HRADY ZÁMKY a TVRZE KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO. POPIS UJE august sedláček, C K. KONSERVÁTOR A G YMNASIJNÍ PROFESSOR. ILLUSTRUJÍ bratří liebscherove, v. brechler a b. kutina. D11^ PÁTÝ, V PRAZE tiskem a nákladem knihtiskárny františka šimáčka. 1887. DIL PATV. PODKRKONOŠÍ. Náchod Hrad. i. Popis. osud nezruSen a nezlomen panuje brad Náchodský,') sídlo statečných a bohatýrských rodin, svému okolí, neb odkudkoliv se přijde k městu Náchodu, vždy viděti za vysokými horami a stráněmi napřed věž velikou a zažloutlé zdi hradu, na němž osmero věků lidských nic nezměnilo. Úplný obraz hradu s městem, položení jeho a nejbližšího okolí naskytuje se příchozímu teprve, když se nachází pod hradem, a jest to obraz překrásný. Malebné kupí se tu hory zavírajíce důl hluboký, z něhož vyniká hrad slavný bývalými svými pány a způsobou svou bohatýrskou, stoje na vysokém, křovím a stromovím porostlém ostrohu, který severozápadně jen úzkou šíjí se zadní hornatinou spojen jest. Pod hradištěm na pravém břehu Medhuje rozkládá se město, vyplňujíc lučinaté údolí, kteréž na jižní straně vysoké dílem zorané, dílem lesy porostlé hory zavírají. Údolí to od Starého města čili předměstí Náchodského až k Bílovsi, jehož lázně se za stromovím ukrývají, přehlédnouti lze s hradu. Město jest vzezření přívětivého; farní jeho kostel stojící uprostřed náměstí a jeho dvě věže s dřevěnými podsebitími jsou jeho zvláštním příznakem. Pro obchod položen ') Pomůckami: Wegweiser durch das Schloss Náchod 1882 a poznámky v pozůstalosti Hebrove (v archive Rychnovském). Za velikomyslnou podporu při prozkoumáni hradu a archivu děkuji J. J knížeti pánu, J. V. pani kněuně a svobodnému pánu Arnoldovi v. Wevhe-Eimke. Hrady a zámky České V. 2 NÁCHOD HRAD. jest Náchod výborné, při jediné pohodlné cestě do Kladska, ale z těch příčin také vydán byl všem svízelům a strastem válek pruských. Jakožto bývalé podhradí Náchodské bylo opevněno zdmi a hradbami, z nichž jen skrovné zbytky zbyly; také úzké a nízké brány městské již před lety se zemí srovnali. Hradiště samo, vypínající se vysoko nad město, má úpatí Široké a rozlehlé. Neb jen na stranu městskou, kdež se k hradu po 298 schodech stoupat! může, jest příkré, ano místy srázné; něco volnější jest jeho svah jihozápadní, a nejvolnějši a proto i nejdelší jest svah k Plhovu na straně severozápadní, btráň k městu, na onen čas skalnatá a písčitá, obrácena jest r. 1821 přičiněním P. Regnera, děkana tehdejšího, v pěkné sady, v nichž četné cestičky všelijak se vinouce a ke schodům dotčeným přistupujíce pohodlně a bez unaveni přivádějí příchozího až k fortně zámecké; krásné jsou zvláště z jara, když kvete bez. Po táhlých hřebenech na koncích východním a západním této stráně jdou silné a pevné hradby, rozevírajíce se k městu jako ramena a opatřeny jsou několika brankami, kteréž vesměs z novějších dob pocházejí. Asi uprostřed své délky sesíleny byly hradby tyto okrouhlými vížkami, obsahujícími v dolejších svých místnostech vězení, k nimž se ze hradu jen po dřevěných zábradlech choditi mohlo. Západní, řečenou bílou vížku, roku 1825 ze všetečnosti a pro nijakou potřebnost zbořili, tak že sotva již znáti prostoru okrouhlou, kterou zajímala. Druhá vížka stojí posud vypínajíc se asi g m. vysoko, také se spatřují na ní zbytky břevnoví, kteréž neslo bývalou ochoz. Aby bylo viděti do bývalé lidomorny, prolámáno jest v ní nové okno. Bohužel, že nemá tato pěkná a stará památka střechy. ') Kromě schodů dotčených, při nichž stojí kaple na památku osvobození zámku od Prušáků (r. 1742), jezdi a chodí se ke hradu trojí cestou. Jedna cesta vychází z města a vinouc se po roklinatém boku hradiště na straně jihozápadní, jest zároveň rozkošnou procházkou mezi lesy a zahradami. Brána na této straně se nacházející jest jednoduchý portál postavený ze štukoví, nad nimž se dvojí erby z kamene tesané, totiž rodiny Pikkolominovské a Kolovratské nacházejí, jakožto paměť, že bránu tu postavila kněžna Anna Viktorie Pikkolominová, rozená Libšteinská z Kolovrat, v prvních desítiletích minulého století. Druhá cesta jde z Pihová zvolna nahoru a spojuje se před samou hlavní branou s třetí cestou. Tato jde od sousedních výšin a tak zvaného Červeného kopce, kterémuž tak pro barvu jeho zemin říkají, po dotčené šíji, okrášlena jsouc pěknou alejí lipovou (založenou na konci 18. věku), a takto blízké lesy s nejbližším okolím zámku v rozkošnou procházku pojíc. Zde před samým zámkem stojíme na nejvyšším místě hradiště, zde také počínají první památky bývalého opevňování z doby Trčkovské. V levo od cesty, jde-li se ke hradu, jest mohutná bašta z nasypané země, jejížto plášf již dávno ze strachu před nepřátely zrušen; i ta mohutná sýpka, kteráž tu stála, zbořena za naší paměti. Bývalo tu kromě této ještě několik jiných hradeb, jimž se nejhořejSi Šance říkávalo. *) Něco dále v pravo před samou branou jest baštička se zdí z rudého štukoví na skále postavena, ale původu docela nového; avšak nad tím jest zcela dobré opevněni (vysoké Šance), které snad zřízeno za doby Pikkolominovské tak, že se z něho na malé šance i na výstupek nad cestou městskou choditi mohlo. Od r. 1658 jest tu zahrádka, pro niž pozdéji, když hradby zámku prachem trhali, opevněni toto jediné ušetřili. 3) Pod tím přes cestu jest knížecí hostinec, jenž byl do naší paměti také kovárnou, a jízdárna, obě bez stavitelských příznakův. Hlavní či hořejSi brána, 4) okrouhlým obloukem sklenutá, postavena jest ze štukoví a vrchní její čásť zdobí znak Pikkolominovský, rozložený mezi všelijakými nástroji válečnými (děly, koly, koulemi a j.) a sochami Marta a Herkula, jako by znaku ostříhali. Tato brána i se stavením dlouhým, v němž umístěna jest, postavena r. 1730—[731 a ubytováni tu úředníci panští. Uvnitř má přízemí tohoto domu úřednického arkády na mohutných sloupech položené a do kříže sklenuté5) a končí se jižné u brány druhé, kterou se jezdí do města. V prvním dvoře, kterýž stavení toto na dvou stranách zavírá, nachází se kašna znamenaná erbem Pikkolominův a za ní stavení zvláštního druhu. Jest to tak zvaný turjon (turione), kterýž započali r. 1651 stavětí a r. 1655 střechou pokryli. Hrubé toto, až do druhého poschodí vyzdvižené stavení jest polookrouhlé, stojíc na živé skále, kterouž ještě pro pohodlný příjezd nedávno přitesávali, má malá okna s hrubým vroubením a pokryto jest střechou mansardovou. Původně byla v těchto místech zbrojnice s baštou, ale Oktavio dav to vše zbořiti, postavil zde hrubé a tvrdé stavení k ostříhání příchodu, v nřmí nvní dole obsáhlé konírnv. nahoru divadlo zámecké umístnénv isou. Na ližní straně prvního dvora ■ — — j > —.....v j s jest skrovné stavení, v němž bývala šatlava, a od této vybíhá hrubá, střílnami opatřená hradba, v niž se nacházejí dvířka do zahrady na místě bývalých valův a šancí zřízené. Druhá brána též do okrouhlá klenuta a ze štukoví vystavena jest ve hrubé zdi, kteráž postavena r. 1Ď56, aby se z turjonu do protějšího stavení choditi mohlo; z téhož roku pochází i brána tato, jak ') Koku il>3g kladli v těchto vííích nové podlahy. Srov. Ludvíkovy Paměti na str. 98. *) Roku 1633 baterye^ dřevěná pro 3 kusy na Šancích nejhořejších. 3) Urbář Náchodský II. 255. *) Roku 1645 byla troje vrata, kterými se skrze Šance do zámku jezdilo, a prostřední brána stála asi v těchto místech (zbořena r. 1731). *) Na jednom sloupí arkády u braný vytesán jest r 1769 NÁCHOD HRAD. Plán hradu Náckodskěhu: I. Cesta na červeném kopci; 2. n. hradby nejhořejší s baterii (r. 1633), potom sýpka, nyní pusté místo (r 1645 šance za zámkem při kořenici?); 3. vysoké šance (r. 1643), z nichž šlo lešení s mostem zdvihacím na malé šance, r. 1658 zahrada; 4. výběžek skalnatý (snad místo prachovny r. 1632 —1731); 5- zříceniny za naši paměti postavené; 6. cesta od Flhova (r. 1647 utvrzená hradbami a branou); 7. jízdárna r. 1744; 8- r. IÉ45 nová kovárna s kůlnou pro uhlí milířské, nyní byty a hostinec; 9. brána hořejší (r. 1636) v přízemí domu úřednického (r. 1730—1731); 10. starodávná cesta z města; 11. dolejší brána, při ní bývaly baterye nejdolejši pro kusy, malé šance (r. 1633), plochauz nebo-li srub pod vraty (r. IÉ33), dolejší šance (r. 1632—1655), šilhauz (r. 1643); 12. zahrada (r. 1652 nová); 13. stavení (šatlava) a hrubé hradby; 14. přední dvůr s kašnou, obilnicí, rátej no u (r. 1637). mličnikem (r. 1632), světnic! holomci (r. 1632, snad č. [3), dolejšími marštalemi ^r. 1638 snad u č. 9); 15. turjon neb hrubá bašta (za Smiřických zbrojnice) post. r. 1651—1655, • němž nahoře divadlo a dole konírny (r. 1655); 16. hrubá zeď s branou (zal. r. 1656;; 17. n. šance velké (r. 1633), nyni zahrada Pikkolominovská; 18. n stará kovárna (r. 1642), přestavena r 1656 na byty; 19. stará kancelář (r. 1647), r. přestavena v dum, v němž" r. 1663 hejtman bydlel; 20. místo příkopu a mostu zdvihutého ; 21. marštale jízdné klenuté (r. 1635, jinak veliké marštale). Roku 1651— IC59 postaven tu dum s branou; 22. nyn. kaple (r. 1651), při niž r. —1659 tento dúm postaven; 23. bašta (u níž kabát r 1639, r. 1660 nad ní nová komora); 24. hluboký vyzděný přikop, do něho vystupuje bašta (r. 1637 bašta nad studnici); 25. veliký dvůr S „hrubý plac"; 26. malá věž s hrubou zdí, branou a starými stupni; 27. kuchyne veliká (r. 1651), nad ni v II. posch., avšak něco dále k jihovýchodu hořejší kaple; 28. horní hrad se sály, světnicemi, kanceláří důchodní, velikou věži. V něm bývaly kuchynka malá (proti věži r. 1640), dvořanská světnice (r. 1640), komora pro stříbro proti věži (r. 1637I, snad i zbrojnice (r. 1640—1653); 29. výstupek n. bašta (r. 1636), kterouž zbořili r. 165I a opatřili střechou prkennou, v níž byly komory moučné; 30. fortna (s mostkem r. 1633 a s letopočtem 1657); 31. schody z města na zámek; 32. věž ve hradbách stojící; 33. městišlě bývalé věže. kromě toho i způsoba její svědčí. Nad branou jest prázdné okno. Vstoupíce tuto do druhého dvora nepravidelného rysu, na všech stranách staveními zavřeného, máme po levé ruce již dotčený turjon (turione) se vraty do koníren, před sebou stavení roku 1656 na miste staré kovárny postavené, v pravo bránu do třetího dvora a za sebou vedle druhé brány dům na místě staré kanceláře r. 1656 postavený. Na obou domech proti sobě stojících dobře znáti jest vlaskou rustiku, avšak se čtverhrany většími, nežli se obyčejně při rustice 16. věku spatřuje; to i úprava oken svědčí o 17. věku. Na severní straně tohoto dvora mezi schody na turjon a kovárnou spatřují se dvéře, jimiž se přichází do zahrady Pikkolominovské. Roztomilá tato zahrádka založena jest r. 1751 francouzským slohem na bývalé baště a poskytuje utěšeného rozhledu po této straně hory zámecké a nových sadech na ní pěkně upravených. ') Roku 1642 připomíná se haterye nad starou kovárnou, r. 1633 říkalo se těmto hradbám Šance veliká a dosti o nich stavěno. 1« 4 NÁCHOD HRAD. Náchod od západu. Před třetí branou byl vyzděný příkop s mostem zdvihutým, který teprve na por:átku našeho století odklizen, při čemž i příkop zasypán. Otvory pro kladky cihlami zadélané spatřují se posud. Stavení, v němž se nachází třetí brána, jest vysoké 3 poschodí (třetí poschodí má však jen okrouhlá, dílem slepá okénka), a má touž úpravu vnější, jako sousední domy. Původně (r. 1635) byly tu „marštale jízdné klenuté," na jichž místě v 1. 1651—1659 dům tento postaven. Z téže doby také pochází brána na způsob vysokého portálu ze štukoví postavená, nad níž se spatřuje dlouhý latinský nápis a znak Pikkolo-minovský. řádem zlatého rouna a všelijakými nástroji válečnými okrášlený. Smysl latinského nápisu jest takový: Oktavius Pikkolomini z Arragony, ze starého a znamenité u Hetrurských slavného rodu, od Kateřiny, sestry druhé papeže Pia II., původ svůj odváděje, jenž po stupních povýšen byl k nejvyšším důstojnostem při dvoře a vojsku, nikdy toho nezadav, pro výtečnou mužnost svou za války i míru, nejen jako místodržitel císařův, nýbrž i jako rada jeho; a aby se o jiném pomlčelo, když Francouze od Thionvillu, kterýž oblehli, odpudil, a téhož dne je, jako posud nikdy nebylo, na hlavu porazil a vůdce jiich zajal, od Filipa IV. krále katolického ve Španěllch vévodstvím Amalfickým byl darován a naposled po mnohých jiných slavných činech do řádu zlatého rouna z vlastní dobré vůle královy povolán; nad to přečkav válku, která třicet i více let říší veškerou zmítala, za stálého míru na kníže svaté Římské říše, a to k Žádosti její samé od císaře Ferdinanda III. povýšen byv, Náchod, kterýž za odměnu znamenitého skutku pro blaho a žezlo císaře Ferdinanda II. vykonaného obdržel, obnovil, rozšířil, opevnil. Těchto vécí krátkou památku, aby mělo potomstvo, po stejném bažící, příklad a podnět, v tento kámen vytesatii kázal. Na věčnou památku postaveno dne 1. září r. od n. P. 1654. Třetí dvůr jest dlouhý a prostranný, pročež se ve starých pamětech velkým placem nazývá. Na jeho straně západní jest již dotčené staveni, v němž se nachází brána, skládající se ze dvom křídel pod úhlem spojených. V jednom křídle již r. 1651 vystaveném nachází se kaple zámecká (jindy řečená dolní kaple), k níž vede branka sochami Matky boží a dvou andělův ozdobená. Sochy tyto jsou dílo sochaře Karla Sereny a pod nimi jest zkrácený latinský nápis, jehož smysl jest: Paní véehomíra svaté Marii, Rodičce na nebesa vzaté, Oktavius Pikkolomini z Arragony z Boží milosti sv. Římské říše kníže r. 1654. Kaple totiž posvěcena jest Matky Boží na nebe vzetí. Kaple okrášlena jest mnohými památkami uměleckými. Na klenbě jsou al fresco obrazy ze života Matky boží a štukatury díla umělého více než do póla vypouklé, představující anděly, arabesky a guirlandy. Také na zdech jsou obrazy ze života svatých. Dvě široká okna osvěcují tuto místnost a ozdobena jsou malbami na skle, jež však pro vysokou jich polohu nelze Zámek Náchodský ze strany jižní NÁCHOD HRAD. 5 Zámek Náchodský od Bčlovsi. pohodlně a dobře spatřiti. Hlavní oltář, ozdobený znaky Oktavia a manželky jeho Marie Benígny, kněžny Saské, vyznačuje se jednoduchostí, bílé sochy evangelistů ve čtyřech úhlech rozestavené svou velikostí. Staré lavice této kaple pocházejí zajisté také z doby Oktaviovy Kaple má kromě toho též vzácnost zvláštního způsobu, totiž hlavu sv. Prudencie před nedávnými časy objevenou. Tabule na zdi jihozápadní, postavená r. 1867 od kněžny Bathildy Saumburské z rodu Anhaltsko-Saského, upomínkou jest na vojíny císařské, kteří zemřeli na hradě Náchodském, podlehíie ranám, jež obdrželi v okolí dne 27.—29. června a 3. července roku 1806. Naproti oltáři hlavnímu jenl oratorium knížecí, ozdobené malbami na átropé a vzácnými malbami na skle (Putifarovou ženou Gen. 39, znaky s beránkem a zajícem), kteréž stály podlé pověsti 10.000 &. Drahocenná tato památka jest z části porušena a snadno jednou za své vezme, udeřHi do ní taška neb kůrka ze střechy. Kaple tato má veliké svobody, poněvadž kaplan při ní ustanovený přímo jest podřízen úřadu biskupskému (před časy arcibiskupství); mši svatou sloužiti může každý den, avšak od 1. května až do 1. listopadu vypomáhá obyčejné ve Svatoňovicích, Na severozápadní straně velikého dvora jest hluboký, široký a hradbami vyzděný příkop, v němž se nacházejí zahrádky. Dřevěným mostem položeným přes tento přikop přechází se do krásných sadů na této straně se nacházejících. Do příkopu vybíhá z vnitřní hradby bašta polookrouhlá, v nížto jest studnice asi 30 m. hluboká; voda se sem z dolejška tlakem vodí. (Roku 1637 „bašta nad studnicí.") Ve dvoře jest také kašna (již r. 1643). Na konci příkopu jest domek, v němž do r. 1838 dceru posledního podkoní Pikkolominovského, později panský posel a ponocný bydlívali. V těchto místech je«t dvůr mezi příkopem a vnitřním zámkem velmi úzký a na konci jeho jest f ort na čili branka (r. 1633), kterouž se schází ke schodům a do města. Vlastní zámek zaujímá celou jižní stranu velikého dvora a v nynější své pestré a rozmanité způsobe upomína na doby Smiřických; jako byla všechna posud popsaná stavení původu Pikkolominovského, tak jest zámek, ačkoliv mu dal Oktavio asi v 1. 165 c—1659 nynější jeho šat (rustiku), ve svých částech hrubých dílem pánů z Náchoda a z Kunštátu, ale poslední stavby na něm vykonány teprve na počátku 17. věku. Obsahuje kromě čtverhranného stavení s věží a dvorkem skrovným přístavek a velmi hrubou zed se štíhlou vížkou. Po sedmi stupních kamenných vstupujeme k prostranné bráně, na níž jest genius držící erby Pikkolominovský a Sasky z kamene vytesané. Touto branou a po 3 schodech vkročíme do vnitřního nádvoří či pátého dvora, kterýž jest vydlážděn deskami kamennými. V pravo jest čásť řečeného NÁCHOD HRAD. přístavku a v přízemi obydlí vratného, kterýž cizince ochotně po zámku provádí. Naproti bráně a přímo proti příchozímu jest čtverhranný portál s kamennou obrubou ušlechtilé práce a nad ním dva znaky, jeden Smiřických a druhý prázdný, na znamení, že tehda na zámku paní nebylo. Portálem tímto chodí se do prádelny a potom do pokojů mladých knížat a knížecích, také odtud vede chodba do kapie. Zed, v níž jest brána dotčená (z velkého dvora do pátého vedoucí), jest neobyčejné hrubosti, obsahujíc nahoře pohodlnou chodbu, kteráž přístavek s hlavním stavením spojuje. Pod chodbou na straně vnitřní jsou znaky Pikkolominovský a Šaumburský, Kurlandský, Šaumburský a Waldecký a pod tím desatero znaků, na nichž viděti znaky Dobřenský, Minstrberský, Šternberský a Hazemburský. Několik jich jest vybledlých, ale není čeho litovati, poněvadž jest malba barbarská. Zdá se, že nějaký učedlník starší dobré znaky za krátkou mzdu, ale dlouhým mazáním „poopravil." Na konci hrubé zdi jest čtyřhranná štíhlá vížka s hodinami, kterouž se malebnost zámku zvyšuje. Nynější svou úpravu má také z dob Smiřických. Do hlavního stavení kráčí se z pátého dvora portálem, který se portálu již popsanému na vlas podobá, avšak s tím rozdílem, že se tu nachází nápis český z r. 1611, vzpomínající Albrechta Vácslava Smiřického ze Smiřic na Náchodě, Ryzemburku, Škvorci a Kostelci nad Černými lesy. Čtyři stupně jsou k portálu a po jedenácti stupních ještě se stoupá, nežli se přijde do dvora nejhořejšiho. Pohled, kterýž se tu naskytuje, jest takový, jako by někdo do svatyně vkročil. Na skále vypíná se obrovská věž, svědomá paterých Století, k ní přiléhá stavení 2 poschodí vysoké, arkádami a pavlačemi ve slohu vlaském ozdobené; vše to a hrobové ticho, které tu panuje, vzbuzuje v nás cit vznešenosti. Velká věi hradu Náchodského jest nejznamenitéjší jeho památkou a má o sobě své dějiny. Ačkoliv nebyla postavena r. 780, jak se některým nesoudným a věcí neznalým spisovatelům vidělo, jest přece na ten čas nejstarším stavením na Náchodě a postavena jest zajisté ještě od prvotních pánů Náchodských. Až do přestaveni zámku Náchodského (r. 1611) měla podobu starou, ale Albrecht Vácslav ze Smiřic dal ji ozdobiti krásnou pavlačí a nad tím dvojí lucernou. Roku 1721 dne 24. dubna uhodil do ní hrom, srazil jeden sloup a čásť římsy a za chvíli byl oheň nit střeše. Bylať sice potom obnovena, ale střecha o 15 loket snížena. Na schodech ještě se spatřují stopy po požáru. Vcházeti se může na věž bud šnekem ze dvora (postaveným teprve za Smiřických), anebo původním vchodem ze druhého poschodí. Napřed se jde vedle věže po 26 schodech a přijde se dveřmi do trnavé síňky, v jejíž podlaze jest čtverhranný otvor. Neb pod tím nachází se vězení asi 9 m. hluboké. Pak se kráčí po 83 schodech ve hrubosti zdi (hrubosť jest 3 m.) až k pavlači. Pamětihodný jest kámen zazděný ve výklenku okna při schodech. Spatřuje se na něm znak Smiřický, po obou jeho stranách číslo 116—12, nad ním VI. a pod ním slovo FAMÍLIA. K tomuto kameni nese se paměť jedna v účtech starých zapsaná: „Roku 1650 zazděn kámen ve zdi, kdež byl poručil pan komendant nějakého pokladu hledati, na věži na zámku." Patrně tedy tu kámen byl a vylomen proto, poněvadž se za nim pokladové býti zdáli, kterážto naděje se nevyplnila, a tak kámen zase na své místo zazděn. Kromě letopočtu na tomto kameni spatřují se na schodech i jiná Cisla (1628, 1642, 16 . 6), poněvadž se pro škody větry způsobené každou chvíli něco na věži opravovalo. Pavlač má 12 sloupův ušlechtile vytesaných a pevné zábradlí. Pod ní jsou kolem ve hrubosti zdi výklenkové s malými okénky; Stávaly tu postele pro vojáky, kteří měli stráž na věži. Nad pavlačí visí největši zámecký zvon, řečený Kajetán. Kdo chce užiti pěkného rozhledu po okolí (nechce-li přestátí na tom, co viděl na pavlači^ může se dostati až do lucerny. Stavení hlavní má na obou stranách dvoru k východu obrácených v přízemí arkády či podloubí položená na hrubých kamenných pilířích. Nad tím byly kolonády či pavlače se sloupovím ozdobně po způsobu vlaském postavené, kteréžto později zaskleny byvše, nyní jsou chodbami zavřenými. Od Oktavia, který pavlače tyto v 1. 1650—1654 obnoviti dal, pocházejí kamenné hlavy nad oblouky zasazené. Podloubím se přijde do hlubokých sklepů pod zámkem, v nichž se též stará studně nachází; také jdou z něho dvéře na pavlač čili altán, který zámek na západní straně zvenčí obkličuje. V přízemi stavení tohoto, jehož celá úprava i s vroubením dveří na dobu Smiřických upomíná, nacházejí se kanceláře knížecí a archiv. Tento (pečlivě srovnaný za naši paměti Arnoldem svob. p. Weyhe-Eimke) obsahuje mnoho pamětí, zvláště o době třicetileté a sedmileté války a množství starých účtů zámeckých. Při sarnéíii vcliOuu do tohoto posledního dvora na levé straně jsou pohodlné schody do prvního a druhého poschodí; v tomto se nacházejí hostinice a světnice dvořanské, v onom kuchyně zámecké a některé pamětihodné místnosti. Kde jest kuchyně v západním rohu, bývala horní kaple, kdež se mše svatá jen o nedělích a svátcích pro vrchnosť a jednoho neb dva sloužící sloužívala, avšak vyňaty byly svátky hodů božích a za dovolení ke sloužení mší musilo se rok co rok žádati. Tak zvaný Španělský sál (ve východním rohu) zabírá dvě poschodí a má nad okny ještě malá kulatá okna. Klenutí jeho jakož i horní části zdí zdobeiny jsou malbami al fresco, kteréž malovali r. 1650 NÁCHOD HRAD. 7 až 1654 na rozkaz Oktaviův malíři Vanetti a Hárovník. Obraz na klenutí ozdobený rozličnými ozdobami díla štukaterského ukazuje Oktavia, jak vkročí vítězoslavně do nebe. Po stranách spatřují se andělé, podávající oslavenci roh štěstí, znak Pikkolominovský, řád sv. Štěpána Pisanský, zámek Náchodský (r. 1634), klobouk vévodský (r. 1642), zlaté rouno (r. 1645) a klobouk knížectví říšského. Na zdi v levo od vchodu visi veliký obraz Oktaviův, který jest malován od nějakého dobrého malíře nizozemské školy. Po obou stranách jsou komíny vlaské a nad každým jest veliký obraz. Na jednom, kterýž maloval Piéter Snyers (nar. v Antverpách 1593? žil ještě r. 1662), vyobrazena jest bitva u Thionvillu (hled na str. 4.). Na druhém obraze, malovaném slavným Jáchymem Sandrartem (nar. r. 160Ď, t 1688), spatřuje se pamětihodný panket na radnici Norymberské (r. 1649, 5. října), kdež Oktavio přítomen byl jakožto vyslanec císařský, dobře se raduje z míru, kterýž mu ubezpečil ovoce šťastných podniků, kdežto mnohým synům vlasti naděje jich na veky zmařil. Poněvadž jsou osoby za stolem sedící věrně vyobrazeny, nachází se v temže sále rytina, kopie to oťrazu dotčeného, na níž jména všech hodovníkův jsou poznamenána. Nábytek v tomto sále jest podobný tomu, jako se užívalo při panketu Norymberském; neb Oktavio jej kázal na místé udělati a na Náchcd dovézti Dveřmi se může vcházeti na pavlač, odkudž se naskytuje krásný rozhled. Není pochyby, že tu bývala od věků tak zvaná velká síň, v niž se páni Náchodští se svými milými přátely a sousedy ke hlučným kvasům a hodům shromaždovali. Vedle této síně jest velká světnice nárožní, v níž se mnohé obrazy (nejvíce kvítí) spatřují; mnohé z nich pocházejí od malířů nizozemských, od nichž je koupil Oktavio, přebývaje v Nizozemí. V pokoji vedlejším jsou dva veliké obrazy, z nichž jeden dobyti Bony v Africe, jehož se Silvio Pikkolomini súčastnil, druhý bezpochyby odevzdání panství Náchodského dědicům Oktaviovým skrze vdovu Marii Benignu představuje. Ostatní obrazy jsou podobizny rodu Pikkolominovského, totiž Sylvia (otce Oktaviova), Františka (r. 1656—1658), Emilie, manželky tohoto, roz. Strozzi. Na jednom obraze vyobrazeny jsou děti, ale neví se, co znamená. Také jest tu obraz nějakého souseda Chebského (?), kterýž se mylně za obraz Albrechta, knížete Frýdlantského, ukazuje. V tak zvaném sále Pikkolominovském spatřuje se strop dílem štukaterským ozdobený, v jehožto rozích jednotlivá písmena F. O. P. A. se spatřují; tato jsou počátky slov: Fra Ottavio Piccolomini Arragona. Jest tu množství obrazův osob tohoto rodu a příbuzných jich, a to tito: Jáchym mnich (roku 1200), Alamann Adimari, Eneáš Sylvius (f r. 146j), František (f r. 1503), Eneáš Sylvius (f r. 1634), bratr Oktaviův (pod nímž visi vývod rodiny, kterýž sestavil svob. p. Weyhe-Eimke), Jan Pompejus (f r. 17Ó5), Jozef Parille (f r. 1783), poslední toho rodu, Eneáš Sylvius (f r. 1673), pod nímž visí seznam všech držitelů Náchoda (s připojením vývodu, kterak nynější kníže pán a paní kněžna od krále Jiříka Poděbradského po přeslici pocházejí), Viktorie, sestra Oktaviova, Kateřina Adimari (manželka Eneáše Sylvia f r. 1634), Josef Sylvius (f r. 1645), Violanta, dcera Kateřinina, Askanius, arcibiskup Sienský (r. 1620), Oktavio (f r. 1656), Sylvius, otec Oktaviův, a manželka jeho Violanta Gerini, V pokoji císařském spatřují se především obrazy panujícího císaře pána Františka Josefa J. V. a císařové Alžběty J. V. a kromě toho obrazy některých předešlých panovníků, jako: císaře Ferdinanda III., císaře Leopolda (jakožto mladíka), císaře Karla VI. a manželky jeho Alžběty, císaře Františka I. a manželky jeho císařovny Marie Terezie. K nim se druží obrazy Jiříka Viléma (f r. 1860), panujícího knížete v Šaumbursku Lipském, a manželky jeho Idy, rozené kněžny Valdecké (t r. 1869). V tabulnici spatřují se krásné umělé gobelíny (z r. 1649), kteréž pocházejí z Bruselu. Podobné gobelíny, v nichž erb Oktaviův vetkán jest, nacháiejí se v ložnici kněžnině. A tak viděti, že chová hrad Náchodský jen památky rodu Pikkolominovského. Z doby předešlých pánů zůstaly jen stavby, kteréž se nemohly tak snadno odstraniti jako jiné památky. Uvnitř zámku upominá na Smiřické jediné starodávný strop dřevěný, kterýž se nachází před španělským sálem. Podlé popisu panství, r. 1028 sestaveného, obsahoval hrad Náchodský „na pevné skále od kamene na větším díle v nově přestavený" v zavřeni svém 4 dvory, 25 světnic větších i menších, 2 paláce (nynější dva veliké sály), 19 komor, 12 sklepů suchých či místností dolních klenutých, 3 sklepy pod zemi, kuchyni, kuchynku, pekárnu, lázeň, vodárnu, kovárnu, marštale klenuté pro 45 koní a staré marštale pro 18 koni. Nyní jest místností ovšem mnohem více a snad dvakráte tolik. Dotčený seznam, jsa nejstarší pamětí o vnitřním rozdělení, podává pramálo světla o původní úpravě hradu; avšak zkoumá-li se poloha hradiště, zbytky ze starých dob a přiberou-li se pravidla všeobecně platná, obdržíme tento obraz starého hradu: Tři cesty od Pihová, z červeného kopce a z města spojují se v předhmdí v prostoře, na které jest nyní první dvůr. Prostora tato jest málo urovnána, místy vyčnívají holé skály. Je tu něco stavení dřevěných k účelům hospodářským. Hluboký přikop (na pláně č. 20) odděluje od této prostory hrad a po mostě zvoditém přichází se do dvora, kterýž jest na dvou 8 NÁCHOD HRAD. stranách hlubokými příkopy otočen: jest to prostora větším dílem prázdná a také nerovná, jen ke hradbám přistaveny domky dřevěné, jako na př. marštale blíže mostu. Na straně západní byly částečně náspy a hradby, z části jen holé hradby. Zde stojí až na naše doby mohutná polookrouhlá bašta ( ve městě Náchodě osvobodil.*) Roku 1352 prodal mausionářům Pražským vsi Černílov a Jasenný a r. 1353 byl již mrtev.*) Haimanovi synové Hynek a Ješek drželi společně hrad Frymburk, kromě toho každý díl svůj; Hynek Náchod a Ješek hrad Levin s panstvím. Dělení to stalo se někdy po r. 1360.") Hynek připomíná se často jako kollator kostela a oltářův na panství, kromě toho držel i Meziříčí, Verní-řovice, Zálezly a Abrš-pach.7) Po r. [363 nenašli jsme ho jako pána Náchodského.8) Poněvadž se Anééka kniína Svídnickd a pani na Trutnove a Králové Dvoře (f 1392) r. 1377 jakožto patronka kostela Hronovského při-pomíná, jistě lze za to míti, že držela v ty doby panství Náchod ské.9) Také bohatý pan Ffita z Častolovic hrad Náchodský několik let (zejména roku 1390-1391) držel,1") a poněvadž od pana Beneše Silného z Dubé založen jest oltář sv. Mikuláše v ko tele Náchodském, víře podobno, že i on nějaký čas Náchodem vládl. Od r. 1392 vyskytuje se Je-třich z Janovic jako pán Náchodský1') a též panství Levinského se hradem Homoli. Roku 1392 před samými letnicemi udělil Náchodským a vesnicím, onoho času Jindřich Lefi z Lažan a z Krakovce, vykonával práva panská v Náchodě r. 1413 a ještě v červenci roku 1414,,s) ale ještě toho roku prodal panství Náchodské Bočkovi z KunStdtu a z Poděbrad, jenž mu dal směnou hrad Bechyni. Král Vácslav potvrdil trh tento roku 1415 dne 14. ledna. K panství náležely tehda hrad Nácř.od s městem, městečko Hronov, vsi Duben, Poříčka, Radechová, Pavlišov, Sedmakovice, Obraz Pikkolominiho v zámku Náchodském. které s nimi trpěly, svobodu, aby mohli o jmění svém na jistý způsob říditi. R. 1402 dne 29. listopadu daroval ke kaplanství Matky Boží v Náchodě platy na vsích Dubne, Trubějově a Radecho-vé a r. 1403 založil podlé vůle n Beneše Silného z Dubé nové kaplanství u oltáře sv. Mikuláše, jež nadal platy v Sendraži a Me-zilesi u přítomnosti Vácslava, kaplana na hradě Náchodském. Ia) Král Vácslav učinil ho roku 1405 dne 5. ledna popravcem v kraji Hradeckém. ,s) Jetřich nemaje dětí, měl jakožto společníky jmění svého bratra svého Jence z Janovic a bratrana neb synovce Jana z Janovic a ze Chlumce. Z těch příčin následoval po Jetřichovi, když asi r. 1408 —1409 zemřel, bratr jeho dotčený pan Jenec z Petři-purka, jenž se r. 1410 jako patron oltáře sv. Doroty připomíná.14) Nástupce jeho, známý ') Lib. erecL VIII f. 138. Paprocký o st. pan. 154 ') Archiv dvorský, listy d 1337, g. Jul, 1339, 28, Maj, 1340, I. Aug. 3) Rek tab. I. 408, 439. *)_Paproc o st. pan 149, If,o. 6J Dobneri rnionum III. 341, 344. 6J Jan společně s Hynkem r. 130O, odtud sám jako pán na Levině a Čermné (Rel. tab. I 435, Lib. conf. I. C 3, H 7, II. F 7 III. D 4, arch. Náchod.). ') Líb. conf. ed. Tingl I. 21, 23, I. C 3, F 1, F 4, H 6, II. F 7, G 4, III. D 9. s) Jak se zdi, prodal Náchod v 1 1367—1370 a usadil se na Abršpachu a Červené Hoře. s) Lib. conf. III. C 25. lt) Roku I390 patron ve Hronově, r. 1391 oltáre sv. Doroty v Náchodě (Lib. conf. V. C 2, C 4). "j Jetŕich se připomíná jako pán na Skalici r 1395 —1407 (Lib. conf. V. O 2, VI. H 16), na Hronové r. 1309 (VI A I), na Náchodř r. 1399—1408 {VI. A 16, D 16. H 10, H 19, P 12). Srov. i Rel tab. II. 10, a lib conf. VI. P 19. ") Lib. erect. VI. f. 209 a 371. "i Arch. korunní. ") I.ib. conf. VII. A 11 Lib. conf VII. C 14, D II NÁCHOD HRAD. 11 Brné, Srbská, Dobrošov, Ždár, Jistbice, Lipí, Brašec, Babí, Pastorkov, Slávikov, Trubějov, Kraniolná, Bílevec, Skopce a Peklo.1) Současně s tím nabyl Boček, jenž se roku 1416 jako patron kaplanství p. M. připomíná,*) hradu Homole. Po smrti Bočkově zůstalo právo dědičně na Náchodě synům jeho; tím se nám však nevysvětluje, proč byl r. 1417 Čeněk z Veselé a z Vartemberka pánem na městečku Skalici, kteréž k Náchodu patřilo,3) jakož i příčiny poznati nelze, proč Náchod z ruky do ruky přecházel. Byly ovšem tehda časy bouřlivé, kdež rozplameněná náboženskými vášněmi válka odrážela se kolikráte ode tvrdých zdí hradu Náchodského. Slezané nejednou přešedše přes hranice, nelítostně sobě vedli, nikoho neživíce.4) Roku 1422 vyskytují se Gabriel z Otoslavic, panoše moravský, jako purkrabě, a Mikuláš z Veselice, jako pán na Náchodě; tento snad byl držitelem zástavním, poněvadž odjinud známo jest, že Gabriela sadil pan Boček z KunStátu a z Třebové.9) Vývod pánu z Dubé a z Náchoda. Půta z Dubé, z lestrehi, z Frýdlantu Hynek Hlaváč z Pardubic, ze Skalice i3i6—1346 t j. 1358 ip Markéta ze Strakonic Haiman z Pardubic, z Náchoda 1316— i35j -f j. j353 Hynek Hlaváč i358 t i37iB _ 1» Jitka z Meziříčí 1407—1418 Vácslav 1358—1362 Hynek na Náchodě i36o—1385 Ješek m Levím: a Frymburce 136o— 13gs Hynek Crh z Visemburka Vácslav i336 1336—1347 Hynek Hynáček 1358 1401 i35g—1401 v Eliška z Ratibořic Hynek Hlaváč Jindřich Anežka 1371 —1413 1371—14'5 + (• '3g6 _V Smil ze Šternberka Hynek Lýšck _ Hynek z Abršpachu z Červené Hory 1401—i4t5 1401 —1440 «1 Anna z Vilhartic___ Janek i3o,2—1409 V Kateřina ze Zluníc Hynek, Hynáček kanovník Jiřík 1426 ■f 1^0, 17. Febr. Hynek Hlaváč Jan 1415—1432 14^4—14S7 - Hynek ml. Jan Petr 1437 14Í2—i^5g 1437—1452 v Kateřina z Castolovic N. bratr Škonka Ješek ■)- c. 1458 Petr 1487—1527 v Eliška ze Smiřic Dorota 1454 1> Jan t Veselice Poněvadž r. 1425 biskup Vratislavský se Slezáky vtrhl silně do Čech a okolo Náchoda všechny vesnice pálil, nařídil Gabriel obci zdejší, by na svůj náklad opevnila hradby městské; když pak odpírala, a on na lidech starých se doptal, i penězi i stavivem obci pomáhal. Téhož roku zdržoval se také na Náchodě hradě pan Viktorin, a jsa tehda samojediným držitelem panství, potvrdil Náchodským r. 1425, 22. prosince výsadu, kterou jim byl někdy Jetřich z Janovic udělil. Nedlouho potom zemřel na Poděbradech (1. ledna r. 1427), muž mladý v 25. roce věku svého, pozůstaviv po sobě synáčka šestiletého Jiříka, dědice Litic a Náchoda po otci a Poděbrad a jiných statků po strýci svém. Téhož roku přešlo zboží Náchodské a Ilomolské v držení Janka Holého či Holce z NemoSic a MikuláSe Trčky z Lípy, obou horlivých Táborův, o nichž pochybno, moci-li vešli ve zboží toto, anebo-li jim v zástavu dáno; neb dle nejistého poznamenání Jan ujal Náchod za 1500 kop a Trčka Homoli za 1000 kop. 6) Před tím, jak se zdá, drželi Náchod společně. Hledíce na nedostatek obce, která neměla nač mostův opravovati, svolili, aby brali mýto z lidi Homolských. *) V ten čas smluvena byla v Ríši na sněme Frankfurtském nová výprava. Tuť knížata a města Slezská, chtějíce křižákům pomoci a také škody jim od Táborův učiněné napraviti, vtrhli do Čech s velikou mocí a oblehli Náchod. O Čemž když zvěděli Hradčané a kraj Hradecký, táhli bez meškáni Náchodským na pomoc a vedl je Jan Čapek ze San, jeden z hejtmanův Sirotčích. Ráno dne 13. srpna počali oboji harcovati před Náchodem, a tu Slezáci odtrhše od města, jako by utíkali, stíháni jsou od Náchodských a Hradeckých, až minuli horu tuším tu, okolo které na východní straně od Náchoda zahýbá se cesta na půlnoční stranu ke Hronovu. Za horou měli Slezáci silnou zálohu, ze které nenadále vyskočili na Čechy a hnali je k městu, tepouce a bijíce je. Když pak tito jen stěží do města se uchránili, vpadli Němci do předměstí, vraždili lidi chudé a nemocné ve špitále ležící a natropivše ohavností dosti a spálivše předměstí, rt^»\Tf4*-íTí c& rl^TTu"4! 7t-n-4i7a r\ třoliL-óm iít-Älrn nrmprlř^m n Tarhrwa Ľtpi-A lirti asií tAYyn9 r*a.Qu Hn^la Hvln . lu . a ■. - - ■ MfcMilfai *-* " ' ^ * " ■--'---■- —------" —---------7 j----------------------; w./ — nejspíše hlavní příčinou, proč od obléháni Náchoda upustili. 8) Janek Holec držel věrně se Hradeckými, jimž i r. 142Q pomohl, když jim Hynek Krušina škoditi chtěl. Také škodil Slezanům až do r. 1432, kdež zahrnut jest do příměří se Slezany učiněného.8) Asi tehda prodal Holec panství Náchodské Janu Baštinovt z Porostlé. To se stalo ještě r. 1432, neb t. r. 12. prosince prodal Baštín mlýn v Bražci, r. 1433 lázeň ') Archiv í nt 485, DD. 61 p 39O- *) Lib. conf. VII F 15. ') Lib. conf. VII. H I. Srovnej star. letop. na str. 48. 5) Ludvíkovy Paměti na str. 0,8. *) Hájek k r. 1428, Beckovský, str. 733, Paprocký o stavu městském, str. 235. ') Svčdří o tom nejstarši knihy Náchodské. ■) Tomkovy děje Prahy IV. 3gl, Paproc. o st. měst. 235 (ze psané kroniky pp. z Hazemburka), Hájek na str. 403, Beckov. V. 728. (Srov. st. letop. 72) 1 Tomek, IV. 520. 12 NÁCHOD HRAD. v podměstí Náchodském, jmenuje se tu seděním na Náchodě, a r. 1433, 20. záff s Mikulášem Trčkou z Lípy na Homoli g-lejtoval pány Slezské do Litomyšle. Purkrabího tu měl na hradě Petra z Příčna. O hrade několik let odtud se zmínky nečiní, až k r. 1437 připomíná letopisec, že Jan Kolda ze Žampachu tu neděli po sv. Vácslavu v noci (29. září), když se v Náchodě slavilo posvícení, ztekl hrad Náchodský a tím mocně panství ujal.') Kolda pocházející z rodu vladyckého stal se na čisto loupežníkem a škůdcem, vypadaje z hradův a tvrzí svých na městečka a vsi protivníkův svých, jež oloupiv pálil a daleko za hranice (do Kladska a Slezska) na plen vybíhal, ano i o samou Prahu se pokoušel (roku 1440). I nemohlo scházeti, že sobě Kolda znepřátelil dvě strany, jak Slezáky tak i Čechy, zvláště kraj Hradecký. Východní Čechy pod hejtmany svými hotově vytáhly a k nim se připojil i pan Jiřík, dědic pravý Náchoda s krajem Boleslavským, a konečné i Pražané, z druhé strany mocně vytáhli knížata Slezská s městy. Jetřich z Miletínka, hejtman Hradecký, obořil r. 1441 Kol-dovy tvrze Dubenec, Čer-níkovice a oblehnu] Ry-chemberk, kdež zanechav dostatečné vojsko k obléhání, hnul se k Náchodu, kdež všichni jednotníci se shlukše, hradu dobý-vati počali. Kolda přemoci té odolati neveda, času nočního se 37 jezdci ze hradu se vyloudil; noci druhé opět se jich asi 70 vykradlo, třetího dne pak více než na 150 koních z města vyrazili a v útěku spásy hledali. I vypálili páni hrad Náchodský a zkazili, při čemž i město samo po- stalo mezi 5. a 20. červencem, tohoto dne také Pražané domů odtáhli. Po této výpravě položili sobě pánové, vladykové a města sněm do Čáslavi na den 17. srpna, kdež se chtěli pokusiti 0 konečné smíření mezi Koldou a jeho protivníky. „A vyhlášeno jest, aby Kolda držel hrad s městem Náchodem až do budoucího krále."2) 1 dostal se starý škůdce opět v držení pelechu svého a ustanovil si zde za purkrabího VafikaKo-komena ze Žampachu. 3) Jiný skutek Koldův bylo ztečení města Polkenhei-nu ve Slezsku (r. 1444), kdež kořist svou před stíhajícími jej Slezáky uchrániti nemohl. *) Nájezdy a pleny jeho ztratily docela politickou stránku a staly se sprostým zlodéjstvím. Po veliké noci r. 1447 jeli kramáři a kupci na jarmark do Vysokého Mýta; a mladý Kolda zvěděv to, obloupil je, udeřiv na ně, a jiné zjimal a všecko kupectví jim vzal, cožkoli na vo2Ích měli. 5) Po do- pelem lehlo. To vše se bytí Prahy Jiříkem Podě- bradským prchli a přijali Kolda a tovaryš jeho Bedřich ze Strážnice lid protivníkův Jiříkových na Kolín, opověděvše oba panu Jiříkovi. Padaje na zboží jednotitiíkův Poděbradských, činil velikou škodu a záhubu v nrciji ±j.Lctiit;uK.ciii, jjruuci pčtm lciiu£ tuctjt; puiuiivat: wuc äjeiu v uyuiuve, 11a.riLi1.11 iiulovosl vertíjuou proti Koldovi, an byv napomenut, pokračoval nicméně po způsobu svém. Nově nařízený hejtman krajský Soběslav z Miletínka rozeslal listy po všech pánech a vladykách, aby dávajíce sobě listů jeden druhému je přečetli a čtvrtek prvý v posté (27. února 1449) k Lochynicům přitáhli a nikoli přijíti nezmeškali.6) Druhá brána v zámku Náchodském. ') Staří letop. 104 a arch č. VI. 429. 2) Stáři letop. 126. 3) Časop- Mas. 1834, 85. Byl toho roku také purkrabím Petr z Břežan (Ludvik oc. str 83). ') Stáři letop. 136. 5) Staří letop 148. ') List o tom (v arch Třeboň.) dán dominica aute Mathei, avšak souvislost dějů vede k tomu, íe se má čisti aute Mathie, což padá na den 23. úliiora a dobře se shoduje se čtvrtkem prvým v posté-, kterýž nedlouho potom následoval NÁCHOD HJRAD. 13 Když vytrhli jedriotníci, přitáhl kraj Chrudimský Jiříkovi ku pomoci a položili se u Černilova, také Šárovci, rod bojovný, vytrhli proti Koldovi. V takové nouzi obeslal Kolda ku pomoci Táborské a napsal také (r. 1449, 10. března) list k Bedřichovi žaluje, kterak Mrzák a Jiřík naň táhnou, a napomínaje, aby mluvil s Oldřichem z RoŽemberka, mají liť se k čemu přičiniti, aby tím nemeškali; „nebť oni dadie vám psanie dosti pěkného a na mnět se vo-ziti budú." Přispěli ku pomoci jednotníkům také někteří Moravané, ale ti od čeledi Koldovy pobiti a rozptýleni jsou. O nic lépe se nepovedlo lidu krajskému před Kolínem, tak že odraženi s velikou ztrátou, a Kolda porazil lid Jiříkův u Moravské Třebové. Z těch příčin jal se pan Jiřík s Kol-dou a stranou jeho jednati a uložili příměří. Ale nežli k tomu přišlo, učinil Kolda veliký zájem okolo Mýta a chudým lidem velikou škodu. Za to poplenili „Vlk ze Skal, Jiříkův Eočkův, a Simerka, Mrzáků r služebník" zboží Křesovské a Landshutské, které Kolda „ve svém poručenstvi měl," tak že pro to bra.nl a hubeni chudiny (r. 1449 dne 2. května) zle naříkal. ') Pres všecka smírná jednání vypukla válka po roce znova. Když Kolda zájmy velkými po vesnicích okolo Jaroměře, Smiřic a Holo-hlav byl obyvatelstvo Hradecka nanejvýše popudil, vytáhla proti němu r. 1450 přede žněmi hotovosť kraje Hradeckého pod Jetřichem z Miletínka a dobyvše Skalice a Bolehošté leieli polem v Dobrušce proti Koldovi. Avšak v ty chvíle Kolda a pomocník jeho Svojše z O-počna pálili a hubili chudé lidi obou stran. Opět pře ta upokojena r. 1450, 11. června na sjezdu Vildšteinském, ale panování IColdovo mělo se již chýliti ke konci.1) Jest vůbec podivno, že Koldové se na hradě Náchodském, dědictví Jiříkové, tak dlouho udržeti mohli; musíme hledati příčinu dílem v bezvládí zemském, dílem že Kolda jednotil se s mocnými pány českými, a to nepřátely strany Poděbradské, kteří vždy na sněmich a sjezdíeh pře jeho na krále budoucího odkazovali. Kdvž tedv r. |4CI -------- j _---j WXJyJ král Ladislav vládu nastoupil, vymohl u něho p. Jiřík jako správce království a hofmistr dvoru královského, že mu král vydal r. 1453, 20. listopadu listinu, aby mohl sobě Náchod jako ušlechtilé manství (jakož „předešlí náměstkové jeho drželi výmluvami směnnými") vepsati ve dsky dvorské. Tím listem potvrzeny mu: hrad a město Xdchod jmenovaný a hrad Homole řečený, s dědinami, dvory, platy, užitky, lukami, pastvami, lovem ptačím i zvířecím, potoky, rybníky, řeky, vodotočinami, lovením ryb a tak dále.3) Po té byl Kolda (jenž zatím r. 1455 řemeslo své ve Slezsku prováděl) pohnán do soudu zemského, aby navrátil Jiříkovi hrady Náchod a Rychemberk. K soudu on stati nemohl, neboť práva na zboží zadržala prokázati nebyl s to, však postoupili jich nechtěl. Smluviv se tedy Jiřík s přátely svými, všecky hrady Koldovy jeden den obehnali, totiž Náchod, Černíkovice a Rychemberk. „U Náchodu sám ležel dvě neděle (asi od 8. dubna 1456), potom udeřili k šturmu a tu jest zbito Čechů, sám milý Bůh ví jim počet, a při tom šturmu zabit jest znamenitý rytíř pan Častolár, chtěje Partie • r yaHníhn ňvnra ^iimku Náchndskrhn. ') Déjt Palackého, atch. Třeboň. Slafi letop. ') Správcem panství byl r 1452 Vaněk Nosálovský. ') DD. Cl, JgO. NÁCHOD HRAD. rytířství svého dokázati; i přivezen umrlý do Prahy. I dobyli jsou i jiných hradů páně Koldových a zbořili." ') Kolda, byv nálezem soudu zemského (roku 1456, 1 í. května) vypověděn, zemřel někde v cizině a Jiří z Poděbrad teprv nyní vešel v drženi Náchoda. Za něho spravovali panství r. 1457 Jan Kaňka z Ješkovic, r. 14ho Jan Mikeš Hložek ze Zampachu. Byv pak Jiří učiněn králem (r. 1458), Náchodské Štědrostí svou obmyslil a povolil jim listem svým 27. května 1458 daným výroční trh na den sv. Martina. Panství Náchodského postoupil synům svým Bočkovt a Viktorinovi z Kunštátu. Ti udělili r. 1459, 2. června městu nové svobody. Hrad a město v ty časy požívaly hojného míru, jen r. 1469 přerušen rykem válečným. Tehda se byl Fridrich z Hagu, polní vůdce Uhrův (ve válce proti Jiřímu), zmocnil Broumova, odkudž čině časté nájezdy po okolí a do Kladska, mnoho městeček a vsí poplenil a vypálil i s klášterem Polickým. Oblehl prý i Náchod, kdež však při dobývání hradu, maje Vratislavské na pomoc, nemalou ztrátu utrpěl, totiž 50 mrtvých a 100 raněných. Po smrti páně Jifikově synové po něm pozůstalí Viktorin, Jindřich starší, Hynek a Boček rozdělili se o veškeré dědictví otcovské (r. 1472, 9. března). Při tom dostalo se Jindřichovi staršímu: ve Slezí Minstrberk město a hrad s knížectvím, město a hrad Frankštein s panstvím, v Čechách hrad a město řečené Kladsko se všemi příslušnostmi hradu Kladského, hrad Homole, hrad a město Náchod, též také se všemi těch hradů příslušnostmi a panstvími, a znamenité zboží Visemburské a zboží Skalické, kteréž se podlé jiných zboží k Náchodu drželo, hrad Kunětická hora s příslušenstvím.4) Na to potvrdil kníže Jindřich výsady Náchodským r. 1474. Správu panství obstarávali v ty časy r. 1480 Jan z Horky a r. 1483 Vaněk Vrtimák z Rokytníka.3) Kníže Jindřich byl pán ducha mírného a povahy příjemné, neméně i srdce udatného; neboť již za živobytí otce svého skutky hrdinskými se osvědčil. Avšak pán tento hospodařil spatně a proto byl v ustavičných závadách. Odciziv již r. 1477 od Náchoda hrad a panství Homolské, zastavil potom Náchod sám Zbyňkovi z Buckova, který jej držel v létech 1484—1488. Potom se dostal Náchod zástavou Kateřin? ze Strážnice a ze Stílar, kteráž slíbila (r- 1493, 13. září) vrátiti Náchod knížeti a synům jeho Albrechtovi, Jiříkovi a Karlovi, jakmile jí 1000 kop gr. na něm zapsaných navráceno bude. *) Pokud víme, měl kníže poslední jednání na Náchodě r. 1496 dne 18. srpna. Hradby, kterými bylo město ke hradu přihrazeno," totiž na jedné straně od hradu k bílé vížce a z druhé strany od fortny hradové až po sroubek na konci zdi městské vystavený, Náchodští nebyli povinni opravovati, avšak od Žádného pána na to jistoty neměli. I dal jim kníže jistotu takovou a navrátil jim příkop městský, kterýž jim byl n. Kolda odňal. Nedlouho potom (vkladem r. 1497 dne 14. června) zastavil kníže hrad Náchod s městem, dvory poplužnými, many v Srbské, Rybnících, Vysokově, Dubne a Skalici, též městečko Skalici s příslušenstvím Janu mladšímu Špetlovi z Prudic a ze Žlebův ve 3500 kopách na 4 léta, tak aby po jich vyjití zase mohl panství vyplatiti. (Visemburk odprodán byl již Petrovi Abršpachovi z Dubé.) K vyplacení již nepřišlo, neb r. 1500 synové knížete panství Náchodské s přidanými many v Cermné Tamchynově, Německé a ve Hronově (avšak kromě mana Skalického) Špetlovi za 100 kôp doprodali. s) Manželka Špetlova Anežka z Janovic, s niž on nejen jmění, nýbrž i jméno a znak Janovských dědil, velice příchylna byla bratřím Českým; r. 1501 koupila dům a zahradu na předměstí u velkého mlýna (nyní č. 21—25) i dala to bratřím, aby si sbor udělajíce, tu pánu Bohu sloužili. Roku 1506, 11. listopadu potvrdil Jan výsady Náchodských. Některý čas měl nevoli se Slezany, snad v ten čas, když měl s nimi při kníže Bartolomej (srov. děje Skal). Tu jednoho času (asi r. 1513, když se Slezané vraceli od Skal) zajali Burjana, syna Janova, a pana Kostku a nesli je ven ze země, za nimiž se Náchodští spěšně do hor pustili. Dověděv se o tom hejtman krajský Jan Černčický z Kácova, kázal hned vzhůru býti a na poplach udeřiti, sám pak poslal na okolní hrady, aby spěšně hory osazovali a s lidem čekali, jestliže by tu Slezané táhli. Jan zemřel r. 1532,6) zůstaviv dva syny: Hynka a Burjana. Hned po smrti Janově pospíšil mladší syn Burjan do Náchoda a přijev sem dne 19. března nejel na zámek prý, než pobyl v městě nevelmi dlouho a jel ten den pryč. Tenkráte asi se stalo, že Mikuláš Mnětický ze Mnétic, maje hrad a panství až do příjezdu obou dědiců zachovati, hrad v moc Burjanovu uvedl. Právo dědičné Hynkovo tím arci neutrpělo, ale nežli přišel Hynek domů, Burjan nemalou summu peněz ukryl, kteréž na díl bratrský položití měl a z Náchoda odvezl. Potom udělali spolu oba smlouvu, aby Hynek Burjanovi Náchod nechal: avšak Burjan mezi tím pobral mu zbroje, plátna, kment, svršky, odehnal dobytek a dal několik vepřův zabiti. >) Stah letopis 116. Méstské knihy Náchodské di, že jest Bůh „tuto obec vysvobodil z ukrutnosti a nemilosrdenstvi od p Jana Koldy- r. 1456 ten řtvrtek postíce se k sv. JiH (22. dubna), a v Pražských knihách (r. 1456, 28. Jun.) zaznamenána jest Sb,rka k zaplaceni drábů, kteří táhli s p. Jiříkem k Náchodu (Lib. III. Vet. urb. Prag. f. 253) *) Archiv český I. 301. a) Cas Mus 1834. »5-*) Archiv Olešnický. s) Rel. tab. II. 494, 5l6- 6) Reg- 5 F. k. I. B 18 Dačického Pam. I. 67. Držel také Homol.; když Zikmund Kaufnuk z Chlumu mu postupoval Homole, dal mu listy s truhiičkou schovali, kterých víci Jan potom navrátili nechtŕl (Reg. 1 F. k s. A o). Soudil se r 1531 s Jiříkem Sudlici ze Žernov, jehož viděli holomci jeho, jdouce po lovu, an jeidil s ručnici zapalovací na kopci nad \ ernlrovici. NÁCHOD HRAD. 15 Tu ujal Hynek Náchod zase, ponechav bratru panství Bezdézské za díl,1) a potvrdil r. 1533, 25. srpna Náchodským starobylé výsady, přiděliv jim obdarování na cla a honění zajícův. Nadání to spečetil také Hanuš Prejtchvic z Rajchova, úředník na Náchodě. Konečně prodal Hynek (r. 1533, 16. října) panství své Náchodské a Visemburské panu Vojtěchovi z PernSteina za 12.000 kop pr., a to panství Náchodské takto: Náchod zámek, dvtr popi., město, městečko Hronov, vsi Poříčí, Srbskou, Ždáry, Babí, Slávikov, Radechovou Horní a Dolní, Pavlišov, Dobrošov, Jistbici, Lipí, Brašec, Vysokov, ves pustou Sedmakovíce, Skalice městečko, Zliče, Dubne ves, Starkoč, Kleny, Zbéžek, Dřevici Dolní, Žabokrky, Žezlicko, Rokytník, Machov městečko, Srbskou pod Machovem, Lhotu, Čermnou Tamchynovou, Boroví. aj Pan Vojtěch měl v Čechách veliké statky a zvláště hojně zboží v Hradecku. Náchodem se velmi málo potěšil. Zemřel již r. 1534 dne 17. března bezdétek na Pardubicích, a pozůstalá po něm vdova Johanka z Vartemberka zemřela na Náchodě r. 1536, r6. března.3; Oktavio Pikkolomini a A. z Valdáteina. Jan z PernSteina zdědil všechna panství po bratrovi a tím nabyl velikého bohatství. Přikoupil též mnoho sousedních statkův a r. 1534, 24. srpna na Pardubicích potvrdil Náchodským předešlé svobody, zvláště hony na zajíce a mýta. Prodal r. 1544, 16 dubna Náchod zámek s příslušenstvím a Visemburk hrad pustý Zikmundovi ze Smiřic za 18.950 kop gr. pr. 4) Zikmund, majetník ještě jiných znamenitých statkův, splodil s druhou manželkou svou Kuňkou z Fictum 16 dítek a zemřel r. 1548 maje věku svého 80 let. Pohřben v Týně nad Rovenskem. Ze synů jeho držel Jaroslav Kostelec, Albrecht Náchod a Jindřich Skály, ale to se stalo teprve po nějakém Čase; před tím ve spolku a nedílu zůstávali. Albrecht na Náchodsku rozprodal množství úlehli a pustin od časů husitských ladem ležících a ač prodával lacině, přece mnoho peněz utržil. Bojovav v Uhřích proti Turkům, v mladém věku skončil běh života svého na Náchodě dne 6. prosince r. 156Ó a v chrámě sv.. Vavřince pohřben. Ve svém pořízení (r. 156Ď na Náchode) odkázal zboži své zámek Náchod a zámek Skvorec s jich příslušenstvím, též všecky svrchky a nábytky tamtéž i všecky dluhy a hotové peníze Vácslavovi a Jaroslavovi synům svým na rovný díl a nad nimi a nad dcerami svými Markétou, Annou a Kateřinou zřídil jakožto poručníkj Hedviku z Hazemburka, choť svou (jež obdržela věna 1000 kop a svršky některé), a Jaroslava a Jindřicha, bratry své. Ustanovil též nápady další takto: kdyby synové bez dědiců zemřeli, ') Reg. pth. kom. soudu r. 15*5 B 19 — 20, C 1 Vůbec měli dotčení bralři mnohé snudy. Roku 1533 vznesl Hynek na hejtmany zemské, že sieřil Burjanovi IQOO fl. uh a nyní že mu jich navrátiti nechce, lak že skrze 10 škody nemalé bére. |[Srovnej Reg-5 F. k. s.) ') DZ 6, I 6. s) Veleslav. Kalend. hM.'— Pilát oc. sir. ijfc ') DZ. 44, H 15 a B 3 ■■vklad 1545, 9. ledna). i6 NÁCHOD HRAD. aby dědili napřed Jaroslav a jeho potomci a po jich vymření Jindřich s potomky, než dcerám Albrechtovým aby ti a takoví dědici véna dali. ') Paní Hedvika z Hazemburka jako poručnice vládla Náchodsku roku 1566—1585 a rozšířila je přikoupením Skalická a Ratibořic. Památku zbožnosti své pozůstavila, darovavši ke chrámu děkanskému r. 1567 kalich stříbrný a obnovila týž chrám r. 1570. Paprocký k témuž roku vypravuje podivný úkaz: „V času žně hrom z malého mračna černého letěl ve způsobu černé slepice v městě Náchodě, upadl do zámku do placu a posadiv se na zemi, veliký oheň ze sebe vypustil a letěv vzhůru tak hořel, jako by 10 otepí slámy zapálil, potom roztrhl tu věž od spodku až nahoru, kteráž dosti tlustá byla, v niž seděli 2 vězňové, i ty také omráčil." 2) Vácslav Smiřický ze Smiřic let plných dosah roku 1585, strýci svému Jaroslavovi z poručenství poděkoval3) a panství sám ujal. Léta mládí strávil na učení v Itálii a ve službě arciknížete Karla; vrátiv se pak vstoupil v manželství s Dorotou ze Šternberka, s kterou splodil syna Albrechta Vácslava a dceru Kateřinu. Roku 1586 daroval Hanušovi Buchloveckému z Kfížkovic, úředníku svému na Náchodě, louku jednu. Však na krátce byl život jeho. Nejsa ani 30 let stár, zemřel ve Škvorci dne 10. srpna r. 1593 a pochován ve hrobce Náchodské. Smrť jeho jej překvapila, že ani o statku svém říditi nemohl, a tudíž soud zemský poručenství nad synem sotva tříletým a dcerou dal Zikmundovi ze Smiřic na Skalách a Dubu a Jaroslavovi Smiři- ~"-— — ~—-~—~v — — jich (roku 1593 ve středu po s v. Lukáši).4) Věrně oni vládli a přikoupili svěřenci svému r. 1600 panství Ryzembur-ské. Nad to pečoval pan Zikmund i o vzdělání sirotka sobě poručeného. Neb Albrecht Vácslav jsa ještě mlá-deneček, dán na vysoké školy do Heidelberka a odtud do předkům svým pěkný pomník z kamene bílého a tvrdého. Ženevy. Ukončiv pak učení v Paříži a vycvičiv se tu ve způsobech rytířských, vydal se sám čtvrtý na daleké cesty spatřit jiných marodův a jich způsobův. Procestoval Nizozemsko, Anglii, Skotsko a odtud přeplul do Dublína. Když se odtud do Skotska na lodi vracel, zastihla je bouře mořská, kterouž dlouho byli zmítáni, až se i lod o skálu rozbila; s velikou obtíží dostali se na břeh ostrův-ka, kdež pod širým nebem při dešti a sněžení přenocovali, schoulivše se těly svými na hromadu a tak jeden druhého zahřívajíce. Z rána sebrali zbytky zboží svého z lodě rozbité a po dva dni v bídné chatě aspoň teplem se zotaviti hleděli, načež na lod- ...... Vížka na straně města pod zámkem Náchodským Navrátili se pal. Anglií, Belgií a Francií do pomoří Italského a odtud řiiší Německou do Čech přibj^li po veliké noci (r. 1610). Zdědiv r. 1611 panství Kostelecké, zvětšil i panství Náchodské, přikoupiv k němu statek Třebe-šovský (roku 11613). V kostele sv. Vavřince postavil Vnitřní hrad má posud úpravu., kterouž mu dal Albrecht Vácslav. Opravil všude na hradě staré zdi, všecka stavení od městské strany až k nynější kapli přestavěl a nejzadnější dvůr ušlechtilým sloupovím ozdobil; na to vše naloženo 18.384 fl. 18 kr. Také postavil svršek na věži třikráte průhledný a kromě ní postavil vížku k umístění hodin, oboje nákladem 4157 fl.5) Stavba počata bezpochyby hned po jeho příjezdu (r. 1610) a dokonána roku 1011. Náchodským dal r. 1Ď12 obšírný list na rozličné svobody. Zachvácen byv zimnicí, skonal na Kostelci r. 1614 na veliký zármutek svých přátel a poddaných. Tělo jeho vezeno ve slavném prCivodu přátel, služebníkův a poddaných na Náchod a kdekoliv přijeli ke chrámu, tu se zastavili a nad mrtvým tělem kázáno. Ve Skalici mrtvola při planoucích svících a pochodních veřejně byla vystavena a. nesmírnému ') DZ. 16, A II —14. ■) Paprocký o posloupnosti knížat 3c. 2^1, Beckovský II. a. 286. ^ DZ. 22, N 5. *) DZ. 27, A u. *) Urbář panství. NÁCHOD HRAD. 17 zástupu lidu pána svého oplakávajícího kázal tamější farář. Naposled pak vykonáno kázání v kostele Náchodském.1) Po smrti Albrechtově ujala dědictví Smiřické vedle výpovědi soudu zemského mladší jeho sestra Markéta Saltmena, provdaná za Jindřicha Sláva tu z Chlumu, a to k ruce svého bratra mladšího Jindřicha Jiřího, na rozumu nedostatečného, nad nímž též po-ručenstvi obdržela, ťo bitvě Bělohorské utekla Salo-mena, předvídajíc úpadek rodu svého, ze země. Do Náchoda přijela z Kostelce se 7-spřeženými vozy, tu zůstala přes noc a více vozů naklásti a spříci davši, do Kladska utíkala. Také jalový král Bedřich při svém hanebném útěku v noci z 10. na 11. den listopadu na Náchodě noclehem byl a odtud do Slez utíkal; posud se ukazuje na. mostě Náchod. Kopie obrazu z r. 1740. dělicím město a předměstí podkova připevněná, kterouž král z koně ztratil. S ním přišlo do Náchoda komonstva a lidu vojenského do několik tisíc, zůstávajíce tu za dva dni a noc; ti činili znamenité škody, stodoly loupili, v domích násilně u komor a truhel zámky odtloukali a kde co mohli pobrali. Po jich odchodu přišli sem jiní vojáci. Neb markrabě Krnovský, opanovav hrad Kladský s vojskem svým, také osadil hrad Náchod (r. 1621) jednou kumpanií mušketýrů,2) chtěje ve válce pro Bedřicha pokračovati. Mezi tím byl kníže Sasky stavy Slezslté k akkordu známému přivedl, tak že měly všechny posádky Slezanův a tudíž i Náchodská místa svi opustiti. Za tou příčinou psal místodržitel Karel z Lichtenšteina r. 1621, 26. března Partie z parku zámeckého v Náchodě. městské radě Náchodské, oznamuje jim, že vojáci Slezští brzo od nich odejdou, a aby potom ani k sobě do města ani na hrad lidu válečného nepřijímali.3) Když pak se sebralo vojsko císařské a vytáhlo k obléhání Kladska, vojáci se v Náchodě jen jen hemžili. ') Reči pohřebních nad mrtvolou jeho 15 bylo tiskem vydáno. s) Paměti Pavla Skály V. 70. Viz i Bílkovy konf, na str. 1158. ') Viz k tomu a následujícímu spis; Die Famílie Trčka von Lipa auf Schloss Náchod und die Schenkung der Herrschaft Náchod an Ottavio Piccolomini von Arnold Fr. v. Weyhe-Eimke. Hrady a zámky České V. 3 NÁCHOD Hl AD. Nálezem kommisse hrdelní r. 1621 dne 26. dubna vyneseným měly se zabrati všechny statky Smiřické pro fiskus královský, ale polovici jich pro sebe uchvátil Albrecht z Valdšteina, jenž se byl r. 1583 na hrade Náchodském z matky Maruše Smiřické narodil a poručenství nad blbým Jindřichem Jiřím jakožto nejbližáí příbuzný k sobě přijal. ') Panství Náchodské a „Rysumburské," kteréž s ostatní polovicí pro císaře zabrány, prodal r. 1623 (vkl. 18. března) Karel z Lichtenšteina Marii MajdalénĚ Trčkové z Lobkovic za 205.000 fl. rh., avšak vymínil císaři 4 farní a 8 filiálních kol-latur.*) Pani tato jsouc dobrou hospodyní, kupovala a měnila statky v této ji a podobným lidem příznivé době, kdež jedni valem chudli a druzí statky za babku kupovali. Když Náchod koupila, přijela na zámek, kdež jí darovala městská rada na přiví- '..IM'M. UVC KUpy jr,.1111,1 tenkého za 70 kop míš. koupeného. Přes to je „zlá Manda" utiskovala neméně, jako všechny své poddané, zejména jim odňala právo várek, starodávnou jich živnosť a spravedlnost, ačkoliv vojskem obojí strany na nejvýš znuzeni byli. Dvojí smlouvou (r. 1628 dne 7. června a r. 1629 dne 19. dubna zavřenou) prodala paní Náchod a Ryzemburk synu svému Adamovi Erdmanovi Trč-kovi z Lipy za 200.000 kop míš. 3j Adam Erdman byl J.. JLhI iur \- - * . J .....j J niv . t ÚUO «1 skutečný komoří, později nejvyšši pod Albrechtem z ValdSteina, mužný velitel a udatný vojín. Zasnouben byl Zavraždení Valdšteina a jeho generálů r. 1G34. Snímky rytin ze XVII. století. s Maximilianou, dcerou hraběte Karla z Harachu, sestrou Marie Isabelly Harachovny, kterou měl kníže Frýdlantský. Tim se stalo, že Adam knížeti a svatu svému oddanosť v živobytí i při smrti prokazoval Avšak Náchodští ho nemilovali. Aspoň si měšťané a poddaní na Náchodsku později do něho u Oktavia Pikkolomini velice stěžovali. -Po příkladu mateře své sahal též na starodávné jich spravedlnosti. Když pak r. 1631 Sašové do Čech vtrhli a s nimi mnoho exulantů do Čech se navrátilo, tehdy přijela i pani Salomena na Náchod a svolavši úředníky a poddané, jim se jakožto dědičná, avšak neprávne vypovězená ') Obšírně o tom v Bílkových děj i nich konfiskace 524-5:49. ') DZ. 141, C 15. Viz 11. díl na str. 52. ") DZ. 143, A 27. 144, A 13, 296, N 5 První prodej r i62q z desk vymazán. Viz i II. díl na str. 153. NÁCHOD HRAD. 19 paní jich představila a poručila, aby jí poddanosť slibovali; avšak když jsou Sašové z království vybyti, i ona zemi opustila. I shledávaje Adam Erdman, že bude Náchod za ustavičných běhů válečných a při hrozící válce švédské v neustálém nebezpečí, jal se hrad zdmi, roubením a náspy opevňovati, též zdi městské opravovati. Měřič Salomon Ofner, setník inženýrský, všecko dobře změřiv, ukázal nákresy o tom Trčkovi, an do Vratislavě jel a na Náchodě (dne 3r. března r. 1632) s 30 osobami rytířskými obědval, a hned potom s prací započato. Denně až 20 zedníkův a 10 tesařů v práci stálo, robotníci pak až z Opočenská voláni. Množství ka- pravených. Koncem mene tehda i léta ná- _ téhož roku dodělány sledujícího lámáno na i šance dolejší a udě- hradby, a ustavičně lány na ně námětky porážen les na roubeni, plaňky, štakety a jiné dilo vojenské. Začato s hrubou hradbou v prvním dvoře, kte rouž šancmistr brust-wehr jmenoval, také staveny šance mimo hrad podlé nového způsobu a přidělána nová brána. Dne 13. srpna Adam přihlížel k práci a velice radoval se, když na hradbách spatřil již několik děl a 30 polouhákovnic při- a šalandy; pro strach před Švédy, kteří na podzim toho roku až do zdejší krajiny vnikli, pracováno pilně. Také v příštím roce pracováno o šancích na všech třech stranách. Na to dílo přes 2000 kmenů zpotřebováno, kamene přes 100 sáhů přivezeno z Vysokova, ktomu700korců vápna zpotřebováno. Také v těchto letech každoročně zhotoveno 10 až Zavraždění Valdšteinových generála r. 1634. Snímky rytin ze XVII. století. 20.000 sáhů doutnáků či luntů k vypalování ručnic. Známo jest, jak smutné Adam ze světa sešel, byv pro účastenství ve spiknuti knížete Frýdlantského s ostatními hlavními přívrženci téhož pána (roku 1634 dne 25. února) zavražděn. Jsa z nešťastných oběti jediný, který mohl kordu .svého dobyti, bránil se proto i nejdéle, opíraje se o zed, tak že zabil dva dragony a teprve po dlouhém mužném odporu klesl Panství jeho (Adršpach, Černíkovice, Doubravice, Dubenec, Miskolezy, Náchod, Nové Město, Opočen, Žacléř) všecka zabrána.') ■J Bílek, Děje konf. C7S. i* 20 NÁCHOD HRAD. Porta] An paUc$v/ha dvnra. t zimku Kirhnrfile/m Vdova Adamova Maximiliana brzy oželela manžela svého; vdala se v druhém loži za svob. p. Jana Viléma ze Šerfenberka. s nímž 6 dětí splodila. Před smrtí Trčkovou po dvě léta ležela na Náchodě císařská posádka pluků Dietrichsteinského, Strozzi a Donínského. Dne 22. února roku 1634 přišli sem Gordonovští dragoni, poslaní Gallasem, a hrad osadili, ano se již o zradě Trčkově vědělo. Po zavražděni hraběte propadly statky jeho i otce jeho královskému fisku; kommisse císařská k ujeti a správě statků těchto byla již 20. února nařízena. Za tou příčinou poslána jest také Gallasem posádka na zámek, aby nic ze svrchků hradských odstraněno nebylo. Gallas sám (psaním d. 3. března r. 1634) regentu panství Náchodského poroučel, aby ze svrchků věci jen pod pečetí svou a podpisem vydával. Nařízený správce statků Valdšteinských a Trčkovských, Adolf hrabě z Puchheima, psal z Hořic (r. 1634, 23. března) hejtmanu hradskému Náchodskému Jakubovi Špátovi z Fridburka,') aby příslušenství, svrchky a nábytky panství ') Hejtman ten byl věrné oddán i Oktaviovi Pikkolominovi, jenž tnu za odměnu daroval statek a dům v Náchodě. NÁCHOD HRAD 21 Brána v zámku Náchodském. Náchodského SSDSä!. do Jičína •"'řinesl a Yubíjc všRch rnzkazň npivvšíí $nrávv nnslušen hvl. Místn tnhn však přišel Puchheim sám na Náchod, ale setkal se tu » tuhým odporem úředníků, zvláště Jindřicha Straky z Nedabylic. I musilo se posiati vojsko na Trčkovské statky, a poddaným Náchodská 30. března na hradě Náchodském vůle císařova zřetelně vysvětlena. Náchod obdržel František Oktavio hrabě Pikkolotntni, rodu sv. Janského rytíř, JMC. rada komorník, polní maršálek a nařízený nejvyšší, jenž měl hlavní zásluhy o pád knížete Frýdlantského. Jelikož prý se z pokladu knížete byl obohatil, nemínil ho císař obdarovati, když však Oktavio uraženým se stavě o propuštění žádal, daroval mu císař (r. 1634, května) „pro jeho platné a hrdinské činy" panství 22 NÁCHOD HRAD. Náchodské,1) k němuž on v 1. 1636—1641 Miskolezy, Vesce, Heřmaničky a Šonov přikoupil. Zvětšeno takto panství, maje k tomu povolení císařské (r. 1642, 17, července), učinil zbožím nápadným čili majorátem dědičným v rodé Pikkolominovském. Také povýšen byl s potomky svými do stavu knížat říšských (r. 1650, 8. října). V létě toho roku válčeno tuze se Švédy a Sasy ve Slezsku, ti pak zvítězivše, vedrali se do Čech a takovou hrůzu způsobili, že obyvatelé do hor a lesův utíkali. Za takových okolncfstí poslala • pani Saloména Jana Albrechta Slavatu a jiné plnomocniky na Náchod, aby panství ujali a lidi v poddanosť uvedli, ale moc jejich trvala dotud, dokud byli pod záštitou Švédův, s nimiž také krajinu zdejší brzo opustila. Pikkolomini ujav Náchodsko, za plnomocníka nařídil zpovědníka svého kněze Pavla Orsiniho, a potvrdil Náchodským staré svobody, zejména i vaření piva. Přes to jim přece r. 1636 všecky várky přísně zapověděny. Kapitánem na hradě stal se Domenico Brunacci. Za těch dob bylo panství od vojáků na nejvýš vyhubeno a ještě toho nebyl konec, poněvadž ustavičné vojsko přecházelo a když nepřecházelo, potravin a jiných potřeb vymáhalo. Kapitán koní nemaje, těžce zaséval, ale sháněl sedláků s koňmi jak mohl. Bylo pak to divné setí, když okolo sedláků mušketýři s trubačem stáli, aby jim nepřátelé koní nevzali. Při tom nebylo ani dostatek prachu a střeliva na hrade a ani dost málo dobytka ve dveřích. Na opevnování hradu po dvouleté přestávce opět pokračováno. Roku 1636 vyzdvižena ve hradbách zed 100 loket dlouhá a přes tři lokte silná, do níž zpotřebováno přes 600 korců vápna. Při tom i šance ustavičně opravovány. Roku 1637 postavena též komora pro stříbra na pavlačích nad stupni proti veliké věži. Také v příštím roce, ačkoliv zhruba bylo opevnění dávno hotovo, se o všelijakých malých dílech pracovalo. Ať nedíme o opravách na zdech a střechách, kteréž větrové hubili, bylo potřeba ustavičně dřevěných věcí, schodů na Šance, nových mostů zdvihutých, roubení, štakejtlí, nových pavlačí na šance; tu bylo špatné kolo u děla, tam potřeba nové osy neb loukotí aneb lůžka. Také uděláno ve sklepe pod baštou lešení pro jablka a r. 1639 zřízeny i nové posady pro slepice Když se toho roku nové nebezpečenství blížilo, uděláno na náspy mnoho štakejtlí, ryklů, polštářův a sloupů, zdělány nové sruby a podťaty dvě hrušky a lípa, které náspům na překážku byly.a) Na hradě a v městě přes zimu (r. 1638—1639) velel setník Rittberg, avšak kromě jeho posádky sebráno na hrad 150 mušketýrův a 5 myslivců z panství, ku kterým přidáno 70 vojáků z Kladska. Této posádce velel setník Felice Tancredo a poručík Viktorio Monfredo; ale stráž u bran městských sousedé sami vykonávali, majíce svého desátníka a bubeníka. i zaharcovala si zdejší posádka s jinými dne 13. června až za Jaroměř, kde zajavši 50 Švédův, na hrad je přivedla; což mělo býti odpovědi na dvoje psaní (8. a ti. června), kdež vybízeni byli, aby se Švédům vzdali. Bylo předvidati, že *Švédové pomsty nezanechají; a proto Náchodští strojíce k odporu, zazdili fortny, nové sruby udělali a hradby přistrojili. Z Kladska přivezeno 7 centů prachu a na hradě vytaženo dělo na velikou věž. Krutý Banner, vůdce švédský, opanoval Smiřice, Opočen a Nové Město, odkudž poslal Náchodským výhrůžku, slibuje město a okolí páliti a pleniti. Markéta Saloména Slavatová ze Smiřic vidouc dobrou příležitost, domáhala se toho, aby jí statky Smiřické od držitelů postoupeny byly;3) po čemž vyšel rozkaz Bannérův (r. 1630, 5. prosince), aby statkové dotčení od nového roku plnomocníkům jejím ve správu odevzdáni byli. Znovu poslala paní plnomocniky své na panství a je v poslušnosť uvozovala.4) Dne 25. července obklopily Náchod dva pluky jízdných pod velením emigranta Zdeňka z Hodic, který Švédům sloužil;'rozloživše se v okolních vesnicích. V noci na úterek vypadli na Plhov a do předměstí horského až k samé bráně a pobravše v domech, co mohli, položili se polem na dolině 2a hradem po obili urostlém. Téhož dne po čtyřikráte skrze trubače polního vyzváni učiněno, aby hrad a město Švédům vzdali, jinak že jich mečem a ohněm budou dobývati; než místo odpovědi stříleno s hradu kdekoliv nepřítel se přiblížil, až i několik bylo poraněno a pobito. Přesvědčiv se hrabě z Hodic, že nemaje žádných příprav k obléhání, s vojskem svým proti Náchodu nic nepořídí, ještě téhož dne odtáhl. Tak se stal den památný sv. Anny Náchodským dnem strachu i radosti. K večeru pak dal hejtman zámecký měšťanům sud piva, že se byli srdnatě zachovali. Však okolí bylo skrze Švédy vypáleno a spuštěno. Po odjezdu Švédů pokračováno s velikou pilnosti na opevnování hradu Náchodského. Nestavělo se z kamene, ale dřev drahně na hradby zděláno (r. 1639), a pod zámkem udělána bouda s pecí, kdež se koule liti měly (r. 1640). K vyčistění zámku prolámán kus zdi v jedné baště, a když se hnůj a jinší neřád z kabátu vyhodil, zase díra zazděna. Nové kusy kupovány, střelivo dováženo a robotíři pilně rum vybírajíce, zase nový ke štaketám zaváželi. Z kratochvíle držela posádka na hradě medvěda, kterýž zase pro svou kratochvíli okna do kuchyně zámecké vytloukl. Roku 1641 dne 5. února přijel na hrad generál ■) DZ. 145, G 28. Vklad (r. 1636, 5. listop.) učiněn pozdě, poněvadž byl Oktavio cizozemec a do země ještě přijat Debyv, teprve k lomu císařské svoleni obdržel a slib věrnosti učinil. s) O tom obšírné počty polouletni a téhodni v archivu Náchodském 3) Bílek n:i str. 551, Časop. Mus. r. 1881, str. 57. ') Archiv Kachodský. I r. 1640, 1643, 1658 ujímala se statků Smiřickýcři. Zemřela po r. 1654. Viz v Bílkově spise str. 552—553. NÁCHOD HRAD. 23 Piron a po tři dni prohlížel hradby, kdež nové dvě paterie jsou připraveny; Šretr, zvonař na Pihově, ulil do nich 4 nová děla. Roku 1642 spravena pavlač na prostředním dvoře proti kuchyni, kdež v té pavlači po stranách zdi velmi ustupovaly; stáhli je nahoře 4 a dole 4 dubovými a 4 Železnými svory. Od konce r. 1642 až do prosince r. 1643 dosti se nadělali zedníci, pracujíce o opevnění hradu.1) Roku 1643 opět na šancích pilně staveno, pokrýváno a roubeno, k čemuž vzato 800 kmenů z lesů Trubějovských, také udělány nové paterie a srub čtyřhranný po 8 stěnách výěky, kterým se vrata zatahovala, nový most zdvihací na lešení, jak se přes ně na vysoké šance chodilo, a postaveno 8 madel na témž lešení. Příštího roku opravováno něco na staveni, r. 1645 též děla lita a hradby opravovány. Udělány nad starou kovárnou a prachovnou dvě paterie a třetí nad kabátem, ve kterémž již po 3 léta velblouda chovali. Na veliké věži na pavlači uděláno roubení mezi sloupy z dříví tesaného, aby mušketýři odtud střileti mohli, a kamenná cesta na červeném kopci pro lepší pohodlí vylámána. V ty doby panství ustavičně sužováno od Švédů, kteří na hejtmanu peníze vymáhali a panství plenili. K obrané hradu dělána r 1646 rozličná roubení, šrafiky se špicemi za branou, koly okolo zámku, koše, španělští rejtharové, nové šalandy a štakety. Roku 1Ď47 pořízeny do starého kanceláře stolice dlouhé, na nichž vojáci léhali; pro tuto • nevázanou čeládku udělán také nový dřevěný osel, na němž jezdili ti, kteří se nějakého nedovoleného účinku dopustili. Příští rok přinesl mír, ale nikoliv žádané úlevy; neb lid ubohý byl tak zbědován, že se o horší bídě v Čechách nikdy nevědělo. Poněvadž strach z nepřátel pominul, zanechány práce na hradbách a opravováno v letech příštích jen tolik, aby se udržel Náchod jako pevnosť. Na hradě po míru učiněném vojsko stále držáno (ještě roku 1653 tu bylo 17 děl); i do města vloženo vojsko „k obraně obyvatelů před loupežníky," to jest propuštěnými vojáky. To byly časy, kdež byl hrad ještě pevností, ale již z části přetvo-řován v pohodlné sídlo panské. Oktavio provedl tu ve- Oktivm PLkkulair.Ĺr.i, vŕvodí ■ Arnilíi £*:m*k ■IJmjMj h XVII. >ŕiu t liké stavby, kteréž řídili Vlaši: Karel Luraggo, stavitel, Biag-g-io Verde, zedník, Jan Spineta a Karel Sereno, kamenníci, Dominik Rossi, štukator, Jan Venet a s. F. Hárovník 0ediný Čech), malíři. Již r. 1050 lomeno štukoví v lesích Jiavlovských, které bylo na sloupy a na krance na veliké věží; neb tu sloupy od povětří potlučené znova vykrouženy a zasazeny a mnohá stavení pokrývána. Větší stavby počaly r. 1651. Zedník z Prahy poslaný a robotíři vybírali základy pro novou baštu či turjon, na němž dělali zedníci Pražští, ale stavbu řídili Lu-raggo a Verde a kamení kroužil Sereno. Roku 1655 na jaře dostavena tato zvi áštní stavba a dávány na ni dřevěné podlahy. Když paik i střecha dodělána, zřídili pavlač na vrata, po níž se k turjonu oA staré kanceláře choditi mělo. Ostatní stavby odtud až ke kapli provedl též Oktavio po r. 1651. Tŕhiiž roku již lámán kámen štukový na erby, kteréž se na brány zasaditi měly, také bořena jedna bašta a ť. 1652 snímána střecha nad hlavními marštalemi, kdež se nové pokoje stavěti měly, zdi pak bořeny. V ten čas však již dostavoval Lurag-g-o křidlo při nynější kapli a zároveň maloval Šebestián Hárovník z Jluryné (r. 1651—1652) palác a pokoje na zámku.2) V druhé polovici r. 1652 již naráženy krovy na nové v- 1 ! Roku 1653 vykroužil Sereno jednu hlavu při studnici, skrze niž voda tekla, a dělal jinou práci L .jmenin-kuli, Jakub Benignus maloval okna slepá na novém staveni a Andrea Cirus, štukator, dělal dílo na novém oratoriu při kapli. Ozdobení oratoria protáhlo se do příštího roku, kdež také Dominico Roaai se svými tovaryši štukatory práci na vrchu stropu v kapli nové ukončil. Bylť Oktavio horlivý katolíkn proto založil náhradě kapli, kterážto znamenitými výsadami nadána jest Roku 1654 dokončena staveni tatu a na bránu vsazen nápis se znaky. Jan Vaneti dokončil r. 1655 malby v kapli, Ondřej Vilém von DĽťkreyss, malíř, zlatil některé věci, Verde zřidil komíny, vlašské, vybílil pokoje fraucimoru a jinou práci vykonil.3) Pro obveselení lidu přišli na Náchod, kdež ') Exc. p arch. Wagnera z rejstříku vlasky psaného. 5) Mm. mu za práci 200 fl. kromě vychováni jeho. *) Jakub Benígni, miliř Náchodský, malcval erby kamenné nad vraty, též Iři prostředni pokoji; a síňky při nich, některé věci v kapli a pozlatil 13 rámu na obrazy (r. 1655). Verde stavěl šnek a udělal sakristii při nové kapli, Itvcj se dolů z pavlače do kaple choditi mělo. 24 NÁCHOD HRAD. knize po míru bydlíval, „kunštáblové" z Kladska na ostatek masopustu roku 1655 a spouštěli raketle v hradbách dolejších a na kopci za oborou. Roku 1656 započato s dvojím stavením, jedním na místě kovárny, druhým nad starým kanceláfem. Nežli však práce do proudu přišla, zemřel Oktavio ve Vídni r. 1656 dne 10. srpna. Pikkolomini jest mezi císařskými generály toho času na předních místech. Nej-znamenitéjším činem jeho byl útok, který učinil spolu s Trčkou na švédské jezdce u města Lútzeri, neméně i to, že na bojišti mužně setrval. Ač byl od knížete Frýdlantského odměněn, vyznamenán a velikou Náhrobek ve chrámě Náchodském. důvěrou poctěn, dovedl si přece obezřetným pozorováním skutkův a obmyslů ValdŠteinových 2:ískati přízeň a důvěru císařovu a tím také nemalé jmění. Podlé poslední vůle zemřelého dědil Náchod EneáS Sylvms, vnuk z bratra knížete Oktavia, ale poněvadž byl nezletilý, spravoval panství Jan Šebestián hrabě Pôtting, který Náchodské v jich živnostech zkracoval, odnímaje jim to, co jim byl Oktavio nechal. Ve staveních započatých na hradě pokračováno i za vlády poručnické. Kamení kroužili Sereno a Baptista Spineta, kamenníci (r. 1656), a ještě toho roku vsazeny štuky do oken u staré kanceláře. Také vybořeny zdi, poněvadž se na místo bývalé těsné NÁCHOD HRAD. 25 brány nová brána ze štukoví na ten způsob, jako byla brána roku 1054 udělaná, stavětí měla; dílo ukončeno za nedlouho ještě téhož roku. To vše stavěli Verde a jeho syn. Jak se zdá, ukončena i stavba domu na místě kovárny roku 1657, tak že měl hrad tu podobu, kterou má ještě nyní. Ovšem ustavičně dělány některé menší práce, jako nasazování krovů nových, opravy a pod. Roku 1658 navezl hlinák s robotiři množství prsti na novou zahradu, kteráž byla před zámkem na nejvyšších hradbách, a pro ovdovělou kněžnu Marii Benig-nu z rodu Sasko-Vestfalského udělán „lusthauzek" pod kopcem nad Samšovým dvorem. Roku 1Ó60 děláno i nové stavení s komorami nad hrubou baštou a dokončeno r. 1661. Roku 1662 také pokoj jeden nad městem vymalován.1) Když se r. 1663 strach rozšířil, že by mohli Turci do Čech vtrhnouti. zásoben i hrad Náchodský a setninou vojska opatřen. Již r. 1661 vyřezali štakety a staré, které Vchod do kaple zámku Náchodského. převrženy byly, opět přivrtali; nyní hradby hořejší i dolejší jsou důkladně opraveny a znova roubeny, sruby dělány, nad prachovnou nová paterie udělána, děla na hradby vytažena a pod stříšky dána, zbraně Opraveny a doutnáky nasoukány. Také opraveny hradby městské a z města do hradu položeno 270 stupňův. Roku 1664 vymohla vdova Oktaviova Marie Benígna kněžna Sasko-Vestfálská, že za vladárku panství byla prohlášena a jí člověčenství slíbeno, až ji Eneáš r. 1671 odbyl výplatným. Tento mév panství nedlouho, padl r. 1673 jako plukovník v boji s Francouzi. Panství ujal bratr jeho Vavřinec, ale musil se dáti dříve kommissary císařskými zvésti, poněvadž Marie Benigna vlády postoupiti nechtěla. Berouc veliké příjmy z panství, bydlila tu až do r. 1Ď85, a odstěhovavši se napřed do Prahy, zemřela r. 1701 ve Vídni Vavřinec potvrdil Náchodským r. 1689 staré jejich svobody a některé nové milosti přičinil. Stále se na panství zdržoval a je zlepšoval; též při zámku rejdiště koňské vyzditi kázal. Zemřel r. 1712 ') Víe podlé počtů v archivu Náchodském. Hrady a zámky České V. 4 26 NÁCHOD HRAD. v Ratibořicích, a dědicem jeho byl syn Jan Vdcslav, mladík na mysli chorý a trudných myšlének, kterýž ani panstvím samostatně vlasti nesměl, anobrž pilné byl ostříhán od osob k tomu nařízených, ana panství spravovala matka jeho Anna Viktorie Libšteinská z Kolovrat (r. f j738), a to až do r. 1732. Přikoupila k panství r. 1719 Lhotu Řešetovou ar. 1729 Studnici. Za téch dob, když vládla Anna Viktorie, přetvořen jest Náchod dokonale v sídlo panské a obdržel nynější svou podobu. Kde bývaly dříve rozličné hradby, vylámána skála s velikým nákladem a postaven nynější úřednický dům s velikou branou. Sltavbu řídil Ant. Brath. mistr zednický (r. 1729—1731). Roku 1730 dne 2. října smluveno dílo se Severinem Tischlerem, kamenníkem a sochařem ve Svitavě, aby udělal kamenný znak Pikkolominovský s rozličnými ozdobami od válečnictví, začež mu zaplaceno (se stravou) 278 fl. 9 kr. Když práce tato na jaře roku 1731 dokonána byla, počato s povýšením kamene erbovního. Dělníkům, kterýmž velel Barth, dáno ze sklepů zámeckých 6 pinet (24 žejdlíků) rakouského vína (žejdlík po 6 kr.), na namazání provazů zpotřebovalo se 4V2 lib. mýdla, avšak při tom se jeden provaz přetrhl, za nějž Barthovi 4 fl. zaplatili. Ještě toho roku na podzim sňat jest krov z nového stavení a dán za něj jiný. Asi v ten čas zbořena jest stará brána, kterouž se k městu jezdívalo, a znova postavena. Od r. 1733 byl „kurátorem a administrátorem" jiný syn její Oktavio. Týž se stal pánem panství po smrti bratra svého, až do smrti chorého (roku 1742), ale pro tehdejší běhy válečné málo se na panství zdržoval, nýbrž jako císařský důstojník vojenský bojoval na rozličných místech, až konečně r. 1757, 25. ledna zemřel v Hradci nad Labem, byv raněn mrtvicí. Jím vymřela starší linie rodu tohoto. ') Za tehdejších válek zkoušelo opět Medaile 1 r. 1553 na zvonu v Týnskňm chrámu Páně * měděná medaile z r. 1628 ze sbírky musejní. město častým přecházením vojska, jakož se jinak my-sliti nedá o městě ležicim při bráně zemské. I zámek utrpěl pohromy, v němž nepřátelé vše, co dřevěného bylo (zejména pavlač ke kapli), pálili (r. 1745)- V prosinci toho roku vy-hazovati musili pekárny, kteréž si Prusové v městě zřídili. Náchod jako panství majo-rátní přešel po smrti Oktaviové na Jana Pompeja Pikkelomini spolu s důstojností knížecí. I za něho trápení města a pan- ství obojím vojskem nepřestávalo. Po smrti Janově (r. 1765) ustanovena vdova jeho Markéta Kateřina kněžna Caraccioli za poručnici, až syn jeho Josef Parille plnoletým prohlášen r. 1771. Žil život mrzký, jak to i podobizna jeho na zámku ukazuje, a zemřel bezdětek v Neapoli dne 6. července r 1783, poslední to Pikkolomini. Po jeho smrti vznikl soud o dědictví Náchodské; práva k tomu panství hájili: hrabě Jos Vojtěch Desfours v Mont a Athienville a na Průhonicích a Antonín vévoda de Monte Leoně, svak zemřelého knížete Josefa Parille. Pře na několik roků se protáhla, až konečně Náchodsko jako panství zpupné přiřknuto jest hr. Desfoursovi. Snadno nabyl a lehce odbyl. Náruživý jsa milovník honby, hry a banketů, zadluživ se k tomu soudem, upadl do dluhů na půl druhého milionu. Za tou příčinou panství r. 1780 sekvestrováno. Po jeho smrti připadl sice Náchod se Studnicí a Lhotou Řešetovou Františku Antonínovi hraběti Desfours; že pak dluhy nesmírné vyplatiti nemohl, připustit! musil dražbu veřejnou, ve kteréž za 1,222.000 fl. koupil Náchod Petr vévoda Kuronský a Zeknňský (r. 17^2). Petr byl pán bohatý, maje hojnost zlata, dvůr jeho byl skvostný a na zámku hlučno i veselo. 1 dal zámek na vrub opravovati; dán krov nový s taškami, pavlače dřevěné na prostranství hlavním, ') Rokli 1744 postavena nova jízdárna. NÁCHOD HRAD. ^7 kdež studně jest. strženy, vnitř pak vše nádherné a skvostně obnoveno. Nad branou prostřední dal zříditi divadlo, chovaje při něm dle potřeby herce domáci i cizí. Ku provozování zpěvoher zval učitele z celého panství, ba i odjinud na obsazení orchestru; všecky pak slušně vyčastoval i odměnil. Plesy a bály dával hlučné; v síni veliké tančilo se, v menší pilo a jedlo při tabuli prostředni z nádob zlatých, při postranních ze stříbrných. Služebnictvo míval hojné adobře placené; obyčejně do sta osob na zámku přebývalo, mezi nimi mnoho synkův a dcerek z města. I na chudé nezapomínáno; vévoda je v jízdárně častoval, při čemž dcery jeho přisluhovaly. Zemřel 12. ledna r. 1800 stár jsa let 76. Panství za něho bvlo rozšířeno přikoupením Chvalkovic, Bukovinky a Svinišťan (r. 1798). Náchod a Zehaň zdědila po něm dcera jeho Kateřina, za jejíž nezletilosti byl vladařem Josef Vratislav z Mitrovic. V manželství nebyla šťastna, ale panství své zvelebovala. Roku 1839 zemřela a dědila po ní Náchod Marie Pavlína kněžna z Hohenzollern a 2 Hechingen (vdova po knižeti samovládném Bedřichovi). Panství koupil od ní r. 1840 Karel Oktavius hrabě z Lippe a z Bisterjeldu, ale v krátké dosti době s mnohou výhodou prodal je za 2,500.000 fl. Jiřímu Vilémovi, panovníku knížectví Lippe Šaumburského. Kníže Jiří Vilém koupil Náchod, maje úmysl z něho učiniti svéřenství pro druhého syna svého Viléma Karla Augusta. Podlé tohoto ustanovení následoval posléze řečený kníže r. j 860. Uznání Náchoda jako svéřenství následovalo r. 1864 povolením císařským. 3. Zábavné paměti. )ako mnozí této doby, byli i Smiřičtí bujné krve, a poněvadž na bujné jiní do růstají, bylo jim někdy dosti zle. Na Albrechta ze Smiřic hněval se 1 neznámých příčin Eustachius z Lancfrydu, sedénim na Homoli. I stalo se roku 1554 ten den při svatém Matouši, že přijel Albrecht na pole u Levina, což zvěděv Jan Paroubek, úředník Homolský, kázal ihned na poplach čili ,,k šturmu" zvoniti. Dělávalo se tak, jestliže se u osady zloděj neb loupežník objevil, aneb kdykoli se někdo v městě násilí dopustil. Xa to sezvánění sebrali se ihned lidé z Levína, Kelnova, Křížanova a Jarkova, majíce ručnice a jiné brané, strhli Albrechta s koně a javše jej, dodali do městečka Dušníka. Tu osadivše nad ním podlé vůle své stráž, měli jej v opatrováni svém, ..jako by nějaký zlý člověk byl." *) Jindy měl Albrecht při se sousedem svým Mikulášem Otmdrem z Holohlav. Tento jsa v držení zámku v Malé Skalici, dal tudy kostel, nad nímž Albrecht vrchnost měl, zamknouti a zapečetiti. Byv o to před osobu královu obeslán, navrátil klíče osadním a potom stoje před ra.dami královskými na soudě, obyčejnou tehda fintou z pokuty se vytahoval. Poněvadž totiž Albrecht jej v obesláni svém jakožto pána Skalicky (tak se v lidu říkalo) položil, odporoval tomuto řka, že on Mikuláš žádné vsi Skalicky v držení není, než zámku Skalice a vsi a Albrecht že jméno té vsi překřtil. Z těch příčin a zvláště proto, že v jednom z obesláni psáno bylo i Kalička, obeslání (r. 1552) zdviženo.2) Avšak Mikuláš měl zapotřebí tak se vy-tahovati, poněvadž nejednou na soudech stával. Tak na př. ochraňoval (r. 1554) chůvu Mandalénu, která položila Hynkovi Adršpachovi z Dubé v domě jeho Pražském oheň přistrojený s prachem ručničným, chtic mu dúm vypáliti, a neujistil se této osoby, ačkoli o to žádán byl. O týž dům měl Mikuláš při s Hynkem, a když tento jednou doma nebyl, vyhnal Mikuláš s pomocníky svými Čeládku Hynkovu, zamekl všecko, a listy, majestáty a všelijaké spravedlnosti, šaty, nádobí a všechny potřeby rychtářem zapečetiti dal.3) Také koně Mikuláš lacino kupoval. Roku 1558 prodal mu na žádost jeho Kryštof Ota z Losu a na Zahrádce kůn svůj za 20 kop, a to na přirčení Mikulášovo, kdybykoliv se -|;cp_= která* b** xa tcu? sumu ^11 zi, ž f mu ten kůň neb tu klisnu dáti chce. Když pak Kryštof klisnu, která za menši sumu stála, miti chtěl, ani té Mikuláš nedal. Než však pře ta k rozeznání před fioudem komorním přišla, povolán jest Mikuláš na onen svět k boží pravdě.4) Z rodinného života Smiřických nám bohužel jen velmi málo známo jest, any prese všechno hledání byly po ruce jen níže položené listy poselací, z: nichž dýše staročeská upřímnost: ') DZm. 10, A 12 — 13. *) R-eg- 14. I obesl. při f. 5. ') DZm. 2. D 8—10. •) Reg. 17, F. k. s. P 7. 4* 28 NÁCHOD HRAD. Mému zvláště milému bratru p. Albrechtovi ze Smiřic a na Náchodě k vlastni ruce. Muoj zvláště miley bratře! pán Buohť rač dátit se na všem dobře a šťasně míti, přálf bych toho věrně rád i se vším domem tvým. Oznamujiť, že jest mne pan kancléř žádal, abych mu nákej silnější mimochodník zjednal v tyto zlý cesty a bláta a že mi tento zase vrátí, neb že by byl poden slabey; í pověděl sem pánu, že u tebe jeden vím a že jest dosti silný; a protož ted naschválí k tobě posilám a prosím, že mi ten svůj z rejza plesnivý valach pošleš a tento tam schováš a já tobě zase každý dám. Věřím, že mi sem Frydrycha hned s nim bez meškání vypravil a držím, žeť se tento bude mnohem lépe líbiti, dyž mu jedny růžek poodroste, neb mi se byl velmi obloupal. A s tím pán rač dáti naše spolu ve zdraví shledání. D velmi spěšně v Praze na zámku v pondělí před hromnicemi 1. 1558. ') II. Uroz. p. p. Vratislavovi z Pernšteina a na Tovačově, císaře J. M. nejv. štolmistru, panu bratru mým u zvláště ?nilýmu, k vlastní ruce. Službu a t. d. Muoj zvláště mile)' pane bratře! Poněvadž jest pak vždycky má všecka důvěrnost mimo jiný lidi k Vám byla a jest, srozuměl sem tomu od pána, když sem byl v Aušpurce, že ste do Vlach i do Yäpanii o několiko koní psaní učinili, o čemž hned nepochybuji, než že Vám od těch pánův od každýho, kterým ste psaní učinili, jistě něco dobrýho posláno bude a poněvadž pak tato tak spěšná potřeba nenadálá nastává a tak jest rozuměti, že cisař J. M. sám osobně do pole táhnouti ráčí, k Vám 'j Archiv Náchodský. Ozdoba z emblému nad rSlavnostní branou4 v zámku Náchodském. NÁCHOD HRAD. se důvěrně utíkám a za to přátelsky žádám, jestli že by pán nějaký zbytek v tom měl, že mně račte jeden kun k týto potřebě dáti, neb pod můj život snáze kůň se můž trefiti než pod někoho těžšího; neb kdy bych zde nejradčí chtěl co kúpiti, nemaž nyničko nic najiti, neb se každey sám strojí, a poněvadž sem pak od pána to slýchal, že přítel přítele můž v čas potřeby za to žádati, což by sám týž chtěl učiniti, protož můj jistě upřimneym duchem a zvláště miley pane bratře sem tý celý víry, že mně toho mý důvěrný psaní a dobrým úmyslem u sebe tak vyložíte, jako můj miley a mimo jiný nejpřednějšl pan přítel a bratr; neb se na to jistě ubezpečte, že jest má všecka vůle Vám se vším meym statkem i životem podlí nejvyšší mý možnosti sloužiti, to bohdá skutečně poznati máte. Novin a t. d. D. v Praze na Malý straně v pátek po sv. Jiří 1. 1566. propadne Hertvik ío.ooj kop míš., a na zdržení toho si rukou podali. Jaroslav věděl svou věc asi na jisto, neb roku 1572 v pondělí po květné neděli slehla manželka Hertvíkova a měla dcerušku. Teprve roku 1573, když se Hertvik k placeni neměl, vinil jej Jaroslav ze z ákladu propadenéh o a tak ten křest Jaroslavovi vynesl ne-li všecko, aspoň to, oč se spolu smluvili.s) Nejnepokojnějšf rod v okolí Náchoda byla rodina Strakův. Zdislav Straka r. 1570 Jana Duchkova ze vsi Všelibě u vsi Třtice na cestě pěstí v tvář zbil a okrvavil. Roku 1600 v sobotu před nedělí provodní byli někteří zemane v Je-nikovicich a pak se pobízeli do Třebechovic. Právě šel Heřman Straka za humna na pole, maje hůl v rukou, a pachole za nim šlo s kordem. Tedy volali naft Jan Vácslav Šáro vec, Vilém Šárovec a Jan Stán, aby s nimi jel do Třebechovic na trunk vina, ale ono se mu velmi nechtělo. I prosil ho Jan Vácslav, aby mu tak mnoho k vůli učinil; i z těch příčin dav se obměkčiti, šel k vozu, vsedl na vůz a jel do Třebechovic. Když se tu před masnými krámy zastavili, kázal Sárovec vína přinésti a tu spolu pili všichni. Když chtěli odtud jeti, seděl Jan Vácslav na voze se strýcem svým a Jan Stán seděl napřed na truhlici, chtěje je vézti. I přistoupil k němu Heřman maje hůl v ruce, ano pachole za ním stálo s kordem, a mluvil k němu: „Pojd dolů; popereme se drobet spolu" — ale smál se. Stán celý opilý sešel VáS povolný bratr a služebník Jaroslav u Smiřic.') Týt Jaroslav jednoho času laciným způsobem k penězům přišel. Jsa r. 1571 při času sv. Jeronýma s Hertvikem 2ehuši-ckým z Nestajova a na Ryz em burce v S ta -rém městě Pražském, učinil s ním základ, a to, že Jaroslav Hert-víkovi na 10.000 kop míš. všecken statek svůj sadil, na ten způsob, jestliže manželka Hertvíkova prvé syna neb dceru míti bude nežli manželka Jaroslavova , tehda Že Hertvikovi všecken statek propadnouti n »» / * - •* Vllrlo 1í Výstupek v Náchodském zámku. J) Archiv Roudnický. 2) DZra, io8, C 63 3° NÁCHOD HRAD. dolä a ptal se: „Jak se budeme práti?" Odpověděl Heřman: „V zápas." Tu se ujali za ruku, Stán upadl a Heřman na něm leže, držel jej za bradu a bil ho. Tu skočiv Jan Vácslav s vozu, řekl k Heřmanovi: „Heřmane! co děláš, blázne?"' a strhl ho dolu. Když pak Heřman vstal a se Šárovcem půtku začínal, řka: „Věřím Šárovci, však já se ani tebe nebojím," pamatoval ho Jan Vácslav, řka: „Můj milý Heřmane; nech tak, však jsem ti nic zlého neudělal." Pravil Heřman: „Nejsi-li z k. . . . syn, tedy budeš mi se brániti." Xu -vydobyl SArovcc řbranc a sekali se; kdy£ pak mu upadla xbraň, pamatoval druhého, rka : „Hermane! stůj! nemám nic v rukou, budu li míti tolik v rukou jako ty, zase se ti postavím." Avšak Heřman jsa již v té prudkosti, přece jej bodl a dal se za utíkajícím. Běžel za ním až k domu Mandalény Pachtové, která rychle dům zavřela, aby Šárovce v chlívech uschovaného nezabil. Poboden byl Šárovec na levé straně naskrze od pupku až po levou ruku a velmi škodné. Když přijel do Hradce, ještě za dne, žádal Johanku Táborskou, aby mu dala ustlati lůžko. Když pak řekla paní: „Co byste s ním, pane Jene, chtěli?" oznámil, že jest pro-boden na skrze, že má 2 díry v boku levém. Ležel u nich několik neděl, zaíasté omdléval, ale brady ŕ Hradecký jej přece vyhojil. KdyžseHeř-man nějaký der potom zahodil na faru Třebechovskou, učinil k němu kněí Jan Krocín řeč, co to či nili, poněvadž spolu vždycky dobře byli, že ho tak probcdl a že mu toho nepřeje; odpověděl Heřman: „Co se stalo, stalo se pro Stána; zastával a pobízel mé, nevím, já-li sem mu to učinil, či sám naběhl, ale já mu toho nepřeji a li tuji ho, jako jednoho člověka; ale když bez toho nechtěl býti, tak se stalo." Koku 1619 přijel Jindřich Straka s Nedabylic a na Lhotě Řešetové Podobizna (prý) Valdšteinovsi v zámku Náchodském. a Studnicích v Hradci do domu, v němž Bur-jan Slibovský ze Skřivan „lozument" svůj měl, do světnice té, a spatřiv Burjana prý pokojně při stole se-děti, jeho pěstí mezi oči udeřil a okrvavih Soud o to nebyl ještě r. 1626 vyřízen.') Za Trčkův hospodařilo se na Náchod-sku dobře, pokud tomu tehdejší válečné trampoty nebránily. Asi za měsíc svaříván jeden var piva bílého, načež dáno 25 korců sladu pšeničného a 2 korce chmele; piva udělány 33 sudy, které se po 5 fl. prodávaly. Druhdy se svářela jen polovice varu (po iĎ'/a sudech), ale když přišli vojáci, vařilo se více. Z každého varu dostali purkrabě a bednář po čtvrt sudu deputátu.a) Na kořalku se dávaly 2 věrtele sladu pšeničného a 2 korce žita, z čehož vytaženo 100 žejdlíkův. Žejdlík prodáván po 10 kr V účtech Náchodských, bedlivě psaných a od r. 1631 až na naši dobu sahajících, nachází se o hospodářství tehdejším mnoho zajímavých zpráv. Z nich zejména se shledává, mnoho-li a která zviř lapena. Koroptve obyčejně vehnány do rukávníku (síti ruční, pytlů podobné, s obloukem), ale nezabity všechny, nýbrž některé puštěny, jiné zabity a opět jiné živé dány do komory dvoru Velko-Třebešovského. V lednu r. 1Ď32 lapeny u Náchoda 63 koroptve a chyceni toliko 3 zajíci. Někdy zastřelen kanec divoký, několik bažantův a jeřábků, houseři, kačata, holubi. Z lišek zastřelených byl skrovný užitek, poněvadž byly obyčejné prašivé. V březnu r. 1632 zastřeleni dva divocí kocouři. Od zastřelení neb lapení zvěře se myslivcům platilo: od koroptve 8 gr., od jeřábka 30 grv od bažanta po 3—5 gr., od kance 1 kopa 20 gr., od srnce 30 gr., od kocoura divokého 15 gr., od tchoře 10 gr. 2 d_, od kuny 12 gr. 6 d., od lišky 20 gr., od straky 6 d. atd. ') Reg. :o. F. k. s. D 13, 22, (r k. s. f. 552, 45, F. k. s. L 7. ') Patoky t varu prodávány asi za 14 grošův. NÁCHOD HRAD. i* O spotřebě masa na zámku a ve dvořích pokládá se tu tento přiklad: První týden v lednu roku 1632 (3.—10. ledna) zabit býk ze dvora Skalického a maso protráveno, při čemž jezdci Trčkovéti pomáhali. Následující týden nekoupeno a nedodáno masa, poněvadž vepř krmný ae dvora Skalického pro slaniny zabit. Třetí týden nekoupeno také masa, poněvadž něco masa. které se k udění nehodilo, a drobů z dobytka k udění pro hraběte Trčku zbitého zůstalo. Čtvrtý týden zabita kráva stará ze dvora Sichrovského a maso i na budoucí týden k tráveni zanecháno. Když se kupovalo maso pro zámek, platívalo se zaň pro týden 2 kopy 34 gr. 2 d. Čeládce přáno. Když se r. 1652 děvečka kněžnina vdávala a ze služby propuštěna jest, vystrojeno jí znamenité veselí. Padlo naň 20 lib. masa hovězího (1 fl.), tele (1 fl. 45 kr.), skop (1 fl. 30 kr.), 6 slepic (po 6 kr.), 8 kuřat (po 3 kr.), 30 vajec (10 kr.), kořeni za 41 kr., sud piva (7 fl. 6 kr.) a koláčů za 1 fl. Svatba ta stála 14 fl. 12 kr., na tehdejší dobu dosti veliké peníze. Přední osoby při hospo dářství za o-něch dob byli purkrabě, písaři důchodní a obroční. Purkrabě pozor dával, aby u-žitek vrchnosti skrz jeho nedbanlivosť ob-meškán nebyl, nýbrž skrze o-patrnosť zlepšen , role při dvořích aby časně zdělány a všelijaké semeno náležitě zaseto, úroda sklizena a do stodol svezena byla, sena a otavy aby bez újmy dobyt kům rozděleny byly. Často do dvorův a k děl- 1 ^ Z opevnení mesta NÁchoda. Pohled na ba£tu z vnitrní strany. níkům dohlížel, šafářky napomínal, aby uložené omastky věrně shromáždily, a k tomu dohledal, aby se skrze nešetrnosť čeládky škoda ohněm nestala. Písař důchodní vše, co se každého téhodne sešlo, ihned za příjem uvedl, vydání peněz spravedlivé za-pisovati a v přijímání a vydávání peněz věrné se cho-vati povinen byl. Rádný písař činíval s lidmi často pořádnost pro u-varování vše-likj'ch omylů, restů velikých za lidmi nenechával a cedule téhodni časné sepsal. Obroční obilí v slámách i na zrně spravedlivě za příjem pokládati, je opatrovati, míry spravedlivé jednostejné jak na příjem tak na vydání užívati povinen byl. Obilí na sýpkách často přehazoval a na mlatce pozor dával, aby obilí čistotně vymlátili, je v slámě nenechali, krádeže se nedopustili. Platívalo se od mlácení obilí v. korce žita neb pšenice po 2 yr. ječmene neb ovsa po 1 gr. Správu nad poddanými měl vrchní hejtman, později zkrátka vrchní řečený. Jakým způsobem druhdy obmeškáván byl, o tom svědčí následující dva příběhy. Jakub Dopsů, obyvatel ve Velikém Poříčí, podal hejtmanu Vácslavovi Michálkovu supliku tohoto obsahu: Jsa sousedem v obci ke 40 letům a maje první i druhou manželku, ctné a chvalitebně jak v manželství tak v sousedství poctivě a náležitě se choval, raž s touto třetí manželkou nepodařilou, od p. Boha pro hříchy jeho naň prepustenou, že již v tom kříži a v soužení od ní činěném déle hospodářství svého spravovati a roboty J. M. K. vykonávati nemoha, o všecko přišel; neb byla mu vždycky a ve všem 32 NÁCHOD HRAD. odporná a svévolná. I .slyšíce sousedé o tom nechvalitebném způsobu, jak se nedobře snášejí a perou („však spíše já abit od ní, než ona ode mne"), donesli k právu, od něhož nejednou napomínáni a trestáni byli. I nemoha při ní hladem a všelijakým neopatřením obstáti, když jisti mu ustrojiti, a by i ustrojila s ním nikdy jisti nechtěla, chalupu prodal a výměnek do roka sobě učinil, kteréhož výměnku při hospodáři svém pro její lehkomyslnost užiti nemoha, u jinšího souseda byt se synem svým pacholetem si objednal a ošetřit! se sám nemoha, konce se žalosti na stará kolena trpetl a snásetl musil. I jsa všelikým křižem obklíčen a jako ztracen, šel jednou od Náchoda přes roli Vácslava Součka v Malém Poříčí, tchána svého, a uviděl několik snopů tu u lesa soukrom i domnívaje se, že by jeřice tchánova byla, „z velké potřebnosti vzal dva snopy pro obživení se s tím pacholetem.'1 Když šel všudy přímo i přes měkoty, snadné mohl znamenati, že utrousil klas dál i dále, až k místu, ale nepozoroval toho. Ale jistý Jiřík Souček, jehož vlastně ty snopy byly, šel po šlaku a najda je, s dožádáním se práva Poříčského Jakuba jako zloděje k právu oznámil. Byv potom bos a řetězem stížen do vězení dán, snažně prosil Součka, aby mu odpustil a k větším útratám nedopouštěl, ale nic platná jeho prosba nebyla. Konečně dána věc ta na přátelskou smlouvu, ale i ta se nemohli sjednotiti. Zatím škoda vzešla, a rychtář spočítav řád (4 fl.), po záplatě se ptal, ale vězeň nemohl a Jiřík Souček nechtěl platiti. I přišla vězňovi konečně ta mysl, poněvadž si na jiný způsob z vezeni pomoci nemohl, aby k vrchnosti své se volal a tu všecku příhodu a provinění své na papír uvedl. I prosil hejtmana, aby naft horšího žebráka nemožné věci dopustiti nedal. k Danielovi Maximilianovi Ústeckému z Restemberka, hejtmanu panství, utíkal se také Martin Lyndr (z Úpice), napsav si prosebnou žádosť r. 1671 dne 18. února. Času nedělního v domě radním byl na „trunku piva" knížecího. Když tam také Matěj Zikmund s některými jinými sousedy přišel, dal mu Lyndr poctu a uvítal ho ve vší sousedské upřímnosti. Potom zasedl. Lyndr připil jim za stůl, avšak Zikmund bera příčinu k němu stran nějakého listu a pro „trunk piva" nutil se k němu. Odpověděl Lyndr na jeho „utrhavá slova," že pod spečeténím duše jeho úmysl jeho takový nebyl, což by mu hodně prokázati mohl. V tom přišla tam za svým mužem manželka Jana Ondřeje Mikšova, majíc v rukou dítě své, a postavila se ke stolu, pročež jí všichni sousedé poctu podávali. I dl Zikmund k tomu dítěti: „Františku! ty budeš v Oupici primasem," druhý Jiřík Nyklíček praví: „Františku! ty nebudeš planýře zdvihati ani kruhu na něj přibíjeti!" Reč ta byla zjevnou narážkou na Lyndra, kterýž byl pranýř od některého času skácený zase postavil, poradiv se o to s hejtmanem. (Snad byl Lyndr onoho času primasem neb konšelem.) Srozuměv Lyndr, že ho k rozhněvání přivésti chtějí, založil ústa šátkem, aby na jich utrhování slova neodpovídal. Oni pak řekli: „Co vás zuby bolí?" chtějíce od něho slova miti. Vstal, aby odešel, a pravil: „Již vidím, že jste se na mé spikli; dej vám pán Bůh dobrou noc." Když byl za dveřmi, volal za ním Zikmund : „Jdi, jdi, kloboučníku, od planýře!" Lyiidrovi zdálo se pro to a takové utrháni, že o rozum přijde, a žádal proto hejtmana za radu, poněvadž před nimi pokoje nemá, jestli by se neměl na nějaké jiné místo přestěhovati.') ') Archiv Náchodský. Baáta u bývalé foitny Náchodské (v místí). Zbytky baát v Náchode („u porážky-). Visemburk Hrad. iprostřed mezi Havloviči, Úpicí, Rtyní a Lhotou u Kostelce spatřují se skrovné již zbytky starého hradu Visemburka, po němž dostala jméno své blízká v íska Podhradí. Stará cesta, kudy se ke hradu jezdívalo, odbočuje u samé myslivny, při silnici od Skalice ke Rtyni vedoucí a nyní nazvané u devíti křížův.. Příčina toho pojmenování se spatřuje v levo od myslivny: Vidéti tu podstavec, na jehož třech stranách g křížů, tři a tři, vytesáno jest a při tom nápis zvláštními literami vyrytý a mechem obrostlý: Zde gich 9 \v panu vsnulo. Z [podstavce vyniká křiž z minulého století a opatřen jest tímto nápisem: Tento crzis gest wistawen ke cti a chwale pana nasseho Gezisse Crista 1794 dne 2 juny Amen. Zrsárriýrri se stal křiž tento pc celeru okolí skrze povesí, ze tu stár)/ pán VI-semburský od svého syna poraněn byl a u Heřmanova dubu zemřel Mladý pán prý si namlouval dceru rychtáře Rtyňského, čemuž však otec všelijak pře-: kážel. Tu umínil si syn, že se dá s milou tajné oddati (srovnej díl IV, na str. 212.), ale otec zvěděv o tom, dal se za synem a nevěstu mu ukradl. Vzal ji na koně a ujížděl s ní ke hradu. U devíti křížů dohonil syn otce, srazil dva pacholky s koní a vlastního otce tak škodně ranil, že ani ke hradu nedojel, nýbrž před samou branou skonal. Na tom místě stál dub, kterému se říkalo Heřmanův dub, a místo se posud pamatuje. Není pochyby, že jest v této pověsti něco pravdivého jádra, ale zdali s tím postaveni kříže, teprve po dlouhé době učiněné, souvisí, aneb zdali se na tom místě v minulém století nějaká vražda stala, kdož může uhodnouti? Pěknou lesní cestou se přichází od myslivny za nedlouho ke zbytkům hradu, ležícího na ostrohu z výšiny Opické vybíhajícím- Průřez ostrohu má podobu fiku, neboť jest delší než širší a souvisí s výšinou šíji tak úzkou, že tu má jediné místa nově založená silnice, která se na hradišti do doliny zatáčí. Ostroh tento pokrývají zříceniny znamenité sice, ale oku málo patrné, poněvadž jsou zasypány rumem a zemí. A tak se může o tomto hradu říci, že jest ve svém vlastním rumu pohřben. Hned za dotčenou šiji v pravo viděti jest rozkopaná místa a za nimi vyvýšeninu, na iniž tuším hospodářská stavení stávala. Příkop, kterým jest ostroh za tímto místem překopán, jest velmi m(';lký; tím silnější a vyšší byla hradba za ním stojící. Posud se vypíná zed tato, ssutinami spadlými v ostrý hřeben přetvořená, do znamenité výšky a jen severní její konec jest uklizen, poněvadž tudy vedli novou cestu. Za touto zdí v prostranství, kde se cesta zatáčí, bývalo předhradí neveliké. Byla tu také nějaká stavení Hrady a zámky České V. 5 34 VJSEMBURK HRAD. zděná (konírny), jichž známky se v levo od cesty spatřují; něco dále jest hluboká prohlubeň, bezpochyby bývalá studně. Vlastní hrad, vysoko nad předhradím se vypínající, zavřen byl na všech stranách příkopem a náspem Na straně severní a západní skorém ani příkopu a náspu nebylo, byla tato prostora spíše na způsob nějakého parkánu. Nejsilnější byl násep na tu stranu k předhradf; zde se totiž velice rozšiřoval a končil se jakýmsi čtverhranným opevněním, stojícím na skále; stála tu tuším brána, krerouž musil vybojovati nepřítel, nežli se dostal z přeďhradí před bránu vlastního hradu. Možná, že se tu po způsobu středověkém cesta na levo zatáčela; neb v levo odtud vedl most přes příkop ku bráně hradu, která se nacházela (jak svědčí obyčejný běh věci) vedle hrubé okrouhlé vele v rohu hradu stojící. Hrad měl podobu skorém čtverhrannou a zavřen byl na všech stranách hrubými a vysokými zdmi, jichž spodky jsou rumem zasypány; jen na jižní slraně stojí hezky vysoký kus venkovské ohrady. V jihozápadním rohu vnitřního zavření byl věžovatý palác, pod nímž bývaly hluboké sklepy. Ještě před půl stoletím mohlo se do nich lysvittťni piánu: i. Cesia na hradišti f c zaiácející; 2. vyvýšenina £ hospodářským Mavenim; 3. přikop před pf cdhiadim; 4. hradba předhradí; 5. předhradí; 6. známky stavení; 7. studně (?J; 8. násep a g. příkop zadriho hradu; 10. brána; 11. veliká věž; 12. venkovská ohrada; 13. palác; 14 bašta hleděti, ač nebylo radno se pustiti do nich; aby tam lidé nelezli a škody nevzali, dala je vrchnost zasypati. Z věže dotčené v severovýchodním rohu stojící zbyl vysoký a hrubý kopec a hladomře okrouhlá. Má v průměru asi 2 m , jest, ač zasypaná, ještě dosti hluboká a nahoře spatřují se známky, jak ji klenutí zavíralo. Před ča^y byla ještě hlubší, ale poněvadž sem nejednou zvěř padala, dali ji zasypati. Neb Heber viděl také kus zdí se zbytky okna, což se dnešního dne také nespatřuje. Když zakládali silnici dotčenou, přišli na všelijaké staré věci, jako šípy a j., zejména i třmen, přes nějž přes přič byl oblouček a na něm malé c. Hrad Visemburk (původně Wisinburg, tolik jako Weissenburg neb Bělohrad) založen byl ke konci 13. věku, a to bezpochyby bohatým pánem Tasem, jenž bojoval udatně s rotami přivedenými do Cech markrabí Otíkem Dlouhým.1) Roku 1289 byl s jinými pány při dvoře krále Vácslava,2) a r. 1300, jsa podkomořím, sešel smrtí násilnou. Chudý zeman, jemuž prý byl velikou křivdu učinil, probodl jej, an stál s králem Vácslavem uprostřed svého komonstva, a taký z toho účinku pošel zmatek, že se vrah ') Dal.a-.il (Font. r E III. 197). *) Emler, Reg. II. 639. rychlým útěkem zachránil.') Roku 1310 docházely do Ríma žaloby na Jaroše z Visemburka, který činil nátisky klášteru Zderazskému na jeho statcích v severním Hradečté, °) Avšak již r. 1309 držel Visemburk Milota ze Pnětluí a seděl tu několik let. 3) O Ĺucbovi z Visemburka, jenž se r. 1340 na Moravě připomíná a na štítě třmen nosil, neumíme povědéti, byl-li před tím (totiž asi v 1. 1320—1330) držitelem Visemburka, aneb potomkem některého z dřevních držitelův. 4) Potom držel hrad náš Arnošt z Hostýne, předek pánův Pardubských, a prodal jej asi r. 1330 Hynkovi Crhovi, Haimanovt, Hynkovi Hlaváči a Vdcslavovi bratřím z Dube a z Xáchoda, přijav od nich na mlsté peněz zboží Pardubské.5) Dotčení bratří, o nichž nahoře (na str. 9.) již mluveno, rozdělili se před rokem 1336, kdež se naposled pospolu vyskytují, tak že seděl Haiman na Náchodě, Hlaváč na Skalici a Crh na Visemburce. *) Crhovi synové Hynek a Jindřich jinak Hyndček řečený vyskytují se často jako patronové kostelů v Opici, Bohušině, Rtyni, Zdoňové, Zálezlích a Meziříčí a i v jiných pamětech do r. ^oj.7) Pamětlivi jsouce moci rodu svého, již zachovati chtěli, spolčili se r. 1368 se strýci svými na Levíně, Frymburce a Třebechovicích, dadouce do spolku hrad Visemburk a městečko Úpici.8) Hynáček sedal také roku 1388—1397 na soudě zemském. °) Druhý syn jeho Hynek neb Hyndček stal se duchovním ,n) Po Hynáčkovi starším zůstala vdova Eliška z Ratibořtc, sestra Beneše z Krčina, jíž dovoleno králem Vácslavem (r. 1401, 16. Apríl), aby o véně svém říditi mohla.11) Z věna svého zřídila r. 1405 při kostele Úpickém oltář Božího těla, kterýž nadala domem a 3 pruty rolí v Úpici a platy ve Lhotě pod Hořičkami a v Přibyslavi. l") Syn Hynáčka staršího Janek připomíná se poprvé r. 1392, kdež spečetil s otcem výsady Náchodských.,3) Roku 1402 —1404 sedal na soudě zemském. ,4) Naposled jsme jej našli k r. 1409.,s) Syn jeho, Jiřík z Dube a z Visemburka nepřipomíná se před r. 1426.,G) Vláda jeho provázena byla s počátku velikými záhubami, když vtrhl biskup Vratislavský se Slezany (r. 1425) silně do Čech a zhubiv vše okolo Náchoda, pálil vesnice okolo Visemburka až do Turnova (neb spíše Trutnova). Za to však posádka Visemburská hrozila r. 1430 Slezanům, tak že na př. Svídničtí ani dnem ani noci před nimi jisti nebyli.1T) Mezi těmi válkami nabyl Jiřík panství Dubského a vešel též v zápisné drženi Drobovic, ') Chronicon FrancUci. *) Emler, Reg. II. 962. Nátisky ty staly se zajisté mnohem drive, když teprve na jaře r. 1310 dán papeZský rozkaz k uklzení této pře, a proto klademe Jaroše před Milotu. J) Milota de Wissensteyn (Emler, Reg. II. 952). Na listě daném r. 1323, 23. Apr. (v Inihovně Pražské) přivěšena jest pečtí jcbc. as níž ss íic:.....ose de tvísiubur *} Arch. Břevnov, na lisiě daném r. 1340, 29. April. Aisak ještě r. 1396 píše se Albert ze Svatoněvic odjinud „de Wissinburg" (Ludewig, .Rel. MS. VI. 398) a užíval tohoto hesla jen jako potomek některého z předešlých. B) Kopiář Pern-Stein. (bibl. mus.) arch. ř. IV. 174. 6) Lib. erect. VIII. f. 138. 7) Doklady toho v Lib. conf. I. 29, B 3, B 10, E 8. H 6. J 5, II D 10, F 1, 7, G 3, III. D 2, IV A 28, DD 2i, p. 207, V F 5, M 10, O 3, Q 3. ") Rel. tab. I. 435, 564, 589. Roltu 1410 spolek ten rozpuštěn. *) Rel. tab I. 519, arch. č. II. 349, 354, 357. Viz j Lib. erect XIII. f. ľn. ") Roku 1383 dne 9. listopadu stal se kanovníkem Pražským (MS. capit. Prac. G 25 b.\ Tomek, Děje Prahy V. 128, vedlé toho bral od r. 1396 důchody oltáre Tŕebechovskébo (Lib. conf. V. 63); zdá se však, íe opustil stav duchovni, neb r. 1402 seděl s bratrem svým na soudě zemském. ") Cop. Przemisl f. 36. ") Lib. erect. VIII. f. 38 Lib conf VI. G 13. ") Archiv Náchodský, Paprocký o st. pan. 152. Viz i Rel. tab. I. 435. ") Rel tab. I. 594, arch. ř. II. 359, 360, 363 ,s) Lib. erect. V. f. 155. V Ludvíkových Pamětech Náchoda nazýv.i se manželkou jeho Kiteřma ze Žlunic. Xa Jana upomtná snad starý náhrobek v kostele Zálezlském z r. [420. S našimi pány nesmi se misii rod rytířů z Visemburka, který pocházel ze Slezska. le) DD 4 p. 85, viz i Rel. tab. II 272, arch. č. III. 503. Viz i Papr. o st. pan. 272 a arch. č. VI. 488. '■) Staří letop. 65, Palacký, Urk. Beitr. H 180. ČERVENA HORA HRAD. Žlebův, Vildšteina a Chotěboře. Roku 1437 byl mezi těmi, kteří odpověděli Sasku;') trvaje pak věrně v jednotě Poděbradské, zemřel ve Žlebích bezdětek roku 1450 dne 17. února.2) Byla-li příchylnost, jeho ke straně Poděbradské příčinou nechvalné pověsti, která tehda proskakovala o hradě našem, aneb bydlel-li tu nepokojný správce, který se mstil Slezanům, nelze rozhodnouti. Jisto však jest, že z Visemburka a z některých otolních hradů činěny Slezanům „škody a zlodejstva." Tuf r. 1447 po sv. Duchu Slezané vytrhSe peníze od oebe oebrali a oplatili hrady ty pAnům o. zemanům. Hrady Vioomburk, Adr5pach., Žaclcř, Belver a Skály hotovými penězi splativše, sbořili a zkazili. Ale vsí a platů nechali pánům jich všechněm.3) Tehda ještě byl Visemburk Jiříkův, ale z pozdějších listin dovídáme se, že Jiřík hrad a zboii Visemburské prodal. Při tomto trhu spravoval též Jindřich z Michalovic a za správu toho zboží dal 265 kop gr., pro kterouž škodu dědice Jiříkova Ješka z Dubé poháněl do soudu zemského a nálezem panským r. 1 (57 za právo obdržel.4) Kupec byl zajisté Jiří z Ktmštátu a z Poděbrad, neb on r. 1456, j i. list. jako pán Yisemburský potvrdil rychtáři Rtyňskému rychtu a její důchody. s) Po panu Jiříkovi držel syn jeho Jindřich starší (r. 1472) Visembursko k panství svému Náchodskému, obdržev je při dělení s bratřími svými.6) Zadluživ se, zapsal zboží Visemburské (před r 1483) v 1300 fi uh. Hanuši Volfovi z Varnsdorfu tak, že kdyby strana straně dala vědéti půl léta napřed, že se může zboží to vyplatiti. Hanuš zapsal právo to Eufemii, ženě své, Kateřině, dceři své, a Fridrichovi ze Šumburka, muži jejímu. Těm všem dal kníže vědéti r. 1485 na jaře a vyplatil Visemburk nikoliv bez soudův a namáhání. Zdá se, že kníže hned potom Visemburk prodal Zbyňkovi z Buckova, který se v držení jeho r. 1487 nacházel.7) Po něm následoval jako držitel Petr Adršpach z1 Dubé a z Náchoda, a ten prodal asi 1516—15iq Visemburk hrad pustý se dvorem poplužným, městečko Úpici, vsi Radčí, Brusnici, Kyje, Slatinu, Havlovice, Rtyni, Bohu-slavice, Bohdašín, Libnétov, Maršov, Studenec, Rubinovice, Suchovršice, Batňovice, Svatonovice, městečko Kostelec, vsi Lhotu a Přibyslav, vsi pusté Sedloňovice a Petrovičky Janu Speflovi z Janovic. Od té doby patří pustý hrad a panství k Náchodsku.8) v Červená Hora Hrad. ervená Hora měla pěkné, anobrž půvabné položení, jež nejlépe zříti můžeme, jdouce silnicí od Žernov k vesnici Červené Hoře. Vidíme tu v levo pode vsí nevysoký chlum zakrytý z části výšinou, po níž kráčíme; na oné straně viděti stráně podlé Úpy porostlé černými lesy, za nimi pak se v stínu rozličného stromoví a křoví domky vsi Slatiny ukrývají Po chvíli uzříme též Bohušin se svým starožitným kostelíčkem. Za nedlouho objeví se nám i bývalé městečko Červená Hora, nyní ves, v nížto jest 10 živnosti sedlských a ostatně chalupníci a tkalci, jejichž rachocení na stavech po celé vesnici slyšeti jest. Pod vesnicí leží hrad náš na dlouhém klínovitém (t. j. na opyši širším a na hrdle užším) ostrohu, který' jest dvakráte širokými a hlubokými příkopy prokopán. Mezi prvním a druhým příkopem jest neveliké čtverhranné předhradí, porostlé hustým smrčím; mnohem větší jest zadní hrad, pod nímž těsně nová silnice ke Slatině vede. Na vysokém a strmém hradišti spatřuje se něco zdí, avšak větší dil ssutin jest zasypán a pohřben rumem, nad nímž roste nyní mladý neproniknutelný les. Nejzna-menitějši památkou bývalého hradu jest místnost čtverhranná (tuším při stavbě silnice odkrytá), na níž se dole ještě stupné pro podlahu spatřují. Lid si vypravuje, že tu bývala kuchyně. Červená Hora založena jest na konci 13. věku a patřila v 1. 1291—1295 Scziniovi z Červené Hory, jenž byl toho času sudím zemským.9) Roku 1362—1365 byl tu pánem a spolu, pánem podací v Kostelci Červeném Mikuláš Piskle t Rotemburka, kterýž se tak podlé německého jména Červené Hory nazýval.,0) Mikulášův nástupce Mikuláš Pole ze Svidnice (není li to Piskle sám?), jenž tu roku 1372 seděl, prodal ') Archiv DrižJan. J) Arch. ř. I. 249. 294, II. 257, 281, III. 534, stař. letop. 157. V listech města I.edře nad Sázavou připomíná se roku 1^2—1460 pau Jiřík z Wyssumburka, ale bohužel tam jeho znaku není. ') Stáři letopisové 146. Výslovně se jmenuje „Vissemburk páně Jiřikuov." •) Archiv č. III. 325. ■'■) Ludvik, Paměti Kíchoda 330 c| Archiv č. I. 301. ') Kel. tab. II. 412. 423. *) DZ. C, K 6. Jako zvláštní panství uvádí se Visembursko ještě r. 1533, kdež prodává Hynek Špetle i Janovic oboje panství Vojtěchovi z Pernšteina. Hrad putitý připomíná se při prodeji Náchoda r. 1545 a naposled v puhonu d. r. I6l5. *) Eraler, Reg. 727, IIqS- ") Lib. conf I. E 2, G 5 KEmecky se fikalo hradu Ro-.henbcrg neb Rothburg, latině Rufus moas, O Mikuláši srov. Rel tab. I. 408. Červená Hora. ČERVENA HORA HRAD. Červenou Horu arcibiskupovi Janovi z. bratřím jeho Vácslavovi a Pavlovi z Jenšteina. Arcibiskup vykonával panství na hradě r. 1379 sám a r. 1390 s bratřími svými.l) Asi v ten čas postoupil arcibiskup dílu svého bratřím a Pavel držel Červenou Horu sám, zavázav se roku 1391 dne 25. února, že bude bratru svému Vácslavovi, proboštu kostela Týnského, ze zboží jejich Červenohorského, Litovského a vinice u Prahy úrok vydávati.2) Usadiv se asi r. 1393 na Staré, prodal tehda neb nedlouho potom Červenou Horu Hynkovi a Hynkovi bratřím z Htibé jinak s JMáchoda. li oba drželi v ty časy hrady Abršpach a Červenou Horu společné,3) a pospolu darovali před r. 1406 plat 5 kop ve Výrově (aneb kdyby tu nestačil, v Králové Lhotě, Lisovci, Mezříči, Vlkovyjích a lesu Rosočkách) klášteru Matky boží na předměstí Hradeckém a 5 kop platu ve vsi Všelibech kostelu Kosteleckému.4) Asi tehda obral si starší Hynek, jinak Lýšek řečený, hrad Abršpach za své sídlo, mladší pak seděl na Červené Hoře; zdali tim nedílnost svou zrušili, jest pochybne Nicméně nadal Hynek r. 1408 kostel Kostelecký sám, dada mu platy ve Mstétíně a Stolině, za něž sloužil farář mše zádušní za rod Dubský a Špačky z Kostelce, kteří se snad nějaký čas v držení Červené Hory nacházeli. Až do r. r 4 ■ 6 uplynuli mu pak dnové života jeho dosti klidně, nepočítají-li se sem některé jeho právní pře aneb meškání u soudův.5) Roku 1416 zdvihli se oba bratří z neznámých příčin proti králi,") ale poddali se potom a přijati zase na milost; Červenohorskému zejména vydán na to list r. 1417 dne 17 září. Jakmile počaly bouře husitské, přidal se Hynek, jsa přísným nad jiné katolíkem, ke straně pod jednou a zůstal přívržencem jejím až do ■smrti své. Za služby prokázané král Zik mund zapsal mu vsi Černílov a Jasenou a plat na klášteře Broumovském a u-činil ho hejtmanem vojenským v Jaroměři. Tu vyznamenal se on i poddaní mu Jaroměřští nej-větší krutostí k přívržencům kalicha. Neb mezi jiným vpadl do městečka Kr- Položení Červene1 Hory. Čína, sídla tehdáž bratří Orebských, a lidi v kostele povraždiv a rozplašiv, dal napájeli koně svého z kalicha, pravě ůsměšně, že i ten jest pod obojí. Podráždění tím kališníci přitrhli s velikou mocí k Jaroměři a dobyvše jí *(r. 1421, 15. května), jali pana tlynka a odvedli jej do Prahy dovezení. Při té příležitosti mnoho vesnic v okolí Červené Hory spáleno, ale hradu nedobyto. Hynek byv potom ze zajetí propuštěn, zajat jest podruhé (r. 1422) při dobytí Německého Brodu, ale vyměněn potom za kališníky zajaté a tak svobody užil podruhé. Až do r. 1427 držel Hynek panství své i okolí v poslušenství církve.7) K jeho podání ustanoven jest r. 1426 katolický farář v Kostelci, a ještě r. 1427 pomáhali oba bratří z hradů svých Abršpachu a Červené Hory straně pod jednou. Nepohodlného jim sousedství zbaviti se chtěli Hradečtí, Jaroměřští, Dvorští, Náchodští a Matěj Salava z Lípy, i pŕitrhše k Červené Hoře, jali se ji usilovně oblehávati. Když pak k nim přibyli Sirotci, kteří se právě ze Slezska vraceli, poddala se posádka Červenohorská na úmluvu (r. 1427 ok. 8. června), tak že odtud volně odtáhnouti mohla. Potom hrad napřed vypálen a po té pobořen jest.8) Zdali byl zbořený hrad po ukončeni válek znovu postaven, není nám známo, ale to jest jisto, že pádem jeho ještě rod Červenohorských nezanikl. Roku 1437—1440 připomíná se Hynek z Červené Hory, ale není doložano, byl-li to otec svrchu dotčený, aneb syn jeho Hynek mladší, jenž měl za manželku ') Lib. conf. ir. F 10, III. D 16, V. B I. J) Archiv bibl. Praí. 3) Poprvé Hvoek z Červené Hory r. 1402. (Arch. č. II. 360, k čemuž srov. Kel lab. I, 58c,) *) Lib. erect. V. f. 142, Paprocký o st. pan. 152. Asi r. 1407 dal Hynek jeden dvůr v Kostelci faráři tudíž za mlýn (ib f. 155. Viz i írch. č II. 50). sl Lib. erect. VIII. f. 57, archiv č. II. 50, 360, 363, 371, 376, Rel. tab. I. g6, <]35, DD. 15, f. 28, Lib. inscr. civ Litomyšl. I. 1 ta, Lib. conf. VII. C 17. *) SonvÍ£Í to bezpochyby se při, kterou měl Hynek z Červené Hory s klášterem Opatovským o vsi Bukovinu a Divec; král Vácslav poroučí r. 1417 dne ig. cervtnce Čeňkovi a Jindřichovi z Varlemberka, aby v té při rozhodli (Arch. Třeboň.). ) Ve starých letopisech (str. 62.) píše se, že pan Půta fjinde Jan) Červenohoiský a jíní páni poraženi jsou Žižkou 11 Skalice (r. 1424). Tomek (Život Žižky, str. 185 ) vykládá to na Hynka. Hynek bvl r. 1424 dne 8. července v ťrešpurce (Archiv korunní). Koku 1431 nazývá se bratřím teleným pánů ze Šumburka (Arch. gub. A III. 142). ") Palackého Děje husit-ké I. 280, II. 82 — 83, ÍU. 62, 280, st. letop 48, r>2, 71, irch c. I. 507, Lib. conf. IX C 4, Fr. v Bczolri: K. Sigmund u. <1. K. g. il. Hussiten II. 165. J* RYZEMBURK HRAD. Kateřinu z Častolovic.') Roku 1454 prodal Hynek tento plat v Králové Lhotč sestře své Škonce a bratrovně své Dorotě z Veselice, manželce Janově z Lautrbachu.") Po vymřeni rodu Černohorského dostalo s« panství potomkům Hynka z AbrSpachu. Roku 1500 držel je Petr Adršpach z Dubé a odprodal od něho několik vesnic, kteréž páni Cervenohoršti držívali, zejména i pustou ves Předboř, z níž se činívaly roboty na Červenou Horu.3) Petr seděl tehda na Ryzemburce a k němu držen „zámek zbořený Červená hora'1 až do r. 1601, kdež přikoupeny oba k panství Náchodskému.4) Ryzemburk Hrad. Apädni* od Žernov nad řekou Úpou býval hrad historicky znamenitý, avšak tak zrušený a zkažený, že po něm jen nepatrné památky zbyly. Pod hradištěm vine se Upa těsným korytem, svírána jsouc na obou stranách skalnatými útesy; vysoko nad ni strmí skalnaté hradiště při samém dvoře Ryzemburském, od něhož jest odděleno na tří stranách hlubokými příkopy. Hradiště, kteréž jest podoby vejčité, obrostlé jest vysokým lesem; spatřuje se tu již málo zdí a sem a tam vidéti jest otvory a klenuti starých sklepů zasypaných. Vnitřní rozdělení nelze naprosto rozeznati, poněvadž schválným bořením ;ediva, dobýváním kamene, přehazováním kameni a rumu vše na povrchu rozházeno a rozmetáno. Na místě, kde dlívali bohatýři, hospodařila potom sobecká mysl, a když nastal poklid, rozestřela příroda nad chatrnými zbytky zelený svůj koberec; a tak jsou hezky veliký kuis zdi na západním konci a zdi na jiných místech k řece obrácenýcb kromě hlubokých valů jedinými upomínkami na přední sídlo v 1:éto krajině. V předešlém století postaven blízko hradiště altán, z jehožto tří oken se naskytuje rozhled rozkošný. Na pravé straně viděti jest zříceniny hradu, pod hradem točí se do polokruhu údolíčko, jež zavírají při horním a dolním konci vršky, smrkovím a jedlovím porostlé. Šumění vody Čpské a prozpěvováni ptactva oživují jediné tichosť, která panuje stále v této hluku světa odlehlé krajince. Kdy a od koho založen bvl hrad Ryzemburk, zůstane snad věčné věcí nerozluštěnou. S vire podobností lze říci, že postaven byl na rozhraní 13. a 14. věku napřed jako tvrz a obdržel podlé zvyku tehdejšího jméno německé Risenburg. Jisto jest pak, že se po něm jmenoval zámožný a velice rozvětvený rod, kterýž nosil třmen na štítě svém a později na větve Jestřibských, Rašinuv, Vřeštovských a Lickův (tito ve stavu panském) z Ryzemburka se dělil. V 14. věku jest již osob k rodu tomuto patřících drahně, tak že není možno podrobný a dokonalý vývod jich sestaviti. Podlé času první jest Albert z Ryzemburka, kterýž se v 1. 1319—1346 připomíná,8) avšak tento jest bezpochyby totožný s Albertem, který seděl na Vřešťově a také zboží Třebešovské držel.c) Držitelem hradu aspoň z části byl Pešek ze Stračova, a to zároveň s Mladotou odtudz, neboť ti oba vyskytují se pospolu r. 135S—1371 jako patronové kostelů ve bmiřičné ') Pal Děj. hus. lir. 2J2, Arch. ř. I. 207, 254, III. 517, 5;6. ') Rel. t:ib. II. 2^5. Roku 1431 byl Hynek pí i voleni správcu zemského (Arch. č. II. 309—310). Roku 1453 připomíná se výslovně Hynek mladší (Arch- č I. 507 \ iz i DD. 16, f. 35, 403) a) Re tab. II. 528—529. *) Viz Děje Ryzemburka. ■') Cod. dipl. Mor VII. 201. 463. Ludewig, Rcl. M S, M. 471. b) Srov. děje Vrešťoia (díl II. str. 229.) a Krčina (tamže str. 158.). Z těch, kteří přímo s dějinami našeho bradu nesouvisí, přicházejí lilo v pamělech: (r. '36í) Jarol s Ryzemburka (Lib. erect. I. 31), r. 1362—13/4 1 Ryzemburka, jinak e ľit.'aansdorfu, t. j z Teplice (Líb. erect. I. 97—98, eonf. T. E 5, II G 5) a syn jehu Rtthťtt c íiy^inbztrkít^ jinak s Uůřiíck, též a TřcbiiůSevsi v 1. 1376—1395 (Lib. conf. III. C 17, erect. IV., f. 104, Ret. tab. I. 557, Paprocký o st. pan. 35S, DD. 14, f. 2). Sem patři snad i Tas, farář v Rožďalovicic . a pán na Turkovicích r. I403 (Lib. conf. VI D 18*. Tohoto príbuzný byl Licek z Ryzemburka (r. 1387—1390) a snad i Licek z Kratouch r. 139° (DD 13, f. 156). O potomcích jich jednáno v dějích Boruhrádku (díl II. str. 34.). Předkové Kašinův skrývají se bezpcichyby v Petro-, i RaSinovi z Lomnic* r. 1395—1406 (DD. 14, f. 2, 64, arch. č. I. 63\ jehož předek snad byl Tas z Lomnice r. 1377 (Lib. conf. III. C 25 AleS 3 Ryzemburka s manželkou svou Ľliškou seděl r 1397—I4I9 na hradě Šelmberce (Lib. erect. VI., t 59, VJ1I., f. 13, 78, conf. VI. H 'o. Q 7, VII. K. 17) jfaroi z Ryzemburka byl od r, 3402 pánem na Opočně a zemřel r. 1417 iLíb. erect. VI. 427, DD 1 ^ f. Co, Tomek, Zákl. I 134. Cod. dipl. Sil. Ví. 30). jfan a Ryze?nburka na Milčevsi r. I408—I4I9 (Jireček, Cod. jur. Boh. 412, DD 15, f. 39), a jiný Jan r. 1423—1425 v jižních Čechách (Arch. Tŕeb. a Arch. č. II 581, Albert Strmen z Radoslava r. I4I9 (DD. 15, f. 39), Vácslav s [Ábčan r. 1415-1420 (Lib. erect. X. 272, Rel. tab. II. 124, arch. č. III. 49i, 407, DD. 15, f. 13), Tas s HroSky r. I422 (Arch. IJtom.) patři té/, sem. Jedna větev seděla v 1. 1409—1482 na Robousích a Studeňanech (Arch. c. I. 445, III. 497, IV. 370, Rel. tab. II. 6f, [27, Lib. erect IX. M 12, conf. VII. F 7, DD. 15, f. 441, 16, f. 38 a 48, 6i, p. 506). Potomci jich nazývali se Lcmberky z Rysenburia. O Jestřibských srov. dil I. na str. III. RVZEMBURK HRAD. 3Y a Stračově. Pešii prodal klášteru Jaroměřskému r. 1362 les řečený Kejský, a Mladota připomíná se jako pán na Hořičkách ještě r. 1380.') Peškův syn Beneš z Ryzemburka držel r. 1395 Ryzemburk i Stračov, na nichž 1200 kop strýci svému Benešovi Krčínskému zapsal, a od r. 1405 jest také pánem na Hořičkách po strýci svém Mladotovi. *) Roku 1415 prodal úrok na zboží svém Ryzemburském kvardianovi a klášteru v Hradci a koroínr věnoval r. 1417 manželce svá Anně a^o kop na Ryssmburoe tvrzi a dvoru poplužném a městečku Žernově.3) Zemřel nedlouho potom. V držení Ryzemburka nachází se potom r. 1426 a 1427 Oldřich z Černčic, pán, jenž se stranou katolickou držel.4) Po něm držel Ryzemburk Arnošt z Kacova, Hospodaře nedobře, brzo jal se některé vesnice od-prodávati; ostatek hleděl si pojistka tak. že r. 1508 hrad Ryzemburk, městečka Úpici, Žernov, Červenou Horu, Kostelec a vesnice všechny manželce své Elišce ze Smiřic a dětem jejím zapsal.9) Kromě toho zastavil některá zboží svá, jako na př. zboží Litobořské.1") Konečně nemoha i panství své Ry-zemburské, Ratibořské a Červeno-horské a dědičné právo na Litoboři udržeti, zastavil je r. 1527 předním rukojmím svým Zdeňkovi Lvovi z Roimi-tála a Janu Krušinoví z Lichtem-bicrka, ale ani on ani jeho dědicové í.ebyli nikdy s to, aby panství to opět vyplatili. ") Podo bněž postoupeno jim r. 1528 i panství Skalské. Pan Zdeněk a společník jenž svědčil r. 1432 v privileji Dobruš-ským daném.*) Po několika letech následoval v drženi Ryzemburka Jat Za ji c z Hazembtir-ka, jenž si r. 1456 nápady královski po n. Anně vdoví; Benešově a věno její „na hradě Ry-zemburce čili Žernovech" vyprosL I obdržel právo toto r. 1463 přes odpory Beneše z Ryzemburka. °) Roku 1487 koupi Ryzemburk od Zajíce Jindřich kníže Minstrberský, jsi poručníkem dětí n. Jana z Náchoda 1 Adršpachu; tuto smlouvu potvrdí také syn Janůr Petr, když by i roku 1487 úředníci zemští tělo jeho ohledavše našli, že již léta plná má.;) Petr Adršpach z Náchoda učinil Rj-zemburk předním sídlem svým,*) í němuž rodinné 1 některé přikoupe- Zbytky baáty na Ryzemburce. né statky připojil. jeho H . . . . Krušina prodali potom (r. 1534) oboje panství Janovi z Pernšteina za 5950 kop. Panství to obsahovalo hradj Ryzemburk a Skály, hrady zbořené Adršpach, Střemen, Bystrý a Červenou Horu, tvrz pustou Ratibořice, městečka Žernovy, Červenou Horu a Starkov, vsi Olešnici, Vísku, Lhoty, Všeliby, Lhotu Řešetovou, Ratitořice, Světlou, Litoboř, Chlistov, Hořičky, Křlžanov, Libnětov, Heřmánky, Bystré, Verní- ll Lib. cont. I. A 4, D i, II E 7, Tí. D 25 Paprocký o st. pan 35S Patří sem takj Xcvljs ze Spyty (de Spyca) sedčniin na Ryzemburce r. 13(5 (Lib. cunľ I G 5). ") DD 14, I. 3, Lib. conf VI. G 8, VII. E 2. s) Lib. erccl. V., f. 23, X J 7, Paprocký o st. pan 358, Kel. tab II. 133 ') DD 4, f. 8J. Fr. v. Bezold II. 16O l(,Zmowayk haus" se tuto hrad náš jmenuje). J) Arch č VI. 488 Arch. ř. 111 564. Ktjaká priva k Ryzemburku račí i Jan z Varnsdorfu (Hultel Frant, Chron. p. 3.). 7) DD. 16, f. 20. 23. ľ 4- *) Arch. c". VI 526. ") DZm. :2č, A 16. ID] Tvrz pusta Litoboř se dvorem a vsi, vsi Hořičkv, Chlistov, Křiahnov, Libnětov, He'maničky. OleSnkc, Lhota Řešetová, ves p»-ťá Výrov. 1') DZ. 83. B 2 a 84, li 24. RYZE M BI "R K HRAD. Zbytky hradeb Ryzembursk^ch. řovice, Studnice, Janovice, Zdofiov, Dolejší a Hořejší Adrí-pačh, Teplici a Xovou Ves, též vsi pusté Stračkovice. Hodkovice, Jivku, Chlivce, Výrov, Stolíň, Mstětín. ') Za. Jana zpustla sídla na tomto panství, na kterých se posud bydlívalo, a která již byla opustlá, sřitila se docela; neb pán maje drahně velikých panství, sotva sem kdy přijel. Roku 1544 v létě prodal pak oboje panství Ryzemburské i Skalské Bernartovi ZchuSickému z Nestajova za 6050 kop. -) Bernart obnovil hrad Ryzemburk jak mohl a poněvadž někdejší své sídlo Tupadly prodal, bydlel tu až do smrti své, jsa purkrabí kraje Hradeckého. Poněvadž dětí neměl, dostaly se statky jeho Ryzemburk, Skály a Nový Vamberk po jeho smrti (f r. 1563) strýci jeho Janovi Zc-huSickcviu z Nestajova, spolu pánu na Bystrém. 3) Avšak tento nemaje stálého zdraví, přečkal strýce svého Bernarta jen jedním rokem a zemřel r. 1564.4) Ačkoliv zůstavil Jan po sobé dceru Annu, dostaly se přece všecky statky bratru jeho staršímu Herlvikovi, který bydlíval s manželkou svou Bohunkou z Hustířan5) často na Svojanové, ale někdy také na Ryzemburce. Bylif totiž předešli dva pánové Veliké opravy na Ryzemburce činili, jednotlivé jeho části důkladné přestavujíce, aby bylo sídlo pohodlné a veselé. Práci tu řídil Antonín Kaprynal, Vlach, zedník. Pan Bernart nakloniv se k tomuto Vlachu, dal mu Dorotu Opičkovu, dceru ze vsi Lhoty, kmetičnu svou, ke stavu manželskému na ten způsob, aby jí do Vlach nezavozoval a vedle toho ke stavení, když by ho k čemu potřeba byla, pánu se propůj- > čoval. Když se stal Hertvik pánem na Ryzemburce, pracoval u něho také Vlach, ale špatné odplaty dostával. Neb když pána za peníze žá dal, tento ho všelijakou řečí odbýval řka, že mu ničím povinen není, a aby Vlachovi ústa zavřel, naříkal ho jako svého poddaného, jakožto manžela své kmetičny. Když věc ta na ko morni soud vznesena byla, vypověděla rada královská r. 1577, že se Antonín při manželce a svobodě své zůstavuje, tak že Hertvik jemu touž manželku i s jměním jejím propustiti jest povinen, co se pak zasloužení jeho Antonína od dila, které na zámku Ryzemburce a na tom panství bud n. Bernartovi, též n. Janovi neb Hertvíkovi dělal, dotýče, poněvadž Antonín projednáni takového díla i také co jest jemu na ně vydáno cedulemi řezanými dokázal, aby Hertvik vedle takových cedulí s nim účet jistý udělal a což se tak tím účtem spravedlivého za dílo řečené vyhledá, aby jemu vyplnil ode dne sečteni ve dvou nedělích.6) Hertvik zemřel r. 1578, odkázav pořízením svým již r. 1566 zdělaným Svojanov a statek Ba-nínský druhé manželce své Bohunce z Hustířan.7) ') DZ. 3. L 17. J) DZ. 5, K 13 a 44, K 9. Objem byl týž jako dřivé, avšak Bystrý hrubě zpustlý se již nepřipomíná. Stolíň, Jivka a Hodkovice vsi zase byly osídleny. 3) Viz I díl na str. 125. ') DZ. 15, B 4. s) DZ. 18, K_ 2. 6) Z paměti Náchodských opsal p. HraSe. ") DZ. 20 11 11. a díl I. na str. 126. Zbytky hradeb Ryzernburských. Otvor do sklepem' na Ryzemburce. Avšak poněvadž mužských dědiců z té pošlosti Žehušické již nebylo, táhli se na dědictví kromě Bo hunky Jan Chuchelský z Nesta-jova a sestry zemřelého Manda léna, manželka Adama Úlibského z Ujezdce a z Kounic, Alžběta, manželka Adama Bohdaneckého z Hodkova, a Lidmila, manželka Čertorejského z Čertorej, kteříž učinili roku 1579 dne 6. dubna smlouvu takovou, že zůstalo pan stvi Ryzemburské sestrám dotčeným. Panství to sice ztenčeno bylo roku 1576 prodáním Skal a Adršpachu, avšak i tohoto zboží sestry r. 1580 nabyly. ') K zaplacení dluhův odprodány potom některé části. Tak prodána r. 1579 Lhota Řešetová Kunšovi Bohdaneckému z Hodkova a r. 1580 rybník Starý Svinišťanský a ves Velká Třebešov Jiříkovi Dobřenskému;-J) kromě toho bud tehda aneb později Heřmanice, Hořičky i jiné části odprodány. O ostatek rozdělily se sestry asi r. 1580 takovým způsobem že dostala Mandaléna panství Ryzemburské v užších mezích, Alžběta Teplici a Adršpach a Lidmila aneb dědicové její (jestliže totiž před tím umřela) panství Skalské a Starkovské.a) Mandaléna nehospodařila dobře. Roku 1579 dne 13. července sice zdělala v Praze poslední pořízení své, jímž všechen statek svůj a všechny nápady své odkázala Adamovi, manželu svému, a Albrechtovi, synu jeho,1) avšak ku provedení a dokonání takového odkazu nepřišlo, poněvadž jmění Mandalénino skorém na niveč uvedeno bylo. Neb r. 1582 prodala Ratibořice, Lhotu pod Hořičkami, Chlistov, Křižanov, Zábrodí Jaroslavovi ze Smiřic, několik let potom postoupila vsi Litoboře, pokud ji náležela, Jiříkovi Dobřenskému. 5) Zbyly ji ještě zámek Ryzemburk s pivovárem, dvorem popluž-ným, mlýnem, pilou, olejnou a oborou, městečka Žernovy a Červená Hora, vsi Všeliby, Stolín, Mstétin, Víska a Olešnice, ale i těch postoupila (vkl. r. 1589) Bedřichovi % V jezdce a z Kounic a na Kamenici. *) Tento učinil ihned pořízení takové, že zapsal na statku dotčeném 9500 kop míš. manželce své Anně z Kounic, ale nemoha také statek udržeti, postoupil ho (vkl. r. 1595) panu Vilémovi z Talmberka.*) Jak se zdá, byl Vilém poslední pán, který na starém hradě bydlel; neb když po některém roce bezdětek zemřel, ujal Ryzemburk bratr jeho Jan, kterýž byl seděním na Smilkově, a prodal r. 1601 dne 12. dubna panstvi Ryzemburské Zikmundovi ze Smiřic, jakožto poručníku nad Albrechtem Vácslavem Smiřickým, za 8000 k. gr. č. Kromě hradu s předhradím, městeček a vsí již nahoře řečených patřily k panstvi tomu též ves ') Srov. déje Skal. ') DZ. 6$, A 10, A i3. ') Dílčí cedule se nezachovaly, pr znúní o dílech DZ. 22» B IO. Srov. i TJrbář Náchodský na str. 681—710. *) DZ. 25, F 19. !) DZ. 23. F 1 a 65, S 14—17. *) DZ. 90, O 4. Zemřela r. 159O. ^ DZ. 25. A 27. ») DZ 91, O 4 Bašta v roistí Nachodí. Pohled zvenčí. Hrady a sámky České V. 42 CHVALKOVICE ZÁMEK. Skalka, dvě chalupy při hradu, kteréž postaveny r. 1591, dvůr poplužný Kochanovský v Žernovech, dva mlýny a jedna vápenice. *) Když byl Ryzemburk k panství Náchodskému připojen, nic na opravu jeho nevynakládáno, pročež se i stav jeho r. 1628 takto popisuje: „Zámek Rysmburk od kamene vystavený, však pro neobývaní na něm od množství let pospustlý jest."a) Staří pamětníci v minulém věku pamatovali anebo věděli ještě, jak střecha sešlá se řítila a hlavní zdi s komnatami a sklepy za ní se sesypaly, jak pak při zakládání nového zámku v Ratiboricích štukoví a větší kámen na hlavních zdech vylámán a na stavbu obrácen byl.a) A jak ukrutně se tu hospodařilo, dokazuje posud kopec rozmetaného, přeházeného a zase za-házeného rumu. Chvalkovice Zámek. hodini cesty k severozápadu od města Skalice leží osada Chvalkovice, rozkládajíc i se dílem na návrší, dílem pod boky téhož návrší při potoce Chval -kovském. Z výšiny, nad níž stojí kostel, vybíhá ostroh, na jehož konci dvůr a zámek stojí. Dvůr jest na širší části ostrohu, který se na opyši svém zužuje tak, že tu bylo místa pro tvrz pevnou a prostrannou, později v zámek přeměněnou. Neb k severozápadu spadá ostroh strmými skalami a nad to zpevněn byl na této straně rybníkem, na západní a jižní straně byly jindy také bud strmé stráně aneb umělá opevnění; nyní jsou tu tarasy a půda jest (pokud lze z nížepsané příčiny poznati) se zemí srovnána. Na severovýchodní straně jest rovina, ale nebyla ve dřevních dobách, jsouc hlubokým příkopem překopána a náspem ohrazena. Nynější zámek, bezpochyby z konce 17. neb z 18. věku Jpocházejicí, má veliká okna, moderní úpravu a jest příbytkem úředníka hospodářského. Skládá se z obdélného staveni, v němž jest průjezd, ze Čtverhranného stavení, které stojí na skále a bud ze staré věže povstalo neb na jejím místě stojí, a konečně z nízkého stavení pouze přízemí obsahujícího a dřevěných chlívků, které k bývalým hradbám přistaveny jsou. Chvalkovice jsou starou osadou, jejížto zakladatel se Chvalek neb Chval nazýval. Záhy postavena tu tvrz, kteráž se v pamětech 16. věku zámkem nazývá. První nám známý držitel, Petr 2 Chvalkovic, připomíná se r. 1370.4) Po něm držela Chvalkovice Stříza (Střezislava) 2 Chvalkovic, vdova po vladykovi Bavorovi, kteráž roku 1374 a 1387 faráře ke zdejšímu kostelu podávala. Vzdavši statek tento, bydlela pak v Hradci Králové, ale na záduši předků svých darovala roku 1392 se ') DZ. 130, K 15 a 175, L 30. ') Arch. Náchodský. Ludvik v Pam. Náchoda (str. 200.) vypravuje, íe tia hrad Ryzemburský, kterýž vyhořel, podCato r 1641 deset kop dřev ve Žďáru, nám však vidi se, že se tu mini dvůr V originále bezpochyby stoji „Do Ryzemburka" neb „Na Ryzemburk.' str. 98.) jen pro úplnost připomínáme. Urbář Náchodský. J) Lib. conf. II. C 6. Srov Bicnenberg's Alterthiimer I 32—47. Povčsť o templářích (Graf Vývod Chvalkovských z Hustířan. Jiřík z Hustířan :3g6—1436 Majnuš z Chvalkovic 1445—1465 Jan z Chvalkovic 144í—1454 Svitobor z Chvalkovic 1445—1454 Tobiáš 1445—1465 (Potomci Bukovští z Hustířan) j;rii465 Vácslav i465 Jiří i465 Vácslav i465—t5o3 Čeněk 1465 (Potomci Zárubové z Hustířan) Jan Chvalkovský z Hustířan i5i8 f j. 1648 V Lidmila z Gerštoríu Zdeněk f 1572, 17. Octb. Bivor -f 1S7J Jiřík •{• 1572, 23. Sept. Jindřich \ i565, 2. Sept. tfi Veronika z Šebiřova \p 1. Eliška z Chlumu v Judyt z Dohalic v Saloména z Bydžina ■f- 1572, 22. Maj. ■(- 1564, 6. Sept. +/ 1587, 4. Jun. 2. Anna z Bydžina . _ Zdina f C. 1575 v Jiřík ml. Dobřenský z Dobřenic Jan Jindřich 1585, 25. Mart. Vácslav Jiřík Jindřich Eliška Kateřina 1585 f j. i5g3 f c. i5g4 + 1585, 25. Mart. + c. 1.597 i5g5—1601 V Polcár v Otmár CHVALKOVICE ZÁMEK. 