici na rybníky Houženské (DZ. 5o A 21), a v urbáři Budějovském z r. 1692 rozeznávají se troje rybníky Houženské, horní (Frauenweiger), střední a dolní. 5) Pangerl, H U. 21. Němci tehdejší říkali vsi „Hawsen." Patří-Ii sem „Wolfradus de Gusen" (r. 1293), nevime. (Tamže 52 ) To platí též o rytíři, jenž slul „Iban der Gusner." (Archiv f. K. 6. G. XXX I 292.) Viklelových a pevydal jich arcibiskupovi, když mu tak kázáno. On a někteří s nim stejně smýšlející zůstali v odporu, i když odvoláni k papeži učiněné nic neprospělo. Když jim tšak arcibiskup(r. 1410, 16. června) znovu rozkázal, aby traktáty dotčené ve dvoře arcibiskupově odevzdali a církevními tresty pohroženo, přestal již Při-bik svého odporu. ') .MarSik z Houiné připomíná se od r. 1409 častěji, dočkal se bojův husitských a byl potom s Vilémem odtudž seděním v Dunovicich v městě Lícově, jsa snad také v rakouských službách.') Bárto! odtudž odpověděl císaři (roku 1432) vedle Jana Popela z Lobkovic.3) Roku I458 seděl na Houžné Mikuldl Víta ze Rzavého, služebník pánův Krumlovských a držel zboží to ještě r. I463. *) Po něm drželi Houžnou krátký čas Vácslav a Jan, synové známého Ondřeje Puklice ze Vztuh, purkmistra Budějovského, kteréhož strana králi Jiříkovi odporná roku 1467 zrádně a ohavně o živobytí připravila,5) Od nich koupil statek ten asi r. 1468 Petr 2 Houině a ze Siupného (erbu sekery), jak se .dá potomek předešlých držitelův, a seděl tu ještě r. I495, kdež učinil s Vácslavem Puklici ze Vztuh smlouvu o směnu dědin při děláni rybnikův. 6) Syn jeho Mikuláš Stupenský z Houiné (roku 151 5—I 5l9) odkázal před smrtí svou Houžnou tvrz, dvůr po-plužný a ves celou Heřmanovi a Petrovi strýcům Zdlezským z Prostého, a ti je prodali r. i523 obci místa Budějovic za 2000 kop gr. českých.T) Budějovští postavili na místě tvrze, která nedlouho po zakoupeni sputla, chalupu pro baštíře a chlév pro dobytek jalový.*) černý dub. , íil druhé hodiny daleko od Budějovic jest ves Černý |!>Lľ-neb Černodub, která ve 14. století ke Chlumu a později k statku Pořickému patřila.') Po smrti Jana Kolkreitdra 2 Kolkreitu podělili se (r. 1576) o statek jeho synové, jeden z nich Baltazar němý a na rozumu nedostatečný dostal půl dvoru v Černém Dubu s přísl za svůj díl; po něm jej převzal bratr jeho Melichar, jenž tuším druhou polovici na svůj díl obdržel (r. 1583, 1. září), koupiv od bratra Kryštofa všechen nápad jemu po Baltazarovi náležitý. ") Asi v těch dobách teprve postavena tvrz v Černém Dubu. Melichar držel také ') Notizenblatt i852 S. 7, Tomkovy děje Prahy III. 4X9, 480, 482, archiv kapitulní a Budějov. *) DD. l5f. 211, arch. č. III. 5, archiv mus. ') Arch. č. III. 551. *) Arch. Třeboň. 5) Šíře Čas mus 1846 II 163—211, krátce Nauč. SI, Puklice. 6) Archiv Budějov. a Novohrad. DZ. 400 R 12, arch. č. IV 164, V 333, Pangerl, G U. 522, DD 61 p 541. ') DZ. 84 C 9 "j Širší vypsání v Mitth. d. V. f G. d. D r. 1883 ») Kel tab. I. 432, DZ. 14 J 17 ,c) DZ. 626 F 15. Manželka jeho tuším Anna z Větrní (DZ. 23 B 29). TVRZE OKOLO BUDĚJOVIC. několik let Slavkov, později i Větrov, kterýžto získav, prodal Černý Dub tvrz se dvorem při n{, pivovárem, mlýnem a ves (vkl. r. iCiS dne 12. ledna) Janovi Hogtnevi %e Švarcpachu na Pozděraii za 4J0O kop rniš. Jan Hoeen, který potom Černý Dub držel a r. 1C38 ('%) na vsi Planě Regině z Búdková manželce své 4500 kop miš. věnoval, byl tuším Janův syn a zemřel r. 1676. Tu se nvázil ve statek Janův syn Jindřich Vdcslav, ale držel jej jen 3 léta. Urniraje (r. 1679) odkázal Černý Dub Vdc-slavovi Františkovi KořensWmu z Tereiova na Ostrolově Újezdci a Meziříčí, JMC. radě a hejtmanu kraje Bechyňského. Když tento r. 1681 zemřel, následovali v cržehí statkův jeho synové. Napřed jej držel KryStof Albrecht, ale prodal jej r. 1686 (9. prosince) bratru svému Janovi LukdSovi, avšak tentc prodal roku 1687 (5, listopadu) statek ten, totiž Černý Dub, Homoli a Planou se třemi dvory popíranými obci mžsta Budějovic za 40.400 fl.') Dvůr zdejši jest dávno již meii lidi rozprodán. boŕšov. Blíže vsi Boršova vidět: jest na skalnatém břehu Vltavy posud miäto, kdež v starých dobáct tvrz stávala, jak posud ze skrorných zbytkův soudili lze. Ačkoliv se v listinách tvrze nikde nepřipomíná, přece souditi lze, že tu bj-vala, poněvadž byl Boršov statken zvláštním, patřícím pánům z BorSova erbu šípu. Bratři Albert r. 1261 až 129I a Beneí r. 1274—1279 napřed r sali se po Boršovu, ale již r. 1279 onen po Stropnici, tento po Chlumu. S přivolením manželky své Petronily a syna Ojiře daroval Albert hlas svůj podad kostelního ve Slropnici (před r. 1286) klášteru Vyšebrodskémn a později také ves svou Botšov s příslušenstvím a kostelem témuž klášteru, což potvrdili biskup Dobeš (r. 1290, 20. března) a král Vácslav (toho roku 23. března).3) Klášter podržel sice zboží Boršovské až do dnešního dne, ale bud někdy ves tn proiajímali, bud! ještě čásf její zůstávala v drženi osob s čtských. Z rodu vladyk z Jivovice a z Doudleb seděl tu ve 14. století MikuliS Plachtit e BorSova, jenž pojal manželku Kateřinu, dceru Peraslinovu z Chuchelce, jíž zapsal r. 1378, 3. dubna věno na vsi své v Soršově (kromě platu na jednom sedláku, kterýž byl sestře své Jitce daroval) a odkázal také všechen svůj movitý i nemovitý statek.') V husitských válkách, když houf jeden ležel před Budějovici, vybil kostel v Boršově a pobrali knihy a ubrusy.') V ty časy žil BeaeS Plachta z BorSov, jenž roku 1426, 26. list. svědčil, když Jan Smi z Křemže vstupoval v přiměří s p. Oldřichem z Rožemberka. s) 0 pozdějších osudech tvrze nic známo není. poříčí. Kostel Borěovský. ') DZ. 137 F 10, 141 K 3. 116 A s, C 28, F I 399 F M 19 ') PangerI, H. TJ i;, 13, 26, 28, 37—38, 40 — 42, 46. Emler reg. 120, 202. 311, 356, 376, 588, 596, 644, 669, Link Antial. Claravall. I. 432. 3) PangerI, H. U. 177. *) Kniha popravčí str. 37. ') Archiv Třeboň. Nedaleko Budějovic jest ves Poříčí se statkem zemským a zámečkem, kterýž povstal z bývalé MBtJH tvrze. První její držitelé byli erbu ! střely a stejného původu s pány ze Strakonic a zvláště s vladykami z Újezda, od něhož bezpochyby blízké Poříčí jako zvláštní statek odděleno. Bulek z Poříčí (r. 1376 až T417) najal si r. 1379 od klá-. 1 stera Vyšňobrodského ves Boršov. ■» Jindra z Poříčí, bratr jeho, prodal r 1385 Henzlinovi Pehmovi sousedu Budějovskému plat v Záhoří, a ^ r. 1389 prodal nějakou louku za \v řekou ') Nedlouho potom o-ídéltl ~ . se 0<* bratra svého a seděl na dvoře 1 Kosovci. *) Pospolu se připomínají r. 1408, když Bušek plat v Újezdě ke kostelu v Boršově prodal.') Barbora, tuším Buškova dcera, vdala se za Petra Svatomíra z Doudleb, zkrátka Svatomíra řečeného, jenž jí r. I410 na zboží svém Hůrka řečeném věno zapsal.') Oběma manželům zapsal Bušek zPořiči r. 1417 dvůr svůj v Poříčí. K tomu nabyl ještě Svatomir r. 1423 práva věn-ného v Doudlebich, Hůrce a Stráž-kovicích od Markéty manželky n. Čeňkovy z Doudleb. Platy v Jedo-vařich, patřící Svatomírovi a jeho příbuzným, byly se již r. 1419 dostaly Ondřejovi Sokolíkovi z Dubé. Svatomir zemřel po r. 1423 a Barbora vdala se podruhé za Přibíka Cenovce z Čenovic. s) Když r. 1437 práva zemská i dvorská obnovena hyla, našla se také odúmrť, která králi na zbožích Svatomírových (jenž dědicův nezůstavil) náležela; na Poříčí sice, jež Barboře patřilo, sáhnouli se nemohlo, nicméně provolána json všecka zboží, Hůrka, Poříčí, Jedovary, Strážkovice a podací kostelní v Doudlebich. V drženi Poříčí se uhájila sice Barbora tak jako Ondřej Sokolík v držení Jedovar, jichž postoupení dokázal zápisem svr-chupsaným, ale Hůrku obdrželi výprosnici, totiž napřed úřednici desk dvorských a potom Vojtěch z Jivovice a Mikuláš z Holkova, jimž král Ladislav r. 1454 právo to potvrdil.6) V ty časy nvádi se Vdcslav Talafous z Dobřan seděním v Poříčí, maje ve svém drženi bezpochyby větši čásť vsi, již byl snad od Barbory neb dřdicův jejich koupil. Týž byl nějaký čas ve spořich s opatem Vyšebrodským o cestu z Boršova přes řeku k Pořčí a k Douhí ') PangerI, H. U. 179, 207, Borový, lib. erect. II. p. 132, lib. erect. VII. f. 121. Vedle tvrze a dvoru byl v Poríči ještě jeden dvůr zemanský, na němž seděl AleS ze VSeradic (od r I4O3) Ten prodal r. 1407 dvory své v Poříčí a Kukulovicich domimkdnňm Budějovským za 2oo kop a s takovou výminkou, že mniši denně míi zpívanou k Matce boží sloužiti a prodávajícímu 12 kop gr. ůročiti budou. (Diplom, mns. 1407, 8. Jul. Acta jud. 1401 —1404. Trajer 94, Sommer 197.) 5) Jindřich K osovec z Poříčí seděním na Kosovci miřil se r. ] 407 s farářem Budějovským (Acta jud.), roku 1404 nazývá se i z Kosova (arch. hibl. Praž.) a r. 1423 Kosovcem ze Záhoří (arch. Budějov.). 3) Arch. Krumlov. ') Rel. tab. II 68. ') Arch. č. II 55, III 493, DD. l5, f. 226. «) Dl). l5 f. 226 a 23 p. 170- Nějaký dvůr v Poříčí držel r. 1440 Oldřich Harachéř z Olbramovic. (Arch. měst. v Krumlově.) 292 TVRZE OKOLO BUDĚJOVIC. a odtud dále k Plavu a o jinou cestu jdoucí skrze Doubí k Budějovicům, jež náležely Talafouso ví a jenž na nich nechtěl dovolili je zdi ti, an opat zbraňoval lidem Talafousovým dřiví sobě brati a trávu Žiti v lesích klášterských. Oty věci přišly obě strany na Oldřicha z Rožember-ka a Jana syna jeho, kteří vyslav-Se některé z rady své na ohledaní věcí sporných roku 1453, 24. srpna mezi nimi vypovč-děli. ') Nedlouho potom zemřel Tála fous, zůstaví v manželku Barboru (snad svrchu tečenou Barboru z Poříčí po třetí vdanou) a sirotky nezletilé; za Barbory povstaly nové různice s klášterem o přívoz přes Yltavu tu stranu k Boršovu, a na Barbora naříkala celou řeku, opat vsak tomu připouštěl, ře ji jen polovice řeky patří. Obě strany zvolivše si Jindřicha a Jana bratři z Rožemberka za rozsudí svědomí ústní a psaná ukazovaly. Výpovědí konečnou (r. 1455, 14. července) přirčena jest svobodna lud jedné každé z obou stran.2) Roku 1458 uvodí se Bulek z PoHčU jenž se zapsal dluhem jistým Mikuláši knězi Soběslavskému. 3) Po Markvartovi ze Hrebene, jenž Poříčí r. 1525 držel,1) následoval Adam Sudek s Dlouhé% jenž prodal tvrz Poříčí s dvorem popi. a vsí, krčmu u silnice BuJějovské s řekou Vltavou Janovi Křettourovi z Křenového. Týž zapsal r. 1540 statek Poř.cký choti své Kateřině z Vaidueku a z Trufpachu a dětem s ni splozeným,5) ale již r. l55o seděl tu Bla&ej Pibr z Olešnice.6) Syn jeho Blaže/ 2 Pibru prodal (vkl. r. 1562, 5. června) tvrz Poříčí s dvorem popi. a vsí, ves Černodub s řekou a mlýnem Janovi Kolkreitárovi z Ko/k-reitu za 35oo kop a nějakou kopu nad to.7) Jan zemřel r. l5;4, zůstaviv vdovu Markétu z Libfiova a syny Kryštofa, Baltazara, Melichara^ Jana a Lva, kteří se r. l5/6 o dědictví otcovské Poříčí a Cemodub rozdělili. Lev zisk a v znenáhla celý statek Poříčský, prodal r. l5g3 dne 4. března „sídlo a statek Poříčí, tvrz k tomu a všelijaké stavení od kamene i od dřeva v též tvrzi" i s pivovárem bratřím Kiliánovi a Kryštofovi Špandelum za 7100 kop mis.8) Nedlouho cotom zemřel Kilián zůstaví v syna Jana Adama řeč. Spandele, jenž tvrz se strýcem "svým držel; oba ji prodali (vkl. r. l5g6 ve čtvrtek po sv. Kateřině) Štěpánovi Vamberskému s Ro-kaiec a na Račicích. v) Dotčený Štěpán byl měl různé statky v okolí města Vodňan, jež od r. l58g odprodával a koupiv z peněz stržených Poříčí, usadil se v okolí Budějovském, kdež potom rodina Vamberských v i 7. stol. Žila. V drženi Poříčí následoval před r. 1615 Hynek mladší Varn-berský, jenž měl také statek uějaký v Branišově a prodal pak tvrz Poříčí s příslušenstvím (vkl. r. 1617 ve čtvrtek po sv. Martině) Poříčí od východu Janovi Jiřímu Vrábskému Tluk-sovi ze Vrábi za 65oO kop míš. *) Nový držitel byl jediný rodu svého, jenž po bitvě Bělohorské statek svůj ztratil.