HRADY ZÁMKY a TVRZE království českého. popisuje AUGUST SEDLÁČEK, c. k. konservátor a (ť y m n a s Ij n í professor. illustr ují KARHL IJKBSCIIRR, ADOLI' ÍJHHSC HHR a V. KRÁL z DOBRÉYODY. DÍL ČTVRTÝ. V PRAZE. TISKEM A NÁKLADEM KNIHTISKÁRNY FRANTIŠKA ŠIMÁČKA. 1885. DÍL ČTVRTÝ. vysočina táborská. Jindřichův Hradec od jižní strany. HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. i. Popis hradu a jeho částí.') est to pocit nespokojenosti a ztrpčilosti jakési, dlíme-li na místech pustých, kde ondy sidllvali lidé bud duchem, bud jměním a váž-. nosti svou mocni. Cit ten může se mísiti s obdivením, vidíme-li paláce, sídla nebo příbytky jich velikolepým způsobem vyzdvižené, aneb vtipem umelcovým okrášlené; ale jak bude tomu, kterýž uvidí spustlé síně, napolo zbořené paláce a nevkusně upravené přístavky bývalých pánův Hradeckých? Tuším asi tak, jako by přišel ke hrobu boháče, na němž bují tráva a nad nímž se nesmiluje jedna milosrdná ruka, aby tu vysadila skrovnou kvetinku. Staroslavný hrad Hradecký byv před stoletím zastižen pohromou přetěžkou, nebyl obnoven hned tou měrou, jak potřeba byla, a nyní, když na něm živlové po století hlodali, obnovení a opravení pro nesmírný náklad jest nemožné. Hradec patří k nejvetším hradům v Čechách, neboť zaujímá takové prostranství, že by se v nám malé město směstnati mohlo. Jest to ohromná spousta kamení, z néhož by se tucet moderních zámkův ') PomBcliami l>yly Heber's Burgen Böhmens VI. díl, P Fr. Ruüa Monografie mřsta Hradce. Hrady a zámky České IV. I 2 HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. udělati mohl, pravý to obraz onoho jadrného věku, kde muži byli železo a co z ruky pustili, také železo. Přepevné ty stavby bojuji nyní se živly o život a o smrť, neb uměni lidské jich více nechrání; nejstarší a nejtvrdší památky boj ten ještě dlouho vydrží, ale ty památky a jindy skvostné síně, na něž zlatem a nejlepším dřívím se plýtvalo, budou dodělávat! a padnou ještě dříve (budou-li hroziti životům lidským) pod rukama bořitelův, nežli se príroda sama o jich doboření postará. Romantikům arci se líbilo, že šedé, osmáhlé zdi ve formách malebných nad střechami místností obydlených a zeleným stromovím vynikají a v hladině blízkého rybníka smutně se shlížejí; ale příteli umění a minulosti, který strachuje se o zhvnuti tolika památek, není tento poetický nádech žádnou náhradou. Hradec jest směsici slohův všelijakých, starých i novověkých; skorém každé z posledních šesti století tu nějakou památku zůstavilo. Z těch příčin nemá Hradec té stejnoměrné úpravnosti, kterou nacházíme bud u hradův středověkých, aneb krásných zámkův renaissančních. Jednotlivé části jeho samy o sobě jsou stavbami velikolepými, umělecky zřízenými, ale v celku působí Hradec na mysl naši více rozsahem svým velikým, nežli snad mohutností a uměleckou úpravou Poslední mohutná sídla, Vítkovcův Hradec a Třeboň, v té příčině se sobě velice podobají, pokud se arci nehledí k tomu, že zámek Třeboňský se všemi zámeckými staveními, ač v novější úpravě, přece v dobrém stavu se nachází. Hradecký hrad se nenachází na vysokém kopci nebo skále nedostupné, jako mnozí z jeho bratří, nýbrž stojí skorém na rovině, na širokém, rovném, skalnatém sice, ale nevysokém ostrohu. Na západní straně hradiště teče Nežárka, avšak mezi ní a ohradou zámeckou nachází se ulice městská; na východní straně jest veliký rybník řečený Vajg-ar, kterým se celé údolí zatopilo. Z tohoto rybníka vycházejí dvě stoky zavírajíce zámek na straně severní a jižní. Hlavní tedy pevností hradu bývala voda, která jej oblévala na všech stranách, z hradiště takořka ostrov tvoříc. Nepochybujeme také, že původně ani mostů přes ty vody nebývalo; v 16. století však byly tuším oba mosty nyní do zámku vedoucí. Roku 155Ď totiž zběhlo se, že Hanzl starý šel v noci po hodině čtvrté (asi o 8. hod. z večera) do města pro pivo, a jda .zase, chybil mostu a tu před zámkem do vody upadl a se utopil. Od městského náměstí chodívá se podloubím krátkým k zámku a na menší náměstí, jehož západní stranu nově zřízený pivovár panský zabírá. Na konci náměstí tohoto jižním stojíme již před zámkem odděleným od nás stokou a úzkými zahrádkami. Před námi jest dlouhé jednopatrové stavení beze všeho zvláštního stavitelského rázu, avšak než ještě překročíme most kamenný a pevně sklenutý, upoutáni jsme erbem a nápisem nad branou se nacházejícím. Erb jest Slavatův z Chlumu a nápis nám dí, že stavení toto postavil a upravil Vilém sv. R. ř. hrabě Slavata z Chlumu, vladař domu Hradeckého, pán na Hradci, Telči, Žirovnici a Červené Lhotě, rytíř tovaryšstva zlatého rouna, nejvyšší dědičný číšník kr. Č, JMC. tajná rada, skutečný komoří a nejvyšší kancléř r. 1649. Od téhož pána pochází také klenutí brány válcovité, než zdi její postranné pocházejí hned z prvních dob hradu. Stávala zde totiž brána v tehdejším slohu sklenutá, nad níž se vypínala čtverhranná věž bránice, opatřená veškerou armaturou tehdejší doby.1) Roku 1721 dne 4. dubna shořela věž tato a sesula se potom, tak že nastala potřeba, zdi její s ostatním pobočním stavením srovnati. Jdouce průjezdem, neopomineme zajisté povšimnouti si vysokých výklenkov po obou stranách vystavených a slohem gotickým sklenutých. Povstaly asi v 15. stol. a opatřeny jsou kamennými sedadly, aby si lidé ve bráně čekající pohověti mohli. Dolní dvůr, do něhož se branou vchází, jest prostranství veliké, podoby trojhranné, a býval kdysi částí předhradí.,J) Severní jeho stranu zavírá dotčené již dlouhé stavení, v němž se brána nachází, na jihovýchod jest jiné stavení též pozdějšího původu ke dřevním hradbám přistavené, na třetí straně konečně jest opět dlouhé stavení (nyní nevkusně obílené), od něhož půda zvolna ke bráně se svažuje. V přízemí křídla k jihovýchodu postaveného nacházejí se místnosti rozličné hospodářské již od 200 let, k hornímu ponebí chodí se po schodech dřevěných, všelijakým zelením okrášlených. Jsou se tu vesměs byty úřednické. Úprava stavení tohoto ukazuje, že vzniklo v 16. století, a světlými toho důkazy jsou růže na futrech a rustika, kteráž se pod novou obmítkou nachází.3) Ve staveni tomto jest klenutý průjezd, jímž se vychází na břeh velikého rybníka k tak zvanému zájezku, odkudž se po dřevěném (jindy krytém) mostě do předměstí Vajgarského přecházeti může. Při tomto mostě stávala pila, již dali páni r. 1560 postaviti a která r. 1773 shořela. Tehda shořela také svrchní čásť stavidel, která vodu rybníka v jisté výšce udržovala, a když potom brlení povolilo, mohlo se rozhlašovati do světa, že Hradeckým rybník pohořel. Mezi stokou z rybníka vedenou a zámkem jsou zahrady, ale dříve tu stála jízdárna, jež také r. 1773 shořela; ta však jakož i pila a zájezek nikdy v ohradě zámkovní nebývala, než stávala na bývalých valech. ') Roku 1C72 přikryla znnva plechem. *) Roku 1638 byly tu slije koňské, dílny pro zámecuika. kováře a koláře, za starších «lo!i byly 111 taká pivovár, pekárna a kuchyně a] Snarl o tomto stavení platí paměť, že tu r. j584 grunty vybírány- Jindřichův Hradec od západu. HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. i Plán Jindřichova Hradce i. Pivovár (vystaven roku 1581); 2 stoka (asi v těch místech, kde býval přikop), která jde z 3. Vajgara na 4. mlýn panský Při tomto jsou 5. zbytky vrže a hradeb mestských, kteréž se připojovaly ke hradbám hradu; li. prádlo, domek (r. 1575 bylo prádlo před fortnou, r 1588—1589 uděláno na nynějším miste nové prádlo); 7 most z města k zámku kamenný, na jehoí místě býval mosl zvoditý; 8. první brána někdy věžovalá (ještě r. 1672 věž zámecká při novém slavení), nyní stejné výsky s 9. stavením předním, kteréž přistaveno ke hradbám pfedhradí a nyni byty úřednická obsahuje (r. 1580 dlážděn plac před pivovárem, totiž starým, též před kuchyni a pekárnou, r 1586—1587 dlážděno opět „mezi vraty před kanceláři i před kovárnou," r. 1591 zbořena tu kolna stará a udělána nová kuchyně „podlé pekárny a proti sUrému pivováru," r. 1651 —1773 byly tu stáje koňské a dílny pro zámečníka, kováře a koláře a kolny), 10. průjezd k Vajparu ; n čísla 6. bývila branka, která se roku 1575—1587 připomíná; 1J nynější hrabřci pokoje (roku 1580—1773 příbytek hejtmanův, kancelář a p.) v dlouhém stavení, kterýmž páni z Hradce předhradí zastavěli a 12. pro snadné chození z hradu a do hradu nový průjezd prolámali; 13 místo, kde bývala druhá brána do hradu zadního vedoucí; 6., 8.—13. bývalé předhradí, kteréž páni z Hradce na 2 dvory, přední a prostředni, rozdělili. Od hradu zadního odděleno bylo hradbami, které jen v základech pod zemí se zachovaly. Bránu k zadnímu hradu starou (13.) chránila 14 veliká vlie, v niž se lidomorna nachází Mezi druhou a 15. třetí branou jest 16. soutka neb ulička, kteráž se bránila nejen z věže veliké, nýbrž i z 17. Červené vlie. Tato proměněna později v kuchyni a z hořejší části udělána udírna Za ni jest 18. věžka, kdež koupel bývala; 19 nádvoří třetí, v němž se 30. pamětihodná studně spatřuje; 21 stará světnice, v niž se pamětihodné fresky (život sv. Jiří) spatřuji; 22. kaple sv. Ducha, vyzdvižená ke kanci 15, věku, r. 1559 obnovena a r. 1709 do zámku přibráním světnice rozšířena; 21.—2: palác prvních páiuv Hradeckých (r 1559 bořeny tu pokoje a stavěny nové, r. 1564 malováno a kaple dodělána, r 1589 starý Stok, r 1570 pivnice podlé fraucimoru, r. 1638 starý fraucimor, světnice veliká, kuchynka stará); 23. královský palác (r. 1554 sem postaveny dvéře), nad nim pokoje (r. 1673 starý sál, světnice, komory, divadlo, r. 1689 starý sál se starodávnými obrazy pp. z Rožemberka a divadlo, r- 1773, shořelo divadlo znova postavené); 24. výstupek; 25 přístavek; 26. staveni nad novým průjezdem r. 1528; 27. místo, kde bývala veliká llyřkranatd vHe (r 1585 zbořena stará věže čtyřhranatá podlé nového stavení); 28. nový palác neb neruč staveni. Zde bývaly nejdoleji světnice, kde krejčí dělali, a pokoj, kde lokaji léhali (r. 1C38); v prvním patře: tak zvané 4 malované pokoje s jiným příslušenstvím (r 1638), dolní neb všední tabulnice Ir. 1583 — 1773) s pěkným taflováním a obrazy pp. Hradeckých, světnice; pokoje Rožemberské (r. 1587—1588 malovány tu stropy nové, r, 1638 přemi Rožcmberský pokoj, podlé něho komory, r. IG73 dolejší chodba, na niž byl vývod pp. z Rožemberka a 2 světnice Rožemberské). Nad Rožemberskými pokoji 1 1594 fraucimor. Ve 2. poschodí veliký palác [r 1584, 1586 veliký palác nového stavení s umělým stropem, r. 1G38 npěkný palác," r. 1673 pěkný palác a tabulnice s 60 obrazy, při témž paláci světnice); 29. ve%t hranatú, ktejrá povýšena r 1585 o jedny pokoje a pojata pak do nového stavení; 30. chodba a krásné sloupoví mezi Novým palácem (28.) a Zelenými pokoji (31.); 31 —34. staré stavení pánív Hradeckých r. 1587—1593 obnovené a přestavěné Na jeho jižním konci (31. — 32.) bývala až do r. 1586 Stolařská světnice; 31 Zelené pokoje (r 1578—157y při nich zelená síří, r. 1587 stavěny); 32. tak zvaný Španělský sál (r. 1739); 33. v přízemí stříbrníce (r. 1587 sklep, kde se stříbro chová, r. 1638—1673 stříbrný sklep, v němž listy a paměti pánův Hradeckých se chovaly, v I. patře fraucimor nový); 34. kaplička (roku 1590 staré staveni podlé malé kapličky, r 1638 malá kaple JM. pani hraběnky); 35, parkán s hradbou a bašto n ; 36. zahrada s nádržkou {ad tam, kde jest číslo psáno, byla pátá věže, kterou r. J594 zbořili); 37. kolonády; 38. altán; 39. tak zvaná Červená světnice; 40. bývalé valy; 41. zájezek Měřítko: 1:2381 neb 1 centimetr ~ 23 81 metru. 1« 4 HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. Hrwfec Jmdíifhov nrt fttrany MvnmApmAr.L btavení na třetí straně dolního dvora stojí o ponebí výše nad stavením brány a má na sobě také ráz i6= století: neb na stenách všude viděti rustiku a na oknech souměrně a pravidelné upravených opět jsou mnohé růže v kamení vytesané. V tomto staveni v levo jest průjezd do prostředního dvora vedoucí; v něm pozorování hodna jest starodávná kamenná obruba dveří, na níž znaky pánův Hradeckých a rok 1560 vytesaný se nacházejí. Nyní jsou tu hraběcí pokoje, před časy však byl tu příbytek hejtmanův, kancelář a p. (r. 1580—1773), a teprve po ohni obnoveny za příbytek panský. Prostředni dvůr byl původně parkanem horního hradu a z polovice zajisté příkopem, který hrad od předhradí dělil. Neb na jeho jihozápadní straně jest nejzajímavéjší čásť, a poslední zbytek bývalého hradu na severozápadní stranu jest otevřen a zabíhá dále za velikou věž, na obou ostatních stranách jest dotčené již stavení, které jej od dolního dvora a zájezku délí. Ve stavení tomto také zřízeny jsou pokoje pro pána panství, kterýž sem ob čas přichází, ale obyčejně na Petršpurce sidlívá. Asi prostředkem tohoto dvora podlé starého hradu bývaly hradby hrubé, na něž se před časy přikopání přišlo; prostranství mezi nimi a předhradím bylo příkopem, tak že městiště staveni na straně severovýchodní jeStě k předhradí naleželo. V 16. století smetali zed do příkopu a pak jej zaházeli a se zemi srovnali. Naproti druhé brané nachází se třetí průjezd sklenutý, vedoucí do horního nebo třetího dvora. Vchod tento prolomen jest teprve v 16. století, čemuž nejen sestrojení celého hradu a podmínky fortifikace středověké, nýbrž i úprava příjezdu samého, zase rftžemi vykrášleného, nasvědčují. A že stavení nad tímto průjezdem teprve roku 1528 postaveno jest, hlásá posud kamenná deska nad vjezdem do třetího dvora zasazená. Kdo chce tedy poznati, kudy se původně do hradu vcházelo, musí se vrátili do prostředního dvora, kráčeti podlé starého paláce a zahnouti za něj v levo. Tak se chodívalo i ve středověku po doptčeném parkánu, jehož hlavní obranou byla věž veliká, na severním rohu starého Stoku postavená. Jest to imposantní a velebný kus hradu, tato stará, hrubá, skalopevná a posud bouřemi nepřemožená věž. Obr tento okrouhlý má v obvodu svém 32 m. a zed jeho asi 4 m. hrubá objímá vnitřní Altán Hradecký z venkovské strany. HRADEC JINDŘICHŮV HRAD 5 Altán, nový palác a hranatá věží v zámku Hradeckém. (Ml plánu číslu 38., 37 , 29.) kruhovou prostoru 5'/,[J m. Tak, jak tu nyni jest, stoji zajisté 600 let, jsa nejstarší Částí celého hradu. Starý vchod k němu jest vysoko nad zemi na strané jižní, nynější vchod prolámán v minulém století. Věž tato jest jako jedna litina a málo kdesi otvorův úzkých má, tak že do ní světla přicházelo, kolik jen na nejméně potřeba byla. V její nejspodnéjši části nacházelo se nejspíše vězení nahoře dobře sklenuté a jen málo osvětlené světlem, jež vnikalo několika úzkými otvory. Jest to bezpochyby místnost v niž někteří znamenití vězňové seděli, jak v dějinách k roku 1421 a 1438 doloženo bude. Nad vězením byla komora s nejakým přístrojem, po němž se vězňové spouštěli. Nad tím bylo ještě několik komor nad sebou, jichž se užívalo k účelům rozličným. Zdali se v nich po řebřlclch nebo dřevěných schodech aneb jakkoliv jinak chodilo, není známo, poněvadž se sice do věže hlleděti může, ale přístupu k vyšším jejím částem není. Nejvýše byl v 16. století byt hlásného, kterýž pustými, avšak posud zachovanými okny všechny části hradu a také bližší okolí přehlédnouti mohl Že upraveni toto nepochází ze starých dob, dokazuji mnohé cihly, jimiž svršek tento opravován byl. Ve starší době nacházely se v těch místech mohutné krovy na všech stranách ven povydané, aby obrana věže metáním s veliké výšky stávala se důraznější a vydatnější. Preškoda, že toto starožitné stavení střechy nemá; neb jednak by tato k okrášlení zámku nemálo přispěla, jednak by se věž ještě na dlouhé věky zachovati mohla. Mezi věži a protějším stavením na severozápad jest skrovný zbytek oblouku klenutého: zdet asi stávala třetí brána, kterouž v 16. století dokonale rozmetali. Kromě své vlastní brané měla brána tato vedlejší věž za svou hlavní obranu; jestliže skrze ni nepřítel přece pronikl, mohlo se mu ještě z véže a z poslední brány též vedle véže na jihozápadní straně stojící mnoho škoditi. V tomto malém přihrádku mezi oběma branami poutá zraky naše pozdější sice, ale proto přece vysoce zajímavé stavení. Máme před sebou čtverrohé vižovaté stavení o jednom ponebí, jehož úprava vnitrní na ten čas nás učí, že tu bývala zámecká kuchyni. Ve vnitřní místnosti vysoce sklenuté, jež nyní skladištěm jest, nachází se ohromný krb, v klenutí pak jest pět otvorův, jimiž vycházel kouř do horní místnosti, kteráž byla udírnou. Odtud o HRADEC JIř DŔICHLV HRAD. vycházel kouř čtyřmi na způsob kalichů postavenými komíny do povětří. Úprava celé této místnosti svědčí o velikolepém hospodářství kuchyňském, kdež maso a jiné potřeby kuchyňské do této kuchyně ne po librách, nýbrž po centnéřích dodávány byly. Odtud zásoben nejen stůl páně, rodiny jeho a hostí, nýbrž i kolik jiných stolů, při nichž úředníci, služebníci a čeládka jídali. Avšak těmto účelům sloužilo stavení toto teprve od konce 16. věku. Bedlivě-li prohlížíme starožitné toto staveni, seznáme, Že jest to původně branná věž, kteréž se tuším Červená vět říkalo1) a na níž zvenčí posud námětky o jejím bývalém účelu svědčí. A že věž tato také k předním stavením na hradě patřívala, o tom svědčí též již dotčená udírna, nyní osmahlá, ale na onen čas skvostně pomalovaná síň, na níž dr. Karel Jičínský roku 1877 zbytky velmi zajímavých maleb odkryl. a) Svědčí zajisté o tom, že z nemístné dychtivosti po novotách síň tato v 16. věku v udírnu proměněna a tak památka vpliké ceny lehkovážně porušena a pokažena. Dotčená síň jest místnost, křížem sklenutá tak, že stěny z půdy vystupujíce a náhle k sobě se kloníce, nahoře ve svorník s růží Vítkovcův se sbíhají. Útlé pruty stěny od sebe dělí. Na podlaze jsou ve čtyřech rozích otvory, jimiž kouř z kuchyně do této síně vynikal; stalo se ovf.em tak, když dolní místnost na kuchyni přeměněna, a o té smutné změně svědčí kromě očazených stěn i trámy po jedné straně položené, na níž se plece a polty udívaly. V jednom koutě býval vlaský komín, z něhož kouř zvláštním komínem odcházel. Zed, o kterou se komín opíral, postavena byla z cihel, nejsouc vázána nijak s hlavní zdí, tak že se bez porušení hlavní stěny vybourati mohla. Dvéře, jimiž se nyní do této jizby vchází, prolomeny byly do zdi teprve v 16. věku, by se do této místnosti pohodlněji choditi mohlo, neb k původním dveřím na jihov. straně, jichž veníře na 15. věk ukazují, chodilo se z venčí po dřevěné pavlači (nikoliv po mostu přímo od brány). Naproti nynějšímu vchodu nachází se okno s obyčejným u starých výklenkem. Na straně severozápadní jest zazděný vchod, jímž se chodívalo na kamennou pavlač, jak svědčí o tom zbytek její, jediný krákorec ze stěny venkovské vyčnívající. Na straně jihozápadní jsou výklenky troje, ano u prostředního spatřují se dva výklenky nad sebou, nahoře menši, dole něco větší. Dolejší výklenek vedl na schody do vedlejších, avšak nižších světnic, kdež prý byly žaláře „pro vznešenější vězně." Jičínský (na str. 6.) domnívá se, že vězňové v dolejších žalářích přechovávaní po těch schodech k výslechu vedeni bývali a pak stojíce na nejhořejším stupni, kde jest přestávka, vyčnívali hlavou a prsy přes otvor jmenovaného výklenku, avšak ze starých pamětí nelze nic takového doložiti. Zdá se, že byly výklenky ty bezpochyby pro skříně, truhly a truhlice, ve kterých šatstvo drahocenné a věci některé (listy a klenoty chovány ve stříbrníci) se uschovávaly; způsob ten a takový spatřuje se posud ve starých sousedských domech. (Srov. popis Šelmberka.) Stěny všechny byly pokryty malbami, ale skrze kouř a Čad mnohé barvy se proměnily aneb oprchávajíce v niveč přešly, aneb v černé skvrny se proměnivše, pouze obrysy původní kresby zůstavily. Na některých místech jsou malby na dobro zničeny; nejzřetelněji jest je viděti na straně jihovýchodní, kde jest starý zazděný vchod. Stěna tato jest asi tam, kde začíná klenba, rozdělena čarou na 2 pole. Na dolní části vyobrazen jest soud zemský, zahájený ve skvostné síni, do níž pěti otevřenými okny světlo vchází. Mezi soudcemi sedí uprostřed na povýšeném trůně král, pod nohama jeho na stupních nejvyšší purkrabě, v pravo a v levo od nich soudcové. Nad každou osobou jest cedule Černá, osmahlá, na níž jméno její napsáno bud bylo aneb býti mělo. Krajní na pravé straně soudce má "prý kutnu a kukli, všichni ostatní mají podobné sobě roucho. Jest to dlouhá sukně aneb čuba ze zlatohlavu a brokátu v rozličných barvách, bílé, černé, Žluté a modré, s volnými rukávy a límci z kožešiny. Vlasy soudcův jsou postřiženy podlé obyčeje starého, sčesány přes čelo a přistřiženy do rovnosti. Uprostřed síně k soudu hledíc stoji postava v černém dlouhém rouše s biretem na hlavě, v levo pak od ní jest katedra, a níž sedí písaři se dskami zemskými. Odtud na levo až do rohu obrazu stojí šest anebo sedm osob, mezi nimi čtyři paní a dva nebo tři mužští, z nichž jeden jest v šarlatovém oděvu. Byli to obrazové jedné ze stran, bud původa nebo pohnaného s řečníkem, přáteli a svědky jeho. Pod tímto obrazem až k podlaze (do výše asi 1 m.) jest čalounovité malování s černými kvítky na žluté půdě. V pravo od dveří zazděných nacházela se též skupina osob, avšak protože velikým oknem až sem zašlehávalo povětří, zvětrala tato malba do nepoznání. Dvéře mají nahoře lištu, kteráž sloužívala za konsolku pro památní desku, nad dveřmi do zdi vpuštěnou. Bohužel té desky tu již není. V hořejším oddělení této stěny až do svorníku vyobrazena jest krajina, jejíž podrobnosti skrze přílišné zvětrání této části jsou z většího dílu setřeny. Jen tolik lze rozeznati, že z trávníku vynikají tři pařezové s rozložitými větvemi, na nichž se ptáci houpají; za tím jest luh, na němž čápi, volavky a jiní ptáci se procházejí. Mezi ptáky rozeznal dr. Jičínský sůvu, dva dravce, vlaštovku, ') Doklady o tomto jménu máme tři v portech Hradeckých: r. 1575 placeno osobám, kteréž na Červené vrži hasily, kdyř Zlý zapálil; r 1578—1579 na krovu na Červené vrži udělán kroveček nad zvoncem; když roku 159O hořelo, vyšel oheň nejprve na Červené věži, odtud se zapálilo na starém fraucimoru, na kanceláři a nad zelenými pokoji. 2) Viz jeho sepsáni „Objeveni fresk na zámku v Jindřichově Hradci," tiítěné r. 1882 jako rukopis, jehož tuto použito. HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. 7 drozda, trasorítku, holuba, jeřába, tetřeva, hejla, bílého páva, labuť, husu a kachnu. Patříce na tento obraz, vzpomínáme si na starou píseň: „V Strachotíně hájku, tuť jsme byli veseli; ptáčkové zpívali za dvě nedéle. Který zpíval lépe na patnáctém létě? Sovka a lelek, hrdlička, jiřička, pěnkava, zezhulka tuť jsou hody měly. Drozdík v háji zpíval s slavíčkem vesele, vzhlédajíce na sebe zpívali tím déle. A stehlíček s střízkem, s militkým papouškem tuť jsou radost měli a kalander jasně, ten zpíval krásně v tom hájku zeleném." ') Malby na jiho a severozápadní stěně jsou tak porouchány, že z nich jen chatrné zbytky zůstaly. Tolik jen lze poznati, že na severozápadní straně nahoře bylo nějaké město a z obou stran jeho dvě obrovské postavy. Dolejší čásť rozdělena byla na Čtverce či rámce, a v každém se nacházel obrázek. Na těch, které jsou zřetelné, viděti pekare, an pecen sází, paní u okna sedící, jinou, která sedí v žlutém loubí atd. Na stěně severovýchodní rovněž na dvé rozdělené spatřuje se nahoře honba s tenaty, dole jsou arabesky zelené s šedým osvětlením na červené půdě. Z obrazu představujícího honbu lze rozeznati paní v loveckém oděvu (?), lovce s napřaženými rameny a oštěpem, panoše, který doráží zvíře uštvané a psa honícího jelena. Konečně i to dokládáme, že se spatřuje nahoře v křížovém klenutí 8 znaků zaprášených a očazených. Rozeznati lze z nich erby Drslavcův a Ronovcův. s) Jeden snad je erb pánův ze Selmberka Formy štítů poukazují na druhou polovici 15. století. O popsání a vysvětleni těchto maleb získal si velikou zásluhu malíř p. Petr Maixner. Že malby tyto ve druhé polovici 15. věku malovány byly, o tom všechny známky svědčí. Nesnadněji se odpovídá k jiné otázce, proč byly malovány a co se jimi vyobrazovalo. Tuť ovšem na zřeteli mějme, Že se začasté volnosť přenechávala vtipu umělcovu, aby on sám si volil, co za nejvhodnčjší pokládá; umělec pak sám věděl, co se pánům líbivalo. Pouze vyobrazení soudu zemského stalo se bez pochyby na objednáni. Malovati soud zemský nebylo na onen čas nic vzácného; posud se zachovala vyobrazení jeho z 16. věku na dřevěných deskách v museu Pražském a sem a tam po zámcích. Příčina toho byla ta, že chtěl každý rod ukazovati, že jest starožitný a dobrý, a že sedati na soudě zemském pokládáno za velikou čest. Ještě větší ctí bylo, býval-li kdo v úřadech zemských ; tuť se Čestnost úřadu takového nejlépe naznačila, když bylo viděti na obraze soudu, na kterém místě, po kom a před kým předek sedával. O pánech Hradeckých pak je známo, že bývali v úřadech zemských a že obyčejné jeden z nich na soudě sedal. Opustíce kuchyni (Červenou věži) zámeckou, obraťme se zase k prohlížení ostatních památností. Hned za věží uzříme poslední bránu se staveními nad ní a vedle ní. Ukazuje se nám tu čásť, která se ze starého hradu zachovala Co se brány samotné dotýče, jest nově sklenuta v 16. veku a jak první pohled ukazuje, podlehla ve svém vnitřku velikým změnám. Když r. 1593 na Hradci stavěno a vše na rub obracováno bylo, kázal pán cestu skrze bránu snížiti, aby příjezd pohodlný byl, a skály, které překážely, vylámati; tím se stalo, že patníky, které dříve na zemi byly, nyní takořka v povětří visí. Poněvadž však již před tím na druhé straně nová brána (na pláně č. 26) prolomena byla, málo se touto branou jezdívalo a proto jest skalnaté dno průjezdu tak hrubé otesané, jako bylo za starodávna. Chce-li kdo viděti původní bránu dvojatou goticky sklenutou, jdiž po schodech do hořejších místností nad nynější branou se nachá zejících. Tuť pohledná, co dole i nahoře uvidíš, poznáš, že jsou vedle sebe dvoje brány veliké a vysoké více pro nádheru i okázalost tak stavěné, nežli pro potřebu. Každý z oblouků spočívá na dvojatých točitých sloupech velmi starého díla (hled obrazu této brány). Zevnější úpravou patří stavení, které jest nad branou, k nejpéknějším památkám starých hradův. Nad branou spatřuji se dvoje krákorce, které nosívaly dřevěný námětek k obraně brány; později nad tím postavili zed cihelnou. V levo nad tím jest zajímavá chodba k věži. Klády její leží na starých krákorcích, z čehož se seznává, že i tato pavlač k obraně brány a k chodení na věž sloužívala. Průjezdem přichází se na třetí neb zadní dvůr, na pěti stranách staveními zavřený, kterýž jest na nejvyšší části hradiště a nejvzácnějšími památkami po mnohomocných pánech Hradeckých se honosí. Co na něm a okolo něho vidíme, nese z větší části ráz z konce 16. věku; z původního hradu pochází stavení od veliké věže a brány třetí k jihovýchodu se táhnoucí. Kromě věži jest to nejstarši a proto i nejpamátnější Čásť zámku Hradeckého, kterouž starým palácem nazvati chceme. Palác tento se tři poschodí vysoký jest dům v skutku velebné způsoby. Z druhého dvora objevuje se nám ovšem jako stavení v 16. věku upravené, nehledí li se k hrubé baště, ve které starodávná kaple se nachází; ale ačkoliv se spatřuje na této straně rozmanitostí dosti, přece jest zajímavější ta strana, kteráž obrácena jest ke dvoru třetímu, neb tu motivy stavitelské jsou nejrozmanitější, pocházejíce z dob rozličných. Již to množství oken a okének rozličné velikosti a v „roztomilém nepořádku" zrak náš jímá. Malá okna čtverhranná s kamennými ') Výbor stč. lil. II (142. *) Piíeme tak (a nilioliv Hronovci), poněvadž jméno své nemají od žádného Hrona, nýbrž od rona. německého názvu ostrvy. (Viz F. r B. ID 159.) HIIADKC JINDŘICHŮV H H AD. veniŕi, kteříž maji do dvou třetin ozdobu žlábkovi-tou, pocházejí od zakladatele tohoto domu, tuším onoho r " Oldřicha^ který i na vnitřní úpravu tohoto domu. nakládal. Od vlaských aneb pOídějšich mistrův pocházejí ve liká a široká okna, dvéře v přízemí do okrouhlá sklenuté a tesným kamením obložené a Štíty z renaissančními motivy, k nimž bohužel jen stará střecha schází. Jižní polovice stavení byla od vlaských mistrů zvenčí veskrze obnovena, tak že jsou to jen veliká dvojitá (kuplovaná) okna. Tam, kde staré stavení do dvora vystupující a přístavek se lámou, jest stihlá vížka o poschodí n&d tímto domem vynikající, která pochází ze spodka ze starých dob, avSak povýšena za posledního z rodu zakladatelova a ozdobena malovanými erby jeho a manželky jeho rozené z Vy sokého Coleru. Ze staveni, a to pod kaplí v tom směru od třetího dvoru až blízko k prvni bráně jest prý klenutá a do skály tesaná chodba. (Srovnej dil I. str. 120, II. str. 3.) A poněvadž pod l:ostelem sv. Jakuba také chodba se nachází, kterouž Balbín popisuje, povstala pověst, že z hradu Hradeckého šla ta šije až do dotčeného kostela. Kaple zámecká sv. Ducha, v tomto staveni se nacházející, umístěna jest, jak již dříve dotčeno, v šestihranaté bastô, a to ve výšce asi 1. patra. Rozdelená jest v lod a svatyni, které se zvenčí o silné pilíře opírají, a jsouc prostranná má také výšku znamenitou. Sklenuta jest slohem g-otickým tak, že se pruty ve svorníky růžemi ozdobené sbíhají. Na stenách a klenbách jsou malby aneb lépe řečeno jen otřené aneb znova nedobře pomalované zbytky maleb, ukazující Utrpení páné. Lepši byly staré malby, které r. 1709, za času rozvíření staré káply, zabíleny a nynějšími nepříliš pěknými malbami nahrazeny. Poněvadž staré fresky tehda na kopiích namalovali, zachovaly se nám aspoň tyto snímky. Pod jedním výklenkem bylo korunování M. b., a pod tím na g polích výjevy od navštívení sv. Alžběty až do ukončení mládí Páné zobrazeny. Pod druhým výklenkem naboře bylo slavné vzkříšení a na g polích utrpení Páně s dvojim nápisem ÍEcce homo, Tolle, tolle et crucifige). Oltáře, jak veliký sv. Ducha tak i vedlejší dva oltáře M. b. zdělány jsou dílem parukovým a nemají ceny. Za oltářem hlavním býval nápis pocházející od zakladatele, na němž se četlo: ANNO 1 DNl M° 2 V 2 HOC 2 ALTARE 2 CONSECRATUM 2 EST Veliká a Červená ví že. Staré malby v Červené věži. HRADEC JINDŘICHŮV HKAD. 9 Kaple zím eck 4 v Jindřichové Hradci. ET 2 HEC 2 RELI-gUIE z IX 2 EO DEM 2 BTI 2 BARTHOLOMEI MARTINI 2 LE-dmh ardt í at -LEXI 2 MATER -NI 2 TITVLVS 2 ANNOTATUR S BEAT. S SIMO-NIS n ET s IVDE 2 APOSTOLO-RVM 2. Mnohem vétši cenu nežli tato kaple má jiná místnost v tomto staveni se nacházející, kteráž se nějaké kapli velice podobá a na stěnách příbíhy ze ívvota sv. Jiří a zajímavé znaiíj ukazuje.') Z původní její stavitelské úpravy zbyly úzké gotické dvéře s ozdobnými a Širokými veníři, neb klenutí její vysoké postaveno jest mno hem později (snad v íJi. věku) z cihel. Též to se poznává, že tu býval> dvě místnosti nad sebou, a to jedna dole, poktd jdou staré malby, končíc se stropem, nad ní pal: druhá místnost, do níž se chodilo starodávnou gotickou brankou nyní zazděnou. Osvětlena jest mistr ost tato na východní straně oknem, naproti němu jsou svrchu řečené dvéře, vedle nichž se spatřují 2 malé got. výklenky (jako sanktuáře), a konečné jest v koutě vlaský komín, později přistavený, ale nyní zazděný. Na severní straně spojuji got. dvířka tuto místnost s vedlejší světnici. Do dlážděni této místnosti zazděn jest starý mezník s kříži po obou stranách vytesanými a šavlemi, který stával na hrunicích statku náležejícího templářskému řádu a tudíž ze 14. věku ne-li ze starší doby pochází. Až do r. 1838 byla tato místnost maltou obmrštěna,, jsouc komorou k uschováni všelijakého haraburdí. V roce tomto odkryl dobré a blahé paměti hrabě Eugen Černín z Chudenic pod maltou zbytky maleb, kteréž se zcela, ač ne vždy úplně objevily, když dal hrabě, starých uměleckých pamětí milovný, maltu pečlivě sníti. Nejdoleji zvýší muže nacházejí se po Celé kapli starodávné znaky stuhami od podlahy a hořejších maleb oddělené v takovémto pořádku: 1. V pravo od vchodu (stojíš-li v síni) jest koruna pánův z Vilhartic, červená na bílém (rozuměj stříbrném) štítě způsobu starodávného, malována tak, že jde od rohu po celém štítě. . 2. Oslí hlava černé barvy na žlutém (rozuměj zlatém) štítě pp. z Ka-Setřena jest k nepoznání a zbyly jen veliké uši a kus huby, kterých teprve bedlivě sejovic, ze Ltuiř a j. přihlížeje poznáš.*) 3. Štít KrajiřilV z Krajku šikmo polovičný, nahoře bílý, dole červený (rozuměj při štítě nakloněném, při vzpřímeném bylo by v levo a v pravo), jest dobře zřetelný. 4. Na čtvrtém štítě některého 2 Drslavcův pošlosti RyZemberské spatřuje se sloupec žlutý, nad ním pole červené, pod nim červené pruhy neb Štrychy v bílém poli. ') Viz úvahu Malochovu v Lumir« '. 1857 na str IÍ31 a Vocelův spis: Die Wandgemälde der St. Georgs-Cegende in der Burg zu Neubau* (Denkschriften der k k Ak. d W Phil. Hisi. Classe X 59). l) MaJoch měl tento erb za hřiř (znak Slachfiv ze Hřivic a KekulAv ze Stradrjnic). Hrady a *ámky České IV. 2 io HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. 5. Pátý a osmý znak zavalily posavadním zpytatelům veliké nesnáze., neb jich žádný nedovedl rozeznati. Vocel měl pátý znak za praporečkv aneb háky původně modré (?), Maloch za bradatice železné v žlutém poli. V skutku jsou na pátém štítě tři svinské hlavy (nyní bez jazyků) v žlutě pp. z Březnice a z Rožmitála. Heraldicky přesně nepovedla se tato znamení tak, jako na osmém štítě. 6. Na šestém štítě spatřuje se žlutá hvězda o 8 paprscích v černě; na poli spatřují se však také čtverý pruhy áikmé barvy bledší, jdouce i přes hvézdu. Z toho jde na jevo, že maloval malíř napřed hvézdu a byv potom poučen, že tu nemá hvězda býti, maloval na to znak s pruhy. Podlé starého sepsání o dvořanech císaře Karla, kteréž se zachovalo u Balbína, měli páni z Častoiovic na modrém štíte čtyři bílé pruhy. 7. Znak pánův 2 Potšteina a z Litic takový, jak jej Balbín popisuje, totiž 4 červené pruhy na bílém štítě jdouce s hořejška dolů (neb od pravá s hořejška k levé straně dolů šikmo). 8. Na žlutém štítě černá sviní hlava s jazykem žlutým vyplazeným a obočím žlutým v tak krásné heraldické formě, že jsme málo tak dokonalých heraldických maleb viděli. Náleží bud pánům z Valdcka a - llazemburka aneb zs Šelmberka (Maloch měl jej za znak Pluhův, černý pluh s Červeným držadlem [rozuměj jazykem], „než pluh ten vypadá jinak, než na pečetích tohoto rodu"; Vocel uhodl dobře). 9. Dvě ostrvy bílé na žlutém štítě s černou obrubou, což jest heraldický zmatek, i lze za to míti, že z ostrví barva opršela aneb že se malíř mýlil. Znak patři někomu z Ronovcňv. 10. Desátý štít patří Vítkovcům, a to, jak víře se podobá, pánům ze Strnie a z Usli. Z růže zbyl jen prostředek a proto se barva její nesnadno určitii může. 11. Červené ostrvv v bíle na iedenáctém štítě isou vzácností takovou v našich malbách heral-dických, že se ani o výklad nepokoušíme, poněvadž barev na znacích pánů z Třebechovic a z Liběšic neznáme. Někomu 2 Ronovcňv ovšem štít tento přináleží. 12. Dvanáctý štít, žlutá růže v modře, patří parnům z Hradce. Potom následuje mezera, na kteréž pro veliké porušení zdi a obmítky nic poznati nelze, avíiak vidéti aspoň na počátku (hned za 12. štítem), že tu byly malby ornamentální. Mezera tato jest po obou stranách výklenku okenního. 13. Nejbližší potom v řadě patrných ještě štítů v jest bílá lvice na červeném štítě, kterouž měli Heber a Maloch za erb pp. z (ileichen (lva). V skutku se podobá štít tento nejvíce znaku pánův 2 Velešína, jak vyobrazen byl v díle III. na str. 226. 14. Ctrnictý štít polovičný, v pravo černý, v levo žlutý, patří pánům 2 Vartemberka. 15. Přesně a pěkně proveden jest erb pánův ze Strakonic na patnáctém štítě žlutém, totiž střela s hrotem nyní bílým, šipištěm přirozené barvy a opeřením též bílým. (Hrot a opeřeni bývaly snad modré barvy.) iď. Následuje znak pánův 2 Cimburka a 2 todehus s bílým a červeným cimbuřím. 17. Vedle něho spatřuje se bílé kolo na červeném štítě snad pánův z Onšova, nebot páni z Rož-dalovic měli kolo žluté v modře a Bavorové kolo stříbrné se zvláštními ozdobami v černě. 18. Řadu končí znak žlutá hvězda na štítě modrém (snad o 8 paprscích), ale černé obruby u hvězdy scházejí Jest to znak pánův ze Šternberka, který původně malován byl na šestém místě, ale z jistých příčin přeložen na místo toto. O stáří těchto znaků v povstala pře mezi dotčenými již badateli, Vocelem a Malochein. Maloch drže se mínění Hebrova, že jsou tu znaky rodin s Hradeckými pány příbuzných (ovšem se zřetelem na domnělý erb pp. z (xleichen), domníval se, že malovány jsou erby ty teprve na konci 15. věku (?), a dí takto: „Kdokoli nepředpojatým okem jak znaky tak i malbu nad nimi prohlédne, shledá lehce, že nikoli jednou osobou nepovstaly, nýbrž rozličným stoletím přináležejí. Úhledné představení legendy jest mnohem starší, nežli hrubé (?) nakreslení znaků. Ba jest lehce poznati, že táž neumělá (?) ruka, která erby zhotovila, těmi hrubými barvami sem tam již sešlé postavy hořejší barvy obnovila, jak to zvláště při osobách sv. Jiří a krále Daciana patrno jest." Vocel poukázav dobře na starožitnou podobu štítův obvyklých ve 13. a 14. věku a srovnávajících se úplně se štíty na hořejších obrazích umučení, má za to, že malovány byly erby ty sice později nežli obrazy legendy, ale ještť; v druhé polovici 14. věku. Prohlédajíce nejen k podobě štítův, nýbrž i k povaze rytířských znamení na nich vymalovaných, k starodávnému způsobu, že štít není čtvrcen, neméně i k tomu, že užito stejných barev jako při hořejších obrazích, stejným způsobem provedeny kontury u obou, konečně že tomu nasvědčuje i celá technika: soudíme, že malovány znaky tyto hned po ukončeni hořejších maleb. Neb trojí svini hlava spatřuje se jen ve i\. věku, lvice v té způsobe, jak jest v Hradci, panuje v 13. věku a vyskytuje se jen v prvních desetiletích 14. věku (zaměňujíc se potom ve lva). Vyobrazení její, shodující se s obrazy na pečetích starých, jakož i krásně provedená svini hlava, střela Strakonská a j. ukazuji, že tu nemalovala neuměli ruka (jak HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. n se Malochovi vidélo), nýbrž ruka výtečného heraldického malíře. Že pak znaky neukazují na žádné příbuzenstvo, shledává se z toho, že tu není ani jediného orbu rodin rakouských, s nimiž páni z Hradce byli v přátelství krevním, a má-li se již nějaká domněnka vysloviti, proč byly malovány, budiž doložena Vocelova, že jsou tu erby tovaryšstva, kteréž táhlo r. 1337 na pohanské Prusy. Nad znaky dotčenými vyobrazeny jsou obrazy ze tivota sv. Jiří. K nim přidán jest obraz toho. který dal obrazy malovací, a jesté jedné osoby. Nade dveřmi zazděnými spatřuji se totiž dvě postavy. Na levé straně vyobrazen jest Oldřich z Hradce s hlavou kadeřavou, maje nad brněním vlněnici. O postavu jeho opírá se modrý štít s vybledlou na ném růží. Zvláštnosti u této postavy jsou žluté křidélce neb malé štítky (ailettes, na nichž bývaly růže), zavěšené páskou na hrdle tak, že na ramenech leží. Na druhé straně dveří jest postava klonící se k pánu oděna žlutým spodniim a svrchním rouchem, jehož horní čásť jest červená a dolni pod pásem žlutá s červenými a modrými pruhy. Že to kněz, dokazuje krátký střihaný vlas, a nevadi tomu pestré jeho roucho. U této postavy jsou písmena.: cbviettin ťPnfocr. Nápis nad těmito postavami jest: íJiei nemelte 10lir ven 6em nfířnbJíisee bie5 . . . . nach cnotue gcbuit frmi3Cbtt Cřevt mv im aebt vnb ©reieigetc u\V. V pokračováni toho nade dveřmi četl Vocel von míl" xven .... PS, avšak nyní jest patrné jen slovo Potí.') Ostatní malby jsou na všech čtyřech stranách světnice ve dvou řadách nad sebou. Poněvadž byly až do r. 1838 pod omítkou, vysvětlí se snadno, proč se jich jen malá čásť dobře, jiná méně dochovala, opět jiné málo zřetelné a konečné některé drobnosti až do nepoznání zničeny jsou. Ukazujíce příběhy a utrpěni sv. Jiří, začínají nahoře na severní sténě v levo od vchodu po všech stěnách a dole pod nimi týmž pořádkem. Vocel ohledav je pilné a srovnav s legendami o temže svatém našel, že malíř vyobrazil příběhy tak, jak se v legendách vypravují, avšak v některých věcech také se odchyloval od nich. Nad každým obrazem jest nápis německý v nářečí Rakouském.a) Bezpochyby to byl knéz, který látku k obrazům v legendách vyhledal, neboť jen on je mohl tak dopodrobna znáti, jak ukazuji obrazy; vždyt tu aspoň tři jazyky, řecký, lat. a něm. znáti musil.3) Malíř vyobrazil osoby na obrazích tak, jak se šatili a strojili na počátku 14. věku. Tváře jejich jsou všude bez brady, vlasy dlouhé, «kadeřené; hlavy jsou kromě osob královských a černoknéžníků bez klobouku. Zbroj jest taková, jak se nosívala na počátku 14. věku. Tělo celé jest oděno brněním (brůnne), avšak bez kukle brněné, nad tím jest vlněnice čili roucho bez rukávů, jehož dolní kraj jest vystřihován. Okolo těla jest pás se zavěšeným na něm tulichem. O štítu již řečeno, že jest trojhranný. Také Špice na obuvi ukazují na dobu řečenou. Králové a jich dvořané mají roucha dlouhá, u králů jest barvy červené, u dvořanů jich pestré s pruhy barevnými. Sprostí lidé vyobrazeni jsou v krátkých pláštích a nohavicích. Zvláštního způsobu jest oblek poslův, neb tento nese šedou sukni až po kolena s krátkými naditými rukávy a kožešinou okolo hrdla, k pásu připevněn jest jeho kulatý žlutý klobouk. Také obleky ženských malovány jsou podlé kroje, který nedávno před tím panoval. U královské dcerky, kterouž podlé legendy sv. Jiří od smrti vysvobodil, ukazuje oděv na dobu ještě starší, neb její červené spodní roucho jest podlé obyčeje 11. věku nad ramenem sponkou spjato a nad tím má svrchní roucho neb karnáč barvy blankytné, kožešinami podšité a v hojných řasách na kolenou zadržené. Avšak nad tím jest ještě jedno roucho žluté barvy. Na jiných obrazích jest její oblek jiný, jednodušší a méně pestrý. U sprostých žen jest oděv ještě jednodušší: spodní a svrchní roucho a na hlavě čechlík neb rouška rozmanitých ale nikdy pestrých barev. Když povstaly malby naše, tu malířství ve Vlaších odchylujíc se od byzantských tvarův jalo se brati novou cestou, přibližujíc se věrnějšímu vyobrazení výjevův života lidského, nežli posud obyčej byl. Ačkoliv naše malby znamenitým památkám vlaským té doby se nevyrovnají, spatřují se přece na nich mnohé pěkné vlastnosti, pro něž dovoleno jest je s malbami vlaskými srovnávati. Ovšem spatřuje se na nich přechodní doba ze zkamenělých tvarův byzantských k novému způsobu vlaskému,4) při čemž sluší i toho nezapomenouti, že malíř náš veškerou látku legendy vyčerpal. K nejznarnenitéjširr. Částem maleb patří obraz dcery královské, smutné, avšak stydlivě a spanile na skále sedící, před níž sv. Jiří na komoni sedě ušlechtilým způsobem pomoc svou připovídá.. Také vedlejší obraz, kdež sv. Jiří s podvrženým kopím na ještérai se žene, jest nejen co se jezdce, nýbrž i koně dotýče, kus mistrovský doby tehdejší. Pěkný jest také obraz, kdež sv. Jiří panně rozkazuje, aby ještěrovi ') Maloch, jetž tyto nápisy docela nerozluštil, četl u pravé postavy, kterou měl za pani, nápis . . vlrici gen a dokládá, že postava její ponáši trochu směšná slova: Ich shaw derzu hier (t. j christam dunher). ') Nápisy dopodrobna doloženy jsou v dotčených odILrľveísí části' " "8~29) d°mnivá Se' 2e maloval W obrazy ranich 2 Ralious ') Byzantský způsob spatřuje se na HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. pás za hrdlo zvrhnouc, k rodičům svým jej přivedla. Také pěkný jest obraz, kdež sv. Jiří přiveda pannu k rodičům, jim viru Kristovu zvěstuje a král dav se na okamžik přesvédčiti, před nim na kolena padá. Ve všech obrazich shledává se, že malíř, ač vázán obvyklými tvary a pomůcek málo po ruce maje, výtvorům svým charakteristický ano i poetický výraz dáti chtěl. Plat! to zejména o hlavách, kteréž nemají ustavičně se opakující a nudnou mrtvost tvářnosti, nýbrž tu zbožnost, jinde zděšeni a jinde opět něco jiného vyjadřují, pročež i malíř prostým lidem tvářnost prostou přiděluje. A poněvadž ve středověku se způsobou ruky cit osob vyjadřoval (pozdviženým prstem pozornost, překvapení, rozkaz, hrozba, nataženou rukou požehnání atd. se pronášely), i náš malíř toho slušnou měrou šetřil a pozorovateli usnadnil, aby se do smýšlení a cítění osob malovaných vpravil. I musíme vyznati prohlédajíce k tomu, že každá umělecká památka posuzovati se má podlé smýšlení věku svého, že naše malby, ač nyní vybledlé a pro náš moderní rozhejčkaný vkus málo chutné, za oněch dob živými svými barvami a podrobnostmi svými konvencionálně platnými mysli dívajících mocně dojímaly. Jak již řečeno, býval původně sklep, ve kterém se naše malby spatřují, rozdělen na dvě místnosti a rozdělení to pominulo snad, když starý strop sprách nivěl a na podlahu se sřítil. Hořejší místnost má tam, kde klenba ze zdi vychází, starodávný nápis: Anno ťm mílo trcccntco xxxj fucrnt hic baltótc. xvj. Když roku 1846 Ľrben slavné paměti nápis tento vyložil, jal se tehdejší kaplan Hradecký P. Clau dius vykládati, že slovo ballista znamená bajulíva neb zemského kumtora, a že tudíž roku 1331 řád rytířů německých zde měl své shromáždění, v němž se 16 bajulivů účastnilo. Poněvadž nesmyslný tento výklad již Malo chem odsouzen byl, dokládáme toliko, že nápisem se zachovala paměť o samostřilích, kteréž tu uschovány byly, a že se snad v místnosti této zbraň a zbroje ukládaly. Zajímavá jest také vedlejší místnost v gotickém slohu pomocí mocných a hrubých prutů skle- Gcttické okno v kapli zámku Hr.dcckého. nutá. Vzácnosti její jest starodávný komín, který snad k nej-staršim v Čechách patří, neb svrchní část jeho zdobí čtvero útlých sloupcův obloučky spojených v čistém slohu románském. Před časy byla zřízena jako nějaké museum zámku Hra deckého, na ten čas však jest prázdna a pusta. r>o hořejžích světnic tohoto staveni přicházelo se bud po zvláštních schodech, aneb ozdobnou pavlači, kteráž jest nad třetí branou. Odtud přicházelo se do staré komnaty, kdež bylo před čtyřiceti lety drahně ptáků vy-cpanýxh, avšak nyni jest místnost tato jakož i všechny ostatní v tomto domě prázdna. Starožitnými dvířkami vstupuje se do vedlejší vysoké světnice, jejíž ozdobná kamenická práce na dobu Vladislavskou a ten čas, když obnoveno jest staveni toto Jindřichem Hradeckým (f roku 1507), ukazuje. V této místnosti uloženy bývaly všelijaké vzácné památky rodu Černínov-ského, ale nyní jest též prázdna. Také v ostatních některých světnicích tohoto stavení spatřují se ozdobná okna neb klenby gotické se svorníky, v nichž se bud růže aneb £q (znamení erbovní rodu Hradeckého) spatřuji; častější však jsou klenutí okrouhlá. V 16. věku a snad již dříve býval ve světnicích při kapli fraucimor, který pak přeložen do vedlejšího stavení, pročež se (roku 1590—1638) svrchupsaným místnostem na starém fraucímoru říkalo. Kde se toto stavení na třetím dvoře láme, přistaveno jest týmž panem Jindřichem užší stavení, v němž se památný královský palác nachází. Jest to veliká síň, již před mnohými lety (v 16. věku) předělená na dvě, jak svědčí v menším odděleni komín na sloupcích a klenba proražená, aby dým odcházel. Zajímavé jest klenutí této síně, jehož pruty na způsob křížů a sítí se protínají, jsouce ozdobeny v křížích štíty, kteréž slohem svým na konec 15. a počátek iď. věku ukazují. Xázev svůj královský palác neb pokoj obdržela místnost tato, v níž se nyní divadlo nachází, bezpochyby hned při svém založení, od r. 1554—1638 se jemu a později většímu oddělení stále tak říkalo. Ke konci téhož věku nazývali jej starou síni; ozdobou Zámek Jindřichohradecký. Pohled přes rybník Vajgar z můstku. HrfADĽC JINDŘICHŮV HRAD. její bývalo několik starodávných obrazů pánův z Rožemberka. Pod tímto palácem jsou dva pevni sklepové, v nichž se před časy archiv zámecký nacházel. Co ostatního na třetím dvoře vidéti jest, upomína na poslední pány rodu Hradeckého. OvSem již vybledlo rýsování, kterým všechna stavení i se starýrn domem byla krášlena, ale zůstala tu hlavní a přední ozdoba jejich, pavlače krásného díla vlaského. Z téže doby také, když pracovali na Hradci vlaští mir>tř!, ponhAíi o^HíiVinA situdMÍ nai 3 + metry hlulnolrA n v #ív" crdobná pavlače čili arkády nad sebou. Všude na sloupcích řemeslného díla vytesány jsou růže. Nemať žádné bývalé sídlo Vítkovcův tolik růží, jako zámek Hradecký; jen na třetím dvoře jest jich asi 208 a v celém zámku při nejmenším 358. Západní dňm, který hned od starých dob aspoň z části k paláci pánův Hradeckých patříval, jest veliký rozsáhlý dům zvýší dvou pater, jehožto základy pravidelného tvaru nemají. Veliké toto stavení ') Starší inventáfe 1673 a l68ij vypravuji o Co obrazich králův a knížat a 3 pánův z Hradce. 1Ó HRADEC JINDŔICHl V HRAD. jest nyní kromě přízemí úplné pusté, čehož příčinou jest nešťastný ten oheň, avšak v této části nezaniklo tolik krásného jako v Novém domě. V přízemí jest příbytek; při něm jsou dva sklepy, kterým se říkávalo stříbrníce neb stříbrný sklep, poněvadž tu páni Hradečtí poklad a nejlepší paměti rodu svého schovávali. Na ten čas je tu skladiště. V prvním poschodí jest tak zvaný Španělský palác neb sál (jak se mu říkalo v minulém století), který jest způsoby mohutnější nežli pěkný palác, ale ušlechtilým ozdobením se mu nevyrovnal. Jsa rozměrů velikých, má také znamenitou výšku, zabíraje dvé poschodí a zasahuje proto až po samý krov. Měl zděnou kruchtu pro hudebníky, ku kteréž ze sousedních světnic po pavlačích se přicházelo, a vytápán býval velikým komínem, na němž se vSelijaké ozdoby a znaky pana Adama II. a manželky jeho spatřují. Na ten čas jest úplně pust, okna jsou prkny zabedněna, po pavlačích zbyly jen díry, v nichž byly trámy, a omítka na stěnách konečně z větší čistí jest porušena. Při zdi stojí mříže železná řemeslné práce a ozdobená čtvernásobnou pozlacenou růží. Za tímto palácem jest v obou poschodích patero pokojův, z kterých se shlíží na předměstí nad Nežárkou. Říkávalo se jim zelené světnice a porušeny jsou r. 177 J velikým ohněm tak, že z nich holé stěny zůstaly. Na severní straně tohoto domu jest síň po celé šířce tohoto domu o něco vyšší než španělský palác a také krovu dosahující, do níž jest zazděný vchod ze zelených pokojův. Zde býval nový fraucimor a paní neměla odtud daleko do své kapličky. Staveni popsané souvisí na severu jednak s Červenou věží, jednak jest spojeno i se Starým palácem, ve kterémž se stará brána nachází. Poněvadž byla část tato ke dvoru zadnímu obrácená vzezření nelibého, zřízena tu v 16. věku chodba s hrubými sloupy Obraz domnelé" Bílí paní na zámku Hradeckém. v přízemí a.pavlače s ozdobným sloupovím dvakráte nad sebou. Tím docíleno i toho, že se ze zelených světnic k pokojům v Starém paláci choditi mohlo. V tomto oddělení nachází se památná kaplička Afafky bolí, která bývala od nového fraucimoru toliko síní oddělena. Dvéře k ni vedoucí jsou díla starožitného. Osvětlena jest kaplička tato obyčejným klenutím sklenutá dvěma okny k pavlači obrácenými, na nichž se veliké růže z barevného skla vykládané spatřují. Nej-znamenitější částí kapličky jsou výtečné malty, které r. 1839 kázáním V. Bártunka, vrchního panství Hradeckého, opraveny, aneb řekněme lépe — zmazány byly; neb malíř těch a takových věcí hrubě neznalý maloval do starých obrazů, jak a kde se mu líbilo, domnívaje se bezpochyby, že svým uměním 19. století staré haraburdí polepší. Na štěstí nedával do barvy klihu, tak že se umělecké jeho výtvory z lehounká šátkem setřfti mohou. I jest žádoucno, aby se tak stalo od muže povolaného, a přední klenot hradu Hradeckého, třebas vybledlý, potomstvu k potěšení Zachován byl. Pan Adam z Hradce (f r. 1531) dal bezpochyby krásné tyto obrazy namalovati. Na dlouhé straně kaple vedle vchodu spatřuje se Matka boží korunovaná s krásným plavým vlasem v několika praméncích splývajícím a zlatou záři kolem těla, ana stojí na měsíci. V pravo od ní na zemi jest anděl s křtitelnici, v levo pak klečí čtyři postavy na poduškách modlíce se, Nejbliže k Matce boží jest osoba, jejíž něžná sice tvář přece jen na mužského ukazuje. Oblečena jest v zlatohlav a s hlavy splývá vlas kadeřavý. Pod nim jest znak pánův Hradeckých a za ním světice také mladé tvářnosti, jako by jej k modlitbě pobízela. O malounko dále klečí tři paní v šatech černých, majíce hlavy bílými čechliky zavinuté, tak že jen u jedné z nich vlas vidéti. U nohou jejich jsou tři znaky i8 HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. rodův Šternberského, Cimburského (zmazaný v šachování) a Gleichenského (modrý lev na bílém štítě), nad nimi vznášejí se andělé držíce pásky, na nichž jména osob napsána bývala. Nad první paní čte se jméno kŕestné jen z domyslu (Alžbeta), ale heslo její „$e ©OtCťtibrrFa" dobře, na druhé ceduli znáti ještě cjřa . . . cymbiirťrt, na třetí zmizelo již písmo až na nepatrné zbytky. Patrno, že tu vyobrazeny jsou tři manželky Jindřicha z Hradce (f r. 1507), totiž Eliška ze Šternberka, Anežka z Cimburka a Mandaléna z Gleichen. Proč tu není čtvrtá, kterou za rok po smrti třetí pojal, není známo. Snad byla jediná z paní Hradeckých té doby víry pod obojí. Podlé toho zdá se, že jest osoba ve zlatohlavu Jindřich sám, a nic nevadí tvář jeho, nebof i paní mají mladé tváře a na náhrobku Jindřicha ze Stráže také se stará tvář nespatřuje. Nade dveřmi, kudy se do kaple vchází, klečí před Matkou boží pachole s plavým kadeřavým vlasem a dlouhým hnědým pláštěm; při něm jest růže Hradecká a nad ním páska s nápisem 2lťam 3 ^frtřcc. Na téže stěně podlé vchodu jest opět Matka boží a před ní klečí pan Adam jako mladík. Není v celé kapli a snad v celém zámku krásnějšího obrazu. Pán oděn jest dlouhým hnědým rouchem, po němž splývají husté a dlouhé vlasy kadeřavé; ruce má sepjaté, tvář jeho jeví něžnost, pokornost a zbožnosť, oko konečně jest něco málo beze vší drastické okázalosti pozdviženo. Anděl drží nad pánem pásku s nápisem „Adam z Hradce.'- Mezi okny klečí před Matkou boží osoba v rouše zlatohlavovém pěkné tváře s vlasy uměle skadeřenými, kteréž na vrchu hlavy svázány jsou; pod ni jest erb pánův z Rožemberka. Všecky tyto malby byly jednoho času namalovány, o čemž svědčí jednostejné vyobrazení Matky boží, ačkoliv malíř neobmýšleje jednotvárnost na každém obraze Matce boží jiné postavení dal. Z těch příčin zdá se, že představuje postava na posledním obraze Adamovu sestru Annu, provdanou po třetí za Jindřicha z Rožemberka. Nejlépe ovšem bychom byli poučeni, kdyby ještě bylo nápisu na pásce. — U výklenku levého okna jsou zbytky obrazu člověka shrbeného, břemeno nesoucího, avšak viděti jen hlavu a ruku s holí. V levo od okna na zdi vyobrazen jest anděl. Ve výklenku pravého okna spatřuje se obraz sv. Kryštofa a nad ním růže, odkudž v pravo nad oknem jest znak Černínovský, roku 1839 ke starému znaku Hradeckému přimalovaný. Také na klenbě jsou malby dílem staré, dílem vnově přidělané. Na čestných místech uprostřed jsou znaky Rožemberský a Hradecký, okolo nich jest lev bílý na červeném štítě, korunované M, kotev a věnec v poli modrém (také znaky pánův Hradeckých) a několik postav lidských, kteréž nelze vyložiti. Na oltáři, nad nímž na stěně vyobrazena jest hlava Páně, jest obraz Zvěstování p. M. uměle vyřezaný, snad z 15. věku. Vyznamenává se nejen stářím, o čemž svědčí ornamenty gotické, nýbrž i propracováním svým; neb oděvy přirozeně v řasy se ohýbající neb lámoucí prozrazují mistrného řezbáře. Také jest na oltáři staré sanktuarium, na jehož dvířkách obraz Narození p. M. někdy pozlacený vyřezán jest. Způsoba kaple svědčí o tom, že jen pánem, paní nebo dětmi jejich navštěvována byla, aby tu ranní neb večerní modlitbu svou vykonali. Zejména to bylo výhodné pro paní a slečny, poněvadž byl fraucimor napřed ve starém stavení, později u zelených světnic, výslovné pak se nazývá r. 1Ď38 „kapli malou Jí. Mi. paní hraběnky." Od těch dob, co Balbín Čechy pojednáním svým o bílé pani pobouřil, nazvána jest kaplička tato z nerozumu kaplí bílé paní. Mčstiště, kteréž jest západné a jihozápadně za hradem, bylo ve starší době dílem parkánem, dílem místem skalnatým a nerovným. Také tu byli sklepové pivní a jiné příležitosti, kteréž páni na očích míti nechtěli. O účelu branném svědčí polookrouhlá baSta. Za touto baštou v sousedství Červené věže býval do nedávna tak zvaný altán Trautsonovský jinak i Červená světnice, tak řečený od obmítky, na níž se vypouklé ozdoby bez ceny s erbem Slavatovským a Trautsonovským nacházely. Za časův Balbínových zřízen byl altán tento na způsob jeskyně a ozdoben skalami, mušlemi, kameny a musivním dílem, což vše Jáchym Slavata sobě a hostem svým k potěšení zřídil. Asi roku 1880 zbořen jest tento altán úplně spustlý a rumem zasypaný a na jeho místě zřízena lednice. V jihozápadním rohu Hradeckého zámku za pavlačemi jest zahrada zámecká neveliká, zřízená za té doby, kdy zadní čásť hradu znova postavena a nerovná prostora za ním urovnána. Asi v těch místech, kde jest nyní nádržka kamenná v podobě růže zřízena a kde se původně hradby a staveni vnitřního hradu v roh sbíhaly, bývala věž, po níž ani památky není. Již r. 1565 snímali havíři nějakou starou věž hranatou až do železných dveří ve výšce se nacházejících, kterými se do této věže chodívalo, ale nevíme jisté, platili to o této věži. Roku 1594 zbořena věž tato docela a skála okolo ní též vylámána a srovnána. Do zahrady vchází se nyní skrze přízemí úzkého stavení, v němž se dotčené pavlače nacházejí. Mříže řemeslné ze železa udělaná zavírá vchod k této zahradě, která se konči na jihozápadní straně u mohutného věžovatého stavení, jež stojí v rohu bývalých hradeb a kolonád k nim přistavených. Není pochyby a směr hradeb venkovských tomu nasvědčuje, že tu stávala bašta nebo zakulacený roh hradeb, na níž zasazen býval veliký prak, aby se kameni na dvě strany volně metati mohlo. Za Adama Hradeckého zřízeno tu stavení díla skvostného a nádherného, jemuž málo jest rovno a kteréž pán Novým altánem Ncjstaičl čáslí iimku Hradeckého; siaiý palác s kaplí, velká veze s pavlačemi nad branou, Červená véie a véíe řečená Lázeň, Kreslil A. Bubák. 20 HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. pojmenoval. Stavení toto i s pěkným svým portálem má ráz úplné vlaský. Vnitřek jeho jest štukovým dílem velmi pěkné ozdoben. Na stěnách spatřuji se arabesky, guirlandy, závitky uměle z pálené hlíny udělané, mezi tím jsou pilastry na hlavicích znaky zdobených a 16 výklenkov (8 dole a 8 nahoře), v nichž sochy stávaly. Na římse čte se nápis: AVS LIST DER SCHLANGEN ADAM EVE DES : KAM : WIR IX VERSVCHVNG VND WEGEN VON : GOT : WAS BESCHAFEĽN : DIE MENSCHEN DIE GAB STCH IN F.TG1 Nř>]MNIGKEIT. Uměle klenutá báň končí se znaky Hradeckým a Montfortským (tuším z pálené hlíny). Nad tím jest střecha rozličnými námětky po způsobu oné doby ozdobená. L) prostřed podlahy dlaždičkami vydlážděné spatřuje se kulatý otvor do podzemního sklepa, do něhož jest i vchod ze zahrady prolámán. Bývalo prý místo to pro hudebníky. Kolonády, které s obou stran lk altánu přiléhají, mají v hradbách vysoké výklenky a okna a na stranu k zahradě ozdobné sloupoví. Místnosti tyto, totiž altán a kolonády, bývaly k obveselení pánův a k uctívání vzácných hostí a patřívaly k: nejnád-hernějším stavbám panským; neb veškeré ozdoby v altánu byly dobře pozlaceny, ale pozlátko až na nepatrné zbytky zmizelo, když před časy ozdobné toto stavení na dřevník obráceno a nějaký všetečka zlato oškrábal. Tehda také jižní kolonády na byty přeměněny a otevřeny teprve za naší paměti zase, při čemž objevena ve výklenku pěkná socha Ilerakleova. Poznavše památnosti v zámku, pro něž Hradečtí slušné honositi se mohou, učiníme ještě obcházku kolem hradu, abychom jeho venkovskou způsobu a opevněni jeho poznali. Jdouce z města do předměstí Nežárského, vyjdeme branou díla starožitného nedávno zase obnovenou, která byla na 1:é straně jediným vchodem do města ke hradu přihrazeného. Odtud šly hradby po kraji semináře a pivováru až k věži, která stojí proti domu č. 8. Věž tato, ač jí stojí jen trup, jest pěknou památkou stredovekého opevnění. Rohy její sesílené tesným kamením, zdi ulité a střílny troje dvakráte nad sebou vzdorují všem nepohodám časovým, až jednou padnou za oběť nějaké potřebě hospodářské. V pravo a v levo vycházejí od ní hradby se střílnami; levá byla ještě městská, pravá patřila ke hradu a táhla se místy, Ikde stojí nyní mlýn. Od jihozápadního rohu mlýna vychází zase hradba a postavena jsouc nad stokou, láme se v baštu, opatřenou dvojí řadou střílen obyčejných. Tato zed ohýbá se pak k východu a jde k Červené věži. Mezi dotčenými hradbami a Nežárkou jest prostora nevelmi široká, nyní domy zastavená; řeka tu byla také pevností. Mezi stokou mlýnskou a Červenou věží byl parkán nerovný a skalnatý, kterýž teprve v novější době ulámáním skály byl srovnán a na smetiště a skladiště pro sudy obrácen. Hradba od dotčeiné bašty nad stokou postavené jde rovně k včíce, v níž prý lázeň bývala. Na stranu západní má převit aneb námětek nějaký, okénka její se starodávnými veniři svědčí o velikém stáři, ač jest místy opravována a chatrná místa cihlami vycvikována. I při výstupku, který ji s kuchyní spojuje, viděti lze starožitnou úpravu, zejména krákorce, na nichž byla pavlač na věžku vedoucí, a pod vchodem neb schodem k věžce byl arkéř zazděný cihlami, jehož krákorce dosud se spatřují. Od dotčeného výstupku mezi věžkou a Červenou věží, který má na stranu severovýchodní výklenek s oknem neb brankou (k vyházesní smetí a neřesti?), šla hradba, z níž zůstal jen kus ve vzduchu visící, směrem severovýchodním ke stoce a potom podlé ní až ke bráně. Část tuto popsaná se starými osmahlými a omšenými zdmi a pozadím svým s dvěma věžemi jest vysoce malebná. Od vížky dotčené táhne se hradba k jihu až k baště, kteráž jest nad domem č. 6. Spodek její jest starý, svršek udělán nový, když snesli dřevěná zábradla a Vlaši baštu tu jakož i hradby k jihu povyšovali. V těchto místech jsou hradby i s povýšením zvýši dvou poschodí, ač mají kolonády k nim z vnitřku přistavené jen výšku přízemí. Hradba tato byla již v 16. věku chatrná a podepřena proto r. 1590 dvěma pilíři.') Následuje altán na skále vystavený, jehož spodek velice hrubý a pevný též z části z prvotního opevnění pochází. Hradba jdoucí od něho k severní straně byla r. 1501 též chatrná a chtěla se převrci do zájezku (t. j. jihovýchodní strany za hradem), pročež podepřena třemi velikými pilíři. Na obou stranách nepřiléhá hradba dobře k altánu a patrně viděti, že ji Vlaši k potřebám svým vybourali. Věž osmihranatá jest v dolních částech prastará a na způsob bašty podoby podkovité. Až siem bylo opevnění jednoduché, neb tu jest kromě stoky úskalí, ač nevysoké, ale přece hradbami dostatečně zjpevněné. Za věží hranatou snižovalo se úskalí znenáhla a na té straně, kde nyní jsou zahrady, byly proto valy a příkopy. Nový dům jde v těchto stranách směrem bývalých hradeb, jen jeho jižní roh povydán jest. Týmž asi směrem jdou i ostatní stavení až k pivováru a první bráně. Most, kterým se jde k sv. Vácslavu, stojí nad hlubokým ve skále vytesaným příkopem, do něhož voda z rybníka s velikým hučením padá; rybník tento přispíval nemálo k pevnosti hradu i města. ■) Udělány dva pilfte proti staré zdi, Ze se převrci chtěla, pfi zámltn za pivnicí, táž zed povýšena i udělány kranct-- a vápnem vyvrženo (Arch. a účty). Freska legendy Svato-Jirské v Jindřichově Hradci. Kreslil V. Král I Dobré Vody. h>ttTnt Oflra-trief nal' tujj77.Úirnruiu n'hn fcrirf ten fiifTuTn- Bie ffirnlíTaTX ~ -11 - — ---■--------. Vysi>Ětle-nt legendy SvatO' Jirské. i. Král Dacian sedů na trůně rozkazuje poslu, aby donesl knížatům psaný rozkaz, křesťany pronásledovat!. Posel odpovídá, že tomu porozumel. a. Tri hutíala dostala tulu psaní, jeden z nich přijav je ostatním o tom vykládá. 3. Svatý Jiří, římský tribun, odjížděje z městH těší lidi oň plačící. (Veže mezi obraz) znamenají, že se to vše v ohrazených místech d é je.) 4. Sv. Jiří setkal se s dcerou královskou, která byla draku lítému obětována. Rytíř tčsí pannu na skále sedící. (Strom svědčí o tom, že se stal příběh ten mimo město.) 5 Sv. Jiří doráží na dralta- b. Sv. Jiří přemohl draka, s vítězoslávou jede do m ústa, vedle něho kráčí dcera královská vedouc draka za pás, kterýmž byla na rozkaz rytířův draka spoutala. Otec a mátí její se příchodu jich dívají. ■j. Sv. Jiří vzav pannu za ruku, vede ji ke králi, otci jejímu, na zemi klečícímu. (Mezi oběma věž na znamení, že se příběhy vyobrazené na hradě udál} — č. i—7 stěna v levo od vchodu.) fi. Biřic uvrhl lil i1 í i véjicní, nn, stoj" Dacian. Ha předešlých obrazech již zrušených bezpochyby vyobrazeno bylo, kterak byl poprvé pro svou »íru mučen. Q. Dacia n sedě na trůně odevzdává poslu klečícímu psaný rozkaz, aby přisel ke dvoru černokněžnik Atha-nasius; vzadu několik nsnb, z nichž jedna za něco sc přimlouvá. io. Dacian sedí na trůně, před ním stoji černokněž-nik ukazuje na 2 voly vedené dvěma sedláky. V pozadí několik osob. i i. Modla šeredná sčer-veným štítem, v ruce kyj držíc na sloupě postavená; před sloupem stoji Dacian. proti němu čvirnokněžnik podávaje nádobu s jedem sv. Jiří, který jej i škodli vosť křižem zažehnává. I'ÍÍjhJPV' 12. Černokněžnik vlévá \ . 13. Ccrnokněiník obrátiv se na kresťanskou víru, propadl proto hrdlo. Klečí na zemi. za ním kat meč tase jej stíná. Obraz dvou osob málo zřetelný, bezpochyby vyobrazení, kterak Dacian Svatého přemlouvá, aby modlu vzýval. 14. Svatý Jiří objav levicí sloup, na němž stoji mínila, pravici hrozebnč zdvihá, vzadu král Dacian. V tu chvíli proměnila se modla Apollonnva 1 ďábla. 15. Obraz málo zřetelný sv. Jiří klečícího a za ním krále Daciana stojícího (č, 8—1!> na stěntl v pravo "de vchodu). i9- Svatý Jiří jak sv. Jiří ze žaláře před za nohy pověšený nad hořící hranici krále přivedli. — 30. Biřic uvrhl sv. Jiří zase do věže na rozkaz 16. Před sv. Jiřím klecí královna Alexandrina, která divotvorné vysvobození Svatého obdivujíc, Bohakresfan-ského vzývá. 17-Dva pochopově uvrhli sv. Jiří do rozpálené peci, třeli, jak se zdá, oheň roz-dmychuje. Ozářená ruka Svatému žehná. Vzadu stojí král. 18. Sv. Jiři sedí v kotli, který/ jest ohněm rozžhaven. K Sval/mu, kt-erý ocí svých k nebi pozdvihuje, snáší se andčl. U ohně dva biřici, v zadu Dacian. kterouž biřic rozdmychujc, v zadu král, dívaje se z věže. V levo obraz, Dacianuv, jenž se v pozadí spatřuje. , *p««r}M.>»>TJi«Or^B£W _ 11. Sv. Jiří sklesl na zemi, nad ním dva kati meči jej utínajíce- V pozadí dva královu., mezi nimi Dacian rukou poručení dávaje ^ oblacích ruka zčhriajici (c. íu—18, io, 11 v horní radé nade vchodem). i5. Sv. Jiří v kotle, který |est pověšen nad ohnem, tak ze jen viděli hlavu Svatého. (Irilili mo hrob kopali a jej pochovati, ale hrobník s podivením (což znamená ruka pozdvižená) pozoruje, že Svatý žije. — Sv. Jiří klada pravici na prsa. pozdvihuje tváře své k vysoké osobě (Kristu Pánu) před ním stojící, kteráž knihu jednou rukou drží. Přt:d Svatým kleči anděl, a dva jmi andělé se nad nim vznášejí. \ pozadi ještě jedna postava andělská. (Legenda vypravuje, že Kristus pán sv. 26. Zazděné dvéře s obrazem Oldřicha Hradeckého, osoby (Viz o tom na str. 11.) Jiřímu ve vězeni se dlouhém pestrém oděvu. 1 zjevil a jej s nápisem, uzdravil.) kdy legenda malována jest. 27. Sv. Jiří, před nímž klecí žena. 78. Svatý Jiří natahuje ruku svou k volu mdlému na zemí sedícímu. Za volem stojí žena a děcko nějaké, podiveni své na jevo dávajíce. 20. Sv. Jiři přišed do mésia Dacianova ukazuje na obraz ohyzdné modly, před níz král a knížata stojí. 3o. Sv. Jiří stojí nad hroby otevřenými,z nichž vstávají umrlci v rubáních zahalili-,:. V zadu král s knížaty, v prostřed hrobník, napřed kosti rozmetané. (Cis. a5.—3o. v dolní řade v leve od vchodu. i5- b)"svatý Jiří na zemi. dva biřici jej na sedm kusů rozsekávají.) 3i. Tři mužové ukládají sv. Jiří dri hrobu. V zadu král a dvě křížala. Sv. Jiří z mrtvých vstáv.,, rukon svých k nebi pozdvihuje. Z oblaku kloní se k nemu hlrtva ozářená. 33. Dacian káie dvěma katům, abv třem lidem hlavy stali. 34. Slorp s mcdlou. na jedrj sirant bů ncrio sv. Jiři. na druhé ľJacian |íi. iS K 3i.—34. v dtiliif radi pravj sícny). — 35. IJacian, před ním králuvú. již hrozí. — 36. Dacian pcrcučí biřici, aby kriloi-nu k slciipu uvázanou mrskal. — 3?. Slíipy nhrazii, jak královna byla šram — ^H. Obraz sv. Jifi, jemjiž kal hlavu sť'na. V cblacícll andile1; j'dťri 1 nich nese rjbiaz, duši Svaldho. — 3q Ohnivé paprsfcy, kTcré 2 nblakt) llfl llaciara n jeho prot-fidre srsí. "Na rváŕlch všech zdťsuni (C. 35.-3«. dolní rada na učni. inan. s n ťrehnmt jf- .1r »m hraní cut himrHcWrar aatin ■ HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. ii 2. Listy pánfiv Hradeckých. Uroz. p. p- Oldřichovi z Rožmberka přilítli mému milému. 1 užbu svú vzkazuji urozený pane a přieteli milý. A jakož mi píšeš že máš býti v Hradci v tento čtvrtek, tomuí jsem rád a tak mi piš abych já také tu byl; i veziž, žeť sě mám sjeti se panem Jankem Jemnickým na ten den. J. véřlmť, že mi v tom za zlé jmieti nebudeš, nebť bych to nerad jinak proměnil než což jsem řekl. Prosim tebe budiež tu dobrým hospodářem Datum Telcz in vigilia s. Martini (1447 ? 10 Novb.). Jan z Hradce. II. Uroz. p. p. Jindřichovi z Rozmberga přielcli a tovarvSi mému milému. Službu svú vzkazuji urozený pane přieteli a tovaryši milý. A védětiť dávám, že drahně zvěři i svinie okolo Hradce jest. I chtěl bych tu rád honiti a psi mi sešli, žeť jich málo mám; i prosím tebe milý tovaryši, jakožs mi řekl psy dáti, že mi je pošleš po tomto poslu i kniehy mé že mi také vrátíš i ta sedla mi pošli, jakožf sem prve o ně psal a daj mi věděti, kterak se pan otec tvuoj má a bratří tvoji, neboť bych rád slyšel, byste se všechni dobře jměli. A noviny, viešli jaké, piš mi Datum in Hradec f II. post Xhomae apostoli (c. 21 Decemb}. Jan z Hradce. iii. (Uroz. f. p. Janovi z Hradce.) Službu svú a t. d. Jakož mi nyní píšeš žeť sú psi sešli a prose atbych psy dal a pu tomto poslu poslal a také kniehy a sedla, milý příteli, ačkoli nynie málo psóv máme, neb nám vlci na nich letos škodu učinili, ale však tobě k libosti a k tvému utěšení teď posielam dobrá dva psy; než o sedla a o knieh, sedlat ještě hotova nejsú, než když bohdá hotová budú, chcif je rád posiati, a o kniehy prosímf tebe, aby mi jich ještě ponechal, až sobě káži přepsat!; pakli by to býti nemohlo, ale chciť je rád posiati když po ně pošleš. D. Krumlov f. 6 in die Stepfani anno d. 50 (26 Dcmb.). Jind. iv. Uroz. p. p. Vokovi z Roznberka příteli mému milému. Službu svú vzkazuji etc. Prosím tebe milý pane a příteli odpusť pannu Kateřinu sestru svú ke mně do Hradce na veselé, kteréž sem míti umínil při posledních dnech masopustních s jinými pány a paními, prátely svými a panně Anežce tetě Vaši do Třeboně psal sem, aby s ní přijela; nebyloliť by pak toho, ale puslalbych já po ní svú ženu. I vě-řimf úplně milý pane a příteli, že to pro mě učiníš dle takovéž odplaty. Toho odpovědi žádám. Ex Nova doroo f. VI. ipso die Julianae virginis (1479? 16 Febr). Jindřich z Hradce, hejtman kraji Vlttvusk'ha a Btthyfiskďho. Hrady a zámky České IV. Výplň z altánu v Jindřichové Hradci. 9 22 HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. V. Uroz. p. /. Henrychovi zc Svamberka a na Zvtekovŕ panu tovariši mému milému. Službu vzkazuji urozený p. p. tovariši muoj milý. Napred bych rád slyšel a Vám verné přál byšte se dobře jméli a zdrávi byli. Z lososů Vám velice jako svému milému panu tovariši děkuji a za velmi veliký vděk je od Vás přijímám a netoliko z lososů, než z přátelské vuole, kterúž mi okazujete Vám děkuji. A obmysliliť mě milý pán Buoh také něčím novým, vás také tajno nebude. A s tiem budte pánu Bohu poručeni. Dajž Vám se pán Buoh šťastně a dobře jmieti, přejit vám věrně jako svému milému panu tovariši. Ex. Nova dorao sabbato vigília penthecostes a. 1491 (21 Mai). Jindřich z Hradce najvyšší komorník král. Č. VI. Uroz. p. p. Jáchymovi s Hradec a na Hradci, nt/vyšfímri kancliři království českého, panu otci mému milému. Službu svú Vaši milosti vzkazuji urozený p. p. otče můj nejmilejši. Pán Bůh etc. Oznamuji V. Mti. že z darů pana Boha všemohúcího paní máma, já. Anička i jiná čeládka šme všiekni zdrávi, z čehož pán Bůh bud pochválen a Vaši Milosť prosíme, abyste se ráčili zase co nejspíš Vaší Milosti budete moci k nám navrátiti, neb Vaši Milosti všiekni s radostí očekáváme a po Vaši Milosti velice toužíme. S tím se dej pán Bůh Vaši Milosti dobře míti. Dán na Žirovnici v pátek po svatým Vavřinci, léta 1551. Adam z Hradce r. v. vri. Uroz. pp. Joachymovi z Hradce a na Hradci J. M. aŕd. Službu oc. Psaní, které jste mi ráčili učiniti, abych chrta dobrýho Vaší Milosti dal; i ted Vaši Milosti posilám, což mám za nejlepšího a neřkouc chrta, ale službou, kterouž bych mohl Vaší Milosti poslúžití, kdy ráčíte rozkázati, to rád učiniti chci. S tím pán Bůh všemohúci rač dáti Vaší Milosti se dobře míti. Dán na Radeníně v středu po svatým Mikuláši léta 1551. Voldřick Smrčka ze Mnichu a. na Radeníně. VIII. Mému zvláště nejmilejšimu panu švakru Joachymovi z Hradce k vlastní ruce. Muoj zvláště nejmilejši pane švakře! že ste v dobrém zdraví se domu mezi nás navrátili, toho Vám věrně přeji a Vás muoj miley pane švakře sem na Hradec k večeři zůvi a za to velice žádám, že mnou jakožto novotným hospodářem zdejším zhrdati nebudete a ke mně hned i s paní manželku Vaší přijedete. A poněvadž zde žádných žemlí neni, sami je sebou přivezte; než kázal sem dobrú slepičku připraviti, tu bohdá spolu strávíme. A s tím muoj zvláště nejmilejši pane švakře dej pán Buoh se nám dnes Šťastně shledati. A prosím že meškati nebudete. D. na Hradci v outerý po proměnění pána Krysta 1 1554. Váš věrný švagr Vilém z Rožmberka. ix. Nejmilejšimu pánu a švakru p. /. Joachymovi z Hradce yc. Nejmilejši pane a pane a švakře můj! pán Bůh oc. rač dáti Vti. všecko nejlepší dobrý, z srdce Vám toho žádám. Ted Vám nejm. p. p. a šv. tuto zvěřinu novou posílám, kterýž zvíře jest noci týto zastřeleno i prosím račte p. purkrabí nejvyššímu ode mne čtvrt jednu s touto cedulkou posiati a podlí toho na mne jako na svýho neračte zapomínati. A co již po Vás nejmilejši p. švakře opět velmi toužím, však mi se zdá, že sem Vás velmi dávno neviděl. A s tím sem vždycky Váš a véčney pán Bůh rač dáti naše spolu šťastný a potěšený shledání. D. spěšné v outerey. Váš věrný švakr Jan 2 Valšteina rukii svú. x. Mému nejmilejšimu panu švakru, panu Jáchymovi z Hradce a na Hradci k vlasiní ruce. Muoj nejmilejši pane švakře! od pána Boha Vám se vším domem Vaším všeho dobrého věrné rád přeji. A z těch melounů, kteréž ste mi poslali, Vám muoj miley pane švakře velice děkuji a toho také hodni sou, neb jisté sou dobři. Nového nic nevím na ten čas, než jakž něco přide, Vám to oznámiti nepominu. s tím sem vždycky Váš a milost boží rač býti s námi. D. na Krumlově v středu ante Nativ. Mariae a. 1553. Váš vždycky věrný švakr Vilém z Rožmberka. HRADEC JINDŔ1CHI V HRAD. >3 XI. (Témuž.) Můj nejmilejší p. bratře! pán Bůh všemohúci rač oc. Můj milý pane bratře, za to Vás velice prosím, kupte mi v Praze černé aksamitové byrýtek a štoček hedbávníčku a já se Vám toho zase vodslúžim, jak mi rozkážete. S tím na ten čas tak nevím Vám co psáti, než že pánu Bohu dekuje Její Mt. paní máte naše zdráva býti ráčí, i my všickny. A s tím pán Buoh rač dáti můj nejmiléší pane bratře, abychme se spolu bohdá v dobrém zdraví shledali a brzo. Datum v Hradci v sobotu po božím tele lita 1553. Mandelina z Hradce. Za to Vás velice prosím, dodejte panu Kryštofovi Hlotckýmu tuto cpdulku. xir. Muj milý Joachyme! Vod všemohoucího pána Boha oc. a nevím co se to déje že již více ne? na pět nedělí žádnýho psaní sem k nám vod tebe dodáno není a tak vo tobě nic nevíme, kterak se tam na svým zdraví máš. Za to té žádám, že mi tu voznámiš a také bych ráda věděla, skůroli budeš moci zase doma býti. Mně se zdá, že by již čas byl, aby k hospodářství domu přihlídl a snad by se i měšci tvýmu mohlo nějaké lepší pohodli než v Ašpurku stati. S tím budiž oc. Dán v Haradci v pondělí před svatů Žofijí lita 55. Anna z Roímifd/u. XIII. Můj milý Joachyme! Pán Bůh rač oc. A poněvadž pan Jestřibský k tobě zítra bohdá do Ašpurku jeti má i nechtěla sem toho pominuti než a di bych té tímto psaním navštívila, ač nic jinýho nevím, než to, že tě tak podlí připsání tvýho sem k nám každýho dne bohdá tento masopust s koblihy čekati budem. A při tom ti voznamuji, že se všicni zde z milosti boží na svým zdraví dobře máme, než byly sťi mě ta dna navštívily, ale již zase nic mi neškodí. A všemohúci pán Bůh rač dáti nám se spolu sčasné ve zdraví a brzy bohdá shledati. V Haradci v pátek před hodem panny Marje hromnic a velmi pospíchajíc lita 55. Anna z Roímitálu. XIV. Vaší Mti. pane otče muoj nejmilejší, Vti. poslušenství synovský vzkazuji a Vti. od pána Boha vševnohúcího zdraví, šťastí i jiného všeho dobrého žádám a Vti. oznamuji, že zdaru p. Boha všemohúcího Její Mt. paní bába i paní máma zdrávy jsouc dobře se jmíti ráčí i se mnou. A toho Její Mt. paní máma i já žádostiví jsme, abychom s Vtí. v Praze shledali v dobrým zdraví, budeli v tom vůle boží a Vti. A protož Vti. svou rukou píši, abyste ráčili věděti, že se pilně učím a píši se panem Granovským o základ; kdo Hpe Vti. napíše, prosím, že mi ráčíte voznámiti. A s tím se Vti. poroučím jako svému milostivému p. otci. D. na Hradci 29. februarii léta 1556. Adam e Hrcuice V. Mfi. syn vtdycky ve všem poslušný. {fcádky jsou tužkou vylinovány, písmo veliké sice, ale dosti úhledné.) XV. Uroz. a mým/i nejmilejSlmu p. p. Joachymovi z Hradce na Hradci buď dán. Muoj nejmilejší jediný pane! pán Bůh oc Vti. oznamuji, že z daru pána Boha já a Adam zdráva sem, z čehož Bůh rač beyti pochválen. A za to VM. muoj nejmilejší pane prosím, račte mi brzy vo zdraví svým voznámiti, neb vo ty chvíle, jakž Jestřibský přijel, žádnýho psaní vod VM. nemám, ač mi již chvíle dlouhá jest, že vo VM. tak dloyho nic neslyším. Kdež ste poručiti ráčili, abych Vil. co nejvíce koroptvi mohu spůsobila, pán Bůh ví, že sem vo to, což sem nejveyš mohla, pilnosť měla, ale nemohla sem jich nic mnoho zjednati a bažant jeden jen poslán jest, ač za vodpovéd dávali ti, ktereym ste vo ně psáti ráčili, že po svým poslu chtějí posiati a takž sem až dosavád čekala i nemohouc se dočekati, což před rukama jest, to VM. posilám a 2 kohoyty indyanský svýho hospodářství; dejž pán Bůh všemohúci, abyste je ráčili šťastně a ve zdraví snísti na mne spomínajíc. Na ten čas Vti. nevím co jiného psáti, než to že na Vt. vždycky spomínam a preukrutné po VM. toyžím; dejž miley pán Bůh, abych VM. brzy ve zdraví uhlídala, ač mi mnozí zle tuší pravíc, že jedva k velkonoci doma beyti račte, alef mám já tu silnoy víru ku pánu, žef toho na mne neráči dopustili, abych VM. tak dlúho neměla viděti. A s tím milý pán Bůh rač dáti a milostivě popříti mého s VM. ve zdraví a s potěšením shledánie a VM. sem já vdycky až do smrti. Dán na Hradci v oyterey po svatým Fabianu a Sebestyanu. Anna z Rožmberka. 24 HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. Adámek VM. skázal svoy poddanoy a poníženoy službu povědíti a že VM. prosí abyšte ráčili brzy přijeti, že velice po VM. toyží. Tak za to mám, že Flejšman prve u VM. bude, než ten muž, kereyž VM. ty koroptvy na voslu přinese a protož po něm VM. vo tom oznamuji. XVI. (Témuž). Muoj nejmilejší jediney pane! Pán Bůh všemohúci oc. Můj nejmilejší pane! V. Mti. Voznamuji, že sem zdráva i s Adamem a tak tu svú .... pomalu vládne. Muoj nejmilejší panel Nemohla Jindřichův Hradec. Třetí stará brána (na pláně í. 15) ze strany severní. sem toho pominoyti, poněvadž sem slyšela, že by král panu bratru mýrnu psal, aby na vojnu jel s arciknížetem, nad čím sem se velice ulekla vobávajíci se, abyšte taký s ním jeti neráčili. V. M. prosím račte mi zase brzy voznámiti a pro nejvyššího pána Boha neračte mi toho k mýmu zarmoycení činiti; poněvadž žádney úředník zemskey nejede, neračte Vy taký první beyti. Na ten čas V. Mti. nevím co jiného psáti než to kdy (by) byla vůle pána Boha že bych se s V. Mtl. příliš rada shledala, což miley pán Bůh rač dáti šťastně a s potěšením. Dán na Hradci v pondělí před matkoy boží sněžnoy léta 56 pospíchajíc. Anna z Roímberka v. r. HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. 25 XVII. Uraz. p. p. Vdcslavovi ie Svamberka a na Bechyni ac. Službu svů oč. Muoj zvláště milý pane švakfe a kmotře. Oznamuji Vám že j. Mti. arciknížecí shledávám na svině vovčácký psy i vědouce o tom že také u Vás toho něco najití budu moci, Vás velice Žádám, že mě dvěma anebo třima opatříte a úředníku mému do Rečice, kterýž tu nyní jest, po tomto poslu odešlete; pakli by nemohlo hned po tomto býti, ale po svým poslu přes dva nebo tři dni; má jemu za práci učiněno býti a úředník muoj má je potom dále za mnou do Prahy odeslati. Jednom prosím ab y velicí byli, neb mi na tom nemalú vděčnost uděláte a já se Vám toho vším dobrým přátelstvím cdplacovati chci. S tím dc. D. na Táboře v outerý po Vš. Svatých 1. 1557 (2 Novmb.). Joachym z Hradce a na Hradci nejv. kancliř k. Č. rukú vlastní. xvm. Uroi. p. p. Joachymovi 2 Hradce a na Hradci p. bratru m. ne/m. b. d. Můj nejmilejší pane bratře! Pán Buoh ac. Můj milej pane bratře! Voznamuji Vám, že na ten čas J. M. paní mátě naše tak vdy v prostředním zdraví beyti ráčí, druhdy lipe a druhdy zase jako prví 26 HRADEC JINDŘICHŮV H H AD. ale proto mi se zdá vod několiko teť dni, že se velmi pěkné probrati ráčila. Již pak nevím dlóho tak pán Buoh nechati ráčí, než mám tu naději k jeho svaté mti. že bohdá snad čím dále lipe bude:. Vo Ance pak V. M. vězte, že z milosti boží na místo zdráva jest a na den sv. třech králů sem ji vostavila a tak velmi snadno, že po tu hodinu, jak sem ji vostavila nikdy ve dne ani v noci na chůvu nespomenula, jako by ji jaktěživa neměla a z milosti boží na místo dobře všecko; jí jen, co my jíme, v masovey den i v rybový, zhola nic nedbá, hned se právě živí, aby nezahynula, vo čem Vám pan Jestřibský delší zprávu dá, neb sem mu ji vokazovala, jaká čistá dívka jest a již čistě za jednu ručičku běhá a sice všudy sama leze a k čemu přídě, čisté sama vstane, jak se chytí. Za to mám, že sama běhati nebude prodlívati. Strany pak morovýho povětří vězte, že na místě ticho u nás jest; jak těch dví pacholat na to tomu Praskýmu umřelo, vod tý chvíle žádney na to neumřel aniž slyším ve všem městě, žádney na to neleží, než právě se to bylo nešetrností trehlo, jak vobyčej našich Hradeckých jest. A s tím na ten čas nevím co jinýho, nož že po Vás všech všickni velice tóžíme a rač miley pán Buoh dáti, abyste k nám i se všemi sveymi, můj nejmil. p. bratře, bohdá šťasné a ve zdraví domu navrátili a J. M. paní mater naši i s hvú Ančkú bohdá ve zdraví nalezli. D. v Hradci v sobotu na den svatý panny Anýžky lita oc. 5g. Mandelina z Hradec. XIX (Témuž.) Můj nejmilejší pane bratře! Pán Bůh oc. A že z milosti boží všickni zdrávi ste, pán Bůh ráčí beyti pochválen a dáti, aby to za mnohá lita trvalo. O nás taky vězte, že pánu Bohu děkujíc všickni v Hradci zdrávi sme. Císař že pak vdy ještě v jednom spusobu beyti ráčí, šak sem Váim předešle psala, že mu ještě tak brzy nic nebude a ta dusnost, která na něm jest, tomu není nic jinýho. než že mu tak stodenka do prsů vstupuje a kdyby ho ta studenka pominula, nebude mu hned tak dusno; to potom uhlídáte. Posílám ted pani manželce Vaší jakeysi uzlíček; zdáloliby se Vám, že byste j oj císaři na hrdlo pověsili, šak nic zlýho v něm není a do devátého dne aby jej na hrdle nosil a v devátey den v tu hodinu, v kterú mu se na hrdlo vundá, aby mu se zase sundal a po vodě pustil; uhlídáte s boží pomocí, nebudeli mu lipe, neb sem já letos tím tak mnoho lidí shojila, že véc nepodobná. Již učiňte, jak se Vám bude líbiti. Vo špitále svým vězte: vdy pěkně se v něm spravuje, než babky vdy jedny povstanu a druhý lehnu, jak staréch obyčej Jedna tu, jako u kuchyně u samech dvéří leží, velmi těžká den vode dne jest. Za to mám, že se brzy některý mý bábě vodstěhuje, než musímť já svém babám kostky kópiti, aby o to místo losovaly, sice by se snad do toho lůže všech Strnácte vstěhovalo. Schaslekle já vdy napomínati budu, ač mu se toho nezdá, aby mu kdo tu co rozkazovat! měl, než že jest jemu nejveyše poručeno a von že všemu nejlípé rozumí; a druhdy velmi rozumy v konvici zapomene. Než proto já na to nic nedbám, by se mu i druhdy nelíbilo, že já taky néco rozkáži, poněvač v svým špitále svém chudém óskosti v ničem nedám, ješto dosti chudi só. Takyt těmto, kerý dosti mají, nedopustím, aby co po staru-dávnu bylo, neb byť na svrchnosti nebylo, že nad tím takovú ruku držíme a sami vdy dohlídárne, druhdy by nám starey špitá] velmi na paty šlapal a jemu se zdá, poněvač chudi sú, že by jím to nic neškodilo. Taky s Vámi můj miley pane bratře zmínku učiniti musím vo náš zámek Hradeckey, že byste jej jinače vopatřili a óředníkovi vo tom s kruntem napsali, času nočního aby jinače vopatřen byl. Neb úředník ten v svým domě líhá, vobročník ten na ten čas na místě purkrabě jest, ten dům na .Nežárce má, ten fortnó taky do svýho domu k ženě de, kerýho sama každey večír vídám. Pak zámek jen tak sam.otney s tó Čeledí jest; někdy hrají, pijí až do dne. Pak víte můj milý pane bratře, jaká ta lehká čeládka jest, když se žádnýho nebojí. By pán Buoh sám vostřihati neráčil, mohla by někdy zlá a nešťasná příhoda přijití, čehož Buoh uchovati rač. Pak vobročník ten, když do svýho domu de, klíče sebú vod foilny vezme a když koho na bráně zamknó, že do města nemůže, tehdy k němu běží, aby je fortnú skrze zámek póštěl, co tak činí; komu mu se zdá, tehda se s nimi póští, nač sem sama sveymi vočima hleděla. Ženil se tu jeden koželoh na Nejžárce, bral sobě z Telče, i bylo jich zde drahně z Telče. Potom sobě z Slavonie i z jineych vokolních měst takový tance, takový Šusty měli každó noc až do štyř hodin, do pěti a když známí i neznámí do města zase nemohli, tehdy se s nimi vobročník skrze zámek v noci póštěl a vodil a vod pondělka to až do pátku trvalo ten tanec ve dne i v noci. Toho koželoha se syn ženil, jako mu mladey mistr říkají Když se pru tu nevěstu zdejší do Telče jeli, hned só jim tam žádnesych tanců nedopustili ani só se vo to pokusiti nesměli a dosti Telečtí tomu se divili, že zde v tom takovey průchod mají. Ale šak zdejší tuším by směli, že by po hrobích svéch pánů tancovali, neb só jistě dobří lidí, když se bojí. Můj miley pane bratře! Co Vám tuto píši, již mne v tom zachovejte, aby neporozuměli, že já Vám votom píši; hrozně by na mně všickni nevrazili. Než již Vy to, jak se Vám nejlípe zdá, vobvete a spůsobte, neb mně se zdá, že to jistě dobře není, aby skrze zámek v noci taková silnice měla beyti. Neb tomu dokonale jistě věřte, že skutek druhdy s postavů vobročníkovú se nesrovnává, což potom HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. 27 někdy sami poznáte. S tím pán Buoh shledání našeho ve zdraví áťasně popříti rač. D. na Hradci ve štvrtek v ochtáb božího těla lita 64. Mandelína z Hradce. XX. Urozený a mý nejmilejší pani ceŕi pí. pi. Kaieŕiné z Rožmberka a z Ludanic bud d. Urozená a má nejmilejší paní cero! pán Bůh rač Vám dáti zdraví a při něm jiný všecko dobrý toho bych Vám věrně a srdečně ráda přála. Má nejmilejší paní cero! kdež ke mně naschvál posíláte, žádajíc mne abych vám karafilatovýho semene i jiných rozličných semen odeslala, i ted vám posílám, co sem ho mohla koli shledati, co sou mi z Prahy poslali i co sem domácího měla, to se s vámi rozděluji. Než karafilatovýho semena pán Buoh ví že ho nemám, neb jest loňského roku nic dozráti nechtěl; než když budou bohdá karafilaty kvísti, chci vám některey Stok posiati, abyste sobě mohli samy semena chovati i sazeničky sázeti. Vod koření bych vám ráda poslala než musím počkati až se bude drobet zelenati, neb se obávám, že jest mi se na větším díle pokazilo. S tím pán Bůh rač dáti má nejmileji! paní cero mého s Vámi ve zdraví shledání. D. na Hradci v pátek den zvěstování p. Marye léta 1580 (25 Mart). Vaše Anna z Rožmberka. Posílám vám drobet sedmikrásy červený a bílý a dejte ji hned zejtra bohdá sázeti; jestli by chtělo horký slunce beyti, dejte ji přikryti chvoje a na noc také před mrazem, až se přijme. Jestli že se Vám líbí, pošlete posla pro něj asi ve štyřech nedělích, dám jí vám víc. XXI. Urozenému pánu Štěpánovi Vratislavovi z Mitrovic u jeho milosti p. p. Adama z Hradce ne/vyššího kancliře království českého rege?itu, panu mně laskavě příznivému! Vaši Milosti urozený p. regente, pane mně laskavě příznivý. Od všemohúcího pána Boha přál bych Vaší Milosti zdraví a dlouhého spravování. Vaší Milosti oznamuji poněvadž mne Jeho Milost pán ráčil do arciknižeci kuchyně na učení dáti a již tři leta v ní sem, víceji se naučiti nemohu. Vaši Milosti prosím, že Jeho Milosti pánu o tom oznámiti ráčíte. Jestliže mne Jeho Milost pán doma ráčí potřebovati, teda bych se domů vypravil, neb bych se doma tak mnoho naučil. Vaše Milost o tom dobře ráčí vědéti, že mně jeho milost pan ráčil mistr Baltazarovi poručiti, ale on málo Vídni beyvá než vdy v Linci jest, protož se tu víceji naučiti nemohu, neb žádného spropítí nemám. Od praní i střeví a chci-li sobě co zjednati . šecko musím svejmi penězi kupovati. Též Vaší Milosti oznamuji, kdy by mne Jeho Milost pán tak brzo domů neráčil vzíti, a já se jinému pánu připověděl, že mne Vaše Milosti za zlí míti nebude, A protož se Vaší Milosti opovídám a Vaši Milost prosím, že mne ňáký šaty a některej peníz odeslati ráčíte. S tím Vaši Milost pánu Bohu poručena činím. Datum Vídni pondělí po neděli I.etare 1587. V. M. od. služebník Martin Hulík. XXII. í ysoce urozené paní pani Kateřině Hradecký rozené hrabínce z Mondturtu a na Hradci a Telči J. A/ti. paní pani mně laskavě příznivý k dodáni. Službu svou poslušnou vzkazuji vysoce urozená paní paní mně laskavě příznivá! Od všemohoucího ac. Milostivá paní! Tak jakž ste mi se milostivě a laskavě skrze psaní Vti. uvoliti ráčili sud dobrýho starýho piva do meych chudeych šesti neděl darovati, z čehož od Vti. se vší vděčností přijímajíc velice a služebně děkuji. Nebuduli já se mocti Vti. toho odsloužiti, chci pána Boha svýho za to snažně prošiti, aby pán Buoh věčný ráčil hojná odplata Vti. býti, což koliv pro mne učinití ráčíte. Poněvadž pak již dne ani hodiny před sebou nemám a pro takový pivo k Vti. jakožto k svý laskavý paní s forou svou odsílám, Vti. se vši uctivosti za to prosím, že takový pivo čeládce mý vydati poručiti ráčíte a což tu v tom pro mne chudou služebnici Vti. učiniti račte, chej se Vaší Milosti sveymi chudeymi službami toho po všecky časy vždycky ráda odsluhovati. Pán Buoh všemohoucí rač se Vti. dáti na všem dobře a šťastně jmiti. D. na Chlumeckú v pondělí po neděli první postní, kteráž slove Invocavit léta 1599. Vti. vždycky v službách poslušná Markýta ČasMárova z Brlohu a na Chlumecká. (Poznájnka.) Ist mein pefelcrj den prewmeister das fas pier zv zallen DC. Katterina frau sv Keuhaus. 28 HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. Portál v třetím dvoře. XXIII. J. Af. uroz. p. p. Vilímovi Slavatovi z Chlumu a Košmberka, na Strd&i, Hradci, Telči a KarlSřeini, Jeho Milosti Císařské raddě, komorníku, purkrabí karlSteiaskému a hejtmanu kraje Bechyňského p. p. mému milostivému ľ Vaše Milosti urozený p. p. můj milostivý! Všemohoucí pán rač Vážnosti dáti zdrávi a jiné, summou všecko nejlepší dobré, toho Vašnosti vérné vinšujlce mé poddané a poslušné služby vzkazuji. Na milostivé poruéeni Vašnosti tak sem se poslušně zachoval a Jeho Milosti pánu mému milostivému psaní Vašnosti dostavší je včerejšího dne čtyři hodiny na noc dnes, jak Jeho Milost vstáti ráčil, s prednesením HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. Severní pavlač v Jindřichově Hradci. množství služeb Vaší Milosti s mnohým od pána Boha dobrým vinšem ve vši šetrnosti náležitě sem praesentoval, na kteréžto priležité Vašnosti odpovéd odsílám a oznamuji, že jest při tom při všem veselí žádney veselejší nebyl, jako Jeho Milost nejvyšši pan komorník království českého. Jeho Milost pán můj ráčil nad tlm své obzvláštní zalibení jmítí, nebo Jeho Milost pan komorník ráčil dobře plti, čerstvé skákati a tancovati a suromou tak se zachovati, že sme vždyckny diviti se museli. Byly dvě velký tabule a jeden vokrouhley stůl; kteři jsou při přední tabuli seděli, ty Vašnosti přlležitě poznamenaný odsílám a co mi dále zapoTučiti ráčíte toho očekávám, milosti a ochraně pána Boha Vašnost poroučejíce a navšom dobře a šťastné se jmíti vynšujice. Datum na Třeboni ve středu po sv. Kiliánu létha 1607. Vaši Milosti věrný poddaný a služebník Burian Branhvuzký, sekretář. XXIV. Urozenému panu Bohuslavovi KunaSovi 2 Machcvic a na Flolkovi hejtmanu metnu panství Hradeckého a příteli milému k dodání. Urozený pane Bohuslave Kunaši přiteli muj milý! zdraví i jiného mnoho dobrého př ji Vám rád. Porozuměl jsem tomu s manželkou mou nejmilejší, že by JM. pan z Rožmberka Její Mt. pani mater naši nejmilejší navštiviti toho oumyshi beyti ráčili, pročež JMti. panu píši, aby JM. pán upřimo na zámek jeti ráčil JM. žádajíce, kteréžto psaní JMti. ihned odešlete. A vyrozumí jíc o přijezou JMti. páně bud že by na zámku aneb v městě býti chtlti ráčil, tehdy JM. pána jídlem pitím i všeckny JM. dvořany, rady a zámky České IV. 5 HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. též koně obrokem náležitě opatřiti hleďte, aby nebylo potřebí nic JMti. pánu v hospodách dáti platiti. Jiných věcí od srnců neb srn a potřeb časem budete věděti zachystati. Jakož jsem předešle psal, abyste mi i dne Septembris fůru profiantu odeslali, nařidte to, aby zajisto v příští pátek aneb v sobotu ráno zde byla; při ní mi dva indyanský kohouty, dvé husy a štyry kapouny krmní odešlete a pokudž od čerstvý zvěřiny před rukami tolikéž, chtějic od zítřka v týmdni některé vzácné hosti u sebe míti. Jest mně a manželce mé nejmilejěi psáno z Hradce o domu, v kterým nyní p. děkan bydlí místo fary, která k koleji panům patrům jezovitům dána jest, na místo tý tibychom jej dali a osvobodili, k čemu my to povolení dáváme a Vám o tom poroučím, aby se jim na iten dům knihami městskými zápis stal a k faře obrácen byl. A poněvadž toho zprávu mám, Že by opravy potřeboval, nařidte to při ouřadu Hradeckém, aby jej na svůj náklad pro budoucí jich faráře k obecnému dobrýmu opraviti dali. Milost Boží rač s námi býti. Datum v Praze 21 dne Augusti a. 1604. Vilím Slavata z Chininu a z KoSmberka na Stráži, Hradci a Telči ritkou vlastni. xxv. Opatrnému purkmistru a raddé města mého, Hradce Jindřichova., rčrnfm mým milým! Opatrní Hradečtí věrni mill přeji se vám na všem dobře a šťastné jmíti. Oznamuji Vám, že panu Krištofovi Vratislavovi z Mitroviie jistoty dvé jednu každou na 500a kop míšeňských s poloulett vejpovédí svědčící činím, v kteréž sem Vás za rukojmě zapsati dala, nejsouce k Vám jinší naděje nežli že k týmž jistotám pečeť vaši přitisknouti dáti odporní si nebudete. Já Vás z téhož rukojemstvi bez všelijakých škod a starostí vyvaditi a Vám toho všelijakou láskou milostivě rozpomínat! připovidám. Datum v Praze 9 dne, měsíce srpna, leta 1605. Lucie Otfilie Slavatova z Hradce, na Hradci, Telči a Stráti rukú vlastni. Arkády v třetím dvoře. (Na pjáně ř. 30.) XXVI. NeývySNntu kancléři Zdenkovi 2 Lobkovic pod pečeti hraběnky Monffortské (K. G. V. M.) V. M, urozený můj laskavý a obzvláštně důvěrně milý pane, pane švakře! Psaní V. M. dvoje krátký však podstatný d. d. 10 hujus jsem přijal, v kterých (jako i v předešlých) tytul nejv. sudího zemského Íflk mně dávati ráčíte. Poznávám z toho že mou intencí et firmimn pro- positum neračte ještě approbirovati a o mým reversu málo srasyšleti. KT De qua matéria volente Deo coram. A jakož mně také muče:dlníkem a vyznávačem jmenovali ráčíte, i nelíbilo se pánu Bohu tou slavnou korunou mučedlnictví mne ozdobiti, ale jestli jeho svatá vůle v tom bude, pro jméno jeho svaté a zastavení viry mé katolické s pomoci jeho božskou hotov jsem rád ji podniknout!. Vyznávačem bohdá také do smrti zůstanu. A služebně V. M. děkuji, že mne v tak dobrém kreditu při V. M. zachovávati ráčite. Vedle toho služebně žádám, když ráčete zase do Hyšpanye psáti, že mne J. Mti. kněžně z Víllahermosi s velikou služebnou vděčností ty veliký milosti přijímajíce, že J. M. na mne laskavou paměť jmíti, mne pozdravovali a před vzácnjmi pány mimo mé zasloužení mne tak vychvalovati ráčí, k milosti J. M. poručena učiniti ráčíte a že já ty mnohý milosti, který mne J. M. kněžna v Myšpanyi prokazovati ráčila, v dobré paměti snáším A přijavši od J. M. paní sestry JMti. pani manželky V. M. v nově tak veliké milosti a dobrodiní (jsa skrze ochranu J. Mti. při živobytí zdržán, zachován a jako po druhé narozen) všemu tomu vzácnému rodu a JJ. M. spřízněným vedle mé nejvyšší možností do smrti mé se vSemi meymi hotov jsem sloužiti, obzvláště pak také V. M. mému laskavému panu švakru a patronu. Pán Bůh rač toliko mně to štěstí dáti, abych to též, tak jakž bych rád chtěl, skutkem mohl dokázati. O zdejších neřestech nepochybuji, že od jiných V. M. se píše, pročež zanechávám o tom vypisovati, abych V. M. i mně větší bolesti srdce nepřidával. Budu mezi tím vždy s tou dobrou naději (jak ve psaní V. M. dokládati ráčíte), že bohdá brzo lepěii bude, se tčšiti a pána Boha vroucně žádati, aby se tak stalo. Manželka má nejmilejší V. M. své modlitby a spolu se mnou J. M. paní manželce J. M. HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. 3> naše volné služby se vším nejlepším od p. Boha vynšovánfm vzkazujeme. J. M. paní máti ráči V. AI. sama psáti a pana syna V. M. srdečně pozdravujeme a V. 11. se na všem dobře a šťastně jmíti vynšujeme. S tím zůstávám V M. ve všem vždycky volný upřímný a služebný švakr a sluha. V Praze iq. Octobris a. 1618. V. Slavata. XXVII. Vysoce urozené pani pani Lucie Otilie hrnbínce Slavatové rozené z Hradce paní mateři mé nejmilej&i b. m. Vysoce uroz. paní hrabínko, má nejmilejši paní máti! Jakož jsem z napomenuti JM. pana otce mého nejmilejšího tyto dni v zdejší koleji u paních patřích jezuitích v duchovních přemyšlováních některé hodiny strávil a na to přemeyšlel, poněva.dž věku mého v dvacátým druhým letě jsem, pročež vše dobře při sobě uvažujíc uznávám, že jsa z prepustení božího na zdraví svém velice neduživý tak, že sám od sebe bez pomoci jiného nikam se hnouti nemohu. Pročež nechci na žádný ženění mysliti, nýbrž umínil jsem a dokonale jsem se na tom ustanovil v čistotě bez ženění v tom stavu jak nyní jsem zůstati a pánu Bohu mému s jeho božskou pomoci, pokud mně živobytí na tomto světě popříti ráčí, v stavu svobodném v čistotě sloužiti. A ačkoliv někdy jsem pravil, že já pánem na Telči budu, ale uznávám to, když se nebudu ženiti, že budu mocti dobře bez statku beyti a mému nejmilejéímu panu bratru Joachymovi Voldřichovi, kterey se chce a bude ženiti, rád Teleč příti chci. V. M. mou nejmilejši paní mater prosím a žádám, že mě jak za živobytím V. M. tak také kdybych já V. M. živobytím přečkal, jak na V. M. poslušného syna náleží, opatřiti ráčite a V. M. mateřský lásce poslušně a synovský poručena se činím. D. v pokoji mém na zámku Hradci v sobotu po novém letě 2. Januarii leta 1627. V. M. poslušný syn a služebník až do smrti Francisek Vít hrabě Slavata z Chlumu a KoSmnberka. XXVIII. Vysoce uroz. hraběti a p. p. Adamovi Pavlovi Slavatovi sv, Řim. Říše hraběti z Chlumu a z KoSmberkit, pánu na Nové Bystřici, JMC komorníku a radě dvorské panu bratru mému nejmilejšímu. Vysoce urozený hrabě, pane bratře můj nejmilejši! Službu svou bratrskou oc. Psaní V. M. jehož datum jest 10 dne Decembris léta minulého přijavše ten veselý a radostný vynš k tomuto novému létu, jsem vyrozuměl a vděčně přijal. Za tolikéž V. M. netoliko tohoto přítomného nového ale taký jineych budoucích mnoheych prodlouženeych a šťastneych let cum gratia salvatoris, quae apparuit omnibus hominibus a nad to a v něm bohdá malýho a utéšenýho synáčka ku potěšeni a rozšířeni našeho vzácného rodu z toho srdce rád vynšovati nepřestávám. Prosím že p bratra Vašeho pana Voldřicha ode mně služebně pozdraviti a též šťastného nového léta vynšovati sobě stéžovati neráčíte. Pan hofmistr můj svou poníženou a poslušnou službu vzkazujíc V. Mtem. oboum též šťastného nového léta vynšuje a jim se služebně poroučí. ■ - 1 j lil lil Ují j *.j v 1 j 1 u \j januai 11 <±. - 1 v/ ^ . « , bratr a služebník až do smrti Vít Franci&k Slavata hrabě z Chlumu a z Koíuniberku. XXIX. (Adamovi Pavlovi.) Vysoce urozený hrabě synu můj nejmilejši f Psaní Tvé při dnešním ordynaryi jsem přijal. Z toho dobrého vynše, kterey mně k: tomuto nastalému novýmu roku činíš, vděčně od tebe přijímajíc dekuji; pán Buoh rač týž dobrey vynš podobně na Tobě jako na mně milostivě naplniti a nám dáti za dnův našich pokoje užiti, abychom se s neboheymi poddaneymi našimi mohli poněkud zase po tak velkých záhubách občerstviti. Nepochybuji že to neboheym poddaneym velice těžce přicházeti bude jinam na lid válečný kontribucí odvozovati, však vidí mně se, že by ještě obtížněji bylo, kdyby ty kompagnie měly u nich kvartyrovati. In summa ze všech stran dosti ouzkostí jest. — — Nevím jestli že JM. královny spovedník pan pater Cheraho k J M. knížeti z Frydlandu do Plzně jedouc v Hradci se zastavil; nepochybuji, že jsi jeho na zámku náležitě opatřiti dal, pozapomněl jsem byl tobě o tom časněji napsati Pan hrabě Max. z Valdšteina pozejtří odsud též do Plzně pojede, pošle svou čeládku na 2 kočích a sám na poště, pravil že se chce u tebe na zámku zastaviti. Příležící latinský spisy můžeš dáti in summa confidentia panu páterovi rektorovi k přečtení, může je dáti některému studentu přepsati a ty kopie v koleji zanechati, a tyto kopie po jich přepsání mně zase odešli. S tím zůstávám Tvůj věrný otec Ve Vídni 4 Jan. 1634. V. Slavata. (Č. 1—5, 17, 20 z archivu Třeboňského, č. 6—25, 27 z archivu Hradeckého, č. 26 z arch. Koudo., č. 28—29 z archivu musejniho.> 5* 32 HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. 3. Dějiny Hradce. e synův Vítkových z Prčic, jenž byl praotcem mocných Vít-kovcův,') jeden jménem Jindřich řečený Vítkovic dostal se T'-: jŕ^-ŕy-ľT^ i^* A způsobem nám neznámým v držení krajiny pomezné z ve- ^3uJk^ ^w^H^Qří — čteú lesem porostlé, jež před tím jakožto čásf hvozdu pomezného komoře knížecí patřivala. Mela již několik vsi po česku vzdělaných, ale jen po různu; více vynášely Jindřichovi krajiny ty, v nichž založeno jest město Rečice Kardašova Tento Jindřich, poprvé roku 1205 připomenutý, vystavěl si před rokem 1220 hrad, jejž pojmenoval podlé způsobu tehdejšího věku „Neuhaus" či Xový Hrad (Novum castrum, Novo domus); Češi pak mu říkali prostě Hradec, po zakladateli Jindřichovým jej nazývajíce.2) Faru vnově založenou nedal knčžím světským, nýbrž křiícvníkúm řádu německého, usadiv je v nynějším domě č. 41—II. Jindřich býval zemským maršálkem asi r, 1217, později pak až 1224 truksasem. Při dvoře krále Přemysla i. rádi jej vídali, neb v letech 1209—1230 nacházíme jej asi 26kráte jako svědka v listech téhož krále uvedeného. Také u nástupce králova Vácslava I. aspoň v prvních 4 letech hojně se jako svědek vyskytuje, později však již jen jednou r. 1237, neb ve stáří pokročiv bezpochyby v Hradci věk svůj ostatní trávil, ačkoliv se ještě r. 123} při markrabí Přemyslovi zdržoval a jej odtud do Moravy provázel, Kromě toho o něm to ještě připomenouti dlužno, že se roku 1213 s mnohými pány českými do Rezna odebral a tan říšskému sněmu německému přítomen byl. Kdy zemřel, není nám známo, ale mrtvola jeho pohřbena ve Velehradě na Moravě, kde páni z Hradce již ve 13. století znamenité statky méli. Synové Jindřichovi byli Vítek a Sezema. Tento se vyskytuje poprvé r 1234 v listech markrabí Přemysla zastávaje na ten čas úřad podčíšního, potom jej ještě r. 1235 a 1236 v listech krále Vácslava nacházíme. Od něho snad pošli páni z Hořic, Kosovéhoiry a Bernartíc, kteří tak jako Hradečtí jméno Jindřich milovali. Více než o něm známo jest o starším jeho bratru Vítkovi. Tento se připomíná poprvé r. 1223, potom ve mnohých listech Moravských kolikráte. Roku 1247 jsa purkrabí na Olomouci, učinil nadání mnichům v Zábrdovicích, aby nouze netrpěli. Nejsa v přízni u krile Vácslava, tím více požíval vážnosti u syna jeho Přemysla, v jehož povstání se také r. 1248 zapletl; pre vtipnosť svou potřebován byl od něho r. 1254 v jedninl o mír mezi Čechy a Uhry. Za něho zalidněna jest veliká čásť lesfiv blízkých osadníky německými (jak ukazuji názvy vesnic slovy „schlag" se končící), a to bezpochyby přispěním rytířův řádu německého, jimž páni Hradečtí velice přáli, poněvadž si při kostele špitál na ošetřování 12 neduživých lidi zřídili. Neb máti Vítkova dala jim dva újezdy, Strmilovský a Děbolínský, pan Vítek pak přijav zase od nich obě vesnice, dal jim za ně (r. 1255, 1. prosince) 10 lánů v u vsi Světec s rybníkem, mlýnem a řekou, jakož i právo užívati lesův spolu s poddanými. Také jim udělil rybník a mlýn n. Radvanův (nyní Rodvinov) a kus řeky a desátky ze dvora Rupertova u Hradce.3) Co se dotýče dětí jeho, víme toliko jistě o jednom synu Oldřichovi; měl prý také jiné syny Jindřicha a Jctřic/ia, ktärýž se stal t. i 28 i biskupem Olo- ■) ľciriiirlicu M. ťíngerl, die Witigonen (Archiv fúi cslerr. Ge srhichte, I.r. Band, 2 Halfte 5) Po vystavení hradu osazovali se pod ním obyvatelé a založili mesto, již podrželo náiev hradu lak, jako na pí Nové Hrady. Tento uejítarší hiad byl bezpochyby ze dřeva a na kamenných Částech se znenáhla stavělo aí do konce 16. věku. a) Arch DráZdan 561. Svědky jsou dvořané Jindřichovi, mezi jinými i Ratmir. Hosté] a Mulina, pn nichí se nazývají vsí RUmirov, Hostějoves a Mutinřves. Starodávný mezník v zámku Hradeckém (viz str q.) HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. 33 mouckým a r, 1302 zemřel. ') Nicméně jest tolik jisto, že byli nejméně dva bratři, neb r. 126; držel Oldřich zboží Hradecké s bratrovcem svým Sezemou a syny Vítkem a Oldřichem nedílně. Toho roku (1267, 13. května) potvrdil Oldřich výsady rytířův německých a k tomu jim přidal u dvoru jejich Kanzelhofu (u Maliře, nyní pustina) újezd lesní, kterýž byl již z části zorán.12) Potom se oddělil od něho Sezema vzav za díl svůj Ústí, Hradiště, polovici Rečíce a panství Strážske a stal se praotcem pánův Strážskych a Ústských. Oldřicha nacházíme poprvé r. 1260; zdá se, že se tehda války Uherské súčastnil. V letech 1265 až 1269 byl královským podkomořím, kromě toho se vyskytuje ve mnohých listech nadačních a smlouvách souvěkých, zvláště těch, které vydávali Vítkovci. Ačkoliv byl otec jeho ve veliké přízni u krále Přemysla, přece to neplati též o synovi. Přemysl stoje o to, aby statky korunní, jichž se mnozí v letech pominulých mimo právo zmocnili, zase kr. komoře navráceny byly, statky takové odnímal a držitelům jich jinakou odměnu dával. Tak se i stalo Vítkovcům, jimž vzato Ústí a Hradiště, zejména však panu Oldřichovi, jemuž vzal Přemysl Hradec a jej v blízké vsi Buku usa dil. Rozhořčen nad tím opustil Oldřich s ostatními Vít kovci Čechy a stranil odtud císaři Rudolfovi proti králi Českému. Po nešťastné bitvě na Moravském poli (r. 1278) Vrátil se zase do Čech a uvá zal se za dob markrabě Otíka Braniborského opět v pan stvi Hradecké. Pochován byl po smrti v kostele komendy něm. křižovníkův. Manželka jeho Maří hraběnka z Hardeka přečkala jej a žila ještě r. 1299. *) Oldřichovi synové nazývali se Vítek, Oldřich a Otci. Vítek jest tuším onen pán, kterýž na Vítkově Hrádku seděl a zboží své řádu Něme ckému daroval.4) Ota připomíná se roku 1281 a držel s bratrem svým za krále Jana panství Telecké.s) Za to se setkáváme s Oldřichem od r. 1281 —1303 v různých listech pánův z Rožemberka, kteří si jej rádi za svědka přibírali; poznáváme také, že bydlel Oldřich po větším Stará brána. (Na plání í. J 5.) dile na hradě Hradeckém. Ve veřejném životě veliké platnosti neměl, kromě že jednou (r. 1283) veřejně vystoupil jako přívrženec své-110 slavného strýce Závise z Falkenšteina. Roku 1291, 29. prosince udělil s mateří svou Maří templářům právo podační kostela ve Stodůlkách a založil a nadal v hradě svém kapli sv. Diviše s při volením a potvrzením biskupa Dobeše, v níž služby boží vykonával kaplan a pisař pánéjetřich; a poněvadž po smrti tohoto německému řádu připadnouti měla, zavázal se zemský komtur Jindřich v. Pier, že se svými bratřími v téže kapli v pondělí a v pá tek, pokud možno, služby boží k on ti ti bude. Oldřich byl ženat s jakousi Mechthil-dou, s níž ještě r. 1294 synův neměl, tak že Všechna zboží jeho na krále připadnouti měla. Za tou příčinou učinil smlouvu s králem Vác-slavem, v níž zapsal králi, kdyby bez synův zemřel" hrad Hradec s městem a ves- nicemi na panství Hradeckém, ves trhovou Strmilov, s tou výminkou, aby král dcery jeho vdal a ctně vypravil. Vesnice Deštná, Prčik, Drunčí, Radouři Velká, Lodhéřov, Klenov, Studnice, Kochanov a Horusice byly manželce Mechthildě u věně zapsány a tudíž bylo králi volno ty vsi, jež k panství Hradeckému náležely, summou na ně zapsanou vyplatili. Sobě Oldřich zůstavil ves Stodůlky, matce Maří ves trhovou Sedlčany do života jejího zapsanou, se vším k tomu příslušenstvím, na Moravě hrad Hanov, 3 Jindřich 1453 + I5°7. 7 J=" * i. Eliška 2. Anežka z CimbuTka 3. Majdaléna z Gleichen t 148; + 1492. 3 Maj 4 Anna z .fvliiiMrberka O '493 + 15 45 Adam t "531. 25. Juni ď Anna z Rožrriitáln t i5í>3. 13 Hecb Anna t- c 157° i. Hynek Boček z Kunštátu f. 1511 t iSl8 2. Ladislav ze Šternberka f 1521, 18. Nov 3. Jindřich z Rožerrjhŕrka t 1526, 16. Aug Jáchym Mandaléna Eliška i c. 1585 Voršila * 1526 t 1565. 12. Decb. f '58°

ÍOp«uu s volí mateře své Mechthildy daroval klášteru řeč. Willhering v Horních Rakousích na spásu duše sestry své a svatův svých 4 lány a 2 jitra dčdin ve vsi Rodvinově, začež klášter jisté obřady církevní vykonávati přiřekl.") Roku 1320 založil kostel sv Jana Křtitele v Hradci a při něm klášter minoritův, také se r. 1338, 18. listopadu odřekl všech odúmrtí, jež sobě posud vrchnost po smrti farářů, kaplanů a oltářníků brávala. V ty časy Oldřich podav se již dávno králi Janovi, vážen býval při jeho dvoře a dařen jest ') Emler, reg 759, JÍSSj 798, 853. 2) Kopie z archivu téhož kláštera v Jindr. Hradci HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. 35 l Náhrobek Magdaleny maníclky Jindřichovy z Hradce z r 1492. v kostele sv. Jana v Hradci Jindřichovi. mnohými milostmi, tak obdržel od krále r. 1334 zboží Hořepnické, r- '339 panství Telecké směnou za hrad Banov. V tom čase přišli z Německa na panství Hradecké a Telecké nějací kacíři a přívržencův nalezše, bezpečnosti obecné nebezpečnými se stávali. Oldřich odebral se tedy roku 1340 do A.vig-nonu k papeži Benediktu XII. a přinesl odpustky všem, kteří by s ním společně nepovolané apoštoly ze země vyhnali, což se i stalo. Roku 1345 dne 21. října darovali Oldřich, syn jeho Jindřich, Mece neb Mechtilda a Klára klášteru ve Wilheringu platy ve vsi Stranně na záduší Anežky ze Šaum-berka. Naposled jej nacházíme r. 1347 se synem Jindřichem pří korunování císaře Karla IV. na království České. Purkrabí na Hradci byl za něho Ctibor Pluh r. 1329.') Oldřich měl dvě manželky: Markétu kněžnu Korutánskou a Kláru rodu neznámého, s nimiž splodil čtyři syny: Jindřicha (II.), Oldřicha (IV.), Aienharta (I.) a Heřmana, kteří se po smrti otcově v panství jeho uvázali a je nějaký čas ve spolku drželi. První tři bratři prodali r. 1352, 24. května panství bedlčanské bratřím z Rožemberka bezpochyby proto, aby dluhy otcovské zaplatiti mohli.2) Ve dvou letech potom následujících rozdělili se bratří o veškeré dědictví své; Jindřich obdržel za svůj díl polovici města Hradce, několik vsi odtud severně, zejména i Radoun (kdež měl roku 1354, 22. prosince právo podací), Jižný obojí, Lodhéřov, Drahýšku a Radounku a některé vsi na jihu města, zejména i Pěnu Horní, kdež t. 135Q, 4. února kněze podával, nad to ještě zboží Křečské s Pořínem,3) část vsí okolo Zalší, čtvrtinu města Slavonie s polovicí podací na Moravě. Oldřich dostal za svůj díl, co Hradeckým v Rečici náleželo, t. j. horní stranu a vsi celé i necelé mezi Rečici a Hradcem, totiž Skrýchov, Nový Dvůr, Ratiboř, Plavsko, Mnich, Plasnou a Pleše, nad to pak plat v Ciměři s polovicí podací a čtvrtinu Slavonie a druhou část vsí okolo Zalší a zboží Hořepnické. 4) Menhart obdržel Deštnou městečko S vesnicemi příslušnými, panství Telecké na Moravě a čtvrtinu Slavonie, Heřman obdržel druhou polovici Hradce,&) zboží Bílkovské a čtvrí Slavonie na Moravě a městečka Kunžak a. Strmílov s příslušenstvím jakož i druhou polovici Čiměře. Poněvadž Menhart děti neměl, rozvětvil áe nyní rod Hradecký na tři haluze, dvě Hradecké a Telecké a jednu Řečičkou. Zanechajíce to, co se týče Oldřicha k dějinám Rečice, probereme to, co se týče držitelův a pánův hradu a města Hradce. •) Mladší bratr Jindřichův Heřman málo kdy přicházel do Veřejnosti, nýbrž více se zabýval správou svých statků v a zřizováním ústavův dobročinných. Roku 1354 dne 18. června obdržel od Karla IV. povolení, aby s bratrem svým Oldřichem, od něhož se nedávno oddělil, zase ve spolek se složití mohl;') povolení toho užili oba bratři roku 1358 v příčině hradu [Jílkova a dílův svých v městě Slavonicích,") v Čechách asi to také učinili v příčině jiných zboží svých, ale zápis, který byl o tom ve starých dskáčh, r. 1541 shořel. Za tou příčinou drželi také společné Žirovnici, ačkoliv jen Oldřichovi náležela. Roku I35Q dne 13. července učinil smlouvu s Ojiřem z Landšteina v příčině rybníka na ') Archiv kapitulní, kopie v arch Hradeckém Iirňv. i nekrolog v univ. knih. XIV". B 15. \ Code* mi!!!. Maršae Vallis a) Ve Křeči byl r. I í t R — 13G2 patronem ') Srovnej lib conf I. B 5, C t. D o. arch ř. Iľ. 314 arch. Třeboň. O polovici podací ve Slavunicich sirotkův Jindřichových vyznali r. 136A strýci jich Oldřich a Heřman. s) Předkové naši pan Jindřich z Hradce z jedne a pan Heřman a pan Menhart syn jeho odtudž z Hradce z strany druhé mésto toto Hradec ro«1ílne drževse každý pán zvláště, pan Jindřich totižto stranu svou a lidí z strany jeho nhv-vajíce a pan Heřman se panem Menhartem z strany své lidi také za nimi obývajíce v měslr a podrněstích právy a svobodami nbd^řdi jsou u (List arch- obecního r. 1472.) ů) Manharl připomíná se poprvé r l^qq, kdež zvolen za biskupa Tridentského, ale v louž díistojnost se nikdy neuvázal, protože se tuším ani nedal posvětili Koku 1353 odřekl se dílu svého (Rel. lab. I. 418), ale přijal potom přece díl. Roku prodal Deštnou (Arch. TřeU). Asi v ty časy stal se farářem v Kuspachu sv. Valentina (tuším v Rakousich) a koupi] r. 1363 pro sebe a drti bratra svého Jindřicha d&in č\ 65 na Hradčanech, který zr.se po roce prodal (Tomek, Základy IV. J43). V listech archivu Hradeckého často se při-pomíná, jsa přítomen hlavním jednáním bratří a strýcův svých Kíkalí mu „pan Menhart Hergothilf," neb pořekadlo to míval a (aké je na své ptíeti vyryti dal. ') Arch. Hradecký. *) Dsky Brněnské, str. So. Krb vlaský v ta-bulnici v novém paláci. 36 HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. potoku Hostíci. Na soudu zemském sedal r. 1383—1396. Později učinil několik nadání kostelům a oltářům; r- 1383, '5- června daroval pro oltář sv. Petra a Pavla na kůru kostela farního platy ve vsích Mastech a Suchdolu a dům v městě, aby oltáfnfk 3 mše každý týden sloužil.') Na spásu dcery své Kláry, jež byla do kláštera Krumlovského vstoupila a tu zemřela, otce svého Oldřicha a Kláry matky své daroval témuž klášteru r. 1389 dne 28. září plat ve vsi Kanicích.2) Co se týče statků svých, byl prodal část svou Slavonie-ostatní panství svá, zejména Bílkov, vložil ve dsky k věrným rukám Oldřichovi v. Rožemberka ?. Jindřichovi synu jeho (r. 1383), aby se na ta panství právem odúmrtním sáhnouti nemohlo. Také učiniv je roku 1385 poručníky dětí svých, zapsal manželce své Petrušce tři vesnice na Moravě. V ty časy dorůstal syn jeho Menhart, jehož oženil s Annou z Vilhartic, dědičkou polovice panství Vilhartického, jíž zapsal věno na Kunžáce a Strmilově.3) Bohužel stihla mladého pána brzo smrť (r. 1391 tuším byl již nemocen a r. 1393 mrtev) a sklíčený otec nejen se staí štědřejším k chudjm a k církvi, nýbrž i o statcích svých zcela nové pořízení učiniti musil. Roku 1397, 12. března daroval ves Pis ti nu, pokud mu náležela, k oltáři novému navštívení p. Marie a sv. 4 doktorův v kostele farním *) a spolu s Janem mladším strýcem svým založil roku r 399 dne 23. června špitál pro 6 až 8 chudých v domě n. měštěnína Nedvídka na konci mostu jdouce ke kapli sv. Vácslava. Téhož také roku jakožto nejstaršť pán Hradecký ukončil všechny spory, které měli páni s knížaty Rakouskými, podav se s nimi na smírné námluvy. Co se týče statků v svých, spolčil se po smrti bratra svého Oldřicha se strýcem svým Jindřichem; když pak syn jeho Menhart zemřel, postoupil všech svých moravských zboží, totiž Bílkova, Dačic, Bašta v hradbách zámeckých. (Na plání č. 35) Malše, Štramberka, města Kunžáku s podacím a polovice Strmilova dceři své Elišce, vdané za Jana z Kravař na Krumlově. Díl svůj panství Hradeckého, jak se zdá, zapsal strýcům svým Janovi a Oldřichovi bratřím z linie Ŕe-čické, ale Jan zavázati se musil (r. 1399), kdyby dal Ileřmar. něco z toho zboží zapsaného Oldřichovi, že se tomu nechce protiviti. *) Heřmanův Starší bratr Jindřich daleko nad něj vynikal. Při korunováni svém r. 1347 poznal jej císař Karel jakožto mladíka vtipného a srdnatého ; za tou příčinou svěřil mu řízeni výpravy do Horní Falce podniknuté, odkudž se však, nesetkav se ani s nepřítelem, po krátkém čase vrátil. Pro ty a takové služby byl mu císař velice k díkům zavázán, zastavil mu roku 1349 panství Domažlické a učinil jej zároveň vedle Jošta z Rožemberka popravcem kraje Plzeňského (zz. července). Po té pojal Jindřich Markétu dceru Purkarta purkrabě Maidburského a vdovu po hraběti Janovi z Elalsu (r, 1349) za manželku a odebral se zase ke dvoru císaře, jehož na jeho cestách do Německa doprovázel. Z neznámých příčin stržen byl potom do velikjch půtek s některými pány Rakouskými a Vilémem z EandSteina, v níž utrpěl porážku tak zlou, že jen prostřednictvím císaře samého z dalších škodných půtek vyvázl. 6) Ačkoliv potom Jindřich veliké přízně u císaře nabyl, přispěv k potlačení vzpoury v Pise a zachránění života císařova (r. 1355), přece dlouho Se té přízni netěšil. Neb když se jal mocí bránitii nějaké Služebníky své ze zjevné vraždy obviněné proti zemskému soudu v Praze, sevřen jest vojskem císařovým tak (roku 1356), že vzdav se 19. srpna a postaviv za sebe rukojmě, musil na dvě léta vyhostiti se ven ze zemí koruny České. Navrátiv se, žil jak se zdá na svých statcích. Obdržev již r, 1353, 6. února od císaře milost pro sebe a bratří své, kdyby ') lib. creťl. II 84. ") Archiv bibl. Pra*. *) Dsky Brn. sltr. 162, arch. ř. VI. 462. ') Lib. erect II. I42. Srav. i list 1397, 10. Dech. v archivu obecním na odpustky L) Arch. II. č. 325. Dsky Brn str 228 ') Viz děje Hluboké a Strašíc, šíře děje Palackého a Brandlův cod. diplom. VIII. str. XI. Lupač vypravuje k r. 1352. že se si Vilémem z Landšteina bil sám a sám, ale jaká té bitvy příčina byla a kdo z nich vítězství obdržel, í on neve*d£l udati (hist o císaři Karlovi str. 78}. Třetí dvůr zámku Hradeckého. HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. 37 Herman v letech nedospelosti zemřel bez dědicův a pořízení o svém statku net činiv, aby po néin děditi mohli, koupil r. 1358 ves Rosiěku k panství Hradeckému a získal hrad Štramberk na Moravě od Štěpána z Březnice, jemuž dal za to zboží Svinské a dvě vsi k Počátkám náležející, Mnich a Ritlov,') Za to také před tím něco ze svých statkův českých odprodal, neb když byl Oldřich bratr jeho zboží své v Zalši, Svinech, Mažicích, Borkovicích, Svinkách a Vlastiboři pánům z Rožemberka (r. 1354, 1. dubna) prodal postoupil jim i Jindřich dil svůj na těch vsích dne 31. října.-) Ke sklonku života svého doprovázel ještú dounicích zapsal. s) Po Jindři c h ovi zůstali čtyři synové: Jindřich (st.)r Jindř. (mladr-š i), Jindřich a Henslin, kteří ještě při smrti otcové svých let neměli. Ujali se tedy sirotkův Petr, Jodok a ostatní bratří z Rožember-ka a statky jich spravovali až do r. '3'e;6) mezí tím ale nuceni byli k zapravení dluhův zemřelého některé statky menší od prodávati, zejména pustili vsi Bolíkov a Horní Poli! (r. 1364, 23. ledna) Martinovi Hlaváčovi z Mutíc a Studenou jednou císaře roku 13Ď0 do Němec, prodal r. 1361 platy své v Po-řiné pánům z Rožember-ka3) a zemřel r. 1362, 5. července. *) Veliké cesty jeho a vydržo vání komon stva vyžadovaly tolik ná-kladův, že nemohl Jindřich výlohy z důchodů svých panství kryti a proto peníze vzav na ú-rok, velice se zadlužil.Vdova po něm zůstalá Markéta uchýlila se do kláštera panenského v Krumlově a darovala mu r. 1365 dne 15. července véno své, jež jí byl n. Jindřich návsích Jiřným Vět šfm a Menším, Lodhéřo vě, Drahýšce, Radounce, lesu Deštén-ském a Ra- Portál Červení víře. (Na pláně číslo 17.) r. 1366 Jetři-chovi z Obrataně. Strýc sirotkův, jsa k nim velikou láskou nakloněn, obětoval ') Diky Brněnské str. 2É. ') Archiv Třeboň. Codex mon Mariae Vallis 3) Archiv Třeboň ') Hiiľter f. r H. II. 79, 84. 5) Dvorský, Para. íen str. 1 Markéta tato byla tuším příčinou, íc povstala povesť o bilé pani. (ilinčni to po prvé projevil vc věcech Vitkovcův nejvíce ohezualý badatel Th. Wagner, archivář Třeboňský ] Markéta jsouc jeptiškou, zajisté někdy v bílém svém odivu na Hradec přicházela synů svých navštívit a lidem se arci jakožto bílá pani ukazovala A jestliže dí povést, že bílá paní nařídila rozdávali sladkou kaši lidem chudým, dobře i to připadá tla Markétu, jež v tom následovala jen příkladu veku svélio I útrapy, jež se o bílé paní vypravují, dal\ by sc i při Markete snadno vysvětlili: maníci její byl příliš bujný, ano řekněme nevázaný, jenž málo pokoje si popřál po celý život svůj, jak vypravováni naíe ukazuje. Na Perchtu z Rožemberka hádal Balbin po známé své hallucinaci na zámku Třeboňském, ale bezdůvodně, pouévrid.í tuším ani do Hradce nepřišla. *) Lib. conf. I. fr 4. H. C 1. Hrady a zámky České IV ■ 6 3* HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. statek Deštnou na zaplacení dluhův bratrových a zapsal sirotkům r. 1366 panství Telecké,') proti čemuž se arci nejstaršf ze sirotků Jindřich s poručníky svými (9. dubna) zapsal, že darování to Menhartovi ke škodě nebude.2) Z bratří řečených Jindřich třetí a Henslin snad ani let dospělosti nedosáhli. Jindřich mladší vešel r. 1382 se strýcem svým Heřmanem na spolek, tak 2e sobě na vzájem statky své v Čechách a na Moravě zapsali,3) a Jindřich se tím ve spoludržení hradu Bílkova dostal, Roku 1384, 22. května založil v kostele farním v Hradci dva. oltáře, jeden ev. Barbory, jejž nadal platy v MnlioluelcAch, u. druhý boiilio tóla a. poSotí Panny Marie, pro než daroval platy v Malandech. Listy na to dal v Hradci sepsati.*) Téhož roku zasedal také s bratrem svým na soudu zemském. Roku 1391 byl již mrtev.5) Smrtí jeho byl Heřman závazků všech prost a mohl tudíž jiné pořízení učiniti, jak svrchu vypravováno jest. Ze statkův jeho dostal se Štramberk bratru Jirdřichovi. Jindřich starší, dosáhnuv asi r. 1370 let dospělosti, oženil se s Eliškou z Haideka, jíž bratr její Fridrich roku 1373, 19. března 600 kop. gr. č. véna na den příští sv. Jiří zaplatiti přiřekl.6) Roku 1378 dne 28. února darova.1 Jindřich s bratrem svým Jindřichem mladším úrok v Pénné klášteru Krumlovskému na záduší otce a mateře, Kláry báby a Annj' sestry své, na ten čas abatyše v temže klášteře.') Jsa šetrným hospodářem kupoval všelijaké statky, jako na pr. hrad Janštein od bratři z Meziříčí (r. 1383), r. 3389 dne 8, září město Počátky od hrabat z Hardeka, r. 1391 hrad Kozí od Jana hraběte z I [ardeka, konečně od strýce Heřmana hrad Štramberk za dil svůj městečka Slavonie vyměnil. Roku 1389 dne 25. července udělil měšťanům Hradeckým svého dílu list německý, aby se mohli volné stěhovali a o statcích svých řiditi. *) V ty doby zaměstnával se nejvíce správou statků svých a starostmi o svou rodinu. Xejstar^í dceru (aneb snad sestru?) svou Kláru zamluvil r 1384 Jiřímu Krajíři z Krajku;") r. 1391 provdal druhou dceru za Bernarta z Lichtenšteina, a syna svého Jana oženil t. r. s Anežkou z Kapelly. Kromě krátkého zasedání na soudu zemském r. 1383 nesúčastnil se Jindřich posud záležitosti veřejných, ale když proti Vácslavovi IV, jednota panská se zdvihla, přidali se také Jindřich k jednotníkům a stal se spoluvinným zajeti králova, začež statky jeho Jan vojvoda Zhořelický, bratr králův, krutě poplenil. Byv konečné r. Í398 na úřad nejv. purkrabě Pražského povýšen, zemřel ještě téhož roku, zů-staviv kromě řečených dvou dcer syny Jana mladšího a Oldřicha (VI.). O statcích, které bratří tito drželi a co Plán hořejší světnice v červené věží. Průřez hořejší světnice v červené věži. Se komu P° 0tci dostalo, máme jen nedosta 1. Dveře no» c. jimiž se nyní «cházľ; 2. ptivodní dvoře: 3. okno: .ř. vvklenek s oknem : tečné Zprávv ; ÍÍStO iest, Že na I Iradcí panovali 5 zazděny arkéř s dveřmi do niho: ti.-K. v-vklcnky ve hrubou' zdi zdělané: 7. dva 1 ť' " ' j j > 1 výklenky nad sebou: p. zeď venkovská přistavená: 10. parkán mezí červenou a okrouhlou nha TinHÍT,-aiirf> na nř kažrl v 1f řisrvm oltářům ví»í a branou: 11. brána md branou: [2. začátek pavlače nad branou: iH. krákorec ODa> Podávajíce napr. Kazay K Ubiym oiuiruiii napioti lomil 14. korec pavlař.! nad l-raricjii: ii. místo, kde šla pavlači červeni irži ; nltiřnilrv alp vprllŕ nirh také lan starií- lil. přislavek: 17. kriknrec na arkeí pod č. 5. vzprmtmitv: iH komín. OltalTllK}, ale veaie nlCn taKe Jan Siarh, strýc jich r. 1414 k oltáři navštívení Panny Marie a čtyř doktorů podával, kterýžto oltář býval n. Heřmanův. in) Starší bratr Jan mél již r. 1391 léta svá, pojav ve Vitorazi k manželství Anežku dceru Eberhardovu z Kapelly, s níž dostal věna 1000 liber vid peněz a 1500 librami obvétiiL Roku 1399 koupil od Petra Gejsara z Vesce ves Vesce blíže Počátek, potom však Hradec se všemi i s příslušenstvím a Počátky s vesnicemi příslušnými strýci svému Janovi staršímu k věrným rukám ve dsky zemské vložil, aby zůstaly rodu Hradeckému, kdyby náhle bez dědicův zemřel; proto slíbil Jan starší (r. 1400, ič. března), že na požádání panství ta hned z desk zemských propustí- Roku 1404 založil nový oltář sv. Doroly v kostele zdejším, darovav k němu ves Bořetín a dům svůj v městě Templ řečený na hřbitově kostela farního blíže školy;11) příštího roku založil jiný oltář navštíveni Panny Marie, sv. Marie Egyptské a sv. Antonína.,a) Za mládí svého časté půtky vedl, nepokojné sousedy jímal a na závazek postavení je propouštěl; dokončiv r. 1405 dne 6. ledna při, kterou vedle Jindřicha z Rožemberka a strýce Jana staršího proti pánům z Krajku vedl, obdržel t. r. dne 25. dubna od krále Vácslava povoleni, aby o statcích svých řiditi mohl. Roku 1407, 23 dubna daroval Jakubovi oltářníku ve Strmilově (oltáře na nebe vzetí Panny Marie a sv. Barbory, kterýž znovu vyzdvihl) plat ve vsi KaLirsti, zústaviv si panství na dotyčných úročnících.,s) ■) Dsky Brněnské str. 67- Srov i BrancU&v cocl. dipl. X. 5. ») Ještě r. 1376 se nazývá Menhaxt pánem Teleckým 3) Dva listy v archivu Hradeckém: r. 1382, 28. září a 6 října. ') Lib erect. I[. o2- *) Volný. Top. Iglauer Kreis 4.00. ") Archiv Hradecký. ') Arch obecní Překlad toho v prívileji r. 1472. 6) Arch. bibl. Praž. v) M. Heinricha d. alt. v. Newnhaus lochter může také znamenali dceru Jindřicha II. "■) Lib. conf VII. C 12. Po Heřmanovi však držel také oltář sv. PetTa a Pavla Oldřich z Hradce, ale nejisto. který. ") Lib. erect VI. 432. ") Lib. conf. VI. ť JÓ. ,s) Archiv Hradecký, cop. Przemysl f. 121. Strmilov lehda patřil k panství Teleekému. Roku 14.08 prodal Svachovi, sousedu Hradeckému, les Syrovec. (Arch obecní v Hradci) HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. 39 Vzav sobě, jak se zdá, panství Telecké za díl,') potom kolik malých statků na Moravě skoupil. Vácslav IV. učinil jej nejv. hofmistrem (roku 1413) a nejv. purkrabí v Čechách. Potom se přidal rozhodné na stranu katolickou a postavil se proti novotám náboženským; proto přijal u sebe v Hradci vypovězeného z Prahy professora katolického Stanislava ze Znojma a odměněn jest sborem církevním v Kostnici pojmenováním nejkřesťanštějšiho pána v Čechách. V bojích potom vzešlých podal se králi ve službu a dostal za to zápisné panství Lomnické; mezi těmi boji zemřel roku 1420 dne 3. listopadu a manželka jeho Elška následovala ho r. 14.3.3 dne 8. prosince v méste Preěpurce. J?o jejich smrti ustanovil císař Zílcmund porucniltem détí nezletilých a statkův pana Jana z Opočna, kterýžto slíbil r. 1423 dne 9. května, že se v tom poručenství spravedlivé zachovati chce. 2) Janův bratr Oldřich mladší, jinak Vavák řečený, připomíná se po prvé r. 1405. Tehda dne 29. června skrze Jindřicha z Rožemberka smluven jest se sestrou Annou a Rernartem z Lichtenšteina mužem jejím, tak aby jim zadosti učinil v příčině toho, což měli žádati dědictví otcovského.3) Asi v ty doby ujal také od bratra panství Hradeckého čásť, neboť jej nacházíme r. 1406, 26. dubna jakožto patrona kostela v Pěně Horní,4) a zasnoubil se s Markétou z Kravař Při počátku náboženských bouří po upálení M. Jana Husi postavil se rozhodně na stranu pánův Husovi příznivých a za tou příčinou přitiskl také pečeť svou k listu stížnému (r. 1415) jenž byl do Kostnice ke sněmu církevnímu poslán. Tím se také postavil proti bratru svému katolicky smýšlejícímu a jak se zdá, uvedl hrad a město, pokud oběma bratřím patřilo, ve své samojediné poddanství. Maje potom čelné postavení mezi těmi, kteříž řídili celé husitské hnuti, kázal dne 29. ledna r. 1421 vsaditi do věže hradské mladého kazatele Táborův Martina Housku, a propustil jej teprve na velikot přímluvu Táboritův. V dubnu r. 142] připojil se Oldřich s lidem svým u Vysokého Mýta k vojsku Táborskému, t. r. 7. června zvolen na sněme Čáslavském do sboru 20 mužův, kteří měli říditi a spravovati království České. Byv potom jmenován nejv. mincmistrem, obyt svůj měl na Horách Kutných a tu onemocněv na morovou hlízu v měsíci září zemřel. Umíraje povolal k sobě služebníky své Soběna z líožejova, Penižka z Křivsoudova, Heřmana z Nesvačil a Artleba z Kostnik i učinil před nimi poslední pořízení, aby ze zboží Hradeckého i jiného pani jeho věno její bylo vydáno 750 kop a dceři Anně jakož i jiným dvěma mladším po 600 kopách, když by dány byly za muže. Panu Menhartovt z Hradce a dětem jeho dal jest Hradec a jiná všecka zboží (Bílkov) i rozkáizal těm služebníkům, aby Hradec nebyl postoupen Menhartovi, leč by prve dluhy a věno vyplnil a zaplatil.5) Císař Zikmund byl před tím zpraven, že by byl Oldřich zboží sirotkův n Jana z Hradce a vdovy zůstalé mocně ujal a že by byl Oldřicha z Rožemberka, jenž až do r. 1420 husitsky smýšlel, a Jana Leskovce poručníky zboží svého učinil; za tou příčinou psal r. 1421 dne 22. září Oldřichovi, poněvadž dotčený Jan, když ke smrti pracoval, jemu císaři sirotky své k opatrování svěřil, aby s Leskovcem k tomu pracoval, by sirotkům zboží jejich, zejména čásť města Hradce, postoupeno bylo.c) Prozatím se v té věci nic dělati nemohlo, poněvadž novému pánu náleželo, aby nyní, maije moc v rukou, dědictvím svým nakládal. Zaplativ Menhart to, co nu vypiniti náležeio, uvázal se v Hradec, jehož mu p. Vilém ze Stráže, vladař Vavákúv, postoupil. Za posledních pánů byli purkrabími na Hradci r. 1400 Rohuněk z Maršová, r. 1407 Rynart z Prostého, r. 14 1 Jakub z Moravce.7) Jaká měli práva na Hradci synové Oldřicha z Hradce (f j- r. 1384) Oldřich (V.), Jan sfarií a Jitutřich (f roku 1420), neumíme již udati, aniž víme, zdali jim aneb strýcům jich připadla ona čásť města, již držel n. Heřman. Po smrti Jana staršího ujal zboží jak po něm tak i po jeho bratřích mladý jeho syn Alenharŕ, jenž roku 1418 ke dvěma oltářům v Hradci kněze podávaje, psal se seděním na Vilharticích.*) Jakožto syn horlivého husity požíval u podobojích důvěry, ačkoli válčiv proti Žižkovi r. 1421 jat byl a dán od něho na Přiběnice do vězení, odkudž když propuštěn jest r. 1425 opět proti Táborům u Kamenice nešťastně bojoval. Odtud pustošili Táboří statky Menhartovy a pokoušeli se o ztečení města Počátek, což se jim však pro udatejiství obyvatel nepodařilo. Vida, že nemohl odolati síle sekty té, požil napotom jen tím pokoje a ochrany od ní, že se zapsal věrně stati ku pravdám a ku prospěchům bratří Táborských a Sirotčích, pročež také r. 1427 s nimi vytáhl do pole ke Stříbru a k Tachovu proti knížatům říšským. Avšak ačkoli horlivým ukazoval se býti kališnikem, mysl jeho nicméně toužila po dávném řádu královském a šlechtickém v zemi, a jen tím lišil se ode mnoha jiných pánův Českých, že ') Jak svtdči list d- r 140^, l8 April. v archivu obecním, vládli tehda Jan a UldTich společně. ^) Arch. c. VI. 4O9, Hdfler font. rer. Huss. II. 63. Knku 1416 narodila se jim dcera Elška, r. 1419 blíženci Jindřich 3 Jan sj Archiv Hradecký *) Lib- conf. VI H 1 Oldřich dríe] talé po smrli Menharta syna Heřmanova tn čásť města Hradce, která jim posud náležela, a proto se nazývá roku 1405 nástupcem Hermanovým Rnzdelrni mesta na dve strany tehda tudíž přestalo. ") Archiv Hradecký Oldřich mři také syny, kteří v mládí pomreli, nehnť vypravuje Eneáí Sylvius, ře dával svým syrfim hned po odkojeni nejen lehká německá, ale i krétska, lersfská a jiná vína ohnivá, aby si jich pili snáze navykli. Pak arci děti dorlisti nemohly! e) Arch Třeboň ;) Arch Hrad. arrh. č. II. 327. *) Lib conf VII. J 8. J 20. 6* 4° HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. Zámek JimUichotu-adccký. Pohled od ilpadu. slovy a skutky počínal sobě opatrněji; pročež také od té doby rostla moc a vážnosť jeho tak, že zanedlouho stal se uznaným tikořka náčelníkem veškeré šlechty České. *) Proti Táborům postavil se pan Menhart teprve r. 1434, když se proti nim strana Pražská se Šlechtou spolčila a je u Lipan premohla. Společně potom vládl na Hradci se strýcem svým Janem Teleckým. Tento byl panu Menhartovi 800 kop dlužen, z nichž mu splnil 100 kop hotových a také sstoupil 10 kop platu v Rečici, zastoupil jej ve 100 kopách u Buška ze Strážova a také jej vyvadil ve 100 kopách od Borovských, Ostatek (400 kop) Menhart jemu r- 1437, 20. dubna odpustil, začež mu dal Jan polovici pušky veliké, kterou prve spolu měli, a také od toho platu upustil, který jest měl na té nové konici před hradem a také, když by Menhart chtél předělati rybníky Péněnský a nad Sedlem a nový rybník nad Rečici, toho aby mu Jan přál.a) Po smrti krále Zikmunda (f r. 1437) pomohl Menhart voliti krále Albrechta a táhl potom s týmže králem proti Táboru, hlavnímu sídlu dľuhé odporné strany. Tu když leželi, kázal král jiti Zikmunda z Vartemberka na Děčíně (r. 143S, 23. srpna), na něhož bylo doneseno, že byl o králi zradou ukládal; odtud byv odevzdán panu Menhartovi, vezen do Hradce a ve veliké věži umořen.3) Po smrti krále Albrechta staráno jest o brzké svolání valného sněmu v Čechách, a přední páni strany té, která chtěla zachovati stolec královský dítěti Albrechtovu, jehož narození se však teprve čekalo, položili si sjezd v polovici měsíce listopadu (r. 1430) u pana Menharta v Hradci, kamž také zavítal náčelník druhé strany Hynek Ptáček z Pirkšteina. Tu svoleno jest k obecnému sněmu země České na den sv. Lucie (13. prosince) v ten způsob, aby strana jedna rokovala v Praze, druhá pak na Mělníce. Jaké potom stanovisko p. Menhart, jsa hlavou mírných kališnlkův, zaujímal, o tom šíře vypravují dějiny České. Od 21. září až do 7. října r. 1447 bylo jednáno na sjezdu stavovském v Hradci, aby císař Fridrich vydal Čechům Ladislava jako pána jich dědičného; poselství do Vídně posláno, ale s nepořízenou se vrátilo. Když se později Menhart s celou stranou svou k jednotě katolické přidal a tím v podezření upadl, že nedobře smýšlí o kompaktátech, roku 1448 Jiřík z Poděbrad s jednotou svou zmocnil se měst Pražských, Menharta tudíž jal a z vůle pánův jednoty Poděbradské zavezl do Poděbrad do vězení až do budoucího sněmu, který odbýván býti měl o sv. Simonu; tam podlé stavu svého šetrně a pansky chován. Syn Menhartův Oldřich všemožně se přičinil, aby otce vazby sprostil, než starý pán na tele i na duši sklíčený upadl v Poděbradech v těžkou nemoc, jehož Jiří, aby tu snad neumřel, propustil z vezeni (1. února r. 1449) na závazek, aby se zase v Poděbradech postavil, nebude li p»koj zjednán. Ale Menhart jeda z Poděbrad na Karlštoin, na cestě v Říčanech již třetí den dokonal svůj život. Průvodčí jeho Arnošt z Leskovce a Janek z Hrádku zavezli mrtvé tělo do Hradce, kdež pochováno v chrámě bliž velikého oltáře na strané epištoly. Za něho byli purkrabími na Hradci r. 1424—1431 Markvart z Vojslavic, r. 1442 Jan ze Zhoře, r. 1446 Ctibor ze Zásmuk a r. 1447—1448 Litvín z Nemysle. J) Menhart by] s chotí svou Annou z Wallsee 3 syny splodil, Oldřicha, Jana a Jindřicha, z nichž prvni dva brzo po otci zemřeli; Oldřich se dlouhého věku nedočkal. Nacházíme jej již roku 1438 mezi ') Palacký, III. b. 314 315. a) Archiv Hradecký. 3) St. letop. m ') Arch. Hradecký; rel. tab. II. 248; lib. III Vet. urbis Praj; f. 212. HRADEC JINDŘICHŮV HH\D. 41 bojovníky strany Albrechtovy, potom v různých jednáních a listech bud samotného aneb vedle otce svého; mél manželku Markétu, již vénoval 750 kop na zboží svém Bilkovském, Jakmile zpraven byl 0 smrti otce svého, rozesýlal do všech krajův listy žalobné, zjevné vině Jiříka otrávením otcovým; hlavni páni jednoty katolické sešli se potom do Strakonic, kdež pověstnou jednotu Strakonickou utvořili; bojováno pak s obou stran až do r 1450. lJo krátký čas panováni svého zaujímal pan Oldřich mezi šlechtou čestné postavení, byv r. 1451 sám kolikátý do Nového Města za Vidní poslán, aby přiměl císaře Fridricha k vydání mladého krále Ladislava. Choval někdy na Hradci vzácné hosti, Eneáše Sylvia (potomního papeže Pia II.) a slavného kazatele mnicha Jana Kapistrana. Cítě na sobě slabost těla, učinil Oldřich r. 1452 na den sv. Vincencia poslední své pořízení, učiniv poručníky jmění svého 17 služebníků svých, tak aby jim purkrabě Hradecký s hradem Hradcem a jinými hrady věrnost slíbil, a po zaplaceni dluhův aby postoupili zboží Heřmanovi a Jindřichovi synům n. Jana Teleckého z Hradce. Již roku příštího Oldřich zemřel. *) Dotčený Jan Telecký, jenž byl již r. 1452 mezi mrtvými, byl také horlivým katolíkem jako ostatní páni Hradečtí a v bouřlivých dobách let 1440—1459 ve mnohých veřejných jednáních platné účastenství míval. Pozdě teprv, když cítil na sobé neduh nezdraví, zapsal manželce své Kateřině ze Šternberka 750 kop gr. č. na zboží Želetavském ") a učinil také téhož roku poručenství o statcích a dětech svých.3) Po jeho smrti ujal zboží jeho Arnošt z Leskovce a spravoval potom 1 rozsáhlá zboží n. Oldřichova, jako Hradec s Rečicí, Vilhartice, Ho-raždějovice a jiná, která se byla sirotkům těm odkázáním dostala. K dobrému těchto sirotkův odřekl se král Ladislav r. 1453, 24. listopadu všech práv svých odúmrtních na zboží n. Oldřichově a též na zboží Želetavském n, Elišky z Hradce. Když potom Arnošt z Leskovce zemřel, povstaly mezi jeho dědici a oběma pány Hradeckými veliké spory, pončvadž tito od oněch počtův ze správy Arnoštovy žádali a oni sobé zase počítali útraty, jež měl n Arnošt se spravováním statkflv, kromě toho i bratří na to nemálo žehrali, že Arnošc Vilhartice a Horaždovice odprodal. Jelikož Leskovci počtův žádaných nenallezli a páni Hradečtí jim zase útraty nahraditi nechtěli, zdráhali se Leskovci sirotkfiro zámků jich pcsioupiíi. Konečné přišla hádka ta před krále Jiříka, jenž r, 1458 v pondělí před sv, Antonínem vypověděl, aby Leskovci všech počtův prázdni byli, od sirotkův 620 kop bez 12 gr. obdrželi, za to ale však jim postoupili ví.ech zámkův a vydali všechny peníze, jež stržili za prodané statky.*) Téhož dne dovolil král bratřím, rponěvadž jsú neměli strýce ižádného," aby si vzali Zdeňka ze Šternberka purkrabí Pražského ujce svého za mocného poručníka, aby zboží zástavná vyplacoval a bylo li by potřebí, zboží prodával na uplacení dluhův. 5) Nový poručník hleděl i více svého prospěchu nežli zisku sirotkův; šly tehda řeči, že hubil nadáni klášterská a kostelní a obloupil dědictví pánův Hradeckých, svých strýcův Šternberských a Smiřických.0) Statky spravoval tehda Prokop z Vojslavic (syn Markvartův), jenž po purkrabích Vácslavovi z Drahotína (r. 1452) a Pelhřimovi z U dnně (r. 1452—1457) následoval; týž Prokop prý s povolením poručníkovým r. 1457 Františkány do Hradce uvedl a jim kostel sv. Vácslava k službám božím a flům blízký k bydlení vykázal. Poručnická vláda trvala ještě r. 1463; Vři. lázeň řečená. Bašta v Jindřichovi Hradci. ') Rel tah. II. 230; kšaft Oldřichův vložen ve dsky roku I453, 3 pros-irjce. 'i Dvore';v, Paměti str. 39 H Rel tab II. 22c. ') Kodex TaJmberský ») Rel. tah. II 29I—Iq2. Na zaplaceni dluhův prodány r. 1459 zboží Bílkovskí a Dačické Volf-^arigovi z Krajku ") Dialog Jana z Rahštcina 42 HRADEC JINDRICHl V HRAD. neb tehda vyznal Zdenék o odkazu bohatého měšťana Hradeckého Knaura, jenž poručil 300 kop na koupení platu ke kaplanství v kapli Všech Svatých v kostele osadnim p. Marie v Hradci a zjednání kněze; Zdeněk vzav těch 300 kop k sobě, ukázal kaplanství tomu plat v Rodvinově.1) Když pak starší bratr Heřman nedlouho potom zemřel a Jindřich let svých dosáhl, ujal panství Hradecké a učinil r. 1466 dne 25. července smlouvu s Vácslavem mlynářem o mlýn pod hradem, jejž byl n. Menhart v zákup prodal a jenž od těch dob ke spuštění přišel. a) Mladý Jindřich pojal k manželství Klisku, dceru pane Zdeňkovu ze Šternberka, od nenoz se dal také navěsti ke přistoupení k jednotě panské Zelenohorské proti králi Jiřímu, a za tou příčinou také městské zdi a příkopy opravil. Byla sice ještě naděje, že se ukončí spor jednoty s králem rokováním na sjezdu, kterýž svolán byl do Hradce Jindřichova, kamž se sešli plnomocníci obou stran; ale vášeň Zdeňkova a podněcování strany papežské pokus tento zmařily, tak že poslové s nepořízenou a s velikým mysli rozjitřením se rozjeli. Následovala nyní válka. Zdeněk byl již 1. máje v Hradci s jednotníky svými, kteří tudíž posýlali také odpovědné listy své králi, také krále a pány Polské odtud (2. máje) o brzkou pomoc vzývali Ješté téhož roku přitrhli Jan z Rožemberka a Jindřich kníže Minstrberský syn králův s vojskem ke Hradci a vzavše rychle předměstí, jali se město a hrad obléhati. Nemaje Jan dosti moci, aby vzal oboje útokem, prosil krále, by mu větší počet lidu poslal; jemuž zase král odepsal (23. června), že nelze posiati lidu, pokud Roudnice dobyta nebude.3) Když přibylo Zdeňkovi z Rakous a z Tyrol drahně křižákův ku pomoci, pokusil se sehnati vojsko královské s pole od Hradce, ale odražen se ztrátou velikou, a křižáci jeho rozběhli se větším dílem zase. Více výsledkův mělo doléhání jeho na pána z Rožemberka. Tomuto nezdálo se ležeti u Hradce a trpěti mezi tím na statcích svých Škody; neb psal králi od Hradce, že nepřátelé maji k jeho panství všecky silnice otevřené a že nemá na Soběslavi lidí k odpírání, poněvadž jsou s ním na poli, že by tudíž nerad sám nesl tyto ústrky. I nemoha se dovolati hojnější u krále pomoci a ochrany, oznámil jemu, že míní vstoupiti s nepřátely v příměří. Král psaním 21. září hleděl odvésti jej od úmyslu takového. Nicméně Jan podléhaje doléhání legáta papežského, vstoupil dne 9. října v příměří s jednotou panskou (po čemž za některý čas následovalo odstoupení jeho od krále), a skrze to přestalo dobýváni Hradce okolo sv. Havla a vojsko královo rozjelo se odtud.4) Když po 2 letech odpůrcové královi sobě nepořádného krále Matyáše Korvina za krále zvolili, přidal se k němu i Jindřich Hradecký a zavázal se roku 1471, 29. května Matyáši, že mu bude sloužiti 150 koňmi, na kteréž obdrží po pěti zlatých na čtvrť léta na každého koně, kromě škod, jež mu Matyáš zaplatiti povinen nebyl. Také se zavázal, kdyby ho Matyáš do pole obeslal, že toho nemá odporen býti a hned do pole vyjeti. 5) Po učiněném míru mezi králem Vladislavem a Matyášem pokořil se i Jindřich Vladislavovi a zůstal mu věren do smrti Připomenouti hodno, že mezi Jindřichem a některými protivníky jeho ve věcech, jež se týkaly věcí soukromých, i k jednání mezi nimi přicházelo. Jak vychází z jistých zápisův, nepatřil Jindřichovi celý Hradec, nýbrž jen dvě třetiny, ostatní třetina náležela Markétě, manželce Viktoryna knížete Minstr-berského, a třebas Jindřich skutečně držel celý Hradec, musil přece odpovídati u desk českých a moravských půhonům, kteří na něho vycházeli od knížete Viktoryna. Konečně učiněn konec nesnázím o to vzniklým smlouvou roku 1475 dne 7. dubna, jíž postoupil Viktoryn právo své ke třetině města Jindřichova Hradce a ke hradu Bílkovu dobrovolně Jindřichovi;6) později se také kněžna Minstrberská Johanka (dcera Markétina) odřekla se všeho práva k hradu a městu Hradci a na to Jindřichovi r. 1487, 24. prosince list bezpečnosti vydala. ^ Mezi tím se staral Jindřich o povzneseni města a panství arci ve smyslu katolickém. Hradečtí byvše po mnohá, léta mezi kolik pánův rozděleni, také různých svobod a výsad užívali, pročež jim všem Jindřich r. 1472 dne 1. října práva jedné polovici toliko (r. 1389) daná obnovil; nad to jim daroval r. 1476 potok Řečičku od Otína tekoucí, aby ho užili na udělání nového rybníka, a r. 1506 jitra s Plešperkem, kdež dva rybníky udělali.8) Františkánům vystavěl (r. 1478) na předměstí nový klášter s kostelem,9) dal kostel farní již sešlý opraviti (r. 1482) a při něm několik nových kaplanství a zejména oltář uprostřed kostela (r. 1495J zřídil. Když se Jindřich po r. 1478 králi Vladislavovi poddal, vážil si král pána tohoto mocného velice a učinil jej opravcí kraje Bechynského. Jelikož Jindřich po předcích ves Německou Radouň drže jistotně, nevěděl, jestli to ves dědičná jeho neb není, zastavil mu ji král (r. 1480, 22. srpna) v 500 kopách, ano později (r. 1487, 27. prosince) tu milosť přidal, že dotčenou ves mohou jen ti, kterýmž přísluší, vyplatiti.,0) ') Lib erect. XIII. b. f 51 I t. r. byl Prokop purkrabí (Arch Budějov.) ■) Archiv Hradecký *) Arch. ř. V. 2q8. '] Palackého děje IV. b. 415 5) Arch Hradecký. ") Archiv Hradecký. ') Dvorský, Pani žen 60. O právu k této třetině soudíme takto: Pani Anna z Hradce, manželka Hynce Ptáčka z Pirkíteina, držela třetinu tu jako dcera nevybytá Po ní dostalo se právo to dceři její Žofii, první manželce knížete Viktoryna, Viktoryn pak zapsal je třeti své manželce Markétě (y r. 1466), po niž zase naň spadlo. (Srov. Palackého dějiny IV. a. 99.) ') Archiv obecni. Plešperk u Nčin. Olešré ") Srovnej list d. r I4<)i v archivu obecním. Archiv Hradecký HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. 4| Když pak Jindřich králi přednesl, kterak se měšťané Hradečtí ke svým pánům poddané, stále a poslušně zachovali, obdrželi od krále rozhojnění svého městského znaku (pouhé růže) dvěma lvy zlaté barvy. Konečné král byv zpraven, že páni Hradečtí některá záduší nadali a že i Jindřich má úmysl, některé platy neb zboží k záduší obrátiti, r. 1487 dne 27. prosince předešlá nadání potvrdil a nová činiti dovolil. ■) Mezi tím obdržel Jindřich od krále i jiné milosti, zejména úřad nejvyššího komorníka, čehož jsa Jindřich vděčen, po smrti krále Matyáše (r. 1490) nemálo se přičinil, aby Vladislav volen byl za krále Uherského, Nežli odešel ke sněmu do Pešti, najal r. 1489 dne 12. listopadu Janka zedníka, aby v zámku pracoval a jiným dělníkům panským rozkazoval. Za to obdržel od pána ročně 12 kop mlš., sukno k sukni, ke kukle, k nohavicím, mohl v kuchyni jidati a klíčník panský měl mu vždy k večeři vydávati 2 pečence chleba a půl pinty piva čeledniho. Pán mu vystavil domek na dvořišti za rybníkem u města. *) Jest to nejstarší, ač málo vydatná zpráva o živobytí na hradě Hradeckém. Když zemřela Jindřichovi první choť Eliška ze Šternberka, zasnoubil se s Anežkou dcerou Adama Tovačovského z Cimburka, jež mu 2000 zlatých uherských věna přinesla. Svatební veselí slaveno r. 1484, 25. ledna na Tovačově s velikou okázalostí, ale již v září následujícího roku zemřela paní, učinivši manžela svého dědicem všeho jmění svého.3) Jindřich oženil se potom (r. 1486) po třetí s Magdalenou z (Ťleichen, která již r. 1492 dne 2. května zemřela; tělo její pohřbil Jindřich v kostele sv. Jana Křtitele.4) Čtvrtá manželka jeho Anna kněžna z Minstrberka, již r. 1493 v Hradci pojal, jej přečkala, porodivši mu syna Adama, jemuž zůstaviti mohl veliké a tučné dědictví, nebot panu Jindřichovi pozemských statků hojné přibývalo. Roku 1486 byl koupil ves Plasnou, r. 1490 ves Hostišov, r. 1492 si vyměnil od Kunrata z Krajku ves Vaispachy, dav za ni lidi své v Gutprunu. Tím jen zvětšil panství Hradecké, ale i na Moravě a jinde po zemi České mu statkův dosti přibývalo. Kyltě Jindřich pán svého času vážený, pro bohatství a vtip svůj na jednom z prvních míst postavený. Co zvláště svědčí o politickém jeho rozumu, jest veliká sbírka výpisův, kterou jako nejvyšši komorník ze starých desk zemských jakožto instrukcí ve věcech politických a právních pro sebe učiniti dal a kteráž se zachovala nejlépe ve známém rukopise Talmberském Českého musea.5) Neméně i to o vážnosti Jindřichově svědčí, že r. 1502 povýšen jest na nejčestnéjši úřad zemský nejv. purkrabství, v němžto dobře působiv vyznamenal se jakožto vůdce výpravy proti Šlikům (r. 1505). On sám postavil k této výpravě 200 pěších, 12 vozův a 8 jízdných, tedy více než páni z Rožemberka bohatstvím svým proslulí a mnohem více než ostatní bohatí páni v Čechách. Jak i přál jazyku českému, vidéti jest z nálezu r. 1495 učiněného, aby dsky zemské již nikoliv latinsky, nýbrž česky psány byly, při kterém náleze měl Jindřich platné účastenství. Ke sklonku živobytí svého obdržel Jindřich mnoho milostí královských ponejvíce na platy, domy a zápisné vesnice.e) Milovníkem jsa honby, vymohl si na králi právo (r. 1500, 28. ledna), aby dvě míle kolem Hradce pytláky obvyklými zemskými pokutami stihati mohl; ale záliba v honech mu přinesla smrt. Když v neděli dne 17. ledna r. 1507 na saních na lov vyjel, maje při boku oštíp lovecký do saní položený, tak se saněmi se vyvrátil, že tím oštípem skrze stehno a ledví byv prohnán, ve velikých bolestech zemřel. Jednota bratrská neštěstí to pokládala býti trestem božím, poněvadž byl Jindřich „přední pravdy boží nepřítel."7) Tělo jeho pohřbeno v kostele Hradeckém. Za jeho vlády byli purkrabími Hradeckými r. 1466 Jiřík Čeloud z Palovic, r. 1473 Mikuláš Houska ze Zahrádky, r. 1476—1477 Jan Koňas z Vydři hejtman, r. 1482 Mareš Hazl 2 Nové Vsi, r. 1485 Bohuslav z Béhařova, r. 1490—1495 Vácslav z Myslína hejtman, r. 1506 Vácslav Špetle z Prudic. Roku 130; (i r. 1508) byl na Hradci Ctibor Netonický z Nebílov hejtmanem a Jan Fairar fišmeistrem.s) Poručniky sirotkův Hradeckých stali se nyní Kateřina kněžna Saska a vdova Minstrberská (tchýně zemřelého), Anna vdova Hradecká, Petr z Rožemberka na Krumlově a Jiřík Hrobský ze Sedlce na Radeníně. Poručníci ti potvrdili r. 1507 výsady Jindřichem městu udělené a r. 1508 všem kněžím na panstvích Hradeckých právo, aby o jmění svém řiditi mohli, začež se knězi zavázali, každoročně v měsíci lednu to pondělí po sv. Antonínu (dni úmrtí Jindřichova) officium defunctorum se modliti a nazejtří za všecky zemřelé pány z Hradce zádušní mše sloužiti. Mladý Adam ujav panství r. 15 n dne 14. září, sestru svou Annu zasnoubil panu Hynkovi Bočkovi z Kunštátu na Polné. Později súčastnil se Adam platně v tehdejších bězích válečných a poslal (r. 1514) králi pomocné vojsko proti křižákům vzbouřilým v Uhřích, staral se r. 1517 o učinění smlouvy svatovácslavské a došel r. 1519 té cti, že byv od stavů českých k tomu zvolen, při korunování císaře ve Frankfurtě nezletilého krále Ludvíka Českého zastupoval. Roku 1523 jest od krále jmenován nejv. kancléřem, obdržel po tom mnohé milosti a přikázav se králi ') Tamže. Podoŕknouti tu sluSí, že pan Jindřich velikou kapli na hradě r. 1482 přistavením presbyteria rozšířil a malbami na stěnách ozdobil. (Rull, str. 4.) ') Archiv. Hr. 3) List dán r. 1485, 17. září. ') Rnll, sir 13. ») Palacký, V. a. 305—306. ') Viz arch. i IV. 568, 57I, 580, S*8, 589, kromě toho kolik lislův archivu Hradeckého. '/ Historie o těřkém protivenství 73. St lelop. 