43 Zdenkou z Bošina, dcerou svou, 6 kop platu na popluži v Rodově a úročnících ve vsi Krabčicích Pavlovi, faráři Chvalkovskému. ') Jako nástupce její připomíná se Jan Šváb z Chvalkovic") Nechtě dávati faráři zdejšímu, co mu podlé práva patřilo, přinucen jest přece (roku 1408) skrze volené k tomu oprávce, aby dával desátky a plat 2 kop z Krabčic vycházející. Z omrzelosti nad tím prodal Chvalkovice roku 1409 PaSkovi Plesoví z Heřmanů a z těch příčin přenesl plat kostelní na Krabčicích zapsaný na zboží svá v Mez-holezích.") Nový majetník podával r. 1416 faráře ke kostelu Chvalkovskému a nazývá se r. 1418 (dne 2. ledna), kdež svědčil při prodeji Vlčkovic a Kokotova, zprosta Páskem z Chvalkovic. *) Avšak po Chvalkovicích nazývají se tehda i jiní. Když zemřela r. 1418 Lucie, vdova po Janovi Švábovi, táhli se na věno její ve Svinišfanech synové její Bavor a Petr z Chvalkovic (snad z prv-r.íh Plán Chvalkovic. »*e uyid o 11111M mihnuti, -j V držení Chvalkovic dostal se nyní Jiříček jinak Jiří z Chvalkovic, příbuzný předešlých držitelů před Paškem a jak oni z rodu Hustířanských. Sám třetí pořádal r. 1420 shromáždění lidu na Kunětické Hoře, a byl potom hejtmanem v bratrstvě Oreb-skémi.6) Roku 1422 připomíná se mezi rozsudími měst Pražských.7) Císař Zikmund zapsal mu r. 1436 dne 21. záři velikou časť klášterství Jaroměřského, totiž Třebešov Velký a Malý, Řikov a Doubravici.6) Zboži tato, jakož i jiná, zejména Hradiště a Chvalkovice, zdědili synové jeho MajnuS, Jan, Svatobor a TobidS. Majnuš dosáhl Bukovky tvrze mimo jiné menší statky, na př. r. 1447 krčmy v Bělé s dědinami, a stall se zakladatelem nové větve Bukovských z Hu-stířan. Jan byl r. 1440, 17. března mezi sněmovníky v Čáslaví ze 4 krajů shromáždénými;9) zemřel v lc tech 1454—1405, zanechav syny Jiřího a Vácslava. Svatobor seděl po smrti otce svého na Třebověticfch a zemřel též před r. 1465, zanechav syny Jiřího, Vácsiava a Čeňka, ,0) od nichž se rozplodili potomní Zárubové z Hustířan, Řečení čtyři bratři, již prodali r. 1454 hrad svůj manský Hradiště Janovi z Vyhnanie, byli tuším též držiteli Chvalkovic a vedle nich snad Zdeněk Šváb z HuíStiřan a z Chvalkovic, majetník čtvrté části Hořic. Král Jiří potvrdil roku 1465 Majnušo/i a Tobiášovi a strýcům jich vsi zápisné Třebešov, Ŕikov a Doubravici, ") kteréžto oni tuším ke Chvalkovicům Zámek Chvalkovský. ') Lib conf. III B 24, IV. B 8, Lib erect. XII. ř. ÍI. J> Lib. conf. VI. K. 16. Acta iud. Ijo8. 1. Mai. Zároveň se nririr>mÍTiá Zdr-nik Svjdb z Chvalkm-ic. (Acta jud. 1408, 28. Apríl.) Týž doslal od krále Zikmunda dvůr a ves Libišany zápisné. (Arch. č. IV. 178.) Konečně se vyskytuje r. 1453 Zdeněk Šváb z Hustířan, jenž měl čásť Hořic. (Arch č. III. 553.) s) Lib. erect. VIII. f. 38, IX D 3. «) Lib conf. VII. G 16, arch. Třeboň. s) DD. 15 f. 36. \ Tomkovy Děje Prahy IV. 70, 347. Jiřík tento jest týž Jiřík z Husliřan, který koupil r 1416 hrad Hradiště. (Arch. č. III. 489.) ') Arch. í. I. 209. *) Tamže 533. s) Tamže I. 257. Vývod tento lze poziati z listiny 11 Bienenb. III. 66. Tobiáš se čte r. 1450 mezi těmi, kíeří poslali listy odpovědné do Drážďan. (Arch, Vitemb. v Drážďanech.) Jan a Tobiáš prodali r. 1445 díly své na nějakém dědictví bratru Svatobo-rovi. (DZin. 28. N 14—15.) ") Bienenberg III. 66. 6* 44 CHVALKOVICE ZÁMEK. drželi. Čí dcera byla Markéta z Hustífan a z Chvalkovic (roku 1476 manželka Vácslava ze Zahrádky),') neumíme udati. Jan z Chvalkovic, který neznámého roku dne 29. června zemřel a ve Chvalkovicích leží, byl bezpochyby nástupcem svrchupsaných bratří a strýcův.2) Po něm připomíná se od r. 1518 Jan Chvalkovský z Hustířan, seděním na Chvalkovicích.3) Týž se r. 1531 tuze přel s Janem Spetli z Ja novic. Služebnici Chvalkovského honili totiž s chrty po gruntech Špetlových u vsi Zvole. Rychtář Zvolský chtě zvéděti. kdo jsou, vyjel s jinými ze vsi a když viděl, že utekli, jakmile jej uviděli, běžel za nimi, dohonil je a lapil pachole Martina Gerštorfa, kteréž přivedl k sobě na rychtu. Sám jel pak k pánu svému na Náchod, aby mu tu věc oznámil. Než přijel domů, poslal Chvalkovský služebníky své a lidi zbrojné s kušemi napatými; ti vskočili do rychty, do marštale v rychtě se dobyli, kůň odtud vzali, na kterém to pachole bylo, a lidem Spetlovým „od mateře" lajíce, pachole zase domů vzali.4) Manželku měl Jan Lidmilu z Gerštorfu, již na zboží svém Chvalkovském 250 kop gr. č. věnoval.5) Splodiv s ní několik děti, zemřel mezi lety 1544—1548; vdova pak jako poručnice r. 1548 dne 3. října dědictví sirotkův: zámek, dvůr a ves Chvalkovice s podacím, I \. tSjSo u • ' • liro , \ zená Eanna Market a. šíračk-a '/Tfedablic Dte ' ?e*3Jro*enéWJR|íiS v! art a!: 1 _ "poc-jowana Náhrobek Markéty Strakové z Nedabylie (f i5Co). Z H'J3Ti:«7' / ?1g Náhrobek Jiříka Chvalkovského z Hustířan (t i 372). Starý náhrobek v kostele Chvallcovském. Újezdec ves celou a část vsi Miskolez ve dsky zemské vložila,6) avšak panství bylo mnohem větší, obsahujíc též dotčené vesnice zápisné na klášterství Jaroměřském Synové Janovi se takto rozdělili: Zdeněk, nejstarši, obdržel Rikov, Komárov a novou ves Nesyta, aneb jestliže ještě nestála, místo její. 7) Sídlel na Svinišťanech, ale psal se v prvnich letech seděním na Chvalkovicích, poněvadž tento statek nejmladšímu bratru náležející spravoval. Druhý bratr Bavor obdržel Trebešov Malý s příslušenstvím.8) Třetí syn Jiřík vzal Doubravici a Trebešov Velký.0) Nejmladšímu bratru Jindřichovi vykázán za díl zámek Chvalkovice jen s jeho nejbližším příslušenstvím. Statek mateřský Svinišťany ujal Zdeněk, skoupiv díly bratří svých Bavora a Jindřicha. Svornosti mezi nimi nebylo. Tak viněn jest Zdeněk od Bavora, že při rozdílích 300 kop miš. véna od mateře jich odpuštěného a dluhem vyváženého na díl Bavorův jemu na škodu položil a byv od něho proto upomínán, nic dáti nechtěl. O masopustě r. 1555 mluvil prý Zdeněk na Vlčicích, nebude-li Bavor než do tolaru hráti (totiž o více hráti, než o tolar), že jemu chce týž Zdeněk z té summy, kterouž jest jemu a sestrám jeho povinen, 50 kop odpustiti, ale pak přfpovědi své nesplnil. Když pak si o tyto věci cedulemi řezanými dopisovali, vinil jej Zdeněk ze lži řka (r. 1555, 20. dubna): ,.pravíliť kdo, že bych já tobě co za to dáti neb odpustiti ') Arch. č. IV. 183 Srov. vývod v díle T. na str. 127. %) Bicnenberg Alt. I. 3G. Roku 1302 nebyl den sv. Petra a Pavla v pondělí, nýbrž mohlo to býti jen v 1. 1517 a 1528- *) Reg. 3, J k. s. F 10, titulář r. 1534. ') Reg. 5 F hejtm. II E 7. Srov i DZ. 43, B 23. B) DZ. 5, E 16 ") DZ. 250, I. 8. ■=) DZ. 17. Q 3. 8) Viz Třebešov Malý. 9) Viz dil II na str. 74. a Trebešov Velký. chValkovice zámek. 45 í-C i I chtěl, můžeš mu to pověděti, že pravdy nemluví, ale smýšlenu lež." ') O tuto věc se sice spolu smluvili, ale potom soudil se Zdeněk zase s Jiříkem, poněvadž tento (r. 1556, 19. června) beze všeho přinucení připověděl ves Třebešov Velký Zdeňkovi prodati za takovou summu, v čem ji a začkoli sám má, potom však přes napomenutí prodeje tohoto vykonati nechtěl.2) Jindřich, ač nejmladŠÍ, zemřel ze všech bratří nejdříve. Před svou smrtí (vkladem roku 1565 dne 13. záři) zapsal díl svůj zámek Chvalkovice se dvorem a ves, ves Novou, která se v lesích v nově staví, s mlýny a pivovárem bratřím svým Bavorovi a Jiříkovi, odstrčiv v tomto nejstaršího svého bratra.3) Z těchto zemřel napřed Bavor (t r- '570 a P° něm v roce Jiřík, jenž se stal před tím hejtmanem kraje Hradeckého. Posledním svým pořízením (daným r. 1571 v úterý po sv. Šimonu a Judě) učinil poručnici nad statkem a dětmi svými manželku svou Judytu Chvalkov-skou z Dohalic a přidal jí k radě Jiříka z Vald-šteina na Hostinném, bratra svého Zdeňka, Karla Zilvára z Pilníková na Žírci a Vácslava Plesa Heřmanského ze Sloupna. Zemřel r. 1572 dne 23. září a pohřben jest v kostele Chvalkovském. 4) Nedlouho po něm zemřel Zdeněk.5) Statek jeho Sviništanský dostal se sestře jeho Zdině Dobřenské z Hustířan do smrti její, pak se měl dostati Janu Jindřichovi, synu Bavorovu, druhý statek Ríkovský dostal se tomuto pánovi ihnecb' j v Náhrobek Plesa TTpťmari«slŕŕrin ze Sloupna (f liq/). Náhrobek nŕkterŕrio z Heíman-ských ze Slloupna. ') Reg. 17, F. k. s. L, 19. ") Tamže. G 20. *) DZ. 87, TC 9. Zilpisu tomu Zdeněk odpíral. Neshodu me2:i dnem smrti Jindřichovy {r. 15Ú5, 2. září, Bienenhcg I. 39) a vkladem Chvalkovic lze tak vysvěiliti, že vklad později učiněn byl, nežli se stalo přiznáni, poněvadž se k nemocným od desk zemských posílalo. Pohřben jest ve Chvalkovicích. Jiřik byl r 156G a 157c místosudím. *) DZ. 17, O M, Bienenbg. I- 41. *) Kšaftu jeho datum r. 1572, ii. října (DZ. 17, Q 3). ve dsky vložen r. 1573. 3. března, proto nápis jeho hrobový (Rienenbg. I. 41) třeba čisti 1. 1572 ten pátek po sv. Havle. t. j 17. října. '1 Elŕ PANE t&>4 ■ 9 "DNŽŽ MEžSÉCEXŽ * "ť J Náhrobek Jana staršího Dobfenského v kostele Chvalkovském. Náhrobek Eleonory Chvalkov skŕ z Chlumu (7 i56ji1 Náhrobek Anny Dobřenské z Dobřeme (t 1624). 46 CHVALKOVICE ZÁMEK. Zámek Chvalkovský náležel nyní samotným sirotkům Jiříkovým bud podlé nějakého snesení nám neznámého aneb proto, že Jiřík bratra svého živobytím přečkal. Za poručenské vlády sirotků Vácslava, Jiříka, Jindřicha, Elišky a Kateřiny bylo druhdy na Chvalkoviclch přece hlučno, jako na př. r. 1574, když Vácslav Ples, jeden z poručníků, ve dvoře před mostem zámeckým dobyl kordu svého na Jindřicha staršího ze Sendražic na Mnišku, chtěje mu škoditi.') Když bratří dorostli, spadl na ně všechen statek, který strýc jejich Jan Jindřich (f r. 1585, 25. března) držíval. 2J Po smrti Vácslavově, který se ještě v tituláři r. 1589 vydaném připomíná, též po smrti Jindřichově vládla na Chvalkoviclch Eliška, vdaná Polcárová, jako poručnice bratra svého Jiříka Chvalkovského z Hustířan, posledního již této starožitné pošlosti.3) Avšak i tomuto nebylo popřáno dlouhého věku. Roku 1594 zapsal všechna práva své paní Elišce Pohárové z Hustířan') a zemřel nedlouho potom E-liška učinila brzy potom (r. 1595 o středo-postí) zápis Kateřin? Otmárové z Hustířan, sestře své, odkázavši jí zámek Chvalkovice s příslušenstvím, ale tak, aby jej nemohla prodati, nýbrž dětem svým dochovala, a statek Svinišťanský s Říkovem. *) Kdy Eliška zemřela, není nám známo. Roku 1595 snad ještě žila. Toho roku 6. června stála Kateřina na moste před zámkem Chvalkovským a volala poddaného svého Martina Malého, aby k ní přistoupil a řeči její, co k němu mlu-viti bude, pozoroval; v tom vyhlídl Jiřík Kolkreitář z Kruny (snad úředník Eliščin) z okna ze zámku a zjevně se ohlásil k Malému, půjde-li k paní své, že jej hned zastřelí. V tom maje při sobě ručnici dlouhou sméřil k Malému, J Kámen ze staré klenby, nyní zazděný v kostele Chvalkovském, s nápisem: Anno . Domini . Millesimo Trcccntcsimo Quarto (1304). který spěšně na stranu za zed ustoupil, tak že ho rána minula.6) Roku 1597 byla již Kateřina v držení Chvalkovic, soudíc se s Vácslavem Amchou z Borovnice, držitelem dvorce ve vsi Chvalkovicích, an přijev do lesa jejího Valovice, tu „dříví černého i bílého" pychem porazil a na mnoha vozích odvézti dal.7) Kateřina měla z manželství svého s X. Otmárem z Holohlav děti Judyt, Kateřinu, Vácslava Bohaboje a Bohunku. Jménem jich prodala čásťzboží Chvalkovského, totiž ves Újezdec (r. 1597) Janovi z Dobřenic za 1250 kop grošů č. 8) Avšak ani statek Chvalkovský, mnohými dluhy obtížený, nemohla udržeti.'•*) Za tou příčinou prodán jest statek dotčený (r. 1600, 17. června) skrze kommissaře od soudu zemského zřízené Janovi staršímu Dobřenskému z Dobřenic a na Dobřenicích k ruce manželky jeho Mandalény Dobřenské ze Žlunic za 8250 kop gr. míš. Statek obsahoval: zámek Chvalkovice se dvorem popi., ovčin při zámku, pivovár, mlýn pod zámkem, oboru, ves s podacím, krčmu výsadní v Komárově a právo k lesu Mnichovci.x0) Koupě tato byla štěstím pro rod Dobřenský. Neb Jan ztrativ při konfiskací všechny statky své, mohl se uchýliti na statek manželky své, kdež krátce pobyv, zemřel r. r 624, 30. ledna. Tělo ') Reg. 20, F. 1c. H 25. '■) Po smrti Zdioy, sestry Zdeňkovy, popsány svršky po Zdeňkovi teprve r. 1580 (DZm. 139. B 28), a to pro Annu z Bydžina, mater sirotkovu, provdanou zase Třnrínovou. Táž pani smluvila se r. 1582 dne 9. ledna s manželem Zdininým, Jiříkem mladším z Dobřenic, tak že jménem děti svých upustil od odporu, kterýž učinila n. Zdina proti kšaftu Zdeňkovu, a odbyt jest penězi (DZ. 65, O 30). ^ DZ. 67, L 22 a 169, G 26, Jindřich (f r 1585) položen jen z domyslu ía syna Jiříkova. ') Archiv Třeboňský. J) DZ. 27, J 9. Statek Třebešov Malý dostal se potom od Elišky v drženi dotčeného Jiříka z Dobřenic a deti jeho s d Zdinou z Hustířan splozených. ') Reg. 33, F. k. D 6-7. ') Reg, 32, F. k. Z 19. *) DZ. 128, D 13. 9) Viz DZ 172, C 25 a 175, X 27 '«) DZ. 178, H 19. Srovnej též sbírky r. 1615. SKALICKÉ TVRZE. 47 jeho pochováno v kostele Chvalkovském. Chvalkovice pak patřily po smrti pani Mandalény po dlouhá léta rodu Dobřenskému.') Roku [640 byl Rudolf Dobřenský z Dobřenic, hejtman kraje Hradeckého, z vladyk pánem na Chvalkovicích. Měl manželku Esteru Mitrovskou z Nemysle a zemřel r. 1665, 17. března, manželka jeho pak r 1667, 2. června. Chvalkovice a Svinišťany zdědil syn jeho Ferdinand Rudolf , jenž zdejšímu kostelu r. 1699 zvon daroval. Byl též hejtmanem kraje Hradeckého a zemřel tuším bezdětek, poněvadž zboží jeho připadlo příbuznému jeho Karlu Ferdinandovi z Dobřenic z linie Bračické, o jehožto skutcích a poměrech více se vypravuje ve vypisování Neděliště a Dobřenic (f r. 1734). Pozůstalá vdova jeho, Eliška Do-břenská z Nedabylic, byla paní nábožná a učinila mnohá nadání k chrámůmana skutky milosrdné; r. r738 dala sepsati „Konečný instrument" čili listinu nadací na faru Chval-kovskou, r. 1706 obnovenou. Po smrti Karlově Ferdinandově tři j eh o synové rozdělili se o zboží otcovská, při čemž dostal Jan Josef Chvalkovice, Svinišťany a Bukovinku. Ten zdědil také po smrti bratra svého Vácslava Petra (f r. 1783) Dobřenice, Nedělištš, Hoděčín, Nejepin, Příbram a Úhrov; nabyv však takového bohatství, prodal r. 1792 Chvalkovice s příslušenstvím k panství Náchodskému, a to: Chvalkovice se zámkem, farou, dvorem popi. a pivovárem, vsi iSesytu, Komárov, Svinišťany, Rikov, Bukovinku se Žluvou a Výhled (osadu novou emfyteutickou).2) Křtitelnice v kostele Chvalkovském. Dar Ferd. Rud. Dobřenského : Dobřenic r. i6gi. Deska ze zámku Chvalkovského. Skalické Tvrze. kaliče Česká skládá se ze dvou osad, kteréž dělí řeka Úpa.3) Na jejím levém břehu jest městečko Velká Skalice, kteréž dosti úpravně na lázu se rozstirajíc napřed zvolna, potom prudčeji k řece se sklání. Není tu památky po nějakém bývalém sídle, též pověst, že stávala tvrz při městečku na levém břehu Úpy, kde nyní jest pivovár a „na sklepě" se říká, snad na pravdě se nezakládá.4) V Malé Skalici jest kostel s farou a dvorem poplužným a jiná stavení; před časy tu bývala tvrz na mírném návrší u řeky, z níž nic nezbylo. Památky ovšem skrovné, zříceniny a hluboké sklepy bylo zříti ještě na počátku nynějšího věku. Avšak roku 1826 dal farář Skalický hluboké sklepy zasypati, aby si zahradu svou rozšířil, při čemž nalezena v jednom sklepě těžká, Železná pouta. Ve dvoře nad vnitřními vraty spatřuje se nápis patrné znetvořený, neb má býti na něm J. S. Z. S. (Jaroslav Smiřický ze Smiřic) a H S. Z. H. (Hedvika Smiřická z Hazemburka), rok 1626 jest též chybný. Více, ale také jen málo, spatřuje se mezi Skalicí a Zličí na levém, skalnatém břehu Úpy, kdež se posud na hradě neb hradišti říká. Na začátku našeho věku ještě hrazení tvrze viděti bylo. Postavena byla do ') Srovnej Pam. arch. IX 436. a) Pam arch. IX. 537—538. ») Pomůckou V. Sráma popis okresu Skalického (v Bibl. mistop) ') Králův Průvodce na str 38. |8 SKALICKÉ TVRZE. Česká Skalice od severu. čtverhranu, na třech stranách byla dvěma za sebou jdoucími příkopy obehnána, na čtvrté straně byla srázná stěna křeče. Tvrzišté bylo asi 40 loket zdélí, pak se táhl příkop asi 12 loket široký, zobou stran vyzdčný, za tím asi 12 loket byl druhý příkop prvějšímu podobný. Na miste zasypaných příkopů spatřují se nyní jen sedlovité prohlubeniny a pod zakrsalou borovicí na kraji skalné stěny stojící jest ve skále šije.') Tvrz tato byla sídlem zboží Velkoskalického. O počátku Skalice, která obdržela jméno své po místě již před založením osady tak jmenovaném, není nic známo. Asi roku 1240 žil Petr ze Skalice. Manželka jeho měla velký újezd, ve kterémž byly vsi Třebihošť, Střemen, Zásada, Dehtov, dvojí Zábřeží a Trotina (tedy z části vesnice, kteréž potom k panství Miletínskému patřily). Ten újezd prodala panu Zbraslavovi z Miletina. 2) Jiného nám nic o tomto Petrovi známo není a nemůžeme ani říci, je-li totožný s Petrem, synem Sezemovým, který také asi v ty doby žil a o němž jsme již v díle II. na str. 124. mluvili. Velká i Malá Skalice bývaly vždycky statky od sebe rozdělenými a samostatnými, ano i každá část měla svého faráře. Na Velké Skalici seděl r. 1336 Hynek Hlaváč ze Skalice (r. 1316 f r. 1358),. předek pánů z Třebechovic.3) Roku 13Ď6 držel čásť tuto Vaněk z Kozomic (?), jenž ještě r. 1380 žil a tu se správně Vánkem se Žumberka a s Boskovic nazývá. Manželka jeho, Markéta ze Šternberka, a bratří jeho, Tas a Oldřich 1 Boskovic, učinili r. 1388 dne 21. dubna dobrodiní faráři svého dílu, davše mu na spásu a,.*** r> \------... .. i!v,-^i-„ »ci 71:^: t\ TořtA r „ -\t—„1., uuo^ ix. jttliuv j /. uuoM/viv uivtiu \ ' - v 41 i-i j>-1. f j i_.. 1.1. 1 . ui ĺi;ii luiu 1 1 l 1.11 o. .>iai rviLcij elit" prodali ji asi téhož roku Jetřichovi 2 Janovic, jenž ji připojil k panství Náchodskému. *) Čásť tato zůstala při témž panství až do nynějších dob, ale měla rozličné a bouřlivé osudy. Roku 1424 byla nedaleko tvrze Skalické (u Dubna) bitva, ve které Žižka pány porazil; že by byl městečko s tvrzí pobořil, ve starých, spolehlivých pamětech se nenachází. °) Když se Jan Kolda ze Zampachu panství Náchodského zmocnil ') V. Sráma popis Skalická, Ludvíkovy Pam. Náchoda 72. Poslední zbytky tvrze dobořil r. 1835 jeden soused Skalický na stavbu stodoly. ') Emler, Reg. II 1218—1219. 3) Lib. erect. VIII. f. 138 *) Ib. XII. f. 84, Lib. conf. I. H I, III. D 22. Viz díl I., str. 123. s) Lib. conf. V. O 2, VI. H 0. Roku 1417 vyskytuje se jako pin této řásti Centk z Veselé, jina'c z Vartemberka (Lib. conf VII. H 1). e) Šíře v popise Skalická od V, Sráma, str. Ig. SKALICKÉ TVRZE. Tvrzíšté u České Skalice naproti Ratiboricnm (str. 47—48.). a okolí daleko a široko hubiti se jal, přišly na zdejší krajinku veliké útrapy. Roku 1441 vtrhli sem Slezáci a spálivše Skalici i vsi okolo Skalice, zase táhli do země své. ťro mnohé závady, které Kolda v zemi činil, vytáhla proti němu r. 1450 hotovosť kraje Hradeckého a tvrze jeho Skalické dobyli. Koldu tenkráte spasilo jediné to, že byl pojat s hrady svými ve smlouvu Vildšteinskou. Pře jeho se stranou Poděbradskou měly býti slyšány na příštím sjezde, a do rozeznání jejího podržel Skalici pan Zdeněk z Postúpia J) Jen na krátký čas navrácena Skalice Koldovi, jenž potom o vše své jmění přišel. -) Za knížete Jindřicha držel tvrz Skalickou s panským poplužím a blízkými dvory kmecími na Staré Skalici v nájmu Vojslav z Kunčiho, konaje odtud také služby manské ke hradu Náchodskému (r. 1497). Když r. 1500 panství Náchodské prodáno bylo, propuštěn jest Vojslav ze služeb manských, jsa od té doby svobodným dvořákem. Od ného přešlo hospodářství, když tvrz spustla, v držení sousedů Skalických, a bylo tu několik dvorcův. Roku 1603 koupil jeden dvůr, Jenž slove Hradiště," Jan Kroupa. Co zbylo ještě panských polí, rozkouskováno r. 1682, a jen nějaká část zase r. 1740 skoupena od vrchnosti k udělání lomu. 3) Na Malé Skalici byla tvrz od dávných dob, a velmi četný rod se odtud rozplodil, tak že ani souvislost jeho naznačiti, tím méně, kterému z nich Skalice patřívala, vypátrali můžeme. Na počátku 14. věku (r. 1324) žil Budimir ze Skalice, jehož syn Jaroš ves Ludvíkov (Ludwigsdorf) klášteru Křesovskému ve Slezsku prodal. Asi v ty časy žil Nacek ze Skalice, jenž držel městečko Somberk v nynějším Pruském Slezsku a kromě toho 6 vesnic v okolí, mezi nimiž se i dotčený Ludvíkov nacházel. Zboží to prodáno za nezletilosti synů jeho Nacka mladšího, Viléma a na místě dcery jeho Mabky opatovi Křesovskému, nikoliv bez odporu Nackova, když asi r. 1360 let svých došel. Za časů těch, kdež se jednalo o smíření stran, připomíná se též Nackův strýc Pešek, syn Heřmanův ze Skalice.*) Nevlas ze Skalice připomíná se poprvé r- 13°3>s) aC byl tehda již při letech. Roku 1367 učinil nadáni kostelu v Zálezlích. B) Synovec jeho Albert ze Skalice (r. 1357—1386) držel Adršpach, Zálezly, Svatoňovice a Pertoltice (ve Slezsku). Avšak i Rubín ze Skalice, jenž seděl v Čáslavsku, pocházel z naší Skalice. 7) Skalici koupil od této rodiny Stříiek z Ostřešan někdy v létech 1364—1367. 8) Týž se připomíná nejednou jako patron této části Skalické fary a r. 1376 nadal za sebe i jménem Střlžka z Koloděj kostel ') Staří letop. 124, 157, arch. č, III. 546, Palackého děje IV, a str. 211. ä) Že Skalice potom trvale při Náchodu zůstala, dcli~"jí :ápÍ5y t. I472 (arch. 5. I. ™!) S I457—159C (R;! !st. II 494; 5?é): 3) Siře V. Šrám ca str. 20—21. a 47. *) Arctiv Vratislavský Ludewig. Rel. JI. S. 381, 389. Tamže. Převzal toho roku ves Pertoltice od synovce svého Alberta. Viz děje Svatoňovic. Právo své k této vesnicí prodal okolo r. 1357 Bolkovi knížeti Slezskému ve Svídnici (Ludewig 391—396). '} Borový, Lib. erect. I. 97. ") O Albertovi srovnej děje dotčených sídel. Syn jeho Mariin stal se farářem v Bohušině (r. 1368} a zemřel před r. 1396 (Lib. conf. I. J 5, V. Q 3). Jiui jeho synové byli (r. 1386) Ale! a Markvart, Rubín ze SetntiSe, jinak ze Skalice, připomíná se r. 1355—1368 a byl veliký dobrodinec kláštera Vilemovského. Roku 1363 přichází s ním v pamětech syn Petr neb Peiľk, kterýž prodal r. 1374 nějaké dědiny klášteru Sezemskému (Lib. conf I. [ed. Tingl] 57, B 3, B 10, E 4, F 4, arch. Břevnov., Rel. tab. I. 445). Rubín ze Stálice, syn Peškův a vnuk prvního Rubína, zapsal se rokn 1384 klášteru Vílemovskému za příčinou peněz, kteréž jim byl n. děd jeho odkázal na Bukovině a Turkovicich, a žil ještě r. 1389 (Arch. Břevnov., Rel. tab. I. 529). Tas ze Skalice stal se farářem v Babicích (r. 1363), později v Roždalovicich (r. 1393), držel Turkovice a zemřel před r. 1413 (Lib. conf. I. E 6, V. C 8, VI. D 18. VII. C 7, Lib. erect. VII. f. 6). Čeněk ze Skalice, jenž se připomíná r. 1382 (Lib. erect. X L 13), byl snad totožný s Čeňkem ze Žampachu, jenž byl r. 1366 pánem na Vernířovicích (Lib. conf. I. 98), a je-li tomu tak, byl jiného rodu, než předešlí. O pánech Skalických, kteři na štítě svém třmen nosili, srovnej děje Adršpachu. ") Roku 1364 slove jako pán na Chvalčí Střížek „de Byrziecz" (z Jiřic?) a z Ostřešan, r. 1367 ze Skalice (Lib. conf. I. F 10 erect. I. 97). Hrady a zámky České V. 7 skalické tvrze, Kunětický, přikázav mu úroky ve vsi Kolodějích.1) Naposled se připomíná r. 1388.") Roku 1405 držel Malou Skalici Hašek z Luian, a po něm následoval r. 1417 Střiíek z Koloděj, praotec těch, kteří měli na štítě svém tři břevna, jako páni Chlumští. 3) Na sněmu Čáslavském r. 1440 přítomni byli Mikuláš a Jetřich Kolodějové ze Skalice; onen byl také roku 1448 při dobytí měst Pražských.4) Syn jednoho z nich, Jan ■z Koloděj, měl r. 1479 nějaké meškáni u soudu dvorského; s dcerou svou Annou zdědil r. 1493 po tchýni své, Dorotě ze Skopce, manské platy v Holusích a Zájezdě. s) Xaposled se připomíná r. 1510.") Syn jeho Jiřík zastával roku 1514 svého starého a nemocného otce, když Náchodští od něho jednoho člověka vyručivše, zase jej postavili ,,v bilú sobotu v jeho tvrzi v parkaně u kuchyně." Jakožto svědek připomíná se často.7) Roku 1545 vložil si sám ve dsky zemské „Skalici zámek s dvorem poplužným, vsí, podacím, pivovárem, mlýny a krčmou" a zapsal, jsa posledním svého rodu, toto zboží manželce své Jitce z Chotče a Mikuláši Otmarovi z Holohhw. 8) Mikuláš dal dva ze svých syna pokřtiti jmény, kteráž dřevní držitele Skalické připomínala, neboť nejstarši syn jmenoval se Jiřík Koloděj, druhý Jan Drika, třetí Prokop Střizek a čtvrtý Petr Skála. Mikuláš míval časté soudy, mezi nimiž asi roku 155^ zemřel.9) Vdova Saloména Otmarova z Dohalic hospodařila dobře na statku, nicméně praveny na ni křivé nářky, jako by stavení, zejména zámek Skalický, zanedbávala. Na vyvrácení toho vyžádala si komorníka desk zemských, kterýž spatřil na zámiku zejména, že střechy jsou nově pobity a dobře spraveny a ve světnicích skla nová, kteráž dala paní zásadití, když dceru svou vdávala. "') K ruce synů prodali kommissaři, soudem zemským zřízení, r. 1573 zá.mek Skalici se dvorem, při něm ves s krčmou a podacím, dvěma mlýny, lesem Rousínem a chalupami, kteréž při něm postaveny byly, Jaroslavovi ze Smiřic a Hedvice z Hazemburka, poručníkům děti n. Albrechta ze Smiřic a na Náchodě, za 4100 kop gr. č. ") Kdy tvrz spustla, není známo.12) ') Lib. erect XII f. 20, acta consist. 1373—1376, f. 122. Srov. Paro arch. X str. 577 a Lib. conf. III B 24, C 20. ') Lib. erect. XII f. 84. V pečeti jeho helmice a nad ni kačer (Pořádek pečetí tu zmateD.) s) Lib coof. VI G 4, VII. G 9. Srovnej Arch. č. II. 373. Roku 1415 přicházejí Mikuláš a Jan z Koloděj (Arch é. III 189). ') Arch. č. I. 257. ->) DD. 16. f- 51 a 25, D 9. Biienenberg III 8r Roku 1510 slove seděním na Skaličce {Reg svěd 1510 F 12). ') Reg 2, J k s. B 4. Více hledej ve Šrámově spise na sur. 49 ") Arch. Třeboň, a Nového Města n M. Reg. 2, F. k s A 3 a 5 F., hejt. I. C 20. ») DZ. 250, J 19 a DZm 226, G 10. 9) Reg 17, F k. s. P 7. lc) DZ. 56, O 7 ") DZ. 18, A 30. O peníze stržené dělili se bratří, z nichž teprve dva plni léta měli, roku IS74> zaplativše 959 kop dluhův otcových, matčiných a jiné dluhy každému se dostalo na díl 648 kop 14 gr č. (DZ. 63, F 5). ,3) Ještě zůstal dvě léta ve Skalici zemanský statek, kterýž r. 1575 přikoupen k Xáchodu. (Viz Šrámův popis na str. 50.) Zámek Náchodský. Tvrze na Panství Náchodském. HRONOV. městě Hronovi v rovině při řece Medhuji u Živnosti č. 49., kteréž se říká Dvůr, spatřují se zbytky přikopu zaneseného a ná->pu sníženého. Jedna jich Část! jest již dokonce svedena, tak že se jích směr jen z domyslu určití mfiže. Na západní strane je prohlubina, kterou býval přikop napájen ii^jr z potoka od západu tekoucího, tak že stálu tvrz v samé vodě. Nyní je potočišlě jinam obráceno. Hronov dostal název svůj po panu Hronovi z Náchoda a za-loien jest buď již ve 13. veku aneb na počátku následujícího století', o černí lze srovnati děje Náchoda na str, 9. Pokud paměti sahají, patřil Hronov vždy k panství Náchodskému. l) Kdy byla tvrz zdejší postavena, neni známe, ale tolik jisto jest, 2e bývala obydlím manů v, kteří měli povinnosť v čas nebezpečí neb potřeby službu na hradě Náchodském konali. Roku 1422 a 1425 držel ji Matéj z Vičnova. Roku I437 sedel lu Ivan ze Žainpacfcu se synem svým AIartinemt kterýž se stal později držitelem Vranova.5) Roku 144.5 seděl „v Hronově" Vanik z Nosalova, kterýž* byl do r. I456 hejtmanem na hradě Náchodském.3) Roku 1497 nepřipomíná se již man v Hronově a zdá se, že manství to přeměněno na svobodnou rychtu. Ačkoliv popluSí ') Libri conf a arch č. III. 485, Arch. č. III. 494, 519, Ludvik, Pam. Náchoda. Kokome-novi nepatřil Hronov, jak mylné dokládá Ludvik podíé arch č III 519, neb slova „de ibidem* vztahuji se na heslo „de Žampachu.* 3) Ludvík. Srovnej potom reliq. tab. II. 494 a 526. téhož dvora jj£ rozprodáno jest, přece dosud se k té:muž dvorci přes 100 korců pole drží ') ZBEČNÍK. Ke vři Zhtčniliu u Machova oachíizi se ivrziště na malé výšině a jest velkým, ze ;iemě nasypaným valem obehnáno. Tvriisu se říká Kvikov. Ves palřila od ilávných dob ke siatkm Máchovskému, k němuž městečko Machov a vsi Lhota, Zbečnik a Rokytník patřivaly. Statek tento držel r. T354 Hanul s Ádršpachul jenž se v pamětech do r. 1364 připomíná, maje též v držení svém Cermnou německou v Kladžtě. *; Ale r. 1369 —1410 držel statek Máchovský a byl patronem Máchovským Závite z Adršpachu.*) Syn (?) tohoto HanuS připomíná se r. I4I4 jako patron kostela Máchovského a psal se r. 1433 seděním ve ZbeSmce (t. j. Zbečníce), z ťíehož jest viděti, že byla tehda tvrz zdejší sídlem držitelův Máchovských. *) Po smrti Hanušově ů) vyprosil si (r. I46c) odůmrť na zboží Máchovském Bohunek z AdrSpachu.*) Tento zemřel před r. 1487, zůstaviv sirotka, s kterýmž strýc jeho Bohunek z Abrspachu a z Hcrmanic statek nedílné spravoval. Buď na konci téhož neb na počáťku následujícího století připojeno jest Máchovsko k panství Náchodsikému.") ROKYTNÍK. e vsi Rokytníku spatřují se posud zbytky tvrze podobné tvrzišlím ve Zbečníku a Svatoííovicích. Jména tich, kteří na této tvrzi seděli, nejsou nám zrtíma. Ves sama patřila r. 11)65 ke zboží Máchovskému. Tfchož reku připomíná se panoSe Vácslav Vríinrntu a Rokytnika> seděním na Cermné Ně-rr.teké, jenž byl r. I.j8l purkrabí, r. I485 hejtmanem naXáchodé. Léla 1520 žil vladyka Vácslav Jourek c Kokytnika. Herman 5 Rokytnika býval úředoikem ') Zprávy p. Fr. Součka, řídicího učitele v Hronově. 2) Lib, conf. ed. Tinsl. I. lg, E 10, F I, F 10. Pam. anh. IX 955 3) lib. conf. H. E 8, D 6, VII. B 15. *) Lib. conf. VII D 3, archiv č. III. 494 (kde2 chybná iransskripce Zběšince). 5) Říkali mu tehda Jan Máchovský z Adrspachu. ») DD. 17, sir. 44. ") Viz Pam. nich. IX. 95; a děje Náchoda. 7* 52 tvrze na panství náchodském. na Opočně a Veliši (r 1517, 1533) a patřil jako bratr jeho Jindřich a synové tohoto Jiřík a Beneš k rodu Ostroměřských z Rokytnika. Zdali títo, a kteří z nith z našeho Rokytnika pocházeli, nelze určitě říci, poněvadž jest ještí jeden Rokytník na Trutnovsku. Ves se dostala s Machovem k panství Náchodskému. ') ČERMNÁ MALÁ. Kde je nyní Ceimná Malá, bývalo manství se dvorcem a tvrzí. Roku I480 obdržel panoše Šimon Tm zanikla již v 15. veku. Sudlice ze Žernova (reku I475 purkrabě na Náchode") od knížete Jindřicha v manství tvr-ziště se dvorem popi. vČermné Německá a pustou ves Pastorkov.2) Manství to dědili po něm synové jeho, napřed Jan, potom Jakub, kterýž ho postoupil Janovi Spetlovi z Janovi:. Tento manství zrušil a zboží to dědičně postoupil hejtmanu svému DobeSovi Slanskť?nu z Doubravice r„ 1 525. 3) SLA.VÍKOV. Severne" od Slavíkova(v osadě Hronovské) na návrší jest seill-ský dvorec, kterýž někdy rodu Matějkovskému patři vU- Nacházela se tam ještě na sklonku předešlého století dřevená t vrzli a o 3 poschodích, kterou dal tehdejší držitel Matějka, poněvadž byla na spadení, rozmetali. Na tom místu postavena jest potom stodola. *) Ve3 pitřila již roku 1415 k panství náchodskému.5) RATIBOŔICE. Při nynějším dvoupatréro, úhledném zámku Ratibořském, který dodává krásnému údolí pod nim zvláštní půvaboosti, za dvorem jest místo řečené „na starých Ratibořicích," kdež se skrovné zbytky bývalé tvrze spatřuji. Nejstarši držitel tvrze této Vanlk ze Žampachu jinak z Ratihořic připomíná se r. 1388.6) Eliška z Ralibořic vdána byla za pana Hynácka z Visemburka a založila r. 1405 oltář vTJpici-7) Později držel Ratiboříce Jan t Chlumu jinak z Ratíbeřic, jenž byl roku I44O na sněme Čáslavském a r. 1448 při dobytí Prahy.*) Král Jiří zapsal mn r 1458 zboži kláštera Svatopolskéhn a učinil Allan v lUUWKfcb. jiej později úředníkem panství Náchodského. ') Po nabyti Svatého Pole prodal Ratiboříce Alšovi z Ryzemburka, jenž tu roku I464 a I466 seděl. ') Později nabyl Ratibořic Petr Adripack z Dube' a připojiv je k Ryzemburku dopustil, že tvrz opustia Stála ještě za něho ua počátku 16 věku, když Bohuslavovi z Běškovic 100 kop lna tvrzi, dvoru a vsi Ratibořicich a vsi Světlé zapisoval3) a když ir. 1527 zboří svá svým rukojmím vzdal, ale byla pustá, když r. 1534 panství Ryzemburské prodáváno. 4) Pani Mandaléna Clibská f Nc-stajova predala r. 1582 od panství Ryzemburského dvůr poplužný Ratiboříce s mlýnem novým nad týmž dvorem, řekou Úpon a lukami ode mlýna až k mezím Náchodským, vsi Lhotu pod Hoříčkami, Chlistov, Křižanoi-, Zábrodi a les Kramolnou Jaroslavovi ze Smiřic za 8500 kop gr. č., po řemž statek tento k Kácli odsku připojen.') Nynější zámek postaven teprve vl. 1673—I/li.6) LITOBOŘ. Tvrz Litobořská slála ve vsi téhož jména (u Hořiěek), tam, kde nyní živnosť N. C. i. jest, na ostrohu, který po třech stranách lesíkem vrouben jest; po straně západní line se potůček. Valy jen lze zmmenati; sklepy a studně jsou zasypány. Tvr-ziště, jemuž 111 Turyni říkají, porostlé jest dmem a posázeno stromovím ovocným. Jefek z Li-tobořt byl r. 1369—1372 také pánem na Chvalci; r. 1372 připomíná sc také bratr jebo Li-ttk~) Hanuš ze Chlumu seděním na Litoboři, který se vyskytuje r. 1405—1414 jako spolupatron kostela na Hořičkách.') Nástupcové jeho zvali se Litobořskými ze Chlumu. Vácsl*ru ze Chlu~ mu (r. 1433—1448) zap«al manželce své Kateřině věno na Ho-řiěkách a Libcětovč.») Věno to vyprosil si r 1479 Jiří ze Chlumu tt z Litoboře, kterýž se již od r. I4C4 jako pán Ij-tobořský připomíná, neb t. r. vi sadil rychtu v Ijbnětově. ") Jeho snad syny byli Arnošt a Jati bratří Litobořšti, z nichž Jan seděl na Žírci. Sekeřicích, Mi'čersi, Jenlteině a Pecce (f r. 1542). Od Dich koupil Li-toboř Kryštof ze Švamberka, ale již před r. ] ^ 17 prodal Li- ') Pam. arch. IX. 955 — 956. *) Seděl tu ještě roku 1500. (Reliq. tab. II. 526) O něm časté zmínky jsou v pamětech Náchodských. 3) Ludvik, Paměti Náchoda. ') Zápisky neb. a. Ma-loclia v arch. Rychnov. 5) Arch. í. III. 485. *) Lib. erect. XII. f. 84. Srov. k tomu arch. č. III. 507 a 519. 7) Lib. erect. Vil f. 38. Beneše z Krčina nazývá svým bratrem. ") Arch. rj. I. 257, časop. mus. 1817 III 79. ') Rltps. Vídeňský, časop. mus. 18J4 str. 85., Ludvíkovy Paměti Náchoda str. 333. Před r. 1485 zemřel. (DD. 17 f 13 ) 3) V. Sráma, okres Skalický str. 54 — 55 ") DZ. 249, B 21. Právo to koupil od sirotků Bohuslavových (roku 1533) Vojtěch z Pernšteina. ") Viz děje Ryzembutka Pustá tvrz připomíná se ještě roku 1544. 5i) DZ. 65 S 14—17 a 90, B 29. 6) Viz vzpomenutý spis Šrámův na sir. 55. a srovnej Urbář N'áchodský. Chybně Sommer na str. 527. ') Viz Šrámův popis okresu Skalického na str. 71—74., Pam. arch. VII. 598- "I Lb. conf. II. B 9, G 4. s) Lib. conf VI. G 8, VII. 11 2. Viz arch. č I 249. lit 508. tvrze na panství náchodském. 53 Tvrziäté v Batftovicfch (Zálezske). tobor, Chlistov a Hořičky Pelrvvi AdrSpachovi z Dube. ') Od těch dob držena Litoboř k panství Ryzemburskému, pro kteroužto věc také tvrz zdejSi, přestávši býti sídlem, spustla.5) Při rozdelení téhož panství (před rokem J 582) dostal se jeden dil vsi k Ryzemburku a druhý k Adršpjchu, oboje pak sloučeno později s panstvím Náchodským. 3) KOSTELEC. §ervený Kostelec znám jest pro dvě věci: pro pilnosť a pracovitosť svých obyvatelův a délku osady v příjemném údolí roz-t ložené. Podlé starých zpráv stávala při Kostelci tvrz, c niž t nyní již málo kdo v místečku ví. *) Od dávných dob až do husitských válek a snad i déle patři val Kostelec k Červené Hoře, jak již na str. 37. vypravováno. Snad patřil potom jako zvláštní statek Jeníkovi z Kostelce, kterýž t. 1466 dne 6. února dvůr svůj svobodný ve vsi Rtyni Michalovi z Batňovic prodal. s) Později náleželo městečko Kostelec se všemi Lhotou a Přibyslaví a pustými vesnicemi Sedloňavíci a Fetrovičkami k panství Visemburskému.fc) Ze zřícenin tvrze prý r. 1591 kastel postaven. SVATONOVICE. —1 e Velkých Svatoříovicích stoji dvůr Yalovský (N C. 3) na mistr bývalé tvrze, z niž zbyly dobré a posud užitečné sklepy a památky bývalých valů v. Tvrzi ště to bývalo vndou opuštěno.') ĽíJ Na t vra táto «eděl Albert ze Skalice^ jenž se druhdy (r. i3s7—1386) Albertem ze Svatoňovic (r. 1386 téä z Visemburka) psával a taká blízké Zálezly držel. B) Jsa dlužen bratru svému Mark- ') Ludvíkovy Pam. Náchoda 332 a DD. 16 f. 51. Stejného původu byli i Chlumšti na Haliboricich. a) Reg k. s. a DZ. 83. B 2 Pustou tvrz Litoboř zastavil Petr, ale od jeho nástupcův zase vyplacena. (Srov. děje Ryzemhurka.) Pustá tvrz připomíná se naposled r. 1544- (DZ. 5, K 12.) SJ Mandaléna ĹTlibská z Nestajova prodala r. 1 = 86 dvory kmeci v Litohoři, kteréž posud k Ryzemburku paLfily, Jiříkovi z Dobřenic, držiteli TřebeŠova, s nimž se doslaly potom k Náchodu. (DZ. 23, F 1.) Druhou časť držela Alžběta Bohdanecká z Nestajova ještě r. 15<35» pak ji mě] Petr Siraka z Nedabylic (r. 1600) a potomci jeho skorera po celý 17. věk. (Viz Šrámův popis na str. 73) A\ Sommer Topogr. 235, Heber ICL 218—219. 5) Archiv musejní. Poněvadž jsou pečeti na tomto listě rozmazány, nesnadno se tu pouštěti v domněnky, zdali hyl Jeník držitelem Kostelce aneb jen obyvatelem. *) DZ, 6, E 6- ') Poznámky Hebrovy a ústní zprávy p. inspektora Hraše *) Lib. conf. ed, Tingl 1 27, B %, B 10, D 2, vartu ví jisté peníze za dil jeho otcovský, postoupil r. 1363, II. srpna vsi Perloltic strýci svému Nevlasovi ze Skalice, kterýž dotčený dluh na sebe vzal. Ves sice zůstala Albertova, ale Ne vlas měl ji 16 let užívat! Ale když Albert zase té vsi nabyl, prndal ji r. 1386 dne 26. Července klášteru Křesovskému, a synové jeho AleS a Markvarl odřekli se při tom v£ecb práv svých dědických. ') Ještě r. 1393 připomíná se Albert ze Svatoňovic, kteiý si vyprosil odůmrť ve Kvílících na Slánsku a v kraji Hradeckém snad ani neseděl. a) Za neznámé doby (bezpochyby ve 14. veku) připojena jest tvrz zdejší k panství Visemburskému a zanikla potom docela.3) ZÁLEZLY. Pode vsí Batříovici naproti kostelu sv Bartoloměje v Zá-lezlích jsou skrovné zbytky bývalé tvrze, v polích viděti ještě pří- Nihrobek pána Visemburských v kostele Zálezském kopy, avšak příliš mělké.') Na tvrzi této sedel Albert ze Skalice (r '357—>36l)> jenž se r. 1361 též ze Zalezl psal Strýc jeho Nevlas zc Skalice daroval r. 1367 kostelu Zálezskému k vydržováni kněze ') Arch. VratUlav Ludewig. Rel. MS. VI. 396, 398. Mark-vart ten byl snad r. 1367 mrtev. (Srov. Borového lib. erect. I. 97.) s) DD 13 f. 246. ') Srov. děje Visemburka. *) Para. arch IX 955, poznámky Hebrovy v archivu Rychnovském, Králův průvodce III. 66. 54- tvrze na panst\ i náchodském. Tvrzižtě ve Velkých Svatoňovic/ch. stfídníka úroky ve vsích Posadově a Výrově, a to na spásu duse své a strýce svého Markvarta a jiných přátel. ') Xedlouho potom koupil Zálezly Jcltk z Lichíemburka a podával sem faráře r. 1371 nástupce jeho Hynek a Náchcda a a Dube (r. 1378) přivtělit Zálezly k panství VisembUTSkému,,) Skrze takovou proměnu opuštěna jest tvrz zdejší. BUKOVINKA. Ves BukovÍDka s tvrzi dávno zaniklou leží v osadě Chval-kovské 0 starších osudech této vsi není nic známo. s) Zdá se, že t Náhrobek Zdeňka Chvalkovskťho z Hustíran (f 1572) a Veroniky z Šebířova, manželky jeho. ijyiy BiilíO Vin nn 2 BukflVIlla u^inm uMftCttllR Tra«yit J C SiOHpEia Roku 1545 oznámili Jan, Petry Pavel a VanSk HeřmanSti ze Sloupna ') Borový líh. erect. I. 97. Srcv. děje Svatoňovic na str, 53 2) Lib. conf. II. E q, III. D g. Na pány Visemburské upo mina starý kámen náhrobní v kostele Zálezském s ostrvamí a r 3420, Srov, obraz na str. 53. a Eienenbg. Alterth. I. I/O, 171. 3) Pochybne, zdali sem patří zpráva v Emler reg. II. 762 O Zbyňkcvi z Bukoviny (r. 1340 v arch. Břevnov.), jenž má na pečeti dvě plechovnicí, víme. ze pocházi erbem svým z Cech, ale ne-jtsto. ze které Bukoviny- Tolikéž lze i říci o pánech z Ryze mb urk a a z Bukoviny. (Viz arch. Č- III. 503.) Že drží po otci a dědu Bukovínku Malou tvrz, dvůr popi. a ves, vsi celé: Střezirněríce a Velkou1) Když se potom o toto dědictví rozdělili, obdrželi Jan dva rybníky a 30a kop rrvíV, Petr Eu.kovio.ku, Pavel Střeziménce a Vaněk Bukovinu Velkou. *) Petr získal potom Střeziměřice, které2 vykázal roku 1578 za díl synu svému Janovi.3) Po smrtí Petrově dostala se Eukovinka v drženi Johanky Kru-Itinshi (GrusČiDské) 2 Konecchlumi. Tato prodala r. 1585 dotčenému Janovi od statku svého kus role pod rybníkem Habřinou. *) Petr, syn Janriv, jsa u ni návštěvou na Bukovince (r. 1598) „neušetřiv ani tu při tehdáž sedících obojího pohlaví rytířských i jiných dobrých lidi-" vyskočil z místa svého ze zástoli a rapíru dcbyv, k Vácslavovi mladšímu Plesoví hodenou ránou kolmo jednou i podruhé hnal, tak Že jen opatřením hožim a lidí přítomných k neštěstí nepřišlo.s) Roku 1600 prodala Johanka Bukovínku Veronice Plesové s Aíaxeftt která ji r 1602 manželu svému, Petru Plesoví Heřmanskému ze Sloupna, postoupila6) Od uěho koupil Bukovínku r. lóll, 7. ledna Jan MajnuS Jiuhovský 2 fíustfřan za 40,00 kop niíš,') ale poněvadž po některtim icce bezdělek zemřel, uvázali se v Bukovínku bratři jeho Melckysedech^ Karela KryStof. Tito prodali r. 1617, 20. června dotčený statek ArnoSto-vi 2 KattenSteina. *) Zúčastniv s» povstání stavovského, propadl Kaltenštein statek svůj, který mu však vedle císařské resoluce r. 1624 dne 22. července zase prodán Nicméně statek ten pro bezdětnou smrť Arnoštovu (r. 1^35) zase na komoru spadl a prodán spolu se statkem Střezi-měřickým odumrlým po n. Petrovi Plesoví Herrranském, Salomént Bubnové rozené Osiromzrské 2 Rckytnika a Heřmanovi Lukavskému s Luba-uice.'*) Vklad týchž slatkuv učiněn jest r. 1636 dne 11. záři dotčené Saloméné a, Janu Burjanoiii, synu Heřmanovu, který mezí tím zemřel.1*) Saloména prodala napřed Střezirneřke (r. 1644) Johance Robmhápové z Dobřenic a potom (r. 1653 dne 10 března) Bukovínku Janovi Filipu Coolovi, měštěnínu Menšího města Pražského.") A tak se držitelé rychle střídali, až přikoupena Bukovínka k panství Chvalkovskému. TŘTICE. Blízko Studnice jest ves Třtice. před časy i zemanské sídlo s tvrzí, která již úplně zanikla. Ze starších jejích držitelův připomínají se r. 1456 7nnt Hynek a Petr bratři te Třtice ") Později ') DZ. 250, J 2. Již v tituláfi r. 1534 připomíná se otec jich Jan Ples ze Sloupna a na Bukovině. Srovnej k tomu díl I[, na str. 239. a 240. ') DZ 4.6, D 2q. 3) DZ 20, E u. *) DZ. 67, M 12. •) Reg. 33 F. k. s. J 5 ») DZm. 236, E z a G 19. ') DZ. 184, K 3 a 135, M 19. *) DZ 192, A 19 a 139, G 23. 9) Bílek konf. 226 (kdež oprav „Bukovskérau"). DZ. 297, F 12 a I43, M 10. Viz i Pam. arch. IX. 510 DZ 145, G 2. ") DZ. 148, K J, ■5'. w 5. 3°8. J ") DD. 16, str. 27. tvrze na panství náchodském. 55 doslal se statek Třtický Strakům z Ncdabylic. Když se r. 1540 bratři Strakové o dědictví otcovské dělili, obJížel Heřman na sváj díl tvrz, dvtir popi a ves celou Třlici s poplužím nade vsi a ve Vesci a Doubravici dvory kmecí, na čemž roku 1542 manželce své Anně z Nové Vsi 250 kop gr. věnoval. ') Po jeho smrti rozdělili synové jeho Jan a Zdislav i toto zboží. Jan obdržel na svůj díl Náhrobek Majdalény z Dobřenic if 103 11. pět lidi ve Vesci, rybník pod Doubravici, dva rybníky pod Hostyní, les tudíž a dvořiště, Zdislavovi připadly tvrz ve TFtícich vystavená, dvůr ploty vůkol dohře ohrazený s poplužím a ves celá.'; Zdisiav seděl na Třtici až do smrti své a poněvadž dědicův mužských po sobě nezůstavil, spadl statek Třlický na jeho strýce a držen potom k Šonovu, s nimž jej koupila vrchnosť Náchodská. \ předešlém století nezbylo ze tvrze Třiielcé nic více nt ž hromady kameni, náspy a příkopy zavřené při polích za dvorem. 3) STUDNICE.*) ' rl lVs hodiny severovýchodné od Skalice jest farní ves Mudnice. Na místě fary bývala tvrz pánův zdejších, úhledný, jednopatrový domek s vížkou, |>"jjv ni zvonek a bicí hodiny. Nacházely se ve BT^HK, tvrzi této (r. I<"g6) po J zemi dva sklepy šiu-'//-V^Akovím vvdlážděné 3 lednice, v přízemi z kam.ne postaveném síň, dvč světnice, komoro, kuchyně klenutá a za ní světnice s komorou, v prvirm patře, jež bylo ze dřiví sroubeno, byly sin a dvě světnice, a nad tim v přístřeší sýpka. Horní část' později stržena a rozmetána, a faráři zůstala jen přizemni místnosf. Ves vznikla bezpochyby dosti pozdě; tvrz zdejší stála již v 15. věku jsouc sídlem Jana Straky a Ncdabylic, klerýí se v 1. 1447—14C9 v pamětech Náchodských velmi často připomíná. Také syn jeho Pelr (r. 1477- 1503) měl časlá v Náchodě meškáni.5) Petrovi synové rozdělili se r. 1540 o zboží Studničke, kteréž byl otec jich moudrým a Šetrným hospodářstvím velice zvětšil. Jan dostal dvořiště Zblovské s poplužím a vsí celou, vsi Mečov, Rybníky, Vesce a ostrov pod Hostýnským rybníkem, Hermanův díl obsahoval statek Třtický, JiHk konečně obdržel tvrz Studničkou se dvorem a vesnicí a v Sonově c. t. měli. ') Jiřík spolčil se zase s bratrem svým Janem, jemnž r 1544 zboží Studničke zapsal. Jan, řečený starší, vyskytuje se jako pán Studničky již r. 1^54, kdež na statku tomto Markétě z Hustiřan, manželce své, věnoval a pořízení o ní a dětech svých učinil. ') Oba braiři asi ve slejný čas zemřeli. Janův starší syn Jiřík (Jan Jiří) dal (před r. 1573] ve tvrzi hned a vrat dvě komory nové, kamenné, s krovy ua nich šindelem pobitými, stavětí pro pány a přátely své, neb na Studnicích posud dobrého stavení a dobrých komor nebylo. *) Roku [576 došel let bratr Jiříkův Petr a potom se oba rozdělili. ") Jiřík dostal od statku Studnického jen Sonov se Zblovy a Doubravicí a kromě toho statek strýcovský Třticí; ostatek zůstal Petrovi, jenž k tomu něco přikoupil, něco také zdědil. Petr, řečený potom starší, zemřel r. 1617, zůstaviv 10 synův. Nejstarší Jiřík byl již dílen při smrti otcově, sedě v Řikově, Janovi dán od bratří r. 1617 díl na penězích, a Studnici spravoval potom Jindřich maje povinnosf sestry své vychovali a věnem opatřili, než na výpravu jich všichni ze spolka nakládati měli. Později převzal Lhotu Řešetovu a Heř-manice') a bratru svému Albrechtovi dal za díl tvrz, dvůr a ves Studnici a ves Rybníky s krčmou Čertovinou. Statek ten dědil bratr Vácslav (asi r. 1635), ale poněvadž se za tehdejších běhův válečných nějaké viny dopustil, ujat jest statek jeho (r. J638) a odevzdán zalím r. 1630 Gerhartůtti Leuxovi z LeuxenHeina, radě při komoře české, od něhož jej najal Mikuláš Belli, nejv vachtmistr.7) Roku 1C53 postoupeny Studnice dědičně Leuxovi. kterýž prodal slatek ten (r. 1664, 20. července 1 Jakubovi Ondřeji Potenpucherovi z Potenpuchu, lov-čímu na panství Pardubském.8) Roku 1672 koupila od něho statek Studničky Marie Benigna kněžna Pikkolomincva, ale podrževši jej do r. 1683 vzdala jej Zikmundovi Leopoldu štnidlovi se Šmidlu za 11.300 ti. r. w) Pro dluhy na statku tom váznoucí měl Smidl všelijaká meškáni, a statek jeho odhádán byl předními věřiteli (r. 1696), ale poněvadž měl také jiné statky, zaplatil dluhy a uvázal se zase ve Studnici. iv\ Po jeho smrli (r. 1698) uvázala se ve Studnici napřed vdova Lidmila roz. Hložkovoa ze Žampachu, pak (r, 1699, 31. března) dělena pozůstalost mezi syny Jana Vdcslava, Zikmunda Humprechta, ŕrantilka Karla, Leopolda Bernarta a Jana Antonína. '') Studnice a Rybníky dostaly se za dil Antonínovi, avšak později se vyskytuje v držení jich Zikmund f r. 1726). Roku 1729 přikoupeny Studnice od kněžny Anny Viktorie k panství Náchodskému. !,j HOSTÝNE. 1 everozápadně od Skalice jest véska Hostýne (chybně zvaná Hostynka), kdež také tvrz bývala, ale jak osudy její, tak i poloha nám známy nejsou.19) Na počátku 16. věku patřilo zboží Hostýnské již ke statku Studnickému, později ke Třtici. Když r. 1562 zboží to děleno bylo, dostal Jan Stínka z A'edabylic na díl svůj Vesecký také rytmik vrchní a dolejší pod Hostyni, stráfi Hostýnskou s lesem, „tvrzíště staré Hostýnské v ni i dvořiítč až po ploty."'*; Ves držel tehda Jan Jiří Straka z Neda-bylic ke statku Zblovskému a prodal ji r. 1577 Hertvikovi žthu-šickému z Nestajova. '") Tak zůstalo tvrzišiě při statku Veseckém a ves při panství Ryzemburském; oboje se dostalo později k Náchodsku. ') DZ. 1, H 29, 44. E i- Anra byla chudá, neb když se vdávala 1 DZ. J Řráma, Okres Skalický na str. 75~78- s) Arch. č. Ví. 320 ') Dí. I, H 29, 44. tL 2. Anna OVja cuuna, iicu ila založil ji p. Vranovský penězi. iReg. půh. r. 1535- H "-) S. 58, A 29—36. s| Urbář Náchodský III, 70= ') Viz V. ■) DZ. 44, E 2—3. 250. V 23. 2) DZ. 11, H 2—3. Viz i 14. C 20. Viz i Srámův spis na str. 76 Bienenbg. I. 38. 31 DZ. 02, D 16. ') DZ. 19, C 27 Viz i 25, C H. DZ 191, C 27. Viz i 190. L 19 a Te% 45 F k. s. I. 7. ») Viz DZm. 62, E C. Viz_Bílkovy Děje konf. na str. 507. ') Bílek, Déje konf. str. 567, Šrám na sir. 77. s) DZ 314, P 26. Viz Šrámův spis na sir. 52. '•'] DZ. 389, O 7, 39C, Q 13. DZ. 33. K 16- L 3. "7. L 5 ") Dz 118, B 10, 80, J 17—26 '*) Šrám na str. 77. ") Zdali souvisí osudy této tvrze s dějinami slavných pánův z Hostýne a z Pardubic, není nám známo. ") DZ. 58, A 29-34. ls) DZ 19, H 20 56 tvrze na panství náchodském. Zálezský kostel. ŠONOV. hozipadně od Náchoda jest ves Šonov, v níž postavena byla tvrz teprve v 16. věku,1) když byl řionov svůj dil ze statku Studnického obdržel. Týž zemřel r. 1616, zůstaviv 5 synův. Tito prodali roku 1617 statek ten, totiž tvrz Šonov se dvorem popluřnim, dvůr Trtici s mlýnem a ves Zblovy mateři své Anně loz. HnmztrunĚ se Zábědmiic, proto že máti jim zamluvila, kdyby ten statek k prodeji přijití měl, že mimo jiné predné pobídnou t i mí ke koupeni některého z bratří, aby z rodu nevycházel vedle ^ůle otcovy, také s tou zámluvou, kdyby který bratr ten statek koupil, dědiců nezanechal a statek na manželku přesel, aby i ona byla povinna jich bratři pobídnout], pokud by statek na prodej přišel. Od mateře ujal statek ten ihned třetí syn Petr mladší.2) Pro 11 častěn-štvi svá ve vzpouře mel Petr pla ti ti pokutu, avšak odešel jií 1. 1628 pro náboženství ze země do Meklenburska, zanechav před tím zadlužený svůj statek Ěonovský ke správe* bratru svému Janovi staršímu. Později se vrátil Petr zase a prodal r. 1É41 dne 2. června statek Sonov, totiž tvrz, dvůr a ves Šonov, dvůr Třtici, ves Zblovy a jednoho poddaného v Doubravici Oktarviotsi Pikkolominovi skrze plnomocnilta jeho Poly dor a de Bracciolini za ii.ooq fi. rh. Ale tato summa trhová byla k nice král. risku zadržena, protože Straka od král. prokurátora obviněn, ře při vpádu Švédském 1. 1639 nepřítele podporoval a s důstoj- ') Šonov patří val z Časti k panství Krčŕnskému (dil II. str. 158. až 159,), potom k Novému Městu. Jiná čás£ patřila r, 1544 a snad již ode dávna ke Studnici. (Viz na str. 55.) a) DZ. 191, M g. Petr zapsal statek Sonovský r. 161S manželce své Anně z Hoďkova. (DZm. 237, L 20.) niíky švédskými si dopisoval. Ačkoliv pak Petr výpovědi 19 svědků žaloby té od sebe odvedl a dokázal, že v Čas tcho výpadu na Kovem Městě šlechetné a náležitě se choval, neobdržel přece nic a teprv synu jeho Janovi Petrovi 1. 1711 dotčené peníze vyplaceny. ') Vrchnosť Náchodská dala do r. iCíai stavení tvrze nroRtraunr r. části pobořili, z ostatku vykázáno přízemí za byt šafářovi, hořejší pak místnosti obráceny na sýpky. Pevné a pěkné sklepy vidati bylo je£te před 80 lety. ') LHOTA ŘEŠETOVÁ ' e vsi Lhotě Řešetové (západně oc! Náchoda) bývala tvrz, z niž ani památky nezbylo, neboť i dvůr bývalý byl rozprodán. Tvrz tuto postavil tuším Kunt! Bohdan t cký z Hodktrva (pred tím seděním v Dom-kově), jenž by] ves Lhotu r. 157^9 koupil3) a zde před r. 1584 nový dvůr založil;') seděl tu ještě J\"" r. 1589. Po něm držel Lhotu a Studnici Petr luj1 starli Straka z Nedabylic, kterýž zemřel r. 1616 neb r. 1617, zůstaviv 10 synův. Kejstarši z nich Jiřík oddčiil se r. 1617 dne 17. bfezua vzav od bra-tťí 1700 kop mis., Jan dostal ještě t. r. také svůj dils) a ostatní zůstali v nedilu až do r. 1625. Tuť vykázána Lhota za dil sedmému bratru Vdcslavovi ') Bílek, Děje konf. na str. 509. Petr zemřel r. 1646 na statku svém Janovském, kdež si byl dvorec koupil. Žíl v Novém Městě v domě své manželky. 2) Urbář Náchodský III. 792—815. *) Lhota patřívala k paustvi hradu Ryzemburka. (DZ. 84, I! 24.) Když pak zdědily panstvi to r. 1579 Mandaléna, Eliška a Lidmila, sestry z Ne-stajova, prodaly ještě t. r. (8. prosince) ves celou Lhotu AeŠetovou a kus lesu Kramolna Kunsovi Bohdaneckému z Hodkova. (DZ. 21, A 15 a 65, A 10.) DZ. 90, E 8. s) DZ. 190, 1L 19 a 19 f. C 27. tvrze na panství náchodském. 57 Strakovi » Nedabylic, který jej prudal r. 1626 pani Anné Strakové rozené x Nedabylic.1) Anna byla manželkou Jana mladšího Straky, kterýž se proto psal seděním na Lhotě Řešetové; druhým manželem jejím byl Pavel Prunar s Prunersdorfu, jenž zemřel r. 1664 dne 4. června. *) Po Anně dědili mánie] její Pavel a syn z prvního manželství, Petr Straka t Nedabylic, kteří prodali Lhotu r. 1663 dne 6. září Albíni Anné Čtrlorejské rozené Slibovtké Skřivan. 3) Ale z toho trhu sešlo, nebuť nacházíme dotčeného Petra Mikuldle Straku s Nedabylic, jemuž byl strýc jeho Vácslav oejslarší (r. 1O65) ostatek sumy trhové (od r. 1626 nedoplacené) daroval, v drženi Lhoty až do r, 1716, kdež ji prodal k panství Náchodskému. obdržel ves Třebešov se dvorem poplužným a dvorem Posadovským za svůj dli, nařež na statku tom (roku 1559) manželce své Elišce z Chlumu J0O0 kop gr. £. venoval. ') Uíraiv r. 1564 piunzení o statku svém, musil je brzo změniti, poněvadž manželka jeho téhož roku zemřela. Pohřbena jest v kostele Chvalkovském.3) Druhou manželku svou, Annu z Bydžina, učinil posledním pořízením svým (r. 1570) poruěnicf syna svého yana Jindřicha a zemřel r. 1571.3) Poručenství to trvalo ješlě r. 1580;') bezpochyby pro smrť sirotka a příbuzn ých jeho dostal se Třebešov dědictvím Eliicc Polcdrové a Hustlřan6) a skrze Zdenu 2 Hustířan pFešel v držení manžela jejího Jiříka Důbřenského s Dů-břemc a na Barchově, jenž k němu Velký Třebešiov přikoupil.c) TŘEBEŠOV MALÝ. Dobré půl hodiny od Skalice k západu jest Malý a Velký Třebešov. *) V Malém Třebešově jest dvär poplužní, pří němž tvrz bývala. V levo totiž od průjezdu nynějšího bylo staveni kamenné, a něco dále ve dvoře stavení nějaké dřevěné. Tak to bylo ještě před 100 lety.5) Jedno z nich bylo tvrzí, kteráž postavena teprve v 16. věkn.*) Zakladatel její Bavor Chvalkovský í Hustifan byl ') Bílek, Děje konf. 569. Srov. děje Studnic a DZ. 307, H 19. ») Šrám, Okres Skalický 52. *) DZ. 315, Q 22. Ke statku tomu patřívaly tvrz, dvůr, ves a mlýn. *) Pomůckou Šrámů v okr:s Skalický na str. 60. £) Urbář Náchodský f. 733—777. e) Oboji Třebešov patříval ke klášteru Jaroměřskému. (Paproc. ve st. pan. 358 — 359.) Koku I436 zapsal císař Zikmund oboji Tre- Hrady a zámky České V. Po smrti Jiříkově rozdělili se synové jeho Jan a .Mare! (r. 1595) tak, že dostal Jan Třebešov a Mareš Barchov. Ale poněvadž povstala mezi nimi o ty díly nevole a nespokoje nosť, směnili jer. 1596 mezi sebou, a pánem na obojím Třebešbvě stal se Mareil Dobřenský.') Tento prodal r. 1602 (1. května) tvrz Malý Třebešov, ves, dvůr s chmelnicí a vinickou a jiným příslušenstvím Petru\ Plesoví Heř- bešov, vsi Řikov a Doubravici Jiříkovi te Ckvalkovic (Arch. č. I. 533) a od té doby drženo zboží to ke hradu Chvalkovskému. (Viz k tomu Bienenberg Alterth. II. 212 atd., Šrámův popis a naše vypsání Chvalkovic.) Po smrti Jana Chvalkovského z Husti řan (f- r. 1548) rozdělili se o panství Chvalkovské čtyři jeho synové. ') DZ. 13. H 15. s) DZ. 14, Q 4, Bienenberg Alterth. I. 39. S)DZ. 17.E 15. Srov. DZm. 81, C 8. 4>DZm. 139, B 28. =) DZ. 169, G 26. «) DZ. 18, P 13. ') DZ. 72, E 24, E 26. Viz téií DZ. 174, L 7 8 58 tvrze na panstvíi náchodském. 'nanskému ze Sloupne, kterýž mel statek ten jen do r. 1607 a t. r. jej Mariovi zase vrátil.1) Po Maršoví držel oboji Třebešov bratr jeho Jan mladší, od něhož koupil statek ten, totiž tvrz Velký Třebešov, dvůr, ves s podacím a školou, ves Litoboř se dvorem popi. nedávno koupeným, tvrz, dvůr a ves Malý Třebešov r. 1611 (28. prosince) Markvart Strauovský se Svo/ovic;*) ale již po dvou letech prodal .Markvart statek ten v těch mezích, jak jej byl koupil, Albrechtu Vdcslavtrvi Smiřickému ze Smiřic a na Náchodě. s) TŘEBEŠOV VELKÝ.4) »Tfebešovž byl na místě statku £. p. i dvfir popluž. s tvrzí nevelikou. Posud stoji tvrzka v přízemí z kamene vystavená a sklenutá, nad níí se spatřuje patro ze dříví sronbené, avšak již sešlé. Nežli tvrz lato postavena byla, mívala ves stejné osudy s Malým Třehešovem. Po smrti Jana Chval-kovského z Husliřan dostala se s Doubravicí za díl třetímu jeho synu, Jiříkovi. 5) Tento držel později také Chvalkovice a zemřel roku 1572. Vdova po nem a poruč nice dítek nezletilých, Judyta Chvalkovská z Do halíc, prodala r. 1574 ves Velký Třebešov S podacím, se statky NeznaSovským, Plechovským a Gabrielským, též rybník Svinišfanský Hertvikovi ŽehuSickému z Nestajova *] Třebešov držen odtud nakolik let k panství RyremburskémU. Koku 1580 koupil jej Jiřík z DoWenic a na Barchově, ?) a poněvadž měl také statek Malý Třebefiov, spojeny jsou oba "statky v jedno. Jaké osudy potom měly, j i 2 shora vypravováno; jen to doložili jest, že zůstal Malý Třebešov i potom statkem duchovním a zápisným, kdežto Velký Třebešov se dvorem, krčmou, kovárnou spustlou, farou, kostelem a Školou Mariovi Dóbčtnskimu z Dobřeme r. 160I v dědictví zpupné uveden. *J Když r. 1827 dvůr zdejší zrušili, tu ze staveni hospodářských a chlévů chalupy nadělány, pole pak z části pronajata pod úrok, aneb ke dvoru v Malém Třehesově* připojena, Tvrz, která po dlouhou dobu obydlím správcovým bývala, stala se pak hospodou. II vsi Kikc V-Jř^ ležící, při ŘIKOV. Kikova, 3/4 hodiny od Skalice k jihozápadní s tra n č při samém mlýně stávala tvrz, kteráž zahy zahynula. Ves Řikov prodal r. 1366 Tas z Ryzemburka a synové jeho Beneš a Rubín klášteru Jaromiřskémv % jemuž až do husitských válek patřila. Suad vystavena jest tvrz za vlády klášterské, aby tu úředník hospodářský bydleti mohl. Jakým způsobem se potom Kikov Chvalkovským z Hustířan dostal, vypsáno ji£ na str. 43. Po smrti Jana Chualkovskéko e Hustířan držel Svinisfany a Kikov syn jeho Zdeněk (f r. 1573). Týz odkázal (r. 1572, 11. Octb.) „ves Kikov celou s hájem Dlouhým, též při té vsi tvrziStř pusté, při témž tvrzišti mlýn slove ftikovský neb Louč ni na řece Úpě i s Úpou, ves Xesyta vystavenou v lesích Mnichovcich, ves Komárov a lesy Mnichovce" Janu Jindřichovi, synu neb. Bavora bratra FvéhOj tak vsak, aby se zůstavil nápad synům druhého bratra n. Jiříka a dědictví to Šlo vždy na nejstarŠího. Ŕikov zůstal od lé doby při statku SviniSťanech. 9J MISKOLEZY. Ve vsi Mhkolezich hod. zip. od Náchoda) vyzdvihl tvrz bezpochyby Jiřík Dobřenský z Dobřcnic. "j Týž zemřel r. 1582 zů-staviv ze dvojího manželství několik synův zletilých i nezletilých, ') DZ, 178. K 21. iR|. A 33 a A 19 s) DZ. C !S, urbář Náchod, str. 765. Srovnej i DZ. 185, M II a 189, E 14. Jan mladší psal se již r. 1009 seděním na Velkém Třehešově. (DZ. 184, L 8.) *) Srovnej Pam. arch. IX. 441—442. f) Pomůckou Šrimův okres Skalický 60 atd. 6) Reg. 17 F. k. s. G 20. Tvrz zdejší bud postavil Jiřik anebo teprve Dobřenšií. °) DZ. 61, O 27. ') DZ. 65, A 13, a to od Man díle ny, Alžběty a Lidmily, sester z Nestajova. ") DZ. 133, E 30. B) DZ. 17, Q 3, Šrámův popis Skalická na str. 64-, Bílkovy konfiskace na str. 926. J0) O starších osudech Miskolez není skorém nic známo. Před r. 1541 prodal Jan Straka z Nedábylic časť vsi Miskolez Janovi Dobřenskému s Dobřertic (DZ. 7, B 13), který držel také dvůr z nichž ujal Miskolezy Jan mladil. ') Týž zdědiv později Dobře-nice, sídlel na tomto statku a starodávném dědictví rodinném skorém až do smrti (t roku 1624). Neb poněvadž byl Jan pro účastenství v rebelii roku 1622 polovice jmění svého odsouzen, pobrány mu Miskolezy s tvrzi, dvorem a vsi a ves Újezdec, a prodány r. 1623 dne 21. ledna Albrechtovi z Valdíteina, který jich postoupil r. 1624 směnou za jiné statky Marii MtiTtdalené Trčkové z Lobkovic?) Misko- Náhrobek Vácslava Dobřenského z Dobřcnic (f 1618). lezy drženy odtud k panství Náchodskému; když pak toto r. 1634 po druhé bylo pobráno, daroval císař Ferdinand statek Miskolezský Servit&m ve Vídni a P. Jozefovi Suarezovi, nejvyŠIimu vikáři téhož řádu. Od tohoto koupil Miskolezy (r. 163C, 18. února) Okta-vio J^i'hhi■lei'TTuirc a eloufil j« opět e KÄchoJetcem. Pn tom línaní Olctavio svršek tvrze, kterýž byl ze dřeva srouben, i s pivovárem rozmetati a ostatek přestaven na byt ovčákův. 3) Ve vsi Sviniltanech (původně Svidnisťanech) povstal zámeček v pozdní době. Ves ta patřila na počátku 16. stolelí obci Hradecké a postoupena jest r. 1530 Bořkovi Boharynskčmu z Hrádku.4) Později patřila obci Jaromfřské. Když ji Jaroměřští r 1547 ztratili, držel ji napřed Jan z Pernštejna, a ten ji prodal r. 1548 Lidmile Chvalkovské z Gerštorfu.6) Další osudy vypravují se při dějinách Chvalkovic. R. 1572 byl při zdejším dvoře „dům od kamene vystavený" a pivovár.6) Jakožto statek nápadní (hdeikomisni) děděny byly po vymřeni Chval-kovských v rodě Bukovských a Zárubův z Hustířan.') Koku 1635 připomíná se tu tvrz. ") Se statkem Chvalkovským dostaly se Svini-šťany k panství Náchodskému. Čásf vsi drželi již v 17. věku DobřenšH.') Klouzkov při městě Jaroměři a r. 1557 zemřel- Ze tři synů jeho ujal Miskolezy druhý, Jiřík ttaríí (DZ. 58, F u), ostatní dva, Petr tM ilrn.l/.;-: ArinK TT1 «,1 ..l.r,., o ..Kol. IM . 1... I**: ..... c-Am « ..^nl u .'. ... ........ ..i i ■ j ... j .....v.'. , .„u .'iirviil.i.. l.j r\l 11,1.1 ku .3.. 1II a , JUM z toho Petrovi podíl na penězích (Pam. arch. IX. 872. Srov. i tamže str. 441 a Bienenberg Alterth. II. 215—216.) ') ' iz vývod Dobřenských při dějinách Dobřenic. O věno vdovy Anny 1 Hodkova a peníze, jež náležely Elišce, dceři n. Jiříkově, učiněna r. £584 dne 24. září smlouva mezi Janem a bábou Eliščinou, Eliškou Bohdaneckou z Nestajova a na Teplici (DZ. 67, D 14); podlé toho sdělán t. r. zápis dlužni na tvrzi Miskolezich, dvora a vsi. (DZ. 90, E 27.) 3) Bílek, Děje konf. na str. 75—76-3) Urbář Náchodský 777—792. *) Arch. gub- sl Bílek, Děje konf. 1097. Viz dil II na str. 240. 6)DZ 17, Q 3. ') Viz Bílkovy Děje konf. 926. 8) DD. 7 p. 203. ") Bienenberg II. 216. ID > O 3 O m u 4> s BROl'MOV, VLČINEC, HOMOLÍ:. i. Broumov, roumov leži na pláni, která na jižní straně k řece Stenavě strmě spadá.. Ozdobou jeho přední jest staroslavný klášter, mohutné stavení v barokovém slohu, kteréž vyzdviženo opatem Otmarem Zinkem skrze známého stavitele Pražského Kiliána Dienzenhofera.') Nežli stavení toto vyzdviženo bylo, býval v Broumově menší klášter a kromě něho při samém klášteře tvrz neb hrádek, kterýž mél velikou důležitost pro obhájení klášterství ve 13. a 14. věku, potom však proměniv se v obyčejný zámek, zapadl docela. Roku 1213 král Přemysl daroval klášteru Brevnovsk^rnu újezd Poličky.s) Mnich jakýsi kláštera téhož, jáhen Vitališ, byl začal tu Levou cestou přichází se tam, kde býval za starodávna vchod, ^^^ft. pravá cesta vede k té straně, kterou příkop a val obmezovaly, ^^B^ dělíce ji od nižšího výběžku, na němž bezpochyby ploty k postavení praků stávaly. Vchod starý byl bezpochyby, jak již dotčeno, na východním konci podlouhlého, ale velmi úzkého hradiště. Jej pevnily staré hradby, jichž zbytky mezi skalami se nacházejí. Tam, kde se dříve ke hradu chodívalo, jest prázdná prostora, s jedné strany nedostupnými skalami, na dvou stranách svahem hory a na [čtvrté zděným stavením a skalkou zavřená. Zděné stavení jest sklep dobře zachovaný, jehož západní strana se sřítila. Od východu, tedy z dotčené prázdné prostory vede do něho malá branka, jak se zdá, původně goticky sklenutá. (Snad původně okno.) Skalisko vedle sklepu stojící zastupovalo brannou věž. Částečně bylo i zdmi opatřeno, částečně dřevěnými přístavky, jak posud ukazují díry ve skále vytesané. Od západní strany pozorovati na tomto skalisku okno vytesané, jímž se nějaká komnata uvnitř osvětlovala. Schody nově upravené, dílem přitesané ve skále, dílem znova ze dřeva zhotovené, vedou ve výšce asi 5 metrů ke dveřím ve skále vytesaným jen tak velkým, co by se člověk prostředního vzrostu protáhl. Starodávný úzký průchod se schody přitesanými vede odtud až na témě skaliska, odkudž lze přehlédnouti hradiště a okolí jeho, pokud tomu vysoké stromoví nevadí. Avšak za dob starých, kde na celé hoře stromoví býti nesmělo, zastupovala skalka tato hlídku. Hned za tímto skaliskem jest skalka asi 1 m. vysoká, na níž jsou ještě zbytky hradby. Pozoruhodné jest skalisko hned za ním stojící. Jest zvýší 15—17 m. a podobá se skalisku u Adršpachu, jako říkají „cukrová homole." I v něm jest nějaká jistebka, jak svědčí čtverhranné okno zvýší asi 5 m., ale není k němu přistupu. Četné otvory 08 skály, starkov, pastrý. v tomto skalisku vytesané vydávají svědectví, že tu byly zasazeny klády a břevnoví, na nichž spočívaly ochoze a komůrky. Ostatní prostora až k opyši hradiště jest nevelká a úzká. Xa Opyši hradiště jsou dvě .zdi do úhlu se sbíhající a skalisko, na němž nic pamětihodného, kromě několika děr, se nespatřuje. Veškerý hrad, ať nevelký a nepohodlný k přebývání, přece výmluvně svědčí, že předkové naši zakládajíce příbytky bezpečré, vše, čeho jim příroda poskytovala, bedlivě a svědomitě využitkovali. Pod hiadištěm jest dvorec se sídlem, kteréž si držitelé statku v 16. století postavili. Jest to prosté stavení, ale vzchod k němu se schody z obou stran na štíhlých sloupech spočívající jest zajímavým zbytkem z minulosti, kdežto ostatní části na doby novější upomínají. Od Skal sestupuje se ke vsi Horní a Dolní Studnici napřed prudce a potom volně v údolíčku lesnými stráněmi zavřeném. U dolní vsi spatřují se na východní straně zbytky kamenných valů, které se kolikráte za sebcu od paty až na hřeben hory táhly. Pak jde cesta údolím za Vápenkou po rovině až po kopec, na němž leží Starkov. Městečko toto leží na ostrohu dosti vysoko sice nad hladinou Orlice, ale přece zase nízko proti vysokým lesným horám, kter£ jsou kolem něhc. Pěkného pohledu poskytuje, když se jde k němu z Bystrého, ještě pěknější, když se sestupuje z Marsovských lesných strání. Památnosti jeho mohly by se ni prstech spočísti. Kostel v parukovém slohu s dvěma erbovními kameny, dřevěná fara, radnice s kamenným znakerr, zámek, pivovar. Na místě zámka bývalo v 16. veka sídlo, k němuž blízký pivovár pt- Vysvétlení, jak jest hrad Skalský položen: i. Dvfir Skalský; 2. novější sidlo; 3. rybníček zádvorní; 4. výstupek neb plotiště; 5. přikop; 6. zbytky nějaké brány; 7. dvfir se skalkami opevněnými; 8. sklep s got. oknem; 9. skalka na zpfisob branné věže; 10. příkop. tŕíval, a kde jest radnice, byl prý dvůr zemanský, kterýž obec zakoupila. Pod samým kostelem naproti faře spatřuje se čtverhranné tvrzi-ště příkopem a z části valem na třech stranách zavřené a na čtvrté na samém kraji stráně se nalézající. Příkopy, někdy velmi hluboké, dal purkmistr Starko v-ský, jemuž tvrziště patři, na jednom místě zasypati. Na této prostoře, která hrubou věž a dvorek obsahovala, stála po zrušení tvrze zvonice. Mezi Starkovem a Bystrým táhne se vysoký hřbet, končíc se ve sráz přímo za Zadním mlýnem Starkovským. Pohodlná cesta vede k němu na Dřevič u velikém oblouku. Na opyši dotčeného hřbetu jest hradiště nereliké, čtverhranné, co by se dosti prostranné stavení se dvorem a nějakou věží vešlo. Příkop a val obyčejných rozměrů zavírají je na dvou stranách, na ostatních pevnily hrad příkré a vysoké stráně. Jiných památek kromě tuto vypsaných se nenachází, avšak před 40 lety vídali tu ještě sklepy a hradby. Hrad ttnto nazýval se Bystrý neb Bystré. Od hndiště na protější straně za Orlicí táhne se dlouhá, lesem porostlá stráň, kteráž slove Šibeničná hora. Starkovšti totiž měli v sedmnáctém věku popravu a vykonávali ji, zapisujíce průběh práva ve knihy smolně, jak uměli a dovedli. Ze všech nálezů hrdelního tohoto práva zajisté nejpamátnější jest nález učiněný roku 1573 nad zločincem, kterýž několikráte ryby a raky v řekách panských lapal, a zní takto: My purkmistr a konšelé měst. Stárkova, jakož jest tázán při právě našem popravním Kašpar Švanc, poddaney uroz. a stat. rytíře p. Kryštofa Zilvara z Filinkova a na Vlčicích, jsouc postižen s jistotou v skutku zlodějsiým v lapání raků v potocích J. M. uroz. a stat. rytíře p, Hertvíka Žehušického z Nestajova a na Svojanově a Ryzumburku, pána našeho milostivého i podlé vlastního přiznání jeho a vyměření artykulů v zřízení zemským a v právích městských tento ortel vypovídáme, že jest zasloužil oběšení; proto se mu milosť stati má, aby byl pod meč mistru popravnímu dán z příčin, že jest šibenice mdlá skály, starko v, bystry 69 a také ten zločinec velmi těžek jest, mistr popravní sára s to býti nemůže, aby ho voběsil, neb pomocníka žádného nemá, žena jemu ten den před popravou ušla pryč (r. 1573).') Starkovžtí vypravovali si dříve o jednom ze svých držitelův pověsti, jako by byl síly obrovské. Takovou měl sílu, že novou podkovu rukama roztrhnouti dovedl, a tehdejší podkovy byly silné. Když vyjížděl branou hradu svého Ryzemburka, zachytil prý se rukama za kruh v průjezdu upevněný a koně nohama do výsky pozdvihl. Tak poznamenáno v pamětní knize fary Starkovské. Krajina na pravém břehu Medhuje patřila ke sklonku 13. věku rodině, kteráž milovala křestné jméno Rubin a trubku na štítě svém nosila. °j Až k ústí potoka Vlásinného držel ji Petr, syn Sezemův, toho totiž, který držel Červenou Horu, a odtud výše Rubin. Onen držel podlé toho asi Starkov s okolím, tento panství pozdější Skalské, Střemenské a Adršpašské.3) Téhož rodu byl také Bohuše ze Stárkova, kterýž seděl na tvrzi Starkovské podlé kostela a r. 1321 klášterci Polickému 6 hřiven stříbra na spásu duše své manželky daroval.4) Rubin ze Zampachu, potomek jeho (r. 135Q—J37T)> držel kromě Stárkova Provodov a Lochynice, kdež mu dovolil císař Karel (r. 1360, 10. června) krčmy svobodné zříditi, Dobeninu a Vernéřovice. 5) Nedlouho potom přeneseno sídlo panství Starkovského z těsné tvrze zdejší na prostrannější a pevnější hrad Skalský, který se druhdy v pamětech německých Kaischkcnstcin neb Katzenstein nazývá. Kostelík ve Stárkové. Snad jej založil liatej Salava z Lipy, který se po r. 1393 jakožto pán na Skále a patron kostela Starkovského připomíná.6) Roku 1415 slove seděním na Hrádku, čímž se snad nově založený hrad Bystrý míní. Před tím r. 1404 měl při s probošty na Broumově a Polici o odůmrť v Nové vsi a r. 1407 prodal ves Bodašín Mikuláši Kuznéřovi, fojtovi Broumovskému.') Za válek husitských měl Matěj v tehdejších bězích nemalé účastenství jako spojenec Hradeckých, nad to on s pány Visemburskými, Adršpašskými a posádkami na Otmachově a Němčí zavalil (r. 1430) Svídnickým nemalé starosti, hubě je napořád, tak že dnem i nocí předměstí a dvorů svých ostříhali. 8) Poněvadž potom (r. 1436) králi Zikmundovi ochotně se poddal, obdržel za odměnu ves zápisnou Světí. 9) Matěj mladší Salava, tuším syn Matějův, měl zalíbení ve válečném řemesle otce svého a spolčiv se se sousedy svými na Visemburce, Žacléři a Adršpachu, činil nemalé zádavy a škody ve Slezsku a Lužici. Poškození, zejména knížata slezská a města Vratislav, Svídnice, Zhořelec, Budišín a Žitava ') Kniha smolná na radnici Starkovské list I. p. v. *) Viz IJ. díl na str. 124—12S. "J Paru. arch. II. 206. Viz Erh. reg. II. 33—34, srovnej též tamže str. 1218—1219, kdež jest řeč o Petrovi ze Skalice. *) Dobner mou. VI. 53* pam. kniha fary Starkovské sir. 31* a) Glafey Anecd. I. 144, lib. conf. I B 1, H 5, H 7, II. C 10, E 4. Chybnou zprávu u Pjprockého (o st. pan. 108) opravuji Líb. erect. I. str. 98. ť) Lib conf. V. H I, VI. B f), VII. F 8. *) DD. 14 f. 22, copiar Frzemys.1. fol. 119, Pam arch. II. 247. ") Palacký, Urkuod. Beitr. II. 180. ■*) Archiv č. I 532, Dobner Mon. VI. 169. Roku 1432 připomínají se Matij a Jan bratři Salúvové ze Skal (Griiuhagen, Die Hussitenkämpfe der Schlesier 228). 7o skály, starko v, bystrý. nemohouce s nepokojné pány býti, splatili jim hrady jejich hotovými penězi a zbořivše je, nechali jim toliko vsi a platy. Tak splaceny Salavovi a zbořeny Belver a Skály.1) Matěj žil ještě r. 1454.2) Hrad Skalský postaven jest několik let potom zase a náležel od roku 1466—1484 Hanušovi z Varnsdorfu, spolu pánu na Žacléři,3) po němž Zbyněk B ochovec z Buckova r. 1488 následoval.*) Od Hynka Spetle z Janovic koupil Skály knííe Bartoloměj Minstrherský, syn knížete Viktorina a vnuk krále Jiříka Poděbradského, zůstav zaň z 100 kop dlužen. Kníže ten, pán bystrého rozumu, pevné a odhodlané vůle a výmluvný, byl na ten čas osobou ve všech zemích Českých dobře známou, neb vzdálen jsa vší neupřímnosti, všeho pokrytství, ani obyčejných věku svého forem si nevšímaje, obyčej míval všude dotýkati se jádra věci upřimo a bezohledně. Ve známých ústrcích, kteréž na počátku 16. věku mezi městy a stavy vyššími vznikly, přidal se na stranu měst (r. 1513 dne 20. června), slibuje při nich stati s hrdlem svým i statkem, s přátely a služebníky svými tak, že kdyby přišlo k válečnému běhu, aby hejtmany vojska na náklad stavu městského řídil a spravoval. Proti tomu zavázali se i splnomocnení stavu městského, že budou knížeti pomáhati, kdyby někdo na statky neb poddané jeho sáhl. Přední pánové zemští dověděvše se o této smlouvě hleděli kníže odtrhnouti od měst, podávajíce mu prý podtají velmi skvělé výhody, kdyby ke straně jich přestoupiti chtěl, ale když podnikání tato marná byla, jiným způsobeni ho hleděli podtrhnouti. Kníže měl totiž dávné nechuti a půtky s Vratislavany, kteréž na krátký čas zastaveny byvše, obnoveny jsou zase. V noci mezi 28. a 29. červencem vpadl Zikmund Kaufunk, služebník knížete, s pomocníky svými nenadále do předměstí Svídnického a zapálili tam několik dvorův; potom vybravše asi civě nebn tři vesnice, zájem svůj hnali a nesli na hrad Skály. Kníže Bedřich Lehnický jakožto tehda nejv. hejtman ve Slezsku a Vratislavští s jinými městy slezskými vypravili hned dne 30. července poselství ke správcům zemským v Praze, žádajíce dostiučinění a pomoci. Pověsí tato způsobila v Čechách rozličné pohnutí myslí. Páni městům nepřízniví posměšně hlásali, jaký asi bude ten řád, který kníže v Čechách zavésti hodlal, když ve Slezsku sám tak neřádně živ byl. Z těch příčin vidělo se knížeti, aby dojel do Prahy a tam svolav některé pány, rytíře a posly z měst, před nimi se spravil. Počal osvědčováním, že nechtěl býti nehodným potomkem předků svých a zvláště otce svého, kterýž prý tak často a štědře krev svou pro zemi a korunu Českou proléval, až i u těžké vězení pro ni upadl, v té vazbě o zdraví své přišel a všecken statek svůj ztratil, kdež i on syn jeho ještě prý zlým toho užívati musí; však že ho ztráta statků tolik nermoutí, jako újma na cti a dobré pověsti, kterouž jemu hrozí úklady nepřátel jeho. Kdyby prý všichni obyvatelé království Českého nahlédnouti mohli až do duše jeho, nenalezli by nic jiného, než co dobrému a věrnému milovníku vlasti své přísluší. Široce také vykládal, jak mu Vratislavští a páni zemští křivdili. Když pak potom kníže ke králi do Budína odjel, aby tam své a měst dobré hájil, přišlo již k válkám mezi jeho a odpornou stranou. Kníže Lehnický byl na sjezdu ve Svídnici v polovici měsíce srpna držaném umluvil a ustrojil válečnou výpravu proti knížeti Bartoloměji a hradu Skalám; maje k tomu od správci království Českého nejen svolení, ale, jak pravil, i pomoc slíbenou, vytrhl dne 21. srpna s 20130 brannými před Skály a jav se na ně dne 25. srpna z děl stříleti, pokračoval v tom až do dne 27., avšak s větší svou nežli nepřátel škodou, ana děla, dlouho nebyvše užívána, výstřely více porouchala sebe a svých, nežli hradeb Skalských. Obležení také prý odbývali nepřátel více posměchem nežli braní, až tito polekáni jsouce výstrahou, že z Čech blížilo se vojsko hradu na pomoc, vydrancovali v okolí městečka a vesnice a odtrhše od hradu dne 27. srpna domů pospíchali. Nejvíce krve teklo potom, když posádka Slezáky na odchodu stihat i se jala, tito pak nad to, svadivše se o rozbytování plenu, sami mezi sebou biti se počali. Zpráva o obléhání hradu pobouřila nejvíce Pražany. Nejen že se knížete řečí ujímali, ale v městě již vlály korouhve vysoce, aby na dané znamení sousedé ze všech čtvrtí k nim se hrnuli; dne 30.. srpna měli vytáhnouti knížeti na pomoc, když tu přišla zpráva, že již Slezáci odtrhli od Skal; a tak prý „ta vojna shořela." Vložením se knížete Bartoloměje do pří stavovských uvedena otázka o právich a svobodách stavu městského ve spojení s otázkou o rozsahu práva i moci královské v Čechách; i bylo nemalou zásluhou knížete, že chtěl vytrhnouti krále z náručí aristokratie, v jejímž objímání panovník jiiž již počínal měniti se v pouhého náčelníka, i pozvednouti jej zase na místo jemu příslušné. Krátká doba jeho působení a Vladislavova nespolehlivost nedaly mu sice dojiti cíle, ale snahy jeho přece nepřišly na zmar; potřeba zachování a hájení moci královské, hlásaná poprvé od něho s důrazem, utkvěla v myslích tolika Čechů, že nezapomenuta od té doby více. Kníže Bartoloměj zahynul r. 1515 na jaře, právě v ten čas, když králi Vladislavovi nejvíce prospívat! začal. Pospíchaje od císaře v poselství, dal se vézti po Dunaji v noci, ■) Palackého děje IV. a 155, Eienenberg Alterťh. II [41, III. 7. O tom, kde ležel hrad Belver, vyslovovány jen domnénkv. {Viz Beckov. Poselk. I. 1028 a Schaller Kon. Kt. sir. m.) Nám se zdá, že hrad len stál na panství Skalském, patriciím (kromě Světi) jediné Salavovi, a tu nemáme pro něho jinde místa nežli na hradšti Bysterském. Snad byl nějaký Salava v Uhřích a zachtělo mu se jedno sidlo své po uhersku jmenovali. s) Archiv č. I. 5-52. 3) Archiv Královecký, DD. 24 str. 16, Ludvik, Pam. Náchoda 0.7. ') Archiv ř. IV. 190. Zdá se, že potom nabyl Skal Petr Adrspach z Dubé a že je zastavil Hynkovi Špetlovi. Kameny ve zříceninách hradu Skalského nalezené. (Bienenberg, Alterth. IE. 15.) a když ve tmách lod se rozrazila o skálu nedaleko Hainburka, utonul sám pátý, aniž mrtvola jeho nalezena býti mohla.') Po smrti knížete ujal Skály pro nedoplacení jich opět Hynek Šperle z Janovic. °) Týž učinil před rokem 1517 smlouvu s Petrem AdrSpachem z Dubě, tak že měl hradu Skály Petrovi vzdáti a tento jej v jistých dluzích zastoupiti; ale poněvadž jeden ani druhý smlouvě dosti neučinil, vznikly z toho nejedny pře.3) Petr nečekaje na konec soudů, prodal r. 1528 hrad Skály se dvorem, Adršpach hrad pustý, městečko Starkov, vsi Bystrý, Skalky, Studnici, Vernířovice, Jivky, Janovice a Medhuji i s manstvím a tou jpovinností a službou, kterouž man činil ke hradu Skalám, za 2000 kop Zdeňkovi Lvu z Roimitdla a Janu Krušinoví z Lichlemburka, zanechávaje jim, aby Hynka podlé rozumu svého odbyli. Páni tito drželi také zboží Ryzemburské a prodali r. 1534 oba hrady Ryzemburk a Skály, hrady zbořené Adršpach, Střemen, Bystrý a Červenou Horu se vším jich příslušenstvím Janovi z Pemšteina a na Helfensteině, avšak ke skutečnému postoupení tohoto panství přišlo teprve r. 1536. *) Roku 1544 konečně koupil dotčené panství Bernart Žehušický z Nestajova, avšak tak schátralé, že měl na rozsáhlém panství šest pustých hradůiv a jednu pustou tvrz, nebot i hrad Skalský byl za těchto několik let docela spustí.*) Obnovovati hrad Skalský s jeho těsnými a starodávnými komorami se Bernartovi nevidělo, i postavil nový dům panský u městečka Stárkova (na místě nynějšího „zámku") a při něm pivovár. Na domě tomto, městečku, vsích Bystrém, Chlivcích, Teplici, Zdoňově, Adršpachu obojím, Janovicích, Hodkovicích, Verniřovicích, Javoru a Medhuji věnoval r. 1547 manželce své Kateřině ze Smiřic 1250 kop.a) Bernart zemřel r. 1563 jako purkrabě kraje Hradeckého, odkázav pořízením svým (r. 1563 dne 17. února) zámek Ryzemburk se statkem Skalským, „se zámky pustými, všemi, s městečkem Starkovem" a zboží Nového Vamberka a dvůr ve Starém Bydžově strýci svému Janovi Žehušickému z Nestajova a na Bystrém. Avšak tento zemřel již po roce (r. 1564), a v držení panství Ryzemburského a Skalského následoval bratr jeho Hertvík,'') který držel také Svojanov a Bystrý. Roku 1573 na den sv. Jilji přišedše k němu úřad městečka Stárkova, zejména A.dam Benešů, hospodář městečka a konšelé, prosili jej jako vyslaní vší obce za obdarování pečetí „ku poctivosti a polepšení práva jejich." Pán žádosti jejich neoslyšel a dav jim obdarování, poručil Adamu Kelharovi z Radiměře, hejtmanu panství, aby jim pečet vyryti dal. I vyryl jim ji za 13 gr. zámečník v zámku Ryzemburku, a to takto: Medvěd stoje, podlé něho strom a nápis okolo: Městečko Starkov. B) Avšak r. 1576 dne 24. května prodal Hertvík zámky pusté Skály a Adršpach, dvůr pod Skalami vnově vystavený s pivovárem tudíž, vsi Zdoňov, Svatoňov s mlýnem pode vsí, Adršpach Horní a Dolní, Hodkovice, Janovice a Libnou se vším příslušenstvím až po meze hradu Firštenšteina sestřemcům svým Kunšovi, Vácslavu Adamovi a. Abrahamovi, bratřím Bohdaneckjim 2 Hodkova,9) avšak r. 1580 prodali bratří panství to Mandaléně, Elišce a Lidmile, sestrám z Nestajova, kteréž byly po bratru svém Hertvíkovi všechna jeho panství kromé Svojanova a Bystrého zdědily.10) Nedlouho potom následovalo rozdělení pozůstalosti. Mandaléna, manželka Bedřichova z Újezdce, obdržela zboží Ryzemburské a Ratibořské, Eliška Biuhdanecká statky Lhotu Řešetovou, Teplici a Adršpach a konečně synové Lidmily (f j. r. 1581), Zikmund a Bernart bratří čertorejští z Čertorej na Boroticích a Hrušovanech zboží Skalské a Starkovské v novém objemu. n) ') Díjíny Palackého V. b, str. 212—291. ») DD. 24, str. 98. Srovnej st. letop. str. 354. *) Reg. 3 J k. s. E 11 a 4 J. A 12. Štylfryd Haugvic na Skalách r. 1518 buď zástavní držitel anebo purkrabě. (Ludvik, Pam. Nách. 109.) ') DZ. 3, L 17 a 6, G 5. 5) DZ. 5, K 12 a 44, F 9. ř) DZ. 8, F 29. 7) DZ. 14, M 20, 15 B 4. Ka Vita, úředníka HertWkova na Ryz.mburce, docházely žaloby někdy pro pych (Viz Reg. 20, F. k. s. D 6.) *> Stará kniha gruntovní ve Stárkově. s| DZ. 62, M 22. Roku 1579 dne 6. dubna bratří Kuneš a Vácslav a pacholci jejich sekali se na silnicí od Nového Města k Náchodu s Vácslavem Amchou z Borovnice (Reg. 20, F'. k. s. P 2). ") DZ. 21, A 15. ") Dělení se stalo asi r. 1582 (sr. DZ. 65), 926 a S 14 a 22, B iq. 72 skály, starkov, bystry. K zaplacení některých dluhů prodali bratří r. ■ 583 ves Markoušovice obci Trutnovské a osvobodivše Vácslavu Amchovi z Borovnice dvůr pod Starkoveni, kterýž si byl od poddaného koupil, prodali mu nad to (r. 1583) tři osedlé pod městečkem.') Bydlili obyčejně ve tvrzi nové, kterouž postavili při dvoře Skalském pod starým hradem. Zikmund oženiv se se Saloménou Kordulkou ze Sloupna, věnoval ji r. 1589 na městečku Stárkově a některých vesnicích, a r. 1597 získal statek Nénkovský. a) Stav se samojediným pánem na Skalách, učinil r. 10-07 nad dětmi svými Venkem Skochem, Bernartem Hertvíkem, Kateřinou, Lidmilou, Alžbětou a Marií takové pořízení, že učinil manželku svou poručnicf, kdyby časnou smrtí zemříti měl, a zároveň jí vs věně a jiných pretensích (všeho 10.000 kop) panství Skalského k užíváni do smrti postoupil.3) Po smrti jeho ujal Venek Skoch, jsa při létech, r. 1Ó12 statky Hrušovany, Heflin a Něnkovice a po smrti Jižní brána v zámku Náchodském. své mateře také Skály.4) S bratrem svým Bernartem Hertvíkem rozdělil se o statek Skalský teprve r. 1625 dne 22. dubna. Venek Skoch obdržel na dil svůj „hrad Skály a tvrz při něm, pivovár, dvůr popi., vsi Žlábky u hradu, Skalku, Studnici, Vernířovice hořejší s podacim, Javor, Medhuje, Třmeny a dvůr Záboří;" Bernartovi Hertvíkovi dostaly se dvůr Starkov s pivovárem spáleným, městečkem a mlýnem, vsi Bystrý, Chlivce, Jivka, Radvanice, Pěkná Studnice, Dolní Vernířovice a Vápenka s Vápenici.5) V dílčích cedulích při tom sepsaných připomíná se sice hrad Skály, ale mini se tim zřícenina nynější ve hlavních částech sice neporušená, aLe dávno již neobydlená, neb i mezi lesy při Skalách ležicimi se les „starý zámek" připomíná. Skalsko rozdíleno tím na vždy na dva statky, Skalský a Starkovský. ') Hiitleľs Trauten. Chr. 274, DZ. 66, F 6. Viz i 1G8. K 13. 4) DZ. 24. N I a 1084. S 18. 3) DZ. 133. K 30 — L 3 ') Reg. 44 F. k. s. A 18 5) DZ. 303 M 18—27 a nisled. zápisy skály, starkov, bystrý. 73 Díl Skalský neudržel Venek Skoch pro mnohé dluhy své. Neb pustiv smlouvou r. 1626, 2. března učiněnou Skály, Žlábky, větši díl Skalky, Studnici a České Verniřovice přední své věřitelkyni EcatÉ Křinecké z Hodkova ve 13.000 kop., prodal potom {r. 162y) ves Javor Jindřichovi Strakovi z Nedabylic a Medhuji, Skalku a Třmeny s mnohými vrchy a lesy a dědičné právo ke dvoru Záboří ke statku Starkovskému za 4600 k. miš. *) Paní Beata, vdova po Jainovi Albrechtovi Křineckém z Ronova, byla se sice pro náboženství do Lužice vystěhovala, ale vrátila se r. 1642 zase do Čech a přebývala na Skalách s dcerou a syny svými Janem Adamem a Janem Albrechtem a přiznávala se s nimi k náboženství evangelickému i přes druhou reformací katolickou r. 1650—1651 vykonanou. Na oko sice přestoupila v Hradci, když vkladu Skal ve dsky zemské potřebovala, ale když vklad ten r. [644 vykonán, odpadla zase. Teprve když jí pro viru nátisky činěny, vystěhovala se s dětmi ze země") a prodala roku 1657 dne 30. října zboží Skalské za 15.000 k. míš. Vilémovi Albrechtovi Krakovskému z Kolovrat.3) Od tohoto pána koupil Skály r. 1662 dne 25. dubna Matěj Ferdinand Zoubek z Billenberka, JMC. rada, nejí v. berník v Čechách, opat u sv. Mikuláše v Praze a u sv. Jana pod Skalou a jmenovaný biskup Hradecký, za 20.800 fi. rh. a nadal tímto statkem kapitolu nově zřízeného biskupství.4) A tak patřily Skály;, jejichžto německé jméno Katzenstein v Bischofstein se proměnilo, kapitole Hradecké až na naše doby. Zdá se, že v 17. a 18. věku mnoho bouráno na starém hradě, aby bylo staviva pro dvůr poplužný. Za té doby také několik kamenů, které ještě Bienenberg r. 1779 viděl, ve zdech dvora zasazeno. Na druhém díle Starkovském seděl Bernart Hertvík Čertorejský z Čertorej až do své smrti. Věnoval na něm (r. 1628) 1200 kop manželce své Kateřině Eusebii ze Sulevic, kteráž r. iĎ2g vsi Medhuji, ottaiKu a j.rmeny priKoupna.") z,emret r. 1054 ane 5. unora z večera a ponroen v Kosteie starKovskem. Podlé pořízení jeho, několik dní před smrtí sepsaného, dědila Starkov manželka jeho Kateřina Eusebie, avšak tak, že byla povinna z něho 6000 kop jistým osobám vydati.6) Pani tato postavila nynější kostel Starkovský a zemřela r. 1662, 10. prosince. Po ní následoval syn z druhého manželství Jetŕich Ferd. Arnošt de Cnrmis} sv. p. 2 A?itheimuí avšak i ten zemřel záhy {r. 1670, 14. února), zůstaviv manželku Veroniku Elišku Štosovnu z Kounic a nezletilé dítky.7) Poněvadž nebylo lze statek Starkovský pro sirotky zdržeti, prodán r. 1673, 17. října skrze kommissaře k tomu zřízené Janu Františkovi svob. p. 3 Kaiseršteina na Žlebích, radě tajné a dvorské válečné a gen. F. M.8) Za tohoto pána postaven jest při pivovaře (tuším na místě bývalého sídla) nový zámek, k němuž základ položen r. 1681, 28. února, avšak konce stavby se pán nedočkal.9) Zámek dokonán teprve roku 1691 za syna jeho Helfryda, jenž zřídil r. 1701 ze Stárkova svěřenství, rodině Kaiseršteinské posud patřící. I0) V lese nade vsí Radvanici, v místě, kde se říká u Starého zámku, spatřují se zbytky prý nějakého hradu. Zpráv o něm jistých se nedostává, také by jen podrobné ohledání ukázalo, je-li tu středověká tvrz aneb zbytek starodávného hradiště, po němž se sousední lesy v 17. věku Hradištěm (nyní Ratsch) nazývaly. ') DZ. 303, H zo, 143, H 6—7, 148, M 19. ') Časop. Mus. r. 1881, str 65, 66. 72. ") DZ. 312, D 19. ') DZ. 314, E 14. 5) DZ. 143, B 17, H 7. •) DZ. ii2, K 10 a 261, B 19 *) DZ. 115, A 38- Dilky: Ferdinand Rudolf, Eleonora_ Sibyla, Kateřina Joh. Františka a Benigna Eliška Anna. *) DZ. 390, P 30. 1 Zemřel r. 1690 dne 22. května v Praze; pochován ve Žtebich, alle srdce jeho uloženo ve Stárkově. ,0) V drženi tohoto svěřenství následovali: Volfgang Antonín (r. 1705—1706), Jan František (DZ. 118, J 10—II, K 13), Jan Vácslav, Antonín, František, bratrovec předešlého r. 1799, ''.o. záři), syn tohoto František (f r. 1830), syn tohoto František Josef Filip (f r. 1873), téhož syn Karel (f r. 1878) a tohoto syn Helfryd. (Fam. kniha Starkovská 721—726.) Hrady a zámky České V. Hradiště. Hradiště Hermanův Choustník. i. Popis a dějiny. L,ri:Q^J i Í^X^Tpř^VjrM^ álokterá zřícenina je tak zastrčena, jako bývalý zámek Hradišťský. Kostel Hradišťský sice viděti již z daleka na rovině, která se táhne od Jaroměře ke Dvoru Králové, avšak hradiště se skrovnými zbytky hradu spatříš teprv, až přijdeš k němu samému. Městečko (ode Dvora hodinu a od Kuksu pul hodiny vzdálené) se mnoho ode vsi nerozeznává. Má jen farní kostel, dvůr, pivovár a zříceniny slavného hradu. Tento stál asi 20" vysoko nad potokem, tekoucím hlubokou debřinou, na ostrohu, který z pláně východní vybíhá a na ostatní strany, zejména k západu a k severu strmě spadá. Poloha hradu byla z těch příčin velmi výhodná, a pováží-li se, že hradiště jen úzkou šijí s pláni souvisí, tut jest patrno, proč si je hned za starodávných dob za pevnost zvolili.') Touto šíjí vedla také stará cesta ke hradu středověkému. Příchozí se tu nacházel mezi ploty, kterými se přístup k první bráně zavíral. Avšak mnohem větší překážkou byl hluboký, z části ve skále vytesaný příkop a násep, které se na jihovýchodní a jižní straně hradu nacházejí. Neb na této straně byl svah hradu něco mírnější. Tvar jeho na této straně byli bezpochyby hřeben volně se sklánějící, kterýž při zakládáni hradu odstraněn byl a prsti jinak upotřebeno. Předně pod příkopem dotčeným vykopán zase příkop, v němž umístěna studní, kteráž musila dosahovali dna skalnatého vrchu, pročež bylo žádoucno, aby byla pod hradem, avšak ještě v místnosti, kteráž se mohla snadno brániti. Neb za tím příkopem u samého pivováru pod hradem ležícího jest kopec, před časy bašta opevněná, odkudž se praky a totachy na ni zasazenými tato strana hradu výhodně brániti mohla. První brána nacházela se na jihovýchodní straně hradu. Z ní nezbylo ani památky, ano i hradby na této straně kromě jihovýchodního rohu docela zanikly. Přejdeme-li přes základy hradeb zasuté a zarostlé, ■) Pomfekou: A. Pr. Schmitt, Aus der Heimat. Prag. I87I, Bienenberg, Alterthümer 1 50, Heber's Burgen II 89. Partie z Hradiště. hradiště hermanův choustník. 75 v nichž podlé prohbí raěstišté brány poznáme, na .hradiště, octneme se na bývalém předhradí, místě travou a křovím obrostlém. Má podobu čtverhrannou a zavřeno bylo na třech stranách hrubými a vysokými hradbami, kteréž úplně zanikly; nad to jest v severním rohu zbytek bud polookrouhlé bašty, aneb okrouhlé věže. Na dvou stranách, na severovýchodní a jižní, jsou pod drnem základy bývalých stavení, kteréž byly ke hradbám přistaveny. Poněvadž bylo stavení u rohu jihovýchodního na nejslabší straně hradu, obětoval oc při založení hradu nevinný muž podzemním bytoetem a dal co na toto otra.no dobrovolně zazditi. (Vib dil I. na str. 78.) Když Hradišťští asi okolo r. 1820 hradby na těchto stranách ještě znamenitě vysoké bourali, uhodili při tom na výklenek a našli tu zazděnou ko:stru muže obrovského. Věc ta způsobila slušné podivení a lidé ze všech stran přicházeli podívat se na obrovské hnáty, které v tichosti na hřbitov doneseny a tam zakapány. Předhradí odděleno bylo od zadního hradu hlubokým příkopem, ale zůstaly z něho jen zbytky. Prostředek jeho před bývalou druhou branou jest zasypán, což se teprv bud ke konci Vysvltleni plánu HradiSľsUho: I. Šije a bývalé plotiště; 2. násep; 3 přikop; 4. městiště, studně; 5. druhý příkop; 6. venkovská bašta; 7. prvni brána; 8. předhradí; 9. zbytky bývalých stavení (v jiřním nalezen byl kostlivec); 10. bašta neb vři; 11. příkop; 12. zadní hrad; 13. provalené sklepy; 14. pivovár. předešlého neb na počátku našeho století pro snadný příjezd stalo. Neboť Bienenberg viděl tu ještě r. 1778 dva zdvihuté mosty. Zadní hrad má podobu trojhranu. V jeho rohu jižním vystupuje do boku hory zbytek bývalého stavení, nejznamenitéjší zřícenina, která se na Hradišti zachovala. Bedlivý pozorovatel najde tu ještě jednu stranu okna. Severně odtud jest prohlubeň, v níž se nacházejí dva otvory překlenuté; jsou to zbytky bývalých sklepův, a prohlubeň pochází odtud, že tíže rumu a spadlého ze zdí kamení prorazila klenutí, po čemž sklepy z veliké části se zasypaly. O velkém pátku, když se čtou pašije, otevrou se prý tyto sklepy a lze v nich viděti tajné poklady. Není pochyby, že stával v těchto místech palác pánů Hradišťských a dosahoval severozápadního rohu hradu. Východně od sklepů jest pahrbek, na němž měli měřiči při zakládání katastrálních map svůj stůl; bylo-li tu něco, není již patrno. *) Neobyčejnou spoustu na hradišti, jehož hrad ještě na poč. 18. století obydlen byl, lze jen tím vysvětliti, že se tu neustále bouralo a z kamene domy v městečku stavěly. Název Hradiště (ve starých pamětech něm. Gredis), který se již v prvních zprávách o osudech hradu našeho vyskytuje, svědčí o tom, že na místě středověkého hradu a již před založením jeho stával hrad po staroslovanském způsobu stvrzený. Asi na počátku 14. věku postaven tu na panství a v kraji Trutnovském hrad.2) Snad jej založil Fůia 2 Turgova, kterémuž král Jan (r. 1316 dne 10. ledna) za to, ') Z ostatních věci, pokud se domýšlí Schraitt anebo tehda (r. 1871]! ještě viděl, nenašel jsem nic. ') Povřsf neh spíše smyšlenku o templářích (Bienenberg I. 50, Graf, Gesch. d. Tempelh. 102) jen pro úplnosť připomínám. IO* 76 hradiště heřmanův choustník. že se mu s Hradištěm a Hostinným k manství poddal a s 40 oděnci sloužil, město Drůr Králové s celým krajem Trutnovským, mimo Trutnov samotný, zastavil.') Akr. 1318 dovídáme se, že byl „Půta z Hradišťka" pohnán do soudu zemského, poněvadž vpadl s jinými do vsi Lhoty, patřící Vokovi z Rotšteina, a tu koně, dobytek a rozličné svrchky pobral, pročež potom právo na statky jeho Hradišťko, Olešnici a Hostinný vedeno.a) Jak dlouho mčli Turg-ovci Hradiště, není známo, ale ovšem se ví, že se po něm psali ještě, když ho nedrželi. 3) Roku 1382 drželi Hradiště Vácslav a Jan bratří KruSinové z Lichtem-burka. Toho roku nadali kostel v Miletíně platy a dědinami a dne 25. září prodali Mikšovi ze Zalu-ňova ostrov z oné strany Labe, který se dostal později kostelu Heřman-skému.4) Od nich koupil Hradiště pan Heřman z Chonstnika, kterýž hrad Hradiště posud nedostatečně postavený znovu vyzdvihl a dobře ustavél, tak že se mu po dlouhá léta Heřmanův Choustník podlé prvotního sidla pánů Choustnických říkalo.5) Zemřel před r. 1404 zůstaviv vdovu Kuňku z Roždalovic. 6) Poněvadž nezůstalo dětí po Heřmanovi, následoval v držení Hradiště bratr jeho Beneš z Choustníka, 7) pán bohatýrský a toho času i za hranicemi vlasti své proslavený. Nejslavnější chvíle ze živobytí jeho bylar. 1395. Rokpředtím vypravil Jan Galeazzo, vladař Milánský, posly do Prahy k římskému králi Vácslavovi, aby od něho zjednali výsadu na Socha Goliášova v Kukuse. panství Milánské. Žádost jeho byla vyslyšena, zc mě Janova povýšena na knížectví s názvem vé-vodství a on za vévodu vyhlášen roku 1395 dne 1. května. Beneš poslán od krále s plnou mocí, aby Jana v držení knížectví uvedl, což i slavně vykonal na velkém náměstí, před vchodem ve hlavni chrám svat. Ambrože v Miláně r. 1395 dne 5 září. Téhož dne vyšel nový knize ze zámku svého v průvodu mnohých hodnostářů duchovních a světských až k dotčenému chrámu. Před tímto bylo vyzdviženo velké lešení čtverhranné, obehnané ohradou okrouhlou a zcela pokryté až dolů, i schody, výborným nachem; svrchu byla o-bloha zastřena červeným zlatohlavem. V tomto nádherném místě očekával knížete český pán a zástupce císařův, oděn jsa dlouhým brunátným zlatohlavem a drže korouhev císařskou. Když kníže přišel, uvítal jej Beneš s velikou poctivostí a postaviv jej na místě povýšeném vedle sebe posadil jej na lavici. Preláti, páni a poslové v pořádku se postavili na lešení. Když byli všichni na místech svých a utichli a po přečteni nové výsady povstal knize a poklek na kolena před plnomocníkem královým učinil přísahu věrnosti. Potom pán vloživ mu na ramena plášť knížecí celý podšitý běliznou a za ruku jej ') Emler, Reg. Tir. 118. ") Tab- vet. n. 313. a) Půta z Hradiště a z Turgova kvitoval r. 1391 z dluhu (Arch. OleSnický) a r. 1394 soudil se s některými pány u soudu dvorského (DD. 18. f. 56, III, 132). Ostatku hledej při dějinách Hostinného, Bradlce, Železnice. 1) Arch. Drážďan. Ľb. erect. X. L 13. s) Heřman připomíná se od r. 1370 s bratrem svým Benešem, r. 1380 seděl na Žehouni, r. 1395 byl hofmistrem dvoru král, r. 1398—1402 nejvyšším komorníkem a r. 1402 mistrem komory královské. (Viz kromě toho, co psáno v Pam. arch. VIII. 198 — 204, Lib. conf., Tomkovy Děje Prahy, Cop. Przemysl f. 8.) ") DD. 18, f. 25. ') Roku 1407 se naiývá Beneš Choustník z Hradišťka (DD. 18, f. 31). Kromě toho držel také Dražíce a Městec Králové, a v nájmu od kiižovnikfi pruských Miletln. Roku 1382—1385 byl nejv. písařem, od r. 1389 byl hejtmanem knížectví Svidnického a Javorského, později též Vratislavského. Roku 1409 byl mistrem komory král. Srovnej o nčm ještě jiné zprávy v dotčeném spisku Schmittově na str. 27. pojav posadil ho na trůn a vstavil mu na hlavu klobouk knl.:ecí, drahými kameny posetý a na 2000 dukátů ceněný. Chvalořečmi, slavnou mší a velikou tabulí (první jídlo bylo sele pozlacené s ratolestmi) se slávnosť téhož dne skončila. Potom v úterý bylo slavné klání 300 rytířů rozdělených na dvě strany, červených a bílých. Mezi ostatními Galeaz rytíř de Grumello a Benešův společník Kimrat Semečka ze Semčic*) ku podivu rekovně se zachovali.5) Roku 1410 dne 5. února najal si Beneš Miletín a nedlouho potom na jafe téhož roku zemřel.") Zůstala po ném vdova Máňa z Hradisfka z rodu pánů Drazlckých, samojediná neboť slavný rod pánů z Choustnika byl vymřel. Na dědictví po pánech z Choustnika táhl se předně Jan Městečky z Opočna, jehož otec byl měl nějaké spolky s rodem Choustnickým, pro něž i znak jich, řebřík do štítu svého, byl přijal. Také Purkart z Janovic, syn Purkarta Strnada, měl právo k Hradišti, poněvadž se spolčil n. otec jeho s n. Benešem a na to potvrzení královské obdržel. Prozatím zůstala v držení statků paní Máňa, kterou proto pohnal Purkart do soudu dvorského (r. 1410, 29. května), vině ji, že se uvázala bezprávné a drží jeho dědinu manskou Hradiště. Nežli však k vyřízení této věci na soudě přišlo, učinily strany smlouvu, vznesše při svou (asi r. 1411) na Lacka z Kravař a Albrechta z Koldic; tito pak vypověděli, aby Máňa držela Hradiště a Městec do živnosti své a po její smrti aby spadlo Hradiště na Purkarta.4) Nedlouho po tom vešel v to zboží mocně dotčený Jan Měsiecký z Opočna. Již roku 1413 sedSl na Hradišti a dne 4. března potvrdil kostelu Heřmanskému ostrov, o němž svrchu zmínka se stala. 5) Purkart nemohl tehda po právu svém jiti, poněvadž jel ze země za důležitými příčinami. Jakmile odjel, prodal Jan panství Hradišťské (r. 141,5, 4. července) Žofce, vdově po Janovi 2 Rot-Steina, za 1200 kop.6) K panství patřily tehda Hradiště hrad a ves celá, dva dvory poplužné a šestero popluží, vsi celé Vičko- deruby. Ale již příštího roku (r. 1416, 16. června) prodal Jan společně se Žofkou panství Hradišťské i s manem ve Sta-z Chvalkovic prodali hrad Hradiště s panstvím dvojím trhem (r. 1453 a 1454) Janovi z Vyhnanie za 1500 kop gr. 9) V ty časy, když se opět v zemi České řád a právo rozhostilo, pohnal svrchupsaný Purkart z Janovic Vyhnanského do soudu dvorského, vině jej, že mu drží bezprávně zboží Hradišťské; na soudu pak (r. 1454, 26. července) dáno Purkartovi za právo, poněvadž mu panství to již za krále Vácslava přisouzeno. 1") Purkart dostav hrad do své moci dvě neděle potom, zastavil jej (r. 1454 dne 23. srpna) ihned") a r. 1457 (vlož. 30, září) prodal hrad Hradiště někdy Heřmanův Choustník řečený s dvěma dvory popi. a vsí celou, s dvěma many, ves Vlčkovice s rychtou a manem, Kokotov ves s rychtou, Stanovíce s manem Mikuláši 2 Hazemburka a z Kosti, nejv. sudí kr. Č., za 1600 kop gr.12) Po smrti Mikulášové dostal Hradiště na svůj díl mladší jeho syn Oldřich, který měl manželku Annu z Častolovic a jí na panství Hradistském (r. 1400) 1000 kop gr. venovai. Zdali zůstal pán tento, jenž se králi svérau zpronevěřil, v pokojném držení Hradiště, není nám známo; jisto jest toliko, že zemřel Oldřich bezdětek a že bratr a dědic jeho Jan prodal r. 1473 hrad Hradiště i s panstvím Petru Čéčovi ') Řeč jest jen o jednom společníku Benešové a tím se zdá býlí Semečka, o němž dí král Vácslav r. 1407, 23. Mart, že byl „in lepat ione noslra versus Mediolanum cum nobili Benessio de Chustnik" (DD. 14, f. 41). 2) Pam. arch. VIII. 200—201. s) Millauer, der deut. Ritterord. arch. č. I. ;2g. *) DD. 19 sir. 434, Sneidr, Děje Benátek 26. arch. č. I 167. Také si Purkart při králi vyprosil, aby mu léno na Hradiště podáno bylo, 5) I.ib. erect X L 13. 6) DD. 61, A 15. arch. č. III 486. ') DD 2 str. 113, 61, A 26, arch. č. III. 489. Oba se spolčili fotom (DD. 2 str. 120). Před tím slove Jiřík z Chvalkovic. 8) Archiv Třeboň. s) Arch. č. III. 553, 555. 1 ) DD. 19 p. 452, arch. č. I. 167. ") Arch. č. III 558. ") DD 5 str 13, 61 str 428. O Oldřichovi srov ostatně Bienenberka I. na str. 54. novicích Jiříkovi z Hustířan a Janovi Haléři z Hrádku. *) Mezi oběma přišlo k nějaké smlouvě, podlé níž zůstalo Hradiště v samojediném držení Jiříkově. Roku 1418, 2. ledna svolil Jiřík na hradě Hradišti, aby manství ve Vlčkovicích a ves Kokotov spadly na Hanu z Kokotova, ale vymínil si služby ke hradu Hradišti tak, kdyby byla vojna volána ze země, má bud sám jiti, neb posiati pacholka na koni (o 5 kopách) v pancíři, se železným kloboučkem a samostřílem.8) Jiřík patřil k horlivým kališní-kům, drže s bratrstvem Oreb-ským, avšak v čas uznal za L- t*-j 1 o 7m 11 n fl -j o £ *Wn-l hojně zboží klášterství Jaroměř- Socha Davidova v Kukuse. skéh° k Pastvi svému Chval- kovskému fr. 1436). Synové jeho Majnuš, Jan, Svatobor a Dobeš 7* hradiště heřmanův choustník. z Nemyčevsi a s Veselí, odbyv vdovu penězi.') Tomuto dorostl roku 1480 syn Vdcslav, pročež jej oženil s Annou z Benešova a dal mu za díl hrad Hradiště, na němž týž Vácslav manželce své 700 k. č. věnoval. Také druhé své manželce Voršile z Konobrž (r. 1485) věnoval Vácslav na temže panství 1600 zlatých uherských.4) Nejsa pečlivým hospodářem, zadlužil se brzo a zastavil r. 1485 dne 8. června hrad a panství Hradiště slezskému rytíři Hanušovi ze Salndorfu a z flornšperka ve 2500 fl. uh. do tří let takovým způsobem, kdyby po uplynutí tříletí nebyl vyplacen, aby při Hanušovi dědičně zůstal. Doba ta vypršela a Čéč, kterýž se stal zatím purkrabí hradu Pražského, bezpochyby neměl peněz Ačkoliv měl hrad Hanušovi zůstati, učinil přece (r. [488, 23. června) z přátelské vůle smlouvu s Čéčem tak, že mu 8 let přidal; druhá strana měla osmým létem napřed dáti věděti, pakli tak neučinila, zůstal hrad Šaln-dorfovi. 3) Ještě nedošla tato doba, a Čéč potřeboval zase peněz. Ty si vydlužil Čéč od Hanušova syna Bedřicha ze Šalndorfit a učinil s ním r. 1494 dne 6. dubna takovou smlouvu, aby držel Bedřich Hradiště nejen ta dvě léta, nýbrž po nich ještě 6 let a připůjčil 500 kop. 4) A poněvadž Čéč učinil před tím nějakou smlouvu s Burjanem ze Svamberka o Hradiště, tak že by mu týž hrad po 2 létech prodán býti měl, z toho byl povinen Bedřicha vyvoditi.*) Strany té zástavy následovala r. 1497 nová smlouva.6) Již r. 1501 propustil Bedřich Čéče, jenž byl tehda purkrabí kraje Hradeckého a maršálkem dvoru královského, ze všech závazkův, *) poněvadž byl převzal dluh Čéčův z části Burjan ze Svamberka a na Svatém poli. Tomu prodal Čéč toho roku hrad Hradiště do jeho živnosti za 4000 fl a takovým způsobem, že mohl jej od dědiců Burjanových odkoupiti. 8) Burjan, jenž byl ženat s Eliškou Košateckou z Kolovrat, koupil r. 1504 manství v Kokotově a Vlčkovicích od Mikuláše Hrabiše z Nové Vsi a zemřel r. 1513, odkázav zboží své Kryštofovi ze Svamberka, přes odpory Šalndorfovy, kterýž ještě úplně spokojen nebyl. Oba tito páni se ještě r. 1513 tuze soudili. Kryštof vinil Bedřicha, že mu nevydal některých svrchkův, které zůstaly na Hradišti po smrti Burjanové. Mezi nimi bylo 12 peřin o 2 cíchách (kromě jedné), 6 svrchních a 6 zpodních, 10 podušek o cíše, 6 polštářů kožených, 3 polštáře perné o cíše, 10 podušek o cíše, 21 plechů k pobíjení makovic, plíšek labutí, jedny nohavice papouškové, plášť bílý plstěný, tlumok kožený, dvoje škorně, košile plátěná tlustá, 2 kuní kože, zbraně, zbroj, konve, plátna, kostelní klenoty, sítě.9) Tehda byl držitelem Hradiště Mikuláš Cerňenský z Draiovic, jemuž jej byl Zikmund Čéč z Nemyčevsi (r. 1513 dne 20. května) do živnosti své (Zikmundovy) zastavil.10) Týž vyplatil Hradiště od Kryštofa a Bedřicha (r. 1514) a vyprosil si u krále Vladislava, že mu Hradiště (r. 1513, 12. června} z manství propustil 11) Bezpochyby pro staré závady, které Mikuláš přejal, zadlužil se také tak, že nemohl Hradiště udržovati. Z těch příčin se držitelé až do Jana Krupého z Probluze, který Hradiště roku 1522 převzal, velmi rychle střídali.,s) Připomínáme jej proto, poněvadž se nám zachovaly o jeho působení v krajině zdejší dvoje zajímavé podrobnosti. Jan žaloval na purkmistra a konšely Jaroměřské, kterak by mimo pořad práva poddané jeho zjímati rozkázavše ve vazbě drželi svévolně, ježto se poddával, kdyby v čem vinni byli, že rád spravedlivě učiní. Jaroměřští hájili se před soudem hejtmanským, že lidi těch nezjímali, než že k nim pořadem práva přikročili, je pořádně obstavili, že Jan Krupý také lidi jich pro základ obstavil a vězel a také nepropustil, ačkoliv mu chtěli Jaroměřští k právu pomoci, a tak že oni jen pro to jeho obstavení zase jeho lidi obstavili. I nalezl soud (r. 1527), aby obě strany obstavené propustili, vězení a rukojemství pražné učinili, a chtěji-li oč k sobě hleděti, právo že se žádné straně nezavírá. 13) O jiné události, která se zběhla později, dovídáme se z listu tuto položeného: Urozenému vladyce Janovi Krupému z Probluze p. m. Službu oc. než že jest na nás vznesl uroz. a statečný rytíř pan Piram Kapoun ze Svojkova a na Pecce, kteraká se jest úředníku jeho příhoda od tebe stala v Hradišti pod řádem a právem, že přišed do krčmy, kdež soud držán byl, s některými jinými, když jest týž úředník jeho proti tobé povstal ') DD. 5 str. 50, 306—307, 61 str. 508. J) DD. 5 str. 384, 385, 6 str. 45, 61 str. 543. ») DD. 6 str. 46, 121, 62 sir. 88. *) Nějaké právo na Hradiště od Vácslava měl Jiřík z Hustrřan a postoupil ho r. 1493 Vilémovi Zuboví z Landšteina, od něhož se dostalo r. I494 zase Vácslavovi (DD. 62 str. 176). Snad si na vyplaceni tohoto práva dotčených 500 kop vypůjčil. 4) DD. 6 str. 221. 6) DD 62 Str. 242. T) DD. 62 str. 88, 186, 291, 63 str. 13—14 s) Arch. Třeboň. *) Reg. 3, J k. B 20. ,D) DD. 62 str. 273, 63 str. 143—144. ") DZ. 6, B 20. Ia) Mikuláä zapsal na Hradišti Janovi Janovskému se Soutic v 1. 1516—1519 780 kop (DZ. 84, D 19 —20 a G 4) a Janům Lukavskému s Lukavice r. 1518 550 kop dluhu (DZ. 84, G 4). Kromě toho byl mu věřitelem na všech jeho statcích (domu v Praze pod Slovany, Dobřichově, Božci, Lipci, Radovesicich, Domanovicich a Hradišti) Kunt! Bohdamcky % Hodkova ve 4000 kopách (DZ. 84, G 3). Jan Lukavský a Jan Janovský postoupili roku 1520 dne 27. června práva svého všeho ViUmu Kostkovi s Postupu, DiviSovi ZehuSickému g Nestajova, Vácslavovi Dohalskému a fifikovi Halovi t Újada (DZ 84, G 5). Tito převedli právo své (r 1522) v 1500 kopách dluhu, který jen na Hradiště dopadal, na Jana Tetaura z Tetova (DZ 84, G s), s kterým se potom soudili Neb postoupili mu Hradiště tak, aby ho mohli zase vyplatiti, kdyby mu dali pul léta napřed věděti; když však tak učinili r. 1522 o sv. Jiří, nedbal Tetaur na to a postoupil (r. 1522, vlož. 18. června) Hradiště Janovi BiLskému s KariSova (DZ. 84, G 6). Pohnali Tetaura z pokuty 300 kop propadeně, avšak r. 1532 dáno Tetaurovi za právo, poněvadž o té výplatě jen Korduli, manželce Tetaurově, oznámili (Reg. 4, J. k. s. D 10). Od Jana Bilského dostalo se Hradiště zástavou (r. 1522) Janovi Krupému a Probluse (DZ. 84, G 6). '") Reg. 2, J. k. s, 2. odd. A 18. HKADISTE HERMANŮV CHOUSľNIK. 79 a tebe přivítal, že si ty nepoděkovav jemu hned začal láti, ježto se tak psáti nehodí, přes to dávaje mu lotry a zrádce a že lepši soudí, nežli je síxm atd. Pak jestli že jest tak, jakž jsme od téhož p. Priama zpraveni, jistě tobě toho nepřejeme, že smíš takovú věc všetečné před se brati, poněvadž jest věc veliká, kdož by po uvedeni ouřadem purkrabství Pražského komu takový odboj a překážku na statku učinil, ježto skrz takovú věc lidé v pokutu králi J. M ti. upadají, hrdla i statku ztracení propadají. A protož my na místě krále JMti. tobě přísně přikazujeme, aby témuž panu Priamovi, úředníku a poddaným jeho žádných dalších překážek nečinil řeči i skutkem, k němu i k jeho všem služebníkuom a poddaným aby se pokojné zachoval a o touž věc, když koli tobě s ním rok složíme, před osobu krále JMti., poněvadž těchto časů zde býti ráčí, aneb před námi aby osobně stál a témuž panu Kapounovi z toho aby práv byl Dán v sobotu po sv. Školastice léta 1551. ') (Hejtmani království.) Od Jana Krupého koupil právo jeho a hrad Hradiště roku 1531 Michal Slavata z Chlumu a z KoSumberka a převedl také na sebe práva kterýchkoli jiných osob.2) Týž odkáza1 Hradiště a jiné statky své posledním pořízením (d. r. 1533, 18. záři) strýci svému Slavatovi z Chlumu.®) Slavatův dědic Diviš Slavata s Chlumu prodal smlouvou r. 1541 dne 18. ledna učiněnou zámek Hradiště řečený Heřmanův Choustník se dvorem popi., městečko, vsi celé Kocbeře a Vlčkovice a díl Kohoutova a Kladerub Mikuláši Pecingarovi z Bydtína. *) Vývod Pecingarův z Bydžína. Mikuláš PecÍDgar z Bydzíua 1514, Da KokořÍDě u Markéta Kokořinskd z Kliníteina MikuláS 1534 f 1561, 2. Septb. Bedřich 1534 + 1551. na Petrovicich Vilém 1538—1561, na Nechanicich •ľ Johauka z Borovnice n nedal. Tu hned šel k Lickovi, osukoval ruce, pobízel za pás a pravil: „Nuže, Licku! vyjebený chlape! pojd se mnou v zápas o ta svou holou hlavu." I řekl Licek: „Fane milý! Nejsem já hoden s V. Mti. hoditi a ja bych V. Mti. radši posloužil." I ustoupil k židli. Tehdy pojal jej Frydrych za ruku „pak pojd prej k panu Janovi." A šel a Frydrych kázal dáti hubatku piva, i ustoupil Licek ke dveřím v síni komorním. A Frydrych řekl: „Vždycky mi ustupuješ, však já vím, že máš tam, chlape, ručnici, máš-li tam ručnici, mám já jich doma několik." I odpověděl Licek: „Já vím, milostivý pane, že máte." V tom žena jim trhla: „Milý brachu, ujdi jim, ať jedou před se." Tu ustoupil Licek do šije do pivnice, a Frydrych na stůl vstoupil a sňav klobouk volal: „Že jest pan Dohalský ') Reg k. s. t. r. W 3, W 4, ') Reg. 17 F. k. G 12. a) Reg. 15 F. k. P 17. *) Reg. 14 J. f. 219. 6) Reg. 20 F. k. N 13. HRADIŠTĚ HEŘMANŮV CHOUS1NÍK. 83 kázal na nás k šturmu zvoniti, že my také budeme mordovati." Potom žel ven a vseti na kůň před domem jezdil po městečku. Což propil, za to nic nedal.') Manželka Vácslava Mikuláše Anna Marie, rozená z Kounic, učinivši r. 1614 v úterý po neděli Oculi v městě Hradci nad Labem ústní pořízeni, ještě téhož roku zemřela. Zůstaly po ní všelijaké svršky, jež rozličným přátelům svým odkázala. Sestrám svým, Sulomeně a Kateřině, odkázala „šraibtyšek skrovný z černých kostí, ve kterémž byly dvě zápony zlaté s kamením vykládané." Co v tom stolku bylo, poručila své mateři. Na tvrzi Lhotce zůstal v kanceláři panině „šraibtyš červeným plátnem obestřený a přikrytý, dvě čepičky aksamitové perlami krumplované." Nádobku stříbrnou, která slula Gallera, a k tomu koníček stříbrný, na způsob hrušky udělaný, poručila sestře své Salomeně, druhé sestře odkázala dva koníky stříbrné a jeden šál stříbrný, vše pozlacené. Oběma sestrám odkázala tři kloboučky, jeden kopet perlový, dvě korunky perlové s několika jinými korunkami, potom 10 zlatých růží. Kromě toho zbylo po ní almar, truhliček i truhlic dosti; čtyři truhly, které byly na tvrzi Lhotce, byly jí od otce jejího k veselí Zříceniny Hradiště na počátku našeho století. svatebnímu darovány. V to vše se Plemgar po její smrti uvázal a poněvadž nic vydati nechtěl, dědičky se s ním soudily. *) Z okolí Hradišťského nejbujnější byli Litičtí ze Šonova. Karel Litický utiskoval poddané své v Litiči, pročež se mu nejednou vzepřeli. Ačkoliv již jednou pro to trestáni byli a zápisy a vyručení pod hrdla ztracením vydati musili, přece se mu opět protivili, poněvadž se jim od Karla podlé výpovědí krajských hejtmanů dosti nestalo. Na soudě komorním r. 1562 obě strany stížnosti své přednášely. Našlo se, že o iy věci, kteréž sobě sedláci stěžovali, královskými hejtmany urovnáni, a toto výpovědí císařskou stvrzeno. Karel měl jim nahraditi 3 rybníčky obecní, kt«;réž jim vzal, a poněvadž posud takového oddání neučinil, učiněno psaní císařské ke krajským hejtmanům, aby uvážili, čím by jim ty rybníčky odměniti měl a podlé toho aby se zachoval a oddání takové do eiv. Martina toho roku vykonal. Avšak poněvadž někteří z Litických Karlovi pohrůžku činili, hromady a schůze mezi sebou i po lesích proti vůli jeho drželi, též myslivost střelbou v lesích přes zápověd jeho provozovali, když jednoho z nich pro neposlušenstvi ') Reg. 6 G-. svčd. M 2. 2) DZm. 172, G 13. 11» 84 HEŔMANICE. do trestání vzíti poroučel, toho neučinili, nicméné za peníze dělati nechtěli, ale jinam na dílo z peněz chodili, vzati jsou v kázeň cisárskou. ') Jan Litický měl r. 1576 bitku s Kryštofem Plesem Heŕmanským ze Sloupna v domé jeho při Hradci Králové. Napřed mu nadal „zvyj. potvorníče a krejčíku," potom naň kordu dobyl.2) Karel Šebestián Litický ze Šonova byl člověk lehkomyslný, jemuž se málo podobných rovnalo. Proto promluvila o něm Anna Mandaléna Dohalská r. 1613 na Bělehradě: „Ten šelma lhářská není své ženy hoden," a to i na jiných místech opakovala. Neb Karel maje ctnostnou manželku, vešel v tajné srozumění s Johankou z Ebinka, manželkou Jana Újezdeckého z Újezdce, která byla již 14 let věrně s mužem svým žila. Ujezdecký uptav se toho, Karla pěknými slovy přátelskými napomínal, poněvadž si jinak jednati netroufal z příčin níže položených, před lidmi však mluvil jinak. Adam Bořek z Dohalic vině Karla před lidmi, že jest šelma a lhář, vypravoval, „že jest Ujezdecký Karlovi dům svůj zapověděl a jestliže do něho půjde neb pojede, že jej z něho kyjem vypere a vyprovodí," a manželce své Johance že přísné zapověděl, aby s Karlem více nemluvila a jestliže s ním mluviti bude, že ji zpere neb ruce useká, anebo z ručnice zastřelí. Když se Karel o tuto řeč Bořka cedulí řezanou dotazoval, odpověděl tento takto: Než to ve svědomí svém snáším, že jsem od Jana Újezdeckého nejednou slyšel, když Vám zaplatí, co jest Vám dlužen, že o to stati nebude, abyste v domě jeho bývali, když on doma nebude, nýbrž že Vám jej zapověděti chce, že jeho paní manželka skrze Vás dosti řeči mezi lidmi má. Tuť se tázal Karel na to Újezdeckého, ten však odpovědi nedal a chystal se na Litického jiným způsobem. Nařídil poddanému svému, aby na to bedlivý pozor dal a když se Karel s manželkou jeho v háji scházeti bude, aby z ručnice vystřelil a tak je vystrašil. Z těch příčin stěžoval si Karel u soudu zemského, že jej Jan zavražditi chtě] a služebníku svému Jankovi na něj z ručnice vystřelili poručil. Tomu odepřel Jan pravě, že Karel jemu příčinu dával a na něj vojáky najímal, kteří na stráži s muškety stávali, tak že svým hrdlem bezpečen není. Soud jmenoval jim den srocení a vzal oba na závazek cti, aby oni a poddaní jich k sobě pokoj zachovali, nad to Janovi poručeno, aby Janka a jisté lidi na soudě postavil.3) HERMA NICE.1) ůl hodiny nad Jaroměři leží v rovině ves Heřmanice vůbec známá proto, že odtud pocházel jeden z nejslavnějších válečníkův, Albrecht z Valdšteina. Z tvrze, kdež otec a děd jeho bydlívali, není ani památky. Stávala na místě č. 16. ještě na konci předešlého století, ač byla pusta a neobydlena; avšak když r. 1787 dvůr panský zákupníkům rozprodán byl, tuť Antonín Ott, zámožný sedlák Krabčický, maje v tom za společníky ostatní zákupníky, tvrz boural a kamení jednak na stavení Josefova prodával, jednak k postavení nových živností potřeboval, tak že v sedmi letech stavení takořka zmizelo. Na miste bývalého panského sídla postavil Ott chatrný dřevěný domek, chtěje tu někdy na výměnku bydleti. I stál ten domek jen tak sroubený 40 let; když však roku 1835 vlastnici chlév a kolnu přistavovali, přišli na cihelnou velmi pevnou dlažbu, pozůstatek někdejších sklepů, které se na tré sklepeni dělily, tak že se rozděleni jich, ač byly polo zasuty, dobře pozorovati mohlo. Povídalo se tehda, že jsou v jednom sklepu .pod rumem peníze, v druhém stará vína a v prostředním dlouhá šije až pod Kukus vedoucí, avšak vlastník nedbav těch řečí, zametal sklepy rumem a jen předek starého sklepa pro svou potřebu upravil. Za novějších dob, kde se na tvrzišti znovu stavělo, zmizely i ty nepatrné známky, které se na tvrzišti před 25 lety spatřovaly. Naproti tvrzišti jest kostel, památný náhrobky svými zvenčí umístněnými; bohužel však jsou maltou zaplácánv. Na památku Valdšteinovu zasazena iest tabule na domě farním při samém kostele. Nejstarší nám známý majetnik Heřmanic byl r. 1356 Rupertpurkrabí Hradecký, rodu neznámého.1) Následující držitelé patřívali k rodu v Hradecku velmi rozšířenému a zámožnému, který na štítě svém plechovnici nosil. K nim snad patřil VySemír z Heřmanic, který se v 1. 1357—j368 jako patron kostela v Plesu a Heřmanicích připomíná. 8) Petr jinak Pasek a Venek bratři 2 Heřmanic byli snad synové jeho. ') Reg. 14. J k. s. f 249—250 !) Reg. 17 J f. 344 a 20 F. k. L 5 ») DZm. 49, B 27, 28—30, C 2-3, F 29, též DZm. 225 D 29. ') Pomůckou: Pam. arch. III 30, 95, J44. s) Tingl, Lib. couf. I 25. e) Lib. conf. HEŔMANICE. 85 Vyskytují se poprvé společně r. 1371 jako páni na Plesu,1) r. 1389 přijati jsou oba na spolek do zboží Lochynického a připomínají se odtud dosti často v pamětech tehdejších.4) Roku 1392 vyskytují se jako patronové nadáni mešného ve velikém kostele Hradeckém, kterýž od Mikuláše Policera nadán byl platy v Rozbéřicích, ale dotčeného roku převedli bratří plat ten na zboží své Heřmanské.3) Posledně připomíná se Venek r. 1404. Pasek se potom, jak se zdá, oddělil od dědiců Yrěnkových, koupil r. 1409 Krabčice od Jana Švába z Chvalkovic*) a postavil potom na díle svém nové sídlo jménem Tancberk, na němž r. 1413—1416 přebýval; r. 1416 a 1418 byl také pánem na Chvalkovicích. *) S nim připomínají se r. 1415 a 1416 Hynek z Heřmanic a r. 1418 Matějek z Heřmanic, bud jeho neb Věnkovi synové.6) Potomci jich psali se Plesy Heřmanskýmt ze Sloupna, avšak rozrod jich až do konce téhož století jest nejasný. Roku 1453 připomíná se Vácslav jinak Venek ze Sloupna na Heřmauicich, kterýž obdržel r. 1473 zápis na zboží Vidovské. 7) Jak se zdá, byl synem jeho Jiřík ze Sloupna a z Heřmanic.*) Jiný snad syn Venek ze Sloupna odprodal r. 1494 od zboží Heřmanského rybník ležící v polích Jaroměřských obci Jaroměřské,9) o něž měl pak s touž obcí do r. 1407 rozepře. Nedlouho potom se Plesové z Heřmanic vyprodali. Roku 1502 seděl tu Zdenek Salava z Lípy,10) a od r. 15 r 2—1515 Jindřich Berka z Dube', jemuž král Vladislav (r. 1515) clo ve vsi jeho Heřmanicich neb na gruntech, kteréž by příslušely ke vsi Heřmanicům, vysadil.11) Nástupce jeho Jiřík Gerštorf z Gerštorfu prodal roku 1520 dne 17. února tvrz Heřmanice se dvorem popi., ves s podacím, vsi Brod, Slotov a Krabčice osedlé a vsi Vyhnanov a Prorub pusté obci města Jaroměře.I2) Jaroměřští byli v držení Heřmanic jen 27 let, poněvadž po bouři stavovské r. 1547 statek ten konfiskací propadl.,3) Koupil jej s jinými statky Jan z Pernšteina, avšak r. 1548 v pondělí po s v. Trojici prodal tvrz pustou a ves Heřmanice, vsi Brod, Slotov, Krabčice, Vyhnanov, Proub a Zboží Janovi Hostinskému z Valdšteina za 3250 kop gr. č.,4) Takovým způsobem dostal se v držení Heřmanic rod panský bohatýrský. Ač byl Jan třikráte ženat, měl jen jedinou dceru Kateřinu, kteráž r. 1551 v mladém věku zemřela. Jsa tudíž bezdětek, odkázal pořízením svým, r. 1571 v sobotu před nedělí Remin. zdělaným, *) Lib. conf. U. E 5. Vínek držel sám ves Krabčice r. 13R5 (Borový, Lib. erect. II 222, viz i Acta jud. [385, 22. April), roku 1389, 19. června Venek jest sám pánem na Heřmanicich (Lib. conf. IV. B 13). ■) Kel. tab. I 525. 3) Lib. erect. IV. p 51. Odúmrti v Křivanech odpíral roku 1395 étěpán ze Dvcru a z Nové Vsi jménem Věnkovým (DD. 14 f. 7). Koku 1398 měl Venek nějaké jednání s klášterem sv. Jiři (Rel. tab. I 576). Oba bratři připominaji se r. 1400 jako patronové v Plesu, roku I4O4 oltáře sv apoštolu v kostele Hradeckém (Lib. conf. VI. B 4, E 10), Pasek sám jako spolupatron v Plesu r. I4O4 —IO45 (Lib. conf. VI. E 10. G 4) ') Lib. erect IX. D 3, roku 1412 jest spolupatronem v Žiželevsi iLib. conf. VIL B 3). 5) Paprocký o st ryt. 56, 132, Lib. conf VII. G 16, Lib. erect. X. L 13, arch. Třeboňský. *) Tamže. :) Arch. č. III. 553, DD 25 f 45. 246. *) Rel. tab I 18S. ^ Pam kniha děkanství Jaroměřského str. 105, viz též Pam. arch III 95. lc) Viz Pam. arch. III. 95. ") Zpráva o vyplacení Heřmanic r 1516 (Bienenberg, Alt. I. 73) snad se zakládá na omyle. ") Pam. arch. III, 95, DZ. 2, K 22. ,a( Šíře Pam. arch. III. 96. ") DZ. 47, H 7. Roku 1551, 28 dubna kvituje Jan Diviše Slavatu z peněz a věna po Saloméně, manželce Janově a sestře Divišově, jmenovaných (Arch Hradecký). 86 HEŘMANICE. statek Heřmanský Vilémovi z ValdSteina, synu bratra svého Jiříka.1) Zemřel r. 1572a) a pohřben prý v Hostinném. Nový pán, jsa tehda v mladších letech, zapsal statek Heřmanský otci svému, avšak r. 1579 dne 24. června otec prohlédaje k tomu, „kterak Vilém se oženiv a dítek očekávaje, rád by také to, což by jemu jako dědici za díl statku otcovského i jinak spravedlivě náleželo, pro dobré své a bohdá dítek svých prací svou zlepšiti a z požehnání božího rozmnožovati se snažil," dal mu za díl statek Heřmanský a 1500 kop gr. č. na penězích.3) Tehda byl Vilém bujný a půtky milovný. Když byl r. 1580 dne 16. května v městě Hradci nad Labem, dobyl kordu na Jana z Valdšteina a na Kyšperce a byl by jej zavraždil, kdyby mu bratr jeho Zdeněk nebyl braň vydřel.4) Nicméně byl Vilém pán věhlasný, kterýž často vysílán v potřebách zemských, jak tehdejší jednání sněmovní svědčí. Vilém oženil se s Markétou jinak Maruší, dcerou Albrechta Smiřického ze Smiřic a na Náchodě. Z manželství tohoto pošly dcerky Hedvika (f r. 1578), Mandaléna (f r.....), Adam (f roku 1581) a ještě jeden syn, kteří hned v mládí pomreli. Roku 1583 dne 14. září jsouc Maruše u mateře své Hedviky na Náchodě, porodila tu syna Albrechta Vácslava Eusebia. Kromě toho narodily se z téhož manželství dcery Marie Bohumila a Kateřina Anna, z nichž se stala tato manželkou velikého vlastence Karla ze Že-rotína a zemřela roku 1605 dne 9. srpna. Paní Maruše zemřela r. 1593, 22. července a Vilém r. 1595, 24. února, a pohřbeni oba v kostele Heřmanském. Posledním svým pořízením d. r. 1594 dne 12. září učinil Vilém poručnikem nad synem svým Albrechtem a dotčenými dvěma dcerami Jindřicha Sla-vatu z Chlumu a na KoŠum-berce,B) avšak když tento některý rok (1599) potom zemřel, udělil císař Rudolf toto poru-čenstvi r. 1600 Jitce z Valdšteina na Dubenci.") Roku 1603 došel Albrecht V. E. z ValdSteina let svých a proto Jitce z poručenství dskami zemskými poděkoval, avšak poněvadž ven z králov-Krabčice a Bukovsko MikuláH GerŠtorfovi z Gerštorfu a z Malšvic, vrchnímu hejtmanu panství císařských, v summě hlavní 1750 kop, a co po odhadu zbylo, totiž lesy, rybničné násady, mlýn, krčmy, tvrz, dvory v Heřmanicích a Krabčicích, Vilémovi staršímu z Lobkovic a na Týně Horšovském.,*) Avšak tento prodal r. 1Ď15 dne 5. prosince svoje právo manželce Hanybalově, Kateřině Valdšteinské z Dubé, „aby synu jejímu Vilémovi dobře učinil." ") Vskutku pak Kateřina r. 1616 dotčeného statku synu svému Vilémovi z Valdšteina postoupila.1*) Zatím držel Gerštorf druhý díl, kterýž prodal r. 1618 Janu Jindřichovi z OprŠtor/u. Tento nabyl tuším také dílu Vilémova, neboť když mu r. 1621 pro účastenství v rebelii všechen statek jest zabrán, nacházela se tvrz také na tom statku konfiskovaném. Koupil jej Albrecht V. E. z Valdšteina roku 1623 dne 2i. ieuná . věšel tedy V ufžčiií J6no po drulic.'-') AvAak iiiaje Aľun-i íit ii-i~n5a vr-!ik<>!i-p>é táméry, neponechal si Heřmanic, nýbrž postoupil jich s Hradištěm Maří Majdaléní Trčkové z Lobkovic. Od těch dob patřily Heřmanice k panství Hradišťskému. \ [a 1 1 ' ■ J ■ i- Vc ' 7W \ l Náhrobní kámen manželky a dcery Těmína z Tčmic (j- 1599). (Kreslil Jan Dobeš, učitel v Nachodí. | ství Českého proti Turku vyjeti se strojil, požádal jí, aby všecka práva, která přijala, ještě k dobrému jeho dovedla.7) Roku 1607 dne 23. dubna učinil Albrecht, jenž byl tehda JMC. nad jedním praporem lidu Německého hejtmanem a arciknížete Matyáše komorníkem, smlouvu s Evou, hrab. z Holo-chu roz. z Valdšteina, ana jako dědička otce svého kšaftu n. Jana z Valdšteina místa dáti nechtěla. 8) Roku 1610, kdež měl Albrecht již na Moravě pěkné statky, jako Vsetín, Lukov a Rminice, prodal statek Heřmanský Hanybalovi z ValdSteina a na Hostinném, JMC. radé a nejvyššímu mincmistru kr. Č. 9) Dlouho nový pán Heřmanic neměl, neb poněvadž r. 1615 dluhů svých zaplatit! nemohl, odhádán jest statek tento, totiž Heřmanice, Brod, Slotov, Prorub, Vyhnanov, ') DZ. 17, M 11. *) DZm. 165. ») DZ. 64, J 12. *) Reg 20, F. k. s. Q 12. s) DZ. 27, E 12—16 «) DZm. 74, L 10. ') DZ. 131, A 13. ») DZ. 181, G 15. *) DZm. 237, B 18 vloženo 15. listopadu. Srov. i Para. arch. IX. 875. I0) DZ. 137, J. 15, K 13. ") DZ. 189, E 12. IJ) DZm. 237, K 5. ,a) Bilkovy konf. 401. DUBENEC. I ihovýchodně od Žírce v ůdolf táhne se dlouhá, ves Dubenec, rozdělená, na horní a dolní ves a dvě obce jazykem od sebe rozdílné. Za dolním Dubencem jest při potoce mlýn Kalinovec. ') Potok tu obtéká v polokruhu vysokou lesnatou horu. konec táhlého pohoří, které k mlýnu od Hustířan a Velichovek vybíhá. Na tomto chlumu stávala tvrz, jakž posud znáti podlé náspu a hlubokého příkopu, který dělí tvrziště od ostatní výšiny. Na ostatních třech stranách jsou strmé stráně, tak že byla tvrz přepevná. V severovýchodním rohu tvrziště jsou základy čtverhranné věže, která tu stála bránu ostříhajíc. Od ní vybíhajíce na obě strany hradby, objímaly tvrziště asi ve čtverhranu, avšak zbyly po nich jen řady rumu. Kromě toho spatřují se jen prohlubně, zvláště na straně severozápadní, kdež stálo bezpochyby obydlí majetníkův. Ve vsi Dubenci bývala také tvrz dvěma příkopy vodními objatá, po níž není známky a o níž obyvatelé na ten čas také nevědí. Podlé popisu, r. 1749 sepsaného, bylo to jednopatrové staveni. V prvním patře byla síň, 8 pokojův a kaple, v přízemí některé světnice, sala terrena a jiné příležitosti, *) Ačkoliv má Dubenec název topický po nějakém lese dubovém, patří přece k osadám starším, jelikož se již r. 1220 připomíná a tehda Zbraslavovi. pánu slovutnému, náležel.3) Roku 13^5—1364 drželi zboží Dubenecké s podacím kostelním Venek a Ctibor řečení Kordulové a bratr jich Jan Bílý z Lípy.4) Avšak kromě nich byli bezpochyby jeíítě jiní bratří a strýcové a rod Duberiských se tehda rozvětvil, tak že na zboží tom dvě pošlosti čili větve nacházíme. Na horní části s kostelem seděli r. 1383 Vňnek Kordule, Venek Břída a Vácslav. s) Kordule zemřel potom a také Zvenka, vdova po něm, okolo roku 1394 z tohoto světa vykročila, tak že věno její v Dubenci a Záhliní Ješek z Lišic jen stěží sirotkům uchránil. 6) Na spásu duše Venkovy a manželky jeho Zvěnky, též bratří zemřelých Vaňka a Venka, sester Máni, Káči a Doroty daroval Žr.břid řečený Kordule kostelu Dubenskému plat na vsi Zálezlích. 7) Na tvrzi u mlýna Kalinovce, dvoru a jedné části vsi seděl tehda Venek z Dubence, kterýž zemřel před r. 1395, zůstaviv manželku Kateřinu a sirotky nezletilé. Nad těmito měla poručenstvi Ofka (snad sestra jeho), vdova po Ctiborovi z Peček, kteráž vydala poručenstvi pod způsobem prodeje (r. 1395, 30. července) Paškovi z Plesu, Příbkovi z Dubence a Pešíkovi ze Ždáru.8) Dotčený Přibík obdařil pak (r. 1397) kostel zdejší úrokem na dvou dvořích kmecíclti v Dubenci, aby farář mše zádušní za celé příbuzenstvo sloužil.9) Tehda přikoupen také druhý díl, neboť Jan Ples, Přibek a Kateřina vyskytují se r. 1412 jako patronové kostela zdejšího.1") Držitelem zboží toho byl tudíž r. 1415 Zdeněk z Dubence, jak se zdá, jeden ze sirotkův. n) V 15. věku jest málo zpráv o Dubenci. Roku 1426 připomíná se Vaněk Kordule z Dubence.™) On neb jeho nástupce spolčil se s pověstným škůdcem Janem Koldou z Náchoda, otvíraje jemu a pomocníkům jeho tvrz svou. Když tehdy Jetřich z Miletínka s hotovosti kraje Hradeckého proti Koldovi vytáhl {r. 1441), zaměřil napřed k Dubenci, jehož dne 10. června dobyl a zbořil. Potom vystavena nová tvrz ve vsi.13) Žibřid Kordule přijal heslo strýců svých a psal se „ze Sloupna"; nacházíme jej r. 1448 před Prahou a roku 1450 mezi odpovědníky knížat Saských.") V letech 1481—1495 připomíná se zase Žibřid ze Sloupna jako pán na Dubenci (r. 1481—1482 také na Žínci) a horlivý vyznavač náboženství pod obojí.15) Zemře] na předělu obou století, nezůstaviv mužských dědicův, a proto držela Dubenec vdova Hedvika z Alicnic, která statek ten r. 1505 dcerám svým DuSce a Anně zapsala a téhož neb následujícího roku zemřela.16) Každá sestra držela potom polovici podací a vsi. Kromě toho měla Duška tvrz. Anna vdala se za Hynka Doubka ze Sloupna ,T) a prodala polovici svou Natanaelovi z Černína za 450 kop.18) Druhou ') Tak doloženo jméno v DZ. 63, B 18—27. 5J Exc. p. archi 22—23, též I. B 8, G I- 5) Lib. conf. III. B ]8. e) DD. 13 f. 22. Sirotci ") Rel. tab I 559. ") Lib. erect XIII. a. f. C7. Připomínají se tu Venek Dlouhém, Žofka (Ofka?), sestra Venkova. O Petrovi sirotku rozneslo se r. 1407, avšak Přibík a Pasek dokázali, že žije (DD 14 f. 33). ,0) Lib. conf. VII. B spadl na krále (DD. 15 f. 16). ") Lib. erect X. G 6- ,a) Arch. c. III. 497. v Drážďanech, Boh I 82, archiv č. V. 274. IS) DD. 24 p. 3, arch, ř. V. 1 ") Syn jich byl snad Mikuláš Doubek z Lauterbachu r. 1546 (DZ. 84, C Dubence s polovicí podací ke statku Žíreckému, k němuž též tvrziště u ralý vaře Wagnera. a) Erb. reg 354. ') Lib. conf ed. Tingl I. tu Vaněk Kordule a Venek. Lib. erect XIII. a. f. 62 Krátký, Jan a Venek bratři jeho, Machna, vdova po Janovi že zemřel; na jeho dědictví mělo se sáhnouti právem odúmrtnim, 16. Roku 1415 zemřela Djrota, manželka Přibkova; dvůr její l3) Palackého děje IV. a 59, st letop 124 ") Arch. Viterab. 109, Rel, tab. II. 472, Biebg. Alt III. 81 '"j DL. 84, C 14. 14). ,s) DZ 250, K 26 Od Katanaela dostala se tato cásť na Kalinovce náleželo. 88 DUBEN EC. polovici držel po Dušce Jan Chvalkovský z Husíiřan (sinad jako manžel?) a prodal (před r. 1534) tvrz, dvůr, čásť vsi a kostel v Dubenci Majnušovi Bukovskému z Husíiřan, kterýž na tom zboží Anně z Pilnikova, manželce Jana, syna svého, 500 kop věnoval.') Tento Jan následoval po otci drže Poličany, Velehrádek a Dubenec. Když asi okolo roku 1570 zemřel, dostal nejstarěí syn jeho Adam za díl svůj tvrz Dubenec se dvěma příkopy vodními, dvůr poplužný tudíž, část vsi s polovicí podací, ves Záhlini, což vše prodal r. 1571 Karlovi Zilvárovt z Pilníková a na Zírci za 3200 kop gr. č.") Po smrti Karlové (f roku 1580) zdědila Dubenec vedle posledního pořízení zemřelého vdova pozůstalá Afandalěna Zilvdrova z Valdšteina, majíc tu na Dubenci úředníka Pavla, kterýž r. 1580 rybník Nadymáč Adama Zilvára pychem sloviv, plod a ryby do voznic na vozy naložil a do Dubence odvézti dal.3) Pořízením svým d. r, 1593 dne 15. května odkázala paní Mandaléna tvrz Dubenec sestrám svým, pannám Jitce, Barboře a Kateřině šlechtičnám z Valdšteina, při čemž i na bratry a strýce své nějakým odkazem vzpomněla. 4) Ze sester dotčených dočekala se Barbora nejdelšího věku a proto dríela Dubenec naposled sama O suchých dnech letničných r. 1604 dala napsati poslední své pořízení, jimž odkázala r. 1O22 polovice jmění svého. Tvrz, dvůr a ves Dubenec, vsi Záhlini a statek Třebihoštský, jehož prodání zrušeno, koupil r. 1623 dne 25. ledna Albrecht z Valdšteina, který jich r. 1624 za jiné statky marí Líajdaléné Trčkové z Lobkovic postoupil.7) Po Maří Majdaléně držel Dubenec nešťastný syn její Adam Erdman (-f- r. 1634), jehož statky po smrti jeho šmahem k ruce císařské pobrány. Statek Dubenec obdržel Jan Pieroni de Gagliano, vojenský hejtman a inženéř, který téi Velehrádek držel. Zemřel r. 1656 odkázav (pořízením d. r. 1654 dne 7. července na Novém městě Pražském) staršímu synovi Františkovi Dubenec, mladšímu Vác-slavovi statky Velehrádek a Poličany. František uvázal se v Dubenec hned po smrti otcové, ale zemřel již r. 1662, zů-staviv vdovu Anru Maří Piro-novou z Reneč a syna nezletilého Jana.9) Poněvadž nebylo možno statek pro veliké závady udržeti, zřídil soud zemský na žádost Salomény Františky Pironové z Hrušová (vdovy po Janovi) a paní Anny Maří jisté kommissaře, kteří Dubenec Pertoltovi Zárubovi z Hustířan a P. Pochovi,, superiorovi jezovitů na Žírci a Žacléři, ke koupení za 19000 fl. rh. nabízeli. Ale poněvadž Pertolt tolik peněz sehnati nemohl, koupili statek jezovité r. 1662 dne 3. dubna. 10) ') DZ. 4, H 29. *) DZ. 17, E. Bratr jeho Kryštof měl Velehrádek a Karel Poliřany. 