*) Budí] ox'š ti domini' káni vešli nyní v drženi Poříčí a drželi je aSdo zrušeni kláštera.3) Z tvrze povstal nynější zámeček. habří. Ve vsi Habři (31/, hod. sz. od Budějovic) stojí posud staré stavení tvrze, kteráž postavena bezpochyby na počátku patnáctého století. Ještě roku 1381 náleželo Habři ke statku Ve-seckčrou. *) Prvními nám známými samostatnými držiteli byli Roubíkové ze Hlavatec. Z tohoto rodu žili za válek husitských dva bratří, Jan Roubík a Vilém Kozák, z nichž onen seděl na Habři, tento na Kimovč. Jan byl společníkem nepokojného Jana Smila z Křemže a v půlkách s Albrechtem knížetem Rakouským byv zajat, seděl ve těženi v Budějovicích. Roku 1425, 6. července byv propuštěn na svobodu musil slibiti, že vězení Budějovským a jich spojencům nebude nijakým způsobem vzpominati.5) Kástupce jeho Oldřich Roubík psal se také z Habři, jako zejména roka 1443 a 1460.€) Tento Oldřich jest asi zase týž Oldřich, jehož syn byl pověstný válečník Jindřich Roubík, držitel Netolic a Heršlak.7) Ačkoliv nám další posloupnost, známa neni, víme přece jen to, že zůstalo Habři v držení rodiny Roubíkovské, a že k tomu přibyl statek Dobenský.8) Oboje ty statky připadly na počátku 16. století třem bratřím, Mikuláši, Ctiborovi a Oldřichovi, z kterých tento poslední záhy zemřel, děti zůstaviv. Roku i523 přikročeno k dělení. Mikuláš obdržel v Habři půl tvrze a půl dvoru z hořejší strany tvrze, dvůr kmecí a k tomu půl lánu pustého Čapkovského, v Slavči dy. km., v Dubnem dv. km., v Branišové dv. km., v Dasném dvory kmecí s platem, plat v Kvitkovicich a jiné platy a roboty. Kateřina ze Sudoměře, poručnice dětí n. Oldřichových, přijala díl tvrze Habři z dolejší strany, půl dvoru popi. a k tomu též jisté příslušenství. Ctiborovi konečně dostaly se za díl tvrz Dubne s dvorem a čásť vsi.9) Rozdělení Habři na dva díly potrvalo po delší léta. Polovice, která se dostala Kateřině, brzo po tomto rozděleni se dostala do rukou cizích. V tituláři roku IS33 připomíná se sice Jan Roubík ze Hlavatec seděním na Habři, jenž se pouze na tuto ') Pangerl, H. V. 277. 5) Tamže 283. 3) Pam. arch. VIII. 158. •) Archiv Třeboňský. 5) DZ. 249 A 12. 6> Notúenblalt i852, S. 357. 'J DZ. 14 J 17. Sommer udává 3G;o kop ") DZ 18. D 17, 27. B 21, 169. H 13, arch. DZ. XVI.'7 >') DZ. 127 G 14. Srov. i DZ. 174 C 17. ') DZ. 139 c 14. Viz í reg. 46 f. k. s. c 23. ') Viz Bílkovy děje konfiskaci na str. 902. 3) Po zrušení kláštera Budějovského (r. 1785) sloučili Poříčí s ostatními statky náboženského fondu, než po pěti letech (r. 1790) prodali je Budějovskému měštěnínu Vácslavovi Donnerovi. Od té doby až do nynčjška drželi Poříčí po větším díle měšťané Budčjovšii. ') DI>. 13 f. 133. Viz i Kmler reg. II. 176. s) Arch. č. VI. 477 °) Tamže IV. 399, lib. oblig. I. 110 (arch. Třeb.). ') Obšírná o nčm ä důkladná rozprava od ťr. Marše v časop. mus. 1881 na str. 73. s) Roku 1489 seděl „v Habři" Mikuldi Roubík ze Hlavatec. (Arch Budějov.) *') DZ. 3 T 2, vklad ve d*ky se stal ve středu před sv. líarborou. (Srov. i rkps. Roudnický IV. F c. 9. aa str. 110—III.) TVRZE OKOLO BUDĚJOVIC. 293 Poříčí od severu. polovici vykkulati muže,') ale polovice ta již deset let později nachází se v držení vladyk ze Sudoměře, pmž se dostala bezpochyby skrze Kateřinu dotčenou. Držitelem jejim byl Petr Dívčický ae Sudomšře, jenž v letech 1548 —l55o zemřel, syna Ctibora zfistaviv. Poručníkem sirotka nezletilého stal se Adam Řepický ze Sudoměře, podkomoří měst věnných, jenž všechna zboži Ctiborova odprodal. Smlouvou r. l55o v sobotu po sesláni Ducha sv. učiněnou prodal polovici tvrze HabřI a dvoru, díl vsi s příslušenstvím Vácskrvcvi Štrabochovi s Pernstorfu za io5o kop miš. •) Po Vácslavovi, jenž tu několik let seděl, následoval syn jeho též Vdcslav řečený, jenž polovici Habři r. i58t (vkl. v úterý po smrtelné neděli) Vilémovi z Roíemberka a na Českém Krumlově za 1750 kop gr. č. prodal. ■') Tento pán nezůstal dlouho v drženi Habří, neb v títuláři r. l58o uvodí se tu pánem KryStof Kolichreitár z Kolichreitu, jenž tuším bez dědicův zemřel a zboží své Lvovi a Kolichreitu odkázal, jenž byv roku 1589 pánem na Poříčí roku 1615 Habří, a to tuším celé tvrzi vládl. *) Druhou polovicí tvrze prodal Ctibor Seubík ze Hlavatec kdysi před r. 1541 Jindřichovi a Jiříkovi bratřím Ojíř&m b Protivec za 1S0 kop. 5) Asi v stejný čas zapsal jim také Kimov, starodávné zboží rodu svého. Bratři ti rozdělili se potom o zboží své: Jindřich obdržel Kimov a Jiřík ves Řevňovice, ale držel také statek Habři, jak titulář r. 1534 vydaný svědci. Ves svou Řevňovice prodal Jiřík r. 1560 obci Budějovské a připomíná se jakožto pán na Habři ještě v titulářich r. 1572 a 1589 vydaných. Zůstavil toliko dcery Markétu vdanou Kolichreitárovou a Alíbčtu. •) Obě polovice Habři držel v čas povstání českého Melichar Kolichreitár, jenž se přidržel strany stavov evangelických. Tou príčinou odsouzen jest r. 1622 polovice jmění svého, jež však vojskem již r. 1620 zabráno bylo. Statek Melicharův tvrz a ves Habři zastaven jest r. 1620 měštěnínu Budějovskěr>.u Mikuláši Schantzovi, potom však týž statek a statky vzaté Vincentovi Hulcšporerovi, tvrz Svébohy se dvorem Olbramy prodal Karel z Lichtenšteina misto-držitel (r. 1623, 22. května) Gangolfovi opatu kláštera Vyíebrod- ') Reg. 5 F. hejtman. I. li 11. -) DZ. 5l E 7. Vklad vykonal Ctibor r l555, I. dubna, maje na to léta soudem zemským daná (DZ. ii K 30). 3) DZ 21 C 23. ') Rozvrženi sbírek str. 45. &) DZ. I. B ii. Vklad se stal r. 1341, 16. prosince. Statek obsahoval půl tvrze z hořejší strany, půl dvoru a ve Slavči dvůr po-plužný. «) DZ. 13 L 10 a 19.' H 28. ského a konventu za l5.00o kop mís., ') jenž Habři s Komařici sloučil. Vklad těch slatkův dal sice král Ferdinand r. 1633 v sobotu po sv. Medardu vymazati, ale stalo se to jen ve příčině Svéboh a Olbram; Habři již na věčné časy klášteru zůstalo. čákov. a východním konci vesnice Čákova Malého {neb i Cékova, jak staří říkávali) blíie dvoru poplužného stávala tvrz již za starých dob a udržela se do 17. věku. Ve 13. století byly na místě Čákova Malého i Velkého tri vesnice; dvě tuším tamt kde jest Velký Čákov. Podlé posledního pořízeni Voka z Rožemberka (r. 1262) měly vesnice ty prodány býti h akémusi Předotě, ale prodána pouze Jjednn. Velký Čákov totiž držen i potom k panství Poděhusskému, a páni z Rožemberka měli právo podačné při kostele zdejším.5) A tak zůstala ves tato i později při panství Krumlovském. Malý Čákov šel zatím po r. 1262 z ruky do ruky a dostal se potom vladykám erbu a rodu Harachovského. Jeiek z Čákova připomíná se od r. 1337 až do r. 1354 v rozličných pamětech a zápisech strýců svých Harachéfův, jakož i Vítkove ův. a) Ze synův jeho stal se mladš Bohunek r. 3355 farářem Budějovským, ve kterémžto výnosném úřade setrval az do své smrti (r. 1406). Byl kněz pobožný a právě křesťanský, který z důchodů svých a dědictví otcovského mnohou kopu na nadání oltářův při kostele Budejovském obrátil.4) Bratr jeho starší Vilém z čákova, jens se po prvé r. 1364 vyskytuje, prodal roku 137C pět lánův poplatných ve Sla voso Ticích k oltáři sv. Maří Majdalény. Lazara a Marty v kostele Budějovském.s) O potomcích l) DZ. 292 H 22 a 141 J 19, Bílek, Děje konfiskaci 226. 2) ťangerl, Hoh. U. 18, Urbář Rož 38, lib. conf. III. D 19, VII. D 10, E 4. Srov. i Tomkovy Dod. k I. dílu dějin Prahy, str. 52. 3) Pangerl, G. U. 90, 97, ion, 112—113, H. U. 90, 93—94, Ludewíg Rek MS. IV. 279—285, Brandl, cod. dipl. M. VIII. 205, archiv u sv. Jilji r. 1347. *) Lib. conf. ed Tingel j. 32, ib. VI. G- 17, Borový, lib. erect. I. 46 atd. B) Lib. erect. II. f. 6. 294 TVRZE OKOLO BUDĚJOVIC. Stará zbrojnice (nyní sýpka) v Budějovicích. jeho nám nic známo není. Asi r. 1420 seděl tu Bohunik Čákovec, jemuž lotři někteří na jeho jmění škodili, koně pobrali a pány zbili. ') V temže století drželi tvrz zdejší Čákovci t BohuSic, rod pánům z Rožemberka velice oddaný. Kuňka „vdova z Malého Cá-kovce", Anna a Keruše dcery jeji půjčily pánům r. 1463 peníze a Jan z BohuSic a z Čákorva je r. 1470 též založil.') Týž odpověděl r. 1468 císaři Bedřichovi vedle jiných služebníkův Rožemberských, když však v ty časy Jan z Rožemberka od krále Jiříka odstoupil, zkoušel mnohá protivenství. Mužný a řízný králův služebník Jindřich Roubík ze Hlavatec opanovav Xetolice, zmocnil se r. 1469 i Čákova. Rožemberským šlo o to velice, aby zase Čák ova dobyli. Posláni tam vyzvedači (jeden z nich Stupenský). Když byli u Čákova, mohli tu drahně dobytka pobratí, ale neučinili tak, aby se neprozradili. Zatím si tvrz a okolí jeji dobře prohlédli. Umluvili se, aby vzal Tetour, nejvyšší hejtman Rožemberský, ioo aneb 150 pěších a šel lesy v ta místa k Čákovu, kdež by toho mohl dobře ustáli, potom měli jednoho vypraviti k té věci potřebného a svědomého, aby za tvrzi stál v lese, že chtéjí odsud z té strany holíce k Čákovu pustiti; ostatek koni 100 aneb 150 chtěli v lese ku potřebě zůstaviti. Neb věděli, kdyby Roubíkoví dobytky pobrali, že toho oni na tvrzi nestrpí, nýbrž je boniti budou nejdále aspoň skrze ves a do plotu okolo vsi. Tu pak se měl Tetour, když na Čákově z hákovnic stříleti budou, přibližiti co nej-bliže a když by trubači na druhé straně zatroubili, ke tvrzi táhnouti a pronásledující neb vracející tepati. Tehda nejen dobytek pobrán, ') Kn. popravil 39. I46 Jan držel Cákov již r 5) Lib. oblig. (arch. Třeb.) I. J73, II. 1459 (arch. Budějov.). nýbrž i tvrz ztečena a Jan dostav tu do 60 pacholkův, vrátil statek zase Janovi Čákovci. ') Roku 1487 dne I. června zapsal Jindřich Čdkovcc z BohuSic 250 fl. uh. manželce své Heleně ze Štatenberka, avšak kdyby zemřel. Rukojmi byl při tom Bohunek Čákovec, tuším bratr jeho. *) Jindřich připomíná se kromě toho i r. 1495. Přibik Čákovec sed. na Čákovci koupil roku 1526 od pana Petra z Rožemberka platy v Rankově, Jedovařich a Újezdci') a žil ještě r. 1534. Synové jeho byli Jiřík, Jan a Petr. Jiřík seděl na Čákově, Jan bydlel v Kaplici. Petr zemřel před r. 1575 a o peníze, které po něm zůstaly, rozdělili se oba ostatní. *) Jiřílc připomíná se ještě v tituláři r. 1589 vydaném. Potomek a nástupce jeho Přibek byl v mládí svém veliký práč a při jedné rvačce v Budějovicích (r. 1595) tak byl posekán, že jen stěží se vyhojil. 5) Na Čákově seděl ještě r. 1620, když vojáci tvrz vypálili a statek zabrali, a zemřel kdysi po r, 1623 J), zůstaviv z manželky Lidmily syny Jiříka, Jana, Karla Přemysla, Jana KryStofa a Baltazara. Nejstarši z nich léta svá již mající slíbil r. 1628 kommissí k tomu nařízené, že poddané své na katolickou víru obrátí. Dotčený Jiřík prodal s matkou svou Lidmilou, tetou Annou a poručniky bratři nezletilých r. 1630, 24. dubna „Malý Čákovec s tvrzi pustou a krčmou výsadní", dvůir poplužný s polovicí podacího ve Velkém Čákově Gangolfovi ScheiaMngerovi, opatu kláštera Vyšebrodského, za 7000 kop míš.") ') Č. Č. M. 1881 str. 76—77. Třeboň. ') DZ. 19 D 26 a 62, F 1. Děje koní. 59. e) Č. Č. M. 1843 str. M 21. Srov. našeho díla str. 262. !) Arch. Hradec. ') Arch. *) Rozvrž, sb 45, Bílek, 210, DZ. 297 D 27 a 143 Pečeti Rožemberské. Znaky starých rodin českých. Znaky starých rodin Českých. ř** Vr Budrtovtcc. SEZNAM CLANKUV. Krumlov hrad. i. Popis i vzácnosti jeho na ten i na onen čas............. i 2. Listy poselací pánů Krumlovských .... 