279. ') Archivy Hradecký a Třeboň., arch. č. VI. 135. 44 HRAĽEC JINDŘICHŮV HRAD. r. 1524, že mu bude za žold 30 koní sloužiti, nad to i na svém panství lidi sebral, aby ve vojné turecké r. 1526 pomáhal, ale pozdé přišel. Po smrti králově nemálo se k tomu přičinil, aby byl arcikníže Ferdinand na království velen. Při jeho korunování (24. února r. 1527) nesl Adam říšské jablko a dne 1, srpna toho roku stál s hrabětem z Pencinku za kmotra při křtu Maximiliana, syna králova.') Roku 1516 potvrdil svobody Hradeckých a r. 1528 učinil smlouvu s Joštem a Petrem bratřími z Rožemberka, aby mu připadlo panství XFetjcriské;, kdyby rod Rožcmfocraký vymřel, íí naopak aby rod R-ožemberský panství Hradecké: dědil, kdyby již dědice z rodu Hradeckého nebylo. Smlouva ta potom nezdržena. Za Adama se začalo také leccos na hradě přeměňovati Posud cesta na druhém dvoře hradském se točila okolo kaple a věže okrouhlé a odtud vedla starou branou do nádvoří třetího; ale A,.dam r. 1528, aby docílil kralši cesty z druhého dvora do třetího, dal stavení mezi oběma prolomiti a novou bránu sklenouti. Zemřel r. 1531 dne 25. června v Praze, tělo pak jeho byvši do Hradce zavezeno, tu poctivě pohřbeno. Za něho byL purkrabí Ry-nart z Říčan (ro ku 1518), úředníkem na panství Mikuláš z MichJstorfu (roku 1529). Páně Adamova ' inanželks. byla A.ri na z Rožmitála (f r- 1563), jež porodila syny Jdchyun a Zacharydše a dcery Majdalénu, ELi šku a Voršilu, z nichž každá dle vůle otcovy po 2000 kop gr. věna dostala. Z těch se vdala Eliška (r. 1543) '-a Diviše Slavatu z Chlumu a byla pra-mateří proslulého později Vil Sláva-ty z Chlumu. Svatební veselí slaveno v Milčínó s nádherou takovou, že je Vácslav Břežan ani dosti vynachvá-liti nemohl. V ty časy (roku 1545) spravoval panství Okenní výklenek v starém paláci. Vácslav Lukavský z Reneč hejtman. Staršímu bratru Jáchymovi slíbena byla Anna dcera Joštova z Rožemberka, když šesť nácti let stáří bude, a poněvadž ji r. 1546 již 16 let minulo, poslal Jáchym k poruční-kúm Rožember-ským do Zelče poselství, žádaje, aby podlé námluvy den k dodání jmenován byl. T uradivše se poručníci k dodání den jmenovali vne-děli poslední masopustní, na ten den ženich aby s přátel y svými na Krumlov k dokonání manželství přijel. Když ta svatba měla konána býti, ženich se na oči roznemohl, tak žc se na cestu vydati nesměl, a ačkoliv to něco v domě Rožemberském neslýchaného bylo, aby nevěsta za pánem dovezena byla, přece na snažnou žádost Jáchymovu nevésta donesena do Hradce v průvodu 236 koni. Smlouvy svatební staly se na hradě v Hradci na veliké síni slove před zlatým pokojem, a věno nevěstino bylo 4000 kop míš. hotových; proti tomu ženich nevěstě tolikéž a třetinou výš nad to podlé řádu zemského ujistil a při tom sňatku veselí svatební nákladně se všemi dostatky učinil. Sňatek ten velice přičinil k utužení přátelství mezi oběma nejbohatšlma rodinama Vítkovcův. Roku 1547, 22. května navštívila mladou paní macecha její Anna Rožemberská z Rog-gendorfu a bydlila prý v těch pokojích, jež se odtud Rožemberskými nazývaly. 1 později paní tato do Hradce přijížděla, a také slavný pán Vilém z Rožemberka kolikráte sestru svou na Hradci ponavštívil. Roku 1550, 26. září učiněno jest mezi oběma bratřími snesení, aby Jáchym podržel na svůj díl panství Hradecké, Zacharyáši aby se dostaly Strmilov, Kunžák a panství Telecké; při tom také ') OtSíměji JRezlífivfi pojettmÍTií n zvnlem' Ferdinanda I Nový palác a věž hranatá zámku Hradeckého. (N'a plané říslo 28., 29.) HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. 45 s povolením krále Ferdinanda na tom zůstali, aby bratr po bratrovi dědil, kdyby některý z nich bez potomkův mužského pohlaví zemříti měl. K tomu dodáno r. 1552, 8. listopadu o statku Rečickém, který máti jejich držela od panství Hradeckého do života svého, aby po smrti mateře statek ten, jejž si posud ve spolku zůstavili a kterýž při Jáchymovi k dílu Hradeckému proti zaplacení polovice ceny zůsltati měl, nyní Jáchymovi beze vší povinnosti a zaplacení polovice zůstal, on však aby dluhy na temže statku převzal.') Jáchym jsa povahy milostivé toho roku 14. Července Hradeckým staré výsady potvrdil a i nové Dvéře u vchodu do nového altánu v zahradě. udělil, aby mohli děti své bez vkročování páně k manželství zamlouvat?, myslivost na statcích svých a částech panství vykázaných provozovati a tudíž i v řekách loviti. Roku 1551 král Ferdinand jmenoval Jáchyma purkrabí Karlštejnským, brzo potom komorníkem, tajným radou a roku 1,154 nejv. kancléřem. U krále jsa ve veliké vážnosti, často se zdržoval na dvoře královském a krále na některých cestách jeho doprovázel. Nescházel také při velikolepých štvanicích tehda u šlechty oblíbených, jakož i u rodinných slavnosti, jež páni z Rožemberka pořádali. V těch dobách stal se hrad zdejší svědkem mnohých slavností. ') Archiv Hrad Krišnou, auobrž jedinou toho druhu paraitfcou po Jáchymovi jest privilej. který dal r. 1552 dne 14. íervence obci Hradecké, poněvadž jest na prvním listu pěknou miniaturou ozdoben Hrady a zámky Českč IV. 7 46 HRADFX JINDŘICHŮV HRAD. Když povstal spor mezi rodem Rožemberským a Plavenským, kdo by z nich prednosť a první místo míti měl, držel Jáchym při panu Vilémovi a konána r. 1554 dne 27. listopadu na Hradci porada předních přátel Vilémových. Roku 1556, 16. a 17. února strojil Jáchym svatební veselí dvěma služebníkům svým, Michalovi Špaňovskému a Burjanovi Litvínovi, a zval mnoho hostí na Hradec. Dne 5. listopadu r. 1558 na své cestě do Prahy přenocoval na hradě zdejším král Ferdinand, při jehož slavném vjezdu do Prahy Jáchym z Hradce po boku jel a k rozkazu královu na latinskou řeč přivítací kancléře Staroměstského česky odpověděl, k čemuž král ještě několik latinských slov doložil. Při takových věcech nahlížel dobře Jáchym, že musi býti hrad zdejší takřka vzorem panského sídla, a o jeho opravu a ozdobu se staral. Již r. 1552 objednal si v Norymberce skla s erby a pozlacenými růžemi. Upravil na starém paláci pokoj královský, k němuž žid jeden dvéře postavil, ke sklům pak zámečník r. 1554 asi 1. srpna což potřebí dělal; Nykl malíř pavláčku maloval. Psal o tom pánu Šťastný z Pleší úředník. Roku 1559 v únoru postaven nový vlaský komín a v zámku konány až do jara roku 1565 znamenité opravy Tak obdrželo nynější podobu svou stavení, jež se od druhé brány k okrouhlé věži táhne. Stavbu řídil r. 1559 na podzim Antonín Vlach, jenž nejvíce jednou na Hradci se zastavil a toho díla na několika místech nedodělal; když pak úředník Šťastný z cesty své z Vídně přijel, ani jednoho dělníka nenašel a dosti se horšil, jelikož byl rozkázal, aby komíny nebezpečné od pokoje páně, od staré kanceláře a také světnice, kde paní sedala., zbořiti a zase postaviti dal. „On pak lotr," piše Šťastný 29. září, „i s jinými zbořivše je všecky je zasuli až před pokoj V. Mti., že se ihned v žádném topiti nemohlo a tak jsem já, naděje se V. M. příjezdu, skoro ve dne i v noci, vzav domácí dělníky, vylamovati a prázdniti dal na několika místech a protož jemu toho šenkovati nejsem úmyslu takového lotrovského kusu......." Také měl více schodů k horním světničkám udělati; i to se nestalo, a odpracovali to zase domáci dělníci. Roku 1560 v lednu spravovala se nějaká dolní světnice; Vlach radil, aby se dolni světnice vybořila a štemllemi podpořila; Šťastný tomu nechtěl dovoliti, obávaje se, Že by se vše od tíže horních pokojův sřítiti mohlo (dopis 16. ledna). Roku 1564 dne 23. října psal Kryštof Lhotský ze Zásmuk panu Jáchymovi, že s Antonínem Vlachem ta zed ve starém sadě smluvena jest, nežli počal dělati, od sáhu aneb od latra po 9 gr. č. i s omítkou a přikrytím.') Zed tato snad se táhla na jihovýchodní straně hradu. (Ještě r. 1565 stavěno a hlína vožena do starého sadu.) Ke konci r. 1564 dodělána kaple od malíře, 3 světnice domalovány a jen s jednou Vlach meškal, dělaje vzdory truhláři. Roku 1565 snímána skrze havéře věž hranatá až po práh železných dveři (t. j. sebrány z ní tři sáhy vůkol). Konečně udělali toho roku zámečnici a kováři mříž na studni. Jáchym dosti stavětí mohl, maje hojnosť statkův pozemských. K Hradecku přikoupil r. 1560 ves Samosoly, nabyl Vimberka a Hluboké a zvětšiv takto důchody své, založil v bývalém klášteře sv. Jana Křtitele špitál pro 20 mužských a 20 ženských. Roku 1,561 obdržel od krále španělského řád zlatého rouna. Nedlouho před smrti Jáchymovou ucházel se slavný hrabě Mikuláš Zrinský o pannu Evu z Rožemberka, a poněvadž Vilém k tomu jednání osobně dostačiti nemohl, dal plnou moc Jáchymovi a bratru svému Petrovi Vokovi, aby o řečené spříznění manželské jednati a zavírati mohli Veselí svatební mělo se na Krumlově r. 1564 na podzim vykonati, ale že zatím manželka Vilémova kněžna Žofie zemřela, pan Jáchym o to se přičinil, že svatební veselí na Hradci vykonáno býti mělo, a potřeby k tomu od pana Viléma odeslány. Po odbytém veselí v měsíci záři odebrali se mladí manželé do Uher, kdež nedlouho potom hrdinský Mikuláš při bránění řiig-eta zemřel (r. 1566). Rok před ním byl i Jáchym život svůj dokonal. Když r. 1565 dne 12. prosince mezi sedmou a osmou hodinou ranní z císařského paláce ve Vídni domů jel, sbořil se pod nim most řečený Vlk a on utonul v Dunaji. Byl pán povahy mírné a chudým nerad ubližoval. Přísloví měl: Ku konci prohlížej.,J) Po Jáchymovi zůstaly děti Adam a Anna ještě nezletilé, pročež máti jejich Anna a strýc Zacharyáš z Hradce poručenství nad nimi k sobě přijali; když však tento se toho poručenství zřekl, vládla Anna sama, majíc za hejtmana Jana Brouma z Chomutovic. Když mladý Adam roku 1568 devatenáctého roku stáří svého dosáhl,3) stala se mezi ním a mateří (v pondělí po sv. Linhartu) smlouva a postoupení statku. Anna, již Adam prosil, aby se v bytnosti od něho neodtrhovala, pustila mu panství Hradecké, Hlubocké a Žirovnické a uvažujíc dluhy jeho, věno své 7500 kop při něm zanechala. Naproti tomu se Adam podvolil, že ji se vším fraucimorem a čeládkou tím způsobem jako za n Jáchyma v zámku Hradci poctivě chovati a opatrovati chce, a kdyby jednou na zámku bydleti nechtěla, tehdy ten dům v Hradci (klášteříček), ve kterém n. Anna z Rožemberka byt svůj měla, a při tom městečko Rečici s pivovárem, sladovnou, spilkou, mlýnem, vsi Pohoř, Klenové, Plasnou, Radmirov Veliký, Ratiboř, Roseč, dvůr Drahýšku, rybníky ') Archiv Hrarl a) Rnll, str. 14 pozn 1. Šíre o tnm RecTiOv. II a 270 s] Roku 1570 častoval Arlnm pn Nizozemsku. Hfslfi jeho hylc : Krlo vytrvá, zvítězí. HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. 17 Zrádnou, Popel, Ostrov, Březinu a Jakšovský jí Anné postoupí. Měla též výnos města Prachatic k požívání vykázaný a zemřela v Hradci r. 1580 dne 16. prosince. Adam byl rodu panovnickému s velikou láskou oddán; r. 1571, 6. záři Častoval u sebe arcikníže Ferdinanda, jenž byl na Nové Bystřici noclehoval; stal se potom komorníkem synův císařských, s nimiž se vedle způsobu tehdejšího na cesty do Evropy západní vydal, peněz při tom nešetře. Když se z cest vrátil, zasnoubil sc v Štýrsku s ICateřinou hraběnkou z. Montfortu, rjílnos nevésliii byl r. 1574 dne 21. záři a svatební veselí konáno na Hradci (Jindřichově) až do pátku s nemalým nákladem, nebof bylo hostí o 153 stoly. ') Roku 1576 dne 15. září uhostil na zámku zdejším arcibiskupa Antonína Brusa z Mohelnice, který tehda hřbitov u kostela sv. Vácslava posvěcoval, ai r. 1578 dne 13. května zavítal k němu arcikníže Arnošt odebíraje se do Cech. Když r. 1579 dne 21. září sestru svou Annu za Oldřicha Felixa z Lobkovic vdával, uspořádal na dvoře paláce zámeckého slavný turnaj; nedlouho potom narodil se mu syn, k němuž za kmotra Viléma V. vévodu Bavorského miti si žádal, ale vévoda poslal za sebe (v říjnu r. 1579) bratra svého Ferdinanda. Se strýcem svým Zacharyášem učinil r. 1585 v pondělí po Sv. Trojici novou smlouvu rodinnou; neboť poněvadž Zacharyáš jen jednu dceru měl, toho na Adamovi dosáhl, že místo 7500 kop k vydržování manželek a dcer v předešlé smlouvě (r. 1550) vysazených přivětšeno a vymíněno k lepšímu vydržování po 15.000 kop gr. č.2) Císař Rudolf, jenž si Adama velice vážil, učinil jej r. 1585 nejv. kancléřem a později (r. 1593 nejv. purkrabí, pro kteréž úřady se Adam ustavičně na zámku nezdržoval; při tom však Adam dovedl tak šetřiti, že nejen dluhy své zaplatil, nýbrž i kolik statků skoupil, jako Ždár Pluhový, panství Strážske a Bystrické (udpruddl však r. 1581 Deštnou a Cernovice); po strýci svém Zacharyáši zdědil r. 15S0. Palnou, Přibyslav a panství Telecké. S velikou nádherou vdával r 1591 dne 27. srpna sestřenici svou Kateřinu za Ladislava Berku z Dubé a vystrojil jí na zámku Hradeckém svatební veselí, jež prý mnoho peněz stálo. Dne 31. srpna r. 1592 zemřel Vilém z Rožemberka, jehož mrtvolu Adam do Krumlova doprovázel; když odtud Hradcem do Prahy jel, žádala ho choť jeho Kateřina, aby vzal s sebou p. Jana Vivaria, který byl regentem Pražského jezovitského konviktu, a na té cestě odhodlal se jezovitúm kollej v Hradci zříditi, ačkoliv jim dříve valně přízniv nebyl. Že nemohl sám Adam přítomen býti, položil syn jeho Jáchym Oldřich dne 4. července r. 1595 při zvuku všech zvonův, hlaholu trub a kotlův základní kámen ke kolleji. Kollej ta ukončena teprve po smrti Adamově. Nejzajímavějšim příběhem z doby Adama II. jest přestavění vnitřního stavení na nynější způsob. Byl sice již Jáchym r. 1559 a 1560 tu stranu vedle veliké věže okrouhlé k pohodlnému obytu slohem vlaským obnoviti dal, ale pro množství lidí při dvoře Adamově stavení to jakož i stará stavení za ním se nacházející nemohla postačovati. Tam, kde bylo nynější třetí nádvoří, byla ještě některá stavení, více však hradeb a baít dávno již neopravovaných a místy hrubě porouchaných. Hned při nynější třetí bráně nacházela se stará věž ŕtyŕhranatá s mnohým v ní a okolo ní rumem; tudíž svěřeno Honzovi řeč. Tyle, aby nejen celé městiště (nynější 3. nádvoří) vyrumoval, nýbrž i tak okolo „veliké věže čtyrhranaté" učinil, aby se mohlo spatřiti, jestli se tu může stavětí čili nic. Týž r. 1585 všechen rum odtud vyvezl a později (r. 1587) také „kus placu za pivnicí vinní u přikopá" vyrumoval, začež za vše 98 kop 45 gr. obdržel. Již dříve bylo přikročeno k dodělání tak řečeného „nového stavení" na jihovýchodní straně vnitřního hradu. Roku 1580, 8. listopadu učinil Adam smlouvu s Baltazarem Májem Vlachem zedníkem, aby nové stavení, které již prve postaveno bylo, dodělal, totiž troje sklenutí jedno nad druhým, dvoje vezpod ze samého kamene a třetí z cihel, do oken a dveří kameny vrážeti, takové stavení vápnem vnitř i zevnitř obmetati, obíliti, vydynchovati a zevnitř zrýsovati, pokoje všecky v témž stavení vydlážditi, schody, komíny, výstupky a prevíty, jakž to pánovi ukázal, udělati ve 3 letech. Vlach sám dělníky jednal a jim penězi svými platil, však pan Adam na svůj náklad z nejspodnějšich sklepů rum dal vyprázdniti a na sklepích rumem vyrovnati. Za tu práci dostal Májo 1400 kop míš., 100 korců žita, 10 korců hrachu, 8 korců ječmene, 12 centův sýra, 2 centy másla, 18 věrt. piva bílého, piva řídkého každou várku 1 věrtel, pokoj, kde by čeládka jeho býti měla, 3 lože se šaty ložními, na čemž by líhali a líhati mohl on sám, kdyby na Hradec přijel, stravu na zámku, na koné svého obrok, kovář panský musil nádoby jeho ostřit! a staré, co se zlámalo, svařovati a udělati na panský náklad. V letech 1580— 1590 mu všechny peníze zaplaceny, ale r. 1585, poněvadž věž osmihrannou při novém stavení o jedny pokoje výše stavěl, přidáno mu na penězích 15 kop 45 gr. č. a dodáno mu r. 1584—1585 na hrách 3 kopy 36 gr. a za čeládku r. 1588 33 kopy gr. č. Mimo to se mu však ještě více zaplatilo, poněvadž r. 1583 zed před pokojem páně u peci snesl, aby se topiti mohlo, a r. 1584 vysypal rum, vylámal skálu v novém stavení a vyzdil 2 lavice u peci. Týž Vlach také '] Břežan c, Vilémovi 212 Q) Archiv Hrad 7* 48 HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. Stjr> U-tt IV. t. 15S6 prolámal štůlu z nového stavení k zájezku, vykopal průchod od druhé peroustky až do zájezku, jiný Vlach preklenul průchod ze staveni nového skrze malou zahrádku až do zájezku. Roku 1582 byly spodní pokoje z hrubá hotovy a začalo se s jemnější prací. Roku 1582, 6 května projednáno s Olrlřirhrm Techsnerem stolařpm Krumlovským, aby udolal stropy, dvéře a což více od tabulí dřevěných potřeba bude do 6 pokojúv; od pokoje dostával 24 tolary, a kromě toho on a tovaryši jeho jídlo a pití. Jeden pokoj ozdobil růžemi vyřezávanými. S tj'mže mistrem projednáno r. 1.583 dne 26. listopadu, aby udělal stropy v jiných světnicích téhož patra. Pracoval potom v tabulnici, udělav tu strop umělý mnohými ozdobami okrášlený, růžemi na 14 čtverhranných tabulích, hlavi čkami, ovocem, lupením ozdobený, také římsu ozdobnou s řezanými kameny a poprsími Též v pokoji ve věži strop a římsu hlavami andělskými, frysy, růžemi a lupením ozdobil, podobně i ostatní 4 (malované) pokoje okrášlil.1) Kromě toho udělal r. 1584 římsy s erby řezanými do po-knjův paniných, v celém stavení 150 dveří, rámy k oknům a konečné strop nad velikým palácem. Na penězích do hromady 852 kopy 20 grošův obdržel. Dilo kamenické obstarával r. 1582—1587 Honz Pildhauer a s Ondrou ka-menníkem něco starých věcí opravoval; r. 1586 udělal děr do kamenů tesaných k oknu nade dveřmi v stavení dole, kdež se ven k zájezku chodilo, a ujal kus kamene tesaného k témuž oknu, který dlouhý byl, Ondra r. 1586 také dosti pracoval, ale tuším díla sprostšího. K venfřům ani nechtěli domácí kámen brati, nýbrž brali mramor. Malířské dílo projednáno roku 1384 dne 26. února s Raimundem Paulem, dvorským malířem, aby maloval ty stropy ve 4 pokojích, kdež pán bydleti bude, rozličnými postavami a také lajstny, římsy a okna natřel; r. 1584 o sv. Matouši byl tuším již hotov, poněvadž se mu druhé již peníze platily; r. 1585 maloval 12 seslů na zeleno do nových pokojův, r. 1586 maloval zase jiné pokoje a zlatil makovici na věži s růži, rýsoval na zdi proti mlýnu a maloval v pokojích na věži, kdež i zlatil, a v tabulnici r. 1587 natíral 104 okenice (od každé dáno mu po 30 gr.) a r. 1588 maloval pěkný palác. Velmi mnoho stálo Adama zlato od malířův potřebované; r. 1584 kupovalo se z Vídně od Jana Loncndorfara a přišlo velmi draho, poněvadž se poslu od cesty platiti musilo. Někdo doporučiL pánu Davida Grienbolda v Brně a potom od něho kupovány knihy zlata po j kopě 36 gr. a kniha stříbra po 25 Sr- a několika denářích. Roku 158Ď dověděl se pán, že by měl Jindřich Gryn- '} Dostal za lo 425 :ol, 10 kotců Zita, 2 kot pšenice, 4 korce ječmene, 2 korce hrachu, I ct. másla, 1 V, ct. sýra, kopií kíipycv, 6 suáiív pi\a liíJúho. Venífe z 16. věku v zámku Hradeckém. HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. 49 pergar v Bechyni pěkné a laciné zlato, i dal si na zkoušku jednu knížku po 7 gr. 5 den. přinésti a když se mu líbilo, koupil ho roku 1587 jen v lednu 14 knížek. Roku 1391 kupováno zlato ve Vídni u Lorence Kllara. Summou za zlato vydáno v těch sedmi letech 129 kop 40 gr. Ď'/s d. Když potom r. 1585 Antonín Vlach dodělal vytesání 2 vlaských komínů (v pokoji, kde malíř maloval, a druhý v pokoji i věži za palácem), mohlo se již ve mnohých pokojích pohodlně a po pansku bydleti. Roku 1586 zdobeny již r.ejhořejší pokoje; toho roku dne 7. listopadu projedna.no s Oldřichem Techsnerem uděláni stropu ve velikém paláci či hlavní síni. Malbu, jak se zdá, převzal Paul, ale že ji nedodělal, projednáno s Lorencem malířem, aby týž strop domaloval. Tyž také opravil a vymaloval strop u věže, kde před tím hořelo, a obdržel r 1591 za veškerou práci svou 5 kop 45 gr. č. Scházel ještě kámen dlažebný. Koupili tedy Jiří Stolař, Kryštof Štraus měštěnín v Hradci a M. Honz Pildhauer pro Adaima od Honza Pichlera v Linci 1000 krásných Ozdobná klec. červených kamenů mramorových (100 po 20 fl.) a od Hanuše Khôpla, truhláře v Režně, 1000 bílých dlažebných kamenův (objednáno r. 1586, 24. srpna). Za udělání truhel na týž kámen červený dáno stolarům v Linci 4 k. 7 gr. d. a formanům od jeho přivezení r. 1584—1589 165 kop 59 gr. 6*/a d. Co se týče bílého kamene, jenž měl býti dodán do Hradce na sv. Jakuba roku 1587, prosil pan Adam toho roku dne 12. července všechn}' úřady celní, aby dotčený kámen propouštěly, ale mýta přece 25 gr. 5 den. se zaplatilo. Summou stál ten kámen všechen bez dovezení 162 kopy 25 gr. 5V0 d. •Brzo se blížila stavba ke konci. Roku 1589 dodělal Antonín Vlach krásná nová vrata dle smluvení s p. Jiříkem Vratislavem z Mitrovic, vrchním regentem všech panství. Hejtman Jan Zelendar 7. Prošovic projednal r. 1590, 13. června jiné dílo s Mikulášem Vlachem; jelikož se zed stará za novým stavením dolů do zájezku převrci i svésti chtěla, aby k té zdi 3 veliké pilíře z gruntu ven štukovým kamením vyhnal, vápnem obvrhl a touž starou zed aby povyšoval, kde toho potřeba ukáže, tak vysoko, 5° HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. jako druhá po druhé straně byla. Slíbeno mu 50 kop m., 6 měr žita, 1 k ječmene, 1 k. hrachu, 2 sudy piva bílého. Tehda díla jen za polovici uděláno; udělal 2 pilíře, zed povýšil i na zdi krance udělal, neboť k tomu dílu nedali žádné nové cihly bráti, než musil starými dělati a s nimi se meškati; pravil Vlach: „sice na prostej zdi bych raději 70 sáhů udělal, nežli tuto." Příštího roku Oldřich Techsner dle projednání (r. 1591, 25. listopadu) dělal podlahu ve veliké síni, začež 200 tolarův, 6 k. žita, stravu pro sebe a učenníka, dříví, klíh a j. obdržel. Hans Maria Faconi udělal při novém stavení na tu stranu k novému altánu nový štít, za kterýž r. 1591, 30. listopadu 21 tol. obdržel. Mimo to práci vzal na sebe Techsner, uvázav se (r, 1594, 24. září) udělati 3 stropy ve fraucimoru neb paniných pokojích nad chodbou tehda již Rožemberskou zvanou; kromě zaopatřeni obdržel 90 tol. ročně, 2 sudy bílého piva a 3 k. žita. ') Kilián Ludritz dodělal podlé projednání roku 1596 dne ió. listopadu římsy v pokojích proti sálu po pravé ruce, když se šlo po schodech nahoru. Na jihozápadní straně nebylo tuším stavení, až teprve v rohu západním, kdež byla stolařská světnice, za ní bašta stará a blíže ní nějaký pokoj, ve kterém paní Anna (máti Adamova) sýry chovala. Roku 1586, na den sv. Lukáše projednal Adam s Antonínem Melanem, kamenníkem, aby „troje pavlače z tesaného kamene jedny na druhých od Nového stavení až k staré světnici stolařské a cokolivěčně k pavlačům i k oknům náležeti bude podle fyzíru a rejsování, kteréž jest JM podal," udělal. Slíbeno mu 275 kop g. č., 15 k. žita, 2 k. hrachu, 2 k. ječmene, 2 ct. sýra, 4 sudy bílého piva.2) Jak se arkáda ta nyní nalézá, dokonal ji Antonín Cometa a obdržel za svou práci kromě 150 kop podobný deputát jako předešlý. 3) Roku 1590 byla stavba tato dokonána. Po začetí tohoto díla přikročeno také k obnovení stavení, jež se nachází na straně severozápadní. Již tehdáž byly zde tak zvané zelené pokoje. Roku 1587 dne 10. ledna Štěpán Vratislav regent, hejtman Zelendar a úředník Žirovnický Franc Švejnoch z Borová projednali Řehoři Noskovi, aby krovy nad zelenými pokoji sbořil a sňal, též v pokojích co od dřeva jest všechno vybořil kromě almar, které podmříženy byly, jakž mu to Baltazar Vlach ukázal, a zase nový krov naskrze prese všechny ty pokoje až ke kuchyni postavil a co mu nového dříví k tomu zapotřebí bude i krokve a lati, to sobě stal a otesal. Tolikéž měl jedny půdní trámy naskrze podlahami položití a to vše na schváleni dobrých lidí udělati. Slíbeno mu 325 kop m., 8 k. žita, 2 k. ječmene, 2 ct. sýra, 30 žejdl. másla, 6 věrt. piva. Nosek málo toho užil, an brzo po početí díla zemřel, pročež projednáno dílo to znovu s Mikulášem a Vincentem, tesaři z Telče (r. 1587, 3. Června), u přítomnosti hejtmana Jana Čecha a stavitele Baltazara Vlacha. Tesaři ti dříví mimo prvnější, jež Nosek otesal, sami si sťali i otesali a na místě jak náleží připravili, krov šindelem pobili, půdní trámy svrchní i prostřední vtáhli a svrchní trámy podlahami skrze položili. Dáno jim 280 kop m., 8 k. žita, 4 k. ječmene, 1 k. hrachu, 2 ct. sýra, 30 žejdl. másla, 6 v. piva, řídkého piva každý týden věrtel. Po doplacení výše s nimi krovy nad pavlačemi za 10 kop projednány. Stavitelské opravy řídil napřed Baltazar, později Hans Maria Faconi de Vomio; tento pána r. 1593 ze všech peněz za práci v zelených pokojích kvitoval. Kamenickou práci obstaral Antonín Cometa, zakázav se r. 1590, 21. června hejtmanovi Zelendarovi, že udělá pavlače z tesaného kamene trojím podnebím jedny na druhých, od zelených pokojův až ke starému stavení podlé malé kapličky. Dáno mu za to 150 kop, žita 10 k,, hrachu 1 k., ječmene 2 k., piva bílého 2 věrt a čeledniho co se za potřebu uzná, a 10 later dříví topících. 4) Do zelených pokojův a pavlačí koupeno skel od Adama žida v Hradci v letech 1589—1592 za 180 kop č. Tehda asi také učiněny nějaké změny v blízké bráně a vylámáno tu něco skály, aby nebyla cesta tak příkrá, jako bývala za dob starších. Na sousedním, již r. 15Ď0 obnoveném stavení také v ty doby něco pracováno. Roku 1573 dán nový strop na starý fraucimor Roku 1589 dne 15. června projednal Zelendar s Oldřichem Techsnerem, aby udělal „ve starém stoku vedle nového stavení" 15 stropův podlé jistého vzoru, k čemuž mu dány dříví, klíh. hřebíky, svíčky a co více potřebí bylo. Kromé 650 tolarův ročního platu obdržel přiměřený deputát O vánocích r. 1591 byl již s prací hotov. Nějaké oprávky (Besserung oder Flickerei im Gschloss des alten Stockes) obstaral známý nám stavitel Faconi, začež obdržel r. 1591 dne 28. listopadu 50 tolarův. Jak z toho vidéti, přestěhoval se Adam z tohoto starého stavení v létě t r. 1589 do nového stoku. Všecky tyto nákladné práce málem přišly na zmar, když asi r. 1590 oheň na zámku vyšel. Hořelo na červené věži, starém fraucimoru, na kanceláři a nad zelenými pokoji. Jan Turnovský, soused Hradecký, byl první, který k ohni při chvátal, vylezl nejvýše a přikročil nejblíže. Pro svou kratochvíli dal si pan Adam asj r. 1591 nový okrouhlý altán vystavěti. Dílo řídil také Faconi a dodělal práci stavitelskou r. 1594. Antonín Cometa dělal kamenickou práci do „nového lusthauzu" a přijal za ni r. 1592 dne 2. března 23 y2 kopy. ') Vesměs z archivu Hradeckého z projednání a účtu jednoho r. 1582, 2. dubna započatého al Ohlas od Nežárky IV.. ř- lq. 3) Hcber str. l6 Tuto smlouvu jakož i některé jiné Hebrem uvedené jsem uena]ť7l Ohlas od říeíárky IV-, Č- 2g HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. ji Roku 1594 dodělal týž kamennlk ještě dvéře dolů pod Iusthauz a přede dveřmi jeho dva kusy širokého kamene a jeden kus kamene, kde stůl stati měl, postavil; účet svůj podal r. 1594, 23. dubna. Několik neděl potom nařizsno Hanzovi Tylovi, lamači, aby starou věž v těch místech dolů snímal a více, kde potřeba byla, skálu lámal, kterážto z«d i skála jsou jemu na sáhy projednány. Na místě srovnaném založena zahrada. Oldřich Techsner, truhlář, dělal t. r. 34 rámů k oknům. Neznámého roku a dne žádal Hans Maurer, sochař v Hradci (Pildhauer, viz nahoře), aby jej pán do panského špitálu přijal a část dluhu jemu 1 idj nj.^til , x« to připo>-řclĚl, /r. \yy r-.i liy na ňltAnu vyřVtril. Jiří Widman, íiidlíf, ixmkii v ů koioulivičku 11*1 altánu i s spodní mědí ozlatil a natřel, na věžičkách hvězdy, makovický, korouhvičky pozlatil, štíty barvami olejovými a 16 velikých obrazů v týmiž barvami vymaloval. ') Smrt Adamova (f 1596 dne 24. listopadu) překazila další staveni, pročež Augustin Maurer, jenž před tím v zámku pracoval, u pani Kateřiny zaplacení vyhledával (r. 1597, 4. listopadu). Adam, t&žkou dnou trápený, tak že sem a tam nošen býti musil, byl posledním pořízením d. r. 1591 dne 23. dubna choť svou Kateřinu vedle pana Viléma z Rožemberka (t r. 1592), Jana staršího z Valdšteina, Hertvíka Zejdlice ze Šenfelda poručnici učinil a jí panství Hlubockého k užívání věnnému postoupil Synovi Jáchymovi Oldřichovi měla panství postoupiti kdyby let svých došel, ale přes to byt svůj na Hradci podržeti; dcerám svým Anně a Lucii Otílii odkázal věno a peníze na slušnou výbavu. Hned po smrti otcové převzal Jáchym panství a porovnal se r. 1597 s mateří svou tak, že jí dal 25.000 fl. a slíbil ročně 4000 kop míš. vypláceti, mimo to jí dal ke svobodnému užívání starý farní dvůr na Nežárce, dvůr DrahýŠku, k obsluze přikázal 10 sloužících a 10 děveček; také obydlí její v klášteříčku v dobrém stavu držeti přislíbil. Hospodářství na panství řídil posud Zelendar, jenž byl r. 1594 se mnohými měšťany kostel ' . .... • ■ I I > .....----j ^. t.. . i.x i 4 * ' - a 1 ._____ . i j. 1 /ii 1 i,--st Q\ i 1__ ,'. 1 _ 1 : ' ^---1--- csv. 1 1 wj n ,c V vnlavn. i-vu z. iji či v rľli u, /.rr ijuiircu Irm nuriiliuvd 2 J ' 1 1 1111. IH. I.llll .11 [VI je* 1 .K.V lili 11., 11 11 . I l.H J l.. ■ IVIU, tJ' ' •',l 11 španělském hrubě uhnilý, projednala r. 1739, 14. prosince dílo s Vácsl. Strobachem, mistrem tesařským v Praze, aby v těch místech nový krov postavil a slíbila mu za to 650 fl. dáti. Když roku 1741 vojsko francouzské a bavorské do okolí Budéjovského vniklo, jakýsi ze služby propuštěný zámecký topič vyzradil nepřátelům, že by se na zámku 4 krásná mosazná děla nacházela. Ihned 60 vojínův francouzských vysláno na Hradec a jim nařízeno, by bud po dobrém, bud mocně dotčených děl se zmocnili. Když do Hradce dne 5. listopadu k večeru přišli, důstojníci opověděvše se hraběnce ubytovali se blíže zámku, HRADEC JINDŔÍCHÚV HRAD. 59 před ním stráž postavivše. Druhý den žádali, aby jim děla vydána byla, ale za odpověd obdrželi, že odvezena k rozkazu krajského úřadu, v skutku však byla z poručeni hrabénčina dobře uschována. Ačkoliv pak Francouzové lože jich čili lafety v rybníce nalezli, přece spěšně odtáhli zprávu toho majíce, že se objevují u Kunžaku uherští husaři. Hned potom (ti. listopadu) přijeli do Hradce tíž husaři a zde ležeti zůstali. O tom dověděvše se nepřátelé, kteří kolem Veselí leželi, poslali 800 pěších a 140 jezdcův, aby v noci Hradec přepadli, město opanovali a husary zajali; noc byla deštivá a tmavá, a nepřátelé proto po lesích bloudíce zmeškali. Když na úsvitě v Hradci pozorováni byli, husaři hned se na ně z města pustili, ale poněvadž menší počtem byli, po dvou hodinách ustoupifi musili. Bavoři tedy osadivše město dobře, bránili se tu proti novému vojsku rakouskému, jemuž velel hrabě Xadašdy, a jiného zbytí nevidouce, poněvadž na všech stranách obstoupeni byli a Chorvaté již do města vnikali, do zámku utekli a zde se do bře ohradili. V patách za nimi následovali vojáci chorvatští a před branou se postavivše, k zámku stříleli počali. Téměř šest hodin tu bojováno, když vzkázal Na-dašdy veliteli nepřátelskému, nevzdálí li se ihned s lidem svým, že rozkáže hrad zapá-liti. Toho se nepřítel ulek, spěšně zbraň svou odevzdal a zajeti podstoupil. Hrabě Prokop uvítal na zámku zdejším roku 1753, 27. srpna císařovnu Marii Terezii a císaře Františka a r. 1765 císaře Jo- Dvéře s ozdobným rámováním v zámku Jindřichova Hradce. hroma. Když se r. 17 73, 13. června na Rybničném předměstí oheň vzňal a v rychlosti úžasné celé předměstí spálil, uchvácen jim také zámek a shořel celý až na ně-kolikklenutých po-kojův. Hasiti se nemohlo, poněvadž dřevěná hráz ryb. nika shořela, spousty vod do zájezku se valily a dolní část předměstí Ne-žáreckého vytápěly. Teprve po osmi dnech uhašen jest oheň v zámku doutnající, po čemž i rum spadlý odváželi a díl stavení zase spravovati a pokrývati začali, řikoda ohněm tímto způsobená byla nesmírná a cenila se tehda na 159.461 fl. Shořely zejména pěkný palác (goldener Saal) docela s dvěma tabulnice-mi a 9 světnicemi, sefa II ') Za něho zastihla zámek poslední veliká po- kteréito místnosti všechny měly krásné táflování, divadlo nově zřízené, úřednické domy, konírny, kolny, jízdárna. Co se týče obrazů, přišlo na zmar 81 obrazův českých panovníkův, z nichž se každý za 100 fl. cenil, 39 rodinných obrazů pánův z Hradce, z Rožemberka, Slavatův a Černínův, veliký malovaný vývod pánův z Rožemberka, který se cenil na 300 fl., tři vývody týchž pánův a Slavatův začaté od Přemysla a IJhuše a 57 obrazův od dobrých mistrů malovaných Xad to shořelo 21 stolů, 31 židlí, 16 loží, 106 dveří se zámky pocínovanými, 28 polévaných kamen a j. v. Od těch dob veliká čásť staroslavného hradu jen skrovným krytem opatřena jsouc v žalostném stavu spousty zůstávala. Čtyři léta po tomto nešťastném pádu {r. 1777 dne 30. ledna) hrabě Prokop zemřel a následoval po něm syn prvorozený Jan Rudolf. *\ Hrahí ^ekal vzneSenou panovnici yí reku 17.13 a p^něvadí zíímerká znhrada dílem prn v?ci tu za válek sležené, dilpm při dáváal Dovéhc krovu kusy cihel, vápna a rumem snecistěna hýla, nařídil dře ig s/pna, aby zahrada spésně vyklizena a v dobrý slav cvedena byla ďo HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. Pán tento let svých nabyv r. 17^1 oženil se s Marií Terezii hrab. ze íschoenbornu a přibyl do Hradce, který si za stálé obydlí své nezvolil a jen přední část zámku určenou za obydli svých úředníkův opraviti dal. Ostatní všecky budovy rozsáhlého zámku dal pokryti šindelem, dalších oprav ku príležitéjší době poodloživ. Když r. iSoi mésto tak veliké neštěstí zastihlo, že kromě hradu a některé male části zůplna vyhořelo, kaple zámecká po 4 měsíce, pokud kostel sv. Jana Křtitele ohněm spálený upraven nebyl, k službám božím sloužila a v rozsáhlých místnostech hradu část občanstva nalezla žádoucného přístřeší. Roku 1806 dne 18. pros. přijel do Hradce maršál Bernadotte (potomní král Švédský) a ubytoval se v zámku u velitele vojska francouzského; jemu ke cti byla veliká hostina v zámku, k níž všickni zde přítomní generálové a mnozí důstojníci a také vrchní lesní správce, jakožto hostitel, pozváni byli. V dobách těch často vojska se brala městem k \elikému utrpení a škodě nemalé obyvatel Po smrti hraběte Jana Rudolfa (j r. 1845) následoval syn jeho Jíugcn Karel, jeden z nejznamenitéjšich pánův českých své doby a podporovatel všeho šlechetného, co ve vlasti podnikáno bylo. Přičiněním jeho urovnán také starý bohatý archiv zámecký, přenesen do slušných místností ve staveni Adamem II. vyzdviženém a učiněn tím bohatou a přístupnou studnici pamětí vlasteneckých {roku 186,5). Vznešený vlastenec zemřel roku 1868 dne 11. července na Petrípurce. 4. Paberky o pánech Hradeckých a o rozdávání sladké kaše. aký bohatýrský a v skutku český rod páni z Hradce byli, jak žili náontině na svých sídlech a co dobrého vykonali, o tom by se z přehojných painétí zámku Hra deckého veliké knihy napsati mohly. My nemohouce se zde- do toho a takového vypsání z nejedné příčiny pouštěti, vyňali jsme z dotčených paměti jen tolik, kolik potřeba jest, aby se poznalo rčení nahoře polo žené, že páni Hradečtí byli rod bohatýrský. Na zámku Hradeckém býval v skutku dvůr kní žeci, neboť jak svědčí seznam r. 1.580 učiněný, byl na Hradci veliký počet dvořanův a čeládky. Při pánu paní a dětech byli: 5 šlechticů, hejtman, purkrabě pachole, dvě chůvy, lidé, kteří stříbra hlídali, a varhaník. Kromě toho byli na zámku: čeled fraucimorská, čeled v kuchyni, čeled v kanceláři, klíčník, dva stolári, krejčí, sládek, kovář, porybný, vozka, myslivci, polesný, uhlíř, pekari, čeled v marštali, kočí, hvězdář, bednáři, koláři, vodák, člověk, jako slady vozil, jiný, jako sudy myl, provaznici, pokrývači, lidé na chmelnici, člověk, který hlídal slepic, řezník, řezáč, lokaj „panny šlechtičny1 (Mandeliny z Hradce), člověk do špitálu, posel, člověk do školy, vrátný, holota, ptáčník, pověžný. Některé osoby se tu ani nejmenuji, poněvadž někde v souhrn jsou přičteny, jak na př. při čeledi kuchyňské; shledat! však je lze v seznamu (r. 1581) těch, jimž ee koleda rozdávala; té totiž dostávali kuchmistr, kuchtíci, paštikář, blázen, obročnik, klíčník, polesný, pacholci, marštaliř (štolpub), kočové, vozky, vrátný a pověžný. Když byl Adam r. 1500 v Praze, měl s sebou 21 osob, totiž: 2 pacholata, 2 dvořany, dva, kteří jej nosili, pacholka, 2 kuchaře, paštikáře, 3 kuchtíky, klíčníka, marštaliře, pekaře, vrátného, myslivce, trpaslíka a 2 lokaje. Vydržování takového množství čeládky stálo velmi mnoho. Podlé způsobu tehdejšího se dávaly čeládce ke mzdě také strava a šaty. Tak na př. koupeny r. 1573 Svítáčkovi bláznovi košile, uherský klobouk a 15 loket zeleného sukna na šaty, Kateřiné bláznici přidána r. 1575 jedna kopa, když sobě „šorcpelc" kupovala. Jinému bláznu jménem Parmanun^ovi dáno t. 1591 na novou košili. Toto jsou jen příklady maně z účtů starých vzaté. Chrám ev. Jana Křtitele v Jindřichova' Hradci. Pohled se Hrany východní. Kreslil Jan Koula. Nový altán v zámku Jindřichohradeckém. Kreslil jfan Koala. HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. Veliký náklad vycházel, když se pán s dvořany nékde ukázal. Když na př. r. 1573 na Brtnici při veselí pana Hynka z Valdšteina turnaj držeti se měl, dělány k tomu v Hradci veliké přípravy. Tři stolári nadělali k nemu 205 tyček (na místě oštépův), na něž přidělali zámečníci tolikéž korunek; potom je panský krejčí a formani s jinými potřebami na Brtnici dovezli. V Budějovicích dělány nové tesáky, Kašpar mečiř vyčistil staré pochvy a udělal nové ke 14 turnajským tesákům. Plátna na šaty mumrajské (maškarské) koupeno za 3 kopy, a 12 krejčí šaty ty šilo. Pod kaljoty (kalhoty) turnajské dával panský krejčí vlasy koňské a zpotřebováno na přiklížení mechu na deky, na sedla, též na lazebnické klobouky 9 liber klihu. Zajímavé jsou všelijaké malinké zprávy a podrobnosti, jež se o pánech Hradeckých ve starých počtech důchodních udržely. Když r. 1575 pani v šestinedělích ležela, koupeny dva postavy zeleného sukna slezského, aby se jím pokoj zastřel. Dopodrobna líčí se nám práce, kterou udělal Fejfar soustružník; neb vytočil 6 sloupův k lůžku paninu, 4 sloupky ke kolébce, 6 sloupků ke stolici, na které se necky stavěly, když dítě myli, 4 sloupy ke stolečku pro paní, 2 sloupky k umyvadlu, 20 knořlíkův a hřebíků Bývalé fresky v kapli sv. Ducha v zámku Hradeckém (kopie v archivu tuclíZ] ke kolébce, sloupy kluzké, ve kterých kolébka stála, a hvězdu, na níž plénky věšeli. Při druhém šestinedělí r. 1570 naplaceno 30 gr. žákům a trubačům, kteří o krtinách zpívali a troubili, a Fejfarovi za práci jeho, totiž skřipec k hvězdě, válec k mandlování plenek, škatulku k obrazu, 4 nohy ke stolici panině a 4 kolečka k vozíčku mladému pánu. Z mládí Jáchyma Oldřicha, posledního z rodu růže Hradecké, známe též několik zajímavých podrobností. Když šel dvouletý rJáchymeku r. 1578 tu neděli po sv. Lucii na místě otcově k ofěře, dán mu z poručeni staré pani uherský dukát, který tehda za 46 grošův a 2 denáry počítali. Toho roku aneb příštího měl ručnici, k níž Říha zámečník nové kolo a řetízek udělal; otec jeho Adam koupil mu tehda od Barbory ze Žiče pěkné sklenice, mezi nimiž byl i jeden holub sklenný. Roku 1582 dáno mu, když šel na šermiřskou školu na radnici, 5 gr. atd., z nichž on žákům držícím tu hru 3 gr. 3 d. zaplatil. Měl tehda již svého preceptora a bavíval se hrou na citeru, ale r. 1590 musil mu udélati soustružník 3 koule a 9 kuželek. Jak se tehda mladá šlechta, vychovávala, poznati lze z následujícího. Kateřina z Montfortu dala r. 1611 mladého Adama Pavla Slavatu, vnuka svého, s preceptorem k Janovi Žádnému, sousedu Hradeckému, Hrady a zúmky České IV. 9 HRADEC JINDŘICHŮV HRAD. do bytu a stravy. Kromě potřebné pos'uhy a čistení topil Zadný třikráte za den, a to v 5',,. 9 a 3 hodiny. Den co den o 7. hodině ráno dostali k snídaní polévku, k obědu v 11 hodin a k večeři v 6 hodin dávalo se jim 6 čerstvých krmi, totiž obyčejně polévka, dvoje maso vařené, dvoje pečité a něco od vaření. Kromě toho dostali ke každému jídlu čerstvou housku. Ve smlouvě o to dne 13. července učiněné vymínila si Kateřina, že nesmi hospodár nikdy dávati k večeři maso hovězí, nic s cibulí neb křenem vařeného; také nesměl dávati k obědu dvoje hovězí maso, dokonce pak se vystfíhati, aby dostal mladý pán krmě ohřívané neb nechutné. O dnech postních povinen byl vařiti štiky, mřené, okouny a druhdy kapry. Pacholata obou jídala s hospodářem. Ze starých účtů shledává se, že páni Hradečtí mnohdy za zbytečné, někdy až i podivné věci peníze vydávali, což ani oni sami ani věk jich sám nedělávali. Roku 1564 dostal barvíř (lazebník a ranhojič) i Tábora 10 gr. za psi kůži. kterou si pán na nohy dával. Když byl mor r. 1573, koupen lektvař proti moru od Dr. Cervusa v Budějovicích. Pro dna (t. j. bud aby jich nedostal, aneb aby nebolela) nosíval Adam při sobě zlato v kamení zasazené. Když je jednou ztratil (r. 1590) a Janek, služebník pana Jiříka Vratislava, je našel, dáno mu na zpropití 7 gT. 3'/4 d. Neboť páni služby, které jim kdo prokázal, dobře platili. Když r. 1577 ve čtvrtek po hromnicích tovaryši krejčovští na zámku komedii o marnotratném synu drželi, dáno jim 30 gr. Kněžím, zvoníkovi a žákům dáno roku 1582 od zpívání evangelia sv. Jana a zvonění proti povětří 30 gr., a německý chromý bakalář, který pro paní dvě knihy opisoval, dostal za to 2 kopy. Jezdil li pan Adam na honby a lovy, obyčejně ve vesnici u krčmáře obědval, také hosté, kteří s ním přijeli, tak činívali; na cesty měl zvláštní svůj pocestný koflík ze stříbra. Konečně dodáváme, že kupovány často početní groše. Roku 1581 placeno 7 gr. za 50, r. 1585—1586 12 gr. 6 d. za 60 groš i ků. Nynějším známy jsou pode jménem žetony. Zajímavé jsou zprávy o kuchyňském hospodářství a dobrým dodatkem k tomu, co ve III. díle na str. 55. vypravováno. Dokladem pro pokročilé umění jsou dvě knihy kuchařské, od jichž svázání 24 grošů zaplaceno (r. 158í). Roku 1591 vyřezal kuchaři Kylian řezáč formu dřevěnou na marcipány; po jedné straně byl erb páně, po druhé panin. Jakožto zvláštní jídla připomeneme sumice, které z Polné přivezeny, a medvěda, který přivezen ze Senotína; za tohoto dány 2 k. 2 gr. Roku 1564 přihnali tři Uhři do Hradce buvoly, pročež jim placeno za cestu, ano jednomu z nich dány nad to peníze, poněvadž mu na cestě boty ukradli. Co se týče spotřeby hovězího masa, zabito r. 1567 za 3 měsíce 26 volů a krav a za 5 měsíců 43 kusův hovězího dobytka, připadají tudíž na týden neb 6 dní dvě dobytčata, tak že se denní spotřeba zajisté k váze jednoho centnéře přibližovala. Od dryáčnlkův kupována k zakousnutí po jídle skořice cukrem potažená, avšak mandle s touž přípravou kupovány v lékárně. Hradecké počty ukazují také, v jakých cenách se tehda která věc kupovala, a snadno lze odtud poznati, jak se k sobě měly aneb v jakém poměru k sobě stály ceny rozličných mas a vaření. Sestavili jsme tuto přehled hlavních věcí kuchyňských, jak se v letech 1565—1575 (groš po 7 denářích) platívaly: vůl kcp 2-j kráva..............I 7q— sknpec.......... . — tele............... — pndsvinče........... — vepf hladový........ — Uhra hovězího masa . . — „ telecihc masa . — husa............... — kuře............ — drozd.............. — kvičala . ............ gros 9-12 20—25 3-6 32 den. a v, 3 kopa vajec......... r '3iít......... „ herynkfi ..... libra vízíny......... maik............... broskev ............ míra hrušek..... ... libra Švestek........ „ kaštanů........ „ vlaských ořechu čtvrť jablek........ vrkoč cibulí...... kop groš. Hen 4 — i — 20 3 — 1 3 — ] 2 — — I — — 2 4 — 2 I — 10 — kop libra cukru . . . , „ skořice .. . „ hřebíčku. r zázvoru , „ koliandru „ anýzu * rýže ..... m loje..... r mýdla prostice soli . . groS 16 30 2 Z 26—00 den Zábavné jsou zprávy, které se nám zachovaly o strojení veselí svatebních, neb jak lid náš říká iifvplvb TC ŕlvJ Kŕ» r iíSfi nanna T id n \rŕttmwi ni 1 >77 přicházejí městečko Strymilov, vsi Vlčice, Jioretin, Lc^tina, městečko Ivunžak, vsi Lomy ') Arch. č. II 314—3)7- Roku 1384 dne 18. června vyznali • fieberselilag . Mosty, Suchdol, Slřízovice, -Budkov a při něm sidlou již oba bratři, ze se v piičiné delení podioluji rozsudku pánův připsáno Rozkoš), Člunek Hoslerschlag . I. Rozkoše byl dvůr a z Koíemberka a Hermnna re Hradce. (Arch. Třeb.) *) Arch. Treb. mlýn na 4 kolu. TVRZE V OKOLÍ HRADCE. (7 r. i.vm}. Syn jeho mladší ZacharyáS obdržel již tvrz Rozkoš s dvorem popi-- nilynem nA^hlebním, rybníkem, mtlsteirka Kunzak a Sirmllnv a vesnice núktťrc na svůj díl k panství 'Icltukcmu. Statek Rozknáský ndkázal dnlcenf pán (j r. ihHci) bralTOVci svemu Adamovi ze Hradce, po némž jej pntomri jeho ói-želi k panství Hradeckému ař dn vymřeni rodu Slavaiovskchťr. l) LOVĚTIN. f iO^rtarH tvrz bývala také ve vsi Lo-j v afinu, cl vrť hodiny na sever od •'Jarošova, kde jíž dávno všechny památky po ní zanikly.'} "rad pocházel odtud butet t LovJttínn.^ jenž r. 1403 Vilémovi markrabí Míšeňskému opověděl. Roku 1411^ držel ve* tuto Si ach. soused Hradecký, jemuž toho roku Jan mladší ze Hradce les Syrovcc prodal.*) Za husitských válek držel tvrz zdejší Pet? s ChotSmic, jenž obycejni v Hradci Jindřichově bydlíval. Týž děti nemaje, bvl sice jíž nějaké pořízení o stntku svém učinil a zejména listem nvKnýnl Arnoštovi z Lcskovce, Maršoví z Vydři a Mar-kvartovi z Vojslavk purkrabí na Hradci moc udělil, aby ponzeni jeho dokonali, ale roku 1432 dne 11. srpna udělal )iný list, jimž odkázal -I.ovij.tin ves celu s lidmi platnými, dvůr i s tvrzí, rolí ornou a ne-ornou. v Horušicích c. t. m. s rybníkem a lesy a v Rosilci co k lomu přísluší chudým do nového ÍJfitdlu za rybtiikem v Hradci Jindřichovi na jich polřebu, aby užitky byly naloženy na chudé podlé rozumné opatrnosti," i zmocnil ihned konšely Hradecké, aby se po smrti jeho v Lovětin uvázali.') Později přidělena jest vesnice tato k panskému špitálu, který založil r. i5ó"4 J:L-chym i Hradce a jemuž potom vsi Dolní ř*krysov, Lovétin, Kadoun, Okrouhlá s díly vesnic Gutenbrunu a Klenová přiděleny. DLEŠKA NEMECKA. ského dávno zmizela,1) Vetší čásť vesnice patřila r. i5í>o a tuším lttž před tím k panství Bystrickému. Rnku 15fiý zastavil ji Vilém Krajiř z Krajku Jantrvi Vfiníkovi z Vělnih* ale k vyplatí: jii nepřišlo, pnobrž pan Adam s Hradce koupil Olešnou r. i:'74 a prištiho Toku ji pmdřil obci Hroáierbi. *) Od \é doby patřila ves tato ke statkům mestským- LASEMCE. f ižně od Hradce jest ves Lasenicc, I ve kteréž před casv tvrz bývala, avšak nyní již známky po ní nezbylo.3) Co se týče- majetníkúv, nepodařilo se nám žíidného z nich najiti. Zdali odtud pocházel Petr z Lasenicc, jenž seděl r. 1444 v Krchlebich,4) také neumíme pověděti. Nástenný obraz sv. Anny v chrámě sv. Jana v Jin dřichovĚ Hradci. Kreslil Jati Koula. ™ Olešné Německé při hranicích moravských ležící bývala tvrz, o niž se teprve r. 1629 dovídáme, která v&ak s povrchu zem- ') O osudech panst\i Kunžackého, k němuž Rozkoš potom náležel, víz naše dějiny Hradce a Sommerovu topografii. (Tab. Kr. 215.) ') Riká se, že asi 1000 až iímkí kroků daleko od Lcvétína v lese jsou zbytky příkopu a mnoho kameni. *) Arch. č. VI. 7. arch. obecní v Hradci. ') Kopie v archivu Třeboňskům. Kromě těchto tvrzí jest na Hradecku ještě několik tvrzišť a záhadných hradišť. Nad Střiloiiici k západu jest hora, jejíž vrch skalisky a balvany poset jest. Jedno veliké skalisko slove »na hradč« a pole za ním «u hradu" ut:b "pud hradem.. Druhému menšímu skalisku říká se »>na hrádku.« Na obojíchí prý stávaly tvrze, kteréž prý podzemní chodbou spojeny byly. Ale poněvadž tu reni památky ani po bývalém opevnění ani po nějakých staveních, jest i možno, ze lid skály ty pro jejich podobnosť se zříceninami hradem a hrádkem pojmenoval. Za Jarofovem u myslivny v kopcích se říká též na hradě, ale není tu také ani nejmenši památky. U Bedndrce Velkého říká se také na hradě, a bývala prý na tom místě vysoká skála žulová. Na ten čas se tu nic nespatřuje. MikuláS z Bednárce sloužil r. i3q5 parním Hradeckým. V urbáři panství Hradeckého r. 1654 připomíná se rybnik Zátvrzni. Podlé popisu v témž urbáři dopadl by rybník tento, který má jméno své zajisté po nějaké tvrzi blízké, mezi Pern šlaky a vrch Homolku. V Rosičce u Hostějovsi (blízko Ži-r.Dvnické silnice) ukazuje se \:éi místo, na němž tvrz stávala, a to při první chalupě po levé straně. ') Sbor. hist. 11. 55. *) Kniha pri-vilejí v obecním archivu. s) O této tvrzi píše se jediné v účtech painství Hradeckého roku i5-J takto: Z poručení pana hejtmana dáno 4 osobám z Lase nice od dobytí trub na rybníce pod tvrzí u La-senice (za den po 3 gr.) 12: gr. ') Archiv gub. Postranní loď chrámu sv. Jana v Jindřichově Hradci. Kreslil Jan Koula. Hrady a zÄmky České IV. II i. Popis, chovaní jeho; zbroj na něm.1) d Radem'na, Křeče a Cemovic táhne se dlouhá, holá, místy i lesem porostlá výšina k jihu; z ní vychází k západu táhlý, strmý a lesem porostlý hřbet, jehož ukončeni se u lidu „Starým Fusníkem" nazývá. Hřbet tento daleko v okolní krajině, a to na kolik mil viděti jest, avšak ne vždy zřetelné. Neboť před deštěm jest hřbet; tento jako v kouři, a krajané okolní věd! pak dobře, že bude brzo pršeti; ŕ"avšak po dešti pomine modravá barva hory jak by ufal, a dobře lze z dáli r.ozeznati. zelenou barvu lesů v a zasvitne-li slunce se strany západní, viděti jest mocná skaliska hory a na jejím konci probleskuji šedé zříceniny hradu Choustníka. Přiblížíme li se ke hradišti, podivíme se jednak tomu množství balvanův na úpatí hory rozsypaných, jednak skaliskům täkoŕka p.s. sobě. narnetanýnjj na nichž strmí palác starého hradu. Pevný ten hrad byl po způsobu středního věku upraven nade vši chválu lidskou. Na třech stranách spadá hora sr^Lzně, tak že hradisko samo již bylo přirozenou pevností, kromě toho chránily hrad strmá skaliska, příkopy a náspy a konečné hradby, jichž strana východní přepevná na hřbetu skaliska se táhne. Jediná pohodlná cesta, jíž se k němu za starodávna chodívalo, i posud ke starému hradu vede; počíná při vsi Chustnici, kamž úřady panské po spuštěni starého hradu přeneseny byly, a vedouc lesem jde až tam, kde začíníL venkovská a dolní ohrada. Jako každý větší hrad, měl i Choustník dvě části: jednu vyšší neb menší, kteráž byla vlastní pevností a obydlím páně, a jednu nižší neb větší, kdež se umístnilo všechno to, co v hrsi.aě vlastním překáželo. Ľásť tuto, hledíce k položení veškerého hradu, nazvati musíme dolní ohradou, dolním neb předním hradem. Byla tato ohrada způsobu zvláštního, poskytujíc jen po skrovnu rovného prostranství, v severní části větší její díl vyplňovaly boky nízkého a táhlého hřbetu, na němž horní hrad stával, a. skalnatého bradla, na němž jde hradba. Z brány, kterou se přicházelo do dolní ohrady, nic nezbylo, za to však jest dobře znáti, jak důmyslně byla chráněna čtverhrannou věží, která na vysokém strmém skalisku horního hradu stojíc, největši překážkou byla každému, kdo se chtěl mocné do hradu vedrati. Neboť přišel-li kdo sem, vyhlídl vrátný úzkým okéncem na příchozího, shledaje nebezpečenství zatroubil, a ihned vyřítili se holomci či chasa hradská z vedlejšího domu holomčlho a pověžni z trub svých vysílali zvuky rychlé na způsob kohouta, který svou družinu slepičí z pohodlné a bezstarostné pastvy burcuje. Za nedlouho sletělo ') Pomůckou bily: Heber's Burgen V., 126 a Veselého Dejiny hradu Chnustníkn. C houstnik. CHUUSTXÍK HRAD. 73 s věže nakolik šípů, také nějaký kámen, po chvíli pak na to také omastek vyhřátý, jeden neb dva soudky vařiči smůly. Přišel li však poddaný a známý člověk, který platy a ospy přinášel, zavrzalo to v bráně, zařehtalo a znenáhla zpodjal se hřeben či mříže, jíž brána byla zavřena Některý z holomkův airci vyběhl a vedl příchozího k písaři, na cestě pak se ho mohl vyptávat! po mnohých novinách; neboť je-li člověk zavřen mezi zdmi a jen zřídka vychá zeti smí, jak rád se vyptává po všem venkovském, čehož jen zrakem svým do-stihnouti může. Před několika lety byla ohrada dolní, pokud zdí již není, plotem pevným ohrazena a na místě chasy hradské procházel se tu jelen, pro něhož se ani do ohrady dolní vcházeti nemohlo. K veliké radosti všech na-vštěvovateln Choustníka dali jelena kamsi pryč. Dotčená dolní stavení opírala se o hradbu, která zavírala dolní ohradu na severní a východní straně, obsahujíce vrátnici, dům holomci, konírny, chlévy, písárnu a některé místnosti hospodářské. Na stranu venkovskou neměla oken, jak se samo vyrozumívá. A' jedné částí nacházela se studeň hluboká, do skály vytesaná. To všechno, co posud vypsáno jest, z kameni postaveno bylo a také dobře shledati jest posud; avšak na velikém prostranství dolní ohrady byla zajisté ještě některá dřevěná stavení. Obyčejem bylo u středověkých hradův, že cesta k nim vedoucí sem a tam se točila mezi rozličnými překážkami.branami, hrad bami, ploty atd., aby nepříteli přístup stížen byl. U Choustníka ne nacházíme nic takového a také nikdy nebylo. Cesta tu šla dolním hradem skorém rovně, potom arci se zatočila, ale od této zatáčky jest ke bráně svrchního hradu jen několik krokův. Nicméně bylo stíženo dosti přistou piti ke hradu. Jak nám zbytky bývalých pilířů v ukazují, přicházelo se ke bráně po dřevěném mostě, ale již první pilíř dosti povýšen jest nad zemi, tak že tu na obyčejný příchod po pohodlné cestě pomy-sliti nelze. Jelo se po tomto dřevěném moste až k poslednímu pilíři, kdež čekati bylo, až se most spustí. Byla li dolní ohrada ztracena, schody a most za sebou zapálili nebo sbořili. Most tento byl chráněn a bráněn druhou silnou věží čtverhrannou, kteráž se nad ním ina strmém skalisku vypíná a ke svrchnímu hra du náleží. VysvétUni piánu: i Stará cesta jízdní, nyní lesní cestb oo (huslnkt, 2. mčstistě dolní hrány; 3. přihrádek, t j. Ú2ká pmstorii mezi dvěma zdmi; 4 dolní vrátnice; 5 hospodářská slavení přistavená ke hrubí hradbě s holomci světnicí, knnceltirem, konírnami, obilnicemi a studnicí; 6 hrubí a vysoká hradba zavírající dolní, |irak přední hrad, jehož vnitřek ]esl nerovný a balvany posetý; 7. cesta vyjetá podlé hospodářských .slavení; fi. cesta dc knpce starodávná k mostu dřevěnému, z něhož q. mostnice kamenne zbyly; 10. horní brána, 2 níž se jelo Jo příkrého vrchu, hyla přehrazena 11. zdí, s niž se spouštěl hřeben čili těžká hrubá mříže; 12 plac na horním hradě; 1? velká věž; 14. otvor sklepa, který Sel pod velkou věž; 15 slaveni, které nejpozději opravováno; iC- v jeho rohu jsou 7 prvního poschodí dvéře k chodbě, která jde k hradbě mezi tímto stavením a věží; po ni a schodech dřevěných šlo se k hrance vclkc věže; 17. druhé stavení, v němž se snad velká síň nacházela; 18. třetí staveni, v němž jest 19. krásně vytesávané okno, bezpochyby z bývalé kaple pocházející; i5—in. palác pánův Chcustnických; 20. základy hrubých zdí nedostavených, kteréž měly mdlou (nyní sesutou) zeď paláce podpi-roti ; 21. linrní parkán s 22. baštami ; 23 mlýn saiDOvíŽný J 24. horni vrátnice; 2D druhá věž s hlubokým vezením; 2b. branka z horního do 27. dolního parkánu, 28. který se končí velkou bašinu k postaven hrubého praku; z tohoto parkánu jdou dvě branky do dolního hradu; 20 věž ven 2 hradu povydaná; 3o- hrubý, z balvanů slezený a strmý val na způsob hrubé zdi; 3i -Iruhý, ze země a kameni nasypaný, méně strmý násep Zastíněním označeny jsou r.A\. kteréž jsou ještě nad povrchem zemským Měřítko— 1 : 12I14. Nyní se stoupá do svrchníhohradu bez velikých ub-tiží; pěšinka jde sice hodině do kopce, ale ani brána nepřekáží, poněvadž se byla dávno tak sesula, Že z ní nic nezbylo. Ve-jdouce do nádvoří neb placu horního (jak naši předkové říkali), inacházíme se na dvoře vysni-ho hradiu. Na ná- dvoří tomto stoji čtyřrohá věž, o níž řečeno bylo, že chránila dolní bránu, stojíc na nej vyšší části celého hradiště. Každá jeho strana měří 7 m., zvýší jest 17 m., zdi jsou hrubé 2'/a m. Dřív se k ní chodívalo ze západní strany brankou pěkně do kulatá sklenutou, a to dřevěným ochozem, který vedl od paláce podlé hradby, k níž: naše věž přiléhá. Posud se začátek hradby této ve stavení k věži nejbližším spatřuje. (Podobného cosi najdeš u Hradce 74 CHOUSTKÍK HRAD. Jindřichova.) V novějších dobách, snad již v předešlém století, prolámali na jižní straně díru a přidělali dvéře, aby se do vnitř dostati mohli. Zde se arci sklamali domnívajíce se, že najdou poklady aneb cosi pamětihodného. V našem století kázala hraběnka Voraěická, držitelka statku Chustnického, zdélati schody, tak že se pohodlně až na vrchol věže přicházelo, neboť vyhlídka odtud jest rozkošná. Oken věž tato neměla, než toliko v prvním a třetím ponebí úzká okénka, jimiž se vnitřním místnostem jen slabého světla dostávalo. Přízemi její má klenutí, kteréž nepochází z prvních dob hradu, nýbrž uděláno asi v 16. věku. Za věží při západním konci hradu nacházel se palác, jak souditi lze ze sklepův, z části ještě zachovaných. Jen krátký čas tu páni bydleli, potom byl Choustnik v držení mocného rodu, který tu nikdy nesídlel; palác byl tudíž obydlím purkrabským a nevyrovnal se úpravností svou palácům takovým, na nichž páni sidlívali. Jedno jeho křídlo, skládající se ze dvou oddělení, hledí k západu, druhé k jihu. Západní odděleni na dvě části rozdělené má veliká a široká okna; také se tu jen zbytky pozdějších oprav spatřují. Jest to zejména severní světnice, z jejíhož prvniho poschodí jde branka k chodbě na věž vedoucí. V druhém oddělení nachází se místnost s oknem ozdobně v gotickém slohu sklenutým, jež se obyčejně na kaplí £ ChouStník od nápadu. vykládá. Tesné kamení, kteréž ondy rohy drželo, dávno se sŕltilo a pokrývá dno rumem a bujnými bylinami obrostlé, pravý to obraz, že jest příroda věčně krásná, a díla lidská, byť důkladnější a pevnější, do času Vedle paláce jest staveni Čtverhranné neurčitého účelu, ale právě proto se nám zdá, že tu býval mlýn samotížný, pod ninž Se také studnice nacházela. Na hradech, kteréžto v čas obléhání po dlouhý čas zavřeny byly aneb z nichž se v dobách nepokojných ke mlýnům jezditi nemohlo, bylo mlýna velice potřeba; v každém hradě býval mlýn, když ne samotížný, aspoň ruční mlýnek. Za tímto stavením přes úzký dvorec bývala vrátnice horní, odkudž bezpochyby ochoz k blízké bráně vedl; staveni to má dvě vyhlídky, na most a dolní ohradu. Hned za ní jest druhá véJ. čtverhranná k ochraně již dotčeného dřevěného mostu postavená jest skorém tak velká, jako předešlá věž, zdi však méně hrubé (něco méne než 2 m.) udělali, pončvadž by snad nebyli s místem postačili. Jako u všech věží středověkých, nacházejí se dvéře do ni nad zemí a ve spojeni byly s pavlačemi na hradbách naraženými. Dvéře vchodu zavíraly se vnitřku silnou závorou. Zajímavý jsou vedle vchodu díry ve zdí, do níž zasazeny byly trámy pavlačí. Jak do této tak i do předešlé věže vězně sázeli, v jedné z nich se také mučirna nacházela. Vězení bylo hluboké a první podlaha nad nim v rovnosti se vchodem. Z této první podlahy, z níž ještě kus břevna v rohu zbyl, šlo se po žebříku nebo schodech na druhou podlahu a z té na třetí, která byla již na vrchu věže. Věž tato CHOUSTNÍK HRAD. 75 stála na konci vnitřního hradu, při němž se na západní a jižní straně parkány nacházely. Na straně jižní zpevněna byla hradba dvěma baStami, na nichž praky a jiné jim podobné stroje postaviti se mohly. Také střílny, jimiž hradba jako poseta byla, sem a tam ještě se nalézají. K těmto hradbám přicházelo se z dotčených stavení hradských po ochozích, které běžely podlé jich celé délky a jednak k západnímu rohu paláce, jednak ke druhé věži přiléhaly. Pohled na vězení vzbudi v každém buď nelibost aneb zděšení, anobrž hrůzu, poněvadž i ten, kdo chladně rozumuje, soucitu a útrpnosti ubrániti se nemůže. A tomu se neubrání ten, kterýž z pamětí pjznal, že obyčejně a z pravidla vězením lidé vinní trestáni, a jestliže byl vzat v kázeň nevinný, anebo stalo-li se tak z libovůle, bylo to věcí neobyčejnou aneb výminkou. Začasté se za to mělo a má posud, že lidé stavův nižších odevzdáni bývali na milosť a nemilost osobám stavů vyšších, kteříž s nimi mohli podlé libosti své nakládati; ale v pravdě tomu nebylo tak. Že páni a úředníci poddaných svých hájili a kvapné a prchlivě jich netrestali, o tom se najde v pamětech ne jednoho dokladu a jeden ta kovy, týkající se Choustníka (z r. 1498), budiž tuto doložen. Hejtman Soběslavský byv na cti své uražen Košíkem člověkem služebným, kterýž na Choustníce přebýval, stěžoval si do něho u Olbrama purkrabí Choustnického, jsa té naděje, poněvadž byli oba pod jedním pánem, že se mu tfm spíše po právu učiní. Ale nestalo se tak. I mluvil jednou k Olbramovi před ko stelem Chustnickým, při čemž i pan Vejce stál a k čemuž Vácslav z Olhramovic byl za volán, takto: ,.Žalovalť sem, pane purkrabě, na Košíka služebníka tvého a prosil sem tebe, aby mne v tom a>man želky mé litoval, neb jest mě nešlechetné i manželku mú zhanél a žct toho věřím jako dobrému člověku, že toho litovati budeš a karati jej bu deš, neb jest mě nešlechetně zhaněl i manželku dávaje mně padouchy zv . . . é nešlechetné a manželce mé lhářky a "V Gotické okno na Choustníce. k ... y k......é. I nezdáloť se jeho z toho karati a mne v tom litovati ani tomu vě-řiti, cožť sem nafi žaloval, než abych to naň provedl; i teď svedomie mám a ted naň to provozuji před těmito dobrými lidmi " Vácslav z Olbra-movic slyše tu řeč a jsa prvé svědom Košíka, že jest všechen nešlechetný a utrhač dobrých, mluvil k panu Olbramovi vedle pana Vejce, aby Košíka toho trestal a jej vsadil a k tomu připravil, aby přijda do domu páně hejtmanova prosil pana hejtmana i paní manželky jeho pro Bůh, pro matku'boží, aby jemu toho odpustili, co jest proti nim nešlechetně, nepravě mluvil. A Olbram slíbil tak učiniti a jej hned k tomu připraviti. — Hned za druhou věží přicházelo se do tak řečeného parkánu, obsahujícího pouze ulici tu užší, jinde širší. Hradby ty byly stavěny 11a svahu hory, proto jsou mnohem vyšší z venkovské než z vnitřní strany, ale ovšem byly mnohem nižší nežli vnitřní hradby, které dolní ohradu zavíraly, a to proto, aby obhájcům na zadních stranách stojícím nepřekážely. Tento parkán měl dvě branky vedoucí do dolní ohrady (nyní zazděné). Z parkánu se též do příkopu choditi mohlo. Dotčenými brankami se v čas potřeby z dolní ohrady k těmto částem kratší cestou choditi mohlo; a jestliže nepřítel až do dolní ohrady se dostal, tudy na něj vypadali a s výše položených částí dolní ohrady jemu od zadu naft házejíce velikou škodu způsobiti mohli. Aby se nepřítel zlezením hradeb do parkánu dostati nemohl, totiž aby se k nim ani nepřiblížil, byl na této straně hrubý, z balvanů sestrojený val, na němž ploty byly naráženy. Avšak na východní straně mimo hrad byl ještě jeden předmět, o nějž si obléhající své lebky marně rozbíjeli. Za koncem zadního hradu a za příkopem stojí na skalisku na tu stranu ke Mlýnům čtverhranné stavení, nyní docela shořené a sřícené, jehož zdi co do hrubosti přes 3 m. měří. Stavba tato, samostatné tvrzi se podobající, bezpochyby již na konci 15. neb na počátku 16. století spustla, když ji již tak nutné potřebí nebylo; že nejdříve ze všech částí hradských spustla, dokazují skrovné její zbytky omšené a obrostlé. Ze zadního CHOL'áTNIK H H AD. hradu se k ni bezpochyby po dřevěném mostě chodilo, avšak bylo-li zle, obhájcové most ten za sebou spálili. Jak se zdá, měla tato trefí véž hradu své zvláštni jméno, řikalo se ji tuším Kokot. Chuustnik jest jako pannou mezi pevnostmi středověkými; pokud nám známo (a že bychom o dobytí zajisté zprávy v Třeboňském archivu měli, jisto jest), nikdy dobyt nebyl. Tvrdost svou děkoval hrad Choustník dílem neprístupnosti místa, dílem dobrým hradbám, dílem své válečné úpravě či tak řečené armatuře. Jménem tím značí se vSechno to, což obranu hradu podporovalo; tedy všecko vystrojení hradeb a zásoby zbraní. Měl-li hrad holé zdi, podobal se ve smyslu středověkém již pustému hradu; měl-li býti k obrané schopen, narazily se na hradby pavlače či tak zvaná zábradla, obyčejné střechou krytá a z hradby ven vynikající, a to tak, že podlaha z pouhého trámoví se skládala. Otvory mezi trámy se nacházejícími mohli obráncové házeti dolů kamení, klády a j. podobné věci. Ty a takové pavlače šly také po stranách některých staveb hradských, tu, kdež toho potřeba byla. Ke hradu patřivaly též rozmanité zbroji, jsouce věcmi, jak nyni říkáme, inventárními. Kdykoliv přišel nový purkrabě, zdělány dvě cedule a sepsáno na to vše, co na hradě před rukama bylo; jednu z nich nechal purkrabě za sebou, druhou pak odevzdal pánovi. Jestliže pak úřad svůj vzdal, srovnány obé cedule mezi sebou i se zásobami na nich psanými. Ve 13. století měliť asi na Choustnťce tolik, kolik staré válečnictví římské aneb počátky tehdejšího válečnictví nového poskytovaly. Každým způsobem byly tu veliké neb strojné praky (machinae), způsobené tak, jak toho návod podává římský spisovatel Vitruvius. Na Choustníce byly nejméně tři, dva z nich „založeny" (trochu do země zahrabány a kamením obtíženy) na baštách předního hradu, třetí stál na konci hradu zadního. Téměř každé hodiny (ovšem jen v čas obléhání) z nich vyhazovali veliké kameni; příliš čerstvě to tudíž nešlo, poněvadž přivalováni těžkých kamenův a napínání lžice prakovní nemálo práce stálo ty nemnohé osoby, kteréž ke službě prakův přikázány byly. Na zadní baště na východním konci hradu stávaly snad toiyíe neb totachy. Názvem tímto, patrné z nějakého cizího jazyka vzatým a co do smyslu svého zatmělým, značily se hrubé a těžké stroje, kterými se kamení veliké metalo. K vyzbrojeni náležely potom také luky, kuše a samostříly. Jak luk vypadal, jest vůbec známo, a každý si jej snadno z habrového dřiví udělati může. Kuše a samostříly (arcubalistae, balistae) potřebují již Širšího výkladu, aby se účinku jich dobře vyrozumělo. Části jich byly předně lučiště, skládající se z několika silných a pružných dřev neb rybích kostí koži potažených, aneb (od 15. století) z několika užších lučišť ocelových, za druhé socha (franc. arbrier) čili dřevo úpravně přiřezané, skrze něž lučiště bylo prostrčeno a dobře připevněno, za třetí tětiva hrubá, ze silných střev spletená, konečně ořech neb kolečko pohyblivé, na němž dva vruby se nacházely. Střílelo se pak tím způsobem, že se tětiva natáhla nebo napjala, až se dostala do jednoho vrubu dotčeného, a tak znapinaná kuše mohla se i nějaký čas nositi; chtél-li kdo vystřeliti, přiložil šíp na ořech, ořech otočil, a tětiva s velikou silou vyšvihla Šíp ven. Takhle se arci daleko dostřelilo, ale práce s tím bylo dosti, neboť největší obtíže dělalo napínáni lučiště a zadržení ořechu, k čemuž ještě zvláštní přístroje a napínadla bývaly. Ke spouštění ořechu býval ve zpod sochy jazýček s pérem, k napínání bylo kolikero strojův. Původně se napínalo kozí nůžkou či strojem ze dvou pák se skládajícím; jedna z nich se založila pod sochou nebo na jejím konci, druhá zachytila tětivu a napjala ji. Později mívali hevery a kolovraty čili přístroje s rozličným zoubkováním a drábky, kteréž tětivu zachycovaly. KtkVy pral Natahovaní samostřílu kolovratem. Kolovrat. Snmosth'1 neb kuše. CHOĽSTNIK HRAD. 77 sineiiMi) • ba var ja Ačkoli kuše až do to. veku v užíváni zůstaly, přece záhy nahrazovány xfřelbou s prachem. Za panováni Jiříka Poděbradského byla na Choustnice hrubá i malá střelba a jiných válečných potřeb s dostatek. Byly tu předkem dvě houfnice nebo střelba o jedné hlavni Širokého ústí na loži o 2 kolách, kteréž se ze zadu nabíjely. Vyhazovaly se z nich koule z kamene tesané, jichž se na hradě 3 kopy nacházely. Pak zde bylo 21 píšCal čili pusek železných nosných, které teprve za tohoto století všeobecně užívány byly. Nasazeny bývaly na dřevěné bidlo, jež jeden v ruce držel, druhý pak střelec prach na pánvi zapaloval. Samo sebou se rozumí, že nabíjeny od předu. Aby se z nich výdatné vystřelovat! mohlo, měli na Choustnice 105 liber olova, jež se bud v kulky přelévalo nebo na kusy rozsekávalo. Prachu bylo jeden a půl centnéře, a kdyby zásoba ta vystačiti neměla, byly tu ještě 5 ct. salnitru a 2 ct. siry. To vše bylo připraveno na jistou dobu; trvalo-li obležení déle, bylo se pánu o to sta.ra.ti, aby více zásob na hrad dodal. Také Sipův, jež se z kuší vozných aneb nosných aneb jakkoliv jinak vystřelovaly, byl dostatečný počet. Nasazených šípův, to jest takových, kteréžto již na násady neb šipiště naraženy byly, bylo 29 kop, nenasazených čili pouhých hrotův 60 kop. A toho přece nebylo dosti, neboř 100 kop šípův mělo se sem ještě z Třeboně dodati.1) Z r. 1558 máme poslední zprávy o vyzbrojení Choustnlka a o všelijakém nádobí, kteréž se tu nacházelo. Prachu střelného byl tu dvojí druh, jednoho půl soudku, druhého půl čbera, síry pak na neckách. Ty staré koule železné, které tu byly r. 1470, bezpochyby se v nějakém koutě válely. Potřeba jich nebylo, poněvadž se jimi již nestřílelo, avšak tu byly 4 kusy olova na slévání koulí. Střelná zbraň byla rozličná, ale veskrze jen malá. Bylo tu 30 ručnic, kteréž se podobaly piJCalám svrchu popsaným; jméno své proto měly, poněvadž se v ruce držely a zapalovaly. Pak tu bylo 33 hákovnic čili ručnic takových, kteréž měly na pažbě hák, jímž se při střílem! do dřevěného kozlíku (neb vidlb vraženého přede střelcem do země vložily a upevnily. Měly to dobré, že je jediný střelec vypaloval, avšak pořád po starém způsobu kr.otem rozžhavený7m. Čtrnácte takových hákovnic leželo na násadách, na způsob dět. Jakýsi pokrok vidéti bylo v tom, že tu méli několik rhákovnic samozapalovacích," t. j. takových, které se mohly zámkem a křesacím kamenem vypalovati. Čtyři z nich byly dobré, jedna byla zkažena a na druhé byl zámek odňat Také starodávné zbraně tu něco bylo, poněvadž se jí užívalo dílem k obhajování hradeb, dílem k honění zvěře. Šípův tu byl jeden soudek, pak množství šipišť, 22 toulcův a jeden kolovrat, aby jím střelci kuše své napínati mohli. Kuší tu nebylo, poněvadž je manové a poddaní službou ke hradu zavázaní sami přinášeti povinni byli. Jeden hřebík prakovní byl tu zůstal od starých dob a zapsán jako pouhá inventární věc, poněvadž tu prakův již nebylo. Všelijakého nářadí potřebného na hradě tu také byl dostatek, a to: jeden moždýř měděný s palicí, jeden perlík železný' (veliké kladivo), dva oškrdy k okresávaní mlýnských kamenúv, dva rožny, jimiž vězně do vezení sázeli, vidlice na povčžcni masa, hák, 3 stnrd zAmky, 6 zámků velikých, 4 élenky řetězů, železný klín, motyka, nosatec, železná hůl, dvě palice železné, dvě lopaty železné a konečně venhák či sochor s hákem železným. Do inventárních věci počteny konečné i 4 stoly, dva čbery měřicí, hodiny zrušené, dvéře železné. Odstupující purkrabě zanechal nástupci svému 8 pecnů chleba a sud osmivěderní řídkého piva, a ty proto také do inventáře zapsány; neb když i nový purkrabě po čase úřad svůj vzdával, musil se jimi vykázati. ') Arch Tieboň. odd. hist, k r. 1470 78 choustník hrad. Ma takových hradech, jako byl Choustník, bylo železa, chleba a piva dosti, ale papíru málo; tak svědčí list psaný Vácslavovi Albinovi z Helfmberka, kéincléři na Krumlově, tohoto znění: Službu svú vzkazuji urozený pane Vácslave kanclíři pane mně laskavě příznivý! V. M ti. předkem zdraví a při něm i jiného všeho dobrýho toho bych vám věrně rád přál. Ted V. Mti. z poručení J. Mti. panskýho po tomto formanu odsílám 36 ručnic a 30 sedel, náležejí J. Mti. p. Vilémovi. I račte je dáti ouaďiti du jjříjezlu J. Mti. panský hu a formanu nectít se dá vobrok na koně jeho, neb sice sem já formanu zaplatil. A při tom V. Mti. jáf to velce prosím, že nám ráčíte po tomto formanu rys papíru odeslati, neb žádného nemáme. S tím všemohúci pán Bůh rač dáli všecko dobré. D. v Soběslavi v sobotu před sv. Martinem. Jan Agnicský, písař C h o u s n i c k ý. 2. Dějiny. akladatelé hradu Choustníka, páni po něm jmenovaní, pocházeli snad z velikého rozrodu českomoravského, jenž na štítě svém lekna jako znamení rytířského užíval; naši páni však, znamení toto brzo opustivše, vzali si na štít v modře rebrík zlatý.') Předkem pánův těchto byl Beneš z Choustníka, v letech 1252 až 1262 připomenutý, jehožto všichni potomci Beneši se nazývali, tak že jest nesnadno přesný jich vývod sestaviti. V držení hradu se nacházel potom Beneš z Choustníka; r. 1282 připomíná se mezi samými Vítkovci, z čehož souditi lze, že vešli v přátelské svazky s mocnou rodinou touto.") Roku 1318 připomíná se Beneš z Choustníka, který pohnán byl k soudu zemskému od Viléma z Vožice, jemuž byl loupeží Škody s 60 hřiven stříbra učinil, pobrav mu koně a hotové peníze. Sotva byl! totožný s Benešem předešlým, nýbrž spíše s následujícím, jenž Arnošta syna Hroznatova strýcem svým (patruus) nazývá. Hrad Choustník patřil totiž tehda dvěma bratřím, Benešovi a Janovi, kteří se on tak rozdělili, že vzal každý z nich polovici hradu. Z neznámých nám příčin vidělo se oběma polovici svou prodati a v té príčine přišli roku 1322 k panu Petrovi z Roiembtrka na hrad jeho Pribénice, kdež smlouvy trhové mezi stranami dne 28. dubna dokonány. Jedním listem postoupil Jan polovice své panu Petrovi, vymíniv si, že mu Petr na místě peněz jiných zboží postoupl, které by Janův strýc Arnošt vyměřil; změna ta měla do příštího svátku sv. Jana Křtitele (24. června) v platnost vejiti a ustanovení Arnoštovo takové váhy míti, že jí Jan pod ztrátou své polovice Choustníka poslouchati měl. Za rukojmč postavil Jan Závise z Robné (strýce svého), Přibyslava z Kosové Hory a Sezemu z Ústí, oba Vítkovce, a ustanovil, kdyby měl zemřlti před dokonáním řečené směny, že zboží ta, která by mu ve směně připadnouti měla, maji býti řízena strýci jeho Arnoštem a Závisí, a kdyby i Arnošt zemřel, Závisí samým. V táž slova vzata i listina, jíž prodal Beneš druhou polovici hradu, toliko jiní rukojmě postaveni, a to Vlček ze Sedlce, Jeník z Mezimostí. Bohuslav z Malovic, Diviš z Dobronic, Čeněk ze Stranně, Předvoj ze Lhoty, Mikuláš z Podnavce a Vernéř z Pořešína; Jenec z Cižkrajova měl se stati vladařerr. zboží Benešových, kdyby před časem zemříti měl.3) Není pochyby, že Petr bratřím dal směnou panství Prčické a některé statky v okolí Chlumce nad Cidlinou ležící, neboť zde pánové z; Choustníka pozdější stále usedlí byli; také jim patřil hrad Hradiště řečený Hermanův Choustník po panu Heřmanovi roku 1370—1402.4) Pan Petr nabyv Choustníka, připojil k němu panství své Soběslavské a držel oboje pokojné až do své smrti (j- roku 1,147). Synové jeho Petr probošt kostela Pražského, Jošt, Oldřich a Jan drželi z počátku Choustník nedílně. Odměnou za zásluhy otce jejich učinil jim císař Karel (r. 1349, 1. června) tu milost, aby po celý čas jeho panování jen 300 kop berně ze svých panství a zejména i z Choustníka platili.5) Od pánův z Hradce tehda zadlužených koupili bratří r. 1364 městečko Deštnou a vsi Březinu a Jižnou a připojili je k Choustniku; asi v ty dohy Křeč a Černovice získali, neboť as od těch dob se vyskytují páni z Rožemberka jako kollatorové obou těchto far. Roku 1365 vyměnili bratří od Vernere ze Srdova pozemky ve vsích Opalicích, Čertyni, Záluží a Pěníku (na Krumlovsku) za 3 lány role v Koz-micích a 80 kop grosuv. Roku 1379 nadali tři bratří (an byl Jošt r. 1369 zemřel) faru Chustnickou, aby mohl farář z důchodů nově nabytých i ve Mlýnech kněze sídelního chovati. Purkrabí byl na Choustnice r. 1382 jakýsi Damian z Izaru. Od těch dob, co se rozdělili o panství (r. 1374), držel Choustník Oldřich sám, sdíleje vládu nad ním se synem svým již zrostlým Jindřichem; oba prodali r. 1388 dne 8. prosince ■) Dálin il di, při dobytí Milána (rozuměj za Fridricha císaře) -Poděbradští že prví na z cd lézti směli, proto sl na ščit od jesaře rehfi vzeli.« 3| Emler, rtg. 547. ') Archív Třeboňský. 4) Viz šíře Pam. Arch. VIII. 108—304 a děje Hradiště. 5) Pangtírl, Gold. Urk. 3o,B. Véž Chaustnická. CHOUSTNÍK HRAD. 79 Jifirau faráři Choustnickému jeden lán poplatný v Chustnici, ze dvou dřlův se skládající. Odkázav Oldřich poslední volí svou 10 kop Jenečkovi purkrabí Choustnickému, zemřel r. 1390. Panství Choustnické obsahovalo za pana Oldřicha kromě hradu Choustnika ves Svatavu, městečko Cernovice, vsi Vlkosovice, Bohdalovo pole, Včelnici (Včelničku), Bránu (?), Dobešov, Vlčeves, Hojovice, Krtov, Chrbonín, Kajetin (tak říká lid posud), městečko Mlýny, vsi Předboř, Psář, Čikvasovice, Choustník, Lhotu Rytovou (dlouhou), Višněvice, Hrádek (u Černovic), Zárybník (dvůr), Kozmíce, Jemník, Hřebín, Tu čapy, Benešov, Hrádek (u Pacova), Zhorce a Ondřejovice.') Jindřich z Rotemberka znám jest pro dlouho trvalé své spory s králem Vácslavem a stranou královskou; za doby té nepokojné zdálo se královským, že by mohli opanováním nějakého hradu k panství a penézům přijití a také obmysly královy podporovati; takového úmyslu o ztečení Choustnika dočetli jsme se v udání zločince Motyčky, který pro loupení na silnici v Soběslavi mučen jsa vyznal, že když byl jednou se Suchým Čertem (pánem z Kunštatu) v Německém Brodě, mladý markrabě moravský (Prokop) prý se ho velmi pilně tázal, jestli by kterého páně zámku mohli dosáhnouti a zvláště dobře li hradu Choustnika a mé-sta Soběslave chovají. Úmysl tento nemohl býti proveden, poněvadž Rožamberští hrad svůj s ostražitosti chovali. V posledních letech vladařeni Jindřichova (od roku 1409) byl purkrabí na Choustnice Jan z Kraselova a zůstával v úřadě tom i r. 1413, když byl pan Jindřich již mrtev, poručiv děti své a statek svůj panu Čeňkovi z Vartembcrka; Janovým nástupcem byl Lipolt z Kraselova; před ním učiněn r 1418 seznam klenotů v klášterův Krumlovského, Třeboňského a Vyšehradského, pánův z Rožemberka atd. *) Vrtkavá a nestálá povaha páně Čeňkova ukazovala se brzo i na mladém Oldřichovi, synu Jindři cha, jehož Čeněk u sebe vychoval a potom se strýní svou Kateřinou oženil. Oldřich sice za příkladem Čerikcvým přilnul k vyznáni hu sitskému, také kněií pod obojí na svých panstvích dosazoval, ale když r. 1420 na stranu katolickou a Sigmundovu přestoupil a před nové založeným Táborem hanebně poražen byl, popuzen jest k takové zuřivosti, že dal všecky knězi pod obojí na svých panstvích schytati ohavné mysli volal ještě k sobě Tábory k jednání na hrad Choustník, a když oni přišedše žádali na něm příměří, odepřel jim ho; též se sám králi přiznal r. 1426, 9. února, že prý Písečtí a jiní ani k němu nechtěli na jednání přijití, mníce, že by hrdly svými bezpečni před ním nebyli. Nicméně se moc Táborův den co den tak zmáhala, že v listopadu r. 1426 Oldřich rád byl, když mu Táboří dopřáli přiměří až do vypovědění předběžného, jehož oprávcem byl také Jan z Kraselova, purkrabě Choustnický. Prímerí s Tábory se potom po kolik let rušila a opět obnovovala za Petra od Dubu (r. 1430, 1436—J437) a Litvína z Nemysle (r. 1432 a 1439), purkrabí zdejších. Po bitvě u Lipan (r. 1434) ulehčilo se sice panu Oldřichovi, poněvadž moc Táborská jednak bitvou touto, jednak také některými vítězstvími, jichž Oldřich nad Tábory dobyl, ochromena byla. V těch bojích také posádka hradu Choustnika rozličné výpady činila, ano i pánův mírnějších strany pod obojí nešetřila, což nahlížíme ze psaní d. 5. července roku 1436, kterýmž napomínal císař Sigmund Oldřicha, aby nahradil škodu, kterou lidé jeho s hradu Choustnika Menhartovi z Hradce činili, pobravše mu dobytek a zahnavše jej na hrad Choustník. Koupiv Oldřich r. 1439 od Mikuláše z Hořic ves Čikvasovice, kterouž k Choustnicku přivtělil, upadl brzo v tuhé spory s obcí Táborskou, které vznikaly jednak z nepokojného sočeni tehdejší doby, jednak z příčin nedůvěry mezi stranami panující. Pešek, písař Táborských, zapomenuv se nad povinnosti svou, vešel v tajné srozumění s pánem Rožemberským a jeho Náhrobek nějakého pána z Choustnika z poč. 14. věku. a po svých hradech rozsázeti; někteří z nich seděli také na věži hradu Choustnika.3) Nepohodlné Oldřichovi sousedství Táborův demokratických stalo se mu brzo nebezpečným, když Táboři hrady 1 řiběnické opanovali, potom se i Soběslave zmocnili a konečně i městečko Deštnou vypálili. Za tou příčinou vstoupil Oldřich s Tá bory o sv. Martine r. 1420 v při měří až do masopustu, tak aby čtyři známé články Pražské prů chod měly na panstvích pánových. Od těch dob Oldřich veřejně Táborům odolati nemohl pro jejich velikou sílu, než „což jediné kradí mohou okolo vojsky i také jinde," kázal překážeti. Jak se sám Sigmundovi přiznal, nesměl je věšeti jako dříve, ale podtaji koho lapili, toho utopili neb umořili. Při té ') I rtiár Rnzemh vyj Truhlářem. Deštná, Křeč, Ceteraz a j. se neuvádějí, 7i Panpcrl, Gold (Jrk. 3ř4o. 3) \ iz siře dčje Pribčnic. Hrady a zámky České IV 1 2 8o CHOUSTNÍK HRAD. písařem Janem ze Srlína, jenž v ochraně své zachovával hrad Choustník; od těch dob Pešek pánu válečné a příměrné výstrahy dával k jeho zisku, ale Táborským ke škodě. Pešek a Srlín mívali porady v tajném pokoji, Srlín jakéhosi Pechovce ku Krchlebci na Choustník zjednal a tu jemu mzdu peněžitou a „cedule ocasem" dal k pálení města Tábora, také z Krumlova na Choustník Petrovi od Dubu a Maxantovi poslány zápaly, jichž Pešek upotřebil v Táboře k zapálení sousedských domův, ano i onoho, v němž sám bydlel. Srlín obdržel nad to od pána svého tráveniny a měl se postarati, aby se to v pernících neb v jiných pokrmech vladykám okolo Tábora a ve vině po vozotajích do Tábora dostalo; takovéto víno pijící že prý ústa osypána miti budou, zpadnou a otráví se. Mévše Táborští Peška v podezření, jali jej, vsadili do vězení a právem útrpným se ho tázali; zvěděvše pak o jeho sroizumění se Srlínem, číhali naň ve plotech několika honův blízko hradu Choustnlka, přepadli jej (16. dubna r. 1441) a jatého dovezli na Tábor. Pobravše mu také statek, kázali jej na Táboře zmučiti nanejvýše, že jedva živ zůstal, a tak jej připravili ukrutnými mukami k tomu, že o všech úkladech proti nim strojených seznal (a snad i více); potom jej uvěznili, ačkoli se o jeho propuštění Oldřich z R_ožemberka a Mikuláš Trčka z Lípy pričiňovali. Když později přece propuštěn byl, vytýkal Táborským, že jej zajali pro křivé nařčení, a ohrazoval se proti rčení, že by byl míval nějaká srozumění s někým na Táboře (r. 144,3). P° vyznání Srlínové počaly tuhé půtky mezi Rožemberskými a Táborskými; tito brali Soběslavským na silnicích, jímali je a některé z nich mučili, aby vypravovali, nač by tázáni byli; také přijímali k sobě „lidi neřádnéL a zběhlé z panství Choustnického, ačkoliv purkrabí Vitou ze Rzavého napomínáni byli, aby je zase vydali. Škody, jež Táborští a jejich služebníci na panství Choustnickém činili, nebyly malé. Konečně učinil Hynek Krušina ze ^Vamberka, hejtman kraje Plzeňského, o nějaké části těchto sporných věcí mocnou výpověď dne 14. července r. 1442, a o jiné věci položil jim rok do Nepomuka, pak 16. srpna obě strany se smířily. Smíření toto nebylo však nikdy upřímné a ne/:abránilo všelijakých malých půtek, k nimžto dala příčinu násilí rozličná z obou stran páchaná. Roku 1442, 25. listopadu hrozili Táborští purkrabí Choust-nickému Vítovi, poněvadž zbraňoval knězi Táborskému v Miličíně kázati a svátost oltářní pod obojí způsobou rozdávati. V následujících dobách dopisovaly si obě strany o propouštěni lidí svých zjímaných a vydání jich na rukojmě (r. 1443). Také se přeli o honěni zvěře a lovení ptáků blíže Soběslave, Roku 1446, 1. ledna žalovali Táborští Oldřichovi na kněze Sigmunda, faráře Miličínského, že jejich kněží kaceřoval v Miličíně, čehož když oni se svolením Rožemberským trpěti nechtěli, on se odebral na Choustník a pobyv tu nějaký čas, bral se do Soběslave, kdež opět nepřestával kaceřovati přijímající pod obojí způsobou. Roku 1447 psány jsou z obou stran listy pohrůžné a hanlivé, i dával potom (18. července) purkmistr Nového města Pražského panu Oldřichovi výstrahu, by své zámky dobře opatřil, neboť zamýšleli prý Táboři po sklizení obili Rožemberské hrady přepadnouti; pročež po té výsítraze Oldřich se na pozoru měl a v červenci pana Eicingara žádal, aby jatých Táborův na mukách se vyptával, zdali něco proti němu obmýšlejí Skutečně na podzim tohoto roku Táboři se počali bouřiti proti Oldřichovi, protože spojenci jejich Smilovi z Křemže hlavu stíti dal, že by však proti nějakému hradu páně, zvláště proti Choustniku něco byli podnikali, není zaznamenáno. Když Jiří z Poděbrad uznán byl (r. 1452) za správce zemského, Táborskému spolku zasadil ránu smrtelnou, čímž zbaveno jest panství Choustnické souseda nebezpečného. Obdržev Oldřich z Choustníka poselství o obležení Tábora, radostně psal (r. 1452 v srpnu) synu svému Jindřichovi do Rakous, že s hradu Choustníka zřítí bylo, jak Táboři stodoly škodné bořili a pálili a jak vojsko Poděbradské u Chotovin se rozprostíralo, však že ve vojště voláno jest bylo slovem páně Jiříkovým, aby na panství Choustnickém neškodili a toliko požívali co možná nejskrovněji. Byl v ty doby purkrabí na Choustníce Vít z Rovného (7), pánem Choustníka potom Oldřich nebyl, ačkoliv ještě na živu zůstával, nýbrž vladařství synu svému Jindřichovi postoupil; když pak tento v lednu r. IJ57 ještě za živobytí otcova zemřel, následoval vladařství bratr Jan. Ten si zavedl na panstvích svůj řád a úřad purkrabský na Choustníce svěřil t. r. 14. října Vítovi ze Rzavého, tak aby byl sám patnáctý branný na hradě a měl na pomoc 6 hlásných, kteří z práva hlasití měli na hradě; od chování hradu a čeledi obdrželi na rok 150 kop platu, k tomu 400 čberův ovsa, roboty v Chrboníně, popluží u hradu, louky některé, rybníčky a potoky. ') Při tom postavena výminka, kdyby Vita pánu hrad Choustník postoupiti měl buď o sv. Jiří, bud o sv. Havle, že má čeloď odbytí a hrad pánům s celým pololetým úrokem zase postoupiti. Při purkrabí byl ještě Petr Maxant písařem důchodním, Olbram ze Štěkře druhým purkrabí a Jan z Libochovan písařem úředním. Asi v ty časy podřízeny jsou úředníkům zdejším také vsi bývalého panství Přiběnického, pokud právě nebyly zastaveny. Roku 1459, 31. srpna zastavil Jan všecka svá pianství, zejména i hrad Choustník a město Soběslav s příslušenstvím svému bratru Joštovi, biskupu Vratislavskému, ve 200,000 kop. gr. č. až do konečného l) Viz Veselého spis na sir if>. CHOUSTNIK HRAD. dluhu splnění; stalo se tak, aby Jan tou sumou závady rodu ve válkách husitských vzniklé vypravil-Kromě toho vidělo se Janovi mnohé úroky na panství Choustnickém zastavovati, což vše asi 5000 fl. uh obnášelo. Zastaveny úroky na př. r. 1457 v Krtově, r. 1458 ve Veselí, Olšově, Rípci, Lhotě Fridlinové, Mnichové, Čikvasovicích, Chlebově, Cerazi, r. 1459 v Křeči a Svatavě, r. 1462 opět v Křeči. Purkrabími byli potom na hradě r. 1463—1464 Vilém z Kozího, v říjnu r. 1464 již Pavel z Prahy (před tím Détřichovec řečený, někdy purkmistr Xovoměstský v Praze, jenž r. 1448 před Jiříkem z Poděbrad z Prahy utekl do Jindřichova Hradce). Když se počala jednota panská proti králi Jiřímu bouřiti, zůstal Jan, ačkoliv byl katolík, věrným přívržencem královým, tudíž pokládán byl za nepřítele jednoty panské a katolické a škoděno mu od ní všemožně. Když pak 20. dubna král Jiří vydal list odpovědný Zdeňkovi ze Šternberka, hlavě buřičův, staly se veliké přípravy k opatření Soběslave i Choustníka, objednáno olovo, přikoupena síra a pracováno zvláště pilně na opevnění města Soběslave. Po těch výpravách poslal také Jan Zdeňkovi ze Šternberka a Jindřichovi z Hradce listy odpovědné (23. května), téhož dne rozkázal tajně Pavlovi z Prahy, úředníku Choustníckému, aby opatřil pokrm pro 60 koní, kteří na hrad Choustnik přivedeni budou. Dne 30. května dal i král Jiří Janovi list záškodný až do 400 koní, t. j. slíbil, že vynahradí Janovi veškerý žold a náklady na lid jízdný ku potřebě králově chovaný. Dne 3. června tázal se Jan Jana Bolechovce ze Šatavy, hejtmana na Choustníce, mnoho ii branných i jiné čeledi na Choustníce bylo, a rozkázal při tom, kdyby potřebí bylo, aby ještě více čeledi přijal do služby a jmenovitě aby jezdecky připraveni byli tři služebníci páně; konečně mínil pán, že snad nebude třeba těch sedm soudků prachu dobrého ještě o dva soudky a sanytr až do 20 soudků rozmnožiti, než kdyby chtěli, aby hrad dobře opatřen byl, aby o ty potřeby obeslali Řehoře, hejtmana Třeboňského. Bolechovec žádal na pánu, aby dal dělati kulky do píšťal a hákovnic, též 1000 ručníkův (t. j. ručnic). A poněvadž se za těch dob na hradech ustavičně pracovalo a opravovalo, žádal hejtman, aby mu pomáhači, zedníci a jiní dělnici posláni byli. *) Ačkoliv byl Choustnik sám tvrdý a Soběslav dobře zpevněna, přece štěstí válečné Janovi nepřálo, poněvadž nebyli lidé jeho vždy opatrní. Po porážce, kterouž Zdeněk Rožemberským připravil, usadil se dne 12. července v Jihlavě a odtud činil mnohé záhubné jízdy na statky Rožemberské, pročež pán pěší i jízdné pfijímati musil na žold v takový počet, že na týden 269Y2 kopy gr. dostávali. Sesíliv se takto, ačkoliv na panstvích nemalé škody utrpěl, zamýšlel také na nepřátele udeřiti a protož před koncem měsíce července obehnal a dobýval Jindřichův Hradec, kterýž byl jedním z hlavních sídel jednoty panské. Ve středu dne 5. srpna [467 rozkázal služebníkům a jiným dobrým lidem, aby příštího dne dostavili se s vozy vojensky u Soběslave i píce aby sobě na 2 neděle vzali a na Nový hrad táhli, což se však nestalo, poněvadž mnozí pro zadrženou službu ze Soběslave jiti nechtěli a pro dluhy v hospodách ani nemohli. Na Choustníce se silně zbrojilo, nebo dne 12. září nařídil Jan Jindřichovi z Vražného, purkrabí, a Pavlovi z Prahy, úředníku na Choustníce, aby všickni, kdož by mohli pro mladosť a starosť, na hotově byli i s vozy tak, by vždy při 15 pěších byl jeden vůz, a vozy, třeba nebyly vojenské, aby byly jakékoliv, třebas i s rebrinami, a píce v zásobě na týden; nicméně i zemane Rožemberští blíže Choustníka sedící měli se svými životy a lidmi na hotově býti. Vojsko takto sebrané nemělo meškati a při obeslání táhnouti k místu ukázanému. Tu však najednou se věci mimo očekávání obrátily. Dokud Jan ležel s nejvétší vojenskou silou svou u Hradce, nepřátelé na statcích jeho činili veliké záhuby a při dovážení píce byli lidé jeho i vražděni, pročež prošiv krále o 300 koní a píci na posilu a neobdržev jí, oznámil mu, že umínil vstoupiti s nepřátely v příměří. Král sice psaním svým (21. září) hleděl ho odvrátiti od úmyslu takového, přes to Jan volán jsa od papežského legáta Rovallery nejprv do Pasová, pak do Lince (30. září) přijel a učinil s ním tam námluvu, podlé kteréž potom 9. října vstoupil v příměří s celou jednotou panskou a vypravil do Ríma posla s prosbou o propůjčení služeb božích, odpíral však tehda ještě naprosto odstoupiti od krále a připojiti se k pánům odbojným. Následkem toho přestalo dobývání Hradce okolo sv. Havla, a vojsko královské rozjelo se odtud Potom teprv roku 1468 dne 13. března dával Zdeněk Janovi věděti, že po obdržení listův bezpečných na 150 koní přijeti hodlá na Krumlov, ale 29. března navrhoval Nové hrady k obapolnému sjetí. Konečně jsa Jan klatbou papežskou poděšen, podal se 7. srpna prostředkem dotčeného legáta a některých pánův rakouských do papežské moci a vyhlásil se náchylným k míru, načež ho papež Pavel II. skrze biskupa Pasovského Oldřicha z klatby církevní vyzdvihl, ale musil dne 22. srpna odříci se krále a spojití se se Zdeňkem a 31. téhož měsíce se zavázati papeži poslušenstvím. Jakmile se věc ta roznesla mezi stranou královskou, počali Janovi královští velikou škodu Činiti; první z nich byli Táborští, kteří zase vpadali na panství Choustnické, také král kázal činiti přípravy ') Svčteckého paměti I. 94, 100. 82 CHOUSTNÍK HRAD. k potrestáni jeho. Dne 19. záři t. r Hynek Zub z Doubravice, hejtman Soběslavský, Janovi výstrahu dával o dovážení velikých děl z Prahy ke královským, kteří u Bystřice leželi a čekali prý na o-dpovědní list, by mohli na panstvích vůbec a zvláště na rybnících škodu činiti. Jakož před časy Oldřich, tak i Jan od Táborských nenáviděn byl, nebof když jim v září r. 1468 poslal služebníka svého s odpovědnj m listem svj m, byl mu tam dobrý kůň mocně vzat a horší za něho dán, pročež si obě strany o vrácení 1:ěch koní dopisovaly. Mimo to Táborští holdovali poddané na panství vybírajíce a vydírajíce od nich penú.e, a zase lidé z hradu (.houstníka, ze Soběslave a z jiných míst Rožemberských na statcích Táborských nemálo hubili a pálili Přičiněním biskupa Pasovského postoupil Jan r. 1468, 4. října (v úterý na den sv. Františka) y.dťiikovi ze S/r.mierhi, „nejvyššímu hejtmanu prelátův, knížat, pánův a obci křesťanských,J hradu Clioustníka a města Soběslave v moc a držení pouze na čas války o víru křesťanskou vedené. Více touto smluvou vy míněno bylo, le při vrácení zámkův řečených k rukám páně Janovým měly se zase odevzdali zásoby Choustník od jihozápadní strany. prachu, šípův atd. tak, jakož přijaty byly. K. zajímavé této smlouvě přivěsili své pečeti mimo řečené dva pány také Jindřich z Hradce, Jaroslav a Jan ze Šternberka, Vácslav Ťavák ze Švamberka, Jan z Kocova, Jan Rous 2 Čemin a Petr z Mikovic. Přes toto postoupeni (Jhoustníka zůstal přece Jan dědičným držitelem panství, jakož i rozkazy jisté dával (r 1469) purkrabí a pisaři úřednímu i dopisoval si také s úředníky Soběslavskými. Ano Jan také zastavoval úroky na panství, r 1469 úroky v Předboři a ve Mlýnech Jiřímu Hrobskému ze Sedlce, roku 1470—1472 ve Veselí a Mezimosti Janovi Předborovi z Radejšína., r. 1472 v Dobešově a v Benešově větším Arklebovi z Kostmíka a některým jeho příbuzným Poměr obou pánův byl tedy takový, že jeden měl hrad toliko, druhý panství a jeho důchody, každý z nich měl své úředníky. Pro odstoupení své jakož i pro postoupeni Choustníka trpěl Jan mnohé škody na panstvích svých, zvláště když vojsko královo v červnu r. 1469 zahýbalo i do Rakous a do biskupství Pasovského. Když však král Jiří r, 1469 zvítězil nad Uherským králem Matyášem, tu i Jan vstoupil s vítězným králem v přiměří na jeden rok. Ačkoli Zdeněk r. 1470 proti králi ještě šťastně v severních Čechách bojoval a i Soběslavská posádka pustívši se k Vožici a do jejího okolí, na 8 kop krav a asi 9 kop drobného dobytka zajavši Hôrni hrad Choustnický. CHOUSTNÍK HRAD. «3 dne i. července domů dobrou korisť přihnala, přece na počátku r. 1471 ochabl také Zdeněk a podnikal krále Jiřího milosť a nemilosť. Když držei pan Zdeněk Choustnik, byl tu dostatek všelijaké střelby a potřeb válečných. Zachoval se seznam jich asi z dob těchto pocházející. ') Nebyl tu jen život vojenský, neboť vedle rachocení zbraně rozlehly se tu jednou i zvuky kněží se hádajících. Bylaf tehda mezi menšími sektami náboženskými také Choustnik v 15, víku. jednota Mikulášencův, kterouž jinače nazývali Aiikulášovskou, Vlasenskou, Pecinovskou a Plačtivou, jež zamítala všechen řád kněžský a zakládala víru svou vedle písma svatého také na zvláštním zjevení, kterýmž duch svatýr osvěcoval prý bezprostředně členy její. Zvláště původce sekty té, Mikuláš, sedlák neučený a sprostý ze vsi Vlásenice, honosil se takovou milosti boží, že mu s anděly obcovati a od nich naučení brati dáno bylo; avšak i jiní věřící měli prý každý ducha svatého v sobě. ') Archiv Třeboň. CHOUSTNÍK HRAD. Asi r. 1471 jat jest Mikuláš posádkou Choustnickou a přiveden jest na hrad Choustník, kdež jej mořili hladem, že po 8 dni nic nejedl ani nepil. Mezi tím obesláni okolní páni, mezi nimi i Jiřík Hrabský ze Sedlce, pak jeden doktor a 20 knězi katolických, z nichž někteří byli z Budějovic. Do shromáždění jejich uveden byl vězeň, aby před nimi učinil vyznání víry své. Měli jej k tomu, aby přestoupil „k jich jednotě a straně římské"; neučinili toho, že bude upá.len nebo utopen; k doplnění hrůzy i kata měli pohotově. Ale Mikuláš nebyl nádoba podajná, nýbrž s nadšením, kteréž dlouhým postem jen ještě více jej rozjarilo, hotové se s nimi dal v hádáni o těle i krvi Páně a o papeži. Mikuláš sám způsobil proti sobě příkré postupování, když se hned z počátku nehrubě s úctou pronesl o papeži. Jiřik Hrobský tak velice tím byl k hněvu popuzen, že lži dávaje zaplivnul Mikulášovi obě oči, dal mu třikrát žilou přes hlavu i zvolal: „Přísahám, že dnes musíš upálen neb utopen býti!" Mikuláš potřev oči své a zaplakav, odpověděl: „Milý pane, tepete mé, a já jsem nikdy toho nemluvil, čeho bych provésti nemohl.'' Po té scené hádka mírněji dále vedena. V hádání tom jevila se u Mikuláše veliká zbehlosť kasuistická a dosti podrobná známost písma, jakouž zastavatelé kalicha 'nepopiratelné vládli. Posléze, když se do syta nahádali, tázal se hejtman doktora: „Nu, otče, co mám s ním činiti? Utopiti li jej káži, čili spáliti?" Po třikrát otázku opakoval, ale doktor odpovědi nedal, až pak po chvíli pravil: „Šacuj ho penézi. Peněz něco poživeš, a záhubě ho, toho bychom dobrým nepožili." Rekl hejtman: „Měj se dobře, Mikuláši: kážiť jisti dáti; než aby mi zaplatil oběd." Potom jej šacovali, t. j. penize od něho vzali a propustili na svobodu. Dobře poznali doktor a kněžstvo rozmluvou touto, žť; se do sporu dali s horlivým, ale neškodným blouznivcem. ') Nedlouho potom zastihla Jana rána smrtelná. Shledávaje, že jej potěšováni kněží, kteří drželi s jednotou panskou, sklamalo, a že zubožená vlasť útrapami válečnými týrána býti nepřestává, tak těžkými starostmi byl sklíčen, že až v nemoc upadl. Cítě blízký konec svůj, napsal poslední pořízení své, v němž zvláště opatřiti hleděl choť svou Annu kněžnu Hlohovskou. Byl jí sice zápisem vénným panství své Choustnické a Soběslavské zavadil, ale poněvadž táž panství na čas války zastavil, nemohl jí dosti učiniti a převedl proto věno její na panství Helfenburské, aby ho užívala dotud, dokud by Choustníka nevyvadili.5) Po jeho smrti (7 r. 1472 dne 8. listopadu) ujal vladařství rodu syn jeho nejstarši, na rozumu a zdraví nedostatečný Jindřich, jenž cítě tíži dluhův na rodu spočívající, r. 1472 dne 9. prosince platy ve Dlouhé Lhotě a Kojatíně Jakubovi z Březnice, obyvateli na Táboře, jeho manželce Jitce a synu jeho Jindřichovi zastavil. Choustník hrad zůstal však nejen v držení Zdeňkově, nýbrž i jemu za chování hradu Choustnika a města Soběslave penize vyplacovány. Roku 1474, 14. května a 26. října Vácslav ze Zásmuk, Zdeňkův purkrabě na Choustníce, kvitoval Stanislava z Přerova, Rožemberského úradníka na Choustníce, z peněz k tomu účelu přijatých. Když jednou týž Stanislav panu Trčkovi na Vlašim úrok vypravil a domů se vracel, byl od Šesti pěších obskočen a o koně a všechny peníze své oloupen. Příštího roku složil ze sebe Jindřich vladařství, nemoha dobře starosti s ním spojené snésti, a vladařem stal se sice vedle jména šestnáctiletý bratr jeho Vok, v skutku však poručník jeho, vážený svého času pán, Bohuslav ze Švamberka. Dlouhá Zdeňkova vláda na Choustníce v ten čas, kdy již válka s takovým úsilím vedena nebyla a strany ochablé sobě zvláště míru přály, byla pánům velice nemilá a rádi by byli Choustník vyplatili, jen kdyby se byl chttšl Zdeněk k tomu podvoliti. Poněvadž obě strany na svém stály a z toho vážné různice vznikaly, vzneseno jest rozhodnutí na Jana Zajíce z Hazenburka, jenž přibrav Lva z Rožmitála na Blatné a Burjana z Gutšteina na Nečtinech mocně vypověděl r. 147Ď dne 31. července: aby Zdeněk ve 14 dnech ode dne výpovědi postoupil pánům z Rožemberka hradu Choustníka i s těmi děly, branami a věžemi, města Soběslave však teprve po jedenácti letech pořád zběhlých. Nešetře této výpovědi, nepostoupil Zdeněk hradu v čase určeném a při tom se ještě nepřátelsky choval; pročež rozkázal pan Bohuslav, aby na panství Choustnickém množství lidu podlé třetího člověka proti Zdeňkovi se ozbrojilo a vypravilo. Ale Stanislav z Přerova psal dne 3. září Bohuslavovi, že určené množství lidu proti Zdeňkovi se vypraviti nemohlo, any tehda toliko městečko Veselí s Oslovem, pak vsi Maršov a Lomy něco lidu měly, kdežto ve spustlých vesničkách okolo Choustníka „druhdy dva člověky k dostání by byla." Nicméně psal dále Stanislav, že se piřikaz ten splní, neboť mnozí dobři lidé a zvláště zemane okolní tomu se byli divili, že nepravost a svévolnost Zdeňkova tak dlouho se trpěla. Před tím (2. září) byli Šternberští v městečku Deštném 7 stodol a jeden dům spálili i něco dobytka zajali, pak v městečku Cernovicích všecken dobytek zajavše, odtud jej pryč na Vikařec a) odehnali. Nedlouho potom přece úředníci Šternberští bojíce se lidu rozzlobeného z hradu odjeli, poručivše jej jednomu hodnému pacholkovi jménem Hanušovi. Správcemi hradu za vlády Šternberské byli roku 1469 Mikuláš z Tučap ') Časop musea r 1876, str 56—58 (Mikulášenci .. 4. — 1.,._-1..' , 1...'. 1. ~—Zf - ---1— -----\ T.. -1. I Tri. ----* 1 V- I- — - 1___ 111h3h.oäjl1i 1UU 1\^'/.Ulil LJÍ_1^P. y OULC^UV dl y j ĎpISC 111J L11 K.u piUlIAVALll ^ l U L ^ U \ - JúK JJlUUŕlJ VUK IUKU I .] Oí ), 17. července ves Cetoraz s podacím kostelním, lesy Vlčím vrchem a Žernovcem, vsi Zahrádku, Vintířov, s mlynářem Pešem a lesy Bukovcem a Šimním, ves pustou Moudrov') Janovi z Vojslavic, Bohuslavovi Malovcovi z Pacova a Bohuslavovi Ojířovi z Očedělic. Roku 1493 postoupil Vok, jsa chorobou stížen, vladařství bratru svému Petrovi a zůstaviv si panství Třeboňské, tu sobě obyt až do své smrti vyvolil. Za něho byli purkrabími na Choustníce r. 1480 Vácslav z Olbramovic, r. 1482—1483 Jan z Nemysle r. 1487—1496 Vácslav z Třebomyslic; tento r. 1496 učinil vyznání o hranicích mezi Vřesnou a Žlukovem.2) Za vlády pana Petra není nic 2námo o dějinách hradu, toliko se ví, kteří úředníci jej spravovali; když se totiž stal Vácslav z Třebomyslic hejtmanem na Soběslavi, uvázal se v úřad purkrabský na Choustníce Jindřich Olbram ze Štěkře (r. 1499—1502), r. 1519 byl zde purkrabí Víta ze Rzavého. Ještě před smrtí pana Petra (f 9. října r. 1523) vládl na Choustníce Jindřich z Rolemberka, syn Voka zemřelého, což se stalo tímto způsobem. Petr chtě zrušiti starodávný řád nedílnosti v rodě Rožemberském panující, tak aby o statcích svých volně říditi mohl, nacházel největíií toho překážku ve čtyřech synech Vokový'ch Janovi, Joštovi, Petrovi a Jindřichovi; z těch sice mu byl Jan nad jiné milý a obdržel od něho kolik důkazův strýcovské náklonnosti, ostatním však více méně bylo sná£eti nevoli jeho. I dali se od něho li tomu přemluviti, aby se s ním o veškeré statky Rožemberské rozdělili, tak aby mohl Petr volné o svých statcích říditi, jim pak zanechána býti měla také část jmění rodinného k volnému nakládání. Ačkoliv podrobný rozdíl napsán nebyl, víme přece z pozdějších zápisův, že zůstaveny jsou synům Vokovým Třeboň s Veselím, Choustník a Soběslav, tušíme pak, že jim též zanechána zboží od Choustníka spravovaná Miličín, Křepenice a Sedlčany, tedy vesměs statky na východě ležící; ostatní panství, totiž Krumlov, Prachatice se zbožím Husským, Nové I frady, Rožemberk, Vítkův Hrádek a Helfenburk sobě Petr zůstavil. Ačkoliv byl Jindřich z bratří nejmladší, přece byl od nich povýšen na vladařství, poněvadž duchem svým nad ně vynikal, a nacházel se v držení Choustníka již r. 1521. Po smrti strýce svého Petra (j- r. 1523) uvázal se v ostatní panství Rožemberská nedávaje místa poslednímu jeho pořízení, jimž měla panství ta v držení cizích pánův přejiti. Vzniklé z toho bouře Jindřich nepretrval; r. 1526 poslav do Uher 600 drábův pod Mikulášem Zlínským z Vizovic sám se s 200 jízdnými dobře opatřenými za nimi vypravil, maje úmysl osobně ke králi Ludvíkovi přitrhnouti; avšak na cestě roznemohl se a v klášteře Světlé zemřel dne 18. srpna. Za něho panství spravoval tuším Vácslav (starý) z Jiter, hejtman Soběslavský (r. 1523—1524); z rozkazu pána svého zamezil v říjnu r. 1526 obmýšlený sjezd bratrstva v Deštném. Po smrti J indřichově vládl na všech panstvích bratr jeho Jan, mistr převorství ve Strakonicích, za něhož byli purkrabími na Choustníce Jan Jeřábek z Frankenleben (r. 1528) a po něm Jan Olbram ze Štěkře (r. 1530). V krutý^ch bojích tehdejších s Turky pomáhal Jan věrně králi Ferdinandovi, r. 1529 kázal vybrati na panství Choustnickém 100 drábův, kteří potom přirazili ke drábům z panství Třeboňského ') Na řemeni Svíilníka u Cernovic mezi sloupem a vesničkou nynější Moudrovem spatřuje st něco zdi, posledních zbytkíiv pusté vsi Moudrova. Heber r. 1847) také o nich věděl ') Arch. kapit. 86 CHOLSTNÍK hr m vybraným, a s nimi z Cech vytáhli. K výpravám takovým drábův na rozsáhlých panstvích svých musili si bratří Jaši a Petr z Rozemberka od Anny Rožemberské ze Hradce (vdovy po Jindřichovi) 9200 kop grošů českých vydlužiti a protož v pátek po povýšení sv. Kříže (15. září) roku 1531 zastavili jí platy a úroky na lidech svých panství Choustnického v Deštném, Černovicích, Rosičce, Rytově, Dvorech, Krtově, Solopiskách, Dobešově, Kozniicich, Benešově, Křeči, Cerazi a Lhotě Mnišské. Dávky ze všech těchto míst činily ročně 230 kop grošů Č. a měly se vybírati Rožemberskými služebníky k rukám paní Anny a jejich dědicův dotud, dokud by jí dluh dotčený splacen nebyl. Kromě toho zastavili řečení bratří s Janem roku 1531, 16. října téže paní Anně ve 2500 kop. gr. č. plat roční 62'/a kopy ,.ve vsích Malšicích a Lomech panství Choustnického." Vesnice tyto ležely sice na panství původně Přibénickém, ale od mnoha let již vrchnímu řízeni úředníkův Choustnických podřízeny byly. Za těch dob, když pan Jošt panství Chou6tnické spravoval, „potažen a volen jest v úřad zámku Choustníka" jakýsi Bartoš Holub. Pán jeho věrnost shledávaje nejen tu milosť mu učinil, že mohl z úřadu jen na pololetní výpovéd odbyt býti (jinde dávali na čtvrť léta napřed věděti), nýbrž i jemu a synům jeho Janovi a Alexandrovi výhost dal. propustiv je takto z poddanství a osvobodil jim do jich životův jisté rybníčky u Choustníka, z nichž posud byli povinni jisté povinnosti pánu vykonávati. List na to vydán na Krumlově r. 1539 dne 5. června. ') Za dob dvůr Solopisky, vsi Dvory Lomy, Malšice, Ceraze, Ka hlíkova Lhota, v Kozmicích, Krtově, Rybové Lhotě, Kr-sicích, Benešově dily, též vsi od panství Přiběnického : 0-bora, Libějice, Radimovicc, Lhota, Dudov, Čenkov, Vše chlapy, Třebelice, Bečice (a tušim též pusté hrady Při-běnické). Kromě toho slušel pod úřad Choustnický také újezd Křepenický, k němuž vsi Křepenice, Hramosty, Záběhlice, Zvěrotice, Zlíchov, Břeková Lhota s mlýny, Bu-zice, dvůr Jezvina, dvůr na přívozu Zrubek řečený, ves Chýšky a díl Skrýšova ná-lezmy. *) Po smrti Joštově stal se vladařem jediný již syn Vo-kův na živé zůstalý, totiž Pt tr z Roiemberka. řečený Kulhavý; ten postoupil r. 1340, 6. dubna správu panství Janovi Olbramovi ze Stěkře a takovou službu mu dal, jakou měl. Olbram přijal roku 1545 inventárně 23 oíkrdů, jeden řetěz železný od studnice pod mlýnem (tuším ručním) a druhý řetěz dlouhý od studně v dolejším zámku, pod jednu měděnou a druhou železnou tarasnici, 4 řetězy od praků, konečně jednu truhlu Aípův a jeden soudek střel a šipišťat (šípův nenasazených), i byl povinen zase tolik věcí při odstoupení zámku odevzdat'. Viděti z toho, jak se poměry od 70 let byly změnily a že se při tehdejších pokrocích válečnictví již hradům takové důležitosti nepřikládalo, jako bývalo dříve, kdež hrad zásoben býti musil mnohem větším počtem střelby a potřeb válečných Když r. 1541 dsky zemské shořely, kázal Petr seznam všech svých panství učiniti, maje úmysl učiniti přiznáni ke dskám znovu zřízeným, kolik vsí a j. v. po předcích svých zdědil; ku přiznáni tomu ze příčin nám neznámých nedošlo. Petr zemřel r. 1545, 6. listopadu. Nástupce Petrův Vilém neměl ještě let dospělosti, tudíž se uvázali v panství jeho poručnici, jež byl n. Petr posledním svým pořízením zřídil, totiž Albrecht hrabě z Gutšteina, Jeroným Šlik z Pasounu a Oldřich Holický ze Šternberka. Poručnici koupili roku 1548, ig. března vsi Košice, Strkov, Planou, Turovecr Nedvědice, Mokré, iivákov, Vesce, Záluží, Vlastiboř, Debrník, Klenovice a některá jiná od těchto mělo panství největši svůj objem. Patřilyť k němu přímo Choustník hrad či zámek, Soběslav město s před mčstim, Miličín městečko, vsí Borek Hořejší, Rekzyně, Véžov, Borek Dolejší, Bar čov, 9 mlynářův k zámku ná ležitých, Zechov, dvůr Ra-fiov, vsi Třetužel, Zipkov, dvůr Záskalí, vsi Vesce, v Se dlečku, v Záhoří, ve Zhoři Velkém, Oldřichově a Třťteži jen díly jisté, vsí Kajetin, Předboř, Mlýny, Chrbonín. Záryhnice ves, Psářov, dvůr Stráně řečený, vsi Cikvaso-vice, VlČov, Marřov, Dobře-jevsko, Mezeříčí, Svatava, VI-kosovice, v Chustnici, Repci a Dlouhé Lhotč dily, více ještě újezd Černovický, totiž městečko Černovice s poda cím, městečko Deštná s podacím, vsi Dobešov, Křeče, Mezník panství Zeleckého u Turovce. ') Archiv Tri:buňský. 5! Archiv Novohradskí. I) Solopish spHiřovaly se pred leiy známky ntjakčho staveni; nčkJo v nich tuši I1T2 ale zdá se nám, ze ni býval starý dvůr. Sommer, Tab 2H5.) CHOUSTNIK HRAD. 87 Choustnika vzdálená mista, kteráž dřivé Táborským náležela, ale jim pro přistoupení ke stavům odbojným pobrána byla Roku 1550 koupili tíž poručníci statek Zelecký s vesnicemi; na tomto statku zřizen byl zvláštní Rcžemberský úředník, jemuž přikázány také všechny vesnice bývalého panství Přiběnického a mnoho z dotčených vesnic koupených, pouze vsi Malšice a Lomy, ač Zelči mnohem bližší, ze starého zvyku ponechány při panství Choustnickém. Roku 1552 pan Vilém let svých došed, přejal od poručnikův všechna panství a ve správu a vladařství rodu svého se uvázal. Panství Choustnické mělo tehda 877 osedlých lidí. Na podzim r. 1557, v čas přímoří, zemřela na Choustníce manželka Jana Olbrama ze Štěkře na mor, a on v dubnu r. 1558 v sešlosti věku úřad svůj odevzdal, zanechav po sobě jméno dobrého hospodáře, an mnoho dědin i luk na panství Choustnickém rvyplánitiu a k užitku přivésti dal. Po něm se stal r. 1558 dne 7. června Fabian Mejtolar z Mejtolu hejtmanem Choustnickým, jemuž byly zbraně a zásoby odevzdány Příkop a hradby Cľhcustntcké. s jistým inventářem. Dostal platu ročního 100 kop m., ovsa 150 čberů, dědin, luk a robot, co jich dřevní purkrabě mívali. Na sv. Jiří (23. dubna) roku 1^62 pomáhalo se žitem v Předboří, v Psárcvě, ve Mlýnech a v Chrboníné lidem chudým, kteří s dítkami svými již do třetího dne chleba neměli. Následujícího roku (1563) rozkázal pan Vilém, aby zámek Choustník opravili; byla to tuším poslední oprava, která se na starožitném hradě děla. ') Také vystaven nový pivovar v Chustnici. Roku 1565 dne 11. září postoupil Vilém bratru svému Petrovi Vokovi na jeho vyživeni a vychováni Kiiju v^uuufeíriiKa, mesta CMJoesiave, tez zámku a panství v tnrrrjersjíenu a Konečne míiiku í.ľict.&k.ľiiľ, a tu na jisté výminky.*) Nový pán odevzdal hospodářství na Choustníce (roku 1566) Kryštofovi Srbickému ze f) O tom svedči lentň rozkaz: Slovutnému jfn.no7:i duochodnimu pisaři panství Ckoustnickéhv vířnému milému. Vilím z Rožmberka -ií. ntjv komorník kr Č Slrvurný vůniý milý! Fabian Mejtolar hajtman Chnslnický zprávu jesi mi dal, ic riy rt|*kt cpmi-ki bylo pniŕebi n.i i.imku Chmulníku i uki ti dvcjŕr, prc*e aby mu íľ na tu njváiku perníc vydaly; i |est me poručení, Jb> dojd m iHmrk i de .Unra n hltJ.il {akt hy opraviv bylr, pofribi ■ mk urna* ber tehe by byti rctiichl. , aby « vliii ikodn nedala. v>d.h mu rw to penia, aby ,e pťxjet / tt.hu liilŕUl h 11» Kruralcivé v Kibntu pu pomätie blahí.il.nenc panny Mane tníiné I. p. 1563-(Archiv Třeboňský.) *j Brtzan h. V. a5—j6. Hrady a zámky České IV. '3 88 CHOUSTNÍK HRAD. Zalezl, roku 1567 Hynkovi Tučapovi a Adamovi Vítovi ze Rzavého. pak r. 1568 opět Kryštofa Nrbického, roku 1571 Albrechta Ojíře z Očedélic, roku 1575 Jindřicha Olbrama ze Stěkře hejtmany Choustnického a Zeleckého panstvi ustanovil. Ačkoliv výnos panství, jež měl nyní Petr Vok k držení dědičnému, jemu tolik vynášel, že si mohl po způsobu tehdejším panskj vésti, přece domácno.sť jeho nádherná a mimo to libůstky drahé vyžadovaly někdy více peněz, nežli mohl měšec důchodního poskytnouti. Z tě:Ch příčin Petr Vok někdy nedostatek peněz maje, části panství zastavoval; r. 1575, 18. října zastavil na 3; léta ves ( hustnici a louku Jistébku u Cernovic Jindřichovi z Tučap za 1100 kop miš.; t. r. 1. prosince zastavil Oldřichovi Smrčkoví ze Mnichu proti pololetní výpovědi plat)- ve vsích Chrboníně, Dlouhé Lhotě i s třemi chalupniky, kteří v lesích chalupy své majíce, dřevěné talíře a mísy dělali, pak užitek z lesů některých na panstvi, zejména i z hory okolo hradu Choustníka za 900 kop gr. č.; dne 10. prosince zastavil platy ve Mlýnech a Zárybnici Hynkovi z Tučap na Budislavi za 1000 kop míš. Těmito zástavami si na okamžik pomohl, potom se mu i poměry poněkud zlepšily, tak že mohl r. 1581 městečka Černovice a Deštnou, která se s některými vesnicemi od r. 1531 v zástavném držení paní Anny Hradecké nacházela,, zase ke svému držení vyplatiti. Roku 1589 dne 27. ledna odpustil nedoplatek 357 kop 33 gr. míš., které mu jeho komorník Jeroným z Maková za dvůr ve Lhotce Rybově ještě dlužen byl. Roku 1592 zemřel Vilém, bratr Petrův, čímž se tento stal nejen vladařem, nýbrž i držitelem všech panství Rožemberských. Tu opustil Petr Vok své dosavadní sídlo Bechyni a odstěhoval se na Krumlov, starodávné sídlo rodinné. Poslední jsa svého rodu, dobře předvídal, že po jeho smrti panství všechna cizím osobám se dostanou; z těch příčin hleděl si živobytí vezdejší pokud možno nejpohodlnéjším učiniti; kromě toho maje mnoho dluhův, umínil si na jich zaplacení obětovati dvoje panství, Helíenburské a Choustnické, ještě s některými statky menšími. Choustnik celý neprodal, nýbrž počal jej po částech prodávati, aby za něj více peněz utržil. Hned roku 1593, 26. června prodal vsi Křeč. Chrbonír., Dvory, Stranoves, Kozmice a Třítež za 500 kop míš. Jiříkovi ITomutovi z Harasova, jenž je později k Radeninu přivtělil; dne 13. srpna prodal ves Lhotu Hrušovou s příslušenstvím Jindřichovi Yrchotickému z Loutková za 1400 kop míš. Ves Vlčovcs se dvorem již dříve postoupena byla Vácslavovi Vítovi ze Rzavého, avšak teprv r. 1597 ve dsky vložena. ') Zbytek panství dal Petr Vok r. 1393 Častolárem z Dlouhé Vsi, Jiříkem Homutem z Harasova na Peclinovci, Vácslavem Vitou ze Rzavého na Vlčovsi a Janem Benyelkem hejtmanem na Krumlově spatřiti 1. 1593 na den sv. Matouše a dal si o tom zprávu podati. Z téže vychází, že mu zbyl ještě zámek Choustnik „na skále ležící, který by se mohl maleym nákladem zase spravili a nemálo pokojův zhotoviti, jsa na místě příhodným, z něho vyhlédnuti na všecky stran)' vůkol velmi spanilý." Pod zánikem byl pivovár, sladovny, spilky, dobře a nákladné se sklepy klenutými vystavené, dvůr byl v nově vystaven, a při něm ovčín. Mlýnův počítalo se 5 : jeden u města Soběslave na řece Lužnici, druhý při pivovaře Choustnickém, třetí mlýn Jankův; dva mlýnové, jeden u Deštného a jeden u Cernovic, byli ve stavu Spatném, ale mohii se snadno spraviti; ještě bylo rybníkův, řek a potokův při panství hojnost, kromě toho také množství lesův, mezi nimiž i les hora okolo zámku. Choustníka vůkol dobře za 3/4 míle. K panství patřily město Soběslav s předměstími (227 osedl.), městečka Černovice (113 os.), Deštný (95 osiedl.), vsi Rosička, Březina, Višňový Bestřechov, Vlkosovice, Svatava, Dobešov, Benešov. Psářov, Mlýny, Zárybnice, Čikvasovice, Chustnice, Předboř, Kojetín, Lhota Dlouhá, Krtov s „Lesáky," Lomy, Malšice s kostelem, Čeraz, mlýn na Lužnici, Lhotka Rybová, Ripec. Potom zůstaviv si Petr Vok Soběslav, ostatek dal znova shledati a registra ke prodání připraviti. Hrad při tom ještě vyceněn na 2000 kop, dvůr a ovčín pod nim 10.000 kop a celé panství na 97.166 kop 55 gr. 5 d. kromě zámku. Ale i toto zboží určeno bylo ještě k rozprodání. Roku 1594 prodal Soběslavským některé vesnice blíže Soběslave ležící, a to většinou ty, kteréž byly r. 1548 přikoupeny; r. 1595, 22. prosince prodal Vilémovi Růtovi z Dírného za 5000 kop gT. č. městečko Deštnou s podacím, vsi Březinu, Višňov, Světce, lesy Horu nad Deštnou s chalupami a nad Ždárem, Rožemberský neb za Plasnou, mladý les pod Březinou, jakož i rybníky Kacířský a Adam; roku 1596 dne 9. února Jiříkovi Homutovi z Harasova za 2500 kop míš. ves Lhotu Dlouhou s chalupami „Lesáky" pod Krtovem, lesy a rybníky; konečně odprodal t. r. 8. října vsi Marsov, Malšice a Lomy od Choustníka vzdálené spolu s panstvím Bechyŕiským Adamovi ze Šternberka. Po tomto rozprodání zůstaly Petrovi Vokovi předně město Soběslav s malým již příslušenstvím, kteréž neprodal, nýbrž k panství Třeboňskému připojil, zboží Černovické, k němuž mimo městečko ještě čtyři vsi a některé lesy náležely, a konečně valné ztenčené zboží Choustnické, jež jen nejbližši okolí hradu obsahovalo. Nejpozději prodal Černovice, a to dne 7. dubna r. 1597 paní Mandaléně Malovcové z Lisova '> DZ 10X4, s <">. TVRZE V OKOLÍ CHOCSTNIKA. «9 za 25.000 kop mik, když již Choustnika ani nemel. Smlouvou totiž r. 1597 dne 21. ledna učiněnou prodal zámek Choustník 3 pivovárem a sladovnou pod ním, mlýn při pivováre, dvůr popi. v Chustnici, ovčín pod zámkem, vsi Chustnici, Mlýny, Zárybnici, Bsářov, Cikvasovice, Předboř s mlýnem Jankovým, Ivajetin a Krtov s jiným příslušenstvím Jiříkovi lloinuícri z Hartt.sc?a mi Peclinovci a Bělé za 9000 kop gr. Č. l) Nový pán se snad ze skrovného svého sídla do starobylého, ale přece velmi prostranného hradu Choustnika na krátký čas přestěhoval, ale koupiv r. 1599 Radenín, znamenal brzo, že jest pohodlněji bydliti v Radeníně, kdež byla stará i nová k ní přistavená tvrz, nežli na vysokém, málu přístupném a větrům otevřeném Choustníce. I učiněn jest Radenín sídlem všech statkův Ilomutovských, a Choustnik opuštěn jest docela; ano, jak se zdá, odneseno z něho vše, cokoliv k potřebě býti mohlo; tudíž se nachází v posledním pořízení Jiříkově d. r. 1614 dne 27. listopadu mezí jinými jeho statky také .zámek pustý Choustník." Ještě v 50 letech dokonala se na hradě úplná spousta. Když roku 1672 dne 2j. června místokomornlk Kašpar Maximilian Rechyné z l.ažan s jedním komorníkem na Choustnik přišel, aby statek ten pro veliké dluhy Servaciovi z Englsflussu odhidal, pojata jest také zřícenina Choustnika do popisu statku a položena tam tato slova: „zámek ( houstník starý, pustý, toliko zdi stojí." *) Rovněž tak stojí v německém odhadu r. 1675: „Das Schloss Chaustnickh liegt auf einem grossen Berg, ganz wüst und od, nur die Mauern stehen."3) Držitelé panství postavili si pod hradem ve vsi Chustnici nový zámeček obdélný ode zdí v jednom pořadí a střechou cihelnou přikrytý, v němž měli k obýváni nahoře i dole pokojův příhodných, sklepův podzemních, klenutých marítalí a jiných příležitostí s dostatek.1) Zakladatelem tohoto nového staveni byli snad manželé Jan Černín z Chudenic a Zuzana z Uarasova, ale nepřebývali zde, nýbrž na blízkém Radeníně, kterémuž bylo zboži Choustnické ve všem podřízeno. Teprve po letech utvořen nový statek Choustnický, který sr rozsáhlostí svou ani dost málo starodávnému dědictví pánův ("houstnických ne vyrovnával. Tvrze v okolí Choustnika TUČAPY. J^^i!^>^^^ ihovýcliadne" ou,7 I5»J2 Anna, ip Markéta Zuzana, z Loutková, Alžbeta, Kateřina, Vär-rfa« ŕľliSka Petr nebyl krve urazené, nýbrž rněíiěi»i» neb sveLodník .Šetrný, který si z peněz zahospodařenýcb nejen Tučapv, nýbrž i některé meníi statky koupil, jakn na pf. r. 1511 řásť Ky-tova cd Vácslava DYořeckélui z Olbramovic a i. Í514 zboží Březské nd bratři 2 Veselice *) Zůstavil jedinou dceru MarkstM, kteráí 1p* nemajíc zfistávala J) Arrhiv Třeboň. aJ Archiv Hradecký, línku 150Ü svědci na listu archivu Snbtslav. aJ DZ_ 2. A 20 ') DZ. 2. A 21. TVRZE V OKOLÍ CHOUSTNÍKA. pod poručeiistvím JjoA a \ 'ácslava. bratří špuliřův z Jiter; poručnicí tito učinili r. 15^9 smlouvu s Yácslavem Robmhápem ze Suché, že bude Markéta zasnoubena jednomu ze .■synův Václavových, bud Albrechtovi aneb Zikmundovi a než ti n j tle let svých, že u V"ácslava vychovávána bude 1 ] K tomu iíak nepřišlo, neho ť Markéta se v dal a poto m za J n na m la dXth c Řputiré z jiteri jemuž mhu 1542 všechen svůj statek, ínliž Tučapy tvrz .se dvoiein a vsí, části F ran hun, Košic a Katova, tvrz, dviir a ves Rrezi Iv dědičnému jmění zapsala. l\ K lamu lit U 3] J u 11 část Višňového |t. 1 n 5 y) za své peníze, neb se bvl od bratři svých (i\ 1355) oddělil, pti řemž mu za dil jeho 2CG kop vyčteno. ') Roku 1577 zemřela Markéta a manžel její stal se líni slmojedillýrn pánem na Tučapech, nazývaje se potom Janem starším, Koku 1581 koupil devět g dvorů sedlských v ch od Jana mladšího a Jiříka bratří Spnliřuv, synův tuším Vácslavuvých. 4) Synův zůstalo po Janovi starším sedm, mezi nimiž hvli dva (Jindřich a Eiazim) rozumu nedostatečného a prnlc v opatrováni jednoho ze starších bratří (totiž Vác-slavaj zůstávali. Kdyí se o statek otcovský delili, obdrželi Pttr a Jáchym vsi Březí, Višňové a Plese, pokud otci náležely, Vácslav třetí dil tvrze, vsi a podací v Tučapech, Ondřej týž třetí dií, dvůr dolni v Tučapech a cis ť Kosic, Erazim třeti třetinu, dil Danielův neni znám. Bratři Petr, Jáchym a Erazim záhy zemřeli, prOČeŽ se nStutní (r. loCO dne 2g. Června) o statek jejích podelili; Rřezi. Višňové a Plese in_ Petra a Jáchyma) Vácslav na 4 dily toz-dtlíl a d»a z nich si podržel, po ně vadí mři v opfltmvnní Jindřicha Stará miniatura na privileji Jáchymové 2 Hradce, daném obci Hradecká. ') Mikuškcw pamětí llluliocké v archivu tamže (článek Suchá) J DZm 22(i B 2. J] DZ. u. L 25. Bratr Vácslav obdržel 2a díl Čásť vsi Pleše {DZ 13. G 20J, druhý bratr J^št driel tuké éásť téže vsi a prodal r. 1557 rybník Chlumský u Pleši v obci Soběslavské. (Archiv Sobřsl.) ») DŽ 19. J 14, 65 L 24 Vývod Špulirtiv z Jiter. K. Spullř z Jiter Jan staiší Vácslav 1508 f j 1335 Jan 1558 Au|nit.a Josefa Obyteckťho % Obyiec% jenž své statky prodav, ponejvíce mi Tučapech s ni bydlíval b) Po smrti tohoto (f r 170É) vdala se za jfo-vefa Františka Matydíovskěho z Matyáicvicy kterýž ohne vil r. 1721 kostel a faru v Tučapich, ale spnlu tak Spatné hospodařili. Že Tnejpy sotva udrželi. :] ') DZ. 175. A nj—li Ves Rřezi podrželi si vSichní čtyři spo-lečuť a prodali ji r. 1601. {Viz dil 111 na Ktr. 262.) *) Bílek. Děje koiif 6oq—610. 3J DZ. 307. C 11—20. *J DZm 145. C 17. ft) DZ uC. B 31 a 399. K 22. Srov. Sommerovu topo»r. na str gg,—100 *> Pořídil r. J691 veliký zvon do kostela (Sommer 265), ) Mane koupila sice od věřitelův manžela svého roku J733 polovici statku, kteráž mu patrívala, ale nemohouc statek přece udrzeti, prodala celé TuČapy několik nedři potom dceři svá Maru Magdaléně vdané Mfilovc&ué (DZ. 504. E 13, F 7b Manželem jejím byl snad ojjen Frtiitt- Arnošt fCuxor z flfalpfrc, kterýí statek TuČapský též udržeti nemohl Koupil jej r. 1768 JiH Vavřinec v. Escherich (DZ 597 K 9)- Pozdéjíi držitelé čtou se v Sommerové topografii na str, 265). TVRZE V OKOLÍ CHOUSTNÍKA. Višňové, VIZ ve VSÍ Višňovém leiití byls ko-lěhknu v lad y k UStXOVSkých C It&ňC- ■jjj" ^ w*í^- Z rod n jejich sedel tu v první ^ j ' Ji polovici ]6. sinleH Jindřichy jení kií Jr^' i ]Ki|;h-irtrrii t. 1535 a zůstavil tfi syny, jfa "ä, Bfihuslniia. a Aiiama j i 2 tak schudlé, 2e si nemohli ani obydli své ^upravili. Tilů bratři drželi mku Ij4L Ivrz ViSňové pustou, dvůr popi. a díl vesnice '] Téhoä roku se rozdělili; Jan se"h n a v peněz m tnnM a nžťniv se se ílerhtičcau něco íámoíiioL. vyplatil hraifi své a i jal sáni tvrz pĽStuu Víšňovŕ, ca níž toho roku manželce své Kc^ině* Facovská z Počernic ico kop věnoval. aJ Kdvž Jan po několika klech zenuel, chtěl rice bratr jeho Adam statku užili, ale tu se shledalo, že Rejiina přinesla do statku tolik peníz, 2c lo vie i s věnem se 2 díly statku vážilo. Poslavši skutečné od svého svatá za pravo, proddla {vkl r. 1557, 14 června) dva dil v na tvr^i pusté VKňnvém * příslušenstvím za 5C0 kop pr. Č, 'Janovi Spuliřovi a Jiter na Tu-fiapŕch,*) jemuž; laké (vkl r. 1557, 23. list.) Adam Viířovský práva svého postoupil. ') Od těch dob patril v dvůr a rj chalup ve vsi ke sta: k n Tnčapskéoiu BUDISLAV. s\) aklaJatel vs-i, jak jméDO ukazuje, by] nějaký y ' lady h a Fndiíilav_ Dlouho po zjloženi jej m připomínají se. raku 1357 P'VT1i dr>iielé vsi Ebrhart 2 ^yhnanid Jemř staríi^ JeniS rnladSi a Jan se Bwhsla-vi.*) Držitelé tito měli však jer řásť vsi a proto jen polovičný hlas podací kostelního. EbiTiart byl otcem J^niff*? Tnln.dlih.ii, Jana řečen? ha B'ítJani a LUa'da;*) 2. toho, It se otec také z BudislavČ nepsal, soudíme, že iánt tato vsi JeniSovi a Janm-j po mateři j ch náležela, neb nnj oba t- I3G0 polovicí pravá podacího vykonávali •] S otcem a bratrem svým darovali r 1366 les na vrchu Straž Šfském faráři 2dejsin.n1,, aby si tudyž mohl dříví pro sebe a chudé 5t:ka1i; za to slíbil farář tím častěji službami ho-lim\ ve chiamř zdejSím přisluhovali ") "Mezi tím držel druhou polovicí vsi Pribil čeřený A'asten t iitidixtavl {erbu p1uhu\ jenž r. 1359 ň I360 právo podařilé vykonával."] Tuhol o jakož i příštího roku íiyl purkrabí oa Hrádku u Černovic. ,u) Kékolik let potom se poměry predřečené zmčnilv a na Budi-alavi seděli toliko dva páni, fíenslitx a JiH. z fítuiixltivč, kteři sem t. 1371 nového frrůře podávali. 1'j Od r. 1382 připomíná se často 11 památkách současných Ondrej Opal s BuJislavS\ r. 3400. ŕí dubna podái-al kněze ke koslclu zdejšímu, několik let potom koupil od paoi Knč^Dy z Mezí tm ostí plat na dvoni popi. v Druhově a vsi Nřtovicicb proto, aby íeíctý plat li nadáni oltáře sv. Rosy a Apc-looie v kostele Sv. Jilském v Praze ubratiti mohl. Kadani tn vykonal roku 1407, 18. června, nicménř přislíbil i s JJ'užn.p za 437 '/., kop jjr. c, 3) Trh len se slal před r. Ij2q,; téhož roku aajisté (5, března! vyskytuje se Wicslav jnkn pár Budislavský vedle FrantiSka, jenž tehda žádného sídla neměl.J) Ač byl František nej mladší bratr, přece záhy zemřel; nebyl ji/ .1111 živ r. 1541, když tisky zemské shořely, a musil tudíž bratr jeho Petr úklad zboží Budi-lavshéhu obnovili Vácslav Tucap zemřel nedlouho po r 1534. zAs taviv tří syny: .\ftkulá5či Hvfíha a Bedtickn.; tento poslední oddělil se n d bratři svých, přijav n&jaké peníze za svftj dil, '■) a brzo polum zapomenul zemřel Oslatní dva bia tri drželi zboží Budislavské, k něm n ž asi ruku dva rybníky hlíze vsi ležící od Pelra Doudlebského při- koupili.^) Také nabyl Mikuláš r 1554 blízké vsi Záluží Xedlmihn potom zemřel Bratr jťho Hynek vyskytuje se od r. jak n pán na Dudislavi,') kterouž také jménem strýcův svých Jana n "Jindřicha {synAv tuším Mikulášových) spravoval Asi r. 1573 se tilo strýcové nd sebe oddělili; Hynek podříci B udiala v =amnu, ci jim dostala se ves Záluží.B) Ka Budislavi připomíná se Hyuek nejaký do r 1580,; je-li týž jako Hynek ad r T53N připomenutý, tedy dosáhl velikého stáři.'') Koku Ig/g ptikoupil od strýce svého Jnna mlýn pod Uudi-plavi, který slul Lánského, s pel c ke m a rybníky, jak se mu to k dílu jich Záluzskéinu bylo dužnin, za 520 kop mís. lnJ Hynkův nástupce VáesJav s lučap připomíná se jako pán zdejší p n] trvá v tiluláři r 1 58-11 v vdaném; týž přikoupil Kase ves Zni líži a poiidil r. j(jOJ o svrni dědictví, rozděliv je mezi syuy své JlytúM n Adama. Kdy zemřel, není známo, než r. 1015 nacházíme na Budislavi již staršího syna.11) ICdyz mlailíi Ailsm dorostl, rnz-delilí se oba (asi r. j.Ú201 n majetek svůj:13) jak se zdá. dostal jeden 7. nich Budislav a druhý Záluží Jak jeden lak druhý stálého zdraví neměli a brzo pomreli- Hynek, jenž stavům ndTiojným pomáhal a na Táboře se zavřel, ani se nedočkal soucit, jenž byl nad nim vynesen r, IĹ23 dne 24. dubna, abv ztratil dvě Iřelinv Statku svého a tretí díl aby dědícími jeho byl zaplacen Vzati' jsou ledy statky Budislav a Záluží, a kr komora prodala je T. lf»2u, lC iíjhíi flaur\ibal&vi ze ŠMttbérka* rádu sv. Jara Jerusnlemského rytíři, JMI'.- válečné řade. komorníku a nařízenému nejvysSirorj, za 7G77 kop 4^ mis n| XovO pan hvl dlužen 7542 fl, rh. Augustinovi Felnerovi z PcMcka 11 nemaje ppiiě^ htitovýcb k naplaceni dluhu toho, nějaký cas otálel, ale polom po smrti Augustinové synu jeho Volfovi Vacsltiio-vi statku Budislavř na nnVle peníz postoupil. 1') VolTt^enil se s rjdmilnii Voršilnu Bechvnkou z Lazan, již r. 1643, 2(1. li-topadn 11a statku Biidislavskŕm 5000 kop mis věnural. '*J / man/elslví lohnlo poíln niiirbo déli, a to. Augutfin ÁfatyáX, Kryitúf Váctlai\ Hum-préchtj Jferffian /.ikmund a Vilem Vácstav synové a Anna .Regina, "Marie Kateřina a Lidmib Voršila dcery. Ti všichni byli ne/lelili, kdy£ otec jejich r 1650 na jaře xemřcl, pročež soud semský JJdinile ) Archiv Třeboiislií. Q\ J ainie. 3) DZ. S A 3. *) Archiv soběslavský. } DZ. H. \ 7. B) Archív Třeb. Roku 1538, 8 listo-padu je Petr ptopoušli z pen^z trhovýcli. '] dz. jii jráliy zemřel, znstaviv lušim svil v Jana a Jindřicha j s kleniTíií se slrýc jejich Hynek asi r. 1573 rozdělil.*) Jemu zůstala Budislav, jim se doslalo vsi XáTuzi a k tomu mlýnu pod Biiili-Klavi, klerý sloul Lánského, r rvb-nicky. ") Nedlouho polom se bratři rozdělili; Jindřich doslal jen peníze, za néž si tu5im r 1575 c*\ pana Petra Voka ves Lhustnici se dvorem nn ^ letí* najal, Janovi sc doslala ves Záluží. Asi do leebto dob připadá vznik tvrze zdejší, ji? Jan k ohydli svému podlé způsobu tehdejšího veku vyslavil. X zaplacení snad útrat na lo vzešlých pmdal r 1^/4 mlin Lánský stríci svému Hvn-kovi. Když asi t zemřel, děli jeho je5t£ let svých nemelv a kromě děda KnnSe nejstarSiho Dvoreckého z Olhramnvic a >lrýre Jindřicha jiných oebrarc" v nebylo. Jindřich, ač byl od hra Ira dílný, hned hc vc statek sirotčí uvázal beze všeho uruceni a popisu simko, jak se slušelo a patfilo. Vře Iti vznesl Jvunes na soud zemský, iú-dnjť v lom juko d?d sirotkův za opalření a za dovoleni, aby statek prodali mohl Proti lomu mluvil Jíntlřicli lzíve, že jest nedílný, ia-jjomnřv. že o tom zápis ve d*ky vložen byl. vymlouvaje se tak, ze •l DZ 11^ D30. "J DZ. 113,17. »1 DZ.311.Hu, vklad r. 1O57, 1 srpna [DZ. 152. N 8) 4) DZ, 316 P jo, *kl 3. července {DZ. ^',C. 11 18V =) DZ II | L 17. *j fojtech ze Záluží přidal se k pánům z Rnžemlierka, kdl'2 roku 14^2 válku opoveiléli ci^ari Fridrichovi, a vytáhl pod praporem úřadu t*houstnicktho (Arch Třeboň ) Tehda bylu Záluří na hořejší a dolejší rozděleno V jednom byl dvůr poplužný, na němž sedel r 1483 Kadslav svn Váchův, jeden dvfir kmeci patřil ke Icoslclu Budislavikcmu, druhá část" se dvorem poplužn^Tn v plat vysazeným, vsí, mlýnem v Jeřné a kusem lesa TřešneVcc palřila ke Lhntě (viz tam) a spadla po sroTii Vácslava Lhotského Zásmuk a děti jeho na krále (r. 1483): výprosou se dosi z Afl/i/n, vnuku řečeného Jarnhriřva, za 60 kop, řemuZ Jindřich ze Stojíce, sám si právn k Braní i n u pokládají, nijak misia iliUi nechiil-^J Kecenáho roku (14 4) vyprosil si Soběslav z Miletínka na kriíli Ladislavovi vše právo od úmrtní, jež inu po bezdětná Markétě* nAlcZelo, jak na Téchobuzi, lak i B rank n Č, remní jak Jindřich tak i Jan Vej hák odporovali Mčla se pak věc ta tak. Že v zápise r ]_;qc položeno bylo tolik n jméno Vejhák a že hyl přijat na spolek h*z déti svých, pročeř Jan pnrivcdnýrn způsobeni toheto Vejhúka na sebe vzinhcval řka, že ješlě společník Alherfiv jest Ziv Tomu odníral Sobíslav uravř. inst nfíinl ímŕno mrivrhn na tp uivřAĚil jej také sved];y na to přivedenými Pře tato vznesena byla (r. 145(1) napřeil na soud zemský a pnlom míla picd soud dvorský přijití. Tul by"Jo toho ruku duno svědomí u soudu dvorského, že ien VejhAk, ') DZ 1118 M to 1 T.imH G 24. a| DZ 12". M 30. Beckovský [I a 177 ') An:h 11 sv. Jilji. 5) Arch. č Ifl 475. "I Rel. lab 1.^85. a) AtcIi. d I. 183 "I Knkn 1446, 13 července připominii se v dluž n t m yilpise Jana z Hradce Vácslar t. Brandlina jaichiv Hradecký). ,JJ Rel tah 11 351 jehož Alhera přijal na spolek, jesle íije. a dáno tudíí Vejhákovi «a prĽi v n '| Ke kond tohoto staletí dostal se Rranlin v drJíeni Olbmirtuu sé VWjpfV, kteíi se také údtud Branlínskými nazývali Jindřich Glbram vyprosil si r. 1487 na králi Vladislavovi jakási ac\-Ľrnrtí v Témicích, Horní Radouni a Kratosídch. *) Týi byl skorém po cplý íivot svĎj ve službách Rníemberskvch, jsa zejm&na r. I4rjnj a£ 1502 purkrahí na Chouslníce ihratr jeho Vclkér by] rohu 1502 hejl man 71a Soběslavi], Pro správnosť jeho učinila jej Dorota z Hotizi, dohiodéjka kostela Soběslavského, jedním z poruřnikův^ kteří pořízeni její ve skutek uvésti měli; když pak byli všichni nstatni po-ruĽníci zemřeli a Jindřich již ve s t ar i nedostatek zdraví na sobe znnmenal, vznesl to pcručeiislvi ^r. i^2rj, 5. března J na některé párlť, mezi ni miř se i syn jehn Jan hejtman Soběslavský narh^zel 3j Manželka jeho Ol ka z Vétřni přečkala ho a odkázala roku 1537 dne 19. května víecky svá statky na svršcích Anežce z Nemysle, vdané Jindřich mčl dva syny, jfana a Oldřicha', nnen by] r az hejtmanem na Soběslavi a od r 1530 a opět r 1540 atd. purkrabí na ChotlStnJce: r. 1536, kdyZ jií byl ntec mrt .v, spravoval statek Branlínský.s) Oba bratří se r 153S na den s\. Jakuba a Filipa o dědictví své mzdělili; Janovi připadl podíl Branlinsky s plaiy v Rranliní, Koutové, Kratosicich, Krtové, rybníky a lesy Hribři a LaviAy, Oldřicrinvi se dostaly vsi Myskcvire, rvfišice, Kralosice, KrioVj háj Myškovský a jiné 1 sv. ú) I po oddelení tom xůsl^l J^n ve tlužlíAch JRoíemljrrslíýcTi; r 1 í 5j ý na podzim z e mřel .1 mu manželka na mor, on p&k v dubnu r 'ía^ Pro štíři službu svou složití musil, .zanechav po sobí jméno dobrého hospodäfť. ) Xicménř íil jc£tě více ne5 10 let, zabývaje se hoKpodáístvirĽ. ca Branline. ÍVejstarŠi syn jeho Jindřich nejednou ústne a laké skric některé přátel v na otce zadosť vlož I, aby přehlídaje na nej, mnnÁelliU i dílky jeho ntcovsky se k němu naklonil a nejakou živnosti jej opatril; na přímluvu vážných sousedův oddělil jej otec r. i^fj^i 1- května, da^- tnu 7 dvoiuv sedlských v .Mysko-vicich a 1 v Koudnŕm. h| O osřatnicli dětech Járových jest m;í|fi známo; jedna dcera, Markéta, zemřela r. íjíil a pohřbena v Tuéa-pech, kdež se posud náhrnbek její s|>atřuje; syn asi byl Aiinia. Olbram ŠtJkŕt, jŕiiS se v lituläri r. i ^řlť) jakožto pán Rranliisky uvodí. S nim se tam připomíná tnké JiHk Olímrn, jenž býval ve slechách pana Petra Veka z Roiemberka a později na Branlíně se svou sestrou nevytylou Johankou a dcerou Evou (pozdiji provdanou Hczlaurcvnu) hospodařil : potom prodal r 1ÚQI dne 2Í» listnpadn tvrz Rranlin se všemi pokoji, dvůr popi □ jiný dvůr slove Kri'.a-novský tudíž, ves, ves vnově vystavenou Habří, v KoSicich c. t. m.r Krniosice *e:s celou, v Chabrovirích, Dlouhá Lhotě. Krtove n Chme-lisii c. t. m s lesy řec. Tjiviřky, Habří a Podolky Jindřichovi mln/lHmu fíozlaurcri z Moz/au za I^.oj^O kop m 13. ") a Eemřel ještě v iimť ptitnm ná^ledujicí Jindfích byl fyn Kryštofa z Hn/lau, pána na Dolironidch ; jmenoval *e napřed trlad^ínn proti strýci svéinu Šli pokladkem u, po-ziléji slul staršim proti slrýci Oles^kémi! ICdy^ otec jehn r. ifíiř zemŤol, podělil se s bratři m i n Dnhronicko a dostal za dil Kálaje Přidav se potom ke stavům odbojným a zemřiv na Táboře, ani se nedočkal tTeslii, jenž nad ním vyneSen by] r ]6l2, tak ze dŕdici jeho odsouzeni jsou jedné třetiny statku Místodrôitel Ksrel z. r.ichten Steina prodal r 1C26, 29 dubna skrze kommissare k tomu nařízené Ivrz Bmnlín Štěpánovi Drnghi za Io.céů k 10 gr. mi§. ") Poněvadž tento déti Deměl, následoval po ném v držení Ilianlina bríitr jeho Dragn liraghiy cis nařízený nejvysíí ve vojštĚ, ktŕtý \f\ rolm 1C37 držel Další dějiny tvrze jsou pro nepatrnosť držitelův velmi necriiitar 'j T3D IĚ f. 126, an:h č T 431 5) Dl> 17 f Trj4 3J Arch SnbéslavsUý. ') Taraíe. :"j A jest svědkem v lislu mésterlea DeSl-ného d. r. 1^36. 21 listopadu (arch. mŽStský vc Třeboni). *) DZ. 43 G lil, 21 ) Veselý o Chnustniku 43. 8] DZ ¥ iS ") DZ 177 J í,c. Vklad vykonaly Jnhanka a Kva r 1603, 12. června (DZ. 131. N 20]. lú) DZ- 20,-f). R 15. Viz cbSírně v Bílkových kf-nf. na 94 TVRZE V OKOLÍ CHOUSTNÍKA. Drago byl učinil poruč niky v e svém posledním pořízení, Itieíí padali Branlíd roku 1650 dne 26. ledna Lorenccvi Pergtrvvi s Rc-ZStľvertu za 60CC fl. rh. ') Tento měl 5 choti svou Kvnu Sibylou Sluzskcu z Chlumu Syny Ja*ta Jfiři, Vácslarva a drery AlähÉtu a Maximilianu, kteří v Schni při smrti otcove jeSte byli nezletilí, a poněvadž by] otec n nich pořízení neučinil, dán n jest pnručenství soudem zemským, dotrenŕ Kirŕ, jŕä se r 1652 v hřezni ve statek Branlúiský uvd.za.lA.7) Kriyř bratři dorostlí, uvázali se společně ve statek, ale VAcslav Leopold r ^ne 1 <- listopad" hratru svŕmu a choti jeho dil stůj statku pní lil.J) Nedlouho potom Jan Jiří 1 % Půdorys chrimu sv. Jana Křtitele v Jindřichové Hradci. Kresli] yan Koula. zemřel a tudíž se Vác&Iav Leopold, učiniv přísahu věrnosti, opĚt r 1676, i& ledna v Eranlín uvázal, '] ale jen aby jej zase prodal. Kupci byli: Jan yiři starSi Flůhalský z Drha/ic, cisársky ryl mistr v regimentu Kcunickám, a manželka iebo Anna Kateřina B^aninha s Orjrentfialu, kteři r. 1ÍJ/7, 28. května vládu sialku nastoupili;*) avSak hned Toku následujícího (1678 dne 24. ledna) pmcUli oba manželé tvrz "Bran li n se dvorem a vsí, vsi Kratosiee a Chabrovíce Vdcslavovi Vojtechovi svoh. p. z Eckersáurfu. cis. a soudův dvorského a komorního radě, za 8O00 fl. rh, ť) Tento držel Branlin kolik let až dn smrti svr, pií lom v£ak nezřízeným hospodářstvím do takových dluhfiv upadl, že nebvlo jií možno úrokv platili ji při lom na statku hospodařili. Za tnu příčinou nařídili mištodi-Žicí po smrti Vácslavově, aby statek k dobrému věřitelův prodán byl, a smlouvou" dne Ig. září roku 1C95 učiněnou knupil jej OktttTiur Karel lirahř Ciwriani. svob, pan na Dolním Valtersdorfu, za 1 fl. rh_ '| Xový tento držitel byl později správci zemčpanských komorních d Schodů v Horních Rakousich, driel také ťluhový Žďár a ke statku ťťanlin-skému připojil ves Dvofee r_ i6o,fi koupenou.*) DVOREC. "líže B ranlí d a jest nyní re vsi Dvorci dvůr poplužný, ale ve starých dobách bývala tu při něm také tvrz, z níž jií před stoletím jen něco zdí zbylo. Zde sedel r. 1371 Petr se Dvorce, který téhož roku s bratrem svým Jantm z Dirného a stryci svými štědře nadal klášter Ustský. Nástupce (snad sytí) jeho též Petr řečený změnil r. 1404 dotčené nadání takF Se po&avadui plat přenesen na ves Dvorec.3) Uchýliv se se zápalem nového učeni Husova, spečelil r. 1415 stižný list, jenž byl poslán ke fiboru Kostnickému. *) Přidal se na stranu Táborskou a jak se zdá, i k jejimu dobrému bojovní. Odjinud víme, že sliboval r. 1424, I. června za Jana z Vražného, že se postaví na hrade Krumlovském,5) a íe prodal r. 1433 (r. 143^ den po narozeni syna božího) 11 , kopy platu ve vsi Dvorci konventu kláštera v Ústi nad Lužnici. Ľ) V jednáních soukromých připomíná se naposled r. 1437.') Manželka jeho Vrata z Adlaru, s niž měl tuším jedinou dceru, žila. ještě r, 1454, přijímajíc U věrné ruce *" listy nějaké od Alžběty z Dubného. Dcera její Markéta x Dvorce pojala k manželství Kuníe s Olbra?novicí a tak se dostal Dvorec rodu, jenž se po něm psal Dvoreckými s Olbramovic. *) Kuneš byl r. 1414 teprve pět let stár, když ztratil otce svého Marše; dosáhnuv let svých, držel se věrně strany pod oboji a Poděbradské, r 1448 byl ve vojStě Jiřího z Poděbrad, když ztekl Prahu,") roku 14S2 postavil se pod prapor úřadu Choustnického, když páni z Kožemberka opověděli císaři Fridrichovi. V dobách pozdějších nachytíme jej v častých jednáních GAukromých, ad pan Kune£ pro svou mysl zbožnou a spravedlivou u sousedů svých veliké viry požíval ; týmž duchem byla i choť jeho nadšena, což viděti z toho, že dostala s mateři svou důležité listy ke schování k věrně rucc-Kriyž zemřela Vrata, vyprosil si r. 1460 Kuneš s chotí svou (ač již zápis nápadní maje) na králi Jiŕim ves Zvérotice s dvěma mlýny a lesy řečenými na Libuši. ") Koku I462 usmyslil si Kuneš putovat] k božímu hrobu; vyíel r. 1462 o stredopostí (10.—13. března) z Čech a navrátil se téhož roku dne 4. listopadu. Jak dlouho ještě potom žil, není nám známo. Měl tři syny: Jíana (nar na Dvorci r. I446 ') DZ. 305. N" q, vlož. 19. listop. (DZ. 150. F 8). ') DZ. 112. E 27. al DZ 392. E 2É. ') DZ 478. D 24. ') DZ. 116. A 28. «j DZ. 303. T 5. ') I3Z. 405. A 28. a) DZ. 400. H 9. •') Arch. u sv. Jilji. Ke Dvorci u Hradce Jindřichova a Stráže táhneme tyto zprávy: Roku 1388 spadlo odumřelé zboží ve Dvorci po smrti Pribíka Hrba na krále, ale Stepán ze Dvorce, byv v nedflu s Přibíkem, odpíral tomu (DD 13. f. 137). Na temže Dvorci seděl Vítek ze Dvorce snad Vítkovec, jenž byl r. 139.7 mrtev. Odumřelé po něm zboží obdrželi (r. I406) Kynart z Prostého a Jan z Pořičan k manství Vyšehradskému, kteří vešli t. i 40a v drženi jeho přes odpory, jež činili Oldřich z Hradce, Eliška sestra n. Vítkova a Tivúk ze Dvorce (DD. 14. f. 186. lib. erect. XII f. 174). Jeho a manželky jeho Anky syn starší Htnik byl farářem (r. 1397 v Nebo-čadech, r 1402 v Zásadě, r 1408 v Chodžově, r. 1416 v Hradišti); bratr tohoto Vítek vládl v ty doby na Rochově v Litoměřicku. (Lib. conf. a lib erect. V. f. 95, XIII a f. 394.) ') Arch. č. III. 188 a 5,23. '•) Arch. Třeboí. ") Kodex klá-ätera Piseckého (XV. C I knih. univ.) fol. 26. •) Arch. Třeb. "l Manželka dotčená se jmenovala Markíta (DD. ify f 136), u Pa-prockého (st. ryc 82, 188) slove jednou Marchyna, jednou Marjaaaj oboje je chybné. ») Č. Č. M. 1827, 3, 82. Arch. Třeboii. ") DD 16 f. 136 a 23 p. 217. TVRZE V OKOLÍ CHOUSTNÍKA. 95 dne 30, října), Vdcslava (nar. r. 1449) a Ondřeje fnar. roku 1461, 23. ledna). Xejsiarši syn Jan již r. 1462 v neprítomnosti otcově odpíral provoláni dědin odumřelých v Komárově a Zvěrolicich po Anně ä Valu a Racce mateři její') a mizí potom ze všech paměti. Nejdéle z bratři pripomína se Yácslav; roku 1474 držel s bratrem svým Ondřejem zboží Hndkovské v Čáslavsko, J) od rokti i H, r. 3} Nyní se počali držitele1 Dvorce rychle střidati. Od Kateřiny kru pil jej r. 1*174 dne 3, srpna Pavel Trauenmilller e Ehrnsteina. měštěnín mésta Rudťjovic, aU< hned jej prodal r. 167Q dne ílí. dubna jtancvi Augustinovi IWsercnoi'i z I^iss&nu za 10-400 ') Noiý držitel byl měštěnínem Menšího města Pražského, ale po předcích Rvý«:h již stavu šlechtického Německé ríse, před zakoupením Dvorce byl také s bratrem svým Norbertem Adolfem (r. 1674, 24. listopadu) dri stavu rytířského .starožitných rcdíí českých povýšen. Koupiv Dvorce, nepsal roku 1 *>70 22- l«topad" posiední svou vůli, jíž odkázal všechen statek svůj maierí Anně Spltndiäč roz. % Gráfeti-bčríui a bratru svému Norbertovi Adolfovi, kteří se po smrti jeho v lednu r. mívá ve sitatek Dvorce uvázali.-') Později připadl celý staiťk NolherTovi, jenž bvl také r. lo*8i statek Jemništský koupil. jeho smrti ukázalo se dosti závad na ohou statcích, i žádala u soudu zemského ovdovělá jeti n choť Anna .lo Hanka, rozená f ľ h a -novská, za prodáoi statku Dvorce, ahy raději statek Jemništský od d luh ú v oiištěn byl; k tomu cil] nařízeni jsou soudem zem kterému jakož i manželce jeho Marie z Trui-mnriĽ pan z Rnžemberka peníze dlužen byl.*} Týí byl ve službách ríožemberských a r, 1467 purkrabí na Novcm Hrade. J«k se zdá, byl zeman šetrný, neb po druhé roku 1475 dne 24. dubna "u pan Jindřich z Rožemberka dluh zapisoval. Potomky některého z držitelů Kvasejovic v i5. stolcu" byli rylíri PŕehcrovSH s Kvasejovic, kteří sľ tak jmenovali, poněvadž drželi blízky dvůr Přehorov fi vesnicí. Na počátku H>. století nenacházíme Kvasejovice v držení jednoho rodu; jednu čásť držel r. i53rj Jarosfjrv Protivinský z Ihhadni^ jenž se proto psal seděním v Kvasejovicícb, kdežto téhož roku jístý Pii vel Pťknik z. Kvasejovic ves Chvalkov držel. K) Druhá čásť pat Ml d lehdii Dvoreckým z Olbramovic, kteří drželi blízké Duoŕec a Myškové. Helením jakýmsi se Stalo, že st dostala tvrz zdejší St dvorem pustým ke zhoži Moskovskému, a jiná čásť s několika d vor v kmccimí při zboži Dvoreckém zůstávala. Oboje, Mysknvice i Kvasejovice. držel v letech —1 5ôo JWr Dvorecký s Olbramouü, po nem vsak se nacházejí statky jeh« rozdílené, « to mezi bratry äí/h-Cj? a Břetislava; onen držel Mvskovíce, tento Kiasejovice Se Sedleckém. *) Hŕetisla ka Spurní na jí obit titul á re r. 1 172 a i ľificj vydané, r. 1*1^4. p rodní rybník Kamenný Kunšovi staršímu z Olbramovic na Dvorci za 2To kop gr. č. Ruku 1 Xiy dne 27. ledna prodal ves Kvasejovice a v té vsi dvůr a sídl". na kterémž sám vedením hyl, st vším při-slušensivim, potokem od hranic Mezenskych až do strouhy od rybníka Valavče do téhož r3 hníka vpadnjíci, lesem s lov t Jasania mezí grunty Myskovskými a Brmilínskými Janovi Kalovi a Rybňan^ a sedel potom na Dvorci, kdež r. Tf-oi zemřel. Po jeho smrti koupil Káha ještě statek Dvorecký a tak se doslala v držení jeho Ľclá ves Kvasejovice. Kába přepadl r. 102J oboje statky^ jek prodány yano-vi Ŕtpitkéniit z* Sudointř*. Tpritn si podržel jen I>vorec a Kvasejovice prodal yattovi MěJSnci z Jtatibořic. Tech c«súv byla tuSím tvrz zdejší hrubé opustia, porivadž pnsnvadní držitelé na Dvorci bydleli; dvůr p* 1 pI. a ves prodal Jan 1. 1(144 dne listopadu VácsJ-a-iwvi Prnktčiavi zé Suebtrka nü Pfehnřovu Zil 51 5n kop míš." Týž byl l) i3 1'. 70, *J Arcli. či H.. Í22. a'j Arch. Třeboň. -ě list archivu obecn. v Hradci z r. 1402- Koku liícjy koupil Mareš z Prehoŕcva platy v KvHsejoviďcb od pana Jindřicha z Rožemberka tak, aby po jeho smrti na klášter Třeboňský spadly. ŕArjh. Třeboň.) *) Arch. Třeboň. s) Tamže. *) Tamže, lib- oblig. I., 217. 7) Arch. Ťreb. s) Arch. obecni ve Třeboni. 9) Sedlecko držel jesle r. 1620 Břetislavův syn Petr, když byly Kvasejovice již dávno z držení rodu v všiv, ia] HZ. 173, H 2h, FlZm. 2Íó\ A 11 jl) DZ. 3c»í3 K 12 a i5o, T. 18 Ve vsi PrehorůVť povstalo sídlo a zámek tepnu v dnbc pozdější. Roku i3ji držel ves vľ KunXik s Přehcrova, jenž daroval oa ni plut jakýsi k nove zřízenému kaplanstvi v Siihí slávi. IVirový, líh. ereci. 1.. SW.j Později ji r. KJ2Cj dne 21. listopadu koupil dvůr a ves Přehorov od Veroniky Prehcrnvské. rozená z Dlouhévsi, za 7000 kop mis., ') a spojil oba statky v jedno, ale tak. že zůstávalo sídlo v Pře horové, kdež tuším nový zámek hyl postavil. Manželkou jehc byla A/íběta D-varecká s OlbmmoTJv, která pc smrti jehc čtvrtý di| Prehorova, Kvasejovice a rozličné grunty při mesté Soběslavi držela, Též se vdala po druhé za Sehestidrui Hynka Řepického c* íšudamiře.y jenž hy] r. 1Ô47 pn svém strýci Dvorec zdedil Z obojihn manželství bvlv dítky; kdvž pak Alžbeta r. lijhi zemřela, spravoval všechen statek po ni zůstal'1 Šebestián Hynek nejen svým jménem, nýbrž i jako porucnik drti svých;5) ostatní tri čtvrtiny Přehořcva mel syn Vácslavův Jáchym Vilém Proker.iiAS se Snéberkn., na rozumu nedostatečný, proČťŽ Pře horov od roku iôôi sestra jeho Dorota Alžběta, provdaná Kisen-burg-erosa. jako mocná místodržícími zřízená poročnice spravovala. aj Táž přikoupila r. itifii dne 20- září od íebesl. Hvnka. -tvrz Kvaso-vice* se dvorem popi. a vískou za 5i5o kíip míš-, a to pni bratra svého, a tak hyly optt oha statky spojeny. Když pak Jáchym r lôôcj bez dědicův zemřel, pořízeni ani neučiniv, připadly Přehorov íí Kvíisejovice dotčené jthn sestře, která je dedičné ujala 11. března.*! Dorota Alžbeta byla vdána za Ferdinanda. FrnntiSha Netolického a Eisenberka, jenž splodil s ní dítkv Vdcjtlewa Antonína, Tere/ii. Muxímilisnu, Johanku a \'trcniku. Po smrti prvního manžela svého provdala se po druhé za Vácslava Felnara z Faldeka, jemuž porodila syna Zikmund. Ciha mfln/ejy své přečkavši, odkázal^ statek svCj dětem z obojího manželství, tehdáž krrimď nej*taršiho vesměs ještě ntzlttilvm. a zeiorela na jaře t. ióoi. Hned se uvázal Vácshn Antonín jako p( ručník ve statek, )enž potom v držení Netolických pn kelik let zůstával. * 1 Stará tvrz Kvítsejovská byla již r. ujíSO sešlá. Postavena byla ze spod ode zdí, z vrchu ode dreva a mela pavlače, z nichž st přicházelo do 3 pokojů, 2 komor a kuchyne. V části její by Iv sýpky.") mel Ohtřich Pluh z Dlmék^^ jenž ji prodav panu Oldřichovi z Rozeni ber ka r. 13711 vyžnul, že mu ves ta úplné zaplacena bvl a (arch. Treb.j; než již r. 28. července prodal ves tu pan Oldřich Mariovi^ -méSténinu Sol^slavik^mu (lamžej; tehda se ve vsi jesle ani dvůr nenacházel. Mareš bvl polom lovčím v Soběslavi a na posled úředníkem Rožemberskvm ra Krumlove. Chtě založit! vipilie a zádušní mše za sebe i choť svou, koupil r 1 Jyy od Jindřicha z Rožeinberka platy ve Kvnsejovicich, jež se po jehn smrti klášteru Třeboňskému dostati mely (arch. TřeK 1. Zemřel asi roku 140-"», a zboží jeho v Preliořové a Chlthové spadlo na krále Dl) 14 í" 181). Odtud nás dlouho nedocházejí zprávy o Prehořové, víme toliko, že přešel v drženi vladyk Přéh kravských e Kvasejwic^ z nichž Vácslav žil v mtstč Táb«rcř kdež byl dobře potřebován v rozličných úřadech městských (r. 1521 — i35a); koupil před r. i^i ves Ratiborice a v Vtaleniné dvory kmecí "'D7. 1. (j i5). Synové jeho Jan A Oldřich rozdělili se r. 1-40 dědictví otcovské; onen doslal Ratiborice, dvůr v Maleniné, ves pustou Cabel a ves Záluží, tento Přehorov ves, ves zápisnou I.žín, Sobedraz a ves Záluži • DZ. Si. Ct. 27]. Další osudy Prehorova nalézti lze při dějinách tvrze Mésic Viz i Český Jih r. 1878, c. 32. Roku iGrt6 melo cele loto sídlo 7 pnkojů, mezí nimi 3 komory klenuté a kuchvni klenutím, kromě toho jeden sklep pro pivo, jiné komory, Špižírnu, mlíčník atd. (Excerpta p. arch. Wagnera.) ') DZ. joo, P 12. 2) DZ 112. ť 32. *) DZ. n3. M 3o. l>Z. 3í3 O 8. 