3) DZ. 21, B 18— 20, Reg. 20, F. k. s. S 2. ') Bratři Karel a Zdeněk bvli synové Kateřiny z Chlumu, nejr.nladši čtyři Aleny z Lobkovic. J) DZ. 133, B 26—30. "| DZ. 140, l Z ^ a I lý í I I. H L 3LM11U 11. III II pmail, 1 111'IJlini 1. .......... j ......... ^ ■ ■ - j. ■•... . ^.í / - ' -■ ■ .- ■ . Frýdlantská léna Druzenv a Chřenovy, kleré mu r. 1036 dědičně ponecliány. *) Roku 1654, 2C. června mu Dubenec ve dsky vložen (DZ. 151, Y 19, Bilek, C80). Později byl Pieroni válečným radou a gen. inžeuéřem. 9) DZ. 113, K 35, K 10, 261, E 24 ") DZ. 313, S 9. tvrz Dubenec Krystyánovi, Jiříkovi a Janovi bratřím z Valdšteina tak, aby se Hannibal, bratr její, ve statek ten k ruce jich uvázal a jej do let 20. nej-staršího syna spravoval. Strýci svému Albrechtovi Eusebiovi odkázala 2500 k., Janovi Kryštofovi a Bartoloměji, bratřím svým, a Zdeňkovi, strýci svému, po 300 dukátech a Elišce, tetě své, jistou výpravu.5) Když mladí pánové let svých dosáhli, rozdělili se o statky své, při čemž obdržel Krystyán Dubenec za svůj díl, avšak po časné smrti bratra svého Jana zdědil též statek Třebihoštský, kterýž prodal r. 1620 Vácslavu Zárubovi z Hustířan. Toho roku věnoval manželce syč Sabině, roz. Berkovně z Dubé, 10.000 kop míš. na tvrzi Dubenci.6) Ačkoliv po vzpouře stavovské Krystyán již v lednu r. 1621 císaři věrnost zachová-vati slíbil, přece odsouzen jest -___• a " ě ■ V. L V. 1 4 Náhrobní kámen Jana (f 1558), syna Jiříka Chval-kovského z Hustířan a na Doubravici. (Kreslil Jan Dobeš, učitel v Náchodě.) Hey POLIČANY BÍLÉ. prostřed krásné zahrady nad Bílými Poličany stojí úpravný a pěkný zámek, za posledních let rozšířený, avšak původně r. 1725 na místě bývalé tvrze založený. Tato povstala okolo r. 1580, a starší ještě tvrz stávala snad někde nad nynějším zámkem. Poličany byly nad paměť lidskou velikou a dlouhou vsí a měly teprve v 17. věku jednoho pána. Bývalo tu nejméně dvé ne-li více dvorův a dvě tvrze, z nichž jedna, hořejší, stála na místě nynějšího zámku, druhá, dolejší, na místě Červeného dvoru. Ze které tvrze pocházel JeSek z Poličan, který padl roku 1332 u Mailberka, J) nelze říci. Tak jest i souditi o Levíkovi z Poličan, jehož bratr byl Ješek, řečený Jás ze Studeňan.*) Jakožto patronové kostela Lanžovského připomínají se roku 1380 Čeněk z Levína, Beneš z Hustiřan, Zdena, vdova po Dikovi z Poličan, Přiba, manželka Jiříka z Hustiřan, kteří seděli na hořejším dvoře. Čeněk a Bavor koupili čásť jeho od Zdeny, kteráž asi roku 1384 zemřela, a vyskytují se r. 1383 jako patronové kostela Lanžovského. Roku 1391 byli patrony tu Bavor a Jan z Poličan; onen slíbil r. 1394 ze zboží svého Poličanského vydávati plat faráři z Chotěbořic.3) Roku 1408 učinili Čeněk a Mikuláš z Poličan smlouvu o podací kostelní a statky své v Poličanech, ale není známo, kde který seděl.*) O osudech této části Poličan v 15. věku není nic známo. Na počátku 16. věku prodal Prokop Haléř z Jičiněvsi tvrz Poličany se dvorem a ves s krčmou Bavorovi Rodovskému z Hustiřan. *) Když se synové tohoto roku 1523 o dědictví otcovské dělili, obdržel Jan starší za díl svůj Velichovky „a což v Poličanech jest" s polovicí podací v Lanžově,s) ale prodal zboží Poličanské (tvrz, dvůr a ves) nedlouho potom Zikmundovi Smiřickému ze Smiřic a na Skalách.7) Od té doby drženy Poličany drahné let k panství Miletínskému a poněvadž páni na nich nebydleli, zanikla tvrz docela. s) Po smrti Jiříka z Valdšteina (f r. 1584), jenž byl pánem na Hostinném a Miletíně, držela vdova po něm, Alena z Lobkovic, vedle poslední vůle zemřelého statek Poličanský, totiž dvůr Poličany a čásť vsi, vsi Třebihošf, Zdobin a Trotinu.9) Poněvadž měla statek ten jen do života svého, spadl po její smrti (f r. 1589) na syny, věno své pak odkázala r. 1586 sestře své Johance z Lobkovic.10) Poličany obdržel nyní na svůj díl syn Jiříkův Karel z Valdšteina (asi r. 1590), který byl také nějaký čas poručníkem bratří svých mladších ■) Font. r B. III. 480, Palacký II. a. 497. ') Acta consist. 1373—1376 f. 120. ■) Lib. conf. III. D 2J, B 18, V E 4, DD. 13 f. 3, MS. arch. capit. Prag. U. XI f. 25. Jan pocházel snad z dolního dvora. ') Acta jud. 1408, 9. Mart. DZ. 7, E 13. Viz díl II. na str. 245. Prokop sedel na Poliřanech r. 1519 (Arch. gub.). ') DZ. 41, K 27, dil II. str. 237, 245. ') DZ. 4, C 30. ") Viz děje Miletina a Hostinného, též Para. arch. X 548—549. ') DZ. 22, G 26 — H 1. I0) DZ. 24, K 29 — L 4. Hrady a zámky České V. 12 go POLICANY BILE. a maje se spravováním statků jich nemalé obtíže a starosti, dobře mohl napsati do gruntovní knihy Hostinské slova: Aliis servio, me ipsum contero. ■) Tvrz Poličanskou, kterouž byla paní Alena znova vyzdvihla, dostavěl a na ní a několika vesnicích okolních r. 1506 manželce své Barboře z Knoblouchsdorfu 2500 kop věnoval.2) Zemřel r. 1604 dne 18. května a pohřben v Dubenci.3) Synové jeho, Krystyán, Jiřík a Jan mladší, zdědivše r. 1606 také Dubenec, rozdělili se potom takto: Krystyán obdržel Dubenec se vsí ZáhlLiiíiii, Jiŕík Ruhozniui s Trotinkou, Jan konečně tvrz, dvůr a ves Poličany, dvůr a ves Třebihošť, vsi TroLmu a Zvíčinu. Avšak poněvadž Jan brzo potom zemřel a statek na bratry jeho spadl, nastalo nové dělení: Krystyán obdržel Třebihošť a Zvíčinu, Jiřík Poličany a Trotinu, oba pak díly své prodali. Od Jiříka koupila Poličany Alžběta Valdíteinská z Jcktryc roku 1619 dne 21. září za 12.100 k. miš.,4) avSak smlouva ta později za neplatnou prohlášena, jelikož se zběhla v čas trvalé rebelie. Poněvadž totiž Jiřík podporoval stavy odbojné a jen proto se k nim později než jiní zbrojně přidal, poněvadž ho nemoc ženina zdržovala, také Náhrobní kámen Hertvíka staršího a Hertvíka mladšího, synův Jiříka staršího Dobřenského z Dobřenic. IKreslil Jar Dobeš, učitel v TMíchodS.: Náhrobní kámen Viléma a Majdalény (t 1602), syna a dcery Jana staršího z Dobřenic. IKreslil Jan Dobeš, učilel v Nachodí.) strýce svého Albrechta u stavů Moravských osočoval, odsouzen jest r. 1622 třetiny jmění svého. Statek Poličanský koupil r. 1623 dotčený strýc jeho Albrecht z Valdštei?za.s) Týž prodal r. 1Ď24 Bílé Poličany s Trotinou a Třebihošť se Zvíčinou k manství Janu- Purkartu Kordulovi ze Sloupnu, po tomto pak následovala za několik měsíců (toho roku) paní Englburg z Celtynku, manželka Vácslava Zárub]? z Hustfřan (f r. 1632), kteráž zemřela r. 1639 a pohřbena jest v kostele Lanžovském. *) Po smrti knížete zůstala v držení Poličan a prodala r. 1637 dne 12. března tvrz Bělopoličanskou za 26.000 fl. r. Jiříku Jetřichovi Grodeckému z Gtodee, synu svému, jemuž cisař Ferdinan d (r. 1638) statek ten z manství propustil a ve dsky zemské vložil. 7) V drženi statku následovala potom Mandaléna Angelina Kotulínská z Brodce a teto prodala Bílé Poličany (r. 1657 dne 23. května) Kryštofu Ferdinandovi Kotulínskému z Kotulina a Kří&kovic, radě při apelacích. ^ Od tohoto přikoupen několik neděl potom statek Velehrádek, k némuž i Červené Poličany náležely. Kryštof zemřel r. 1680, zůstaviv Poličany 3 Velehrádkcm dvčma synům svým, z nichž mladě! František Karel ještě let svých neměl. Tento zůstal v drženi statku celého, koupiv spravedlnost staršího bratra, v rodě pak Kotulínských zůstalo panství Poličanské až do r. 1804.°) Stará tvrz byla r. 1677 z kamene, s jedno poschodí postavena. Přízemí, v němž byla též kuchyně, bylo veskrze klenuté, avšak střecha byla jen šindelná.10) ■) Mittheíl d. V. f. G. d. D XI 254. ') DZ. 127, D 2. ') Lumír r. 1857 str. 235, Jandera pam. Hořické V 1,59 «) DZ. ■39. O 9, 192 E 10 Krystyán prodal roku 1620 díl svfij Vácslavu Zárubovi z Hustiřan (DZ I92, L I). *) Rkps knihovny FyrŠtemberské, Bílek, koní 836. ") DD 71, f |8, 58, Sommer str. 251 ') DZ. 300, L 27, 147, H 30 ») DZ. 152, M 17 a 311, E 29. s) Vil DZ. 116. D 30 a Pam. arch. X. 551, kdež jsou také novější držitelé. ") Exc. p. airch. Wagnera. S' POLIČANY ČERVENÉ. ři tak zvaném Červeném dvoře nebo-li Červených Poličanech spatřovalo se před r. 1874 okrouhlé tvrzišté náspy otočené; nyní zbylo z toho jen málo7 poněvadž dal nájemce dvoru tvrziště to roku 1874 rozkopati.1) Ve 14. a 15. věku stála tu tvrz, kterouž drželi se dvorem a jinými dvorci Bořkové z Poličan.s) Připomíná se jich dosti, ale vývod jich sestaviti nelze. Bořek z Poličan byl r. 1354—1364 kollatorem kostelův Újezdského a Novoveského; *) s Otíkem Poličanským a jinými nadal r. 1360 kostel Novoveský.4) Mojek z Poličan vyskytuje se r. 1358 spolu s jinými jako patron kostela v Třemešné Červené, a na Třemešné Bílé seděl roku 1370 Bořek Silhéř 2 Poličan.*) Po Bořkovi Novoveském zůstala vdova Zdena (f j. r. 1396) a synové Přibík z Ostřešan, Ones a Mlach; 6) Bořek, Mikuláí a Jan z Poličan táhli se r. 1415 na Bříšťany, Slatiny a Petrovičky.7) Jan se připomíná již r. 1391, jako držitel polovice hlasu podací kostelního v Lanžově, a seděl tudíž na tvrzi naší; Mikuláš byl r. 1407 pánem na Bílé Třemešné.8) Později se připomínají Jan 3 Poličan, jehož jméno se čte mezi sněmovníky Čáslavskými (r. 1440), a Hašek z Poličan, kterýž držel věrně se stranou Poděbradskou. B) Na počátku 16. věku seděl na tvrzi zdejší vladyka Bořek z Poličan. Synové jeho, Jan, Čeněk a Hašek, prodali r. 1513 tvrz, dvůr a ves Poličany, mlýn pod Velehrádkem, dvůr kmeci v Doubravici, ves Dehtov, ves pustou Trotinu, v Rečici a Sedlci ctm. s polovicí podací v Lanžově Majnušovi Bukovskému s Hustířan,10) jenž na tomto zboží manželce své, Zuzaně z Doubravice, 350 kop věnoval. ") Majnuš a syn a nástupce jeho, Jan starší Bukovský z Hustířan, drželi k Poličanům také Dubenec. Jan tento byl ženat s Kateřinou ze Soutic, jíž r. 1565 na Velehrádku a „tvrzi dolejní ve vsi Poličanech se vsí a mlýnem pode vsi" 500 kop věnoval.12) Zemřel před r. 1570, zůstaviv tři syny, Adama, Kryštofa a Karla. Z těch obdržel Adam za svůj díl Dubenec ,a) s příslušenstvím, Kryštof Velehrádek a Karel Poličany. Kryštof učinil již r. 1589, na den sv. Vácslava, poslední své pořízení, jímž učinil manželku svou Manda-lénu ze Sloupna poručnicí dětí nezletilých; pokud by těch nebylo, měl statek Poličanský na bratra jeho Karla aneb dědice jeho spadnout!.14) Zemřel roku 1600. Nástupce jeho, Venek Bukovský z Hustířan, býval hejtmanem panství Pardubského a cis. tmksasem. ,s) Zúčastniv se vzpoury proti Ferdinandovi II. hojnou měrou, nedočkal se jejího konce. Jmění jeho veškeré pobráno k ruce královské, po čemž koupil tvrz Červené Poličany s příslušenstvím (r. 1623 dne 30. května) Albrecht V. E. z Valdšteina a připojil je r. 1624 ku knížectví Frýdlantskému.16) Ještě téhož roku spojeny Poličany Červené se zbožím Velehrádku na věky. Jak se víře podobá, nebydleli poslední držitelé Červených Poličan z rodu Bukovských na staré věžovaté tvrzi zdejší, nýbrž na ) Pam. arch. X. 550. a) Jednoho jsouce rodu š Bořky z Nové Vsi a z Miletinka měli na StítĚ Šachovanou půli. ') Lib. conf. ed. Tingl. I ig, 25, též I. F 8. *) Lib. erect ed. Borový I. 25, item II. fol. 18. 5) Lib. conf. I. A 6, II. C 4, D 2. "j DD. 14. f. 11 Roku 1398 prodala Zbyňka, manželka Bedřichova z Poličan, dvůr v Poličanech íe 6 lány a mlýnem kapitole Pražské (Lib. erect. XII. f. 182), ale tu se mini Poličany u Kutné Hory (viz lib. er. XIII a f. 81). ') DD. 15. f. 14. s) Lib. conf. V. E 4, VI. J 14. •) Arch. č. I. 257, arch. Třeboň. '") DZ. 3, C 29. Roku 1537 oddělil se Hašek od bratra svého Čeňka, vzav za díl ze statku po otci a mateři 80 kop (Archiv DZ. fasc. XVI. 1). ") DZ. I, E 26. Viz o něm 1 Pam. arch. X. 548. ") DZ. 15, G 30. ") Srovnej děje Dubence a díl II. na str. 130. J1) DZ. 129, N 3—8. 1S) Rozvrž, sbírek str 12, 15 l«) Bílek, Děje konf. 52, DZ. 141, G 25 a 292, E 16. Náhrobní kámen Jiříka staršího Dobřenského z Dobřenic na Říkově a Svinižfaoech (j- 1608). |Kreslil Jan Dobeš, níitel v Náchodč.l 12* 92 VELEHRÄDEK. nějaké tvrzi, kterouž si ve dvoře vyzdvihli. I tato tvrz zanikla v dobách zhoubné války třicetileté. Roku 1677 píše se o ní: Tvrz Červeno-Poličanská, poněvadž do podvalí zbořena, v ničemž se nepokládá. Při též tvrzi jest dvůr atd. Okolo tvrze po hrázích dobrého štěpovaného stromoví. ■) VELEHRÁDEK. d Poličan Bílých na východ jest ves Velehrádek,2) kteráž vznikla teprve v 17. věku. Od ní na jih jest prostranné obdélné návrší, kteréž ze tří stran roklemi otočeno jest a ostrohem svým k západu čelí. Dva skromní potůčkové, jeden Retický, druhý Kadrmanec řečený, ovlažují úpatí jeho, spojujíce se pod živou studánkou, vůbec Lázně řečenou. Chlum tento nazýval a nazývá se od nepamětných dob Velehrádkem aneb Velehradem, kterýmžto jménem upomína na doby pradávné. Na ten čas jest na něm dvorec poplužný, jehož silné zdi, jakož i sklepy pod ním prostranné a úpravně vystavené vydávají svědectví o dokladném stavení věků předešlých. Na opyši tohoto návrší, totiž na prázdném prostranství za dvorem k západu, nachází se mnoho země z pálených cihel důkladně a dokonale rozkopané. Není pochyby, že stála na miste tomto tvrzka neveliká z cihel a ze dříví3) postavená, kterouž paměti 17. věku nejednou připomínají.4) Jak již řečeno, říkávalo se návrší tomuto obyčejně Velehrádek aneb Velehrad, ku kterémuž názvu se nezřídka slovo Hrad připojovalo, tak že se říkalo na př. r. 1624 „tvrz Hrad Velehrad" a r. 1570 se o pánu jejím napsalo, že sedí „na Červeném hradě Velehrádku." *) Názvy tyto ukazují, že tu stával hrad za dob pradávných, ovšem toho způsobu, jako bývali dřevění hradové v pravěku. Hrad ten zanikl nejpozději ve 13. věku, zůstaviv jméno své holé hoře. Že tu potom nic nebylo, o tom svědčí, že památky 14. a 15. věku o Velehrádku tvrdošíjně mlčí, a že podlé pozdějších pamětí byl pod horou jediné mlýn. Víře se i to podobá, že patřil chlum s mlýnem ode dávných dob k Červeným Poličanům, jak to i v 16. věku nacházíme. Majetníkům na té tvrzi, kterou na hradišti v 16. věku postavili, nebylo příliš volno. Neb v té tvrzi „příležitě vystavené" byly 4 světnice ode dřeva a jedna od kamene (t. j. cihel). Avšak poněvadž tu bylo v létě příliš horko, utíkali páni do světnice, kterou měli ve dvoře „k pohodlí času letního."8) R. 1513 přešlo zboží to v držení Majnuhe z Uustířan a z Bukovky; s ním dostal nový držitel také „mlýn pod Velehrádkem," vše totiž, co tu bylo vystaveného a což Velehrádkem slulo. Po Majnušovi zdědil Poličany okolo r. 1557 syn jeho Jan starší Bukovský z Hustířan, jenž se však již nepsal seděním na Poličanech, nýbrž na Hradě Velehrádku. Ještě asi r. 1541 a snad i později byly Poličany sídlem zboží, jehož hlavou potom byla již r. 1565 tvrz Velehrádek. Z toho vychází, že Majnuš tvrz na starém hradišti, příhodném polohou svou, vystavěl. Nový poměr ukazuje zápis (vl. r. 1565 dne 16. května), jímž Jan starši Kateřině ze Soutic, manželce své, věnuje 500 kop „na hradě Velehrádku, dvoru popi. s popi., sladovnou, pivovárem, mlýnem náchlebnim pod týmž zámkem, na tvrzi dolejní ve vsi Poličanech (t. j. Červených) a vsi c. t. m., na mlýně druhém náchlebnim pode vsí, na vsi Záhliní a Lanžově s rychtou."7) Jan žil ještě v létě r. 15ĎQ, zemřel však jistě ke konci téhož roku, neboť r. 1570 po novém létě vládli Velehrádkem synové jeho Adam, Kryštof a Karel Bukovští s Hustířan, jimž máti jejich, ovdovělá Kateřina, téhož dne věno své z desk propustila. Během následujících pěti let rozdělili se bratří o dědictví otcovské; Adam dostal Dubenec, nejmladší bratr Karel (f r. 1600) dostal Červené Poličany a Kryštof konečně podržel si Velehrádek. Náš Kryštof připomíná se __-__— X t — 1:1__jt*„ . ~ .___1 . .1--1__1 _ ■ .- ____j_. ____1___1__T1__„i--1-1__ _ . ^ . _ k1«jU mft wtMi . —,1. UUIUUI 1JCA.UJ1IS.1ÄLC:, 1. 1 jyu Uyi puilllčtll Í1KJ &UUULL UUIKIflUäLVl UlflUCtKClIUj 1. J (JU^ M^UC |Jii iJiuutji Mokrovous mezi císařskými radami a r. 1606 konečně byl hejtmanem kraje Hradeckého. Viděti z toho, že se Kryštof těšil dobrému zdraví a všechny své bratry přečkal. . ■) Esc. p. arch. Wagnera. Ke statku tomuto počítány vesnice Tretina, Dehtov horní a díl Bílých Poličan. *) Pomůckou Parn. arch. X 547. 3) Proto r. 1570 Červený hrad Velehrádek (DZ. 59, J 16). ') Viz v Pam- X. na str. 551—552. 5) DZ 50, J '6- *) Esc. p arch. Wagnera. ') DZ. 15, G 30, reg 17 F k. s. L 10. S Janem soudil se r. 1563 Jiřík z Valdšteina pro pych, poněvadž dal Jan na obci společné u vsi Poličan v nově domek prve tu nebývalý postavit]. Také rušil Jan starobylou smlouvu, podlé níž povinen byl spoln s obci Políčanskou pastuchu držeti, při každé sýpce témuž pastuchovi 1 ys korce Žita a po každém korci 3 peníze bité a pecen chleba a od každé svině, kteráž by prasata měla, 7 penízů malých dávati (Reg. 18 F. k. s. P 13). VELEHRÁDEK. 93 Seděním na Velehrádku byla r. 1609 Eva Hradecká z Poličan. Než to jest nám známo, že r. 1609 o statku svém nejmenovaném řídila, odkazujíc jej synu svému Jindřichovi Bořkovi, nad nímž měl býti poručníkem Viktorin Hradecký z Bukovna, manžel její a otec jeho. *) Odjinud soudíme, že několik let po svém pořízení zemřela a že měl dotčený Viktorin, potom pán na Trojovicich, r. 1616 druhou manželku Markétu z Malovic, jíž vzdal poručenstvi nad synem svým.ä) Velehrádek držel tehda jistč Meichysedech Buk&usfty z Hustiran, jehož k r. 1615 sbírky sněmovní, ač jen za jeden termin, připomínají. Týz byl r. 1016 rozsudí v rozepři o dědiny mezi pány Vřeštovským a Žiželeveským vzešlé. Když začaly známé bouře r. 1618, seděl na Velehrádku Karel Bukovský z Husíiran, jenž se přidal na stranu stavův evangelických; proto r. 1623 odsouzen třetiny veškerého statku svého. Tou příčinou prodal místodržitel Karel z Lichtenšteina každého vypovídali, kdož by „tvrz Hrad Velehrad řečenou" s dvorem, vsi Lanžov, Zábřeží, Dehtov dolejní, Zálesí a Doubravici (roku 1623, iď. října) Albrechtovi Vácsla-vu E. z Valdšteina, jemuž zboží to i s blízkými, podob-něž přikoupenými Poličany, Sedlicí a Miřejovem r. 1624 z práva zemského propuštěnu a k novŕmi; JcnllKtvt Frýdlantskému přivtěleno bylo. 3) Kníže Albrecht prodal r. 1624 dne 27. února a dal v manství t. r. 22. března statek svůj Třemešno s příslušenstvím, více pak tvrz Velehrádek (Rittersitz Burcks Welehrad) s dvorem popi., vsi Lanžov, Zábřeží, Dehtov, Zálezly a Doubravec i se zbožím Červených Poličan Jiříkovi Sadov s kcmu ze Sloupna,4) a to proto, že tnu za statky jeho Sadoví a Žiželeves jisté peníze dopláceti měl. Jiřík rád u sebe choval České bratry pronásledované a také Komenskému, an v Brandýse bezpečného útulku neměl, přebývání na svých statcích popřál. Když pak noví rozkazové císařští roku 1627 Náhrobní kámen Těmína z Témic a na Doubravici (díl II. na sir. 7^.) t 1595. iKrcslil Jan Dobcs, učitel v Náchodfi.j se s císařem u víře srovnati nechtěl, tuť i pan Sadovský a knězi bratři u i.ěho přebývající v tuhé zimě roku 1628-s vlasti svou se rozloučivše, do ciziny se odebrali.5) Manství frýdlantská bud Sadovský prodal nežli odešel ze země, bud spadla na knížeci komoru. Knize daroval potom Velehrádek (Welheradt) s vesnicemi k němu patřícími, t. j. Lanžovem, Dehtovém, Zábřezím, Zálezly a Doubrav-cem, více pak Červené Poličany tvrz se vsí a ves Tro-tinu k nim náležející již roku 1629 Janovi Pieroni de Gagliano, JMC. nařízenému hejtmanu a polnímu staviteli (Velt Bawmeister), jenž učiniv t. r. 10. února slib manský v městě Jičíně, donaci na to teprvp r tďjo, 30. března a list manský 3. dubna obdržel.") Tento nový držitel, jenž měl také dům ve Florencii, zůstal v držení Velehrádku a připojených k němu Červených Poličan nejen po celý čas vlády knížete Frýdlantského, nýbrž i ještě po jeho smrti; konečně si vymohl na králi Ferdinandovi tu milost, že jemu a po něm synu jeho Františkovi Pierom majestátem r. 1656, 26. dubna ve Vidni daným povolil, aby Velehrádek z manství propuštěn byl. 7) K tomu byl Pieroni také statek Dubenec od téhož panovníka darem obdržel i chtěl vedle poslední své vůle (r. 1654, 7. července), aby starší syn František zdědil Dubenec, mladší pak Vácslav Velehrádek.s) Avšak majestát svrchuřečený nezastihl již Jana mezi živými, an byl liž v březnu r. 1(356 zemřel. Po smrti Janově našlo se drahně dluhův, jimiž statkové jeho obtíženi byli a z nichž by byl každý z bratří velikou čásť nésti musil. I uzavřeno jeden statek prodati, poněvadž i věřitelé na zaplacení dluhů naléhali. Kommissaři od soudu zemského zřízení prodali smlouvou r. 1657, 25. dubna učiněnou tvrz Velehrádek a tvrz Červené Poličany Kryštofovi Ferdinandu Kotulinskému z Kotulína a z Křítkovic ') DZ. 134 N I J) DZ. 137, O 18. s) DZ. 292, M 27, 141, M n. Bílek, Děje koní. str. 50—51. ') D D. 71 i.\ 12 —14. () Zoubkův Život Komenského 14—15 •) DZ. 71 fol. 146. ') DZ 627, G 19. e) DZ. 261, E 24. » 94 TVRZE V OKOLÍ KRÁLOVÉ DVORA. za 13.000 fl. rh.') Trhová smlouva ukazuje nám, jaká tehda spousta panovala na statcích obou, ve válkách předešlých popleněných a zkažených. Tvrz Poličanská byla úplně pobořena, na Velehrádku nebylo oken, dvefí a kamen, 1 stavení každého okamžiku pádem hrozilo; také nebylo ve dvoře ani dobytka ani nářadí hospodářského. Lesy byly naprosto zhubeny a kde sic lesy bývaly, tu zde a onde jen nízké křoví se nacházelo. Kotutínský koupil r. 1657, 23. května statek Bílé Poličany. k němuž arci Velehrádek na věčné časy přivtčlen byl. Tvrze v okolí Králové Dvora VLČKOVICE. e vsi Vlčkovicích (severně od Kuksu) postavena jíst tvrz velmi pozdě a dlouho také netrvala. *) Etfman Vilém Ptcingar a Bydiina vzal statek Vlčkovský za dil svůj od bratra Albrechta Ctibora a postavil si tu tvrzku k obýváni. Po skončeni rebelie odsouzen jest r. 1622 polovice jmění; trrzku Vlčkovice se dvorem a vsí a řekou Labem prodala komora česká r. 1623 dne 21. ledna Albrechtovi z ValdStema (za 23.842 fl. r. 56 kr.), od něhož postoupena r, 1624 Maří Majdaléně Trikové z Lobkovic a připojena potom k panství Hradíštskému.") STANOVÍCE. e vsi Stanovicích (západně od Kuksu) bývala tvíz a zemanský starek, jehož držitelé konali služby m:níké ke hradu Hradišti. Roku I418 připomíná se Jan starH Trvec ze Stancuic a Jan MladSi odtudž. Roku 1464 seděl na zdejší tvrzi Afíkuldí Kirlik z JVeietic, který zdědil t. r Lhotku a Část-kcvice v Bechyílsku. ') Synové jeho Jan, AleS a Jvik prodali r. 1467 Lhotu a ímluvili se o Stanovité T. 1476 tak, že Jan je splatil a zboží Sta-novské, totiž Slanovice tvrz, dvůr popi., ves, vsi celé Vyhnanov a Prorub, £ás( vsí Bukoviny a Buk s potokem Drahyní a Labem přejal, po čemž manželce svt Elišce z Lautrbachu a ze Třtice na Stanovicích 400 fl. uh. věnoval.5] V letech 1505—1525 a snad i později seděl tu Vácslav e čechtv, předek těch, kteří se potom Stanovskými s Čechtic nazývali.*) Kdy a jak přikoupeno manství to ke Hradišti, není nám znátno. TANCBERK. Tancberkem se jmenuje hora, která jest východně od Brodu. Poněvadž známo jest, že tu bývalo sídlo zemanské a na konci ') DZ. 311, G 24. Vklad toho vykonali t. r. 4. července oba bratří František a Vicslav (DZ. 152, M 18). ") Vlčkovice s Kokotov byly manstvími ke hradu Hradišti (viz na str. 77.) a dríeli je r. 1418 Hana z Kokotova, po něm syn jeho Bohunek, r. 1492 Vácslav a Mikuláš Hrabišové z Nové Vsi, vnukové Hanovi, a r 1504 přikoupeny ke hradu Hradišti. (Archiv Třeboři.) Ostatek vsi, pokud totiž k manskému statku nepatřila, byl příslušenstvím hradu Hradiště ode dávna. Po smrti Mikuláše Pecingara z Bydžína držel drulý jeho syn Balcar Vlčkovice za svůj díl, ale sídlel na druhém statku svém Vamberce. Avšak syn Balcarův Vácslav Mikuláš prodal Vlčkovice strýcům svým Hradišťským Albrechtovi Ctiborovi a Heřmanovi Vilémovi a obdržel na místě peněz statek Novovamberský (DZ. 132, F 30—32. Viz i dil II. na str. 264.). *) Bilek, Děje konfiskaci na str. 413. *) Arch. Třeboň. DD. 5 p. 184—185. ») Bel. tab. II. 351, DD. 5 p. 34«—349- 6J 3 J. k. s. D 5, Lumír r. 1865 str. 553, též v tituláři r. 1534. předešlého století se tu nějaké zbjtky spatřovaly,1) jest možná, že tu nějaká tvrz stála, avšak dnešního dne tu není ani známky. Z bývalých držitelů znám jest jen jeden, totiž r. 1413—1416 Paiek z Heř-manic a a Tancberka.9) BUKOVINA. es Bukovina líží ve farnosti Chvalkovské. Před časy tu byla tvrz, z niž asi na ten čas zbytků nepozůstalo. O starších osudech této vesnice jednáno jíž při dějinách Bukovinky na str. 54. Zvláštním statkem stala se, když ji asi r. 1456 Vinet /Jovo Ptes Hefmanský ze Slouýna obdržel, avšak tvrz IrT/J postavena jest tu teprve později.*) Venek zemřel tuším t. I56I,') zůstaviv tři dcery.') Neznámým způsobem dostala se Bukovina v držení Albrechta Kordule se Sloupna. Když pak tento zemřel zůstaviv sirotka nezletilého, prodán jest týž statek, totiž tvrz Veliká Bukovina, dvůr a ves s mlýnem v Fod-stráni (r. 1589, II. října) pro svedení mnohých závad Johance % Pa-iinevsi, manželce Jiříka Čejky z Olbramovic a na dvoře Vysokov-ském. •) Po smrti Johančině zdědil Bukovinu syn její z druhého manželství Adam Litický se Šonova, kterýž zemřel před r. 1638. Bukovinu dědila i polovice dcera jeho Johanka Kateřina, z polovice manželka Anna Marie z Hagru. Tato provdala se ve druhém loži za jakéhosi Gonsovina a přikoupila r. 1638 zahradu na Kopaninách, na niž později véska založena byla,') Později držel statek ten Arnolt Maximilian Halaur 1 Hmlau a ten prodal jej r. 1680, 10. května Karlovi Leopoldu Rodovsiému < Hustifan na Třesovicich. *) ŽIREC. i' ěstec Žirec (původně Žurec, z čehož německé Schurz) leží v rovině v krajině veselé nedaleko Králové Dvora. Bývala tn tvrz, přeměněná jezovity v nynější zámek, který *jest přistaven ke kostelu, avšak neudržel se také v té způsobe, kterou mu dali jezovité. V zámku ukazovávali staré sklenné tabule, na nichž znaky Adama Zilvára ze Silberšteina a manželky jeho Anny roz. Gryspekové vymalovány byly. *) Žirec patřival od sklonku 13. věku ke kraji Trutnovskému, a držitelé jeho byli k hradu Trutnovu manskými službami zavázáni. ') Brandlův seznam tvrzi v arch Rychnovském. *) Lib. erect, X. L 13. Paprocký o st. ryt- 56, 132. Srovnej i Pam. arch. III. 30. *) DZ. 46, D 29. *) Tak jen lze rozumětí hrobovému nápisu. Schaller K-iin. 94, Bienbg. I. 38. Srovnej tamže i jiné nápisy osob v Bukovině statky majících, kteréž však jsou většinou záhadné. ') Viz díl U. na str. 239. *) DZ. 67, D 17 a archiv desk zemských. ") DZ. 147, C S a 395, B 5. ») DZ. 395, B 7. *) O osude těchto tabulek srov. Pam. arch. HI. 238. TVRZE V OKOLÍ KRÁLOVÉ DVORA." 95 Jmen jejich neznáme, poněvadž starší manské knihy na zmar přišly. Budí! se Zirce pomáhal r. 1448 panu Jiříkovi při dobyti Prahy a Henic ze Žirce vytáhl r. 1450 do pole proti Sasku. ') Vácslav a Jiřík, bratři ze Zirce, prodali r. 1481 tvrz Žirec Zibřidovi ze Sloupna a na Dubenci, a r. 1482 převzal jej od tohoto Jan Kordule te Sloupna, kterýž na Žirci r. 1500 manželce své Kateřině ze Zásmuk 100 k. gr. č. věnoval.") Nedlouho potom dostal se v drženi Zirce Jan Litoborský s Chlumu, sedě tu 5 bratrem svým Arnoštem; oba vydávali mateři své Kateřině ze Žampachu roční plat.8) Roku 1506 prodal Jan tvrz, dvůr a ves Žirec, též druhý statek, tvrz a dvůr Podstráni jinak Novou ves Jindřichu Berkovi 2 Dubé, kterýž na těch dědinách toho roku manželce své Heleně ze Šumburka 500 kop gr. i. zapsal.') Roku 1512 koupit týž statek od něho (bez Podstráni) Burjan Labut ze Švamberka a na Hradišti nad Labem. Jakož pověděno při dějinách Hradiště, následoval po něm KryStaf ze Švamberka, na jehož prosbu král Vladislav (r. 1514, 14- prosince) Žirec z manství propustil. s) Následující posloupnost za svobodných držitelů není úplně známa. Víme toliko, že drželi statek ten a jiné okolní Jan Burjan, Zikmund a Achylles bratři Andělové z Ronovce, Jiří Berka z Dubě a Natanael Černín z Černína, od nichž je skoupil okolo 1. 1526 až 1434 Jiřík z Gerítorfu a na Cholticfch; týž prodal r. 1539 tvrz, d vir a ves Žirec, Zaloíov s podacím, Hřibojedy hořejší a dolejší, cásf Dubence s polovici podací Adamovi Zilvárovi s Pilníková na Břeciteinl za 2500 kop gr. £. ^ Odtud až do Bělohorské bitvy zůstal Žirec v držerjí Zilvárův. Adam postoupil sice Žirec za živnosti své mladšímu synu Kryštofovi, a) ale po smrti jeho držel všecky statky otcovské (zejména r. 1552) starší syn Jart a teprve po jeho smrti ujal Žirec třetí syn. Karel za svůj díl. Týž byl povahy násilnícke. Neb přijev r. 1571 do krčmy v Ostromčři s čeládkou, tu Jana Kohouta, čeledína zjednaného Albrechta ze Vtelna vzav a ůhlaví svázav podlé koně svého pryč -odvedl. *) Karel zemřel r. 1580 dne 2. října. Dědili po něm (podlé pořízeni jeho v r. 1577 dne 14. září zdělaného) manželka jeho Mandaléíia z Valdšteina statek Dubenec a právo na Žirci do roka bydleli, a strýc Adam všechen ostatní statek.") Tento dal s manželkou svou Annou okrášliti tvrz zdejší malbami na skle, jakož vypravováno, podporoval D. Adama z Veleslavína, jenž mu připsal roku 1589 spis sv&j „Elegantiarum Terentii et Plauti a G. Fabricio collectarura bďěmica interpretatio" a zemřel r. 1597 dne 15. února. Náhrobek jeho, kterýž mu manželka a děti v kostele Žireckém postavili, dali později jezovité z kostela vyhodili a roztlouci. n) Po smrti jeho drželi veškeré statky Zilvárovské synové jeho Adam a Jan, z nichž mladší měl statek Žirec v té rozsáhlosti, jak rodu od r. 1541 náležel. Zúčastniv se vzpoury, ujel r. 1620 ze země a proto odsouzen jest 1. 1622 hrdla, cti a statkův. ") Statek Žirec prodán r. 1622 dne 8. července Maří Majdaléni Trikově z Lobkovic. Od té doby měl Žirec společné osudy s Hradištěm až do opětného zabrání obou r. 1634. Ferdinand II. byl prý Žirec slíbil jezovitům dolnorakouským u sv. Anny (r. 1621), avšak změniv úmysl svůj, dal jim dar na penězích. Teprve Ferdinand III. chtěje slib otcův vyplniti, postoupil Žirec (r. 163^ a 1636) týmž jezovit&m k nadáni jich domu pro nováčky u sv. Anny ve Vídní. iaj Jezovité přistěhovavše se do Žirce r. l6j2, zdělali tu chrám a residenci řádu svého, a přikoupením okolních statku panství své rozšířili. ") ') ČČM. 1827 stt. 79, arch. Drážďan. *) DD. 24 str. 3, 13» 36. *) Lumír r. 1865, str. 553. *) DD. 24 str. 52, 54. 5) Tamže str. 69. ") DD. 67 f. 34 a DZ. 6, J 13. Viz i DD. 62 str. 535. DZ. 41, G 4 a 4 B 21. Jisto jest, že měl Žirec Petr Adrípach z Dubě a prodal jej Jindřichovi Berkovi (DZ. 5, E 4), ale spojitost s hořejším není známa. ") DZm. 226, H 19. •) Reg. 20, F. k. s. E 14. ") Hiittel's Chronik 254, DZ. 21. B 18—20. Peníze obdržely Karlova matka Johanka z Hustířan a dcery sestřiny, panny Radecké. ") Sommer 87- "> Bílkovy kont 940—941. "1 Obšírně Bílek na str. 708. ") Králův Průvodce II. 90. Žirec patřil jezovitnm do r. 1773, pak spravován byl od studijního fondu a prodán zase r. 1828. PODSTRÁŇ (NOVÁ VES). Li samém Žirci jest vesnice Podstráň, kteráž se původně Novou vsí nazývala. ') Zbytky bývalé tvrzky ukazovaly se za naší paměti. V pamětech připomíná se ves tato poprvé r. 1404. *) Roku 1491 postoupí] Jan Podstránský dvoru a poplují „co se k Stráni dolýče14 Vaňku Jfrabifo-vi, kterýž potom s bratrem svým Afikuldíem název z Nové vsi přijal. ^ Bratří tito nabyli také r. 1492 KLokotova a zboží Vlčkovskěho a když se potom rozdělili, držel Mlikuláš Kokotov a Vácslav Podstráň. Tento zemřel záhy, zanechav sirotky nezletilé, jichž jménem strýc jich Mikuláš prodal (r. 1504) „JPodstránie, kteréž slove Nová ves" Janovi Litoborsktmu z Chlumu a v Žirci. Od tohoto koupil zboží Žirecké a s nim tirrz, dvůr, roli, louky, rybníky, potoky a jiné vodotočí, lesy Jindřich Berka z Dubé r. 1506. Vetší čásf těchto dědiu zastala při zboží Žireckém, ačkoliv Jindřich r. 1515 „statek Hrabišovský Podstránie" s jistými dědinami Šimkovi z Bořic a v městě Dvoru odprodal. <) BORKY. ťvrť hodiny severozápadně od Žirce jest véska Tf^.lr.. ~,Z\rA-* mcnct.„' TrM+^^ve-YA •mm ^^■^^r hradu Pecky, později sídlo vladycké. Pan Pro- ^^^($JjJ/7) **va z Rožmitáhi a na Pecce poznav službu V^B^^^^^Ľy panoSe Jana. 2 Habru, úředníka svého, prodal mu r. 1473 dvfir Borky s porJužím atd. do dvou životů za 80 kop gr. Janovi synové byli tuším Matěj (f j. r. 1482) a Kurtcf, od něhož pan Horický, jakožto dědic Pecky, r. I495 Borky vyplatí ti chtěl, avšak soud manský v Trutnově nalezl, že má K.uneŽ Borky do své smrti držeti. Nicméně odevzdal Kimeš, jenž potom při meste* Dvoře seděl, popluži si é r. 1502 Janovi LMoborskitnu z Chlumu.91) Tento prodal Bořky nji dobro. Držel je dlouhá léta Petr Borecký želé%na\ jenž tu snad tvrz postavil, pokud známo od r. 1529. 4J Týž držel tvrz Borky, ďrůr popi. s krřmoťi a zahradou, na kterémžto statku manželce své Kateřině z Holohlav 375 kop věnoval.5) Petrův dědic, Jan Boreckf st žeUana, obdržel za svůj díl tvrz, dvär a ves Borky a ves Cilmov, n;i němž r, 1562 manželce své Aléné z Htistíran 50O k. C. venoval, ale poněvadž nedlouho potom zemřel, ujal statek pan Budřvoj T-rč-meSský se Želaná (snad bratr jeho), vydav vdové r. 1564 věno její a některé svrchky. s) Při zboží tvrze TřemeŠné zůstaly Borky, jejichž t\Tz se až do konce téhož věku připomíná, a Ž do veliké konfiskace; tm koupil je r. 1623 Albrecht z Valdšteina, a když se jeho knížectví rozpadlo, zůstaly Borky při zboží Žireckém. Dvůr idejSi vrchnosť rozprodala. LITÍČ. Jihovýchodní od Žirce jest ves kostelní Lití č (nikoliv Litice), jejížto tvrz již před dávnými lety svedena byla. O starších osndech této vsi není naprosto nic známo. Ve vsi seděli Litičtí ze Šonova, ') Německé Leit, Leite znamená to, co české podstráň neb stráň (střdnm. lite, staron. hlita). Srov. Mittheil. VIL 6. Podobně jest Podhoří a Leit (Silberleit) jedno. *) Po smrti Evana z Broumova vyprosil si (r. 14Ú4) půl vsi Nové Matěj Salava z Lípy a obdržel ji r. 1408 přes odpory Pavla a jiných synův Evanovjch, Mikuláše, pirobošta Broumovského a Filipa, probošta Polického (DĎ. 14 f. 22). 3) DD. 24 p. 25. Kromě tohoto statku drželi zde dědiny (r. 1493) Mikuláš a Kuneš bratří z Habru. <) Arch. Třeboň. DD. 24 str. 48, 5:z, 75, 74. •) DD. 24 p. 28, 43, 352. Louka manská při Labi nad Borkami byla tehda v drženi měšťanů Dvorských. (VizDD. 24 p. 51.) Kromě dvora manského byl tu ještě jeden statek, neb r. 1504 až I 505 připomíná se Šimek z Bořic seděním v Borkách (Arch. Třeb.). •j DD. 24 str. 122. Tehda dostal Nemojovíce od strýce svého Herše Třemešského, a s ní r. 1543 přísahu manskou učinil (DD. 24 p. 309). ') DZ. 4, G 13 a 250, D 2. Tehda již nebyly Borky manstvím. ») DZ. 14, G I? a 56, P 10. . kteříž obdrželi majestátem r. 1527 dne 2. června za znak svůj; Štít modrý, ostrev stříbrnou n 3 sucích a na ní sokol s panenskou hlavou ve zlatém čepci a na každé noze poutce (poutka) a zvonček stříbrný. ') Jan Litickým který tehda Žil, dal sliti ^r. 1^37) s rnanžclkou avou Kateřinou zvon, který visí v kostelíku ve Starém Žirci- 2) Po smrti jeho ujal Litiř syn Karel* ale podlé výpovědi soudu zemského musil polovice vsi postoupili (r. 1550) sestře své Kateřině, manželce Bohuslava syna Pavla Hatavouza. Koupiv tuto polovici zase r. 1^57 za 350 kop, byl držitelem celé vsi,s) v níž novou tvrz vyzdvihl. Sedel tu ještě r. 1569. ') ale r, 1576 připomíná sé již syn jeho Jan starši Litický Šoncva.. Týž rtlél r. 1576 pře s držitelem Žireckým a poddanými jeho.5) !Rokn 1591 — '597 postavil kostel v Litiči, jenž posvěcen nejsvetÉjSí Trojici, a pro-fi dal uliti v Hradci zven (r_ 1597í) na němž se jméno jeho, pani Anuy Litické a pani Kateřiny Litické z Harasova spatřovaly.8) Po jeho smrti roku 1599 dne 29. března rozdělili se o statek Litický tři synové jeho. Jeden z nich, jménem Jan, obdržel tak zvaný první díl s částí vsi Litíče, starší bratr Karel Šebestydn obdržel tvrz v Litíči s prislušenstvim, a liF-etí bratr, Vácslan ') Arch. gub, Kopiář 3 str. 32. 7) Bienenborg I. ]2l. Ka-tharina von Zigan l> Kateřina (? Cikánovna z Čermné) Karel 1550— 1569 t j- IS7» Kateřina ip Bohuslav Hatavouz Jan Litický ze Šonova starší 1576—1597 * Kateřina z Harasova Karel Šebestyán 1559—1636 <ř Johanka z Pašiněvsí 1599—1626 Jan 1S99—1630 f j- i°35 !(, Justina z Dobrévůdy Vácslav Lukáš 1599 Hertvik Děpolt_i6j8—1655 1I1 Johanka Cabelická Adam Vratislav f 1638 i|» Marie Anna z Hagru Hanybal 1635 t j- íť>s5 V> Anna z Janovic Jan Kryštof 1635 Adam Albrecht "J35 Johanka Kateřina Ferdinand Vilém 1685—1697 Jan Albrecht 1685 —1703 Barbora Mladotova Rudolf Maxm. 1685 Hynek Vratislav 1685 V Eva Kateřina Bechýňova Vácslav Jaroslav 1685 Frant. Antonín * 1689 Leopold 169J—1698 Vácslav Johanka Růžena Hrady a zámky České V- Šmidgrabner Heřman 1685 13 Hertvik 1685 98 TVRZE V OKOLÍ KRÁLOVÉ DVORA. Sosovní v Jaroměři; manželka jeho Johanka Anna, rozená Ham .inka ze Zábědovic, držíla dvůr Klouzkovský. ') Pro dluhy Huberkuv od-hádána jest (r. 1660} tvrz Vesecká na ten čas nedostavená a jen spatnými podlahami, dveřmi, okny a kamny opatřená paterům koleje sv. Klitnenta v Praze. Ti pak pro velikou vzdálenost statku toho od Prahy držeti ho nechtice, prodali r. 1660 dne 30. ziři tvrz a dvůr Vesce se třetinou podací kostela ss. Petra a Pavla (v Zalunově) jezovitum koleje Hradecké, a tak připojena jest Vesce k panství Žireckému.') KOCLÉŘOV. I«ě hodiny sev.-záp. od Žirce jest mezi I horami dlouhá vesnice Kocléřov, kteráž byla již ve 14. století vsí kostelní a kromě toho tvrzi zemanskou chráněna. Jako patronové kostela zdejšího připomínají se Alariin, Mikuláš a Pešek bratří 2 Kocléřova (r. 1359), Jan Verdek ze Žlu-nic (r. I359—1368), Pešek z Kocléřova (r. 1374—1378), Jan Šfemfi ze Starého Trutnova (r. 1394—1404).') Koku 1416, 30. írán prodal Aleš z Verdeka a žena jeho F.liska vsi Verdek a K-Oclérov/^íj/u Pujtovi 1 města Dvora. Tento z \psal na tom 10 (r. 142'') peníze Jarkovi z Pecky, kterýž se později v 10 zboží uvázal. *) ViMoryn z Kocléřova seděl na tvrzi s manželkou svou Markétou z Barchova r. 1489. kterého také ves svou Bukovinu radě města Dvoru prodal. Od bratra svého Jana koupit r. I495 díl jeho5) a seděl na Kocléřově ještě r. 1505.*) Roku 1520 zastavil Petr HaUř z Jičinevsi tvrz, dvůr a ves Koclěřov a ves Bukovinu Martinovi z ManSvic, ale ještě toho roku prodal své dědiíné právo Hynku Špetlovi z Janovic na Skalách. Od tohoto koupil Kocléřov r 1524 Jakub Portic z Poršic, a zapsal tu (r. 1532) věno manželce své Barboře z Veselice, ale r. 1538 dne 22. ledna odevzdal dédictvi svrcbvipsané před manským soudem Trutnovským rado jněsta Dvora rad Labjm.*) V držení tohoto statku nezůstali Dvorští ani 10 let. Roku 1547 •přišli ze známých přičir o vše své jmění, které koupil šmahem Jan s PernSteina. Od mnohých vesnic lim způsobem nabytých odprodal Jan r. 1547 Kocléřov a Bukovinu Hynkovi Rychnovskému z Rychnova za 1375 kop gr. ř. 8) Hynek seděl na Kocléřově ještě r 1558, kdež nejstaršimu svému synu Vácslavuvi ves Bukovinu za dil vykázal, ") avšak později se shledalo, že by lépe bylo, kdyby celý statek Kocléřovský ujal; i nacházíme jej v drženi téhož statku ješlě r. 1589, kdež se mezi osobami stavu panského vyskytuje. ") Rokn 15.J4 byl již mrtev a statek nacházel sc v drženi synův, z nichž Zdislav Vilém se byl již r. 1591 od otce svého oddělil. O statek rozdělili se r. 1G01 tři synové ještě na živobytí pozůstalí. První dil (Přední Kocléřov) tvrz se dvorem a jisté dědiny dostal Rudolf Albrecht, jenž na něm (roku 1603) manželce Své ľJišce Rozenhaince z Janovic 2000 kopm. věnoval,1') druhý díl čásť vsi (Horní Kocléřov) se dvorem ') Pam. arch. IX. 876. *) DZ. 28, J U—15, 399. M 17. ") Lib. conf. ') DD. 4 str. 77. *) DD. 24 sir. 20, 25- 27. ") Arch. Třeboň. Viz i Lumír r. 186; str. 553. ') DD. 24 sir. 96, 98, 108, 128, 133- >) DZ. 8, M 26, 47, F 13. Pam. arch II. 368 a X. 453 s) DZ. 10, B 10, 13, C 15. Reg. 20, F. k. s. B 4, DZn«. 100 K 27. Bratr jeho Jan koupil r. 1565 Roztyly (DZ. '5, J 22, O 17). ") DZ. 131 L 18. tudíž (tuším potom postaveDým) obdržel Albrecht, '} třetí díl (Buko-vínal dostal se Vladislavovi, jenž byl r. 1599 sestru svou Veroniku vyvdal. *) Avšak poněvadž zůstaly ješiě dvě seätry nevybyté a bratří některé články v cedulích za nedostatky pokládali, napravil Vladislav r. 1604 dotčené cedule, avšak v celku mnoho neměněno.') Rudolf Albrecht byv účasten povstání stavovského, odsouzen roku 1(323 třetiny jmění, ale poněvadž měla na něm manželka jeho Eliška Rychnovská z Janovic veliké věci, postoupen ji docela. *) Po její smrti následoval syn z tohoto manželství Albrecht; týž sedě na Kocléřově r. 1650 s manželkou, dvěma syny a dcerami, ješiě nebyl katolíkem.s) Části té, od Švédův vypálené a vydrancované, nabyl později Jan Jiří Roznham z Janovic a od toho trhem (r. 1666, 16. září) Vácslav Šťastný Ta/acko z Ještltic.6) Děd cové jeho, Albrecht a Hynek Vácslav Talackové, prodali dilv své jezovitum Žireckým, onen r. 1092, tento r. 1705. Díl n Albrechtův, totiž Horní ICoclérov, byli jezovité jíž r 1685 koupili. ') ROKYTNÍK. e vsi Rokytnice Starém, řeverovýchodně od Žirce v horách ležící, bývala tvn, z které zbyl ještě na počátku našeho století zámeček úplně spusllý. Topické jméno Rokylnika, neméně i poloha jeho. ukazuji, že byl založen nejdříve ve 13. věku. Když tu seděl r. 1304- 1307 Vilém z Rokylnika, byl dvůr zdejší manským statkem v Trutnovsku a sc službami ke hradu Trutnovskému.') Roku 1424 držel prý tvrz zdejší Petr ManSvic z Rokytnika, a toho roku ji prý Slezáci vypálili.9) Jisto jest, že se odtud psal Hašek z Rokytnika, jehož manželka Dorota z Bělčic (r. I454) plat v Xemyčevsi koupila l0) Jak se zdá, byli vladykové, ktefi nabyvše Ostromeře Ostroměřskymi z Rokylnika se psali, Haškovi potomci. Statek Rokytnický držel po nich Alexander Temryc z Mosazného, a ten odevzdal r. 1482 tvrz Rokytník se dvorem popi. a příslušenstvím, též role v Pilníkově manželce své Hedvice a Go/u, pojistiv při tom 800 fl. rh. na těch zbožích dcerám svým Kateřině, Hedvice, Barboře a Dorotě. ") Jak sc zdá. Spadl potom týž statek právem odámrtním na Karla ze Šumburka, hejtmana Trutnovského, po čemž přestal býti sillem panským. Po Karlovi (t r. l526) ujal Rokytník způsobem nám neznámým. Jindřich Berka z Dubě a na Tuři, jehož syn Herman na míslě otcově (r. 1529) přísahu mauskou vsi Rokytníkem učinil, avšak na to zboží láhl se také Heřman, bratr Karlův, ač marně.'*) Jindřichovi synové Zbyněk, Zdislav, Zdeněk, Ondřej a Vácslav prodali Rokytník ves r. l542 Adamovi Zilvdrovi z Pilníková, l3) a od těch dob držen Rokytník napřed k Břecsteinu a potom k Zirci.") ') Seděl tu s manželkou Markétou z Pilníková (DZ. 133, X 8). ') Reg, 44. F. k. s. D 28. Dilči cedule v archivu DZ. XVI. 2. 3) Arch. DZ. XVI. 2. *) Bílkovy děje konf. 479-480. 6) ČČM. 1881 str. G5. *) DZ. 316, Q 15. '1 Sommer, Kon. Kr. 82—83. •) Dobner, Mon. I. 227, Ernlcr, Reg 914. Kostel a ves patřily ke klášteru Zderazskému. "■) Sommer, Kunigr. Kr. 91- 92. ") Arch č. III. 555. ") DD. 24 str. to. 1!) DD. 62 str. 707, Reg, 5, F. k. s. A 9. ,3) DZ. 41, G 1. ") Synové Adamovi drželi r. i55i manské vsi společně (DD. 62 p. 817), při děleni r. 1568 připojen k Žirci a při něm nachází se i r. 1621 (DD. 6q p 611). Z manství pak propuštěn jest teprve po konfiskací Frýdlantské. (Viz též v Bílkových konfiskacích str. 94O.) Vývod Rychnovských z Rychnova (sr. dd ]]. str. 184.). Hynek Rychnovský z Rychnova l54/- 1558 tf Anna z Pokštorfu Vácslav starší 1558—i5qt t J- "94 tf> Johanka z Ujezdce Albrecht i558 Jan 1558—1565 Žotíe ze Smiřic Vácslav mladší t i5g5 ij> Lidmila ze Sulevic Jiin Rurjan 1Í94 Vladislav 1599—1612 Zdislav Vilém i5qi f j '«39 Albrecht 1601—1612 tr Markéta z Pilníková Rudolf Albrecht 1601 —1623 >)' Eliška Rozenh. z Janvic Veronika f j 1612 Anna ir Vilém Amcha z Borovnice Johanka (•> l5qQ Mandaléna Albrecht 1629—163o Pecka Hrad. i. Zříceniny jeho.1) j'everne od Hořic začíná již podhůří. Svěží zeleň udržuje se tu dlouho do podzimku, když se již nivy v kraji byly oblekly v zasmušilý šat. Vysoké, lesy porostlé hory, svahy jich pokryté rolemi a palouky a doliny mezi tím jeví všude horský ráz. Mezi nimi vybíhá vysoký ostroh konče se skalnatou homolovitou horou, na níž se spatřují vysoké zříceniny hradu Pecky. Na patě hradiště k jihovýchodu stojí bývalý dvůr Peckovský, kterýžto před stoletím mezi osadníky zdejší byl rozprodán. Před 40 lety mněli tu viděti zbytky příkopů, po nichž není ani památky. Jestli že tu byly (o čemž velice pochybujeme), byl dvůr tento zároveň předhradim ještě v 15. věku. Pod hradem k severovýchodu, avšak vysoko nad dolinou, jest městečko Pecka. Ke hradu jezdívalo se po dvou cestách. Jedna z nich jde ze západní strany až k místu mezi dvorem a hradem, a tu se zvolna zatáčela od východu k severozápadu, jak posud na pastvišti znáti lze, a vedla kolem hradu až ku bráně, po dolní ohradě ploty a plaňkami zavřené. Druhá cesta vedla a vede posud z městečka a u samého dvora se dělivala, jdouc v levo do dvora a v pravo na hrad. Na této poslední cestě bývalo lipové a javorové stromoví, z něhož jen několik stromů zbylo, a socha sv. Josefa s postavami andělskými. Cesta ta šla před lety na hřbetu náspu a podlé příkopu, avšak příkop již dávno zříceninami jest zasut. Na konci dotčené aleje u samého hradu stojí socha Matky boží, okolo níž někteří zbytky náspův a hradeb spatřovati se domnívali; avšak na ten čas po nich není ani nejmenší památky. Něco níže bývaly památky staré studnice do čtverhranu v živé skále vytesané a prý k 37 m. hluboké. Lidé si vypravují, že zdělání její více stálo než hrad a že přece dosti vody nedávala, pročež se z blízkého Bu-kovského pramene (Bukoviny) po trubách tolik vody na hrad vyvodilo, že se jí všechny příkopy naplnily (ř). Ze zámku tekla prý voda do městečka. Nyní trouby jsou shnilé a zděře někdy se ještě vykopávají. Před lety otevřen tu lom, kterým všechna památka po studni zničena. Ke hradu vede pevný kamenný, třemi oblouky překlenutý most (postavený r. 1710), ale na ten čas kamenného zábradlí již nemá, poněvadž vzaty kameny tesné ke stavení radnice a fary do základův, a porostlý jest travou. Na místě poslední jeho části u samé brány býval zvoditý most. Přikop pod mostem, kdysi hluboký, jest nyní zanesen, tráva tu bují a v částech jeho jsou políčka. Blíže mostu bývala láznička a pod nim někde kaSna. Z brány, kterouž se do hradu vjíždělo, zbyly jen postranní zdi a průjezd. V těchto místech, nežli se do průjezdu přišlo, bývala ') Srov. Heber's Burgen II. I a Pam. arcli. III. 38—40. ioo PECKA HRAD. hluboká rokle a spouštěl se tu na něj druhý zvoditý most. Ještě před sborením hradu (r. 1830) byl tu prostý dřevěný most, avšak když moštěniny shnily, rozmetali jej a dřív! spálili. Bezpochyby tu bývalo vězení, které se v dílčích cedulích r. 1594 připomíná. V levo od průjezdu bývala prý vrátnice, do niž vedou z průjezdu pěkně tesané dvéře. Na ten čas se tu spatřuji dva sklepy očazené, ale rumem a kamením jsou obsypány a zdi jejich pro .veliké trhliny jsou na upadení. Od vrátnice v levo ve zdi jest střílna ^ V průjezdu bývala těžká dubová vrata. Poněvadž šel průjezd při samé hradbě, byly v něm po pravé ruce dvě střílny. Konec průjezdu v tu stranu k nádvoří byl v novějších dobách znova překlenut. Plac neb dvůr čtverhranný jest nyní pěkně zelené prostranství, jinak však ohavnosti spuštění, neboť na všech stranách jsou pusté rozbořené zdi, a málo je tu památek po úpravě, která tu ještě před 100 lety panovala. Tehda zavírala dvůr pyšná stavení, jichž zdi do dvora hledící rýsováním a malbami zdobeny byly; zvláště podívání hodná byla západní strana, kdež se ve světnicích obrazy císaře Rudolfa II a znaky rodin spřízněných se Škopky z Bílých Otradovic a Haranty z Polžic spatřovaly. Strana tato vyzdvižena byla znova (jak také základ pravidelný svědčí) v 16. věku, ze všech částí hradu nejpozději, a poněvadž jako zvláštní díl Harantům patřívala, říkalo se jí Harantovská strana na rozdíl druhé strany „proti dvoru," kteréž se říkávalo Škopkovská strana. Obě oddělení podlé zbytkov omítky a rýsování ještě posud lze rozeznati; neboť kdežto má Harantovská strana rustiku obyčejnou žlutavé a bílé barvy s pravidelnými obdélníky, má strana Škopkovská rustiku ozdobnější barvy šedé a rýsování rozmanitější, než má druhá strana. V přízemí Harantovské strany jsou dvéře s kamennými obrubami a mohutnými štíty, z nichž jeden jest již uražen; podobně upravena jsou také okna. V tomto stavení dole ještě jsou dvě místnosti, ve kterých stařena Marie Kopecká nad 80 let stará (t r. 1883, 12. prosince) od 55 let obývala. Pamatujíc hrad, když byl neporušen před ohněm, byla takořka živou kronikou posledních jeho osudův. V přední místnosti jest klenutá kuchyně, v níž jsou zbytky velikého krbu, kterýž později zazdili, poněvadž dřevěné sloupy, kterými byl přístřešek jeho podporován, shnily. Při tom i komín, jdoucí z téhož krbu, byl zazděn. Býval v témž krbe hák, na nějž se věšel kotel k vaření, a před krbem stupeň. V této světnici jsou také jediné starodávné malované dvéře a obraz staré Pecky (viz str. 110.). Horní části tohoto staveni bývaly velmi úpravné. Pěknými schody přicházelo se k hornímu ponebí, kdež byla dlouhá chodba s dveřmi k světnicím, nad tím v druhém poschodí byla veliká síň s jinými světnicemi. Stěny světnic zdobeny byly obrazy z mythologie, a z 30 oken poskytovala se tu vyhlídka do rozkošného okolí. Schody ještě jsou, ač rozežrané od počasí a vyšlapané, a také chodbu lze spatřiti, ale ze světnic zůstaly jen hlavní zdi. Stropy již vzaly za své a zůstal jen ten blankytný strop, kterýž naše veškeré bytí a žití pokrývá, aneb dřevěné střechy kryjící první poschodí. Ve veliké síni poutaly zrak ještě před půl stoletím zbytky maleb, nyní tu není nic, kromě zbytkův ozdobného komína. Ještě spatříš kromě toho rozbitý krb v kuchyni, a z chodby u kuchyně k severu vchod do převitu. Dva komíny vysoko nad zříceniny vynikající, okna pustá, holé zdi a spousta strašlivá, to jest všecko, co se oku necvičenému na první pohled zjevuje. Neb jest ku podivu, jak čásť tato za 50 let zhynula. Ještě nějaký čas po ohni bylo na široké římse tohoto domu znáti obrazy králův a panovníků našich, ovšem již vybledlé, a pod jedním z nich ještě viditelný byl nápis „Ferdinand král Český XIX." Nyní ovšem není po římse, tím méně po obrazích ani potuchy. Podlé inventářů r. 1621 a 1622 zdělaných byly v tomto stavení světnice se sklepem, s kuchyni a sklepem špižním, pak fraucimor čili ženské světnice s 2 komorami a síní a j. v. V oddělení lom byla i kancelář páně Harantova. V přístřeší neb podkroví byly také světničky. Světnice a komory ty byly náležitě a bezpečně k obýváni připraveny a všelijak spraveny, nářadí bylo ze dřeva tvrdého neb měkkého, avšak barvou olejovou natřeného, stolice a sedadla kanavazem nebo suknem potaženy. V dolejším sklepě byla veliká zásoba nádobí cínového a měděného, totiž konvic, mis (321 kusů), talířů (120), šálků, svícnů, umyvadel a t. p., v sednicích, v truhlách a almarách veliká zásoba šatů choděcich a na ložích mnoho šatů ložních. Ve sklepě dlouhém se zelenými dveřmi byla almara zelená a v ní knihy, které panu Harantovi patřily. Některé z nich byly latinské, jiné české a jiné německé. V dolejší kanceláři, kde pan Harant sám býval, visela tabule, jak se úroky v celém království sčítají, potom uloženy tam byly nástroje hudební, nebof pan Harant byl také výborný hudebník. Ve fraucimoru byly klavikordia dvě, jedno malé a jedno veliké, a regál s dvěma mutacemi. V komoře, do níž se šlo skrze fraucimor, byly 2 páry bubnů vlaských. Staveni nad branou nebývalo od prvopočátku takové, jak se nyní spatřuje. Jisto jest, že bývala vedle průjezdu hrubá okrouhlá véí, jížto svršek chatrný již r. 1662 sbourali a sňali, tak že zbyl z ní spodek? ze dvora ovšem neviditelný, poněvadž nad ostatní stavení nevyniká. Věž tato jest od 16. věku docela zastavena, což za starých dob býti nemohlo; musila svobodně stati na tu stranu k průjezdu, sice tu PECKA HRAD. IOI stála marné a zbytečné. V 16. veku, když bylo zle o místo, zastavena jest tato čásť docela a dostala nynější svou úpravu. Dole při vrátnici jsou sklepy, v nichž prý koňské stáje bývaly. Někde v těchto místnostech snad bývaly pekárna, sklep pro chování chleba a síně, kde se mouka chovala. Nahoře nad branou bývala veliká světnice čtyřmi okny osvětlená, které se říkalo Veselka. Jméno to (pokud známo) již ke konci 16. věku obvyklé dostala z této příčiny: Hrad Pecka byl jednou nepřátely obléhán. Dlouho se obležení bránili, ale již jim sila docházela, poněvadž nepřátelé byli neunaveni v útocích. Tu si pomohli lstí. Právě byla poslední noc masopustní, když se osvítila světnice Veselka a slyšeti z ní bylo zvuky skočné hudby. To bylo svatební veselí bez ženicha a bez nevěsty, neb obleženým nebylo ani do smíchu ani do tance. Ráno poslali nepřátelům, jakožto prý zbytky svatebního kvasu, několik chutných ryb a něco vína, kteréž ješté tak tak náhradě sehnali. Nepřátelé vidouce tento dar a domnívajíce se, že jest náhradě všeho hojnosť, pravili prý mezi sebou: „Bratří! táhněme raději odtud; na této pecce bychom si mohli Plán Pecky. Vysvětleni plánu: i. Cesta i mčsteřka; 2 bývalý dvůr; 3. druhá cestsi od zapadni strany; 4. stará cesta; S. cesia ke hiadu; 6. most; 7. brána s vězením a nad tím světnici Veselkou; 8. věž; 9, dvůr neb plac; 10. schody k novému paláci neb Harantovskému domu; 11. kuchyně; 12. veliká síň nejhořeji; 13. byt Valdických převorův; 14. prevít; i5. vchod do sklepův; iC. velik^věž s věřením; 17. starý palác; 18. světnice k němu přistavené. snadno zuby vylámati " ') Na ten čas nelze ani tuto světnici ani vedlejší místnosti hořejší ohledati, poněvadž k nim není přístupu. Známý náš znatel starožitností, pan konservatoř Reneš, pamatuje se na Veselku, když ještě jako malý chlapec na Pecce přebývaje, veliký svazek klíčů na dráte spjatých nosíval. Ve Veselce prý 1-----1_. _xl---V _„IV,. 'I '.. 1 - .'. uka u uau ui auuu v^fivuu, uuliuu j>ji jt »1= manžela svého, když mu vítr klobouk vzal, aby dal na hlavu pozor. Podlé dílčích cedulí r. 1594 zdělaných byly vedle Veselky dva sklepy, předsíň a ještě jiný sklep a nad ní dvě světničky dřevěné a při nich dvě komůrky a kuchyňka. Podlé inventáře r. 1621 zdělaného visel ve Veselce na stěně obraz veliký císaře Rudolfa II. a obrazy dvou manželek páně Harantových; se stropu visel svícen mosazný rozložený. V komoře za Veselkou bylo na 4 ložích vystláno peřin větších a menších 14 kusův a v truhle zelené šaty choděcí páně Harantovy a manželky jeho. *) ') Podobná pověst' vypravnje se o Karlšteině. a) Popis jich v Pam. arch. III. 39. 14' I02 PECKA HRAD. Hiad Pecka. Odtud ke druhé čili veliké věži bylo úzké stavení s několika světnicemi. Tu bydlívali v prvním poschodí převorové kláštera Valdického, nad tím prý byly světnice, kterým říkali soudní světnice, domnívajíce se, že tu souzeni bývali zločinci. Ale pověst tato nemá ani za mák pravdivého jádra, a stará Kopecká také o tom nic nevěděla.') Čásť tato se úplně sřitila a jen místy zůstaly vysoké kusy zdí. Podlé tohoto stavení jakož i podlé staveni u brány šly na straně dvoru, v prvním i druhém poschodí kamenné pavlače, kteréž na silných pilířích spočívaly a jež r. 1834 naschvál a lehkovážným způsobem strhli. Nad tímto domem bývala prý střecha s povydanými dřevěnými štíty a námětky, v nichž několik světnic podkrovních bývalo, avšak již na starém obraze Pecky spatřuje se pouhá střecha s vysokým komínem. Zde bezpochyby bývaly .světnička slove za kuchyní, sklípek:, nad ním kuchyně, bílý sklep, síně velká kamenná, při ní světnice slove nad kuchyní, při té světnici sklep a kancelář, komory hořejší tři ode dřeva vystavené, světnice naproti i s komorou," které se v dílčích cedulích r. 1594 připomínají. Veliká vit, kteréž se dotčený dům koncem svým dotýká, stála při rohu starého paláce, jakožto poslední páně átulek a obrana přední cesty, kteráž vedla po východní straně hradu. Původně totiž, než postaveno jest popsané stavení s byty Valdických převorů, stála při hradbách. Branka do ní bývala ve výšce druhého poschodí, jako bývalo u všech starých věží, a dokud nebylo tu dotčených světnic a stavení ■) Takŕ v dílčích cedulích r. l5cj!| není o tom zmínky. PECKA HRAD. 103 Vnitřek hradu Pecky. podlé hradeb, chodilo se k brance po pavlači. Když pak v 15. neb 16. věku světnice ty přistaveny, chodilo se ovsem do věže přímo z poslední světnice. Zvenčí má věž tato jen 2 okna: čásť její, která stála o sobě, má ještě rustiku, ostatní čásť, která stála mezi staveními, má bílou omítku. Nejdoleji v ní jest vězení zasypané, do něhož ještě v 17. věku vězně sázeli (spouštěli je prý otvorem v dřevěném stropě). Nad tím bývaly světnice některé, jedna nad druhou, a nejvýše sroubená světnice, v niž bydlíval pověžný. Ještě na konci předešlého století měli na Pecce troubu;, kterouž hlas pověžného sesilován byl. Jižní dům (r. 1594 štok dolejší) na skále stojící a do čtverhranu založený byl palácem neb ■velikým domem ve 14. věku. Neb za jisto lze pokládatii, že byly na Pecce kromě krajních vysokých zdí jen brána, obě věže, některá světnice k hradbám přistavená a palác; ostatní domové a příbytkové postaveni teprve později, když hynula stará prostota a potřeba větších příbytků (zvláště když tu vládlli dva páni) nastávala. Dotvrzuje se to i tím, že se na venkovských zdech západních a východních domův okna spatřují a spatřovaly, což jest proti všem středověkým pravidlům a platí zejména o východním stoku nad samou cestou ke hradu. Co se týče úpravy paláce, spatřuje se tu vedle starých zdí a staré úpravy mnoho ze 17. věku. Na starší dobu upominají okna s venířt nahoře zaokrouhlenými v r. poschodí a střílny ^ v 2. poschodí. Sem a tam Spatřuje se nějaký výklenek, zazděné dvéře a zazděná okna; ostatek jest kopec ssutin travou porostlý. Na straně ke dvoru jest omítka nová a rýsování na ní bylo obzvláště pěkné, jak již shora doloženo. Do jihozápadního rohu 1. poschodí kladli někteří kapli, majíce za kapli každou klenutou světnici. O části této máme krátké vypsání v dílčích cedulích r. 1594. Za věží byl sklípek malý s mazhauzem čili síni prostrannou. Veliká světnice měla od starých dob jméno Rozkošná, bezpochyby pro svou pěknou úpravu. Při ní byla komora. Vedle světnice Rozkošné (tak smýšlím) byla světnice Hvězda, snad tak řečená od klenutí svého, a světnici pod ní se říkalo Lucerna. Kromě toho tu byly komora podlé 104 PECKA HRAD. Lucerny, naproti sklep se síni a světnice nová nepřipravená se sklepem. Z mnohých znakuv, které tu bývaly, nezbylo nic. Před půl stoletím znáti bylo Harantovský a Škopkovský znak, jakož i rad posledním oknem k severu tabulku, která zvěstovala jméno uimělce, jenž tu maloval. „Jan Novák, malíř 1595" bylo tu psáno. Pod starým palácem zachovaly se staré pivné a vinné sklepy, jichž jest šest. Jde se k nim ze dvora u rohu jihozápadního. Ve druhém z nich, který má na východní etraně živou skálu, spatřuje sc strom zkamenělý- Jiní dva sklepové položeni byli na východní straně a měli otvor ve zdi, kterýmž se do příkopu přicházelo. Lid sobě vypravoval, že vycházela odtud chodba až pod potok a končila se v lese Odnoži. Zvenčí jsou zříceniny hradu z nejedné strany malebné. Harantovský díl jest více jednotvárný, poněvadž se stavení toto, ze všech nejnovéjší, až pod střechu udrželo. Zde lze patrně rozeznati starší část při bráně od mladší teprve mnohem později postavené, jakož i to, jak se palác stavbou svou od stoku Harantovského liší. V koutě mezi oběma na domě Harantovském spatřuje se dobře zachovaný převit na dvou kamenných krákorcích položený. Z východní strany jsou zříceniny malebnější, poněvadž časť tato nejdříve se sesula a ze země zdi nestejné výšky a rozmanitého tvaru i s tou věží na polo vyhořenou vynikají. 2. Dčjiny hradu a jeho pánův. dá se, že název Pecka patřil hoře, než tu hrad povstal, a že nově Založenému hradí.! nA.7p.v tento po hoř6 dán. Kdy se to stalo noní známo, ovšem vSak stál hrad již na počátku 14. věku, když tu pan Budivoj 2 Pecky (r. 1322) vládl.') Roku 1365 vyskytuji se jako páni Pecky tři bratří, HereS, Mulina a Jan,s) kteří se půtora rozdělili. Hereš, který se již r. 1363 připomíná, obdařil r. 1371 oltář v kostele Peckovském a zemřel před r. 1387. Polovice vsi Sukorad, která k dílu jeho patřila, spadla na krále.3) Mutina držel za svůj díl vsi Borovnici, Stankov, Stupnou, čtyři krčmy a mlýn v městečku Pecce a půl vsi Sukorad, což vše po jeho smrti r. 1381 na krále spadlo.4) Jan Pecka z Pecky, který měl hrad a městečko za díl, obdržel i díl Mutinův darováním královským, a vyskytuje se jako patron kostela zdejšího v 1. 1385—1399 sám5) a roku 1401 se svým synem Budivojem, jinak Buzkem.*) Tento byl ženat s Bolkou (z Lemberka?) a připomíná se do r. 1417, kdežto se s ním také Ratibcr a Vácslav s Pecky, snad bratří jeho, vyskytuji.7) Od r. 1407 vyskytuje se v držení Pecky Jarek ze Železnice odjinud z Pecky, erhn orlir.e, pán na onen čas na slovo vzatý, který stál r. 1399 při jednotě panské8) a kostelům na svých panstvích mnohá dobrodiní učinil. Roku 1411 učinil štědré nadání klášteru Jablonskému na záduší všeho rodu Lemberského, z něhož také po matce své pocházel, a Buzka z Pecky a jeho manželky. Roku 1417 daroval ještě s jinými 16 kop platu v Bukovině, Nedařiské, Videchovci a Tetinské Lhotě ke kostelu pod Peckou, tak aby farář druhého střídníka na stravě choval a větší povinnosti na sebe vzal, nežli posud bývalo.9) Asi v ta léta neb před tím pojal za manželku Ernuši, dceru Markvarta Hádače z Rovně na Chrudimsku,,0) skrze kterou vešel v držení nějakého zboží v tamní krajině, jakož se i stal r. 1426 pánem na Verdeku. n) Smýšlení jsa přísně katolického, hájil a bránil řády katolické.,2) Z těch příčin oblehli Sirotci hrad Pecku na začátku srpna roku 1432 a zároveň se položili před dvěma jinými hrady sobě odpornými, totiž Frydšteinem a Potšteinem. Kdežto však Frydštein hned se poddal, drželi se na Pecce a Potšteině přes hremnice r. 1433, a tu teprve pan Jarek podstoupil s nimi smlouvu.,3) V držení hradu zůstal, než musil se přidati k Sirotkům a řády podobojí na svých statcích propustiti. Zemřel r. 1434 po vánocích. '*) Vaněk z Pecky, Jarkův syn, vyskytuje se poprvé r. 1434 a potom častěji,1*) drže po otci Pecku a Semily. Roku 1440 přítomen byl na sjezde krajském v Čáslavi.ia) Obdržev r. 1448 od mateře své Ernuše zápis na věno její v Uherčicích, uvázal se v ty dědiny r. 1451 po smrti její, ale r. 1456 je zase prodal.17) ') Tab. vetust. 329. Starší spisovatelé pletli Pecku riedůvoduě s Piskem. Také zprávy o pánech Jablonských, kteří prý drželi Pecku, patři mezi bijky. a) Lib. conf. I. G 5. s) Arci. Vratisl. Rel. tab. I. 440, DD. 13 f. 8. *) DD. 13 f. 5. s) Lib. conf. III. A 29, V. Q 4 VI. A 9. ') Lib. conf. VI. B 18. ') Lib. erect. X. L 4, XIII. a f. 115. B) Arch. č. I 61. Držel Smiřično, Semily, Olešmci a nějaký čas Lemberlt. *) Lib. erect. VIII. f. 125, X. L 4. S Jarkem vyskytuje se r. 1407 jako spolupatron kostela zdejšího Jan e Pechy (Lib. conf. VI. J 11),který s Jarkem vešel také v držení Radikovic (DD 15 f. 18—20); r. 1419 držel po Jarkovi Smiřično (Lib. conf. VII. K 6) a naposled se vyskytuje r. 1422 (Arch. v Litomyšli). Plat jeho v Milovicích spadl r. 1456 na krále (DD. 16 f. 28). Synem jeho byl snad Leva 2 Pecky, který bydlel r. 1433 v Litomyšli (Arch. (. III. 507}. ,0) DD. 33 str. 260. ") Arch. č. III. 497 ") Fr. v. Bezold K. Sigmund □c. II. 166. I3) Bartošek. '*) Staří letop. str. 91. Zde stojí r. 1435, pioněvadž se počínal nový rok hned po vánocích. 15) Paprocký o st. pan. 227, arch. č. II. 68—69. Ie) Arch. č. I. 255. ") Dl). 21 str. 59. PECKA HRAD. >05 V ty časy také na Semilech přebýval.') Až do r. 1463 se připomíná,-) a potom již mužského potomka z rodiny bohatýrské Peckovských z Pecky nebylo; neb i Jaroslav z Pecky, jenž byl ve službách Mikuláše Trčky z Lípy a r. 1450 pánům z Rožemberka opověděl, se potom již nepřipomíná.3) Dědičkou panství Peckovského stala se Kateřina z Pecky, snad dcera Vaňkova, kteráž byla vdána za pana Protivu z Roimitála a jemu Pecky postoupila Roku 1468 vyskytuje se pan Protiva v držení Pecky i Semil. 4) Avšak když pan Protiva zemřel (r. 1473 neb 1474), uvázal se v Pecku bratr jeho Lev z Roimitála a tiskl Kateřinu velice, chtě jí vyplatiti jen polovici peněz jí zapsaných, totiž 3000 kop.5) Potom prodal Lev hrad Pecku s panstvím Mikuláíi mladSimu Hořickému z Hořic.B) Tento pán býval hofmistrem krále Jiřího, potom purkrabí kraje Hradeckého, později nejvyšším písařem. Znám jest jako horlivý přívrženec strany podobojí a proto pokládán byl od vrstevníků „za věrného a upřímného Čecha." Ujímal se kněží a měšťanů vězněných na Křivoklátě a přes vůli královu dojel na Lipnici pro biskupa Luciana, který podobojím kněží světil. Také manželka jeho, Anna z Ostrovice, horlivé jednotu bratří českých ochraňovala.7) Na vojnu Loketskou vypravil r. 1505 sedm pěších a vůz, a do kostela Peckovského daroval r. -509 zvon.8) Úřad písařský prodav neb lépe řečeno sfrejmarčiv, zemřel r. 1515 dne 16. prosince a pochován jest v kostele Týnském v Praze.8) Následoval po něm v držení Pecky Vilém Hořický z Hořic (r. 1518), jenž býval dvořeninem na králově dvoře v Budíne. ,0) Ještě téhož roku nabyl Pecky Aíikulá! Libák z Radovesic, ") král. prokurátor, který zemřel před rokem 1524, poničiv statek svůj všechen Samsonovi z Fulšteina a Strachotovi z Královic.12) Avšak již r. 1524 seděl na Pecce Jindřich Kutnaur z Kutnova.t3) Týž jsa ženat s Eliškou z Béšin, býval purkrabí kraje Hradeckého, táhl r. 1526 proti Turkům a zapsal posledním pořízením r. 152Ď dne 23. července daným statek svůj všechen Zikmundovi z Košíni a Piramu Kapounovi ze Svojkova; zemřel nedlouho potom. '*) Piram splativ Zikmunda, vládl na Pecce ještě r. 1532, ale toho neb následujícího roku prodal ji Janovi Litoborskému z Chlumu.,5) Zboží Peckovské obsahovalo tehda Pecku zámek, dvůr pod zámkem, městečko, vsi Lhotu, Staňkovy, Kaly, Bukovinu, Vřesník celé, v Dobeši c. t. m., Miletínek, dvůr popi. a ves, Třemešnou, Stupný, Novou ves c. t. m., Bělou, Radim, Štikov, Uhléře vsi celé, v Javoří dvě vsi celé, Vidochov, Vidochovec, Bukovinku, Nedaříce vsi celé, Borovnici, Vidoničky c. t. m., v Byšicich dvůr poplužný řečený Nový dvůr, v Čisté, Hořicích a Vidoni platy.ie) Jan přikoupil k panství tomuto zboží Novoveské a jiné menší statky a získav takto velikou krajinu, na tom všem panství (r. 1541) manželce své Saloméně z Vartemberka 025 k. věnoval.17) Jan zemřel roku 1542 dne n. září. Synové jeho HaSek, Jiřík, Vilém a jiní bratří LitoborStí z Chlumu, odprodavše od panství některé části, prodali potom zbytek panství Peckovského i s hradem a zboží Novoveské (r. 1543, 23. října) Jindřichu Skopkovi z Bílých Otradovic za 8750 kop gr. č.I8) Vývod Škopkův z Bílých Otradovic. Mikuláš. w Anna z Onšova Jindřich 1536 + c. 1566 v> Hedvika z Hořiněvsi i536—1S48 na Psářich a Zvěstově Jan starší i55i *ř 1^83 v i. Markéta z Doubravám 2. Anna z Holovous + c. 1600 Karel l583 t j- 1603 Petr 1583 -f- IĎ25, 17. Decb. Adam 1S83—1624 Kuňka 1583 I Barbora ze Stropřic 1594 « I. Anna Bukovská z Hustířan 1598 v Zdeník z Dohalic na Veselí (.) IS91 1. Anna Ozanna z Ryzemburka t j Ó99 160S f 1626, 12. Jan. Adam -f 1623 Anna f 1606 Jindřich Škopek ženat byl s Hedvikou z Hořiněvsi, s níž splodil syna 'Jana. Tento byl již r. 1551 svéprávným, kdež obdržel od krále mocný list, a oženil se potom s Markétou z Doubravan, s niž splodil syna Karla Po smrti této své manželky pojal Aninu, dceru Petra Holovouského z Holovous, s níž splodil syny Petra a Adama a dceru Kuňku. Za Maxmiliána II. byl radou a na Pecce prý mnoho stavěl. Zdá se, že starý hrad málo výstavný rozšířil a teprve synové jeho stavbu hradu dokončili. Posledním svým pořízením r. 1583 ve středu po třech králích na zámku Pecce zdělaným odkázal šyňůmPeeku s pŕíäľdšeristvírn, manželce své pak odkázal 3000 kop mfš. i s věnem svým, užitky dvoru Miletínka a několik vsí a kromě ') List z r. 14S0 v arch. Třeboň. ') DD. 16 f. 78, acta admin. C 4. a) Arch. Třeboň. ') Arch. Třeboň. Roku 1473 dal dvfir Borky v manstvi Janovi z Habru (DD. 24 str. 352). s) Archiv č. IV. 287 O Kateřině srov. děje Domažlic. 6) DD 24 str. 28. Hořický připomíná se seděním na Pecce poprvé r. 1481 (DD. 5 str. 401). Viz i archiv č. IV. 202, a V. 4O9, 482, archiv Kutnohorský. ') Jirečkova Rukověť II. 65. s) Archív č. VI 3(8, Heber's Burgen II. 14. 9) StaH letop. 392, Veleslav. Kalend. Mikovcovy Star. I. 90. ,Dj Reg. 3 J. k. s. F 10. "> Viz děje Miletinka. ,J) Reg. půh. k. s. Ijl8 A 15, 4 J. B 6 - 7. ") Kniha Kutnohorská smi. r. 1514 K 5. ") DZ 2, L li—12. Viz i Reg. 2, F. k, G 1 též 2 J 2 odd. A 4 15( Reg. 6 F. k. s. D 3, G 17. ■•) DZ. 7, A 6. 1;) DZ. I, B 3. Ves Bmi získal od Marše Kule z Chotře směnou za ves Hřidelec. Býval nejv. písařem (r 1523 —1525), purkrabí na Karlšteiné, (r. 1530—1537* a podkomoří měst věnných. '») DZ 5, J 1, 8 O 24, 44, E 7. io6 PECKA HRAD. toho ji vykázal za byt dům nový Bělehrad v Nové vsi.') Zemřel téhož roku. Dcera jeho, Kuna, vdala se r. 1591 dne 9. ledna za Zdeňka Eořka Dohalského z Dohalic, a) synové pak, z nichž nejmladší byl ještě r. 1597 pod poručenstvim mateře své,3} učinili r. 1594 dne 14. června rozdíl o statky otcovské. Karlovi dostala se polovice hradu Pecky v tu stranu k pivováru či část jeho západní a severní, polovice pivováru a mlýna pod zámkem, Nový dvír, mlýny Jechovský a Fantovský v Nové vsi, polovice městečka, vsi Po rozdělení tom stavělo se zase na Stupný, Uhliře, Šti kov, Vid echo v, Vi-dechovec celé, v Ne-dařici jeden osedlý, v Nové vsi díl a kostelík Byšický.4) Pro Adama Škopka vybrán a vzat jest vedle nařízení soudu zemského tento díl: půl hradu Pecky na té straně proti dvoru, polovice pivováru a mlýna, dvůr poplužní při zámku s lednicí, mlíčnikem, chmelnicí, mlýn a pila v Bělé, lom kamene mlýnského v Hoře Novo veské, dvůr popi. Rašili, polovice městečka, vsi Bělá, Borov-nice, Lhota, Stankov, Vidonice s kostelíkem, Bukovinka, Ra-šín a mlýn Berán-kovský.*) Ke společnému držení zůstaly na hradě světnička nejdolejší u mostu, pekárna, sklep pro chování chleba, síně, kde se mouka chovala, most, vězení pod ním a láznička. Petrovi konečně dostaly se tvrz Bělehrad se dvory popi., Nová ves, Brtví ves, Javoří dolejší i hořejší, Bukovina, Kal, Třemešná, Vřesník, Tetín a Dobeš. «) Věž v Pecce. Pecce, a znenáhla obdržela asi tu tvářnost, kterou měla před posledním ohněm. Karel oženilse psik&Bar-borou Miřkovskou z Tropčic, jíž (vkl. roku 1594 ve čtvrtek po sv. Marku) na díle svém 2000 kop míá. věnoval. ^ Jestli že zápisu tomuto odpíráno ze strany bratří jeho, tím větší odpor zdvihl proti tomu bratr jeho Adam, když bezdětný Karel první zápis zrušil a manželce své r. 1600 na dílu svém 20.000 kop miš., zač asi celý díl stál, věnoval,8) a nedlouho potom zemřel, tak že Barboře statek dotčený sám připadl. Avšak poněvadž byly na dílu tom též dluhy, zdělána s Barborou skrze pány od soudu zemského nařízené smlouva (r. 1604, 28. června) a prodán jí za 29.000 kop miš. celý díl n. Karlův kromě svrš-kův, poněvadž je od předešlého manžela svého darem obdržela. 9) Roku 1603 dne 12. května vdala se Bar- bora za slavného českého pána Kryštofa Haranta z Poltic a z Bezdružic. Přínos byl na Pecce. Toho roku dne 25. října oba manželé sobě veškeré jmění dskami zemskými zapsali. Roku následujícího dne 26. srpna porodila Barbora dcerku a pokřtěna byla dne 30. t. m. vodou Jordánskou, kterou byl otec ze svaté země přinesl, i nazvána Rozina Alžběta. Roku 1607 dne 10. července o polednách zemřela paní ') DZ. 21, X 3—9. Úředníkem byl tehda Marek Chrpa Mezenský z Mezného (Reg 26, F. k. s. A 4)- !) Janderovy paměti Hořické V. r. 1663 J) DZm. 72, D 39. Srovnej i DZm 74 J 2. ') DZ 179, A 18, Pani arch. III 40. 5) Archiv DZ., DZ. 189, J 8. ') DZ. 132, Q 12. ') DZ. 27, D 10. 8) DZ. 129, H 25. ") DZ. 179, A 18. Viz i DZm 144, F 19. PECKA HRAD. 107 Barbora, majíc děcko poroditi, i s děckem v domě na Malé straně Pražské. Mrtvola její dovezena pod Pecku a tam v kostele pod kruchtou pohřbena. S ní, jak se podobá, pochováno bylo z velikého dílu také štěstí domácí Harantovo. Oženil se sice po třetí r. ioog, 16. listopadu v domě Lobkovském s třetí manželkou svou Annou Saloménou Hradišťskou z Hořovic a na Vildšteině, při čemž svatební veselí s velikou slávou a u přítomnosti panujících osob slaveno, avšak paní, ač šlechtična vznešená a bohatá, nenahradila mu předešlé ztráty; alespoň sám o ní vysvědčuje před smrtí svou, že byla vrtkavá a nestálá a nad to hrdá, s poddanými nemírně nakládajíc. Roku 1610 narodil se mu na Sosni syn Jan Vilém, jemuž byl císař Rudolf kmotrem.1) Nad tímto synem a jinými dětmi, kteréž by měl, ustanovil (r. 16 n) manželku svou dskami zemskými za plnomocnou poručnici, pokud by umříti měl. Roku 1612, 19. listopadu prodal Adam Škopek paní Saloméně díl svůj hradu Pecky s panstvím, vyminiv si toliko pohřeb ve sklípku v kostele, za 36.000 kop míš.,2) tak že nyní rozděleni zámku mezi dvě rodiny přestalo, neboť polovice patřila Harantovi a polovice jeho manželce. Kryštof Harant byl pán bohatýrský a ctnostný, jehož heslem bylo: Virtus ut sol micat, srdce upřímného, šlechetného a dobrého. Ačkoli sobě časem a při dobré příležitosti rád vtip a žertík dovolil, však nikomu tím nechtěl ublížiti a hned napraviti hleděl, vida, Že by z toho co horšího pojiti mohlo. A tolikéž sám vysvědčuje o sobě ve spise svém, kdež dí: „Lásky a přízně, leč pravdou a upřímnou věrností dosáhnouti se nestrojim." A více: „Abych komu svým spisem ubližovati chtěl, toho se jako poctivý pán snažně vystřihám." Avšak právě tato jeho úslužnosť k jiným, že se dal snadně přemluviti, a spolu také jeho ctižádostivost byly potom hlavní příčinou jeho nešťastného skončení. Jak se dobře znal v několika jazycích, kterak byl vysoce vzdělán ve védách a hudbě, o tom zřetelně svědčí spisy jeho, v nichž se rád vědomostmi svými chlubívá. Bylť také výborný kreslič, neb všechny obrazy, které ') Erben v předmluvě k vydáni cest Harantových, Mittheilungen z G. d. D. XII. 281, Jirečkova Rukovřf. 5) Dsky zemské 135, K i, 189, J 8. Hrady a zámky České V. l5 io8 PECKA HRAD. přidal k vypsán! cest svých, kreslil sám. Že pak byl výborný plavec, velmi vycvičen v rytířských uměních a nad to silný a obratný, toho nejeden doklad se nachází. Kryštof Harant býval ve dvorských a zemských službách, platně sloužil panovníku a vlasti, začež docházel všelijakých odměn; nejlepším však uznáním za platné služby bylo povýšení jeho do stavu panského, které se stalo na přímluvu císaře Rudolfa II. r. 1603. Největší slávu však získal si vypsáním cest svých. Roku 1598 dne 2. dubna vyjel z Čech s panem Heřmanem Černínem z Chudenic, jel pak do Benátek, odkudž se na ostrovy Zakynthos, Krétu a Kypr do Svaté země dostal. Tu se vyplnila dávná ouha jejich, neboť nábožní páni navštívili všechna íivatá místa a dali se potom do Aegyptu a pusté Arábie, odkudž se teprve ke konci téhož roku do Benátek navrátili. Ač byl horlivý katolík, přestoupil přece po r. 1617 k víře podobojí a dílem ze ctižádostivosti, dílem přemlouván byv přátely, přidal se ke stavům odbojným. Od těch dob dal se potřebovati jako kommissař a vůdce nad vojskem, také přijímal ú řady a hodnosti od krále Bedřicha. Když tedy panství strany té r. 1620 vyvráceno, odejel Harant z Prahy na Pecku a důvěřuje příliš velikomyslnosti svých protivníkův a spoléhaje snad na platné služby, které činíval rodu Rakouskému, zůstal na témž statku svém, kdežto jiní kvapně utíkali. I přijelo pro něj roku 1621 dne 23. února oddělení vojska nejvyššího Albrechta zValdšteinaa jali jej. I vypravovalo se potom mezi lidem, že když s nimi z hradu vyjel na zvoditý most, strhl se vítr veliký a vzal jemu s hlavy klobouk. Tu prý řekl Harant, jako předvídaje konec svůj, tato slova: „Kdybych byl Římanem, ihned bych se vrátil, a dnes bych nešel z domu -ani krok." Byv počátkem měsíce března Starý krb z hradu Pecky, z Jičína do Prahy dodán, uvéznén jest na hrade Pražském. Ve vyšetřováni dáváno mu kromě jiných za vinu, že byl při obležení Vídně jako generál delostrelectva a do hradu císařského stříleti dal. I odsouzen jest hrdla, cti a statkův a dne 21. června na Staroměstském náměstí mečem odpraven. Před smrtí svou naříkal, že mnoho zemí projel, ve velikých nebezpečenstvích býval, za kolik dní chleba nevídaje, pískem se jednou zasypal, ale ze všeho mu milý pán Bůh pomohl, až teprve ve vlasti potupnou smrtí zemřiti musil.') Jmění jeho všechno zabráno. Polovice Pecky prodána dne 1. listopadu roku 1622 ovdovělé Anně Saloméně, a to proto, poněvadž měla na statku tom pohledanosti tolik, že komoře ze stržených peněz jen málo vylbývalo.5) Ne- zachovala se podlé poslední vůle Harantovy, nýbrž přestoupila nejen sama k víře katolické, ale dala také všecky děti své s Harantem splozené v ní vychovati. Léta 1625 vdala se za téhož Heřmana Černína z Chudenic, kterýž býval Harantovi tovaryšem na jeho cestách. Zemřela teprve r. 1637. Ještě než se vdala podruhé, prodala roku 1624 v pondělí po svatém Jakubu panství Peckovské Albrechtovi z Valdšteina za 130.000 kop mí£. nikoliv dobrovolně, nýbrž z donuceni. Neboť knížerchtě panství to míti, poslal na ně 300 jezdců pluku Pappenheimova, kteří brali dobytek a co se jim hodilo. Když pak se přes to vdova neobměkčila, poslal rytmistra svého s 300 koňmi do zá.mku a paní soužil, až k prodání svolila.'3) Zaplacen ovšem statek nebyl, nýbrž zaplacení vzala na ftbe teprve kcmora česká r. 1636. ŕ Kníže připojiv Pecku ke knížectví Frýdlantskému, dal cdtud dvůr Raíín a Novou ves a Uhlíře osobám šlechtickým pod léno, zámek pak Pecku s městečkem a vsi Lhotu, Staňkovy, Vidoničky, Borovnici Videchov, Videchovec, Štikov, Bělou, Radkyni, Černín a Stupný se dvory v Pecce, Nedařících, Černíne a Nový dvůr r. 1627 dne 8. prosince nově založenému klášteru ve Valdicích, kterýž nad to hojně statky ') Erben, Bilek, děje konf. 137. ") DZ. 194, L 20, Bílek, děje konf. ") DZ. 293, B 13, Pam. arch. III. 40. PECKA HRAD. iog a penězi obdařil. *) Mniši tohoto kláštera kartouzského rozšířili panství toto, připojivše k němu Radim knížetem darovanou a skoupivše v letech 1661—1718 okolní statky Sobčice, Podhorni Újezd, Ostroměř, Hradištko a Vojice, ovšem že zase Černín a Nový dvůr prodali. Když pak dotčený klášter v Kartnuzích řečený r. 1782 zrušen jest, připojena jest Pecka s ostatními statky k náboženskému fondu a spravována jest z Kartouz. Roku 1824 dne 13. dubna prodáno panství toto veřejnou dražbou a koupil je kníže brány stržena a s ostatním stave" ním srovnána. Zvoditý most již chatrný dal převor P. Diviš Müller r. 1710 rozmetati a na jeho místě nynější most zříditi. Také dotčené sochy před hradem bud od něho aneb některého z jeho nástupců pocházejí. Za administrace státní nejen nic na opravu nevykládáno, anobrž ročně 200 fl. na ničeni a hubení placeno. Přes napomínání úprimného vlastence, že by peníze ty i k zachování stačily, dal purkrabě Florian Groh starý palác rozmetati, poněvadž potřebovali kamení k vystavení dvou domů v městečku. Ostatní části byly sice pod střechou, ale když r. 1813 střecha východního domu silnou vichřici stržena, tuť rozpadávala se i tato stará vetchá Čásť a konečné se sesula tak, že nelze dnešního dne ani rozdělení její poznati. Ještě však stál západní dům, v némž bydlel nějaký úřední sluha, a dvě světnice u věže. Ale i ty vzaly brzo zkázu. Roku 1830 dne 31. července vyšel v městečku oheň, kterýž byv povětřím rozdmých&n, po městečku divě skákal a větší jeho čásť zničil. Žhavý došek vyletěl také na zámek, kdež dvě hodiny doutnal, nebyv pozorován, když pak vyšlehl plamen, nemohlo se rychle pomoci, a tak zničena i poslední posud dobrá čásť Pecky. Na kryti pustých domů nejen nic nevynakládáno, nýbrž nebráněno nikomu, jestliže ničil a hubil. Pro několik kamenů bourány celé zdi. Kus po kuse padal, ač bylo blíže kamene dosti a snad i za menší peníz. Tak zůstaly jen zmíněné dvě světnice, útulek dotčené stařeny, posledního člověka, který na Pecce bydlel. 3. Rozmanité příběhy. ezi panstvím Peckovským a Kumburským byly r. 1529 nemalé roztržky. Škodil totiž lidem na Peckovsku lotr a psanec Roháč z Brda, kteréhož lidé na Kumbursku přechovávali. A když vyslal v létě Piram Kapoun ze Svojkova lidi své na Kumbursko a ti dotčeného člověka jali, tu hned lidé ze vsi Brda opověděli se rychtáři té vsi a z rozkázáni Jiřika z Roz-hovic, úředníka na Kumburce, na poplach udeřili. PeckovSti zatím se byli dostali s jatým lotrem až k Paké, tu však Pačtí slyševše znamení na poplach, vyběhli, a davše se s nimi v půtku, lotra jim odňali. Nějaký Jan Dusíkův z městečka Paké vytrhl hned šavli a dal ji Roháčovi vele mu, aby lidi Peckovské bil, poněvadž ho jímajíce, chtěli o hrdlo při praviti. Roháč hned uposlechl, avšak nedokázal nic více, než že jednomu Peckovskému tetivu na kuši zsekal. Když Pačtí pole obdrželi, tu se s přemoženými a jatými do Paké vedli, chtějíce je na Kumburk do vězení dodati, než jiní lidé z Paké se přimlouvali, aby je na rukojmě dali. Tedy tak úředník učinil. Při tom úředník mluvil, že by Pirama i se zámkem Peckou i s lidmi Peckovskými chtěl s prsty snísti s pomocí pána svého. Také s Janem Otmarem z Holohlav a na Třebnouševsi měli lidé Piramovi obtíže. Ferdinand z Trautmansdorfu, jehož rodu s panstvím Kumburským posud náleží. Hrad mezitím se nacházel ještě v dosti dobrém stavu. Za duchovní vlády bydlíval tu purkrabě na zámku, také východní jeho čásť pro převora a mnichy, a západní, jak svědčí zbytky dnešního dne, v dobrém stavu udržovány. Tolik ovšem, kolik potřeba bylo na zachování celého hradu, naň neobra-cováno již z té příčiny, poněvadž se všech místností nepotřebovalo. První zhouba stihla starší části. Tak na př. již v 17. věku věž u Ukázka sgrafita z hradu Pecky. ') Bílek, děje knnf. 802, Dobner mon. I. 3C3. 15* i io PECKA HRAD. Roku 1529 přijel Otmar ke dvoru Rašínu s kuchařem svým, maštalířem a jinými, ani měli napjaté kuše. Přivě vyháněl pohonič klisny ze dvora, maje je spjaté na provaze. Tu Pavel, kuchař, odťav dvě klisny přední, které právě vyskočily ze dvora, vzal dvě klisny zadní i pohoniče Jana Bradáče z vrat dvorských, též třetí klisnu, která s těmi běžela, od hříběte. Potom vskočil do dvora se zbraní oháněje se po jednom čeledínu a tak svou vůli provozovali. Po uklizení této nevole vznikla nová, když Otmarovi grunty hradu Pecky zapověděny a on jezdil přece na týchž gruntech s jestřábem po myslivostí. Roku 1532 při sv. Jiří zajal Jan šafář z Rašína dobytek Utmarův na gruntech Piramových, když již napřed mu bylo zapověděno, na dotčené grunty choditi. Byloť pak zvykem dobytek zajatý vypláceti penězi čili tak zvaným zárožným. Ale Otmar chtě zárožné ušetřiti, honil šafáře, a když ho dostihl mezi ploty u dvcru Rašína, zbil jej a zranil. Ze strachu utekl před ním šafář s čeledíny do jedné chalupy, ale i sem se Otmar, ssed s koně, s obnaženou braní dobýval pravě, že by některého z nich zabiti měl, za to polovici statku svého dáti chce. Zajav ty dobytky, hnal je Otmar naschvál přes obilí Piramovo až Starý obraz bradu Pecky (viz str. 100.). na grunty své.1) Avšak i Piram kolikráte sousedů svých nešetřil. Roku 1529 honil v Žanské hoře svině divoké v tenaty, ač tu byly grunty Ratibora Cukra z Tamfeldu.a) O domácích poměrech Škopků málo se vi. Známo jest na př. o Karlovi, že vytrhl (r. 1593) na Pecce Jiříkovi Zbyňkovi z Letošic zbraň jeho, rapír, z rukou a potom jej několika políčky zbil. Bratr jeho Petr byl bujnější. Když byl r. 1595 v Hořicích s Hynkem Starunským z Libšteina, tu se pustili oba za Vilémem Ostroměřským z Rokytníka, jenž z městečka vyjížděl, přibodli k němu koně a několikráte jím strčili, tak že z cesty s koněm svým vrávoral. Ostatně byl na své poddané přísný. Roku 1605 dal v gruntech svých nedaleko kostela Novoveského sloup místo pranýře pro strestaní neposlušných a zlotřilých lidí postaviti, a tu jednoho poddaného svého pro veliké jeho přečinění strestati dal.3) Roku 1611 v neděli přijel na Pecku Vilém Miřkovský ze Tropčic. Adam jej rád viděl a byli spolu veselí. Mezitím Škopek Vilémovi koně z vrana hnědého daroval, a tu Vilém čeládce Adamově do marštale hned 4 dukáty od uzdy odeslal. Nazejtří, když Vilém domů jeti chtěl, kázal Adam páleného vina přinésti, a když páni spolu pili, byla zmínka strany toho koně. I šli do marštale a tu udeřil Škopek pravou rukou do téhož koně řka: -Pane Miřkovský, toto jest tvůj kůň, neb jsi mi nedávno na Vrchlabí pěkného valacha plesnivého daroval." Když pak Vilém na vůz sedal, dal Adam pečené ptáky k vozu přinésti a pobízel pána a p. Straníka, který u něho na voze seděl, aby jedli; a když začali jisti, vysypal pan Škopek ty ptáky na pány. V tom kázal Vilém okno zavříti a kočímu jeti. Když služebník to okno zavřel, udeřil jej Škopek v tvář, ale Vilém jel hned z Pecky a toho darovaného koně také na Vrchlabí odvedl. 4) ') Reg. S F. k. s. I A 5, C S, II. A q, 6 F. k. D 18. ') Reg. 6 F k. s. D 3. s) Reg 26 F. k. A 17, 33 F. k. D 4. DZíri. 87, P 18. () íleg. k. s. svéd. něm. 158C—1618. PECKA HRAD. 111 Z cest Harantových připomeneme tyto příběhy: Když se přibližovali Harant a ( ernín se služebníkem svým k Benátkám, tu se jich osoby úřední na jich vysvědčení neb pasy dotazovaly. Na to jim pan Černín vysvědčení jejich ukázal, v němž z nedopatření jméno Harantovo doloženo nebylo. Přijav Vlach list ten k sobě a přečet řekl: Kterak jest to, že tři osoby jsou pospolu a na všecky to vysvědčení potahuji ? on že v něm nenachází nežli dvě osoby, totiž: Signor Hermanno Czernin de Chudenicz, col uno servitore; poněvadž tedy praví, že vždycky pospolu byli a jeli, to vysvědčení že na ně nesvědčí, nýbrž v nemalé podezření se dávají, a kdyby podlé povinnosti své se k nim zachoval, že by u velikém nebezpečenství byli. Protož aby zpátkem se navrátili a z Tridentu, chtějí-li do Benátek, vysvědčení na tři osoby přinesli. Kdo se tedy více leknouti měl, jako Harant a všickni tři spolu; neb poznali, že tak bylo, jak Vlach pravil, ale na cestě si nedopatření nepovšimli, až tu teprve pozdě, kdežto měli 15 mil českých zpátkem pro jiné vysvědčení jeti. I přišlo rychle Harantovi na mysl, zda by si chytrostí touto pomoci mohli: Stavěl se vesele a pravil tomu Vlachu, že se velmi mýlí a nerozumí, co čte, aby ještě jednou četl. Zříceniny Pecky od západní strany. On počal čisti: Signor Hermanno Czernin, a v tom ukáže Harant na Černína oznamoval mu, že to jest ten pán zúplna dostavený. Více aby jeho jméno četl. On Četl: de Chudenicz, col uno servitore, a tu Harant ukázal na sebe a na služebníka, a že jest de Chudenicz, jemu jistí. Poněkud se i na Vlacha durdil, že jim křivdu svým neumělým čtením činí. Což on slyše spokojen byl a poutníky propustil s velikou jich radostí a kratochvílí. Také jiná příhoda poutníků, která mohla zle dopadnouti, šfastně se skončila. Když jeli z Jeruzaléma, viděli z daleka jakéhos Turka se dvěma služebníky za sebou, všecky tři na koních, ani měří do města nahoru proti nim. Kněz, který jich doprovázel, věda obyčej, že křesťan každý má Turku česC učiniti a před ním s koně neb osla ssednouti, volal na poutníky, aby nemeškali tak uctivě se zachovati a poslechli ho. Ale pan Antonio Donato byv opodál za nimi a dobře od přirozenosti neslyše, když kněz volal po vlásku: „Ssedněte dolův" (descavalcate), domníval se, že naň volá: „Jedte" (cavalcate); pročež nesed s osla svého, ale bodl osla nohama, za druhými pospíšiti a jich dohoniti usiluje. Což vida Turek a k posměchu sobě to bera, jel stranou ke zdi vinice a :z ní kamení bral tím úmyslem, aby se s Donatem nepřátelsky potkat! mohl. Ale srozuměl tomu Donat, pročež nerci-li ssedl, ale strachem padl a svalil se s osla na zem na hřbet, až kozelec převrhl a nohy zdvihl. Turek to vida, zasmál se a jel pokojné svou cestou. Když přišel Harant s druhy svými do kláštera sv. Kateřiny pod horou Sinai, byl hladem, žízni a horkem tak zemdlen, že se na brzkou večeři těšil. Když pak čas večeře přišei, a jim o tom oznámeno 1 12 PECKA HRAD. bylo. kdož raději a ochotněji k ni chvátal, než oni. Když pak vešli do refektáře a za stůl zasedli, měli před sebou po talíři dřevěném a pecník chleba černého nevypeklého. První dání přinesli jim na míse bob syrový, ve vodě rozmočený, na způsob pučalky močené a neupražené. Toho zakusíce, nemohli pro jeho hořkost a odpornosť jisti a jakkoli nechutný chléb byl, raději ho uštipovali a v ústech žvýkali, očekávajíce něco lepšiho. Potom dali dvě konvice na stůl, k nimž poutníci tím ochotněji sáhli, domnívajíce se, že v nich dobré vlnu najdou, aby sobě zase žaludky napravili, ale bylo husí vínu či o jiném nic věděli nechtěli. Druhou krmi přinesli jakési ryby syrové z Červeného moře, toliko že na slunci sušeny byly. Černín a tlumočník z velikého hladu jedli je s ochotností a ukusovali jich velmi těžce, že sobě zuby vylámati mohli; ale Harant ani jich okusili nechtěl, nýbrž rozuměje tomu, že to poslední krmě byla a počínali sklizeti se stolu, žádal za kus sýra, aby „sýrem a chlebem, nejlepšimi a zdravými pokrmy," Kresby Kryštofa Haranta z Polžic. Trestání pekařův, kteří malý chléb pekli. Přední jezdec arabský. zavřel. I přinesli ho malý kus, který jiné chuti a barvy nebyl, nežli jako mýdlo u nás bývá. Na postoli místo ovoce pozdrželi jich rozprávkou, až když vyvstati chtěli, poslal jim arcibiskup na přivítanou zvláštní poctu, totiž konvičku z datlů páleného vina, kteréž s vodou smíchavše, snadno všecko vypili. A hned poděkovavše z večeře, odtud vyvstali, na tučnou polívku nenaříkajíce. I jest na snadě, že poutníci byvše zle častováni mezi svými, tím hůře zkoušeli mezi cizími, a nfišln-H iim nŕr*o HnhrÁlin Ir QnŕHUn n^trml-ili i/ihr\ iak q a t^tŕí níiti K* rl v f íplí 7 Tf>-rii7aTÁmíi rln A oo-vnra — x------— j--------- —------ —--------7---... ~ —. . ^-.. - -, j -- -- — ,^-)---■ —~v " J — - -> *-----------~ ----csJ r— a již k poledni se schylovalo, sehnal jim tlumočník hus pečenou, vnitř rýží dobře vycpanou, kteréž velmi vděčni bylí a k ní se na zem po turecku zásadití nemeškali. Mezitím tlumočník hus na šat položiv, ji oběma rukama jak mohl trhal a rýži na šat vysypal; potom jim svýma zamaštěnýma rukama z ručky do ručky podával a rýže po hrsti, až se mu skrze prsty trousila, uděloval. Načež oni nedbajíce, také sami bez nožův a bez lžic totéž činiti a tak jisti musili vedle přísloví, že „potřeba žádného vyměření nemá." A dobře jim chutnala, lépe, nežli jak říkají, že hlad jest dobrým kuchařem, třebas syrový bob osladí. Jakož pak, když se tlumočníkovu trhání smáli, dal jim odpověd, že takové předkládání pokrmů jest nejstarší. PECKA HRAD. 113 Nejhůře se vedlo poutníkům, když se z hory Sinai do Kahyry navracovali. Když spali na pouští, přepadli je lotři, a tu nemohouce utéci a zbraně při sobě nemajíce, jako ověičky k zabití povolně se dávali. Tu hned lotři nože své dobyté k hrdlům jich přičinili, ale když uznali, že zbraně nemají, aniž se brániti stroji, tu se dali do makání a přehledávání šatův. Od spodku až do vrchu hlavy všecko přetřásali, peněz hledajíce. Tu Harant nevida zbytí a domnívaje se, že dá-li něco dobrovolně, tím je spokojí, vzal z kapsy mfišec malý, v němž měl jeden dukát a drobně mince, co by za tolair stálo. Ty jim dal ochotné, ale to jim rovné tak vzácné bylo, jako jedno bobové zrno lvu lítému a hladovému v hrdlo vrci. A takž to jimi nic nepohnulo, nýbrž sobě teprve zachutnali, myslíce, že jsou na pravé uhodili. Protož jako vzteklí dali se do svláčení jeho šatů, nelítostivě jím trhajíce. Strhli s něho sukni a sprosté plátěné šátky, které nosil pod sukní, i střevíce stáhli, až všeho do košile pozbyl. Na tom nepřestali, ale zdvihše košili, jemu ji přes hlavu přetáhli, že pak byla pevně okolo hrdla zavázána a v rnkávich držela, nemohli ji stáhnouti. A v tom, když Harantem po zemi trhali, on maje na ísebe paměť, aby nenašli 22 dukátů, které měl na rameně levém v plátěném pasu zašité, v té tahanici stáhl pravou rukou ten pas po ruce dolů až do pěsti a v té ty peníze zavřené držel. V tom roztrhše košili, odešli od něho a šaty jeho na hromadu snášejíce, je přehledávali. Harant pak pas s dukáty vrhl stranou do písku a nohou zahrabal a místo kamenem znamenav, odtud odešel. I ohlédaje se po svých tovaryších, uzřel Černína a tlumočníka v kalhotech i v košilích, a že jich tak jako jeho nesvláčeli; i šel k nim a s nimi se na ty lotry díval, jak zásoby jich brali a sobě osobovali. A byli zrádci tak hladoviti, že se nejprve do jídla dali. Potom když se najedli, teprve se do starání dali, a všudy peněz hledali, ale nenašli, nežli co by se jim k ošívání za krk hodilo, a hodných pro ně něco živých dukátů, kteříž v těch zemích o mnoho vážnější jsou nežli u nás a šlovou Faraónovy vši. Mezitím ptal se ho Černín, také-li o peníze zašité v dotčeném pasu přišel? Odpověděl, že o všecky. On lek se, šel k tlumočníkovi a oznámil mu, že všecky peníze pobrali. Ten pověděl mouřenínovi, který s nimi jel, a mouřenín zarmoutiv se, šel k těm lotrům a velmi žalostivě jich prosil, aby Harantovi aspoň nějaký díl peněz vrátili, že se nebude moci domů vypraviti. Oni uslyševše tu řeč, běželi mezi poutníky, dotazujíce se, kdo z nich takové peníze měl, a když na Haranta ukázáno bylo, obstoupili ho a tázali se, kde je měl? I srozuměv, co se stalo, ukazoval jim na nohu, že by tu měly býti odvázány a vzaty. Pročež oni pořád k němu přistupovali a každý ho za nohu bral ohledávaje ji, jako by poznati mohli, kde se děly; potom hledali, kudy znamenali, že jím zemi umítali, až se starati počal, aby tou příčinou zakopaných peněz opravdově nenašli. I nemohouce se spokojiti, na sebe Vtčeli a mezi sebou se na ně vyptávali. Mezitím Harant obcházel, pilně hledaje, jako by se spravedlivě o ně staral, ovšem co nejdál od toho mí,-a, kde byly. Naposled, když lotři hrozili jim řkouce, aby pravdu oznámili, srozuměl Harant, že žer*;u nebude a proto jim dal oznámiti, že se tovaryš jeho přeslechl a že Harant nemínil jiných peněz, t ežli které mu s měšcem vzali, aini jaké jiné měl. Tím Se lotři snnkoiili a navrátili Uaíriŕmii cnlrni , Imihnn a nlí t£nkii ier1tir.n4cr>l-iT,í i i;í i-r, ca * f ' '' ~ J-- — • ■---... vumlk.a - — vutavw u .»>-.--■>•»"- j . . . . . ... ■ .........,11, a ŕ,. ^ -"^ j.^... rukou a čel nebohý tlumočník dosti nalizal a nalíbal, neb to oni za největši pokoru a přátelství mají. Také jim potravy na jeden den zanechali. ] 14 NOVÁ VES A BĚLOHRAD. estujeme-li od Pecky kjihu, uzříme pěkné a široké údolí, kterým teče potok Ja-vorka a kteréž západně vlnitá vysočina, východně Hůra a vrchy Brtevské zavírají. Podlé potoka táhne se na hodinu cesty veselá osada, ode dávných dob Nová Ves zvaná, kterouž nyní pro délku její obyčejně na čtyři díly dělí, totiž Hořejší, Prostřední, Bělohrad a Dolejší díl. Jádrem osady jest Bélohrad, poněvadž se tu nachází kostel a zámek. Tento povstal z tvrze v 16. století postavené a jest jednoduché stavení čtverhranné, kteréž obdrželo teprve nedávno nynější svou úpravu, měvši před tím způsobu, která jen na minulé století upomínala. Před založením toho stavení se části té Bělohrad neříkalo; jak se zdá, říkalo se kostelu a jeho okolí na Koštofranku.') Na jižním konci vsi jest Dolní dvůr, který se nazýval ještě v 16. věku dvorem Ratenským. I tu bývala tvrz. Bývaly tudíž v Nové Vsi za starých dob dvě tvrze řečené Košto-frank a Ratenský, od 16. věku toliko jedna tvrz Bělohradská, která snad povstala z bývalé tvrze na Koštofranku, anebo pakliže tak nebylo, nepochybně blízko ni povstala. Jakož pak jsou grunty Nové Vsi rozsáhlé a osada ta již ve 14. století znamenitá byla, rozdělena bývala mezi několik držitelův.a) Roku 1360 byli společnými držiteli Nové Vsi Horek a Otík 2 Pohčan, Vlaštěk, Franěk a Tomáš řeč. Halíř z Nové V st a Beneš z Vaclova (Valdova?). Ti nadali dne 26. října třetího kněze střídnika při kostele zdejším, a Bořek Vaclovský přidal ještě role na záduší svoje a manželky své Markéty.') Z dotčených vladyk připomíná se Bořek Poličanský r. 1354—1364 jako patron kostela zdejšího, i seděl podlé toho na Koštofranku.4) Vdova po něm, Zdena, zemřela před r. 1396. Na věno po ní zapsané na dvoru a části Nové Vsi a vsi Bukovině táhli se synové její Příbek, Oneš a Mlach z Oetřešan, ale obdržel je při králi Vlaštěk z Nové Vsi.5) Diviš dotčený, jenž se od r. 1358 jako spolupatron kostela v Třemešné Červené vyskytuje, přijal později (r. 1363) název z Miletínka a vyskytuje se ir. 1370 jako patron kostela zdejšího.6) Po Fraňkovi připomíná se r. 1401 vdova Anna, tehda již mrtvá, která měla též čásť Nové Vsi. T) Vlaitěk svrchupsaný zemřel před r. 1390. Krčmě dílu sváhe drže! též dvůr £ půl lánem po Domce, manželce Baršově, což zapsal Bořkovi z Nové Vsi. Tento se stal farářem v Nové Vsi, šel odtud r. 1379 na faru Jeřickou a vrátil se zase r. 1394 do Nové Vsi,8) Jmění své zapsal r. 1390 strýci svému Martinovi a zemřel před r. 1404. °) Po jiném Bořkovi (snad Vaclovském) zůstala vdova Přiba, která držela ') S tímto Koštofrankem v Xové Vsi lze srovnali KoŠtDfraink v Jičíně, čili okolí kostela u sv. Jana, též pojmeiováni koštofranku v Železném Brodě a v Semilech, kde tak slove hřbitov. Slovo to (izastellum franciím) jest pojmenovaní kostela filiálního, jenž vybaven z podruží kostela matečného, což se dobře shoduje s osudy kostela Novoveského, jenž byl původně filiálním k Újezdu. ^ Pomůckou Nová Ves nad Javorkou Dd Fr. Petery (Pam. arch. IX. 210). J) Borový. Ijb. erect. I. 25. ') Lib. conf. I. str. 19, 25, F 8. 5) DD. 14 f 11. *) Lib. conf. T A 6, F 4, J 7, IL C 4. Také Zdiilav s Dobít, jenž se připomíná mezi držiteli Třemešné, měl čásť Nové Vsi (Lib. erect. VIL f. 5)- ') Líh. erect. VI. f 183. ») Lib. conf. III D 16, V. L 4. •) DD. 14 f. 22. V inicialce jest orel ze zámku Bělohradskčho NOVA VES A BĚLOHRAD. H5 nir"»»i nil' I £31 0 věno v Nové Vsi, a synové Mareš neb Martin, Bořek a Vlaštěk.*) Bořek držel roku 1396 také nějaké dědiny u Chotče, ovšem také v Nové Vsi. Roku 1400 prodal Bořek plat na díle svém, při čemž mu byli rukojměmi Vlaítěk Kadeřavý a Vlaštěk D razný z Nové Vsi. Roku 1401 založil on a Jan Korček z Korec z rozkázání někdy Držka, faráře zdejšího, a Anežky z Nové Vsi kaplanství při kostele zdejším, jež nadal rolemi, lesy a platy v rozličných vesnicích.2) Připomíná se i r. 1432 s manželkou svou Eliškou a roku 1437 mezi odpovědníky zemé Sa-ské.') Vlaštěk, syn Bořkův, který se připomíná r. 1395 jako patron kostela zdejšího a roku 1396 od-úmrť po Zdeně z Po-ličan obdržel,4) držel v Nové Vsi tvrz „podlé drah" (protoslove Dražný), 5 kop platu, lán lesu a 3 rybníky a plat v Dřenicích, k čemuž mu matka jeho Přiba roku 141 3 věno své 80 kop na Bělohrad podlé staršího vyobrazení. Nové Vsi zapsané darovala. Pojal k manželství Dorotu z Dře-nic, kteréž roku 1408 věnoval 300 kop na dědictví svém s polovicí svrškův, ale mimo koně zbrojné a zbroj válečnou. Prodav, jak se zdá, Dřenice, převedl roku 1416 čásť věna tohoto na 8 kop platu v Nové Vsi a v Hří-delci, mlýn ve Val-dově a některé dědiny.5) VlaStěk zemřel záhy, a Dorota jsouc ovdovělá, vdala se za Lvíka z Třeb-ňouševsi. Věno své držela ještě r. 1454, kdež se brámia, aby na né sazeno nebyio právem ôdúmrčrjiim po Bořkovi a Dratru jeho, knězi Martinovi. Tehda žily ještě Kateřina, dcera Vlaštkova, Perchta, dceira Bořkova, a Markéta z Nové Vsi, vnučka Bořkova. Pro nedostatek pamětí nelze již nijak vystopovati, jak se tehda Nová Ves dělila, tím méně příbuznost těch, kteří se podlé Nové Vsi jmenují. °) Zdá se, že drželi čásť Nové Vsi roku 1413 Slavoj ') Mareš byl r. 1390 precemtorem kůro M b. v kostele Pražském, pak farářem r. 1395 ve Třemešné, později v Nové Vsi, a držel v Nore Vsi 5 dvorflv kmectch. Připomíná se ještě r 1418 (Pam arch IX 212, archiv č, III 483.). *) Acta jud , Lib. erect. VI. f. 183. Paprocký o st. ryt. 273. 3) Lib. III. Vet. urb. Prag. f. 139, arch. Drážďan. ') Lib. conf. V. I. 4, DD 14 f. II. 5) DD. 20 str 171, 172. Rel tab IL 126. Asi rok před tim obdržela Dorota zápisem od Žotky ňtylírydové z Vlkavy dvfir popi. v Nové Vsi a čásť vesnice. 6) Matfj Bořek B Novi Vsi připomíná se r. I427, a r I44O byl na sjezdu krajském v Čislavi MiEuldS s Nomé Vsi, jenž bojoval také r I448 u Prahy Hrady a zámky České V. l6 116 NOVÁ VES A BĚLOHRAD. Boharynka z Chotilic a Vaněk Mrzák z Miletinka.') Jisto jest, že držel tvrz nějakou v Nové Vsi, dvůr poplužný a dědiny po Soběslavovi z Miletinka Jan Novoveský z Roudnice, a že na těch dědinách r. 1459 manželce své Anně věnoval. *) Po ustálení řádů v zemi r. 1454 vyhledávali stará odůmrtí. Takové bylo také nalezeno po Přibě a synech jejích Vlaštkovi, Marši a Bořkovi, ale jen co se týkalo věna Pribina na Nové Vsi. Král Ladislav dal jednu polovici toho věna (r. 1457) Janovi Voděradovi ze Sekyřic a Markétě z Nově Vsi, manželce jeho, kteří r. 1464 ve 110 kopách zvěděni na Novou Ves. Druhá polovice se dostala Janovi z Házemburka, jenž ji postoupil r. 1463 Alšovi z Petroupině a manželce jeho Kateřině, kteří též ve 120 kopách jsou zvěděni.3) Na polovici Voděradově následovala po jeho smrti vdova Markéta, a když tato zemřela (před r. 1465), dal král Jiří dědiny její, totiž polovici tvrze pusté, polovici dvoru popi. a vsi jako odúmrf Janovi z Trnové. Od tohoto právo královo přešlo dobrou vůli na Jiříka Mihule řečeného z Kotelce a od toho na Martina z Dobronína. Ten zveden byl úředníky dvorskými na ty dědiny r. [486, a odhádány mu v 50 kopách gr.*) Další osudy Nové Vsi až do počátku 16. věku jsou temnem zahaleny.5) Tak na př. vime, že část Nové Vsi patřila r. 1503 ke hradu Pecce, aniž by bylo známo, kterakým způsobem získána.6) Jindřich a Jiřík bratří Vojičti z Nové Vsi, kteří byli též potomky starých vladyk Novoveských, prodali na počátku 16. věku dvůr svůj Raten Anně ze Sulevic, manželce Venka Černína z Černína,"1) ale i tu se neví, mínili se dvůr Ratenský v Nové Vsi, aneb nějaký jiný dvůr. Na počátku 16. století byly tvrz Koštofrank i Ratenská v držení Čeňka Cukra z Tamfeldu, jehož též tytulář r. 1534 připomíná. Ten prodal někdy před r. 1514 „v Nové Vsi" Ratenskou tvrz a dvůr popi., Koštofrank tvrz a dvůr popi., v Nové Vsi dvory km. s platem Janovi Litoborskému z Chlumu za 2300 kop gr. č.8) Řečený pán, držitel hradu Pecky (f r. 1542, 11. září), zastavil (vkl. r. 1541 v pondělí po sv. Lucii) „Novou Ves celou, tvrze v též vsi všecky" Jiříkovi Osovskému z Adlar na Chodově za 1200 kop gr. č. s tou výminkou, že mu Jiřík z toho statku bude dávati platu ročního 100 kop a že bude moci dědictví to vyplatiti, kdykoliv se mu bude Ubiti.B) Po Janově smrti dědili Pecku a zboží Novoveské synové jeho Hašek a Jiří již zletilí a bratří jich nezletilí. Řečení bratří prodali r. 1543 dne 23. října hrad Pecku s panstvím a spojené s ním zboží Novoveské Jindřichu Skopkovi z Otradovic Bílých.,D) Tento Jindřich zemřel okolo r. 1566 a následoval po něm syn jeho Jan. Ten měl první manželku Markétu z Doubravan, jíž (vkl. r. 1550) na tvrzi Košto-franku a dvoru popi. na tvrzi „Rataynským" a dvoru a na Novém Dvoru atd. 1500 kop gr. č. věnoval. ") Za Jana (tak se dí v posledním jeho pořízení) vystaven v Nové Vsi nový dům jménem „na Bělehradě." A poněvadž se Vácslav z Hořeněvsi (r. 1558), nějak sešvakřený se Škopky, jmenuje pánem na Bělehradě, dosti podobno pravdě, že on tvrz obnovil, od kamene vystavěl a sličně i krásné po své chuti obíliti dav, Bělohradem nazval. Dobře lid ještě vypravuje, že tvrz Novoveská, před časy dávnými obnovena byvěi, od krásného obílení jméno „Bělohrad" dostala.1") Vácslav měl Bělohrad toliko k užívání; po jeho smrti Jan se opět veň uvázal a držel až do své smrti (f r. 1583). Po něm zůstali synové Karel, Petr a Adam. Z těchto dostal Bělohrad za díl svůj Petr S/copek z Otradovic Pojal poprvé k manželství Annu z Hustířan, jíž věnoval (vkl. r. 1598 v úterý po sv. Petru v okovách) 3000 kop na tvrzi Bělohrade, dvoru popi. a na všech vsích příslušejících.13) K druhému manželství pojal po její smrti Annu Ozanu Jestřibskou z Ryzemburka a věnoval jí 7000 kop na tvrzi Bělohrade s příslušenstvím (vkl. r. 1605 v úterý po sv. Trojici).14) Osud jeho po r. 1620 byl přesmutný. Dáváno mu jako horlivému podobojí za vinu, že při tažení stavů českých před Vídeň byv přítomen, do oken císařských prý střílel, ježto on přece na 8 let mrtvicí poražen leže, z lůžka sebou ani hýbati nemohl. Avšak tato podstatná výmluva byla marná. Poněvadž statek byl zadlužen a on dětí neměl, proměněn mu Bělohrad v manství. Stížen jsa po celý svůj život neštěstím, zemřel dne 17. prosince roku 1625 na Bělohrade, maje let 60 věku a pohřben ve chrámě Třemešském, jejž byl dal r. 1612 ozdobiti. Bělohrad spadl odůmrtím na korunu. Ferdinand II. dal prodati r. 1626 dne 12. prosince tvrz Bělohrad, ves Novou při Bělohrade, vsi Brtví, Javořice obojí, Bukovinu, Kal, Třemešno, Vřesník, Tetín, Dobeš Albrechtovi knííeh Frýdlantskému Arch. č I. 257. III. 498, ČČM. 1828). Roku 1456 nazývá se Šeperkou (Pam. IX. 213). Připomíná se tehda také rod Šdrovcův t Nové Vsi, kteří však byli jiného rodu než Bořkové. Bořek Šdrovec žil r. 1413 (Arch. ř. III. 483), Diviš Sdrovec (r. 1440, [444) držel Obrubce (Arch. ě, I. 250, Rel. tab. Iľ. 199» a stejného s nim rodu byli Surovcové sedící na sousední Lhotce. ') Paprocký o st. ryt. 274. ') Rel. tab. II. 293. s) DD. 16. 34; 23 K 5. Voděrad držel tvrz, dvůr popi. a 12 dvorův kmecích, Aleš pouze 18 dvorů kmecich. (Viz i Rel. tah. II. 33[0 4) DD. 16 f. 44 a 23 str. 375. 6) Roku 1493 prodal Vácslav Dedinka z Nové Vsi dvůr svůj v Nové Vsi a časť vsi Baľazaru Mrzákovi s Miletinka. (Rel. tab. II. 458.) B) DZ. 3. L 19—20. ") DZ. 5. H 24. Roku 14^,3 připomíná se Zdeněk z Vinař a z Ratně (Rel. tab. II. 229) ") DZ. 8, B 24, vklad obnovila r. 1546 Afra, dcera Čeňkova. s) DZ. I, B '2 Roku 1548 tehdejši držitel Jindřich Škopek rok napřed dal věděti a zápisnou summu 12O0 kop zaplatil, prořež mu tvrze r. 1549 vráceny. Ic) DZ. 44. li 7. Ve smlouvě popisuje se zboži Novoveské tak: zámek Pecka atd., „k tomu dvory a tvrze tyto: dvůr pod Peckou, dvůr Miletinek, dvůr Rašín, dvůr Nový Dvůr, tvrz a dvůr Koštofrank v Nové Vsi, dvůr a tvrz Ratenský." ") DZ 9. D 17. Ia) Pam. IX. 217. ™) DZ. 128. L 15. ") DZ, 132. Q 12. CHOTEČ TVRZ. i'7 za 60.322 kop 8 gr. 4 pen. míš., načež statek ten (r. 1628) byl z práva zemského propuštěn a připojen ke knížectví Frýdlantskému. l) Kníže maje mnoho dlluhů, rozdělil Bělohrad a Novou Ves a prodal Bělohrad v manství (r. 1628—1629) a náhradou za díl panství Vrchlabského Rozině Zitvárové ze Stropčic kteráž k tomu ješté jeden dvůr km. blíže tvrze přikoupila. Když pak tato Bělohrad za Rohoznici změnila, dal kníže r. 1630 oba statky, totiž nejdolejSí dvůr v Nové Vsi, vsi Novou Ves, Brtvi, Bukovinu, Vřesník, Horní a Dolní Javoři, též statek Bélohradský s Okrouhlým. Uhlíře, Přibyslavsko a. Hřírleler v manství Jindřichovi de St. Julien, JMC. voj. radě, komorníku, nejvyššímu a generálnímu kommissaři. 2) Po smrti knížete panství jeho zabaveno, ale Jipdřich v držení svého manství ponechán a Ferdinand III. povolil mu 26. října r. i6jq a opět 5. března r. .1643, arjy mu Bělohrad po zaplaceni 8578 fl 30 kr. z manství propuštěn byl. Po Jindřichovi držel Bělohrad již od r. 1642 Vilém svod. p. Lamboy, tehda také pán na Hostinném a Dymokuřích. Bydlil také někdy na Bělohrade a zemřel r. 1660 na Dymokuřich. Syn tohoto Jan (t r. 1669, 25. února) také dlouho nevládl Bělohradu, načež pozůstalá po něm vdova Anna Frant. z Martinic prodala jej (r. 1669, 29. listop.) u přítomnosti kommissařů nařízených Kateřmi Aléběté z ValdSteina i s vesnicemi k tomu náležitými, totiž jeden díl Nové Vsi, Brtví, Bukovinu, Horní Javor, druhý díl Nové Vsi, Dolení Javor, Uhlíře, Okrouhlý, Hřídelec, Přibyslav a Újezd Svatojanský a 5 dvory: Bělohradským, Dolením, Okrouhlým, Rejmontovským a Brtevským atd. za 62.000 fl. rh. Tato Kateřina zemřela v Bělohrade r. 168 j, udělavši manžela svého, Bertolda Viléma z ValdSteina, dědicem. Nový míjetník provedl toho, že Nová Ves byla povýšena na městečko Bělohrad (r. 1722), rozšířil panství své přikupováním okolních statků, dvoru ve Lhotě Sárovcově, vsi Lukavce se dvorem poplužným, dvoru Černína a ríového Dvoru v Byšicích. Zemřel r. 1724, 31. října v zámku Bělehradském.3) CHOTEČ TVRZ. odinu cesty od Bělohradu k západu v podhůří, t. j. rovině mezi lesnými horami, kteréž se za Bydžovskou rovinou zdvihají, leží ves Choteč. Jest ji z některých míst již z daleka viděti; nejhezčí jest ze strany Mlazovské. Tu se spatřuje vedle bílého kostela hmotné veliké staveni vysokou střechou pokryté, bývalá tvrz vladyk Cho-teckých a později zámek a obydlí mnichů Pavlánův. Z blízka objevuje se toto staveni jako nějaký pustý zámek, nebot na severním jeho konci spatřují se okna úzká, jako bývají v sýpkách; v prvním poschodí jsou okna zavřená okenicemi patrně proto, že tu skel není, a jen dole v přízemí spatřují se zasklená okna. Na ten čas neupo-míná tvrz ničím na své zakladatele (r. 1562), neboť úprava oken a dveří jest všude novější. Nad vchodem čte se: R . A . MDCCL (obnoveno r. 1750), a nad tím jest znak Pavlánův. Hořejšek bývalého vchodu jest nyní zazděn v síni a nápis na něm mnohokráte již zabílený zni podlé pamětní knihy takto: Léta MDLXII tuto tvrz dal jest stavětí urozený pán Mikuláš Kule z Chotče a na Chotči. Při tom jest znak Kulův. Místnosti dolní vykázány r. 1787 při zřízení nové fary faráři za obydlí, a právo to také ve dsky zemské vloženo. Jedna z těchto místností, vysoký sklep na západní straně, byla pivovárem, a v nizkém přístavku, který jde od tvrze k východu, bývala spilka. Hořejší světnice ve tvrzi jsou úplně pusté, ač se v některé z nich ještě před několika lety bydlelo. Také bývalá sýpka jest pusta. Před tvrzí býval dvůr poplužný (nyní rozprodaný), tak že kostel stával mezi dvorským stavením a bývalým ovčínem, tudíž v ohradě dvora. V tomto kostele, od Kulů založeném a od Pavlánův r. 1749 znova postaveném, jest pohřební sklípek zakladatelův. Ve hřbitovní zdi jsou dva náhrobky, z nichž jeden mistrné jest vytesán. (Prvotní kostel býval ve vsi.)4) ') DZ. 143, P 18, 2q.| Y. 29, relace krár. r. 1627, 20 října, vklad r. 1627, 29. listop. Viz Auersperg v. d ob. Ger. II. 197 a Bílkovy Děje konf. 592. a) Viz Bílkovy Díje koní. 792, 804. *) Dcera a dědička jeho Marie Alžběta provdala se za Jana ArncSta A. Šafgože sv. p. Kynastu. Byla velmi hrda a pánovitá a peníze rozhazovala. Přečkala chotě svého rok (t r. 1748», načež následoval syn jejich Jotef Vilibtitd, jsa po sve mdlce povahy tyranské Zemřel r. 1772 byv mrtvci raněn, a statek dědil syn jeho Jan Beriold {\ r. 180C1; týž pomohl bídě své, an statek byl zadlužen, jen tím, že pojal divu hospodářskou ze suvu městského. Syn jeho, Jan Beriold, zemřel r. 1807, načež panství ujala matka jeho Antonie Studničková (f r. 1818) Po ni ujala panství dceia Antonie provdaná za Antonína te Stilfridu. Koku 1843 nastoupil ívakr jeji M. Alfons s Aichelburka. (Pam arch. nov. I. 279—288.) ') Nechci npomenouti, abych tu nepoděkoval pann faráři za laskavé proi-edení po staré tvrzi. 16* CHOTEČ TVRZ. Nejstarši nim známý držitel Chotče byl Petr odtudí (r. 1357), který prodal dědictví své, jež měl s bratrem Mikulášem, bratru jich Zdeňkovi z Vojic.1) Roku 1371 drželi ves tři vladyky, Zdislav, Ctibor a Petr, a roku j 390 seděl na tvrzi Přibík 3 Jikve. aJ Diviš z Chotče byl purkrabí u pana Hynka Hlaváče 2 Třebechovic (r. 1396) a připomíná se též r. 1408.3) Asi r. 1396 koupil Choteč Jan Kule 2 Popovic, kterýž se jako patron kostela zdejšího a svědek vrozličných jednáních právních až do roku 1419 vyskytuje. *) Roku 1396 o středopostí učinili Jan Kule a Bořek z Nové Vsi, dědici a podací kostela Choteckého, smlouvu mezi knězem Janem, farářem z Chotče, a knězem Svatoněm, tak že Jan poručil Svatoňovi kostel Lhoty, an zbil a zranil krčmárku v Chotči.8) Haškův vnuk Mikuláš přiznal se r. 1545 při úřadě desk zemských, že drží tvrz, dvůr, ves a podací v Chotči,0) ale rozšířil statek ten přikupováním okolních vesnic. Roku 1562 postavil zdejší tvrz. Po jeho smrti měli se čtyři synové jeho rozděliti o tvrz Choteč se dvorem a vsí, vsi Valdov a Rídelec a dvůr v Okrouhlém, ale poněvadž se statek ten na 4 díly ') Rel. tab. I. 70, lib. coqf. ed. Tingl. I. 17. 5) Lib. coif. If. E 6, V. A 3. O jiných vladykich srovnej Rel. tab. I. 566. 3) Lib. erect. IV. f. 119, IX. C 6, Rel. tab. I. 585. *) Arch. č. II 356, Lib. erect. VIII. f. 1, 38, XI. f. 117, Lib. conf. VII. A 17, A 29, C 12, C 14, K 18, DD. 15, f. i?. 'J Acta judic. 1396—1397. ") DD. 16 f. 200, »7 f. 23. 7) Arch. č. VI. 318, reg. 2. F. k. s. A 2. DZ. 8. B 30, reg. 3 J. k s. E 15, arch. gub. 1J18, 22. Apr. 8) DZ. 7. E 16, reg. 10, F. k. s. A 5.. Viz díj; Studence. ») DZ. 5. G i5 a 250, J 13. Chotečský zírr.tk. Náhrobek Kateřiny Mateřovske' z Chotče svůj i dvůr, aby jimi vládl a osadu spravoval za 3 léta. Za to vydá-vati měl Janovi plnou potřebu, jisti do sytosti, oděv atd. *) Potomci jeho píšíce se Kulemi z Chotče, užívali ve znaku svém štítu s pravou polovicí šachovanou a jakožto klenotu hlavy kozí též šachované. Mareš z Chotče a bratr jeho strýČený Heřman měli v 1. 1478 až 1492 všelijaká jednáni o zboží Stra-čovské.6) Hašek Kuk z Chotče žil roku 1505 —1523 a prodal časť vsi Lhoty Kacákovy Jiříkovi z Vald-šteina.7) Mareš, syn jeho, získal od Jana Litobořského z Chlumu ves Hřídelec, za niž mu dal ves Brtví s lesem, v Nové Vsi dvůr kmecí a v Dobši plat, i zemřel před r. 1539; poručníci sirotků po němzůstalý ch soudili se s Bořkem Šárovcem ze TVRZE OKOLO PECKY A BĚLOHRADU. tig rozděliti nemohl, u-jali jej (r. 1578 dne 25. července) Heřtnan a Jan Jiřík, nejstarší a nejmladší z bratři, a ostatním vyplatili podílu po 1700 kop gr. č. ') Přečkav Jan Jiřík bratra svého, prodal (r. 1592, 6. července) tvrz dvůr a ves Choteč a ves Val-dov se dvěma mlýny (pod ryb. Třtěným a pod ryb. Habřin-ským) s krámem řeznickým v Chotči Elišce Hofmanové z Donina na Grabsteine a na Rohozci za 8150 kop gr. č.a) Statek tento zapsala sice Eliška r. 1594 bratru JMC. služebníku.*) Po zrušení knlžetství ponechán statek Jezberovi, dostal se potom ve Vídni, od nich roku 1644 koupí k panství Kumburskému a darováním klášteru až do r. 1789 patřil.8) Chotečský zámek. svému K.arlovi, purkrabímu z Donína,3) avšak po 1 z děj i držela jej zase s manželem svým druihým Janom svob. p. 2; Černhauzu. Po její smrti (f r. 1611) uvázala fse v Choteč sestra jejji šlechtična Justina, od které pochází zvon kostelní v Chotči. Jan z Černhauzu přejal později Choteč od Justiny a odkázal jej bratru svému Davidu Jindřichovi ;4) od tohoto koupil Choteč r. 1624 Albrecht kniíe Frýdlantský i\ udělil jej v léno (1624, 22. prosince) Janovi Jezberovi z Olivé Hory, V drženi řádu Servitův v Nové Paké, jemuž Vývod Kulův z Chotče. Hašek Kule z Chotče r. 1505—1523 Mareš t j- 1539 Mikuláš 1542 t j- 157S •p Elitka z Bélčic Mareš f j. 1578 Heřman Jindřich f j. 1592 Vácslav Jan Jiři 1578 f J6o6 Káča -f 1583 Saloména \li Anna z Poutncva v Mateřovský Maruška 1602 Tvrze okolo Pecky a Bělohradu. fr^j SOBČICE. "j ilf e vsi Sobřicich byla ode dávna tvrz, na jejímž místě posad yffľ zámeček stoji. Podací nad kostelem mívali arcijáhnové Hra-Yf^ dečtí,") ale ve vsi seděli vladyky, z nichž známi jsou ^Jľ k r- 1373 Vaněk a r. I408 Martin ze Sobčic, jinak z Po-I \ povie; tento daroval kostelu Sobčickému platy v Újezdě.s) Vacslav ze Sobčic speěetil roku 1415 známý stížný list. Roku 1429 žili J tra a Vaněk bratři Bořkové ze Sobčic, z nichž byl onen r. 1440 také na sněme Čáslavském9) a ještě r. 1457 žil. I0) Před r. 1515 prodal Heřman b Rychnova zboží Sobčické Janovi ') DZ. 64. C 20. Srov. Sommer's Topogr. 153. ») DZ. 168. M 28 a 26. J 5. 3) DZ. 1084. O 17. ') DZra. 238. A ]8 vloženo r. 1624. 5) DZ. 71 f. 3!, Bílkovy konf. 797. ") Sommer str. 145. ') Lib. conf. III. II 6, VIL J 16. 8) Lib. erect. VIII. f. 33. XII. f. 2. ") Arch. ě. I. 257, 412, III. 189. Markéta ze Sobčic r. 1433 manželka Petrova z Turovic (Arch. č. III. 508). ") Rel. tab. II. 280. Matěj ze Sobčic zemřel před r. 1456. (Viz I. dil na str. 219.} Krupému « Probluze, ale roku I526 seděl tn Vácslav Hrádek ze Stránky.') Od něho koupil HaSek Zviřetický z Vurtemberka tvrz, dvůr a ves Soběice s kostelem, ěásť vsi Újezda hořejšího a ves pustou Lhotku. Týž postoupil Sobčic r. 1544 synu svému Michalovi Slavatovi a manželce jeho Lidmile z Pacova za tc^oo kop gr. č. ') Manželé tito odprodali dědiny, kteréž se Lhotské jmenovaly (r. 1550), sirotkům po n. Jiříkovi Vachtlovi z Poutnova. Ij dmila přečkavší manžela svého Michala, od něhož r. 1551 polovici jeho Sobčickou koupila, provdala se po druhé za Zdeňka z ValdlW.ina, jemuž po-sleduím svým pořízením (r. 1559} Sobčice s Horním Újezdem od- • kázala. 3) Zemřela r. 1366. Zdeněk pojal potom v druhém loži Annu z Rederu, již r. 1572 na zboži Sobčickém 4000 kop gr. č. věnoval.*) Ale když r. 1577 Sobčice dotčené pani Anni s Rederu za 7000 kop gr. c. prodal, převedl věno její ze Sobčic na druhý statek svůj, ') Reg. 2 J. k. s. A 25, arch. Třeboň. ') DZ. 5. C 29, 43. K 28. L 5, 83. J 28, 250. D 27. s) DZ. g. E I, JH 25, 15, M iů. *) DZ. 16. N 2. Roku 1575 shořela tvrz Sobčická (HUttel, Trautenauer Chronik 2Ig1. I20 TVUZE OKOLO PECKY A BĚLOHRADU. město Králiky. ') Po smrti 2denkově vdala se Anna po druhé za pana Bohuslava Jáchyma Hasišteinského z Lobkovic a zemřela r. 1588 dne 2ř. srpna.*) Před rvou smrtí prodala r. 1584 dne 2. října tvrz, dvůr a ves Sobcice s kostelem, mlýnem a řekou a díl Ujezda hořejšího Janu Bolkovi staršímu Dokalskému s Dohalic, JMC. radě, za S500 kop gr. č. 3J Jan zemřel r. I5qf. Ze sedmi syníi jeho obdržel SobČice za díl svůj Zikmund, jenž na zboží tomto r. 1597 manželce své Dorotě ze Zahrádky věnoval.*) Když před r. iéii zemřel, ujal statek bratr jeho Hynek jako nej bližší ochránce a opatrovník sirotků zůstalých,1*) a smluvil se po staročeskú s vdovou ve příčině věna jejího a dítek opatření.6) Ze synův dorostli jen dva, Stanislav a Jan Jiŕí, kterým statek jejich vzat (r. 1623) pro proviněni v minulém povstání, avšak z milosti ponechán jim zase. Roku 1627 prodali bratří dotčení statek Sobčický Albrechtovi knižeti Frydlantskémn za 24.ooo k., ale zaplacena jim jen čásť trhové summy a za ostatek jim slatek v manství ponechán.') Dotčeni bratří podělili se potom tak, Že Stanislav vzal za díl Sobcice a Jan Jiří statek Újezd Podhorní. Onen prodal potom Sobcice klášteru Valdickému (roku lr)6l\ jemuž nedlouho po té z manství propuštěn byl.") ÚJEZD PODHORNÍ. . líže Vojic na ůpnii Chlumu leží vts Újezd Podhorní, tak řečený pro sv ju polohu, jemuž předkové naši také Újezd h orej n i říkali. Cásf této vsi patři vala k Sobčicům, s) jeden dvorec s krčmou ke zboží Vojickému; ostatek byl zbožím zemanským, V tyiuláři r. 1534 vydaném připomíná se Petr Ruprecht z Čcrcoutek „a v Újezdě pod horů." Asi v ten Čas postavena tu tvrz. Jiřík Litobořský s Chlumu prodal r. 1556 Smilovi líořzněvskému z Hořiněvsi tvrz a dvůr popi. v Újezde hořejním za 2427, kopy. Od syna tohoto Jana koupil Újezd roku 1601 Jiřík Svetlík st Ŕítxu a při městě Bydžově za 2300 k. m. In) Pozdější osudy Újezda Podhorniho nejsou nám známy; jen tolik se zdá, že skoupen jest Újezd (kromě dílu Vrjickčho) ke zboř i Sobčickéttra a s ním zkoušel osudy až do prostřed 17. věku, kde? se dostal za díl Janovi Jiřímu Dokalskému z Dohalic. Po smrtí tototo uvázal se v Újezd (r. 1663) strýc jeho Boh u chval Bořek z Dohalic, jako poruč nik nad Lidmilou Kateřinou a Marií Bohumilou, dcerami zemřelého ") Avšak již r. 1(164 prodán jest dotčený statek klášteru Valdickému. VOJICE. 11 samém úpatí Chlumův leží Vojice (ve starých dobách i Ojice) a byly od starých dob sídlem vladyckým s tvrzí, . ' která již dávno zanikla Roku 1357 připomíná se Zdenlk z Vojic, který koupil tehda Choteč.IS) Otik » Vojic zůstavil vdovu Anežku, na jejíž poručeni založeno kaplarjství v Konecchlumě a nadáno platem ve Vojicich 1S) Roku 1434 připomíná se jiný Otik z Ojic, jenž byl r. £440 na sjezde Čáslavském. '*) Po smrti Anny ze Skařešova dal klál Vladislav (r 1475) věno její odumřelé na tvrzi Vojické zapsané Vilémovi Krušinoví z Lichtemburka.15) Dědičným držitelem tvrze byl tehda Jan a Cidliny. Ten zemřel před r. 1478, ') DZ 19. T. 2, 20, J 23. 3) Mitthcilungen d. V. f. G. d. D. VII. 27. *) DZ. 67. N 2 a 23, C 2. ') DZ. 128. B 2. 5) Totiž tří synův a 7 dcer. Viz vývod Dohalských ") DZ. 185. D 24. ") DZ. 142. P 21, Bílek, Děje konfiskací 81, 812, kdež také poznamenán obvod statku. b) DD. 9 f. 45, 46, 124. Sommer Bid. 144. s) Sobčičti tu měli dvůr poplužný. DZ 52 D 17, 12. II 15, 130. G 3. 1 ) DZ. [13. N 20. Srov. Bílkovy konf. 81. ' 1 Reliq. tab. I. 70. I3} Lib. e ect. VII f. 123. Zdali sem patři také Racek Kobyla z Dvojic, který byl ženat s Annou z Úlibic, neumíme roz-hodnouti (Viz lib 111. Vet. Urb Prag f. 67.) ") Arch. Břevnov, arch. č. I. 257. '-'■) DD. 16 f. 50. zůstaviv syna dílného Jana- proto také všechen majetek otcův, totiž Vojice, dvůr a ves celá, v Újezdě krčma a dvůr, v Maksinci dvorec, v Chomutičkách dvorec spadly na krále, jenž je udělil Mikuláši Berkovi z Dubé a na Hradišti. ') Od Zikmunda z Nemyčevsi koupil Vojice asi r. IS°5—15°7 Jan z Nové Vsi. který se stal předkem vladyk Vojických z Nově Vsi. Ke statkn Vojickému patřily tehda Vojice tvrz, dvůr a ves, Maksinec ves celá, v Újezde hořejším dvůr k mečí, v Lužanech 1 člověk. *) Jan byl již roku I533 mrtev. Tehda vdávali vdova po něm Marta z Kakovic a nejstarší syn Jindřich dceru a sestru svou Lidmilu 2a Petra staršího Straníka z Kopidlna a) Roku 1545 rozdělil se týž Jindřich s bratrem svým Jiříkem, při čemž se tomuto dostalo tvrze. *) Jiřík žil ještě r. 1572. Tehda učinil Jiřik mladší z Radce půtku řečí a kordem se chytiv, Jiříkovi Razickěmu ze Vchynic škoditi chtěl; tu Jiřík Vojický jako hospodář chtěl tomu zlému předsevzetí překazili, za zbraň jeho chytil, ale když Radecký tou bráni bral, jeho Jiříka škodně pořezal. 5) O jeho potomcích není nic známo. Zdá se, že přešlo zboží jeho na syny Jindřichovy, kteří sluli Jiřík mladil, Jan, Pavel a Mikuláš. s) Jan, kterýž držel Újezd Podhorní, zemřel před r. 1386 dědiců nezůstaviv; také Jiřík brzo zemřel.7) Statky jich ujali Pavel a Mikuláš a Jindřich strýc jich (tuším syn Jiříkův). S Jindřichem soudila se r. 1599 vdova Pavlova Anna z Kvítková. Keb učinil s ní r. 1596 přátelské porovnáni o to, co ji vena a nad veno, i svršků ze statku n. Pavlova vydáno býti má, a tu jí také měl dáti dvě klisny. Na žádost jeho zanechala ty klisny ve Vojicich, neb slíbil, že ji „jednoho hřebce dobrého ročního na lidské schváleni" dáti chce, ale na jeho odesláni ještě r. 1599 čekala. Toho roku 1597 soudila se s nim pro neod\edeni „vola hospodářského z černá a bila strakatého.** *) Času toho rozdělen byl pořád statek Vojický na dva dily, a v obou byly potom tvrze. Tak řečený díl I., k němuž patřila tvrz se dvorem, krčmou, díl vsi a v Lužanech dvůr Malkovský, držel r. 1596 a potom Jan Vojický a Nové Vsi.9) Týž zemřel r. 1619 a poněvadž se nijak nesúčastml povstání, ponechán statek jeho dědicům Uvázala se veň Lidmila, sestra zemřelého, nevdaná a nevy. bytá, ale dědily s ni také dcery zemřelého Estera, Markéta, Lidmila, Zojie a Lukrecie. Ty piodaly roku 1624 statek svůj všechen Albrechtovi z Valdšteina, jenž jim měl zaplatili 10.000 kop míí., ale zaplativ jen 2O0 kop, nechal jim téhož statku k užívání. ") State k ten naposled, když Lidmila starší, Estera, Markéta a ŽoHe z tohoto světa vykročily, byl v drženi Lidmily vdané Dohalské a Lukrecie též Dohalské, vedle nichž měly také díl děti Jiříkovy, totiž Anna Lukrecie, Markéta Eusebie a Jindřich Ětastný Vojický z Nové Vsi. Ti všichni dědicové prodali statek ten r. 1651 dne 21. září Bohu-ckvalu Bořkovi Dohalskému z Dohalic za 5924 fl- ,a) Po čase dostal se díl tento Jaroslavu Bořkovi z Dohalic, kterýž zemřel r. 1684, odkázav statek tento manželce své Markét! Eusebii roz. Vojické % Nové Vsi. IS) Tato zemřela r. 1697 bez kšaftu a bez dědiců, proto zdědil týž statek strýc její Jiří Jindřich Vojický 9 Nové Vsi, držitel druhého dílu. '•) Držitelem tototo byl od r. 1596 Jindřich Vojický z Nové Vsi, kterýž byl ženat s Dorotou Kaponnovou ze Svojkova. Roku 1603 učinil pořízeni o synu svém nezletilém Jiříkovi a strýni Dorotě (dceři Pavlově. IB) Avšak s touto měl nemalou při, když se potom za nějakého pana Podmoklského sed. v Bohnicích vdala. Vinila jej zajisté před soudem zemským, že se uvázal po smrti otce jejího ve dvůr popi. Vojice s lidmi, díl vsi Maksnice a mlýn v RadCi. Podlé smlouvy r. 1611 dne 23. srpna nčiněnč podržel Jindřich statek a ') DD. 16 f. Ji. J) DZ. 250. J 16 O Janovi arch. gub. C. II. 605, III. 652. *) DZm. 126. G 27. •) DZ. 50. D 9, 11. A 21. 5) Reg. 20 F. k. s F 2 6) DZm. 100, J 4. *) DZ. 169, A 25. DZ. 171. L 4, DZm. 172. B 18, reg. 3;, F k. s. Hh I. BJ DZ. 171. L 4, rozvrž, sbírek str. 11. ") Táž odkázala statek ivoj r. 1624 strýni své Estere a pokud by děti neměla, aby spadl na Jiříka Vo-jického (DZ. 142, H 17). ") Bílek. Děje konf. 813. ") DZ. 314. D 17. Il) DZ. 116. J 15. ■•) DZ. 117. L 17. l:) DZ. 131. N 8. TVRZE OKOLO PECKY A BĚLOHRADU. 121 odbyl Dorotu penězi. ) Jindŕch 2tmřvl a-i r 16(5, '> a nějaký Čas vládla 11 a Vojicich vdova Dorota. Syn jeho Jiřík prodal statek otcovský (k němuž též dvůr a ves Radeč patiilv) Albrechtovi s Vald-Steina a podržel jej jako léno knížetství Frýdlantského. *) Žil ještě r. 1651. Synovi jeho Jindřichovi Slastnému, statek dotčený r. 1683 z manství prnpuíiěn. TýŽ zemřel roku 1693 zanechav syna Jiříka Jindřicha a dcery Annu Kateřinu, Mani Elišku a Esteru Polyxenu. Jiři zdědil r. 1697 také první díl Vojic a prodal r. 1718 celý statek Vojický klášteru Valdickěmu. •) OSTRO MÍŘ. vsi Ostromiře neb Oslroroěre (nazvané po zakladateli Ostro-f/ míroví) a nad Javorkou ležící byla laké tvrz (nyní samota ^ST^r Stará Hůra), která již dávno zanikla. Ač jest ves původu ^» starého, připomíná se pícce první držitel její r. 1382. Tehda držel Ješek x Ostromhe vsi Ostromiř a Hradišťko. *'*) Jest to týž, kterýž slove později Ješkem Kdulincem. Týž držel s manželkou svou Bonuši některé vsi kláštera Břevnovského (viz str. 65.) a ves Kunvald v horách Orlických, kterou prodal r. 1389 Bočkovi z Poděbrad. 6) Naposled se připomíná r. 1398. Petr Kdulinec z Ostromiře, syn jeho (?), prodal roku J416 plat kopy gr. na tvrzi zdejší a dvojím popluží ke kostelu Sobčickému. ') Roku I448 byli před Prahou dva Kdulincové, starší a mladší; jeden z nich Fetr nachází se r. 1449 mezi těmi, kteří poslali listy odpovědné do Saska,*) a připomíná se nejednou za tehdejších běhů jako dobrý válečník. ") Petr byl r. I457 hofmistrem dvoru královského. ,0J Petrovi tuším synové byli Beneš, Mikuláš a Jiřík, z nichž" první, horlivý přítel kalicha, držel r. 1482 Ostroměř. Zemřel již před r. 1488, zůs taviv sirotky Petra a Lidmilu, za né2 strýcové jich statek otcovský spravovali. Zdá se, že tehda statek Ostromířský pro dluhy Benešovy prodali. ,J) Roku 1529 prodal Zdislai) b Dobřenic tvrz Ostromiř, dvůr popi., ves celou s mlýnem, ves celou Hradišťko, v Sobčících plat na Člověku s vinicí a jiným příslušenstvím Janovi mladšímu SendraSskému ze Sendra&ic. ,J) Od toho nabyl téhož statku za nedlouho Éurjan jinak Heřman 2 Rokytníka a stal se předkem vlady-ckého rodu Ostromířských b Rokytníka. '*) Burjan připomíná se uhda nejednou, bývaje úředníkem na Opočně a VeliŠi. Roku 1525 koupil v Jičíne dům na Hrádku a zemřel r. 1533. M) Jeho synové sluli Vdcslav a Jan. Onen prodal r, 1538 dům na Hrádku v Jičíne") a když se r i553 s bratrem svým dělil, dal mu za dil statek Hradišťský, podržev si sám tvrz Ostromíř se vsí a příslušenstvím. Avšak když Vácslav před r. 1580 zemřel, prodali synové jeho Heřman, Vilém a Adam (vkladem roku 1584 vykonaným) statek Ostrcměfský strýci svému Janovi za 2000 kop gr. Č. Čtvrtý bratr pak Jiřík odbyt byl nedávno před lim penězi, z Čehož synové jeho strýce svého Heřmana r. 1585 propouštěli. lB) Na Jana žaloval r. 1586 Vácslav Karlík z Xežttic na Holc-vousích, kterak by Jana Vlka, poddauéhn jeho, ber. hodné příčiny u vězeni držel, a poněvadž Jan nedovedl pokázati, aby Vlka z hodná příčiny do vězeni dáti měl, odsoudil jej Karel z Valdšteina, hejtman kraje Hradeckého, aby dal pokutu 10 kop. ty) Posledním svým pořízením, daným na Ostromiři r. iSgg dne 12. března, odkázal jednu ') DZ. 188. Q 4. a) Rozvrženi sbírek. s) Bílkovy Děje konf. 813, 887. A) Sommer, Bid. 144, 5) Rel, tab. I 474. Viz Pam. arch. VI. 252. ") Arch. musejní, lib. erect. IV. f. 145, acta jud. ■393 f- I95* Sommerberg Scrip, rer. Sil. pag. 965, Jireček Cod. IL b. 350. O knězi Benešovi z Ost. srov. rel. lab- I. 599- "*) Lib erect. X. K 4. a) ČČMs 1827 III. 79, 8i, arch. Dráždnn. ») Arch. I. III. 555. v- 274. Pam. arch VI 252. '°) Kniha Jičínská. ") Arch. č. V. 409, 532, rel. tab. II. 428. Srov. děje Smrkovic. '-) DZ. 2. K 3. IS) DZ 5. E 15. ") Kniha III. Jičínská f. 255, Para. arch. IX. Q55i re£ 5- F* k- s !- H 9 ,s) Kn. III. Jičín. f. 294. I6) DZ. SO. B 23—24. n) DZm. ioc. L 4, DZ. 22, K 21. ,s) DZ. 22. P 21. '") Reg. 27, F. k s. fol. 1IÉ—117. polovici statku svého tvrze, dvoru a vsi Oslromíře a dvoru a vsi Ke vra t ic manželce své Anne z Dobřenic do smrti jŕji, druhou polovici synům svým. \ Zemřel ještě téhož roku Děti jeho byly pod poručenstvím až do r. 1605, kdež Heřman, syn nej starší, došed let svých, poručníkům svým poděkoval a potom statek otcovský spravoval. a) Ale s hospodařením 51o těžce. Roku 1613 mircil prndati Heřman statek svůj vlastni Trnavy a nad to bud téhož neb následujícího roku zemřel. s) I nebylo možná i statek Ostroměřský pro věno manželky Heřmanovy a díly, které měly dětem jeho a některým bratřím vydány býti, zdržet i, pročež prodán statek dotčený skrze kommissaře k tomu nařízené (r. 1614, 20. října) Vdcslavovi Ostro-miřskéinu s Rokytníka a na Bítovariech. *) Roku ]6l8 přistoupil Vácslav ke stavům podobojí a ačkoliv brzo po bitvě Bělohorské přísahu věrnosti Ferdinandovi II. vykonal, odsouzen jest přece dvou třetin statku svého. Statek jeho Ostromiř proto od královské komory ujat a prodán r. 1G23 dne 13. ledna Albrechtovi b ValdSteina. 5) To se stalo v ten čas, když rod Ostro-mířskveh rozvětviv se, velice schudl. Ale i potom, když neměli OstroraČrc, poutala je ku krajině zdejší upomínka na předky, kteří odpočívali v kostele SobČickém. Petr Ostroměřský dal rokn 1626 udělati kámen a sklípek ku pohřbu Jana staršího, otce svého, a před Časy bylo při témž kostele mnoho náhrobku téže rodiny vídali. ř) Jan Ostroměřský vystěhoval se do Saska, kdež přišel rod jeho ještě jednou k rozkvětu, ale zhasl tu r. 1718 na vždy. Památkou po nich jsou nám dvě plechové korouhve, které se chovají v českém museu.") Kníže Frýdlantský připojil Ostromiř k panství Hořickému. Tehda byla tvrz zdejší na vĚtšira díle ode dřeva vystavená a velice spuštěná. Bylo v ní g pokojů v, 10 komor, sklep povrchní a sklep podzemní.6) Cásf Ostroměře připojil kníže potom ke statku Holo-vouskému, jejž da] v manství, druhá Čásť zůstala při panství Hoři-ckém. Teprve r. 1665 dne 27. prosince prodán jest statek tento od panství Hořického Jindřichu Arnoštu Ferd. svob. pánu des Carmes, držiteli Holovous.') Když r. 1680 mnichům Valdickým statek Hradišťský prodán byl, nabyli tím také ^pusté tvrze Oslro-mřře, jinak řečeně od starodávna Stará hura." s HRADIŠŤKO. ad Ostroméří samou zdvihá se ěísf Chlumu, vysoké a ' j k severu strmé ávrši, kter< jest hlubokým 7 údolím Mezihorim. Na patě tohoto návrší, kteréž jest ob-jato starožitnými valy, jest neveliké, čtverhranné stavení, bývalá tvrz Hradišťská, ve zdech posud dobrá, ale bez bývalého opevněni. Po pradávné ohradě obdrželo návrši to jméno Hradišfko, neb Hradiště, a tak se jmenovala také osada, která se poprvé ve 12. věku připomíná. ,0) Ve J 4 věku a potom patřila osada ta k Ostrotníři a tvrze tu ještě nebylo. ") Tvrz vystavena teprve před r. 1553, když se Vdcslav a Jan bratří n Rokytnila o statek otcovský děliti měli. Tehda obdržel Jan na dil svůj tvrz novou Hradiště se dvorem, s roli a jiným příslušenstvím. ") Avšak když Jan koupil r. 1584 Ostromiř, tuf statek Hradišťský syru Vácslavovi Heřmanovi OstromSřskému e Rokytníka odevzdal. ") Po smrti jeho prodala vdova Markéta z Malovic a na Kostelci Podolském, jakožto mocná poručnice deti svých, r 1598 dne 24. července ^sidlo Hra- ') DZ. 129. G 2. 1 DZ. 132. M 14. a) DZ. 189. K 5. *) DZ. 187. G 4, totiž tvrz a dviir Ostromiř s mlýnem, ovčárnou, příkopem okolo tvrze, vís s krámem řeznickým. Srovnej k tomuto Janderovy paměti Hořickč VII. 1763, 17C4, 2534, 2536. *) Bílek, Děje konf. Š93, kdež však oprav příbuzenství podlé našeho vývodu. Podobněž oprav v Pam arch. VI. 252—253. e) Jandera, Paměti Hořické. í Viz Pam. arch. VI 251. *) Urbář Hořický 1628, 1632 '■') Sommer, 262. Emler, reg. ii. 1154. ") Rel tab H. 474 Zpráv v arch. č. VI. 442 a rel. tab. 225 sem nepokládáme. ") DZ-50. B 24. Proto ho Jan později nedrží a Heřman se nazývá seděním na Hradišťku (DZ. 22. P 21 a tytulář r. 1589). 132 TVRZE OKOLO PECKY A BĚLOHRADU. dišťko*4 se dvorem popi., vinicemi a jiným příslušenstvím, mlýnem v Ostro-miři pod tvrzí Hradisfkqni, a lidi při HradišEku a Ostromíři Adamovi Ostro-miřskěmu s Rokytnika za 7150 kop raíž. ') Avšak když Adam brzo potom zemřel, zůstaviv sirotku nezletilého a statek došli zadlužený, tuf prodán r. 1609 dne I. dubna skrze korurai&saře k lomu nařizerré Jaroslavovi Swiiři-ckétfíu aŕ Smiřte na Skalách a Kostelci za 9100 kop mil !) Statek Hradišťský patřil od tich dob k panství Hořickérnu. Albrecht kni&e Frýdlantský, nabyv tohoto panství, prodal od neho statky Holovousy a Hradišťko pod léno, tak že drženo Hradišťko nějaký čas k Holovousflm.3) Teprve r. 1680 dne 27. května prodal Ferdinand Rudolf de Carmes od téhož statku tvrz Hradiště a tvrz pustou Ostroraěř, „od starodávna Stará húra" íečenou £ příslušenstvím Hugovi llar-tingerovi, pfevorovi Valdického kld-ttera, za 35.000 R. rh.') Od té doby náleží Hradišťko kc zboží Sobcickému. ČERNÍN. iž za. dávných dob bývala ve vsi Černíne (jv. od Bělohradu) tvrz. Ze starých pamětí známi jsou držitelé její Černínovi e Černína, erbu úhore na způsob podkovy stočeného, jako rod statečný.*) Nejstaríi z nich jest Fetr Černín r. 1402. *) Syn jeho Jan odtudž vynikl od r. 1427 jakožto jeden z hejtmanů vojsk na poli pracujících. Jsa r. 1432 v Saších na výpravě polní, přivezl odtud 500 fl. vyplacených Táborům a Sirotkům, a pro sebe a Šmikonského 200 íl. a peníze „za dva hynšty." =) K vítězství strany panské u IJp;u (r. 1434} on nejvice přispěl ja- Náfcro>ek Jiříka staršího Dobřenskébo z Pobfenic a na Miskolczích (f 1382). (Kreslil Jan Dobeš, učitel v Náchodě.) *) Arch. DZ. Vklad učiněn r. J002 dne 30. června Markétou již vdanou Špulířovou (DZ. 131. J 16). *) DZ. 183* J 4 a 135. D 28. Na statku se připomíná též olejna. Vklad vykonal r. ifito Vácslav Otík syn a. Adamův. s) Bílek, Děje konf. 779 *) DZ. 395. A 14. s) Zpráva v arch. č. II. 33g sotva sem patří. Srov. též Paproc. o st. ryt. 53. ") DD. 14 f. 20. Srov. i Mlazoviee. r) Arch. Vitemb. v Drážďanech. Boh. V. 120. Viz i Tomkovy Děje Prahy IV. díl, Palackého Urk. Beitr. IX 306, arch. č. III. 504, DD. 16 f. 16. kožto ředitel vozové hradby, ') potom s jinými přilehl ke Hradci. Sedával na Vysoké a koupil dědiny v Žtroli-cich a na Hradišťku. Naposled jsme jej našli 1c r. 1437.') Vlnek z Černína (r. 1440—1460), jenž stál při straně Jiříka Poděbradského, byl Janův syn.') S nim připomíná se r. 1447 Jan Lu-linec s Černína, jenž žil ještě r. 1468 a též se stranou Poděbradskou držel.') Od těch dob málo se vi o Černíne a rodu Černínském, až teprv asi r. 1520, kdež prodal Petr z Trojannvic nějaké dědictví v Černíne Janu Kapříkovi z Lesonie. E) Později držel tvrz, dvůr a ves v Černíne Jan Sadovský se Sloup na, po němž je zdědil strýc jeho Adam, ale ten je prodal r. 1547 strýci svému Vdcslavoiň. 