12 3. Děje hradu Krumlovského a jeho držitelův . 21 4. Paměti o kuchyni Krumlovské..... 35 Älenštein hrad. r. Popis hradu....... 60 2. Děje hradu............ 64 3. Vvmének ............ 67 Vítkův Hrudek............ 72 Kug/vaid hrad............ 79 MaSkovec hrad............ 83 Křemíe, Chlum, Chlumeček........ 87 Tvrze na panství Krumlovském: Slavkov 91, Větrní 92, Pasovary 93, Trojan 94, Holkov, Strádov, Koroseky 95, Hamr, Keblany, Haus-berg 96, Zátoň, Tusset Q7. Rotemberk hrad. 1. Popsání hradu..... 98 2. Purkrabské príbehy......... 103 3. Dejiny hradu........... 106 Tvrze v okolí Rotembcrském : Frýdlant, Trojanov 117, Michnice, Pšenice 118, Rovné 119. Třeboň zámek. 1. Popis......... 120 2. Dějiny a držitelé Třeboně....... 125 3. Stolní řád Rožemberský a Třeboňský . . -149 Sobéslav hrad. 1. Popis a dějiny...... 154 2. Soběslavské a Třeboňské paměti o strašidlech, čárách a šílenosti........... 165 Lomnice hrad............. 169 Veselí a Mezimostí tvrze......... 177 Fuglhauz hrad............ 181 Hamr Ostrov tvrz. 1. Popis a osudy tvrze . . .183 2. Ukrutník Gerard.......... 185 Zvíkovec tvrz............. 189 Hrady a tvrze na Třeboňsku: Ledenice hrad iqo, Salmanovice, Slověnice, Hlinná, Vidov 191, Hlu- Strana boká, Nemčice 192, Radonice, Rukovsko, tvr-zišté při Nové řece, Hradecek, Vojkův pahrbek 193, Bzí 194, Hvozdno (Zvozdná), Branovice, Zimuntice 196, Sobétice 197, Val, Zborov 198, iMysletín, Skalice 200, Chlebov 201. Kovy Hrad. 1. Popis hradu, části a chování jeho r. 1390 a později..........202 2. Děje Nového Hradu.........206 VeleSín hrad.............221 Pořcšín hrad. 1. Popis.........229 2. Pes a sokol............230 3. Osudy hradu...........232 Sviny hrad..............238 Louzek hrad.............240 Sokolií hrad.............242 Zumlerk hrad. 1. Popis a držitelé jeho .... 244 2. Hokové...........■ . 246 Cukni tri n tvrz............252 Tvrze na panství Novohradském: Hrádek 255, Slropnice, Benešov 25b, Světví, Svébohy 257, Olbramy, Cižkrajice 258, Klažary, Chvalkov, Sejba, Valtéřov, Tichá 260, Bělá, Nežetice, Březí 261, Hřeben 262, Mostek 263. Strdí hrad..............264 Tvrze v okolí Stráže: Lutová, Chlum (Chlumec) 272 Komařice zámek. 1. Popis a dějiny.....273 2. Uodinné příběhy..........276 Tvrze okolo Koviařic: Sedk>4 Omlenička 279, Vracov, Rímov 280, Doubravice 281, Olešnice, Dvorec 282, Ujezdec Ostrolov 283. HerSlak tvrz.............284 Tvrze v okolí Budějovic: Doudleby 287, Dubne 288, Doubíčko 289, Houžná, Černý Dub 290, Boršov, Poříčí 291, Habří 292, Čákov 293. Svorník z klášterního kostela Budčjovského. Hrady a zámky České HI SEZNAM OBRAZU MIMO TEXT. Krumlov zámek......ke stránce i— 59 Krumlov od severu.....„ „ 1— 59 Krumlov s Rabšteina (nikoliv Men- šteina,........., » 1— 59 Krumlov před 400 lety ...... ., 28 Partie z dvorské lahrady Krumlovské.......... 52 Menštein od vvchedu ...... 64 Menštein od západu..... « 64 Zříceniny hradu Kuglvaidu ....... 80 Rožemberk.......... „ 98 Zbrojnice na Rožemberce . . . . .> 100 Rožemberk od zápidu . 98—iit> Rožemberk od východu. . . . „ „ 98—116 Zámek Třeboňský........ ., 122 Radnice v Třeboni......, » 120—154 Hamr Ostrov od jihu . . . . „ „ 183 Nové Hrad)- od se/eru . . . . „ ,, 202—220 Brána přední a časť přikopu na Nových Hradečtí.....„ ., 202—220 Nové Hrady od západu.... Nové Hrady od východu . . . Dobytí Nových Hradův r. 1425 . Nové Hrady od jihu..... Zříceniny hradu (vynech Benáku u Velešína....... Pořešín od jihu...... Sokolči od severu...... Zumberk od jihu...... Cuknštein od západu .... Cuknštein od jihu..... Stráž od východu...... Komaŕice......... Pečeti (Rožemberské) pánů Krumlovských a Třeboňských . . Pečeti rodů v Budějovsku usedlých I. II. III........ Znaky starých rodin českých I. . Mapa hradův a tvrzí v Budějovsku. 202 — 220 202—220 202—220 202—220 221 230 242 24Ö 252 252 264 273 2Q4 294 294 SEZNAM VYOBRAZENÍ V TEXTU. M ranil Znaky Rožemberskv a Svarcenberskv..... i Bašta u pivováru Krumlovského....... 4 Zbytky starých hradeb pod hradem Krumlovským. 5 Zbvtky staré bašty na Krumlově..... 8 Pohleď na Krumlovský hrad od východu ... g Plán hradu Krumlovského........ 11 Pečeti pana Závise z Krumlova....... 12 Branka v Krumlove........... 13 Nádvoří přední predhradské) na hradě Krumlovském 16 Průrvs horního zámku Krumlovského..... 17 Vácslav Břežan ; ideální obraz)....... 21 Rožemberské peníze z mince Krumlovské ... 2j Brána v městé Krumlove......... 24 Budějovská brána na Krumlově....... 25 Peníze Eggenberské z mince Krumlovské .... 27 Brána hradu Krumlovského........ 28 Korouhev Rožemberská.......... 29 Arkéř na zadním dvore na Krumlově..... 31 Vlost na Plášti............. \2 Partie z Krumlova........... 33 Most na Plášti. Pohled od řeky....... 37 Ozdobná kamna na Krumlově ...... 39 Pan Vilém z Rožemberka přehlíží plány na staveni hradu Krumlovského......... 41 Vázy z dvorské zahradv Krumlovské..... 43 Věž hradu Krumlovského......... 44 Don Julius (ideální obraz......... 45 Znaky páně Vilémův a manželkv jeho Anny Marie Badenské............. 48 Znaky Vítkovcův............ 49 Pan Petr Vok z Rožemberka a pani Kateřina Rožemberská z Ludanic......... 52 Petr Vok z Rožemberka podpisuje smlouvu o p anstvi Krumlovské..........- . . 53 Petr Vok z Uožemberka táhne s vojskem do Uher 57 Skupeni znaků Vítkovcův z konce 16. věku ... ^8 Váza z dvorské zahrady Krumlovské..... 59 Partie z Menšteina........... 60 Plán hradu Menšteina.......... 61 Ctyřhranatá bašta na Menšteiné....... 02 Okno z paláce na Menšteiné........ 04 Zbytky druhé brány na Menšteiné...... 05 Brána na Menšteiné ze stranv vnitřní . . . ■ . . 68 Brána na Menšteiné ze stranv venkovské .... 69 Palác na Menšteiné........... 70 Vnitřek paláce na Menšteiné........ 71 Stará děla.............. 72 Zbytkv opevněného dvorce v Certyni u Menšteina 75 Plán Vítkova Hrádku.......... 74 Vítkův Hrádek............. 77 Zříceninv kláštera Kuglvaidského...... 79 Strana Ve skále tesaný přikop hradu Kuglvaidu .... 80 Staré odění.............. 81 Velkv samostříl............ 82 Kus zdi na Maškovci.......... 83 Maškové c............... 84 Plán Maškovce............. 85 Zříceninv Maškovce pred 50 letv...... 86 Obyvatelé oblezeného hradu prchají tajnou chodbou 87 Iniciálka P s pečetí vladvk Chlumskvch .... 87 Plán hradiště Kremžeckého........ 80 Pochod branného lidu za svítáni...... qo Starodávná nosidla........... 92 Hosté na hrad přijíždějící......... 93 Ztečení hradu zradou.......... Cestování na počátku ió. věku....... 97 Znak Rožemberskv........... 98 Plán hradu Rožemberka......... . ■>■■ Rožemberk hrad a město......... 101 Chudší vladvka, jenž se za purkrabího dával . .103 Branka na Rožemberce.......... 104 Gotickv arkéř na Rožemberce........ 10$ Hláska na Rožemberce.......... 106 Znakv 11a Decetích nurkrabi na hradech Rožember- skvch r. 1412 . . . - "....... 107 Ozdobná židle na Rožemberce....... iftl Zadní nádvoří na Rožemberce....... no Věž na Rožemberce........... 11 1 Znak Svarcenberskv a Rožemberkův..... 115 Partie z Rožemberka........... 114 Vok z Rožemberka, zakladatel kláštera Vvšebrodlského r 19 Iniciálka k popisu Třeboně........ 120 Pian zámku Třeboňského......... 1 1 Zbvtkv starvch hradeb v Třeboni...... 122 Staré baštv a hradbv v Třeboni....... 123 Starv dům s podloubím v Třeboni...... i%t Vvchodní brána mestská v Třeboni...... 127 Partie z kláštera Třeboňského........ 127 Brána do zámku Třeboňského....... 1 ■ Jan Bzdinka pokouší se o Třeboň...... 131 Přední brána Svinenská v Třeboni...... 134 Zadní brána Svinenská v Třeboni...... 135 Baštv a příkop za zámkem Třeboňským . . . . 138 Casť architekturv v nádvoří klášterním .... 139 Stit ze dvora klášterního v Třeboni..... 140 Znak Rožemberskv nad vchodem zámku Třeboňského ............... 141 Studné ve dvoře zámeckém v Třeboni . . . .142 Starv dům v Třeboni.......... 143 Starogotická nyní obydlená kaple v Třeboni . . . 145 Partie z bast Třeboňských......... 145 Lov na vodní ptactvo v 17. století...... 14b 42* 298 seznam vyobrazení v textu. Partie z rybníku Opatovského....... 147 Pohled na Třeboň od rvbnika Světského . . . .148 Stůl upravený ve 14. a 15. věku...... 149 Obrazv hostin...........150, 151 Vchod do parku Třeboňského....... 153 Matka boží Vvšebrodská......... 1 54 K stolnímu rádu Rožemberskčmu a Svamberskému 155 Plán hradu Soběslavského......... 156 Soběslavskv hrad od vvchodní strany..... 158 Soběslavský hrad od západní strany..... 159 Věž hradu Soběslavského......... 162 Bašty a příkop hradu Soběslavského..... 163 Starožitný obraz večere Páně........ 104 Adolf hrabe ze Svarcenberka........ 167 Před mnoha lety u Lomnice........ i6g Stará iniciálka B............ 109 Vvhlazení Adamitů........... 170 Starý kostel v Lomnici.......... 171 Bašta v Soběslavi............ 173 Pohled na kostel Lomnickv z města..... 175 Veselí................ 177 Brána na námestí ve Veselí........ 178 Vchod do kostela ve Veselí........ 178 Veselí od severu............ 179 Plány tvrzí Veselské a Mezimosiské...... 100 Obraz Fuglhauzu............ 181 Plán Fuglhauzu............ 182 Hamr Ostrov......... ... 183 Hamr Ostrov od severu.......... 187 Zvíkovec tvrz............. 189 Pamětní kámen na tvrzi Zvíkovské...... iqo Vzor ozdobných arkéřův a cimbuří z 15. století . 105 Náhrobek Vácslava Cabelického ze Soutic , .197 Cimbuří rozličná............ iq8 Ztečení hradu (podlé básné o Čestmírovi a Vlaslavovi) 199 Ukřižování Páně v chrámě Skalickém..... 200 Kočí vůz (kočár) ze 16. století....... 201 Krajina Novohradská s rybníkem Jakulí .... 202 Plán Nového Hradu........... 203 Partie z hradeb na Nových Hradech..... 206 Nové Hrady od jihozápadu........ 207 Příkop na Nových Hradech u brány přední . . .210 Nádvoří na Novvch Hradech........ 211 ' Brána zadní na Nových Hradech ze dvora . . .214 Stříbrné mísy, dvé konvice a džbán z 16. a 17. věku 215 Kahan s erbem Rožemberskvm....... 218 Mísa neb nějaký plech.......... 218 Svícen noční a štipec.......... 219 Hrad Velešín............. 221 Plán hradu Velešínského......... 222 Zbvtky hradu Velešínského........ 223 Znaky Michalovskí (z archivu Krumlovského'1! . . 226 Porešín od západu...........229 Plán Porešín a.............230 Pečeť Přibyslava z Porešína r. 1337 z archivu Krumlovského ..............231 Pečeť Vernere z Porešína.........232 Zbvtky brány na Pořešíně.........233 Porešín od severu............234 Partie z Porešína............235 Zbytky krbu na Pořesíně.........230" Iniciálka M (kresba z r. 1454, avšak bez stíněn:: . 238 Fresky nad portálem a křtitelnice v kostele ve Svinech..............23y Louzek od jihu............240 Louzek od západu...........241 Zříceniny hradu Sokolčí.........242 Sokolář neb sokolník...........243 Zumberk a obraz bašty tudíž........244 Plán Zumberka.............245 Partie ze Zumberka...........247 Věžovaté stavení vedle bránv do tvrze Zumberské . 248 Bašta západní na Zumberce........250 Cásť Cuknšteina............252 Bašta a příkop na západní straně Cuknšteina . .253 Plán Cuknšteina............254 Zříceniny hradu Veiešína.........255 Louzek od severu............255 Svébohy od severu...........257 Zámeček ve Svébozích..........258 Náhrobek ve Svinech...........259 Plány Louzeka a Sokolčí.........263 Plán Stráže..............265 Vybíjení a vytloukání města v 3oleté válce . . . 