5) DZ. 114, M 20. «) DZ. 117. E 21. Vácslav bvl ženat s Jnhankou Markétou Menignou von Furcken, kteráž mu porodivši děti VÁcslai^a Josefa, Annu Marii a Antonii r. 170I1 zemřela . hradba prostředni; 23. brána do dolního parkánu i'Ne]starÄÍ části značeny jsou tmavými čarami.) tedy více, než obyčejná mira u věží obnáší. Zdi tohoto obra jsou lity, jako u Všech starých staveb. Xebo poněvadž bylo potřeba rychle a pevně stavěti, vyzdény jsou pečlivě jen oba lice zdi velikými kameny, a rohy svírány hrubým tesným kamením křížem na sebe kladeným, mezi to pak házeno drobné kameni a zaléváno maltou, v niž se hodně vápna a čisté vody, ale málo písku (totiž tolik, kolik bylo potřebí) nacházelo. Během kolika věkův stvrdla malta tato tak, že se vyrovnává tvrdému kamení. S úžasem spatřujeme na Přindě a Dubé kusy zdi, které spadly s veliké výsky a přece se nerozbily. Na Michalovicich svezla se horní čásť věže a nezrušená a pevná stoji doposud. Na Dražících ulomia spíše kámen nežli maltu; ano tu se pozoruje druhdy, že se vratký, nedobrý kámen již dávno vydrolil, a malta jej obkličující přece posud povětří vzdoruje. Způsob tento stavení měl svou dobrou, ale i zlou stránku. Jestliže se užilo LANDŠTEÍN HRAD. dobrého vápna, a líce dobře a pečlivě vyzděny, založeno bylo to a takové stavení na staletí; bylo-li tomu naopak, držely stěny jen dotud, pokud držely lícní zdi. Jakmile se tyto prolomily, stávalo se nezřídka, že se celá zed sesula. Druhá věž má zdi něco slabší a jako všechny véže tak stavené, že při -každé podlaze hrubosti zdi ubývá, tak že jest nejhořtjxi zed jen polovici tak tlustá jako spodní. Prostřední stavení mezi véžema nemá v přízemí oken, což jest u starého hradu pravidelná věc a seznává se z tohc, že pozdější držitelé tu nic neměnili. Místnosti těchto užíváno jako skladišť. Nad tím jsou větší a menši čtverhranná okénka, ve druhém poschodí úzká okénka. V třetím poschodí bývala veliká síň, o čemž svědčí veliká okna. O stáří tohoto stavení svědčí nepravidelné rozsazení oken, z nichž některá bezpochyby již po vystavění zdí podlé potřeby sem a tam prolámána. Stavení toto velmi staré nejednou cvikováno cihlami a opravováno, nejhořejší část k nému snad teprve v 15. věku přidána. Vedle tohoto stavení k jihovýchodu stojí ssutiny -veliké věze do obdélného čtverhranu založené, kteráž byla bez podkroví a krovu 34 m. vysoká. Dříve se k ní chodívalo jediné brankou do okrouhlá sklenutou, kteráž se asi 10 metrů nad zemi nachází. Přicházelo se k ní z podsebití, které šlo po hrubé jihovýchodní hradbě, neboť branka tato obrácena jest k západu slunce. Ze zvídavosti, jak to ve vnitřku vyhlíží, a ještě více ze chtivosti po pokladech prolámali v nově vchod při zemi, ovšem s velikým namáháním. Přízemi a hezky veliký kus nad tím bylo tmavé, a také v hořejších poschodích byla malá okna a propouštěla jen tolik světla, kolik ho nevyhnutelně potřebí bylo; jen nejvýše, kde býval hlásný, bylo několik oken vedle sebe. Čásť tato jest teprve v 16. století znova vystavena, neb před tím bývalo tu dřevěné podsebití. Před lety bývaly z dolejéka až nahoru schody založené tehda, když prokopán vchod v přízemí; obnovovány opět v tomto století, ale nejsou tu již několik let, tak že nemožno jest dostati se až na vrch věže. Jer z dolejška lze spatřiti bývalou její způsobu, zejména i převit na mohutných krákorcfch položený, který jest při bytu hlásného. Roku 177r v létě uhodil hrom do této véže, srazil její jihozápadní roh a zapálil břevnoví v ní, tak že věž za krátký čas vyhořela a jen holé zdi po ní zůstaly. Severní konec paláce tvoří čtverhranné vřiovaté stavem zvýší 23 m., k němuž jest jediný vchod úzká branka, taktéž nad zemí ve výšce asi 6 m. K této brance lze nyní jen po žebříku přijití, ale za starých dob chodívalo se k ní z 1. poschodí z vedlejšího stavení. Poněvadž obě véže měly býti posledním útulkem obležených, proto se branky k nim z vnitřku dubovými závorami zavíraly (u naší branky jest posud díra k zastrčení závory); možná, že byly také u obou věží zvodité mosty. Místnost, do kteréž se vchází brankou, byla jindy mnohem vyšší nežli nyní, poněvadž ji jednou překlenuli a tak na dvě místnosti rozdělili. Heber měl za to, že tu bývala kaple; tomu nasvědčuje vyzdéní oltáře s kamenným stupněm kolem něho, v levo výklenek pro konvičky, v pravo prostranný sanktuář, který býval tlustou mreží železnou zavřen, absida kler.utá za oltářem, kteráž jest osvětlena úzkým, před časy zamřežovaným oknem. Proti tomu svědčí vězení, které se pod samou touto kaplí nachází, ale sluší při tom povážiti, že se v takovém sousedství dříve nic neslušného nespatřovalo, poněvadž se trestání zločinců vždy za věc slušnou a spravedlivou pokládalo. Možná dosti, že tu bývala původně mučírna, která teprve mnohem později za kapli přeměněna, čemuž i rozdělení místnosti na dvé nasvědčuje. Ostatně bylo cosi podobného i v Léštně u Bystřice. Kaple a vězení byly v sousedství, a pod kaplí našli kosti zazděné ženy. (Viz díl I. na str. 78.) Otvor do vězení čtverhranný (zdélí a zšíři 32 cm.) a kamením tesným obložený, který se nachází blízko západní stěny kaple, zavírán býval spadacími dviŕkami, a viděti ještě dobře na kamení, jak zapadaly. Pod ním jest místnost klenutá asi 6 m. vysoká, k níž není přístupu leč jen po žebříku; nacházejí se v ní prý rozházené zetlelé kosti, které o tom svědectví vydávají že tu zločinci a škůdci hladem umořeni bývali. Nad domnělou kapli jest vrchní ponebí této místnosti, jak již dotčeno, novějším překlenutím oddělené. Mohlo se k němu přicházet! z druhého poschodí vedlejšího stavení skrze dvéře, které se tu ještě spatřuji. Místnost tato měla jediné okno k severu obrácené. Nad ni byla ve třetím poschodí místnosť do půlkruhu sklenutá. Přicházelo se k ni bud z dolejší místnosti po 23 hrubě otesaných schodech, které byly v hrubosti zdi, aneb z půdy západního stavení po žebříku. Nad ní byla ve 4. poschodí opět místnosť, k níž se po točitých, nyní na polo sesutých schodech chodívalo a nyní jen s nebezpečenstvím života přistoupiti může. Ke konc. ještě promluvíme o opevnění Landšteina a o jeho dolní ohradě. Severní a východní stranu horního hradu objímal parkán a hradba, kteráž na dvou rozích dvěma štíhlými hranatými věžemi sesílena byla. Věžky tyto nad hradbu vyčnívající jsou základů velice nepravidelných a mají okna tesným kamením obložená, která snad později prolomena, ale střílny v nich a hradbách pocházejí ze staré doby. V prvotních dobách zavíral Landštein na této straně pouhý násep se sruby, ale v 15. století v těch místech, kudy šel násep, postavena nová hradba s polookrouhlými baštami téhož způsobu a téže úpravy, jak se stavěly v prvních dobách střelné zbraně, s ochozí vyzděnou a střílnami pro střílení z ručnic přizpůsobenými. Tak povstal mezi vnitřním a venkovským hrazením velmi široký parkán, kteréhož v prvních dobách 102 LANDSTEI.V HRAD. Landšteina nijak potřebovati nemohli. Hradba tato jde v polokruhu okolo severní, východní a jižni strany hradu a nad to jest hrad otočen na celé východní straně příkopem a náspem. Zajímavo jest ještě bývalé opevnení na jihovýchodní straně hradu. Poněvadž byla strana tato slabá, nejsouc chráněna stráněmi jako strana východní a západní, vybíhalo od náspu, který původně hrad zavíral, anebo od dotčené venkovské hradby, která teprve ke sklonku 15. neb na počátku 16. věku postavena, čtverhranné opevněni, vysokými a mohutnými valy zavřené, na nichž se silné dfevéné sruby nacházely. Mezi těmito sruby mohl také prak neb velký samostříl aneb totach stati. Na jihozápadní straně jest ještě zajímavější opevnění, neb tu jsou troje hradby za sebou stupňovitě se vypínající a kromě toho ještě násep s příkopem. První venkovská hradba sesílena jest třemi polookrouhlými baštami a pochází z téže doby, jako východní venkovská hradba. Nad tím jest rovná hradba, kteráž jde rovnoběžně s předešlou, konečné pak jest třetí hradba zavírající přihrádek ode druhé k třetí bráně. Mezi těmito hradbami jsou Široké parkány. Nyní lze vejiti do všech parkánů se svrchu psaného obydli mezi Land£tein od severu. první a druhou branou, pouze do dolního parkánu na západní straně přichází se přimo z venkova velikou širokou branou, prolomenou v hradbách již tehda, když již prvotnímu svému účelu sloužiti nemohly. Podlé popisu panství r. 1665 dne ti. května sepsaného byl „zámek Landštein z hrubých zdí dobře vystaven a ohrazen, v némžto mnoho pokojův, sklepův, komnat a jiných k obydlí náležejících příležitostí, jakož i kaple, krásné sklepy podzemní a konírny. To vše Šindelem kryto bylo a šacovalo se s hodinami bicími, studní na dvoře se nacházející, také malým kusem, 18 tuplháky, 40 mušketami a 6 halapartňami na 2003 kop miš." Několik století pracovalo se na tomto tvrdém a pyšném hradě, nežli byl v té podstatě a způsobe, jak se tuto popisuje a jak nyní zříceniny jeho spatřujeme, a ke zničeni a zrušeni tohoto skupeni několika mohutných stavení postačil jediný okamžik. Nejbližší okolí hradu Landšteina patřilo za dávných dob k zemi Vitorazské a bylo proto ještě ve 14. věku částí biskupství Pasovského;') L zdá se, že patřilo pozdější panství Landšteinské k Rakousům, od nichž se dostalo neznámým způsobem k Moravě a potom k Čechám. Na místě pyšného hradu Landšteina postaven jest ve 13. věku neveliký hrádek, jehož prvni nám známý majetník Oldřich z Landšteina se jmenoval.3) Vyskytuje se jednou (r. 1250) jako opravce statku, kterýž klášteru Světelskému ve vsi Kammern patříval. ') Viz výroč. zprávu Táborskou r. |M}J a lib. conŕ. 1. pag. 107. Strni i Im- a Kunžak patřily k Morave. 3) Pangerl, Die Wiligonen 5f>H. Ve znaku měl i-rerláiigerte Qutulrato, nebyl tuJíi rodu Vítkovcův. LANDSTEIN HRAD. 103 Od něho neb budoucích jeho koupil Landitein pan Sezima z Třeboni rodem Vítkovec, znaku růííe stříbrné na červeném štítě,') který proto r. 1283—1293 stále heslo z Landšteina nosil. On a nástupcové jeho rozšířili a zpevnili hrad Landštein tak, že patřil k nejtvrdším hradům v Čechách, a ačkoliv měli v okolí drsíhné zboží dobrých a výnosných, přece přijali za stálé heslo rodu svého při jmi „z Lantl-šteina." O potomcích Sezi mových není nám nic zná mo. Avšak pozoruhodno jest, že po něm nedrželi í.andšteina synovébratra jeho Voka, nýbrž synové Ojíře Lomnického. Stalo se to asi tak, že na konci ■ téhož století VítkovciTře-boŕiští rozpustili spolek svůj a Vítek Ojiřovic na svůj díl Land štei n obdržel. Vítek z Land-šteina při po miriá se po prv é r. 1300 a potom zhu sta ve mnohých listech a smlouvách, k nimž páni zemští pečeti své věšivali. Hrdina také byl. R. 1309 bránil udatné měst Pražských proti Mišňanům, při čemž obstoupen byl od méšfanův k Mišňanům přichylných, kteří přepjali okolní ulice řetězy a svedli boj krvavý. Mnoho koni bylo pod jezdci zabito, i pod Vítkovým První brána na Landéteinŕ. ořem vlekla se střeva; sklíčeným zdála se nastávat! jistá záhuba. V tom Sudek přeťal řetěz a zjednal všem príležitosť k útěku; Vítek utekl na hrad Pražský a příštího roku vyznamenal se chvalně v bo jich, za kterých byl král Jindřich ■ y t- připomíná r. 1311, kdež přijal od kláštera Korunského do života svého ves Dobrus, mezi Xetolici a Chvalšiny ležící. Syn jeho VHáu, pán na Landšteiné, Třeboni, Lomnici a Mových Hradech, téžnaHlu-boké, podobné vyznával r. 1315, že drží od dotčeného kláštera ves Dobrus, a neznámého roku obdržel prý od krále Jana majestát, kterýmž on a Petr z Rožemberka představeni jsou všem pánům zemským. 3) Roku 1316 nacházíme jej mezi přáteli Jindřicha z Lipého *) a nedlouho potom rrezi pány, kteří se králi Janovi pretivovali. PSylt asi Vilém jeden z nejúčinlivějších, prečež se král v prosinci r. 1317 osobně proti němu vypravil; ale štěstí válečné mu nepřálo a nemoha žádného jeho hradu dobyti, kázal ne po královsku jen pleniti zboží jeho, tudíž hubiti f.vé vlastní poddané. Ježto však pleněním 1-nAlv Druhá tirána na Landáteiné. statky pana Petra z Rožemberka mnohonásobné, pán tento přišed do králova ležení, prosil o ušetření svých lidi, nabízeje se také ku sprostredkovaní pokoje. Ale král ukládal jemu výminky tak těžké, že uražený takovým jednáním mocný pán přestoupil raději na stranu strýce svého. A tak král nazuřiv se proti oběma V ítkovcům, odtáhl zase. Roku 131S! smířil se Vilém s králem a byl mu od té doby poddaným věrným,, provázeje jej na výpravách jeho (roku 1319 do Slezi a Lužice, r. 1328 proti Prusům a Litvanům, r. 1335 do Bavor 5). Srnv. Kmter. reg. 121, 5+1)—.^47, bby, 1107, io5í a Pangerlův spis na str. 5fi8. J) Tomkovy Děj. Prahy I. 473,474,470. ') Pangtrl, OnlJ. IJrk. í>2, ti2, lny. >) Hrandl, Cod. dipl. Vil. 804. Viz díl II. na str. 80. O Landiltinu áí se výslovné, ze je>i na Morave. *) PalaLkclin [lŕje. Hrady a lámky České IV. '5 io4 LANDŠTEIN HRAD. Z důležitých příčin podal Vilém hrad svůj Landštein s městem Bystřicí králi Janovi v léno, což i učinil roku 1341 s panstvím svým Třeboňským, Lomnickým a Novohradským tak, aby ke službám manským jen do života svého povinen byl.') Císař Karel jsa naň laskav pro veliké jeho zásluhy, potvrdil r. 1348 dne 26. července veškeré svobody a výsady rodu Landšteinského. s) Tehda byl Vilém hejtmanem na Moravě (r. 1345—1351), ale od roku 1351 byl purkrabí Pražským, byv roku 1350 pro klenoty a svátosti Římské do Bavor poslán. 3) Poslední dni života jeho ztrpčeny tuhou pří, kterouž měl se sousedem a strýcem svým Jindřichem Hradeckým. Zemřel r. 1356 okolo hodu sv. Jiří. Po Vilémovi zůstalo šest synův, a to: Jan. Vilém, Ojiř. Litolt, Vílek a Petr, z nichž byli poslední dva při smrti otcové ještě nezletilí.4) Petr byl tehda mnichem, ale jak se zdá, brzo zemřel. Také dva nejstarši oddali se stavu duchovnímu.5) Jan stav se již před r. 1353 kanovníkem Pražským a před r. 1367 proboštem Mělnickým, zemřel asi r. 1389.') Vilém byl již r. 1353 proboštem na Vyšehradě a jako takový kancléř království, ve kteréžto hodnosti až do své brzké smrti setrvával. Zemřel dne 30. listopadu r. 1360. 7) Asi před r. 1358 došlo k dělení velikého dědictví otcovského, při čemž větší panství na polovice rozdělena. Jan obdržel polovici panství Třeboňského,8) Vilémovi dostaly se bezpochyby peníze hotové, Ojíř byl pánem na polovici Svin, Lomnici, Bystrici a Lutové,9) Litolt vzal na svůj díl Landštein a druhou polovici Třeboně, Vítek měl Novéhrady, Borovany a polovici Svin.,0) Panství Landšteinské dostalo se tudíž Ujířovi a Litoldovi, z nichž držel onen čásť západní, tento východní. Neboť r. 1359 dne 13. července učinil Ojíř s panem Heřmanem ze Hradce smlouvu o rybník velký, ležící na vodě Hostíci při silnici z Bystřice do Třeboně (Stankovský); Heřman postoupil mu dílu svého na rybníce, ale vyhradil si nápad naň ]po Ojířovi docela, kdyby bez dědicův zemřel, a z polovice, kdyby dědice zanechal.'1) Roku 1360 byli oba bratří při dvoře císařském v Praze, kdež dán Ojířovi dne 22. záři majestát, že převzavšímu jemu nedávno se zbožím služby manské povinné Čeňkovi z Lipého ani jeho osobě ani jeho rodu na újmu cti býti nemá. Když brzo potom bratr jeho Vilém zemřel, odřekl se Ojíř všeho práva, kteréž mu na zboží jeho přfslušisti mohlo, poněvadž zboží n. Vilémovo bud podlé hromadnictvi, bud podlé posledního pořádku zemřelého na Ješka z Kosové Hory bylo spadlo. ,<2) Litolt držel v zástavě od pánů z Rožemberka Borovany ve 300 hřivnách stříbra, a když mu r. 1365 část této summy zaplatili, vydal jim na to kvitanci na hradě Landšteině, k níž také purkrabě jeho Přibík pečeť svou přivěsil.l3) Neznámým způsobem, avšak bezpochyby podlé práva manského spadly Landštein a Bystřice na krále Vácslava. '*) Roku 1381 listem ve středu před sv. Lucií v Budějovicích daným král Vácslav hradu Landšteina a panství Bystrického se vším příslušenstvím postoupil štýrskému pánovi Kunrátovi 2 Krajku, o bdržev za to směnou hrad a panství Lomnické. Kunrát se tehda králi zavázal, Že hrad Landštein musí býti vždy otevřen králům Českým, a kdyby jej s městem Bystřicí chtěli prodati, že se má králi především ke koupi nabídnouti.,5) Řečený Kunrát požívaje přízně královy od něho povýšen byl roku 1380 na nejv. hofmistra království a v lednu r. 1361 s knížetem Přemkem Těšínským a nejv. purkrabím Petrem z Koiäti poslán j---- iJU . - - •£> - ■ ---- - —.. .^twibiliVM| c ■ 11 í 11 oiiuuuvaj \j auainu tnu i) .MniriLi a v.oCířvU u r. i ir:/. 11 v u iiiinuu. V poselství tomto nacházel se také Kunrátův syn Lipolt Krajíř z Krajku, který byl od krále anglického obdařen doživotním úrokem 500 hřiven stříbra. ,e) Když se vrátil Kunrát, osvobodil mu král za jeho služby dům jeho v Menším městě Pražském ležící. ") Zdržoval se potom při dvoře až k r. 1385,, kteréhož prý úřad hofmistra ze sebe složil, byv prý psem královým nebezpečně pokousán. Před tím (roku 1384, 23. dubna) byl syna svého Jiříka s Klárou z Hradce, dcerou Jindřicha III., zasnoubil a věno její 750 kop na zboží svém Bystřickém pojistil.'8) Potom daroval r. 1387, 8. června kapli sv. Michala pod Vyšehradem ležící klášteru Ojvínskému, aby za jeho duši denně mše, někdy i velká sloužena byla.,9) Brzo potom zemřel, zůstaviv 4 syn}': Lipolta, Kunráta II, Jana a Jiří /., kteří se o dědictví otcovské tak podělili, že Lipolt obdržel hrad Landštein, Kunrát a Jan zástavu na Budějovicích, Jiří však zboží Bystrické. Lipolt Krajíř z Krajku se sousedy svými Vítkovci časté, pře míval, v nichž mu bratr jeho Kunrát statečně pomáhal. Teprve r. 1405, 6. ledna podařilo se Markvartovi z Pořešína obé strany smířiti ') Arch. Tfeboŕi. ') Arch. Hradecký. ', Palacký II. b. n8, Tomek, Děje Prahy III 6, V. 42. Srov. lib. conf. ed. Tingl I. 33 a Link Annal. Claravall. 1. 641, 77í. '1 Roku i356 dne 29. června prodali společně listem v Bystrici daným čtvrtinu hradu Tyrnšteina Rakouskému knížeti Albrechtovi. (Pangerl, Gold. Irk. ifio—,161.) s) Takt Ojíř byl duchovním asta] se r. 1342 dne i3. prosince kanovníkem Olomouckým, ale nikdy se posvětili nedal. (Chytil, Cod. dipl. VII. 32ý.) *> Tomek, Děje Prahv III. 170, V. 122, lib. conf. I. H 5, IV. B. 14. ') Tomek III. 170, V. 147. Srov. list dlužni arch. Třeboň, z r. 1355, 26. Aug. Pangerl, Gold. Urk. jéo—161. Udání Hammerschmiedovo o jeho smrti odporuje tomu, co níže povíme. 8) Arch. Třeboň, flisty r. i366 a 1372), lib. conf. 1. B 8, 1 •) Ojíř a Vítek drželi r. i3!>8 Lomnici a Sviny společně, Vítek prodal r. i35g polovici Svin. (Arch Třeb. a Novohr.) I0) Arch. Novohr. Jako svědek přip. se r. ■ 365 ve dvou listech archivu Třeboň. Roku i36o. byl pánem na Ledenicích, r. 1379 nabyl Lipnice, r. 1379—138o byl nejv. komorníkem. (Tomek III. 323, V. 40.) ") Arch Hradec. '*) Glafey aneed I. 476. I3j Arch. Třeboň. Litolt byl r. 1367 držitelem panství Vožického, r. i3fiV) spolupatronem kostelů v Kamberce a Dráhově. (Líb. conf. I. H 4, [I. B 7, C 3.) Roku i3r52 prodal vsi Suchdol a Šalmanovice. Srov. díl III. na str. 125—126. '*) Snad se to stalo také výměnou za Vožici a jiné statky. lä) Archiv fůr Gesch. 1793, II. 612. ") Přemek doslal tolikéž 5oo hřiven, ostatní tři páni po 25o. ") Tomkovy Dč|e Prahy II. m. ") Archiv Hradecký. Svatba míla býti 8 let po Itéto smlouvě. Tomek III. 241. LANDSTEIN HRAD. ID.S a mezi bratry jmenovanými a Jindřichem z Rožemberka, Oldřichem, Janem starším a Janem mladším z Hradce smlouvu učlniti, tak aby ten, kdož by mír zrušil, zaklad 3000 kop propadl. Konečnou výpověd učinil mezi Lipoltem a Janem mladším král Vácslav.') Potom tři bratří Lipolt, Kunrát a Jan před králem r. 141 7, 31. ledna vy- znali, že jim není král ničím povinen, leč dluhem looo kop a zástavou Budéjovskon. Město toto zůstalo ještě za husitských válek pod správou Kra-jířův, a Lipolt tu byl hejtmanem Zikmundovým. Potom bojoval urputné proti ka. liánlkům; roku 1420 v červnu přilehl s rakouskou posilou k Tiboru, za to Jan Žižka téhož roku hrad a mésto Bystřici spálil, zajav tam Lipoltovu manželku a děti jeho. Nicméně on roku následujícího od boje neupustil; pokoušel Kdy; Lipolt zemřel, není syn jeho Vol/gang /. dědil, a že v Krajířovský totiž, ač původně německý, záhy tak se spřátelil £ jazykem a duchem Českým, že měl účastenství ve všem, co tehda národ český zdobilo. Roku 1451; koupil od poručnlkův Jindřicha z Hradce panství Bílkovské a Dačické na Moravě a spoji] je se svým zbožím v Čechách v jedno ohromné panství. Roku 1465 nabyl dvoru v Cepu3) a roku 1482 dal klášteru Třeboňskému bláta u téže vsi pod Cepským mostem a od něho až do hranic Branských a do polí a luk Ilra-chovických. Za to si vyminil, kdyby dělal rybník za Cepem, že může topiti grunty klášterské na Jestře bí.x) Roku 1487 byl již v letech pokročilý a měl čtvero synův, kteří byli let plných dosáhli. Pročež jal se 5. března na Bystrici zboží své mezi syny dčliti, zůstaviv sobě k živnosti hrad a město Bystřici a městečko Dačice. Lipolt II. a Jindřich Třetí brána na LandStcině. se o tvrz Lomnickou a s Žižkou stále bojoval. Podobněž bojoval statně v Rakou-sích r. 1427 proti Táborům a Sirotkům, porazil roku 1431, 14. října Táborské hejtmany u města Býdova nad Dyji, kdež Táboři utrpěli takovou porážku, že jich zůstalo na místě zabitých asi tisíc. Tak i r. 1432 nedaleko Znojma přepadl Tábory, ani se z Rakouské jízdy vra celi. Od r. 1426 býval Lipolt hejtmanem markrabství Moravského. Manželka jeho byla Anna, dcera Jana z Meziříčí.*) známo. Víme toliko, že hrad Landštein a panství Bystrické po něm bojích potom v Čechách zuřících se stranou pod oboji držel. Rod obdrželi v Moravě „hrad Corštýn a hrad zbořený Franátýn s městečky atd." Jiří II. a Kunrát III. dostali hrad I.andštýn a hrad zbořený Bílkův s městečky a jiným příslušenstvím. Mimo syny tyto měl též tři dcery nedorostlé: Aničku, Zbyňku a Anežku. *) Bylť takto Volfgang syny své podělil a od nich zápis obdržel, že ho z ničeho nebudou více naříkati, po dvou letech však vida nedostatek zdraví, postoupil jim roku 1489, 22. dne měsíce října statku, který si byl ponechal; Lipolt a Jindřich dostali k for šteinu Dačice městečko, vsi iitram, Tužím, Vetiš. Pěčinec, Bačkovský dvůr, ves l.ipolec a 1 lostkovice a pusté vsi Rajrhéŕov, Robnavu a Oebharcľ, Jiří s Kunrátem obdrželi k panství svému l.andšteínu ještě Bystřici s vesnicemi.") Bezpochyby, že starý Volfgang brzy potom zemřel. První bašta tib Landáteiné. ■) Arch. Hradecky, cop. Przemjsl. f. m. ') Tab. Brun. p. '.iai n. 23. *) Archiv Hradecký. Roku 1477 svědčí ve vinném zápise Petra ze Šternberka. (Arch. Treb.j *i Arch. c. k. dvorský. ') Arch. ^'Ubern. B. II. c. Í44- Jiří poslán jest od otce STého r. i486 ke dvoru Mnichovskému do služby. Arch Mnichov.) s) Tamže i. 353. ■5* io6 LANDSTEIN HRAD. Sotva Vyl starý Volfgang zemřel, povstala mezi Jiříkem a Kunrátem různice o svršky a klenoty na Bystřici a Landšteině, o kteroužto různici jsou smluveni. Potom se také rozdělili o svůj díl tak, že Jiří podržel Landštein s panstvím Bílkovským, Kunrát pak přijal panství Bystrické; po tom rozdíle Jiří koupil Jakubov od Puty z Lichtenburka švakra svého, též dvůr Óvehlovský v Němčících od Jindřicha z Hradce. Manželku mél Apolonii z Puchheimu, Rakušanku, s níž splodil syny Volfganga II. a Zdeňka a zemřel 20. listopadu r. 1492. Tedy Apolonie byla poručnicí dětí svých, ale v tom postaveni pro brzkou smrť, která ji r. 1495 překvapila, dlouho nezůstávala. Poslední svou volí r. 1495, 28. října napsanou věno své 1000 uh. zlatých, které měla zapsané na panství Landšteinském, poručila k založení věčné mše u oltáře panny Marie v kostele Bystřickém. Od r. 1495—1513 měl poručnictví nad sirotky ujec jich Kunrát Krajíř; tu pak sirotci majíce léta svá statek a díl svůj po otci hrad Landštein se svršky na něm se nacházejícími od Kunráta na den sv. Jana evang, přijali a přijavše, poděkovali strýci z poručenství, po čemž on jim zámek čistý, jak jej otec držel, postoupil.1) Potom se bratří r. 1518, 14. dubna rozdělili; Zdeněk obdržel hrad Landštein s příslušenstvím, a Volf hrad zbořený BHkov. O Zdeňkovi nemáme zpráv žádných, jediné to, že byl již r. 1540 mrtev a že panství jeho po něm syn jeho Zdeněk II. zdědil. Ten neměl ješté tehda plných let a byl tudíž pod poručenstvím strýce svého Volfa staršího z Krajku na Bystřici, který také panství Landšteinské spravoval. Když byl Zdeněk let svých dosáhl, nechtělo se mu hospodařiti i zastavil r. 1542, 4. ledna hrad a panství Landšteinské poručníku svému na 3 léta pořád zběhlá s tou výminkou, aby Volf panství spravoval, zámek choval a opatroval. Zdeňkovi dával ročně 100 kop a při postoupení téhož zboží zaplatil 300 kop míšeňských. Po uplynutí těch tří let (roku 1545í Zdeněk sám se v panství uvázal, na Landšteině bydlel a stal se hejtmanem kraje Bechyňského. Když byla první jeho choť zemřela, zasnoubil se po druhé s Annou z Bibršteina, bohatou nevěstou, a věnoval jí (r. 1568 ve středu po sv. Trojici) 2500 kop gr. č. na zámku Landšteině, městečku starém Landšteině (či Starém městě), vsích Vitiněvsi, Markel, Peršláku, Eberkerc atd. Zvětšil jmění rodu svého, přikoupiv statky Urbaneč a Hořejší Němčice, vdal r. 1574 nejstarší dceru svou Annu za Viléma z Roupova a dal po ní statek Němčický a zemřel konečně na podzim r. 1577. Ana vdova Zdeňkova na Landšteině bydlela a od soudu zemského poručenství nad sirotky zůstalými obdržela, povstaly brzo mezi mateří a dcerou Annou pře o to, jak by se dluhy n. Zdeňkovy zaplatily, pročež soud zemský musil nařiditi pány Jana staršího z Lobkovic na Točnice, Adama z Hradce na Hradci a Telči, Adama Krajíře z Krajku na Mladé Boleslavi a Jindřicha z Krajku, aby obě strany porovnali. Poněvadž se však „pro mnohé závady a dluhy nebožtíkovy' statek Landšteinský sirotkům jeho nikoliv obdržeti nemohl, nařízeni jsou kommissaři k prodeji téhož statku Adam z Hradce, lindřich Vencelík z Vrchovišt na Včelnici, Kuneš Dvorecký z Olbramovic na Dvorci a Jan Malovec z Malovic. Ti prodali r. 1579, 19. prosince u přítomnosti Anny Roupovské jakožto nejstarší dědičky mezi sirotky zámek Landštein se dvorem, městečko řeč. Staré Město pod zámkem ležící, vsi Markel, Košťálkov, Pernarec, Košlák, Kun, Veclav, Eberkerc se dvorem popi., Dytrejch, Ľobrotín, Pernšláček, Vitinov a pustou ves Frydrejch s příslušenstvím Štěpánovi svob. pánu z Einciku, nejvyššímu dědičnému komorníku v Rakousích, za 9750 kop gr. č., a tak Landštein navždy vyšel z držení rodu Krajířského.2) Vývod Krajířuv z Krajku. Kunrát Krajíř z Krajku r. 1380—1385 JJpalt 1380—142(1 f j 1446 Kunrát 1387 t >4-a Jí" ,3fí4 Jan '4'7 V Alna z Meziříčí 1416—1446 V Klára z Hradce Volfjang 1459—1490 V Alžběta z Boskovic Lipolt 1487—1504 Jindřich 1487 Jiřík 1487 f 1492, 20. Xov. Kunrát 1487—1507 it' Apolonie z Puchheimu Volfgaiif! 1513 t 1554, 17 Jan Zdeněk 1513 f j. 1540 iji Žofie Křinecká z Koňova t ■ 5 5ídatt. Takový, jemuž gruntů zapověděno, směl sice jjeti skrze panství po cestách veřejných a svobodných, nesměl však choditi po pěšinách, mezích, polích a lesích, neřku-li na nich myslivost provozopati. Jestliže byl někde na gruntech postižen a usvědčen, propadl jistou pokutu, ze kteréž ho mohl pán k soudu komornímu pohnati. Tak učinil i Volf z jistých příčin bratřím Zahrádeckým na tento způsob: U rez. vladykům p. Jindřichovi, Linhartovi, Vácslavovi bratřím vl. z Zahrádek na Uobzí přáteluom mým milvm ! Urozené vladyky, páni Zahrádečti! přátelé moji míli! Přál bych Vám všeho dobrého. Poddaní moji často na mne vznášejí, kterak že byste jim také čeled a poddaní Vaši často po gruntech jích s myslivostí pěšky i na koni jezdíce znamenité škody činili a mně také všecko po gruntech mých co najveyše můžete, zajíce a i jiné vyhubíte, že já sám ku potřebě své musil bych toho na dlech sám v tom nedostatek trpéti, také vidím, in se zúmysla ke mně nutíte, chtíce mne rádi půhony i jiným ke škodám připraviti, 'l Joscí .lan hrabě z Herho-šrcina prezil prevrat ten a zemřel r. spkidív <. a c J T ľolj Kr,ijir storíi s Krajku a na I*anJíteiné. nejv Randit kr. f,. Avšak ačkoli byl v těch a takových věcech velmi správný, přece se i některému, jak ve světě za časté bývá, nezavděčil. Když Jan starší Vencelik z Vrchovišt Jiříka Benu, poddaného Vácslava Halase z Radimovic ze vsi Janovic, na právS v Ce-rekvici obstavil, obeslal týž Halas pana Volfa, že zanedbává z úřadu svého hejtmanského v kraji Bechyftském zprávu neb relací učiniti o bratřích Leskovcích, kteří Benu ve vězení drželi. Roku 154.;! pospíchal Volf na vojnu, ale ač měl všeho pohotově, scházelo mu trubačů. Proto psal zase panu Petrovi : „Máte-li kterého na Krumlově, prosím, že mi ho dohodíte a napište také liíst do Soběslave, že by mi toho trubače svého, kterého na věži maji, na tento čas k mé potřebě pustili; však to na dlouze nebude, aby ta vojna trvati měla, než musím těch trubačův šest miti." Prosil také Petra, aby mu dva. svý-ch bubnů velkých půjčil a má-li koho v Krumlově, že by s nimi uměl, aby mu jej také k té potřebě spôsobil Kratičko potom toužil „na ten vlaský národ, kteří Turkům dobrovolně Vo-střejon v moc jeho dali," dokládaje: pHrozná věc slyšeti, že my souc křesbiné, pohanům takové bašty tak lehkomyslně v moc dáváme." Z těch příčin také vzal k vojsku kazatele, aby lid k náboženství napomínali, „čehož nám křesfanuom veliká potřeba." Po smrti Zdeňka Krajiře zůstalo na Landšteině drahně všelijakých věci, jako: klenoty zlaté, koflíky, lžíce, šaty ložní neboli povlaky na postel, veliká truhla pěkných kmentův a • Pečeti pánů z Landštejna a z Ústí. LANDSTEIN HRAD. i i i I.andštein nd západu. pláten, kožichy. Také zbroje a zbraně všelijaké tu bylo dosti, jako na přiklad 5 kusův mosazných střelby, která potom zavezena do Rakous, 18 kousků železných. 4 dlouhé ručnice, 12 krátkých ručnic, 5 končířů, zbroj na 16 pacholků, šestero brnění a »0 sedel s brněními německými. Také zůstali 3 jízdní koně a 6 kočár-ských koní s koženým vozem. Ty věci všechny k sobě přijala Anna z Hibr-šteina, druhá manželka Zdeňkova, na škodu dcer z prvního manželství. Nej-starši z těchto, Anna Rciipovská, nemálo o to stála, aby jí věci ty byly vydány, zejména aby dcstala klenoty a prsteny zlaté, které máti její Sibyla do domu přinesla. Při tom se také táhla na věc poměrné ne velmi cennou, totiž provaz veliký, který se potřeboval k stavení, i s přípravou, jak se všelijaké věci nahoru táhnou s mosaznými koly. ') ') Archiv Třeboňský řep. kom. soudy, DZ, 26. A 28. Krb na Landátemř. Žirovnice. Žirovnice Hrad. éstečko Žirovnice rozestřeno jest na návrší, jež vybíhá od východu k západu, tak že domky jeho oba boky i paty jeho vyplňují. Ze stavení vyniká nový bílý kostel, ale nad něj a nade všechna stavení výše strmí starý hrad, který položen jest na kraji téhož návrší. Cesta vede k němu od náméstí okolo • kostela a veliké sýpky zrovna před bývalým příkopem stojící. Před ní jest prázdné místo, kteréž nikdy zastaveno nebylo; ani špejchar za dob starších nestál, neboť poněvadž zde nejslabší strana hradu byla. potřeba toho kázala, aby tu před nim na dostřel zůstalo prázdné místo bez staveni, za nimiž by se mohli nepřátelé skrývati. Jak posud zřetelně viděti jest, oddělen byl hrad od pláně širokým příkopem, který z veliké části zasypán a křovím posázen jest; v jeho středu napříč nachází se zbytek staré hradby, potřebné tu věci. neboť poněvadž příkop k blízkému rybníku spadá a tudíž od břehu k němu přístupu bylo, mohli podloudnlci snadno do příkopu vlézti, zde se skrývati a když vrátný otevíral, skrze bránu do hradu se vetřlti. Překlenut jest nyní příkop mostem kamenným, tak že se pohodlně do brány zámecké vjižděti a vcházeti může. Že tudy býval ve starých dobách most zvoditý. dokazuje brána, mající posud místo k zapadání mostu. Nynější zámek obsahuje v sobě některé části, jež pocházejí z doby založení hradu, jako na př. věž hláska na předhradí, věž zadní, okrouhlá bašta na straně západní části hradeb se střílnami starožitnými1} a hlavni zdi některých stavení. V 16—17. století veliká Čásf hradu zastavena a vnitřní rozděleni také tou měrou proměněno jest, že jen stěží bývalé rozděleni poznati lze. Při posledním svém upravení obdržel zámek bílou obmitku s čarami červenými tu i tam taženými, jejichž zbj tky posud viděti jest, kde však na /.di opadává, shledati lze rustiku 16. století či omítku z doby pánův Hradeckých Hned za mostem jest stavení novější, v němž se nachází brána s průjezdem; brána jest sice starožitná, ale podlehla také působení nevkusu parukového. Má dvoje vrata, větši a menší, ale oboje jsou kulatě sklenuta, mezi oběma spatřuje se výklenek práce starožitné. ') Střílny takové se nacházen ve stavem levo nd brány a v baště za věží hláskou, podobu ma|i Jy ZIROVNICE HRAD. Za stavením, v němž se nacházejí brána, byt vrátného a nájemníkův, jsou kůlny, v nichž se dotčená již polookrouhlá bašta nalézá; k nim pak přiléhá vlastní stavení zámecké. Z prvního dvora se jede do něho vjezdem klenutým a přichází se do dvora trojhranného, okolo něhož jdou v přízemi chodby klenuté a nad těmito dřevěné pavlače, z nichž se do místnosti v hořejším ponebí vcházeti může. Stavení to jest totiž jen jedno patro vysoké, obsahuje v horním ponebí množství pokojův nyní pustých, v přízemí byt ředitelův, konírny, studni a některé místnosti hospodářské. Xyní se přichází od mostu do nejzazších částí cestou nejkratší a rovnou, ale jak ze mnoha známek souditi lze, nebyla cesta prvotně přímá, než udělána jest v 16. století prolomením zdí a stavení, aby byl příjezd krátký a pohodlný. Ve středověku ani tak býti nemohlo; tut se musila cesta vinouti a kroutiti všelijak, aby dotírajícímu nepříteli přístup stížili; cesta vedena bývala pod věžemi a hradbami, aby mohli nepřítele s hořejška dostati. Důležitý úkol vykázán byl tuto věži hlídce na předhradí stojící, která byla tak umístěna, že se s hořejška všechny části hradu a i okolí jeho bližší přehlédnout! mohlo. Hledí li se na ni z prvního dvora, stoji výše na skále, hledí li se na ni z druhé strany, stojí na rovině. Má nyní střechu podoby cibulovité a poněvadž tu nahoře hodiny umístěny jsou, prolámali při zemi do mohutných, asi 3 m. tlustých zdí dvéře, aby se nahoru choditi mohlo. Jak za doby staré vypadala, svědčí sama ještě posud; v prvním patře bývaly dvéře, jež jsou nyní zazděny, odkudž sou-diti lze, že se do věže v čas obléhání po ře-břících, v čas míru po dřevěných schodech chodívalo. Nejhořeji Vysvltlcni plánu Zirtrvnict (I 20'\. i. Cesia a příjezd od městečka; 2. niořt přes 3 příkop a k 4. bráně; 3. přední stavení; 6. bašta hrubá s 7 kolnami; 8. přední dvůr; 9. taras; 10 věže; 11. misi o, kde snad druhá brána bývala; 13. druhý přikop; 4. —12. bývalé předhradí; 13. nynějSí druhý průjezd; 14 stavení zvýši jednoho patra, v němž se nacházely 15. konírny: 16 bývalý palác se sklepy; J7 světnice s malbami; 18 věže; 19 parkán; 20. studně; 21 rybník. na věži jsou kolem do kola mohutné kamen né krákorce, na nichž za starodávna lešení dřevěné spočívalo. Věž ta měla totiž ještě jedno ponebí dřevěné s otvory dolů vycházejícími a nad tímto ponebím teprve na cházela se dřevěná střecha. Vrchní krov měl asi vyhlídky neb povéžný často tu ob cházeti musil, aby viděl, co se na hradě a okolo něho děje; jestli že hrozilo nebezpečí, dával čeládce venku na poli pracující rohem neb troubou znamení, že mají domů. pospíchati, pak asi si pospíšili a nějakou brankou do hradu vklouzli, nežli se toho kdo před branou stojící nadáli. Okolo věže této vedla do hradu cesta. Kdo totiž branou projel, přišel na nádvoří na všech stranách zavřené hrad- bami, k nímž přistavena byla stavení hospodářská; cesta se odtud zatočila na levo a šla příkře, vedla pak soutkou mezi věží a hradbou do druhého dvoru předhradí; chtél-li se nepřítel valem hrnouti do tohoto dvora, jednak byl stésnán v této soutce, že mohl postupovati jen krok co krok, jednak naft s věže tolik metáno, že mu bylo bud ustoupiti aneb si cestu ztrátou mnoha lidských životů proklestiti. Aby pronikání tuto ještě více stíženo bylo, nacházela se při věži brána, jak při bedlivém pozorování shledati lze. Dvůr tento také poskytoval dosti místa k umístnění prakův a totachův. Dvůr tento oddělen byl od vlastního hradu příkopem, jenž se posud (ačkoliv již mělký jest) spatřuje; ve stavení protějším byla kdesi brána se zvoditým mostem a vcházelo se tu do třetího dvora hradského. Tento býval asi větší nežli nynější dvůr vnitřní a zavřen byl palácem, hradbami a ještě nějakým stavením menším. Xás baví nejvíce* palác a věže při něm stojící. Že byl palác na místě stavení pří věži, lze již z toho souditi, že se pod ním veliké sklepy nacházejí, než dotvrzuje se to také starodávnou kaplí, která se v horním ponebí nalézá. Radostně překvapen budeš, milý čtenáři, vstoupiš-li do místnosti této 114 ZIROVNICE HRAD. čistě a úpravně sklenuté. Na stěnách shledáš malbu pocházejíc! z rozhraní 17. a 18. století, jež představuje . krajinky rázu tropického, ale obmltka tato oprýskala na mnohých místech a sem a tam vystupuje malba mnohem starší. Hned naproti dveřím spatřuje se pani něžné tvářnosti s ditkami svými klečící a k nějakému svatému, kterýž ještě novou obmítkou zakryt jest, se modlící. Při tom vymalován jest erb, dvé zlatých parohův na štítě červeném. Kterému rodu by znak tento příslušel, nelze na ten čas uhodnouti, a zejména to nejisto, náležel li pánům z (iutšteina, kteří nějaký čas Žirovnicí drželi, neboť tito nosili na štítě tré parohův. Na pravé zdi spatřuje se stětí sv. Jana Křtitele, na levé smetání padlých andělův. Naděje jest podstatná, že ještě více obrazův objeveno bude; až vrchní obmítka docela spadne, pak vidětí bude všechny obrazy, ač místy porušené, poněvadž hospodářský ředitel p. Dvořáček nedovoluje, aby se omítka násilně odstraňovala.1) Z kaple se přichází do suchého sklepa, na jehož klenuti železný hák se spatřuje; snad to bývala mučírna, neb hned vedle toho bylo vězeni ve věži umístněné. Věž řečená, na skále stojící, na tři strany, totiž k venku jest okrouhlá, na čtvrté straně, kdež přistavena jest k bývalému paláci, rovná jako by usečená. Pod střechou jest část rovná v hranatou proměněna. Nej-znamenitější Částí věže jest její staré vězení; místnost tato nevzbuzuje pocit hrůzy, jako bývá obyčejně, myslí me-li na středověké vězení, ale jest mnohem úpravnější, nežli mnohá pěkná obílená sed-nice. Omítka jest bílá a čistě vyhlazená co sklo, jakož nacházíme na panských pokojích na počátku 17. století Sázení do véží. Ti, kteří tu seděli, měli světlo a zdravý vzduch a aby si dlouhou chvíli ukrátili, popsali veškeré stěny nápisy červenými, ulomivše z podlahy kousek cihly; mnohé z téch nápisův jsou rozmazány, aneb přečisti se nemohou, avšak vychází z nich na je-vo, že tu seděli vězňové v letech 1600 až 1634. Horší mnohem vězeni nežli toto bývalo v přízemi věže, jest však od kolika let v nej-příjemnější altán zahradní přeměněno a vchod k němu ze zahrady pod palácem vylámán. Na podlaze horního vězeni posud jest viděti otvor, jimž se zločincové do dolního tmavého vězení v koši spouštěli. Ztoho vězení šla cesta obyčejné jen do mučírny nebo k šibenici; mnozí, kteří se dopustili nejhrubšich zločinův, v místě tomto byli hladem umořeni. Věže jsouc z hradu trochu povydaná, neměla v dolních ponebích oken větších, aby se tudy nepřítel do hradu dostati nemohl; vrch její kryje nyni končitá střecha. Něco dále za věží spatřuje se klenutá místnost se zdmi hrubé tlustými; něco dále dílem v paláci, dílem ve stavení na severozápadní straně stojícím viděti lze bývalé kanceláře vrchnostenské, pak pokoje a obydlí rodu oiěřnbefského, v nichž 5e byvaSá úprava z počátku 17. stolríí spatřuje. NéktPrP jsou z nich hrubě porouchány a potřebovaly by opravu vydatnou, u některých by se oprava v původním slohu dosti laciné pořídíti mohla. V jednom pokoji spatřuje se na stropě veliká hvězda štukatérskou prací provedená na doklad toho, že poslední svou úpravu zámek rodu Šternberskému děkuje. Pod palácem bývalo prázdné místo nyní v zahradu proměněné, avšak posud starou hradbou na kraji se táhnoucí zavřené. Možná, že tu bývala zahrada jíž za dob středověkých, nebo z paláce se sem nemohlo jinak jiti ') Balbin (Mise. III. na Kutné Hore D 1 1)Z. 3 F 26, \ iz i reg, 3 J. k. s. B i5 a arch. Třeb. fl) O tom, jak se honil po mulech potomek hnmíkúi, svědčí tento list asi r. 1S40 psaný (v knpiáři arch. Treb. : Cro%. p- p. Petrovi fl Rožmberka a na Třeboni ?c. Službu ?c. Tvíul pani jest Dorotha Girgerin na Lep ichu. synunm jejím a svagruom mým.- najstarším 11 Kryštof Girger sedí na Perstaině, Honz sedí na Taletu. Hilbrant sedí na Brandeku. A za to VMti. prosím, když ten list psáti poručili ráčíte, že n tom taky ráčíte rozkázati, aby v témž listu jako já osoba z stavu panského jmenován byl, poněvadž já i předkové moji vždycky odbayvali jsme a endbayváme a za to držáni byli a ]sme ve všech německých zemích za pány, o čemž nepochvbuji, že tak učinili ráčíte a mne tak zachovali. Než ten list německy, poněvadž Němci jsou, aby psán byl mateři a bratřím manželky mý. Petr Vencelík 1 VrchoviSt a na Žirovnici, kiále JAlti. prokuratrir v král. Českém. ') 02 41. H •) DZ. 7. A 4 a 44 .1 10, vkl 1544 v pátek po sv. Kateřině. ') DZ. «3. J 3o. '•) DZ. 1. G 28 a 4. H 17. ") Syntag. Gut. p. 12. " Archiv Žirovnický ") Dačického paměti 34. DZ. 7. F 23. ") DZ. 9. H i5. ŽIKOVN1CE HRAD. 117 kancléři, a to zámku Zirovnice městečka s 2 mlýny, vsí Vlčetina, Zdešova, Jakubina, Cholunné, tvrze Štítného s dvorem popi., vsi pusté Ždárku a řeky řečené Panská. ') Páni z Hradce drželi v těch stranách také íměsto Počátky s některými vesnicemi, jež potom k panství Žirovnickémn přivtělili.'-") Zbožný pán Jáchym pro pilná svá úřední zaměstnání málo se na panstvích zdržoval; správu jejich obstarávala choť jeho Anna s Rotembcrka. jež někdy na Žirovnici bydlela. Zejména se sem odstěhovala v srpnu roku 1557 a zůstala tu asi do počátku mršíce záři.3) Roku i.Sôy potvrdil pan Jáchym městu Počátkám držení některých rybníčkův u města a role zádušní Tůmou řezníkem ke kostelu odkázané.1) Téhož roku udělil městu právo dědičné, vytkna zároveň v něm rozdíly a děděni v případě náhlého úmrtí.5) Pán tento nabyv nevšedního vyznamenání králem Španělským Filipem II., zahynul roku 1565, 12. prosince ve vlnách Dunaje. Jediný jeho syn Adam 2 Hrudce, horlivý katolík, zdědil po otci Hradec i Žirovnici, v něž se r. 1568 uvázal, neboť posud spravovala oboje máti jeho Anna. Počátečtí obdrželi od něho r. 1591 výsady. Po smrti Adamově vládl rodinným panstvím jediný syn a poslední starožitného rodu svého Jáchym Oldřich z Hradce. Nemaje dětí než jedinou sestru Lucii Otilii, ježto všechny statky po něm děditi měla, postoupil panství Žirovnického vkl. roku 1002, 10 října prý v dluhu 100 kop mateři své Kateřinl Hradecké rozené hrabince z Monlfortu, s tou však výhradou, aby panství toho jen do své smrti užívati mohla, a zemřel r. 1604, 24. ledna v Hradci.6) Po jeho smrti učinila Kateřina smlouvu s dcerou svou Lucií, která dědila všechny statky bratrovy. Neboť měla za ní vedle smluv svatebních a kšaftu n. Adamova 46.428 kop, mimo to vedle jistoty syna svého Jáchyma 40.000 kop, na něž jí Lucie učinila jistotu. Kromě toho obdržela dvorec řečený Staré paní z Hradce na předměstí Nežárském (nyní Kuchynský), dvůr Drahýšku a právo, aby mohla v řece ryby loviti. Každý rok jí dávána jistá míra žita, pohanky, mouky, ovsa, slepice, kapry, štiky, okouny, drůbež rybí, pivo bílé, 2 jeleny, 20 srn, 2 kopy zajíců, dříví k pálení a ke stavení.') Kateřina byla paní nevsedni tělesné a duševní lepoty a pravá matka chudiny. Učinivši Hradec sídlem svým vdovským, žila z důchodův panství Žirovnického a zřídka asi zdejší zámek navštívila. Bydlela v Hradci v klášteříčku a tu roku 1631 dne 31. března zemřela. Ze Žirovnic brala důchody, ale vládu na panství měla Lucie Otilie z Hradec, manželkít Viléma Slavatv z Chlumu a z KoSumbcrka, která se byla hned po smrti bratra svého v Počátky uvázala. Roku 1606 paní Lucie městu Počátkům, „byvši nejednou, nežli několikráte v poníženosti hledána a prošena", všechny staré výsady potvrdila a jejich platnost na město, předměstí i toho mlynáře pod Vescem rozšířila.") Manžel její Vilém vyprosil r. 1Ď14 Žirovnickým obdarování na dva výroční trhy. Roku lórří nastala pro Lucii Otilii a Viléma řada utrpení. Manžel byl po známém vyhozeni místodržicích s oken hradu Pražského za nepřítele vyhlášen a panství obou manželův, Hradec, Bystřice, Žirovnice a Stráž, stavy pod obojí pobrána. Když se na sněmu g-eneralnim roku 1620 jednalo o to, jaká by se náhrada dáti měla obyvatelům krajův Bechyňského a Prachenského od nepřítele zplundrovaným, pomýšlelo se na to, aby jim dány byly statky pobrané. Proti tomu mluvil nejv. sudí řka, že Jindřichův Hradec a Bystrice není statek dědičný a vlastní Viléma Slavaty, ale paní staré z Hradce; a vezmou li jí jej stavové, jak jí to na stará kolena vděk bude, že nechce mnoho o tom vypravovali. Naproti čemuž odpovídal nejv. kancléř, že k ušetřeni staré paní nevidí slušné příčiny. Takovou měrou že stavové budou musiti býti hospodáři jejími a ona potom, když se její zet s jinými dosti jinde ven ze země naprakticíruje a toho, což míní, dovede, přijedouc na statky své jich stase snad dobře spravených v mocné držení vejde. Mínění toto prorazilo, a poškozeným svrchu řečených krajův usneseno náhrady z panství Hradeckých dávati.*) Bělohorská bitva zamezila dokonalé provedení věci této, a Lucie Otilie vrátivši se do Čech s manželem svým, opět se uvázala ve svá panství, zvláště pak v Žirovnici. Roku 1622 soud držen byl nad Hradeckými sousedy, poněvadž se byli ke stavům pod obojí přidali. Obec Hradecká propadla tehda statky své i všechna práva, výsady a svobody. Jednotliví měšťané potrestáni na svých statcích, osm z nich dáno napřed do šatlavy a pak odvezeni časně z rána v průvodu čtyř mušketýrův a dvou jezdcův na zámek Žirovnický, kdež jim vykázány byly dva pokoje průchodité, ') DZ. «7. K 1«. • Ĺ tohu, že sc k roku i.kiä uvádí »Conradus purtjravius in Pnczabco« (lib. conil I. cd. Kmlcr p. lil 1, mohlo by se souditi, že stával v Počátkách hrad pánův Hradeckých, ač, rozumčjí-li se zde Počátky. Podlé privilegia, daného Počálcckýni r. 1304 Jindřichem z Hradce bylo me^tn »prcd mnohými letmi minulými zdí ohrazeno a potom skrze Žižku a jeho pomocníky zkaženo a zrušeno, predměstečka zbořena" a teprve později znovu plotv ohrazeno. (Ohlas od Ncžárkv V. č. it>.) Zdá se tedy, že tento purkrabí seděl jen v městě hrazeném a nikoliv na hrade, s číniž st trhové listy na zboží 1'očJtecké shodují. 3) Dvorsky. Památky 01. (14, o3. Viz i Březanova Petra Yoka na str. 11. * Ohlas od Nežárky V. i. 17. ') Tamže č. 18 atd. " HZ. nit uší 2,-iit K u. PanslM obsahovalo zámek, městečko s pivovárem, pilkou, hvozdem, sladovnou, mýtem, robotami, dvůr popi. s 2 mlýny, pilou, valchou, štěpnici a chmelnicí, ve Ylčetíně dvory kmecí s krčmou a dvorem pípl. vysazeným v plat, vsi Zdešov, Jakubin, Cholunnou. tvrz Slítne sc dvorem a vsí, ves pustou Žďárek s řekou Panskou a ves I.itkovice. :) Smlouva d. r. H104. 7. Octb. v archivu Hradeckém. ') Archiv Počátecký. ľ), na Hradci na den sv. Vojtěchu. s1 Historie Pavla Skály ze Zhore, IV. díl. il8 ZIROVNICE HKA1). aby k sobě choditi a společně jídati mohli Chléb, ryby, maso a rozličné vařivo byly jim stravou; mimo to dostávali při každém jídle po dvou žejdlících piva. Dáno jim také několik knih českých a německých obsahu náboženského, aby v nich pilně čítali, a slíbeno jim, ie dojdou milosti, stanou-li se katolíky. K ostřihání jich zůstávali na zámku dva mušketýři, jimž přísně nakázáno, by k nim nikoho nepouštěli a bedlivý po zor na to měli, by vězňové listů, nepsali, ovšem pak i žádných nepřijímali. Je stli že jim že ny jejich něco v zkaz o va ti chtěly, mohly to učiniti jediné skrze písaře Žirovni ckého. '} Lucie Oti lie učinila r. 1629, iď. října Počáteckým milosť, proto „že v nábo ženstvi kat o lickémnapra veni pilnější, horlivější jsou, ano 5 v tej ohavnej rebelii město to veliké ěko dy a nou2e pocítiti musí lo," aby měšťané v ohra dě města zůstávající piva vařili, a vydala řád, jímž se při vařeni tom správo vati měli.2) Svým posled ním poříze ním (d. r. 1632 dne 6. čer-vence)učinila z Hradce a Ži- blíž Žirovnice, spravovali, dobývali a kladli trouby, skrze které se voda do pivováru vedla, sládkům takto napomáhajíce, hrabal;, sušili a do kup skládali seno i otavu na zájezku, sekali a hrabali seno a Otavu na Budynich, holili ovc«, sázeli, kopali a sekali zeli, trhali len, drhli jej a do vody namáčeli, z vody metali, rozstavovali a třeli, a konečně pleli mrkev po dvakráte.4) Za ného Žirovničtí a sedláci na panství veliké První brána na Žirovnici rovnice panství nápadní, v něž se syn Adam Pavel Slavata po smrti Vilémové měl uvá-zati. Vedle smlouvy učiněné r. 1633, 22. záři mezi Vilémem a syny jeho zůstal Vilém v drženi všech panství neb. své manželky.") Od něho dostali Žirovničtí r. 1635, dne 25. května potvrzení všech výsad, a poněvadž sousedé žádnou paměti dokázati nemohli, jaké roboty jim byly vyměřeny, učinil to Vilém sám, abv se při témž městečku tím raději lidé usazovali a obec k zro-stu přijíti mohla. Chodili sousedé na hony a lovy, lovili rybníky Zirovni-cké, vydávali 4 fůry rybné na rybníky ') Orth, Nástír dějin Hradeckých pn r ifnH na sir. 8. ») Arch. Počátecký. a) Arch. Hradecký. *) Archň Žirovnický. Z1ROVN1CE HRAD. 119 útrapy zkoušeli. Neboť roku 1645, když Torstenson u Jankova vojsko císařské porazil a přímo do Moravy pustil, opanována od Švédův Jihlava. Odtud vysýlány tlupy silné, jichžto násilí zakusilo mezi jinými i blízké město Poěátky. Odtud osadili také hrad Žirovnický a drželi celé okolí pod holdem Roku 1646 císařští s nejvyššfm Valterem oblehše Žirovnici, jí ve svou moc dostali, ') při čemž hrad na stavení velikou škodu vzal. Proto o něm urbář Hradecký roku 1654 sepsaný takto dokládá: Zámek místo dosti pevné, kteréž Švédové v té vojně po Jankovské bitvě v moc svou vzali, byvše potom od lidu JMC. zase dobýváno, přišlo k veliké zkáze, jak na zdech, tak na pokojích. Také město Počátky při vpádu Švédském nejen bylo vypleněno, nýbrž i všechna privilegia a svobody přišly k dokonalému zmaření. Když tedy po smrti Vilémové (ý r 1652) starší syn jeho Adam Pavel Stavala 3 Chlumu otcovská panství zdědil, hned r. 1653, 4. prosince Počáteckýrn stará jejich práva obnovil a toliko ten článek změnil, jenž se týkal piva vaření, solního platu a skládání vína. Pozůstavil je při tom při robotě, jednou v roce aby na 2 dni na honění zvěři vycházeli.4) Zemřel bezdětek dne 2. července r. 1657, načež Zboží jeho připadlo synům bratrovým: Ferdinandovi, Jáchymovi, Leopoldovi a Karlovi. Z těchto byl napřed pánem nejstarší Ferdinand, jenž r. 1660 dne 15. června Žirovnickým svo body jich stvrdil- 3) S manželkou svou Marií Renatou z Ná-choda jen dcery splodil. Po jeho smrti (f r. 1673) nastoupil druhý bratr Jan Jáchym, jenž r. 1Ď76, 11. listopadu Počáte ckým privilegia Švédským pádem zašlá opět obnovil, při poje k tomu přeneseni trhu výročního na pondělek po sv. Františku.*) Zemřel r. 1689, zanechav toliko tré dcer, načež se uvázal ve všechny statky třetí bratr Leopold, který také r. 1691 bezdétek zemřel. Nyní měl rodinné statky dostatí nej mladší bratr Karel, g-enerál řádu karmelitánského v Římě, ale že se nikterak nedal po hnouti, aby z řehole vystoupil, podělili se r. 1693 o všecky statky dědici po přeslici, totiž dvě sestry dotčených bratří, dvé dcery n. Ferdinandovy a 3 dcery Jáchymovy, tak že Hrubá brána na Žirovnici. každá po jednom i po dvou panstvích dostala. Anna Lucie, provdaná Šternberková, sestra bratří zemřelých, obdržela Stráž a Žirovnici, ke kte réž konečné i Počátky trvale přiděleny. Posud málo se bydlelo na hradě zdejším, kterýž byl tudíž, jako všechna podobná sí dla zanedbaná, na mnoze zři cenine podoben;5) po děleni r. 1693 arci nastal nov;ý stav věcí, a držitelé potřebujíce sí dla pohodlného zámek opčt opravili, avšak tak, že mnoho svého starého rázu podržel. Manžel Anny Lucie Adolf Vratislav ze Šternberka (od ir. 1662 říšský hrabe), praotec všech nynějších hrabat ze Šternberka, uvázal se v Žirovnici ještě před smrtí manželky své (f r. 17O2) a r. 1694, 14. říjtia potvrdil ťočáteckým jejich svobody a obnovil i ty, jež jim roku 16.53 Adamem Slavatou dány byly. Jiným listem d. r. 1Ď97, 19. června daroval jim vycházející roční plat z jar markflv, mýt atd. v témž městě, všeho všudy 36 fl. 13 kr. 6) Žirovnickým potvrdil s manželkou výsady jejich (r, 1694, 15. října), začež oni slíbili, že dají 2 mše v kostele za vrchnost sloužiti „pro snadší dosáhnutí zde časné, potom tam vččné milosti božské." 7) Maje po otci Zásmuky a zdědiv Cerhenice, koupil ještě r. 1095 Častolovice a zemřel r, 1703, 4. září. Mimo několik dcer zů.stavil 2 syny, Františka Damiana a Františka Leopolda, od nichž 2 větve rodu téhož pošly. Onen zdědil svěřenství rodinné a Cerhenice, tento Žirovnici a Stráž. Týž hrabě Leopold potvrdil roku 1707, 21. srpna městu Počátkám a toho roku dne 31. srpna Žirovnickým starobylé jich výsady. *) ZdědiL také panství Zelenohorsko, byl císařskou tajnou radou, kr. místodržícim a komory České presidentem. Jsa ženat s Marii Annou kněžnou ze Svarcenberka (f r, 1757), zemřel dne 14. května roku 1745 a pohřben ve Šternberské kapli v kostele Pražském sv. Vita, kdež se náhrobek jeho posud nalézá.9) Ze dvou synův jeho, Františka Adama a Jana Nepom., stal se onen pánem Pěšina, Předchůdce Moravopisu, Deckovský II c. 35l. Dokládá Halhin, že Švédové dlouho hrad ve své moci drželi a odtud loupežn Žirovnic ') Schaller, Prag [. 196. :žné jízdj do okolí před se brali. (Misccll III. in additam.) Srov Rullovy děje Hradce na str. (yj a cjrj. ') Archiv Poíáiecký. a) Archiv .nicky. *) Archiv Počátecký. *) Ralbín, Miscell. III 80. ") Archív Počátecký. ') Arch. Žirovnický. 8) Archiv Počátecký a Žirovnický. 1 20 ZIROVNlCF HRAD. První brána a hláska na Zirovnici. na Ziruvnici, byl sv. Vácslava rytířem, c. k, skutečným tajným radou, komorníkem, soudcem zemským a nejv. maršálkem království. Zemřel dne ig. září r. iy8g, byv třikráte ženat. Jeho synové byli Adam a Leopold, kteří společné Zirovnici drželi. Onen byl cis. kr. skutečným komorníkem a zemřel ve Vídni dne 6. ledna r. ibii svoboden; bratr jeho Leopold byl potom sám pánem na Zirovnici, koupil roku 1804 Malenovice a Pohořelice na Moravě a zdědil r. 1830 po starší linii Zásmuky a Častolovice. Zemřel jaku c. k. komoří a sv. Vácslava rytíř ve Vídni dne iS. února roku 1858 nedlouho po manželce :své Karolíně hraběnce z Valsc^a. Zirovnici a Malenovice zdědil po něm druhý syn jeho l.enpold (narozen roku i8ii)y c. k. komoří a polní podmaríálek, druhý majetnik kyrysnického pluku č. 8. Před třetí hranou na Landšteině. Zbytky z náspfi tvrze Etí'Tlélio. Štítné Tvrz. ude zajisté málo těch, kdož by nepřáli sobě viděti, čtouce ty mnohé pochvalné řeč o Tůmě ze Štítného, místo, kde přebýval a v staročeské prostotě u upřímnosti bydle ditkám svým ta krásná naučení dával, jichž pravdivost po věky nepomine. A když tam z blízké Kameníce neb Zirovnice přijde, jak velice se klame, očekávaje vidéti snad zbytky sidla bohatýrského. Sotva by to památné místo našel, kdež si slavný onen muž dobyl nesmrtelností, kdyby mu nepomáhala pří tom pověst vesničanův a zkušený zrak, který tvrziště jakékoliv brzo vyhledá aneb pozná. Krajina, v níz ves Štítné (aneb Štitná, jak se nyni říká) leží, nevyniká ani krásou ani úrodností svou. Od Kamenice táhnou se stráně podlé levého břehu potoka Kamenického až něco nad Zdar, zde však ustupujíce zatáčejí se na tu stranu k Zirovnicům. Na jich svahu k západu čili ke Ždáru obráceném leži ves Štítná oddělena jsouc od Kamenice dvojí debřinou, jednou před Radvinovem, druhou za ním. Cesta od osady této vede nás lesem a plání k dolní části vesnice Štítné, která takořka jednu ulici a jednu náves majíc po dvou stranách se táhne, řadami totiž, jednou severní, druhou jižní. Mezi oběma jest vodotočina a výmol způsobený přívaly deštovými, aneb jarní vodou. Kdo zná dějiny Štítného, ihned si připamatuje, že ves tato ve 14. století mezi dva pány rozdělena byla, a jest skorém na snadé, že severní část patřila ke Kamenici a jižni byla statečkem rodiny Tůmovy. >Jěco výše na návsi jest kaplička, o níž níže řeč bude, a hned za ní začínají památnosti Štítného. Za 1 — a.' ....* _.%----ř-. ...k t....,...v i„j,T„: «...-.. — , 1 ~ „U..1.. v.___ 1......1 — nn luuzi iulk ucjpL * 6 pnxi jet*, vdi, kl»ji y nuvai lvií ve ^LYc:iniauu ^aviidi, aie tuy ly jen nuiiltv_y na západní a severní straně, vše ostatní již se zemí srovnáno jest. Mezi valem a tvrzí byl vodní příkop, z něhož také jen pramálo vidéti jest; na zapadni straně totiž jest ještě louže, v níž i za suchého počasí trochu vody stoji. Na tvrzišti stoji tři chalupy praobyčejné, také tu nelze spatřiti ani kouska zdi, ani té nejmenší památnosti kromě hluboké studně, jež ze staré tvrze zbyla. Že hned za tvrzí poplužný dvůr býval, není pochyby; čásť jeho zabírá nějaká chalupa, ostatek dávno již se zemí srovnán jest. Za tím dvorem počíná šírá pláň, jež se až k Litkovicům táhne. 122 ŠTÍTNE TVRZ. Pověstí o tvrzi zdejší, zejména takových se zádechem romantickým, jsem neslyše] Lid zdejší, o němž by se mohlo říci, že v potu tváři vyplňuje rčení: pať kamení toto chlebové jsou," jest střízlivé mysli a vypravuje si, že okolo tvrze bývaly pavlače, a v tom se zajisté nemýli. V 16. století byla již tvrz naše pustinou a hle, lid po čtvero století si pamatoval, čím se stavení to od jiných veských stavení rozeznávalo. Jednou bylo psáno,l) že se vyobrazení tvrze ve zdejší kapličce nachází. Kázal jsem si proto kapli otevřiti, což v této tiché osadě nemalou akci bylo. Spatřil jsem v ní obraz a na něm dva svaté, sv. Floryana, an vylévá vodu na hořící stavení, a sv. Vácslava. V dolním pravém rohu viděti jest ten domnělý obraz tvrze, jednoduchý dům s komínem a kolem něho zed obyčejnou, o jejíž čtyři rohy (avšak jen tři viděti jest) Čtverrohé pilíře se opírají. Zed ta má obyčejná okna a na pravé straně vrata. Také prý pověsí jest, že patřily ke statku zdejšímu tak zvané Krupčiny, pustina lesem zarostlá při Vlčkovu a nade Ždárem, kdež před věky tvrz stávala. Mezi lidem jest povesť, že tu a na Štítném dva bratři sedávali a po té cestě, která jde od Štítného ke Krupčinám, k sobě jezdívali. Kdy tvrz Štítné povstala a kteří byli první držitelé vsi a statku k ní příslušného, o tom paměti naše úplné mlčení zachovávají. První nám známý majitel tvrze jest Tůma ze Štítného, pán vysoce vzdělaný, který pocházel z větve schudlé panského rodu Benešovcílv a jak se pravdě podobá, z rodu pánův z Bechyně, s nimiž stejného erbu, totiž stříbrného odřivousu v poli červeném užíval. Předkové jeho z bohatého jmění rodinného takéť asi pořádný díl dostali, ale z příčin nám neznámých jen skrovnou část potomkům svým ly v domě tri dcery: Dorota, Anna a Peltrata. Odebrav se později na vysoké školy v Praze, kdež se vzdělal vědecky ve filosofii, theologii a v právech duchovních, uchýlil se domů Snad proto, Že mu po smrti otcově starati se bylo o pozůstalou rodinu. Asi v 30. roce oženil se a žil odtud rodině a ho spodářství svému, mysl svou o samotě vesnické bavě rozjímáním o bohatém skladu vědomostí, jež si byl přinesl z Prahy. Leč manželka jeho obda řivši ho pěti dětmi, záhy sešla se světa, dítky své „snažně odchovavši a milostivě i větší prací, než prý mnohé matery činí." Ohnivá slova slavných tehda kazatelův Waldhausera a Milice mocně Tůmu vábila. Opatřiv domácnosť svou a péči o ni odevzdav tuším sestrám na delší čas zajížděl do Prahy, ač nevzal li tam stálý svůj obyt. Nejdůvěrněji přivinul se k Miličovi, stav se horoucným jeho následovníkem. Vida neobmezencu štědrotu kazatelovu, že všecko šatstvo rozdaroval chudým, sám pak za tuhé zimy pro nedostatek teplého oděvu chřadl, nabídl mu dobrý kožich liščí, kdyby jej sobě nechati chtěl; ale na výminku takovou Milic přistoupiti odepřeil. Příkladem a podnětem Miličovým odhodlal se ÍStítný ke spisovatelstvi. Pokusiv se v některých překladech ze spisův latinských, přešel k samostatnému spisováni dvou velikých knih pro děti své, totiž Naučení o obecných věcech křesťanských a Rečí besedních. Maje kratochvíli svou v těchto pracích ušlechtilých, nehleděl si arci rozmařilosti zemanské, jak tehda panovala v rpřetrávení" aneb „rouchem přepýchání," ačkoliv, jak se zdá. ve pravých ctnostech rytířských neméně vycvičen byl jako jiní. Do roku 1373 připadá oddělení dvou sester Tůmových. Sestře své Dorotě vdané za Odolena i "LI. , ... ............I .O-.*- -*,*w*t ,11 l-.-,,.,. v m&ef«.A|ffi "7\r<^\rr*\ťA ion Ar. H.tUii. ÍAr,t± (t *íir,n\ Současně oddělil také druhou sestru Peltratu platem v Čiméři. městečku pánův z Hradce. Aby se zcela oddati mohl oblíbenému úkolu svému v samém středíšti duchovního života českého, najal díl svůj vlastní tvrz Štítné se dvorem popi. a polovicí vesnice panu Zbyňkovi z Kamenice a jeho dědicům na věčný čas, tak aby dostával z něho ročně platu 14 kop. Od těch dob není ani nejmenší stopy, že by se byla zase rodina Tůmova v hospodaření na Štítné m uvázala, ačkoliv se Tůma a dcera jeho Anežka nepřestávali J) Štítný a Zásrnuky, rodiště a statky Tomáše ze Štítného od Fr. .1. Wildm&nna. (Časopis »Tábor« H. č. 28.) zachovali; co však ubylo rodině této na jmění, to ji nahrazeno hojně vzor ným vychováním, mravem staročeským, bohabojnosti a všemi těmi krásnými ctnostmi, jichž ohlas se ozývá ve spisech Tůmo vých. Tůma narodil se asi roku 1325. Od otce i od mateře bylo slýchati mladému Túmě poučení o věcech křesťanských a skrze n é vešel i v některou zná mosť písma; neméně naň působila bába, „jež byla předobrá žena v počestné sprostnosti." Mimo něj by- Kovárna vystaveni na místě tvrze a z jejího zdiva ve Štítném. STITNE TVRZ. 123 psáti ze Štítného. Dotčený plat vydáván mu byl beze všech překážek až do smrti pana Zbyňka; než při změnách, které po smrti tohoto na panství Kamenickém nastaly, nepomýšlel nikdo na to, aby Tůmovi plat jeho vydával; obyčejný rok ke placení úrokův o sv. Havle {16. října r. 1390) byl již minul, a Tůma platův nedostávaje, pojal u desk zemských komorníka a panoval na Štítném právem zemským. Po vykonání toho nezpozoroval ani, že byla odúmrť na panství Kamenickém králi přisouzena, takéť proto obmeškal v čas svůj odpor položití. Ze zátiší svého byl vyrušen, když roku 1393 dne 1. března na hradě Pražském při větším shromáždění lidu silným hlasem vyvoláváno bylo, že sice panství Kamenické králi spravedlivě přisouzeno a také zvod na ně a odhádání práva králova předsevzaty jsou, však aby přece nikdo neříkal, že se mu křivda stala, aby ten, kdo by nějakého práva ke Kamenici miti mněl, odpor svůj u soudu dvorského položil. Uslyšev o tom Tůma, pospíšil si odpor učiniti v ten smysl, že se táhne ke 14 kopám platu holého na Štítném, pan Jan z Hradce pak zaručil se za něho, že spravedlivou při vede. Při příštím roku soudním (dne 31. května) dokazoval Tůma právo své dskami dvorskými, nicméně položen ještě nový rok (1. října), aby mohl také místosudí odpověd svou položití, a prodlužován potom až do 13. června r. 1394. Tu konečně Tůmovi za právo dáno, když se byl kolikráte k soudu naběhal a památné úředníkům zaplatil. Od těch dob Tůma, jak se zdá, Prahu více neopustil; obcoval tam s předními muži doby oné, bera s nimi radu o spisování svém. Ale nescházelo mu ani protivníkův, jižto naň „rechnili a vrčeli," že, nejsa mistrem, obírá se věcmi mistrům prý jen přístojnými, nad to pak že českým psaním před obcí lidu je odhaluje a profanuje. Ale ničím tím nedal se masti, natož zastavovati. Léta 1385—1390, kdež ze 4 dítek již měl jen dvě, Anežku a Jana, skládal pro ně obě druhé vzdělání knih o obecných věcech křesťanských a Reči besedních. Jsa stár asi 70 let, učinil i poslední své pořízení, v němž více uložil naučení k dítkám svým, jak se k sobě a tetám svým chovati mají, než ustanovení o dědictví, jak byl zvyk tehda při skládání listův právních. Léta 1400 obrátil se k dílu svému poslednímu, totiž k novému a rozšířenému vzdělání „Knih učení křesťanského," kteréž psal ne již pro dceru, nébrž pro obec lidu českého. Tak v pilné práci dokonal dni života svého. Rok smrti jeho není zjištěn, ale nezdá se, že by dlouho byl přečkal 1. 1400. Také o synu jeho Janovi se nic více neví. Dcera Tůmova Anežka byla panna vysoce ušlechtilá, kteráž se celou duší vžila v názory otce svého; pro ni on vzdělal „zjevení sv. Brigitty," pro ni sestavil „knihy naučení křesťanského." Po smrti otce svého žila r. 1404 jako podílní vlastnice domu vedle kaple betlémské, kdež se spolu s několika pannami byla usadila k životu bohomyslnému. Xejdéle se připomíná sestra Tůmova Peltrata, jež jsouc od r. 1399 (ne-li dříve) hospodyní ve špitále Třeboňském, r. 1414 veškeré své platy v Číměři klášteru Třeboňskému darovala. List na to vydaný spečetila pečetí bratra svého. l) Z rodiny Tůmovy a i strýcův jeho Bechyňských nebylo již v iď. století žádného potomka (kromě toliko Štěpána Bechyňského z Opřetic). Ti, kteříž se psali od r. 1407 Štítnými ze Štítného, neměli s předešlými nic společného; byla to rodina Benešovcům docela cizí, jež měla v erbu svém dva krky labutí neb ptačí k sobě obrácené. Erb ten měli také r. 1424 Vanček z Mezného, kromě toho také vladyky z Černic u Bechyně, nejdříve všech však zemane ze Lhoty u Černovic. Jan ze Štítného koupil Štítné asi na počátku 15. století, ale připomíná se po prvé r. 1407, kdež jemu a Otě faráři ve Mnichu Eufemie z Prostého peníze své na Prostém (na Moravě) zapsané darovala. Jan jsa potom purkrabí Rožemberským na Soběslavi, zakládal pana Jindřicha penězi a přitiskl r. 14 12 dne 14. srpna pečeť svou k úmluvě všech Rožemberských purkrabí o spravování statkův sirotčích; nějaký čas držel také ves Lhotu, kterou prodal před r. 1415 nějakému Drslavovi. Roku tohoto spečetil známý list stížný ke sboru Kostnickému poslaný. Tehda asi opustiv službu Rožemberskou, přidal se brzo potom na stranu kališnickou, bojoval s bývalým svým pánem a byv zajat, propuštěn jest roku 1424 dne 10. června jen na závazek, aby se postavil o sv. Vácslavě na hradě Krumlovském.2) V pamětech starých připomíná se naposled roku 1434. Syn jeho MikuláS připomíná se v letech 1454—1464; s nim současně žil také Vácslav ze Štítného, jenž byl tuším bratrem jeho. Tento snad byl ještě v drženi tvrze Štítné, neb r. 1445 nacházíme jej jakožto svědka v jednom listu souseda jeho Zbyňka ze Žirovnice, r. 1448 připomíná se v listu na prodej hradu Louzka sepsaném. 3) Jak se zdá, přešlo Štítné tehda v drženi vladyk z Kostnik.4) V listu totiž jednom archivu Třeboňského z r. 1450 přichází Artleb ze Štítného, jenž nebyl z rodu vladyk předešlých, nýbrž psal se vlastně z Kostnik a byl od mládí svého, totiž od početí válek husitských, ve službách Oldřicha Vaváka ze Hradce a jeho nástupcův Menharta a Oldřicha. 5) Připomíná se naposled r. 1463, jsa již tehda věkem sešlý, neb již roku příštího připomíná se jeho syn Bernart z Kostnik na Štítném, ,1 Jirečkova Rukovčr II., str ?fi6—270. 5) Č. Č. TA- r. 1878, str. 404 atd. Arch Třeboň. 3) Archiv Novohradský. •) O rodu Sutných ze říitnĚho na mnoha místech těchto knih zmínku najdeš. 1 Archiv Hradecký k r. 1463, iä. května; relig. lab. II. 23o. Hrady a íimky České IV 18 124 TVRZE V OKOLÍ ZIROVNICE. jenž přitiskl pečeť svou k onomu listu, jejž dal Jan ze Stráže Kamenickým na rybník Dmychov r. 1464; ') žil nicméně Artleb s chotí svou Anežkou z Litkovic ještě roku 1472. Oba manželé půjčili nějaké peníze Janovi z Rožemberka, začež tento jim, synu jejich Bernartovi a ještě jiným platy v Dobešově a Benešově větším zastavil. '•') Nedlouho potom přikoupeno jest Štítné k panství Pacovskému, čímž se také stalo, že tvrz docela spustla; neboť držitelé tohoto panství spokojivše se jen platy a důchody z hospodářství ve Štítném, o tvrz nic nedbali a ze Šetrnosti na opravu její nic nevynakladali. S Pacovem koupil Štítné r. 1528 Vdcslav Robmháp ze Suché, místopísař království.3) Syn a nástupce jeho Sigmund odtudž prodal r. 1545 dne 27. června v Štítném tvrz pustou, ves celou s dvory kmecími, Litkovice ves celou a Ždárek ves pustou Albrechtovi z Gutšteina na Žirovnici.4) Albrecht věnoval na statku tomto ještě téhož roku Voršile z Veítmile, choti syna svého Kryštofa, 1250 kop,5) a v přiznání o tom při dskách zemských učiněném se tvrz naše také připomíná. Vrchnost Žirovnická prodala později tvrziště několika chudším vesničanům, aby si na něm příbytky vystavěli; také rozprodáno popluží mezi lidi, z nichž jeden, „Martin na Štítném," měl poměrně větší statek selský. Tvrze v okolí Žirovnice. VLČETÍN. evcrovýchodne od Hiadce a jihozápadně ml Žirovnice leží ves Vlčelin, kteráž pfed časy z části k Moravě patřila; pasud ..e |u spatřuji známky po bývalé tvry.ľ Zde sedel jíž roku J3ř8 Ondřej ze ZúsTiLuk, r býčej n ě řečený ZA-sviukz ľ t celina, avšak na pečetích svýcb de Jfnczinslag. e) ťtfzději byl purkrabí na Krumlove ') a pripomína se naposled r. 1418") Syn neh hratr jeho Jan e Vlíetina sial se íčku 13QC kaplanem v Hradci a r. 1415 byl farářsm ve Strmilově.'J Ciihur z V/čelitia. který r. 143(1 Zásmuckým Knal Strašný oheň, kterýž v 16. věku celý Tábor strávil a tisíce lidí ožebračil, založen jest několika padouchy. Příčiny tohoto zločinu doeteš se v této ceduli zrádné, a vyznání jednoho z nich se za ní pokládá. Táborské námřstí. Pohled z Pražské* ulice. Kreslil Bedřir.h Whchsrnann. Tuto se poznamenávají cedule zradné a odpovedači lípáním pálením panům Táborským i vší obcí při městě Táboře, kteréž sau psali a kladli zločinci tito níže podepsaní jakožto Pavel Motovauška jeden, Václav z Janova druhey a Petr sládek a jinač Šantrůček třeti etc. Vzkazujem vám službu páni Táborští. Co se dotýče přátel našich, kteřiž sau zhynuli při městě útrpném právě, divíme se tomu Jsouc HRADIŠTĚ HRAD. vy páni rozumní dopustivši na ně útrpné právo, že jste se jich neptali, našich přátel, rnaji-li jaké rodiěe neb přátely svý. Tehdy když vy koho dostanete, sauc moudři páni, zdali ste posla neměli, nevěřím tomu; kdyby se jich ptali, aby vám vo nás vo přátelích nepověděli. Že jste vy naše přátely z světa sprovodili, i nevíme skrze jakau příčinu. I proto my vám píšeme, páni Táborští, skrze přátely svý, kteříž sau zde konec vzali a my nevime proč, abyste sobě rozuměli; však při jiným městě královským nikdy toho nenajde, aby se neměli zeptat, kdo je vodkud. Tedyž my krevní rodičů svých nemíníme zlehčiti toho, abychom takovau prominuli skrze přátely svý, poněvadž ste vy svývolně učinili bez naši vědomosti, mohši se v tom dobře doptati, než z světa ste je sprovodili. Tehdy nevíte, kde kdo vodkud je a nebudete véděti; pak zvíte, co vám to přinese. Také toť my vám vodpovidáme skrze přátely svý,, statkům vašim, neboř sme prví psali; juž na tom vice zavazujeme. Psáti vice k vám nebudeme, než r.nstiti se budeme skrze přátely svý, poněvadž ste tak svývolně učinili. Zdaliž nevíte, že my nemůžeme pŕistaupiti k statkucm Palác hradu a městská hradby na Tábore. vašim jakž ste neničko vopatřeni, že bychom vám škodau vládli, kdybychom chtěli kterau hodinu, leť s námi smlauvu vezmete, abychom vám škody nedělali. Ještě vám předpovídáme, nejsme tak prchliví jako jste vy byli nad našimi přátelmi; protož my vám píšeme, abyste se s námi smluvili skrze přátel) naše, jestli nechcete přijíti o statky svý. Píšeme k vám vo dvěstě kop, tu jestli chcete s námi smlauvi vzíti, abychom statkuom vašim nepřekáželi skrze přátely svý, kteříž sau zde zhynuli bez vědomosti naši nebo vo kterau sumu píšeme, abyste nám kladli a kdež místo poznamenáme nikdy jinde jdouce K. Selčanům za Jesenicí, kdež ten veliký rybník pod Jesenicí proti hrázi podlé cesty silnice po pravej straně jdauce vod Tábora jest lauka nevelká, nebo stojí na týž louce dvě hrušky. Pro paměť tu na té: lauce vydáme znamení: trn postavíme a na tom trnu kus bílýho šatu pro lepší paměť. A místo tej sumt připravíme kdež ten trn stane, jestli nám tu sumu klásti budete, pokoj vám chceme dáti; neb již víme že svým přátelům nic nezpomůže, když sme přitom nebyli, když ste se s nimi trýzftovali a snad bychon takové věci nedopustili, věře panu Ruohu, a proto vám toho nechceme zlechčit. Ruoh věčný nad námi A když by tu sumu položili na tom místě, abyste to znamení pryč vodvrhli a tu sumu abychom vyzvedl HRADIŠTĚ HRAD. '3i kdybychom chtěli. Aneb to znamení daleko není vod tý hrázi jedva hony a půl míle není vod Sedlčan. V.lak uhlídá se to, že jest podlí samé silnice. A jestliže nám tej sumy nepoložíte, že vám to tu takovau Škodu uděláme, než se nejmíně nadějete, a hned na prosto v těch stodolách, kdež za městem máte, kdež kterákoliv věc bude. Pakli vám bude mnoho straniti skrze málo neb zápisích anebo za dva, kterýž vám pak bude lítěji čili dvě sté nám dáti, proto vás ještě prosím, abyste nám tu sumu kladli, než se škoda starie skrze přátely na&e, ahySte tomu rozuměli. Jestli budete tu sumu klásti, chcem vám pokoj dáti, dávámct vám dobrau veystrabu. Tento pátek po svatém Matauši by nám tu sumu kladli ve dvadceti hodin. Zdali byste vy u toho místa osadit chtěli vzítii, my se v tom dobře opatříme, než bychom my sumy vyzvedli a když budem chtíri. Na tento čas s tím vás panu Buohu poraučíme a potom budete vo to múdrejší, čím se spraviti můžete. Amen. Zbytky hradeb Táborských na východní straní. Tuto se poznamenávají tři zločinci a paličové: a to tito kteřížto listy zrádní a cedule odpovídací lípáním pálením pánům Táborským kladli. Pavel MotovauSků jeden, Václav z Janova druhey, Petr sládek Santrůček třetí. Item tito dva zločincové zapálili stodolu panu rychtáři Jeho Velebnosti Císařské Václav z Janova jeden, Fctr Santrůček sládek druhý. Tuto se jich kšaftové všickni tři pořádně poznamenávají leta 1562. Vyznání Pavla syna MotovauSka na trápení. Item. Ručnici sem ukrad mlynáři v Stráže a zastavil sem ji Kašparovi Žemličkovic v Sobéslavy nevím v čem. Item. Kabát sem ukradl ve vsi u Českého Krumlova a zastavil sem jej v Latroni na Krumlově. Suplíkací sem falešní psa], abych na lidech peníze vyšidil a jména svého jsem proto nepodpisoval; neb-by mi byli nic nedávali. Hrady a zimky České tv. iq HRADIŠTĚ HRAD. Item. Slonařům sem klobásy pokradl a zpíval sem v Sedlci: bylo zle, bude dobře, budem míti peníze. Item. V Benešove u Spicmauza kázal sem jídlo strojiti, pravil sem že jedau za mnau vozy císařské a von mi dal jisti Item. Tovařiše sem měl Šantrůčka s neřádnau vosobau ženskau, s Lidau a pfezděl sobě Petr a dělával na Zelčí v sladovně: tu sladu pokazil, a ušel piryč, na ta mno navozoval a véeho plvod byl, abych pálil. Item. Ty cedule, kteréž sme psali, psali sme v Selčanech na chlívě u šilhavé Káče, ale ona 0 tom nic nevěděla. Item. Pověsili sme ceduli zrádnau a při tej ceduli hlavní a chvostišté na předměstí za novau (t. j. Pražskou) branau ve středu v noci když sem z města přes zed vylez. Pověsivši ji, tu noc ležel sem u Rezka na seně ra votavé, ale von vo mě nevěděl a ve čtvrtek ráno vstávši, když vozové do města jeli, taky sem při nich do města vešel a žádný mne neviděl. A v tej ceduli sem psal že míníme páliti, jestli že nám té sumy nepoložíte, která v té ceduli psána stojí, těch sto kop grošů, jako ter škaredý šat na tom trni na znamení u těch hrušek, že pokoj bude. A měli sme se sejiti u Kuchovskýho v Hrádku, jako pan Valkaun, a tu sumu vyzvihnauti, vyzdvihna pryč jiti. A to místo Šantrůčkem a jeho neřádnau vosobau ženskau sme dělali, kdež ta suma měla položena býti u toho trnu, jako znamení to bylo, a po těch cedulech dvakrát sem města zrádné zlez nočně za Adamem Truhlářem Tau dérau, jako rumy vozí tudy sem jednau tudy sem zlez — město jednau — tudy sem zlez město po druhé — po druhé nad vlaským mlýnem u té baštv přes zed a tu sem vstaupil do vokna, po tom sem se chytil trámu a tak sem vlez do města A potom sem šel k mateři a byl sem u ní přes noc. A měli sme páliti nejprve na předměstí pod Jordánem a já sem ho prosil abychtne toho nečinili pro mé pŕátely, že mám v městě dosti mocné. Item. Týž sme u pani Nedrahovské ceduli položili nade mlýnem, jako háček brslínový jest na znamení u rybníka a v té ceduli že míníme páliti jestli že nám ty sumy nepoloží, jaká v ní psána stojí, a ta suma měla položena bejti u božích muk. /tem. Křikávovi ševci v Selčanech před domem sem ceduli položil pro 6 kop. Item. Co sem činil, činil sem Šantrůčkovau volí a s jeho pomoci a jméno přezdél sobě Petr. Item. Tu ceduli sem sám psal a napsavši dal sem ji přepsati v Jílovým rektorovi. Toho času byl rektorem Hendrykus. A vodtud sme šli Šantrůčkem k méstu a na lípě sme tu ceduli přibili, pana Martina Helma co se dotýče. Item před panem purkmistrem prosil pana Martiína Helma pro pána Buoha, aby mu to vodpustil pro milosrdenství buoží. Pro ty své zlé a nešlechetné činy jest konec vzal, ten auterey před svatai. Voršilau jest čtvrcen. Léta svrchu psaného. Amen. ') K dějinám věže Táborské dodáváme ještě následující příběh z r. 1541 (neb r. 1540?): Jiřík Těžký, soused Táborský, a Vácslav ze Strkova měli spolu mnoho činiti, provozujíce kupectví od některých časův a žádného ještě účtu mezi sebou neučinivše. I přivez Jiřík něco vín z Rakous domů asi na dvě neděle před hody vánočními, dal tři nádoby vína k Vácslavovi k výšenku, nemoha šenkovati doma pro příčinu smrti manželky své. Tehdy načali jednu desítku před hody vánočními; i přišli nějací tovaryši z Příbramě chtíce do Moravy jiti i pili tu několik dní u p. Vácslava a dali sobě zlatý uherský na smažnu (nějaký smažený pokrm). Tehdy Vácslav jel pryč tu neděli před Novým létem okolo nešporův, Jiřík pak ten den tam byl. Na zejtří v pondělí asi hodinu před večerem prosili jej ti tovaryši, aby jím kapra prodal, kdež i tak učinil, a prosili jej, aby mezi ně šel na toho kapra. I šel tam se švakrem svým a seděli tu spolu až na pátou hodinu. Potom jda pryč se švakrem provázeje jeho, potkal se s rychtářem v ulici, i ptal se ho rychtář: Kde jdeš? A Jiřík řekl, že domův. Tehdy on řekl: Jdi, čas jest. Tu všed Jiřík do domu, dopustil se skutku nešlechetného. A rychtář jda za ním a shledav tu nepravost, zamekl jej do šatlavy a hned obcházel úřad;; a tak tam byl Jiřík do sedmi hodin. Potom kdvŽ Dřišli všecken úřad kromě tří osob a i některé sousedv k tomu přivolali. Tiřík bvv ze šatlavv Duštěn. mluvil ku pánům: a žádal pro Boha, poněvadž jest při zločinu přistižen, aby takovou věc u sebe vážili a jej obecnému lidu za zrcadlo neučinili, i za to prose, aby vzhlédli na předešlé služby, které učinil, 1 také přátele, které má, a co by potom z toho přijíti mělo. „Než bych měl k takové lehkosti přijití, radši města prázden budu," I v tom se jim poddával, aby jej vězení prázdna učinili, že když chtějí, který čas neb hodinu že se jim stavětí bude, jako dobrému náleží. A oni poradivše se o to, i pověděli, ) Kniha smolná — T> 18. D 23—25. HRADIŠTĚ HRAD. že jinače býti nemůže, než aby do vězení šel. I dán jest do kase (do šatlavy). Když pak v tom vězení seděl, chodil rychtář do jeho domu, ptaje se na čeledi na klíče, kde jsou; a oni pověděli, že jich nemají. A tak po třikrát tam chodil na ně s pokřikem, ptaje se na klíče, a oni též jeho odbyli, že jich nemají. A když pachole neslo Jiříkovi kožich do vězení, i přiskočil k němu rychtář, vytrhl mu jej z rukou a vytřásl ho. Když nic nenalezl, i nechal ho jiti. Na zejtří dožádal se Jiřík na některých osobách, aby 0 něj šli před pány a jej z toho vězeni vyručili. Tehdy purkmistr se pány pověděli, že ho chtějí dáti na rukojmí, zná-li se k tím řečem, k kterýmžto se jest prve znal před pány. Tu vystoupili přátele ze světnice a šli k němu, aby na něm dotázku učinili, zná-li se k těm řečem čili nic. I pověděl on, že se zná. Když zase vstoupili, oznámili pánům, že se zná. fotom oznámeno jest, že jeho na rukojmé dáti chtějí, však tak, aby přátelé zaň slíbili. I stalo se tak a vyručen pod 200 kop do šesti nedělí pořád zběhlých, a pakli by v tom dali dva dni aneb tři napřed věděti, aby ho postavili. Když byl Jiřík postaven po šesti nedělích, bylo k němu mluveno: „Pane Jiříku, znáte-li se k těm slovům, které jste prve mluvili." A on pověděl, že „se znám k těm slovům, což jsem prve oznamoval." Dále se ptali, zná li se k skutku zločinnému. Tehda on pověděl, aby ho zanechali, že se zná k tomu, k čemu jest se pive znal, „a věřím Vám, že mne při tom zanecháte a nedržím, aby z Vás která osoba byla, aby se měla v mém srdci tak kochati." Tehda Jan Vosočil oznámil mu: Pane Jiříku! ta slova zuby maji. jak svou vSc opatřujete, tak jest povinen pan purkmistr svú opatřiti. Tu bylo mluveno: Páni sousedé! z rukojemství jste propuštěni, a vy pane Jiříku: Pan purkmistr a páni berou Vás v své vězení. Tu byl dán do vězení do hradu do věže, kdež mučili jej a ostříháno ho, aby k němu žádný, ani čeled nechodila, k tomu ani světla mu nechtěli dáti. Potom přišly k němu na zejtří dvě osoby: pan Víta ze "^tadlce a pan Pavel Vlaský ze Siónu; tu k němu bylo mluveno, že jsou s některými osobami z úřadu mluvili a tak tomu vyrozuměli, že sobě velmi to stížili, jestliže při tom stane Jiřík vždy. že mají naučení 1 katem k němu popravním přistoupiti. Tehdy pověděl Jiřík, že neví co výš, než co prve mluvil, a tak s tím odešli pryč. Potom opět na zejtří přišly též k němu ty osoby a jemu předkládaly, jestliže při tom stane, že toho nikterakž neujde, než že k němu mistrem popravním přistoupiti chtí, njbržitoho podávají, aby list svou rukou napsal pod pečetí těch dobrých lidí, že se k tomu zná; též jim oznámili, že jim by se za dosti vidělo, kdyby Jiřík osobné před nimi se seznal [ ti páni hned k tomu radu dávali, aby to učinil, chce-li té těžkosti zbyti. I pověděl Jiřík: Poněvadž jinač nemůž býti, již já všeckno to učiním. A tak s tím odešli ti dva páni. Potom — bylo to druhý neb třetí den po dotazu právním kázali jej před sebe do rady pustiti. I tu k němu mluveno, zná li se ke skutku svému, aby pověděl I pověděl, že se zná. [ kázali jemu a přátelům jeho vystoupiti. Potom přišlo psaní z Prahy, aby postaven byl před králem aneb nejvyššim hofmistrem.11 Zajímavo jest vystoupiti vedle věže na parkán a spatřiti tu staré hradby, které ji na 3 stranách zavíraly. Hradby v těchto místech jsou velmi hrubé, přesahujíce obyčejnou míru venkovských hradeb. Maji dvoje střílny, předně jedny nyní zazděné v stejné vysokosti s místem, kde stojíme. Druhé jsou nad ochozí hustě vedle sebe; na hrubé zdi totiž jest ochoz a úzká hradba, která tu byla toliko na ochranu střelcův. Střílny ty jdou do Bechyňské brány, důkaz to, nejen že pocházejí ještě z dob starého hradu, nýbrž i že k nim Bechyňská brána později přistavena, což také se potvrzuje při bedlivém ohledání místa, kde se obojí zdivo a krov stýkají. Hned za věží láme se hradba; v tomto rohu zvenčí vidéti jest dvéře do příkopu zazděné. Jest to bezpochyby místo, kde se ústí podzemní chodba Od věže na východ jde dlouhé jednopatrové stavem. V něm se nacházejí vedle věže nad sebou dílny. Ve starých dobách bývala v těchto místech ĚránaT kterouž se do dvora jezdívalo, o čemž vedomosť máme takovou: Když tu dobývány na vnitřní straně, jak se vchází do humna, základy pro nynější stavení, vykopali klenáky veliké, hrubé a hlubokými žlábky rýhované, kteréž milovnici těch památek hned postavili vedle sebe; měly strany celé, jediné prý do kruhu neb do horního zavření se jim nedostávalo. Pekař K. Erben hned chtěl, aby se rozbily a zazdily, v čemž mu odporoval starý soused Kolda; nicméně přece něco z nich rozbito a ostatní zazděny do tarasů. Vypravuji staří pamětníci, že byla ta brána asi tak veliká, jako bývají portály do kostelů. ()diad na východ až k rohu jihovýchodnímu, kde byla druhá věž, táhne se široké staveni, jehož venkovská zed jest stará, vnitrní však v nově založená. Na venkovské zdi býval před léty nápis rudkou, ale neúhledně psaný, kterýž nikdo nepřečet], kromě že rozluštil jednotlivá slova, a tak poznali, že tu byla řeč o rozličných pamětech městských, zejména i o rybníku Jordánu. V přízemí tohoto stavení jest humno, dlouhá a prostranná místnost, pěkně sklenutá a na 3 lodi rozdělená, poněvadž jsou uprostřed dvojí osmi- ') Reg. kem. sondu 6 li sved. P 18 — Q 3 '34 HRADIŠTĚ HRAD. branní, z jednoho kamene vytesaní sloupové, z nichž prampouchy a pásy klenby vybíhají. Zdá se, že jest místnosť tato dosti stará, ovšem starší, nežli valečka a sýpky, kteréž se nad ní nacházejí. Do tohoto stavení pojat též zbytek druhé okrouhlé věže, z niž zbyl toliko kus venkovské zdi. Za tímto stavením v severovýchodním rohu jest bývalý palác pánův Úsfskvch, starožitné staveni, které bývalo na počátku našeho století pivovárem. Doposud znáti jest na tomto stavení starodávné rýsováni, jímž zdi jeho v ič. věku ozdobeny, také se spatřují v rozích jeho hrubé tesné kameny, křížem na sebe kladené, ale dávné časy již podvrátily silu jeho zdí, tak že část jich nejednou opravována, cvikována a vyplněna, ale ostatek přece tak chatrný jest, že aspoň východní jeho zed dlouho nepotrvá. Spodek tohoto stavení, proti navezenému dvoru trochu ponížený, avšak nad parkánem povýšený hrubými zdmi, rozdělen jest na 3 odděleni. V prvním k jihu obráceném jest menší humno, kteréž dostalo od pivovarské chasy žertovné jméno Amerika. Jest to jedna z nejpéknéjších místností starých, skle nuta jsouc do klenutí vejčitého. Bývala dříve hlubší, ale k docílení stejné rovnosti s vedlejším humnem byla zahá zena. Vchod do tohoto sklípku byl bezpochyby prolomen, neb na severní strané spatřuje se původní vchod za zděný. Za tímto sklepem jsou ještě dva sklepové silní a pevní, totiž spilka a lednice. Xad tím vším a po celém stavení bývala snad veliká Veliká x Lib. conf. VI p I2q, 126. ') Palackého sbírka topografická, ") DD- 4 p. tg—90 Clibor zemřel nedlouho před rokem J437 IDU. 15 (. 116 — 117>. U potomních pánech Knzských srovnej kromě arch, českého DD. íG. F. 250 a hojné zápisy v arch- Třeboň., zejména list r 14O8 dne 13 debna. h| V dejinách Palacltélu (III a str 164 bez udáni pramene} a Tomka (Děj Prahv III. 52gl čteme, že držitelem Kozího bvl tehda „Jan starší z Ústi," ale niv j*me prese všechno jiálráni nic takového nenašli Kozí nepatrívalo nikdy k Ustí, a ještě v t6. století pokládám 1.3 zvláštní panství. Vývod vladyk z Kozího. Vilém z Tjjezda a z Poděhus I360 -} C. I408 (Jtiboi z Kozího 1408—1414. t j JAi7 Jan z Koního 1408 —1457 Markéta -j- j 1457 Vilém 1432—I 480 purkrabí na Choustnice Jan 1480 Markvart I4É8—1480 purkrabí na Zvikove Zdebor 1468—1483 hejtman na Třeboní Mikuláš 1506 f j 1523 kozí hrad. zal, jakož kazatelskou svou povinnosť za věc kázanou a nutnou měl, a že daleká místa navštěvoval. I podobá se víře, že byl na Choustníce a okolním panství, na Soběslavi, na Přibénicích a panství, kdež mu překážek nečiněno. Zajisté však mu překáženo na blízkém Hradišti, též na Vožickém a snad Chý-novském zboží. A tak se stal Hus rozsévatelem nových myšlének mezi lidem, kterýž byl dosud v tichosti žil. Praví o tom sám: „Prve sem kázal v městech i v ulicích (t. j. v městech Pražských), ale nyní káži mezi ploty, podlé hradu, jenž slove Kozí, mezi cestami měst a vsí. Neb dí Kristus: ,Vyjdi na cesty a ploty (tu rozuměj mezi ploty) a pud vjiti, ať naplní se dům můj'." Na jiném místě dí: „Káži v městech, po hradích (totiž na Choustníce, Přibénicích, Kozí), na polích i v lese, a mohlli bych kde podobně, kázal bych i na březe i s lodě, jakož jest učinil spasitel."') Vyhledával zvláštní příležitosti, kdež se nejvíce scházeli lidé, jakož o posvíceních, o svatbách neb což jiného se hodilo; všudež pak také lidé v zástupích chodili za ním neb jezdili na koních i na vozích. Že by byl Hus na Kozím (rozuměj C erveném dvoře) také ve stodole mši sloužil, jest zpráva velmi podezřelá,2) ale to za jisté můžeme míti, že nebylo vesnice na panstvích Kozském a Ústském, kteréž by nebyl navštívil. V paměti mu utkvělo zvláště, kterak kázal v lese pod lipou u hradu Kozského. Nemýlíme se snad, shledáváme-li v tomto lese les Drevný, jižně od Kozského hradu ležící, kamž měli blízko obyvatelé okolních osad Ústí, Plané, Turovce, Lhoty Zárybničné a Měsic Přes velikonoce r. 1413 byl Hus v Praze, odkudž se odebral zase na Kozí; tam pak nedal si nikým překážeti v kázání, jehož opomíjení pokládal sobě za hřích. Prázdných chvil, když sobě od namáhání kázáním způsobeného odpočíval, užíval k sepsání polemických spisů proti protivníkům svým, a tu sepsal nemalý počet svých nejlepších knih v jazyku latinském i českém První takový spis byl traktát o církvi, ve kterém vyložil mínění své o moci papežské, sepsaný bezpochyby na Kozím, ale byl odtud poslán do Prahy k rozšíření a z té příčiny předříkán několika písařům v Betlémě, kdež přepsání jeho dokonáno již 8. července r. 1413. Nicméně sepsal tu Hus ještě zvláštní odpovědi na dva traktáty Stanislava Znojemského a Stepána z Palce, předních svých protivníkův. Oboje psáno bylo latině a pro učené, takéť se týkalo hlavně jen věci theolog-ických. Maje však Hus nyní více prázdné chvíle, nežli míval před tim, obracel mysl svou k věcem obecné důležitosti a jal se psáti pro lid, skládaje hned od prvního počátku přebývání svého na Kozím spisy jazykem českým, jimiž učení svému prorážel dráhu ve všech třídách obyvatelstva vlasti své. To i dobře poznali protivníci jeho, a proto navrhoval biskup Litomyšlský na synodě Pražské (v únoru r. 1413), aby byly zapověděny. Vedle jiných menších spisů byl totiž Hus již r. 14 12 (před 11. listop.) dokonal obšírný svůj výklad na viru, na desatero bozích přikázání a na páteř, ve kterémž pojednal o hlavním obsahu víry a mravouky křesťanské. Potom dokonal do 2. února r. 1413 spis svůj o svatokupectví. Bylo to bezohledné vylíčení všech vad duchovenstva a celé tehdejší zkaženosti ve správě církevní. Ostatek roku 1413. byl zaneprázdněn hlavně spisováním ľostilly své, čili výkjadu na čteni kostelní v neděle a ve svátky, kteréž dokonal na Kozím dne 28. října. Ve všech těchto spisech více neb méně káral 1 íus neřesti panující v duchovenstvu, vetkávaje do nich trpké zmínky o tehdejších příbězích jeho samého se týkajících, nikde však nezamítal žádného jednotlivého článku víry, žádné svátosti církevní, žádných obřadů neb obyčejů v církvi obecně platných, leč vždy toliko bojoval proti hrubým bludům v pojímání jich. V polemických spisech mezi nim a jeho protivníky ve věcech víry hlavně šlo, jak daleko dosahuje mocnosť čili auktorita papežská, poněvadž protivníci mezí takových připustili nechtěli. Horle proti svatokupectví v církvi, nabádal i lid obecný, aby se postavili proti zjevným svatokupcům a proti duchovním zle žijícím, nedadouce jim požitkův a odvážice se při tom za čas půhonův a klateb, jimiž prý oni brání své zlosti. A poněvadž psal Hus slohem prostým • a srozumitelným, jest na bíle dni, že při tom myšlénku pronášeje, kterak v jistých okolnostech více jest poslouchati Boha než lidi, stal se příčinou toho přední, že se lid kolem Ústí mocnosti papežské a řádům církevním vzepřel. V den Svátosti, t. j. 20. dubna r. 1414 přijel Hus z Kozího opět do Prahy, kdež složil krátký svůj spis o šesti bludech. Dokonav dílo to dne 6. června, odebral se zase z Prahy. Tuť se však neví, jestli se na Kozí uchýlil. Staly se bezpochyby změny na Kozím (o nichž bohužel nejsme zpraveni), pro něž bud V-I,.vt.ľi T-»i*r11a no Tiim T\ar\t\T\rZ»-ni\ at-ml-i rvn s£m 7 ii<;íví'ř Tiŕf.'ín iw>«s5i\-;w1iií svíM iifnlek finnsHl Tisřn iest. u j \. . LI . 1 L. • ■ V ' ' ' II^.I.PJIILIIU, "'ľ " w . « " J - -' j Ľ. [' ' ' f '-- ' —--" -' " "'J ------- — £------- j---- J---/ že přebýval ke konci měsíce června v městě Ústi nad Lužnici pod zá.štitou pánů Kamenických. Tamť dopsal dne 26. téhož měsíce spisek svůj, řečený Jádro učení křesťanského. Brzy však shledaje, kterak některý z pánův Ústských jemu přál, jiný však mu překážel, opustil krajinu tu k veliké lítosti osadníkův J) Domnívám se, íe zajížděl Hus až do okolí Vysokého Chlumce (kdež jsou nař posud upomínky} 2 rlo okolí Vlašimí. (Via i Vlasákův popis okresu Vlašimského na sť 76.) a) Staří lelop sir 471: Ten na Kozim v stodole služiše a kázáse a mnoho na jeho l<áv:íri x Unii hývAsc KOZÍ HUAD. 47 a odebral se na Krakovec. Nejednou asi mu vzkazovali osadnici touhu a žádost svou po něm a protož i píše sám: Velmi mne žádají v tom kraji, v němž jsem kázal v městech i ve všech i na polích i na hradech i pod hrady i v lese atd Přebývání Husovo ve krajině zdejší vedlo, jak již dotčeno, napřed k částečnému, potom ke skutečnému odporu proti mocnosti církevní. Odpor novotářův utužován nemálo tím, že se jim od některých pánů překážky děly. Stoupenci Husovi vynášeli na světlo novoty nepotřebné, jako na př. přijímání pod obojí způsobou, a po prvním kroku bylo nesnadno ubrániti se druhému a třetímu. Hned se našli mužové, kteří se jali hloubati v písmě svatém, nešetříce v tom míry rozumné, nýbrž přichytili se libovolné zásady, že jen to jest učeni a řád křesťanský, co výslovně obsaženo jest v písmě svatém. Staletému rozvoji církve upírána tím oprávnenosť a domáháno se nových řádův, podobných a rovných těm, ja kéž byly za dob prvotního křesťanstva. Byli to kněží méně učeni, od kterých pocházeli tito vyná-lezové, ale tím více na nich sobě zakládali a tím hruběji sem tam jimi se zachovávali, vymetávajíce obrazy z ko-stelův, nebo pálíce je a potupujíce všeli- Pfaiská brána na Táboře, ?bofená r. 1884. jak ostatky svatých. Xa samém Kozském hradě a pod ním a v Ustí kázali (ovšem chybně Husa následujíce), že svěcení jak roucha kostelního tak i svátosti kostelních jest daremné; vymyslili to prý biskupové, jimž nadávali kobylek (protože všecko snědí) a hřebenářů (že dobře sče-ší), z lakom st ví; takové svěcení prý jest plátno od každého kněze, neb když prý může prostý kněz tělo Páně způso-biti, může tím spíše takové věci učiniti. Knězi zdejší podávali pod obojí již mimo mši a sloužili mše mimo kostely v stodolách, odkudž lze vysvétliti nepravou zprávu, že Hus sloužil mši ve stodole, a křtili děti v rybnících a haltéřích. Kostelům kamenným, poněvadž v nich ještě starý rád zachováván, přezdívali peleší lotrovských a že obrazy kostelní jsou ničemné a daremné O velikém pátku r. 1416 sloužili dvé raše ve stodole u Kozího (tedy v Červeném dvoře^ dokládajíce potupně, že dnes kuběnáři a kuklíkové (pokrytci) v loutky a v špalky budou hráti. Tím ovšem vzbuzována neuctivosť a zášť lidu k obřadům mešním, neb lid slyše ty řeči posmíval se všemu tomu, co otcové jeho od starodávna uctívali. Také laikové jali se již kázati; jeden z nich, jménem Krampéř, kterýž dal pachole své v potoce (Kozském) křtíti, odebral se do Rečice kázat lidu, ale tu byv bit vrátil se zase domů. Veřejné kázali knéží tito, že posud byli všichni knězi zloději, poněvadž lidu KOZÍ HRAD. nepodávali pod obojí, a že jest lepší v kostky hráti, nei zlým kněžím (prelátom) dávati. Za času přiměří, když měli provoditi mrtvá téla k hrobu, dali se od nich lidé svésti, že si nedali vyzvánéti a saimi mrtvoly odnášeli zpívajíce: „My křesťané víry pravé-* a berlu na místě kříže nosíce. Když kladli tělo do hrobu, říkali knězi na místě vykropení a požehnání: Já tě poroučím Bohu Jezu Krystu papežovou mocí, neb tolik mohu jako arcibiskupové. Zdá se, že i mrtvé pochovávali na místech neposvícených, říkajíce, že jest lépe ležeti pod šibenicí než na hřbitově kuběnářův a kuklíkův a lépe jiti sto mil k dobrému knězi, než obcovati jich mšem. ') O tom, jak nabyla obec Táborská panství Kozského, nemáme žádných zpráv, Jisto jest, že nepatřilo Kozí k těm statkům, které císař Sigmund r. 1437 obci Táborské daroval, poněvadž se Kozí mezi nimi nepřipomíná; také to se zdá, že roku 1446 Kozské zboží Táborským patřilo. Neb t. r. koupil Jan z Rovného od Bartoně mlynáře pod Kozím dva lány rolí svobodné v Malé Lhotě Kozské (Zárybničné) a dal si trh o tom napřed v knihy Táborské a potom ve dsky zemské vl ožiti. 1 jest dosti možná, že Táborští panství Kozské nedlouho před tím od Jana Kozského koupili Roku 1448 žádal Oldřich z Ro-žemberka, aby Janovi, jakožto služebníku jeho, vedle úmluv spravedlivě učinili K tomu odpověděli Táborští, že nevědí, co by měli Janovi učiniti, ježto by vedle úmluv již neučinili, ,.poněvadf prodav nám zbožie své a sstupuje, žádného práva sobě tu nepozóstavif ani k kterým poplatkom zadrženým se ohlašoval," a žádali, aby Kozský se smluvcemi k nim přišel, jestliže něco vedle jich výpovědi neučinili, že to chtějí podlé uznání smluven všecko učiniti. '■*) Když se dostalo Kozí v držení Táborských, zůstaven jest hrad úplné spuustě. Sebrána z něho všecka přístřeší branná, zábradla, pavlače, pokud se již samy nesřítily, a ponechány tu holé zeli. Ale ještě v 16- století paměť bývalého statku Kozského nepominula a zříceniny hradu byly vždy ještě znamenité, neboť po shoření desk zemských (r. 1541) Táborští nemajíce listiny, která by jim dosvědčila držení Kozího, vyslali některé své měšťany (Matěje Kučeru z úřadu konšelského, Jana Podlahu, Vácslava Jiříkova a Matěje písaře) do Prahy, a ti jim vložili roku 15j2 v pondělí po sv. Matěji ve dsky zemské zvláště toto panství: Kozí hrad pustý, dvůr poplužný s poplužím, Lhotu ves celou, Turovec ves celou, Kravín, Liipí a Kavčí, vsi pusté s dědinami, s lukami zejména těmito: Plevejn 1?), Bořichov, pod tvrzí, palouk, břeh, s Ifisy, potoky, rybníky, mlýny, kurmi. vejci, robotami, ospy, štěpnicemi atd., s posudným, porostlinami, pastvami, horami, doly atd.3} Následkem známých příběhúv r. 1547 ztratila obec Táborská všechny statky své (1. srpna 1547) a čásť z nich prodána, část jich však král Ferdinand obci k faře, kostelu, škole a špitálu vrátil. Když pak r. 1561 Táborským právo dědické k tomu panství doprodáno, nabyli tím také „hradu pustého, řečeného Kozí hrad, s dvorem poplužným pustým.-' 4) V 16. století jedna patricijská rodina na Táboře po hradu našem se jmenovala „Vorly z Kozího hradu,"*) a r. 1587 psal se Zikmund Pek z Římku seděním na Kozím hradě,6) maje snad poplluží Kozské v nájmu. ') Kromě dějin Palackého hlavně podlé Tomkových dějin Prahy, ječ 2a nejlcpfii vypsání tčehto věci pokládáme; tcž užita díla Palackého Documenta. ^) Arch. Třeboň, a ncjitarn kniha Táborská (mus.| •') DZ 250. A 6. ') DZ. 14 E 13 s) Rciku 1584 Šimon (DZ. 66 I. 16). ') Dl 6n, 9) obrostlé, b u role vzdělané, údolí se rozšiřuje, a zeleně louky a porostliny dodávají krajině rázu malebného, nedosahujíce však nikde, at díme, divokosti břehů Při-běnických. Jeden z těchto lázů na levém břehu, asi v prostřed mezi Planou a bý valým Lstím, tu, kdež přestává les a počínají role, památným jest v dějinách našich zbytky tvrze Sedlce. Pod nimi při řece jest mlýn, řečený Soukeník, se staveními hospodářskými, které stojí na místě bývalého dvora poplužného. Odtud jde stará vozová cesta pozvolna nahoru a vede až skorém k náspům bývalé tvrze. Zastavivše se na tomto místě, vidíme před sebou čtverhranné tvrzišté mohutnými náspy a hlubo kými příkopy zavřené, jehož obvod uvnitř příkopů na 4.0 sáhů páčiti se může. Kdysi Stála ve příkopech voda, která se tu z blízkých pramenů shromáždila, a byt výšky veliké nedosahovala, přece dno přikopu obměkčila tak, že se tu pro bláto hluboké projiti nemohlo. Na jaře se tu posud voda drží. ale dno jest pevnější, poněvadž se kameny z tvrzišté padajícími zasypalo. Na tvrzišti nespatřuje se nic, kromě základů čtverhranného domu, jehož rohy dotýkají se obvodu tvrzišté; mezi stranami jeho delšími a plotem, který tvrz zavíral, byly dva úzké dvorky, v nichž se bezpochyby malé dřevěné chlívky nacházely. JiŽ dávno jest tu povrch přerván a vše na rub obráceno; po časech i ty nepatrné zbytky na tvrzišti zmizí, a srovnají-li se jednou s příkopy (jakož s tím již začato), nebude po Sedlci ani památky. Pravdě podobno jest, že seděl na Sedlci Vlček ze Sedlce, neb ze Sedla, který přítomen byl r. 1293 v Soběslavi jistému jednání Vítkovcův, a r. 1322 v Přiběnicích prodeji panství Choustnického. Jako znamení vladycké měl dvě sLřely Šipištěmi spojené a přes ně křížem chochol nad helmou a štít šachovaný.1) Jeho potomky byli bratří Vlček a Valkoun, kteří drželi pospolu (r. 1377) Skalici.2) Vlček měl nějaká práva na Mezimostí, jež r. 1380 pánům z Rožernberka prodal,3) a připomíná se naposled r. 1389, jsa za přítele strýci svému Vlčkovi z Kozího, když les Roudenský prodávai. Bratr Vlčkův Valkoun prodal r. 1390 úroky své ve Zhoři (kromě robot, totiž žetí, sekání trávy a dávání kur) panu Oldřichovi z Rožernberka,4) a následujícího roku {1391, 5. března) prodal se synem svým "Jindřichem louku v Koberném klášteru Ustskému. 5) Po jednom z dotčených vladyk zůstali synové Jan a Hušek, kteří společné Zhoř a Sedlec 'l Eiriltr ríg 1[. 607. ') JJb. conf. III. C 14. V nrbáři JRožiímbersliém m str 15. připcmirjú se již nyníjši mlýn Soukenický, který patřil Vlčkovi, o jiném Sedlci Petrové (bud nyriéjSím Sedleřku aneh Sedle 11 Sohéslavé) mluví se ludiž na sir. 17. !) Viz dřje Mezimosti (II. d.), též acta jud. 13I4, 2(1 Mart ') TlTi 4 p. flfl ') Archiv u sv Jiljí Hrady a zámky fľeské IV. 2 2 • V) SEDLEC TVlilZ. drželi, ale před r. 1414 zemřeli, dědicův po sobě nepozůstavivše. Xa zboží Zhořské a Sedlecké táhla se sestra jejich Markétu, vdaná za Jindřicha Rohlíka z Trhiavě a s Jifalotic, ale uvázavši se v ně, prodala Zhor (a snad i Sedlec) Janovi a Ctiborovi z Kozího. l) Nedlouho po tom udály se na Sedlci ukrutnosti, kteréž dlouho v paměti lidu utkvěly. Když byl Prokop z Ústi s kalisníky města Ústí o ostatcích roku 1420 dobyl, utekl se Oldřich z Ústi na blizkou tvrz Sedlec, jež mu snad tehda patřila; než po mstychtiví kališníci, které h\l Oldřich drive utiskoval, dokud moc v Ústí měl, i sem ho pronásledovali. O dnech velikonočních, když se byli již Tá boři na Hradišti dohře usadili, vyvolili sobě 4 hejt many, k nimž by zření míti .....Mi, MU MikuUtelHll since, Jana Žižku, Zbyňka z Buchova a Chvála z Řepice, tvrze Sedlce útokem dobyli, ač tu, kteříž na ní byli, statečně se bránili A tu pana Oldřicha cepy umlátili a nohy jemu usekavše do ohně uvrhli, některé zbili, šest znamenitějších- zachovavše, kterýmžto rozkázali, aby jeden z nich, který by chtěl život zachovati, ostatní za- Polapeni SttAlcň: 1 Mlýn Scnkenik, od něhož jde i cesta k Samotám neh Lhotě 7a Sedlcem, jak se irikávalo. Tnulo cestou jezdívalo se také ke tvrzi a přicházelo Re k 3. náspu, pak pc 1 zvo-ditém mnslř a pres příkop na 5. parkán, který se táhl nkclc íj. čtyřhranného domu, jakož základy objevené ukazují. Miste, kam Táboří poklady vynesli a tu je spálili, snad bylr na miste číslice 7 8. Podlé domnění bývalé dvoris,t£, u nehni 9. prohlubeň mokrá, snad nd Inchu pocházející 10. Čtyřhranná nádržka k napájeni dohytlca. 11- Bývalý rvhníček, 2 nchcž 13- kousek hrázľe zhyl. ný, pět svých sťal a se Táborským přitovaryšil. Xa té tvrzi mnohá zboží od sousedův okolních na z latě, stříbře, monstrancí, kali-chův a také roucha drahého pro zachování bylo složeno, kteréžto všecky věci Táborští vynesše a na jednu hromadu složivše, ohněm spálili. Konečné i tvrz vypálili a do dna rozmetali. =) Co se nyní se zbožím Sedleckým dálo, není nám známo. O dědictví bývalých vladyk Sedleckých vi jí; te je drtcli jc«r r. 1437 bratří z Kozího, z nichž Ctibor toho roku zemřel; platí to zejména o Zhoři, ale není známo, zdali to též platí o Sedlci. Možná, že statek ten Táborští ok r. 1445 od Koz-ských koupili. V sousedství udržel se tt.ké samostatný statek, totiž popluží ve Lhotě u Sedlce, s lesy, potoky a rybníkem, jež prodal Tůma ze Lhoty panu OlHřiríhnvi / Kn#pm- bil Tuť jeden, Pinta teče berka (r. 1420—1457).s) Roku 1542 přiznali se teprve Táborští u desk zemských, že drží od ranoha let „Sedlce tvrz pustou nad Oustlm a dvůr poplužný s poplužim, dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, řekou, mlýnem, přívozem a pastvami."4) Místo a jméno pusté tvrze, která se naposled v zápisech r. [547 a r. tg6i připomíná, za sto let potom docela zapomenuto.5) ') DD, 15 p 116 —117. *) Vavŕiqec z Březové (Čas. mus. r. 1844, 2óíj). ^ Koku 1504 dostal to popluží od Petra z Kožemberka Jaluh pisař Chousinický (Kodex Rožemb. f. 461. *) DZ. 250. A 7. >) Pollohu její odkryl pr M. Kolář již před lety. (V časop. Tábor.| Ze lu IcKcIa, nasvědčuji r.ásledujicí doklady n\ Eneas Sylviis (kap 40) vypravuje, jak dobyto Ústi Sezemino, a dokládá: „anobrž i zámku tisíce krocejův vzdálí od města (totiž Ústi), na němž se byl Oldřich zavřel, moci dobyl " b) Ve vkladu lesk zemských stoji napsáno, Ze jest tvrz pustá Sedlce nad Ústím c, V poznamenáni podaném r 1549 od Táborských, které yrunty blízko od města leží, za které žádají, aby odprodány nebyly, čte se: Sedlce tvrz pustá leží pul mile od města při Ústí a při ui nic jiného není než tento mlynář „Suchomele mlynář" atd (arch yill). K I, 128—136». ď) Konečně. Ze se blízké Samoty častokráte Lhotou ^ Sedlcem n izývaji. Miniatura z bible z X V. století. Hradiště Klokotské u Tábora. J KLOKOTY. a kostelem Klokotským při cesiO. kteráž vede ke kapli u Dobré vody, říká se jednomu palouku „na Hrádku u Xi.ru Éu památky po tvrzi. avšak pies cestu, kdež jsou tři kříže mezi břízami, spatřuje se ivrziStf starodávné. Jest to skalka okolku vtjcitého, kteráž k Lužnici strmě spadá a na ostatních stra-nich bud debřemi aneb příkopy umělými odtržena jest cň plání. Po Klokotech psal se r. 122c Vítek zt Klokot, praotec pán Q z Land-šteina. Jeden ze syna jeho, Ojir (raku 1257—t300) take se někdy z Klokot, obyčejně však z Lomnice psával, a snad na teto tvrzi dřevěná bydlíval; později aspoŕí se o žádné tvrzi paměti nezmiŕíuji-Od Ojife neb dědici jeho dostaly se Klokoty pinfim z Rožemberka a drženy odtud ke Přiběuicůrr.; při tom však zde měli dobře místo nápravníci neb manové páufW, z nichž jeden, Baria! ze Svrab/ma jinak z Klokot k r. I318 se připomíná Patrony kostela zdejšího r. 1367—1414) vždy byli držitelé Přiběnic. Jindřich z Rožemberka prodal f. I402 šest a pfil lánu úročního ve vsi Klnkott-ch faráři Krumlovskému; v listě na to vydaném dí se, že lány ty le iely u vsi v levo, když se do ni z města Ústi vcházelo (nyni položeni ke Chlumu). Vedle smlouvy r 14.57 dne 3. června o Přiběnice učiněné postoupil Oldřich z Rožemberka podací v Klokotech obci Táborští a mimo to kus panství ťřiběníckého do 500 kop. Od těch dnb drželi Táboršli několik podsedk'j v Klokotech ; ostatek vsi byl snad skrze prodej nějaký ve starší dobi zběhly statkem samostatným, kterýž držel Táborský mešťan P?tr RtAr.; a i tato ěásf dostala se 1. I490 Táborským.') RADIMOVICE. everně od Tábora za Hýlovem leži poblizku visky Radimovice a Xa-sevrky, obě kdysi sídla rodlirj vlady-ckých. U oněch posud viděti lze starodávné Ivr/.isir, kopec: totiž nízký, do ítverhranna příkopem o valem otořený. Kdysi se; příkopy vodou napustit! mohly, poněvadž byla tvrz pode vsi v lukách a nad ni rybníky, a tak stála tvrz ve vodě, ukazujíc čtverhranné staveni ohehnané plotem na valech vráženým Posud tvrz Stě vlhkí! a olšemi zarostlé jest, příkopy hodně mělké a náspy svezlé, väe to známky, že tu od nejméně asi 400 let lidé nebydleli. Blízký dvfir sedlský byl dvorem popluJným, skrze nějž se ke tvrzi jezdívalo Děje tvrze Kadimovské jsou velmi krátké. Koku 1219 připomíná se Lidéř z Radimovic, sídla nejistého, ale . lehda tvrz ještě nestála. Stižný list ke sboru Kost nickému SpCČetili (r. 1415) Petr a Mráiek b Radinurvjc ;1) není vSak jitto, jestliže na těchto Radimovicich seděli. AfraktS z Radi-ittôlíic Vydal r. 1432 dne 24. března svědomí o prodáni zboží ve ') Pro^jr reál. gymn. 1871, str. 1, tab. vetust. n ] 16, arch. Třeboň. Srov. str. 152. Zpráva, že husité po dobyti Ústi útokem hnali na „hrad pánu z Ústi na Klokotské hoře naci řekou Lužnici ležící' a jeho íestý den mocně dobyli |Stránský v. Cornova 1 log], jest domysl neprívodný i pošel zmatením události při Sedlci (str. 150) vypravovaných a místa v dějích Eneáíe Sylvia Ani r. 1469, jiní 1S42, ani později se ve Klokotech tvrze nepřipomíná ') Arch č. III. 188—189. 12« TVRZE UKOLO TÁBORA. VťÄCÁ a v Dobevi, a ynhuh Jl/rdz ndtiiri? k o nem i* připomíná se mezi vladykům., kteří i 14S1 Oldřichovi z Rožpmlierkn sloužili. ') V temže století koupili R2dim0v.cc Táborští, a t viz zdejší, jsmic bezpochyby jen ae dřeva urobena, zanikla dokonce. V nej-star£!ch rám známých zápisech o panství Táborském se o ní ani zmíiikv nečiní. DRAŽÍCE. f Ij&jĚS^^&Síj^ř65 Dražíce patřila nrl slarn-U^HDh^^ dávna k panštil PribČrii-11 * ckémĽ, a byli tudíž patrony íff- kostela zdejšího v letech I3CI —1380 párii z Roíem-herka.*1) Tím arci ještě není možnost ta vyloučena, že řásť vsi patřila nejakému menšímu šlechtici JanzRo-žemberka odprodal r 1459 (z pfičin v dějích Fřiběmc vyložených) vsi své Zahrádku a Dražíce s jitry Mezeřiéskýrni, jedním mlýnem, faru v DraZicich s podacím, mlýny a lesy řečené Vlásenke a Ohra-zenice dvěma mediánům Táborským, Petrovi Půii a EeneStrvi fíatdl, za 845 kop 12 gr. C den.3) Tito oba se potom o statek svůj rox-dělili, přijavše každý polovici, a tuším také jeden z nich novou tvrz ve vsi výstave] i na které polovici stála, není nám známo. O polovici Ilaldovč nevíme nic více. o druhé polovici jest nám známo, že patřila Petrovi a po jeho smrti dceři jeho Kateřině s částí vsi Klokot, l j. pokud ves tato nehyla v držení Táborských.') Kdy2 po smrti Katerinině vše zboží její ua krále spadlo, vyprosila si odůmrť tu obec města. HradiStě Táborskékot a vydán v příčině' té r 1469, 28. záři list provolaci do Tábora. Poněvadž tu nebylo odpornika, zvěděni jsou TábcrSti jcítě toho roku dne 21. listopadu na ty dědiny úředníky dvorskými, a odhádána jim odúmrť ^krome *ěna Annina) v 25O 1c. yroíuv. '"■) Zboží řečené obsahovalo casť vsi Klokot, v Dražících pfil vsi s podacím, půl Zahrádky, polovici lesů Vlásenice a Ohrazenice. Za dob neznámých přikoupena jesl i polovice Haldova ještě s jinými vesnicemi, a to vše připojeno jest V mestskému zboži, jež Tábořili na těch stranách, jak jim nd panstvi PHběnického odměřeno bylo, drželi. Za panováni mestského spustla zdejší tvrz. již nikdy dokonale neopravovali. Kdys r 1541 dsky zemské shořely, vložili St Táborští (r. 1542) ve dsky zemsko dědiny mnohé, které již před mnohými lety ') Arch Třeboň. Jan Mráz z Kadimovic připomíná se r. I472, an odpíral provoláni dědin v Hlavatcích ÍDD. 16 f. J98J, což by poukazovalo arci na Radimovice ^knížecí" (t. j. na bývalém panství Zeleckém) MrakeŠ se připomíná také r. 1437 (DD. 15 f. 211] r) Lib conf. I. IJ 4, II. B 7, III D 24 *) Archiv Třeboňský. ') řía vsí Klokotech rrěla Anna, choř Petrova, 300 kop gr. č\ věnovaných. 1 DD. iG f. H 6 a 23. M 1. ve dskúch mívali, zejména i zboží následující: Dražieť: tvrz pustou a ves celou s dvorem popi., vsi Celkcvice, Záchod, Všechnv, Klokoty. Udičov, Zahrádku u "Dražie, Hejlov celé, v Čekanicí-ch. Lhotě Fur-kartove, Visově, Oldřichové, Zhofi, Skalicí, Makové, Třemeíné dvory kmeci s podacím v Dražících a Klokotech ') MĚŠICE. ss Měšir.f (vých od Tábora) patřila * duhách starších asi celá k panství ÚsUkéniu a tvrze před 15. stoletím neměla. 7) Roku 1545 ve čtvrtek p3 bromnicich oznámil Ptahap Hŕjl&vee s Folk/ľuic ľ desk zemských, že drží Libějice, Předbojov, Bo-ntkov a Křivosín, vsi celé, v Měsících, Čekanicích, Lhotě Stoklasné, PurkiurtovĚ Lhote, Chlumu, Chli-s:ové. Linci dvory kmeci a v Plnnť 1 dvůr km.3) Z toho viděli je-il. že držel z Folkovic MěŠice po předcích svých, a to nad pameí lidskou, sice by toho byl vedle řádu o novém vyzdvižení desk zem-scých vc svém vkladu zajisté poznamenal. Byl lud ř držitelem jich již" Prokopův otec, Matou! a Polkovic. jenž se r. 1522 jako měštěnín Táboirský připomíná a dva syny, Prokopi a Blažka, zůstavil. Onen seděl y\í. r. 1519 v radé Táborské a držel také ves BýSov, koupenou ad Elišky z Facova, již prodal r. 1548 Matějovi Býsovci, dědinniku z Býíova, za 140 kop gr. 'I a učinil r. 15Ŕ0 poslední pořízeni, jímž veškeré jmění své jediné d cel i Anngt vdané za KnnSe Dvoreckého z Otbram&vic a na Dvorci, odkázal. *) Ze svrchupsaných dědin byly teb.da některé odprodány, ale vždy ještě větší jich řasf ve své podstatě pozůstávala. Děli poSlé z manželovi tohoto byiy: Jindřich, Marjarta, vdaná Prehořovská, Etift>a Chŕepická a Alihíta Tučapova; z lěch syn Jindřich, jsa již r. 1574 p n letech, v Mršících bydlel a toho roku stodolu za novou branou na Tábore koupil.8) Po ivnrti mateře své nechtěly drti její statek ve spolku drželi, a proto jej prodal otec jejich Kuně? r. 1577 (vkl. v úterý po sv. Jpronýmu) Janovi Preko-f&vskému z Kvase f a) ic na KatiboFicích za 0550 kop ruiŠ.; potom přijavše peníze, které jako díly mateřské dostatí mely, otce z nich kvitovaly a propustily Statek Měšický obsahoval ves Měsíce necelou S dědinami pod vrSkem Meíickým, ves Čekanice c. t. ni., Lhotu fetn-klasnou a Křivosin. vsi celé, ve Lhotě Purkartovř a Sirarkovď c. t m_p dvůr pustý Slivovky, dvůr pustý Trounkovský, rybm'k Hlinický a louku u Zmyslová. ') Dotčený Jan se byl r. 1554 od bratra svého Oldřicha oddělil, přijav od nélio za díl svůj ves R atibořicr, dvůr v Maleniséj Čabel ves pustou (blízko MčŠic ležící) a ves Záluží,11) z nichž některé ke statku Musickému připojil. Zdá ne také, že tvrz zdejší vystavěl a sídlem rozlehlého zboži svého učinil, aby odtud neměl daleko do Tábora, kdež obyčejně přebýval, jsa tudíž rychtářem císařským Zdědiv jestč díl bratra svého Oldřicha, zemřel r. 1597 a byl v kostele Táborském pochován, jakž tomu zachovaný posud náhrobek svědčí. Statky jeho zdědil syn Karelx jenž se napřed na Prchořově, od r. 1613 také na Vřesci psal a okolo r IĎ18 zemřel. Bratr a nástupce jeho Jan ŠCastný r. l G27 všechny statky své ■) DZ 350. A 6. 5) V listě pana Oldřicha z TJsti r 1370 praví sť;( že mél polovici MčSic, kromě toho co tu farář Úslský držel (arch. Třeboň.); podobněž i list krále Sigmunda Táborským daný (r 1437, 26. března) řdešicejako čásť zádnSÍ Ústíkého Uvodí. Kdežto z Ostatní části prve pánu z Ústí statek zvláštní povstal, zůstala část fairská 1 na dílle pod panstvím Táborských, a připomíná se nejen v Jistě, jimž Ferdinand I panství obci vrátil, nýbrž i zůstala při ■émŽi: panství až do r. 1848, obsahujíc g domův V listě d r I2g8, 21 března přichází jako svědek Zdislav z MěSic, ale ten tnším někde z M »iavy pocházel. 3) DZ 250 H 16 *) T)Z 8 J 7.. fi) PrO^r lAbnrfiký 7. *) Kniha trh. r. 15^1, J 25 7) DZ Tg. M 18. H) DZ. 51 G 27. TVRZE OKOLO TÁBORA. 153 rozprodal ') Vřesce, Ratibořřce a Malenřn prodal dne 27. února knížeti z Iipgenberka li panství Chýnovskéinu, den před tím (20.února) byl prodal tvrz Měsíce a při ní dvůr popluŽnv, ves, vsi Čekanice, Lhotu Purkartovou, Lhotu, Stoklasnou, Záluží, ves pustou Čabel, dvůr a ves Přehořov rnanzelce své Veronice častalárce a Dlouhé vsi za 2ŤQQ kop miš. Táž koupila potom panství Vožické a Šelmberské (r_ 1629], k jehožto zaplacení starodávné zboží rodu svého Přchorov prodnla, také na srážku summv trhové za Vozící Faltazarovi de radas dfím ua Malé sírane Pražské ,.u divého muže14 postoupila Rnku 15. června zemřela Veronika, a r. 1639 v dubnu neb květnu nesledoval manžel její Jan Šťastný ; oba pohrbeni v kostele p, Marie Snežné v praw MčSice připadly nyní i s panstvím Vožickým synu jejich Kryštofovi Karlovi, Tento sídlil bud ve Vožici, bud pro rozličné úřady své v Praze se zdržoval, a prodal panství Vožické i se zbožím Měšíckým roku 1G78, 7. července FrantiSkůui Ferdinandovi hraběti z Khůenhurka, kanovniku Snlnohradskému a Pasovskému,3) od něhož se dostaly Měřice týmž způsobem (r. iíjSq, iG, dubna] Kateřině Barboře Vito'cni ze Rzavěho k rukám manžela ') Týž stav se r 1627 katolíkem skoupil v Tábore 2 konfiskace několik domův a snad proto ostatní své statky prodal O Pře-hořovských hled v DZm. 87 F 1. JJ DZ 142. K 30. a) DZ 393. O 6—12 jejího Vácslava Lukáše Korenskéko a TereSova „na rozumu sníženého" a dcery jich Kateřiny Barbory.1) Tato byla již r. 1690 zrostlá □ za Rudnlfa hraběte z Lisov a vdaná, tudíž obdržela na žádost' svou od soudu zemského správu jmění otce svého, a Anně Lidmile, sestře Vácslavove, svěřeno toliko opatrováni osoby. jeho.a) Vidouc Kateřina obtíže pří spravováni statku, Žádala opět u soudu zemského, aby raději statek prc-d.in byl; zdá se však, že se sama toho p 1 oděje nedočkala, neboť již r. 1095 vznesli místodržící porucienstvi opĚt na dotčenou již Annu Lidmilu. Konečně naSli kommissan od soudu zemského zřízeni kupce, jak si jej přáli, totiž Jana jřose/a dtrretto hr. a Mille&imax a prodali mu r ]Gq,9, 24 dubna istatek Měsický se všemi Cekanici, Lhotou Jeníčkovou a Stoklasnou, Záluží a pustou ves Čabeli za 28.000 ť rh. a) Později měl "Meíice Jan Antonín Votápek, obrnčník města Tábora, jenž byl ponýSen do stavu šlechtického s přídomkem „z Rilter-walHu"; držel laké statek C h válko v a dfím na rynku v Táboře (č. 12 ), kterýžto pTodal choti své Lidmile roku 1780- Roku 1781 byl již mrtev. *) ') DZ 394. u 4. Viz i DZ 110. J 4 ') D>Z. 117. D 23. s\ DZ 406 M 5. *) Progr Táborský r. 1874, str. 12. Jména pozdějších držitelů v Sommerové topografií Bystřice Nová Zámek. jl^) uvá Bystřice jest v položeni vysokém a na drsném sice, ale zdravém vzduchu. Ležíc na pláni nemá nic malebného, v čemž se s ní i zámek zdejší, ač historicky památný, srovnává. Kdo přijde od Hradce Jindřichova silnicí, kráčí napřed mezi domky, pak vedle hřbitova a starožitného kostela až na náměstí, kteréž se na nejvyšší části města nachází, tvoříc takořka širokou ulici od západu k východu běžící. Na východním konci tohoto tržiště nacházejí se dvě větší staveni o sobě "stojící, skrze něž viděli věž kostelní, milovnika památek brankou starodávnou k sobě vábící. V pravém z dotčených stavení nacházejí se úřady zeměpanské, levé jest bývalé před-hradí zámku neb bývalého hradu. Zámku tomuto, v rovině i S V Já 1%. £ST T*ffJJl£&1K£3kllfífiB*L. J na východní straně města položenému, nedostávalo se těch ^#4^^L^^«*iÍ»»^ X^^Bř/^ \ opevnovacích pomůcek, které mívala sidla panská na vy- sokých vrších aneb skaliskách položená, neb u něho tvrdily hlavně voda, příkopy a hradby. Za zámkem býval rybník, z něhož se příkopy nadýmaly. Hradby na severní straně zámku odstraněny teprve v našem století, a Bystři čti se na ně ještě pamatují. Nynější stavení na předhradi, kterému se říká nový zámek, nemá ani dost málo starožitného. Brána z předešlého století pocházející podobá se množství sester svých, které postaveny beze vkusu. Pavláčka při ni na krákorcich novějšího původu položená také úpravou svou nevábí. V levo (k severní straně) od brány jest pivovár, v pravo táhne se až ke kostelu široké staveni, v němž se na ten čas rozličné byty úřednické nacházejí. Na dvoře předhradském, do něhož se skrze bránu dotčenou přijde, spatřuje se v levo zahrada zámecká, v pravo dotčené široké staveni, a před příchozím na východní straně objevuje se stavení s byty úřednickými a brána do vlastního zámku. Stará rejstra panství Bystrického r. 1611 a 1626 popisuji předhradi takto: Na předhradi klenutá marštal na 24 koní, též v předhradi zahrada veliká, zdmi vysokými vůkol obehnaná, v ní všelijaké kořeni, kviti v každém poli zvláště roste, též při zámku lázně pěkné vystavená, což se vše V inicialce této jsou znaky bývalých majitelů, pánův z LandSteina: Vchynských ze Vchynic Vřesovciiv z Vřesovic Krajfruv z Krajku. UYSTŔICE NOVÁ ZÁMEK. •55 očité lépéji opatřitL může, než hy se tím způsobem obsáhnouú mohlo. Pivovár při zámku na předhradt od kamene vystavený. Z placu se hned do kostela rovnou nohou po pavlači přes krchov choditi může na kruchtu, kde oratorium pro dvě osoby pěkně ozdobené jest. Zadní z<'nrek jest veliké staveni do čtverhranu založené, v němž se z části pokoje vrchnostenské, z části kanceláře nacházejí. Ryl ještě před rokem 1843 pod dvě patra, r. 1843 však hořejší patro sebráno, puněvadž by byla oprava jeho mnoho stála, a zámek opraven tak, jak se nyní spatřuje. Z předního dvora či bývalého předhradí přijde se vjezdem přímo do zadního dvora. Průjezd tento má sice starší ráz, nežli první brána, ale nemá také nic středověkého. Kdy povstal a kým byl založen, to vypravuje kámen nad branou zasazený, opatřují se na něm znaky' Vchynských (v pravo) a Vřesovcův (v levo), kteréž drží po obou stranách lvi. Pode štíty jest vytesána lví hlava, držící kruh, na němž zavěšena jest růže. Nad erby čte se nápis: Sors mea ex manu dei, t. j. osud můj v ruce boží. Pod pravým znakem psáno jest: Radslav starší ze Vchynic a 1 Tetova na Teplici, Doubravské Hoře, Hanšpachu, Rumburku, Tolenšteině, Záhořanech a Xové Bystřici, J. M. Císařské rada a soudce zemský léta tou. Pod levým znakem jest psáno: Estera Vchynská rozená : Vŕesovic na Teplici, Doubravské Hoře, Hanšpachu, Záhořanech, Ploškovicich a Xové Bystřici. Vejdouce průjezdem do dvora, uzříme stavení, které dvůr čtverhranný na všech stranách objímá. V pravo od samé Irány spatříme krákorec ve zdi zasazený, na němž někdy pavláčka spočívala. Něco kožto nejozdobnějši čásť zámku kolonáda v přízemí a arkáda v prvním patře východní strany; onano má kratší a hrubší, tato štíhlejší a vyšší jonické sloupy. Po větší části zámku vidŕti jest zbytky bývalého rýsování. Xé-která čásť zámku obsahuje byty vrchnostenské, také se tu nachází znamenitá sbírka zbraní a knihovna. Bývalá veliká síň zámku jest nyni senníkem. V přízemí severní části jest kan celář ředitelská panství Bystrického. V této části nachází se výjezd, tuším teprve v 16. věku. ne-li později prolomený, jimž se přichází na místo bývalých parkánů, příkopflv a náspů, což jest nyni dokonale se zemí srovnáno. V dotčených rejstrech popisuje se zadní zámek jakožto stavení v nové vystavené od kamene 1 gruntu, v némžto bylo pokojův pěkných nákladně zřízených s dvěma altány (t j. kolonádou a arkádou) jeden na druhém od kamene klenutými. „Plac" uvnitř zámku býval všecken z tesaného kamene, velikými štuky vydlážděn. Y zámku bývala kuchyně veliká, klenutá, v níž byla studnice, ze kteréž se voda ke všemu užívala, a pekárna a dvoje pokoje, jedny na druhých klenuté. Velice se chválí znamenité čtyři sklepy, v nichž se co 700 věder vína chovati mohlo. Ke sklonku 17. věku byly v zámku zdejším tyto pokoje: šatnice, veliká siťi (sál), světnice Adamova, světnice děveček a vedle zase světnice, stará tabulnice, komora, archiv, lékárna, světnice tri, nová tabulnice, světnice, světnice hejtmanova, horní tabulnice pro úředníky, horní tabulnice panskár světnice, komora, světnice Petrova, pokoj, světnice Ferdinandova, světnice Leopoldova, komora, čtyři světničky při chodbS, komora, světnice lokajův s komorou, světnice sloužícího, který na stůl prostíral, kuchyni, špižírna, čeledník, kancelář, světnice nad branou, vrátnice. Podlé pověsti staré byl nynější filiálni kostel ve vsi Minšlakách farním kostelem starodávného města Bystřice, a toto neleželo na svém nynějším místě, nýbrž blíže osady Obory (Thiergarten , nyní asi čtvrt hodiny od Xové Bystřice vzdálené '), na místech, kteréž posud pojmenováním svým Wistritzteich, doleji jsou dvě malá okna ušlechtilého díla, kteréž asi z 15. věku, ne-li ze starších dob pocházejí. V těch místech bývala stará věž, která při stavení zámku r. 1611 z po ovice zbo řena je<=t. Spodek její viděti jest ještě pod střechou. Byla bránicí, t j. určena původně k obraně brány. Dotčené dvě podrob nosti s některými idmi hlavními, zejména věže právě připomenuté a druhá věže, která stála ve východním křídle, lze pokládati za nejstarš; části zám ku; co tu ostatního spatřiti lze, pochází vše z konce 16. a počátku 17. století a má patrný ráz vlaské stavby. Xade dvéře a okna, venlři podlé tehdejšího obyčeje vroubená, vyniká ja- iUm tíy.ltu, Mcciiko 1 . .'(i<4 Yywilrr.i l. Náměstí; 2. dům soudní; 3. brána do předhradi; 4. pivovár ; 5. byty; 6. dvňr na píedrirad-i: 7 zahrada ; fi dum někdy sousedský k zámku přikoupený; g. brána d n zámku zadního, znaky a nápisy ozdobená; 1G. dvůr zadní; 11. místo, kde kapria stávala; t2. místo vrže; 13. velká sifi; 14. arkády neh altány; \\. misto bývalé věže; jíí průjezd; 17. hývalé parkány a valv; 18 ryhnik; ig. kostel; 20 bývalý hřbitov. Pomůckou dtjiny Bystrice v rukopise pr. Mart. Koláre •5* BYSTRICE NOVÁ ZÁMEK. "Wistritzflur na Starou Bystřici upomínají. Stará Bystřice neměla svého hradu, nýbrž byla od nejstarších dob částí panství Landšteinského. ') Ve 14. století arci se již hrad Bystřičky připomíná.1) Tehda stávala již Bystřice s hradem na svém nynějším místě, byvši pány z Landšteina tu v nově založena a vysazena. Panství I.andšteinské s Bystřicí dostalo se r. 1381 Knnralovi z Krajku. Tento zamluvil r. 1384 dne 23. dubna syna svého Jiříka s Klárou dcerou Heřmanovou z Hradce, tak aby za něho po 8 letech byla vdána. Nevěstu sliboval obvéniti 750 kopami, kteréž zapsal na městě a hradu (stat und purk) Bystřici a všech vesnicích k nim patřících.3) Kunratovi synové, obzvláště nejstarši z nich Lipolt, měli na počátku 15. století tuhé rozepře s pány z Rožemberka a z Hradce, v nichž obé strany si škodily braním a loupením. J/erkl starý, purkrabě v Bystřici a jiní služebníci Krajiřovi kázáním páně bývali na bráni s Divišem z Hrádku, ježto brali pánu z Rožemberka u Cernovic. Diviš byv potom polapen služebníky Rožemberskými, o tom o všem r. J401 vyznal na trápeni.4) Jan mladší z Hradce dobyl v těchto půtkách hradu a mésta Bystřice, kteréž teprve navrátil, když učiněno přiměří (r. 1405, 6. ledna) mezi spornými stranami.1) Lipolt, jenž byl na početí válek husitských hejtmanem královským na Budějovicích, tak těsně se přivinul ke straně katolické, že se stal hrozným husitům nepřítelem. Za tou příčinou také Žižka k žádosti pana Oldřicha Vaváka mladšího z Hradce a ve spojeni s ním oblehla ztekl Lom nici, odtud bral se dále proti Bystřici. Té také nedlouho dobývav, vzal hrad i město útokem s Zadní dvůr v Nové Bystřici. želstvi (podlé Bal bína) Klišku z Boskovic, stál na straně kališníkův, kou pil roku 1459 od poručníkův mladého Jindřicha z Hradce Bílkov a Dačice na Moravě a obdržel od krále Jiřího r. 1465 hrad Corštein i s panstvím, jehož věro lomní držitelé páni z Lichtenburka od krále ztrátou stat- kův pokutováni byli Když Krajíř potom v y šši h o stáří dosáhl, vážen byl jako muž spravedlivý a mírný, což ukázalo reku 1479. Tehda byly mnohé různice mezi šlechtici Českými a mezi Rakušany, jež potom urovnal pan Jindřich z Hradce tak, aby mezi nimi učiněno bylo příměří až do svatého velikým posádky německé okrvavenim, a jal tam páně Lipoltovn manželku a děti (r. 1420). Nechtě pak osazovati hradu ani města lidem svým, kázal je obořiti a spáliti ohněm.6) Za to však se Krajíř hleděl kališníkům všemožným způsobem pomstiti. Lipoltův nástupce Volf Krajíř, jenž měl k man-Antunína r. 1480; i král k tomu svolil a list svůj příměrní do Hradce poslal, rozkazuje, aby list ten byl položen na Bystřici u Volfa (v prosinci roku 1479), a též zase Rakušaué měli tu list příměrni položití, aby ty věci ke konci přivedeny byly.7) Roku 1482 Volf bydlíval nejraději na zdejším zámku a udělil roku 1482 na neděli po sv. Havle městu městské právo Pražské. S manželkou svou splodil čtyři syny: Lipolta, Jindřicha, Jiřího a Kunrala a dcerky Aničku, Zbyňku a Anežku. Je-li Kunrat tento týž, jenž potom seděl na Boleslavi, tak byla Johanka, sestra tohoto, také dcerou Volfovou. Roku 1487 dne 5. března oddělil Volf od sebe syny své. Pozůstaviv sobě k živnosti hrad a město Bystřici a město Dačice S příslušenstvím, dal Lipoltovi a Jindřichovi hrad Corštein a hrad zbořený Franštein ') Trojer, Diözese Bndweis 416. 4) V majestátu danem r. 1341, i. června připomíná &e -Castrum Landstein et civitas Wistiicz« (archiv Třeboňský)^ Roku 1349 připomínají se bratři Vítek a Ojir z Landšteina jako páni na Nových Hradech a Bystřici (Pangerl, Hohenfurt q5}. Roku 1384 připomíná se po prvé hrad Bystřičky. Pravdě podobno, že na Bystrici cisaŕ Karel r. i352 v únoru přebýval (Huber, Reg.). *) Archiv Hradecký. •) Kniha popravčí (archiv Třeboňský). 5) Cop. Przemysl. f. ni. B) Palackého děje III. b. 60—61. Nějaký Vácslav Holý anebo Hrbek z Břczovíka chodil s Tábory a v Bystřici zahil na rynku 3 clověky (Kniha popravčí). ') Arch. d. VI. 06. BYSTRICE NOVÁ ZÁMEK. 157 s městečky atd., Jiřímu a Kunratovi hrad Landštein a hrad zbořený BiLkov s městečky;1) naproti tomu se zase synové zapsali, že ho nebudou více naříkati. Vsak roku 1489 dne 22. října vida Volf nedostatek zdraví, postoupil synům svým i ten statek, jejž si ještě ponechal, tak že onino dva obdrželi k CorŠteinu Dačice městečko, vsi Stráni, Toužím, Veliš, Pěčinec, dvůr Rackovský, vsi Lipolec a Hostkovice a pusté vsi Rajchéřov, Robravu a tŤebharce; Jiří s Kunratem obdrželi hrad a město Bystrici, vsi Kunéjov, Purštal, Lhotu, Peršlák, Averce, Zišpachy, ves pustou Pranšlaky, vsi Artolce, Minšlák, Vaismpach, Kalprun, Žíče. Mirochov, Cep, Cižkrajov.,J) Xicméné si ještě Volf užitky panství Bystrického až do smrti své vyminil a teprve když asi r. 1491 zemřel, bratři se o dědictví své porovnali, zejména pak o svršky a klenoty na Bystřici a Landšteině, o jichž rozděleni se nemohli shod-nouti. Když se byli potom oba i o panství rozdělili, obdržel Jiří na svůj díl Landštein, přikoupil k tomu ves Jakubov od Půty z Lichtem burka, svata svého, a dvůr Svehlovský v Nčrnčicích od Jindřicha z Hradce. Manželku měl Apolonii z Puchheimu, kteráž mu porodila dva syny, Volfa a Zdeňka. Roku 1402 dne 20. listopadu Jiří zemřel a vdova po něm zůstalá Apo-lonie pořízením svým (dáno r- "495i 28- října) odkázala véno své 1000 uh, fl. zapsané na Landšteině na věčnou mši při oltáři p. Marie v kostele Bystřickém. Nadvoří v Nové Bystrici. lJoručenstvl nad sirotky zůstalými a statkem jejich přešlo na Kunrata, kterýž byl roku 1402, 29. července ves svou Vaispachy Jindřichovi z Hradce směnou za lidi v (.TUtprunu postoupil,3) a od r. 1405 až do r. 1513 oboje panství řídil. Kunrat, chtě dokonati úmysl, jimž se n. Jiřík zanášel, založil r. 1501, 24. června klášter Paulánův, či kongregace bratří zákona sv. Františka de Paula při kostele sv. Trojice, při čemž byli i bratři jeho Lipolt a Jindřich. Vida však zakladatel, že na výživu mnichův první nadáni nestačí, přidal jim r. 1507, 9. května k živnosti jejich kus lesa, bliž jich pouště od AI bere jdouce po pravé straně až k příbytku jejich, z rybníčky v Pranšla-kách a 4 rybníčky v Ney- deku,'řečené Rubínovské, začež se musili zavázat!, že budou za duše předkův jeho mše zádušní sloužiti.4) Roku 1508 postoupil své vsi Cep Petrovi z Rožemberka a obdržel za to ves Střibřec se svobodníkem, vsi Tutovou a Chlum (Chlumec) s lesy a dva rybníčky.5) Ke konci r. 1512 konečné sirotci dorostli a tu na den sv. Jana Evangelisty statek a díl svůj hrad Landštein se svršky na něm se nacházejícími přijali a jemu zporučenství poděkovavše, jej r. 1513, 23. ledna ze všech závazkův propustili,6) Kunrat, jenž zůstal potom samojediným Znaky nad branou v Nové Bystrici. pánem na Bystřici, byl najal r. 1512 od sestry své Johanky panství Brandýs-ské,') a od těch dob více žil v severních, než jižních Cechách. Již příštího roku obdržel od téže sestry své zápis na zboží Boleslavské, Brandýsské a Rohozecké, tak rozsáhlá, že mohl již snáze oželeti odlehlé panství Bystrické. Jelikož se potom jediné správou pan stvi svých v Bolťslavsku a uspořádáním jednoty panské zabýval, pravdě se podobá, že Bystřice postoupil bratrovci svému Volfovi.8) Volf Krajíř s Krajku pojal r. 152.3, 3. prosince manželku Žofku z Ronova (sestru Jana mladšího Křineckého z Ronova na Rozdalo vících), jíž po druhé (vkl. r. 1543) 750 kop gr. na zámku a panství Bystřičkám věnoval.9) Od r. 1537 vyskytuje se též jako pán na Dačicích.1") Po shořeni desk vložil si r. 1550 ') Arch. fubcrn. B II. č. 344. Tamže Č 353, l.iprilt stJul prau«.|i rul CotMciné, jc|i prodal k pnitu Bilimkťitiu a od»lěhovav sc docela na Moravu, M r. 1493—1411b rtejv, turit ťúdy Olomoucké » r. 1$04 nc|vyiiim *udi icmskym. (Slov. Nnurný.) *i Archiv Hradecký. * Archiv Hradecký, Chlai od Nciarkv 1. lil. i. 4i. Sf©». J. Mhrtily: By«ilý Paulantkf klaMcr ne|tv. Trojice 11 Flt»lřicc. ■) Archn Třeboňsky5. ") Arch. gub. C II. č. 5 DZ. 230. M 1«. 2) Břežan Vilém z R. 49. 3) Archiv Hrad.xký. *) Archiv Hradecký. l) Archii Třt-boriský. *) Archiv Hradecký. O Albrechtovi víz Schriften der stat. hisl. Sektion XII. 6?. BYSTŘICE NOVÁ ZÁMEK. 159 na Kapfenberce Krescencii ze Štubenberka k manželství zamluvil, jíž dostav véna 1000 liber, třikrát tolik peněz i s obvéněním zapsal. ') Po smrti téže manželky své pojal druhou Elišku z Hardeka. Panství své Ličovské prodal Vácslavovi Mrakšovi svob. pánu z Xoskova, potomku staročeské rodiny vladycké, jež se do Rakous vystěhovala. Roku 1567 byl již mrtev (zemřel prý r. 1565), zůstavív sirotka Julia, jenž při svém strýci Vilémovi zůstával. Nejmladsí z bratři Albrecht oženil se s Mandalénou z Vřesovic, zemřel r. 1587 *J a pohřben v Dačicích. Syn jeho Oldřich byl cis. radou a soudcem zemským a zemřel jakožto poslední rodu svého r. 1600, 18. července.') Co se dotýče třetího bratra Viléma, byl ten ještě před rozdělením zboži r. 1556, 17. srpna Paulu z r-ronsperka k manželství pojal*) a ji (vkl. t. r. 7. listopadu) na polovici zámku, městečka a předměstí Bystřice, na vsích Romanově (.-•), Kebharci, vsích pustých Mišáku, Lhotě, Peršláku (což se mu dle předběžného rozdělení dosti mělo, však potom nedostalo) 15.000 zl. rýn. věnoval, také ji, kdyby dříve zemře:l, živobytí a obydlí na řečené polovici, však jen do stavu jejího změnění, pojistil.5) Zboží Bystrické celé dostalo se záhy Vilémovi, jenž ke své polovici ostatek po bratřích svých podědil. Slušno tudy připomenouti, že r. 1571 ve středu po sv. Jiljí arci kníže l-erdinand na Bystřici přijev, tu (u Viléma na hrade?) noc-lehoval: ve čtvrtek potom byl na Hradci J in dři chove u sní daně.") Vilém zemřel ke konci r. 1572. Pořízením svým daným v Bystřici roku 1572, 15. května (na niž byl r. 1563 mocný list obdržel), učinil po ručniky statku svého Viléma z Rožemberka, Hynka z Vald Steina na Brt nici, Adama ze Hradce na Hrad- ci a Hluboké a Jindřicha Ven-celika z Vrcho višť na Včelnici. Dětl s manžel kou svou zemřelou nemaje, odkázal statek pří buzným svým. Juliovi strýci svému (synu Jiříka Volfa), jehož byl od dětinství odchoval, poručil 6000 k. a ještě některé klenoty a pod., Alžbětě dceři Albrechta bratra poručil 500 tnu irr. a svnfím Albrechtovým polovici všech zbraní. 7) První poručník p. Vi lém byl právě při iimrti Vilé mově na důležité výpravě v Polsté, jakmile se však navrátil (3. června r 1573), jel hned do Bystřice, aby stav sirotkův a panství ohledal.s) Poručníci shledávajíce, že by se nesnadno panství zdrželo pro množství dluhův a odkazův, usnesli se panství prodati a prodali smlouvou roku 1575 dne 14. července učiněnou zámek s městem Bystřicí, tvrz Chlumec, 2 mllýny, dvory poplužné, v Bystřici, PranŠlacIch a Chlumci, vsi Albéř, Zišpachy, Kutprun, Klenový, Artolec, Nymyšlog, Peršlák, Lhotu, PurStnl, Koproun, Kuňov, ves novou Rejchyřov, ves Romavu, Chlum, Hainr, l.utovou, Žiče, Stříbrce, Mirochov, ves novou za splavem velikého rybníka Souseda s klášterem sv. Trojice za 95.000 k. míš. Janovi staršímu z Lobkovic na Točnice, Xovém Hradě a Žlutících, JMC. radě a presidentu nad apelacími.") Jan z Lobkovic, o jehožto osudech při dějinách Točníka mluveno bude, zemřel r. 1590, po Čemž všechna jeho zboží spadla na bratří jeho: Jiříka staršího z Lobkovic na Chomutově, Mělníce atd., Ladislava staršího z Lobkovic na Zbiroze a Mostě, a Bohuslava Havla na Blšanech. Aby však vdova Janova, Bývala brána vedoucí do parkánu před bývalou Pražskou branou v Táboře. (Kreslil prof. Jar. Janoušek.) J) Archi\ Hradecký. ») Schrilten der slat. hist. Seclion Mahrení XII. 63- 3) Mz Paprockého zrcadlo. *\ Archiv Hradecký. 1 HZ. 12. H 22. ') Brezanův život Viléma str. i85. Roku r5€3 zapisoval Vilém dluh na vsích Kunoví. Kwprunu a Klenovém (Archiv Třeboňský.) r) DZ. 17 O 3o ■— P 2. 8) Břežan 201- ") DZ. 167. G 11. Vklad se stal teprve r. i5oo. Mladý Julius nezachoval asi valného jmc.ni. r. 1585 dne 3. srpna zadal poručnika svého pana Adama z Hradce o nějakou podporu, aby mohl studia svá v Itálii dokončit! (arclm Hradeckýj. O Janovi í.obkovsktm srov. DZ. 65. \, 4. 23* ioc BYSTRICE NOVA ZÁMEK. Markéta z Lobkovic, zkrácena nebyla, učinili s ní poručníci smlouvu r. 15QO dne 2. července, že jí vyplatí za její nároky 40.000 kop mís., a to každý bratr po 13.33,3 kop. a 20 grošů miš. Kromě toho obdržela vdova dům n. manželův na Hradčanech, zahradu i s domem na Pohořelci, jichž však do smrti své jen užívatí mela. ■) Mezi bratfimi učiněn byl konečný rozdíl dne 13. srpna toho roku a také téhož dne mezi ně dílčí cedule rozděleny. Při tom se dostalo panství Točnické a Žebrácké i s panstvím Opáleckým Bohuslavovi Havlovi2) Jiřík obdržel panství Bystrické, a Ladislav, je liaz dílčí cedule se nezachovala, přijal ostatek, tuším panství Kralodvorské. Jiří z Lobkovic, známý přísností a bezohlednosti svou, však i smutným svým pádem, nepodr-žel panství Bystrického, nýbrž prodal ještě téhož roku smlouvou ve středu po sv. Lukáši dne 24. října zámek a město Bystrici, tvrz Chlumec s di'éma mlýny, dvory poplužné v Bystřici, Pran šlakách a Chlumci Oldřichovi Felixovi e Lobkovic na Běškovicích, Bílině a Kosti za 70.000 kop gr. českých .3) Ale i tento pán držel Bystřici jen 3 léta, neb roku '593» z5- června učinil smlouvu a směnu s Lidmilou z Lobkovic, dcerou někdy Jana mladšího, na onen čas seděním v Bílině; dostav totiž od ní dílu or v ! - I 1 --'XÍ 1 *>KrV if '■JA: BJvalá Pražská brána v Táboře, zbořená v květnu r. 1884. (Kreslil p roť. Jar. Janoušek.) zámku Bíliny se vším příslušenstvím a zámku pustého Pravdy re zbožím Ro-čovským, postoupil ji zámku Bystříce a tvrze Chlumce se vším příslušenstvím. *) Lidmila vdala se za Oldřicha Desideria Pru- skovského z Pruskova, jenž byl ve službách u dvora císařského, a byvši s ním ve šťastném manželství několik let, zemřela r. 1602, 6. dubna. Před svou smrti prodala roku iĎ02 dne 29. března zámek s městem Bystřicí, s pivo varem, sladovnou, chmelnicí a tvrzí Chlumcem, s mlýny, dvůr poplužní v Bystřici a jiný slově Pranšlaky, atřeti při Chlumci s klášterem, jenž slově ve Svaté Trojici, a s Vesnicemi a jiným všim pří- slušenstvím Radslavcvi ze Veky nic a " Tctova na Doubravské hoře, Teplici a Záhořanech, JMC. radě, za 56.500 kop gr. č.5) Pánu tomuto se panství naše dosti líbilo, proto je také několik let podržel; také se, o blaho poddaných svých mnohem více staral, nežli předchůdce jeho- Shledávaje, že nemají Bystřičtí toho co již málokterému městu scházelo, udělil jim právo, aby mohli o statcích svých říditi, však tak, aby poslední pořízení jeitě za živobytí kšaftujíciho v knihu městskou vloženo bylo a dědic aby byl osedlý ') dz. iCÔ. h 27 s) Tamže e 2q. *) dz. 167. g 23. «} oz. 169. B j3; 26. m 27. 5) dz. 176. g 1, 3i. C 22. VklaJ vykonal r. 1602, 24. dubna Oldřich Desiderius, maje sobč všechna práva od Lidmily zapsaná. Podlé pramenův Bystrických byl Oldřich velice marnotratný, Bystřičtí prý u neho 2174 kop 53 gr. dluhu ztratili. Srov. spis Mrštíkúv na str 17. BYSTRICE .NOVA ZÁMEK. iďi na panství. Nicméně při všech nápadech jistý díl, jenž na vrchnost spadnouti mél, sobě zůstavil, a zbíháni z panství zapověděl, i jiné články prací vrchnostenských se dotýkající přidal. Ke konci r. 1607 vzňal se v radnici oheň, jenž rychle se rozšířiv, město i zámek strávil. Zámek dal po tom větším dílem z gruntov obnoviti a práci tu r. 1610 dokonal. Listem svým po požáru svrchuřečeném vydaným vyhlásil, že jsou Bystřičtí poddaní, jíchi synové chtíce se nějakému řemeslu vyuóiti povolení úřadu vrchnostenského potřebují, hejtman panství že má při všem na městskou radu dohlížeti, a měšťané že jsou povinni ryby, voly a vepře od vrchnosti za laciný peníz kupovati. Za Radslava nacházelo se panství ve stavu velmi dobrém, při zámku byla veliká zahrada vysokou zdí obehnaná a krásnými květinami posázená, také dům blíže něho (nyní pivovár), pivovár před eámkem z kamene vystavený se 4 sýpkami, kromě toho 3 veliké sady. V městě měla vrchnost mlýn o 7 složeních, stoupy a pilu, druhý mlýn panský slul Lohmůhle. Ze záimku se chodilo pěknou zahradou a chmelnicí do velikého dvora poplužního. Při městě byl ovčín nově vystavený, a též veliká obora ohrazená, jež měla půl míle v okolí. Na panství byly veliké černé a i bukové lesy. v nichž se jelenů, srn, kancův a jeřábů, též kačat a husí s dostatek nacházelo. Zřidiv takto panství prodal Bystřici i s Chlumcem (r. 1615 dne 18. července) Lucii Otílii Slavatové z Hradce na Hradci, Telči a Stráži za 125.000 k, miš. ') Paní tato byla manželkou Viléma Slavaty z Chlumu a s ním vládu na Hradecku, Strážsku a Bystřičku sdílela. Zámek zdejší stal se svéd kem vážných příběhů již ve čtvrtém roce vlád}'Luciiny. Po smetání misto-držících s oken hra- Hŕad Hradiště1 s hranou Bechynskou, jak byly na počátku tohoto staletí. [Kre.-lil prof. Jar. JsnouSek ) du Pražského, a když se direktoři zemští k obrané hotovili, vtrhl Jindřich hrab& z Dam píru, nejvyšší císařský, na poručení císařovo s 6000 lidu jízdného a pěšího přes hranice do Čech jedním ú zkým průsmykem, skrze nějž sotva kůň za koněm pro-cházeti mohl, a začal v něm hned nepřátelskou moc a násilí něčem i ohněm provozovat!. Zmocniv se nejdříve města a zámku Bystřice od vojska stavovského neosazeného, hnul se odtud dne 13 srpna k hradu Landšteinu, ale že ležel na něm hejtman kterýsi stavů s praporem pěchoty, tou příčinou zanechav ho s pokojem pustil se k Jindřichovu Hradci, o nějž se dvakráte, ale vždy marně pokoušel. 2) Teprve v měsíci září hnul se ze zdejší krajiny do Čáslavská, kdež rovněž nedobře pochodil. Uprchlý Vilém Slavata byl od stavů za zrádce prohlášen, statky jeho měl}' se zabaviti a k dobrému těch obrátiti, kteříž byli pleněním utrpěli. Na generálním sněme r. 1620 sice nejv. purkrabě mluvil proti odevzdání poškozeným panství Hradeckého a Bystrického, řka, že ne vlastni Viléma Slavaty, ale manželky jeho jsou, ale naproti tomu nejv. kancléř mluvil, na Hradci a Bystrici že vidí mu. se být! hospodaření divné, protože jak se spravuje, tak se spravuje. A ač od sudího zemského v přímluvě doloženo jest, aby ten statek zanechal se staré paní z Hradce, že ona proti zemi nic neprovinila, odpověděli mu přece, že slušné příčiny k ušetření osoby její nevidí žádné, ana ze země ujela a nezůstala v nl. Takovou měrou že stavové budou museti býti hospodáři jejími a ona potom, když se její zet s jinými dosti jinde ven ze země naprakticiruje a toho, což míní, dovede, přijedouc na statky své jich zase snad dobře spravených v mocné držení vejde. Pročež že k tomu radí, aby ten statek byl k užíváni poškozeným postoupen.3) Sněm přistoupil k té radě, a Hradec, Bystirtci, Žirovnici a Stráž poškozeným k uživání ') DZ. 188. O 24, 137. M 3. Vklad vykonán r i6i5 ve čtvrtek po sv Františku *) Pavel Skéla ze Zhore II. 3iq. *) TamĚe 8g—-92. BYSTRICE NOVÁ ZÁMEK. odevzdal.1) Ale dlouho změna tímto usnesením způsobena netrvala, neb několik měsíců v potom zvítězila císařská armáda na Bílé hoře a Bystřice opět se dostala v držení dědičné své vrchnosti, paní Lucie Otilie. 'J) Hrabě Slavata se nevrátil do Čech hned po nabytém vítězství, nýbrž v cizině až do konečného utišeni setrvav teprve v říjnu r. 1632 na hrad Hradecký zavítal. Ale před jeho příchodem zavítali na panství (r. 1621 na jaře) kommissaři nařízení, kteřížto provinilce a buřiče proti vrchnosti trestati mčli. Bystřičti ztratili všechny své výsady a dlouho trvalo, nežli jim navráceny byly (Hradeckým navráceny r. 1626 dne 27. ledna, Bystrickým později, a to neúplné). Roku 1626 ženil Vilém Slavata syna svého Adama Pavla Slavatu, hrabě s Chlumu a 2 Košum.berka, JMC. říšskou dvorskou radu a komorníka s Marii Markétou, dcerou Jana Oldřicha z Eg-genberkai, vojvody Krumlovského. Za tou příčinou darovala Lucie témuž synu svému panství Bystrické a Chlumecké a roku 162X mu je juxtou dskami zapsanou postoupila jako dar mateřský.3) Manželka mladého pána uprchla v den svatební a poněvadž ji nemohli přemluviti, aby se k manželu svému vrátila, vyhlášeni jsou manželé za rozvedené Adam Pavel neženil se již a bydlil až do smrti otce svého (r. 1652) v zámku Bystřickém, staraje se pečlivě o zlepšeni schudlého panství. Dne 29. záři r. 1626 podepsal listinu, jíž založil nový klášter Pavlánský; starý kostel od n. Krajířův založený stál ještě bez porušení, při něm vysitavél hrabě nový klášter a k výživě 6 mnichů věnoval ročně 15 kop kaprův, 5 kop štik, 75 věder piva, 20 věder vína, mimo to, co již panství o poutích dávávalo, 30 korcův žita, 4 k. ječmene, 3 k. hrachu, 150 lib. oleje olivového, ioo lib. svíček, 4 krušce soli, za 25 fl. kořeni, 5 kusův sukna (po 50 loktech Pr.) na kutny, .2 kusy plátna (po 30 lok.) na košile, 2 kusy plátna pro refektář, 30 párů střevícův, 2 vědra pivního octa, 2 rysy papíru a jiných všelijakých věcí s potřebu, tak že o nejmenší potřeby bratří co nejsvědomitěji postaráno. Ale již r. 1629, 27. října stěžoval si Slavata v dopise svém k provincialovi Pražskému téhož řádu clo nějakých věcí, jež se mu nelíbily. Za tou příčinou povstaly později rozepře, zvláště o faru Bystřičkou, kterou Slavata přes dřevní prý příspěvek kněžími světskými osazoval. < hytří mniši zatím učinili s hrabětem dobrovolnou smlouvu (23. prosince r. 1Ď28) a vynutili na něm rozhojnění nadání původního penězi i rolemi (r. 1652) řkouce, že bez nich kláštera není. Když máti jeho Lucie Otilie r. 1632 zemřela, zdědil Adam po ní veškero dědictví rodu Hradeckého, kromě panství Teleckého, ale proto se přece do Hradce na dobro nepřestěhoval. Slavata kázal také na panství svém skrze horníky ze Sas přivolané na síru a skalici kopati a daroval temže horníkům grunty u vsi Zenotína ; tak povstalo nové městečko řeč. Adamsfreiheit, jemuž r. 1637, května nové výsady udělil. Doufal také, že: najde měd, a k tomu cíli pod mlýnem, jenž slove Lohmiihle, hamr měděný vystavěl, kterýž později prodati musil. Aby zužitkoval vlnu z panství svého, hleděl v Bystřici rozšířiti řemeslo soukenické, proto sem soukeníky z ciziny volal a jim r. 1Ď29 (3. března) domky pod Vídeňskou branou stavěti rozkázal, čímž k založení nového Soukenického předměstí přišlo. Neméně staral se i o jiná řemesla, jichž výrobky sám zaplacoval a do Prahy prodával; na jeho zakázání zhotovovány bambitky, muškety, piky, řemeny pro jízdu, jež ve zbrojnici zámecké skládány. Remesla tedy podporoval, ovšem v tom také zisk svůj vyhledávaje a nacházeje. i>tav se starším, byl prý lakomějším, a řemeslníky, kteří pro něho pracovali, utiskoval, k prá.ci sice je pobízeje, ale na mzdě je zkracuje (r. 1646). Arci se dá houževnatost tato vysvětliti velikými ztrátami v tehdejší válce, nevalným zdarem dolováni na panství a také šálením pokladačův, kteří nezkušeného ale podnikavého pána o nemalé peníze připravili (na př. r. 1650). K tomu vzňal se roku 1651 v radnici oheň, kterýžto za nedlouhou dobu celé město se zámkem a kostelem spálil. Slavata zámek znovu a důkladné vystavěl, poněvadž zde nejraději přebýval. Po smrti otce svého stal se také vladařem domu Hradeckého, ale důstojenství toho jen 5 let uživ zemřel r. 1657, a- července v Bystřici, odkudž mrtvola dne 5. srpna s velikým průvodem do Hradce převezena a zde podlé jeho pořízení v kostele sv. Kateřiny pohřbena. Srdce a vnitřnosti uloženy jsou ve farním kostele Bystřickém. Po otci zdědil Červenou Lhotu, a statek Mnich byl r. 1655 sám koupil. Nástupcem jeho byl Ferdinand Vilém hrabě Slavata, který již panství Telecké a Strážske držel a s Marií Cecilií Renatou hraběnkou z Náchoda zasnouben byl. Zastával vysoké úřady, byl však při tom pyšný a pohodli milovný, tak že i vlastní jméno podpisovati nechtěl. Všechna podnikáni Adamova, i dolováni v Adamově, poněvadž vodu vtírající již zmoci nemohli, zarazil. Koku 1663 koupil dva domy na rynku, které dědicům po někdejším hejtmanovi panství Janovi Teleckém z Adlersberka náležely a od r. 1651 postaveny nebyly, přidal je k zámku jako zvláštní křídlo a hospodářská staveni u nich rozmetav, městišté takto získané připojil k zahradě zámecké Pro Pavlány vystavěl nový kostel na miste starého již na stavení chatrného kostela; základní kameny položeny jsou r. 1668, 26. června, a stavba dokonána teprve r. 1682 nástupcem Ferdinandovým, neb týž stavby nedokonal zemřev roku 1073, 2. dubna. Bratr a nástupce jeho Jan Jiří Jáchym ke knéžím byl velice laskav. Kostelu Lutovskému daroval roku 1675 ') Tamže 116. *) Srov. J. Onha Nástin minul. Jindr. Hradce na str. u. a) DZ. 137. M 3. BYSTRICE NOVÁ ZÁMEK. Zbytky hradcfa u Lužnice v Tábore. jistinu 600 fl., '} Pavlánům daroval některé pole blíže kláštera, faráři Bystrickému dřeva s dostatek. Také k městu a obcím válkami znuzeným laskavě se choval. Šest zpustlých gruntů v Rej-chyřově od hospodářův opuštěných svedl v je din v dvůr poplužný. Dostaviv kostel Pavlánský s velikým nákladem a zhojniv ještě nadání kláštera, zemřel r. 1080 dne 1. července ve Veívarech. Zámek zdejší byl za jeho dob, a to snad proto ještě, že tu Adam Pavel bydlíval, v stavu velmi krásném, jejž učený jezovita Balbín vychvaloval, že by kníže jím o|iovrhovati nemohl. Prostrannosf zámku, počet a řada ložnic, skvostnosť tabu lnic a kamen, množství obrazův a podobizen bývalých pánův a manželek jich, jako by živých, poutaly pocti vého jezovitu, když r. 1681 část díla svého vy dával, tak velice, že je vidéti sobě býti Štěstím pokládal.3) Po smrti Jana Jiřího následoval mladší bratr František Leopold Vilém, posud kanovník Pasovský, jenž byl ze stavu kněžského papežem propuštěn, aby rod Slavatovský nevymrel. Marně se oženil, nebof dětí nemaje zemřel r. 1691 dne 2b. ledna v Hradci. Žil sice ještě poslední Slavata Jan Karel Jáchym, ale ten byl mnichem karmě litánským a také chuti neměl opět do života vstoupiti. Příčinou toho sprostěna jsou všechna panství břemene svěřenského a rozdělena r. 1093 dne 17. listopadu mezi Slavatovny dosud žijící, aneb jejich potomky, na ,5 dílův. Nová Bystrice a Chlumec dostaly se Janovi Leof>>ldcm svobodnému pánu z Fiinfkircken, synu Jana Arnošta, jenž měl k manželství Kateřinu Terezii, sestru posledního Slavaty. Nový pán přijímaje panství nalezl věci nepříliš utěšené. Roku 1Ď91, 22. června bylo město se zámkem i s kostelem vyhořelo, a jen nové předměstí s části starého bylo zbylo. Požár vznikl prý nedbalosti písaře důchodního Krystyana Hille, jemuž také měšťané neštěstí města předstírali. Nový pán ujal se rozzlobeného písaře, jehož za propuštěného hejtmana učinil hejtmanem panství, a ve všech svých předsevzetích proti městu radou uraženého úředníka se řídil. Brzo začaly pře s klášterem, jehož nadání Jan potvrditi nechtěl; prohrav však první při, po dobrém se porovnal a nové nadáni klášteru vyměřil. Roku 1699 byl do stavu hraběciho povýšen. Poštíváním hejtmana Hille způsobeno konečné roku 170: povstání, jež méštanům nic dobrého nepřineslo. Neb Hille proti nim podněcoval obyvatele předměstí, jimž mnohé výhody sliboval. Hrabě pak z pokuty všechny výsady městské zrušil a že všecka shluknuti přísné potlačovali bude, hrozil (r. 1704.). Pořízením svým rozdelil hrabě panství Své mezi dva své syny nezletilé: starši, Jan Adam, obdržel Bystřici s tou polovicí, která k pozdějšímu panství Bystrickému patřila, mladší, Jan František} panství nové utvořené Chlumecké. I*o smrti hraběti; J sna L.6upclda nabývaly spory mezi vrchností a obcí větších a vět&ich rozměrův. Vdova po něm zCstalá, Maria Estera, jsouc poručilic:i synů svých, žádala na měšťanech, aby ji slibovali člověčenství, což jí arci odepřeno a příčinu k novým různicím poskytlo. Při tom hraběnka také byla v ustavičné nouzi Forlna (zbořená'] na Táboře. ') Heber's Burgen vi. fi2. '< Mi^ceUanea iii. in additamentis 1D4 BYSTRICE NOVÁ ZÁMEK. o peníze, ačkoliv je i na poddaných vydírala. Syn její Jan Adam pokračoval v drahách otcem i materí vyměřených a nepřestával se s obci u úřadu krajského a mistodržících souditi. Málo prospelo, že bylo měšťanům (roku 1718) ještě za vlády poručnické za právo dáno, poněvadž hrabě i potom z nálezův se odvolával a v nové spory pouštěl, marně i přičiněním mistodržících hejtmana Ililie z úřadu propustil, poněvadž i v nově zvolený hejtman nepřátelskou k městu mysl na jevo dával. Všechny nálezy ve prospěch měšťanstva prošlé způsobovaly se strany hraběte jen tužší odpory a měšťanům nová pronásledování. Věc došla konečné až k císaři, jenž roku 1720, 3. záři rozhodl, že nejsou měšťané nevolníky, a co na nich daní více vybráno, to aby se jim zase vrátilo. Následkem toho r. 1730, 24. července poměr mezi vrchností a poddanými dobrovolnou smlouvou urovnán jest. Hrabě Jan Adam zemřel r. 1748 v březnu a zůstavil panství nezletilé dceři Antonii, která se později s hrabětem Karlem Ignácem z Kláry a Aldringcn zasnoubila. Sňatek ten brzo byl roztržen, hraběnka totiž dala se s manželem rozvésti. Roku 1763, 1. května učinil hrabě smlouvu takovou, že mu továrna Kosmo-nosská bavlnu posílati se zavázala, kteráž potom v Bystřici předena a tkána byvši, do téže továrny zase se odváděla. Bývalá lázeň (potom pivovár) upotřebena jest za místnost ke tkaní, jež se stalo důležitým pro panství proto, poněvadž počalo soukenictví hynouti. Roku 1774 stihlo neštěstí vrchnost i poddané. Toho roku io. května o půlnoci v křídle tom zámeckém, jež k náměstí vybíhá, povstal oheň, jenž zámek s kostelem, radricí, 68 domů v a 33 stodol vypálil. Hraběnka zámek spuštěný jen z části obnovila, druhé patro starší části zámku bez obyvatelů zůstávalo. Od r. 1779 bydlívala v létě na zdejším zámku, na zimu se přesídlila do Vídně. Poněvadž byla marnotratná a důchody na veliké výdeje nestačily, prodávala mlýny, ovčín a některé grunty, zakoupila však role vyzdviženého kláštera Pavlánského i se stavením kláštera na takovou výminku, aby zde obydlí pro faráře a učitele a místnosti školní opatřovala. Tehda povstala zde vesnička Klášter řečená Ke konci r. 1799 zemřela hraběnka ve Vídni, mrtvola do Bystřice převezena a zde v kryptě kostelní pohřbena. Panství se dostalo nyní dceři její Karolmi, jež se zasnoubila s hrabětem Janem z (jonellu. V záři r. 1802 postoupila Karolina smlouvou zvláštní panství Bystrického Františkovi hraběti z Fiinfktrchcn, jenž držel panství Chlumecké a oboje panství jen na krátký čas sloučil, neb r. 1807 (dle Sommera chybné r. 1808) prodal Bystrici Pražskému měšťanu Františkovi Loubalovi, jehož si poddáni nevalně chválili- Tento držitel umínil si zříditi na panství železné hamry, čehož se obyvatelé bojíce, že nastare nouze o dříví, strachovali se. Když byly r. 1810 dva hamry zřízeny, kázal držitel mnoho železa ze staré části zámku vylámati, pročež roku 1843 nutnost nastala, aby se druhé poschodí pobořilo. Roku 1810 v srpnu prodal Loubal panství Terezii hraběnce z Trautmansdorfu, rozené Nadasdovč. Od těch dob se majetníc: až na naši dobu dosti rychle střídali. ') ') Panství bylo dluhy stiženo, kteréž neustále rostly, poněvadž hraběnka nedovedla Šetřili; tiiÉ konečně si r. 1814. usmyslila, že dá panství do loterie. Vyhrál prý panství jistý Tyrolák, že se mu však nelíbilo, prodal los svůj hraběnce, jež se tudiä zase držitelkou stala a hamr. řečenv Theresienthal, založila Roku 1817 prodala panství svob. p. Antoníntmi Hobertovi i Henerstorfu, jenř dobrým hospodářstvím 2pustlé panstvi zase povznesl. Po něm dědila panství dcera jeho A/arie, zasnoubená s Matějem rytířem Kiese (Sommer, S. 224). Noíice sloupoví z Táborskí radnice. Kamenice Hrad. i. Popis a dějiny. ornatina v jižních Čechách bývala od věků řidčeji obydlená, nežli úrodnější aneb průmyslnějši sever; neboť hospodářství polní málo výnosné nedovolovalo lidem, aby tu těsné při sobě seděli. Proto tu máme hned od starodávna mnoho velikých panství více výnosných velikosti svou nežli úrodou, více výtěžkem z velikých lesův nežli plody roli a polstva. Zejména to říci lze o kraji, který tíihne se od Chýnova až k Jihlavě. Reřabiny hojně při cestách vysazené rdí se bohatostí plodů svých, a chladný vítr, který vršky jejich otřásá, ukazuje asi dobře, co jest drsné povětří. V tomto kraji leiží úpravné a čisté méáto Kamenice, jsouc na nejedné straně stráněmi a vysokými vrchy zavřeno. Famátností nemá mnoho, ale ono samo se starodávným hradem svým patři ku předním památnostem tohoto kraje. Xa námestí hledí hrad Kamenický, stařec v nových šatech. Xa počátku tohoto Století mělo se mu dostati osudu, kterému tolik starých sídel propadlo; mé! se bud sesouti nebo starou svou slávu jako stavení hospodářské ukončiti. Ještě t. 1825 nikdo v prostranných a vysokých jeho síních nebydlel, a jestli sem při&el zvědavec, polekalo jej sebe menši pokaílání, ozývajíc se od prázdných stěn ohlasem mnohonásobným, jako by chtěli duchové starých vetřelce odtud vykřičeti. Nyní jest k pohodlnému a příležitému bydlení upraven, a náhradou za své starošedé zdi obdržel obmítku veselejší tváře, která s mohutnými jeho přístavky a sloupy nijak shodnouti se nechce. Hlavní pevností hradu byly kromě hradeb skály a ostroh, na němž Stojí, z části také rybník zámecký na severr.