6) Nedlouho potom postoupil Vácslav Černína Vácslavu Královi % Dobrí v&dy, od něhož obdržel směnou Chlum a čásf Dobré vfidy. ^ Od tohoto koupil Černín r. 1557 Jiřík Kopidlansiý z Kopidlna^ známý tehda jako dobrý rváč. Týž byl ženat s Man-dalénou z Černé, od niž byl r. 1556 Újezd u sv. Jana koupil. *) Synové jeho Jan a Jiřík prodali r. 1591 statek Černínský Vilémovi Ostroměřskému z Rokytnika.") Od tohoto koupil Černín r. 1594 Vácslav Kapoun ze Spojková na Bártou Sově, '•) ale odděliv r. 1595 bratra svého Albrechta, jemuž dal za díl 1841 kop, zlatý řetěz a polovici klenotů, prodal roku 1603 tvrz, dvůr a ves Černín s mlýnem pod rybníkem Dul t j tlím Kateřině Logovi z PiU nikova na Smidařieh za 1875 kop gr. č.1') Po smrti této paní (f r. 161 o ') Tomek, IV. 648. ') Relig. tab. II. 186, DD. 33. p. 271, arch. gub. A III. 151. *) Arch. č. I. 257, III. 556, V. 274. Roku I449 opověděl knížeti Saskému (Viterab. arch. Boh. I. 67). *) Hel. tab. II. 210, archiv Třeboň. *) Reg\ 3 J. k. s. D 26. Bohunek Černín z Černína byl Ba počálka 16. věku purkrabí kraje Hradeckého (Archív gub. c H. 502. Viz i dít H. na str. 220.). «) DZ. 250. K 20, 8. C 18. ') DZ. 12. J 15 vlož. 1557, srov. reg. 17 f. k. s. E j8. *) d2. 12. E 10, K ir, reg. 20, f. k. J 8. Druhá manželka Důbra z Borovnice r. 1586 na Černíne. Ves Újezd u st. Jana prodal Jiřík r. 1581 Jindřichu Kuloví z Ch otče za 450 kop a za hřebce, který jde k druhému létu (DZ. 65, O 25). ") DZ. 169. M 16 a 27. E 4. '•) DZ. 170. A 20—22 a 27. H 7 '*) DZ. 170. J 16, 177. N 27 a 132. A 9. Vývod Ostroroiřskýcta z Rokytnika. BorjaB jinak Heřman z Rokytnika 1517 t j- '533 Jindřich f j- »533, synové 1533 Jiřík a Beneš Vácslav na Ostromíři 1538 t j- I58° Jan na Hradišťku 1553 t '599 V Anna z Dobřcnic Heřman na Hradišťku Jiřík Vilém Adam Herman Jan Vácslav Petr Adam 1580 + i. 150? na Šaplavě na Černíne 1 q8zj t i 160Q 1599 ti- l6»4 150.9. 161° 1599—1626 1599—1623 í!Jo-^*« Z ô S 2 •* Markéta z Maíóvic t j- 'S85 '584— '595 * Johanka v Kateřina ___ s Tí É jľ __v Alena z Bubna z Ryzemburka Adam Tan Ů -5 £ Ĺ * Vácslav (Bít.) Bohuslav " Sovojevic 1615—1623 1615—1634 10 Alena Mit. v Kateřina z Nemysle Pešikovua ____ z Komárova © 1613 £ „ « Vácslav Otík Jan Mikuláš Heřman 1609, 1610 1614 + j. 1651 1614—1652 1614 t j- io5i 1652 3. k ~ ^' Smí! na Kostelci Podol. ^~' V F™ Kateřina r5 Mikuláš 1G57 t 1676, 29. Mart. * Barbora Majdaléna Mater, z Květnice Potomci (viz Pam. arch. VI. 253.) Justina Dorota -j- 1633 « jj ,A S J- Vrchotická $ >?> ^ z Loutková í, MI LETÍ N TVRZ. 133: zdědila Černín se statkem Domaslavským teta její Anna Rutina Zd-vdrovna a Pilníková. ') S tímto statkem doslal se Černín ke knížectví Frýdlantskému a připojen později ke statku Bělohradskému. LUK A VEC. jl^odinu cesty jv. od Bělohradu leží Lukavec ves a bývalá rítvrz, dávno jíž svedená a zrušená. Xejisto, zdali odtud pocházel Ješei OsiHi z Lukavce, jenž prodal r. 1404 jisté dědiny klášteru Eřevnovskému; *J na jisto však byli odtud Jan a Hašek a Lukavce, kteří se připomínají r. 1440 mezi šlechtou v Čáslavě shromážděnou,') Po otci a dědu svém držel tvrz Lukavec se dvorem, vsí a mlýnem pod tvrzí a jeden dvflr kmeci v Dobši (r- '543) 7m Lukavecký s Lukavce, jenž na tomto zboží r 1547 manželce své Kateřině ze Sluh věnoval.') K» něm přestal rod tento, a dědicky Janovy, panny Eva, Markéta a Afandalérta sestry z Lukavce, prodaly Lukavecké zboží r. 1550 Katefinl ze Sluh a druhému manželu jejímu Adamovi Karlíkovi a Netetic za gog k. gr. č.5) Tento zemřel před r. 1590 a zůstavil dcery nezletilé Annu a Kuňku, jichž poručník a strýc Vácslav Karlík r. 1590 dne 14. prosince tvrz Lukavec s příslušenstvím Karlovi Stařimskému a Libš.'eina prodal.6) Tento zemřel před r. l60í, ztstaviv sirotky Jana a Petra, pro něž nemohl se statek udržeti. i koupil jej r. 1602 dne 22. května Karlův bratr Hynek.7) Dědice tohoto Karla Kryštofa a Jana Vlnka bratry StaHmsié přinutil r. 1C28 Albrecht z Valdšteina, Že inu Lukavec za 6000 k. raíš. ke knížectví Frýdlantskému prodali, a d:il je r. 1630 jako manství Karlu Kryštofovi; ale r. 1662 kázal císař Leopold, aby statek ten Karlovi proti zaplaceni 108 íl. z manství propuštěn byl.*) Později nabyl Lukavce Ferdinand Antonín Mladotu te Solofisk a ten prodal jej r. 1692 Pertoltu Vilémovi hr. 2 Valdšteina a na Bělohrade za 18.350 fl. rh. 9) OKROUHLÝ. £, edaleko Újezdu Svato-Janského jest véska Olrrouhlý; při stávala tvrzka dřeveni podlé dosavadní mezi lidem jdoucí pověsti na poli Bacalka zvaném. '*i V 16. věku ta s^J byl dvůr, kterýž patřil ke statku Chntecbému, tvrzku pak postavil k obydlí svému Jan Jiří Kule z Chofte, kily?, r. 1592 Choteě prodav jediné dvůr Okrouhlý si zůstavili. Jan Jiří zemřel r. 1606 a pohřben jest v kostele Újezdském u sv. Jana. Po smrti Kulově dostal se statek Okrouhlý dceři jeho(?) Morjdnž, provdané za Karla Jestřibskěho 3 Ryzemburka, a ta prodlala r. 1628 dvůr a ves Okrouhlý, ves Hřídelec, kostel a díl vsi v Újezdě Albrechtovi 3 Valdšteina, kterýž postoupil téhož statku jjakožto léna Frýdlantského Rozině Zilvdrovéze Stropcic k statku Bélohiradskému.1 MILETIN TVRZ. iletin jest v položení rozkošném. Sám leží na návrší nad křovím a lučinami, a na sever i na jih od něho jsou nízké a vysoké hory lesnaté, jichž tvar i způsoba rozmanitostí mile pobavujf. Milovníka dějin kromě toho pobaví také poloha městečka sama, ano k nejstarším osadám patří. Neb dokud byly nížiny pod místečkem bařinaté, aneb dokud se tu voda nadržovati mohla, stál Miletín na ostrově a mohlo se k němu chodi ti jen po dlouhém mostě. Z těch příčin také nebyl hrad Mile-tínský,I2) ač na nevysokém a mírně se sklánějícím návrší stál, ani valy ani příkopy obehnán, maje dosti na té pevnosti, kteréž mu poskytovala příroda. Dlouhou dobu potom, když již paměť o bývalém hradě Miletín-ském utuchla, postavena jest na západním konci tvrz, ale i po té již všechna památka zmizela. Na jejím místě stoji nový zámek,,3) čtverhranné stavení s výstupky, moderně a pěkné upravené, ale beze všech slohových příznakův. Chce-li tudíž někdo památky po bývalých držitelích uzříti, může je spatřiti jediné při kostele starožitném, v 15. věku v podobě kříže postaveném. Na věži kostelní o samotě stojící, skrze kterouž se na hřbitov chodívalo, spatřují se ještě erby Bartoloměje z Valdšteina (f roku 1617) a manželky jeho Mandalény Bohdanecké z Hodkova. ') DZ. 135. B 14—26. Viz Bílkovy Děje koni. na str. 940. J) Re], tab. II. 10. s) Arch. C I. 257. Jan Bořek z Lukavce a manželka jeho M acll n a. z Huslířan drželi r. 1450 Radikovice. (Rel. tab. II. 280.) ') DZ. 250. C 17, 8. D 20. *) DZ. 9. H 21. «) DZ. 169. X 18, 27. E 19. :) DZ. 176. J 12, 131 E Iq. Ffynek seděl tu ještě r. 161S (Reg. 44, F. k. s. DD. 10.). 8) DZ. 143. A 5, 152. T 12. DD. 9. f. 93. Bílkovy Díje konf. 565. ") DZ. 401. Q 11. '•) Pam. arch. X. 155. ") Bílek, Děje konf. 220, 792, 802. ") Hrad tenlo byl na tom místě, kde jsou nyni zámek s parkem, kostel s bývalým hřbitovem a prostranné náměstí. •*) Schaľler vypravuje ve své topografii, že se nacházejí „na parkině" v Miletíně hluboké sklepy, kdež sídlo německých rytířů bývalo. Zdá se, že sklepy ty zbyly z tvrze, ač i lo možno, že tvrz na místě komendy rytířské bývala. Ve zprávě okolo r. I454 sepsané (Palacký, urb. Beilr. 8, Millauer, der deiit. Ritterorden str. 188) čte se také: Unc ein stadtchen, das heisst Miletin und des ordcns hof." Hrady a zámky České V. 1 7 124 MILETÍN TVRZ. Miletín založen jest za dob pradávných od pana Miloty jakožto hrad pevný, v močálleh položený a sruby oplaňkovaný.') Připomíná se již r. 1125, kdež byl hradem královským. Tehda sem přišel Ota, biskup Bamberský, an se chystal do Pomořan a cestu ze Sadské do Kladska na Miletín bral. Později stal se Miletín dědičným jměním pana Zbraslava, syna Vchynova. Týž se připomíná od roku 1228 jako podčeší knížecí; seděl tuším r. 1229 na Dubenci a připomíná se naposled r. 1238 jako číšník. Patříval k prvním pánům zemským a na Štítě nosil roh zavinutý. 2) Posledním svým pořízením odkázal manželce své Domaslavě vsi Třebihošť, TřemeŠnou a Zásadu a bratru svému Ojíři Dehtov, dvoje Zábřezí a díl Trotiny, to vše z újezdu, který byl před tím koupil. Měl také jinde po Čechách rozličné vesnice, o kterých všelijak pořídil.3) Zůstavil po sobě dceru Adličku, která dostala po otci ves Orasice. Vdova Domaslava darovala roku 1241 ves Miletín se všim příslušenstvím, panství Olešnické a kromě toho vsi Maslojedy, Sadový a Výkleky rytířům řádu Německého, což stvrdil král Vácslav r. 1241.4) Za vlády rytířů vzrostl Miletín na ves trhovou čili městys, a poněvadž král Přemysl r. 1261 dne r. února Miletín i s vesnicemi z právomocnosti úředníků královských vyňal, vysazena jest rytířům v Miletíně poprava.s) Které tehda vesnice rytířům náležely, není známo, neboť známe toliko seznam r. 1267 napsaný, kolik a které vesnice k faře náležely. B) Němečtí rytíři neb křížovníci Pruští, jak jim rádi předkové naši říkali, drželi faru Miletínskou7) až do r. 1403. Zemský jich komtur, Oldřich z Ústí, zavadil pro veliké dluhy, jimiž řád tehda stížen byl, zboží Miletínské r. 1403 Benešovi z Ckoustníka a Máni, manželce jeho, na čas života za 700 aneb podlé jiných zpráv 800 kop gr. Smlouva v příčině té zástavy obnovena jest opět r. 1410, kdež se Beneš uvolil, že Miletína nikomu neprodá, aniž jej závadami obtíži. Po smrti Benešově měl Miletín zase na řád spadnouti, dostal se však hned do světských rukou. Jan Městečky z Opočna opanoval jej mocně. Byv skrze zemského komtura před krále a soudce zemské pohnán, předstíral, že býval ve službách nejvyššího mistra Pruského, tam že utrpěl v jisté bitvě veliké škody, za něž nedostal ani náhrady ani žoldu. Mimo to prý, že má zápis od Janka Svídnického (z Chotěnic), jemuž králem 1000 k. na Miletíně zapsáno bylo. Straniim položen jest potom nový rok, o jehož výsledcích nic nevíme.8) Jisto jest však, že drželi druhé panství Miletínské páni z Lichtemburka již od středu 14. věku, což nelze jinak vyložiti, nežli tak, že měli při Miletíně dvůr a tvrz, k níž drželi některé vesnicis v horách. Hynek Krušina z Miletína (jinak Hejman) připomíná se v letech 1358—1368 jako patron kostelů v Mechanicích a v Brusnici a jako spolupatron v Třemešné; žil ještě r. 1372.9) Nástupcové jeho, Vácslav a Jan bratří Krušinové z Lichtemburka a na Hradišti, darovali r. 1382 kostelu Miletinskému 7 kop úroku ve Vidoni, vyhradivše si berni královskou a soudy nad vraždou a násilím. Kromě toho dali faráři 8 kop úroku v téže vsi, dva lány lesa a rybník uprostřed vesnice.10) Dotčený Jan, pán toho času na slovo vzatý, připomíná se roku 1395 jako patron kostela v Třemešné,") a byl po smrti bratra svého Vácslava (f r. 1397) samojediným pánem Miletína.,2) Ze synů jeho stal se pánem na Miletíně Hynek Krušina. Tomu zastavil císař Zikmund r. 1437 dne 30. března městečko Miletín se vším příslušenstvím ve 2000 kop gr.,,3) tak že měly odtud oba díly Miletína společného pána. Neb za nedlouho i duchovní část v dědictví uvedena. Hynek držel mimo Miletín Kumburk, Hostinný a jiná panství, a sotva si asi mnoho Miletína všímal. Zemřel asi r. 1454, a dědicem jeho stal se Vilém, syn jeho. (O obou šíře v dějinách Kumburka.) Tohoto syn, Haiman (či Hynek neb Jindřich), připomíná se jako pán na Miletíně r. 1502 v listině, jež se týče města Jaroměře,,4) a v jiných zápisech do r. 1516. Roku 1529 byl již mrtev. Synové jeho Jan, Vilém, Hynek, Bernart a Smil drželi společně polovici panství Trutnovského s hradem Zacléřem, na něž roku 1524 přísahu manskou učinili. Nejstarší ze synů, Jan, byl r. 1535 ve vězení vsazen, z něhož se mu podařilo utéci do ciziny, a tam snad zemřel. Osudy ostatních bratří málo jsou známy; Bernart ujal na nějaký čas Miletín, an se jako jeho pán r. 1534 v tytuláři uvádí,14) ačkoliv mu tehda již Miletín nenáležel. Nějaký čas držel Kunětickou Horu. Roku 1520 držel Miletín podkomoří český Burjan Trčka z Lípy (f r. 1522, 30. března).. Dovídáme se toho z listu Viléma z Pernšteina, jejž o nějakém falešném mincíři témuž Burjanovi psal. ,6) Miletín dědil po něm syn jeho Jan s Kateřinou z Gutšteina splozený. Ten dlouho panství toto nedržel, nýbrž ') Pomůckou: J. L. Jandera Uber Miletiu in Bohmen (Abhandlungen der k. Ges. Prag. 1830). *) Erben, Ueg. 341, 354, 437. ä) Emler, Reg. II. 1219. Bratr jeho Ojiř z Robčic připomíná se asi r. 1240 (Reg. I. 471). O Miletíně samotném není zmínky, snad byl dědictvím manželky jeho. Jiný bratr Zbraslavův, Ry-vin, držel I.ouny. *) Reg. I. 497. s) Reg II 113—114. •> Arch. Dráždan. Tehda byly pře o nějaké příslušenství k farám Miletínské a Hořické. ") Millauer (str. 59.) nepokládá Miletín za komendu. s) Joh. Voigt, Gesch. der Ballei Bohmen S. 112, 120, 132. °) Lib. conf. I, A 2, 4, 6, E 5, F 5, 9, J 7, rkps. kapit. Praž. O 19. Arch. Dráždani. Mezi svědky připomíná se Henzlin z Turgova odjinud z Miletína, snad ochrance a světský vladař duchovní části. ") Lib. conf. V- N 5. ") Srov. děje Opočna a Kumburka. ") Arch. č. I. 535. ") Bienenberg Alt. I. 54; III. 162. Viz vývod u dějin Kumburka. '») Zemřel v letech 1543—11544, zanechav z manželky své Markéty z Chlumu syny Hynka a Jana, z nichž tento držel Holešov na Moravě a r. 1Š89 bez dědiců zemřel. Děti Hynkovy s Kuňkou z Hustiřan byly Jan, Bernart a Kateřina (Jandera str. 37 a Březanova genealogie v arch. Třeboň.). 16) Arch. český I. 127 „a to bylo prvé, než jste vy Miletín drželi " MI LETÍ N TVRZ. 125 kdysi před r. 15^1 prodal Miletin tvrz, dvůr popi. s poplužím, městečko s příslušenstvím, v Rohoznici, Jahodné, Vidoni, Bezníku, Borku, Želejově, Chroustově, Úhlejové, Zdobni, Dehtově, Třebihošti, Zvičině, Brusnici. Borečku, Borovničce Malé, Debrném vsi celé, v Trotni, Borovnici a Olešnici, co tu měl, Zikmundovi zc Smiřic za 6000 kop gr. č.') Tento stal se v dobách tehdejších držitelem mnohých a rozsáhlých panství a nádherných sídel, na nichž obyčejně obýval. Ze synů jeho držel po něm Miletin s panstvím Náchodským Albrecht Smiřický ze Smiřic. Týž prodal smlouvou roku 1560 dne 4. března učiněnou panství Miletínské Jiříkovi z ValdSteina na Hostinném za 13.250 kop gr. č., a vložil mu r. 1565 ve čtvrtek po sv. Prokopu následující dědiny ve dsky zemské: tvrz Miletin, dvůr popi. s dědinami, lukami, zahradami, štěpnicemi, ohradami, pastvami, pivovárem, sladovnou, mlýnem, pilou, dvůr v Poličanech, městečko Miletin s podacím, vsi Rohoznici, Jahodnou, Vidom, Beznik, Borek, Želejov, Chroustov, Úhlejov, Zdobin, Třebihošť, Zvíčinu s podacím, Brusnici s podacím, mlýn na Mostku, Borček, Borovničku, Debrný vsi celé, v Trotině, Dehtově, Borovnici, Poličanech c. t. m., v Lanžově podací společné, díl řeky Labe a mnoho rybníkův atd.a) Jiří byl Miletínským pečlivým pánem. Vyprosil jim u Ferdinanda potvrzení trhů v městě, vystavěl radní dům a daroval r. 1580 obci solní obchod a mlýn řeč. obecný, Jiří zemřel r. 1584, zplodiv syny Karla Viléma, Jana, Zdeňka, Slavatu, Vojtěcha, Voka, Jiřího, Jindřicha, Hanibala, Hanskryštofa, Bartoloměje a Volfa, z nichž někteří v mladém věku zemřeli. Kšaftem svým (roku 1582 ve středu před narozením p. Marie daným) nařídil, aby choť jeho Alena po smrti jeho dvůr Poličanský se vsí a od panství Miletínského vsi Třebihošť, Zdobin a Trotinu doživotně držela, a každý týden 2 sudy piva z Mile-tinského pivovárj dostávala.s) Poněvadž dědicové zůstalí byli nezletilí", vládl Karel z Valdšteina jako poručník a psal se tudíž pánem na Miletíné. Poručnictvi se však potom střídalo, jak se o tom lépe v dějinách Hostinného vypravuje. Konečně bratří dosáhše let plných, rozdělili se ke konci téhož století o dědictví otcovské, jež několik hezkých panství obsahovalo. Bartolomej 2 Valdšteina, jeden ze synů Jiříkových, ujal Miletinsko před r. 1599, neboť již tehda jsa na Miletíné, potvrdil městečku starobylé jeho výsady a prodal jim roku 1601 jisté role a louky. K manželství pojal Mandalénu Bohdaneckou z Hodkova, jíž zapsal vkl. r. 1602, 19. října 2500 kop míš. na dvoru a městečku Miletíné, vsích Chroustově, Želejově, Bezníku, Borku, Vidoni s příslušenstvím, *) tuším celém to dědictví, jež byl za svůj díl přijal. Oba manželé opatřili též věž (kostelní?) hodinami novými a nápisem: „Když hodiny zníť slyšíme, k smrti se my vzbuzujeme; pomni je v paměti míti, kdo chce v nebi věčně býti." Jako mnozí jiní páni, byl Bartoloměj horlivý vyznavač podobojí; proto měl r. 1608 Lochy nického faráře Zikmunda Tribulecia k tomu, aby se do Miletína přestěhoval. Hradečtí, jako kollatorové kostela Lochynického, arci se tím rozhněvali a nechtěli faráře onoho sobě milého propustiti. Vedena pře z obou stran, jež vypadla ve prospěch Bartolomějův nejspíše přičiněním bratra jeho Hans-íwy:>Uiiŕi, jcíiž uvi hcjLijiSíjem krajt: Hradeckého. Fará.ř Holohlavsky, Biazej Borovsky, připsal našemu Bartolomějovi, jako horlivému ochránci svého vyznání, sbírku českých kázání, jež byl r. 1616 v Hradci vydal. Zemřel v dubnu r. 1617 a pochován v kostele Miletínském, u něhož se náhrobek jeho posud spatřuje. Závětí svou r. 1013, 19. února učinil manželku svou Mandalénu spolu s tchánem svým Abrahamem Bohdaneckým z Hodkova poručnicí, až by nejstarší syn jeho Hanybal roku dvacátého dosáhl, ale tak, aby poručnice řídila se též radou bratří jeho Hanibala a Hanskryštofa. Určil více, aby na téže bratří jeho dědictví připadlo, kdyby synové předemřevše let plných nedosáhli.*) Mandaléna byla potom poručnicí synů svých Hanybala mladšího, Hanskryštofa mladšího, Jiří Adama a Albrechta Pertolta (kterýž r. 1632 u Lútzenu padl) několik let, až se pak po druhé (před r. 1622) za Hynka Albrechta Mičana z Klinšteina vdala. Tímto dlä zvyku a práva tehdejšího ztratila poručnictvi, a mocný již tehda strýc bratři Albrecht V. E. z Valdšteina jako nejbližší příbuzný, chytře příležitosti použiv, učinil se poručníkem synův a panství jich. Aby i Mar.dalénu spokojil, koupil od ní nápad její (též polovici svrchkův a nábytku) roku 1623 v pondělí po sv. Bartoloměji za 4000 kop míš., načež ona toho roku juxtou ve dskách zemských synům svým véno své z desk propustila.6) Roku 1625 odevzdal Albrecht panství Miletínské a Rodovské ke 3prá.vé nejstiuíímu z. bratří, Ilaiiybalovi, jenZ byl raLÍm robina uiLé osudy ikusil. r) Pa.iisLvi Miletínské tehda tak leželo, že jeho přikoupením knížectví Fridlantské velmi dobře zaokrouhliti se mohlo. Věc ta knížeti neušla, a poněvadž mocí málokdo mu se vyrovnal, užíval k nabytí statků příležitých všelikých prostředkův, i donucovacích, ba i nekalých, an již mohl bez toho peníze požadovati, jimiž byl nápad ') DZ V E 22. Vklad obnovili r. 154; synové Janovi Jindřich, Burjan, Ferdinand, Jaroslav, Zdeněk a Mikuláš. ') DZ. 15. H g a 57. H 10. 3) dz. 22 G 26 — H 1. ^ DZ. 131. H 27. 6) DZ. 138. O 5—0. "i DZ. 131. H 27. Zemřela r. 1654 na pondělí velikonoční a pochována v Miletíné. Za veškeré nároky své, jež měla na Hostinném, Miltriíně a Rochově, obdržela od knžete statek Forst a něco na penězích (Miliheilungen XIT. 45). ') Roku 1620 dne 1. února při výbuchu pracháray Jičínské hrubě si uškodil a r. 1622 bojoval v císařské armádě. 126 MILETÍN TVRZ. Mandalénin koupil. Bratří svrchupsaní byvše tedy jím donuceni, vložili mu r. 1628, 25. ledna ve dsky .zemské „zámek, městečko Miletin, tvrz Rodov s dvory poplužnými, pivovárem" atd. za 30.000 fl. rh. (sotva zaplacených, nýbrž jen upsaných), načež dědictví to ještě téhož roku z práva zemského propuštěno a k manskému knížectví Frýdlantskému připojeno bylo. *) Kníže dal potom Miletin jako léno Frýdlantské r. 1625 Hanybalovi a statek Hermansejf bratru jeho Janu Kryštofovi. Šest let však bratří statků těch neužili a trpce si později do knížete stěžovali. a) Po zavraždění knížete r. 1634 připadlo celé knížectví kr. risku a po svých původních částech rozprodáno neb rozdáno. Panství Miletínské dostalo se bratru Hanybalovu Hanskryštof ovi 2 Valdšteina, poněvadž mu je byl kníže bezpochyby ještě nezaplatil. Posud bylo však panství pod lénem a Hanskryštof Náhrobky rodiny Radeckých v Múetlně horlivě o to usiloval, aby z manství propuštěno bylo. K žádosti jeho sice Ferdinand III. r. 1638, m. září Miletínsko z manství propustil, ale převedení panství z desk dvorských ve dsky zemské opomíjeno pro tehdejší bouřlivé a válečné běhy. Teprva po nabytí míru (r. 1648) dožadoval se Hanskryštof tohoto převedení. Dal si též r. 1654, 6. srpna radou Miletínskou vysvědčiti, že n. kníže Frýdlantský mateři Hanybalově, oprávněnému dědici Miletína, poručnictví násilně odňal a sám se v ně uvázal, potom pak r. 1625 Hanybalovi Miletínsko odevzdav, statek Rodovský svatovi svému Adamu Erdmanu Trčkovi z Lípy bezprávně přenechal. Přes to stalo se vymazání Miletína z desk dvorských teprve r. 1672, 7. října.3) Hanskryštof zemřel tuším r. 1656, neboť 8. ledna r. 1657 dělili se jakási hrabínka z Valdšteina a na Rozdalo vicích a Vilém Kry Sto/ 2 Valdšteina (syn Hanybala mladšího) o statky Forst, Javorník, ') DZ. 142. Q 1. Bílkovy děje konf. 800. s) Viz na př. dějiny tvrze Hermamejfu. ') S nimi seděla na Miletíně matka jich Mandaléna, vdaná po druhé Mičanova. (Viz C CM. r. 1881 strana 65.) M1LETÍN TVRZ. 127 Miletín a Lautervasser, čímž se jí dostal Javorník, jemu Forst a Lauterwasser, Miletín však rozdělen na dvě polovice. Hraběnka prodala díl svůj Miletína a Červenou Třemešnou Vilémovi Kryštofovi, jenž trhem tímto celélio panství dosáhl, od něhož však Třemešnou a Miletínek na nějaký čas odprodal. Maje v drženi část Rohoznice, s držitelem druhého dílu časté spory míval. Přikoupil k Miletfnsku r. 1663 dvůr Tetínský a ves Kal, a r. 1681 vco Vřccnlk a toho roku les Ha-nušovský. K poddaným svým se nešetrně a pán ovité choval a Miletínské roku 1680 ku zjevné vzpouře popudil. Arci ji snadno potlačil, poněvadž od roku 1676 byl hejtmanem kraje Hradeckého. Sctva jsa od poddaných oplakáván, raněn jest 13. července r. 1685 na Miletíně mrtvicí, poslední vůle nezanechav. Pohřben ve zdejším kostele. Byl Zbytky staré kazatelny v Miletíně. dvakráte ženat: s nějakou pani z T&lm berka a s Majdalé-nou Kateřinou Záru-bovnou z Hustiřan. Tato jej přežila a dala se roku 1685, 6. listopadu jako poručnice dcery své nezletilé Barbory Terezie Josefy na statky Miletín, Třemešnou a první díl Rohoznice zvěsti. Roku 1687, 3. února učinili pak královští kommissaři mezi dcerami zemřelého následující smlouvu: Alžběta Lidmila starší sestra (od r. 1688 provdaná za Fridricha Leopolda Kotulínského) obdržela statek manský Forst; Barbora dosáhla Miletína a poněvadž tento byl mnohem lepší než Forst, musila též dluhy otcovy na se vzíti a mimo to sestře své 13.000 fl. zaplatiti. Poručnice vládla pak Miletínem až k roku 1692; toho roku 9. srpna zasnoubena jest Barbora Jiřímu Fridrichovi hrab. z Oprštorfu na Dřevohosticích a Domaielicich. Byv napřed spolu-držitelem panství, zdědil je konečně po smrti choti své (f r. 1719, listopadu) k užívání na čas života svého. Zbytky staré kazatelny v Miletíně. Oprštorf jal se r. 1693 starý zámek přestavovati a stavbu jeho pronajal Hradeckému staviteli Kašp. Melchioroiri Klupfovi, jemuž se zavázal smlouvou 2200 fl. rh. dáti. Však než byl zámek dostaven, zničen jest r. 1699 velikým požárem, a hrabě musil jej znova stavětí. Tak zahynulo staré sídlo bohatýrské. *) ') O pozlějších držitelích srov. Sommerovu topografii. 128 Tvrze na Miletínsku. ROHOZNICE. jjp-i samém Mile: i n e leží ves Rohoznice starého původu, která í se jií r. 1267 připomíná. ') Ode dávna, až do smrti Jiříka z Valdšteina (} r. 1 584) patřila k panství Itliletínskému. Když se potom synové jeho dělili, dostal Rohoznici za díl svůj Zdeněk e ValdHeina. TýŽ zemřel r. 1593 a pohřben jest v kostele Hostinském,3) dětí po sobě nepozůstaviv. I rozdělili se o statek jeho r. 1504 dne 18. května bratří jeho Karel Jindřich, Hanybal, Haas KryStof a Bartolonwj, tak Že každý z nich po jedné neb dvou vesnících. obdržel.3) Rohoznici obdržel tehda Karel, pročež se r. 1596 k Poličanům počítá. Ve sbírkách sněmovních roku 1615 učiněných uvádí se s (děn í m na R oh ožni ci Karlův syn Jifik a ValdHeina^ který byl statek Politanský po Janovi bratru svém zdědil, í prodav Poliěany r. l6lg, Rohoznici si zanechal. Týž Jiřík stav se zakladatelem nového statku Rohoznického, vystavěl si pří vsi') tvrz novou. Při povstání r. 1618 vypuklém přidržel se Jiřík strany stavovské, začeŽ odsou:en třetiny svého statku. Plnomocný nistodržitel Karel z Lichtenštcina prodal potom r. 1623, 25, ledna tvrz Rohoznici dvůr a ves a ves Trotinku Albrechtovi a Valdšteina za 20.403 fl. rh.5) Tínto přívtěliv Rohoznici ke knížecMí Frýdlantskému, prodal ji v manství Jindřichovi zč St. Julien, ale ten ji zase postoupil 1. 1629 Rozině Zilvárové ze SiroýČic směnou zíi statky len ní Bělehrad a Okrouhlý Po Rozině drželi Rohoznici synové Vilem Adam a Ruddf Ferdinand ZiU •várovi ze SttherSteint. Ti se r. 1655, 20. března o Rohoznici dělili, při čemž každý dostal polovici; ale každý ji potom zvláště prodal.6) Rudolf prodal díl svůj (slovt druhý) roku 1655 Kryštof ovi Kotulinskétnu a Kotulina za 5000 ŕl rh. a Vilém r. 1660, 22. prosince díl svůj prvý řečený i se vsi Tretiaka u za 4500 fl. Vilému Kryštofovi Max. a Valdšteina, načež čásť teto připojena k panství Miletinskénu. Dělení toto bylo příčinou mnohých rozmišek. Kotulídský by byl rád obě polovice dostal, pročež si dal ValdŠteinským za jisté peníze slib uČiniti, Že ttnto polovice nekoupí. Když se to vsak přece r. 1660 stalo, povstala pře mezi oběma, již ValdStein vyhrál, an jeho protivník vře svou provéstl nemohl (r. 1666), Z toho povstaly jiné rozepře, zejména o šenk piva a kořalky. Roku 1675» *5- ěervna císař Leopold díl Vald&einský i Kotnlínský z manství vyňal a v dědictví zpupné uvedl. Od těch časů jedna čásť zůstávala pří Miletínsku a jedna pri Poličansku. Tvrz Rohoznická dostala se při dělení k dílu druhému a spojena tedy e Miletínskem. Zříceniny její bylo roku 1830 v Do-lenci dvore viděti. Bezpochyby byla ještě Zilváry obydlena a po roku 1660 spustla, poněvadž v ní nikdo neobýval. J) MILETÍNEK. le visce Miletinku stojí posud panský dvůr, při nimi se v 15. století a snad již dříve vypínala tvrz, kolébka to proslulých v dějinách našich vladyk z Miletínka. Předkové rodu tohoto uprostřed 14. století byli Divil s Nové Vsi, Bořek a Otík z Po-ličan, Vlaštěk, Franěk, Tomáš Halik z Nové Vsi a Bořek z Vaclova, o nichž se vypravuje v dějinách tvrzí Novo-veských Diviš dotčený, který se od roku 1358 mezi patrony kostelů v Tře-mešné Červ. připomíná,') počal se roku 1370, kteréhož podával nového faráře ke kostelu Novoveskému, psáti po novém sídle svém Miletinku, jehož snad krátce před tím byl nabyl.s) Roku J394 a 1395 s jinými sousedy svými podával nové faráře ke kostelu v Třemešné, roku 1396 a 14 i I byl patronem na \ idonidch. *) Za to upíráno mu právo části podacího ve vsi Jeřicích a přiřčeno r. 1395 Vácslavovi z Jeřic, poněvadž tento statek Divišův v Jeřicích by] koupil.5) V památkách ze sklonku 14. století všude se vyskytuje s názvem Mrzák, kterýž pak rodu celému zůstal. Roku 1412 byl Diviš Mrzák mitev a žili po nem vdova Machna a synové Bořek^ Divit, Varili, Ditrich, Petr a Ondřej. Z těchto Bořek a Vaněk s mateři svou založili roku 1412 oltář sv. Kateřiny v kostele Třemešském, nadavše Miletínská věž, l) Arch. Dráždan. ') Sommer, Bid. kr. 21g. 3) Arch, DZ. fasc. XVI. 2. Srovnej Pam. arch. X. 317, kdež má sláti „v Rohoznici." ') Ves se připomíná již r. 1267 (Arch. Dráždan.). 6) Bílkovy děje kont 835. *■) Podlé pověsti Rudolf zemřel v Čechách a leží pochován blíže mlíčnice u dvoru Dolence pod smrkem,' bratr jeho pro náboženství vlasť svou opustiv, do Slezi se obrátil, kdež synem jeho Rudolfem Ferdinandem (f r. 1720) rodina ta vymřela. Srov. Bílkovy konf. ía str. 804. ') Zprávy tyto namnoze čerpány ze spisu Janderova výše připomenutého str. ][ 10—114. J) Lib. conf. I. A 6, F 4, J 7. Roku 1358 připomíná se kromě něho Milic Panátko z Miletínka. 3) Libri conf. II. C 4. Balbín má rod ten za spřízněný s pány Pardubskými a dí, že měli na štítě svém půl koně. Patrně se tu mýlí, neboť jmenovali se později Pardubskými pro to, že měli nějaký čas Pardubice v držení svém. Ke svému dřevnímu znaku polovičně šachovnici přijali řebřik a orlici. Znak jejich má posud městečko Bohdaneč. ') Lib. conf. V. L 3, N 5, Q 5. Viz i arch. č. III. 474 a lib. conf. VII. A 13. s) Lib. ertet. XIII. a f. 54. TVRZE NA M1LETÍNSKU. 129 k němu kaplana platy, jež zapsali na vsi Lhotě a polovici vsi Bukoviny; k tomu přidán domek v Třemešné. Po smrti Machnině mělo podací oltáře tohota náleřeti bratřím svrchupsaným aneb budoucím jich držitelům t vize a dvoru Miletínka (munitionis et curiae allodialis). O Divišovi, bratřích a potomcích nechceme tu slov Siřití, poněvadž se o mcji v knihách těchto častá zmínka najde. ') Připomeneme jen tolik, že se rodina ta uprostřed 15. věku k předním a vzácným rodům počítala. Jak dlouho vladykové rodu toho Miletinek drželi, není známo; jen to jest jisto, že Matěj Libák 2 Radovesic držel ves Miletinek a jiné vsi na počátku 16. stol.; neb týž Libák prodav r. 1518 Smrkovice Vilémovi z Pernštejna, věno Elišky z Nežetic, manželky své, 625 kop s; vsi Chomutic a Ohnišfan převedl na ves Miletinek a jiné vsi r. IJIg. *) Týž byl však toho roku držitelem hradu a panství Pecky, k němuž tedy Miletinek tehda připojen byl. Ke konci 15. stol. tvrz idejši byla spustla; když tedy Pecka s panstvím prodána kdysi přec r. 1534 Janovi Litoborskéinit z Chlumu, prodán toliko Miletinek dvůr popi. a dvory kmetci. S Peckou dostal se dvůr tento ke knižedví Frýdlantskému, a jako statek manský později k panství Miletínikému. Konečně r. 1676 statek ten s dilem Rohoznice od Leopolda I. z manstvi vyňat a v dědictví uveden. ") BÉLUŠICE (?). Mezi VŽesnikem s Bukovinou v levo od silnice k Pecce vedonci jest tak zvaný Hrádek, ležící na kraji vysoké stráně. Příkop oddělující tvrziště od planiny neporušen jest, neb vytesán do živé skály. Tvrziště samo majíc podobu kruhu, obráceno jest na roli a ') Viz díl I. na str. 55, kdež jest vývod Mrzákův. ') DZ. VI. D 4. Jandera (str. 93.) chybně má rok 1545. *) Zprávy některé čerpány ze spisu Jandeiova často připomenutého na str. 27—32. a 93—94- nemá ani památky po zdech. Jak se jmenovala tvrz zdejší, není nám známo. Domníváme se nicméně, že tu stávaly Bělušice. Čeněk Vyše-hněvský z Barchova prodal dvůr pustý a ves pnston Bělušice, rybníčky Požeraí, Kukličku, Parízek a Bělušický, a dvory kmecí v Kalu, Vido-nicích a Brtví Kunšovi z Od éra d a z Crkleněvsi, vymiiniv si, že to jinému prodali nesmi, než zase Čeňkovi. Po smrti Čeňkově dal král Vladislav právo to, jež nan spadlo, Alžbětě z Barchova r. 1497. ') Později patřilo zboží to ke hradu Pecce. Od Miletína na severozápad leží ves Beznik na vysokém návrši. Od této vsi na jihovýchod jest návrši lesem porostlé, jemuž se říká Hrádek. Na jeho opyŠi několik kroků za sušárnou spatřuje se neznámé tvrziště podoby vejčité, na němž se nenachází nic jiného, než množství drobného kameni. Přikop, který je hradival, jest již zanesen, ledva památka po něm zůstala, a násep> za příkopem také jen tak tak znáti jest. Jak se tvrz tato jmenovala a kdo ji držel, není známo, než tolik jest jisto, že se musí klásti mezi zeman ská sídla 14. věku. Pode vsí Úhlejovem jihovýchodně jest mlýn Uhlejovský a nad ním hradiště, jemuž říká lid Sluspark (z něm. Schlossberg). Hradiště má podobu vejéitou a jest na vrchu zdéli 33i11, tak že tu nejen několik věží, nýbrž i několik stavení stati mohlo. Na západ je ochraňovaly strmé boky hory, na sever přikop a násep a na jih dva náspy s hlubokým přikopem. Okolo povrchu,, avšak níže, táhne se jakási dolní ohrada (nyní pole), čímž se hradiště toto velice podobá hradišti Vřešfovskémn. O dějinách tohoto hradiště ano i jménu jeho není nám nic známo Okolo roka 1240 odkázal Zbraslav z Miletína manželce své Domaslavě vsi Trebihošř, Třemešnou a Zásadu. Třebihošť jest na jedné straně našeho hiadiště, na druhé jest Úhlejov, který se již r. 1267 připomíná.5) J) Arch. č. I. 355. ') Reg. H. 1219, arch. Drážďan. Hořické Tvrze. i. Popis a děje. ofice samy sebou nic malebné, ačkoliv průmyslem svým a vnitřním upravením nad mnohá města vynikají, leží na úpatí táhlého pohoří, kteréž jim dodává pěkného pozadí, tím malebnějšího, čím více se od Hořic vzdalujeme, poněvadž za dotčeným pohořím ještě jiné hory vystupují. Rozkládajíc se na lazišti, má drahně výstavných domů, za nimiž se kostel nevysoký skorém skrývá. Proto také ten, kterýž se nevyptá, nesnadno najde „zámek" Hořický, dlouhé a nízké stavení, o němž poznamenal trefně Herold ve Květech, že jej i sedláci v posledním povstání pro jeho nepatrnosť a prostotu ušetřili. Uprostřed něho (neboť jest postaven do čtverhranu) jest starší stavení stejné s ním výšky, totiž jen přízemí, kteréž jest zbytek z bývalé tvrze Hořických pánův. Pravíme zbytek, poněvadž se v něm zachovaly jen svrchní a spodní sklepy, v nichž páni zásoby své skládali, majíce tu pivné a vinné sklepy, syrnou komoru a jiné místnosti, k nimž vedou starožitné dvéře z konce 15. věku. Svršek tudíž byl ze dřeva, a proto také praví stará rejstra (r. 1628, 1632) o tvrzi, „že jest ve větším díle ode dřeva starodávným mustrem vystavena." Měla všeho všudy 6 světnic, 7 komor, 6 komor pod krovy, 5 sklepů povrchních a 4 sklepy pod zemi. Když větší čásť těchto příležitostí za své vzala, pokryli spodek střechou, a tak vyhlíží nyní zbytek ten jako nějaká kůlna. Celý zámek obdržel podobu svou po ohni r. 1749. Památku tvrze udržuje pojmenování (západně od ní) „na parkánech" Nad Hořicemi vypíná se rozsáhlé návrší se spádem na všechny strany více méně volným, kteréž zdobeno jest známým po Čechách kostelem sv. Gotharda, jehožto nevkusné stavení vytlačilo bezpochyby starší, ač menši, avšak pěknější chrám. Tenť asi také byl záštitou těm, kteří se tu k pobožnostem scházeli, anebo za nebeípečí za ploty a sruby majetek svůj bránili. Toť byla asi ta „hořice," na níž prvotní osada povstala a při níž také ve 13. věku kostel a fara vznikly. Sto let potom postavena jest při kostele tvrz věžovatá, po níž zbylo jediné okrouhlé tvrziště hlubokým příkopem otočené. Dávno již vzala za své tato památka, jen příkop pečlivě ošetřován, a za naší doby dostalo se tvrzišti pěkné ozdoby, sochy onoho slepého vojvočy, kterýž pro jméno boží na poli pracuje, v těchto místech porazil své protivníky. Zajímavější jsou zříceniny Pustohradu, hradiště totiž, kteréž jest nade mlýnem Lhotským a nad říčkou Bystřici od Miletína tekoucí. Ode mlýna Lhotského chodívá se k němu starodávnou cestou, která HORICKÉ TVRZĽ. 131 před samým hra di Stém ve dvé se rozdělujíc na jedné straně po bývalém náspu a za hradem zase se spojuje. Příkop široký, avšak již zanesený a jako hradiště borovím a křovím porostlý zavírá je na všech stranách. Kde se dotčené cesty za hradem scházejí, byl příjezd ke hradu, totiž kamenná cesta do přikopu povydaná, na jejíž konec spouštěl se z hradu zvoditý most. Tento byl ve čtverhranné věži, skrze niž byl příjezd, jak svědčí ještě zbytky dveřeji. Za tím jest dosti veliké prostranství na všech stranách kromě jednoho kousku zdí zavřené. Zdi všude asi 2 m. hrubé stavěny jsou na rubu i líci z velikých kamenů, mezi něž sypáno drobné i malinké kamení a prolivário maltou. Nikde není známky po tesání, spiše se shledává, že se kladivem zbytečné vypukliny zurážely a jakýsi takýsi rovný povrch utvořil. Spočívajíce na opuce skalní, nemají zdi ovšem na všech místech stejně hluboké základy. Tvar hradiště jest nepravidelný, a některé rohy nezavírají se hranou ostrou, nýbrž táhlým obloukem. Při bývalé bráně jest hojnost mazaniny hliněné, napolo zcela vypálené nebo ve škvár slité. Hojné hřeby, menší našim šindelákům podobné i větší tu nalezené svědčí, že se stěny a krov věže sřítily, když snad věž shořela, čemuž by spečená hlína nasvědčovala. Kusy uhlí, ano i několik metrů dlouhé trámy na uhel spálené též tu nalezeny. Také památky po obyvatelích setu našly. Mimo několik malých podkov, přástek, kroužků železných nalezeny tu kamének ze vřeténka, dva skleněné kroužky, kus skla jako z lampičky, kostěný hřeben po obou stranách zubatý, několik hrotů ze střel a dva groše, z nichž jeden, z dob krále Vácslava pocházející, svědčí, že všechny starožitnosti zde nalezené z doby krále tohoto (r. 1378—1419) pocházejí. Hojně se tu nacházelo střepin z nádob velice baňatých, urobených z hlíny s pískem promíchané a zřídka docela propálené. Ozdoby jich primitivní skládají se z čar kolem nádoby vodorovně nad sebou, z bodů v řadách, z čar na způsob pily dvakráte i třikráte kolem nádoby tažených. Šipky tu nalezené jsou čtyřhranné, opatřené dole krátkými slabšími bodci, jimiž se do dřeva zasazovaly. Jedna šipka má podobu račích klepet. Ačkoliv máme po ruce drahné názvů zbrani staročeských, neumíme přece jména jejího uhodnouti. *) Svrchní čásť hradu byla bezpochyby ze dreva a podobněž byl příbytek srouben. Povšimnutí hodno jest, že slove nyní hradiště Pustohrad (okolní les Pusták), avšak že mu dříve i Buštěhrad říkávali. Ve starém exempláru kroniky Hájkovy, kteráž patří p. Fr. Pokornému v Hořicích, ') Obšírné o těchto nálezích zprávy poslali nám pp. E. Karažej a Fr. Pokorný. Těmito pány, jakož i před tím dr. Janderou na hradišti kopáno. Hrady a zámky České V. l8 '32 HOŔICKÉ TVRZE. připsáno jest v seznamu hradu při jméně ,,Buštěhrad" starou rukou rnad Brezovici"; ten, kterýž tak psal patrně neznal Buštěhradu za Prahou a domníval se tu viděti jméno našeho hradiště, kteréž jest od Brezovice k severozápadu a ode Lhoty Brezovské (neb sv. Gotharda) k severovýchodu. Také povést! rozličné se o tomto hrádku vypravuji. Název mlýna Beránkovského (od rodiny Beránků) vykládá se tak, že slečna Buštěhradská ztratila svého beránka ochočeného, jenž v lese se zaběhl, a tomu, kterýž jej nalezl, mlýn darem dala. Podlé jiné pověsti náležel Pustohrad jakémusi Mladotovi. Tento jsa na myslivosti, zastřelil prý srnu sousedu svému, panu Kozlovskému, a tim na sebe uvalil jeho záští. Když Mladota na Hrádkách u Jičír.a svatební veseli slavil, zapálil Kozlovský zámek nad hlavami stolovníkův. I navrátil se Mladota na svůj Pustohrad a nalezl jej rozvalený. Bylf jej zatím Žižka rozbořil. I uchýlil se Mladota na hranice Moravské k nějakému uhlíři, kdež se svou manželkou dlouho a šťastně žil. Zdali patřil Pustohrad za prastarých dob ke zboží Hořickému, ano i jak se jmenoval, nelze odnikud dotvrditi. Avšak poněvadž se jmenoval potok pod ním tekoucí Brezovici, tak jako ves blízká a Lhota pod samým tvr-zištěm Lhotou Brezovskou, lze za to initi, že se nazýval též Brezovici, a pak by sem patřil ovšem Tas z Brezovice, který se r. 1318 s Peškem ze Lhoty připomíná. Současně pak žil Rubin z Brezovice. Oba snad (soudili se po jménech) byli erbu třmene.1) Roku 1365 nacházely se Brezovice a Lhota při díle zbcží Hořického, který drželi páni z Radikovi;, ale nenacházejí se v pozdějších pamětech statku Radikovského se týka- držel Hořice vladyka Marek rodu neznámého, který založil nějakou ves po něm Markovou ves zvanou, ^aro niž povstaly nemalé ústrky (r. 1272) mezi křížovníky Miletínskými a farářem Hořickým. •) Pro 14. věk vyskytuje se paměti o Hořicích velmi poskrovnu.*) Starý Jakuš z Hořic oddělil roku 1365 starší své syny Svatomíra a Hynka, dada jim za díl ves celou Radikovice, ves Žel, plat ve Hvozdnici a Myštěvsi, dva díly městečka Hořic a vsí Lhoty Brezovské a Brezovíc, tyři mlýny na Brezovici s tvrzemi (t. j. Pusto-hradem, Radikovici a některou jinou tvrzí bud v městečku nebo u sv. Gotharda). G) A poněvadž se druhá polovice Hořic také dvěma držitelům dostala, mělo městečko od té doby 4 pány. Svatonír psal se z Hořic a měl manželku Annu, kteráž měla věno na Holovousích a r. 1404 zemřela.7) Bratr jeho Hynek z Radikovic a manželka jeho Anežka zemřeli před r. 1305, zanechavše syny Hynka, Jana a Damrata.8) Jan dotčený vyskytuje se r. 1396 a 1412 mezi kollatory kostela Hořického. *) Kdo tehda držel čtvrtinu někdy Svatomírovu, nelze již určiti. Na Hořicích měli tehda totiž díly Přtbik Doubek ze Třebovětic (r. 1396) a po něm manželka jeho Zdinka, Aíareí a Jan z Ostrova (r. 1396) a po nich Jiří Halíř z Kur.čic a Zdeněk Sváb z Chvalkovic (r. 1412). '") O tomto Zdeňkovi řečeném vlastně z Hustířan byla již řeč (na str. 43.), my tuto jen tolik dodáváme, že na své čtvrté části Hořic a dvou mlýnech ve Vrchhorách (i. 1454) manželce své Dorotě 200 kop věnoval. ") Roku 1491 držel celé Hořice Jan RaSin z Ryzemburka, zdědiv je po otci svém. Téhož roku dne 20. února potvrdil krejčím Hořickým svobody jejich. Odjinud víme, že držel též Chvalinu a Lhotu. Nedlouho po r. 1503 učinil směnu s Janem z Valdšteina a ze Štépanic; postoupiv tomuto panstvi Hořického, obdržel za né hrad Starou, kdež roku 1517 zemřel.13) Jan Štěpánský, pán již letitý, ženat byl s Annou ') Tab. wlust. n. 218, 311. aj DZ. 7. D 17. ') Emler, rej>. II. 1154. Tomek, Děje Prahy I. 89. ') Arch. DrAždaD. Oqi. 75ft. ') Není jisto, mi-li se počitati sem Jan „de Horcz" a bratr jeho Jiřík z Hustířan 1353. (Tingl, lib. conf. I. 23, 28.) ") Kel. tab. I. 432 ') DD. 14. f. 24. *) ED. Iq í. 3 a. *) Lib. conf. V. P VII. B 13. ") Neplach z Ostrova daroval roku 1391 plat ve Chvalině kostelu Hořickému za duše srých predk&v a bratra svého Marše |l.il>. erect. IV f. 14) "| Rel. tab, II. 227 1!) DZ. 3 L U»—21- Mauřelka jeho Anna z Vartembtrka ") DZ- 4. E 18, Jandera Vysvětlení plánu hradiíté w Lhotky: I. Cesta z Brezovíc do Dou bravy; 2. cesta na valech; 3. příjezd k mostu zvoditému; 4. místo mostu; 5. věž s branou: 6. vchod do dvora; 7. prohlubeň vnitřní. jících. Lhotka patřila pak k Horicům od 15. věku a mlýn nad Brezovici s řekou u Lhotky koupil Jan Litoborský z Chlumu (r. 1532—1535) od Jana Otimára z Ho-lohlav a připojil je k panství Hořickému. °) Hořice jest původně název pahorkaté kraji-_ ny před Miletínem od jižní roviny nápadně se lišící, pročež názvu toho užíváno ob3'čejně v počtu množném. Již ve 12. věku stála tu vesnice, jejíž polovici dal biskup Jan klášteru Strahovskému.3) Roku 1267 Žižkův pomník na tvrzišti sv. Gotharda. HORICKÉ TVRZE. 133 z Ryzemburka a zemřel r. 1506. Oba pohřbeni v Hořickém kostele, ale již před lety nebylo tu známky po pohřbu Valdšteinském. Ze synů jeho stal se druhý pánem na Hořicích. Koupiv r. 1521 Hostinný s panstvím,') prodal potom Hořice, aby mohl zaplatili Hostinný, panu Vojtěchovi z PernSteina.Q) Avšak již r. 1532 držel Hořice Jan Litoborský s Chlumu, jenž byl purkrabí kraje Hradeckého, a mlýn nad Brezovici a řeku u Lhotky přikoupil.3) Týž prodal roku 1.535 dne 26. dubna tvrz a městečko Hořice s podacím, vsi Libonice, Lhotku a Chvalinu celé Petrovi Bohdaneckémn z Hodkova za 5000 kop.4) Od tohoto koupil Hořice BernartŽehušický z Nestajova, který se r. 1538 jako pán Hořický připomíná.5) Tehda koupil ľupadly a prodal, jak se zdá, ihned Hořice Zikmundovi ze Smiřic. Za Smiřických panství Hořtcké, dosud neveliké, velice rozSířeno. Tak přikoupil Zikmund r. 1542 statek Básnický se 7 vesnicemi. s) Syn jeho Jindřich koupil r. 1562 dvůr svobodný v Milovicích a r. 1567 statek Lhotu Šárovcovu se 2 vesnicemi.7) Zemřel roku 1569, odkázav Milovice k užívání manželce své Elišce z Valdšteina. Ze synů jeho dostal Hořice za diil třetí syn Albrecht Vladislav. O tomto vypravuje Paprocký takto: Byl arciknížete Maximiliana komorník; jak na učení do cizích zemí byl dán, k projíždění jich až do let věku svého již prostředního obzvláštní měl náchylnosť, pročež jich projel množství a shlédl v dobrém štěstí. Byl v tažení s jmenovaným arciknížetem Maximi-lianem do Polsky a jinde. Měl manželku paní Barboru 1 Lobkovic. 8) Roku 1594 koupil statek Holo-vouský s 5 vesnicemi a městečkem Mlazo-vici.B) Zemřel bezdě-tek r. 1602, pročež se dostaly Hořice staršímu jeho bratru Zikmundovi, pánu velmi bohatému, který roku 1608 zemřel. Syn jeho nejstarší Jaroslav koupil r. 1609 statky Ne-vratice a Hradisko a zemřel r. 1611. Další postoupnost nechtice pronásledo-vati, poněvadž na jiných místech a nejed nou bude vylíčena, dokládáme jen, že přešly Kostelík s-v. Gotharda a pomník padlých r. 1866 nad Hořící. Hořice r. 1622 v držení Albrechta z Valdštei-na.xv) Kdežto byli Smi-řičti laskavými pány Hořickým, dávajíce jim rozličné městské svobody, Valdštein nejen jim ubíral svobod, jako na př. piva vařeni, nýbrž je i novými břemeny tiskl.") K panství, kteréž při-vtělil ke knížectví Frýdlantskému, připojil statky Újezd Svatojanský, Třebovětice, Ostromíř a Doubravu, avšak přenesl Nevra-tice k panství Kura-burskému a některé statky rozličným osobám v léno prodal. ,2) Tak obdržel (r. 1628) Libonice, Lhotu a dvůr Raší n Jeroným Bukov-ský z Neudorfu, rada komorní a regent pan- ství knížecích, jenž zemřel roku 1629 dne 15. května a v kostele Hořickém pochován byl.,3) Zdá se, že po smrti knížete chtěla panství koupiti pani Polyxena z Pernšteina, neb jí dávána zpráva o témž panství, že jest rozšířené a bude vynášeti přes 200.000. V Hořicích že jest tvrz toliko, však městečko dobré a trhové silní bývají. Panství jest úrodné, rodí mnoho pšenice a ječmene, rybníkov a lesů s potřebu, várka hrubě dobrá a lidí s potřebu.14) Avšak ku prodání nepřišlo. Neboť císař Ferdinand daroval r. 1635 městečka Hořice a Mlazovice, vsi Chvalinu, díl Milovic, Břišťany, Pšanky, Kanice, Petrovice, Básnice, Sukorady, Zilvárův yj]neu, au v^striiinire, i^nuiu Sdruvuovu, x^iuni, jieiinori, iiKuvy, Ľuliuravu, ujeza ovatojansKý, 0.11 jĽODse, tvrz Třebovětice s dilem vsi Jakubovi Strozzi hraběti ze Streitentkalu, komorníku svému, f. m. lejtenantu a nařízenému nejvyššímu. Ale poněvadž Jakub nedlouho potom zemřel, vložen jest statek ve dsky zemské synům jeho Petrovi a Oklavianovi r. 1636 dne 6. říjnat.15) Do r. 1650 byla poručnici mladých pánů máti jich Oktavie; dotčeného roku uvázal se ve statek starší bratr Petr a přečkal mladšího, který roku 1654 ') DD. &3 str. 224—225. Viz i arch ř. I. 79. s) Reg. 6 F. k s. G 17. ') Reg. 5 F. k. s. D 6. DZ 7 D 17. <) DZ. 4. H 30. *) DZ. 44. B 4. *) DZ. 41. J 2. ~) DZ. 56. A 10 a 16. E ") Paproc. o st. pan. 322. ") Viz Bílkovy konf. 537, Sommer, Bid. kŕ. 260. ") Bilek na str. 544. M) Světozor t. 1873 str. 355. ") Bílek na str. 779. Ils) Tamže 799 a náhrobek v kostele. ") Janderovy Paměti. ,5) Bílek, 779 — 780. DZ. 145. & 12. G 13. Majestát cisař. dán r 1635, Ig. května. 18* 134 HOŔICKÉ TVRZE. zemřel. Byl rús. nejvyšším a bojovav s Turky, raněn jest smrtelně roku 1664 dne 27. května. Pohřben jest ve Vídni ve dvorském kostele u sv. Doroty. Podlé kšaftu jeho (r. 1658, 3. srpna) obdržela Hořice (bez Třebovětic) a Třebňouševes manželka jeho Marie Kateřina, roz. hraběnka Khevenhüllerova z Frankenberka, doživotně, po její smrti a po smrti mateře Oktavie, která držela Třebovětice, měly všechny tři statky spadnouti na arcibiskupství Pražské, ale tak, aby užitky jich na vydržování invalidních důstojníkův -a vojákův obracovány byly. Roku 1665 dne 17. ledna zveden jest arcibiskup na dotčené statky.1) Xa .splaceni dluhů prodány Třebovětice, Třebňouševes a Ostroměř, za to přikoupila paní ovdovělá Milovice, Básnice a Dobrouvůdu. Dotčená paní zemřela roku 1714, odkázavši statky Třebňouševes, Dobrouvůdu a dvůr ve Mlazovicích též k dobrému invalidních vojákův. Od r. 1743 jest panství pod správou státní.*) 2. Příběhy z Hořic a Hořicka. akož byli zemane a sedláci v okolí Hořickém bujné krve, lze účinky jich násilné až do 14. věku stopovati. Asi r. 1393 zavražděn jest Jakubec Blšanský, a to v čas sporu, který byl o obec (pastviště) mezi osadníky vsí Blšan a Petroviček. Vraždu tu spáchali bezpochyby Petrovští neb páni jich. Petr a Oneš, bratří z Petroviček, dali Kačce, dceři Jakubově, za hlavu otce jejího 3 kopy (r. 1393) a zavázali se, pokud by Blšanstí pastviště to ve třech letech a čtyřech nedělích právně obdrželi a Petrovští z něho vyvedeni byli, že Kačce a muži jejímu ve 3 letech dvě kopy přidati maji. Toto poslední ustanovení se stalo asi proto, aby znáti bylo, že Jakubec umřel pro spravedlivou věc.3) V Hořicích jako městečku živém často pr'cházelo k půtkám, zejména o dnech trhových, neb tu bývali silní trhové. Roku 1532 zavražděn tu Hynek Šesták z Veselice a takový byl při tom zmatek, že vrahu ujiti dali a pokřiku k honění jeho neučinili. 4) Roku 1540 byl Bedřich Pecingar z Bydžina v Hořicích v hospodě. I přišel k němu soused Hořický Mikuláš Smetana pod způsobem přátelským a pil s nim. Když pak chtél Pecing-ar (bezpochyby dříve, než si Smetana přál) domů jeti a ze světnice vycházel, učinil naň Smetana půtku, pomocníci jeho přiběhli a Pecingara zbili. s) Jiřík Otmar z Holohlav jsa r. 1558 v Hořicích, učinil půtku na Karla Karlíka z Nežetic a dal mu políček, potom vsed na kůň, vyjel z domu a uvidév Karlíka, vytrhl z holstry ručnici a s ní k němu jel a směřil. V tom Karlík rychle ručnici nahoru vyzdvihl, tak že rána nad samou jeho hlavou vyšla. Ale Otmar ani na tom dosti nemaje, vytrhl kord a na Karlíkovi Saty proťal.6) O božím těle r. 1583 byli sedláci z Holovous v Hořicích a když si byli koupili potřeby, šli domů. Když byli na podměsti v ulici, dohonil jich Marek Chrpa Mezenský z Mezného, úředník na Pecce, a byl ještě od nich opodál, když Martin Fydra sobě zavýskl: „hundych tundych." Chrpa se hned naň obrátil a bil ho žilou, neb tatarem. I řekl Fydra: „Nebijte mne, neublížil jsem vám nic, mám svého pána." Tu se ptal, kterého? Odpověděl Fydra: „Karlíka! pana Vácslava." Tu ho pral ještě více a Fydra vběhl mu na jakýs dvorec; jak mu vyběhl z toho dvorce, běžel k rybníčku, ale Chrpa pořád za ním. Mrštiv ho ještě jednou, rozbodl kůň a jel před se. 7) Mezi bujnými zemany okolními neposlední byl *Joji rCopidlwnsky' z I\.'.'fidl}Z(i Roku 1551 stoje v Hořicích mezi krámy kupeckými, nepohodl se s Vilémem Ostromfřským z Rokytníka, jehož pak rukou za krk chytil, jeho škrtil, až mu i obojek od hrdla přetrhl. Toho roku jeda na cestě od Hořic na koni, setkal se s Janem Králem z Dobrévůdy a na Vyželci. Král vida ho, ssedl s valacha svého a dal se s ním v přátelské rozmlouváni. Tu se nějak nepohodli, a když Král chtěl na svůj valach sednouti, Jan ho kordem po zadu jilci v hlavu udeřil a za utíkajícím se honil. 8) ') Sommer, Bid. 262. DZ. 113. O 4 a 114. H 8. ') Sommer, Bíd kr. 263 3) Kniha stará Bydíovská str. 263 ') Reg 5 F. k. s. I. D 6. s) DZm. 1. G 19. ") DZm. 10. D 3. ") Reg. 16 G. f 209. !) Reg. 26 F. k. M 11. N 8. HOŔICKÉ TVRZE. '35 Také v okolí byly mnohé a časté svády. Mezi násilníky znám byl Vácslav Strachota z Královic ako falešný groš. Povídalo se, že byv r. 1534 v Nehvizdé na noclehu s panem Svihovským, vzal mu kožich vlčí, nechar mu tam svůj kožich horší. Ale to se mohlo stati omylem: horší věci dopustil se, nechovaje se synovský ke své mateři Kateřině. Na této vynucoval díl a statek její, a když ho nechtěla dáli, dobýval se na ni v noci do komory chtě ji zavrazditi, a lál ji takto: rZvyj. babo! žabím te!" Tu paní ulekaná skrze to oknem z komory vypadla a nočně z obydlí svého takořka obnažená odejiti musila (r. 1540). Na vznesení její rozkázal nejv. hofmistr Vácslavovi, aby před ním stál, Kateřině práv byl a do toho času nejen ji k jejímu pustil, ale i překážky nečinil.') Roku 1543 přijel Mikuláš Kule z Chotče k Vácslavu Strachotovi z Královic na Ostrov a měl tu u něho dobrou vůli. Odjev navrátil se zase, když Vácslav k žencům odjel, vběhl na tvrz s dobytým tesákem a svou vůli všetečně a výtržně provozoval, dvéře u pokojů některé vyruboval, některé vytrhl a tak se do pokojC dobýval. Kuchařku Martu tesákem bil tak, by klobouku na hlavě neměla, byl by ji zabil, za pacholetem Tomanem dobytým tesákem házel, tak když by mu bylo neuskočilo, byl by je prohodil Jeřice. a zranil. Když pak kuchařka křičela a plakala, až ji dole ve vsi slyšeti bylo, zběhl zase s tvrze a sed na kůň pryč ujel. Témuž Strachotovi učinil kdysi Kule pohrůžku: Aby na koni vyjel hned aneb mu list napsal, že také vyjeti chce bez meškání a že ho práti bude, až bude....., přisahaje na tom pánu Bohu, pokudž a jakž kolivěk nejvíce a nejvýše moci bude. Roku 1513 pozval Strachotu Mikuláš Král z Dobrévůdy do Dobrévůdy do krčmy na přátelský kvas, avšak u večer naň půtku učinil, dávaje mu příčinu ke svádě. I když je rozvedli a smířili, tu Král maje se pokojně cliovati, pošeptal pacholeti svému, aby mu tesáku po zadu podalo, a tak Vácslava sekati chtěl. Když pachole ze světnice s tím tesákem vystrčili, dal Král Strachotovi rštůs" (t. j. strčil do něho pěstí), hledaje vždy zúmyslně, aby svou zlou vůli na něm vykonal. Roku 1546 některou chvíli z jara přijel Mikuláš na tvrz Choteč a vzal prý Kulovi liščí kožich suknem vlčkem pošitý. Když pak přijel Kule okolo božího těla do Dobrévůdy a s Krály v krčmě se napil, tu ho Jiří Král před krčmou zbil, ochromil a jemu na. pravé ruce prst uťal. Po tomto ochromení přistoupil k němu Hynek Král a zbraní obnaženou naň bil. To se stalo proto, že Kule sedě na koni Hynka ke stěně koněm přitřel a na něho sekal, 2) ') Patn. arch. VIII 336, reg. 10 F. k. G 15. '. Reg. obesláni k. s. r. 1543 J 7. Q 13. Q 15. Q Iq. R 18. TVRZE NA HORICKU. Otmarové, kteří seděli na Myštěvsi a Třebftouševsi, byli též bujné krve. Roku 1541 přijeli Bavor Rodovský z Hustlřan a Jiřík Černín z Černína do Třebftouševsi a pobyvše tu u Jiříka Otmara z Holohlav, sešli s tvrze, aby odjeli. Tu přišel Jiřík za nimi a mluvil k Bavorovi: „Můj milý ujčíčku! nejezd od večeře, udělej mi to k vůli," a ta slova několikráte opakoval. Černín sedě na koni, pravil: „Pane mladý! brzos vybrčtil (peří vyrostlo), že hrubé peří máš, neškodilo by, ať by je vytrhal." I řekl Otmar: „Trhejtež je sobě, máte-li trhati." Tu se dali do sebe. Černín přirazil Otmara ke stěně a bil ho, avšak on odraziv ho od sebe, svolal naň lidi své s oštípy a jinou zbraní, honil ho po silnici, pobízel k bitvě přebíhaje jej, a když mu na pořad práva ukazoval, vždy jej nezbedně k bitvě pobízel.') Roku 1541 přijeli Jiřík Otmar a bratr jeho Mikuláš do Jeřic a lidi Mikuláše Rodovského z Hustířan biti a k nim z ručnic stříleti chtěli, potom s loučemi zapálenými po krčmě chodili, jedva že nezapálili, a povyky a pokřiky divné činili. Konečně pravili, že se omýlili (hledali Bavora Rodovského z Hustlřan), a řekli: „Byť nám čert Bavůrka dal, sehráli bychom s ním." tt) Roku 1556 v sobotu po slunce západu přišli do dvoru Jiříka Podvinského z Lerojid Jan Volfíček z Perku a Jiřik Otmar nejmladší z Holohlav, jemuž lidé obyčejně Neřád říkali, řkouce, že nesou cedule řezané od Bedřicha z Holohlav, a Žádajíce Jiříka, aby je přijal podlé země zřízení. Pověděl Jiřík, že jsou k němu nenáležitě časem večerním pozdě přišli, že se mu nevidí jich přijití. A při tom také řekl Podvinský k Jiříku Otmarovi: „Víš ty, Jiříku Neřáde Otmaře, že sem tobě více než jednou svůj dům zapověděl? a ty přes mou vůli a zápověd přece do něho chodíš." Jiřík Otmar stál na hnoji v kabátě, poctivicich, za fěrtochem s kordem, drže pravou rukou za rukověť a levou za pošvu, a pověděl Podvinskému: „Chodíval sem a ještě budu choditi třeba o hodinu v půl noci a na tebe dbáti nebudu ani na žádného." V tom řekl Podvinský: „Nevěřím tomu," a zavolal bratra svého Mikuláše řka: „Bratře, dej sem kord." Když pak měl kord v ruce, šli na ves z dvéřec a přišlo k seči, v níž Otmar uťat byv na zemi klesl.3) Tvrze na Horicku. §MLAZOVICE. stečku Mlazovicich sz. od kostela stávala tvrz, jejichžto :kům nepatrným se nyní Hrádek říká. Nejstarší nám ný majetnik tvrze a také patron kostela zdejšího byl 1 ». 1360 Jiřik z Mlazovic. Roku 1387 připomíná se Divil Pískle 1 Mlazovic. ') Od r. 1400 držel Mlazovice VSeslav Chod 3 Lhaniatec (později z Mlazovic řečený), jenž byl r. 1403 misto-komorníkem zemským. Týž měl také nějaké dědiny při Konecchhimí a koupil r. 1407 ves Ložici a dvůr kmecí v Radimicich malých. s) Aby mohl farář Mlazovský kněze střídníka chovali, daroval kostelu zdejšímu (r. 1408, 21. července) půl lánu lesa u Mlazovic, 4 pruty roh', úrok jedné kopy a 4 kur ve vsi Mezihoři a řeku. e) Bylo to tuším poslední jeho ustanoveni a nedlouho potom zemřel, zůstaviv vdovu Kateřinu, syny Vácslava a Jana a několik dcer. Vácslav došed r. 1409 let svých, přijal od poručníků sirotků nezletilých za dil svůj ves Ložici a plat ve Vlhošti.') Jan měl míli Mlazovice, ale před časem zemřel. Na spásu duše jeho darovala paní Kateřina (r. 1415, II. června) kostelu Mlazovskému plat v Mezihoři a potok tudíž se stavem v lukácb. Mlazovic nabyl potom nějaký vladyka Černín, jehož křestného jména neznáme. Když byl Žižka r. 1424 pány u Skalice porazil a potom Hostinného marně dobýval, přitrhl ke Mlazovicům, Černína, jenž s jeho protivníky držel, na tvrzi dobyl a zabil a tvrz vyvrátil. *) Městečko dostalo se později k Holo-vousům a za knížete Frýdlantského připojeno k Hořicům. ') Reg- 10 F. k. s. T 12. V 16, 9 G. k. Q 8. ') Reg. 12 F k. B 1. J) Reg. svěd. 1554—1557 f. 231 *) Lib. conf. C 8, erect. XII. f. 14. £) Lib. cont VI. A 15, erect. VI. f. 123, rel. tab. H. 44, Tomek, Zákl. III. 88 a Děje Prahy V. 40. s) Lib. erect. VIII. f. 40. Nadání byl přítomen zeman Beneš Višnička z Mlazovic. *) Rel. tab. II. Co. O Vácslavově (■)■ j. r. 1455) dceři Machně sr. díl I. str. 248. 8) Lib. erect. X. G 16, st. letop. 62. Kruger (5 Mart.) a Balbin (dec. I. lib. IV. p. 1^5) nazývají Černína Zdeňkem a udělali z něho LHOTA ŠÁROVCOVA. 4T Perníteina na Pardubicích za 6000 kop. Dotčených 6 vesnic drženo potom nějaký ías ke Chlumci, ale pro odlehlosf jich prodal je všechny Jan z Pernšieina roku 1542 Zikmundovi ze Smiřic za 5000 k. gr. č. '•) Roku tohoto připomíná se v Básnicích tvrz pustá; hyíaf spustla za pánů PernSteinských. Stávala na pravo od mostu blíže zvonku. ') Lib. cont IV. f. 143. XIII. a. 74. Sotva sem patři Mikuláš House z Újezdce r. I38q (Arch. č. II. 339) a Markuš z Újezda (Lib. er. VIII. I. 40.). J) Reg. 6 F. k. G 14, 10 F. k. B 14. Pam. arch. VI. 44, DZ. 2. K 3. Držel též Domaslavice a Vyželec. >) DZ. i. A 2, 7. F 6, 83. A 1. ') DZ. 9. A 24, 47. G 13. l) DZ. 57. K 21, 87. L 8, DZm. 10. K 18. ') DZ. 87. K 20, K 22. •) DZ. 292. M 23. ") Tab. vet. n. 218, lib. erect. Xlir. t 7, DD. 14 f. 14, arch. č. III. 227. ») Rel. tab. II. 18C, 508. ") Reg. 4 J. k. s. H 14, DZ. 84. D 18, 1. L 10 a 41. J 2 Roku 1520 slově Jan Krupý starší z Probluze (Arch. gub. C III. 652 a C62). BŘÍŠŤANY. a jihozápadní straně vsi Bříšfan (j. od Hořic) nacházelo _- se až do naší paměti tvrzišté, kteréž sedláci docela roz-■•Of^ vezli. Paíek z Břiitan žil r. 1380 a Frenclin udtnrtž byl *V5 r. 1395—1401 purkrabí na Veliíi. ') Od roku 1401 držel Bříšfany a k tomu Petroviěky a Slatiny Mikuláš z BřiStan, jinak ze Slatiny.1) Po jeho smrti obdržel všecka tři zboží jakožto statek odumřelý od krále Vácslava (r. 1415) KunSik z Petrovic, avšak propustil právo své Uzikovi z BaSnic, Bořkovi a MikuidSi z Poličan, Janovi odtud&, MikuidSi a Heřmanovi ze Vselib, kteří měli na Bříšuinech práva dědická. 3) Heřman dotěený vyskytuje se snad jako Heřman z BřiStan, který r. 1436 Slatinu držel a jeítě r. 1451 se připomíná.4) V ten čas se připomíná i Šebek z BřiStan, kterýž r. I450 knížatům Sas kým opověděl.*) Avšak mezitím držel Bříšfany Bahunlk Jelito 2 BřiStan, jehož dceru Zdenu pojal k manželství Jan Jšovenskjr, potom i z Bříšfan řečený. Roku 1449 vyzván byl Jan, aby táhl proti Koldovi; r. 1455 opřel se, když Bříšfany po smrti Bohunkově jako odůmrf královská provolány. S nim se připomíná také (r. 1450) v těchto jednáních Všech ze BřiStan.G) Mezi těmi, klcřl pro krále Jiříka Poděbradského bojovali (r. 1468), připomíná se také Mikuld! z BřiStan.'1) Některý rok potom připojeny Bříšfany ke zboží Básnickému, při němž se r. 1521 tvrz pustá Bříšfany se dvorem poplužným a ves celá připomínají.') PETROVIČKY. . ižně od Hořic u samých Petrovic jest ves Petroviěky, jindy zemanské sídlo, které však dávno již zaniklo. Roku 1393 žili Petr a Orteš, bratři z Petrovitek. ^ Mikuláš z Petro-viíek, r. 1396 spolupatron kostela Vidooického, držel také Bříšfany a Slatinu, proěež se od r. 1401 až do smrti po těchto sídlech nazývá, a to jednou z „Bříšfan," po druhé „ze Slatiny" a druhdy „z Petroviěek" seděním na Slatině. '•) Zemřel před r. 1415. ") Mezi zemany kraje Hradeckého r. 1488 připomíná se Jindřich > Rychnova na Petrovičkách. ") Později nabyl statku téhož HaSek Zvířetický z Vartcmberka a ten prodal r. 15ii Petroviěky tvrz, dvůr popi. a ves celou Pšanky, Kanice se dvorem poplužným, vsi celé Janovi Krupimu z Probluze za 1000 kop") Od těch dob sdílely Petroviěky osudy zboží Básnického. Tvrz Pelrovská se v zápise téhož zboží již r. 1521 nepřipomíná. BÍLSKO. y£ edaleko Hořic k západu jest ves Bílsko, kteráž povstala rozprodáním panského dvora, ale za dávných dob také tu ves a v 16. věku i tvrz bývaly. O starcích osudech této vesnice jen málo jest známo. ") V 16. věku patřila ves tato k Holovousům a tvrz tu postavena, když oddělena jakožto zvláštní statek pro Adama Karlíka z Afe&ílic; ale po smrti jeho dostala se zase k Holovousům. Is) Držena pak od r. 1594 i s Hoiovousy k Hořícům, od nichž nikdy neodlouěena, i když Hoiovousy odprodány. ') Kniha I. Jičínská a acta jud. 1380, 16. Octb. ») Lib. conf. VI. B 20. Viz Děje Slatin. ») DD. i j f. [4. ') Acta Zilav. C 10, arch. č II 73. s) Arch. Vitemb. v Drážďanech. «) Arch. Třeboň. DD. 16 f. 22 a 23 sir. 188. :) Arch. Třeboň. Dorota z Bř. (r. 1497) byls manželkou Vácslavovou ze Zásmuk (Arch. č. V. 562.). ") DZ. 84 D 18. Srov. i Pam. arch. X. 560. 9) Nejst. kniha Bydžovská str. 262. ") Lib. conf. V. 0 5, VI. C 14. G 12, erect. VI. f. I98, arch. č. II. 351i. "1 Nasi, věci hled* u Bříšfan a Slatiny. '*) Arch. č. IV. 190. ■") DZ. 6, 922. ") Roku 1402 zapsal Příbík z Blska peníze Jindřichovi z Blska na dvoře svém v Blště (DD. 14 I. 20.). Tento Jindřich se i r. 1413 připomíná (Rel. tab. II. 96.1. Matěj Koleso 1 Bil ska vyprosil si r. 145.9 dvůr Kašovský v Holovousích (DD. 16 f. 36.). '•) Viz Děje Hclovous, Bílek, Děje konf. 537. Žižkův pomník na tvrzišti sv. Gotharda nad Hořici. TVRZE \A v_ TŘEBŇOUŠEVES. osud ukazuj■* v TřehříouševBi (jv. od Hořic) jedno stavení, ^j7) které prý tvrzí bývalo. "Ves jest stará a připomíná se již JřJ ve J 2. věku jako zboří kláštera Strahovského, avšak sídlem ^\ řemanslťým byla již r. 1318, když Lucek s Třebňouíevsi d f diny Své ve Klenici prodal. ') ZáviSe odtud ž připomíná se r. 136T mezi kol la tory kostela Strahovského. Roku 1374 vyskytuje se jako držitel Třebíouševsi a Železného Brodu Vdcsla-v %e Železnice.'1) Po něm následoval r. 1385 Buieh jakýsi.3) Z rodu Ryzemburských erbu třmeoc byl Rubín 3 TfebAoufevsi, jenž prodal T> ]395 dediny své v Jeřicích a Černoticich (Čfrnoutkách), avšak krom.£ toho i dřdiny v Třtbř.ouševsi, Dobrévodě, Stračove, Nové Vsi a Brezovici držel.4) Když roku 1305 "' ^édiců přirozených zemřel, táhli se na Třebňouševes bratří Tas a Buzek (snad synové Beneše bratra Rubínová), avšak ndúrnrŕ si vyprosili u krále Váeslava HOKICKU. iío skyluje později jako samojedirý držitel prvního dílu a od sám prodal r. 1546 zboží dotčené Adamovi Zilvárovi a Pilmktrva za 2530 k. gr. č. ■) Nový pán, jenž míl znamenité statky v Podkrkonoší, věnoval manželce své Johance z Hustířan (r. 1549} 250 kop na Třebňouševsi a zemřel r. 1550.') Tři léta spravoval potom statky otcovské nej-starší syn Jan Zilvdr a když tento zemřel, ujal je druhý syn Kryštof. Později vykiiina Třebňouševes za díl Adamovi synu Janovu, jenž také Žirec zdědil.'1) Týž zemřel r. 1597 odkázav všechen statek svůj pořízením toho roku zdělaným synům svým Adamovi a Janovi,') ktiři bylí pod poručenstvím napřed mateře své Anny a potom několika přátel. Když Adam r. 1602 let svých dosáhl, poděkoval poručnikům a ujal Třebňnuševes. *) Držel pak statek tento sám, přikázav bratru za díl jeho statek Smidarský. Pro účastenství v povstání stavovském odsouzen jest r. 1622 dne 5 listopadu dvou třttin stalku svého; tvrz Třebňouševes prodána pak (r. 1623, 13. ledna) Sv. Gothard nad Hofici. Petr a Anéika s Kalina téhož rodu.s) Na sněme Čáslavském byl Proeek 1 Třebňouševsi (r. 1427). Týž žil ještě r. »14(9, kdež obdržel odúmrť v Milevicích.*) Po jeho bezdětné smrti zůstaly po něm ves Třebňouševes se dvorem vysazeným pod plat a dvory kmeci v Ostrově a Milevicích, kteréž obdržel (r. I4C4) darováním královským Petr Kdulinec g Ostromlře. ~) Na počátku 15. věku drže] TřebiiouŠovské zboží Jan Otmar 1 Holohlav, zeman bujné krve, jako všichni téhož rodu. {Viz na str. 135.) Zemřel před r, 154!, zůstaviv syny Prokopa, Mikuláše, Jiříka a Bedřicha.') Když se tito r. 1543 o dědictví otcovské dělili, dostali Prokop a Bedřich za díl svůj tvrz Třebňouševes s příkopem vodním okolo ní, při ni dvůr poplužný, což oboje dobře vystaveno bylo, dědiny ke dvoru dobré se 4 lány ves, vsi Milevice a Ostrov se mlýnem, ostatní dva bratři obdrželi Myštěves.f) Prokop se vy- ') Ľmler. reg. 1154, tab. vet. 218. ') Lib. conf. I. D I. F 2, H. E 9, III. C 3. ») Lib. erect. XIII. a. £ 7. Snad také rodu Železnických, je-li Bušek totéž jako Bohnslav. *) Rel. tab. I. 557. *) DD. 14 f. 2. e) Archiv Č. III. 227, DD. 16 f. 36, 23. H 6. Jan řečený Lvík z Třebňouševes koupil r. 1450 dvůr v Milevicích (archiv č. III. 517) a připomíná se do r. 1459 (DD. 16 f. 28, 36.). *) DD. 16 f 42 a 23. L 5. ■) Reg. íl F. k. s. L 4. *) DZ. 44. O 25—57- J 2. Hrady a zámky České V. za 21.000 k. m. Albrechtovi V. E. s Valdšteina, který statek ten r. 1624 ke knižetství svému Frýdlantskému připojil.6) Toho roku dne 3. února udělil kníže vsi Třebňouševes, Ostrov, Dobrouvůdu, Libonice a Lhotu se dvorem Rašinským v manství knížecí Jeronýmu Bukovsiemu a Neydorfu, radě a regentu svých komorních panství.7) Tento zemřel roku 1629 dne 15. května,8) zůstaviv vdovn Martu z Klimštorfu a dcery Marii Salomonu Kriegovu a Annu Kateřinu Kavalarovu. Třebňouševes měla tudíž spadnouti na komoru knížecí avšak knize ponechal vdovu v užíváni téhož statku do smrti, uděliv pouze exspektancí nebo-li čekáni na to manství (t. 1630, 3. dubna) Petru Adolfovi v. Schúnkirchen, JMC. nejvyššimu Ve vojště knížete, jemuž právo to po smrti knížete císařem Ferdinandem (r. 1636 dne 12. Června) potvrzeno. Právo toto převedl Petr Adolf r. 1637 dne 2. května za ti.000 fl. na Oktavii hraběnku Strozii v. Schratten-thal.*) Od pani této nabyl dotčeného práva syn její Petr hrabě ■) DZ. 8. B ro. *) DZ. 8. R 14. Huttel Frant. Chr. 123. ') Viz o něm Trutnovskou kroniku, kterouž sepsal Huttel, na str. 226, 232. 235. 236, 241, 250, 254 a 331. ') DZ 127. L 24. s) DZ. 131. B 12. e) DZ. 141. B ro a 194. C 13. 7) DD. 7] fol. 6. s) Náhrobek jeho v kostele Hořickem posud se spatřuje. *) DD. 71 f. 143, 65 f. 17, 7 ad p. 145. Srov. Děje Tremešna. 19 140 TVRZE NA HOŘICKU. Strozzi, jemuž císař Leopold slatek ten z manství propustil a r 1661 dne 27. října ve dsky zemské vložil. ') Od té doby zůstala Třebňou-ševes při panství Hořickém. OSTROV. ?o bývalé tvrzi ve vsi Ostrově . ") DZ. 10 H 7 Vacalavova manlelka (r. 1558 vdova) Johanka z Konecchlumí (17 F- k. Q 1). '•) DZ. 21. F íj. G 28. '•) Arch. £ UK 188. Mike* 1440 (arch. č. 1. 256) poduWel « Čáslavská. ") DD. 17 í. 30. Dorota Královna hyU tehda jit mrtva. ") DZ- 5. K 30. ") DZ. is- K 8. ^ DZ. 57. J It. '*) DZ. 11. K 25. ") DZ. 12. J 15. ") DZ. 23. C 19. !') DZ. go, L 4. ■ Vývod Králův z Dobrévody. Jan Král 1478 Jan i5o5 Vácslav 1505 Dorota f j. 150s . , _ . Markéta 1546 ^ Jindřich Přepyský z Rychemburka Mikuláš ICjU t c- '387 Jiřík 1544—1566 «■ Kateřina z Probluze Vácslav 1535 -157i Jan 15gl f c. 163s Vi I. Kateřina z Ronova 1608 2. Alena Kateřina Litická ze Ronova 1C24 Vácslav Beatrix Marie Mandaléna 1616—i6iq v Sudkovský y Egnar + j. J636 Justina Johansa Alena V l. Jan Litický ze Šonova v> Cernovic v I. Starlmský i) 1630 t j- l<>35 2- Mírek 2. Popel 1637 TVRZE NA HOŘICKU. 141 a 1 chalup niky. *} Držev Dobrouvodu do r. 1596, postoupil ji zase pani Beatrix Křinecké ze SilbrSteina a 3 Pilinkova.1) Pani lato zemřela t. 1610- Veliké statky své odkázala svým přátelům, pamatujíc pří tom i na Jana Krále z Dobrcvody a na PlotiStích, jemuž tvrz a ves Dobrouvodu a ves Chlum odkázala.-11) Odkaz se slal hlavně k dobrému dětí Králových splo zených s Kateřin c u z Ronova, manželkou jeho, prořež i syn jeho Vácslav r. 1616 sedáním na Dobrévůdě se nazývá.*1) Kdyí pak statky Královy propadly konfiskací, stihlo tc na Dobrévodě jet) sedmý díl Janovi náležitý, který proměněn jest v manství. Ostatních 6 ^itiů syna n dcer Janových koupil r. 1624 Albrecht s ValdSteina a získal r. 1628 dne 15* února také díl Janův. 6) Valdšiein ponechal statk.11 k užíváni dětem Královým jako manství, pročež zůstaly v drženi jeho po smrti Valdšteinovč Justína, Alena a Johanka, jimž r. z manství propuštěn.6) Dotčené sestry prodaly potom Dobrouvodu (r. 1642. 18. ííjna) KateHnĚ hrohínce n VttldSteina rozené Berkovně z Dubé. 7) Neznámým způsobem dostala se Dobrá vod a Hertvikovi Zárubovi a Hustiřan (f r. 1639). Když se po smrti jeho synové o statky otcovské dělili (viz dil I. str. 129.), dostaly se Pertoltovi nejmladsímu „tvrz Dobrávůda od kamene s dostatkem nákladně vystavená," dvůr a ves a ves Chlum.8) Od tohoto koupil týž statek r. 1671 c. k nejvyssi Vit v. NatUrminn^ ale prodal jej zase r. 1674 Kateřině Barboře Laubské roz- ze Svarová.9) Konečně koupen jest r. 1685 k panství Hořickému skrze pani Marti Kateřinu ovdot. Strozzi.1*) tDOBRÁVODA DOLEJŠÍ, v Dobrévodě Dolejší povstala bezpochyby na počátku 16. století, když se Jan a Vácslav bratří Králové z Dobrévody od e oddělili. Dcera jednoho z nich Markéta byla po smrti otce svého pod poručenstvím Otíka z Bubna, který před r. I540 :, dvůr a ves celou Dobrouvodu Janovi Zlivskému z Labounl prodal ") Od tohoto loupil týž statek roku 1547 TobiáS Bucky - .'arnsdorfu a na Starých Bucích, jenž na něm manželce své Elišce z Ryzemburka 5oo kop věnoval. ") Po smrti Tobiášově zdědily statek ten dcery jeho "Justina, Alena, Marjána, Krystyna a It-imila, kteréž ho postoupily r. 1550 Benigní z Jandorfu, manželce Jana Zilváta z Pilinkova na Vlčicích. Netrvalo dlouho, a nabyl téhož statku dotčený pán, maje jej (r. 1532) »d manželky své postoupený.1') Roku 1557 jest ves tato na mčstys povýšena. ") Od té doby patřila tato Dobrávoda k TfebňouSevsi. ') DZ. 167. M. 29. s) DZ. 1084. R 13. *) DZ. 135. B 14—36. 4) Ueg. 45 F. k. s. J 5. E) Bílkovy Děje konf. 302, DD. 7 p. 22, DZ. 142 Q 15. a 292 O 3a "I Srov. i reg. 49 F. k. s. 417, 418. Manžel Alenin Slařimiký, snad Petr. (Viz Pam. arch. VI. 117.) J) Roku 1642 jest čas, kdy zboží to ve dsky vloženo bylo, ale trh stal se dříve, neboť již r. 1637 držel Dobrouvodu Hanybal z Valdšteina (DZ. 146. C 22.). ») DZ. 305. H 26—20. ") DZ. 3qi. B 6. u) Sommer Bid. 280. 1 ) DZ. 8 A 13. 1 ) DZ. 8. C 8. Eliška, sestra Zikmunda Licka, vdala se po druhé za Vácslava Sadovského ze Sloup na na Dobrévodě Hořeni. Koku 155C psala své pořízení (Arch. DZ. fasc. XVI. 4.)-1 DZ. 85. L 20, 86. C 25. ") Naučný Slov. Zylvár ■*) Bdkovy Děje konf. 039 Pohřebišti padlích r. 1866 u Náchoda. JEŘICE. ede-li se drahou od Hradce k Hořicům, spatřuje se stranou v pékné krajině zámek Jeřický, jehož žlutavé zdi mile od blízkých křovin a stromův se od-rážeji. Zámek sám do čtveirhranu postavený a hranatou véží zdobený povstal rozSlfením dřevní tvrze asi uprostřed minulého století, když držel statek Jan Daniel z G-astheimu, a proto postaven jest v prostém, ale ušlechtilém renai-sančním slohu pozdní doby. Držiteli prvotní tvrze byli roku 1379 Mrzák a Zdeněk z Jeřic, oba toho rodu, který šachovnici na štítě a pannu jako klenot si oblíbil.1) Zdeněk řečený jinak Sokol ze Mzan zastavil z manželky své syny Jana (později faráře na Hořinévsi), Markvarta z Mokrovous a Marka ze Mzan. Ti všichni nadali r. 1390 na záduší rodičův a předků svých kostel Jeřický, jehož farářem byli tehda strýc jich Bořek.2) Podobné nadání, kteréž také na zboží Jeřickém zapsáno bylo, učinili toho roku kostelu v Hořinévsi.3) Práva podacího v Jeřicídh zřekli se Jan a Markvart r. 1305 přenášejíce je na Vácslava z Jeřic (syna Volflinova), neboť byl tento díl n. Mrzákúv koupením na sebe převedl. Jak se zdá, prodali potom i Markvart a Jan díl svůj Jeřický, což vidéti odtud, že plat: povinný kostelu Hořinéveskému r. 1398 na ves Vrchovnici převedli. *) Za 1:0 zůstal v drženi své části MarkuS ze Älian a koupil k ní r. 1408 dědiny, které Machné z Hnévčevsi náležely.5) Po dluuliuu dubu iiedo&tavá se paméti o Jeřicích. Roku 1446 držel je Sezema z Ryzemburka horlivý stranník jednoty Poděbradské. Jan z Jeřic byl r. 1453 mezi těmi, kteří se zdvihli proti Sasům.6) Jan Otmar z Hrtohlav drže] Jeřice r. 1493.7) Týž se připomíná r. 1518 s bratrem svým Otmarem, který se r. 1521 Otmarem starším nazývá.8) Dotčený Otmar změnil (r. 1522) statek svůj Jeřický, totiž Jeřice tvrz, dvůr popi. a ves, Želkovice, Brezovici, Otuže, Chlomek, Lhotu, Milevice a Tŕebňouševes s Janem Litoborským z Chlumu za statek jeho Milčeves.s) Od Jana koupil potom vsi Jeřice, Brezovici, Otuže a Chlomek Martin Rodovský z Hustířan, který na néim manželce své Saloméně z Holohlav věnoval.,0) Neznámým způsobem dostaly se potom Jeřice Jiříkovi Zackaři z PaŠiněvsi, jenž na témž statku r. 1574 manželce své Mandaléné z Ryzemburka věnoval. Roku 1577 zemřel a uvázal se v Jeřice příbuzný jeho Zaehař, než i teri zemřel již r. 1583 a pohřben jest v Žiželevsi.") Skrze manželku a dědičku jeho Markétu ze Sloupna (f r. 1590) dostal se v držení Jeřic Markétin bratrovec Vácslav Kordule ze Sloupna, který na témž statku r. i$gi manželce své Alžbětě z Donina 3000 kop věnoval. ia) Později držel Jeřice Jiřík starší Vratislav z A1it7ovic.. Týž zůstavil syny Vácslava nejmladšiho, Karla, Jindřicha a Albrechta. Z těch ujal Vácslav Jeřice r. 1611 za 24.000 kop míš.,3) a hospodařil tu až do r. 1Ď17 s manželkou svou Elenou Marii Z Dobřeních '*) Následoval potom v držení Jeřic Jetřtch AJyíka ze Zlunic. jenž držel se stavy odbojnými a v těch nepokojích r. 1620 zemřel. Posledním svým pořízením d. r. 1619 dne 24. srpna odkázal Jeřice dcerám svým Anně, Elišce Marii a Beatrix Mandaléné, nad nimiž učinil poručnicí manželku svou Annu Elišku Bohdaneckou z Hodkova.IS) Starší dvě dcery skrze nátisky knížete Frýdlantského, jako by neuměly ') Lib. conf. III. D ló. ') Borový, lih erect III. 328. ") Lib. erect. IV f. 14. XIII a f. 52, 54 Viz i DD. 14 f. 1 a 6. 4) Lib. erect. VI f O7. s) Rel. tab. II. 45. Viz i DD 14 f. 140. «| Arch Drážďan, ČČM J827, 3, 70. ') Arch. Bvdžov5ký. Chybný rok u Paproc. o st pan. 272. ") Heg 3. J. k. s. D 20. E 22. p) DZ. 5 H. 6 a 44. D 14. !_") DZ. 5. B 15 a 1. A JO. ") DZ. 18. 95. DZm. 82. C 25. Bienenberg Alterth. II. 228 Po Jiříkovi zůstala dcera Johanksi, manželka Jiříka Čejky z Olbramovic {DZ 68. Q 27) ll) DZ. 26. B 30. Viz dil ir. na str. 234. ") DZ. 18,1. O n, reg. 44. F. k. s. P 7. ") DZ. 138. N 6 "j DZ. 140. B 30 — C 3. Bílek, Děje konf. 389. TVRZE U JEŘIC. 143 pro dluhy statek otcovský zdržeti, přivedeny k tomu, že statek Jeřický r. 1628 témuž knížeti prodaly; ten zaplativ čásť, ponechal jej v držení sester jako manství. Po smrti Anny Elišky Bohdanecké (f r. 1651) ujat byl statek ten od král. komory, poněvadž na něm ještě pojištěna byla pokuta, která mála placena býti pro provinění n. Jetřicha Myška. Postoupen napřed r. 1652 dne 5. prosince bratřím Jamv Adamovi a Janu Albrechtovi Křinechým z Ronova, ale poněvadž tito jakožto nekatolíci v držení téhož statku zůstati nemohli, prodán jest r. 1665 dne 7. prosince Marii Majdaléně Hylprantové roz. Paustové z LibStiitu.v) Paní tato držela také statek Šarfštein a splodila s manželem svým Janem z Hylprantu, c. k. nejvyšším (f r. 1678), několik dětí, kterým se statek po její smrti (f r. 1680) dostal. Od dlouhých let jsou Jeřice v držení knížecího rodu Paarovskéhc. TVRZE U JEŘIC. SEDLCE. d Poličan jihovýchodně' jest ves Sedlec jinak Sedlce (po-1^ zději i z nerozumu Sedlice) řečená. Patřila r. 14O9 Vdc-slavovi z Vinaříc, jenž na ní úrok prodal Zdislavovi, proboštovi □ gv. Apolináře.*) Záhy připojena jest ves tato i s Miřejovem jako příslušenství ke bradu Vřelťovu.3) Asi v letech IÍ30—1.540 prodal purkart Kordule ze Sloupna vsi Zálezly, Dubenec, Sedlce a Miřejov Majnulovi s Hustiřan za 400 kop,') po čemž drženy nejaký čas k Poličanům a Velehrádku. Později odprodána ves tato od Poličan i s tím dílem, který od dávna k Poličan Ďm patříval. V držení této vsi dostali se Radečti a Radle, z jichž rodu umřeli a v Miletínč pochováni jsou r. 15 57 Adámek, r. i585 Jiřík starSi. Náhrobky obou vyobrazeny jsou na str. 126 Asi v tu dobu vystavena byla tvrz v Sedlci, po níž v£ak nyní není ani památky. Ke konci iC. víku sedel na ni Jan slarii Radecký ■ Rádie, jehož syn Adam Bedřich r. 1607, když již otec byl mrtev, ujal statek otcovský tvrz, dvor a ves Sedlce s krčmou a mlýnem *] ') Bílkovy Deje konf. 810. DZ. 317. B 23. •) Lib. erect. IX. F 3. ») Rel tab I. 185. 4) DZ. 5. 96. •) DZ. 94. M 27. a 133- L i- Roku 1615 prodal týž statek Janovi starlimu Bukovskému z Hu-síiian, který jej sloučil se statkem Mirejovským. ') MIŘEJOV. iřejc véska Laosov vstala ru£p rodáni Siho. Při tomto dvoře bývala ječtĚ roku lč dřeva se světnicemi, komorami a jedním zemním." Býval dvflr též ode dřeva a při i dob také véska.*) Tvrz povstala teprve v i( sedel r. 1418 KuneS 2 Miřejova, jenž si n rářem Poličanským (t. j. Lanžovským) vymenil. *) Týž slnžbách arcibiskupových a roku [429 purkrabí na 1 O pozdějších osudech vypravováno při dejinách S& že zůstal Miřejov po 16. století v nepřetržitém držei z Hustiřan. Poslední z nich Jan starii přikoupil Sedlec mezi tím odcizený, ale př.sel o oba statky r. a Sedlec připojeny potom ke knížectví Frydlantskérr Rčlopoličanskému. s) m dvora zdej-•77 „tvrzka od sklepem podiem za starých i. věku. Ve vsi ?jaké role s fa- byl potom ve Helfemburce.') ilee. Zdá se, aí BukovsUých r. 1615 statek 1623. Miřejov u a ke statku ') DZ- I90. F 23. *) Exc. p, archiváře Waj erect. X M I. •) Arch. č. VI. 485. 5) Bílek. Dčje ;nera. s) L'b. konf. 50, 801. brecStein, vlčice, pilin kov. si uprostřed mezi Trutnovem a Hostinným a jižně od Mladých TAnTu-^i riMlínr' cp 7 Virvrnatr ln-aíínv n;i li r 11 f 'V InnmnTrtvitiV Tnnkv ------ .Jt-..,„ „---......—----i---------------------j--**-y porostlý, na němž se spatřují zříceniny zámku Břecšteina. Zakryty jsouce stromovím, objevují se příchozímu teprve tenkráte, když přišel až k domkům pod zámkem rozsetým, kteréž Silberštein se nazývají. Nikdo ted nepůjde k zámku starodávnou cestou, kterou, ač tučným pažitem zarostlou, snadno by vyšlakoval, nýbrž každý uchýli se k hájovně, aby vezma klíče spatřil vnitřek zámku. Nezkušený pomine malé před-hradí, nyní rozkošný palouček, kdež by viděl, jak se stará cesta zatáčela mezi dvě skaliska, totiž jedno na severní straně zámčiště, které bylo mocnou baštou a úhlem tvrdým všeho opevnění, a druhé skalisko, na kterém stojí horní zámek. Procházeje se po parkánu na východní straně, spatří dvoje náspy a příkopy, kterými byl zámek na této straně volněji se sklánějící, než všechny ostatní, náležitě zpevněn. Horní zámek neveliký a toliko na způsob nějaké tvrze stojí na skalisku strmém, jehož severozápadní roh jest svislý. Ač malý, jest zámeček tento pro pitvornou způsobu skály a zvláštní způsob založení vždy návštěvy hoden. Z parkánu dolejšího vede nahoru 16 kamenných schodův a potom 3 stupně až ke dveřim, jak se zdá, v pozdější době prolomeným, které vždy se zamykají. Starší vchod jest v pravo ode dveří asi sáh vysoko nad jejich prahem, jest venlři obložen, nyni však cihlami zazděn. Novými dveřmi přichází se, jak se zdá, do bývalého sklepa, dílem ve skále vytesaného, dílem vyzděného. Odtud se přijde po 8 dřevěných stupních do malého dvorka na dvou stranách hradbami a na ostatních skalami zavřeného. Před námi jest vchod do tmavého sklepa nacházejícího se pod svislou skalou, která jest proto dřevy podepřena Za námi totiž vedle vchodu v pravo jest výklenek hluboký. Zdělán jest asi v 16. století, když původní branku zazdili, tak že z ní zůstala jen hořejší část jako výklenek. Od dotčených schodů jde se po 16 stupních nahoru, to jest prozatím do prostředního odstavce. Tu jsou v levo a napřed vysoké hradby a napřed ve výstupku jest vchod do sklepa úplně zachovaného. Vchod k němu jest ve zdi velmi hrubé, která se skládá ze dvou zdí; zadni zed jest starší a přední zed čili výstupek později postaven. Sklep tento jest založen do čtvrťkruhu a sklenut do špičatého oblouku. V levo (na východní straně) přezděn jest rovnou zdí a jak lze souditi z průlomu pod klenutím, jest za touto příčkou ještě dutina, k níž na ten čas přístupu není. Nad tímto sklepem na nejvyšším místě postaven jest nyni dřevěný altán (též zavřený) s lavicemi k posedění, z jehožto oken se naskytuje pěkná vyhlídka po okolí. Za starých dob bývalo tu dřevěné stavení velmi bezpečné, poněvadž jsou v těch místech velmi Vysoké zdi. Na druhém (severním) konci zámku jest předně neveliké stavení čtverhranné, s dvěma rohy zakulacenými, v němž jest veliké okno ven do parkánu obrácené a od něho v pravo ve zdi výklenek. BRECŠTEIN, VLČICE, P1LINKOV. 145 Zed, kde byl vchod, se již provalila. Vedle toho jest ulice a končí se nad svislou skálou baštoviitým výstupkem, který byl velice příhodný pro obranu zámku. Sestoupí-li se se zámku, spatřuje se na jižní straně v krajině tvaru vlnitého kostelní věž. Na tomto místě stojí dlouhá osada Vlčice, jedna z nejstarších v této krajině. Zámek na jižním konci vsi stojící vystaven byl r. 1797. "Ve starších dobách byla tu tvrz, která v 17. věku zanikla. Potom tu býval až do vystavení nového zámku prostý dům. Ještě dále k jihu jest městečko Pilinkov. Při něm bývával tak zvaný forberk neb poplužný dvůr a stávala tu tvrz, která opuštěna jest již v 15. věku. O ní činí se r. 1581 takto zmínka: Jest také při témž forberku staré tvrzišté, a to kdyby se spravilo, mohla by se nejedna schrána k hospodářství vyzdvihnout!. Není pochyby, že založeny byly Vlčice, jméno své od čeledi Vlkovy beroucí, ve 13. věku, avšak poprvé se připomínají teprve ve 14. věku jakožto manství kraje Trutnovského. Tehda tu vládl Ulman % Neules (r. 1355—1.?7?}- Roku 1362 (listem daným r. 176=: dne 7. květnal zřídil v kostele Vlčickém oltář sv. Mikuláše.1) Roku 1367 daroval manželce své Markétě 1 o kop gr. platu na části vsi Vlčic a r. 1372 věnoval jiné Markétě, manželce syna svého Jana, na 10 poplatných lánech ve Vlčicích na té straně od krčmy k Trutnovu. a) Naposled se připomíná r. 1373, an učinil směnu nějakou s fa rářem Vlčirkým; synové jeho, Gerhart a Hilprant, připomínají se r. 1384, kteréhož roku učinili dobrodiní kostelu zdejšímu.3) Onen se oddělil, tento zůstav pánem na Vlčicích, obdařil r. 1399 kostel zdejší novým platem. Rok před tím byl původem, že Mikuláš rychtář VlČický a Martin Blu-mel za hlavu Petra Vavřincova, kteréhož byli z hněvu zavraždili, dali ke kostelu zdejšímu 3 role v tu stranu k Čermné ležící.4) Roku 1415 a 1418 byly Vlčice mezi několik držitelů rozděleny. Vládli tu Ulman, farář v Po-ného oltáře a r. 1418 jako držitel části Vlčic.10) Bezpochyby byl synem jeho (r. 1429) Petr Zilvár z Vlčic seděním na Doubravici.") Asi uprostřed téhož století založili Zilvárové na vrchu, kterýž často z gruntů svých spatřovali, hrad Břecštein (později též Silberštein řečený). Záhadný jest smysl jména tohoto na polo českého, na polo německého, kteréž má jen málo sobě podobných (Klíčumburk,, Vokounštein). Poprvé se připomíná hrad tento r. 1455, kdež tu seděl Nykl Zilvár.,2) Týž se vyskytuje také r. 1458 jako svědek, bývaje někdy při jednáních v Hostinném, tak jakož i nástupce jeho Jan Zilvár (na př. r. 1477). Tento koupil r. 1476 od strýce svého Hanuše Zilvára ze Starých Bukův tvrz s poplužím a 2 zahradníky a 2 člověky ve Vlčicích, a připojil toto k panství Břecšteinskému ,s) Roku 1480 učinil sice poručníky, mezi nimiž se čtou strýc jeho Hanuš a máti Anna z Vyhnanie, ale roku 148Ď jsa zdráv, věnoval manželce své Johance, dceři pana ') Ting], lib. conf I. a. 22, 168, 187, též I, b. 9, Borový, lib. erect. II. 210. ') Dsky zemské Svídnické A f. tj. C f. 43 (v arch. Vratisl.). *) Borový, lib. erect. L 90. IL 210. ') Lib. erect. V. f. 129. s) Lib. conf. VIL F 8. F 12. K 7. ») Lib. conf. T) Znak popsán ve Slov. Nauč. *> Lib. conf. IV. B 9. V -N i VI A 9. C 20- H 3. S Pieškera Zilvárem (bratrem5) svedči r 1396 v privileji města Hostinného (Mittheil. XI. 25-). ») lib. erect. XI, f. 148. Přítomni byli Petr a Mikšik Zilvárové. ") Lib. conf. VII. J 6 K 7. ") Arch. gub. C. III. 647. ") DD. 24 str. 47. ") Mittheil. XI. 51 SS- DD. 24 str. 5. Vysvětleni plánu BřecSteina: i. Cesta sedlská; 2. stará cesta ke hradu; 3. myslivna; 4. hrubé skalisko, kterého užito za baštu; 5. malé předhradi; 6. parkán pod horním hradem; 7- stupně k nynější brance; 8. prostředni položeni; 9. altán a pod nim dobře zachovaný sklep; 10. malé st ar cd i; ii. svislá skála. ličanech, Pešik Zilvár, Jiřík, Pertlin z Vlčic a Markéta, vdova po Ješkovi z Pilinkova s Mikulášem odtudž.5) Pilinkov (t. j. osada Pilun-gova, Bilungisdorf, později Pilníkov řečená) byl ai do r. 1371 pod vládou držitelů Trutnovských.6) Nedlouho potom nabyl ho Ješek Zilvár, jinak Silber řečený, jehož potomci všichni nazývali se Zil~ váry 2 Pilinkova."1) Náš Ješek připomíná se r. 1388 až r. 1406 jako pán na Pilinkové a r. 1400 panova] také na Starých Bucích.8) Připomíná se po něm r. 1415 vdova Markéta. Bratr jeho Mikuláš Zilvár z Pilinkova, svolav kněží a svědky r. 1416 dne 7. listopadu do vsi Vlčic a hradu, tudíž prohlásil, že založí na zádušín. Ješkovo oltář nový, který nadal platem v Dolejším Pilinkové.») Roku 1417 vyskytuje se jako patron téhož v nově založe- 140 BŘECŠTEIN, VLČICE, PILINKOV. Jeníka z Mečková, iooo fl. rh. na Břecšteiné a Vlčicích.') Vkládaje se okolním městům do jich živností, měl s nimi nejednu při,*) avšak Pilinkovským zjednal povýšení na městečko (r. 1513). Synové jeho Adam, Mikuláš, Hynek, Petr a Jan dědili Břecštein, Vlčice a Pilinkov, majíce za opatrovníka Karla ze Šumberka (roku 1515—1518), který potom týž statek Adamovi ke spravováni odevzdal. V týž čas oženil se Adam s Beatrix, sestrou Karlovou, jíž roku 1520 na Pilinkové a dvoru ve Starých Bucích 12.500 kop mis. věnoval.3) K prosbe jeho král Ludvík panství jeho, cotiz zámek Břecštein se dvorem popi., Vlčice tvrz, dvůr a ves, městečko Pilinkov, vsi Oblanov, Mladé Buky c. t. m., Lhotu ves pustou za Trutnovem, ve Starých Bucích, Záboří c. t. m., ves Pulkendorf, ve vsi Bukovině člověka (roku 1522 dne 30. června), z manství kraje Trutnovského propustil a lidem jeho svobodu udělil, aby v lesích královských suché dřiví, listí a trávu ke svým potřebám brali a ani v Trutnově ani na panství Trutnovském cel neplatili.4) Dobrý jsa hospodář, kupoval statky jako na př. Javorník, Žirec, Třebňouševes, r. 1544 pak postoupil vsi Polkendorfu p. Jiříkovi a Zdeňkovi bratřím z Valdšteina, začež Břecštein. obdržel to, co jim v Oblanově a Vlčicích náleželo.5) Nějaký čas držel i polovici panství Trutnovského kdež nechvalné si vedl. I to se musí připomenouti, že bratři své splatil. Nejdříve z nich zemřel Petr, potom Hynek oběsiv se, po němž bratřím jeho 3000 kop na listech se dostalo.a) O pře a nechuti mu nikdy nebylo. Roku 1523 nezdálo se mu spravedlivě jednáno, když Dvorští z lidí a z jeho vozův a nákladů clo brali. Dvorští dokládajíce se svých svobod, vinili Adama, že v městě kupuje obilí a zase prodává ku svému zisku, což jim trpělivé není.7) Roku 1524 pohnal Jana Krušinu z Lichtemburka do soudu komorního, vině jej. že honil zvěř velikou s lidmi svými na gruntech Adamových ve vsi pusté Lhotce. Jan toho upříti nemohl a věděl, že jest na takovou vinu pokuta 50 kop uložena, protož vytáčel se, že by on Jan mimo výsadu a svobody soudu Trutnovského a dvorského jinam ku právu potahován býti neměl, a povinen odpovídati jen před dotčenými soudy, poněvadž pod nimi statek ■) DD. 24 str. 15, 17. VČtsi část' Vlčic (býv. Xeuleskou) dala králová Žofie v manství Kunalkovi s Pavlova (Arch. č. II. 462.). Syn tohoto Sezema nízývi se obyčejně také KunaSkem (DD. 24 str. 47.) a zemřel před r. i486. Zboží jeho ve Vlčicích, Pilinkově, Starých Bucích a Oblanoví dostalo se potom Bedřichovi se Šumterka (DD. 17. f. 18.). *) Hütlei Chron. v. Trautenau 27. Jainderovy pamSti. 3) DD. Z4 str. 76, 88, 91. Viz i reg. 4 J. k. s. B 4—5. "1 DD. 67, fol. 7. DZ. 3. G 3, arch. gub. >) DZ. S. F 4. Roku 1543 koupil Hostinskou Olešnici (DZ. 5. B 10.) •) DD. 24 na deskách. Viz í reg. 6 F. k. G 15—16, a II F. k. J 6. Viz i díl I. na str. 18. ') Lumír r. 1865 č. 37. BŔECŠTEIN, VLCICĽ, PILINKOV. '47 má a on A dam Zilvár že také statek manský (Javorník) má. K tomu odpovrěděl Adam dobře, že manem není a drží statek osvobozený. Janovi vytáčky jeho nic nepomohly a dal pokutu. Se sestrou svou měl Adam nejednu nechuť. Od n í byl vinen (r. 1524), že jí nev]rrdal 11 kop smlouvou ustanovených, za to vinil Adam Elišku z pobrání mnohých věcií. Tak prý pobrala drahně všelijakého prádla a nádob! po in. Johance, mateři jich, rozličné šatstvo, čubku popelici, damaškem červeným podšitou, čepce zlaté, pásek stříbrný, punty (obruče) ze zlatých trunek, roušky, poučniky a j. po n. Lidmile, sestře jich. ') Janovi Byšickému z Byšic podvolil se prodati statek svůj všechen za 10.000 kop a poněvadž tak učiniti nechtěl, měl zbytečný soud. 2) Postoupiv Adam r. 1544 Břecšteina zámku s podhradím a tvrze Vlčic s příslušenstvím synu svému Janovi z Pilin-kova, ■) žil v zátiší s druhou mansželkou svou Johankou z Ilustířan a zemřel v !Žirci r. 1550 dne 1. února. Tělo jeho pohřbeno v kostele Vlčickém. 4) Jan oženil se ;s Benignou z Jandorfu, kteréž (vkl. r. 1552 dne 13. května) na zámku Břecáteině, na dvoru kmecím a krčmě s podsedky, na Vlčicích a Pilin-kové s příslušenstvím, na Žirci a Třebňouševsi 1250 kop gr. č. věnoval.5) Stálého zdraví nemaje, zemřel již r. 1553 dne 21. března,6) zůstavív syna Adama. Roku 1568 v pondělí po květné neděli přišlo k podělení mezi tímto a strýci jeho Kryštofem a Karlem. Kryštof (s Adamem, jak se zdá) obdržel zámek Silbrštein se štěpnicí, ovčínem a krčmou, tvrz Vlčice dobře vystavenou se dvorem, kovárnou, lázní, mlýn,, pivovár a ves, městečko Pilinkov, dvůr manský Javorník a ves, ves Černou, Mladé Buky, Oblanov a Lhotku. Karlovi dostaly se na díl Žirec s příslušenstvím, ves manská Rokytník a vsi zástavné Hertvikovice, Zdárná a Kalivoda. 7) Doloženo budiž k tomu, že Kryštof r. 1572 strýci svému Adamovi 30.000 kop za díl jeho vydati připověděl a roku 1577 s bratrem svým Karlem smlouvu o nově založené městečko Freiheit nedodělené učinil. Městečko ponecháno v nedile, avšak teplice Svatojanská i s tím stavením nad tou teplici a při krčmě zůstala Kryštofovi a jen to pohodlí strany mytí v té teplici celému rodu zůstaveno. Karel obdržel za to ves Černou.8) Za mladších let byl Kryštof ve Francii, bojuje před Sentezirem na svou škodu, také dlouhá léta sloužil arciknížeti Ferdinandovi.9) Zemřel r. [579 dne 30. srpna v noci. Posledním pořízením svým, daným toho roku dne 9. března, odkázal statky své i s přikoupenými k nim Smidary manželce své Sobině Brecstein. 'I Reg. 4 J. li. s. B+,6. C 10, II. ') Reg 12 F. k. G. S- 3] DZm. 226. H 19. Druhý syn Kryštof dostal Žirce. ') Húttel 123. ») DZ 10. F 25. ") Janderovy Paměti. ") DZ. 63. B 5—27. *) DZ. 60. M 14 a 63. B 3. Srov. Hiittel Chr. 227. ») Arch gub. Roku 1571 o masopustě vdával dcera svou Beatrix {Reg. 22 F. k. s. G 17.). K dějinám srovnej vývod a hojné zprávy o tomto rodu, které napsal Hiittel. Hrady a zímty České V. 20 ■ 48 BŔECŠTEIN, VLČICE, PILINKOV. z Vŕesovic a dcerám svým Beatrix, manželce Vácslava staršího Sadovského ze Sloupna, a Kateřině, manželce Jiříka Loka z Kynšperka.*) Po smrti jeho spravovala statky Sobina, nemalé ústrky majíc s Karlem a Adamem Zilváry, ani se vkládali u ves Javorník, začež jim úředník Sobinin Petr Milšteinský rybník tudíž skopal.4) Když Sobina r. 1581 zemřela, rozdělily se sestry o četné statky své, při čemž se dostaly starší sestře Beatrix zámek Silberštein, tvrz Vlčice téměř všecka z gruntu od kamene velmi pěkné a nákladně vystavená (na kteréžto toho času držitelé „poctivé a veselé sídlo" mívali), i s vesnicí, městeóko Pilinkov s Forberkem, mestečko Freiheit, vsi Miadé Buky, Kaina Voda, Oblanov a Lhotka.3) Beatrix, která slasti manželských v trojím manželství zakoušela, hospodařila výborně, ana drahně statků skoupila. Od obce Trutnovské přikoupila k panství Vlčickému (r. 1599) vsi Sklenářovice a Hertvikovice. *) Kromě toho držela všelijaké výnosné statky, jako na př. Smidary, Domaslavice, Détenice, Nepokojnice. Posledním svým pořízením d. r. 1608 každého ze svých příbuzných a přátel nějakým statkem anebo penězi obmyslila. Hlavní svůj statek, totiž „zámek Silberštein, jinak Břecštein řečený" a tvrz Vlčice odkázala Adamu Zilvárovi ze Silberšteina a z Pilinkova na Třebfiouševsi strýci svému, jehož zejména k tomu zavázala, aby na témž statku ani kalvínskych ani bratrských kněží nedosazoval, nýbrž toliko kazatele pravé, podoboj způsobou.4) Zemřela r. 1610 a pohřbena jest v kostele Vlčickém. Vývod Zilvárúv z Pilinkova. Jan Zilvár z Pilinkova I477 \fj Johanka z Mečkova f j- '324 Adam 1515 f '55°» '• Febr. Mikuláš Hynek Petr Jan 15■ 5—JS53 V I. Beatrix ze Šumburka 15 [5—1541 f j. 1541 f j. 1533 v Dorota z Kehnic 2. Johanka z Huttíŕan Jan 1535 f >553, 2>- Mart. » Benigna z Jandorfn t 1577, 6. April. Kryštof i535 f lS79i 3°- Au£-V> I. Eleonora z Janďwrfu 2. Sobina z Vŕesovic f 1S81, 25. Jun. Karel l568 t '58o, 2- Octb. Mandaléna z Valdšteiua t '593, 29. Maj. Kateřina ^ K. Radecký Adam f l5()7, 15. Febr V Anna Gryspekova Beatrix f 1610 y 1. Vácslav Sadovský Q 1S71 t 1S86 2. Bohuslav Křinecký 3. Jan Vácslav z Lobkovic 0 1600 Kateřina V Jiří Lok © 1S78 Adam 1590—1623 Jan JGio—1623 Johanka 1597 — 1649 t j- *653 Anasiasie 1S97 Děti (Hiittel Chr. 232, 233, y> Hedvika z Cedlic 0 1603 V Zikmund r. Cedlic 236, 241, zSo) Než se uvázal Adam ve Vlčice, na vsi Třebňouševsi r. 1610 vedlé smluv svatebních 16.000 kop miš. manželce své Hedvice z Cedlic věnoval.8) Když počala válka r. 1Ď18, horlivě byl stavům nápomocen. Ve Slánském kraji byl kommissařem; přemlouvaje li di, že bouře není proti císaři, posílal vyzvědače, překážel najímati lid pro císaře, pro direktory peníze půjčoval. Kromě toho vedl lid sedlský vojenský a nejen radil direktorům, aby Litomyšl opatřili, nýbrž i lid z Hradecka k tomu vypravil. 7) Z těch přičiň odsouzen jest r. 1022 dvou třetin statku svého, po čemž hned Vlčice, Třemešná a Třebňouševes pobrány. Koupil je všecky Albrecht z Valdšteina, Vlčice zejména r. 1623 dne 21. ledna za 104.953 fl. rh. 9 kr. s) Příštího roku připojeno jest Vlčicko ke knížectví Erydlantskému. Za těch dob, kdež byly Vlčice pod přímou vládou knížecí, přebýval ve Vlčicích nějaký čas slavný Komenský, bydle snad v domě nějakém Adama Zilvára, jehožto knihy prohlížeje uhodil na didaktiku Bodinovu a tím vzal podnět k sepsání podobného díla českého.9) ') DZ. zo. M 26 — Ni, Hiittel str. 241. *) Arch. gub. Rej. 20 F. k s. y 5. 3) DZ. 66. D 12—24, til 21. Q 10. •) Hiittel 336. K dejinám rodu srovnej Pam. arch X. 314. Na pant tuto upomíuá posud kostelní vez v Piliukově. s) DZ 135 B 14—36. 6) DZ. 135. í) Rkp. FyrStemberský. ») Bílek, Děje konf. 929. DZ. 14I. c 4. ') Zoubek, Život Komenského str. 14—15, Jireíkova Rukověť I. 371. BRECŠTE1N, VLČICE, PILIN KOV. 149 Kníže Frýdlantský zastavil Vlčice roku 1627 dne 9. ledna na 30 let cis. nejvyššímu Danielovi Hebrouovi jakožto manství. Po smrti knížete zůstal Hebron v držení téhož statku, který po jeho smrti vdova po něm zůstalá 1. 1638 polskému pánu a válečníku Jakubu Weyherovi, vojvodě Marienburskému, prodala. Tomuto vedle cis. resoluce r. 1650 týž statek dědičně byl zanechán. '} Za těch dob byl zámek Břecšteinský již úplně opuštěn, neboť od polovice 16. věku se na něm jakožto sídle nepohodlném nebydlelo. Z těch příčin se ve všech zápisech j 7. veku jako pustý zámek připomíná. Ale i tvrz Vlčícká zanikala tehda, poněvadž držitelé málokdy (snad nikdy) na Vlčicích bydleli. Roku 1675 dne 5. února prodala CeciKe Eleonora roz. Weyherova, manželka hraběte Maximiliana Ludvika Breunera, městečka Pilinkov a Freiheit, vsi Vlčice, Pilinkov (Pilsdorf), Oblanov, Hertv ikovice, Mladé Buky, Sklenářovice a díl Vyntířova, zámek pustý Silberštein a lázně Svatojanské Janu Adolfovi knižeti ze Svarcenberka za 180.000 fl. a 500 dukátů klíčného.s) Znamenitý tento pán zavedl ve zdejší krajina plátenictví a tím způsobem tuto část Podkrkonoší tak oblažil, že sem od té doby nesmírné peníze 1 cizích zemí přicházely. 3) Knížecí rodina Švarcenberská zůstala v držení Vlčic až do r. 1789, kdež je s císařem Josefem II. za Borovany a Zlatou Korunu směnila. Potom nabyl Vlčic (r. 1790) Jan Frant. Tkeer, známý průmyslník, kterýž povýšen jest pro zásluhy své do stavu šlechtického. Jakožto heslo šlechtické zvolil si „ze Silberšteina," poněvadž měl nemalou lásku k tomuto starému stavení. Od něho pochází také altán, tudíž r. 1794 zřízený, jakož i nynější úprava zřícenin, také postavil r. 1797 nový zámek Vlčický. Poslední tohoto rodu Edvard Josef ze Silberšteina (t r. 1861, 20. září) odkázal panství Vlčické universitám Pražské a Vídeňské.4) ') Bílek, Děje konf. 790—791. 7) DZ. 39I. N 6. 3) Excerp>. p. arch. Wagnera. ') Bajek pocházejících ze starých podvržených kronik Trutnovských pomíjíme schválně. 20* Pohled na pozadí Trutnovské. V levo kopec s kostelíčkem sv. Jana, na pravo pomník Gablonzův. Trutnov Hrad. ěsto Trutnov leží nevelmi vysoko nad Cpou a má jen z menší (H X' VB í části starožitnou, z větší části však moderní tvářnost. Bývalo před I f //? IjnS.- \}r L časy hrazené, ale nyní zbylo po hradbách již pramálo známek. I . V\ I Zvolna přichází se k němu od řeky, nerovnosť země jest odstraněna W a každé potřebné místo domy zastaveno. Jen opyš, na kterém i i HHw brad stával, zůstal tak, jak býval; neboť zde se končí návrši, na němž město stojí, skálou sráznou, křovím obrostlou. Na tom místě, kdež jsou dívčí školy, vedle farního kostela též na kraji stráně stojícího a na konci Školní ulice stával hrad královský, opíraje se o hradby městské. Od města byl příkopem a zajisté také hradbou oddělen, ale nyní není o jeho zpevnění ani památky, leč jen tolik se poznává, že bývalá nerovnost půdy zavezením a srovnáním byla změněna. Stavení na hradišti stojící, nepravidelných základu, nejednou bylo přestavováno a přeměňováno, pročež z původního hradu jen hlavní zdi v některých částech zbyly. Nejstarší jest čásť stojící na dotčeném srázu, jejíž způsoba o tom svědčí, že upravena byla ke konci 16. nebo na počátku 17. věku. O veliké věži, která bývala na hradě a ještě v 16. věku stála,') není ani potuchy. Také býval poblíž hradu dům, kterému se říkalo Hausburg\a) Málokterá osada v Čechách honosí se tolikerými pověstmi o svém původu, jako Trutnov. Nelze ustanoviti, co jest v tom pravého jádra a kolik přibájeno v dobách pozdějších. Zajisté však jest báječného původu to, co vypravují o založení města Albrechtem z Trautenberka Hütte], soused Trutnovský, ve své Kronice o původu Trutnova, křižovnik Beckovský ve své „poselkyni." Authentická dáta3) nás o tom poučují, že původní název osady byl Úpa, týž tedy, který má řeka pod osadou tekoucí. Podlé řeky neb osady jmenovala se též krajina zdejší „krajem Úpským," kterýž se ostatně dosti pozdě v dějinách vyskytuje, a původně částí pomezního hvozdu býval. Zdá se, že do ĽTpy přeneseny z hradu Hostinného knížecí úřady; tím se stalo také, že úředníci královští do nové založeného hradu Lipského 4) se přestěhovali. Za panování Přemysla II. skleslo zřízení krajské, mnohá místa dostala se v držení osob soukromých a do krajů Loketského, Úpského a Kladského povolal týž král osadníky německé.5) I osada Upská byla tehda již komoře královské odcizena, nacházejíc se v držení pánů ze Švábenic. Vypravuje se zejména o Jdíkovi %e Švábenic (f brzo po r. 1270), že založil r. 12Ď0 v trhové své osadě Úpě špitál a postavil mistra a bratrstvo špitál tento spravující i statky, kterými je nadal, v poslušenství probošta a bratří Zderazských. K nadání špitálu tohoto náležely darováním jeho (r. 1260) zejména vsi Libeč a Debrné v blízkém okolí, desátek z pokut v Úpsku a desátek ze příjmů všechněch dvorů pánu náležejících, též právo podací kostela při samém špitále i ve vsi Brusnici. *) Syn Jdíkův Vitek (■(• ok. r. 1314) ztenčil panství, odprodav r. 1289 vsi Blassdorf, Merkleinsdorf a Kratzbach Bolkovi ') Schlesinger, Simon Hütteis Chronik der Stadt Trautenau S. 362. (Tohoto sepsání užito často, i kde není doloženo.) *) Beckovský } 795. (Snad haus an der burg.) 3) Pomůcka: Geschichte von Trautenau von Julius Lippert a Vitákovy dejiny Králové Dvoru ') Hrad se připomíná poprvé r. 1260. 6) Neplach k r. 1277. 6j Tomek, Děj. Prahy I. 430. Z toho již viděli, že měl Jdík v kraji táž práva, jako míval dříve král. TRUTNOV HRAD. • 5« knížeti Slezskému k nadání kláštera Křesovského.') Křížovníkům daroval mimo dání otce svého (r. 1297) podací v Bernartisích, Olešné a Valbeřicích a něco jiného statku u Trutnova, Libče a Debrného Nedržel Úpska až do kon;e 13. století; r. 1300 již zajisté celá krajina patřila ke královské komoře.2) Dovídáme se toho z listiny jedné r. 1316, 10. ledna v Praze dané. Půta z Turgova byl se podal králi Janovi v manství hrady svými Hradištěm a Hostinným, začež mu král náhrady dáti slíbil 300 hřiven otřibra, prozatím mu víali zastavil mSetocko královské Dvůr e many k témuž městečku a Trutnovu patřícími a s lovŕfmi lesů královských, mimo město Trutnov samotné a zdejší hrad.3) Vychází z toho na jevo, že Trutnov sám tehda nebyl zastaven, nýbrž toliko důchody z manův a lesů královských vycházející. Důležitá jest i zmínka o manech Dvorských proto, poněvadž střediskem zdejších manů býval později Trutnov. Zajisté že Dvůr měl ve starších dobách větší moc ve zdejší krajině než Trutnov a že mu přiděleni byli královští manové okolí, an ještě Trutnov byl v držení Švábenských. Později patřili i ti manové ke hradu Trutnovskému, ač i poslanci Dvorských na soudě manském zasedali. Území Úpského kraje tvoří od těchto časů zemi a manský okršlek Trutnovský, který se svými právy spravoval. Možná že král Jan tehda ani Trutnova zastaviti nemohl, a že snad ještě náležel Janovi z Vartemberka. Týž Jan slitovav se nad zkázou špitálu Trutnovského, kterýž byl vypálen ve válkách domácích, daroval r. 1313 k usnadnění nové stavby a lepšího zaopatření nemocných podací ve Starém Trutnově.4) O jiných zápisech dovídáme se nedlouho potom. Jindřich kniíe S/ezský v Javoru nemoha pro krutou vládu zdržeti kraj Zhořelský, prodal králi Janovi r. 1329 dne 3. května zemi Zhořelskou z veliké části, začež obdržel Trutnov a Dvůr s jich příslušenstvím, s many, avšak jen do života svého.5) Zemřel roku 1337. Mime Trutnov byl král Jan peněz lakotný, všechna panství královská zastavil. Když se tedy kralevič Karel r 1338 z Itálie do Čech vrátil, nenalezl ani jediného hradu královského, který by nebyl zastaven. S pomocí zemskou a s nemalým úsilím vyplatil některé hrady, mezi nimiž i Trutnov se připomíná. °) K vyplacení kraje Trutnovského přispěl nemálo pan Petr z Rožemberka, založiv krále svými penězi. *) ') Kopiif Křesovský v arch Vratislav. ') Když dosáhl král Vácslav Trutnova, vyžádali si Zderazšti potvrzeni předešlých darování, čehož dosáhli r. 1301, 6. ledna. V listině di král „circa vpam civitatem nunc nostram sive locum forensem, qui alio nomine diejtur nowin Trutnow" (t. j. rruten-aw, z čehož povstalo české Trutnov. Viz Emler. reg. If. 95, 591, 700, 761, 804, 1169.). a) Tamže 118. *) Reg. lit. 55. E) Reg. III. fio6. 6) Font, rer Foh. 1IL Výbor staroč. lit. I. 529- Že Karel později Trutnov za méně důležitý pokládal, odtud viděti, že jej zastavovtfi dovoloval (Maj. Carcl. ruhr. Vlil.). ') Viz list krále Jana d. r. 1341, 3. října. »52 TRUTNOV HRAD. Zřízení určitého obdržela manství Trutnovská ke sklonku panování krále Jana a hrad Trutnovský stal se od těch časů sídlem manského správce. V listě jednom r. 1349 daném připomínají se příslušnici téhož manství, a to: Vyntiř a Heník bratří z Kamene, Mika ze Ždanic, ostatní manové, obyvatelé, soudce (rychtáři vesničtí), přísežní a měšťané a obce Trutnovská a Dvorská. Jest to tedy okolek, jejž mělo manství až do 16. století a který se rovnal starému kraji Úpskému. Král Jan kraj Trutnovský prvními určítjýiLii zAkuuj (i. lýqo, £j. ledna) nadal, rozkázav, že pflsluiníci jclio svými pravý ľícliti se mají, vyňati jsouce z právomocnosti poprav, cúd a kterýchkoli jiných soudů českých, a že mají jen králům aneb jich mfstodržitelům Ddpovídati. Týmže listem (r. 1340) potvrdil jim užíváni manského práva Kladského a Budi-šínského.') V dobách tehdejších vynikali v manství vážností svou především úřadové hejtmana a lovčího. Hejtman čili purkrabí, kterýžto sídlil na hradě Trutnovském, měl vrchní dohled nade všemi many a za správu úřadu svého odměňován býval části důchodů komorního města Trutnova. Poněvadž důchod purkrabího i mimo to znamenitý byl, stal se tak sám pramenem důchodu pro krále. Neb titéž dávajíce jej napřed mužům spôsobilým, udělovali jej později pánům, jimž byli k díkům zavázáni aneb jimž dluhovali peníze. Tak se stalo manství jistinou a důchody purkrabího byli pak úroky, jež si bral z dluhu zapsaného aneb peněz trhových, za" které byl ten úřad koupil. Tak se purkrabí znenáhla stávali držiteli zápisnými, jak to i u jiných úřadů hradských, na př. Píseckého, bývalo. Naproti městu neměl purkrabí jiné moci, než úroky povinné na radnici vybírati a ročné radu z osob navržených obnovovati a ve jménu krále potvrzovati, tak jak to jinde (později také zde) podkomoří neb hofrychtéř činívali. Lovčí měl ve 14. století správu velikých lesů královských a soudnictví na soudě manském, k němuž se asi tak měl, jako nejvyšší sudí k soudu zemskému.2) Před r. 1349 měl tento úřad jakýsi Vaněk, roku tohoto udělen Peškovi Krabici z Veitmile. Za Karla císaře držel Trutnov hrad a město na způsob zástavy, ale jako hejtman Ješek řečený Jíra, palatin Sudoměrský, pro kterouž příčinu se také Saudomírem nazývá. Měl za císařem pěkné peníze (r. 1355) a byl y témž úřadě ještě r. 1362, jsa pánem na Frýdlante ve Slezsku.3) Týž císař zapsal (r. 1365, 23. října) kraj Trutnovský s městy Trutnovem a Dvorem a hradem Žacléřem v 10.000 kopách Vladislavovi a Bolkovi kníža/ům Opolským, a to za to, že máti jich Eliška, sestra Bolka knížete Svidnického a Javorského, z těchto knížectví, kteréž po smrti Bolkově a manželky jeho Elišky na korunu Českou spadnouti měly, odbyta a vypravena nebyla. Dotčený kraj měl spadnouti na ně teprve po Bolkovi a Anežce, poněvadž těmto vláda nad Trutnovem hned postoupena byla.4) Nápodobně kraj Trutnovský potom spravován ze Svídnice, jako by ke Slezsku náležel. Proto se i s povolením Bolkovým dály všechny právní změny na Trutnovsku,5) jako na př. věnování na statku Vlčickém, o němž již řeč byla (na str. 145.) a jež se dálo u přítomnosti purkrabí Gerharta. S povolením jeho prodal (r. 1368) Leva Fojt Trutnovské obci tudíž valchu nad Úpou.6) Po smrti Bolkově (r. 1368) vládla kraji Trutnovskému manželka jeho Anežka, dcera knížete Rakouského. Za ní tu byli úředníky r. 1378 KuneS purkrabě a r. 1379 Oldřich Šváb hejtman.7) Kněžna také přebývala na hradě Trutnovském, jako na př. r. 1383 dne 7. prosince, kdež potvrdila nějaké statky klášteru Křesovskému.B) Roku 1389 udělila Volfartovi Kolínskému v léno fojtstvi Trutnovské, kteréž byl koupil, a obci města Dvoru potvrdila (r. 1390) ves Rynoltice, kterou byli koupili, aby na místě důchodů jejích na založení věčné mše plat ze sebe vydávati mohli.9) Anežka zemřela r. 1392, po čemž se dostalo Trutnovsko v držení krále Vácslava.10) Král tento udělil kraj Trutnovský choti své Žofii, dceři Jana knížete Bavorského, s níž byl r. 1389 v druhé manželství vešel, a králová potom sama provozovala v Trutnovsku tatáž práva, jako dříve sami králové. Tak r. 1399 dne 6. února meškajíc na Hrádku Křivoklátě, potvrdila rytířům a manům na Trutnovsku zřízeni, jež jim byl dal n. král Jan, aby před žádné jiné právo než toliko před krále samého neb jeho místodržící (t. j. soud dvorský) obsíláni nebyli.11) Purkrabím králové na Trutnově byl r. 1415 a 1416 Hereš zs Zaječic.12) O osudech Trutnovského hradu za válek husitských nemáme nižádné zprávy, jen z dějin města tehdejších můžeme souditi o převratech, které se na něm dály. Když bylo spojené vojsko husitské r. 142 1, 13. dubna vytáhlo vysvobodit východních Čech a Moravy z rukou Zikmundových, mnoho měst se poddalo ') Reg. IV, 301. !) LUt Jana vojvody Korutánskeho, hejtmana zemského v Čechách, daný r. 1340. |6 března v Berouně (Petzel's ITrkunderjbrch S. 131.). Manský soud slove tam „judicium provinciale, quod landgericht dicitur." A) Arch. mus. lib. conf. I. p. 30, 187. Nazývá se bud hejtmanem měst Trutnova a Dvoru aneb purkrabí Trutnovským. 1) Brandl, cod. dipl. IX. 300, cod. dipl. Sil. VI. 8. Z těch přičiň se Bolek již «d r. 1363 jako patron některých kostelu na Trutnovsku vyskytuje. 5) Ves Pertoltice v kraji Trutnovském udělil Bolek r. 1367 klášteru Kiesovskému (Arch. Vratisl.*. 6) Dsky zemské Svidnické A fol. 13, 42. ') Arch Vratisl. Po smrti císařově (f r. 1378) obdržela manželka j;hc Alžběta Štětínská odkazem a ustanovením manželovým důchody z měst Hradce, Jaroměře, Dvoru, Trutnova, Mýta, Poličky, Chrudim! 1 Mělníka, což pláli n Trutnova jeti o komorním platu. (Viz díl II. na str. 218. a 219.) *) Arch. Vratislav. 9) Dsky zemské Svidnické D f- 92, 118- Borový, lib. erect. TU. 324. ") Králův průvodce II. 36. ") Arch. gub. Srov. HSttlovu chr. na str. 129. ") Lippert str. 14. DD. 4. str. 77. TRUTNOV HRAD. 153 a k novému vyznání přistoupilo. Po dobyti Jaroměře a Dvoru Králové p'itáhlo vojsko to ke Trutnovu; ten se chtěl brániti, ale vzat po prvním útoku mocí a vypálen. Městečka pak i tvrze okolní poddávaly se také bez odporu, přihlašujíce se valně k vyznáni Pražskému.') Ze hrad při tom ztečen a posádkou husitskou opatřen, můžeme z předešlého i z následujícího souditi. Trutnov město totiž v dobách následujících stálo vždy na straně táborské,a) a zůstávalo při ní i ve příštích časích. Po ukončení válek byv Zikmund teprve za krále uznán, ukázal r. 1437 králové Barboře, choti své, věno. Věno to obsahovalo několik měst královských a panství komorních, mezi jiným též v okolí našem města Jaroměř a Dvťlr a hrad Trutnovský s městem (Trawtenaw burjrk vnd stat mit zoll). 3) Táž králová zastavila prý hrad s městem Hanušovi z Varnsdorfu ve 173 kopách, a král Ladislav zapsal témuž úřad purkrabství v 500 kopách na čas jeho života (r. 1455). Odjinud vime, že i hrad Žacléř držel zápisně. Zápis ten potvrdil opět král Jiří r. 1466 dne 3. května a připsal Hanušovi ještě 70 kop. Týž byl již dříve, r. 14Ď3 celému manství starobylou výsadu králem Janem udělenou potvrdil. S Hanušem stal se Fridrich ze Šumburka, jakožto manžel dcery jeho Kateřiny, zápisným držitelem hradu a hejtmanem manství.4) Král Vladislav potvrdil mu roku 1472 dne 3. listopadu zápisy Hanušovi učiněné a připsal mu k tomu za jeho siužby 1000 uherských zlatých. Dvě léta potom (r. 1474, .23. dubna, 10. října) zase mu přidal nové milosti, slibiv, že panství za živobytí Fridrichova a jeho syna nevyplatí. Poněvadž byl v těch dobách hrad Trutnovský na stavení sešlý, připsal král Fridrichovi (r. 1484.) 150 kop na opravu hradu.8) Konečně mu připsal zase r. 1485 nových 3500 zlatých na panství Trutnovské, peníze to prý, jež mu byl král Jiří dlužen zůstal. Král Vladislav byl listem svým, r. 1480, 18. dubna daným, znova potvrdil svobodné postavení manství Trutnovského. Zároveň znova utvrdil řád manského soudu, přikázav, aby manové hejtmanu svému príslušnou česť prokazovali, on pak hejtman aby many obsazoval manský soud a vyslyšev přelíčení a průvody, aby nález soudní vynášel bud maje odsuzovati bud osvobozovati, a to dle práva císařského, manského a zvyku krajin Budišínské a Kladské. Než co se týče odvolání z těch nálezů, ty aby šly před krále, t. j. před komorní soud. Takového rozsuzování soudem tímto skutečné v krátkém čase bylo potřebí; nebot Šumburk s many svými shodnouti se nedovedl. Pře ta vznesena na soud komorní a nález tu učiněn r. 1487, 9. února, aby se Šumburk k manům toho kraje slušně zachoval, jakož jsou se jeho předkové zachovávali, a oni manové aby jej v takové poctivosti zachovávali, jakož na toho přísluší, kterýž tím úřadem místo královské drží, v jiných však věcech aby se podlé starého práva zachovávali. 6) Některý rok potom zemřel Fridrich, a nejstarší syn jeho Bernart stal Se hejtmanem kraje Trutnovského ; ten potvrdil r. 1496 pořádek cechu ševcovskému a pilně doloval na horách.7) Zavražděn jest r. 1504 v Kutné Hoře a pohřben v kostele Trutnovském. Bratří jeho Heřman, Karel a Jan Albrecht zdědili panství Trutnovské a Pernšteinské (u Kadaně); Beatrix, sestra jich, vdala se později za Adarna Zilvára z Piíinkova. Hrad s panstvím drželi potom bratří Heřman a Karel. Jan, o kterém nevíme udati, čeho by byl na svůj díl dostal, zastřelen jest r. 1516 dne 4. února a pochován v kostele Trutnovském.") Řečení bratří drželi s počátku panství v nedíle, společně osazujíce soud manský, jelbož sedání trvala až do r. 1514. Když totiž tohoto roku manové v Trutnově se byli shromáždili, Jiří Javornický, hejtman hradský, vraceje se nočního času z krčmy do zámku, zavražděn jest lidmi Šumburkovými. Vrahové čekajíce naň u lázně, rozsekali jej na místě, že kusy jeho v neckách odnášeli. Všeobecně se soudilo, že páni Šumburští vraždu tu byli kázali. Podezřívali tehdy jak pány tak i hejtmana jich, že by byli mívali účastenství v tajných pracích, jež se děly ve sklepích hradské věže. Jakási rota falešných minciřův uhnízdivši se tu, bila měděné peníze na způsob haléřů Zhořelských a vařila je ve smole. Heřmana mrzelo, Že Javornický o těch věcech také ví, a pro svou vlastní bezpečnosť dal jej zavražditi. Po skutku tomto zdráhali se však manové navštěvovati zase město, kdež životem svým nebyli jisti. Pročež byl soud manský zrušen i manové přikázáni dvorskému soudu v Praze a kraj Trutnovský přivtělen jest ke kraji Hradeckému.9) Řečená rota mincířská konečné r. 1517 byla objevena a do Prahy dovezena. Bratří Šumburkové byli prý hýřivi a prostopášni, proto prý ani se neženili a zůstali bez zákonitých potomkův. Roku 1515 dne 17. července rozdělili panství, jež dosud byli spolu nedílně drželi."1) Hrad ') Palackého děje III. a 4I0. s) U tom Lippert ve své knize nechce věděti. 3> Cod. arch. Rudnic V. D. 6, IO. p. 23-27. ') Relig. tab. II. 412. Roku 1484 slove Fridrich hejtmanem manství (DD. 24, 46.) a hejtmanem zámeckým slove r. 1482 Hanuš z Varnstorfu. Postoupeni Trutnova Fridrichovi stalo se zajisté ještě za živobytí krále Jiřího, an tento onomu byl peníze dlužen podlé zněni zápisu r. 1485. ') Rkp. Videňský, Hčttel str. 87. *■) Reg komor, soudu červ. r 1479 F i. Roku 1492 stvrdil Fiidrich Hanušovi Geislerovi, rychtáři v Libči, svobody jeho (Arch gub.). ) Arch. č. VI. 58i, 586. «) Hiittel 29, 39. ") Dsky manství Trutnovského se nezachovaly, mimo jednu knihu z konce 13. století. Ta byla r. i 539 z rozkázání králova položena ke dskám dvorským a od tehdejšího sudiho dvorského Jana staršího z Lobkovic mezi kvaterny vraděna. Nyní má číslo 24. Majestáty králové Žofie, králů Jiříka a VladMlava, manům svědčící, že nemají jinam ku právům potahováni býti mimo právo své manské, dány byly napřed do komory České a potom radě Dvorské. (Viz revers Pavla Hatobusa, souseda Dvorského, r. IJ34, 23. Mart. v arch. f;ub.) '"| Rozdíl ten má Lippert na str. 136; jest bidně otištěn. Ostatně obsahuje jen díl Heřmanův. '54 TRUTNOV HRAD. Trutnovský rozdělen jest na dvě polovice: Heřmanovi dostala se ta, která ležela nad řekou Úpou; k té polovici dostal některé pokoje („světnici kamennú nad touž druhou světnicí, před ní pokoj, starú věži se všemi pokoji, s dolejšími i hořejšími, i s tím ssklepem pod zemí; též také ta strana až do úhlu za prkenným pokojem, též ten prkenný pokoj k této straně bud až po ten úhel v hradě"). O společném držení hradu a o jeho částech máme ještě tato místa v díRí ceduli: „Plac v témž hradě společný bud, i taky mosty, fortny; v tom žádný nemá jeden druhému překážky činiti v ničemž. Item k této straně (t. j, k tomuto dílu) před zámkem příkop po půl mostu, tak jakž most na dél až do úhlu svrchu dotčeného. Item před zámkem vždy na příkopě pecková (sic) k této straně býti má i s tím starým domem i také s tou stodolou a s tím půl placem, kterýž před zámkem jest." „Item co se pak dotýče té společnosti zámku Trutnova i také tcho placu a předhradí, to jakž jest položeno, toho každý svými služebníky volně užívati bude moci; i jestliže by toho (potřeba) ukázala, i mezníky budem sobě moci podlé cedule této udělati. Most ze spolku, kdyby toho potřeba byla, aby opravili na společný a jednostejný náklad; pakli by která strana ne chtěl a na m ost nakládati, aneb i na tavernu, ta strana nebude moci toho užívati, leč by druhé straně toho nákladu polovici zase navrátila." Mimo to zůstal hrad Žacléř oběma ve spolku. Heřman dostal ještě k dílu svému polovici města ležící pod Ho-penberkem a něko- Kaple v Trutnově. lik vesnic, ostatní polovici dostal Karel. Podlé starých podáni můžeme u-zavírati, že toto dělení proto se stalo, poněvadž bratří se nemohli shodnouti. Vždyť i na květnou neděli r. 1519 v kostele k boji se vyzývali a mocí na sebe doráželi. Karel musil uprch-noutidoLandshutu a odtud do Kutné Hory, i tam jej bratr pronásledoval. Nicméně nesl zvon nový r. 1520 slitý jména obou pánův. Heřman Sum-burk z PirSen-šteina, držitel prvního dílu, brzo se zadlužil. Již r. 1521 plat svůj, jenž mu z města vycházel, zastavil, když pak ostatní věřitelé naft naléhali, zavadil r. 1521 (ve středu po přenesení sv. Vácslava) část svou panství Trutnovského Vilémovi a Janovi bratřím KruSinům 2 Lichtemburka. Panství obsahovalo tehda: půl zámku Trutnova s mlýnem (zámeckým), papírnou, valchovnou, se dvorem ---1. ~.. 1 ~..."..: ™,x..i.. ..1 ..i..... —1...r ..1.. .. ......1 .u., ; 1...... u----: —: l-../ . v~. _ pupu£iiy 111, puiuviu mcota £5 jjiťn.cni, puiuvji.i ua, o ptjjjiuĹiiii, luuuLduu, icov, líVlAim, V£sl OLd.lt: UltJäLľ, Hertvikovice, Trautenbach, Olešnici, Petříkovice, Humberk, Oblanov, Lampertice, Střítež, Sklenaříce, Poříčí, Kryblice, též hamr ve Starém městě a pusté vsi, které spolu s bratrem svým Karlem držel: Krymstorf, Kvalč, Kynykshain, Bezděkov a Slavětín. Vymínil si toliko, aby hrad Šaclíř k svému obydlí měl a kdyby dříve zemřel, nežli by mohl panství to vyplatiti, aby panství na p. Krušiny připadlo. *) Noví majetníci panství nezůstali samotni v d;ržení manství, neb vernosť a přísahu manskou králi učinil r. 1524 zejména Jan Krušina svým jménem na místě Haimana, otce svého, Viléma, Hynka, Bernarla ') DD. 24. str. 99. O Heřmanovi (f r. 1S38) více v dejinách Žacléře. TRUTNOV HRAD. 55 a Smila, bratří svých, na polovici zámku Trutnova a na panství Žacléřské.') Ponévadž však ti všichni společné nemohli úřad královský zastávati, byl hejtmanem manství Jan sám. s) Zatím držel druhou polovici Trutnova Karel ze Šumburka, nedobře se srovnávaje s tovaryši svými na prvním díle. Hajman vinil jej roku 1524 na soudě komorním z pokuty 700 kop, poněvadž oni i jeho služebníci s ručnicemi po gruntech jeho jezdili. Kromě toho žádal na něm jiných 100 kcp pokuty, ponévadž se nechtěl ujistiti Štěpánem, synem rychtářovým z Bernartic, který též s ručnici chodil. °) Také s Adamem Zilvárem z Pilinkova měli páni Krušinové soudy. O jednom z nich již nahoře (str. 146.) vypravováno. Soudil se s nimi proto, že přes majestát královský, aby lidé jeho na Trutnovsku cel neplatili, a přes rozkazy hejtmana zemského dopouštěli lidem svým brati clo z lidí Adamových. Škodu z toho vzešlou pokládal si Adam na 500 kop, kteréž však, ač mu za právo dáno (r. 1527), teprve před úředníky menších desk dokazovati musil.4) Roku 1530 jeda Hynek se služebníky a lidmi poddanými na silnici po gruntech Oblanovských, pobral lidi Adamovy z Vlčic a Oblanova, vzav jim zbraň a šaty a jednoho vzal Král Ferdinand zapsal potom (r. 1534, 4. května) Trutnovsko Hanušovi hraběti z Hardeka na místě peněz, kteréž mu měl platiti za hrahstvi Kladské,8) ale než dostal tento .mil' 'L M v Trutnově. Dáni do vězeni, trápeni hladem a zimou přes Adamovo slušné a spravedlivé podáváni, aby je propustili. I přes psaní Jana Chval-kovského, hejtmana kraj- sivruu, jílu 111 ju . 'j.i. • u 1. ani je k obvinění nepostavili, než teprve po čase na rukojmě pustili. Roku 1531 dobyl se Vilém Krušina na Heřmana Pe-trovského z Petrovic do světnice jeho a tu jej zbil.8) Janovi odkázal tehda (roku 1530) Bernart bratr jeho spravedlnost i díl, který měl po otci svém Haimanovi tehda již mrtvém.6} Avšak Jan odsouzen jest potom pro některé násilné a nešlechetné skutky cti a hrdla na soudě zemském, pročež nařídil král Ferdinand r. 1532, 16. února, aby díl jeho panství Trutnovského byl zabrán. 7) Janovi pozůstali však odpírali tak dlouho Jendorfovi, až jim tento 434 kop a 24 grošů za jejich nároky a vsi, kteréž drželi k Žacléři, zaplatil. Toto nebyly však jediné nesnáze. Na díle Heřmanově měl ještě Vácslav Hertembergár z Hertemberka právo odhádané (od r. 1531) tuším pro nějaké peníze, které mu byl Heřman dlužen zůstal. ") Ten prodal r. 1530 dne 20. února toto své právo na polovici města a předměstí Trutnova, polovici krčem, mlýn pod zámkem s valchovnou a papírnou Jiříkovi Buckému z Varnstorfu.ta) Podlé tohoto si můžeme celý ten poměr této polovice asi tak představovat!, že byl Jendorf držitelem zápisným polovice zámku, vesnic a úřadu královského a Bucky že měl právo odhádané na polovici města. Číst města Trutnova. (Pohled od kostelíčka sv. Jana.) ruky, prodal své právo toho roku dne 2. května Kryštofovi z Jendorfu,9) jenž si měl zboží od Krušinu vyplatiti. Král Ferdinand zapsal pak Kryštofovi (r. 1538, 9. května) panství Trutnovské a dovolil mu, aby mohl na hradě již opusdém 400 k. a na dvoře a mlýnech 300 k. gr. č. prostavéti.10) Přes tovšakKryštof hned v držení panství nevešel. Jan Krušina zemřel asi r. 1538 a některé vsi po něm zůstaly bez pána, ačkoliv byl král téhož roku celému panství i ma nům poručil, aby Jendorfovi holdovali. Bratří po ') DD. 63, 233—240. *) Zdá se, že podrželi Jan a Bernart polovici Trutnova s některým příslušenstvím, a bratří jich že drželi ostatní vesnice lt Žacléři. J) Reg. 2. F. k. s A 7. *) Reg. kom. soudu výpovědí. Roku 1S29 dal Jan Krušina hamfežt rychtáři v Krynsdorfě. *) Reg. 5 F. hejtm II. B 18. F 5. Roku 153 ^ dne 3. Června zemřela piani Anna Krušinová na hradě v převitu [auf dera heimlichen gemách). 6| DD. 24 str. 124. Bernart měl manželku Markétu Mutinovnu z Chlumu, s niž splodil syny Hynka a Jana (Paprockého zrcadlo lest 73.). ') Arch. gub. K 188. 8) Arch. gub. D III. 952, rkps. Roudnický, Hiittel str. 66. ') Hiittel str. 65. '") Arch. gub D III. 973. Hiittel 73 Nazejtří učinil Kryštof obyčejný revers. 1') Proto se Vácslav r. 11537 slove pánem na Trutnově. Roku 1542 pohnala jej Johanka z Ryzemburka z některých klénotův a peněz, kterých ji od n. Kateřiny z Varnstorfu odkázaných nechtěl vydati (Reg. 12 F. k. s. D 12.). ") DZ. IV. K 18, vklad r. 1543, 13. června. Hiittel 78. O tom, co se dostalo Tobiáši Buckému, hled" níže. Hrady a zámky České V. 21 •56 TRUTNOV HRAD. Druhá polovice zámku a panství patřila od r. 1515 Karlu Sumburkovi z PirSenŠteina. Slyšeli jsme nahoře, že Karel měl půtky se svým bratrem, pro něž i z Trutnova utéci musil. Zemřel v Landshutě r. 1526 dne 8. září.1) Tři léta před tím byl oň bratr jeho tajně ukládal, nyní zemřel neuživ ani svého bohatství. Tytulář roku 1534 uvádí jakéhos Albrechta ze Šumburka na Trutnově; měl li vůbec nějaké spravedlnosti na panství, tak to mohlo jen tomuto dílu platiti. Z jiných pamětí dovídáme se, že díl ten dědictvím připadl na sestry Karlovy Kateřinu a Beatrix ze Šumburka. Ona tuším ani nevešla v držení své čtvrtiny, Beatrix však udržela se v držení této polovice přes nářeky bratří Krušin a přisouzen jí i nápad po bratrovi výpovědí před úřadem purkrabství. Zatím zemřela Kateřina, nároky své všechny postoupivši Bernartovi Žehušickému z Nestajova, a polovici celou ujal nyní Adam Zitvár z Pilinkova, manžel Beatrixin.2) Dle zpráv nám dochovaných nebyl Adam přílišným přítelem svobod městských, zvláště svobody města Trutnova. Tak na př. r 1535 byl Adam robotné lidi ozbrojené oštěpy a kyji na honbu vyzval, a lidi tyto synové jeho Kryštof a Jan pustili v noci do zámku nějakou brankou, aby skrze ně přinutili měšťany, by též na honbu chodili. Ale měšťané sběhše se do radnice a nasadivše děla v čas tak se opatřili, že Zilvárům choutky na provedení člověčenství přešly. Ostatně i jinak se krutě ke své polovici města choval. Adam si mohl takto vykračovati, poněvadž byl svou polovicí jist, mimo to koupil (vkl. 1543, 3. března) od Jana Chvalkovského z Hustířan právo odhádané na polovici hradu Trutnova, 28 str. luk, 50 str. rolí, 8 lánech lesův atd. za 332 kop.3) Brzo však nekalé poměry v Trutnově vzbudily pohoršení na dvoře králově a pomýšleno na výplatu panství. Mezi zápisnými držiteli nebylo svornosti, jako vždy bývalo v místech mezi několik pánů rozdělených. Jiřík Bucky, největší násilnik mezi nimi, mluvil potupně o Jendorfarovi r. 1539 v městě Trutnově, kterak by z té země on Kryštof, z kteréž jest sem přišel, utekl, aby se tu vyvedl, jak se jest tu zachoval. Mezi nimi nebylo dobré vůle proto, poněvadž Jiřík některé lidi Kryštofovy ve vazbě držel a jich nepropustil, ač o to nejednou na místě králově upomínán byl. Roku 1540 počaly ústrky mezi Buckým a Trutnovskými, poněvadž je chtěl mimo předešlé jich povinnosti novými obtěžovati. Když měšťané žalovali naň u nejv. hofmistra, omlouval se Jiřík (r. 1540, 4. března) žádaje, aby hofmistr zprávě jich mista nedal. Roku 1541 docházely stížnosti na Buckého, že ukázal neposlušnost k úřadu soudu komorního, nepřijímaje listův od něho, že bratří Fryče na statcích obtěžoval a konšely Trutnovské, když se jich ujali, do vězení vzal.*) Roku 1542 vznesl Bucky na nejvyššiho hofmistra, že Trutnovští závazku svému, když mu člověčenství, věrnost, poddanost a poslušenství slibovali, dosti učiniti nechtěli, nýbrž na odpor proti němu se postavovali, jemu oznamujíce, že se jím v ničemž spravovati ani poslušenství činiti nechtěli a jemu všelijakou protimyslnosť dělali. &) Obesláno proto 37 sousedů k soudu komornímu. Neposlušnost tato souvisí s nátisky, které činili měšťanům všichni tři držitelé, Kryštof, Adam i Jiřík, jsouce v této jediné věci svorné mysli Žádali totiž, aby Trutnovští jim samým činili povinnosť, kdežto dosud učiněna povinnosť napřed králové České a teprve potom zápisným držitelům. Poněvadž Trutnovští takovou věc učiniti nechtěli, páni jim rady nesadili, a tak nebylo v Trutnově po 37 neděl ani rady ani purkmistra. Tomu učinil konec král Ferdinand r. 1542 dne 5. listopadu, stvrdiv Trutnovským konšely, které si byli sami volili.6) Není divu, že i lid venkovský za těch dob divočil, a Adl Lodr, sedlák z Polkendorfu, r. 1540 s jinými na Kryštofa čekal, aby ho zavraždili. Teprve r. 1542 obeslal Kryštof Buckého z výplaty Trutnova, ale k soudu pro jiné věci ani nepřišlo.') Králová Anna jako pravá držitelka panství ujala se Trutnovských tak, že r. 1542 dne 23. dubna obci Trutnovské udělila užívání města a hradu s příslušenstvím, platy, roboty, dříví, pastviny, pivovár, papírnu, dvůr a rybníky za roční plat 500 fl. rh., dokud by těchto příslušností od držitelů vyplatili. Přes toto zůstal Zilvár v držení panstvi. I dal král Ferdinand r. 1543 na žádost králové Adama a Jiříka obeslati 0 výplatu hradu Trutnovského do soudu komorního. *) Tam Zilvár nemohl prokázati, že by v jaké zástavě Trutnov pořádně držel, než toliko dokázal postoupení sobě odhadův na dědinách Trutnovských od Berkův (na Žacléř) a Jana Chvalkovského v summě 447 kop 16 gr. českých. Proto dáno bylo králové za právo, a Kryšpín Sultys, písař desk dvorských, zvedl ji r. 1544, 15. února na dědiny manské ke hradu Trutnovu příslušející, totiž Střítež, Humburky, Oblanov, Ždár, Hertvikovice, Poříčí, Kryblice, Petříkovice s hamrem, Chvaleč, Slavětin. Bezděkov, Boršice, Kynykshain, Gryndsdorf, Staré město, Kalnou Vodu, Lamprstorf, Mladé Buky, Babi, Trautnbach, Sklenářovice, Lisečiny, Voletiny, Vernířovice, Rychhory, Valbeřice, Maršov se 2 hamry pustými, Bernartice, Olešnici a Bečkov.9) Tomuto zvodu arci odporovala Beatrix ') Na kvaternu 24. desk dvorských jest pocnámka: Item pan ICarel Šumburk umřel bez dědice maje nemálo statků manských, 1 nevím, kterak to zřidil. Srovnej o tom též reliq. tabul. I. 2É6. Hiittel vypravuje, že ujal Adam panstvi r. 1530. Srovnej list v arch. gub. T q r. 1533, dne i. ledna. *) DZ. 43. B 23. ') Reg. 2 F. k. s. A 7. c 18. D 8. N 5. 5) Reg 12 F. s. c 8. ') Hiittel 91 q2. ') Rcg. 12 F. k. s. c 14. D 15. ť Srovnej reg. 12 F. k. s. J g a reg. obesláni r. 1338 G 5. G. 6. a) DD. 52 str. 85 a c 4. Adam postoupil dílu svého dne 6. května. TRUTNOV HRAD. >57 ze Šumburka jako zápisný držitel (vkl. r. j 544, 28. února), ale odpor její, jak z následujícího vysvítati se zdá, zůstal jalovým.') Králová uvázavši se v panství oznámila r. 1544 dne 18. července manům a všem obyvatelům kraje Trutnovskéno, že svého podkomořího Volfa z Vřesovic za regenta panství Trutnovského nařídila a poručila, aby jeho poslouchali.2) Potom povolila znova (r. 1545) městu, aby si najalo panství Trutnovské na 0 let. I z jiných scran docházelo mesto hojné podpory. Ale dolare ty Casy jen krátce trvaly. Trutnov se byl účastnil r. 1547 stavovského zápisu proti králi, a když pak Ferdinand po bitvě Múhlberské vítězně do Čech se navrátil, ztratilo město panství nad hradem a mnohými vesnicemi, jež se připojily k Žacléři. Ferdinand I. hned potom (r. 1547, 10. října) ve 4000 kopách míš. zastavil panství i s městem (s vyhrazením kovů, pokladů, lovů na vysokou, červenou a černou zvěř) KryStcýovi 2 Jandorýu na jeho celé živobytí, a dědicům jeho na 6 let. A tak se uvázal ihned v panství muž tento, „malé sice a nepatrné postavy, ale neoblomné pýchy," avšak obvyklý revers sepsal teprve r. 1551, 28. dubna.3) Ještě i za těchto dob měli Bučtí nějaká práva na Trutnově, ano i na hradě zdejším přebývali, jsouce snad ve službě u Jendorfara. Tobiáš Bucky, násilník, který r. 1525 svého vlastního bratra zavraždil, spadl r. 1547 (nedlouho před novým rokem 1548) z nového staveni na hradě a zemřel potom.4) V Buky a práva jeho Trutnovská uvázal se bratr jeho Jiřík nám již známý. Ten měl tehda pořád soudy. Napřed se uvázal v Buk}, z nichž Elišku z Ryzemburka, vdovu, a sirotky Tobiášovy vytiskl. 5) Když tam přišel, postoupil mu Jiříli Stoš ze Starkovic komory, do kteréž Bucky svršky své, zejména 3 žoky peřin, polštářův a podušek, zbroj na 7 osob, 8 oštípů, p&Iouháky, kotly, hrnce měděné, sekeru masařku, svícny, truhly se Saty a platný uložil. Díl toho se potom ztratil a naluztsn prý u StoSc *) Roku 1552 učinila Eliška dotčená s Jiříkem smlouvu, kterouž mu dědiny zápisné Trutnovské, pokud na Tobiáše odhadem po n. Janovi Krušinoví přišly, postoupiti měla. T) K právnímu postoupení pro brzkou smrť Eliščinu nepřišlo, ale právě proto Buckému nikdo nepřekážel kromě jediných Jiříka, Zikmunda a Mikuláše bratří Štosův z Kounic, kteří ss uvázali v les Královský a na dotázáni Jiříkovo odpověděli, že toho lesu pevně držeti chtějí, byť měli život a statek svůj na to nasaditi. *) Hrad Trutnovský po odchodu Zilvárově byl něco spustí, neboť v něm v těch letech nebydlila žádná bohatá rodina, než jen chudí řemeslníci. Když tedy Jendorf nabyl panství, hrad přestavoval a opravoval. Starou věž (viz r. 1515) dal zbořiti a ke hradu přistavěl nové staveni. Oprav těch nečinil Jendorf ze svého měšce, neboť král Ferdinand jemu (roku nám neznámého) k první summě zástavní připsal 1000 tolaru neb top míšeňských na stavení zámku a opravu dvorův a mlýnův. Jiným majestátem (r. 1551, 28. dubna) k prvním 6 letům (za která jeho dědici mohli Trutnov držeti) ještě 14 let výše přidal.9) Jendorf dbal o zachování pořádku v městě, přál cechům a dělníkům, ale zneužívaje důstojnosti své, již měl jako cis. rada, chtěl nutiti poddané své k člověčenství, s nimiž se soudil u komorního soudu (r. 1561), avšak prohrál. O tom. iak se zacházelo se sousedy, budiž toto doloženo. Roku iíďo dne 20. dubna novolánv r r j Jí l.->------ Ľ ~ ' — J rada a celá obec na hrad, poněvadž se měla rada obnovovati. Když vcházeli do hradu, přilétl čáp na hradbu a chtěl usednouti, ale kavky jej z jeho místa po třikráte vyštípaly a vyhnaly. Tu pravil Šimon Hiittel, malíř, k cbci, která se tomuto divu dívala: „Aj vizte, sousedé, toť znamená něco nového! Čáp znamená pána a kavky obec Trutnovskou, a tak Trutnovští pole obdrží." Tu řekl jeden soused: „Mluvi-li malíř tentokráte pravdu, chci na to mnohá léta pamatovati." Když pak obec šla nahoru, povolal je Kryštof do nejhořejší kamenné světnice na tu stranu k městu, kdež požádán za obnovení a klíče od města a bran mu odevzdány. Po obnovení rady a přečtení jmen osob vyvolených ptal se Kryštof obce, zdali chce někdo někoho z přísežných viniti. I voláno od obce, že jsou vše pobožní spravedliví lidé. Tu pravil Kryštof: „Nuže, tedy chci učiniti podlé knížecího rozkazu a nechci vás dvěma přísahami obtěžovati, než máte jen jednou přísahati; považte dobře, neboť vám toho bude potřeba." (Srovnej děje k r. 1542.) Tu odpověděl Matěj Krebs takto: „Milostivý pane! prosíme Vaší milosti pro Boha, račte nás chudé lidi při našich starých, dcbře nabytých obdarováních zůstaviti a nás od nich neodtiskovati." Po čemž pravil Kryštof: „Já tě neodtiskuji, aniž ti násilí činím, ale ty mně činíš násilí; vyjednali jste si list nepořádně; jest mnoho oslích koží v městech a klášteřích, které již neplatí." I odpověděl Matěj: „Milost vý pane! nechci císařské Milosti vernosť a povinnosť zrušiti, raději bych umřel." I volal Kryštof: „Seberte jej a odvedťe." Tu kázali Matějovi někteří z obce, aby stál a nechodil. Tu rychtář kázav si podati bič od svých písařův, uhodil Matěje na rameni, až bič mezi obec odletěl; Kryštof volal ustavičně „jen mažte," a páni Stošové z Kounic jsouce s pánem přítomni, vběhli do obce a bili a tepali je. Tu vyběhli Sousedé a tlačili se honem po ') DZ. 44. A 2. Viz i Reliq. lab. I. 266 a str. vesnic lest u Hůttla str. 114. *) Arch. gub. T g. 3) Arch. gub. 1422 F, III. •) Hiiltel str. 116. *) DD. 43 f. 48—49. f) DZm. 119. F 14. !) Reg. 17 F k s. E 13. 8) Reg. 17 F. k. s. H 4. ") Reg. komor, soudu obeslaní bílá 1552—IC70 str. 383, O zajímavé příhodě, klerú se stala při pokrýváni arkére na hradě r. 1558, vypravuje Hiittel na str. 149. 21* 158 TRUTNOV HRAD. šneku, až okna vytlačili. Mezi tím volal Kryštof, aby zavřeli brány, ale sousedé hnali se valem tak, že nebylo možno zavříti. Všecko se hrnulo potom se zbraněmi na radnici, i byl ještě větší povyk, než bývá u ohně.') Omrzev se na sváry s měšťanstvem, dobrou vůlí převedl právo zápisné na Eustachii z Jendorfa, dceru svou, jež byla vdovou po někdy Volfovi Pokovi z Hermstorfu, a bydlil potom na zámku Vrchlabském, kdež dne 6. srpna r. 1563 zemřel, maje věku svého 66 let. Trutnovští mu ani nezvonili. Eustachía, jež pro svou mírnou povahu vůbec ctěna a milována byla, postoupila (r. 1502 dne 1. června) některé části panství Přibíkovi Miřkovskému z Tropčic, choti sestry své Benígny z Jendorfa* jenž se proto roku 1563 seděním na Trutnově uvádí.2) Téhož roku zřekla se panství nad Trutnovem a odebravši se na Vrchlabí, postoupila Trutnova dobrou volí Vilémovi Miřkovskému z Troptic, jenž byl manželem dcery její Roziny.a) Nedlouho potom obeslal kr. prokurátor Albrecht Bruknar z Brukšteina hy se zmáhaly, roku 1574 rozličné dědiny pod plat najaty, čehož potvrzeni komorou královskou dosáhli roku 1579 proti zaplacení 1000 kop hotových.6) Roku 1578 pokryto jest staveni hradu novým šindelem. Xfjt ««.