266 Náhrobní kámen Jindřichův ze Srráže.....267 Znak v kostele Strážském.........268 Zbytky hradeb Strážskych.........270 Pohled na zámek Strážsky od náměstí . . . - 271 Portál zámku Komarického........274 Doubravskv zámek ze strany vvchodní . . . .281 Iniciálka R z rukopisu 14. věku.......284 Doudleby ze strany východní.......287 Stará věže v Budějovicích s námětky pro obranu . 289 Stará věže v Budějovicích . ........290 Iniciálka R z ruk. 15. stol. v jižních Cechách psaného 290 Kostel Boršovský............291 Poříčí od východu...........292 Poříčí od severu . ...........293 Stará zbrojnice (nyní sypká) v Budějovicích . . .294 Budějovice..............295 Svorník z klášterního kostela Budějovského . . . 295 Okno z klášterního kostela Budějovského . . . 296 Svorník s erbem vladyk Houženských v klášterním kostele Budějovském..........299 Vysvětlení stolního nádobí domu Rožemberského. Na str. 215. Mísa jedna z 10 mis ozdobených erby Rožembcrskýini a manželek páně Vilémových, obrazy malých misek s erby Švamberskýlni a Oprštorfskýmí. (Zkratky znamenají: Petr herr ven Schwanberg. Anna Maxiiniliaiio frau von Schwanberg.) Starobylí konvice stříbrná. Konvice (nikoliv džbán) s erbem Rožemberským na víku. Džbán (nikoliv konvice) stříbrný, vysoký s víkem, kraje u něho pozlacené a na víku erb Rožemberský. Vážil 10 hř. 8 1. Na str. 218. Kahan s erbem R ožeinbei skýrn Mísa aneb plech k postavení nádoby, snad džbánu na str. 215 vyobrazeného. Na str. 2tg. Svícen a štipec, kterýž se popisuje takto: Okrouhlý plech na noční svíci s puclichtem a v prostřed Pern-šteinský erb. Vážil 3 hř. 10 1. (Popis zdělán podlé inventáře založeného r. 1647 Johankou Lobkovskou ze Žlunic, co se nacházelo stříbra v domě Pernšiein-ském. obrazy pak pocházejí z rukopisu, v němž jest zobrazeno stříbrná nádobí rodu Lobkovského. Obcje jest vzácnou památkou zámku Roudnického.) Seznam pečetí v iii. díle vyobrazených. a) V textu. Na str. 12: Závise z Falkenšteina r. 1272 (Arch. Mnichovský). Závise z Falkenšteina r. t 286 (Státní archiv Vídeňský). Na str. 49: Vítka z Prčic r. 1220 (Archiv Orlický-). Vítka z Krumlova jinak z Ledenic r. 1290 (Archiv Krumlovský). SEZNAM PEČETI. 299 Na str. 49: Voka z Krumlova jinak ze Strunkovic r. 129O (Archiv Krumlovský). Na str. 226: Beneše z Michalovic r. 1306 (Arch. Kruml.) Jana z Michalovic r. I2g8 (Arch. Kruml ) Na str. 231: Přibyslava z Pořešina r. 1337 (Arch Kruml.) b) Tabulky. Pečeti pánův Krumlovských á Třeboňských. Voka z Třeboně r. 1300 (Arch. Třeboňský). Jindřicha z Rožemberka r. 1310 (Arch. Třeboňský). Petra z Kožemberka r 1364 (Arch. Hradecký). Jošta z Rožemberka r. 1366 (Arch. Hradecký). Jindřicha z Rožemberka r. 1383 (Arch. Hradecký). Jindřicha z Rožemberka r. 1392—1405 (Arch. Hradecký). Vácslava ze Švamberka r. 1477 J Arch. Hradecký). Viléma z Rožemberka r. 1556 (České Museum'. Petra Voka z Rožemberka r. 1594 (Arch. Hradecký). Kateřiny Kožemberské z Ludanic r. 1594 (Arch. Hradecký! Petra ze Švamberka r. 1619 (Arch Hradecký). Pečeti patřící rodům, kteří byli usedlí v Budějovsku. 1. Pečeť Dominom z Doudleb z r. 1429, na Štíte jakýsi kbelec, jako klenot poprsí muže s rukama založenýma. Opií: s. domyn ■í dvdleb (Arch. Bcdějov.). 2. Jana Toíice z Vidová z r. 1429, na štíte vepř, opis: sigillvm iohannis de thozzicz (Arch. Budějov ). 3. Oldřicha z Trojanov odjinud s Jivovice r. T383, klenotem poprsí muže v pravici meč držícího, opis: s. vlrici de z iwovicz (Arch Třeboň ). 4. Jana Sokolika z Dubě z r. I478, na štítě zavinutá střela, opis: s. ian z dube f ř (Arch Třeboň ). 5. Ondřeje z Bolilce sed ni Bii z r. 1414, dva oštípy na štítě, opis: s. andree de bossvlez (Arch. Třeboň.). 6. Beneše z Komařic z r. 1407, na štitě orlice k pravé straně hlavou obrácená, opis: s. benesi d komarícz (Arch Budějov.). 7. Buška z Rovného í r. 1421, tři péra z koule do rohů štítu vycházející, jako klenot rohy, opis: s. buzkonis de rovrny (Arch. Třeboň.). 8. Matěje neb Macha z Holkova z r. 1398, na štítě tři okouni nad sebou (viz Pangerľs Gold. Urk. 314). 9. Bruma z Ljeztia z r. 1402, helma, z niž vyniká šestero šipišC, opis: s. brvmon(i)s de hvigesd (Arch. Budějov.). 10 Bernarla z Borovnice z r 1379, helma s pokryvadly a jako klenot hřeben o pěti zubech, opis: s. bernardi de borobuicz (Arch. Třeboň.). 11. Mikuláie Sa/rana z Veselé as Březí z r. I478, na štitě koflík a tolikéž jako klenot, opis: s. nikolas z brzezie (Arch. Třeb.). 12. Oldřicha z Jedovar z r 1375, helma s pokryvadlem a ryba za klenot, opis: s. vlrici de gedovar (Arch Třeboň.). 13. Petra Višní s Vitŕní z r. 1389, nad helmou pokrytou sud, za nimž chochol z helmy vyniká, opis: s. petri d zwietrzni? (Arch. Třeboň). 14 Bohunka ze Bzi odjinud z Tuchonic z r. 1378, na štítě kolo o pěti loukotích, opis: s. bohvneonis d dvehonic (Archiv Třeboň.). 15. Matěje Višně z Větrní z r. 1432, na štítě šesterý obruče, tři a tři, helma s pokryvadly a za klenot sud, za nimž chochol z helmy vyniká (Arch. Třeboň.). 16. Petra ze Dvorce z r. 1424, štit na 4 pole rozdělený, jehož druhé a třetí pole kuličkami jest poseto, opis: s. petri de dvvorzecz (Arch. Třeboň ). 17. Procka neb Prokopa z Třebíe z r. 1379, na štítě kolo plamenné, opis: proezko de paczovr (Arch. Třeboň). 18. Vita ze Rzavého z r. 1448, štít, v němž jde pruh pošikem, nad helmou pokrytou chrl s obojkem, opis: s. vythe de rzawy (Arch. Hradecký). 19. /Minky ze Sobětic, vdovy po Markvartovi z Ůjezda, z r. 1378, štít s kohoutem k levé straně obráceným, opis: s. zdineze de sobielicz (Arch Třeboň). 20. Jana Smilka z Křem&e z r. 1426, Štít se střelou k levému rohu obrácenou, opis: s van z krzemze (Arch. Třeboň.). 21. Nezamysla Konaty z OleSnice z r. 1394, helma s pokryvadlem, nad niž jest pták prsten v zobáku drže, opis. s. nezamysl de olessnycz (Arch. Třeboň ). 22. Diviše z Cjezda z r. 1424, na pečeti hlava s kápí šaškovskou, opis: sigillvm dhvis de vgezd (Arch. Třeboň.) 23. Mnrkvarta z Pořešina z r. 1384, vzácná podobou svou, na štitě střela k pravému rohu obrácená, opis: s. marqyardi de poreschin (Arch. Třeboň). 24. Bulka £ Holkova z r. 1425, na štitě tři okouni podlé sebe, opis zkažený, ale stálo: s. busconis de holkow (Arch. Třeboň). 25. Jana ze Zvíkovce z r. 1388, na štítě tré per brky v kruh stočených, opis: s. iohannis de sviecow (Arch. Třeboň. — Nejstarší způsob erbu Harachovského). 26. Kamaráta z Kyselová (de Sauwerawi z r. 1373, helma s přt-krvvadlem a nad ní lodice, opis: s. kamarit d kiselo. 27. Vchyny z Ledenic jinak z Březnice z r. 13C3, štít na přič rozdělený pruhem, od něhož vycházejí nahoru na dél 2 pruhy, v křidle nad helmou pokrytou tolikéž, opis: S. wehnie d. brzrcznicz (Arch. Budějov ). 28. Vernere z Pořešina z r. 1364 již na str. 232 vyložený. 29. Beniše z Vidtva z r. 1388, troje hroty střel končinami do středu štítu obrácené. Opis z domyslu přidán (Arch Budějov). 30. Přibika z Křemíe z roku I443, na štitě střela hrotem svým k pravému rohu obrácená, opis: si przibikonis. de. krzemzíe (Arch. Hradec). 31. Anny Hradecké z LichtenSteina z r. 1405, s dvěma štíty, totiž Lichtenšteinským v pravo a Hradeckým v levo, opis: s. anna v. líechtenstain (Arch Hradec). 32. Jana ze Soutic z r. 1440, na štítě křídlo z pazouru vycházející a trojlistem se končící, opis: pecet ian z suticz (Arch. Hradec. J. 33. Petra z Perle z r. 1418, na štitě rak (jehož také Jan Žižka na štitě nosil), opis: s. peter de pereze (Arch Hradec). 34. Btrnarta z Hlavatec, štít na dél předělený, jehožto pravé pole jest routami posázeno, křidlo pak nad helmou pokrytou týmž způsobem do pravé polovice ozdobeno, opis: s. bernardi d hlavatec (Arch. Soběsl). 35. Jeníka z Meziměstí z r. 13S9. cbrt sedící a štěkající, opis-, s. yeniconis d mesi most (Arch. Hradec ). 36. Jindřicha ze Stráže z r. 1440, na slitě růže, opis: s. gyndrzich z strazie (Arch." Hradec ). 37. Bohuše ze Strdíe z r. 1424, s týmž znamením, opis: s. bohvse de straž (Arch. Hradec). 38. Jana ze Strate z r. 1399, na štítě a jako klenot ruže, opis: s iohannis de straž (Arch. Hradec.) 39. Petra ze Stráže z r. 1400, helma pokrytá a růže jako klenot, opis: s. petri de straž (Arch. Hradec). Vysvětlení znamení vladyckých na stránce 107. 1. Nejvýše dva labutí krky, znak Jana ze Štítného, purkrabě na Soběslavi. 2. Vcdlé toho muž s růžencem, Mikuláše Drkule ze Lhotv, purkrabě na PodÄiusich. 3. Pod těma po levé ruce ptáček nad korunou, Ojíře, purkrabě na Tiché. 4 Vedle toho dva rohy ručkami ozdobené, Jana z Hodonic, purkrabě na Lutové. ^. Ranec s uzlem, Matěje z Třebče, purkrabě L^denického. 6- Půl koně s uzdou, Jana z Kraselova, purkrabě na Choustnice. 7. Kapr, Jana Smrčky z Mnichu, purkrabě na Přibénicích. 8. Pod těmi půl koně s uzdou, l.ipolta z Kraselova, purkrabě na Xovém Hrade. 9. Kohout, Jana Štpice z T.*:žan, purkrabě na Čečovicich. 10. Sokol (holub?), Ondřeje c\ Zásmuk, purkrabě Krumlovského. 11. Svini hlava, Heřmana z Kuřího, purkrabě na Zrubku. 12. Pul měsíce, Volfarta z Černic, purkrabě na Boru. 13. Kachna, Jana, purkrabě na Třeboni 14. Medvěd, Petra z Mladotic, purkrabě na menším hradě Ro-žem bérce. 15. Jaroše z I.ibně, purkrahě na Hradištku. Svorník s erbem Houžensk^ch v klášterním kastele Budéjovském. SEZNAM ZNAKU. Seznam znaků v prvních 3 dílech na 7 tabulkách vyobrazených. Při I. dílu jest tabulka i, při II. dílu 2, 3, 4, 5, při III. dílu tab. 6 a 7. Absolon z Ledské 5. Anděl z Uonovce 1 Balbín z Orličné 4 Bechyně z J-ažan 2. Beneda z Nečlin I. st Berbictorfu I. Betengl z Najenperka : z Biskupic, Haugvic 3. z Borovnice 2. z Boskovic i. Bnsinský z Božejova 1. Boubínský z Ujezda l. z Božejova, BoŠinský 1 Bračický z Chořov 3. Bradlecký z Mechová ] Brandlinskv ze Stěkře j. z Brocné, Králík ý z Bubna 2. z Bukovan, Pinta 4. z Bulíftvky 4. z Bydžína, Pecingar 2. z Cimburka 4. Čabelický ze Soutic 3. Čachovský «e Svúmyslk 5. st Častolovic 5. Černčický z Kácova 3. Černín z Chudenic 4. i. Dlouhé Vsi, Chanovsiý 4. n.^níri.v «je 4 z Donina 4. z Doubravice, Osovský 5. z Doubravice. Vranovský 3-Doudlebský z Doudleb 4. z Drahenic, Sic 7 z Dráchova 6. z Duban 1. Dubenskv z Ch'uniu G. z Dubu, Oprštorf 5. z Egenberka, kníže 6. z Elsnic 4. Estreich z Jiměfic 5. z ťrvmburka, Mazance i. z GcrStorfu 1. z Glouchová 4. z Harachu, Hřel>cnář 6 Haugvic z Biskupic 3. Hložek ze Žampachu 2. z Holohlav, Otmar 3 Hoalaur z í-Ioala" J z Hradce 6. z Hrádku, Markvart 7. ífroch z Mezilesic I z Hrušová 5. Hřebenář z Harachu 6. Humpolecký z Tuchoraze 7 z Hustiřan 1. z Hvozdna, Keblanský 7. Chanovský z Dlouhé Vsi 4. Chlumčanský z Přestavlk 4 z Chlumu, Ďubenský C. ■jí Chlumu, Slavata 3. 2 Chořov, Bračický 3 Chotek z Chqtkova 3. z Chudenic, Černín 4 Chuchelský z Xestajova _] z Ještetic, Talacko I z Jevilovic 4. z Jiměřic, Estreich 5. z Jiter, Spuliř 7. z Kácova, Černčický 3. Kale nice z Kalenic 7. Keblanský ze Hvozdna 7 Kinskv, viz Vchynský 3. t Klence, Valatka 7. z Knčnic, Okrouhlický 2. z Kolovrat 5. Kořenský z Terešova 3. Králík z Brocné 5. K u náš z Machovic 7- z Kun Š ta t u a Poděbrad 2- Kyselovský z Kyselová 6. z Landšteina 0. z Lazan, Bechyně 2. z Ledské, Ahsalon z fjeslíe, hrabe 5. z Lichtenburka 3. t Lípy, Trčka 2. z Machovic, Kunas 7. z Mal eso va 7. Markvart z Hrádku 7 Xtasnnec a Frvmluirl;a i. z Mečkova, Bradlecký 1. z Medonos, Xěnkovshý i. z Mezilesic, Hroch 1. z Xáchoda 2. z Najenperka, Beten^l 2. z Nečtin, Beneda 1. z Xedahylic, Straka ^. z Nes taj o va, Chuchelský 4. Xěnkovský z Medonos 1. Okrouhlickv 1 Knenic 2. z Olbramovic 4. Oprštorf z Dubu 5. z Orličné, Balbín 4. Osovský z Doubravice 5. z Otaslavic, Příbek 1. Otmar z Holohlav 3. z Otradovic, Škopek 3. Panský ze Střežetic 3 Pasovarskv z Větrní 7. Pecingar z Bydžína 2. z PernSteina 2. Pinta z Bukovan 4. Pípu SlpMBiMi 3. z Poběžovic, Tunéchodskv 1. z Poděbrad a KunŠtatu 2. 