í straně ležící, z něhož se příkop vyzdéný, posud zachovaný, vodou nadýrnati mohl. Byl tedy hrad tento na severní a západní straně vodou opuštěn; na východní straně jej skály, na jižní strmá stráň chránily. Z rybníka padá voda do hluboké rokle na východní straně se nacházející, a rozlévajíc se tu jakož i na jihovýchodní straně, způsobila za starých dob močály, pro něž nebylo ani možno k hradskému kopci se přiblížili. Nyní jest okolí zámku na východní a jižní straně v sady a zahrady proměněno. Xyní jest cesta k zámku velmi krátká; jde se k nčmu přímo z náměstí bez překážky. Za staré doby Však bývalo jinak: jedna cesta přicházela od severovýchodu a vedla na hráz rybníka. Tam, kde z něho vytéká voda, byla bezpochyby branka vedoucí do úzkého mezivalí, tak že měl příehoíd po levé straně hrad, po pravé straně hradbu na břehu rybníka stojící. Jestliže nebyl příchozí mírné mysli, bránila mu hrubá, okrouhli věž, z níž pouze spodní čásf zbyla. ') Hned za ní začal přikop dotčený, přes nějž vedl můstek zdvihutý do předhradí. Zde se připojila k této cestě jiná cesta, která z města vedla; obě se spojily mezi směsicí větších a menších staveni předhradských, vlastně hospodářských a dvoru paplužnému ') Na lélu slranč vystaveny již z» dob starých silné pilíře, aby mdlou led udržely. Hrady 2. zámky České IV. M i06 KAMENICE HRAD. náležitých, kteréž velikou část nynějšího náměstí a prostoru odtud až k rybníku zabíraly. Předhradí bylo tudíž na západní straně hradu, nebylo nic více než pouhý dvůr, a nemělo svého zvláštního zavření, nýbrž přiléhalo k městu, kteréž hradbami a příkopy ohrazeno bylo.') Končilo předhradi asi v těch místech, kudy i my nyní k zámku nejkratši cestou se bereme. Přes příkop vede nyní most kamenný, ale nemí tak dávno, co byl dostaven. Asi před 70 leiy zrušen jest starodávný, zvoditý most, a prázdné místo, kireré zakrývá val, doplněno jest novým obloukem. Xa konci mostu a zároveň v rohu zámku stojí hmotná čtyřrohá věž, jejížto rohy jsou zdělány ze štukoví, lémě její kryje báně, v nejspodnější části nachází se brána nebo vchod do zámku. Jak ukazuje staré vyobrazení zámku z předešlého století, byla vedle brány malá branka na vpouštění pěších, nad branou pak znak se znamením růže, kterýž sem vsaditi dali páni z Ústí a z Kamenice. Vejdouce do dvora seznáme, že jest založen do čtyř úhlův, a na všech stranách stavením zámeckým zavřen.1) Jest to stavení pocházející ze 16. stol., které nese na sobe patrný ráz této doby (r. 1583). lehda ponechány hrubé zdi menších nepravidelných staveb hradských, vyzdviženy výše a spojeny do čtverhranu; v přízemí na tu stranu ke dvoru obrácenému vystavena chodba do špice klenutá, kolem celého dvoru jdoucí, a po depřena jest sloupy kula tými, jak se to všecko doposud spatřuje. Před časy bývala podobná chodba i v prvním poschodí, ale když hrad r. 1842 opravován, tuť hořejší chodbu i s jinými starožitnostmi zrušili. Tak vypravováno n. Hebrovi, když se nedlouho potom na Kamenici zahodil. Malou brankou a po schodech lze odtud jiti do zahrady zámecké, od kudž viděti jest dobře východní stranu zámku na skalách stojící, se spodní částí věže, která tu zbyla, a malý-mi zbytky bývalých hradeb. Zahrada zámecká má památnost, kteráž sobě na němž dosti četná společnost pohodlné pobaviti se může, neboť obvod celého stromu činí 282 stop s průměrem do 98 stop. Kdyby mohla mluviti lípa tato, vypravovala lby nám osudy několika století lépe, než každý popis dovede. Svědkem jsouc kolika minulých století, patří k nejstarŠím stromům v Čechách- Kameničtí si vypravuji, že čítá lípa tato 6 až 7 století svého věku, že byla zasazena toho času, když hrad byl založen, totiž r. 1248 za krále Vácslava I. Ačkoliv toto Velebné stáří Kamenické lípě upirati nechceme, dokládáme toliko, že se u těch a takových stromů stáří jich nesnadno určití může. Nejstarši lípy čítají 800 let, nejstarši jedle 700, modřiny 500, lísky 300 let. Staří Češi lípu pro krásný její vzrůst a vonný květ velice milovali a pod jejím stínem rádi odpočinku hledali. Za jakou pochoutku pokládáno posedění pod lipou, to se shledá z listu níže položeného: \fg**iii milému pantí bľ&tftt p HčŤiďrychcvi ' t(i f S / * v 11 zc š z 'tz ?t b? f hu cl hc £vík(?vč Můj milý pane bratře! Od všemohoucího Boha dc. Z kterých příčin dne včerejšího příjezd Váš ke mně vykonati se jest nemohl, z psaní které ste mně posiati ráčili vyrozuměl sem; však že jest se dne včerejšího nestalo, sem té naděje, že mně to nahraditi ráčíte a zvlášť poněvadž nyní lípa v HolešicícU čistě květne, na kteréž dnes, budeli vuole boží, vobědva.ti s ženou svou a se panem Děpoltem švakrem Pian KamCmC :e. Vysvltlcní: i. Náměstí; 2. pivovár; 3. mlýn ; 4. sýpka ; 5. zá mecký rybník; 6. přikop; 7, náhon; 8. mast; q. brána; 10 dvor; II. stará věž; 12. stará lípa. Měřítko: 1:2880. rovné nenachází. Jest to obrovská lípa, po níž zámek i město název Kame nice nad lipou obdržely; neb lípa stojí napatě vrchu zámeckého. Rozkládajíc mohutné své větve na stranu a 8 1 stop do výšky, neporušena zůstávala po dlouhý čas, než roku »824, 4. srpna hromem jest roz tříštěna, tak že jen spodní její čásť zbyla. A ještfi nyní se divíme obru tomu, který nevysoko nad zemi se vypínajíc několik ramen na strany vysílá, a to takových, že by každé z nich velikou lipou býti mohlo. D vacet stop má kmen v obvodu, a 18 stop jest nyní vysoký; ramena jeho až na zemi svislá nesou lešení. '| Situace lato vysvitá z polohy a n starých paměti, zejména z listin r. 1348 a 1359. Mlýn. zámku byl od starodávna. Zvenčí má zámek 1 poschndí, ze dvora jeti jedno, čehož přičinnii jest svalh osti-oria. KAMEN'ICE HRAD. 167 sveym, kterejž dne včerejšího hodinu na noc ke mné přijel, budu, pik abychom spolu na týž lípě, dokud nevodkvetne, vobědvali, za to žádám že ráčíte ke mně i se paní manželkou svou a paní mateří mou milou, můželi beyti, zejtra bohdá přijeti, nebo potom žena má na Točník pojede a tak by se pani manželka vaše s ženou mou neshledala. O čemž bohdá račte mně oznámiti, jestliže zejtra ráčíte moci ke mně přijeti. K listům svědčícím panu Záhorkovi a p. Jindřichovi Buzickýmu pečeť svou sem přiložil a to i jiný,\coí. miti ráčíte, vdycky mne máte bratra volného a rád učiním. S tím pán Bůh z milosti své svaté rač poprítí nám spolu shledání šťastného ve zdraví shledání. Dán na Vorlíku ve středu po sv. Trojici leta 1548. Bohuslav vdycky bratr Váš ruhi svá. Jak již dotčeno, kladou paměti Kamenické založení hradu do roku 1248. Třebas tomu do slova víra dáti se nemůže, přece čas, kdy asi krajina okolní vzdělána a město s hradem vzniklo, dobře naznačen jest. Název vsi Benešova a nejstarší nám známé děje Kamenice však poučují nás, kdo byl původem, že ruce mozolovité přiložily sekery ke stromům okolních hvozdů, pařezů pracně dobyly a kamení v ornici předělávaly. Byl to nějaký předek potomních pánů z Bechyně a z Benešova, kteří na všech svých panstvích s velikou zálibou osady po předku svém Benešovi pojmenovávali. Dobeš z Bechyně a z Kamenice jest první nám známý držitel hradu a panství.') Roku 1312 byl mezi těmi pány, kteří ústrky mezi Drslavci a Pušovci kliditi pomáhali. V letech příštích nacházíme jej často v komonstvu králově, jemuž věrně pomáhal proti Hronovcům a jich přívržencům. Ale pro tuto nenávisť proti rodu Ostrví přidal se s bratrem svým Zbyňkem (?) na stranu králové Elišky. -) Sedal později na soudě zemském a častěji býval na dvoře králově, jsa ve veliké přízni u císaře Karla IV. Konav poselství od Karla do Uher, obdržel tam pro něho dar velice vzácný, nepochybně od uherského krále Ludvíka, totiž prý ubrus pána Krista. Dne 30. listopadu byl posvátný tento ostatek přinesen do Prahy, a s velikou slavností u přítomnosti královy od arcibiskupa nesen na hrad Pražský v průvodu biskupů jiných v Praze přítomných a duchovenstva světského i řeholního.3) Dobeš byl pán v celé zemi na slovo vzatý, muž mysli nábožné a jak se zdá i dobrodinec chudého lidu. Kamenice posud některé upomínky naň chová. Roku 1348 chtě naplniti přání mateře své, založil kapli sv. Maří Majdalény na vrchu řečeném Bradlo, který městu se strany jižní panuje. Měla býti kaple tato druhým kostelem vedle kostela farního, a farář, který obdržel desátky z 5 mlýnů, ze čtyř popluží a velikého dvora pod hradem ležícího, desátek z trhu, krámů masných a řeku od mlýnů pod velikým dvorem ležících až ke mlýnu nejbližšímu pod městem, povinen byl z důchodů těchto chovati třetího kněze střídníka, a starati se o to, aby tři lampy v kapli ve dne a v noci svítily. A kněží od těch dob byli povinni v kapli o svátcích a nedělních dnech mši svatou sloužiti. Dobšův jediný syn Jindřich k listu nadačnímu pečeť svou přitiskl.4) Nedlouho potom na temže Bradle i poustevnu založili. Roku 1359 byl již Dobeš stařec šedivý a syn jeho vdovcem. Oba zemřeli nedlouho potom, zůstavivše po sobě nadání dobročinné, pro něž je lidé chudí vždycky velebili a ctili. Dne 12. června toho roku dán a spečetěn od nich list nadání špitálu neb domu chudých v Kamenici, jenž patři k nejzajímavějším památkám téhož století, a poctivou a dobročinnou povahu obou pánů více proslavuje, než jakákoliv dlouhá chvála. Špitál postaven a založen ke cti sv. Vácslava a sv. Elišky, vlastně k oslavě krále Vácslava a dcery jeho (mateře císaře Karla), a stál blíže kostela farního sv. Petra a Pavla. Nadán byl špitál úroky celými ze vsi Vlčetína, 6V2 lány dědin v Benešově hořejším, jedním lánem v Kamenici, desetinou všech plodův a zelin ze zahrady panské blíže rybníka; kromě toho obdržel 9 špalků včel a všechen užitek z nich vycházející, neb z vosku nabytého povinen byl hospodář domu 4 veliké, 16 liber těžké svíčky voskové, kteréž páni ke špitálu darovali, ústavně nahrazovati jinými. Také měl hospodář moc, k topení síní, světnic a k vaření piva dříví potřebné z lesu Pravikova brati. Hospodáři neb mistru špitálskému, kterýž za svou práci 75 gr (22 fl. 50 kr.) ročně dostával, uloženo v příčině stravy a potravy chudých a stářím sešlých, jichž bylo 13, takto: Chleba dejž jim tolik, kolik by každý" s potřebu pojisti mohl, a dobrého piva každý den nejméně jednu pintu míry Pražské. Jídly pak se jim takto přisluhovati má: Den co den dejž každému dva pokrmy na lačný život, totiž jeden od masa a druhý z mouky, k obědu však aneb k večeři dejž jim hrachu, řípy aneb zeleniny s masem, nebude-li pôst, než o postních dnech omasť jim máslem a za maso přidej každému dvě vejce. O svátcích zasvěcených a nedělních dávejž jim ráno třetí jídlo z čerstvého ') Zflchovala se sice formule Jistu, Lrlež daiujf klál Přemysl II město Kamenici Jaroslavovi ze Šternberka (?), ale zpráva tato je*t tak neurčila, že ji zde potřebovali nechceme (Kmler reg p. 1024 n. 2355)- Také jest chybné odvozovali odtud Vílky, kleři sp psali z Kamenice, neb ti pocházeli z Kamence v Lužici. J| Palackého děje II a sir. 410, 421, 425. 3j Tomkovy děje Prahy II. 17, arch- č. II. 336, 111. 30R, re! tah 1. 4Cg, Pangerl Hoh. Urk p. III, Palacký Formelli. I. p. 244 Roku 1347 svědci Dobeš" při prodeji hradu Plumlova, r. 1358 obdržel na pánech z Landšleina některé vsi na Moravě a dal je synu svému Jindřichovi (Arch Třeboň. Tab. Tlrun 37). J) Lib- erect. XII. f 63 potvrz. 1348, 22 dubna. V listě tomto připomínají se 4 mlýny pod hradem a pátý nad ním. Hrad měl tr-hda svého vladaře [procurator) neb purkrabě. *4* i6S KAMENICE HRAD. masa ve slušné míře, avšak v čase suchých dní a adventu aneb kdyby půst byl, nechf se jim clá čtvero jídel domácích z řípy, hrachu aneb čehokoliv podobného a za páté jidlo jednomu každému sledě, aneb jest li že by se právě dostati nemohly, něco stejné dobrého. Ode dne sv. Ducha až ke svátku sv. Bartoloměje den co den, pokud by arci postu nebylo, při obědě ať se jim dávají jídla mléčná, která by právť: po ruce byla. Den co den vyplať všem špitálnikům dohromady jeden Vídenský peníz, aby sobě po své chuti všelijaké ovoce, jako třešně, moruše, hrušky, jablka, jahody, aneb co by se jim líbilo, koupili; a kdyby jeden z nich si chuť svou spravil, aby ostatek mezi jiné rozdělen byl; kdyby to však na všechny stačiti nemělo, tedy ten, na kterého se prvni den nedostalo, aby příští den pojídal, aby se takto vystřldajíce všichni pochutnáním ovoce občerstveni byli. O šatstvu pak a loži chudých takto bylo nařízeno: Každého roku o sv. Jiří jednomu každému ze špitálniků na šat lněný kup 5 loket dlouhých látky, pokud by se za lacinější peníz koupiti mohla, a ve dvou letech o sv. Vácslavé vydej každému 6 loket šedého läukna na kabát aneb plášť. A k upravení lože dávej jim hospodář za dvě léta o sv. Jiří po 8 loktech plátna hrubého Zámek Kamenický. (Podlé starého obrazí.) na dvě prostěradla. Hospodář si drž dvé děvečky a jednoho sluhu a měj je k tomu, aby chudým dobře a ochotně sloužili. Také se o to starej, aby před oltářem vždy světlo noční svítilo. Poustevníkovi při kapli na Bradle, jehož poustevnu v jeskyni skalní i s ohništěm začazeným posud viděti jest, povinen byl hospodář špitálu jídlo a pití jako každému špitálníkovi a ve dvou letech g loket dlouhých šedivého plátna na kabát a kápi vydávati; avšak obilí, které by se na té roli na Bradle (již tuším poustevník vzdělával) urodilo, aby se dostalo špitálnikům. Za to však se z důchodů špitálu kaple sv. Maří Majdalény jak na střeše, tak i na zdech opravovala. Za duše králů Vácslava a Karla, za duše zakladatelů, Vracky manželky Jindřichovy, arcibiskupa Arnošta a příbuzných zakladatelů, kteří k nadání špitálu přispěli, měl farář Kamenický s kněžími svými mše svatě sloužiti. Když byla mše za krále některého, obdržel farář po 4 gr., střídnlci po 2 gi\, ředitel škol 1 gr., zvoník a tři chudí klerikové, onen po 4, tito po 3 penězích Vídeňských. Ten den hospodář špitálnikům kromě obyčejných jídel ještě jedno přidej, ^a 8 grošů kup 224 bílých chlebuv, z nich dej každému špitálníkovi po 2 pecnech a ostatek rozděl mezi chudé mimo špitál. Týž den dej 8 grošů na koupení nových voskových svíček. Dávky ty o jiných mšech zádušních byly menší.') ') Bornvý, Lili erect- I. p 16-to KAMENICE HRAD. Měl-li Jindřich děti, neni nám známo; ale jisto jest, že rod jeho ješté dlouho potom Kamenici držel. Od r. 1362—1368 vykonával práva vrchnostenská na panství Čeněk z Bechyně jinak z Kamenice, podávaje Faráře ke kostelům v Kamenici a C astrově. Asi na konci r. 1368 aneb na počátku roku příštího zemřel, zůstaviv vdovu Annu, která se v letech 1369—1372 jako paní Kamenická objevuje ') Nástupce jeho, Zbynfk z Kamenice, vyskytuje se roku 1379—'3^3 jakožto patron kostelů v Kamenici a Čásírové.*) S pány Hradeckými býval v dobrém přátelství; na jednom jich zápise rodinném (r. 1382, 6. října) přitištěna jest pečeť jeho se znakem odfivousem, poslední tuším pánů Bechyňských.:l) Ještě to budiž dotčeno, že si Zbyněk (roku 1381) pronajal hospodářství na Štítném od slavného strýce svého Tůmy ze Štítného, jenž chtěje oddati se docela literárním radovánkám, tvrz svou na drsném povětří ležící opustil a do Prahy se přestěhoval. Zbyněk zemřel asi r. 1389 i s dítkami svými, nezůstaviv po sobě ani manželky ani jakéhokoliv dědice. Když mrtvolu jeho do hrobky uložili a nad ní meč a pečeť jeho zlámali, plakali Kameničtí ztrativše rod panský, jenž jim v potřebách jejich vždy věrně a bohatýrsky pomáhal Baíta severní v Kaftcnici. Ve zboží Kamenické uvázal se Jaši markrabí Aioravský, který se roku 1390 dne 27. ledna jako patron kostela zdejšího připomíná.4) Nedlouho potom převzal zboží to Joštův bratr, markrabě Prokop, a prodal je r. 1391 Janovi mladšímu z Ústi a Vchxně z Pacova. Zboží to mělo tudíž dva pány a v jistém smysle náleželo také Ondřejovi s Dube, jemuž bylo na něm 1000 kop zapsáno. Ke všemu tomu ješté přistoupily soudní pře. Roku 1391 v prosinci dal sudí dvorský ve Větším městě Pražském, v Písku, Kamenici a Čáslavi biřicem provolávati, že panství Kamenické s městem, vesnicemi, tvrzemi,, mlýny, dvory a platy, protože Zbyněk i s dětmi sešel, na krále spadlo. Nastala nyni obyčejná po takových provoláních pře u soudu dvorského, při čemž každý, kdo nějaké právo ke zboží, aneb dluhy na něm zapsané měl, spravedlnosti své bránil. Odpory počaly hned dotčenými třemi držiteli, a první rok dán jim ke dni 9. března r. 1392, aby s průvody svými na soudě dvorském stáli Poněvadž jim však mhstosudím dvorským odpovídáno, rnk ten zase prodloužen, ahy se novými průvody opatřili; když pak na soudě dvorském, kterýž odbývali dne 8. Června v refektáři kláštera sv. Jakuba v Praze, nikdo z odporniků nestál, dáno za právo králi, a ten zaplativ památné ihned v právo své se uvázal. Nicméně se vidělo soudcům dvorským dobrým býti ještě jedno provolání učiniti. Když totiž na hradě Pražském roku 1393 dne i. března větší počet lidu shromážděn byl, kázali biřicům silným hlasem vyvolávati, ačkoliv panství >) Lib. conf I E 2, G 1, G g, J 3, It B 6, F j. *) Ibidem Hl D 15, B 20 a) Archiv Hradecký. Také v jiném listé p. Heřmana (r. 1383. 15 června) svedči (lib erect I[. f. 84]. "1 Lib conf. IV B iď 17° KAMENICE HRAD. Kamenické králi spravedlivá přisouseno a také zvod na né a odhádáni práva králova předsevzaty jsou, aby přece nikdo nenaříkal, že se mu křivda stala, aby ten, kdo by vůbec nějakou spravedlnost ke Kamenici míti se domníval, odpor svůj u soudu učinil. Hlásil se jediné Tůma ze Štítného, jenž soudní roky promeškav, přes to přece ku právu svému přišel. Jan a Vchyna zaplativše, co králi náleželo, zůstali potom v drženi panství. ') Jan z Ústí mladší měl také nějaká práva na městě Ostí nad Lužnicí, odkudž rod jeho pocházel. Hospodařil dobře a peněz dosti zachoval, tak že Vchynu z jeho dílu splatiti mohl a také splatil.") Od těch dob (zejména r. 1397 a sld.) vyskytuje se jako samotný pán na Kamenici, ale co se týče některé jeho části, staly se tu jakési změny, u nichž toliko následky víme Když měl totiž roku 1400 farář do Částrova volen býti, rozcházeli se tu dva patronové: totiž Jan mladší z Lomnice a Jan mladší z Ústí.:l) Toho času byly domácí války v Čechách, ku kterým byly zavdaly příčinu úklady a odboje některých předních pánů Českých proti králi, v jejichžto čele stál pan Jindřich z Rožemberka. V tom mu byli společníky všichni Vítkovci, a zejména i náš Jan. Naproti tomu však vzbudili sobě časem rozličné nepřátely, kteří přidržíce se strany královské, jednotníkum všelijaké škody činili. Asi r. 1400 nastrojil sobě markrabě Prokop zemana Diviše z Hrádku, aby Vítkovcům škodil. Tomu dvě běhny, Mareta a Polka, zrazovaly lidi pánův Ústských a chtěly mu Kamenici zraditi, ale poněvadž byly hrad a město dobře opatřeny, k tomu nepřišlo. 4) Roku 1404 byl Jan již hodně při letech, maje zrostlé syny, kteří ze svého měšce zboží kupovali; otec sám nabyl tehda veliké části města Ústí, roku ipo koupil hrad Fug-lhauz se zbožím příslušným,5) a konečně se stal spoludržitelem hradu Hradiště nad Lužnicí. Poslední o něm zmínku6) našli jsme r. 1413 ke dni 7. prosince, tak že na jisto roku příštího zemřel. Manželka jeho, ~lnna z Mochova, obzvláště příznivá byla náukám, které M. Jan Hus hlásal; jí mravokárce tento nejvíce děkoval, že se pod ochranou manžela jejího do Ústí a okolí zabrati mohl. Tím více truchlila ušlechtilá tato paní, když miláček její smutnou a ohavnou smrť podstoupil. Že bolesť svou potom netajila a přívržence Husovy vydatně podporovala, shledati jest z hanlivé písně, kterou na ni a syny její neznámý spisovatel složil, a jež takto zní: „Ale oni z Ústí, dříve pánové v tomto království slavní, nyní zlé jsou pověsti. Vaše růže jest za těchto časů poskvrněna a hanou oděna: neb u víře kolísáte a od víry otců svých bohužel ustupujete. — A ona paní z Mochova a žena nešlechetná; ukrutná jako Lamie, sama plod, kterýž porodila a odkojila, požírá: tak ty máti nevěrná své vlastní děti, jež ti Bůh daroval, dlblům obětuješ, nutíc je choditi po cestách Viklefových a Husových! Ty zuřivá Jezabel spravedlivého jako Abel muže pronásleduješ, an od tebe v Ústí příkoří trpí, jako EliáS. V pekle budeš trápena. A tak té bídnou babu posílám do pekla smradu i s tvými dříči, babo falešná, abys tam i s dábly na věky trápena byla." 7) Po Janovi zůstali tři synové; jeden z nich, Prokop, vyskytuje se již r. 1404, an prodal zboží své v Rohově a Hátově, druhý, Beneš, držel již r. 1409 dvé části města Ústí, jež byl od strýců svých Jana staršího a Ondřeje koupil.8) Tento však se potom nikdy více nepřipomíná, než toliko třetí syn Jan, jenž panoval s mateři a bratrem Prokopem (r. 1414) také na Hradišti ar. 1417 s týmž bratrem svým práva vrchnostenská na Kamenici vykonával.9) Sestrou jejich byla snad ona Bonuse z Kamenice, jež r. 1422 chasníka jednoho z Rohoznč, jenž měl býti v Pelhřimově utracen, od šibenice vyprosila. ,0) Pravdě se podobá, že se Jan a Prokop o zboží svá rozdělili, onen že dostal Kamenici za díl, a tento čásť města Ústí, kdež mezi Tábory ztratil se brzy z řeči a paměti lidské. Když počaly války husitské, opatřen jest hrad Kamenický dobrou posádkou, aby nepřátelům kalicha odporovati mohl; byla toho nutná potřeba, ponévadž hradští na město sami spolehnouti nemohl* Zde sice jedna čásť měšťanů si oblíbila přijímání pod obojí způsobou, ale druzí církvi věrni zůstávajíce, nechuť svou k novotám jim nepříjemným tím více tajili. Katoličtí měšťané pustili sem r. 1420 Oldřicha z Rolemberka, jenž také hrad opanovati chtěl; když však se Táboří na hradě ubránili, zapáliv město opustil je zase. ") Jak nám zatmělé zprávy z pozdějších let vypravují, chlebila na Kamenici slečna jedna z rodu pánův Ústských, nepochybné tedy ona Bonuse, kteráž se k r. 1422 připomíná; o pravém tedy držiteli Janovi nečiní se toho času zmínky. Jak se zdá, nepřála Bonuse Táborům, nýbrž spíše protivníku ') Časopis mus. r 1878. Vizi Acta jud. 1396, 18. Decb 1404, 17 Febr. Kb. corjf. V. s) Za něho byli purkrabími na Kamenici: Přihek r 1396—1398 (lib. erect XHt a f. 64, rel tab. I 85) a Sudik z Bozdřchova r. 1407; tento žil ještě r 1416 1 li H cenf VI H 18, VII. F 7, G 18). 3) Lib. conf VI A 12 ') Mareí, Kniha popravčí, str. 15 5) Arch č III. 273, 358 ') Lib. conf. VH C 19 Možná též, že Jan otec jíž dříve než r 1413 neb r 1414 zemřel, a že uvedené zprávy vztahují se na syca jeho Jana. Koku 1414 ke dni 28 října připomínají se Jan a Prokop bratří jakožto spolupatronové kláštera Ústskébo. (Arch 11 sv. Jilji.l ') Palacký, Docum Hus p. 667, téhož děje [II a. 164, 237. "j Rel lah. II. 8, lib. VI. ') Lib conf. VII D 17, J 8 ") Pam arch IX 70. KonnSe byla r 1449 manželkou Jence z Petršpurka (arch. č. 1IL 543) ") Palackého Děje III b. 60. K A.VIENICE HRAD. '7' Červený Dvflr u Tábora. jejich Menhartovi z Hradce, jenž jí snad s lidem svým k držení panství pomohl. Když se r. 1425 Táboři okolo Kamenice do Moravy brali, srazili se kdesi u Kamenice s lidem Menhartovým (31. října). Hradeckým vedlo se špatné, neb mnozí z nich zbiti, jiní zjímáni, a ostatek utekl na hrad Kamenický. I přitrhs.e Táboři ke hradu, po 14 dní z prakův a pušek k nému stříleli, a konečné ho dobyvše, všechnu braň na něm rOJTHAřalí. Stalo br tak kažením DcjVyááiilO jicii vuuCG BoriijSläVa l*- ävämbefkä. ') «. íyHCěí päíiOsi OuVěiíěfiG do zajetí. Povšimnutí hodno jest, že za obléhání tohoto i vzdáleni Jihlavští žoldnére své ke Kamenici vyslali, ale ti nic nepořídivše, nadto ztratili několik lidí, kteří ještě r. 1426 na Táboře v zajetí drženi byli.2) Po r 1436, když ukončeny byly boje husitské, obnoven jest starodávný řád zemský, a dědictví násilně odňatá zase po veliké části dřevním pánům navrácena. 1 Kamenice dána opět pánům Ústským a obnovena tehda nejen jako obydli, nýbrž i jako pevnosť. Z té doby asi pocházela ona růže, která se nad branou nacházela. Držitelem hradu stal se tehda (ne-li již po r. 1425) Jan mladSí s Ústi, vedle vší pravdě podoby nám již známý bratr Prokopův. Císař Sigmund koupiv od něho nároky na Hradiště a Ostí, zapsal mu za to r. 1437, 23. března panství Lomnické.3) Jan pak řídě se příkladem mateře své věrně stál po straně obce Táborské; nacházíme jej (toho roku 4. července) ve smlouvě o Přiběnice učinené4) i v oné (r. 1439, 8. Července), jíž učinili Táboři příměří s úhlavním nepřítelem svým Oldřichem z Rožemberka; obě Jan vedle hejtmanů Táborských speče ti 1.5) V potomních jednáních zemských měl málo účastenství, za to však měl spory s pány Strážskymi v příčině hradu svého Fuglhauzu.6) Poslední zmínku o něm našli jsme k r. 1452 v poručenstvl pana Oldřicha z Hradce.7) Zemřel bud toho roku aneb nedlouho potom, dědiců po sobě nepozůstaviv. Kamenice a veškeré zboží Janovo dostalo se nyní příbuznému jeho Jindřicfwvi 2» Strate (s pominutím větve Plesské pánů z Ústí), bud snad proto, že páni Strážští byli Ústským nejblijíší, aneb '] Bartošek, sir. 15c (v TJabnera) Palackého néjp in. h. 343 DZ 85, M 3. ») DZ 6l, 1. 17 ') DZ 60, K 21, 69. C 14. "i DZ 21, E 16. ") DZ. 132, E 10. 7) DZ. 183, B 15. ■) DZ. 137, N 24—27 »j DZm. 237, F 24,, 137, F 26 KAMENICE HRAD. >75 povzbuzoval VenceLik Hradecké, aby dále v odporu proti císaři zůstávali, a také potom jako stavovský kommissař vojsko kraje Bechyňského vymustroval. Pro ty a takové služby, v nichž se Vencelik proti císařským potfebovati dal, tito na náj velice zanevřeli. Hrozili mu zajisté, jak ho dostanou, že jej z okna Obésiti dají. Nedlouho potom přišla naň veliká nehoda. Roku 1619 dne 2. října přitáhl před město císařský vůdce Dampierre bezpochyby času nočního a poslal tam 50 jezdců, kteří se tvářili, jako by přicházeli od stavovských pro proviant. Kameničtí dali se oblouditi, poněvadž v ty časy stavovští v Bechyrišté byli, ale jakmile bránu otevřeli, vrazili za jezdci jiní vojáci a hned se pustili do drancování. Škoda jimi způsobená byla veliká. Neb městečko zbořili, vypálili, lidi šacovali, některé z nich zbili, a pánu samému do 30000 kop pohrali. Kořist odvezena z Kamenice na kolika vozích, a mnoho dobytka, který lid vojenský nepojedl, odehnáno pryč. Vencelíkovi bylo nyní líto poddaných ochuzených, tak že sám z důchodů svých na sta kusů velikého a malého dobytka kupoval a odjinud přiháněl.') Mezi touto a následujícími většími pohromami ani celý rok neprošel. Vencelik mezi tím byl kommissařem stavovským, když městská rada v Jindřichově Hradci obnovena byla. Kromě svizelů způsobených císařskými zkoušela tehda Kamenice také mnoho od svých vlastních přátel. Direktorové nemajíce dostatek v penězích, vojákům svým platiti nemohli; oni (vojáci) tou příčinou nedbali zase na kázeň a zapovědí svých generálův, ale sumovali a su žovali ubohé lidi, jak se jim dobře líbilo. Když ležel v Kamenici lid z krajů Boleslavského, Chrudimského, Žateckého a Slánského, zděláno škod nenabytých, když pak přišla armáda hraběte z Mans felda, schylovalo se prý k tomu, že cizinci národ český potlačí a jemu řečeno b u de: „Staří a domácí obyvatelé vandrujte preč." Část paláce v radnici Táborské. (Kreslil prof. Jar Janoušek.] Z těch příčin podal Vencelik ro ku 1620 ke sněmu důtklivou supli-kaci, žádaje stavů za opatření, aby z tak velikých a nenabytých škod sešlo, a lidu jak přátelskému tak i nepřátelskému nebylo toho dopouštěno, lidi u-bohé 11 obyvatele země již prve znu zené hubiti, zvláště pak hraběti z Mansfelda. Také úředník Ven celíků v si mnoho do téhož hraběte stěžoval. Netrvalo dlou ho, a bylo ještě hůře. Vitězné vojsko císařské opanovavši jižní Čechy, mocně zabralo panství Chýnovské; po přemožení pak povstání povolán i Vencelik před mimořádnou soudní kommissí. Od prokurátora královského obviněn jest pro účastenství své v rebellii, potřebování v rozličných kommissich, zejména pro vybytí jezovitů z Hradce. Roku 1622 dne 29. října vynesen nad nim nález, že vrechen statek svůj propadl, avšak z milosti že se mu po zaplaceni dluhů polovice z komory české vyplatí. Osudu takového ubohý pán nebyl očekával Neb r. 1621 dne 16. června byl posledním pořízením svým Kamenici, Chýnov a Novou Bukovou synům svým, avšak pod poručenstvlm manželky své Lidmily ze Zap odkázal.3) Zemřel r. 1623 uviděv svoje jmění v cizím držení. Roku 1623 dne 27. ledna prodali totiž kommissaři od mistodržitele Karla z Lichtenšteina zřízení zámek a město Kamenici s panstvím a statek Cernovský Jindřichu ľaradysavi z Esiiaide za 109.956 kop ) Sommer, TaVi. Kr. 208, Pavel Skála IV. o._$. a) Rkpi. bibl Fyrítemberské, Kullova monografie o Hradci Jindřichově, sir. 77, 80. 8j 3) Ke Kamenici patřily tehda 2ámek a město Kamenice, vsi Rodinúv, Lhota slove za lesy, Vlásenice, Peleu, ČAslrov, Metánov. í.dtr, Vlěetin, Diíkopy, Rosička, Pejhov, Kostelní a Horní Radouíí, Boztěchov, Včelniíka, Bondalin. Třmíce, Prašivá Lhota, Velikú a Malá Lidmaň, Dobrá Voda, plátěnka, Drahouňov, Babin, Grunvald, Pravlkov. městečko Černovice, vsi Dobešov, VlboSovice, Svatava a BeneSov, vsi Dvořiště, íimpach, VěJný, Vintiřov, Mondrov, Brní. Obrataň, DM. Slřiiež. V Kamenici bylo osedlých 112 (v tom 8 pohořelých), v Čeinovicích 114 (3 pohoř.) a v 27 vesnicích 395 osedlých (arch. Roudnický i76 KAMENICE HRAD. míš.,') a poněvadž tento Španěl ještě obyvatelem království nebyl, vložena smlouva tato ve zvláštni knihu pro cizozemce zřízenou. Později dosáhl přijetí do země, ano i potvrzení stavu panského (r. 1633, 3. srpna) pro země České. Byl radou císařským jakož i krále španělského radou a nařízeným nejvyšším. Nebyv dlouho v držení panství zapověděl Kamenickým pivo vařili a vzal jim násilné pánev, kotel a jiné věci pivovarské. Zemřel roku 1638 a pohřben v klášteře Emausském v kapli sv. Jakuba, kdež byl oltář zřídil a založil.,J) V panství Kamenické uvázali se nyni Martin Jindřich Paradys z Eskaide, rytmistr, a Bartolomej de la Sága a Paradys, jehožto bratr Jan před tím byl umřel. Roku 1641, 14. září rozdělili se o pozůstalost. Martin obdržel dvůr poplužný Vodný,3) městečko Černovice, vsi Ždár, Vlčetín, Včelničku, Bohdalin, Benešov, Vlkošovice, Dobešov, Svatavu, Prašivou Lhotu, oboji Lidmaň, Těmice, íjTunvald, Drahoňov, které tudíž od panství Kamenického odpadly.4) Při tomto a dílu Bartolomějově zůstaly tudíž ,,zámek Kamenice, jak ve svém hrubém staveni z kamene a vápna dobře postaven jest" se dvo rem a městem, vsi Vlá-senice, Peleč, Částrov, Metánov, Malá Lhota, Rodinov, Dičkopy, Ro sička, Pejhov, oboje Ra-douň, Boztěchov, Pra ví -kov a Babin.5) K tomu přikoupil r. i64g zboží Včelnické a svedl z něho všechny závady a dluhy, neméně i získal statek Chvalkovský. Roku 1651 dne 25. dubna došel povýšení do stavu panského a zemřel roku 1654 v zimě. Poněvadž po zemřelém nezletilé dítky, totiž dcera Marie a synové Martin Antonín a Ber-nart František zůstali, udělili místodržící poručen stvl nad nimi vdově Hvpohté Paradysové, rozené z Lodronu. Tato pojavši r. 1654, g. února Pruty goťhickéŕio klenutí v bývalém paláci na radnicí Táborské1. komorníka, uvázala se v Kamenici, Včelnici a Chvalkov. 6) Za této po-ručnické vlády zři zen nynéjší park a květinná zahrada při zámku (ne-stalo-li se tak již za živobytí Bartolomějova) a povstala nová osada. Když totiž jednou paní podlé rybníka Kalicha jeti měla, strhla se mračna a vody v rybníce tak vystoupily, že ledva živobytí své uchránila. V největším nebezpečí jsouc učinila slib, že postaví kapli ke cti panny Marie Když pak šťastně vyvázla, vypravila se na pouť do Otynk v Bavo-řich a navrátivši se do-mC kázala zhotoviti sochu, která se soše panny Marie v Otynkách zcela podobala. Roku 1062 založila blíže Včelnice kapli, kdež postavila dotčenou sochu, a když se tu lidé usazovati počali, říkalo se osadě této Nové Otynky. Lépe by arci Nová Včelnice sloula.") Bratři Antonín Martin a Bernart František de la Sága ujavše společně panství rozdělili se o ně roku 1672 dne 13. září. Starší z nich dostal zámek Kamenici dobře vystavený í se zahradou květinnou a kuchyňskou, pivovárem, vinopalnou, dvůr veliký, město, vsi Vlásenici, Peleč, Rodinov, Lhotu, Babin a Pravikov; mladší obdržel zámeček ve Včelnici, také dobře vystavený, s blízkou kaplí, dvorem a vesnici, ves a dvůr Dičkopy, vsi Boztěchov, Pejhov, obojí Radouň, Rosičku, Metánov, Částrov a Vlčetín.") Manželkou onoho byla Anna Apolonie z Oprštorfu, která r. 1687 zemřela a v Kamenici pohřbena byla.9) Martin byl cis. komořím, radou komorního soudu a založil novou osadu blíže města, kteráž se posud Novou Vsí nazývá. l) DZ. 153, D 28 Viz. Bílkovy Doje konfiskaci na £tr. 84g a 850, kdeí jest též rozsáhlosf panství Kamenického vytčena. Srovnej BeckovsUého Poselkyni II. 3, 101. Manželka jeho byla Voršila ze Sleuic. ') DZ. 14(1, L 30 J) Při tomto dvore postaven později zámeček Vice o něm v DZ. 159, F 25 ') DZ. 305, E 18 — F 2. DZ. 3o5, E 3—18. e) DZ 113, K 9. 7) Trajer, Diözese Budweis 304. aj DZ 74, E 6—15. ') Trajer 387. KAMENICE HRAD. 177 Rodina Paradysů nezůstavila v Kamenici vděčné památky. Utiskovali Kamenické, a poslední z jich rodu, Martin, zrušiv svohody města hyl príčinou toho, že privileje Kamenických ,,pro jicih. tvrdošíjnost a neposlušenstvi" na rozkaz císaře Leopolda (roku 1691, 8. února a 22. března) z desk zemských vymazány. Zároveň odsouzen jest Anton Putnáŕ, vůdce a rečník Kamenických, k dílu obecnímu a panskému, jeden soused dán do vězeni na Špiľberk u Brna a jiní, zejména řezníci a bratří Daňkové, též obecním dílem trestáni, ponívadž si proti vrchnosti své „pro příliš příkré s nimi nakládání a týrání stížnosť vedli." Rozhodnutím české kanceláře zapověděno Kamenickým pivo vařiti a „vino páliti," V2:aty jim chlebné a masné krámy, vrch nad zámkem, sádka, rybníček za valchou, pastviště a louky, kudy do Cernovic chodili, poněvadž „ne obci, ale privátním rozličným osobám po kusech patřily, ty pak své právo k nim již dávno promlčely." Také stalo se rozhodnuti o služby, které méLi vrchnosti ko-nati; naproti tomu všik odsouzen jest Martin, aby vydal Kamenickým peníze, kteréž on nsb hejtman za sebou podrželi, a aby jim vrátil dftm, lázeň a některé věci, které jim násilně a nespravedlivě odňal. Kamenickým poručeno, aby se k vrchnosti poslušně zachovali, a Martin „v tejnosti napomenut, aby on jak od osoby své, tak také skrze své nynější i budoucí správce s nimi Kamenickými napotom mírněji a snesitelněji, než až posa vad, zacházel, je proti znění jich v nově nabytých nadání a této resoluci neobtěžoval, a co by proti slušnosti čelilo, neporoučel, mé-něji pak konati dal, pře devším však strany lidu válečného a činěni kvar-týrú tak i v rozdělení kontryhucí náležitou rovnosť zachoval, a po-kudž by jim Kameni- Ozdobné kamenné veřeje v radnici Táborské. ckým z berně zemské pro vystálé vojenské marše aneb sice kdykoliv co k dobrému a náhradě přišlo, to s vědomostí jejich na kon-trybuci pokaždé- poraziti dal."') Shledav ukrutník tento, že ani kancelář, ani místodržitelé, ani krajští hejtmane jemu výstupků jeho tirpůti nemohou, prodal (r. 1692 dne 16. října) Kamenici se vším příslušenstvím za 124.000 fl. rh. Janovi Ezaiášcvi z Hartigu, dvorské radě a sekretáři dvorské kanceláře české. •) V držení rodiny Har-tikovské zůstala Kamenice něco déle než půl století. Druhý z toho rodu, Jan Htihert, přikoupil roku 1717 statek Včelnický. Po smrti jeho zdědila Kameníci dcera jeho Marie Terezie, provdaná hraběnka Golzova. Za ní stržena jest jižní čásť zámku a postavena tak, jak se nyní nachází. Práci tuto prý vedl r. 1744 manžel její Antonín Jan Vdcslav hrabě Vratislav z Mttrovic (f r. 1808). Dotčená paní zemřela r. 1789 dne 16. prosince a statek její dostal se tudíž dětem jejím: Gabriele, Josefí a Prokopovi. Nejstarší z nich, Gabriela, splatila ostatní (r. 1798) a ujala panství; avšak nemohouc je udržeti prodala Kamenici reku 1799 Janovi Nádhernému. Nyní se držitelé rychle po sobě střídali, jeden od druhého kupujíce. Tak následovali r. 1805 hrabě František v. Sickingen, r. 1806 Jan Josef F.ilke, roku 1811 Frant. Leopold Forster. Hned potom koupil Kamenici hrabť* Eugen Vratislav z Mitrovic, ale prodal ji r. 1821 hraběnce Dorotě Rejové svobodné p. Bretenilové. Od ní převzal statek roku 1823 manžel její Karel hrabě Rej, c. k. major, od něho pak roku 1824 Ludvík rytíř Peschier. '] DZ. fÍ33, O 16—ifi. Mnohem chSírněji vypisuje se pře lato v originále, neí v našem vypravovaní- Väz DZ 137, W 21. 5) DZ 402. G 23. KAMENICE HRAD. Roku 1825 koupil statek Jan Kaňka, ale prodal jej opět r. 1826 dotčenému hraběti Rejovi, od něhož jej zase převzala manželka jeho. Pro veliké dluhy konečně přišlo panství zase do prodeje. Při takovém rychlém střídání držitelů po jo let není divu, že zámek zpustl a ani obýván nebyl. Když tedy Jan Jindřich svob p. Geymiillcr Kamenici a Částrov r. 1831 od věřitelů hraběnky Rejové převzal, naskytlo se práce na panství dosti. Zámek dostal novou úpravu, jak vnitř tak i zevnitř, a mnohé jiné stavení zlepšeno a opraveno. Tak zejména nástupct! Janův, Jakub Rudolf (od t. 1835), r 1841 kostelík na Bradle poopravil a v něm rodinnou hrobku zřídil.') 2. Kamenické příběhy. V iniciále e teto jest: Far.oS se znakem ji. z lieskovce. an z Leskovce byl muž ve věcech vojenských zběhlý, pročež také od bujarého Jindřicha z Rožemberka (f r. 1526) k tomu ustanoven, aby na jeho mlsté táhl králi Ludvíkovi na pomoc. Odevzdány tehda Janovi paitery zbroje kopinničí se všemi potřebními kromě Šínek, 10 vojenských kladiv, patery jiné zbroje na 5 koní (přední a zadní kusy s paterými plechovicemi z pěti obo-ječků brněných), desatero rukávů brněných, 10 šorců brněných, 10 peklhaubců (přílbic) bílých a jedno dřevo kopinničí (oštěp). Zároveň mu odevzdány 7 vozů vojenských s koňmi i se vším, co na těch vozích bylo, též peníze, koflíky stfibrné a pozlacené, hákovnice, stany a jiné potřeby vojenské. Když mezi tažením pan Jindřich zemřel, vozové a nářadí vojenské vzati v Třeboni, nežli vyjeli na cestu a vezeni na Krumlov, zbroj pak zůstala za Janem. O tu zbroj soudil se s Janem Jošt z Rožemberka (r. 1533) a dosáhl toho, že mu byla navrácena (r. 1535)- Naproti tomu žádal Jan na něm vozův a nářadí vojenského řka, že niu n, Jindřichem dány byly, ale nepřišel k ničemu, poněvadž na soudu komorním (r. 1536) dostatečně se nevyrozumělo, aby Jindřich ty vozy Janovi dal. Od té doby nebyla dobrá vůle imezi Janem a domem Rožemberským, což se potom i na poddané rozšířilo. Roku 1540 bylo v Benešově vsi na panství Choustnickém hlučné veselí, meb tu bylo posvícení druhou neděli před sv. Alžbětou. Kromě mnohých poddaných z Choustnicka přišli sem též Janovi lidé, ovšem jakožto sedláci tehdejší doby s oštípy a s jinými braněmi ke 20 osobám. Nějaký kolář, rychtářův bratr z Lidmaně, připiv si hodně, dle kratochvíle své bil šenkýři hrnce a jiné nádobí, hledaje Ikromě toho zúmysla příčinu ke svádě. Vácslav rychtář Rožemberský jsa k tomu jako úřední osoba přivtilán, mluvil Ke Koinri, z které príčiny tu Škodu dělá; když pak koiAr fin to odpovedi nedáva.!, přemluví! rychtář ke koláři a k jiným okolostojícím, aby uručili (t. j. slíbili, že koláře pod propadením jistých penčz postaví a dostaví) a braň dali schovatí. Lidé nechtěli tak učiniti, a koláři přibývalo mysli. Vzchopil se v tom řka k rychtáři, aby mu nerozkazoval, že jeho pán není, a uchytiv se za meč, hotovil se k půtce. Tu jej udeřil rychtář kyjem, aby pokoj zachoval, ale jak se to stalo, byla z toho všeobecná rvačka. Kolář ai pomocníci jeho zhiíi rychtáře ranami suchými tak, že chuďas na místé za mrtvého ležeti zůstal. Skrze to se stal poplach takový, že RožemberŠti i Leskovští Z oken vyskákali; Leskovští pak nahonivše se jich, sháněli se po jiných poddaných páně. Tu pak ten kolář dohoniv se Michala sedláka z Dobešova, který mu ani řečí ani skutkem příčiny nedával, jej na místé zavraždil, ač ho a pomocníků jeho pro Bůh prosil, aby ho nezabíjeli. Jan Olbram ze Štěkře, purkrabě na Choustníos, velice želel tohoto sedláka, poněvadíS byl dobrý hospodář a nemálo dítek po něm zůstalo; psal o tom pánu a oznámil také, kterak Leskovští uštsdše ze vsi, štěpy zsekali. I žádal pan Petr z Rožemberka ihned Jana, aby se těmi lidmi podlé zřízení zemského ujistil a je k sondu postavil, jakož i lidi své přidržel, aby proti lidem Rožemberským skutkem i řečí všelijak pokoj zachovali. Konec těch věcí není bohužel znám. Po pěti letech Jan zemřel. Ještě před smrtí Vácslůva ze Lhotky, dédinníka čili sedláka svobodného, k tomu potahoval, ano i vězením přidržoval, aby se pod ním na gruntu poplatním ve vsi Těmicich osadil a statku svého svobodného neopravoval. *) ') Sommer, Tab. Kr. 202—210, Trajer Z87 ') Arch. Třeboň, reg. 6 F k. s. E 17, G 10, 12 K. k. K IQ, 6 J- k. O 17, R 17. Božejov Tvrz (Hrad), rajina mezi Pelhřimovem a Kamenici podobného jest rázu jako celá východní čásť bývalého kraje Táborského, jsouc vysočinou kopcovatou, kterou mimo asi dva měsíce v roce ostré a „jedovaté" větry proletují. Rozmanitosti a někdy i krásy přírodní jf neschází, a utěšený rozhled po lesnatých výšinách toho. který nelení pěšky krajinu tuto procestovati, za ustavičné stoupání do kopcův odměňuje. V jedné z těch nesčíslných dolin leží Božejov, k jehož hladinám rybničným jediné ještě vétši lesy scházejí. Jde-li se k ni s „Libkovského'1 kopce, uzříii lze před městečkem čtverhrannou, jednopatrovou budovu, ana ze zelených zahrad vynikajíc nemalou prostoru zabírá. Nynější zámek po novějším způsobu upravený, ale nedodélaný, málokterou částí upomína na minulost. Dávno zmizely široké a hluboké příkopy, byvše teprve na počátku našeho století zavezeny a se zemí srovnány; jdeš-li po sadě, který jest okolo zámku, na některých místech ssedlou zemi, jak příkopy šly, spatříš; ale kdybys nevěděl, že tu přikcpy býti musily, aneb o tom od starých pamětníků neslyšel, ani bys se nenadál, co tu bývalo. Poněvadž jest jihozápadně od zámku rybník Ratenský a jižně a východně vysušený rybník Hluboký, bylo lze příkopy vodou těchto rybníků nadýmati a v nich ryby nasazovati. Roku 1769 bylo tu 30 kaprů či půl kopy; toho roku o vánocích bylo přidáno 2j kusů štihlat, Jak již řečeno, jest zámek čtverhranný, ale tomu dříve tak nebylo, neboť severní a jižní roh byly později přistaven)'. Snadno se každý o tom může přesvědčiti obcházeje zámek, pod jehož nynější žlutošedou omítkou všude mimo rohy dotčené starodávnou rustiku ze ió. věku spatřiti lze. To jest druhá skrovná památka minulosti, a třetí veliký kámen z roku 1567 s erbem Leskovců zazděn v průjezdu, ale nebýval dříve na tvrzi, nýbrž sem později z nějakého jiného sídla Leskovců přivezen. Naproti tomuto kameni jest zasazeno ve zdi pět litých desk s počátku minulého století, z nichž dvě erby Voračických, jedna Adama a Evu a konečné dvě jakési zápasníky představují. Jsou to zbytky kamen, které v panských pokojích stával}'. Místnosti v zámku většinou objevují stav práce nedokončené. Kromě několika světnic v přízemi dobře sklenutých, ve kterých se obývá, jsou v přízemi jen kůlny, konírny atd., a v hořejším ponebí pokoje pusté s okny dílem zachovanými, dílem jen prkny zahrazenými. Nepatrné věci upomínaj! sotva na Leskovce, většina pochází z minulého století z doby Voračických a mají docela ráz obyčejnosti. Když před lety Rudolf svob. p. (reymůller koupil statek Božejovský a jej s panstvím Kamenickým sloučil, umínil si zámek zdejší za vdovské sídlo své mladé manželky upraviti. Práce ta svěřena asi roku 1837 jednomu staviteli Pelhřimovskému, který pilné ve vnitřku bořil až na jednu stranu starobylou. Mnohé místnosti z hrubá zřízeny a připravovány k novému pohodlnému obytu, než náhlá smrř mladé paní (ý r. 1840) přetrhla všechnu dalši práci a zámek zanechán spoustě. Před zámkem jest dvůr poplužný, při němž na kraji rybníka základy bývalého pivováru spatřiti lze; byl jeden z nejmenMch, v němž se jen asi 8 sudů piva vařilo. Tento pivovár dávno již byl zrušen, a vařilo se pivo nějaký čas v zámku. ') '] Schallerova zpráva ca sir. Cl o nějakém starém hrade jcsl mylná i8o BOZEJOV TVRZ 'HRAD1. Pověsti, jež se dříve spisovaly a za pověsti lidu vydávaly, nebyly nic jiného, než umělé, podlé vkusu sběratele vykrášlené vypravování toho, co mu byl lid venkovský střízlivý v krátkosti vypravoval. Několik jmen německých ze středověku a několik vět z rytířských románů byly obyěejně šaUem, jimž se pověst lidu přioděla. Vlastní pověsti, t. j. takové, které maji historické jádro a příměsků mythologických postrádají, obyčejně jsou krátké a nepovídají se všude stejně, poněvadž pravdivý příběh prošed mnohými ústy znetvořen byl. Dokladem řečeného jest i pověst jedna, jež se o nějakém Božejovském zemanu vypravuje. Zeman Ústrašínský, který na urozené i robotné lidi číhal a je zajímal, aby od nich výkupného dostal, pozván byl jednou do Božejova. V ten čas, když tu za stolem sedě kvasil a hodoval, kázal zeman Božejovský tvrz Ůstraáínskou zapáliti a když se od záře v celém okolí osvítilo, ukázal Ustrašínskému hořící příbytek jeho. Okno bylo otevřené, nastal mezi oběma zápas, který končil vyhozením rytíře Božejovského do vody hlubokého příkopu. Táž pověst však jinak vypravovala se před 40 lety o staré tvrzi u Nemojova. Byli prý dva bratří; Hlasivec seděl na tvrzi Nemojovské, a bratr jeho na Božejově. Nemilovali se jako bratří, nýbrž potýkali se spolu jako ti nejhorší nepřátelé. Hlasivec na oko se smířil a na důkaz toho bratra k sobě pozval, aby prý nepřátelství dosavadní dokonce mezi nimi uklizeno bylo či potom jen bratrská svornosť panovala. Nežli však bratr přišel, dal nedaleko od tvrze vysokou hranici z ostrvi, roští a souší naházeti a v ten čas, když vesele spolu kvasili, zapáliti. Když záře hořící hranice stěny ve světnici osvěcovala, potrhl sebou Hlasivec na své stoličce a vykřikl. To slyše Božejovský a ulekán jsa najednou září, skočil k oknu, aby uzřel, co se děje. Ale na to jen Hlasivec čekal. Přiskočiv za bratrem k oknu spěšné jej uchopil a s okna do příkopu svrhl. Třetí versí této pověsti dočetli jsme se v topografii Schallerově (kraj Táb., str. 62.—63.), kdež poznamenáno, že posledního držitele statku Ústrašinského, jménem Leskovce, vlastní poddaní na zámku jeho Božejovském s okna smetavše, zabili. Zdá se nám, že ve všech těch pověstech se skrývá skutečný jeden, ne-li dvojí příběh, který se snad jednou ve starých písemnostech objeví. Že se jednou sedláci na Božejovsku vzbouřili, o tom svědčí starý kámen, který se při cestě polní severně od zámku nachází. Kámen ten v zemi zapadlý má nápis již vypršelý, ze kterého přece tolik aspoň seznati lze, že: tu úředník jeden Božejovský od sedlákův ubit byl, kdy se to však stalo, s jistotou z nápisu tohoto se:znati nelze, ačkoliv sloh písma a j. k době 1650—1750 poukazují. Neoblíbený tento muž bezpochyby na témž místě lid beztoho těžkými robotami a násilným nastupováním na jich víru utýraný „do krve" rozzlobil a potom odplatu svého jednání, arci nepřiměřenou a neslušnou, vzal. Ke spojitosti osudů Božejova a Nemojova ukazuje to, co v dějinách k roku 1494 vypravujeme; svědčí to o tom, že Tluksové z Vokova jak kolem Božejova, tak i kolem Nemojova statky měli. Snadno mohlo záští mezi dvěma bratřími Tluksatmi povstati a jeden z nich krutému osudu podlehnouti. Naše dějiny k r. 1588 též vypravuji o záští bratrském mezi dvěma Leskovci. Vývod Tluksav z Božejova. Bušek Tluksa z Kamene 1327 Huk Dětoch Ořeš z Čechtic Přibík Oldřich z Vokova 1355 f c. i386 1355—i3(3i 1355—1371 i355—1 372 i355—1386 Jan i386 Jodnk Oneš Pribík z Božejova Hynek Tluksa z Čechtic i386—1390 i3cjo—1406 i386—1403 j j. 1406 (Pacova, Rulšteina) v- Eliška 1394—1416 i386—1396 f j. 1401 Jan 1406 f j. 1454 Anna 1406 Jan Tluksa z Vokova Vácslav 1401 na Libkové vodě 1401 -\ j. 1437 y, Anna Hynek Tluksa z Kamene ŕ Maršík 1437—14S4 1421—11432 Pribik Tluksa z Ccchtic 1465—1493 ui Vita z Kouřimě 1465 Prokop Tluksa z Vokova 1494 Vesnice Božejov založena jest asi v době velmi staré od jakéhosi Božeje, jak jméno jjejí ukazuje Ve 14. století byla sídlem rodině zámožné erbu 2 mečů, jež vládla kolika statky v Čechách i na Moravě. Oblíbeným příjmením rodiny té byl název Tluksa, po sídlech svých pak se všelijak nazývali: z Božejova, Buřenic, Vokova, Pacova, Rutšteina, Vrábí, z Mečkova, Dlouhé Brtnice, Štrarnberka a j. Praotcem těch, ROZEJOV TVRZ (HRAD kteří na Božejové, Čechticich, Vokové, Pacové a Rutšteiné seděli, byl Bušek Tluksa z Kamene, r. 1327 pán na Kameni £ ÚlehLi. Zdali držel Božejov, není známo, ale synové jeho Huk (Hugo), Ditoch, Oneš (Ondřej), Přibik a Oldřich vyskytují se v společném drženi Božejova. a Libkové vody r. 1355 až do r. 1301.') Dětoch se později nepřipomíná, Oneš se oddéLil od bratři sedě na Lhoticích a potom na Čechticich. Ostatní se potom rozdělili. Huk zejména dostal na svůj díl 4 lány rolí, 3 lány lesa, polovici rybníka a díl tvrze v Božejové, ve Skuhrové 4 lány, ve Lhotce 2 popluži s lesy a lukami a v Střiteži 2 lány rolí, což všechno potom spadlo na krále, neb syny své byl za živobytí svého oddělil a měli nyní statky na Moravě.^ Podíly všech bratři spojiv v jedno Přibik Ozdobná r.áplň. v průjezde zámku Božejovského. Tluksa z Božejova3) držel potom Božejov tvrz s městečkem, vsi: Libkovou vodu, Mezné, Vratišov, Skuhrov, Vlásenici, Střítež, Vokov a zboží Čechtické. Na toto zboží přijal r. 1386 (dne 24. února) bratra svého Hynka na pravý spolek, tak aby po ném děditi mohl, J) a věnoval roku 1394 dne 1. května manželce své Elišce 6oo kop na vsi Libkové vodě.*) Těch dob míval Přibik účastenství v oněch malých půtkách, jež za utvořením jednoty panské následovaly. Je- Zrak v projezde zámku* Ecžc-' jovského. Ozdebná r.ápln v průjezde zámku Božejovského^ Znak nad hlavním vchodem v kostele Božejovskr-m. den z hlavních loupežníků, kteří pánu z Rožemberka škodili, byl jakýsi Diviš z Hrádku. Stavěl se na Božejové a Prašivé a tu mu dávali jisti a piti. O Peškovi, šafáři Přibíkově, a některých jeho poddaných říkalo se, že jsou velíc: loupežníci a zloději. 6) Po jeho smrti zapsala vdova Eliška (r. 1406) véno své v Libkové vodě s lesem Libkovským, Vratisově a Vlásenici dětem svým Janovi a Anně, ale zároveň, je také prodala Bohunkovi ze Záhoří, za něhož se byla v druhém leží vdala, ') Brzo po smrti Přibíkově násle Znak v průjezde zámku Božejovského. doválo rozděleni zboží Božejovského na dva díly. Tvrz s městečkem a některými vesnicemi držel potom Soběu z ycnišovic, jenž je snad kou pil; Libková voda zůstala Elišce a dětem jejím a Bohunkovi. ") .Soběn byl pánem na Božejově již r. 1409, když společně s příbuznými svými oltář jeden ve Křesíně zřídil a nadal.9) Ačkoliv měl zboží výnosné, přece sloužil panu Oldřichovi Va-vákovi z Hradce až do jeho smrti a potom jsa bojovníkem na straně Táborské, proto připomínán bývá v přirněrich a smlouvách té doby.]") ') TiujH. ib. conf. I. 55, 56, 87, 107, Snad byl ješté jeden bratr jménem Hynek, neb r 1371 prodává. Oldřich Tluksa i Kamene Fám za sebe 1 jakožto poručmk strýce svého Jestlina syna Hynkova z, Čechtic bratra svého plat v Sedlici (Brandl, cod. dipl. X. 157] 1 DD. 13 f. 76. Jortok prodal r 1386 ves Steměchy, bratr jeho Oneš obdržel r. 1390 od strýce svého Onše zápisem Dlouhou Brtnici {Tab Uru* fi i;6, lyj, niin> 4SU. ;t>4) Uldfífh z Vokova s bratiinn iiýnu lil]Lem a rřlUkem byl 1 IJ/Vř— 137i patronim koatc.1.1 llnítjovíkího (lib. conf. II. C 4, F *1, r. 137í dne fi prosince svedči Smilovi z Hroh {arch Treb.i a roku 1386 odpírá provolání dedín Hukových a dokazuje právo své „nednděleuím " Přibik se po roku 1372 nepřipomíná. Nijaký ťřibík z Kožejnva připomíná se toku 1381 (DD 13 f. 73) Jl Král Vácslav rau pustil r 1387 dil Hukňv, ostatní asi zdědil. Kel. ilah. I. 50í. Roku 13S8 dne 24. června podával kněze do Bořejova (lib cnnf.). ') Rel. tah. I. 553. V listech se připomíná také v leterh 1398— 14C3 (DD. 15, 123 a 172. Manuále v arch. kap f. 206 Lib conf. VI. D 6|. "( Mareš, Kniha popravil, sir. 16- ") DD. 2ct, 120 a rťl. lab II. 24. *) Bohnuěk vyskytuje se r. 1408—1415 jakc pán tohnto zbnli a patron kostela zdejšího (lib. roní VI. ť 12 a Víl. F 7), ale r. dne 1. října smluvil se s Jarem Tluksou tak, že teoto statek přejal a mateři a otčím n vi roíné 13 kop 3a gr. platili se uvolil (DD 20 p 6c Koku 1454 byli jií všichni tri mrtvi a plat tento cdumřely obdržel Matesek ze Záhoří přes ndpnry činěné Hynkem Tiuksou z Čechtic, íynem Janovým (DD. rfi f 183). *] Lib, erect. IX. E 13. Roku 1410 dne 27. čuiirií vyskytuje se Soběn jako patron kostela Božejovského (lib. conf. VI R 21. '") Archiv Hradecký [list 1463, 15. Maj.), arch. český III 4og. 500. Kokn 1439 koupil dvoíišlř v Praze (Tomek, Základy I. 258). Hrady a zámky Česlí IV. 26 182 BOZEJOV TVRZ HRAD). Posledně se připomíná roku 1431.') Mladičký jeho syn Vácslav stal se r. 1413 farářem ve Křesíně, ale ■nevydržel tu ani dvě léta. a) Roku 1446 byl pánem na Božejově Hynek Tluksa z Kamene, vnuk Přibíka svrchupsaného.3) Nějaký čas potom prodal Božejov příteli svému Benešovi ze Střechová, jenž se s nim r. 14 j.6 dne 2. července připomíná, ale jako držitel Božejova teprve r. 1457 přichází.1) Tento měl ve znaku svém křídlo s pazourem, podobně, jako nosívali páni Čabeličtí. Ale po několika letech dostal se Božejov opět, a to po třetí, rodu Tluksův. Za krále Vladislava držel jej Přibík Tluksa z Čechtic, jinak 2 Vokova. Týž měl roku 1482 při nějakou s Kutnohorskými, pročež král nařídil, aby obě strany před ním stály.5) Před tím se byl Přibík vyznamenal, jsa jedním z hejtmanů vojenských krále Jiříka. I později se mu řemeslo válečné líbilo, a poněvadž jednou drábové či vojínové jeho škodu udělali, měl o to jednání u soudu zemského a musil íkodu zaplatiti.6) Zemřel tuším r. 1493, kteréhož se posledně připomíná, maje meškání u soudu zemského, neb r. 1494 přichází jako pán na Božejově Prokop Tluksa 2 Vokova. Ten listem toho roku dne 16. června na Božejově daným prodal mlýniště své mezi grunty Radňovskými obci Pelhřimovské. 7) Následoval po něm Jan z Vokova na Božejově, jenž se roku 1511 připomíná.8) Roku 1532 již byl mrtev, zůstaviv dceru Markétu Božejovskou z Vokova. *) Byl poslední svého rodu, kterýž větší zboží držel; sám již schudl a Božejova r. 1505 neměl. Na počátku tohoto století drželi Božejov Adam Štítný ze Štítného a syn jeho Mikuláš (f r. 1550), ale tento jej brzo prodal;,n) dostal se potom pánům z Leskovce a připojen k panství Kamenickému. Jak již v dějinách Kamenice vypravováno, rozdělily se dcery Janovy z Leskovce o všechen statek otcovský, a Dorotě z Leskovce připadly tehda „hrad Božejov se sladovnou, pivovárem a dvorem poplužným a vesnicemi příslušnými (Božejovem, Střítežem, Borem, Vlásenici, Vratišovem a Libkovou vodou), zboží Prosecké (Proseč, Ústrašín, Čelistný, Cástkov, Chmelná, Ondrejov, Radimovice) a Mezenské a od panství Kamenického vsi Peleč, Cástrov, Tětnice, Lidmaň a Lidmanka " n) Dorota vdavši se za Ladslava Ostrovce z Královic přečkala jej; odkázavši pořízením svým r. 1563 ve čtvrtek po sv. Vítě zdělaným všechen statek svůj synům, tvrz a ves Mezně však dcerám svým, zemřela r. 1564.ia) Roku 1565 dne 19. dubna (na zelený čtvrtek) přikročili bratří Ostrovcové k dělení statku po otci a mateři zůstalého a rozdělili jej takto: Jan syn nejstarší dostal tvrz Kuří a některé vesnice okolní, druhý bratr Jetřich vzal Říčany městečko s příslušenstvím, třetí Vilém dostal hrad Božejov s pivovárem, sladovnou a spilkou v témž hradě, mlýnem, dvorem a vsí, dvůr na pusté vsi Vlásenici znova vystavený, vsi Libkovou vodu, Ondrejov, Vratišov a Čelistný, čtvrtý Strachota obdržel Ždár Pluhový a vsi Střítež a Bor, pátému Fridrichovi vyplaceny peníze hotové a nejmladšl Ladislav vzal Proseč, Lhotu, Lhotku, Částkovice, Ústrašín, Chmelnou, Vlásenici a Myslov.,3) Vilém, jenž byl pán velmi šetrný a mlstopísařem království, prodal panství Božejovské Janovi Leskovci 2 lieskovce na Cerekvici a Léštně za 9000 kop gr. č. Smlouva o to r. 1579 dne 7. srpna na hradě Božejově učiněna.14) Jan I.eskovec byl pán zámožný a při tom na slovo vzaiý, pročež r. 1583 na sněme do stavu panského přijat byl.,5) Ale z toho dlouhé radosti neměl, an již po několika měsících zemřel. Četné jeho statky: obojí Cerekvici, Božejov, Léštno a některé menší synové jeho r. 1584 dne 30. listopadu mezi sebou rozdělili, jak jim právě příležity byly. Tím panství Božejovské, díl Čtvrtý Kryštofa 2 Leskovce, nové rozsáhlosti nabylo. Patřily k němu Božejov hrad se všemi pokoji podzemními i nadzemními, dvůr popi., cihelna, mlýn, městečko, vsi Střítež, Bor, Markvarec, Ondrejov, Myslov se dvorem poplužným, Čížkov, Vlásenice, městečko Nová Cerekvice. ,6) Po rozdělení tornto spravoval Kryštof mladší také díl Léštěnský bratra svého Mikuláše, ale prodal jej potom, poněvadž byl velmi vzdálen. Tuť se stalo, že Mikuláš byl „od zlých a neupřímných lidí mnohými a divnými i lstivými chytrostmi a pohrůžkami takořka každodenními, a to z pouhé a veliké závisti a nepřízně ke Kryštofovi bratru svému nevinnému nepravě a podvodně zklamán, a aby mu nevěřil, navážen," avšak později se to vše jinač našlo, a Mikuláš jsa opuřtěn a jiné rady nevěda utekl se k bratru svému, aby jej v ochranu vzal. Oba tedy se smluvili roku 1588 dne 30. listopadu tak, že Mikuláš peníze za statek Léštěnský -stržené bratru svému odevzdal a od něho z toho úroky dostával.,7) ') Arch. I III. 502, 503. Srov i lib. II[ Vet. urb Prag f. 1:18. *) Lib. conf VII E 20. *) Archiv Roudnický. Roku 1448 byl Franěk z Božejova před Prahou, sle zdali mu Božejov patřil, nevíme (Cas. Mus. 1827, 3, 80.)- •) Archiv Pelhřimovský, arct, č. III. 5OČ. Dvorský, Fair, žen. 5) Arch í. VI 105. Srovnej též DD. 16 f. 369, re] taib. I. 157. ") Rel. tab. I. ]06. '] Arch. Pelhřimov 8) „Sirotek z Božejova- připomíná ss r. 150S (arch. ř. VI. 320). ") Reg. 3 G k. s. 9,7,, 6 F k. s. D 6. "J Ham arch. VI 3^ Mikuláš se uvádí r 1534 sed v Božejovř, ale vyrozumívat! se má to o letech předešlých "J DZ 45, E 13. ") DZ. 15, B 27 Dílčí cedulí máme jen jednu prvního dílu (DZ. 58, L 32—28), co se týře ostatních, jen svědectví pozdější pro první (DZ. 252, C 14), třetí, čtvrtý (DZ. 17. H 29). pitý (DZ. 17, K 24) a Šestý dil (DZ. 142, C 24). U Božejova připomínají se také : mlýn stupník, šlejférna, tři domy na Vlásenici znova postavené ") DZ. 64, Q. 27, vlož. 1580, I. juni (DZ. 21, A j,). DZ. 21. P 19. '*) DZ. 166. H 2—19, Připomínají se lesy Kamenice a Starý les u Střiteže, Orlov u Bnru, Mednice u Markvarce. fitamfl u Ondřejova, Vlčí Kámen u Myslova, Bukovec u Cerekvice. Co tu bylo zápisného, dokoupil KryStof r 1590 IDZ. 25, E 21). ") DZ. 69. N 29. 184 BOZEJOV TVRZ (HRAD). Kryštof m adši dal hrad zdejší opraviti, zvenčí rustikou ozdobiti a novou střechou pokryti. Od těch dob (asi r. 1587) říkalo se mu po dlouhá léta „Starý hrad Červený Božejov." Jako vdovec byl Kryštof pojal k manželství Alžbětu Krolovnu z Kynšteina, jíž r. 1598 na panství Božejovském 5000 kop gr. č. věnoval; za to ona mu všecka práva a své spravedlnosti zapsala. ') Záhy zemřela paní tato, a Kryštof pojal po třetí Annu z Hochauzu, jíž r. 1604 (úterý po sv. Martě) na hradě, dvoru a vsi Božejově a vsi Stříteži 3000 kop gr. č. věnoval.2) Kryštof zemřel asi r. 1608 zůstaviv nezletilého syna Jana Kryštofa. Kdo byl první dvě léta jeho poručníkem, není známo; teprve r. 1610 poručeno císařem strýci jeho Albrechtovi Sebestyanovi, aby se jako poručník v Božejov uvázal.3) Jan Kryštaf z Leskovce (nar. roku iďoi), poslední tohoto rodu starožitného, za dob povstání stavovského rodu Rakouskému věrnost zachoval, jsa upřímným vyznavačem náboženství katolického.4) Městečko chová po něm posud památky. Kostel farní, jak nyní jest, znova postaven od něho roku 1643; na věži jest zvon, jejž Jan Kryštof, manželka jeho Kateřina Barbora a osadníci záduší r. 1665 sliti dali. Avšak největšího dobrodiní užil od pána klášter Želivský. Vida totiž, „že klášterníci Želivští ve chrámě svém dnem a nocí Bcha velebí," prosil je snažně, aby on i choť jeho účastni byli veškerých služeb božích čili za bratrství klášterní, jakož i za pohřeb v kostele klášterském. Vyslyšen byv, odkázal klášteru listem r. 1668 dne 21. října na hradě Božejově daným znak svůj dvě střibrné vidlice v poli červeném, jichž by na vše budoucí časy bez překážky vedle svých vlastních klíčů zlatých v poli blankytném užívali. Hrobku pro sebe i pro choť svou dal Jan Kryštof v témž chrámě již r. 1676 uchystati, obětovav na úpravu její, též na vyzdvižení oltářů sv. Vácslava a sv. Lidmily 1000 fl. (Na místě těch oltářů stojí nyní oltář sv. Jana z Nepomuk a sv. Prokopa.) Též odpustil klášteru 1000 fl dluhu, aby si statek Lhotice Sadový koupiti mohl.5) Zemřel r. i63o dne 29. července dědiců po sobě nepozůstaviv.") lan Vojtěch Voračický z Paběnic na Měšeticích j6i5 V Kateřina Chrtovria zc Rtína Jan Ilblirk Voračický z Paběnic na Myslově {1649) • I.idmila Veronika z Leskovce Jan Leopold 1620 \ ibč>b na Proséci •ľ i. Ozijana ze Šebířova 2. Anna Kořenská z Terešova Leopold Vilém na My slově 1672—1700 Kryštof Karel na Bo/.ejoví a Cernovicích 1670 V 1. Eva ľrant. Spulířova -f 1679 1. Anna z Vřesovic f 1699 Lidmila 1L.80 Kateřina t(. Menšík Augustin Norbert 1676 f i7r5 il' Sidonie Kap. ze Svojkova Bernart i i- 1672 Vojtěch Jiři V. na Proséci, Čížkově a Myslově i65<5 | 1687 * 2. Kateřina Eliška z Malovic -}■ 1674 3. AntoniĽ Terezie z Ka:seršteina 1687 Vácslav 1706 Karel Josef na Božejově atj. 1706—1726 Kryštof Norbert na Bírchově 1716—1745 Antonín František Dcery: 1. Františka 2. Antonie 3. Anna Antonín 1674 Jáchym Kryštof na Božejově ,736 + ,784 Antonín Josef 1768-1783 Frant. Helfryd na Proséci a My šloví 1677—170G u- i. Anna Markéta ze Stubíku (.•) 1700 j 1702 2. Maximilian« Zárubovna Vojtech 1687 Leopold 1687 f j. 1703 Jáchym Jindřich na Božejově, Choustmce atii. " 1780 "/» I "838, 19. Mart. X' :liška z Mitrovic f 1867 (Potomstvo viz v Naučném Slovníku) Jan Kryštof byl hned v mládí svém (r. 1623) pořízení o statku svém učinil a jej „synům svým," bude-li míti, aneb dceři Dorotě Elišce odkázal, ale r. 1625 pořízení to zase zrušil. Pětkráte hyv ženat syna neobdržel, než toliko dvou dcer, proto také na statku svém mnoho nešetřil. Tak na př. veliký dluh r. 1598 od otce Kryštofa zapsaný neplatil, nýbrž postoupil roku 1650, 22. června Jiříkovi Miličovskému z Braumberka, jako přednímu věřiteli městečka Nové Cerekvice, vsí Čížkova a Boru, platu ve Vlásenici.T) Co pak se ostatku dotýče, nevidělo se mu potom o něm pořízení učiniti, poněvadž bez toho dcerám se dostati musil. Ale při smrti jeho obě dcery, Dorota vdaná za Vácslava Dvoreckého z Olbramovic a Lidmila Veronika manželka Jana Ilburka Voračického z Paběnic již nežily, z první také dětí nebylo, tudíž byli jedinými dědici děda svého mateřského jediné mladí Voračičti. ') JJZ- 128, K 19 a 1084, V 17 3) DZ. 132, P 26. Věno toto pmdala Anna r. 1608 a po kolikerém postupováni teprve r. 1612 od syna Kryštofova vyplaceno. 3) DZm. 35, E 20 ') Přiznal se sám k nějaké vine před kommissi soudní (r. 1622), avšak pokuta mu neuložena. '■) Pam arcb II. 148—I4g, III 130. 6) Ženat byl pětkráte. První choti Lidmile z Janovic věnoval r. 1623 dne 25. ledna 12.000 kop míš. na zámku a mřstečku Božejově (DZ. 141, A 15). Druhé choti Veronice z Harasova zapsal r 1625 12.500 kop mB. věna též na Božejově (DZ. 142, D 7) Třetí choti Markétě Evě z Četně věnoval r. 1630 na vsi Ondřejově a dvoru Holákově 4000 kop míš. |DZ- I44, E 1). Čtvrtá choť Kateřina Markéta z Kičan (ř r. 1662 dne 8. června) pohřbena jest v Božejově. Pátá choť Kateřina Barbora z Veitmile (t r 1678) leží v Želivě. 7i DZ. 306, D 8. ROZEJOV TVRZ HRAD . 185 Hned po smrti děda svého přijeli na Božejov Leopold Vilém, Kryštof a Augustin Voračiltí a sestra jich Lidmila Menšíková, a oznámili odtud dne 9. listopadu úřadu desk zemských, že pozůstalost po dědovi ujímají.1) Díly ostatních spoludědiců skoupil potom Kryštof Karel, učiniv s každým z nich r. 1681 dne 16. října zvláštní smlouvu a dav každému za díl jeho po 9000 fí. rh. ") Dotčený Kryštof Karel (spolu pán na Chvatěrubích) byl c. k. komoří, hejtmanem kraje Bechyňského a pro své služby platné povýšen jest dne 22. května r. 1684 do stavu panského. Syn jeho nejstarší, Karel Josef, byl delší čas panoší u dvora císaře Josefa I. a oddal se potom právnictvi, jsa r. 1705—-1712 radou soudu nad apelacemi a od r. 1716 hejtmanem kraje Bechyňského. Byl pán bohatý, maje kromě dvou statků řečených také Myslov, Choustnik, Staré Hrady a Konařovice, a povýšen dne 28. listopadu r. 1726 do stavu hrabského království Českého.3) Syn jeho, Jáchym Kryštof, byl podplukovníkem ve vojšté císařském a byl r. 1778 od Jana svob. p. z Bissingen, jenž byl poslední rodu svého, zřízen za dědice zboži jeho s tou výminkou, aby k erbu a jménu svému přijal erb a jméno z Bissing-en. Poněvadž byl bezdětek, připadlo jmění jeho potomkům Kryštofa Karla mladší linie. 4) '/ T)Z 478 F 7. 1 DZ 3cj5, M 19 a 398, B 8. a) Rol; 11 170; dne 23. května přiknupil vesnice Úsirasin, Bor a Myslov, jež posud k Proséci naležely (DZ. 411, L 27 — M 4 . '] fáchvm Jindřich, poslední mužský potomek léto linie, zdědil Božejov, kdy?, mu byla 4 léta. Dosáhna let svých vymohl sobě rsejvyžSí povoleni, aby třídil svěfcnstvi rodinné od Jáchyma Kryštofa nařízené, v stimme 3OOOOO fl, jakož i přijal erb a jméno svob pánu - Kissingeri. Sloužil dlouhý čas ve vojští a drže] Chvatěruby. Boiejov, Choustnik. Smilkov, Delkov a Petiovice. Božejov prodal r 1837 dne 2 záři jtakubcvi Rudolfovi svob pánu GtymuUercvi, po čemž připojen jest slaiek ten k pansivi Kamenickému. Tvrze na Kamenickú. VČELNICE. lejslaríí držitel vsi Včelnice, Svatu-mir. Sil někdy za času krále Java {\ role u 1346), po nžm zůstal syn nezletilý Bláha. Tehda (r. 13G0) obdržel Jari z Oseran od císaře Karla tu milosť, že má býti dědicem *šeho statku, kdyby ť láli a v mládí zemřel.') Vedle neho se pripomína r. 339,8 JeŠek ze VčélnUé?) Z následujících doh jest nám o VČelnirj jen velmi mála známo. Kdysi v první polovici ig. staletí seděli na tvrzi zdejší Aíikéi e** Včelnica a KuneS b Du-lenky3 kteří hýli r 1434 již oba mrtvi. aj Jejich statek se doslal bratřím Prekcpcvi a yanuvi £ Vojslavic. kteří si roku 1454 na králi Vladislavovi vyprosili vše prú v a o d úmrtní nejen na zboží VČelnickéra, nýbrž i na vsích OleŠníci a Popelině, někdy Sigmundovi z Raicpurka patřících a vsi Závsí, jez držel kdysi Ctibor adtirdž. ') Vý-j přesnici zvedení jsou nnpřed r. 1455, 21. dubna na ves Ziivsí, potom r. 1457, l ledna na Včelnici; o n a n n jim od-hádána v 50 kopách, tato jen v patnácti. ") Když začalo spiknutí jednoty panské proíi králi Jiříkovi, držel *e Prokop věrně strany krále rádně veleného a znepřátelil si tira velice Zdeňka ze Šternberka, hejtmana téže jednoly. Když poslal král (r. 1467 dne 2a. dubna) Zdeňkovi list op o vědný, začala putka v krajine* zdejší dobýváním tvrzi a zapalováním vsí. Na počátku musice května sjpv Zdenek z Hradce, pobral od samé Kamenice ve všech dobytek i což na vozy raobl naložit i, a vyhrav i spálil 6 vsi a panu Prokopovi Vojslavskérou tvrz Včelnici z gruntu spálil, což učiniv, zase ca Hradec se vrátil. G) Některý Čas potom obnovena jest zase tvrz nase a dostala se Vácslaneui Venctlikovi s VrchouiSt^ zámožnému horníku na Horách Kutných (r, 1478), jenž konav služby platná císaři Fridrichovi III., nhdržel prn sebe a příbuzné své (r. 149,2) hodnosť stavu rytířského.5) Kcupřv r 1485 panství Žirovnické, zadlužil se tím a proto zastavil Včelnici a ves Zdesov posud k panství Žírovnickému náležitou Mikuláši Kuncovi % Norbu, učiniv k nim ') Glafey I 314. ') Srand], Cod dipl. Mor X 83 a) In munilione Včelnice. 'J ĽD iť f. 243 5j ĽD. 23, E g, G g. fil Arch. Třehoňský; list nemá roku, pripadá však podlé mínění na-Seho na rek 1467. 5) V 'y časy držel snad Včelnici yan VidlÁk w Kuniho% neb t. 1^42 poháněla Vidlákova dcera Zdena Mikuláše Klince z Xorbu. pokládajíc si lepši spravedlnost ku Včelnici, 11 e i míl Kunc, ale r. 1543 dala se s ním smluviti [DZm. r,.). smlouvu takovou, kdyby dal půl léta napred viděli, £ŕ. může zase zboží ta výplat iti Smlouva tato se zběhla nedlouho před r. 1513, ve kteréms se Yácslav naposled připomíná, jsa tehda také pánem na Stráži a Trefili, kterýžto poslední statek postoupil r. 1513 synu svému Matějovi. ') Vácslavovi synové Jindřichy Petr^ Sigmundy KryStof a Jan, zdědivíe n i m o statky také dluhy otcovy, zboží některá zastavovali; Stráž potom prodali a takovým způsobem ani na vypij c en i Včelnice pomýSleti nemohli. I učinili smlouvu s Mikulášem r. 1517 dne I, března lakovou, že po 2 léta nemají zboží ta vyplacovaií a teprve po vyjiti dvou let Že se mají v té vyplatí? zboží Včelnickéhu k témuž Kunci *achovatl podlé dřevní smlouvy a) ^řeŽ i po dvo" letech míjela naděje k vyplacení, neti Petr, jenž ujal panství Žirnv-uické, nemohl ze závad vyváznout!, tak Že po smrti jeho (asi r. 1543* panství tato sama víriieli uchváceno jest a prodáno. Pelr musil tedy Včelnici ponechali Kuncovi v 160a kopách, a synové Petrovi, Jindřich, yiíík a Vdcslov. uznali smlouvu oťce svého, uĚinivSe o torr r. 1^41 přiznáni u úřadu desk yemslíých. J) KejmladSímn z bratří, yan&-ui. zdaíilo se přece ze značného kdysi jmění otcovského dóm v Žrravnici, 10a kop jmění a některé klenoty a svršky zachovali, což vše odkázal před smrti svcu (f t. 1550» choti své Regin i ze Studené. '] Týž psal se také seděními ca Včelnici, nevime však, zdali ji již vyplatil, aneb si k ní jen právo dědičné pokládal. Pn jtho smrti drželi Včelnici synové Petrovi j a receni Jindřich, Jiřík a Vácslav, a to první z nich v letech 1553 až j 5 _Ť 8 M Hjmladší z nich byl n ějakým písařem u úřadu ne i v. purkrabství a zemřel asi r. iSflo. s) Později drželi Včelnici synové Kryštofa Véttcéliha s VrchoviXt a na Třešti a manželky jeho Kateřiny z Hcdrjova, yan Vácslav^ yindŕich Kunrdt a Zikmund Mátí/.6) Jindřich Kunrát. který dostal Včelnici na svůj díl, byl horlivý vyznavač církve pod oboji konfessi Augípnrské. a pojal Kateřinu z Lisov a, již (vkl. r. 160 r, 8- října) na Včelnici tvr^i, dvoru, pivováru, vsi a na vsi Radauni ejgog kap mí š věnoval, Cítě na sobě nedostatek zdraví, napjal poslední své pořizeni (r. 1604, 5. srpna), jímž poručil nezletilé svá dítky manželce své, přidav jí k radě jakožto spoluporučniky Jana Vác.slava Vencelika, Zikmunda Matěje Vencelíka, Poliuše Morkovskélio ze Zástřiži, Mikuláše Spařiovskéhu a Jana Ostrovce z Královic") Zemřel r. 1604 dne 13. srpna a po- 1____r _ _. « . • a\ ___ ---:_u . ir... j___.■ •*•.(.• Ciiuv^in \ ircsii- -) UEUiLCiii íiainu am-t at: ayij jmu jlkĺkuĺ, který jeStě ani r. 1615 let svých plných nedosáhl; neb tehda držela statek Včel nicky jesle máti jeho Kateřina, po druhé provdaná Haj- lt Wolný, VI 528. a) Archiv Hradecký. 3) DZ. 4. D 2. Ke zboží patřily Včelnice tvrz, dvůr popi. a ves. Srov. i DZ. 10^ K 17. ') DZ. 9, E 22. fc) Břeřanův životopis Vilémův ti) Reg 32 F. k. s, A a 18. ") DZ 130, K 29. ") DZ 132, K 3—6. ^ ľartUcítiv kalendář, str. 163, kdež omylem udán r. 1614: ne!> již r. 1604 vložen jest jeho kšaft ve dsky zemské- TVRZE NA KAMENICKÚ 1S7 Kaple, starý palác a veliká véí bradu Hradeckého. ílová. T) Mladý včk Hendrychův snad byl také příčinou, proč se mu po udušení přivstání r. 1620 lado á vína vyčítali nemohla, neb tuším jeStí máti jelio teb3 TVRZE NA KAMENÍČKU. stal purkrabí na Kamenici a vyskytuje se v letech 1407 — 141C jako pán Těminy Kamenice. ') Potomci jeho, z nichž se potom Bohuslav z Boztickwa k r. 1454 připomíná, Tinsiji na štítě svém muže: kov-kopa s dlnntiDu bradou a] Vij. století zpnslla ivrz, a bratří Jindřich a Jetřich Rn%tlchaT<&li e Boitěchwa^ kteří r. 1551 dědictví Fvé po předcích starodávné, ves BoztěVihnv a díl vsi Dívčích Kop 2110*11 ve dsky zemské vložili, snad ani ve vsi nebydleli, ani dvoru tu nemajíce. Tohn 'fjlíu dostal dotnený slafccek za svfij díl Jindřich, jen?, na nrin manželce své I.idiriile 7 T.ukorjos věnoval. '] V následujících letech přikoupen jest fiatek tento ke Kamenici USTRAŠÍN. si malou hodinu resty stvemř od Božejova jest ves Ústrasin se starým, ač od té doby již přeměněným kosíelem. Dvůr popi u ž ný jest na konci vesnice a blíže doliny lučinaté, která povstala vysušením dvou rybník*.v. N.i krajt víchu, který se za tímto dolem řdvíhá, spatřuji se rozsáhlé náspy a hluboké příkopy , které starodávné tvrziŠle asi v podobě* kruhu zavírají- Boky tvrzistĚ a valy jsou příkré; nejpři-křejši jsou na východě, kdež se výška valu skorém na 10 sáhů pářili mňŽ«. Xa mistr tomto les*rn porostlém nespatřuje se nic, než y.ú-klady zdi mechem zarostlé a rlvě prohlubně, z nichž jedna nd nějaké vĚže, druhá od studne pochází. Pftjezd byl od jihovýchodu, neb tu jest násep na způsob sedla snížen, aby se snáze k mostu přijeli mohlo ; nynější příjezd povstal zasypáním Části přikopu Tvrz byla dosti prostranná a nad míru pevná Sedři na ni r 1354 Herjnan 9 ffstraSina, jenž se pripomína jako patron kostela zdejšího. ') Nástupce jelo, Aíarel z Usť'aŠina, připomíná se vletech 13G1 —1363 jako patron kostela zdejšího, ") tehda a až do r 3378 byl purkrabí na hrad č Rošteinř (na Moravě), jsa ve službách pánů Hradeckých, v jejichž listech řas t n přichází, bývaje jako svědek a dm'črník k jednáním rodinným volán. ň) Ještě r. 1390 se připomíná Tehda totiž koupil spnlu s Vojketn ä UstraSína a Janem z Hodíc vsi StonarOv, llytndorf, Eezděkov a Pfafendorf na Moravě ~J T)otčený Vojek (Hojek ?) byl r. 13g2 pánem na ÚstraŠině, ale jiZ r. 1417 patřila ves lato ke statku Prosečskému. *) Brzy potom tvrz "byla opuštěna a zanikla; r. 146^ se ani mezi pustými tvrzemi nepřipomíná, nýbrž se při statku PrcseČském pouze „Ústrašin ves celá s podacím" připomíná 9] ') Lib. coní VI H iq, VII. F 7, G ih. Sem patři bezpochyby i Hrdnn »,z Bnztřrhov" 1415 (Arch. č. III ififi1 -) DD Cil p 400, archiv Hradecký. aj DZ. 25c. M 24, 10. D 18 *) Tingl. Lib. conf I. 31. ') Lib. conf. I D 6, E 7 riJ Archiv Třeboňský, Hradecký a bibl. Pra2 Cod dipl Mor X 83. ") Dskv Brnéři. =01. ") Lib cnnf. V. F 9, VII J 1, a} DZ. fi. G 21 Dalsi osudy •viz v dějích Proseče a Božejova. MYSLOV. 'es Myslov (sv. od Božejova) byla rozdělena na dvě části: jednu patrici k panstvím arcibiskupským, ') a druhou, zetnanskou s tvrzi, po níž se ve dvoře před jedním stoletím chatrné zbytky nacházely. Na počátku 16. století koupil tento statek od Adama a Hradec Jan a Practwmtt, ale prodal jej roku 1521 Vdcsltľuovi ze Štítneho, a) Tento se synem svým Prokopem prodal r 1550 tvrz Myslov se dvorem popLužným a druhý dvůr poplu£ný pustý řečený Sedlišté Janu Lesiovccvi 1 Leskavce a na Cerelmici za igo kop grošů £.*) Po rozděleni zboží rodu tomuto patricích dostal se Myslov od panství Cerekvického ke statku Božejovskému. Roku 1C49 slce statek tento odprodán, ale přikoupen později zase ') Po tom tvrz zdejší zanikla HOLAKOV. /* edaleko vsi Ondřejova jest dvfir . s Holakovský, jeni ode dávna JnjX V j '.\\ Tyi sídlem statečku, tuším šosov-niho, býval.*) Při nem připojí JĽŤľ|l53v| mini se roku 1,98 tvrz, kteráž \ -i patřila již tehda k panství Božejovskému.*) Kdy povstala a \ I kdy zamkla není nám známo. Roku 1489 seděl tu snad J/í-^ kuldS Holakorvský z Proseče, jenž získal toho roku Ondrejov, dada zaň Cástrov a Metánov.') Koku 1575 drželi Holakov Jnn, Petr a Jakub synové n, VácsUiva HoLakovskéha a Prosclc.") ') Emlerovy urbáře na str 123, 307. Zde bylo 10 osedlých Čásf tato držena později k Nové Ccrekvid (DZ 25, E 21) a odiud se dostala ke zboží Bozejovskéniu. ') Schallei's Topugr Ú2. Roku 1353 připomíná se TornáS ľírdunt se Zmyslová (Arch. Hradec). Odumřelé zboží po Havlíkovi l Linkové vody a synu jeho Martinovi vyprosil si roku 1457 Beneš ze Střechová přes odpory Doroty vdovy Havlíkovy (DD 16 f 189). 1 DZ. 2, K 2. g, J 15. 40, B 25 *) Roku IÉ49 prodal Jan Kryšlol z Leskovce dvůr poplužný a ves Jlyslov (tudíž i cisf před r 159X1 zápisnoui Janu Jeburkom Voralickimu s Pablnic a v mřstě Táboře za 2600 k. miš. (DZ. 309, F 24). Po smrti tohoto zůstalo 5 sirotků, z ricM njal Myslov a Markvarec syn Leopold Vilém (r. 1672), avšak prodal Mvslov sa motný r. 1674 fanoví Étastnému Äisnickvmu 5 ítjsmct (DL. 3Q2, A 20, B 20). Od lohoto koupi jej r 167J Jiří Voralickt) 1 Pablnic na Proséci a Čížkově (DZ. 393, K C. Viz Nauč. Slovník „Voračický* a vývod na str. 184). Roku 1707 přikoupen Myslov k UožVjovu **) Jan Hriiček postoupil r. I466 „sedenie svŕho v Holíkově" konšelům Pelhřimovským, aby měli moc je osaditi a najiti, komuí l>y chtěli (Xejstar kn Pelhřim ľ 33 I 1 DZ 12B. K 19. Srovnej děje Božpjova. ') Arch. Hradecký. ") DZm 100. K 4. K Äm e n od západu. Kámen Hrad. J. Popis hradu, jak jest a býval. již vtipu nasazeno a práce podnikáno, aby si lidé opatřili bezpečnosť osoby, zdraví a živobytí! Dělány všelijaké ohrady, tvrdá mesta, hrady, tvrze, pevnosti, lidé se odívali v železo od hlavy až k patě, pobíjejí lodě nej-silnéjšími pláty: avšak vše děláno marné. Lidský vtip přemohl lidský důmysl. Ohrady dřevěné podpálili nebo rozmetali, tvrdé hradby podkopali nebo berany svalili, pevnostní hradby střelbou „na kaši" rozbili, železné oděnce ani k boji do blízka nepustili a lodě obrněné se vším torpédy na kusy roztříštili. První naši předkové chránili se za sruby dřevěnými, jež bud na návrších anebo mezi vodami stavěli a obyčejně také příkopem otočili. Bylo to primitivní nebo prvotního rázu opevňování, jehož užívali všichni mladí národové; a proto nacházelo se ve všech zemích, ač ne ve stejnou dobu. Pokročilosť jednoho národa v dobývání těch a takových ohrad nutila jiné národy k výmyslům novým a k větší práci. Sroubení tak veliké práce nečinilo. Veliká čásť materiálu smýcena bývala na místě, příkop byl přičiněním pracovitých rukou vykopán, a tím již země i v násep naházena a sroubení dřev ve hradbu v čase dosti krátkém ukončeno. Zdi po způsobu římském, t. j. z kamene bud tesaného nebo lámaného vyzdvižené, vyžadovaly již větší práci. Tu bylo potřebí kámen lámati, balvany přitesávati, vše na místo svážeti. Pak se jelo pro vápno třeba několik hodin daleko a svážen písek. Stavba byla pracnější, bud že déle trvala, nebo že více lidí se při ní zaměstnávalo. Trvalo to několik set let, nežli se stal tento způsob opevňování zvykem a obyčejem všeobecným. Který národ si pokroku toho neosvojil, byl ztracen na věky; životy, jmění a jazyk mu odňali, tak že ochuzen a utýrán byv, zanikl docela. Ale i takové hradby pomalu ani nestačily, když začali západní národové hrady na vysokých a nepřístupných temenech stavěti, když, usazujíce se na skalách jako orlové a supové, nepohodli velikou měrou zkoušeli, jen aby Hrady a zámky České IV. 27 190 KÁMEN HRAD. mohli cítiti, že tu jsou bezpečni Tu i naši předkové, používajíce rozmanité tvářnosti vlasti naší, podobné hrady stavěli; některý se usadil jako sup na strmém skalisku, jiný se do něho prosekal a uvrtal jako jezovec do svého brlohu. Tak povstávaly hrady přerozmanitého tvaru, jako jsou na př. Trosky (na dvou skalnatých jehlanech) nebo Sloup, Jestřábí, Valdštein, Kozlov (hrady dílem ve skále, dílem na ní), a tak i na kámen posazen jest Kámen. Putuješ-li milý čtenáři, silnici od Pelhřimova k Táboru a dojdeš-li vsi Zlatenky, na pláni položené, překvapen budeš pohledem na starý hrad, který pyšně a hrdě na strmém skalisku se vypíná, povýšen jsa nad domky nynější vsi Kamene, bývalého městečka. Bude se ti zdáti, že hrad tento, vysoko položený a na skálu takořka přilepený, okolí celému dialeko a široko vévodí, ale klameš se. Statek k němu patřící jest nyní neveliký, a ty četné vesnice, jichž úročníci před časy platy na hrad nosívali, přišly k jiným okolním panstvím. Také, přicházíš-li pod hrad, zmenšuje se dřevní výška, poněvadž jsi byl od údolí mezi Zlatenkou a Kamenem znenáhla do výšky stoupal, a stojíš-li konečně před hradem, nezdá se ti býti tím, co jsi dříve z pláně viděl. Zméniľs sta novisko své, nacházeje se nyní na návrši málo povýšeném, a co se ti drive velikolepým býti zdálo, to se ti vidí nyní jako všední a obyčejné. Domky, dvůr, pivovár, kroviny a stromy zakrývají ti skálu tak, že jen části její vy-čnivati vidífi.. Oko tvé nabylo měřítka a od stupně k stupni celou výšku přeběhne. Hrad stojí na černém, pitvorném a holém skalisku, je- Kámen. Vyivčttení plánu: I- náves se silnici do Tábora;' 2. domek; 3. věž s branou; 4. byv. pivoiár; 5. zbořená staveni, v nfmí bývala vtátnice; fi. dvfir předhradi; 7. byv. brána s vězeofm Pelrankou; í. schody k bráně horní; 9. brána do hradu; 10 přední dvůr; 11. světnice s vězením pod ním (bývalá věz); 12 zadní dvfir; 13. p?lác; 14. parkán. hožto 8 sáhů vysoké stém' od východu k západu se táhnou. Skály nejdou v jedné řadě, nýbrž jsou uprostřed přervány. V této prorve byla dolní ohrada, západ né od ní stoji hořejší hrad a pod oběma bylo podhradí, je hož rozsáhlost po sud přehlédnoutilze. Podhradí, se v na sich pamětech o sobě tímto pojmenováním neuvádí; bud se připomíná jako městečko, hledí li se k jeho právům, anebo se zahrnuje v hrad, hledí lt se k jeho přihrazení. Ohrada jeho již před dávnými dobami zmizela, a potom si každý příbytky své stavěl, kde se rnu líbilo; když však silnici, blízko hradu jdoucí, stavěli, přišli na znamenité zbytky této ohrad)-, která, vycházejíc od západního konce hradu, u velikém polokruhu městečko zavírala a k druhému konci hradu se připojila. Na ten čas přece ještě něco z podhradí zbylo, totiž hluboká a v celé osadě jediná studně, z nižto pán a úročníci svorně vodu vážili a posud váží. Xemalou čásť tohoto podhradí zabírá nyní zahrada zámecká. Od mnoha let již tvářnost povrchu tak se změnila, že o rozdělení této, z části také prázdné prostory ani dost málo souditi nelze. Dolní ohrada vměstnána byla mezi skaliska, na východě a na západě vyčnívající, ale i v ní bývaly dvě skalky, jež při posledním upravování těchto místnosti z části zarovnány. Xa ten čas má zevnějšek její, když se k ní přistupuje, ráz zcela moderní, neboť nízké zdi, okolo ní jdoucí, s nízký-m cimbuřím ani dost málo na středověk neupomínají. Za oněch dob šlo se k ní z podhradí přes příkop a po mostě zvoditém, který již dávno po zasypání přikopu odstraněn byl. Brána, kudy se vcházelo, posud stojí; jest to věž čtyřhranná, asi 10 sáhů vysoká, avšak jen spodní čásť jest stará, neb co jest pod střechou, postaveno nebo lépe řečeno po windsorsku znesvářeno za let nedávno minulých. Vchod gothicky sklenutý a o jejím stáří svědčící nyní jest zazděn, a vedle ní nová široká a vysoká brána zřízena, aby se pohodlně ke hradu přijižděti mohlo. Po obou stranách věže jsou nyní prázdné prostory; ale ještě v našem století býval po pravé ruce pivovár a ve starších dobách konírny, v levo bývala vrátnice a světnice pro úředníka. Kromě zdi několika není po těchto stavbách ani památky; neb na dobro KÁMEN HRAD. 1QI rozbořeny, když starověký hrad za předešlého majetníka upravován. Veškerou prostoru bývalé ohrady dolní zaujímá nyní vkusně upravená zahrada, v jejímž severovýchodním rohu stavení malé. bývalá věž Petranka, stoji. Navenek má dva výstupky, jeden okrouhlý a jeden čtverhranný; v přízemí jejím bývala brána pro jízdné a vozy, která jest nyní zazděna a zemí zasypána. Xad tím bývala komůrka, jediným úzkýnn oknem opatřená, v níž také jeden vrátný bydlíval. Dolní ohrada táhla se též až k západnímu konci hraď.], ale tam. kde hrad začíná, byly obě prostory dvojí zdí přehrazeny. Do hradu se vozem anebo na koni jeti nemohlo, poněvadž tomu příkrá stěna skály nedovolovala. Chodívalo se k němu, jako se posud chodí, po schodech kamenných, kteréžto hradbou a celou k ní potřebnou armaturou chráněny byly. Nyní jest nad schody nový přístavek na způsob nějaké stifedověké věže. Protože se do hradu jezditi nemohlo, nebyla při vchodu široká brána, jako při jiných hradech, nýbrž tu byla úzká branka, nad níž znaky Jana Kryštofa z Malovic a dvou jeho manželek, Marie Veroniky Švihovské a Anny Barbory z Kokořova, se nacházející zprávu dávají, že zámek r. 1673 znovu opraven byl V pravo od brány v severovýchodním rohu ukazuje se tlustá zed, v níž kostlivec zazděný nalezen byl. Dochoval se totiž po celý střední věk starodávný zvyk pohanský, obětovati zemi život lidský, aby stavení nové ušetřila. Když tedy hrad nový zakládán byl, obyčejně na stranu méně bezpečnou muže nebo ženu zazdili, domnívajíce se, že tím strana tato zpevněna bude. V 17. století často zazděné kostlivce objevovali a neznajíce již příčinu toho, v domněnky se pohrouželi, proč se věc ta přihodila. Nahodilá pojmenováni a na půl zapomenuté upomínky z minulosti obyčejné jednu domněnku podporovaly, jíž pak jiní snadno uvěřili; a tak vznikaly pověsti rozličné o zazděných. Blíže hradu bývala „panenská louka", na niž postaven by] r. 1667 kostelíček Panny Marie, zřízen hřbitov a posázen čtyřmi lipami. Místnost ta zavdala příčinu k pověsti, kterak prý jednou tři panny na hradě panující se smluvily, že jen jedna z nich dědictví otcovské obdržeti má, že proto ulomily tři větve ze staré lípy a do země vsadily, aby se poznalo, čí větev se zelenati bude a která z panen se stane paní na hradě. Do té doby slíbily v panenství zůstati; ale že jedna z nich se zapomenula a mrtvé robě porodila, zazdily ji ostatní sestry a robě pochoval} na panenské louce či pozdějším hřbitově. Netřeba podotýkati, že má pověst tato ráz novější z té doby, ve které lid poznával, že z několika dětí jen jedno děditi může a ostatní ve světě výživu svou vyhledávali musejí. Třebas by] stateček dosti malý, ujal jej jeden a ostatní spoludědice splatil, což sta a sta let u starých Cechů zachováváno a v lidu zvláště, i když šlechtické majoráty povstaly, svou platnost mělo. Z dotčené branky šlo se po širokých schodech až do přízemi zámku, který, maje nepravidelnou podobu, v sobě dva dvorky nebo plácky zavíral. Pod ním jsou znamenité sklepy ve skále vytesané, nad těmi v přízemí jest drahné sklepů suchých, starodávným dílem sklenutých, ale nyní již málo potřebovaných. Zámek sáni nemá jeden dům, nýbrž více domů rozmanité tvářnosti a výšky; všecky asi také ;z prvotni doby nepocházejí, neb některé bezpochyby přistavovány ke starým hradbám. Na západním konci nachází se čtverhran věžovatý, část bývalého paláce neb obydlí pánova. V jeho horním ponebí nacházela se veliká síň anebo jístba hradská s dveřmi gothicky sklenutými a starými střílnami, k nimž se z ostatních domů po dřevěné chodbě přicházelo. Co tu bývalo, naprosto utuchlo; již tu nezaznívají čtveračivé a jadrné ,.šprochy" bývalých bohatýrův, a dávno umlkl smích rdících se paní a panen (ještě se zachovaly při oknech kamenné lavice, na nichž sedaly); také neslibuje nikdo více pode cti svou a věrou, kolikráit kolivěk napomenut bude, že se postaví ve dvou nedělích ode dne napomenuti na hradě ve veliké jístbě, nebo, kdyby nestál, že propadne základ několika set kop. Ještě nedávno se žito zdvihané lopotná do této místnosti snášelo, když z ní udělána panská sýpka; ale nyní jest místnost prázdna, sloužíc k uschovávání všelijakých drobotin. V jižním pořadí nachází se jiné věžovaté stavení, v němž nahoře bývala kancelář panská (nyní pokoj) a pod tím vězení. V podlaze této světnice jest díra, již se vězňové dolů sspouštéli; zvídaví lidé pustili se do něho (1835) po řebříku, hrabali v rumu a kamení tam se nalézajícím, ale kromě velikého počtu kosti lidských nic více tu nenašli. Na místě dotčené kanceláře bývala bud nějaká soudní světnice nebo mírnější vězení, což již rozeznati nelze. V posledních dobách tu mnoho měněno, a.le řebřík tu jest ustavičně, kdyby se někomu zlíbilo „chodbu" tuto (tak se tomu sklepu nyní říká) navštíviti. Mezi vězením a stavením palácovým (velikou jistbou) jest stavení zaokrouhlené, též velmi staré, které se nazývá kaplankou, neb tu v horním ponebí kdysi kaplani zámečtí bydlívali. V ostatních částech nic pozoruhodného se nenachází. Severní pořadí jest k obývání pána statku na novější způsob vkusně upraveno a dostatečným počtem oken opatřeno, což se na ostatních částech nenacházelo; neb na straně k nepříteli vydané, jak se samo sebou rozumí, oken býti nesmělo. Připomeneme-li ještě kapli či vlastně pokoj, kaplí se nazývající, vyčerpáme tím všechny památnosti. A jakož jsem laskavého čtenáře až do vnitřku přivedl, chci jej ještě jednou provésti po hradě, jak vypadal před 500 lety. Podhradí kolkolem zavřeno jest kamennou zdi, dostatečně vyzbrojenou a po 27* KÁMEN HRAD válečnicku upravenou, neb na ní naražena jsou zábradla, po nichž se rychle s místa na místo břžeti může. Brána do podhradí ze spadu z kamene, svrchu ze dřeva postavena jest; pod střechou nachází su pokroví dolů otevřené, aby se na dorážejícího nepřítele kameny, střely a vařící věci metati mohly. 1'vnitř podhradí uvidíme množství domků, většinou nyní prázdných, poněvadž jsou majetníci jich i se ženami na poli. Ani jeden z nich není zamčen, nýbrž jen na prostou dřevěnou závorku zavřen. Ke každému z nich patři malázahrád-ka a něco polí, a držitelé jich kro mé skrovného hospodářství polní ho zaměstnávají se řemesly: jeden Sevcovinou, dru hý krejčovinou a jiní zase jinými živnostmi; spracf k nim přicházejí venkovští lidé, Kamenští a také páni na hradě jim práci dávají, pokud nechtějí Pel hřimovským ře meslníkům přáti. Krčmáři, jak se samo sebou rozumí, nescházeli. Branka do hradu štíhle se vznáší, korunována jsouc pokrovim takovým, jako brána podhradská; ale zavřena jest po řád. Příchozí musí chvíli křičeti, pak něco zašramotí, stará, mrzutá tvář chvíli hledí z úzkého, malého okénka; pak zarachotí řetězy, vrzají klad-dech nahoru na hrad Viž na zámku Kameni ky, jaku by sté najíce ke smrti pracovaly, a mostek znenáhla se snese. Ted jde do předhradí. Prostranné to místo vypadá jako na nějakém dvoře; ze staveni v pravo slyšeti dupot koní, jinde rochání vepřův, a kohout vedoucí svou družinu staví se, jedním očkem pokukuje na příchozího, a vida, že není se proč báti, vesele křidloma třepetá. Nejhlučněji si vedou věžníci, na zadních nohách řběsile skáčice, jako by chtěli boudy pře-valiti, a ohaři ve psinci vyjí divnou píseft, jako by mělo přijíti nějaké neštěstí. Z holomci světnice vedle brány vycházejí holomci, ptajíce se příchozího, čí jest a co chce; potom jej vedou po scho- Zde jest ticho takové, jako na podhradí. Sem a tam vidéti jest na kraji stavení s naraženým naň pokrovim, dřevěné chodby je spolu spojují a rovněž jdou po hradbách. Sem smi vstoupiti jen ten, kdo přímo s pánem mluviti chce nebo jemu dobře znám jest. Paní, majíc svazek klíčů na opásání svém zavěšený, pečlivě z místa na místo přechází, rozkazujíc tu kuchyni, tu holomkům mouku meloucím, anebo dohlidajíc, co dělají děti její nebo pacholata chudších šlechticů, sem na vychováni daná. Příchozího, je-li kramář, pilně se vyptává, co se ve světě děje, neb kromě něho nikdo ji noviny vypravovat! nemůže Na dvoře vykládá své zboží, koření a všelijaké tretky a cetky, a pak se sbíhají také panny, opouštějíce jehlu a Vařečku, aby, peněz nemajice, aspoň pohledem se pokochaly. A k tomu se naskytne pán, vybirá a platí, a kramář, hluboce *e skláněje, v mysli své bohu děkuje, že jest splacen stříbrem a ne — železem. Dodáme ještě popis hradu, jak byl napsán r. 1773, a to tento: „Zámek jest ve svých hlavních zdech veskrze dobrý a postavený na skále v krajině velmi veselé, odkudž lze celý statek ze všech stran přehlédnouti; vidí se také velmi daleko, jako ze zámku Hlubockého. Krov jest podlé pohledu dobrý, ale Kámen. KAMEN H K Al). mél by jej tesař ohledati; avšak krytí potřebuje malé opravy. Hned při vchodu do zámku nacházejí se dvě klenuté světnice a kuchyňka, pak čtyři pékné klenuté světnice s pekárnou klenutou. V hořejším poschodí jest tabulnice klenutá, fresky pomalovaná, potom 6 pokojů, pomalovaných fresky, se stropy obyčejnými, 2 světnice s obyčejnými špalíry, 1 bez Špalíru, a domácí kaple korunování P. M. Také jest tu veliká kuchyně s klenutou špižírnou a blízko nich veliké stavení (na pláně č. 13.), kdež někdy templáři jídelnu mívali (!), ale jest pusté; pod tím jest suchý sklep. Vůkol toho stavení jsou hrubé náspy a příkopy, v nichž nynější pan majetník (Fr. Karel v. Streit) sad a kuchyňskou zahradu založil. Při samém vchodu do zámku (č. 3.) jest věž několik sáhů vysoká, s 2 zvony a bicími hodinami. Blízko věže (ě. 4.) jest pivovár.1) 2. Dějiny hradu a držitelův.2) nství, jehož hlavou Kámen v 15. století býval, bylo ušlechtilým manstvím koruny České, což pocházelo odtud, že se stalo manstvím poddáním se pod léno, t. j. že majetník, stav se manem královským, těch výhod účastným se stal, které právo manské udílelo. Nejstaršf zprávy o Kameni jsou neurčité, a co se o nich posud psalo, postrádá vší jistoty. Tak se nemůže tvrditi, že Vojtěch z Kamene, svědek v listině, jíž Vladislav, markrabí Moravský, milost učinil Melitenským, pocházel z našeho Kamene.3) Zcela již se musí zavrhnouti mínění těch, kteří zde hledají knížecí hrad kraje Chýnovského. Omyl ten odtud pochází, že se náš Kámen mátl s Kamenem Královským (Konígstein), někdy v Ustsku, nyní v Saších, kdež arci sídleli purkrabí královští.4) Tím nejistější jest otázka, kdy hrad povstal. Jméno jeho Kámen pochází arci od skály, na které hrad sám stojí; možno tedy, že hrad dříve stál, než osada Kamenská, která pak pomalu pod nim vzrůstala; podlé toho stál snad již r. 1316, kteréhož Ximir z Kamene koupil Dolsko od Jetřicha ze Chvojna za 40 hřiven stříbra. Týž r. 1318 se spoludržitelem hradu Zdíkem z Kamene pohnán jest k soudu zemskému pro škody učiněné ve vsích Dobrévodě a Vězném.5) Nástupce jeho Bušek Tltiksa listem r. 1327 dne 4. března v Brně daným hrad svůj s 30 hřivnami důchodu králi vzdal a jej od něho v manství ušlechtilé přijal.6) Asi v prostřed téhož století drželi hrad Kámen Přibik Tluksa 2 Bolejova a bratří jeho (tedy Huk, Dětoch, Oneš a Oldřich), od nichlto jej koupil r. 1356 Jindřich z Ciglheimu, mistr kuchyně královské. Poněvadž byl Kámen (castrum dictum Steyn) manstvím královským, žádal Jindřich císaře Karla, aby mu léna na toto zboží podal, v čemž mu po vůli učiněno t. r. dne 2. června. Pán tento pocházel tuším z té části Míšeňská, jež tehda k Čechám náležela, a měl ještě bratra Mikuláše, také ve službách královských postaveného, jemuž r. 1358 díl jeho otcovský a bratrský vyplnil. Jindřich byl r. 1360 dne 2. března držitelem podací kostelního ve Vězném, jež vždy ke hradu Kameni patřívalo, r. 1375 (dne 9. února) nachází se také jako držitel vsi Obrataň, a ze jména jeho (Jindřich Cigiheim z Kamene) lze souditi, že se ještě tehda v držení hradu Kamene nacházel.7) Před tím založil při Kameni zlaté doly, na které si zjednal (1366, 7. října) výsadu císařem Karla. Tehda se stav dvorským maršálkem Kateřiny markraběnky Braniborské, zdržoval se mimo krajinu zdejší. Získal potom statky u Perná a úřad purkrabský tamže, a konečně se z kraje Chýnovského úplně vyprodal. Roku 1380 byl purkrabí na Rulantu.8) Ke konci téhož století přešel hrad s panstvím zase v drženi vladyk Tluksňv z Vlkova, z rodu původních držitelův. První z nich Jan, „řečený Tltiksa z Kamene,podával r. 1408, 5. března nového faráře ke kostelu ve Vězném.9) Roku 1415 o přenesení sv. Vácslava (4. března) věnoval 600 kop gr. manželce své Anně na Kameni hradu, krčmách, dvorech kmecích, s platem a podacím kostelním, na Eši vsi celé, Janově dvoru popi,, Vězné vsi celé s podacím.10) Splodiv s touto chotí svou syna Hynka, zemřel v prvních letech husitských válek. V jakých poměrech se sousedními Táborskými páni hradu našeho byli, dobře ukazuje Přibík Tluksa z Kamene, an na Táboře a na škodách pánům pod jednou činěných býval, a jak městečko Bechyni zradou slezli, on se Bzdinkou první byl v městě: tu velikou škodu učinili, město zapálili a posádku zjimali. n) Známo tér, že v čas ten na hradě Maršík Tluksa z, Kamene seděl, jakož možno přesvčdčiti se ■) Kxc. p. archiváře Wagnera. ') Pomůcka; Heber's Burgen 3c. VI. 221. a) Palacký, Děj. V, b. 456. 4) Tak r. 1239 Jaroslav a později .Kar.nolilus de Nymanez (z Mimoně?) burgravius in Lapide." Tab. vetust. 74, 127, 128. *) Fkps. archivu Roudnického VI. F\ b. sir 431, kdež slojí arci „Castrum Egram", ale to tu nevadí, poněvadž jest rukopis formulářem ') Lib. conf. I. ed. Tingl. p. 117 a lib. cf. III. C B. Srovnej Brandlův Cod. dipl. X. 157. *) Brandl, Cod dipl. Mor. IX 15, 70, 364, archiv v Xřm. Brodě. ">) Lib. conľ. VI K 9 neb P 8. Ale r. I40S připomíná se Ow-Š Tlv&Stl a čecktij: seděním na Kameni, an toho roltu .klášteru Ústskiímu almužnu daroval (Acta consist. 1407]. ,0) DD 6r, A 10. ") Kniha popravčí. Hrady a zámky Českě IV 28 194 KÁMEN HRAD. z rozličných vyjednávání, ku kterým za svědka povolán byl. Byl snad poručníkem Hynka sirotka, jemuž jakož i mateři Anně hrad s panstvím dědičné přináležel. Po skončení válek, když práva zase před se šla, prodala Anna jako držitel věnný, syn pak Hynek právo své k zboží Kamenskémru (r. 1437) Purkariovi z Žirovnice za 600 kop, a to Kámen hrad se dvorem popi., dvory km., podacím a vesnice všechny.1) Za časů Purkartových stal se hrad historicky pamětihodným. Jindřich z Rožemberka, konče při svou s Jiříkem Poděbradským, glejtoval r. 1450, 4 srpna jeho a průvodčí jeho až do dvou set koní od dání listu za dvě neděle, aby přijeli na Kámen k svobodnému a poctivému rokování.2) Učiněno toto bezpochyby jen za tou příčinou, aby národu dán byl důkaz úplného jejich smíření. Roku 1451b v sobotu před přenesením sv. Vácslava postoupil Purkart hrad Kámen se vším příslušenstvím dskami dvorskými Burjanovi, Zdenkovi a Mikuláii, bratřím Trčkům z Lipy za 700 kop gr.3) Noví tito pánové, z nichž první zastával úřad nejvyššiho písaře v Čechách, sotva kdys navštívili hrad Kámen, oplývajíce hojným zbožím vezdejším: také jej po čtyřech letech (1460, v pondělí před sv. Havlem) prodali Janovi Sádloví i\e Sinilkova za 700 kop gr. Obsahovalo panství tehda: Kámen hrad a městečko pod Kamenem (posud jen ves byla), ve Vězném dvůr popi. a dvory km. s podacím, v Eši ves celou a dvůr popi. Janov.4) Když byl Jan Kámen koupil, nacházel se v stáři dosti vysokém, i chtě, aby po smrti jeho sváry nevznikly, an dědiců pravých neměl, vyžádal si na králi (roku 1461 ve čtvrtek po sv. Ondřeji) dovoleni, aby všechna zboží svá dědičná i manská komukoliv odkázati mohl. Podlé toho týž Jan zeSmil-kova roku 1464 dne 23. září poslední své pořízení sepsal. Ves Lhotku a ves Částko-vice odkázal Mikuláši i r 1 M _ "VT _ .r _.___ rvariiKovi z i\ezeuu, sed. ve Stanovících, rozsáhlá pak jiná zboží, Kámen hrad s městečkem a všemi vesnicemi dědičnými i manskými, tvrz Lout-kov s přísllušenstvím, Hořepník, Čechtice a Netvoříce, městečka s dvory atd. dal Petrovi Břekevci z O-stromeče a, z Kozího hřbetu, Hertvikovi z Nestajova a z JSehuSic, švakrům svým, a Sva-lomirovia. JVedamirovi z Březí, ujcům svým. S těmito totiž byl spřízněn nnateří svou Martou z Březí,*) příbuznost s oněmi není nám více známa, nežli slova tuto položená ukazují. Konečně dědictví své ve Rchoutovicích a Veselici odkázal Zachářovi z Ostrova.c) V zimě po tom nejprve přiSti Jan zemřel, a ihned se dědicové jeho ve zboží všechna uvázali. Petr Břekovec a bratří z Březí hned po smrti Janové rozdelili se o dědictví zděděné přiznáním teprve r. 1465 před hodem sv. Simona a Judy učiněným, tak že Břekovec obdržel Kámen hrad a některá zboží dědičná, jichž jména neznáme, poněvadž byla ve dsky zemské vložena; tušíme jen, že k nim patřil Loutkov s Hořepníkem, any obě r. 1490 stejné držitele s Kamenem sdílely; vladykové z Březí dostali též některá zboží dědičná, a mezi nimi jistotně Čechtice a Netvoříce, které jim ještě v 16. století Konsolka v bývalém paláci na radnici Táborské. (Žižka a Prokop?) ') Tamíe p. 260 a 3, str, 87. Hynek řeč. Tluksa z Cechlic a z Kamene pfipominá se ještř r. 1454 (DD. 16 ľ 183). *) Arch. c. III. 546. a) DD. 61 p. 417. ') DD. 5 p. 445 a 61, p. 445. , Viz děje hradu Kompas. *) DD. V- str. 184—185. VAcslav Vývod Vojslavských 2 Vojslavic. Markvarl t Vojslavic 1418—1440 Prokop 1421 t j. 1483 Jan 1450 f 1483 v Jitka z Dirného Herman Vilém Jindřich 1487—1505 1487-1491 1491—1505 Jan '49'—'5*3 jVIarkvart 1491—1,05 Vilém Vácslav t j 1543 Petr Kateřina 1534—1556 v Anna z Drahotouš ■(• j 1523 v' I Habart z Baítě _____ a. Petr z Malovic Herman 1349 MikulaS 1549 KÁMEN HRAD. "05 náležely.1) Jelikož však Petr již r. 1465, 12. února synu svému Bohuslavovi 100 kop na zhoži Kamenském zapisoval, stalo se děleni to zajisté dříve, nežli přiznání samo ukazuje. Panství Kamenské, v penězích těchto zapsané, mělo se po Bohuslavově smrti Janovi z Ostromeče (Petrovu bratru) a po něm Zdenkovi z Postupic dostati. Ale Petr, nepokládaje sebe zápisem tímto zavázaným býti, prodal hrad Kámen se vším příslušenstvím r. 1468 v úterý před nedělí Judica řeč. Oldřichovi Fifkovi z Vydři za 700 kop. Ani o Břekovci, ani o Fifkovi se za těch dob dobře nemluvilo. Asi r. 14Ď8 psal Pavel z Prahy Mikuláši z Jihlavy, kancléři rodu Rožemberskéha, že Břekovec prodal Kámen a chce býti na Choustnice purkrabí; on (Mikuláš) nechť se u pána přimluví, aby pán tak kvapné k tomu nesvolil, leč by Pavel prve s pánem mluvil.*) O Fifkovi zase se mluvilo, že dělá falešné peníze, což mu arci nikdo z tehdejších dokázati nemohl, ač o něm Jan Malovec z Pacova veřejně tak mluvil.3) Přišlo z toho k soudu (r. 1476), na němž viny na Oldřichovi neshledáno. Snad by se mu nebylo podařilo po druhé vinu svou odvésti, kdyby nebyl brzo potom zemřel. Syn jeho Albert z Vydři hrad potom držel, a ten prodal r 1479 v sobotu po sv. Remitriovi hrad Kámen se vším příslušenstvím Janovi z Vojslavic za ďoo kop gr.4) Zároveň s tímto zbožím asi Loutkov v drženi Vojslavského vešel. Po smrti Janově (před r. 1491) zdědili všechna zboží jeho dědičná i manská synové jeho Markvart, Heřman, Jindřich a Jan. Ti se rozdělili r. 1499 dne 7. prosince o dědictví otcovské, při čemž přijal nejstarší Markvart za díl otcovský a bratrský hrad manský Kámen s vesnicemi. Herma novi dán za díl hrad pustý Konipas sezbo-žím Buřenickým, Ko-šetickým a Březin-ským. Podílův ostatních dvou bratří neznáme, ale víme tolik, Konsolka v bývalém palici na, radnici Táborské. že Loutkov, Pluhový Ždár a nějaké malé statky na jich díl připadly.5) Markvart toho také dosáhl, že mu král Vladislav (listem roku 1504 ve čtvrtek před hodem Všech svatých v Budíne daným) hrad Kámen z manství a jej ze služby manské pro pustil, již posud dr žitelé Kamene povin ni bylí, totiž „jednoho s palici až na meze vysiati a vypraviti".6) Na vojnu Loketskou postavil Markvart s bratrem svým Janem 7 pěších, jízdného koná a vůz.7) Petr z Vojslavic, jenž na počátku 16. století v držení Kamene se nacházel, byl bezpochyby Markvartův syn, Z neznámých nám příčin odprodal polovici pravou hradu Kamene (jedouce na týž hrad po pravé straně), dvůr popi. s popi. pod hradem celý, polovici městečka, ves Vězný celou s 2 mlýny, v Obratani c. t. m, s 3 mlýny, Dvořiště ves celou s mlýnem a Šimpach též celou ves {vkl. roku 1513 'I DL>. 5, str. 214. a| Archiv TřcboKský. *| Vis oddělení třeti '( DD. 5, str. 379. Po Oldřichovi vdova Alena z Votisperka r. 1482 (Kod. Talmb. f. in) 5) Archiv Hradecký (v. Loutkov). DD. 6, 340 a 62, 25B. DZ. 150, L 25 ") DE 67 f. 12. 1 Arcli. č. VI. 320. Vývod M al ovcu v na Kameni sedících. Petr Malovec z Malovic lj23 t j- '557 ■>' KateTina. z Vojslavic Jiřik 1557 \ j. 1579 -' JuliarjB z Chodův Jetrích 15/9 Vácslav 1584 Malovec 1557 f j 161J ■ľ 1 Anŕíka z Vlčkovic Bemart 1SS4 Markvait 15B4 Zdetirk 1584 2 Johanka z Královic © 159; f j 1508 3 Alena z Faběnic Pclr BtarS: 1584.—1615 Adam f c. 1597 Vilém 1612 Rudulľ 1612—1Č32 Vácslav 1612 \ c 1640 t j. 1628 v t. Maudaléua Maximi], ze ítancjkru f j. 1632 «, 1 Anna z Mitrovic 2. EliSka Sabina ze Spáru j 1Č84 2. Anežka ze Svojkova (potomci) Jan Kryštof f IÉ77, 20. Jul. v I. Maric Veronika ŠvihDvskä 3. Anna Barbora z K ok ořova ( potomci) Rudolf Vácslav ii' Eva Fraoližka Špullŕova z Jiter f 1679 (potomci) 28* Albrecht iq6 KAMEN HRAD. v sobotu po sv. Janu Křtiteli) Janovi Zručskému z Chřenovic za 1000 kop gr.J) Druhá polovice hradu zůstala 1'etrovi ještě nějaký Čas a dostala se potom nápadem sestře jeho Kateřině z Vojslcmic. Tato se vdala po prvé za Habarta z Baště, kterého však z neznámých přičiň opustivši, pojala Petra Malovce z Malovťc a zapsala mu v dluhu 100 kop gr. č. celé své dědictví, totiž v Kameni polovici zámku a městečka, vsi celé Vintlřov, Vysokou lhotu, Dobrou vodu, Německou lhotu, Důl a Eš (r. 1523 v pondělí před sv. Maří Majdalénou), a to tak, aby to zdědil po smrti jeji.B) Ale poněvadž Habart soudil se s Petrem r. 1524 o vydáni a postaveni před soud Kateřiny, „která s ním býti nechce", povstala z toho Petrovi nemalá zaneprázdněni a jezdění do Prahy.3) Týž Petr přikoupil od Jana Zručského polovici pravou hradu Kamene se vším příslušenstvím mimo ves Dvořiště a některé osady, z nichž utvořeno nové zboží.4) Zbožím Kamenským vládli nyní tři bratří: Jiřík, Alalovec a Vácslav, majíce u sebe sestry nevybyté Kateřinu, Lidmilu, Justinu, Voršilu, Marijanu a Božanu. Nějaký čas nedílné je drželi, potom Vácslav, chtě že jí dle ústního dání manželova 1000 tolarů, 200 dukátů, svršky, nábytky a dobytek náleží, jí ochotně dali, čeho žádala ") Ještě r. 1615 spravoval Petr starší panství Kamenské s Prosečí. Později se rozdělili bratří jeho mladší Rudolf a Vácslav tak, že onen dostal na svůj díl Proseč, tento pak Kámen.9) Vácslav pojal k manželství Annu Vra tisla-VDvnu z Mitrovic a věnoval jí (vklad r. 1627, 1. prosince) 7500 kop míš. na „zámku Kameně" s dvorem popi., roli ornou i neornou, pivovárem nově stavěným, chalupou ovčáckou a mlýni-štěm, městečku, vsích Eši a Lhotě vysoké.10) Po smrti této manželky pojal Vácslav Frant. (tehda Vácslav ml.) Vnýžku Albertinu ze Svoj kova, jíž r. 1632 ve středu po seslání Ducha svatého 2500 kop m. na hradu Ka meni věnoval.11) Zemřel asi r. 1640.1E) Jan Kryštof, starší syn, nabyl většího jmění a vážnosť znamenitou si získal vysoké a čestné úřady zastávaje; koupil též statky Zvěstov a Libouň. Hrad Kámen již věkem sešlý znovu poopraviti dal (roku 1Ď73), jakož dokazuje štít jeho a štíty dvou jeho manželek (Marie Veroniky Svihovské a Anny Barbory z Kokořova) nad brankou hradskou vytesané. Založil též kostelíček P. Marie na západním konci městečka Kamene, kdež si také zřídil hrobku pro sebe a potomky a tam také pochován leží (-j- r. 1677 dne 20. července). Nápis na jeho náhrobku jest jediný toho způsobu: „Ó čtenáři, co jsem já? prach a popel; co jsem byl? urozený a statečný rytíř Jan Kryštof Malovec z Malovic, pán na Kameně, Z věstově a Libouni, a hle, nyní dědictví mé jsou červy; byl jsem JMC. rada, než proti smrti rady jsem '.' DD. 67 f. 13 a DZ. 3, C 16. ') D D. 67 F. 13. 1 Rtg 2 F. k. s. A lo. ') Trh se stal pred r J54.1, nový vklad uč.nén r. 1542 v pátek po prenesení sv Vácslava (DZ. I. D ig). s) DZ 57, K 25—27. K tomuto dílu se dostaly lesy slove Stráne od Kejtova mlyna až do stezky Pacovské; rybničí ti: pod Boučí, v Janově, v Hlízově; potoky: uad Kejtovým a pod Kejtovým mlýnem, v Janové atd. *l DZ 58, B 30. ") V Dobré vodě postaven dúm panský a statek prodán r. 1579 k panství Chýnovskéiuu (j}Z 20, O 16) ") DZ 185, K 12. Srov i DZm 60, A 3 a 117, A 8, reg. k s 27, F f. 1 a 44, F k. G 4. Rudolf doäel let svých r 1622 (DZ 140, K 10). O Vilémovi {i r 1621) viz Dačického ťa m II. 200. Pomůckou ke genealogii rkps. bibl. Pražské XI. E 16. *) O Petrovi viz v Bílkových konf. na str 355. DZ. 142, P 17. DZ. 255. A 6. ") Archiv Hradecký od bratři svých oddělen býti, obeslal je skrze úředníky Pražské menší, a tudíž se musilo celé panství r. 1557 (vklad r. 1565) na tři díly rozdéliti. K prvnímu dílu položen Kámen zámek, při něm dvůr popi. s dědinami, lukami, háji, porostlinami, pastvinami, štěpnicemi, chmelnici, zahradami, pivovár, městečko, vesEšné celá a ve Lhotě vysoké c. t. m.,B) a dostalo se toto Malovci; Vácslavovi se dostaly vesnice Proseč, Lhota německá, Důl, Nesvačily a dvory kmeci ve Lhotě vysoké ;6) dil Jiříkův obsahoval dvůr poplužnýa ves Dobrou vodu a ještě nějaképřislušenství.*) Díl Prosecký přikoupen zase r. 1585 Malovcem, který zemřel na počátku 17. věku, zůstaví v čtyři syny. Se vdovou Malovcovou Alenou z Pabénic učinili nejstarší synové Petr starší a Vilem r. 1612 dne 27. září smlouvu na hradě Kameni; neb ne-chtějíce se s ní ve spory dávati a věříce slovům jejím, Staré zdi na zámku Kameni. KAMEN HRAD. «97 nenasel; byl jsem soudce zemský, sám pak soudu Božího jsem neušel; byl jsem Malostranský hejtman, ó jak malou stránku jsem si zejskal; byl jsem nejvyšěí země berník, nyní v berní smrti se nacházím; co mně dnes, zejtra tobě; vzdechni aspoň a řekni; odpočinutí věčné dej mu, Pane. 1677." Byv dvakráte ženat, jak svrchu dotčeno, zůstavil umiraje syny Jana Kryštofa, Antonína Alaxm. Bemarta, Vácslava Františka a Jana Františka, též dceru Annu Polyxenu: mimo to chof jeho jsouc těhotná ještě 11a porod jednoho dědice čekala. Paní Marie Veronika, jsouc místo-držiteli zřízenou poručnicí statku a dětí, uvázala se roku 1677 v červenci v hrad Kámen a Zvěst ov.') Synové let svých do-sáhše, 22. dne měsíce července r. se o statky otcovské tak podělili, že hrad Kámen v 25.600 fl. rh. odhadnutý se vsím příslušenstvím připadl Janovi Kryštofovi Ma-lovci z Malovic; Vácslav dostal í.ibouň a zemřel r. 1705, Antonín držel po otci Zvěstov (f r. 1706), Jan František byl pánem na Su-dovicích. Branka Když na po~ Cátku iH. století Jan Kryštof druhou kolébku své ljnie hrad Kámen Frant. Karlovi Křesloví z Kvaltenberka prodal, počali se držitelé statku rychle po sobé střídati. František Karel nemohl jej pm veliká dluhy, jež zdělal, držeti a na naléhání věřitelů prodán komisaři k tomu zřízenými roku 1747, 8. února Janozi Františkovi Baulerovi z Hohenburka a manželce jeho Josef i roz. Rčšinově z Bř-šin za 36.000 fl. rh. Bauler prodal r. 175Ď dne 22. června statek za 2 4.ocofl. Frant. Karlovi S/reÍto7)i a choti jeho Alarii Barboře rozené Dvořákové, od nichž zase statek ten r, 1774 dne 28. prosince Jan Nep. Gynter ze Sterneka za 48.000 fi. rh. a 100 kusů Kremnických dukátů klíčného koupil. Šternek byt cis. radou a prodal Kámen s Eší r. 1793 dne 6. června říšskému rytíři Františkovi de Paula řečený 7'ow Lówe-ngrimm za 5Ď.000 fl. rh. a ioo dukátů klíčného, tento jej prodal zase 21. září r. 1799 Vácslavovi Tečený Pitschmann, potom následoval r. 1806 dne 1. června Štěpán von Hackhl Edler von Rosctistein zu Peschwitz, r. 1826 dne 19. srpna Alois von Hackhl. 'J DZ. 116, B 2. KÁMĽN HRAD. 3. Příběhy Kamenské pamětech starých dočitáváme se druhdy zpráv o falši, t. j. padělání peněz anebo listů, kteréž měly cenu peněz. >ía onen čas, kde slovo dané ještě velmi mnoho platilo a zrušení jeho za věc bezectnou a za příčinu věčné hanby se mělo, pokládána jest faleš za věc hroznou, neslýchanou, pročež také podlé starodávného zvyku i podlé právních ustanovení každý „faleíinik1' česť, statek a hrdlo propadl Naříkati někoho z falše byla tudíž veliká urážka, a neprovedl li naříkající svého výroku, býval velikými tresty stíhán, což se obyčejně stávalo, poněvadž falešnfk věc svou v úkrytě vykonal a pouhou pověstí lidu usvědčen býti nemohl Tak bylo i s Oldřichem Fifkou 2 Vydři a na Kameni, o němž se povídalo, že peníze dělá. -V přece toho za živobytí Fifkova nikdo nedokázal. Teprve po 400 letech přišlo na jevo, že se tehda pravda mluvívala. Když totiž r. 1858 Zahn, tehdejší majetnik Kamene, v zámku kopati a zemi ven vyvážeti dal, nalezli dělníci v zasypaných sklepích kleště a klešťovité stroje k bití mincí, pláty na způsob penízků vykrojené a mnoho uhlí, což vše patrným důkazem padělání peněz jest. O tom padělání peněz uslyšel i Jan Malovec z Pacova, a poněvadž mu Fifka jednou zrádců nadal, roztrušoval po světě, že Fifka dělá peníze. Z toho přišlo (r. 1476) ke při u soudu komorního, ve kteréž soudcové, nevědouce co s tím zacíti a příležitosti ani moci nemajíce o pravdě se pře-svědčiti, obě strany smířili, poněvadž prý ta různice „z jich obojích horlivosti (rozkvašení) přišla jest." Tu odsouzen Malovec, aby před soudem takto mluvil • „Oldřiše Fifko! jakož sem byl řekl, že by ty byl provolán v Soběslavi zjevně pod pranýřem pro faleš: slyšel sem to od lidí, a poněvadž Jan Žába, Švakr tvůj, i také Soběslavští vyznávají, žef jest láno pro nesplnění peněz, já tomu věřím, A což se pak listův dotýče, kteréž sem okazoval před K. Mtí i před pány, kterak někteří lidé vyznávají, že by u tebe na Kameni děláni byli groši i penízi falešní a ty si toho odpíral, dokládaje se dobrých lidi: ját na tebe nepravím. A také sem řekl, že si ty své služebníky poslal, žeby paní Hynkové pobrali ty zlaté; to sem slyšel od svých služebníkův, a poněvadž to vysoce béřeš na svou víru i na svou Česť, na svou duši a na svou přísahu, že si jim toho nerozkázal: ját to od tebe přijímám a mám té za toho, jako K. Mt. a páni a jiní dobří lidé maji." A tu král pravil k Fifkovi: „Oldřiše, myt tebe máme za dobrého člověka"; a tak i mluvila králova rada. Potom odprosil Fifka Malovce, řka: „Jene Malovče! jakož si mne vinil, že bych já tobě řekl, že by byl od zrádce pošlý a sám také že by zrádce byl; toho sem já na té nepravil, aniž pravím, než to -sem byl řekl, že sem slyšel od Vácslava purkrabě Choustnického, že by tebe tím dotýkal; a poněvadž on Vácslav purkrabě Choustnický k tomu se nezná, to já rád slyším; a ját na otce tvého ani na tě nic nevím zlého, než mám tě za dobrého člověka, ctně zachovalého." '} A takovému kejklířství říkalo se opatření na poctivosti! Rurjan Čejka z Olbramovic, tušim služebník Kateřiny z Vojslavic, zavraždil Jaroslava Mrdického z Mrdic na potkání. I žádal Kateřinu otec zavražděného Michal „s některými dobrými lidmi," aby se Burjanem ujistila, t. j. jej bud do vězení vsadila, aneb na závazek, že se jistý den na jistém místě postaví, vzala. K tomu dala Kateřina za odpověd, že jím se nemá proč ujišťovati, že jest Čejka v zemi a že se nekryje, a že poněvadž on tu vraždu spáchal, aby k němu pořadem práva hleděli. Poslové viděli Čejku na hradě Kameni, ale odtud brzo utekl a odebral se ke Dvoreckému strýci svému, kdež se hojil, neb také v půtce zraněn byl. Z těch příčin obeslal Michal Kateřinu před hejtmany království, a pán jeho Jan Zrucký ze Chřenovic pohnal Burjana k jinému soudu pro vraždu. Ale ta věc právě Kateřině pomohla. Neb když měla stání před hejtmany, a dokázalo se, že Burjan Čejka již uručen jest a ku právu stati chce, vypověděno, že Kateřina Michalovi ničím povinna není. Po nějakém čase měla Kateřina při s Vácslavem ze Štítného pro nějakého poddaného svého, Jana Třepinu z Vintířova, který Štítnému obilí nočně na gruntech jeho bral. Když ho jednou Vácslav na gruntech svých napadl, kázal jej vzíti s vozem i Čtyřmi herkami Na první dotaz neb ceduli řezanou Kateřiny Vácslav zloděje nepustil, když pak k němu druhé psaní posláno bylo, tu ho nedošlo, poněvadž doma nebyl a teprve druhou neděli se vrátil. 1 přišlo to ') Arch. č IV. str. 307, časop. Tábor I. č. 47. KAMEN HRAD. 199 k soudu (roku 1533), na némž Kateřina prohrála, neb v obesláni svém pokuty za nevydáni poddaného nepoložila. Vácslav potom človeka dotčeného na místě příslušném vinil a k potrestání postavil. Toho Toku zajal Jan Zrucký ze Chřenovic jiného člověka jejího, Jíru Čosova syna z Vintťřova, se 4 herkami, a ačkoliv dvojím psaním Kateřininým napomenut byl, nejen ho nevydal, nýbrž i ke mnohým těžkostem a robotám nutil, že mu do Prahy jezditi a jiná díla dělati musil. Když Kateřina věc tu na hejtmany vznesla, Zrucký odsouzen, aby člověka propustil, a také mu ve 4 nedělích 50 kop vyplatil.J) Petr Malo vec ceLkem neměl mnoho Soudův. Že se na př. soudil r. J543 s Jindřichem z Kamenice o koně ryzího, za nějž Jiřík dlužen zůstal, byla věc všední, a že nadal t. r. Martinovi z Holušic lhářův, „a žes na mně peníze vylhal," to stalo se z veliké rozkvašenosti.2) Častěji měli již soudy synové jeho. Jiřík, nejstarší syn. nejednou měl půtky. Když se byl dal v půtku (r 1556 v Praze na ulici nedaleko Zlatého kříže) s Jakubem Granovským a Ludvíkem bratrem jeho, tu Jakub jemu „štus*' dal a kordu dobyv jej zranil, potom Ludvík a pomocníci jeho také kordů dobyvše, Jiříka ssekali. Od té doby, co Jiřík Petrovi Čáslavovi z Podolí v městě Kamenici poliček dal (r 1559), vznikly mezi oběma nemalé kyselosti, Když byl Jiřík jednou (r. 1560) zase v Kamenici hospodou u Jana Zemana a na lavici leže odpočíval, vstoupil Petr a vida Jiříka vstávati a odchá-zeti, promluvil k němu: „Kdybych té byl viděl, žes tu ležel na té lavici, byl by mi odtud nevstal." Ale poněvadž Petr viděl, že by mohl pro tuto pohrůžku v trestání upadnouti, vzal na Jiříka obeslání z výtržnosti roku 1559 učiněné a pod příčinou výtržnosti chtěl býti pohrůžky prázden. Co se dotyce ostatních dvou bra tři, připomínáme jen to, že Vácslav r. 1567 na svého vlastního bratra Malovce před zámkem Kamenem půtku učinil, jemu políček dal a kordu dobyl, chtě mu na zdraví škoditi.3) Na parkánech *v Táfcoře U otce svého učil se hned z mládí syn jeho Petr. Tento měl již r. 1584 s Botiuchvalem Vodou z Třebska půtku v městě Čáslavi. Když Bohuchval jej napomínal, aby se bránil, chytil se Petr za ručnici při sobě zavěšenou a broky nabitou a chtěl vystře-liti, nežli však k tomu přišlo, ranil jej Bohuchval v hlavu a ručnice byvši mu vzata skrze rychtáře městského, dodána jest k rychtáři královskému. Z toho jeden druhého vinil z výtržnosti a z nošení zapovězené zbrar.ě. Když se r. 1586 Malovec s Jindřichem a Jiříkem Dvoreckými z Olbramovic na zámku Kamenici nepohodl, tu tito zhasivše světlo, na něho vsedli a jeho ve tvář zbili. Za to oba Malovci, otec a Syn, Jindřicha toho roku o jarmárce v městě Táboře v ruku zranili, ale při nastalé z toho šarvátce odnesl si také otec ránu na hlavě. 4) Malovec oženil se r. 1590 v ponděli po sv. Valentinu s Johankou z Královic, vdovou ve tvrzi Vilímové, ale smlouva pro pospčšný odjezd tu přítomných ke stvrzení nepřišla a proto měl Malovec mnohé soudy. Hned po svatbě dal Johance schovati 133 dukáty a řetěz zlatý 100 dukátů, které s sebou jedouc pro opatření statečku svého do Vilimova odvezla, a tu potom také zůstaly. Když byl Malovec poprvé s Johankou v Praze, tu ho vedla do domu svého v Celetné ulici a ukázavši mu u přítomnosti i*..p-zíí tmhlu želtvníiu, vs kteréž koflíky 2. konvičky řekla k němu: „Můj nejmilejši pane! tuto truhlu i s Poroučela, aby ihned to na vůz vezma, s sebou odvezl, on však za to jí poděkovav, žádal, aby té truhly v domě svém zanechala, že jindy při lepší příležitosti vzíti chce. Navrátivši se z Prahy na Kámen, přinesla Johanka 3 koníčky stříbrné pozlacené a 12 lžic a dávala je Malovci, a on ji poděkoval. Pak však majíc je ............ ,------— •—■ — i. — ... .• y tím všim, což v ní koliv jest, já Vám daruji," ') Rig. 29 T hejtman. B 8, K 6, K 20. J) Reg. 12, F. k s. H To, J 1 s| Reg. 15, F k. s H i8, M 14, T 19 (viz i B 2), 18 F. k s. E 9 ') Reg. 26, F k. s. A 17, D 7—8, D 10, D 13, 27, F. t 26 200 KAMEN" HRAD. ve své moci, odvezla je také do Vilímova. Xedlouho potom Johanka zemřela (r. 1597 na den sv. Jiří), a Malovec nemaje nic pisemného o tyto věci přišel. Neb ve statek její uvázala se dcera její Veronika Hozlaurova ze Ptení a na Ustrašicích, a ta mu ani truhly ani dukátův ani řetězu dáti nechtěla. Když se s ni o to soudil, žádala na něm zase Veronika, aby jí vydal věci, které po Johance na Kameni zůstaly. Malovec přijal totiž k sobě mnohé svršky, mezi nimiž byly vůz nový kožený s nebesy, truhlicemi a koberci, dva koně, z nichž se jmenoval jeden Kurta a druhý Valach vraný, stříbrné flaše a lžice, kožich kuní kanavasový dlouhý, 4 lahvice cínové v pouzdře, řemení na 6 koní s mosaznými přeskami, sedlo nové „íraucimorské" se třemeny, vanu mosaznou plechem pobitou, vůz kočí nový dobře okovaný, stoličku dřevěnou koženou s polštářem zeleným plá.ěným, šaty rozličné chodécí i ložní, vše v ceně asi 2000 k. gr. č. Po některém čase se strany o všecky své spravedlnosti smluvily. Ještě dvě podrobnosti ze živobytí Malovců Kamenských známe. Malovec půjčil Adamovi, synu svému (f r. 1597), řetěz zlatý ze 100 dukátův udělaný, který tento na hrdle drahný čas nosíval. Když byl Adam r. isg7 o masopustě na Lhoticích Sadových, tu na něm Oldřich Smrčka ze Mnichu a na Radeníně řetězu toho nějakým způsobem dosáhl a poněvadž nedlouho potom Adam zemřel, nechtěl řetěz dobrovolně navrátiti. — Petr, syn Malovcův, pustil se roku 1614 s Kryštofem Karlem ze Svarová na Hamru Ostrově ve zbytečnou sázku o základ 20 dukátů, čí mimochodník Petrův neb Kryštofův touže půjde, ale když Petr sázku prohrál, k placení se též dobrovolně neměl.') ') Reg. 32, F. k s. BB 13—15, CC 4, CC 8, DD u —12, 46 F. k J 3. Koruna Svatovacslavská. Tvrze v okolí Kamene. PROSEČ. ^ázev vsi Proséci sám lí tomu puukazuje, kterak ona puvstala; neb bvla k raj i n n okol n i napřed. Iesciti, po jeboi prosekáni IřprvE nsady nowé stavěny Z drZjtchi jeho nejstarsich jest n si m znám r. 13Ú2 Lev s I¥oí£Čí, 'j jenž žil ještě r 1371 ") Vedle něho vyskytuje se r 1366 Vilém z Prostři. a) Po tec hlo následovali v 'Ir.' 111 Proséci Drsla-u {v. 1370) a Jan Hazmuka % /Vwr.'., téhož erbu a rodu, jako Lcskovci z Leskovce. \jchJ111x; liaz nuk u od r. l^qe, často při všelijakých jednáních soukromých. 4\ Smýšleje tak jako mnozí jiní z Iterhyriska v přičinĚ novot náboženských, přitiskl roku 1415 pcceť svou ke .stržnému listu, kterýž poslán jest ti e sboru Kostnickému;") zdiiH tehda Prosec držel, není jisto, poněvadž se jij; t. I40Í seděním ve Slověnicich připomíná. s] Dn krajiny zdejší st vrútil později, zejména tu byl 1. 1424.7j Proseč koupil od něho Bohunek z ProseČi* jenž také r. 1415 řečený list sližný spetelil. Drti nemaje napsal ten|o tvrz svou Proseč s příslušenstvím \ iog kopách Anežce z Dubé, manželce Vilíma z Heršteina a) Když potom Bohunek na jaře r, 1 457 zemřel, vázala se Anéik-a v Proseč toho roku dne 11. června a postoupila práva Svého Piiv/ovi z Jenšteina. Zároveň sazeno také na Proseč právem královským jako na ndúrnif Právo to vyprosil &i na králi Jan z Hazemburka a na Kosti, sudí dvorský, ale brzo nahlížeje, 2c by z poslupu právního málo vy/í.«k»l a jen zbytečné rtraty mel, vzdal (r. 1463, 4- řijnaj právo své Pavlovi. Ke statku se počítaly Proseč tvrz pustá, dvůr popi. a dvory kmecí. v Knudiičm dvůr pcpluzný pustý, cásť vsi a mlýn pustý.9) Následující osudy Proseč" jsou nám málo známy; jen tolik vy c h ází tib jevu z později ich zápisů, že tvrz zpustlá dcicela zanikla a ves S příslušenstvím že pripadla kc zboíi K-amenskŕ-mu, s tím t n pak doslala se i 1523 Petru Malnvcovi z Malovic. 1ť) Po smrti Petrově dostaly se synu jeho Vúcslďvoyi ves celá Proseč, Lhota Německá, Důl, Nestačily a díl Lhoty Vysoké-1') Vácslav vystavěl v Proséci nuvou tvrz, na niž sedel až do smrti své-Synové jehD Bemart a Zdtfték prodali r. 1584 dne 2. řijna tvrz PrOSřČ S příslu^enstvirtl sircbupsanýrrj strýci svému Aífilazici z A/a/ovic na Kameni za 68gfi kop a 4c gr. mi£., ") tak že Prosec opít ke zbofci Karaen-dťrmu pripadla "J ') Archiv Třeboňský l ih conf_ It. F 3 a) Fórový, lih. erect. T. ío. 4) Archiv Hradecký a Želivský, arcli. č. III 20,5. 473 ■*! Archiv č III ijjfl. tam se rte také Jaroš z Proséci. ft) Lil. erect VIII. f. 95. ) Archiv Třeboňský. Archiv č. III. 559 s) T)D-iG, fnl 573 o 23, K 5 Ie) DT) C7. Tol. 33 J,J DZ. 5«, B 30. L)Z. 67, H 4, 22, X 15. (Vysoká Tfcots z«lá£tc prndána.) KrcmĚ léchtn dvou bratří byl jesle třeli bratr MarkVarl. O něm se r. 1584 ani nevČdČlo, je-li Živ, také Bernait tehrla 2 paměti vymizel |DZm. 47, H 6. Viz i re£. 26 F k. s. A iC). |J) Rozvrženi stárek, sir, Hrady a zámky České IV. Synové Maluvcovi Rudolf a Vácslav rozdělili se tak, že dheii obdržel Prosec, tenio Kámen. Onen přikoupil r. 1628 tvrz Posnu ii míl manželku .Mniidalénu Maximiliánu Fraritisku ?c SlanykťtU, S níž splodil děti: Jana Kryštofa, Vácslava Františka a Helénu Lidmilu. Jménem dttí těchto, kleré po bábě své Lidmile Barboře z Kolovrat slalky Rfancivice a Dražičlty zdědily, statky tylo spravoval, ana máli jejích n vlastní dědička těrhtn «lalků již před r 163 byla zemřela ') Provdav dceru svou za nejakého Rombaldu, postoup 1 ji loku l6}3 dne 13. prosince Dražicek a hned potom zemřel. \íi statcích svýcb Proséci □ Hošnč hospodařil spatně a tolik dluhů 11a dělal, že na ně po smrti jeho věřieli sazeno byio Xapfed přišli dědici o Fošnu, jež odhadnula ji/ r. 1053 dne 20. prosince, později došlo i na Proseč, již odhad d ro'cĽ 1ŮO3 dne i\ srpna místo-lmmoinilt AlhrerSt Kry5lof Hložek ze Žanipacliu Gerkarttrvi Lnixovi * Laixenlleina, komory české radi, pro nedání ng6 kop."1) Nedlouho pnrnm měl Pru-eě Jan OtäFich z Ktehtisberk(\% podplukovník v jezdeckém pluku vévody Lnthrinského, od r 1669 svnhodiiý pán, a s chotí svou Annou Jaknfaimu Pruogerovnu také pan nn Dobro ricich. y.e synu jeho dostal Propeč na svůj dí] frantiSek J/tíu/áS, ale tento prodal Proseé, Němpclmu Lhnlu, Vysokou Lhntu a Ne-SVačily r l6gC cíne 8. prosince bratru svéirni Jt/ajrimrži/inoiu Lai/i-bertarvi za 20 oqo fl. a ICO duk. kličného. a) Od tohoto koupil Prosec r. irjfjfl ilne 8. listopadu Jan Fr/inti&elt 2 Afattmic. na Po5ně a Voj-kově, hejtmnn kraje Recliyiíského, za 1^.150 fl. a spojil zabe Prosec ;v Posnu v jeden statek. ') POŠNA. lavdě je podoí^rio, ano skcrem ua jisto postaveno, že v Pošní před 16. stolelí tvrze nehy]o,fi) a ie í^^Víř^JÍ "V h bNítjWý/1 df-zitelá statku tohoto ve dvoře po-^^ff^^^^pf^j^^^C P'u^n^ni Ticopevnéiiém bydlívali / mJ^^^^ ^ Tvrz vystavena tu jest teprve PO r 1544 Janem Houskou ze Za-hrádky^ dobrým a šetrným hospo- dářem, jenž r- 1572 vsi Praslavice a Brezinu s pustým ztimkern Kom pasy přikoupil. Po jeho smrti roz- '] DZ. 255. B iG. y\ DZ. zej, C 27 — D 3. ^"a statku se připomíná „dům neh uhyríli j:rn vrt^hnnsť," duor a ves. a) DZ. ^o(p II 20 1\ DZ, 407, J 18 ]»□ František zemřel r [725 a pohřben jest v knsiele Píí vsi s kopaninou a stráni, les Bukový, 1 člověk ve Vysokí6 Lhotŕ, ves Za hni.dk a s 1 rybníčky, sádkou, krčmou a kopáni nnn v TJpi. ') Vácslav přečkav bratra svŕho Stanislava, táhl se sice k poru-čenstvj nad dcerami tohoto, ale od toho r 1583 upustili žil potom jeStČ r. J.5R9, jak svédci tituláf tnhn roku vydaný. Nástupce jeho, Jan Houska,"1) přidal se t. i hyl Bedřich it Lhoty, erhem svým předek potomních vladyk Žtitných ze Ŕtítnáho. T ý-/ prndal ir '3^2 rlne 4. března ves Lhotu celou s Ivrľi a Alherov, ve vsi Záluží 4 láDy poplatné, ve vsi T.hoté Zlatne 4 lány a mlýn a les Ttukovec za 3<)0 kop Petrovi Joltovi, Oldřichovi z Janovi hratřím z Rnzemheiks Nezdá se víak. že by hyli bratři slatek tento podrželi, neh v urliÄH väcrli Rožembcrských stalkfi roku i^Bo — 1384 fepsaném nikde zmínka o táto Lhote se nenachází, o Bedřichovi pak se čiii ještě jednou zmínka, an plat svfij ve vsi Kozmicich k založeni oltáre sv. Kateřiny v Černovicich daroval Páni z Rožemherka, jsouc* poručniky a vykonavateli jehn poslední vůle, r. 1371 dne 2. března dotčený plat k řečenému oltáři odevzdali.s) Roku 1374 vyznali Jan Podlabitka si Lhoty a Jan syn jeho o Bedřichovi, kterého svým „nejmilejšim bratrem nazývají," ') že maji podlé jeho posledního po řízeni klášteru Hradeckému ze vsi Lhoty úrok 1 kopy vypláceli.') O pozdějších držitelích tvrze není nám nic známo; ranikla ještě v 15 století, aria se ves tuším skrze Annu ze Lhoty manželu jejímu Janovi staršímu a Leskovct (f r. 1546) doslala. Jaké osudy potom Lhotka byvši spojena s Dolem měla a jak se k panství Kamenickému dostala, vypravuje se v dějinách Dolu. Že se pak dostala potom k panství Černovickému, vysvětli se dejinami hradu Kamenice pod Lipou. '] DZ. 479, A 5. DZ 308, R 11 ") Tamže J 25. 41 Archiv Třeboňský. s) Borový, lib erect 83 ") Na krevné přá telství nelze tu mysliti, poněvadž míli otec (jinak řečený z Doma níria] i syn jeho na štítě kohouta •) Atchiv obecni v Hradci Pacov Zámek. 7* Znalcy na knslple Pacrjvsltcm (dva 3 počátku, leten z konce 15. věku). i. Popis a dějiny. krajině hornaté v prostřed na cestě mezi Táborem a Německým Brodem leží město Pacov, rozkládajíc se v údolí a po boku dvou návrší, tak že se z obou konr.fi města celé okolí jeho dobře spatfiti může. Původně zaujímajte pouze jeden laz, má náměstí nerovné, totiž od západu k východu znenáhla vystupující; na třech stranách zavírají jej úpravné venkovské domy, na čtvrté straně jest zámek, bývalé to sídlo pánů Bačovských. Přítel Starožitnosti, který Pacov navštíví, zámek uzřev nemá velikou touhu jej vidčti; neb více jej k sobě vábí starožitný, na náměstí pted zámkem postavený kostel, na němž a v němž se mnoho památek dějin města, zámku a panství se týkajících spatřuje. Xa pilířích o svatyni se opírajících vytesány jsou rozličné postavy tak neuměle, že se nám zdá tu zříti panáčky, které si děti kreslívaji. Lepšího vzezření jest starožitný znak nacházející se na jednom pilíři jižní strany, totiž půl koně s uzdou, nad nímž viděti jest přílbici podoby baňkovité s chocholem o třech pérách. Zvláštností při téže památce jest, že jest k uzdě přidělána ruka, což se jinde nespatřuje. (Viz obr hoření.) V levo od toho na zdi vytesán jest muž, an drží v pravici meč a levicí o štít se lvem se opírá. Oboje památky upomínají na bývalé držitele Malovce z Pacova, a svědčí, že za nich kostel, jak nyní jest, postaven byl. Ve vnitřku kostela spatřují se sice mnohé věci, které se s jeho starožitným středověkým slohem nesrovnávají, ale ts.ké věci svého způsobu zvláštní a řídké. První věc jest sloup mohutný, který' na straně a schválně mimo střed kostela postaven jsa, přece celé klenutí drží. Druhá věc jest starožitný náhrobník péčí nynějšího duchovního správce na příhodném místě postavený, jenž krýval ostatky pana Hrona z Pacova. Srovnávajíce zprávy historické s uměleckým rázem této starožitné a vzácné památky, neváháme ji klásti do počátku 14. století, tak že s náhrobkem pana Jistislava z Chlumu (v Čáslavi) k nejstarším toho druhu pamálkám českým náleží. ') Umělecká cena jeho jest sice nevalná, spatřují se tu pouze kontury dosti hrubě vryté, a tak se kámen tento s náhrobky pozdějších vékův ani dost málo měřiti nemůže; ale jakožto památka svědčící c staročeském kroji v jjj. století jest nám tím milejší. Vyobrazen jest tu Hron, jako by se k nějakému sněmu odebrati měl. Hlavu jeho na níž není ani vousu ani brady, avšak za to dlouhé splývajíc! kadeře, kryje klobouk se stojatým lemováním, jakýž se také na náhrobku Jistislavově spatřuje. Oděn jest klokem nebo li dlouhým, až dolů splývajícím rouchem, které také nohy zakrývá, což snad řemeslník, který tento náhrobek vytesával, míti chtěl. Pravice, pokud lze poznati *: hrubé práce, schována jest pod pláštěm; možná také, že čáry ty, které za ruku máme, mají představovat! záhyby pláště na ') Srovnej časopis Český Jih r 18X0 č ih Odkryl jest náhrobek před několika lety v ieroi bývalého hřbitova. PACOV ZÁMEK. 205 levém rameni sepjatého, ačkoliv se i na Čáslavském náhrobku ruka tak obrácená, jako ukazují čáry na náhrobku Pacovském, spatřuje. Mínění tomu, Že by klok ina levé straně sepjat byl, nasvědčuje i čárkování, které má nějaké lemování ozdobné naznačovati, jakož i zpiůsob tehdejším věkům obvyklý. Levou rukou, jejížto rukáv nemotorné vytesaný nejvíce na celém obraze vadí, drží meč a štít. Meč jest široký, s prostým starodávným jilcem a jest v pochvě zavinuté. Štít jest téže podoby, jako se na konci 13. a na počátku 14. století spatřuje, a znamení rytířské na něm jest krokev čili dva pruhy, které se uprostřed horního kraje štítu sbíhají. Zvláštnosti na oděvu Hronové jsou dva štítky s týmž znamením erbovním, jako na velikém štítě, kteréž zavěšeny jsou na ramenech. Od r. i280 do r. 1340 zvykem bylo nositi ty a takové desky kovové, kteréž erbem majetníkovým ozdobeny bývaly a bud na odění neb rouchu se připínaly. Jak jim předkové naši říkali, není známo; nejvhodněji se mohou pojmenovali křidélky (íiilettes). Nápis okolo náhrobku a celá úprava jeho svědčí o tom, že byl zdělán blízko rozhraní obou století, třinžlctého a čtrnáctého, a že jest současný s náhrobkem Čáslavským, od něhož jen v nepatrných věcech se odchyluje. Nynější zámek Pacovský, který místo bývalého hradu zaujímá, stojí na návrší nad kostelem. Jest to stavení do čtverhranu založené, s Čtverhranným dvorem, jehožto některé části ještě ze starých dob, jiné z časů novějších pocházejí. Xa třech stranách jest zvýší 2 pater, jen na západní straně má jedno patro. Na severní straně zámku zachoval se starý přikop, k jehož vyzdčni přistaveny jsou dřevniky ; schody do něho vedoucí udělány jsou ovšem teprve v novějších dobách, když příkop sloužil jen k potřebám hospodářským. V něm stojí stará lázeň k zámku přistavená, při níž bývával vodní stroj. Xa ostatních stranách okolo zámku byly též příkopy a valy, ale ty jsou již vesměs se zemí srovnány; jen památka se udrJela po nich v pojmenování „na valich," kteréž se dává té straně ke kostelu. Kromě západní části, kde jsou ještě starobylá okna a místnosti nestejně rozdělené a nestejně vysoké, obdržel zámek Pacovský úpravu Starý náhrobek v kostele Pacovském. a způsobu svou za kněžské vlády, na niž též bývalý refektář v při zemí a bývalá knihovna nad ním upomíná. Stavba ta se zběhla, jak svědčí známky, na konci 17. neb na počátku 18. věku. Vypravuje se v Pacově, že stavěl na zámku Vlach Calaber de Monte Harmelo, kterýž z lešení upad se zabil a zůstavil v Pacově dítky, od nichž nynější Kalaberové pocházejí. Nedaleko zámku stojí děkanství, prostranný dům s mnohými pokoji, kterýž stojí bezpochyby na místě bývalého dolejšího zámku. Za vlády kněžské byly tu byty úředníkův. Nejstarší písemní paměti o Pa-covč ') sahají do 13. století a zachovaly se nám v knize pana z Rožemberka, kde se v článku 282. dočítáme, že Fetr z Boru zápisně držel v 110 hřivnách dědinu od Oldřicha z Pacova. Jakož se pak vůbec za to má, že kniha tato sepsána byla za krále Otakara II. aneb nedlouho po něm, vychází z paměti této, že Pacov již záhy v 13. století byl sídlem samostatným a osadou zvláštní. Zdali již tehda hrad náš stál, jest pochyb-no, zdá se, ž« ani v 14. století ještě nebyl vystaven. O náhrobku pana Hrona z Pacova již svrchu mluveno. Na konci 13. století žil Čěi z Pacova, který však okolo r. 1316 byl již mrtev, zůstaviv syny Ondřeje a Pracka. Onen byl roku 1316 pohnán k soudu zemskému, poněvadž byl zabil Lidmana ze Zhoře; pře ta porovnána oprávcem.5!) Po druhé r. 1318 Ondřeje poháněli Jindřich a Vojslay, bratří z Čechtic, poněvadž jim byl ručil ve 100 hřivnách za bratra svého Ondřeje (? Snad Procka) z Pacova, jenž jim měl summu tu postoupiti na dědictví svém v Pacově a tak učiniti byl opomenul. ! itéž Ls-kti žaloVäli Í13. Alžbětu 7. I'uCO'vä, £c hrála, licí pľia.Vä plťkty* 115. ucujClVi JiCli V PíiCGv"£ (t. j. *ohc, jež jim mělo býti postoupeno).') Původní rod pánů Pacovských prodav aneb jinak koliv ztrativ Pacov, odchýlil se na Moravu, kdež drželi Pacovšti drahné statkov. *) ') Pomůcka: Město Facov, studie mistopisná od Ani Rybičky (světozor 1874, č. 3). 5) Tab. vetust 15. 31 Ihideni 150, líto. *) Jťíťk řečeny Patlutui í Pactura přítomen byl r. 13i.3i když Stepán z Březnice prodal Domašin {archiv Hradecký), témuž pánu půjčoval peuíze, prodal r. 1358 Fetrovíce a driel potom Janštein. Bíitelov a hrad Hradiště se Sedlcem a Loukou, tíž ves Tnvšiin, na dkteréžto venoval manželce své Žofii Naposled jsme ho na^li k r 1376 ťTab. Brun. 30, 37, 39, 48, 8i, lig, Brandl, Cod. dipl- IX. 146, Wolný, iglauer Kr 478. 615 Znale jelno jest lakový, jako na náhrobku Hronovř Havel bratr jeho držel Kostelec s polovici I-cvětína, což 4 PACOV ZÁMEK. Pacov dostal se králi Janovi. Roku 1345 dne 9. řijna činili král a syn jeho Karel počet s p. Petrem z Roiemberkfí, jenž mu prodal ves Brezovici za 8co kop a půjčil v loni na výpravu do Rus 200 kop. V těchto 200 kopách přikázány mu v zástavu hrad a město Pacov, a odevzdány Petrovi z Vodérad, služebníku Petrovu. Tak zůstalo i příštího roku (1346 dne 14. února), s tím toliko rozdílem, že peníze ty se měly zaplatiti ze sbírek kraje Bozenského a Pracheňského.') Po zaplacení těchto peněz ujal král zase Pacov, ale brzo se octl v držení pána rodu jihočeského,2) kterýž se psal Vchyna Ravižec z Pacova. Ten prodal Pacovským r. 1365 jisté dědiny u Pacova, jichž užitek se obrátil na polepšení důchodů kostelních a farních.3) Od r. 1369—130,0 připomíná se několikráte jako patron kostela zdejšího, držel též Těchobuz (r_ 1374—1377) a přichází kromě toho v kolika zápisech soukromých.4) Roku 1388 měl již dva syny zrostlé. Starší Jan jinak Vchyna oblíbil si pannu Anničku z Bráchova (starší dceru Přibíkovu), i učiněny byly r. 1388 dne 3. ledna v Krumlově svatební smlouvy mezi Vchynou starším a poručníky nevěstinými. Tito slíbili se tak zachovati a toho sirotka mladému Vchynovi dáti hned po z letech; pokládati mu měli po ní ves Dráchov se všemi platy, s dvorem poplužným, s 2 pluhy role a s podacím kostelním. Naproti tomu sliboval starý Vchyna a jeho rukojmé za Jana, že bude čekati na nevěstu, ji pojme po 2 letech za manželku a že on Vchyna jim budoucím manželům ves Těchobuz se dvorem popi. a tvrzí, podacím a platem v Roučkovicich jako obvěnění ve dsky zemské vloží.5) Nástupce jeho, Hynek Tluksa z Čechtic, odjinud 2 Rutšteina (hradu na Moravě), držel Pacov již r. 1394; r. 1398 prodal na Pacové městečko s právem tržným, dvořích kmecích s příslušenstvím, 16 kop úroku Kříži, kramáři ve Větším městě Pražském,6) Seděl na Pacově ještě roku 1401,7) ale nedlouho potom prodal Pacov Aialovcům z Pacova, jimž přes sto let náležel. Bratří Petr a Jan z Malovic (synové Jana Hanika) drželi Pacov již r. 1404, kdež ke kostelu zdejšímu kněze podávali; později (zejména r. 1407 a 1410) vládl tu Petr sám.8) Na onen čas pověstným se stal pro záští, kteréž zdvihl proti Jindřichovi z Dubé. Oba bývali přátely, když sloužili u markraběte Jošta, ale když odešli od něho, pro nejednu věc se nepohodli. Malovec neohradiv se proti Jindřichovi, činil mu škody, jímal a utiskoval jeho lidi. Když někteří páni Čeští nebyli s to, aby spor ten mezi stranami uklidili a veliká čásf. jižních Čech pobouřena byla, a Malovec ani rozkazův a nálezů soudu zemského si nevážil, rozkázal král Vácslav Vykéři, místopurkrabí Pražskému, aby tvrz a městečko Pacov oblehl, zároveň nařídil (r. 1413, 20. února) biskupovi Litomyšlskému, aby s lidem svým k vojsku královskému do Načerace přitrhl.9) Bohužel nedostává se pamětí o tom, jak ty věci ukončeny byly; jen to se zdá, že Malovec byv vehnán do úzkých, za milosť prosil a ji také obdržel. Petr spečetil sice stížný list šlechty České ke sboru Kostnickému, bojoval však potom (zejména r. 1420) přece jako služebník Rožemberský s Táborskými na straně katolické. I0) Jan Malovec z Facova, tuším bratr aneb syn Petrův, obdržel zápisem Rokycany. ") Jan býval pokládán času toho mezi přední osoby stavu rytířského v Čechách, maje platné účastenství ve všelikých jednáních veřejných, sněmlch, sjezdech, poselstvích. ia) Syn jeho Jan stal se osobou památnou v příbězích Pacova města tím, že r. 1447 na den sv. Řehoře obyvatele jeho při dosavadních výsadách a právech zůstavil, novými milostmi nadal a jako by znovu městečko vysadil. Získal také zboží Boro-tínského a s králem Jiřím súčastnil se všech znamenitějších bojů proti jednotě panské. Když se byl Jan z Rožemberka od strany královské odchýlil, Malovec Milčínským a Černovickým i jiným Rožemberským poddaným nepřestával škoditi, rovněž i horlivě Jan králi Vladislavovi pomáhal válčiti s Matyášem králem. V letech pozdějších se to asi stalo, že vypálil blízkou tvrz Blatnici, pro niž potom bratr jeho Bohuslav měl soudy. Zemřel Jan roku 1488, io. ledna smrtí náhlou, zůstaviv po sobě několik synů, kteří se o zboží otcovské Pacov, Borotín a j. statky podělili. Pavel Malovec z Pacova (syn Janův, jak smýšlím) potvrdil r. 1503 všeliké výsady a milosti, jimiž je byl otec jeho výšepsaným listem svým r. 1447 nadal a obmyslil; k přímluvě jeho vysadil král Vladislav toho roku Pacovským jarmark jeden, a syn jeho král Ludvík propůjčil jim r. 1510 trh téhodní každé pondělí, a učinil jím tu milost, aby mezi nimi volen býval purkmistr a aby užívali zvláštního erbu prodal r. 1371 (Tab. Brun. 87, Wolný, VI. 55). Zajímavá jeho peřef z r. 1371 jest v archivu Želivském. Oldřich s Pacova byl roku 1364 věřitelem pánů Hradeckých, držel do toho roku dědinu v Horněvsi, r. 1366 Falknov a Loučku, na nichž manželce Anně věnoval. Žil ješté roku 1374 (Tab. Brun. 52, 70—71 et sq. archiv Třeboňský). Hron í Pacova držel roku 1374—1378 ves Falknov (Tab. Brun. 110, 132). Roku 1378—13B1 žil Zdisla-v 2 Pacova s manželkou Annou (Tab Brun 133 sq >. Znakem patři sem také Mikuláš a Voliče, o němž v dějinách Vožických. Jan z Pacova jinak 3 Batelova držel r. I413—1418 ves Šlapanici u Brodu Kěmeckého (Lib. conf. VII. C 12, F 6, J 18, K li. Hynek z Pacova byl hejtmanem Brnenským a zemřel r. I414, Havel odtudž žil r. 1449 (Viz Č. J V Lyl ježte jiný rod vladyk z Pacova neb Pačova na Moravě (něm. Pvinzendorf). ') Archiv Třeboňský. 2) V erbu 3 čáry. 3) Borový, lib. erect. I. 60. •) Lib. conf. II. B 5, D 3, V. C I, roku 1376—1384 v archivu Třeboňském a Želivském. 5) Archiv Třeboňský. Srov. děje Dráchova. Druhý syn Vchynův, též Vchyna, připomíná se roku 1391 v listě kostela sv. Jilji v Praze, na pečeti je nápis: f s 2 symon 2 chine edve paczow. Asi v ty doby byl purkrabí na Pacově jakýsi ZáviSe. Na záduši dcery jeho Markéty daroval Vácslav z Pobibuk úrok kostelu Mukařovskému (Lib. erect. XIII. a f. 90). 6) Libri conf. V. K I,. M 8, Q 3. DD. 15 f. 172, rel. tab. I. 580. 7) Acta jud. 1401, 6. Octb. Lib. erect. V. f. 28. Srov. děje Božejova. •) Lib. conf. VI. E 14, J 3, VII. A 9, Rel. tab. I. 18. i) Veselého děje Choustnika na str. 10. ") Archiv i. III. 188, 494. ") Archiv £. I. 505. ") Srovnej arch. £. I. 263, 265, II. 218, r. 1454 byl již mrtev (Rel tab. I. 118). PACOV ZÁMEK. 207 a pečeti, kterou by své potřeby obecní voskem zeleným pečetiti mohli.1) Zemřel Pavel asi r. 1515 dědiců mužských nezůstaviv; panství zdědily tudíž dcery jeho Allběta starší a Markéta. Mikuláš Malovec z Pacova a. na Borotíně byl jich poručníkem, ale když sestry r. 1518 dorostly, vinily jej z 200 fl., kteréž k sobě vzal na Pacově;8) onano byla chotí Jana Tunkla z Brníčka, tato Adama ze Šternberka. Obě sestry prodaly, vkl. r. 1528 v úterý před sv. Bartolomějem, Pacov zámek s dvorem popi., městečko s předměstím, domy, krčmy, dvory kmecí s platy: varnými, posudnými, lesnými, ponůckami, robotami, tržným a mýtným a, pečetným, jazyky, nohami z masných krámů, s jiným platem z masných krámů, také s platem na podacích, se sladovnou a pivovárem, vsi Lhotu pod Stražištém, Roučkovice, Pořín, mlýny pod Pořínem, Hertvíkov, Prasetín, Cetoraz, Pojbuky, Jetřichovu ves, Bradáčov, Pohnání, Střítež, Lomnou, Malešín, Skopytce, Chabrovice, Zlatnou Lhotu, Hojovice vsi, též statek Štítný s tvrzí, s podacími v Pacově, Cetorazi, Hertvíkově a Zhoři a kaplanstvím v Pacově Vácslavov; Robmhápovi ze Suché, místopísaři království českého, za 8250 kop gr. Č.3) Nový držitel (před tím pán na Ratajích a Téchobuzi) potvrdil listem daným na Pacově v pondělí před sv. 3 králi roku 1529 městečku svému Pacovu všeliké výsady a obdarování, kteréž od předešlých držitelův a pánů svých nadané měli, a učinil jim nad to jiné ještě milosti; jmenovitě vyměřil tolikéž, jak by se při vyprodávání odtud z Pacova na zboží cizí měli zachovávati. Hned po skoupení Pacova také objem panství valně rozšířil. Roku 1528 přikoupil od poručníků dětí n. Jiříka Vlka zboží Bedřichovské s tvrzí pustou, Apolonie z Nečtin prodala mu r. 1529 (vkl. ve středu po sv. Bartoloměji) věno své na vsi Lhotě Zlatné za 75 kop, konečně mu král Ferdinand listem r. 1530 v pondělí po neděli Invocavit daným vsi kláštera Strahovského Chýšku, Bratříce, Vykrantice a od kanovnictvi Vyšehradského Útěchovice a Samšln k dědictví zpupnému dal.4) Za to odprodal vsi Skopytce, Chabrovice a Hojovice. Syny měl dva; mladší Jindřich koupil tvrz Bohdaneč v Čáslavsku a zemřel r. 1586, starší Zikmund Robmháp ze Suché dědil po otci Pacov. Smlouvou učiněnou roku 1543 v sobotu po neděli Reminiscere přijal totiž Jindřich za díl svůj 10.000 kop míš. a bratra svého při zámku a panství Pacovském, jehož posud s ním ve spolku užíval, zanechal.5) Zikmund listem roku 1544 v pondělí před sv. Jiřím na zámku Pacově daným stvrdil Pacovským starobylé výsady a nad to i zvláštní milost strany šenkování vína a vaření piva ječného a pšeničného jim učinil; také způsobil r. 1547 k špitálu zdejšímu nadání, aby z něho ročně dvě kopy grošů českých na vychování chudiny k špitálu tomu vycházely. Zikmund koupil r. 1549 (vkl. v pátek po 3 králích) od krále Ferdinanda vsi Zahrádku a Chejstovice, městu Táboru vzaté, za 344 k. 28 gr. 5'/^ p.,6) za to prodal nejprve r. 1545 Štítné k panství Žirovnickému, roku 1549 ves Hertvíkov Jiřímu Smrčkoví ze Mnichu a pustil konečně i Pacov; prodal též Drslavice a zemřel již r. 1551. Vedle vkl. roku 1550, 18. června ve dsky učiněného koupil od Zikmunda Oldřich Špaňovský z Lisova Pacov zámek s dvorem popi., městečko s předměstím, Bedřichov, Cetoraz, Zahrádku, Pořín, Prasetín, Malešín, Pojbuky, Zlatnou Lhotu, Zhoř, vsi celé, v Zadní Zhoři, Lhotě pod Stražištém, Roučkovicích, Jetřichové, Hladově, Chejstovicích, Rovném, Obratani, Černé, Vykranticfch podíly za 9580 k. 12 gr. Vr.,r) prodav na zaplacení těchto peněz zboží své Zelecké pánům Rožemberským. Pán tento vzácný a zámožný listem daným na zámku Pacovském v pátek po božím vstoupení potvrdil měšťanům Pacovským předešlá jich obdarování a nadání, a učinil jim nad to tu milosť, aby bezděčné v služby panské nebyli potahováni a podrobováni. Jsa tehda již v letech pokročilý, 1. 1550 na den sv. Brykcí sepsal poslední pořízení, jímž učinil choť svou Mandalénu z Ejcinku poručnicí dětí a statku a podlé ní Volfa staršího Krajfře z Krajku, Viléma z Rožemberka, Jáchyma z Hradce; ustanovil také, aby bydlela při dětech svých dotud, pokud by stavu svého nezměnila, užívala zámku Pacova a véno držela 2500 fl. rh. dskami zapsané a výše nad to 400 13. rh. nyní přidaných.8) Takto pořídiv roku 1553 zemřel, a na Pacově vládla vláda poručnická. Synové jeho: Jan, Erazim, Jáchym, Stepán a Michal nedílně vládli zbožím zděděným až asi do r. 15Ď4; z toho času máme o nich málo zpráv. Když r. 1559 po velikém ohni v Táboře posílali okolní šlechtici dary pohořelým, poslal také Michal Špaňovský 10.000 kusů šindele.9) První z nich Michal, chtě se odděliti, obeslal ostatní bratří do soudu zemského o dělení, po čemž Jan jako nejstarší byl určen, aby panství Pacovské na 5 dílů rozdělil. Zámek Pacov se Janovi, Erazimovi, Jáchymovi a Štěpánovi kromě těch '] Na vojnu Loketskou vypravil r 1505 sedm pěších (archiv č. VI. 32a). *) Reg. 3 J. k. D II. a) DZ. III L 14 Z těchto pere/ 3700 se dostalo za dli Markétě Šternberská z Pacova, jakožto zůstalých po těch 800 kopách, které se po nl manželu Adamovi za věDO dostaly Tyto peníze přijav Adamův otec, Jan ze Šternberka na Reehyni, piirkrařič Karlšteinský, zápis dlužni na ně vložil ve dsky r. 152S v úterý pil sv Bartoloměji |DZ 84, R 20). Podobný zápis r. 1528 v pátek po sv Jiljí daný, svědčící Alžhětě na 37OO kop, vložil ve dsky Zdeněk Lev z Rožmilála a z Blatná, nejv. purkrabě (tamže R 31). '] DZ. 3 L 15, 16 a 7 H ]. Mikuláš Malovec z Pacova půjčil mu půl drubáhn kusu tenat zvířecích, t. j. na jeleny (jednoho s celý fasiirik hrubý, což 4 koňmi uvázti se mohlo, a půl k"s", jakn tohc polovice), o něž se soudil r. 1532 s poruěniky děti Vicslavových *) Doplaceny jsou ty peni/e r 1549 ') DZ. 8, P 28. Ves tu prodal roku 1550 v červnu Oldřichovi Spaíovskémi] (Pam. arch X 468). Zikmund se ženil r. 1536. (Viz Dačickŕho paměti I. 97.) ') DZ 9, F 15 K tomu připojeny jsnu platy ve Zhoři, Bratřidrh a Útěnhovicich, jež byl Oldřich (vkl r. 15S0, 19. ěervna] od Ferdinanda I. koupil (Pam arch. X. 471). "] DZ II, R u. 9) Kniha stará v Táhoře 1. 1510, F 13. 