-1.1 ___a_ ■uäf.,iiiii .»I>-MMV.l lltUd US.IWIIU hradu jak se jí právě hodilo , nejčastěji však ke všelikým obecným a společenským věcem. Roku 1579 dne 20. a zi. dubna hráno tu skrze přední sou sedy divadlo o Hekastovi a bohatém muži, a řídil vše Jan Rosa, školní ředitel. Toho roku dne 8. a 9. listopadu hrál tu velikonoční hru Kryštof Hart-vík z Perná (bezpochyby s nějakými sochami). Roku 1581 dne 2. dubna hráli tu divadloorytířiGalmiovi. Roku 1583 dne 30. ledna vybíráno tu posudné od měst v kraji Hradeckém. Obyčejně také obec svolávána sem a tu rada obnovována, jako se stalo na př. r. 15É1 a r. 1588. Roku 1585 jeden zpěvák míšeňský, svého řemesla tkadlec, učil tu zpívati; podobná škola byla tu r. 1580. Roku 1590 dne 23. dubna hráli tu divadlo o starém a mladém Tobiáši. Hrálo 30 osob. Toho roku dne 31. května přišel sem nějaký cizí člověk a hrál hru o posledním soudě, k čemuž potřeboval loutek. Ale to byla prozatím poslední sousedská zábava na hradě. Roku ! rjmí odevzdány 'sou městu mnohé v,"ii zápisné pitnství Trutnovského, jež dosud držen*' byly k Žacléři a Žirci. Hejtmanem byl nad nimi Trutnovský primas Hanuš Ficker a místohejtmanem Kašpar Nus z Reihersdorfu, který býval dlouhá léta královským forštmistrem. Za to musili Trutnovští 9000 tolarů, jež si u sousedů vypůjčili, zaplatiti. Roku 1590 svolána jest obec na hrad a tu skrze Nusa napomínána, aby dobré pivo vařili. Nedlouho potom začato se všeobecným mýcením lesů, které byly ') Hiittel str 151 —154. ') DZ. XV L 18, "> Svatba byla na Vrchlabí r, 1565 dne 26. února (Hiittel 170J. ') Reg. kom. soudu bili obesláni r. 1552 —J570, 381—385. 5) Srovnej list v arch. gub. H IV. 2132. jménem králové Viléma do komorního soudu o výplatu hradu a města Trutnova. Na soudě tomto pak r. 1571 Vedle zemského zřízení, že věno králové nemůže se zapsati, nýbrž že po smrti králové zase na zemi připadnouti má, dáno , ___i__t__21___1 _ ir:u_ tu pra. v u ki.'.iuii' a v není odsouzen, aby hradu a zboží darmo postoupil.4) Téhož roku dostalo město na určitý čas správu a užívání hradu, ovčína s dědinami k tomu patřícími, hořejšího a prostředního mlýna a papírny, obdrževši zároveň rozkaz, aby zaplatili Miřkovskému pět tisíc tolarů, jež mu králová darovala. Místopurkrabí Albrecht Kapoun ze Svojkova přišel do Trutnova s plnou mocí a ve jménu králové odevzdal obci řečené statky a jejich slib vyslyšel. Aby mohla obec oněch 5000 tolarů zaplatiti, musila r. 1572 čtyři vsi a mlýn špitální ve 4000 tolařích zastaviti. Poněvadž však i ty peníze nestačily a dlu Čásť náměstí Trutnovského. TRUTNOV HRAD. «59 posud v drženi královském. Roku 1591 dne 4. června přišlo do Trutnova 300 dřevařů z Tyrolska a než se rozešli do lesů, položili se na zámeckém dvoře. Rada městská dala jim 2 sudy piva a za 2 tolary chleba. Dne 17. července toho roku vzata jest městu správa panství a za hejtmana nařízen Šťastný Kuneš z Jemnik. Za to vyňato jest město z kraje a z panství povýšeno na město královské a přičteno ku třetímu stavu. Kuneš dal potom hrad a stavení jeho opravovati jako by mělo panství ještě dlouho v držení královském zůstávati. Zdi venkovské vyrýsovány, trámy a co bylo ode dřeva obnoveno, do oken skla zasazena, a Šimon Huttel, kronikář Trutnovský, maloval všechna okna na hradě. Potom měřeno na dvoře (t. j. oddělen od městských gruntův) a dán plot. Roku 1595 postavena tu nějaká dřevěná brána. Roku 1598 dne 14. ledna zemřel Kuneš a pohřben v kostele Trutnovském. Na snémě r. 1598 svolili konečně stavové, aby panství Trutnovské úplně prodáno bylo, poněvadž prý daleko v horách ležíc komoře královské velmi malého užitku podává. Po té prodala král. komora Drak na kašně v Trutnově roku 1599 dne 19. dubna celé panství radé a obci města Trutnova za 47.131 kop miš,, jež měli v pěti polouletních lhůtich zaplatiti. Panství to obsahovalo: 2:ámek Trutnov s předhradím a zahradou při témž zámku, dva mlýny pod týmž zámkem při městě a papírnu málo výše na řece ležící i se clem při městě, vsi Kalnou Vodu, Olešnici, Gabersdorf s mlýnem, Voletln, Purkersdorf, Hertvikovice, Trautenbach, Glasendorf, Vernersdorf, Krymsdorf kromě dvoru popi. a mlýna, Kynykshain kromě dvoru, Potšendorf kromě mlýna, Bernartice, Lamperstorf, ve Starém městě c. t. m. kromě mlýna, v Poříči, Humburku, Oblanové, Mladých c. t. m. Při trhu tomto vymínil si král Rudolf všecky hory zlaté a stříbrné, jestli by se objevily kde, a lesy, aby se z nich mohlo brati dříví pro doly Kutnohorské.') Ještě pak roku 1607 usilováno od komory královské o to, aby Žacléř a mnohé manské vsi vyplaceny a prodány byly. 2) Po vzpouře stavovské, ukončené r. 1621 bitvou Bělohorskou, prodány vsi, které Trutnovským zabrány, Marii Magdaléně Trčkové z Lobkovic, a to Ždár, Staré město (Burg-stadtl), Maršov, Koblno ') DZ. 12Q. M 30 a 174. G ii vkl. r. iríOO úterý po sv. Kiliánu. Mimo to odprodal král Rudolf roku 1599 od panství vii Chvaleč, Slavětin, Bezděkov a Petííkovice Erazimovi Kvintoví z Dromsdorfu za 86s5 kop miš. (DZ. iiq. X 21 a 174. H 13.). Hertvikovice a Sklenaříce koupila potom Beatrix Zilvárová, a vsi Kynykshain, Potšendorf, Bernariice a Lamperstorf koupil opat Křesovský. Tak se sháněly první peníze k zaplacení snmmy trhově. *) Arch. fiub. T 9. i6o TRUTNOV HRAD. a Valběřice.') I zde si zůstavila král. komora lesy pro doly Kutnohorské a mimo to kostelní podací. Ostatek, ač byl zabrán obci Trutnovské, z milosti císařské jest navrácen. Zbývá nám jen ještě pověděti, jakým způsobem hrad zničen byl. Již r. 1634 Švédové a Sašové ze Slezska byli až k Trutnovu pronikli; potom požívalo město pokoje až do r. 1639. Tohoto roku v zimě rozložila se císařská vojska po Hradečtě a Chrudimště. Okolo Trutnova samotného leželo mnohoi vojáků; některé vsi tak byly vojskem přeplněny, že se v nich vojsko jen krátký čas zdržeti mohlo a často leženi své mčniti musilo. I v kostelich leželi. Když Torstenson r. 1642 Svídnici obléhal, jednotlivé roly švédské až do okolí zdejšího pronikly a nejvyšši Richvald 5. června Trutnov spálil. Ferdinand III. hleděl všelijak městu uleviti, ale ušetřiti se nemohlo pro tehdejší válečné běhy. Roku 1647 uhnízdili se Švédové v Libově a odtud vládli celému okolí; Trutnov musil jim ustavičně potraviny dodávati. Z Libová jim oznámil švédský generál Arfvedt Wirten-berger von Debern dne 22. září, že přijde z Libová do Trutnova lid vojenský, kterýž musejí opatřiti vší potřebou, slibiv zároveň, že se budou dobře chovati. Lid ten skutečně přišel 26. září, ale přes svůj slib plenili a město opět zapálili. Brány a kostel, jakož i starý hrad zcela byly spuštěny. Vina to nebyla Wirtenbergerova, kterýž i později k městu slušně se choval. Potom prý císařští obsadivše Trutnov hradu dodali, neboť briny a zdi rozbořivše jej zapálili. a) Tak skončil starý slavný hrad královský. Za starých dob náležela ke hradu následující manství; 1. Město Trutnov, z. Staré město, 3. Trau-tenbach, 4. Olešnice, 5. Petříkovice, 6. Rumburky, 7. Oblanov, 8. Lampertice, 9. Střítež, 10. Sklenaříce, ii. Poříčí, 12. Kryblice, 13. Chvaleč, 14. Krymsdorf, 15. Kynykshain, 16. Staré Buky, 17. Čermná, 18. Pilinkov, 19. Mladé Buky, 20. role Meznárovské, 21. Hertvikovice, 22. Vyhnanov a Poruby, 23. dvůr Horbišnyskv. 2,1. dvůr Borky ve Zboží. 25. dvůr Kozlíkovský. 26= tvrz Javornická. 27= tvrz Chotěvická. 28. dvůr Rocovský v Lánově, 29. sedm kmetů ve Vláčících, 30. Nová Ves, 31. role a louka Přimovská, 32. louka nad Borkami, 33. louka Kunšova, 34. pole Stejvicovské, 35. díl v Záboří Kocourovském, 36. tvrz Kocléřov a ves Bukovina, 37. manství Šimona z Bořic s lesy.3) ') Srovnej Bílkovy konf. na str. 1239. ') Beckovský II. c. sir. 365. s) 111. Chronik I. 723. „Die Burg Trautenau." Janský vrch u Trutnova Brána do zámku Žaclérského. Zacléř Hrad. a samých hranicích mezi palouky a rolemi a lesy leží městečko Žacléř, poskytujíc svým pozadím, vysokými horami obrazu rozkošného, jako nějaké jesličky. Městečko, jehožto horský ráz podloubí prozrazují, skládá se ze dvou řad domů na mnoze dřevěných. Na jižním jeho konci stojí starý hrad již z daleka viditelný na ostrohu, který se na třech stranách do údolí strmě sklání. Jako u mnohých takových sídel, tak i tu jsou promícháni rozliční slohové od starých dob až do minulého století. Od městečka oddělen jest příkopem hlubokým, velikými a pěknými stromy porostlými, přes nějž postaven jest na počátku tohoto století most kamenný o jednom oblouku; dříve tu býval dřevěný most. Když se dochází konce mostu, SDatřuje se v nravo stavení na starvch základech no- JL J i" J - - --- J.' stavené. Jest výšky nerovné, poněvadž skála z příkopu na některých místech až do jeho r. poschodí (počítá li se od brány) vyniká. Okna kamennými ve-níři obložená jsou nejméně ioo let stará a nepravidelně rozložená. U rohu stavení východního jest brána jednoduchá, k níž vede cesta nahoru. Podlé všeho jest později založena a původní cesta ke hradu šla v levo od ní, táhnouc se na kraji hory. Brána jest zvláštního způsobu, ale velmi ozdobná. Zed jest postavena ze štukoví, které jest rustikovým způsobem přitesáno. Obložení vrat jest takové: Po stranách jest kulatý sloupec s venířem, na němž jsou rozmanité ozdoby, nad tím jest prut též kulatý a veníře; segmenty kruhovými též ozdobenými utvořeno jest obloženi horní, nejvýše pak jest svorník, kámen veliký, růžicí vytesanou ozdobený. V levo od brány jde po kraji hory cesta a točí se okolo hrubého šestihranného stavení, dole zaokrouhleného, které bývalo ve starém hradě palácem. Tam, kde se zatáčí, jest po levé ruce zahrada, okolo niž jeou zbytky hradeb, zdi docela rozválené, mezi nimiž sc spatřují poloscsutč pilíře. To, jakož i cesta dobře souhlasící s upravením starých hradů patřilo k dolnímu hradu. Do horního hradu vede Od dotčené cesty naproti nízkým kůlnám jednoduchá, polookrouhlá a v nehrubé zdi vystavená brána, kromě již dotčené brány, kterouž jest do dvora hradského nová a bližší cesta. Dvůr jest založen do nepravidelného čtverhranu a na třech stranách domy zavřen. Na východní straně jest bývalá hradba horního hradu před lety provalená, ale dnes zase obnovená. Na severní a severozápadní straně jest dotčené stavení, které stojí na kraji příkopu, skládajíc se ze dvou křídel. O jeho úpravě svědčí veníře v oknech ke dvoru obrácených, neboť ty jsou z téhož rudého kamene, z něhož udělána jest brána vedle stavení tohoto stojící. IÓ2 žacléř hrad. Dotčené hlavni hranaté staveni jest největší památností hradu. Stojíc na velmi starých základech, přece pochází z větši části z dob pozdějších (16. a 17. věku), ale dosahuje výšky znamenité. Portál do něho vedoucí jest čistě barokový, ale veníře jeho mají touž ozdobu, jako přední brána. Kámen jest sice jiný, ale dílo jest od téhož mistra. Na východní straně paláce byla tuším čtverhranná věž. Za kanceláři správcovou jest čtverhranná světnice, která má na třech stranách (severní, východní a západní) velmi Virubé zdi (přes *áh), i jest víře podobno, ie jest i čtvrtá, jižní strana tale hrubi. Za touto bývalou v&ií jsou místnosti, v nichž bývalo před r. 1850 vězení. Naproti tomu však v rohu severozápadním jest sklep, v němž si jezovité kaplu zřídili, a posud vidéti na klenbě štukaturu. V prvním poschodí na chodbě jsou staré obrazy (podobizny), ale žádný z nich nepřesahuje počátku předešlého století. Ve stavení tomto v přízemí jsou kanceláře, v prvním poschodí jsou byty a druhé poschodí jest prázdno. Asi před 150 lety vyhořel zámek, když do něho hrom uhodil, a to prý bylo příčinou, že postaveno venkovské stavení. Kdy zalidněno bylo okolí Žacléře, není známo. Ovšem se to stalo teprve r. 1260, když veliká čásť kraje Trutnovského mezi osadníky německé rozdělena podlé svědectví Neplachova. Od potoku Bornflos (Bornwlos, Bornflus, Burnflos) dostala jméno nová osada, které se říkalo později Bärnstadt, hrad pak obdržel z neznámé příčiny jméno Schatzlar, Schetzler, což se obyčejně po česku Žacléř neb Žaclfř vyslovovalo. Již roku r 353 hrad stál a patřil slezskému pánu Albrechtovi z Chřeno-vic, který jej bezpochyby zápisně od koruny držel. Dovídáme se o tom ze zápisu soudního toho roku dne 30. května, kterak dvěma zemanům a třem měšťanům Kladským peníze na Albrechtovi a všeď. statcích jeho „uffe daz hows den Scheczeler vnd dye dorfer, dy czu dem howse ge- horn" přisouzeny. J) Roku 1360 až 13É1 vyskytuje se Mikuláš ze csJl tm . 81 Vy svitími plánu Žaclíře: 1. Cesta od městečka; 2. most přes 3. přikop; 4. bývalá přední brána; 5. nynější brána do horního hradu; 6. stará cesta k druhé bráně; 7. parkán starými hradbami zavřený; 8. kůlny; 9. zadní brána, bývalá brána do horního hradu; 10. palác; 11. věziště; dvůr: 13. scvejsi sUvebí (o,—13 ht)ir.i hrad). Žibřidova jako patron kostela v Bornflosu, kteréžto právo bezpochyby jen jako purkrabě vykonával.2) Neboť že Žacléř byl jměním koruny, stvrzuje se událostmi následujícími. Kterak hrad Žacléř i s krajem Trutnovským dostal se v držení Bolka, knížete Svídnického, již vyprávěno při dějích Trutnovských, kdež také doloženo, že po Smrti Bolkově a Alžběty manželky jeho měl se nápad dostatí knížatům Opolským. Po smrti Bolkově (f ro- ku 1368) držela Žacléř vdova Alžběta. V listu, který ji dal král Vácslav roku 1369 dne 11. října jakožto jistotu věna jejího, připomíná se purkrabě její Žacléřský Hanuš ze Sedlice (v. Seidlitz).3) Již příštího roku vyskytuje se jato purkrabě Žacléřský dosavadní lovčí kněžnin Hynek ze Sedlice.4) Syn snad některého z předešlých byl Petr ze Sedlice odjinud s Meinenwalde, který v letech 1391—1415 Žacléř a Mladé Buky spravoval.s) Dlouhé pře měl s opatem Křesovským o hranice lesů, které byly mezi Čechami a Slezskem, jež urovnány teprve r. 1406 dne 28. listopadu takovým způsobem, že les sporný mezi obě strany rozdělen jest. 6) Ač byl hrad královským, bylo přece purkrabství v rodě Sedlickém dědičné. Neb po Petrovi vyskytuje se jako správce panství Goč ze Sedlice, jenž se jako patron roku 1415 v Bornflosu a r. 1424 v Mladých Bucích připomíná.7) Když sačaly války husitské, výborné se hodil Žacléř sousedním Slezanům. Knížata jich položila si r. 1421 dne i3. září sjezd v Krotkově, kdež zůstali na tom, aby osazena byla všechna pevná místa při pomezí. Také na Žacléř položena posádka. 8) Roku 1430 byl hejtmanem na Žacléři Kuneš (Kuntze) Beler, který byl v dobrém srozumění se Slezany a Lužičany. ^ Za těch dob hrad i okolí zůstalo v drženi strany podjednou, k čemuž arci odlehlost polohy přispívala. Po válkách těchto poroučel na Žacléři Hanuš z Varnstorfn, jenž dostal panství Trutnovské s příslušenstvím skrze zápis králové Barbory. Za něho počaly půtky se Slezskem, neboť ze Žacléře ') Kniha manská Kladská (opis v kr. státním arch. Vratislavském). *) Lib. conf. I. C 3, D 6. *) Sommersberg Ser. rer. Siles. p. 868 Paprocký o st pan. 242. ') Jako patron v Bornflosu a Mladých Bucích (Lib. conf II. I> I—2.). 6) Lib. conf. V. E 7. F 6. O 2. VI. A 3. D 8. G 10. VII D 12. E 17. 6) Archiv Vratislav. *) Lib conf. VII. F 4- IX. A 5. *) Grunhagen Hussitenkämpfe der Schlesier 56. Tomek, Děje Prahy IV. 206. *) Griinhagen, 207. Palacký urk. Beitr. II. 180. ŽACLÉŔ HRAD. i63 a některých okolních hradů dály se loupežné vpády do Slezska a nemalé zádavy tu činěny. Tedy stavové slezští a lužičtí hrady Visemburk, Adršpach, Žacléř, Belver a Skály (r. 1447) po letnicích pánům a zemanům splatili a splativše některé kázali zbořiti a zkaziti. Hrad Žacléř pronajali hejtmane nad spolkem knížectví Vratislavského, Lehnického, Javorského, Olovského a Německého (roku 1447 dne zi. prosince) bratřím Hanušovi, Kunšovi a Oldřickovi Libentkálerům od sv. Jiří příštího na dvě léta, tak aby z toho 300 hřiven halířů platili. Vymíněno, aby hrad spolku otevřen zůstal. ■) Hrad Žacléř dostal se potom neznámým způsobem v držení Jiříka a Kryštofa bratří Zejdlicův, a ti jej prodali Jiříkovi s Kunštátu a z Poděbrad, což i králem Ladislavem (r. 1453—1457) potvrzeno.") Jiří stav se králem, dal Žacléř pod léno Hanušovi z Varnstorfu,3) kterémuž také povolil (r. 1461), aby mohl na témž panství manželce své Eufemii z Valdenburka věnovati. *) Týž maje r. 1466 Žacléř i Skály udělil toho roku Matesovi Behmerovi hamr v Kalné Vodě s rudou železnou v Maršové „off meiner herrschaft Scheczler" listem daným na Trutnově, kdež byl královským hejtmanem.8) Žacléř byl od té doby částí panství Trutnovského, s nímž se dostal dobrou vůlí skrze Hanuše zdělanou pánům ze Šumburka (viz str. 154.). Bratří Heřman a Karel Sumburkové z Peršteina učinili r. 1515 mezi sebou rozdíl, tak že každý obdržel polovici panství. Toliko Žacléř vymíněn byl při dělení a ustanoveno o něm, že ho mají oba společně užívati.8) Heřman však jsa v nesvornosti s bratrem svým, vytiskl jej ze všeho podílu na Žacléři, chovaje se jako pán nezávislý. Tak roku 1521 svůj díl panství Trutnovského prodal Vilémovi a Janovi bratřím Krušinám z Lichtemburka, vymíniv si při tom, aby hrad Žacléř k obydlí svému podržel a kdyby dříve zemřel, nežli by panství Trutnovské mohl odkoupiti, aby Žacléř též na Krušiny připadl. 7) To vše bylo jen učiněno a psáno, aby Heřman byl chráněn při řemesle svém, kteréž chtěl s hradu provozovati. Léta 1523 ležel na silnicích číhaje tu na pocestné, jež potom bud olupoval, bud věznil dotud, pokud se penězi nevyplatili. Ku právu pak stati nechtěl. Kníže Karel z Minstrberka, tehdejší správce zemský, k udržení veřejné bezpečnosti uzavřel lupiče potrestati. V prosinci toho roku vytáhlo vojsko Pražanů, Hradeckých a Dvorských pod nejv. purkrabím Janem z Vartemberka s děly před hrad chtíce jej ztéci. Herman byl právě před tím v Židovském dole mezi Vlčici a Oblanovem bohaté židy z Prahy přepadl, při čemž někteří padli a někteří zraněni, a nejstaršího rabína zajav a ukovav na kočím voze na hrad přivezl. Tu jej k lavici ukovav ve vězení držel, a aby spíše dostal výplatné, hrozil, že jej z okna pověsí. Uslyšev, že naň táhne vojsko královské, uchvátil vězně svého a utekl do Vojerec v Lužici a při ■) Gritohageo, Lehens- u. Besiuurkunden Schlesiens I. 529. staří let op. 146. *) Hiittel 2. ') Tamže, arch. gub. G II. *) Archiv Kutnohorský. 5) Opis musejní. ') Ijpperťs Trautenau str. 137. '•) Í)D. 24, 99. Hrady a zámky České V. 22 164 ZACLÉŘ HRAD. tom ještě hleděl zahubiti bratra svého Karla, s nímž byl před tím v nepřátelství. Stavě se, jako by se -chtěl s ním smířiti, daroval mu hrad Žacléř. Ještě před odchodem svým pověsil slaměný věch přioděný šaty rabínovými na věži, aby obléhající tím více proti pánu zámku popudil. Karel neprozřetelně dar ten přijal, přece však záhy poznav lest bratrovu v čas ze hradu uprchl. Na hradě zůstal jediné starý úředník Hanuš Fodis, kterýž jsa ustavičným střílením zastrašen a obdržev připověd, že mu se nic nestane, klíče od hradu oknem svrhl. Čechové osadivše hrad Jakubem, hejtmanem Pražanů, odjeli a néco v něm i sebravše, jej pobořili. Orlojíček počisťovaný a pěkný dostal se Jakubovi. Dobyli hradu v dobrou chvíli, neboť brzo po dobytí velcí mrazové uhodili. Bratr jeho Heřman jsa potom při dvoře krále Ferdinanda zemřel na hradě Pražském r. 1538.') Poněvadž byl však Žacléř r. 1521 prodal, nemohlo se naň sahati, nýbrž podrželi jej Jan Krušina se svým otcem Hajmanem, Vilém, Hynek, Bernart a Smil jeho bratří, ač ti tři poslední jej nebyli koupili. Jménem také všech učinil Jan r. 1524 přísahu manskou na polovici zámku Trutnova se zámkem Žacléřem, Karlových práv na Žacléři ani si nevšímaje.2) Od Krušinu zastaven jest Žacléř, jak se zdá, Jindřichu Berkovi 2 Dubé a na Dřevěnicích, který si vymohl na králi, že mu na Žacléři 1000 kop gr. zapsal. Tehda šlo o to Heřmanovi, aby se dostal v držení Žacléře a vznesl to na krále (r. 1532), ale věc ta odkázána soudu zemskému. Mezi tím také usilovali Jan, Hynek a Bernart bratří Krušinové o to, aby Žacléř do své moci dostali. Rozkázali Štefana z Bernartic, úředníka Jindřichova, vzíti do vazby, a tu jej držíce s ním o to jednali, aby jim hradu Žacléře postoupil, začež jej hned z vazby propustiti chtěli. Ale věrný služebník tomu pokušení odolal.3) Mezi tím také došlo k tomu, že Jan Krušina na soudu zemském cti a statku odsouzen a statek jeho pro komoru královskou (r. 1532) zabrán jest.4) Jak v dějinách Trutnovských vypravováno, obdržel potom díl tento ■a výplatu na Žacléři a Trutnově Kryštof 2 Jendorfu. I vidouce Vilém, Hynek a Bernart bratři Krušinové nezbytí (r. 1539, 1. září) práva svého k polovici zámku Žacléře a ke vsím Trautenbachu, Krynstorfu, Olešnici, Lamperticům, Sklenářicům a polovici vsi Kynykshain i s dávkami telat, zajícův a houscí chlebných Kryštofovi za 434 kop 24 gr. č. postoupili.5) Pět dní potom (dne 6. záři) jednal Kryštof se skutečným držitelem Jindřichem Berkou o to, aby mu zámek Žacléř postoupil, k čemuž také došlo, když 1000 kop zaplatil6) Ale ač Kryštofovi držení tohoto ušlechtilého manství i dovolení dáno bylo, aby je dcerám svým odkázati mohl,7) přece vešel ve skutečné držení Žacléře a některých vesnic Hanuš Šafgoc (r. 1541), což jediné skrze nějakou zástavu stati se mohlo.8) Kromě toho obdržel Kryštof od krále Ferdinanda roku 1542 dne 11. ledna tu milosť, aby vsi od panství Trutnovského Ždáry, Hertvikovice, Petříkovice, Humburky, Oblanov, Střitež, Poršice, Kynykshain, Krynstorf, Chvaleč, Slavětín, Bezděkov a Kryblice v manství a pod lénem držeti a dcerám svým odkázati mohl, však s tou výhradou, kdyby dotčené sestry bez dědiců zemřely, aby zboží to podlé práva manského na krále spadlo.0) Od té doby drženy vesnice tyto k Žacléři. Avěak jeětě téhož roku zastavil Kryštof 13 vesnic k Žacléři náležejících Adamu Zilvárovi z Pilinkova.,u) Ačkoliv některé z těch vsí k Trutnovu vyplaceny byly, přece zase r. 1547 Kryštofovi jsou navráceny.11) Podlé dotčeného povolení prodal Jendorfar r. 1553 dne října „zámek Šacléř s městečkem pod ním a vsi dříve jmenované (roku 1539 a 1542) a k tomu Staré město, Kalnou Vodu, Mladé Buky, Sklenářovice, Lisečiny, Voletiny, Vernířovice, Rychhory, Valbeřice, MarŠov se 2 hamry pustými, Gerhartice ä Bečkov" dcerám svým Paule, Eustachii, Benigně, Kordanii, Eleonoře a Lukrecu, načež manžel Paulin Hanuš Cetryc 2 Karyše jménem jejím a sester učinil králi přísahu manskou.la) Přes to zůstal Kryštof v držení Žacléře až do smrti. Podlé starého urbáře panství, r. 1647 obnoveného, dal hrad zdejší obnoviti (r. 1555), totiž palác asi tak posta viti, jak nyní se spatřuje. Při tom měl muž tento mnoho podnikající a o výnos větší statků svých hrubě se starající nemalé obtíže pro veliká vydání peněz. Proto zapsal r. 1554 Kryštofovi, Karlovi a Adamovi Zilvárům z Pilinkova ve 2000 kop. vsi Zárov s podacím, Hertvikovice a 9 osedlých v Mladých Bucích. Ty již zůstaly v držení rodu Zilvárov-ského až do roku 1590.,a) Se zetěm svým Petrem Bohdaneckým z Hodkova, za něhož byl vdal (r. 1556 v neděli před sv. Vítem) dceru svou Kordanii, měl také nemalé potíže. Poručil totiž Kryštof služebníkům svvm. abv Petrovi, kdvž bv iemu rjotřeba nastala. r>eněz hotovvch DŮičovali a iinvmi věcmi, iako obilím, dobytkem, vlnou a pivem zakládali, což se i stalo. Když pak se Kryštof s nim o to sčísti pořádně chtěl a co mu vydánu bylo ve známosť uváděl, tu Petr takovému počtu místa dávati nechtěl. Mezi soudem v té příčině započatým zemřel Kryštof.,4) ') Lippert 1. č. 21—22. Hiittel str. 51., staří letop. 463. *) DD. 63, 239—240. ") Reg. hejtman. 2 JJ. k. s. H 4, L 4. 4) Arch. gub. ') DD. 62. str. 551. Druhá polovice snad byla Janova. ") Húttel str. 79. T) Tamže List královský na to dán r. i53g dne 28. října, jiný list téhož obsahu r. 1541 dne 18. července (Hiittel 83—84.). 8) Húttel 83. ') DD. 67 fol. 3. ") Húttel 9S—97. ") Tamže 108. 114. ") DD. 62, 595, 836. Hiittel str. 143. ,3) DD. 42 f. 579 O vymezování hranic vypravuje Hiittel na str. 149. "] Reg. 18 F. k. s. O 9. R 9. S 9. Petr vyskytuje se jako spoludržitel Žacléře i r. 1565 (DZ. 57, D 16.). ZACLER HRAD. 165 Kryštof z Jendorfa f 1563. 6- Aug. ui Margareth v. Tzendalitz f 1374, 30. April Paula V Hanuš Cetryc z Karyše + 1S64, 20. Novb Eustachi« t l568. IÍ. Decb. *t> Zikmund Pok z Hermštorfu t I550 Benigna f '577, 6. April m i. Jan Zilvár z Pilinkova V) 1546 f 1553, 21. Marl. 2. Pŕibik Mifkovský z Tr. f 1576, 12. Maj. Kordanie Kordula v Petr Bohdanecký z Hodkova 0 1556 Eleonora W Kryštof Zilvár z Pilinkova fej 154*5 t '579 Sibylla i542 f j. 1565? Lukrecia t l58ß, 3. Jan. •P I. Petr ze Selmberka 2 Bohuslav Křinecký Dcery Kryštofovy Paula, Eustachia, Benigna, Kordania Eleonora a Lukrecia ujavše panství otcovská, nátisky činily poddaným, následujíce v tom otce svého; zejména bránily rychtářům ve vsích Trautenpachu, Bernarticích, Libči, Petrovicich a Krynstorfu, aby pivo vařili, ačkoliv se mohli vykázati hamfešty bývalých pánů Žacléřských neporušenými, které se na užívání jistých svobod a zvolí vztahovaly. Sestry předstírajíce, že rychtáři mnohé neřády v krčmách svých dopouštějí, zapověděly jim pivo vařiti, a když svá práva přece obhajovali, žalovaly na ně u císaře, že se neposlušně chovají z poddanosti vytahují a města Trutnova přidržují i jiné rychtáře^ kteří podobné svobody měli, k neposlušenství popuzují, tak Že k nim přistupují. Při srocení poručeno jest rychtářům, aby se k vrchnosti poslušně chovali. Přes tc žalováno na ně po druhé, že vrchnosti v lesy, potoky se vkládajíce i mlýnů, pil a piva vaření uživati chtějí. Nejvyšší hofmistr rozkázal r. 1564 dne 4. května sestrám, aby rychtářům v jich právech překážek nečinily, tito pak pro svá proviněni vzati v kázeň a trestáni. ') Když nastoupil na trůn císař Maximiliar, učinil r. 1565 Přibík Miřkovský z Tropčic, druhý manžel Benignin, přísahu na věrnost a poddanost manskou jménem všech sester panstvím Žacléřským. V těch dobách povstaly na panství nové vsi Bobra a Černá Voda.2) I následující léta zůstal Zacléř ve společném držení sester, jich manželův a synův. Roku 1579 dne 22. prosince rozneslo se v Trutnově, že Heřman Cetryc z Karyše, pán Žacléřský, sebrav sedláky z Trautenpachu, Chvalče a LibČe, táhl s nimi do lesa, o nějž měl při s obcí Trutnovskou, a kázal jej zasekati. Ihned se Trutnovští velikým zvonem sezváněli, tak že se jich asi 200 sešlo. Ti pak pustivše se do lesa obstoupili Heřmana, a tu mu městská rada důtklivě domlouvala, jakým právem se v jich obecní jmění vkládá. Nepustili ho z kola, až jim slíbil, že přijde s nimi na stání do města Dvora. Roku 1585 byli společní držitelé hradu Žacléře a vesnic k němu náležejících Heřman Cetryc z Karyše, syn Paulin, Adam Zilvár z Pilinkova, syn Benignin, a Bohuslav Křinecký z Ronova, manžel Lukreciin. Dne 18. ledna toho roku rozdělili se o vesnice. Díly jich nejsou nám známy, jen tolik víme, že spravoval vsi Zilvárovské Šťastný Kuneš Táborský z Jemnik, sídle v nově postavené tvrzi v Krynstorfé.3) Roku 1590 usiloval císař Rudolf o to, aby Trutnov a Žacléř byly ke komoře vyplaceny. Soudem zemským odsouzeni r. 1590 držitelé, aby Žacléř císaři postoupili.4) I došlo potom ke smlouvě (r. 1591, 29. listopadu), kterouž Heřman Cetryc, Adam Zilvár, Kryštof a Bohuslav Šťastný, bratří Fictumové z Fictum společní držitelé prodali císaři „zámek Šacliřov zcela a zouplna se všemi pokoji v zámku a na předhradí se sladovnou, pivovárem i s domem v městečku," městečko Bernštat, vsi Prkenný Důl, Černou Vodu, Bobrou s hutí sklennou, dvůr popi. při zámku i s jinými dvory, kteréž před lety na gruntech panství Trutnovského od rychtářův a lidí poplatných v hromadu skoupeny jsou (v Krynstorfu, Khunigshanu, ve Starém Městě) a se 7 mlýny.. Heřman nemoha se v tento čas zimní tak rychle odstěhovati, vymínil st byt na Žacléři až do sv. Jiří r. 1592. Avšak nežli smlouva tato byla stvrzena a spečeténa, mnoho vody uplynulo, a ješté r. 1595 žádali držitelé, aby jim léno na Žacléř podáno bylo.5) Mnohem rychleji to šlo s vesnicemi, které drženy k Žacléři od panství Trutnovského, neboť ty vyplaceny byvše již r. 1590 dne 9. listopadu císaři Rudolfovi postoupeny. Zdá se, že ku provedení a dokonání svrchu psané smlouvy nepřišlo, poněvadž v to vkročily jiné události. Stavové svolili r. 1598 na sněme, aby císař Rudolf mohl panství Trutnovské „z některých slušných příčin, zvláště pak proto, že v kraji hornatém leží," prodati. Pročež prodal císař hrad Trutnov i s vesnicemi, jež před tím k Žacléřsku patřily; potom prodal císař (smlouvou r. 1607 dne 8. května, vkl. ve středu po roíeslánf apoštolů) „zámek Šaclíř s pivovárem," dům panský (nynější zámek?) s 2 mlýny, pilou, se clem, dvůr poplužný, městečko Bernštot pod zámkem s podacím, vsi Prkenný Důl, Bobrou, Černou Vodu s platem na starou sklennou huť (na ten čas dvůr kmetci), lesy: „Brettgrunt (nad potokem Vestřic), Heldberg, Strümp, Bebrpuš, les u palouku „Fichheizl," též hory zlaté, stříbrné a měděné, též jiná regalia" Hermanu Cetrycovi z Karyše za 8000 kop míŠ. ke zpupnému dědictví.6) Kdy Heřman zemřel, ■) Arch. gub. G 11. a) DD. 64 str. 331—332. ') Hüttel str. 243, 284. Viz i, co vypravuje na str. 299. *) DD. 42 f. 579-*) Arch. gub. C 98, DD 64 str. 505. I r. 1S97 žádali Albrecht Gotfryd Křinecký z Koňova a Kryštof Bukovský z Husliřan jako poručnici děti n Adama Zilvára, totiž Adama a Jana, též bratři Fictumové a Heřman Cetryc, aby jim léno na Žacléf podáno bylo (DD. 64. str 52Ď, 557 ). e) DZ. 133. K 19 a 180. L 22 Za erb měli Cetrycové tři lilie a na helmě s korunou zavřenou dvě trouby slonové (Paprocký o st. ryt. 28 [.). 22* TVRZE V OKOLÍ TRUTNOVA. neumíme udati; syn jeho Heřman prodal hrad s celým panstvím a tak, jak jej byl otec jeho koupil, roku 1622 dne 8. června Marii Man-daléne Trčkové z Lobkovic, tehda paní na O-počné, Smiřicích, Kou-nicích, Kosti a Kopidlně, za 1400 dukátův.1) Po této paní zdědil Žacléř napřed syn její Adam Erdman a po něm manžel její Jan Rudolf Trčka z Lípy. Za těch dob byla na Žacléři silná posádka vojáků Valdštejnských, jimž velel Jan Ludvík Nestlinger von und zu Schollen-grab. Roku 1632 dne 21. října pokusili se nepřátelé (tuším Sasi) s dragony a rejthary o ztečení hradu, jsou však odraženi.2) Nicméně potom r. 1635 a 1645 hrad skrze Švédy opanován a spálen. a) Jan Rudolf kšaftem svým r. 1634, 2. června daným odkázal panství Adam Erdman Trika z L.ípy, na Náchodě atd. (f r 1634). ll'odlé obrazu v zamkli Opočenském.. svá Opočen, Smiřice, Adršpach a Šaclířov Alžbětě hrati. Vchynské, nejstarší dceři své, Jo- hanně Švaimberkové, druhé dceři, a Marii Isa-belle Trčkovně, vnučce své, na 3 díly.4) Dědici ti měli statky tyto odkázané jen velmi krátký čas, neb rolku 1636 po skončení priocessu Trč-kovského propadla všechna ta panství konfiskací. Ferdinand II. dal toho roku panství Zacléř a Žirec domiu noviciát-nimu tovaryšstva Ježíšova u sv. Anny k užívání, syn jeho Ferdinand III. vložil je teprve r. 16521, 31. ledna ve dsky Kberhardu Hirschbergerovi, rektoru téže jezovitské koUeje u sv. Anny ve Vídni.*) Jezovité drželi Žacléř až do zrušení jich řádu (r. 1773), potom připojeno panství k fondu náboženskému. Již za posledních držitelů manských vysta- ven byl nový panský dům v městečku a hradu starého používáno, jak se právě hodilo. Alce za vlády jezovitův hrad již chatrný docela byl zanedbán, a sídlem panství stal se nový zámek v městečku.6) Starý hrad prý r. 1750 od jezovitů vystaven, vyhořel r. 1759 byv zapálen bleskem, r. 1770 jest znova opraven, r. 1778 však zase Prušany na díle popleněn.1) Tvrze v okolí Trutnova. BOLKENSTEIN. vsi Libče na hoře řečené Bolkova hora (Bolkenberg) spatřují se nepatrné zbytky tvrze. O ní píše se ve starých bá-■ jjfl jeČDých letopisech Trutnovských, že postavena v pradávných ^ dobách malá tvrz na homoli u Ubče pro jakéhosi Ifypolta, odkudž prý pochází jméno Polzenštein. *) Že však jméno původní ') DZ. 140. K 7. Bílkovy Děje konf. 683. ') Arch. gub. F 67—23 orig. Zpráva, kterouž řečený hejtman dává r. 1632, 22. řiJDa komoře Frýdlantské. ]) Urbář Žacléřský. *) DZ. 144. M 8—16. J) DZ. 15i. H 20. Datum listu císařova. 1651, 19. června. 6) Balbin byl na starém hradě a viděl již jen zříceniny (Misce]]. III. 86.). Za Beckovského (Poselkyně I. 1033) byl již znova postaven. ') 111. Chronik II. 451. Schaller, Kíin. kr. 111. ») Rkps. v museu, Hiittel str. 364. takové nebylo, dokazuje nynější název. Koku 15 JI dal Kryštof z Jen-dorfa rychtáře Chvalečského s dvěma syny jeho na této hoře na tvrzišti kolem lámali ') Šimon Hiittel, kronikář Trutnovský, viděl ještě ta tři kola na tvrzišti. Není pochyby, že obdržela tvrzka tato jméno své po Bolkovi, knížeti Svídnickém (ř r. 1368), ale o osudech jŕjích není nic známo RECHBERK. Na vysoké hoře nedaleko Libče postavena jiist (podlé báječných kronik Trutnovských roku 1005) tvrzka, ktercž dáno jméno Rechenberg. *) O osudech tvrze této dokonce nic známo není. ') Hiittel 128. *) Bradluv seznam hradfiv (anch. Rychnov.), Hiittel str. 363, rkps. musejní, Beckovského Poselkyně I. 783. tvrze V OKOLÍ TRUTNOVA >67 Ostatně se název Schlossberg v okolí Trutnovském několikráte vyskytuje, ale nesnadno říci, upominá-li na předvěká hradišti anebo na tvrze. Také název Burgstadll na místě Starého města ve starých pimětech se nachází. KRYNSTORF. Ve vsí Krynstorfu mezi Trutnovem a Žacléřem ležící postavena prý (roku 1585) tvrzka skrze Šťastného Ku nie Táborského, z Jemnit, hejtmana Adama Zilvára z Pilinkova, ') o čemž lze srovnali děje Žacléře (na str. 165.). MLADÉ BUKY. , brrtiit a na STliffoU-jItcl) to výrobě uĎ^očjw BífjrrBcfelé- ■metu metnému ni naňéji Boji o f £( ctua a. _f It 11) gpDU -tri teto CrjirFjiT Vťrlwi 3 3 p i — P Ve vsi Mladých Eucich jsou skrovné zbjtky dvou tvrzí středověkých, jejichžto založ ní v báječných lpínniRerh Trntrtrjvskvrh Ari prastaré doby, ač nepravě, se klade 3) Ves pa-třivala ode dávna ke kraji Trutnovskému a spravována napřel (r. 1355 ■! 1367) hejtmany a držiteli Trutnova, od r, 1370 hejtmany hradu Žacléře, k němuž dlouho jedna čášť vsi držena. *} Čásf dědin s jednot tvrzi byla manstvím Trutnovským, které patřilo v 15. věku rodu Recnárov&kému. Koku I482 odevzdal Hanuš z Varnstorfu, hejtman Trutnovský, pupluií Recná-rovské v Mladých Bucích i s tvrzištěm Janovi StoSovi se Starkeiic. Témuž odevzdal lán role „s tvrzkí" (druhou tvrzí) Ha-nui Zilvár te Starých Bukov. Od rodu Stošovského dostal se tento statek roku 1500 yanovl Zílvá- rovi s Pilinkova, kterým připojen jest dotčený statek k Břecšteinu a s ním z manství propuštěn.') HORNÍ STARÉ BUKY. i e vsi dlouhé Starých Bucích, na tři části a vesnice, totiž Horní, Prostřední a Dolní rozdělené, bývala původně jedna, později dvé jí tvrze (horni a dolní), které však obě zanikly. Nynější zámek I jest v Prostředních Bicích, ale stoji snad na místě tvrze horni, jejížto příjmení jest novější, pocházejíc teprve z dob, kdy se rozeznávala od dolní tvrze Jak vyhlížely tvrz a zámek horni v 17. a na počátku 18. věku, o tam máme několik podrobných popísův. s) Oboje se dělilo ve tři rozličná stavení z části kamenná, z části dřevěná, která však dřevěnými chodbami spolu spojena byla. V nej-větším stavení (novém stavení) byla v přízemi veliká světnice pro služebnictvo, kuchyně a příležitosti k ni patřící, jakož i jiné místnosti. V horním patře byla tabulnice ze dřeva podlé starého způsobu postavená, kleDUtá světnice pro knihovnu, kaple s oltářem, několik světnic, kuchyně a špižírna. Za tímto stavením stálo tak zvané staré staveni, jinak na véii řečené (t. j. stará tvn). V ni byla dole komora na chování Náhrobní kámen Markéty Dobřenslké rozené Jestřibské z Ryzemburka, manželky Jiříka staršího Dobřenského z Dobřcnic a na Miskolezích. (vreslil Jan Dobeš, učitel v N.íclioJé.) ') Húttel 284. ') Húttel str. 364, Schaller Bd. Kr 130. ') Viz k tomu děje Žacléře. ') DD. 24, str. 13, 38- *) Popis z r. 1678 a 1700 v excerptech pana archiváře Th. Wagnera a odhad statku r. 1701 v DZ. 34. K 12. — M 7. koroptví přes zimu a kuchyně se studnici, nahoře pak několik světnic Při této tvrzi byly také konice a několik příležitostí k hospodářským potřebám. Vedle nového staveni bylo staveni třetí, pro hosti prý postavené, skládající se z přizemi a horního patra, a v každém byly dvě světnice a tolikéž komor. Staré i Mladé Buky obdržely jméno své od bukoviny smýcené, na jejímž místě založena vesnice. Jakožto manové hradu Trutnovského seděli tu roku 1355 bratři Vyntiř u Jindřich e Jimnice, z nichž tento i r. 1359 ^ připomíná. ') Vyntiřův syn MikidáS, jinak Nicek, založil na z&duší otce svého a mateře své Marety kaplanství, při kostele Buckem, s) připomíná se pak jako patron kostela a cltářův zdejších jakož i kostela ve Ždúrti či Žžáru až do r. 1392. 3) Poněvadž se r. 1400 Ješek Zilvár z Pilinkova jako patron !*nst-l— Buckélic vyskytĽjs, zd£ byl poručníkem děti Kíckových.') Králová Žofie dovolila Niciovi z Bukfi, aby s dětmi Mikšovými neb Mcko-vými ve spolek vstoupiti meh].-') Tento Nicek, jinak ze Ždanic iečený, syn Kamšův,ť) připomíná se při obsazování far na témž statku v 1. 1403 —1415. Roku I412 učinil s farářem Buckým smlouvu o postoupení- louky neužitečné, na níž zdělal nov^ rybník. ') Roku I4I9 připomíná se jako pán na Bucích Vácslav se Ždanic, ale později a ještě roku 1454 držela týž statek Afachna Toiicova, dcera Nickova. *} Roku 1481 byl statek tento rozdělen; jednu polovici tvrze měl Matěj s Habru, druhou polovici s poplužim i s druhým poplužim koupeným od Hanuše Zilvára držel Malíj Bucky po ženě své, dceři Vácslava z Bukfiv. Oboje skoupila L r. Krystyna % Čamrv, jež byla vdána za mladého Hanule i Varnstorfu. ") Tento se připomíná několikráte v rozličných jednáních. 10j Roku 1519 učinil králi Ludvíkovi přísahu manskou tvrzí svou Buckou a zemřel r. 1522 v neděli provodní. Pohřben jest v kostele Buckem. ") Děti se mu dobře nevydařily. Nc j starší syn Kryítof proboden jest (i5io) v Obla-nově; od sedláka při nešlechetném skutku,Jí) druhý Vácslav zavražděn jest od svého vlastního bratra Tobiáše, pro kterouž piičinu tento všechen svůj statek propadl (r. 1525), ale později přece v drženi jeho zůstaven byl; neb r. 1S39 učinil přisahu manskou s tvrzí Buckou. ,3) Čtvrtý bratr Jiřík nesvorně byl živ s Tobiášem a sirotky jeho zkracoval. ") Rozdělili se tak, že měl Jiřík čásf Trutnova a Tobiáš zůstal ') Lib. conf. ed. Tingl 20, 23. ') borový lib. erect. I. 24. .i. 1 ,t, ~-„r k irt a. r f. ii n c .r. ri ,^ 11 r u ^o, 30, C iS, D 16, IV. li 13, V. C 1, G 8. R. 1379 sedĚl na soudě manském v Trutnově (archiv Vratislavský). *) Líb. conf. VI. A 9. ■') Arch. č. II. 197 *) Srovnej knihu Olatzer Cieschichtsquellen na několika místech. Uameš — Rampold, Kampel. ;) Lib. conf. VI. E 4„ 17, H 7, M 5, VII. A 20, F 12, lib erect. IX O 5. ") Lib. conf. VIL K 18. arch č. II 197. Čásť vsi držel r. 1455—1477 Hanuš Zilvár (DD. 24, str. 47. Mittheil. XI. 55). Srov. i Palackého dějiny IV. b. 3« Jan Jakub de Vaghi |- ÍÉ36 adršpach, stŕemen, teplice. ezi krásnými krajinami naší milé vlasti není krajina okolo Adršpachu a Teplice poslední. Zelené doly, širé a bujné lesy, obzvláště však pískové skály, které v pitvorné a rozmanité sloupy se dělí, staly se příčinou, proč krajinka ta návštěvě tisíců hostí se, zvláště z Čech a sousedního Slezska teší. Kde nyní lidé s podivením obdivují pestrá díla vytvořená silami přírodními, byl za prastarých dob jen les a skály málo známé, pro tehdejší svět bez ceny a jen tehda potřebné, jestliže nedostupnosť jich poskytovala někomu bezpečnosti. K založení pevného hradu vyvolena jest čásf jich, která se na hoře řečené Althaus, t. j. Starý hrad nad Dolním Adrípachem nachází. Hora tato jest vlastně výběžek neb ostroh ze skalné výšiny na tři strany strmý, zvláště pak na severní, kdež jest skála kolmá jako stěna, a proto jest také hradiště od ostatní pláně dvěma příkopy a dvěma náspy odděleno. Dosud vedou ke hradišti dvě cesty starodávné, místy ve skále vytesané; jedna z nich přichází k venkovským příkopům a končí u nich, druhá končí se na druhé straně hradu a vedla bud k nějaké brance aneb spojila se s cestou předešlou, avšak na ten čas se toho známka nespatřuje. První cesta vedla k bráně přes dvoje příkopy ve skále vylámané a dvoje valy z kamení vylámaného zdělané a po zděné cestě, z níž ještě kus zbyl. Od jiných hradů rozeznával se Adršpašský hrad tím, že měl kromě předhradi dva hrádky, z nichž každý o sobě brániti se mohl. Hrádek jižní byl v zavření předhradském, kdežto se skládal hrádek východní z jediného véžovatého stavení na skále nepřístupné o sobě stojící. Dnes jest onen o něco výše položen nežli předhradi a vlastně sesílením jeho jihozápadního rohu. Ale i tento hrádek skládal se ze dvou oddělení, dvora totiž a paláce, kterýž vysoko nad něj vynikal. Zvláštností tohoto paláce jest skalní brána, jedna z předních památností hradu Adršpašského. Nacházela se mezi dvěma skalisky, která zastupovala věže, a to tak, že brána umístěna byla zvýší prvního poschodí. Posud zůstalo překlenutí zděné, z něhož smrčí vyrůstá. Z brány přicházelo se na podlahu, jejíž trámoví zasazeno bylo ve skalách, jak o tom dosud vřezy oboustranné svědčí. Pod touto podlahou byla snad vrátnice. Skulina, která jde odtud na venkovskou stranu mezi skalami, byla též zazděna a necháno toliko okénko na způsob střílny neb neveliké vyhlídky. Palác, do něhož brána tato vedla, založen byl do čtverhranu nepravidelného, tak že dva rohy jeho sesíleny byly hrubými skalisky (v jednom z nich nachází se brána). Základy jeho jsou rumem zasypány a zbyl z ohrady jen kus zdi na skále. Znamenitějším ovšem zbytkem jest sklep docela zasypaný, z něhož viděti kus klenutí. Předhradi {neb tuto lépe mezihradí řečené) jest rovná prostora podoby nepravidelné, porostlá lesem, jako celé hradiště. Severní jeho konec jest srázná stěna, z níž vystupují dvě skaliska na způsob bašt. Mezi oběma jest šije úzká do skály tesána, která se končí u kraje vysoké a strmé skály trhlinou, jejížto širší část zavřena byla kamenem. Snad tu bývalo vězení, neb na něco jiného nelze tak snadno i7o ADRŠPACH, STREVIEN, TEPLICE. pomýšleti. Jižně odtud nedaleko jest okrouhlá studně tesným kamením roubená, někdy velmi hluboká, nyní však zasypaná. Při těchto dvou věcech jsou základy velikého čtverhranného stave:ní, které mělo troje oddělení. Zde byly bezpochyby maštale, obilnice, snad i byty čeledi. Z prvního poschodí tohoto stavení přicházelo se na skálu nahoře dosti prostrannou, kterou se končilo předhradi. Mezi touto skalou a východním hrádkem jest velmi široký příkop, z něhož dvě menší, avšak vysoká skaliska vynikají. Tato se dobře hodila k umístění mostů, jestliže chtěli z předhradi přicházeti na východní hrádek. Tento na ten Čas jest naprosto nepřístupen. Před časy tu sice bývaly schody a později řebřík, ale není již po nich ani potuchy. Zdola viděti zbytky věžovatého stavení, které tu stávalo, a co nelze vlastníma očima poznati, to se doplní jen výpovédmi osob, které tu před časy bývaly. Na konci této skály byla až do novější doby kaplička na způsob nějaké vyhlídky, ale i ta je pryč a jen kamení pod ískalou rozeseté na ni upomína. V živnosti číslo 31. pod hradištěm ležící ukazuje se starodávná sekera, nai. níž vytlačeny jsou známky O M a H G. Tuto sekeru měl u sebe otec nynějšího majetníka, kterýž byl po 24 let obecním Plán Adršpachu. Vysvětleni plánu: i. Místo, lede se kouřila cesta zdola vedoucí; 2. rařstiítř brány; 3. venkovský, 4. vnitřní příkop; 5. dvůr předhradi; 6. studně; 7. vězení; 8. a 9. skalné bašty; 10. marštale a hospodářská staveni; ir. parkány; 12. dvůr předního hradu;: 13. skalná brána; 14. palác; 15. zasypaný sklep; 16. skála, na niž se z hospodářských stavení po mostě přicházelo; 17. příkop mezi touto skalou a zadním hrádkem; 18. zadní hrádek nyní nepřístupný; [9. skála, na níí bývala kaplička neb vyhlídka; 20. nynější slcznik. starostou, a vypravoval o ní tuto povést: Dívka jedna z vedlejšího statku (od něhož se č. 31. oddělilo) vsadila prý se, že něco přinese ze hradu. Vzala tam kus prádla a utíkala, co nohy stačily, ale jen zavřela dvéře příbytku svého, padla za ní tato sekera a zaťala se do dveří. V Dolním Adršpachu jest zámek ke konci 16. věku postavený, z polovice staré tvrzi, z polovice novějšímu sídlu podobný. S novějšími zámky sdílí okna mnohá, z větší části pravidelně rozložená. Na starou tvrz upomína pétihranná věž cibulovitou bání pokrytá, v rohu jihovýchodním stojící; v přízemí jest síňka, z níž se vstupuje do kaple, která jest bez umělecké ceny. Zámek do čtverhramu postavený, s výběžkem r.a západní straně umístěným, jest 2 poschodí vysoký a má pěkný portál v renaissančnim slohu. U jeho rohu severovýchodního jest kámen se dvěma znaky, totiž v pravo loukotí (Žehušických z Nestajova), v levo kolem palečným (rodu nám neznámého), nad tím jest číslo 1596 vytesáno. Starých nadpisů, jež Bienenberg (Alt. II. 8.) poznamenal, nelze již spatřiti. Upomínaly na Adama Bohdaneckého z Hodkova, Elišku z Nestajova, manželku, a Adama Abrahama, syna jeho. ADRŠPACH, STŔEMEN, TEPLICE »7» Skalní brána na Adršpachu. Hodinu cesty daleko od Dolního Adršpachu jest véska Střemen, při niž se nacházejí vůbec známé skály Teplické. Stejného pojmenování s ní byl hrad, který stál nad hostinci oběma, v nichž obyčejně hosté skály navštěvující přebývají. Od západní strany vybíhá ostroh vysoký a lesnatý, velice strmý a skalnatý, jehožto opyši nad samým vchodem ke skalám strmícímu říká se nyní „raubschloss," t. j. loupežný hrad. Z dolejška zřetelné vidéti dvě skalky, na nichž hrad ten stál. Příjezd k němu byl skrze důl a pak po rovině od Janovic. Na ten čas jest jen povrch hory pod skalisky přístupný, ač s dosti obtížným lezením. Skála, na níž stával vlastní hrad, oddělena jest od jiné skály štěrbinou, kterou se drápali nahoru po kolenou ti, kteří chtěli nedostupné skalisko navštiviti. Z výpovědí jich jest to pamětihodné, že se na boku skály nad touto štěrbinou vřezy nacházejí, svědectví neklamné, že tu bývaly schody, a na temeni skály že jsou též vřezy, v nichž bývalo stavení čtverhranné dřevěné. 23 172 ADRSPACH, střemen, teplice. V Hořejší Teplici stojí na místé bývalé tvrze nynější zámeček, stavení čtverhranné s portálem renaisančním. Nad tímto portálem vytesán jest nápis: Léta páně 1599 toto stavení jest předně s pomoci boží milostivou (mlyostau), však nákladem urozeného a statečného rytíře, pana Vácslava Bohdaneckého z Hodkova a na Teplicích z gruntu vystaveno a dokonáno. Ren. 1877. Krajina, v které hrady Adršpach (jinak a dříve vždy Abršpach, v německých pamětech též Eberspach řečený) a Střemen (jinak německy Stegreif) povstaly, patřila původně k pomeznímu hvozdu, a osazení její, jakož i té části Slezska, která přímo k Čechám patřívala, zběhlo se bezpochyby v 13. věku.l) Kdy pak oba založeny byly, nesnadno pro nedostatek pamětí určiti.a) Po hradu Adršpašském nazývá se potom rodina, o níž ani nevíme, jestli jej kdy držela dědičně, aneb jen na něm držela úřad purkrabský. Připomínají se totiž Hanuš e Abršpachu r. 1354—1359 jako pán na Machově a Čermné (viz str. 51.), snad týž, který se v 1. 1363—; 364 Janem nazývá. Na Čermné panoval potom r. 1303—1404 Leva, a na Machově r. 13Ď4—1410 Závis z Abrípachu. Ti všichni, jakož i potomci jich nosili na štítě svém šachovnici a nad helmou dvě koule. 3) Poprvé mluví se o obou hradech v Majestátu Karlově, zákonníku to, který obmýšlel Karel IV. zavésti; ustanovil zajisté o obou, že je králové Čeští mohou v zástavu dáti.4) Avšak v zástavu ani nedávány, nýbrž naprosto prodány. Novými pány stali se vladyky ze Skalice. Byl to rod rozšířený a v krajině zdejší velice zámožný. Od nich zajisté založen a pojmenován jest hrad Střemen, neboť střemen na svém štítě nosili. 'Jas, muž z této rodiny, seděl r. 1324 se synem svým Luckem na nějakém Hanenberce neznámé polohy.5) Jiný, Heřma?i řečený, seděl r. 1332 na Chvalči6) a zůstavil syna Peška (r. 1361), který často v pamětech tehdejších se připomíná. Budimír (r. 1324) a syn jeho Jaroš z manželky Kateřiny drželi polovici vsi Ludvíkova, kterouž koupil opat Křesovský a Jaroše úplně splatil. Naček neb Nacek (r. 1324, 1332) držel městečko Šumberk a vsi Voigtsdorf, Burkhardsdorf, Blassdorf, Kratzbach, Leutendorf, Ludvíkov, kteréž prodány po jeho smrti (r. 1343) skrze poručníky dětí jeho. *) Albert ze Skalice vyskytuje se r. 1359 jako pán na Adršpachu;8) držel k němu také Pertoltice a jiná místa v Čechách.9) Když se vyprodal ze zdejší krajiny, zůstal pod Adršpachem Tas z Ryzemburka, který se r. 1362—1372 jako pán na Teplici připomíná a bezpochyby na Střemeni seděl.'0) Hynek z Náchoda jinak z Dubé, prodav po r. 1363 panství Náchodské, koupil Adršpach i Střemen. Týž listem r. 1381 dne 6. července „na hradě Abrzpachu" daným prodal jakémusi Machkovi dvůr ve vsi Rtyni s 16 pruty rolí a tak, aby byl povinen s jednou kuší, kdykoliv by zámek od nepřátel obležen byl, sloužiti, jiných však robot aby prázden byl. ") Synové jeho z Jitky ze Šumburka byli Hynek starší jinak Lýšek a Hynek mladší, kteří se pospolu poprvé r. 1401 vyskytují. Oba obdarovali r. 1402 klášter Opatovský nějakými statky svými, a ač nedilni, měli přece každý svoje sídlo: Hynek starší na Adršpachu, Hynek mladší na Červené Hoře. IS) Onen oženil se s Annou z Vilhartic, skrze niž vešel rod jeho v držení nějakých statků na Plzeňsku a Prachensku. ,3) Jakožto pán Adršpašský připomíná se roku 1407—1418 jako patron kostelů Vernířovského a Zdoňovského, Teplického a Chvalečského. '*) Katolické víře jsa s tělem i s duši oddán, stranil králi Zikmundovi, u jehož dvora v Budíne jej také r. 1424 nacházíme. ,s) Ještě roku 1427 nacházíme hrad Adršpach (Eberspach) mezi těmi sídly a Hynka mezi těmi pány, k nimž katolická strana v Německu naději svou obracela,l6) ale za nedlouho bylo jinak. Usadili se na něm Táboři, kteří odtud jakož i z blízkých Skal a Visemburka krajiny Slezské plenili. Roku 1430 v prosinci zvláště země Svídnická velice od nich hubena byla. I7) S tímto obsazením hradu snad souvisí to, že se roku 1433 a 1434 Jan z Lichtemburka jako pán Adršpachu připomíná. ,8j Jest to tuším týž, kterého roku téhož před sv. Martinem v Broumově zabili.19) Po obnoveni řádů zemských r. 1436 dostaly se Adršpach a Střemen s Teplici zase v drženi pánů Dubských. Žili tehda aneb před tím synové Hynkovi z Anny Vilhartické Jan a Petr z Adršpachu. Onen si vzal za díl mateřský statek Čečovice,a") tento seděl r. 1437 na Adršpachu, odkudž se hotovil do pole proti Mišňanům, a přítomen byl korunováni krále Albrechta.21) Ten však Hynek, který deset ') Název Adersbach vyskytuje se teprve v 15. věku. 2) Nejisté i, co řečeno o Adršpachu v Tomkových dndatcích k dějinám Prahy na str. 47. *) Lib. conf. K letům dotčeným. Tomchyn z AdrSpachu měl nějaký statek okolo Chocně v letech 1395 — 1398 (Lib. erect. IV. f. 104- XII. f, 195- reliq. tab. I. 375). 0 jiných potomcích mluveno na str. 51. tohoto a str. 25. prvního dílu. Pečetidlo Bohunka Heřman-ského (I. str. 25.) nachází se v držení Dr, Edv. Čermáka v Litomyšli. *) Arch. č. III. 88 5) Arch. Vratislav. Týž slove r. 1332 Tas Kotel a syn jeho Lucek nazývá se tuším po Visemburce (viz str. 35.). e) Hertviciviľla i Hertwigsdorf (Reg. decim. papal. lib. conf. VIL J 8.). ') O něm a synech jeho, jakož i mnohých tohoto rodu několik listů v arch. Vratislavském. 8) Lib. conf. I. B q. ") Arch. Vratislav. Libl. conf. 1357—1361. Viz str. 49, 53, Lib. conf. I. E 5. II. G 5. Teplice slove lat. Vicmanivilla, staroněmecky Wikmannsdorf. z čehož jest nynější Weckelsdorf. '') Ludvik, Paměti Náchoda str. 328. Roku 1385 vyskytuje se jako patron kostela Teplického (lib. conf.), tamže se připomíná r. 1391 také Hynek, ale není jisto, zdali otec neb syn. Srov. i str. 11. a jako dodatek DD. 18. str. 46. ") Reliq. tab. I. 589, 594, lib. conf. VI. C I, arch. č. II. 363. Hynek byl pánem na Meziříčí a Králově Lhotě, pro něž měl dlouhou pri s Jitkou z Meziříčí (Kel. tab. I g4, arch. č. II 50). '") Arch Třeboň, arch. č. III. 478-479. Viz i Reliq. tab. I. 96. ") Lib conf. VI. J 17. VIL F g. J 2. ] 8. K 11. ls) Archiv korunní. ") Fr. Bezold K. Sigmund. ") Palacký urk. Beitr. II. ]8o. Is) Svědci v listu na prodej lázně pod Broumovem (Arch. Břevnov. Dobner morj. VI. 169. ťaproc. o st. pan. 367, Bienenberg Alt I[. 7.). O Janovi srovnej Děje Opočna a Kumburka. '*) Stan letop. 91. **) Reliq. tab. I. 128. Pochybno, patří-li k tomuto rodu Jan z Adršpachu r. 1440 (Arch. č. I. 254—2^5.), aneb k rodu se šachovnicí, avšak srov. Arch, č. II. 3O9—310. Arch. Drážďan, arch. č. VI. 442, Bienenberg II. 7. ADRŠPACH, SI ŘEMEN, TEPLICE. 173 let později Adršpach držel, není asi jiný, než Petrův strýc, Hynek Cervenohorský. Tehda se dály do sousedního Slezska hojné škody z pomezných hradů Visemburka, Adršpachu, Žacléře, Belveru a Skal. Tudíž všecka knížata Slezská a města Vratislav, Svídnice, Zhoŕelec, Budišín, Žitava a jiná města jim přináležející, aby se metly této sprostili, splatili ty hrady pánům a zemanům, jich držitelům, a potom je kázali shnŕiti, alp vsi a platy jmpnnvaným pánftm npr.hali Orl rAr-htn časf\ hraň Adršpach jest pousrlu.ni *) Na počátkn 16. století byl hrad náš již spojen s panstvím Skalským. Petr Adršpach z Dubé vzdal zboží Skalské a „Adršpach hrad pustý" svým věřitelům Zdeňkovi z Rotmitéla a Janu Krušinoví z Lichiemburka. Tito pánové dosáhše i druhého zboží Petrova Ryzemburského, prodali pak obšírné panství Ryzemburské a Skalské s „Adršpachem hradem zbořeným" a Střemenem hradem zbořeným Janovi z Pern-šteina a na Helfenšteině vkl. r. 1534 v sobotu po s v. Bonifáci.2) Nyní zůstal pustý hrad stále spojen se zbožím Ryzemburskym. Rozdělení se stalo teprve po smrti Hertvíka Žehušického z Nestajova (f r. 1579); tehda zboží připadlo třem sestrám Nestajovským, Alandaléně, Elišce a Lidmile. Eliška, vdova po Adamu Bohdaneckém z Hodkova (f r. 1562), dostala na svůj díl hrad pustý Adršpach se zbožím, Teplici a Řešetovou Lhotu.*) O ty vše dédiny podělili se r. 1589 bratří Kuneš, Vácslav a Adam Abraham Bohdanečtí z Hodkova. První dostal Lhotu Řešetovou, druhý Teplice, třetí Adršpach, a tak povstalo opět nové zboží. Nejmladši z bratří Adam Abraham obdržel za svůj díl obojí ves Adršpach, Zdoňov, Libnou, Chvaleč, Petříkovice, Slavětín a Bezděkov a nemaje kde bydliti, postavil novou tvrz v Adršpachu dolním r. 159Ď. S manželkou svou Beatou ze Song-ershausu jinak z Kalen splodil syny Adama Oldřicha, Heřmana, Rohoslava, a některé dcery, nad nimiž učinil (r. 1600) poručnici dotčenou svou manželku.4) Jakožto horlivý vyznavač náboženství luteránského podporoval povstání r. 1Ď18 a zahynul r. 1620 dne 1. února se synem svým Rohoslavem při výbuchu prachu na zámku Jičínském. *) Dědicům jeho teprve po dlouhé době dány nějaké peníze, statek sám pak byv zabrán, prodán jest r. 1623 Albrechtovi z Valdšteina, od něhož v roce postoupen jest Marii Magdaléně Trčkové z Lobkovic.6) Statek ten zdědil potom syn její, známý válečník Adam Erdman Trčka z Lípy. Po jeho smrti (t r. 1634) zabrán jest statek po druhé a dostal se darováním císařským (r. 1635) Jakubovi de Arltn svob. pánu z Burnival. Dčdicem tohoto (r. 1643) stal se Ludvík hrabě Caraffa,T) císařský a španělský nejvyšší nad jízdou, od něhož koupil Adršpach (r. 1655, 24. dubna) Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat pro pastorky a syny své s n. Annou Kateřinou ovdovělou Stralendorfovou roz. z Rcz-draiova splozené. 8) Roku 1661, 22. listopadu, přišlo k dělení všeho statku dotčeným sirotkům náležejícího na čtyři díly. Jakožto díl třetí položen jest Adršpach se vším pŕislušenstvím i s lesy, mezi nimiž se les Starý hrad (Althaus) také připomíná.9) Takovým způsobem dostal se Adršpach v držení Vilémovy dcery Kateřiny Barbory, která se vdala r. 1662 dne 13. února za Leopolda Oldřicha Libšteinskéiio z Kolovrat. ,0) Od této doby byl Adršpach sídlem nejmladši pošlosti této rodiny, zejména syna Leopoldova (f r. 1712) Jana Norberta Arnošta (7 r. 1736), vnuka Josefa Jeronými (f r. 1750) a Rudolfa (f r. 1770). Po vymřeni této pošlosti dostal se Adršpach v držení cizích rodin. ") Druhý syr Adamův Vácslav Bohdanecký z Hodkova obdržel za svůj díl zboží Teplické, totiž Teplici, Janovice, Hodkovice a dvůr popi na Záboří.la) Na tomto díle vystavena jest r. 1599 nová tvrz, do kteréž pan Vácslav nejednou sousedy své k přátelskému poseděni zval. Při takovém kvase stalo se r. 1605, že Karel Křinecký z Ronova Mikuláše Adlspacha z Damsdorfu zavraždil.,a) Posledním pořízením svým (r. 1611 v pátek po Božím těle) ustanovil Vácslav, aby tělo jeho bylo v kostele Teplickém pochováno, statek pak svůj sídle, dvůr a ves Teplici odkázal manželce své Saloméně Bohdanecké ze Skalky, avšak jen do života, aneb do stavu změnění a tak, aby po ní na dcery jeho spadl. Zemřel r. 1614. u) Již r. 1615 držely statek ten dcery Vácslavovy a rozdělily se oň toho roku dne 21. prosince. Nejstarši dcera Saloména, manželka Bořka Hanzy ze Zábídovic (viz díl II. na str. 244.), obdržela za díl svůj ves Dolní Teplici ') Staří letop. str. 146. ') Petr připomíná se r. 1487 jako sirotek po Janovi Adršpachovi a pán na Ryzemburce (viz DD. iď f, 29, rel. tab. I 2o5, DZra. 226. A 16. DZ. 84. B 24). J) Viz str. 40. a 71. Hertvík prodal r 1576 dne 24. května na jistý způsob zboží Skalské „se zámkem pustým. Adršpachem," které se však potom sestrám Zchušickým dostaly. V dotčené smlouvě připomínají se „hřeben, kterýž jest proti pustému zámku, jenž slove Třmen," a „důl, kudy se od Janovic na Třmen chodi" (DZ. 62. M 22.). Za Čertorejských, kteří drželi Skály, založena jest ke konci 16. věku „ves Třmeny pod pustým .ámkem řečeným Třmenem" (DZ. 133. K 30 — L 3.}. Roku 1629 (viz str. 73.j připomíná se mezi mnohými lťsy i les „Stegreif až po Zíboří" (DZ- 143. H 7.). 'j DZ. 140 B 3—10. Viz o něm i Paměti archivu IX. 869. ') Skála 1JI 443. fi) Bílek, Děje konf. 29. ') Tamže str. 679. a) DZ. 311. B 18. ') DZ. 72. F 23 — H 18. Ve tvrzi Adršpachu od kamene z gruntu postavené a šindelem přikryté hyly při zemi světnice klenutá, 4 suché sklepy, kancelář, luchyně, špižírna a síň prostranná, vše klenuté, pod tím 3 sklepy podzemní a nad tím 1 světnice, 3 komory, kancelář a tahulnice. Pod samou střechou byly 2 světnice, 2 komory a kancelář, avšak od ohně docela popálené. V druhém obzvláště stojícím stavení bývaly před tím 2 světničky, 3 komory a pokoj prostranný, však to vše bylo tak pusto, 2e k panskému pohodlí sloužiti nemohlo a jen na sypání obili se todilo, avšak v přízemí byla klenutá marštal a pěkně zpravená stání na 8 jízdných koní. Meá tímto stavením a tvrzí byla pekárna a truhlárna. ") Archiv Rychnovský. ") O tom hledej v Sommerové topogr. Hradecka na str. 153 a u Bienenherka II. 11. JJ) V čas dělení byl již mrtev jediný Vácsla/ův syn Adam tťi. jenž zemřel r. 1584 dne 25. prosince a pohřben v kostele Jesenickém. J3) DZm. 209. H. 1. u) DZ. 137 C 20. Vácslav tuším založil v Teplici dva dvory poplužné, hořejší a dolejší, od nichž také pojmenováni Hořejší a Dolejší Teplice pochází. Oběma dchromady říkávala se také Teplice v množném počtu. 23* »74 ADRŠPACH, STŘEMEN, TEPLICE. se dvorem dolejším a ves Janovice se Zábořím,') druhá Alžběta, manželka Jana Petra Dobřenskéko z Dobřeme,fl) dostala ostatek, totiž Horní Teplici a Hodkovice, třetí Anna Klusákova odbyta penězi. s) Jan Petr zdědiv statek Teplický po smrti manželky své, zůstal v drženi jeho i po r. 1Ď23, ač byl polovice statku svého odsouzen. Potom vystěhoval se pro náboženství do Slezska, zanechav v Čechách toliko nejstaršf dceru svou Kateřinu. Pozrirji se navrátil k dceři své, aby nebyl od nepřítele přinucen proti císaři služby konati. Avšak roku 1632 na poručení hejtmana Pardubského zatčen a nějaký čas v Pardubicích uvězněn byl na pouhé domnění, že by nepříteli sloužil. *) Druhá manželku jeho byla Eleonora Marie z Náchoda, která po smrti prvního muže za Jana Jiřího Šenkyse ze Šenkyse ise provdala, ale i se synem svým Bohuchvalem Jaroslavem a jinými syny a dcerou ještě roku 1650 náboženství nekatolického se přidržovala.1) Dotčený Bohuchval prodal r. 1677 dne 16. září sídlo Horní Teplici s příslu- Partie ze skal Adršpašských: Jezovitská ulice. Vysoký soud. šenstvím Františku Vdcslavovi z Bryslu (v. Briiessel), nejv. vachtmistru.6) Nedlouho potom koupil Teplici Jan Petr Straka z Nedabylic (syn Petra mladšího, f j- r- 1&41), kterýž iiržel po mateři své Alžbětě statek Janovice a jej k Teplici připojil. Z dotčených statkův a z Okrouhlic a Libčan zřídil statky nápadní pro rod Strakovský, ale tak, kdyby všichni Strakové vymřeli, aby z důchodů těch statků zřízena a vydržována byla akademie ke cvičení chudé mládeže šlechtické národa Českého, Zemřel v Praze r. 1720 jako JMC. tajný rada a komoří bezdětek. Po zhasnutí rodu Strakovského r. 1771 spadl statek Teplický na stavy království Českého a obrácen ke Zřízení stipendií pro chudé šlechtice. f) Díl tento Dolní Teplice držel Bořek sim po smrti manželky své a odkiUal jej r. 1G20 synu svému KttnSovi AfikuldSi a dětem, které by splodil s druhou manželkou svou Annou z Borové (DZ. 140. A 27). Když pak po povstaní shledal, že by statek jeho zabrán býti mohl, prodal samotnou ves Teplici Zikmundovi Šmidlovi ne Ámidcn. Bořek přišel sice potom o peníze, ale statek r. 1644 Smidlovi ponechán (Bílek, Děje konf. 134.). V drženi rodu tohoto zůstala Teplice se Střemenem. Od statku tohoto odprodány r. 1627 panů Anně Strakové 1 Hodkova ves Janovice a dvůr popi. Záboří, čímž přišlo k utvořeni nového statku Janovského (Bílek 134). ") Roku 161Ď dne 15. března manželu svému všechna práva svá dskami zemskými zapsala (DZm. 137. K 3.). ') DZ. 74. D 13 — E 5. kdež jest však jen jeden díl. O Anně Klusákové v druhém loži Strakové viz pozn. 2. •) Bílek, Děje konf. 77. 5") Pain. arch IX. 873, ČČM. 1881 str. 65. ") DZ. 401 B 4. Kumburk od jihu. V inicialce jest pečet pana Markvarta z Vartemberka. okrouhlá věž řečená „panenská.1 Kumburk Hrad. rajina východně od Jičína má jednu vlastnost dobrou, totiž pozadí, kteréž pěkný obraz zdobí. Na úpatí lesnatého hřbetu, kterýž se táhne od Libuně k Pace, jest tak zvané Podhůří, od roviny Cidlinské jen nepatrným povýšením se lišící, neb tu i tam jest úrodné role a pilný lid pravé staročeské upřímnosti. Radim, Studeňany, Valdice a Železnice jsou tu jako střediska, z nichž cesty vybíhajíce mezi rolemi a lukami se ztrácejí. Nad tím zdvihá se dotčený hřbet dílem proměněný v role, dílem ještě lesy zarostlý, ž jejichž temna domky vesnic a samot jako zvídavě vyhledají. Mezi lesy je mnohé tiché údolíčko s bujným zelením, aneb palouky s několika políčky, na nichž se prochází dobytek, udiveně na příchozího pohlížeje. Zraky toho upoutány jsou hlavně dvěma vrchy, na nichž hradové stávali; na menši, nižší, avšak strmé homoli zří hrad Bradlec, ze vzdálí vylomenému zubu se podobající, na druhém vrchu, kterýž se nade hřbet až k oblakům vznáší, tak že korunu jeho v čas deštivý ani viděti není, stoji zříceniny hradu Kumburka, jindy sídla přepevného a nyní bídného odlesku bývalé mohutnosti a pro šetrné lidi zbytku výdatného a hojného lomu.') Kumburk stojí u veliké výšce (640 m.) na strmé homoli mezi vysokými a hustými lesy. Poněvadž nebyl založen na ostrohu, kterýž se mohl překopati, měl dvojí hradbu kolem sebe. Zevnější hradba zavírá jej v podobě kruhu, sesllena jsouc šesti okrouhlými baštami. Mezi touto a druhou hradbou táhl se parkán, kterýž byl z části (na východní straně) příkopem, ostatně v čas míru jako dvorem hospodářským s rozličným prosaickým příslušenstvím, jako krmníky, chlívky atd. Druhá hradba jest na východní straně dvojitá, tam totiž, kde jest mezibraní čili přihrádek. První brána se dokonale rozvalila, avšak dobře viděti, kde byla vrátnice i okno, kterým vrátný vyhlížel. Neveliký kus za touto branou jsou zříceniny druhé brány a zároveň začátku mezibraní. Zavírána byla bud hřebenem anebo těžkými vraty s hrubými kládami; zvoditého mostu ani tu ani u první brány nebylo. Nad branou samou na skalce vypíná se štíhlá Ačkoliv zlým povětřím a sobeckými lidmi zrušena a zkažena, vypíná se přece ještě do výše 8 m. Nahoře ve věži zachovalo se dosud překlenutí i s tím otvorem, skrze nějž zločince sázeli; nebof spodek věže této byl vézenim, z něhož bylo možno jen s dovolením pána ujiti. ') Pomůckami Heber's Burgen III. 103—112, časop. Krakonoš r. 1881 ř. i5 a násl. Také užito Paměti Nové Pak}' od P. Berana 1872. i76 KUMBURK HRAD, i Poněvadž vězení toto dna věže nedosahuje, máme za to, že se nacházelo pod ním ještě jedno vězení aneb prostora, do kterých ubohý odsouzenec zpráchnivělá těla svých předchůdců shazoval. Pod touto věží vede cesta "ke třetí, taktéž jako předešlé prosté bráni, kteráž byla pod samou velikou věží umístněna a nejen od ni, nýbrž i z hradeb před ní chráněna. Od brány této, z níž se spatřuji jen nepatrné zbytky, vede cesta zase do mezibraní sesileného na straně východní polookrouhlou baštou a čtvrtou branou ven do dolního dvora. Z obou mezibraní zbyly místy zříceniny dosti vysoké, avšak místy" jen základní zdi. Od čtvrté brány vede pěšina se schůdky na nejvyšší témě, na horní hrad obvodu nevelikého; neb vše to, o čem posud se mluvilo, jest dolní ohrada. K této patřila také tu široká, tam úzká prostora, kteráž se nacházela mezi horním hradem a Zdvřenim. Nikdy se totiž na hrad nechodívalo a chodit nesmělo tou pěšinou, kterouž se nyní chodí, nýbrž jelo a šlo se cestou jinou. Za samou čtvrtou branou nachází se sklep prostranný, posud dobrý a zachovaný, avšak jest zevnitř i uvnitř do jisté výšky rumem, kamením a zemí zasypán. V baště, kteráž jest ve hradbě za sklepem, spatřuje se čtverhranná částečně zasypaná jáma, kteráž byla bud studní, aneb určena k věci, o níž jsme pověděli při popisu hradu Náchoda. Jdouce Vysvětleni plánu: i. cesia k první bráně; 2. druhá; 3. třetí; 4. čtvrtá brána (2 — 4- přihrádky neb mezibraní); 5. začátek horního hradu a místo, kudy se do něho přicházelo; 6. velká vžž; 7. schod ke sklepu; 8. panenská věž; 9. ba£ty v zavření venkovském. Měřítko — 1 : I44O. dále pod kopcem horního hradu, ocitneme se v pravé ohavnosti spuštění. Sesul se sem všechen kámen z horního hradu, pro nějž jako i mladé smrči velmi obtížno jest tudy kráčeti. Jdouce pak dále, obešli bychom celý horní hrad až k veliké čtverhranné věži a přece bychom nepoznali, kudy chodívali předkové naši na hrad. S jistotou se ovšem nemůže tvrditi, kudy šel vchod do horního hradu, ale přece tušiti vedle jiných příkladův. Přístup do horního neb zadního hradu byl všude omezen a obyčejné se to činilo příkopem; u Kumburka tak nemohlo býti, poněvadž se dolni ohrada jen okolo hradu a nikoliv před ním umístniti mohla, pročež tu byla hlavni jeho pevností strmá na všechny strany hora, sesilená hradbou. Na takový hrad mohlo se přicházeli jen po schodech, bud přímo takovým způsobem, že se šlo po věži nahoru, aneb že se šlo na nějakou věž mimo horní hrad stojící a z ní pak po zvoditém mostě do jiného staveni, kteréž stálo ve zdi hradu. Tak neb onak se i šlo na Kumburk, a to jak se zdá stavením, kteréž se na jihozápadním konci hradu nacházelo a nyní až na malé zbytky £e sřítilo, ač jest na venek ještě g m. vysoké. Učiníme-li i nyní tak, totiž obejdeme li to stavení a vystoupíme nahoru, spatříme před sebou rovné sice, ale neveliké a úzké prostranství, nic větší, než co by se sem obyčejná tvrz vešla. Před očima našima objevuje se nyní zbytek mohutné někdy, avšak nyní bohužel zcela zrušené viie veliké, kteráž byla nejnákladnéjším a nejkrásnějším stavením hradu. Jest podoby čtverhranné a postavena jest zdola až na vrch ze samých pískovců tesaných tak, že ve stráni stojíc, patou svou již dolni ohrady RUMBURK HRAD. 17? dosahuje. Před 100 lety byla věž tato vysoká, avšak asi na počátku našeho století vylámali jí kus a odvezli kamení i s tím, co ještě na hradě vylámali, kam se jim líbilo. Avšak ještě před 40 lety byla tu celá komnata hladce vydynchovaná, na níž se ještě červené a Žluté zbytky maleb spatřovaly. Asi tak bylo ještě i před 10—12 lety, kdež aspoň 3 strany stály a nahoře překlenutí, ale mezitím uhodilo do věže, taž že se rozpadl jihozápadní její roh a také spodní klenuti poškodil. Staří pamětníci ještě vědí, že se do věže od západu velikými dveřmi vcházelo, také pamatují tři veliká okna, z nich:ž jen dvě, východní a severní, s velikými výklenky zbyly. Na východní zdi zachovalo se dosud dynchování a jen jako na poznání slabé známky bývalých maleb, na čemž všem se čtou ovšem jména mnohých pošetilcův. Pod touto místnosti jest sklep neveliký, kterýž byl k uschování všelijakých potřeb. Hrubé jeho zdi (3. m.) proraženy jsou jediným oknem z venku do vnitřku se rozstupujícím na straně východní. Věž tato a druhé stavení na horním hradě jest z pískovce, ostatek hradu Většinou z melafyru. Již tento rozdíl kamení stavebního, více však způsoba oken a elegance stavby svědčí, že věž tato nepochází z původního hradu, nýbrž z dob pozdějších, snad z 15. věku. Hradeb na horním hradě není. za to však velmi dobrý sklep. Scházelo se do něho po 18 schodech, z nichž některé lakotní lidé vytrhali. Sklep ten velmi vysoký a prostranný dal kníže z Trautmannsdorfu r. 1840 vykliditi a vyčistiti. Spodek zdí klenutí nesoucích jest z melafyru, klenuti samo jest z velikých pískovcův. Hned za schody uvidíme po straně výklenky na postavení krajáčů s mlékem, za tím jest portálek z druhé polovice 15. věku. V hořejší části východní zdi bylo okno, kterým do sklepa světlo a vzduch přicházely; pod tím oknem byly dvéře, nyní zasypané, jimiž se do sklepa pod velikou věží vcházelo. Jiných zbytků tu není, avšak není pochybnosti, ííe prázdné prostranství horního hradu vyplněno bylo stavbami dřevěnými, tak že sotva prázdné místečko zbývalo. Na Kumburce totiž schází palác a třeba bychom zaň velikou věž pokládali, jest tu přece jen málo prostranství, a byť se spokojili tímto nevelikým příbytkem zemane na tvrzích a páni Kumburřití starších dob, přece tak nelze souditi o jejich nástupnících 15. a 16. věku, kteří milovali pohodlné bydlo. Ovšem že od polovice 16. věku purkrabí na hradě bydlívali, ale přece se vyhradily některé světnice pro pána. Kumburk, kterýž starodávný ráz svůj bez proměny zachoval a nad to položením svým k nej-krásnějším hradům náleží, hyne kvapně a pošmurných jeho památníků minulosti ubývá nám takořka pod rukama. I jest přáti velice, aby se nějaký smrtelník spanilé a ušlechtilé mysli nad zbytkem pyšného sídla smiloval a aspoň to zachoval, co ještě stojí a letního času sta lidí potěšuje. Tak li by se nestalo, zbude Kumburk za nedlouho jen na obrázcích. Kumburk postaven jest na počátku 14. (nejdříve na konci 13.) věku. Zakladatel dal mu název Goldenburg, kterýž předkové naši v Koldenburk, Kolmburk (r. 1362) a konečně Kumburk (poprvé r. 1394) změnili.*) Jeho nejstarší držitel Markvari „z Goldenburkcr (r. 1325), pán nepokojný,2) pocházel z irodu pánů z Vartemberka a byl snad praotcem pozdějších pánů Rumburských. Z rodu tohoto žili za krále Jana tři bratří Beneš, Jindřich a Beneš, snad synové Markvartovi. Beneš starší byl r 1331 mistodržícím na Moravě a od těch dob asi pánem na Drnholci, k němuž r. 1349 nějaké dědiny přikoupil. Roku 1351 věnoval choti své Vencle 800 hřiven stříbra na polovici města Drnholce a některých vesnicích a zemřel nedlouho potom. Bratr jeho Jindřich přijal druhého Beneše roku 1355 na spolek hradu Drnholce, a žil na Moravě ještě r. 1379.3) Beneš mladší vyskytuje se r. 1357—1358 jako pán Kumburský a patron kostelů ve Stairé a Nové Páce a Ubislavicích.4) V držení panství a jako patron týchž kostelů nachází se od r. 1362 pari Jindřich 2 Kolmburka jinak z Variernberka, snad syn Benešův.*) Roku 1395 daroval týž Jindřich s manželkou svou Žofkou 12 kop platu ročního ve vsi Ubislavicích kostelu ve Staré Pace tak, aby se farář v te:n plat po smrti dárcův uvázal a z něho dva kněze střidníky vydržoval. List na to dne 13, října na Kumlburce dán jest u přítomnosti Jana syna Jindřichova.6) Jindřich zemřel nedlouho potom a Jan, syn jeho, vyskytuje se od r. 1397 jako pán Kumburský a patron kostelů na panství ležících.7) Roku 1398 pohnala jej do soudu zemského Katruše, dcera n. Oldřichova z Kumburka, táhnouc se na polovici zboží Kuniburského po svém otci a na druhou po n. Benešovi, společníku jeho nedílném; ale poněvadž položila do jednoho půhonu dvě žaloby, jest půhon zrušen. Když pak žaloba později obnovena, protáhla se pře tato a ukončení její přerušeno bezpochyby smrti Janovou. Katruše přenesla potom právo své na manžela Smila z Kunštátu a z Lestnice a syny jeho.8) Roku 1405 dne 27. září postoupil Janovi, faráři ze Staré Paky, plat na mlýně v Ubislavicích, začež zbaven byl povinností plat z popluží ke kostelu vydávati. Směna ta stala se u pří- ') Roku 1401 i Komburk, ale ještě r. 1550 „hrad Kolmburgk jinak Kumburgku (DZ. 85. K 9.). 5) Kmler, tab. vettiist. 384, 39O. 3) Dsky Brněn. "Wolny Briinn. kr. I. 274. Roku 1368 postoupil Jindřich Drnholce markrabí Janovi a obdržel směnou hrad Mohelno, kterýž zapsal manželce své Auéžce ze Šternberka; r. 1379 prodal Mohelno Albrechtovi z Cimburka. ') Lib conf. ej. Tingl I. 28—29. ') Lib. crmf. L E 5. J 3. II. C 2, 9. F 10. IV. B 12. V. F 5. K 8. e) Lib. erect. IV. f. 97 a XIII. a f. 55. ^ Lib. conf V. Q 19. R 6. VI. D 18. E 7. H 2, arch. Drážďan. (. 5)42 b. a 5176. 8) Reliq. tab. I. 76. II. 174. Roku 1406 seděl nasoudě zemském Aleš „z Kumburka" (Rel. tab. II. 24, arch. í II. 360), omylem takto psaný a bezpochyby rodu Cimburského O pozůstalosti Katruše (j" r. 1420) mluví se v knize městské Pražské č. 31 (při dskách) f. 113. »7* KUMBURK HRAD. tomriosti Ctibora z Radime, purkrabě Kumburského.') Jan byl se tehda zlým hospodářstvím tak zavedl, že musil K um burské panství prodati (r. 1406 v létě) a z bývalého bohatství svých předků podržel pouze dvůr horní v Radimi, ale i ten zapsav dvěma rukojmím svým, zemřel roku [410.a) Pánem na Kumburce stal se Jan Krušina z Lichtemburka spolu i pán na Opočně,8) nejvyšší purkrabě a hofmistr a hejtman Svfdnický, kterýž se již příštího roku (1407) s tímto světem rozžehnal. Zůstali po něm tři synové: Hynek, Alexandr a Janek. Hynek jako nejstarší z nich vládl Rumburkem i Opočnem,*) a založil nové kaplanství v kostele Matky Boží v Nové Pace, jež nadal (r. 1414, 14. května) platy ve vsi Olešnici pod Košťálem, Libštatě a na popluží panoše Petra řečeného Kčice. *) Nedlouho potom vzal Hynek za svůj dllKumburk, přikázav bratru svému jakožto dědictví tvrz Hostinný s městem a panstvím. Hynek Krušina byl horlivý přívrženec kalicha a první vůdce bratří Orebských. Jméno jeho čteme již na listu stížném r. 1415 ke sboru Kostnickému poslaném. V dubnu r. 1420 byl s knězem Ambrožem z Hradce předním původem tábora, kterýž měl lid na hoře Oreb u Třebechovic, odkudž táhna ') Lib. erect. VII. f. 117. ') Re], lab. II. 36. DD. 14 f. 145. Že se prodej stal v létě r. 1406, dokazuji lib. conf. VI. H 2 a H 10. ') Lib. conf. VI. H 10, iq, viz našeho díla díl II. na str. 46. ') Lib. conf. VI. P 19. VII. A 18. H 10. IX. F 7. X. B 6. Asi r. 1410 aneb pfed tím byl purkrabí na Kumburce nějaký Mikuldí, jenž sám čtvrtý smlouval Martina faráře z Mladé Faké s jeho osadnlmi, když jím Martin kníže střídnika chovati nechtěl (Lib. erect. XIII. a. f. 177.) Tý2 Mikuláš tu purkraboval ještě r. 1415 (DD. 61. str. 169.). s) Lib- erect. IX. Q 2. Viz Beranův spis na str. 18. lib. conf. VIL D 10. G 13 a DD. 6l str. 167. RUMBURK HRAD. >,9 Pražanům na pomoc klášter Hradiště Mnichovo spálil. Pražané přišedše Hynkovi a druhům jeho vstříc, uvítali je s velikcu poctivosti a radostí a učinili Hynka předním hejtmanem v městě, k němuž měli všichni zření své mfti. Avšak již v květnu toho roku odešel Hynek na své statky, kteréž nemálo trpělly pleněním strany královské. V bitvě u sv. Pankráce (r. 1420, 1. listopadu) měl nemalé účastenství. Když tu vojsko Zikmundovo na Pražany udeřilo a tito přestrašeni jsouce na útek se dávali, volal na ně pan Hynek: „Ó milí bratfí, navratte se zase a bučíte silní rytíři v boji Kristove! Ne nás, ale bozi děje se boj! Uzříte zajisté, že dnes Pánbůh všemohoucí všecky své i naše nepřátele dá v nedokonal, a jiný vzkřikl: „Běží nepřátelé, běží!" To uslyševše všichni úprkem se obořili a nepřátele k u-tíkání obrátili a mnohé pobili; pánové a kteří byli s Pražany udatně bojovali, koho mohli, zajímali anebo s vlastním nebezpečenstvím též zpod cepů sedl-ských zachraňovali. Hynek byl od té doby u své strany na slovo vzat a byl potom zase předním hejtmanem v Praze. Ale když se po té Pražané s Tábory spolčovali, odešel Hynek z Prahy nechtě býti na jich společných jízdách a tak schvalo-vati pálení, vraždy a jiné neřesti od Táborů páchané. Zůstal sám druhým hejtmanem bratří Orebských. Roku 14 zi po- Hazemburka, neméně i z té příčiny, že vzal ruce naše." Zbytky vrže a brány na Kumburce. Ještě právě řeči má hal Hynek Pražanům při jich jízdách, a na sněme Čáslavském vyhlášen jest Hynek i s jinými z panstva, zemanstva a z měst za vladaře k řízení a upokojení království. Při Pražanech stál Hynek i r. 1423, když Hradečtí spolku s nimi se zbavivše Žižkovi se poddali.') Zdali potom bojoval v biitvě u Ústí (roku 1426), jak psáno jest v staré písni, nelze na jisto posta-viti, jak seznati lze z podrobného jtíjiťuj rozboru. Ale jiná věc se sběhla s Hynkem; odstoupiv od svých spojenců poddal se císaři Zikmundovi s hrady svými Rumburkem a Vysokou, což se událo ještě před r. 1427.") Stalo se to snad proto, že spříz- nil «íŕ» R I 11V 7 C J v nenávisť Hradecké. Roku 1429 učinil jim veliký [zájem dobytka, ale Hradečané dostávše dobrou pomoc z Náchoda, podstoupili jej srdnatě (ti. března) a porazivše lid jeho, jali tu mezi jinými vězni kněze Tupce, jehož potom upálili. Téhož roku a též r. 1434 podával Hynek do Staré Paky faráře katolické, kteří stvrzeni byli konsistoří Žitavskou. Po uznání císaře Zikmunda za krále oddán mu byl Hynek s velikou věrností, kterou též zachovával k císařové Barboře ') Obšírnřji Para. arch. IV. a. 14a—149 a v Tomkových dějinách Prahy. J) Friedr. v. Bezold, K. Sigrnnnd nnd die* Reichskr. g. d. H. II. 165. Tím Tysvěllime si i zprávu v arch. č. III. 501. Roku 1429 byl Jan Žichovec z Duban purkrabí na Kumburce (Arch. í. I. 412.). Hrady a zámky Ceslé V. 24 i8o RUMBURK HRAD. a zeti jejímu králi Albrechtovi. Manželce své první, Anně z Hazemburka věnoval 1200 kop na panství svém Hostinském, kteréž byl zdědil po bratru Janovi; po smrti této paní pojal za manželku Annu z Koldic, vdovu po Půtovi z Častolovic. Touto paní dostal se k bohatství, koupiv Potštein a jiné statky Častolovského rodu; jí k libosti také vedl půtku. Jeden ze služebníků Kunrata, biskupa Vratislavského, Zikmund z Rychnova unesl byl jednu z dcer Půtových a učinil jí násilí, i zdvihl se proto Hynek ku pomstě proti Slezákům vůbec, až konečně pomocí biskupa samého dostihl vinníka trest ukrutný.') Sestře své Barboře, vdané za Borše z Oseká, pána schudlého, zapsal roku 1444 věno na Staré Pace, Roškopově, Vrchovině a Rokytném.2) Súčastniv se ještě volení pana Jiříka Poděbradského za vladaře zemského, zemřel r. 1454. Vývod pánu z Lichtemburka. Hynek Krušina z Lichtemburka r. 1352 atd. Vácslav jinak Arnošt na Miletíně, Hradišti a Chocni 1352 t c. 1397 Jan na Hornšperce, Kumburce a Opočně 1352 f c. [407 M' Kačna z Rychemburka if Jitka Hynek na Opočně a Kumburce Alexander Janek na Hostinném a Adršpachu Barbora f j. 1459 Anežka 1408 f 1454 1408, 141 j 1408 f 1434 c. 11 Novb. v Boreš z Oseká « 1. Anna z Hazemburka 2. Anna z Koldic "Vilém 1454—1471 t c- 1486 Saloména 1454 Anna 14S4 Kateřina 1454 Féma 14S4—'467 Rejna 1454—1467 Haiman 1486—1514 -\- j- 1529 Vilém 1521—1539 na Trutnově Jan iSiq f j 1538 Bernart t 1543—i$44 na Miletinč Smil 1529—1539 Hynek 1539 na Trutnově yj Markéta z Chlumu Hynek Jan na Holešově f 1589 «• Lidmila z Miličina Jau Bernart Hynkův syn Vilém Krušina prodal roku 1454 panství Častolovská, kteráž n. otci jeho mnoho starosti a nechutí byla zavalila, panu Jiříkovi z Poděbrad a Hostinné pustil toho roku macese své Anně z Koldic. Týž pán stál věrně ke straně Poděbradské a jako zkušený válečník zvolen jest r 1470, aby v Hradečtě pole proti nepřátelům zřídil.3) Novopackým vyprosil r. 1478 výroční trh. U vysokém jsa stáří byl purkrabí kraje Hradeckého (r. 1478 —1480), a když bylo věno n. Barbory, strýně jeho, jako odúmrt královská provoláno, vyslal do Prahy (r. 1486) syna svého Haimana, aby proti tomu odpor vložil. Tento pán vyhrál také na soudě zemském při, kterouž proti němu Jan Herolt z Kunštátu, vnuk někdy Keruše z Kumburka, strany držení hradu Kumburka zdvihl.4) Prodav potom Kumburk, odstěhoval se na tvrz svou Miletínskou. Roku 1500 vyskytuje se Jan Žehušický z Nestajova jako pán na „Colmburce". 5) Po něm držel Kumburk nějaký čas Bartolomejkníže Minstrberské, vnuk Jiříka Poděbradského, zejména r. 1513.6) Od něho koupil Kumburk pan Jindřich Berka z Dube,"1) jenž byl roku 1517—1519 také hejtmanem kraje Hradeckého.8) Kumburk držel ještě roku 1524, avšak vedle něho vyskytuje se jako pán Kumburský roku 1520—1521 Jan Berka z Dubé, jenž byl také hejtmanem krajským.0) Některý rok potom dostal se Kumburk rodu Trčkův z Lípy. Když drželi r. 1529 bratří a strýcové Trčkové panství Kumburské ve spolku, byl úředníkem na hradě Jiřík z Rozhovic.10) Roku 1533, 25. října stalo se rozdělení statků Trčkovských, při čemž se dostal díl Opočenský s hradem Rumburkem Janovi mladšímu Trikoví z Lípy.11) Ten prodal „hrad Kolmburk jinak Kumburk" s dvorem popi. a krčmou s platem posudným, Paku městečko, Starou Paku, Olešnici, Ždírec, Vrchovinu, Rokytnou, Roškopov, Brdo, Krsmoli, Štěpaničky, Proseč, Zboží, Radim se dvorem, Lhan, Chloumek vsi celé, v Robousích, Studenci, Líštném, Ždáře, Nedařících, Tampli, Kruhu, Úbislavicích, Soběrazi a Syřenově c. t. m. Mikuláši Trčkovi z Lípy za 2750 kop gr. č. ■•) Mikuláš, jenž měl v okolí zdejším Veliš s městem Jičínem a jiné statky menší, zemřel r. 1540 zůstaviv jediného syna Viléma. Za prvních let panování Vilémova řídil panství Kumburské Lukeš, úředník (r. 1545), který držel dům v Jičíně.13) Poněvadž bylo městečko Paka velikým požárem (r. 1563) téměř celé zkázu vzalo, pečoval pan Vilém o to, aby se tu zřídili cechové jistými pravidly se řídící, sám pak udělil cechům pravidla vzatá z cechovních ') Arch. č. III. 519, 560. Palackého děje IV. a. 56. 5) Arch. č. III. 528. Palackého děje str. 306. 3) Arch. č. III. 56o. IV. 443, Mittheil. XI. 51 •) DD. 24 str. 3, 33 str. 135, rel. tab. I. 174. 5) Arch. Sedlecký na Orlice. 6) Palackého děje V. b. 236. 7) Byl r. 1506—1512 pánem na Žirci, r. r5l2 í na Heřmanicich. s) Reg. 3 J. k. s. C 25, Pam. arch. IX. 311, archiv Kutnohor. ') Reg. 3 F. k. s. A 7, Pam tamže. ") Reg. 5. F. hejtman. II. A g. ") Víz dílu II. str. 48. a 49. íl) DZ. 4. A 25. Vloženo znovu r. 1542 Vilémovi, synu Mikulášovu. ") Kniha III. Jičínská f. 322 a. KUMBURK HRAD. výsad Dvoru Králové a jiných měst. ') Poněvadž byl Vilém zdraví slabého a nedostatečného, svěřil (r. 1563) hejtmanu panstvi Janovi Zběřmířskému hrad Kumburk na jistý způsob, aby věděl, jak se po smrti Vilémové s tim hradem zachovati a komu ho má postoupiti.4) Sám pak zdělav r. 15,66 poslední své pořízení odkázal panství Velišské a Kumburské strýcům svým Burjanovi, Ferdinandovi, Jaroslavovi, Zdeňkovi a. Mikuláši, bratřím Trikům z Lípy a zemřel r. 1569.3) Za těch dob bylo město Jičín odtrženo od panství Velišského, k němuž ode dávna náleželo, a připojeno k panství Kumburskému. Burjan, kterýž Kumburk k držení svému a za díl svůj ujal, dovolil Packým r. 1583, aby mohli sladovnu sobě postaviti, slady délati, pivo vařiti a bez překážky pánů do městečka vystaviDvati, začež Sklep Kumbuxský. vrchnosti posudné a pánevné platili. A když obec Jičínská od škody ohněm vzaté v nedostatku velikém se nacházela, vymohl toho na sněme r. 1591, že Jičínští od sbírky svolené do 3 let osvobozeni byli.4) Po smrti Burjanově následoval v držení Kumburka syn jeho Jan Rudolf, kterýž nařídil za hejtmana panství Kryštofa Hoberka z Henrštorfu. Jan Rudolf zakládal východně od města novou oboru s rozličným stavením; jemu „k zalíbení, jakožto pánu svému" vzdali Jičínští háj svůj řečený Valdice a v něm dva rybníčky plodové a třetí nasadni s lukami a rolemi, začež obdrželi rybník Kbelnický, luka Jitra a tři lesy pod pustým hradem Bradlcem, totiž Okolnici, nad Zlatníky a nad Zabitým. Smlouva o to stala se r. 1600 dne 12. května.*) Packým potvrdil r. 1601 výsady a osvobodil je od některých platův a povinností, ') Beranovy pamřti Paky str. 24. *) DZm. 108. D 78. ') DZ. 16. Jí 13—16. Viz dílu II. str. 50. 1) Beckov.ského poselkynř II. a, 364. Od Burjana obdrželi Pačtí též list na radnici, s&l, špitál a mlýnec, kterýž se ztratil. (Viz Beranovy díje Paky 27.) *Ji DZ. 177. D 26. 2í|* t8> KUMBURK HRAD. Hoření část velikč vSže ECuTibur3.ce. začež upustili od várek roku 1583 povolených. Potvrdil také starodávnou povinnosť pivováru panského, totiž takovou, aby faráři Packému soudek bťlého piva, obsahujíc! šest vodních konví, se dával. Z neznámých příčin prodal Jan Rudolf panství Kumburské roku 1607 dne 9. května panu Zikmundovi Smiřickému ze Smiřic na Skalách, Kostelci atd., JMC. mundšenku, za 84000 kop gr. č. ') K panství tomu patřily: zámek Kumburk s dvorem poplužným pod ním, tvrz Drevenice s dvorem, pivovárnou, sladovnou, kovárnou a mlýnem, tvrz Radim s dvorem popi. a kovárnou, dvory Zebín, Ceřovský a Robouský, obora Valdická, dům v Jičíně, pivovár při městě, mlýn Jičínský s kovárnou, mlýny HořiŠovský, Robouský, dva jiné při pivováru pustém Tužínském, Stavský, dva Staropacké, Roškopský, Bílský, Moravcovský, zámek pustý Bradlec, m5sto Jičín, městečko Nová Paka, vsi OleŠnice, Vrchovina, Rokytné, Stará Paka, Roškopov, Brdo, Krsmole, Nemyčoves, Vitiněves, Dřevěnice, Dolce, Úbislavice, Proseč, Stav, Újezd, Radim, Lhán, Tužín, Újezdec, Ždár, Kuje, Ploučnice, Chloumek, Štěpánice, Zboží, Bělá, Tample, Ústí, Syřenov, Studeňany (Studjany), Dvorce, Zebín, Kbelnice, Zámezí, Dílce, Podůlší, Soběraz, Lhota Kacákova, Robousy, Moravčice, Kruh a Svojek. Zikmund tento byl na statky i na peníze hotové velmi bohat, protože v žádných dluzích a závadách neváži a důchodů každoročních ze všech panství svých tolik dostával, že mimo všecky útraty a vydání svá každého roku 100.000 kop míš. do pokladnice své schovával a ukládal. s) Historie Kumburka jest od té doby chudá, ano nepatrná. Páni na Kumburce od první polovice 16. věku nebydleli, a jestliže se chtěli na panství zdržeti, mohli přebývati ve tvrzi Radimské. Smiřickým (Zikmundovi f 1608, Jaroslavovi f 1611) nechtělo se taktéž bydliti na vysokém, těžko přístupném hradě, a když postaven potom prostranný zámek Jičínský, byl by každý bydlení na Kumburce za pouhou pošetilost pokládal. Jen skalopevné zdi a dostatek dříví v okolí jej ještě držely, neb i jako pevnost byl pozbyl své důležitosti. Dobrý byl jako vězení. Seděla tu v zajeti Eliška ze Smiřic pro pletky milostné s člověkem rodu selského, byvši sem dodána otcem svým Zikmundem asi r. 1609. Z vězení vybavena teprve r. 1620. a) Když byl umřel Jaroslav Smiřický (r. 1611), zdědil všechna jeho panství i s Rumburkem bratr jeho Albrecht Jan spolu s bratrem svým Jindřichem Jiříkem, na rozumu nedostatečným. Následující osudy rodu Smiřického vypsány již v dějinách Náchoda (str. 16. a 17.) anebo budou následovati v dějinách zámku Jičínského. ') DZ. 181. G. 28, vlož. r. 1608 v úterý po Svátosti (DZ. 134. C. 16.). J) Pavel Skála III. 437. a) Bílek, Děje konf. 530. Jinde nacházím, Že seděla na Skále. Oboje snad pravda jest. KUMBURK HRAD. Kumburk dle staršího vyobrazeni. (Dle náčrtku prof. L. Ferbra kreslil p of. Vojtěch Brechler.) Roku 1621 v červnu uvázal se ve všechny statky Smiřické Albrecht Vdcslav 2 ValdSteima, jakožto nejbližší krevní přítel posledního Smiřického. Avšak poněvadž se na táž zboží též král. fiskus táhl, jakožto zboží, která po Albrechtovi Janovi králi byla propadla, učiněno jest ve příčině té (r. 1622 dne 2. listopadu) narovnáni tak, že ponechána Albrechtovi polovice statkův, mezi nimi též panství Kumburské ai Úlibské, v ceně 134462 ss. 54 gr. 2 p. míš., což také císař Ferdinand r. 1623 dne 24. dubna schválil.1) Za knížete, kterýž zámek Jičínský a tak bývalé příslušenství hradu Kumburka za své sídlo zvolil, byl hejtmanem panství Jan Tinger (r. 1625). Obvod panství za těch dob skrze některé statky připojené sice rozšířen, ale také jiným způsobem velice ztenčen. Když založil kníže roku 1624 kollej jezovitskou v Jičíně, dal k vydržování jejímu některé vsi, dědiny od panství Kumburského a lesy pod Bradlcem. Vieliká čásť panství, totiž tak řečený statek Radimský s 12 vesnicemi přikázán jest od r. 1627 k vydržováni nového kláštera Kartouz, kterýž byl kníže při háji Valdickém založil. *) Po zrušení knížetstvl Frýdlantského daroval císař Ferdinand (r. 1636 dne 8. května) .hrad starý Kumburk, zámek nový Jičínský s městem, též domem hejtmana zemského (o kterýž dům s převorem kláštera Kartouzského, poněvadž na omylnou zprávu do fundací kláštera pojat byl, jisté narovnání se stalo), tvrze Úlibice, Dřevěnici a Kamenici s městečkem Novou Pákou a Libštatem a 46 vesnicemi „Rudolfovi svob. p. z Tyfenpachu, c. k. tajné radě, komorníku, nařízenému nejvyššímu a nejv. zemskému i domácímu cajkmistru. Ve dsky zemské vloženo panství to ještě toho roku dne 15. července, byvši již před tím dotčenému Rudolfovi ke správě odevzdáno. *) Za nového pána dařilo se panství zle, neboť pleněino Švédy. Tak na př. r. 1643 v Nové Pace 56 domův od nepřátel vydrancováno a mnoho kořisti odvezeno. Obilí na ozim zaseté bylo od vojenských koni spaseno a pošlapáno a mnohý hospodář neměl co kliditi. Roku 1647 potvrdil Rudolf privileje Packých, držení některých dědin a jisté svobody již dříve nabyté, též přidal některé nové výsady, za něž se sousedé k novým povinnostem uvolili. S dovolením císařským zřídil ze zboží svých Kumburského, Úlibského a Drnholeckého panství fideikomisní,J) a učiniv o něm roku 1650 dne 24. července pořízení takové, aby statky ty manželce jeho do Života patril)', zemřel r. 1653 dne 4. března.*) ') DZ. 194. F. 6—9, 292 F. 5. Viz Bílkovy děje konfiskaci na str. 535, 53g, ') Listy celé v I. díle Dobnerových Monum. *) DZ. 145 C 14. E 30. — F 2. ') Cis. dovoleni d. r. 1650 dne 22. srpna V Rakousích držel Dilrnkrut, Ebenthal a Anrjern. s) DZ. 261. A I—13. 113. J 28. • 84 KUMBURK HRAD. Pani Marie Anna Eliška z Tyfenpachu rozená, ze Šternberka uvázala se v Kumburk a Úlibice hned po smrti manžela svého a poněvadž zavázána byla také poslední jeho vůli, aby založila klášter Pavlánský v Pace, kázala r. 1654 základy pro klášter kopa ti a roku následujícího v červnu položen jest u její přítomnosti, též u přítomnosti Vácslava Stanislava Halánka, hejtmana panství Kumburského, základní kámen. Poněvadž po Rudolfovi dětí nezůstalo, kteréž by byly svéřenství dědily, dostaly se statky jeho podlé pořízení Janu Norbertovi ze Šternberka, který se r. 1Ď76 po smrti paní Marie Evy v Kumburk a Úlibice uvázal.') Avšak k témuž panství připovídal se také hrabě Gottlieb v. WindischgTatz, neboť ten byl na sebe práva n. Salomény Markéty Slavatové, sestry posledního Smiřického, převedl.") Nežli pře ta k rozeznání přišla, zemřel Jan Norbert (r. 1676, 26. záři), uživ panství Kumburského jen několik neděl. Tuť pak učiněno r. 1677 s hr. Windischgratzem narovnání takové, že mu od rodu Šternberského za jeho spravedlnost 50.000 fl. zaplaceno. Ačkoliv se panství pořád Kumburským nazývalo3) (a slove tak dosud), přece bylo jeho sídlo v rumy kleslo. Za válek švédských totiž mnohý hrad císařským nic neprospěl, avšak stal se peleší roty švédské, která okolí nelítostně sužovala. Z těch příčin nařídil císař Ferdinand III., kteří hradové mají býti pokládáni za pevnosti a kteří zbořeni, aby nemohli nepříteli sloužiti. Tři hradové v kraji Hradeckém: Veliš, Kumburk a Náchod byli určeni ke zkáze podlé dobrého zdáni, které sepsal císařský inženýr František Pieroni. Roku 1658 dne 30. července očekávali tohoto krajští hejtmane v Jičíně, aby s ním vyjeli na ohledání dotčených hradův, ale Pieroni nepřišel. Na jich otázku v té příčině učiněnou odpověděli místodržící dne 9. srpna, aby s Pieronim beze všech průtahů na Veliš, Kumburk a Náchod sjeli a ty zámky, jakož i jiné v tom kraji, kteréž by zemi nebezpečnými býti mohly, shlédli. *) Náchod našel dobrého přímluvce, ale Veliš a Kumburk padly. Roku 1681 zajisté byl hrad pouhou zříceninou, kterou učený jezovita Balbín pilně prohlédl.5} I v té příčině se potom osudy Kumburka a Veliše sobě podobaly, že se na nich řádilo s neobyčejnou zuřivostí a boří, ničí a kazí do dnešního dne. ■) DZ. 113. K 40, 115. G 9. ') Po Saloméně Markétě měl práva ta syn její Albrecht Jindřich, po něm manželka jeho Emilie Markéta, hrab. z Hollandu a Brederode, kterouž jako vdovu dotčený Winďischgratz za manželku pojal. (Viz Beranovy Děje Paky na str. 34. a Bílkovy Děje konf. 553 ) 3) Držitelé panství bylí potom následující: Po smrti Jana Norberta vládla napřed vdova Isabella Magdalena de rarlia jako poručnice svých dětí panstvím Kumburským, a od r. 1686 Vácslav Vojtěch ze Šternberka (DZ. 116. C ii. L 24). Nejstaršf syn Jan Josef uvázal se r. 1695 v Kumburk, ale zhynul již r, 1700 dne 13. července, po čemž se dostal Kumburk dceři jeho Terezii (DZ. 117. J 28, 118. D 5—6). Opět spravoval panství po devět let dotčený již Vácslav Vojtěch. Ještě než slečna let svých, dosáhla, prodáno jest panství hrab. Janu Josefovi s Trautnansdorfu, jehož potomkům dosud náleží. 4) Arch. gub. W 116. *) Miscell. III. 84. Zámek Valdštejnský v Jičíně. Jičín Hrad a Zámek. i. Popis a dějiny. o se nám kromě pyšné polohy na starých hradech líbí, jest zvláště rozmanitost tvarů, kteráž způsobuje nám ještě větší požitek, je-li veškerá stavba nebo aspoň ten díl, na kterýž hledíme, postaven slohem jedním a ušlechtilým. Ale co máme díti vidouce nekonečné rovné čáry a množství oken neb okének seřaděných za sebou tak pečlivě a stejně, jako vojsko v řadě stojící. To jest libůstka, kteráží u nás zavedena byla jednak slohem renaissančním, jednak rostoucím bohatstvím a blahobytem, když páni potřebovali dlouhých a mnohých světnic. To jest onen kasárnický sloh, kterýž pozorujeme také na zbytcích zámku Jičínského, nicméně též na nynějším zámku tudíž, ačkoliv tento aspoň průčelím a dvěma svými dvory oko naše baví. Průčelí toto, k náměstí obrácené a délkou svou nemalý jeho kus zaujímající, jest dvě poschodí vysoké, ozdobeno jest výstupkem (na způsob ryšaliiu ve slohu jónském) a na obou rozích rondely vystupujícími a stříškami pokrytými. Zachovávajíc jakousi souměrnost s domy městskými, má podloubí a dva vchody, kterými se vchází do obou dvorů, také mezi sebou průchodem spojených. Menší z nich, kterýž nazveme dvorem knížecím, má v přízemí podloubí a v obou poschodích ozdobné pavkiče čili arkády v jónském slohu, avšak poněvadž nebylo druhé poschodí dostaveno, nejsou tu sloupy překlenuty, nýbrž jen pokryty. *) Větší dvůr, kdež snad dvořané bydlili, nemá ozdobných pavlačí, ale zachoval několik oken z prvotního stavení. Dvéře, kdekoliv se zachovaly, ukazují starožitné kamenné vroubení s římsami. Z dob knížete Albrechta zachovaly se krásné mramorové schody hlavního vchodu do vyšších pater (v severovýchodním rohu knížecího dvoru), ale nyní jich nelze spatřiti, poněvadž jsou od r. 1856 zazděny. Ačkoliv zámek ve hrubém asi z roku 1630 pochází, přece v částech svých podlehl kolikerým změnám. Vyhořel r. 1678 a 1681, potom obnoven v 18. století a obdržel poslední úpravu za naší paměti (r. 1850), kdež v něm kromě úřadů panských i některé zeměpanské úřady, jako krajský soud, finanční ředitelstvo a berní úřad, konečně i okresní zastupitelstvo umístněny. Zadní dvůr za tímto zámkem zavřen jest na severní straně jim samým, na ostatních třech stranách jednopatrovým stavením, z nčhož portál, stříškou kamennou pokrytý, na způsob rysalitu do dvora povydán jest. V tomto výstupku jest vchod do bývalých koníren kní&ecích. Ačkoliv větší čásť jich proměněna jest ve dřevníky, a jen čásť jedna, kdežto druhdy spatřiti lze nějakého koně zdejší vojenské posádky, původnímu svému účelu slouží a tak místnost tato barbarsky spustošená jest, přece se tu spatřují znamenité zbytky bývalé nádhery. Tam, kde jsou dřevníky, zachovalo se úplné klenutí, jehož hrany zdobeny čarami hrubého sice, ale pěkného obmrštění. Mramorové nádoby na způsob mušlí, z nichž se koně napájeli, viděti jest po celé zdi k jihu obrácené, ale některá jich čásť jest již rozbita; také železné košíky na zakládáni píce se ') Starý popis zámku, obsažený v Materialiích k dejinám Jičína (na radnici), poučuje nás, že nemělo druhé poschodí ani příčních stěn, ani stropů, podlah, dveří a oken. i86 JIČÍN HRAD A ZÁMEK. jen tu a tam udržely. Žel jest nám této památky knížete nádhery milovného, kteráž sdílela osud pyšných jeho záměrův, zapomenuta a opuštěna byvši tak, jako knížetství a tvůrce jeho kletbou souvěkých, ač zaslouženou, stížený. Za zámkem knížecím jsou zříceniny zámku, kterýž postavili Smiřičtí a do nichž také kníže konírny povydal. Z koníren přímo přichází se do malého čtverhranu, jenž byl snad věží a hlavní průjezd obsahoval, před ním totiž sbíhají se ulice zámecká a zahradní v roh a tato (zahradní) jest zavřena starodávní branou. V rohu touto ulicí a hlavním vjezdem utvořeném jest malé stavení dosud pod střechou stojící, v němž bezpochyby vrátný bydlíval. Odtud kráčeti můžeme travnou cestou zdmi starými zavřenou rovnou čarou ke druhým vratům, kdež snad také věž s branou bývala, neboť dosud vidéti, že šly tuto zdi do nevelikého čtverhranu, ale jsou již do základů vyhořeny. Těmito vraty ustavičně zavřenými přichází se do zahrad táhnoucích se podlé silnice k Čejkovicům vedoucí. Rozsáhlé zříceniny smutného vzezření, mezi nimiž samé zahrady se nacházejí a prostoru velikou zabírají, rozděleny jsou dotčenou ulicí na dvě polovice. Na západ jest veliká čtverhranná zahrada vrchního zeje jen holou spoustu patříš. Někde uhodíš na zbytky portálův, kteréž upomínaj! na počátek 17. věku, aneb spatříš zdi s okny, na něž hledíš jako na důlky bez očí; pouze v mysli spatřuješ účinky a zděšeni, když došla do Jičína zpráva o vraždě Chebské (r. 1634) a zednici opouštěli práci nedokonanou, poněvadž zhubením původa také dílo jeho zhynulo. A kdyby nebyli lidé v těchto místnostech velice úslužní a účinliví, vyrušilo by tě jediné napomenuti, že tu nemáš čeho hledati. Jsme s popisem zámku Jičínského skorém u konce, neb připomeneme-li, že se nacházejí na rozích k silnici obrácených mohutné bašty se střílnami a na východ od bašty až k Val-dické bráně staré hradby městské staršího původu, nic jsme, co by pamětihodné bylo a zámku přímo se týkalo, neopomenuli. Zříceniny jeho, ač rozsáhlé, neupoutají zraku ani tak, jako jediná brána Valdická, dosud hrdě k oblakům se nesoucí, pěkná to památka ze slavných dob naší vlasti. Kromě dotčeného sídla jest v Jičíně tak zvaný Hrádek čili místo na konci města západním při bývalých hradbách nad samou Cidlinou. Jest to místo nevelmi prostranné, co by skrovný hrad aneb dosti velká tvrz stati mohly; jméno své dostalo místo to po hrádku, kterýž tu mívali páni Jičínští. Nyní se tu nachází nářadí hasičův.') Za starých dob měl však Jičín kromě tohoto hrádku ještě svůj Velehrádek, totiž nárožní dům stojící u brány Valdické a vedle domu, kterému se říkalo Perštýnek. Pojmenování to jest prastaré a vztahuje se bezpochyby na nějaké sídlo, které v těch místech bývalo před vysazením města Jičína.a) ') Maloch klade ve svých poznámkách v archivu m&Ukém hrad na místě domův č. 3—10, čemuž my místa dáli nechceme. 2) Dům ten prodal Matěj kramář r. 1479 Jiřímu Pacákovi, tento r. 14.86 Alexandrovi a tento opět paní Machně Lemberkové z Ryzemburka. V roce 1453 vystřídali se tu za sebou Beneš" Soukal, Jiřík, soukenník, a pan Jan Běskovec z Běíkovic s pani Svenou, manželkou svou. Běškovec obdržel toho na konšelích, aby průchod měl skrze zed vedle domu svého a dvéře si tu udělal, avšak s tou výhradou, kdyby ředitele panství, kteráž na všech stranách vysokými zdmi zavřena jest. Na jižní její straně stojí ssutiny dlouhého čtverhranného domu, jehož okna s pěkným roubením, neměně portál ze štukoví řemeslně postavený smutně na plodiny píle zahradnické pohlížejí. A tak jest na jedné straně život bujarý a nad ním smrť, a vejde-li se portálem do bývalého stavení, holá spousta. Okna jeho jsou dílem zazděna (na silnici), dílem otevřena; všechna jsou cihlami překlenuta. Také něco omítky na zdech ještě zbylo. To vše se podobá spíše starému spáleništi nežli zřícenině zámku, a kdyby tu nebylo rozličných upomínek na minulé doby, nevšímal by si ho nižádný Člověk. Totéž platí i o druhé polovici, kdež se mezi zdmi a ploty prochá- VysijĚtle-nl plánu zámku Jičínského: i. Náměstí Jičínské; 2.—3. větší a menší dvůr, residence knížete Frýdlantského; 4. zadní dvůr; 5. knížecí konírny; 6. kostel; 7. brána Valdická; 8. děkanství; q. bývalá kostnice, nyní senník děkanský; 10- bývalý hřbitov, Dyni zahrada dekanská; 11. zahrady úředníku panských; 12, kůlna zbořená; 13. vrata; 14. ulice zahradní; |5. ulice kotevní; ifi. ulice zámecká; 17. silnice z města vedoucí. JIČÍN HRAD A ZÁMEK. 187 Není pochyby ano i paměti, i jméno samo svědčí o tom, ie Jičín (neb lépe Jitčin) vzal původ a jméno své od králové Jitky\Habspurské, manželky Vácslavovy, a že stál již roku 1293.T) Ale nedlouho potom zastaven jsst Jičín Lvovi z Konecchluml, od něhož jej král Vácslav teprve r. 1304 vyplatil. *) Jičín, který dosud k panství Bradskému patřil, zůstal nějaký čas městem komorním, až se dostal potom s Velišským panstvím v držení pánů z Vartemberka. Za těch dob stál tu také hrádek, na němž páni bydlívali, kdykoliv do Jičína přijeli. Výslovně se připomíná r. 1392 a 1406,3) ale ve druhé polovici 15. věku udržuje se památka po něm jen v pojmenování Hrádku.1) K panství Velišskému patřil Jičín až do konce 16. věku; když pak Veliš prodán, připojen jest k panství Kumburskému, kteréž koupil r. 1607 Zikmund Smiřický ze SmiHi. Do té doby zámku aneb sídla v městě Jičíně nebylo, než pouhý dům panský. Týž stál jen v rohu nynějšího knížecího zámku naproti domu č. 2. Zikmund dal zde a na místě dvou domů od Trčků dříve přikoupených hned po r. 1607 nový „zámek" postaviti. *) Zámek ten byl prý opatřen věžemi Nedostavené části zámku Jičínského. a námětky.6) Přední část zámku tohoto r. 1620 i se vším příslušenstvím a zdí na tu stranu k domu čís. 2. prachem do povětří vyhozena, jak níže obšírněji vypravováno bude. se konšelům zdálo, aby Běškovec ten průchod na svůj náklad dal zadělati. V drženi pani Běškovcové byl tento dům ještě r. 1498. (Kniha trhová města Jičína r. 457, f. 76, 104, 129, 137, 149, 152.) ') Králová Jitka vysazujíc r. 1293 užitky ke kostelu v I.ysé takto dí: „Více na zbožích řečených Jičín, ke stolu našemu patricích od starodávna, aby farář z platu Co hřiven 6 hřiven desátku úplně dostával.- (Emler Reg. II. 698.) Nedůvodné jest tedy masti s touto osadu ves trhovou Židíněves, o niž jest nejstarší zápis r. 1302. (Rqg. II. 821.) K tomu srov. i Reg. II. 881. l\ Reg. II. 872. *) Kn trhová nejstarší f. 186, 244. Roku 1392 prodala Bonka „domeček blízko hradu" Vácslavovi a Janovi, bratřím z Ratně, a r. 140b prodal Martin rychtář chalupu naproti hradu Mikuláši vozotajoví. Již tyto dva doklady svědčí, že stával hrad na kraji města. 'j Poprvé se připomíná r. 1482 dvůr paní Maruše ze Soběšina na Hrádku. Byly tu tehda domy, domky, cihelnice, stodola. (Kniha trh. r. I457, f. 89, ioi, 122, 138, 152, 162, 146, 255.) Později tu byly dva statky. Dům č. 23. drželi r. 1542 Kateřina z Harasova, pak Bohuše Domousický z Harasova, r. 1555 Anežka a Markéta z Kopidlna, Martin ml., Zbyněk z Letošic, r. 1562 Mikuláš Vížka, r. 1590 obec, r. 1596 Jan Moravec, r 1S97 Hynek z Kozlova, r. 1606 Jan Kubisko z Čejkovic, r. 1609 obec. Na miste č. 24. byl di)&r Hrádek. Roku 1525 byl tu ovšem jen dům, který získal Heřman z Rokytnika i s rolí, loukou a podnivkou, r. 1538 odevzdal týž dům Vácslav z Rokytníka Mikuláši Trčkovi z Lípy. iKo. trh. r. 1457, f. 255, 294.) Ještě r. 1555 byl dům ten panským, ale potom se dostal bezpochyby skrze hamfešt neb listem panským v drženi Johanky s Újezdcc a potom paní Mandalény z Nestajova, manželky Adama z Kounic a (/jezdce. Oba si obvykli od r. 1579 psali se „seděním na Hrádku nad Cidlinou.'' (Reg. 22. F. k. J 7, DZm. 71. E 19, O 10.) Vilém Hrušovský z Hrušová poháněl t. r. Adama z dluhu za 2 sudy vina. Roku 1584 prodal Adam nějaké role u Valdic. (Viz i DZm. 7. E 12.) Roku 1589 patřil ten dvůr obci, pak jej měl od r. 1595 Hynek z Kozlova, později Jeroným Bukovský z Nejdorfu a od r. 1610 držela jej zase obec. (Z poznámek Malochových v archive obecnim.) Také r. 1636 počítá se ke jměni obecnímu „dvůr poplužni Hrádek" u Jičína, odhadnutý za 4000 kop míš. (Bílek, íěje konf. 778.) s) Poznámky Malochovy. b) Janderovy Paměti Hořické. V. 1513. Hrady a zámky České V. 25 JIČÍN HRAD A ZÁMEK. Když se dostal Jičín v držení Albrechta z Valdíteina, skoupeny jsou všecky sousedské domy až ku bráně Valdické a postaven tu nový, rozsáhlý a nádherný zámek. Kníže se i příkopů městských na jižní straně a fortny koželužské zmocnil, dílem aby mohl stavení rozšířiti, dílem aby prostory zbytečné pro zahradu užil Stavba začala r. 1625 ') a řízena stavitelem Pieronim. "Velmi pilně se stavělo od r. 1629. Staviteli Pieronirou poručeno (r. 1629, 22. března), aby zdi do druhého poschodí (dritten Gaden) vyhnal a neprodlévaje pracoval. Velice pečoval kníže i o světnice, které vykázány byly pro Maximiliana z Valdšteina, jehož jako syna svého choval. Roku 1630 pracováno tak usilovně, že ani kněžna v Jičíně zůstati nemohla a do Nového zámku odjela. Pracováno proto s velikým úsilím, poněvadž kníže tehda s velitelství složen byl a úmysl měl v Jičínském zámku přebývati. Tehda rozkázáno, aby vystaveny byly dvě kaple, jedna pro knížete, druhá pro kněžnu; pokoje se měly opatřiti krásným nábytkem. Na tu (t. j. menším dvoře), a Jakub Serena, který na zedníky dohlížel. Ze zpráv těchto dovídáme se i, že 84 zedníci ještě téhož roku zdi v zámku vyháněli, že v balhauze vikýře dynchovali, zároveň i městskou zed prolamovali a dělali a na některých místech veníře zasazovali. Zdi ve starém zámku, které překážely, vylamovány od havířů. I zdá se, že tehda stavení nového zámku, totiž východní část byla hotova a že se spustlý starý zámek ve stejném slohu s ním upravován. Současně pracovali i tesaři pilně. Uklízeli krovy, přikrývali štíty nad balhauzem, dělali sloupky do kočovských marétalí a tesali dříví na kostel. Trouby na vodu kladeny od zámku Bradlce až do města.3) Není pochyby, že měl býti zámek Jičínský stavením ve-likolepým, ale že dokonání té stavby zmařeno jest vraždou Chebskou. A tak zůstalo drahně holých zdí práce nedokonané. Dům hejtmana knížetství Frýdlantského, na kterém tehda stavěno, byl na místě nynějšího domu č. 10. Kde je číslo 2., byl byt regenta panství Kumburského, a kde jsou Čísla 57. a 62., byly dva domy židů, peněžníků knížete.4) Jaký měl býti zámek Jičínský, shledává se nejlépe z toho, čím byl zámek nedokonaný. Na dvoře kr.ižCÍC bývalo SOO !idí čl 100 koní, 50 tľíb&IltO. mělo stráž před zámlceiri. fi komorníkův a veliké množství pacholat sloužilo knížeti.5) Veliká sláva rodu Valdšteinského, naděje Jičínských a obyvatel knížetství, o jichž dobré přísný a sobecký kníže ovšem ku svému prospěchu neunaveně se staral, zhynuly jedním rázem, když roku 1634 smrt v městě Chebu podstoupil. Na místě pořádku knížetem zavedeného ') Poznámky Malochovy. J) Viz Illustr. Chron. v. Böhmen. I. 654. ') Registra hlavni bawschreyberská na vydáni peníz pří stavení JMK. Jičínském (v arch. gub.) od 1. Julii do 31. Decemb. 1. I632 polouletí vánočního. *) Podlé poznámek Malochových. s) Sahajíce tu jií za meze starých zámku, také pro skrovoosť místa nemůžeme zde slov íinti a poukazujeme k mnohým spisům o téže věci psaným, zejména ke článku v Č. Č. M. 1875 str. 304—320. a Bílkovým dějim konf. stranu, kde se dělala zahrada, poručeno postaviti a pěkně sklenouti pavlač po způsobu vlaském a ozdobiti ji štukovím ; před ní uprostřed zahrady měla býti veliká nádržka s vodometem a jiné umělé studnice. Podlé způsobu tehdejšího obmyšleno i zahradní světnici na způsob nějaké jeskyně stavětí. Za svého přebývání na Jičíně řídil kníže sám všechny práce.2) Roku 1632, kdež se nám o stavbě této podrobnějších zpráv dostává, byl stavitelem Mikuláš Sebregendi, dostávaje služby za půl léta 600 fl. rh. Stavěl na zámku a ostatních knížecích staveních. Palírem byl Jakub Mačet, štukatorem Santin Cřallo. Onen, totiž Mačet, byl i jinak dovedný muž, neb on také ke stavení kočovských mar-stalí hlavní vrata hotovil. Jakožto jiní umělci aneb pracovnici připomínají se Tobiáš Ettryck, který do nového zámku balustrii dělal, Ambrož Frytz, který v domě hejtmanově stropy maloval, Jakub Orsulín, který stavěl pavlač ve starém staveni Brána Valdická v Jičíne. JIČÍN HRAD A ZÁMEK. 189 nastaly zase staré poměry a rozdrobenosť a bídný stav, ve kterém octla se krajina zdejší v r. 1639 a 1640; nejlépe svědčí o tom, že jí scházel mocný ochrance. Z novějších dob známy jsou nám jen dva důležitější příběhy z dějin zámku. Roku 1802 přebýval na něm, byv nemocí zdržen, po několik neděl arcikníže Karel. Roku 1813 přijel sem císař František a přebývaje tu skoro 5 neděl, důležitá jednání měl s Rusy a Prusy o spolek proti Francouzům. 2. Příběhy Smiřické. páně 1587 ve středu po svatém Vítě bylo veselo v městě Jičíně v příbytku pana Burjana Trčky z Lípy, podkomořího kr. Č. Přijeli k obědu Jaroslav Smiřický ze Smiřic na XJlibi-cích, Bohuslav Křinecký z Ronova na Dětenicích. V takových dnech se pívalo hodně, neb mnozí spravovali se písní veselých pijákův, a sice touto : Kdo chce dobrým býti, Musi čisté piti, Nikde nic nemíti, Vesele se napiti. 0 plnú i o polóvku Vodvaž se pohlavku. Korbel ve štyri pinty To čisté rekovství. ') Bohuslav celý den příčinu dával ledakomus. Mezitím i Jaroslav a Bohuslav spolu česky a vlasky rozprávěli. Onen domlouval mu, že některého času Zikmundovi Smiřickému ruky nepodal. Mezi jinou řečí řekl Jaroslav: „Račte věřiti, kdyby to můj bratr slyšel, že by toho V. Mti. nesnesl." I řekl Křinecký: „Kdo by mi ruky nepodal, že bych mu jí také nepodal." Pravil Jaroslav: „Panel račte toho tak nechati," a po druhé řekl: „Kdyby to bratr můj slyšel, toho by V. Mti. nesnesl." I měl Bohuslav v rukou sklenici vína a mluvili k sobě přece o té ruky podání, a Bohuslav vždy rukou bil v prsy Smiřického, až ten řekl: „Prosím V. Mti., neračte mne biti! račte toho tak nechati!" A když jej ještě jednou udeřil, tu vstal Burjan Trčka řka: „Co to děláte? Račte toho tak nechati 1" a rozundal je, ale oni se zase sešli. Po nějakém čase sedli ke stolu a večeřeli. Když pojedli, připil Bohuslav Trčkovi jakožto hospodáři sklenici vina a pán mu ji splnil. Avšak Bohuslav jsa již přiopilý, hádal se s pánem, že mu nesplnil. Tehdy řekl Trčka k Jaroslavovi: „Vidte, pane, že jsem ji splnil?" a ten řekl, „jest tak." I pravil Bohuslav: „Tehdy Vy mne také ráčíte odsuzovati?" Rekl Trčka: „Jestliže ráčíte to chtíti, já V. Mti. Splním druhou." Potom on neřekl nic. Mezi tou řečí a hádkou rozlil Bohuslav, třesa se na ruce, na Jaroslava drobet vína, rád nebo nerad, ze sklenice. I ozval se tento řka: „Neračte mi toho činitil že V. Mt. hodím neb stočím, že ráčíte k těm kamnům letěti." I brali se za kabáty a tu sklenici mezi sebou rozrazili. Zase je roztočil Trčka, Bohuslav šel ke dveřim a Jaroslav k oknu. Po chvíli šel k němu Bohuslav k oknu a pravil: „Můj milý pane ujce! pane synu; neračte se na mě hněvati, však jsem já V. Mti. všecken." A Jaroslav obrátiv se od Bohuslava, skočil ke služebníku Bohuslavovu Jiříkovi Volanskému a chytiv jej za rapír, vykřikl: „Pusť mi rapír," a on, „nepustím." „Šelmo, nepustíš?" pravil Jaroslav; „nechci a nepustím," byla odpovéd. Tu se Jaroslav upamatoval, chytil se tulichu svého a dobyv ho, na Bohuslava běžel. Tento vida, že naň s tulichem dobytým jde, hned na služebníka svého zvolal, aby mu rapíru dodal. Tu Bohuslav s dobytým rapírem jemu se postavil, an na něho běžel, a jej tulichem v prsy uhodil. Po té ráně upadl Jaroslav před pánem a v tom jej Jiřík Volanský kordem usekl. Nebohý křičel: „Pane otče! jsem zabit! pro kněze! pro kněze!" Tak jej pán vedl do pokoje a krev mu vždy tekla. Mezitím Bohuslav nad ním stál a žádné rány mu neudělal; po té odtud ven ze světnice na palác šel. Když Jaroslav byl v pokoji, páni jej rozpjali a svlekli. Byl hrubě uťat v pravou ruku po vrchu. I poslali pro lazebníka, aby mu raněnou ruku zavázal. Potom šel Burjan k Bohuslavovi a domnívaje se, že jej Bohuslav uťal, pravil: „Pane Křinecký! pane z Ronova! pane ujce můj milý! já Vám toto ') Kopiář pana Petra z Roíemberka v Třeboni. Pisen napsána r. 1546, podpis u ni jest: Wa Da. 25* Zámek a farní kostel v Jičíne. JIČÍN HRAD A ZÁMEK. povídám, že se pan Smiřický zle má, neb jest hrubě raněn a maličko neumře; a protož já Vás, můj milý pane ujce, na závazek beru." Odpověděl Bohuslav; „Můj milý pane ujce! proč byste mě ráčili ra závazek brati? zdali jsem já. se s ním vadil aneb příčinu jemu dal?" rJistě, pane ujce," pravil Trčka, „však jest on ani žádný z mých služebníkův kordu nedobýval." V tu chvíli přistoupil k Bohuslavovi Vilém Konec-chlumský z Konecchlumě a na mlýně v Lužanech a pánu pohlavek dal, z čehož on upadl. V tom Vilém odskočiv hned rapíru dobyl a na pána bodenou ránu udělal, ale Jiřík Volanský jemu tu ránu svedl. Tu Jakub Rakvic z Černhauzu, služebník Smiřického, také na Bohuslava pral. Mezi tou vřavou sehnul se Jan Svačina pro Bohuslava, aby jej zdvihl, a v tom jeden z nich dvou na pána „štych" udělal a Svačinu uhodil. Když potom pána zdvihl a do světnice se služebníky vnesl, tu Rakvic a Konecchlumský po pavlači k druhým dveřím běželi a na pána dvéře vytloukali mluvíce: „Křinecký z Ronova! jsi-li dobrý, pod a bí se se mnou. r~\ i__» i .___ uupuveuenu jim: „Počkej! půjdu." I bodáno a sekáno pořád do dveří, avšak služebníci vidouce Bohuslava opilého, ven mu nedali. *) Zikmund Smiřický ze Smiřic dal asi r. 1609, bud že měl toho potahy, bud z domnění a osočení pouhého, dceru svou nejstarší Elišku Kateřinu vězením bezpečným na zámku svém opa-třiti. *) Pravilo se, že s nějakým kovářem anebo kýmkoli člověkem rodu selského seznámila se a s ním také nějaké milostné pletky měla. Mnozí hrubě ji litovali, jako by se jí v té věci patřičná křivda bud od samého otce nebo od pomluvačů jejích dála. I to se později vypravovalo, že ji chtěli za nějakého robotného muže pro-vdati, aby byla nápadu zba- Véž se schodištěm nad VaJdickou branou. vena. Otec, jenž ji tence choval a opatroval, snad by byl časem přísnost svou pozměnil a uznaje nevinu její i na milosť ji přijal, kdyby nebyl skrze Časnou smrt z tohoto světa vykročil. Po smrti pak jeho druhá sestra Markéta Saloména, která pojala sobě za manžela Jindřicha Slavatu ze Chlumu, neprokazovala k ni také vliuuOši.1 íiíiiiiif ovšem snad proto, aby jen sama bud více dílu dědického po otci nebo po bratřích dostala; neboť jeden bratr, Albrecht Jan, byl neženat a mohl snadno bezdětek zemřltí, a druhý bratr Jindřich, jsa na rozumu snížen, nemohl ji v ničem překážeti. Jakož pak, když dotčený Albrecht r. 1618 jakožto toho rodu starožitného poslední ve stavu mládeneckém zemřel, tedy dotčená sestra mladší majíc mezi velikými pány zástupce dobré a obzvláštně Vácslava Viléma, z Roupova, nejv. kancléře, který dostal za to dobrou pomazánku, všech panství Smi-řických právně se jako po-ručnice bratra svého ujala a sestru svou v tom vězení odporném a smutném zdržovala. Dověděv se o tom Ota Jindřich z Vartemberka, schudlý pán ze staré rodiny panské, jemuž Kulhavý říkali a jenž byl vdovcem, usiloval o to, aby pannu uvězněnou vysvobodil a za manželku dostal. Věděl dobře, že má starší sestra podlé práva staročeského větší právo k poručenství, než sestra mladší. I vyjevil úmysl svůj jmenované šlechtičně a byl od ní v itom ujištěn, jestliže jí z toho přesmutného obydlí vymůže, Že netoliko ji za manželku dostatí, ale i polovici statků Smiřických spolu s ní užiti má. Srozuměv se s některými důstojníky vojenskými, zlezl zámek a Elišku s sebou pojav, dal se s ní v Praze oddati a hned po oddavcich úřad města Jičína a jiné poddané k ruce manželky své slibem člověčenství zavázal. V čemž mu poddaní odporu nečinili, vědouce dobře, že manželka jeho z rodu Smiřických řádné pochází. Ale Jindřich Slavata dověděv se o tom, vznesl to na tehdejší direktory zemské a toho dovedl, že obeslali ') Refi. 1/ G. svědomí B 29 a B 36. ') Jinde jest psáno, že to učinila matka její Hedvika bez povoleni Zikmundova. 192 JIČÍN HRAD A ZÁMEK. Otu před sebe, aby se toho účinku svého náležitě spravil. On však předvídaje, s čím by se potkal, užíval v tom výmluv všelijakých, odkládaje od času k času a nestavěl se, nýbrž čím dále tím více na panství se opatřoval. Zámek pak ten, na němž manželka jeho seděla, jistým počtem vojákův osadil ;i se sedláky některými k obraně se hotovil. Nicméně i manželka jeTio nejednou toho při sestře své vyhledávala, aby se s ní beze všech soudů spokojila. Markéta nejen tak neučinila, nýbrž i regent její Jareš najal prý nějakého Vácslava Zelenku, aby Otu i manželku jeho zabil. Když se stal Bedřich Falcký králem, tu vyjednal sobě Jindřich Slavata skrze přátely své tu milosť, že na Otu jedno i druhé obeslání jménem královským prošlo. I nesměje takových tuček a uskoků proti králi jako předešle proti direktorům užívati, vol nebo nevol zachoval se naposledy poshušně a přijev do měst Pražských, hned po novém létě r. 1620 na kanceláři se postavil a tu z poručení královského na závazek cti a víry vzat, aby nikam z hradu Pražského až do porovnání věci té neodcházel ani odjížděl. Zatím váživ král věc tu s úředníky zemskými, nalezl, že dotčený z Vartemberka pod řádem a právem moci se dopustil a Jindřich Slavata aby jménem manželky své skrze kommissaře v panství a město Jičínské a jiné statky Sniiřické právně zveden byl. Dne 1. února přijeli k Jičínu Rudolf ze Štubenberka, Adam Abraham Bohdanecký z Hodkova a Ladislav Bukovský z Osece, kommissaři, s Jindřichem Slavatou a dvěma komorníky od des k zemských, a před branami žádali, aby byli puštěni do města, oznámivše paní z Vartemberka, která se v tu dobu zdržovala v Jičíně, příčinu příjezdu svého. Ale ona nechtěla jich do města pustiti dříve, až ťiřad jí slíbil, že nechce nikomu jinému poddanosti slibovati bez vědomosti a povolení jejího. To když stallo se, teprve hrány jím otevřeny. Kommissaři pak vjevše do Jičína, šli upřímo na raHniH a HavŠR svolatí obisc, přednesli jí, co jest paní Slavatova při králi žádala, k čemu od krále povoleno a s čím jsou sem vysláni. Zatím dali čisti nahlas komorníku poručení královské; a po vykonání toho přivedli úřad s obci k tomu, že tu přípověd paní z Vartemberka učiněnou změnili a Slavatovi na místě manželky jeho slibem člověčenství se zavázali. Potom na žádost kommissařů vojáci Vartemberští, kteří byli obci k obtížení nemalému, ze služby propuštěni a z města vybyti; někteří však zůstali ještě při paní pro její domluvu tuhou. Ty věci když byly na radnici spraveny, uchýlili se kommissaři s Jindřichem Slavatou k zámku, do něhož jich pani opět dosti dlouho pustiti nechtěla, divné spory s nimi o to vedouc, až naposledy Slavata maje při sobě klíč, hlavní dvéře domovní jim i sobě otevřel. Všedše tam všichni pokojně, našli v jednom pokoji manželku a tetu Jeronýma nebo Jarše Bukovského z Neydorfu, někdy regenta vrchního panství Smiřických, s nimiž paní vězela se bezpochyby proto, že Jareš proti mladší sestře obmysly svými nejvíce pracoval. Rozkázali obě odtud odvésti a vězení zbaviti. Když odtud šli do pokojů hořejších, aby komorníci svršky a nábytky v nich zastižené popisovali, tu paní běžela dolů po schod ech, hněvem rozpálená, k vojákům svým, domlouvajíc jim přísně, že jí přípovědi své nedrží, a namluvivši je k další službě své uvedla je všecky do pokoje svého. Nic se nedala oblomiti kommissaři, kteří jí s dostatkem předkládali, že k ní nepřijeli sami o své újmě, než aby rozkaz královský naplnili, však bez: újmy práva jejího, kteréž bude moci při právě předstírati a zastávati. Když málo při ní řečí přívětivou způsobili, vešli zatím do konice, dadouce koně kočovské popisovati. O ně vznikla opět mezi ní a Slavatou tuhá hádka, protože ona si jich vžiti nedala volajíc na vojáky, aby s mušketami byli na hotově a stojíce při ní, jejího vlastního brati nedopouštěli; nebo nežli by ona s posměchem odtud jiti a o své věci přijíti měla, že raději s poctivostí umřití chce. A tak jako prorockým duchem sobě předpovídala svou smrt nastávající. Vojáci byvše od ní dosti dobře opojeni vínem, počali také divně se kejklati, anobrž, když kommissaři odcházeli z konice, tu ona pozůstavši za nimi pozadu, obořila se zuřivě na jmenovaného Jarše regenta, úhlavního svého nepřítele, a uchopivši ho za rukáv spolu s vojáky, volala na ně, aby ho zastřelili. Snadno by se i vykonalo, kdyby se byli kommissaři v to nevložili a jak paní, tak i vojáků dobrými slovy neukrotili, poručivše regentu, aby odešel. Po tomto třetím s touž paní odporu obrátili se kommissaři zase do pokojů hořejších v rohu, kdež věže proti radnici stála, a sestoupivše se ve výstupku jejím do kola, o některé věci mezi sebou radu drželi. Schylovalo se již k večeru mezi 5. a 6. hodinou, když otřásl celým městem výbuch hrozný. Zapáleným prachem totiž celá ta strana i s výstupkem tím, v němž panstvo zůstávalo, vyhozena a v drť obrácena, tak že téměř všichni té chvíle v domě přebývající od toho náhlého a nenadálého domu rozvržení bídně zhynuli, jakož i z lidu městského, který před tím domem stál, osob nemálo. O příčině výbuchu toho rozliční sobě rozličně povídali. Podlé jedněch paní dávala vojákům hojně vína chtíc jim srdnatosti dodávati, potom prý je vedla do sklepa, kdež měla několik centnýřů prachu, aby jim podlé obyčeje předešlého sama prach rozdávala. Opilí vojáci majíce lunty rozžžaté, nemotorně prý se točili okolo sudu, z něhož jim sypala prach do kloboukův, až naposledy jeden z nich jiskru do prachu utrousil. Podlé druhých prý paní JIČÍN HRAD A ZÁMEK. '93 z pouhé zoufalosti pro křivdu, která se jí dála, sebe i všechny v domě zahubila. A že by se výbuch byl udál z nějaké neopatrnosti, od těchto výslovně se upírá. Ze všech osob, cokoli jich v témž domě tehdáž bylo, nic více jediné 10 osob, a to velmi škodlivě opálených, prostředkem právě podivným z něho vyšlo. Nebo v jednom pokoji trámové lámajíce se násilně, nespadli dolů kolmo, ale spříčili se o sebe, tak že ty osoby, kteréž v tom pokoji byly zachváceny, utekly v tom strachu pod ně a zůstaly tam, až to hromobití a boření domu přestalo. Tu teprve křičely o pomoc, kteréž se jim také dostalo. O posledních chvílích paní z Vartemberka tyto zprávy psány (dne 4, února) do Dráždan: Když vykopávali mrtvé, našli p. ze Štubenberka, an stojí na hlavě, a p. Slavatu jednorukého. Paní z Vartemberka našli u okna zdola až pod prsy zasypanou, ve tváři a na rukou popálenou, ale ještě živou. Prosila za vodu, ale nelítostní a lakomí lidé trhali z ní, ač ještě živé, náušnice, prsteny, řetěz a šaty, až byla nahá a krev z ní tekla. To všecko dálo se ponoukáním Jarešovým a nikdo za to nepotrestán, poněvadž JareŠ radě a sousedům veliký strach nahnal. Donesena jest paní do domu souseda Matěje Obesela, jenž se nad ubohou ustrnul, jí plátna na košili a špatného červeného sukna na rubáš koupil a prostou černou rakev udělati dal. Pohrbena jest na Koštofranku, poněvadž ji do farního kostela pro zákaz Jarešův nésti nesměli. Nade všemi mrtvými těly kázání učiněno, jen nad ní žádné, nýbrž „jako psa ji tiše odnesli." Když ta novina žalostivá do Prahy se dostala, bylo hned poručeno, aby Ota byl tužším vězením v Bílé věži opatřen. Ulekl se té nešťastné příhody tak, že upadl do veliké těžkosti a mdloby, i nevěděli několik hodin, živ-li jest nebo mrtev.J) Marně předkládal Ota Jindřich svou nevinu a prosil, aby byl těžkého vězení sproštěn; žádosť jeho odmítnuta. ') Pavel Skála ni. 437—442 IV. 103—ioS. Illustr. Chronik I. 246. Srov. i Lumír r. 1851, Beckov. poselkynijll. b. 242. Nedostavené čisti zámku Jičínského. Bradlec Hrad. oru Bradlec,') tak řečenou od ostrého jejího hřbetu, viděti ze zdáli, jak se s korunkou svou, zříceninami starého hradu Bradlce, jjakožto konec předhoří Krkonošského vypíná. Ze všech stran jest pohledu malebného aťsi přicházíme od Jičína na Lhotu Bradleckou, nebo od Lomnice, aneb konečně příjemnými lesními cestami od hradu Kumburka. Ze Lhoty vidíme ji, ana se zdvihá na způsob homole, jsouc porostlá vysokým lesem, nad nímž strmí rozrušené zubaté zdi. Odtud, to jest ze istrany jihovýchodní, vede na Bradlec starodávná cesta, ovšem již travou a mechem obrostlá, na skalnatém, volně se zdvihajícím hřebenu; vede pak pod skálu až pod samý hrad, kdežto se vyhýbá náspu a příkopu chránícímu tuto nejslabší stranu hradiště. Nyní mizí z očí, poněvadž pro kamení rozvalené nelze jí dále stopovati, avšak tolik znáti jest, že od jihozápadu zatočíc vedla by do dolní ohrady Bradlce. Hrad totiž postaven byl na ostré melafyrové skále půlměsíci dodobné, jejížto rohy k severu se obracejí. Na západní stranu jest kolmá jako stěna, ale i k severu a východu jest dosti příkrá a jen na straně jižní jest neveliká rovina, chráněná jakožto slabší strana dotčeným již příkopem; avšak za ním jest hora kromě jediného hřebenu, kterýmž se přichází, také příkrá. Tak nám hradiště dobře vysvětluje, proč se mu bradlec (bradlo) a po něm také tak hradu říkalo. Dolní ohrada, jediná rovná prostrannosť na Bradlci, objeví se příchozímu jakožto trávník, na němž není ani dosti málo zbytků bývalého hrazení, pročež za to míti lze, že byla jediné ploty ohrazena a ve svém vnitřku něiaké dřevěné stavení zavírala. Na hrad. WDÍnaiící se nad ní na strmé skále, přicházelo ■»---- j *- se ovšem jen po schodech dřevěných (nyní se pracně nahoru leze), a kdo přijel na koni, zanechal jej proto v dolní ohradě v nějaké dřevěné maštali. Z horního hradu zbyly vysoké zříceniny, trvalejší než zdi Kumburské; neb jak vyhlížel hrad před půl stoletím, takový jest dosud. V jihozápadním jeho rohu byla veliká čtverhranná vií a zároveň příbytek páně, jejížto dvě strany úplně se sesuly. Jako zed přiležíci byla i tato věž postavena z menších kusův a roubíkův melafyrových, kteréž spojuje tvrdá malta, tak že veliké síly potřebí, aby se kámen odtrhl; mezi tím přimíšeny jsou cihly a pískovcové kameny. Do věže chodívalo se vysokými dveřmi, jež byly pískovcem, nyní již částečně zvětralým překlenuty. Ve věži spatřují se otvory, v nichíS byly trámy nesoucí podlahy a stropy. V některých jsou na konci ještě zbytky trámův, ovšem již zpuichřelých; než dosud se na nich poznává, že to dřevo bukové. Podlahy byly nad sebou dvoje, a tak iměla věž tato kromě přízemí ještě dvoje poschodí. V přízemí byly sklepy, nad tím příbytky, v druhém patře bezpochyby veliká síň, t. j. nejvétši a slavnostní světnice. Od této věže táhne se po skalnatém a str-mém hřebeni v polovičném kruhu hrubá zed, jejížto část při věži již se sesula. Ta čásť, kteráž jest pi"i veliké věži, vystavěna jest z drobných kamenů melafyrových a má také otvory, skrze něž trámy prosätrčeny byvše podlahy nosily. Druhá čásť zdi k jihovýchodu jakož i véíka, kterouž se končí, postavena jest z hrubých přitesaných pískovců; v každém z nich jest důlek, do něhož byl při stavbě hák zastrčen a tak stavivo provazy nahoru vytahováno. V této zdi jest střílna Čili okénko ze vnitřku se rozšiřující nejen k obraně, nýbrž i k opatření potřebného, ač skrovného světla. Pozoruhodná jest skalka strmá, na níž istojí okrouhlá věžka, takořka ve vzduchu visíc. Ode zdi spojující obě věže jde kopec strmým spádem ke íitraně severní čili ke Ždáru. ') Pomůckami Heber's Burgen III. 95 a BradUc v Krakonoši 1881 na str. 86. Bradlec od východu. Bradlec. BRADLEC HRAD. 95 Bradlec od západu. Za velikou věži na sever jest skalnatý ostroh neveliký, na jehož kraji jde ještě kus zdi; ostatek spadl a rozvalil se po kopci. Krásné místečko jest tato skalka, neboť z ní lze přehlédnouti vnitřní stranu hradu, stromoví na svahu hory a krajinu na západ ležící. Od jejího konce až k vížce šla zed, jak ukazuji nepatrné jejl zbytky, ale ta se již dávno sesula, a kamene použili k stavení silnic. Vnitřek hradu, jak již řečeno nerovný a příkře se sklánějící, pokryt jest nad to mnohým kamením, tak že se po něm jen obtížně, a to s opatrností choditi může. Pod velikou věží spatřuje se ještě sklep z části zasypaný, k němuž vede malý otvor. Sklep tento jest sklenut do okrouhlá kameny pískovými a tak, že zadní stranou ke skále přiléhá; z něho vedla prý chodba někam ze hradu, avšak její konec někde v lese již jest zasypán. Bradlec tak jest zvláštního položení a založení, že mu jen málo rovných nacházíme. Skorém všude při starých hradech jest nějaký dvůr aneb rovné prostranství a není-li tak zvenčí, aspoň bývá uvnitř spojení vždy aspoň tak pohodlné, že se z části k části choditi může. Avšak u Bradlce jest jinak. Hlavní část stojíc na skalnatém bradle dílem jest nepřístupna, dílem se k ní zvědavci jen obtížným lezením dostávají. Že však tak nebývalo za oněch dob, samo sebou jest světlé a důkazů nepotřebuje. Nám se totiž zachovaly holé, a to částečné zdi beze vší armatury čili braní prsných, kteréž byly ze dřeva. Jestliže je ke zdem primyslíme, obdržíme obraz tento: Do hradu a z něho jiti lze toliko po schodech dřevěných, z věže k věži se chodí po pavlačích dřevěných, tak že není třeba ani na vnitřní prostoru vkročiti. Kde nejsou pavlače, tu se nacházejí aspoň ochoze na zdech. A tak jest hrad přilepen na skále jako hnízdo orličí a může jej přemoci jediné hlad. A pevná záštita, kterouž hrad tento poskytoval, byla jedinou ochranou v dobách, kdež bezpečnost osobní nejvýše byla žádoucna a kdež pro ni neváženo nepohodli; jakmile však poměry tyto pominuly a lepší bezpečí nastalo, tu padl i Bradlec, byv opuštěn najednou. Odkud hrad Bradlec své jméno vzal, pověděno již nahoře; bezpochyby kopec, na němž se dosud jeho zříceniny spatřují, před založením hradu tak se jmenoval. Založení toto samo se stalo ne-Ii v 13., zajisté na počátku 14. století. Panství Bradlecké tehda patřilo rodu Markvarticův a snad je držel Jaroslav z Turnova roku 1272—1289 jmenovaný, jenž měl čtyři syny: Havla Berana, Havla Rybu, Havla Houbu a Havla Kanovníka.1) Z těch první Havel Ryba s Bradlce byl ne-li zakladatelem, tedy aspoň prvním ') Palackého děje I. b. 475 podlé Fapiockého. Hrady a zámky České V. 26 BRADLEC HRAD. povědomým držitelem hradu našeho.1) Roku 1322 jej vedle Havla z Lemberka poháněl Vok z Rotšteina, že mu pobrali platy jeho v Bystrém, Podmokliclch a Klimkovicích, a jako držitel hradu se jen jednou, a to roku 1323 připomíná. ") Soudi-li se podlé jména křestního, náležel k témuž rodu Alarkvart z Jikve a z Bradlce, kterýž byl r. 1325 od téhož Voka pohnán pro škody a loupeže, jež učinil v Ketni na koních, ■dobytku a všelijakém domácím nábytku. Po těchto pánech nacházíme v držení Bradlce pány z Turgova. Puta s Turgova, jenz se r. 1350 jako pán na Železnici vyskytuje,a) byl bezpochyby držitelem Bradlce, poněvadž se v pozdější paměti (r. 1379) Putou Turg-ovcem z Bradlce nazývá. Je-li zpráva Beckovského pravdivá, že v ty časy císař Karel vedle hradu Žampachu (r. 1356) hradu Bradlce, Potenšteina a jiných zámků v Hradeckém kraji pro loupeže dobyl, zajisté ho Půta darováním téhož císaře dosáhl, jehož milostí po ten všechen čas požíval. Půta připomíná se v pamětech rozličných (r. 1362—1378) jako patron kostelů v Radimi a Nové Vsi a jakožto pán Bradlecký naposled r. 1379. *) Roku 1367 postoupil klášteru sv. Jiří zboží Nepolisské, začež obdržel tři vesnice u Jičína a některé jiné 11 Usti nad Labem. *) Od roku 1391 drželi Bradlec páni S eb toho roku připomínají se bratří Pavlík a Vícslav probošt Týnský jako patronové kostela Novove-ského.6) Později vládl tu Pavlík sám, jsa muž zbožný, jenž následuje ducha času svého, hojná nadání okolním kostelům činil, jakož se zejména vdějinách Staré připomí- ná. Roku 1409, a n kopu platu oltáři sv. Doroty v kostele sv. Jana v Staré u-kázaný na zboží Benešové z Dě-ta^ir tíSí T .Pikové, daroval, nazývá se „na ten čas seděním na Bradlci." T) Synové jeho již za živobytí otcova drželi drahně zboží,8) kterýmž on i svoje odevzdav, v tichosti žil v Praze, kdež r. 1420 zemřel.9) Vaněk % Jen-šteina, syn Pavlův a pán na Nístějce a bez pochyby také nějaký čas na Bradlci, byl člověk nepokojný, jenž z neznámých nám příčin vedle mnohých jiných jemu podobných proti králi Vácslavovi válku zdvihl. Na západní straně zjednáno r. 1416 příměří, a příštího roku prý zakročeno proti Lomnici a Bradlci. Královský vůdce Hynek Jablonský ztekl záhy Lomnici, na níž zajal 18 mužů posádky. Déle než Lomnice odporoval mu hrad Bradlec ležící na vysokém a strmém kopci. An tudíž s největší opatrností a ohradou před záimkem ležel, obléhaní vidouce, že se dlouho brániti nemohou, tajně z hradu ucházeli. Než královští spatřivše je, 35 jich pochytali, hrad opanovali a škůdce do Prahy zavedli, kdež provazem na hrdle strestaní byli- Nepokojný Vácslav obdržel potom r. 1417, 18. srpna od krále svobodný glejt ke dvoru a přijat jest zase na milosť. I0) Hrad Bradlec potažen jest ke komoře královské, a král Vácslav daroval jej s okolním panstvím králové Žofii, která jej s Lichtemburkem až do husitských válek držela. n) Roku 1421 opanovali kališníci napřed Lichtenburk, na němž byl královnin purkrabě Petr z Chlumu. Ten hradu postoupiv panu Krušinovi, vsedl na kôň a odebral se k Jičínu, aby se odtud dostal na hrad Bradlec. Zatím Čeněk 2 Vartenberka, jenž na ten čas Táborů se přidržel, jej zajal a před hrad vedl. S nim pak jal se hradu toho dobývati, a také ho dosáhl.12) Jak dlouho jej držel, není známo; po Vysvětleni planu : 1, Plán R radíce Cesta ode Lhoty; 2. příkop\ 5. skalka; 6. věžka. 3. dolní ohrada; 4. velká věž; ') Haw.l de Bradekzie, Hawel Riba de Bradlcze. *) Tab. vetost. ') Tingl, lib. conf. I. 25. ') Lib. coni. I. E3—4. i 8 H 3. III. D 7, rel. tab. I. 458. 