2 Pořesina 6. z Potenšteina, Žam pach 2. Přepvský z Rvchemburka 2. z Přestavlk, Chlumcanskv 4. Pfibek z Otaslavic 1. Rendl z Ušavy 7. z üOdendorfu 7. z Rohatec, Variiberský 7 z Ronovce, Anděl 1. z R.ožemberka 6. z Rychemlmrk.i, Přepvský 2 z Rvžemluirka 2. ze Sádlna, Vrš 7. ze Senu razíc 5. Slavata z Chlumu 3. Slavkovský ze Šonova J. ze Sloupna, Ples 3. I£C Smiřic, fernificlíV ^ ze Soutic, Čabelický 3. Straka z Xedabvlic 5. ze Stráže 6. ze Střežetic, Panský 5. ze Svémyslic, Čachmvský 5 Sárovec ze Sarova 3. Aic z Drahenic 7. Škopek z Otradovic 3. zc Sonova, Slavkovský 7. Spuliř z Jiter 7. ze Šternberka 5 ze Stěkře, Brandlinskv u. ze Svamberka o. ze ísvarcenberka, kníže 6. Talacko z Ještetic 1. z TereŠova, Kořenský 3 Těmin z Těmic 5. Trčka z Lípy 2. z Trocnova, Žižka o. z TropČic 4. Tuněchodský z Poběžovic 1. z Tuchora?e Humpolecký 7. . ťTifiíla n--u:—, z tJsli O. z USavy, Rendl 7. Valatka z Klence 7. Vamberský z Kohatec 7. Veselický z Veselice 3. z Větrní, Pasovarský 7. Vchynský z Vchynic 3 Vranovský z Doubravice 3 Vrš ze Sádlna 7. Zahrádecký ze Zahrádek 3 Za m pach z Potenstoina 2. ze Žampachu, Hložek 2. x Žerotiua 2 Žj/ka z Ti nenová (j. Seznam omylův tiskových a dodatkuv. Na ttl. r ly. Ob. °l-73-88. fy-91. !H-«X- ř. »1. » ?l. » » k pózu. u. doloi 4. > !t U7-14S. iü4. 17 j. ř. *jX slmra čii: kraje Bechyňskcho. » <>. zddl;i čri: zpustoval. k po/inimUiin 1. u ô. Jnlní ■ archiv HuJi}o\. K j., n 6. shora čti: Kunas. K l!*. zdtiia cti: vičzeníin. k pozn. ^. dolež: arch. Budčjov. k plánu dnlož: 1 : :>S)So. ve vývodu oprav: Přibyslav z Putiovic il*óa-iJ8íí, Ncdami'r Zvř-ková iíSj- shora cli: Pasovaiy. Od Elišky manželky jeho nabyl Pasovar dnbrnu voli před rokem i 172. » Kaj kur. dvůr popi. v kiumolíni a díl \*z Světlíku, rkps. bibl. Praž. 1. li 40 list 172. Zajímavý list o jmřiií jeho v Dondlebích jest v arch. Uiidéjovsktfm. arch. BLdůjov. arch. \c Stincch. arch. bibl. Praž. r. 1401. Boku 1143 připomíná se \"anrk z KĽblan |tamžc). 7. Kyžemberka. Trauteiiburgur t TrautĽiibcrku. z Houžntí. ze Stiirliembcrkii. I nžiiicki-m^ vydatnou. Clipkuin. z l)rychova. cti • Boľko\i*ľi:. Hasmaii 2 Mciitdsii. dolož k vvlícaii povuhy knížeti: Jana Adolla t«il«: Roku niii| Jtic Ti- zaří psal z Olomouci: karinMiik Bivdímus Janovi Adol-ťnvi lakto: Zc mladý pan hrabe |syu Jana Adolfa] k českému jzyku chuli itm:i a jemu sľ uĹ'ílí iiucIicľ cMi'/sii \xe ielio i-ťkij Čili mladosti, jjrcitože nžiTt?iiosti takového jazyka ješté nepoznal. Iludť-li však fbývati níkolik IľI v tom království, obzvláště na nčkicľéni mfsií. kde se německy immlu\i, ntní pochyb}', >.e se bude nutití. ahy se iJmuž jazyku přiučil.d (Laskavé upozornení p. archiváře Wagnera k plánu dodej : 1: 4^20. r. 7. shora cti: z I)nichova> x 17. zdola » Slovciiiť- » i.*, shora » z f febíčku. na mísiŕ řádk> 3. pnlož: Av^ak hrad Lomnici samotný můl v zá-.•sla\řl itolt Bito v s k v z I. i clit cm b u r k a. odkndž sľ vysvětluje, pľne sľ Litoll a Aleš y I.icliteiiibinka r. 1 |o(j na podacľ kostelní » 3. » • 4. » jt » ř. ai. shora cti: « 3y. » » » 3cu » » >! 21. » » k plánu dodei ř. (i. shora čti; * i. zdola ľi. shora i5. -» 17-. iS. sliofí shora Čti: Na str. |S«. iSti. 141. igt. iqi. uk. ne rak -Í-- \ Kostelci la hli. Asi v ten cas poxoíil král Vacslav trhanovi Puškoví z Ku 11 štátu, aby hrad Lomnici od Ljtolta za 1700 kop ^rošů vyplatil. |(ľop. Przeníysl. f. 120, lib. conf. VI. H a.] Ťiový držitel povinen byl mít i hrad otevřeny pro královské, pročež . . . ř. ti. shora čti: naložený. k plánům dolož: 1: ?5G^ k plánu r 1 : 55(30. ř. !\ shora čti: po roce 1^57 jako svědek. ^almanovice ř. 7. čri: »lesu u \ raiiítia.« Skmenicc ř. 1-2. čti: .stála snad na kraji rybníka Dvořišlé.* Hliniiá ř. ?. čti: tvrz véžovalá. Hlinna ŕ. 1?. čti: sedeli tu ve dvoře popi. Hluboká ř. J - 4. čti: \a ní sedel r. 1.I57 D rs I a \ ,t H111 ho k «í a ... k pozn. 2. v pra\o dolož: arch. v t Svinech. v r. li. zdola vypusť: Snad - 2 Lanliora čri • Skalcny. v r. ji. zdola Plžov, v Lusce. li plánu dolož: 1 :2880. v r. zdola cti: kručnv - - \'altrsliul. » S\ét\í \ řádce -jú. čti: držel Oldřich Ž es to vec, syn Petrův 11407-1427! a k pozn. 5. dolož: arch. v« Svinech. Svebohy v ř. 9. čti: Tomu. Zachaři. yibraniv v r. iľ. čii: Kropšlák. Li/kraiicc v f. 7. čti: slouženy mše. \ r. 3-1. v pravo čti: PcCcIÍľs. Chvalkov v ř. 7. Čti: spadla. Licek z ClivalLtiva prodal r. 14SS plat v Boršíkove faráři a obci ve Sviiicch. Roku 1439 . . . I.- pozn. ú. x levo dolož: ;i r cil i v ve Svinech. Nežetice v i. 10. cti: stála a patřila od r. 1412 Janovi Caisla-cliovi 7. Nežctic. Neb . . . NuŽsMÍCť v ř il. Suíclathutv Ncžetice v ř. 16. ctí: jenž se r."1441 a 141* připomíná, a nějakv Vaiick (14 tS. Březí v ř. 3. čti: stávala. Roku 1^7 patřila ves ta s okolím Trojanovi z Doubravice;. Roku 144S-[47S sedel Itu Mikuláš, li pozn. 4. v pravo dolož: aicll. bíhl. ťraž 2yü. 277- pozn. ó. vyuech: Saiclach Svinech. Lutová v r. 1!*. Čti: 1390-1401, a k poznáme i^rjô. 24.. Oecb. v r. 21. Čti: z Hřebene, v f. 10. Čti: Planknár. Ilnubíčko v- ř. 7. Čti: z ÍUibi. Zachař a na místě toho čti: ■ vľ dolož: Aciu jud. j REJSTŘÍK MÍST A RODUV. U míst v ISémcích pokládá se z pravidla jen české jméno, a jen tam, kde české jméno není známo, doloženo jest i německé. Rody, kterých hesla nebyla ustálena, hledej u míst, po nichž se nazývali. A. z Abensperka 220, 282. Aldringer 47, 197. Altenšteiner 38. Altomonte 52. André 53. Antiochenský patriarcha 81. Asang 37, 75, 78. Aulner v. Rothholz 259. B Babí 103, 10?, 114. z Babové 132. Bábové v. z Chotěmic. Bacha (Wachthof) 1 14. Bátory 46. Bavorov 30, 48, 64, 232. Bečice 196—197. Bechyně 133, 164, 193, 194, 214. Bělá, z Bělé 108, 158, 2io, 211, 2j6, 225, 226, 261. Běleč 108. Bělen, Velen (Wieles) 108, 1 14, 217. Bělcnec, Bělenče 103, 108, 114. Benátky 46. Benčice 108, 113, 280. Beneda z Nečtin 270. Benešov 25, 133, 216, 224, 226, 227, 243, 256—257, 278. Benydkové z Veveří 38, 42» 44. 137-Beran 261. Berchtold z Uherčic 271. Berkové z Dubé 91—92. Bernartice 175, 180. Besednice 215, 226, 262. Běšínové z Běsi n 194, 254. Bezdécin 194. Beztahov, Beztuhov 161, 273, 288. z Bibrsteina 35. Biglia 116, 219, 258. z Bílence 117, 118, 280. Binago 286. Biňov 208, 209, 213,214, 217. Bischolf z Vyzentálu 33. Riskupec 26. Blahouš z Rrezovíku 139. Blaníce 51. Blanský 93, 190, 210, 220, 232,"235—237, 243, 280, 281, 288. Blata 269. Blatná, Platná 114, 117. Blazkov 234, 261, 279 Bludov 108, 114. Bludy 126. Bohdanečlí z Hodkova 270. z Bohnic 260. Bohouškovice 36, 65, 88. Bol 37. Bolechovec z Satavy 158. Boleslav Ml. 140, 225. Bor 26, 119, 132, 262. Boří 64. Borkovice 129, 135, 193. Borovany 19, 38, 125, 132, 142, 144, 167, 190, 192, 199, 208, 209, 238, 245, 267, 282, 283. Rorovec v. Rovné a Mezi- potočí. Borovnice 205, 257, 288. Boršíkov 215, 245, 246, 260. Boršov 85, 89, 256, 291. z Boskovic 32, 35, 213. Bošilec 127, 129, 130, 133, ■34» '79. '9'» '93. '94. 272. Boubínští z Újezda 96, 193, 254, 260, 276, 283. Božejov 157. Božíkov 88. Boží Vůle 1 14. Bradští z Laboune 96, 249, 259—260. Brandýs 46, 52, 225. Branišov 280, 288—290, 292. Branná 108, 114, 126, 127, 129, 130, 133, 134» "35> 272. Branovice 14b, 195—197. Brehov 179. Bretterschlag 108. Břežan 42—44, 154, 165. Březí 37, 103, 108, ii2, 128, 261—262. Březina 254. Březnice 172, 190, 194, v. Majnuš. Brezovice 'Gilowitz) 103, 108, 114. Brezští z Ploskovic 38. Březští z Veselé 261. Břilice 126—128, 133, 135. Brloh 26, 36, 66, 80. Brusníř 37. Brusnv, Brus 234. Brusové z Mohelnice 137. Brusové zc Zahrádky 129. z Bubna 67. Bubovice 236. 1 í ■ . 1-1* o*r .•»/• Budákov 108, 114, 118. Budějovice 13—14,25,30, 32> 43» 47» 59- 75» 8l> 82, 84, 85, 95, 135, 138, 141, 158, 173, 175. 189, 190, 191, 192, 198, 224, 2321 233> 239> 268< 275> 280, 282, 283, 288—294. Budislav 209. Budkovšti z Budkova 193, 291. Budovec z Budova 165, 270. Bujanovice 279. Buková 107, 208, 209, 215, 246, 249, 282. Bukovsko 24, 75, 108, 129, 130, 134, 173, 193, 208, 225. Bukvice 215,217, 282, 283, 288. Bukvoj 47, 100—102, 115, 142, 144, 197, 203, 218 — 220, 254, 258, 263, 282. z Bunzonu 134. Buštehrad, Buštěves 13. Butke 47. Buzičtí z Buzic 19, 133, [91. Bystrá (Schild) 108, 109, 113. Bystřice 129, 134, 135, 172, ■73. '75» '79. 2°7>239, 270, 272, 283. Bzdinka 129, 209. Bzí 148, 192—196, 283. Býšovec z Býšova 196, 259. c. Cabicár 113. Caccia 287. Cáhlov 284, 28=;. Cákl 45—46. de Cara z Rose:netu 144. Cárat ti z Carare 47. Cártle 108, 220, 280, 287. Cehnice 101. z Celkingu 286. Celkovice 22. Cep, Cepy 129, 132, 134, 193, 272, 276. Cetvina 107— 109, 114, 115. Cinišpánové z Heršlaku 36, 110, 114, 132,, 192, 285, 286. Cipín 91, 93,94,209,274, 287, 288. Cižkrajice 108, 109, 113, 220, 258—260. £uknštein 116, 252—254, 257» 259-Cvitar 213. č. CabeličtízSoutic: 196—197. Cákov 26, 36, 262, 279, . 293, 294. Cákovci z Bohušic 212, 213,262, 286, 289, 294. Čapek ze San 2:27. Casenský, Šfastenský 164. Castolovice 226,, 271. Čéčovice 26, 88. Čechman 53. 302 rejstřík míst a Ronův. Čejetice 257- Cejkovští z Cejkov 94, 19b. Čekanovský 134. z Cemin 14, 29—30, 6b, 85, 1 10, 130, 214, 257, 262, 282. Ceníce 32. Cenovice 291. Ceraz, Ceraz 130, 132, 134, 164, 201. Ceřejov 95, 192, 215, 217, 227, 261, 274, 276. 282, 283. Čeřina 108, 114. Černice 232, 23b. Černíkov (Ulrichschlag, Uretschlag) 22, 25, 37. Černín z Chudenic 259, 271. Cernkov 194. Černodub, Černý dub 88, 89,92,94,283,290—292. Černovice 18, 129, 175. Černý z Vinoře 136, 216. r^rrvnp in t\A ni. ftfi €\. Červený mlýn 36. Češtin 90. Čikvasovice 130. Čimelice 200. z Čirendorfa 95. Cížkovice 18. Čtvrtina 95. d. Dampír 218. Dasný 288, 289, 292. Debrník 164, 201. Děčín 224, 24c. Dědkov v. Dětkov. Dědošín 37. Dee 137. Dehetník 184, 185. Dehtáře 32, 36, 112, 262. Desky 210,233—237,262, 263. Deštný, Deštná 19, 175, 185, 288. Dětkov 216,233—234, 237. Dčvín 224. Dírné 196. Divčice 228. z Dlouhévsi Častolárové, Dlouhovestí a Char.ovští 40, 42, 90, 95, 96, 117, 184, 246, 253, 254,257, 258, 275, 280, 281, 288, 289. Dluhá, Dlouhá94, 215,235. Dluhoště (Ottenschlag' 216, ^■•f-. ncn . -3/-Dobev 95. Dobochov 226, 262, 263. Dobrámysl 136, 183. Dobranovský z Dobranova 279. Dobranštorfár 256. Dobrá Voda 51, 190, 209, 214, 216, 220, 284. Dobřejov 94. Dobřemilice 192. Dobřikov 220, 282. Dobrkov 33, 53, 283. Dobronicc, z Dobronic 85, 159, 160, 196. Dobrus 79, 81. z Dobrušky a z Opočna 22, 35. Domanice 91. Domanín 127, 135. z Donína 269. Doňo v 135, 273. Dorfies 214. Doubí 164, 197, 289. Doubíčko 262, 289, 290. Doubravice 113, 1 34, 1 35. z Doubravice 133, 159-161, 197, 281, 282. Doudlebští z Doudleb 33, 36, 38, 117, 134, 216, 284, 287—288, 291. Doudlebští ze Šterneka 288. Doudleby 66, 91, 95, 134, 135» 257. 2fi2» 274. 27&, 284, 287—288, 291. Drahor.icc 84. z Drahonic 84, 85. Drahoslavice 23, 64. Drahotéšice 127, 129, 134, 193- Drahov 179,180,268,269. z Dráhová a z Maršovic 27, 93,97, 180,192, 235-236, 249. Drahýška 113. Dráchov 156, 178. Dráchovští z Dráchova 132, 133, 1Ó4, 262, 274—277, 279. Drkolno 74, 75, 108, 132. Drochovci z Pláně 95, 109, 240, 261, 263, 279, 280, 284. 