208 PACO\ ZÁMEK. pokojů, kteréž Michalovi bratru svému postoupili, k společnému užívání a nákladu opatrování zanechal Z ostatku každý pátý dil obdržel; známy jsou nám jen dílčí cedule Janovy a Erazimovy, onomu se dostal dvůr poplužný při zámku, polovice města Pacova a jisté vesnice,') tomuto ode dvora jisté dědiny, polovice města Pacova a jisté vsi.a) Nezůstali však všichni v držení svých pětin; tak hned první, Jáchym z Lisova, prodal r. 1564, 14. listopadu pátý dil zámku Pacova s příslušenstvím Janovi bratru svému za 2000 kop grošů českých,3) čímž tento dosáhl dvou pětin; ale i ostatní bratří, Erazim a Štěpán, díly své na zámku vzdali, opustili, a jedinými jeho držiteli jsou potom Jan a Mikuláš. Nicméně zůstali ostatní bratří v držení různých vsí někdy k panství patřivších a založili nová zboží, na př. Chýšku. Jan Špaňovský z Ltsova, držitel jedné polovice zámku, pojal k manželství Annu z Tovaru, jíž r. 1564, 14. listopadu na díle svém Pacovském 1250 kop véna vykázal;4) r. 1577 přikoupil k dílu svému statek Hrádek u Roučkovic od Anny Vrchotické z Hrádku ar. 1581, v úterý po sv. Jiří městu Pacovu učinil nadáni na prodej a kupování soli a zřízení obecní solnice, a to pod pokutou 15 gr. č.. kdo by k svému užitku proti tomu jednati směl. Posledním pořízením (r. 1582, 30. července) učinil poručnici statku a dětí nezletilých manželku svou Annur') a zemřel roku 1583 v měsíci lednu Anna Spaňovská z Tovaru I I Zámek v Pacově. potom listem r. 1583 ve středu na den sv. Pavla obrácení Pacovským výsady jejich potvrdila, ale hned příštího roku se švakrem svým o prodání polovice sirotčí se smlouvala. Po smlouvě trhové, r. 1584, 9. října učiněné, vložili Ve dsky Oldřich a Ludvik, bratří ŠpaňoVÍti z Ibisova, majíce k tomu teprve léta svá daná r. 1584 na den sv. Lukáše (18. října) polovici zámku Pacova, dvůr popi. při něm, město s předměstím, domy atd., mlýny s platem, dvůr popi Hrádek a ves tudíž, ve Lhotě Salašově c. t. m., dvůr kmeci na Hladově, v Černé člověka, s podacím v Pacově, mlýn Holubovský, polovici pivováru, nádobí a polovici várky s platy z masných krámův a ze šenku vína, též ze šenku piva, plat od soukeníků, mýta atd. s povolením soudu zemského Michalovi Spaňovskámu z Lixova a na Pacově a Vožici, nej vyššímu písaři království Českého, za 21.000 kop míš.6) Michal, s počátku držitel polovice zámku, potom od r. 1384 celého panství, muž rázný a rozšafný jest nejznamenitější z pánů Pacovských. Znal se dobře v právích a zřízeních zemských, býval potřebován v povinnostech krajských a zemských, jmenovitě byl r. 1570—1575 podkomořím mést vénných, r. 1576—1597 ') DZ. 57, A 9—16. 2) Tamže A 16—23. 3) DZ '5. E 12 ') Tamže E 13. ") DZ 21, M 5—10, vložen ve dsky 1583. 25. ledna 6) DZ 22, K 20 a 67, D 6. Oldřich Špaňovský ženil se r. 1591 v Ipsn, pojav za manželku Kateřinu z Upovic, vdovu po o. Rudollovi z Pmsingn na Kamene a Korecku (Bŕezanova historie Petra Voka). PACOV ZÁMEK. 20Q nejv. písařem království Českého a JMC. radou, a míval platné účastenství ve všelikých jednáních veřejných času svého, zvláště jednalo li se o náboženské svobody evangelíkův a bratří českých. Michal byl r. 1575 až 1585 jedním z nejhorlivějších účastníků hnutí těchto, anobrž stál času toho v čele strany evangelické, která ho potřebovala k poselstvím u věci té k císaři Maximilianovi do Vidně a jinam, a zvolila za jednoho ze svých defensorův. Michal zjednal také na všech statcích svých volný průchod víře evangelické, vydal zvláštní řády pro služby církevní na zbožích svých, stavěl nové chrámy a byl vůbec hlavním obhájcem svobody náboženské. Přihlížel váak při tom také k užitku poddaných svých. Již roku 1585 ve čtvrtek po novém létě, tedy brzo po uvázání v město Pacov, učinil smlouvu s obcí strany šenkovánt vína, prodávání domů k prodávání vína právo majících a j. v. Roku 1589 povolil jim, aby si mohli rybník na gruntech slove Velké Hnízdo udélati, roku 1596 na den sv. Michala potvrdil jim výsady starobylé, osvobodil je od nových vymyšlených robot, podélkův atd., a vymanil je dokonce z područí úředníků panských. Tolikéž i přihlížel ku zvelebení živností a řemesel na panstvích svých, jmenovitě v Pacově, jimž pořádky jejich bud potvrdil, bud znova vysadil nařídiv, aby se jimi jiná jeho městečka (na př. Vožice, Přeštice) řídila a spravovala. Konečně vymohl při císaři Rudolfovi r. 1597 (v úterý po 3 králích) potvrzení všech výsad Pacovských a povýšení obce na město panské. Jan t Anna z Tovaru Oldřich t 1609 Ludvík Kateřina z Lipovic Vývod Špaňovských z Lisova. Oldřich Špaňovský z Lisova na Zelči f 1553 v Mandaléna z Ejciuku Michal na Vožici a Pacové f 1596 Erazim Jáchym Štěpán Eliška Cernčická z Kácova Erych 1581, is«5 V Lidmila z Ponesie Jan Mikuláš Jáchym ml, 159/, 160I t 1616 Octb. 1616—1628 Michal 1618 Bedřich 1618 Jan Oldřich Jáchym starší i5o.6—1627 Kryštof Arnošt Judyta m> Maddaléna MyŠkovna ze Žluriic f c. 1623 . Objem panství v Bílkových konf. Tak zvaný dolejší zámek připomíná se tuto (r. 1625) naposled a skrývá se v následujícím prodeji r 1643 v jednom z obou domu panských. c| DZ, 208, A 25 a 148, A 16, vklad vykonal teprve r. 1643, 3. března Jiří x. Kotvic, třen- manžel Markélin. '| DZ. 14B, A 18 a 302, H 9. Srov, Progr. Tábor. r. JB74 p. 10 a biografii Zikmundovu od Fr. Tischera, archiváře Hradeckého. a) DZ. 148, A 2t. a) DZ. I$l, F 25. *) Podobné transakty učiněny jsou ještě r. 1779 a 'ľ8' meíi ODcf a převory kláštera s) Panství přišlo potom ve správu administrace statků státních a církevních: když pak roku 1803 bylo zřízenu biskupství v Budějovicích, zůstaveno jest panství to jako solni prvnímu biskupovi Janu Fr. hr ze Šafgofe k užíváni, po jehoi smrti (r. 1813) přešlo vsak zase do správy nadepsané administrace, která je prodala r 1835 Hfaximilianovi svob p. Uudtnusovi a manželce jeho Otílii z Mirbachu. Hrady a zámky České [V. 3 I 212 PACOV ZÁMEK. sebou se nedoplňovala, nýbrž jen osoby listem královským do stavu šlechtického povýšené mezi sebe přijímala. Konečně působením ciziny a přijímáním cizích mravů přišlo k tomu, že se sňatky s osobami stavů nižších od rodičův aneb poručníků nepovolovaly. Zřídka se stalo, že vstoupila krásná kmetična ve stav manželský se svým pánem (viz na př. díl II. na str. 176.); opovržení snášejíc od přátel mužových, podobala se osobé ze společnosti vyobcované, jsouc jedněm vysoko a druhým zase nízko. Mladí lidé oblíbivše sobě krásku některou, obyčejně nedbali předsudků stavu svého, ale zle toho pykali, jestliže byli ještě v moci a pod poručenstvím starých. Podobněž, ač beze všeho tragického ukončení, vedlo se jednomu pánu z rodu držitelů Pacovských. Erych Spnňovský z Lisova, syn Michalův, oblíbil si městku, Lidmilu, dceru Matyáše Pekárka z Poněšic, souseda Pražského, avšak názvu erbovního užívajícího. Mezi oběma nebylo strany rodu tak velikého rozdílu, ale Michal, jakožto jeden z nejv. úředníkův a pán bohatý, pokládal rod svůj starožitný za mnohem lepší než Pekárkův. Kdy a jak se dověděl o lásce syna svého, není známo, ovšem však se brzo rozneslo v Praze, že jí dopustiti nechce, a když syn ho poslechnouti nechtěl, dosáhl toho, že byl od kancléře na závazek vzat. To se stalo roku 1585. Vida Erych, jaké úklady touhám jeho se strojí, umínil si otce předejiti skutkem, na kterémž by nic měniti nemohl, totiž lásku svou stvrditi požehnáním církevním. Dvě hodiny seděl s Matyášem v pokoji, a tu se o tuto věc radili. Povolán jest kněz Jan ze Synčan,') aby milující oddal. Před oddáváním mluvil Matyáš k Erychovi takto: PVíte-li, pane Erychu, na jaký závazek jest Vás včera pan kancléř vzal a Vy též jaký jste dceři mé závazek učinili, a protož chcete li tomu dosti učiniti a tohoto kněze Jana žádati za oddavky, ted můžete s ním mluviti." Kněz Jan znal mladého pána a proto se k oddavkám neměl, než když mu Matyáš sliboval za všecko, aby se jen neostýchal, vykonal obřad přísné podlé nařízení platných. Manželství bylo nyní stvrzeno. Uslyšev o tom Michal, hleděl syna v moc svou dostati, ale že se u Matyáše pokrýval a všech svých se šetřil, nešlo to tak hned. Nemoha tedy k němu beze zvláštního hluku přijíti, hledal toho při kancléři; a tak v tichosti asi hodinu na noc Erych a Matyáš skrze císařského rychtáře a dva přední z úřadu na radnici Staroměstskou doprovoděni tak, že šli jedni za druhými daleko, aby se vše bez hluku provedlo. Michal umístil syna svého v pokoji, kde nedlouho před tím Jaroslav Trčka syna svého za jakousi podobnou příčinou měl, s bratrem svým a dostatečnou čeládkou. Odtud psal Erych (13. září) list kněz^ Janovi, připovidaje, že pro to oddávání žádné těžkosti míti nemá. Když otec syna vžiti chtěl, tento se dosti zpurně ukazoval a brané své z počátku od sebe dáti nechtěl, řka, že se otci nepokrýval a kdyby byl chtěl, že dávno mohl ujeti aneb tu podstatu a přátele najiti, že by se otci v ruce nedostal. (Michal to vykládal tak, že mínil to „na zběř Pražskou.•') I vzal otec syna okolo druhé hodiny přede dnem a dal do vozu svého, kdež mu otec a bratr otcův po stranách seděli a okolo 20 osob vůz kočí doprovázelo. Když pak upřlmo z Prahy jeli, tu prý Erych mluvil k otci, když jeho béře, aby ji též vzal, a že ona ho a on jí neopustí; že se otci poroučí, aby je spolu aneb umořil aneb je o hrdla připravil. Dal mu pán odpověd „krotkou," aby se spokojil, po čemž prý si Erych ve voze zpurně zpíval. Když jeli dlouho a k Pacovské krajině se blížíce, přes rybníček za Krči přejeli a nahoru podlé dlouhého výmolu jeli, pošeptal Erych strýci svému, aby jej pro jistou potřebu pustil. Oznámil to bratr pánův, i ohled se Michal na krajinu, kudy jeli, porozuměl tomu, že se chce Erychovi do toho výmolu, kde by žádný s koněm ani pěšky za ním nemohl, a že by tím způsobem snadno uprchl I kázal jeti na rovinu. To mrzelo Erycha, že mu tu bystrost chybila. Když pak zastaveno a Erych ssed s vozu jízdnými obstoupen byl, promluvil mrzutě: „Vím, že mne snad čert nevezme." Na Pacové syn uvězněn ve sklepě (klenuté světnici) a ostříhán. Přijel sem též Pekárek, kterému připovědél pán, že mu navráceno býti má, cožkoli synu dcera jeho věcí dala, též i že Michal syna svého trestati chce. Dcera pak Matyášova jedouc za svým manželem do Otic, tu měla nehodu zlou a musila v tomto místě nějaký čas pobyti. I Ined na zejtří po svém příjezdu psal Michal o těch příbězích dávnému příznivci rodu Spaňovského, Vilémovi z Rožemberka (r. 1585 prostř. září), prose jej za přičinění, aby Matyáš i kněz Jan trestáni byli, neb „kdyby služebník pána aneb jiný, maje nepoctivou dceru, s kterouž by syn pána jeho obcoval, to vždycky měl dovozovati, aby se v koutech oddávali, nevím, jaká spříznění v této zemi by naposledy byla, kdyby těmto tak lehce projiti mělo.'"1) Ke konci září seděl ještě Erych ve vězeni, a psal odtud nějaké psaní Jiříkovi, faráři Pacovskému; ano i dne 14. října psal mu kněz Jan nějaké psaní o oddáni jeho s Lidmilou. Netrvalo dlouho, pomohl si Erych z vězení a vzav svou manželku ujel do Moravy. Snad od nich pocházejí Spaňovští, kteří žiji posud v knížectví Javorském. O tvrdé povaze Michalově stůj ještě jeden příběh: Když se Milčínštf v zástavní držení pana Michala dostali a právo držebné urovnáno nebylo, nevěděli, čí a na čem jsou, zvláště ano se tehda o doplacení Milčína jednalo. Roku 1593 dne 27. května ') Jinde stoji: Jan Načeracký, farář Jirčanský. ') Archiv Třeboňský DZm. 7, E 1—2, Sedláíek, minulosť M Voíice. str. 3g, Dacický, I. 159. PACOV ZÁMEK 213 přijev Michal do MilČína do radnice, hned do domu Pa.vla postřihače, který měl v Milčíné pirvní slovo (snad jako rychtář), poslal, aby k pánu do radnice přišel. Tu pán naň otázku učinil, komu jsou přísahu učinili? Postřihač za odpověd dal: „Dokudž jest jich pan Špaňovský v držení byl, že všelijakou poslušnosť a věrnost ku pánu zachovali, ale poněvadž se proměna stala, že na ten čas v poddanosti, poslušenství a věrnosti panu vladaři domu Rožemberského zůstávají." Tu jej hned pán na závazek vzal, aby s ním* na Vožici jol, jeetli toho neučiní, äe ho káie sv&zati. I nomóv postřihač ad řádného pomoci a nemoha se vyprositi žádnou měrou, šel do vozu; a tak dovezše ho na Pacov, dali jej do věže. Tu mu podával pán těchto výminek, jedno, chce-li úroky za dvě léta od Milčinských zadrželé ve dvou nedělích vypravili a na Pacově složití, druhé, aby vysvědčení pod pečetí městskou přinesl, že pán z Rožemberka jim poručil, aby se panem Špaňovikým nespravovali, dokud Milčína nezaplatí. Ke kterýmžto dvěma věcem nikolli postřihač nepřistoupil, by měl i rok sedéti. A tak když svou kratochvíli s ním provedl, pustiti ho poručil. Dne 4. června opět jinou věc s nimi začal, učiniv jim psaní po schválním poslu, aby mu pečeť městskou poslali, že ji človéku věrnému a dobře zachovalému z prostředku jich dáti a svěřiti chce. ') První páni Špaňovští byli víry katolické, jak svědčí tento list z archivu Třeboňského: Ur. p. p. fíendrychovi 2 Švanberka a na Zviekově yc. Službu svú 3C. Nerad jsem uslyšel, že z přiečin tento Čtvrtek na Zelči býti neráčíte; bych to byl věděl, jakž bych byl mohl, byl bych se dnes datum s V. v Bernarticích sjel, abych se sispoň s V. byl shledal. Však V. M. bohdá na Pacově raději nežli již na Zelči i v Bernarticích uhlédám. Podlé naučeni V. Mti. na puost pamatovati chci a čehož se nynějších časuov v kostelích neužívá, toho zanechám; bvlo hv rlrihřp ahv vřdvrkv i a tv,'\c.í ;TV.! °! ŕ 7íinpchánrk * * v' í1 Prn ^T M f ol^ma namiňm Tit"j1 *"\rAT4-; malou skleničku vína připím. Bohdá toho oumyslu jsem se vši čeládkou svú tuto sobotu příští ve jméno všemohúcího pána Boha z Zelče na Pacov se odstéhovati. Pan Buoh rač mi k tomu dáti své svaté požehnání a prospěch ve všem dobrým a v brzkém času s VMtí. ve zdraví shledání. D. na Zelči v středu den sv. Řehoře léta 1550 (12 Mart.). Voldřich Špaňovský s Lisova. Pozdější Špaňovští byli luterány a ve věcech víry velice pevnými, o čemž svědčí odstavec tento v poslednírr pořízení Jana Špaňovského: Nejpředněji pánu Bohu, mému milému otci nebeskému, duši mou, kterouž jsem od jeho božské milosti přijal, zase poroučím silně věře a konečně na tom umíraje, že ji zase ode mne přijíti ráčí, a to pro jednorozeného milého syna, pána a spasitele mého jediného, Ježíše Krysta, v kteréhož jsem uvěřil, věřím a v té víře také s pomocí boží i umírám; neb ona jest ta jedinká oběť jak za hříchy všeho světa, tak také i mé vlastní. A tak silně doufám, že pro něho samého hříchům odpuštění mám. Také svou smrtí stvrzuji, že jsem podlé čisté Augšpurské císaři Karlovi léta 11530 a naší České císaři Maximilianovi na hradě Pražském 1. 1575 konfesí (t. j. vyznání víry křesťanské) podané věřil, vyznával a věřím i vyznávám až do mého nejposlednějšího skonání to učení a tu víru křesťanskou za pravou, čistou, neomylnou víru a pravé křesťanské náboženství držím a mám. A co se s tou nesrovnává v kterémkoli artykuli, obzvláštně pak všechny Cvingliany, Kalvinisty, Nové i Staré Sakramentáře a Valdenské nebo Boleslavské bratry strany večeře páně, kteříž jakýmžkoliv obmyslem pravou prítomnosť a podstatného oustního požívání těla a krve Páně zapírají, spolu i se všemi jinými těch i jiných kacířův bludy za bludné jsem držel, držím a mám také až do mé poslední hodiny. A tak podlé té pravé dotčené víry tu naději pevnou mám, že co a komu jsem uvěřil, toho také okem oko uzřím a skutkem věčné radosti uživati budu K tomu mně pomaž sám pán Ježíš Krystus amen. Tělo pak mé, poněvadž tak, jakž jest z země a z prachu pošlo, zase v zerri a v prach se obrátiti má, poroučím, aby poctivé pohřbeno a pochováno bylo s křesťanskými ceremoniemi v městě Pacově v kostele mém podlé dobré a svaté paměti pana otce mého nejmilejšího. A tak budu očeká-vati toho radostného vzkříšení od mrtvých, kdež já věřím a vím, že vykupitel můj živ jest a že v poslední den z prachu země vstáti mám a zase budu oblečen v tuto kůži mou a očima těmito mými a nejinými že uzřím Boha a spasitele mého Ježíše Krysta. A tak podlé duše i těla s ním i se všemi volenými v věčném království přebývali budu. 'l r.lfJJir.. I" V \\U n; Znak mřtla Patová. JI Tvrze v okolí Pacova. BEDŔICHOV. e stála v Bedřichově tvrz jí Jí v 15. sloleti, jest nim dobře ^námo, jjeznánip vSak jediného držitele vsi před r J 47^, z čehož by se arci souditi morilo, že Bedřich o v dříve k riej-akémi] většímu zboží y okc]í náležel Mikuld* s Bedřichova "zapsal roku 1475 (vkl. 27. září) 100 kop Anně ľma'eri své a Dnrnle sestře své na tvrzi Bedřichově. Když potom MikĽláš r. 150a zemře], následoval v drženi tvrze jíž opusllé Havel s Vodice, xárovefí se pak Dorota, jez sama ua živě zůstala, v Bedřiehov uvázala a úroky ze ICO kop zapsaných cd Havla vybírala. V dav Si se za Martina řečeného Kolář, zapsala in k u 152« (vkl 13 záři) Redrichov tvrz. dvílr a ves, pokud ji náležely, Jiříku Vlkovi, měsíčními Pražskému, 'J měla, všik v ty Časy tuhou při u soudu dvorského- I\'eb když byl dedičný držitel zboží Jfin Btdrichovský zemřel, spadly tvrz pusta v Bedřichové, dvflr, ve kterémž bydlel, herky, dohylek, vozy, popluži n j na krále Ludvíka, jenž 1 1522 AHirechtovi Ciplovi z Kravská a Janovi ze Hiádku právo udělil, aby se spravedlnosti královy pro sebe domáhali. Proti ttimu vložila Dcrola odpor r. 1523.J) a]c nežli se práva svého dcisnodija, zemřela 1 15-5 a dolČený" Jiiik Vlk uvázal se v Bedřiehov toho roku dne 21. ledna; alt i tento píi u soudu dvorského neukončil, ar jesle téhož dne zamřel Poručnici nad díl mi jeho nezletilými zřízení, totiž U r Sil a vdova po nem ^stal/i. Brož Zelenohorský a Jir'k bakalář prodali r. idne 5. listepadii Bedřiehov tvrz pusloa, dvůr popi. pustý a ves celou, dilem osedlou a dilem pcslou, Vácslavovi Rtihmhápwi ze Suché, držiteli zboží Pacovského. za So knp.a) Teprva tento ukončil při n Redřichov smlouvou, jii učinil r. 152a, s výprosniky. Tvrz zdejíí byvši k Facovu připojena se potom nepřipomíná. HRÁDEK. vsi Housko víc leží dvťir poplužný Hrádek, při němí 0 ^^kwf**^w\ shledati lze pnsud nepatrné zbytky tvrze staré či V^^ilíV- '\\\ riI*ť"íl,i P° n^ ' dvůr název svůj dostal. Již jsou I tu VCVzt zbytky valů pode dvorem; základy našly ^^^hl^/"*"^sť je^tě nedávno, když se silnice stavěla. Tvrz la stala již ve 14. stol. a náležela za Karla IV. jakémusi Dtitrkovi, jenž bez dědiců zemřel. Císař Karel jsa tehda piniím z Rn- žemberka peníze dlužen, daroval jiro ca srážku Hrádek (p rope Faczov) a jiní s latky ') Na rozhraní 14. a 15. věku seděl tu jakýsi Vác$la%\ pc němž následoval syn jeho Fetr Hrádek s Hrádku Tento daroval r. 14C4 jednu kopo platu ve vsi Hrádku Vilémovi kaplanu v Pacově ria zádnSí svého otce Vácslava. ') Petr Žil jeStĚ 1.1408, an se tehda v přičíně nějakého dluhu 11 konzistoře zapsal. *) O nástupcích Petrových nevíme nic, leda bychom sem počítali Jana 2 Hrádku, osedlého v kraji B ech y riskem, jenž r. 1415 stížný list ke sboru Kostnickému poslaný spečetil. Pozdějfií zemane na tvrzi zdejší sedící psali se Hradbové a Hrádku a měli v erbu svém břevno ležaté. Jeden z nich, Jan, vyprosil si reku 15^5 odumrť v blízkém Bedřichově a připomíná se pak ježte r. i 5211-•] V tituláři t 1534 vydaném se již nečte, za to tam přichází Vilém Hrádek z Hrádku, snad syn jeho Týž hyl jii r. 1544 mrtev, zůstaviv jedinkého syra nezletilého, za něhož statek máli jeho Kateřina z Hrádku spravovala Táž vložila r 1544 dne 7. května znovu ve dsky zemské Hrádek t^rz, dvůr pnplužný, ves celou, VodiH a Lomné vsi relé v Rouckovicich, Rovném a ve LholP pod St raži* těm c. t m.5) Tše-zlctilý tento syn Jindřich řečený vládl později samostatně na Hrádku ale zemřel již t 1566 dne 21. srpna a pohřben ve hlavním kostele ťacnvském. Zuslala pn něm vdova Tdarjana Hřádková ze Suché a dvě dcerky příliš mladé, Anna a Markéta, jež mátí u sebe měla a vychovával j. ") Když obě slečny roku l 571 dorostly, srovnala se s nimi máti jejich o to, co na ně byla naložila, hlavně však o to, cn byla neb. mirzelu svému půjčila. Tento byl loliŽ z kuku-ův dolů stříbrných na třech králích na horách 11 Budějovic Marjaně náležitých z „auspeytu" nemalou £ummu k sobě přijal a za to Mar-janě dv'r v Lomné do smrtí její posloupil; tudíž přiměla dne 8. ledna Marjana dcety své, aby k tomu darováni dvoru svolily, a za to od náhrad za ně vynaložených upustila ') Tthda byla Anna za Burjann Vrchotickáho z Loutková na Žďáre provdána, i Markéta podala brzo ruky své Janovi Smrčknvi ze Mnichu, obě se potom o jmění otcovské tak rozdělily, že dostala onano Hrádek, Roucknvjre a Lhotu Salačovou, tato Vodici, Lomnou a Rovné. Anna prodala pak (vkl r 1577, v úterý po sv Jeronýmu) tvrz Hrádek s dvorem popi a ves. v Rouckovicich a Lhotě Salátové pod SiraŽíšiěm c t m. s děd, lukami, lesy, lovy, občinami atd. Janovi špaňovskému s Lis or a íi na FiiC&vČ za 1415 kop gr č-8] 'J DZ 240, B 19—21. *) DD 17, f. 199. 3j DZ. 3, L 16. Archiv Třeboňský a) Lib. conf. V. f. 70", potvrz. 1. listop. a) Acta jud. 1408, 12. Kovb , lib. erect. VIIr. f. 52. •) Archiv Třebořský, DE 17, f 199. *) DZ 2=;o, G 1. É) DZ. 16, C 17. -) DZ. 6c. C i Bj DZ. 19, M 17. TVRZE V OKOLÍ PACOVA. 215 PECHBURK HRAD. '^J bývalé poloze a osudech lira d u tobolci ti e v rdělo se dosud nic. Nelze pochvbcvati, i e název Pechen-I buip jesl toliko převedení českého slora Smolí n t a Se li liaz uje na založeni hradu našeho asi na po£áiku 14. století. "Ves Smolín pripomína se již r. 120/j píi panství Hořepnickém, a podlé ni se jmenoval r. 1316 Hartman re Smol i na. ') S názvem hradu našeho setkáváme se popn-ŕ r. I4I4; tehda oh d 1 žc 1 J a n Rubá* 2 Pechmbu rka od M ik u I á še ze Samechova zSpíi na ČerníS dvůr popi.3) Snad Jest tento Rub:i5 týž jako Jan rytíř ze Smol iris sedením v Rovném, jenž svědci r. 1430. s) O držitelích Pechbnrka v léln době není nám sknrem nic znjmo. Roku lij65, 14- ledna darovali Petr Rŕekovec z Ostrotmeče, Nedamťr a Svatcmír z Březí dvory fcmecí v Leslném, s dedinami, lu k a mi *a potokem pod Fecbťrahurkeni od Perhemhurské dědiny aS dn řeky a louky pod Kyjovým k špilálu v Hoiepníce " ■] Z toho, že z 1 ť c h to dědin ještě v 16. století úrok k špitálu Hnrepnickému vycházel, dalo hy se soudili, že svrchuiečení vladykové hrad Pechhurk drželi, ale připomenutý mezi usedlými k mely v Lestném, Martin dnh se jak brad tak i dediny Smulinské ve dekách zemských nevyskytuji, však jen jednou ve knihách svohodmckých, ke sklonku 16 století založených. Kdy.; v knih Ach těchto nové vklady psánv hyly, ninÄTnil Jak^Ji a Ltstného, syn Vaň&v, že diží „svobodslvi po předcích svých, totiž Icáy, luky i Tyhničľkv, pole, v hromadě cd HcřepníLta, což sobĚ pokládal 33 kop gr.u O hradu se nezmiňuje ačkoliv ukázal rejstřík z des\-, kde si sami kladou: „Jakub z 1.«siného Pahhurek sám sobě klade/*1) Fololia hradu aj mimi teprve nedávno objevena. Xa ceste" z Chýšky do Lesného spatřuje se v lese, kterémus Tikají Smolin, hradiStě neb navrší prikopem zavřené, podoby vejcité. Před několika lety vyčnívaly tn zdi nad zemi, ale když v Lestnétn nakolik Matku vyhořelo, zdi rozbourali a odvezli, tak 2e zůstaly jen základy pod zemi. Když zdi odkopávali, uhodili na £t*ré silné kosti. Místu Tomuto, které patíi k číslu S. dn J.estnério, říká se hrad neb zámek 1'echov. CHÝŠKA (VELKÁ). Ves Chýška jež cd nepamětných dob ke kláíleTu Strahovskému patřila a dlouhý čas s panstvím Pacovským spojena byla, a) dolij- století žádné tvrze nemela. Při rozděleni panství Pacovského. Staroiitné koflíky a džbánek v Českém museu. z Pechemburkj, vede nař spíše k tomu. Že již lehdáž seděli na Fecri burce dčdinnlci Či Svobndnicí. Skutečně pak se přizual roku 15^5 v pondéh' před sv. Pelrem a Pavlem Jakub dfdimúk x J.ést7iéhóy Ze AtťA ^po mnoho let po předcích Pehburgk hrad s dědinami, lukami, lesy s poiokem, a Ke z nich -úrok do špilálu Hofepnického vydává." 3) V tv časy bylo v okolí mimo Pechbnrk ještě dvoje svobodslvi; na jednom sedéli Matěj a Jíra, bratří z Lestnélo, pozdéji Jíra se synem Matejovým Janem z Leatnéhn; li oba si r. 157S dědiny ve Smnlíně, kteréž se jim každému na rozdílu doslaly, ve dsky vložili.B) Druhé svohodstvi, totiž ve Smohllě iroje hony pole, prodal r. 1543 Pecha dědinník z Trestného Matějovi Vácslavovic, dědin niku z 1 ústného, za 3 kopy 57 pr. *) Na Kel i m svobodslvi následoval po Jakubovi syn jeho Jan ■ Léxtnék6t jrnž si veškeré zhoíí po olei zděděné r 157R v pátek po sv Bonifáci ve dsky vložil, a to rv S molí ně flěoíny běžící od cesíy OCte dvora až do řsabickéno Jěša š lukami, hijkerrí, rybníčkem, s dSdinc ležici 11 ouvo^u Aepkova s strany/) Pehhur(;k hTad s dědinami, lukami, lesy, potokem ald.*4*) Od těch 'j Tat. vetusl. rj3, g5, lil a) DD_ 15, f 25B Srovnej déje <:hýfiky na str. nit. 3j DD. 15. í 127: arch c í 343 Med odpu-vřdniky jednote Strakonické nachází se též r. i4sq. 29- kvélra Vilém ze Smolina ^archiv Třeboňsky|. *| DZ Til. J 5—6, rel tat. II 333. ') DZ 250, R 14 ri| DZ. 151, D 10. ") DZ. 5, A 10 %> To byl Jakub r 1530 ud Markety z Hořepníka koupil ") DZ. D 10 ') Liber libertinortim I. C 15, 2| K určení polohy Pechhurka p^islouží následující: K dilu Bufeníckémn na zbezí Lukaveckém při odViadu r iJ?D7-t Rrpnu učinéoěm přidělen byl „les Smolín mezi sedlskyma Babickýma grunty lejíci" (DZ- 38, C b]. Le£« lohnto díl ležel tedy u vsi Tíahic. Dědiny Pechy (r. 1543] reíené ve Kmolíne ležsly vedle Outěchovské cesty až k Bukovci ileí sever, od J_eslnrho -- DZ 5. A 10). Srn oline m jmenovalo se ledy poloíeni mezi Lestným a Fabící (jata také vklad r, 1578 svědčij Tudíž potokem >od Pechemfiurkem jeví se nám býti onen potok, jenž přichází od Útěchovic na mlýo SmrČiou a v potok Trnavu se ústi J] V krajine" okolní patřily kljílrru Strahovskému již r. 1273 dvě vsi, Chýíka a Rratřetice, kteráž Se nejspíš po vysazení právem záknpiiým neb nemeckým nazývala talíé Schoabrunn (Tomek, dej? ťiahy I. dod. str. 5^1 Vedle urliáře téhož kláltera z 1 T^IO patřily m J také Úlěgflivice ííli Gutcnbřunn (nyní Úlechovice* a Vinklanlíce (nyní Viklanlice) V Chýšce náleíel kViSleru dvflr pnplužný se 4 lány roli, dva mlýny a lesa asi I _í lánfi, jioý pak dvíir též Se 4 lány tyl prislušenslvím <1édičné rychty Iudíz, klerou ilrŽel lehtla Jan MuÍmÍÍ (Jari Rubáí z Chýšky pripomína se r í^o^i v pShonech — DD. 18) do dvou živolfi, totiž svého a své manželky, k lomu léž ves Vikian-tice Rovněž byl dvňr panský s Bíatfící posioupen do života Petrovi, I faiáíi v Chýšce Podací zdejší také n jlc^lo opálu (Tomek, III. 104I. I Císař Zkmund zastavit Chýšku a ves kanovnictví Vyšehradského Mi^Mkcoi lluksavi 2 Voko^t\ \ 300 kopách, aby je držel tak dlouho, d cit ľ H by mu peníze ?aplaceny nehvlv (RufTer, hisl Vyš 201). Postoupením doslaly ře vai ty a jiné k panství Pacovskému, v§ak jen v drženi zápisném, al konečně král ťen'inand listem ľ. I'^O xxxxxxj XAXXXX> Starožitné konvice v Českém museu. TÉCHOBUZ. 'ís lěchobuz fVýcb. od .Mladé Vcžict] jméno své má po zakladateli Těcliobudovi, a in.t zajisté znamenité stáři. V 14. vík" sedři 1« (r. i^'l a 1358i Kunel 3 Téchi\hu-L*w jen^ hyl piirkrnlň v Počátkách. ť) Zůstala po něm vdova Jílka, která na Tčcbcbuzi seděla n r 1365 s Mikulášem z Xeda-1\ľ» hřechotic ke zdejšímu kostelu kníže podávala. Od fÓJ] ľ >3/4 držel Téchobuz t \ hyna e J\tcoi'tt.~} Týž s prVileli dožádanými namlouval fr. 1 3B8I synu svému Janovi s Pacova Aničku z Dráclinva, jak v dějích Pacnva Jak jinde bylo řečeno, dostalo se potom panství Pacorskí Španov-ským z Lisova. ') DZ 00, Y zq. *i DZ 170, J 6. 'i Trajer, str, 670 ') Rozvržen1 sbírek. V Húráčh Statžaťýčh připomíná se tvrz teprve r. po stal:i teprve v 17. století O Horách maji xpr&vy Rel tab. I. 403. II 450, jio; lib coiif I. E 6, K 7. H 30, D iy, V K 8. VI. * iq, Q 4. VII. A «, A 26. C qi DZ. 93. F 28. 3Mi & 3« 3*j^« B 29- C 11 —ijj. Ostatní v dějích .fcisTiice b| Cod. rnon. Mar Val 1 iTi, Tingl. lib cmíf i 37 "j Lib. conf. I G 4, ■ ii P. 30, C 2g jeívtř r. I551 s chotí svou Markétou z Pcreíina; odbyv lehda nej-starSihn syna Jana, řeč. mladšího, penřzi, zůstavil Téchobuz mladším syiiiím, JiHkfívi a Petrovi^ kteři se tím zlioxim rozdělili a polovice své r, 1563 ve dsky vloíilí.'') Onen obdržel polovici zámku, dvoru s osetím, rnlýiiem, pilou, stupníkem, pivovárem, chmelnici, vsi, dvfir popi v Ježové, dvňr kmecí v Malém Jelm-ř a v Zditnčřicich 1 dvory kmeci s polovicí podací, Petr vzal druhou polovici zámku a příslušenství jeho, mimo to dvůr druhý fer Mrazov a díl vsi Slavflúnn s krrmon- Oha ly díly skoupil Baltazar Chri cř P/hm, a to r. 1370 dne 27 listcipadu dil Jiííkúv za 1700 kop, "j a wdlé vkladu r 1575. 'J Arch. č. T. 6l, III. I8g, lib. rrnif. VII K 17 Držel takí fielmberk a Branlio a r. 1410- 141^ niěl jeden hlas podaří v Hr-déiicích. »\ DD. iú, f 126 a arch. č. L 183. «1. ") DD 16, f. igti. *) Hec kom pri stanný e h (2 F) G 17 Vilém sedel potom 11a dvorci v Téchohuzi, kdež mél také některé dvory kmeci Jeífich Tluksa z V rabí. Oba se přeli mezi sehou r. 1530, poněvadž Vilém poddané Jetrichovy proti nemu pozdvihl, jim rozkazoval, některým se vy-prodá ti rozkázal, je z gruntu propustil a jiné tu osadil, k platům a robotám nutil a konečné jiného rychtáře usadil (Reg. 5, F. k. II B 10). s) DZ. I. G 10. rl) DZ 57, H 20. — J 7. ) DZ. Oo, IV 3 — vkl. r. 1 fiy 1, i<í března (DZ 17, F 2). TVRZE V OKOLÍ PACOVA. 217 7. května učiněného (lil Petrův za 1800 kop gr. č. ') Od zboží nabytého prodal Chrt r. 1574 lesy Ouborky 11 potokem a lidi své ve Zdi měřicích ke zboří Risnickému,') ostatek pak držel skorém zo let V souvěkých pamětech Učí se jako člověk nesvorný a násilný. Roku 1573 jsa v Pacově, Šebestiána Šlandrli krejčího pěstí v hlavu bil a pral. Zdá se, že zastavil Těchobuz z nedostatku peněz Alexandrami Podhradskému z Vlčí Hory, poněvadž se tento potom seděním na Těchobuzi nazývá. Avšak věc ta byla příčinou nejedné rozepře- Roku 1580 se stalo, že Baltazar šebestu, poddaného Alexandrova, za vsi sekerou zranil a Alexander Bitu (Alžbětu) kmetičnu, kterou Kateřina, manželka Baltazarova, v poselství vyslala, na silnici vzal a dav do vězeni, v něm do 3 neděl držel. s) Roku 1590 postoupil Baltazar Těchobuz Zdeňkovi Otovi z Losu a na Hlazovicích,") po čemž se v Ratajích usadil. V drženi Zdeňkově Těchobuz dlouho nezůstala; r. 1600 postoupil téhož zámku v dluhu prý 100 kop Kateřin! Otovi s Říčan, jež toho roku (vkl. 15. plosince) všechna práva svá manželu svému Vácslavu Otovi z Losu zapsala,i) ale oejen že přečkavši chotě, r 1615 jako pani na zdejším zámku vládla, nýbrž i strasti bitvy Bělohorské přečkala. Od reformátorův ve kraji Bechyňském naléháno na ni, aby bud k náboženství katolickému přistoupila, bud ze země vyjela, k čemuž ona odpovídala, že ze země vyjeti nemůže, proto že nemá nač, náboženství pak opnstiti ji nelze, proto že svědomí zbraňuje, že tedy ani jednoho ani druhého neučiní. Nicméně ona i s dcerou svou Mandaléaou r. 1628 slíbila, že katolictví přijme, poněvadž jen na tu výminku statek svůj podržetí mohla 6) Smlouvou, kterou r. 1631 v úterý po 3 králích s dětmi svými Zdeňkem Adamem, Janem ŠCastným, Salomenou KeSeticiou a Alandalénou Annou x, Losu, jsouc již stářím sešlá, učinila, odevzdala synům zámrk Těchobuz, dcerám pak dvůr Cbvalkovský.') O Zdenku Adamovi není nám potom nic známo, a poněvadž po smrti druhého bratra Jana Šťastného (f roku 1643 dne 10. května) Těchobuz dědictvím cizím osobám se dostala, provádí se tim s dostatek, že Zdeněk již před lim bez dědiců zemřel. Šfastný byl pořízením svým odkázal Těchobuz Albrechtovi Kapounovi ze Svojiova na Vodici a Janovi Bernartovi synovi jeho, kteří si toho roku 12. května komorníka na uvázání v Těchobuz vyžádali,') a Těchobuz ke statku mateřskému Vodtckému připojili. Jelikož Albrecht r. 1664 náhle zemřel, přečkav i syna svého Ber-nana, držitele druhé polovice Téchobuze, dostaly se všechny statky Oičovšičé ů. materské synůnj Albrechtovým. Poněvadž bratří ii, jsouce z dvojího manželství, ve společnosti statku Těchobuzského zůstávati nechtěli, nařízeni jsou soudem zemským kommissaři jisti k prodání jeho, od nichžto jej smlouvou roku 1664 dne 7. července učiněnou ujal Ferdinand Afaximilian Kapoun ze Svojkova, jeden z dotčených syniiv,") a zavázal se bratřím za to 14CO 11. vypluiti Tento zemřel na Těchobuzi ani se neoženiv r. 1673, odkázav posledním pořízením statek svůj všechen mateři své Evě Polyxeně rozené Čemince s Chudenic, jež se v květnu toho roku v Těchobuz uvázala '■) a jej až do roku 1688 držela. R.ečená paní vdala se v druhém loži za Jiříka ViUma z Walterskirchenu, jemuž také na statku Těchobuzském 45-000 fl. zapsala. Za tou příčinou, když Eva náhle a bez pořízení zemřela, Jiří roku [688 v květnu v Těchobuz se uvázal, a potom teprve s jediným dědicem Mag. Zikmundem Kapounem, jemuž nápad po matce náležel, se porovnal; poněvadž Zikmund také zboží Vodické zdědil, spojeny jsou nyní zase oba statky Vodice a Těchobuz. Oboje se dostaly potom řddu JezovitskJmu, od něhož byla Těchobuz r. 1692 svab. pánu Děpoitu frantilkovt ■ De-caldu postoupena. ") ') DZ. 18, L 28. Petr stal se hejtmanem na Hluboké a zemřel r. 1576. =) DZ. 62, C 10. ') Reg. 20, F. k. s. H 8, Q 6, Q 18. Viz i 22 F. C 19. Alexander zemřel nedlouho potom. ') DZ. 10B4, J 6. Zdeněk koupil r. 159O dvůr ve Velkém Ježově (DZ. 25, K 26) a spravoval Těchobuz se synem svým Vácslavem (Reg. 33 F. k. 5. P 15, DZm. 137. M 5). !) DZm. 236, E 4. s) Historie o těžkém protivenství, sta- 316, a Časop Mus. 1B43, 208. ') DZ. 303, A 8 ») DZ. 112, A 5. ») DZ 314, P 17 '*) DZ. 115, D 24. ") Další majetniky lze vyhledati v Sommerové topografii V dílčích cedulích r 1565 ve dsky vložených pop-suji se oba díly „zámku Téchobuze" takto: (Díl Jiříkův k zadní straně) „předkem od toho rohu od syrný komory až k tomu dřevu, i jak to dřevo na dýl leží, aby se přezdilo k tomu rohu věže v levé straně za syrnů komoru, volovská marštal, koudelna, komora, žitnice, m irštal koňská, sladovna se sroubci na zdech a tak okolo věže zase k rohu proti pivováru, věže pak na polo přehrazená se všemi pokoji dolejšími i hořejšími až po přehrazení k pivováru všudy vuokil nic se tu přední straně nezuostavuje, než zadní straně zuostati má ; v pivováre, co by mohla pánev s kádí stati, které k piva vařeni n;Ueži, to maji spolu užívati a na to náklad vésti." ') (Dii Petrův k píední straně) .předkem most a přes most douce do zámku po levé ruce ti pokoji a marštale, syrná komora a od rohu syrný komory k tomu dřevu a tak jak to dřevo podeli leží, k rohu věže aby se pi'ezdilo; vrže vnitř polovici počnúc se zdola až pod střechu i střechu se všemi pokoji v ni nahoře i dole; zase od rohu té věže až k pivováru aby se přezdilo: v pivováru atd. (viz první díl), item odtud spilka, kuchyně, sklepy, marštale, mieni až zase k mostu to se všemi svršky a střechami této straně zuostati má a zadní straně tuto sl Vrchoiickénu 3 Loutková, synu n Enrjamjvu, s kterýmžto Ewijanřm (jak se zda) byla smlouvu trhovou o zboží Vodí c k é učinila, ') ale již po tiecb letech Ir ifilj, 9. dubna] koupil Vodici jfrtn ittinAtí ľt-Atit-itt* í* J/VArVU'/r fií T R ŕínn L*»p \mi a) Jan Vratislav, Dozdeji starší řečený, držel vérne se stravou katolickou, při lom byl dobrým hospodár m, tak že z peněz ušetrených tvrz zdejší no e vyzdvihl a statky přikupoval. Tak získal 2 konfiskace statek Obhjovský (r. 1623), p02deji koupil také Knzomin u Pi aby a r. 1É35 °*jrn na námestí Táborském.5] S manželkou svou Reginou Lidmilou z Talmberka, již rok n l/iíy na Vodici 12.5 Q Q kop míŠ. ľŕnovil, ') splndjl tři dcery, z nichž nejstarží, Annu Kateřinu, provdanou zz Vácslava Františka z Malovic, prečkal. Také choť jeho přec! ním zemřela. On sám 2emřel r. 1637, pořídiv (dne K. března v Novém meste Pražském] o svém statku tak, aby se dostala jedna polovice dcerám Barboře Albertina Kapouna-uá a pantič Katerinž Patyxenč, druhá Iřrnto obéma společné s Janem a Ru- Vodici, dum Ceminovský v Pr-Lze a dúm v Táboře, jakožto statky vět Sinou mateřské, jen synové z prvního manželství, ') poněvadž synové z druhého manželství na |éch statcích jen díl olcův a Jana Bernarla dědili. Pomery právní 11 a V udici byly totiž lakrvé: Synnv«< Rurbory z Mi trov ic dědili podľé pof izeni jťjiho 3 díly Vodice a Albrecht čtvrtý díl, ze pak Jan Rernart již nežil, tedy díl jeho na 3 «jta«t ni l»i atři, 3 no»'lnulní a otce Ea.cn&ho (t»óy na C dil& vrtvrtýcli, po smrti Albrechtově" jen na 5 d»lfl) připadnouti mři. Při lakových [íomírech nechtělo se brati ni ve spo eennsti hospodařili; i jednali s Ezfůu Polyxen****, aby sama ty dilv na sebe převedla a statek rodine Kapounovfiké zachovala. Ink křupěny r. \t\{\\ dUy Bohumir.i Františka (jenž byl Iwisú^ein z/ikon.* sv Augustina pode jménem 'Ladislava a seto. Peregrínn) a Ferdi lunda, kterýmž i;e za díly jejich na Vodici a dům v T;íbore 300C fl. rh. doslalo (díl Františkův doslal se klášteru sv Vac-lava 1 Novém raestě Pražském). Co se pak dotyce dvou dilň synu nezletilých, ty koupila Eva toho rok 1 od kommifisain soudem zemským zfi/cných za 12ÚC rl. rb. a zdědila r. 167^ i Třchobuz po Ferdinandovi, kterýž jej byl ujal.1) Sloučivši Vodici, Oblajoiicc a Třchobuz v j e dno, provdala Starožitná nádobí v Českém museu. ilolfem, biatrimi 2 Milovic a syny n. Anny Kateííny 5) Dědici řečení prodavše hned po snili Janově statek Koznmín, splatili z peněz stržených mladé Mal ovce a o ostatek rozdělili se r. 1638 dne H. ledna, při čemž obdržela Barbora tvrz a dvůr Vodici se vsí, dvůr nad Rovným a ves, dvorec selský v Lomné se vsí, řas li Male-Šma, Jetrichovy vsi a IlomamvSIe, Kateřina pak tvrz a statek Obla-jovský. fi) Po Karhoře držel Vodici Albrecht Kapoun se Sz'ojkotoä A na iCnéžmoslí, jenž zdědil k lomu (r [643) polovici Těcbobuze a skrze druhou manželi:u svou Kvu Polyxenu Černinku z Chudenic doslal se také v držení statku Oblajovskébo. Z prvního manželství měl drti : Bohu tntrn, fa na Bernuría, Fra ntiřlta Kryštofa^ Ferdinanda Afaxi/uťfiana, Anežku, Elišku a Zuzanu, z druhého: Karla ŕiumprechta a ZÍtt?r\unÍa, Jan Eernart zemřel ještě před otcem. Pii smrti Albrechtově íf r I CÉ4) uvázali se v Téchohuz, ') DZ. g4, C 2ů, *) DZ. iHn,, D 18 a 138, A 17. V Lomné, Střiteži a Rovném byb' tehda dvory poplužné. K.e statku tomuto přikoupil Vratislav r. 1615 MaleSín a Rovné od Mikuláše Špaňov-skéhoz Lisova (DZ. ]»«>. R n). aj DZ. 142. J 2. Program Táborský r. i«74, str la. '| DZ. 343, F 12. s) DZ 146, A 2. Kateřina Polyxena vdala se ještě toho roku za Jana z Ekrštarfu na Hlavatcich a ŽiTáře. •) TJZ 304. \í Iq — N 1 a 14y, R 25. Viz O nem .síře v Pani. arch. IX. "cjG — /97- se po dtuhé za jfircka Viléma z Wraltěrskirchenut jemuž na T£chubí u zi 45.OCC fl. zapsala. Pro tenlo dluh uvázal ne po,*1 její smrti iů88) manžel v Téchobuz, ale ve Vodicí n Oblajovice syn její Äfag: Zikmund, jenž byl knězem v řádu Tovar\šslva Jeiííovaj3) ale pro veliké závady zdělané vyplacovínim dílnv a bezpochyby také Spalným hospodářstvím z kolika stran na statky ty právně nastupováno, AŽ přišlo konečně (r. 7Ĺg2] k odb:'dAní jich, pak roztržení a rozděleni mezi věřitele *] Vodici obdržela manželka Ferdinanda ViUma Litického ar Sonoia* jenž byl c. k. vachtniistirem a velitelem v Erfurtě, ale převzala zároveň j 7.000 fl- dluhfl, jež tuším jiným věřitelům vyplatili povinna byla. Pii taseném stavu nedovedli dědici její, synové Leopcld a VdcslaTf, v cis službách zůstávající, a dcera Johanka _Ku&é*ia, provdaná Smidgrahnřrov"* hospcKlařili; za lou příčinou vyžádal si Ferdinand toho při soudu zemském, Že byl statek len r. 1697 p rudan. Roupi! jej Jaruslaif Šťastný Odkolek z Újezde č (tTT7'5)i ^ to zámek Vodici se dvorem a vsí, dvfír a, ves Rovnou. J ') DZ. 113. K 27. DZ. 314, P 15, P 17, 115, D 24. Pam. arch. IX. 70,7, 7, dědictví svého uvolila se Eva iy, 1665) dcerám svým v klášteře sv Anny 20stávajicim 3000 fl. podílu otcovského i mateřského vyplatili 3> TJZ. 117, E 5—6. ') DZ 32!, A 3. *] DZ B 5. Později i držitelé čtou se v Sommerové topograhí na str. 1 17 Šelmberk Hrad. i. Poloha, popis. ) everovýchoúně od Tábora jest krajinka na všech stranách horami a výšinami lesnatými aneb v role zoranými zavřená. V pozadí jejím jest velebný Blaník, před nímž spatřuje zírající lesnatý vrch se starou "věží hradu Selmberka (neb, jak lid říká, Šemberka). Asi půl hodiny jsouce od Vožice vzdáleny poskytují zříceniny Selmberka nejen patřičné podívané, ale i cesta k nim jest procházkou rozkošnou. Ubíráme se pod městečkem po travných pěšinách pod topolím, pak zvolna stoupáme k hradišti v lese na cestě příjemné, kdež ondy velice lidská úprava, nyní toliko příroda hospodařila. Vyšedše na vrch spatříme před sebou pěkný jednopatrový dům, v němž jest lesní úřad panství Vožického, a za ním vyniká nad vysokými smrky neporušená a přepevná věž Šelmberská, k níž se klíče v dotčeném úřadě chovají. Mezi tímto domem a věží jest sad, na němž před časy stavení hospodářská ke hradu patřící stávala; městiště toto jest takové, že se plaňkami a ploty ohraditi mohlo, tudíž se mohl na této nejslabší straně hradu nepřítel nějakou dobu zdržovati. Stojíce na tomto místě před hradem samým patříme na ssutiny jeho roztrhané, na hromady zříceného rumu, na nichž zelená se tráva a bují rostliny, vidíme též plaňky, které oboru zavírají. Neb od drahných let stojí Šelmberk v oboře zvířecí. Oddělen byl hrad od tohoto městiště příkopem, kterýž jen u věže lze stopovati, neb jinde byl pro snazší příjezd zasypán. Založen byl hrad asi do trojhranu a pokud sama příroda se o to nepostarala, náležitě zpevněn a ztvrzen. V rohu severním byly skály kolmé jako stěna, tak že nebylo možná hrad ') Starší popisy maji Heber III 127., a Mikovec v Star. I. 89. Para. arch. IV. b. 70. Hrady a rámky České IV 32 220 ŠELMBERK. HRAD. z této strany ztéci; i jinde jest svah hradiště příkrý, a kde byl volnější, postaven}' vysoké hradby. Tyto ovšem byly již v 16. věku chatrné a proto podepírány pilíři, avšak později provalily se přece na kolika místech a jen pilířové stojí neporušeni. Vlaslni neb horní hrad zaujímal bradlo čili úzký skal natý hřeben, a delni hrad zabíral pod ním východně volný svah. Prvotní brána hned po založení hradu byla zajisté pod samou věži na jižní straně hradu, ale zbytky její se již nespatřují. V šestnáctém století totiž jižní strana dolního hradu docela přeměněna a přistaveno tu k hradbám nové sta veni, v němž páni obývali. Nejdolejší jeho oddělení má zejména ráz nový, na spodní staré zdi postaveny zdi nové, a / 'ysvltleni plánu • i Plán Selmberka. I.esní úřad; 1. dvořiště; 3 vchod dn obory; 4 bývalý přikop; 5. nové staveni v dolním hradí s trnjim oddělením; 6- Studní; 7 m«nši sklep (mliřnik); 8. vetší sklep ipivnice?); g. velká věž; 10. zbytky starého paláce; 11 násep za hradem, jehnifln účel již nelze iihndnmjti. světnice hořejší byly na zdech břevnovím vykládány, jak znám ky svědci. Nacházejí se tu v jižní zdi dvě velkáokna nad sebou. Na konci tohoto od dělení byl vjezd neb brána v 16. věku udělaná. Do druhého prostředního oddělení vcházelo se z průjezdu téže brány starodávnými dveřmi, obroubenými veníři, z nichž zbyl ješté patník. Odděleni toto mělo krčmě přízemi ještě dvě poschodí, v nichž znáti jest staré dynchování. Okna byla velká a proto se tu zdi propadly. Zprv-ního poschodí oddě- lení druhého přišlo se do přízemí oddělení prvního, neb v těch místech jest svah od horního hradu příkřejší, než jest v odděleni prvním. Jakého způsobu bylo oddělení nejvrchnější, ani nelze poznati; ve výšce, kde by přízemí její končilo, jest povrch skaliska, na němž stojí veliká věž. Na dvoře dolního hradu viděti jest kromě nepatrných zbytků hradeb ještě nepatrný kousek studně, kdež se posud říká u staré studné, a dvoje sklepy. Přední z. nich jest malý sklep na Úpatí horního hradu s krátkou zděnou šíji a sklípkem ve skále vytesaným; bezpochyby to je starý mlíčnik. Druhý sklep je na severní straně u rohu hradby a býval snad pivnicí. Na horní hrad přicházelo se z tohoto dvora bezpochyby podobným způsobem, jako jsme v lil díle na str. 3.—4. vypisovali, neb jiné možnosti se na chatrných zbytcích zdí a příkrém svahu horního hradu nespatřuje. Nejznamenitějši částí hradu, doposud neporušenou, jest velká věi, kteráž jest založena do kruhu a nejstarší částí celého hradu. Prvotné byla hlavní jfeho část:, později, když byl lépe vystaven, hlídkou a posledním útočištěm páně, chtěl-li hrdlo své za drahou cenu prodati. Zvýši jest 26 m., obvodu má 32 m. a hrubosť zdi jest velmi zajímavá již dotčená branka. nad základy 35 m. Vchod k ní býval ve znamenité výšce, jak svědčí posud branka tesaným kamením obložená, i spouštěl se z ní můstek na pavlač, která vycházela z blízkého stavení. Až do počátku našeho století byla věž pustá; tu se slitoval nad touto ctihodnou památkou hrabe Leopold z Khíienburka a upravil ji tak, jak se nyní spatřuje. Tehda zřízeny velikým nákladem schody dřevěné až na vrch věže, světnice na věži, prolomen nynější vchod a vytesány široké kamenné schody až k věži, poněvadž stojí na strmém skalisku. V přízemí věže bylo bezpochyby vězení, neb první podlaha jest nade dnem ve znamenité výšce (asi tolik, co by pří zemi a první poschodí obnášelo), a také do této místnosti světlo nepřicházelo. Tam, kde byla první podlaha, sužuje se o něco hrubosť zdi, a tak je také u násle- ,J r5 l^irlř^ v2JVf| — —-«|-~I J—-"J ■•■ .'. "V, počitá-li se za šestou pokryti na vrchu věže. Nad první podlahou jest nyní otvor v nově polomený, který spodek věže osvětluje. Pod samou druhou podlahou Jak již řečeno,, byla z venči veníři ve slohu gotickém obložena Řez :('r. Šelmlirrskou. I : 4J*. Pôdorys vchodu u Šelm- berskfí vžáe: I Branka; 2.—2. dvoje závory nad sebou; 3. chodba; 4 schody na podlahu; 5.—5. závory na vnitrni stranu. a měla dva krátké krákorce kamenné, aby můstek pevně ležel. Vedle ní jsou střílny, aby se přístup ŠELMBFRK HRAD. 22 1 k ni bránil. Když i mastek zapadl, zavřena přece brána ještě dveřmi, a za ně zastrčeny dvoje závory nad sebou, jak se toho všeho posud zřetelné známky spatřuji. Od branky až do vnitřku věže jest průchod, jehožto vnitřní konec též dveřmi a jedněmi závorami se zavíral. Z průchodu v levo vedou ve hrubosti zdi kamenné schody až nad bývalou druhou podlahu, ale může se též uvnitř jiti po schodech dřevěných (nových). Východ od dotčených kamenných schodů, vedoucí nad druhou podlahu, mohl se též dveřmi a závorami zavírati. Nad druhou podlahou asi ve výšce 2 m. jest střílna a pod samou třetí podlahou nachází se ve hrubosti zdi výklenek, jako mívají často na venkově k uschování domácích potřeb. .Nad třetí podlahou jest ;ase podobný výklenek a dvě okna, jedno úzké staré a jedno širší nové; také se jde nad touto podlahou zase ve hrubosti věže, ale po schodech dřevěných v nové udělaných. Na páté podlaze, k níž jest všech sctiodův 98, jest v nové upravená, okrouhlá světnice, do kteréž světlo 8 okny v nově prolomenými vniká. Před lety tu býval nábytek, totiž stůl a několik malých pohovek; na ten čas tu ještě jsou, ale ve stavu chatrném ; také na oknech se povětřím veliká škoda stala. Druhými schody o 13 stupních vstupuje se na vrch věže, kterýž jest střechou pokryt a 16 velikými, teprve v novější době postavenými stínkami korunován. Spatřuje se odtud pěkné okolí Vožické s lesy a mnohými osadami. Severně od věže, skorém vedle samé, býval starý palác pánův Selmberských, z něhož jen néco zdí zbylo Veliká rásť zdi spadla a všude se udělalo množství rumu a kameni; tím také zasypán sklep pod palácem, tak že z něho jen veliký otvor a prohlubeň zůstaly. 2. Dějiny. rad Selmberk [vlastně německy Schellenberg- řečený) jmenován býval již v iď. století zkráceným slovem Šemberk, jež se posud v užíváni lidu udrželo. Zakladateli jeho byli slavní v domácí historií páni, kteříž svinskou hlavu na štítě svém nosíce, podlé sídel různých z Valdeka, Hazemburka, Rožmitála, Selmberka a j. se ^ psávali. Kdy a jak rod tento, jenž žil v prostředních Čechách, do této krajiny zavítal, odkudž se až do krajin odlehlých na Moravě rozplodil, není již známo; nesnadno sice jest nalézti, v kterém asi čase hrad náš založili, že však prameny o něm a rodu jeho panském před 14. stoletím mlčí, ') lze odtud pokládati za pravé, že založen byl kdysi na počátku téhož století. Rovněž nelze již vyftetřiti, kdy a jak se pánové ze Selmberka od ostatních větvi rodu Buzicův odloučili a se kterou z dotčených větví v nejbližšim příbuzenství byli. Zdá se, že pocházeli od pánů z Valdeka, kteří se záhy z Podbrdska. do Vltavská přestěhovali a příjmí Medek si oblíbili. Ve starém mšálu Načerackém připomínají se nčktsří předkové rodu Šelmberského, totiž Přibyslav, pani Vratká, Přibík, kterýž kůr v kostele s bratřimi svými postavil, když se psalo léta páně 1278 (?), paní Svata, Čeněk, Vítek, Maršík.2} K tomu i to dodávíme, že snad panství Selmberské, nežli je Buzici k držení svému ujali, Vítkovcům náleželo; o blízkém Načeraci, jenž potom také Buzicúm patřil, se to aspoň s jistotou ví. První, jenž jméno našeho hradu nosil, byl Přibyslav ze Křimína, jinak ze Selmberka řečený, jenž někdy před r. 1318 horu Pavlov Vilémovi z Vožice prodal;0) Křimín, po němž se on jmenoval, nenachází se v seznamech českých osad, leda by se tu myslilo na ves Skŕimany v okol! Skvoreckém. Vime o něm, že měl r. 1341 syna též Pribika řečeného, již zrostlého, a že tudíž byl tehda již v letech pokročil, ačkoliv i potom ještě se připomíná, tiba, otec i syn, svedčili r. 1341, když Dríislav neb Drslav ze Selmberka od probošta Pertolta z Lipého přijímal k manství dil města Sušice s polovici hradu Frymburka. *) Drslav tento byl bratrem Pribika (tuším mladšího), a oba jsouce v držení hradu Tempelšteina, vypůjčili si od faráře Jamolického 5 hřiven moravských, z nichž mu (r. 1352, 1. května) půl hřivny úročití připověděli.5) Drslav zůstal potom stále na Moravě; r. 1358 připomíná se mezi úředníky čoudy Olomoucké a r. 1368 se sestrou svou Ofkou prodal jisté dědiny.6) Vedié técho žil ještě Janek ze Selmberka; roku nap spečetil listinu týkající se kostela Ratajského. ~) Jiný Jan neb Ješek z Kraví Hory držel roku 1368—1387 hrad Kraví Horu jihovýchodně od ') Baltrin sici k roku 12?2 Alberta ze Selmberka komorníka uvád1', ale sám dokládá „existimu hune ATbertnm fuisse stirpe Sepcrgium," coí se také s pravdou srovnává a nejedním listem dnlnSití lze. *) Ve staré matrice universitní v Praze připomíná se r 137$ Oldřich z Lestin (z I.esan'. jinak ze Selmberka; týž Oldřich řečeny Medek ze Selmberka byl r. IJ85 rektorem fakulty právnické. ') "lah vetnst. n. JqJ (oprav Crzirryna). K r 12íto uvodi se Přibyslav ze Žebráka Hucic (Hammerschmied H 9, P 60). '] Chytil, Codex dipl. VIT 337 5) rj'p'omaiáŕ rrusejci. r'| Dsky Olomoncké, *tT. 40i, ,n53- Drslav pTÍp 32* 222 SEI.MRERIK HRAD. Náměšti nad Senohrady ležící, a po něm se i nékteíí z pozdějších Šelmberkův z Kraví Hory psávali.1) Pribíka staršího (r. 1314—1341), syna Přibíka, poznali jsme již nahoře; týž se jen jednou jeété v Čechách vyskytuje, maje r. 1359, ig. listopadu pátý hlas podací kostelního v Načeraci,8} ale již téhož reku nacházíme jej v držení polovice města Prostějova, vedle Ondřeje ze Seímberka, jenž měl druhou polovici.3] Ondřejovým bratrem se nazývá Čeněk ze Seímberka, jenž nás zase vede do Čech. Týž prodal r. 1371 tu neděli před sv. Františkem Jindřichovi a Vácslavovi z Radostovic jeden lán poplatní ve vsi Pravětidch za 13% kopy, při čemž nejen on, nýbrž i bratr jeho Vitek z Bělce, nazývající se po vesnici pod hradem ležící, pečeti své s hlavami sviními k listu na prodej vydanému přivěsili. 4) Z této jediné zprávy souditi můžeme, že byl Čeněk v držení hradu Seímberka a bratr jeho v držení Bělce, a že oba byli také syny Přibíka roku 1314. připomenutého. Vedle Přibyslava vyskytují se roku 1359 dne 19. listopadu jako patronové jedné fary v Načeraci bratří: Znak Šelmberslíý na kostele Načeracke'm. Heřman, Mareš, Beneš a Vítek ze Seímberka; o Heřmanovi a Benešovi pozdější památky mlčí, *) ale ostatních obou častěji se dotýkají. Bratří ti založili totiž r. 1365, tg. června při kostele svém Xa-čerackém kapli Všech Svatých, která podnes stojí a na severní strariě znak pánů ze Seímberka zazděný ukazuje. Na vydržováni kaplana zapsali některé platy v Načeraci, Linci a Březině.6) Jiný oltář svatých Vácslava a Vojtěcha při temže kostele založil Mareš r. 1375, 20. června, a nadal jej platy svými ve vsi Bělči.T) K tomu oltáři podával r. 138a, 7. dubna kněze Jindřicha Seímberka (tuším příbuzného), jenž tu byl až do smrti své a roku 1405 zemřel.8) Mareš podílu na hradě neměl a bydlel od r. 1375 na dvoře Podolí pod Načeracem. Jeho snad syn byl onen Vítek z Podole, jinak ze Seímberka, jenž r. 1390 dne 25. června ke kaplí Všech Svatých a r. 1335, 27. února ke kostelu farnímu v Načeraci kněze podával,9) ač ne-ní-li to bratr Maršův svrchu řečený. V držení Podole a podací v Načeraci následoval potom Jindřich Selmberk z Kraví Hory, jenž již Béleč nemaje, plat níže psaného oltáře sv. Vácslava z téže vsi na Pravěttce převedl roku 1406;'*) týž se připomíná r. 1405 jako patron ol tárů sv. Vácslava a Vojtěcha a Všech Svatých a r. 1407—1408 oltáře sv. Jana a Pavla. Bratr jeho Přibík Sip ze Seímberka (roku 1387, "f 1420) držel některé statky na Moravě, též časť Načerace, jsa ženat dvakráte: se Zdín kou z Odlochovic (r. 1300 až do r. 1406) a Eliškou (r. 1409 až do r. 1420).") Tolik o větvi Sel m- VCŽ na Selmbcrcc. Načeracké pánů ze berka. Co se hradu našeho dotyce, držel jej r. 1371, jak svrchu pověděno, Čeněk, po němž snad Ondřej ze Seímberka, bratr jeho, následoval; týž prodal roku 1380 dne 12. ledna desátky své, jež měl na 4 dvoíích kmecích v Načeraci, a porostlinu (ru-betum) řečenou Roháčov Michalovi, faráři v Načeraci. '*) Potom zmizí jeho jméno a po r. 1408 i jméno pánů ze Seímberka ze zdejší kraji ny;,3) vynikli jinde jakožto držitelé zboží a platnými službami nejednou vlasti své se obětovali až do svého vymření ke konci 16. století. Ještě v tu dobu, když seděla jedna větev na Podolí, držel Ŕelmberk pán jiného rodu, Aleš z Ryzemburka, snad proto, že se sem přiženil, pojav nějakou slečnu Šelmberskou; neb on pocházel ze vzdáleného kraje Hradeckého. S chotí svou Eliškou :. 1307, i^,. liti novy c.ltií v kostele Jsnov&kte ^' . .um 1 ( a r v . její ;.,.!.,! platem 6 kop v Staniměřicich, dvorem (k obydli kaplanovu) s rolemi a 2 lány lesa blíže vsi. Za to byl kaplan u téhož oltáře ustanovený povinen 4 mše a zejména jednu z nich na hradě Šelmberce sloužiti, kdykoliv by o to byl požádán.14) ') Tedy nikoliv proto, že by se snad Selmberk sám byl Krav! Horou nazýval. *) Lib. conf. I. B g- '| Dsky Olomoucké 624, 627, 634. ') Archiv Třeboňský. 5) Jeden Heřman koupil r, IJ9Q dědictví v Jakubovi (DZ. Brn.). ") Borový, Libí. erect. I 51, conf. I. G 5. ') Tamíe 104, conf. III. C li. '( Lib. conf. III. D 20, VI F 18. ") Ibidem V. A 7, M 3 Lib. erect. VTt. f. 65 (lib erect. VII. f. 137). "| Lib. conf. VI F 16, 18, G (, P 3, Q 2. Stov. Naferac. ■■) Acta Jud. 1380—138+ C 1. \ Srovnej jen jeSté libr. erect. VII. M K. "j lib. erect. VI. f. 59. Potvrzeno r. 1308, I. března. SELMRERK HRAD. 223 Z listu na to vydaného také vidáti lze, že na hradě Šelmberce přebýval; k oltáři tomuto podával r. 1407, g. února rového kněze,1) r. 1408 prodal témuž oltářniku 45 grošů platu ve Staniměřicích, a r. [409, 16. srpna oltáři dotčenému jiný plat ve Staniměřiclch a Chotéboři, odkázaný neb. Janem oltářnlkem, vtělil a potvrdil.3) Nacházíme jej posledně r. 1419 jako pána na panství zdejším, an tehda (25. února) k oltáři sv. Kříže v Janově nového katolického kněze podával.3) O osudech hradu ívelmberka za válek husitských mlčí naše prameny; neníť podobno, že by tento hrad docela hyl iiAr>l v.t/ íknrlř a vipTni] i'itnku, koW.tn v nknlí sváděny časté a tuhé boje. ale držitelé hradu, kteříž asi ke katolíkům stáli, udrželi se tvrdosti zdí hradebních s později tu vládli páni, kteří se při znávali ke strane pod obojí. Ve vál kách těch nabyl panství Šelmber ského Albem 2 Ti-chobuze. Nemaje děti staral se o to, aby se-zboži jehc Těchobuz a Bran-lín dostalo po smrti jeho příbuzným: za tou příčinou přijal roku 1400 dne 17. března na spolek či nedílnost těchto dvou zboží Jichu z Prnsinic i s dětmi a Jaro hněvá Vejháka z Křečovic bez dětí ale Jarohněv brzc po tomto zápise zemřel, a Albera říkával potom, že dáBranlín Stajcům (t. j. Jichovi a jeho příbuzným z rodu Stajického)a Hoři ckému Těchobuz. Dosáhnuv tedy potom ješté hradu blízkého £>elmber-ka spříslušenstvím učinil Mikuláši Vez na Šelmberce cxl východu 2 Hořic r. 1431 dne 18. srpna4) zápis takový, jako by mu byl dlužen 2000 kop, ve kterých mu zapsal dědictví své Těchobuz tvrz s dvorem, vsí a podacím, vsi celé Zhoř Vysokou a Zhoř Mešnou s podacím, ves pustou Zhoř Čéčovou, Šelmberk hrad s dvory poplužnými, ves Běteč, ve Lhotce hlasné, J.hoté Kandelové a Vilicích dvory kmecf, ves Staniměřice, v Janově pul druhého lánu, v Tomících, Jelenci, Chotéboři, v Obrarti-cích dvory kmecí s mlýny, „půžitky a poplatky jakéž-kolivěk jmenovanými. " ") Nový držitel vyvolil si obyt na Selmberce, jenž mu poskytoval více pohodlí než tvrz Těchobuzská a sú-častnil se potom všelikých jednání soukromých. Roku 1439, 2t. září prodal ves svou Čikvasovice s ro- lemi a lesy panu Oldřichovi z Rožemberka k panství Choustnickému, a půl lánu v Staniměřicich jakémusi Milšovi;6) r. 1454 a později měl u soudu dvorského pře strany zboží svého Těchobuzského. Když totiž Jícha i dcera jeho Markéta zemřeli, vyprosil si Soběslav z Miletlnka, znaje zápis Alberův z r. 1400, na králi Ladislavovi odúmrť po dotčené Markétě, a přel se po dvě léta s Mikulášem o Těchobuz a s Jindřichem ze Stajic o Branlín. Již dříve byl Mikuláš pro kostel svůj ve Zhoři purkrecht Batelovský v Těmicích ') Lib cent VI. H 19. ') Lib. erect. VIII i 13, 78 3) Lib. conf. VIL K iy ') AčWiv list byl din r- 1431, nacházel se přece Mikoláš již r I43O, 30. listopadu v drženi Šelmberka, jak svedíi list, v nfmí se nachází jako svědek (rel II. 170). s) Rel- tab I 585, II 248, arch. i U.I. 503 e) Archiv Třeboňský, rel tab. TI. 190. ŠELMBERK HRAD koupil; proto si dal r. 1459 list na to svědčící obnoviti a starý list Buškovi z Těmic vrátil.1) Mikuláš žil ještě okolo r. 1465, vládna na hrade se synem svým Mikulášem mladším. Ještě r. 1473 připomíná se Mikuláš starší, jenž panu Jindřichovi z Rožemberka peníze půjčil.3) V prvních letech panování Vladislavova seděl Mikuláš mladší z Hořic na Pecce, přestěhovav se do kraje Hradeckého. Na počátku 16. století seděl totiž na Šelmberce Předbor z Radefšína, jenž se v seznamu oděnců k vojně Loketských vydaných (r. 1505) jen prostě Předborem ze Šelmberka nazývá.3) Předbor držel Šelmberk s bratřími svými, kteří SC jmény svými neuvodí, ale jeden z nich byl snad V&cslavův syn Zikmund, který do roku 1518 na Smolotelech vládl. S třmi bratřími prodal Předbor „Šemberk zámek s dvorem popi., vsi celé Béleč a Stanimiřice a ve Lhotce a Janové c. t. m. i s příslušenstvím" Albrechtovi Ciplovi s Kravská za 1250 kop gr. č. *) Trh ten se stal před r. 1518; neb tehda se Cipla v listu poslaném radě Kouřimské pánem na Šelmberce píše.6) Přikoupil také r. 1523 zboží Šebiřovské a ješté r. 1541 (vkl. 7. prosince), když dsky zemské shořely, choti své Voršile ze Rtína véno její znovu na vsích Bélči, Elbančicích a Stanimiřicích zapsal.") Po jeho smrti (zemřel r. 1542) *) zdědila panství jeho Šelmberské dcera Kateřina z Kravská; toužíc na to, že po shoření desk zemských neměla zápisu, jenž by jí byl pojistil držení panství toho, dovedla, že mladý syn Předborův, Adam, jí vklad téhož panství r. 1546 na den 11.000 panen obnovil.8) Mimo Šelmberk v tom objemu, jak byl koupen od Předborův, držela též ves Elbančice a dvůr kinecí v Stanimiřicích, které patřily otci jejímu dávno před tím, než Šelmberk koupil; a poněvadž již nikoho nebylo, kdo by jí byl vklad ten obnovil, vložila si je sama ve dsky obnovené r. 1550 ve středu po sv. Florianu.0) Kateřina provdala se za pana Petra Ažrdckého z Dubé, jemuž r. 1547 v úterý po sv. Valentinu zápis takový učinila, aby se po smrti její v dluhu 100 kop ve hrad Šelmberk se všemi vesnicemi uvázal. Zápis tento z neznámých příčin propuštěn jest r. 1553 z desk zemských 10) (snad pro odprodání některého dědictví), ale obnoven jest v temže smyslu ještě téhož roku "), a to jak se zdá, když již Kateřina k smrti pracovala. Petr přečkav ji, také dlouho nežil. Roku 1554, 26. listopadu učinil poslední své pořízeni, kterým učinil poručníky dětí svých a zboží svého Viléma Jankovského z Talmberka, Šebestiána z Leskovce na Rečici, Gabriela Klenovského z Ptení na Vlašimi, Vácslava Hrzáné z Harasova na Jenšteiné, Kunše Vidláka ze Slavkova na Neustupově. Při tom ustanovil, kdyby syn jeho Vilém umříti měl, aby poručníci vydali Karlovi z Dubé, strýci jeho, 1500 kop gr. č. z panství Šelmberskéhc*; kdyby však oba (Vilém i Karel) k letům přišli, aby dostal Karel toliko 750 kop a Eliška Barbora ze Slavkova 200 kop. ,í!) Petr zemřel r- r555> a poručníci pořízením jeho ustanoveni nejen že se toho roku 20. března ve statek Še.mberský uvázali, nýbrž i o splacení dluhů na něm zapsaných všemožně pečovali. Možnosť, již předvídal Petr, že by jeho přirozený dědic Vilém zemříti mohl, uskutečnila se br^o, a dědicem panství stal se Karel Mrácký z Dube', strýc svrchu řečený, jenž byl pod poručenstvím Ondřeje z Nebřehovic na Pyšelích a Apolony Horňatecké z Dubé, ačkoliv o to poručenství Anna Hrzánovi z Dubé, sestra Petrova, stála. Roku 1568 došed Karel let svých oběma z poručenství poděkoval.13) Pozdéji dosáhl zboží Pyšelského, za to však prodal (vkl. r. 15ÍÍ6, 3. března) „zámek Šembergk" s dvorem popi., štěpnicí, zahradou, chmelnicí, pivovárem, mlýnem a cihelnou, vsi líěleč, Lbančice, Bzovou, Staniměřice, v Janově dvůr kmecí, Lhotku dvůr kmecí s dvorem pustým Michalovi Špaňorskému 2 Lisova na Pacové, nejvyššímu písaři kr. Č., za 7500 kop gr. č. 14) Nový držitel měl také zboží Vožické původně jen skrovné, jež on rozšířil nejen Selmberkem přikoupeným, nýbrž i některými jinými vesnicemi, jež se odtud k Šelmberku počítaly, smutně věk svůj skončil. Neboť byv až do roku 1596 nejvyššim písařem, smyslem se pominul, k čemuž bezpochyby nejvíce přispělo hoře nad synem jeho Erychem. Ze synů jeho měl Jáchym Vožici, Jan polovici města Přeštic, Mikuláš panství Pacovské. Jáchym byl muž mysli násilné. Proti předešlým výsadám Vožické nutil k žetí za 2 dni robotu a česání chmele panského, též k chování psů, také jim odňal některé dědiny a ty k oboře panské obrátil. Prouo si obec stěžovala do něho u kanceláře dvorské, než však nález o to do Vožice došel, prodal Jáchym panství Šelmberské a Vožické r. 1603 dne 1. května. Obsahovalo zámek a město Vožici s pivovárem, chmelnicemi, dvorem poplužným, dvorem Novým poplužným, vsi Janov s podacím a Lhotku, s podacím ve Vožici a vesnicemi k témuž záduší příslušejícími, „zámek Šemberk" s dvorem popi, vsi Pojibuky, díl Střfteže a Bradáčova, Radostovice, Kouty hořejší a dolejší, Revničov, Bukovou, krčmu v Křtěňovicich, díl Střiteže, Mutice, díl Zhoře, Oldřichov s podacím, v Nové vsi díl, Noskov a Běleč, vsi celé, ves Lbančice, ') Haprocký, o st. ryt. 24G. DD. 16, f. 126. Srov. i nález k tomu v Arch č. I 183, 431. ') Archiv Třeboiislý, al Archiv č. VE.311. O paní Alžbětě Předborové píše se v rukopise bibl. Praž. (XVI E 19), že měla „velké náboženství k sv. Kateřině," a že se ji na Šelmberce zjevila. ') DZ. 8, B 19. Albrecht svn Jana Ciplv. Rei' 2: J k. s. C 17 s) List papirovv v museum ') DZ. 1, A 2b. ') DZ. 250, M J3- ") dz. 8. B Ig. ") DZ. 250, M 13 ■") DZ mcnSi 227,, L ,,. DZm. 22y, K 1 ,2)'dZ 11, J 7. ''| DZ. 16, J- 14 D/.ra. 129, A 6. M) DZ. 23, C 25 ŽELMBERFv HRAD. 225 Staniměfice a díl Záhoří. Panství to koupil za So.ooo kop miš. Jan Bcrnart l-infkirchner, svobodný pán na Steinprunu a Kynšperku, cis. římského dvorský rada a nejv. generál profiantmistr v království Uherském a arciknížetství Rakouském. Brzo po tom (r. 1604, 12. března) vyšel z kanceláře dvorské nález, jímž vrchnosť Vožická jest požadavků svých odsouzena a měšťané při svých starodávných svobodách zůstaveni. O působení nového pána ve Vožici jest málo známo. Roku 1604, 18. června přikoupil od panství Radenínského vsi Rodný a Bradáčov, ') r. 1605 dal rovnati hranice se zbožím Radvanovským, ar. 1610 daroval obci novou knihu. Tím znamenitější jest působení jeho ve věcech veřejných. Měl totiž nemalé účastenství v povstání evangelických stavů v Čechách a Rakousích. Pro tu věc již r. 1620, 12. září s čelnými povstalci prohlášen jest za úhlavního rebella, jenž hrdlo, čest i statek propadl. Statky jeho v Čechách a jinde hned mu byly pobrány, on sám jest teprve v duhnu příštího roku zajat. Seděl nyní ve vězení na Pražském hradě, a kníže Lichtenštein navrhoval, aby hned popraven byl; nicméně císař nařídil, aby řádně souzen byl. Viněn byl, že byl přítomen vyhození míntodržících, že silně naléhal na propuštěni uvězněných Broumovských a rod Španělský a Rakouský tupil. Po skončeni soudu vynesen nález, aby byl mečem na hrdle trestán a statky jeho pobrány. Ale i tenkráte meškalo se s popravou, poněvadž měl býti ještě útrpně tázán u moravské soudní kotnmisse o dopisování svém se stavy rakouskými a štyrr.kými. Roku 1022, 29. dubna byl ještě s jinými, kterým milosť dána byla, s dostatečnou konvoji na hrad Zbírozský zavezen, kdež paměť jeho zanikla.2) Mladá Vožice se Šelmberkem k rukám komory královské jsou vzaty, a za 54.000 kop miš. puštěny r. 1623, 21. ledna císařskému generálovi, pověstnému hraběti Don Baltazarovi de Marradas et Viqne. Smlouva o to ve dsky vložená zavřena jest teprv r. 1628, 10. ledna.3) Summa trhová se tam jmenuje 73.000 fl. rh., z ni sraženy pak všeliké peníze, které byl Maradas na vydržování lidu vojenského zapůjčil. Baltazar, jenž mčl také od císaře rozsáhlé panství Hlubccké a zápis na kr. město Vodňany, nacházel se ve skutečném držení Vožice již ke konci r. 1621, an tu ustanovil hejtmana Simona Kosteleckého a r. 1622, 2. ledna městskou radu obnovoval. U císaře Ferdinanda II. vyprosil obci Vožické majestát (r 1628, 26. máje) na udělení 3 trhů výročních na dobytek a kupecké zboží, a příštího roku (1629) smlouvou 15. října zavřenou prodal zámky Älladou Voliči a Sclmberk s městečkem Vožici, s domem hostinsk} m a prachovnou při městečku, vsi Janov, Horní Kouty, Dolní Kouty, Lhotu, Remičov, Bukov, Třítež, Zhoř, Voldřichov, Xoskov, Běleč, Vančice, Bzovou, Staniměřice a druhou ves Třítež s dvory Vožickým, Šelmber-ským a Novým, mlýny Vožickým, Selmberským a Záborním, též s podacím Vožickým, Oldřichovským a Janovským Veronice Prehořovské rez. Častolárce z Dlouhé Vsi na Milicích za 65.000 fl. rh. a jí to r. 1636 dne 13. června ve dsky zemské vložil. Manžel Veroničin Jan Sfastný Přehořovský z Kvasejovic býval pod obojí, stal se vsak r. 1627 katolíkem, skoupil v Táboře mnoho skonfiškovaných domů v, prodal však r. 1Ď27 tvrz svou Vřesce. Manželé opravili kostel Vožický a darovali mu roku 1637 nynější křtitelnici řemeslně pracovanou. Téhož roku dne 13. června Veronika svět opustila, a dvě léta potom (r. 1639) v dubnu neb květnu následoval též Jan Šťastný; oba pohřbeni v rodinné hrobce p- Marie Sněžné v Praze, o čemž náhrobek jich tam zachovaný svědčí. Ve svém pořízení roku JĎ39 dne 3. května ve dsky vloženým odkázal Jan v&echen svůj statek synu svému Kryštofu Karlovi, klášteru Marie Sněžné 100 Ů. rh., Lidmile ze Sudet dvoreček v Táboře, Aničce z Bílska dům Lidlovskýr v Táboře a jiným několika osobám po jisté summě peněž. Vedle Mikuláše Špaňovského byl Kryštof Karel nej-znamenitější starých držitelův, jenž o hlaho svých Partie na Šelmberce. ') DZ. 179 B 16 Úřednílipm panství Selmberského by] l«hda Martin Šiekr (Ker svěd li s 1590—1641. f. 50]. 3) Elvert, Bestrafung der bnhm. Rebellion 3) L)Z. 296, H 5 226 selmberk hrad. poddaných pečovd a panství své zdobil a zlepšoval. Vožickým vymohl obnovení majestátu roku 1628 daného, jenž posud z kanceláře dvorské nevyšel, obnovil všechny cechy Vožické a nadal je novými právy (r. 1652—1Í53). Sídlil někdy na zámku svém Vožickém, pro úřady své musil se též zdržovat! v Praze. Roku 1063, 23. června povýšen jest do stavu svobodných pánův, r. 1694, 26. prosince stal se hrabětem; okolo r. 1677 byl radou kr. dvorského a komorního soudu a hejtmanem kraje Bechyňského Ruku iO/y, 18. března posledne tíbnuvuval radu Vožickou, neb následujícího roku 1078, 7. Července drzev panství 11 let, prodal panství Vožické *) a tvrze Měšice a Šebířov Ferdinandovi říš. hraběti z Khiienbnrka, cis. komoří a kanovníkovi Solnohradskému a Pasovskému, za 180.000 n. rh. a 500 dukátů klíčného. Zemřel brzy po r, 1694. Nový míjetník brzo po tom se stal biskupem Labašským a po r. 1710 arcibiskupem Pražským, v kteroužto důsto;nos£ pro mor v Praze zuřicí teprv r. 1714 slavné uveden byl. Byl veliký dobrodinec chudých a Pražskému kostelu skvostné dary daroval. K Vožici přikoupil r. 1681, 7. února od Jana ktorie Běšínové z Lub Šebestián a hraběte z Póttingu panství Mi ličinské, pak r. 16B6 dne 1. června od Jana Maximiliana z Talm berka Záhoří německé a Vlčkovice, kte réž poslední zboží však nedlouho podržel. Podobně koupí dosáhl roku 1691 dle 1. srpna od Marie Sa biny Sweertsowé z Reissu, rozené le Šporku, tvrze Térni cké s příslušenstvím a nad to r. 1699 dne 22. června přikoupil k rozsáhlému již panství ves Tretužel od Eleonory Rcnátj Talmberské de Lasa-ga. I sousední statek Kamberský s vesnicemi koupil r. 1700, 2. ledna od Marie le Švendy rozené Fuj-gcrové z Kirchen-berka, a r. 1715 dne 29. září od Marie Vi- Fartie na Řelmberce. tvrz a dvůr Vitano-vice se zbožím a konečně roku 1717 dne 18. srpna z pozůsta losti po n. Jindřichu Viktorinovi Janovském z Janovic vsi Střítež, Lomnice a Domamyšl, čímž panství Vožické novějšího svého objemu dosáhlo. K poddaným svým byl laskav a obci jakož i cechům nové výsady udělil. Zemřel roku 1731 dne 7. srpna. V kšaftu svém d. v Praze roku 1720 dne 4. dubna s povolením císaře Leopolda (d. r. 1683, 2S. října) zřídil z Vozíce a statkúv připojených fideikommiss, jenž posud v držení rodiny Khuenburské trvá.") Hrad Šelm-berk byl neporušený na počátku 17. sto- letí, a též tak tak opravován; také se na něm ještě roku 1629 bydleti mohlo. Ale nedlouho potom byl opuštěn, a tu se staré jeho zdi již podpírané a cvikované v krátkém čase sesuly a jen skalopevná věž všem nepohodám dovedla vzdorovati. ') Panství obsahovalo zámek a městečko Vožici, vsi Janov, Pojbuky, Radostovice, Hor a Dol. K.outy, Lhotu, Remicov, Bukov Noskov, Eíleř, Lhančice Bzovoii, Stanimřfire, Eradačov, Rcdný, Kftřiiovice, obojí Stříleli, Zhoř, Oldřichov, Mulice, Nasavrky. ">) JeStÉ za írribisknpa Ferdinanda ujal panství hratrovec jeho Maximilian Josef, jerji r. 1728 Vožickým výsady potvrdil. Tíriel takí Cirafenau a Oige a by] ds. lajnou radou a komořím. Umřel ještě1 2a živobytí strýce svéfjo, prořež připadlo panství syriu jeho pod porurnictvim Anny hraběnky Černínové z Chudenic postavenému ještž nezletilému rrantiSkovi Josefovi, který dosáhna let to panství až dn svá smrti r. I7QJ držel. Mirno to patřily mi rja Morave* panství Tovačovské a Strílecké a v Solnohradsku statek Grafenau. Léta 1734 byl tajným radou, lovčim a dědičným číšníkem v Solnohradeku. Téhož r. 28. května na zámku zdejším obci výsady potvrdil a i jinak o hlaho poddaných svých se staral. Pn jeho smrti pfcSlo panství na nejstarSiho syna Leopoldo, štolmistTa Solnohradského Tento pán, jenž zříceniny hradu Šelmberka poněkud zkázy uchoval, zemřel r rfii2 v Teplici, odkudž třlo jeho do Yožjce k pohřbu přivezeno Panství po nřm zdEdil nejstarSI syn Karel, pán šlechetný, jenž mnohou krásncu památku své mysli nábožné ve Vožici zostavil Zemřel 21. června 1632, jsa (ji let stár, a pochován v kapli na Hrade*, již bjl nřkdy zvláštní pozornosť vťnoval. Po ním se uvázal v panství strýc jeho Karel hrabě a Khúenburka. ŠELMBERK HRAD. 2Z7 3. Paberky. d věků libovali si svobodni lidé v myslivosti, bráníce ji lidem nesvobodným či robotným. Poněvadž měl každý právo honiti, štváti a léceti jen na svých pozemcích, přicházelo velmi často k soudům, Přední toho příčina byla, že horliví lovci pronásledovali zvěř postřelenou za hranici, aneb že někteří bud neznajíce hranic anebo zlou vůli majíce, na cizích pozemcích tenata léceli anebo psy zapouštěli. Ten a takový byl povinen dáti pánu těch pozemků 10 kop pokuty; ale drive nežli pán pokutu obdržel, musil se ji dosouditi. Proto všecka jednáni o pokuty se velice protahovala a nejeden zemřel, nežli se pokuty domohl. Z následujícího přikladu lze věc tuto dobře poznati. Na Matěje Kozu, dědinníka nebo li držitele svobodného sedlského dvorce ve Lhýšově, jednoho času proneseno, že po gruntech Albrechta Cíply 7. Krav&ka Šebiřovských tenata lécel a honil. Albrnrht žádal proto na něm pokutu zřízením zemským vyměřenou, totiž 50 kop (pokuta 10 kop platila jen pro urozené lidi), a nemoha ji dostatí, pohnal Kozu k soudu. Avšak když přišlo k pře líčení, oznámil poručník Kozův, že jej na ten čas Jošt z Rožemberka ve vězeni svém na Krumlově drží. Byloť se totiž vyjevilo na Kozu, že se dopustil loupeže a vraždy, a proto jej pan Jošt (tuším jako služebníka svého) v kázeň svou vzal. Když Koza z vězení vyšel, žádal Jošt Ciply, aby o tu pokutu na pánu přestal, že mu od Kozy spravedlivě učiní. Položen mu rok na Krumlově; Opia tam jel a dosti peněz utratil, ale věc ta nešla k žádným koncům. Podruhé byl držán na Krumlově několik dní bez vyslyšení, pak mu zase odkládali jiný rok do Milčína. Nejednou doprosoval se Albrecht pána, aby mu konec činil, jak svědčí list níže položený, z něhož i to lze seznali, že by] Albrecht velice pečliv o hospodářství ovocné na svých pozemcích. Uroz. p. p. Joftovi z Rožmberka a na Krumlově oc. Urozený gc. VMt. ráčite psáti mně o troje rouby, abych VMti. poslal; i neráčíte psáti, jaké ráčíte míti. Já jsa té mysli V. Mti. službu rád učiniti, V. Jiti. čtverých jablek a dvojích hrušek, kteréž iidji^pai ULdiii isusiLd-jLi. itliujďli v y lAiiJG: pu&iičliij suduje a v. .ml*, lu anňsl<ý. Hrady a zÄmky České IV. 33 228 ŠELMBERK HRAD. Petr Mráčský z Dubé pocházeje ze starodávného rodu panského, velíce si proto na své urozenosti zakládal. Proto se i rozhněval velice, když promluvil k němu (r. 1544) Vita starší ze Rzavého slova: „Pravím, že jsem podlé svého všudy lepší (t. j. lepšího zrození) nežli jsi." Když měla ta věc přijíti k soudu, podstoupil Vita smlouvu o to, vymlouvaje se, že se nepamatuje, aby byl ta slova řekl, a Petr se spokojil obvyklým tehda opatřením na poctivosti, t. j. prohlášením, že jej má druhá strana za pána ctného, který od dobrých a ctných předků pochází.') Jinou při měl Petr s Janem Vejhákem z Koutův. Bylit oba r. 1547 v městečku „Vůticích" v hospodě u „tlusté Důry," a když se nepohodli o něco, tu Vejhák stoje ve dveřích a zbraně dubyv, Petra k bitvě pobízel, potom naň bil a kdyby byl Říha, pacholek Petrův, židlí stolici nezamítal, byl by ho snad Vejhák zavraždil. *) Jaké prokázal Petr dobrodiní Milčínským, ukazuje list tuto položený: Uraz. p. p. Vilímovi z Roímberkn a na Krumlově J AI. pánu a při/ili mému miléniu. Službu oc. Vod VMti. psaní dnes mí jest dodáno v kterémž mě žádati ráčíte za pomoc poddaným VMti. abych učinil Miličinským jakožto pohořelým, kdež se toho dokládati ráčíte v psaní svým, poněvadž bych nejbllže od nich lesy měl. Příhoda kteráž jest se stala Miličinským poddaným V. Mti. toho jim z srdce nepřeji, jako svým milým sousedům, ale jakž koli o tý příhodě z božího dopuštěni prví, než jesti toto psaní od VMti. mně přišlo, v čemžkoli a kdy jsou se ke mně utekli Miličínšti, rád jsem učinil pro ně jako pro pohořelý, v čemž a vočkoli což mně možnýho bylo, užitku v tom svého žádného nehledaje ani záplaty a i stavení hotové, kdež by sobě mohli na gruntech mých voptati. některá jim sem povolení dal, aby poddaní moji jim dopřáli a nad to na žádost psaní VMti. chci pro Miličinský poddaný V. Mti. podii možnosti svý všecko rád učinití. Dán na Neustupové v outerý před sv. Hartolomějem 1. 1552 (23. Aug\). Petr Mrácký z Dubé a na Scluihcrce. ') DZm. 41, T Io. >j ReR k. í obesí. 153«, S 5—7. Starožitné nádobí v Českém museu. Vozíce Hrad a Tvrz. ěsto Mladá Vožice rozkládá se na svahu výšiny, tak že z jižní strany není je viděti, až se k nému přijede. Za to jest dobře viděti skalnatou homoli, která se nad městem vypíná a na svém vrchu kapli nese. Říká se jí nyní Hrad, poněvadž na vrchu tvrdý a pevný hrad stával. Z něho sice nic nezbylo, nicméně přece lze viděti, jak zpevněn býval, a cestu nahoru vážiti vždy se vyplatí, poněvadž jest s vrchu pěkný rozhled. Jak jest nyní kopec upraven, to pochází s počátku našeho století, když hrabč Karel z Khúenburka přírody milovný panství své okrašloval. Starou cestou, jako se na hrad jezdívalo, posud se jde od posledních domkův městečka a zvolna se sstupuje na jižním svahu hory až k nevelikému rovnému místu, na němž stoji kříže, poněvadž se tu křížová cesta nahoru vedoucí končí. Zde jest svah hory příkrý a skalnatý. Od tohoto místa, jak se zdá uměle urovnaného, vedla na vrch hory stará cesta, ale jest již od 200 let zasypaná tak, že jer něco málo znáti, že se odtud zatáčeti mohla. Mohla totiž jiti na severním svahu hory a odtud se zatočiti tak, jak ukazuje nyní upravená druhá cesta, která se končí u skaliska na západním konci skalnatého hřebene, na němž hrad stával. Dosti vysoko nad tímto skaliskem stojí kaple. Matky boii, ku kteréž se vstupuje po 32 kamenných stupních. Kapli tuto, skládající se z rotundy s klenutou kupoli a lodi čtverhranné, dal postaviti r. 164.5 Kryštof Karel Přehořovský z Kvasejovic, a to jak se zdá nejen na mlsté bývalého horního hradu, nýbrž i z části z kameni, které tu bylo po ruce. Proto se také na hoře této marně po zbytcích hradu pátrá. V 16. věku založili držitelé panství pod hradištěm tvrz, která jen jedno století přečkala. Neb r. 173.5 Založen na jejím místě nynější zámek, veliké to a čtverhranné stavení beze všech architektonických ozdob, ale jako všechna ta. a taková stavení s mnohými světnicemi. Na zapadni jeho straně k dolní ulici, která se tu ustavičné skláni, jsou vysoké tarasy na způsob nějakých bašt stavěné, ale nejsou také Starého původu. Podlé leiopisův báječných založena jest Vožice v dobách prastarých. ') Nelze ovšem pochybovati, že jest Vožice osada prastará, ale kdy a jak povstala, nerozlušti se snad nikdy. Okolí Vožice počkávalo se ode dávna ke kraji Chýnovskému, a od těch dob, kdež zadarován biskupům Chýnov (1250) a dostalo se Ústí v dědičné držení Vltkovcův, byl purkrabě královský na hradě Vožickém sídlící předním úředníkem v tom kraji. S hradem povstala i Osada pod ním, vysazena jsouc za městečko mající již ve 14. věku dva kostely. Zboží bylo ode dávna královské, ale ovšem zastavováno aneb dáváno rozmanitým pánům jménem manství. Takovým pánem byl i Vilém z Voidce. Týž měl r. 1318 mnohé pře se svými sousedy, poněvadž mu činili nemalé škody. Jaroslav z Kouta vylovil mu rybník a pobral mu v Janově koně a rozličné V ínicialcc téiojsuu znakv pp z Patová. .Landštema. Rnrnva, Ccstic a I.ľpv. ') Pomůckou: Minulost místa M). Vožice od Aup. Sedláčka, Vc faroí pamřtni knize Vožické udáno jest, žc postaven hrad Voličky 1 89S od km'že'e Spytibněva, aby v nem uschováno bylo střibro, kteréhož nedaleko odtud dobývali. Rozumí se samo sebou, že jest tD bajka. Hrady a zámky České IV 34 230 VUZICE HRAD A TVRZ. domácí svršky, jiní mu jinak škodili, a Zdeslav z Blaníce zajal mu dobytek, pročež pohnán od Viléma a Velislava z Vo&ice do soudu zemského. Od Pfibyslava ze Selmberka koupil Vilém ves Pavlovou horu. Císař Karel IV držel Vožici ke své ruce a jednou (r. 1352, 8. září) také dvorem byl na zdejším hradě. ') Určil sice v zákonníku svém, řečeném Majestát Karlův, že může býti „Božice" s jinými hrady zastavována, nicméně zůstávala Vožice za panování jeho v přímém držení koruny, a císař vykonával sám v 1. 1355—1369 práva vrchnostenská na panství Vožickém. Jen krátký čas (r. 1367) držel panství, jak se zdá, Litolt z Landšteina. 2) Podací u sv. Martina a kapli sv. Mikuláše daroval císař kapitule Vyšehradské. V pamětech r. 1358—1377 setkáváme se s Mikulášem z Votice (vlastně z Pacova řečeným), jenž držel s manželkou svou Eliškou také statky na Moravě. Syn jich Mikuláš z Vožice připomíná se v 1. 1377—138í.3) Páni tito byli bezpochyby jeden Čas purkrabími a jiný čas držiteli panství Vožického, které tehda bylo manstvím královským.4) Vožičtí přijali od nich na znak svůj kromě lva královského též štít pánův Pacovských: zlatý lomený pruh na štítě červeném.5) Nástupce Mikulášův Pu/kart Strnad z Janovic, od r. 1390—1395 nejvyšší sudí dvorský, od r. 1395 nejvyšši purkrabě Pražský, r 1390 a 139Ď podával kněze ke kostelu Janovskému. Dosáhnuv vysokých důstojností smutné skonal- S jinými královskými radami, Štěpánem z Opočna a nejvyšším mistrem převorství sv. Jana, Markoltem z Vrutic zpronevěřil se králi Vácslavovi a proto zavražděn jest r. 1397, 11. června na hradě Karlšteině. Statky jeho, pokud jich neměl nedílně s bratřími, v plen vzaty; ty, které ležely ve Slezsku, obdržel kníže Opavský, a Vožice připadla opět ke komoře královské náhradou za škodu n. Purkartem způsobenou. Správu hradu zastával v ty časy Jan Pučíce, který dostav r. 1381 odúmrtí jistá ve Vratiškovících a Bukově, prodal je Ondřejovi ze Stfíteže. Roku 1392 se připomíná Markvart purkrabě Vožický, po němž zde byl purkrabí jakýsi Erazim. Protekcí pána svého Purkarta, jako nejv. sudí dvorského, dostal odúmrtí r. 1394 v Rikové, 1395 v Mostku a 1396 v Horách a Jivi. Král Vácslav zavadil Vožici nedlouho po smrti Purkartově Zikmundu Hulerovi z Orlíka, který již r. 1398, 23. října ke kostelu Vožickému nového faráře podával.8) Pro škody, jež učinil někdy Purkart na zboží Vožickém, soudil se král Vácslav roku 1399 s Jiříkem, proboštem kostela Pražského, synem Purkartovým.') Huler měl mimo Vožici ještě jiná větší a výnosnější panství, pro něž snad málo kdy do Vožice přišel, an jej úřad podkomořský také na jiných místech zaměstnával. Úřad ten ho zavedl k nepoctivosti a podvodu, a pro tento zemřel r. 1405 rukou katovou. Po něm držel Vožici (ale již r. 1403) Onei „z Vožice," jenž téhož roku 28. června podával nového faráře ke kostelu Janovskému. Nebyl to však nikdo jiný, než Zikmundův bratr Ondřej, jenž byl po něm všechny statky zdědil, jak také nasvědčuje íitarý půhon desk dvorských Tam čteme, Že r. 1406 Mikuláš a Ota z Prahy poháněli Ondřeje z Nečtin, z Husi a z Vožice. Půhon ten zároveň vysvětluje, kdy asi Vožice přešla v držení Mikuláše z Prahy f inak z Okoře, zhusta též z Vožice psaného, rodu Rokycanských; neboť půhon ten, v němž se připomínají dva po sobě následující držitelé Vožice, zajisté hleděl k nějaké změně majetníkův. Ještě roku 1407, 9. dubna podával Oneš faráře do Janova, a již r. 1409, 12. února náš Mikuláš.8) Také Mikuláš, jenž byl po Hulerovi podkomoří a v dějinách vlasti nejednou se proslavil, nebyl obmezen jen na Vožici, maje v ostatních krajích výnosné statky. Okolo r. 1410 najisto Vožici držel, ale potom ji zase králi vrátil (f r. 1416). Stalo-li se to vyplacením neb obměnou jakousi, nevíme, ale brzo potom (r. 1412 v pondělí po neděli Reminiscere) zastavil král Vácslav hrad Vožici se vším příslušenstvem ve 2200 kop. gr. Anzclmovi z Ronova a Janovi (jinak Hanušovi), Vilémovi, J\ faterně a Kryštof ořovi synům jeho, předkům to bezpochyby pánů Křineckých z Ronova, jichžto předkové byli osedlí v Litoměřicku. O jich působení na panství Vožickém před početím válek husitských není nic známo,9) tím více víme o jich skutcích ve válkách těchto. Okolí Vožické další bylo přilnulo k učení Husovu, jak svědčí hromady na hoře Beránek řečené u Hlasiva odbývané; bližší okolí Vožice asi páni z Ronova seč mohli udržovali v přísném poslušenství církve; neb i oni sami byli mezi předními přívrženci katolictví a krále Zikmunda, a Vilém z Ronova, jinak ze Žernosek, se 34 jinými pány, mnohými rytíři a městy listem svým (r. 1419, 6. listopadu) Pražanům válku onověděl- leho uříkladu následovali ořištího roku po 24. dubnu Materna z Ronova a Kryštofor, ------ 1 1 1 • bratr jeho, na ten čas samotni držitelé Vožice. V krátce se jich postavení změnilo. Vojsko královo setkavši ') Hul>cr Kejj. ) Ob. conf I. H 4 3) Dsky Brn 33, 34, 129 Pečeť Mikulášova přitiStřna jest r. 1383 k listu Kunratovn ze T.nár (Arch. bibl. Praž.) *| In ejus hereditate cmagiali in Wozyczy (DD 18 f 138). Že asi v posledních letech panováni Karlo-a Vožice zapsána byla, o tom svědčí seznam manství a zápisných zboží vypsaný z reg ster královských (rlsn Vídenský), kdež se připomíná .Zámek řečený Bosyč" s městečkem lčno králův českých a mi jim otevřen bjti | Erb ftejný s Mikulášem mři Jeíek z Pacova na listě (1353! v archivu Hradeckém. "J Vice r. 1391), 17. října a r 1402, 16. dubna ke kostelu Janovskému (Lb. conf. VI. A 6, C 11) ') DD. 18, f 13ti. *} Ibidem J 3, Q 4. Oneš v letech 1407 —1409 dosáhl zboží Mikovského a potom se odtud psával. (Viz 10 a I.ib erect. IX. F 9 ). 9, Lee to jen, Se Jan r. 1412, 20. ledna (tedy ještě před dáním listu králova) do Janova kněze podával |Lb. conf. VII A 30) VOZÍCE HRAD A [VRZ. se v březnu r. 1420 s vojem Žižkovým u vsi Sudoměře v Prachensku, ustoupilo s bojiště, a asi 2000 jezdců vedením Mikše Divůcka z Jemniště, nejv. mincmistra na Horách Kutných, osadilo městečko Vožici, tehda plaňkami obehnanou, odkudž též i „Vožicí Plaňkovou11 slula. Dne 5. dubna na velký pátek ráno před úsvitem Žižka z místa Hradiště hory Tábor vpadl do Vožice, pobořiv tiše plaňky, na ty „železné pány." A učinivše tak pokřik zapálili městečko a mnohé z oněch železných pánů, jimž rychle na hrad utéci se nepodařilo, budto pobili, budto zjimali a kořisti mnoho nabrali. Po 8 dní dobývali hradu, teprve devátého v noci se jej zmocnili, kterýž zapálivše opět vrátili se na Hradiště.') Zajaté Vožické vyměnil potom Žižka za své vězně z bitvy Sudoměřské. jižto byli již do Hor Kuten odvedeni; nejvétšf však cenu měly pron koně a odění zde dobytá, jelikož daly mu přiležitosí zřiditi sobě jízdu také, jakž jí potřeboval, a doplniti válečné prostředky své. Ti, kteří byli Vožice pro krále bránili, všelijak jsou potom králem odměněni. Kerunk a Jan Kaplířové ze Sulevic, Rydkéř ze Skalky a Petr Skála ze Sulevic s bratrem svým za škody u Vožice vzaté obdrželi r. 1420, 10. srpna zápis na 422 kop gr ; Rydkéřovi mimo to toho roku 28. října zapsáno jest 130 kop za službu a v 90 kopách za škody u Vožice viaté zavaděna ves Žernoseky; toho roku a dne Petrovi a bratru jeho v 175 kopách za službu a škody zavaděny vsi Vestavy a Roudnik. Větší odměny dosáhli Materna Vožický * z Ronova a Mrakeš z Noskova (snad man hradu Vožického), neb jim král roku 1422 za službu a za škody zapsal i 100 k. gr. Materna mimo to obdržel r. 1422, 24. ledna zápis na vsi duchovní Svéráz a Záton. Z dob následujících nemáme přímých zprávo Vožici, jen z povahy pozdéj Steh dějin poznáváme, že Materna město a hrad znovu opevnil a odtud výpady a výjezdy kraj okolní znepokojoval. Tak asi v letech 1422 1425 uCÍDÍlvpád do okoli Načerackého, ve vsi Olešné pobral sousedům dobytek a zavezl jej na Vožici; a tu sousedé poslali k němu rychtáře arciknížete Albrechtovým, těšil odtud Maternu, jenž se na Vožici bránil s velikou statečností, žádaje ho, „aby své na hradě tú naši příjezdů utěšil a kázal jim, aby sě bránili a drželi, jako dobří lidé, žeí je bohdá naše příjezda vždy odplaší." Avšak pomoc slíbená nemohla Vožici vysvobodití. Nebot ač vrchní Táborů vůdce Hvězda postřelen jest při dobývání hradu smrtelně, ještě před smrtí svou dočkal se té útěchy, že nejen od Korybuta, nýbrž i od Pražanů přišli plnomocnici do tábora jeho vyjednávat pokoje, ale i pan Materna sám, nadarmo čekav pomoci od krále, vzdal se i s hradem svým, po čemž umírající vůdce propustil velikomyslně téměř všecky jaté na svobodu, hrad však obořiti dav bez meškaní. Na zemřelého pak místo zvolen Bohuslav ze Svamberka za nejvyššlho Táborů velitele. Dotčený mír mezi Tábory a Sirotky s jedná a Pražany i jednotou jich se strany druhé stal se před Vožicí ještě ía živobytí Jana Hvězdy dne 18. října, V zápise zajisté vyznávají on a páni Jan Roháč z Dubé, Aleš ze Žeberka i Kuneš z Bélovic za sebe i za celou stranu svou, že o všecka záští, kteráž jsou mezi nimi a Pražany vznikla, přišli mocně na pány některé, a slibuji pod pokutou 50.000 kop gr. Pr. poslechnouti a zachovati ve všem tu výpovéd, kteráž od mocných opravcí oněch jednosvorhě vynesena Hradiáte Vožické od severu. s jinými soused}^ a vyplatili dobytek, davše 2 gr. z ovce. Taktéž se vypra vuje, že tehdáž „vedli s Tábory šibeniční válku z Vožice a z Vlašimě, tak že v tom několiko urozených panoší jest oběšeno v Sedlčanech i jinde." V podje-sení r. 1425 vyrojilo se několikero bojů na rozličných místech v Čechách, zejména i u Vožice. Tuto zajisté obehnav Jan Hvězda z Vícemilic v polovici září dobýval plných pět neděl s velikým nákladem; a ještě měla strana jeho sily dosti, že pomocí Sirotkův a vedením Bohuslava ze Svamberka uké opět o Prahu pokusiti se směla; však přitrhši až do Vršovic, obrátila se zase. Současně král Zikmund dne 12. října spojiv své vojsko s vojskem ') Theobald (Hussiteukrieg, Brfslau 1750 p. 2C7) sice praví, íe ŽiZka hrad spálil a pobořil, vývoj vSak pozdějších dĚjin ukazuje, ie hrad ve svých hlavních (oslech neporušen zůstal a jen snad ohnem utrpěl. ') fiřezaauv seznam listin Třeboňských. 34* *3» VOZÍCE HRAD A TVRZ. bude; za rukojmě pak staví se 22 pánův i zemanův obojí strany a města Čáslav a Kouřim. Od Vožice hnulo se vojsko vítězné k Moravě přes Kamenici, ale Táborská strana zmocnila se městečka a panství Vožice a držela je po celý Čas husitských válek. Bratří z Ronova, pokud víme, žádných práv ve Vožici neprovozovali. Tak roku 1428, 30. března podán jest Maternou a Kryštofem nový farář a potvrzen jest kapitulou tehda v Žitavě meškající, ale v držení benefícia nevešel, poněvadž nebylo přístupu ke kostelu Vožickému. Zdali pak bratři kdy do Vožice zavítali, pochybujeme. Casu nám neznámého (asi r. 1428—1434) postoupil Vilém z Ronova listův a zápisů, jež měl na Vožické zboží od krále Vácslava a od arcibiskupa na Chýnovské zboží, v Hradci před Menhartem z Hradce, Markvartem z Vojslavic, purkrabím na Hradci, Petrem z Ujezda a Janem Sloupem z Chotětic Čeňkovi z Klinšteina jinak z Polanky, strýci svému i jeho dětem. Materna a Kryštof práva svého postoupili Mikuláši z Češtíc v tytéž časy. O Kryštoforovi víme jistě to, že ve Vídni r. 1432, 4. ledna Mikulášovi z Čestic dluh 3000 kop na Vožici, na rybnících, lesích, chrastech, mezích a všech listech svých zapsal. ') Roku 1439 byli i Materna i Kryštofor mrtvi, a platy jich v Dubé spadly na krále.2) Mikuláš, jenž se r. 1454 připomíná, postoupil díl svůj na zápise zboží Vožického Čeňkovi z Klinšteina, a tak se stal tento zápisným držitelert celého panství Vožického Mimo Vožici držel i Čeněk po pánech z Ronova dům v Žitavě a některá manství v okoli téhož města, někdy králem Vácslavem zapsaná. Čeněk roku nám nepovědomého postoupil práv svých ke zboží Vožickému Oldřichovi řeč. MoČihub z Královic a Aíikuláši Trčkovi z Lipy a podržel si toliko díl na zápise někdy od krále Zikmunda Maternovi z Rómova a Mrakšovi z Noskova učiněném a vsi zápisné Sveraz a Zátoň. Oldřich Močihub, rytíř postavy tlusté, byl již dříve od císaře Zikmunda zápisy na některá zboží duchovní obdržel. Od r. 1440 činně vystupoval v rozličných záležitostech krajských i zemských a bojoval také mečem jakožto člen jednoty Poděbradské. Posléze byl r. 1450, 13. července činným při výpovědi na sjezdu v Pelhřimově o pokoj v zemi učiněném. Podílu svého nejspíše postoupil Mikulášovi z Lípy, jehož potomci byli nyní samostatnými držiteli zápisnými hradu pustého, městečka a panství Vožického. Mikuláš měl v blízkém okolí panství Vlašimské a zápisný statek Štěpánovský; tento jakož i zboží Vožické „s hrady pustými" spravovaly se z hradu Vlašimského a byly za vlády Trčkův takořka částmi Vlašimská. Po smrti Mikulášově (f r. 1453) dědili statky ty tři synové jeho: Burjan, Zdeněk a Mikuláš. Tento poslední vyskytuje se později jako držitel Vlašimě, Štěpánova a Vožice, maje k manželství Johanku z Březovic. Za jeho vlády jen jedinou událost, týkající se zboží Vožického, známe. Za krále Jiřího přidržel se Jan z Rožemberka napřed strany královské, až pak zastrašen byv kletbou papežskou roku 1468, k nepřátelům královým se obrátil. Za to královští, k nimž i náš Mikuláš náležel, zboží jeho hubili a jej nemálo sužovali. Za těch obapolných půtek stalo se, že se Soběslavští s vojskem pustili (r. 1470) k Vožici a do toho kraje a zde veliký zájem dobytka učinili. Mikuláš zemřel r. 1509. Nejstarší jeho syn, Zdeněk (f r. 1543), dostal po otci Vlašim s Vožici a Štěpánovem a jmjmi statk>, co? vše r. 1534 (zejména 1 „Vožického zboží a hrady pustými") strýci svému Janovi staršímu Trčkovi z Lípy a na Lipnici prodal. Po smrti Janově (| r. 1540) prodali synové jeho Burjan a Ferdinand svým i jménem Jaroslava, Zdeňka a Mikuláše, bratří nezletilých, právo své k Vožici r- '548, 5- června Janovi Voračickému z Paběnic za 2150 kop gr. Panství obsahovalo tehda: zámek pustý a městečko Vožici s domy, vsi Janov a Lhotku s podacím ve Vožici a s vesnicemi k témuž záduší příslušejícími. Dokud panovali zboží Vožickému Trčkové, nebylo potřeba panského sídla, ano se zboží z Vlašimě spravovalo. Když pak Voračičtí z Paběnic Vožici koupili a zde bydliti chtěli, pomýšleli na to, aby sobě založili nový zámek v městečku. Xa znovu stavení starého hradu se nemyslilo, nýbrž zvoleno k vystavení nového zámku místo příležité, kdež se posud spatřuje. Čas, kdy se to stalo, nemůže se zpodrobna udati, r. 1579 již zámek stál. Jan Vorcěický z Paběnic měl manželku Annu z Polanky, s níž obdržel statek Polanecký. Ta mu porodila synů deset a dcer sedm. Po smrti této manželky pojal sobě druhou, Alžbětu Koutskou z Koutu, kteráž mu porodila dcerku Elišku. Zemřel potom léta 1553 na Prčici dne 17. září okolo hodiny třiadvacáté a pochován v kostele Prčickém. Z pěti jeho synů.3) Mikuláše, Vácslava Paběna, Petra, Adama,, Buriana dědil panství Vožické Vácslav Paběn. Týž byl muž na onen čas na slovo vzatý a u samého dvora královského vážený; r. 1548 vstoupil v manželství s Annou Ždárskou ze Ždáru, kteráž mu, porodivši syny Jana Karla a Fridricha, zemřela 1. 1554 v Praze a pochována jest tamže v kostele sv. Martina. Téhož roku pojal sobě Vácslav jinou manželku, Johanku Batelovskou z Prostého, s kterouž splodil syny Paběna, Kryštofa, Adama, Vilíma, Mikuláše, Jáchyma a dceru jedinou jménem Alžbětu. Roku 1560 byl Vácslav J) Arclii" Tíeboňský. *) DD. 15, f. 79. s) O jeho dílech vfihec viz Paprockého o st. ryt 31 vozíce hrad a t\rz. 233 obeslán do soudu komorního Šebestiánem Leskovcetn z Leskovce na Červené Řečici o výplatu pustého zámku a městečka Vožice s příslušenstvím, kterýž Šebestián k tomu byl výplatu králem Ferdinandem dostal. Obeslání nemělo následků nijakých, poněvadž obeslaný zemřel, a to roku 1565, 6. ledna v hodinu nešporní, a pochován jest ve Vožici v kostele před velikým oltářem. Zdá se, že on první na zámku zdejším bydlil, ano jej vystavěl. Rok před svou smrtí byl daroval kostelu Vožickému zvon posud zachovaný. Kšaftem svým r. 1564 v pátek před narozením Kristovým napsaným odkázal statek svůj všechen synům svým pod poručnictvím Johanky mateře jich; téže pak manželce své kromě véna jejího odkázal dům Dvořákovský v městečku až do stavu jejího změnění. Že za živobytí svého požíval vážnosti u dvora královského, svědčí list r. 1563, jímž ho arcikníže Maximilian žádal, aby jej provázel ve slavném komonstvu do Břetislave ku přijeti koruny Uherské, což i učinil s nemalým nákladem svým. Výše psané syny Vácslavovy Jana, Fridricha, Adama, Mikuláše, Kryštofa, Viléma a Jáchyma obeslal Šebestián z Leskovce podruhé r. 156c do komorního soudu, chtěje od nich Vožici vyplatiti, ale to obeslání nejspíše pro nezletilosť obeslaných zdviženo, po čemž učinil nový pokus roku 1572, obesílaje Johanku z Prostého jako poručnici dětí a statků n. Vácslavových; ale poněvadž Johanka brzy potom život dokonala, zmařen i tento pokus. Jan Karel, nejstarší z bratří (pán na Polance), spravoval zboží Vožické svým i jménem mladších bratří; byl později nejvyšším bernikem království a králové úředníkem při dskách zemských. Za něho přece Voračičtí z držení Vožice vyšli. Královská komora žádala na Kryštofovi, aby nad sum mu svou zápisnou 1500 výše přidal, připovidajlce, Že mu Vorici dědičné prodaji, avšak když tak nechtěl učitíiti, dali se s jiným v jednání. ') Král Rudolf prodal 1. 1570 v pondělí po sv. Jakube Michalovi Spanovskewiu z Lisova a na Pacově, cis radé a nejv. písaři království, za 4051 kop 1 7V9 gr. č. panství Vožické S pustým zámkem (nový totiž již nebyl věcí zápisnou) k dědičnému a zpupnému jmění, však teprve „když by se ho J. M. dosouditi ráčil aneb žeby J. M. od nynějšího držitele postoupen byl.1-Michal s Kryštofem Voračickým a bratřími jeho napřed sčetl, co Vchod do sklepa na Šelmberce. by se koli vyhledalo dluhů spravedlivých na zboží Vožickém, ty jim ze sumy zápisné srazil, sumu zbývající jim zaplatil a ostatek do úřadu rentmistrovského odvedl. Vklad zboží následoval r. 1580. Michal byl k Vožickým i Pa-covským pánem milostivým; Vožickým v 1. 1581—1583 vystavěl nový kostel, r. 1580 a 1590 jakož i 1598 udělil jim nové výsady, jimiž živnostem městským valně pomohl; neméně se staral o povzneseni řemesel, a cechu každému určitá a na onen čas prospěšná pravidla vyměřil. Ke zboží Vožickému přikoupil r. 1586 hrad Šelmberk s panstvím, čímž ono teprve objemu pravého panství dosáhlo. Ostatní osudy zámku a panství již (na str. 224.) vypravovány. Hrad Vožický ležel tehda úplně v ssutinách, tak že jeho obnovení nemožno bylo. Pusté hradiště s obrostlými zříceninami udrželo se v takovém stavu až do polovice 17. století; tehdejší držitel Vožice Kryštof Karel Přehořovský z Kvasejovic vystavěl na hradišti r. 1646 okrouhlou, dosti ozdobnou kapli ku poctě na nebe vzetí panny Marie a při založení téže kapli nadáni učinil na věčnost, aby od držitelů panství Vožického na oprávky a potřeby téže kaple vynaloženo bylo z 200 fl. úrok obyčejný, totiž 126.; kdyby každý rok úroky na oprávky zcela a zúplna nevycházely, tehdy aby k druhému roku v důchodu kostelním zanechány aneb tak dlouho, až by se jich chrámu Páně potřebovalo, ležeti zůstávaly. Nicméně zbytky hradu ještě r. 1681 byly patrné.2) Teprve když Karel hrabě z Khuenburka r. 1827 kapli obnovil a na úbočích hory „Hradu" rozkošné procházky založil, při čemž také část skalnatého svahu na východní straně urovnána byla, zmizely poslední zbytky ssutin hradu našeho. ") Reg. 2J F U. s. f. 88. 2) Baľbin v miscell. praii: „Wozicium arx regia et ut ruinae hodieque ostentant, munitissima." 234 MILIČÍN HRAD. MILIČÍN HRAD. rady na nebetyčných horách a skaliskách ve vzdálenosti od městeček a vesnic dojímají nás tak, jako by obyvatelé jich od lidu a národa se odlučujíce na nich - řekněme — aristokratickým způsobem byli bydlí vali. Ano i když pozorujeme hrady při městech, od nich příkopy a koli kerými hradbami oddělené, obchází nás podobný cit a pomyšlení, že feudální doba ten lid ubohý za zdmi hradskými nemilosrdně svírala. Jak mnohý z nás tu pomni hrozné a nelidské věci, kterých se dočetl v románech a novellách — a štastným se konečné blahorečí, že se narodil v našem století. Klame se, přemýšleje takto, neboť prospěchy nynější doby zaplatil všelijakými výhodami, kteréž minulý věk měl a kterých my nyní nemáme. To jest pravda jistá, nejisto jen to jest, komu by se které výhody lépe líbily. A kdyby otázka tato projednávána byla, rozhodli by se snad Miličinští pro minulosť, a většina z nás pro přítomnost. Neb vedle jiných výhod niže doložených měli i to dobré, že: pán aneb jiný představený a vladař jejich, totiž purkrabě místo páně držící, bydlili s nirni ve zdech jedněch ne jako utiskovatelé, nýbrž jako první z nich. K tomu vede kromě historických studií i poloha Miličína. V krajině hornaté mezi chlumy a hřbety skalnatými, lesními a holými, kde jest vzduch po celý rok „jako křen," na kraji horstva, avšak jako v nějakém sedle mezi Kalvárii a Šibenným vrchem lež! Miličin. Čásť jeho či Nové město podlé silnice Pražské, kostel v 15. věku postavený a podíváni hodný, fara a několik příbytků leží nahoře, náměstí rozseto jest na ůbočl hory, a to, co jest ještě pod ním, slove Podměstí. Místu před kostelem říká se TSranka, a výstupek za kostelem, který z úbočí vyniká a náhle do něho spadá, slove Starý zámek. Na ten čas se tu spatřují rozházené klenáky z pobořené branky před kostelem a dva domy, kteréž majetníci před nějakým časem od vrchnosti Vožické koupivše a na příbytky přeměnivše, kolnami a chlévy porozšířili. Do toho Času totiž byly tu zříceniny. Není pochyby, že tu stálo od pradávna sídlo pánův a purkrabí Miličínských, ve čtverhranu postavené, ale zbytkův opevněni bývalého se tu ani památky více nespatřuje. Vezmeme li však na pomoc analogii a urbář Rožemberský roku 1380 sepsaný, obdržíme asi tento obrázek, jak vyhlížel Miličin před pěti sty lety. Od nynějšího Starého zámku a na onen čas hradu vychází hradba zavírající předhradí neb městečko přihrazené, a to asi jako zed, která na severu farní majetek objímá a částečné z velmi staré doby pochází, až ke Ttrance a odtud v oblouku zase ke hradu se navracuje. V tomto předhradí jest ovšem kostel neveliký, fara a doiíiy íTiéstcúka, co Jí^h l*y">• íjiÍ prvdpíičAtkti, avá&k ponívaflž jest živobytí nčl Miličíně dobré, jest jich také kolik již před hradbami na svahu, kdež se prudkým větrům ukrývají. Summou tu jest 36 domů, kteréž pivo vaří a vystavuji, majíce právo krčemné, 6 takových krčem, kteréž patří faráři, jeden dům židovský a 28 podsedků, t. j. lidí na gruntu panském proti jistým dávkám usazených, a jedna lázeň. Z nich 24 sousedů má krámy masné, a obyvatelstvo, kteréž má dohromady ;'3 lanů rolí (lán po 80 korcích?) a dobrou živnosť pivovarskou, může si dopřáti dobré masité stravy tak, jakož i okolní lid, který má pole Špatná sice, ale v hojnosti. Pod příkopem staví se 6 nových domkův. Obyvatelé úročí pánu a robotuji, mohouce i za robotu platiti, obec pánům dává o advente tůni „herynkův,u řezníci pak odvádějí ročně libru pepře, půl kamene loje a v pátky před svátky vánočními a před sv. Vácslavem nožky vepřové. Kdy povstal Miličin, jistého nic se nevi. První nám známý držitel městečka jakož i hradu tuším již tehda postaveného byl Vilém z Miličína, kterýž užíval jakožto erbu štítu od pravé k levé šikmo rozděleného a tuším ptáka jako klenotu. Týž byl přívržencem věrným slavného pána Závise z Krumlova proti protivníkům jeho (r. 1283); r. r288 byl podkomořím králové.1) Jak dlouho držel Miličin, není nám známo; po něm se pripomína r. 1318 Heřman ,,pän a dědic městečka Miličína," jenž prodal toho roku 22. října ves celou Sty rov, půl lánu míry Pacovské lesu řeč. Devorce Petrovi, doktoru lékařství a porcionáři kostela farního v Miličíně. List na to sepsaný dán jest na Miličíně snad na hradě. s) Pán tento jsa r. 1318 jedlonoší království, vyznamenával se věrností svou ke králi Janovi, jehož doprovázel někdy na jeho výpravách dobrodružných; zejména bojoval udatně r. 1322 v bitvě u Miihldorfa. Král Jan za tuto pomoc odměniti se chtěje, zastavil mu r. 1322 dne 23. října vsi své Křepenice a Zvírotice.3) Rok 1324 minul ') Palackého Děje IT. a 245, Emler, Rtg. p. 569, 617, erb popsán v diplomatáři musejním. ') Codex moo. Mariac VaĽjs. J) ťalacký, str. 450, Emler, Refj III. 193, 315. MILIČÍN HKAD. 2J5 celý za nebytí králova v Čechách; nebylo tu spatřiti ani jediného člena rodiny královské, an vedl král v cizině válku s arcibiskupem Kolínským, s biskupem Minsterským a hlavně se staroslavným městem Metským. I na téch výpravách provázel Heřman krále a počítal si proto mnoho žoldu, jejž mu král zaplatiti nemohl; i zastavil mu r. 1325 dne 19. května celé panství čili lovčovstvf Kamýcké.1) Heřman zemřel nedlouho potom, a dědicové jeho shledali tolik dluhův a závad pocházejících z nákladných jeho cest, že musili Kamýk prodati panu Petrovi z Rožemberka. 2) V držení Miličína nacházíme potom Heřmana mladšího z Miličína, syna tuším Heřmanova, jenž si také jako předchůdce jeho rytířské a dobrodružné skutky zamiloval. Svrchu dotčený doktor Petr stav se kanovníkem Vyšehradským a Mělnickým, nadal kaplanství při oltáři sv. Šimona a Judy v kostele Miličínském, při čemž se zavázal r. 1338 dne 5. ledna, že podací oltáře po smrti jeho a oltářníkově na pana Heřmana spadnouti má.3) Roku 1346 vytáhl Herman s králem Janem do Francie a bojovav udatně u Křeščak, tu i s králem a mnohými pány českými zahynul. 4) Potomků jak se zdá nemaje, byl poslední svého rodu na Miličíně.5) Herman byl před smrtí svou veškerá zboží svá Petrovi z Rožemberka (jemuž byl Heřman starší ujcem) ve dsky vložil a na oko dědičně odprodal, čímž se potom stalo, že na krále nespadly. Nezapomělť také na sestru svou Kateřinu, vdanou za Rousá z Litic, kteréž jako i dětem jejím 600 kop zapsal na hradě a městečku Miličíně a všech zbožích svých.6) Petr zdědiv tedy zboží Miličínské, daroval 50 kop klášteru Vyšebrodskému, aby byly mše slouženy za duši Heřmanovu, než dluh zapsaný Kateřině nemohl zaplatiti, poněvadž již r. 1347 skonal. Potomci jeho drželi Miličín skorém až do vymření svého. Petrovi synové Petr, Jodok, Oldřich a Jan ujali po otci Miličín a jiná panství, držíce je nedílně, a poněvadž otec jejich králi Karlovi veliké služby vykonal, obdrželi r. 1349 dne 1. června tu milosť, aby při vybírání berně ze svých hradů, zejména i Miličína, neplatili více než 300 kop pr.7) Po té se porovnali také s Rousem a chotí jeho Kateřinou, jimž vyplatili 600 kop odkázaných, o čemž smlouva dokonalá r. 1350 dne 12. ledna učiněna.8) Bratří ti panovali společně Miličínu, provozujíce tu v letech 1357—1372 právo podací jak při kostele, tak i při oltáři sv. Simona a Judy;0) roku 1383, 12. listopadu nacházíme tu však jen Petra a Jana, poněvadž byli Miličín za svůj díl obdrželi. 10) K panství náležely tehda vsi Záhoří, Oldřichov, Reksyně, Zibkov, Borek dolní a horní, Jiřetinek, Barčov, Ješutice, Třítež, Baňov, Zechov, Třetožel a městečko Miličín. ") Příštího roku (1384) prodali oba bratří faráři zdejšímu Vojslavovi jednu kopu platu ve vsi Chlistově k dobrému kostela zdejšího.12) Po smrti obou zdědil panství bratr Oldřich, ale držel je jen jeden rok (•}■ 1390). Syn jeho Jindřich vešel také v držení části vsi Oldřichova, jež odtud k panství Miličínskému patřila. Pán tento měl na panství za lovčí jakéhosi Bedřicha,1'1) jemuž učinil r. 1393 dne 5. srpna tu milosť, aby se mohl po smrti choti své Lidy uvázati vším právem v její majetek, odříkávaje se tu tím všeho nápadu, kterýž obyčejné pánům po poddaných bezdětných náležel. Když zemřel r. 1412 Jindřich, sešli se dne 14. srpna všichni purkrabě Rožemberšti, aby učinili smlouvu o opatrování statků sirotčích; marně bychom tu hledali nějakého purkrabí Miličínského, ovšem však stoji na druhém místě Diviš z Talmberka, jinak z Miličína, jenž snad za dob těch a předešlých Miličín bud v zástavě měl, bud spravoval. Nacházíme pána tohoto v krajině naší od kolika let; r. 1381 dne 8. listopadu s farářem zdejším Vojslavem učinil výpověd mezi farářem HoŠtickým a Přibíkem z Nasevrk,,4) r. 1390 držel v Praze dům na Hradčanech,,s) později se připomíná dílem jako vykonavatel poručenství sobě svěřeného, dílem jako svědek v různých listinách, naposled pak r. 1413 dne 6. února ve smlouvě o hrad Veliš,16) později vešel v držení Jankova, odkudž dědici jeho se psali. ") Snad držel Miličín po něm Jan Sádlo ze Smilkova; aspoň r. 1415 slove Sádlem z Miličína a z Kostelce.18) Jaký byl tehda objem panství, ukazují nám registra zboží Rožemberských asi r. 1420 sepsaná; patřilyť k němu městečko Miličín, vsi Velký Oldřichov, Záhoří, Borek hořejší a dolejší, Zibkov, Třetožel, Reksyně, Zhoř, Barčov, Třítež, Věžov, díl Chlistova, dvory Peclinovec, Záskalí, Zechov, Baňov, Vesce a Sedlecko. ') Archiv Třeboň Toho rolu byl také v Prusich (Millauer, I")er deutsche Rittemrderj í>. 79). ') ,Ah heredihus Hermanrji quondam de Miličín" di list královský r 1326, 27. hřezna (arch. Třeboň). a) Fangerl, Urk. v. Gold S. 395. ') Pangei I, Hoh. Urk 385-Lupáč, Hist, o cis Karlovi, str. 63 ■*) Jakého rodu oba Heřmanové byli. není nám známo, poněvadž se posud nikde jejich pečeť nenašla; než domníváme se, že hyli stejného rodu s Vilémem svrchu dotčeným, nehoř1 nejen že měli pozdější Mládencové z Miličína stejnv erb s Vilémem, nýbrž i křestní jména Vilém a Heřman se u nich opakovala Tak držel r. 1415 Heřman z Miličína néknlik lánfi v Popelině, na Rudolci sedili r. 1406 Vilém z Miličína, r 1407 —1417 Oldřich, r 1437 Benedikt téhož jména, r 1446 biskup Olomoucký Pavel z Miličína se strýcem svým Vilémem (Wolný, VI. 370, 395). O české větvi Mládenců srovnej džje Kocelovic a hlizkého Újezdce. h) „In bonis suis castro et oppido Miličín ac aliis bonis, quae universa quondam nob d. Petro de RosenbeTch in tahulas impnsuii," dí list r. 1350 dne 12 ledna daný, v arch. Třeboň ') Fangerl, Gold. Urk 398. 8) Obsab její v dějích Litic a Žákavy *] Ubn confirm na kolika místech. ,0, Lib. conf III. B 22 lí) Urbář Rozemb., sir. 48. Ja) Lib. erect II. p. v. 99 la) Bedricus forestaríus Milicensis (arch. Třeboň.) "j Lib erect. III. 57 Hedvika Žerotinská z Talmberka bydlela v Milirinž r 1387 (Arch arrrhisk ] 1S) Tomek, Základy ac. IV. 134. "] Archiv Třeboňský. '") Roku 1437 lač již nežil] připomíná se i Divissius At Miličín O pánech Jsnkovských z Talmherka srovnej děje Jankova ") Palacký, Doc. M. Joh Hus, 585. Bonuse z Miličína a z Kostelce byla prý manželkou Ondřejovou z Nemysle Iťaprocký, o st. pam. 3951; znakem jej m hyb dvě lekna, znak Talmherský. MILIČÍN HR \D. Za nezletilosti Oldřicha, syna Jindřichova, obstarával vrchní správu veškerého jeho jméní Čenék z Vartemberka, pán tehda husitsky smýšlející. Poněvadž pak strana pod oboji trpěla nedostatkem kněžstva, chopil se Čeněk prostředku rázného a krátkého; dalť z nenadání jiti jednoho z tehdejších světicích biskupů Pražských, Heřmana Nikopolského, bratra řádu poustevničího sv. Augustina, v Německém Brodě, kdež se náhodou zdržoval, a dones ho na hrad svůj Lipnici v té krajině, přiměl ho tam ke svěceni žákovstva ponejprv dne 6. března r. 1417, potom pak vícekrát. Za odměnu dal Čeněk Heřmanovi výnosnou faru v Miličíně.') Smutný konec tohoto biskupa vypravuje se v dějích Přiběnic. O osudech Miličína za vlády Oldřichovy (kromě toho, co se píše o průchodech vojsk) nic není známo. VI se toliko, že Oldřich omylem ves Styrov zádušní kaplanstvi kostela zdejšího vedle jiných vsí zastavil, a že syn jeho Jan ten omyl shledávaje r. 1466 dne 24. ledna knězi Petrovi z Miličína povolil, aby dotčenou ves od Anny ze Lhoty pod Kahlovici vyplatiti mohl.2) Pán tento držel s počátku se stranou krále Jiříka, ale polekán jsa pohrůžkami legata papežského nejprve se stranou druhou a hlavou její Zdeňkem ze Šternberka přiměří učinil, a potom se s nl spojiti slíbil r. 1478, 31. srpna. To však nevadilo Zdeňkovi na panstvích Rožemberských zvůli svou prováděti. Toho roku v prosinci jeda s nějakou zbéřf Hradby na Selmberce. do Konopiště, odpočíval v Miličíně, když pak nazpátek jel, stala se jeho lidem veliká škoda, neboť poslední jedouce městečko zapálili, ale poněvadž se sousedé sběhli, jen dům shořel. Druhou noc sebrali městečko a potom je holdovali. O tom dali zprávu pánu svému rychtář a konšelé Miličínští dne 13. prosince. Když pak potom Jan poslušenství papeže podstoupil a k jednotě panské přistoupil, popleněn a zhuben jest statek jeho Miličínský skrze pana Malovce Pacovského. Jan bez toho závadami a dluhy jsa dosti stížen, byl vsi Zechov, Třetužel, Barčov a Báňov zastavil Kunšovi Vidlákovi ze Slavkova, v jehož drženi až do r. 1470 zůstávaly. Ostatně bylo panství Janovo jen podlé jména, v skutku se dostal Miličín v držení dotčeného Malovce, s nímž dal Janův syn Jindřich r. 1474 jednati skrze Markvarta z Kozího, aby Miličína pánu zase postoupil. Pokud víme, jednáno o tom od března toho roku až do května.3} A když potom bratří z Rožemberka Miličín přece obdrželi, nemohli jej i tu udržeti a zastavili jej Děpoltovi, Vácslavovi a Ladislavovi bratřím Popelům z Lobkovic na Chlumci, jimž byli také r. 1475 panství Sedlčanské zástavně prodali. Když se bratří ti roku 1490 dělili, obdržel Děpolt na svůj díl Sedlčany a Miličín se vším k nim příslušenstvím. *) Byl za něho hejtmanem na Miličíně Jan Repa z Neveklova.5) Kdy Miličín pány ') Tomkovy Děje Prahy III. 6IO. Arch. Třeboň. 3J Vše z archivu Třeboň. ') Rel. tab. II. 445. 5) Svědeckého pamťli v archivu Třeboň. (I. I99)- KAMBERK TVRZ. 2J7 Krumlovskými zase vyplacen byl, není nám známo; v drženi jich nacházíme jej zase r. 1541, a to úplně pripojený k pansttd Choustnickému, jak vidéti jest z dějin hradu tohoto. Samostatné panství Miličinské bylo tehda pominulo a obnoveno později jen na krátký čas ') O hradŕ zdejším nemáme po r. 1356 žádných přímých zpráv; ačkoliv se dá souditi, že ještó dlouho udržován byl v dobré podstatě, přece se nám zdá, že husitských válek a nejdéle válek nábožen- s.l<ýrn v Hrurip pnlnvir-i r 5 Rtnlpťf nppřfítrval Znak vladyk z Karsberka. KAMBERK TVRZ.2) 1. Děje a popis. tvodní název Kamberka (mezi Vožici a Louňovici ležícího) snad pro blízkosť hor zlatých, ^ Němci zalidněných, byl Karrenberch, Karrenberg, Karnperg, a říkalo se mu tak až do početí 15. století, kdež vůbec v užíváni vešel zkrácený název český Kamberk, byv i od Němců přijat; jen jednou ještě (r. 1438) setkáváme se se starým názvem „Karmberk." Že povstal Kamberk, jak již řečeno, jen následkem nalezeni zlata v okolí, nepodléhá žádné pochybnosti,4) a pro rychlý zkvět zdejších dolů obdržela osada zdejší německé zřízení na způsob mést svobodných, a obyvatelé se proto také měšťany (cives) nazývali. Ke konci 13. století nacházel se v držení zboží Kamberského pan Sezt-ma z Landšteina, v letech 1261—1293 často připomenutý. Týž jsa bezpochyby ve velikých závadách postaven a potřebuje peněz k zaplacení dluhů svých, asi kolem r. 12805) zastavil tvrz svou v Kamberce se zbožím k ní pilslušným měšťanům Kamberským na tři léta ve 3000. hřivnách stříbra, na něž mu dali jistotu s rukojměnn. Pero, rychtář zdejší a měšťané, převzavše správu zboží od času neděle květné, přiřekli panu Sezimovi slíbené penize na roky určené v hotovosti spláceti a také nejen tvrz jeho po tři léta řečená vérné chovati, aby zradou nebo lsti v moc nepřátel nepřišla, nýbrž i jí na požádání zase Sezimovi neb komu by nařídil postoupiti 6) Uprostřsd 14. století nacházel se Kamberk v držení několika strýců z rodiny jakési vznešenější; byli to Mareš, Buzek a Jarek bratři, Oldřich, Olbram a Petr bratří, a Pracek starší se svými bratřími, k jichž podání ustanoven roku 1360, 3. února nový farář v Kamberce. ') Když však ještě téhož roku v prosinci opět rový farář ustanoven býti měl, vykonávali právo podací již jen Buzek, Olbram, Petr či Pe&ek a koneťné Procek s bratřími.9) Na místo oněch nastoupil roku 1369 pan I.itolt s Landšteina a podával toho reku s Prockem řečeným a tuším Zdeňkem bratrem jeho. 9) Potom prodal Procek díl svůj Kamberka a usadil se v Bořkovicích, kdež seděl ještě r. 1371. maje dosud jeden hlas podací kostelního v Kamberce. Nástupce jeho byl Johlin Rotím, měštěnín Většího města Pražského, původce bohatství a moci Rotlevův, jenž se asi v ty Časy, když Kamberk koupil, také mincmistrem na Horách Kutných stal. Měl domy v Praze a drahně zboží na zemi; v Kamberce zejména vládl V letech 1369 od prosince až do r. [J79.10) *"| Roku 1560—1569 byl lu Stepán Bohdanecký úředníkem (Svétecký) Petr Vok z k'oíembčrka, poslední rodil SVťho, prodal r. 15^3 dne 24 fcnŕeznň mřMečko Miličín s domem panským v nové postaveným, pivovárem, dvoiem prplužným v Tretužeb", vsi iSemecké Záhoří, díl Oldřichova s podacím, ve Zhoři, Tfileži, Murtcích c. t. m.. Reksvni, Vesce, ľ.aíany, Zihkov, Tyrov, Nové dvory, Borek hořejší vsi celé, v Jeseticích, Báno\é c t. m , Třetiizel, Zejchov, Třelitov celé, v Záskali a Věčové c I, m., Horek dolejší ves celou, v Chlislové a BarčovČ c. t m., Pololí celou, v Osné, VyŠelicich, Bořkovicích a M aJ o vičkách c. t_ m. Michalovi Špaňmjskě*nu a Lisova za 50.720 kop •mis. právem zástavním |DZ. IČB, Q 5). Břežan s-ice vypravuje, že Pelr Vok r. 1597 zasc v držení panství po Michalovi veäel, ale pozdéji nacházíme Miličín opět v držeuí Mikuláše a Jáchyma, bratří SpaiiňVfikých, kttři panství jiJ valné1 ztenčené (město s kostelem, farou, pivovárem, vsi Nřa. Záhoří, RekSTni, Z i h kov, l.aiany, Bon k boř. s mlýnem Hospodským, Nové dvory, TřetuŽtl, Zá*kalí [v níž byl jen 1 osedlý], Vicov, Borek dol, v M a£o vících a VySeticích c. t. ra.) r. r6oo dne 8. záři paní Fvé Kápltřové ze Slavkova na Neustupoví prodali (DZ. 175, B 2.V Téže paní doprodal také Petr Vok právo své dedičné a od těch dob zůstal Miliřlc při statku nl-usiupovském ai do r, 1645. Tehda se doslat koupi Františkovi JEnsebiwi hrah s Piittingu (viz o něm dřje Rumburka), jenž r. 1679 zemřel_ Vedle posledního pořízení zemřelého stal se dědicem jeho Jan Šebčslian hrabe a Pothngu (DZ. 116, C 19i, jenž všechny statky zdědřné prodal. Koku 1681 dne 7 února prodal také „vrchnostenský dům a mesto Miliíín a 6 vsí, lotiž Lažany, Zibkov, Nové dvory, Borek, Záhonfko a R c k syni Frantilkmii Ferá. b Kkúenburkt na ^lladé Vožici za 511.000 fl rh. |DZ 395. K 6). *) Vypsáni Kamberka bylo ve Vužičanu r. 1884 3J Kiál Jan zastavil Petrmň z jRoíemberka (r 1337 dne 21. června) doly zlaté ve V Sec h la pich T ZúMaii, Kamberce (Karrenberg), 11 Sedlčan, u Leí tni cc, Bélčic, Újezda, Záhořan, Zákoutí a zboží králové v Letech na srážku starého dluhu a pencz, jež byl Petr v potřebách královských naložil (Giaf v Ktemberg, Urkcnrienbuch p. 71).. ííacházi se také zápis, jímž týž Petr z poručení markrabě Karla povinen byl zlaté doly v Jílovém, Kašperských hurách, K.níně, Plzni, LcŠtinácri, Harlrnanicích, Kainberce, Pomukách, Sedlčanech a vsi Čemknvci (Czyrnaconez] tlvŕma metanům pražským pod plat vysadili [Rkps. univ knihovny IV. C 23, 173). *1 Že sc talbin mýlil, domnívaje se, že Kamberk již roku ÍO40 stál a Že tu vojsko cis art: Jindřicha poraženo jest, dovodí se jednak pfivodnim názvem osady (jenž nebyl Kamberk), jakož i tím, co vypravuje Palacký v dejinách svých (I. a. 306—307J. J) Máme dva zápisy k té věcí hledící v Sak aha jen formuláře, jeden dary r, 1282, iq. led n a i Uber Zdenkonis de Trebecz n. [78) a druhý r. 1287 (íbídem 175, ťmler, Ret*, p. 1052), jež o hoje jen jed n n věc orná h ují, pročež myslime, že m léta jen maně připsána. ") „nohrirnyha" z Kamberka. íei držela nsm dvoru kročcích v Hlasité, byla luí'm obyvatelka a nikoliv pani dedičná v Kamberce (Ernlcr, Tab. vel. r) Líh. conf. I. C 2. ■) Ihidem D 1. Procek se tu nedopatřením Přiblkern nazývá. *) Ibidem II. B 7. lo) Tomek, Deje Prahy II 469, lib. conf TT. C i, E l„ IIJ D 4. Acta jud. 13 ;9, l| Maj Hrady a zámky Českŕ IV. 35 238 KAMRĽRK TVRZ. Od Johlina koupil tuším Kamberk Oldřich jakýsi, potom z Kamberka řečený,1) r. 1388 patron kostela zdejšího,2) jenž několik let potem zemřel. Po něm držel dědictví jeho Vácslav z Kamberka, jenž s vděčností si připomínaje zemřelého, daroval r. 1399 faráři zdejšímu jeden dům ležící vedle domu farního, rybníček y loukou při něm ležící a čásť potůčku, jenž šel na rybník faráři náležitý; naproti tomu zavázal Ondřeje faráře, aby sloužil jisté mše zádušní za Oldřicha, Mabku mater a Dorotu manželku jeho. Také daroval toho roku klášteru sv. Jakuba ve Větším městě Pražském 12 gr. platu na jistém domě v Praze, aby si mniši bílý chléb k potřebě své kupovati mohli.3) Čásť svou Kamberka držel ještě roku 1402, vykonávaje právo podací společné s Erazimem a Janem bratřími z Chotěmic, držiteli snad druhé části Kamberka. *) Obou částí nabyl potom Pribec z Hlasiva, jenž se psal bud seděním na Kamberce aneb prostě také z Kamberka a roku 1405 na uhrazení peněz, jež za Kam berk zaplatiti musil, nějaké platy a pole klášteru svaté Anny na Újezdě Pražském prodal.5) Později prodal Kamberk vladyce Janovi ře čenému Toíice, snad odtud, že měl nějaké zboží ve vsi Tožici; tento byl již r. 1411 pánem na Kamberce, a ztrativ manželku svou Markétu, daroval plat jedné kopy roční na zboží Kamberském Vác slavovi, faráři na Poříčí, jenž uvázal se Lev, jenž posud na Martinicích seděl, ve zboží Kamberské, jsa však již ve vysokém stáří postaven a obávaje se, aby po smrti jeho snad různice o statek nepovstaly, poručil zboži Kamberské Kateřině z Hrádku, Otíkovi z Vřeskovic jinak z Ježova a Janu Lopatoví z Hrádku, bratru Kateřininu, a aby snad ti z dědictví toho nemohli býti vyvedeni, přiznal se u desk (r. 1438, 17. října), že jim a dětem Kateřininým celé zboží za 250 kop gr. odprodal. Zboží to obsahovalo tehda Kamberk tvrz se dvorem popi., zboží jen tolik, co za 200 kop stálo, neb co bylo nad to patřilo Milotovi s mateří jeho dědičné. Úředníci dvorští zvedše Michala na zboží toto, našli tvrz již pustou; patřilo k ní ještě po-pluží (dvůr se nepřipomíná), louky řečené přední a zadní chmelišté, lesy Hory, Mokře, Zlatné Hory a městečko s podacím. Současně s Milotou připomínají se předkové potomních vladyk Kamber-ských z Kamberka, kteří měli v erbu svém černou orlici na žlutém štítě, n) a tím se ukazují býti stejného rodu a původu s pány ze Chřenovic, kteří měli též orlici na štítě svém. Předek jich byl Dalibor z Kamberka, po němž roku 1457 odúmrť na Kamberce provolána. Týž měl vnuky Jana, Mikše a Dorotu. Jan z Kamberka nacházel se roku 1448 ve vojště Jiříka z Poděbrad, když tento Prahu ztekl. ,2) Bojovné povahy jsa a při tom horlivý přívrženec jednoty Poděbradské, poslal roku 1450 dne 14. května list opovědný jednotě Strakonické.13) Podobněž si počínal i Mikuláš z Kamberka, jenž poslal téže jednotě list svůj opovědný roku 1450 dne 29. května a roku 1453 vytáhl s Jiříkem proti ') Též chyhne ,de Calpeospeie" r 1384 (Lib. erect IX A o) Lih. conf. IV E g. ') Lib erect V. f. 14 a XIII. K 3. ') Líh cnnf. VI A 5, C 11. s) Rel tab. II 14, Lih conf VII f 95 ■) Lih eieet VII. f 121. '') Lib conf VIL F 2, K iR Asi do těchto časíí padá i Dalihnr s Kamberka, n němž níže. *) Archiv český II. 57 *J Tlesky dvorská 2], f. 74 loj Desky dvorské 16, (. 127 Také provolána odúmif po Daliborovi z Kamberka. (Viz DD. 16, f. 405) ") Památky archaeologické X 13R. ") Časop. Mns. 1827, 3, 81 ,a) Archiv Třeboňský. Vysvttlenl plánu ■ 1 silnice; 2 ovfín; 3. dvoř farní i 4. sklep; 5. bývalý vchod; 6. starý sklep; 7. rybník; 8. zbytek náspu; 9. hráz a býv. příjezd. Měřítko: 1 : 2880. se proti tomu zavázal, že bude při službách božích zemřelých modlitbami svými vzpomina-ti.e) Roku 1415 byl Jan purkrabí na Bechyni a pánem na Kamberce ještě r. 1419, an tehda (11. března) ke kostelu zdejšímu katolického faráře podával. *) Kamberk opanovali potom dva bratří, Lev a Ctibor z Chřenovic, z nichž onen před tím na Vrbce, tento na Bohdan či seděl; Ctibor se při pomíná jako pán na Kamberce poprvé r. 1424") a zasnouben byl s Kateřinou z Hrádku, která mu syna Milotu porodila. Po jeho smrti sady, zahradami, řekou, potoky, platy v Kamberce a Hlasivé s platem z hor a z lázní v Kamberce. 9) Všechny osoby tuto jmenované brzo pomřely, o opravu tvrze nic se nestarajíce, a Milota, jenž podíly jejich zdědil, uznal za dobré prošiti krále Ladislava (r. 1454), aby mu daroval všechno právo odúmrtni po osobách nadřečených.I0) U výprose této nikdo mu nepřekážel kromě toliko Miloty staršího ze Chřenovic, jenž si hájil vsi své Hlasiva. Na soudu dvorském (r. 1457) přirčeno jest Milotovi Znak méntečka Kamberka. KAMBERK TV HZ. Sasům. ') r>nad drželi tehda ještě nějaké dvory kmecí a platy v Kamberce. — Milota svrchu dotčený mél manželku Dtrotu z Dubé, již zapsal na zboží svém Peclinovském 240 kop véna tak, aby odtud z Peclinova hýbáno (t. j. splacováno) nebylo do života jejího, jestliže by spolu dětí neměli, později však Milota prodav Peclinov pani Martě z Lestkovce, převedl proto dotčené věno na mestečko Kamberk s jeho příslušenstvím, čímž zůstalo v platnosti také dřevní pořízení, že ji nesmí nikdo splacovati. Milota, jenž se ještě r. 1478 připomíná,4) zemřel nějaký čas potom dětí po sobě nepozůstaviv, a v Kamberk se uvázal potom strýc jeho Jindřich Zrucky ze Chrenevic. Tenio ovdovělou Dorotu tiskl wi vdovskě"stolice dávaje jí peníze za véno jeji, což ona však nechtěla vzíti, dokládajíc se věnným právem, že to potom přišlo k soudu zemskému (roku 1485) a tu Dorotě za právo dáno, tak aby bez překážky v držení véna svého zůstávala. Ctibor z Chřenovic, snad pán Kamberský, slíbil za rychtáře a konšely, když koupili od Jana od kostela Pražana zvon za 45 kop, avšak poněvadž potom konšelé platiti nemohli, odsouzen jest Ctibor r. 1510, aby 21 kop 10 gr. nedodaných zaplatil. Asi v ty časy získal Kamberk pověstný vladyka Albrecht Rendl z LSavy. Kamberským vyprosil majestát (r. 1512, 20. srpna) na trh téhodní a dva trhy výroční. Zpustlá tvrz Kamberská opět byla ve stav dobrý uvedena, když se dostalo zboží její v držení vladyk OnSov.ikých z OnSova, z nichž jeden tvrz rodnou Onšov opustil a sídlo své na Kamberce zvolil. Byl to tušim Vilem z OnSova, jenž byl dobrý hospodář a r. 1490 peníze půjčil panu Jindřichovi z Hradce, načež zápis udělán (28, června) jemu a dceři jeho Anné již dorostlé.3) Jelikož po Vilémovi synů nezůstalo, dědila Kamberk i Onšov dcera již řečená Anna, jež se provdala za Mikuláše Škopka z Bílých Otradovic, jemuž porodila syna Jindřicha (potom skrze choť srou pána na Psářích) a dvé dcery, Reginu a Johanku. Po smrti jeji (asi -. 1537) zdědila Kamberk Regina sama a kromě toho společně se sestrou svou Johankou zboží Onšovské. řrvnější statek, totiž Kamberk tvrz se dvorem popi., městečko tudíž s podacím, dvůr popi Blanici pustý, ve^ Hrnčíře, v Osné c. t m., louku u Křekovic a Chocov dvůr popi. a ves vzdala Regina sestře své Johame z Otradovic v dluhu prý 200 kop, a zároveň jí také postoupila dílu svého na tvrzi Onšovské,4) Tato Johanka byla vdaná za nějakého pána T.ukaveckého, tuším Jana,4) majíc pak již od r. 1541 moc, aby o statku svém říditi mohla, napsala r. 1545, 29. ledna poslední své pořízeni, odkazujíc Kamberk a Onšov sestře své Regině, však tak, aby Žofka z Lukavce, dcera Johančina, do vdaní svého u paní Reginy přebývala a při vdaní aby 500 kop věna dostala;6) kromě toho Johanka téže Zofce ústně, ale před dobrými lidmi 2000 kop pozůstavila. Po smrti Johančině (f r. 1547) bydlela Zofka při tetě své jen 3 léta a Toku 1550 vdavši se za pana Vlachyni z Eeskovce na >Jovém Rychnově dostala véna a výpravy, jak na pannu Stavu vladyckého náleželo, ale oněch 2000 kop od Reginy dostati nemehla. Přišlo proto k mrzutostem mezi oběma paními, v nichž se i Žofka pro nezaplaceni peněz ve statek Onšuvský uvázala (roku 1550). Přes to však se s ní Regina zase smířila a zápisem roku 1552, 17. června ve dsky vloženým všechen statek svůj Jindřichovi, Štilfridmi a Adamovi, bratřím Z Lukavce, a Žofce sestře jich rlotčené od kázala, však na tun způsob, že nad tím vším učinila mocné poručníky Adama ze Šternberka, Vácslava Zahoru ze Záhoří a Viléma Vtjkovského zMilhostic. Poručnikům bylo uloženo statek dotčený roz-děliti na čtyři dil>, každému z dědiců jeden lakový díl ■) Tamže a arch Drážďan. Tento Mikulif Kamberský z ívaniherka žil ještě r. r 40,6; tehda si vjprosil odúmrtí nějaké v Zajíčkově, v Rovném a visku r.hoíu, jak viděli lépe v dějinách tvric Konta (DD. 17, f. 140J. *) Arch. i. IV. 323-, viz í Keliq. tab. Ií. 407 a Dť. 41 p. 27, a) Archiv Il/adecky. ') DZ. 84, A 12 (datum ícházi). Coi vycházi 2 názvů synů ejícfa a bratří Žofky, jak nlíe doložeio. •) DZ 8. H 17. Zbytky paláce na éelmberce KAM BEH K TVRZ. k přijeti vykázati a jinak neučiniti.') Koupivši Regina roku 1558 dům v Táboře, pro sešlost věku ani zapsáni jeho přítomna býti nemohla a proto věc tu listy poselacimi vyřídila. Roku 1^,64 byla již mrtva, a bratří Lukavečtí za dům onen ohněm pokažený dostávali peníze od Jana Mezeřického jinak Bahenského z Lukova, jenž byl dům dotčený od paní Reginy koupil.'-1) Asi r. 150Ď rozdělen statek n. Reginin, při čemž dostal Adam tvrz Kamberk s příslušenstvím valně ztenčeným, bratr jeho Jindřich Onšov s příslušenstvím neznámým, a ostatní dědici díly nám nep«jvědomé. Po bratru Jindřichovi zdědil později Adami s bratrem svým statek Onšovský a při dělení Onšov sám obdržel; zval se r. 1581 starším, později nejstarším a zemřel r. 1580. Manželka jeho Anna z Malovic nebyla mu dítek porodila, pročež posledním pořízením svým, r. 1586 dne 2. června sepsaným, tvrz Kamberk s příslušenstvím manželce své k užívání až do smrti odkázal; po její smrti měl se dostati rozdílně neb společně strýcům Lukaveckým, Stil/ridovi, Kry Sloj ovi a Smilovi, synům bratra Jindřicha již r. 158; mrtvého. Statek Onšovský dostati měli synové strýce Frydrycha r. 15^1 taktéž již mrtvého.3) Paní Anna spravovala Kamberk po smrti chotě svého ještě plných 20 let, poskytujíc na statku svém útulku jednotě bratrské, pročež roku 1604, 8. března císařem Rudolfem napomenuta byla, aby na roku 1616 na tvrzi Kamberce 6000 kop mlš. věnoval a připsal.*) Ta mu porodila syny Karla Lva a Vácslava Františka, kteří později po smrti matčině (t r. 1646) statky Zubří a Kamenicky zdědiii V jaké míře se Jetřich povstání stavovského r. 1618—1020 zúčastnil, není nám známo; vynesen nad nim nález r. 1Ď23, Že propadl polovicí statku svého; potom prodán statek jeho (roku 1624, y. května) Janu Jakubu Kaln-berkovi z Kalnberka, cis. nařízenému nejvyššimu, za 1 7.803 kop zo gr. míš., a poněvadž nebyl Kalnberk ještě za obyvatele království přijat, vložen mu sta tek koupený (r. 1626, 13. května) do kvatčrcu pro .-:<•••. BO štč zřízeného. 7) Nový držitel snad ani do Karn-berka nepřišel, jsa ustavičně .zaměstnán úřadem svým vojenským a bezpochyby V nějaké bitvě v Německu zahynul Poněvadž dětí po -sobě nepozůstavil, spadl Kamberk právem odúmrtním zase na krále Ferdinanda II. a ten jej daroval knězi Markvartovi ze Švendy na Šaíhausen, biskupství Solnohradského a Augápurského kanovníku, děkanu a administrátoru v Pasové, též pmboštu v Heklvertu; Hej vyšší úředníci zemští odevzdali mu dotčený statek roku 1628, 28. června, vloživše jej ve risky zemské.8) Roku 16Ď1 následoval v držení Kamberka FrantiSek ze Švendy, svobodný pán na Vysokém 2.andSperce, ohlásiv se při úřadu desk zemských (4. července), že dědictví po otci zemřelém nastupuje.") O jeho panování není nám nic známo; ovdovělá později paní Marta Alarkéta Johanna Svendová rozená Fuggerová z Kirchperka byla tuším manželka jeho, jež porodila syna Aiarkvarta a dceru Johanku. Onen převzal statek Kamberský, jehož málo užil, jelikož ještě ve věku nedospelosti umřel. Nyní si máti a sestra jehů Johanka, vdaná tehda za nějakého hraběte z Ottynkv-, u úřadu desk zemských komorníka vyžádaly (r. 1689, 5. července) a ve statek Kamberský jakožto jediné již pozůstalé dědičky se uvázaly. Matka obdrževši r. iéqi, 11. září také dobrou volí polovici, jež se dceři dostati měla,1") prodala statek, k němuž kromě městečka Kamberka též vsi PodvoreC, čásť Damčnic a Pravčtic, Hrnčíře, SkrýšoV, Kocov a Osná náležely ■| DZ 10, li 12. Pro lepši jistotu jim Regina jesté jednou statek svůj (r 1557) ve 200 kopách ve dsky vložila (DZ 8C, Y 4) *) KtiiSa trhová z r. 155^ f 411—413 na Táboře. s) DZ. 24, K. 20—2^ ") Dvorský, Parné ti žen a dcer českých 175. Vil i DZ. 174, R 17. *, DZ 134, L 14—18. *| DZ 138, H 10. ') DZ 143,1.18—21, Eilek, Dřje konf 341 "J DZ 143,014. ") DZ 478,86. ,0) DZ. 117, C 11. Kambersku schůzí bratrských netrpěla.*) Citic na sobé ochabování sil svých, odkázala tvrz Kamberk s dvorem poplužným a druhý dvůr na Blanici se všim příslušenstvím dotčeným bratřím Lukaveckým, z nichž na ten čas jen Stilfrid a Smil na živě zůstávali (r. 1609, dne 22. ledna) a nějaký týden potom (tuším vbř íznu) zemřela.5) Oba bratří řece:.', před tím také páni na Lukavci a KřesinĚ, porovnali se potom o nápad strýcovský tak, Že Stilfrid ke svému statku Lukaveckému ještě také Kamberk vzal. Jeho syny tuším byli Jetřich Adam a Mikuláš mladsi, z nichž onen seděl r. 1615 na Kamberce, tento pak na Lu- KÄVCI, 0V,^1:i:. Sc Via teti Zpd^GO O statek otcovský rozdělivše. Jetřich pojal k manželství Lidmilu Krystynu z Cobřcnic, jíž Dvéře na hlásce Selimtaerské. K AMBER K TVRZ. 241 (r. 170Q dne 2. lednal, Františku Ferdinandovi říšskému hraběti s Khúenburka za 51.000 fl. a 100 dukátu kličného.') Trhem tímto dostat se Kamberk k panství Vožickému, jehož držitelé tvrze nepotřebujíce na její opravení a polepšení nic nevynakladali a ji konečné na dům farní obrátili. Příjda nyní do Kamberka sotva se doptáš po bývalém zámku, aniž jej shlédneš mezi těmi domy a domky, z kterých se městečko skládá; jen na mapě jej najdeš, spatře staveni založení nepravidelného, nynější farní dum. Nespatříš na něm ovšem mnoho památností, ale bedlivější ohledání přesvědčí tě, že tu stávala tvrz. Nebyla zpevněna stráněmi, jako mnohé jiné tvrze, nýbrž stávala na nevysokém návrší při rybníce, který byl na té straně, kudy se do tvrze vcházelo. Bývalý vjezd jest totiž nyní zazděn a vchod jest udělán ze strany severní Část stavení, které jest k jihu neb k rybníku obráceno, má ještě vzezření starožitné; na staré doby upomínaj! též některé hrubé zdi, pokud totiž nejsou vybourány a novými nahrazeny. Patrný zbytek staré tvrze jest sklep starý s klenutím sudovitým na severní straně, k. němuž prolámán jest tuším nový vchod ve zdech 2 m, hrubých, neb jiný vchod na jižní straně jest zazděn. Pode dvorem jest sklep, 1 něhož šla prý chodba až ke hřbitovu u sv. Anny, nyní zazděná; ústila se před hřbitovní zdí asi 2 m. 2. Matka a syn. / . řldka — budiž to řečeno ke chvále lidstva — spatřuje se ve světě, kterak děti, majíce mnohou péči, starost a obět rodičům svým nejméně vděčností a nezištnou láskou spláceti, toho nejen pamětlivi nejsou, nýbrž dychtěním po otcovském statku jiní veliké hoře způsobují a utrmáceným a věkem sešlým život zkracují. 'Jindřich Škopek z Otradovic zachoval se tak k mateři své Anně z Onšova. Nemoha hned za jejího živobytí statku nabyti, dosoudil se ho způsobem n e synovským. Rekl-li totiž někdo z dobré vůle a bez při nucení někomu něco dáti, neb učiniti bez výminky aneb pod jistou výminkou, povinen byl připovidi své neb rčení svému dosti učiniti. Neb to nebylo jen věci poctivosti neb cti se dotýkající, aby každý slovo své držel, nýbrž každé rčení nabylo platnosti právní a ten, jemuž bylo připovéděno, právo měl z nedosti učinění k soudu komornímu poháněči, ano i škod sobě pokládati, které mu z toho vzešly, že na rčení spoléhal.2) Jednou řekla Anna synu svému statek svůj všechen dáti; z toho ji pohnal ke komornímu soudu yr. 1525) a poněvadž ona nechtic se souditi s vlastním synem, na soudě nestála, obdržel roku 1530 právo stanné. Práva svého užil roku následujícího (153 ). Neb když Anna rozkázala sobě séci na louce své u Hlohova, on přijev to seno pobral, též jí zajal dvě kmetíčny ve Hlohové a vsadil je do vězení. Avšak i Anna nevystříhala se tehda násilí. Žalováno na ni od Pavla z Dolejšího Mnichu, že sebravši se zbrojně s lidem svým, jemu ryby, které koupil od Jindřicha Škopka, pána svého, a do rybníka ve vsi Zvéstově vsaditi daí, výtržnč pobrala, potom lidem svým rozkázala, Pavla zavražditi, a když on pro ty a takové věci k ni poslal posla na Kamberk, jej do vězení dala a pustiti nechtěla. Me2Í tim dostala se pře mezi Jindřichem a Annou i před soud zemský. Kmetům zemským, předním to soudcům království, zdálo se býti vécí neslýchanou, aby odňal mateři statek vlastní syn, a proto podána věc ta znovu na komorní soud. Anna majíc naději, že soud v její prospěch dopadne, žalovala (r. 1532) hejtmanům království, že Jindřich mimo vůli její na tvrzi její Zvéstově byl a tu obydlí měl k její škodě, a byv od ní napomenut, aby se s tvrze její stěhoval, to všecko opovrhl a svévolně v jejím zůstal. Mezi tim přišlo k stání u komorního soudu. Tu mluvil Jindřich, „že nikdy nemyslil, aby ji Annu mater svou o statek připraviti. měl, než toliko obmýšlel to, jakožto dědic, aby jinam statek odcizen nebyl, a když i to stanné právo bude stvrzeno, že jí do její smrti v ten statek vkračovati nechce." Jestliže držel slovo, o tom nám paměti nic nevypravují, napínajíce dosti často zvědavost naši, aniž by ji vždy uspokojily. Jisto jest, Že se dostal Jindřichovi jen Zvéstov, a Kamberk zfistal sestrám jehu. Když pak r. 1532 na Zvěstov se prestehoval, nedošlo k pravému smíření mezi matkou a synem. Roku 153J žalovala Hedvika z Hořiněvsi, manželka Jindřichova, na Annu z Onšova, Kateřinu z Talmberka, Reginu a Johanku z Bílých Otradovic, viníc je, že přijevše na tvrz Zvěstov vzaly si klíče od Jíry rychtáře Zvěstovského, a zodmykavše zámky, svršky a věci jí pobraly a čeho nedobraly, to zase zámky svými zavřely.3) Konečně i toho dokládáme, že pohnal Reginu z Otradovic Kryštof ze Skuhrova ze rčení, poněvadž mu slíbila statek všecek dáti a byvši naipomenuta, tak neučinila.4) ') DZ 409, L 11 ■) Pam arch. VIII. 501. ') Rep kom. soudu 4 ]. E 3, 5 F. I C n, II. D 17, E 13, F t «) DZm 85, F n. 242 KRÍŽENEC TVRZ. .^si čtvrt hodiny daleko od Vilic leži dvůr poplužný Frauenhof (neb Frajnhof, jak lid říká), a pod nim víska Kříženec, zachovávající nám jméno tvrze, která stávala jižně od ni a od obou daleko jen malý kousek cesty. Tvrzišti položenému mezi rybníky a bývalými močály říká se na hradě. Jest to pahrbek nevysoký, od nájemců dvora od f mnoha let tak důkladné prokopaný, Že tu zbylo jen množství kamene drobného, kterýž nechtěli odvážeti. Za to znáti jest dobfc bývalé opevnění tvrze. Na jedné straně tvrzišté stojí dosud voda, na druhé bývala také, ale nyní proměněno dno její v louky. Aby voda neodtékala, zdělány okolo tohoto rybníka náspy, kteréž se spatřuji do dnes; nejhruběí jsou na straně severní, kdež byl na místě rybníka pouhý vodní přikop. Na tvrzišti našli prý stříbrné misy a v poli kouli pocházející z dub husitských. Založeni tvrze Kríženecké sahá do dob pradávných, neb již k r. 1292 děje se zniinka o Vokovt z fíuřentc jinak 2 Křiience.') Na počátku 15. století usadil se zde f>nei, bratr sťatého podkomoří Zikmunda Hulera z Orlíka Týž jsa ještě r. 1407 pánem na Vožici, postoupil zboží toho Mikuláši z Prahy, ale i potom, když sídiel na. Kříženci, zůstal v přátelství s občany Vožickými. Když přísežní zdejší roku 1410, 20. dubna věčné kaplanství vo Vožici zřídili a nadali, podával s nimi Oneš kněze k témuž kaplanství, Ondřeje Zbraslavského.1) Již před tlm byl nabyl Mikovského zboží, po němž se potom jmenovával.3) Mikuláš Zajíc z Valdcka jinak z Křitencc připomíná se r. 14ZO, 23. záři.4) Týž totožným byl asi s Mikulášem Zajícem z Valdeka, jenž r. i4ig husitským Pražanům válku opověděl.5) Nepřátelské jeho smýšlení proti straně pod oboji bylo také příčinou, Že Táboři tvrz Kříženeckou vzali a svým lidem osadili. Když Cechové r. [423 nemajíce sé co báti nepřátel zahraničných, zabředali tím hlouběji do různic a válek domácích, vytáhlí Pražané silně du pole, pěchota i ;ízdnl s mnohými děly a praky, a obehnali tvrz Kříženec. Avšak dobývavše jí několik neděl, více prý ákody sami trpěli, nežli obleženým nadělati mohli. Když pak pan Bohuslav ze Svamberka, sebrav se s obcemi Táborskými, táhl svým ku pomoci, Pražané davše se s ním do rokováni, odtrhli od Křížence zase.6) Ještě za válek těchto dostalo se zboží Kríženecké pánům z Talmberka a připojeno jest ke zboží Jankovskétnu, ač od Křížence dosti vzdálenému. Za dob bouřlivých potom následujících byla tvrz Kříženecká zbořena a vesnice vypálena, tak že oboje až na naši dobu pusté zůstávalo.7) V inicialce této Jest znak pánů Lukavských. ') Emler. Rep. It. 670. a) Lib. erect IX. G li .cum Onssone nobili residente in Kříženec." *) Ibideir; F cj. f) Re] tah. IL 178, arch č. EII 493. V archivu Třeboň, jest jeho pečeť se sviními hlavami a zajíci 5) Arch. č. IV. 375. ') ťalackého Déje EH. h 184—i85. ') Ves Kříženec připomicu. se opět r. 1487—14.88 při zboží Jankovskérjn, a ačkoliv není přidáno, ře by pustou bývala, zdá se nám přece, íe tomu tik bylo; r 1546 zajisté, když se Jan mladni a Linhart hravři JanicvJtí. z Talmberia od Jana slarílho strýce svého oddělovali, přijali za díl Kříženec tvrz pustou a ves pustou, ves Lhotu celou, ve Vilicích c. t, m., v Červených Otradovicích 4 dvory kmeci a v Pečivě ] dvůr kra. {DZ 7, L 25). Janův syn Hohttslav z lalvtberkft a na Mnichu podržel 1 tohoto zboží jen Kříženec a Vilice, jež si r 1372 v pátek po sv, Tiburci ve dsky lemské vložil (DZ. 251, C 21); nedržel vsak celé zboží, nýbrž jen polovici, literou ž prodal r 1573 (v k I 18. dubna) AtebUě Kapliřové s Malcvic na Neustufově za 550 kop gr. č. (DZ. 17, Q 17). Tato bezpochyby již druhou polovici dŘve měla dědictvím snad po Linhartovi svrchu dotčeném. Kříženec se dostal potom k Šebiřovsku a s nim k Vožicku. Čásf popluli odprodána oJ tvrze již v 16. věku; Iři čtvrti role orné s lukami držel do r. 156B Jnn Kocourorský z Radranora, později svobodníci ve Velkém Ježově (DZ. r6, G 23!. Vysvětleni pldnu: I. tvrzišté; 2. rybník; 3. močili na louku svedený; 4. náspy Měřítko: I : 2880. TVRZE Y OKOLÍ VOŽICKÉM. ŠEBlŘOV. ev vsi Šetiiřova (sev. cd Vožice) 1; tomu poukazuje, že j] založil nějaký Ěebiř |ři Severu «), a křesťanská jeho jméno i za to ručí, že povstala osada :»a dohy křesťanské. Xejstarší nám , známi dríilflř Šehiřova byli Oldřich a SuSek ce Seiífm/a, oha lidé nepokojní a svárliví, kteŤi před t. 1318 dc vsi Záride vpadli a tu koně, dobytek, zhraní a všelijaká domácí nářadí pobrali. O Oldřichovi mimo to docházely i jiné žaloby k soudu zemskému, poněvadž J nemohl dosti nřiniti povinnostem, jež na sebe byl vzal. .Za násilí jim způsobené splacovali mu laké sousedé jeho rovnou měrnu; Zářičti se mu mstili Um, že mu pobrali koně, dobytek a rozličné svrrřiky ve vsi Lhotě, a Hroznatá z Kíesina také mu jednoho pěkného koná odňal ') Kdy* byl r. 13S8, 19. ledna dosazen nový farář ke kostelu zdejšímu, podávali ho Vilém řečený Ivrdo* 1 Vilém bratr někdy Oldřichův;'1) r 1363, 17. února sdíleli právo lo s Vilémem Tvrdoněm bratři jeho Štítek a Oldřich, arci s uznáním hlasu, litery? příslušel také Benešovi z Vlašimě, jako držiteli nějaké dědiny blíže Šebifova.a) Později koupil Šebirov FranSk 1 Rioraiiře a vyskytuje se v letech 1390—'4^7 jakožto patron kostela zdejšího ■) Později se připomínají Zdimir Škopek í, .Šebifeva r. 1412 ve při o kostel Oldřiclovskýs) a r 1414 VAcslav bc Šebiřova, jenž odpíral provolání odumřelých dědin v Mn-liMeh a glapšlí e) Zdali kteři z tulo jmenovaných byli předky 1 lady k Beřkav-skych te Šeliřtrva, kteří na Slili lilii nosili, není nim známo, poněvadž se nám erby jejich nezachnvaly; hezpochyhy však patři k rodu tomuto Petr ze Sebiřova, jena r 143a, 30 listopadu vedle kolika sDusedůu nknlních pečeť sv0u k jistému pořízení přitiskl.') Kadslav ze Kehiřova r 146; sedě] ;iž v okolí Beřkovském, maje tu Počaply, a potomci jeho bratři Radslav, Pelr a Jindřicl zavládli hojnými statky v Podřipsku, z nichž však Beřlmvice za nejlepší platily a dlouhá léta sídlem rodinným bývaly Pn jejich odstěhováni zaujali Sehlřnv vlaHvLrwA l.ř«ři im ipltttall - - i . *n • • ľ - ------ ----j , ,^. ..... .. .Mt rvíeiiu***;. íjjiítrej ^eeu- řovský a Křekoiiic přikupoval některé dědiny a věnoval roku I493 manželce své Kateřině I Mokrán na vsi Šebirově; synové pak jeho Vácslav, Alel Vykyř a Jiřík prodali r. 1523, 9. prosince tvrz, dvír a «es ŠebíFnT s podacím, ves Popovice, ves pustou I.hotu. jednoho ') Emler, Tabul. vetUSt, n 122, 241, 242, 293 *) Tingl, Lih. conf. I 3; a) Jjb. conf. I. E 6. ') rbidem VI A 7. H 15, P 1 ') Archiv Třeboři. ') DD 15, f. 117 | Rel lab II 170 člověka v Křekoiicirh a díl vsi Daměnic Albrechtu Ciplnvi 2 Kravská za 775 kop gi. č. ') Další osudy Šebková JSOU ťmou zahaleny; víme, že Albrecht, jenž byl párem na sousedním Ěelmheice, r. 1542 zemře] a že v držení lohntn panství dcera jehn Kateřina následovala. Zdá se, že po Mra-ckýtb z Duha se potom Šebiřov pán&m Xenstupovským dostal a tudíž také s Keustupovem a Zvěstovem přešel v držení Pliíky 1 Ma-lovic, jež se v drahém loži za Petra Kapliíe ze Sulevic na Brodcích rdala 'j Paní ta koupila sousední statek Křížececký loku J573 3) Dcera její Eva Knpliřmia Bř Sitlevic prodala r. t 603 dne 6. srpna statek Zvěstnvský a s nim také dufir Šebiřov se vsi a pndacím, a tvrz starou pustou Marii Krystynl SŘuhrtrvskr a Tnhnbtrka na l.ou-ňovicich; ') takým způsobem připadl Šebířnv brzo k lomu, brzo k r.nomii statku, jehnř páni nevolili sídlo na staré těsné tvrzi Šehí-rovské, nýhrž raději na jiných prostrannějších zámcích Svých; když pak i11 nikdo nebydlel, spadly pomalu střechy, okna se rozbila a povětří volně své rejdy provádělo ve starých komnatácl Pn smrti Marie Kryslyny ("i r. 1614) oddělen jest Š^hlřov od Zvěstova; neb odkazem léto paní dostal se dceři její Barboře *e Skuhrotia, rJ) jež se brzo po smrti mateře své za Bohuslava mladšího Vitu ze Rza-véhn provdala a s nim Tia Sladící přebývajíc, arci nic nepričinila k obnoveni staré pusté tvrze. Ano, sotva že se vdala, prodala r. 1616, 3 května dvůr poplužlý při vsi Šebířově vystavený, ves s podacím a 2 krčmami, tvrz staron pustou, ve vsích Vilici a Osné c. I. m,, Popovice ves celoc, a vsi Křekovice a Lhýsov c. t. CO. Mandaléní rtraňcké Sŕ Skiihrovn na Alovéjn Podolí, sestře své, za 19 500 kop miš fi) Pani lato byla manželkou pana Viléma Dvoreckého z Olhra-mcvic, jenž r. IrJ20 zemřel, učiniv touž manželku svou poručnici statku a dítek svých. Paní v dobách těchto trudných dohíe hospodařila a laké statek sv&j Šebiřotský zlepšila, zejména i tvrz zdejší tak důkladně opravila, že se v ni pntnrlInŕ tjydliti mohla; pomýšlela snad na to, že by tu mohla chlebili, když by syn dorostl a zboží Pndolské ujal Po smrti její zdědil Šehířov syn její VAcslan Dvorecký & OlbramcziCi teprve po smrti otcově naroiecý, a v jinobkém věku jal se na statku hospodařili, ale hrzo ho zmařila kvapná a nenadálá náhoda; když se r JČ43 na neděli svatodušní s Bohuslavem Risnickýrc hádal, tento hambílku chytiv VÄcslava do smrti postřelil, tak že v sedmý týden duši vypustil ") Statek Šebiřavský dostal se nyní dcerám jeho Lidmile Majdalcnl, Alihití a MarkéiĚ Verouice, ještě nezletilým, tak že hylo nesnadno pro ně hospodařit! a lepším ') Rel tah. II. 460, aTch Třeboři.; vloženo ve dsky toho roku 3. prosince (DZ. II. G 20). *) Srovnej děje "Neuslnpova a Zvěstova. aJ DZ 17, Q 17 ') DZ 178, G ij s) DZ 137, C 2 ") DZ. i8g, M 22, vloženo rokn i6ifi dne 25. srpna (DZ [38, E 27) Vlasákova Míslnp. liibl. [1 127—128. 244 TVRZE V OKOL í VOŽICKÉM. se býti ukázalo, když se státek pruda) a peníze st-Zenr uložily. Za tou příčinou prodali kommissaři soudem zemským zří ze D i tvíz Še-biřov se dvorem při té tvrzi, dvůr Vilický £ prpli;?irn, mlýn nedaleko tvrze, ves s podacím, vsi Popovický, Osnou, Kíekovioe, Tľhýsov a Viliee c t. m. smlouvmi dne 7. září r. učiněnou Regině Man- daléně Malovcové a Ožômmovic na Vlčovsi za rJc.ooo kup míŠ. '] Fo pani tétof jež mnohá lé(a aá dn smrtí svá na Sebířově hospodařila, následovala dcera její Afandaléna T)orota Dah.aJ.ska rozená z Doupovat a ta proddla statek Šebířovský e tvrzí r. 1674, 21. května panu Kryštofovi KarJovi Prekořovskiinu z Kvasejovic na Mladé Vožici za 22.0GO fl. rh.5J Po spojeni stalku £ panstvím Vožickým následoval druhý úpadek tvrze a s tím (aké úplné její spuštěni. Podveekť'mu % Pod-vtk za 300 kcp gi* č. 'J Kovy držitel vystavěl v Ba dostovir-ích dtzc po tomlo zakoupeni novou tvrz, která již r. 1560 slála, když Vácslav (tH. dne 3. února) na veškerém zboži Rado-s to víkem manželce své Lidmile z Toušie 3I21/, kop gr. 2- věnoval.d) Koku 1570 odprodal od stalku svého 2 rybníky Štěpánovi Špaňov-skému z Lisova na Chýšce; aJ dvě léta po tom (t. 1-72) zemřel. Vedle posledního pořízení zemřelého, jei již roku 1 ť G3 ve čtvrtek před sv. Dorotou napráno bylo, dostala se tvrz se dvořenu, vsi a mlýnem manželce ovdovělé Lidmile s TouSic; sestrám Vácslavovým Anně a Dorotí *yp]aceny 2e statku jisté peníze.J) Pozdějii připojeny Ra-dostovice k panství Selmberskému (srov. stí. 224.J. BZOVÁ. m ■ ■ ľ e n málo zpráv se nám o flzové ach rvalo. Dluhomil se BaorvJ r '.I svědkem, když r. 1384 sou-/sed jeho Ludvik z Pravětic nřjaké nadání učinil kostelu v Kařcraci. 3) Roku 13 8! ovdověla, vykázal jí a synu Petrovi r. 1382 dne HJ. Června jisté plály v Plesech, v Bradáčově a Rodném (Archív Třcboři>ký' Kdyí se syn Ozanín do cijich zemí odebral, vyznala ona ■"- 13ÍÍQ dne 13. íervence, kdyhy se nevrátil, že jeji zboží při bratru Jindři- chovi zAstati má (tarniel. Jindřich byl t- I3fiíí '392 purkrabí na Krumlově a polom purkrabí na Třeboni, prodal r II39* nějaké své platy v okoli íiečire Karda5ovy a učinil r 1395 llne 2^ října ve Třeboni své poslední pořízení (Arch Třeboň 1. Naposled se přípr-mina r 1401 (Arch taihl. PraS-J. Synové jeho Ja n a tPetr připomínají se již r 13R2 při jednáni se strýní svou Ozanou. O jejich pozdějších osudeih není nám mnoho známo, jakož se i 0 Radof.tovicich a jejich iisudech v 15 století zpráv do&ti nedostává nějaký Jan z Radastďbic připomíná se r I437; tehda byl strýc jeho KereS z Hor zemřel a Jan táhl se po příbuzenství ke dvoru jeho v Horách Smilovýcb (DD. 15, f 171] Jedlen Jan s Rado-stoziie nacházel se r 1451 mezi lěmi, kteří císaři Fridrichovi opověděli, postaviv *e pod prapor úřaj.u Choiietninlcého. V herních tp £ÍEtrech kraje Pechyň*kého r. ] 523 sepsaných přichází Jindŕieh Rndvan s Radostovic (Arch. Třeb), a připomíná se jeítě roku 1*534-Drera nfb sestra jeho Anna a Rado slonic bydlela oliyČejnŽ v I^edči, kdež také r. 1^38 poslední své pořízení napsala. Tírn odkázala dvůr popi. a ves Radostovice a v Rovném 2 člověky manželu svému Burjanu Horovi 3 Ifeřmanic (DZ. 2, A cjl. ') DZ. i2, M 3. ') DZ. 13, J 18. aj DZ 1 Oj O i5. ■) DZ ]6, M 25. ftl Rclig. tab. I. 394 BJ PuítoTiny ty náležely v první polovici ifi Ptnletí ke tvrzi Hrádku u Roučkcivic, a dostaly se polom Janov;i Vrchotickému TVRZE V OKOLÍ VOŽICKÉM. '45 TĚMICE.1) ři cesté z Mladé Vozíce k Miličinu ir/stojí jen několik krokfiv od cesty ^jSXFJ^Í na jCí^n* straně \Tová ves (někdy r í Lazice), a s druhé strany výstavný ^[h .A d^ůr Těmice, tak řečený po svém ř^Hnhkk-akJatlaiHi X£uiuviI pt"í uřmí! mKtHWI ) vp starých dobách tvrz vvpínala. Dvůr tento k n upil i ve 14. století od Vaňka Tyrleka jakfsi Jílek a Petr a AJutic Onen mel manželku Anežku, jíž na dědictví tomto fla hřiven střihra zapsal.v) Když byl Jeäek asi r. 1382 zemřel a zboží jeho jako odumři! k rálo v sk i ve Vc f\c.\ provoláno by] o, uja] se opuštěné vdo-vy JeŽek z Údime a r Ijfi^, 15 května právo její uliájtl. Také Petr Svrch \i psa n ý řte se jako odpor nik provolání dotčeného. 3) V následující dnbě nacházíme Těmice v držení TéminSťv a Těmic, o jickŽ Todu poznamenal Paprocký, ze byl mvzácný, v skutcích hrdinských dobře zkušený i hojne obdarovaný u *J Jan* pr^nl nám známý předek rodu toho, nazývá se 1. I30.H, I. října jen prostí z Temic, později Janem z Hlasiva seděním v Temicich a posléze Těmlncm Kokn 1400. dne 5 listopadu s bratrem svým Přibkem z Hlasiva. 1. 