5) Aich bibl. Praž. 6) Lib. conf. V. E 8. ') Lib. erect. VIII. f 58. IX. ") Viz arch. č. I. 341. ") Lib. Kov. civ. Prag. 1411. L 14. ") Palacký III a. 280 (Tomek děje Prahy III. 620). Asi v ty časy byl purkrabí na Bradlci .Mikuláš z Čeňova (Arch. gub. C III. 647.). ") Snad patřil Bradlec královně jíí drive a páni z Jenšteina byli jén zápisnými držiteli. Tomu by nasvědčovala pře královny s pánem Kumburským (Tomkovy Děje Prahy III. 548). "} Vavřinec z Březové. BRADLEC HRAD. '97 něm držel Bradlec r. 1431 Mikuláš z Valdšteina. ') Když pravá držitelka hradu toho, králová Žofie, zemřela, král Zikmund pokládal sobé právo mlti k hradu Bradlci jakožto zboží odúmrtnimu a právo své listem daným r. 1429 v Prešpurce v sobotu po hodu nanebevstoupení páně daroval Hynku Krušinoví z Lichtenburka za jeho služby, jmenovitě v boji proti kacířům českým. Nicméně Hynek proto, že Zikmund uznání v Čechách nedošel, Bradlec na ten čas opanovati nemohl; teprve když se dřevní řád vrátil po nastoupení Zikmundově, uveden jest Hynek ve zboží Bradlecké r. 1437 v sobotu po sv. Martinu úředníky dvorskými a odhádáno mu v 1300 kop. gr.") í o něm se nemůže udati, jak dlouho Bradlec držel. V prostředku tohoto století mnozí nepokojní páni, nejvíce hejtmani a válečníci z předešlých válek zůstávali na hradech a s nich okolí škodili. Jako takové hrady, s nichž loupeže šly a jež v okolí Jičína ležely, připomíná Balbín Trosky, Hrádek (Husínůžku), Kozlov a Bradlec. Okolní panstvo pokojné, jež tyto svízele nějaký čas (r. ^42) trpělivě snášelo, konečně se vzmužilo a větší počet těchto hradů ztekli a pobořili. Nějaký čas potom dostal se Bradlec v drženi vladyk z Mečkova, kteří tu asi po celé panování krále Jiříka seděli a odtud se potom Bradleckými nazývali.3) První z nich byl Vilém z Mečkova a z Brodíce, který se r. 1450 proti Mišňanům vypravil. Nástupce jeho, Vrbata z Aiečkova na Bradlci, připomíná se k r. 1474 jako svědek v jistém listě.4) Vilém Tluksa Bradlecký z Mečkova seděním na Bradlci měl manželku Marii Brtnickou z Valdšteina a ta porodila syna Hynka Bradleckého, jenž Bradlce již nedržel, než Holice se zbožím až do roku 1507. Ke sklonku téhož století držel Bradlec Bohuslav Litevský (ze S vinař?) jako opatrovatel Stylfryda (z Kopidlna), k jehož výživě bratr jeho Zdeněk Loučenský peníze vydával. O to byla mezi oběma smlouva učiněna a Bohuslavovi Zdeňkem hrad Bradlec se všemi svrchky postoupen. Po nějakém čase vznikly rozepře mezi Bohuslavem a Zdeňkem. Tento vinil Bohuslava na soudě zemském z pobrání svrchkův, Bohuslav zase háje se pravil, že je pro Stylfryda uschovává. I nalezeno tu, aby Bohuslav Stylfryda opatroval, aby nouze netrpěl, a těch peněz i klenotů při sobě nechával, a to na ten způsob, kdyby Bůh Stylfryda neuchoval smrti, aby Zdeňkovi z toho všeho počet udělal a což by těch klenotů zůstalo, jemu Zdeňkovi jakožto bratru jeho navrátil.5) Hned potom držel Bradlec a Frydštein hrady Vilém Zub z Landšteina, an r. 1498 spravoval čtvrtý díl zboží Smiřického „Bradlcem hradem i tím vším, což k němu přísluší." 8) Nedlouho potom dostal se Bradlec pánům z Valdšteina. Jan z Valdšteina, sed. na Staré a Štěpanicfch, rada soudu dvorského, jenž nabyl také Hořic a r. 1506 u vysokém stáří zemřel, snad již Bradlec držel. Z jeho čtyř synů držel Zdeněk Hořice, Vilém Lomnici, Jiřík z Valdšteina Bradlec a Jan záhy zemřel. 7) Jiřík, jenž od r. 1510 několikráte se připomíná,8) ženat byl s Barborou z Boskovic a zemřel asi r. 1532. Tělo jeho pochováno jest v Sobotce.9) Dcera jeho Kateřina (f r. 1560, 7. April) vdaná byla za Zbyňka Cidlinského ze Sluh (r. 1559, 4. Maj). Synové Jan a Albrecht se r. 1533 o panství otcovské rozdělili. Jan dostal za dil úroky a lidi v Soběrazi, Robousích, Rehci, Lhotě Kacákově, Vrbici, Hradištku, Lhoté Veselské a v Žeroticích panství na dvoru pustém. Albrechtovi dostaly se Bradlec zámek se dvorem popi., Železnice tvrz se dvorem poplužným, chmelnici pod tvrzí a jiným přislušenstvím, vsi Těšín, Lhota Bradlecká, Kuje, Bělá, Syřenov, Ždár celé a necelé, Roztoky a Ústí vsi pusté. Kromě toho držela máti jich Barbora ves celou Vrbici s částí Lhoty Veselské, Hradištka a Jičiněvsi a dvůr pustý Mostek, což synu svému Albrechtovi prodala. ") Albrecht rozprodal statek svůj po kuších. Roku 1538 prodal Novou Ves.la) Smlouvou r. 1539 dne 12. prosince učiněnou prodal zámek Bradlec, tvrz Železnici s městečkem, vsi Těšín, Lhotu, Kyje, Syřenov a Ždár obci místa Jičína za 7400 kop míš. Slíbil jim zboží to ve dsky vložiti, pokud by však nešlo, klásti pánu jich Mikuláši Trčkoviz Lípy.13) Železnice vložena potom Jičínským, ale strany Bradlce stalo se opatření takové, že je obec panu Mikuláši postoupila. Tedy vložil Mikuláš hrad Bradlec s kusem rolí a štěpnicí, vsi Ždár a Kyje Mikuláši dotčenému za 644 kop gr. č. ve dsky zemské. **) Témuž prodal také r. 1540 zbytek, totiž vsi Bělou, Ústi, Svojkov a Roztoky celé i necelé, ale vše osedlé.15) Mikulášův syn Vilém Trčka z Lípy po smrti otce svého (r. 1540) přejal po otci hrad Bradlec a jiná zboží, jako Veliš, Smiřice a Kumburk a r. 1543 dal si Janem z Valdšteina na Břežanech, poručníkem sirotka a statku n. Albrechtova, vklad Bradlce obnoviti. Vilím (f r. 1569) držel potom Bradlec ke zboží Kumburskému a zasadil starému hradu smrtelnou ránu, Nebo že na něm ani páni panství ani jeho úředníci nebydlili, nebylo na opravení jeho nic vynakládáno a musil tudíž záhy pustnouti. Od oněch časů připomíná se všude jako pustý hrad, tak zejména ve vkladu r. 1608, jímž Jan Rudolf Trčka z Lípy prodal panství ') Arch. II. 62. J) DD. 23 B 8; arch č. III 501. *) Srovnej Faprockého o stavu ryt str. 224. ") Arch. Drážďan, a kapitoly Pražské. s) Rel. tab. I. 209-210. 6| Kel. tab. II. 5o6. Mittheilnngen d. Ver. f. G. d. D XI. 243. 8j DD. 41 f. 45, 1C7. Viz i DZ. 57. E 26—27. ') Jandera, Paměti Hořické 1724, 1728. Barbora leží u sv. Jakuba ve Star. městě Pražském. ") DZ. 6. E 8 a 45. C 22—24. 1 ) DZ. 5. F o Po smrti Albrechtově prodány ty vsi Mikuláši Bořkovi z Dohalic r. 1544. DZ. 3. C 30. ") Arch. JiÉinský. ") DZ. 5. H 16. Is) DZ 3. C 30. Albrecht zemřel v 1. 1540—1543. Bratr jeho Jan byl potom pánem na Břežanech. Albrechtův syn Jan mladší byl pánem napřed na Tuři, potom na Kyiperce, a zemřel okolo r. 1599 nazývaje se Janem nejstaršim. S manželkou svou Kateřinou z Ro-novce děti neměl, a tak tato poílosť zhasla. 26* iq8 ŽELEZNMCE HRAD A TVRZ. Hradiště na Železném vrchu nad Železnici. Kumburské, slove „zámek pustej Bradlec," ■) a posléze se mluví v zakladací listině kolleje jezovitské v Jičíně (r. 1624), kdež se vypisují dopodrobna dědiny témuž klášteru darované, o lese, jenž jde „až k pustému zámku Bradlci." Pilný jezovita Balbin často zříceniny navštěvoval. ŽELEZNICE HRAD A TVRZ. obrou asi hodinu sv. od Jičína leží mezi horami městečko Železnice, rozkládajíc se na ostrohu dosti vysokém a rozsáhlém tak, že kostel se hřbitovem na opyši, náměstí již na samém konci mestečka jest. Položení toto svědčí o tom, ;ře tu bývala osada od dávných dob, snad již od prvopočátku, když se první Češi v této krajině usazovali. Patrno z toho, že byla Železnice hradem, ovšem nikoli ve smyslu sídel středověkých, nýbrž osadou valy (jestliže byly) a ploty dobře ohrazenou.s) Také věž při kostele stojící, jejíž hrubé tělo ze štukoví postaveno jest, dobře se hodila k tomuto opevnění, jako poslední a bezpečné útočiště, a pověst dl proto dobře, že byla věž se hřbitovem pevností. Později byla v městečku tvrz, kteráž dokonale s povrchu zemského zmizela, avšak památka po ní přecs zůřtala V Železnici říká se jednomu stavení „na tvrzi", hned niže slove jiné stavení „na zámkách," a přes cestu od nich stával před časy kostelíček sv. Trojice. Staveni na tvrzi jest nyní ze dřeva sroubené, asi 100 roků staré. Pod ním jest sklep s hrubými zdmi, jako bývalo v zámcích, pěkně klenutý s pěkně obroubenými dveřmi. Ve staveni dotčeném nachází se podobizna na plátně malovaná, představující muže silného těla v zeleném kabátě. Asi před 100 lety přišel obraz tento na světlo boží. Tehda vlastník toho ') DZ. 134. C 16. *) Co psáno o Železnici v Pam. arch. (II. 270), zakládá se jen na domněnkách. ŽELEZNICE HRAD A TVRZ. 199 domu prolamoval z jiné strany vchod do sklepa a tu přišel na výklenek zazděný, v němž tato podobizna byla, od kteréžto doby visi obraz ve světnici. Pod sadem za tímto stavením jest také nějaký sklep, k němuž vchod dosud nebyl objeven.1) V 16. neb 17. století držela stavení toto rodina městská, kteréž odtud dali jméno Tvrzský. Nade městem strmí Těšín čili Železný vrch, jehožto homolovitý vrchol se na všechny strany příkře sklání. Podklad jeho, totiž hora má k severu a západu strmé a vysoké boky, na nichž roste mladý les, k jihu na stranu k Těšínu jest svah nejvolnější. Podlé pověsti stával tu Železný hrad (německy již r. i 343 Isenberg), neb středověký hrad Železnice, čehož na důkaz jest val a příkop západní, jižní a jihozápadní bok vrcholu objímající, ač již mělký a rozrušený. Hrad tento měl touž způsobu, jako blízký VeliŠ, maje předně zavření horní, ovšem mnohem menši, nežli na Veliši, ale vždy takové, že tu veliký dům pohodlně stati mohl, a dolní zavření, do něhož ústí cesta nahoru vedoucí. Ale nelze ji až ke konci jejímu pronásledovat!, poněvadž jsou Severní boky žčela vylámány. Také horní hradiště jest žalostného podívání. Jest docela prolámáno od těch, kteří si z něho lom udělali, a zbytky hradu, které tu před lety byly, padly tomuto neblahému hospodařeni v krajině Jičínské za oběť. Pokud známo, byl nejstarší držitel Železnice Ratiboř ze Že leznice rodu nezná- Víika na Bračlci. mého, ale pán násilný, jenž roku 1318 mnohévesnicevokoli poplenil,8) V pozdější době nacházíme rod, který se po Železnici psal, zejména to byli Jarek ze Železnice. Ten a Přech z Gut-šteina jsouce r. 1343 poručnlky mladého Načka ze Skalice, prodali zboží jeho Šumberské. Jarek držel r. 1356 Jablonec.3) Vácslav a Bohuslav bratří ze Železnice byli páni na Brodě Železném (r. 1363), z nichž onen držel roku 1366 Robousy a r. 1371 a roku 1374 se z Brodu aneb z Třebňouševsi, po sídlecli svých, píše.*) Roku 1393 připomíná se Vácslav Věrdunk ze Železnice jako dobrodinec kô-stelaRoprechtického a přítel pánů z Vald-šteina, *) a Jarek ze Železnice,hra.tr tetěný p. z Lemberka, jenž vynikl r. 1399 jako úd jednoty panské, později i jako držitel Pecky, Semil a Lemberka. ") V jakém poměru se tit:o pánové k Železnici nacházejí, není nám známo pro nedostatek pamětí. Poněvadž se žádný z nich jako patron kostela zdejšího nepřipomíná, podobno k víře, že bud již Železnice nedrželi, aneb že měly hrad na Železném vrchu a městečko rozdílné držitele. ■) Podlé zpráv p. Bedřicha Tvrzského v Železnici. ') Tab. vet. 326. *) Lib. conf. ed. Tingl I. 15, rel. tab. I. 420, arch. Vratislav. ') Lib. conf. L F 2. H 2. II. E 9. III. C 3 Snad sem patři také Jarek z Brodu r. 1361 (Lib. conf I. D 4.). Tento zemřel před r. 1392 (DD 13 f. 45.). sj Lib erect. XII. f. 94. ») Arch. £. I. 61, lib. erect. XIII. a. f. 115. lib. conl. VI. H n. I 10. I 12. O 18. Q 14. 200 LEVÍN HRAD. Jako patron kostela zdejšího připomíná se totiž roku 1356 pan Puta z Turgova,"1) týž, jenž se r. 1362—1379 držitelem Nové Vsi a spolupatronem kostesla Radimského nazývá.9) Ano r. 1379 dine 3. června, když učinil se Zdeňkem z Radime narovnání o podací Radimské,3) slove Puta ze Železnice řečený Turgovec. Tak se nazývá i r. 1387, jsa svédkem při obdarováni kostela Miletínského.4) Těchto časů držel Puta také panství Bradlecké, od něhož Železnice drahná léta neodloučena. Hrad na Železné Hoře zanikl jcštč v prodleni tóhož etolctl, a držiteli bydleli obyčejné no. Bradlci.s) Pro nepohodlné bydlení na hradě tomto postavili si páni později tvrz v městečku. ICdyž Albrecht z ValdSteťna r. 1539 panství Bradlecké obci Jičínské prodal, vymínil si byt na tvrzi Železničke až do sv. Jiří následujícího roku. Avšak k postoupeni celého panství nepřišlo, nýbrž Albrecht vložil! Jičínským ve dsky pouze Železnici tvrz se dvorem popi., městečko s podacím, vsi celé Těšín a Lhotku se mlýny v Železnici a Lhotě.6) Od té doby patřila Železnice obci Jičínské. LEVIN HRAD. Mezi Pákou a Olešnicí Levinskou táhne se horský hřeben, který se na dvou místech sedly prohýbá a skorém všude lesem porostlý jest. Na úpatí jeho při západním konci Olešnice a za vsí Podlevlnem, totiž od této na oné straně hory vybíhá strmý ostroh, na němž někdy Levínský hrad stával. Jsa od ostatní výšiny příkopem oddělen, kromě toho na všech stranách valem a druhým vnitřním příkopem zavřen a nad to strmými stráněmi zpevněn, byl na onen čas sídlem velice tvrdým. Stará cesta, kterouž se k němu jezdímlo a chodívalo, posud jde volně do vrchu a točíc se před samým příkopem, jde padl ŕ něho a pokračuje pak do lesa ke vsi Podlevinu. Přešlo li se od té cesty přes ytikvy> dvojí, vstupovalo se na předhradl, nyní jako celé hradiště lesem zarostlé, n;t němž se na severní a východní straně rozvalené hradby, t. j. náspy kameni a tíjiuu spatřují. Na ostatních stranách náspů není, bud že již rozebrány před lety aneb že tu byly toliko dřevěné hradby. Zadni hrad oddělen jest od předhradí hluhnlcým příkopem a obsahoval staveni do trojhranu ') lib. conf. ed. Tingl I. 2;. 3) Lib. conf. I. E 3—4. D H. H 3. III. D 7. Srovnej ještě arch. č. III. 494 a. Acta jud. 1376, 7 Febr. a 1379, 3- Jun. ') Acta consist. 1377 p. 255 Týž den se i z Bradlce. (Rel. tab. I. 458.I *) Arch. Drážďan. 4387. Potha de Železný. 5j JaUo patronové kostela zdejšího připomínají se r. Il&>— 1414 Pavel z Jenšleina, r. 1422 Jan a Vácslav odtudi. (Lib. conf. VI. A 5. VII. C 2t. VIII. 13 4. Srov. i lib. erect. VIII. f. 9.) ") JUrti. Jičín. DZ. 5. H 17. Srov. i reg. 10. F. k. s. B 3;. Znak penu z Levína. Vysvetlení plánu: i. Stará vozová cesta; 2. přikop oddělující hradi£ti£ od horyj 3. priilom v náspu; 4. přikop veškerý hrad objímající; 5. předhradí; G. přikop zadní hrad oddělující; 7. obydlí páně; 8. dvorek. KOŠTÁLOV A OLESNICE. 20 I založené, z něhož zbyly základy rumem a kamením zasuté. Pod ním k severovýchodní straně jest dvorek čtverhranný. Jak se zdá, založen jest hrad Levin od potomka nějakého pana Pakoslava (r. 1239) a syna jeho Načerata z Brady, kteří lva na svém štítě nosili. (Viz str. 9.) A zajisté má týž znak Načtk s Levina, který se r. 1333 dne 19. prosince v listu na prodej Kostomlat připomíná.1) Snad jest i zakladatelem hradu, poněvadž se r. 131tí Načeratem z Konecchlumě nazývá. Roku 1355 byl již mrtev, a vdova jeho Marta seděla na věně svém bud v Konecchlumě nebo jinde.8) Roku 1363—1375 seděl zde Jakub z Levina rodu neznámého, který měl druhý hlas podací kostelního v Olešnici,3) děle se oň s vladykami Ždárskými. Od roku 1380 sedel na Levíně Zdeněk 2 Hustířan jinak z Levina řečený, který se až do roku 1404 jako spolupatron kostelů v Olešnici a Poličanech připomíná. *) Snad jest ona Zdeněk z Levina, jenž byl r. 1421 přítomen na sněme Čáslavském, jedna osoba. 5) Roku 1449 seděl na Levíně Peir z Kopidlna, který držel s jednotou Poděbradskou,6) ač-li se tu nevyrozumívá Levín na Chlumeckú. V 15. věku připojeno jest zboží Levínské k panství Kumburskému a hrad tak brzo opuštěn a zkažen, že se ani v zápisech iď. věku jako pustý zámek nepřipomíná. KOSTALOV A OLESNICE. odlouhlý chlum, z části lesem porostlý, z části rolí a palouky pokrytý, vypíná se na východním konci Olešnice Košťálovské. Na něm stával hrad Koštálov nebo Košťál, jsa zpevněn nejen boky hory, na některých místech příkrými, a příkopy kolikerými, nýbrž i vodou, která se na úpatí hory dílem z rybníka někdejšiho k severu položeného, dílem z potoků pod horou tekoucích rozlévala po baři-natých lukách. Poněvadž jest hora k západu a východu slunce příkrá, k severu a jihu táhlá, opatřeno podlé toho umělé opevnění. Severní strana překopána byla dvakráte a dvojím příkopem a náspem zpevněna. Vnitřní násep byl tam, kde docházel srázu hory, velmi rozšířen, poněvadž tu kromě srubu dřevěného umístěna byla studně, po níž zbyla veliká prohlubeň. Na jižní straně byly též dvoje příkopy a náspy, ale již je málo znáti, poněvadž místa ta na roli zorána a při tom příkopy z části zasypány jsou. Avšak nad to byl na této straně ještě třetí hluboký a ve skále vytesaný příkop, přes nějž se přicházelo ku vlastnímu hradu. Tento, podoby jsa čtverhranné, zavřen byl na všech stranách hradbami, z nichž zůstaly ještě zbytky. Rozdělen byl na dvůr a věžovaté stavení, z jehož ssutin zbyl kopec. V rohu jihovýchodním byla brána, chráněna jsouc dotčeným stavením věžo-vatým, a šla odtud cesta na dvůr, odkudž se přicházelo do dotčeného stavení bud řebřikem nebo dřevěnými schody. Na straně jižní ukazuje se místo kovárny. T) Prvními známými držiteli Košťálová byli páni z Valdšteina, a to z větve Lomnické, kteří drželi také Olešnici a Libštat, jako r. 1361 Hynek a r. 1304—1369 Jarek z Vo.ldšteina.*) Nástupce jich byl Zdeněk z Valdšteina, jinak z Košťálová řečený, jenž r. 1374 kněze ke kostelu Olešnickérnu podával.9) Manželku měl Kačnu z Košťálová, jíž 100 kop věnoval na vsích Bystrém, Olešnici a Libštatě. Když pak r. 1388 aneb před tím zemřel, spadlo jmění jeho na krále, kromě věna dotčeného, kteréž Albert z Valdšteina a z Chotěšic vdově uchránil. "") Z dotčeného véna darovala táž Kačna (r. 1396) 4 kopy platu ve vsi „Olešnici pod tvrzí Košťálem" klášteru Turnovskému. *■•) Avšak tehda byl již pánem na Košťálově Petr Kštice ze Sloupna, jenž přítomen byl při dotčeném nadání. Týž prodal r. 1407 na své části vsi Olešnice a dvoru poplužném tudíž 4 kopy platu Martinovi, faráři na Nové Pace. ™) Roku 1414 vyskytuje se Petr jako pán podací kostelního v Libštatě a v rozmanitých zápisech.,3) Roku 1433—1454 byl Zdeněk ze Sloupna seděním na Košťále, l4) jenž konči řadu nám známých držitelův, neboť hrad Košťálský ke sklonku 15. století spustí a připojen jest ke zboží Semilskému. Roku 1514 zapsal Jan Svojanovský z Boskovic a na Skalách věřitelům a rukojmím svým, jichž bylo 19, panství Skalské a Semilské a také ') Arch. c. k. dvorský. 5) Tab. vet. 218, 313—314, Tingl, lib. conf. I 20. 3) Lib. conf. I. F 5. III C 11. *) Lib. conf. III. D 21. IV. B 18. B 12. V. Q 6. VI. E 15. DD. 13 f. 3 Koku 1404 připomíná se též ve smlouvě o Homoli. (Viz str. 66.) ') Archiv č. III. 227. *) Arch. č. IV. Jo. Připomíná se r 1468 Jindřich z Levina, ale neví se, z kterého. ") Srov. Pam. arch. VI. 305. Za laskavé provedeni po Košťálově děkuji p. J. Raimow, obchodníku a měšťanu v Lomnicí. ") Lib. conf. i. D 2. F 6 II. B 7. Olešnice tato nazývá se v 15. věku „Olešnici pod hradem Košťálem." a) Líb. conf. III. B 29. I0) DD. 13 f. q. ") Lib. erect. XII. p. 160. Ia) Lib. erect. V. f. 151. I3) Lib. erect. IX. Q 1, lib conf. VIL D 10, též v arch. Třeboň. ") Arch. c. III. 5C7, DD, 15 f. 39, 16 f. 10. 202 KOŠTÁLOV A OLEŠNICE. „zámkuov dvau pustých Něstějky a Košťálová." ') Páni Smiřičtí připojili potom zříceninu k panství Kumburskému. V Olešnici pod Košťálovém nedaleko kostela jest pahrbek, jak znáti, uměle nanesený. Býval okrouhlý, ale kis jeho je odkopán a kus také založením sklepu na úpatí skopán. Okolo jsou louky, ale za oněch dob tyly všude močály, jichž voda přítokem řeky Olešnice se občerstvovala. Není pochyby, že tu stávala tvrz. O prvotních držitelích Olešnice, pánech Lomnických z: Valdsteína, již svrchu praveno Olešnice tato nazývala^se prvotné Olešnici Soběhrdovou po panu Sobéhrdovi z Lomnice, který žil r. 1323.*) Roku 1396 držela čásť vsi za řekou Olešnici Kačna z Košťálová a zapsala ji Kačně a Domice pannám, tuším dcerám svým.3) Jiná čásť se dvorem poplužným patřila ke hradu Košťálovu. *) Také drženy některé platy ke hradu Kumburku. s) Pánem kostelní části byl r. 1408 Jarek z Pecky a po něm r. 1414 vladyky Buzek a Čeněk ic Sloupna odjinud ze Mstihněvě a Vdcslav ze Šlibovic.B) O jednom z těchto soudíme, že seděl na tvrzi zdejší. Ostatní osudy Olešnice sbíhaly se s osudy hradu Košťálovského. ') DZ. 249, B 23. ') Tab. vetust. n. 377. 3) Lib. erect. XII. 160. ') Lib. erect. V. f. 151. s) Lib. erect. IX. Q 2. *) Lib. conf. Vi K 10, VIL D 5. Vysvětlení plánu: 1 První přikop; 2. druhý přikop; 3. třetí hluboký příkop; 4. místo brány; 5. dvořiště; 6. místo obydlí; 7. široký násep s prohlubni studně; 8. zadní příkop. Tvrze na Kumbursku a Radimsku. DŘEVĚNICE. ro bývalé tvrzi Dřevěnici neni již ani potuchy, poněvadž poslední její známky při novém upravováni dvoru a vystaveni velikého pivováru, v němž se vaří pivo Kumburské, za své vzaly. Avšak památka nějaká z ní přece zbyla. Xade vchodem skladiště sladu jest znak rodu Šternberského a v koutě v levo dole ve stěně zazděný, avšak z polovice zakrytý kámen, na němž jsou dva otlučené znaky a zlomky nápisu: „najvyšší sudí království Českého. Afra z Chýnova"') (dolož: „Jindřich Berka z Dubé a na Dřevěnici"). Páni Dřeveničti drželi k tomu statku podací kostela sv. Petra a Pavla v Újezdě, kterýž stoji nade Stavem. Jestli tomu bylo od pradávna, tedy drželi Dřevěníce r. I357—1386 Straníš z Drahoraze ar. 1371 s nim Jan Kapr ze Střevace,*) neboť ti se připomínají jako ') Viz program gymn. Jičín, z r. 1858. 5) Tingl, lib. conf. I. 28, H. D 8, IV. B 2. patronové kostela tohoto. Roku 1393 vyskytuje se jako patron jeho Otík 3 Labouné a z Drevenice a bratr jeho Vítek, farář Radimský, rodu Labounského. ]) 0 Otíkovi jdou pak zprávy až do r. 1403;-) potom se vyskytuje již jako pán na Jičiněvsi a zemřel před r. 1437. S nim od r. 1396 připomíná se Bene! s Dřevěnice, téhož snad rodu, o němž jdou zprávy až do r. 1409. 3) Od r. 1429 připomíná se Havel 3 Dřevěnice často v zápisech veřejných i soukromých,') protože míval účastenství časté v tehdejších bojich veřejných. Za to, že se přidržel krále Zikmunda, obdržel zápis na vsi Chroustov, Osek, Dubečuo, Dvořiště, kterých pak postoupil dceři své Anně a Jetřichovi z Miletinka. Roku 1440 byl na sjezdu Čáslavském, r. 1448 bojoval s jednotou Poděbradskou a byl tuším r. 1454 mrtev. Havel byl zapsal statek svůj r. 1414 BeneSovi, ') Lib. conf. V. J 3, R 6. Vítek dostal se r. 1403 do Dohalíc (Lib. conf. VI. D 18.). *) DD. 14. f. 43, lib. erect. VI. f. 202, lib. conf VI. D 18. 3) Lib. erect. XIII. a f. 58, lib. conf. VI. D 18, J 18, L 11. *) Arch. gub. Viz dotčený program. 204 TVRZE NA KUMBURSK.U A RADIMSKU. strýci svímu, a jistým osobám; přebyv pak všecky své zápisníky, zap?al po druhé statek svůj Anně, žene své, Jitce, sestře, Janovi z Černína, vnuku, a Beneši, synu dotčeného Beneše, kteří se v ten -statek ovázali. Ačkoli Beneš dotčený zapsal Drevenici Anně, dceři Havlové a manželce Jana Kosumberského z Chlumu, přece se ke statku tomu táhl, ale (r. 1465) při svou na soudu zemském propadl. ') Asi tehda a potom skoupeno jest ku Drevenici drahné vesnic. Byly totiž na témž statku Dřevěnice tvrz, dvfir popi. a ves, Stude-fíany, Stav a Újezd vsi celé, v Ůbislavidch a Robousích dvory kmecí a Újezd neb Újezdec, ves pustá s podacím. Statek tento ^rzel od r. 1511 Jindřich Berka z Dubét nejvyŠší sudí. Od r. 1533 až do r. 15.^7 držel také dům a dvůr v Jičíne, kterýž prodal r. 1437 syn jeho Heřman, pán na Žacléři a kumtor Lamberský.a) Jindřich by] předním původem vydání kroniky Hájkovy a zemřel r. 1541 ■dne 8. ledna. Tělo jeho pochováno v kostele sv. Vita. 3) V drženi statku toho následovali potom synové jeho Zbyněk, nejvyšsi mistr Strakonický, Zdislav, Zdeněk zletilí a Ondřej a Vácslazi nezletilí, ■držíce jej spolecnĚ dc r. 1553- Tu se rozdělili, při Čemž vzal Vácslav jistou *ummu peněz a Zdenek zboží Dřevenické, jak bylo svrchu popsáno. Když vsak se slal tento pánem na Rychembuxce, pi-odal {vkl. roku 1560, 2_v června) Drevenici s příslušenstvím Petrovi ze Šelmbcrka a z Kosti, jenž na tom zboží zené své Lukrecii z Jan-dorfu |25o kop gr. Č. venoval.1) Roku 1567 dne 3. května vložil vc dsky zemské pořízení takové, aby dotčená paní Lukrccie statku Dřevenického užívala do smrti své, a potom aby spadl na Zikmunda, Jana a Albrechta, bratři jeho, ovsem kromČ vena. Posledním svým pořízením však zapsal téže manželce o 1000 kop více, poněvadž jej penězi ze statku Žacléřského zakládala, a odkázal jí všechny svrchky, nábytky, klenoty a drahé kameny na témž statku. Zemřel r. 1568 dne 15. července a pohřben ve Staré Boleslavi.6) Nápad na Dřevěnici nešel podlé pořízeni dotčeného, poněvadž Zikmund a Jan r. 1580 cd něho dobrovolně upustili,ů) a tak se dostala Dřevěnice, když Lukrecie r. i5S6 dne 3. ledna zemřela, druhému manželu jejímu Bohuslavovi Křineekému z Ronova.') Od tohoto koupila Kateřina Doninská s Dordna (r, 1588, i 1. září) týž statek. *) Na pani tuto upomína v kostelíku sv. Petra a Pavla kámen mramorový v pravo do stěny zasazený. Jsouf na nem vytesány v levo chlapec1 v pravo děvče, a z každé strany nachází se znak purkrabí z Donína a pod nimi prázdné místo necháno patrné pro nápis. Zdali íest tu náhrobek aneb snad namátni deska na osvobození od nejakého nebezpečenství, jak se soudili může z povesti, nyní nelze rozhodnouti. Konečně prodala Kateřina r. 1596 tvrz Dřevěnici s dvorem, pivovárem; mlýnem při tvrzi, ves, též dvfir ve vsi nedaleko od krčmy vystavený s ovčínem, dvůr a ves Robousy, d«ůr, který se u kostelíka nově vystavěl,"9) vsi Studeňany, Stav, Úbi-slavice, Újezd, Dolany, mlýny Tužinský a Stavský Janovi Rudolfovi Trikoví z Lípy na VeliSi, Lipnici a Kumburce. 10) Tím se končí dějiny statku. Tvrz stála ještě r. 1608 a 1636. RADIM. jieverovýchodné od Jiřina jest kostelní ves Radim, na onen čas sidlo vhdycké, nyní po zrušení dvoru poplužného na malé statky rozdělená. Čásť její hořejší pat rivala v 1. 1362 až 1378 bud ku Bradlci nebo k Železnici, jsouc majetkem Foty z Turgova, pozdéji ke hradu Kumburkn. ") Když Jan Kum- ') O pozdějších vladykách Turských z Dřevěnice srovnej děje Tuři. ř) Kniha Jičínská r. 1457 f. 282, 293 Ten tuším a jiný syn zahynuli v Uhřich. J) Veleslav, kalend. V poznámkách, které jsou v archivu Fyrštemberském, váže se tento Jindřich k větvi Jablonské, čehož prozatím ani nechválíme ani popíráme. ') Srovnej k tomu i zápis roku 15C6 v DZ ij, N. 16, kdež se Petr od bratři děli. 5) Pam. arch. II. 347. *) DZ 16. B 9. ') Viz Ilůttlovu kroniku Trutnovskou. ") Obvod jeho v dotčeném programu. ') Již ntni. ") DZ. 1084. Q ]9 ") Lib. conf I E 3 H 3. III. D 7. \I. D 18. E 7. L. 10. Roku I403—1409 podával sem Jan kněze. burský z Vartemberka o panství Kumburské přišel, podržel ještě čásf Radime s podacím, vsi Tužim a Chvcjiny celé a -cásť I.hánč, ale i to padlo na dluhy jeho. V letech I408—1409 zapisoval dluhy na tomto dědictví, a když r. 1410 zemřel a Kaček z Dvojic a Mikeš z Úlibic odúmrf po něm na králi si vyprosili, málo z toho po zaplacení dluhův obdrželi. ') Na druhé polovici Radime, totiž dolejší, ^eděl od r. 1360 Zdenek s Radimi,2) který učinil (r. 1379) s Půlou Turgovcem smlouvu o podací kostelní v Radimi. *) Roku 1395 byl již mrtev, a vdova po něm Anna darovala tehda ki; kostelu Radlinskému plat, který byla ve vsi Hubalově koupila. ') Ctibor z Radimi byl r. 1405 purkrabí na Kumburce a r. 1409 ve službách pana Jana z Vartemberka, za nějž ručival. 6) Od té doby nikdo toho jména se nevyskytuje v pamětech. Čásf vsi s podacím patřila r. 1413 ke zboží Úlibickému. *) I tato čásif přikoupena ke zboži Kumburskému, k němuž v 16. věku celá ves patřila. Tvrz Radimská připomíná se teprve r. 1608.') Roku 1627 darována jest tvrz Radimská s rozsáhlým statkem k nadání kldíterti Kartouzského. ') HEŘMANICE. nemalé vzdálenosti od Nové Paky jest ves Heřmanice, u niž také tvrz bývala. Tvrziítě příkopem objata a kamením po-■ILtV kryté posud lze znáti. Petr z Hefmanic jinak z Kamenice " svědčil roku 1395, když byl nadán kostel ve Stará Pace. Roku 1414 žil Vdcslav MalerveC z Hefmanic. Nějaiký čas seděli na tvrzi zdejší vladykové z Doubravice. Poslední z nich Zďislav Heřmanský z Doubravice prodal Heřmanice tvrz a dvfir pustý Mikuldíi Kuloví z Chotčc. Od tohoto koupil Heřmanice dokonce spustlé r. 1349 Vilém Trika z Lipy a připojil je k panství Kumburskému.9) VLKOV (?). iinč od Kov é Paky blíže vsi Vlkova zdviliiá se v lese vrch , homolovitý z pískové skály a čediče složený, jemuž se říká ' někdy Zlámaniny, někdy Hrádek aneb Na sámkách. Bývala '"'Č' tu tvrz, jejížto poslední zbytky rozebrali r. 181,3, když stavěli silnici blízkou, a tu přišli téz na hlubokou stu 1 dni. Poněvadž se tu po způsobu na Jičínsku obvyklém lámalo a lámalo, vybrán jest víšek lak, Že z něho takořka jen slupka na severní straně zůstala. Zde lze ieStě sd a tři t i vozni cestu, kterou se nahorui jezdívalo. Položeni měla tato tvrz, stojíc na homoli osamotuelé, velmi výhodné. Zdá se nám pro blízkosť tvrziŠte tohoto ode vsi Vlkova, že tu seděli ti, kteří ves Vlkov drželi. STARÁ PAKA. Také v Staré Páce nachází se tvrzištč jižné od kostela v bývalém rybníku. Jest to ostroh překopaný, jejž voda ina všech stranách oblévala. Nyní tu stoji statek. Poněvadž osada tato od dávných dob k panství Kumburskému patřívala, nesnadno vypátrati, kdo na zdejší tvrzi seděl. KONECCHLUM. d Hořic až k podhůří Jičínskému táhne se pohoří nebo chlum, na jehožto konci u paty ves Konecchlum nebo Konccchlumi, po své poloze vt pne pojmenovaná, leží. í ••4 První nám známý majetnik vesnice Daleb,or(r. 12]6—t22o) byl sudím dvorským a pán králi svémn věrný a oddaný, jehož po- ') DD. 14. f. 145—148. Jeden takový zápis v Rel. tab. II. 36. 5) Lib. conf. I. C 9. 'J Acta jud. 1379, 3 Junii. ') Lib. erect. XIII. a 398 Viz i lib. erect. V. f. 2. 6j DD. 14 f. 14; - 148. lib. erect. VII. 117. ') Rel. tab. II. 102. ') DZ. 134. C 16. 8) Dobner Mon. I. 362. Viz potom na str. 109. 9) Heber's Burgen I. 233, lib. erect. IV. f. 97. IX. Q 1. Beran, Děje K. Paky str. 20. DZ. o, C 28 — D 3, 48. C 24, 85. J 6. TVRZE NA KUMBURSKU A RADJMSKU. 205 třebováno proto v důležitých jednáních. Syn jeho Aldik ir. 1218 až 1234) byl sudí a druhý syn (jak se zdá) Dalebor (r. 1234—1237) podkomoří. ') Po těchto drželi Konecchlum potomci Načerata Pako-slavice, zejména Leva z Konecchlumí, kterýž získal r. T3O4 za hrad Bradu ves Štitary. Leva připomíná se ještě r. 1318 a vedle neho Naterat, Pakoslav a Herman z Konecchlumí, bujní a násilní zemane.1) Roku 1355 byli patrony kostela zdejšího Jan z Verdeka a ze Zlunic, Jošt a Marta, vdova po Načkovi (či ľS'ačeratovi). Po Janovi ((■ r 1376—13/8) drželi Konecchlum vdova Kuna a syn MikuláS Verdek, dělíce se o právo podačné s Jeíkem Jasem ze Siu-defían, avšak svornosti mezi nimi nebylo.8) Okolo r 1307 připomíná se Petr Šilhéř z Konecchlumí, *) který držel jen čásf vsi. Roku 1407 založil sám druhý oltář Všech Svatých při kostele zdejšim. jejž nadal platy v Libštatř a Soběrazi. ■■") Držitel druhého dílu Hynek zdědil po něm právo podační dotčeného oltáře, kteréž měl ještě r. 1418, avšak k faře podával sním r. 1411 Přibík z Konecchlumí.*} Jsa v lednu r. 1419 v kázni boží, odkázal úrok pro oltář N. n. vz. p. Marie v kostele Pražském, když však se pozdravil (v máji), daroval plat ten přece a poručil, aby po smrti polovice na stavbu téhož kostela a druhá polovice na kaplanství v Konecchlumě obrácena byla. ') Konečně se připomíná r. 1432 Štich z Konecchlumí.*) Po celý ostatní vík nedostává se pamětí o Konecchlumě. Roku 1476 připomínají se AU! a Jan Vlk z Konecchlumí, kteří drželi též Tošov a Skršice.s) Roku 1479 prodal Bernart 1 Konecchlumí dvfir svfij ve Lhotě a Jindfich e Konecchlumí prodal r. l5n tvrz, dvfir, ves a podací v Kouecchlumě s lukami na Chornucku Janu Kapříkovi z Lesonic za 500 kop.") Tento koupil také Černín a zemřel před r. 1523, zfisiaviv syny Zikmunda, Alše, Jana, Jiříka ff j. r. 1524) a Mikuláše. ") Poněvadž byli synové pravými zbojníky, svornosti mezi nimi nebylo. Aleš, jenž měl se Zikmundem díl na Konecchlumě, dělal lidem Zikmundovým velikou škodu, dobýval se na ně do domu, kuřata a vejce jim bral, z domu je vyháněl, Itěpy jim sekal, je bil, a ani Zikmund před ním bezpečen nebyl. Jan a Aleš rvali se v krčmě na Konecchlumě, a Zikmund také nebyl lepší, než oni. '*) Zikmund nabyl později celé vsi a prodal tvrz Konecchlum r. 1537 Marti z Kokovic za 1250 kop.") Synové paní Marty Jindřich a Jiřík bratří Vojilti z Nové Vsi zastavili napřed Konecchlum (r. 1343 —1545) Janovi Staršímu z Hodějova, ale roku i560 prodali tvrz zdejší Šmahem Barboře z Kotomui za 1200 kop.Jl) Nedlouho potom připojen Konecchlum ke zboží Kováčskemu. Tvrz stála ještě r. I586- KOVAC. Pod Konecchlumem leží ves Kováč, v niž také tvrz zemanská bývala. Roku 1318 držel ves Ola z Byšic. ") Roku 1397 připomíná se Bohunlk Šatio z Kováče. "•) Jiný téhož rodu Zdenek provinil se ') Viz Erben. reg. a Palackého Děje I. b. sir. 135, 444, 446 Aldik z Drahoraze žil r. 1294. ') Emler, reg. 872, lab. vet. n. 218, 313—314. Tingl, lib. conf. I. 20. Srovnej děje Levina na str. 201. ') Lib. conf ii. D 7, acta cons. 372 f. 120. ') Lib. erect. XIII. a. f. 74. s) Lib. erect VII f. 123, conf. VI. J 6. «) Lib. conf. VII. A 17. A 23. A 29. C 12. C 14. K 10. archiv bibl. Praž. (1415). ') Lib. erect. XI. f. 162. *) DD. 20. str. 174. ») Reg. 27. F. k. s. f. 78. Viz dil ii. str. 71. a o Janovi níže při Mokřici. ,0) Rel. tah. II. 379. DZ. 6. A 16 ") Reg. 3 J. t D J6. 4 J. k. B 15 3 F. k. C 15. "j Reg. 5 F. hejtm. A 7. B 17. E 13. it. D 4. '*) DZ. 54. B 5. 13. J 3. ") DZ. 83. G 16 a 13. K 7. ,s) Tab. vet. n. 22. '*) Lib. erect. Xllt. a. f. 74. proti králi Vácslavovi, ale ten mu roku 1418 vinu odpustil.') Jira Kováč z Kováče seděl na Vinařích. ") Jan Satlo z Kováče (r. 1422) byl dobrý hospodář, koupil r. 1447 Ujkovice a drahně jinýcn dědin, pro něž také meškání n soudů míval. Roku 1457 měl 70 let věku svého.3) Zdenlk Kuks z Kovale byl r. 1440 na sjezdu Čáslavském, a připomíná se také r. 1449.') Pozdější osudy Kováče nejsou nám známy. Roku 1513 držel Kováč Mattj Libák z Radovesic. Později dostal se Kováč za díl bratrský a strýcovský Hrochovi, Vácslavovi a Petrovi bratřím Bilským z Kařilova, a ti prodali okolo r. 1530 tvrz Kováč se dvorem a ves, ve Triěnici, Lužanech, Chornuličkách a Robousich c. t. m. Janovi Jilemnickému 3 Újezdce a z Kounic za IO00 kop.8) V rodě Jilemnických7) zůstal Kováč až do r. 1584, neb toho roku prodali Barbora Kobmhápová, Vácslav z Rychnova na místě dětí svých s n, Johankou z Újezdce splozených, Otík z Ho-lovous na místě syna n. Markétou z Újezdce splozeného, Anna Kapounova a Kateřina sestry z Újezdce tvrze Kováč a Konecchlum se dvory, ves Třtěnici, dvůr Cbomutičky a část* Lužan Jaroslavovi ze Smiřte na Kostelci za 25.500 kop miš. Od Jaroslava nabyli statku tohoto (r. I586) bratří Zikmund, Jaroslav, Ladislav a Albrecht ze Smiřic na Skalách *) a připojili jej ke statku Úlibskému KAMENICE. a úpatí Chlumu leží ves Kamenice, při níž se veliký zámek, JV" sídlo panství Kumburského nachází; ve vsí bývala tvrz. ÍRoku 1318 připomíná se Jan z Kamenice.9) Roku 1395 měl tu nějaké dědiny Petr z Heřmanic odjinud e Kamenice.") Vladyky z Vitiněvsi, kteří nějaký čas Kamenici drželi, nazývali se odtud Kamenickými z Vitiněvsi, ale z těch, kteří seděli na Kamenici, jen Adama (r. 1485) známe. Roku 1488 držel Kamenici Jindřich Haugvic z Biskupic. ") Jan Otík z Labounl prodal mezi lety 1520—1530 tvrz, dvůr a ves celou Kamenici Janovi Bllskému z Kařišova za 525 kop. Janovi synové velmi bujní, anobrž práči hlavni v okoli Jičínském zavalili soudům tehdejším drahně práce. ") Jeden z nich Mikuláš, odbyv bratry své, dríel potom sám Kamenici, na níž r. J 547 manželce své Elišce ze Zap tooo kop věnoval. Synové (?) jeho Jan, Zikmund, Vácslav a Šťastný prodali Kamenici r- '559 Janovi mladšímu z Újezdce a z Kounic, po čemž schudli a v zapomenutí život svůj trávili. Od těch dob držena Kamenice k Úlibicům. Zámek nový postaven r. 1794. I3) LUŽANY. Východně od Úlibic leží ves Lužany, kteráž od nepainětnýcri dob klášteru Strahovskému patřívala. ") ťozději byla veliká tato vesnice mezi několik držitelů rozdělena. Jednu čásf s kostelem měl roku 1360 Zbud z Lulati. Roku 1415 seděl ve vsi Janek z Lulan ') Líb. privi1. Antig. civ. p. 122. ') Rel. tab. JX 237—23g. Žil ještě r. 1427, avšak r. 1436 byl již mrtev a vdova po něm byla Zděna z Bélušovic. Jan Kováč z Vinař připomíná se r. 1454. (DD. 16 f. 15.) '] Rel. tab. II. 211, arch. č. I. 174. II. 465. III. 4gS. DD. 16 f. 65, 33 p. 252. 4) Arch. č. I. 257, arch. Třeboň. 5) Reg. 3. J. k. A 6. ») DZ 4 G 27, 8. A 13. 7) Viz vývod při popise Jilemnice. »| DZ. 22. M 5, DZm. 235. R 19. •) Tab. vet. n. 313. ") Lib. erect. IV. f. 97. ") Arch. č. IV. 190, DD. 17 f. 14. C 10, 2. F. k. s. G 12, 15. ") DZ. 7. G 5. reg. 5. F. hejtm. I. B 16, 6. F. k. C 15 F 9, 10. F. k. K 14, půh. r. 1535 J 19. •') DZ. 8. E 1S< J Srov. kn. grunt. r. 1561 D 28. '•) Emler, reg. str. 1154. Vývod Bílských z Kařišova. Jan Bílský z Kařišova, hejtman Poděbradský i5ii f j. 1531 Jiřík t j. 1533 v Anna ze Semína Mikuláš 1530—IÍ47 V Eliška ze Zap Jan Sezima I530—1544 Hroch I536-IS56 Vácslav ■536—1578 Petr 1536—1566 Jan 1559—? 1589 Zikmund 1559 Vácslav 1569 Šťastný 1559 Jan 1536, 1540 Mikuláš 1S3Ď—1544 Burjan (Jindřich?; 1556 Anežka v Vácslav Škorně ze Stranová 27' 20Ó TVRZE NA KUMBURSKU A RADIMSKU. a čásf její patřila ke zboží Choteckému. ') Díl vsi s kostelem dostal se potom k Ůlibicům. Jeden dvůr s několika selskými dvory patřil zemanům Koneechlumským. Jindřich z KonecchlumĚ prodav roku 1511 Konecchlum, seděl potom na dvoře Lužanském, jejž prodal roku 1545 EliSce z Ledeč, manželce Janaf syna svého.a) Tehda postavena tvrz při tomto dvoře. Od Elišky koupila tvrz I užany roku 1556 Dorota z ítehnic, kteráž byla chotí napřed svých r. 1602 pořízeni takové, aby se Luíany dostaly manželce jeho Anni s Pantenova a statek Okrouhlou aby držela dcera Maruška. ') Držel ve vsi též dvůr Pavlatovský, jejž byl r. 1593 od Mikuláše z řConecchlumě koupil, ale ten prodal roku 1602 Elišce Vlkové z Nové Vsi.1) Dotčená Anna vdaná po druhé Jtstřibskd prodala r. 1613 na den sv. Marty hospodyně tvrz, dvůr a ves Lužany sirotkům po n. Zikmundovi Smiřickěm ze Smiřic za 1675 kop gr. ř.') Albrecht Vácslav Eusebius z Valdšteina, kníže, Frýdlantský. Zdeňka Mladoty ze Solopisk a polom Adama Kamenického z Vitu ílčVvi ^nmiitn p££££"pÍÍ2 ľOV-íl ljĎ2 tVTZC Tnygii K TjIft.| M?." Mt t1ílYl i s loukou za Chomuticemi. 3) U vysokém jsa stáří, prodal Adam zboží toto r. 1S95 Janu Královi z Dobrévudy za 2350 kop. Tento věnoval sice na Lužanech r. 1596 manželce své Kateřině z Ronova 750 kop, ale ještě toho roku prodal jedno své zboží dvůr pohořelý a ves Vyželec Beatrix Křinecké z Ronova a tvrz Luíany Janovi Jiřímu Kulovi z Chctče a na Okrouhlém.') Jan Jiří učinil o statcích ') Areh. bibl. Pr. a lib. erect. XL í. 117, lib. con£ I. C 9. ^ DZ. 7. G 13, 250. H 23. 3j DZ. 12. C u. DZm. 232, K 13. •) DZ. 27. P 24, 127. C 14, IO84 R 5. ľ. STAV. vsi Stavu severně od Drevenice, na jejim západním konci zdvihá se na levém brehu potoka Orešky nevysoké t vrz istí. 5ľ K severu bylo v polokruhu příkopem obehnáno, nyní již f d n polovičky vyrovnaným a na roli obráceným. Tvrzíště jest neveliké, co by tu jen hrubá věž stála, avšak zbytku kamene a malty tu není. Snad tu stála věl dřevěná, nebof kusy trámů zde ') DZ. 131, D 20. ') DZ. 176. J 25. Jan Jiří Vlk z Kvítková prodal dvůr ten r. 1611 Dorotě Dohalské ze Zahrádky na Sobčicich. (DZ. 189 A 6). Kopiář Smiřický (87. B) v arch. gub. f. 215. TVRZE NA KUMBURSKU A RADIMSKU. 207 vykopá"*.') O osudech vesnice Stavu, která v 16 věku ke zboží Dřevenickému patřila, není nám nic známo. MOKŘÍCE (?). Cestujeme-lí od Stavu k východu, dostihneme v brzce silnice od Jičína k Noví Face se táhnoucí, kdežto na samém kraji lesa starobylý kostelík ss. Petra a Pavla uhlídáme Mijíce jej a jdouce k východu, přijdeme do rozsáhlého lesa, který se Chotžšovem nazývá. Ode vsi Studénky vine se k jihu hlubokým úžlabím nepatrný potůček k I.u-žanům. Na jeho východním břehu vyvstávají vysoké stráně hustým stromovím porostlé. Na jednom výběžku těchto strání k potoku se nachylujícím stávala tvrz, která k severu hlubokým příkopem oddělena byla. Malá prostora tvrziště poukazuje k tomu, že tu stála okrouhlá věž, jejížto základy posud patrny jsou, jakož se i kameni a opadaného vápna dosti nachází. Kámen prý rozebrán, když stavěli chalupy v Horních Luža-nech. Lid jmenuje tvrzi-Stě toto „na starých zámkách." ») Název Chotěšov svědčil by ovšem o tom, že se tvrz tato nazývala Chotěšovem, ale spíše sem dopadá jiná osada ztracená, totiž Mokříce. Roku 1323 připomíná se ZbislavzMokřic.') Kdyí zemřela Lida z LuXan, manželka starého Mokříce, sazeno (r 1462) na věno její právem od-úmrtnim, čemuž však tehdejší držitelé Mikuláš a Jiřík bratří z Mokříce odpírali. Výprosa tato dostala se napřed Vilému Krušinoví z Lichtembur-ka a od tohoto postoupením (roku I464) Janovi z Konecchlumě Tento si také vyprosil odůmrt po Janovi /starém) Mokřící. Ke statku patřily tehda některé dvory kmecí v Lužanech, dvůr popi. Mokřice a dva dvory kmeci pusté 4i Takovým způsobem připojen jest statek tento ke zboží Ko-necchlumskému. U zadní role u Jablůnky (mezi Lužany a Proséci) od Starých Zámků hodinu cesty dile stávala prý také nějaká tvrz. Vchod do sklopeni na Kumburce (ze vnitř) ') Program gymn. Jičínského r 1858. a) Program gymn. Jičínského r. 18^8. 3) Tab. vet n. 350. «) DD. 16 f. 89, 23. str 269, 270. ÚLIBICE ''si pět čtvrti hodin východně od Jičína leží ves Úlibice \t \ se dvorem, při němž za oněch dob tvrz bývala. Jak svědčí /jméno její (od praotce Úliba), jest osada prastará, ale osudy její známe teprve od r. 135Ď, kdež ji drželi společně Hynek z Valdšteina, Jan z Řehce a bratři jeho.') Roku 1365 byli patrony kostela zdejšího Martin a Řehce, Petr a Vácslav bratří 3 Úlibic, sirotci po bratru jich a Vochek z Libuní. Po nich následoval Mikeš s Ůlibic, jenž se od r. 1397 jako patron kostela zdejšího a potom častěji jako držitel rozličných dědin okolních, smírce rozkvašených sousedův a svědek v jednáních soukromých připomíná. *) Jsa šetrný hospodář, držel' krčme tvrze, dvoru a vsi Úlibic i díly vesnic Řehce, Radce, Radime, Chvoj-ného, Turína. Kemojče-vsi a Hubalova s trojím podacím kostelním v Úli-bicich, Radimi a Nemy-čevsi. Ve příčině těchto dědin spolčil se r. 1413 s Janem Ohništkcm ze Smidar. Roku 1421 sedal s jinými na sněme Čáslavském. ') Bojovav konečně s pány proti Žižkovi, zemřel smrtí hrdinskou r. 1423 pod kostelíkem sv. Gotharda.') Smrti jeho želela vdova Anna. Mikeš mři již r. 1413 „drahně dětí," z nichž však jen některé dcery známe.5) Jedna dcera Anna (t j. r. 1454) měla za manžela Otíka ze Vře-skovic, druhou dceru Dorotu měl Beneš z Hu-stířan a z Mokrovous, kterýž ujal zboží Ůlibské. Přes odpory svých přátel prodal dvůr a ves Úlibice S příslušenstvím, zejména podací kostelní, kuchynky nebo rybníčky, rybník Mařanovský pod Chlinovníkern, mlýn a dva dvory v líehci Vlnku Černínovi z Černína za 870 k.6) Z Úlibic vytáhl nový pán r. 1448 s vojskem Poděbradským k městům Pražským a r. 1450 vytáhl s panem Jiříkem proti jednotě Strakonické.') Roku 1454 vyprosil si odůmrt" po n. Mikšikovi a ') Ting', lib conf. I. 22. h Lib. conf. I. G 3. V. Q 16. VII. B 21. Lib erect. VIL f. 123. Mikšova sestra Anna byla manželkou známého Racka Kobyly. a) Lib. erect. V. f. 2. VI f. 123 VII. 1S2. X. K 4 DD. ?0 f 66, rel. tab. II. 40, 102, arch. č. III 227, 483, arch bibl. Praž-,ké a Třeboň. (1414, 4. Octb. Hist) *) Theobald s) Rel. tab. II 177. Viz i I. II9—_I20. Snad měl jednu dceru Petr ze Žlunic, jcož r. I429 seděl na Úlibicich. (Arch. ^ub. C III. 647.) *) Ibid. 250, vlož. teprve r. 1454. *j Čas. Mus. 1827 c. S3, arch. Třeboňský. 208 TVRZE NA KUMBURSKU A RAD1MSKU. sestře ]"eho Anně Ctibor Kačice ze Svojkova, ale na soud? dvorském práva nedovedl.') Na počátku 16. věku seděl na Úlibicícb Petr Ot7nar z Holo-htav. Týž prodal r. 1527 panu Albrechtovi z Ú jezdce a z Kounic Úlibice tvrz se dvorem popi. a ves celou, v Lužanech a Řehci c t. m. s podacim v Úlibicích a Lužanech za 25oo kop. ') Když potom Albrecht zemřel, ujal se Jan starší z Újezdce sirotku, kteří byli po Albrechtovi zůstali.') Nejstarší z nich Jan dosáhnuv r. I $49 let svých, poděkoval poručniku svému a spravoval sám Úlibice. Roku 1555 oddělil se od bratři svých druhý bratr Adam, vzav za díl svfij jistou summu penéz.') Ostatní dva bratři Jan a Jindřich z Újezdce prodali r. 1558 dne 15. srpna „tvrz Úlibice se dvorem tu při tvrzi" a ves s kostelem, díl vsi Lužan s kostelem a dvorem pustým shořalým, Lhoty díl, Proseč a Studénku vsi celé Bedřichovi z ValdStcina za ■) DD. 16 f. 15, arch č. I. 432. ") DZ. 44. G 17, vlož. po druhé r. 1S44. (DZi 8. A 2.) Srov. reg. 3. F. k. D 3. *) DZ. 9. A 19. *) DZ. 12. B 19. 6900 kop gr. č. Od Bedřicha koupil pak Úlibice r. 1568 Jindřich Smiřický ze Smiřic a na Skalách.') Po smrti Jindřichově dostal Úlibice za díl svfij druhý jeho syn Jaroslav Jant pán „hned z mladosti své ná.chylný ke všem chvalitebným ctnostem a panským skutkům, do cizích zemí se projížděje, světských příbčhfiv zkoušel," a jsa několik let v zemi Tyrolské při arciknížeti Ferdinandovi, témuž ve mnohých věcech platných sloužil, až potom navrátiv se do Čech při dvoře císařském jako číšník trval. I tu měl „jakožto pán k jednomu každému přívětivý, postavy krásné a spanilé" lásku velikou a přízeň. A hle! když ŠCastně, ač s mnohým nebezpečenstvím, mnohé krajiny projel, tu teprve ve vlasti milé to Štěstí zrádné v neštěstí se proměnilo. Krásný mládenec miloval frej a proto přišel ke zkáze. Roku 1588 nalezen jest na Malé Straně maje hnáty spřerážené, od čehož kolikýsi den zemřel.') Úlibice zdědili po něm bratří jeho, napřed Albrecht Vladislav (f r. 1602) a potom Zikmund (f r. 1608). Za tohoto připojeno Úlibsko k panství Kumburskému. ') ') DZ. 53. E 19, 16. F 3 a 58. O 29. ') Faproc. o st. pan. 321. Dačický I. 163. ^ Viz Bílkovy Děje konf. na str. 536. Kostel v Hostinném. hostinný a noy ý zámek nad olesnicí. měst severočeských došel Hostinný záhy velikého rozkvětu, který i za naší paměti neustal; proto se tu spatřují známky minulé i nynější zámožnosti, staré ctihodné s moderním veselým. Město vnitřní jes;t starožitné, náměstí zdobeno podloubím. Zrak příchozího zabírá zvláště stará radnice a její věže, na niž stojí v rekovské síle známí obři Hostinští, dva vojáci v odSní římském, ětíty držíce. Na západní stranč města vedle kostela z části starého, z části nového, ale věží znamenitě pěknou ozdobeného stojí bývalý zámek pánů Hostinských. Od r. 1836 přestalo býti staveni toto zámkem, byvši již před tím prádelnou, a přeměněno na papírnu; co ustavil železný věk, toho dobře může použiti věk papírový. Na ten čas vyhlíží stavení to zvenčí tak, jako se popisuje již r. 1684; jest čtverhranné, 2 poschodí vysoké, zavírající dvůr,, za ním jest stavení (jak smýšlím) později přistavené. Na ten čas není na tom stavení nic starého, kromě některých zdí, a nelze ani poznati ;z nynějšího jeho stavu, kde byly které části, jež se ve starých pamětech připomínají. ■) Jižně od Hostinného na samém konci dlouhé vesnice Olešnice stojí Nový Zámek na pahrbku nevysokém, stromovím tak zastřený, že není viděti nic jiného, leč báň zámecké věže. Podobá se v té příčině mnohým sídlům moderním, zastřeným očírn smrtelníkův, U nichž zakryt jest Veškerý půyah těch a takových stavení, hmotnosť, rozmanitosť i ozdobnosť jich. Pocházeje založením svým z doby, kde se starodávné tvrze opevněné měnily v pohodlná a prostranná sídla, snadno se dal také přeměniti v nové neveliké, ale úpravně sídlo.") Proto scházejí také mnohé věci, kteréž náležejí nutně k pevnosti. Jest sice dosud znáti předhradí, k němuž cesta jde mezi stinnými stromy, a před lety tu bylo vídati příkop a násep zavírající je na jižní a východní straině, kde jest sklon pahrbku volnější. První i druhá brána scházejí. První brána bývala při severovýchodním rohu zámku a dotýkala se malého stavení, kdež před časy vrátný (při zemi) a písař (v patře) bydlívali. Druhá brána bývala bezpochyby u šestihranné věže, která sesiluje druhý roh zámku na jeho východní straně. V této věži nachází se kaple posvěcení sv. Jana Nep. Zámecké stavení založeno jest do tří křídel pravoúhelně se sbíhajících, tak že prostřední jde od severu k jihu a ostatní dvé k východu vybíhají. Severní k východu vybíhající křídlo má na rohu jihovýchodním dotčenou věž. Před několika lety byly jen některé pokoje pro vrchnosť vyhrazeny, v ostatních byly kanceláře a bydlili úředníci.3) Mezi dotčenými křídly jest prostranný dvůr, z něhož se skrze zámek klenutým průjezdem do druhého dvora přichází. Dějiny města Hostinného sahají "do pravěku. *) V dobách kritickému zraku nepřístupu ých byl tu staroslovanský hradec hned při počátku pomezného hvozdu. Soběslav I., kníže, takovým místům ') Roku 1507 rozeznávají se ve tvrzi dum ke kostelu a dům k rněstu, kromč toho připomíná se přikop, po nčmí dávno není potuchy, pekárna, kuchyně, parkán a nějaká bašta při přikopu. (DD 63 str. 69—75.) Popis tento doplňuje se v dílčí ceduli r. 1590, kdež se mlnvi o straně zámku ke kostelu a příčním domě, v němž byly kuchyně a pekárna. Konice bývaly za zámkem. U fortny (která äla do dvoru poplužného) bývala světnička, před ni zahrádka kořenná s předhradím a příkopem. Do města chodilo se ze zámku branou. Část zámku byla stará, čásť přistavena. Jako zvláštnosti připomínají se kašna (na dvDře) a dva parkány pro chováni psův. ') Není mi bohužel možno popsati zámek bedlivě tak, jak vyhlíží dnešního dne, poněvadž mi nedovoleno, abych se jen zvenčí na stavbu zámku podíval. Z těch přičiň musím se obmeziti pouze na popis, který si napsal dobré paměti A. Mal och asi před 40 lety. s) Roku 1684 byly pod tímto stavením 4 sklepy a lednice, v přízemí byly místnosti vesměs klenuté, nad tím byly světnice a nad nimi několik podkrovních světnic. Při tom byla stáni na 12 koni. (DZ. 31 J 16 atd.) ') Pomůcka: Dr. Carl Leeder, Beitrage zuř Geschichte von Arnau. (Mittheilnngen d. V. f. G. d. D. XI. Jahrgang 13, 41, 242. XII. Jahrg. 41. t HOSTINNÝ A NOVÝ ZÁMEK NAD OLEŠNICI. Hostinný. obzvláštní pozornosť věnoval. Předvídaje různice a zmatky Polské, jež nastati měly po smrti Boleslava Křivoústého (f r. 1138) skrze jeho syny, záhy pečoval o lepší ochranu Polského pomezí České říše. Roku 1139 přišed do těchto krajin, zdržoval se na dvoře Chvojné (snad dnešním Dvoře Králové) a kázal obnoviti Hostin hradec. Tu postižen byl nemocí smrtelnou dne 17. prosince r. 1139, pročež nesli jej do nové vystaveného hradu, kdežto s pobožnou důvěrou a oddaností křesťanskou připravoval se k smrti. Po mnohém trápení zesnul'konečně na Hostině dne 14. února r. 1140 v náručí milované manželky své Adléty, kteráž potom, hořem jsouc sklíčena, dne 15. září následovala za ním do věčnosti. Tělo jeho přivezeno jest na Vyšehrad, aby tam odpočívalo vedle otce Vratislava i matky Svatavy.J) Tímto Hostínem není míněna naše tvrz, pocházející z pozdějších dob. Památka místa, kde tento knížecí hradec stával, nevyhynula ani po 300 letech, ještě r. 1400 se v jisté listině Kopec řečený Burgberg připomíná. Za časů Přemysla Otakara II. počaly se poměry v okolí zdejším valně měniti. Král ten kraj Úpský, ke kterému i Hostin dříve patříval, Němcům odevzdal právem německým. Statky zde se nacházející učiněny manstvími, a držitelé jich jakož i města Trutnov a Dvůr scházeli se na manském soudě v Trutnově. Tehda asi povstalo město Dvůr a místo původního hradce Hostina povstalo město panské. Od krále Jana dán Hostinný a sousední Hradiště Choustníkovo jako ušlechtilé manství Pútovi z Turgova,*) jak již vypravováno na str. 75. a 76. Půta se potom králi cizince milujícímu s největší horlivostí přivětil a sloužil také nástupci jeho císaři Karlovi. Ostatně byl naproti sousedům svým nepokojný; od Voka z Rotšteina pohnán jest r. 1318 vedle jiných škůdců do soudu zemského pro škody, jež učinil na Lhotě, a Vok obdržev za právo na soudě zemském zveden jest r. 1325 na dědiny Půtovy Hradištko, Olešnici a Hostinný. 3) S Putou držel Hostinný Jan z Turgova, syn jeho, jenž r. 1354 založil oltář sv. Kříže v kostele Hostinském.4) Jestliže máme tudy patrné známky, že patřilo panství Turgovcům, tím méně si můžeme ') Palacký, I b. 22—23, Scrip, rer. Boh. I. 329. !) Reg. III. 118. 3) Tab. vetust. 313. *) Libri conf. I. 22, 83. Borový, lib. erect. I. 16. Jan ještě 1359 vládne nad Hostinském, r. 1367 nacházime jej, an činí změnu s klášterem sv. Jiřf. (Arch. hibl. Praž.) Držel Smidary. (Arch. c. II. 342.) O bratru jeho Půtovi srov. děje Hradiště, Bradlce a Železnice a Arch. č. II. 349. HOSTINNÝ A NOVY ZÁMEK NAD OLĽŠNICÍ. 21 I vysvětliti, proč r. 1359—1377 osoby jiného rodu v Hostinném práva vrchnostenská provozovaly. Purkart, purkrabě Magdeburský, hofmistr královský, jenž Hostinný s panstvím držel, dovedl toho u arcibiskupa Arnošta, že potvrdil r. 1359 nadání oltáře sv. Kříže Turgovci učiněné. Zdá se tudíž podlé toho skorém, že všichni držitelé 14. století měli panství jaksi v zástavě s manskou službou. Purkart, muž svého času vážený, jenž císaře na všech cestách doprovázel a všech důležitých jednání svědkem byl, pocházel z rodu hrabat z Hardeka, byl zasnouben s Annou z Gleichen a zemřel asi v letech 1374—1377. Před r. 1365 přešel Hostinný v držení Bolka, knížete Opolského.') Pečeť jeho, jako pána města, jest přivěšena k listu r- 1375 svědčícímu na prodej nivy u Labe; r. 1377 týž Bolek ve světnici hradské („auf dem hause in der swetnicze) potvrdil smlouvu, jíž Mikuláš Kolínský a Volfhart z Chotějovic prodali právo krčmy, řemesel a j. měšťanům Hostinským. Hostinný se po roku 1383 zase nachází v držení Turgovcův. Z rodu toho Žili tehda Henslin (svrchupsaný Jar) a Púta bratří 2 Turgova a Henslinův syn Vilém. Henslin s voli týchž spoludržitelů prodal r. 1383 na bílou sobotu měšťanům lán a mlýn Lautermiihl v Hermansifách, jinou listinou téhož dne danou prodal jim Forberk svůj před městem, třetím pak listem povolil, aby o statcích svých svobodně říditi mohli. Téhož roku také podával Henslin nového faráře ke kostelu Olešnickému.2) Všichni tito páni ještě několik let potom panství spravovali, roku 1386 prodali opět lán v Hermansifách měšťanům Hostinským. K oltáři sv. Kříže v kostele zdejším podával kněze r. 1389, 9. prosince sice Vilém sám,3) dav již před tím (r. 1388) jisté pole ke kostelu zdejšímu, potom ještě vykonává vše ve spolku s otcem. Nebo r. 1393 v pátek po nanebevstoupení páně napsati kázali list na potvrzeni fojtství v Hostinném, a r. 1396 v pátek před sv. Benediktem slíbil Henslin, že chce měšťany při právích jejich zachovávati, a konečně r. 1400 prodal měšťanům kopu úroku ročního na dědictví, „jež leží při hoře hradské" (an dem burgberge), za 15 kop gr. Mimo to se kolikráte účastnil jednání soudu zemského, na němž v těch dobách zasedal. Roku 1398 držel Henslin i Heřmanův Městec a Mrdice.4) Oba páni Turgovští zemřeli brzy po roku 1400. Po smrti obou pánů bylo panství Hostinské rozděleno. Město Hostinný držel ještě r. 1414 Hynce neb Jindřich z Rederu. Anežka z Visemburka, vdova po Vilémovi, vládla na Olešnici v letech 1403—1408, ') Lib. coqf I. G 6 připomíná se jako patron v Olešnici a též r. 1369. (II. B 7.) J) Lib. conC B [8. Viz i lib. érect. XIII. f. 10. ') Libri cont IV. B i5. V. Q 6. ') Arch. ř I. 430 a našeho díla 178 Hrady a zámky České V. 28 2 I 2 HOSTINNÝ A NOVÝ ZÁMEK NAD O LESNICÍ. držíc ji bezpochyby v zástavě věnné.') Druhou část, ai to jistě Hermanslfy, držel Jan Krušina z Lichlem-iurka od r. 1402, 2) jsa spolu pánem na blízkém Hornšperce. Zemřel okolo r. 1407, zůstaviv znamenité statky své synům Hynkovi, Jankovi a Alexandrovi. Ti učinili r. 1415 smlouvu s Trystramem z Rederu a jeho strýci a přátely i na miste Hynce z Rederu a dětí jeho, skrze kterouž se dostali také v držení města Hostinného.3) Hynek vládl na Hostinskú jakožto nejstarší bratr ještě r. 1416, ale nedlouho potom rozdělil se s bratrem Janem.*) Hynek držel potom hrad Kumburk, a Jan vládl v Hostinném. Když začaly bouře husitské, přidal se Jan s mnohými pány Českými ke králi Zikmundovi (r. 1419) a opověděl s nimi válku Pražanům;6) než potom rozhořčen byv bezohledným chováním se Zikmundovým k Čechům, dal se na stranu kališnickou i s bratrem svým, jenž stal se proslulým vůdcem. Zejména r. 1421, 10. května s Pražany a jinými pány smlouvu učinil s Kutnohorskými. Potom jej nacházíme ustavičně ve spolku s kališnlky. Roku 1423 zde se stala změna tak, že Hostinský pán přidal se ke spolku pánů proti Žižkovi. Páni byli jednou r. 1423 poraženi a po druhé Žižka vraceje se z Uher a z Moravy (r. 1424) zvítězil nad nimi u Skalice.6) Dále o něm vypravují staří letopisové, že toho léta mnoho městeček a vsí vypálil, v Turnovském klášteře že spálil mnichy, také Že táhl s lidem svým k Hostinnému (v neděli masopustní) „a šturmem dobýval města; a tu sou jich mnoho pobili a ranili, a potom odtrhl odtud." 7) Nám zdá se však, Že v držení Hostinného tehda byl pověstný odpovědník Jan Městečky z Opočna; ten byl předním vůdcem proti Žižkovi v bitvě Skalické, a hněv slepého vůdce obrátil se tudíž proti sídlu jeho v těchto krajinách. Potvrzuje nás v tom stará zpráva, že týž Jan r. 1430 po veliké noci v Hostinném zemřel.8) Roku 1433 připomíná se zase Jan Krušina seděním na Hostinném a k tomu také držel tehda panství Adršpašské. Roku 1434 v listopadu zabit jest v Broumově nezanechav dědicův, pročež dědil statek jeho bratr Hynek Krušina z Lichtemburka.9) Királ Zikmund zapsal tomuto r. 1436 statky kláštera Opatovského v těchto stranách ležící i s pustým kláštercem, jež jako zápisné zboží potom s Hostinným spojeny zůstávaly. Hynek byl ženat s Annou z Hazemburka, jíž byl již dávno 1000 kop gr. na dědinách svobodných dskami zemskými věnoval: nyní, po otevření desk dvorských, přidal jí r. 1437 200 kop více, jež zapsal na městě Hostinném s tvrzí, dvorech, krčmách, mlýně, podací, vsích Hermansejfách, Lauterwasser a Prosečné celých a Arnstorfé c. t. m. ,0) Tehda Hynek slynul bohatstvím, jež si hlavně utvrzoval nápady na zbožích jemu králem Zikmundem udělovaných. Ještě více naděje na veliké bohatství nabyl potom, když se po smrti první manželky své s Annou z Koldic, vdovou po bohatém Půtovi z Častolovic, zasnoubil.11) To se stalo brzo před r. 1441, snad r. 1440, když Hynek větší část panství Častolovských koupil; tehda již Hynek pro násilí jedné z dcer choti své v Kladště učiněné zdvihl válku do Slez, Snad to byla ona Anna, dcera Půtova, jíž Hynek r. 1446 1000 kop dluhu na Hostinném a zboží zapsal.,2) Hynek zemřel asi r. 1454, a syn jeho Vilém vyplativ Anně z Častolovic, co jí náleželo, ujal Hostinný a jiná panství. Roku 1454 sice obdržel rychtu v Javorníce od krále Ladislava, nemoha však potom věno matky vyplatiti, prodal r. 1454 v pátek po sv. Vítě tvrz Hostinný s panstvím maceše své Anně z Koldic za 1300 kop gr.,3) Anna ihned jak panství koupila, zapsala 1300 kop na něm Anně ze Zajdova a z Koldic mateři své a dcerám svým Saloméně, Anně, Kateřině, Fémé a Regině. u) Anna potom roku 1458 potvrdila nově založený špitál před městem a osvobodila jej ode všech platův, jež se měly vrchnosti dávati. Zůstavivši takto vděčnou paměť po sobě, zemřela roku 1467, 1. února a pochována jest v kostele městském pod velkým oltářem.1B) Téhož roku v pátek před sv. Lucii,6) prodaly sestry Saloména, kněžna Opavská, Anna z Častolovic, paní Eufemie a panna Regina z Lichtemburka Hostinný tvrz s městečkem a vším příslušenstvím Oldřichovi Zajíci z Hazemburka a z Kosti za 2000 kop gr. ,T) Oldřich tento a bratr jeho a společník Jar drželi tehda ještě jiná panství, jako Kosť, Skály, Hradiště, Navarov, a koupili Hostinný jen z ohledů příbuzenských. Neboť Oldřich měl k manželství Annu z Častolovic a Jan Kateřinu, obě dcery Půtovy. Kateřina tato však tehda (r. 1467) sotva již žila, poněvadž se mezi prodávajícími nepřipomíná. Bratří oba v ty časy nacházeli se v zoufalém odboji proti králi Jiřímu, a jen to, že se časně poddali, zachránilo jim některé ') Lib. conf. VI. D 8. K 7, VII. C 5. ') Ibidem C 20, G 12- Srnvnej děje Opočna a Kumburka. 3) DD. 61 sir. 167, 169. ') Ijb. conf. VII. G 14. K 11. K 18. Od roku 1418 vyskytuje se Jan jako pán na Hostinném. ') Arch. č. IV. 375. *) Toho roku zahynu] u Malešnva „Petr Turkovec rytier, kterýž korúhev Pražskú držal." (Staří letnp. str. 03.) ") Palackého Děje husitské II. 199. B) Chronic. vet. colleg. Frag. „mortuus est Joh. de Opočen in Hostinný." a) Hynek podával do Hostinného a Hermansejf r. I436 katolického kněze. (Lib. conf. X. C lo.) O smrti Janově ve starých letop. na str. 91. ") DD. 3 str. J15; 61 str. 274; arch. í. TIL 519. "1 Viz Palackého Děje IV. a. 56, Somroersberg 696. ") DD. 61 str. 348. Anna zápis svůj toho roku zavadila matce své a Haškovi z Valdšteina. (DD. 25 f. 10, arch. č. III. 535) ,3) DD. 6] str. 404, arch. č. III. 560- ") Náhrobek roku 1862 byl zkažen při dláždění prostory před velkým oltářem. ,s) DD. 61, 405. I6) Smlouva nějaká trhová stala se již roku 1463. (Paprocký o st. ryt. 239.) ") DD. S str. 246 a 61 str. 49O. HOSTINNÝ A NOVY ZÁMEK NAD OLESNICI. hrady, mezi tim i Hostinný, některé jiné jsou jim dobyty a vzaty. Po smrti Oldřichové zdědil Hostinný bratr jeho Jan, kterýž statky v těchto krajinách prodávati začal. Napřed prodal panství Hradišťské, potom r. 1474, v úterý před sv. Urbanem Hostinný s panstvím a panství Navarovské s hradem trhem pustil Alšovi ze Šanova, a to prvnéjší za 1500 kop gr.1) Trhy tyto poslední nestaly se bez odporu Salomény a Anny, sester, které hlásily se ke čtvrtému dílu zboží a dědin. Nový držitel Aleš byl nepokojný člověk a ustavičně se soudil se sousedy svými, iež bud poháněl anebo sám od nich pohnán byl. Aleš byl dvakráte ženat; jeho první choť Škonka z Lomnice zemřela r. 1475 a pohřbera jest v kostele městském, kdež se posud spatřuje její náhrobek. Tento pak dcerám svým Magdaléně a Anně, Janovi z Hazemburka, bratru svému Janovi a Otíkovi z Boršic zapsal 2000 kop na Hostinném (r. 1474); byly to peníze, jež si od nich na koupeni panství byl vypůjčil. Po smrti první choti pojal k manželství Elišku z Třebelic, jíž r. 1477 na tvrzi Hostinném s příslušenstvím 500 kop gr. č. (čili 1000 fl. uh.) věnoval.8) O město sobě také náš Aleš zásluh dobyl; r. 1477 jim daroval lázeň svou v městě, z níž měli dávati chudým lázně zádušní, a kázal založiti novou knihu městskou. V týchže knihách se posledně r. 1492 připomíná, r. 1493 byl již mrtev. Zemřel tuším tohoto roku. Z druhého manželství Alšova pocházeli dva synové Vdcslav a Jan a jedna dcera Johanka, vše ještě nezletilé. Podlé poslední vůle otcovy měl býti poručníkem statku a dětí těchto Jetřich ze Šanova; tomuto také jako poručníkovi propustila vdova Eliška roku 1494 ve středu před sv. Havlem věno své z desk dvorských,3) a Jan poručníkoval na Hostinném až do r. 1499. Tuť bratří dosahše již let plných strýci svému Jetřichovi z poručenství děkovali,4) a zůstali v nedílném držení tvrze a panství až k r. 1507. Toho roku totiž 27. února o suchých dnech postních učinili bratří oba rozdíl o dědictví otcovské, tak že každý z nich přijal jednu polovici tvrze a panství. Společní měli zůstati především mostové oběma stranám „a jestliíe by kdy slušné opravy potřebie bylo na ty mosty, tedy aby obě straně na opravu těch mostóv naloíily; pakli by která strana nechtěla doložiti na opravu těch mostuov, ta strana aby po těch mostiech nejezdila ani nechodila." Ve spolku dále zůstaly vrátný, podací kostelní, mlýn a dolejší pivovár. Vodního příkopu k dol. pivováru oba bratří na polovici užívejte. 5) První díl, kterýž se dostal Vácslavovi, obsahoval mimo polovici tvrze dvůr před fortnou, zahradu za chlévy s haltéři, štěpnici vedle Labe, popluží podlé cesty k mostu, štěpnici, polovici popluži k Olešnici Hořejší, polovici jistých lesův a luk, 4 masné krámy, polovici města s 35 osedlými a jinými před dolejší branou zůstávajícími, ves Lánov s podacím, hamr, doly, mlýn, platy v Olešnici a Kocléřově, v Javorníku polo.dci vajec platných, v Hermansífách roboty a j. v. Tuto polovici Vácslav, seděv tu 11 let, prodal r. 1518 na den sv Řehoře Janu Telaurovi z Tetova za 100 (?) kop gr. č.a) Vladyka tento Hostinného dlouho nepodržel a prodal r. 1519 ve středu po sv. Ambroži polovici svou zámku Hostinného (poprvé se tu zámkem slcve) Janovi z Vartemberka na Dubě za 2000 kop gr. č. 7) Ke druhé polovici, jež se dostala Janovi ze Šanova, patřila ostatní polovice tvrze, dvůr v městě se vším stavením louka Šemberovská, zahrada pode mlýnem, popluží za Labem s loukami, popluží za mostem s paloučky, popluží k Olešnici Dolejší, popluží u Lotrmilu hořejší a tolikéž ve Forstu, polovice města, hořejší pivovár, 4 masné krámy, vsi Lautrwasser s horní valchou a potokem, Javorník s podacím, Hermanzaif s podacím, mlýn Lotrmil s potokem, ves Arnstorf s kusem řeky Labe. Jan pojal potom k manželství Barboru z Raicištainu (Rzieczisstaynu), kteréž r. 1512 v pátek po sv. Stanislavu 250 k. gr. č. věnoval;8) prodal však ještě téhož roku ve středu před sv. Martinem polovici svou tvrze a panství Hynkovi Spetlovi 1 Janovic a na Skalách za 2235 kop gr. č. °) Naproti tomu zapsal Hynek Janovi (prý ve dluhu 300 kop) dvory kmecí v Hermanzaifu, z nichž se mělo platiti 25 kop dotud, dokud by Barbora, manželka Janova, žila. Hynek Špetle prodal potom r. 1519 po sv. Ambroži polovici svou zámku Janovi z Vartemberka za 2000 kop gr. č.,1") a obé polovice zase byly v jedno spojeny. Pokud rozdělení města trvalo, úřadovali iva purkmistři. Jan z Vartemberka koupil také sousední tvrz Chotéjovice a držel mnoho jiných krásných panství v severních Čechách. V Hostinném prodav za to dva domky před dolní branou ležící, peníze z toho utržené daroval otci a prodal konečně r. 1521 v pondělí před narozením božím Hostinný zámek, ') DD. 5 str. 316 a 61 str. 513. Navarov Aleš zase roku 1489 prodal. *) DD. 5 str. 359. Poručníkem dětí svých učinil Aleš r 1481 Mikuláše mladšího z Hořic a na Pecce (tamže 401). ') DD. 6 ítr. 227. ') DD. 62 str. 275. 5) DilČí cedule v DD. 69—75. Dluhy též byly rozděleny, a sestra Johanka měla se odbyti slušnou výpravou a město při právích svých zachováno býti má. 6> DD. 62 str. 394 a 63 str. 171—72. •) DD. 63 str. 204—205. 8) DD 62 str. 359. *) DD. 62 str. 363; 63 str 128 a 136. ") DD. 63 str. 203. 28* 214 HOSTINNÝ A NOVÝ ZÁMEK NAD OLEŠNICÍ. město, vsi Hermanzaif, Lautrwasser Hořejní, Javorník, Arnstorf, Lanov, hamr dolejší a hořejší, v Olešnici a Prosečné dvorv kmecí svakovi svému Zdeňkovi z Valdšteina na Hořicích za 4000 kop gr. č.') Zdeňkem dostala se na zdejší zámek rodina bohatýrská, která zde po celé století seděla. Zdeněk, pán smýšlení kališnického, dovedl toho konečně, že mu král Ludvík roku 1522 v pondělí před sv. Martinem zámek Hostinný s městem, vsi Ornštorf, Prosečnou, Lánov s 2 hamry, Lautrwasser, Hermanzaif, Javorník, tvrz, rlvfir a ves Chotobici, dvory kmecí ve Vlčicích a Oblanovfi s horami měděnými z manství propustil.5) Také Zdeněk Čásť zámku odprodal městskému písaři Martinovi Lomóllerovi, a to zahradu řeč. Hůngersgarten, ležící mezi Labem a struhou mlýnskou. Zemřel roku 1525 a pohřben jest vkjstele. Nad syny a dcerami stala se poručnicí máti jich Voršila z Vartemberka.3) Správu panství obstarávali tehda hejtmanové Adam Zlvár a Volf z Troklav (r. 152?), Christof Schtange v. Artemsdorf (roku 1529) a Christof Procke (r. 1534—1536), za nichž zase některé části od příslušenství zámku prodány. Voršila zemřela r. 1536 a pohřbena jest v kostele vedle rranžela svého. Nyní město a panství v nedílnosti zůstávaly až do roku 1540: tehda oddělil se Jan od bratří svých, přijav jistou sum m u peněz za díl a držel potom Heřmanics.4) Ostatní dva bratří drželi ještě statky své v nedílnosti, ad se již letům plným blížili. Roku 1544 Jiřík již sán spravoval panství, a na n.ístě bratra svého Zdeňka predal dědictví své v Oblanově a Vlčicích s poustkou v Pilinkové Janovi Zilvárovi, začež obdržel směnou ves Pulkendorf. Roku 1548 konečně se oba bratři 1 gltnoí 'Vo v ej Ý~ {loEo-haEa, 3 _ ,e f i i ľ ŕ5 ŕ f ľ wú {t -i - h •TO 4^ft-m ó teč Náhrobní kámen Anny Dobřenské rozené Bohdanecké z Hodkova (t 1582), manželky Jiříka staršího Dobŕenského z Dobřenic. (Kreslil J Dobeš, učitel v Náchodě.) rozdělili a každý dostal za svůj díl polovici zámku, města a panství. Zdeněk za svůj díl dostal tu polovici, kterouž někdy Hynek Špetle držel, a k tomu jisté dědiny s kusem Labe, též 1500 kop gr. č. jako dědictví po mateři své Voršile.5) Z dědin těch Zdeněk některé hned prodal; potom již roku 1552 v sobotu po sv. Víte prodal polovici svou Hostinného se vším příslušenstvím Kateřině z Chlumu a z Ko-šumberka, manželce Jiříka z Valdšteina, za 1000 kop gr. č.*) Za peníze utržené koupil Sobčice a později byl pánem na Králikách, kdež bezdětek zemřel. Bratr jeho Jiří zajímá nás především osobou svou, 48tiletou vládou a působením svým na osudy města.7) Za jeho panování vypuzen jest katolický farář a nahrazen luteránským, po čemž se brzy luteránství nejen v městě, nýbrž i v okolí valně rozšířilo. Kostel městský obnoven jest (r. 1552 a 1573), špitál lepšími důchody opatřen, cechům dána jsou pravidla a obci zdejší mnohé milosti uděleny. Jiřík také skupoval v městě domy, pole a zahrady, vystavěl mlýn u příkopu městského, kterýž ukazuje posud štít jeho, a roku 1548 zřídil nový pivovár v Chotéjovicich. Mimo to zakoupí Miletínek, dvůr manský v Lánově, panství Miletínské. Jiří měl tři manželky, s nimiž — pokud známo — splodil 13 synův a 8 dcer. První jeho manželka byla Kateřina z Chlumu, sestra Divišova, a z té pošli Jan, Karel (r. 1549, 25. srpna na Hostinném pokřtěný),8) Slavala, Albert, Vilém, Vok, Zdeněk, Jiří, Majdaléna, Voršila, Jitka, Barbora, Kateřina, Markéta a Alžběta.9) Z těch dcer několik tuším v mládí pomřelo, poněvaiž se v listinách nepřipomínají. Z druhé manželky Elišky ze Žerotína pošla dcera Libuše, třetí choť Alena z Lobkovic (dcera nejv. purkrabí Jana) porodila mu Jindřicha, Kanibala, Jana Kryštofa, Bartoloměje a Volfa. O prvních dětech svých byl Jiřík již r. 1553, 5. června poručenství ve dsky vložiti ') Tamž« 224—225. Manželka jeho Voršila byla sestra Janova. ') DD. 67 f. 19 a DZ. 3. D 6 *) DZ. 249. C 3 a reg. hejtm. 2 JJ. A 17. *) DZ. 3. C 23. Roku 1S48 poháněl pány z BibrSteina, vině je ze 2 chocholů (fedrspušův), které n. Petr z Kožemberka n. Jáchymovi z Bibršteina půjčil a Petr Janovi k vyupomínání daroval. (Reg. 12 J. k. s. J 15.) s) DZ. 49. D 16. vkl. r. 1552, 18. června. (DZ. 10. G. 15.) ') DZ. 13. G 17. r) Vedle toho působil též ve veřejnosti sedaje na soudech a sněmích. Srovnej ostatně, co o něm ve Sněmích tištěno, a Jirečkovu Rjkověť II. 307—308 ') Pilát, Beitrage 163. *) Jandera, Geschichte von Miletin 49. HOSTINNÝ A NOVY ZÁMĽK NAD OLEŠN1CÍ. 2'5 dal.1) Změněním se poměrův arci i toto poručenstvl změněno, a Jiří napsal konečnou a poslední vfili svou r. 1582 ve středu před narozením p. Marie. Veškeré jmění mělo na syny rovným dílem připadnouti, Aleně vdově do života jejího měly náležeti Poličany s vesnicemi a pivo se jí mělo dávati z pivováru Hostinského. O synech mladších nařídil, aby u mateře zůstávali, dcery starší z prvního manželství aby byly bud u bratra Jana nebo kteréhokoli bratři, Libuše aby zůstávala u strýce svého Jana staršího ze Žerotína na Náměšti Každé ze dcer slíbeno bylo věno. Po tomto pořízení zemřel Jiří r. 1584, maje stáří 65 let, a pohřben jest v kostele zdejším. *) Nyní ujal poručnickou vládu Karel, napřed sám, od r. 1589 však společně s bratrem svým Zdeňkem; ale když tento zemřel, musil zase Karel sám poruč-níkovati. Roku 1590 dne 6. července odevzdal po-ručnictví Karlovi staršímu z ValdŠteina; když však tento v Praze roku 1593, 21. října zemřel, opět převzal správu panství, ale zase r. 1594, 4. dubna se poděkoval. Tudíž nálezem císařským dáno jest poruč-nictví Vilémovi z ValdŠteina, Adamu Zilvárovi z Pilinkova na Žirci a Janovi Radeckému na Sedlci, kteří potom nedlouho vládše. postoupili úřad svůj Jindřichovi z ValdŠteina, jenž po 2 léta Hostinný a Miletfn správo val.a) Tehda bylo již panství mezi svrchupsané bratry napřed rozděleno. Roku 1590 dne 5. února napsány dílčí cedule a r. 1609 dne 16. května dáno o tom přiznání ke dskám zemským.4) Obři na radnici Hostinské. Bartoloměj dostal Miletín, Jindřich díl řečený Borov-nický, z něhož zřídil panství Olešnické, Karel dostal Poličany, které bratří po mateři přejali, ostatní dva dostali každý po polovici Hostinného, panství a města. Jednu polovici panství, totiž polovici zámku Hostinného, polovici města, s předměstím, dvůr po-plužný před městem se mlýnem, vsi Harsdorf, Zejf s podacím, se 3 mlýny a 2 dvory poplužnými a ves Pulkndorf obdržel za díl svůj Hanibal z ValdŠteina, k čemuž také přišly potom statky Heřmanice, Veli-chovky a Zboží. Hanibal nastoupil drženi panství r. 1596, 10. října a po smrti Karlové a Jindřichové měl poručnictví nad dětmi mladšími; také r. 1604 ve jménu svém a týchž bratří přísahu učinil na manství v Lánově. Zastával čestné úřady a znal se dobře ve starých dějinách Českých; sám sepsal roku 1607 vývody, o nichž se mluví při popise Hermansejf. Nevole své s bratrem svým Janem Kryštofem, jež „na omylné čeládky neb poddaných i jiných zprávy více nežli z jaké podstaty" vznikly, ukončil smlouvou roku 1607 dne 13. března učiněnou. Hanibal se zavázal, že bratřím svým Janovi a Bartoloměji ukáže majestáty na rod jich se vztahující, též dílčí cedule a paměti, aby si je mohli vidimovati nebo rejstřík od nich vzíti. Zavázal se také, že je bude na jistém místě chovati. Na kašnu v zámku, která k spuštění přišla, slíbili oba společně nakládati. 5) Brzo se náš ') DZ. 11. A ig. *) Viz vývod, kdež vynecháni synové Slavata, Albert, Vok, Jiří a Volf (t r. 1585), nrhof všichni v útlém mládi pomreli. Synové z třetiho manželství byli r. 1584 jeStě nezletilí. Nejstarši syn Jan mladH oddělil se již r. 1584 od otce a bratří svých vzav peníze (DZ. 22. G 14), a skrze manželku svou Elišku z Fulšteina dostal se v drženi Albrechtic ve Slezsku. Zůstali po něm synové Jiří a Vilém. ») Janderfiv spis citovaný. ■) DZ. 124. M l5 a DZ. 180. P 1É s) DZ. 180. N 25 HOSTINNÝ A NOV\ ZÁMEK. NAD OLEŠNICI. Hanibal tak zadlužil, že naň počali věřitelé naléhati. Aby tomu ušel, postoupil všechna svá panství ve dluhu prý 100 k. Kateřině Valdšteinské e Dubé a z Lipého, manželce své,') avšak toho věřitelé málo dbali a aby právo před se šlo, Žádali, Tedy odhádal roku 1615, 5. srpna Humprecht starší Černín z Chudenic, místokomorník, polovici města Hostinného, vsi Hermansejf, Arnsdorf, Pulkendorf, polovici zámku (tu stranu k městu, v 313 kop 55 gr. z d.), dvůr za městem se stavením, chlívy atd. a přiřkl to prvnímu věřiteli Janovi 2 Klenového a 2 Janovic na Žinkovech, Roupově a Žitlně, JM. českého krále radě a nejv. písaři kr. Č., ve 2500 kopách, načež Jan toho roku 31. října právo své i s jalovým panováním na těch dědinách postoupil dotčené Kateřině z Dubé."1) Tato chtíc manželu statek ten dáti, obezřetně si počínala; r. 1615, 26. listopadu sice mu k užívání dala svrchupsanou polovici, však jen do smrti a tak, aby statku nezměnil a po něm aby na jich děti obojího pohlaví připadl.3) Nicméně tím nebylo nic zpomoženo; r. 1616 opět naň naléhal Jan Bernart 2 Fůnfkirchen pro nezaplacení 5000 kop, a manželka jeho vzavši na sebe ten dluh, zastavila Fůnfkirchnerovi polovici svou, na niž on se po čtverých zápisech r. 1Ď20 dal zvésti. Hanibal zemřel v Hradci 21. dubna r. 1622 a pohřben jest v Sejfách, kdež náhrobek jeho posud vidéti lze.4) Jan Bernart, držitel této polovice, nacházel se v ten čas, když panství Hostinské převzal, v plném proudu rebelie proti císaři Ferdinandovi II. Pokuta za to nedlouho po Bělohorské bitvě byla naň vynesena (r. 1620, 12. září), a to, Že hrdlo, česť a statek ztratil. Statky mu byly vzaty a pouze proto, že se výslechy jeho dlouho protáhly, zachován při hrdle.5) Císař Ferdinand statek jeho i půl města Hostinného, vsi Hermozeif, Arnstorf, Pulkendorf s platy, robotami, 2 dvory popi., ovčínem, mlýny, pilou, cihelnou, hutí měděnou, kollaturou atd. prodal a roku 1628 v úterý po sv. Filipu a Jakubu ve dsky vložil Albrechtovi z Valdšteina, knížeti Frýdlantskému, za 29.382 kop 20 gr. míš.") Zatím držel druhou polovici Hans KryStof z Valdšteina. Patřily k ní polovice zámku, ta strana ke kostelu s konírnami za zámkem, světnička u fortny, pekárna, 3 sklepy, dva parkány, zahrádka před fortnou, předhradí s příkopem (brána k městu a fortna ke dvoru, vchod ke starému i novému stavení, voda v zámku a kašna oběma ve spolku zůstávaly), dvůr u zámku s jistými dědinami, polovice města, předměstí, podací a řeka Labe, vsi Prosečná, Forst se dvorem poplužním a podacím, ves Lauterwasser, Javorník se dvorem popi. a podacím, Helfendorf, Malá Borovnice se dvorem popi., Čermná c. t. m. s podacím, se dvorem a popi., chalupník u sv. Jana. Hans Kryštof nastoupil dědictví své r. 1597. Za něho vystaven a obnoven jest kostel, ale brzo stihlo novou budovu neštěstí, požár, jenž r. 1610 celé město i s kostelem, zámkem, školou, farou, radnicí a pivovárem spálil. Hans Kryštof obnovil zase kostel, zámek, faru a školu a více ještě je ozdobil. Upomínaj! naň dosud mimo faru mnohé předměty chrámové, na př. kazatelna, zvony; postaral se také pro faráře o lepší důchody a zřizoval na panstvích svých školy. Kryštof byl ženat s Mandalénou z Ústí, dědičkou statku Rochovského. Manželství to bylo bud neplodné, aneb děti brzo zemřely. Tudíž Hans Kryštof r. 1615 (vkl. 10. dubna) choti své „za odměnu, že ona Rochov jemu postoupila," v dluhu 100 kop zapsal celý svůj díl Hostinský a polovici svou.7) Zemřel ve Fořstě r. 1616; mrtvola dovezena jest 1. června do Hostinného a 5. června v kostele městském pod stupni velikého oltáře v měděné rakvi pochována. Statky ty zůstaly v držení vdovy až do r. 1620. Toho roku dne 2 z. června prodali však kr. kommissaři na naléhání věřitelů polovici zámku a panství pani Majdalěně Valdšteinské z Hodkova za 39.000 kop míš., z nichžto se mělo vydati Majdaléně z Ústí 20.000 kop, zadržených berní 8000 kop, a zbytek 11.000 kop věřitelům se měl vyplatiti.8) Z těch statků však nepodržela ves Čermnou, kterou prodala Majdaléně z Ústí. Majdaléna z Hodkova byla dcerou Adama Abrahama Bohda-neckého z Hodkova a byla se teprve ve druhém loži provdala za Bartoloměje z Valdšteina (r. 1617), po néinžto také nějaký čas spravovala panství Miletínské. Sotva koupila polovici Hostinného, ihned r. 1620, 26. srpna měšťanům stará práva potvrdila, ale neštěstí, které bylo zastihlo téhož roku otce a bratra jejího, naplnily ji po všechen ten čas, který jí k živobytí popřán byl, bolesti a lítostí. Nemajíc dědicův, učinila kšaftem svým roku 1625, v pondělí po neděli Jubilate na Hostinném daným dědičkou statku svého tetu svou Moruši Smrčkovou, rozenou Bořanovskou z Bytešky, a žádala, aby v kostele vedle manžela svého pohřbena byla. Kdy zemřela, není známo. Když kšaft tento psán byl, nacházel se v držení Hostinného mocný kníže Frýdlantský. Trh, kterýž byli někdy učinili kr. kommissaři s Majdalénou z Valdšteina, byl pro nespokojenost věřitelů pozbyl platnosti. Tedy prodali znovu kr kommissaři smlouvou r. 1622 v sobotu po sv. Ondřeji polovici zámku Hostinného, města, předměstí, dvoru s podacím, ves Prosečnou, tvrz, a ves Forst se dvorem poplužním a podacím, ves Lauterwasser, Javorník se dvorem a podacím, Helfendorf, Malou Borovnici se dvorem, ') DZ. mena 237. J 16. 5) DZ. 137. L 5. 3) DZ. 137. M 24. *) Daěický I. 318. 6) Viz Dějiny Vozíce. <) DZ. 143. A 10. Bílek, Děje konf. 112. ') DZ. menši 237. II 21. ") DZ. 192. L 18. Nový zámek Olešnický. HOSTINNÝ A NOVY ZÁMLK NAD OLEŠNICÍ, 217 Čermnou c. t. m. Albrechtovi z Valdšteina za 39.000 kop míš.') Albrecht získal potom ještě druhou polovici Hostinného a obě byvše z práva zemského propuštěny (onano r. 1627, tato 16.28), ke knížetství Frýdlantskému připojeny. Majdaléna z Valdšteina dostala od knížete za nároky své 4000 kop a později statek Forstský. K Hostinnému přikoupil kníže též Olešnici, již dal v léno Zdeňkovi z Valdšteina; také Arnsdorf, Sejfy a Polkendorf Janovi Kryštofovi z Valdšteina pod léno udělil. Okolních statků drahně na kolik mil vůkol skoupil. Vývod pánů Hostinských z Valdšteina. Jan Stépanický z Valdšteina f i5o6 if Anna Rašmovna z Ryzemburka Jiřík i5i7 f i549 * Barbora z Lobkovic Zdeněk f i525, 29. Aug. Vilém f íbbj (praotec vétve Lomnické) tp Vorsila z Vartemberka f; i536 Jiřík * ■ 5iq f '584, 17. Maj. Jan f 1572 (dcera Kateřina f i55i) Zdeněk 1540—1EÍ79 f j. 1584 Anna Alen u> 1. Kateřina z Chlumu vi 1. Saloména z Chlumu v 1. Lidmila Zvířetická z Pacova f i566 2. Eliška ze Zerotína 2. N. Skopovna 2. Anna z Rederu j- i588, 28. Aug. 3. Alena z Lobkovic f 1589 Vilém f i595, 24. Febr. V Maruška ze Smiřic f 1593, 22. Jul. (Potomci) Karel ' 1549 Aug. * f 1604, 18. Maj. li Barbora z Kno-blauchsdorfu Jan mladší 1584—.593 v Eliška z Fulšteina (Potomci) Zdenek • i558 Sept. t 1593, 21. Octb. Jindřich " 1674 •J- 1600, 21. Jul. Hanibal ' 1576 I 1622, 21. Apríl V' Kateřina Berk. z Dubé Kry sty an —1636 y Sabina Berkovna Jiří — 1623 Jan ml. t i- '6iQ Eliška 1604 Karel i636 Zdenek 1604—1624 t j. 1623 ip Anna Marie z Kolovrat Mandaléna * i5g3 if Karel Zilvár z Pilin kova f i5ío Kateřina + 1(114, 2- April. Vilém 1616 Sestry a bratr Viléma (f i5q5): Voršíla Jitka, Barbora t i585, u.Octb. (f- 1606) a Kateřina t i595, 3. Octb. Hans Kryštof 1616, i:5. April u> Mandaléna z Úistí Bartoloměj t 1617 V Mamdaléna z llodkova Hanibal 1613 — 1Ö37 Jan Kryštof 1628 f '655 v Lidmila Markéta z Lukovec (Potomci) Albrecht Pertolt ■ 628 Jiří Adam 1628 K poddaným svým choval se kníže tu laskavě, tam přísně. Všem městům svého knížetství odňal právo pivo vařiti (Hostinští ztratili také roku 1628 právo kořalku páliti), za to však Hostinný a jjiných 5 měst z člověčenství pustil a jim právo statky své odkázati udělil. Listina d. r. 1628, 8. května di, že Hostinským výsada ta dána byla za odměnu jich věrnosti. Ano zamýšlel z města učiniti zemský- stav svého knížetství, k čemuž pro následující události nepřišlo. Katolickou reformaci zde jakož i jinde přísně prováděl a poddané na panství hrozbami a vojáky na samospasitelnou viru přivedl. Kteři se pro víru vystěhovali, ztratili statky, a peníze za né utržené vycházely do knížecí komory. K tomu ještě přicházely svízele, kteréž obec častými průchody vojenskými snášeti musila. Kníže sice hleděl co možná kníiietství své ušetřiti, ale po r. 1632 ani tak nemohl učiniti, a přílišná jeho nádhera přivedla pomalu celé kníž;etství na mizinu. Zavražděni knížete v Chebu (r. 1634) učinilo konec vládě Frýdlantské na Hostinném. Statek Hostinský odevzdán jest nyní Vilému Lambojovi svob. f. z Desenersu, nejv. polnímu vachtmistru a nařízenému nejvyššímu, skrze kommissaře komorou českou nařízené prozatím jen ku spravování, ale r. 1635 j'ž dán mu Hostinný i se zbožím Nového Zámku, jež posud Lamboj jako Frýdlantské léno držel, k dědičnému jmění, s takovou však výminkou, aby svému regimentu jeden měsíc služby vydal, též 18.766 fl. klášteru Valdickému zaplatil.0) Olešnice patřívala z části ku panství Hostinskému, jak svrchu vypravováno. Samostatný statek Olesnický3) vznikl teprve na konci 16. století. Jindřich z Valdšteina, nejstarší syn Jiříkův z třetí jeho manželky, obdržel, když se bratří jeho (r. 1590) o Hostinsko, Miletínsko a Poličansko dělili, tak řečený Borovičky díl, k němuž vsi Olešnice, Brusnice a Chotějovice náležely. On již vystavěl Nový Zámek ii také l) DZ. 141. M 13 a 104. A q. Vklad vykonal Zdenek z Valdšteina jakožto nejhlizši a krevní přítel Jana Kryštofa z Valdšteina r. 1624, 3. února. *) Vklad r. 1637, 7. Febr. (DZ. 145. J 28). Kr. mistadržicí kladou „statek Hostinnou, jenž německým jazykem Arnau sluje, JMC. v pokutě připadlý." |Viz i Bílkovy Děje konf. 784). 3) Jestli býval na kopci zámeckém ve staré době slovanský brad Hostin Hradec, v němžto kníže Sohěslav r. 1140 zemře], o tom se muže ze slušných příčin pochybovati, nebo se muže hledali slarý tento hrad na místě města Hostinného, jež po něm český svfiij název zdědilo, anebo na hoře Prádlu. Tomu neodporuje podáni, že jest Nový Zámek vystavěn na zříceninách staršího hradu, neboť i ve 14. i v J5. věku mohla tu tvrz stati, o níž se nám přímých zpráv nezachovalo. Zápisy panství Olešnického svědci o tom, že plat v Olešnici a tudíž bezpochyby i jiné dědiny zase s Hostinným na počátku ]6. st. spojeny byly. Jiná část vsi patřila v temže století k panství Miletinskému (viz to a DZ-V. E 22). Když pak panství toto Jifik » ValeUteina koupil, přitažena jest čásť Olešnice k panství Hostinskému, poněvadž se mna ani v zápisech Miletinských ani Poličanských nevyskytuje. Mimo to držel zde čásť před r. 154) Petr Cerekvický z Holovous; len predal pak Hostinské Olešnici dvůr popi. s poplužim, na kterémž sám seděl, a dvory kmeci s 2 mlýny a krčmou" Adamu Zilvárovi z Pilinkova za 700 kop (DZ. 5. B 10.). Tato čásť Olešnice nachází se na panství Břeršteinském r. 1352, ale již ne r. j 568 : v tom čase dostal se ilil tento Jiříkovi z Valdšteina. 2l8 HOSTINNÝ A NOVÝ ZÁMEK NAD OLEŠNICÍ. tu bydlil, jelikož se uvádí, že manželka jeho a dcery v Olešnici zemřely a poněvadž se Hanibal z Valdšteina jako poručník syna Jindřichova roku 1607 seděním „in nova arce" nazývá. Jindřich zemřel roku 1600, 21. července, a mrtvola pohřbena jest 27. července v kostele Hostinském, kdež náhrobek jeho dosud spatřiti lze. Manželka jeho Majdaléna, purkrabínka z Donína, byla mu dceru Kateřinu a syna Zdeňka porodila; onano zemřela 2. dubna 1614 „na Olešnici" {t. j. na Novém Zámku) a pohřbena jest vedle otce svého. V kostele v Dol. Olešnici dosud vidéti lze erby jeho, manželky, rodičův atd., na znamení, že on r. 1602—1612 zdejší kostel obnoviti dal. Zdeněk z Valdšteina, jenž se zasnoubil s Annou Marií, dcerou Jáchyma Libšteinského z Kolovrat a na Rabšteině a Kateřiny z Dubé, postavil se r. 1618 na stranu stavův odbojných a poddal se potom Fridrichovi králi. Z té příčiny odsouzen jest nálezem kommisse soudní r. 1622, 5. listopadu polovice jmění svého, a Karel z Lichtenšteina, plnomocný mistodržitel, prodal roku 1623 v sobotu po s v. Fabianu „tvrz Volešnice se dvory popi. a vším příslušenstvím" Albrechtu Vácslavovi Eusebiovi vladaři domu Valdštemskěho za. 49.442 fl. r. 51 kr., po čemž zboží Olešnické roku 162} z práva zemského propuštěno a ke knížetství Frýdlantskému připojeno bylo.1) Kníže prodal zboží Olešnické r. 1624 dne 29. února dotčenému Zdeňkovi v manství Frýdlantské. a) Když po nějakém roce Zdeněk zemřel, dal kníže vdově po něm statek Sloupenský v léno a Olešnici zase zabral. Roku 1633 dne 22. března prodal kníže týž statek, totiž zámek Olešnici, Chotějovice a Brusnici v léno Vilému Lambojovi z Desenersu, cis. nejvyššímu, na srážku jeho pohledaností za služby vojenské, jemužto vedle cis. resoluce ze dne 19. května r. 1640 statek proti složení 8960 fl. dědičně byl ponechán.3) A poněvadž Lamboj od r. 1635 také Hostinný držel, přišlo opět ke spojení obou panství v jedno. Vilém Lamboj povýšen jest pro své zásluhy o rod rakouský napřed do stavu panského (r. 1638) a později (r. 1640) také do hrabského. Týž založil v Hostinném residenci jezovitskou, kterou však jezovité pro skrovné nadáni opustili.4) Když Vilém (tuším na sklonku r. 165y) zemřel, spravovala statky sirotčí vdova Sibylla Lambojová z Getnmelberka. Roku 1664 došel syn Vilémův Jan Lambert let svých a uvázal se ve statky otcovské Hostinný, Nový Zámek, Bělohrad a Dymokury.*) Týž jsa c. k. komořím a apelačním radou, zemřel r. 1669 dne 25. února a na dotčených statcích nastala opět poručnická vláda pode vdovou Annou Františkou Lambojovou z Aíartinic.6) V tom se stala změna r. 1672, když se poručnice po druhé do rodu Vchynských vdala a proto poručenství zřici se musila. Po šesti letech, v nichž úmysl Janův, založiti Františkánský klášter v Hostinném, byl skutečně vykonán (r. 1677), uvázala se v poručenství Sibylla, vdova po Vilémovi, vychovávajíc svého vnuka a jediného dědice Jana Alaximiliana Bernarta. Avšak mladý pán zemřel v nezletilosti, pročež veškeré jeho jmění na děti mateře jeho z druhého manželství spadlo.7) To se stalo r. 1682. Ale hned potom táhly se na statky ty Sibylla a Anna Františka, poněvadž měla každá z nich věno a jiné peníze na statcích sirotčích zapsané. Sibylle odhádáno roku 1684 panství Hostinské a Anně panství Olešnické,8) pročež jim dědici dotčené peníze zaplatiti musili. Oboje panství zůstalo potom v držení Vchynských a po mnohém střídání rodů v 18. století dostalo se do rodu Dýmův ze Stříteíe. SEJFY. d Hostinného severně táhne se ku hřebenu hor Krkonošských údolí dlouhé, kterýmž jda hodný kus cesty, dojdeš konce vesnice Sejf (Hermannseifen) a opět po dlouhé cestě dostaneš se až ke kostelu na návrší malebně položenému. Při kostele býval zámek pánů z Valdšteina, kterýž byl proměněn roku 1815 na pivovár a vinopalnu. Na ten čas však přestavěn jest tak důkladně, že by tu nikdo bývalého sídla panského nepoznával. Skrovné jsou jen zbytky, kteréž se dochovaly z něho. Na bytě bečvářově zasazen jest starý kámen se znakem a nápisem: „Wen Got wil so ist mein zihl avf den ich alzeit hoffen wil. — Anno mdcii. — Katherina Waldstein g-eborne Berckin von der Daube und Leipa auf Arnau u. Herm." Na pivovaře jest ještě jeden kámen se znakem Valdšteinským a kusým nápisem. ') DZ. 141. C 1 a 104. E 21. O příslušenstvích statku v Bílkových Děj. konf. 837—838 3) DD. 71 fol 4—5. *) DD. 71. fol. 154. DZ. 147. E 16. Bílkovy Děje konf. 838. ') Nauf. Slov. Sommer 2tg. s) DZ. 113. M 27. N 7, 478. B 14. * DZ. 114. M 17, 115. A 15. ") DZ. 115. D C, lib. B 26. F 28. Dědici ti, Jan Vicslav, František Ferdinand, Františka, Alžběta, Karolina a Kozalie, byli dětmi Vácslava Oktaviána ze Vchynic a na Kamenicí a dotčené Anny Františky z Maritnic ') DZ. 31. H. 3 — L 5. SEJFY. 2IQ Znamenitější jsou památky bývalých pánů, které se zachovaly v kostele. Ten jako zámek maji jednoho zakladatele, proto jest nade vchodem kostelním poznamenáno, že jej postavili r. 1598 Hanibal z Valdšteina a Kateřina Valdšteinská z Dubé. Tomu se musí rozuměti tak, že kostel již ve 14. věku postavený obdržel v letech 1598—1602 nynější svou způsobu. Na Hanibala upomínají kromě toho náhrobní jeho kámen a tři veliké, na plátně malované vývody, které visí na stěnách oratoře. Na jednom z nich spatřuje se vývod od Adama až na Krysta, na druhém jest vývod králův a knížat českých od Čecha až na císaře Rudolfa. Na třetím jest veliký vývod pánů z Valdšteina asi 28 m. zvýši a 23 m. zšíří. Hanibal maje v držení svém staré majestáty, dílčí cedule a zápisy rodu svého, dovedl učiniti ovšem vývod dobrý pro druhou polovici 15. a 16. věku, ale ve starších dobách prameny patrně dobré spletl tak se zprávami báječnými, že nelze jedny od druhých rozděliti. Neohlížeje se na dobré paměti, které byly tehda v rukou pp. z Vartemberka, začíná vývod svůj báječným Janem z Valdšteina, který žil prý r. 1252. Sejfy1} před 17. stoletím nebývaly sídlem samostatného statku a také ustavičně jako robotná a poplatná osada patřivaly k panství Hostinskému. Když se okolo r. 1590 bratří Valdšteinšti o dědictví po otci svém Jiříkovi dělili, dostalo se Hanibalovi z Valdšteina půl zámku Hostinného a města tudíž, vsi Arnsdorf, Hermansejfy a Pulkendorf. Bylí on, jak již jednou řečeno bylo, osobou na slovo vzatou, a vyznačil se sepsáním vývodu Valdšteinského. Od r. 1607—1622 býval také hejtmanem kraje Hradeckého. Manželka jeho Kateřina Berková z Dubé vystavěla v Sejfách tvrz čili zámeček; Hanibal zase v let. 1598—1602 zdejší kostel obnovil. Oba sem dali r. 1607 novou cínovou křtitelnici, a Hanibal pro kostel zdejší kázal r. 1614 zvon slití. Hanibal sice získal mimo Hostinsko ještě některé statky, ale z nepovědomých příčin nadělal tolik dluhů, že konečné o všecky statky své přišel. Na naléhání věřitelův odhádal roku 1615, 5. srpna Humprecht starší Černin z Chudenic, místokomornik království, mlýn při Hostinném a mlýn podtvrzní s podacím v Hermanzejfé, les slove při království a jiné lesy a dědiny při dvoře Sejfském, tvrz Hermanzeif se dvorem popi. a všim stavením (v ceně 161 kop 20 gr. č.) Mikuláši Vratislavovi z Bubna na Březně, Liticích, Žamberce a Horním Jelení v summě hlavní 2392 kop 10 gr. 2 d. Že však odhad tento nepostačoval na dluh, poněvadž téhož dne ostatek polovice panství Hostinského Janovi z Klenového, prvnímu věřiteli, odhádán byl, zůstaveno jest Mikulášovi, aby se i dále mohl na Hanibalovi hojiti. Roku příštího však (r. 1616) Mikuláš Vratislav práva svého postoupil svrchupsané Kateřině Valdšteinské z Dubé, manželce ') Pomůcka: Leeder, Beiträge zor Geschichte von Arnau (Mittheilungen XI- u. XII. Jahrg.) Název osady této a pojmenováni „Seifen"1 pocházi od zakladatele Hermana. Zajímavé toto pojmenování místo „Bach" nacházíme zvláště v Krkonoších, kdež na př. Labe ze dvou takových potoků povstává (FJbseifen, Krumme Seifen. Viz Miitheilungen VII Jahrg. 11). V každém takovém potoku bývalo ve starých dobách rýžováni kovů. Ves sama poprvé se připomíná roku 1354 0*D- conf.). Staří ji všelijak psali: Hermannseif, Hermannsiwe, Hermanzaif, Hermazaif, Hermozeif a j. Také říkalo se česky Sejfy a Zejfy. Hrady a zámky České V. 29 220 TVRZE V OKOLÍ HOSTINNÉHO. Hanibalová. ') Přes to vše zase Sejfy po druhé i s polovicí Hostinného vešly v drženi Hanibalova a Kateřiny, jak nahoře ukázáno bylo. Hermanseify propadl potom Jan Bernart z Funfkirchen, a dostaly se prodáním Albrechtovi kniieti Frýdlantskému spolu s polovicí Hostinného.") Kníže přivtělil Hermansejfy ke knížetství Frýdlantskému, jehož části rozličným šlechticům pod léno prodal. Hermansejfy s Arnsdorfem a Polkendorfem dal pud léno r. 1628 Janu Kryštofovi hraběti 9. VaJdšteirui, a tet zadarmo, ponŕvarlJf je byl přinutil panství Miletínskr Ve knfÍRtsrví FYyrllantskěmu prodati.s) Bratr Janův Hanibal obdržel v manství Miletín. Jan Kryštof, který tudíž z přinucení Miletin za Hermanseify směnil, později si dosti do knížete stěžoval. Praví, že jednáni knížete bylo úplně násilné, ani mnozí hrabata a rytíři, jsoucí jako on kníže svobodnými stavy království, z přinucení se jemu poddati „a jeho píseň nolenter volenter hráti musili." Po smirti knížete císař Janu Kryštofovi, jenž tehda také Blansko a Čechovice držel, „statek HermozaifF" z léna vyňal a proti odvedení jisté summy do dědictví uvedl; kr. místodržicí mu teprve roku 1638, 7. června Hermanzejf ve dsky vložili,*) an se byl právě před tím (r. 1637) Jan od bratra svého Hanibala seděním na Dobré Vodě statkem oddělil.8) Poněvadž koupil Jan Kryštof r. 1651 panství RoŽdalovské, a toto při potomcích jeho dlouhá léta zůstávalo, sdílely Hermansify držitele své s Roždalovici (až do konce 17. věku). Později byly po dlouhé časy spojeny s panstvím Vlčickým, od něhož odděleny teprve r. 1815. \ 7 D 7 C v rvzLC \ 7 V 0\/ r~\ 1 1 rv ULI 1—Í/^CTÍM NT CUn 1 1 wo 1 1 im i> cnvj. ČERMNÁ.»} es Cermná samotná od nejstarslch dob, pokud nás prameny provázejí, bjla statečkem manským, náležejícím ke kraji Trutnovskému. Nejstaršim držitelem, nám známým, téhož statku byl Tyček s Ivanovic, jinak s TřemeSné, po němž vdova Kateřina r. 1362 sama, r. 1364 a 136; se synem svým Albertem nové faráře ke kostelu zdejšímu podávala. *) Po ni následoval r. 1376 Jan Tlumák a Olelnice, 8) Na počátku 15. století seděl zde KuneS řečený Zilvdr a Čermné, jenž provozoval r. 1406 právo podací při kostele zdejším. *) Od r. I416 až 1418 seděl tu MikuláS řeč. Zilvár, jenž seděl na blízkých Starých Bucích. ■•) Ke konci téhož století nabyli Čermné Cikánové, poddaní pánu Hostinských. ') DZ. 137. L 6. s) Viz Bílkovy Děje konf. 112. '; Viz Bílkovy Děje konf. 756. ') DZ. 146. F 21. s) Tamže C 22. 6) Pomůcka: Leeder, Beitrage zur Geschichte von Arnau 59, 265. Srovnej, co tam dí str. 25., putři-li to sem. *) Lib. conf. I. 185, I90. G 2, 5. ») Lib conf. III. C 23. »j Lib conf. VT. H 7. ") Lib. conf. G IS- H 15. K 6. „MikUch Czekan" byl r. 1478 purkmistrem v Hostinném a vedle něho se vyskytuje r. 1493 v tamější městské knize Hans Cikán. Držitelem však Čermné v těch dobách byl Vácslav Cikdn, jenž byl sedmkráte purkmistrem a třikráte přísežným v Hostinném, kdež i r. 1536 dům koupil. Zůstavil syny Bonifáce, Petra, Pavla, Vavřince, Blaika, TomdSe a Vdcslava, kteří všichni učinili r. 1548 přísahu manskou králi Ferdinandovi a koruně České tvrzi Čermnou, dvorem popi. a všim příslušenstvím. ') PřičiDěním Jiříka z Vald-šteina byla potom r. 1553 učinčna smlouva mezi Barborou, vdovou Vácslavovou, a všemi nápadníky, tak že ona se dědictví po manželu odřekla. Z bratří svrchupsaných byl Bonifác do r. 1572 čtyřikráte purkmistrem v Hostinném a zemře] 24. března r. 1572. Náhrobek jeho posud viděli lze v kostele v Hostinném při zdi za oltářem sv. Anny. Bratr jeho Pavel byl v letech 1551 až 1575 v temže městě přísežným a kupoval statky šosovni. Roku 1377 ještě všichni Cikánové tvrz zdejší drželi v nedílu, neboť toho roka učinil Pavel Cikán svým jménem i na místě Vácslava a bratří jeho, strýců svých (synů Bonifáciových), slib manský králi Rudolfovi tvrzi Čermnou ') DD. 62 str. 839. Vývod Cikánův z Čermné. Vácslav Cikán z Čermné 1:517—1541 v> Barbora Bonifác Petr 1548 Pavel Vavřinec 1548 Blažek 1548 Tomáš 1548 Vácslav 1548 1548, \ 1573, 24. Mart. 1548—1ÍÍ77 Kryštof 1590—1607 Martin mladší i6o3 Vácslav ioo3 Pavel i6o3 v' Anna Dreischuhova Martin sterší 1596 f j. 1628 Vácslav 1577 Jan i58l f 1618 Bonifác v> Kateřina Hůlková (Viz Pam. IX. 870) Jan f 1619 Anna Barbora Vácslav 1628 f 1678 v' i. Eva Frýštatská f 1623 2. Rozina Kapellovna z Elbinku -f- 1684 Daniel 1028 Lukáš 1628 Saloména Vilém Vácslav i65i f 1691 v Isabella Kateřina (f 1700) dcera Jana Smrčky ze Mnichu Franišek Albrecht Vilém Rudolf f 1713 v Anna Františka z Dobřeme v Anna Mane Komínkova TVRZE V OKOLÍ HOSTINNÉHO 22 I a vším příslušenstvím. ') Tehda byla Černína mezi potomky dvou bratři rozdělena. V horní polovici, při které byla tvrz, sedeli synové Pavlovi: Kryltof Martin {mladic), Vácslav a Pavel, o nichž nacházíme k r. 1603 zmínku v déjiiách druhé polovice. Z bratří těchto nej-starší Kryštof vstoupil r. ijgo ve stav manželský s Annou, dcerou n. Jiříka Dreischuha, mištěnina v Hostinném, a zapsal jí věnem všechen svůj nynější a budoucí (šosovnf) statek mimo manský statek „Tschiern" a 20 kop, než r. 1597 této manželce své v 100 kopách i jeho postoupil. *) Tuto polovici měl polom Kryštof sám, jenž ji obdržel při králi Rudolfovi dědičně; že však jako člověk nezhostěný svobodného statku míti nemohl, prodal svou polovici r. 1607 Janu Kryštofovi a Valdšteina ') a držena potom k panstvi Hostinskému. Po Majdaléně z Valdšteina zdědila tuto polovici Markéta Smrčková (později Šmohařova z Bytyšky). Syn této Vácslav Sylvestr Smrčka ze Mnichu prodal r. 1662 tvrz a ves Hořejší Čermnou se dvorem a dvorem Švarcárovským a chalupou v Javorníku Vilému Vácslavu Cikánovi z Čermné. *) V drženi dmhé polovice byli synové Bonifáciovi (f r. 1572) Martin starí i, Vdcslav, Jan a Bonifác.6) Bratři tito jakož i držitelé druhé polovice opomenuli po rozděleni svém nčiniti obvyklý slib manský, posledně r. 1577 strýcem jich Pavlem učiněný. Za tou příčinou r. IťJ03 „právo, které na TMC. pro neučinění povinnosti a slibu manského připadlo, totiž tvrz Čermná, dvůr popi. s popi. a ves, což Pavel Cikán v držení měl," provoláno jako odumřelé léno e) Tu se držitelé všemožně přičinili, aby statek dotčený z manství propuštěn byl, a r. 1607 vložena jest polovice vsi Čermné Martinovi staršímu Cikánovi 1 Cermné za 975 kop.') Tento Cikán vystěhoval se z Hostinného, dosáhl práva městského ve Dvoře Králové a psal se odtud seděním „při městě Dvoru nad Labem" ještě r. 161J. Albert Vácslav kntie Frýdlantský donutil ho, že mu r. 1624 polovici vsi Čermné prodal. Jelikož však Martin dříve zemřel, nežli vklad téhož dědictví knížeti uěiniti mohl, učinili tak synové jeho Vácslav, Daniel a LukáS bratři Cikánové r 1628, 14. ledna.8) Bratří však lim nevyšli z drženi Čermné, než pcdrželi stateček svůj jako Frýdlantské léno. Po zavraždění knížete a rozpadem se knižetství zůstala Čermná po 18 let ještě královským lénem. Rozhodnutím cisaře Ferdinanda (r, i65z, 24. července) jesl polovice vsi Čermné z manství propuštěna a Vácslavu Cikánovi z Cermné ve dsky zemské vložena.8) Syn jeho Vilém Vácslav příkoupi] drahou polovici, totiž Hořejší Čermnos, a Vilém Rudolf, syn tohDto, r. 1699 obojí statek Hořejší a i Dolejší, Čermnou prodal Oktavianu Vladislavovi z ValdSteina.'") chotě vice. úvodní název osady této Chotějovice poukazuje na zakladatele nebo vlaiyku Chotěje; ale již od nejstarSich tlofo {' setkáváme se s kratším jménem Chotě vice, arci jen v listinách českých, ana v latinských a německých ta největši různost' panuje.') O založeni tvrze a kdy se to stalo, není paměti. Nejsi ar 5i držitelé vsi byli nějací vladykové % Kolína Čí KolinSti, n) sotva asi rodina česká, nýbrž spfée rodina německá, městská buď z Kolína nad Rýnem aneb snad z Kolína nad Labem. Z rodu tohoto seděli tu Arnolt, Jindřich, a Mikuláš Kólinftí. r. 1362,'") kdežto r. 1370 Jindřich sám statkem vládl. Ves ChotČvice byla tehda manstvím a slušela ke kraji Trutnovskému. ') DD. 64 str. 413 Spravoval totiž zboží jako nej starší z rodu. 3) DD. Leeder 1. c. uvátii k r. 1594 zprávy, jež s genealogií svou z desk dvorských čerpanou srovnat i nemohu DZ. 181. A 28. 4i DZ. 314.. D 9 Bílkovy Děje konf. 809. O rodu Ŕvarcuv viz Mit-theil. XI. 265, o Vácslavtvi Šmohařovi z Kochova ČČM. 1881 sir. 65. rl Pam. arch. IX. 870. 6) DD 17, 486—49O- DZ. 133, K 16. Viz i Pam. arch. IX. 870. 8) DZ. 142. P 24. Viz Bílkovy DČje konf 5O a 809. *) DZ. 151. 0 22. ,0) DZ. 406. H 18. Srovnej hojné zprávy v Pam. arch. IX. 8?0. M) V latinských: Chotyeuicz, Chotwicz, Cotvicz, Cotchawicz, Chotowicz, v nem. Kotwicz, v Českých i Cho-tivice a v 16. století Chotobice. ") Arnolt založil tu oltář r. J368. (Borový, lib. erect. I. 70.) ,3) Lib. conf. I. E 5. Roka 1377 seděli zde bratří Mikoláš (jinak MikeS) a Volfhart s Kolína^ synové Jindřichovi. Téhož roku před Bolkem, vojvodou Opolskýna, svČdomi vydali na tvrzi Hostinské nvá světnici," že předkové jich krčmu a řemesla v Chotévjcích prodali měšťanům v Hostinném, vyjímajíce si jen některé dni, v než" pivo v Chotě vících vytáčeli směli. ■) Pospolu vyskytuji se oba bratří až do roku i4o3. *} Martin přetrvav bratra svého, zemřel kdysi ve válkách husitských, a Barbora králová, jako držitelky n ř manského kraje Trutnovského, „zboží nápadné a manství v Chotivici, dvůr popluŽný, dvory kmecí s platem a kostelním podacím11 udelila (ok. r. 1437—14^4) Hynkovi KruSině z Lichiemburka.71) Ten je držel až do své smrti k panství Hostinskému, od ně*ho£ brzo potom zase odděleno bylo. Za časů krále Vladislava nacházel se v držení tvrze Chotě-vické Jan z Ko%ojedt jenž zde seděl s chotí svou Markétou z K nožiček a ji r. I477 na „zboží svém v Chotobicich" 340 kop věnoval.4) Pc smrti této manželky své oženil se po druhé s Jitkou z Chodce, jíž r. I498 dluh jistý a r. 1500 250 kop na tvrzi Chotobici věnoval.*) Roku 1506 zapsal sice statek svůj Mikulášovi Kozojedskému zKo-zojed, strýci svému, HaSbovi z Chodce a Otíkovi z Hol o vous, švakrům svým,6) snad jen proto, aby jím vládli jako po ručnici nezletilé dcery Kateřiny; tato pak dosáhši zboží otcovského r. 1515 právO své „na tvrzi, popluží, lidech, na rybnících, mlýnu a vsi Choto-bicích" dala Janu Oimarovi mladšímu s Hclchlďv, *J než později sobě zápis ten z desk propustivši, prodala po druhé r 1520 „v úterý před sv. Petra na stolici vsazením1* ves Chotobici s tvrzí, se dvory, platy, mlýny, lukami, lesy, rybníky, potoky, řekami Janovi Vatm^ berskcinu z Valmberka na Hostinném.B) Ale ještě nyní nejsou Ctiiolřvjce opojeny s Hostinným, jež byl rok pred tím Jan skoupil; neboť prodav Hostinný již r. 1521, ještě následujícího roku učinil králi Ludvíkovi přísahu zbožím Chotčvickým a prodal tvrz zdejší r. 1522 Zdeňkovi z ValdSteina za 1500 kop gr. míš.,J) Teprve po trhu tomto, a když byl kiál Ludvík r. 1522 zámek Hostinný a tvrz Chotobici z manství propustil, ,0) připojeny jsou Chotžívice na vždy k panstvi Hostinskému a tvrz, která nyní více nebyla obydlím držitelů, brzo se sesula a v rumy klesla. FORST.") Ý vrz Forstská není přiliš slará, vždyť i vesi Forst patří k mladším osadám v Cechách a vznikla v ib. století. Na jejím místě bývaly původně lesy řeč. forst, jež zřejmě se | uvádějí v dílčích cedulích r. 1S07 a v pozdějších zápisech <"y panství Hostinského Při dělení se bratři o panství tolo ok. r. 1590 dostal se Forst s jednou polovici zámku Hostinného Hans Kryštofovi 1 ValdSteina. Pán tento založil ve vsích Lautervvaäser a Forst nově školy (r. 1606 a 1607) a ve Forstu první kostel (r. I&06) Tento byl ze dřeva a jest 13, listopadu liturgií luteránskou zasvěcen. Přítomni byli mimo zakladatele všichni luteránští šlechtici z okolí s manželkami svými a luteránští faráři sousední. ") Ve Forstu se Hans Kryštof, jak se zdá, často a rád zdržoval; poněvadž ho snad obydlí na Hostinném, kdež jen polovicí zámku vládl, netěšilo, vystavěl zde lovecký zámeček, jejž listiny pozdější tvrzi jmenuji, a pivovár. V zámečku tomto zemřel r. IfJOO, 24. května Zdeněk Vlachyně Kamenický, starý přítel a služebník rodu Vald-šteinského (familiae in armis et toga fidelissimus), jemuž také Hans postavil v kostele v Hostinném náhrobek posud zachovalý. Také Hans zemřel ve Forstě 15. dubna r. 1616 ve věku 35 let; jeho mrtvola převezena jest I. června do Hostinného a zde v kostele (5- června) v měděné rakvi uložena. Statky jeho dědila nyní vdova ') Mittheilungen XI. J 21. 4) Ub. conf. V. 9, 207, 275. 314; VI. D 8 3) Arch. český II. 462. Volfart připomináse naposled v aktech konsistoře 1407, 29. září. ') DD. 24 str. 353. 5) Tamže str. 35. Povolení toho králem r, 1499, lb, března, viz arch č VI. 58o. *) Tamže str. 53. *) Tamže str. 83. ") Tamže str. 94, s) Tamže str, 103. ,0) DD. 67 f. 19 a DZ. 3. D 6. ") Pomíicka: Leeder, Beitrage zur Gesch von Arrau (Mittheilungen XI. u. Xlf. Jahrg.). ") Viz o tom i DZ. 180. X 25. 29* 222 TVRZE V OKOLÍ HOSTINNÉHO. po ním zůstalá Mandaléna Se%hnovna z Ústi na Rochově. Na naléhání vériteln prodána jest tato polovice Hostinného kommissaři k lomu nařízenými r. 1620 Majdaléni Valdkteinské z Hodkova. ') Připomíná se pří tom jako čásť panství tvrz a ves Forst se dvorem popi,, s pivovárem, sladovnou, krčmou a podacím kostelním. S polovici Hostinného svrchupsanou dostal se také Forst povestnému hnt&eti Frýdlantskému. a) Dědiny koupené byly roku 1627 z práva zemského propuStěny a ke kniŽetstvi Frýdlantskému připojeny. Poněvadž sobe* Majdaléna z Valdšteina právo k Hostinnému, Forstu, JM.letinu a Kochovu milí pokládala, odbyl ji kníže zaplacením 4000 kop, ale již r. 1624 prodal ji statek Forst a vesnice Lauter-bach, Javorník, Helfendorf, chalupu v Janských lázních, dům a mlýn ve vsi Lauterwasser a mlýn pode vsí Javorníkem za Il-ooo rh. tolarů, jakožto lén c Frýdlantské. Forst měl odtud stejné držitele s Miletinem. Po smrti Viléma Kryštofa z Valdšteina (f r. 1685) dostala Forst za díl svůj starší jeho dcera Eliška Lidmila^ jež se provdala (roku 1688, 5. října] za Bedřicha Leopolda Kotulinského z Kotulina. a) Pamětíhodno jest, Ze z fis tni Forst mezi všemi bývalými lény Frýdlantskými manstvím nejdéle. javorník. a jižním konci vsi Javorníka spatřuji se zbytky bývalé tvrze, r\* totil jen náspů, kteréž ji obkličovaly. Kdy založena byla VH na rmšíe jěsii javurmita, nem známo, hm méně paK, kdo tvrz zdej5í postavil. O statek Javornický, který byl manstvím ke hradu Trutnovskému, dělili se r. 1496 bratří Jiřík, Kryštofa Zikmund a Mikuláš z Javorníka. ') Mikoláš vzal tvrz s lidmi v Javorníce a zůstavil bratřím svým čásť vsi Chotevic. Koku 1500 byl již MikuláS mrtev a statek po něm spravoval bratr jeho Jiřík, kterýž bjrl r. 1514 na hradě Trutnovském nd pacholků pána ze Sumhurka Šeredné zavražděn a na kusy rozsekán. V ten čas ujal tvrz MikuHšův syn Vdcslav z Javorníka, ale odevzdal ji t. 1516 strýci svém o Zikmundovi. *) Také tento byl zabit v Trutnově, zapsal statek svůj dotčenému Vácslavovi, a ten prodal Javorník r. l52& Martinovi Radikovskému %e Hrádku a Anně z Hustiran, manželce jeho. Od těchto koupil r. 1533 tvrz Javorník se dvorem, rybníky, lukami, rolemi, lesy, lidmi a platy Adam Zilvár s Pilinkova za 315 kop gr. č. *) a držel jej ku BřecSteinu. Nedlouho potom tvrz zanikla. •) STUDENEC. ezi Pecko n a Jilemnicí jest ves Studence, kteráž se stala panským lidlem teprv od sklonku 1 r>. věku. 8J Jan starší Straník t Kopidlna^ koupiv r. 1584 statek Studenecký, p postavil první fídlo pfi Studenti, odkudž se seděním na Studené hoře psal. Jak se zdá, rozdělen byl statek po smrti jeho; nebo na LiStném či tak řečeném Slavikovci seděl Straník a na Studenci Jan Straník z Kopidlna.5) Po bitvě "Bělohorské žhaven jest Straník statků svých, Studence i Slaví k ovce Čili Líštného. ') V oné listině (r. l6i5, 10. dubna), jíž Hans Kryštof zapisuje Hostinné s panstvím manželce své, připomíná se toliko rves Forzsst se dvorem popi. s podacím" (DZ. menši 237. H 21 ). a) DZ. 1.4.1 M IJ a 164- A g. Přirovnej děje Hostinného. a) Pilkový koni. 7°-5- Janderfiv Miletin 60. Poněvadž byl díl Forstský mnohem menSi nežli díl Miletínský, přidáno k němu 13.OOO fl. na hotových penězích, také placeny dluhy otcovské z dílu Miletinského. 4) Snad synové Janka z Javorníka, jenž dal r. 14S1 nejstaršímu svému synovi Janovi za dil jeho 150 fl. [DD. 24 str. 6.) 5) Zikmund žil jeStě r. 1520. BJ DD. 24 str. 33, 34, 38, 39. 57, 72, 85, 116, 129. 7) Javorník drželi po Adamovi tři jeho synové (DD. 62 p. 817), r. 1568 dostal se dílu Břecšieinskému 1 DZ 63- E 5 — 10.J. Póíôm jej drželi A tlam ôíeč ä Adam syn (DD. (J4 p. 611.). Srovnej k potomnímu Bílkovy Děje konf. 7Q5i Javorník patřil od té doby k Sejfám. 8j Ve starších dobách připomínají se r. 1355 Zbraslav, syn Jarošův se Studence (DD. 15 f. 8 — 10.). B) Mare! Kule z Chotče {f j. r. I53g) pTodal vsi Lištny a Studence Janovi s Újesdce a z Kounic (DZ. 1. K I.), ovšem jen z části, neboť druhá Čásť vesnic těchto patřila ke zboží Kumhur-skému. Burjan Trčka z Lípy prodal r. 1584 vsi Studenec a Lištny, ve Lhotě a Žďáru c t m,, les Žďársko, v Nedařící c. t. m., ve Ždirci mlýn s chalupou Janu Straníkovi, který k tomu r. 1 588 od Zbyňka Šťastného Kapouna se Svojkova a manželky jeho Anny z Újezdce dvory kmecí ve Studenci a LiStném přikoupil (DZ. 68. Q 5. 6g. C 17, též 24, A 01, C 30.), ,0) Podrobně v Bílkových dějích konf. 570—Sjl. Tvrz Studenecká se dvorem a vesnicí a ves Rovnáčov postoupeny Albrechtovi z Valdšteina ke knižetstvi Frýdlantskému; tento pak prodal je r. 1630 jako manský statek Vdcslavu Zárubovi z Hustiran k ruce jeho dcery Johanky VorSily. Od této koupil statek ten r. 1637 manžel její Jetřieh Omdecký s Grodec, jemuž (r. 1641) od citaře Ferdinanda zase jako zpupný statek odevzdán byl. ') Od těch dob mí?l Studetiec a£ do kobce táhoí věku stejné držitele e Polí- čany. Stal se potom zase samostatným statkem a přivtělen naposled ke statku Forstskému. fČISTÁ e vsi Čisté, jež napřed klášteru Opatovskému a potom v i5. stol. zápisným držitelům patřila, povstala tvrz teprve v i6. století.') T Čásť tohoto zboží, totiž Čistou a Ždirnici Hořejni a Kunčice 1 vsi celé, držel r. 1522 Arnoit s Újetdce a z Kounic a na Jilemnici, místopurkrabě Pražský, jemuž Rydkéř opat a konvent Opatovský vsi ty r. 1522 prodal. •) V samostatném drženi Čisté byl teprve Viktorin z Újezdce, jenž bezpochyby zde také novou tvrz vystavěl. Zemřel r 1576, po čemž se Závise z Újezdce sirotku nezletilých uja] a Čistou nějaký čas spravoval. 4) Z manželství jeho nevyšli synové, nýbrž dcery Barbora, Kateřina, Johanka, Markéta a konečně Anna. Poněvadž možno nebylo, aby všechny dohromady statek udržely, přejali Čistou Anna a manžel její Zbyněk Šťastný Kapoun ze Svojkova v 3100 koo or. í. a ostatním nodílv vyplatili. Statek obsahoval tvrz Čistou se dvorem a vsi, ve Ždirnici, Studeném a Liítném c. t. m,s) Oba manželé prodali potom dvory své kmecí v Studenci a Dol. Lištném Janovi Straníkovi 1 Kopidlna r. 1588. Zbyněk po smrti první choti vzal si druhou manželku Adličku ts Mitrovic, které r. 1593 dvorec při vsi Čisté za 500 kop míš. po-pustil. Po smrti pana Zbyňka, jenž r. 1604 zemřel a v Čisté pochován byl, zůstalo velmi mnoho dluhů, tak že věřitelé na prodáni statku naléhali. Tuť pak kommissaři soudem zemským nařízeni prodali r. 1604, 6. prosince tvrz Čistou a ves celou se vsi Ždirnici Majdalénl Vratislavové 1 Řehnie na Humburcich a Jeřicích za 11500 kop míš.4) Majdaléna byla manželkou Adama Kafpara % Řehníc, jemuž porodila dceru Kateřinu Sabinu (později manželku Zikmunda Vančury na Krnště). V bouřích stavovských r. 1618—1620 stál ke straně evangelické, pročež yr 1623) propadl třetinu statku svého. Místodržitel Karel z L'chtenšleina prodal r. 1623, 16. října „tprz Čistý" $ vesnicemi Albrechtovi s Valdšteina, po čemž statek ten ke knižetstvj Frýdlantskému přivtělen byí.") Po rozbiti knižetství téhož (r. 1634) udělena jest Čistá s panstvím Hostinským Vilémovi Lambojovi a zůstala pn Hostinném 30 let. Teprve Jan Lamberl z Lamboy prodal r. 1667, 2. července „statek Čistou s vesnicemi Čistou, Bukovým a Ždirnici** Pertoltu Arnoštovi svob. pánu Zdrubwi s I/ustiřan na Dobré Vodě a Mokrovousích za 21.500 fl. rh.") V drženi rodu tohoto zůstala Čislá 20 let; potom ji koupil od Jans Rudolfa Záruby t. 1688 Pavel hrabe x Manina na Lomnici a Krinci (t r. 1688}, jenž z těchto statkuv a také Čisté svěřenstW rodiEné zřídil Od těch časův až do konce 18. století sdílela Čistá majetr.íky své s Lomnid a Křincem. ^ Které byly poslední osudy tvrze, není ji£ známo; později v Čisté nebylo zámku, nýbrž stál tam pouhý panský dům. ') DZ. 300. L 29 a 147. Ji. ') Vesnice Čistá a Kalná patřily v první polovici 14. století jeatě držitelům světským; v Kalné podával kněze r. 1362—1364 Petr Ocas ce Zásady (lib. of. L E 4. G 1), v Čisté r. 1365—1380 Bolek kntie Opolský (lib. conf I. C. 3. Hl D 22), ale již r. 1390 Petr opat Opatovský (V. A 1) a potom opatové až k válkám husitským. Snad nabyl klášter vsi těch r. 1381, jak by svědčil rejstřík z desk zemských, že PeSek propustil opatu Opatovskému (reliq. tab. I. 46S) Císař Zikmund zastavil r. 1436, 19. října vsi Čistou a Kalnou poplužj klášlerci blíže Hostinného (proboítstvi zvláštnímu příslušné} a , . ■ I . 1 I 'J.____. - ■_____Lr ä i-_■ T." . 1 " 1 ... .i vsi it.ii(l£ Klasicicc plemen, mit* £.UIIllu:e, ivuudicc, xjiuiu a v nuiutuiLi tři clověky Hynku KruSinovi s Lichtemburka, jenž byl vsi ty^již dříve držel a r. 1434, 26. dubna do Kalné nového kněze podával (arch. č. I. 535. Acta Zuav. A 3). Za potomních dob byly se vesnice tyto, jakož i klášterec pustý bliž Hostinného v držení dvou sousedních šlechticův Arnofta % Újezdce a Viléma s Valdšteina a ze Štěpánic dostaly, jimž král Ludvík r. 1522 dovolil, aby mohli vsi ty od opata Opatovského koupili, jestli by se s nim smluvili a o ně uhodili m ihli. (DZ. II. D 1.) 3) DZ. II. DL ') DZm. 82. C 7 s) DZ. i2. M 21. Srovnej vývod při dějinách Jilemnice. 6) Pani. arch. IX. 790. Paní Adlička žila ještě r. 1637. Proč se nazývá pánem Čisté Jindřich Kapoun ze Svojkova r, 1605 (Sommer's Topogr, 223), nevíme. ') Bílkovy Děje konf. 842, *) DZ 318 K 14. *) Ostatku hled v Sommerové topografii. Lomnice Zámek. ři městě Lomnici stojí zámek pocházející z dob novějších a zaujímající místo, na němž stála tvrz pánů Lomnických. Nynější zámek jest stavení Čtverhranné s 2 křídly, tak že čelní strana k severu a křídla k jihu obrácena jsou. Sloh jest barokový a ukazuje, že zámek byl založen v předešlém věku (r. 1737). Pro dlouhé stěny a množství oken jest zámek slohu jednotvárného. Dosud stojí tak, jak se popisuje ve staré pamětní knize Lomnické: „Roku 1737 byl dostaven nynější, vrchnostenský Lomnický zámek dle tehdejšího obzoru (t. j. způsobu), ale jen polovice toho stavení postavena jest. On měl býti do čtyř úhlů, ve prostřed okrouhlý dvůr a veskrz průjezd. Toto staveni má pěkné sklepy, kolem vnitř jde šije, odtok do kozího rynku; při zemi má pohodlné příbytky, vše dobře sklenuté, ale hoření pokoje tento čas velmi spuštěné a zanedbané jsou." Ačkoli jest zámek nyní otevřen na všechny strany, přece viděti jest, že býval pevností. Stoji totiž na povýšeném místě na západním konci města; k severu jest rybník a na ostatních stranách, kde jsou okoio zámku zahrady, bývaly valy a příkopy. Jsou sice srovnány, ale památka po nich přece zůstala. Tvrz, která na tomto místě stávala, dobré i slavné, též mnohé kruté časy přestála, byla celá okrouhlá a silnými hradbami a příkopy obehnaná; k městu byl zvoditý most a nad nim vysoká věž. *) ') Pomficky: O rodu rytířů Košíků z Lomnice od A. V. Malocha (Jičínský programm r. 1857) a „Archiv města Lomnice nad Popelkou" (Pam. arch. IX. 897). — O pečeti a znaku Kosíkův pojednáno jest mino to také ve Světozoru r. 1875 na str. 297. Za laskavé provedeni po Lomnici a okolí velice děkuji pánům A. Mastnému a J. Ra'movi v Lomnici. 224 LOMNICE ZÁMEK. Sommer ve své topografii (str. 157.) má matečnou zprávu o néjakém loupežnickém hrádku Kláštenci čtvrť hodiny cesty severně od Lomnice, ale Lomničtí, i když se jich bedlivě táže, o tom nic nevěcli. Lomnice patrně má jméno své po řece, kteráž nyní Popelkou se nazývá. Kdy tu osada povstala, není nám známo. ') Páni Košíkové z Lomnice, kteří odtud pocházeli, nosili na štítě svém kartasa čili tatarského zpytáka. V kronice Dalimilově se vypravuje, že před tím, než Tataři vpadli do Evropy, prošli ji zpytáci jich a potom jim o národech v Evropě bydlících zprávu dali. Pise se pak takto v dotčené kronice: „Kartasi šli, tatarští zpytáci byli. Na pět set těch lidí šlo a ten obyčej jich byl: kloboučky vysoké velmi mívali, roucho krátké a tobolky nosili. Všichni v nohavičkách chodili, hole dlouhé v rukou držívali. Když plti chtěli, z břehu nakloňmo pívali, když chleba prosili, ,Kartas' boh tak mluvili; proto jim kartasi vzděli. Lomničtí kartasa na štít vzali."a) Když se událost tato ok. r. 1240 sběhla, zalíbilo se pánům Lomnickým znamení kartasa a vzali je do štítu svého, jak se nachází na nejedné jich pečeti. Jakožto dědici pánů z Roždalovic přibrali k tomuto znamení jako klenot palečné kolo. Městeťiko Lomnice převzalo štít svůj po pánech, ale z nerozumu udělali z něho středověkého oděnce, změnivíie čepici na helmu a hůl na kopí. (Viz obraz na str. 223.) Páni Lomničtí seděli potom na Roždalovicích a Dymokurech, vyšedše z držení sv^ho rodného sídla, ač se druhdy pány z Lomnice psáti nepřestávali.3) Změna tá sběhla se na rozhraní 13. a 14. století. Zdá se, že náležel ke starému rodu Sobéhrd z Lomnice, který žil r. 1323 a držel ves Bystrý u Libštátu a Olešnici po něm zvanou Soběhrdovou jinak Košťálovskou. 4) Ale již r. 1304 připomíná se Albrecht z Lomnice, hofmistr královský,&) jenž snad náležel k rodu pánů z Valdšteina.6) Od prostíFedka téhož století za drahně let nacházíme pány z Valdšteina v nepřetržitém držení Lomnice. Hynek z Valdšteina, pán na Skále, bydlel r. 1353 na Lomnici s manželkou svou Annou z Vartemberka, když učinil nějaké dobrodiní klášteru Turnovskému u přítomnosti Jarka bratra svého.7) Týž se vyskytuje r. 11358 s týmž bratrem svým a od r. 1360 sám jako patron kostelů Lomnického a Olešnického.8) Naposled sie připomíná r. 1362, s čímž asi se shoduje zpráva, že byl r, 1363 pochován v klášteře Turnovském.8) Bratr jeho Jaroslav jinak Jarek v ty doby seděl na Skále a od r. 1362 bud převzal dědičně aneb opatroval panství Lomnické,10) jsa tu pánem ještě r. 1369. Roku 1375 byl tuším ještě živ.11) Snad byl synem bučT Hynkovým nebo Jarkovým Jarek z Lomnice a z Valdšteina, který byl r. 1383 patronem kostela Lomnického.1") Bratr jeho Zdeněk oddělil se od něho vzav za svůj díl Olešnici, Libštát a Bystrý a seděl na hradťí Košťálově. Tu zemřel r. 1388 zůstaviv vdovu Kačnu, s níž se Jarek r. 1389 o véno její soudil.13) Možná, ;Se jest tento Jarek totožný s Jarošem z Deblic, o němž se nížeji mluví.14) Potomkem jednoho z obou bratří byl Beneš, kterýž dostal od Jarka za svůj díl Libštát, tu seděl r. 1391 a 1394, ale prodav potom statek tento, byl pánem na Byšičkách. Roku 1394 daroval ke kostelu Lomnickému úrok v Libštátě. Po 1 oce 1395 se nepřipomíná. ,s) Synem Jarka Skalského byl Albrecht z Valdšteina, který se od roku 1375 jako pán na MmmS3m3CB jjujjuiiiiiid. jí" uentauvi uriti jnysice Jiz r. 1395 zapsal je mnu ruku oraemw' a juromnii z Lomnice a z Deblic.17) A že nedlouho potom zemřel, tím se dovodí, že Jaroš dotčený, jediný po něm dědic, r. 13^7 plat na Chotěšicích zapisoval a r. 1406 podací kostelní v Turnově prodal.'8) Jestlli tedy Jaroš Deblický k rodu Valdšteinskému nepatřil, nebylo tehda již nikoho z větve Lomnické pánů z Valdšteina. Jak již dotčeno, držel Lomnici ještě r. 1388 Jarek z Valdšteina, po němž se dostala do cizího rodu. V bouřích za jednoty panské připomíná se r, 1399 Petr Rašin z Lomnice, podlé zdáni našeho předek Rašínův z Ryzemburka, jenž připomíná se také r. 1406 a 1412, a to vždy, když se o věci Lomnických a Dymokurských jednalo. ia) V dotčených letech nebyl pánem na Lomnici, nýbrž snad nějaký rok před tím. Od r. 1397 drželi Lomnici potomci prvotních pánů Lomnických, kteří seděli minulá léta na Roždalo- ') Co je v Erben. Reg. I. 312 psáno, nepláli o Lomnici. ') Font. r. B. III. 172, kdež také J. Jireček slova kartas boh (nastal hlad) domyslné z jazyka cikánského vyložil. s) K erbu panů Lomnických patřil Sesima t Dymokur odjinud 1 Lomnice a synové jeho Jaro! a Setima (r. 1378), držíce Dymokury a Eoztěgice (tuším Božešice n Prahy. Arch. bibl. Praž.). Roku 1394 připomíná se Anna vdova Sezimova, r. 1399 Vácslav a Anna, děti Sezimovy (Lib. erect. IV. I. 94, Jandera, Pam. Hofické). O jiných téhož rodu a erbu niže. Jan KlamoSka 2 Lomnice, který učinil r. I3Q2 Jana Košíka z Lomnice poručníkem svých děli, maje tehda statek na Morave a r. 1398 farářstvi bratra svého Paty, faráře v Ijbčanech spravoval, snad také k tomuto rodu náležel (Dsky Brn. 206 a Acta Jud. 1398, 20. Apr). Hynek c Lomnice připomíná se r. I3g4 (Lib. conf. VIII. f. 105). Neznámého znaku a rodu byli též Jan Stéblo z Lomnice r. 14311 — 1439 (Soromersberg Scr. rer. Sil. 1022, arch. č. II. 67) a Habart t Lomnice odjinud s Moravan r. 1415—1440. (Arch. č. I. 255 iIII, ígg.) O rodu Uldkův z Lomnice stav. Rel. t:ib. II. 169, 234. ') Tab. vet n. 377, Tingl, lib. conf. J) Dobner, Mou. I. 226- *) Mezi syny Zdeňka Valdšteina připomíná se jeden jménem Albrecht (Rkps. Budilinský, tab. vetust. n. 316i; k témuž rodu náležel snad i Hynek z LibStátu r. 1322 (Tab. vet. n. 343). ') Paprocký o st. pan. 228. ") Lib. cnnf. I. 59 (ed. Tingl) C I. C 8. D 2. D 9. E 7. V Olešnici stal se farářem Beneš, syn pana Albrechta z Lomnice, r. 1361, ale zemřel asi r. 1363. a) Rhôn Antiq. ecel. Raději bych rozuměl, že má stati r. 1362 ") Lib. conf. I. E 4. E 8. F 6. II- B 7. ") Roku 1377 prodal Jarek z Valdšteina některé dědiny ke klášteru sv. Prokopa. (Rel. tab. I. 4S1.) *) Lib. conf. III. B 17. ") DD 13 f. Q, zel. tab. I. 529. Srov. str. -201. ") Nesnadno říci, byl-li Jaroš Deblický z rodu Kosíkův aneb Valdšteinuv. ,5) Lib. conf. V. I! 5, erect. XIIL a 50, rel. tab. I. 560 ") Arch. bibl. Praž. Roku Í382 slove Albertem z Lomnice. (DD 13 f. g, 27.) ") DD. 14 i. 8—10. ,s) Lib. erect. V. 94. VIL 76. "1 Arch. č. I. 63. DD. 14 f. 64 1 1; f. 182, Také Tas z Hrdoňovic r. 1376 nazývá se r. 1377 z Lomnice. (Lib. conf. III. C 17. C 25.) Petr Horký z Lomnice, r. I417 pán na Rajšicich (Lib. conf. VII. H 20), sotva je týž, jako Petr Rašín. LOMNICE ZÁMEK. 225 Zbytky hradeb na Kozlové. vicich, nazývajíce se Košíky z Roidalovic. Od konce 14. věku oživlo zase původní jich heslo a nazývají se zhusta Košíky z Lomnice.') Jan Košík připomíná se jako patron kostela Lomnického v letech 1397—1422 dosti často.a) Manželku měl Máchnu z Ryzemburka, jíž byl věnoval na vsích Seleticích a Košíku, ale potom věno to na vesnice panství Lomnického přenesl. *) S ním se vyskytuje druhdy bratr jeho Benešek. Oba jako pánové podací kostela Lomnického učinili r. 1408 dobrodiní kaplanství v Lomnickém kostele, které předky jich nadáno bylo. *) Oba byli nepokojné krve. Spojivše se s panem Bradleckým, pustili válku do kraje proti králi Vácslavovi, a to se stalo z příčin nám neznámých. Když se bouře ta utišila, přijati jsou od krále r. 1418 dne 13. dubna na milosť.6) V potomních dobách účasten býval Jan mnohých běhův veřejných; jsa katolíkem s tělem i duši, řády církevní na Lomnickú zachovával. Roku 1421 byl přítomen na sněme Čáslavském a roku 1429 připsal manželce své Machně 1500 kop věna na zboží svém tvrzi a městečku Lomnici a dvoru popi. v Soběrazi i na jiných vesnicích.G) V těch bouřích potom oba Košíci zemřeli. Král Zikmund daroval r. 1437 všechen svůj nápad královský na tvrzi a zboží Lomnickém po Janu Košíkovi, který bez dědiců zemřel, Hynku Krušinoví z Lichtemburka. Současně provoláno jest zboží Lomnické jako odúmrť královská. Avšak Hynek nikdy nevešel v držení Lomnice, poněvadž lepší právo k ní měli Machna, vdova Janova, Markéta, sestra po něm, Kateřina z Bergova, vdova po Benešovi, a děti jich, Janek a Škonka.7) Tato byla vdána za Alše ze Šanova, dědila po vymřeni ostatních spoludědiců Lomnici a zemřela r. 1475. Pohřbena jest v Hostinném, kdež na ten čas manžel její jako dědičný pán bydlíval. Od té doby, co učiněna byla smlouva s Vilémem z Lichtemburka o jeho právo odúmrtni, byli Škonka a Aleš samojedinými držiteli Lomnice.") Aby nemohl býti od nikoho v držení dědictví svého naříkán, vyprosil si Aleš r. 1457 na králi Ladislavovi všechen nápad po n. Janu Košíkovi nebo komkoliv jiném. ') Lib. conf. V. R 1. VI. J 9. K 14. M I. VII A 12. VIII. B 1. ') K príbuzným jich patří také AleS 1 Roídalovic, odjinud s Lomnice, který držel nějaký čas Přívozec a Libosvar na Plzeňsku a tam s manželkou svou Annou před r 1412 zemřel, zanechav syna Hynka, jehož poručnikcm byl strýc jeho Jan Košík. (DD. 15 f. 182.I Ka tvrzišti u Libuně našli r 1852 jeho pečetidlo s nápisem . s alssic . de lomnicz, což měl neb. A. Maloch omylně za slova s . cossic . de 1 omnicz. (Viz progr Jičínský r 1857) Pečetidlo toto jest nyní v národním mnsen. ') DD. 3 str. 127. *) Lib. eiect. VIII 58. *) LibeT. privileg. Antig. civ. *) Arch č. I. 412, ITL 507. ') Arch. č. I. 536. DD. 4 f. 36 a 15 f. 37. Snad byla Benešovon dcerou i Vrata. (Viz arch. č, III. 524.) Sezima z Lomnice připomíná se r. 1453. (Arch. Drážďan.) ") Roku I453 opověděl Aleš se služebníky svými Sasůrn. (Arch. Drážďan.) 22Ď LOMNICE ZÁMEK. Žádost tato vyslyšena a r. 1462 zveden jest úředníky dvorskými na následující dédiny; tvrz Lomnici, mestečko s domy, krčmami, sladovnou, pivovárem a podacím, vsi Starou Lomnici, Stružinec, Skuhrov, Rvačov, Košov, Chlum celé, dvůr a manství Bezděčín, poustky Pasířovskou a Koblihovskou, v Hluboké c. t. m., hradiště Kozlov, Srchov s platem Seděl tu ještě r. 1465. ') Vývod pánů z Valdšteina větve Lomnické. Vilém z Valdšteina i557 na Stěpanicích a Lomnici V Apolona Ccrnčická z Kácova Jan f 1576 na Točnice a Hrádku (Potomci) Bedřich i i56o. i3. Jul. na Úlibicich v Mandaléna z Nestajova Jindřich f 1579 g. Decmb. na Dobrovícevsi Maří z Martinic 1606 Anna Vilém t 1- '^99 Eliška Vácslav f i57g, 20. Aug. na Lomnici tfr F.liška z Martinic + ibo5 Annu Apolona •(■ i63i y Jan ze Šternberka t '595 Izalda 1* Jiřík z Oprštorru MaM V N. Slavata Eliška f i65o # Kaipar Melichar ze Žerotína Partie z Ko2lova. Několik let potom vládl na Lomnici Jan z Černína, jenž se připomíná r. 1482 v zápise šlechty podobojí kraje Hradeckého.2) Po roce tomto následuje nám opět mezera v dějinách Lomnice. Roku 1524 v sobotu po přeneseni sv. Vácslava prodal Jan Bčlský s Kařišova Lomnici tvrz, dvůr popi., městečko, vsi Stružinec, Hlubokou, Chlum, Košov, Rvačov, Skuhrov, Nedvězi, Pohoř, Tuhaň, v Slaném c. t. m. Vilémovi z Valdšteina za 2225 kop gr.,3) a tak se dostal rod Valdštejnský po druhé v držení Lomnice. K dědinám dotčeným přikoupil ještě Vilém r. 1538 Novou Ves. Vilém starší, zakladatel linie Lomnické, byl syn Jana Štěpanického a bratr Zdeňka Hostinského. Koupiv Všejamy, věnoval na nich r. 1549 choti své Apoleně z Kácova 1050 kop a zemřel r. 1557 zanechav po sobě syny Jana, Bedřicha, Jindřicha, Zdeňka a Vácslava. NejstaršI bratr Jan byl se již za živobytí otcova oddělil; ostatní zanechavše si rudy a kovy ve společnosti, rozdělili se r. 1557 tak, že Jindřich vzal za díl Všejamy, Zdeněk statek Štěpanický a Vácslav Lomnici s příslušenstvím a vsi klášterské Kalnou, Slemeno, Borovnici a Ždlrnici. Bedřichovi vykázáno 5000 kop míš. dílu ze statku Lomnického a Štěpanického. Mateři vymíněno, aby měla bytnost na Lomnici a ze Štěpanic aby se ji vydávaly 2 kopy slepic, kdykoliv by se rybník Štěpanický lovil, 2 kopy kaprů, 30 štik, 2 džbery okounův a drůbeže, též 20 zajícův a polovice zvěře.4) Vácslav z Valdšteina přikoupil Tuří a Hubojedy, zjednal Lomnickým u krále Ferdinanda (r. 1561) obdarováni na 3 výroční trhy a zemřel r. 1579. Tělo jeho pohřbeno v kostele Lomnickém. Posledním ') DD. 16, 31 a 23 str. 240. O Bezděčině viz Rel. tab. II. 319 a arci', ě. I. 44t. J) Archiv £. V. 4O9 a arch. gub. (1482). *) DZ. III. A 5. *) Arch desk zemských. KOZLOV. 227 pořízením svým (d. r. 1579, 22. června) odkázal statek svůj čtyřem dcerám tak, aby byly pod poručenstvím mateře své Elišky Valdštetnské z Martinie.*) Paní tato založila r. 1580 v Lomnici špitál a darovala r. 1590 nový zvon do zdejšího kostela.2) Roku 1594 vypravila z panství Lomnického, z Tuří a Hubojed proti Turkom na vybavení Rábu desátého člověka, totiž 35 pěších s patřičnou zbrani. Ti navrátivše :se, přinesli toliko 29 ručnic, 28 přilbic, 32 šavlí, 29 toulcův, 28 toulců na řemeních a s kličkami, kterážto zbraň zase dobře spravená na zámku Lomnickém k budoucí potřebě ve sklepě vedle kuchyně složena, zůstávala. Ostatek jí „někteří nevážni na této cestě rozprodali a se skrývali i zas nevrátili, tak že nebylo z nich odkud a co vžiti."3) Eliška zemřela roku 1605, učinivši pořízeni o statku svém. *) Vnuk její Zdeněk ze Šternberka dědil věno na Lomnici zapsané, dcera Apolena Sternberkova dům ve Starém meste': Pražském u Melounův a dvůr Žlábek, dcera Maří dostala Lhotu Tuřskou. Dotčená Apolena, nejstarší dcera Vácslavova, spravovala Lomnici již r. 1602s) a r. 160b potvrdila Lomnickým důchody jich (totiž pole Sopikovské s platem k špitálu, obchod solní) a bratrství kúru literátského. V letech 1627—1630 poroučela na Lomnici také sestra její Eliška. Mocný kníže Frýdlantský Albrecht z Valdšteina potřeboval Lomnice k zacelení svého knížetství, pročež ji na sebe mocně převedl, dada sobě ode všech dědiců n. Vácslavových spravedlnosti jich juxtami ve dskách zemských postoupiti.6) Adamovi z Valdšteina postoupil kníže za jeho nápadní právo k Lomnici statek Vlkavský. Kníže prodal potom 6. listopadu r. 1632 zboží Brannou, Štépanice, Jilemnici a Lomnici Olě Bedřichovi z Harachu, nejvyššimu komořímu, jako manství Frýdlantské, a udělil mu léno na to 16. května r. 1633. Panství Lomnické obsahovalo tehda: zámek Lomnici, tvrz Hubojedy, 5 dvorů poplužných, městečko Lomnici a 18 vesnic následujících: Starou Lomnici, Novou Ves, Stružinec, Pohoří, Sutice, Nedvězí, Slanou, Tuhaň, Skuhrov, Rvačov, Černou, Košov, Chlum, Kalnou, Slemeno, Zdírnici, Borovnici a Ltubojedy. r) Když byl kníže r. 1634 v Chebe zavražděn, zničeno tím též knížetství Frýdlantské a Lomnice dostala se již dotčené Elišce Žerotinské z Valdšteina, a to snad proto, že kníže statek nebyl zaplatil. *) Po její smrti (t r. 1650) zdědil statek Jan Viktorin z Valdšteina na Hrádku nad Sázavou, synovec její; ten r. 1651 potvrdil Lomnickým výsady předešlými držiteli udělené a prodal panství roku 1654 Janovi hraběti z Morcina, v jehožto rodu se až do r. 1796 udrželo, kdežto je Rudolf hrabě z Morcina Ignaciovi řeč. Falge prodal. Od jeho soujmenného vnuka je r. 1834 Karel kníže Rohan koupí dosáhl. KOZLOV. edaleko Lomnice k jihozápadu nade vsí Košovém vypímá se dosti vysoký hřbet, nyní hrádka, na hrádkách, též Kouřilovsko zvaný, na jehožto temeni podlé pověstí pevný hrad stával. Avšak i nejmenší známky po něm již dávno zmizely, neboť úbočí z obou stran hřebenu pilně v role vzdělána jsou. Patrně tu bylo ohrazení jiného způsobu, než rozumíme pod hrádkem, a mnohem starší, pouze sruby nebo zárubami zpevněná ohrada, aby se lid v čas nebezpečenství s dobytkem svým ukryti mohl. Mnohem patrnější známky bývalého hradu jsou odtud půl hodiny daleko k jihozápadu v lesích. Jako před sty lety nazývá se posud hrádek tento Kozlwem. Od myslivny, která jest nad Marcínovem, vede cesita do lesa, tu pak se dělí. V pravo volně jde točitá cesta až k patě hory, na níž stojí myslivna, v levo jde kamenitá pěšina také k tomu místu dílem po kraji hory, která tu strmě jako zed spadá. Před Kozlovém se obě spojují a viděti tu dobře po pěšině, jak šla stará cesta zvolna nahoru až k západnímu konci hradiště, kdež se zatočila na val a vedla přes příkop po mostě zvoditém ku bráně. Hradiště posud objato jest na třech stranách hrubým náspem a hlubokým příkopem, jen na čtvrté straně, kde jest stráň strmá, není takového opevnění. Hrádek byl podoby podkovité a zavírala jej na všech stranách hradba, z níž všude základní zdi znáti jest, avšak na jižní straně jest ještě dosti vysoký kus hradby. Na západním konci blízko hradby jest prohlubeň, bud od provaleného sklepu aneb od kopáni po pokladech. Odtud dole na druhé straně je pahrbek a v něm taktéž prohlubeň, patrné bývalý loch. V této prohlubni jest otvor, kterým by se přišlo k šiji zasypané a zanesené. Tato šije jde asi 5 m. daleko, ') DZ. 20 Jí 2—7- 1 Roku 1590 dne 22. července Lomnice i se zámkem vyhoří la (Jandera, Pam. Hořic k É V. 1663). 3) Pam. arch. IX. 898. *) DZ. 132. N 5. 5) DZra 236. G 15. ") DZ. 20. N 2. Mittheil. XL 187. ') DD. 71 fbl 160. Statek Tuíi, spojený před lim s Lomnickém, přivtělen jest z.iroveň ke komornímu panství Kumburskému. B) Srovnej Bílkovy Dčje konf. 799 a Sborník hist. 1(883 na str. 285. Hrady a zámky České V. 3o 228 NOVÁ VES. pak se láme asi v tu stranu ke zdi ještě stojící, jde opět asi 5 m. daleko a konči se dírou kolmo do skály vytesanou. Patrně tu máme šiji a cisternu k nadržování a nabírání vody. Ač dávno již hrádek tento spustí, přece ještě dosti památek po něm se zachovalo, poměrně více, než po slavném Veliši, který jej o 200 let přetrval. Příčiny toho jsou dílem odlehlosť, dílem hlavně to, že kámen na hradišti (melafyr) za mnoho nestojí. o T"Tn7invř mimp 7pr»vy prachatrné. Ralhfn poznamenal, že Sf> nimi n r 14-j a R rirarlŕi v nk-nlí Jičínském znamenité loupeže dály, a to pro posádky husitské, které se na těch hradech byly udržely. Počítá k nim Trosky, Hrádek (Husínůžku), Kozlov, Bradlec a j. Okolní panstvo rozhněvavši se prý, přilehlo k těm hradům, je pobořilo a lupiče zjimalo. Z pamští spolehlivých jde na jevo, že okolí Kozlova bylo v 15. století s Lomnickém spojeno. Jan Košík z Lomnice převedl Máchnu, manželku svou, s věnem 400 kop, jež měla na Seleticích a Košíku, na jiné dědiny své, totiž na plat 6 kop 6 gr. ročních v Hlubokém, na ves celou Stružnici, mimo dvůr poplužný a na vsi Skuhrov, Rvačov, Košov a Chlum celé. ') Určitější zmínka o Kozlově nachází se v popise panstvi Lomnického r. 1462, neboť tam je doloženo „Hradiště Kozlov."a) Z toho se shledává, že již hrad byl tehda úplně spuštěn. Nicméně vzpomíná Kozlova ještě urbář panství Lomnického r. 1667 sepsaný těmito slovy: „Ein uhraltes Schlos in ungelegenen Wäldern gelegen ob dem Dorfe Košow, ahvo nur ein Stück voralter Mauer sich befindet."3) y N O V A VES. a hořejším konci Nové Vsi u Lomnice stávala tvrz na tom místě, kdež stojí statek č. p. 157., Mizerovský. Bývala prý na straně východní a severní otočena příkopy, které se mohly vodou napouštěli a ještě patrny byly do počátku tohoto století. Když starý statek před časem bořili, našli v zikladech husí vejce (viz dil I. na str. 79.). V příkopě na dně našli mnoho pálené hlíny. Dosud se říká tvrzišti „na ohradě." Také v dolním konci Nové Vsi nad č. p. 120. stávala prý tvrz, jak praví val dobré piméti A. Maloch.4) Kostelní podací v Nové Vsi a zajisté větší část vsi patřívaly k Bradlci.