288, 289. Drochy, Drochov 108, 1 13, 255» 279-Drslavice 38, 43, 48, 50, 5 1. Dsky v. Desky. Dub 51, 220, 232, 248, 289. z Dubě (znaku zavinuté střely) 113,172, 175, 178, 225, 260, 261, 291. Dubenští z Chlumu 89,90, 95- Dubno, Dubne 280, 288 až 289, 292. Dudov 133. JDůl 51. ' Dunajovice 127, 135. Dunovice 290. Dvorec, Dvorec 127, 128, 134—136, 141, 192, 194, 201, 205, 210,2:3,228, 243» *37> -39» 2^0, 275, 282, 283. Dvoŕetín (Dworzatschlag, Wuretschlag) 93. Dvořiště 108, 109, 113-115, n8, 173, 174, 191. Dynín 129, 1 30, 1 33, 1 34, 179, 193. Dyrnhof 37, 93. e. z Ebersbachu 42. Ebner z Vosule 135, 136. z Epgenberka 4—7, 26, 48—51, 00, 95, 281. Eggenburg 53. Egnairové z Fukendorfu 38. v. Eiíningen 112. Ekha.rt ob. z Ekrštorfu 144, 185, 197, 200. Endex z Sechov 139. Eneáš Sylvius 28. z Etllinku 2io. F. Falkenštein 2r. Fefry 48. Fišer 77. z Fliessenpachu 114. Forgác 49. Forsitmil 205. I Forstweiger 217. Fortiini 51, 53. z Frankenfeldu 185. Frankové z Liběchova 194, 270. Franzensthal 272. Frejer z Weissendorfu 253, 25,7. Fremdárové z Fruku 112, 1311, 212. Fridireichs 208, 233. Fridirichschlag 209, 214, 256. Frokštein z Načeslavic 262, 281. Frydllant 22, 35, 117. Fryrnburk 22, 24, 26, 74, 77, 78, 108, 114, 115, 117. v. Fünfkirchen 272. Fuglhauz (Vogelhaus) 181, 182, 268—269. Fuch 42. Fuchsschlag 75. Fux 78. G. Gassoldo 35, 115. Gattermajer z Gatterburka 146. Gerard 185—187. . Gerbetschlag 107, 108. Gerleit 207, 256. z Germersheimu 195. Gnauer 130, 272. r:n\r~ .0. \JU1IZ IDij. Graben (Ingrobin) 118. Gracenpergar 217. z Giraieneku 35, 21 1—213, 261. Grassauer v. Grossauer. Grejnárové z Veveří 42, 200. Griesler 53. Grossauer z Jedlice, Tro-janov 76, 94, 245, 260. z Gutšteina 35, 37, 134, 164. Guttenprunn 190,214,245. h. Habří 280, 281. 289. 2Q2, 293. Haclov 117. Haderthal 75. z Harliberka 49. Hägen ze Švarcpachu 50 .38. Hajdár 280. Hajek v. Hodětír.. Hajmín 37. z Halsu 35, 108, 128. Hamr 48, 96, 272, 280, 281. Hamr Ostrov 148, 183-187. Hamzové ze Zábědovíc 263. Hansen z Kapelle nberka 195. Hanšloc 254. Z iiaMtisGvíC Hanzlovsky 276. z Harachu 75, 107, 108, 119, 189, 192, 220, 258, 291, 293, v. Hřebenáře. z Hardeka 35, 110. Hartenslag 209, 214. Hanl 263. Hartmanice 197, Hasman z Monfelsu (Hasz-man v. Manfels, 17. Haunštein 80. Hausberg 96. Havlov 'Hablesreith 108, 114. Hazmuka 288. Hažle 42, 74, 76, 77, 1 13, 213, 285. z Ileideheimu 33. Heinrichschlag 257. Helfemburk 23—26, 30, 32, 38, 48, 66, 75, 108, 209, 260, 261. z Herberstorfu 49. Heřmanští ze Slcupna 192. Heršlák 96, 117,196, 262, 274, 284—280. Herzog 261. Heuler 130, Hintrinschlag 37, 78. Hlasivo 226. Hláska 37. Hlásný (Wächtern 103,108, 114. Hlavatce 194, 197, 280,281, 290. Hlinná 129, 130, 134, 137, 191, 272. Hložkové z Žampachu 195. Hluboká 22, 50—53, 1 16, 143, 148, 189, 192,200. Hněvanov (Liebesdorf) 108, 114. Hněvkovice 194. z Hobzí 197. Hodéjovice 134, 191—192. Hodětín 257. REJSTŘÍK MÍST A RODÚV. 303 Hodonice 192, 208, 225, 2Č2, 272. Hoffman 18, 180. Horleich 198. Hogen ze Švarcpachu 291. Hohenfurtar 36. Hojná Voda 220. Hojníce 224. Hokové z Cvaipruku 141, 246—251. Holkov 95, 283, 288, 291. Holub z Rakova 129. Holubov 36, 64, 67. Holubové ze Záchuma 214. Homole 36, 04, 132, 133, 134, 262, 288, 291. Homutové z Harasova 42, 137. Hořice 22, 94, 117, 156, 283. HoKněves 178. Hořipnv 103, 108, 114. Horka v. Hůrka. Horndléř, Horndlík 108, 114. Hornes 220. Horšov 117, 234, 280. Horusice 134, 179. Hosenslok 94. Hospozín 195. Houžná 227, 284, 290. Hozlaurové z Hozlau 194 až 196. Hradce 88. z Hradce 25, 26, 35, 36, 126, i2<), 133, 168, 172, 174—176, 179, 193, 198, 214, 226, 248, 267- 271, 289. Hradec .Tindř. 14, 19, 20, 32, 115, 129, 187, 267, 271—272. Hradecek, Hradecek 136, 193, 260. Hrádek, z Hrádku 157, 269. Hrádek (Häusles't '26, 95, 205, 209, 215, 245, 2 5 5—256-Hradešice go. Hradiště 92, 93, 209, 2ib, 226, 236, 243, 263. Hradištko 2^. 46. Hradištský z Hořovic 253, 282. Hradový (Vítkův dvůrj 22. Hrachovišté 126, 127, 135. Hrdlořezy 134, 209. Hrdonov (Heinrichsod) 114, Hřeben 234, 261 — 263, 286. Hrebenáři z Harachu 118, 261—263, 274—277, 279, 281, 282, 289, 290, 292. Hříbě 228. Hrušice 114, 117. Hrušov 197. Hrušovští z Olšan 36. Hudečky mlýn 88. Hůlka 192. Hulcšporer z Holšteina 216, 217, 258, 293. Hrady a zámky České III. Humenice (Maierhof) 214, 256. Humno 113. Humpolcové z Tuchoraze 135. 281. Hungar 274, 282. Hůrka, Horka 95, 194, 195, 196, 199, 276, 288, 291. Hus 88. " Husinec 42. Hvozdec 127, 134, 189. Hvozdno, Zvozdná (z Hvoz-dna) 96, 194—1Q5, 285. Hvozďany 193. Hýlovci z Polkovic 201. Hyntrynk 37. Ch. Chabičovice 24. Chlebov 130, 156, 201, 282. Chlum, Chum, Chumo 66, 87—9°> 95i '28, 130, 215, 226, 256, 272, 208, 291. Chlumec 37, 47, 272. Chlumeček. Chumecek 87 az 90, 95. Chlumek 226. Chlupatá ves(Rauhenschiag) 20g, 214, 256. Chmelně 29. Chodec 96, iq8, 262. Chotek 83. Chodců 280. z Chotemic 161, 176. Chotomil 192. Chotycany 179. Choustník 18, 24, 26, 30, 34, 38, 64, 129, 157, 159—164, 184,209,214, 232. Chřenovice. Křenovice 95, 179, 289. Chřepičtí z Modliškovic 36. Chroustov 129, 193. Chrtové ze Rtína 90, 185, 199, 275. Chudéjov 108, 113, 215, 246. z Chuenringa 125, 206, 224, 256. Chuchelec 93, 288, 291. Chuchlík 217. Chvaletice 25, 108. Ch válko v 116, 245, 246, 249j 254» 260. Chýnov 48, 50, 51, 172. i. Ivanové z Trojan 38, 117 až 118, 262, 280. j Jablonné 194. Jamnv 64. Jankov 26, 36. z Janovic 211, 214, 250, 259, 288. Jaromeir 166, 225. Jaroméiŕe 208, 215, 216. Jaromei ice 216, 226. Jaromírov 108, 209. Jaronici: 179. lavorniíce 217. Jedlice 76, 214, v. Grossaur. Jedovary 127, 134, 260, 274, 283, 291, 294. Jenín, Dvnín (Kodetschlag 108, 114. z Jensteina 80. Jilovec 108. Jilovice, Jilovicka 126, 127, 129, 130, 134, 192, 272. Jindřichovice 228. Jiřičkov (Irsieglern) 108, 113. Jistebnice, Stebník (Stöm- nitz) 108, 1 14, Jivovicei 22, 288, v. Sudlice. Jungwiirth 271. Jusi 195. k Kábové z Rybnan 19, 38, 254> 259. Kablencc z Janstorfu 200. Kacice z Jetřichovic g4- Kačírov 190. z Kaiseršteina 287. Kaj kar 94. Kájov ( )4- Kalenie e z Kalenie *39> 194. '95- 108, Kaliště 36, 93, 94, 114, 262. Kalmax 20. Kalfenfc run n 109, 1 1 3 Kámen 89. Kameni ce, z Kamenice 182, 225, 268, 269. Kamenina 88, 245. Kamiratslag 216, 226, 257. Kam v k 22. Kaníce, z Kanic 210. Káňov 136, 137. z Kapely 224. Kapistran 29, 94. Kaplice 52, 117, 216, 234 až 2: >7i 284. 294. Kaplíro vé ze Sulevic 18 ,44. Kapříkové z Lesonic 138. Karlové ze Svarová 38, 184- -185. Karlovy Vary 52. Karpizoin 47. KarvajaL 27—28. Kasalický z Kaštic 136. Keblaniítí z Hvozdna 96, 228, 259, 285. Keblany 96, 189, 225, 228, 259' 284. Kehar z Mirosovic 161, 282. Kekulo vé ze Strado nic 135, 1 36. Kelíey 41, 137. Kladějo v 215, 226. Kladyny 225, 227 Kladné 3'}. Klarycové 14, 130, 131, 198—199, 272. Klažary 259, 260. Klečatv 127» 12*), '33- z Klechemple 38. Klení 37, 91,93,216,246, 257, 282. Klenové 129. Klenovice 164, 201 Kleštin 117. Klet 88. Kletce 181 —183. 207—270. Klikov 272. z Klinšteina 97, 259. Klokoty 125, 171, 200. Klopanov Kropfetschlag' 108, 114. Kluk 87, 88. Kluk z Klučová 235. Kněžeklady 194—197. Koclárov 132, 17b, 191. Kocov, Kočo\, z Kocova 64, 161. Kočové z Dobrše yo, 95, 96, 216. Kočín 253. Kohout 75. Kojakovice 127, 129, 130, 134, 190, 272, 27b. z Kokor 160. z Kokořova 259. z Koldic 225—226. Kolence 117, 174, 181 až 183, 266—270, 280. Kolikreitár z Kolikreitu 92, 94. io5, 14', 2249. 280, 290—293. z Kolovrat 43, 115, 11b, 143. Komaŕice, z Komaric 91, 199, 253, 258, 261, 273 až 279, 293. Kometa 42, 138. Konigsfelder v. Wassen 1 13. Konatové z Olešnice 192, 282, 290. Končany 106, 197. Konipas, Konipasy, z Kompasu 179, 269. Konin (Hengst) 108. Konratice v. Kunratice. Konratov (Kainretschlagi m 103, 108, 114, 253. Kořenští zTerešova 32, 38, 90, 95, 199, 248, 254, 257—258, 262, 263, 273 — 279, 283, 288, 290, rvGiúScity oy, yG, Q5—Q"- Koryta 108. Kosov, Kosovec 36, 86, 275, 27Ď, 291. Kosová hora 126, 15b, 172—174, 194, 256. Kostelec 128,134, 176, 193. Košice 164. Kosín 274. Koštál 189. Kotkovský dvůr 83. 43 304 REJSTŘÍK MÍST A RODĽV. Koutský z Kouta 138, 192, 269. z Kovanína 375. Kovářov 114, 117. Koza z Hradiště 167. Kozák 292. 7. Kozího 131, 157, 161, 192, 288. Kozíhřbet 130, 184. Kozlov 172, 176. Krac ze Sarfsteina 197. Krajirové z Krajku 129, 134, 173» i75> 2'4. 272. 274» 282, 2S3. Krakovčice 197. Královice, z Královic 161. Králův dvůr 25, 46, 128. Kramolín 94, 12Ď—130, 134, 272. Krasejov 234. Krasejovka 2:7. z Kraselova 12, 26, 64, 87, 194, 196—197, 209, 289. Krasina 88. Krasletín 24, 36, 64, 67. z Kravař 4, 12, 25, 35, 113, 128, 228. Krčin z Jelčan 38, 39, 136, 138, 183, 116, 270. Křeč 129, 157, 158, 175. Křemže 64—67,84,87—90. z Křemže a z Chlumu 65, 85, 88, 109, 227, 223, 274, 288. Křemže v Rakousích 43, 48> 95-Křenour z Křenového 292. Křenové 33. Krchleby 129, 176. Křída 193. Křikava 191. Křivoklát 146. Krnín 25, g5- Krobsdorf 1 14. Kroclov 36, 64. Kropno 200. Kropšlák 94, 210,253, 256 až 258. Kroučov 208, 209, 253. Kroupa 138. Kručov v." Kroučov. Krumlov 1—57, 108, 112, 113—115, 117, 118, J28, 130, 133—135. '37' '38. <44> '5'» l6°. 195, 196, 208,209,212, 213, 216, 225, 234, 236, 239, 258, 201,281,282, 286, 289, 293. Krumlov Vor. 213. z Krumlova 12,21—22,49, 74, 106, 190, 224. Kuglvaid 3, 25, 42, 79—82. Kukulovice 291. Kunašové z Machova 66, 67, 90, 94, 95, 193, 228, 262, 263, 275, 276, 283, 288. Kunčický 17. Kunrac 94, 210, 213, 215, 245, 246, zbo. Kunratice 43, 133, 134., 208, 233. z Kunštátu 35, 191, 269. Kurakov 197. Kutner 198. z Kužan 133-Kvasejovice 112, 157. Kvasov 108. Kvítkovice 289, 292. Kvítkovskv dvůr 25, 33, 36» 54-Kvítky, Kvítkov 215, 225, 226. Kv6s z Kvosu 249. Kyselov 234. Kyšperk 262. L. Lahuf 215, 225, 227, z Láku 212—213. z Lamberka 52, 176. Landštein 126, 134, 172,, '73» 17?» '9°f 19[> 207-z Landšteina 22, 26, 125 až 126, 171, 172, 178 až 180, 190, 191, 194, 200—201, 206, 207, 224, 238, 253. Lazec 33. Lažany 275. Lažanští z Bukové 263. Ledenice 21—22, 26, 49, 125, 129, 130, 134, 167, 172, 180, 190—192, 199, 272, 282, 283. Leder 53. Leonhardi 271. z Leslie 51, 148. Leština 134. Lčštnice 176, 192—193. z Lsuchterjberka 35, 226. Leo 54. Lheníce 38. 48. Lhota 23, 25, 37, 88, 90, 95, 114, 129, 130, 134, 135, 193, 201, 208, 215, 225, 226, 261, 272, 282, 288, 289. Lhotka 90, 94, 119, 280, 282, 283. Liběchov 216, 226. Libějovice, Libějice 43, 115, 116, 142, 144, 219, 220, 279, 286. Libeň 41. Libin (v. Lubno) 134. 135. z Libňova 292. Libochovice 46. Libozez 270. Ličov 81, 119, 243, 290. z Lichtemburka 2t, 35, 174, 209, 227. z Lichtenšteina 5, 35. Linda 37, 78, 192, Linhart z Najenperka 165. z Lipého, z Lípy 23, 35, 108, 156, 208. Lipí 36, 65, 88, 288. Lipičí 182. z Lipna 16. Lipnice 88, 135, 190. Lipoltov (Rudetschlag) 108, .114- Lišov 174, 176, 189 Litochov 32. Litoměřice 157, 335- Litomyšl 128, 157. Lništé 246, 253. z Lobkovic 31—32, 35, 43, 52, in, 115, 133, 270, 272, 285. Ločedice 32,-209, 215, 226, 227. Lodheřov 113. Lok z Netky 289. Lomnice 27, 30, 125 —126, 129, 1 30, 1 34, 135, 137, 169—176, 182, 191,207, 238, 239, 265—267, 282. z Lomův 13. Lomy 22, 161. Lopata 26, 65, viz z Pot- šteina. Loreckv ze Lkouše 260. Loubští z Lub 185. Loučej 36, 65, 88. Louny 231. Louta 42. Loutko v 179. Louzek 210, 216,240-241. Lověšice 25, 26, 37. Lstí n 37. Lubno 126 (v. Libin). Lučovice 109. z Ludanic 35, 42—43, 140. Lüben 78. Lueg, Luog 209, 214,256. Lukán 139. Lukavice 110. z Lukonos 32. Lukovský z Truzenic 162. Luska iLužec?) 