14IC — 1413 sfim měl jeden hlas podací kostelního t Hodřticich h\ Roku Iq37 byl již mrtev, zlá se vi.sk, Že rok úmrtí jelo připadá o knlik let dříve, třebas nikoliv před r 1403.') Jamjv Syn Ondrej Témtn z Tétmč prodal r. 1418 plat v Třmících na purkreehtě slove Batelrjvský panu Mikolášovi z Hořic ke kostelu do Zhoře Jelikož byl Ondřej od otce svého dílen, nebyl od nšhn obdařen, když činil své poslední pořLeni. Neb zapsav již dříve víno rboli své Anne na polovici dvoru a roll v Temicich a rybníce Clí i, vyznal později před paiiem Oldřichem z Rcžemberka. a některými jebo služebníky, žt právo své v Temicich, HlasivČ a v Ho-díticích třetinu podací kostelního vzdává _Anně dceři své, kteráž jest za Bohuslavem Dýmkera z Tepljna i její dětem," a Petrovi někdy písaři Prihěnickěmn. ") Jak již svrťhu Náhrchek Kateřiny Témínové z ftíéan ľ Lnutkova, jtni prodal r_ 1577 ves Střílel Se dvorem pfipl., krčmou a puslolinamí na Blatnici f Janu Smrčkoví zt Alnichu. ra Vodici za 300 kop (DZ. jg, M 27). Za panování Vodiek ých držitelů za čalo se zase na pusiolinách znovu stavětí, ale tak pofídku, že 1u ani poradná, ves nepovstala V 1/ století doslala se samota laio ke statku Oblajovskému, c ddeler a potom i od něho a přikázána k nově utvořenému statku DomamjSli Roku iß86 připomíná se na statku Slřitežském „vtS p-cstá Platnice" (ĽZ. 3gg, Q 22) Potom se dostala Blatnice ke zboží Vožickému, když r. 1717, l8 srpna z pozůstalosti po neTi. Jindřichu Viktorinovi Janovském z Janovic zakoupeny k témuž panství vsi StfíiEŽ, !Lomná a Dcimamyíl (DZ 493, F ifi) Na miste tvrze a dvora sloji nyní vesnička Elainice. Ve Střtfeli do-le/ii připomíná Se v 17. veku lvu (DZ 393. B 23, 306, H 28 390, Q 22. ^2, tí 28). ale to byl zámeček teprve nedávno před tím postavený, nebof ještě roku 1616 tu sídla nebylo (DZ. 138, A 71]. ') Pomôckou: Pam. arrh. JV 2, str 73 2) Relig tah I. 491 s) DD 13, f 74 O stavu ryi. 245. Za dob Paprockého byly jeStř listy rodinné Těminův, jež on vytiskouti dal 5j DD. 14, f. g3, Lib conf VI B 2, Vil. A g, C 3. Chybné psaní tamže jest „de Tyrnicz, de Třemecz 41 fi] Psprncký (p. 245) není spolehliv v opisování ]et, snad tu má stáli r I423 "*) DD. 3, pag. 132. O tom vydali svedomí Oldřich dntčetý a jeho služebnici v Krumlove r. I425 nn den sv. mládenca, nemnhl liýti tudy Jan reku 1403 mrtev, po-névadŽ byl Oldřich tehda ještě chlapec. Hrady a zámky České IV. recesu, byl Jan již r. 1437 mrtev a zboží jeho, dvůr popi. s plaiy. jest ve Volicí jako odumři královská provoláno, již si vyprosili na králi Vilém 2* Žlutíc a Přibú\ Tlvksa. (z Čerhlir). Provoláni to se bylo stalo proto, poněvadž byl Jan se syny svými dílen a tudíž fini po nem, neučinil-li pořízení, déditi nemohli. Bvlť Jan arci zhoží své zapsal dceři Annt, ale ta již také byla zemřela, nékolik sirotků zastavivši; lnu přííinou odpíral provolání Bohuslav z Teptína Také BuSkovl, jinému synu Janovu, o 10 Sin, aby na jebo dědictví Kaženo nebylo, i odpíral před se ') Dotřený Pfii-t*k a Timic prodal zboží své Dědické, lotiÁ dvůr fudíž ležící, a] připomíná se ještě r 1459 ve příčinř jednáni jakéhosi o purkrecht Batelovský v Temicich.3) Z dřdiríi jeho /námi jsou nám Pŕibík a Oldřich bratři 2 Témic ^roku 3405), kteif měli tehda jeítě nckteré mladíi bratry nedílný1) Na porátku 16 století držel zbriŽi Těmické, k němuž se počítaly Těmice tvrz, dvůr popi., ves celá, v Nové vsi. Dědicích, Oldřichově dvor) kmeri, T-cítina dvfir pOpl a ves celá s pn-däcím v A'ové vsi, mlýny u Kove vři a Zhoře, Bvkusl&Ľ Timin a Timic (r. 1527), a později jiný ĽohnslaDl tu£im syn jeho • ■ Týž pojal k manželství Hecleru z Vlčkovic, jíž věnoval na zhoži svém v Temicich a Moravci, přikoupil Oldrichov od bratří z Ra-íovic a zboáí Vitanovské od přibuznýclt (bralří?j choti své. Později držel Těmice nn svůj tíil Qldŕich'Thnin z Těwic, snnd LJohu-slatftv *yn, jenž příkoupi] r 15C0 (vkl. vc středu po Sv. Janu Burjaiiu) dvo^y kmecí v Nové vsi od Bohuslava, Mrlichara, Juna. Xikodema a Simcna. bratří Těmínfiv, v;k 235 kop.'j Zemřel asi r. 157í).7} Oldřich byl již před svou smrtí o Těmice učinil smlouvu trhovou s Jšvhu^laTefU starším ž Títnicx jedním ze svrctiiipfjauýdL bratři, ale pro smrť jeho smlouva ta nebyla doknnána, pročež ucirila teprv Kstera vklad téhož zboží TOku 1587 x úlerý po krížovú neduli Patřily ke zboží tvrz Třmíce a dvfir popi , ves řečená Nová ves s krčmou a po-darjm, ves Dědice s krčmou, v Oldřichovi! r krčmou a Zborí c t. rn, Summa trhmi řinila 35OC kop gr. f *) Bohuslav starší přeživ choí Kateřinu z hUčau, ^chudých lidi pravou mater", odkázal posledním porizenirn (t 1595) „statek svůj '(ěmice- ujci svému Štípátm Adamcisi b Butvanu, hejtmanu na Hluboké, na jisté výminky, hratiím svým Janovi, Nikodémovi a Šimonovi, pak strýcům Janovi na Doubravici a Bohušovi mladšímu toliko jisié peníz*?.") Zemřel r. '5Q7 a pohřben v kostele v Novŕ vsi, kelež již odpočívala chof jeho Kateřina, jež zemřela r. 1580 na neHeli provodní. Dotčený Stepán chtě vyplatjti peníze uěkdy Bohu slavem ze statku Těmichého odkázané, prodal (t. 15g7 dne ii. července) tvrz Těmice se všemi pokoji, pivovárem, sladovnou, chmelnici, hvozrlem, zahradami, dvorem atd., ves Novou s podacím, dil vsi Oldřichova s krčmami ve Zboří a Muticích Estere Vchynsk* e Timic za &Sac kop gr č. I0) Pani lato přivtílila zboži Těrnickt. ') DD. 15, f. 170. a) Týž jako Bušek z Dědic, jenž AnnC vdově Těminově věno její 50 kop na polovici dvoru zaplaiil (Papro-ckýi. 3J Paprockj, str 346 •) Relig. tab I. 207. *) Archiv Třeboňský, DZ 25c, F 15 fi) DZ. 13 G 20, L iG 7) DZ. Sg, H 11 Viz i DZ. 21, G 23, 167, B 14. Kee k. s. 22 F. R I*., 27, V. f 28 a 32, F. A 16, též našeho díla sv. Ií na sir 74 Pam. arch. TV. h 74 a Dačického paměti. "J DZ. 23, L 30 v] DZ 128, B 6. I0) DZ. 120, H 30, 172, M 33. 56 *4ft TVRZE V OKOLÍ VOŽICKÉM. k panství Vitanovskému, při němí zaslalo až do r. 1659 Za té ;i" T * Krejcu 0 i5qo Adam Bohuslav Í.-Í3csl -t1612 Oldřich t 1 '579 iŕ Kateřina z TalmLerka II St? »* i ' Jan i55g—i56; R ». V Kateřina z Milhostic ^ c "j « — ----- g u" cií Ľstera -f- i5qq .■ Joí „ if Jan Jiŕi ze Vchynic "3 i t "5qB I čiti in Burjan f iSijg, 27. Aug. 1SS2—1585 ? •!■ Anna z By dřina Bohuslav Äieš 7 j. ófiz t5o2—1585 * Anna z Hozlau t j- i5rjo Oldřich i582—1 590 Jiň i582— i5qo Eva 1S90 Johanka 1590 Marie Eusébie z MenXteina odkázala posledním pořízením svým statky Vitán ovice, Tenúce a Vrcholtovice dětem svým Vdc-slaxoiii, Jiříkovi a Evl Františce, jíž byla choti svému Jáchymu Špuliřovi z Jiter a oa Tuíapech porodila. Roku 1659, 16. října dělil otec dítky své o veškero dtdictvi mateřské, při čemž se dostaly Evě tvrz Třmická „opravky potřebující" (v ceně 500 Itop), dvfir, vsi Zhoř, Křténovice. Oldfichov, Mutice a Dědice. ') Dotčená slečna byla se vdala za Rudolf" Malovcfc z Malovic na Proséci, jenž byl vlak již mrtev, když prijímala díl svůj mateřský; s nim splodila několik dítek. Oželevši prvního chotě, vdala Se před r. 1659 za Kryítofa Karla Vorniiikáho z PablnU, jemuž porodila syna a dcerušku. Posledním svým pořízením (f r. 1679, 13. října) odkázala vSecben statek svoj tln polovice kuan£c)u svému Kryštofovi, do polovice všem dětem svým, jichž z dvojího manželství bylo 8 na živě, a to z prvního Jáchym Jan, Arnošt František, Jan Kryštof, Marie Ruseb e Buďkovská, Anna Mane a Johanka Kateřina, z druhého Antonio František a Františka Polyxena. Nad limito byl otec jejich poručnikem, nad oněmi (mimo Marii Eusebii) nejstarši hratr Jáchym, tehda pán na Vyšeticích Oba poručnici vyžádavše sí roku 1680, 16. března komorníka u (lesk zemských, ve své díly se uvázali.a) Na slatkn tom oarházelo se tehda drahné dluhfl, také by při děleni jeho byly vypadly tak drobné dily, že hy se nemohl zdrželi; tou príčinou nařízeni jsou soudem zemským jistí páni, kteří statek k dobrému sirotku r. 1É80, 23. října prodali svrchu řečenému Kryštofu Karlovi, jenž byl již tak držitelem jedné polovice.11) Po dvou letech (r 1682, 5. březni) prodal Voračický statek Těmický Marii Sabin/ Sverlseve' z Reiisu, razené te Športu, za 32.000 fl. rh.1) Pani ta prodala potom (r. l6qi, 1. srpna) statek Těmický za 26.000 fl. a 150 fl. kličného Franti&u Ferdinandovi 8 Khůenburka, kanovníku v Solnohrade, jenž jej sbučil s panstvím svým Vožickým. Ke statku Těmickému patřily tehda tvrz Těmice s pivovárkem (Brauhausel) a dvorem, v. Dědice, ve Stfiteíi I dvfir kmeel, v Muticích krčma, ve Křtřřío^icich 2 dvory kmeci, v Rašovicích, Zhoři a Oldřichově po jednom dvoru kmecirn, ve Vilicích dvor selský znova postavený, 4 dvory kmeci, 3 chalupy a kovárna. 5) ') DZ. 73, Q 16 - R 4 ') DZ. II6, D 13. F 14 J) Tamže, R 6. s) DZ 402, B 29. DZ >1*. VITANOVICE. fíxxnr vesnice této upomína na zakladatele svého řečeného Vitana neh aspoň na plémě, jež se po něm nazývalo Nej starli držitel byl O/rad z Vitanmic, jehoX nyn ne r. 1361 íar&rcm v VcdŤi chnvicích sial, ') roku 1378 jej zase ŕlpme jako rukojmě při prodání platn v Osné ') Jakýsi Otrad stal se popravčí královským v ntkterém kraji při Sázavě (snad Koirirnskémj,a) byl to snad svrchupsauý pán, jehožtu jakož 1 v letech pokročilého 1 v právich zemských zběhlého trál Vácslav k této čestné dnstojrjosti povolal yum jinak Otrad řečený koupil r. J396 se Štěpánem farářem Voii ckj m několik dvorfl kmeefeh v Damě-nicích, kteréž, jakož i dvůr kmeci v Podolí, Vožickému kostelu píik:ízali, ačkoliv o tom vyznání ani před dskami ani před soudem duchovním neučinili. ') Jan jsa šetrným, groš ke proŠi, kopu ke kopě ukládal a 2 usporených peněz zase vsi a dědiny kupoval; vešel v drženi zboží Vrcboltovského, na němž r, 1403—1419 pánem byl.*) Jelikož tohoto posledního roku ještě faráře konsistori katolickou potvrzeného podával, ukazuje se nim lim již jako prívrženec strany pod jednou. Ostatně o něm nic vície oevime, než že r. I414 nějaké věno v Daměnicicb prodával6) a v bouřích potom následujících zemřel. Sestra jeho v3ána byla za Racka, husitského faráře ve Vožici. Jiný Jan Otrad z Vitartovic dostává od krále Ladislava kolikeré odúmrtí, a to r. I4S3 nějaké zboží v Ješeticich a ve 5>lapskut'J r. I454 platy v Přátelících, Po-doli a Daměmcich, odere relé po svrchupsaném Janu ůtradovi, jež dědičné zádnší Vožickému náležely. S timto porovnal se Jan Otrad smlouvou dobrovolnou a kostelu roku 14C0 právo své ke platftrn v Daměnicích ve dsky vložil. a) Za té doby již Vitanovice dávno v drženi původního svého rodu nebyly. Jakýsi VAcxla-v Vesel s Vitanonic koupil nějaké dědiny od Mikuláše z Borotina, pnručnika nejakých sirotku, s čímž později Jan Malovec z Pacova spokojen nebyl a Veselá proto k soudu zemskému pohnal, ale Vesel při svou r. 1454 vyhrál.9) Z listu jednoho v archivu Třeboňském, jenž ani roku auí dne nemá, dojídáme se také, že jakýsi Jaroslav, jenž byl „n pana Strážskeho dobré paměti" (r 1423—1457) a potom hejtmanem, a Mikuláš Milión z Odlochovic na Vitanovice frajmarčili. Vitanovice dostaly se potom liadykám z Vlčkovic, již se odtud Vitanovskými psávali. Za časů krále Ludvika drželi Vitanovice tři bratří 2 toho rodu, /VzAAfc, Ctibor a Arnnft, 1') ale vedle nich jmenuje se roku 1523. I. iFíjna pánem tudíž HeneS Trmal e ToiáSíc, 1') jenž byl snad na krátký čas zástavním držitelem anebo spí£e poručníkem mladých Vitanovských. Tito rozdělili se již téhož roku tak, že se Pŕibikovi dostala tvrz Háj s příslušenstvím, vsi Jiíetice, Zlovice a Kosákov, ") ostatním dvěma dostaly se Vitanovice, dvůr v ( hlistevť a ves Milovici?. Arnošt, jak se zdá, pustil díl svůj na VilanoíŤeích bratru Ctilborovi a prodav všechno, co měl v Bechyňsku, usadil se na Nihošoviclch v Prachensku. Ctibor prodal okolo r 1534 Vitanovice tvrz, dvftr popi. a ves s potlačím ve Vrchohovicich Bohuslavu Tlminovi z Témic za 415 kop gr. č. a vložil mu dědictví to ve dsky podruhé r. 1544. Is) Jíový pán přistěhoval se z Těrnic na Vitanovice a po nicb se také psával seděním na ViCanovicich Roku 1541 na den sv. Lucie ') T.ih. cocf. I. D 5. 5) Archiv Třeboňský. ") Kniha popravčí Rožemberská. ') Viz moje děje Vožice, strana 9 a 24. *) IRoku 1403 se připomíná Otrad, r. 1419 Jan Otrad tuSím jedna osoba (Lib conf VI. D 4, VII. K 1 u). 4\ Hel. lab. II 106 ") .OD. ifi, f. 119. "I Rel. tah. II 303. ■) Ibidem L 125. lo) DZ 4 ][ 22, téí Reg 3. J kom. 93 "I Rkps. bibl Pra! 17, F 35, str. 175 ") DZ. 44, C 27. J3' DZ. 5, D 2S V tiluláŕi r. 1534 uvcidi se i A mošt t Bohuslav pány na Vitanovicích. TVRZE V OKOLÍ VOŽICKÉM. 247 zapsal choti své Hesle re z Vítkovic zboží Vitanovské v dluhu prý má kop, J] xap^av ji již drive Jr. 154a) víno na temže zhoží a Moravci Po n ŕ m správo* ul nejaký Čas Vilanovice a Těmice Oldřich Tčmin% snad jeho nejstaríí *vn, ale za l ni tle ý ^a* přikázány jsou Vi lano v ic e jako díl Janu Titttínôvi » Timi£. Tento hyl člověk ni silný, jenž r. 156.0" o svátcích svatodušních mladi: ho Burjana Mě-děnce z Kalitiořic ve Vitancvicích zavraždil. Skrze přátele své přiveden jest r. 1567 ke smíření s nkeni zavražděného Pres tu zase r. 1567 v Otících na Jindřicha čemvskéhn -l Robous t u lieh u dobyl a jemu na zdraví jeho škodjti chtěl.') Manželku mel Katf-Ťinii x Mil hostie, již r. 1573 (v pálek po sv. mistru Janu Husi) na tvrzi Vita novicích, Hvoru a vsi a na vsi Moravci 800 kop gt, č, véna ukázal. *) Jiin synu nemel, než jediná dceTy Estery, která pn něm a strýni své J u lián t TěmiGové všechna zboží zdedila, když byly ostatní dědicky penězi spokojeny. 0 Estera provdala se za Jana Jiřího *e Vckynic, jenž sloužil r 1554 ve vojšté. jfiž pod Petrem Vakem z RoŽemherka proti TiiTkfim dn Uher vylähln, a vedl Osmý praporec třetího pluku Zemřel jii roku i 598 dne 24. února.E] Estera ho dlouho nepřeěkala: již r. 3508 («e středu před sv. Ba" tolomějem) poslední vůli svnu napsala, jíž všechen stalek svňj, loti2 Vi-tannvice a také Třmíce jíž dfíve přikoupené poručila „k dědičnému vládnutí*' Jáchymovi ŠpaAovskému 2 Lisova a na Voíiri, a zemřela r 1599.*) Tento vjjfak nevelel ve zboží to nikdy, nýbrž ono se dosial n Alen? Vchynskě a Vchytzic ') Tato prodala r. 1600 dne 36. listopadu rozsáhlé zboží, totiž tvrz Vílanovice se dvorem popi., pivovárem, mlýnem, vsí, dvůr Kříznnský 5 poplutím, \si Moravec?, Tífeknvice c t. m., Vilice c. t. m., Zahrádku, Javor, luštiny, tvrz Těmice se dvorem popi., vsi Oldřichov, Novou ves, Zheř, Dědice. Mutice a Střitež Fridrichu Mičanoni z KlinSteina a b fiamŕnt e] Mířan prodal Vitannvicej Těrnice, Vy-Petice, Vrchnllnvice (r. IÉ12 dne 21 října) a usadil se potom na Nymburce, kdež r. 1616 zemřel. 4J Novým držitelem Vitanovjc a Třmic stal se Jakuh AfenSik * Aáfn.5ieÍ9iay c\s. rada a p ti ikrahě hradu Pražského, před tím pán na Uanvř a Skřípli, jenž z nízka vysoko vz£Šel. Manželku mel Alžbětu Pětipeskou 1 ChýŠ, s ni? splodil několik d í ti. NcjsiarSího syna svého pře ŕ kal. Když 1. 1613 vnuk jeho Jan naň vznesl, že by chtěl ve stav manželský vstoupí ti a proto že pros i, aby jej z lásky dědovské živností opatřil, tu mu prípovědéla bába jeho, Ke mu dá Vrcholtovice. Roku 1614 učinil Jakub pořízení, ahy syn jeho Vátstais Éuseb statek ujal Zemřel téhož roku '"j Jakub Menšík 1 M en Steina 1^)77 "J" 1614 U' Alľbeta Pčtipeská z Chýš Jan Vácslav Ľuseb 1614, 161É Maria Eusrhia _ ——^ t ^^71 4- Jun- Jan í6i3—i63o * Jáchym Špulit V Kateřina Pctípesfcá 0 t6i3 2 JlItr ') DZm. 226, A 11. *j DZ. 58, H io, reg. 20 F. kom. A 10. a) DZ. 13. B 12. ') DZ. 89. H 11 —12 j f-olbman o Vchyn ských 24- *) DZ 129, m 19-2t *) DZm. 74, J 2 B) DZ. q2, M 15, r7c, K 23. *) DZ 186, K 14. ,n) DZ. 137. D r.6, 186, N 2, Dacický I. 315. Viz i DZ. 338, A 26 a srov. rkps XI. E 16 bibl. Praž., tŕí Nauč Slovník „MenSik". Pří počátku povstání českého spravnvala Vitanovire pani Alžběta a zkoušela proto mnohé svízele. Roku ítíiQ lid vojenský z ležení svého v Táboře veliké škody dĚlal, dva dvory na Vitanovšku zpustešil, všechno obilí ze sýpek pobral, okna, kamna všecka vytloukl a dobytek zajal Poddaným klimata, Hnbytky pobrali, dvéře, okna, truhly vysekali, je všecky rozehnali, tak Se pustí vsi zůstaly; obili na pni i stálo, ale nikdo ho klidit i nemčL Na mnohé stesky paqi Alžbety poslána jí z Tábora salva guardia, ale ta jí byla málo platná. Co ještě- dobytka na statku bylo, kázala riortrô příhnati, ale potom dobytek pohrali (několik kop over, krav přes 2 knpy a mnoho svinského a jalového dobytka], a to vše do lezeni odehnali. '] Jak dlouho Vácslav Eusebius Vitanovice držel, není nám známu; zdá se, že velmi hr/o zemřel, po Čemž are t statek jehn na jedinou jeho sestTU spa(\ FrantiSha na živí zůstávali. Máli jich, odkázavši troje statky své Vitanovice, Těmice a Vrcholtovice manželu svému Jáchymovi a dětem svým, dala si své pofixení r 1É40, 3. září ve dsky vlo^itía) a zemřela Toku 1657 d ne 4. Června; tělo její vedle dětí zemřelých v kostele Vrcholtovskéra odpočívá. Jáchym po dv£ léta po smrti choti své statky spravoval, ale r_ 1059, \U. října pro sebe dílu nežádaje, an na svém statku Tu-čapském přestával, veškeré dědictví mateřské na 3 díly rozdělil. Druhý díl. t n tiž tvrz Těmická s dvorem, vsi Zhoř, Křtř-říovíce, Oldřichnv, Mutice a Dědice dostaly se Evě Františce,') třetí díl tvnka Vrcholtovice S dvorem pustým a ves, dvůr a ves Lcílinu, Veliký Oldřichov a Novou ves vzal si Jiř', } oslátek s Vit-incvici (první díl) míl se do&tati nejstarSímti z nich Várslavovi; jelik^ií v£ak tento v mladém věku zemřel, spadlo 2boží jeho na otce Jáchyma, jenž se ve Vitanovice uvázal a okolo roku 1675 zemřel. Syn jeho Jiri Štčp/in maje po matce Vrcholtovice. zdedil pn otci i Tučapy i Vitanovice, zemřel ví»k r 167Í 'i Dvorský, Fam. Žen, str. 223—224. a) Votivm obraz na faře V'rcholtovskŕ Alžbeta Menšíková koupila roku IČ34 dům >Ie-piŕovský na Táboře (kri. trhová t U dlí r. ifjl6, H 4). 3j DZ. 147, E 21. J) DZ. 73, P 16 - R 4. s) DZ. 77, B 21 — C 3 Tvrzka ve Vrckoltovicich připomíná se tuto poprvé Osada šinula původně Rchútovici, z čehol a předložky v nynějSi jméno povstalo. NejslarSimi drž-ieli jejími byli f 1370 BohuoĚk kramář z Prahy, r 1383 MareS a Pfech z Rromrovic. Uil ». 1403 patřily k Vitanovicům (Lib. conf. III. D 17, h Iq, \1 D 4, VII. K 16). Svobodný dvorec ve vsi spadl po smrti Vácslnim Maliny t Vrthabtoiiit. prAvrm královským na Dobraná a Muhc ť ■ f% V'--r^ »-«!.-..* T%,-,w,.% o vnnn ním tnlnil 4 DD iŕ. f ]20. ?ílíl. lb, , ,. a » — S ' w ^ ' " "----- ----j-j- "i----- v--■ * - " j' ''-> ' V 16. věku patřily Vrcholtovice ke statku Vlčkovskému; Jiřík VLčkovský prodal r. i$y5 dvůr a ves wve veí Rchoutovicích" Martinovi Vončatoví ze Vrátková, od něhož je přijala týmž způsobem Dorota Koicnská ie Sv/evic (DZ. 127, A 23), a od Jiŕíha Koŕen-skěhc 1 Tereicrva koupil je kc statku Vílanovskému r. 1611 Bedřich Míían (DZ 185, L 61. Roku 1613 vykázány za díl Janu MenSi-kovi 2 Menštcina (DZ. 186, N 2] a tehda neb i pozdějL tu tvrzka postavena. Neb Vrcholtovice dostavme se zase k Vitanovicům, odloučeny opít nejednou a konečně přece s Vil a novici sloučeny. (Srov. děje Tucap, Těmic, Vlčkovic a Vitanovic.) 36* Sanktuir v kostele v Nove Vsi u Mlartŕ Volíce. 248 TVRZE V OKOLÍ VOZÍČKEM. dne i, Hulína jako poslední rodu svého, a pohřben v kabele Vrchol-tovslcám, kdež se jeho nnhmhck pnsiid spatřuje Poillé pnslední vule zemřelého měla dcera jeho Marie Kva Františka statky T u Čapy a Vrcholtovice a polovicí domu Špulitovského ve Starém meste Pražském dostali; statek Vitanovský dostal se tými odkázáním manželce jeho Zur-ariě CrtnLii b Ríat&vic^ jež se toho roku v květnu v dotčené statky jako por učnice í jako dědička uvázala ') Pani tato stála při brzké smrti chotí svého ještě v dobrých letech a ohlihivši sobě Jana Adama a JJtíin^ zaň se provdala (Jan Adam koupil r 1686 Vrnholtovice od Marie Evy Obytecká.) Z manSelslvi tcholo poíel syn Jan Josef štastnýj jemni máti posledním porij.en.ni svým polovici svého statku odkázala, druhá polovice měla se manželu jejímu dostatí Zemřela rok" 1^95 dne 17. listopadu, pohrbena jest v kostele Vrcholtovskŕm a nad jejím hrobem náhrobek posud zachovaný jest postaven, Po její smrti dáno jesi otci poručenství nad synem ješlě nezletilým a jměním mateiSkým, pročež sŕ v prosinci tohn roku ve zboží Vitanovské uvázal. Uzívav jeho jen 7 let, raku 1502 zemřel, učiniv pcruěnikem syna svého Františka Ferdinanda hrahě 2 Říčan, pročež se tento toho roku v záfí ve zboží Vitancivské uvázal ') Od Marie Viktorie Bššínové 7. f.uh koupil zboží to r. 1715 dne 20. záři František Ferdinand hrabe e Khxiénburka za 58000 fl. rb a 100 dukálňv a připojil je k panství Vožickému. Gbiuthovalof tvw7 a dvfir Vitanovice se vsí, Leítínii dvůr a ves, Vrcholtovice a Kříženec, dvory s vesnicemi, Novou ves, Oldřichov, Moravec, Zahrádku a Javor "i Z bývalé tvrze udělána později sýpka Koku 1712 Ee trrz takto popisuje: „Zámek Vitanovice od kamene vystavený, jest a nachází se v dolejším Stoku sine, sklepy 2 rftsi, 2 mcnSi, kuchyne i, pokoje 4, za nimi malá sině s jinými dvoumi sklepy, 2 nichž jeden za vinopalnu se užívá, i kotel měděný v něm se nachází; lentD cel$ Stok jest klenutý a pod nim sklep podzemní na tré rozdělený. V hořejším Stoku (jest) sínří, při ni kaple a 2 pokoje, dále vdiký palác a jiný 1 pokoje, též malá sídč se 1 světnici a komorou41 Iv ceně 2000 kop). Pfi zámku bývalo „jiné staveni od kamene 7.a tjQo kop." *j OLDŘICHOV. "tě r. 179O byla viděti za statkem Sťdlským, který se w J leiiaa uvoraKovsivstaly nové ríznire o právo podací při kostele zdejSim: neboC k. století tvrz, mladší arci než osada, jejíž jméno upnminá na dávného zakladatele Vlčka; příkopy staré tvrze lze posud viděti. Nynější zámek jest stavení o jednom patře s dvéma krsitkými křidly. Stará tvrz bylo stavení zevnitř ode zdi a vnitř drevené, obsahujíc nahoře 2 světnice, dole 5 komůrek, kuchyni se světničkou, pekárnu, špižírnu a sklep. Z její držitelů první nám známý PHlik z Vllkovic míl r. 1378 při nejakou s farářem Neustupovským;*) vrstevník jeho MikuláS adtudi nadal r. 1385 kostel Nť:ustupovský.') Onen připomíná se jeŠtr. později. *) Potomci nebo nástupci těchto prvních vladyk Vlčkovských rozdělili se po lom ve dvé větve, z nichž jedna zůstávajíc na sídle rodinném, psala se VUkmukým, druhá dosáhli blízkých Vitanovic, jmenovala se Vitanou skytni e VlČkovic. Podlé genealogie Balbiiwvy (jak se zdá, zde spolehlivé) nazýval se jeden z předků Vlčkovských Jiříkem a seděl na tvrzi zdejší s manželkou svou Ancikiin ze Skalky; Vácslav byl syn obou a pripomína se s bratrem starším Janem a bratřimi mladšími poprvé r. 1620. Dotčený Vácslav a bratři jeho Arnolt a MikuldS drželi zboži Vlč-kovské pravé v ten čas, když dsky zemské shořely (r. 1Í141), pročež se přiznali (r 1^46, 24. března), že drží po dědu a o4ci svém Vlč kovice tvrz, dvůr popi. a ves, v Choustovicích dvůr popí. a ves celou a díly vsí Slavína a Otradovii;;*) ale potom se bratří ti o statek svůj rozdělili, čími arci objem statku Vlčkovského ztenčen byt. Vácslav měl dle Balbína chot Annu z Hodějova, a splodil dceru Anežku, jež byla dána za Jiříka z Malovic z linie Komenské. Na rodné tvrzi seděl ještě r. [349 Mikuláš. Ve druhé polovici téhož století byla tvrz zdejší snad následkem připomenutého rozdelení na dva díly rozdílena. Je:dna polovici: s polovicí vsí Svojšic, Slavína a Vrcholtovic patřila Jiřiko-vi VU~ keňskému z Vítkovic, jenž na ní (vkl. r. 1571, 16. liřitopadu) choli svč Kateřině z Vesce 200 kop gr. věnoval.") Na druhé polovici ') Ibidem V. N 2. ') lbidem X 7 3) Archiv Třeboňský •| Roku 1554 drželi Jan a Jakub synové n. Kubovi clvur popluZný pustý ve Velkém Oldřichové (DZ. 252, A 4} Jeden dvůr kmeti patřil také v 1. 1544—1691 ke statku Těmickému. 5) Pomůckou Mlstop. bibl. I. 72—73. *) Acta Jud. 1S77—1^79 f. 169. J1) Rel. tab. I., 5o3. s) Paprocký o st. ryt. 245. Více dějin v, téhož stolen není známo; zpráva Vlasákem k r. 1444 podaná patřii do r. 1S44. Bez pochyhy sem patří NeteS s Vllkovic, jenž roku I452 přidav se k úřadu Choustnickému, císaři Fridrichovi opověděl (archív Třeboň.;. 3) DZ. 2Í0, J 29. Chou&lovice jsou tuším chybně napiiány na místt Rchoutovic. l0) DZ 17, J 23. O Jiříkovi srovnej řep. 20 F. k. s. D 10 a K 1. TVRZE V OKOLÍ VOŽICKÉM. sedři snad Miiulá! onen. jehož titulár r. 1389 vydaný připomíná. Jiřík (dloučiv r. 15t)5 Vrchcutovice, získal za to druhý dil Vlč-kovský a prodal potom dne <5. května r 1 n88 tvrz Vítkovice se dvorem a vsí, ves Svojšice. v Slavíně a Bílých Oiradovic díly. dvůr popi. Nosakov Karlu Pfeferkornovi s Otopachu za 64D0 kop mís.,11 usadil se potom při mčstč Čáslavi a kou piv zboží Skovickč, sedel tu několik let těše se veku starožitnému a hojnému potomstvu. Nástupce ieho Adam ľ/t 1 Kvítková prodal tuším Vlckovice, avšak režií je ve dsky vložil, zemřel, tudíž se přiznal syn jeho Jan nef-mladslx. 1592, 8. června při díkách zemských, že v dluhu 1000 kop Zdeňku Otovi í Losu na Těchobuzi a Hlazovicích zbozi Vlčkov-ského postupuje.-) Nový držitel měl Ylčkovice ]en krátkou dobu a postoupil jich (vkl. r. i5g5, v úterý po božím těle) takt prý v dluhu Kalparori Kapliŕi se Sulevic a na Neustupoví a Zvěstové,3) a poněvadž manželka jeho Eva r- 1598 Broumovic sousedních nabyla, sloučeny obě v jeden statek, jenž však zůstával kolik let spojen s Neustupovem. Pro dluhy Anny Marie, posledně Farrnpachové z Moldavy, odhádáno zboží Vlčkovské r. IÓ53 a postoupeno Ifilému ľdcsla-vovt Frant. 5 Talniberia na Prčicích Tvrzka zdejší »starDdávní tyla tehda spuštěna a střechy od šindele místy zetlelé, tak že hrubé oprávky potřebovaly." *) Vilem zemřel náhle, pořízen: pcsleJní neučiniv, prolež statek ten připadl synu jfiho Janu Maxi mil ianovi, pánu na Čeinovicích a Prčicích; ten sobe zůstavil k drženi visku Třetuiel se dvorem poplužným '^udělaným ze dvoru selského , pustý dvůr sedlský Záskalský a les Zdebisovku, ostatek však, totiž otcovský statek Německé Zahoří se dvorem, grunt Lhotákův, vsi Lhotku, Dolejší Borek, Barčov. Chlistcv. Malcvice, krčmu řeč- Hospodský u Miličína na silnici s les> Brezovskou horou a Křiknvami, tvrz Vlčkovice se dvorem a ves s kapli sv. Marka na kopci, vsi Brou-movíce, Otradovíce, Svojšice a Nosakov, též lesy Malinovský. Hart-many, Broumovský, Černý, Zařikovec, Hůrky prodal r. 1686, 1. července Frant. Ferdinandovi hraběti s Kkůenburta, pánu Vožickému, za 47.100 fl. rh. ; tento podržel k Vožici Záhoří, ale Vlčkovice s příslušenstvím prodal roku 170a Pavlu Františkovi Jýřovskčmn z Enzidte. *) ') LIZ. 25. C ?o a ig6, K 24- * DZ. 91, F =0. * DZ. 1084. P i3. DZ. n3, N 22 a i5a, C 3— 15. *) DZ. ?gg, D 16. ') Po Týřovském držel Vlčkovice hrabě Jan Caretto a Mille-simo a po něm dědictvím (r. 1757) dcera Antonie, provdaná za Jana Michala Týíovského z Enzidle, jenž roku 1759 jako poslední rodu svého starožitného zemřel. Vlčkovice kDupil hrabe Josef z Pôttingu a r. 1770 ve veřejné dražbe svob. pán Dysmas Scnovec e Untfersvertu, který je po ?o letech (r. 1809) Janovi svob. pánu st Alilaehu prodal. Roku i832 byl statek věřiteli Fridrichovi hrab. c Pourtales přiřčen a od toho r. 1841 Janovi hrab. z Trautmamdorfu prodán. Po něm následovali Frant. 1 Leonu a r. 185- hrabě Ota Chetck 1 Chotko-í-a, spolu pán na Racmiřicích. BRO UMO VICE e vsi Broumovicích, upomťnajicí názvem svým na zakladatele Bn tra, vystavěli si Urz vladykové Broumovští. Předek jich MareS 1 Broumovic po-ifával r. 1374—i3;6 kněze ke kostelu Šl.-ipancv-řkrmu, jsa v držení télo vesnice; s ním a ledlé ni ho vyskytuje se väak r. i383, 10.— 22. července hf. jako kollaior kostelů v Šlapanově a Vrchollovi- (Cřl zt*b Přelet t Broumovic, snad syn jeho, jenž se i r. 1 -0,8 připomíná. ') Zatím byl Jan Brum s Brunurvic na jihu Čech ve službách tuším páně Michalcovýcli, jehož na cestách jeho provázel, jsa brzo na Pribénicích, brzo v Praze, brzo jinde.') VAcslaveH 1 Broumovic trpěl r. 1432 s obci Táborskou. Potomek některého z tuto jmenovaných byl Mare! 1 Broutiunic, jehož paměti k I. 1458—1465 uvodí.3) Poslední Broumovský měl dvě dcery, Alíbltu a Lidmilu, jinak Milu. z nichž měla onano Jana Cimburia 1 Cunburta, tato Mikuláše Batelovskeko 1 Prcstŕho. Pri dělení se dědiců vzala si Míla nékteré vesnice nám neznámé, a tvrz a ves BroLimonice se vsí pustou Vodičkami přijal Jan Cimburk ovdovělý na místí Jetí svých.') KryStoý t Cimburia a sestra jeho Johanka piod.ili statek BrDumovský r. 1544 v úterý po vzkříšení páně za 400 kop BeneSovi Drdrkoifstťmu s Drdchova,5) jenž 11. |552 na dvou dvorech kmecích v Broumovicích a rybnících Jeřábek, Hrubeš a Hrázní manželce své Elišce v. Malovic 25o kop věnoval.fi) Synové tuším Benešovi byli bratři Jiřit, Ctibor, Jan, Oldřich i EliáS t Dráchava. Bratří ti (bez Jiříka) postoupili Broumovic (r. 1578, ■ ledna 1 mateři své EliSce 1 Malo-.u do živnosti její, tak aby sestry své při sobě měla a je stravou a šaty podlú možnosti opatřovala Po smrti její vzdali tvrz Broumovice staršímu svému bratru Ctiborovi a r. i3B6, 21. listopadu ve dsky zemské vložili.r) Po učiněném trhu ihned Ctibor na dědictví tomto manželce své Zdině z Malovic 7$o kop věnoval, než již roku i5Cj8 postoupil Broumovic ve dluhu 100 kop č. Evl KapUřové ze Slavkova na Neustupově a Zvěstové.*) Od těch dob sdílely Broumovice držitele své se sousedními Vlčko-vici. Tvrz zdejsi byla prý při bitvu Jankovské roku 1645 spálena a zničena.') Beneš Dráchovský z Diáehova 1544 f j. 1378 v Eliška z Malovic 1552—1578 Jiřík Ctibor Jan Oldřich Eliáš i5;8 1.178 f lóoo 1978—1586 1578—1600 1578—1586 ři východním pomezí bývalého kraje Táborského leží městečko Červená (jindy Biskupská) Rečice v mělké kotlině, kterouž potůček protéká. Městečko má chudobné vzezření a jest v údolí taikořka schováno, tak že ten, kdož od západu neb východu přichází, jen střechy jeho uzří; nejkrásněji vypadá, přicházíli se od Pelhřimova. Na čtverhranném náměstí panuje obyčejné v takových osadách ticho málo kdy přerušené povozem nějakým. Pamětihodného tu nic není, leda bychom vyhledávali po štítech domů stopy červených pruh, po nichž prý se Rečice Červenou nazývala. Vyjdouce z náměstí octneme se u pivováru panského, kdež tabulka na zdi ukazuje, že se tu nachází „Město starožitné Červená Rečice" a že se tu žebrati a tabák kouřiti zapovídá. Naproti pivováru na jižním konci městečka spatřuje se starožitný zámek a bývalý hrad Řečičky. Poněvadž jest o něco níže položen než městečko, nebyl by se nikdy vyznačoval zvláštni tvrdostí, jako hrady strmými stráněmi chráněné, ale jeho hlavni pevnosti bývaly močály, které jej za starodávna obklopovaly, a násep mohutný na severní, západní a jižní straně zachovaný. Mezi hradem a náspem jest tudíž široký příkop, jenž býval vodou opuštěn, na ten čas však v sady a zahrady proměněn jest. Hrad Rečický nebýval za starodávna ani větší ani menší, než nyní jest, ale ovšem méně výstavnější, neb mnohé zdi venkovské nynějších stavení bývaly pouhou ohradou a teprve za kolik století zastavena jest prostora hradská tak, že se nyní kromě dvou dvorů kolikero různých, avšak souvislých stavení nachází. Ta část zámecká, která hledí k městu, jest nejúpravnější všeho, ale čím dále do vnitřku přicházíme, tím větší spoustu tu spatřujeme, až konečně pohled na roztrhané střechy venkovských věží k žalosti pohne. Dlouhým kamenným mostem, zastupujícím dřevní most zvoditý, přichází se k jednopatrovému stavení, v němž brána a průjezd se nachází; nad tímto ' JHRPytJhQ > jest erb Rílenberský červeně oimalovaný s 1. 1675. Stavení toto, v nímž se ještě iL^Safs* ' ,}/ starožitné kladky nacházejí, nevkusný ukazuje šat, majíc římsy křiklavě červené. . ^ŠJ^ -Bez pochyby stavení to, byty úřednické obsahující, (kromě obmítky) v nynějším ■' » svém způsobu upravil arcibiskup Matouš Ferd. z Bílenberka, od něhož také most pochází. Stavení odtud na západ se táhnoucí má starožitnou venkovskou zed, která kdysi ohradou bývala a takovou prsní braní opatřena byla, která obraně hradu sloužila. První starožitností jsou hned za branou krákorce kamenné, nad nimiž dřevěný výstupek býval; nynf jest tu chýška nevkusně z prken sroubená. Za tlm dále jest arkýř kamenný, a něco dále zase dva krákorce ve stěně zasazené a kdysi také dřevenou prsní braní opatřené. Průjezdem se přichází do prvního dvora na všech stranách domy zavřeného. Jižní dům, nad nimž úzká, asi ion vysoká čtverhranná věž vyniká, patři sice k nejstaršim částem hradu, ale nynější svou ') Pomflťknuí Helier's Kiirypii V- 184 a Varn. arch. V J6, Červená Řečice od jižní strany. ČERVENÁ ŘECICE HRAD. úpravu obdržel v íč. věku; k tomuto ukazuji obmitka rustikou zdobená, k většimu stáří však slabé zbytky bývalých arkéřů, kteréž stavitelé iď. věku otloukli. V této části se posud bydlí. Xa východní straně dvora jest staveni úzké, z něhož vyniká velmi štíhlá, vysoká a okrouhlá vížka elegantního vzezřeni, bývalá to hlídka, ku kteréž se nyní přistoupiti nemůže. Jest asi io° vysoká, beze střechy a krytu, ale jinak ještě ve svém dřevním a dobrém stavu. Asi ve výšce 2. a 3. patra spatřuji se na ní okénka jen tolik úzká, kolik se potřebovalo světla na osvětleni schodů ; také se spatřuji krákorce, kteréž výstupek dřevěný nosívaly, a konečně nejvýše 4 okna, skrze něž světlo do světničky hlásného přicházelo. Vížka tato má značné stáří a zajisté pochází z prvních dob hradu. K věži přistaveno jest staveni, na němž viděti lze erb Leskovcův a pod tím nad nižším stavením schody nahoru vedoucími znak Harachovský; totoť jest důkazem, Že schody tyto postavil před kolika věky Arnošt z Harachů. V pravo, t. j. severně od vižky, jest úzké stavení s průjezdem do druhého dvora a nad tímto korridor ze 16. století pocházející. O jeho bývalé úpravnosti svědčí římsy podlé vkusu věku tehdejšího, škrábanou prací ozdobené, porouchané sice již valné, ale přece na bývalou svou způsobu ukazující. Na přední straně vyškrábána jsou na černém poli poprsí osob neznámých, z nichž 6 úplně se zachovalo (tři políčka jsou prázdna), také římsa jest neporušena. V prostřed čte se nápis: bděte, neb nevíte ani dne ani hodiny. Na druhé straně ve druhém dvoře nacházejí se poprsí svatých Jakuba menšího, Martina, Bartoloměje, Petra a Pavla, avšak tuto jest římsa hodně porouchaná. Podobného způsobu malby byly Vysvžilcnl planut 1 Most; 2. brána; 3 nejstarši řasí bradu; 4 —S. vrže; 6. komdor se starými malbami; 7. druhý dvůr; 8. staveni se sýpkami atd.; 9.—10. baSty; 11. zazděná brána; 12. lidornorna. také mezi okny korridoru a na venkovské zdi severního stavení; na většině ostatních stavení pozorovati lze rustiku 16. století. Zdali se korridorem k nějaké kapli chodilo, jak se dříve myslilo, zůstavujeme na rozhodnutí budoucích badatelů; bezpečných toho průvodův aspoň na nynější stavbě nalézti nelze. Ve druhém dvoře hned v levo od vchodu jest hmotné stavení, jež pozdě vystaveno byvši, nyní až do prostřed dvora vybíhá a jej na dvě části dělí. Naproti na západní straně dvoru jest staveni o dvou horních ponebích, v němž chlévy, sýpky a rozličné komory se nacházejí; vše již jest hrubě zpustlé a ani stín toho, co tu bývalo. Čásť tuto ke starým hradbám přistavili roku 1593 Kryštof Šebestián Leskovec z Leskovce a manželka jeho Barbora ze Skuhrova, jak posud znaky jich nad hlavním vchodem zasazené a písmena při tom svědčí. V rohu jižním, kde stavem toto s jiným domem se dotýká, nacházela se kdysi brána také zvoditým mostem opatřená, ale té se již od dlouhých let neužívá. Na rozích dotčeného velikého domu nacházejí se mohutné bašty, 2 poschodí vysoké, o desíti hranách, jež zajisté 200 let poopraveny nebyly; střechy jejich jsou již chatrné, prejzy od povětří rozbity a vyházeny, tak že do bašt bez překážky pršeti může. V jižní baště před časy prý bývala kovárna zámecká- Odtud na východ při zdi jest bašta čtverhranná a starožitná, končitou střechou pokrytá, v niž se nyní komory k uschováni rozličných potřeb nacházejí. Bývalo tu vězení podzemní, 40 hluboké, do něhož vězné s hořejška úzkým čtverhranným otvorem sázeli: že tu drahně obětí zahynulo, o tom se přesvědčili před kolika lety, když ve sklepě tomto množství kostí nalezli. 37* ČERVENÁ ŔEČICE HRAD. Okolí Řečické jsouc hornaté, lesnaté a málo úrodné, později osazeno a vzděláno bylo. než mnohé jiné kraje české. Pomezný hvozd, který se na těchto stranách hluboko do zeme táhl, obsahoval jen několik málo osad v údolích říčních a patříval původně ke komoře kniieci. Později stal se statkem biskupským, což se asi takto zběhlo. Od starodávna bývala pře mezi biskupy Pražskými a Olomúckými o újezd Podivínský na Moravě. K uklízení jejímu, více však k napravení všelijakých nepořádků v církvi české a k vymezení všech ještě zbývajících zlých obyčejů vyslal papež Inocent II. kardinála Cruido s plnou mocí do Čech. Olomúčtí, kteřížto posud o Podivín hojné avšak marné stížnosti vedli, obdrželi (r. 1144) Podivín a náhradou zaň daroval kníže Vladislav biskupství Pražskému újezd Želivský se vším příslušenstvím, k němuž bez pochyby i lesnatá krajina Rečická náležela.') Bylt tehda biskupem Oto, jenž r. 114B zemřel. Nástupcové jeho ne najednou než znenáhla kus po kuse vymýtili a nové osady zakládali. Jedna ze starších osad byl Rynarec, jehož kostel biskup Daniel založil a r. 1203 dne 20. května posvětil. Vesnice, které tehda k nové zřízené faře přidány byly, leží jižně od Pelhřimova, a vidéti odtud, že se za lidnění širých lesů již pomezí zemskému blížilo. *) Tehdáž již Rečice bez pochyby stála, jsouc krajním místem rozsáhlého panství, a tudíž i nejlépe jeho vzdělanou částí. Z těch příčin stala se i hlavním místem jeho, majíc dlouho přednost před Pelhřimovem, asi r. 1225 založeným, i když tento rozsáhlostí a lidnatostí Rečici pře-vyšovati se jal. Biskup Dobeš z Benešova kázal kostel Rečický (asi r. 12B3) na způsob nějakého hradu zdmi tvrdými zpevniti, což asi k tomu vede, že tu posud tvrze po způsobu pozdějším nebylo. Možná však dosti, že týž biskup tvrz nevelikou na konci městečka po- Červená Rečice. (Na pláně f. ij.) stavil, aby byla záštitou panství a obydlím purkrabí, který se již ke konci 13. století připomíná. Za těch dob bývala Rečice vsí trhovou, z níž biskup užitky na penězích a obilí bral. Purkrabě míval tehda ke svému vyživení 2 lány rolí a bral mimo to užitky z jednoho mlýna, bez pochyby ospy a ně jakého krmnéhovepře.3) Xa počátku 14. století stála již tvrz zdejší, jsouc postavena a zpevněna po způsobu západním, ale byla méně výstavná ne? zámek nynější. Biskupové si někdy sem zajížděli, aby se od své práce zotavili; první, o němž to víme, byl Jan z Dražie, jenž tu r. 1304 práva kostela Rynare-ckého potvrdil.*) Týž biskup, jsa muž vzdělaný, učený a umění mi-lovný. povolal do Čech francouzské stavitele, kteří mu na statcích jeho mnohou pěknou budovu vyzdvihli a tím také okolní šlechtě dobrý příklad dávali. Za jeho času byl tu purkrabí Heřman z Tauemberka, který zejména k r. 1333 se připomíná.5) Janův nástupce, Arnošt Z Pardubic, také někdy na Rečici zavítal; roku 1362 dne 26. května potvrdil zde nadáni učiněné kostelu Pravnovskému.6) Druhý jeho nástupce, 5^7« z Jenšteina, znovu vysadil město Pelhřimov roku 1379 dne 24. října, dada jemu právo, aby se obyvatelé právy města Prahy říditi mohli.7) Za něho byl tu 1. 1371—1380 purkrabí Hroch z Hořinřrsi.*) po němžto roku 1384 purkrabě Lev následoval. Tehda byla pře mezi Štěpánem farářem Lidmafíským a Heršem rychtářem tudíž o nějakou krčmu; aby věc ta byla dokonale srovnána, nařídil arcibiskup posly, kteří by vyslechli, na čf straně ■) Palackého Děje I b. 34, Fout. r B II. 489, Ľrbcn, Reg 110. ') Emlcr. Re-;. 1155-1156. sj Emler, Ret', p 718 Faru zdejší obdržel k užíváni kustos kostela Pražského r Ijol a potvrzeno mu toto r. 1323 (archiv kapitulní). *) Ibidem p 872 J) KLoptár arch Roudnic. Balbin (Vita Arnesti p. 234) vypravuje, že arcibiskup Arnošt tvrz Kečickou stavil. Borový, Lib erect. I. 37. ') Archiv Pelhřimovský Acta jud c, archiv Želivský. Mbtopnrkrabí tu byl jistý H.ijnuA ČERVENA REĽICE HRAD. 253 spravedlnost jest; když pak se našlo, že farář lepší právo má, nařídil arcibiskup toho roku dne 3. prosince Lvovi purkrabí a Jindřichovi písaři, aby svědomí o tom ve dsky hradu Rečického zapsali.1) Od těch dob až do časův arcibiskupa Zbyňka Zajíce 2 Hazembitrka nedostává se zpráv o Rečici; když r. 1402 úřad svůj nastoupil, spravoval Rečici purkrabě Soben z Jenišovic. Roku 1406 dne 2. října týž biskup městečku svému Pelhřimovu práva a povinnosti podobněž, jako v jiných městech arcibiskupských bývalo, vysadil. '*) Za arcibiskupa Kunrata z Vechty stal se purkrabí na Řečičku Beneš z Repčic, který se r. 1413 až 1414 připomíná.3) Nedlouho potom zapsal týž arcibiskup, který mnoho jmění arcibiskupského neslušné rozmrhal, Rečici i Pelhřimov Jankovi z Chotemic a na 1'iirstenšteině a synu jeho Jiříkovi za 4000 k. gr. č. doživotně.*) Tento již r. 1417 jako pán Řečička se vyskytuje; neb k jeho prosbě potvrdil král Vácslav (toho roku 36. září) výsady Pelhřimovské5) a r. 1418 připomíná se Janek jako patron kostela ve Vyskytne a kaple Těla božího blíže Rečice.6) A poněvadž bisku pové a arcibiskupové z dědin ke hradu Rečickému náležejících kustodům kostela Pražského 40 hřiven stříbra ročně vydávali, postoupil Kunrat z Vechty (r. 1419, 30. září) Nové vsi a Břežan Albertu Varen trappovi, kustodu dotud, dokud by v drženíRečice nevesel. 7) Janek byl horlivý katolík a přívrženec krále Zikmunda, a proto také nepřítelem sousedních Táborů, kteří mu mnohé kruté nátisky z let předešlých nejvét ším záštím spláceli. Zdá se, že Rečici í s celým zbožím Čiít nádvoří v Červené Ŕcčici. (Na pláně čís. 5. a Cl mocné osadili; o Pelhřimovu aspoň to jisto, že tu od r. 1422 až do konce válek hejtmanéTá-borští vládli. V držení Rečice vešel přívrženec Táborských a osobní přítel Žižkův Mikuláš Sokol 2 Lamůerka, jenž v Moravě pře-bývav, pláštík arci po větru točiti a proti kališníkům spolčovati se musil, potom však zanechav jmění svého na Moravě do Čech se uchýlil a panství Táborské v končinách Řeči-ckých velice upevnil. 8) Jakožto pán Rečický připomíná se poprvé roku 1428; tehda také dne 30. listopadu spečetili on a tovaryš jeho Kamarát ze Žirovnice na Rečici list, jímž příměří s panem ULdřichem z Rožemberka učiněné pot základem 5000 kop zdržeti se zavázali.9) - Roku 1431 po sv. Vácslavé bylo na Rečici hlučno. Sbiralf Sokol lid válečný, stroje se na víno do Rakous; neb když obchod kupecký do Čech všem národům vůkol přísně zakázán byl, Čechové z potřeby vzali sobě obyčej opatřovati se zbožím skrze loupeže. Potom sebrali se kromě Sokola a bratra jeho Tomáš z Chotemic, Jankův syn a již přítel Táborů, Kamarét ze Žirovnice, Sezema z Kunštátu a jiní, a vypravili se s 600 jízdnými, 450a pěšími a 360 vozy do Rakous. Vedlo se jim velmi dobře, ale když se vraceli s kořistí svou, zase dne 14. října u města Býdova podstoupeni jsou bojem od silného vojska pánů rakouských. Táboři utrpěli úplnou porážku, tak že jich zůstalo na místě zabitých asi tisíc, v zajetí pak octlo se k sedmi stům a mezi nimi také bratr Sokolův; také vozové a celé ležení jejich dostalo se vítězům. Smuten se vrátiv Sokol do Rečice, tak brzo se nezotavil z této rány; nezanedbávaje důležitějších ') Taliu lis caslri Rzieczicz inserihi (lit. -.rect. VII. f. i) 5) ArchK' Pelhřimovský 3) Grif; líilil. Praž ') Rkps Yíileň-ký z retisler královských VI[ Venc f 2<]i| a) Archiv Pelhřimovský. ") Lib. cnnf. VII J 17, 15 April. C Maj. ") Arch. Mus. ■) Více hledej v dějích Palackéhn I[I h- 228. O drženi násilném Rečice Bartošek u Dnhnera L IyO. '') Archiv č. III ťoo 25-1 ČERVENA REC1CE HRAD. jednáni veřejných, chodival na sněmy a sjezdy, na nichž mezi osobami stavu vladyck^ho veliké vážnosti požíval. Přidav se potom ke straně šlechtické, odměněn jest r. 1437 od císaře Zikmunda udělením vsí Opatovic a Buřenic, a poněvadž si za minulých let několik kop uhospodařil, kupoval si zboží pozemská v severních Čechách, kdež se až do své smrti zdržoval. Po ukončení válek dostal se v držení Řečička a Pelhřimovska Janek ze Svidnice svrchu dotčený, aneb syn jeho týmž jménem jmenovaný, který r. 143Ď, 7. května nového faráře ke kostelu Cerekvickému dosadil. Co se potom s Rečickem dálo, není nám známo. Za krále Ladislava nacházelo se rozsáhlé panství Rečické v držení královské komory, majíc naposled svůj veliký objem, jímž se mnohé říšské zemi v Němcích rovnalo. Když pak toho času jednáno bylo, aby páni Strážští obdrželi náhradu za to, že kdysi strýcové jich páni z Ústí práv svých k Ústí nad Lužnici a Hradišti hory Tábor králi Zikmundovi postoupili, slíbena Jindřichovi ze Sŕraíe čásť panství Řečického. Potom mu vydán list (r. 1454, 5. záři) a zapsána mu zboží tato: Rečice městečko s tvrzí, Vitovice, Rovný, Jiřice, Mišovice, Popelišté, Téchorazy veliké a malé, Pobistrýce, Svépravice, Chřelovice, Dehtáře, Onšovice, Olešná česká i německá, Chvalov, Remeňov, Střítež, Kamenicky, Pavlov, Žírov, Petrkov, Kabaova Lhota, Jelcova Lhota, Strměchy, Branišov, Rychnov městečko, Cejle, Hojkov, Bořišov, Lešov, Cejkov, Těšenov, Jistebnik, Chrastov, Větrov, Zajičkov, Řeženčice, Cerekvice městečko, Moravec, Mark-vartice, Myslov, Lidmany veliké a malé, Leskovice, Zahrádka, PejŠtkov, Čakovice, Dubovice a Bitétice ve 4000 kop gr. č.; zároveň i dovoleno 100 kop na stavení tvrze Rečické prodělati. Město Pelhřimov s některými vesnicemi dostalo se tehda pánům Trčkům z Lipy, a menší části některé také rozzastaveny.') Po smrti Jindřichové (ý r. 1460) drželi Rečici synové jeho Michal a Jiiik: onen tuším jako starší zboží spravoval než se rozdělili. Michal bud držel s jednotou panskou, bud váhal na stranu královskou upřímně se přidati. I maje jeden z věrných služebníků králových Petr Břekovec z Ostromcče dva služebníky Zdeňka a Hrocha, kteří dříve u Strážskeho sloužili a všechny místnosti na Rečici znali, s nimi se ke hradu přiblížil (r. 1467 v dubnu), jej ztekl a potom lidem královým osadil.2) Za to král Jiří témuž Břekovci díl panství Řečického v 1400 kopách zapsal.3) Když potom Michal vinil Břekovce před králem, že by mu nepravě udělal se služebníky a ukázal list jeho opovédný, tu král a radové jeho vypověděli, že Břekovec učinil Michalovi pravé jakožto nepříteli svému. Po učinění míru Olomúckého (r. 1478) zase zboží zpronevěřilým pánům vracována. Jan ze Šelmberka (kancléř), jako dédic a nástupce pánů Strážskych (zejména Jiříka syna Jindřichova), táhl se potom ke zboží Rečickému, jež držel Mikuláš Trčka z Lípy, koupiv zápis od Břekovce. Tu srovnal král Vladislav obě strany tím způsobem, že nechal Trčkovi (r. 1480, 29. listopadu) Pelhřimov a s ním díl starodávného zboží Řečického a na tom mu 200« fl. a úrok na městě Hradci nad Labem připsal; za to postoupil Trčka některého zboží ke Šternberku a vydal Rečici Janovi ze Šelmberka. Tomuto potvrdil král r. 1487, 12. dubna držení panství Řečického, přirazil mu iooo fl. uh. summy zápisné a přidal tu milosť, aby jen od arcibiskupa splacován byl. 4) Toto poslední rovnalo se skorém dědičnému udělení, poněvadž arcibiskupa nebylo a také nebyla naděje, aby tak brzo k jeho volení došlo. Úmluvami těmi bývalé panství Rečické na dva díly na dobro roztrženo bylo. Kdo po Janovi ze Šelmberka v držení Rečice následoval, není nám známo. Z toho, Že Kamenice í Rečice napřed Šelmberským a potom Leskovcům náležely, lze souditi, že měly dlouhý Čas společné držitele. Snad držel Rečici ke konci 15. století Bohuslav Leskovce z Leskovce; jisto jest, že ji měl syn jeho Arnošt roku 1523,*) kdežto nejstarší syn Jan Kamenici a jiní synové části zboží Řečického drželi. Dělením totiž synů Bohuslavových stalo se, že zase jedna část panství, nové utvořený statek Rychnovský Kryštofovi, jednomu z nich, se dostal a při jeho potomcích zůstával. 6) Jeden čas býval na Rečici Arnoštův bratr Jan. Stalo se jednou, že Jan farář Hořepnický na kázání svém v Rečici „některá slova nenáležitá, k pozdviženi obecného lidu" mluvil, pročež jej Leskovec do vězení vzal a odtud po čase pustil na ten způsob, aby postaven byl na soudě komorním. O tuto věc dopsáno bylo r. 1551 dne 13. září Hynku Žampachovi z Potšteina s tím napomenutím, aby dotčeného kněze, svého poddaného, na soudě postavil, ale potom věc tato nějak po dobrém narovnána a smluvena.7) Po Arnoštovi, jenž v letech 1544—*54Q zemřel, následoval jeho a Johanky z Dírného syn Šebestián z Leskovce. Obávaje se tento, že by po znovuzřízeni arcibiskupství, o něž král Ferdinand stál, snadno k výplatě Rečice přijití mohlo, jednal o to s královskou komorou, aby mu k dědictví doprodána byla, a také v skutku to obdržel. Tudíž stala se Rečice panstvím dědičným a vložena Šebestiánovi r. 1558 '] Archív gub. A IV. 207. ~) V archivu Třeboňském o tom zpráva Jana z. Dobronic do Krumlova a vzata do Ffezanova konceptu, viz též Památky archae.il IX. 70 3) Rkpj Vídeňský a archiv gub. 'i Archiv guh. B. I. 323 a II 3^7 5) Registra herní archivu Třeboňského. *• Více o tom v dějích Rychnova Nového. Reg- lo. F- k- s. T 14 ČKRVENÁ ŔEČICE HKAD. v pond. po sv Františku ve dsky zemské. Patřily k panství tehda: „tvrz řečená Červená Rečice (tak poprvé se jmenuje), městečko, vsi Chřelovice, Jiřice, Rovný, Vitovice, Popelištná, Svépravice, dvůr Těchorázek, ves Zmišovice, v Brtné 2 dvory, ves pustá Rousinov, vsi Žirov, Kabrová (t Lhota), Strměchy, Střítež, \res pustá Kamenická, ves Lesov, mestečko Cerekvice německá, vsi Čakovice, Dubovnice, Pýškov, Bitétice, dvůr v Mileticích, Moravec, Leskovice a Litohouště." ') Císař Maximilian stroje r. 1569—1570 výpravu proti Turku, žádal cvičeného vojska vždy míti pohotově. Stavové češti povolivše jemu válečnou pomoc, snesli se na Lom, au} po všech krajích přehlídka lidu válečného činěna byla. K vymustrování vojska v kraji Bechyňském nařízen jest Šebestián sám druhý (r 1570) a přehlížel lid dotčený na Táboře Na snémě zemském r. 1571 zvolen byl on sám třetí pro kraj Bechyňský, aby krajským hejtmanům nápomocen byl u vyhledávání těch, jimž by náleželo dávati berni proti Turku svolenou. Šebestián toho času dobře hospodařil i přikoupil si r. 1571 dne 1. srpna od panství Pelhřimovského vsi Vadčice, Milotičky, Rybník, Zachotín, ves pustou Hojkov (pod Zachotínem), ve Zmišovicích sedláka a v Cakovicich plat, což mu r. 1577 od královské komory k dědictví doprodáno.2) Posledním svým pořízením (d. r. 1581, 25. ledna) ustanovil Šebestián, aby manželka jeho Žoýka Leskovcová z Nečtin, jež na panství 10.000 kop míš. zapsáno měla, Rečici až do života svého, aneb stavu svého změněni držela a zároveň moc měla Kryštofa z Leskovce a syny Janovy z Leskovce o statek ten podlé vůle své za zdravého života poděliti. Podlé toho postoupila Žofie r. 1582 dne 3. července hned po smrti manžela svého dotčenému Kryštofovi staršímu vsí Strměch, Žírová, Petrkova, Střiteže, Lhotky Jelcovy a pustých vsí Kamenicky a Rousinova.8) Nicméně Žofie v posledním svém pořízeni (r. 1585, j. dubna) i vše ostatní témuž Kryštofovi odkázala a r. 1586 život svůj dokonala. Kryštof starší ž Leskovce, jenž byl za manželku Barboru ze SkuhrOvä, VuovU pô SVčíTi Stryci Vlachyni, pojal, zvolil Rečici za své sídlo a zámek znova upravil. Od dob Šebestianových říkalo se mu „Stará Červená Rečice", neb byly zdi jeho již osmahlé a vnitřek těsný, nepohodlný; ale Kryštof dal sem a tam něco vybourati, na místech prázdných a ke zdem nové domy přistavovati a konečné celý zámek po způsobu tehdejším obiliti a rustikou ozdobiti. Také pochází od Kryštofa korridor s obrazy Škrábané práce. Roku 1586 měl rozepři se strýcem svým Kryštofem mladším, pánem Božejovským, a to proto, že toho roku při čase navštívení sv. Alžběty dva sousedé z Cerekvice s pomocníky svými a poddanými Božejovskými přijeli s koňmi a vozy na louku při lese Modnici a tu na louce sedláka Šťastného Lakšova ze vsi Moravce trávu posekali, hrabali, na vozy nakladše pobrali a do Myslova odvezli.4) Roku 1593 o úterku svatodušním udělil Kryštof Rečickým právo, aby o svých statcích svobodně říditi a je přátelům neb příbuzným odkazovati mohli, připovídaje za sebe a budoucí své, že již odúmrti brati nebudou, tak aby statky těch, kteří by bez dětí ai pořízeni neučiníce zemřeli, z polovice záduší a z polovice obci připadly. Též obci čtyři její rybníčky potvrdiv dovolil, aby užitky z váhy, obchodu solního a v železe brali, s tou při tom znamenitou výminkou, aby všichni poddaní na panství toliko ze solnice městské potřebnou síil kupovali. Šlechetný tenLo pán zemřel asi r. 1595, dédiců přirozených po sobě nepozůstaviv. Smrť asi přišla náhle, poněvadž neměl Kryštof času, aby o svém statku pořídil O panství jeho povstaly pře. Ujaly se jich sice vdova Barbora Leskovcová ze Skuhrova a sestra zemřelého Anna Šlejntcová z Leskovce, ale všichni Leskovci tehda žijící tomu místa dáti nechtěli, pravíce, že n. Vlachyně na list královský řídě, učinil nápadníkem po Barboře, manželce své, Vácslava bratra a jeho dědice a kdyby tito vymřeli, syny Jana Leskovce bratra jeho. Také se dokládali pořízeni Šebestianova, v němž stálo, že po vymření dědiců Kryštofových nápad na syny Jana Leskovce jiti má. Mezi touto pří jednaly dědičky o prodej obou statků Ŕečice i RychnovaL. Barbora prodala díl svůj teprve roku 1597, Anna již r 1596 dne 29. září smlouvu s Heřmanem nejstaršim z Říčan učinila, jímž mu právo nápadní za 12000 kop míš. prodala.5) Ale smlouva ta zase jen byla zárodkem nových při. Ve smlouvě totiž položen odstavec: „co by ona od lidí a věcí sobé vymínila, na to mezi stranami cedule řezané zdělány." I vymínila si Anna na těch cedulích 3 kopy korců žita a tolikéž ovísa, kteréž jí měl Heřman do Prahy dovézti; tu on vyhledával při ni, aby mu to obilí nechala, slibuje ji za korec ovsa po půl kopě a za korec žita po kopě, když však k placení přijití mělo, o ničem věděti nechtěl, tak že se s ním Anna souditi musila.fi) Mezi těmi a takovými přemi ubývalo zase odporniků, ktefi mezi tím nepřestávali stížnosti své na královskou kancelář vznášeti. Roku i5yy dne 17. srpna spokojil Heřman Arnošta z Leskovce, dav mu za jeho právo k panství Rečickému ves Bezdéčín a rybník Jistebník, kterouž od Arnošta n Kryštof byl koupil.T) ') DZ 13, II 14.. *) DZ. ťo. J 12, 62, R 11 *) D7. 66, B 6. Ves pnslá Rousinov a polom již les stávala nad Rybníkem ') DZm. 137. J 22 DZ. 171, H 12 a 04. A 1. • Rtg 32, F k s C no ') DZ 173. O 1 256 ČERVENA ŔECICE H R AIX Heřman byl cis. radou, soudcem zemským a toho času pánem válenvm a na slovo vzatým. Pře jeho mnohé stály jej dosti peněz, tak že kolikráte ani vino, kterého si rád popřál, zaplatití nemohl. Roku 1606 ve středu po neděli provodní připsal Anně Belvicové ze Stampachu list, žádaje jí, aby mu poslala nějakého vína Za několik dní přišly dva sudy vína, jeden červeného a druhý bílého, i s cedulí od paní Anny, v níž po způsobu tehdejším mu přála, aby víno ve zdraví vypil, a končila slovy „na jiným nejsem, než Že dobrý a hodný trunk míti ráčíte." Ale již po hodu sv. Trojice přišlo druhé psaní, v němž Anna „otce svého" o peníze upomínala, když pak dlouho nic nedával, soudila se s ním (r. 1608) o ty peníze. ') Za dob těchto byl Herman již hodně při letech, maje zrostlé syny. Tu zapsal r. 1608 (dne 22. ledna) nejstaršímu svému synu Jawrsi z Říčan oba statky Červenou Rečici a Rychnov prý v dluhu 1000 kop, což bylo jen pouhou formou. Po smrti otcově bylo mezi syny po něm zůstalými, dotčeným Janem mladším, Adamem mladším, Kryštofem a Vilímem mlad ším zvláštní narovnání učiněno. Roku 1612 převzal Vilém od svých bratři Kosovou horu a Voj-kov v ceně 30.000 kop miš., r. 1613, 11. února postoupil Adam práva svého k Ŕečíci a Rychnovu bratru svému Ja novi, vzav za to 13.000 kop míš.; konečně se Jan (16. února toho roku) i s Kryštofem, jenž zatím Budiškovic a Červeného hrádku na Moravě nabyl, narovnal, dav mu za díl Otcovský 145.000 k. míš. V obou těchto smlouvách vyminili si postupující, že Jan soudní při s Le-skovci sám provede. 4) Jan patřil k nejbohat ším pánům kraje Bechyň ského, maje na panství svém 480 osedlých hospodářův, a proto veliké sbírky a berně platíval. Roku 1616 dal kostel sv. Maří Majdalény v Ŕečici Čásť nádvoří v Červené Řcéici. (Na pláně č. 4.) rozšířiti, přidržel se potom stavův evangelických, jsa kommissařem přidirektořich; volil také falckrabě Bedřicha za krále a syna jeho za če-kance. Po bitvě Bělohorské utekl se do Jihlavy, odkudž psal (r. 1621 dne 9. ledna1) spis nejv. kancléři, omlouvaje se, „pokud by od kohokoli donesen byl, že proti císaři něco činil, že aby k tomu víry nepřiložil, že v žádných radách, ač byl ob-sílán, nebyl, ani při nařizování direkcí, ani při tom zlém v kanceláři spáchaném skutku, nad to pak při tom nepořádném volení jiné vrchnosti; přísahy císaři učiněné že nikdy nezrušil, nýbrž časně se ohlásil Don Baltazarovi a Karlovi z Lichtenštei-na, s Jihlavskými dostatečně jednal, aby se císaři poddali.'1 Přiložil suplikací k císaři, „co by tak z přinucení a strachu proti JMC. přečinil proviněním, do kteréhož jest skrze ty zlé, nešlechetné lidi mocí donucen, an již o všechno všudy přišel a k žebrotě přiveden jest, to aby mu milostivě odpuštěno bylo."3) Přes tuto omluvu odsouzen jest r. 1622 dvou třetin statků svých, kteréž byly již tehda zabrány. Propadl panství Řečické a Rychnovské, avšak do r. 1623 pod správou jeho zanechány.4) Tehdejší arcibiskup Jan Lohelius vida příhodnou příležitost k nabytí někdejších panství arcibiskupských, toho při císaři Ferdinandovi II. vyhledával, aby mu táž panství navrácena byla; i dosáhl toho, že mu byla panství Týn n. Vltavou, Rožmitál a Rečice s Rychnovem na pouhý rozkaz královský vrácena. Kdyby při živobytí déle byl zachován, zajisté by byl ještě některé jiné statky vyprosil, ale již dne Z. listopadu r. 1622 zemřel. Povídalo se při jeho smrti o rozličných divech, kterých zažil, že při svém modleni nebeské zpěvy slýchával, peníze, které chudým lidem rozdával, z božské štědroty dostával; ptáček, jehož ve své nemoci libě zpívajícího žádostiv byl viděti, prý k němu do pokojíčku vletěl a libě ') DZin I44, II 13 — 14. *) DZ. IrjO, P i~, 2ij, JO. ') Archiv Roudnický. ') Bílek, Dejc konf 484. ČERVENA RECICE HRAD. 257 zpívati nepřestával.*) Po jeho smrtí stal se arcibiskupem ArnoSt 2 Harachú, maje věku svého teprve 25 let.s) Tento v dobré vědomosti maje, že Rečičtí k náboženství katolickému přistoupili (což ostatně uíiniti musili), jim r. 1629 svobody Kryštofem Leskovcem udělené potvrdil. Též jim dával pxávo, aby víno z Rakous, Moravy aneb Čech kupovati a šenkovati kořalku a páliti mohli, vyhradiv si při tom jen platy do komory arcibiskupské. Darovav jim loučku Žlábek dolní, vyměřil roboty, které vrchnosti konati povinni byli, takto: Ti, kteří potahy mají a od starodávna koně neb klisny chovali, když by jim poručeno milosrdný otec chudých lidi," zemřel vo Vídni roku 1667, 25. října, když se z Ríma od volby nového papeže navracoval, miaje věku svého 6 9 let, a poli řb en v Loretě vídeňském. Od té doby drželi Re-čici arcibiskupové Jan Vilém Lib-šteinský z Kolovrat (j- r. 1668), Matomš Ferdinand z Bílenber-ka (tr. 1675), Jan Bedřich hrabě z Valdšteina (f roku 1694.), Jan Josef hrabě B reun er (7 r. 1710), Ferd. hrabě z Kůenbur-ka (f r. 1731), Daniel Josef Mayer v. Mayern (f r. 1733). Jan Adam hrabě Vratislav z Mitrovic (y roku 173;;), Mauric Gustav hrabě z Man der sch eidu (t r. 17153), Antonín Petr hrabě z Přichovic (ý roku 17^3), Vilém Florentin kníže bylo, maji po 4 dnech do roka orati, tolikéžobilí a sena svážeti; žito a pšenice žiti všichni sousedé jsou povinni, da-douce dva dni po jednom ženci a na vázání obilí všelijakého čtyři dni po jednom va-zači. Řemeslnici j jiní, kteří potahů nemají, mají při hrabání sena a otavy neb vázání obili po dvou dnech napomá-hati. Konečně mají všichni sousedé na lovy a hony lidi způsobilé s tenaty po-sílati. — Arcibiskup někdy na Rečici přicházel a tu zejména za dob bouřlivých a válečných útulku hledal. R. 1643 dne 28. ledna potvrdil nadání kostela Zlonického „na zámku našem Staré Červené Rečičky."3) Arnošt z Hara-chu, „pravdivý a Arkéf a bašta v Červené Ŕečici. Salm (f roku 1810), Vácslav Leopold Chlumčanský z Přestavlk (f r. 1830), Alois Josef hrabě Krakovský z Kolovrat (f r, 1833), Ondřej Alois hrabě Škarherk Ankvic z Poslavice (f r. 1838), Alois Josef sv. p. v. Schrenk (t r. 1849) a Bedřich kníže ze Švarcenherka. Z těch málokterý a málokdo na Rečici přišel; jediný ještě arcibiskup Matouš Ferdinand z Bílen-berka naposled zámek opravil a také, jak vidéti jest, venkovské bašty prejzy pokryti dal. Od jeho doby dávány jen ty nejnutnéjší oprávky, a zámek Rečický proto hyne neustále. 'I ReckovřkĚhc Poselkyně II. b. 371. 5] Janu postoupena Řečice r 1623 v červenci (Bílek, Dřje koní). 3) Lib. erect. V. 16G Hrady a zámlcv České IV. 38 ČERVENA RECICE HRAD. iíiiciakť jest zrak arcihUkupslv. Pražského. Řád a správa nad lidem poddaným za vlády arcibiskupské. ako na větších panstvích, kdež vládli moudří páni (na př, Potšteině, Liticích, Rychemburce, Nelahozevsi a ].), vysazen'byl řád k řízení a spravování poddaných, tak bylo také na panstvích arcibiskup ských od dávných dob. Poddaní na panství Rečickém platívali od dávných dob úroky anieb platy roční z dědin, a to z každého lánu jistý peníz. V některých vesnicích byli též podsedkové, kteří majíce menší dědictví, dávali též menší úroky. Kromě toho vycházel zvláštní plat z krčem (v Rečicí samé bylo 7), z mlýnů, od rybářův. Řemeslníci, kteří byli v Pelhřimově, dávali také jistý úrok. Znamenitým důchodem byl též desátek čili tak zvané dýmné, to jest úrok ze všech usedlostí nebo příbytků, čili z jednoho komína, z něhož se kouřilo, který však vybírán byl po celé diecézi. Poplatek ten vybírali z pravidla faráři a odváděli jej děkanům (tolik, co nyní vikáři biskupští), tito pak zase arcibiskupovi. Kromě úroku peněžitého dávával se také úrok na plodinách, zejména tak zvané ospy čili částka pšenice neb žita neb ovsa, ^ ^^?&*\^^^.s^fPvk\ bud jednoho, neb dvojího, neb trojího; avšak ve všech osadich ospfl nedávali. Na Řečičku sypali jen oves, čehož příčinou jest drsnost povětří a neveliká úroda krajiny. Ubyčejné dáván z lánu jeden kbelík Jiný úrok byly kury neb kuřata; většinou přišly na jeden lán dvě kury, avšak někde se inedávaly a jinde dávali pocty k hodu vánočnímu pouze po kuřeti z lánu. Obyčejně dávali také poddaní vůz slámy z jednoho lánu, avšak v některých vesnicích byla dávka tato menší. Povšechnou dávkou byla též koudel, a to většinou z lánu obldč čili věnec lnu vochlovaného. Ve vsi Rovném dávali z lánu po 10 iemnich čili hrstech (svazcích) lnu potíraného, jichž šlo 30 do jednoho kloubu (neb obláče lnu vochlovaného). Konečně vybírán jest od řezníků lůj a od některých rychtářů vosk; rychtář Rečický odváděl 40 liber vosku. Rozmanité byly roboty, pokud nebyly za zvláštní úrok vykoupeny. Obyčejná robota byla, že hospodář z lánu dva dni žal obilí, den sekal seno, je sušil a odvážel s jinými a konečně bud jeden den na popluží panském oral aneb jistý díl pole zdělal. Také hrabání sem patří. V některých vesnicích povinni byli kopati řípu čili turín, jinde česati chmel, v Dubovici dělali oboje. Konečné byli povinni všichni hospodáři a ze všech vesnic jiti na lovy a hony, kdykoliv jim od purkrabě rozkázáno. Tof byly podělky neb roboty dilné. Jiné byly roboty taíné, totiž svážeti z luk do dvoru seno, aneb řípu z pole vozití, aneb konečně dřiví svážeti. Nejvíce dřiví spotřebovalo se na hradě Rečickém k stavení a k pálení kromě toho též ve dvořích, poněvadž obyčejně jen ze dřeva sroubeny byly. Něco dříví zpotřebováno do mlýnův a na jezy. Obyvatelé vsi Zmišovic platili jen úrok peněžitý a konali hlásky na hradě. Bylo tu 8 lánův a 16 hlásných. Také ve Stříteži byli hlásní. Veškeré věci na panství, totiž věci poddaných i hospodářství řídil purkrabě arcibiskupský, maje k ruce mistopurkrabě, purkrabě Rychnovského, vladaře, písaře a jiné služebníky. Pod jeho opatrováním byl přede vším hrad, na němž sídlel; jemu příslušela moc vojenská, část moci soudní a zvláště péče o vykonání rozsudků, pokud k tomu nestačila moc rychtářův. Vladař dohlížel k hospodářství, písař zapisoval ve dsky hradové prodeje usedlostí a zápisy na nich, lovčí a hajní dohlíželi k lesům, jichž bylo na Řečičku velmi mnoho. K opatrování hradu v čas nebezpečenství byli nápravníct, kteří za to užívali nějaké vesničky, aneb, jak častěji bývalo, drželi jen dědinu po jednom, po dvou nebo po více lánech, které slouly jich nápravou neb výsluhou. Mnozí z nich byli stavu šlechtického. V Chřelovicich byli tři nápravnlci, z nichž rněl jeden po dvou a dva po jednom lánu a na hradě s kuší sloužili (rozuměj na koni). V Trpících byl jeden lán nápravnický. Ve Svépravicích byl nápravník drže 6 lánů, 2: nichž byl povinen s 2 helmami (t. j. 2 oděnci) sloužili, jiný nápravník mél 3 lány a sloužil s kopím (před tím mival tuto usedlost tesař hradský). Konečně tu byl jeden lán, jehožto držitel sloužil jen s koněm. V Těchorazku a Pískově bylo po 4 lánech a služba s kopím. V Bitěticich byla náprava o 2 lánech a sloužilo se z nich se samostřílem. V Rybníce bývala náprava o 3'/a lánu, která se později rozdělila na dvé; sloužilo se s kopím. Touž službu mél nápravník v PopeliŠtné z jednoho lánu. Ve Lhotce byla táž služba, ale jen půl lánu, ale za to k tomu plat z podsedka. V Bačovicích držel ptáčník jeden lán a povinen byl za to ptáčky na hrad dodávati. V Mirošově byly dva lány nápravnické, v Putimově jeden, v Radětíně dvě nápravy, ale služba z nich známa není. ČERVENÁ ŔEČICE HRAD. Krasikovský nápravník měl 6 lánův a sloužil s kopím, rychtář Lešovský ze dvou lánů s kuší. V Chvojnové byly dvě nápravy se službou na koni, v Pobystřici jedna a sloužilo se s kuší. V Jiŕicich měl nápravník 4 lány a sloužil s helmou. V Moravci byli tri nápravníci a sloužívali každý s 2 helmami, začež se jim platilo. V Pořičí měl nápravník celou vesničku a sloužil z toho s helmou. V Slanovicích byli dva, sloužíce jeden s kopím, druhý se samostřílem. V Markvarci byla náprava o 2 lánech. Pavlovský jen platil úrok Ve starších dobách byly též nápravy v Útéchovicich, Služeticích, Oušovicích, Kletečné, Nové Cerekvici, Miličové, Stŕíteži, Zachotíné, Ostřeticích, Huntové a Lhotě Vítkově, ale ty později zanikly. ') Řízení poddaných dálo se bud podlé zvyku starodávního aneb podlé psaných navedení, o nichž nám však v době starší nic známo není. Povinností purkrabí arcibiskupských a později zástavních držitelů bylo poddané své proti třetím osobám chrániti aneb poškozeným a dědicům jich k náhradě pomáhati. Tak se stalo i r. 1559, když Vácslav Skuhrovský ze Skuhrova jsa v Novém Rychnově, tu Matěje Kožíška, poddaného panství Rečického, k nesmírnému pití vína páleného přivedl a piti přinutil a při tom i jinak podlé vůle a libosti své s ním nakládal, tak že takovými příčinami o zdraví své připraven jsa, na Novém Rychnově hned tu noc smrtí hroznou ze světa sešel.'-1) Po r. 1620, když zase arcibiskup v držení panství po dlouhý čas stolu jeho odcizených vešel, vydán nový řád, ale pro ^nepokojná léta a neřestí plná přestupníkům těchto práv mnoho se skrze prsty přehlídalo." Když pak vydán r. 1033 nový řád, rozkázáno přísné úředníkům i lidu na všech panstvích arcibiskupských, aby se jím spravovali a řídili, a pro dokonalé jeho provedení dán hejtmanovi třetí díl všech pokut Způsobem opravdu otcovským napomíná kardinál Arnošt poddané své řka: „A vy obecní liHé- usfidlí i nfiiiserilí ohvvatelé a T. V. K. Em. noddaní znaiíce iaké Dráče, péče a starosti- bedlivosti. T~ 7 -"-^t ~" J -J X J J í 7 í 7 7 ano nebezpečenství snášeti musejí vrchnosti a též přísežní lidé, za takové své práce žádné hodné mzdy ani záplaty neočekávajíce, protož také na vás ta povinnost se vztahuje, abyste jich ve všem poslušní a poddáni byli, je v poctivosti měli, k nim se uctivé chovali a sobě jich jakožto otců svých vážili a rozkazy jich dobromyslně podnikali a co by od nich na koho jakákoliv práce rozložena byla, tu bez odpornosti vykonávati hleděli, jich nepomlouvali, neobručeli, ani tajně ani zjevné jim neutrhali. Nebo příkladové jsou zjevní, že ti, kteříž svévolně soudcům a lidem přísežným ubližovali a jich sobě lehce vážili, zřídka kdy pokuty boží jsou ucházeli, protože pán Bůh nechce, aby jeho nařízení zlehčována a jako v potupu uvozována byla, ale to míti chce, aby jeden každý svým v tomto světě vrchnostem poddán byl a jimi se ve všem dobrém vždycky spravovati hleděl." Přední povinností každého měl býti živoř křesťanský, pobožný a mravný ve smyslu katolické církve. Že se mčli poddaní s arcibiskupem v náboženství srovnávati a všech nevěr a bludů vystřihati, rozumí se samo sebou. Povinností bylo starších a konšel v městě i po vesnicích, aby ke službám božím, ke mši svaté, na kázání v neděli a o svátcích, processí a nešpory se scházeli s manželkami, syny a dcerami svými i s čeládkou, při těch službách do konce setrvali, a „ne hned nakouknouce do kostela zase běželi," tak aby jiní obecní lidé, vidouce to od nich, dobrý příklad z nich sobě vzali a jich v takové pobožnosti následovali. Rychtář pak, vidél-li lidi, ani se o kázání po rynku, ulicích, lukách a dědinách toulají, hrají aneb rozpustilosti provozují, aby je do kostela hnal a Časem je šatlavou potrestal. Také hospodář byl povinen nedělním a svátečním službám božím obcovati a nemohl li sám z bezelstných příčin jiti, posiati měl do kostela jednu osobu z příbytku svého. Kdož tak: neučinil, zaplatil k božímu domu za sebe 2 libry vosku, za čeledína libru. Neděle a svátky zasvěcené pobožně drženy a svěceny. Z těch příčin neukládaly se na ty dni ani smlouvy ani soudy, ačkoliv to nebylo nic všedního, také nesměl nikdo úředníky kromě nutné potřeby zaneprazdňovati, nýbrž měl jim i sobě pokoj dáti a zejména v ten den pro pivo nejezditi. Neméně zapovězeno kupování a prodáváni, zvláště nalévání kořalky, dokud služby boží trvaly. Jestliže pálené v ten čas prodáváno, zaplatil šenkýř 3 kopy a host 2 kopy pokuty. Kdo konal v neděli hmotné dílo, zaplatil k záduší 2 kopy míš., rychtáři 10 gr. a poslu 2 gr. Mysl lidu měla býti odvrácena od věcí všedních a povznésti se k Hospodinu a stvořiteli svému; proto zapovídáno pod přísným trestáním a pokutou 2 kopy míš. láni, přísahání, hromováni, nevážná mluvení, ožralství a bezbožná rouhání. Všichni, jak starší, tak i obec s manželkami a dítkami svými ve 12 letech stáří nejméně jednou každého roku při slavnostech velikonočních se zpovídati a svátost těla a krve Páně pod jednou zpásobou přijímati povinni byli. Pokud kdo tak činiti a kněžfmi katolickými se řídití nechtěl, tomu živno ti a obchody městské zapověděny a umřel-li, tělo jeho mezi jinými věrnými katolíky pochováno býti nesmělo. Správce duchovní, „poněvadž na místě božím jsou a cestu do království nebeského ukazují," měli ve ') Tomek, Děje Prahy III 40— 4O, Emler, Urbůře. ') DZm. ro, F ]8. ČERVENÁ ŘEČICE HRAD. všelijaké šetrnosti a uctivosti míti a platy jim náležité časné a s ochotností odvozovati, rneb CO boží, Bohu, co knéží, to knézi, Co císaři, to císaři." V páteční, sobotní a postní dni, též v posté, nesměli masa požívati, aniž ho lidem přespolním dávati, pod pokutou 5 kop míš., také řeznici v ten čas masa neprodávali To vše křesťan pravoverný měl pevně a stále držeti a zachovávati, neméně všech pověr se vystřihat!. Kteří boží muka lámali, sekali, loupali, kříže z nich sráželi a toho ke zlořečenému čarodějnictví uživali a v tom postiženi byli, právně trestáni. A „poněvadž taková boží muka od lidí pobožných a bohabojných za tou příčinou se postavují, aby lidé tudy jdouce a jedouce a patříce na ně, rozpomenuli se na veliké trápení a ukřižování pána Krista a spasitele našeho, protož se o tom přísně všem poroučí, abyste polámané zase spravili, ale i nová boží muka před i za městem aneb vsi zdělati a postaviti dali bud z dřeva aneb z kamene, jakž seč býti můžete." Jako všude tehda, tak i zde měli péči nejen o duševní, nýbrž í o hmolné blaho svých poddaných, aby hospodáři bez toho starostí dost majíce a proti úskočným lidem obrněni nejsouce, bezděky aneb lehkomyslně statek svůj neumenšovali a děti své nezkracovali. Nebylo to poručníkování zbytečné, nýbrž otcovská péče, aby lid venkovský za své mozoly neměl bídu a hanbu, a bylo-li v tom obmezení svobody, ta mu nahrazena jiným způsobem; neb svoboda bez uvedomelosti a jisté vzdělanosti jest věc škodlivá azáhubná. Žádný nesměl cizopanským lidem věřiti (půjčiti) statku a věcí svých, také v žádné ruko-jemství bez vůle hejtmana se dávati, také rukojemství cizích lidí nepřijímati, než měl-li koně neb klisnu neb cokoliv jiného, prodej komukoliv za hotové, „ne-budeť potřebí upomínati a RaSla na Červené Ŕeŕici. vrchnost svou v tom za-neprazdňovati." Také nesměli (ovšem z jiných příčin) dobytek cizím řezníkům prodávati. Louky a dědiny od živnosti prodávati, aneb zastavovati,aneb pole z polovice osévati, zapovídalo se, poněvadž tím živnosti pustly a ožralci a mrháči nadluživše se a spustivše grunty ucházeli. Bez vůle hejtmanovy nesměl také nikdo obilí na poli ve slámách prodávati. Rybníkův nesměl nikdo bez opovědí, vědomí a vůle hejtmanovy loviti pod pro-padením pokuty 5 kop gr. č. Jestliže rychtář a konšel zatajil, že kdo něco od gruntu odprodal, položil 1 kopu pokuty a potrestán byl vězením. Péče ta a taková o lid poddaný pocházela i z obavy, že by důchody vrchnostenské se ztenčovaly, neb o propovědí „bohatí sedláci, bohaté království1- vědělo se již tehda dobře, Jmění a požitků vrchnostenských pečlivi byli úředníci, a lidu přikázáno, aby jmění to nekazil a neztenčoval Flajní povinni byli při lesích, rybnících, potocích a lukách v té příčině dohllžeti. Poddaným zakázáno bylo pod hrdlem, aby v lesích panských nesekali, též aby své obecní lesy bez vědomi vrchnosti nehubili; měl-li kdo zapotřebí a oznámil hejtmanu, mohl mu tento dovoliti, aby pásl dobytek v lesích, kde se mýtilo Kdo zákaz tento přestoupil, zaplatil za každé dřevo v panských lesích uťaté, které se na krokev hodilo, 1 kopu miš., a hajný, který to přehlídal a neoznámil, potrestán jest na hrdle „ku příkladu jiným zlodějům." Kopaniny dělati v lesích nesměli, a jestli kdo svévolně přece kopal, pobrali mu obili, které se na kopanině urodilo, a uložili mu pokuty 5 kop. Podobněž zapověděno pod ztrátou hrdla loviti v panských rybnících ryb a rakův udicemi aneb jakýmikoliv nástroji. Hajným nařízeno, aby k rybníkům často a letním časem i v noci dohledali, „poněvadž v noci již i s pochodněmi do řek se naučili." Myslivosti s ručnicemi, kušemi a jinými nástroji každý poddaný měl býti prázden pod ztrátou hrdla, nýbrž sobě živnosti své hleděti, avšak jestliže (jen času letního a podzimního) někdo ptáky drobné a běžné j>od sítí, na lep aneb do pletek chytati uměl, tomu se nebránilo je chytati, ale povinen byl takové ptáky na zámek donésti, kdež mu za ně zaplaceno. Jestliže ČERVENA REC1CE HRAD. 261 prodával čihař ptáky jinam bez povolení, potrestán vězením a dal pokuty 2 k. č. Z těch příčin nesměli sedláci ani pastevci s dobytky psy na pole brati, neřkuli je zapouštěti, pod pokutou 1 k. č. Xa loukách aneb v obilí panském žiti a sekati se zapovídalo pod pokutou 2 kop, mimo povinnou náhradu, také se trestalo 10 gr. č., jestliže jeden druhému svině neb husy na osení i jinde vypustil a škodu učinil. Kdo ve štěpnicích a zahradách panských ovoce trhal aneb škodu na štéplch a zahradních věcech učinil a v tom postižen byl, ku příkladu jiným jako zloděj na hrdle potrestán. Sládek panský povinen byl piva ječná i pšeničná dobrá na schválení dobrých lidí vařiti, slady a obilí a chmel jemu svěřené opatrovati, neřádův a nenáležitostí čeládce pivovarské netrpěti a povalečů v dílně nepřechovávati. Kteří pivo prodávali aneb porůznu brali, povinni byli sudy prázdné ihned sládkům dodati a za pivo vzaté ihned písaři důchodnímu zaplatiti. Kdo se v tom tak nezachoval a sudy u sebe podržel, pokutován byl a musil dáti za sud 30 sudův. Mýtní panšti povinni byli, aby povolání svého pilni byli a z něho nevystupovali. Poddaní ovíem nesměli mýta a cla projížděti, a mýtný každému, který projel aneb mýto dáti se zbraňoval, vzal koně a nechal vůz s nákladem na tom místě, kde jej postihl, stati: takový pak kůň bez vůle hejtmanovy nenavracován. Projel-li někdo daleko, povinni byli sousedé s mýtným jej honiti. Z těch příčin se vžechny cesty vozové a stezky nebývalé přísné zapovídaly. Že tu nešlo jen o zisk, nýbrž i o poctivost a zabránení větší škody, shledá se z tohoto nařízení: „Jestliže by pak kterému z Vás přes svět jeti po potřebč své vlastní aneb z úplatku se dostalo, na to pozor míti máte, aby mýta neprojížděli, abyste pro tu špatnou keřisť na statečku svém k veliké škodě nepřišli." O manželství platilo, aby se nikdo k němu v soukromí nezamlouval a slibem ne- skrze nedbanlivosť rodičův děti potom mnohdy na sebe i na rodiče své místo děkování zlořečí a toužebně naříkají, ale když se čemu naučí, z toho rodiče potěšeni bývají a časem i pomoci od nich docházejí. Kdo dítek svých k učent liternímu neodevzdal, trestán jest pokutou. Sirotkův ani dětí svých nesměl nikdo na cizí grunty dávati aneb projednávati, ani na řemesla dávati bez povolení a oznámení pod pokutou r o kop mis., než sirotek necht byl chudý neb bohatý, měl se sám před arcibiskupa pána svého postavití, a tu na slušné mzdě projednán tomu, kdo ho chtěl míti. Tím se všelijaké zkracování a týrání sirotka zamezilo. Nikdo nesměl také sirotků cizích bez vědomí vrchnosti své brati, než každý to měl s volí vrchnosti sobě říditt a konati. Podobněž nesměl nikdo dětí svých na cizí panství do služby dávati, což se ve větších panstvích jen zřídka dálo. Co se týče společenského živobytí mezi poddanými, žádáno na nich, aby se spolu snášeli a křesťansky milovali. Bitvy, rvačky, láni a haněni se zapovídalo; jestliže někdo někomu ublížil, měl žalovati rychtáři LIdomoma na Červené Ŕečici. zavazoval, ale v místě poctivém a v přítomnosti dvou nebo tří svědků hodnověrných. Kteří se ženiti neb vdávati chtěli, žádati musili hejtmana za dovolení, ji náče ten a takový, který se bez povolení ženil anebo vdával, o svou všecku spravedlnost přišel. Obdržev povolení dal se třikráte v kostele na kázání podlé starobylého obyčeje skrze faráře oznámiti s tou, kterou míti měl; o vdavky se nesměl nikam jinam ucházeti, jediné ke svému faráři. Snoubenci asi 3 dni před tím, nežli oddavky a svatební veselí se vykonalo, ze hříchů svých před knězem se vyznali a velebnou svátosť se vší pobožností přijali, „aby jim pán Bůh štěstí a požehnání k čistotnému a svornému manželství dáti ráčil." Dčti své manželé k dobrým ctnostem a mravům vedli, pacholata do školy dávali, aby sc učili znáti vůli boží a báli se pána Boha vědouce dobře, že 202 ČERVENÁ REČICE HRAD. a konšelům, pakli se mu tu náprava nestala, mohl sobě stěžovali hejtmanu a opatřen potom podlé spravedlnosti své. Kdo zlořečil, složil 2 libry vosku a po 3 neděle před kostelem v trdlici seděl; v touž pokutu upadla úřední osoba aneb soused, kteří slyšíce zlořečení nic neoznámili. Ženy a děvečky, které se vadily, mezi sebou zlořečily, jedna druhou haněly, klevetaly, trestány napřed košem (viz I. str. 91.), potom vzaty do trdlice a nad to každá 10 pytlů nových na zámek a z libry vosku ke kostelu pokuty položila. „Všelijaká zbytečná žraní, hodování, hry, tance, noční schůzky, pokřiky i přástky, poněvadž poddaným lidem velmi Škodlivé jsou, J. V. K. Em. zapovldati ráčí pod propadením 6 k. gr. čes." Žádný šenkýř přes dvě hodiny na noc (t. j. po západu slunce) hostem piva nedával, též jim nevěřil (nečekal) a her v domě svém nedopouštěl; též nesmál čeládky panské ani jiné v noci přechovávat!. Povinnosti poddaných byly platy, roboty a choditi na shony. Na dílo panské scházeli se všichni, když se rozkázalo, ráno, a rychtáři se všemi svými sousedy, kteří jetí neb jiti měli, také se dostavili, aby taková díla náležitě se vykonala. Zanedbání jízdné roboty 1 kopou, pěší 15 gr. pokuty se trestalu. Platy úroční, obili, též berně císařské rychtáři na jistý den jim jmenovaný vybírali a odváděli; kdo něco v tom zanedbal, pokutován jest na penězích a vězením. Na lovy a shony na velikou zvěř aneb zajíce šli hospodáři sami, aneb poslali na místě svém pacholka; kdo zanedbal, zaplatil myslivcům 15 gr. miš. a 1 str. ovsa. Soud arcibiskupský konán jest slavným způsobem jednou v roce. Zahájil jej hejtman takto: Já N. tento soud hájím boží mocí, Jeho V. K. Em. knížete a pána pana Arnošta druhého, z b. m. svaté Římské církve kardinála z Harachu, arci biskupa Pražského, pána našeho dědičného a milo stivého, mocí a k tomuto soudu připovídám všecku úctivosť a spravedlivost', a kdož by koliv chtěl před toto ctné právo předstou piti, přistup s odpuštěním (dovolením) a odstup též zase s odpuštěním; také žádný s žádnou zbrani před toto ctné právo aby nepredstupoval a kdož by se tak nezachoval, bez viny nebude, a kdož by Štít paláce na Červené Ŕečici. jeden druhému před tímto ctným právem v řeč vská-kaje překážku činil, bez pokuty nebude, nežli aby jeden druhého vyslyše, každý svou potřebu volně a svobodné spraviti mohl. A kdož by koliv před tímto ctným právem co přemluvil (zbytečně mluvil), má pokutu trpéti a nápravu učiniti, pokudž mu soudem uloženo bude. Jestliže by pak kdo na koho mocí před tímto ctným právem sáhl, ten hrdlo ztratiti má, a kdož by koliv co skrze toto ctné právo vysoudil, bud jemu to pevné, vážné a stálé, jako by na svobodném trhu za hotové peníze koupil, a kdož by koliv skrze toto ctné právo co prosoudiL bud jemu to také pevné, vážné, stálé, jako by to na svobodném trhu za hotové peníze prodal. Po vykonání čistě soudních věcí zeptal se hejtman rychtářův a konšelů, jak jich lidé toho roku poslušní byli, a když pak zprávu o tom dali, propustil je z jich závazkův. A ponŕvadž nyní všichni sobi rovni byli, učinil hejtman dotázku na sousedech, stalo-li se komu od rychtářův a konšelů jaké ublížení, a poněvadž bez rychtářův a konšelů býti nemohli, volil hejtman nové a učinil ke shromážděným sousedům otázku, hodí li se k těm úřadům neb nejsou-li jich hodni Tu potom dány závazky úředním osobám. Rychtáři slibovali a přísahou se zavázali, že se chtějí spravedlivě chovali, předně cti a chvály boží vyhledávati, neřády rušiti a v ničemž zlému průchodu nedávati, spravedlivé soudy domácím i přespolním, což před jich úřad rychtářský přijde, činiti, sirotky a vdovy opatrovati, žádnému svým vědomím krivd\ nečiniti a čehož l>y sami napraviti nemohli, to na hejtmana vznésti. Konšelé slibovali, že se budou v úřadu svém spravedlivé chovati, rychtáři ve všem dobrém napomáhati a nikomu se svým vědomím křivditi. Obecní starší pak se zavazovali, že budou obecné dobré opatrovati. Rychtář bral na sebe nejtěžší závazek. Měl všude k tomu hledéti, aby lidé přikázáni církve katolické plnili, panský statek nehubili a mravné živi byli. Přestupníky šestého přikázání božího oznamoval ČERVENÁ ŔECICE HRAD. 263 hejtmanovi, pakli zatajil, položil pokuty 25 kop. Lidé měli jej i koníely v úctivosti míti, avšak oni nesměli nikomu ubližovati. Hromady čili shromáždění všech sousedů nesměli dělati bez potřeby panské neb obecni (tedy k žádnému společnému piti), ale když se hromada dělala, povinni byli všichni sousedé, aby do ní chodili, i nebylo dovoleno posiati na svém miste někoho jiného, aneb ženu svou, jak někteří před tím dělávali. Podruhův a podruhyň bez listův a bez oznámení hejtmanu neb konšelům hromady nepřijímaly, uvažujíce při tom, jaký člověk jest, jak se jinde choval, aby do obce nedostali zlodějův a kuběn. Cizí poddané přijímali jen konšelé. Ačkoli vrchnost o vezdejší blaho svých poddaných pečovala, přece poručeno lidem, aby se sami ostříhali v takových věcech, které sami zabrániti mohli. Sem patří předně nebezpečenství ohni. Zapovězeno bylo předivo ve světnicích, jizbách, kamnách, pecech chlebových sušiti, nýbrž jenom v pazdernách, pod pokutou 2 kop. Konšelé aneb dva z obce ke komínům ve z nedělích dohledali a pozor měli. aby se skrze neopatrnost škoda nestala; jestliže našli topení neb kamna zlá, uložili hospodáři, aby v 8 dnech sobě komín dal spraviti. Potud příslušelo úřadu obecnímu. Avšak aby nepošel oheň skrze nešetrnosť neb zlé lidi, nad tím měli míti bedlivosť všichni sousedé, a háky a řebříky v obci si opatřiti. Jestliže přišla ta nešťastná chvíle, povinen byl každý vezma s sebou nádobu neb vědro neb škopek ihned k ohni pospíšiti. Jestliže postihli někcho, který oheň v zámku neb ve dvoře položil, mohli ho bez milosti do ohně uvrci, což bezpochyby také u sedlských dvorů činívali. Za druhé nesměl nikdo podporovati zlodějů, povalečů, krosnářů, žen nepořádných, chodců, rybníkářův a starčířů, neřku-li jich k sobě přijímati. Pokud by se nenáležité chovali, mohli je sebrati a na zámek dodati. Známa jest nechuť, zvláště lidu venkovského, ke kupectví neb obchodu. Pochází dílem odtud, že za starých dob poklid tiiíy Za VcC méně Čestnejší íiľz Gibd., uíleiu i GulUu, Ž6 V tom Sijäu Z l6Žc příčiny lidu od vrchnosti bráníváno. V našem řádu aspoň čte se ustanovení: „Úřad, rychtářové, konšelé na to bedlivý pozor dáti mají, aby žádný ze sousedův, nad to úřadních osob, se židy žádného tovaryšství, společnosti, handlův, obchodův nemívali, s nimi netarmarčili, neprodávali, pod propadením toho statku. A který by rychtář, konšel to přehledal a zamlčel, pokuty 1 kopy složití musí.- ') ') Z opUuJFr. Tíschera, archiváře Hradeckého. Lhota Červená Tvrz. i. Popis. ivotvorně skorém vykouzlena jest krajinka, v niž stoji zámek Lhota, nyní Červená, před časy také Nová řečená, asi 3/4 hodiny jihozápadně od Deštné. Krajina okolo Deštné jest vlnitá, pahorkatá, bez stromoví a proto velice smutná. Rovina ke Ždáru a Ŕečici jest sice veselejší, ale vždy rovna a jen lesy a hladinami rybnlkův okrášlena. Ale u Lhoty se ráz krajiny najednou mění. Rozličné stromoví malebně rozsázené a upravené se tu střídá se stráněmi zelenými, mezi tím červenají se zdi staré tvrze, a krásný tento obraz dovrší se, jestliže přistoupíme až k samé tvrzi a spatříme rybník, na jehož hladině obraz její se odráží. Červená Lhota stoji na skále, která vyniká z rybníka zámeckého, a to tak, že zadní část zámku již v samé vodě stojí a přední čásť na skále takořka přilepena jest; mezi zámkem a břehem rybníka na severní a západní straně jest rybník jen tolik šiToký, co by pořádný přikop obnášel. Od severní strany jde se k zámku po mohutném mostě, několikráte překlenutém. Jindy býval tu také zvoditý most, a způsob tento zachováván ještě v 17. Věku, jak svědčí otvory pro kladky umístěné v bráně, která jest upravena podlé slohu 17. věku. Tato brána nachází se ve výstupku věžovatém o i patře, jehož čelní zed teprve za naší paměti, když se na staré památky všelijaké ničemné příměsky lepily, upravena jest. Z téže doby pochází také tmavá růžová barva, kterouž natřeny jsou veškeré zdi starého zámku, aby se název Červené Lhoty stal opravdivým, avšak jest to barva křiklavá, která na příchozího nemile působí, vidí li před sebou jen holé zdi starého zámku bez zeleni, mezi nimiž před chvíli zdi zámku se rděly. Také odtud nepochází název Červená Lhota, nýbrž bezpochyby od červené cihelné střechy, která na ni ke sklonku 16. věku posazena Červená Lhota od východu. LHOTA ČERVENÁ TVRZ. Dotčená brána památná jest pro dílo ozdobné řemesla zámečnického, které příchozí na ní fe zalíbením spatřuje. Okolo dirky klíčové a kliky vidéti jest vojáka v obleku 17. veku, držadla u vrat mají hlavy lidské, na nichž sedí na zadních nohách medvědi, předními ostrvu jakousi držíce. Jest toto upomínkou na Slavaty, k jichž znaku medvědi patřili. Průjezd a dvůr maji též způsobu z doby Slavatovské, nebot dokázáno jest, že se tehda jedna část zámku vyzdvihla. A tak se tu proniká všude dílo 16. a 17. (snad i 15.) Starý obraz mladých pánův Hradeckých v zámku Lhotském. Kopie prot. ťerbra v Táboře. věku, jen stínky, jimiž zdobeny jsou štíty staveni, pocházejí z 19. věku. Svřtnice, vesměs klenuté, nahoře i dole vyznamenávají se nejen starodávnou úpravou svou, nýbrž í světlosti a veselou zpúsobou, a mnohá umělecká" památka pokrývá jejich stěny. Některé z nich jsou ozdobně upraveny štukovým dílem, kteréž bylo před lety zabíleno a teprve za naší paměti objeveno. U jedné světnice jest dílo toto po celém klenutí, v ostatních jsou jen ozdobné pruty křížové, posázené růžičkami, řemeslně zdělanými, že se zrak mile pobaví. Růže vůbec převládá v zámku Lhotském, poněvadž si Slavatové krev Vítkovcův, kterouž Hrady a zámky České 1TV. 30 zbt LHOTA ČERVENÁ TVRZ. v sobě měli, rádi připomínali a ji se chlubili, předků svých, pánů Hradeckých, láskou k rázovitým ozdobám následujíce. Mezi mnohými obrazy, 'kteréž se nacházejí ve Lhotském zámku, nejpamátnější pro svou ušlechtilost a něžnost jest obraz na dřevě malovaný Jáchyma a Zachare, bratři z Hradce, v dětském věku. Jáchym jezdi na holi v koňskou hlavu se končící, jakož bývá oblibou u dětí, drže v ruce něco bilého na způsob šátku. Mladší bratr sedě na zemi pod stromem třešňovým hraje si spokojeně s třešněmi, kteréž byly se stromu spadly, V pozadí spatřuje se nějaký hrad s městem a chaloupka o samotě stojící. Obraz ten má mnoho něžného, barvitosti jest světlé a jasné, avšak lahodné, a vše, co se na něm spatřuje, svědčí o mistrnosti a dovednosti. Nápisy „Joachim III iar, Zacharias i '/a iar" svědčí, že byl obraz tento malován asi r. 1529 a sem bez pochyby ze zámku Hradeckého přenesen. Jiný obraz pamětihodný jest domnělá podobizna Markéty Tyrolské, v skutku jest to souhrn vží šerednosti ženské. Vyobrazena jest tu v poprsí žena s nosem stlačeným, nozdrama roztaženýma, ušima odstávajícíma, čelem splošténým, ústy od nosu vzdálenými. Hlava je pokryta biretem, jako se nosívalo v první polovici 16. věku, nad tím pak je čechlík bílý s 0-brazem peníze, na němž jest bohyně, a podlé ní písmena C a B. V ruce drží poupě. Není nám známo, čí podobizna to jest, avšak tolik jest jisto, že malován jest obraz tento teprve v 16. věku, ovšem rukou mistrnou, a že se v starém inventáři z konce 17. věku „Con-terfect der kaise-rin (!) Marjjaretha" připomíná. Na rubu obrazu jest sice nápis, ale jest nový. Kromě toho připomínáme obraz Ka-. špara Zdeňka Ka pliře ze Sulevic, obhájce města Vídně, Vysvětleni plúnu .• 3. Pivovár; 2 cesta ke kostelíku svatě Trojice; 3 rybník zámecký; 4. most; 5. bývalé parkány, nyní zahrádka; 6. brána; 7. dvorek. a pěkný obraz Matky Boži z r. 1855. Kromě mnohých jiných a pěkných o-brazův a sbírek fotografií jest též ve světnicích drahné starého a umělého nábytku.') Za dvorem Lhotským nad rybníkem zámeckým stojí o samotě starodávný kostelík sv. Trojice, jehož památky jsou upomínkou na bývalé držitele zámku a takořka to doplňují, co na zámku schází. Smutná jest to památka na travnatém pahrbku, jejíž starodávnou a již chatrnou způsobu stinné Hpy okolo kostela zelením a Stínem svým zakrývají. Smutného vzezření zevnějšek, ještě smutnější jest vnitřek jeho, totiž ty památky, které zbyly po jeho zakladatelích. Náhrobní kámen sice jest neporušen, poněvadž jest zazděn, avšak votívni obrazy, které tu bývaly, dílem zhynuly, dílem hynou tak, že po nich za krátkou dobu nebude památky. Na náhrobku spatřuje se Spasitel ukřižovaný, pod nímž klečí Jan Kába z Rybňan, modle se s rukama sepjatýma. Před nim klečí u samého dřeva kříže syn jeho Burjan, na druhé stranč 4 dívky, totiž dvě větší a dvě menší, dcery jeho. Osoby ty vysvětluje nápis v kameni vytesaný: „Léta 1564 ve čtvrtek den sv. Fabiana a Šebestiána umřel urozený pán Jan Kába z Rybňan a na Nové LilOtč, J. iví. Cé. a též J. M. krále ÍJaxlmiliana výběrčí podšudnýho v kraji Bechýnským a Burjan syn jeho, panna Krystýna, Marjana, Mandaléna, Alžběta dcery jeho a tuto pochováni jsú. Pán Bůh rač jim milostiv ') V inventáři T 1673 zdělaném tyto místnosti v zámku Lhotském se p'ipominaji: V zámku byla kaple (z níž nyní světnice udělána jest) a na oltári hyl obraz sv fcustacha Na chodbe* byly obrazy, na nichž namalovány byly rozličné honby. Ve světnicích, z nich/, se připomínají světnice, kde pán bydlíval, veliká svítíme, světnice panenská a svřtnice nad mostem, byly pověšeny rozličné obrazy, jako na př. ohraz pouští K?.rmelitánii ve Vlaších, krajiny, „obraz císařjvoy Markéty," obraz jednoho pána z Rožemberka na brůní (bílém koni) sedícího, honba na lvy, ubrasy sv Šebestiána, Matky bolestné a -Matky boíi Konečně se připomíná nové staveni nad iiiarStaJenii. (Archiv Hradecký.) LHOTA ČERVENÁ TVRZ. 267 býti." Také jest v kapii starý votívni obraz s malbami a nápisy, který jindy na stěně visíval; také na něm jest obraz Ukrižovaného s Matkou boží a sv. Janem, ani stoji pod křižem; podlé nich klečí Jan Kába, pán obrnený, s pěknou tváři, maje po straně synáčka svého a naproti sobě čtyři lepotvárné dcery své. Kromě toho jest tu znak Kábovský (ruka se Šípem na štítě polovičném) a nápisy: „Léta 68. v outerý den sv. Matouše umřel jest urozený pán Zikmund mladší Kába z Rybŕian a léta 57. mezi časem sv. Havla a Všech svatých umřely urozený panny Krystyna, Marya, Mandelína, Alžběta, vlastní sestry Kábový z Rybňan, též i Burjan Kába, bratr jejich." Před několika lety (jak se dočteš v pamětní knize zámecké) byly tu ještě čtyři podobné votivní obrazy na dřevěných tabulích malované, avšak již otřené. Nápisy na nich byly: a) Léta 1570 v neděli po Trojici usnula jest v pánu Anna z Pernštorfu, manželka urozeného pána Jana Káby z Rybňan. b) Léta 1580 usnula jest v pánu urozená pani Anna z Pernsdorfu, manželka urozeného pána Bohuchvala Káby z Rybňan. cj Léta 1582 v outerý po sv. Matouši usnul jest v pánu urozený pán Vácslav z Pernštorfu a pochován jest v Starém městě Pražském u sv. Mikoláše, d) Léta 1583 v sobotu po 3 králích usnula jest v pánu urozená panna Eliška, dcera urozeného pána Jana Dvoreckého z Olbramovic.') 2. Dějiny. Z rukopisu Tůmy ic Šfilncř.o ic XIV. vři.!;. ejstarSÍ dějiny Lhoty jsou nám naprosto neznámy. Možná jest, že se sem vztahují zprávy o Bedřichovi ze Lhoty a vladykách Podlavičkách ze Lhoty, kteréž jsme pověděli na str. 203., a to proto, že se připomíná roku 1382 Mikuláš Podlavička z Vfcemile na vernici blízké sedící.2) Odjinud se zdá, že se jmenovala Lhota naše německým názvem Jenczenslag, poněvadž tohoto hesla Ondráček ze Zásmtik odjinud z Vičetína (roku 1388—1418) na svých pečetích užívá.s) Jisto jest, že držel Lhotu Ctibor ze Zdsmttk jinak 2 Vičetína řečený, jenž se za husitských válek jako služebník pánů Rožemberských nejednou připomíná4) a Lhotu snad po svých předcích zdědil. Neb r. 1465 dělili se synové jeho Vácslav a Petr, při čemž obdržel tento za díl svůj tvrz Lhotu, dvůr poplužný, mlýn, jeden dvůr kmecí, ves Jižnou kromě rybníka a mlýna a les Třešňovec. *) Na tomto všem dědictví věnoval Petr (r. 1482) manželce své Kateřině ze Strpí a učinil ji (r. 1489) poručnicí dětí svých.6) Potomci bud jeho anebo nějakého bratra nazývali se Lhotskými ze Zásmuk, nosíce na štítě svém jestřába v letu.7) Nástupce jejich v držení Lhoty, Diviš Boubínský z Újezda, prodal okolo r. 1530 tvrz a dvůr Lhotu, ves Jižnou a díl Březiny 'Janu Kábovi z Rybňan, jenž tu seděl s bratrem svým Vácslavem.8) Za těch dob tvrz Lhotská rozšířena a znova upravena, tak že se jí odtud Nová Lhota říkalo. Po Janovi, kterýž zemřel r. 1564 jako výbérčí posudního, následovali čtyři bratři, snad synové jeho. Nejstarší z nich Jaroslav oddělil se r. 1 564 od bratři mladších, vzav za díl svůj peníze,3) druhý Zikmund zemřel již roku «568, a tak zůstali bratří Bohuchval a Jiřík, kteří společně statek Lhotský, ač nikoliv svorně, drželi; každý z nich měl jistou část, o čemž si r. 1573 přiznání ve dsky zemské vložili. ,n) Jiřík prodal dvůr svůj se sídlem v Březině (r. 1507) strýci svému Janu Kábovi z Rybňan a z peněz strženýcli zaplatil Cukenštein. ") Tento Jan byl se již roku 1584 od bratří svých Zachaře a Jaroslava oddělil; onen měl potom jistiny na úrocích, tento seděl v Chanovicích. ,2) Roku 1597 prodal Jan Kába tvrz Novou Lhotu s dvorem poplužným, mlýnem a kostelem při téže tvrzi ležícím, dvůr a ves Březinu, ves Jižnou a chalupy pod Vícemili Vilému Rňtovi z Dirného za 7500 kop gr. č.,:l) ') Zprávy tyto neopakuji se ani v odd, 2. ani u vývodu. ') Arch. gub. A II. 80. ') Kejslarši jeho pečeť z r. 1388 jest v archivu Hradeckém. (Viz arch, č, II. 317—321.) Spatřuje se na ni jestřáb v letu a náp's „andree- de - genczinslag.1* Jiným způsobem, avšak pěkněji vyryty jsou pečetí jehD z r. 1412 a 14■ o.ooo fl. e) Dostav Vilém Lhoty udělil toho roku dne 30. listopadu jisté milosti obci městečka Deštného, kteréž válkami do nouze bylo upadlo a ohněm utrpělo, „aby od vesnických rozeznáni byli".B) Za dob Slavatovských byl zámek Lhotský k obývání dobře způsoben, jsa pěknými červenými cihlami přikryt a maje pokojíků, sklepů suchých i podzemních s dostatek, kromě toho ovšem i kuchyni a marštale. Při ném byl dvůr (avšak kromě toho i Nový dvůr), mlýn a cihelna, k vesnicím dřevním přibyl Rořetín. '") ') Veselého Choustnik 45. *) Dařirký, 1. Ig6—197, Balbin Miscell I. c. 25, Beckovského Poselkynř II. a.. 386. Srovnej Sommerovi! topngr. na str. 2Ď2. s) DZ. 134, F 11—15, 182, J 4. ') DZ. 136, T 13 Poprvé se tu nazývá mz Novou Červenou I.holou. h) Ohlas od líežarkv 1870, strana 310—320. ") DZ. 14^, D 4 a 298. Viz Bílkovy deje konf, strana 476. Rullova mnnogrnlie Hradce ql ■j HZ 147. K i, Řull, tamže. «] Archiv Hradecký, '"j Urbáf Hradecký. LHOTA ČERVENÁ TVRZ. 267 Po smrti Vilémově (f r. 1Ď52) držel Lhotu syn jeho Adam Pavel, jenž k ní roku 1655 Mnich s příslušenstvím přikoupil. V držení rodu Slavatovského ') zůstala Lhota až do vymření téhož rodu po meči (r. 1693), kdež rozdělena veškerá pozůstalost mezi Slavatovny dosud žijící, aneb dědice zemřelých Červenou Lhotu a Rečici Kardašovou v ceně 255.755 A- a Ô'^ôô A. na penězích obdržely Marie Karolina hrab. Trautmansdcifová, Alarie Markéta hrab. Gätzovd a Marie Terezie Markéta svob. paní Finfkirchnerovd, dcery Ferdinanda Viléma Slavaty. 21 Poněvadž se jim také statek Obřiství a 35.000 řl. dědictví mateřského dostalo, udělaly mezi sebou r. 1694 dne 28. května novou smlouvu, podlé níž se dostaly Maru Terezu Lhota Červená a na penězích 35.684 ťí. V potomních dobách se na Lhotě rozliční rodové střídali.3) 3. Paměti Kábovské. ako všude jinde, tak měli i Kábové časté pře se svými sousedy, Jan na př. soudil se r. 1551 až 1557 se Ždárfrkými, poněvadž lidé jeho v lese Ždárském dříví a trávu na louce la hrázi rybníka Pluhovce posekali a pobrali. Když byl Jan r. 1562 v Táboře hospodou u Topinkův, nutkal se k němu Jan Malikovský z Bysně na Vřescích řka: „nejsem zvyi. lhář, jako ty.1- Když pak Kába o to k Janovi poselství s cedulí řezanou poslal, postavil tento v odpovĚdi své Viléma z Vojslavic na Samosolech za soukupa, t. j. takového, od rěhož slyšel, že jest Kába lhář. Proto nehleděl již Kába k Malikovskému, nýbrž k Voj-davskému. *) Přes to byl Jan muž pobožný, který bezpochyby kostel sv. Trojice znova vyzdvihl a jestliže sc kdy v čem provinil, toho hořce pykal, byv v rodině své těžce pronásledován. Roku 1555 zemřelo mu v době dvou neděl pět dčti. Synové jeho byli svorni mezi sebou, dokud nepřišlo k podělení pozůstalosti otcovské, jako svědčí list tuto položený: 11 nak • Uraz. p. p. Hendrychovi staršímu ze Švamberka 9c. Službu ac. Milostivý pane ! Žc Ste bratra mého Zikmunda, v službě jest, k svadebnímu veselí mému odpustit: ráčili, VMti. z toho děkuji. 1 dal jest mi týž bratr můj zprávu, že byste mu v středu tuto příští zase se navrátiti poručiti ráčili; i oznamuji VMti., že tuto neděli též nejprve přířtí přínos míti budu, protož k VMti. tohoto posla naschvál posílám a VMti. prosím, možnéli jest, že mu ještě od té středy do týhodno lhůtu dáti ráčite, aby mi něco v této mé nynější práci ná pomočen byl, což zase pilnosti svou v službách VMti. nahrazovali chce. Pakli byste bez něho beyti neráčili, tehdy ke dni od VMti. jemu uloženému jeho zase vypraviti chci. S tím dc. D. na Nové lhotě v sobotu po sv. Mikuláši 1. 1564 (9. Decmb). Bohuchval Kdbd z Rybňan na Nové lhotě. Po rozdělení nastaly nemalé pře mezi Bohuchvalem a Jiříkem. Bydlíce pospolu v jednom staveni, ač každý Ve svém, a hledíce sobě do oken, nejednu příčinu nacházeli, aby se k sobě nutili. V listopadu r. 1577 stalo se, že Jiřik vyšed před dvůr bratra svého Bohuchvala braní svou škodně zranil. Ačkoliv nevole ta zase spokojena byla, povstaly později opět nové kyselosti. Když se v měsíci lednu r. 1579 na tvrzi Lhotské na schodech potkali, lál Bohuchval Jiříkovi, povčděv irezi jiným i slova: „Tys jezdil do Prahy pro své veliké lotrovstvi." Také paní Anna který při VMti. ') Viř Děje Hrade* a DZ 113, J zo. '| Ubšfrnř o tom v Sommerovi topogr. na sir. 256 Dělení učiněno t 1693 dne 17 listopadu Dopodrobna v Sommerové topogr. na str. 257 Nynější majetnik od roku 1866 jesl knize Alexander ze ScJwnburlta {Za sdílení některých zpráv o Lhotě děkuji patin Ludevltovi Domečkovi.) () DZm. to B 16, 19 a 125, X 21. Hrady a zámkv České IV. Kazatelna při starém kostelíku v Červené Lhoté. 40 TVRZE OKOLO LHOTY. Kábová z Pernštorfu se pletla do téchto různic, pokřikujíc na Jiříka téhož dne někde na tvrzi: „Co jste koli pravili, to jste všecko v hrdlo lhali." ') Od sklonku 16. věku pronásledovaly rod Kábovský mnohé nehody. Oldřich Kába, mladičký syn Bohuchvalův, dostal se za pachole k panu Kylmonovi, jenž byl nejvyšším na Komárně v Uhrách. Tu při „šermicli" na vodě s jinými křesťany zajat a do Turek zavezen, kdež bezpochyby život svůj bídně skončil. O díl jeho bratrský, který 50.2 kopy a 30 gr. míš. činil, rozdělili se roku 1584 bratří jeho Zachař a Jaroslav, avšak tak, kdyby se Oldřich opět do Čech navrátil, aby mu jeho díl přece vyplacen byl.3) Po r. 1620 upadli Kábové u velikou chudobu. Zachař Kába z Rybnan jsa studentem v Krumlově, psal Vavřinci Vrchotovi, cis. slmžebníku, švakru svému, takto: „Nemohl jsem toho pominouti, abych Vás touto kratičkou cedulkou neměl navštíviti a Vás, totižto mého největšího přítele, svého nejmilejšího švakra, za některé věci, které mně se ne dostávají, prošiti, neb rukajic žádneych na zimu nemám a u nás v burši málo jídla se nám dává, protož když sem v tak velikej nouzi již vězel, k Vám po nějaký příležitosti psáti a vo některý groš a pár rukavic prošiti jsem umínil Protož Vás srdečně prosím, abyste mně tu švakrovskou lásku prokázali, já vším dobrým se odplatit! připovídám, nebuduli pak mocti nějakou službou to odplatiti, aspoň mýma modlitby se odsloužiti míním. S tím Vás pánu Bohu poručuji. D. v Krumlově z burši Rozenberský io dne Decembris ěl. i62g.a3) Tvrze okolo Lhoty. MNICH. fd Deštné hodinu cesty daleko ke Kamenici leží ves Mnich v údolí na všech stranách výšinami zavřeném. Nynější fara hývala od starodávna tvrzí pevnou, a kdyhy měla jeStě okolo náspy a příkopy, posud by jako pevnost! vyhlížela; neb stojí na ostmhií skalnatém, pferi časy na některých místech příkrém, a kde byla rovina neb volný svah, tu byly příkopy, ale dávno již zavezeny a v sad proměněny a také na příkrých stranách skála zavezena zemí a stromovím po*ázena_ Na vychodili ^straně, kde jest veden mlýnský náhon, byla skála; uevnosf tvrze zvířena na této straně rybníkem, který' býval v údolí. Rozděleni vnitřku jest dosud takové, jako bývalo před 300 lety. V lu síranu ke kostelu bývala brána, a kde jest nyní hospodářské Rtavení, bývaly konírny Obydlí jest dfim čtverhranný, zvýší jednoho poschndi, a dole veskrze klenutý starodávným dílem Jak to ndelal přej r. igfiR mistr Pelrr ze Žirovnice, srovnav a vydláždiv podlahu ve veliké světnici, vylámav t; oken a vsadiv do tií oken mříže železné, tak se to s malými změnami posud spatřuje, ovšem takí nejsou při zdech lavice ve světnicích, které tehda zdělány byly. Nesnadno všude a ve všem dějiny Mnichu na jisto postavili, jelikož máme dvř osady téhož jména blízko sebe. Tak na př. hned o Pclhřtmtvvi u Mnir.hu, jenž se 1, I352—1354 vyskytuje, nevímej pocháze.bli z našeho Mnichu nebo z Mnichu u Kecice; nacházíme ho hrzo v Ústí nad Lužnicí, brzo v Bukovsku ne společností pánu z Rozemberka a z Hradce. *) Zajisté ušák pocházel z našeho Mnichu Purkart % Mnichu, poněvadž se v letech 1350, — 13G0 patronem kostela zdejStlm nazývá, *i T)t7,c\ laltŕ vsi ttulprim a TCraiiirjarhy, jeX prodal r. 1364, 2ri. října Frenclinovi ze Štědrých za 6fi kop. G) Roku 1308 drželi Mnich tri rytíři: JindHcht Mikuláš a Vilém.*) Z těch se jediný MikuláS později připomíná a podlé Mnichu píše, ') DZm. 71, J '24 — 25. «g 20 F- k. s. "N 12 J) DZ. 66, M 17. a| Archiv Třeboňíký. ') Codex mou. Maríae Vallis. 5) Lib. conf. I. E H, C 7. 6) DD. 14, f. 174. Také nejisto jest, odkud pocházel Jan m Mnichu, jenž" svedči t. 1374 v listu bratři Lhotských (v archivu obecním v Hradci). T) Lib. cotif. V. R 8. ačkoliv osady teto již dávno nedržel - r. 1415 specetil list stižný ke sboiu Kostnickému poslaný spolu s Linhartem z Mnichu.') Na počátku 15. století koupil Mnich Leva. ■ Mŕxjufha a učinil jej kolébkou rodu svého, neb potomci jeho MezenSti z Mezného vice než 100 let na tvrzi zdejší seděli. Leva podával sem r. 1405, 18. listopadu a rokn 1417 nové faráře;3) loto pcslřdni by tomu nasvědčovalo, že držel Leva se stranou katolickou. Nacházíme ho napohled r I428, 30- listopadu jakožto svědka příměří, jež bylo uzavřeno mezi Mikulášem z Lamterka, Kania rétem ze Žirovnice a Oldřichem z Rožemberka. a) O jeho synech nám naprosl:o nic známo není, teprve asi ke konci íéhož století vyskytuje se nám Oldřich Mexerrský z Mtwiéha^ jení byl Inäím vnukem Lévovým. Když byla roku 1505 zdvižena vojna Loketská, poslal Oldřich Irliko jednoho pcííilO do poic;*J r. 151S byi přítomen, Když se bratří Doudiebsri o dědictví své v Budislavi dělili. ) Kromě toho vyskirtuje se kolikráte jako svěilek a rukojme v různých listech vedle Ondřeje v, Mezného (bralTa svého?), jenž seděl 11 a blízkém "Roíetínř.6) Za dob krále Ferdinanda byl jíž Oldřich ve stáří vysokém, i níipsal r. 1^33, 8. prosince poslední své pořízení, jimž odkázal tvrz Mnii:h se dvorem poplužným a ves, dvůr pustý Branku, díl vsi Bořetína, ve Višác-vících c. t. m., v Boztěchove jeden dvfir kmeci Oldřichu mladšímu Mezenxhému % Mezního;7) v títuláři roku 1534 se sice připomíná, jestli však ještě žil, není nám známo. Nástupce jeho Oldřich držel Mnich jen krátký Čas; včnoval sice chotí své Zden* z Dírného 5o0 kop na Mnichu,8) ale i. neznámých příčin prodal roku 1539, dnf 25. února tvrz Mnich a dvíir u téže tvrze b přisl uSenstvim již valně ztenčeným Vácslavu Krajiři z Krajku za 1730 kop (pjednu kopu po 60 gr. a 1 groS po 7 penězích bílých*1).") Když pak polom také Ondřej z Mezného dědictví nějaká ve vsi JBořctín? témuž pánovi prodal, byli tuSím Mezcn^tí se v?im dědictvím v okolí Tiasem hotovi. 'J Archiv č. III., 1S0. *) Lib. conf VI. G ti, VII J 7. a) Arcli c. III §00 4] Arch č VI. 317. s) Archiv Třeboňský. c] Tamže a archiv městský ve Třeboni. Roku 1523 se ji nenají bratři, tehda snad se jeStě nerozdělili (arch. Třeb). 7) DZ. 6, II 7. *) DZ 5, D 17. Jeden Oldřich v listí arch. obecn. v Hradci r„ ] 535. v) DZ. 44, A 1. Vklad v DZ. 5, D 17, Vámi n v přikoupil Chval kov r. 1543 |DZ. 5, B 25) ") DZ. i, H 2. TVRZE OKOLO LHOTY. 271 fa ..vát? ! 01 J> Nihrubek Kábovský v kostelíku Lhotském. (Viz str. 266.) Kopie prof. L. Ferbxa v Tábore. Pan Krajif, jenž byl potom také pánem na Nových UTier-íicich, ještě statek zvětši], přikoupiv od Libuše ze Siónu dvůr popi, Cbvalkov s části vesnice,') a potom si (r 1552 dne z5 kvřtna) veškeré své dědictví ve tisky zemské vložil. J) Shledalo se tu, 2e mu náležely Mnich tvrz se dvorem a veSj Covalkov ves pustá se dvorem poplužným, ve Drunčí díl vsi a polovice vsi Bofetina. Ale ještě téhož roku (vkl 23. červm) prodal Krajif celé to zboži Janovi a Linhartovi, bratřím yankovstým z Talmlierta, za 3600 kop gr. í.,') a ži] potom na Moravě Zde zemřel r 15tí dne 8. května, a tělo mrtvé pochováno v Daiicicl). *) ') DZ. 5, B 25. ') DZ. 2jo, M 26. *) DZ. 10, G zz. •) Bře/.anův Vilém, stí. 164 Bratří ztenčili objem statku hned po zakoupeni, prodavše ves Druuři Alšovi Sebírovskénru z Křekovic; kromě Mnichu drž«]i statek Křiženecký. Oba zemřeli r. 1552, dne 24. prosince Linhart a dcie 24. listopadu Jan, jenž se před tím mladším, později však starším nazýval. Dřdicem statku toho stal se potom syn Janův Bohuslav s Taltnberka, l) jenž polovici svou Křížence r. 1573 odprodal. Po jeho smrti [f r. 1581, 15. února) zůstaly dvě dcery Aíandaléna a Saloména, onano provdaná MalovcOva, tato Kičanski Mandaléna ujala statek Mnich, ale dlouho ho nedržela; upadši v těžkou nemoc, odkázala pořízením r. 1584 dne 29. srpna daným J) DZ. 2fJI, C 21. Ostatní dva synově, Arnošt a Vilém, zemřeli r. 1SS2. 40 8 272 J VRZĽ OKOLO LHOTV slateli Mnich manžVIu svému Petrovi Jfalovci sJnršlmu z ÄíaloTic^ a Inhn reku ílne 10 li.st praven y a váp n e m ohrni 1 á n v, a c n bylo ve dvoře opravováno, Knnrrně se stahi skrz ŕ přáldy obnu stran výpoveď r. l-j8q dne 15. dubna takř aby Al/bčía nemusila vrátit i, co odvezla, n Sab»ména aby ji za spravedlnost jej i 400.0 kop míí vyplatila-aJ Tak tedy zus1.il statek SaloniénČ a manželu jejímu Váčslawvi 1 ŘiČfin na Hořicích, j*nž rád na knihy dobre a hodné náklad vedl Zerrřel na štědrý den r. 15*16. p» čemž n;i nový rok 1507 v smrti jej ná-dedovala mmžell.a, tak že oba v jednom hrobe jedné hodiny byli pochováni. *) Syn VácslavĎv Jan Litvín prodlil ^zámek Mnich s pivováiemJ sladovnou, hvozdem, opilkou v zámku a ca před-liradi nový pivnvár, dvůr popi. při žánr ku s mlýaem o 2 kolách a třemi stupami, ves s podacím, vsi Hoíetín, Rosickn, Dívcikopy, d*ůr poplužuý a ve-i s kostelíkemu Srnloijt-1111 30. kvelníl r učinenou Vdcsíavu Lfipáňkavi ze Rwvčka a na BezděČinČ za 11700 kop mis.h) Tento byl ženat s Annou /, Mail vie a žil ježte r. 1618, kdež se „velikým kacířem a buřičem proti JMC. nazývá u é) Synové jeho Jhi1fir.h> jUi, Zikmund a Linhart rozdelili se o dědictví oltovské lak, že dostal Jindřich ves liezdečiu, kterouž prodal r Iří2g Janu staršímu Černínovi z Chudenic,' j Jiřík dil neznámý, cslalní Mnich. Jsouce posavad pod obojí, výhružkami a jinak k lomu přivedeni (r 1028). že se slali katolickými.*) Později nacházíme Mnich v rukou Jindřichových, jenž jej na dil svůj pn otci doslal; t akr statek Prádlo -držel a spolu úfad hejtmana kraje Plzeňského zastával Tví. prodal smlouvou t. 1630 dne 14 ledna učiněnou (vlil r_ 1 (337, 11 břťzna) zámek Mnich s lidmi osedlými, mlýnem pod zámkem,, dvorem, pivovárem, krčmou, ves. ves Rosičku celou s dvorem pop], a rrTýnem, ves Eořťlice, v niž byli jen 2 osedli a krčma, s pri.s'uSciis.tvim Jan/i starShnu Černínovi 2 Chudenic a manželce jeho Z ě^nn?. Lfomt/fo-vnJ £ Htímswvit za I I ^00 kop mís 'j Touto koupí ztratil statek Mnírk na vídv svou samostatnosť a nastal úpadek tvrze, poněvadž oba manželů nejvíce na Radenině bydleli. Po Janove smrii uvázala se Zuxana (r 104^ v ltdnul v panství po nem zůstalá Pacnv, Mnich, M trevice a Koilcmiaty jako parucníce deH svých Humprechia Jaua, Hermana Várslava a Ti vy Peily^en y. a) Z bratři tře lito ujal potom Herman Vácsl-iTf statky v kraji Bechyiíslíč-m ležící, a prodal r. i<3j5 „stateček Mnich i se starým opuštěnými a pobořeným sídlem," sa dvnrem, vsit vesnicemi Bn-řetinem a Rnsifkou a př slušenslvim Adtimu Pavlovi hra^cti S'avatČ *t Chlumu za 10 000 fl. rh. '| Mnich se doslal timto ke statku Červené Lhoty. Ačkoli^ tvrz zdejíí již v první polovici tehnž století zpusila, udržela se přecií vice ne5 po celé století v takovém stavu, že její obnovení mnoho peněz nevyžadovalo. B.i'bín pnčitá Mnich k tvrzi™ pustým 4) Kostel zdejší bvl v ty časy přifařen k Deštná, ald vedle listu d r. i/So,, I. srpna zřiJil Frant. sv-ob. p. (řndenuí novou fjru ve Mnichu a také hned o ustanovení faráře se staral Aby re musil nový dům farní stavčti, opravil r. 1762 slamu tvrz a dal ji faráři k obývání.") HOJOVICE. , Skoliv byly Hojovice po 14.. "i 15. století ziboíim samo-silalnýin, *) přece in tvrz vystavena hyla teprve v r6. stol. lrdcslav Robmháp se Suché prodal asi r 1 šjo od panství svého Pacnvskehf] ves Hojovice Žili' muhdovi Kamenickému, mčšténinu na Polál /.im'íu v Červeni I.hoti ') DZ. 22, T_ 20. Pohřbena v kostele zdejším, kdež se nř-kolik náhrnhkĚ Talmberských spalfiijt-- /a Petra a Maudalcnv |r 1583) slit zvím v Aluchn. ') Fuliřben liyl ve Mnichu sc diřmii manželkami svými Druhou jeho manželkou byla liišim Kateřina Malovcovi z Hotléjovj |f r 1587. 11 Miirl.). s) DZ. fiq, P 10- 11, 16C, J 15 «| Jirpfkova Rukověť II l«l :') DZ. 177, J 2, vklad r 1603, 4 června |DZ. 131, x '5) "J Ohlas od Nežárky r 187Q> sir. 319 Krov. Milkovy linul. 321. ') Archiv Třeboňský 8) Č. C. \1 1Í43, 503, 2otí. ') DZ j45. K 22 a 290, O 16 ') DZ 112, A 2. a) DZ. 3«g, M 1. Smlouva o tom teprve napqána r 1672, ]C únoia ') MUcell III 85. Me ckovský I ÍO32. I Trjijer, 39.1* 'l Čtnčk z Jlůjrwit prodal Hojovice ve 14 století Damiannvi ze Ztfiiru; mčla tu tehda Běta vdova po jakémsi Patákovi věno 1 od kop zapsuně, jež pn jeji smrti spadlo (r 1381) na krále JĽD. '3 f HO- Za pnsleHnicí let krále Virslava Jan liůjiivec, liralr teleny Kyn sestry otcovy] tehdejšilio držitele Hojovic N., prodal Clcrnovskýrn k jich kostelu 3 lány a L t dédiny v Prasetině za 33 kop a na smrtelné posteli prosil, aby ČernOvský[n na tom platu nebylo překiUeno, rlokurl/ jim Smil, vnuk Hojovcův, peněz nedá (arch ř I. 1ÍÍ31. Přilik 2 Jjojm'ic, íyrj snad řeťeuéřio N , zapsai roiiu 1432, 22. března Benešovi z Bělé a Dorotě maoiťlce jeho dluh 200 kop na Hojovicich dvofe popi *: lukami lesy, rybnikv a lidech platných, na dvoře Chvalkově a dílu vsi Prasetina (archiv Soběslavský). Jindřich z IIojovU, vnuk K. řečeného, namdil se ve dvoře zdejším, svfdčil robu 1445 (archiv Novohradský! a roku 1452 (Rek tab II- 230). Ruku 1456 jeíto íil a vydal svřdcimi o plalu Čeruov^kým prodaném. Asi ke sklonku téhož stoleti přikoupeno jest zhoži Hojovské k panství Pacovtkému, při nŕmž se jeStř 1. 1528 nachází (DZ 3. L 14V TVHZE OKOLO LHOTY. 273 I Aborty za 450 kop ') Pc tomlo zdčdi] Jíojovice 2 drjm na Tibore na II í mís ti (£- 12) syn jeho V^dcslai}^ jenž kolik let (roku 1522—*5.3oJ v radě městské sedáival. Syn jeho Matyáí vyskytuj* se r. 1558 a iť/-jj mel podlé Paprockého syna, který se rovtiíŽ Mafydítm jmenoval. Ualyásové oba užívali již náívj v]pdyckého; v erbu svém měli p^lc modré a v nim kvropiev přiložené barvy se zlitým ncscm a ]] izoury. K proshě Matyášově, jenž byl jediný Sivý toho rodu ;i obával se, poněvadž olec, strýcové a předková ]]/, zhynuli, Že by f od n a ítítu a staro cil n os t i svč budoucn č prnká/al i nemohl, «saP Rudolf listem roku 1587 Hře C. srpriíi Haným erb lentn potvrdil a Ma.ly.n,5ovi, aby se z Hojovíc psali mohl, povolil. 1 nějaký čas byl *'alek Jfojovský v zastdťě, neb r 350.8 dne 15. lední prodal jej ^ivrz, dvůr a ves s 2 mlýriy] Jan fáta s j°hto7>a Váťsla-vQvi staršímu Vítovi se Rxa-včho na Vltovsi. aJ Roku 1611 dne 5 prosince prodal MatyAS* tvrz Hnjovíce se dvorem pnpt , pivovár, mlýn pod rybníkem Koskošem, mlýn dolejSi na Zárvbníci Va^kovský a ves Hojnvjee ^estíea své Anně Vorafickč s PnbCnic za 650O kop gr. míš *j V přič! n £ zaplaceni techio peněz nemohli se k uper a kupajíci pí několik let shndnnuti a pořád se soudili; teprve r líilj1 J- května vypověděli pf:Slelé mezi nimi, aby mu Aura za jehn spravedlnost" d i|a fi^oc kop miš. a víno Barhorv z Vydři, manželky jeho, ahy £.-\ Annou pod íírokem zíislávalo SJ Nvni teprve Malvií Annc sintek prodaný r. 161S v sobotu po Svdtosli %t dsky zemské vložil 6) Anna v dal a se polom za nějakého Jeíav&kéhc s í.uh^ jeni se lim ve spolu -driem Hojovic doslal. Nástupce jich byl Vilém FridrLh JeSovs&ý, jenž s chotí svou Dnrotnu Ru-tti ctjvoii z Luky syny Franl. Karla d /"ř-í-r Vtir.sln.2fz splodil a r ni jirj zemřel piři-.ea nsjínA- ■j DZ B.GO ^) Pa-procky O st. ryt. 342. Sestra staršího Matyáše Sa-Inméiin vdána byla roku zsi Daniela Urpkj zě Sušice (Reg. 17 F. k. s. P u). s) RrE 32 F. k. s. CC 4—7. *] DZ. 185, F 14 s) DZ. ifjo, í. 2j. 6) DZ, 139, F 25. Staviv. Statek spravovala tedy Dorota ovdovela, b y vsi skrze mislo-držíci poruřnicí sirntkfiv a slatkc učiněna ^] Když p;ak starší syn Franl Kartl dorosil a statek děliti mé*l, shledalo se, že by díly velmi Bkrovne dnpad]y} pročež raději r. 1É70 dne 9, července statek celý od kammissařílv od soudu zemského nařízených za Soco fl koupil a) Z manželství jeho s Albertinou Chobotskoit z Oslřcdka pošli synové Jan ViU-m^ Franl. Herman a IgnSt a deery Anna Terezie a Anna Polyxena. Ti všichni ještě lei němčili, když otec jich r. 1682 ca jaře zemřel a máti jich jsouc mís t o drží izi m i nařízena poručnici zatím statek spravovali!3) a toho roku dře iR. července takŕ Jana Vácslava ve příčině" dílu jeho a jiných pohledávek uspokojila. *) DEŠTNÁ. Mfstečko Dešiná leži na sedlovité prohbi plánik tak, žľ vSž jeho z daleka viděli jest, mestečko samo pak v dotčené prohhi se ukrývá. V mřslecku sice není t v rzi stě f takí se nezachoval nAzev na tvrzí neb ,nn z.ímlfu,u jak se Často nachází, cicmáué zdá sc, že ■~v D^jítué tvrz bývala 5] AIĚ^tcčko pripomiriá sc ji£ rolku jako majetek pánn Hradeckýcrh1 ale r. J364 prodali bratří MenhaTt a Herman 7. Hradce mestečko Deítnou s vesnicemi Brezinou a Jícnou pänftm 2 Ralemberka. ' Byla-li tu tvrz, zajisté potom zjnikla. íaeb městečko drceno k panství Cboustnickérac, 7j od něhož rokn 1595 ke statku Lhotskému pnd;mO-^) ■J DZ. 113, M 18 a) TJZ_ 392 T 7 ■3) DZ. l l6, T. 28. 4J DZ, 3(\ dne r ledna zápis na Dolui Cerekvjci ve 4CO kopách j;r. č. obnovil.*) Roku 1473 připomíná se synem Bvým Albrechtem a pozdilji bratrova jeho Jťtřich^ BAhuslut) a Vlachy*ié, z nichž ji tuRim Bohuslav ujal a k panství Reclckérnu držel. Když se po smrti jeho synové n zboží všechna podělili, dostaly se Ŕcŕice a Cerekvice Dolui synu jeho AmoŠtcvi (r. 1510 —1544]< P° němí syu Šebestián následoval Za spojeni tohoto 5 panstvím Reirirkýra zpustla tvrz zdejší, již bylí snad teprve zápisní držitelé vystavěli. Jan Leskovec z Leskovec a 11a Cerekvici Horní, bratranec éebestianív, vyprosil si od krále Ferdinanda výplatu na zbnží Cerekvické, po čemž Šebestiána r. 1552 do soudu komorního obeslal, aby položil listy a zápisy „na t Vra pustou, Ves Cerekvici du]ejm k arcibiskupství PiažskéiriU náležející w ') Třebas Šebestián pio to Cerekvice neztratil, přece se tim spiše namáhal, aby ji k dědičnému dríení dosah], což 5™ také r 15^6 stalo. "J] Roku 1575 (vkl. 2ft. ledna] postoupil Šehestiari hradu pustého nad Horní vsi s jeho příslusenstvim a „místecká Ccrckvice dolili neh Xěinerké" svrchupsanému Janoši z Leskov ce a ua Cerekvici licími, cis. radě, 2a uooo kup gi č, 3) Když tento zemřel, rozdĚlili se synově jeho r 1584 o své veškeré dědictví, při čemž se dostala Ková Ccrckvice ucj-mladsintu s\nu Arno-Stozi s Leskovec, spolu také páuu ua Ru kove a '1'ĚKéuoví. T e ut o post o u pd ro -ku 1502 v pátek po všech svatých v dluhu prý 500 kop gr. C*. městečka Cerekvice KryMcjfesi j,rcr-Utnu s LeSkovCe, *) který je k panství Rychnovskému připojil- Kde tvrz k roku 15^2 připomenutá stála, nclwjižpoiuati- TĚŠENO V. Malá hačta v Pelhřimove. ') řšuirimťi, ioc, Trajer, 713. ') Tomek, Reg. deeim. pap. 5^—51 Sl Archiv Želivský, Diky Bmín. 81. -) Tomek, Děje Prahy IEI. 4c. Ej Acia Ziiav, C 10, fi) V Tomkuvých registrech □ a sir. ^3. oprav: Mínus Crierequicj: afd. {Certkrice dalni 288). ') Arch. guh. 3*12, A V. Vácslav byl již r. 1457 pánem na Ce-tekvici {Archiv a stará kniha v Pelhřimově). Tvíz tato patří k nejpnzikiějšiin památ kámtohodruhĽj byvži lalnítna teprve na počátku In. stol s) Ves TĚšeuov patřila od nejstar&ch nám známých doh k panství ftecickemu. Když toto by b r. 1558 v dědictví zpupné uvedeno, uetýkalo se toto Těšenora, poucvadž se byl pří rozdělení Leskovtův r. 1410 pánu Rečickému nedostal. Teprve roku 1590, vkl. v pátek po stolování sv. Petra, prodal cisar Rudolf městečko Xowou Ccrekvid, «si Pavlov, BraniSov, Čejknv, TěSenov, ("krastev, Zajičkov, Maikvarec, Myslov, Čižkov a cásť vsi Vlasenice Bsuhuslcvvwui Kryštofovi miaJtimu, MikulÁši a Arnoitůvi bratřím z lieskovce a strýci jich Albrechtovi k dedičnému jmční za 2500 kop gročů českých. Bj Ale již tehda bylí řečení bratři tímto zbožím dílní, rozdílí vše st roku 1^4 o veškerá dŕ dietní otcovská, při Čemž se byly Nová či .Malá Cerektice k dílu Božejovskému (Kryšlofovu] a ') Registra obeslání bílá rnku 1552—IS7Q. f. 7 5) "Víf dřjf l\e.cke. aJ DZ ifi, K lo ') DZ, G 1. G 11. s) O tvrzi teta by-choím ani nevedíli, kdyby se nebyl zachoval zápis z r 16143 jiný z r. i(j20, jímž Jan nrjstarší z Říčan dluh na tvrz Tiíenov zapsal (DZ 05, O 21). DZ. 25, E 21. 41* 28o TVRZE V OKOLÍ PELHŘIMOVSKEM. Držadle kruhu na vratech ráme c kých v Červené Lhotě. Těšenov k dílu Arnoštovu, jeu£ také Dolní Cerekvicí a "Novou Bukovou obsahoval, dostal?. Arnošt založil v Třšenově tvrz notou, píi niž se také dvůr pcplnžný- snad starSího původu nacházel. Jak se zdá, neměl na statku torrto zalíbení, prořež prodal r. 1C14, 3- dubna ves Těscnov celou, v ni turz ř« dvorem, s dědinami, lukami a mlýnem za 750U kop miš. Janovi mladšímu ľ Říčan na Staré Černěné Ke-tici ') Takto sc doptal TěStnov ke spojenému panství Kečickému a RychnovsIrámiL PROSEČ. Vt hodiny jihozápadní od Fclnřiinri^a na vysokém n ú visí leží ves Proseč se zámkem, na jehoí mfstt tvrz zeman ská stavala. Ze starých pamětí dovídáme se, Se byl Mikulál 1 Pro-:*če ji 1398) odvážlivý loupežník; r. 1417 ilríel k Proséci i Úritrasín. Syn jeho ViW-m setníci pred r. 1437, po čemž držel dvorec pustý v Proséci a plat ve Mlýnech Vdcxfaw ') DZ. 188. K 2ŕ. e JlruTič*. ') Roku 1446 a později držel čásť Proseče Vykéř se Chmel-néJta, svn 11. Chvalfiv. Později držel zhozi to Vit z Prlhrimoisa se synem svým Jiříkem, a když před r. 1467 zemřeli bez dedků, vyprosil si zboží odumřelé obsahující tvrz, dvůr a ves Proseč, tvrz pustnu a dvŕiT "Radimnvire, vsí ťľslrash'n s podarím a Crimelný, čásť Celistného a lesy mnohé Biirjan Trŕka z Z£f>y, 3] ale ledva byl v ně uveden r. 146^, prodal to vše ještě téhož roku Prokopovi %c Štítného.*) Potomek jeho Vácslav se Štítného (od r. 1505! přikoupil i. 1521 Myslov a jiné statky, ale seděl obyčejné na ProscČi.3J Před rokem 1541 prodal Proseč, Častkavíre. ťístrasin. Chmeliny, Črlislný, Lhotku, Radimovice Janu Lexkovcovi s lískovce a na "Kamenicí.*) Další osudy Proseče až do r. ifjfíi; popisují se při dějinách Kameru e a Božejova. Od roku ijjfij držel Proseč Janův vnuk po dceři Ladislnii Ostravec z Královic, jenž zemřel r. 1597 odkázaw Proseč ma.nřelce své Anéůct ze Zahrádky do Života neb proměnění stavu, a po ní z polotice synům n. Viléma a Strachoty bratři svých.5) Pani Anežka převzavší mnoho dluhů, pro něz" věřitelova k ní hle-dilli, i remohši pří nich dalšího sčekáni u Žiti, postoupila práv svých (r. Iři02) Jnnoiji Ostravci a Královic na Ylaíimi, *) avšak r. 1(104 převedeno právo toto na Ladislava syna n. Strachotova. fi) Týž odsouzen jest r. TÍÍ23 dne 6. unnra všeho statku svého, a statek Pro-sečský"1) koupila od kr. komory {r 1624) vdova po nrm Orijana Z£ Šebíravai jež byla tehda podruhé vdána za Jano Lsnpnlda Vo-raŕ.ickéhc k Pabénic% jenž byl později cis. rad nu, komoří a generálním válečným kommissařem v Čechách a na Moravě. 1') V ri dě Voraci-ckých zůstala Prosec ai do počátku 18. věku ") kromě kiltké doby. Ia) Z taxy statku r. 1747 zdělané poznáváme, Jíe byl v Proséci mail ý zámek z kamene postavený, avSak na staveni sešlý, z jedné strany n dvou poschodích, na ostatních niísr. Uvnitř by] dvorek nepravidelný. V zámečku bylo 15 svétnic dílem klenutých, dílem se stropy (na některých dílo Štukové) krytých, veliký sál špalirovaný s 6 okny a vlaským komínem s loveckými obrazy na Spatném plátně malovanými Stropy a klenby byly vše popukány a trámy shnilé. Z místností v ním připomínají se 3 Špižírny klenuté, kuchyne, smilnice pro sloužící (naproti).. Vedle ní veliká komora, nčcO dále 3 sklepy suché, 3 sklepy podzemní pod hranou a sklípek píed zámkem, 2 kolny, nad nimi sýpka, kaple sv. Rochá s 1 oltáři, štukovým dilem ozdobená. U brány byla na jedné strane vrátnice, na druhé byt úředníkův s komorou a kuchyňkou, krOině toho byly na té straně dve síně a dvě Světnice (u jedné byla 2ed na spadení) a konečne m;iršta1e na ic koni '*) RADIMOVICE. K.dy2 se jde od Proséci ke Vlásenicům, viděli jest pod silnici tvrziStě, totiž pahrbek a kolem něho louži či bývalý přikop. Lid sobž vypravuje, žc tn býval zámeček, a. HkA místu tomuto „v Ra- ') Popraw kniha n, Lib conf. VII J i, DD 15 f. 169, I Papr. o st ryt. 165. ') Viz Rel. tab. II. ?o8, 260. arch. č. III. 538. I J) DD iC, f. 144, 23, L ij, '1 !>Z. 6r G 21. Průkop Hl jeílř r Ť^7i (Nauč SI.). s) V reg frťrnicli r. 1523 v archivu Tŕíboŕi. «1 DZ 8, E S, 10, A 17 Znovu vloženo Prokopem, synem Vác-slavovým. dcerám Janovým- 7J DZ- 127. O I0- Pucbován v ťľstra-Sríř (Schallcr, ľali. fj2) *) DZ 171"), F 2C. ») DZ. 127. O 10, rozvrí. sbírek 11a str. 36 '") VÍZ Eilkovy Dřjc Itonf. 900. ••) ML 142, C ÍÍ4 a 2Q3 E 8. Srovnej vývorl na str. tí*^, k tomu SI. Kaučný I „VoraCiiký" a DZ. 261, J 25, 115, E 20, 478, B 30, 117, A S —9. Isř Vojtech Jiři prodal r. IĎ77 statky KroseĚ, Ciíikov a Myslov BňhumiTOvi sifab. p. ijnn Heister, po nemž je drželi bratří Sibert a Hannibal IDZ 393, J 17, Il6, D 16), av5ak již r. IĎoq dřlili sc Frant. Heifryd, Vojtěch a Leopoid bracf[ Voračičtí □ zbuži otcovské. Zai dva díly položeny Prosec, Myslov, Ustrašin, Vlasenice, Cdstko-vice, Bor a dvur Lhota, za třetí místečko Novi Cerekvice, Čiikov, Climelnl a dvur HanuSlca (DZ. 81, C 15—28}. Prosec a Myslov prevzali ťrantiíek a Leopold a prodány roku 1703 Janu Jáchymovi Bvob. p. z BrandSteina. Trh tenlo zrušen a Proseč samotný prodal František r. 1707 jfosefu Bfíinovi z Bllin (DZ. 408. O 19 a 411, M 8) Od toho jej koupil roku 1713 Arnoit Šenovec b Ungrsveriv (DZ. 498, A 12). PosdřjS dríitelé vypisuji se v Sommerovi topografii na str 176. ") Excerp. p. arch. Wagnera. TVRZE V OKOLÍ PELHŘIMOVSKÉM. dinncvirich." ') Z paměti starých dcM.dáme se, íe tn w skulkilT^tvrz řečená Radimnvice stála a při ni $e se. té S dvfir pnplĽŽný a vesnire nacházely. O starSich osudech l^rze tálo ocni ním nic známo. Ruku i^fiH patriln popluíi v Hadimoi'icich a ťlvfir popluíní tudíž Iťe statku Prosecslíŕmu a hýla tu^ím tvrz již puMú, poněvadž se o ní zmínky nečiní Spolu s F ros e Či Loupil Jar. Ltsk&vec s Leskattee před r. 1541 Radimovice tvrt pustou, dvůr pustý ä ves pustou a držel to v£e pni n m k* zboii Boiejnvíkčmu. Při temže zboží zůstaly tafcč pustiny ty 1. 1545, když se Jaiirwy dcery o pozůstalo?( otcovu dělily, *) a tehda se naposled připnnrinajÉ. LHOTKA. ři dvoře Lhotce nedaleko Částkovic. kdež se také cihelua nachází, stávala již ve 14. století tvrz. Tehda drze] Lhotu tuto Jan m Skopytec. Koupív ji asi r. 131515. prodal ji zase Janovi ze Štítného, a ten jí prý držel kolik let,3) potom ji však prodal Drslavtrvi jakémusi, jenž se psal odtud ze Lhoty. Od něho koupil ji Verner n Pánkova. jemuž Anna vdova Drslavova (vkl r. 1415, 30 září) celé své právo vrané na tvrzi Lhotě se dvorem popi. a dvory kmecimi (kde! mela 100 kop věna] za 180 kop gr. prodala. *) Verner prý cržel Lhotkr. dobře na 4c let, lak žc se ji ve stolcti tomto i Lhotka Vernéřova fikala; pak paní Vernerovi ovdověvši prodala Lhotku Přibikovi Tluksovi s Čechtic.') Prodej tento zběM se asi r. 1445, když krále v zemi nebyla a práva nesla; když však král Ladislav na trůn nastoupil, našlo se, íe by králi náleželi mělo právo nějaké odúmrtní po Markétě z Mulntic, a to na tvrzích iJiotce, Radeníně a vsi Zhon, kteréž právo si na králi r. If54 Jan Ctibor z Malolic a Arnošt z Kiinvaldu vyprosili sj Ve příčině toho povstal spor mezi výprosníky z jedné a držiteli těch vesnic z druhé strany. Proti bratřím z Nettiyíle, kteří Radenin drželi, nemohli výprosníci nic provésti a hned pTÍva svého se odřekli, s Příbikem však to přišlo k sondu, poněvadž se syn jeho Leva Tluksa z Čecblic věci otcovy horlivé ujiioal. Na soudu dvorském roku I454 dne 24. července bylo za právo dáno Mikuláši, synu n. Veroéřovu z Rankova, jenž se proto k odporP.rn hlásil, ahy dokázal, že otec jeho Lhotu po právě držel a také spravedlivé prodal. ') Výprosnikílrr. zůstala jediné ves Zhoř. Přibik otec seděl ') Z toptigrafliv raších jediný Schaller (sir. 61). ') Srovnej Božejov a Proseč. '\ Ľľ> 20, 103, r. 1454010m syn jeho Mikuláí ze Štítného svédectvf vydal ') Rel tab. If. 121 Mezi správci Jan ze Skopytec. DD. 20, str. 103 ■| Markéta byla chotí Jindřicha Rohlíku z Malulic, jeho? asi roku I ití k manželství pojala (Rel tab. II 93] Ve věnném drženi svém měla tvrz Malotice u Kouříme, a přečkavši manžela svého žila ještě r 1452 na Miloticích se svrchupsaným Ctiborem synem svým, ale r. 1454 jii byli mrtva (DD 21, f. 222). Co však s naši Lhotkou a s Radeninem činili měla, jest nám nepochopitelno, a domníváme se toliko, že tn plat nějaký mela- Vita z Malotic byla r. 1461 choti Přibíka mladšího z Cechtic (DD 21, f. 298]. ') Arch. č. I. 437. DD \',. f 181 i í i- Ozdobení klíčové dirky na vratech rámečkách v Červené Lhotř, petom jeftě r. 1456 na Lhotč, vydávaje svědectví o platě měšťanů Cernnvských v Prasetině. l) Od ťílbika koupil Lhotku tu Jan ze Smiliova, pán Ka-nľenský. a získal k ní také blízkou ves Částkovice od Mikuláše Tiltlmantle. Oboje toto zboží odkázal r. 1464 dne 23. září Mikuldíi Karlíkovi n Ne&etic na Stanovících, o panství pak Kamenském a jiných zbožích blízkých zase jinak pořídil. *) Karlíkovi dědici Jan, AleS a Jirik bratří 2 rfeSelie, neentíce vzdálené toto zboží držťti, prodali tvrz Lhotku se dvorem popi. a ves s rybníkem řečeným Menší Hejlov s potokem pstruhovým v Orlově a lesem Mcdnicf Príkopoví Štítnému ze Štítného za Í100 kop.') Tento koupil r 1468 blízkou Proseč a oba statky v jedno spojil. Roku 15,47 s^,a ještě tvrz zdejší, jak shledali lze z objemu statku Prosečského, ale ještě v temže století zanikla. Koku 1623 připomíná se na temže statku dvůr Lhotka Hanušova. H 35 r ') Arch. č I. 162- 3| DD. 3, p. 184 — 185 s) Relig. tab. Chýnov Hrad. i. Popis. vě hodiny daleko od Tábora na východ lež! v krajině hornaté neveliké městečko Chýnov, pfed dávnými věky hlavní místo krajské, nyní městečko, kromě toho, že jest střediskem velikého panství, ničím nad jiná venkovská místa nevynikající. Stojíc na ostrohu mezi stromovím ze tří stran jest malebného vzezření, ano poskytuje posud obraz přirozené pevnosti. Na tomto ostrohu stromovím ovocným posázeném a mezi lučinami položeném povstala hned po osazování se v krajině okolní pevná osada, zaujfmající jižní polovici nynějšího městečka asi od silnice do Pacova vedoucí až k nynějšímu rybníku podméstskému, Přírodou pak byla, jak již řečeno, dostatečně zpevněna, neb od severu k jihu vybíhá pláň v ostroh rosochatý, pod nímž se na stranách východní, jižní a jihozápadní potok Chýnovský vine; boky ostrohu jsou někde vysoké a strmé, jako na př. pod nynějším zámkem a kostelem, jinde volnější a nízké. Na některých místech byl tudíž Chýnov již od přírody chráněn, na jiných dovršeno opevnění uměním. Ale k pevnosti jeho při spívaly nejvíce močály na třech stranách, tak že bylo potřebí hraditi toliko čtvrtou stranu. Středověký hrad, tvrz aneb zámek, jak se mu říkávalo, zaujímal toliko roh bývalého hradiště. Příjezd k němu jest od dávných let již tak změněn, Že nesnadno se v bývalou jeho způsobu vmysliti. Vinutá silnice k zámku založena jest teprve za naší paměti, silnice Táborská jde tu také jen od těch dob, když se bývalý staročeský hrad v pouhou trhovou osadu proměnil. Od těch dob pokládána byla šíje mezi kostelem a vlastním hradem, na niž jsou kromě úzkého dvora pivovár a dvě knížecí stavení, za předhradi tvrze. Před lety byla blízko kostela prostá, obloukovitá brána, nad niž byl znak Eggenberský, poněvadž postavena teprve v 17. století. Od té brány zatáčela se cesta trochu na levo a zastíněna byla po obou stranách stromy, na konci pak této cesty býval příkop dělící opy š od ostatního ostrohu. Nyní jest přikop zasypán, stromy vykáceny a cesta vede mezi prostými domy až k prosté bráně, kterou postavili Švarcenberkové za samým příkopem. Co se tu uzří nyní, jest nejvýš 100 let staré, pivovár sám má roucho úplně nové. Vlastní hradiště neb tvrziště mělo na 3 stranách strmé boky, čtvrtá strana k západu byla dílem volná, dílem dokonce rovná. Většinou proměněno jest v zahradu, menši část zabírá nynější zámek s vedlejším stavením. Na západní a jižní straně bývalo ještě před několika lety dlouhé stavení, v němž byly kolny, nyní jest však se zemí srovnáno. Na severním kraji táhne se jednopatrové stavení, v němž jsou byty úředníkův. Na jižním kraji udržela se nejstarší památka celého hradu, totiž hrubá hradba, k niž přiléhá hmotná, z kamene vystavená vyhlídka, odkudž jest rozkošné podívání nejen na údolí pod zámkem, nýbrž i na nádvoří zámku vysokými a pěknými lipami zastíněné, které se zvláště v červnu libě zardívá, CHVNOV HRAD. 283 když růžový hloh rozkvete. Uprostřed hradiště jest vlastni zámek s poschodí vysoký a ze dvou domů v pravém úhlu se dotýkajících složený. Na prosté střeše spatřují se veliké komíny z 18. věku pocházející. Stavení, prozrazující barokový vkus téhož století, jest v dolních částech staré, avšak první poschodí jest nové. Na bocích hradiště jsou pěkné sady. Kterak Zdenek Malovec zbil Táborsko a kupecké #»(< r<*> *4ML (Podlé starého obrazu.) 2. Dějiny. tarožitný Chýnov, odvozující jméno své od Vchyna, zakladatele svého, patří k nejstarším osadám celého království. Na jeho místě stával před 13. stoletím hrad staroslovanský, z něhož povstalo nynější městečko, tvrz povstala teprve později.1) Roku 1250 již tu úřadů královských nebylo, a král Váeslav daroval toho roku biskupovi Pražskému výměnou za jiné statky ves trhovou Chýnov s podacím kostelním a s celým zadusím, totiž vsi Kratosice, pelovici Lažan, v Neuzvedech (Nužbelích) dvůr s mlýnem, v Kladrubech popluží a v Hlavatcích dvoje popluží, kromě toho všechno příslušenství čili bývalé knížecí panství s jistými právy politickými i soudními. 2) Biskupové užili bývalého hradiště tak, že na jeho opyši postavili tvrz a ostroh mezi ní a kostelem náspy a příkopy zpevnili. Zvyk býval u duchovních tehdejšího věku, že statky své pronajímali aneb v dobách bouřlivých některým osobám k hájeni a opatrování svěřovali. Onen tedy Petr 2 Chýnova a Týna, jenž r. 1291 na zemském soudě zasedal,*) byl bezpochyby opravcí obou těchto statkův arcibiskupských a z jeho povolání na soud zemský lze také souditi, že patřil k předním pánům zemským. Od těchto dob až do arcibiskupa Arnošta z Pardubic není nám nic známo o Chýnově. Dotčený arcibiskup o zvelebení a zlepšení svých panství nemálo pečoval, tvrze na svých panstvích zpustlé opravovati a zpevňovati aneb nové stavětí kázal, aby byly záštitou a obranou celému panství. Jím prý také založena tvrz zdejší,4) a mnoho rybníků nově zděláno s velikým nákladem.s) K úřadu Chýnovskému patřily tehda vsi Chýnov, Záhostice, Kladruby, Zborovice, Vřesce, Bítov, Stranov jinak Hrotný (nyní niva sev. od Chýnova), Mašovice, Nová ves jinak Bor, Lažany a ves pustá Kosina, ve větší vzdálenosti Blaníce tu stranu k Vožici6) a Lžín v krajině mezi Soběslavi a Rečicí KardaŠovou. Krom toho byla k městečku Chýnovu přivtělena ves pustá Borovice. Polesným byl na panství r. 1379 Váeslav Mašovec, hajní byli v Záliosticích (.2), Hrotitém, Lažtmecli, Kladrubíclt, Masoviclch a Blanici. Také se nacházeli na panství tři nápravnici, kteří arcibiskupům v čas válek sloužili se samostřely, a to v Bítově, Lažanech a Mašovicích; každý z nich držel několik lánů dědin.') Jakožto purkrabí tvrze zdejší připomíná se roku 1382 jistý Aleš, roku 1402 Jan Chabrovec z Chabrovic. Tento chtě toho roku rybník na gruntech vsi Košic založiti, byl by tím něco dědin Alberta faráře zatopit, tou příčinou připověděl faráři, Že mu učiní náhradu na gruntech vsi Chabrovic.8) Poslední arcibiskup, jenž byl v přímém držení Chýnova, byl Kioirat z Vechtv, jenž byl došel důstojenství toho postoupením od AI. Albíka a proto i biskupství své Olomoucké Vácslavovi z Buřenic odevzdal. Ke směně té bylo potřeba J) Chýnov byl nd slarndrivna hlavním mi*lrm rnzsáhlélin kraje, jak politického tak i cukevniho, Podlé svědectií Kosroova 1+ roku 1125) byl Chýnov pomezriým hradem panství Slavnikova na tu stranu k Němcům východním, pozdrji se pak hrad i kraj jen zřídka připomínají Z úředníků knížecích xniíme jen jediného Oldřicha purkrabí z roku 1222, j Viz šíře Palackého historii I. 1, str 392, 30,3, 395, 402 a Pam. arch. II 60). ') Emler. Reg. II 11O3 a) Arch c. II. 331 *] Halbini vita Arnesli 234 '( Tomek, Děje Prahy III 41. *) Mini se tu Blanická, v niž bylo C dvorů krriecich zápisných iDZm 10. B 31. 7] Tomek. Děje Prahy III. 43 ald , Pam. arch. s| I_,ib erect X. & XI 45 Plán Chýnova. VysvttUnl plánu: 1. Náměstí; 2. kostel se hřbitovem; 3. pivovár; 4. bývalé piředhradi; CJ. in£stíst£ bývalého pfíkopu; fí. vedlejší staveni; 7. zámek; fl. stavení sbořená; o,, nová cesta; ro. výstupek; it. stará hradba (1 —ti. stalý hrad SlivrrlbGr), CHÝNOV HRAD. svolení dvoru papežského, jehož obdržení stálo něco času, jakož nepochybně i mnoho peněz; také se povídalo, že Kunrat M. Albikovi mnoho peněz za postoupení dáti musil a že mu tudíž arcibiskupství s počátku velmi málo vynášelo. ') Tudíž zapsal Kunrat r. 1413 dne iď. října „k zaplacení dluhu kostela Pražského" tvrz a zboží v Chýnově v 800 kopách zapůjčených Hanušovi z Ronova a bratřím jeho.2) Viny, které na arcibiskupa a podkomořího jeho slušely, nesměli páni na lidech brati, aniž nápady odúmrtí si osobovati, ale těch vin, které slušely na purkrabě od starodávna, mohli poživati. Zástava ta sice jen 3 léta trvati měla, že se však po uplynutí jich Kunratovi ještě peněz nedostávalo, prodloužena jest do daleka, a když potom bouře husitské vypukly, již více na výplatu nepomýšleno. Hanuš a bratři jeho Vilém, Materna a Kryštof drželi od r. 141 z také hrad královský Vožici v zápise a vyznačili se tehda jakožto horliví přívrženci strany pod jednou. Z těch příčin byly ustavičné potyčky mezi kališniky a pány Vožickými, kteréž bezpochyby i v krajinu zdejší zasahaly, Času neznámého (asi r. 1428—1434) postoupil Vilém z Ronova zápisy své na Vožické a Chýnovské zboží Čeňkovi z Klinšteina jinak z Polanky, strýci svému, Kryštofor pak a Mikuláš jsouce Mikuláši z Čestic peníze dlužni jemu také práv svých postoupili.3) Staročeský dům v Chýnově. Mikuláš tento právo své ke zboží Vožickému postoupil Čeňkovi, ale bezpochyby jen proto, že tím nabyl práva, jež sobě k Chýnovsku Čeněk po bratřích Ronovských mfti pokládal. Mikulášův nástupce PřeSek 2 Čestic postoupil roku 1457 dne 12. dubna všech práv svých k Chýnovu Janovi z AJalovic.*) Jan, předek Malovcův z Chýnova, nabyl ke zboží zápisnému některé statky dědičně v okolí, r. 1461 dostal nápad na Velirnovice a r. 1465 na několik dvorů kmecích v Kozmicích, na nichž byl M. Jan z Borotína i s dětmi svými odemřel. *) Král Ladislav mu r. 1457 dne 10. srpna nejen zápisů na Chýnov potvrdil, nýbrž i 100 kop na stavení tvrze a zlepšení zboží připsal. Král Jiří r. 1460, 19. března, r. 1463, 146Ď, 28. září zápisů těch potvrdil a jiných 200 kop na stavení Chýnova připsal, kromě toho přirazil 700 kop a udělil Janovi milost, „aby Chýnov na dva životy držeti mohl," to jest na jeho jeden a komuž by druhý dal po smrti. Maje tudíž Jan taková obdarování, všechny zápisy své r. 1464, 20. března na syna Svého Zdeňka převedl a jemu druhý život udělil.6) Po Janově smrti seděl na Chýnově Zdeněk s bratrem svým Oldřichem; jelikož pak onen po smrti Petra Kaplíře panství Vimberské získal, odřekl se všech práv svých k Chýnovu a je na bratra Oldřicha převedl; Oldřich dostal tím nejen zboží Chýnovské, pokud bylo zápisné, nýbrž i statky dědičné, ') Frind, Kirchengeschichte III. 62. ') Archiv arcibiskupský. Viz také Trajer's Diözese li u d weis 72i. ') Arch. í. I. 532. Srovnej děje Voliče. ') Arch. gubern. A IV. č. 215. s] DD. 16 f. 138, 142. '| Arch. gub. A V. í. 254. Paprocký o st. ryt. 125. CHYNOV HRAD. *«5 které se k nému držely, totiž tvrz pustou Velimovice se dvorem, vsi celé Pohnanec, I.žín, Bitov se dvorem popi. a mlýnem tudíž, ves pustou Sranov, v Kladrubech a Pohnání části, v Lažanech dvůr poplužný, v Kozmicích panstvi, v Nužblech panství na mlýne, v Kloužovicích c. t. m. ') Král Vladislav učinil jej roku 1508, z. srpna vedle Ladslava ze Šternberka hejtmanem kraje Bechyňského, dav oběma obšírné Tiapomenutf, jak by se v příčině udržení dobrého řádu a pokoje v kraji svém chovati měli.9) Týž král byl Jindřichovi z Hradce (f r. 1507) právo udělil, aby mohl tvrz a městečko Chýnov s vpsnicemi ke svému držení vyplatiti; Jan sice práva toho pro krátkost životaL užiti nemohl, ale syn jeho Adam z Hradce obdržev r. 1512 potvrzení tohoto listu, právo své r. 1513, 23. března na Ladislava ze Šternberka převedl; obávaje se Oldřich, aby takovou výplatou o Chýnov nepřišel, řečené právo od Ladislava r. 1513, 31. srpna získal, tak že jej jediné arcibiskup vyplatiti mohl.") Oldřich měl tři syny, Jana, Petra a Zdeňki, kteří již r. 1511 léta zemská měli,4) a žil ještě r. 1523,*) ano i r. 1527, ve kterémžto roce (vkl 7. ledna) choti své Elišce z Vrábí na vsi celé Pohnanci a dvorech kmecích v Pohnání 250 kop grošů věnoval. 6) \ Brána a zbytky hradeb za zámkem Pelhfimovským. Vývod Malovcuv Chýnovských. Jan Malovec z Malovic a z Chýnova 1443— !4^5 Afra Zdeněk I464 Kateřina z K a (liře Oldřich 1505 —1517 Eliška 1 Vrabi f 1512, 2. Aur. Jan 15iq Peti 1531 Jan 1510—1533 \ j 1534 Pelr 1510 Zdeinřlt 1510 f 1576 Kateřina Markéta Potomci I j. 1521 u. Majdaléna 1 Lcsítovce (DiviSÍ) ■(< Burjan z Otic Malikovský Jan 154Q f i 5q8 Zdioa Kateřina $ Diviš Boubínský z Újezda ° dchna přiznal se k onomu platu, její byl děd jeho Vikéř kostelu Pohnanskéruu cdkáza], ale i cásf. plaťu na ves svou Pohnáni přenesl (Libri erectt. XII f. 15], r. I3o.Oj 11. února s bratřím svým, toho roku 2«. července sam ke kastelu řečenému faráře podával (Lib. conf. IV. B 17 a V. A o). Krorař těchto připomíná se Uňdil (de Pchanye), jenž míl v Rodném lán roli, který spadl r. 1304 na krále (ED. 13, f. 77), a Ondřej z Pohnáni, jeuř držel r, I403 a pozdiji ves Drichov u Soběslave (Lib. cl. et erect.). Roku 140/1—1407 hyl držitelem Pohnání Kynarl Puhnaruu: 1 Pohna.nl, po němž t 1414 5'«»' Pohnantc následoval (Lib. conf. VI. G 14. J 10. Vir. E z). Jan se připomíná ještě i 143* (Arch. Třeb.). Přibit Strachů 1 Pchndfil připomíná se r. 1448 vedle Jana 2 Velimovíc v listu na prodej hradu Louzku vydaném (archiv Novohradský]. Chval odtud! hyl r. 1454 pánem na Holiíoví a Chacovř (po n. Vikáři z Chocnva) a vešed asi r. 1459 v dr£ení zbo£i ProtiviriÄkeha, stal se předkem Pmtivinských z Pohnání Koneční r ]462 Jiřik, syu někdy Janň-u z Pohnáni, strýci Svému Bohuslavovi z Kemyžle z poručenství pndfknval (Paprocký o st. ryt. 186). Ke konci 15. stoleli patřila již ves Malovciim. (Viz dřje Chýnova) ') DZ. 137, F id Avšak k Chýnnvu počítán laké statek Dobrovodský e Dobrou Vodou, Střjteii a Zlatenkou. ") Skála IV. 93. J) Archiv £cb "ĎZ. 153, E 22—2ŕj, vloženo 10. listopadu Hrady a zámky České IV. 43 288 CHYNOV HRAD. Knize Jan Oldřich ještě panstvi Chýnovské za tehdejší konfiskace zvětšil. Roku 1623 koupil vsi Blanici a Starou Vožici bratřím Voračickým odňatou, roku 1627 koupil od Jana Přehořovského z Kvasejovic vsi Vřesce, Ratibořiče a Malenín, též z konfiskace po Vencelíkovi Dobrou Vodu, Střítež -a Zlatenku. Konečně koupil roku 1630, 15. března od komory české dva dvory ve Zmyslové Bohuslavovi Dvoreckému z Olbramovic a třetí dvtr Jindřichovi Sádloví vzaté, avšak na staveni velmi zpustlé a sešlé.1) Je&tě za Živobytí svého odevzdal kníže (r. 1633) vojvodství Krumlovské se všemi panstvími svými synu svému ke spravování na jisté výminky; týž zemřel již r. 1649, jsa 39 let stár. Když se synové jeho, let svých došedše, r. 1665 o veškeré jmění své podělili, dostal se Chýnov staršímu bratru Janu Christianovi, jenž k němu r. 1666 zboží Dubské přikoupil. Dětí nemaje, odkázal poslední voli svou d. r. 1696, 16. prosince panství Chýnovské s přivtělenými statky a dům v Táboře manželce své Marii Ernestiné rozené ze Svarcen-berka k dědičnému jmění Po smrti této paní připadl Chýnov rodu Švarcenberskému, k jehož primogenituře posud náleží. Za panování tohoto knížecího rodu přikoupeny jsou ještě dva statky, a to roku 1719 Bělá a roku 1747 Hořice. V letech 1729—1730 stavěno na zámku Chýnovském. Horní čásť zámku již chatrná i se střechou sešlou strženy a na místě tom postaveno jest poschodí nové. Kníže Adam František měl úmysl v Chýnově nový zámek postaviti, ale překaženo mu v tom brzkou smrtí, pročež rozkaz jeho v té příčině daný (r. 1732, 11. června) ani nebyl podepsán.5) 3. Malovcovské a jiné příběhy. ykoliv mněl někdo, že se mu od krále, soudu zemského nebo nějaké obce křivda stala, volal se druhdy na právo, ale druhdy vyhledával práva svéhc násilím. Ten a takový, který na pořad práva nehleděl, nazýván byl odpovědníkem, poněvadž zášti řádným listem opověděl. Z těch příčin, a poněvadž druhá strana napřed zpravena byla o škodách, které se jí diti budou, také proto, že míval odpovědník obyčejně i stranu za sebou, nestaveni odpovědníci na roveň s loupežníky, a často, jestliže vytrvali, svého skrze smlouvu dosáhli. Takových odpovědníků bývalo velmi mnoho za slabé vlády Jagajlovcúv. Nehezké věci povídaly se v té příčině o Zdeňkovi Malovci 2 Chýnova. Když SSa*^ P°Prv^ s Dratr*n" svými Janem a Petrem (r. 1510) pohnal Martina Lichvici, ■"souseda Táborského, do soudu komorního, jednalo se jen o pych, že jim totiž psa jich výžle vzal svévolně. Půhon ten zdvižen proto, poněvadž věc ta již dříve na radu Táborskou vznesena byla.3) Ale za nedlouho obral si Zdeněk nějakou příčinu, aby se nutil k Táborským, a poněvadž se to vědělo u některých nepřátelů stavu městského, přemluvili Zdeňka, aby se na Táborských mstil. Korbelové a Jaroslav Vranovský přivedli Zdeňka k jakémusi Komáříkovi do Cekaníc a přikázali mu s pohrůžkami, aby nic neříkal žádnému, že u něho byl. Podobným způsobem dovedli ho k jiným a zjednali mu několik lidí, kteří jej u sebe přechovávali. Zdeněk se skrýval potom po lesích, číhaje na někoho z Táborských, a lidé mu nosili jist do lesa. Také stával u lidí ve 3 koních, t. j. se dvěma dráhy na koních. Příležitost Táborským se pomstiti naskytla se v červenci r. 1520, když zvěděli odpovědníci, že pojedou kupci Táborští nedaleko Prachatic. Číhali tu na Táborské hlavně Zdeněk a Hynek z rodu Malovcův, Hynek Fencalík z Říčan, Otík Sádlo z Kladrubec, dva bratří Bořikovští, Albrecht Lévův syn a kromě toho drahně (400) lidí z vesnic rozličných, kteří toužili po bytuňku (beute, beutung), t. j. podílu z kořisti. Nějaký Štastný, který s odpovědníky byl srozuměn, přitovaryšil se v Týně k Táborským a dojev s nimi dne 27. července na umluvené místo, návěští dal udeřiv z ručnice. Na toto znamení vrhli se zemane na Táborské, něco jich zbili, něco rozehnali a co ssebou vezli, všechno pobrali. Bytuněk dostal se chudším zemanům a lidem za jich práci. Někteří dostali koně, kteréž Táborským z vozů vypráhli. Nejvíce pobráno sukna. Někteří schovali díly své napřed v Radešově u Volyně, pak je zabednivše do 4 sudů, vezli je na Volyni, kdež se o ně dělili; někteří schovali podíly své jinde a odtud je sem a tam rozváželi; urození páni bytuňky lidí schovávali na svých hradech. Zdeněk stal se pro tento šťastně provedený vzatek slavnou osobou ve straně své. Jan Zrucký z Chřenovic povídal prý jednou: „Když páni Táborští pojedou na sněm, kde jest Zdeněk, aby je potřel?"*) Mnohým škůdcům oplaceny jsou účinky jich od stavu městského, Zdeňkovi, pokud víme, nic se nestalo. Avšak ještě r 1538 obeslal Zdeňka Jiřík Kyselička, soused v Táboře, aby postavil Jana Rimovského, člověka z Chýnova, kterýž „někdy podlé Zdeňka odpovědníka pomocníkem byl a Jiříkovi obě ruce osekal." 5) *) Sborník histcr. I ') TIŽ. 144, F 3. Viz Bílkovy koní. 840.-74 atrl. s) Reg. kom. obesláni r. 1538 A ij. 850. ') Exeerp. p arch. Wagnera. *) T)T1 41, p. 104- CHÝNOV HRAD. Selmbsris. (Viz teil na str 219.) Po dotčených událostech, zvláště pak když se stal Ferdinand králem, nastal pokoj mejzi Zdeňkem a městy, za to však nastaly hojné kyselosti a potyčky se sousedy. Roku 1532 začati bratří Jan a Zdenek při s Mikulášem Voračickým z Paběnic a na Polance, an držel člověka jich z Pohnance ve vězeni bez provinění a jej ani na psaní krajského hejtmana propustiti nechtěl, až z toho i na zdraví újmu vzal (r. 1532). Pro poddané své dostali se potom ve pře s Janem Zruckým z Chřenovic a na Dvořišti. Tento byl vladyka povahy násilné. Tak na pf. člověka z Nové Cerekvice vzal, zmučil a oběsiti kázal, nic na Annu z Vesce, vrchnost jeho, nevznes, pročež na něm 100 kop pokuty žádala (r. 1532). Nedlouho potom zavražděn jest Janu Zemanovi, který byl služebníkem Zdeňkovým, poddaný, při čemž nějaký Mach Sopoušek nápomocen byl. Poněvadž se tento u Jana a Jakuba, dědinnlků ze Zmyslová, ukrýval, šel Zeman do jich domu, chtě zvédéti, je-li tu, avšak když u nich nalezen a postižen jest, vyšikovali jej oba a dopustili mu ujiti. K tomu pomáhali oba svobodníci tím, že Zemana dusili a dávili, tak že jediné skrze lidi Zruckého vysvobozen jest. Zrucký se ujal nejen Zemana, nýbrž obeslal i Jana a Zdeňka Malovce, aby postavili před hejtmany královské dva lidi z Chýnova, kteří Zemana dusití pomáhali. Mezi tím dopustil se Zrucký sám násilí, zajav člověka z panství Kamenského se 4 herkami a pluhem, jehož k pracím domácím nutil a přes dvoje rozkazy hejtmanův nepropustil.') V neděli dne 29. srpna r. 1540 bylo v Chýnově mnoho lidu venkovského, jako Ibývá posud, také tu byla panna Kateřina Malovcová z Pacova, tuším dle přátelského obveselení. Po kostele sešli se sedláci a čeládka jich do krčmy k přátelskému poseděni, k němuž se i Jan, syn Mikuláše Pobrala a poddaný Kateřinin, a Matěj, poddaný pána z Rožemberka ze vsi Krtova, dostavili. Mezi popíjením začal Pobral, jenž se trochu ve světě ohlédl, sousedy své německy oslovovati, k čemuž řekl Matěj, „že (Matěj) německy neumí, aby (Jan) s ním nemluvil a radši pil, nežli tu němčinu mluvil." V tom Pobral rozzuřiv se uhodil člověka sekerou, tak že nedlouho po tom zemřel. Když se zběhla tato příhoda, povollal purkrabě Choustnický Jan Olbram ze Štěkře před sebe všechny lidi z panství, kteří při té vraždě byli, a jich se, jak ta věc se zběhla, dotazoval. Když pak vyznali všichni, že před tím žádné svády mezi inimi nebylo a Pobral člověka svévolně v hlavu udeřil, postavil Olbram ty lidi před Zdeňkem a synem FCateřininým ') Reg 5 F hejlm. L C lg, Ti 20 F. 2, H 7, H 7, ]I F 12. 