&) Tím se ovšem revylučuje, že seděli na obou tvrzích zemane hospodaříce na svém popluží a sloužíce bohatším pánům. ') DD. III. 127; XV. 38. ') DD. 23 str. 240. a) Světozor r. 1875 str. 297. ') Podlé obšírného popisn zaslaného p. J. Fučíkem, učitelem v Nové Vsi, i zpráv p. J. Raima v Lomnici. *) Viz Déje B radíce. Proto se vyskytují jako páni podací r. 1362—1363 Půta z Turgova a r. 139I—1412 páni z Jenšteina. Plán hrádku Kozlova: 1. Stará cesta; 2. násep; 3. příkop; 4. místo brány; 5. prohlubeň; 6. pahrbek na místě bývalého obydlí; 7. prohlubeň s šijí. Vrchlabský zámek. Vrchlabí Zámek. i. Popis a držitelé. rchlabí leží v širokém údolí Labském na samé patě hor Krkonošských. Na způsob všech horských měst táhne se údolím, jako nějaká dlouhá ulice. Vysoké komíny svědčí o čilém průmyslu, ulice o čistotě. Sem a tam zbyl z minulých dob ještě nějaký dřevěný dům, z veliké většiny však jsou domy nové a po moderním způsobu zřízené. V horní části jeho nachází se několik veřejných stavení, školy a kostel, jehož stará, z 15. neb 16. věku pocházející véž posud má podsebití. Neveliký kus pod kostelem začínají panská stavení, jako pivovár, úřední dům atd. Za nimi se spatřuje zámek Vrchlabský, položený v rozkošné zahradě. Kdo se prochází pod krásným jejím křovím, sotva tuší, že chodí po prostoře bývalé pevnosti, neb o tom by se poučil jen tenkráte, kdyby vykročil za zahradu a spatřil hradbu její, v níž jest drahně střílen po způsobu Podlé starého obrazu, který jest na zámku Vrchlabském, byly hradby takové na všech stranách, tedy i na straně: k ulici mezi radnicí a pivovárem (tento r. 1663 postaven). Stávalo tu kromě hradeb šestihranné opevnění, kterýmž se k zámku přicházelo. Také byly okolo sámku příkopy vodou napustené, které tuším teprve před 50 lety, když zámek nynější svou podobu obdržel, zasypány byly. Známek po nich jen poskrovnu zbylo. Zámek jest stavení čtverhranné a jest na všech čtyřech rozích osmi-hrannými věžemi zpevněn. Býval jindy o poschodí vyšší, jak svědčí dotčený starý obraz, na ten čas má však: jen dvě poschodí a věže nafi o jedno poschodí vynikají; což k malebnosti jeho nemálo přispívá. Ztrativ úpravu svou, kterou mu dal zakladatel roku 1546, podržel ze starých dob jen hlavní zdi; okna a ostatní venkovská úprava pocházejí z počátku iq. století. Nad branou nyní prostou býval nápis latinský: Christophorus Gendorfus eques aura . sibi gratisque heredibus posuit anno a nato Salvátore m. d. xl. vj.') Dvoru zámek nemá, za to jest za vchodem jeho, který jest k východu obrácen, pěkná prostranná síň, v níž se obrazy medvědů na panství zastřelených nacházejí. Čteme tu léta 1655, 1695, 1701, 1726. V zámku spatřuje se drahně podobizen rodu Morcinovsk ého, zejména praděda jich Rudolfa (r. 1634), který se první z nich v Čechách usadil. Některé světnice vynikají svou starodávnou uměleckou úpravou; míníme totiž ty, na nichž se štukaturská úprava z konce 17. století nachází. Vyznamenávají se tím, že m '11 í -\r rozích \'f 5 j j V ^ ííriciri nňcf'j»"i * P? t>i ^ í ti icm i ■' To ž i tiiá kam i]?, polévaná ".s nichž vyobrazeno jest několikráte Ukřižování páně; nahoře jest rok 1545 se znakem neznámým (střídavě šachovnice a orlice) a nápisem: Gotis wort bleibet in ewigkeit. K jiným pa.mátnostem zámku patří brnění Jana Rudolfa z Morcína, model Krkonošských hor a starý obraz sv. Cecílie na skle malovaný. Jižné od zámku jest v malém rybníčku čtverhranný pahrbek uměle zdělaný, na němž stávala tvrz zemanů Vrchlabských dříve, nežli založen byl zámek zdejší. Pro velikou těsnost tvrz tato opuštěna. Roku 1574 činí se zmínka o tomto tvrzišti takto: Popisují se v rejstrech panství Zámek Vrchlabský ') J. Larab, Bcsclir. der Sladt Hnhenelbe. 3 O* 23° VRCHLABÍ ZÁMEK.. se štěpnicí, příkopem, lázní, zahradou kořennou, kašnou, též dva příkopy vodní okolo starého zámku, vše za 2500 kop mlš.') Ve Vrchlabí byly od starodávna kostel, fara, tvrz a statek manský se službami ke hradu Trutnovskému. Ale bud mělo ještě jeden německý název aneb povstalo ze dvou osad. Vyskytuje se totiž r. 1365 zkažený název Suswisdorfa) a r. 1409 název vsi. nějaké na Vrchlabsku jménem Grimdorff též zkažený,3) s čímž souvisí pověst, že Vrchlabí nazývalo se G-iessdorf, což vykládáme na původní Gřozwinsdorf. Nad dotčenou vesnici Vrchlabskou vládl v 1. 1359—-1363 Hašek z Vrchlabí, jenž nedlouho potom zemřel, zůstaviv vdovu Elišku. Tato podávala kněze ke kostelu zdejšímu r. 1365, tuším jen jako poručnice. *) Od r. 1370 vyskytuje se často syn (?) jejich Petr, druhdy i Hašek řečený.5) Roku 1384 zřídil při kostele zdejším kaplanství, nadav je úrokem, rolemi a jinými dědinami při Vrchlabí, ale daroval právo nad ním r. 1388 Zikmundovi z Rokytné.8) Roku 1409 daroval ke kostelu zdejšímu panství na dvou poddaných ve vsi Gimdorft, na niž měla manželka jeho Markéta věno zapsané a z nichž kostelu úrok vycházíval. Nedlouho potom zemřel. 7) Současně drželi část Vrchlabí Anna vdova po Havlovi z Vrchlabí a syn její Hanuš a darovali r. 1407 úrok 30 gr. na rolích kmecích ve Vrchlabí k oltáři sv. Kateřiny tudíž.6) Petrův syn Hašek byl několik let pod poručen-stvím mateře své Markéty a Mikuláše z Ulibic. Roku 1412 daroval úrok ve vsi Holenicích pro vyživení kněze střídníka a r. 1416 koupil plat v Lánově určený pro oltář svat. Jana ve Vrchlabí, kterýž n. otec jeho znova vyzdvihl.9) Žil i r. 1434.10) Jan (jinak Hašek) z Vrchlabí připomíná se r. 1437 a 1440; r- J454 vyprosil si odúmrť po Kateřině matce své, která měla véno na zboží Vrchlabském, ") a r. 1457 stál o nějakou odúmrť v Ned-vézím a Cikvaskách.I2) Roku 1472 drželi zboží Vrchlabské bratří čeněk, Petr a Vácslav. Čeněk se tehda od nich oddělil vzav za díl svůj peníze.13) Vysvětleniplánu: i. Staré tvrziště v 2. rybníčku; 3. přítok a výtok; 4. radnice I 5. pivovár; 6. bývalé opevněni, z něhož ani známky nezbylo; 7. úřední dům; 8. bývalé příkopy, nyní zasypané; Q- přítok k nim, též zasypaný; 10. bývalý výtok; ii. zámek. Vácslav držev tvrz a ves Vrchlabí, zemřel okolo r. 1488 bezdětek. Na jeho jmění táhli se Heník z Valdšteina a ze Štěpanic a Čeněk dotčený, majíce výprosu králem danou, a panna Barbora, sestra bratří Vrchlabských, jako sestra neodbytá a nedílná, též jménem dětí Petrových, který asi roku 1490 zemřel. Čeněk, získav spravedlnost He-níkovu, obdržel r. 1493 za právo na soudě dvorském, avšak bez újmy práva, které by náleželo sirotkům Petrovým. Ale poněvadž Barbora naň znovu žalovala u soudu zemského, že zkracuje ji i sirotky, rozkázáno Čeňkovi (r. 1494), aby jí k ruce sirotkův zboží Vrchlabského postoupil. '*) Jeden z dotčených sirotkův, (?) Jan Vrchlabský, odevzdal r. 1502 díl svůj na manství Vrchlabském Janovi a Hynkovi Kordulům ze Sloupna a zemřel před r. 1507.,s) Jan získav (r. 1505) díl bratrův a neznámým způsobem ostatní zboží Vrchlabské věnoval na něm (r. 1506) manželce své Mandaléně ze Šanova. ") Janova dcera Kordule ze Sloupna zapsala roku 1518 statek Vrchlabský manželu svému Janu Tetaurovi 2 Tetova a držela jej s ním na polovici. ") Když pak Tetaur toho roku 1525 dosáhl, že mu král Ludvik Vrchlabí a Lánov z manství propustil (ovšem jen polovici, ale i druhá polovice stala se jměním zpupným), dovedl i toho, že mu Kordule toho roku zboží Vrchlabské, Vrchlabí tvrz, dvůr a ves s podacím, v Brenných dvory kmecí, vsi Kněžice, Ždáře, Holenice a díl Lhoty (vesnice n. Janem Kordulí od Jana Krupého ') Arch gub. H 47 ') Lib. conf. I. G 5. s) Lib. erect. XIII. a. f. 167. •) Lib. coní. I. A 8. E 5. E 9. G 5. *) Lib. conf. II. C 8. III. C 31. V. J 7. ") Borový, lib. erect. II. 212. Zikmund má r. 1416 heslo „z Buchvaldu." (Lib. conf. VII. F 17.) ") Acta jnd. 1407, 20. Septb. lib. erect XIII. a. 431. ») Db. erect V. 158. ') Lib. erect. VIII l52. X. 77. '•> Arch. Břevnov. Předpokládáme, že Hašek, Hanuš a Jan jest jedno. Na sjezdu Nymburském byl r. I440 Petr Šitka z Vrchlabě snad Haškův syn. (Arch. i. I. 249.) ") Archiv Třeboň. DD. 16 fol. 16. 19 p 296. ■') DD. 16 f. 78. ") Rel. tab. II. 362. DD. 24 str. 4 ") DD. 17 f. 21 a rel. tab. I. 151. O Barboře viz v Lumíru r. 1865 na str. 538. ,5) DD. 24 str. 43, reg. kom. s. svěd. 150S —1508 ") DD. 24 str. 50 a 57- lT) DD. 24 str. 89. Kordule měla těžkosti u soudu dvorského, protože otec její Jan opomíjel služby manské činiti. Polovice Vrchlabí ji proto r. 1522 odňata a dána Haškovi Kuloví z Chotče, od něhož je Kordule toho roku kcupila. (DD. 17 f. 40 a 63 str. 229.) Tuto polovicí prodala r. 1525 Tetaurovi. Druhou polovici držel od ní v zástavě r. 1522 Jan StoS z Kounic a ze Životíc (DD. 62 str. 733, 745 a 63 str. 230, 252.) VRCHLARÍ ZÁMEK. 231 Náměšti ve Viil:lyti z Probluze přikoupené) ve dsky zemské vložila.1) Konečné učiněna roku 1533 dne 12. března smlouva taková, že koupil Vrchlabí Kryštof Jandorf z Jandorfu, kr. rada, za 1750 kop gr. c. K panství patřily Vrchlabí tvrz, dvůr popi. a ves celá, ves Lhota, Purkhybl zámek pustý, Nová Ves, čásť Lánová s horou železnou, Kněžice, Branná, Žďár a ves pustá Holenice.") Chtěje Kryštof hory železné na Vrchlabí k lepšímu užitku přivésd, aby se na jeho gruntech lidé usazovali, vymohl při králi Ferdinandovi, že majestátem daným r. 1533 dne 6. října ves Vrchlabí za městečko vysadil a je znakem a dvěma výročními trhy obdařil.3) Aby měl lepší sídlo, než měli dřevní zemane Vrchlabští, dal postaviti nynější zámek. Se stavbou začato a brána dodělána r. 1546, ale ještě r. 1548 o zámku stavěno aneb doděláváno, když s něho spadl Tobiáš Bucky z Varnsdorfu.*) Tehda se drahně lidí, zvláště havířův a jiných dělníků, na Vrchlabsku usazovalo, majíce tu obyt dostatečný i živnosť obstojnou; že vžak lidem městským pastvy a paliva se nedostávalo, daroval obci (r. 1558) pastvy a dříví v lese odtud zvaném Městském (Burgerwald) od dolu nad Vrchlabím (Schmalzgrub) až k mezím Štěpa-nickým, začež byli povinni na louce Slavičí seno Ihrabati. *) Roku 1561 postoupil Kryštof panství Vrchlabského dceři své Eustachii z Jandorfu, vdově po n. Volfovi Pokovi z Hermsdorfu,6) a zemřel r. 1563 dne 6. srpna v Trutnově. Tělo jeho dovezeno nazejtří do Vrchlabí a tam v nové kapli pohřbeno.7) EuStachie zemřela r. 1508 ZŮStaVlVSÍ tři dcery. Bari/vra vdána byla ca Oldřicha Míčana v. Kliněteina, Kateřina za Jana Markvarta z Hrádku a nejmladší Rozina vdávala se r. 1565 dne 26. února na zámku Vrchlabském, berouc si Viléma Miřkovského ze Stropiic8) Dotčené sestry se nějaký čas po smrti mateře své o panství Vrchlabské rozdělily, tak Že se dostala každé z nich a manželu jejímu třetina panství. ') DD. &7 f, 6 a DZ 3. A 23, C F 16 a 84. G 22. Na tom zboží věnoval Korduli 2Í0 kop. ') DZ. 3. A 24 a 4S. C 15. Roku l53g měl Kryitof při s Kordulí ze Sloupna, poněvadž jí peníze za Vrchlabí od manžela jejího dány nebyly. (DD. 42 p. 172.) Ves pustou Holenici prodal Kryštof r. 1552 Erazimovi Zumrfeldovi jinak Častlovi z Tumníc. (DZm. 229. F 6.) 3| Archiv měsita Vrchlabí DZ. 5. 29. Húttel, Chron. v. Trauceuau no, 116. 5) Arch. Vrchlab. 6) DZ. 14. F 2. Připomíná se též ves Valtehce. ') Hiittel 169. ■) Hiíttel I79, 188. Miltncr, Privatmunzcn 73. Boku 15O6 potvrdila Eustachia iidy městské. (Arch. Vrchlab ) 232 VRCHLABÍ ZÁMEK. Hlavní ulice délila díly v městě.') Roku 1575 vyhořel zdejší zámek. Roku 1590 dne 29. listopadu zemřel Vilém Miřkovský v Praze a pohřben jest na Vrchlabí. Díl jeho, který mu Rozina byla zapsala, spravovala nyní zase. Za její vlády (r. 1599) dostavena jest věž kostelní ve Vrchlabí, ozdobena erbem jejím a manželovým a prvními písmeny jejich jmen, totiž W. M. V. S. a R. B. V. H. Zdá se, že tehdáž tři díly panství v jedno sloučeny byly.1) Dva díly totiž byly se dostaly Divišovi Markvartovi 2 Hrádku, jenž byl tuším synovcem. Kateřininým a manželem dcery Barbory Mfčanovc, ten pak vložil díl svůj ve dsky zemské r. 1602 Vilémovi Miřkovskému ze Stropčic, synu a dědici Roziny.3) I lze právem smýšleti, že se toto převedení práva již dříve stalo. Vilém pak získal roku 1601 dům, který na místě nynějšího pivováru stával.4) Byv nátisky Albrechta z Valdšteina k tomu donucen, prodal mu r. 1624 dne 4. března ^zámek Vrchlab" se dvorem, městečko horní Vrchlab, městečko horní Schwarzenthal, dvůr Hart, dvůr Brandský, ves Vrchlab, Novou Ves, Ždáry, Lhotu Zahajskou, Kněžice, Kunčice, Lánov a Hořejší Brannou za 110.000 kop miš. 5) Výminka byla doložena, že Miřkovští až do zaplacení summy trhové v držení a užívání téhož panství zústati mají. Avšak po smrti Vilémově ujal kníže mocně Vrchlabí mimo vůli dcer jeho Roziny Zilvároié, Kateřiny Valdšteinské a Elišky Stošové, a odbýval je manskými statky v podhůří. s) Po smrti knížete zabráno panství Vrchlabské a darováno r. 1635 Rudolfovi 2 Morcína, c. k. radě vojenské, komorníku, generalvachtmistru a nařízenému nejvyššiímu.') Po smrti Rudolfově (f r. 1646) následoval po něm bratr jeho Pavel. Vrchlabské, kteří si byli za minulých let vyznání Lutherovo oblíbili, mocné na víru katolickou obracel. Roku 1651 dne 15. března, když Pavel 6 sousedů, kteří přestoupiti nechtěli, zatýkal a do vězení sázeti chtěl, vzbouřili se Vrchlabští -1 I AllL»''f»>Mř C-.Í.-.I.1 l\l IVUlllUJIOďOl V 11". 1 ■ ■ 1 v 1 I V. / ► -1 1... . »..,. ..... t.iluia r* • j • 1 ' • . • ■ u j " 1 • 1 prodloužena do 31. března, ale náčelníci povstání Mikuláš Dasser, Tobiáš May a Jonáš Hartman byli uvězněni a k potrestání do Prahy dodáni.8) Pavel hospodařil dobře a zemřel u vysokém věku r. 1688 dne 3. listopadu. Syn jeho Jan Rudolf dědil Vrchlabí, Kuncberk, Lomnici, Čistou a jiné statky,9) přikupoval k nim jiné a zemřel r. 1702. Z jeho tří synův zemřel nejstarši Maxmilián, dědic nápadních statků, zejména i Vrchlabí, r. 1706, následoval tudíž v držení dotčených statků, Hostinného a jiných zboží druhý syn Vácslav, "') jenž založil klášter Vrchlabský a r. 1737 dne 5. září zemřel. Potomci jeho vymřeli vnukem jeho Františkem (f 1791, synem Karlovým f 1741), a nápadní statky dostaly se Rudolfovi 2 Morcína z nejmladší linie. Syn tohoto, též Rudolf řečený, umřel bez dědicův mužských a poněvadž takovým způsobem i ostatní Morcínové pomřeli, dostalo se Vrchlabí skrze dceru jeho Aloisii v držení hraběte Heřmana Černína z Chudenic. 2. Vrchlabské války. e 14. a 15. věku byly úroky kmecí čili platy, které ůročníci (poddaní) dávali, předním důchodem panským, a co ze dvorů vycházelo, na vyživení pánův a čeládky se obracelo. Na konci 15-a počátku 16. věku osobovali si páni nejen živnosti posud městům vyhrazené, nýbrž zarazili si i nové důchody, které dosud králům náležely a na něž si maje- Pstáty a obdarování vyprosili. Bijeme tu na hornictví, kteréž bylo sice .''íftfJťw-J j v Čechách starodávnou živností, ale přece teprv na počátku 16. století takového rozkvětu dosáhlo, že se pro mnohost a vydatnost svou, také pro větší cenu rudy našemu hornictví vyrovnávalo, ne-li je převyšovalo, f ^RflHiB^^nESI^I ý ač mu nesloužily ty pomůcky, které jsou našemu věku po ruce. Se ,1 m j m_ m. j . m .m jí závistí hleděl každý na souseda, který na svých gruntech rudu objevil ™ a z ní těžil. Hory a lesy, kterých málo si všímali dva sousedé pro jich odlehlosť a pro dostatek svého dříví, působily nevole, jestliže jeden z nich na nich rudu objevil. Proto mnohé ty pře mezi pány Navarovskými, Štěpanickými, Vrchlabskými a Hostinskými. Jan Tetaur z Tetova jal se dolovati v dolu řečeném Teufelsgrun d, ale v to mu vkročila (roku 1531) VorŠila z Var temberka a na Hostinném, nedadouc tu havířům délaiti, a jestli který dělal, rozkázala jej na Hostinný do vězení vzíti. I když byl Kryštof z Jandorfu pánem Vrchlabským, vkládala se mu Voršila v doly jeho ) DZ. 17. E 20. F 8 Larab. S. 47. 5) Híittel 221. J) Híittel 219, 203, 308, arch. Vrchlab. DZ. 131. H 24. ') Kn. grunt Vrchlabská roku IS99 f. tgC. ;) DZ. 2q2. O 13 a 141. M 24. ") Bílkovy Dřje korjf. 785. DD. 68 str. 16. ') DZ. [45. J 25. O Rudolfovi hled v Xaučném Slovníku. ») DZ. 112. C 7 a ČČM. 1881 str. 69. ») !DZ. 479. B 6. '") DZ. 118. K 3—4. VRCHLABÍ ZÁMEK. 233 .str -» na Stříbrné hoře u Nové vsi, dadouc tu rudu stříbrnou pobrati.') V ty časy, kde podobné nevole a pře od 50 let v Podkrkonoší proskakovaly, objevil se tu dotčený Kryštof z Jandorfu, jako by z čistá jasna hrom uhodil. Nikdo nevěděl, odkud je, jen to všichni poznávali, že není syn této země .a obyvatel tohoto království. Záhy poznali na něm vzácnou účinlivosť a schopnost, kterouž dovedl zvětšiti své důchody, a se závistí pozoroval nejeden, že z chudého statku Vrchlabského důmyslem a přičinlivostí udělal bohaté panství Ještě než Vrchlabí koupil, dovedl si získati u krále Ludvíka obdarování na hory, moudře řídil doly Jáchymovské, jmenován jest nejvyšším horním hejtmanem královským v Čechách a přijat jest ku prosbě králově do českého stavu vladyckého. Když koupil Vrchlabsko, byla první starost jeho, aby ves Vrchlabí povýšena byla na městečko (r. 1533, 6. října), a vábil sem lidi z říše, aby měl dělníkův st havířů dosti. Při králi Ferdinandovi vyprosil si r. 1534 milost a svobody horní pro všechny statky, kterých by nabyl a které má v celé koruně, tak aby na zlato, stříbro, měd, rtuť, cín, olovo a železo dolovati mohl, úředníky při horách zřizoval, v horních městech v nově založených purkmistry a konšely jmenoval a polovice desátku ze zlata a stříbra do mince královské odváděti povinen nebyl. Také připověděno, Že se na gruntech jeho zřídí král. mince, pokud by se ruda s dostatek objevovala.*) Za potomních 5 let pilně se pracovalo na horách, ale tu začaly dlouhé a tuhé pře s bratry Valdšteinskými. Počátek se sběhl así r. 1539, když Jiřík z Valdšteina Benešovi Urbanovi, poddanému Kryštofovu z Lánová, na sporné rovině ječmen pobrati dal, a to tuším spravedlivě. Od r. 1540 obě strany soud komorní často zaneprazdňovaly. Kryštof žaloval na Jiříka, že lidi své na dělníky Kryštofovy, kteří les sekali, posílá, je jímati dává a u vězení drží. Jiřík opět žaloval, že se Kryštof v jeho grunty vkládá. Již r. 1533 stalo se me2:i oběma rozeznání na soudu mezním o oboru starou Lánovskou. Kryštof, který chodil po svém cíli účinlivé a nezvratně, vlomil se do vrchu dotčeného spodkem pode dnem a tam rudy železné skrze havíře své dobýval. Vida to Jiřík, chtěl druhého boku hory strany své touž rudou uživati a vrchem do téhož dolu svým havířům se vlomiti rozkázal. Tomu překazil Kryštof zkrátka, dada havíře Jiříkovy ohněm a smradem vykouřiti. Také v cestách si obojí překáželi; došlo i k tomu, že lidé Jiříkovi číhali na Kryštofa, když mimo dolejší hamr v Lánově jel, střílejíce naň z ručnic. Když potom Jiřík i dobytky zajímal a jiná protivenství Činil, vznesl Kryštof v červnu r. 1541 na soud zemský, žaluje na Jiříka, že se mu od něho znamenití výstupkové dějí. Poručeno potom oběma, aby k sobě pokoj zachovávali a bylo-li by co komu na odpor, aby se vinili před soudem zemským. Přes to Jiřík sebrav dne 27. června lidu zbrojného několik set, táhl s nimi na cestu na gruntech Trutnovských, kterou Kryštof zasekati dal, kázal ji otevřití, rozsekati a rozmetati, a vozil tudy svou rudu železnou. Nazejtří přitáhl zbrojjně pod Šparbrsaif, tu domy Kryštofem postavené pobořiti a cestu, kterou Kryštof vozil, zasekati dal.3) Také na gruntech Navarovských, královských, které Kryštof pod plat držel, dal Jiřík domy bořiti, lidi zahnal a hamr spustil. Není divu, Že lidé Kryštofovi na Jiříka péči měli a každý jeho krok pánu svému oznámili. Když Jiřík r. 1543 dva medvědy a tři vepře na horách Navarovských uhonil, věděl to Kryštof hned a žaloval naň u soudu komorního, domáhaje se pokuty 150 kop.*) Oblíbený způsob protivníky své vykuřovati, zůstal i za těchto dob v platnosti. JiHk těžce žaloval r. 1544, že rud železných k užitku svému dobývati nemůže pro kouření, které se z dolův Kryštofových dělalo. Od soudu zemského vyslány tam k spatřeni osoby, mezi nimiž i dva sousedé z Kutné Hory.*) Za těchto dob bylo v okolí již drahně hutí, tavlren, vlaských a jiných hamruv a kováren, které vyzdvihoval Kryštof na Vrchlabských, Trutnovských a také při Štěpanických gruntech. Tehdejší držitel Štěpanic Vilém z Valdšteina první nevoli s Kryštofem měl r. 1541. Tehda Kryštof v horách a lesích nadělal drahně dříví k potřebám svým k hamru, nicméně klády na prkna nadělati dav, mnoho téhož dříví Zvonitko u klášterních vrat ve Vrchlabí 'l Keg. 5 F. k. s. II. D 16 a 12 F. C 15. Také s Vilémem z Valdšteina na Slěpanicích přel se Tetaur o rudu v hoře Lánovské, nebof mu Vilém rudu v dole jeho pobral, když ji lámali dělníci jeho, a těm dělníkům do té hory nedal, aby oběma spolu rudy dobývali, jakž byla smlouva mezi nimi. (Reg. 5 F. k. s. II. A 12. B 6.) '') Arch. gulb. Miltner, Privatmiinzen 67 atd. ") Reg. 10 F. k. B 5. F ii. H 20. J j. K 1. K 2. L 3. M 20. *) Reg. 12 F. k. C 17. D 14. H 12. 5) DZm. 128. B ifi, 23, 28. 234 VRCHLABÍ ZÁMEK. a klád do Labe naválel a k plaveni přistrojil, a potom do Vrchlabí plavil. Viléma, který držel břeh}' Labe až blízko k Vrchlabí, mrzela ta věc. Vznesl r. 1541 na nejv. hofmistra, že tím plavením se břehové vybijeji a kazí a ryby k záhubě přicházejí. Od úřadu věc ta zakázána sice Kryštofovi, ale potom se dal Vilém přemluviti k nějaké smlouvě.1) K zuřivým sporům přišlo r, 1547 a obnoveny dávné spory o hory Štěpanické a Navarovské. V měsíci květnu t. r. vytáhl úředník Vilémův, Jan Belvic, na Starou horu (Alteiiberg), na Železné hory a Kiyátofovi jelio Sut lil y a. Stoly 1 cesty k nim ^ohradili. PoLom iluem i nocí u nich stráž měnili a ponocovali; když jedni ustali, jiní na to postaveni, a jedna rota přišla a druhá odešla. Za nékterý čas i boudy pro tuto stráž zdělány. Za té doby, kdež bylo veliké rozhořčeni proti králi Ferdinandovi a jeho radám, mluvilo se mezi lidem, ano i pokřik udělán, že bude učinén vpád na Kryštofovy lidi a páně Jiříkovi a Vilémovi a jiných pánů lidé í r1 rjudou křífs na střechy vy-strkovati, aby se jim nic nestalo. Toho času přišel Doubek, člověk Vilémův, k Hanušovi Inden-felderovi vyptávaje se, kde by pán jeho, pan Jandorfár, byl a kdy doma bude. Odpověděl, že ho domů na Vrchlab na každý den čekaji. I řekl Doubek směje se: „Ne- časi Vrchlabí. jiti; ona že do městečka pro chléb. Ptal se: „co máte za minci, okažte mi?" A více pověděl: „Budete pána jiného miti, kterýž vám dobrými českými groši platiti bude." TiHg cg toho 1!í- kajíce utíkali do lesův, tolikéž i paní Jandorfá-rova, jejíž manžel byl v potře bách králových v Norymberce, své dcery a nej-lepší svrchky pryč vyslala.'') Za půl léta se v horách ani rány neudělalo. I když potom král Ferdinand Jan-dorfovi ty hor)' svobodné uči- niti rozkázal, přece Jandorfár za 5 let ty hory dodřevního způsobu nepřivedl. Roku 1551 z obojí strany si velice škodili; budete dlouho pána svého vi-děti." Také se ptal Doubek jedné Ženy v plej-hauzu ve Vrchlabí, kam chce Kryštof zajal člověka Vilémova a přišed s lidmi svými do statku Jana Vorůdky z Újezdce do vrchního hamru Lánovského, tu pilaře na pile svázati rozkázal a jej na Vrchlab do vězení dal. V ten čas Vilém milíř od Kryštofa k páleni uhlí na roli Hertvikovské postavený strhal a zapálil. Kryštof za posledních 13 let svobodně na gruntech svých sekal a žádný mu tu nehájil, také na jednom místě skrze grunty Vilémovy splavoval. Na podzim r. 1551 Vilém hrábě před Labe postavil, strouhu tu udělal a veliký zástup lidu tu měl. Ti lidé klády přetahovali, koly za ně bili, čímž Kryštofovi několik tisíc dřev zastavili, také něco dříví pobrali a spálili. Tím způsobeno, že Labe pravým tokem neteklo, nýbrž strouhou na odtečeni vody udělanou, a dříví přišlo na sucho. Kryštof prý vzal z toho škody od 22. listopadu r. 1551 až do ') Rtg. 10 F. k s. M 20. >) Reg. svřd. kom. 1543—1568 f. 206. VRCHLABÍ ZÁMEK. 235 29. prosince r. 1552 v obchodu s železem na Vrchlabí do 7743 kop 15 gr. 2", d. m. Neb měl k 2000 vozů železné rudy v zásobě a 100.000 špalků dříví na vodě a na zemi. Dělaje v plejhauzu ve 4 výhních a ve 2 vlaských hamřích, a nemaje paliva, když dříví nedocházelo, musil práci zastaviti. Některým dělníkům platil vartgeld. Aby mohl pracovati, kupoval uhlí na jiných místech dráže, nežli přišlo na vodě. Také sladovníci stáli a zaháleli, dělníci se rozběhli a pivovár prázdný stál. A prve každý týden třikráte, někdy hamrův, plejhauzu neb plechhouzů i od všelijakých řemesel na těch horách způsobil, že oni se na takové dílo přistěhovali, živností a bytností ve Vrchlabí osadili, všechnu možnosť na to vynaložili a nemalé místo od do-mův nových vystavěli v té naději, že s dítkami tu jistou živnost míti budou; ale že skrze pohromy roku 1547—1552 zběhlé již i:m ■.. i-i. IprprTi mnoho Klášterní dvůr ve Vrchlabí. ') Keg. svědomí 1543—1568, DZm. 63. C 25, D r. D 2. D 2i. s) DZm. 42 lit. 10 a 229. C 25. ») Reg. ltom. svžd. 1543—1568. Hrady a zámky České V. 31 TVRZE NA VRCHLABSKU. >\ fuchsberk. a severovýchodním konci vsi Fuchsberka na stráni, která k Labi spadá, stávala tvrz v 16. věku postavená Nebyla zavřena příkopem, než toliko hradbou, z níž ještě na počátku našeho věku vysoké kusy stály. Brána ke tvrzi byla na západní straně a sklenuta byla do polokruhu. V levo odtud bylo staveni 3 poschodí vysoké, v pravo štěpnice se 3 míry. Dále od brány v levo byla veliká stodola a v pravo jakož i na kraji stráně kooice. K léto tvrzi a dvoru patřilo 300 měr rolí, které později mezi lidi rozprodány. Když pak to se stalo, stržena stavení všechna 1 se zámečkem, a kameni jakož i některých hlavních zdí UŽitD k postaveni chalup, kteréž ta posud stojí.') Tvrz tuto postavil Hanu! Cetrye z Karyíe, když se byl s Paulou z Jandorfu oženil. Týž zemřel r. 1SO4 dne 20. listopadu, maje věku svého 67 let, a pohřben v kostele Vrchlabském, kdež se pusud náhrobek jeho spatřuje. •} Vdova po něm jako poručnice na- ') Poznámky Malochovy. ') Hůttcl 179. zývá se r. 1565 sedením nna Ffuksperku." ') Později se sídlo toto nepřipomíná. íé^tx purkhybl. \J/ trhových smlouvách panství Vrchlabského připomíná se t- b/-, r. 1534 Purkhybl a r. 1561 Pyrkhybl zámek pustý. Nesnadno ■äťťP jest polohu jeho vyhledali. Neb. Ant. Malochoví povídáno ™ od jedněch, že je to tvrziště mezi Svarctálem a Maršovém, od jiných, že jest to skála na hoře lesem porostlá asi pul Čtvrti hodiny od kostela švaretálského; lidé prý tomu místu ři. aji Burg-hubl a povídají, že tu hrad stával.J) Jméno samo svědci o tom, že se již v 16. věku pravé jméno této tvrze zapomenulo. Možná, že tu bylo sidlo statku, který Jan Krupý z Probluze Janu Kordulovi ze Sloupna prodal.5) ') DZ. 15. L 18. *) Zápisky v arch. Rychnovském, také v Lambově spise o Vrchlabsku na str. 52. ') Viz Děje Vrchlabí k r. 1534. Zámek Jilemnický. (Pohled z parku.) Jilemnice stěpanice, branná, jilemnice. i. Popis. od samými Krkonošemi rozkládá se průmyslné mésto Jilemnice, tak řečené od potoka, na němž leží. Zámeček zdejší jest neveliké stavení asi té způsoby, jako bývaly tvrze v 16. věku. Skládá se ze dvou stavení, v jichž rohu stojí šestihranná věže, s rozmanitými okny. Široké římsy oken svědčí o starých časech. Na té straně k pivováru byla okna zdvojena. Za zámkem zazděn jest při zemi velký erb Harachovský, řádem zlatého rouna ozdobený, který snad býval nad nějakou zbořenou branou zazděn. Upomína na Aloisa hrab. z Harachu, který dal zdejší zámek r. 1716 obnoviti. Zdá se, že býval zámek zdejší větší, nežli se posud spatřuje. Kaple sv. Elišky, která ještě před 100 lety při zámku stávala, zanikla dokonce, že není po ní ani dílčích cedulí r. 16Ď4 sepsaných dovídáme se, že byly v zámku předně „štok" čili dům kamenný s mnohými světnicemi, sklepy, komorami, dvojí pekárnou, kočovskými marštalemi a sklepem purkrabským, ve kterém purkrabě omastek a jiné věci měl. K tomuto domu přiléhalo staré dřevěné stavení, v němž se tuším také tabulnice a zbrojnice nacházely. Ve prostřed „placu" čili dvoru zámeckého bylo stavení s kuchyní, špižírnou a sklepy pivnými. Od Jilemnice k severu pod farním kostelem Horních Štěpanic spatřují se zříceniny starého hradu Stlpanického, prvotního sídla panského v této krajině. Jak viděti jest, byl hrad pevný a velký. Nejvíce zbytků spatřuje se na bývalém předhradi, zejména na jižním jeho konci, kde jsou vysoké zdi zavírající čtverhran na způsob hrubé bašty. Příjezd k tomuto předhradí a ovšem skrze ně byl od strany západní. Štěpanický hrad totiž stojí na kraji výšiny, která má na dvě strany spád velmi příkrý, ale na ostatní volnější. Tato volnější strana oddělena byla příkopem a náspem, za nimiž ještě dvoje příkopy se nacházely. 23» ŠTÉPANICE, BRANNÁ, JILEMNICE. Vysvětlení plínu: i. Cesta do Hořejších Štěpanic; 2. násep; 3. přikop; 4. plotiště; 5. brána; 6. předhradi; 7. hornf hrad. Dotčený přikop začíná u vozové cesty, která vede sem do vrchu od Dolních Štěpanic, jde pak týž příkop jako oblouk okolo celého hradu a vrací se až blízko k téže cestě, po níž se pak přichází ke kostelu. Jihozápadní strana předhradí měla vysoké hradby, které se táhly od horního hradu až na jižní konec předhradí; zde vs dvou úhlech se lomíce objímaly dotčenou baštu a nevelký kus severně od druhého úhlu konec svůj měly. Zde jsou hradby velmi vysoké. Na této straně předhradí (t. j. na východní) není známky po hradbách; bud se sesuly velmi brzy aneb tu bývaly dřevěné sruby. V těch místech bývala brána, k niž byl přístup hájen dotčenou vysokou a pevnou baštou. Horní hrad Štěpanický stojí na strmé a vysoké skále, tak že nelze nyní pochopiti, jak se k němu chodívalo, a nezbývá jiné možnosti, nežli že se chodilo nahoru po dřevěných schodech. Nahoře byla dvě (bezpochyby véžovatá) stavení, jedno na jižním, druhé na severním konci. Jsou po nich jen nehrubé známky; znamenitější jest vysoká hradba, která je na straně východní zavírala a z cesty dobře se spatřiti může. Na jižním konci hradiště horního jest místo okrouhlé vyvýšené, kteréž jest uměle zděláno, ale na první polled klame, jako by bylo zbytkem okrouhlé věže. Všechno hradiště porostlé jest lesem. Od Štěpanic přes návrší jest Branná, dlouhá ves ze dvou oddělení, z nichž každé má svůj kostel, se skládající. U kostela v Dolní Branné nachází se pivovár, stavení dlouhé a staré, a hned za ním dvůr poplužný. V leiro ode dvora stojí zámek Branský, stavení pro nejednu příčinu památné. Pěkně se objevuje čelní jeho strana, obrácená ke dvoru. V přízemí jejím jest kolonáda se čtverhrannými sloupy; strana tato i se doupy a oblouky obložena jest štukovím, jako obyčej býval v 16. věku. Nahoře bývala okna zdvojená s římsami, ale jsou nyní z části zazděna. Západní a severní strana nemá žádného ozdobení, ale nebylo tak ve starých dobách. Původně byl celý zámek nápisy, arabeskami, figurami a jiným rýsováním (sgrafitem) opatřen; když pak zámek po svém vypálení roku 1646 skrze kardinála z Harachu byl obnoven, tu bud při první opravě aneb později zbytky tohoto díla novým obmrštěníra zničeny, jen na severovýchodní straně, kdež nová obmítka opadala, lze spatřiti zbytky prvotní ozdoby. Na této straně nacházejí se též památné nápisy a znaky, kteréž dal nynější pan držitel, Jan hrabě z Harachu, obnoviti (r. 1868). V pravo a v levo od nápisu jsou znaky, a to Valdštejnský a Martinický s nápisy a jmény těch, jimž Štěpanice patřívaly, totiž Zdeňka z Valdšteina a Maří z Martinic, manželky jeho. Mezitím psán jest tento nápis latinský: Aemvla mens hominvm, quid non molietur honoris: viderit vt strvcta mole tvmescat hvravs? Crescit amor forraae, preciosa pvlcra pvtantvr. ŠTĚPÁNICE, BRANNÁ, JILEMNICE. 239 Zámek v Branné. Ast vtinam precivm forma venusta ferat? Forma domvs pvlchrae pvlcherrimvs avtor et hospes, qui virtvte svvm promervere decus. Exvlet hinc ergo vitii deformis acervus: occvpet vt virtus semper habenda locvm. Dies et annvs fvndationis. NataLI GVLIeLMe tVo LoCVs Iste saCratVr Longos Insta annvs fLorentl nobILIs aeVo Nápisy tyto vyložil po česku P. Kozák, místní pan děkan, takto: Což duch člověka žárlivý nepodnikne pro slávu: Což nehledí, aby dům z půrJLy vypínal se hrd? Ku vkusu lásky přibývá, nádheru máme za krásu. Kéž přináši však nádheru vkus přelibý! Vkusný dům spanilého pánai a hostě je obraz: Jenž mužností svou zásluhy skvělé dobyl. Družstvo ihned škaredé neřesti se úprkem vzdaluj: Stan aby zabrala ctnost povždy i sídlila zde. Den a rok zaleženi. Narozeninami tvými, Viléme, zasvěcuje se místo toto. Dlouhá léta žij šlechetné v kvetoucím věku. Nad tím nápisem čtou se jména Abraham, Solon, Ioab, svědčící o tom, že tu jejich obrazy rýsované bývaly. Pod tímto nápisem jest znamenán rok 1582 a počíná se tento český nápis: Jedna věc hyzdí istavení, Že úst jemu dáno není, Aby se samo hájilo, Když by o něm ne mluvilo; 240 ŠTĚPANICE, BRANNÁ, JILEMNICE. Neb jest zbaveno i sluchu, Nemá v sobě ani duchu. Kdož je bude pamatovati, Znej: zlé nechce posloucKati. Zdeněk z Valdsteina. Maria z Martinic.') Před spuštěním skrze Švédy měl zámek Branský dvě poschodí. Ve druhém poschodí, kteréž po opravě rozmetáno, býval strop dřevěný táflovaný, první poschodí a přízemí jsou posud klenuté. Klenutí prvního patra jest velmi vkusné a pruty ozdobené. V přízemí i v poschodí jest po třech pokojích vysokých a světlých. Podlé prvního poschodí nacházela se prostranná a světlá chodba, která teprve za naší doby zazděna, aby se získaly tři nové světnice. Pod zámkem jsou veliké sklepy. Ve stairších dobách sídleli tu páni, později hejtmane panství Branského. Poslední století používalo se svrchní části za sýpku a teprve v letech pominulých zřízeny tu světnice (1867) pro vrchní úřad lesni. Starší tvrz, ze 14. neb 15. století pocházející (r. 1628 slove tvrz stará), nacházela se na východní straně od nynějšího zámku; zbytek její zbořen a rozmetán jest. Místo toto jakož i vedlejší barák na malém vršku nad potokem Sovinkou stojící slove posud na Hrádku. a) 2. Dějiny. 'iž za dávné doby, ale když víra křesťanská v Čechách panovala, osazena jest dolina Stépanická čeledí, která se po Stepá novi Stěpanice nazývala. Tehda ještě hradu Štěpanického nebylo, ale bezpochyby v osudy doliny zasahoval již rod, z něhož pocházeli slavní držitele Štěpanic, páni z Valdsteina. Jisto jest, že držel okolí Zdeněk z Valdsteina, zakladatel hradu Valdsteina a Turnova, neboť synu jeho Janovi, zakladateli hradu Štěpanic, potvrdil král Vácslav (r. 1304 dne 28. července) výsady dané otci jeho, tak aby práva z nich vyplývající ke hradu svému Štěpanickému držel.3) fíenik z Valdsteina, který držel Vysoký a Poniklý {r. 1354), byl bezpochyby syn jeho.*) Synové jeho Zdeněk a Hynek drželi v 1.1360—1370 Jilemnici společně, Zdeněk sám (řečený Dlouhý) držel Štěpán ice, Poniklý, Olešnici, od r. 1387 Horní Brannou, od r. 1375 Jilemnici a jiné statky.8) Roku 1377 byl hofmistrem králové.6) Roku 1388 a 1394 sedal na dvorském, od r. 13QI až do smrti na zemském soudu.7) Roku 1393 daroval k faře Jilemnické úrok ve vsi Roztoku a čtvrt lánu role u vsi Jilmu, aby tu byl chovAn druhý kněz střídník=8) Roku !3°,5 čítíí se o niěin poslední zmínka.9) Po Zdeňkovi nachází se Heník z Valdsteina a. ze Štěpanic r. 1406—[418 v držení Štěpanic, Poniklého a Roprechtic.,n) V letech J4og—1413 sedal na soudě zemském. ") Jeho snad synové jsou Henik a Jan. Onen zvolil si za sídlo hrad 'Vranov a stal se předkem Skalských z Valdsteina. Jan se vyskytuje od r. 1425 jako pán na Štěpanicích a Roprechticích, mívaje účastenství ve mnohých bojích veřejných i soukromých. Katolickou viru na statcích svých, seč mohl, chránil.,a) Roku 1440 byl na sjezdu kraje Boleslavského v Nymburce, a vyskytuje se naposled roku 1445, ačkoliv žil zajisté déle. Roku 1461 byl již mrtev, zůstaviv vdovu Dorotu, kteirá se soudila s Vácslavem z Pecky, té doby pánem na Semilech.,3) Synové jeho Jindřich a Hynek, ač věrní katolíci, drželi věrně s Jiříkem králem, začež jim tento r. 1466 dne 19. června dovolil, aby mohli vsi duchovni Čistou, Kalnou, Slemeno, Ždírnici, Kunčice, Lhotu a Borovnici ku svému držení vyplatiti;14) r. 1476 nacházejí se také v držení zboží Kunratického. 15) Hynek měl při s Alšem ze Šonova o doly a rudu železnou u Hertvíkovic. Vyhrál při tu r. 1488 na soudě zemském a náhrada za Škodu přisouzena mu r. 1489 na soudě dvorském.16) Připomíná se ještě r. 1400, kdež tuším bratr jeho již nebyl živ.,7) Mezi Hynkem tímto a Heníkem, synem Jindřichovým, přišlo 1492 k rozděleni dědictví jich otcovského. ') Beckovský v Poselkyni (II. a. 68) také popisuje tyto nápisy, liší se však tiro, že piše „prestantl nobILIs aeVo." Podlé něho dopadá založeni na rok 1533, podlé našeho nápisu však na rok 1582. ') Za laskavé příspěvky a vysvětleni děkuji velice p. Lud. Šmídovi, vrchnímu nadlesnimu v Branné. s) DobneT, Mon. I. 226—227. •) Tinjl, lib, conf I. 14, 2a s) Lib. conf. na mnohých místech, arch. bibl." Praž. (r. 1375). Viz i DD. 13 f. 45 a 14 f. 48 «) Lib. conf. III. C 25. Viz i arch. i. III. 467 a arch. Dráždan. (r. 1385) ') Arch i. II. 348—355. 8) Lib. er«ct. XII. f. 127 Viz i DD. 13 f. 47. ") Lib. conf. V. Q 18. R 5, arch £. II. 355. '•) Lib. conf. VI. H 10. VIL C 3. C 8. K io, tab. Brum. p. 262. ") Rel. tab. II. 58, 97. Viz i Brandl, lib. cit. II. 181. Druhdy se píše v pamětech Hynkemi. ,J) Lib. conf. IX. B 10, arch. Třeboň, arch. č. I. 410. II. 62. III. 497. Sommersberg, Scr. Sil. 1022. ") Arch. č, I. 24g. III. 532, rel. tab. II. 376, arch. Jiěín. '«) Rkp. bibliotéky Roudnické. ls) DD. 16 f. 50. ") Rel. tab. I. 167. DD. 19 str. 332—333. Purkrabí tn tehda byl nějaký Jan. DD. 33 str. 374.) ") DD. 17 f. 21. ŠTĚPANICE, BRANNÁ, JILEMNICE. 241 Hynek dostal na svůj díl Jilemnici tvrz, dvůr popi., hoření polovici městečka, vsi Jilem, HrabaČov, Martinice, městečko Purklín, ves pustou Roztoky, díl Kruhu, ves pustou Jestřábi, ves celou Smířično, tvrz pustou a ves Kunratice, Ždlrnici, Čistou vsi celé, v Rochpraticich a Sytovém c. t. m., Jablonec a Kunčice vsi celé a Vojtěšice ves pustou. Heníkovi dány za díl Štěpanice, hrad se dvory poplužnými, dolenl strana městečka Jilemnice s podacím kostela sv. Vavřince, vsi Jilem, Víchová., Křižlice, . Štěpanice, Branná s kostelem hořením i dolením, Javorek, Lhotka, Slemeno, Zadní Ždírnice víší celé, díl Valteřic a Borovnice, Rabné, Poniklý vsi celé. Takovým způsobem došlo k rozdělení panství Štěpanického na dvoje, totiž Štépanické a Jilemnické. *) Heník Štěpanický, řečený také Hynek, zemřel r. 1510.") Zdá se, že nemohl statku Štěpanického udržeti a že se proto v držení druhé linie Skalské dostal. Zajisté byly Štěpanice již v držení Jana z Valdíteina, pána na Staré a Hořicích, po něm je převzal třetí jeho syn Vilém, od r. 1524 také pán na Lomnici. Král Ferdinand povolil mu dvěma majestáty (r. 1542, 2. a 9. ledna), aby z vesnic svých, kteréž držel od kláštera Opatovského, splacován nebyl.3) Manželce své Apoloně Černčické z Kácova věnoval r. 1542 na Javorku, Valteřicích a Branné, vsích panství Štěpanického,4) dotčené pak panství vložil si roku 1543 v obnovené dsky zemské.*) Objem panství se nebyl změnil, avšak Štěpanice s kostelem sv. Vavřince pokládány byly za městečko a ostatek pode jménem Štěpaničky za ves. Zámek Štěpanický byl spustí, poněvadž tu pánové před r 1524 málo bydlívali a od téhož roku za hlavni sídlo Fomnici si oblíbili. Nicméně i potom statek Štěpanickým nazýván byl, ačkoliv páni v Branné sldlivali. Oboje Branná (ve starých dobách Brenná) patři také k osadám starým. Již v první polovici 14. věku rozdělena bývala na Hořejší a Dolejší Brannou, a v obou byly farní kostely. V Hořejší Branné seděli Štěpán r. 1359, Macek Halíř r. 1359—1364, Ješek r. 1362—1364 a Křišťan r. 1362. Čásť vsi patřila tehda a i v 16. věku ke zboží Vrchlabskému. Roku 1387 patřila již druhá část ke zboží Štépanickému, a třetí držel zeman Jan.6) Vok z Valdíteina držel r. 1392 také čásf této vsi a prodal tudíž plat ke klášteru Karlovskému. ~ Vácslav Mužík a Pešek Rožek, bratři z Hořejší Branné, darovali r. 1403 platy v Branné Hořejší a Lhotě, která patřila k Dolní Branné, faráři v Hořejší Branné.8) Roku 1410 připomíná se Jan Tichava z Brenných, před tím ze Smířična řečený.9) Jan z Litovic a z Branné soudil se r. 1437 s Janem z Vrchlabí, poněvadž mu učinil nějaké škody.10) Dolní Brannou drželi r. 1357 Jan Skupice a r. 1362—13Ď3 Vácslav z Branné odjinud z Cidliny,™) Od r. 1380 patřila ves tato celá k panství Štépanickému.1S) V prostřed 16. věku, když zámek Štěpanický spustí, byla Lomnice obyčejným sídlem držitelův. Tehdáž, totiž r. 1549, stalo se, že Jan z Valdíteina odděliv se od Viléma, otce svého, vzal za svůj díl Štěpanice s příslušenstvím.,3) I on neměl potřebí sídla na tomto statku, přebývaje na Točnice. Když se však ostatní synové Vilémovi r. 1557 dne 1. září o otcovské jmění dělili, postoupil jim Jan zaise zámku Štěpanického s vesnicemi, vyhradiv si toliko potok Štěpanický pstruhový a jisté nápady na statcích svvch bratří:ll) statek ŠtéDanickv se vsi duchovní Lhotou dostal se Dotom za díl Zdeňkovi z Vaidšteina.lb) Jak se zdá, postavil Zdeněk zámek Branský vedle nějaké starší tvrze, 16) také ozdobil kostel Štěpanický znaky a jmény svým, manželky své a dětí svých. Dobře hospodaře, přikoupil statek Dyímokurský. S manželkou svou Mfc.řl z Martinic splodil syna Viléma a dceru Annu, nad nimiž učinil (r. 1574, 24. března) poručnlky touž manželku svou a některé své přátele, k nimž tu důvěru měl. ,T) Zemřel r. 1574 v noci ze dne 30. na den 31. měsíce března ve Starém městě Pražském. Tělo jeho dovezeno do Štěpanic a tu v kostele pohřbeno, jak pěkný náhrobek svědčí.18} Mladý Vilém z Valdíteina jsa od mateře své pečlivě vychován, vzbuzoval naděje, že buide jednou zdárným sloupem své vlasti. Jeho jméno čte se na starém nápise zámku Branského, kterýž paní Maří r. 1582 dostavěla a znaky a nápisy vhodnými okrášlila. Nepochybujeme, že složil tyto nápisy učený M. Adam z Vinoře, jehož doporučil Jiřík Bořita z Martinic sestře své za vychovatele mladého Viléma a spolu za faráře v Branné, a sám jej tam k ní zavezl. Cviče Viléma vlaštině i češtině, překládal s ním Stellův spis o potupeni marností světských; i dobře se mladému pánu dařilo, tak že část dotčeného spisu převedl. Ostatek dokonal učitel jeho. 1S) Bohužel mladý pán r. 1594 zemřel, nemaje ještě 20. roku svého věku. Zarmoucená matka pochovala jej v kostele Štěpanickém a postavila mu pěkný náhrobek dosud stojící. Poněvadž jiných mužských dědiců Zdeňkových nebylo a Adam z Vaidšteina na Hrádku a Vilém ') Dilči cedule podlé opisu p. L. Šmída v Branné. Vis i Mittheil. XI. 58. '.1 Roku 1510 měl při (DD. 41 f. 5) a toho roku mluví se o něm jako o mrtvém. (Reg. 3 G. k. B 5.) *) Arch. gub. *) DZ. i E 21. *) DZ. 250. C 23. ») Lib. conf. I. A 8, E 5, F 5. IV. B 8, lib. erect. XII f- 187- :) Lib. erect. XII. f. IlC *) Lib. erect. VII. f S7 Připomínají se lu předchůdcové jich Jan a DobeS, bratří z Branné. s) DD 13 f. 145. rel. tab. II. 36 ">) DD. iq. p. 296. Týž tuším jest Janek z Brenných r. 1457. (DD. 16 f.78.) ") Lib. conf. ed. Tingl. I. 28, též I. A 8 E 3, arch. Vratisl. ") Lib. conf. III. D 22. IV. B 2. ,J) DZ. 9. C 8. ") Srovntj Děje' Lomnice za Alhrechta z Vaidšteina, který Janma potomka Adama za jeho právo nápadní penězi odbyl ■ 1 Arch. desk zemských. Roku 1628 připomíná se zámek Branná s tvrzí starou při témž zámku ležící. Beckovský (Poselkvně II. a 67 — 68} chybně dovozoval, žie se to stalo r. 1S33. ,T) DZ. 18. F n. ,s) Beckov. Foselkyně II. a 294. ") Jirečkova KukověE II. 308, 319—320. 242 ŠTĚPANfCE, BRANNÁ, JILEMNICE. Vok a Heník, bratří z Valdšteioa, nejbližší právo ke statkům Zdeňkovým měli, učiněna jest smlouva r. 15Q4 dne 10. dubna. Maří postoupila pánům statku Stěpanického, též Zábrdovic a Břiství, začež ji pustili Dymokury do života a Městec Králové „za její věrnou a upřímnou práci" za 23.500 kop míš. prodali. *) K tomu přišla r. 1599, 9- srpna jiná smlouva, tak že Adam z ValdSteina statek Branský a Štěpanický ujal a Henikovi za polovici jeho 29.000 kop míš. zaplatiti při pověděl. a) Avšak r. 1606 prodal Adam starodávné zboží rodu svého Vácslavu Zárubovi z Hu-stiřan. 3) Nový držitel spojil pod svým panstvím celou Brannou, kou-piv r. 1612 od Viléma Miřkov-ského ze Strop-čic díl jeho Vrchlabský, totiž Hořeni i Dolení Brannou se dvorem popi., mlýn na struze Labské slove ve Svislích, ve vsi Lhotě klášterské zahradníky. *jVác-slav byl upřímný Čech, k tomu pán mírné povahy. Účastenství mév v bouřích r. 1620, odsouzen jest potom, aby všecky statky své z dědictví vyňal a v manství u-vedl. Tresttento Zbytky hradu ve Stépanicích. byl proti jiným mírný hlavně proto, že Záruba vinu mu dávanou odvedl vymlouvaje se, že měl nad počínáním rebellův o-šklivost a že k účastenství jen mocí přinucen byl. &) Asi v ten čas, když Vác-slav marně o to jednal, aby mu statek Branský k dědictví prodán byl, zdržoval se u něho na Branné slavný Komenský. s) Poněvadž pak Albrechtz Vald-šteina Branné k zacelení svého knížetství potřeboval, prodal mu císař Ferdinand (roku 1628, 18. ledna) všecko své právo nápadní po Vác-slavovi, poněvadž dědiců mužského pohlaví neměl, tak aby Vácslav do svého živobytí v drženi Branné zůstával a po jeho smrti týž statek pod manství Frýdlantské uveden byl. Vácslav zemřel r. 1632, 20. července a pohřben jest v kostele Lanžovském. Manželka jeho Angelina (Engelburg) z Celtynku, kteráž dostala ze statku Branského pěkného vybytí, následovala ho r. 1639.') <) DZ. 171. Q 5. ') DZ. 173. M 2. J) DD. 68 fol. 34. «) DZ. itÉ. A 16. ») Bílkovy koní. 925. rkps. Fyrítemb. DD. 68 fol. 34. s) Jirečkova Rukověť I. 37. ') Sommer 251, Bílek 927, Šmíd 9. ŠTĚPANlCE, BRANNÁ, JILEMNICE. 243 Hrobka hrabete z Haractiu v Branné. a Kníže uvázav se v Brannou, prodal ji k manství i s panstvím Lomnickým r. 1632 dne 6. listopadu Otovi Bedřichovi hrab. z Harachu, svému komořímu a ve vojště nejvyššímu.*) Hrabe zaplativ dluhy a požadavky dědiců Zárubovských, dosáhl toho po smrtií knížete, že mu bylo panství Branské (r. 1638) z manství propuštěno a v dědictví uvedeno. Zemřel roku 1639 zůstaviv statky své synu Ferdinandu Bonaventurovi teprve dvouletému, pročež statky sirotčí od tehdejšího kardinála arcibiskupa hrab. 2 Harachu spravovány.2) Z rozkázání poručníka zámek Branský od Švédů porouchaný byl opraven. Za těch dob zkoušeli poddaní na Bransku nejen od Švédů, nýbrž i od císařských. Roku 1646 dne 16. září přibyl do krajiny zdejší hrabě de Montecuculi s vojskem svým, a rozloživ lid svůj po vesnicích, sám v Jilemnici zůstával. Za 10 dni přišli poddáni k dokonalému ochuzení, neboť i tu částku žita, kterou si k setí uchystali a pro rychlost pádu stranou ukliditi nemohli, vojáci snědli. Dobytek všechen od vojáků vzat a sněden, tak že poddaní (kromě tří horských vesnic) jen motykou se živili. Roku 1701 došlo ke spojení Jilemnická s Brannou v panství jedno. Jilemnice sdílela pány s hradem Štěpanickým, jak již svrchu vypravováno bylo. Ještě před r. 1492, kdež přišlo k rozdělení konečnému Jilemnická a Štépanicka, stála při městečku tvrz, bezpochyby nedlouho před tím postavená. Na této tvrzi seděl Hynek Stěpanický z Valdšteina ještě r. 1513.3) Nedlouho potom Jilemnice prodána. Držel ji r. 1522 Arnošt z Újezdce a z Kunic,*) a snad již otec jeho, který asi roku 1516 zemřel.9) S Arnoštem seděli tu také bratří jeho; všichni a celý rod jeho zvali se odtud Jilemnickými z Újezdce. Na Jana a Vácslava žaloval r. 15 28 Jan Tetaur z Tetova, že sebravše se s lidem zbrojně a pod praporci na grunty Vrchlabské sáhli, cesity jeho, které on zasekal, zbořili a vysekali. Nějaký čas potom učiněna mezi nimi smlouva.6) Arnošt, který odbyl bratři své a byl samostatným pánem na Jilemnici, znám jest pro při, kterouž měl roku 1546 s Vilémem Šťastným z Valdšteina a Adamem ze Šternberka o přednost místa na soudu zemském a stáifí roáu svého, kterouž pro nedostatek průvodů ztratil.1) Maje účastenství v odporu, kterýž někteří r. 1547 králi Ferdinandovi učinili, odsouzen jest proto, aby statek Jilemnický z dědictví vyňal, v manství královské uvedl a službu se 3 koňmi zbrojnými činil. 8) Statek byl týž, jako býval r. 1492, avšak nepatřila k rněmu ves Kunčice, kterou byl Arnošt r. 1536 Kryštofovi z Jandorfu prodal.0) Vystavěl na panství ves Rokytnici a sklennou huť tu založil. ') DD. 71 fcl. 160, Bílek 793. ') Srov. DZ. 479. E 20. ») Mittheil. XI. 58. *) DZ. 2. D 1. 6) ČČM. 1839 str. 423, 425. *) Reg. 2 J. k. II. B 17. DZm. 229. C 25. ') ČČM. 1839 str. 399—433. ") DZ. 250. K 29. DD. 64 str. 609, Sněmy II. 423, 426. ») DZ. 2. G- 21. Hrady a zámky České V. 32 -244 ŠTĚPANICE, BRANNÁ, JILEMNICE. Se sousedem svým Vilémem Valdšteinským měl Arnošt časté nechuti a soudy, kteréž ještě r. 1554 ukončeny nebyly.') Zemřel asi r. 1560 u vysokém věku, a Jilemnici zdědil po něm syn jeho Záviie z Újezdce."1) Pán tento byl na zdraví nečacký, i myslilo se proto r. 1569, když stonal, že Jilemnice na krále, jako léno odumřelé, spadne. Brali se tehda o Jilemnici také bratranci Závišovi Jan, Adam a Jindřich projevujíce žádost, aby jim vydána byla polovice Jilemnice, kteráž prý jako díl otci jich n. Arnoštovi náležela a od Arnošta omylně v manství uvedena byla. Mělo se za to v královské kanceláři, že věc svou nedostatečně prokazuji.3) Proti tomu dovedl toho Závise, že mu byl statek Jilemnický r. 1574 dne [6. října z. manství propuštěn a jako dědictví zpupné ve dsky zemské vložen proti zaplacení 1000 kop. gr.4) Ke statku patřily Jilemnice tvrz, dvůr, polovice městečka, vsi Martinice, Karlov, Jablonec, Vojtěšice, Jestřebí celé, Hrabačov, Jilem, Rovnačov, Roztoky, Zásadka c. t. m., městečko Purklín c. t. m., vsi Kruh, Smiřično, Kunratice, Rozprachtice, Sytová c. t. m., huť sklenná se vsí Rokytnicí, polovice hamru v Hrabačově. Roku 1577 okolo hodu sv. Matouše zemřel Závise a pohřben v kostele při tvrzi Jilemnické.*) Nezůstalo po něm dědiců pohlaví mužského, a proto se ve statek sestra jeho Anna, manželka Viléma Křineckého z Ronova, uvázala. Pravíval prý Jáchym Novohradský z Kolovrat, že kšaftu Závišova na něj svědčícího před rukama bylo, ale Anna prý po smrti bratrově nic sepsati nedala, nýbrž přijevši na Jilemnici, ponocné a strážné od toho pokoje, ve kterém týž kšaft s jinými věcmi býti měl, odehnala, do něho vešla a kšaft spáliti dala. Z těch příčin ji Jáchym do soudu zemského obeslal, ale obeslání to r. 1578 zdviženo.6) Také Adam z Újezdce a z Kunic a na Hrádku nad Cidlinou se s Annou soudil. Do soudu zemského pohnal ji r. 1581 vině ji, že se přes spravedlnost jeho v Jilemnici uvázala.7) Do komorního sioudu pohnal ji z jiné příčiny. Adam byl totiž zastavil Závišovi klenoty některé, řetěz ze 300 červených zlatých, truhličku stříbrnou, prsten s rubínem pěkné barvy vysokým, jiné prsteny, mezi nimiž i jeden, „v němž kámen sirotek velmi pěkný a veliký, v kterémž jest, když do něho hledí, očko," prsteny se zafireni, šmarákem, turkusem, amatystem, soudek stříbrný, v němž jsou, když se zavře, 4 číšky stříbrné, hodiny velmi dobře udčlané s budičem, načež jemu 150 kop půjčeno, těch pak klenotů v Anna mu vydati nechtěla.8) Anna zemřela r. 1582 (spíše r. 1583) v pátek před Letnicemi a pohřbena v zámeckém kostele. Statek Jilemnický zdědili po ni synové Dobromysl a Albrecht Gotfryd bratří Křinečtí z Ronova takovým způsobem, že byli povinni sestry své Mandalénu, Alenu, Annu a Žofii splatiti.9) Po nějakém čase dokonal život svůj Dobromysl, a tak zůstal Albrecht samojediným pánem na Jilemnici.,n) Proti pořízení Anninu učinil odpor již dotčený Adam z Újezdce. V tom pokračovali potom Vácslav Zásadecký, Diviš bratr a Závise syn jeho, dávajíce si heslo z Újezdce a z Kunic, n) a činili tím nejednu protimyslnosť Albrechtovi. Avšak i tento splácel zlým. Sáhl mocně na Vácslava, kázav jej bezděčně vzíti a do těžkého tmavého vězení nésti a vrci. Z té příčiny vyžádal si Vácslav srocení s Albrechtem před vlastni osobu císařskou, kteréž srocení pro odjezd císařův na soud zemský k rozeznání podáno. A tu jest Vácslav od Albrechta nařčen, že by z nepořádného lože splozen býti měl, a k tomu veliký počet svědků z obojí strany veden, i sami sebe někteří svědkové znaříkali. ,9) Mezitím zemřeli mnozí svědkové, Vácslav i Albrecht. Tento měv platné účastenství v tehdejších bězích veřejných a postaviv si dům v Rokytnici, zemřel r. 1612. Pořízením svým (t. r. v pondělí po neděli provodní zdělaným) odkázal Jilemnicko manželce své Kateřině Křinecké ze Stropčic a dcerám Anně Rozině, Aleně Eustachii a Barboře Allbětě na rovný díl. Roku 1615 vznesla Kateřina na soud zemský, kterak Diviš a Závise Zásadečtí přišli ke dskám a vyžádali si odpor proti kšaftu n. Albrechtovu, tím osobu jeho mrtvou na dobré cti naříkajíce. Soud zemský zrušil ten odpor a poručil, aby jim žádní půhonové, obeslání, též odpory vydávány nebyly. ,3) Nicméně Diviš ještě r. 1628 při císaři Ferdinandovi toho vyhledával, aby mu statek Jilemnický postoupen byl a nové sroceni pro moc nad n. Vácslavem provedenou ustanoveno bylo; ale na zprávu soudu zemského žádost jeho zavržena byla, poněvadž práva svého neprovedl a slyšeni a rozeznání mezi mrtvými osobami také se stati nemohlo. •*) Nátisky knížete Frýdlantského přivedeny k tomu, že mu Kateřina a dcery její Alena Sternberkovna a panna Barbora r. 1624 statek Jilemnický prodaly a ve dsky zemské vložily.,s) Avšak z:a ten statek jim nic nedáno, nýbrž kníže ponechal jim Jilemnice k držení a užívání až do zaplacení suminy trhové.16) Poněvadž se tak nestalo do smrti knížete, zůstaly potom v drženi statku a prodaly jej r. 1637 dne 2. května Janu Vilému Harantovi z Poltíc a z Bezdrutic za 64.000 kop míš.17) ') DZm. 2 A 8. J) DD. 52. D 1 a 64 sir. 314—315. s) Arch. gub. ') DD 52. D 18 a DZ. 18. J 10. *) Kchaller Bíd. 103. B) DZm. 177. E 26. Anna byla vdovc-u již r. 1578. (DZm. 92. F 33—38.) ') DZm. 126. A 0. ') Reg. 22 F, k. s. P to. ») SchalleT, 103. DZ. 21. M 22—27. Poíiíeni vloženo ve dsky r. 1883 Schaller (str. 103) udává r. 1585 a den pondělí před sv. Divišem, avšak r. 1592 ještě Dobromysl žil. (DZ. 168. H 16.) ") O příbuzenstvu neuí nám nic známo. 1S) DZm. 177. E 7—8. ,a) DZ. 136. D8—13 a DZm. 225. F 13. ") DZm. 177. E 7. E 26, arch. gub. I5j DZm. 238. A 17. Bílek. Děje konf. 810. ,:) DZ. 314. C 30. ŠTĚPANICE, BRANNÁ, JILEMNICE. 245 Jan Vilém (nar. r. 1610), nejstaršl syn nešťastného Kryštofa Haranta (str. 108), byl manželem dotčené Barbory Křinecké, s niž však jen 7 let na Jilemnici hospodařil. Zemřeli oba v jednom roce (1644). Zůstali po nich dva nezletilí synové, Kryštof Gotýryd a Adolf Vilém. Poručnlkem jich přirozeným byl bratr otcův, na onen čas řečený Rudolf, na ten čas br. Augustin, bosák řádu sv. Augustina, ale poněvadž tento takovou věc před se vzíti nemohl, dáno poručenství panně Rozině Harantově z Polžic. Roku 1656 došel Kryštof let svých a sám se v Jilemnici uvázal. ') Asi r. 1Ď64 došlo k rozděleni panstvi mezi bratry. Mladší bratr Adolf Vilém dostal za svůj díl zámek Jilemnický se čtvrtinou městečka Jilemnice, vsi Hrabačov, Smiřično, Kunratice, Sytový, Rozprachtice, Kruh, Svojky, Jestřebí, Rokytnice a nově založené Kaltenberg a Gränzdorf.a) Ostatek, totiž čtvrtá čásť Jilemnice, Martinice, Karlov, Jablonec, Jilem, Rovnačov, Roztoky, Zásadka, Purklín dostal se staršímu bratru Kryštofovi. Městečko Jilemnice, rozdělené mezi tři pány, za těch dob bylo schudlé, neboť r. 1646 byli je Švédové vypálili a vytloukli, tak že jen jedinký dům řečený Na pecníku zůstal. Starší bratr Kryštof ženat byl s Eleonorou Konstancií z Valdšteina, která založila nový oltář v kostele zámeckém, oba pak manželé darovali ornát do kostela farního.3) Nemaje sídla, stavěl zámek za dvorem Hrabačovským, ale s dílem málo pokročil, aniž pak potom pokračováno. Kryštof zemřel roku 1670 mezi 6. a 14. dnem měsíce července a pohřben jest v kostele zámeckém. Dvůr jeho Vršce se všemi svrchky a nábytky v Jilemnici dědila po něm manželka, polovice Jilemnická dostala se dědictvím bratru jeho Adolfovi. 4) Tento byl ženat s Annou Františkou ze Šenfelda a zastřelen jest od Francouzův u města Štrasburka r. 1675 dne 1. srpna, bojuje tu jako cis. rytmistr.'1) Nad dětmi nezletilými Františkem Pavlem, Lucií a Konstancií byla poručnicí vdova Anna.6) Když pak syn let svých došel, prodal Jilemnici (r. 1701, 20. října) Ferdinandu Bonaveuturovi hrab. z Harachu za 240.000 fl. a 2000 fl. kličného. 7) Takovým způsobem přišlo ke sloučeni obou panstvi Stěpanického a Jilemnického, a Jilemnice byla po dlouhé době zase pod jedním pánem. Rod Harachovský velice přispěl ku zlepšení a vzděláni panstvi. Za Aloisa hrab. z Harachu (f r. 1742) založena jest huť v Novém Světě, nyní po světě chvalně známá, a povstaly při ní nové vesnice Harachov a Nový Svět. On a jeho potomci stavěli drahně na horách, dadouce odtud málo výnosné a lesnaté pozemky času letního dobytkem vypásati. Také hamry stavěny jakož i o zlepšení plátenictvi bedlivě pečováno. s) 3. Pobití židův u Jilemnice. ' a str. 63. tohoto dílu vypravováno jest, kterak židé vypověděni z Čech a potom V JřW^ oloupeni za Broumovem. Těžkosti měl z toho veliké opat Broumovský, I poněvadž lidé jeho glejt (průvod slíbený) porušili a proto hrdlo své propadli. Nález konečný stal se r. 1546 na soudu komorním, a to takový, že opatovi z hlavních nesnázi pomoženo. Poněvadž se nemohlo ze žaloby prokurátorovy 1 vyrozuměti, které osoby zejména židy loupily a vraždily a statky jich přijímaly, propuštěn jest opat ze žaloby, ale nařízeno mu, aby se vinníky dostatečně ujistil, pokud by kr. prokurátor k nim jednotlivě hleděti chtěl.9) Že budou židé vypověděni, tušilo se již před tím mezi lidem, poněvadž nejednou přísně proti nim jednáno, někteří i mučeni. Domněnka byla vůbec, že zpytáci jsou Turků. Lotři bydlící po vesnicích měli od té doby napjato na židy, domnívajíce se, že jim loupež nad nimi spáchaná snáze projde, nežli nad křesťanem. Tak se stalo, že se někteří lotři r. 1541 dne 6. prosince na židy jedoucí mezi Jilemnici a Smiřičnem vrhli, dva z nich zabili a oloupili. Na panství Jilemnickém zvoněno proto na poplach a honili lotry Závise z Újezdce a úředník jeho Baleár. Avšak lotři jim ušli na grunty Viléma z Valdšteina. Úředník tohoto Jan Belvic byv o tom zpraven, měl povinnost lotry honiti, ale tak učiniti zanedbal. Tedy Lisl židovka, žena n. Samuele ze staré školy, a Judl židovka, žena n. Libr-trauta z Prahy, obeslaly Belvice do komorního soudu, vinice ho, když jim oběma muže zavraždili a obloupili u samého městečka Jilemnice na silnici královské a přátelé jich k němu se utekli, jako k úředníku, prosíce pro pána Boha, aby ty loupežníky honiti a zjímati dal, že on na žádost těch přátel tak učiniti nechtěl. ,0) Pozoruhodné jest svědomí, které vydal v té příčině Kolman, žid z Turnova. Svědčil takto: ') DZ. 112. A 30. 113. K 40. Viz i Mittheil. XII. 285. ») DZ. 73. A 1 — B 5. 3) Schaller 102, 103. ') DZ. 115. B 5—6. l) Schaller 103—104. 6) DZ 115. F 26. 7) DZ. 408 C 3. 8) ObSirně a zevrubně popsány jsou tyto meliorace jakož i dějiny panství v dotčeném spise Šmídově na str. 15—29. 9) Lumír r. 1865 str. 361 (jako dodatek ke str. 64). I0) Reg. 6 G svěd. R 19- S 2 a 12 obesl. B 6. 32* 246 ŠTĚPANICE, BRANNÁ, JILEMNICE. Kostelíček a zvoníce v Zahajské Lhotě u Jilemnice. (Vystavěn r. 150(1, rozbourán r. 1881.) „Kdy sme jeli my čtyři židé z Jilemnice, tehdy udeřili na nás lotři i pobrali nám z vozu, a dva podlé mne zabili a já sotně ušel. I přiběhl sem nahoru na Jilemnici k synu páně Arnoštovu, panu Závišovi na zámek, žádaje ho pro pána Boha i podlé zřízení zemského, aby honiti a k šturmu zvoniti rozkázali ráčil. Starého pána tehdy doma nebylo. I tak jest učinil, jako dobrý pán, hned sed na kůň i s ouřednikem svým i s služebníky svými i všim lidem svým honiti a k šturmu udeřiti rozkázati ráčil všudy, kdež měl zvon na svém zboží. Pak jel sem já pro úředníka páně Vilémova, pro Jana Belvice, našel jsem ho u Vrchlabí i pověděl jsem mu o té příhodě, co se jest nám přihodilo, o tom mordu a loupeži, že z nás dva zabili na gruntě páně Arnoštovu u samého městečka, i jmenoval některé z lotrův, které sem znal. Žádal sem ho pro pána Boha, aby jel se mnou do Jilemnice na zámek, pověděl sem mu, jak pan Závis pilně honí s ouřednikem svým i se všim lidem svým. Když jest se mnou přijel na zámek, tehdy již pan Závis s ouřednikem přijel domů i pověděl o dvou z těch lotrů a kdež po nich kázal honě, kde jsou je viděli. Když sme maličkou chvíli byli tu na zámku, tehdy služebník přijel páně Závišá Jan Hovýzna i oznámil pánu hned, aby neráčil meškati i (rozkázal) ouředníkům oběma, že dva lotři běží nedaleko zámku přes vrch k Svitavému, jeden na koni a druhý pěšky. Tehda sem já žádal a prosil Jana Belvice pro pána Boha i podlé zřízení zemského, aby nemeškal a honiti rozkázal, že jest čas. Tehdy on nadal mi kpů, abych mlčel, že on vi, jak se má zachovati, abych mu nerozkázal. Když slyšel, že sou ty lotry jmenovali, neboí byli pod jeho správou, ihned vsed na kůň. jel z zámku dolův naspátek domů; a já vždy za ním běžel, prosil jsem jej pro pána Boha, aby honil a takový mord nešlechetný litoval. Běžel sem za nim až z městečka ven, vždy prose jeho, aby nás v takovém mordu a loupeži litoval. A on se na mne hněval a pověděl, že ve dvou nedělech všecko zví, kdo jsou. A já mu řekl: Bud pánu Bohu lito, že nás v takovém nešlechetném mordu nechcete litovati a loupeži. A také co se dotýče, když sme se před panem Vilémem z Valdšteina po některé neděli po tom mordu v některých řečech pohodli s Janem Belvicem, tehdy se k tomu přiznal, že jeden z těch lotrův u něho byl u stodoly a on že ho zavázal toho lotra, aby mu pravdu pověděl, kdo jsou při tom mordu a loupeži byli. Tehda mu jich ŠTĚPANICE, BRANNÁ, JILEMNICE. 247 jmenoval před p. Vilémem a přede mnou. Potom toho lotra zas pustil, jmenovitě Jiráska z Javůrka." Dodáváme tu ještě dvoje paměti o Židech z rejster svědomí komorního soudu. Jan Bystrický ze Studnic svědčil takto {r. 1508): „jNěkterú chvíli nedávno přišel ke mně žid Faitl, kteréhož páni Novoměstští v vazbě mají; pověděl mi, že jest ho ke mně poslal Izák, strýc jeho, Jozefa tlustého bratr, chtěl-li bych mu pomoci a svědectví dáti, čehož bych svědom byl, což se Akxta dotýče, že by mi od něho chtěl dobrý koláč zjednati. Ihned sem mu odpověděl, jakéž bych já mu měl svědomí dávati proti Akxtovi, kdež vím, Že jest nešlechetně a zrádně on Izák jeho pohnal, chciť raději k tomu pomáhati, pokud moci budu, aby lotr upálen byl pro jeho faleš/ Rekl ke mně Faitl: ,Nemluvte, pane, toho o něm, jest dobrý žid.' A já mu řekl: ,Nech mě s tím, ubiji té i jdi před se!' A tu jest on přečekav mój hněv, mluvil: ,Sem tu zase znovu, že nežádá jiného, než abych pravdu pověděl, a že mi za to chce 30 zlatých od něho zjednati.' Jáť jsem řekl: ,Já bych pravdu pověděl i uměl bych mu povéděti. že by toho prázden byl, než nech mě s pokojem, však ste lotři.' Potom přišel některý den zase slibuje mi ty peníze zjed-nati, abych mu pověděl, kudy by on Izák toho Akxta prázden byl. Rekl sem: , Vím, že mi nic nedá, a radil bych mu, aby se s ním smluvil." A v tom odešel, a zase po některém dni přišel, že mi ty peníze zjed- Jilemnický zámek. nati chce, abych mu svědectví dal a pravdu pověděl. Rekl sem mu: ,Dám já svědectví i pravdu povím, jediné peníze přines.' A toho sem se nenadál, by oni to udřlati měli a na mně žádati, leda já ho odbyl. Potom přídě Abraham s tím Fait-lem, syn toho Izáka, i praví mi, že mi peníze přinesli, abych jim svědectví dal; tu chtěli, abych jim hned napsal svědectví. Pověděl sem chtěje se vy-mluviti, že nemohu na ruku, a oni pověděli, my kážem' list napsali , chcete-li pečet přitisknuti. A já pověděl: ,Dobře, přitisknu.' A Faitl potom sám mi ten list přines], tu jest mi jej dal žádaje, abych k němu pečet přitiskl. A já jemu řekl, kde peníze. ,Pošlete pacholka svého se mnúj budú vám dány 10 zl. a 20, když na Akxtovi vysoudímy, a za ty já Vám slibuji.' Já sem řekl: ,Ste lháři, když peníze budou, já k tomu listu pečeť přitisknu.' Faitl řekl: ,Pane! já mám zítra ráno preč jeti.' — ,Ke mně nechod,' tak sem mu pověděl, chtěje ho prázden býti, ,až ve 14 hodin.' Prosil mě při tom, abych ten list přečetl. ,VidíŠ, že mě bolesť trápí, ničeho jisti nemohu, dobřeť jej potom přečtu, jdiž a nech mě s pokojem.' Ráno zase přišel s Abrahamem, Izákovým synem, tázali se mne, četl-li sem ten list? — ,Četl.' — ,Chceteliž přitisknuti pečeť?' Rekl sem: ,Chci, souli peníze.' Řekli, že je hned odečtu. Rekl Faitl: ,Jest tu písař, který ten list psal, můžli ten sem vstúpiti.' Když sem neodpovídal, řekli mi: ,Chcete-li se podepsati svú ruků, že to pečeť vaše jest?' Rekl sem, ,ohci.' ,Tehdy písaře potřebí nenie, již my peníze odečtem.' Rekl sem: ,Pošli já po svého hospodáře a po některého dobrého člověka, aby jim to svědomo bylo, Že mi ještě zuostanete dlužni 20 fl.ť Povolili mi k tomu 248 ŠTĚPAMCE, BRANNÁ, JILEMNICE. abych poslal, a já poslal po hospodáře a po dva usedlá človéky, aby ke mně přišli, abych před nimi osvědčil, čeho na mně žádali. I osvědčil sem jim to všecko, i list ten čisti sem jim kázal, jakého svědectví na mně žádají nešlechetného a nepravého, kteréž před rukama jest. A v tom Akxt přišel a jemu sem oznámil všecko a jich se on chytil a je do vazby dal. A to beru na svú víru, na svú duši, že jest v pravdě tak.'" Druhé svědomí obsahuje tento příběh: „V sobotu přišla židovka s židem, Starým Salomonem do domu biskupa Vídeňského na Hradčanech do světničky. I seděl za stolem kněz Jan, královský kaplan, a JoSt, starší páně biskupova. I žádali žid a židovka, aby jí dali starého piva. Potom řekla židovka ke služebnici: ,Má paní Doroto, prosila sem kněze Jana, kaplana královského, aby mi dal konev starého Kostelík ve Štepanicfch. piva, a tebe také prosím, aby mi je snesla domův.' I chtěla to učiniti, ale muž jí nedal. Potom na zejtří v neděli přišla židovka opět s starým židem po obědlch dobře tak k nešporům a pravili, že si chtějí s mladým židem zavdati. Seděl vikář od sv. Jakuba opět s p. Joštem za stolem. Tu domlouvala židovka Dorotě, že jí pivo nepřinesla. I oznámila, že nemohla to učiniti a že jí muž nedal. P. Jošt vstal a vikář a šli ven. Tu prosila Doroty, aby šla a přinesla jí starého piva. Vzala korbel i vyšedši ven, pověděla knězi Janovi, že žid chce jmíti pivo s židovkou. Kněz Jan natočil jim hned a dal jim pivo. Potom když pivo přinesla, prosila židovka, aby šla a zjednala jim nějaké dobré nové herynky aneb nějaké nové vejce. Pověděla: ,Nové vejce zjednám, ale herynky nevím kde.' I šla, zjednala šest vajec, dala je kuchaři v ruce, aby je pekl aneb vařil jim, ale ona židovka nechtěla toho míti, vzala je a pekla je sama. Když přišla do světničky zase s těmi vejci, prosila Doroty, která seděla u kamen, aby šla pro žemličky. Tedy jí dvě přinesla od hokyně, položila na stůl a sůl také postavila s slánkou na stůl. I zasedli starý žid, židovka, ŠTĚPANICE, BRANNÁ, JILEMNICE. 249 mladý žid a pachole židovské. S tim šla ven. Přijdouc zase, skořápky s stolu smetla a v tom mladý žid, který se křtíti chtěl, dal tři peníze za pivo a když pachole pivo přineslo, i připil Dorotě. Starý žid v tom vstal a šel ven z světničky a potom přišed zavolal svou ženu, aby šla domův. A asi po hodině ten žid mladší otekl." (Dokládá jeden svědek: Židovka vyňala nějaký prášek a ^tím osolila vejce, které dala mladému židovi.) Jpŕíd/i.vft.mc jcätč příbóli. týkající ac aouscdů Jilemnických: Roku '575 p oni rini j no u nčktcŕí aousedó Jilemničtí od úředníka, aby šli s Jakubem Horáčkovým pro Vávru Hlavničků, na ten čas žence v Běchařích, za kterého byl Jakub rukojmě a měl ho postaviti v den uložený v Hořici. Když přišli do Běchar, optali se pacholete, vstal-li jest kněz Tomáš a měl-li jest včerejšího dne žence. Řeklo pachole, že ještě nevstal týž kněz a že měl žence včera a mezi nimi nějakého otrhaného. I šel Jakub Horáčků do stodoly a našel Náhrobky Valdštejnské ve átépanicícľi. tu Vávru, kterýž jiti se nebránil; přes to dal mu Jakub řetěz na hrdlo a zamkl jej. Tu vyběhl kněz Tomáš s dobytým kordem a za ním jeden pomocník; i křičel kněz na toho člověka: „Vezmi vidle senné a píchni ho." Odehnavše Vávru kázali mu na faru, Jakuba vyhnali ze dvora na vrata a zavřeli po něm. Pak šel na faru, odundal Vávrovi řetéz a dal ho do komory; když pak Jakub žádal, aby mu řetěz dal, vzal ručnici a křikl: „Zvyj. lotře! nepůjdeš-li mi od fary, že té zastřelím co psa vzteklého." I pravil Bartoš jistý k Jakubovi: „Pojd přece, nech tam toho řetězu, aby něco horšího z toho nepřišlo." ') Vývod Jilemnických z Újezdce. Jan z Újezdce 1476 + c. 1516 Arnošt 1522 f j. 1561 Jan 1528—1344 Albrecht 1827 f j. 1543 Vácslav Kateřina u» Johanka z Ronova na lllibicích 1528 *> Ondřej z Jinočan _________________ i// Eliška ze Střimelic Závise Anna + I 5?2 Budivoj Viktoryn Volf Mandaléna -- 1541 f t!>77 * Vilém Křicecký 1541 f 1576 1541 1541 Jan Adam 1544—1591 Jindřich 1544—i58l z Ronova na Čisté '544 t j- 1581 na Hrádku na Konecchlumč r na Kamenici Mandaléna z Neslajova Johanka Markéta Barbora Anna Kateřina------------- f J. 1584 f j. 1584 41 N Robmháp v Zbyněk Šťastný 1S8S Bedřich Albrecht ? Vácslav Zásadecký ? Diviš Zásadecký V Vácslav u' Otík ze Suché Kapoun ze Svoj- 1581 —1589 15c>» + c- 1612 r6ií z Rychnova z Holovous kova na Ryzemburce _ * Anna Závise 1 615—1629 '} Rej;. 15 Oř. k. s f. 30. Roku 1577 byl Tomáš faráíem v Lužci. SMIŔIČNO. s] edaleko Jilemnice leži farní ves Smirično (nyní obyčejně "Mříčno, někdy i Smříčno, Smřečany řečena) se zbytky staré tvrze. Pány vesnice byli r. 1356 Jan a Oldřich ze Smiřična, z nichž se Jan ještě r. 1358 připomíná. ') Ze statku těchto prvotních vladyk Smiřičenskýeh pocházel také Jan Tichava „ze Smřečna" r. 1405—1410;5) podačné právo vykonávali r. 1396 Hašek z Lemberka a potom r. 1406—1409 Jarek z Pecky, jinak ze Železnice, a konečně Jan z Pecky (r. 1419) a potomci jeho.3) Statek s tvrzí dostal se zatím pánům z Valdsteina. Roku 1439 připomíná se Jan 3 Valdsteina a ze Smfilna. *) Na tohoto nebo jiného Jana přenesl r. 1463 dne 17. března Vácslav z Pecky všechno právo své k polovici podací kostelního ve Smřičně.*) Štastný z Valdsteina a „ze Smiřičan" držel zboží Kunratické, kdež před r. I476 zemře).6) Asi v ty časy zapsal "Jindřich s Valdsteina a ze Smiřiína statek svůj, jak se zdá, Hynkovi Štěpanickému a tak připojeno Smiřično k Jilemnicku a tvrz zdejší opuštěna jest záhy tak, že se ani v dílčích cedulích panství Jilemnického r. 1492 nepřipomíuá. KUNRATICE. edaleko Smiřična jest ves Kunratice, v níž se dosud tvrziště s příkopem nachází; místu se říká „na valech" aneb „na tvrzi," Roku 1325 připomíná se Zde slav z Kunratic, jenž vyplenil Vokoví z Rotšteina vsi Dřevolisy, Vrat a Klokoč a prolo pohnán jest do soudu zemského.'') Roku 1424 připomíná se Jan Kraslice z Kunratic.*) V prostřed 15. věku drželi Anzelm jinak Henzlin a Daniel bratři Kraslice z Kunratic dva dvory poplužné v Kunraticích, jeden osedlý, druhý pustý, díl vsi a ve Smiřičně ') Lib. conf. ed. Tingl I. 25, 73. ') Lib. erect. VD. f. 117, rel. tab. II. 3b. Roku 1408—1410 nazývá se Tichavou z Brennýcb. (DD. 14 f. 145—146.) ') Lib. conf. V. Q 11. VI. H 6. Q 14. VII. K 16. ') Arch. £. II 68. 5) Acta administrátorům C 4. 4) Viz Kunratice na str. této. Již r. 1465 patřila část Smiřična ke Kun-raticům. ') Tab. vet n. 383. ») DZ. 2. A 12. dvůr popi. Dědictví to spadlo po nich na krále a dostalo se darováním Jindřichovi Šofovi z Helfenburia přes odpory, které činil Mikuldí z Kunratic. ') Když zemřel Šťastný t Valdsteina a ze Smiřiína, provolány r, 1476 tvrz v Kunraticích se dvorem poplnžným, krčmou pode tvrzí a poplužim dvojím jako odúmrf. Tomu odpírala Dorota z Karlova, máti zemřelého, Jindřich a Hynek bratří 2 Valdsteina a ze Šttpanic. Tito dva zvítězili nad Šťastným Štěpaniclkým z Valdsteina, který si byl odúmrf vyprosil, a obdrželi to zboží r, 1477. Roku 1492 patřily Kunratice s pustou tvrzi k panství Jilemnickému.') fKRUH. e vsi Kruhu (jihozáp. od Jilemnice) bývala také tvrz, po niž prý některé známky se spatřuji. Roku I406 daroval Jarek ze J Mzan úrok v Kruhu kostelu Jilemnickému, a to za duši Jin-I dřicha, někdy faráře v Dohalicícb.') Oldřich a Kruhu zemřel r. 1415, zapsav jmčni své. dvůr popi. v Kruhu s mlýnem pod Kruhem a úroky ve Svojku, Tampli a Městečku bratřím svým Jindřichovi a Vdcslavovi, mateři své Markétě a Heriíkovi ze Svojku. A když statek ten r. 1415 za odúmrf. provolán, obdrželi zápisnici tito za právo.') O potomních osudech tvrze a vsi není nám nic známo. Větší část vsi patřila r. 1492 k panství Jilemnickému, druhá menší čásť dostala se v 16. věku k panství Kumburskému. PURKLÍN. Na hoře Purklíně nad Roztoky, kdež stoji na ten čas několik chalup, bývalo mestečko. Ale z názvu jeho i hory (z něm. Burglin, Burglcin) lze souditi, že tu stával také hrad, o němž však psaných dokladů se nedostává. ') DD. 16 j. 43 a 23 p. 279. *) DD. 16 £ 50. Rel. tab. I. 140. Šmídův popis panství Jilemnického, též zprávy pp. Viléma Vořikovského rytíře z Kunratic, J. Raima a A. KLohouta. ') Lib. erect. VIII. f. 123. •) DD. 15 f. 21. Štíty Harachovský, Harantovský a Jilemnických z Újezdce. HradiSté Veliáské. Velíš Hrad. Jjravdať jest: jednotně strmící skály a chlumy, které ve veliké pláni se vyvyšují, budí city vznešenosti v duchu jich pozorovatele. Ješté však jímají pozornosť jeho, jsou-li památkami lidské důmyslnosti a pilnosti vyznačeny. Tuť probíhá duch samoděk všecky časy dávnověkosti, zastavuje se u výtečných mužův a veleslavných jich činů. Podobné city a upamatování budí též pohled na slovutný chlum Veliš. A jak onino se povyšují a tato oživují, když jsme vynikli až na vrch jehol Veliš liší se znamenitě ode všech osamotnělých chlumů, kteréž Jičín ze všech stran obstupují, jelikož se nám radostné i žalostné jeho příběhy na místě tomto na mysl uvozují. Bolestné city budí pohled na jeho zříceniny, neboť zmizel nádherně a stkvostně zde vzdělaný hrad; skrovničký toliko rum jediný jest zůstatek jeho. ,Neníť vás sice tuto — vá,m všílIí tA\ e,t]."il Yznsšsný osud IwTif jste — jste až posud — a budete po všecky věky.' O tělích a hmotných toliko živlech tato výpověd platí: ,Byliť jsou a nebude jich více.' Mnohému z vás uvinula historie krásný vavřínový věnec, mnohý však trne nad ortelem, kterýž nad ním ta nestranná sudí činů lidských nezraěnitedlně jest vyřkla." Tak psal r. 1833 ctihodný vlastenec Fr. A. Vacek, navštíviv před tím Veliš, aby „na onom vrcholu, v okolí Vysvětleni k hofenim-u obratu Veliie 1 roku 1650, kreslenému podlé kopie Hebrovy a prof. Ant. Truhláře: 1. Veliká víž; 2. baäta u první brány; 3. nkrnuhlá vížka na horním hradě; 4. věž nad třetí branou; 5. bašta u třeti brány, ploty; 6. hradba dolni. Hrady a zámky České V. 33 252 velíš hrad. svém vysoko a velebně vzhůru se pnoucím, pohleděl do krásných končin země České a ducha svého pobavil, na nějž právě rozličná trudnosf byla naléhala."1) Ale jestliže staří vlastenci, buditelé národa, jen na spuštění žehrali, nám jest litovati ještě více, patříce na ohavnosť spuštění, která tu nyní panuje. Již r. 1855 psal jiný vlastenec, že rumy Veliše, kteréž asi roku 1852 navštívil, valně se ztrácely. Děti z blízkého Podhradí vyhrabávaly drobnější kameny ze zasypaných zdí a s kyprým rumem dolů je hrnuly, chasa a odrostlí synkové z okolí bavili se vylamováním největších kamenů ze zdi, jež pak se zvláštním zalíbením s vrchu do ovocného sadu fary Velišské spouštěli, hubíce tím ve hrubé nevědomosti své ctihodnou starobylosť i užitečné stromoví. Kdo s hůry hledě V dolejších sadech rozmetané kameny spatřil, seznal, že podobné sváteční zábavy tuto nejednou se již provozovaly.*) Avšak mělo přijití ještě hůře. Asi r. 1879 pronajal jistý úředník panství Okšického, Čech prý rodem, Veliš k lámáni kamene jednomu sousedu Podhradskému, jako by okolo Jičína o kámen zle bylo; Podhradšti vylámali jeden bok úplně a kromě toho vehnali štolu do kopce, aby z jeho vnitřku kámen vylamovati mohli. Jest to pokračování neblahého rýpání ve krásných chlumech Jičínských, a bezpochyby ještě není konce. Ráz krajiny, kteráž jest jediná toho způsobu, se ruší a kazí Vysvětleni plánu: 1. Konec podhradí, odkudž cesia na hradišti vybíhá; 2. bašta u první brány; 3. nepatrné známky hradby podhradské; 4. druhá brána; 5. cesta podlé dolního zavřeni; 6. druhá bašta; 7. prohlubeň, snad studně; 8. místo, kdež také prohlubeň na způsob předešlé bývala; 9. cesta na hrad; 10. místo horní brány s věži; 11. zbytky stavení. Čárka tečkovaná znamená, co z hory r. 1883 bylo odlomeno. a Veliš, jenž se v ni krásně odrážel, vyhlíží nyní jako mrtvola Hticemi rozsápaná, jejížto střeva stranou poházely. Nynější hradiště, když i část jeho sebrána jest, lze pŕipodobniti k pecce; dříve bylo podoby vejčité, kterýžto tvar měl také podklad hory. Nynější Podhradí nemělo tohoto jména nadarmo, jsouc ke hradu přihrazeno zdí, z níž se jen nepatrné známky na pastvině pod hradištěm spatřují; takéf poloha Podhradí dobře nasvědčuje tomu, že bylo podhradím, ano leží na výšině a místě přírodou opevněném a pod bývalým hradem nepříliš hluboko. Na hradiště chodí se posud starodávnou cestou, kteráž od konce Podhradí vycházejíc, zvolna na hrad vede. Tam, kde jest viděti dosud základy polookrouhlé bašty, nacházela se první brána, z níž ani známky nezbylo, jediné že bašta o tom svědčí, že tu bývala. Na severní straně spatřují se po bedlivém pozorování základy zdi jdoucí dolů k podhradí, odkudž vycházejíce ploty aneb snad zdi část nynějšího podhradí na vrchu ležící zavíraly v podobě vejce a tak ke hradu přihrazovaly. Něco výše nad touto baštou přijde se k druhé bráně, z níž nezbylo nic kromě prahů kamenných. Za touto branou dělila se cesta. Levostranná cesta vedla do vrchu, ale jest nyní vylomena docela, tak že počátek i konec její ve vzduchu visi. Zdá se, že to byla cesta pozdější, proto že jest mnohem kratší, než cesta pravostranná. Jak jsme nejednou pravili, vyžadovala bezpečnost pevných míst, aby přístup k nim byl znesnadněn překážkami a vinutými cestami. Podlé této levé cesty ovšem se táhla hradba až na temeno ') Časop. mas. r. 1833 str. 383., 393., 3q5—396. Srov. Pam. arch. I. 96. s) Pani. arch. I 335. VELÍŠ HRAD. 253 vrchu. Pravostranná cesta otáčí se náhle k jihozápadu a vede zvolna do vrchu až ke zbytkům třetí brány. Tato jest znamenána zase baštou podlé našeho zdání polookrouhlou, ale na jednom starém obraze hranatou. Brána tato byla výborně položena. Stojíc nevysoko nad tím místem, odkud cesta k hradu vybíhá, dobře byla způsobena k obhajování této cesty, sama však byla chráněna dobře horním hradem, zejména okrouhlou věží nad ní stojící, z níž ještě kus zdi zbylo. V těchto místech točí se cesta k východu a jde pod horním hradem. Zavíraly jí bezpochyby hradby aneb ploty a vedle úzkým parkánem. Hezky veliký kus za třetí branou spatřují se po levé ruce ještě znamenité zbytky stavení úplné sesutého, tak že viděti jen tuto venkovskou stranu. Pod tím při samé cestě jest prohlubeň snad z bývalé studně pocházející. Dotčené stavení spatřuje se na starém obraze Veliše (str. 254.) na pravém konci a výstupek tohoto stavení,, jak viděti na obraze, spatřuje se podnes na zbytcích jeho. Parkán pokračuje potom a končí se tam, kde jest Velišská hora odlomena. Před tím mohlo sc jiti po něm, až se přišlo ke druhé bráně. Horní hrad. byl na onen čas zjevem velebným, skupením stavení rozmanité výšky a rozmanitého tvaru, na něž se milo bylo dfvati. Patříce na stará vyobrazení Veliše, z nichž jedno (str. 254) starším se býti zdá a druhé (str. 251.) z r. 1650 pochází, litujeme velice, že krásná tato stavba a někdy ozdoba krajiny vzala za své. Hlavní částí hradu byla veliká čtverhranná včl, asi v prostřed hradu stojící, z hrubého štukoví vystavená. Měla sedlovitou střechu a cimbuří povydané k lepší obraně jejího okolí. Z ostatních stavení hlavně pozorujeme dva domy na jižní straně hradu stojící, jeden, o němž jsme nahoře mluvili, a druhý od něho k západu blízko okrouhlé věže nad třetí branou stojící. Kromě toho tu bylo několik vižek, aby se každá část hory střílením zastihnout! mohla. Z těchto někdy malebných stavení na ten čas nic nezbylo, kromě skrovných zdí základních, jam a kopců. Patrno jest, že tu bylo od posledních 200 let strašně řáděno a že snad celé Podhradí ze zřícenin Veliše vystavěno jest. Krajina, kde se před Časy hrad Veliš pyšně vypínal, osedlá byla již za dob dávných.') Ves Veliš zejména stávala již ve 12. století, kdež ji prodal Beneš syn Markův Janu biskupovi Pražskému a tento daroval ji (asi r. 1143) nově založenému klášteru Strahovskému.*) Tehda ovšem hrad Veliš nestál, jakož se vůbec zdá, že postaven byl teprve na počátku 14. věku.3) Máme sice starou paměť, Že král Přemysl pečliv jsa o vyplacení statků královských, otcem jeho zastavených, odňal Hluboké panství Če'čovi z Budějovic a na místě peněz dal mu „Veliš blíže Jičína se statky k němu náležejícími a že král Vácslav II. Čéčovu synu, též Céč řečenému, Veliš odňal a za to ves Olešnou v horách ležící daroval." Avšak bud se tu míní jen ves Veliš, aneb jest zmateno toto Velišsko s jiným VeJešskem, zvaným po hradě Velešíné, v jehož držení Čéč se nacházel, píše se odtud z Velešína.4) Tehda nepatřil ještě Jičín k panství Velišskému, nýbrž byl stolním statkem králové Jitky (f r. 1297, 18. června), ale ke sloučeni obou přišlo pak, když král Vácslav r. 1304 Bradu a Jičín Lvovi z Konecchlumě odňal. 5) Poprvé vyskytuje se Veliš výslovně jako hrad v rozepřích, které povstaly (r. 131(3) po zajetí Jindřicha z Lipého. Vypravovali jsme o nich již při dějinách Litic (díl II. na str. 80.). Držitelem hradu Veliše zápisným byl tehda Púta z Frýdlantu, strýc Jindřichův. Obdržev od krále hrad Veliš a město Jičín s panstvím k zástavě ve 2000 kopách grošů zavázal se králi r. 1316 dne 2. června, že :zboži téhož zase králi postoupí, kdykoliv mu peníze vyčteny aneb jiné statky stejně dobré postoupeny budou.0) K vyplacení přišlo nedlouho po té, a král Jan poručil potom hrad královský Veliš s dvojím poplužím ve vsi Veliši a vsi Bukvici a Lhotu s rychtou a platy komorní v Jičíně a Bydžově, dohromadjr 80 hřiven * stříbra důchodu panu Hynkovi z Valdšteina, aby hrad choval a opatroval, úroky vybíral, veliké viny do komory královské vydával, avšak poddaných neobtěžoval. Asi v ty doby také král město Jičín osvobodil ode všech platů kromě jediného platu komorního. *) Nějaký čas potom zastaveno bylo panství Velišské Oldřichovi z Gusku. Zástavu tu koupil BeneS starH z Vartemberka, jemuž král Jan (r. 1327, 12. března) hrad Veliš ve 2000 kopách (z nichž 100 kop naloženo na obnoveni hradu) zastavil. Když pak po smrti Benešově syn jeho Ješek zástavu tuto ujal dal mu král (r. 1337, 13. ledna) dotčené panství dědičně a tak se stal Veliš dědičným jměním pánův Veselských z Vartemberka.8) Císař Karel chtěje panství Potšteinské a Kostelecké výhodně položené pro komoru královskou ziskati, učinil o ně směnu (r. 1358, 1. května) s dotčeným Ješkem, tehda purkrabím Pražským. Obdržev od něho Potštein a Kostelec, dal mu dědičně „zboží královská, jež od starodávna slavným králtim českým patřívala,J hrad Veliš, městečko Jičín, vesnice Starý Jičín, Holin, Veliš, Bukvice, Lhotu, Okšice,, Cejkovice a 10 lánů lesa nebo porostlin k dědičnému jmění. *)) Později (roku 1360) týž panovník našemu Ješkovi ') Pomůckou článek Fr. A. Vacka: „Die Dynasten von Welisch." (Archiv für Gesch. 1827.) ») Reg. II. 1154. Tomek, Děje Prahy I. dod. str. 17. ') Bajky o Zdeňkovi z ValdSteina seděním na Veliši, vnuku jeho Hynkovi a tohoto 24 synech, vzaté ze starého vývodu ValdSteinského, najde každý, kdo by jim věřil, v ČCM. r. 1833. 4) Viz díl III. na str. 224. s) Viz děje těchto mist. *) Reg. III. 122, I2q. ') Summa Gerhardi n. 32, 33. 8) Arch. Olesnický, Jacobi cod. epištol. B) Balbini Miscell. dec. I. lib VIII. 146—148. U Paprocliého (o st. pan. 267) nazývá se Ješek omylné Markvartem. 33* 254 velíš hrad. a Purkartovi, purkrabímu Magdeburskému, učinil zápis na 1500 kop od nich vypůjčených, jež jim slíbil na den sv. Valburky nejprve příští na hradě Veliši vyčisti. Ješek, jenž od těch čas na Veliši sidlival, nadšen byl zbožnou mysli věku tehdejšího. Listem daným na Veliši r. 1360 dne 22. května daroval ke kostelu Jičínskému úrok z rolí Zebínských a mlýna pod Zeblnem ležícího.1) Zemřel, jak se zdá, r. 1362 dne 27. září.') Na konci tohoto roku byl syn jeho Beneš správcem statkův otcovských.8) Po Ješkovi zůstali dva synové, Benei a Čeněk. Onen byl nějaký čas správcem všech statků, r. 1364—1369 byl purkrabí Pražským.*) Později (tuším okolo r. 1370) rozdělili se bratří. Benešovi dostaly se Veliš, Brada, Jičín a Veselí, a Čeňkovi Bydžov a panství Troskovské. *) Beneš byl pak (r. 1380) hejtmanem maricrabství Moravského a současně hejtmanem Kladským,6) a sedal na soudě zemském v Praze. Zemřel r. 1385 dne 14. srpna.7) Za něho byl purkrabí Velišským (r. 1383) Markvart z Labouně a r. 1385 nějaký Škoda. 8) Po smrti Benešově stal se purkrabím Velišským Markvart starší z Labouně a zůstal v tomto úřadě ještě r. 1392.*) O starším synu Benešovi Petrovi Veselském dovídáme se teprve k r. 1389, kdež seděl na soudě zemském,10) ačkoliv byl ještě r. 1390 pod poručenstvlm strýce svého Petra Kostského, Hrad Veliš, jak býval. Pohled od jižní strany. Podlé kopie prof. Ant Truhlaře. Vysvetlení k obratu VeliXe: 1. Veliká věž: 2. ploty okolo horního hradu; 3. věž nad tfetí branou; 4. bašta u třetí brány; 5. dum s výstupkem; 6. bašta na východním konci; 7. ploty okolo parkánu. když nového faráře do Jičína podával. ") Vácslav, bratr jeho (asi r, 1393), oženil se s Annou Hradeckou z Vilhartic, dědičkou polovice panství Vilhartického. ,a) Nedlouho potom se oba rozdělili, od kteréžto doby vyskytuje se mladý Petr jako pán na Skále a Jičíně a Vácslav jako pán na Veliši a Jičíně.,s) Za těchto dob spravovali hrad purkrabě Markvart z Údrnic odjinud z Labouně (r. 1393—1396), Jan Drštka ze Zlivě (r. 1395—1398), Martin z Chomutic (r. 1402—1403), Jan Horyna z Honbic (r. 1405—1406) a opět Martin z Chomv_tic (r. 1406—1407).,4) Kromě toho byli purkrabě společní obou pánů čili regenti jako ') Borový, lib. erect. I. 23, Paprocký o st. pan. 265. ') Pam. arch VI. 32, tak a ne jinak lze rozuměti náhrobku Hradiíťskému *) Lib. conf. I. E 5. *) Tomek, Děje Prahy V. 43. Roku 13C6 jest patronem v Ostrožně. *) Beneí sám jest r. 1371 —1373 patronem ve Veliši (Lib. conf. II, E 5, E 8, G 8.1, též r. 1372—1383 samotným pánem Jičína. (Nejstar kniha Jičínská str. 57., 131., 136.) •) Dsky Brněnské str. 143., Volkmcr dc Glalzer Gesch. I. 235. 7) Rkps. bibl. Praž. XIV. B 15. Viz i DD. 13 f. 7. *) NejstarSi kniha Jičínská. •) Kejst. kn. Jičín. ">) Kel. tab. I. $27. ") Lib. conf. V. B 4. Také r. 1392 jest Petr Kostský patronem ve Velezicich (íb. G 5) a r. 1394 poručnikem (ib. K gl '*) Arch. Třeboň Proto jest r. 1401 patronem na Čečovicích. (Lib. conf. VI. B 20.) ") Kejst. kn. Jičin. f. 199 b. Ač Petr sám v Jičíně riiSl, připomíná se přece purkrabě jích společný a od r. 1401 řidl ve všeru oba páni. Roku I4O1 atd. připomíná se Vácslav častěji jako seděním na Veliši, naprou tomu jest Petr r. 1403 patronem ve Veliši (lib. conf.), ale snad proto, že byl Vácslav již mrtev. ") Viz i lib. erect. XII. 339. VELÍŠ HRAD 255 Veils. Dmychel z Veselice (r. 1395- -»397), Staniš (r. 1396), Otík z Labouně (r. 1397—1398), Frenclin z Bříšťan (r. 1399—1401), Jan Horyna (r. 1405—1407), jejichž jména často se nacházejí v nejstaršl knize Jičínské. Asi r. 1403 zemřel Vácslav, a jisto jest, že byl r. 1408 mrtev, poněvadž tehda manželka jeho bývalá již po třetí byla vdaná. Zdá se, že byl poručníkem sirotků jeho Jan biskup Litomyšlský, poněvadž se r. 1405 společně s Petrem v držení města Jičína vyskytuje.1) Avšak od r. 1406 vyskytuje se jako poručnik týchž sirotkův a regent panství Velišského Přibík ze Smrkovic.") Tehda byly veliké rozepře mezi Mikulášem farářem Jičínským a jeho světskou vrchností, totiž Petrem a Přibkem, které teprve následujícího roku skrze výpověd volených opravcův uklizeny.3) Od roku 1407 vyskytují se sirotci po Vácslavovi, Vácshvv a Jan, vykonávajíce s Přibkem práva panská na zbožích otcovských. *) Vyskytují se až do r. 1412 a tehda let svých ani nedošedše, zemřeli. Ačkoliv byl dědicem jich přirozeným a nejbližším Petr strýc jich, přece nedědil Veliše; z neznámých nám příčin měli přední právo k němu Čeněk z Veselé a z Vartemberka a strýc jeho Jindřich z Vartemberka a z Valdšteina, purkrabě kraje Hradeckého. Páni tito učinili mezi sebou r. 1413 dne 6. února smlouvu takovou, aby Jindřich hrad Veliš držel a kterého purkrabě by posadil, ten aby se všemi svými tovaryši napřed Čeňkovi slíbil; kdyby měl Jindřich zemříti, aby bud Čeňka aneb na jeho místě purkrabí z Brady mocna učinil hradu Veliše a v jeho moc postoupil. Bez vědomí Čeňkova aby Jindřich purkrabě nesázel, a kdyby Čeněk požádal smlouvy konečné, aby Jindřich jemu povolil, a kdyby se nemohli smluviti, aby na tom dosti měli, co by páni zemští mezi nimi nalezli. Jindřich usadiv se na Veliši, prodal toho roku dne 9. prosince platy na vesnicích pod Valdšteinem a Nové Vsi Mikuláši faráři Jičínskému k založení nového oltáře sv. Mikuláše a sv. Martina v kostele farním Jičínském.8) V ty časy stal se Jindřich i vladařem ze strany Petra z Vartemberka,6) ale nemohl se shodnouti nijak se strýcem svým Čeňkem. Za takového stavu věci prosili oba r. 1414 dne 4. října královou Žofii, aby mezi nimi vypověděla, a zaručili se každý, že 3000 kop základu propadnou, jestli by výpověd nechtěli vyplniti. Výpověd stala se dne 9. října v ten rozum, aby Čeněk dal strýci svému ') Nejstr. kn. JiČ. f. 239. *) Lib. conf. VI. G 20. Roku 1407 „commissarros castri Weliss" jinde jako purkrabí Velišský (Acta jud. Lib. erect. V. I. 152). *) Acta judic. O Petrovi viz i Paproc. o str. pan. 270. *) Lib. conf. VI. J 13. a. VII. B 20. Roku 1409—1410 vládli Petr i Přibek společně na Bradě a do Veliše kněze podávali. (Lib. conf.) *) Lib. erect. IX. P 6. Paproc o str. pan. 22S. *) Lib. conf. VII. C 20. Petr od r. 1410 častěji sedal na soudě zemském. (Rel. tab. Arcb. č. II.) 25° VELIS HRAD. Jindřichovi 1500 kop a polovici ryb z velikého rybníka, který nyní spustili, a Jindřich aby mu postoupil hradu Veliše se zbožím, až by Čeněk do Jičína přijel. *) Tak se stal vedle Petra spoludržitelem Jičína pověstný toho času Čeněk Veselský iz Vartemberka. Oba páni r. 1416 dne 17. července prodali měšťanům Jičínským a lidem Staroměstským za 3.25 kop právo královo, jehož měli požívati na způsob měst královských, zvláště v těch kuších, jakých užívalo tehda Nymburk město královské*a) Čeněk Veselský, muž krásné postavy, výmluvný, nábožný i ctižádostivý, jest jeden z nejznamení-tějších pánů Velišských. Neníť tu na místě šířiti se o činnosti jeho, jenž mezi nepřátelskými tehda stranami ustavičně kolísal. Podotkneme jen to, co skutečně s dějinami našimi souvisí. Jako nejvyšší purkrabě Pražský měl hrad Pražský ve své moci a přidal se r. 1420 v dubnu na stranu husitskou;;3) brzy však litoval odpadnutí svého od krále, poněvadž se nové hnutí nejen k utvrzení nového vyznání, nýbrž ku převrácení dosavadních politických řádů schylovalo. Hotov jsa nyní pod jistými výminkami hradu Pražského králi postoupiti, na úsvitě 7. května toho roku pustil asi 4000 královských oděnců, Čechů i Němců, do hradu Pražského a postoupil jim ho docela. Povesť o tom rychle rozhlášená poděsila i popudila Pražany náramně; v prvním vzteku chátra Pražská běžela mstít se na korouhvi j>áně Čeňkově, vlající jemu ke cti na radnici staroměstské; svrhše ji na zemi, potrhali ji a postavili na pranýři potrhanou, jako prý byla protržena jeho víra; pod ni pak položili klobouček zmalovaný ku podobě helmy jeho, na znamení, že neupřímně „pod kloboučkem" jednal. Zatim prý Čeněk vzav z drahých věcí, jež mu Pražané k opatrování na hrad přivezli, co se mu líbilo, na svůj velmi pevný hrad Veliš odjel a zde bezpečně sedě na zlosť Pražanů nic nedbal.*) Přece ho však pomsta slepého vojevůdce neminula. Čeněk odstoupiv docela od kalicha a dav se ku straně pod jednou, poražen jest r. 1423, 30. dubna v bitvě u Hořic, že s málem lidu svého z pole utekl; po té Žižka plenil některé části Hradeckého kraje, a tudíá! dosti možná, že i tehda panství Velišské navštíviv, ohněm i mečem hubil, a že i panství Veselského a Bydžovského nešetřil. Navrátiv se zase ku přijímání podobojí způsobou, zemřel Čeněk roku 1425 dne 17. září ráno. Poznamenali o něm ve mšálu, který chován byl na hradě Velišském, že mezi pány zemskými stkvěl se vtipem a rozumem, jako slunce mezi hvězdami. Téhož roku zemřel i regfent panství jeho Vácslav ze Zviřetic a 70 osob na hradě Veliši, byvše zachváceni krutým přímořím.5) Vývod pánův Veselských z Vartemberka. Beneš ze Stráže f 1293, 1. Febr. ? y Anežka z Ronova Jan ze Stráže f i3i6, 5. Jan, Beneš z Veselé -j- i332, 1. Mart. Markvart z Trnavy a z Goldenburka Beneš z Kosti ip Eliška Doirota z Dubé Ješek 1337 f i362, 27. Sept. Čenřk komtur f '358 Beneš Rychemburský 1349 f ). i36i Jitka f i36i, 8. Aug. tp Eliška V Jan z Dražic -j- 1367 Beneš i36i + i385, J4. Aug. Eliška f 1387. i3. Mart. Čenék 1367—i3o.3 f j. l3o6 v Oldřich z Rožemberka f i3go Petr i38g—1416 Vácslav 1393—1402 Jan f j. 1405 Čenék 1400 f 1425, 17. Sept. Juroš kněz Machna V Anna z Vilhartic v Anna v Kateřina z Landšteina -j- 1438, 7. Jan. Jan 1406—1412 Vácslav 1407—1412 Kateřina -j- 1436, 3. Maj. Jindřich f 1434, 26. Octb. V Oldřich z Rožemberka ■j- 1462 Po Čeňkovi vládl na Veliši syn jeho Jindřich, který zde měl purkrabě (r. 1427) Mikše z Labouně. Jinak chtěl Zikmund král usouditi, hněvaje se na n. Čeňka, že opustil stranu královskou. Za tou příčinou prohlásil, že veškerá jeho zboží, totiž hrad Veliš, hrad Brada, městečka Jičín, Bydžov a Veselé, hrad Lipnice proviněním jeho spadly na krále a listem svým r. 1426 v Ostrihome daným je všechny daroval Oldřichovi z Rožemberka. 6) Darování to z příčin pochopitelných ve skutek nevešlo. Jindřich sl:ál při mírnější straně kališnické a pro vážnosť rodu svého a osobni způsobilost učiněn jest s Alšem z Ryzemburka správcem království. Před bitvou Lipanskou, asi v ten čas, když Táboři město jeho Jičín vzali a vytloukli, zasnoubil se s Kuňkou Ptáčkovnou z Pikšteina, ale nevěsta ze zármutku zemřela, nežli ke sňatku došlo.1) Tři dni potom i náš Hynek v květu mládí svého zemřel. Roku 1434, 3°- května srdnatě bojoval v bitvě Lipanské, kdež byl těžce raněn. Přivezen jest z bojiště do Prahy, kde zemřel dne 26. října v noci a pohřben jest v rodinné hrobce v Jičíně. Posledním pořízením dne 5. května daným odkázal statky ') Arch. Třeboň. Již r. 1415 dne 15. července vyskytuje se Čeněk jako patron na Veliši. (Lib. conf. VII E 20.) ") MS. codex bibliothec. Strahov. N. CXr. p 446—448 a archiv Jičínský. Jest toto též poslední zpráva o Petrovi. 3) Síře v Tomkov. Děj, Prahy IV. 39. ') Beckovský str. 658. Tomkovy Děje Prahy. s) Paprocký o st. pan. 271, Velesl. kalendář, rkps. Budisínský (vše podlé dotčeného mšálu). ") Arch. ř. III. 498. Tomek, Děje Prahy IV. 375. 1 Tomek IV. 64I. Paprocký 0 st. pan. str. 273, rkps. BudiSin. Před tím málo o něm slyšet! bylo; zdá se, že spravovala Veliš „pani Machna Velišská." (List r. 1431, 9. Decemb. v rkpse. bibl. Praž-1 velíš hrad. 257 své hrad Veliš, Jičín, Bradu, Veselé, Bydžov a Hradišťko strýni své Máchni z Veselé, sestře Čeňka staršího, s tou při tom výminkou, aby dluhy jeho všechny zaplatila. Purkrabí na Veliši v těch dobách byl Markvart (tuším z Labouně, jenž později Bradu držel). I Machna se dlouho netěšila zbožím těmto; r. 1437 dne 21. března obdrževši od krále Zikmunda povolení, aby všechen svůj statek komukoliv poručiti mohla,') zemřela r. 1438 hned po novém roce a zboží rodu Veselského potom bylo roztříštěno. Listem daným r. 1438 dne 6. ledna odevzdala Machna zboží svá všechna Haškovi z Valdšteina, Otíkovi z Údrnic a panně Anně Buzlici. Hašek vyprosiv si (r. 1439) na králi Albrechtovi všechen nápad a práva královská odůmrtní, prodal potom všechny statky a podržel jediný Veliš. S bratrem svým Benešem potvrdil r. 1440 dne 19. května vší oící města Jičína starodávné výsady městské.4) Hašek z Vildšteina, nestálý pán, již od roku 1419 všem stranám v Čechách i v Moravě, jedné po druhé byl sloužil a súčastnil se potom až do smrti své (r. 1452—1453) všech důležitějších jednání zemských, z kteréžto příčiny často se setkával se svými protivníky. Tak r. 1443 před nanebevzetím Marie jat jest od Beneše Mokrovouského z Hustířan a propuštěn teprve potom, když byl hejtman kraje Hradeckého Jetŕich s lantfridern oblehli Mokrovousy.3) Naopak zase Hašek choval se jako škůdce zemský r 1447, ixaé s Bernartem z Moravy zájem v okolí Hradeckém, kterýž pak zaháněl na tvrdý svůj hrad Veliš.*) Hašek držel mimo Veliš v dřívějších letech Ostroh a měl zápis na klášteře Opatovském a hrad Hradišťko (oboje od krále Zikmunda).1) Hašek po 1. 1448 nebyl přítelem Jiříka Poděbradského, což i odtud vysvítá, že jej na Veliši kněz Bedřich ze Strážnice, hlavní nepřítel Jiříkův, navštívil. Později se však Hašek s Jiříkem smířil a konečné jemu r. 1452, 11. listopadu hradu Veliše, Jičina města „i toho všeho zbožie, kteréž jest k tomu hradu Veliši příslušné" (učiniv o to smlouvu dne 31. října), postoupil.6) Veliš se stal tím způsobem dědičným panstvím rodu Kunštátského. Pan Jiřík z KunStátu a z Poděbrad, na ten čas správce a hofmistr království, potvrdil r. 1456, 20. února obci města Jičína a sedlákům Staroměstským a jiných vsi blízkých staré jich výsady7) a učinil hejtmanem na Veliši Bořka z Hrádku.8) Jiři však nepodržel Veliše po celý čas života svého, jakož vůbec některé statky osobám věrným a oddaným k užíváni postupoval. Takovým jeho přívržencem byl také chrabrý Jindřicf, z Michalovu, ačkoliv se k církvi katolické přiznával. Král mu dal panství Velišské, ale po nějakém čase učinil s ním směnu, dada mu za hrad Veliš polovici Nového a Starého Bydžova.9) Veliš pak dal synům svým, kteři r. 1465 dne 23. července obci města Jičina staré výsady potvrzovali.10) Když se jo smrti králově synové po něm zůstali o všechna zboži poděděná dělili (r. 1472, g. března), obdržel Eoček z KunStátu hrad Litice se zbožími přivtělenými, hrad Veliš s městem Jičínem „i se všemi zbožími a panstvími k tomu hradu Veliši příslušnými, zboží kláštera Postoloprtského a k tomu 370 kop na penězích z dilův bratří jeho."11) V ty doby tu byl hejtmanem r. 1476—1478 Jan z Běškovic a purkrabí r. 1476—1477 Heřman Bořička.,s) Boček nezůstav v držení Veliše, postoupil panství tohoto před r. 1482 proslulému tehda Samuelovi z Hrádku a 2 Valečova, který tu měl za purkrabě Jana Zumra z Herstošic (r. 1482), Jana z Ostrova (r. 1483), Jana Podvinského (r. 1484) a Jana Buška (r. 1485). Roku 1484 byl Šimon purkrabě a Kuneš hejtman. Samuel krátký čas na Veliši seděv, prodal asi r. 1487 panství Velišské za 19.800 fl. uh. Mikuláši staršímu Tríkovi z Lípy a na Vlašimi, a to: Veliš hrad, dvůr popi. s poplužím, městečko Podhradí při témž hradu, město Jičín, Staré město, Čejkovice, Okšice, Holin, Ohavec, Veliš, Březi»u, Ostružno, Lhotu hlásnou, Bukvice, Štidla, Zebín, Moravčice, Slatinky, dvůr popi. s popi. vysazený v plat, Lhotu, Libunec, Pařez, Lhotu, Zámostí, Bláto, Střelec vsi celé, ve Vitiněvsi, Ketni, Hrdoňovicich c. t. m., Skařišov dvůr popi., ves s dědinami, lukami atd.I3) Za časů těchto uložena jsou na Veliši (r. 1500) po celé století památná kompaktáta, pro jichž nabyti tolik drahé krve bylo teklo; před tím je také chovali Trčkové na hradě svém Lipnici. M) Skrze Trčfcy přistěhoval se do zdejší krajiny bohatýrský a chrabrý rod. Jíž Mikuláš starší byl přívržencem krále Jiřího, a věrně sloužil i nástupci jeho králi Vladislavovi. Jičínským povolil r. 1502, aby vodu do města résti mohli ke svým potřebám. List tento jest vydán jím a strýcem jeho Mikulášem mladšim. Zemřel Mikuláš st. r. 1509, zůstaviv vdovu Johanku z Březovic, kteráž po strýci Mikulášovi J) Snmmersberg Ser. Síl. I. p. 1022. *) Arch. Olešnický, MS. codex bibl. Strahoviensis p. 440—450, rkps. Roudnický. Mezi listy, které Břežan spisoval, nachází se také plnomncenství se zmínkou, Se Oldřich z Rožemberka prodával Veliš r. 1437, ale nesnadno srozuměn, co se tu mini. "1 Staří letopis. 133. Roku 1445 se připomíná (libri erect. XII. 305 a arch. c. III. 532) Jan Běchovský residens in Veliš, t. j. ve Veliši, jenž dilel svohodný ňvůr ve vsi. ') Staří letop. 147. E) Beneš se připomíná do r. 1451. Hašek měl z manželky Anny z Ryzemburka syny. (Arch. č. II. 206.) *) Stáři letop. str. 162. Velesl. Kalend. 568. ") MS. codex bibl. Strahov. 451—452. Jičínským vyprosil r. 14S5 jarmarky a cla. HJ Bořek vyskytuje st jako hejtman Velišský roku 14^7 a 1458, po něm následovali roku I460 Jan Brloh, r. 1461 —1472 Jan Kapřík, r. 1472 Jan z Brloha (tuširr tito tři jedna osoba — Kniha Jičínská III.). U Paprockého (o st. ryt. 239) připomíná se k r. 1463 hejtman Jan „z Muchova," jehož heslo jest chylme opsáno. ') Paproc. o st. pan. 275. 1D) Arch. Jiřin. ") Arch. í. I. 302, 1!) Kniha III. Jičín. i3) DZ. 7. L 22. Vklad dědidví tohoto obnoven jest r. 1546 ve čtvrtek po sv. Petru a Pavlu Vácslavem Samuelem z Hrádku, synem rj. Pavla Samuela a vnukem Samuelovým. Podlé knih Jičínských patřil Jičín Trčkům již r. 1488. ") Přirov. ČČM. 1833 str. 304. Purkrabími na Veliši byli r. 1408—1507 Jan Bronec z Chraslovic, r. 15 ic Peti Škorně ze Stranová, r. 1520 Aleš z Lerojed. r. 1525 Heřman z Rokytníka. (Knihy Jiřin a Jandera v Pamětecl Hořických.) VELÍŠ HRAD. Zbytky okrouhlé baSty na Velisi mladším zdědila mnohé a veliké statky. Všechna tato zboží zdědili synové jeho Zdenlk, Jan, Jindřich, Vilém a Mikuláš, z nichžto 3 prostřední záhy, a to Jan a Vilém jednoho roku, 1521, zemřeli. Dědici tedy panství všech byli potom Zdeněk, Mikuláš bratří a strýc jich Jan mladší (syn Vilémův). ') Když se potom bratří připovídali k dílům svým, Zdeněk jako nejstarší spoludědicům podlé výpovědi soudu zemského (při času svat. Jeronýma), a to dne 13. října r. 1533 cedule dílčí sepsati dal a jim díly k rozebrání položil. Při tomto dělení, jež se stalo roku 1533 dne 25. října, dány Janovi Opočen, Třebechovice, Vilštein, Říčany, Oheb, Vilémov a Pelhřimov.*) Obšírné pak zboží, které se dostalo k dílu Mikulášovu, bylo následující: hrad Veliš se vší jeho ohradou, s poplužím k němu připojeným a se dvorem popi., město Jičín, vsi Veliš, Staré město Čejkovice, Vokšice, Ohavec, Holin, Zebín, Čeřov, Moravčice, Vesce, Bukvice, Ostružno, Chřelina, Březina, Lhota hlasná, Štidla, Pařez, Zámostí, Libunec, Skařišov, Lhota na Pařezu, Mladějov, Blata, Střelec, Hrdoňovice, hrad pustý Brada s podhradím, Chabřinka ves pustá, Podůlší, Dílče, Doubravice, Zámezí, Kbelnice, Záhorský mlýn, Rybníček, Březina, Prachov, Lochov velký (hořejní) a malý, Ninolice, Slame (? Slané? Stav?), Bořkov, Veselice, Proseč pustá, Tikov pustý, Ždár, Nemyčeves, Vitiněves, Slatiny velké, Lhota Turská, Slatiny malé, Kostelec, Údrnice, Lhota Labounská, Laboun, Žitětín, Keteň, Dolany. Též tvrz Smiřice s ohradou a všechny vsi příslušné, hrad Svojanov s městečkem, Bystré městečko s příslušenstvím, zboží kláštera Svatého pole; vsi Černilov a Jasený, vsi Dubečno, Osek, Dvořiště, Chroustov. Tento díl však měl na stavení a opravu tvrze Kněžic 375 kop gr. vydati.8) Zdeňkovi za díl připadly hrad Vlašim se všemi zbožími k němu přivtělenými, zejména i Mladou Vožicí a Štěpánovem, zboží Kněžické, Heřmanův Městec s příslušenstvím a hrad Lichtemburk s panstvím.4) Zboží své ještě Mikuláš 0 některé malé části rozšířil. Větších statků nabyl také, a to Kumburka postoupením od strýce Jana mladšího, Bradlec koupil od Albrechta z Valdšteina a Kněžic nabyl od strýcův Lipnických. Byl tudíž pánem bohatým a držitelem velikých statků v kraji Hradeckém. Posledním pořízením učinil poručníky jediného syna svého Johanku ze Šelmberka, choť svou, Kunrata Krajíře z Krajku, Jana z Pernšteina, Adama ze Šternberka, Jana ml. Křineckého z Ronova a Jana Litoborského z Chlumu a zemřel r. 1540 v Pardubicích.6) Jediný syn Mikulášův Vilém Trčka 2 Lípy bohatstvím otce svého převýšil, neboť ke statku otcovskému r. 1550 i statky bratrance svého Jana ml. zdědil a k panství Velišskému Bartoušov (r. 1562) přikoupil. Za to však odprodal jiná veliká panství, jako Pelhřimov, Lichtemburk, Oheb, Vilštein, Říčany a ještě jiná zápisná a dědičná zboží. Roku 1562 došel povýšení do stavu panského. Jak se zdá, byl 1 k poddaným svým pánem milostivým, neboť r. 1556 dne 11. srpna potvrdil starodávné výsady města Jičína i sedlákův okolních vesnic.6) Jemu děkuje také hrad Veliš své znovuzrození. Bohatství pána tohoto ') DZ. 3. A 25 *) DZ. 3. C30. Srov. k tomu vývod náš v díle II. na str. 49. 3) DZ. 42. G 16, též 3. C 29. ') Tamže L 19. 5) DZ, 3 A 25. •) MS. codex bibl. Str. arch Jičín. Hradišti Veliáské se starou cestou ke hradu. zvýšeno jest sňatkem jeho s Barborou z Biberšteina, dcerou bohatého Jeronýma z Biberšteina a Voršily, kněžny Minsterberské a Olešnické. Choť tato zdědila se sestrou Annou po strýci Kryštofovi z Biberšteina hrady Trosky a Kost, jichž však polovici svou r. 1556 odprodala. S Barborou žil v manželství neplodném, a to bylo příčinou, že r. 1506 ') ve 34. roce věku svého poslední svou vůli sepsal. Touto odkázal Smiřice a klenoty své všechny choti Barboře, sestře své Veronice z Lípy a dětem jejím s Karlem ze Žerotína splozeným veliké panství Opočenské, věrnému služebníku svému Matyáši Dobešovi z Olbramovic Městec Králův a vesnice příslušné, a konečné zámek Veliš, zámek Kumburk s městem Jičínem, Pákou a všechny vesnice Burjanovi, Ferdinandovi, Jaroslavovi, Zdeňkovi a AlikuláSovi bratřím Trčkům z Lipy, strýcům svým z linie Lipnické, tak, aby jeden po druhém dědili v pořádku tuto ustanoveném.a) Aby však přes to nepovstaly zmatky a bouře, odevzdával (již r. 1563) zámky své úředníkům svým tak, aby jich nikomu nepostupovali kromě pánu aneb kdo by měl od něho mocný list, a po smrti páně aby nepostupovali, dokud kšaft nebude přečten. Tím způsobem odevzdal Veliš Martinu Zbyňkovi z Letošic a Kumburk Janovi Jičínskému z Bezmířské. Konečné zemřel r. 1569, 22. října a pochován jest v nově vystavené rodinné hrobce v Opočně v rakvi cínové; také mu na počesť zřizen jest veliký mramorový náhrobek. Nicméně svrchupsaní bratří ani s tímto odkazem spokojeni nebyli a zvláště tomu odkázání Veronice učiněnému odpírali. Podlé pořádku ve kšafte n. Vilémově ustanoveného následoval nyní Burj'an Trika z Lípy. Ten měl hlavni své sídlo na Světlé, o jejíž povznesení se byl všemožně staral a kdež si byl také nový zámek vystavěl.3) Panství Lipnické prodal Thurnům a od Velišsko-Kumburského panství také některé vsi odprodal, z nichž povstal nový statek Studenecký. Dlouhý čas zastával úřad podkomorský, sloužil věrně vlasti své, ') V sobotu den sv. Ondřeje. Proslulý později hospodař Jakub Krčin z Jelčan dohlížel r. l556 na lesy, obory a rybníky panství VeliSskébo (Mittheil. XLV. 247.) 5) T>7.. 16. N 13—iC. Koku 1573 byl Albrecht z Mateřova úředníkem na VeliSi. (Arch. Jičín) a) Jičínští obdrželi od něho dvoje výsady (r. l582—l583). Hrady a zámky České V. 34 2 ba VELIŠ HRAD. miloval poddané své; byl také veliký milovník věd a umění a podporoval učence. Pro veliké své zásluhy dosáhl r. 1586 povýšení do stavu panského, a mnozí z tehdejších učených a spisovatelů jemu díla svá připisovali. Burjan byl dvakráte ženafc; jeho první choť byla Kateřina z Gutšteina, k jejížto zasnoubení {r. 1576) Matouš Molosinus příležitostnou báseň sepsal; druhá, Marjana Vančurovna z Rehnic, byla „panna mravův právě panských," jak Paprocký dí. Poslední vůli svou sepsal Burjan roku 1587 v úterý před sv. Šťastným, zdržuje se právě tehda v městě Jičíně. Pokud smlouvami rodinnými obmezen nebyl, odkázal všechen statek svůj synům svým třem, Janu Rudolfovi, Maximilianovi a Burjanu Mikulášovi společně.') Zemřel r. 1591, 15. května v domě svém na Malé Straně, odkudž mrtvola doprovozena jest na Světlou a tam pohřbena.1) Z bratří jeho byli ho předemřeli Ferdinand r. 1577 a Jaroslav r. 1588 a také Zdeněk, přežil jej tedy toliko Mikuláš, jenž byl tudíž podlé pořádku stáří nejbližšim nápadníkem Burjanovým, podlé poslední vůle Vilémovy. Ale zde nejspíše rozhodovaly rodinné smlouvy, a vladařem se stal Jan Rudolf, nejstarši syn Burjanův, ačkoliv tím Mikuláš z držení Veliše nebyl vyloučen, ano on tu bydlel a zde také r. 1595 zemřel.3) Jan Rudo/, Maximilian a Burjan bratří Trčkové z Lípy na Veliši, Světlé nad Sázavou a Smiřicích učinili r. 1593, 27- března slib obyčejný zemi, poněvadž byli na přímluvu krále Rudolfa a žádost otce svého „pro starožitnosť rodu jich stavu rytířského," také pro mnohá přátelská spříznění, ve kterémž oni se stavem panským jsou, do stavu panského i s dědici jich přijati.4) Jan Rudolf jako vladař panstvi daroval r. 1593 novou křtitelnici kostelu Slatinskému na Velišsku a oženil se potom s pověstnou Marii Majdalénou z Lobkovic, k jejížto sňatku M. Petr Kodicil z Tulechova sepsal slavnostní báseň. U krále Rudolfa byl ve veliké vážnosti a povolán jest r. 1597 ke skvostné kolbé do Prahy, kdežto se pro mužné chováni vůbec zalíbil; později stal se dvořenínem královským, ačkoliv se k víře podobojí přiznával. Jako otec jeho štědře podporoval učence a básníky a obzvláště se vyznamenal pHvětivostí a láskou ke svým poddaným.5) V dobách těchto bydlil na Veliši s Janem Rudolfem Vilém Trčka z Lípy, syn Jaroslavův, později vlastni vladař, ač ne držitel panství. Z hradu, stářím sešlého, učinil Vilém (proslulý válečník) podlé svědectví Balbinova tvrdou pevnost, nikdy nedobytou, kteráž í vzteklosti švédské mužně odporovala. Praví Balbín na jiném místě: „Vilém Trčka nad jiné slavný muž, vše to, co ještě na hradě Veliši zbývající vidíme, ke konci století předešlého (r. 1593—1596) postavil." Řečený Vilém kázal také na kopci hradském studeň založiti, jež pro svou hloubku známou se stala. O té studni Balbín toto zaznamenal: „Byla na hradě tomto studeň ve skále vytesaná, až ke dnu díla podivuhodného, objemu velmi širokého a jako nějaký jícen skalní, však hloubky takové, že jsem se ještě hochem jsa, tajné do ní kamének hodiv, dvakráte modlitbu Páně a pozdraveni andělské pomodliti mohl, a tuť teprve jsem slyšel, jak kámen s velikým hřmotem k vodě upadl."fi) Jinde týž dějepisec dokládá, že viděl proslulou studeň ve Štýrském Hradci, ze štukoví vystavěnou Turky zajatými, kteráž jde až k řece Můře, ta však prý Velišskou studeň nepředčila. V ty časy a snad již Vilémem založena byla krásná obora chlum hradský obklopující, z níž se nejvzácnější zvěř do všech končin země České rozesílala.7) Roku 1596 odtáhl včele tisíci mužů větším dílem od něho ozbrojených proti Turkům do Uher, odkudž se nevrátil. Vyznamenav se tam totiž při rozličných příležitostech, zejména při dobytí pevnosti Hátvané, vydán jest v měsíci říjnu od zpronevěřilé posádky města Jagru, kdež s jinými vojsku velel, Turkům v zajetí, v némžto zahynul. V ty časy byl Jan Rudolf JMC. radou a hejtmanem kraje Chrudimského. Koupiv od Thurnův panství Lipnické, starodávné dědictví rodu svého, prodal jim za to Veliš, odděliv od něho Jičín přidaný ke Kumburku, a tak vložil ve dsky r. 1006, 22. února „zámek Veliš, s vinicí, štěpnicí spolu v jednom ohrazení při témž zámku ležící, lom kamenný pod zámkem, oboru bažanti mezi Kostelcem a Vescem, dvory Vokšický a Slatinský, mlýny Čejkovský, Dolanský, Chyjický, vsi Předhradí Velišské celé, Starý Veliš, Vesec, Bukvici, Chřelinu, Nadslav, Štidla, Lhotu hlasnou. Březinu, Vostružen, Čejkovice, Staré místo, VohaveČ, Holin, Zámosti, Blata, Lhotu pařezskou, Střelec, Hrdoňovice, Libunec, Podhradí, Ninolici, Rybníček, Březsku, Lohov hořejní, Prachov, Slatiny, Libišice, Labouň, Lhotu Labouňskou, Zitětín, Kostelec, Údrnice, Lhotu Údrnickou, Keteň, Chyjice, Dolany s příslušenstvím," a to Jindřichu Matesovi, hraběti a svob. pánu 2 Turnu na Grejcu a Rubin a Fillesi, dědičnému pánu v Krunu a dědičnému maršálku knížecího hrabství Gorického, JMC. válečné radě a nejvyššímu nad jedním tisícem koní válečného lidu království Českého, za 150.000 kop míš. 8) Řečený hrabě byl se skrze Viléma, druha svého ve válečných výpravách, seznámil s rodem Trčkovským a zasnoubil se potom s dcerou Jana Rudolfa, s níž měl věnem obdržeti panství Velišské. Věno to mělo ■) DZ. 26. A 7—II. *) Diarium za Rudolfa II. f. 201. Dačický (f. 122 p. v.) dl: „r. 15,01 umřel p. Burjan T., bohatý a vznešený, jsa soudcem zemským a podkomořím kr. Č." J) Dačický, fol. 127 p. v. a. C 78, i ten slove u něho pánem bohatým. ') DZ. 26. K 26. Jičinítí obdrželi od něho r. 160S výsadu. Hynek Kozlovský z Kozlova byl r. 1599 úředníkem na Veliši. (Arch. Boleil.) ') Miscell, lib. III. cap. 8. ') ČCM. 1833 str. 395. ") DZ. 133. C 20—21. VELÍŠ HRAD. 26 se odevzdati hraběti teprve po učiněném sňatku; že však pro náhlou smrť nevěstinu tak se nestalo, koupil panství a dal si je ve dsky vložiti. O poměrech a příbězích života pověstného tohoto muže, největšího nepřítele Ferdinanda II., zbytečně bychom zde slov šířili.') Podotkneme, že Turn pro hlavní účastenství všechny své statky ztratil a že horši pokutě jen včasným útěkem ušel. Nacházel íie v čele „uprchlých rebellův," kteří byli r. 1621, 5. dubna in contumaciam hrdla, cti a stárkův odsouzeni a za psarra prohlášeni. Panství Velišské Turnovi odňaté jakož i panství Svijanské n. Joachyma Ondřejie Šlika z Holiče prodal plnomocný mistodržitel Karel z Lichtenšteina r. 1622, 22. června a ve dsky vložil r. J623, 14. ledna Albrechtu Vácslavovi Eus., „vladaři domu Valdšteinského a z Frýdlantu, JMC. válečné radě, komorníku a nejvyššímu," za r 70.000 fi. rh.g) S dovolením císařovým jsou oboje tato panství r. 1624 v úterý po sv. Šťastným z dědictví a práva zemského propuštěna, z desk vymazána a knížetství manskému Frýdlantskému jako statek komory knížecí přivtělena. a) Jakkoli byl kníže mysli drsné a zasmušilé, přece k poddaným svým byl poměrně dobrotivější nežli jiní katoličtí páni. Viděti jest to i z toho, že katolíkům přál, proto však evangelíků neutiskoval. Dobře podotýká Balbín: „Ó by jiní katoličtí páni a tak řečení královští kommissaři jeho obezřelosti a mírnosti byli následovali!" Změny jeho na panstvi Velišském, an blízko v Jičíně sídlel, byly velmi důležité. Vesnice Skařišov a Parízek oddělil od panství a proměnil je v manství, jež udělil Vácslavovi Mikuláši Pecingarovi z Bydžína odměnou za práva jeho k panství Vamberskému. Tak i Bartoušov, jejž si vyměnil od Magdalény Trčkové, v léno proměnil r. 1628 Anastasiovi Nove Guterdings, pozůstalému synu po rvtmistrovi Nove. Na hradě Veliši nebydlel, nýbrž v zámku nově vystavěném v městě Jičíně, ale přece často na hrad Velišský, vysoko nad okolní krajinou se vypínající, přicházel. Pravi Balbín, 2e jej často vídal, an se z Jičína na VeliŠ odebral a odtud díváním na krajinu okolní a několik mil daleko zřetelnou se obveseloval. S tohoto hradu shlížel často, jak město Jičín hlavně jeho původem stavěno bylo, neboť chtěl, aby nové sídlo knížetství jižně až ke hradu Veliši, východně až k Valdicům sahalo. Hejtmany jeho na panství Velišském byli Jiří MatyáSovský z AlatyáSovic, kterýž se roku 1629 na faře Libunské náhodou s jezovitou Burnaciem sešel, an rozvzteklenými pikharty Rovenskými zavražděn byl, a rytíř Jan Bernart Gelbich von Ostrich, hejtman tří panství. Jiné záměry v knížeti r. 1628 povstávaly. Napřed z důchodů panství Velišského mnoho k novým svým nadáním církevních a ošetřovacích ústavů v obracoval; na panství temže zapsal plat pro špitál Jičínský, v němí se 50 chudých chovati mělo, dvěma vesnicemi k panství přivtělenými, Mačkovem a Střelcem, chtěl nadati proboštství, které v Jičíně založiti hodlal. Konečné měl i na hrade samotném klášter povstati. Listinou danou r. 1628, 1. března daruje kníže řeholnlkům řádu sv. Františka k lepšímu jich vydržování hrad svůj Veliš ke zřízeni zde konventu téhož řádu, zavázav je, aby na hradě vystavěli chrám ke cti sv. Františka a obydlí pro 12 otcův a bratří. K dalšímu vydržování řeholníků Velišsk-ých ukázány byly dv£ vsi, Štídla a Chŕelina, i s lesem mezi nimi ležícím, ročně 40 str. žita, 16 džberů kaprův a štik, téhodné sud piva a 2 dvory selské, z nichž sobě mohli utvořiti dvůr poplužný. Nežli však vše to ve skutek uvedeno býti mohlo, zastihla knížete vražedinická ruka ve Chbě r. 1634, 15. února; knížetství ľrydlantské rozpadlo se a všechny statky knížecí byly zabaveny. Velišské panství koupil od krále Ferdinanda roku 1636, 13. července Jindřich Slik za 167.216 fl. rh., k tomu přikoupil roku 1637 panství Starohradské za 120.179 A- a konečné statek Mačkov před tím s Velišem spojený. Panství Velišské bylo soldateskou vyssäto a ve stavu špatném. *) Jtndřtck hrábl Slik 2 Holiče, svého času válečník na slovo vzatý, králi Ferdinandovi ve válkách tehdejších za 600.000 fl. služby konal a vojsko vydržoval, začež mu postoupeno bylo panství Velišské, Starohradské a Ploskovské. Panství Kopidlanské on sám si vyměnil, dada za ně Ivanovice na Moravě. Pro vysoké úřady vojenské, jež zastával, a spojené s tím těkání po cizích krajinách málokdy na svá panstvi přišel, a proto ke spravování jich úředníka svého Adama Rodovského z fíustířan nařídil, vladyku mírného, střídmého a pobožného, jehož letopisy koleje jezovitské v Jičíně velice chválí. Ozářen byl prý ctnostmi a ani ve hněvu potupného slova nepromluvil. Když býval on správcem sboru Mariánského v Jičíně, stávalo se, že kdykoli slavný se konal průvod, a jak se za město do krásných stromořadí tamější stranu města Jičína ozdobujících přišlo, hned hřmotem střelby u brány městské položené přivítán byl, a R odo vský pokaždé s chlumu Veliše z děl vojenských ještě po knížeti Frýdlantském tam zůstavených odpovídati dal, takovýmto způsobem slavnost tu velice zvelebuje.5) ') Viz Ivaufoý slovník „z Thurnu." Hejtmanem na VeliSi v ty doby byl Hynek Kozlovský i Kozlova na Mirkově. ') DZ. 141. A 10. 3) Hormayr's Archiv, II. Jahrgang S. 376. *) DZ. 146. B 29. 5) ČČM. 1827 sv. 4. p. 95. Hejtmanem víech tři panství byl tehda Matěj Jeník Zásadský z Gamsendoríu na Bartoušově. 34* 2Ô2 VELI5 HRAD. Působením Rodovského také se stávalo, že jezovité Jičínští, an byl tehda nedostatek kněží světských, panství Velišské navštěvovali a mezi obyvateli ještě luteránskými vyznání katolické rozšiřovali. Jiří Plachý z téhož řádu často zde slovo boží kázal a prozřetelnost boží prý jej sama divy svými podporovala. Skrze tohoto Rodovského prosili také jezovité, nedostatkem vody trpíce, hraběte, aby jim povoleno bylo zřiditi vodovod z Vokšického rybníka Boráku do jejich koleje. Hrabě to povolil psaním 10. záři r. 1636 v Pasově daným, v němž odporučuje poddané své „zbloudilé ovečky" jejich ochraně. Vedle toho však snášeti bylo okolí trapné svízele válečné. Balbín nedokládaje roku, kdy se to stalo, poznamenal o Veliši jako hradu velmi tvrdém, že v čas válek švédských jen malým počtem císařských vojáků bráněn byl a přece od nepřátel dobyt býti nemohl. Nejvíce snášela zdejší krajina r. 164Ď, když byli Švédové pod generálem Lattermannem sousední hrad Skálu osadili a odtud nájezdy na okolní krajinu činili, vše ohněm pálíce a pleníce. Vypravuje Balbín ve svém Jičínském rukopise, kterak ti, kteří se do pevného Veliše skryli, žalostným srdcem na to patřili, an Lattermann, velitel hradu Skalského, pro zanedbání kontribucí na panství Starohradském v okolí vše plenil a hubil ohněm. Teprve mír r. 1648 svízele ty Veliá podlé starého obrazu. ukončil, avšak brzo potom (r. 1650, 5. ledna) hrabě Jindřich zemřel. Také Rodovský byl r. 1648, 14. května zemřel a pohřben jest v koleji Jičínské. Veliš dědil po něm syn jeho František Arnošt, Mačkov však sestra jeho Marie Sidonie. Vrátiv se František z cest postupoval v úřadech a důstojnostech, jsa pán veliké vzdělanosti. Panství své Velišské mnohem častěji než otec jeho navštěvoval. Za něho stihla hrad Velišský, dosud pevný a neporušený, veliká pohroma. V radě císařské uzavřeno bylo zrušiti některá pevná místa v Čechách, aby prý se v nich nepřátelé usazovati nemohli. Praváť příčina toto asi nebyla, spíše se víře podobá, že chtěli poslední překážky absolutismu odkliditi. Z rozkazu císařského psali místodržícf r. 1658 dne 6. července hejtmanům krajským, aby odeberouce se do Jičína s cis. inženýrem Frant. Pieronim hrady Veliš a Kumburk zhlédli. Pieroni k té schůzce nepřišel, ale hejtmane dověděli se při tom, že jest Veliš přepevný a dosti ještě střelbou a prachem zásoben.1) Protahovaly se ty věci strany poboření obou hradů; tak čteme ve starém popise panství r. 1660, že stojí hrad Veliš na vysokém vrchu, jest z kamene postaven, ale velmi spustlý; pod tím zámkem, poněvadž se v něm nebydlí, jest panský dům a nové stavení ve Vokšicích. *) Ale prese vše protahování nepovoleno. „Consilium nec damno, nec probo" poznamenal opatrný Balbín, jenž Veliš ještě ve své kráse byl viděl a jenž nechtěl rozkazu královského zlehčovati. Žádal hrabě Fr. Arnošt, aby aspoň jedna věž zůstati mohla, kterouž v čas války hned zbořiti uvolil se; bylo mu v tom odepřeno.3) Když potom (r. 1678) ') Arch. gub. 2) Exc. p. arch. Wagnera. 3) ČČM. r. 1833, 393. velíš hrad. 263 Lom na hradišti Velišském. plnomocný správce panství, František v. Scheidlern Jičínským je-zovitům dovolil z kamenů zbořeného hradu nový zámek z Milčevsi stavětí (také i dvůr Staromístský z týchže kamenů byl vystavěn), rozebrány jsou rumy tak velice, že jich jen část nepatrná zůstala. Nicméně i zřícenina pokládána jest za hlavu panství. Hrabě Frant. Arnošt, jakož i choť jeho Marie Markéta hraběnka Ungnadovna z Weissenwolfu štědře podporovali chudinu a kostely. Od něho pocházejí zvony v Líbáni (r. 1666), Kopidlně (r. 1667) a Kostelci, též kapucínský klášter v Litoměřicích. Také panství jest od něho zvětšeno. Přikoupil svobodný dvůr ve Veliši Starém od hraběte z Rivary, od Rodovských a Zásadských dvůr ve Starém Místě, a Zumsande ze Sandberka slíbil mu, že má míli přednost hrabě, kdyby se měl statek Jičínoveský prodati. Konečně připojeny jsou k panství dvory v Horním a Dolním Lochově. Z toho všeho a ze Starohradska a Kopidlanska zřídil hrabě panství majorátni r. 1672, 27. října, k čemuž byl dovolení královského r. 1661, 28. března dosáhl. Nedlouho potom, r. 1675 dne 16. srpna zemřel. Z prvního manželství jeho s hraběnkou z Weissenwolfu pošel syn František Josef {r. 1656, 19. června), s druhou manželkou Alžbětou hrab. v. Traudisch měl syna Leopolda Antonína (r. 1663, 20. ledna). Podlé prvorozenstva měl následovati v držení Veliše, Starých Hradův a Kopidlna starší syn František, mladší Leopold měl místo dílu svého ročně 3000 fl, a dokud by jistina k vydržení vdovy určená zase na panství nespadla, 6000 fl. obdržett. Poněvadž starší syn při smrtí otce svého let svých neměl, spravoval panství jeho poručník sv. p. František v. Scheidlern a dal se na panství zvěsti. František nastoupiv později držení statků, pokojně je držel až k r. 1683, a právě v čas, když byl druhý bratr plných let dosáhl. Ten u desk zemských poslední vůli otce svého odpíral, jako by tím na díle svém otcovském zkrácen byl, a žádal, aby mu díl povinný vydán byl. Jak na zemském soudě (r. 1684, 11- března), tak i u dvora (r. 1685, 29. prosince) vynesen jest nález, že má starší bratr mladšímu díl povinný z nemovitého zboží i se všemi užitky, které od počátku pře vyplývaly, vydati. Podlé toho r. 1689, 1. června na zámku Kopidlanském veškerá panství rozdělena jsou na 4 díly, a to díl Vokšický či Velišský, Bartoušovský, Starohradský a Kopidlanský, aby se mezi nimi díl povinný voliti mohl. Z těch čtyř dílů měly dva býti svěřenstvim, dva pak statkem zpupným, a z těchto poslednějších jeden měl býti dílem povinným. Svěřenstvím 2Ó4 VELÍŠ HRAD. učiněny jsou Staré Hrady a Kopidlno, a ze dvou ostatních vybral sobě Leopold dli Voksický, a tor pustý hrad Veliš s domem (obydlím, Wohnhaus) ve Vokšiclch, zahradu (Lustgarten), sýpku, pivovár atd., městečko Podhiadi, vsi Vršec, Staré místo, Čejkovice, Holin, Ohaveč, Rybníček, Bradu, Prachov, Jinolice, Libunec, Hrdořiovice, Střelec, Zámostí, Bláta, Ohařice, Březskou a Prachovskou Lhotu, Horní Lochov, Ostružno, Březnu, Lhotu hlásnou, Chyjice a Nadslav, dvůr poplužný Voksický s vinici pod hradem Velišem, dvory popi. ve Starém místě a Tinolicích.') Mimo to jest vymlněno to, kdyby se mělo panství nějaké ze zpupných prodati a jeden z bratří by tolikéž jako třetí zaň podával, že má jemu puštěno býti. Když tedy Lecpold smlouvou roku 168S, 16. října učiněnou „hrad Veliš na ten čas pustý s obydlím ve Vokšiclch" a všemi vesnicemi prodával Ludviku Koioredovi z Walsee za 161.000 fl.,2) použil práva svého František a koupil Veliš r, 1689, 18. dubna za tytéž peníze a z peněz trhových r. 1692 bratrem svým kvitován jest. Tak on zase všechno dědictví otcovské spojil dílem jako svěřenství, dílem jako dědictví. Za ného jest objem panství přikoupením mnohých okolních statků zvětšen, neboť přikoupeny jsou r. 1681 Bílsko od Helény Rašínové ze Žlunic, r. 1688 Chyjice od Jiřího Jindřicha Huvara z Lobenšteina, r. 1689, 31. července Jičínoves od Jana Jindřicha Zumsande ze Sandberka, r. 1695 Vršec od Eleonory z Oprštorfu, r. 1716 Češov od dědiců Huberkovských, r. 1717 statky Drštěkryje, Hubojedy, Samšina a Mačkov od bratři de Leveneur, r. 1731 dva dvory kmeci v Ketni od konventu sv. Jakuba v Praze. Také jest zvelebeno panství novými stavbami; hrabě vystavěl letní zámek v Jičínovsi s kaplí a sýpku ve Vokšicich, blíže Veliše na kuželovitém kopci vystavěl Lauretanskou kapli, v Samšinč založil novou faru. Maje tudíž ohromné panství s povolením císařským (r. 1702, 12. července) ze statků Vokšic, Bartoušova, Jičínovsi, Bílska a svobodného dvoru ve Vršci zřídil fideikomis pro rodinu Slikovskou. Když nastoupil Karel císař, žádal ho hrabě r. 1724 o potvrzeni nadáni Leopoldova na zřízeni svěřenství, i došla ho císařská resoluce (22. prosince r. 1724) tak, jako již bylo za časů Leopoldových, že má statky pro svěřenství určené podrobně uvésti, aby nepřevyšovaly summy 400.000 fl. Nyní změnil hrabě vůli svou a nevydal v té věci žádné listiny, tak že věc ta při jeho smrti (r. 1740, 4. prosince) ve starém stavu zůstávala.3) Od s/ého poboření jmenuje se sice pustý hrad Velišský ještě několikráte jako bývalé sídlo panství, ale vrchnosť sldlivši na Vokšickém domě, přezvala brzo panství; když však r. 1717 vystavěn byl zámek v Jičlněvsi a sem také úřad vrchnostenský přenesen jest, stala se Jičlnéves prvním místem na panství. ') DZ. 77. H 3—13. ') DZ. 400 C 24. s) Dědckou veškerých statků zpupných, tudíž i Veliše stala se choť jeho druhá Anna Josefa, rozená Krakovská a Kolovrat, ale jen do stavu svtho změnění; kdyby však se po druhé vdala, aby následoval Ferdinand Bonavenlura von Weisscnwolf,]&\xsl\o nejbližší příbuzný. (Zpupné t) statky byly Bartoušov, Jičíněves, Vokšice, Drštěkryje, SamSina, Hostinný, Koiý Zámek, Vršce, Chyjice, Čakovice, Vysoký Újezd a čtvrtý díl Horek) Jakmile Anna Josefa 4. prosince r. 1740 ve statky tyto uvedena hýla, hned se hlásil k Bartoušovu a Vokšicům dédic svěřenský hrabě František Jindřich Slik; ze svrchupsaných pak příčin (poněvadž ke zřízení druhého svěřenství nedošlo) týž hrabě svou při ztratil. Marie Jcsefa nejen byla štědrá ke svým poddaným, nýbrž i ke kostelům. Po její smrti (r. 1773) převzal panství Quido hrabě i. Weissenwolf podlé ustanovení poslední vůle r. 1740, držel však panství jen kratičký čas, ana je převzala sestra jeho Eliška provdaná Estcrhaty s Galanúy, odbyvší ostatní spoludědice penězi, lato paní také se starala o obnovení kostclův a zemřela r. I79O. Dědictvím dostalo se panství Velišské či Vokšické (jak se mu říkalo) rodu Eslerházovskému, zejména knížeti Antonínu Esterndsovi, kterýžto maje veliká panství v Unrách a opovrhije tímto panstvím v Čechách, prodal je r. 1791 hraběti Josefu šliiovi s Holiče za 600.000 fl. (r. 1791). Tím se dostalo panství po druhé rcdu Slikovskému a sdílelo odtud stejné držitele s fjdcikoniisem Slikovským. Štít pánov z Vartemberka. Brada Hrad. d Jičína na sever táhne se směrem od východu k západu horský hřbet přiléhajíc ku Prachovským skalám, na němž prostírá se ves Brada (nyní plur.). Již z dálí viděti jest ji a kostelík za sady ovocných stromů se zakrývající; avšak neméně spatřiti jest vrch pyšně" nad kostelem se vypínající, kde stával hrad Brada. Spatřuji se na straně severovýchodní (pod hradištěm) skalnatý val, na straně východní zanesené příkopy a něco zdí, ale celkem málo památek, kteréž může jen zrak cvičený oceniti. Zvláštností u tohoto hradiště jest hluboká rozsedlina od severu k jihu se táhnoucí. Nelze poznati již, byla li tu hned od prvopočátku aneb zdali povstala lámáním kamene: nebo co se nyní děje s nešetrným lámáním kamene v okolí zdejším, to také uměli předkové nynějších lamačův. Ale byla-li i ta rozsedlina od prvopočátku, nebyla zajisté tak hluboká jako nyní, nýbrž vyhloubena dlouhověkým lámáním a vybíráním. Starodávnou cestu ke hradu od nynější zvonice vedoucí lze poznati dobře, ale přestává na kraji dotčené rozsedliny. Rozkošný rozhled z Brady, zvláště na okolní hory, zříceniny a půvabnou krajinu Jičínskou, jest jediným požitkem a takořka náhradou za sklamaní, kteréž ucítí každý Bradu navštěvující.') Více než hrad upomína na pány Bradské kostelík pod hradem jinak na Podhradí ležící. Na stěnách této ctihodné a starožitné svatyně spatřují se zbytky starých maleb (svatých a nějakého panoše), a též nápisy, které jscu vybledlé a teprve po dlouhém zkoušení by se rozluštiti mohly. V presbyteři kostela spatřuje se klenutí o sedmi prutech v jedno se sbíhajících a mezi pruty jsou znaky a malování ozdobné, totiž lupení, hrozny atd. barvy žluté, zelené a hnědé. Znaky jsou a) štít podél i na přič rozdělený, jednou černý (nebo červený), jednou bílý, b) štít stářím již sešlý a umouněný, někdy červený a na něm snad(??) postava lidská, c) štít polovičný, v pravo černý, v levo bílý se dvěma šikmými pruhy červené barvy, d) štít s pruhem pošikem položeným a na něm dvě šestileté růžice červené barvy, e) zubři hlava černá se žlutými rohy a žlutým kruhem, f) štít na přič dvakráte rozdělený, nahoře černý, uprostřed bílý, dole červený, g) štít žlutý s černými ostrvami. Barvy jsou zašlé a jen z domyslu jich doplňujeme, dodávajíce, že někde na místě černé snad má býti modrá. Za oltářem v levo jest kohout žlutý s černým hřebinkem na pravo hledící, štít jest též žlutý. Téhož znaku užívali v okolí Brady Cidlinští a Hubojedšti ze Sluh. Nemohouce na ten čas spojitosť téchto štítů vyložiti, dokládáme jen tolik, že se tu štíty Berkův z Dubé, Trčkův z Lípy, pp- z Pernšteiaa a ze Šlejnic spatřují. Jinou zajímavou památnosti kostela Bradského jest nápis nade dveřmi kostelními, Není to památka na bývalé pány, nýbrž na tehdejšího kostelníka; nebo ve zvláštních a neobyčejných písmenech psáno jest: „stalo se j za (rana Pivonki staršího kostelníka." Brada založena v době dávné, když bylo u nás ještě vzácnosti zakládali hrady kamenné; ovšem není také dokázáno, jakého způsobu hrad na Bradě býval. Na něm seděl Načerat, syn Pakoslavův, který se r. 1241—1263 připomíná a v posledních letech z Brady slove.2) Tehda patřil ku Bradě také Jičín, jehožto zboží okolní ks stolním statkům královen českých patřívalo.3) Král Vácslav totiž odňai Lévovi (bezpochyby synu Načeratovu) hrad Bradu a město Jičín se 100 lány a dal mu za to směnou roku 1304 dne 11. listopadu ves Štítary.4) Týž král potvrdil r. 1305 dne 7. června starodávný důchod 6 hřiven, kterýž k faře Lysské z důchodů města Jičína vycházel.*) Když se dostal Jičín později v držení pánů, kteří bydleli na Veliši, patřila i Brada k panství Velišskému a spravována purkrabími nebo pouhými hospodáři, z nichž jeden, Matěj z Brady, k roku 1383 se připomíná.6) Jakožto pánové hradu a kollatorové kostela 160. ') 0 kostete Bradskem srov. Mittbeil, der k. k Central-Com. Neue Folge Bd. VIII. S. CXV. ') Erben, reg. Emier, rey ') Viz Erben, reg. 608. *) Emier, reg. 872. Leva sedel potom na Konecchlume. -) Ibid. 881. ') Rel. tab. I. 480. 266 BRADA HRAD. Zbytky hradieb na Brade SV. Bartoloměje, jemuž se Podhradí říkalo, vyskytují se r. 1371 Beneš z Veselé a r. 1407—1410 Pelr z Vartemberkciy od r. 1400 se svým regentem Příbkem ze Smrkovic.') Také připomíná se hrad Brada mezi zbožím, kteréž n. Čeňkovi z Vartemberlca patřívalo a jež král Zikmund r, 1429 panu Oldřichovi z Rožemberka jakožto odúmrf daroval.2) Jakož pak již psáno v dějích Veliše, odkázal pan Jindřich z Veselé r. 14J4 dne 5. května veškeré xboži své i s Bradou tetě své Mackné z Veselé.*) Od nástupce jejiho Haška t Valdšteina přejal Bradu Markvart z Čdrnic jinak z Labouně, pocházející z rodu, kterýž Vartemberským rád sloužíval, a usadiv se na Bradě, založil větev Brodských z Labouně, kteří dosud v Čechách a Saších (kdež jim patří statek Chodov neb Kotta u Perná) žiji. Markvart z Labouně a z Brady připomíná se v rozličných jednáních o Zliv, kterouž také držel, a často jako svědek až do r. 1468.4) Nástupce jeho Otík patřil k věrným vyznavačům víry podobojí a držev Bradu ještě r. 1482, prodal ji nedlouho potom.5) Nový držitel Mikuláš Licek z Ryzemburka ani tuším neseděl na Bradě, kteráž po odstěhování se Bradských pustla. Asi ke sklonku téhož věku prodal Mikuláš „hrad pustý řečený Brada," vsi celé Podbradi, Podůlši, Dílec, Kbelnici, Rybníček, Březký, Prachov, Lochov Malý i Velký, Lhotu na Pařeze, vsi pusté Habřinku a Moravsko, část vsi Zámezí, mlýn u Železnice a podací pod Bradou Mikuláši Trčkovi z Lipy a na. Veliši za 4000 k. °) Jakož splynulo zboží Bradské s panstvím Velišským, tak zůstal i hrad částí jeho. Hrad pustý Brada s podhradím, t. j. vesnicí nynější, připomíná se naposled r. 1533.') ') lib. conf. Ií. K 4. VI. J z. Q 13. VII. A 8. s) Arch. ř. III. 498. 3) Sommersberg tom. I. str. 1022. Překladatel na|«nl „die Furth" rozuměje Brodu. ') DD. 16 f. 5g, 65. Paproc o st. pan. 274 a ryt. 230. 5) Arch. V. 409. Otík žil jeStě r, l5o5 (tam í e VI. 318} Že byla prodána Brada před r. 1487, dokazuje III. Jičín, kniha (f. 106 a) 6) DZ. 8. A q. Trh tento stal se před r. 1504, kteréhož roku asi Licek zemřel. (Viz díl It. str. 3S.) Jnn Licek obnovil vklad Brady r. 1546 Vilémovi Trčkovi ') DZ 42. G IC. Stít pp. z PernSteina. Pařez. Pařez Hrádek. ískové skály v okolí Jičína, zvlášté skály Prachovské, dobře způsobilé byly k zakládání pevných a nepřístupných sídel. V povolném pískovci snadno vytesaly se sklepy, hradby na kraji skály vyzdvižené zakrývaly dřevěné přístřeší, a nedostupnost a výška skály byly příčinou, že se sídlo nesnadno zapáliti mohlo. Asi z těch příčin postaveno i sídlo takové na skále pode Lhotou Pařezskou. Skála sama nazývá se Hrádek neb Matoušův hrad, před léty říkalo se jí též Husí nůžka; okolní lesy a louky, náležející dilem k obci Březské, dílem Pařezské, nazývají se u Pařezu. Toto pojmenování svědčí o tom, že se našemu hrádku před věky Pařez říkalo.') Na snadě jest, proč skála ještě před postavením hradu jméno Pařez obdržela, neboť velice podobala se velikému pařezu. Pro své kolmé a strmé skály byl Pařez tvrdým sídlem, ale nad to obklopen byl na všech stranách vodou, že nebylo ani možná, k němu se přiblížiti. Na ten čas může se choditi volně okolo Pařezu po pastvinách a lukách, neboť hráze, které vodu nadržovaly, jsou již rozvezeny a se zemi srovnány a jen někde známky po nich zůstaly. Odtud lze poznati, že přístup původní ke hrádku nebyl takový, jako jest nyní. Na ten čas jest ke hrádku přístup ze dvou stran. Na východní straně provalila se před dávnými dobami hradba a nějaký sklep tu se nacházející způsobil strž, kterou padající skála a rum vyplnily tak, že se utvořila ne-li pohodlná, přece tak obstojná, ač příkrá cesta. Druhá cesta jest úzká skalni šije (vlastně trhlina k tomu upravená), která jde od západního ') Heber přirlav 1c VII. svazku díla svého neukončenému obiaz Hrádku, dal mu nápis „Poděhusy u Samšiny." Sveden byl k tomu nadáním, které učinil Sulik z Poděhns (r. 1410) Janovi, faráři Samšinskému (Lib. erect. XIII. a 174), a podobností jména Husíoůika nebo Husavec. (Somm. topogr. 