216, 226, 43> 219, 271, 281. Maršov ibt, Maršovice 180, 235—236, 240—241. Martinelli 51. Martinkov (Martetschlag) 108. Mastník z Nyštice 136. Maškovec 36, 83—86, 132, 235- Maškovský dvůr 36, 83—86. Mazaiov, Mazelov 132, 134. Mažice 129, 130, 132, 135, '94—'96-Mecerod 42. Mečikovice 96, ig8, 262, 280. Menšík r. Menšteina 43. Menštein 23, 24, 26, 29, 30, 37, 60—71, 75, 81, 108. Merkl 54. Merrel 144. Metastasio 52. Metelský z Feldorfu 288. Metlice 108, 114, 287. Metlín, z Metlina, 92, 93 až 94, 133. Mezeríč .283. Mezeřičtí z Lomnice 17. Mezihoři 235. Mezimostí 130, 134, 177 až 180, 187, igo. Mezipotoěí 91—94, 109, 119. 234. z Mezipotočí 91, 109, 234. Meziříčí 200, a t I , Migal 96. z Michalovic 12—14, 35, 208, 224—226, 256. Michalovice 225. Michnice 118, 245, 246, 253, 254, 287. Mikulov ;Bóhmdorf) 108, 109, 114, Mikulov (Nikolts, Miggold) 107, 108, 1I4, 118,217, 23b. Mikulov (Miligen; 108, 114. Milčin 24., 31, 38. z Milenovic 132. Miletín 1 27, 129, 130, 134, 135, 272. Milevsko 27, 30, 106,119, 280. Miličovští z Braumberka 90. Milikovice 85, 95, 198. Milostín no8. Mindenskv biskup 80. Mingonius 46. Minsterberská knížata 111. Mirochov 272. Mirokovice 93, 95, 225. z Mirošovic 161, 211, 213. z Mladějovic 33, 67. Mladéjovský 1 34. REJSTŘÍK MÍST A RODIJV. 3^5 Mlaďoňov, Maloné (Lodus) 108, 114, 118. Mladošovice 135, 261. Mladotice 108, 208. Mlaky, Mlaka 181, 270. Mlýnec (Larenbecher) 108. Mnišek 267, 270. MuceraCty I"o8, 114, 119, 261. Modrice 135. Mohurice 282. Mojné 232. Mokré 225. Mokrý Lom 209, 2 e ö, 226. z Montfortu 35. Mokré 164, 201. Morašov (Hochberg) 108, 114. Mostečné 274. Mostek, Mostky 220, 241, 262—263, 280, 283. Mostník 38. Mozel 126, 172. Mrakeš z Noskova 196. Muchkové z Bukové 216. z Mukenberka 287. Mukenschlag 37, 75, 78. Multerperg 37, 75, 78. M vlná, Milina 117. Mysletín 132, 134, 184, 200. Myšlany 107, 108, 1 13, 115, 284. My slin 51. z Myšlína 194. Mýto (Mauthof) 107, 108, '114. n. Načerac 21—22, 35, 74, !85. Náhlov (Nachleus) 114,117. Nahořany 22, 24, 37. Nalžovy 160, 253, 254, 257-Napajedly 94. Navar 208, 233. Návětří 175, 200. Nažidla 107, 108, 114,233, 235- • Nebřehovští z Nebřetovic 194. Nedabvle, Nedabylice 274, 288.' Nedomice 269. Nedrtál, Ledrtál 208, 209, 214, 217. Nedvědice 164, 201. Nechanice 21, 35. Něchov 215, 276. Němčí 93, 94, 107, 287. Němčíce 192—193. z Nemysle 29, 69, 119, 227. Neplachov 129, 130, 134, 135» '93-Nesměň 224. Nesselbach 107. Netéchovice 194. Netolice 31, 44, 48, 66, 87, 138, 289. Netŕebice 216, 223, 234, 237, 280. Nevděk v. Svět. Nežetic.e 94, 215, 261,273. Niedermarktschlag 75, 78. Nihošovice 172. Nová huť 272. Nová reka 136, 270. Nová ves 26, 36, 199, 213, 272. Nové město nad Medhují 166. Novosedly, Novosedla 25, 37, 88, 181—183, 267 až 270. Nový dvůr 200. Nový hrad, Nové hrady 24—26, 30—32, 34, 38, 42> 43> io9» TI3> "5' 116, 125-126, 129—131, 134, 142, 144, 156,160, 171 —172, 179, 189, 202 až 263, 282. Nový hrad (u Loun) 270. Nymburk 173. o. Obce 108, 280. Obermarktschlag 37,75, 78. Oděrady v. Voděrady. Odlochovice 226. Oettingen 54. Ohrazení 135, 18g, 198 až «99- Ojírové z Očedělic 275. Ojířové z Protivce 87, 96, 117, 27g, 280, 288, 289. Okiařiov 88. Okoŕ 269. z Okotok 132. Okřínek 1 82. Olbramové ze Štěkre 42, 151, 163, 164, 201. zOlbramovic Cejkové a Dvorečtí 185, 186, 273. Olbramy 219, 245, 254, 257—258, 29'» 293- Olešná 224. Olešnice 209, 220, 253, 254, 259, 282, 283, 290, 292. Olomouc 15. Olšovice 37. Omlenice, Omlenička 117, 233, 234, 261, 263, 279, 280, 288, 289. Opalice 37, 64, 94. Opařany 271. Opatovice 127, 133. z Oprštorfu 115, 142. Orlice 262. Orlík 48, 50, 51, 54, 80, 165. Osek 22, 25, 26, 37. z Oseká 190, 192. Oslov 130, 134, 161, 177, 179. Osov, Osové, Osovec 37, 224, 226, 233, 234. Ostrov 34, 97, 117. Ostrov (Wörles) 108, 114. Otčvěk, Otévéky 215, 246, 253. 257-Ottenschlag 37, 75, 78. Otto 50. p. z Paaru 220. z Paběnic 32. Pagenschmied 78. Pait 200. Páp 254. Pardubice 46. Parkfried 37. Pasovarv 93—94, 261, 287. Pašice 37. Pašinovice 205, 261, 273, 274, 276, 282, 283. Pátek 225. Patřil 163. Pecelius z Adlersheimu 259. Pěčín, Ptěčín 208, 209, 215, 253i 256> 259-Pečkovský mlýn 92—94. Pehm 29I. Pelejovice 129, 133, 134. Pění k 64. Perger z Rosenveriu 145. Perná 284, 288. Permek 37, 75, 78. z Pernšteina 15, 35, 40, 2,3- , . , Peršteinstí z Míkovic 65, 66, 69, 70. Pesnicer 34. Pesíkové z Komárova 253. z Petrovic 14, 32, 33, 66, 108, 109, 131, 132, 160, 189, 192, 212, 255, 260. Petrovice 91, 135, 2oq, 261, 274, 276. z Pibru 292. Pichler 44. Pirkiner 147. Písek 26, 27, 107, 142. Pišti na 269, 270. Pivonice 216, 226, 257. Píachtík 291. Planá 18, 36, 37, 64, 164, 291. Pláně 133, 223, 233, 279. Pláně věžovatá 96, 233, 280. Plánští z Žeberka 258, 260, 275, 276-Plastovice 37. Plavnice 67, 234, 236. Plavnička 234, 236. Plavsko 127, 269—270. Plavý 234. Pluskov ^Stockem) 108, 114. Plznéř 175 Plžov 216, 226, 227, 257. Pobipsy 288. Poéepičtí z Počepic 262. Podbřezí 134. Poděbrady 206. Podehusy 24, 26, 37, 75, 108, 177, 293. Podole 64, 233, 234. Podstropnice 233, 236. Polák 212. z Polheimu 109, 113, 284. z Políkova 160. Poliov, Spuliuv Z09, 215, 226. Ponédraž, Ponědražek 107, 126, 129, 130, 134, 135, !77» x93> 272-Ponzon 250. Popelice 216, 22:6, 257. Popovice 195, 196. Pořešín 23, 84, 95, 107, ijo, 208, 209,216,223, 224, 226, 229—237, 279. Pořešinec 233—237. Poříčí 105, 134, 235, 288, 291—29?. Pořín 208. Posado vský 114. Posmechov 113. Posudov (Stublem 114, 117. Posna 196. z Potšteina 26, 35, 65, 227. Pouzárové z Michnic 66, 118, 210, 2141,216,228, 245—246,248,, 253-254. 257—260, 274, 282, 283, 288. Pozděraz 291. Pozeraný, Poŕežíiny 194 až 197. Pracovice 95. Prachatice 19, 20, 26, 27, 42» 43» 47» 48, 66, 236. Prail 206. Prajhof 114. Prašivá 157. Pravětice 198. Prčice 35, 49, 106. Přehorov 157, 201, 208. Precht z Rotemburka 38. Přelštice 33. Přenice (Pšenice) 108, 114, 118—119. Přerov 46, 161, 268, 269. Přeskaky 172. Priami 145. Přiběnice, Priběniéky 24 až 26, 30, 31, 34, 35, 75, 108, 128, 156—158, 189, 207, 209, 226. Priběraz 270. Přibyslav, Přibuslav 216. Přibyslav(Ziebetschlag) 108, 114. Přibyslavov (Unter Steins dorf) 108, 114,, 156. Přídolí 24, 26, 32, 37, !o6. Prísečná 216, 226. Příseka, Preseká 126, 130, 134, 172—174, 176. Pŕíslovice 284. Pŕízoŕ 108, 114. Proseč 191, 196, 288. Protivín 51. Prudice, z Prudic 191. Průhonice 286. 306 REJSTŘÍK MÍST A RODÜV. Průchod, Prechod 189,190. Pucheř 220. Puchperger 129. Puchtice 93. Puchtíkov 234. Puklice ze Vztuh 13—14, 90, 228, 290. Pulkovsky 135. Pusendorf 209, 215, 217. r. z Rabšteina 97. Račice, Radcice 215, 226, 256, 257, 292. Radecky z Radce 282. Radenín 29. Radětice 193. Radimovice 22, 260. Radonice 134, 176, 193. z Radonic 261. Radostice 25, 37, 65,88,91, 128» '35, 257, 274, 282. Radostovice 25, 128, 272. Radošovíce 2(5, 36, 37. Radovesice 126. Radunka 113. Raimiass 107. Raichenštein, Reichenstein 42. z Rajbolce 245. Rajský z Dubnice 259. Rakusa 132. Rančice 36, 85, 86. Rankov 134, 192, 260, 274, 276, 283, 294. Rataje 93. Ratibořice 43, 51, 228. Ratibořské Hory [38. Ratný (v Saších 1 225. Rausendorf 231. Raveň, Roven 223, 224, 226, 233, 234. Řečice 175, 196, 268, 269. Reich 53. Reiterschlag37, 75, 78. Rendlové z Usavy 111, 160, . '97-Řepice 14. Řepičtí ze Sudoměře 95, 191, 228, 270, 281, 289, 2Q2, 293. Reřábek z Fronklobu 77 až 78. Řevněvice 209, 280, 288, 289, 293. Rezník 173. z Říčan 20, 44, 160, 163, , «85. "9'» '95» '96» 248-Rímov 48, 95, 96, 253, 254, 257, 280, 281, 289 Ŕipce 130, 132, 156—158, 163, 164, 180, 107, 201, 208. Ritschauer 1 2. Robmhápové ze Suché 1 13, 199, 200. z Rogendorfu 18, 35, 36, 38, 113—115. Roháč v. z Dubé. Rohanov 43, 48. Rohové z Vlkanova 135. Rojsín 24, 37, 88. Románek ze Sedlce 257. Roncalius 144. z Ronova 97. Ronšperk 115. Ropětice 216, 226, 257. Rosperk v. Cižkrajice. Rott 1 14. Roubíkové z Hlavatec 31, 85, 95, 160, 194, 280, 281, 285, 286, 288, 289. 1 292, 293. Roudná, Roudné, Roudný 88, 164, 185, 194, 201. I Roudnice 38, 42, 231. I Roupovští z Houpova 165. Rous v. z Cemin, z Lipna. Rousař 38. Roven v. Raven. Rovně 37. Rovné 24, 26, 37, 1 19, 208, 288. z Rovného 29, 34, 119, 133, 176, 285, 288. Rozenhon z .lanovic 259, 260. Rozpoutí 216, 234, 237. Rozvodovštt z Něšova 95, '93, 257, 258, 275, 283. Rožemberk 22, 24, 26, 30, 32, 36, 38, 43, 47, 75, 77, 94, 98—i iq, 131, 142, 144, 209, 213, 219 až 220, 260, 261, 284. z Rozemberka 1—44, 48 až 49» 5 2» 55—78> 80 až 82, 85, 88—90, 92, 93, 97, 102 —119, 123, 126 až 141.150—154, i5Óaž 168, 173—183, 189 až 194, 196—201, 208 až 217. 224—228, 232 až 251, 255—262, 267 az 270, 272, 278, 280—280, 288, 289, 292—294. Rožemb. ryb. 137. Rožmitál 106, 108, 114, 115. Rožnov 37, 75, 78, 234, 236. Ruda 132. Rukendorf 107. z Rulantu 144. Ruthart z Malešova 135, 136, 137, 272. Rvbín, Rvbnv 200, 256. • Rychnov 37, 75, 76, 78, 94, 108, 113. 125, 206, 2!4, 250. z Rynarce ig. z Ryžemberka 67, 111, 161, 16=,, 211. ze Rzavého 210, 262. S. Sádek 134, 172, 17ti. Salazar de Montalban 281. ze Sarzany 27. Sasulo 142. z Saxendorfu 38. Sázava 19. Sedlce, Sedlec 108, 150, 180, 200, 208,215,223, 226, 228, 253, 257. Sedkanskv 20. Sedlčany 24, 26, 30, 31,112. Sedlíkov, Crlíkov (Zettles-reut 108, 114. Sedlikovice 129, 134, 179, •93- Sedlo 274—276, 27c). Seeberg 185. Seykranr z Opleon 96. Sele ze Strvčkovic 163. Sepekov 21—22, 35. Schallenberg 11 2. Schautz 293. Schindler 53. Schlagl, Schlagl 107, 108. Schlagtes 108. Schneider 1 14. Schönhub 107. Scholius z Elsautu 91. Schreibersdorf z Teytschen- steina 38, 42. Síčkov 225. Sieben z Lilienšteina 147. Siklár 105 Silberberg 42. Sittich 114. Skalenv 216, 223, 224, 226, 256, 257. ' Skalice 21—22, 35, 125, 164, 200—201. I Skoronice, Skuronice 2ro, 234, 240. Skrbkov 129, 130, 134, 272. Skřidla 232. I Skrvchov 1Q4. Skupečná 94, 279. ze Skuhrova 275. Slaglas 209, 214, 256. Slamersdorf 47. Slapec 189. Slatanvř ze Slatanéř 262. Slatiňany 270. Slatinskv ze Slatink\'38, 39. Slavatové z Chlumu 141, 143, 21S, 249, 2Ó9— 272. Slaveč, Slavče 36, 65, 88, 95» 215» 217» 288, 289, 292. Slavíkovci ze Slavíkova 135. Slavkov 91—92, 108, 189, 261, 274, 291. Slavkovští ze Senová qi, 279, 280. Slavosovice 133—135, 189, 293. Slezsko ii). Sloupenec 23. Slovenice 130, 134, 167, 172, 176, 191. Slubice, Slubicky 37. Smědec 79, 81, 92. Smolotyly 227. Smrčkové z Mnichu 25(1. Smrhov 224, 226, 234, 288. Smříčí (Smrzec 65, 88. Smrzov 93, 130, 1 34, 173, 174, 176, 194, 196. Sobenov 208, 209, 216, 224—227, 256, 284, 288. Soběslav 26, 30, 75, 107 127, 129, 133, 140, 142, 1 55 — 168, 184, 187, 197, 200—201, 208, 214. Sobětice 184, 1197—198. Sokolčí 216, 242—243. Solopisky 158. Sonnberg hled Zumberk. Sosnice 108, 1 14. Sova 227. Spazzi 51. Spinetta 50—51. Spole, Spolí, Sípoly 22, 25, 26, 32, 37, 1:26, 127, 135. Srbičtí ze Zalezl 38, 118. Srby 224. Srdov 64, 84. 