4»' CHYNOV HRAD. a poslal potom ke Zdeňkovi s poselstvím právním, aby bud toho vražedníka vydal a pokud by to býti nemohlo, jím se dostatečně ujistil a den oznámil, kdy by se k němu s mistrem popravním posiati mohlo. Zdá se, že byl člověk ten Kateřině velmi milý, a proto si přála, aby se příběh ten zamlčel. Již Olbram pozoroval, že by Kateřina ráda služebníka svého z takové věci vytáhla a Zdeněk že by rád žádosti jeho povolil. Také psala Kateřina panu Petrovi z Rožemberka, chlácholíc jej, takto: „A protož já V. Mti. žádám, že toho těžce sobě stěžovati neráčite, ač on (Pobral) se z toho vysoce vymlouvá, nevinu svou ukázati chtě." Prosila Kateřina, aby se věc ta přátelsky srovnala. Ale bohatýrský pan Petr, který sám každému spravedlivě učinil a o blaho a bezpečnost poddaných svých pečlivé se staral, nechtěl věci té tak lehce pominouti, žádaje, aby vrah podlé zasloužení svého konec vzal, a pohrdaje penízem, kterýž by se byl pánu za ten a takový svévolný pych zaplatil. Také on psal Zdeňkovi, aby se vrahem ujistil a den k útrpnému tázání oznámil. I odpověděl Zdeněk, že ho žádala Kateřina podlé práva, aby tomu jistému na právě svém jako vrahu konec učiniti nedal, poněvadž se člověk ten volá k právu nevinu svou chtě ukázati, a poněvadž Kateřina chce od ného za spravedlivé učiniti, že žádají pana Petra, aby dal povolení k přátelskému ohledáni a pokud by povolení nedal, aby při pořádku práva pozdstaveno bylo. „Neb což mně náležité bude, ničímž se nazastíraje, k žádosti V. Mti. podlé spravedlnosti úmysl Mladi Vožice. (Vii text na *tr. 22g.) jest můj tak vykonati," dokládá Zdeněk. I určil potom Zdeněk, že oznámen bude oběma stranám den, aby mohl ten člověk neviny své dokázati, a co právo najde, při tom že pozůstaven bude, k čemuž odpověděno od pana Petra, aby se na to vyhovělo, bude-li se moci z toho ten jistý vyvěsti.') Všecka dopisování potom přestala; bud vrah podlé zasloužení potrestán, aneb se pan Petr k přátelské smlouvě naklonil. S Polaneckými měl Zdeněk i po několika letech zase zlou vůli. Stěžoval si do nich, že r. 1555 jednou člověku jeho dědinu v Košíních požiti dali, podruhé přišedše s nemalým počtem lidí a se zbraněmi na lesy jeho Batkovy, tu nemálo kmenů posekali a je odvezli. Za to se jim msti! Zdeněk tak, že si vyprosil výplatu na vsi Blaničce, někdy k Chýnovu náležité, a je z toho do soudu zemského obeslal,") Avšak i Zdeněk sousedům svým tak dělával. Roku 1569 přišli lidé jeho jízdní i pěší s braní rozličnou a vozy na grunty pusté vsi Čabeli (u Méšic), tu Žito a 4 vozy sena požali a odvezli. Zdeněk sice se z toho vymlouval, Že poddaným svým neporoučel, ale přece musil z toho u soudu odpovídati.a) Potomci Zdeňkovi byli povahy mírné a co se odtud výtržností a bujných věci v okolí dálo, vycházelo z větší části od šlechticů sedících na tvrzích okolo Chýnova. Jeden z nepokojných byl Hynek Čáslav z Podolí a na Dubu. Za oněch dob zakládali si i malí zemane velice na své urozenosti, t. j. že pošli od svobodných lidí, a za důtklivou věc pokládali, jestli jim kdo dával chlapů, t. j. lidí nesvobodných '} Kopiáře Rořemlier. v archivu Třeboňském. ') DZm. 10, B 3. s) Reg. 20, F. k. D 12. CHYNOV HRAD. a robotných, kterýmž názvem před věky i měšťané jakožto neurození znamenáni. Proto se ína Hynka rozhorlil Ondřej Mezenský z Mezného, když o něm mluvil kdesi, že jest lhář a chlap (r. 15^3), „ježto jest o něm toho na ublíženi jeho urozeni a starožitnosti (rodu) mluviti neměl a spravedlivě nemohl." Malé půtky byly s Vácslavem Polaneckým; neb ten vyčíhal r. 1558, že stříleli Jan, syn Hynkův, a Vácslav Hronů, rychtář, u dvora Hlasiva na lysku kačici, poněvadž věc taková pokládána byla za pych. Za to byl Hynek rád, když dopadl Vácslava kožišníka, poddaného Vácslavova, an chodil s ručnicí, zbrani zapovězenou zřízením zemským, a z nf střílel. ') Přečkav Hynek Petra měl později soud s Adamem Lhotkou ze Zmyslová, poněvadž ten r. 1571 před velikonocemi, když sobé rybníček pode Lhotkou, chtě jej nasaditi, zastavil, téhož rybníku zastaviti bránil, čep z trouby vyňal a jej odvezl. S rybníky měl vůbec Hynek nehody. Prodal nějaký rybník tfem šlechticům, vymfniv si, když by se v huti pod rybníkem jeho šmelcovalo, aby mu dávali tři hřivny stříbra, ale ani on ani manželka jeho stříbra nedostali.") Památky po Cáslavech zůstaly dlouhá léta v tajném úkrytu. Roku 1783 v dubnu měly se pro nájemce dvora Dubského zflditi byty. Když se při té příležitosti do kuchyňky při komíně se nacházející a zazděné pro-lámali, našli tu drahně drůbeže, zajícův a indiánských kohoutů (krocanů), dílem již opařených, obraných a k pečení připravených, dílem ještě neobraných, všech 150 kusů v. Maso bylo dokonale zaschlé, ale peří na něm zůstalo. Při tom se našlo také několik listů posela-cích, které si psal Hynek Čáslav roku 1564 s Bohuslavem starším z Malovic a na Chotovinech, s Bohuslavem Buzickým na Stří-teži a Vojtěchem z Krajku na Dačicich. Zprávě, o tomto nálezu věcí zig let starých i s poznámkou, že se při tom žádného nádobí ani cínového ani měděného ani hliněného nenašlo, a že v dotčených listech nic pa- Starí zvonice v Mladé Volíci. Viz text na str 229.) mětihodného není, podána knížeti. Avšak kníže dal dne 1 o. května z Vídně rozkaz takový: „Ačkoliv smýšlíte, že na českých listech způsobem nevídaným nalezených nic není, přece rozkazujeme vám, abyste je všechny i s obšinným popisem toho celého příběhu Třeboňskému archiváři Ho-henstôg-erovi k podrobnějšímu prozkoumánu a k u-schování dodali." ») Událosť tuto záhadnou vysvětliti není snadno. Zdá se, že strojeno nějaké veselí, kteréž zkaženo jest úmrtí'm, pročež kázal Hynek nádobí odkli-diti a kuchyňku ziazditi, při čemž dotčené listy náhodou zapomenuty. Jan Smrčka a Mnichu, kterýž seděl na Hořicích, dopustil se násilí na Janovi z Chotčin, dédinníku čili sedláku svobodném v mladých letech, uved jej v to, že mu člověčenství Čili poddanosť slíbil. Avíiak r. 1544 týž člověk maje toho zprávu, že toho Smrčka slušné učiniti nemohl, zapřel se toho člověčenství, začež jej dal pán do vězení. Od soudu komorního nařízeno mu na vzneseni dčdinnikovo, aby jej ihned propustil a má-li slušnou výmiluvu, aby na soudě stál. Na Vřesďch, příbytku Kateřiny Malikovské z Chýnova, měl veliké slovo Jindřich Ĺapdček ze Rzavého. Jiříkovi Lichvici, sousedovi Táborskému, nadal on a Jan Kateřinin syn (r. 1555) vjrj. chlapů, v Táboře na rynku nadal Lapáček Vácslavovi Voračickému (roku 1555), „že jest lhář, jako otec jeho" a s Otíkem z Hokova (roku 1557) soudil se proto, že mu tento přiřekl klisnu dobrou dáti, která;* by stála nejméně za 10 kop, ale ji nedal, poněvadž bezpochyby nevěděl, kudy by si k ní pomohl.4) Doložíme ještě, že Jmdřtch £rucký z Chrenovú žaloval roku 1541 na Lva Opia z řtetum, poněvadž jej tento, když mezi pannami sedel v domě otce svého na Dvořišti, pěstí ve tvář udeřil.s) ') Rtg. 12, F. k. s. G 3—4, [8 F k B 16, D 3. 3) Reg. 2C, F k. E 4 Para. arch VIII 346. 3) Esc. p arch. Wagnera ') Reg ]2, F k s M ŕ, 17, F. k. s B 5, B 6, C 14, M 4. a) Reg. IO, F. k. K 7 2<)2 L — . . POLANKA. si půl hodiny severovýchodně od Hor Ratibořských v údolí mezi vysokými vrchy stojí knížecí dvůr Polánecký, zachovaný posud asi v té způsobe, jako býval pfed 200 lety. V jeho rohu severozápadním spatřuje se stará tvrz, ve zdech svých osmahlých neporušená, kteráž založena byla do čtver-hranu. Na severní její straně jest staré, jednopatrové staveni, v němž obývá dvorská čeládka; ostatek jest dvůr zavřený na všech stranách zdí, kteráž má největši výšku na zapadni straně. Tato pokládána jest totiž za stranu slabou, proto tu není nikde oken, nýbrž toliko sem a tam střílna, také jest na této straně bývalý přikop vodou opuštěný, který tvrz v polokruhu objímal a nyní ovšem již hodně zanesen jest. Hradba tuto byla již před časem chatrná, jak svědčí pod-pěrací pilíře, avšak i ty jsou již velmi sešlé. Na druhé straně jest také starožitné staveni, v jehož přízemi podlé chlévů jest sloupová chodba; pokoje hořejší tohoto stavení, jehož čelní zed k západu hledí a nad nímž jest dvojitá střecha, proměněny jsou v sýpku. Z vladyk píšících se po Polance jest první nám známý Vilém z Polanky, jenž svědčil r. 1380 při prodeji zámku Hobzí, který snad z této Polanky pocházel. O Fřibikovi z Polanky (r. 1380) nevime ani, po které Polance se psal.1) Ctibor z Polanky byl roku 1411 poručníkem sirotků někdy Držkových ze Sedlce a ke kostelu ve Hrobech faráře podával; roku 1415 snad byl mrtev, poněvadž již byl sirotkům dotčeným Hrdibor ze Štipoklas poručníkem.5) Mezitím následoval v držení Polanky Mikuláš odtudž, jenž přál novotám Husovým a r. 1415 stížný list ke sboru Kostnickému poslaný zpečetil.3) Čeněk z Klinšteina a na Polance držel asi v letech 1416—1419 vesnice Domamyšl a Rovni.4) Od Viléma z Ronova obdržel po r. 1428 zápis na panství Vožické a Chýnovské; vzdav se pak práva, které mu na Chýnově náleželo, získal pro sebe celé panství Vožické. Mimo to držel po týchž pánech dům v Žitavě a některá manství v okolí téhož města. O osudech Polanky ve druhé polovici 15. století naprosto není nic známo; víme sice, že se tu usadil rod, jenž se nazýval Poláneckými z Polanky, ale známe jen posledního toho rodu, Vácslava řečeného. Týž dětí nemaje, poněvadž se tuším nikdy neženil, odkázal r. 1525 v sobotu po sv. Ondřeji tvrz Polanku se dvorem a ves, v Radvanově dvůr poplužný vysazený v plat a ves, mlýn pod Kouty, ve Světlé dvůr vysazený v plat a ves, mlýn KoktanOvský nedaleko odtud, v Blanici dvůr popi. vysazený a ves s 3 mlýny, na Vožici staré 2 dvory kmecí Anně sestře své vdané za Jana Voračického z Paběnic; po její smrti měla Polanka na syny její spadnouti. a) Dotčená Anna porodila manželu svému. 10 synův a 7 dcer, z nichž 5 dcer a synové Mikuláš, Vácslav Paběn, Petr, Adam a Burjan na živu zůstali. První z nich Mikuláš, jenž již r. 1534 na Polance seděl (ač otec teprve roku 1553 zemřel), měl manželku první Elišku z Ujezdce, kteráž mu zemřela bez potomků, pročež pojal druhou, Markétu Kořenskou z Terešova, s nížto splodil 3 dcery a syny Viléma Jindřicha a Vácslava. An již před r. 1547 zemřel, ujali se sirotků strýcové jich a spolu držitelé Polanky, a ti všichni sobě toho roku tvrz Polanku s příslušenstvím znovu ve dsky zemské vložili.6) Když po tom k rozděleni dědictví jim příslušného, k nimž také otcovské zboží (Vožice a j.) připadlo, přišlo, dostaly se synům Mikulášovým tvrz Polanka se dvorem popi., ves, Stará Vožice a Blaníce Kozlová ves s mnohými rybníky a jiným příslušenstvím,7) ale oni zboží to kromě části Blaníce (vkl. r. 1557, 1. července) strýci svému Vácslavovi Voračickému, pánu na Vožici, prodali za 165c kop gr. č. 8) Vladyka tento, o němž již zmíněno v dějinách Vožických, z dvojího manželství měl několik synů, z nichž otce přetrvali Jan, Fridrich, Adam, Mikuláš, Kryštof, Vilém a Jáchym. Učiniv posledním pořízením svým (r. 1564 v pátek před narozením Kristovým) druhou svou choť Johanku z Prostého poručnicl dětí nezletilých,9) zemřel r. 1565 dne 6. ledna a pochován v kostele Vožickém. Pant Johanka spravovala oboje statky spravedlivé a věrně až do smrti ') Výpisy Rřezanovy v Třeboni a archiv musejní. 3) Lib. conf VII A 25, E C. s) Arch. £. III. Ififi. 4) Tamže 7,11. Zde slově Čeňkem z Polanky, ale panem ludif nazývá se jednou r. 1424, 11 června, (archiv Třeboňský). s) DZ. 6, C 24. ') DZ. 250, K 21. ') DZ. 52, H 27. •) DZ. 12, L 11 Již r 1556 vládli tu Vácslav a strýc jeho společnč (DZm. 10. B 3). •) DZ. 15, E 28 TVRZE NA CHYNOVSKU. Tmi Polínka své, kteráž se brzo po r. 1572 zbehla. Asi tehda přikročili také bratři k děleni zboží jim připadlého. Jan a Fridrich dostali po polovici tvrze Polanky, dvoru a vsi a vsi pusté Zahrádky. Kromé toho se uvodí jako dli Janův ves Blanická s mlýnem;1) ostatní bratři obdrželi zboil Vožické a ježte některé menší příslušenství. Jan dilu svého dlouho nepodržel, nýbrž jej prodal (vkl. r. 1574, 19. června) Vilémovi Voračickému na Blanici, jednomu ze tri bratři nahoře psaných.s) Oženil se potom s Mandalénou Chobotskou z Ostředka, s kterouž více synov a dcer splodil, ale všechny přečkal. Bratr jeho Fridrich zůstal po něm jen krátký čas na Polance, postoupil ji se strýcem svým Vilémem r. 1574 (vkl. 10. října) Zdeňkovi Malovci z Malovic za 335° kop mfš. a) Tvrz zdejší, byvši k panství Chýnovskému přidělena, nejen že se vletech r. 1615—1623 výslovné zase připomíná, ale zachovala se až na naše časy. Tvrze na Chýnovsku. zločin***" jeden pří prAve Rožem herském trápený vyznal nan, že s jinými kradl, raci Mackovi tesaři ukradl a ten pod pláátřm ven vynesl ') Jan a Mikuláš % Velimovit v mladi svém přidali se k uče tví Husovu a proio také stižrjý list ke sboru JCustnickeiuu poslaný fr. I4I5) spečetili. 5) Jan držt-í polnm se sfrnnon Táborsko li, ručil za uč r 1439, když veíli v přiruřfi s panem Oldřichem z Rožena-heika,3] a obýval potom na jednom dvoře poplužnfm ve Velimo-v icl c h Naposled se r 1448 kolikráte jakožto svědek připomíná, j 3.1 často rukojmí za pana Jana. z Hradec, když si nějako peníz* vypůjčoval, a tuším takt1 služebníkem jeho. ■*) Druhý dvůr s tvrzí držel vedl £ Jana dotčený Mikuláš, jessŽ me! j cd mou dceru .A esu, vdsnou za Oldřicha Moči h u ha 2 Královic, avíak již r. j45 1 o^došlou; ié2e ľ. 14j1 v 80 kop. postoupil dvnni p v s t ŕ ho tuším, dvoril Janova, ve vsi „Velernovíclch.u Učiniv jí pak t. r. jiný zápis, aby se ve 20*0 kopách ve itvrz Velimnvíce se vSiro příslušenstvím uv&zali mohla, r. 1461 ') Popravčí kní^a sir. 4. J) Arch. C. III. 188. 3) Arrh. Č III. 52V J) Archív novohradský » Hradecký. Na štítě sván mři Bip. VELIMOVICE. uvadni pojmenováni vesnice teto hylo asi Vilímo-vicc a poukazuje k tomu, že založena hyla ves' v pozdíjíi dobé, když počaly častejší styky se ze m S ní západními Nej S ta J Ší její driitřl fPadon/f/: e Veliir.ovic žil za doh císaře Karla, obývaje na dvoře 2tejŠirr s choti svou Vychnon, sestrou Šmi-lovou z Hrohův. Po jeho smrti vzal Smil (r, 1376) sestru V sobě a slíbil jí ctní chovati aí do smrti, zacel rru ona věno své zapsala. *) Později seděl ca tvrzi zdejší Hynek z Vůlimottic, ten obdržel od krále Vácslava r. j38 [ dveji odůrnrť, jednu v Újezdoi a. druhou v Újezde (tuším, Zt to rgada jedna). Tutn prodal r. 1383 panu Járovi 2 ÚsM za $C\ kop, ořu r. 13S4 Mariovi 2 Mllíic a Zdeňce, man/elfitn s) Bratr pinč Hynkův, Marllk^ nebyl v dobré povčsti; '*) Ves tu prodal r 1575 Vilémovi Voračíckemu fDZ. ift, N 6). "> DZ. i8, G 15. 1) Tamže H ig. *> Archiv Třeboňský. B) DE 13. f. 71—72 TVRZE NA CHÝNOVSKU. zemřel a Anna 16. záři ve tvrz se vším příslušenstvím se uvázala.1) Ale již několik dní před nim {n. září) byl si Jan Malavtc z Chýno-va na králi Jiřím nápad po Mikulášovi vyprosil, a to nejen na dvoře, kterýž někdy Jan držel, nýbrž i na tvrzi, ostatních dvořích poplužních a vsi tehda zpustlé.a) Proto povstal spor mezi Annou a Janem u soudu dvorského, kterýž zde k žádnému ukončení nepřišel; než obe sírany se bezpochyby později mírným způsobem narovnaly. Ast od těch dob patřila tvrz zdejší držitelům zápisného zboží Chýnov-ského z rodu Malovců*, kteří po spuštěni vesnice také opustili tvrz zdejší. Napřed to držela Afra Malovcová, potom synové její a vnukové; jeden z těchto vnuku, Zdenek Malovec 3 Málcvic vložil si ve dsky r. 1554 tvrz pustou Velimovice s dvorem popi. a vápenicí, jakož i kolik vsi okolních, jež dědičně držel k zápisnému zboží svému 5) Xa návsi se nacházejí posud příkopy staré tvrze, jejíž kamení dávno jiz na jiné stavby upotřebeno. PODOLt Ěkdejší původiště vladyk čáslavúv x Podolí, kteří v 16. století na Dubu seděli, tvrz Podolská, stála na místí vesnické hospody při cestě z Tábora do Važice. Praotec řečených vladyk, Čáslav a Podala, pridal se r. 1452 k vladykám, kteří pod úřadem Chaustnickým císaři Fridrichovi válku vypověděli; r. 1460 byl přítomen postoupení vsi Královy Lhotky. A) Potomci jeho, oblíbivše si jméno Čáslav tak, íe je za stálé při-jmeni přijali, prodali Podolí jak se zdá Měděneůro. Bratři Aíikuláá, Petr, Jan a Vdcslav bylí prý r. 1520 v drženi Ratibořic, Podolí a Vřesec r) Jan, převzav pozdějiĽ) Podolí, I5rj Pro svou opatrnosť byl vážen a když se 7 zňľl s Janem z Hradce narovnávali, zvolen DZ. ') DD. 21, sir. Táborští r. I443 ^ne J s Janem z maact narovnuvuji, zvoiei jest za jednoho z rozsúdi (arch Hradec). 3) DD. 16, f 138. 3} DZ 2J2, A 1. ') Archiv Třeboňsky a Orlický- 5) Sororner's Topogr. 207 ') Před r. 1536 (reg. půh. kom. soudu ľ>35 O 2) prodal je r. 1542 Zdeňkovi z Malovic, pánu Chýnoviskému; týž pak učiniv r. 1544 dne 22. července směnu s paní Mandalénou ze Chře-novic, postoupil ji Podolí tvrze a přidal ještě peníze některé, zařež od ni obdržel tvrz Dvořiště s příslušenstvím. ') Po učiněném směněni íífataly na zboží Podolském závady všeliké, jež Mandaléna spraviti iměla; když pak tak nečinila, vedJ Zdenek právo na istatek Podolský, pri ocmz vsecb z-tva7y 1379 Jan Čáslav 1573—1579 1573—1^79 Ctibor Hynek i586—1635 i585—i63i Petr i586 Adam Vita proseděl na Dubu s choti svou Anastasií z Královic kolik let. Roku 1504 v pondělí po nedeli smrtelné učinil své poslední pořízeni, jimž poručenstvi nad dětmi svými a statkem jich dal choti své, zároveň připrosil Petra Voka z Rožemberka, Jiříka z Mitrovic na Zalíi, Fridricha Ostrovce z Královic a Vácslava Vitu ze Rzavého, aby manželce jeho radou pomáhali ') Po jeho smrti (f r. 1596) trvalo poručenstvi Anastasie několik let, spojeno jsouc s dobrým a šetrným hospodářstvím, neb pani Anastasie koupila panství Pacovské a odevzdala druhému synu svému Ladislavu Vítovi ze Rviiého tři statky, Pacov, Dub a Mezné ještě za živobytí k užíváni Při ni bydlel na Dubu syn její Jiřík Vita (f j. r 1C11) 5 manželkou svou Annou Alarkélou z Vrtby. Když Jiřík zemřel, zůstala po něm dcera Mandaléna, jež také dil statku dědili měla, ale strýc její Ladislav se hned všeho statku zmocnil a posla] jednoho kováře k Šafáři do Dubu. kterýž víech věci jeho mateře povědomost měl a při něm to nařídil, aby se tam nicimž nehýbalo až do jeho příjezdu Za ním potom přijel tam Ladislav na noc, a vykopav ve staré světnici slove fraucimor velikou summu peněz s sebou je pryč odvezl.5) Ladislav pojav k manželství Kateřinu Markétu z Říčan, ji r. 1618 na statku Dubském 5000 kop míš. věnoval;6) zúčastniv se pak povstání zemřel r J621, nežli soud a pokuta, nad nim vyneseny byly. Podlé soudu tohoto mři třetinu statku svého ztratili Statek se vsak právně nalézal z polovice v držení nezletilé slečny Mandalény ze Rxrvěho, nad niž měla poručenstvi máli jeji Anna Markéta, podruhé vdaná Sleglovská z Vrtby; táž tedy zavázavši se za ostatní dvě třetiny 71.000 kop mis" zaplaliti, oba statky Pacov a Dub od královské komory (r. 1624) odkoupila. Tehda Mandaléna let svých dospěvši provdala se za Pavla paoa Montbruna a prodala smlouvou dne 28. května r, 1G24 učiněnou tvrz Dub se dvorem, pivovárem, mlýnem, pilou, vsi Chotčiny a Dobronice dotčené mateři své Annl Harkitl a Vrtly za 15.777 mis '( Tato nemajíc zalíbeni ve stavu vdovském provdala se zase za Jiřího Kotvice 3 Kotvic, s nimž bud na Dubu neb na domě v Tábore (na rynku č. 84 ) bydlela. Posledním pořízením r. 1638 dne 29. března daným odkázala statky své ií/arkét/ Dorotí Mctttbrutlové, vnučce své, a manželu svému Jiříkovi; zemřela r 1639 a pohřbena jest v kostele Chýnovském, - <í 'f DZ 150, J 25 a 1, A 1J. ') DZ. Ol. J 2, 18, E 26, Reg. 20, F. k. s. E 4, J 14 ") DZ 20, L 15 K tomu získal Adam r 1589 dil vsí Dobromc (DZ. 91, A 21). ') DZ. 127, C 27 — E 2. s) Archiv Hradecký, reg, 44. F k. s. E 17 a 46, F k C 19. F 1. Jiŕik pojal Annu Markétu roku 1607 na Červeněni Hrádku (DZm. 2u, H 1) ■> DZ 139, D 1. T| DZ 293, A 13 Vloženo r 1626 ve čtvrtek po sv. Bartoloměji |EZ I42, J 7J. Hrady a zámky České IV. kde již dcera její Mandaléna Montbrunová (f r 1630, 12. Jul.) odpočívala. ') Ovdovělý Jiřík, jeDŽ byl císařskou radou a v letech 1G3C—1640 hejtmanem hradu Pražského, ujal mocně po smrti Markéty Doroty (f r. 1640, 22. ííovb.) celý statek Dub a dum v Táboře, a oženil se potom po druhé se Saloménou Beřkovskou ze Šebiřova, ltteiář muže svého přečkavši se provdala za Petra Karla ze Svarová, s nimž měla syna Petra ') Když i tohoto muže přečkala, prodala r. 1674 dfim Táborský, jenž ji po choti připadl, Františku Etikovi z Paseky. Dub se dostal po smrti Jiříkově dceří jeho Marii Eltíce provdané za Rudolfa Jindřicha Odiolka s Ůjezda na Humburcich. Poněvadž manžel jeji v severních Čechách statky držel, prodala Dub smlouvou dne I. prosince roku Ib66 učiněnou Janu Christianovi knížeti % Eggenberka za 15.428 kop 34 gr. a 2 peníze míS. Statek obsahoval tehda tvrz, dvůr a ves Dub, vsi Chotčiny a Dohronice a novou krčmu při horách Ratibořských jim Ratibořitzer Bergwerk) vysazenou. ? Za vrchnosti Chýnovské udržován zámeček, jenž ze staré tvrze povstal, při dobrém způsobu, a užíván potom k obydli panských úředníkův. HLASIVO. es Hlasivn na vy kot in ř me*i Táborem a Vožicí ležtcí pfipcmfná se poprvé roku 1315 ; tehda tu držela Dobroně z Kamherka B dvorň kmecich, o něž sou d i] sc s ni jakýsi DcbeS z Lapřetic. ') Pcdčjši držitelé Hhsíva patřili k rodu v kraji Rechyňském velmi mzvAverému, jeD* mě] chrta jako klenot nad Štítem a na Stitr pak osné břevno ; 7. toho rndu pridávali r 13rig.ř 22 října rin knstela Htasivského Olhram z Hradnice, Volkéř z Hrádku {Kozího hřbetu), Dnlieí ze. Surhdoln, BtiAek a fílnsiua a Fíihik z Jedla c. ^ Mimo ty připomíná se Vlhtk a J/lasivn, jehož ^dova Zuzana r 1380 vŕno '] DZm. 152, H ifi, Prnfir, Táborský r. 1874, 17. *$ Marná domáhali *e statku ir 16411 Vilem a Jiří Šťastný Jaroslav, strýcové Vítové ze Rzavého, nejbližíi příbuzní n. Mandalény Monthrunové. a) DZ 316, K 21 '] Tah. veiust, n 76 5| L h cení. II B 9. Bušek mimn in přichází jahn s re dek r. 1371 a 13R2 (arch. Třeboň. DE. 13, f 74V Dch^vání bradu. 44 2gó TVRZE NA CHÝNOVSKU. Přepadení své na platu v Jišavě a Jedlanech měla a to obnje prodala;1] jiný Víček a Hlasiva byl ve službách pánů z Michalnvic a r. 1387 na Pnhěnicích přítomen, když brali peníze 2a prodaný Velešin. 5) Bušek svrchudctčený připomíná se i později častokráte, maje v letech 130,0 až 1401 jeden hlas podací ve Hlasivě, současné" však také na HodĚ-ticích; v obojích sdílel pndari se strýci svými HrÄdetľkvmi a Such-dolskými Sídl**! na Jedlanerh a tnké se po nirrh psával. V ty dnby se také řaste připomínají bratří Přibec, Pribik ci Přibtřek fi Jan z Hlasiva, jinak z Jedlac *) Onen připomíná se od r 1300, držel také r. 14OJJ zboží Kainherské a speČetil r 1415 s tížný Hsl ke sbore Kostnickému poslaný, *) tento držel mimo časť Hlasiva taká Temice a nějakou část Hodétic. 5) Koku 1431 se připomíná Jan z Hlasiva jako hejtman na Pelhřimově. *j Před husitskými válkami nedržel ěásC Hlasiva jiZ nikdo z pfi-vodniho rodu. Na jedn* čisti seděl r_ 1415 Zdebor z ŘíČan^ seděním v Hlasivě, jiná ťásř s několika dvory kiTiecírtii patrila roku I416 Hynkovi ze Šcba.nouiri jenž na ni {vkl. 30. záři) choti své Kunce 200 kop grošu věnoval.7) Tvrz sama s několika dvory kmecimi preíla později v drženi Vity staršího ae Rzavého^ též z toho rodu pocházejícího, jenž Hlasivo ve 14. století drže] ; týz se připomíná jako pan Hlasivský v liífu (r 143*5) vydaném na prodej vsi Cikvasnvic It panství Chouslnickému. Později doslalo se Hlasivo pánu m Zruckým ae Chřenovic, kteří sice ve zdejší krajině tolik statků měli, z nich vsak jediné Hlasivo až do 1ri století podrželi Za těch dob tak ŕ tvrz zdejší z;pu*tla. Tvrz. puslá se vsí a díly ve Staré Vožici, Krleňo-viciuh a ve Z hoři dostalv se t. 154a za díl Lsvcin ZrnckéMU.*) Synové tohoto Aleš, Alh+echt a Jiuéřith brzo po smrti otce svého, ') Kelij*. luh I 4*£<í. al Archív Novohradsky. a| T.ib. ronf, Lib erei.t V f. 0,2, V t I, F C>, 17, VI B q. Roku I40g se připomíná Nedvěd z Hlasiva jinak z Ústí (DD. 14, f IC2), r 1413 Vácslav Škubal z Hlas>va |ib 15, f 113I. DD 4. p Mi, Lib. ereot. VIII 05, arch č III 180, archiv u sv. Jilji s\ Viz děje Temic. *] Kniha Pelhřimovská *) Relig. tab. 1L 131, archiv u sv. Jiljí. «) DZ. 43. A 2. ani let svých ještě nemajíce, prodali r 1553 (vkl- 24. ledna] ves Hlasiva s podacím, dvůr pustý ve Křtěňovicích, 1 ď"ůr kmecí ve Staré \ GŽicij x Zachars-ku louky a rybník Vácslavu Voračickému « Pabtnic a na Polánt-e '375 knp 6T c J) nějaký cas při- v telen a tvrz ke 7haži Polaneckému a dostala se potom k Chýnovu,1) Blízko Hlasiva stojí 4 selské živnosti, a při jedné z nich nalily se r 1824 zbytky nějakého starého stavení, jichž použito k vystavení nnvé fary. Zde aei by] n míst n hýkale" tvrze a dvom, jej za doby nám neznámé poddaným pravém zákupným prodali. BLANÍCE KOZLOVA. vsi Blanici, jež se v r6 století obyčejně Kozlovou nazývá, před týmž stoletím nikdy tvr?e nebylo, ař Blaníce také samostatným statkem ,ývala a) Až do raku 1557 patřila ves ke zboží Polaneckému, s nimž se třem bratřim Vilémovi, Jindřichovi a J'ácslavovi Voratíckým b Pabinic z:) díl dostala. J\* Jedna cásť. vsi odprodaná se vsi Starou Vožici (ťV j Vácslavovi strýci jich, na druhá části seděl potom Vilém sám, po íemŽ tu jim neb potomky jebn nový dvřr zřízen a také nová tvrz vystavěna jest Nějaký Čas i[i562—'570 držel dvůr Nahořanský a r. 1574 polovici Polanky. *) Roku 1577 koupil jeden dvůr kmecí v Blanici od AI ar t i na Helma z Vorlova, a koreČně r. 1578 dvory kmecí ve Staré Vožici ad Kryštofa Voraěi- 1) DZ 10, J 19. 2) Ze synů Váeslavových, jenž r 1565 ve VoŽicii zemřel, do stala se ves Hlasiva s dilem Staré Vozíce (vsak bez ostatního příslušenství) Kryštofovi^ jenž některé gruuty (jak se zdá) na nový dvůr poplužný svedl a dvůr kmecí ve Staré Vozici ib poustkou a krčmou t 1578 ke statku Blanickému odprodal (DZ 64, L 22); od něho postoupeny x. 1 580 dvfir a ves Hlasivo Janu čáslavovi z Podali za 5300 kop míí. »JDZ 21, A 30). Tento byl spolu s Hynkem strýcem svým až do t. IS7Q držitelem Dubu tvrze, také jakožto bratr nedílný bratra svého Petra porucnikerc dětí jeli o, talií Hynka již řečeného, Doroty a Kateřiny (DZ 20, K 7) Přikoiipiiv k Hlasivn něliolilí statečků v okolních zemřel kdysi po r 1580. Synové po něm zůstali Ctibor, Hynek a Petr drželi Hlasivo nějaký Čas se strýcem svým Hynkem, ale r. 1586 (vkl ve středu p*i sv Bríkcí] pnstoupili v dluhu 5250 kop e*, č. „vsi celé Hlasiva s tvrzí pustou tudiž, s pivovárem, dvůr poplužný se všemi dědinami, podacím a 3 krčmami, vsi Pelrovic s dvorem pnplužným a krčmou, ve Lhotce nad Pelroviei C- t. m.u Janovi z Malovic na Kamenici a Chýnově jD7„ oo, H lt». Co stoji v Bílkových konfiskacích na str. i^g. o zabľäui Hlasiva, roůse vztahovati jediné k perjězfim !iPílQľii!ifŕT|ým a) NejstarSi nám známý držitel Blaníce, Zdeúav a Blaníce, byl v nepřátelství s Vilémem z Vozíce, jemuž jednou něro koní, dobytka a svrchlíů pobral a proto r. 131a do soudu zemského pohnán byl 4Tah. vet. 2 p. 55] Ve 14. století patřila čáísť vsi k arci-bislíupském 11 panství; bydlil tu také hajný arcibiskupský (Tomek, Drje Prahy lil. 36, 43). Druhou čá.sř vsi s podarjon kostelním drželi r. 1368 Vykéřjk Ctibor z Pohnaní, x. 1360, Buzek Provázek z Oldřichova a r. 1395 Gopold (mi býti Džpolt) a Mikuláš s Blanice a Aleš z Oldřichova (Lib. conf I. J 9. H C 3,' V. N 7). Kečený Děpolt drVel až do r, 1393 tvrz Lhotu a r, 1407, 17. března a Janem z Blanice a Jaroslavem z Chustnice laráíe ke kostelu ydejsimu podával (lib. cnnf. VC. J i) Knku 3417 a I4T1J držel jíídnil řáftť vfil Jan Kozel s Blanice, po němž se potom Kotlovou nazývala, druhou pak Jan Překupník odtud; oba byli s Mikšikem z Jetřichovy vsi patrony kostela zdejšího \ Lib. conf VIL H 15, L 1 J|, jeden Jan dala] r. 1437 Pravcinín a jefitě* r 1438 jako svědek :se připomíná (arch. c. III, 520). Tento se nachází také r. 1450 mezi odpovědníky pata Oldřicha z Rozemberka, ale mezi vladykami okolí Bystrického, a t&hl se r 14^4 na misi ě ženy své Atarke-ly ke d 1 oři] jjOplužnému v Otradove (archiv Třehoňský a DD 10, f 128); neni 1 edy zjištěno, zdali Jan r. 1438—14^4 u voděný z naši Blanke pocliäzel, jelikož se ještě jedna Blanice roku "5^7 již pustá na bývalém zboží Karn- riEipk^m nacházela. Za to wža |; pOcbAze] odtud Afťkulčff z Bfa*iič*t jenž r. 1452 s úřadem ChonsinickýTn proti císaři Fridridhovi do pole vyiňhncuti .se bolu vil (arch. Třeboň. J Juk dlouho j e§tě Blanice samostatným zbožím zůstala, není známo; r. 1^25 patřila již k Polance, jejíž držitelé zde dvůr poplužný, vysazený v plat. dvory kmetu osedlé í puaté a některé mlýny měli (DZ. 6, C. 24) Z Blanice u K^mberka pocházel tuším Ludvík z Blaníce, r. 1384 pripomenutý (Lib. erect IX. A g)- *) Nazývá se při tom seděním na Pláničce (D2', l8, G 15), poněvadž kyl ves tu s mlýnem pnd ní (vkl. r. 1^7^) od Jana Vora-rirkého koupil (DZ l8ř N 6). TVRZE na CHÝNOVSKU. ckého, pána Vožického '} Trval v manželství s Voršilou z Radkovic, jež mu porodila 7 dcer a syny Jáchyma, Hertvíka^ Jana. Kryitofa a Viléma. Po srarli Vilémové (ještě r 15*55 hyl výherci pnsudnéhn v kraji Bechyfiskám) idŕdili řásť Elaikr- synové Jan mladší a Vilém, každý tu 3 osedlé držíce Po jich smrti zdědil statek ten bralr jich KryStof, jenž láhl se stavy odpnřilýmí do Rakous, kdež několik neděl byv vrátil se domu ZĎslávaje na svém statečku a nemoha tu vydrželi pro veliké strasti zpflsobené vojáky, ano i pro vlastní sedláky, kteří tvrz jeho vytloukli, odpbral se s dltkarai do Tábora, kdež iňslal ai do jeho dobyti Zalim zabrán statek jeho. Rady královské komory prodali r J623 dne 4. listopadu tvrz a ves Blanici a ves Slarou Vožici se vším příslušenstvím Janu Oldřichovi knížeti = Eggtn beria, pánu na Krumloví a Chýnnvř, za bega kop 40 gr. míš.11) Voračtckérmi sice vina jeho odpuzena, ale statek neviáceii ani jemu, ani jeho dceři .Markétě, s niž v bMŕ žil.3) VŔESCE. ■ es Víeřcc patřila již r. 1379 ^ arcibiskupskému fialku ChjjtOTíkťmiJ,*) pii nřmí zůstávala až po zastaveni alsllůw airibiskiipekych v této krajinř; tvrze tu □ t bylo, než tu tepně pozdějSí zápisní ť\t Ži!t! é v y hv -!! *) pGslcdni x vetvs Äí—ityvc^Vj JftjiT^V kteří na Vřescfch seděli, Kateřina Afalikovshd /?j1 z C h ý n o v a, postoupila r. 1560 (vkl. v úterý po sv. Vite} v Se ch práv a dědictví svých syrifim svým Janovi a Miku/dli z EysnS^) kteří ves až do smrtí své pokojně drielj. Jelikož nikdo z nich dřdiců po sobě nezůstavil, připadly Víesce sestre jich Salomrnit vdané za Vácslava OprSála %e Žfter, jemui ona t. J5S7 v pátek po av. Medardu vsi Vřesec v dluhu prý 100 kop postoupila.7) Opríál tu seděl několik let, potom však císař Rudolf chtě ves vyplatili, soudem se toho domáhal, a obdržev pří-sudek u ves se dvorem popi. se uvázaly brzo vlak potom touž ves Jeronýmovi AfaJbovskérmt a Jtfakova na Dubci, komornímu služebníku svému, daroval a r. 1601 dne 7. dubna ve dsky vložil.1] Po takovém důkazu přízně nepočínal si Jeroným, jenž byl z nízkého řádu pošel, skrovně a poctivě, nýhrž spýehal, a jak Břežan povídá, hrzo si pečeni spillil, tak Že r. 1603 v srpnu jat a odsouzen cti, statku a hrdla, nejvíce prý proto, že nějakou knihu císařskou tajné zapečetěnou svévolně a lehkomyslné otevřel a mnohé nenáležité věci mimo vůli cisiřovu před se bral. Nejprve sedři na Křivoklátě, potom na Krumlově, odtud vezen na hrad Mostský, 2 něhož* „uzrav strižné41 vyvázl. Udělal Mostským velikou starosť, ale dosáhli ho zase, a seděl dlouhá léta 1604—1624 na Křivokláte. Zemřel r. 1630 s) Při Svém jeti a odsouzeni již Vresee neměl, an jich byl prý v dluhu paní Anniy choti Karla Přehoiovskéhů z Kvasejovict postoupil; táž pak zápisem téhož dne {22. k vít na, t. 1602) ihned práva svého choti svému postoupila. Po Karlovi, jenž asi r. 1618 bez dědiců zemřel, dostalo se x hoři jeho Vřesecké i se zboíim Xati-bořickým a Přehofovským bratru jeho Janovi Šťastnému. Tento prodal smlouvou r 1627 dne 27 února učiněnou tvrz Vresee, při ') DZ 19, AI 16 a 20, TV 21— 0 16 Ve Staré Vožici koupil jeden grunt, poustku a krému (DZ. 64, L 22). a) DZ. 153, J 17—2C, vloženo r. 1024 v pondeti po v Šech svatých -1) Bílkovy konf. 8o,E. '] Pum arch. VIII. 34. Čásť Vřesee dostala se Jindřichovi Košen-skemu, od něhož odkázána ke Špitálu Táborskému (Arch. Třeboňský ) sl Ž-É VřčSCe Spolu s Chvuovpm zastgVFnll bvlv ukaZIJIC vyčteni téhož zboží zápisného r 1555, ačkoliv tehda Vfesce ke zboží Chýnovskému nepatřily Xám se zdá, Že oddelený Vřesce vykázáním céjuriým k dílu bratrskému, ponévadÁ se z pozdějších zápisů dovídáme, že tu sedel Oldřich Mal&bec z Chýnova a dcera jeho Kateřina Malikovská, jež byla tuším manželkou Diviše Malikovského z Bysně (srovnej rey. 14 J k. f. 21). Naproti tomu vypravuje se jinde, že drželi Vřesce, Podolí a Katihoříce roku 1520 Méděnci z Ratihořic (Sommer, 2Š7). °) DZm. 232, R 5. ') DZ 1084, A 11. ") DZ 130, G 13 •) Život Petra Voka, str. 204. Dacie, pam I 313. ObSírní o něm v dfiklndiié rozprave Svátkové v Hist. Sbor. I. 231—230 Soud a vězení. ni dvůr poplužny s pop]úžím a ves, ves Ratíborice ') s příslušenstvím a ves MaleniU Janu Oldřichervit knížeti na tčrumlavč i Rggenbercc^ a spolu držiteli panství Chýnovského. Vklad téhož zboží ve dsky zemské stal se pak dne 5. hřcena.-) Tvrz brzo po tDm zanikla a ne z stal o nic po ní; a v sa k starodávná vrata vedoucí do dvora, jakož i některé Staveni ve dvore zajisté ještě staré držitele tvrze pamatují. <^jfít> DOBRONICE. I 'ýjttr^^'^ktfP *s' Pohronie dostala se v době nám neznámé \íÁ^M(cr*^\\ v ^r^enl probostslví Vyšehradského. Císař Zik-Č Wm ~|'>yj) mund zapsal ji roku 1421 na der sv. Fabiana Petrovi m Zmyslová diLem v 5o kopách dluhu, .dílem za obranu a zachování té vsi. 1'ozdřji zaves Dobronice Mikuláši So* 1437) ve 200 kopách na lakový způsob, aby se ve přícicc staršího zápisu Petrovi s tímto smluvil, jak bude moci, a aby !■ J■ nebývalými povinnostmi neobtěžoval. Dobrou voli Mikulášovou přešlo drženi Dobronic na yana r Do-bronic, jenž je roku 1454 s části svou zpupnou držel a listy na nč svtldčící před koemnissí k tomu zřízenou ukazoval.a) novídáme se také, ie měl Jan bratra, jenž se jménem neuvodí, zdá se však, že to byl Přibik 1 Dobronic, neb tomu a Janovi dal král Ladislav [r. 1437) odúmni nejaké v Rynárci a jinde u Peihřimova.") Přibik ') Ačkoliv byly Ratibořice původiítěm proslulých viadyk Mčiděncav z Ratibořic a potom dlouho majetkem Frehořovských. prCÄe tu tvrze nebylo, a 10 proto, že iíěděnci ve 14 století v Cstí Sejimtně, potom na jiných statcích, PrehorovŠtí pak stále na Táboře hy36. Ve vsi sedel na dvoře r. 1408 Mikuláš z Dobronic (Lib. conl. VI. P 181. *) D D. 16, f. 186 44* TVRZE NA CHVNOVSKU. »o8 -obdržel mimo tn darováním královským (r. 14114^1 nějaké odúmrti ví Zmyslové, v Ústrašicich a Býšové ') Čásf zápisnou držel od králů Jiříka a Vladislava Bohuslav Břelcrvec z Oslromeíe a postoupil ji nějakému Malovci. ^) Z pozdějších osudů Dobronic jen to víme, že byla zpupná čásf r. ibiĎ v drženi Yácsiava Tulapa z Tulap;3) od toho se doslaly za několik let v držení Jindřicha Ltľpdčbn B* Rzavého. jemuž Kateřina Malovcová i zápisné Části na rozkaz Ferdinanda krále postoupila.') Týž Jindřich učinil roku i55; v pondělí před sv. Drbaném smlouvu s proboštem a kapitulou Vyšehradskou tak, ie oni mu -dvůr a ves Dobronice- dediční postoupili a on jim za to plat vydávali slíbil;5) ale i v tom r. změna učiněna, neb kapitula obdrževši hotové peníze, Jindřichovi všech platů na Dobronicich doprodala.8' Roku 1563 byv Jindřich od pana Viléma z Režemberka dožádán, aby při pánu do Lher na korunování jel, výmluvu slušnou učinil, že míní se ženiti, a páni Fictumové čas k dodání sestry své (Markéty) že mu položití mají. *) Téže manželce své poručil Jindrifb r. i56G všecky děti a statky své, aby je s radon Jana VojknvskLrio z Milhostic, Hynka z Tučap a Adama Víty ze Rzavého spravovala;*) pořízení toto r 1572 za neplatné vyhlásil, proto snad, že choť jeho zemřela Tého* laké roku přikoupil ves Rezděčín od bratři Vnračických. Po smrti Jindřichově zdedili zboží Dobronické synové jeho J/Tj7w 7*^^t t?yn?k„ jfinďřich a í_inho.TÍ, !ÍtO dva J£É>tĚ le! svých nemajíce. Jnn, jekožto nejstarší, rozdelil statek r. 1588 dne 19. rima na 6 dílův. Nejmladším bratřím dgstala se tvrz za díl, a sice dostal Linhart dd 'I., totiž dúm nový ve tvrzi kromě sklepu vedle kuchyne a komory zděné (to k 111. dílu), dojník, chlév, komoru syrnou, polovici dwra dolejší, stodolu, dědiny a louky a čásf vsi. Na díl III. Jindřich"v položeny Jím starý ve tvrzi, za ním 2 marštale, tři chlévy, kolna, stodola, ovčin, sklep v domě novém za kuchyní a komora zděná vedle kuchyně, polovice pivováru, dě- ') Tamže, 141. ') Reg. 7, t. k. s. II 11. «'l Archiv Třeboňský. *) Roku 1.^46 obeslal Jindřich Kateřinu, Jana Černčického z Kácova a bratři jeho nezletilí:, Arnošta a Viléma, z výplaty vsi Dobronic :Reg. kom. obtsl. r. iS38, Pj>. 5) DZ 52, M 27. *) DZ K XII. J 5 Viz i Reg. 17 J k. ť. 317. :) Dŕczanova genealogie (v arch. Tŕeboh.). *) ĽZ. i5, N 23. SUročeská domácnost diny, louky, rybníky a čásf vsi. Ostatní bratři dostali za díl po několika osedlých ve vsi s jistými rybníky, potoky, loukami a lesy; jen Vácslav obdržel na svfi| díl Bezděčin. ') Z nich Jiří a Hynek se potom ani nepřipomínají; Vácslav hospodařil dobře, také se dobře oženil a pozdčji statky Rezdéčin, Mnich a Dívčí Kopy držel. Jan nechte Dobronice držeti. vymohl toho, že nezletilým bratřím ieho léta doplněna, a potom prodali všichni zboží Dobronické r. ■ ^89 dne 20. října (vkl- r. 1592 v sobotu po božím těle) Mandalénl Malirtycové z Lisova za 22fío kop gr. č. *) Skrze pani tuto dostaly se Dobronice k panství Chýnovskému. jehož držitelé tvrz záhy spoustě vydali; r 1613 připomíná se na panství pouhý dvůr. Vývod Lapáčkfcv ze Rzavého. Jan I apáček ze Rzavého \ 1 526 Jindřich Jan 1533 \ j. 1176 Jiří ■ 533 f i585, 4. Aug. i na Záhoří i533 f i566 | na Dobronicích gfí; y Kateřina z Vražného V Anna Kunašovna O. "__- o z Machovic N Zorte v Zikmund Osterský ze Sulevic Jan Vácslav I inhar! >. 1563—tĎoí i563—1617 íiig 1308 — 1592 5 v Anna Malovcovna '^'2 na Mnichu — Jindřich 1620—i65o Jiří 1627 Zikmund 1627 Linhart 1627 v 1. Alena z Kokořova 2. Lidmila ze Svarová Adam Petr Rudnlf Jindřich HOŘICE (DOLEJŠÍ). '^í^^ůvedistě vladyk Hoŕických z Hořic stálo ve vsi Do-■(,} mW lejSích Hořicích. Pia počátku i5. století žili dva PN.^^ bratři Bohu! zč Zvlřinct a Mikuláš z Hořic, držíce IO) statky v kraji Vltavském. Onen, opustiv kraj tento, usadil se v severních Cechách, kdež potomci jeho nsi Repíně seděli, tento, ač nějaký čas také hrad Zvěřinec s bratrem svým držel, usadil se potom v Bechynsku. Když roku 1413 Petr Malovec půtku rozsáhlou v okolí Pacova zdvihl, pomáhal mu Mikuláš 4 střelci;*) r. 1431 obdržel od Albery z Těchobuze zápis na zbnží Téchobuzské a Selmberské, na nichž se potom usadil a r. I43g mír mezi stranou Táborskou a Rožemberskou prostředkovati se snažil. *) Potomci jeho zústavše nejaký čas v Bechynsku, přestěhovali se potom do severních Cech, kdež zejména hrad Pecku drželi. O potomních osudech Hořic až do počátku iď. století není nám naprosto nic známo, a zdá se, že byly Hořice k nějakému sousednímu statku př:vtěleny; snad patřily k Radenínu neb Hrobům, s nimiž před r. 1827 společné držitele měly. Když totiž Petr Smrfka se Mnichu mezi lety i525—1328 zemřel, rozdělili se synové po něm zůstali Jiřík, Oldřich a Jan o veškeré dědictví jim po otci náležité; první z nich dostal zboží Sedlecké a Oblajovské, druhý Radenín, tretí pak Hořice Dolejší, tvrz pustou, dvůr popi. a ves, v Hořicích Hořejších dvůr kmeci, v Chotčinách dvory kmecí, 2 dvory v Kozmicích a třetinu podací kostelního ve Hrobech. s) Jan zemřel r. |558 a pochován jest v kostele llrobském.") 1'ci něm byl panem na Hořících Jan starli, jenž koupil r. i5f3o dvůr popi. v Kladrubich od Jana Dubenského z Poulvic;') v titu-lánch r 1572 a i58o, vydaných se ještě připomíná. Jeho synové Petr, Mikuld!, Jiřik a Adam prodali r. 1589 dne 5. prosince (vkl. ') Arch t)Z a DZ 166, K 21.—22. Nějaké části Dobronic postoupili r. 1589 bratři Jan, Jiřík a Hynek ke zboží Dubskému (DZ. 91, A 21). '> DZ. 16, F 20 a 167, L 20. 3) Archiv Tře-bnňský. ') Arch. č. III. 5o3, Í21. Srovnej děje těch míst, ď nichž se tuto mluví. 5) DZ. 42, T 24. *) Trajer, 732. ') DZ. i5, K 27. TVRZE NA CHÝNOVSKU. '99 r. ligo ve stredu po navštívení sv. Alžběty) tvrz Hořice se dvorem popi. a ves Dolní Hořice, ves celou Hořejší Hořice, část Kozmic, krčmu v Ghotčinách s krčmou a dvorem Domanovským v Rodném a ve Hrobech c t. m. Oldřichu slnríimu Smrčkoví ze Mnichu na Rndeninl. ') Ale po nějakém čase nabyl zase Jiřík způsobem nám nezjiHmym Dol. Hoiic a přikoupil také r. i5g5 fvkl. 6. březnu) ves Hořejší Hořice s mlýnem v Dol. Hořicích a dílem podací ve Hrobech od Bohuslava Smrčky ze Mnichu, jenž byl ty dědiny po svém otci zdědil.5) Jiřík se nazývá r. 1607 starším, později nej-starším, a bojoval se syny svými proti cis. vojsku v Táboře a syna svého Adama vyslfll s vojskem stavovským do Rakous. Zemřel okolo r. 1Ú22. Hro tyto viny vynesen jest r. 1623 dne 10. března soudem císařským nález, že zboží jeho v manství královské uvedeno býti má. Statek patřil tehda Jiříkovým synům Oldřichovi a Adamovi, z nichi tento ještě let svých neměl a brzo potom zemřel. Tudíž se ohlásil Oldřich r. 1626, i3. listopadu u úradu desk dvorských, že chce léno přijíti na dvůr Hořice a vsi Dolní a Horní Hořice (v cení 45ic kop míš.), a toho roku přísahu manskou učinil.3) Potom také r 102b, když reformační kommissí v Bechynsku pracovala, připo-věděl s bratrem svým, že se chce katolickým stati. ') Když byl Oldřich staršího věku dospěl, císař Ferdinand III. na prosbu jeho sulek Hořický (r. t65o, 9. lislopaduj z manství propustil a dne 13. listopadu ve dsky zedské vložil.*) Děti nemaje odkázal Oldřich posledním pořízením svým, r. i65v5, [5. prosince na Hořicích daným, statek Hořický VácsLmu Sylvestrevi Smrčkoví se Mnichu "pro jeho k němu vždycky ctné, šlechetné a poslušné chování- a zemřel v lednu r, 1657.6) Tento V Seslav byl nejprve úředníkem podkomořího zemského při dskách a vyznačil se průpověďmi na počátku kvaternů. jež vedl a z nichž se skutečně svrchuřečené -ctné a šlechetné chováni- zračí; později se stal radou soudu purkrabského. Sedel na Hořicích s choti svou Dorotou Lidmilou Netvorskou z Březí, jež mu syny Jindřicha (uar. r. i658) a Adamu (r. i6fjo) porodila. Roku iffii, 28. března prodav zboží Hořické s tvrzi Johance Kaleřinj Paradysovť rozené í Talm-berka na Ľernoticích a synu jejímu nezle-tilérnu Janovi za io.3oo ň. rh., ■) odebral se do severních Cech, kdež potom statek Bosyni držel Hořice zůstaly něJHký cas potom při panství Cernovskcm. (Srov. vývod na str. 184.I Kryštof Norbert Voračický obdržev statek Hořický při děleni se s bratřími svými, prodal jej r 1727, 18. října Eleonoře Kořenski s Tawvitrva, provdané 29 j/nnrj Váeslova JCa^etta hrab. * Afiilesima, za 33.5oo d. rh. Od této koupil statek r. 1747, 18. října kníže Josef ie ftvarcenberka a připojil jej k Chýnovsku.') Tehda bylo ■•sídlo rytířské Hořice* ode zdi vystavené, šindelem kryté a dolejší Stok všechen klenutý; hořejšího stoku se užívalo pro sypání obili. 1 Ještě podrobněji se popisuje tato stará tvrz r. 1716; V levo od brány jest malý zámeček, před nimž jest dvůr poplužný, jest z kameře postaven, břevny obložen a šindelem kryt. Do tvrze vcházelo se malýma dveřma, a to napřed do síně, odkudž se šlo po levé ruce po schodech do hořejšího odděleni. Zde byla po levé ruce světnice s komorou, které byly za sýpku. Odtud se vyšlo do světničky klenuté, pak byla klenutá stn se sekrylem. kromě toho kabinet s vlaským komínem, světnice s podlahou prkennou, kaple, vše v do brčm stavu a teprve nedávno zřízené, stropy byly kvítím pomalovány, poněvadž tu před tím pan Vorjčický bydlíval. V kapli byl oltárik s obrazem rodiny Chrislovy a jiné dva obrazy sv. Jana Nep. si 14 pomocníků, také se tu nacházely stříbrný pozlacený kalich s páčenou, nové mešní roucho a (. V přízemí byly a klenuté světnice, sklep suchý, sklep podzemní a lednice. "') Staré 10 staveni stoji doposud ve dvoře a podrželo starodávní rozdělení. Za dvorem jest starší tvrzistě s příkopem řečené »na hradí." ') DZ 25, J 19 a 167, C 19. Svědomí o Petrovi a sestrách jeho- Arch DZ faes. XVI. 7. ■) DZ. 27, J 11. ") DD. 68, f. t5. Bílek. Děje konf. 557. •) Č. Č. M. iS.j3r 203 ') DZ. i5o, E 3o. "1 DZ. 261, M :. 7 DZ. 3i5, J 2. ") F.xc. p. arch. Wagnera. *) DZ. i5g, J 10. '". Exc. p. arch. Wíittnera. BĚLÁ. I vůr Bélský (čtvrthodiny severovýchodně \ od Dolu vzdálený) na mírném svahu mezi rolemi postaven jest do čtyř stran. I Východně od něho jest rybníček, v němž \ plavívali ovce z blízkého ovčína. V severovýchodním koutě dvoru při dotčeném rybničku stála Iviz, z níž ric již nezbyla Tvrz tato patři k pozdějším tvrzím, které pred bitvou Bělohorskou povstaly, ačkoliv tu již v i5. století samostatný stateček býval. ') Vystavěl ji tušili Kryflof z Cimburka, jenž tu s chotí svou Annou z Vojslavíc sedel. Měli jedinou dceru Elišku, kterou r. 1590, 11. zíři za Jiříka Hc-muta s Harasova, úředníka Rožemberského na Bechyni, provdali; pan Petr Vok sám jim na zámku Bechyřiském hlučné veselí vystrojil.9) Homut, jenž později Bělou po tchánu svém zdědil, koupil r, i5o;3 od pána z Rožemherka vsi Křeč, Chrbonín, Dvory Nové, Stranoves, Kozmice a Střítež, jež ke zboží Bělskému připojit; r. i5g6 jsa již pánem na Bělé přikoupil ještě ves I hotu Dlouhou.3) Tvrz Btdská, jež od těch dob drahný čas při panství Radenínském, koupeném týmž Homutem, zůstávala, připomíná se poprvé roku 1614 v iposlednim pořízení téhož pána. •) Heřman Vácslarv Četnin b Chu- r) Ncjstarši nám známý držitel Ondřej šafrán z ĚoZejovic nadal r. i3o8 kostel Nesvačilský (Lib. erect. XII. f. 181). BeneS z Bílé žil již za posledních let krále Vácslava (f r 14191. nabyl r. 14^2 práv k Hojovicům (viz to}, a měl r. 1450 nějaký majetek ve Křečí (arch. č. 1. 182), jsa bezpochyby ve službě pánů z Rožem-berka. řSrovnej také Veselého Děje Choustníka, str 18.) Roku 1452 pamáhal pánům z Roiemberka, když opověděli císaři Fridrichovi, a přidal se li vladykám úřadu Choustnického (arch. Třeboň.). Asi současně s nim žil Pelik s BčU, jenž se v některých listech jako svědek připomíná icamže). Později držela dvůr Bélou s několika dvory kme-cími Dorota z Bité, která je zapsala (r. i5og, 11. října) v 5o kopách manželu svému Mikuldfi, obyvateli v městečku Chynově, jenž se však darování toho, platného po smrti Dorolinc, nedočkal; teprve r. t5i; uvázaly se v Bélou děti jeho, Jakub a Anna DZ. 84, A 6). Později tu seděli Kryštof, syn Jana z Cimburka, se sestrou Svou Jnhankou r. 1544 (DZ. 5, D 2). Břežan, P. V. str. i3o. ') Veselého Choustník, sir. 45. ') Srovnej děje Radenína. Staročeská pobožnost 3°o TVRZE NA CHVNOVSKL". denic, cis. ryímistr a pán na Radenině, obdržev Belou na svůj díl pri rozdelení svém s bratrem Humprechtem (r. 1654;, prodal r 1660. 22. března tvrz Bělou se dvorem popi. a ves, ve Stříreži a Křeči c. t. m., sestře své Evl Polyxenl, vdané za Albrechta Kapouna ze Svojkova na Oblajovicích a Přestavlcich, za 753a kop 5i gr. 3 den. míš.') Když manžel její r. 1664 náhle zemřel, provdala se Eva po druhé za Jiřího svob. pána -von Walterskirchen, s nímž kolik let na Vodici bydlela, a prodala statek Bělou r. 1088 dne 9. dubna Janu Vilému Sádloví a Vraíného a manželce jeho Kateřině ze Sobětic za gooo fl. rh. *) Po držitelích těchto, o nichž nic pamětihodného vypravovali nelze, následoval Jan Jindřich Zumsande ze Sandberka, jenž byl statek ten roku 160.6, 7- května za 11.600 ft-koupil;') ten pak prodal statek řečený r. 1719, 18. srpna Adamu Františkovi knížeti se Srvarcenberka k panství Chýnovskému. Statek obsahovat tehda Bělou tvrz se dvorem popi., pivovárem, ovčínem, ves a ves Střítež. Nějaký čas po učiněné koupi svedeny jsou grunty vsi ke dvoru zdejšímu, tak Že s povrchu zemského úplně zmizela; také tvrz /pustla potom, a zbyly jen nepatrné zbytky. Tvrze bývalé zachoval se nim popis z r. 1719. Bylo to stavení kamennú o jednom patře, v němž se nacházely při zemi dvě světnice, 2 sklepy suché a prádelna, v prvním patře 3 světnice, mezi n:mi siň. kuchyně a 2 komory. Při zemi byl také chlív a nad ním sýpka. Střechy nad tvrz; a dvorem byly jii sešlé, v pivováru se nevařilo a ovčin s ovčáckou chalupou ani krovu nemilý. Úřednici navrhovali, aby se potřebovalo horních místností k sypání obilí, pokud by sýpky nestačily, 2 dolních aby se zřídily ratejna, kuchyně a syrná komora.'} DUL. a východním konci vsi Dolu u rybníka spatřuje se čtyřhranné, 4° vysoké vě-žovaté stavení, jež sedlák jeden ve vsi drží a jeho za sýpku užívá. Staveni to, střechou šindelnau kryté, opatřené okénky na způsob střílen a uvnitř dvoje patra obsahující, jest zbytek někdejší tvrze, jež ve vsi asi v t5. století povstala. Z držitelů jejich znám jest nám Inejstarší Marlík Kosten s Dolu. Ten z dědictví svého dvoru a 2 lánů v Dolu platival desátky k faře v Krči, ale r. 1408 učinil s farářem smlouvu, že mu za desátek ukáže ib gr. platu ve vsi Blanici a přidal ještě 22 gr., aby se při kostele Krčském mše zádušní na spásu duše jeho sloužily.s) Jeden z nástupců jeho, Jan Sudek z Dolu, byl již r. 147$ mrtev, a vdova po něm zůstalá, Kateřina ze Škvůrce, měla nějaké peníze u pánů Rožemberských. ') Po nem se ves Dolem Sudkovým nazývala. Bohuslav 1 Dolu žil na počátku 16. století a zemřel asi r. 1531; zbyly po ním sestry Apolóna, vdaná za Jana Zeharta s Nasavrk, a Dorota, vdaná za Jindřicha Opríála z Jetřichovic, kteréž se toho roku 1. září o dědictví bratrské rozdělily. Apolóna obdržela tvrz Důl se dvorem popi. a dědinami a polovici všech lesů, ves Důl při tvrzi, í rybníčky, 2 sádky a potoky, Dorota si vzala ves Stritež s příslušenstvím. ') DZ. 3i3, R 5. 3) DZ. 3gg. T 20. J) DZ. 404. D 29. Na >Zubzandun pamatují ještě venkované. *i Exc. p. arch. Wagnera. *) Lib. erect. VIII. f. 3o. ') Lib. obligaticnum (archiv Třeboňský). louku, skálu vápennou, 2 rybníčky, sádku a polovici lesů, což vše r. 153 2 v sobotu po sv. Stanislavu obci města Tábora prodala. *) Tvrz Dol ská s dílem Apoloniným dostali) se potom Janovi starSimu s Leskovce na Kamenici {-f r. IÍ45), jenž sice dceři své Dorotě zbozi to vzdal, ale na něm 1000 kop Markétě, manželce Ondřeje ze Chmelného, odkázal. Důl měl tedy dvoje držitele dgdičné a zástavné. Markéta postoupila r. 1551 (vkl. na den sv. Tiburcí) oněch 1000 kop na vsích Dolu, Lhotce a Stříteži zapsaných manžetu svému,') kterýžto učinil na ně zapiš nápadný Janovi, nezletilému synu Zdeňka Malovce Kamenického a manželky jeho Mandalény z Leskovce, tak aby se v Důl jako pro dluh 1000 kop uvázati mohli.") Než posledním pořízením svým (r, i566) ustanovil, aby zápis na Dolut Lhotě a Stříteži a ves Lhota Zlatá manželce jeho Markétě a teprve po leji smrti dotčenému Janovi Malovci připadly,') což se tuším také sialo. Dorota svrchuřečená vdala se za Ladislava Ostrovce s Královic a držela všechny tři vesnice ke statku svému Proseč-skému; když pak zemřela (r. 1564I, dostaly se ty vesnice dvěma ze synů jejích, Strachotovi a Ladislavovi, kteří je r. 1576 Zdeňkovi 3 MaloTjic na Kamenici prodali.5) Ostatní osudy vypravovány v dějích Chýnova. DVOŘIŠTĚ. e vsi Dvořišti sídlel sice vladyčí nějaký rod na počátku 14. století,') ale tvrze tu nebylo a ves patřila od konce i5. století držitelům panství Kamenského.7) Petr z Vojslavic prodal r. i5i3 pravou polovici hradu Kamene se dvorem popi. celým, půl městečka a vsí celé Vězný, Dvořišti ÍV*. a Simpach s dílem Obrataně Janovi Zruckému [WJ ze ChřenoTiic.r) Tento vystavěl tvrz ve vsi, na niž s manželkou svou Lidmilou z Podolí bydlíval. Téže manželce své ukázal r. 1642 5co kop věna na vsi Brné, nad to jí přidal nábytky jisté a též půl tvrze Dvořiště z té strany ku Kameni zámku, "tu kdeí nyní sám sedá i s druhú světničku s komorami po té straně, až za kuchyní k plaňkám,' půl dvoru a vsi s příslušenstvím, tak aby toho až do smrti eb stavu změnění užívala. •) Když Jan r. 1343 zemřel, dostala se polovice druhá dceři jeho Jtfandaléně, jež se za Jana Hoŕešovce z Libošina provdala. '*) Poněvadž tato Dvořiště prodati chtěla, nepřekážela jí v tom Lidmila, ano ještě všech práv svých ke Dvořišti se odrekši, zápis svůj věnný z desk zemských propustila. Potom prodala r. 1544 dne 22. července Mandaléna tvrz Dvořiště se dvorem a vsí, Brnou, Vězný a Simpach vsi celé, ve Vobratani dvory km-cí s podacím tudíž a ve Vězném Zdeňkovi 2 Malovic na Chýnově za 3750 kop gr. č. Na místě části summy trhové obdržela statek Podolský, jejž až do r. i55i držela.") Ve válce třicetileté ves zpustla a dědiny jeií svedeny ke dvoru, jenž se posud blíže vsi Šimpach nachází. Dvůr jest dobře postaven, a erb s udáním r. i635 oznamuje, kdy byl poprvé postaven. Tvrz dávno již se srítila, tak že z ni jen některý sklep zbyl. ') Stará pamětní kniha na radnici Táborské. a) DZ. 85, M I. J) DZ. 86, L 12. ') DZ. i5, O 25. 5I DZ. 8g, H iq. Pro častou ženskou vládu posud lid vypravuje, že na té tvrzi dívka bydlívala. v Zdeslav a Jaroslav e D-uořilté pohnání bylí r. IJ18 do soudu zemského pro škody, které spáchali ve vsích Dobré Vodě a Vážném (tab. vetust. p. 128). •) Snad ke Kameni již dříve patřila, což poznat! nelze, poněvadž se ve dskách dvorských jen manské jeho cá»1i popisují. ") DZ. 3. C 16. *) DZ. 1, D 14. DZm. 226, H 16. " DZ. 7, F 3o. ( dírný Tvrz. si drť hodiny cesty daleko od Soběslave na východ leži ves Dírný, rozprostírajíc se na táhlém ostrohu. Z této příčiny a poněvadž jest okolí lesnaté, má Dírný dosti malebnou polohu. Ze směsice rozličných stavení zdvíhá se mohutná věž kostelní, pro niž ani vidéti není starodávný kostelík. Ačkoliv bývala tvrz blízko kostela, přece tak není na Dírném, neb přes náves jest napřed dlouhé hospodářské stavení a za ním teprve několik kroků bývalá tvrz a nynější zámek Dírenský, zakryt jsa mnohým stromovím. Zakladatel tvrze volil si totiž poslední výběžek ostrohu, ač nižší mnohem než náves, přece k založeni tvrze příhodnější, poněvadž se končí všude v srázné skály. Z rybníka zámeckého, který jest nad zámkem, vycházejí po obou stranách zámku dvě stoky; jedna, do niž voda s velikým hukotem padá, jest zároveň mlýnskou stokou, druhá, jalová, jde příkopem bývalým ve skále vytesaným a spojuje se s první pod zámkem. Jestliže se voda tato za starých dob hrází nadýmala, stála pak tvrz v samé vodé, jako stoji posud Červená Lhota. V dřívějších letech bylo položení zámku Dírenského ještě malebnější nežli nyní, poněvadž stál na všech stranách na skále; ale před několika lety nastala potřeba větrající skálu sesilniti, aby se základům zámku neublížilo, a proto postaven nynější taras a zasypán zemí. Zámek vystavený zvýší dvou pater má základ nepravidelný, a hrubé zdi jeho dokazuji, že znenáhla povstal ze staré tvrze. Jde se do něho, a to přímo do i. poschodí po kamenném mostě, který je vysokým obloukem překlenut přes příkop. Vnitřek zámku za posledních dob moderně a vkusně zřízený (neboť se v zámku za předešlých let dlouho nebydlelo) obsahuje něco památek uměleckých a něco véci starožitných. K těmto náleží především staré vězeni. Místnost tato jindy tmavá, nyní však oknem ve vedlejší pŕistaX'ené zdi do příkopu vylomeným osvětlená, z části jest vytesána ve skále, na jejíchž hrbolích jediné odsouzený odpočívat! mohl, z části jest ze zdi do okrouhlá klenutých postavena. Jako často na hradech a tvrzích bývalo, jest vězeni toto pod samým průjezdem (neb nyní chodbou) brány, a čtverhranný otvor, kterýmž vězně spouštěli, neb po staročeskú „sázeli/' posud lze vidéti. K. obraně brány postavena byla vedle ní, avšak kousek za příkopem Čtverhranná vél, z níž zbyl trup sahajíc! až po krov. Pozoru hodná jest část její, která nad podlahu půdy vyčnívá a od skály třetí, od mostu však druhé poschodí má; neb spatřuje se tu starodávná branka, která zajisté 15. věk ne-li více pamatuje a g-otickým slohem sklenuta jest; podlé udáni jsou za ní díry k zastrkávaní závor. Ve vnitřních místnostech vkusné a vesele upravených, poněvadž světlo volné do světnic vnikati může, chovají nejen drahně uměleckých a starožitných vécf, celou jich sbírku, nýbrž i mnoho podobizen rodu Vratislavského, z nichž nejstarši jest obraz Doroty Otilie Vratislavové z Předenic, malovaný r. 161 g, když jí bylo 36 let Ačkoliv spodek ještě ze staré tvrze pochází, má Dírenský zámek přece ráz nového i DZm. 125, W ig 3, DZm ,24; P 36j s fi3 *) Jest sice cedule dílci v Dirnern. ale prese všechno doprošováni písemné i ústní nemohl jsem toho dosíci, abych mohl v cí nahlédnout!. s\ DZ 88, T 15. al DZ. 20, H 25 7) Paprocký o st. ryt 138, Březanúv Petr Vok" 160. ") Brezanůir Petr Vok 26, 83, III ») DZ. 18, F 9, 20, H 25, 88, T 15 ln) DZ 21, R 17—20. ") DZ 21, H 1. reg 32, F k s A. a 17—19. ") Peseheck, Exulanten 1G1 Srov děje Červ Lhoty i 48. F k. s. A 12 a Bilkovy konf 478 Hrady a zámky České IV. 45 3°4 dírny tvrz. Vývod Růtův z Dírného. Albrecht z Dírného 1511 — 1528 Bohuslav 1517 Bohuchval 1537 Petr Vilém Vicslav Jan "537 t 13*9 1^37 t j 157+ 1537 + }■ "S/0 1537 t j- 15Bi if* Barbora z VrchovisY Manrlaléna Vilém Kosoř Vilém 1581 f 'É°8 Jan .Albrecnt Bohuchval Vlachyné Bohuslav ■563 t i- '397 '5«"> ' 5«9 1560 1é30 ij Anna ze Sulevic u> Anna Marie Smuhařka t >j83 z Rochova Jan 1597 Barbora Zdi*lav Adam Bohuslav Anna Kateřina Johanka Markéta 1597 f l6-4 163■ ; 1*548 1638 1638 1638 v Vlk z Kvítková (-J 1611 f j. 1621 ijj Adam Vratislav n Sihyla Jcdvia Malobratřický u> Vácslav starší z Miliovic Pciipeská f 1661 Kapliř ze Sulevic t j. 161É Dírný dědila po Janovi sestra jeho Barbora z Dírného, jež s manželem svým Adamem mladším Vratislavem z Alitrovic r. 1617, 12. dubna) na Zalší bydlívala.') Posledním pořízením svým (d. r. 1618 dne 5. února) odkázala všechen statek svůj Vdcslavovi nejstaršimu Vratislavovi z Alitrovic a na Starém Kniné, Vladislavovi odtudž na Nelžejovicích, 'Janovi staršíma odtudž na Protivíne a Kryštofu Vratislavovi z Aíitrovic na Březině, Adamovi odtudž na Poříčí a konečně Janovi mladšímu na Vodici na šest dtlflv. Zemřela r. 1Ď24 dne 24. července a pohřbena jest v kostele Dírenském. Po její smrti udělali nápadnici smlouvu o statek Dírenský (na místě Adamové byl syn jeho Jiří), tak že (r. 1624, 16. října) přenechán za 24,000 kop míš. panu Kryštofovi. 3) Dotčený Kryštof býval od roku 1614 hejtmanem Nového Města Pražského, soudů dvorskéhu a komorního radou, nejv. berníkem, r. 1618 podkomoří králové, r. 1623 podkomoří zemským a od r. 1624 nejvyšším písařem Když r. 1636 dne 19. května tvrz zdejší i s kostelem shořela, postavil Kryštof zámek nový a obnovil kostel, k němuž r. 1638 pěknou křtitelnici daroval. Zemřel v Praze jako c. k, rada a komoří r. 1645 dne 4. září bezdětek, přečkav manželku svou Markétu Vratislavovnu z Mitrovic, která r. 1634 dne 6. dubna zemřela a v chrámě Dírenském pochována jest. Statky své Březinu, Lojovice a Dírné odkázal přátelům svým; tento poslední dostal se strýci Vdcslavu Vratislavovi z Alitrovic a na Zalší. Tento byl cis. skutečným konořl, soudcem zemským a také hejtmanem kraje Bechyfiského. K Dírnému přikoupil r. 1650 statek Afezný a k Zalší r. 1644 Horní Bukcvsko, konečně vešel skrze manželku svou Lidmilu Malovku z Chýnova v drženi Jinec.3) Památku po něm hlásá podnes veliký zvon, na věži kostela DIrenského pověšený, jenž byl r. 1651 nákladem jeho ulit. Zemřel r. 1660 dne 30. srpna, maje věku svého nad 55 let. Syn jeho Kryštof František byl v týchž hodnostech, jak otec jeho, avšak od r. 1681 presidentem komory České, r. 1672—1Ď84. též podkomoří králové a naposled c. k, tajným radou. Zemřel r. 1689 dne 11. května, zůstaviv vdovu Ma-ii Elišku Vratislavovnu z Valdšteina, dva syny Jana Vácslava a Františka Karla a tři dcery. Až do r. 1693 měla matka nad nimi poručenství a spravovala Zalší, Dírný, Jince, Dofořejovice, Malešice a Čakovice, když pak Jan Vácslav let svých dosáhl, ujal sám správu týchž statkňv. *) František Karel ujal napřed Dírný a ZalšM, z nichž učinil svěřenství, a po smrti bratra svého nabyl i Jinec a Malešic. Byv r. 1706 dne 6. ledna i s bratrem svým do stavu říšského hraběcího povýšen, zemřel r. 1718 v Praze bezdětek. Po něm dostal svěřenství František Karel z Alitrovic, ještě nezletilý, pročež statek jeho strýc Jan Adam, biskup Hradecký a později arcibiskup Pražský, spravoval. Týž František Karel byl c. k. tajným radou, komoří a vyslancem při dvoře Dráždanském, konečně i tudíž nejv. hofmistrem králové. Nemaje s manželkou svou Marií Eliškou ze Vchynic dětí, zemřel r. 1750. Za jeho doby meškala nějaký Čas na zámku Dírenském Kateřina, potomní čárová Ruská, oddávajíc se tu rozličným kratochvilným a nádherným rozkošem. Nástupce a bratrovec jeho František Adam oženil se s Antonii ze Vchynic, postavil ze základu nový zámek a zemřel bezdětek r. 1788, jsa c. k, tajným radou a komoří. Dírný vysoudil si nyní strýc zemřelého Vincent fgruíc, jenž zemřel roku i?g4 dne 8. října, maje za manželku Filipinu Novohradskou z Kolovrat. Jediný jeho syn František Adam odprodal Jince a držel Dírné a Zalší až do smrti své (r. 1819). Syn jeho Gustav zemřel již r. 1827 a následoval proto v drženi Dírného nezletilý jeho syn František Jan, kterýž však také brzo zemřel {r. 1858) Syn tohoto Eugen (nar. r. 1S55) drží nyní svěřenství a jest mimo to dědičným kuchrristrem království Českého. ') Viz Lumír t [856, str 40í. -) DZ 142, A 28 — B 5. Bil, Lumír r 1856, str. 427 ■') DZ. 148, F 21, 305. L 19 *) DZ. 117. C 7. G 7. Tvrze na Dírensku CHOTÉMICE , e vsi Cbctžmicich (hodinu česly sev. od Dirného) byla tvrz aí do |6. veku. XejslaiSi jej-i drZitcl £enej z Chotimic prodal r. 1381 les rCcherný n Koíic klášteru Ůstskámu Současné Sil Errtzhn s ChctSmic. ') Roku 1405 seděl iu HanuS Šorc 2 ^roícéi přťtlťk potnmriich Snrcfiv z Valu-fjj^J í Petrova, c Ch o tthn ic (r t 4 3 i) v y p ra. v nj e se V»-^ V dějinách Lovícím. Roku 1453 ii-wcdi se Litfin s Nemysle, seděním v rholŕniicú h. jenž mel r 1467 nevoli se Sobe-tlavtkými. ani mu raali kouř a jiné véci, o jichž navrácení pana Jana z "Roí pítiT: erkíi indíil. ") yV/ n StídJo n Kitidrvben prndsl i d Vři na poetku 16 ríku tvrz, dWit * ves Clolrmiee Ka*cŕinit ím'W Sftské* Její dceři Annl Hradecki-^ knižně Ahtnsterberské, obnoven vklad Chotémic roku 1546 Vilémem Sádlem z Kladrubec, synem Janovým.*) Adam je Hradne prcdíil r j^8í dne 30 hre/ria dvftr a Cholěmice An*i2 Rňí&vé t* Suletie a na Dirn^m. ■) Za dvorem Choiťmskýni sp tvra-.i?1p dfisud «pnlri]jř MEZNY. i f olikerý jest Mezný v jižních Čechách: jrden na Chlumeckú, druhý n Knsoie Hory, třetí na Jistehnickn, čtvrtý na RychnoTslu a pátý rnhlií Dírneho, prořež nesnadno jest víecliny zprávy .^^T f J \^ o Meznych mezi ně dobře roztřidití. gU^Jt I "J ' ""Ä.J-^^ v Mezním u Dirnílo byla tvrz, po nil I *y * ješiě zbylo IviziŠte" za dvorem Ootýrid a Bflhnnčk z Aleznťho^ neznámého p&-vodiatě, pripomitiaji se r. 1362 v listě Bedřichově ze J.hcl\ (viz ?tr. 203.) Jistí pocházel z tohoto Mezneho Jan 2 Mezního, později Zoubek ze Samosol řečený, klerý se t, 138? připomíná. *) Tuké odtud pocházel bezpochyby Leva s ilezného, j C n 2 byl cd r. 1405 párem na Mnichu.') Vanleb neb Vanliek z Mezního zpečetil r. 1415 známý "äti'žný list, připomíná se pak (r. 1415, 1419) v panrělcch kláStera Ústskéhn a konečně r. 1424 dne «0. ěervna mezi pány a ila<'ylňnii kraj* Btrh] ňskěho, kteří se zaiuěili (viz sir 123.) za Jana ze Stil- ■) Archiv u sv. jjlji v praže. Lib ereci VII. i 05 vladyky z Cholěrnic, vyskytujíc! se pcz<íí|i v okcli zdejiim pod názvem Bábův z Chotémic, sem nepočítáme. Srovnej a nich děje VlaSimě ■") Paproeký o st. ryt Ž2. arch Trehori Srov. i rel. tah. II. 402 (.•) a «rch Orlický (lisí 14É3 I.Ai. "I DZ. 7, K 6. !) Arch Hradecký *t Archiv Třeboíiský. '| Viz děje Mnichu na str 270, z nichž patrno. Že seděli na Mnichu Mezenšti ai do r. 1539. a tudíž bezpochyby z našeho Mezního pocházeli. Naproti tomu byla by nvšem zpráva, ic prodal Ondfej Mezenský z Mezrěhn M!S Metný („Mřinay") u knso<ě Hory (t. 1544) Januvi z ftican (DZ 5., G JI, avíak Ondfej koupil ves Me^ný s potokem nad Jesenici r. 1541 ml helra Rúta z Dirnŕho (DZ, I., B 4). něho ') Mejrný ^nstalo riipoí;iil v držmí MecensLi cli z Mezněbn. Po=;]edni z nich. Bur/an, prodal Mezný tvrz s při-luíeinstvim Anně ce Lhoty, manželce Jana z Lesk ovce na Kamenin. ;l Talo odkázula. poslední volí svou (cl- r 1537. 6 prosince) zboži Mezfnské dcerám svým Dorotí a jlíantlnírnA spolu na rovný" clil a zeiríel.i r M.mlfl její ntbyl spokojen . arch u sv. Jilji a Iřehoň. Vácslav užlvřl stejného znaku fe Štítnými, tolií dvou hvsich krkfi ntb kýhííkil. Necnúmo, odkud pochi^el Kertolt z Mezního, klerý' se r 1433 v F'r.iií*' zilržnval iJ.-h. III Vet nrh Prag f I (j3 1 V' pameierh měslíi Prlliřiniovii přinciin■ r aji se r. 1457 Vríei/tni 3 Lotvčlc n t Titťz-m'ht>, a r. 14CO—I4'j4 ^'iru/ií! rilturlž seitřrim v Mczněim (viziarcli í. iřol Tej pocJiíuel 2 Mezního na levchriivskn, kdeí tvrze nebylo. ») T>7.. o, II 22 ') DZ 46, A f. Staročeské* hody A:, TVRZE NA DIRENSKU. jedinými dědičkami, se \c zboží Meženské podruhé uvázaly. Mimr to jim připadly po olei laké panství Kamenické a Božejovské Když se o veškeré jmění své podělily (r. I 540), dnstaly se Dorotě brad Božejov, tvrz Mezný a mnoho vesnic okolnirh- 'J Asi v ty Časy byla se Dorota vdala z* Ladislava Ostrovce * Kral&vic a přijala r. 1550, 15. proíince pfl druhé \klad zboží Mezenského od Ondfeje Mezen-íkéhn na KreSicich, syna Burjanova, poněvadž byly devět let pred tím dsky zemské chořely Přečkavši chotě svého, jemuž byla kolík synův a dcer porodila, učinila t. 15G3 ve čtvrtek pn st Vité poslední pořízeni o statku svém tak, že statky Proseč, Božejov a Žífár synům svým, statek Meaný dcerám svým Johance Janovské, Ana-stasii a Kateřině adbáz&la.-*) Po jej* smrti (f r 1564) nejmladší dvě sestry ještě let svýcli neměly, pročež statek Me ženský dle vůle zemřelé Jan Ostro vec, Lralr jejich, Žofie Leskovcová z Nečtin, AI hrecht Kamýtský ze Lslibore a sestra jich Johanka spravovali. Když později dorostly, porovnaly se tak, že přejala Mezný Anastasie. Táž provdala se potom 2a -Adama Vitu ze Kzavého na Dubu (f r. 1596), s nímž šetrně hospodařila; po smrti manželově koupila panství Pa-covslié. Zemřela asi roku 1615—lCl8 a následoval po ní v drženi statků Pacova, Duhu a Mezného syn její Ladislav Vita. Pn něm zdědil Mezný Benjamin Fruvein b Podolí, jenž" se přidal ke siavflm odbojným, pročež vSehc svého statku odsouzen jesl (r. 1621). Statek Mezenský 1;rupii r. 16:23 Jan Řepický se SudomĚře a) Po smrti Janove prodali knmBp.iíwaŕi k tomu ?ríz^ní r= 1650 dne 22- dubrj.n slatek Mezenský ľacslatovi Vratislavovi z Mitr&uic na Zalsi, Dirném a Jircích, hejtmanu krae Bcchvňskéhn. *) MYSKOVICE. ^Ltivodni tiar názvu vesnice této jest Myslkovice, ale vedla toho vyskytuje se již v památkách 14. století taká tvar nynější, zkrácený Nejstarši nám známí držitelé její byli bratři Jenil a Oldřich, kteří vedle způsobu tehdejšího veku štědrosti k duchovním vynikali Zároveft s pán) Rožemherskými a Kunšikem z Přehořova dali roku 1367 dne 23. ledna tolik platu, aby mohl v Soběslavi druhý vikář neb střidník chován býti. *, K lepšímu vydržování tohoto kněze každý z účastníkův nějakým platem přispěl; Jenil dal k tomu plal, který brsl z vena zapsaného na Mojkově a Lštění po tchýni své Aluši z Libotyně, Oldřich pak dal plat na dědictví svém otcovském v Myslovicich; 6) všech přiznáni dáno r. 1371 dne 15 června. Jeniš přichází kolikráte v tehdejších zápisech soukromých,3) naposled r. 1381. Nedlouho polom zemřel, a také choť jeho Dorota byla již r. I38q mrtva; věno její na Myskovicích a Radcuni zapsané spadlo na krále ') Ke sklonku 14. itoleti přichází jiný Jenil z Myslkcrvic; týž vzal na sebe r 1393 za vyplacení hotových peněz závazek, že bude roční 3 kopy gr. ze vsi Uyskovic Vítovi, faráři v Záhěhlicich, plaliti a také se k tomu r. 1396 dne n prosince, stoje v konsistoři Pražské, přiznal ; ale poněvadž ten plat později iníti nechtěl, vrátil zase hotové peníze Janovi staršímu z Ústí, jenž plat potom převedl na dvůr Borek u hradu Choustríka. 9J V pamětech se vyskytuje naposled r. 1399. an se tehda soudil s Anežkou z Myskovic jinak ze Soběslave. In) O pozdějších osudech Myskovic, zvláště za husitských válek, jest málo známo; Beček a „Mys/ikovic" zpečetil r. 1415 stižný list ke shorn Kostnickému.11) r. 1457 žil Aleš z Myslkovic s mateří svou Annou z Chelčic a půjčovali pánům Rožemberským peníze. Jan x Myslkovic byl již r 1467 mrtev, a peníze, jež pánům z Ražem-berka půjčil, dědila choř jeho Anežka z Vyhnanie a dcera její Anna. I3) ') DZ. 45, E 13. ') DZ. 15, B 27 '] Bílkovy konf. str 106. ') DZ 305, L 19 *) Eorový, Lib. erect 1., p 61 Bj Il-idem 88, listy archivu Kohéslavskdho. 7) Ve kvitanci Oldřicha Pluha (archív Třeb), též ve výprose r. 1381 (DD 13 f 73) ") DD 13, f. 76 ■] Lib. erect. XII, f 168, I91. ">) DD. 18, f. 7 Také se připomíná r 1398 Heřman e Myslkovic (arch. Budejcv.) ") Arch. č. III., 189 ") Lib oblig. I., 51, 258 v arch Třeb Ke konci téhož století držel bnd celou ves aneb ědsť její KaSpar s Vlásenict a " Myskovic, jenž svědčil r. 1483i dne 25. ledna při nadáni kaple nové v Soběslavi pod věži. ') Jedna čásť vsi patřila potom ke zboží Brandliuskému, ta pak, v níž byla tvrz, náležela Dvoreckým s Olbramovic. Snad držel řásť tuto Kunel Dvorecký, jenž žil na počátku 16. století, na jisto však syn jeho Petr, jenž přichází po prvé r. 1530 jako pán Myskovský. a) Týž držel mimo tvrz a dvůr Myskovice s části vesnice také tvrz a dvůr pustý v Kvase-jovicích a ves Siedlce (Sedlecko) s mlýnem. Učiniv o statku tomto pořízení roku 1560 dne 18. června, zemřel brzo potoim ; zůstaly po nem z manželky Elišky z Mladřjovic kromé dcer Kateřiny, Krystynv, Vraty, Anny a Apoleny') synové Kunel a Břetislav; ti pak se rozdělili potom tak, že onen si vzal Myskovice, tento Kvasejovice.') Kunel, roku 1566 mladší řečený, slul lak ještě r. 1589, když se titulář nový vydával, ale od r. 159G až do smrti své nazyvjl se starším Zvětšil statek svůj tím, že roku tohoto od Jana Opršala z Jetřichovic několik dvorův limeteich v Myskovicích přikoupil.') Zemřel někdy na poěátku 17. století, zŕistaviv g synů, 5 dcer a vdovu Johanku z Věžník, jež užívala do smrti své dvoru popi. v Sedlečku. Dědicův tu bylo dosti, ale statek pro tolika „skrovná živnost'/ tak že k žádnému rozdělení nežli k samému prodeji přijití nemohl; z těch pHčin učinili knmmissaři k lomu zřízeni smlouvu s nejstaršim z bratři Mikulálem mladllm r. 1609 dne 22. záři, tak že tento statek koupil;6) siimma trhová, třebas za kuDcem zůstala, měla se rozdělili rovnou měrou mezi ostatní bratři Bedřicha, Čeřika, Adama a Rudolfa. Dorůstajíce bratři vybírali si od Mikuláše díly své na pi-nězich, Adam r 1611, Bedřich a Rudolf r. 1612.~) Co se týče bratra Čeňka, jenž byl při smrti otcově někde v cizích zemích, ujednáno bylo r. 1609 skrze řečené kommissaře,1 že díl jeho za Mikulášem zůstati má, ale r se ještě nevracel; nevědělo se, kde přebývá, a nemohli se také vyplatí, živ-li jest neb mrtev Z těch příčin smluvil se Bedřich s Mikulášem r. 1612 dne 3. dulina, aby mu tento vydal z dílu Čeňkova 487 kop 30 gr m. a přiřekl, kdyby se Čeněk někdy našel, že ty peníze opět ke dskám položí.B) Koupením Myskovic byl na sebe vzal Mikuláš velikou úlohu a vyplacovánim dilíi bratři svých uvalil na sebe tolik závad, že nemohl statek „ze slušných příčin" zdržeti; prodal tedy r 1613 dne 26. čeri-na tvrz Myskovice s pivovárem při ni, dvorem popi., ovčin, ves, ves celou Sedlecko s mlýnem nachlehnim a dvorem pod ni, jehož ještě máti jeho užívala, a dil vsi Roudué manželce své Aný&ce Dvorecké z Hodu za 12.000 kop miŠ. *) Ale toto odprodáni bylo jeho štěstí; neboť když byl po bitvě BPlnhorské ns,d těmi, kteříž povstání podporovali, přisný soud držán, odsouzen jest Mikuláš r. 1623 dne 4 listopadu polovice statku svého, ale nemohlo se mu nic v2:íti nežli tuším dvůr Kunratovský ve vsi Řjpci s okrajky v rybníce Bubenském, jejž byl r 1615 za 880 kop miš. koupil.1"] Nicméně zabrány přece Myskovice a zastaveny r 1622 Sobésla-vským, avšak potom zase Anýžce navráceny. ") Mikuláš připovědřl r. 1628 ochotně, že přestoupí k víře katolické. ") Tim způsobem se stalo, že zdědil po manželce své Myskovice, k nimž byla ona r 1617 statek Rcudný přikoupila Z bratři svrchu dotčených zemřel Bedřich r. 1639 dne 1 října . stáři 57 let a pohřben jest v Tučapech "], Mikuláš zemřel ještě později, totiž r. 1645, nezůstaviv po sobě dědicův Nyní se uvázala v Myskovice jediná již z jeho 5 sester Lidmila vdaná Holdnovd, ') Archiv Soběsl ') Res kom. soudu (6 F.) půh A 6. s) DZ. 13, L 9 *) Oba byli násilnici; r. 1571 zsekal Břetislav souseda Táborského Havla Stranovského kordem v hlavu, když se k městu pustému Ústí jda domů vracel, a v temže městě pustém souseda ■Řehoře Netolického zbil a okrvavil. Oba bratří, potkavše se r 1578 s Jáchymem Zemkem, sousedem Bechyňským, jej pěstmi na zemi porazivše zbili a dobyvše kordu naň s=kali a v ruku pohodli. (Reg 20 F k. s. E 17, F 3, P 19.) s) Kniha dlužni v Táboře r. 1548 f. 79, DZ. 253 B 28. «) DZ. 183, E 3 'l DZ. 135, J 30, 136. A 15, J C. "j DZ. 189, H 21 ') DZ. 186, N 27, 253, C 8. "| DZ 137, J 6 "j Bílek, Děje knnf. qo. ") Čas. mus. 1843 str. 206. ,3J Tam jest posud jeho náhrobek 1 TVRZE NA DIREXSKU. 307 ale tornu odpírala dcera Bedřichova Johanka* jež byla vdána za nějakého Vrchotického, ceduli řezanou udělavši. že by jako dcera bratrova laké polovici statku zemřelého míli míla Za tou příčinou udoláno jest r. 1646 dne 10. dubu a mezi oběma nápadnicemi smlouva taková, Že Johanka přejala tvrz Myskovice s přisluSenstvím. ') Johanka vdala se v druhém loži za Oldřicha fana Matouce z Malovic, Syn * tohoto manželství Vilém Oldřich došed r. 16G6 let svých, učinil přísahu dědičnou věrnosti, J) ale prodal hned téhož roku dne R. Července tvrz Myskovice s Roudnýra Janu AUnvi Maximilianovi Koňasovi a VydH za 14500 f! ih a) Nový dři 11 d hyl cis radou a hejtmanem kraje Bechyňského, a byv povýšen do slavii svobodných pfinfi zemřel 1. 1703 jako soudce zemský a soudů dvorského a komorního rada. Byl čtyřikráte Ženat; z poslední man-želky Anny Franli*ky CMnmčanské a Píestavlk narodil se mu syn FrantiSrk Antonín, jenž při smrlí otce svého let neměl, pročež se z vfile zemřelého zůstalá vdova jako poručnice r 1703 dne 13. února v Myskovice a Rordný uvázala.4) Za nedlouho však statek ten prodán hýti musil. *j Z tvrze povstal nynéjšH zámek. ROUDNÝ. e vsi Roudném, ležící mezi Planou a Soběslavi, bylo sídlo panské již* za dávných dob. Jedna větev Vitkovcův, a to bezpochyby Zelečských z Land-Sieina, uzdila se tu ve 14. věku Jeden * nich, Vítek jmánem, žil asi uprostřed téhoZ století a .5plndíl s manželkou svOu BolkOu syny yindricha3 yana a Pethřima e] yan řečený Rňíe 2 Roudného byl r. íjjRfi pánem na Hostin ícich u Budyně a obdařil kostel Brozansfcý. Bratr jeho Pělhfim byl tušHm r. 1392 vikářem v Češtině kosiele, pak se stal děkanem na Lipnici na patronáte r^ndsteinském a r. 1396 desta] se za faráře do Veseli nad Lužnici. Na zádu£í rodičův a bratří svých daroval r. I4O5, 2$. ledna klášteru Ustskému louku Dubčici, ležící u Roudného, začež si ovsem 1 DZ. 304, K 20. a) DZ. 478, B 23, vloř. teprv 12. října. 3) DZ. 31G. G I*. l) DZ nfi, F 24 (verwitiwele Konass], *) Myskovice koupil František Leopold VoraČický s PfibĚnic^ jenž založil r. 1712 v lese blíže vsi nový kostel sv. Jnna Neporn. ■ r. 172tí dne 20. března založil při temže kostele m i fit o kaplánske, jež nadal úmky ze 3000 fl. proto, aby kaplan zde bydlící každý týden 1tí mse sloužil: v úterý při oltáři sv. Anny za druhou manželku zakladatelovu Marii Annu ze Ěporku, v pátek při velkém oltáři za první manželku Eleonoru Reťiatii roz. hrab rle la Sága a v sohoiu v kapli p. Marie pomocné za zakladatele samého. Při kostele tom, později na farní povýšeném, povstala, osada Janov (od r. 1814 vesnice). Fo něm následoval v drženi Myskovic yan Vácslav Oktaiňan se Vchynic, jenž r 1733 zemřel. Vdova po ním zaslala, Sihylla £leo-nora roz. v. Eulau, založila r. 1743 dne iG. února při kostele řečeném farní admiriistraluni. J-ediná dcera jejich, Marie Anna, vdaná za Františka JČarla Vralisla-na z Mitrovic^ zemřela již roku 1737-Manžel její byl vicepresidentem soudu ňad apelacimi, zemřel r. I759 dne 2S- ůnor3. Ze- synův jeho dostal při děleni Karel, starší, Äonvald a Nadejkov, a yan Ifadoifi mladší, Kal ad ý a Myskovice. Tento zemřel r. 1795 bezdetek a dědil po nem syn hratrfiv František Ludvik, jenž prodal Myskovice t. 1S02 dne 12. řervna yaSefu rytíři Vtdr-Xpergarovi i Vidrfperka a manželce jeho Marii FrantiSce a Ehren-feldu Tato získala r. i£2g lak* polovici statku manželu patricí a prodala celý statek r. 1834 Tomáši Nčvtklov&kému. Nasledoval jjuiuifj v uiallii 31>1u 1. i romir Antonín Tomáfi Syn předešlého. b) Lih. erecl. XTII a f. 32. vy mínil obvyklé tehda slavnosti záfl"íni v koside klášterním. ') Pozdější osudy rodu tohoto nejsou známy. Vetší část" Koudného patřila potom k panství Bechynskému, nějaká také čásř patřila k nejakému menäimu statku v oliolí, lak na př. t, i^gK ke Vřesné ^] Když byl r. 1550, ] 7. března Vácslav ze Svam-herka na Bechyni vsi Vy"hnanice, Alalé Hlavatce a Rnndný Volfovi Hozlaurovi z Hozlau prodal, dostal se Rondný ke statku Rejskem u 3) Když se Volfovi synovi Vdcslav a Šelestům r, 1558 dBR 7. března o statek Bzí rozdělili, dostal Vácslav nejen řečené tri tesnice, nýbrž i některé jiné na svfij díl. *J Po smrti Vácslavovř (f r. 15601 piiíel stalek jeho U rozdělení mezi Šest synu v. 7. tě.rh rlnstal zejména nťjmlarlší Mikuláš dvůr popi. v Roudnéin, mlýn na řece náchlební a 4 lidi osedlé, v Malých Fílavatcich 6 lidi osedlých a ve Velkých Hla vat cích jednoho člověka, ale bratr jeho Joít také dostal nějakou čásť vsi, reb od se též seděním na Roudném píäe- Teprv tehda povstala V RCudUĽiíl tvrz. Po smrti Mikulášově ir. l5Ql) přijal Jo£t poruíenstvi nad synem jeho mladičkým Vdcslavem, s Barborou z Jiter splczeným;5) k lepšímu tcho sirotka užitku koupil také r 1 5q5 dne 3]. března dil jeho od kommi^sarův soudem zemským k tomu nařízených /a 3q,c8 kop mis.6] K tomu. sice přikoupil Jo*r r. 1^5 dne 18. června řdsr vsí Roudnéhn, kteiá mladému Henjaminovi Helmoví z Orlova náležela,7) za to vgak odprodal bratru svému Volfovi, co posud k R nudnému vc vsich Malých a Velkých Hlavatcícli náleželo, smlouvou r. 1596 dne 2«\ dubna zdělanou.") Několik let potom přestěhoval se JoSt na Zvozdnou a predal r. ifino dne ij duli na tvrz Roudný s po-pluJŕm a v£im příslušen st vím Annf Castolárwié■& Řisnice za 2550 kop ml?.1) Manželem této paní byl tuším onen Jan Časlolár z Dlouhé Vsi, jenž se psal sedením na Roudnénl a r. 1603—l6ůc v některých pamětech města Tábora přichází.In} Později ?e vyskytuje jako pán na Roudném Zdeněk Lé-v Kavka s Étfan, a seděl tu jeŠte r. 1C15. J,J Když se po jeho smrti (kdysi na počátku r IcjiG) vdova po nem Markéta Říčanská ze Rtina poněvadž tu deti po zemřelém nezostalo, uvázala, odpíral tomu Jan Kryštof, bratr zemřelého, prav£ sobě m i ti právo jak k Roiidnému tak i ke všem svrškům, klenotom a k domu pod Klovany v Praze jakožto jich bratři společným; proti tomu předkládala Markéta list hlavní nebožtíka na 3000 kop mis'., též jiné 3 listy na £^7 kop roíš a klér oty, což vše jí hyln nnaníd<"m darován n Tedy se porovnali r. 1616 dne 20. hřezna tak, Markéta podržela tvrz Roudný se. dvorem popi při tvrzí, pivovárem nedoho-toveným a ves, Janovi pak se doslal dfim v Praze. ,9] Brzo polom, r. iGiě dne 6. července, prodala Markéta svrchupsaný statek Anýíce Dvorecké s Hodie na Myskevicicb za finoo kop. míS. ,a) Fo spojení Roudného se zbožím Myškovským zanikla tvrz i S pivovárem, ale dvůr tu zfislal. ') DD 13 f. 205, archiv u sv. Jilji. a) Kodex Talmh. f. 202. Čtyři dvoiy kmecí držela kapitula Pražská, ty prodala roku 1563 dne 17. prosince Martinu Helmoví z Orlova (DZ. 56, F ig). s] DZ. 40, D 10. 4) DZ. 53, G II—14. Srovnej děje Bzi a Hněvkcvíc s) DZ. ^6, C 4. fi] DZ 171, D 8, vloí. r 1556 (DZ 127, E> 23) 7) DZ 179, K 25, ") DZ 171, D 7. Prodán také les LuŽný plí lesích Vyhnanických B) DZ, 170,.. O 24, vlož U06 (DZ 133, F 1] "] J]. pam. grunt kniha. 1') Rozvrženi sbírek str 34 DZ. re g 27 4q f k listfíparlu. s. f. Iq, vloí 16] Hrady a zámky Českŕ IV. Sgrafita v Červeni ŔečicL (Viz text na str 230.) 46 r šk_£ CEREKVICE ZÁMEK. i. Popis a dějiny. ŕi mestečku Horní Cerekvici stoji dosud zámek podlé založení svého starobylý, ale od dlouhých let již tak přeměňovaný, že se způsobou svou ničím od obyčejných velikých domů neliší. Jen polohou svou vzbuzuje ještě pozornost badatelovu. Zakladatel založil jej tak, že se z vedlejsíltio rybníka Zámeckého skrze příkopy vodou opouštěti mohl, jak lze posud dobře šla-kovati. Neb teprve za naši paměti příkopy zasypány a v zahradu proměněny, při čemž také odklizen most, kterýmž se od kostela do zámku přicházelo. Jako totiž obyčejné bývalo při starých zámcích, nacházel se tu kostel v nejbližším okoli. Jiný vchod býval přes přikop vodní k cestě, kteráž jde mezi rybníky Zámeckým a Kuchynkou, avšak neužívalo se ho nikdy pro jízdné, nýbrž jen pro pěši. Také tu se ještě do našich časů chodívalo po lávce, kteráž stávala na dřevěném roždí do rybníka zaraženém. Stavení zámecké má základ nepravidelný a pochází z dob novějších. Starší název městečka Cerekvice horní (jež ostatně již názvem svým upomína na založení své za doby křesťanské) byl Cerekvice Dobešova, tuším po zakladateli svém Dobešovi, jenž nikým jiným býti nemůže než Dobšem z Bechyni. Rod pánu těchto erbu odřivousm opanoval mimo Bechyni také Kamenici a založil kostel dřevěný1) s osadou po něm Církvicí nazvanou. Ve 14. století usadila se tu větev Vlastíslavicův, a to páni z Vlašimi jinak 2 Jankova, jichž potomci dlouho potom na Moravě žijíce, Jankovskými z Vlašimě se nazývali. Jeden toho rodu, Hynek, splodil s chotí íšvou Libuši tři syny, Matěje, Petra a Linharta, kteřížto se po otci ve zboží Jankovské a Cerekvické uvázali.") Řečení tří bratři založili před městečkem Cerekvici kapli na česf sv. Linharta, sv. Markéty a 10.000 mučedlníků, jíž ukázali roku 1301, 4. srpna poplatek na jednom lánu pole u Cerekvice, vymínivše si za t:o jisté mše zádušní.3) Na Jankové vládli bratří společně, než Cerekvici držel sám Matěj, jenž sem r. 1359, 1. července a r. 1360, 23. prosince nové kněze podával.4) Jak dlouho Cerekvice potom rodu tomu nálLežela, není známo, také se neví, jestli byli pány Cerekvickými Jan starší a Jan mladší z Vlašimě, kteří žili na rozhraní 14. a 15. století. Vítek 2 Církvice koupil roku 1369 nějaké dědiny v Horněvsi. Roku 1373 držel Cerekvici pan Krušina z Lichtemburka, tuším Čeněk, jenž držel r. 1364—1377 Stoky a Zvonějov. 5) Xa počátku 15. století dostali se v držení Cerekvice Leskovcové z Leskovce, po nichž se ona také Leskovcovou z váti počala, a učinili tvrz zdejší až do vymřeni předním sídlem rodu svého. Poprvé se Jan Leskovec r. 1411, 4. prosince seděním na Cerekvici připomíná, an tehda kněze do Zvonějova (blíže Stok) podával. Týž pak se jmenuje ještě jednou (r. 1413, iy. března) patronem kostela tohoto6) a r. 1412, 15. února kostela ve Zdírci,') tak že z toho viděti, že držel několik vsí v okolí tomto, tužím i Stoky a Střítež. Vedle staré genealogie rodu Leskovcův*) měl manželku Johanku ze Sovince a zemřel prý r. 1429 dne 19. srpna.9) Arnošt, syn jeho ') Víz Pam. arcli X. 5gg Původní znak Cerekvice byla černá svini hlava v červeném poli (Světozor 1872, 310I, což by tomu nasvědčovalo, že patřila nfjaký čas Ruzicům J) Srovnej dejť Vlašimŕ a Jankova. Lib etect. ed. Borový I. 3o. '| Lib. conf. I. B 5, C g. *) Tisky Brn. fio, 81, 102. 6) Lib coul VIL A 28, C 4 'I Jhidem B i- Fara tu slove „Zarziecz." *) Rkps. Univ. bibl. v Praze XI. E 16. „Poznamenáni některých pánů Leskovcŕi 2 knihy mnfe 11. Septemh. 1681 cd J. M. pana. Voracického zapůjčené." ") Rok chybně udán, paril m. 1414 hojuje s husity *i ŽeJiva (Nauč. Slov ). CEREKV1GE ZÁMEK. (podlé téže pamětí), seděl od r. 1428 až do smrti své okolo r. 1458 na Humpolci a zastával úřad nejvyššího písaře. Poněvadí sám již zbožím pozemským požehnán byl, pustil statky rodinné v kraji Bechyňském Vácslavovi z Leskovce, bratru svému, jenž se v letech 1443—1473 pánem na Cerekvici nazývá.1) Později nabyl ke statkům svým Dolní Cerekvice, již mu král Jiří r. 1461) zapsal. Albrecht z Leskovce, syn a nástupce jeho, asi od r. 1473 byl napřed purkrabí kraje Hradeckého, od r. 1486—1505 podkomořím mést královských a zároveň seděl na soudu zemském, kamž ho král "Vladislav, váže si nadání jeho, r. 1485 byl povolal,2) r 1493 byl hejtmanem zemským, an král v zemi nebyl. Na válku loketskou vypravil r. 1505 ze statků svých 12 pěších a 2 vozy.") K.e konci 15. století obnovil také starodávný kostel Cerekvický, *) v němž se nepřetržité služby boží obřady katolickými vykonávaly, neb i páni Leskovci z veliké části při vyznání katolickém setrvávali. Úmrtím Albrechtovým vymřela mladší linie Leskovcův, jež seděla na Cerekvici, a zboži toto dostalo se druhé linii. Vývod Leskovcův z Leskovce. Jan Leskovce z Leskovce 141+—1417 f 14241 s'..- Aug. v Johanka ze Sovince Arnošt f j. I4>8 v Kateřina z Ostroměře f 1440

Zdina z Kunemíl w Markéta z Frydšteina Jan i5io f "45 Bohuchval Arnošt j c. j54*> Kryštof i5io—i52t Mikuláš i5to—1S34 * Anna ze Lhoty + 1544 v Dorota z Lípy w Johanka z Dírného u> Anna z Vesce * Eliška z Vojslavic (z ní dcera) Dorota ui Ladislav Osiroveč z Krstlov.c Mandalčna Šebestián f i58a Jan i53a—1583 SärbOTu Té rCV3 Vácslav f 1573 v> 1. Maří z Kraselova ■? Dorotí j Jenšteina Bohuslav + i Joh«nka Dašická z Barchova Mikuláš i583, i58c, Arnošt f 1617 v Mandaléna z Lisov a i5yo Apolóna 0 i365 \t> Vilém Markvart z Hrádku Albrecht Šebestián 1586 f c. 1655 tp Dorota z Chlumu <•) i6t3 j e rr u — 41 Jan Kryšrof 1612 I 1680, itv Octob. w i. Lidmila z Janovic: i623: 1. Kateřina z Hiraseva e6í5 ; 3- Markéta Eva z Četné t63o; 4. Kateřina Markéta z Říčan f iG<>2, 8. Jun.; 5. Kateřina Barbora z Veitmile i665. Dorota Eliška w Vácslav Dvorecký z Olbramovic + 1643 Lidmila Veronika v* Jan Ilburk Voračický z Paběnic 1640 Z linie této žili na konci 15. století bratří Bohuslav a Vlachyně a strýc jejich Jan, kteří byli r. 1406 panství své Humpolecké prodali. Zdali již oni Cerekvici drželi, není nám odnikud známo, než tvrditi to můžeme o synech Bohuslavových, kteří sluli Arnoít, Bohuchval, Mikuláš a Kryštof a již r. 1510 jako páni Cerekvičtí se připomínají.*) V sedmi letech potom následujících rozdělili se: Bohuchval dostal riOmí Ves, tlřiběCÍ a OsírOveC š pulôvičí clä v Cerekvici, Arnošt snad (losin! ivěčici a Cerekvici Dolní, kteréž mu až do Smrti náležely, ale ze zboží Cerekvického měl mimo vsi Bělou, Prašivou, ves pustou Tyňavu,6) toliko 4 rybníky u Cerekvice, jež prodal (vkl. r. 1517 v úterý po sv. Františku) Elišce ze Strpí za 100 kop grj-. ŕ.") O Cerekvici samu rozdělili se ostatní dva bratří; Kryštof obdržel polovici tvrze, dvoru popi., městečka, podací, mlýna pod tvrzí a k tomu některou ves a nějaké dědiny, Mikuláš konečně vzal také polovici Cerekvice, jako bratr jeho Kryštof, mimo to ves celou Bukovou, v Chrastavě jistý díl s rybníkem pivovarským pod Bílskou cestou (v gruntech Hřebe ■ ckých), rybník Střek, potok, který běží pod tvrzi až do Batelovských hranic, mlýn pod mlýnem tvrzským a mýto v Cerekvici.") Dostav se v držení zboží Loutko v ského, málo sobě váži! dílu svého a prodal jej r. 1521,. Kryštof z Leskovce oženil se s Annou z Vesce, jížto zapsal věnem všecko zboži své v Rymberce. Ze ') Rel tah ir. 198. Dvorský, Pani žen sir. 46. Srovnej Rel tab II. 230, Arnoštova choť Kateřina z Ostroměfe (f r. 1440J pohřbena jest v Cerekvici. Srov. arci. č, II. 329. ') Palackého Děje V. a. 251. Srovnejj také nejstarší knihu Pelhřimovskou f. 34. 3) Arch. č. VI. 320. *) Sommer, S. 167. s) jHnderovy paměti Hofícké. Srovnej DZ. 6, F 26. i) Srovnejj děje Horního hradí]. | DZ- 3, K 1. ') Tamže, K J. Položení Horní Cerekvice, jak bylo před 50 lety. 46* 3»o CEREKVICE ZÁMEK. všech bratři měl tuším nejchatrnější zdrav! a byl již r. 1521 mezi mrtvými. Ve správu zboží a poručnictví sirotkův uvázala se nyní Anna, jež koupila pro sebe (r. 1521 v pátek před sv. Bartolomějem) druhou polovici zboží Cerekvického od Mikuláše. Ještě téhož roku vyžádala si na králi Ludvíkovi, aby mohla o statku svém řídi ti, a sepsala poslední své pořízení r. 1539 v pátek na den sv. Marka. Tím odkázala polovici svou Cerekvice, s řečenými 4 rybníky, věno své v Rymberce synům svým Janovi, Vlachyňovi a Vácslavovi, však ä tou výminkou, aby Jan ze statku 1000 kop si vzal a o ostatek aby se vŘichni tří bratří rovně rozdělili, a to proto, poněvadž on za živnosti matčiny mimo jiné syny jí pomáhal statku Staročeská pavlač v domě č. 104- v Chýnovč. Kreslil prof. I.. FerTier v Táboře. (Viz text na str. 282.) opatrovat! beze všech ostatních synů práce. Dcerám svým Marjaně, Dorotě a Veronice odkázala věno a výpravu, jak se tehda na slečny patřilo.*) Anna zemřela nedlouho potom.B) Synové její počínali si samostatně r. 1539 na podzim pohánějíce Hynka Žampacha z Potšteina proto, že jim nechtěl vsi zápisné Chřelovice, Jiřice, Yitovice a Rovný vydati. s) Později se mladší bratří oddělili; Vlachyně měl Nový Rychnov a Vácslav měl polovici Cerekvice, alfe dostav se skrze choť svou Maru z Kraselova v držení hradu Střely, prodal polovici svou Janovi,*) Jan obdržel též polovici Cerekvice, koupil druhou polovici ') A sice věna. po 35 kop gr., každé s lože satů předních a po 4 poduškách nejlepsich, po 12 prostiradlech luěnýeh nejlepsich a po 2 kmentových, po 10. ubrusech plátených, po 10 ručnicích plátěných, 2 ubrusech kmentových, 2 ručnicích kmentových, II lžic stříbrných. Mimo to dostaly dcery vSethny kožichy po malec a synové í čiSi stříbrných a devátou pozlacenou. Spilalu v Cerekvici odkázala plat roční slepicemi v Bukové, kterýž polom knnselé Cerckviětí vybírali a chudým potřeby k Živností 2a to jednali (DZ. III. K! 7). ■] Srov. oddělení druhé. Roku 1540 již byla mrtva. 3) Rel lab I. 293 ') "DZm. 68, F 21. CEREKVICE ZÁMEK. 3" a r. 1550 zboží Myslovské, jež později k Božejovskému zboží přidal, an toho r. 1580 nabyl Nad to vešel i v držení Leštna s příslušenstvím, tak že se počítal k bohatším rytířům v Čechách. Za to však peněz nešetřil na potřeby zemské a literární, jsa pán vzdělaný a přítel uče ných, jmenovitě Tadeáše Hájka, na jehož herbáři. 1562 nakládal. Dílem čacká jeho mysl, dilem i bohatství jeho toho mu zjednaly, že r. 1583 do stavu panského i se syny svými byl přijat.') Bylať to poslední radosť, již Jan zažil na tomto světě. Ještě roku 1583, 13. prosince dal si ve dsky vložiti pořízení své, jímž statek svůj odkázal synům svým a choť svou Alenu z Nečlin slušnou živností opatřil;") příští rok se nenacházel mezi živými. Synové jeho Bohuslav, Kryštof, Albrecht, Mikuldi a Arnošt byli již při smrti otcové při letech, ano jeden z nich (Albrecht, pán na Běrunicích a Veltrubech) otec svého ani 2 léta *) nepřcčkal, zůstaviv na sirobu synáčka malého Albrechta Šebestiána. Každý z bratří toužil po samostatném hospodářství, proto se brzo po smrti otcově rozdělili. Nejstarši z nich Bohuslav dostal Horní Hrad s některými vesnicemi od zboží Cerekvického a Božejovského, Kryštof řečený mladší vzal si Božejov a Novou Cerekvici, Albrecht obdržel Horní Cerekvici, Mikuláš Leštno a Arnošt Dolní Cerekvici s Novou Bukovou, jež byla tudíž od Cerekvicka odtržena. O tom o všem vložili si bratří r. 1586 zápis ve dsky zemské ze všech dílů se propouštějíce.*) Po takovém podělení spolčil se znovu Bohuslav se strýcem svým Albrechtem, tak že srostly dohromady dil Horňohradský a Cerekvický v jedno již nerozloučené panství. S první svou chotí Markétou z Hazemburka byl bydlel Bohuslav na Hornohradě, na němž ji také byl věno ukázal, s touž chotí svou splodil též dítky, jež tuším dlouhého věku se nedočkaly. V druhém loži pojal Annu Marii Popelovnu z Lobkovic. Při smlouvách svatebních Ki! í.ii»i,íoi lidie 1 červeni Lhoty |Vtf 1.»( na fttr. Hladomorna na Zirovnici. (Vil text na sir. 112.I (r. 1603 dne 5. února) nevěsta jemu po sobě věnovala 10.000 kop m. a on jí nejen věna jejího podlé obyčeje království třetinou výš summy peněz 15.000 kop zapsal, ale i k tomu více nad věno 2000 kop zápisem pojistil; kromě toho také ji učinil pořízením r. 1603, iz. dubna daným mocnou poručnici dětí svých a statku svého.B) Den ten Bohuslav (jsa tehda v hodnosti cis. kráječe) jen o několik dní přečkal: řečená poslední vůle vepsána byla již dne 23. dubna ve dsky zemské. O dětech jeho není nic známo (Balbín uvádí syna Jana Jiřího, jenž měl manželku Lidmilu Spetlovnu z Janovic). Veškero zboži n. Bohuslavovo spadlo na Arnošta a Albrechta Šebestiána, strýce nedílné; když pak vdova pro váno se v statek uvázala a z toho soudy vznikaly, učiněna r. 1Č07 dne 27. ledna smlouva taková, aby se 13.000 kopami spokojila.6) Albrecht potom sám drže Cerekvici a také Božejov jako poručnik se psával potom „na Cerekvici horní Leskovcové, Hornohradě a Bozejové." Tehda náležely k panstvi Cerekevskému Cerekvice horní městečko se dvorem popi., pivovárem, mlýnem, ovčínem, pilou, rybníky, lesy, háji, porostlinami, vsi Rohovka, Benátky, Leskovec s pustým hradem, Heřmanice, Hříběcí, Pavlov s dvorem poplužným.7) Na tom na všem ') DZ, II, P 19. >) DZ. 22, C 7. Dle Balbína slula první manželka jeho Mandaléna Berkovna a Alena byla druhou choti. a) O smrti jeho v Dačickehu pamčtech. I. 157. *) DZ 23, H I Díly jsou sepsaný z rozličných zápisňv, jež se dokládají při dějinách dolíených misi. 5) ĎZ 131, L 29 — M 2 a 178, K 17. s) DZ. 180, C 20. *J K tomu ještě náležel Horňohrad s vesnicemi. 312 CEREKVÍCE ZÁMEK. Albrecht (vkl. r. 1Č13 ve středu po navštívení P. Marie) choti své Dorotě Kateřině z Chlumu a z Košumberka (f r, 16 r.4) io,coo kop m. věnoval.1) K tomuto a Horňohradskému zboží přikoupil od strýce svého Arnošta ves Bezděčín (r. 1609), musil však r. 1615 statek svůj Cerekvici odstoupiti Janovi Kolínovi (?), než brzo potom zase v jeho držení vešel Jsa horlivým katolíkem a byv s jinými osobami z Čech vypovězen a za zpronevěřilého syna vlasti položen a všeho statku zbaven, skrze to nesnesitelná břemena v městě Pasově snášel. Nemaje juž nač dosti skrovně živu býti a s čeládkou svou se vychovati, radil se o to s Bořitou a Slavatou, co by dále číniti měl, a utekl se (r. 1620, 4. června) o pomoc k panu Zdeňkovi z Lobkovic. Po bitvě Bělohorské se navrátil a seděl pak ještě na sněmu r. T627.2) Maje dosti poddaných evangelických na svém zboží připovéděl r. 1628 kommissi reformační, že je přivede ke katolictví. 3) Když Albrecht Šebestián pořízení neučiniv asi r. 1655 zemřel, nebylo po něm dědicův při rozených, leč strýcův sedících na Božejovč, kteří však s ním dílní byli; zboží Cerekevské dostalo se tu rodu této krajině docela cizímu. Otec totiž Albrechtův Šebestiancv měl manželku Johanku Dasickou z Barchova, vdovu po Jaroslavovi Bořitě z Martinic, jež v trojím svém manželství vždy tím neštěstím stihána byla, že muže svého brzo ztratila. První její manžel zemřel, maje třicet dvě léta věku svého, druhý manžel Albrecht /. Leskovce zemřel brzo po otci, a s třetím manželem Janem Vácslavem z Lobkovic, jemuž porodila dceru Marii Benignu, asi také dlouho nebyla, sama smrt podstoupivši. Byl tudíž pověstný Jaroslav Bořka z Martinic (f r. '649), syn Johančin, jednobřišným bratrem Albrechtovým Šebestianovým a také vedle král- novell k obnovenému zřízení K k. ig (poněvadž již máti nežila a bratra nebylo) jediným dědicem veškerého jmění Albrechtova a jeho potomkův. Tudíž si synové Jaroslavovi ještě na Živobytí jsoucí, Bernart Ignác z Martinic na Smečně, nejv. purkrabě a Maximtlian Valentin odtudž na Planici, nejv. sudí, r\ na místě jiných nepřítomných jich společníkův (totiž sester jejich) r. 1655, 15. července u úřadu desk zemských komorníka vyžádali, aby se mohli uvázati v Cerekvici, ale r. 1657, '4- června právo to přešlo na Maximiliana samotného. *) Však tohoto posledního roku přihlásili se i jiní příbuzní k dědictví a z veden i (vedle svolení r. 1657, 13. záři), pokud jen díl jejich byl, FrantiSek Vilém z Talmberka na Vlašimi a Alžběta Lobkovská z Talmberka, syn a dcera někdy Marie Benigny z Talmberka rozené z Lobkovic, sestry jednobřišnč někdy Albrechta Šebestiána.8) Maximi-lian nabyv i od těchto podíl jejich (vkl. r- io57j [5- září) udělil téhož roku městečku Cerekvici výsady, začež se oni zavázali, že budou vrchnosti pomáhati při opravování hrází rybničných, dopravování vlny a másla na 2 míle daleko, seti při dvoře (. crckRvském a na požádáni vrchnosti konati poselství za levný peníz. Za to jim opatřil MaximilLan výroční trhy, prodávání vína a obchod v soli. °) Maximilian koupiv některé statky, zase jiné za to prodával, tak i prodal roku 1662, 31. října statek Ce-rekevský (německy Lobskirchen řečený) Ferdinandu Leopoldu Bennovi za 60.000 kop m.') Nový držitel byl cis. radou, od r. 1634 proboštem Vyšehradským, kanovníkem v Halberštatě, Režně, Brixenu, Praze a Olomouci a konečné v Salcburku. Kšaftem svým d. v Salcburku iq. června a 4. října r. 1691 odkázal zboží Cerekvické, statek Žitenický v kraji Litoměřickém a dům svCj v Praze Frant. ') DZ. 136, M lC. Daŕický II- 137, I4] Stará tvrz Cerekevská nazývxla se r 1627 zámkem, pri rjSmž ležel dvůr. (DZ. 96, K y). *) Arch. Roud. Dačický I, 253. s) Čas. mus. 1843, 208. ') DZ. 113, K 27. s) Tamže Lr8. 6) Sommer S 167. ') DZ 314, A r. Hus. Snímek z rukopisu z 15. století. CEREKVICE ZÁMEK. 3'3 Ferdinandovi hraběti z Knenburka, cis. komoří a kanovníku ko-stela isalcburského, a zemřel r. 169 e, 12. října. Dědic ustanovený obdržel komorníka r. 1692, 8. ledna, aby st ve statky dotčené uvázati mohl. ') Stav se potom arcibiskupem Pražským, skoupil mnoho statků v Táborském kraji, na nichž nové stavby a všelijaké opravy vyváděl. V Cerekvici vystavěl novou faru a zámek starý zcela obnovil, setřev tím starodávný jeho ráz.2) s tesáky, kušemi a oštípy, a říkal potom ho mají přivéstL dnes nebo zítra, „jede mi u Homěvsi stezkou a jest v Žirovnici, a pak až mi zrádce přivedou, kážu kládu vynésti a káži ho vsaditi, žitem osypati a seženu všecky svině, aby z vyj. zrádce coho sádla něco z něho vypáraly." 4) S Annou přel se též Vácslav ze Štítného, vině ji, že dopustila lidem svým z Nové Cerekvice, Myslova, Markvarce a Čížkova honiti s tenaty v lese jeho v té leči, ve kteréž leží louka jeho Lestina, a to r. 1537 po novém lété.s) Že byla paní násilná, o tom svědčí tento příběh: Anna zadržela Janovi, faráři Cerekvickému, trojí úrok po 3 kopách gr. č. a z rolí kněžských ') DZ. 117, F 11. ') Jesle zaživcbyli arcibiskupova koupil Cerekvici r. 1718 ArnoSi August hrabě a Mettemichu, r. 1720 dostála se Cerekvice hraběti Regáloví zasncll^ením jeho s Eleonor ou ChťtSttnoti s Aiettenxiehu Jedna dcera z tnhntn mapželslvi pošlá zdědila panství po smrti starci dcery a vdala se r. 1767 za hraběte Sigmunda b J\indsmaulu, jemuž, umírajíc, dotčené panslvi odkázala ťo něm je zdčdila dcera jeho Karolina, nd roku 1788 zasnoubená s Marii Josefem Fu^gerem z Kirchberka. Roku 1802 koupil panství tn Vácslav von Ubelly a ze Siegburka, Týi odprodal napřed (1803) ves Lihkovnu Vedu se dvorem a pcpluäim a ves Vrališov jakémusi Schwarzovi, a ves Vlásenici se dvniem a vsi Čelistnou Josefu Kubešovi, nstatek pak panství Cerekevskrbíi r. 1804 Antonínu Kleinovi. Nástupce toholo íod r. JE07, 20. srpna) predal j j Vácsla-vu Novákovi, cd něhoi je koupil r j816, 14 března Kryitof krabi Cavriani a manželka jeho HUSkn rozená CavrianoTja (+ 1s3o]- Hrábí Kryštof zdčdiv polcvici manželky svě odkázal celé panství, když r. 18^4 umrel, dělem svým Ludvíkovi, Ladislavovi, Filipovi a Fran-Hlkovi. '} Reg. 5, F hejlrn. I. E a, < F k. F 3, DZm. 68, B 21. 'j Reg. íl. sved. 15.V?, G 8 ') Reg 10 F. k. E 2 2. Příběhy Leskovecké. ěliti statky do nekonečna způsobovalo odjakživa svízele a nevole, neboť spatřuje se nyní s podivením, kterak tvrz nevelká rozdělena na polovice, a ještě s větším podivením jest, bylo-li více, až i pět dílů. Lidé takto spolu stěsnani nemohli vytrvati ve svornosti, činíce si na schodech, chodbách a dvorcích raejedno příkoří. Za takového stavu věcí pominula láska bratrská a přátelská. Tak se to shledává i na Cerekvici, když byla dělena. Bohuchval z Leskovce i Anna z Vesce nutili se k sobě. Bohuchval ji obeslal r. 1533 do soudu komorního proto, že Marsa neb Martin myslivec a poddaní jejji postiženi a usvědčeni, když šli s ručnicemi, a že lidé její z Nové Cerekvice honili s tenaty u Leskovce a Moravce. Přišlo až k tomu, že si obě strany grunty své zapověděly. 3) Bohuchval měl při s Mikulášem Radkovcem z Mirovic a na Batelově o nějakou stezku (r. 1534). I kázal Bohuchval lidem svým, aby na Mikuláše čekali na té cestě lidem Mikulášovým s radostí, že osadil na jejich pána, že mu Snímek s rukofMMi t IJ »ti>lrti 3 H CEREKVICE ZÁMEK. Zámek Dírcnský. Kreslil prof. L. Ferber v Táboře. (Viz text na sir. 301.) též 3 kopy, pročež týž Jan „svrchků svých odešel" (t. j. svrchky své opustiv) do Libkovy Vody. K téže věci táhne se také psaní, které psal Anně nejv. hofmistr jakožto předseda soudu komorního, a to: „ Uroz. vladyce Anné z Vesce na Círekvici, přítelkyni milé! Službu svú vzkazuji urozená vladyko, paní milá! Zpráva jest mi dána od kněze Jana, faráře v Círekvici, že jest u tebe byl, že by jemu statek pobrala i co jest tu byl nezaplatila, což jest jemu k té faře spravedlivě náleželo, psaní jest a žádost k tobě o to učinil, aby jemu navráceno bylo a ty žes jemu tu odpověd dala, že jest odběžné tvé. I poněvadž se k tomu přiznáváš, aby témuž knězi Janovi, kterýž jest v Líbkově Vodě u Peihŕimova, všecko bez umenšení navrátila; pakii by toho neučinila., aby před námi a radami našimi stála a toho žes to učiniti mohla, se spravila a jemu z toho práva byla" (r. 1538). Ačkoliv potom vyšel nález, aby mu Anna \2 kop dala a svrchky vydala, přece mu dosti neučinila (1540) předstírajíc, „že týž kněz mimo čas od ní brati a trhati se chtěl, maje sjednání s osadou, ježto jako čeledín, tak kněz, jako pastýř času dostát: má.u Poněvadž nedlouho potom zemřela, napomenuti synové její důtklivě, aby nálezu dosti učinili. ■) Jan Leskovce objevuje se v listech svých jako pán zdvořilý, jako znáti ku př. na listech tuto položených: „Uroz. p. p. Vdcslavovi ze Švamberka a na Bechyni. Službu svú dc. Z poslané klisny i vynše (ačkoli sem se jí již nenadál), ale že v tom ne polský, než český spuosob zachovávali ráčíte, poznal sem, a od VMti ji jako od svého milého pana tovaryše, věře, že se z lásky stalo, vděčně přijímám a přátelsky děkuji, i V. se toho zase touž měrou i jinač rád odplatiti chci. Co sc pak pominutí příjezdu mého k VMti a našeho spuolu v tomto ouřadu shledání dotýče, což se nestalo, chci se k tomu přičiniti, aby, budeli vuole buoží, to VMti v brzkém času nahrazeno bylo, všakz s tou veyménkou, abyste, coz k sobě chtiti miti, také od sebe tolikéž učiniti a touž méšrou se od-platíce ke mně zase přijeti ráčili a když se tak stane, já VAIt věrně rád v domu svém uhlídám, kteréhožto z uobou stran žádostivého shledání Pán Ruoh nám spuolu v dobrém zdraví brzy s potěšením popříti rač. D. na Cerekvici, léta buožího 1554 v pátek po sv. Martině (iď. Novb)." Jan Leskovec 2 Leskovce a na Cerekvici, hejtman krnjV fiechynskéhr] a crhrarjcc administrátora i koiisislriři Pražskí pod obtiji sjjimsnbu ') Reg. 7 F- k. F 17, 10 F. k H 5. Pam. arch. VIII 503. CEREKVICE ZÁMEK. „ Ur. p. p. Vilímovi z Roíemberka a t. d. Službu svú oc. VMti oznamuji, že mám u sebe nemalý počet některých znamenitých a mých milých panuo a přátel ke dni sv. Vondřeje, apoštola nejprve příštího, pro nékterú mú zvláštní a velmi pilnú (k čemuž ste mně nejednu raditi ráčili) nenadále připadlú potřebu (na kteréž mně nemálo a to předně záleží) na Cerekvici míti. I k VMti se s velikou duověrnosti utíkaje VMti prosím, že mne nemuoželi (ač bych potřeboval) více býti nejmíně asi dvěma srnami od Třeboně laskavě obdarití a úředníku Třeboňskému o to psaním (kteréhož by mu posel můj navracuje se domuo dodal), aby se tak stalo, poručení učiniti ráčíte a já bych pro ně, když by mně od něho oznámeno bylo, posiati poručil. Jsem k VMti té celé a jisté naděje (poněvadž vím, že VMt v tom netoliko dostatek, ale zbytky miti ráčíte), že mne v takové obzvláštní pilné potřebě a žádosti mé (neb mi v tom velikú vděčnost a lásku ukázati ráčíte) oslyšeti a nikoli opustiti neráčíte, neb ráčíte věděti, že jsem zase vždycky a ve všem mně nejveyše možném svými povolnými a přátelskými zásluhami skutečně VMti nacházeti dal a ještě na jiném nejsem. S tím se lásce VMti poručena čině oc. D. na Cerekvici léta 1562 ve štvrtek před pam. obětování p. M. (19 Novmb.)." Jan z Leskovce, vlastni rjkú.:) Zdá se však, že právě toto přátelské poseděni přerušeno bylo událostí krvavou. Neb asi v ten čas se stalo na Cerekvici, že Vácslav Beneda z Nečtin Oldřicha Osterského ze Sulevic s panem Řlčanským za stolem sedícího, který se s Benedou o nic nevadil ani jeho neznal, sklenicí mezi oči uhodil a tím jej o zrak a oko připravil. Že i Jan Leskovec nebyl krotké povahy, ukazuje příběh, který se stal r. 1565 o novém iétě; neb tehda Jan přijev se služebným lidem s ručnicemi do Horní Vsi, vrazil k rychtáři cudiž a dvéře u komory vylámati rozkázal. a) Roku 1576 ten pátek před sv. 3 králi Jan Leskovec jeda v ulici při městečku Hořepníku, potkal se s knězem Janem, farářem Načerackým, an jel na sanícb maje při sobě „dyj nevitou" (viz díl I. str. 215.) nějakou Martu, žena cizí, kteréž u sebe míti vrchnosti své vysoce se odřekl. Tu Jan zastaviv se s knězem učinil k němu řeč e. bezpochyby mluvil o věcech, po nichž mu nic nebylo. Neb po té řeči kněz k němu promluvil a těmito slovy se ozval: „Tys j . . . kem bestia cornuta!" Z těch příčin psal Jan k němu ceduli řezanou, „znali se k tomu, že jest tak lehkomyslná, nectiná i nevážná a knězi nenáležitá slova k němu. jakožto k jednomu soudci a kmetu zemskému a radě JMC, čehož se jemu od žádného z nejvyšších stavů nikdy tak nepřihodilo, zúmyslně a všetečně promluvil," avšak kněz odpovědi nedal. Před soudem odpovídal farář, kdyby byl Jan pokojně jel a jeho s pokojem nechal, nebylo by k takovým řečem přišlo, ale Leskovec prý příčinu dával. a) Barbora Leskovcova u Skuhrova na Novém Rychnove měla r. 1568 vdávati Annu Kateřinu, dceru Jana Trmala staršího z Toušic, za Kryštofa Tyma z Pošky a ji svatební veselí udělati, při čemž uvolil ae Trmal na pomcc k tomu veselí 15 kop Barboře dAtí a na ten den veselí na Nový Rychnov přinésti. Nedal nic, avšak odsouzen r. 1574, aby zaplatil.4) Jiného způsobu přípověd učinil r. 1614 Albrecht Šebestián z Leskovce Sibylle Slavatové roz. z Mansfelda, jsa v domě Adama Slavaty, manžela jejího, v městě Hoře. Slíbil, že jí chce dáti všechny šaty choděcí po n. Dorotě Kateřině Leskovcové z Chlumu, dceři její, totiž: sukně zlatohlavové, stříbro-hlavové, aksamitové rozličných barev, mantlíky, kabátky, čepice s perlami, pasy, pak patero shlazování, totiž t. s rubínovými růžemi a zlatými lístky, též velikými perlami a nostelkornovým pentlíkem položené, 2. s rubínovými růžemi, se zlatými zrny, perlami a strakatým peřím, 3. s fialovými pentlemi, zlatými růžemi, lístky a štefty a velikými perlami, 4. se zlatými růžemi, perlami a rouškou vlasové barvy položené, 5. se zelenými a zlatými lístky a malými perlami. Poněvadž Leskovec připovědi své nesplnil, došlo k soudu, ale nikoliv k nálezu, poněvadž se strany smluvily.5) '} Archiv Tíeboňsky *) Reg 15, F k. a P 8, S 5. >) Reg 17, J. k. f 94—9B. <) Reg. 17, J k. s. f. 51—52. s) Reg. 44, F. k. s. DD. 2. Hrady a rámky České IV. 47 Znaky: Dolní, Horní a Nové Cerekvice. tvrze okolo cerekvice zdejší nejsouc přivtěleno jest ■ives Leskovec LESKOVEC. ■ n- okolo r. i85o vidati bylo v Leskovci zbytek tvrdé věže, poslední pozůstatek staré tvrze, ale i ten již tehda zanikl, tak že nyní mimo místo ani známky více nezbylo. Z tvrze této pocházeli Leskovci z Lesivrce, užívajíce v erbu svém tak jako i některé sousední rodiny v Bechyřisku dvou vidlic dřevěných křižem přeložených. O předcích rodu tohoto jakož í starších osudech vsi Lcskovcc není nám nic známo, leda bychom sem počítali Chvála z Leskovce r. 1367; ') první z rodu tohoto Jan z Leskovce (r. 1400) nabyl před r. 1411 Cerekvice Horní, kdež on a potomci jeho od těchto dob až do r. i655 sídleli.1} Tvrz proto obývána, záhy zpustla a zboží k ní náležité ke zboží Cerekevskému. Ještě r. iói3 připomíná se s pustým hradem." *) 5? HORNÍ HRAD .'\rr..i , .. Horní Vsi, zejména za vinopalnou apMfuje m- pahrbek, na němž tvrz řeSená, Horní lir. 'i... ila. Pahrbek ten slove -Na hradě« te»t prokopán hlubokým úvozem, po němž se lu trav* da dvora vozí. Ze tvrze, jež chráněna I > I» 1 > l 1 Jty (nyní lukami}, nezbylo nic; ještě I to' |. : 1.ÍĽÍ století bylo vidřti některé zbytky-/{SjJ J»k ('* jroeno složené ukazuje, patří Horní Hrad I (l v_>" k reladitm toho způsobu stavením. Horní Ves VCÍ' p*tfil» ve 14. věku k Moravě. Role, lesy a ryb- níky tudíž držel do r. 1364 Oldřich z Pacova. Ranek »z Horněvsi« (r. i3d4) koupil r. i36q dědiny ve Chlumci. Mikeš a Frenclin prodali r. r368 vše svoje zboží v Horní Vsi Jakubu a Hanušovi, bratřim z Jihlavy; Frenclin sedel polom s manželkou Vychnou na Rosičce. Dotčeni bratři Jihlavští koupili r. i3;3 i jiné dědiny v Hnrnívsi, jež poiud Martin z Horněvsi (r. 1369), Jaklin i Jan, bratří z Pelhřimova fr, t 3ŕ^o—1 >- 5^ drželi* Také" se r. !368 QríčS z Horn^ysi ') Arch. Hradec. Cod. dipl. Mor. X. 5. 2) Jako patron kostela Zvonějovského připomíná se r 1411 řečený Jan Leskovce, ale před nim podával r. 1402 xjohannes de Chotyelicz cliens« (lib. conf VI. C g). Podlé toho i možná věc jest, že se Jan Leskovec pred tím z Chotělic psal, ačkoliv se při hojném vyškytáni jména Jan pravdě podobá, že jsou oba Janové osobami rozdílnými. V Hradeckém archivu (viz arch č. II. 327 r. 1400} ]est pečeť jeho s vidlemi a legendou s. iohanniš de leskow ') DZ. i36 M ifi. seděním v Nové Vsi připomíná. '} Roku 1370 připomíná se Mikuláš z Hornivsi, jehož otcem byl Pelhŕim z Jiřic, tehda již mrtvý. Po Otci zdědil rychtu v Jiřících n s tím také při o ni s opatem Ze-lilvským; od svých nárokův ustoupil obdržev ig kop gr.') Tvrz povstaia v Horněvsi teprve asi v i5. neb 16. století, když bylo zboží Cerekevské mezi bratři Leskovce rozděleno; Bohuchval Leskovec z Leskovce, jenž dostal na svůj díl Horní Ves s jiným příslušenstvím, vystavěl aneb snad již přijal tvrz naši, ale zanedbal sám již opravování její, tak že ještě za živobytí jeho zpustla. Řečený Elohuchval učinil (r. j55o v sobotu před sv. Bartolomějem) zápis sitrýci svému nedílnému Šebestiánu z lískovce, aby se po jeho smrti uvázat! mohl >.ve tvrz pustou řečenou Hrad nad Vsi Horní, ves Horní, vsi celé Hříběcí a Ostrovec5) s příslušenstvím a polovici cla v Cerekvici I.eskovcové.* ') Než po 2 letech umínil si raději řečeného zboží hned postoupit!, pročež sobě propustil z desk dřevní zápis a zdělal nový (vložený r- i55i v úterý před sv. Valentinem), jímž tvrze řečené v dluhu prý 100 kop ihned Šebestiánu postoupil *) Tento vladyka a císařský rada, jenž byl pánem na Staré Červené Rečici, však mimo to ještě některá jiná zboží k Dolní Cerekvici po otci svém držel, podržel si toliko Rečici a ostatek odprodal smlouvou d. r. 1574, 3. listopadu (vkl. r. 157?, 28. ledna), totiž: hrad pustý nad Horní Vsí ležící a při něm sladovnu, pivovár se spilkou, s mlýnem náchlebným, dvůr popi, se štěpnicí, chmelnicí, Horní Ves, Hříběcí, Ostrovec, Bělou, Prašivou vsi celé, ves pustou Tyfiavu, městečko Cerekvici Dolní neb Německou s mlýny, podacím, kurmi, ovsem, konopěmi atd. Janu Leskovcovi z Lesíovic na Cerekvici, JMC. radě, za 9000 kop gr. č. *) Tím byl Horní Hrad připojen k panství Cerekevskému, při němž zůstával až do smrti Janovy (asi r. i583). Než po smrti otcově rozdělili se (r. 1584) synové jeho Bohuslav, Kryštof, Albrecht, Mikuláš a Arnošt o zboží otcovslé, jež jen na Cerekvici omezeno nejsouc, tak mnoho vsí obsahovalo, že se každému z bratři slušný jich počet na díl dostal. Při tom obdržel Bohuslav z Leskovce mimo některé vesnice také Horní Hrad, jejž, jaik se zdá, zase poopraviv, aby mu pohodlným a milým sídlem býti mohl, k dosažení pak spanilého tu přebývání pojal k manželství Markétu z Hazemburka, již (vkl. r. 1387 v sobotu po sv. Simonu a Judě) na díle svém celém Horním Hradě, dvoru popi. s poplužim, Vsi Horní, na vsích Rvmberku. Turavici. Bělé. Veselé se dvorem ') Dsky Brn 52, ?3, 74, 80, 109. ') Archiv Želivský. 3J Vľ vsi Ostrovr.i nacházejí prý se známky nějaké tvrze. Stála-li tu nejaká tvrz, mohlo to býti arci před iť stoletím, a tu nám nesnadno dějiny její stopovati, poněvadž staré dsky shořely a jinde se o tvrzi této zmínek nenachází. ') DZm. 228, O 2 J) DZm. 229, D 10. "j DZ. 18, K id 1 61, P 8. První smlouva o vhrad pustý Horní Ves tak řt:čený« učiněna r. 1735 dne |3 listopadu, ale nevykonána (DZm. 4I5, D 56) Z pusté vsi Tyňavy zbyl toliko mlýn, čtvrt hodiny od Veselé ležící. TVRZE OKOLO CEREKVICE. 317 popi., I.ibkově Vodě, Drbohlavích se dvorem popi., Vratišově, Celiství, Ostrovci iyío kop gr. m. venoval a k tomu tolik přidal, aby všeho véna 6oao kop m. měla.J) Bohuslav byl spolu poručníkem mladého Albrechta Šebestiána, dědice Cerekvice Horní, s nímž také ve spolek vstoupil, tak aby nedílní jsouce, druh po druhu dědili. Bohuslav pojal v druhém loži Annu Marii z Lobkovic, která ho přečkala, když v dubnu roku i6o3 zemřel, ale o dětech jeho skórem nic nevíme. Již r. 161S nacházíme Albrechta Šebestiána v držení Horního Hradu, jenž se až do smrti své pánem jeho nazýval. Za něho splynul Horní Hrad se zbožím Cerekvickým a zá- na díl Arnoltovi Lískovci 1 Leskovce. ') Tento postavil v Bukové novou Ivrz, odkudž se sídlu tomu i vesnici Nová Buková říkalo. Stalo se tak před rokem t5go, kdež na tomto zboží manželce své Mandaléně z Lisova věnoval. *) Potom však jal se díl svůj rozprodávat!. Cerekvice Dolní postoupil (roku 1592) strýci Kryštofovi a Branišova a Zajíčkova toho roku Pelhřimovským.') Z ostatku prodal TĚšenov (roku 1614) a potom prodal r. i6i5 dne 16. září tvrz Novou Bukovou se dvorem, pivovárem, mlýnem, ovčínem a vesnicí, vsi Cernínov, Ch rastov a Cejkov Albrechtu Šebestiánovi Lestovti * Leskovce a na Cerekvici Horní za i3.too kop mís.') roveři zpustl dokonce, tak že jen dotčené nepatrné známky u dvora zdejšího zbyly. BUKOVÁ. Severovýchodně od Horní Cerekvice jest ves Buková, kteráž se v pamětech záhy připomíná.5) Až k roku 1^84. patřila ves tato k Horní Cerekvici, a tu byvši oddělena dostala se s Colní Cerekvici ') DZ 24, A 6. Zajímavá jestiť juxta (r. 1591) při temže zápise věnném, již sobě Bohuslav názvy vesnic některé opravuje, a to aby stalo místo Turavici Turovici, při Veselé že má stati »na Veselé jinak Prašivé,* dále ■ Drbohlavy jinak Vlasenice,« místo Celiství má se čisti Čelistrým. ') Emler, Reg. 1156. Od tohoto koupil statek dotčený (roku 1616 dne i3. července) Zikmund Mátl] Vcncelik % VrchoviSU na Kamenici,*) ale ztratil jej opět, když zabrán r. [622 k ruce císařské. Statek ten zastaven r. 1621 cis. rytmistru Stipdnovi Drdgovi a Draghi, potom postoupen pluku Maradasovskému a konečně pověstnému Martinovi de Iluerta, po němž jej zdědila vdova Anna Maria, opět provdaná ■ Donína. ") Později jej držel Vavřinec Afiličovský a Braumberka ') Srov. děje Cerekvic obou a Božejova. ') A to na tvrzi a vsi Bukové, vsích Černínově, Chrastově, Čejkovi, Zajíčkově, Bra-nišově, dvdru a vsí Těšenové a vsi Bezděcině (DZ. a5, K a5). a) Dsky zemské i6S, N 21. *) DZ. 188, K 26, 189, H 18, 138, J 11. s) DZ. 189, 021a i38, K 3o, 95. O 22. •) Bílek, Děje konfiskací 85o-85i. 47* 3ií TVKZĽ OKOLO CEREKVICE. (■f i. 1670) a po nem synove Jiří Karel a Vit Oldřich. ') Roku 1674 koupili jej od Jiříka Jindřich Valvarský e Vahiarstu a manželka jeho Eliíka Lidmila z VildrJtorfu, po kterých nasledovali r. 1681 Franf. Albrecht IJloiek ze Zampachu a manželka jeho Markéta Lidmila ror. Malevka z Chýnova.3) Po srnrti Hložkovi {]- r. iG85) prodaly (r. 1692) dcery jeho Polyxena Šeticvcová a Kateřina Aii-trtrvská Novou Bukovou za l().5oo rl. rh. arcibiskupu ŕ'rantilku Pilťdiiiaridori e KhiienburLa, jenž ji k panství Ccrekvicktmu pripojil.*) Potom udělána í tvrze sýpka a pivovar proměněn v myslivnu PRAŠIVÁ. ; vsi Prašivé jinak Veselé (sev. od Počátek) nacházela se prý také tvrz a staré zdi u jednoho selského dvora ukazovaly se jako zbytky její. •") Povesť ta zasluhuje víry, poněvadž byla Prašivá dlouho sídlem zemanského statku. Purkart z PraSivé (r. i35c, a Jan z Osečan (r. 1362) drželi jej a byli též patrony kostela zdejšího.6) Roku i3g3—i3o8 držel tvrz Ondřej z Prašivé f erbu ptáka) J popluži jeho zasahovalo až k Janovjcúm. O podací kostelní v Prašiví dělil se s Majnušem z Rychnova.') Pavel 3 PraSivé (r. 14^7) psal se rodným heslen z Hcstilcva, užívaje jako klenotu jelení hlavy.*) Obdržev r. 1482 od krále povoleni, aby mohl o statku svém ríditi, učinil (r. 1490 dne 7. dubna; nápadníkem statku Svého pana Jindřicha z Hradce.'; Učinil tak, nemaje dědiců přirozených. Neb Jan z HostiScva a 2 Praíivě, jenž se za syna jeho položití může, zemřel tuším před ním. Týž Jan zavázal statek svůj při městě Pelhřimově paní Ofce z Vojslavic a louku nad Nuzovem chobot rybníka prodal (r. 1480) jednomu sedláku z Prašivé. 1 ) Pozdější osuuy Prašivé čtou se při dějích Cerekvice Horní a Horního ') DZ. :i5, B 14, D 1. ') DZ. 39i, K 2- sj DZ. 3gä, K 10. *) DZ no, J 2i, 410, D 25. *) Sommer. 6i Lib. conf. I B 9, D 10. Viz i Rel. tab. I. 490, patŕi-li sem. ') Lib. erect. V. f. 5, XII. f. 126. ') Arch. Pelhřimov, a arch. i. III. 56t>. *; Arch. Hradecký. '") Nejst. kniha Pelhřimov., C 38. Hradu, ftoku 1372 seděl v Prašivé Adam Víta ze Rzavého s manželkou svou Julianou z LeskOvce J) Roku 1615 usadiil se tu ArnoSt Leskovec s Leslovce (-}- r. 1617), prodav vše jmění své, a psal se proto seděním »na Veselém hradišti." *) KOSTELEC daleko vsi Cejlův naproti moravské vsi Kostelci eži samota Vestcnhof (Tvrzský dvůr) se starobylým tvrzištčm; to i název dvorsL svědčí o tom, že tu stávala tvrz, kteráž se jmenovala Kostelec po kostelu a vsi nedaleko ni ležící. Ke tvrzí této, kteráž patřila ve 14. věku k marki-abštvi Moravskému, patrila také časť Kostelce. Roku 1365 dne 17. března vzdali Oldřich Hamr a bratr jeho Mikulá! Hamr z Kostelce statky, kteréž drželi dosud v klášterství Želivském, opatovi tudiž. Mikuláš se zase r. i36lj připomíná.3! Roku i3-i prodal Havel 3 Pacova Tes Kostelec s tvrzí Jaroslavovi ze Šternberka. *) Okolo r, 13go připomíná se Havel z Kostelce, jenž držel od arcibiskupa Pražského •lva lány v Cejlech.5) Tvrz zanikla asi v l5. věku a grunty k ní náležející dostaly se neznámým způsobem k panství Pelhřimovskému, cd kterýchž dob se tato strana k Čechám počítala.6) Roku 1370 dne 2. dubna prodal Karel Ríčanský z Říčan UvĹii poplužný, jemuž fikali Němci Vestenhot, obci města lihlavy za i56 kop gr.'} Později Janikl t dvůr tento, ale popluži jeho počítáno vždy k panství Jihlavskému. Nad mlýnem jest opyš ostrohu a na opyši tvízišlě. na němž se spatřují sklepy, kousky zdi a malty. Východně odtud v lukách mokrých jest druhé tvrziště čtverhranné na dva díly rozdělené, které vodou opuštěno bývalo. Objevil oboje p. Rychlý v Hradci.) ') DZ. 17, P 3. 3 DZ. 189, H 18 a J 38, J 11, Rep. 46, I". k. s. F 3. Archiv Želivský. Na pečeti žernOv Jako u Přcdoty z Matišovic r. i36i); legenda; de sieliw, celliw smäd ukazuje na Cejly. *) Tab. Brtn. p. 8; n. 333, 348, Wolný, Topiogr. v. Mähren VI. 55- s) Emlerovy (.rbáre na str. i23. B) Roku i55n patrila I; Pelhřimovu část Kostelce (DZ. 48, G. 27), též r. i565 (DZ. 6o, D 23). ') Chlumecký, Reg. v, Mahren | 73, 76. Radenín Zámek i Popis a dějiny. okolí Táborském ze tři stran vidéti jest na boku výšiny k západu obrácené několik mil daleku osadu na způsob jesliček, z dola k vrchu rozloženou. Ze zdálí se podobá nějakému mestečku úpravnéinu, na.d nimi jedno stavení jako pastýř ze stáda vyniká. Z blízka spatříme, že jest osada ta, Radenín, nepříliš úpravná, ale za to pěkný rozhled do krajiny západní lesem porostlé poskytující. Přeskočivše nejednou výmoly a louže průhonu od Bitová k Radeninu jdoucího, octneme se v dlouhé ulici prorvané vodotočinami mezi chalupami a domky osady této, minouce pak kostel, přijdeme ke stavením úhledným a dobře postaveným, neb tu stojíme před okrslkem zámeckým. Prošedše průjezdem klenutým vstoupíme na nádvoří, nad nímž se vypíná hmotné stavení zámku, k němuž se tolikero krásných upomínek z doby Horrmtův a Černínův poutá. V duchu vidíme tu staročeskou mater, která dceru svou pečlivé vychovala, aby byla půvabnou a líbeznou manželkou a laskavou a pečlivou mateří. Nic tu ji< neupominá na ty časy, kde tu hospodařila Šetrná Alžběta Homutová z Cimburka a jemnomyslná a jediná pani Zuzana Černínova z Harasova. Staveni sice má základy širší nežli iest přízemí a svrchní ponebí, také ještě viděti širokou římsu na straně východní, oboje jediné svědectví o sklonku i6. aneb poč. 17. století; ale to jsou také jediné památnosti (kromě holých zdí), které se ze starých dob zachovaly. Sto let se nebydlelo na zámku Radenínském, starodávná rustika po vlásku způsobená od vétrův a dešti poškozena byla, ve vnitřku vše pusto zůstávalo, a zámek, byť nebyl zříceninou, neměl již do toho daleko. Při rozděleni panství Radenínského a Hrobského, které se let právě pominulých přihodilo, potřeba bylo staré opustlé sídlo k obývání phpraviti. Bohužel se to dělo tak, že mnohá památka a upomínka na bývalé pány zhynula. V nejvyšším ponebí bývaly do té doby starobylé komíny s erby rodu Černínského, na ten čas tu není po nich památky. Chodby radenín zámek. klenuté maji ještě starou svou podobu, ale moderní omítku, světnice a komnaty upraveny po způsobu novověkém, a zevně obdržel zámek nátěr žlutavý, který mu ostatně velmi pěkně sluší. Okolí s;e upravuje v zahrady, a tak se zdá, že se stane zámek tento, jemuž se v příčině rozhledu z oken jen málo sídel vyrovná, příjemným obydlím a ozdobou krajiny. Jak svědčí popis panství r. 1675, byla v ohradě zámku kromě nynějšího stavení ještě Červená vSí, bezpochyby z cihel postavená, která však na ten čas; již nestojí. Jakého byli rodu původní držitelé Radenína, není známo Za časů císaře Karla žil Mikuláš z Radenína, jenž byl již r. 1363 mrtev, zůstaviv vdovu Markétu a syny Jana a Mikuláše, z nichž tento ještě r 1367 let svých neměl;1) bratří ti rozdělili se potom tak, že dostal každý polovici tvrze, dvoru a vsi Radenína a půl vsi zbořené Lhoty. Mikuláš, řečený Čvero, jenž k dílu tomu také dvůr popi. Bor držel, vložil díl svůj ve dsky zemské r. 1369 Petrovi, Oldřichovi a Janovi, bratřím z Rožemberka.2) Když tedy r. 1391 polovici tuto za odúmrť královskou vyhlašovati chtěli, hájil práva Rožemberských Hroch ze Zvířetic, a toho dovedl, že jim na soudě dvorském za právo dáno bylo.3) Vedle těchto dvou připomíná se také Vyšata 2 Radenína (r. 1378), jenž měl však hlavní statky v Javore. 4) Jaroš Z Radenína vyskytuje se roku 1393 jako svědek při nadání kostela v Tučapech;5) byl příbuzný aneb přítel nějaký vladyk Tučapskýeh, také se po něm r. 1405 dne 9. září Kunrat z Tučap a Petr z Radenína jako patronové kostela Radenínského připomínají.6) Nástupce jejich, Vácslav Konopě z Heřmanic, měl nějaké spory s Mikulášem Ubaldini, kanovníkem Vyšehradským a farářem ve Hrobech, a to proto, poněvadž se zdráhal nějaké peníze zaplatiti, jež sestra jeho Káča ke kostelu Hrobskému odkázala; později se musil podvoliti a slíbil r. 1411 dne 22. září v Chotovinech, že bude ze víieho statku svého 1 kopu faráři ve Hrobech a '/„ kopy kaplanu v Arnoštovicfch ročně platiti, než aby se zádušní mše za Káči sloužily, to si vymínil.7) Roku 1412 dne 21. června připomíná se Vácslav jako patron kostela Radenínského a po něm r. 1413 dne 2. prosince Bušek z Jedlan,*) a přece se potom Vácslav zase v držení Radenína vyskytuje, neb týž prodal (vkl. r. 1414 dne 5. října) Radenín tvrz, dvůr popi. se dvojím poplužím, 5 7a lánu dědin s celým podacím Chvalovi ze Zaľáru a Ondřejovi z Nemysle za 200 kop.8) Jak se dále poměry majetníků za těchto dvou držitelů vyvíjely, není nám známo. Toliko to se shledává v pozdějších svědectvích, že Ondřej koupil Radenín od Pešíka z Dubu, a to lacino (za 80 kop), poněvadž mu byl slíbil, jej poctivě smrti dochovali.'") Zdali se tu míní polovice Chvalova aneb snad nějaké jiné právo na Radeníně, nelze z krátkých neurčitých poznámek poznati. Ondřej seděl tu ještě r. 1439. O osudech Radenína v letech následujících zpráv sice nemáme, než zdá se, že v drženi potomkův Ondřejových zůstal, neb když se r. 1454 v příčině odůmrti nějaké ve Lhotce a Radeníně pře u soudu dvorského odbývala, vystoupili jako odporníci Litvín a Zachař braří z Nemysle, ale jen pokud se Radenína týkalo. ll) Zboží tohoto nabyli v temže století držitelé blizkých Hrob a Sedlecká, a Jiří Hrobský ze Sedlce vyskytuje se poprvé r. 1498 jako pán Radenínský.1") Připomíná se potom týž Jiřík ve mnohých soukromých zápisech až do r. 1507, jsa pro svou známosť právních a hospodářských věcí k rozmanitým jednáním vyšší šlechty přibrán.13) Neznámým způsobem nabyl potom Radenína Petr Smrčka ze Mnichu, jenž poprvé r. 1520 jako pán zdejší přichází.14) Žil ještě r. 1525. Synové Petrovi, Jiřík, Oldřich (mladší) a Jan podělili se r. 1529 dne 6. srpna o dědictví otcovské: Jiřík dostal dvůr pustý Sedlce a vsi Oblajovice a Kloušovice, Oldřich přijal tvrz Radenín se dvorem popi. a ves, a vsi Nužbly c. t. m. a Rodný celou s 2 člověky v Hrobech. Jan konečně obdržel zboáíí Hořické; kromě toho dostal každý z bratří třetinu podací kostelního ve Hrobech.I5) Jakmile Oldřich díl svůj převzal, oženil se s Dorotou z Malovic, již na zboží Radenínském 125 kop věnoval. Byl dobrý a šetrný hospodář, a kolikero zboží přikoupiv statek Radenínský nemálo zvětšil; tak koupil r. 1553 od panství Pacovského ves Pořín a ves pustou Radostovsko za 1550 kop, roku 1554 přikoupil od téhož panství ves Zahrádku;16) k těmto se dostaly ještě r. 1567 dvojím přikoupením vsi Bradáčov a Drunčí, r. 1572 ves Nahořany.IT) Když bylo rozprodáno veliké panství Choustnické, koupil r. 1575 platy vChrboníně a Dlouhé Lhotě s 3 chalupníky, kieří v lesích chalupy své majíce, dřevěné talíře a mísy dělali, a mnoho lesů v těchže krajinách.18) Konečně . koupil r. 1577 Sedlec se zbožím Hrobským od strýce svého Jana Smrčky ze Mnichu.19) Zemřel r. 1578 a pohřben jest v kostele Hrobském, kdež se posud náhrobník jeho spatřuje. Byv zván od smrti strýce Oldřicha (f j. r. 1557) starším a později nejstarším, dosáhl vzácného stáří. ') Lib conf. I. E 7, H 3, II. E 1. O Janovi hleď Urb. Rožemb. vyd. Truhlářem str. 20. 3) Rel tab. I 437. Stalo se to snad proto, aby ta polovice dědicům jeho zůstala a na ni od krále sazeno býti nemohlo. *) DD J 3, f. 77. ') Reku 1378 přijal Heřmana a Zikmunda, bratří ze Zálesí, na spolek, prořež tito r. 1300 zboží to obdrželi, když mílo na krále spadnouti (DD. 13 f. 140). s) Lib erect. IV. f. 54 «> Lib. coní VI G 3. ') Lib. erect XIII. a. f. 190. ») Lib. conf. VII. B 14, C 18. 9) Rel. tab. II 112 Roku 1415 zpeřetil Jan z Radenína stržný list ke sbore Kostnickému (arch. č. III. 189). '") Čtvero svědomí roku 1436 v archivu Třeboňském. Pesík od Dubu byl příbuzným Tučapskýeh a snad týž jako Petr z Radenína r. 1405. Připomínaní tehda Peškové ss Radenína pocházeli z Kouřimiika. ") DD. 16, f. 181. "] Kodex Talmberský, f 200—201. ") Progr. Tábor. 1871, sir. 2. Ohlas od Nežárky III. ř. 45. Archiv Hradecký. '•) Faprocký o st. ryt. 125. ,s) DZ 42, J 24, 250, K 15. 16) DZ. jo, K 14, 11, G 30, "} DZ 16, A 17, E 3, 17, P 7. ") Veselého Chouistník, str. 44. "> DZ. T9, H 3 RADENÍN ZÁMEK. 321 Syn jeho Petr byl již dosti zletilý, když přijal spirávu statkův otcovských, ale nejsa, pevného zdraví, dlouho jich neužil. Hned příštího roku po smrti otcové (dne 22. června) učinil své poslední pořízení, jímž udělil poručenstvi nad dítkami ještě nezletilými choti svij Kateřině z Malovic, a zemřel roku 1580. Jeho ostatky odpočívají v kostele Hrobském.') Jen nějaký čas stála Kateřina v poručenstvi, neb 1 toho, že se r. 1590 uvodí Oldřich starší Smrčka, seděním na Radeníně, 5) souditi lze, Že se tak psal jako poručník, skutečně pak se nachází, že r. 1592 bratr Oldřichův, Mikuláš Smrčka ze Mnichu na Domamyšli, řečené poručenstvi k sobě přijal.3) Konečné synové Petrovi Oldřich mladíí a Adam let svých dosáhie, o zboží otcovské se podělili, při čemž dostal tento Sedlec s jistým příslušenstvím, čili později tak zvaný statek Hrobský, onen „tvrz starou i novou Radenín" se dvorem při té tvrzi, ves s podacím, vsi Druneč, Rodný, Kozmice, Bradáčov, Kloužovice c. t. m. Díl tento prodal Oldřich z příčin neznámých r. 1509 dne 21. dubna Jiříkovi Homutmii z Harnsmia na Bělé a Choustníce za 1 ;ř 350 kop míš.4) Skrze trh tento srostíy Radenín, Choustník, Bělá i to vše, což Jiřík od panství Choustnického byl přikoupil, v jeden statek. Vývod Smrčkův z;e Mnichu. Jindřich 1491 Petr 1496—■ ďtS Potomci Smrčkové osedli na Vltavsku Jiřík 1529—1564 na Sedlci a Oblaiovicich Oldřich i5i9 + 1378 na Radenín ě ■!> Dorota z Malovic Jan i52g ■(■ 1558 na Hořici \p Eliška ze Šternberka Jan Petr Oldřich Mikuláš 1577 f i5gi ■ 577 -J- j. 1622 1377 1577—1620 v Markéta z Hrádku Bohuslav f .571 Petr + tjoo tli Kateřina z Malovic Jan starší 1372—müi) Petr 1390 Jiři 1622 Kateřina, Jahanka, Anna Oldřich ml ■ 5q8^i620 Adam i3i>8 f 1622 Mikuláš 1590—1617 Jiřík Adam i5go ■(- j. 1623 1390 Oldřich 1626 f "657 Adam 1Č26 Ji "i 1622 Jan 1622 Alžbéta v- '9 n Vicsfev Grys! Jiřík Homut, jenž byl cis. radou, míval platné účastenství ve snémích a sjezdech stavovských a ve věcech jak státních tak i náboženských, a býval hejtmanem kraje Bechyňského. Spolu s manželkou svou Eliškou z Cimburka daroval r. 1610 dva zvony ke kostelu Radenínskému. 5) Nemaje synů z manželství tohoto, odkázal veškeré jmění své roku 1014 dne 27. listopadu dvěma dcerám svým Johance nElzebiiu ') DZ 10. R 4—8 ') DZ t;. J 19. ») DZ íC. G 24 ') Di I7Í. A 18. ¥lol r 1«. -. rlne iu. teJua (DZ ijj, N 28). tel DZro 37 B 17. *> Trijer. itr 73J L 322 RADENÍN ZÁMEK. a Zuzaně, opatřiv ovsem také choť svou slušnou výživou až do smrti. Zemřel r. 1010. ') Dcerám připadly nyní rozsáhlé statky, totiž tvrz Radenín a ves s podacím, vsi Druneč a Kloužovice, zámek pustý Choustník a pod ním ovčín ve vsi Chustnici, dvůr popi. a ves s podacím, Kojetín, Předboř, Čikvasovice, Psárov, Mlýny s podacím, Zárybnice, Krtov, tvrz dvůr a ves Béla, vsi Křeč s podacím, Chrbonín, Sti'ítež, dvůr Solopisky,s) dvůr Stranoves, dvůr a ves Nové Dvory, ves Kozmice c. t. m., dvorček popi. a ves Dlouhá Lhota. Asi nedlouho po bitvě Bělohorské přišlo k dělení obou sester: Johanka, jež byla vdána za Jana Vlka z Kvítková, obdržela Radenín, Zuzaně, vdané za Jana Černína z Chudenic, dostaly se Choustník a Bělá. Vlk nechtěl při násilném obracení obyvatelstva okolního na víru katolickou náboženství svých předkův opustiti a opustiv raději vlasť svou se ženou a dětmi do ciziny se odebral, při tom památnější spisy, sirotčí a kostelní věci, jistoty, peníze a klenoty s sebou vzal. Poněvadž jak manželka jeho tak i dcery velmi brzo zemřely, dostal se všechen jich statek vedle pořízení n. Jiříkova již dotčené pani Zuzaně Černínové, paní všemi ctnostmi ozdobené, jejíž listy tklivé, ovanuté čistou staročeskou poctivostí a llaskavostí, jsou ozdobou rodinného archivu Černínského v Hradci Jindřichové.3) Kromě statku Radenínského koupila také Zuzana roku 1632—1637 dva domy, Topinkovský a Kameníkovský, na náměstí Táborském {č. 15—iď); manžel její Jan Černín, jenž již dříve katolického Staročeská síň v doma Táborském. Kreslil prof L. Ferber v Tábi fe náboženství jsa, připověděl r. 1628 dne 14. února před reformační kommissí v Táboře, že lidi své poddané do příštích velikonočních svátků k víře katolické přivede, držel od r. 1630 společně s manželkou panství Pacovské, jež se potom dostalo zeti jejich Zikmundovi Myslíkovi; kromě toho držel v severních Čechách statek Kostomlaty. Jan zemřel r. 1642 dne 22. listopadu ; Zuzana smrti jeho velice želela a přečkavši jej 12 let, zemřela r. 1654 dne 22. února. Tělo její odpočívá v kostele Radenínském, kdež se dosud náhrobek její spatřuje. Synové Hnmprecht Jan a Heřman Vácslav rozdělili se ještě téhož roku dne 21. záři o veškeré zboží otcovské a mateřské; starší, jenž byl již pánem na Petršpurce a jiných zbožích, obdržel statky na severu, mladšímu Hermanovi dostal se TI. díl, totiž statek Radenín s Novými Dvory a Lhotou, statek Choustnický, Skopytce, Mnich, Bělá a Bezděčín, dům ve: Starém Městě Pražském a dům Topinkovský v Táboře.4) ') 3Z_ i^R, F 4 3) ľivfir Solopisky leij faliie Křeče. Fři nčrn spairuji se zbytky nřjalérm tvTdéhahoňoia byl s Ondřejem z Nemysle seděním 11a Hrádku wv Čerrjějovicích jménem u Sázka u rychláfe" (arch Třeboň.]. s) Lib conf. I ed. Tingl, p 3J, item D q, G 4, II. C 1. Posledni přidáni pánE z Hradce r 1369, 2vou Annou splodil tři syny, Oldřicha (V.), Jana staršího a Jindřicha. Když se bratří ti r. 1384, 13. září délili, dostaly . se Oldřichovi dvůr Křížkův na hořejší straně v Ratiboři s dvory kmecímL a mlýncem, Nový dvůr před Hradcem, plat v Skrýchově s mlýnem, platy v Plavšté a v Rečici, les se dvorem, jenžto slul Nový dvůr, a jisté louky a lesy.') Jan obdržel za svflj dli dvůr poplužný v Ratiboři se dvory kmecimi, plat a dědiny v Pleší, platy v Plasné a ve Mnichu, plat v Čiměri s podacím kostelním, platy v Ŕečici, dědiny ve Skrýchově a jisté louky a lesy.8) Třetí bratr Jindřich, jenž si rytířem řádu sv. Jana býti oblíbil, nedostal dédin na svůj díl, nýbrž zvláštní smlouvy s bratřimi svými o vydáváni sobě úrokův učinil, a to roku 138,5, 16. února s Janem, aby mu do smrtí 5 kop platu ročniho vydával, a roku 1388, 17. července s bratrem Oldřichem na tyže výminky.9) Jindřich se stal později mistrem prevar&tvi raněn v bitvě Sudoměřské (r. 1420), nedlouho potom skonal. Bratři Oldřich a Jan i po tom rozdělení ještě nemohli dílů svých v lásce a míru užiti, nemohli se shod-nouti o nějaké platy v Rečici, o louku v Pleších, o hamr pod Holenským rybníkem, který postavil Oldřich na dědině Janově, kromě toho i o všelijaké dědiny a také les Babky řečený. K urovnání těchto sporných věcí přišli na dva úředníky své, Jindřicha z Radhostovic, purkrabě Krumlovského a Chvála ze Kděšic a Sezimu z Ústí, kteří je r. 1389, 7. listopadu porovnali. "*) O podací kostelní v Rečici učinili smlouvu r. 1395, když byl farář Vácslav '} DD 5, str. 208 ') Re], tab. IE. 415. ') Kodei Tnlmbeiský f. 300. '] Srovoej děje Hradce. 5) Arch Hiadecký. e> Lib. conf. H- B 10. Rolu 1362, 3 ledna d říci polovici podací ko-telcího v Keňo ") Arch. í IT 314. ') Tamže 316. ») Arch Hradecký, ") Arcr.. (. JI 3=3- 334 ŔECICE HRAD. zemřel, a to tak, že Oldřich se Sudíkem z Bozdechova tentokrát podávali kněze a Janovi vyhrazeno právo podací po smrti Viléma, nově sazeného faráře. ') Oldřich platně vynikal ve věcech veřejných, jsa od r. 1398 nejvyšším písařem a od r. 1402—1403 nejvyšsím mincmistrem, po čemž byl r. 1406 hejtmanem kraje Bechyňského učiněn. Již před tam ukončil spory o zboží Bflkovské s hrady Bílkovém a Štramberkem. Zboží toto byl držel jednotnik jeho Heřman, po němž jen dcery zůstaly, z nichž Eliška vdaná za Jana 2: Kravař od otce byla obdržela zboží Bílkovské s Dačickem, Kunžakera a Strmilovcm. Ta po emrti prvního chotô svóho vdala sc za Jiř(ka z Lichtcnburka na Bitové, jehož jakož i příbuzné Kravarské učinila spoludržiteli Bílkova. Po mnohých odporech Oldřichových přišlo ke smlouvě r. 1404, 3. listopadu, po niž pak Oldřich Kravarské a Bítovského penězi vyplatil a panství Bílkovské sám ujal.a) Také ukončil toho roku při svou s nepokojným vladykou Ješíkem z Popovce, seděním na Vildšteině, a jinou při, kterouž vedl veškerý rod Hradecký s panem Kunratem Krajířem z Krajku. 3) Po několika letech povstaly nemalé spory mezi Oldřichem a bratrem jeho Janem, a to nejvíce o dědiny, jež byli zdědili po strýci svém Heřmanovi. K urovnáni těch sporů přišli mocni na rozsudci; dvou volených opravcí, nad nimiž byl vrchním bratr jejich mistr Jindřich. Ti pak r. 1411, 1. července vypověděli tak, že některé věci přisoudili Oldřichovi a některé Janovi. Také se o Bílkovské zboží zděděné toho roku dne 4. července porovnali, tak že si Oldřich jen hrad Bllkov s 6 poplužími nejbliž-šfmi a jiným příslušenstvím zůstavil, ale ostatku se Štramberkem bratru svému postoupil. 4) Bratr Oldřichův Jun starší stal se r. 1391, • pojav k manželství Kateřinu zVilhartic, také držitelem polovice zboží Vilhartického, protož se o něm při dějích toho hradu slušná Zbytky nějaké baStiiky u Táborských hradeb. Kreslil proľ. I„ Ferbor v Táboře. Rvi .1. Qnettmp. zmínka najde. Co se dotýče Rečice, sluší tu dotknouti, že udělil r. 1407, 14. února městu Rečici na své straně (totiž horní), „aby lepší bylo a se rozmáhalo," právo, aby mohli o stat-■ cích svých řiditi, lidi propouštěti £ jiné při-jímati, a potvrdil jim úroky, jež pesud vrchnosti dávali.') Kromě toho i to podotkneme, že zapsal choti své Ka teřině peníze na Re-čickém a Vlásenickém zboží, jež ona dlouho po smrti Janově (t r. J 417) držela a roku 1429 synu svému Menhartovi proti ukázání jistého ročního platu prodala.6) Tento Menhart, pán v dějinách proslavený, následkem smlouvy r. 1437 dne 20. dubna s Janem Te-leckým z Hradce učiněné obdržel díl tohoto na zboží Reči-ckém a zdědiv již dříve všechno to, co měli v Rečici otec a strýc Oldřich, držel nyní celé zboží Rečické kromě ještě toho, co náleželo pánům z Ústi. Po jeho smrti (f r. 1449) držel Rečici syn jeho Oldřich, a když po jeho smrti linii Telecké připadla, sdílela potom držitele své s panstvím Hradeckým. Nejvíce rozšíření nabylo zboží Rečické za Jindřicha IV. 2 Hradce, jenž jsa při smrti otcově (asi r. 1452) nezletilým, více než jedno desítiletí pod vládlou poručnickou strávil, ale pak bud moudrým hospodařením (ač ho války mnoho stály), dílem snad věny čtyř svých manželek k takové mohovitosti přicházel, že mohl několik menších okolních statků koupiti. Neznámého roku získal ves Pleše a čásť Rečice od pánů z Ústi, r. 14R2 získal postoupením vsi Ujezdce a r. 1486 od Vácslava ze Strahařova ') Lib. conf. V. N 8. Co mři Sudik v Reřicí, není nám známo; tím záhadněji! jest, ie bratrem mu byl Oldřich 7. Řečice Oba bratři prodali r I4IJ2 plat ve ViSňovím (Arch obecni v Hradci) ») Arch. č. II 32g, VI. 453 ») Viz Heber's Burgen VI 33. «) Arch. ř VI. 400— 463. Vlí i Půli. Morav. IX 73, zuj a 262. *) Starý urbář Hradecký. *) Dvorsky, Paměti žen 21. REC1CE HRAD. 335 a matere jeho Markéty z Plasné ves Plasnou, později nabyl také zboží Drahovského.') Po jeho smrti (r. 1507} odprodal od tohoto zboží syn jeho Adam ještě nezletilý (r. 1508, 25. ledna) platy jisté v Nitovicích a Plesech, tolikéž na jednom člověku v městečku Řečici Vácslavovi Špulířovi z Jiter. 2) Od Adama obdržela zboží Ŕečické k užívání čtvrtá manželka Anna Hradecká, rozená kněžna z Alinstrberka, jež povolila r. 1537 dne 6. dubna Řečickým, aby si mohli rybník jeden udělati; ke zboží tomu připojila také dvojí statek Dráchovský a Zlukovský, jež byla za vlastní peníze své koupila. S dcerou svou Annou Rožemberskou z Hradce založila r. 1534, 1. září na ^Novém městě v Hradci špitál pro 10 chorobných a 5 starých žen a nadala jej dostatečnými platy, kteréž vycházely ze vsi Újezdce a jednoho člověka v Řipci.a) Po její smrti připadly Rečice s příslušenstvím a vedle odkazu jejího (r. 1545, 25. února) také tvrz Dráchov s příslušenstvím vnukům jejím Jáchymovi a ZacharyáH, vsi Zlukov a Chotěmice dostaly se vnučkám jejím Voršile a Alžbětě Slavatové, však tak, aby z toho vydávaly ročně 10 kop ze vsi Zlukova ke kaplanství u fary p. Marie; věno její konečně dostalo se dceři Anně Rožemberské a manželce Adamově Anně z Rožmitálu, však jen do života paní Rožemberkové. Po smrti paní tuto jmenovaných dostaly se všechny vesnice opět ke zboží Rečickému.4) Jáchym, jenž byl toto na svůj díl obdržel, vyprosil Řečickým r. 1556, 28. srpna nadání královské na odbývání z trhů výročních a přikoupil ves Samosoly od Viléma z "^ojslavic (r. 1560). Po smrti jeho (-J- r. 1565) ujal panství syn jeho Adam. Poněvadž tento přiděláváním rybníka Ochozi drahně gruntů v občinách Rečických vytopil, za odměnu toho daroval roku 1570 dne 25. května rrybníček jménem Zrádnůu, kterýž leží pod pustou tvrzí jménem Babky."1) Kdy tvrz tato zpustla, není nám známo, bezpochyby se to stalo již v 15. století, když bylo Řečičko k panství Hradeckému přivtěleno Při tomto panství pak zůstalo až do r. 1693. ") ') Na Ŕečici a vesnicích nřkterých věnoval Jindřich pAd r. 149.C Anně Minsvrberské. Mezi rybníky Kečickými připomíná se rvbnik Kardaš (po němí slove Ŕečici Kardanovou) a Zradná Baba iRel tab. II. 482—483). ') Archiv Hradecký. 3) Heber's Burgen VI. 53. Špitál tento slove nyní Klášteřiček. *l Obsahovalo prý r. lúoo městečko Ŕečice, vsi Ňětovice, Dráchov, Ceraz, Žišov (toliku 1 poddaného), Kozmice (1 podd.), Zlukov, Drahov, Újezdec, Pleše, Lhotu Malou, McTch, Plasnou. Klenuv, Pohoře, Samosoly, Březinu a Světec (Světeckého paměti I. 574 v archivu Třeboňském). Tak i udává objem panství urbář z r. 1054 v archivu Hradeckém a pfidává k toren pivovár, mlýn pod pivovárem, mlýn v Dráchově s pilou a dvär Dráchovský důkladné vystavený. *) Urbář r 1654. Žc tvrz tato hyla sídlem držitelů Rečických a zvláště pánů Hradeckých, dokazuji starší listy, veďlŕ nichž les Babky náleíel pánům jii ve 14. století. ') Od Adama z Hradce obdrželi Kečičti r. 1591, I/, října dovoleni, aby sí v dědinách svých rybník nový udělali mohli. ^ ti#ho> roku 1. listopadu potvrzeni výsady r. 1407 dané. Totéž jím potvrdila dcera Adamova Lucie Otílie r 1614, 21. května a zároveň obci cefC, paby od vesnických rozeznáni byli a v živnostech svých stačili," a poněvadí v čas rebellie stálost" a vernosť zachovali, roku J628, 30. září ulevení na robotách učinila. M au žel a dídic její Vilém Slavata i straně dnlni udělil roku 1632, 2. října ta práva, jichž strana horní od r 1407 uíivala. Po smrti posledního SI a vaty dostaly se Červená Lhota a Rečice dcerám n Ferdinanda Viléma Slavaty a choti jeho Mkrie Renaty. (Viz děje Červený Lhoty.) Když pak tyto se opět rozdělily, dostala se Ŕečice a 20.4.19 fl. jistiny z panství Teleckého Marii Markélí hraběnce Gotsové (r. 1694 ; po této pani zdědili Rečici synové její Jan Maxmilián a Karel Josef (r 1695), z nichž ji tento ujal, vyplativ bratrovi looooo ŕl , ale r 1725 prodal ji Janu Ferdinandovi hrab. z Ku/steina. Od něhn ji k >upil r. 174O Jan Vdcslav hrabě Caretto, po něm pak následovali r 174C Karel hrab* Suicerts, t 17S2 Josef svob. pán von Jungwiríh, Tento ji směnil s knížetem Vácslavem 1 Piaru za panství Budišovské na Moravě, od kterých dob byli na Bechyni a Rečici tiléž pánové (Sommer, str. 247). Držitelé po r. 1693 vystavěli v Rečici nový zámek Staroiitné nádoby v Českém museu. ŽĎÁR PLUHOV. si hodinu cesty severně od Řečice leží na rovině ves Žďár se starou tvrzí a kostelem, jehož věž již z daleka viděti jest. Tvrz obehnána jest ze všech stran zdí a příkopem, oboje však již poněkud starodávnou způsobu svou ztratilo. Příkop se totiž mohl podlé potřeby vodou nadýmati, ale dílem splachováním země, dilem i skopáním na některých místech se zanesl; nejlépe se uchoval v rohu severovýchodním, kdež jest hrubý násep, který má na venkovské* strané hradbu asi i m. nad něj vyčnívající; byl tuto vrch náspu, který jest rovný a místy dosti široký, zároveň ochozí a výbornou pomůckou k obraně tvrze. Pří-jezd je ke tvrzi na severní straně po kamenném mostě. Brána do tvrze jest nově upravena, avšak posud se na ní spatřují kladky pro zvoditý most, zajisté již před stoletím zrušený. Také průjezd pamatuje na nejvýše 17. věk. Čtyřhranný dvůr zavírají na všech stranách stavení, avšak nejsou všude stejně široká, nýbrž místy povydaná na způsob výstupků, což má příčinu ve větší způsobilosti k obraně. Ve dvoře spatřují se na straně východní a západní pavlače na zděných přístavcích, na jižní straně jest dřevěná pavlač na krákorcích položená. Architektonických ozdob tu není, ale ovsem ještě někde úzké okénko na způsob střílny, aneb okno s pro-hledacími skly na starší dobu upomína. Bydli tu pojezdný knížecí, učitel, a jest tu škola. Západně od tvrze jest kostel, jehož zadní čásť z roku 1542 pochází, a v temže století také tato čásť rýsováním ozdobena, jakož se posud spatřuje. V kostele jsou náhrobní kameny dětí Jana Vrchotického z Loutková z roku 1585 a 1594. ejna. Y inici.ilce léto jsou znaky; Rftta z Dirnčho, Piu ha z Rabstefí v lady k z Černic, Ostrojte z Kmlnvic, Slavaly z f hlumn, Ccrnfnn z Chudenic a Smrčky z Mnichu. é ZĎÁR PLUHĽV. Ždár Pluhův aneb Pluhový má příjmení své od rodu Pluhův (později z Rabšteina). ') Nejstarší z nich Oldřich (Ulricus dictus Aratrum Ssar) byl r. 1267 mezi dvořany Oldřicha ze Hradce.') Ctibor Fluh byl r. 1329 purkrabí na Hradci a Oldřich Pluh seděl již r. 1379 na Dirném.3) Současně s tímto, totiž r. 1381 žil Damian ze Žďáru, jenž koupil nějaké dědiny v Hoj ovi cích.') Chval ze Ždáru držel zde tvrz s poplužím a úroky ve vsi, na nichž prodal r. 130,9 platy kapitule Vyšehradské.5) Týž zpečetil r. 1415 stížný list, zapsav před tlm Ždár Ctiborovi z Černic, Albrechtu Růtovi z Dirného a Vácslavu Konopí z Heřmanic, z nichž Albrecht jediný jej přečkal a r. 1437 ve Ždár se uvázal.6) Později dostali se v držení tvrze Ždárské, kteráž byla mezi tím zpustla, bratři Prokop a Jan z Vojslavic, kteří si na králi Ladislavovi (r. 1457) vše odúmrti na tomto zboží vyprosili. *) Když se Janovi synové roku 1496 o dědictví otcovské rozdělili, dostal se Ždár Janovi, jenž žil ještě r. 1523.^ Po něm držel zboží to Vácslav z Vojslavic, drže kromě tvrze, dvoru a vsi Ždáru mlýn pod rybníkem Kačerem a ves Záluží, avšak zemřel před r. 1543, po čemž sirotky zůstalé strýc jeho Vilém opatroval. Dotčeni sirotci Heřman a Mikuláš Vojshrvští došli let svých r. 1549 a prodali Ždár Mile z Broumovic a Janovi a Almfiartovi bratřím Batelovským z Prosté/10.9) Mila držela později Ždár samotná a prodala jej roku 1557 Dorote Ostrovcové z Leskovce a na Proséci za 2250 kop ,0) Po smrti této paní (f r. 1564) dostal se Ždár za díl synu jejímu Strachotovi Ostrovci z Královic, jenž r. 1571 z dílu svého Střítež a Bor odprodal.11) Později (r. 1577) držel Ždár ^1?« Vrchotický s Loutková,1'1) kterýž měl za manželku Annu ze Hrádku a Ždár ještě r. 1589 držel. Dědicem jeho byl bratr Burjan Vrc/iotický na Vřesné a Vodici, jenž zemřel před rokem 1609, odkázav Ždár druhé své manželce Markétě ze Hrádku (vdově po Janovi Smrčkoví ze Mnichu), která na Ždáře s Mikulášem Smrčkou &' Mnichu hospodařila. I3) Vyzvedači císařského vojska vypravovali o ní, že jest kacírka a Škodlivá jakás žena, a Smrčka že panstvo podněcuje a tvrz Ždárská v rovině položená že by vojsku nemalých výhod poskytovala. '■*) Umírajíc (j r. 1622) odkázala paní Markéta ves Ždár s tvrzi, kostelíkem, dvorem a pivovárem pastorkovi svému Zikmundu Kunratovi Vrchotickému 2 Loutková na Popelíně a Lžíně. 15) Zikmund slouživ potom v armádě císařské padl v boji s Turky.16) Roku 1635 prodán jest statek Ždárský skrze kommissaře od soudu zemského zřízené Janovi Ekerštarfovi z Hlaváče, jenž byl dlouhá léta gubernátorern panství Třeboňského; na Ždáře bydlel teprve, když se dostala Třeboň rodu knížecímu, a zemřel tu iroku 1663 v březnu. Nástupce jeho Vácslav Albrecht z Ekerštorfu prodav Ždár roku 1664 Humprechtovi Černínovi z Chudenic, koupil jej zase r. 1684 od Tomáše Černína a opět jej prodal r. 1Ď88 Janu Jáchymovi• Slavatovi ze Chlumu") Od té doby patřil Ždár s krátkou přestávkou k panstvi Rečickému.'8) x) Že jest vyklad jména Žd3r (—spáleaišlĚ, pr. Gebaur^tn vyslovený dobrý, 9v£dčí nizev vsi v pamětech psaný Zar, ííziar a Zdiar. *) Aich Diaídaa. č. 701. a) Arch. kapitul, a Třeboň. ') DD. 13, f. 131. •) Rel tah 1 SR> Také kanovník Vyšehradský Vácsla" Dohiman (f j. r. 1418) měl tu platy \T>T> 15, t. 223). "I Rel. lab II. 112, arch č. III. if«, 484 ■) DD. 16, f- 13?, 23, R '5 "J Arch. £ VI. 32c. arch Třeboň. Hled na str 195 s) DZ 250, E 15 a 9, B 5 ■•) DZ 12, L g. "| DZ. 60, F 13 a 17, H 2Q ") ťZ. 19, M 17, M 27. V kostsle Ždarském leíi dcera jeho Alžbíla. ltterí zemŕda r. 1585 na den s». Šťastného "J DZ. igi, G I |# 14) Ohlas nd Neíárky r 1879. str. 320 DZ 140, K 27 — L 5. '*> BUek, Děje konf. 907. "| DZ. 300, T 4, 315, H 18, 397, E 20, 4*0. A 1. "1 Po smrti Jana JAVhymi p."s!c! ..ú!;!, ncr,; známo, DíiíiOv jim již na sklonku ') Lib. erect. V. f. 92, Codex. Talmberg. f. 196 »Thobias de Mezimostí residens in Drahov.- *) Dobše vzpomíná Oldřich z Rožemberka r. i3go ve svém pořízení, odpustiv mu 5 kop z dluhu i5 kop, ale Dobeš byl již mrtev r 1387. J) Lib. erect. V. f. g3, Cod. Talm. f. tgo—197. ') Lib. erect. IX. A 1. s) Archiv Třeboňský. ') Lib. conf. VII- A 2, A "29, erect. XIII. a. f. 191. T) Arch. č. III. 188. •) DD. i5, f. 66, 210. 5) Archiv Krumlovský. " Arch. č. III. 496. "1 Arch. č. II. 469. jích života nenáležel. Již r. 1417 byl pánem na Dráhově VUém se Želte. ') 7.í dob bouří, po smrti krále Albrechta, držela Drahov Jarka tt Hrádku, vdova po Vilémovi ze Stráže. Tato zapsala r. 1446 dne 26. listopadu Drahov ves celou s dvorem popi. a ve Vřesné dvory kmecí osedlé i pusté dcerám svém An/íce a Johance ze Stráže, avšak jen do 400 kop, ostatek toho dědictví, co by bylo přes 400 kop í s podacím odkázala svatům svým Janovi a Jindřichovi se Strdie; při tom si vymínila, kdyby dcery dříve zemřely než ona, aby připadlo 200 kop bratřím Strážskym a 200 kop tomu, komu by je zapsala.3) Když pak potom Ančzkn, byvši před tím za Mikše Vrbíka z Tismic vdána, práva svého dotčeným strýcům svým postoupila, náležel Drahov k panství Strážskemu. Jak se zdá, zdědila Anežka právo sestry Johanky, neb potom se nachází zase v držení jedné části Dráhová; tái prodala totiž (vkl. r. 1486 dne 7- Června) právo své ke dvoru Drahovu se vsí a ke vsím VFesné a Mnichu c. t. m. Janu Mrdiovi o Rndimovic, *) tak že držel díl dvoru řečený Mráz a ostatek s podacím páni hradu Stráže. Mráz si vyprosil r. 1486 na králi Vladislavovi všechny nápady a odúmrti na svém dílu, zejména po Jarce a Kateřině Doninské, paní Strážske,') měl však pro jmění své v Dráhově jen zbytečné a nákladné soudy. Byl se totiž uvázal v kostel Drahovský a právo podací proti spravedlnosti pánů Strážskych, a když potom naň Bořivoj z Donína, pán Strážsky, žaloval, neměl, čím by právo své dokázal. Nejen že při svou prohrál, nýbrž i vzat jest v panskou kázeň, poněvadž soud zemský v mírné zemi moci nikomu trpčti nemínil.5) Podobněž se mu stalo r. 1492, když měl při s Anežkou z Boršikova o Hlavatce a mezi námluvami vzav komorníka, podvodně v Hlavatce se uvázal.") Také se sousedem svým Rynartem Houskou, s nimž držel společné Vřesnou, se soudil, a že tentokráte vyhrál, toho byla jen ta příčina, že Houska na soudě nestál.7) Ještě před Ukončením této pře prodal Mráz díl svůj Dráhová, totiž dvůr a díl vsi, také jakýsi starý rybník a domnělé právo své k podací kostelnímu Jindřichovi a Hradce, nejv. komorníku království, za 900 kop miš. a vymínil si toliko, aby si mohl vzíti svrchky a nábytky na tvrzi, ve dvoře a v rybnících.') Ostatní čásť, která ke Stráži náležela, nabyl buď Jindřich neb jeho dědici bezpochyby zakoupením, a tak se do stala celá ves Drahov k panství Hradeckému, Když pak později Drahov ke zboží Řečickému přidělen byl, zanikla tvrz záhy a dvůr roz prodala vrchnost mezi poddané.9) ■) Lib. conf. VII. H 17 Wilhelmus de Vsk alias de Seticz. s) Kodex Talmb. f. 198—199. Nápad a oJúmrí po bratřích těchto vyprosil si roku 1486 M. Prokop z Habřiny, písař desk zemských, a to na dvorech k mecích pustých s podacím (DD. 17. f. 191 3) Rel. tab. II. 414. ■) DD. 6, p- 68- s) Rel. tib. I. 149- 6) DD. a3, p. 546- 548. Anežka proto zvedená jest na zboží jeho Ivrz, dvůr a ves Drahov a díl Vřesné. ') Kodex Talmb. f. 20a. 8) Relig. tab. II. 496—497. *) Více o vsi Dráhově hled v ..Ohlase od Nežárky r. 1880, str. 49. a CG. TVRZE NA ŘEČIČKU. 339 VŘESNÁ. Dráhová lest dvůr a někdejší tvrz Vřesná, jejíž první nárr známí držitelé byli bratří Vilém a Hroch \ze Lhoty [u Pleší). Tito měli tuhé pře s farářem Drahovskvm o zadrželé desátky a. zatopení nějaké role zádušní rybníkem nové zřízeným, oč mezi « stranami r. i385 výpověď ičiněna. Desátky ze 3 lánů rolí ve Vresné platili a za louku zatopenoi dali kostelu louku. Když zemřela vdova po Hrochovi, spadlo (r. liQo) véno její v Zelči na krále.') Potom tu seděli Kuně! ze Vřetně (r. i 3gg) a Rynart odtudí, jenž r. 1413 stižný lisí zpečetil.") Kun:š žil ještě na počátku válek husitských, jsa pro spravedlivou povOiu svou u okolních zemanů v nemalé vážnosti. *) Rynartův poomek byl bezpochyby Rynart Houska z VratiSova, jinnk ze Vře:né, známý z mnohých zápisu pra časté své soudy. Brzo se přel o meze, jako r, 1406, pak zase o rybníky, jako r. 1497—1498.1) Dr:el také čásf vsi Roudné. Později se dostala Vřesná Jindřichovi Litvínovi z Todm, jenž ji zejména r. IJ23 držel.*) Ve druhé polovici 16. věku drželi Vřesnou bratří Mikuláš a Ctibor Vrchotičti e Loutkoia na Vrcholících, Uhřicích a Vodici. Synové jednoho z nich prevíaíi statky rodinné asi r. [572, při čemž se rozdělili tak. že dostal Mikuláš Vrcholíce, Burjan Vřesnou, Jan Žďár Pluhový a Jindřich Libeníce a. Uhřice.s) Burjan seděl na tvrzi zdejší s manželkou svou Annou, dcerou Albrechta Valovského z Osuší, kterouž byl před r. i586 pojal. S ni splodil 7 dětí: Albrechta, Zikmunda Kunráta, Alenu, Ivu (Evu), Kateřinu, Johanku a Sibylu.1) Po smrti této manželky oženil se s druhou, Markétou z Hrádku, s níž se dostal v držení statku Vodického. Roku 1609 byl již mrtev a zboží jeká převzali synové jeho již léta mající; mladší Zikmund koupil od macechy své ((' r. 1622) Vodici, starší dostal podlé cedulí dílčích r. 1610 dne 6. ledna zdělaných Vřesnou a oženil se s Eliškou z Tučap, již (vkl. r. 1612) na Vresné lioo k. mís. věnoval.*) Poněvadž stál od r. 1618 na strane stivův evangelických, vzat mu statek ;e(io a postoupen napřed {r. 1621) obci Hradecké, potom prodán 1. 1636 dne l3. května Jakubovi Keclovi z Rotendorju, hejtmanu na Hradci Jindřichově, za 10.000 A. rh. a) Patřily k němu tvrz Vřesná se dvorem popi,, pivovárem a vsí, vsi Mostečna a Závsí, dvůr a ves Radouň. ') Lib. erect. XIII. a f. i5, DD. 14, f. i75. ') DD. i5, F. 2i3, arch. č. III. 188. a) Arch. Třeboň. (List r. i4jo) *) Archiv kapitulní, Rel.tab II. 5o3,5o5. Díl Vresné patřil tehda ke Drahovu. •) Reg berní v arch. Třeboň. *) Tak lze soudili ze zápisu v DZ. 19, M 17, nicméně se syrové Mikulášovi nezletilí, Ctibor a Zikmund (r. i^So) také seděním m Vresné nazývají. DZ. 118, G 10 a J 18. Srovnej děje Hamru (díl III. na str. 184). ■) DZ. [36, B 24. DZm. 28, F 10, kdež se ií, že dostal Zikmund Vodici na svůj díl. v) DZ. 142, H 5 a 293, K 21, Bílek, Děje kont". 906. Hrady a zámky České IV. Kecl měl jedinou dceru Annu Marii, na niž Vřesná spadla, když otec zemřel, pořízení o statku svém neučiniv; ta se vdala potom za Volfa Honiga, jemuž umírajíc {f r. it)5i) statek svůj odkázala. Od něho koupil Vřesnou r. i6oí> Ferdinand Vilém Slavata z Chlumu a připojil ji ke svému ostatnímu ohromnému majetku. Po jjeho smrti (r. i673) doslala se Vřesná dvěma jeho dcerám starším, Marii Terezii a Marii MarkéU, které však postoupily dědictví otcovského, totiž Dvorce, Vresné a domu v Praze (v Ostruhové ulici) strýci svému Janu Jiříkovi Jáchymovi. ') Po vymřeni rodu Slavatovskélio r. 1691 doslala se Vřesná opět dotčené Marii Markét! t provdaní lÄbfteinské z Kolovrat, ale ta ji prodala již r. 1693 Ferdinandu Vilémovi kni&tti ze Svarcenberka Zd 21.000 ŕ), rh a 100 dukátů klíčného.') Vřesná držena potom k panství Třeboňskému siž do roku iy35, kdež ji prodala kněžna Eleonora hraběti Janovi z Kufšieina, jenž ji připojil k panství Rečickému. Po r. 1693 tvrz zdejší byla opustlá, potřebovala opravy a hodila se dobře za sýpku. Roku 1759 spatřovaly se z ní skrovné zbytky ve dvoře před kravíny, kde se hnůj skládal, totiž základní zdi dílem na půl sáhu silné.s) DRÁCHOV. chov. ves kostelní, v níž stávala tvrz na místě nynější sýpky, leží na vysokí! stráni mezi Veselím a Soběslavi. Světecký (r. 1757) píše o tom: Druhý zámek neb hrail jest nad mostem Dráchov-ským; býval valy opatřen, jež ještě se dílem spatřují, ačkoliv tu teďpole jest. Stavení zámku posud jako skál;) pevně stojí a za sýpku obilní je«t. •) Ačkoliv se ves Dráchov před 14. stoletím nepřipomíná, přece tušili můžeme, že farní tato osada má mnohem větší stáři a že sahá do dob pradávných. První nám známý držitel Oldřich z Drdchova založil roku 1353 dne 23. října Ko*t.:l>'l< hr.ihnvskv. ') Claudius, die H v. Neuhaus 176. *) DZ. 402, P 2. Patřily ke statku tvrz, dvůr a ves Vřesná a vs 1 Mostečná a Radouň. 3) Svčteckého paměti I. 568, exc. p- arch. Wagnera. ') Světecký, IV. 397. 5° 34° TVRZE NA RECICKU. oltár nový v kostele Tučapském, jejž cti a Tí'mdS nadali platy v Kratošicich, vyskytuje se r. i35g, i. prosince |ako patron kostela zdejšího. ') Připomíná se však již dříve r. i354, 17. května mezi čelnými patrony kostela v Hlavatcích, snad prato, že z rodu tehdejších Hlavateckých pocházel.9) z Dráchova nazýval. Tik se nazýval již r. 1366, 19. dubna, když koupil od Petra, Jodoka, Oldřicha a Jana, bratří z Rozeniberka, ves Sedlce blíže Soběslave ležící;3} r. 1567, i!>. listopadu a r. i36y, 27. srpna podával novelo faráře ke kostelu Dráchovskému,') konečně r. 1378, í3. května koupil 6 dvorů k mecích ve vsi Osné od Vítka z Hermanic. 5) Zenřel asi okolo r. i385T zůslaviv dvě dcerky nezletilé, nad nimiž se ajali poručnictví Jan z Rožemberka, M rak t š z Petrovic, purkrabě Přběnický a Jindřich z Radostovic, purkrabě Krumlovský; pomčníci tito darovali kostelu zdejšímu (r. 1386) platy, aby za duši Přibíkovu nše slouženy byly.') O starší dceru Annu ucházel se Vchyna z Pícova pro syna svého Jana jinak Vchynu. V té příčině učiněny byly r. 1388, 3. ledna svatební smlouvy.'} Nevestu do tách dvou let choval u sebe Mrakeš, purkrabě Přiběnický, potom Jan Pacovský poav ji k stavu manželství stal se pánem vsi Dráchova, kdež r. i3) Lib. conf. VI. E 4. ") Lib. erect. V f. 73, Vil. f. £)5 Roku 1404 odevzdal lará~i Dráchovskému plat v Kozmicích od lidi poddaných ukázaný, r. li05 prodal plat v Dráchově Petrovi z Ústí, kazateli v Soběslavi. l!) Archiv mus. (r. 1413 dne 14. Mart.), Lib. conf. VII. D 7. Is) Ibictem F 16. '*) Ibidem G 5. lS) V archivu Třeboňském v poručenství Oldřichově z Kraselova roku 1431 dne i3. dubna. ") Relig. Isb. II. 244. Jako rukojmé v jednom listě r. 1430 Jorig v. Wchr.aikz gesessen zum Drahhow (arch. Mus). ") Viz Pam. arch. VIII i58; DD. III. p. 107. '•} Archiv Třeboň. ,s) Archiv český III. 522. ") Tamže 1 388. ll) Archiv Třeboňský. Vývod předkův vladyk z Dráchova. Ebrl.an z Vyhnanie ■}■ j. i3G6 Kbrhart i35?, i36C Jan (Jeivš 1 ibj ') Markvau lan Jeniš Jan Bažant Litold dcera lindřich z Vyhnanie Slávek Bažant z Mezného 1412—1431 [4i3, 1414 Jíŕi z Dráchova 1428—1447 Ke konci i5. století držel Dráchov Jindřich a Dráčkova. Zdělav r. 1477 pod Doňovem nový rybník, řečený Sedlecko, topil role a louky Doňovských, ale smluvil se o to dobře s opatem Třeboňským, jako pánem těch gruntův. Platů svých v Ripci postoupil r. 1484 panu Vokovi z Rožemberka a dostal za to dědiny v Cerazi. Jako svědek a rukojmí připomíná se často. 1 Veselští měli naň památku do nedávna. Neb r. 1482 dne t5 října prodal ke kaplanství tudíž 6 kop 39', gr. platu na lidech svých v Dráchově. Zemře] před rokem 1493;') synové jeho Hynek, Vdcslav a Ctibor prodali r. i5o5 (vkl. 6. dubna) tvrz Dráchov se dvorem a ves, dvůr po-pluiný Návětří pustý Kateřinl tniině Minstrbershé roseni ze Sas za 235o kop.*) Po kněžně zdědila Dráchov dcera její Anna, vdova po Jindřichovi z Hradce; ta pak odkázala (r. 1545, 25. února) zboží Dráchovské vnukům svým Jáchymovi a Zacharydlovi, vsi Zlukov a Chotěmice vnučkám svým Voršile a Alžbětě tak, aby z toho některé platy na zbožná nadání vydávaly.') Tvrz Dráchovská, která od těch dob k Řečičku držena byla, stála ještě r. t552 neporušená, když Jáchym na ni nějaký dluh zapisoval.1) NÁVÉTŔI Jpoloze tvrze této Svétecký r. 1757 takto napsal: "Nachází se blíž Dráchova místo jedno blízko pod Cestou, když se jde od Dráchova k Bechyni, v položení, které se jmenuje Návětří a dosavade se nazývá Stiborů Hrádek. Spatřuje se tu zasypána studnice (věžišlé í), plac neb vršek okrouhlý in diametra na 3o kroků široký, okolo něho příkopy neb valy. Pamětníci jsou v Dráchově, že odtud ze starých zdí kámen do Dráchova ke f f stavení se bral." *) Roku 1377 připomíná se Petr 'VO B Návětří, jenž byl zapsán na vysokém učení Pražském.') Bene! odtud zemřel před r. 1405, zůstaviv vdovu Markétu, jež prodala toho roku jisté dědiny.") Jan z Ndvitři (r. 1418) nazývá se tuším r. 141 j Janem Papákem z Úval a vyskytuje se v jednáních pánů z Ústi. Snad žil ještě r. 1420.') Syn (?) jeho BeneS Papák s Návltfi vyskytuje se r. 1448 ve při o Mysletín a odpověděl r. 1452 císaři Bedřichovi, postaviv se pod korouhev úřadu Třeboňského. ") Tvrz a dvůr zpustly ještě v temže století a dostaly se ke statku Dráchovskému, při němž se dvůr poplužný Návětří pustý r. i5o5 připomíná. ZLUKOV. O starších osudech osady této ve 14. a i5 století není nám naprosto nic známo; na konci tohotD století drželi ji Jindřich, Oldřich, Mikuláš a Petr bratři Smrčkové se Mnichu, Jindřich r. 1491, au se vyskvtuje jako svědek v nadáni Doroty z Hobzí ke špitálu ') Arch. Třeboň., Hradec, Soběslav. ') Rel. tab. II. 4&3. S.immei, Budw. Kr. Řb. Zadusí toto udrželo se do r. i85o. *) DZ 6 F 3. *) DZ. 8, D22, arch. Hradecký. 5) DZ. 86, D 6. ») Svě-tecký, IV. 397. ') Matrica jurístarum Sd. •) Rel. tab. II. 16. *)DL>. i5, f. 439 a 19, p. 290. Viz díl III. na str. 1 ý 5. "} Arch. c. Ill 539, arch. Třeboň. TVRZE NA RECICKU. Soběslavskému,') o-střtr.í r. 1496, ani se Smlouvali se sousedem svým Linhartem Houskou ze Vřesné o nějaké sporné dědiny a liranitc. "1 Z bratří těch zbyli konečně jen Jindřich a Petr, a ti prodali Zlu-kov tvrz, dvůr popi., ves celou s příslušenstvím Katefint kněžně Minslrberské, rozené ze Sas,3) jejížto dcera Anna byla vdána za para Jindřicha z Hradce. Paní tato byvši vdovou od roku i5oy, zdedila Zlu-kov po mateři své, připojila jej ke zboži svému Drienovskému b jala se nyní popluji zdejší na kusy lidem pod plat rozprodává t i. Koku 15 34 dne 26. srpna koupil od ní Matěj Kuklveit z H orosildediny, louky, palouky a haltyře, co tu bylo zůstalo, po prodeji ostatního popluži za 210 kop Také koupil tyž Matěj dvůr a půl lánu od dvořáka, kterémuž byl prve od pani prodán. *) Ves s platy, kteréž lidé dávali, a ves Chotemice odkázala Anna r. ib$b, 25. února vnučkám svým VcrSile a paní Aäbtll Slavatově.'-'] Neznámým způsobem dostala se potom ves tato zase ke Dráchovu a 5 nim později ke zboží Rečickému. MNICH. Ves Mnich (Múhles) blíže Řečice Kardasovy bývala původi-štěm a prvním sídlem SmrUkův se Mnichu, jichž první jménem Jcíek se roku 1383 jakožto svědek nadání kostela Drahovského vyskytuje.*) Týž žil ještě r. i3t>7, jsa tehda přítomen, když učinil Herman z Hradce nadání oltáři nově zřízenťmu ve hlavním kostele Hradeckém.1) Smrčkové sloužili tehda pánům z Rožemberka a z Hradce a potřebováni cd nich bud" v úřadech purk-abských, buď při spravování statkův. Tak byl Jan r. 1407—14.12 purkrabí na versím hrade v Přibenicích, potomek jehc Heřman Smrčka ze Mnichu byl ve službách p. Jana z Hradce, za něhož penězi svými ručíval r. 1447—1448") a připomíná se také roku i^SS.*) Potomci tohoto měli hojné statky v krajích Bechyňském a Vltavském. Mniclh samoten drželi v i5. stol. Vicemil t Jeiřichoi ic h syn jeho Hynek.. Když len 10 zemřel, spadlo všechnu jeho zboží, \\J\\Í. l\T£. Mllílll sc dvorem popi-, čásívsi a část v«esnice Lodhé-rova na krále Jiříka, jenž je udělil r. 1465 Jetřichavi 8 Jrimrvic a s Chlumce, nejv. sudí v Cechách, přes odpory, které tomu činila Dorota z Jetri-chovic.') Po smrtí Je-tfchovc vyprosil si Jenec z Janovic a 8 Pctrlpurtta odúmrť na tvrzi Mnichu na králi Vladislavovi (r. 1471) a obdržev prá vo na soudě dvorském, zveden jest r. 1472 na Mnich do 700 k.a) 2a doby neznámé dostal se Mnich pánům Hradeckým a přidělen k Řečičku. Třeboňský archivář Své-tecký spatřil r. 1759 na dvorci rychtářově na futre kamenném nápis »Anno i5fj6« a S. S. \V. K. a slyšel, že na tom statku bydlívali irytíři.') ÚJEZDEC. Prachov. (Kresleno dle náčrtu prof. L. Fcrbra v Táboře.) ') Archiv Soběslavský, Pam. VIII. 158. Zda sem patří zpráva v arch. č. H. 45S, č. 56i! •) Archiv kapitulní. 3) DZ. 7, L 8, obnoveno potomky jich r, 1546 v pátek po sv. Janu; li si také toho roku Zlukov znovu ve díky vložili (T)Z. 25o, K 10), aby na základě toho mohli přiznání učinili. ') Arch. Hrad. s) Tamžc. •) Kodex Talmb. f. 196. :) Lib. erect. IV. f. 142 «) Arch. Hrad. ») Relig. tab. U. 2I0 O tvrzišti, které bývalo v ťľjezdci, vypravuje Světecký ve svých pamětech takto: »Na Řečičku na silnici od Hradce k Bechyni leží ves Oujezdec, jež někdy sídlo panské bývalo; paměti tu jestí jsou, totiž místo, kde tvrzka bývala příkopy obehnána, a do dnešního dne (r. 17MÍ) se jmenuje 10 »na i:amku.» Leží to místo ve vsi k straně půlnoční a má tu obec v příkopích na ten čas letního času některou rybičku.u 4) Ve druhé polovici i5. víku držel Újezdec Oldřich Fijka z Vydři, známý z dějin Kamenských. Manželku měl Alenu z Volfsperka a syna Alberta, jenž roku 1479 Kámen prodal. Alena držela věno své zapsané na vsi Újezdci a dvořích kmecích v Domytví (?) až do r. 1482, kdež je zapsala Jindřichovi z Hradce, tak, aby se v ně až po smrti její uvázal. Ves bezpochyby jemu již před tím prodána. *) Blíže vsi Mostečné k východu na pomezích Deštériských jest vrch Prčík, o němž napsal Světecký r, 1758: uBývnlá ves, kde jest nyní les k panství Červenolhotskému patřící, Brčík nazvaný, ve kterémž nějaká tvrz s klášterem bývala, ve které panny zůstávaly a jmenovaly se Babky a těm také že ves Mostečná patřívala.* *) V skutku se připomíná r- 120,4 bud" ves aneb dvír Prčík (Pirchet, totiž Pirchet), kteráž patřila pánům z Hradce a držena k Deštné.') Kromě toho jsme nic v pamětech svých nenašli. ') DD. 16, f. 14J. ') DD. iG, f. 1.17, 23, M. 2. arch. č. III. 579. 3) Svět. pam. I. 5gi3. *) Sxětecký, IV. 40'j. s) Kodex Talmb f. 211. *) Světecký, IV. 401. ") Emler, Reg. 710. 5o* KONIPAS HRAD A BŘEZINA TVRZ. Pacovem a Červenou Ŕečicí, avšak k této mnohem blíže, rozkládá se na způsob menších měst venkovských městečko Hořepník, položeno jsouc v dolíku nad Trnávkou, tak že je okolní výšiny znamenitě přesahují. Pěkná a úpravná silnice vede městečkem a po ní se obrátivše k západu, dojdeme brzo konce městečka, ze všech jeho částí nejvýše položeného. Poslední stavení nad silnici stojí na kraji pláně, na níž prý se jednou 7ámek nacházel, ale nelze tu ani diQst málo spatřiti, co by k tomu poukazovalo, ani zbytků přikopu a valu, ani co jiného; z čehož následuje, že tu jen osada plotem dřevěným hrazená bývati mohla. Silnicí se asi půl hodiny ubírajíce, dojdeme vsi Březiny na vysokém břehu Trnávky ležící. Jest to osada neveliká, nebohatá, pilným a pracovitým lidem obydlená. Za prostranným dvorem jest nynější zámek, stavení čtverhranné s jedním křídlem. Hned na prvni pohled viděti jest, že to stavení jest nové, upravené ve hlavních svých částech v minulém století, také o tom svědčí chronogram na kapli zámecké (konci to křidia zámeckého), jenž ukazuje rok 1765. Nicméně není pochyby, že tu stála tvrz v 116. století postavená, jejíž původní úprava potom moderním požadavkům za oběť padla. Za zámkem nedaleko nachází se hradiště Konipasské. Polohou svou vyhovuje úplně pravidlům opevnování středověkého, stál hrad ten na kraji nevysoké sice, ale příkré stráně, pod niž náhon mlýnský teče, a oddělen byl od pláně na severozápadní a severovýchodní straně přikopem hlubokým a náspem. Z náspu zbyla jen čásť; přikop, jenž byl bařinatý a mokrý a posud ještě louži obsahuje, veliký jest sice a široký, ale prsť z obou stran spláchnutá boky jeho někdy strmé zanesla a zarovnala. Hořejší prostora hradu není malá, obsahujíc kromě dvou sýpek ještě drahné místa suchou a špatnou travou porostlého. U sýpky k severu obrácené viděti ještě násep nevysoký, jehož bývalá potřeba se poznati nemůže. Ze stavení hradu nezbylo ni nejmenšího, všude jen viděti zemi rumem a vápnem promíchanou, i podobá se pravdě, ie obě sýpky z posledních zbytkův starých zdí postaveny. Město Hořepník, po němž se psal r. 1252 Bedřich z Hořep?iikatl) bylo od starodávna rozděleno mezi dva pány, z nichž jeden sídlel na blízkém hradě Konipase hned blíže vsi Březiny ležícím, pročež J) Erben, Re^. 599. svřdčí o darovaní ChomDtova. križovnfkúrri Pruským KOMPAS HRAD A BREZINA TVRZ. 34J se i hrad tento ve starších dobách Hořepníkem nazýval.') Za časů Přemysla Otakara II. držel hrad ten Sezetna z Hořepnika, snad Vítkovec, jenž dětí nemaje, daroval zboží Hořepnické i Žiželické symovi sestry své Ditochovi z Třeóelovic čili 7'reĎelic. Když Sezema zemřel, nevědělo se nic o tom darování při dvoře královském, a král Vácslav chtěl se v Hořepnik a Žiželice právem odúmrtním uvázati, čemuž vsak Détoch odpíral, háje se obdarováním svým. Když rok k jednání o věci té před králem a soudem zemským položen byl, Dětoch přiíed se svědky svými, kteří darováni mu Hořepnika stvrzovali, prosil krále, aby se s ním soudití nemusil, nýbrž aby mohl nastoupiti na smlouvu. Tu pak král ke smlouvě přistoupil r. izoo, i. srpna a vzav od Děto-cha 700 hřiven stříbra, všeho práva k Hořep-níku aŽiželicům se zřekl, kromě toho i takové milosti mu přidal, aby lidé na jeho zbožích až do smrti jeho k žádným službám královským po tahováni nebyli (kromě jen kpla-cení berní zemských), aby po čas života jeho jak on tak i lidé jeho soudům krajským nepodléhali, nýbrž jen před právem král [an jemu r Plán Knnípas. I. Zfcmťlí; 2. kaple; 3. mckrý přikop; 4. hradis*!r; 5 prohlubeň; neh základní zed; 7. mlýn. Měrilkn 1" — 50*. 6. val Pražským sou zeni byli. Zbožt Hořepinické obsahovalo tehda hrada půl města Hořepnika, vsi Přasla vice, Březinu, JLesný, 0-patovice, Smolili a Kyjov. *) Když císař Albrecht r. 1304 do Čech vtrhl a Kutnou Horu obléhad, bránil Dětoclh udatně krajinu zdejší před S vábský mi pleníky, kteří až sem zabíhali, a mnoho jich pobil.3) Pro ty a takovd; služby slasti, konané . Od r. 131 6—1324 3r 1, 21. července smlouvu s králem Vácslavem učiněnou potvrdil.') mél Dětoch několik jednání před soudem zemským pro škody rozličné, jež mu někteří jeho sousedé spáchali.5) Jak byl Dětoch spřízněn s Vítkovci a proč jim zboží svá odkázal, nelze tak snadno vysvětliti, leda bychom za pravdu přijali, že byl ujec jeho Sezema také Vítkovec. Po smrti Dětochově zajisté se rozdělili o zboží po něm zůstalá Petr z Rožem-berka a Oldřich z Hradce; onomu se dostaly Žiželice,6) tomuto Konipas. Tento často provázel krále Jana na jeho cestách; když se r. 1334, 13. ledna král v Lucemburce zdržoval, předložil mu Oldřich list n. krále Vácslavův Dě-tochovi daný, prose ho, aby mu držení hradu Konipasu a polovice města Ho- Znak Hořepnika. dne přivolil.7) Ze čtyř synů jeho Jindřicha, Oldřicha, Menharta a Heřmana obdržel Oldřich (IV.) z Hradce na svůj díl Hořepnik ještě s jiným příslušenstvím, když se byli bratří jelno r. 1334 vším zbožím svým rozdělili. Týž májo toho vědomost, kterak n. kráil Jan Bu-škovi Tluksovi, držiteli druhé polovice Hořepnika., zboží jeho v Ulehli s polo vici městečka Hořepnika a ve» Bořetico ode všech služeb manských8) osvobodil, toho na císaři r. 1360, 1. prc-since do sáhl, aby ta milosť i najeho polovici řepnika potvrdil, k čemuž král téhož rozšířena byla. Jak dlouho Oldřich Hořepnik držel, není nám známo; jisto jest, že jej za svého živobytí prodal, neb synové jeho, kteří se r. 1384 o zboží otcovská dělili, Hořepnik již nedrželi. Za to jest nám znám držitel druhé polovice městečka Hynek Tluksa z Hořepnika, jenž se r. 1388 s Jankem Děčínským nějaké židovce zapsal.9) ) Koku t334 potvrzuje král castrum Konopaz (poprvé) a tím také list daný r. i2qq králem „super castro ct media civitalr Horupnik." ') Emler, Reg. 7P9 Jl Dalimil, kap. 97 *j Archiv Třeboňsky *) Ueliq. tab vetust 6> Viz Relic. ls|b- ' 4°8- ) Arehiv Třeboňslý ") A i njusi un^ue vasallagiatus orjere [Glafey, I. 435) Ze by Hořtpnicko bývalo manstvím, odjinud nam znAmo není. s) Arch. gub. qz, A II. Hrady a zámky České IV 51 344 KONIPAS HRAD A BŘEZINA TVRZ. V drženi Kompasu dostali se několik let po tom páni z Me zimostí, předtím driitelé mestečka téhož jména, kteří měli v erbu svem psa neb chrta (později jen hlavu psí neb ohaří s tlamou otevřenou). Stalo se to tuším tak, že si Oldřich s Jeníkem z Meziměstí městečko Mezimosti s Dráhovém za Konipas a Hořepnik vyměnil.') Ta sména by se byla musila v první polovici r. 1361 stati, a pak by byl Jeník odtud až do své smrti pánem na Kompasu býval. Jeníkovi potomci odhodivše své po-savadní příjmení, počali se psáti Konipasy s Kompasu a žili až do 16. století, ľokud vime, měl Jeník s manželkou svou Kačkou dva syny, Petra a Jakoubka, ale mimo ně připomínají se také z rodu toho Mikuláš Kunšič z Mezimosti jinak z Konipasu a Oldřich řečený Krčmice z Konipasu. Od tohoto posledního pochází rodina schudlých vladyk, kteří se psali Krčmami. Petr dotčený daroval plat 2 kop ve vsi Smrdově (r. 1399) Mikuláši faráři v Hořepníce, aby sloužil mše na spásu předků Petrových, Jeníka otce a Jeníka děda.3) Téhož roku nání mezi králem a jednotou panskou, jsa na straně králově, a prodal potom (roku 1401 ilne 10. srpna) s bratrem svým Jakoubkem dědiny své ve vsi Radějo vě,a) a r. 1403, 30. března vedle Pŕibka Tluksy z Bo-žejova, držitele druhé polovice městečka, podával kněze ke kostelu Hořep-nickému.l) Byl i rytíř ve válčení zběhlý, neb r. 1411, 8. září pronajal se vedle Jana z Nečtin Reinprech-tovi z Wallsee, hejtmanu v Rakousích nad Emži, Že mu budou se 180 koni proti nepřátelům jeho slou žiti za žold a napravení všech škod, jež by utrpěli.5) Nedlouho potom prodal Konipas, podržev si v Hořepníce toliko 2 domy, řečené Ráj a Peklo; z peněz stržených koupil Bu-stěves.') Dědici jeho, když r. 1413 zemřel, byli Oldřich svrchupsaný, Kačka máti Petrova, Petr 1 Trkova, Mikuláš Kunšič a Milota z Bohdanče; ti odpírali r. 1413 provolání řečených domů za odůmrť královskou, a Jan Sádlo ze Smil-kova, jenž si tu odúmrť vyprosil, shledávaje, Že by věci své neprovedl, postoupil práva svého Oldřichovi řečenému Krčmice súčastnil se také Petr jed- z Konipas. 7) Jeden hlas podací kostelního držel r. 1419 (dne 28. dubna) Janek z Chotě/nic, pán Vlašimský, a byl tudíž pánem na Konipasu;8) zdali jej však koupil aneb mocně opanoval, není nám známo. Ale spoludržitelem Hořepnika byl Herman s Landšteina, který prodal r. 1417 dne 30. listopadu 5 kop úroku v Úlehli klášteru Želivskému.9) Později dostal Konipas i Hořepnik Mikuláš z Landšteina a z Borotina a držel jej za času válek husitských; ten prodal Konipas tvrz (munitionem), ves Březinu se dvorem popi., městečko Hořepnik s polovicí podací kostelního, vsi Lestný a Úlehle se vším příslušenstvím Janovi z Královic. Týž pojal k manželství Martu z Březí, vdovu po nešťastném Janu Sádloví ze Smilkova (r. 1421), s niž děti neměl, a ji proto r. 1438 na zboží Komipasském 1500 kop gr. zapsal. K toir.u skoupil ■J Na Dráhoví byl pánem r 1350 Jeník a již r. 1361—1367 Oldřich. Ze byl Jeuík pánem na Konipasu, svědci místo „Kačka relicta olim Jenikonis de Konipas." Jeden čas se psal Jeník sedčnim na Loutkové. *) I.ibri erect. XIII. a. f. 59 — potvrzeno 26. Febr '| ArĽh. č. 1 63, Vľ 5. Na pečeti hlava ohařova. <) Lib. conf VI. D 6. s) Nottzenblatt 1852, str. 8. *) Viz tamže. s) DD 15, f. 114 Koku 14.49 koupil Albrecht z Konipasu hrad Borek (arch č. III. 541) ') Lib. conf VII. I. 3. *) Arch. Želivský. List dán v Hořepníce. Náhrobní kámen Adama Vratislava z Mitrovic (f r. 1617) v kostele Dráchovském. (Kreslil prof L. Ferbcr v Tibore.) KOMPAS HRAD A BŘEZINA TVRZ. 345 ještě kolikero zboží okolních, jako Loutkov s druhou polovricí městečka Hořepníka, městečko Čechtice a ves Strhařov. Jsa purkrabí hradu Pražského (r. 1442), zdržoval se v ty časy nejvíce v Praze, ale i později, když se na statky své uchýlil, nepřebýval již na Konipasu, nýbrž, jak se zdá, na tvrzi Loutkovské;; Konipas i Čechtice oboje tvrze tehda zpustly. Po smrti jeho (r. 1451) uvázala se Marta ve všecka zboží zůstalá, a aby o ně po její smrti různice nepovstaly, zapsala je ještě téhož roku synu svému Janovi ze Smilkova a z Kostelce, Svatomirovi z Březí a Arnoštovi z Leskovce; ') také si vyprosila (r. 1454) na králi Ladislavovi všecko jeho právo odúmrtní k dedinám někdy Janovým. Ale když Marta brzo potom zemřela, pospíšil si Sádlo také, aby nabyl na temže zboží všech práv odúmrtních a královských, aby ho v tom někdo jiný nepředešel a jemu marné zaneprázdněni u soudu dvorského nezpůsobil.2) Když léta 1457 práva tohoto dosáhl a nikdo mu nepřekážel, zvedli jej úředníci toho roku 31. srpna na všechny dědiny matčiny, Loutkov s příslušenstvím a tvrze pusté Konipas a Čechtice. 3) Takovým způsobem přestal býti Konipas na vždy sídlem šlechtickým; stavení arci ještě střechou přikryté, ale beze všech svrškův a nábytkův, s vesnicemi příslušnými spojeno jest s Loutkovém v jedno zboží, a držitelé Loutkovští byli od těch dob také držiteli bývalého zboží Konipasského. Asi půl století spojení to trvalo, ale když držitel téhož zboží Jan z Vojslavic (r. 1450—1479) zemřel, zbylo po něm pět synů (totiž: Markvarl, Herman, Jindřich, Jan a Jjarkvart), kteří ještě roku 1491 všechna zboží otcovská nedílně drželi, ale potom se o ně rozdělili r. 1499. Napřed se oddělil Markvart, přijav zboží Kamenské, pak Jindřich a Jan dne 7. prosince bratru svému Heřmanovi, poněvadž 400 kop gr., jež se mu od ženy jeho dostaly, v dluhy otcovy dal, díl takovýto vyměřili: zboží Buřenické s příslušenstvím a některé vsi v okoli Hradce Jindřichova, též „Konipas hrad pustý" se dvorem popi., s lukami, rolemi a C02 k tomu hradu a dvoru příslušelo, „ves celou Konipasy, která slove Březina" s mlýnem novým a s mlýnem pod hradem, s řekou „až do té meze, až do té studánky, která z Hazlaichu do řeky padá, až do toho proudu nad stavem Benešovým, přes který cesta jest pod mlýnem novým."4) Heřman připomíná se ještě roku 1505, když také pěší k vojně Loketské vystrojiti musil, ale v držení dílu svého do smrti nezůstal, než ten se dostal později bratru jeho Jindřichovi; tento prodal před r. 1522 vsi Košetice, Buřenice, Babice, Dobřemilice, Přaslavice celé, v Březině tvrz pustou, dvůr popi. pustý a díl vsi, Radějovice a Opatovice blíž Buřenic vsi pusté s podacím v Buřenicích a Košeticích Burjanovi Trčkovi z Lípy (f r. 1522), který zboží to k rozsáhlému panství Lipnickému držel.5) Od tohoto prodali Burjanovi vnukové Burjan a Ferdinand (vkl. r. 1572, 2. června) „zámek pustý Koněpas," ves Přaslavice, v Březině c. t. m. s příslušenstvím Janovi Houskoví ze Zahrádky a na Pošni za 725 kop gr. č.") Po smrti Jana Housky ze Zahrádky rozdělili se synové jeho Stanislav a Vácslav (r. 1574, 2. prosince) tak, že obdržel onen zboží Březinské se zámkem pustým ;7) Březina se stala tím po více než po století statkem samostatným a sídlem šlechtickým. Dvůr již po r. 1572 znovu vystavený udržován nyní v dobrém ctoirti 1' t". 1 tt 11 ľi rťt ^ 1" 11.11 r "í "1 t^n r/i 1 i'í ^ ~i mrMn o t ^ 1' ŕ'i 7íilA4Qnn nniri ŕ i * i—i hiíím t"I ■ i n i í l t A t~i i r .1 í*. 11* I Ví / ■ Ol«-VU, IV LVl'U V J OLCt V ._1J_, í.| IV V l-L *jl v \j V Cil « V ť V.H1 t* L»lk^ /.I.I\J/.^1ILĽ 11V » L L lvi luouu Ulízli* lij ijojíHUV zámku. Po smrti Stanislavově žádostiv byl bratr jeho Vácslav, aby mu statek Březinský k opatrování postoupen byl, proti čemuž sice vdova po Stanislavovi Anna z Kounic nijak nebyla, avšak toho žádala, aby jí věno a jistoty od n. manžela zapsané zaplaceny byly, což bez prodeje statku stati se nemohlo. Smluvili se nicméně oba r. 1583 dne 9. Července, aby Anna Čtyři dcerky své u sebe chovala a Březina aby při ní dědičně zůstala. Vácslav jen si vymínil, aby naň statek připadl, kdyby řečené dcery pomřely nevdavše se.B) Ale potom zůstalo zboží to přece Anně, která je r, 1589 (vkl. ve středu po sv. Vítě) Janu Albrechtovi Křineckému z Ronova a na Kamenici v dluhu prý 1000 kop postoupila.9) Na zboží tomto, obsahujícím nyní tvrz Březinu, dvůr, pivovár, ovčín, mlýny, díl vsi, díl Bořetic se dvorem popi. a ves Přaslavice, věnoval Jan Albrecht (vkl. r. 1592 ve čtvrtek po neděli Judicia) 250 kop míš. manželce své Kateřině Logovně t Altendorfu,,0) a přikoupil k němu r. 1596 od bratří Špaňovských to, co posud ve vsích Březině a Bořeticích k panství Loutkovskému náleželo. ") Kromě toho zlepšil valně zboží založením nového dvoru (nyní dvoru horního). Držel také Nový Ronov a stav se hejtmanem kraje Bechyňského, prodal zboží Březinské r. 1599 ^ne I2- srpna Ludvíkovi Sturmovi z HyrSfeldu za 12.000 kop míš. ,a) Nový majetník tu také dlouho nezůstal; prodal roku 1604, 2. června „tvrz Březinu, dvůr popi, ovčín při té tvrzi ležící. ') DD. 20, f. 131 J) DD. 16, str. 267, 273. V provolání r 1454 stojí „in Konipasu mimitione cum fossato;" bezpochyby se užívalo příkopu jako sádek neb rybníčku 3) DD 23, G 12. Dědiny ty byly: Loutkov tvrz a ves celá, vsi Úlehle, Arnoštovice, městečko celé Hořepnik (kromč práva Brancové), Konipas tvrz pustá, dvůr a ves celá Březina, Lesný ves celá, Čechtice městečko se dvorem popi. a tvrzí pustou Nicméně nacházíme, že měl Loutkov a poddané v Hořepníce již r. 1448 Protop z Vojslavic (Arch. Třeboř ). ') DZ. 250, L 25—27. ') DZ 4, H 14, vklad obnoven r 1543 Jindřichovým synem Vilémem poručníkfim dětí n. Jana Trčky (f r. 1540). s) DZ. 17, M 2. ') DZ, 64, A 22—24. ») DZ. 66, J 10—16. 9J DZ. 90, Q 5 DZ. 26, E 12. ") DZ 127, D 26. ") DZ. 173, N 24, vloženo r. ríoo na den sv. Brigity (DZ. 129, G II). 51* 346 KONIPAS HRAD A BREZINA TVRZ. mlýn pode vsí, d^ůr řečený Nový v Březině, vsi Březinu, Bořetice a Přaslavice" Jiřímu Janu Maternovi ■z Květnic, a vydělal tím 500 kop miš. ') Jiří Jan mél dva syny: Jiří Adama a Jindřicha, kteří ještě ani let svých neměli, když otec jejich zemřel. Vida strýo jejich Zikmund starší (bratr zemřelého), že by bylo nesnadno statek pro sirotky udržeti, smlouva] r. 1610 dne 2. dubna s Kryštofem mladším Vratislavem z Mitrovic O koupeni statku Březinského, a nedlouho potom (r. 1610, 2. června) učiněna jest konečná smlouva mezi kommissaři od soudu zemského vydanými a Kryštofem, vedle niz tento 12.000 kop mtá. za statek zaplatil.") JNový držitel byl pro katolické své smýšlení rád viděn u dvora císařského a obdržel rozličné úřady; roku 1614 jmenován jest hejtmanem Nového Města Pražského, r. 1615 radou dvorského a komorního soudu, r. 16r6 rejvyšším berníkem, r. 1018 podkomořím králové, r. i6?3 podkomořím zemským a r. 1624 nejvysším písařem. Roku tohoto skoupil také od spoludědiců statek Dírenský. Zemřel v Praze jako rada císařský r. 1645, 4. září, děti po sobě nezůstaviv, pročei se statky jeho většinou synům bratra jeho dostaly.3) Dědici ti, totiž Jiří z Mitrovic na Protivíne, Adem František, oba řádu sv. Jana Jerusalemského, komendatorové na Hrobníku, Linci a Meidlberku, prodali zboží Březinské (vkl. r. 1646,3. července) Jiřímu Miličovskému z Braumberka, regentu panství arcibiskupských, za 15.000 kop míš. 4) NovémĽ držiteli Březiny tuším regentství hodně vynášelo; neb později (r. 1654.) koupil statek Dolní Královice, kromě toho získal také Čížkov, kdež nejen dvůr tamější nově ode zdí vystavil, nýbrž i sídlo při dvoře stavětí počal. Zemřel, nežli dílo to dokonáno bylo, zůstaviv tři syny, z nichž byli Jan Augustin a Jiří Ludvík zletilí, třetí však Ferdinand Hynek ještě nezletilý. Onino dva přebývali po smrti otce svého na Březině, ujavše to zboží i ostatní pozůstalost r. 1661 dne 18. června;5) že však při společném hospodářství srovnati se nemohli, rozdělili se r. 1664 dne 14. května o statky, zanechavše Dolní Královice bratru nezletilému. Jiřímu dostal se statek Čížkovský a Jan Augustin obdržel tvrz Březinu, „něco ode dřeva, něco ode zdí, po starodávně stavenou" se vším příslušenstvím, zejména i vsi Březinu, Bořetice a Pŕaslavice, k ternu však ještě ves Zahrádku.6) Díl tento prodal Jan Aug-ustin po dvouletém drženi (r. 1666 dne 1. prosince) VorSile Kateřině svob. paní 2 Talmberka, rozené Fappenheimové.'1) Nová paní, manželka Jana Arnošta z Talmberka, zemřela okolo r 1668 zanechavši statek synům svým; ujal jej Jan Frant. Kryštof z Talmberka, jenž byv nejprve kanovníkem kostela Pražského a proboštem u Všech Svatých, stal se r. 1676 biskupem Hradeckým, ve kteréž důstojnosti zemřel dne 3. dubna r. 1698. Jelikož odkázal Březinu Vilémovi, synu bratra svého Rudolfa, uvázal se tento jakožto poručník syna svého (r. 1698 v srpnu) ve statek Březinský.8) Mladý pán nemaje stálého zdraví, jako všichni synové Rudolfovi, zemřel ve mladém věku dne 4. května r. 1703. ■j DZ. 178, R 16, vloř. r. 1605 v úterý po sv. Matěji (DZ. 13í, M 25). O Novém dvoru dí se r. 1611: „dvtr slove Novey v té vsi naproti tvrzi lelici." 2) DZ. 1B4, E 20, vloženo 1611, 17. řijna sirotky samými (DZ. 135, L lo), I-umír r. 1856, sir. 403, statek zaplatil Kryštof z peněz jež od bratři na dil dostal 3) Srovnej Deje Diniého. ') DZ. 149, C 17. 5) DZ. 478, B 6. *] DZ. 72, Q 14— 20-') DZ. 317, A 2 'J DZ. 118, B 5. Ostatek bledej v Sommerové topografii Brána BcchyAská v Táboře a věž starého hradu, jak budou vyhlížet; po svém obnovení. Tvrze okolo Hořepníka. LOUTKOV. ři samém Horepníce jest ves Loutkov, s ním nyní srostlá, před Časy v Sak o sob S stoj íc I Tvrz z dcjgí (později i zámek řečená) dávno již zanikla. Stavení toto Málo jcšlĚ r. ifíég, kdež bylo dole od kamene, nahoře větším dílem od lepenice stavěno, sin dělnou zlou a něco na mále cihelnou střechoupTilcryío Zdi hlavní byly zprcrrháiiy a nebezpečné. Okolo byl přikop a přes něj most. Pn ohni r. 173c v5e Ir směněno a proto jest poznamenáno Ifi r- 1757: Zámek se nyni zde nenachází, a kde starý zámek sláva!, vystavena jest nyni vinopalna. ') NejstaiSi držitel Ota z Loutková připomíná se r. 1316. a) Okolo r. 1380 zakoupil se tu Jeník t Mezimostí (viz díl III. na str. 178 — 179.), kterýž vydal t 13 83 ke ke s tel ľ v Horepníce io kop ř*i jednu kopu úroku z jistého odkazu.s) Potomci jeho seděli na KLnnipasu a v Horepníce. Jakožto pnikiab* Loutkovský připomíná se r. 1403 Ondrej řečený šafrdn, který byl takí pánem na Obratani, a proto se zdá, 2e dižel Loutkov tehda Pfíbik Tluksa 2 BcŠ£jcva, držitel té polovice Horcpnika, která nepatřila ke IConipasu. ') V drženi téhož zboží nachází se r. l4Jq Jan s Loutková t Snad IntožnJ? S Janem Sádlem ze Smilltnvá, který byl 1. 1421 sfat Neb Loutkov měla pn něm Maria, a Jšŕezí n. manželia jeho a vdala se polnm za Jana z "Královic, po nem S kromě jiných zboží i K o ní p as s druhou polovici Hořepníka zdědila. Kralr^ec psal se potom laké sedínim na T.nútkově, jak viděli jest z listu nedatovaného, asi z loku I43Í pocházejícího. 5] Následující dějiny T.oulkovä Srnvnávaji se Si dejinami Konipasu (sir. 34$] a bradu Kamene (str. 19,4). Ačkoliv se již t. 1446 VňjslavStí jako držitelé Loutková pí$í, náležel přece Loutkov ') DZ 2g. O 3, 588, F. 26 Podlé taxy r, 1639, 16. Január v archivu Hradeckém byl zámek ješlě neporušený 3) Tab vet. 15. ") Ada judic, 1383, 17. Jun *) lib coni. VT. Ľ ŕ, D ic. Příbuzný jeho Orlft z Loutková připomíná se s Ondřejem r. 1407 a loho roku prodal v Obratani 2 lány lesa & podařím len st cl n í m tŤem kanovníkům Vyšehradským. Roku 1414 dovolil král Ondřeji spolek s Janem ze Smilknva a sí-Tolky Vácslavnuými ze Chíelovic (Rel 1ab_ II. 32, 42, 113] Polnm se Ondřej až dn r. 1434 často připomíná; naposled seděl v Habicich (Arch c I. 343, 417, DD XV 127). Roku 143c připomíná se Adam % Lcutktrua Ir. 14_17 též s Chválen, sestřencem svým); lýž Adam byl r. 144a dne 17. března na sjezdu Čáslavském, a stav se držitelem Vrchotic, byl z té príčiny předkem Yrcholických z Loutková (DD. 15, f 170. arch. £. I. 25ti, 343) Vladyky tito drželi bezpochyby také nějakou čásť Loutková. h] Lib. conf. VII. L 3, arch. Třeboň , hisL logi k panslví Kamenskému.■) Jan z Vojs-lazir. držel potom i tuto řásť; t. I482 prodal dědictví své v Hělé a v Ofeovř (Vokcvě?) k oltáři Sv. Prokopa IcvoStrannému v kostele Hořcpnickém tak , aby konšelé z lích zboří úrok vybírali.3] Bratří JJ/arhvarř, Heřman, JittdčUk. e Jan s Vojslaviú vyprosili « krále Vladislava (t 140,1, I. květ D a) mí' tečku svému Horepnikn dva výroční trhy. a) Jak se rozdelili, vypracováno již na sir, TgfJ., avšak nemůžeme říci, kdo dostal Loutkov na svfij díl a či dcera byla AllbUa 2 Vojsinvict dědička Loutková. Tíi se vdala y.a Mikuláše z Leskcvce, purkrabě kraje Hradeckého, jenž byl r. 1523 0 lelikonocicli pánem na Loutkově '] a jehož jeStě t itulář r. 1534 uvädi; oba manželé prodali r 1524 v pondělí po Tiožim Křiění lác roli v ArnoStovicícb s plalem dědiční1! Janu Lisowi ?a 44 kop. E) Po něm držel Loutkou Hynek Žampach z PoiSteina.y jenz udělil r 1540 dne 25 úrora mršfanům Hoíepnickým a líd^m s\ým právn, aby n felalcich Svých řídili, a jim odúmrť, jež naň pripadali měla, daroval.*) Roku 1^44 zaplavil Hynek zbnŽi Lontkovské, totiž Lont kov tvrz, dvůr pnpl. a ves, Hořepník mesleřko, Arnoštovi re, Radějov, Boreticč vsi celé, Útěcbovice dufir poplužný a ves celou, v Březině 4 dvory kmecí s podacím v Hnřepníce ve 125c kopík h sestře své n n f manželce Ť^cdřicVia Černcirkŕho z Kácova. s) Žotka pak r. 1545 tohoto práva svého závadného postoupily VÄcxltmrrvi 1 Lískovce, a tento zase (vkl r 154í v sobotu před si«\ Prokopem) v temže dluhu [1250 kop) KatéHnl z Kra&élova% choti Jana Čem-Hckého a Kdcova.9} Ihned potom svrchnřečeiiý Hynek dal ví děti, že chce Loutkov vyplatit], což se neslaln, a potom pnndal r. 154^ 28. řetweiíce Loutko v tvrz se dvorem, Hořepnik městečkci, vsi Úlehle, AraoStovice, Radřjov, polovici Březiny, Le_íný5 Út^chovice se dvorem, Loutkov s pndacim v Horepníce Jindřichu. Keluloni sé. Stradonic za 375° kop.51) To v5gk platilo arci jen O pravé dědičném; ve skutečné držení a nezávadné ves*el Jindřich teprve, když byl toho r n ku od Kateřiny právo její zástavr.é koupil lfl] Jindiirb Keliule, jenž v blízkém okolí také vsit Jeuisovice, Paseku, Sudislavice a Otročíce držel, míl manželku Alžliětu z Říčan, již r. I5$4 1250 kop gr. £. vínoval. u) Ještě za svého živo bytí (r. 1577) pošlou pil Loutková nejstaríimu synu svému Vdcsiavoiji^ který jej držel s hralrerri svým Adamem a na místě bratra Albrechta^ „o kterémž se nevědělo, jestli £K čili není " Oba bratři prodali r. 1578 dne 'I Srovnej zápis v Rel. tah II 333 Vojslavští měli snad jen Čás£ Loutková Jan z 1/bjslavic, ředěním t\ň LiiUlkově. Vyskytuje se 1, 1477 dne 23. duhna vc vénném zápise Petra ze1 Šternberka (Arch. Třeboň) a) Rel lab II, 3Q4. 3l Archiv « Jindř. Hradci. Heřman se připomíná r. 1493 seděním na Loutkově (WD. 33, p. 241). ') Archiv TřeboTÍský. s| DZ. 3, H 4 '] DZ g, C I 1É 48, C 3 "'] DZ. 85, F 15. "] DZ. ii( F 12 Roku prodal ves Bělou Jiříkovi Salavovi z Lipy (DZ 13, L no]. H] CZ. 4, A 14. Viz « ném i Rel. ts\h. I. 390 "»J DZ «3, J II. 1') DZ. 85, A 26, B ]Ě, 3-18 TVRZE OKOLO HOREPNIKA. 6- prosince Štípánu S-paňovskétnu s Usova za 9250 kop gr. č. ^zámek Loutkov, dvůr pop), při něm, pivovár, mlýny, městečko Hořepník, vsi Úlehle, Arnoštovice, Radějov, Březinu a Bořetice." ') Štěpán, bratr Michala Šoaňovského, pána na Facově, jenž měl manželku Alžbětu Černčickou z Kácova, přijat jest r. 1588 do stavu panského. Jeho synové, Jáchym (staiši), Jan a KryStof ArnoSl (tento při smrti otcově ještě nezletilý) prodali vkl. r. 1592, 27. února 3 dvory kmecl v Mysletině a dvůr ve Vokově obci Pelhřimovské za 100 kop gr. č., a r. 1596 Jáchym a Kryštof dědiny ve vsich Březině a Bořelicich Janu Albrichtovi Křineckému z Ronova. Roku 1598 due jo. září smluvili se Jáchym a Kryštof s Hořepnickými o odpornosti ve příčině svobod městských.2) Jáchym, jenž byl JMC. radou, držel ještě r. 1627 Louikov, kteréhož roku (vkl. to. června) manželce své Mandaléně roz. My-škovně ze ŽIudíc na vsi l.esné s krčmou, na dvoru popi. řečeném Kyjovém, na dvoru popi. řeč Benešovském 5000 kop miš. věnoval; toho času psal se již Jáchym nejstarší. Štěpánova dcera Judita byla vdána za Sezimu hrab. z Vrtby. 3J Když Jáchym zemřel, zůstalo po něm drahně dluhů, pro něž se panství v rodině udrželi nemohlo. Na veliké naléháni věřitelů prodali královští kommissaři r 1639, 18. srpna zámek Loutkov, město Hořepník, vsi Úlehle, Arnoštovice, Radějov, Lesky a vísku Dobroměřice Humprechlu Račinovi s Ralina na Hrádku, JMC. radě a soudci zemskému, za 36.000 fl. rh ') Humprecht Račín nebyl sice nezámožný, ale z neznámých přičiň nadčlal no své statky tolik dluhů, že jich velikou £ásf věřitelům pustiti musil. Mezi prvními jeho věřiteli byla Johanna Františka RatinoTiá roz, Dechýnka * Laian, jež byla druhou manželkou Jana Humprechta z Račina na Bukové. Té r. 1651, 29 dubna od-hádal nustokomornik polovici městečka Hořepníka z dolní strany a lidi z Úlehle k městečku připojené, jakož i \es Radějov, ') Johanka vdala se potom za p. Arnošta AbuncU Krakovského z Kolovrat na Velharticích a dovedla toho, že ji byly r. i66g, I srpna i ostatnt části zboží Loulkovského odhádány- totiž dva dvory, Louikov se zámkem, Kyjov, vinopalna, pivovár, zahrady, ovčin, chmelnice, pila pustá, dvfir Benešovský pustý, díl horní města Hořepníka a 4 ves nice. Johanna podrževší panství jen krátký čas, postoupila ho r. 1669 dne 12. srpna Maximi/tanu Valentinovi říš. hrab 2 Martinic na Hagenslorfě, Pruneřově, Hasišteině, Planici a Bystrém. ") ') DZ. 90, D 25 a Reg. 24, F. k. s. f. 64. Při prodeji slíbili Kekulové, kdyby Štěpán z várky piva a šenku vina a starého piva, o něž byl spor, vyveden byl. že mu maji 4000 kop miš dáli Štěpán vyveden polom z toho práva, a Kekulové se dlouho k placení neměli (DZm. 68, H 30) *) DZ. 26, D 28, 173, G zo. Viz i DZm. 122, Ol O zavraždění syna Jáchymova viz na str. 325. 3) DZ. 142, M 9. ') DZ. 301, K 19. '-) DZ. 150, L 19—27. Tu se uvádí i „zámek Hořepník" (luíím tvrz naše). ') DZ. 29, O 3 — 24. V rodu pánů z Martinic zůstal Loutkov drahné let. Po smrti Maximilianově (f 20 prosince r. 1677) následoval na }Loutkově první syn jeho Jaroslav Bernart (J r. 1685, 12. srpna tiezdětek), jenž učinil dědicem Loutková bratra svého ') Jlfaximil. Guidobalda, který zemřel ve Vídni 30. června r 1733. Za něho stará Ivrz Loutknvská unikla. Veliký požár, jenž r, 1730 ves strávil, spálili také zámek. Na jeho místě zřízena později panská vinopalna, tak že nezůstalo ni známky po staré tvrzi.a) Páni bydleli od lé dnhy v d n mě panském Hořepnickém. mm ULEHLE JV lehli nazývá se někdejší ves, avšak na ten čas předměstí městečka Hořepníka, od tohoto řekou Trnávkou oddělené. Mezi cestou vedoucí k Bořeticům a potůčkem v Trnávku se éstíclm nachází se několik chalup; za jednou z nich spatřiti lze hliiže potoka tvr-ziště prostředního objemu a podoby čtverhranné, jež ohklnpeno jest příkopem. Nad tvrzištěm k jihu jest rybník, jehož vedcu se příkop nadýmal. Tvrziští jest zoráno a v pole proměněno, avšak číislo ješlě pluh 0 zed narazí. Z těch příčin hospodář lu kopal a nalezl v jihozápadním rohu kostrn koně, rákosí, kulatý skládaný z 5 nit k a vůbec na celám tvrzišti dosti speěeténé hliny a ubil, z čehož jakož 1 z jiných známek soudil, ie tvrz lato ohněm zahynula. Jak shledal pii lom, šly zdi do čtverhrnnn, byly přes sáh hrubé a pouze na stranách maltou dělány; prostředek vázán byl jen várjnem Úlehle bývala vsi, jak již dotčeno, a v 13 a 14 století samostatným statkem, jehož držitelé králům českým služby manské vy-kenávati povinni byli. Za krále Jana držel tvrz zrlejsi s polovici místečka Hořepníka a ves Bnrétice Bulek Tluksa (z Božejova), jemuž kral Jan to vše zboži z manství osvobodil. Lis! na lo daný předložil Oldřich z Hradce r. 13É0 císaři Karlovi, prose za jeho potvrzeni, z čehož soudili lze, že pán tento „hona Vlel" koupil a diriel,1) ale ješlě r. 1403 patřila jedna polovice Hofepnika Fožejovskýtn.') Tvrz zanikla zajisté v 15 , ne-ii ve 14. věku; ves pak, jež v 15. stol ke Kompasům a později k Toníkovu patřila, splynula s městečkem v jedno ') Viz DZ. 11É. B 18 a K 9. *) Statek I.nutkovský přešel odhadem po Josefovi s Martinic zadluženém r 1757 na francouzskou kongregaci S. Ludvika v Praze, a lcďyž rozkazem císařským r. 1777 tato kongregaci s vlaským žpi táJem tudíž spojena byla, připadl Louikov tomuto ŕistavu Když i Imto ústav hyl zdvižen, připadl Loutkov správě státní a spravován jest administraci státních statků k dobrému Pražská všenbecné nemocnice. ") Glafey, I. 435. ■) Srov. děje Konipasu k r. 1418. CHOTOVINY (VLKANCICE) TVRZ. i. Držitelé. Ld Tábora k severu asi dvě hodiny daleko nachází se vysočina dilem z pláni, dílem z lesnatých strání a některého homolovitého vrchu se skládající. Ode Lhoty Slunéčkové a Košíně zvolna vystupuje na tomto lázu ves Záhoří na způsob jesliček. Nad tím strmí na hřbetě pohoří kostel Chotovský, kterýž lze pro jeho vysokou polohu ze všech stran a z některé na míle daleko viděti. Skrovné chalupy, kteTé jsou při něm, svědčí o tom, že původně tu kromé kostela a fary nic jiného nebývalo. Pod kostelem, avšak na druhé straně jest vesnice, nyní též Chotoviny řečená, s novým zámkem, který stojí uprostřed zahrady v okolí chvalně rozhlášené. Na místě jeho bývala tvrz, po níž ani známky nezbylo. Chotoviny patři ke starším osadám českým ; neb odtud se psali Bořislav z Chotovin, jenž se připomíná r. 1266, a Rivín z Cho-tovin, připomenutý r. 1318. ') Ve 14.. a 15. století byla osada ta rozdělena ve dvě části; kostelu a dvorám kmecini při něm ležícím říkalo se Chotoviny, dvůr a tvrz na místě nynějšího zámku ležící sluly Vlkančice. Teprve v iď. století, když splynuly obě části v jedno, vešel společný název Chotoviny v užíváni. Onano čásť patřila až do r. 1503 k panství Přiběnickému,2) na této seděli vladykové z Vlkančic, z nichž jeden Bešek z Vlkcinic se sousedy svými Vitou ze Rzavého, Mikšem z Vražného, Jindřichem z Kosine, bratřimi z Lideřovic a Annou ze Sedlce druhého kněze střid-nlka při kostele Chotovském nadal, zejména daroval úrok ve vsi Vražné.3) Uprostřed téhož století seděl na tvrzi zdejší Ctibor Vidhík z Nechvalte. Týž učinil r. 1463, 20. Června smlouvu s Janem z Rožemberka, jakožto pánem podací Chotovského (ano tehda faráře nebylo), a to takovou, že obdržel louku farárskou, ležící pod Chotovinami u Sedlecké cesty, a dal za ni louku ode dvora DuŠ-kovského ve Vlkančícich a k té louce 8 záhonů dědiny od téhož dvora mezi cestami při dědině Chotovské k Vražnému jdouce. *) ') Jinder. Reg. TI. 202, lab vel. 170. Proto podávali sem kurie r 1366—J 371 ťetr, Jodok, Oldřich a Jan liralři, r IJyi—I + l t Jindřich 1 Roiemberka (Lib. conf I H 1, II. E K>, V. E y, VII A 13) ') Orig. na faře CholovEké býva", nyni však nelze jej nalczti. Trajer, p. 723 V Archiv Třebořský. V Hiiclalůc Ir . fto. zraky: V«f. ic Ri v Vratislavů, P&ipe&kých « KjKfnfi • Dratmbýl^. 35» CHOTOVINY (VLKANČICE) TVRZ. Zámek v Chotovinách, (Kreslil prof. L. Ferber v Táboře.) Na počátku 16. století přiženil se do Vlkančic Dobeš Neíonický z Nebilov, vladyka z Plzeňského kraje, jenž se poprvé r. 1518 a též r. 1523 jako pán Vlkančický uvodí.1) Manželka jeho tuším a pravá dědička statku byla Zdena, dcera Jana Vidláka z Kuního, jež (vkl. 1544 ve čtvrtek po sv. Bartoloměji) Vlkančic tvrze se dvorem popi. a vsi Chotovin ve dluhu 700 kop synům svým Jánovia. Jiříkovi Netonickým z Nebilov postoupila.11) Úmrtím jejím, jež brzo potom následovalo, zanikl také starodávný název Vlkančic, a tvrz obdržela nynější svůj název. Deset let seděli oba pospolu na Chotovinách, držíce kaiždý jednu polovici. Díl Janův bez tvrze zdědili (jak se zdá) Dobeš (f roku 1572), Vilém (f roku 1580) a Jiřík (r. 156j—'580) bratří Netoničtí z Nebilov.2') Všichni sešli ze světa bez dědicův. Když pak poslední z nich Jifik zemřel, zdědily statek po něm sestry jeho Markéta Kanickd, Anna a Marjána. Ty prodaly r. 1586 ve vsi Chotovinách a Vlkančicích dvůr popi. s popluiím, s krčmami a vším příslušenstvím Vilémovi z Rožemberka za 1700 kop míš.;4) avšak po smrti Vilémově prodal r. 1593 dne 25. března dědic a bratr jeho Petr Vok týž statek, totiž dvory kmecí s krčmou a podacím kostelním v Chotovinách a díl vsi Sedlecká Bohuslavu Vítovi ze Rzavého,*) který byl také pánem na Záhoří a později i druhý díl Chotcivin získal. Jiřík prodal (vkl. r. 1554 dne 25. ledna) díl svůj v Chotovinách, k němuž tvrz patřila, Bohuslavovi Malovci z Alalovic a na Nemysli za 400 kop gr. č.6) ííový držitel držel Chotoviny kolik let a měnil při tom několikráte sídlo své, přebývaje naposled na Kostelci Podolském. Roku 1568 (vkl. 15. června) prodal díl svůj na Chotovinách Janu Lapáčkovi ze Rzavého a na Zahoří za 400 kop gr. č., 7) jenž Chotoviny se Záhořím v jedno sloučil. Však r. 1572 (vkl. v pondělí po povýšení sv. Kfíže) nechav Záhoří pro sebe, zapsal tvrz, dvfjr a ves Chotoviny v dluhu prý 100 kop gr. č. Kateřině z Vražného, manželce své, na výminku takovou, aby se v Chotoviny po smrti jeho uvázala. 8) Mimo to jí také téhož dne 250 kop gr. č. na zboží Chotovském věnoval.") Po smrti Lapáčkově stalo se tak, jak byl sám ustanovil, a Chotoviny obdržela dotčenái Kateřina, jež se v druhém loži za Jiříka Pčtipeského Z Chýš a z Egerberka provdala a jemu r. 1580 všechen statek svůj, avšak po smrti, odkázala.1H) Řečený pán uvádí se r 1585 jako držitel Chotovin, ") byl podlé svědectví ') Tamže. Rejstra peněz panem Petrem půjčených r. 1518 a litulář r 1534 nazývaji ho však seděním na Chotovioách z) DZm 226, L 25. O Zdeně srovnej pozn 7. na str 18Ď. ') Doklady v odděleni druhém, též DZm. 120, D 9 a M 2. *) DZ. 23, D 17. *) Archiv Třeboňský ') DZ. ii, E 13 "1 DZ 16, G 21. !) DZm 233, P 25 ") DZ 17, 0 i. ") DZ 21, C 10- Srov. rkp. blbl Praž XI E 16 Odkaz ten zrušen r. 1599 ") II. pam kniha Táborská. CHOTOVINY (VLKANČICE) TVRZ. 351 Chotoviny — pohled cd Sudotněfic. (Od kostela k zámku aleje, mezi stromy domy, z druhé strany Dad zámkem Choustník a Kaděnín.) Kresleno dle náčrtu prof I.. Ferbra v Táboře. Paprockého hospodář pilný a dobrý, k čemuž můžeme i my dokladů přidati. Neb r. "^585 koupil dvůr popi. Jišov v nové na mlsté vesnice vystavený, r. 15S6 mlýn tudíž, r. 1594 jeden dvůr kmecí v Jedlanech, r. 1596 vsi Skopytce se dvorem a Chabrovice, konečně r. 1603 statek Jedlanský.J) S dotčenou manželkou svou splodil syna Fridricha a dcery Dorotu a Alžbětu.8) Kateřina prodala pak r. 1611 díl svůj Bohuslavu Vítovi ze Rzavého, držiteli druhé polovice, jenž byl nějaký čas hejtmanem kraje Bechyňského a nazýval se potom Bohuslavem nejstarsim. Roku 1615 koupil v Táboře dům na rynku (č. 9.),- jejž prodal hned r. 1616 strýci svému Vilémovi mladšímu Vítovi, výbárčímu posudného v kraji Bechyňském.3) Po něm následoval4) v držení Chotovin Vilém Vok Víta ze Rzavéko, spolu pán na Odlochoviclch a také hejtman kraje Bechyňského. Týž byl synem Vácslava Vlčovského, prospěl ve mládl dobře v umění a měl ještě dva bratří, Adama (r. 1596) a Zdeňka, jenž se ze studil jezovitských dostal do akademií nejprve Frankfurtské a potom Bazilejské nákladem p. Petra Voka z Rožemberka. 5) Přichází ještě r. 1642 na sněmu zemském, po čemž br20 zemřel, tak 2e již r. 1644 syn jeho MikuláS Aleš byl pánem na Odlochovicich, Dobřejovicích a Chotovinách. Tento byl majestátem císaře Ferdinanda III., daným v Linci 2. června r. 1646, povýšen do stavu panského, později byl také několikráte hejtmanem kraje Bechyňského a r. 1648 při obležení Prahy od Švédů konal značné služby, dodal několik kusů válečných a jiných zbraní a potřeb do Prahy a bojoval tam s lidem svým velmi statečně; roku 1652 byl hejtmanem Menšího Města Pražského a za příčinou svých a předků svých služeb znamenitých a svého hrdinského zachování r. 1648 povýšen jest 10. srpna r. 1652 do stavu panského rodů starožitných. *) Roku 1645 dal kostel v Chotovinách opravovati a o to se staral, aby v něm služby boží kněží řádu sv. Augustina vykonávali.7) Manželka jeho byla Alžběta Judita Benedovna z Nečtin, jíž r. 1643, 5. prosince na tvrzi Chotovinách 13.000 kop věnoval.8) Zemřel r. 1675 dne 22. října jako poslední rodu svého.") Roku 1669, 1. srpna prodal Mikuláš Aleš statek Chotovský, totiž tvrz s 2 dvory a ves, JÍŠov ves pustou, Jedlany, krčmu v Purkartově Lhotě („kteráž se Jeníčkova Lhota jmenuje"), vsi Černotice, Buňkovice, Lhotu Slunéčkovou, ves Polanku s dílem Sedlecká Vácslavu Vojtlchovi Vratislavovi z Mitrovic za 16.000 fl. rh.,M) Tento pán bydlel delší čas na Chotovinách s manželkou svou Veronikou z Říčan, daroval r. 1682 kostelu zdejšímu 800 fl. a vystavěti dal nový farní dům. '*) Než téhož roku (i6g2, 16. záři) prodal tvrz Chotoviny s příslušenstvím Zikmundu Karlovi Vácslavovi Stařínskému Z Ĺibšteina za 32.000 fl. ') D Zrn 236, K I9, DZ. 23. B g, H 28, 171, B 16, L 7. Paprocký o st. ryt. 106. ') Program Táborský roku 1874, str. II —12, rks. XI. E 16. *) Víz Časop. Mus. 1843, str 208. s) Březanovy zápisky v archivu Třeboň, rkps. XI E iC Srov. téí Bílkovy Děje konf. s| Naní. Slovník. ') Trajer, 723 ■) DZ 148, E 27. Viz i DZ. 252, E 2. ') Narodil se r. 1617, íenat byl s Alžbetou Juditou Bencdovneu z NcCtin (f r 1651 dne 26. Dech) a přečkal syna svéhu Viléma Albrechta (nar r 1643 dne 16. Maj. f r. 1666 dne 30. Aug). ") DZ, 318, A 1. ") Trajer, 723. Hrady a zámky České IV. 52 35* CHOTOVINY (VLKANČICE) TVRZ. a 150 fl. klíčného,') a držev potom Hojovice a Hořejší Ptici, zemřel okolo r. 1699. ístařimský stal se JMC. radou a dosah povýšení do stavu svobodných pánů, zemřel v Jindřichové Hradci r. 1695. Podlé poslední jeho vůle stala se manželka jeho Lidmila Františka Maternovna z Kvétnice poručnici mladšího svého syna Františka Arnošta, an byl starší syn Karel Albrecht již let svých dosáhl, a z té příčiny vyžádala si r. 1695, 15. července komorníka ku zvedení na Chotoviny.") Ale již po dvou letech (že snad máti zemřela) vznesli místodržícl poručnictví na staršího bratra, jemuž (r. 1697, 1. prosince) od úřadu desk zemských zvod na díl Františkův v Chotovinách povolen jest.3) Když později mladší jeho bratr do tovaryšstva Ježíšova, vstoupil, ujal statek sám, oženil se s Františkou Maximilianou Kalhovskou ze Stern-feldu (t r. 1724) a seděl na Chotovinách až do počátku 18 století. Napřed odprodal r. 1701, 16. července vsi Bunkovice a Černotice Janu Rudolfovi z Oprštorfu na Milhosticích, potom prodal toho roku 18. listopadu tvrz Chotoviny se dvorem popi., pivovárem, podacím, cihelnou, ovčínem, dvůr popi. v Jíšově, ves Chotoviny, díly Sedlecká, Polínky s krčmou, Jíšova, Jedlan, krčmu v Jeníčkově Lhotě a ves Beranovou neb Slunéčkovou Lhotu za 34.500 fl. rh. Janu Lnkáši Krocinovi z Drahobýle, měštěnínu na Novém Městě Pražském.*) 2. Rozmanité příběhy z Chotovska. 'lo-li město královské poblizku, nutili se vladykové rádi k sousedům. Rádi sice přebývali hospodou v městě, v němž požili vína a lahůdek rozmanitých, ale neradi se podřídili řádu městskému. Naopak měšťané přicházejíce na venkov, rádi se bavili myslivostí, při čemž nejednou nosili ručnice, zbraně zřízením zemským zapovězené Když šel r. 1532 Vácslav, postřihač z Tábora, na silnici mezi Babí horou a Mitrovici, tu Jiřík Netonický z Nebílov s Kašparem, pomocníkem svým, jej zranil. Na Tomáše Litomyšlského sáhl též, bud na témž místě neb jinde, ale přece na silnici královské. Měl kuši napjatou a poraziv pak Tomáše, „jej osedlal a z kuše střeliti se pohrážel na nebezpečenství zdraví jeho." Zbití a ztlučení sousedé, z nichž jeden byl Jiříkovi také koníkem, obeslali Jiříka sice do soudu komorního, ale tento věděl dobře, že i oní v pokutu upadnou a hůře při odnesou nežli on, poněvadž z pokuty 100 kop na díl každého, a to proto, že s ručnici chodili, obeslal. Tak se i vedlo radé Táborské. Ta obeslala Jiříka t. r. viníc jej, že jim zbil Jakuba Žáka, mlynáře jich z předměstí na svobodné silnici, ale Jiřík obeslal je zase o postavení téhož Žáka a pokuty, poněvadž byl postižen s ručnicí.5) O Jiříkovi mladším Netonickém ví se, že se nejen pračkám nevyhýbal, ale i o jiných zlolajně mluvil. O Adamovi z Domaslavě na př. mluvil v Blovicích, že když týž Adam v Horšících se Zikmundem Brouraem z Miřetii: ležel na jednom loži, že se v témž loži peníze Zikmundovi ztratily a on Adam že je ukradl. Rozuměti ;est k tomu, Že se tehda komory zavirati nemohly, a každý si měšec s penězi dal pod hlavu. Také Burjan Netonický nedržel jazyk za zuby. Salomeny, měšťky Pražské, zle se dotekl jazykem svým nevázaným, řka: Že jest vyhudena co teleci maso.6) Když byl jednou Burjan v Táboře nezpůsobně v kostele se zachoval, žákům ve zpívání se porouhaje (t. j. zpěv jich Směšně nápodobuje), od faráře z toho trestán (t. j. kárán a napomínán) byv a na tom dosti nemaje, k rychtáři a osobám ženského pohlaví důtklivě (t. j. urážlivě) a neuctivě mluvil a k tomu přivedl, že se konšelé ihned na radnici sešli a Burjana povlovně (t. j. zvolna a mírně) napomínali, ale on tu mnoho proti zřízení zemskému a úřadu mluvil. Konečně jej chtěli konšelé jednoho času na závazek cti a víry vžiti, aby se před hofmistrem postavil, protože podrychtáŕi na Tábore a jiným osobám příčiny ke svádě dával; tu Burjan k nim promluvil: „Zvyj, chlapi, tohc já vám neučiním a nejsem povinnovat, nerozkazujte mi." Konšelé, kteří jej z nářku chlapství pohnali, opatřeni jsou (r. 1553) na poctivosti, že nejsou chlapi, nýbrž lidé svobodní, a Burjan pro nezbednosť svou vzat jest na závazek sudí dvorského, aby se na budoucím soudu komorním postavil.') Jan LafAíek ze Rzavéhc a na Záhoří byl také jedním násilníkem. Roku 1571 dal Janovi staršímu Kořenskému z Teiešova políček. S Netonickými nejednou se přel Neb Dobeš dobyv v krčmě kordu na Janka, čeledína jeho, jej suchými ranami zbil (r. 1569) a Vavřinci ( eškovi na trávnících, když voly pásl, ve hlavu 3 rány udělal (r. 1570). Jiřík poraziv r. 1569 Vaňka, pastevce Lapáčkova, na poli u Chotovin, jej ze sucha zbil. Dobeš sešel ze světa násilně. Roku 1572 byl s Jindřichem a Oldřichem Sádlem z Vražného při nějakém kvase při čemž mu Jindřich příčinu ke svádě dával. Dobeš chtě před ním pokoje užiti, ušel za kamna a odtud vstav vyšel ze světnice. Tím prozatím věc odbyta, kdyby nebyl Dobeš na Jindřicha 'l DZ. 396 D 10. ä) DZ. 117, J 26. s) DZ. 118, A g. ') DZ. 408, A 10, B 20. O poíiIějSich držitelích Sto". SoWmerovo topogr. Táb., na str. 8i. J) Reg. 5 F, hejlm. I. D 1, g, 10, 12, 15. *) DZm. iig, B 10, N 17. "j Reg arciknížeci a král. 1552—1558, f. 239. CHOTOVINV (VLKANČ1CE) TVRZ. 353 se zbrani čekal. Když vyšel Jindřich, ranil ho Dobeš, Jindřich pak bráně se učinil pokřik, tak že mu Oldřich a lidé poddaní přišli na pomoc. Dobeš proboden tak, že z toho umřel. Pro tento účinek upadl Jindřich r. 1576 v pokutu a hrdla odsouzen.1) Se Záhorskými pro blízké sousedství byly ustavičně soudy. Roku 1572 obsilali Vilém a Jiřík Netoničtí Zikmunda OsteTského ze Sulevic, poněvadž člověka jejich v ruku ranil. Roku 1573 soudili se s Janem Lapáčkem; tento zajisté těžce nesl, že (r. 1573) čeládka jejich náchlební a služebná s klísaty a s plouhem vjeli na pole jeho mezi Kopaninami a Vražným a je pychem zorali. Zikmund svrchupsaný nejedné výtržnosti se dopustil. Před domem u tří koni na Starém Městě Pražském honil se ,ia Janem ze Kŕténova s kordem dobytým. Roku [582 jsa v Táboře, Jindřicha z Tučap a ve Skalici dobytou zbraní ve hlavu a ruku zranil.12) Jiřík Fifipeský z Chýš zranil roku [578 poddaného Netonických tulichem, zbil r 1581 v Miličíně při jarmárce Mandalénu, Zemličkovou dceru z Tábora, uhodiv ji pěstí ve tvAř, v nos a mezi oči. Roku 1508 nočního času, když lidé od svých prací odpočívali a na nic pozoru neměli, vyjel na pole Žofie Vítové ze Rzavého u Lhoty Purkartové a dav tu mrkev vyryti a drahně zeli posokati, vše na vozy nakladl a odvezl. Snad pro tu věc se stalo, že se Jiřík a Bohuslav Vita r. 1599 o hromnicích na Blanici kordy potýkali a sekali.3) Konečně připomeneme i tento příběh. Ondřej mlynář, poddaný starého Města Pražského, zbil, zranil a ochromil Jiříka Lapáčka ze Rzavého r. 1545 na svobodné silnici. Jsa proto ve vězení, přiznal se, že by mu to byl neudělal, „že nevěděl, by pán byl, neb jest měl chatrné šaty; a by byl věděl, že jest dobrý člověk, že nebyl by mu to učinil." 4) Tvrze na Chotovsku. RZAVÝ. jíl^Ě^n esnička Rzavý leží pH samé vsi Moravci, a obě \L \Tfc^'JMŘí-i Hcbrr*a8 DZ. 127, D 18. 6) 11. pam. kniha Táborská. ') O tom viz vypravováni na str. 325. Smlouva učiněna roku 1617 dne 11. listopadu (DZ. 191, K 4)- •) DD 7. str. 22. "J Bílek, Děje koní. 245. I0) DZ. 303, H 30, vlož 24. listop. TVRZE NA CHOTOVSKL". 355 v Táboře mela a poli s dostatek si nakoupila. Téže manželce odkázal Vilém statek Záhoří (jež se cd těch dob Červeným zváti počal n), ale lak, aby jej jen do smrti drie la; kriyí pak r. na jaře zemře], ihned se Kateřina ve s|ajek dotčený uvázala ') Krátce jťn ziWavKi ve stavu vdovském vdala se v druhém lnři za Jana Kryštofa Z Leskovce řif r. 1 fiflo], a tím dohrovolnČ se odřekla staÉfcu Záhorského. Tento mel spadnoiti na ^Tri Štastného yaroslava Vitu zé Ritrvihci pŤed tim pána ni Stadlci, soudů dv. a kom. radu a hejtmanu Mengihn Mesta Pražského, jenž by] práv* asi v ty časy zemřel, a poněvadž pn něm několik děli nezletilých 2Ů«ta]o, uznali soudcové zemští za dohře dáli poníťenství nud nimi vdove Jiříkové Kateřině Vilové m Tertiova.'*] Tatc jsouc cd r. Iři^j^ 'í pľnsince paní na Záhorí, vdala se v druhém l"jží za Jana Jáchyma RrandŠteina z Opurka na DražiČkách, a brzo prii y In U d Č tem z prvního manželství, tntiŽ: Vácalavoví Františkovi, Kiteřinř Barboře, Marii Sylvii, Maximilianě Johani a Lidmile Felicitě: jt£te dítko z druhábo lože, Jan Srastný Rrandštein. Roku ififio t listopadu zemřel Vácslav František jsa stÄT g let íi pochován v klášteře Táborském, statek pak jeho spadl na mater, Sestry a bratra jednobřisríéhn. 3) Rrzo potom zemřela i Lidmila, a ve statky její Záhoří a Dražie U y uvázal se roku 1663 v březnu Vácslav Kořenskýz TereSova, byv dětem jejim iriístodTŽícími za pn ruční k a zřiien. *] Nťjstnrši dcera Kateřina Bar tor a vdavši se za dntčenéhn Vácslava, dosáhla r. IÉ67 let svých plných a obdrževší od místodržících poručenskí nad ses Ira mí svými, uvázala se v březnu t. r, v Červ Záhoří a DnžJČky 3) S tím však nebyl Jan Jáchym Riflndäteiu spokojen, íáda e také dilu pro nezletilé d?ti své Jana šťastného a dceru Frantisíu Johan", obě s n. Lidmilou splnzené, vždy odpíraje Ttíaftn man f elity svá, jež byla statky své jen dětem z prvního manželství odkáiala. Věc dospěla k soudu, a když Jan Jáchym při Svou vybral, dal Se ion t. 16É8, v červenci na díl děti ífvýob zvésti. f) Ze slečen Vitinelt mladíich stala se Johanka duchovní pannou v kliíteře sv. Anny ve Star t m Méstě Pražském, Lidmila zůstávala ještě svobodna při šestic s^c Sestry ty všechny, jakož i Jan Šťastný JJrandJttéixn a sestra jeho učinili r lŕíjo, dne 6. dubna přirovnání o Červ. Záboří a Dražjčky, jež jím k děleni náležely, a připovřděly sestry Janovi Šťastnému tiba statky v ifj.^oc fl. prídeliti, což on vděčné od nich píijal, ae ještí tíhni reku (dne 24. řfjna) prodal Záboří Jlfarii E,Lea-nr,řr Efi-ugiricové* rnz. Vastyzsrunj/ m (Jmarxu *) Ke statku Záhorskému pciiialy se tehda tvrz Červené Záboří, dva dvory, pivovár, ovčín s cialupou, mlýn Lapářkovský, vsi Moravci a „Zrzavá" a v Sudotněřidcb jeden potažnik, alp hrzo byl rozšířen; neb když byl v drženi jeho veíel Ferdinand Filip forubi z Z.adronu. koupív jej roku iéíp3 dne 27. října od Marie Flennnry,e] přikoupil k nemu t. iÓ"Bq, 6. listopade některé vesnice posud ke statku Meze řickému náležité, totiž dvůr pop], „VraŽdoý" a vsi HHnice a Jedlany,l0) Oboje statky, totiž Záhoří a Vražný, prodá] potom Ferdinand (r. ičg7> i. srpna.) Vát&lai>trvi Ignácovi Dýmovi zÉ Střttele na Oldřichově a Kovem Sedle za 4H.0GU fl. rh ") Tvrz Záhorská obrácena jest za války sedmileté v nemocnici a při tom opustia tak, ie jí sotva dobre za obydlí myslivcovo užiti mohli l9) Před tim (r. 174?) bylo tu stavení slušné a s peknou vyhlídkou o přízemí a poschodí; bylo tu několik světnic a komor Vedle zámku byly sýpka, pak sklep hospodářský _a pivovár. la] ') EZ. 112, E 20 J| EZ 113, K 30. a] Tamže M 23. *) Tamže Ts 12. *| DZ 3 14, K lg «) Tamže M fj. ') DZ. 304- U M B) DZ. KS. '< S 1 DZ. 397. ť 29-l0) DZ. 4.00, G 2». n> ĽZm. 407, G 2B. PozdĚjíí držitele hledej v Somrrerově topografii. **) Schaller, Topogr. 20, ,3) TxC p. arch_ "Wagnera. LEŠTINA. •cli vesnicemi Pasekou, Radkovem a Kostel-'cem asi uprostred t údolí mezi lesDatými strá-'DÍmi vidŕti jest chatrné zbytky bývalé tvrie, jimž se nyní říká bud „n> starém zámku" aneb „na Leštifiácti.u Zbytek její jest malý okrouhlý pahrbek, na němž více Deštilo nežli jediuá vél kamenod, nejvýše asi 5 sáhů t průměru mající; tak aspoň souditi lze z pahrbku rozkopaného a mladým stromovím posázeného. Na třech stracích jsou příkopy posud 2 sáhy hluhnké, čtvrtá jižní str.ioa stávala na kraji rybníka, který taká příkopy vodou svou nadýmal. Rybník měl zrovna pod tvrzi hráz (dávno již rozkopanou), která jej dělila od drubého rybníka pod Tlím ležícíhrv, a hrází touto vedla cesta ke tvrzi a končila se na výstupku také vodními příkopy obklíčeném. Odtud se pak přecházelo do tvrze po dřev^c-ém mostř. V blízkém okolí tvrze nacházejí se místiítč bývalých dvorů popluZných a kraecícfa. ') Tvrz I.eštinská malá a tesná byvši, bývaJa také sídlem statečku nepatrného, a proto o ní historie mlčí. *| Asi v 15. století zanikla a spojena s jinými statky menšími v jedno zboží. V nejstaršich nám známých zápisech se ani pustou tvrzí nenazývá.3) LIDEŘOVICE. fle dvoře u vsi Lideřnvic pří silnici e Tábora do Cholnvin vid ž ti jest posud starou tvrz, dole dobře sklenutou, na ten Čas již v rátej nu obrácenou, jejíž jroénn upomína patrně na nějakého Lidéře (Iaider ~ f.olhaT], zakladatele vesnice Nejstarsí J^l'iV; í nám anámý vladyka, jení lu sed£ls jest Bénéi % Li-J ] denmic, jemuž daroval král Vácslav (r. i4.ee) od- **** úmrf v LopoČici(?J. Peluj s Lideř&vic založil r, 1407 ]*ste s jinými druhé kaplanstvi pn kostele Chntovskéiri-4) 5 ním současna žil OldřHch t Lidčřouic fl zemřel na počátku téhož sloleti: vdova pn něm zůstalá, Dorota, koupila od Jana z Vitannvic a Petra z Moravce 3 piipotnicá (arch. Orlickýj. a) Na počátku iď stol měla Lešti na jeden drfir popi. pustý a druhý jod plat vysazený, na nřmž člnvŕk sedel a pánu platil. Leština patřila Táborským, ale od nich prodána Hnrřatřclcému Vilem Vejhdk z Kottlziw zastavil Ĺeštínu s platem ve Tremešoé, ves Pykov a v Pasece dvůr vysazený pod plat Zikmundovi BarSovi z Kamenice, ale r. 1539 prodal výplatu (aneb právo je vyplatif MikuláU VoračickétnU Ě Fahšrtič |DZ. t\i C 17). PrávO 7:1*1.1VT1 é na tom statku koupil potom od EarŠfi Prokop Hýlovec z Polkcuic, ale prodal je zase r. 1552 Zikmundovi z Mal o víc na Lhotě (D2. ig< J 12 a 8fj, "E 5) Později se dostala Leština ke statku VýrecUímu a s nim k Ch o to vinám Roku 1704 se připomíná x Leštinách louka (bývalý rybník tvrzský) a les 4DZ. 35, H 30— K ifi). *) Archív farní v Chotnvineoh, cnpiar. PTzemysl. f. 31. 5) Rel. lab. II. 106 *) Palacký, Urkuridl. Reitrage II. 315. ') Časopis ^Tábnr" TI 18 fi] Arch č. IIL §22- 356 TVRZE NA CHOTÚVSKU. řovic a Mikuláš Sádlo, bralr jeho. | Asi lie sklonku téhož stoleii nabyli Lideřovic Sádlové z Vratného a spojili je se statkem svým Vražným,1) než sídlo jejich odtud přeneseno na Lideřovice. První držitel obou statku byl Jindřich Sádlo s Vrainého, jenž Žil ke sklonku 15. století. Syn jeho Jarohntt připomíná se poprvé r. 1517 a potom zase r 1523 spole s Miklem a Vratného jako pán Lideřovský,J) ale později, zejména již r. 1537, kdež svědčil na prodám vsi Maršová,1) jako držitel samostatný,5) a vložil si r. 1546 vše zboží po předcích zděděné v obnovené d§ky zemské. Patřily k němu Lideřovice, tvrz se dvorem popluž. a ves, vsi Kosíd, Hlinke, Jedlany, v Jišově a Sedlecku c. t. m.r ve Vražném dvftr popi pustý a ves též pustou.*) Splodil, jak se zdá, několik synů, ve druhé polovici [6. století při* pomíňaných.') Poslední svou voli danou r. 1557 ve středu po sesláni Ducha 5v. učinil poručnicí děti a statku svého manželku svou, přidav ji k radě Zdeňka z Malovic na Kamenici, Viléma Rúta z Dťrného a Zikmunda Malovce z Malovic a na Borotině. Chuti své odkázat dvůr ve Klinici tak, aby jí patřil do smrtila potom na Jarohněvovy dědice spadl. Zemřel r. 1564."] Z Jarohněvových synů hyl tuším nejstarši Jan, seděnim na Lideřbvicieh, jenž koupil r. 1560 dům v Táboře od Anny Slanářky a zaň r. 7574 poslední penize položil *l Pozdější zmínky jsme o něm nenašli. Mikuláš a Jiřik Sádlové připomínají se v litnláři r. Ijfin jako páni na lideřovicich, a byli tuším Janovi synové, kteří zbozi to po něm drželi. Na konci téhož a počátku 17. století žili bratři Pavel, Jindřich, Jan a Fridrich, kteří jen časti bývalého zboží Lideřov-ského drželi; Jindřich prodal r I585 dvůr Jííov ze vsi svedený a koupil Skrýšov. '*] Jan seděl již r. 1573 na Hlinici, kteréž zboží podržel do své smrti (ck. r. Ičtt)), přikoupiv k němu něco ve Skopytcfch.1') Fridrich držel Skopytce až do konfiskace (r. 1623), a získa v potom Vlásenici, přestoupil k víře katolické. Také vsi Ko£íc a Vražné byly odděleny toho času; onu držel r. 1589 a potomně Oldřich, ť-to r. 1589—1615 Bohnslav, snad bratři předešlých. Z těchto statkii ■) Časop „Tábor* II. 18 a archiv Orlický. ') Ve Vražném bývaly dvůr a ves, jež držel 1, 1407 .l/ifaj 3e Vratného, známý nám z dějin Rzavŕho a Chotovín. Vladykové Sádlové z Vratného byli stejného původu s Vity a j., jak nahoře podotčeno. Z jejich kmene snad pocházeli Jan Sádle ze Smiltova (1423, ý 1420), pán na Kostelci nad Sázavou, a Jan ze Swiiitova, syn jeho, r 1443 na Leštně, potom na Konipasich. (|- po r. 1461). Jan Sádlo t Vratného byv služebníky páně Rožemberskými zajat, slíbil r. 14""4, n června postaviti se o sv. Vďcslavě na hradě Krumlově S Tábory se přátelil nejen tehda, nýbrž i r. 1431 a 1439 (Arch. Třeboň, a nejstar. kniha l"ábor.|. Jindřich Sádlo 1 Vrainého (syn Janův?) připomíná se r. 1458 a 1463, 20. června při směně učiněné o louky Chotovské (Archiv Třeboň, a lib I. oblig. f. 78 tamže). *) Archiv Třeboňský, tamže v rejstřích peněz panem Petrem půjčených. A) Tamže. Současně připomíná se Jarohnev mladši. s) Vilém Sádlo, dvořenin Rožeraberský roku —1561 (Brezanuv Vilém 5?, 146). O Mikuláši DZ. 7, J 17. s) ĎZ. 250, J 29. ') Jarohněva staršího manželkou byla Anežka Sádlová z Nemysle na Lideřo licích (.Reg. 10, F. k. s. A 6, lib. erect. 1541 —1602, f. 14.), kteráž vyznala r. 1544 o dobrodiní, jež předkově jeji učinili kostelu Kájovskému. Roku 1537 odkázala ji jmění své Ofka z Větrní (Arch Soběsl). 8| DZ. !£,, A 15. *) Kniha gruntovní Táborská r. 15C1, 95 ") DZ. 23, B 9. Srovnej reg. 20, F. k. s H 1. "1 II. pam. kniha Táborská. se jen Vražně zase ke statku Lidcřovskému dostalo. Pavlovi (r. 15891 zůstaly pouze Lideřovice a Jedlany, a to tento statek tuäim dříve, Lideřovice později. Neb r. 1603 (vkl. 9 ledna) vzdával Jiříkovi Pěti-peskému na Chotovinách Jedlany, dvůr popi., „na kterémž jest sám bytnosti byl," se vši m příslušenstvím. Jak se zdi, zemřel před r. 1615, neb tehdáž platila sbírky a berně zc statku Lideřovského Anna Sádlová * Doudleb, tuším vdova Pavlova. Syn obou byl Jindřich, poslední rodu svého na Lide řovicich ') Po bitvě Bělohorské stihl krutý osud rod Sádlovský, jehož mnozí členové byli povstání podporovali. Náš" Jindřich odsouzen jest polovice statku svébo (r 1623, 24. dubna) a dědicům Janovým též jest statek pobrán. JMístndržitel Karel z Ltchtenšteina prodal (vkl. r. 1623, 7. prosince) vsi Vražný a Lideřovice před tim Jindřichovy za 5339 kop miš. a ves Hlinici n Janovu za 2115 kop raiš. Jozue Kořenskému z lereíova. Pán tento býval v mladších letech v rozličných důstojnostech,5) stál sice r. 1618 z přinuceni na straně stavuv evangelických, ale záhy toho žele, odejel z Čech ke dvoru císařskému, načež mu dán úplný perdon (r. 16:2). U reformací české pověstným se stal pro svou horlivost" v obracování evangelíku na katolickou víru. Zemřev dne 5 listopadu r. 1653, pochován jest v kostele sv. Vácslava u Bosáku, na Novém Městě Pražském. Držel také Mezřič, k níž přivtělil Lideřovice a jiné vesnice v níšem okolí. Když vsak Mezřič r. 1696 prodána byla, drženy Lideřovice k Výrci až do spojeni tohoto statku s Červeným Záhořím. Mezí tím zpustla nejen tvrz, nýbrž i dv&r, k čemuž asi také L y la válka třicetiletá nemálo prispelo. Roku 1704 nebylo v Lideřovicich nic více než dvůr nedostavený, v němž se nacházely toliko kraviny a ratejna s komuruu. JEDLANY. Jedlanech vsi byla prý tvrz,') což i tím se dokládá, že se ve vsi r. 1596 rybníček příkop připomíná Přibik z Jedlan připomíná se mezi kol-latnrv kostela Hlasivskíř.n (r. 1369) a žil ještě r. 1413, ač je-li totožný s Příbikem z Hlasiva odjinud, jenž žil tehda.5) Bulek z Hlasiva sed. fpľi v Jedlanech měl r. 1392—1401 jeden hlas podací tfifj v Hlasivě') a v ty časy (r. 1400—1415) laké jeden hlas v Hoděticíťh. T) Okolo r. 1413 držel Radenín a roku 141c zpečetil 5tížný list ke sněmu Kostnickému poslaný ") Mrakel s Jedlan byl bratrem Buškovi z Noskova a Petrovi z Pettovic. Bušek a Petr darovali r. J405 kostelu Šebiřovskému úrok ve vsi Lhotě u Křížence n. Rackem z Petroric odkázaný a r 1416 povolili •) Viz DZ. 131, K 3 * 177. C 14, též DZm. 127, J 15. ') DZ, 141, L 7. Bílek 405. Jindřich Sádlo zůstal vt*zdej5i krajině a připověděl r. 1628 katolickým hýli (Čas. mus 1843, 205.) ') Viz ča;op. Lumír 1856, 472—473 '} Palackého popis str 281. ') Lib. conf II B 9, VII. C 3. •) Líb conf. V. F 6, Q, 17 VI. B 9, lib. erect. VIII. f 1G2. ') Lib. conf. VI B 2, VII. A 9, C 3, E 8. ") Arch č. III 189, DD. 15 f. 113, Ift erect XIII. a f 198. Vývod Sádlu v z Vražného. Jindřich Sádlo f j. 1546 Jarohnev Sádlo z Vražného 1517 + 1564 1. Anežka z Nemysle 1. Dorota z Nemysle Mikuláš :5í3—1S46 Jindřich 15ixi 7 j. 1017 — i58i> na Jíšové, pak Skrýsově a Radiči u> Marjana Jan Ó73 -{• j. 1619 na Hlinici « Kateřina Majdalrna z Ralibořic Bohuslav f j. :6i7 na Vražném Jiřík —1589 Pavel i!>8q—ifio3 na Lideřovicich a v Jedlanech V Anna z Doudleb Jarohněv ibi5, i6a5 na Radiči, petom Božetíně, Milhosticích i potomci po meči ještě r. jSoq). Bedřich 1G17—J618 na Skopytcich, 1623, pak ve Vlásertici Oldřich i6i5 Jan i6i5 Jindřich tři 15—1628 na Vražném, Lideřovicich a Zmyslové T\RZĽ NA CHOTOVSKU. 357 Tvrz v LLdfcíDvicích (Krcilcno d!e njčŕlľj prof- L Perbra V Táboře.) Petr a MrukeŠ, aby mohl InŠek témuX kostelu úrok 2 knp darovali ') Ke "k r n r i 15 věku paiŕily \ií Jedlany ke zboží Lideřovskemu a připomínají se jako pouhá ves hezp dvoi u a tvrzu- Jindřich Sád/a s Vražného prodal rotu 159.1 z Jilu svého Jiřik&ii Pftipéskétnu e CAt\P « r Esfrberka na ChnlcvinAch ve vsi Jedlanech jednoho nsedlého, chalupu nad rybničkem pŤikopem, týž rybníček a jisté dřdiny Od Petra Sádla « Vrnírfťha příkoupi] Jiřík (r. iřo^) dvůr Jedlany ses 30 osedlými, 3 rybníčky v Březinách a v ledlacech, se 2 sádkami a krčinou,1 j a tak se doslala celA ves ke zboří Chotnvskému_ LHOTA VČELÁKOVA. m půl druhé hodiny na sever od měř la Tábora leží ves T.hiitn Bálknva. která se až do koacc 17. slol. "VčelÄWvou nazývala; ni^ev tento ji snad dán V\ nd se dis L é rodiry Včelákův, která se tu byla rozplenenila a kolik sinťkř. ve vsi držela. Jeden I ze slatliův (nyní* hcspodáře Novotného] při rybníčku ležící míval kdysi tvrzku, která vodním pFíkaprm, z iyhntfka nadýmaným, ohrazena byla rivůi tenlo s vr-chrinstí nad jedním dvorem sEdl-ským a druhým pustým dr2e] až do r. 1541 Martin Krxháky svubodnik, a po nem synové jeho Jan, Jťřik a Vdeslav.*) Tficei let později mřli ten statek t téhož rodu bratři Jan a Jiřík již" zletilí a mladší jích bratři Petr » Adam ne zlelili Čast^ nevole mívali se Zikmundem z Malovic na Výrci u nejaké pele nad rybníkem velkým u Lhoty s k cest č do vsí Radkova vedmid. R n k 11 1579 na počátku mesúe května KndEábuvé' zkratka ') Lib. erect XT f. 138, Xľll a N 1. a> DZm 236, K 19, DZ 17i. B In aJ DZ 2j;o. M 24 Uruhru čásf vsi prodaly r 1551 Alena a Dorota, dcery Vita Krsřiáka, i s poustkeu Hnátovskcu ve SvrubovĚ Pcliu Kotečnikovi z Doinaglavř (DZ. jo, C lfK Manželka tohoto, Markéta z Hcdéjovi, drfala Výren Jednu ŕdsť vsi drfel také Zikmund z Makovic. a jak se di sumárne' jednali. Jednoho dne £la děvečka jich Anna na jedno polet požala tu Žito zelené a odvezla, jiný den požaly na rozličných místech iito zelené Dorota kmetíčna, .Markýla, řezáčova manželka, a Lidmila, ^edlkn ze Lhoty ') Rozumí Re snmn sebou, Že z toho povstaly sarná soudy Když zemřeli starší bratří, povstaly zase v rodine nechuti. Petr vinil vdovu po Janovi, Kedrutu z Ježova, 2c nějaké" svrchky a nábytky z tvrze odvezla a nechlč] ji pí o t o nioby 7. vřna její h 11 vydávali. Když se byli do viíle své nabádali, smluvili se konečné 1. 1583, 29- srpna tak, že Pel r od své stížností u pus lil a urinky vydá váti slihíl. ') Petr, od t mři i bratra Adama {\ \. t. i ^ H K) samojediný pán na Lhote, první toho rodu se psal Krsňdkem k Bvhetrnay dělaje se taktci skutečným zemanem. Z neznámých nim příčin prodal 1. 1587 dne 15- Července p Lhotu Čeláknvskouu s tvrzi, dvorem popluiným a krčmoll ohei mě&ta Táhám za 4OOO kop míš, TáhorlSti drželi Lhotu až do hjtvy Bělohorské, tu však jim n ř která čáisťjmědí c d fiat a n pr.ndäna. Lhotu koupila r Tí*2í paní Polyxena Lobhovská n Pem-Steina, ale předala ještě t. r. vsi- Mezříč, Výrec, Makov se dvory* popliuŽnými a Lhotu Josae Korc7\skérnu z Terelo^a za 743° ^ rhi) I.hota hyla nyní nějaký ras při Mezfiri, potom dostala ae k Výrči a krneínř k Chutovináin. Jií za vlidy Táborských prodán jest d vír s 1 vrzl; mi jednomu se dlát; u ze Lhůty, ale Ivrzkn jsouc ubydlím drž.tťlfi.v, udržela se až na počjiek našeho stříleli Byla s jedno patro, třela v přízemi klenuli 3 svršek ze dřeva. Lidé starší říkali tomu staveni tvrika, ale ml.ldíí se tomu posmúnli, pravice frčka Jednou před £3 lety přisel velký \iu a , Tře ku" shodil, tak Jí e ji hospodář potom oeloii přestavět] musil, ponechávaje toliko základní zdi Staří lidé posud si vypravují, že dal zeman Lhotský dceru svou synu zemana SvraJinv-ského a ponévadž tehda penČz málo by In, že Hal pn ni vČ na louk u a kus pole '] Reg. 20 1\ kom & P 9 —II. 3) DZ. 68, M 30- ') DZ fig, G l, vlez. r 1588 (DZ 2u 3 J'urwvt »c Striova, synu jejímu, 375 kop, tož teprv r. 155* ve dsky vloíeno Markéta postoupila Výrce (vkl. r. 1558, 18. října) Zikmundovi Malom z Malovic, jenž držel také mlýn pod Táborem a k Výrci dvůr Vesce r. 158a koupený připojil. Po smrti jeho držela Výrec manželka jeho Marjana, za niž dvůr zdejší shořel; potom dědili to zboží bratři OHHch a Vilém » Malevxc, kteří prodali r. 1603 dne 26. března dvůr Vvrecký se vsi a krčmou findrichovi z Doudleb na Meziříčí za 2000 kop, Výrec držen odtud k Mezřickc. Když statek tento po smrti Jana Bedřicha Doudlebského k rukám císařským zabrán byl, koupila jej r. 1623 dne 23. března paní Polyxena .Lobkovská za 7000 fl. rh., a to vsi Mezřice, Výrce, Makov se dvory popluž, ovčínem a mlýncem pustým. JeSté téhož roku dostal se "Výrec rodu Kořenských a zůstal při něm až do r 1704, kdeí pro dluhy mnohé odhádán věTitelGm a potom k Záhoří a koneční k Cho-ttovsku připojen byl. Tclida tu byl *iiue£ck, M.avruí akruvné, Šindelem Ikryté, avšak z kamene postavené, v němž byly dole jen pokoj, kuchyní, komora a dřevěná Spižní komora, nahoře velký pokoj a komora, vie v ceně 200 fl. Na místě zámečku stojí prý v nynřjšřm úpravné vystaveném dvoře staveni sýpky. ■) ') Heber's Eurgen III Ig8, kn. grunt. Tábor. r. 1561. B 7, DZ 10. F 14, 87, A 25, 132. B 6 a 177. R 17, 202. C 4, 35. H 30, 286. B 17. Starožitné nádoby v Českém Museu Zámek v Nemysli. Nemyšl Tvrz. l Moravě kvete až potud rod Mitrcvík) ch z Nemysle, jichžto praotcové ve 14. století na tvrzi a vsi Nemysli seděli. Praotec jejich, Li/vin z Nimy&lc, poprvé r. 1373 připomemitjr, byl r. 1377 dne 1. června patronem kostela Hoštického.') Pfipomirá sse naposled r. 1350, ale zdali tehda žil, neni známo. Synové jeho Litvínf Beneš, Bohuslav, Ondřej, Volkéř a Jindřich darovali r 1390 Beneši jinak Bechovi, faráři Hoštickému, í'/a kopy platu na lidech svých v Nemysli, aby některých dobrých přátel jejich na modlitbách svých vzpomínal.8) Z bratři těch zmizí potom Volkéř docela: Beneš stal se r. 1396 ku podáni bratří svých farářem v Hošticich, r. 1407 zdálo se mu, že by lépe mohl žiti na faře Pacovské a tudíž si toto místo vyměnil, ale že se mu tu nelíbilo, vrátil se zase do Hostie, kdež :r. 1414 zemřel.3) Ostatní bratři byli se sice před r. 1396, když již otec nežil, o zboží svá podělili, než důležitější jednání rodinná vždy společně před se brali. Tak na př. r 1397 jednu kopu platu, kterou k tomu účelu Kedruta z Hostie odkázala, kostelu Hoštickému na vsi Ujezdci zapsali.4) Kromě Ondřeje byli vsichmi přívrženci učení Husova a pečeti své ke stížnému listu ke sboru Kostnickému poslanému (r. 1415) přivěsili.5) Litvín seděl na dílu svém Bukové, ač se i z Prudic nazýval, a zemřel r. 1407; Jindřich měl za svůj díl Prudké ještě r. 1409 (r. 1415 psal se nějaký Jindřich z Bukové);6) ostatní dva měli Nemyšl držíce každý polovici, oni také r. 1414 dne 17. října samí dva ke kostelu Hoštickému podávali.T) Bohuslav držel krátký čas (r. 1415) Opatov na Moravě a připomíná se ještě r. 1437, an sii tehda na císaři Zikmundovi nějakou odúmrf v Dědicích vyprosil.8) Bratr jeho Ondřej daroval r. 141 z úrok na celé vsi Nemysli k oltáři sv. Růženy v kostele sv. Jilském v Praze a r. 1416 kostelu Hoštickému plat na dvoře poplužním v Nemysli, loukách, vinicích a lesích, aby farář sloužil mše zádušní za Markétu z Blahotic.9) On sotva, nýbrž spíše jiný Ondřej koupil před tím také statek Radenín, a přichází kromě jednání Táborských s Oldřichem z Rožemberka o hrady Přiběnické (r. 1437) ještě r. i44i.,n) Vývod vladyk z Nemysle v 15. stoleti přesné naznačiti, jest na ten čas zhola nemožnou věci; na jisto postaviti lze toliko potomky Ondřejovy. Po něm zůstala vdova Alžběta z Dubného, která učinila r. 1452 pořízení o statku svém, učinivši poručniky, kteří by statek dvěma synům jejím odevzdali. Mezi mateří a 4 syny Ondřejovými Litvínem, Zachařem, Bohuslavem a Mikulášem nebylo svornosti, ani se nemohli o správu statku svého a o rozdělení peněz a jistot shodnouti. Jak se zdá, byli jen poslední dva synové Alžbětini a prvni dva z prvního manželství.11) Konečně se shodli r. 1453 dne 25. února, byvše ') Arch. Orlický, Lib. codí. III C 28 Roku 1383 noe 5 července svždci v listě pánu z Hradce {arch Hradecký). ") Líh. ereel XII. ľ. 50, potvr. dne 23 února. ') Lib. conf. V. O 10, VI J 3, P 11, VII. D icj Ve vär.ch těchto zápisech přicházejí jako patronmč-jeho bratří ') Lib. erect. XII. f T78. s) Arch. č~. III l8t). °) Arch. Tftboň , Ob. conf. 1. c. DD 14, f. !oO. Petr Špelle z Prudic r. 1435; a 14^8 se připomíná [Arch i. III 512, archiv Třeboň Č.C.M. 1827) ') Lib. conf, VII D iq. ») Arch. č. 1IÍ 519, "Wolrjý, Topographs VI 347 ") Lib erect X K 31, XIII. a. f. jqB. '") ATchív Třeboňský, archiv č. III. e.23. Veselého děje Choiisťnika. •'} Starý vývod Hndejovských dáva Ondrejom (ale tusim staršímu) za manželku Bonusí z Miličina a z Kostelce (Papr. o st pam. 395). Hrady a zámky České IV. ^3 NEMYŠL TVRZ. přátely a příbuznými smluveni, při čemž mladším dvěma bratřím zabezpečeno, že se jim budou jisté peníze vydávati. Litvin a Zachař zavázali se bratřím díly vydati, kdyby se oženili, a peníze sirotčí někdy otcem Ondřejem utracené vyvaditi.') Starší dva bývali již před tím ve službách Rožemberských, Litvin byl r. 1439 purkrabí na Choustníce, Zachař byl napřed na Velešině (r. 1439) a později na Krumlově (r. 1449—1459) purkrabí. Pro tato zaměstnáni zdržovali se oni jakož i bratři jejich nejvíce v okolí Krumlovském. Roku 1474 byli již starší dva mrtvi, a bratří jich Mikuláš a Bohuslav učinili toho roku dne 1 1. ledna smlouvu s Jindřichem z Rožemberka o jistý list dlužni ztracený, k němuž také pečeť svou přitiskl Bohuslav z Nemysle a z Mitrovic.2) Z toho lze seznati, že se tehda oddělila vedle jiných linií také linie Mitrovská. Kostelík v Hoéticfch. Památka na vladyky z Nemyfile. Kreslil prof. L. Ferber v Táboře. O tom, kteří z rodu toho tvrz Nemyšl drželi, nemáme ani nejmenši zprávy, jen z pozdějších zápisů plyne, že se dostala linii Mitrovské. Ke konci 15. a počátkem 16. století držel Nemyšl Jan z NemySle.9) Asi r. 1506 převzal Bohuslav Mitrovský 2 Nemysle zboší předků svých, k němuž náležely tvrz Nemyšl se dvorem poplužným, ves celá, v Mitrovicích, Dědičkách, Úraze, Prudicích, Milhosticich, Střeziměři, ve Vísce u Mitrovic díly, v Přestavlcích dvory kmecí, v Hostících dvůr poplužný s platem a podacím a polovice podací ve Střeziměři. *) Týž měl manželku Mandalénu z Chlumu, kterouž věnem 300 kop statku dobře opatřil,5) a nemaje žádných potomků kromě dcery Kuňky, kteráž byla vdána za Mikuláše Kosoře z Malovic, učinil o statku svém pořízeni r. 1545 (vlož. 18. června), aby se dcera Kuňka a synové její Vácslav a Jan z Malovic po smrti jeho ve dluhu 100 kop v Nemyšl uvázali. B) ') Paprocký o Et. ryt. 184—185- a) Archiv Třeboňský. 8) Zejména se tak uvodí r. 1506 v přiválejí Jistebníckém. Také nástupce jeho Bohuslav přichází tamže k r. 1536 (Pam. arch. X. 772). ') DZ. 250, J 6, vloženo r. 1545 dne 17. června. 5) DZ. 7, E'lg. Také zapsal jí a Kaíparovi Zelendarovi z Proäovic na NemySli r. J 543 sto kop (DZm. 226, F 8). s) DZm. 227. F 3. NEMYŠL TVRZ. 361 Po smrti Bohuslavově uvázali se v Nemyšl dotčcmí dědici, z nichž Jan později žádného na něm dilu neměl, a podělili se o ně, tak že dostal Vilém tvrz Nemyšl s jistým příslušenstvím a Kuňka díly ve vsích Prudicích, Mitrovicích, Střeziměři s podacím, Sudoměřicích, Vísce, Přestavlcích a Úklidu s mlýnem pod Kvašťovem; tato však, vdavši se po smrti prvního manžela za Bohuslava z Malovic na Kostelci Podolském, prodala r. 1564 díl svůj synu Vilémovi za 250 kop, ■) vsi ty však ve spojení s Nemyslí nezůstaly. Dutčený Vilém byl pán vtipný a při tom v právech dobře zběhlý, jenž měl kolik statkúv, ale vždy jeden prodav na druhý se stěhoval, ač si chtěl v Nemysli zříditi pohodlné sídlo a proto také do tvrze vložil více než 500 kop, tak že mohl v popise statku o ní položití: „stavení všecko jakž nemalé a dobře spraveno jest."") Měl zvláštní při roku 1561. Tehda oženil se Jakub Stranák, dědinník ze Sudoměřic, í Annou, dcerou Ondřeje Veselíka z Prudic, kmetičnou Vilémovou, bez vědomi páně. Za pokutu měl dáti podlé uznáni mocných opravců 60 žejdlíků medu, ale dosti učinil teprve tehda, když byl pohnán k soudu.3) Z neznámých příčin prodal roku 1564 dne 31. srpna tvrz Nemyšl se dvorem popi., pivovárem, mlýnem náchlebným, štěpnicemi, chmelnicí, ves celou, v Prudicích, Sudoměřicích, Mitrovicích, Hostících s podacím, nějakém čase peníze, za něž přikoupila r. 1586 od Jana Malovce z Malovic ves Petrovice se dvory kmecími ve Lhotce a r. 1589 od Jana R_tr*flf3 * tVJli JLi 11 u 1? AJMIIH <■ » lyuui cjuj a na Bílém Ojezdci dvůr v Hostících.') Paní tato jsouc vdána za Jiříka z Talmberka na Jankově (f r. 1623), jemu r. 1592 v 10.000 kopách gr. č. veškerý statek svůj zapsala, tak že od těch dob statek Nemyšlský s ostatními zbožími Talmberskými spojen zůstával. Ze synů totii Jiříkových dostal Fry-drych Nemyšl r iť 18 ještě za živobytí otce svého, a poněvadž roku 1622 z konfiskace panství Vlašimské koupil, zůstala Nemyšl od těch dob při tomto panství a přestala býtí sídlem nových pánů, kteří bydlili na prostranném zámku Vlašimském. Za něho přikoupeny k Nemysli část vsi Sudoméřic s krčmami a mlýny a dvůr svobodný Bavorovský (r. 1624). Na tvrzi Nemysli s příslušenstvím věnoval Frydrych r. 1634 (vkl. dne 28. ledna) 7500 kop míš. choti své Marii Benig-ně z Lobkovic, ale vklad ten zase r. 1036 z desk zemských propusti], poněvadž byla zatím dotčená jeho manželka zemřela, učinivši manžela dědicem veškerého jmění svého.") Vedle posledního pořízení pána tohoto v dějinách tehdejších obzvláště vynikajícího (d. r. 1643 dne 27. srpna) obdržel starší syn František Vilém Hrazené Rataje a Nemyšl s oběma domy v Praze (na Starém městě v Kaprové ulici a na Malé straně v Lázeňské ulici mezi lázní a kostelem p. Marie).9) Když pak mladší bratr Jan Arnošt r. 1Ď54 beze všeho pořízení o statku svém ze světa vykročil, připadl díl jeho a s ním také panství Vlašimské staršímu bratru Františku Vilémovi. Tento přikoupil sice r. 1658 rytířské sídlo ') DZ 15, C 15, 3) Archiv Třeboň, J) Reg. 18 F. k. ?. R r J. '< DZ. 57, H 5. Vlož. r. 1565, 4.. července (DZ. 15, II 8). Vilém držel patom MarSovice a později Butovice a Koloděje. ;') DZ. J 7, E 13. ") DZ. 166. E 2. Vklad statku učinil dávno pc smrti Ka-teřininč Bohuslav Tčmín r. 1589 (DZ. 24, M 27). Objem statku zůstal týž, toliko že sc uvodi v Milrovicich 2 krčmy a v Prudicích, Úraze a Sudoměřicích po I krčmě; kromč těchto krčem také ke statku nic jiného v těch vesnicích nepatřilo. ") DZ. 23, H 18, 24, J 17 ') DZ. 144, L. 7 ") Vlasákův popis Vlašimská, str. 19 Frydrych zemřel r. 1643 dne 13 října. 53* Úlehlí, Úraze c. t. m. a ves celou Dědičky Lidmile Kapounové ze Sedčic. 4) Adam Předbor z Ra-dejšína žil na Nemysli lá- teří nou z Říčan; touž učinil pořízením r. 1571 dne 12. února ve dsky zemské vloženým poruč-nici statku svého, přidav jí k radě Viléma z Talmberka a Hermana z Říčan.5) Když pak potom po několika letech Kateřina ovdověla a nějaký čas smutek vdovský snášela, byla po té zase dobré mysli a vrlala se po druhé za Bohuslava Témína z Ti-mtc. S ním společně prodala r. 1578, 3. října tvrz Nemyšl s příslušenstvím EliSce s Lobkovic za 9000 kop míš. °) Paní tato zahospodařila si po Sanlituarium v kostele Hoštické'm. Dílo vladyk z Nemysle, ini^* ndlrlu pr«t I. Fcibra v Tahořuj 3Ď2 NEMYŠL TVRZ. Záhoříčko od Kateřiny Ryterové, ale prodal r. 1662 Nemyšl se vším příslušenstvím Mikuláši Franchimontovi z Frankenfeldu za z 1.200 fl. rh. Nový držitel staral se velice o zlepšení statku, na néjž byli páni sídlíce obyčejně ve Vlašimi málo dohlíželi; kázal mnoho stavení, jež byla zpustla, opraviti, také, což potřeba bylo nového, přistavovati a přikoupil svobodný dvůr Stranikovský a větší počet rolí všelijakých. Zboží to dobře spravené odkázal r. 1684 synu svému Vojtěchovi, jenž se oženil s Terezií Johannou Hrobčickou z Hrobčice a s ní syna Jana Antonína a dceru Františku splodil. Nemaje stálého zdraví a brzkou svou smrť předvídaje, odkázal statek dětem svým ještě nezletilým tak, aby jej máti do plných jejich let spravovala, což se také stalo, když Vojtěch roku i6go zemřel. ') Dlouho poručenství to netrvalo, neb poněvadž se Terezie za hrabě Caretto Millesimo vdala a tím způsobem poručnicí zůstati nemohla, nařídili mistodržíci bratra Vojtěcha mladšího Antonína Alexandra, aby se v poručenství nad mladým Janem Antonínem uvázal, což se také r. 1701 dne 8. července stalo. Ale i v tom nastala brzo změna, neb Terezie Johanna nepřestávala zastávati se práv dcery své Anny Františky k polovici Nemysle a dovedla toho, že jí bylo r. 1705 místodržícími poručenství nad dotčenou dcerkou dáno a uvázání v polovici Nemysle dovoleno.2) Jak se zdá, zemřely záhy obě dítky, a celé zboží jich připadlo mateři. Paní tato prodala napřed roku 1718 statek Petrovský Viktorině z Věžník a potom r. 1719 Nemyšl manželu svému Bemartovi hraběti Caretto Millesimo, v jehož rodě až do r. 1765 zůstala.3) Z tvrze povstal nynější zámek, který hrabě Ferdinand Dým ze Střiteže rozšířil a ozdobil J) DZ. 118. C 4. Terezie se uvázala v NemySl v měsíci červenci. 2) DZ. n8, D 30, J 6. ') Bernarl tu přebýval již před tím s chotí svou; r. 1717 dne 8. prosince přenesli dal z kaple zámecké v NemySli do kostela Hoštickério divotvorný obraz p Marie, jenž rodu Millesimovskému náležel; průvodu v té příčině uspořádaného sůčastnili se mnozí ze šlechty, duchovenstvo a nesmírný dav lidu. Roku J722 dal vystavili v Hostících oový farní dum (Trajer, str 645—046). Po něm nasledovali r. 1724 syn FranliSck Vdcslao a r. 1761 vnuk Ferdinind, kterýžto prodal Xemyš! r. 1765 Josefovi řečenému Kurto z Alokrenbachu za 86.000 fl. rh Pro veliké dluhy tohoto držitele prodána byla Nemysl r, 1784 veřejnou dražbou Josefu Paulínovi von Gfässer, od něhož ji koupila r. I/9I Viktorie hraběnka Golčova, rozená Dýmovna ze Stríteíe (Sommer, sir. jd — 77)- }cľ smrt> (t r- 1822) zdědil Nemyšl bratr jej 1 Jan Kazimír hrabě Dým se Stríteíe (| r 1830) a po ním z téhož rodu hrabě Ferdinand, e. k. komoří a rytmistr, později generál, jenž r 1849 v Uhrich bojoval /isco '585. /T) Podpisy mužů v dějinách Čech vynikajících z 15-, 16. a 17. století. t„„ * v |,ŕtu< , f . .. - - d„jíi.— j .—-J.—„ „ v- .r---,. •--4t---, ,j —i.*\-- v -*--- jfll) Utkfl A A.0illiiu - Jlllk £ \_-UliALilLU a j UUCUloU, DpIdV^C * LHJllLIiail KlälUVBlTI VjUkCUU. - Ad»|JAI z Holice, kancléř ifŠský* — Johanes Hus, Magister in Artibi, — Wo]f z VŤcsovic. — JaD z Selnberka. Walenlin Rohinhap z Suché. — KaTel Hloíek z Žanipííchll. — Václav z ĎJcan. — Jáchym z Hradce a ZactiaríáS z Hradec. — A flám z Hradce — Alhreck t z Kolovrat. — ChriŠtof z Grndnrfu. Petr 2 Rožemberka. Vilém z Rožemberka. — Pedřich Falcký, král Český. — Jan Trťka z T.ipy. — z Valdstýna, vévoda Fridlandský. — Jáchym Ondřej Šlik z Holejce hrabě, popraven r. 1621.* — Pavel z Rícan — Bohuslav ž MichalOvic *l62l. — Prokop d. z Olbrarocvic * Jc2I. — Jindřich Otla z Losu * 1É2I. — Jaroslav Jiří z Švamberka. — Václav fludovec z Budova * 1621. — Piiihuchval Berka z Dube. —- Petr z Švaraberka. — Kašpar Kap].ŕ ae Sulevic * 1621. — Petr Vok t Rožeraherka. * znamená, 5e liyl po Břlohnrskr* bitví nu sbiromíslském ramřstl sťat. Pečeti rodin jihočeských. Pečeti rodů kdysi v jižních Čechách osedlých. Znaky rodin v jižních Čechách kdys osedlých Znaky rodin Českých. cK.-iiP.i- In íilttviť|9 Zirovnice hrad ...........112 Štítný tvrz.............. 121 Tvrze v okatí Žirovnice : Vlcetín, tvrziště v Krup-činách 124. Hradišti hrad. Popis hradu. Z osudu staré věže, dějiny...............126 Kozí knut.............. 143 Sedlec tvrz..............149 'Jvrze okolo Tábora: Klokoty, Radimovice i5i, Družice, Měšice i5ž. Bystřice Nová zámek.......... 134 Kamenice hrad. t. Popis a dějiny......162 2. Kamenické příběhy. . ......178 Bolejov tvrz (hrad).......... 179 Tvrze na Kamenickú : Včelnice 186, Boztěchov 187, Ustrašili, Myslov, Ilolakov 188. Kámen hrad. 1, Popis hradu, jak jest a býval. . 189 2. Dějiny hradu a držitelův........ iq3 3. Příběhy Kamenské..........198 Tvrze v okoti Kamene : Proseč, Pošna 201, Lhotka 2o3. Pacov zámek. 1. Popis a dějiny.......204 2. Spaňovské příběhy..........211 Tvrze v okolí Pacova: Bedřichov, Hrádek 214, Pech-burk, Chýška 2i5, Téchobuz 216, Vodice 217. Selmberk hrad.. 1. Poloha, popis.......219 2. Dějiny..............221 3. Paběrky.............227 Votice hrad 0 tvrz ...........22a Miličín hrad............. 2?4 Kamberk tvrz. 1. Děje a popis ....... 2^7 2. Marka a syn......... . 241 Strana Kříienec tvrz.............243 Tvrze v okolí Vožickém : Šebířov 24?, Bzová, Rado-stovice, Blatnice 244, Těmice 245, Vitanovice 246, Oldřichov, Vlčkovice 248, Broumovice 249. Červemí Rečice hrad. 1. Popis a dějiny .... a5o 2. Řád a správa nad lidem poddaným za vlády arcibiskupské............258 Lhota Červená tvrz. 1. Popis.......26.1 2. Dějiny..............267 3. Paměti Kábovské..........269 Tvrze okolo Lhoty: Mnich 270, Hojovice 272, Deštná 273. Pelhřimov zámek............274 Tvrze v okolí Pelhřimovském: Nemojov, Rychnov ^Nový) 278, Cerekvice dolní. Tčšenov 279, Proseč. Radimovice 280, Lhotka 281. Chýliov hrad. 1. Popis........ . 282 2. Dějiny ..............283 3. Malovcovské a jiné přiběhv.......288 Polanka tvrz............ 292 Tvrze na Chýnovsku: Velimovice 293, Podolí, Dub 294, Hlasivo 2g5, Blanice Kozlova 296, Vřesce, Dobrontce 297, Hořice (dolejší) 298, Běla 299, Důl, Dvořiště 3oo. Dirný tvrz..............3oi Tvrze na Dírensku: Chotemice, Mezný 3o5, My- skovice 3o6, Roudný 307. Cerekvice zámek. 1. Popis a dějiny. .... 3o8 2. Příběhy Leskovecké.........31 3 Tvrze okolo Cerekvice: Leskovec, Horní hrad 316, Buková 317, Prašivá, Kostelec 3i8. Radenin zámek. 1. Popis a dějiny......319 2. Vraždy, paběrky.......... 323 Hrádek kraa.............328 Tvrze v okolí Radenína : Hroby 33o, Hartvíkov 331, Rečice hrad..............332 Ždár Pluhův tvrz ... .....336 Tvrze na Řečičku : Drahov 3 38, Vřesná, Dráchov 339, Návětři, Zlukov 340, Mnich, Ujezdec 341. Kompas hrad a Březina tvrz ....... 342 Tvrze okolo Hořepnika: Loutkov 347, Úlehle 348. Chotoviny (Vlkančice) tvrz. 1. Držitelé .... 349 2. Rozmanité příběhy z Chotovska.....352 Tvrze na Chotovsku: Rzavý, Záhoří 353, Leština, Lideřovice 355, Jedlany 356, Lhota Včelákova 357, Výrec 358. Nemyšl tvrz....... ......35g Hrady a zámky České IV. 54 SEZNAM OBRAZU MIMO TEXT. Jindřichův Hradec od západu . Jindřichův Hradec od jižní strany Zámek Hradecký. Pohled přes rybník Vajgar z můstku Altán Hradecký z venkovské strany Třetí dvůr zámku Hradeckého . Nový palác a věž hranatá zámku Hradeckého...... Chrám sv. Jana křtitele a nový altán......... Staré malbv v Červené věži . Freska legendy sv. Jirské v Jindřichově Hradci...... Choustník........ Horní hrad Choustnickv . . . Věž Choustnická...... Landstein od jihu . . . Nádvoří na LandŠteinČ .... Ži rovnice...... t Žirovnice........ Hrad Hradiště s kaplí .... Tábor s hradem Hradištěm . . Hradiště Klokotské u Tábora . ke stránce i— ao i — 20 20 7 JO V— 78 T-- 78 72- 78 Q8 98 112 112 1 2(i I2fi 151 Božejovský zámek.....ke stránce Kámen......... Selmberk........ Hradiště Vožické od východu . Červená Rečice od jihovýchodu Červená Rečice od jižní strany . Červená Lhota od jižní strany Červená Lhota od východu . Brána východní v Pelhřimově. Pohled z venčí...... Hradiště Chýnovské se zámkem . Zámek v Nemysli ..... Pečeti pánů z Hradce I. odd. > k > » II. > 1 » z Landsteína a z Ustí. 1 rodů kdysi v Hradecku osedlých. Pečeti rodin jihočeských. » rodů v Táborskú kdysi^ osedlých. Pečeti rodů kdysi v jižních Cechách osedlvch. Znaky rodů v Cechách osedlých. > rodin Českých. Podpisy mužů v dějinách Cech vynikajících. Mapa hradův a tvrzí Vysočiny Táborské. t/ SEZNAM VYOBRAZENÍ V TEXTU ■ Obrazy jsou spořádány podlé článkův, k nimž patří.) Sii tm Znak Montřortský............ i Plán zámku Hradeckého......... 3 Hradec Jindřichův od strany severozápadní ... 4 Altán, nový_ palác a hranatá věž v zámku Hradeckém 5 Veliká a Červená věž.......... 8 Kaple zámecká............. 9 Gotické okno v kapli.......... 12 Bašta na hradbě městské při domě č. p. 17? . . i3 Obraz domnělé Bílé paní......... 16 Třetí dvůr s arkádami, studní a starým palácem 17 Nejstarší části zámku Hradeckého...... 18 Výplň z altánu Hradeckého........ 2 r Třetí stará brána ze strany severní (vnitřní) ... 24 Krb v zámku Hradeckém......... 25 Portál v třetím dvoře.......... 28 Severní pavlač............. 29 Arkády v třetím dvoře.......... 3o Sturodávný mezník..........^2, 67 Stará brána (třetí ze strany venkovské) .... 33 Náhrobek Mandalénv Hradecké z Gleichen . 35 Krb vlaský v tabulnici v novém paláci . . . 35 Bašta v hradbách zámeckých........ 36 Portál Červené věže ...... 37 Plán a průřez hořejší světnice v Červené věži . 38 Zámek Hradecký od západu........ 40 Věž, lázeň řečená............ 41 Bašta v Jindřichově Hradci........ 41 Výklenek okna v starém paláci....... 44 Dvéře u vchodu do nového altánu...... 45 Starý komín . _............ 48 Veníře ze 16. věku .... ...... 48 Ozdobná klec............. 49 Červená věž.............. 52 Zbytky maleb na Červené věži (2 obrazy) ... 53 Dvéře blíže lidomornv.......... 54 Studně a umělé její mřežování....... 56 Dvéře s ozdobnými veníři ...»..... 57 Bývalé fresky v kaplí sv. Ducha....... 5 q Znaky rodin Českých v zámku Hradeckém ... 61 Rozdávání sladké kaše.......... 64 Svršek portálu do někdejšího zámeckého divadla . 65 Obraz Jindřichova Hradce v kostele Rosečském . 67 Jindřichův Hradec r. 1654 podlé emailové malby . 70 Obraz sv. Anny v chrámě sv. Janském .... 70 Postranní loď v chrámě sv. Janském..... 71 Strana Stará miniatura na privileji Jáchymově z Hradíce 71 Půdorys chrámu sv. Janského....... 90 Kaple, starý palác a veliká věž hradu Hradeckého 187 Starožitné nádobí (ke str. 63) 2i5, 216, 218. 228., 335, 358 Vítkův Hrádek............. 68 Plán Vítkova Hrádku.......... 6q Choustník z dálky........... 72 Plán Choustníka............ 73 Choustník od západu.......... 74 Gotické okno na Choustníce........ 75 Prak, samostříly a p..........76,77 Náhrobek nějakého pána z Choustníka - • ■ • 79 Choustník. od jihozápadní strany...... 82 Choustník v i5. věku.......... 83 Mezník panství Zeleckého u Turovce..... 86 Příkop a hradby Choustnické....... 87 Dobývání hradu ........... 91 Vyprrvřdeni nepráielstv' . .... . . ^5- Landštein.............. 97 Allegorické postavy Čech, Moravy a Dolních Riikous 99 Plán LandSteina............ 100 Landštein od severu........... 102 První brána na Landšteině......... io3 Druhá » » » ......... 10? Třetí » » » ......... io5 První bašta na Landšteině......... io5 Druhá » » » ......... 107 Vypadni branka na Landšteině....... 107 Cáíť veliké věže a bašty na Landšteině . . .110 Landštein od západu.......... 111 Krb na Landšteině........... 111 Pod třetí branou na Landšteině....... 120 Žirovnice.............. 112 Plán Žirovnice............. 113 Sázení do věže .... ........ j 14 V kabátu a v kládě........... 115 První brána na Žirovnici......... 118 Druhá » » » ......... 119 První brána a hláska na Žirovnici...... 120 Hladomorna na Žirovnici........- 311 Zbytky z náspů tvrze Štítného....... 121 Kovárna na místě tvrze Štítného ....... 122 Iniciálky 3 z rukopisu Tůmy ze Štítného i23, 234, 267 Plán hradu Hradišti.......... '27 Lužnické údolí pod Klokoty........ 12 5 54* SEZNAM VYOBRAZENI V TEXTU. Pečeti Táborské .... ..... Táborskí- náměstí............ Paljc hradu a městské hradbv....... Zbytky hradeb Táborských na východní straně Veliká věž hradu Hradiště a Bechyřiská brána Místo, kde stávala lortna Celkovská..... Bašticka za krajskvm soudem........ Růže v domě č. 23........... Tábor................ Staré hradby u Lužnice..... .... Rasty a zbytky hradeb ......... Někdejší opevnění hradu Táborského podlé obrazu roku 1744 ............. Upomínky na Žižku........... Dvoje staré již zbořené b. štv........ Pražská brána na Táboře......... . > ■ ■ ......... Bašta na Táboře............ Plán bývalé Pražské brány......... Obraz ... (první)...... Hrad Hradiště na počátku tohoto století .... Zbytky hradeb u Lužnice......... Fortna Celkovská (zbořená)........ Nožice sloupové z Táborské radnice..... Casť paláce v radnici Táborské....... Prutv v klenbě v radnici Táborské...... Kamenné veřeje v » » ...... Hrad Hradiště před 20 letv........ Dvě konsolky v bývalém paláci radnice . 104, Na parkánech v Táboře......... Stará bašta řeznická........... Staročeská sin v domě Táborském ...... Dvůr v radnici Táborské......... Zbvtky nějaké baštičky u Táhorských hradeb Brána Bechvňská, jak bude po svém obnovení . Kozí................ Oora< Husův............. Hlis (snímek z rukopisu)......... Jeroným (snímek z rukopisu)........ Pomník Husův a Jeronýmův v Kostnici . Plán bradu Kozího........ Cervenv (Kozskvl dvůr u Tábora Sedlec nad mlýnem Soukenickým ...... Položení Sedlec............ Položení tvrzištč u Klokot........ Položení Drazické tvrze......... Znaky pánu na Bystřici......... Plán Bystřice............. Zadní dvůr v Bystřici.......... Nádvoří v Bystřici........... Z na k v nad branou........... Znaky pánů na Kamenici......... Plán Kamenice............. Zámek Kamenickv podlé starého obrazu . Bašta severní............. Rašta východní............. Zámek Kamenickv........... Znak Leskovcuv............ Znaky držitelův Bolefova......... Patero drobností ze zámku a kostela Božejovského Kámen od západu........... Plán Kamene............ Vež na zámku Kamenském........ Staré zdi na zámku Kamenském...... Branka » » * ...... Koruna sv Vácslavská.......... Znaky držitelů Bačova.......... Starv náhrobek v kostele Pacovském..... Zámek v Pacově............ Partie z parku v Pacově....... Znak zazděnv na kostele Pacovském..... ^ 1 ÍSII A I2Ó 120 r3o i3r <3+ 135 r38 i38 i3o >4' 142 142 iJ^ '47 160 148 i58 i5q ibi 1-i63 it>4 '75 i76 '77 i83 ib5 iqo 202 322 327 334 346 143 ■4- 312 313 3i8 '44 171 14Q 150 151 ■ 52 154 155 ■ 56 i57 ■;7 165 166 168 160 ,73 172 .78 170 181 ■ 8q 100 I Q2 iqb 107 200 204 20 5 208 210 21 r Struna Odzuakv zakladatelův a stavitelů '.') na témž kostele 21 1 Znak Spaňovskvch z Lisova . ......211 Znak města Pacova .... . 213 Selmberk..............2iq Plán Šelmberka............220 Rež věží Šelmberskou..........220 Půdorys vchodu do věže.........220 Znak pánů ze Šelmberka.........221 Znak pánů zc Šelmberka na kostele Načerackém 222. 240 Věž na Selmberce (dvakráte! . .... 222. 223 Partie na Selmberce...........225 » > ■ ...........220 Zbraně k honění divokých vepřův......227 Vchod do sklepa............233 Hradby Šelmb rské ........... 23fi Zbvtky paláce.............2?t| Dvéře na hlásce .... .......240 Selmberk...............280 Znaky držitelů Votice..........220 Hradiště Vožické od severu........331 Mladá Vožicc.............2f)o Stará zvonice ve Vožici..........201 Znak vladyk z Kumberka.........2\- Plán Kamberku............2*8 Znak městečka Kamberka.........2?8 Znak pánů Lukaveckýcb.........242 Plán Křížence.............24i Náhrobek Bohuslava Těmína z Těmic.....244 Náhrobek Katcrinv Tčmínové z Říčan .... 24? Sanktuář v kostele Novove^kém.......247 Plán Červené Řečice..........251 Cásť nádvoří.............256 Arkéř a bašta.............257 Znak arcibiskupství Pražského........258 Rešta................200 Lidomorna..............201 Stít paláce..............202 Sgrafita v Červené Rečici.........3o7 Starý obraz mladých pánů Hradeckých v zámku Lhotském.............2b 5 Plán červené Lhotv...........266 Starv kostelík ve Lhotě..........268 Kazatelna tamže . . .........2t>q Znak Kábův z Rvhňan..........200 Náhrobek Kábovskv v kostelíku Lhotském . . .271 Portál zámku.............372 Dívčí hlavy na epitafu Kábovském......273 Držadlo kruhu na vratech zámeckých.....280 Ozdobení klíčové dirky na vratech......281 Renaissanční židle z Červené Lhoty . . . . 3ir Stará brána v Pelhřimtnil.........275 První ■ .........27b Jiná » - - .........277 Malá bašta » * .........27Q Brána a zbvtky hradeb za zámkem Pelhřimovským 285 Chpicv...............2'2 Kterak Zdeněk Malovec zbil Táborské.....283 Plán Chýnova.............=83 Staročeský dům v Chýnově........284 Na nádvoří zámku Chvnovského.......287 Sttroíeská pavlač v domě č. 104 v Chýnově . 310 Polanka.............2t)2, 2q3 Znaky držitelů Dírného.........?oi Plán Dírného . .*...........?o2 Kostelní věž v Dirném.........."°3 Zámek Dírenský............3 14 Náhrobní kámen Adama Vratislava z Mitrovic . . 344 Plán Horní Cerekvice..........309 Znak Leskovcuv............? '3 Znaky Dolní, Horní a Nové Cerekvice.....3ib Zhvtkv hradeb a starých zdí v Radenínř . 321 SĽZNAM PEČETÍ. Mr^na Znaky Cernínovský a Homutovský...... 3ig Radenín............... 323 Kostelík pod zámkem Radenínskvm..... 32fí Plán Hrádku Údolského ......... 328 Obraz » » ......... 3 29 Znaky držitelů Hrádku.......... Í28 Hroby............... 33o Znaky držitelů KardaSové Retice...... 33a Plán hradu Rečického.......... 333 Ždár PluhAv............. 33ó » » od východu......... 337 Znaky držitelů Žd\tru.......... 336 Kostelík Drahouška........... 3?q D rockov.............339. 341 >>>an* Pian Koaipas.............343 Znaky držitelů Konipas........, . 342 Znak Hořepníka............343 Zámek \ Chotovinech..........35o Znaky držitelů Choti ivin..........349 Chotovíny..............351 Lideřovice..............354 Zbytky tvrze v I ideŕovicich........35^ Zámek v Nemysli........... Kostel HoštickV'............36o Starý sanktuáŕ v kostele HoStickčm . .... 361 Staročeské příběhy.......294—299, 3o5 Mince a groše rodin v Táborskú osedlých . . .317 Seznam pečetí. A. Pečeti pánů z Hradce odd. I. a II. pocházejí z větSi části z ar- chívu Hradeckého, jen některé jsou z archivfi Dráždanského, Orlického a Třeboňskéno. B. Pečeti pánů z Tandšieina a z Ústi 8 — li j«ou z archivu Třeboň- ského, ostatní z archivu Hradeckého. C. Pečeti rodů v Táborskú kdysi osedlých: 1. Ondřeje ze Zásmuk {viz na str. 267). 2. Jana Roháče z Dubč. 3. Vácslava z Broumovic (str. 249). 4 Jechs z Prosinic (str 93). 5. Tůmy ze Šlimého (str. I33Í, 6- Jjna SirjTČky ze Mnichu (str. 341)- 7. Mikuláše z Vicemile (sir. 267). 8. Jana z Pacova. g J eska Podlabičky z Homanina odjinud ze I.hflty (str. 203). 10. Ondřeje z Řečice (str. 332). 11. Pavlíka z Mutic, hejtmana vojska Táborského 12. Matěje z Třebce r 1412 z rodu Vybnanských. 13 Jana z Keustupova. I). Pečeti ifidfl kdysi v jižních Čechách osedlých. I. Kunrála Krajíře z Krajku (str. 104). 2 Jana z Vražného (sir 356). 3. Vity ze Rzavéha (str. 354 . 4 Jana Hazmtlky z Proseče (str 20t). 5 Oldřicha z Vokova (str 180—181). m 6 Jana z Proseče. 7. Ondřeje ze Zásmuk (sir. 267). 8. Jiříka z Vyhnanic a na Dráchově (str. 340) 9 MarSe z Ů^traSina (sir 188). 10. Arlleba z Kosi nik (sir 123). II Jindřicha z Vyhnanic (str 340I 12. Jana Olrada z Vitanovic istr. 240)- 13, Vchyny z Pacova (sir. 206 pozn 5), E Pečeli rodí v Hradecku a Táhnrsku oseJlych 1. Jana z Vojslavic (sir 345.. 2. Tůmy z Chotěmic. 3 Petra z Hubu (sir. 204). 4. * ilema z Mladolic. 5. Heřmana Smrčky ze Mnichu (str. 341) Ér. Jeníka z Pacoifl (str 20ji. 7. Tfimy z Myslova (str. 188). 8 Litvína z Nemysle (str 359I. g Hynka Tluksy ze Štramherka. 10 Oldřicha z Pní ně (str 201). 11 Jana z Dírného (str. 302). 12. Vácslava z Leskovce (str. 279V ■ 3 Jindřicha ze Sedlce (str. 140). (Peceli jsou z archivů Třeboňského, Hradeckého, guhemiálniho v Praze, u sv Jilji a ohee Hradeckém Dodatek k dějinám hradu Kozího (str. 148). Koku 1560 vyprosil si Pavel Lučin (srov. Jirečkovu Rukověť II 460.) na arciknížeti Ferdinandovi, aby mu pod starobylý plat k zadují dávaný měsliště někdy hradu Kozího s příkopem pustým s porosllinami k cesií se dvěma pustými rybniČišlěmi, s pustým dvořištěm, se dvěma loučkami a s potokem Kozským dědičně zanechány byly Když o tom Táborským jisté poručeni učiněno bylo, aby takové grurly, na nichž císaři vrchnost náležela (viz str. 142), v knihy městské vložili, všelijak se z toho vytáčeli; neb oni již o dokoupeni vrchnosti s císařem jednali Neméně se bránili tomu lidé někteří, kteří drželi pod plal některé kusy od dvořiště, předstírajíce, kterak s mnohou prací některé parastliny vyklučíli a vyplaníli. Ta- kovým způsobem protahována věc la od hromnic t. |, az do jara r. 1563. Roku 1573 dne 27. srpna prodal Pavel Lučin stateček svfij Kozský Zikmundovi Pekavi E Ätnku, který zemřel r. i6go, zanechav tolik dluhu, že se nemohl statek sirotkům zdrželi. Z tťch příčin nařízeni jsou cis. Rudolfem II. jisti kommissaři, ahy statek spatřfce po kupci se ohlíželi Pan Volf Hozlaur dával za statek I2CO kop mlS , manželka jeho potom se ohlásila, že dá 13O0 kop. I vidouce Tá boríti, že by bylo nechvalno stalek ten mezi pozemky obecními ležící pustiti, nabídli za K"ZÍ hrad 1316 kop, 21 kterouž cent jim slbtek puStěn (Z výpísův p. mistodrž. archiváře K. Koppla dorl.itečně poslaných.) Seznam omylův tiskových a dodatkův. Na str. Í3. i. t: 3fi. 90 141. 141-141- 1., 2- zdola na místi Raimir, Raimirov čti Raimir, riaimírirv. fi shora na míslŮ ľ ^snilci cli Lfcneka. 3 1 * * dloužil. > sloužil. Koku i3SS dne ib. išří nhdařil podobným způsobem oltář Rožihc těla v Hradci. 4 ídola dnlnž k poznámcu i.i arch. gub. ig shora čti. Janovnásmprem byl r 1417 Vita ze Rza v tíh o a pn nĚm Lipolt 2 hraselcva; před tíirtn . . . » m u Pleší obci Soběslavské * na m si P z R raní in cti z Rranlína, 22- k k « Krimi! » Katové. 1.—3. cti: pcnČz. Jan slarsí pmdal iesiou svou síranu Ustí a Hradisli za 65o kop, kteri* mu CÍ&ař dluien zůslal.1) 7a osiatiík téhož zdozI slíhenn Jannvi mladšfmn Kamenickému :-ii6o kop, v nich? mu napsáno ibožT lomnicko. Alu tnhnin nedosaaero, i Uúyi rod Ust-skveh . . . a zdola č\i; ») ATch guh A IV. 207. Roku . . . 3 » vvnech tuším. ' 44 T*ía sir. 182 188 188, 207. 212. 226. 242 ítíi 3oo 3oS H41. ř. 5--ÍÍ shnra na místí Robravn. A**crcc čti r RobnAvu, Aibiř »2. » u n Minsálk cli Minslák n i3. čii- Pelhřimovska. Ntsnadnn s tfm arovna.li, žc ae_ aai v ten řas Bohuslav z I.es k ovce jako pán na Božej ov ŕ při- pomíná 1 k pozn 7J dolni : arch. gub-ř. 11. - 12 idola cti: ale již r. scískym ta 2 » na misií VII ft* • "řirntiína 1410 palíilfl ves lain vladykám PrO-"I J j čli V]] A 10. •Ac r 1 tm dripi r MiiiiiliUijm kn^ium 2 Jj*r*iseci Usíraisín a byl ve zdejší krajirč takt* r. 1 424. L pnzr. íi. dolož' O dotčeném nadáni1 svídíí obšírné liil arch puh. d. r 1548. i?- bfe7na. ř. 21. zdola na místí Krči cti Křečí. n íi shnra t. « Lomnice čli LomnOLl. fnd iniciálkon na místí Lukavských čti Lukaveckých 3 shnra na mfst£ Blanická' čti Hlanjčka « 1C1. zdnla » ■ Krči čli Křeči dolní ■ Kenesez Chotěmi c. jenž se r. 1^33 pfípom.ná 4 Arch gub 1 Srov krásný list KaiePinin danj r. 1S01 dne 27 prosince v arch- gub. kvo k po7ri 3. dol c 7 j REJSTŘÍK MÍST A RODUV. A. Adam 88. Adamov 51, 161. z Adlaru 94. Agnicský 78. Aksamit 355. Alber 157, 1^8. Alberov 203. z Althanu 106. Angstwurm 51. Arnoštovice 345, 347, 348. Artolec 1 17. 157, 159. v. Attems 14. B. Babí hora 35?. Babice 215, 345. Babin 174—176, Bačovice 276. Bahenský z Lukova 240. Babky 333—335- Kal h i n 15, 18. Baňov 86, 235 — 237. Barčov 86, 235—237, 249. Barchov 184. Bareš z Kameníce 355. Bártik z Dobrémysli 361. Baryšov 278 (= Branišov?). z Bašte 194, 195. Batelov 313. Batelovští z Prostého 92, 232, 233, 249, 337. Batkovy 290. Bažant 340. Bečice 86. Bednárec 531 55, 62, 71. Bedřichov 207, 209, 214. Běhařov 43. Bechyně 63, 88, 122, 140. 167—169, 238, 306 až 308, 314, 329, 331, 340- Bechyně z Lažan 89, 92, 328, 329, 331, 34°- 348. Bechyňský kraj 21, 173, 175, 2O1, 210, 226, 255, 303, 304, 307, 314, 321, 334. 35 Bělá 8q, 272, 288, 299, 300, 309, 316, 321, 322, 347-Belčice 237. Beleč 222 — 226. Bělehrad 203. z Belfortu 108. Bclvic z Nostvic 256. Benátky 311. Beneda z Nečtin 207, 255, 279» 3°6. 309, 3"» 3rS» 344. 351-Benešov 79, 82, 86, 88, 124, 367, 175, 176, 178, 2^2, 348. Benešovec 174. Benydek z Veveří 88. Beran 89. Beránek 230. Berkové z Dubé 34, 47, 63. 95, 3i"-Beřkovsky ze Sebířova 184, 243, 280, 295. Bernartice 213, 338. Berunice 311. z Besse 354. Bestřechov 88. Běsín z Běšin 197, 248, 280. Bezdéčin 255, 272, 298, 317, 121> 323. Beztahov 85. z Bibršicina 106, nt. z Bilenberka 250, 257. Bílina 160. Bilkov 35, 36, 39, 41, 1-05, 106, 156, 157, 334. z Bílska 225. Bitétice 254, 255. Blahotice 359. Bítov 283, 285, 286. 334. Blanice 230, 239, 240, 283, 286, 288, 292, 296, 297, 300. 3?3-Blanická 283, 286, 290, 293, 296. Blatnice 217,218, 244, 245. Blažejov 55, 68, 69. Blovice 352. Bohdalín 74—»76. Bohdalovo pele 79. Bohdanecký 237. Bohdanec 207, 238, 344. Bolechovec ze Šatavy 81, 322. Boleslav 106, 172. Bolikov 37. Bor 142, 182, if4, 205, 280, 283, 320, 337. Boratkov 152. Borek 86, 137, 142, 235 až 237. 249-Bořetice 272, 343, 345 až 348. Bořetín 38, 55, 70, 270 až 272. Bořichov 142, 144, 148. Borisov 254. Borkovice, Bořkovice 37, 237. Borotín 206, 207, 284, 344, 356. Borovany 104, 338. Borovice 283. Borovnice 92. Boršikov 338. Boryně ze Lhoty 173. z Boskovic 106, 156, 309. Bošiiec 71. Boubínský z Ujezda 174, 267, 285. Bozensky kraj 206. Boztéchov 91, 175, 176, 187, 188, 334. Božejov 39, 173, 174,179 až 185, 278, 279, 396, 311, 312. V. Tluksa. Božejovice 299. Božetín 356. Božický z Božic 116. Bradáčov 207, 224—226, 244, 320, 321. Bradlo 167, 168, 174, 176. Braná (Branná?) 79. Brandl 15. Brandštein 280, 255. Brandt 53. Brandýs 157. Branišov 254, 278, 279, 317. Branlín 90, 93 — 951 2'6, 223-Branná 105. Bratříce 207, 215. Břekovci z Ostromeče 194, '95. 2'5> 254, 298-Březí 344. Březina 47, 78, 88. 195, 201, 202, 267, 268, 304, 335. 343—348. 357-Březnice 10, 37, 84. Brezovská hora 249. Břežany 253. Břfzskv z Březí 194, 215, 344. 345. 347-Brna, Brní, Brno 175, 177, 287, 30Ô. Brod Něm. 236. Broum z Chomutovic 46, 27S. Broum z Miřetic 352. Broumovice 92, 247—240, 337- Brtná 255, 276. Bnnice 61. Bruccio 268. Brus z Mohelnice 47. Buben z Leštné 325. Budějovice (ií, 84, 96, 214. Budislav 88-93, 329, 331, 338- Budkov 55, 70—71. Buk 33, 55. Buková 142, 175, 224 až 226, 230, 279, 280, 287, 309, 310, 31 1, 317, 318, 359-Bukovec 203. Bukovsko 304. z Bulvanu 245. Buukovice 351, 352. Buřenice 180, 195, 215, 242, 279, 283, 345. Buzice 86. Buzický z Buzic 167, 210, 29r. Bydlín 294, 330. Bystřice Nová 47, 54, 56, 58, 71, 82, 104—in, "35. 154—«64- Býšov 152, 2q8. Bzová 224—226, 244. c. Cáhlov 56. Calaber 205. Carda z Petrovic 136, 142, 333- Caretto-Millesimo 753,211, 249, 299, 335, 362. Cavallini 55. Cavriani 94, 96, 337- Cejlv 254, 278, 318. Celkovice 142, 152. Cep 105, 157. Ceraz 81, 86, 88, 335, 340. Cerekvice 182, 184, 188, 254, 255, 278—280, 289, 308—318, 331. Cetenský z Četně 184. 309. Cetoraz 85, 207, 209, 211 z Ciglheimu 193. 7. Cimburka 10, 18, 34, 43» 249< 299> 321> 324« 325. Cipla z Kravská 214, 224, 227, 243. Cižkrajov 78, 157. Cometa 50, 56. Corštein 106, 156, 157. Cukenštein 267. č. Čabel 97, 136, 152» '5 3. 290. Čakovice 254, 255, 276, . 277-Čáslav 199. Čáslav z Podolí 199, 290, 291, 294—296, 300. Čístkovice 182, 194, 203, 280, 281. < ".astolovice 10. Častonín 276. Cástrov 169, 174—176, 182, 188. Cbán 338. Cech 50. Čechtice 180—182, 193, 194, 206, 345. V. Tluksa. Čejkov 254, 279, 317. Čekanice 136, 137, 142, . "52, 153. 288- Čelistný 182, 280, 317. Čeloud z Palovic 43. z Čemin 82. Čenkov 86. Černá 207, 208, 209. Černčický z Kácova 209, 216, 298, 347, 348. Černice 123, 337. Černínové z Chudenic 9, >4i '5. '8. 55, 58—60, 67, 89, 108, 2 10—211, 218, 226, 272, 299, 300, . 322, 323, 331, 337. Černínov 317. Černkovec 237. Cernotice 351, 352. Černovice 47, 79, 84, 86, 88, 174, 175, 184, 206, 249, 272, 277, 299, 328. Čeřovský z Robous 247. z Čestic 232, 284. i_-estin kostel 307. Češka 352. Cikvasovice, Třiklasovice 79, 81, 86, 88, 89, 223, 322, 323. Cirr.čř 35, 55, 122, 123, . 333- Cížkov 184, 188, 279, 280, 3>3> 346-Clunek 55, 70. D. Dačice 36, 105, 106, 156 až '59>.29'> 334-Damenice 240, 243, 244, 24°. 355-Dašický z Barchova 309, 312. Děbolín 32, 55. Debrník 86. Děčín 343. Dědice 217, 245—247, 359. Dědičky 360, 361. Dehtáře 254, 278. Deštná 33, 35, 37, 38, 47, 78, 84, 86, 88, 267—273, 329. Dětřichovec 81. Devorec 234. Dírný 94, 97, 268, 301 až 307» 337. 346-Dívčíkopy 175, 176, 187, 188, 272, 298. z Dlouhé vsi Častolárové, Dlouhoveští, Chanovští 27, 88, 96, 97, 153, 225, 30;. Dmychov 124. Dobešov 79, 82, 86, 88, '24» '75. '76» '78-Dobev 144, 152. Dobrá 330. Dobrá voda 63, 175, 193, 196, 286, 287, 300. Dobřejice, Dobřejovsko 86. Dobřemilice 338, 345. Dobřenský z Dobřenic 240. Dobrman 337. Dobroměřice 348. Dobronice 78, 93, 286, 287, 295t 297, 298, 330, 354. Dobrotín 106, 107. Dohalský z Dohalic 94, 444. Dolanky 96. Domamyšl 218, 226, 245, 321, 331. Domažlice 36. Domy tví 341 (=Doňov?). z Donína 317, 338. Doňov 340. Doubrava 137, 141, 286. Doubravice 89, 245. Doudlebští z Doudleb 91, 92< 356, 358. Doudle:bv 92. Doupovci z Doupova 244, 278 Draghi 93, 317. Drahonov 328. Drahotin 41. * z Drahotouš 194. Druhouňov ij+ 176. Drahov 91, 334, 235, 338, 344- Drahýška 35, 37, 46, 51, 50, 267. Dráchov 206, 335, 339 až 34'- Dráchovský z Dráchova 249, 34o. Dražíce:, Dražičky 142, 152, 201, 203. 355. z Dražíc 252. Drbohlavy 317. Drevnv 142. Drhovice 142. Drpek 273. Drslavci 7, 9. Drunčí, Druneč 33, 271, 320—222. Dub 79, 8o} 89, 209—211, 28 ," 290, 291, 294, 295, 320. 353-Dubá 232. Dubčice 307. z Dubě' 169, 206, 239, 309, 33°- Dubec i 36, 297. Dubenlka 186. Dubenský 306. Dubenskv z Poutvic 298. Dubny 94, 359. Dubovice 254, 255, 258. Dubský z Trebomyslic 85. Dud o v 86. Důl 174, 175, i96» 30I» 286, 287, 300, 329. Dvořák 354. Dvorec: 55, 94, 95, 97, 106, 152, 339. Dvoreček 55, 69. Dvorečtí v. z Olbramovic. Dvořiště 175, 195, i96» 286, 287, 289, 291, 294, 300. Dvory 86, 88. Dým s:e Stříteže 355, 362. Dýmek z Těptína 245. Dytrejch 106, 107. E. Eberga rc, Eberkerc 106, 107. z Eggenberka 55, 153, 162, 287, 288, 295, 297. z Ejcinku 106, 107. z Ekrštorfu 94, 218, 331, 337-Eš 193—196. F. Faconi 50. Fairar 43. Felnárové z Feldeka 92, 97> 33'-Fencalik 288. z Fictum 291, 298. Fifka z Vydři 195, 198, 34'- řinfkrvchner 225, i6g. des Fours 323. Franchimont 362. Franštein 105, 156. z Frenšperka 106, 159 Fruvein z Podolí 306 Frvdrejch 106, 107. Frydštein 309. Frymburk 221. v. Fünfkirchen 55, 58, 163, 164. Fugger 2 Kirchperka 240. G. Gebharce 105, 157, 158, 139. z Gleichen 10, 34, 42. z Globic 108. Götz 53, 58, 335. z Gräfenberka 96. Granovský z G ranová 199. Gry n pergar 48—49. Grysl 321. Gutprun 43, 71, 157, 158, 159, 270. z Gutšteina 84, 85, 114, 116, 124. H. Habří 93. Habřina 338. Háj 244, 246. z Hajdeka 34, 38. Halas z Radimovic 110. Halda 152. z Halsu 36. Hamr 159. Hanuška 280. z Harachů 251, 257. z Harasova 184, 224, 272, 299, 309. V. Homut. z Hardeka 33, 34, 38, 106, 144, 159. v. Hartig 177, 187. Hartmanice 237. Hartmany 249. Hartvíkov, Hertvíkov 207, 33'-Hatín 55. Hátov 170. Haugvic 355. Hazemburk. z Hazemburka 10, 84, 201, 221, 253, 30Q, 311, 3'b. Hazl z Nové Vsi 43. Hazlaich 345. Hazmuka 201. Heidenreichen 331. Heister 280. Hehenburk 84, 88. Helm z Orlova 296, 307. 1 z Herberšteina 108. 37o REJSTŘÍK MÍST A RODĽV. Herman 174. Heřmanice 311, 317, 340. Hille 163. Hladov 207, 208, 2IJ. Hlasivec 180. Hlasivo 237, 238, 245, 286, 295» 296» 356. Hlavatce 138, 152, 218, 283, 307, 329, 338, 340. Hlszovice 249. Hlinice 93, 152, 327, 356. Hlohov 24 iv. Hložek ze Zampachu 173, 3.8. Hluboká 46, 51, 245, 302, 338- Hoberk z Heuerstorfu 164. Hobzí 109, 244, 340. Hodějovice 276. Hodějovský z Hodejova 248, 272, 323, 358. Hodétice 245, 296, 35Ď. z Hodic 306, 307. Hodkov 95. Hohenstoger 291. Hochauzar z Hochauzu 184, 309. Hojkov 254, 255, 277, 278. Hojovice79, 207, 272, 273, 299» 323» 324, 337- 352- z Hokova 291. Holákov, Hnlakovskv z Proseče 184, 188. Holan 306. Holeček 142. Holenský 333. Holešice 166 Holíšov 287. Holkov 29. Holná 56. Holub 86. z Holušic [99. Homutové z Harasova 88, 89, 210, 299, 321, 322. 329, 331. V. z Harasova. Honig 339. Hora z Heřmanic 244. Horaždějovice 41. Horepník 34, 194, 254, 277» 3'5, 333» 34*—348-Hoŕešovec z Libošina 300. Hořice (v. Hořickv) 288, 291, 298, 299, 320. Horický z Hořic 216, 223, 224, 245, 298. z Hořiněvsi 241, 252. Horňareckv z Dobročovic 224, . Hornéves, Horňohrad 308, 309, 311— 313, 315 až 3>7- Hnrni nďil* 91. ------1 ,---- Jt. Horsice 352. Horusice, Horušice 33,71, 341. Hospřize 55. Hostějovec 32, 55. Hostíc, Hostice 36, 104. Hostinice 307. Hostišov 43. Hostkovice 105, 157. Hostíce, 145, 235, 359 až 3ói. Hostišov 318. Houska 39, 338, 339, 341. Houska ze Zahrádky 43, 201 - 203, 345. Hozlaurové z Hozlau 93, 200, 307, 358, 367. Hrabří 89. 7. Hradce páni , 8, 10, 21 — 5". 55» 50—71* 78> 79. 8r, 82, 80—88, 97, 104 — 106, 115 až 118, 123, 124, 135. 141, 144, 145, '5°. "59- l6l» '7'» 188, 232, 266, 273, 285, 303. 3'8. 3a8> 329» 332-335» 337» 338 až 34'» 343, 344- Hradec Jindřichův 1— 68, 71, 124, 163, 337, 352. Hradec Králové 254. Hrádek 34, 40, 79, 91, 156, 158, 181, 203, 208, 209, 21 r, 214, 217, 238, 295, 321, 328, 329, 337 až 339- Hradiště 94, 275. Hradiště hory Tábor 25, 33, 95» 97» I26— '53. 172, 218, 225, 333, 357. V. Tábor. Hradnice 295. Hrachovice, Rachovice 287. Hrachoviště 105. Hramosty 86. Hřebín 79. Hřibécí 309, 311, 316. Hrnčíře 239, 240. Hrobčický z Hrobčice 362. Hrobští ze Sedlce 43, 82, 84, 320, 330, 331. Hroby 292, 293. 298, 299, 320, 330, 331. Hromádko 140. Hron 291. Hrotný 283, 286. Hůbner, H) bner 54, 107. de Huerta 317. Huler z Orlíka 230, 242. Humpolec 309. Huntov 174, 27Ď, 277. Hůrka, Hůrky 249. Hus 145, 146, 230. Hýlov 142, 152, 281. Hýlovec z Polkovic 152, 355- Hysrle z Chodův 195. Ch. Chabrovice 93, 207, 283, 323» 35J• Chanovice 267. Chlebov 81, 97, 202. Chlistov 152, 235—237, 246, 249. Chlum 122, [52. Chlum, Chlumec 157, 158, 159, 160, 162—164. Chlumčansky z Přestavlk 307. Chlumec 236, 316, 341. Chlumeček 27. z Chlumu 360. z Chlumu Slavatové 2, 14, 28—31, 34. 44, 5'—59» 61,117—iig, 161 —163, 204, 268, 269, 309, 312, 3'5» 335» 337. 339» 34'■ Chmelišté 93. Chmelny 280, 300. Chobotský z Ostředka 273, 293. Chocov, K ocov 239, 240, 244, 287. Chodec 354. Chodžov 94. Cholunná 97, 116, 117. Cholupice 1 iď. Chotčiny 287, 291, 295, 298, 299. Choiěboř 223. Chotělice 316. Chotémice bg, 71, 93, 238, 253» 279» 3°5> 335, 34°» 34'» 344» 367-Chotoviny 80, 291, 349 až 357- Choustník 72—89, 93, 145, 146, 150, 178, iqs, 198, 210,321—323.329.330, 360. Choustovice 248. Chrastov 254, 279, 309, 3'7- Chrbonín 79, 80, 86—88. 299, 320, 322, 323, 329. Chřelovice 254, 255, 310. Chřepicky z Moďliškovic 95» '52-Chn ze Rtína 216, 217, 3°7- v. Chuenrinp 34. Chur 96. Chustnice 78—89, 92, 296, 322, 323-Chvalkov 97, 153, 170, 271, 272. Chvalov 254, 278. Chvalova hora 329. Chvojno 193. Chvojnov 276. Chýnov 135, 152, 173 až 175, 193, 229, 232, 282—300. Chvstovice 207. Chýška, Chyšky 86, 207, 208, 215, 2[ 6. I. z izaru 78. J- Jakšovský 47. Jakubín 116, 117. Jankov 242, 308, 361. Janov 193, 194, 196, 222 — 226, 232, 307. Janovice 110, 318. z Janovic 184, 226, 230, 306, 309, 341. Janstein 38. Jaroslavice 158. Jarošov 55, 71, 144. Javor 247, 248, 320. Jedlá 8q. Jedlany 295, 296, 320, 351, 352, 355—357-Jelenec 223. Jemnice 21. Jemní k 79. Jemniště 96. Jenišovice i8r, 182, 233, 347- z Jenšteina 201, 252, 309. Jeřábek z Frankenleben 85. Jesenice 130. Jestrebí 103. Ješetice 235—237, 240. Jetřichova ves 207, 218, 33'- Je'ŕichovice 341. Jetŕiše 174. Jezero 302. Jezvina 80. Ježov 216, 238, 357. Ježovský z Lub 273. Jihlava 318. Jilový 237. Jindriše, Jindříš 55. Jiřetice 246. Jiřetínek 235. Jiřice 254, 255. 310, 316. Jistebník 234, 233. Jíšov, Víšov 152, 29Ď, 351, . 352, 356. Jivi 142. Jižný, Jiřný 37, 78, 92, 267. K. Kábové z R\bňan 90, 96, 97, 266—270, 303. Kacířsky 88. Kaclechy 55. Kačer 337. Kahlovice 236. z Kaisersleina 184. Kajetín 79, 84, 86, 88, 89, 322. 323-Kajov 356. z Kalenie 327. Kalhovský ze Šternfeldu 352. Kalich 176. Kaliště 38. z Kalnberka 240. Kalprun 157. Kamberk 237—242, 203. Kamberští z Kamberka 238, 239- Kámen 180—182, 189 až 200, 300. Kamenice 39, 122, 123, 124, 137—141, 165 až 178, 182, t 86—188, 199, 234, 280, 286, 287, 300. 305, 345. 356- REJSTŘÍK MÍST A RODŮV. 371 Kamenický z Hojovic 27a, 273. 323, 3*4-Kamenicky 254, 255. Kamenný 97. Kamýtský ze Lstiboře 306. Kanice 36. Kanický z Čachrova 350. Kaňkovský 278. Kanzelhof 33. z Kapelly 34, 38. Kapistrán 41. Kaplice 144. Kaplí? ze Stlevic 174, 209, 231, 237, 243, 247, 249, 272, 284, 286, 303 — 305, 253, 326. 354- V. Oster-ský. Kapoun ze Svojkova 184, 195, 196, 203, 218, 200, 33', 361. Kardas 335. Karel ze Svarová 295, 298. Karlík z Nežetic 194, 281. Kasejovice 9. Kast en, K osten 300, 329. Kašperské hory 237. Kátov 89, 92, 93. Kavčí 137, 141, 142, 148. Kděšice 333. Kdulinec z Ostroméře 309. Kecl z Kotendorfu 54, 107, 339- Kekule ze Stradonic 347, 348. Khevenhuller 108. Khuen z Belasý 108. z Khtienburka 58, 1 53, 226, 229, 237, 241, 246, 248, ^4°' 3'3i 3'8-Kladruby 283, 285, 286, 298. z Kláry 164. z Klebelsberka 201. Klenov, Klenový 33, 46, 7«» 1 59» 335-Klenovice 86. Klenovský ze Ptení 200, 224. z Klinšteina 232. Klokoty 135, 142, 151, 152, 203. Kloužovice 285, 287, 320až 323. 330, 331-Knaur 42. Kněžmost 218. Kněžsky 158. Knín 237, 304. Kníželes 203. Koberný 149, 305. Kocourovsky z Radvanova 242. Kocovští z Kocova 82. Koch 331. Kochanov 33. Kojčice 276. z Kokorova 191, 195, 196, 298, 309. Koktanovsky 292. KoL. Martin 214. z Kolovrat 55, 201, 304, 323, 331. 339> 348. Komárov 95. Hrady a zámky Českí IV. Koňas z Vydřího 43, 92, 273. 307, 33'-Konice 96. Konipas 195. 342—347, 356. Konopé 320, 337. Korec 276. Kořenský z Terešova 96, J 53. «84, 247—249, 292, 299. 355» 356, 358-Kosina 2B3, 286 (srov. Kosine). Kosová hora 78, 104, 256. Kostelec 93, 235, 276, 318, 33'» 345» 35«. 353» 356- 359» 3«'-Kostelecký 225. Kostka z Postupic 195. z Kostnik 39, 82, 123, 124. Košetice 195, 345. Košice 86, 89, 90, 93, 283, 3°5- Košín 349, 356. Košíně 290 (srov. KosinaJ. Košlák 106, 107. Košfálkov 106, 107. z Kotvic 295. z Kounic 345. Kouřim 180. Kout, Kouty 93, 224—226, 228, 229, 232, 292, 355. Konto v 93 = Kátov. Koza 227. K02Í 38, 142—150, 367. Kozmice 78, 79, 86, 87, 88, 203, 284, 285, 287, 298, 299, 321—323, 331, 335. 34° Kozomín 218. Kozšti z Kozího 81, 145, 150, 236. Krabice z Veirmile 116, 184, 309. Krajířové z Krajku 9, 34, 38» 43. 7'> 104—ro6, 109—in, 156 až 159, I72» r73. 291. z Královic 85, 344, 347. Královice 346. Kramolín 142. Krampach 55, 270. Krampéř 147. Kraselov z Kraselova 79, 145, 309, 3«o, 340. 347-Krasikovice 276. Kratosice 93, 283, 331, 340- z Kravař 34, 39. Kraví hora 221. Kravín 142, 148. Krčma, Krčmice 344. Křeč 35, 78, 81, 86, 88, 2ii, 299, 322, 323, 328, 329- Křečovice 93, 223. Křekovice 239, 243, 244, 247. Křepenice 86, 234 Křesín 181, 182, 240, 243. Kŕešice 306. Křikavy 249. Krimín 221. Křinecký z Ronova 106, '57, 230—232, 284, 345, 348. Kříšov 244. Křivoklát 297. KHvosín 152. Křivsoudov 39. Kříženec 242, 247, 271, 356. Krocín z Drahobýle 352. K rol z Kynšteina 184. 309. Kropáč 248. Krsice 86. Kršňák 357-Krtelv 244. Křtěňovice 224, 225, 226, 246—248, 2g6. Krtov 79, 81, 86, 88, 89, 93, 289, 322, 323, 329. Krumlov 36 — 38, 44, 46, 47» 5«» 88» 96, i3«> '78» 227, 228, 234, 270, 297, 340, 360. Krumvald 116, 174—176. Krupčiny 122, 124. Kruplov 55. z Kufšteina 335, 339. Kuchynský 56. Kukla 142. "Kuklveit 341. Kunašové z Machovic 29, 140, 298. Kunc z Norbu 186. Kunějov, Kun 106, 107, 157, 158, 159. Kunemily 309. Kunei z Lukovec 303. Kunšic 344. z Kunštátu 34, 43, 136, 141, «44» '73» 253-z Kunvaldu 281. Kunžak 35, 36, 44, 55, 58» 70» 7'» 334 Kuří 182. Kuří hůrky 136, 137, 142. Kvasejovice 95—97, 306. Kvašťov 361. Kydliny 210. Kyjov, Kyjový 343—348. z Kynygšteina 107. Kyntřov 107. Kyselička 288. L. z Ladronu 187, 354. Laix z Laxenšteina 201. Landstein 14,98—111,156, 157, 161. z Landšteina 36, 51, 102, 103, 104, 151» '56, 230, 237» 307, 344-de Lannoy 108. Lapáčkové ze Rzavého 272, 29i, 295, 298, 325, 35O, 35» — 354-Lasenice 55, 56, 69, 71, 302. Lažany 237, 283, 285, 286. Lbančice 224—226. Ledeč 244. Lesáci 88. z Leskovce 39—41, 71, '73—'74, »78, i82 až. 184, 188, 201, 203, 224, 233, 239» 25254 až 257, 278—281,285, 286, 300, 305, 306, 308 až 3>8» 337, 345, 347, 355-Leskovec 311, 316. Leskovice 254, 255. Lesný, Lestnv, 215, 343 až 348-Lešany 221. Lešov 174, 254, 255. Lešti na 55, 70, 237, 245 až 248, 3'3, 355-Leštnice 237. Leštno 182, 311, 356. Lety 237. Lhota 55, 78, 79, 81, 84, 8b, 88, 93, 123, 142, 144, 148, 150, 152, 153, '57. '58» '59, '75, '7^, 182, 196, 201 — 203, 207, 208, 209, 211, 214, 218, 223—226, 236, 239, 242, 243, 254, 255, 267, 278, 280, 281, 299, 300, 302, 305» 3°9» 320, 322, 323, 325, 329, 335, 339, 35'. 353, 354, 356» 357- Lhota Červená 2, 58, 264—273, 303, 335- Lhotice 181, 184. Lhotka 142, 148, 174, 176, 178, 181, 182, 194, 203, 223, 224, 232, 249, 278, 281, 286, 291, 294, 296, 300, 320, 354. Lhýšov 227, 243, 244. Libějice 86, 1 $2. Libenice 339. Libkova voda 180—182, 188, 188, 314, 317. Libochovany 80. Libotyně 306. Libouň 196, 197. Ličov r 58. Lideřovice 349, 355, 356. Lidi z Lidlova 107. Lidmaň, Lid mař) k a 174 až 176, 182, 252, 254. z Lichtemburka 308, 334. z Lichtenšteina 14, 34, 38, 39, 55. 58. Lichvice 288, 291. Linec 152 (= Hlinice?). z Lipého 106. Lipí, Lipsko 142, 144, 148. Lipice 276. Lipnice 232, 236, 307, 345. Lipolec 105, 157. Lipovští z Lipovice 208, 209. Lis 347. z Lisneka (Leisneck) 34. Lišný 56. Litice 10, 235. Litický ze Sonova 218. Litkovíce 117, 124. Litohouší 255. Litomyšlský 352. 55 372 REJSTŘÍK MÍST A RODIJV. Lnáře 9. z Lobkovic 30, 34, 47, 53, 106, 159, 160, 172, 236, 286, 309, 311, 317, 357, 358, 36i. Lodhéřov 33, 34, 35, 37, 55, 267 34'-Log 3 ,5. ' Lojovice 304. Lomná 207, 214, 217, 218, 226, 245. Lomnice 103, 104, 141, 170, 171. Lomnický 51. Lomnický z Meziříčí 105, 106. Lomy 55, 70, 84, 86—88. Lopata z Hrádku 238. Lopočice 355. Loubal 164. Loubský z Lub 248. Louňovice 294. Loutkov 194, 195, 203, 21 í>. 3«9» 344—348. Lovčice 305. I.ovětín 71. Lucín 367. Luka vec 115, 240. Lukavečtí z Lukavce 239, 278, 309. Lukavský z Reneč 44. z Lukonos 188. Lutova' 157, 158, 159, 162. Lžín 97, 283, 285, 286, 337- M. Mach 51. z Malovic 140. z Maidburka 34, 36, 144. Majo 47. Makolusky 3.8. Makov 152, 357, 358. Makovští z Maková 88, 297. Malandy 38. Malenín 97, 152, 153, 288, 297. Malešín 207, 209, 218, 331. Malikov 55. Malikovský z Bysné 269, 285, 291, 297. Malinovský 249. Malotice 281. Malovci z Malovic, Pacova, Chýnova 78, 85, 88, 90, 106, 152, 173, 174, 184, 191, 194—203, 206, 207, 2j8, 236, 240, 243. 244, 246, 248, 249, 272, 284 až 298, 300, 304, 307, 309, 318, 320, 321, 324, 331, 350, 354—358» 36°. 36' Malovice 246, 249. Malovičkv 237. Malse 36. Malšice 86—88. z Mansfelda 315. Markel 98, 106, 107. Markvarec 182, 188, 254, 279, 3« 3- Markvart z Hrádku 309. de Marradas 153, 225. Marsov 39, 84, 86. 88. Maršovice 338. z Martinic 312, 313, 348. Masopust 330. Masty, Mosty 36, 55, 70. Masovice 237, 276, 283, 286. Matějovec 55. Materna z Kvétnice 346, 352-Matný 55. Matvášovský 90. Maxant 80. Mažice 37. MědJnec z Ratibonc 97, 247, 294, 297, 35c Mednice 281. z Meggau 55, 108. z Meisova 34. Mejtolar z Mejtolu 87. Melan 50. Menšík z Menšteina 90, 246, 247. z Merode 58. Méšetice i.c4. Mésice 95, 136, 141, 142, "52, '53-Mešná — Zhor Mešná. Metánov 174—176, 188. Mezenský z Mezného 270, 291, 340-Mezeříčí, Mezŕíč 86, 356 až 358. Mezimostí 78, 82, 91, 338, 344, 347-Mezný 96, 97, 123, 173, 174, 181, 182, 209, 210, 304—306, 340. Míčan z Klínšteina 63, 247, 284, 292. z Michalovic 34, 95. z Michlstorfu 44. z Míkovic 82, 230, 242. Mikulášenci 83 — 84. Miletice, Milotice, Milotičky 255, 276, 177. z Miletínka 93, 223. Milhostice 352, 356, 360. Miličín, Milčín 44, 80, 86, 206, zog, 213, 226—228, 234—237, 24«. 359-Miličov 276. 278. Miličovskv z Braumberka 184, 3'7. 3'8* 346-z Minstrberka 34, 42, 43, 335, 340, 341- Minšlák 155, H7. 158, 159. Mirochov 157, 1 ^8, 159. Mirošov 276. Miseroni z Lissonu 96. Mitrovice 352, 360, 361 . Mitrovšií z Nemyšle 79, 85, 235, 281, 305. 320, 329, 356, 359—361. Mládka 142. Mlýny 78. 79, 82. 86—89, 280, 322, 323. Mnich 35, 37, 123, 241, 268, 270—272, 298, 323, 333- 335- 338, 341- Mnichov 8r. Mníšek 332. Močihub z Královic 232, 293, 294. z Mochova 130. 138, 145, 170. Mokré 86. Montbrunn 210, 295. z Montfortu 13, 14, 27, 34, 47, 54, 61, 117. Mor z Lichteneka 107, 108. Morava 355. Moravec 39, 243, 245 až 248, 254, 255, 313, 353, 354, 355-Moravští markrabě 169. Morkovský ze Zástřizl 186. Most 297. Mostečný 91, 92, 339. Mostek, Mostky 96, 217. Moudrov 85, 175, 286, 287. Mráčky z Dubé 224, 228. Mrakeš z Noskova 1 59, 231. Mráz 338. Mrazov 216. Mrdický z Mrdic 198. Mutice 37, 85, 224—226, 237, 243, 245, 247, 293. Mutiněves 32, 55, 69. z Myflinku 331. Myskovice 93, 96, 97, 137, 302, 306, 307. Mysletín 348. Myslík z Hyršova 210, 211, ' 322. My slin 43. Myslov 182, 184, 185, 188, 254, 279, 280, 311, 313. Myška ze Zlunic 209, 348. N. Načerac 221, 222, 231, 315. Naděikov 340. Nahorany 296, 320. Náchod, Záchod, 142, 152, 34°- z Náchoda 55, 119. Nasevrky, Nasavrkv 142, '5', 235-Na vary 107. Nebočady 94. Nebřehovic 224. Návětří 340. Ncčtiny 230 Nedabyle 92. Nedvědice 86. Nedvídek 36. Nechválíce 349. Nejdek 55, 157. Nejepínsky z Nejepína 187. Nejmar z Vintrberka 107. Nekrasin 55. Němčíce 96, 106. Nemojov 180, 276, 278. Nemyšl 40, 286, 320, 350, 359—362. Nepomuk, Nepomuky 80. z Nestajova Chuchelští a Zelušičtí 194, 203. Nesvačily 39, 196, 201. Netolický z Eisenberka 97. Netoničtí z Neťiilov 43, 350 353 Nétovice 91, 335, 338. Netvoříce 194. Netvorský z Bře2:í 299. Neustupov 228, 237, 243, 248, 249. Nihošovice 246. Nimands 193. Nosákov 246, 241J. Noskov 224—22É1, 356. Nová ves 224—226, 245 až 248, 253, 283, 286, 316. Nové sedlo 355. Novy dvůr, Nové dvory, 34, 35, 56, 224, 237, 299, 322, 323, 328, 329. Nuzov 318. Nužbelv 283, 285, 287, 320, 330/331- o. Oblajovice 218, .45, 298, 300, 320, 321, 327, 330, 33'-Obora 86, 155. Obrartice 223. Obrataň, Obratany 37, 175, 193, 207, 209, 211, 287, 300, 347-Obriství 58, 269. Obvtečti z Obytec 90, 248. Odkolek z Újezdlce 218, 295- Odlochovice 222, 246, 351. Oettingen, Starý Oetynk 55. Ohrazenice 152. Ojiř z Očedělic 85, 88. Okoř 230. Okrouhlá 71. Olbramové ze Šiěkře 80, 85-88, 93, 178, 289. z Olbramovic 75, 85, 89 92, 94—97, 106, 152, 184, 198, 199, 210, 243, 244, 267, 276—278, 288, 306, 307, 323, 324. Olbramovice 95. Oldřichov 86, 152, 202, 224—226, 235 až 237, 243, 245—248, 296, 355. Oldříše 55, 69. Oleš 93. Olesná 231, 254, 278. Olešná Něm. 42, 71, 158, 254-Olešntce 186. Olšov 81 = Oslov. Ondrejov 182, 184. Ondřejovice 79. Onšov 10, 239. Onšovice 254, 278. Onšovský z Onšova 239 až 241. Opalka 160. Opatov 359. Opatovice 343- 345. Opočen 39, 338. z Opretie 123, 2C|5, REJSTŘÍK MÍST A RODŮV. 373 Opršal z Jetřichovic 96, 300, 306. Oprsal ze Zher 297. z Oprštorfu 176, 352. z Orgenthalu 94. Orlov 281. Osečany 186, 318. Oslov íOlsov) 81, 84. Osná 237, 239, 240, 243, 244, 246, 340. Osterskv ze Sulevic 93, 298, 3'5. 325, 353. 354- v-Kaplíŕ. Ostrov 47, 194. Ostrovec 309, 316, 317. Ostrovec z Královic 96,173, 174, 182, 186, 195, 199, 200, 209, 280, 286, 295, 300, 306, 309, 337- Ostrý 116. Ola z Losu 217, 249. Oíický zOtic 285, 353. 354-Olin 42, 55. Otradov 296. Otradovice 242, 248, 249. Otročíce 347. z Otynku 240. Otynky Nové (lépe Nová Včelnice) 176, 187. P. Pacov 124, 109, 170, 180, 204—218, 224, 230, 272, 316, 318, 320, 340, 359. Patovský z Počernic 91. Panská 117. Papak 340. Pappen heim 346. ParadysdelaSaga 175— «77f 187, 299. 3°7- Pardubice 144, 252, 283. Paseč ký 55. Paseka 347, 355. Pašinovice 338. Paták 272. Pavlov 221, 230, 254, 279, 3'»- Pecelius z Adlersheimu 337. Pecingár z Bydžína 246. Pecka 224. Peclinov 239. Pedinovec 89, 235. Pecin 242. Pěčinec 105, 157. Pechburk 215. Pechlar z Meminku 203. Pek z Rimku 148, 367. Pekárek z Ponéšic 209, 212, 213. Peklo 344. Peleč 174—176, 182. Pelhřimov 174, 188, 252, 254i 274—280, 296, 317, 318, 348. Pěnná 35, 38, 40, 55. Perger z Řozenvertu 94. Pernarec 106, 107. z Pernštorfu 267—270. Perný 92. Peršlák, Pernšláček, Poslá-ček 106, 107, 157—159. z Pernšteina 357. Pětipeský z Chýš 247, 350, 353. 356, 357-Petřín 294. Petrkov 254, 255. z Petrovic 85, 302, 356. Petrovice 286, 295, 2g6, 340, 356, 361. Petršpurk 341. Pfefrkorn z Otopachu 249. Pinta 150. Pintovka 142. z Pirkšteina 34, 40, 42. Pístina 36. Planá 86, 136, 137, 152. z Plané (z Pláně?) 85. Plasná 35, 43, 46, 88, 333, 335- Plavsko 35, 333. Pleše, z Pleší 35, 46, 90, 136 až 142, 471, 244, 333—335, 338. Plešperk 42. Plevejn [48. Plevnite 276. Pluhové z Rabšteina 35, 302, 337. Plzeň 31, 237. Plzeňsko 36. Pobibuky, Pojibuky 206, 207, 224—22Ď. Pobistrvce 254. Pobral 289. Počátky 37—39, 117—119, '44-Poděbrady 40. Poděhusy 10, 143. Podlabička 203, 267. Podnavec 78. Podol, Podolí 222, 237, 246, 286, 294, 297, 300. Podrnov 174. Podvorce 240. Podvecký z Podvek 244. z Poettingu 237. Pohnanec 285—287, 289, Pohnání, z Pohnání 97, 207, 285—287, 296, 340. Pohoř 46, 335. Polanka 232, 233, 284, 286, 287, 289, 291—293, 296, 33°. 352-Políkno 55. Polná 47, 51, 62. Polště 55. Pomuky 237. Popel 47. Popelín 186, 337. Popelišté, Popelištná 254, 255. Popovice, Popovický 243, 244, 324. Pořešin 78, 115, 216. Pořfčany 94. Poříčí 238, 276, 304. Pořín 35, 37, 207, 320, 328, 329> 33'-Posvátníce 276. Pošna, Pošeň 201 až 203, 345- Poištein 10. Pouzar z Michnic 116. Prádlo 272. Praha 47, 56, 90, 91, 96, 153, ifoo, 199, 212, 218, 230, 238, 339, 352 až 354. 356, 359- 36r-Prachenský kraj 206. z Prachomet 188. Pranšláky 157, 158, 160. Prasetín 207, 217, 218, 272, 281, 327, 331. Přaslavice 201, 343—346. Prašivá 181, 278, 309, 316, 318. Pravětice 222, 240, 244, 1 246. Pravikov 174—176. Pražák z Jindic 249. Prčice 32, 232, 349 Prčík 33, 341. Předbojov 152. Předbor z Radejšína 82, 224, 361. Předboř 79, 82, 86—89, 322, 323. Predborice 325. Přehořov 97, 152, 153,302, 306. Přchořovský z Kvasejovic 95.97. 152,153. 225,226, 229, 233, 244, 288, 297, 327 Pŕekopník 29Ó. z Přerova 84, 85. Přestavlky 360, 361. Přibénice 78, 80, 86, 146, 151, 152, 245, 340. Příbram 340. Přibyslav 47. Prokecius ze Sneberka 97. Proseč 174, 182, 184, 188, 196, 201 — 203, 276, 280, 281. 331, 337-Prosinice 02, 22y. z Prostého 39, 92, 94, 123, 292. Protivín 304. Provázek 201, 202, 248, 296. Prudké 359—361. Pruskovský z Pruskova 160. Psáře, Psáŕov 79, 86, 87, 89» 239. 322. 323-Ptice 352. Puc hart z Voděrad 323. Pučice 230. z Pucheimu 34, 106, 157. Purštal 157, 158, 159. Putinov 276. Pýhov, Pejhov 174—176, r 87. Pykov 355. Pyšelv 224. Pýškov 254, 255. R. Rackovskv 105, 157. Račín z Račína 203, 348. Radějov 347, 348. Radějovice 345. Radenín 22, 43, 88, 89, 281, 299, 3 10—331, 356. Radešov 288. Radetín 276. Radič 89, 3516. z Radiče 285. Radimov 294. Radimovice {36, 142, 151, J52, 174, 182, 280, 281, 338. Radimský Vidlák ze Slav*-kova 209, 3124, 236, 237. Radkov 357. Radkovec z Mirovic 313. z Radkovic Ptacek 96. Radostovice 222,224—226, 320, 331, 333, 338. 340. Radouň 33, 35, 37 (Radou-nice) 42, 55, 71, 92, 93, 174—176, 187, 306, 339. Radounka 35,, 37, 55, 267. Radvanov 29:1. z Raicpurka n86. Raj 344. Rajchéřov 105, 157, 158, 159-Rankov 281. z Rappachu 55, 56. Rašovice 246. Rašť 142. Rataje 207, 361. Ratiboř 35, 46, 55, 70, 333. Ratibořice 97, 152, 15 3, 288, 294, 297. Ratmírov, Radlmírov 32, 46, . 5 5.69.- Rečice Červená 233, 250 až 263, 277, 279, 280, 309, 316. Řečice Kardaiiova 25, 33, 35. 4°. 4'» 45' 46. 58> 136, 147, 187,269,33234 . 34'- Reiiíks 42. Reibic z Krejicu 246. Reksyné,Rekzyně86,235 až , 237- Remeňov 254, 278. Rendl z Úšairy 95, 239. Řepa z Neveklova 236. Řepický ze Sudoměře 96, 97. 3°6. Reta z Pistova 273. Revničov 224—226. Řeženčice 254, 278. z Říčan 44, 144, 174, 184, 210, 245, 246, 248, 255, 256, 272, 276—280, 288, 295, 296, 307, 309. 318, . 324, 325, 3J5i. 354, 3 299» 300, 322, 327, 33«, 340. 352, 354» 355, 350, 367- zTalmberka 218, 224, 135, 241, 242, 243, 246, 249, 271, 272, 299, 312, 146, 361, 362. z Tauemberka 252. Tehov 11 5. Těcbobuz 93, 207, 216 až 218, 223, 249. Těchoraz 254, 255. Techsner 48, 50 Telecký z AcUersberka 161. Teleč 2, 26, 27, 31, 33, 35, 38— 4°,^44. n5°, 55, 57» S8. 70, i6z, i 87, 334. Těmice 93, 174—176,178, 182, 187, 224, 245—247, 296. Těmin z Témic 244—247, 249, 361. Tempelštein 221. Teplice 56. Těšenov 254, 279,280,317. Theresienthal 164. Tisměnice 135. Tismice 338. Tluksa z Vokova, Kamene, Bože jo va 115, 180—182, 193— 194, 215, 245, 278, 281, 343, 347, 348. Tocník 106, 159, 160. Todeň 339. z Tolelu 116. Tomice 223. Toužím 105, 157. Tovačov 43. z Tovaru 208, 209. Tožice 238. Trauenmullerz Ehrenšteina 96. z Trautmansdor/u 58, 164. Trautson 18, 55, 56. Trčka z Lípy 80, 84, 173, • 94» 3,2, 232, 254, 276, 280, 309, 345. Trebečice 303. Trebelice, Trebelovice 86, 343- Třeboň 103, 105, 123, 145, i78> 3'5» 33o, 337-Třemešná 152, 355. Třešňovec 92, 267, 302. Třešť 186. Třetužel 86, 235—237. Trkov 344. Trmal z Toušic 244, 246, W,. Trutmaň 97. Tučapové z Tučap 88, 8g, 92, 93. 95. '52, 298, 320, 325, 339» 353- Tučapy 79, 84, 89, 90, 93, 96, 246—248, 294, 320. Tuhonin 328, 329. Tunkl z Brníčka 207. Turnovský 50. Turovec 86, 144, 148. Turovice 3 tiš- Tuši ze Saldenavy 136, 137. Tyl 51. Tym z Pošky 315. Týn n. Vit 136, 283. Tyňava 309, 316. Tyrlek 245. Týřovskv z Enzidle 249, 323- u. Ubaldíní 320, 325. Údičov 152, 354. Údim 41, 137» 245-Údolí Jozafat 323, 328. Uherčice 271. Uhřice 339. Újezd 144, 145, 237, 293. z Újezda 216, 232. z_ Újezdce 292. Újezdec 293. 334, 335» 34', , 359, 36i. Úklid 361. Úlehle 181, 343—345» 347» . 348, 3«5i. Uraz 360, 361. Urbaneč 106. Ústi n. L. 10, 14, 33, 34, 94» '35—"42, "46> «47» 149» '52, 193» 229, 254, 296, 305, 306, 307. 325, . 34°; Ústrašice 200, 298. Ústrašín 180, 182, 188, 280. Úšr 333. Útěthovice, Utěchovičky , 207, 215, 276, 347. Úvaly 340. V. Vadčice 255, 276, 277. z Vahančic 268, 303, 304. I Vachtl z Pantenova 96. Vaispachy, Vaisinpach 43, 55, 157-Valdek 10. z Valdšteina 14, 31, 34, 51, 55, 58, 61, 159. Valovský z Usuší 339. z Walsee 34, 40. Walterskirchen 218, 300. Valvarský z Valvaretu 318. Vančata z Vrátková 247. Warentrappe 253. Vartemberk, z Vartemberka 10, 40, 79, 236, 309. Vasquez z Umanu 355. Vatíkov 287. Včelnice, Včelnička 79, 174—176, 186, 187. Veclov 106, 107. z Veisprachu 106, 158. Vejhák v. Kouty, Krečovice. Velešín 10, 360. Velhartický 56. Velimovice 284, 285, 287, 293. 294, 330. Veliš 105, 157. Veltruby 311. Velvsir) 56, 163. Vencclík z Vrchoviště 106, 110, 116, 124, 159, 174, 175, 186, 187, 285—287, 303, 304» 3«7- Vcndšuch ze Zděři 92. Vesci; 38, 86, 153, 209, 235—237-z Vesce 248, 289, 309, 313, 314- Veselá = Prašivá. Veselí 82, 84. Veselice 194. Veseliik 361. Větrov 254. Věžníkové z Věžník 71, 306, 362. Vězný 175, 193—194, 287, 300. Věžov 86, 235—237. Vchynšti ze Vchynic 155, 160, 161, 245, 246, 247, 3°7- Vícemil 174, 267, 268. Vidlák 349. Vidlák z Kuního 350. Widman 51. Vidršpergár z Vidršperka 307-Vikairec 84. z Vildrštorfu 318. Vilhartice 9, 34, 36, 39, 4«, 334-Vilice 223—226, 242, 244, 246, 247. V ilimov 199. v. Windischgrátz 55. Winkelhofer 354. Vintírov 85, 175, 196, 198, 199, 286, 287. Vintrberk, Vimberk 46, 87, 284. Víska 3Ď0, 361. Višně z Větrní 356. Višněvice 79. Višňový, Višňová 88, 90, 91, 303. Vitanovice go, 246—248, 355- Vitanovský z Vlčkovic 195, 246. Vitiněves 106, 107. Vítkův Hrádek 33, 68—69. Vítové ze Rzavého 62, 85, 88, 153. 209, a 10, 228, 243, 273, 27°» :!95» 296, 298, 306, 318, 325, 326, 329, 350—355, 367-Vitovice 254, 255, 310. Vi vari us 47. Vladislavice 287. Vlach 46—51. Vlasatý z Domaslavě 352. Vlásenice 83, 152, 174, 175, 176, 181, 182, 184, 279, 280, 306, 317, 334, 356. Vlase n ička 174. Vlastiboř 37, 86. Vlašim 84, 231, .232, 243, 276, 308, 312, 331, 344, 36«- Vlčetín 11b, 117, 124, 174—176, 187, 267. Vlčeves 79, 86, 88, 244, 272, 295, 35'-Vlčice 55, 70. Vlčkovice 226, 247—249. Vlčkovský z Vlčkovic 248, 249. Vlk 207, 214. Vlk z Kvítková 249, 304, 322. Vlkanice, Vlkančice v. Cho- toviny. Vlkosovice 79, 86, 88, 175, 176. Vltavský kraj 21. Voda z Třebska 199. Voděrady 206. Vodice 214, 217, 218, 304, 339-Vodňany 225. Vodný 174, 176. Vojkov 201, 256. Vojkovský z Milhostic 239, 246, 247, 298. z Vojslavic 40, 41, 71, 85, 92, 115, 186, 194—196, 232, 269, 299, 303, 309, 3l8» 335» 337» 345, 347-Vokov 180, i8i, 277, 347, 348 (v. Tluksa). z Volfsperka 195, 341. Voračičtí z Pabčnic 90, 184, 185, 188, 195, 232, 233, 246, 280, 289, 291—293, 296, 297, 307, 323, 331, 355-Votápek 153. Vožice 78, 82, 208, 209, • 221—226, 229 až 233, 246, 296. Voiice Stará (v. Vožice) 288, 292, 296, 297. Vrabský z Vrabí 180, 285. Vranov 158. J7° REJSTŘÍK MÍST A RODÚV. Vratislavové z Mitrovic 27, 30, 49, 50, 96, 177, 184, 195, 196, 218, 295,301 až 307, 331, 344, 346, 351. Vratiškovice 230. Vratišov 181, 182,317,339. Vražný 549, 3 53—3í6. Vrbčanský z Velišova 95. Vrbík 338. Vrbka 238. Vrbovka 142. z Vřeskovic 238. Vřesce 152, 153, 225,269, 283, 287, 288, 291, 297. Vřesná 307, 338, 339. z Vřesovic 106, 155, 159, 184. Vrcholtovice 90,194, 246 až 249. Vrchota 268, 270, 286. Vrchotice 339. Vrchotičtí z Loutková 88, 89, 208, 214, 217, 218, 336, 337, 339, 347-Vrchovišté i24. z Vrtby 209, 210, 295. Všechlapy 86, 237. Všechov 142, 152. Vtelno 302. z Vydři 71. Vyhnanice, z Vyhnanie 91, 3°6, 3°7> 329, 34°-Vvkrantice, Viklantice 207, "215. Vvrec 355—358. Vyskytná 276. z Vysokého Coleru (Hohen-zollern) 13, 14, 34, 5'-Vyšetice 237. Z. Záběhlice 86, 137, 306. Zablátí 237. Záborní 225. Zahora ze Záhoří 239. Záhorany ^37. Záhoří 86, 181, 225, 235 až 237, 249, 350, 352—356, 358- Záhoříčko 237, 362. Záhostice 28.3, 286. ze Zahrádek, ze Zahrádky 109, 280. Zahrádka 85, 152. 202,203, 207, 247, 248, 254, 293, 320, 33346. Zahrádka Sovinský z Eulen- felsu 96. Zacharsko 296. Zachotín 255, 276, 277. Zajíc z Valdeka 242, 288 (Vranovský). Zajíčkov 239, 254, 277, 279, 317. Zákoutí 237. Zálesí 320. Zalší 35, 37, 96, 304, 333. Záluží 86, 92, 93, 97, '52, "53- 2°3> 267> 337-Zapský ze Zap 175, 287. Zářič 243, 303. Zařikovec 249. Záruba z Hustiřan 184. Zárybník, Zárybnice 79, 86, 88, 89, 273, 322, 323. Zásada 94. Záskali 86, 235—237, 249. ze Zásmuk 40, 46, 84, 85, 116, 124, 267. Zásmuky 277. Zároň 338. Závsí 186, 339. Zborovice 283, 286. Zdebišovka 249. Zdešov 116, 117, 186. Zdiiměrice 216. Zechov 86, 235—237. Zej dlíc ze Šenfelda 51. Zelendár z Prošovic 49, 360. Zeman 289. Zemek 306. Zhioř 40, 86, 142, 145, 149, 1150, 152, 205, 207, 209, 211, 216, 223 až 226, 245—248, 281. Zhorce, Zhorec 79, 209, 211. Zlatenka 175, 203, 207, 287. I Zlíchov 86. 1 Zlínský z Vizovic 85. Zlovice 246. Zinkov 335, 340, 341. Zmišovice 254, 255, 276, ■*77- Zmyslov 152, 288, 289, 291, :í97, 298> 356-Zrsídná 47, 335. Zriňský 46. Zrubek 86. Zručský z Chřenovic 196, [98, 199, 238, 239, 288 až :19 i, 294, 296, 300. Zub z Doubravice 82. Zumsande 300. Zvérinec 294, 298, 302. Zvérotice 86, 94—96, 234. Zvěstov 196, 197, 241, 243, 249. Zvíkov 145. Zvonějov 308. Zvozdná 307. ž. Žádný 61. Žák 352. Žalavec 286. Žampach z Poitšteina 254, 310, 347. Zdar 55, 88, 174, 175, 320, . 33°- Ždár Pluhův 47, 182, 195, 214, 218, 336, 337, 339. Žďárek 117,^ i 24. Ždárský ze Ždáru 211, 232. Ždírec 308. Žebín 325. Žebrák 221. Zehart z Nasavrk 300. Želeč 44, 87, 208, 209, 213, . 338, 339-Želetava 41. Zeliv 184. Žernoseky 231. Žibkov 86, 235 — 237. Žiče 157 až 159. Žírov 254, 255. Žirovnice 2, 22, 46, 50, 53, 54. 58, 112 — 124, 186, . 194, 253, 338. Žišov 335. Žišpachy 157 až 159. Žitenice 312. Žiželice 343. Žlábek 257. Žlutíce 245. rejstřík veci. bila paní 37. blázni, bláznice 60. burse 270. cedule palicí 129—132. ceny starodávné 62. citera 61. čeleď na zámku 60, (3. Daliborka 93. dávky poddaných 258. dédinníci 227, 291. divadlo č2. drůbež 30, 291. dryáčníci 62. dýmné 258. falšování mince 198. farář 314. hajní 260. hákovnice 77. hody 315. honba, psi, zvěř 21—2j, 30, 43,61, 109,227, 260,313. hromady sousedské 263. jídla a pokrmy 62, 167, 1Ď8. karahjáty, karaíilály 27. kase (šatlava) 133. kaše sladká 64. klenoty 1 to, 111, 199, 315. knihy 21, 62. knihy smolné 128. koblihy 23. kolébka 61. koně 109, 200. kopaniny 260. krádeže 128, 131. kroj, oděv, šat 11. křidélce (ailettes) 11, 205. Křížovníci němečtí 32, 33. kroj 205. kuchyně, kuchařství 6, 27, 60—64. kupectví a obchod 263. kuše 76. lékařství 26, 62. lesy 260. lososi 22. lípa, stromoví, oběd pod lipou 166, 167. loupeže 128, 129, 288. lovení ryb 260. malíři 46—49, 51, manželství 211, 212, marcipány 62. masa prodávaní 234, melouny 22. náboženství 213. nápravníci 258. muka 128. napomenuti poddaným 259. nářadí 77, 78, 110, 111, 200. nářek na poctivosti 200,277, 27ť. nárek z chlapství 291. návštěvy 21. nemravné živobytí 262. obcování službám božím 250-oblác 258. odpovědníci 288. 2Ď[. 260. odpouštění služebníka 269. ohně 228, 263. opevnění 189. ospv 258. palác 3. papír 78. piva vaření 261, 277. platy, mzdy 43, 47— 50. pobožný život 250. poddaných utiskování 177, 276, nad poddanými vláda 213, 258. prádlo 3. prach střelný 77. praky 76. přípovéd, rčení 241. provoláni a soud O od Ú m r t 169— 170. purkrabě (v. poddane) 284. půtky 178, 199, 228, 288. 327. pysací 129. řetěz 200. roboty 258. rybník 291. rychtář 132, 262. samostříly 12, 76. sázka 200. sedmikrása 27. sklenice 61. sládek 261. služebnictvo 60. soud 6, 128 ald., 227, 262. soutka 3. společenské živobytí 261. stavitelé 46—51. střelba 77. stříbro 63. svatební veselí 62, 63. synovská neláska 241. svícení 63. šatstvo 23, 43, 60. šermování 61. šestinedělí 61. šetrnost' 260. špitál pro chudé 167, 168. trubači 61. turnaj 61. úředníci 26, 258—263. večeře 22. veselohra 62. vezení 75, 114, 128—133. vojenské věci 1 10. vraždy, pokuty a tresty za né 93, 178, 289, 290, 323—326. vůz I 10, vychovávání 61. zajímání 1 99. zapovídání gruntův 109, 110. zbroj, zbraň, vyzbrojení 76, ■78. zemně 258. ženská v mužských šatech 327.