1 Srlín 158. Srube č 96, 19ÍÍ. Stakory 226. Staňkov 272. Stašek 289. Stein v Stán. Steiniger 196. j Stieger, Štiegeir 67, 76. Stockfisch 213,. Stojčín, Stoječín 128— 130, '34. '42, M?3, 272. I Stokov 94. Stokov ice; Stoč kernhof) 108. Stradbauer CStadlpaueri 37, 75- van Straden, Straten 219, 282, 283. Strádov, Strádiovec 37, 95, 234» 235> 255, 273, 278 až 280. Strahov 34, 97. z Strachovic gi. Strachov ice 253. Straitschlag 75. Strakonice 12—14, 17, 34, 35, 84, 88, 232. Straňany 274, 288. MranKý 100. Strašice 24. Stráž, ze Stráže 43, 125, 135» 172, 173' 175 —,78» 181—183,208,264 271. Strázkovice 95J, 209, 260, 262, 275, 276, 284, 288, Strážnice 113. ze Strážnice 129, 176. Strážný 22, 2;;, 36. Střelcův dvůr 93. Stříbřec 134, 1 82, 269, 272. Stritez, Tritez 37,51,223, 234. Střízov 173, 19y, 273, 274, 276. Strkov 156, ib4- Stropnice 88, 106, 107, 177, 205, 207—210, 214, 216, 223, 25b, 257, 262, i 273, 274—2176, 291. Stropnická 12IÍJ, 134. Strunkovice 21 —22, 48,49. ze Strýčkovic v. Sele. Stupenstí z Hciužného 112, 285. 286, 290, 294. Stupnv 88. REJSTŘÍK MÍST A RODl V. Sudkové z Dluhé 36—38, 94. 1 »3» '33. '5»» 216, 227. 235, 241, 259, 262, 263, 279, 280, 289, 292. Sudlicové z Jivovice 36, 76, 77, JOq, 117, 245, 259, 260, 288, 291. Suchdul, Suthďolcc 19, 1211, 127, 129, 130, 134, 191, 227, 272 276, 279. Suché Cesty *8. Suš 37. Sušice 81. Svákov 164, 201. Svahkov 37. Svarišov 208, 209. Svatkovští z Dobrohoště 33, 2b I. Svatomírov Zwarmet- schlag) 108, 1 14. Svatonina Lhota 117. Svébohy 219, 353, 254, 257—258, 278, 293. Svéráz 27, 30, 30, 37, 97. Svět 127, 1 32,13b. 140,143. Svetlík (Kyrchperk) 11, 37, 91, 94. lo8» "7. 254-Světlý 37. Světví (Swant, Gschwend) 178, 208, 253, 257, 259, 260. Svince 232. Sviní hlava 232, 280. Svinky 129, 130, 132-134, 163, 193. Sviny 92, 125, 137—133, 134, 171 —172, 189, 190, 193, 207, 208, 209, 21 1, 215.238—239, 259, 261, 276—279. Svitanov Zwittern 108, 114. Svržno 64, 108. Svton 142. š. >afijn 261. Šalmanovice 126, 127, 129, . '35. '9■-Sálou n 131. Šarfštein 22^ 225. Sauflerov 1 oX, 114. Saumberger 50. ze Saumburka 28, 35, 106, 109—i 11, 156, 177, 210, 228, 256, 285. ■lebiřovský z Křekovic 289. Sedik 286. Sejba 214, 260. z Šelmberka 269. Semerice 113. Senk 77. Sestajovice 195. Ševetín [30, 134, 176. Sicové z Drahenic 95, 193, 253, 282. Sitcnetslag 2to, 226. Skaredka 159. Školové z Grynperka 105, i 14, 279, 280. Slik z Holiče 37, 134. | Smidaur 280. I Šonov 37. ze Sontálu 91. Sorc 198. Spacman z Kostelce 35. Spandelové 292. Spanovští z Lisova 15, 194, 213. Špička 173. Špulířové z Jiter 1 34, 137, 164, 261—262. Srejnárové z Rozeneka 263, 279. Stán (Stein) 43, 109, 113. ze Štarhemberka 35, 75, 113, 148. z Štatemberka 280, 289,294. Stédrkov 113. Štěchovice 88. Štěken 50. Stěkře 95. Štěpánek 132. Štěpánov, Štépánovice 129, 130, 134, 176, 180, 189, too, 192, 272, 282. ze Šternberka 31, 35, 37, 44, 77, tli —114, 115, 130, 133, 134, 159—162, 19Ó, 210, 224,225,228, 271, 285. Stipoklasy 194, 197. Stiptouň, Stiptuň 205, 208, 209, 213, 214,217,223. ' Štítkov 89. ze Štítného 128, 272. Straboch 293. Suba 77. Šuniberk 37. Šváb v. Beztahov. Šv amber k 142. ze Svamberka 32, 35, 30, 43, 76, 80, 106, 112, 115, 131, 141 —144, 161, 165, igr, 206, 21 I—214, 218 — 219, 228, 246, 249, 258, 286. ze Švarcenberka 6—7, 50 až55i 78> !44—'48,185, 196-197,199 200,271. t. Tábor 14, 20, 51, 109, 142, '57— '59- ,64> '76> ,82» 201, 209, 26 t. Táboří 26, 27, 109, 129, 157 '59. '75- '76> 2°9» 227. Tábory 200. Talafous 291, 292. Tatter 94. Téchoraz 108. Teibl 287. Temelín 290. Temelinec 197, 253, 290. Těňovice 185. Těšín 108. Těšovice 43, 48. Tetourové z Tetova 194, 195, 294. Těžký, Tčzkov 235, 279. Tichá 26, 209, 216, 224, 225, 22ti, 260—261, 279. z Tirné 233, 236. Tisovka 37. Tisy 132. Točník 47, 270, 272. Todeň, z Todně 133, 189, 191, 215, 217, 260, 261, 276, 280. Tolišovice 215, 217, 226. Tourové 217. Tožice z Vidová 129, 190, 191. Trautenbergéři z Trauten- berka 112. Trebče, Třebeč, Trebsko 37, 190, 192, 217, 253, 257, 282, 283. Třebechovský 137, 140. Trebelice 133. Trebíčko 173, 282. Trebín 280, 288, 289. Třebomyslice 163, 228. Třeboň 16, 19, 20,23,24, 26, 30, 32—34> 37» 38» 42—44, 51, 54, 67, 75, 108, n2, 115, 120—201, 206, 207, 208, 238—239, 254, 26q—270, 272, 273, 286, 288. Třebonín 24, 37, toti. Tresovice 65. Třešňovice, Třešněvice 1 Kerschbaum) 108, 114. z Třeště 172. Třičměry 253, 254. Třísov 36, 64, 65. 67. z Trnové 1 32. Trocnov 192, 282. Trojan, Trojany, Trojanov, Trojanovice 76, 94, 117, 262, 284, 285, 288. Truskovice 25, 128. Trutmaň 208, 214, 238, 24>. 273> 2%z-Tučapové zTučap 38, 163, 201. Tučapy 261. Tuchlovice 224. Tuchonice 194, 197. Tupesy 290. Turnovský zTurnšteina 47. Turovec 164. Tusset 97. Tvrzák 189. Týn n. Vltavou 57, 19O až 197, 267. Týnec 225. u. Uhřice 14;. Újezd 3ti, 50, 51, 04, 88, „ 191, 198, 227. Újezd kamenný 30, 64, 83 až 86, 263, 289, 291. Újezdec Ostrolov 95, 275, , 276, 283, 294. Újezdec 92, 134, 191. Ungnad ze Suneka 189. LTrtvi novice 96, 144. Urusch 37, 75, 78. Ústí Sezemino 176, 180, 182, 267, :!ri8. Ustrašice 194. z Usuší 14, 130, 183, 184, 198, 236, :17c Úšť, Úštěk 224, 226. Uzdičov 94. Užice 35. v. Vadkov 37. Wagenschlag 117. z Vaidneka 2132. Waignerslag, Wangner- schlag 75, ;i08. Val 148,183 186,198,269. Valatkové z Klence 136. Waldau 108. j z Valdeka Medkové 133. I z Valdšteina 47—49. 218. Válečtí z Mírová 33. Valovští v. z Usuší, z VValsee 32, 35, 75— 76, 109—110, 1 12, 224, 290. Valtérov 214, 223, 260. Valtrshui(iWciltarshof) 253. Vamberští z Rohatec 38, 105, 262—263, 286, 292. z Varnsdorfu 130. z Vartemberka, z Veselé atd. 23, 26, 35, 81, 108 až 109, 125, 128, 157, 190, 209, 2 14, 225, 236, 267, 272, 288. Vavice 37. Včelnice 267. Vdovec 270. v. Weidlingen 280. z Veitmile 23, 212, 269. Velen v. Bělen. Velenow 262. Velešín 25, 26, 30, 35,95, 100. 120. 208. 2tO. 2IÍ. 210,221-2:28, 256, 260 až 262, 2801, 282, 290. z Velhartic u 1, 204, 208, 253, 257. Velislavice 37. Veliš 224. Velíška 215, 225, 226. Vencelíkové zVrchovišf '82, 269—270. Vesce 94, 104., 192, 201, 253, 280, 2ÍÍI, 288. ^Veselé, Veselí 47, 58, 127, 129, 130, I ;$4. i37i [4°» 161, 168, 177—180, 187, 190. Veselka 283. Véska 246, v. Jilovice. Větrní 92—94. Větrov 291. Wetschel 54. Veveří qr, 274. Vchynští ze Víchy nic 218, 253, 262. Vidlákové ze Slavkova 130. Vidov 132, 134, 191—-192. Viklantice 262. Vildštein 24, 1 10. Vilémova hora 220. u Vilémův 93. Vimberk 38, 50, 51. Vinterberský z Habŕí 38. Vinterberský ze Zálesí 136, .137- Visutá ves 21 C, 226, 257. Višně z Větrní 26, 29, 32, 38, 65, 92—q4, 176, 227, 228. Višňové 94. Vitanovští z Vlčkovic 90, Vitějovice, Vitějice 25, 84, 224, 232. Vitín 134, 176. Vítkův Hrádek 23, 24, 26, 37^ 72—78> ,o8> i^-Vítové ze Rzavého 42, 91, 290. Wittemberger 49—50. Vlachnovice 192, 205. Vlaský ze Siona 270. Vlast i boř 129, 130, 132, 134, 163, 164, 193, 201. Vlčetín 26. Vlčnov 216\ 257. Vlhlavy 26, 275, 282, 288 až 290. Vlk 144. Vlkovice 133, 134. Vlkovský 192. Vlksice 66, 104, 112. Vodérady 255, 279. Vodice 242. Vodička 12. Vodňanskv 115. Vodnanv 12,25-27,81,192. Vojkův pahrbek 193. Vojslavští z Vojslavic 168. Volánky 235. Volary 42, 43, 48. Volfinger 259. Volyně 14, 64. Vožice Stará 51. Vrabce 36, 64, 65, 8, 192 Vrábští z Vrábí 292. Vracov 232, 280, 281. z Vraního 197. Vranín 136, 191. Vratislavové z Mitrovic 194, 197. Vražda 236. Vrbík z Tismic 269. Vrcov 133—135, 217, 282. z Vŕesovic 176, 214. Vrchota 144, 254. Vrchotice 174. Vrchotičtí z Loutková 184. Vršové ze Sadlna 105 —106, 115, 142, 254. Všeradice 291. Všímary (Samary) 94. Vtelno 226. Vydři, z Vydři 130, 245. 270. Výheň 216, 234, 237. Vyhnanice 194. Výnězdo 232, 280. Vyntíŕ z Vlčkovic 43,44, 78. Vyntíŕov 205. Výrec 193. Výrov 43, 48, 166. Vyšní Brod 22, 26, 34, 38, 48. 66, 74, 106—109, 115, 117, 119, 128, 132, 141, 171, 206, 208, 224, 233—235, 250, 258, 273, 27b, 279, 280, 284, 286, 291—294. Výtoň (Heuraffel; 23, 75, 94- Vztuhy (v. Puklice) 96, 144. Z. Záblatí 133, 134. Zaborí 113. Záborstí z Brloha 37, 96. Zabráni 108. Záhor 22, 125. Záhoŕanky 26. Záhorčice, Záhoŕice 36, 65, 88. Záhorí 37, 258, 291. Záhorkové ze Záhoří 36, 38, 42-Záhorkovice 33. u Zahrady 262. Zahrádka 23, 32, 37,93,234. ze Zahrádky 184, 279, 282. Zalezští z Prostého 36, 290. Zalnava 37. Zalší 127, 129, 132", 134, 193- 194-Záluží 24, 37, 64 88, 93, 164, 201, 215, >i6, 226, 235, 256. Zalyné 127, 130, 34. 190, 192, 199, 272. Zářebí 132, 272. ze Zásrauk 26, 29, 89, 227. Zásmuky 271. Zátes 25. Zátoň 27, 30, 93, 94, 97. ze Závořice 270. Závrat 89, 90, 95. Závratná 108, 114 Zbiroh 22, 24, 26, 47. Zborov 148, 198—?oo, 276. Zboh 288. Zbraslav (Ober-Steinsdorf) 108, 114. Zdenice 43, 48. Zdiky 209, 216. Zeleníce 112, 160. Zifv (Seiften) 108, 114. Zinner 52, 53. Zlatá koruna 25, 26, 30, 32, 34, 36—38, 43. 47» 48, 54, 88, 90, 95, 96, 117, 119, 224, 234, 25b. Zlata stoka 132. Zlatěn ka 51. Zmyslov 511. Zrinští (ze Serynu; 35, 43, 115, 118, 140,141,249. Zrubek 26, 273. Zubčice 216, 234, 237, 262. Zvíkov 18, 22, 30, 48, 50, 5-1, 54, 142, 286. Zvíkov, Zvíkovec gi, 134, 176, 188—189, 205, 234, 276. Zvířetice 226. « ž. Žabkové z Drahobýle 137. Zabovřesky 32, 37, 133. Zaltice 232. Zář, Zžár v. Žďár. Zdánice 192. Zdar 93, 127, 189, 208, 209, 216, 235—237, 250, 267, 288. Zdikovíce 194. Želeč 15, 125, 156, 160, 200, 260. Zeleníce v. Zeleníce. Zelízkové z Tourového 36. z Zerotína 141. Žestov, Žestovci 205, 257 až 260, 284. Žibřidové z Mostku2Ó2,279. Zibridův dvůr (Stíebling). Zič 200, 272. Žimuntice, Žimutice 2b, 64, . >48» »94, 196—198. Zirovnice 129, 236, 271. Zíšov 133, 134, 179. Ziželice 24, 26. Žižka z Trocnova 95, 129, "74. '75. 200. Zumberk 90, 107, 108, 114, 11(5, 118, 215. 226, 244 až 25r. rejstřík veci z déjin osvětv, mravův, právnictví a předmětů starožitných. Pokládají se tu z pravidla všeobecné věci, a zvláštní jen tam, kde jest jedině o nich řeč. Tak na př. se hledá o ptácích také mezi věcmi kuchynskými. alchemie 41—42. bibliotéka 137—138, 144. I bujnosť 34. čáry 167. • bláta, luhy, močály 169. faráři 15. frantovske příběhy ig—20. fraucimor (posluha ženská) 10, 140. honba q, 12. 15, 18, 104, 230—232. hospodářství na hradě a hradův opatrování 22, 33, 66, 67, 103, 205, 223. hudba, hudebníci 9—10, 14. jestřábi, krahujci, sokoli 12. kat 14, 161. klenoty ,ozdoby,šperky 8,25. klevety 105. knihy 18, ig, 20, 25. kohoutí 12—13. koně, koňské nádobí a o zdoby 8—g, 15. koření 56. kuchyňské věci 27, 55 až 59, 123, 149—154, 206. látky, šatstvo 13—14. lektváře 57. medvědi 20, 140. nádobí, koflíky, mísy atd. 8. náradí rozličné 103, 203. nemoc, choroba 14, 17. nevole a ústrky 277—279-okna 204. okříny 149. opice 20. orechy vlaské 18, v. kuchyňské věci. pán a poddaní k sobě 147, 161 — 1Ó3. pečeť 18— 1 q. piva 157. pivnice 123. pojezdny 206. pokladačství 246—251. potahy 122. přístrachy, strašidla 14, 165 až 167. psi 17, ip, 230—232. ptáci 42. purkrabí na hradech 103. řemeslnické práce 204. ryby 153. sítě na ryby 122. služebnice 276. sokoli 230 — 232. stavitelé, stavení 39,52—53, 13b—140, 200. stolní řády 149—154. střelba (v. zbroj) 42. I svátosti (ostatky svatýchi 8» 265 — 266. šílenost r68. šlechta v městech 277—279. tenata na zvěř 122. topení 205. ukrutenství 18Ď—187. úředníci 152. válečné příběhy 157—162. vězení 30, 42. vidličky 149. víno 58. vína prodávání 104, 161. vlci 15—16. výměnek 67. zákusky po jídle 57, 150. zběsilost 44—45. zbraň a zbroj 7—9, 66, 7 3, 103, 205, 223. sin >!■ 32° _ _j. _ -I_ _ | i ~ kradúv lóraflist zämkxxv a tvreí l^._Př YS) .ĺ tí -P <5A ř • '"<."' ■ ooietee lejavice^H, nvozanij B ^-tv/t* iia--< -------^AniMM —-' ŕ( A Dut á\ľ%*. Vresna iAW harnt Kŕemžé- ŕ MAŠKOVECÍL 'N- l/R ■ > idríi Líiiov '•HAUSgSRG a e ovary Nhchnice K HRAD "X J** j • «s -J. " iV L --"- !— - —' — - - -> - -—