116.) Avšak z jiných paměti lze doloíiti, ie zpráva tato se má vztahovati k Hrádku Poděhus&m poblíže Kutné Hory. Hrady a zámky České V. 35 268 PAŘEZ HRÁDEK. dna příkře do skály. Upomína na Myší díru u Hrubé Skály, ač jest tato širší i delší. Původně to byla chodba k tomu sloužící, aby se vody pod hrádkem tekoucí k pití a vaření nabírati mohlo. Zanechajíce těchto dvou příchodů, budeme popisovati, jaký byl přístup za starých dob. Na západním kraji hrádku jest nejhrubší stavení, které z něho zbylo, spodek pevné čtverhranné věže, v níž se nacházela brána, jak se bedlivě pozorujícímu známky její skutečně naskytují. Že se ku bráně zdělalo přepevné staveni, rozumí se samo sebou, poněvadž byla brána klíčem ke hradu a na této skrovné prostoře zvláštni věži chráněna býti nemohla. Ke bráně této mohl býti přistup jediné po dřevěném mostě a silných dřevech, jakáž tehda země Česká v hojnosti rodila. Za touto branou jest horni oddělení hrádku se sklepy do skály vytesanými, pod tím menši dolejší oddělení se strží, kudy možno nyní na hrádek vstupovati. Poněvadž se touto cestou nejčastěji na hrádek ubiraji, chceme i my popisujíce téhož pořádku se: přidržovati a tak části hradu (ve smyslu starobylosti v pořádku obráceném) popisovati. Pařez hrádek. Vysvltlcni plánu: I. Čásf hráze k nadržováni vody; 2. místo, kde býval most; 3. věžovatá brána; 4. dvořiště na skále; 5. Siklepy ve skále; 6. sklípek; 7. dolejši oddělení se strži. Jdouce strži mezi oboustrannými skalami, spatříme po stranách zbytky hradeb, a o části jich i nohama svýma zavadíme. Zavřeno tu bylo vysokou hradbou zadní dolejši oddělení hradu. Mineme-li toto oddělení vstupujíce do horních části, spatříme po pravé ruce sklípek ve skále vytesaný na způsob polokoule. Dno sklípku jest okrouhlé, průměr jeho činí asi 25 m. Býval prý vězením, což jest možná věc, ač obyčejné vězení pod branami neb věžemi umistněno bývá a i kde jest v holé skále, obyčejně jinou podobu, totiž džbánovitou má. Jestli tu vězení nebylo, zajisté v tom sklípku některé věci drahocenné uschovávali. Pod tímto sklípkem v levo jest dotčená již trhlina, která se v tomto konci dobrými dřevěnými dveřmi zavírala; na levé straně posud se spatřuje draž neb žlábek k zapuštěni břevnoví. Vedle samého sklípku jsou schůdky, po nichž se jde na skálu. Přichází se tu ke vchodu do sklepů, nad nimiž nahoře jest skála a k ní několik stupňův. Nejznamenitějším zbytkem hrádku Pařezského jsou dva sklepy v živé skále vytesané. U vchodu k nim viděti jest zbytky draží, do nichž dvéře zasazeny byly. Následuje pak chodba točici se ve; čtvrtkruhu, která jest přetržena trhlinou ve skále a i z té přičiny přihodna, že se mohla nějakým hřebenem zavirati. Kromě toho viděti uvnitř nade vchodem do prvního sklepa, že tu ještě jedny dvéře zasazeny byly. Rohy prvního sklepu postaveny jsou skorém ke čtyřem stranám světovým. U severního rohu jesit vchod, na severovýchodní straně výklenek ve skále vytesaný, na jihovýchodní straně vchod do druhého sklepu a na jihozápadní straně vchod ven na skálu (na onen čas do dřevěného příbytku). Druhý sklep jest též PAŘEZ HRÁDEK. 269 celý ve skále vytesán. Na straně severovýchodní jsou dvéře ven na způsob velikého okna y—->As—>^ asi v podobě obdélníku, jehož horní strana točitými čarami v ostří se zakončuje. Zvenčí viděti dobře na těchto dveřích, jak na ně zapadal poklop, který se na protější skálu spouštěl. Uvnitř pak viděti vřezy a draže, do jichž vroubeni dřevěné klády zapadávaly. Naproti těmto dveřím na druhé straně sklepu jest vytesáno ve skále podlouhlé okénko, a pod ním lavice, ovšem - hrubší, než bývají lavice z kamene stavěné u oken větších hradů. V severním rohu jsou žlábky k nasazeni prkna. Oba sklepy jsou hodně začazeny, poněvadž tu snad chudí lidé před časy bydlívali. Z prvního sklepa vychází se na jihozápadní straně na neveliký dvoreček travou obrostlý. Zavřen jest na jedné straně skalou, v níž jsou sklepy, na druhé hradbou na kraji skály se táhnoucí. Vyhlíží jako parkán, ale nebyl tu parkán, nýbrž světnice, jak svědčí draže a žlábky ve skále; nebof v těch byly trámy, na nichž spočívala podlaha a nad tím bezpochyby zase břevnová světnice. Místa tato nejsou daleko od západního konce hrádku, kdež se nacházela věžovatá brána. Jakož se stává často, že u pěkných zřícenin nedostává se písemních paměti a druhdy u nepatrných sidel jich opět dosti, tak jest i u Pařezu. Z dějin jeho známo není ani několik jmen. R.oku 1372 žil Petr z Pařezu, který měl též několik poddaných v Mladějové a proto měl pátý hlas podací kostelního tudíž. Potomek jeho byl 5^3« z Pařezu (r. 1403). Ctibor z Pařezu držel ještě r. 1430 poddané v Mladějové. Asi v ten čas přiženil se do Běchar, vzav si za manželku dceru tamějšího zemana, syn pak jeho Jan z Pařezu prodal (r. 1448) právo své, bratří a sester svých po otci dotčeném maceše své za 22 kop.') Zprávy tyto nemohou se vztahovati na náš Pařez, nýbrž na jiný Pařez neb Parízek u Mladějova ležící, po němž psali se Pařízkové z Pařízku. Neb Ctibor z Pařezu, jenž se tak roku 1503 nazývá, píše se na pečeti své z Pařízku.2) A tak se nám nedostane o Pařezu ani jedinké zprávy, neboí i to, co poznamenal Balbín o zbořeni Husínůžky k r. 1440, pochází pouze z domyslu a není odnikud doloženo. Ves „Lhota na Pařezu" a veškeré skály Prachovské patřily na počátku 16. století ke hradu Bradě.3) ') Lib. conf. Paproc. □ st. pan. 285. ') Arch. gub. Více o Ctiborovi a bratřích jeho v dějinách Siona. ') DZ. 8. A 9. Zámek v Branné. 35* Velíš. Tvrze na Velišsku. JIČINĚVES. si f vsi JiČiněvsi pod Velišem stávalo jakési rytířské sídlo tam, kde se nacházel za časti Vackových byt důchodního, kdežto na místě nynějšího zámku ještě r. 1690 krčma stávala. Z pamětí skrovných, které máme o Jičiněvsi, nepoznáváme, kdy t vři naše povstala. Ves ovšem, jak nepochybujeme, dekuje vznik svůj králové JUce, manželce Vácslava II. Jako nej st ar si zemane zdejší jsou nám známi r. 1360 Diviš a r. 1367 Jiřík s Jičiněvsi, majíce tehda druhý hlas podací kostelního v Kostelci.]] K rodu tomuto patřil také Tomáš Svihel z Jičiněvsi, jenž se r. I goo připomíná.3) Od r. 1403 sedel na Jičiněvsi Otík z Labouni, odjinud z Dřevěnic, druhdy i z JiČíněvsi a z Mostku řečený. Tento založil r 1405 kaplanstvf ve chrámě Kosteleckém, na něž dal platy v JiČiněvsi a Smrkovicícru8) Kdežto se Kostelec r. 1428 v drženi rodu I abouoslého nacházel, neni nám známo, kdo tehda JiČíněves držel. Později seděli tu dva vladykové. Jeden z nich, Vdcslav řeč. Haléř z Jičiněvsit vyskytuje se jíž r, 1436 jako svědek : byl přívržencem Jiříka Poděbradského a pomáhal mu r. 1448 Prahy dobývali. Jeho potomci, Haléřové & Jičhtivsi. sc v 16. století častokráte připomínají. Druhý, Mrazím z Jičiněvsij byl učiněn r. 1443 poručnikem při nadáni, jež Oldřich ze Mšeiia učinil kostelu Kosteleckému. Sám pak učinil Erazim r. 14í? nadáni kostelu Kosteleckému na zádušť Vácslava Rybky, někdy faráře v Scbotce.4) Ves pak náležela před shořením dtsk Vilému Otonárovi t Holořdav, tehda ještě nezletilému, pročež spravována jest poruřuicí jeho, Johankou ze Stuh, jež prodala pak Jičiuěves ves celou Barboře a Boskovic za 700 k. gr, č*. Tato paní byla manželkou Jiříka z Valdšteina a na E rad lei, a Jičiněvcs zdědil po ní vnuk její Jan mlad$£ z ValdSteina. Zejména tu seděl r. 1571 a r. 1574, kdež koupil zboží KyŠperské.*1) Asi v těch dobách t lál a tu tvrz, ale potom přikoupena Ji Čině ves k VeliSi. Hrabě František Ai-nost řililr odprodal Jicinřvcs ÍČa.*/a tri ťc£cb£mu ZutttJťtn*ic t\€ Jnt^J- berka. O Karlovi zmiiÍLJe se Bal h in v Jičínském rukopise, žer. l6>8 po 8 dni v koleji Jezoxitskŕ v Jičín? náboženským cvičením se oddával. Náležela mu též ves Zitělín, a oboje po něm držel Jan Jin- ') Lib. conf. *) Viz díl II na str. 198. a IJb. erect \Tí. f. 24. Jakožto patron tohoto kaplanstvi připomíná ie v 1 1408—14 11. (Ub. conf.) Držel také Eá-f Knsielee. (Lib. erect- VUT. 17. Srovnej í tamže f. 44) 4) Arch. ř. II 66. III. 532. ČČM. 1827 IIL 83. Lib. erect. XIII. b. 14. 5) HZ. 5. F 7, Co. D 27, Ij2. H 25. dři c h Zumsande, jenž měl mimo to statek Volanicť. Hrabě František ArnoSL Šlík byl již na jeho předchfidci, Karlovi, vymohl (r. 1674) slib, že má míli prednosť přede všemi kupci, kdyby jednou Jičíně ves prodána bvla, ana ves tato na vSechny strany grunty Velišskými obklíčena byla. Františkův nástupce, hrabě FrantiíeJt Josef Šlik skutečně Ji či ně ves s Žitětínem a ŽLtětínkem r. [686, 31. července zja. 40.500 fl. koupil a tím panství YeltŠské nemálo zvětšil a zaokrouhlil.1) A když později hrabě František Josef (r. 1717) v Jičíně v á nový, hezký zámek vystavěl a sem kanceláře z Voksic přeneseny byly, stala se Jičirěves sídlem VeliSského panství 2) MOSTEK. okolí Starého místa stávala tvrz, která se nazývala Mostkem. Odtud pocházeli Bohuslav, Prtbek a Ondrej z Mostku, kteří se r. 1318 připomínají.:1) Roku 1393 seděl tu Pesík Kdulmec z Mostku, kteirýž se zavázal tehda podlé rozeznáni oprávců k tomu volených, že bude faráři Kosteleckému z rolí svých u vsi Mostku, jeřtě neměřených, desátky vydávali ■) Na počátku 15 věku koupil Mostek Otík z Labouní, před tím též" z Dřevěnic aneb Jicioěvsí řečený. Přijal i heslo z Mostku, a jako lakový daroval r. 1411 ke kostelu Kosteleckému plat v Žlětíně větSím a připomíná si: potom často. s; Naposled se tak píše r. 1415, nebof sídlel potom na Eartoušově a Údrnicich. Jako držitel Mostku (ač-li tento se vyrozumívá) vyskytuje se r. I429 Zdeník z Valdlteina.®) Přibit 1 Mo-siku byl r. T449 mezi těmi, kteří opověděli Bedřichovi knížeti Sa-skému, a r. 1430 držel se stranou Poděbradskou.') Za potomních dob ves tato i s tvrzi spustla. Asi r. 1530 prodala Kateřina z Po-hovie Mostek, tvrz pustou. V/nltovi Černínu z Černína za 125 kop.*) Pnstý dvůr Mostek nachází se potom v držení Barbory Valdlteinské z Boskovic, která jej připojila ke statku svému Jičinevsi. *) ') DZ. 400. D 23. ') Viz od Fr. AI. Vacka Historischer Anhang uber d*s ehemalige Kittergut Gilschinowes v Hormayrově Archivu roku 1827 na str. .461 J| Tah. íct 22. 322, 324 ') Lib. erect. XII. 88. J; Lib. erect. VIII. «27. Viz i lib. erect. IX K 10, conf. VII. A 22. arch. i. I. 402. rel. tab. II. 117 DL) 15 f. 18. •} Arch. í. I. 413 :) Arch. Drážďan, a Třeboň, arch. č. V. 274. *]i D Z. ') DZ. 5. F o- tvrze na yelišsku. 271 SLATINY (VELKÉ;. Jihovýchodně od Jiči-něvsi jest ves Slatiny, v rffi v 15. víku t vrz bývala. Kej-starší její držitel Petr (roku 13S7) byl spolu i patronem kostela zdejšího. Přiber řeč. Během mé"] jeden hlas podací r. 1382.') Od r. 1391 držel ves a tuším i tvrz Mf hulá! se Slatin druhdy s />«-troviček, i Břištau řečený.) Roku 1402 rozprodal dvůr svůj lidem pod právo purk-rechtní, zůstavil si všat z toho půldruhého lánu, kterýž oddal na založeni oltáifc sv. Petra, sv. Mikuláše a st. Doroty v kostele Slatinskéir. Avšak o desátky, které z tc-hoto popluži vycházivalv, přišla brzo k ůstrkům meíi Mikulášem a Vácslavem, fi-rářem Slatinským, kteréž 1-klizeny roku 1405 smlouvou tak, aby kaplanství tu věčiě trvalo: MikuláS přidal faráři jitio dědiny svobodné, aby žák farářů\ jeho kaplanu při mši pomáhal, vine a oplatky k oltáři připravoval „a jemu tím hotověji byl,"') Asi roku 1415 zemřel Mikuláš dědiců přirozených po sobě nezůstaviv; i táhli se na íboží jeho BiišEany, PetroviČky, Slatiny a Su-korady mnozí nápadnici, zejména Uzík z BaŠnic, Bořek, Mikuláš a Jan z Poličan, Mikuláš a Heřman ze Všelib.') Tento jest mad onen Heřman s BřiStan. jenž r. 143 Ď faráře ke kostelublatinskémupodival.1) Následující osudy tvrze, ztjméua jejích držitelů, jsou příliš nejasné; jak se zdá, držel čásf vsi Jiřík ! Labounč a po něm vdova Máchni z Libně, jež se po druhé za Petra Sídovského vdala; jinou časť snad něl K unes z Křičova (r. 14J.1) a syiově jeho Mikuláš a Čeněk roku 14,6.') Ke sklonku téhož věku seděla na jednom dvoře Slatinském Ann*i LemOerkova, majíc na něm věno zapsant. Mikuláš Trčka z Lípy soudil se s ní r. 1488, poněvadž nechtěla starodávný plat ke kostelu Velišskému rydávaii.:) ') Tingl. lib. conf. I. 27, Acta jud. 1381, I Mart. a| S ním se připomíná jako kollator koste'a zdejšího z polovice (r. 1401) Pothe. t. j. Pecha . Slatiny (Lib. conf VI. B .O.) Také dr/el čilsť vsi ZJishw ze Slatiny jenž dal kostelu zdejšímu plat v O hnišťanech (Lib- erect. XII. f. 173). 3) Lib erect VI. f. 198. VIII. f. 17. XII. f. 88, lib. ennf. VI. B 20. Po smrti Mikuláše ze Slatin daroval král Vladislav statek jeho, totiž re Slatinách Vel-Mch dvůr poplužni pustý a k tomu několik dvorů kme-cich pustých, dvůr kmecí v Robousích s polovicí podací Jiřikjvi ze Slatin.1) Mikuláš starší a Adam bratři Karlíkové t Neletíc prodali r. 1536 tvrz Slatiny a ves celou Velké Slatiny s podacím, část" vsi Vitiněvsi Mikuláši Trikoví z Lípy, a tak se dostalo zboží toto k panství Velišskému.') SLATINKY. Nedaleko Slatin jest véska Slatinky s dvorem po-plužným, u něhož také tvrs stávala; pověst" o „tvrzi," která tu byla, udržela sc na naše doby.1) Ve Slatinkách také býval kostel. Na této tvrzi sedčl r. 1366—138S BartoS Zdbrdovec ze Slatiny, jinak z ValcčOTa, a držel také zboží Liskovské.') Manželkou jeho byla Anna ze Slatinek, jinak z Rychnova, která vládla v 1. 1398 až I4O2 v Semíně nad Labem. s) Syn jejích Jan řečený Bartoš jinak Zdbrdovec připomínáte častěji po r. ] 387 jako pán Slatinský a Liskovský, později i Serr.inský,s) naposled vůbec roku 1414. Roku 139.0 daroval na spásu rodičův svých znamenitou roli ke kostelu Seminskému, jehož role zádušní pro častě zátopy byly zkažené, také kostelu Liskovskému učinil roku 1408 dobrodiní, dada k němu louky u mlýna Lhotského a louku nad rybníkem farním.1) Jan Bartoš sídlel později na Vysoké a zůstavil několik dětí, kteréž vesměs bez dědicův pomřely. Zboží jich Slatinky, Chomutičky, Iliotku, Liskovice, Vy-želce, Újezd a Saplavu vyprosil si na králi Petr Kdulinec z Ostromlře (r. 1454) a zůstal v držení jeho přes odpory Doroty z Valečova, sestry Bartošovy a vdovy po Petrovi Lu-činci. *) Petrovi synové Mikuláš a Jiřík bratří z Ostromíŕe a ze Smr-kovic prodali r. i488 zboží Slatinské, Staré malby v kostele na Bradě C 14. G 12. ') DD. ii,. f 1 (. ') Acta Zitav. C JO. Část v,i držel až do r. 1418 Mikuláš Krnt ze Slatin. (Rel tab. II. 137, 142.) *) DD. 16 f. 63, 20 str. 92. ") Rel. tab. I. 197. Viz i DD. 6. D 10 p. 139. ') Arch. č I. -53- *) DZ. 1, K 3 3t Sommer Topr.jjr. 118 *) Lib. conf. I. H 1. II. E 9, III. C 2, IV. A 27. ") Lib conf. V. K 4. VI. C 3. D 1. *( Lib. erect. XII. f. 14, conf IV. B 13, V. A 3, N 9, VI. D I. H 13, VII. V. 4. ") Lib. erect. VIII. f. 42, XJI. f. 109. Sesira jeho Anna. (Viz lib erect. XIII. a f. 28 a děje Žlunic.) ') DD. 16. f. 6. Ve Slatinkách byly tehda tvrz, dvůr, mlýn a kostel. (DD. 23 str 113 1 272 TVRZE NA VELIŠSKU. totiž ves celou kromě jednoho dvoru Johance z Kunratic. ') Tvrz byla tehda již spustla, dvůr vysazen lidem pod plat a Slatinky spojeny s panstvím VeliŠským.') KOSTELEC. f e vsi Kostelci pod Velísem ležící říká se místu, kde tvrz <■'/, stávala, Hradiště. Jméno své obdržela ves od kostela opevněného a zdá se býlí podlé toho osadou velice starou. Roku 1318 žil Bohuslav z Kostelce.1} Roku 13Ď0—'7 seděl tu vladyka Mstíi. Syn jeho Kaček pokládán r. 1392 za mrtvého a mělo se na jeho tvrz a dvůr táhuouti právem odúmrtnim, ale Racek ukázal se osobně před úředníky dvorskými a daroval r. 1393 na záduší otce a Markéty mateře své úrok v Jičiněvsi ke kostelu Kosteleckému. ') Roku I428 držen jest Kostelec ke zboží Údrni-ckému a skrze Tréky připojen jest k panství Velišskému. , CHYJICE. •J ihozápadně od Vehše ve vsi Chyjícich, na místě hospody č. p. I., • p říká se na tvrii, poněvadž tu za oněch dob tvrz vladyk Chy-1 ' jických stávala. Roku 1323 seděli tu vladyky Hanu! a Žibřid.h) ICe kostelu zdejšímu podávali faráře (1309) Anna, vdova po Janu Semlnovi z Ckyjic, a Oldřich ze Semína. Jiný Jan (1396) zůstavil syna Markvarta Chyjilku z Chyjic, jenž byl r. 1405 nezletilým a došed let svých r. 1409, učinil z peněz, kteréž osadnici mezi sebou sebrali, nadáni kostelu zdejšímu.6) Roku 1415 vyprosili on a Otík z Mostu na králi plat odumřelý, který n. Jan Kbelář z Jičína ve vsi Chyjicích držel. ') Vdova po ném Kačka zůstávala r. 1423 —1435 při řádech katolických.8) Poněvadž dětí po Markvar-tovi nezůstalo, spadlo vše jeho jmění, totiž dvůr a ves Chyjice s poustkami a lesem Želejovem u Žantova na krále. Obdržel je r. 1460 Jan Kapřík z Lesonic, f) jenž byl v potomních letech purkrabí na Veliši. ") V 16. věku patřily Chyjice k panství Střevackému (kromě svobodného dvora) a připojeny r 1584 k panství Velišskému.") labouň. krovné známky tvrze spatřují prý se ve vsi Labouni. Z této tvrze vzuík svůj měl rozvětvený rod, který se na mnobé větve, jako na př. Bradských, Zlivských, Rosických, Bar-toušovských a Údrnických rozdělil. Všechny již vymřely, ') Rel. tab. II. 432. s> Zdá se, že patřily Slatinky k Veliši již tehda, když koupili Trčkové toho panství a) Tab. vet. 322. 4) Lib. conf., lib. erect. XII. 122, DD. 13. f. 18. Čásf Kostelce patřila tehda k Jičiněvsi. Srov. i lib. erect. VIII. 17. a IX K 10. s) Tab. vet 376. 6) Lib conf., lib. erect. VIII. 59, 164. Jan Setrou z Chyjic připomíná se r. 1365. (Lib. conf.) 7) DD. 15. f. 16. 8) Lib. conf. ') DD. 16. f.38. a 23. str. 241. I0) Knihy Jičín. ") V 16. věku byl tu svobodný dvůr, o němž srovnej ČČM. 1833, str. 39L jen větev Bradských zůstala dosud v Jičínsku a v Saskem království. První z rodu toho připomínají se Bohuslav (1315 —1325) odjinnd z Chvaliny, Ola (1313 —1325) odjinud z Vysoké, Jan (1318—1325) odjinud z Havraně. Ti všichni měli nemalé pře s Vokem z Rotšteina, od něhož byli převzali Údrnice, Bartoušov a jiná zbcží.') Od těchto vladyk rozrodili se tak, že jest nesnadno souvislosť jich na jisto postavili. Ještě nejsnadněji se stopuje u předkův Bartoušovských, Košických a Bradských, jakož viděti ve vývode přiloženém. a) V letech 1381 —1397 připomíná se často Markvart, rychtář Jičínský se synem svým MikuldSem (1387). Kromě toho vyskytuji se na různých místech a bez patrné souvislosti Zdenlk z Labouni (1386—1395), PeStk a syn jeho Otík {1386 —1391, neni-li týž jako Otík z Jičiněvsi), Ceník (l395—1396) a BeneS, bratr jeho, Havel z L. a z Újezda (1397), Jan Vidolt ÍI400—1409) a bratr jeho Frycek, odjinud z Mackova. Ku předkům Zlivských z Labouně patři M. Zdenlk z Labouni a bratr jeho Jan DrStka ze Zlivě. O vesnici samotné nedostává se nám pamětí. Roku 1533 patřila k panství Velišskému. BARTOUŠOV. Tízko Kopidlna jest ves Bartoušov, tak nazvaná po Bartu-šovi, svém zakladateli. Na počátku 14. věku patřila s jinými okolními vesnicemi k panství pánův z Rotšteina, avšak ok. r. 1318 dostala se v držení rodu Labounského 8) Uprostřed téhož století připomíná se Markvart z BartouSova z téhož rodu. *) Jindra z BartouSova, též Labounský, připomíná se poprvé r. 1384 ') a držel později statek Hlušecký. Jan z BartouSova, který r. 1403 Saským odpověděl, snad jest bratr jeho. •) V 16. století stála v Bartoušově tvrz. Roku 1511 seděl tu Jan Bílský a KctřiSova, hejtman Poděbradský, a prodal t. r. ves Žitětin.') Jeden z jeho nástupcův, Jan mladší Straník z Kopidlna, prodal tvrz, dvůr a ves Bartoušov Anně Kapléřce ze Snlevic, mateři své. Od této (t c. 1558) zapsán jest týž statek r. 1544 Vlnkovi Černínovi z Černína,*) jenž byl také hejtmanem Poděbradským. Statek Eartoušovský, jako i Keteň, Žitětin a Žitětinek, vesnice přikoupené, dědila manželka Venkova Kateřina z Hus Uran, ale otec její Jan Rodovský z Hustiřan prodal dotčený statek r. 1505 Vilému Trčkovi z Lipy. ') Neznámým během nabyl BartouSova r. 1566 aneb před tím Albrecht ze Šelmberka, který tu do r. 1574 seděl. Tehda koupil jej Zikmund Beřkovský ze Šebířova,11) ale nedlouho potom koupen jest od Jana staršího Kapouna ze Svojkova. Tento byl muž šetrný a zámožný; druhé manželce své Kateřině ze Zábědovic věnoval ') Nejst. kn. Bydžov, Dobner Mon. I. 236, tab vetust. 317, 329, 386 a t. d. a) O Zlivských řeč při dějinách Zlivě. 3) Tab. vet. 326—38C. ') Rel. lab. I 421. s) Kniha I. Bydžovská. R. 1395 odpírá provolání vsi Žitětina. (DD. 14. f. 2.) *) Arch. Drážďan. Cás€ vsi držel r. 1408 Jindřichův bratr Otík (Lib. erect. VIII. 44), sám Otík slově i z Bartonšova. (Rel tab. II. 132.) ') DZ. 6. F. 12. 8) DZ. 4. F 13, DZm. 226, M 14. ») DZ 15. G 9. ,0) DZ. 15. N 10, 88. P. 18 Vývod Bradských z Labouně. N. z Labouně Vítek farář v Radimi t j- IW Bohunek z Dolan Jindra z BartouSova Otík z Dřevěnic, Jičiněvsi, Jan 1395 Markvart z Ůdrnic Jan 1395 +1 '395 ir Anna a z Hlušec 1384—1414 Mostkn, BartouSova 1393—1415 g, Jitka t j- '4'6 H> Zdena rjobuněk z K-osic 1429 t j- I469 Eliška 1460 ip Michael z Krucemburka ? Čeněk 1494 Bohunek 1519 Anna ip Zdenata z Kopidlna Zdeněk Zdenek Markvart z Ůdrnic t j- I4I5 t j- "4'5 143L—1468 Otík z Labouně na Bradě 1482—1505 Jan Otík z Labouně Braíida f '555 V Jan Lorecký ze Lkouše Frydrych 1555 t j- 1568 Jindřich * 1520 f '605, 23. Mart. Jan 1568 f j- 1601 v Dorota z Janovic O potomstvu díl III. na str. 260. Jiřík 1568 TVRZĽ NA VEL1ŠSKU. 273 Zbytky hradeb na Brade, r. 1594. 1500 kop na statku Bartoušovském. ') NejstarSi syn jeho Vácslav ujal Bartoušov po smrti otce svého (t 1S9S). Ze zboží svých prodával, pokud staEilo, jen BartouŠov podržel, ař jsa dluhy stržen, ani ho podrželi nemohl. Odhadén jest týž statek r [613 Hertviku Mylkovi z, Zlnnic.*) Tento tu sedel ještě r. 1616.') Nedlouho potom vešla v drženi Bartoušova Mnřl Majdaléna Tríkovvi a Lobkovic a od ni ho dosáhl směnou (1624) Albrecht % Valditeina. Jakožto léno kniželstri Frýdlantského propůjčen jest týž statek r. 1C28 Kateřině, vdově po Janovi Nove Gutterdings, k rukám syna jejího nezletilého -Aoastasia. Ale mladý dědic bezpochyby zemřel, pro kterouž příčinu dostal se statek Bartoušovský Karlovi Viliam, jenž měl dceru (iutterdingovu (164J). Tomu také dotčený statek r. 1644 k dědictví ponechán, 'j Roku 1645 prodal Karel Villani, „JMC. vznešeného regimentu Monteuerskčho nejvyšíí lejte-nambt." statek Baitoušovský Matějovi Jeníkovi Zdsadskéntu z Geins-dorfu za 4650 fl. r.5) Pc smrti tohoto následoval v drženi (1653) nezletilý syn Jan Ctibor spolu s nezletilým bratrem Karlem a sestrou Kateřinou; ten pak prodal Bartoušov r. 1667 Frant. ArnoStu hrab. Šíitovi s Holíte. 6f Za Šlikovské vlády spustla tvrz, za to vsak rozšířen dvůr zdejší, tak že k němu celá ves Žitětínek svedena. jtfjL- BÍLSKO. oblíž Kopidlna jest ves Hilsko, kdež tvrz snad teprve v 16. věku ji - postavena. Roku 1401 drželi ves tuto Drslav a Vácslav bratři s Clwlynic a ukázali na ni plat pro rovy oltář v Bě-■f- chařich.r) Roku 1548 dostal ves tuto, kteráž tehda ke I Kopidlnu patřila, fan Haugi'ic t Biskupic na svůj díl, ale ten ji prodal r. 1554 Vdalavovi Chvnlovskému z Ledeč.*) Teprve ') DZ. 27. f. 29. Pam arch. IX. 788 atd. Srovnej i II. dil na str. 30. ') DZ. 136 M 18. DZm. Si. ') ČČM. 1833. str. 38ti, Kilek děj. konf. 7q2. '*) DZ. 14q. f 27, 304. H 5. "| DZ. 113. J 28, 317. C 7, ČČ. M. 1833, sir. 386 — 87. ) Lib. erect. VI. 201. Jak se zdá, drželi Bilskc dlouhý čas fílllti s KařiSova. r. 1505, zejména Jan (arch. č. VI. 318). Také snad sluli po něm Bilšti z Kamenice. (Viz ČČM. 1833. sir. 384) ") DZ. 11. F. 2g. tehda tu postavena tvrz. Roku 1570 drželi Bilsko bratři Jindřich, Jan mladit a Karel ChvalovStl s Ledeč. ') Karel ujav je potom fám věnoval r. 1581 na tvrzi Bilsku 1000 kop gr. č. manželce své Kateřině ze Šanova, ale zemře] nedlouho po lom. I ujala statky jeho, Kovanice a Bilsko, napřed strýně Anna Eliika, a když i ta brzo zemřela, dostaly se sestrám Karlovým, Markétě Maternové a Veronice Sudkoviké. Ty se r. 1583 o Bilsko porovnaly, tak že zůstal statek ten Veronice, kteráž jej vzdala ihned manželu svému Janwi SttdksvsHv.-u 1 Hczribrrfx a cd ařbo (1583! ilpjs vcaný 1000 kop na tvrzi Bilsko přijala. ') Tvrz ta později zanikla. Dvůr a ves Bilsko s mlýnem prodal Jindřich Materna t Kvítnice r. 1629 ke knižetstvi Frýdlantskému. *) Stalo se sice zase statkem samostatným, ale r. 1681 přikoupeno k panství Velišskému. 4) 6 LHOTA ÚDRNICKÁ. vrz ve Lhotě Údrnické (jihozáp. od Veliše u Údrnie) jest V-.-f'.yjedna z nejstaršich nám známých tvrzí, ana se již r. 1322 ■■ f připomíná. Tehda ji držel pan Vok z Rotstcina a manželka jeho Rychce měla tu věno zapsané. Na této livrzi byl od vladyk sobě nepřátelských zajat, při čemž mu koně, dobytek a některé věci přibrány a veliká škoda učiněna. £) Pochybrjé jest, zdali tu seděl r. 1408 Jan Holub ze Lhoty, který t. r. plat v Kostelci u Jičiněvsi koupil a ke kostelu ve Vršci daroval.6) V 16. století |>-.,tr.lii vefi tato le panství V eliš^lfómu. DRAHORAZ. Ve vsi Drahorazi stávala tvrz při samém kostele, a to od něho na straně jižní. Zde prý ještě vidětí jest zbytky náspň té tvrze, ■) DZm. 100. K I. ') DZ 2t. D 37, R 12. 24, B 29, Oj. R 27 - 28. a) Viz Bílkovy kont. na str. 793 a DZ 143. F 30. 1) Vie Som. topogr. na str. 118 a ČČM. 1833 str. 384. s) Tab. íetusi ed. Emler. "J Lib. erect. VIII. 17. ^74 TVRZE NA VELLŠSKU. ač nepccházejí-1i z opevněni kostelního. ') JiŽ r. 1318 připomíná se Sulek z Drahoraze rodu neznámého. J) Od prostředku téhož století sídleli na Drahorazi zemane z rodfi Kopidl.inských. Jako patron kálela zdejšího vyskytuje se rohu 13.61 Zdeněk 2 Třevace, jenž tehda k tomu přivolil, aby kostel filiální v Kopidlně odloučen byl od fary Dralioiazské u vyidviXcu za kuslid farní. 3) Ale suučasnČ vyskytuje se od r, 1357 Straníš e Drahoraz* nejen jako patron kostela v Ujezdci, nýbrž i od r. 1371 kostela v Drahorazi, střídaje se o podáváni s vladykaroi Slřevackými- Újezd po r. 1386 prodal; jako držitel Drah or j ze vyskytuje se v pamětech do r. 1407. ') Zdenľk z Kopidlna a 2 Ľ>rahoraze připomíná se x, 1434 a 1437.5) V dobách potomních držen Drahoraz ke Kopidlnu. Zdeňkovi s Kopidlna V jednom sklepe ve svrchu klenutí, kde se pruty zavíraly, byl svorník se znakem vytesaným a pomalovaným. Spatřoval se tu kozel černou a bílou barvou omalovaný. V parkaně nad okny byl laké takový znak, kromě že barvami omalován nebyl- ') Byl to znak Kopidlanských z Kopidlna, iza jejichž původiště Střevac pokládali se musí ; neb tu se předkové jcrjicli prve vyskytuji, nežli Kopidlno dríeli- Straníš ze Střevace (1339) měl oblíbené tt toho rodu jméno Straník neb Straníš,3] Zdeš neb Zdesia v, odtudž pečetil r. 1341 znamením kozla.3) V potomních dobách dva zcinané se po Slřevaci nazývají. Zdeněk ze Střevace vyskytuje se r. 1361 jako pán podací v Drahorazi, si dlel tužím později na ívadslavi a koupil Kopidlno. Druhý, Jan Kapr ±e Siř&vaee připomíná se Brada od povolil král Vladislav (1487, 28. prosirjce), aby mohl ves zápisnou Kamensko dČdiČnČ drželi a za to Drahoraz u ves zápisnou kláštera Hradišťského pramenití.ť) Ves tato zůstala pak v držení synfi Zdeňkových. T) Roku 1S46 vyskytuje se Drahoraz opět jako ves dědičná a patří vala ke statku Střevackému.8) STŘEVAC. ^^tdvoru Slřevackého spatřovaly se ještě před lety polozasut6 " ;jt ■ příkopy, zbytky bývalé tvrze pěkně a úpravně vystavěné. JT*-* Xeb za oněch dob byla tvrz dobře od kamene vystavena Ta a zdmi ohrazena, vnitř byl dum velký, při něm věže, kuchyně, ltoniee klenutá, též nad vraty světnice kamenná.8) Zakladatelé tvrze této po způsobu tehdejšího věku okrášlili jí znaky svými. ') Ji v Drahorazi nebyv, nemohu usouditi. 3) Tab. veLust. n- 3'7- 3) Borový lib. eiect I. 29. ') Lib. conf. ") Kel. tab. II. 182. lib. conf. Roku 1431 připomíná se Alexander z Drahoraze sed. v Cholynicích (Arch. č. II. 62.). *) Arch. gub. ~) Arch. č. VI. 587. *) Srov. děje Střevace, viz též DZ. 63 H 20. "j DZ. 169. E iO. — F. 22. v 1. 13G3—1371 maje také Loučefí a jiné menši statky.4) Jak se zdi, přešla potom Střevac v držení potomkův Zdeňkových. V prini polovici l5. věku nedostává se nám zpráv o Střevaci; držena patrně ke Kopidlnu neb jinému zboží. Statkem samostatným stala se opět, když ji ujal Petr z Kopidlna, jenž sc s bratrem svým Purkartem poprvé r. 1454 připomíná.*) Petr, jenž se stal praotcem Střevacbých, jinak Stranik&v z Kopidlna, byl imuž ve válečnictví dobře zběhlý a věrný strannik krále Jiříka. Jeiítč r. 1468 vytáhl do pole a r. 1470 vydán jest z Hradecka ke zřízeni pole, t. j. ke sbíráni a vedení vojska.6) V drženi Střevace nesledoval syn jeho Jan, který se okolo r. 1485 připomíná.') Ves Střevac r. 1514 na prosbu Jana tohoto (?) a strýce jeho majestátem královským na městečko povýšena a rozličnými svobodami nadána.8) Janův synovec ') DZ. 65. H. 15. ') Bienenberg Gesch. v. Kôniggrätz 112. s) Calbin vita Arnesti 78 (orig. v arch. farním Kladském). Tadra, Cancellaria Arnesti 462. ') Lib. conf. lib. erect, ed. Borový I. 29, Stí. s) Arch č. III. 555. °) Paprocký o st. pan. 239, arch. č, I. 44;, IV 443, arch. Třeboň. ') Paproc. o st. pan. 239, kdež dlnžno r. 1427 opraviti. ") CČM. 1842, 597. Příjmí Sltranik uživá se za těch dob i často za křestně jméno, tak že nesnadrj o vždy uhodliouti, která osoba se mini. TVRZE NA VELbSKU. 275 Vavřinec, obyčejně jen Straník řečený, zemře] r. 1528 dne 18. záři a pohřben v kostele Nadslavském.') Zastali po ním dva synové, Petra Jan. Onen připomíná se v tituláři r. 1534 vydaném a zemřel r. 1545, jsa bydlem v Holovousích. ^) Bratr jeho Jan byl kdesi zabit, zastaviv syna nezletilého Vácslava. Tedy ujaly se správy statku strýně jeho, Anežka a Markéta- Roku 1546 vložily témuž sirotku ve dsky zemské tvrz, dvůr popi. a mestečko Střevac, vsi Nadslav, Únčtice, Dolany, Chyjice celé, v Bystřici, Ketní, Žilětíoě, Žitctinku, Viliněvsi, Drahorazi c. t. m.:1) Došed Vácslav let svých, prodal oboji Žitětín ') a některé jiné menši příslušnosti, a oženil se potom s Voršilou z Harasova, jíž r. 1566 na zboží Střevackém 750 kop gr. věnoval. *) Týž učinil r. 1572 pořízení o synu svém Petru a manželce Voršile, kteréž odkázal ves Dolany do života, a zemřel roku 1573 dne 30. července.6) Rokn 1577 došel mladý Petr let svých, ale jsa pán zdraví nečackého, zemřel r l58o dne 2. září a pohřben v kostele Nadslavském. náhrobek jeho se posud tudíž spatřuje. S ním vyhasla tato po-Šlosf Střevackých. K odumřelému statku táhli se Jan Straník z Kopidlna na Studenci, jakožto jeden ze Straníkův, Jan Kopídlanský z Kopidlna na Černíni a Vilém Odkolek z Ůjezdce Povstaly mezi nimi pře, a každý svoje dokazoval; mezi tím se Straník ochotně s nimi smlouva], ač měl právo nejlepši. Konečně se shodli, jaký díl kterému má náležeti, a 1 když statek by L Straníkovi přisouzen, prodali jej společně roku 1584 Burjanovi Trčkovi a Lípy. "') Tento však podržev Střevac jen půl léta, prodal jej potom i s mlýnem pod Střevací, který náležel ke hradu Veliši, Jiříkovi Pruskovskému s Pru-skova na Starém hradě, JMC. radě, za 9750 kop gr. č. Dlouhou dobu držána potom Střevac od pánův Starohradských a tvrz zdejší byla pořád v dobrém stavu. Oldřich Desidertus t Prášková prodal sice Střevac r. 1607 manželce své Johance ze Sulevic, ale roku 1623 přešel od ni týž statek zase v držení Benigny Kateřiny t Lobkovic,') která byla pani na Starém hradě. Tvrz udržela se aZ do doby Šlikovské a teprve potom opuštěna. Statek pak Střevacký v 37 věku oddělen od Staré a přidán k panství Velišskému. Náhrobek Petra z Kopidlna v kostele Nadslavském z r. 1494. ') CVZ. 65. H 15, H 20. Srov. i DZ. 66. E 27 atd. 2) Pam kniha školni v Kadslavi. ") DZ. 250. K 14. •) DZ. II. K 84. s) DZ. 15. N 20. *) DZ. 17. L 22, 65. H 15, 20. Petr, syn z prvního manželství s Rašínkou (DZ. 63. M 17). Viz i 20. B 3 ') DZ. 66. G 7, 67. D 29, E 2, též 22 K 25—27. ■) DZ. 181. H 2 a 141. G 11. Hrady a zámky České V. NADSLAV. ^ 1 h. - j i-f od Veliše jest ves Xadslav. Vyznamenává se 'starožitným svým kostelem a zvláště malbami na oknech ; 1 i v kůru Znak Kopidlanských z Kopidlna, kozí hlava, opakuje se tu několikráte v rozmanitém ozdobeni a v rozličných barvách. Také něco náhrobků tu jest, zbytek tc větší řady, která před 20 lety z veliké části na zmar přišla. Ode vsi k západu na kraji lesa viděti jest doposud místo, kde tvrz vladyk Nadslav-ských stávala, stojíc na výsadku nevysokém. Před časy prý tu byl přikop, nyní není po něm ani známky. Známi nám držitelé Xad-slavě byli Kopidlanští. Z rodu jich pocházel Zden/k z Nadstaví, který se r. 1365—1378 několikráte připomíná. Roku 1387 byl již mrtev, a za nezletilé sirotky spravoval zboží Nad-slavské Bohunek Puklice z Frydšteina ') Synově jeho dědili po otci Kopidlno i Nadslav. Již n. Zdeněk zřídil při kostele zdejším věčné kaplan ství, ale poněvadž z úroků k tomu určených kaplan živ býti nemohl, zase úroky ty odprodal. Tu syn jeho Zdeněk vůli otce svého vykonávaje obnovil kaplanství a nadal je platy v Kadslavi a Bystřici a lánem roli v Nadslavi. *) Za těch dob spustla tvrz zdejší, a ves připojena jest ke zboží Střevackému. Roku 1584 připojena jest k panství Velišskému. SAM ŠINA. Mezí Jičínem a Sobotkou při silnici leží ves Sainšina. Bývalá tvrz, nynější fara, jest stavení obyčejné, jako jiné řhry, a na držitele Samšicy upominají toliko náhrobky v kostele, ale lak zastavené, že nesnadno k nim se přiblížiti. První nám známý majetník Samšiny jest Jan či JeSek ze SatnSiny r. [359—1361. Pocházel z rodu rozvětveného, který seděl na Nemyčevsi, Chotči, Okrouhlém, Lužanech a Básnicích. Jako pán podací kostelního v Samšině připomíná se v I. 1368—1375 Jan Sušec ze Samšiny, sotva asi týž, který se nahoře píše, ale snad poruřnik dětí jeho Jana, Ondřeje a Vácslava. Jan Kule ze Samšiny zavázal se kostelu Míadějovskému za poddané své, kteréž měl v Mladějově, že budou povinné desátky vydávati. S bratrem svým Ondřejem darovali r. 1392 plat v Chyjicich kostelu Samšiuskému, a třetí bratr Vácslav prodal r. 1402 jisté dědiny farářům v Paké a v Radimi. *) ') Lib. conf., re], tab. I. 458. *) Lib. erect. IX. C 4. Jako patron tihoz kaplanstvi pfipo-mina se r. 1414—I4I9- s) Lib. conf, lib. erect. XII. 22, 108, rel. tab. I. Coo. 36 TVRZE NA VELIŠSKU. Gnfmck starobylého nápisu, vrytého do kamene nad vchodem do kostela Dradskctio. (Víi atl. ZÓ5.) Jakožto držitel Samšiny a řásti Mladějova vyskytuje se od r. 1403 Jan Bořilka ze Samšiny. Na zboží Samšinském prodal r. 1410 úrok třem duchovním, na něm zapsal též úrok Ctiborovi, křížovníkovi řádu sv. Jana, a ves Roztěž držel zápisně ') Roku 1419 seděl na Sam? i ně Hanuš Hunger s Varty odjinud z Lysé. •) Po něm držel Samšinu i Katusice r. 1423 Otík Vrba z Oslavic. Ten byl přítelem řádů katolických jakož i nástupce jeho Příbek se Sam-šíny, který r. 1434 ke kostelu zdejšímu katolického kněze podával.3) Po všechen ostatní čís až do r. 1505 nemáme zpráv o Samšině. Tu teprve dovídáme se, že Hanuš ze Samšiny sám desátý do války proti Šlikům vůz a 4 pěší vypravil. ') Od některého z dotčených vladyk pocházeli Samšinlti se Samšiny, kteří seděli v 16. věku na Zásadce a Kurovodicich. Na počátku téhož století drželi Samšinský statek, totiž Samšinu tvrz, dvůr popi. a ves celou, Dolejší Samšinu ves celou a dvory kmecí, v Drštčkryjích a Ohařicích dvory kmeci s podacím v Samšině bratří Mikuláš starší, Vácslav, Zikmund a Jindřich Vančurové z Řehnic, a od nich ji koupil před r. 1534 Zikmund Seletický ze Smojna. Vklad dědictví toho se stal poznovu r. 1543, 4. května.*) Syn jeho Jindřich oženil se s Kateřinou ze Lhoty, již r. 1554 na tvrzi Samšině 1000 k. gr. £. věnoval.6) Oba manželé pochováni jsou v kostele Samšinském, kdež se před lety zbytky jejich náhrobků spatřovaly. Dědictvím byl ke statku Samšinskému připadl dvůr Všelibský, a dvůr Drštěkryjský tuším tehda znova vystavěn. Jindřich Seletický ze Smojna prodal vkl. r. 1570 tvrz a dvůr popi. při vsi Samšině, druhý dvůr popi. slove Všeliby a třetí v Drštčkryjích, ves Samšinu hořejší i dolejší s podacím kostelním, Drštěkryje c. t. m., Vohařice ves celou s příslušenstvím Abrahamu Gerštorfovi z Malšvic za S00O k. gr. č. Kový tento držitel byl ženat s Annou z Lisova, s niž splodil několik synův a dcer. Na Samšině panoval vůbec jen 9 let a posledním pořízením (r. 1578 v pátek po početl P. Marie) svěřil poručenstvi dětí pozůstalých a statku manželce své Anně a přidal jí k radě některé své přátele. ■) Zemřel r. 1579 a pochován jest v kostele Samšinském, kdež se náhrobek jeho s nápisem českým spatřuje. Anna, manželka jeho, jej smrti r. 1584 následovala a tamže odpočívá. Abrahamovi synové Oldřich, Abraham, Jan a Mikuláš dosáhše plných let uvázali se ve statek otcovský, vládli několik let společně a ještě r. 1589 je všechny jako pány na Samšiné titulář připomíná. Po nějakém čase se však rozdělili, při čemž obdržel Oldřich Mařkov, Abraham Samšinu, Jan Drštěkryje a Mikuláš Velké Horky, o čemž bylo r. 1605 přiznáni ke dskám podáno. s) Abraham seděv tu potom několik let prodal r. 1620 v neděli smrtelnou „tvrz a sídlo Samšin s dvorem při té tvrzi a mlýnem" Barboře Berkové ze Šumburka**3} za II.2S0 k. ni., ale že mezi tím vypukly známé nepokoje, protáhlo se kladení zboži toho ve dsky zemské až do r. 1638, 4. záři. ") Mezi tím nacházela se Samšina také v drženi knížete Frýdlantského od r 1628, ale zaplacena nebyla.,3) V tehdejších dobách Samšina velice utrpěla ') Lib. erect. VIII. 38, Q5. XIII. a. 185. Viz i Archiv fúr Geographie, Historie oc. 1817. Wien bei Ant. Strauss, str. 419 atd. ') Rel. tab. II. 149. ») Lib. conf *) Arch. č. VI. 318. *) DZ. 4. G 10. 6) DZ. 11. F 8, reg. 17. F k. s. D 4. V Mladé Boleslavi a Jičíně mluvíval Jindřich více, než potřeba bylo (Reg. komor, soudu). O Jindřichovi srovnej též knihu Boleslav, pam. r. 1518 a arch. gub. W 116. ') DZ. 17. C 29. Tento Abrahám byl syn Mikuláše z Gerštorfu. *) DZ, 20. H 16—19. ') DZ. 132. M 15, '«) DZ. 299. L 23. ") DZ. 146. G 28. Viz Bílkovy děje koní 113—114. ") Bílek na str. 812. vpády Švédův, ani r. 1631 —1649 s Hrubé Skály a Grabšteina často k Jičínu a jeho okolí zajížděli. Mnoho staveni panských jest shořeno neb poroucháno a popluží jsou nanejvýš popleněna. Statek Samšinský dostal se po několika letech trhem hraběti Krystyanovi z Valdšteina, ale že ten ho nemohl zaplaliti, vedeno na statek právo. Roku 1642, 23. září Rafael Mnišovský ze Sebuzína, místokomornik, odhádal ves Samšinu, tvrz od kamene vystavěnou, se všemi světnicemi a světničkami, dosti prostrannou, se vším příslušenstvím Anně Marii hraběnce z Rozdraiova, rozené Berkovně z Dubé na Blatné, jakožto plnomocnici od Barbary Berkové ze Šumburka, mateře své, zřízeDé. ') Potom Ad na Marie, sotva toho statku dosáhla, prodala smlouvou r. 1643, 24. července učiněnou tvrz a statek Samšin „velmi zruinirovaný", dvůr popi, ves „s ovčínem shořeným, mlýnem do gruntu spáleným" Fridrichovi Karlu Hu-brykovi z Hermersior/u za 6000 k. miš.') Vladyka tento daroval r. 1648 kostelu Samšinskému velký zvon a snažil se spuštěný svůj statek podlé možnosti opravovati. Po jeho smrti r. 1664 zůstali dva synové Jan Petr a Jan Jindřich Hoberkové z Hennerstcrfu, kteří se r. 1666, 18. řijna k dědictví po otci („skrovné pozostalosti") přihlásili;3) potom byl samostatným držitelem Jan Jindřich Hubryk z Hennerstorfu spolu i pán na Mackově, jejž stále k Samšině připojil. Obnovil r. 1672 kostel zdejší a s velikou pílí pracoval k tomu, aby poddáni jeho protestantští na viru katolickon obráceni byli. Ženat byl Jan J. s Annou Eliškou z Nynklyn (von Nnnckeln), s niž splodil jedinou dceru Annu Kateřinu, jež se později vdala za Vácslava Rudolfa Mladotu ze Solopisk. Když otec r. 1678 zemřel, byla dcera ještě nezletilá a z té příčiny máti její poručnici statku, totiž tvrze Samšiny s příslušenstvím a dvoru Mackova. *) Na vyhledáváni téže poručnice jest konečně celý statek r. 1682, 30. června od nařízených k tomu komisařův prodán svrchu psanému Vácslavovi a manželce jeho za 24 fl. rh. *) Oba manželé proslavili se dary kostelu zdejšímu učiněnými. Tak na př. založili v kostele nový oltář ke cti Marie početí, a Kateřina darovala témuž chrámu krásné stříbrné ciborinm. Mladotě patřil mimo Samšinu r. 1685 dvůr Vršce blíže Kopidlna, kdež se častěji a rád zdržoval; tam se mu též narodily dvě dcery Dorota a Lidmila, jež byly křtěny v Kopidlně. Po Mladotě, jenž zemřel mužských dědicův nepozůstaviv, sedě] na Samšině Jindřich Leveneur rytíř von Grúnvoall, jenž se vědomostmi svými čestných úřadu domohl. Byl císařův Leopolda a Karla tajnou radou, soudce soudu dvorského a komorního a mimo to statným válečníkem. V 1 1683 a 1689 udatně bojoval s Turky, vyznačil se v bitvách u Harkáně, Ostrihomu a Muháče, a přivedl s sebou z bojův těchto tři zajaté Turky na Samšinu, jež r. 1690 odevzdal jezovitům Jičínským, aby je vyočili ve víře křesťanské. Ostatně on i manželka jeho Františka rot. z Frintropu přístupni byli tehdejšímu přezbožnému duchu, a zejména, ana r. 1690 ku porodu pracovala, vyprosili si na Jičínském rektoru ostatky sv. Xavera, jimiž prý porod Šťastné byl uskutečněn a nově narozený syn témuž svatému na počest Xaverius jmenován. Leveneur zemřel r. 1716, o několik let později než manželka jeho, a oba jsou pohřbeni v kostele zdejším. Ještě před smrtí rytíře Leveneura přešla Samšina r. 1709 koupí na hraběte Františka Josefa Šiika z Holiče, který ji připojil k panství svému Jičinoveskému a Velišskémn. Když Šlik Samšinu koupil, bylo o duchovní blaho ') DZ. 147. R 5. ') DZ. 302. L 23, vkl. r. 1643, 4. srpna. a) DZ- 478. B 23. J) Zvod povolen mateři r. 1678, 3. prosince (DZ. 116. C 13). «) DZ. 396. D 2. TVRZE NA VELISŠKU. 277 poddaných málo postaráno, neboť lu faráře od časův švédských nebylo. Na vyhledávání Libanského faráře, jenž od r. 1720 kostel zdejší spravoval, založil Šlik r, 1740 novou faru v Samšině a faráři k obydli tvrz r. 1739 na polo pobořenou odevzdal, po čemž se správce statku čili purkrabí do dvora Dršlěkryjského odstěhoval. Od těch dob se fara na místě staré tvrze vynachází. ') Asi hodinu cesty k severozápadu od Jičína ční jako poslední výběžek pískových skal táhnoucích se od Jizery na jižní straně údolí Libunskeho holý vrch, jemuž před lety tři stromy na vrcholu o samotě stojící podobu hory Kalvárie dodávaly, z nichž však jeden již před r. 1857 nešetrní vyvrácen jest. Na vrchu tom stávala tvrz, jejíž známky již zmizely; neboť poněvadž na severní straně zaražen jest lom, všecky zdi základní bývalých stavení rozmetány a vnitřek hory tak vyhlouben, že jen kostra zůstala. Dělníci v tomto lomu pracující našli r. 1852 pečetidlo Alšíka z Lomnice, kteréž se bezpochyby s padajícím rumem sesulo. -) O jménu a osudech tvrze této není nic známo. všeliby. I éjiny tvrze Všelihskr, kteráž bezpochyby jiz v 15. století ú.-1 stAin. i 50 n v ehui chudé 2. zpráv c ú ich t^hrub?. Z držit^l^.. kteří na Všelibech v 15. století seděli, jsou nám pouze " 7 nám i MikuláS, Heřman a Peško-vee ze V$elib% kteří r. 1415 odporovali provoláni dědin v Bř튝anech, s] a s nimi zároveň připomíná se jakási Anna ze Všelib. Na poČálku 16. století sedři na zdejší tvrzi Jindřich Seletický %t Smojna. Ten nemaje dřdicův odkázal statek Všerihský strýci svém u Zikmundovi^ jenž se r. 1525 a kromě toho v titnláři r. 1534 sedením na Všelibech připomíná.4) Ten po shoření desk vložil sobě sám r. 1545 v obnovené dsky zemské, že drží Všeliby tvrz se dvorem poplužným, Ohafice ves celou, v Hnbojedech c. t. m. s mlýnem pod Všeliby. 5J Po Zikmundovi zdědil Všeliby a spolu také Sanašinu Jindřich Seletický me Smo/na, syn jeho, jenž oba statky spojil. Tvrz zdejší potom záhy spustla, a jiŽ roku 1570 připomíná se v seznamu vsí SamŠinských pouze „dvůr poplužný slovc Všeliby."*) drštěkryje. ^! aké o tvrzi Drštěkrvjské, která teprve pozde povstala, je nám {, velmi málo známo. 7) Roku 2549 patřila osada ta již ke statku j Samšinskérau, připomínají se však tu jen dvory kmeci, I\ r. 1570 zase dvůr v Drštěkryjích, což nás vede k domněnce, ^ jako by tu býval teprve dvůr nedávno před tím vystavěn. Spolu se Samšinou koupil Drštěkryje r. 1570 Abraham GerStorf z Malsvic (f r. 1579). Ze synů. jeho dostal Jan Drštěkryje za svůj díl.*) Jan GerStorf z Gerltorfu podlé vši pravdě podobnosti vystavěl si při zdejším dvoře novou tvrz, na které za pobytu svého v Cechách zůstával. Nikdy však býval mimo zemi, tak na př. sloužil císaři Rudolfovi proli Turkům ve válce, která r. 1590—1606 trvala a již se mnozí češti páni súčastnili. Po ukončení války vrátil se domu a na památku svého bojování postavil prapor svůj (r. 16071 v kostele Samšinském. Byv potom ještě 10 let na statku svém, zemřel r. 1617 a pohřben jest v kostele Samšinském.9) Pozdější držitelé Drštěkryj, bratří Jan Oldřich a Jan Zikmund z Gerltorfu ') Srovnej již dotčený Archiv für Geographie atd, a Schalle-rovu topogr. 71—74. s) Program Jičínský r. 1857 na str. 12. beze všeho topografického určeni. ') DZ. 15. fol. 14. ') Reg. kom. soudu modrá půl (3 f.) D 16. s) DZ. 250. J Ič. »") DZ. 17. C 29. ') Ze 14. a 15. věku aení nic známo. V lituláři r. 1534 vydaném připomíná se konečně Jindřich Krsovský z Krsovic, seděním na Drštěkryjích. *) DZ. 132. m j5. *) Hormayr, Archiv für Geographie oc. r. 1817, 438. a a Mallvic, byli bezpochyby jeho synové. Zůstavšt věrnými rodu Rakouskému podrželi zboží své, než jiný mocný pán je o statek připravil, totiž Albrecht V. E., kníže Frýdlantský. Vynutil na nich, že mu r. 1628 (vkl. v úterý po sv. Markétě) prodali „tvrz Dyštěkreje s dvorem poplužným," dvfir Všelibský se všim příslušenstvím a ves Dyštěkreje za 10.500 k. miš.;') ale z peněz těch jen jistá čásf jim dána. Přičiněním knížete jest zboži Drštčkryjské r. 1629 z práva zemského propuštěno a ke kníietství Frýdlantskému připojeno. Bratří Gerštorfové jsouce ošizeni o statek svůj hlásili se mohli teprve potom, když byl kníže (r. 1634) v Chebu zavražděn. Ale teprve r. 1660, 1. března vložil císař Leopold „statek Drštěkryje, od Frydlanda koupený, však nezaplacený a manský" Janu Kryštofovi, Fridrichu Zikmundovi a Mikuláši bratřím z Gerltorfu ve dsky zemské k dědičnému a zpupnému jmění. ') Ke sklonku téhož století dostaly se Drštěkryje Leveneurům, od nichž připojeny k Samšině. i & \0Í7~ ř I? ni ct 1 p: Náhrobek Mikuláše z Čejetic (ze i 4. věku) v Klášteře nad Jizerou. hubo jedy. rubojedy, ves blízko Samšiny, jméno své obdržely po oby-"fvatelích svých, hubojedech. Z vladyk zdejších známi jsou Ta 1372 Janda a r. 1403 Procek z Hubojtd, kteří drželi také časť Mladějova. Z rodu jich byla snad Bitka Hubo-jedská, která zemřela r. 141S, zústavivši dediny v Zlatém dole a Rokytničce. Později dostali se sem vladyky Sluzští. první, nokud víme (r. 1454), Vdcslav ze Sluh, ») jehož snad synové byli (r. 1463) Bohu! a Šfastný, též seděním na Hubojedech. Potomci jeho nazývali se Hubojedskými aneb Cidlinskými ze Sluh. Jan z tohoto rodu pocházející držel Hubojedy okolo r. i53o. V ten čas syn jeho nejstaršt Čeněk pro praní časté stal se dobře známým v okolí. Po Janovi smrti dostali synové jeho Čeněk a Jindřich za díl svůj ') DZ. 143. C 3. Bílek, děje konf. 8oq. *) DZ. 152. T. II. *) Lib. conf. DD. i5. f. by, 16. f. 9, acta administrat. C 4. 36* 275 tvrze na yelišsku. Mačkov; třetí syn tuším byl Adam, jenž r. i5Gg od statku Hubojed-ského vesPlchov odprodal. Roku j 571 zemřel, zústaviv syna nezletilého Adama. ') Nedlouho potom koupil tvrz, dvůr a ves Hubo jedy od dotčeného Adama Vácslav z ValdSteina na Lomnici a vloženy mu r. 1574 ve dsky zemské. *) Při panství Lomnickém zůstaly Hubo-jedy až do r. i634 a tvrz zdejší pořád udržována v dobrém stavu. Po smrti knížete Frýdlantského dány jsou Hubojedy kaleji fezo-vitské v Jičíne. J) Nějaký čas potom byly statkem samostatným a přikoupeny r. 1G88 k Dršlěkryjům. *) MAČKOV. Tvrz a dávné sídlo šlechtické bývalo v Mackově (blízko Samšiny). Polek l Málkova připomíná se r. 13o,6.5) Po něm patřil Mačkov Labounským, a to Janu Vidoltovi a Fryckovi.6) Onen přestěhoval se do Prahy, kdež se stal sousedem a r. 1408 oltář v kostele Matky boží před Týnem založil.') Později držel celou ves známý M. Zdenlk z Labounl, po němž provolána r. 14J7 jako odúmrf královská. Tehda seděl tu Jakub Škodka % Málkova, jenž si vyprosil roku 1434 odúmrť po Vácslavu Dršfkovi ze Zlivě, držiteli nějakých úroků v Mackově.') Kdysi před rokem 1543 prodali Ceník a Jindřich bratři Hu-bofedlti ze Sluh mateři své Annl z Chlumku (■{■ r. 1548) tvrz, dvůr a ves Mačkov.8) Anna zapsala dotčený statek dcerám svým Johance a Dorotě (r. 1543), z nichž onano vdavši se za vladyku Šlacha, statku u.;i.AI«l^l,n f. i ZJX\ v,. n^MimuK v ■ " ' y" "v" Grysloviz Gryslu postoupila.,0) Tento přikoupil roku 1569 ves Plhov ") a věnoval manželce své Anně z Maxen 200 kop na statku Mačkovském. Zůstavil syny Jindřicha a KryStofa, z nichž onen byl i.nat s Johankou ze Srno j na a po její smrti po druhé s Annou z Tu- čap, s kterouž r. ■ 58a veselí svatební slavil. Is) Po.llé tituláře r. i58g vydaného seděl na Mackově Jan Bilský z KařiSova a potom se dostal ke statku Samšinskému. Když se bratří Gerštorfové o statek tento dělili, dostal se Mačkov Oldřichovi z GerSlorfu. Týž byl pán svého času znamenitý, cis. Rudolfa II. rada a prokurátor v Čechách (r. iGo3—i6o5). Pod-porovav vědy, jež velice miloval, vděčnou památku v dějinách literatury si zůstavil. Vedle jiných připsal mu učený Michael Smiřický z Radostic roku 1609 dílo své: »Akcí a rozepře mezi filosofem, Náhrobek Jiříka Labouňského z Labouně v Klášteře nad Jizerou. v lékařství doktorem a prokurátorem atd.,« témuž Oldřichovi také Bohuslav Jičínský r. 1Ů12 svá programata academiae Pragensis věnoval. Ze požíval tehda vážnosti, i odtud viděti lzie, že se nacházet r. 1617 mezi místodržícími Českými, císařem Matyášem zvolenými. Roku 1616 koupil Os3v, jenž byl až do pádu jeho (r. 1621) stálým jeho sídlem. Podlé sbírek sněmovních r. iCi5 seděl na Mackové Hynek Kozlovský z Kozlova, kterýž byl před tím (r. 1614) úředníkem na Trčkovském panství Veliši. Přidal se také ke stavům odbojným v I. 1618 — 1C20, ale jest potom císařem oučasitenství rebelské-ho- osvobozen,, Pro veliké jeho dluhy se po smrti jeho statek zdržeti nemohl, a tudíž prodala manželka jeho Kateřina Elpog-nerovú, rozená Hubrykovna z HenerStorfu, r. 1628 v sobotu po Všech svatých torz Mačkov, dvůr popi. ves, vsi Plhov a Draííov Albrechtovi knížeti Frýdlantskému za 6000 kop mís. ') Kníže chtěl tehda založiti v Jičíně probostství a nadal je statkem Mačkovským jakož i vsí Střelcem. Ale smrtí jeho úmysl ten zmařen, a Mačkov se dostal r. i636 s panstvím Velišským Jindřichu Štikoví z Holiče.. Za doby této spustla tvrz i:ak, že jí žádná z listin potomních dob nepřipomíná.') Jindřichův syn František Ernest postoupil Mackova KaSparu Hubrykovi z HenerS-torfu a obdriiel směnou zaň svobodné dvciry v Horním a Dolním Lochcivě. Po řečeném Kašparovi, jer.ž byl roku 1629 v jezovitské koleji Jičínské študoval, zdědil Mačkov Jan Jin- "»M -■*-"■.'■- - f -|—í" i~í — statku Samšinskému. Později zase se stal statkem samostatným a teprvt: roku i6g2 přikoupen jest opět k Samšině od Františka Antonína hraběte z Halveilu skrze Jindřicha Le-veneura. *) ') Reg. 5. F. hejtm. I D 4, E 6, DZ. 59. E 25, DZm. i65. 2) DZ. 18. G 27. 1 Bílek, Děje konf. *) DZ. 3gg. Q. g. >) Lib. crect. XIII a. f. 58. Čeněk z Mackova stal se farářem r. 1372 v Mla-déjově a r. 1403 v Radimi. 6) Tamže VII. 79. k. r. 1406. *) Tamže IX. A 5. s) DD. i5. f. 76. a iG. f. 67. •) DZ 4. F. 17. I0) DZm. 226. F. 19. a 88. A a3. ") DZ. 59. E a5. ") DZ. 16. L 17, 89. A 24, reg. 32 F. k. s. E 6- MILIČEVES. ihovýchodné od Jičína jest ves Milčoves, ve řitarsí době řečená i*L Milčeves (t. j. Milkova ves), po níž se již r. i325 vladyky j^ár Benlc a Kunrát jmenovali. *) Nějaké zboží tu ve vsi spadlo po smrti Pešíka Kedrutky na krále (r. i!583) a darováno Petrovi ze Semina. *) Jiný zeman Jan zem řel před r. 13g3 ; zboží po něm drželi bratří Petr a Michal. fi) Vladyka MareS z Žernového, sed. na Miličevsi, daroval r. 1394 ke kostelu v Ohni-šfanech úrok na jednom kmť.i v Miličevsi.7) Snad patřil Mareš k rodu pánův z Ryzemburka, neboť Jan z Ryzemburka a z Milčevsi ') DZ. 143. D 23. a) V listině trhové Samšinska r. 1682, 3o. června připomíná se pouze dvůr Mačkov. *) DZ. 401. N 5. ') Tau. vet. 384. *) DD. i3. f. 3. ") DD. i3. f. 21. ') Lib. erect. XIII a 47. TVRZE NA VELISSK.U. 179 připomíná se r. 1419. ') Později sedil na tvrzi a jednom dvore RudeS a držel k tomu plat v Hradisfku a Borek pod Troskami.') Když před r. 1455 zemřel, vyprosil si nápad po něm Smil ze Žlunie.s) Roku 1^07 vyskytuje se Jan Litoborský z Chlumu jako pán na Milčevsi, *) kterýž ji prodal roku 1522 Otrndrovi statSimu z Holohlav.') Ke statku tomu patřily tvrz, dvůr a ves Milčeves a čásť vsi Jičiněvsi a na místě summy trhové postoupen Janovi statek Jeřický.6) Otmar zůstavil z manželství svého s Johankou Cidlinskou ze Sluh několik dcer a syna Vilíma, jemuž umíraje statek svůj všechen odkázal. ') Tento došed let svých ujal Milčeves. ale zemřel již r. i556, učiniv poručnicí mater svou Johanku. Tomu místa dáti nechtěly sestry jeho Anežka a ManJaléna. Nachází se pak, že dotčené dvé sestry (onano Karlíkova, tato Sa-dovská) a s nimi strýně jich Anna a Kateřina (tuším dcery Vilémovy) prodaly roku ■ 557 tvr2 dvůr a ves Milčeves, vsi Žeretice, HraJišfko horní a dolní Mikuláši Bořkovi z Dohalic.v) Tento žil ještě r. 1575, ale Milčeves držel ještě za živobytí jeho syn Jan. *) Po smrti Janově (f r. 1590), jenž byl spolu pánem na Veselí, Dohalicích a jiných statcích, dostal na svůj díl Milčeves s Vrbicí a Dobřičany Bořek mladil, syn jeho, ") později Bořek starší řečený. Týž odsouzen jest pro účastenství své v rebelii (roku :6i3) třetiny statku svého, kterýž ihned potom prodán Albrechtovi z ValdSteina 1') a připojen ke knížetství Frýdlantskému. Kníže založil potom (r. 1624) v Jičíně kolej jezovitskou, kterou obdařil statkem Milčevským a jinými ještě vesnicemi. ") Za následujících bouří válečných navrátil se Dohalský do Čech, odkudž se byl pro náboženství vystěhoval, také r. 2639 nějaký Dohalský, když vpadli Švédové do Čech, Milčevsi mocně se ujal a ji některý čas držel. ") V držení Milčevsi zůstali jezovíté až do zrušeni řádu svého. Z tvrze povstal nynější zámek. li NEMYČEVES. .. edaleko Milčevsi jest res Nemyčevcs, jinak Nemojčeves (t. j. Nerr.ojkova ves). Z vladyk vesnice této připomíná se Sypa z Nemylevsi již r. 1340.") Roku i359 připomínají se jako páni vesnice Vácslav, farář u sv. Jíljí v Praze, Jindřich z Viti-něvsi, Damek, Jindřich a Hereš z Nemyčevsi ls) OJ té doby lze shledali po pamětech, že byla vesnice rozdělena mezi několik držitelů. ■■) Čásť vsi, na které byla tvrz, dostala se v drženi schudlé ') Arch. č. III. 49J ') Ma jiném dvoře, k němuž patřila ves Kozákov, seděli Jan z Visemburka a Kateřina ze Žlunic, manželka jeho. Dvůr ten spustí již tehda (Í)D. 16. f. 10). ") DD. iG. f. to. *) Arch. gub. DZ. 6. C 16. *) DZ. 44. D 14. «) HZ. 5 H (j. '•) DZ. 2. K 7. Johanka vdala se po jeho smrti za Hynka Zilvára, ale byla již r. 1541 vdovou (Reg. k. s.). ■) DZ. 12. D 19. K 33. ") DZ. 62. D 28. ") DZm. 48. O n. O 15. DZ. 135. Q 17, i38. D 11. '') Bílek, deje kont 79. ■*) Viz Dobner. mon. I. 334. Bílkovy děje konf. 800. '*) Jahrb der Monatschr. des. bořím. Museums r. 1829, April 353. '*) Geschichtsquellen der Gr. Glatz I. 73. Balbini Vita Arnesti 75 (r. 1340 podlé našeho, r. 1341 podlé tehdejšího Kostel v Branné. větve pánův a Vlaši?ní. Čeč z Nemyčevsi. z rodu jich pocházející, pripomína sc r 1376 re starých knihách Jičínských. Syny jeho byli JiJ. Petr, čé£ a Ješek. Dcera Anna vdána byla za Mikše Kokotu počtu). '') Lib. conf. ") Měli tu části Mikeš z Úlibic r. 1407 až r. 1413 (čásť patrila i později k Úlibkům), Vácslav z Nemyčevsi r 1 ig5 a 1 <97 a Syn jeho Martin Svini (r. 1407 atd.), jenž si oblíbil stav duchovni, Petr Kluch z Chotče (r. 1407, f j 1414), Hynek, kněz (-(- o 1414), Pavel z Jičína (r. 1414 atd.). Jan z Nemyčevsi připomíná se r. i3(>5 jako spolupatron na Vidonicích. 28o TVRZE NA VELISSKU. ze Slemene. Synové rozděleni byli tak, že měl Čéč tvrz a dvůr v Nemyčevsi, Petr část Nemyčevsi a Vitiněvsi a vsi Zdonice a Novou Lhotku, a Jan neznámý díl, ale nápadními smlouvami r. i3g2 a 1411 učiněnými zapsali sobě všechny statky, tak že zůstaly všechny Janovi, jenž bratry své přetrval. ') Když tedy po smrti Petrově a Céčově na jich statky sazeno právem odúmrtnim (r. 1411), učinili proti tomu Eliška, máti Petrova a Jan odpor takový, že jim dáno za právo.1) Jan se připomíná naposled r. 1415 s Benelkem, synem svým.3) Od r. 144í připomíná se několikráte Petr z Nemyčevsi (tuším odjinud s Tuři řečený), který byl potomkem svrchupsaných v lady k a snad Benešovým synem.') Pokud víme, seděl ještě r. 1455 a 1463 Starý náhrobek ze 17. viku v kostele Klášterském. v Nemyčevsi na dvoru poplužném, kdežto ostatek vsi rozličným zemanům náležel. O potomcích jeho mluveno již na str 78. Roku 1533 *) patřila ves celé k panství Veltšskému. popovice. \ everně od Milčevsi, něco přes hodinu cesty daleko, leží ' ves Popovice. Jednu její čásť držel 1. 1387 MareS Kule z Popovic, vladyka velmi nábožný, jenž dal r. i3g5 úrok ze vsi Lhoty hrnčířské ke zřízeni nového kaplanství v Ne-mojčevsi.*) Zemřel před r. 1405. Bratr jeho Beneš byl v Ne- ■) Kel. tab 1. 567, 575, lib. conf. arch. Třeboň. Céč z Vlašimě připomíná se r. 1403 (Arch. č. VI. 6.). Jan z Vlašimě a z Nemyčevsi připomíná se jako spoludržitel Nemyčevsi r. 1407. (Líb- erect. VIII. f. 2, 9) *) DD i5. f. 3—4. J) Arch. bibl. Praž. Pánem podacím byl roku 1417 Hanuš Hunger z Lysé. (Lib. conf.) «) Arch. č. III. 532. Paproc. o st. ryt. 285, rel. tab. II. 247, 283. 6) DD 16. f. 24. 4) Lib. erect. IV f. 87, V. f. 108. XII. f. 23. mojčevsi kaplanem ještě r I4i5; r. 1405 koupil plat \e Vrbici.'} Na druhé části seděl již r. 1378 Jan Kule s Popovic, který nechtěl dávati r. i38i desátky ke kostelu a k faře v Nemojčevsi, ale potom ustoupiv nutnosti, přece se podvolil. Po smrti Manově zdědil statek jeho a též podačné právo nad kaplanstvím řečeným, a dal se s farářem Nemojčevským do pre o dávání desálkův; ale před jich ukončením prodal Popovice Přfbkovi ze Smrtovic, ale zadržené desátky obilné a v penězích přece musil r. 1407 zaplatiti.7) Po celé 15. století nemáme paměti o Popovicích Po své teto zdědil tvrz, dvůr a ves Popovice Jindřich Kamenický s Vitiněvsi, který asi r. i543 zemřel. Synové jeho Jan, Burjan, Adam a Jiřík drželi Popovice ještě r. i552 společně, později jen první a poslední, neboť Adam se usadil na Lužanech a Burjan zemřel snad.') Jan věnoval ještě r 1592 manželce své Martě z Nové vsi na zboží Popovském a zemřel několik let potom. Pro závady na temže statku prodali komisaři od soudu zemského zřízení (r. 1602, 22. května) ■tvrz starou Popovice" s příslušenstvím Zikmundovi Kamenickému z Vitinlvsi za 67.000 kop míš. *) Po smrti tohoto spadl statek na bratry jeho Jiříka a Zdeňka, avšak tito nemohouce statku pro dluhy zdržeti, prodali r. 1613 dne 25. června polovici zboží Popovského a lesu Lipce Markvartovi Stranovskému ze Svojovic, a druhé polovice postoupili Zdislavovi Dobŕenskému z Dobřenie.^ Zdislav seděl ještě r. 1618 »na tvrzi staré Popovicích.* e) Zdá se, že od těch dob zůstaly Popovice rozděleny. Jedna polovice zajisté dostala se ke knížetství Frýdlantskému a dána r 1524 jezovitum Jičínským'} i s Milčevsi, druhá zůstala statkem samostatným ještě nějaký čas. 8) cidlina. ve vsi Cidlině (přes 3 hodiny severně od Milčevsi) I již dávno z povrchu zemského zmizela. Havel z Cidliny (j- j. r. i322) vykonal loupež na zboží Údrnickém, kterouž k sobě přijal Hynek z Cidliny. Vácslav < Branné, odjinud s Cidliny, připomíná se r. 1363.*) Po smrti JcSia, řečeného Blílek, daroval HaSek Cidlina z Cidliny (r i3o,4, 27 září) dvě kopy Janu lovi, převoru kláštera Turnovského, aby tudíž dvě zádušní mše za veškerý rod Cidlinských, zvláště však za Ješka a Haška slouženy byly. Roku i3g8 učinil nadání kostelu Zeleznickéinu na zadusí Běty, mateře své, a Jana, bratra svého. A r. 1408 vykonal týž Hašek neb Havel poručenství Lidy, vdovy Markvartovy z Lysic, jenž část Cidliny držel, zapsav úroky kostelům v Železnici, Končících a Ziželicích.10) Petr z Cidliny žil v prostřed i5. věku n) Ve druhé polovici i5. věku nabyli Cidliny vladykové ze Sluh. Jan Šťastný ze Sluh a v Cidlině připomíná se v rozličných pamětech r. 14^3 a 1519. ") Bulek Cidlinský ze Sluh pojal za manželku Barboru, dceru nejv. sudí, Jindřicha Berky z Dubé, jíi r. i5i5 n.i ') Lib. erect. XI M 7. >) Lib. erect. Vlil f. 1, XII. f. 100, acta jud. r. 1378, 21. Septb. ar. i38i, 19. Mart, lib. conf. VI. B 11, E 16. Jan seděl potom na Chotči. Roku 1408 připomíná se Martin ze Sobčic, odjinud z Popovic [lib erect. VIII. f 33.). *) Arch. Bolesl. r. t537, titul. r. i534, DZ. 2Š0 M 25 Por. Slov. Náuc. -Kamenický.. ') DZ. 26. F 17, 170, J i5. 5) DZ 187. G 18 DZm. 237- H 5. ") DZ. q5- M 23. ') Dobner. Mon I. 354. 8) Druhé polovice dosáhl Jinlřieh Kamenický z Vitinžvsi, po němž ji zdědila starší jeho dcera Anna Kateřina Haugvieova. Od té koupil Popovice a dvůr v Robousích Hanu! Pavel Kanrand, hejtman vojenský, za 2000 fl rh. (DZ 3i8. T 22.) Když tento r. 1657 zemřel, zůstaly po něm dítky Jindřich, Vácslav, Rudolf, Maximilian, Anna a Markéta (DZ. 113 L 18). Vácslav dosáhl let svých r. 1665 (DZ. 318. J 3), ale nemohl statek pro dluhy zdržeti; koupil jej r. 1669 dne 20. prosince P. Vácslav Malínský, rektor koleje Jičínské, za 6000 fl. Ke statku patřily dvůr a sídlo, »kJe jest pro pána a držitele statku bydlení* (DZ. 3iE. J 3.). ") Tab. vetust n. 343, arch Vratislav. '") Lib. erect. V. f. 1, VIII, f io5, Balbin, lib. er. VIII C 10, L 1. Viz i Acta jud. 1408, 8. Junii. ") Arch. gub. '') Paprocký o st. pan. 8g. 356, arch. č. VI. 318, reg. k. s- Z rodu prvních Cidlinských sedil roku 1474 Jan z Cidliny v Doubravici (arch. kapitul,). TVRZE NA VELISSKU. 281 tvrzi, dvoru a vsi Cidlint a vsi Březce věnoval. ') Zemřel r. 1542 a Barbora r. i55i dne 2. května; oba pohřbeni v kostele Železničkám. Biiškův syn Zbyněi (f i55g, 4. Maj.) držel Výkleky i Cidlinu a ženat byl s Kateřínoj, dcerou Jiříkovou z Valdšteina, kteráž zemřela r. i56o dne 7. dubna. Pochováni také v Železnici. Dcera jejich Alena (f ■ 5^5) vdala se za Jindřicha Kapouna ze Svojkova. *) Cidlinu držel potom Jan Cidlinský ee Sluk, kterémuž povolila strýně jeho Mandaléna r. 1579 dne 20. června, aby o tvrzi Cidlině říditi mohl, jestliže by ji zřídil poručnicí, aby Cidliny do smrti své užívala. Týž Jan Cidlinslý prodal r. 1600 dne 28. září tvrz Cidlinu se dvorem při ní, ves s mlýnem, ves Hořejší Zámezí s mlýnem, Brezku s mlýnem, Pekli se 4 mlýny a pilou, horu nad Cidlinou a \.cbei místa Jičína za 5000 k. gr. č. a i5 fl. uh.J) Kníže Frýdlantský odňal Cidlinu Jičínským a přivtělil ji k Milčevsi. Domům i. 1, 21 a 28 v Cidlině -iká se dosud »ve tvrzi." Vývod Cidlinských ze Sluh. Jan Šťastný i5o5— i5ig i y Božena z Kopidlna? Jan Hubojedský i5 9 f j. 1543 v Anna z Chlumku f j. 1548 „ C3 Čeněk Jindřich S y jfS,.532-.547 . 543, .547 * ž ^ Ě- Adam Hub0)edskí -» 5 _Ť '57' Adam 1674 Bušek Cidlinský 1515 f 1542 Barbora Berk. z Dubé |- i55i, 2. Maj. 3 3 e" Zbyněk f i55g, 4 Maj. v Kateřina z Valdšteina f i5bo, 7, Apríl. Jan 1579 f 1601 V Johaika z Dobřenic Alena f 1575 vi Jindřich Kapoun ze Svojkova Mandaléni -j- j 1601 «p Jindřich Materna z Květnice doubravice. * ^ír!everozépadně ol Železnice jest ves Doubravice, v níž tvrz a dva dvory poplužné bývaly. JeSek e Doubravice připomíná se r. i3(i4 jako svědek v nadání souseda svého, V' Haška Cidlinskiho. Na počátku i5. veku seděli tu Dobe! a Čenlk, Janek, KryStof a Jarek a Doubravice, z nichž někteří jen tvrz, ostatní druhý dvorec drželi. Od Dobše koupil čásí jeho Petr s Varobyle, totiž čásf tvrze, dvoru poplužného a dvorů kmecích a díl vsi Zámezí. Na tom zapsal r 1413 ostatním Dou-bravským 40 kop a r 1414 mateři své Zdeně 60 kop. Této byl již r. 1412 dvůr svůj Varobyli postoupil. Když Petr r, 1415 zemřel, sazeno na dědictví jeho právem odúmrtním, ale Zdeně a Doubrav-ským to nic neublížilo. *) Roku 1433 žil HaSek s Doubravice,') ji nějaký rok po tom secěl tu Petr Zilvdr s Vlčic. Roku 1474 měl tu nějaký dvorec Jan % Cidliny.*) Ke sklonku téhož věku koupil zboží Doubravské Vilém Jiskra s Petropiml. Syn jeho Jan prodal r. 1499 Doubravici tvrz s dvěma dvory, Doubravičky ves z části osedlou a z části pustou a ves Zámezí MikuldH starSlmu a Miku-IdSi mladšímu Trikům 1 Lipy. *) Od těch dob patřila Doubravice k panství Velišskému, od něhož přidána v 17. věku k panství Milčovskému. ') DZ. 1. E 25. Buškův bratr Jan držel Beru nicky r. i528 (DZ. 2 D 16). J) Janderovy pam Hořické V. r. 1724—1728. Stará tabule vývodu Cidlinských shofela r. 1612 na Výklckách. s) DZ. 64. G 6, 176 E 3o, 131. G 14. Srov i Lumír r. 18S1 na str. 667. S příspěvky p. J. Teige. *) Lib. erect VIII f. io5, DD. t5. 1. 25—26, 62. s) Arch. č. III 5<8. Pochybno, zdali sem patři Janek z D., jenž byl r. 1448 při dob/ti Prahy. (Čas mus r. 1827 III 82.) *) Arch, gub. a kipitul. ') Rel. tab. II. 507. tuří tvrz. %$Íodlé názvu svého patří Tuří (sv. od Milčevsi) k osadám ^^.starožitným; bývala tu již ode dávna tvrz, na níž seděli *Qy T l384 Martin a Mikuláš, brstří, s mateři a třetím bratrem.1) & Matěj, syn PeSkův i Tuři, založit roku 1406 oltář Těla páně, jejž nadal platy v Tuří a Hrnčířové Lhotě; r. 1408 přidal k tomu ještě některé platy. Žil ještě r. 1415-*} Petr s Tuři, erbu orlice, koupil r. 1437 platy ve vsi Sukoradech a držel r. 14IS0 s jednotou Poděbradskou.') Později seděli tu vladyky Turlti s Drevenice. Eliška, manželka jednoho z nich (r. 1472), držela domek v Jičíně; zde měli také "dědiny šosovní Bene! (r. i5o5 a i5i2), syn jeho Jan mladil (r. 152o) a strýc jich Jan starSí Turský b Dřevěnice, kterýž se v letech i5t2—1520 připomíná.*) Asi tehda získal tvrz Tun, k níž patřily vsi Robpusy a Hubalov, Jan Litoborský Be Chlumu, ale prodal ji zase (před r. 1^29) panu Jindřichu Berkovi 1 Dubé, Náhrobek opata Hradišťského Pavla v Klášteře nad Jizerou. jenž držel Dřevěnici, za 25o kop.5) Za těch dob spustla tvrz Tuřská, Synové Jindřichovi Zlynfk, Zdislav, Zdeněk, Ondřej a Vácslav 'prodali r. 1541 tvrz pustou Tuří se dvorem a vsí, vsi Hubalov a Lhotu Kacákovu Albrechtovi mladšímu s ValdSteina za 35oo k.a) Avšak nový pán zemřel před r. i545, zůstaviv sirotky nezletilé, jichž poručníkem byl Jan z Valdšteina. Když Albrechtův syn Jan mladSi let svých došel, prodal r. 1567 ^ne I0- března tvrz obnovenou Tuři s příslušenstvím svrchu dotčeným šmahem za 10.000 k. míš. Vdcslavovi 1 ValdSteina na Lomnici. *) Při panství Lomnickém zůstalo zboží Turské až do dob knížtte Frýdlantského. Od knížete dostalo se bezpochyby jako manství Petru Vokovi te Žerotína, který je prodal r. i635 jeiovitům Jičínským."') ') Kniha I Jičín f 139. b. ') Lib. erect. VII. f. 7t, XIH. a f. 162, lib. conf. VII E to. •) Rel. tab. II. 186, arch Třeboň, 'j Archiv č. VI. 3i8. Kniha III. Jičínská f. 5o, 207. 213, 234. Roku i532 prodala dům Markéta z Dřevěnice, vdova Lapáčková ze Sukorad (f. 281.) !) DZ. 7. E 16. DD. 62. str. 817, reg. 5 F k. s. A g. •) DZ. 1. C 17. ') DZ. 2. C 14, 58. F 5 a 16. A 26. *) Sommer, Bíd. Kr io3. 282 TVRZE NA VELláSKU. lhota turská. e vsi Lhotě Turské, jinak Butovsi (sv. od Milčevsi), za starších dob tvrze nebyla ') Teprve když nikdy na konci 16. věku dvůr T Lhotský nějaký Mikuláš Buta, člověk robotný, držel, postavena 7 tu tvrz. Jan Rudolf Trěka z Lípy ujal později tento dvůr, ale prodal jej roku 1004 dne i3. prosince 1 s pazdernou, lukou Butovskou pod Militovsi, lesem Butovským EMcc ValdSteinské ') Roku 1479 prodal Bernart z Konecchlumí jeden dvůr kmecí ve Lhotě nad Kováčem s dědinami a rybníky Petrovi z Nemyčevsi (Rel. tab. II. 379.). Roku 153 3 uvodí se Lhota Turská poprvé tak jmenována mezi příslušnostmi hradu Veliše (DZ. 42. G 6.). Zdá se, že tu původně byb jen několik živnosti selských, kteréž pozJtji na jeden dvůr svedery. s Martinic na Lomnici a Tuří za 45oo k. mís. ') Od té doby říkalo se dvoru také, Butovsko. Roku 1614 dne 27. ledna koupil Albrecht Vácslav Smiřický pro nezletilé své strýce Jindřicha Jiříka a Albrechta Jana se Smiřic od Maří Slavatové % ValdSteina, dcery Eliščiny, tvrz Lhotu Turskou a připojil ji k panství Kumburskému.*) Kníže Frýdlantský obrátil »Butoves« (tak poprvé) statek s lesy, lybiiíkcm, lukuuii, pasivum! a jedním domkem (r, 1C24) k nadaní koleje Jičínské, a tak připojena osada tato k panství Milčevskému.3) Rozprodáním dvora vznikla nynější ves, jejíž jméno původní již dávno zapomenuto. ') DZ. 178. Q. 3. a) DZ. 137. L 7 a 188. L 28. Ke tvrzi patřil dvůr poplužný a jeJen dvůr kmecí. Srov. dě|e Lomnice na str. 227. *) Dobner, Mon. 1. 334. Pařez od severní strany. fTTVTVTV f v v y rfTTrYTTvy t ^ Y V v r TT YV t7ttvt7tt T 7 T ¥ t t V chlumec hrad. i. Popis a dějiny.') ad dolní Cidlinou jest rovina jako stůl po celé léto zelená, místy i hustým křovím porostlá; málokde vypíná se návrši, kteréž se lazy svými na širokém a dlouhém dnu rozkládá. Takové návrší jest místo, na kterém stojí při městé Chlumci nad Cidlinou kostel sv. Trojice (původně farní kostel Chlumecký), a nad tím zámek Koruna, r. 1727 postavený. Ač zámek založením svým jest nový, stojí přece na místě od pradávna osazeném a obydleném, což jinak býti nemůže, poněvadž nynější Chlumec nestojí na žádném chlumci, nýbrž na holé rovině, a název jeho by žádného smyslu neměl. I lze za to míti, že první osadníci této krajiny vyhledali si toto vyvýšené místo nad luhy vynikající a jimi na všech stranách obtočené, a že odtud prastará osada Chlumecká přeložena byla na rovinu, aby obyvatelé dleli blízko hradu středověkého, kterýžto založen byl mezi močály. Na jižní straně nynějšího města spatřuje se místo jeho a nepatrné zbytky bývalých stavení. Hrad Chlumecký založen byl do čtverhranu, jehož rohy byly zaokrouhleny. Obehnán byl příkopem na některých místech velmi širokým, po stranách vyzděným a na dně vydlážděným; z řeky Cidliny mohl se podlé potřeby vodou nadýmati, a suchý, jak se zdá, nebyl nikdy. Čas od času naneslo se do něho bahno a nastala potřeba jej vyčistiti. Nyní se tu též drahně bahna naneslo, mezi nímž voda stojí a vysoké husté rákosí vyplňuje tuto bařinu na jihozápadní, jižní a východní straně. Na severní straně, kde se příkopy domů městských dotýkaly, zavezeny a srovnány jsou teprve za naši paměti; neb před několika lety ještě tu byl bahnitý příkop. Na ten čas jest tu několik zahrádek. Přes příkopy chodi se na hradiště po dvou dřevěných mostcích, jednom na západní, druhém na severovýchodní straně. Na jihovýchodní straně přikopu zbyl ještě znamenitý kus náspu, který snad celý hrad zavíral. HradiStĚ neb prostora mezi příkopy jest tak veliká, že proto hrad Chlumecký k nejrozsáhlejšim v Čechách počítáme. Není pochyby, že tu stávalo mimo vlastni hrad čili obydli páně také předhradí se všemi staveními ke dvoru poplužnému náležitými a ještě asi zbývalo dosti prázdného prostranství. Na ten čas nacházejí se na severní třetině hradiště stání pro jízdné koně zdejší vojenské posádky. Stavení toto vyzdviženo jest v minulém století na místě bývalé oranžérie panské. Od něho k jihu jest široká ulice, a ostatek zabírají zahrady a zbytky panských stavení. Jak se zdá a jak starý obraz na zámku Korunském nasvědčuje, bylo tu kromě hlavního domu, nad nímž se vysoká čtverhranná věž vypínala, ještě některé menší stavení. Od jednoho z nich zbyl roh při bytu zahradníkově. Za tímto jest zbytek vlastního zámku, stavení základů nepravidelných, jehožto zdi jsou neobyčejné hrubé, jak lze se přesvědčiti na východním rohu sesutém. V tomto rohu prý stávala kaple. V podzemí jsou veliké sklepy, do nichž se značná zásoba vina skládá; otvory do nich jsou jedinými otvory většími v tomto stavení. V přízemí jsou skladiště. První a druhé poschodí, když zámek roku 1747 neopatrností vrátného vyhořel, rozmetáno, při čemž rozebrána i severní časť stavení, která do nynější ulice mezi tímto stavením a konicemi vybíhala ') Za laskavou podporu při tomto sepsání dekuji velice p. Fr. Mazaucovi, administrátorovi panství CMomecké'ho. Hrady a zámky České V. 37 284 CHLUMEC HRAD. Když nedávno v těch místech kopáno, přišli na základy zdí a našli tu mnoho kostí. Skorém polovici hradiště zabiri nyní zahrada panská, v jejímžto jihozápadním rohu pěkná fíkovna se na.chází. Slavná bývala v minulém století, kdež odtud plodiny až do král. pruských zahrad posílány a citrony a pomeranče do pytlů se sklízely. Povesť o bývalých sklenicích udržela se mezi lidem posud, ano staří lidé ještě pamatují rozsáhlé zříceniny jich, které se táhly po celé jihovýchodní straně hradiště. Ve starých pamětech, zejména v urbářích panství Chlumeckého r. 1571 a 1672 sepsaných, nachází se něco zpráv o bývalých částech zámeckých. Dovídáme se, že se o pokojích ve hlavním stavení ob čas stavělo. Roku 1671 obnoven jest zámek a přistaveno nízké stavení od kuchyně zvlášť o sobě stojící až po kapli. V 16. věku byla při zámku pekárna, v níž se pekl chléb k potřebám zámku. Sto let potom bylo na témž místě vězení, kterému se Kašpárka říkalo, a nad tím vězením některé sýpky. Nyní o tom není potuchy. Veliké sklepy zámecké potřebovány byly ku spiláni piva, jež se v pivováru zámeckém navařilo. V předhradi byla ratejna pro čeled při zámku sloužící, avšak za vpádu saského (r. 1632) vzala za své. Na témž předhradi byly obilnice zděné, dobře vystavené a opatřené, na něž se některý tisíc korců ssouti mohlo. V 17. století je zanedbali, že byly velmi špatné, a te-prv roku 1673 zase spraveny. Kromě toho byla na předhradi konice velká zděná, dobře opatřená, ve kteréž se okolo 50 koní posta viti mohlo. S ti m asi srovnává se již dotčený starý o-braz zámku Chlumeckého, který byl r. 1650 malován, když se ještě bývalý hrad ve své úplnosti nacházel. Z těch příčin máme obraz Chlumce, kterýž se v současných topografiích vyskytuje, za Vysvětleni planut I. Náměstí; 2. domy městské a jich příslušenství; 3. přikop; 4. násep; 5. konice; 6. základy zdí v ulici; 7. byt zahradníkův; 8. staré staveni; 9. zahrada; 10. fíkovna; II. vinopalna. ide.ílní, totiž v ně kterých věcech vy-krášlený, v jiných neúplný. Zejména nás zarážejí veliké okrouhlé bašty na rozíich a příkop k tomu přiměřený, poněvadž se toho na í:en čas ani dosti s kro vn áznámka nenachází (str. 288). Od prastarých dob a nade vši paměť: lidskou býval Chlumec v držení rodu Šternberského, a nežli Šternberk stál, připomíná íie v 1.1235-1241 Zdisiav z Chlumce, praotec a předek rodu tohoto a zakladatel hradu Šternberka. I po- tomci jeho druhdy se tak nazývali, jako na př. Zdeslav z Chlumce roku 1297.') Také Ješek ze Šternberka roku 1329 se tak nazývá2) a týž neb jiný má na pečeti své roku 1349 název „z Chlumce". 3} Od roku 1358 připomíná se často Jan ze Šternberka jako patron kostelů v Chlumci a ve Chvojně, a nejednou jako svědek v rozličných zápisech. Poslední o něm zmínku našli jsme k roku 1376. *) Starší jeho syn Smil držel po smrti otcově Holice a sedal s bratrem svým Oldřichem (r. 1383) na soudu zemském.1) Jaké opatření se stalo na panství Chlumeckém, není známo; roku 1389 vládl na něm Smil,6) ale snad jako poručnik, neboť jako spoludržitel Chlumce vyskytuje se roku 1390 synovec jeho Oldřich.') Roku 1390 daroval Smi-na záduší téhož bratra svého platy v Levíně a Komárové faráři Chlumeckému, když pak nedlouho potom zemřel, mladý Oldřich roku 1393 dání to stvrdil.8) Purkrabí na Chlumci byl tehda ZdeniSk z Korkyně. Dotčené potvrzeni stalo se asi v ten čas, kde Oldřich panství Chlumecké prodal. Ještě télhož roku stalo se, že si farář Chlumecký plat svůj v Komárově se StĚpánem z Opočna za plat v Olešinici vyměnil,9) a byť se vyskytuje Ptita z Častolovic r. 1394 jako patron kostelů v Chlumci a Lučici, 10) pře:ce byl Štěpán potom zase pánem Chlumeckým a prodal r. 1397 tvrz a městečko Chlumec, Chlumec menši (Nové město), ') Viz Erb. a Eml. regesta. ') Emler, reg. III. 594. 3) Archiv zemský markr. Morav. ') Lib. conf. arch. Novohrad. Srovnej díl I- na str. 63. Od krále Karla dostal nadání na dům v Praze. (Arch, Břevnov.) s) Dsky Brněn. arch. ř. II, 34^. *) Lib. conf. IV. B 13. ') Arch. zemský markr. Morav. s) Lib. erect. XII. 49. Oldřich seděl r. I39I na soudu zemském. (Arch. č. If. 331. Vis: i rel. tab. I. 541.) *") Lib. erect. XII. qo. ,0) Lib. conf. Štěpán zapsal věno manželky své Kačny z Bergova na obojím Chlumci a Kladrubech. (DD. 20 str. 122.) Ó pozdějSim postupování tohoto věna viz Rel. tab. II. 272 a arch. č. III 503 CHLUMĽC HRAD. 28s Kladruby, Olešnici, Vídeň a Praskolesy Otě z Bergova.'1) Nový pán prodal asi r. 13CJO mlýn Rakouský Petrovi Hovorkovi z Holišovic, jenž byl služebníkem na panství již za dob Šternberských,2) a ves Nový Chlumec r. 1400 Petrovi z Chlumu.3) Nedlouho potom stala se změna taková, že byl pánem na Chlumci Vdcslav z Boskovic,*) což se stalo bezpochyby zástavou; neboť jen zadlužením lze vysvětliti, že si i páni z Pardubic nějaké právo k Chlumci pokládali;1) roku 1407 vyskytuje se Ota opět v držení Chlumce.6) Zemřel před r. 1415.7) Za syna jeho Oty z Bergova byly Trosky předním jeho sídlem. Rády katolické zachovány skrze Otu na panství Chlumeckém až do roku 1424, kdež pan Boček z Poděbrad, spolčiv se s Tábory, Chlumec ztekl a opanoval.8) Nějaký čas potom ujal Ota zase Chlumec a hospodařil tu se synem svým 'Janem, zvláště od těch dob, co Trosk v držení svém neměl; ovšem že se spolčili oba se stranou kališnickou.9) Srozuměvše, že obec městečka Chlumce většího pálením, braním, jímáním a jinými rozličnými záhubami ke zkažení a snížení přišla, osvobodili sousedy r. 1445 dne 18. srpna od robot, jako vozeb, v lese roubání, malých i velikých robot kromě ponůcek a když potřeba bude, i zaječích lovův.'") Z Chlumce vypravil se r. 1447 Jan a s ním na 4000 Čechů do Míšně na službu; zbito jest tam drahně Čechův, ale Jan se šťastně vrátil.") Ota se vyskytuje potom až do r. 1451 nejednou jako svědek a zemřel r. 1452 před sv. Havlem.12) Až do těch dob připomíná se v Chlumci pouhá tvrz; i zdá se, že teprve pány z Bergova neb jích nástupci rozšířena jest v hrad tak, že dvůr pojat do ohrazení. Roku 1451 učinil Jan, dětí nemaje, zápis nápadní Jindřichu Berkovi 2 Dubé, Oldřichovi z Bohatec a Janovi z Němčíc, a to takový, aby se po smrti jeho v panství Chlumecké uvázati mohli.,3) Když tedy Jan r. 1458 zemřel, uvázali se Oldřich a Jan, jsouce sami již živi, v Chlumec a vstoupili na odpor, když zboží to r. 1458 jako odúmrt provoláno. ") Od Barbory, nevybyté dcery Otovy, koupili r. 1460 díl její '*) a pak se rozdělili. Jan z Némčic obdržev od Oldřicha za díl svůj panství Chlumecké, za jehož polovici patrně zaplatil, prodal Chlumec roku 1461 Samuelovi z Hrádku za 1800 kop.16) Pán tento vzal na sebe povinnosť Oldřichovi díl jeho zaplatiti a dostal od krále Jiříka zápisně ves Přibýšov tak, aby ji ke hradu Chlumci držel, a dovoleno mu {r. 1463—1464) na jejích gruntech rybníky zakládati. 17) Nástupce jeho Vaněk z Valečova a z Opočna potvrdil Chlumeckým svobody jejich.,s) Nějaký čas potom držel Chlumec Jan z JLand Steina, spolu pán na Tuchorazi.,9) Nástupce jeho Vilém Zub z LandSteina (od r. 1488—1493) zakládal Nový rybník panský, jímž něco dědin obecních zatopil; za to dal Chlumeckým (r. 1492) svobodné pastvy na Turovsku s průhonem skrze lesy panské a pustil jim obchod v soli."") Od r. 1 = 17 vyskytuje se Vilém Kostka z Postupte jako pán panství Chlumeckého, drže je po otci Zdeňkovi společné s bratřími svými, avšak r. 1518 oddělil se od nich, vzav Chlumec a Koloděje za svůj díl.21) Roku 1521 dne 3. listopadu prodal Chlumec hrad, dvůr a město, vsi Nové Město, Olešnici, Levin, Kladruby, Písek, Kosičky, Starou Vodu, Karanice, Chuděřice, Přestavlky, Stít, Liples, Vídeň, Lužec, Rtanov, Klamoš, Ostrovnici, Újezd, Chýšt, Výkleky, Přivýšov, Lovčice, Lišici, Vlkov, Lučici a Nepolisy Vojtěchovi z Pernšteina na Pardubicích.'1'1) Nový pán byl na Chlumecké laská v. Roku 1524 potvrdil jim rychtu, kterou byl n. Vilém Zub vysadil a oni zdědili, r. 1531 dal jim pastviště Obec, aby je drželi bez platu Také bratr a nástupce jeho Jan jim přál, neboť jim r. 1535 odúmrtí pustil a o statcích říditi dovolil. 23) Za těch pánů připojeny jsou k Chlumeckú město Bydžov a panství Hradišťské, také něco vesnic a dědin přikoupeno. Vácslav Zachař z PaŠiněvsi byl v ty časy (r. 1545) úředníkem Chlumeckým.24) Nedlouho potom stal se Chlumec panstvím komorním. Roku 1547 dne 19. listopadů učiněna jest skrze jisté pány smlouva taková, že Jan postoupil Chlumce, Bydžova a Hradišťka králi Ferdinandovi a obdržel za to směnou statky vzaté obcím měst Hradce, Chrudimě, Jaroměře, Dvoru a Tábora. 2*) Královským hejtmanem se stal Zikmund Kába z Rybňan. 26) Zámek byl proto, že na něm od mnoha let páni nebydleli, zanedbán. Roku 1554 byly krovy zlé a na spadeni a skrz ně teklo.2') Za královské vlády přikupovány dědiny a jiné vyměňovány a panství tak zaokrouhleno. Roku 1571 sepsán jest skrze piny nařízené obšírný urbář celého panství, dílo pěkné a podrobné a ve mnohých částech zajímavé. Z nedostatku peněz zastavil král Rudolf (r. 1577, 5. února) panství Chlumecké Janovi ze Vchynic v 60.000 k. in.,2S) ale některý rok potom zase ve správu komorní ujato. ') Rel. tab I. 572. ') lib. erect. XII. 203. a) Rel. tab. I. 585, arch. č. III. 473. «) Acta jud. 1404. *) Kel. tab. II. 98. ') Lib. conf. ;) Arch. i. III. 487. *) Stáři letop. 64. Podlé toho oprav místo v letopisech Třeboňských (Hôŕler I. díl). s) Srov. Rel. tab. I 16S, arch č. III. 508, 5;,?, 549. ">) Archiv obce Chlumecké. ") Staří letop. 146. '■) Rel. tab. II. 236, 241, st. letop. 162. ") Arch. ř. III. 550. Xa panství ještě vádo věno n. Kačky z Bergova, viz DD. 16 f. 6 a arch. č. III. 5S9. Viz i reliq. tab, II. 273. ") Arch. ř. III. 559—560 a DD. 16 f. 35. IS) Arch. č. III. 568. ,e) Rel tab. I. l8t. JI. 3og. ") Arch. č. VI. 504, 505. ">) Arch. obce Chlumecké. Reg. I J. k. s. G 9. 30) Arch. č. IV. 189, arch. obce Chlumec, a Bydž. Paprocký o St. pan. 53. 3I) DZ. 2. H 12, 7. C 30. Viz díl I. na str. 19. ") DZ. 45. A 6, 84. D 15. Dne 11. prosince zastřeli] se Vilém {Jelínek, děj. Litom. II. 86.). ") Archiv obce Chlumec. ") Říha, děje Bydžova 16. IS) DZ. 4;. E 5 — F 3. Vklad vykonán teprve r. 1548. (DZ. 8. M 20.) ") Akta kons. p. j. 109. Jako hejtmanové vyskytuji se po něm r. 1554 Vácslav Doubravský z Doubravice (DZ. II. G 21.), r. Ij57—1567 Martin Sudkovský z Heurštorfu (Reg. 17 F. k. L 17, arch. gub. a Bydžov.), r. 1573 Vilém Zlýkněz z Lipna. (Arch. gub.) ") Zpráva Kryštofa ze Skuhrova v arch, musej. ") Arch. Třeboň. 37* CHLUMEC HRAD. Starý hrad Chlumecký byl r. 1586 na stavení velice sešlý. Konice na zámku se trhly, tak že se koně dělné v nich stavětí nemohli. Komora nedovolila, aby se stavěly od podvalí, nýbrž poručila, aby krov podporovali a jen zdi v nové udělali. Hejtmanovi Zikmundovi Bořanovskému z Bytyšky nebylo také volno mezi starými zdmi. Píše r. 1587: „Jistě na Chlumci téměř jako na poušti jsem a žádného pokoje hned bezpečného nemám; zimního času, kdo chce kudy chce, na zámek můž svobodně jiti, žádného ohrazení není, a letního času přeplyna příkop, taky může ke všem pokojům přijíti." Někdy počali zdi dělati a kus udělali, ale práce potom necháno. Roku 1591 dodal Tomáš Rotcimer, forštmistr Chlumecký, 13 kop borovic a zvrtány na trouby k vedení vody čisté do zámku Chlumeckého.') Roku 1600 stavělo se na zámku, ale přece byl nemálo spuštěn na stavení a křovích, pročež dáno nařízení Janovi Maria de Filippi, cis. staviteli, aby zámek spatřil. ■) éta 1Ó11 daroval král Matyáš zámek Chlumec se vším panstvím Vácsla-vovi ze Vchynic a z Tetova, císařské radě, komorníku a nařízenému nejvyššímu, k dědičnému držení, avšak tak, kdyby budoucno na prodej bylo, aby byli králové čeští přede všemi jinými ke koupení pobídnuti a fary aby osazovány byly kněžími katolickými.3) Stalo se darování toto, poněvadž Vácslav z veliké nenávisti k císaři Rudolfovi velmi horlivě o povýšení krále Matyáše na trůn jednal, a ačkoliv zásluhy jeho v té příčině nebyly takové, jako by volení jen na něm samém záleželo, přece Vácslav dovedl zásluhy své zvětšovati a zvy-šovati. Bylť Vácslav Vchynský muž nad míru ctižádostivý, zlolajný a obojetný, tak že se s dvěma protivníky přátelil a oba proti sobě po-noukával. Ano i „s pánem Bohem, vírou jeho svatou, náboženstvím a spasením duše své nenáležitě po hrával." Jsa katolíkem, viru svou před podobojími zapíral, pravě, že jest podobojí; před katolíky ovšem tak neříkal. Když pak na sněme Budéjovském stavové k darování dotčenému nepřivolujíce, usnesení o tom odkládali, tu dal se Vácslav do potupných řečí a pohrůžek, čímž stavy velice na sebe popudil. Chlubně mluvil, že králi korunu na hlavu vstavil, a nebude-li dobře dělati, také jemu ji sundati a jinému dáti může. O mrtvém císaři Rudolfovi potupně a urážlivé mluvil, vysoké osobnosti u krále v domnění uvozoval, o stavech hanebná, nemravná a nestoudná slova pronášel. Vyšlo též na jevo i císařem samým pověděno, že Vácslav již r. 1608 Matyáše v zápis neobyčejný strany panství Chlumeckého uvedl, a ačkoliv výminky v tom zápise obsažené vyplniti nemohl, přece rozličnými obmysly toho dovedl, Že mu dotčený statek v moc uveden byl. A poněvadž ještě za živobytí krále svého jinému ke království pomoci se zakazoval, usnesli se stavové na sněme roku 1615 shromáždění, aby byl před soudem zemským obviněn a jako osoba nebezpečná do vězení dán. O soudě postním r. 1616 vyhledával Vácslav všelijakých vytáček, aby se té pře odložilo, ale když v úterý dne 8. března císař sám na trůn v soudní světnici zasedl, vyhlásil Vácslav, že se nechce ani s králem svým ani se stavy v soud dávati, nýbrž se jim na milost i nemilost odevzdává. Poněvadž mu pak císař provinění jeho, co se toliko osoby císařské týkalo, odpustil a tak Vácslav při cti a hrdle zachován byl, učiněno jest vyměření takové, aby byl do smrti vězněm na zámku Kladském, zápis na Chlumec a Kolín učiněný aby byl zničen, a pokud ') Arch gub Bořanovský byl ještě r. 1603 hejtmanem (Říha, děje Bydžova 22, arch. Boleslav. DZ. r3l. N 15-*, po něm ná sledoval r. 1604 Adam Nyklásek ze ŽiienÍĽ. (Urbár Chlumecký.) Týž zemřel r. 1601). (Dačického paměti II. lOq.) Roku 1617 byl Jan Ledecký Granova cis. hejtmanem na Chlumci, ') Arch. gub, ') I)Ž. 13; K 13. CHLUMEC HRAD. 287 by on neb jeho dědici a přátelé vyměřeni to nezachovávali aneb něco proti králi nebo stavům před se brali, aby česť a hrdlo propadli. Vězeni na Kladsku sdílela s ním manželka jeho a docházel tam mnich Vlach, který mu k tomu pomohl, že Vácslav nástroji přinesenými díru do světnice své manželky prolámal a tak z vězení uprchl. Utekl do Krakova. Zvěděvše o tom soudcové zemští, učinili r. 1616 dne 10. června nález, že Vácslav česť a hrdlo propadl, a slíbena znamenitá odměna tomu, kdo by jej živého neb mrtvého na hrad Pražský dodal. Když vypuklo povstání r. 1618, usiloval o to Vácslav, aby se mohl zase do vlasti navrátiti a v Chlumec uvázati. Prosil napřed arcikníže Ferdinanda jakožto korunovaného krále, aby všecko jednání soudní s ním započaté zrušil, ale Ferdinand nejsa ještě panujícím králem, prozatím tomu odepřel. Štěstí se klonilo ke stavům, a proto s nimi Vácslav jednal. K jeho žádosti svolili k tomu stavové, aby mu prozatím panství Chlumecké navráceno bylo a on se na panství tom až do rozeznání budoucího sněmu pokojné zdržovati mohl, pro kteroužto věc povinen byl jistý revers od sebe- vydati. Avšak střelbu větší i menší na zámku Chlumeckém si stavové k zemským potřebám zůstavili. Podobněž i žádost jeho r. 1620 odkládána. Činili stavové tak, aby Vácslav na sebe a revers svůj lepši pozor měl, an se Vácslav za rovného jiným všem pokládal a tak se choval, jako by na soudu zemském nic činiti neměl. To ovšem stavové také nevěděli, Že Vácslav dobře pozoruje běhy světské, dobré srozumění měl se dvorem Vídeňským, na jehož stranu se štěstí téhož roku rozhodně obracovalo. A že Vácslav šťastný výsledek u strany císařské očekával, ukázalo se dne 6. července toho roku. V ten den, jakožto památný M. Jana z Husince, poddaní jeho uchýlili se do kostela Chlumeckého právě v ten čas, když sedláci do něho nemalou stížnosť měli a on jich několik v zámku zajatých měl. I vzkázal jim do kostela, aby zanechajíce těch služeb církevních, s ním ihned na lov se vypravili. Ale že žádný ze shromážděných rozkazu jeho neuposlechl, tu on rozlobiv se na ně dokonale, přišel mezi ně ze zámku do kostela a učiniv na ně útok se služebníky svými, mnohé z nich i s knězem kyji zbiti dal, ale i do 40 osob poraněných v témž kostele zanechav odešel. Jak se to rozhlásilo po okolí, hned sběhlo se do města do 2000 i 3000 sedlákův a přinutili Vácstava, íe před nimi na zámek sě utekl ä. täííi žävŕel. SeuiaCi pák pritúniíií Zäítkii ac VySúCč, i" Cíl í"byvár!Í téhož hradu dříve přestátí nechtějí, leč až Vácslava dostanou a jej rozsekají. Snad by to byli udělali, ale úřad Chlumecký je přátelsky chlácholil. Nicméně žádnou měrou nechtěli od obléhání upustiti, jakkoli Vchynský nedbaje ještě na jejich vzteky, hrozil jim se zámku: jestliže dobrovolné neodtáhnou a se neupokojí, tedy cokoli má sedlákův u vězení na hradě, že všecky bez milosti jako psy zvěšeti poručí. Na to dali sedláci odpověd, aby činil s druhy jejich, co se mu koli líbí, vezme-li jim hrdla, duši že jim nepobere, oni že na ten čas jemu toho zabrániti nemohou; při tom však aby věděl zase to, jak ho dopadnou, že podobně beze všeho osoby jeho ušetření jej na drobné kusy rozsekají a psům k sežráni vydají. 2ř8 CHLUMEC HRAD. Starý Chlumecký zámek. Padlé starého obrazu, zapůjčeného p. B. Klenkou, učitelem v Chlumci. V tom po některém dni, když mu potrava přecházela, žádal od nich, aby mu některý kus dobytka byl na hrad puštěn, pakli mu k tomu nepovolí, že dá zámek prachem rozvrhnouti. Ale sedláci ani na tu pohrůžku nic nedbali a žádné milosti mu učiniti nechtěli. Tu teprve jim dával slova dobrá a prosil, aby mu dovolili toliko pryč ze zámku odejiti, že dokud živ na Chlumec nepřijede a pánem jich nebude. Ale ani to platnosti žádné při sedlácích rozjitřených mu neneslo, nýbrž musil vězněm jich zůstati. Mnoho pričiňovalo, že se uchýlila na zámek paní z Lichtenšteina, nesouc veliké peníze, po nichž lidé cizopanští dychtili. Dne n. července toho roku přijeli kommissaři nařízení od krále Bedřicha a mezi stranami jednali. Napřed vybyli lidi cizopanské, kteřf na pěti sudech piva přestali. Pak dovedli toho, že Vchynský sedláky zajaté, od téhodne vězením a hladem zmořené, jichž bylo 21, z vězení propustil. Avšak k tomu ho nedostali, aby zbraně odvedl a ven ze zámku dal vyvézti, než k tomu přistupoval, že je chce do jistého místa v zámku, když prve lid rozpuštěn bude, složiti. I poznávajíce páni, že by jedna věc byla, jako by jich nikda neskládal, k tomu nepřivolili. Věděli, že má Vchynský nemálo střelby na zámku, kteráž měla dodána býti na Pardubice, ale tu ze zapomenuti zanechána, a lidu branného do čtyřiceti osob, mezi něž ručnice rozdal. Kromě toho jim zpráva dána byla, že zamýšlí město z nástrojů svých skrze „ohnivé flastry" vypáliti. Z těch příčin poslali na rychlo do Poděbrad a Pardubic, žádajíce hejtmanů za pomoc. V tom oba byli povolni a poslali nazejtří z Poděbrad 100 a z Pardubic 300 pěchoty a 4 kusy, které předešle z Chlumce na Pardubice odvezeny byly. Když to spatřil Vchynský, ohlásil se, že se chce poslušně zachovati ke všemu, co poručení královské obsahuje. Osadivše kommissaři dobře stráže, vešli do zámku a přijali všecku zbraň i zbroj. Zbroj nechána jediné vachtmistrovi, který měl od krále patent, aby lidi najímal, ale na místě toho Vchynskému „ohnivé flastrv" dělal a jímati lidi z vesnic pomáhal, avšak opatřen jest stráží. Služebníkům odňata zbraň, ano i Vácslav svou vlastní zbraň od boku a jiné všecky zbraně do zbrojnice pod krovy snésti dal. Stráž a dohlídku nad hradem dostal Jan Ledecký z Granova, někdy hejtman Chlumecký, na ten čas hejtman Brandýsský. Při tom užito dobré příležitosti, aby se zmocnili pro vládu pokladu Lichtenšteinského. Byly tu dvě truhly železné, zámky mnohými dobře okované, kterých tak snadno nikdo pozdvihnouti nemohl; v těch bylo 65 pytlíků větších i menších peněz, na větším díle na českých groších do 13.000 kop míš. Více bylo v též komoře truhel větších a menších 17, od nichž paní neměla klíčů; podlé jejího udání byly tu šaty a jiné ozdoby ženské složeny. CHLUMEC HRAD. Kommissaři jednali spaní, aby králi ku potřebě pilné touž summu peněz proti jistému pojištění zapůjčila, v čemž jim paní odporovati nemohla. Několik dní zámek pilně ostřihán, nežli přišel z Prahy rozkaz, jak se s Vchynským naložiti má.— Mezitím Vácslav přece s venkovem v nějakém srozumění zůstával; tajné k němu nošena psaní, jakož i jedno od paní Maří Majdalény Trčkové z Lobkovic polapeno a do Prahy posláno. Po nějakém čaae dopraveni jsou Vácslav i paní Lichtenšteinská s veškerým pokladem do Prahy. Vácslav jest vězením ve Staroměstské radnici opatřen až do dalšího o něm vyměření královského. Paní z Lichtenšteina dána do vězení v jednom domě Malostranském. Když po vítězství Bělohorském Vácslav s toho vězení osvobozen byl, ke dvoru císařskému se dostal a tak své věci vésti uměl, že v držení panství Chlumeckého zůstával. Ano, poněvadž mu Kolín navrácen nebyl, obdržel některé statky konfiskované, kteréž k panství Chlumeckému připojil. Koupil také některé statky a dokonal život í.vůj v Brně r. 1626 dne 28. února. ') Brzo potom (r. 1626, o. července) „z jistých uvážlivých příčin*" panství Chlumecké a Hradišťské ve dsky vložena Vácslavovu synu Janovi Oktavianovi ze Vchynic, toliko myslivost na panství císaři vyhrazena.4) I později {r. 1631) potvrzen jest v držení Chlumce a statků za Kolín vyměněných, a strany nálezu nad otcem jeho r. 1616 vyneseného uloženo jest všem věčné mlčení. Roku 1631 měl císařský generál Tiefenbach hlavní ležení ve Chlumci, když skrze Sasy vypuzen byl z Nymburka. 3) Jan Oktavian byl svého přirozeného jazyka milovnikem, u císařů měl znamenitou příz«ň, povýšen jest r. 167Ď do stavu hraběcího a zemřel r. 1676 dne 31. května. V# držení Chlumce následoval po něm starší syn jeho František Oldřich, pán laskavý a velice vzdělaný, který býval ve mnohých vysokých úřadech a posílán býval jako císařský posel do cizích zemí, jakož pak v zahraničných věcech domu rakouskému platné služby činil až do smrti. Zemřel roku i6gg dne 27. ledna a dědicem stal se mladší bratr jeho Vácslav Norbert Oktavian (f r. 1719, 3. ledna). I ten zastával vysoké úřady, zfcikal mnohé a výnosné statky a zřídil z Chlumce a z připojených statků panství nápadní, v jehož držení následoval třetí syn jeho František Ferdinand. T ten býval ve vysokých úřadech a zemřel roku 1741 dne 12. září. K sídlu svému založil zámek Korunský. Za syna jeho Leopolda Ferdinanda (f r. 1760) stalo se, že starý zámek Chlumecký skrze neopatrnost vrátného vyhořel a od té doby pustý zůstával. V držení Chlumce následovali potom syn po otci, totiž František Ferdinand (f r. 1806), Josef Leopold (f r. 1831) a nynější držitel Oktavian hrabě ze Vchynic. 2. Chlumecké příběhy. a onoho času se úředníkům královým na zámku Chlumeckém dobře sedělo. O jejich vyživení dobře bylo postaráno. Mlynář nedaleko od zámku povinen byl kromě placení nájemného dva vepře hladové k potřebám zámlku vykrmiti a slady jak pro pivovár zámecký, tak i pro sousedy darmo vymleti. Řeznici odváděli z každého hovada, které na krámy masné bili, drštičky a osrdi .i& neveliký plat, dodávali berany k potřebám kuchyně zámecké a bili zdarma dobytek na zámku, zaéež si brali z práva lůj okolo střev slove mikteru. Husarky, které husy v témž městě na prodej bily a prodávaly, platily o sv. Martinu po 2 gr. Měšťané měli 4 pivováry, do nichž se na náklad královský některé potřeby kupovaly a voda vedla, za to platili plat. Pivovarníci, kteří tu pivo vařili, povinni byli také k zámku pivo vařiti, začež se jim strava dávala. Židé, co jich ve městě bytem bývalo, povinni byli mimo platy své stálé, aťsi měli grunty aneb byli podruhy, úročití na penězích a dávati na zámek pepř, kteréhož se ročně nad 3 libry scházelo. Rozumí se samo sebou, že kde byl pepř, bylo také dosti masa. Ale někteří ') Kromě sepsáni Skálová n Slavatova (Viz i DZm. 225. E 7 a F 13.) užito tu spisu J. E. Folkmannova „Die uefUrstete Liuie Kínsky." Listy týkající se povstání na Chlumeckú otiskl Gindely v III. dílu Českého povstání. *) DZ. 142. H 24. ä) Osvěta r. 1873 str. 254. CHLUMEC HRAD. za to všecko neodsluhovali se pánu svému věrné. Mluvil Burjan Cukr z Tamfeldu roku 1570 na zámku Chlumeckém, „že ti, kteří mají jeleny ve forštu opatrovati, ti že je kradou, a Jeroným Rerych z Hubru že jelena zastřelil a do domu forštmistra v Poděbradech přivezl." ') Z dobrého bydla rodí se bujnosť, i u těch, kteří se přiživují. Roku 1604 v neděli snnrtnou stalo se, že přijeli k Jiříku Špulířovi z Jiter, forštmistru panství Chlumeckého, Burjan Šlibovský ze Skřivan a Jan Bernartický z Něchrir.. Kdyí seděli na zámku, připil Rnrjan Jiříkovi sklenici vína na to, ahy se s ním serval před fortnou zámeckou. Ale sedání dopadlo nešťastně. Burjan jej rapírem ve tvář ranil a Jan v krk též rapírem probodl, tak že od těch ran umřel.a) Takovým přípitkům byl již Burjan uvykl. Roku 1600 na podzim jsa v Novém Bydžově, připil Martinovi Měnickému z Červené Vsi sklenici vína a chtěl, aby kus sklenice pro zdraví své nejmilejší, jakož i on, snědl, což když Měnický učimti nechtěl, jej pěsti zavřenou ve tvář udeřil, až jej krev polila, a potom skočiv do prostřed světnice, kordu naň dobyl a jeho k bitvě pobízel Nestal se i později povážlivějším. Setkav se r. 1619 s Jindřichem Strakou z Nedabylic v Hradci nad Labem, serval se s ním, jej rukama chopil, jim o zemi uhoditi chtěje a potom pěstí, kde se mu hodilo, bil. Avšak i Jindřich ho mezi oči pěstí udeřil a okrvavil.3) Nežli pře c> to vyřízení svého došla, odsouzen jest Burjan statku, tak že když do tvrze své, kdež již kommissaři čekaili, přijížděl, poručeno jemu, aby hned s vozu sešel, poněvadž i vůz s tím, co na něm bylo, i koně zabrány byly. *) S Janem Ledeckým z Granova, hejtmanem, nepohodl se r. 1616 Šebestián Fabian Novopražský, farář Žiželický, poněvadž ho hejtman k sobě pustiti nechtěl. I jda pak nedaleko domu farního,spatřil TobiášeKocia, faráře, a takto si mu postěžovali: „Hle, ny-ničko jdu od toho kluka, viselce a šelmy, hejtmana zdejšího, který mne na zámek před sebe, abych s ním něco rozmluvil, pustiti nechtěl; povědělť jsem mu s textem, že šelma a ničemný troup musí na mne kněze, dokud živ, pamatovati. Což se ten troup domnívá, že jsem já jeho chlap a poddaný, že jest mne před sebe pustiti nehtěl? Nu, já dobře vím, kdo a co jest on, ježto jsme spolu ve školách bývali a listy k sobě psávali, a nyničko šelma tak se vypíná a sadí, že ani pořádné knéží před sebe pouštěti nechcis. Bodej ho hrom zabil i s unflotem, jáť se mu, přisahám pánu Bohu, šiditi nedám!" a) Jakož se dí v českých příslovích: „Dva kohouti na jednom smetišti nesrovnávají se" a jinde „srovnávají se jako šidila v pytli," tak se to druhdy ukazovalo prii zemanech, kteří spolu v jedné vsi bydleli anebo na dvorech sousedili. Petr Holovouský z Holovous a na Obědo-vicích nevařil ss Jindřichem Žitovlickým ze Slivna seděním tudíž. I přišed roku 1567 na grunt sedláka Jindřichova, hodil na toho člověka kamenem a potom brané dobyl. Roku 1568 po sv. Duchu sešli se týž a Zbytky hradeb v Chlumci, kde stával zámek, a vyobrazeni tohoto podlí starého kostelního obrazu. ') DZm. 124. K 18. ») DZm 122. N =6. 3) Reg. 3J F. k. O 8, 45 F. k. L 7. L 15. •) H. o trikem protivenství 238. 5) DZm. 52. F 2. CHLUMEC HRAD. 291 „Jonáš" v loretské zahradě v Chlumci. Petr, Hynek Tluksa z Mečkova a Zdislav Dobřikovský z Malejova a přibrali se během před dvůr Jindřichův, když tento s čeládkou pokojně ve svém obydlí seděl. Uslyšev pokřik, vyšel ven a co by tím mínili, jich se optal. Tu naň bráně dobyli a ke břichu přiměřili. Nemoha jinak, běžel Jindřich pro braň a Petra jí udeřil.') Nevole a soudy byly též mezi Otíkem Holovouským a Jaroslavem Odkolkem z Ujezdce, oběma bytem v Obědovicích. Roku 1576 o štědrý večer vešel chrt Jaroslavův do sadu Otíkova. Vida to Jaroslav, šel k tomu sadu s Matějem pacholkem, pacholek vlezl na plot, dosáhl toho chrta a vysadil jej ven ze zahrady přes plot. V tu chvíli jedl Otík s paní již třetí krmi při svém stole, když přišli dělníci ze dvora ;zvěstujíce, že Odkolek sám třetí leze na sad. I kázal mu Otík říci, proč leze přes plot a nejde vraty. 1! byl tam, vězník mezi chrty, ten vyběhl na Jaroslava a naft štěkai. Rozhněván jsa Odkolek, poslai si pro ručnici, chtě toho psa zastřeliti, a pak šel k sadu Otíkovu a udeřil ke psu. V tom vyšel Otíkův syn s krátkou ručnicí před vrata, vyzdvihl ji a vystřelil. Po tomto vystřelení hrozil Otík kývaje ručnicí k Odkolkovi, a tento proti tomu řekl: „Ó troupe nevážný, lehkomyslný, dej mi pokoj, nemám s tebou niic činiti!" Odpověděl Otík: „Bodej tě z jasna ten zabil a žeť hrom počal hlavy dříti, ale neodřelf jí ještě." Tu vykřikl Odkolek naň toliko „potvorníče" a navrátil se domů.a) A tak se v pravém slova smyslu proti sobě zapštili. Mezi týmž Jaroslavem a Vácslavem z Dobřenic a na Kratonozích byl spor o nějakou louku, a jedni druhým na ní pasti překáželi. Byla louka ta podlé rolí Kratonožských a rybníka Milečka. V jeden čtvrtek (r. 1501? 1592?) vyšli poddaní Jaroslavovi od svačiny séci na tu louku, pak i v pátek vyšli ráno. Od Kratonoh hluk byl, všecko všudy dobytek hnali drobný a velký, s kordy, sekyrami, palicemi, s oštípy a dvě ručnice měli. Když jej vyhnali na tu louku (spornou), pásli tu všechen ten dobytek. Obědovští jim pravili: „Co vám z toho přijde, zvíte." A oni: „Nesečte, abyste dobytka neurazili." I ptali se Obědovští šafáře, co mají činiti? On řekl: „Počkejte, pojdte tamto ke hrázi, já půjdu pro pána." I vzali kosy a odešli. Když přijel Odkolek, ptal se Petra Kozla, rychtáře, s povolením-li pána svého na grunty manželčiny ženou a pasou. Rekl Kozel, že pán tím nic nebéře. Ještě jednou se ptal Odkolek: „Já se na to neptám, béře-li pán co, než to se ptám, s povolením-li neb mocí na gruntech manželky imé pasete a mocněli mi to děláte." A jeden, Sedranský, řekl: „Mocně." A Antoníček mu chtěl dáti přes hubu. Hned Kozel promluvil k Odkolkovi, že „chcem toho, pane Jaroši, uživati, jak sou toho na:ši dědové užívali a pradědové, pak jako i naši předkové starší užívali.J Ptal se jich pán, mají li na to jistoty, a oni, ') Reg. 20 F. t. s. B i. B 4 ') Reg. 15 G. k 152, 189. Hrady a zámky České V. 38 202 CHLUMEC HRAD. že nemají, Že jim shořely: a Kozel dodal: „A máte-li co, pane Jaroši, máte právo a řád.L Rekl Odkolek: „Nu, poněvadž mám miti právo a řád, já tento dobytek správně ku právu zajímám." Tu se lidé obrátili k rychtáři, co maji Činiti; i řekl: „Jděte a nedejte!" Tu řekl Odkolek svým poddaným a čeládce: rPojdte a pomozte zajiti!" A dal mu prut čeledín a on jel za nimi. Tu křikl Kozel na své, aby ho chytili a pobrali zbraň od něho, a hned běželi Obědovští jako včely, chytili koně pod Odkolkem a hned jej chytili za ruce, ač je pan Otík Holovouský vždy pamatoval, aby pomněli na řád a právo. Hned jeden zahradník přiskočil a utrhl Odkolkovi tesák, Vaněk Krčmář vytrhl mu z pouzdra ručnici, a tu malou, kterou měl za pasem, také někdo, a ty mimo něj nahoru vystřelili před očima, div mu oheň mezi oči nevskočil. V tom, když mu všecko pobrali, křikl: „Pusťte mě! mocně-li mi to děláte?" A oni, že mocně. Tu pak, když jej pustili, ještě sobě oči vytíral od prachu. A koně mu držel Kozlův syn, nechtě pustiti; i popadl Odkolek štemflík, jak mu zastal v pouzdře, a mrštil ho přes ruku dvakrát. Tu teprve pustil koně. A lidé křičeli: „Můžeš odjeti!"1) Končime kapitolu tuto vypravujíce příběh, který by se mohl nazvati Obležením v Levíně. Levin jest véska v tu stranu k Žiželicům. Roku 1582, kdyá seděli lide v krčmě, přišli tam Vácslav a Diviš bratří Dýmkové z Těptína. Sousedé je přivítali a dávali jim poctu. Dýmkové si nedali ani piva, nýbrž dali se v tanec, skákali a dobrou vůli měli. V tom se dal soused jeden jménem Jan, který z Polska přišel a jemuž proto Poláček neb Polák říkali, ve zpěvy. Tu křičeli naň Dýmkové: „Poláčku, zavři ty svou hubu, nezpívej, zastavíme ti zpěvy!" „Slyším," řekl. Diviš: „Co ty mluvíš? a nepravda jest." Polák: „Pane, já o vás nic nemluvím." Diviš: „Lotře cizozemský!" Polák: „Ze nejsem." To říkal Polák, když přišel ke stolu maje kord, a dával za pivo, vyňav peníze ze šátku. Tu se Dýmkové s kordy po něm hnali, ale on se jim chtěl brániti. Udeřili na se, zavadili oba o bidlo, kteréž po vesničku od stropu viselo, a žádný žádnému neurazil. Vavřinec Burjanků ze Žiželic vskočil mezi ně a prosil Vácslava, aby se v tom spokojil a vzal ho za stůl. Rychtářka pak řekla k Josefovi Beranovi z Levína: „Jděte, Berane, sousede, pomozte mi jich spokojiti." Beran přišel s kordem Polákovým vzav mu jej i řekl Divišovi: „Nebojte se, již sem já Polákovi kord vzal." I vyskočil Diviš ze zástolí, jako by chtěl běžeti ven, i ubodl Poláka v rameno řka: „Šelmo polská, toť máš dosti!" Sousedé křičeli, že Poláka zabil, Diviš vskočiv na lavici nedal k sobě žádnému. Krčmárka Anna Sobotkova pak naň volala: „Co děláte? pustím na Vás prejs, když nechcete na žádném přestátí!" Diviš: „Babo, co jest to prejs?" Ona: „To jest, aby vás všichni prali." Tu sedl zase s kordem za stůl schovav jej, a sousedé se zatím vytratili. Po chvíli opět volal: „Přísahám pánu Bohu, že Sobě někoho žabím k libosti!" Krčmárka: „Koho? však není žádného člověka než já, dívka a syn." A on, že ví dobře, koho. Pak šli Dýmkové z krčmy a pobídli se ven do dvora „k paní matce." Po této příhodě přišlo teprve k obležení ve dvore. Bylo asi 5 hodin na noc (t. j, po západu slunce), když přišli Dýmkové do dvora Žofie Dýmkové z Dolan a na Levlně. Pobízeli čeládku ve dvoře, křičíce při tom nestoudně. Děvečky spaly mezitím, jako by je do vody hodil, a kuchařka přišedší k nim do komory křičela: „Co děláte, co neslyšíte, jak oni perou a sekají?" Děvečky se lekly a ptaly se, zdali hoři. Tu vyšla kuchařka a řekla k „Diviškovi," aby sobě vážili více paní a dítěte. Dal odpověcí nestoudnou a sprostou. Jankovi, který seděl na lavici, „Václavíček Dýmek" vsedl na nohy, a ten utekl. On po něm s kordem. I šel pacholek do konice a obouval se, pak šel do chalupy prosit, aby je vyhnali. A když pacholka ve dvoře nebylo, dali se do dívek. Ty běžely k paní, a paní kázala jim pro sousedy; prosila pro pána Boha, aby šli pro sedláky do vsi, ale sedláci byli opilí; žádný nechtěl jiti. Dýmkové pak za dívkami běželi. I zavřely dívky před nimi síň, oni přece k nim do oken házeli. Pak se ha paní dobývali sekajíce okna a stoly a křičíce: „K .... zubatá! Kam jsi toho kocoura vyvezla? a přísaháme pánu Bohu, že nám o něm povíš, a dávej peněz; že sme dřivé přijali, nežli sv. Havel, však zejtra přijde!" Tu nastala válka. Děvečky dodávaly pacholkům cihly a pacholci házeli, až Dýmky odeprali. I chtěli pak ujeti, když škodu udělali, ale Janek jim odjeti nedal, když jsou tak spravedliví, aby dočkali na zámku Chlumeckém. Nesměli do svého vozu zapřáhnouti, zapřáhli do panina. A když měli jeti, pobízeli Janka, je-li zdravých jater, aby je vyprovodil. V tom se převrhli, Janek dospěl na ně, uhodil Václavíčka dvakráte a pak běžel po Diviškovi, ale on utekl do Olešnice a tam se vyspal u Dovrtala. Tedy vzal Janek ty dvě klisny a jel s nimi do dvora. Paní kázala je dáti do konice, aby dostaly sena. a) J) Reg. 22 G. k. s. 313. ) Reg. 16 G. k. s. 136. t HRADIŠŤKO HRAD. HR ADIŠTKO HRAD. jihozápadu od Chlumce jest ves Hradišťko původu prastarého, na ten čas však beze všech památnosti. Za starých dob však býval tu hrad a sídlo znamenitých pánů. Na severovýchodním konci vesnice jest pahrbek, na němž hrad stával, possud ohbím Cidliny řeky na třech stranách objatý, tak že se snadno čtvrtá strana vodou zatopit! mohla. Tak také bývalo. Dvojími příkopy šla voda a dvakráte okolo šly náspy, tak že z řeky příkopy se nadýmaly. Nyní jsou příkopy zasypány a jen kus přikopu zbylo. Mezi příkopy a řekou byl kopec, na němž neveliký hrad stával. Kromě klíčů, zámků, podkov a penízků našli tu kopajíce základy sáhové a dřeva ohořelá, tak že se jim zdálo, že byl spodek zděný a svršek dřevěný.. Nyní je všecko na rub převráceno a o bývalém hradu není ani potuchy. Jak jméno Hradišťko ukazuje, stál tu hrad pradávný ještě před založením středověkého hradu. První jeho držitelé nenazývali se však po něm, nýbrž po městečku Žiželicích, které povždy k panství Hradišťskému náleželo. Mŕstečko to a vsi Lepolisy, Lukonosy, Bludy, Kunratice, Hradišťko, Hla-večník, Kolesa, Újezdec, Olbramice, Kralupy, Tečrnín a Lovčice držel ve 13. věku pan Sezima z Hořepnika. Po mém zdědil je Dltoch z Třebelovic, odjinud ze Žtíelic řečený, a potvrzeny mu králem Vácslavem r. 1299 dne 1. srpna.') Dět:och tento měl r. 1316—1324 častá meškání před soudem zemským pro rozličná rukojemství, nejvíce však pro zbojníky, kteří mu na statcích škody činili. Alvik z Mrchojed přepadl jej na silnici a pobral mu koně a zbroj, vše za 90 hřiven stříbra. Šimek z Holešic posekal mu lesa za 10 hřiven bez lotu. Zemane Kratonožští pobrali v ŽiŽeíicích koně, dobytek a nářadí, a zemane ze Záchrašťan vykradli Dětochovi ves Kunratice. *) Mělť pan Dětoch mnohé boje, kteréž dlouho utkvěly v paměti lidu, Žiželští si vypravují koleno po koleně,3) že „Pražská partaj" okolo 300 lidu Dětocha na Hradišťku času nočního obléhala. Tu poslal pán do Žiželic svého kuchaře, aby mu ku pomoci přiběhli, že je za to roboty osvobodí a za město vyzdvihne. I přiběhli lidé z veliké strany z Končic s kosami a jinou zbraní, ale domů se zase vrátili. Z malé strany či Žiželic přišlo 100 lidí. Pak nepřátele odehnali, při čemž jim Dětoch z hradu pomáhal. Rozhodné bitvy svedeny prý u rybníků Rozkoše a Meřinek. Nelze pochybovati, že v těchto pověstech jest dobré jádro pravdy. Žiželští vděčně pamatujíce na Dětocha, mají po něm ještě jinou památku, totiž vlastní znak jeho dvou stříbrných mečů křížem přeložených na Červeném štítě. I to jest pravda, že jim nadal živnosti městské. Nejprve jim vysadil, jaký úrok platiti mají a jakou pomoc pánu dáva ti, kdyby vyjel ze země pro vojnu aneb pro jinou potřebu. Zanechal jim právo, aby pivo vařili, dal jim řeky k lovení ryb a obce travné k pastvám, dovolil, aby mohli o statcích svých říditi, vymínil si však, aby na lov třikrát do roka na Bludské lesy chodili.4) To se stalo snad r. 132í. Dětoch zemřel nějaký rok potom dne 21. března.5) Dědicem Detochovým stal se Petr z RoZemberka, a král Jan přeneseni to r. 1334 dne 13. ledna schválil.6) Proti tomu učinil odpor Mikeš řečený Piskle táhna se na vsi Vápno, Strašov, Přepychy, Častovou Lhotu a Lány. Ale král Jan, na kteréhož pře tato přišla, vypověděl roku 1337, že jest Petr spravedliv drže ty vesnice, poněvadž je byl Dětoch soudem na Pisklovi obdržel.') Na záduši Dětochovo ') Rej;. II. 789. Siov. i str. 967. List ten potvrdil král Jan r. 1311. (Pangerl, Gold. Ur, 396) *) Tab. vetnst. Patu. arch. VIII. 467. ") Obšírně ve starším sebráni Jana Veselého, kteréž znova přepsáno r. 1850 od Maří Kučerové ze Žiželic. Zde všiak pověsti až příliš přidat ky jsou rozšířeny. (Knížka na obecním úřadě) ') Urbář Chlumecký. List zachoval se v listu krále Vladislava r. 1 502, mi však chybné datum 1231. '■) Pangerl, Hoh. Urk. 384. ") Pangerl, G. U. 396. ;) Rel. tab. I. 408. 36* H RADISTKO HRAD. učinil Petr mnohé a hojné almužny. Také kostel sv. Prokopa v Žiželicích, jejž ze základů znova vyzdvihl, r. 1347 obdaroval.1) Petrovi synové Petr Jan, Oldřich a Jošt postoupili r. 13Ď6 vsi svých Radovesic a Blud Janovi z Landšteina na srážku peněz, které mu měli dáti za dli jeho panství Třeboňského. a) Když se potom bratří od sebe oddělili, dostal panství Hradišťské za díl svůj Oldřich.3) Dotčený Oldřich a syn jeho Jindřich učinili nadáni kostelu Žiželskému roku 1385, davše mu úrok ve vsi Lhotě na záduší pani Elišky z Rožemberka. 4) Za pana Jindřicha byl purkrabí na Hradišťku Jaroš z Libře. s) Jindřichův syn Oldřich byl napřed přítelem kalicha, potom jeho největším protivníkem. I zdá se, že hned na počátku válek husitských zboží jeho Hradišťské skrze kališníky zabráno. Tomu i ta věc nasvědčuje, že fary Rosošská a Kolešovská po r. 1418. katolickými kněžími neosazovány.6) Pravdě se tudíž podobá, jak se dí ve staré kronice, že Pražané ujali Žiže-lické panství téhož roku, kteréhož padly Příběnice (r. 1420). Ale v ty časy prodal Oldřich Žiželickézbo-ži králi Zikmundovi za 7000 kop, ve kterých mu král zastavil (r. 1421, 31. prosince) hrad Hlubokou s panstvím, ač ani v drženi jeho nebyl. *) Komu Zikmund Hradišťko dal, není nám známo, ovšem však víme, že je držel až do své smrti Jindřich z Var-temberka a z Veselé (f r. 1434) a strýně jeho Machna. *) Král Albrecht daroval Hradišťko hrad a se-děnúkterýž naňspadl, roku 1439 Kašparovi Šlikovi z Holiče a Haškovi z ValdŠtei-na.9) Hašek byl kromě toho dědičnýmpá-nem jako dědic Mach-nin. Po něm seděl na Hradišťku r. 1445 Vlaštěk z Voděrad,,0) ač míní-li se Hradišťko toto, a r. 1454 otcovská poručnice. V IV.n.ci Hynek z Valdšteina a z Dltenic. Roku 1463 drželi Hradišťko Hynek a Beneš, probošt Litoměřický, bratří zVald-šteina. *') Onen byl potom králové české hofmistrem (r. 1472), půjčoval králi Vladislavovi peníze a držel v zástavě mnohé vsi zápisné v Boleslav-sku, jež prodal roku '475-I2) Téhož roku postoupil Tomanovi z Valu dvůr svůj Lu-konosy s příslušenstvím. *3) Roku 1479 učinil on a manželka jeho Anna z Kovaně smlouvou s Arnoštem aAlbrechtem knížaty saskými, že přijali k sobě vydržováni Skonky, vdovy po Anargovi z Valdem-burka, švakrové a strýně své na rozumu nedostatečné, užívajíce na čas nezdraví jejího hradu Volken-šteina, vdovského jejího sídla. ") R. 1482 byl Hynek mrtev a Anna z Kovaně vládla na Hradišťku jako Toho roku učinila s kapitulou Boleslavskou smlouvu o ves Končíce, kterouž držela od ni v zápisech, a r. 1483 prodala vsi Bludy a Lukonosy.,5) Nějaký rok potom vdala se za Albrechta z Kolovrat, slavného potom kancléře, skrze nějž přišli synové její k velikému jmění.,e) Témuž manželu postoupila roku 1491, poněvadž byl sirotky v jistém dluhu zastoupil, hradu Hradišťka s městečkem, Žiželic městečka a všech vesnic příslušných.17) Avšak i potom (r. 1492) vládla na Hradišťku, ač téhož roku i její ') Paproc. o st. pan. 21. Pangerl, II. II. 385 ") Arch. Třeboň. ») Víz Urbář Rožemb., vyd. Truhlářem. *) Paprocký o st. par*. 33. 6J Arch. č. VI, 27. Co má Světecký ve svých pamětech (I. 203), neumím vyložiti. *) Rkps. bibl. Lohkovské str. 180. 7) Arch. Illnbocký. s) Viz děje Veliše na str 257. Sotva sem patří místo v Arch. č. VI 442. •) Arch. č. II. 206. ") Arch. obecni v Chlumci. ") Knihy dlužni v arch. Třeboň. ") Arch. gub. a Drážďan., Dobner, Mon. I. 253. 1J) DD. 21 str. 310. ") Arch. Drážďan. 15) Acta administr., rel. tab. IL 398. '*) Stalo se před r. 1489 (DD 6 str. 139, srov. i Tomkovy Základy IV. I42). ,T) DD. 21 str. 310. H RADISTKO HRAD. 295 vláda pominula.1) Neboť příštího roku ujali je synové její Jan a Bernart z ValdSteina, kteří učinili r. 1493 dne 4. prosince s králem Vladislavem směnu takovou, že mu dali Hradišťko a obdrželi od něj v zástavu klášter Hradiště natí Jizerou.2) Panství Hradišťské stalo se nyní majetkem komorním. Král Vladislav založil na panství (před r. 1499) rybník Žehouňský,*) ale brzo potom Hradišťko zastavil, tak že držáno k Poděbradům aneb Kolínu. Při smrti králově bylo Hradišťko zase v držení koruny, ale dlouho tak nezůstalo. Mezi předními věřiteli královými byl Zdeněk Lev z Rotmitála. Mél za králem drahně peněz, z nichž se mu summa 11739 kop 40 gr. na statcích královských odhadnout! měla. I odhádány mu napřed (r. 1517, 28. března) hrad Hradišťko již opustlý s městečkem, městečko Žiželice, vsi Dobříce, Žehoun, plat ze dvora Libňoveského, Chotějovice, Korce, Bludy, Kunčice, Kunratice, Ostrovnice, Přepychy, Komárov, Vápno, Strašov, Kolesa, Rasochy a Olešnice s lesy, řekou Cidlinou, rybníky a vším příslušenstvím v 6049 k. 14 gr. 2 d., k čemuž se měla přiraziti pro větší jistotu čtvrtina výše, ale poněvadž nebylo již na čem odhádati, odkázán jest Zdeněk s ostatkem na jiné zboží královské. Tohoto práva svého postoupil Lev r. 1518 BurJanovi Trčkovi z Lípy.*) Tu se držitelé rychle střídali. Od Burjana koupil Hradišťko r. 1521 Jan starší Firštc z Nabdina.6) Jindřichovi Firšici připsal král Ludvík na Hradišťku (r. 1522, 12. prosince) 600 fl. uh. půjčených a opět příštího roku 1050 kop, a dovolil mu, aby na hradě již opustlém 100 kop gr. č. prostavěti mohl.6) Král Ferdinand dovolil (r. 1532, 22. července) Ondřeji Ungnadovi ze Suneka, aby mohl Hradišťko od Firšice vyplaťiti, 7) což se potom stalo smlouvou dne 26. srpna učiněnou, a také dskami utvrzeno.8) Ale Ungnad také téhož zboží dlouho nedržel. Uhodiv oň s Janem z Pernšteina r. 1533, převedl pak manželku svou Bohunku z Pernšteina s věnem jejím 6500 kop, jež měla _---L__~ T T _ BI I ^ 1 ___ _____j. 1 ___1 TT1..I___f-/ _ _.___. í T__Jľx#1__ T_____ľ ___ »..1_______1_jf__1i: 1 Q\ T- — Zapsánu na jnrauistKU, na panství sve nluuoĽKE a r. i;>34 nra.uist.Ku januvl ve usity zeiiLSK.e viuzll. -) jSn držel pak Hradišťko v zástavě až do r. 1547, kdež právo své převedl na krále Ferdinanda, postoupiv mu při tom i panství své dědičné, Chlumec nad Cidlinou. Hradišťko stalo se zase panstvím komorním a ač se název panství Hradišťského až do 17. věku udržel, sloučeno přece s panstvím Chlumeckým. Hrad byl pust již r. 156i.10) V uťbáři Chlumeckém r. 1571 sepsaném di se o něm: „Zámek pustý Hradišťko nad Cidlinou, ten jest všechen spuštěný a na něm ani krovu není, kromě staré zdi opuštěné stojí." A poněvadž se potom asi dosti kamene ze zřícenin lámalo, píše se v druhém urbáři r. 1670: „Nyní 1. 1670 nenachází se žádných zdí více, toliko samé místo, kde jest zámek stál, a jeden podzemní sklep se spatřuje." ') Arch. gub. ') Dobner, Mon 25g—261 Viz i arch. č. V. 571. *) Archiv v Jindř. Hradci, arch. č. VJ, 574. Viz i tamže str. 579 a 589. Z důchodů Hradišťských bral roční plat klášter Sedlecký (Arch. Koudn.). Obšírněji o tom v dějinách Poděbrad a Kolína. •) DZ. 3. D 25—26 a 84. A 27. 5) DZ. 84. A 2Q. Tuším téhož roku zemřel. Nějaký Firšic na Hradišťku zemřel r 1521 a pochován v Poděbradech. (Arch. gub.) Arch. gub. *) Arch, Roudnic. Kopiář IH. v arch. gub. 8) Arch. gub. DZ. 84. A 30. ') DZ. 1. B 16, 3. F 2 a 84. B 1. Než majestáty na Hradišťko dal Janovi teprve r. 1547. (Arch. gub.) '°) DZ. 87. E 9. Znaky pánův Chlumeckých. na Chlumeckú. písek. Ve vsi Písku (vých. od Chlumce) spatřuje se posud tvrzištč čili kopec nanesený na kraji rybníka spuštěného Není pochyby, že to bylo sídlo Kuní e z Pisku, kterýž se r. 1386 připomíná ') Avšak r. 1429 patřil již Písek k Přestavlkům') a později připadl k panství Chlumeckému. přestavlky. s\ I^J^feeverně od Staré Vody a jihovýchodně od Velkých Košic ]JJí^. j jest hájovna, jejímuž okolí se říká Přestavecko; z písemních ^ památek jde na jevo, ze tu stávala tvrz Přestavlky. čenlk » t Přestavlk, Racek a Jan Šesták odtudž a Unka, farář v Nechanicich (f r. 13901, spolčili se roku 1369.*) Ti všichni byli r. 1375—1383 také patrony kostela ve Staré Vodě a v Luhách, avšak Čeněk seděl tehda na Košíčkách a Šesták na Mlékosrbech. Jako jednotníci dědili, když Racek asi r. 1390 a linka v týž čas zemřeli.') Čeněk byl r. 1391 sám pánem na Luhách a po něm r. I39S MikuláS Kokot te Slemene seděním na Přestavlcích; tento ukázal r. 1395 kostelu ve Staré Vodě plat na Chudeřicich za peníze, kteréž byli jeho poddaní mezi sebou sebrali.") Bylf snad poručníkem Unky, syna Šestáková. Tento daroval r 1397 platy ve Staré Vodě a Chudeřicich, dvůr, role a rybník ke kostelu ve Staré Vodě, vymíniv si, aby farář budoucnč dva kněze střídniky (totiž o jednoho více, než bylo předešle) choval a třikráte v témdni na tvrz Přestavlckon docházel.6) Unka se připomíná r. 1410—1419 jako patron kostelů ve Staré Vodě a Luhách,T) a měv tři dcery, Markétu Bernanětinu, Mandalénu Prockovou a Cachnu Kavalcovou, kteréž provdal a vybyl, zapsal r. 1429 veškeré dědictví své, totiž tvrz Přestavlky s poplužím, dvůr v Košíčkách s poplužim a ves, dvůr a ves Mlékosrby, platy v Ka-ranici, Chudeřicich, Staré Vodě a Písku, kostel v Luhu, vsi Nutíce a Cítkov Dobraňovi z Kochovic a Vaňkovi Kavalci 2 Lipoltic, přátelům svým.8) Zemřel za bouři husitských. Kavalec přečkav Dobraně, zavadil napřed (r. 1436) a vložil potom r. I437 zboži Přestavlcké Jiříkovi a Karlovi bratřím s Pouchobrad ve dsky zemské *) Roku 1454 vyprosili si Jan z Kozojed a Jiřík dotčený odůmrf po Unkovi, čemuž odpírali Karel Pouchobrailský a Epik z Krucem-burka; Epik později obdržel Přestavlky a Kosičky. '*) Ke konci ') DD. 13 f. 8. ') Arch. č. II. 60 ") Rel. tab. I. 437. lib. conf. L A 2, V. B 4. Unka byl r. 1356—1360 patronem v Luhách. (Lib. conf. I. A 3. C 6, Tingl, p. 25 Viz i I. G 4.) *) Lib. conf. III C 10. B 20. D 3. DD. 13 f 12. ') Lib conf. V. E 1. M 6, lib. erect XIII a. f. 53. *) Lib. erect XIII a. f. 77. 7) Lib. conf. VII. A 8. B 10. J 5 K 14. ") Arch. č. II. 59. ") Tamže III. 514, 515 V to nebyly zahrnuty Mlékosrby, Karanice, Chudeřice, Písek, Luh, Nutíce a Cítkov Srov. i arch. č. 111 543 a re'- taD- II- 221- Jiřik seděl v Přestavlcích již r, 1432. (Viz DD. 20 p. 174.) ™) DD. 16 f. iS, arch. III. 560. Z rodu dřevních držitelů připomíná se r. 1467 Jan z Pouchobrad a z Přestavlk. (Urbář Chlumecký.) téhož století přikoupeno jest zboží Přestavlcké ke Chlumci a proto se na tomto panství r. 1521 vsi Kosičky, Stará Voda a Přestavlky připomínají. I zdá se, že vzala tvrz za své před r. 1521 a ves spuštěna teprve za bouří třicetileté války. Posud se spatřuje tvrziŠtě okrouhlé (dříve Cvekovec, nyní Kvočna) obehnané příkopem, který se ze sousední nádržky vodou nadýmal. Cesta ke tvrzi šla od Luh mezi bahny na kolech, jejichž zbytky lze posud znáti. stará voda. Ve vsi Staré Vodí (vých. od Chlumce) spatřuje se tvrziště řeč. na parkánech, ze tří stran posud vodou opuštěné a na čtvrté straně, kde býval příkop, snížené. Poněvadž patřívala Stará Voda k Fřestavlkám, nelze se dopjditi, kdo na tomto tvrzišti sedával. třesice. edaleko Kosic jest dvůr Třesický, při němž dříve tvrz i ves 1 bývaly. Roku 1397 byl tu ještě dvůr, kterýž patřil Mariovi a Peíkovi ze Slemene a Mariovi z Čáslavek, byv snad před tím od zboži Mlékosrbského oddělen. Jiný dvůr držel r. 1396 Jan z Holic. Roku 1436 připomíná se Jan s Třeste. Petr z Třesic, syn Janův, prodal r. 1449 Karlovi z Pouchobrod 2 kopy úroků na mlýně Sládkově pod Třesicí a r 1431 učinil pamětihodné pornčenstvi o statku svém, v němž jej poručil ke spravování svatu svému Jiříkovi a Pouchobrad. ') Zemřel toho roku na jaře a v Tře-sice tvrz se dvorem a ves s mlýnem a plat v Běrunicích s krčmou uvázaly se sestry jeho Machna (manželka Říhy z Újezda) a Kateřina. Onano zapsala právo své (r. 14S1) dotčenému Jiříkovi, tato Vaňkovi z Miletínka a 2 Pardubic. !) Tomuto ustanovení vzepřeli se nejen Jiřik, nýbrž i Říha, a odtud trvaly dlouhé pře o dědictví Třesické. Zmatky tím povstalé zvýšeny, když si r. I454 Jan Calta z Kamenné Hory na králi Ladislavovi odúmrf po n. Petříkovi vyprosil. Práv Cahových nabyli sice Jan z Kozojed a Jiřik dotčený, a odsouzeni jsou jich r. 1455 na soudě dvorském, ale vlastni pře, kdo má býti pánem na Třesicich, ukončena teprve r. I462 na soudě zemském. Nalezeno tu spravedlivě, aby se MikuláS z Nové Vsi, jemuž byl Vaněk Pardubský práv svých postoupil, a Jiřík Pouchobradský o statek Třesický rozdělili.3) Z pozdějších příběhů Třesických není nic známo. Roku 1527 prodal MikuláS starSl z Dobřenic tvrz a dvůr Třesice s rybníky Třesickým, Novým, Nadsilníčným, Nesýtým, rybníčkem pustým Herynkem, pustou krčmou při tvrzi a mlyništěm Vojtěchovi z PernSteina za IgSo kop.1) Tvrz zdejší zanikla ještě v temže věku, a dvůr se držel potom ke Chlumci ') Rel. tab. I. 575, lib. erect. XH.I a. f. Co, arch. gub. A III. 140, arch. č III. 542. Pořízeni otištěno v arch. Č. II. 71. Lid neříká Třešice (tím méně Třešík, jako psáno na mapě gen. štábu), nýbrž Třesice. ') Rel. tab. II. 221, 241. 3) DD. 16 f. c, 33 p. n, rel. tab. I. 122, 132. *) DZ. 6. C 18. Zámek Korunský nad Chlumcem. TVRZE NA CHLUMECKÚ. 297 klamoš. „ \9.a Klamoši (i h. jv. od Chlumce) seděl r. 1356 Heřman C*./ ) odtudž, jenž se připomíná mezi patrony kostela Loučen-t j L skétao. Nástupce jeha Jan Serec t Klamoie měl r. 1370 \-j jeden hlas podací při llizkém kostele Újezdském. Roku 1378 sedel tu Piiia z JClamose. JVeplacfi z Klamose (od r, U78) zemřel asi r. 1395, po čemž knil Vácslav všechna zboží jeho právem odúmrtaim zabratí chtěl, ale la soudě dvorském přiřcena Mariovi a Janovi bratřím z Ostrova. ') Po smrti Maršově prodal Martin z Hořiněvsi, jsa poručnikem sirotků jeho, r. 1397 ves Klarrjoš 5 tvrzi a dvory poplužnými, vsi celé Klanov, Štítov a Liplesy,v Jistřici Ostrovnici a Újezdci c. t. m. Milttovi s Husova neb Úsova za 1100 k.s) Ještě toho roku prodal Miloti, jenž se nyuí stále z Klamoše nazýval, nějaké role Bartoši, faráři v Luhu, aby mohl prodali jiné vzdálenější, uvolil se r. 1411 dávati k« kostelu Újezdskému desátky, a připomíná se jako patron tohoto lostela ještě r. 1418,") hláse se tehda ke katolíkům pravoverným. Roku 1429 připomíná se Jan Tvaroh ze KlamoSe a r. 1445 a 14S1 seděl na tvrzi zdejší Milota se VSejan.1} Po něm následoval syn (?) jehc Jetřich, jenž r. I473 manželce své Johance z Horky na Klamoši tvrzi, dvoru a vsi celé, na rybníku Stičném a dvou rybnících řečtných Brísti 400 kop věna ukázal.6) Seděl tu ještě r. 1485,T) jsa tuším poslední, který tu sídlo své měl, neboť již r. 1521 počítali Klamoš k panství Chlumeckému. Místu tvrze řiká se „hrada" neb „ua hradech" a „na parkánech." korce. a břehu rybníka Žehuňského leží dvůr Korce. Za oněch T\ 5^ dob bývaly tu dvě vesnice Korce, větší a menši; při jedněch ^yla tvrz a dvfir. Vladykové Korečti záhy se připomínají; *f~—' r. 1266 Čiruk (Chiruko), r. 1295 Bene! z Korec.1) Jan odtudž jmenuje se r. 1359 meii patrony kostela Kladrubského a Petr z Korec Žil r. 1365. Bernart odtudž prodal Korce a proto provedl r. 1394 věno manželky své Elišky na platy své v Bě-ruuicich. ') Jan Kabát < Korec menších, vladyka toho času velmi vážený, slíbil (r. 1397 —1398} ze dvou popluži svých desátek k faře Chotěvické dávati, aby tn knězt střidnlka ebovati mohli. Roku 1399 tehdejších o Korcích jde najevo, že nedržel obě vsi jeden vladyka; Alt!, syn Hačkůi 2 Korec, uvizal se jsa ještě mlád ve tvrz a dvůr Korce, dvůr Korytnice, vsi Bislupice, Bělošice, Rokytno, Mladostov, Bukovinu, tvrz a dvůr Žehouň, drůr Vyskeř a městřště pusté v Horkách. Ka tom všem zapsal r. 1415 Matěji Jásovi ze Študeňan a Alšovi z Červeně v si 2700 kop a zemřel ještě toho roku, dědicfi přirozených po sobě nepozůstaviv. Když tedy král Vácslav Korce jako odúmrt zabrali chtěl, odepřeli tomu dotčeni věřitelé a na výprosuíka nedostalo se nic více, než toliko 100 kop.1') Ke konci téhož věku drželi Korce Slavatove' z Chlumu. Drahně dědin postoupili králi k uděláni rybníka Žehuňského (před r. 1498), a tak obě vsi a snad i jiné zanikly. ") Korce patřily od těch dob k panství ŽižeLickému. ') Lib. conf. ed. Tingl I. 16, II. D 1, IIL D 7, DD. 14. f. 2, Acta jud. 1378. 10. Apr. •) Rybník Viples u Újeída. 3) Rel. tab. I. 571. *) Líb. erect. XII. f. 184, XIII. f 194, arch. Břevnov. Dobner, Mon. VI. 44. DD. 14 f. 29, lib. conf. VII. B 12. F 9. K 7. Připomíná se také r. 1398 Jan Klarooška z Lomuice (Acta jud.). ') Arch. č. II. 60, IIL 549, arch. obecni v Chlumci. e) Rel. tab. II. 366. •) Arch. v u. k. domě Toskánském 1485, 3. Octb. 8) Emler, reg. 202, 725. B) Lib. conf. I. B 3, Dobner, Mon. VI. 420, rel. tab. I. 552. ") Lib. erect. XII. f. 183, arch. č. I. 61. Jan Korček „z Rožec" připomíná se r. I401, Jiří z Korec r. 1404 (Lib. erect. Ví. f. 183, rel. tab. II. 12), avšak již r. 139: držel jednu ves Jan Korec z Korec (Lib. erect. IV. f. 47)- ") DE. 15 f. 322. 1 ) Arch. č. VI. 574. žehouň. ynější vesnice Žehouň, ležící při výtoku Cidliny z rybníka Žehuňského, stála již před 700 lety; r. 1157 posvěcen jest kostel zdejší, jak píše mnich Opatovský. Klášter Opatovský držel ves tuto ještě r. 1361, avšak r. 1380 byl tu pánem pan Heřman z CňoustntKa. Od tohoto koupili Zehouii Ctibor a vladykové ze Semina, kteří r. 13^3 nového kněze ke kostelu zdejšímu podávali. Roku 1393 vyskytují se jako patronové kostela dotčený Ctibor, jemuž Liíka í Sirotek říkali, a Sema vdova. Ctibor daroval r. 1399 kostelu sv. Jana na Brodě při raostě Pražském platy v Lachenicích, ale pánem na Žehouni tehda již nebyl. ') Jan Sirotek ze Žehouni připomíná se několikráte v 1, 1395—1405 jako pán Žehouňský. J) Tvrz a dvůr Želionň patřily r. 1415 AlSovi z Korec a drženy ke zboží Koreckému. Z pozdějších držitelů připomíná se r. I427 AleS ze Žehouni. Asi v těch dobách nabyl zboží Žehouň-ského KunSik z Křičoua a držel je až do smrti své. Synové jeho Mikeí a Ceník prodali r. 1456 tvrz Žehouň se dvory poplužnými a kmecimi a ves Mladostov AlSovi synu Vlaštkovu 2 Odirad.*) Žehouň držel po něm bratr jeho Jiřík Vlastek 3 Od/rad, spolu i pán na Petrovicích r. 1489, kdež odpíral provoláni dědin Praskoleských a Žehouňských po n. Kunšovi (tuším bratru svém) z Oděrad. *) Nějaký rok potom připojeno jest zboží toto k panství Žiželickčmu, k němuž již r. 1499 patřilo. báně. > od návrším Hradčany nedaleko Žehouně, kdež bezpochyby starodávná ohrada bývala, leží dvůr Báně. Bývala tu tvrz, na J niž r. 1391 Halda 1 Bani a r. 1460 Jan odtudž seděli. Jan ! daroval toho roku nějaký plat kostelu v Chotěvicich a koupil plat v Milošovicich. *) V letech 1451 —1454 připomíná se Jíra Opat z Malitina a 3 Báni, který držel MaliČin polohy neznámé.'') Později drželi Báni Baderiti s Ůjezda, a to Hynek (r. 1497—lilo) a syn jeho Jiřík (r. 1519—1560), ale poněvadž tito bud na Poděbradech, aneb Libodržicích seděli, spustla tvrz v ty časy. Jiřík vložil si ve dsky r. 1551 Báni tvrz pustou se dvorem a ves, a věnoval na tom zboží (r. 1553) 300 kop manželce své Anně ze Sraojna ') Po něm následoval Jan (tuším syn jeho), člověk násilný, jenž r. 1570 na faře Zeúouňské jeduoho souseda z Chotěvic schromii. Když byl mezi soudem o to (r. I57I) zemřel, ujal Báni Zikmund Baderský (snad bratr Janův) a prodal Báni dvůr s krčmou a jednou chalupou Bavorovi (bratru svému?). Od Hynka, syna Bavorova, koupil dvůr ten r. 1584 císař Rudolf II. za z54.0 k. miš. a připojil jej k panství Chlumeckému.') libinéves. Západně od Chlumce jest dvůr Libíněves nebo podlé nynějšího vysloveni Libňoves. Roku 1410 byla tu tvrz, na níž seděl Jan Kyjata z Libinivsi (jinak ze Zásady), drže k tomu ves Vančice.9) Roku 1430 seděl tu Jan z Hostíc. O pozdějších držitelích není nic známo. Již r. 1517 patřil dvůr Libiněvský k panství Žiželickčmu. '") ') Lib. conf. I. D 6, III. B 21, D 22, V. J 2, lib. erect. V. f. 6. *) Lib. conf. V. N 5. VI. E r 9. G 12. *) DD. 15 f. 322, arch. č. III. 498, rel. tab. II. 273. «) DD. 17 f. 22. s) Lib. erect. V. f. 30, XII. f. 66, rel. tab. I. 592. *) Arch. Č. II. 73. DD. 16 f. 3;8, arch. mus. T) DZ- 230. M 22, 11. D 20. •} Reg. 20 F. k. s. D 2, DZ. 22. J 21 a K 23. ') DD. 13 f. 76. Jan Litoměřický a manželka jeho Anna (f j r. 1437) máli tu plat. Poněvadž dědiců nezůstavili a na plat ten a jiné platy právem královským sazeno, trvaly o to právo dlouho pře až do r. 1460. (DD. 15 f. 3q a 16 f. 7G ) >°) DZ. 3. D 23, arch. gub. 2g8 TVRZE NA CHLUMECKÚ. VÝKLEKY. Výklecich Velkých (st. od Chlumce) bylo sice sidlo ve starších dobách, ale tvrze tu nebylo. ') Alžběta z Barchova, vdova po Divišovi ŽehuSickém z Xestajova, odkázala r. 1528 ves Výkleky s rybníky a lesem za Lovčici BuSiovi Cidlin-iému ze Sluk, strýci svému,!) jehož potomci tu novou tvrz vyzdvihli. ') Poslední toho rodu na Výklecich Jan Cidlittský ze Sluh (r. 1579—1601) prodav r. 1600 Cidlinu, odkázal krátce před smrti svou statek svůj Výklecký manželce své Johance z Dobřeme, kterouž byl pojal jako vdovu po Adamovi Šlibovském ze Skřivan.') Roku 1604 zapsala Johanka dotčený statek, totiž tvrz Výkleky se dvorem popi. a ves a ves Kněžičky synům svým z prvního manželství Burja-novi a Jiříkovi,avšak jen Burjan zápisu toho užil, přečkav bratra mladšího. Za jeho drženi shořela tvrz Výklecká (r. 1612), při čemž i na zmar přišla pěkná tabule, na níž vývod Cidlinských malován byl.6) Po bitvě Bělohorské vzaty Burjanovi oba jeho statky, Výkleky i Šlibovice, a postoupeny z jinými statky Vácslavovi ze Vchynic a na Chlumci. ') Avšak syn Vác-slavův Jan Oktavian ze Vchynic zadluživ se velice a chtě věřitele své spokojiti, postoupil Výklek a Šlibovic k nim na věky připojených věřitelům svým; vykázány r. 1645 Marii Bltilebenovi z Pichlperka a postoupeny od ni hned toho roku ildSteru Strahovskému.*) Od tohoto koupil týž statek (r. 16S2, 1;. února) Vdcslav Albrecht Vltavský z ManS-vertu, hejtman Poděbradský, za 21.000 fl. rh., a to tvrz, dvůr a ves Šlibovice, ves Lovčice, tvrz Výkleky, dvůr a ves, dvůr a ves Kněžičky.") Po Vácslavovi ujali statky oba r. 1666 synové jeho Jan Ignác a Vácslav Matyáš; ") onen odbyt penězi a ten ujal Výkleky, kteréž prodal (roku 1673, 10. listop.) Ferdinandu Leopoldovi KustoSovi ze Zubřího Ozdobná váza v Chlumci. :) Jan Střela z Výklek připomíná se r. 1431 a 1457 (Rel. tab. II. 236 a DD. 16 f. 27), avšak není doloženo, z kterých Výklek pocházel. To platí i o Janovi z Košíně seděním na Výklecich. (Arch. dom. Toskan.) ') DZ. 2. D 16. 3) Srov. k tomu děje Cidliny na str. 280. l) DZ. 131. L 21. (Srov. i DZ 64. J 6) Dcera Janova Mandaléna vdána byla za Jindřicha Maternu z Květnice. 5) DZ. 132. L 2. ") Jandera, Paměti Hořické V. 1726. :) Srov. děje Šlibovic. ') Bílek, Děje konf. na str. 598. Vklad Jana Oktaviana klášteru r. 1647 v DZ. 149. F 27. 8) DZ. 307. F 14 a 151 O 14. '•) DZ. 478. D 8. za 21.000 11. rh.') Když tento zemřel, rozdělen statek pozůstalý mezi jeho tři syny,') a tu dostav Leopold Protop, syn nejstaiší, statek Výkleky, prodal jej hned potom (r. 1697, 15. července) Františku Oldřichovi ze Vchynic. A tak připojeny k panství Chlumeckému tvrz pustá, dvůr a ves Výkleky, dvůr Hlinov, tvrz pustá, dvůr a ves Šlibovice, dvůr, ves a kostel v Lovčicich. *) BĚRUNIČKY. Blízko Výklek jest véska Běruničky neb Malé Běrunice, tak řečená na rozdíl od Velkých Běrunic jen malý kousek vzdálených. Ve 14. věku seděl tu Domanek s Jikve, který zemřel před r. 1395, zůstaviv některé sirotky, z nichž Prokop daroval r, 1395 nějakou almužnu kostelu Staro-Vod-skému, poněvadž tu byl strýc jeho Jan * Běruniček farářem. *) Janek starSi Domanek z Běrunic připomíná se roku 1451.') Současně žil Janek mladil, který r. 1450 Saským opověděl; jest to tnším týž, který byl r. 1448 také před Prahou. 6) Zdali byli ještě v drženi Běruniček, není nám známo, poněvadž se k roku 1458 také Jan t Chvalkovic a z Běruniček připomíná. ^ Nějaký čas byla čásf. Běruniček v drženi Čeňka VySehněv-siého z Barchova; *) na tvrzi seděl od r. 1495 Jakub Fla-Sar z Dolan se synem svým Prokopem, jenž měl za manželku Lidmilu ze Strhařova. *) Tato žila ještě r. 1530, když již tchán i manžel její byli zemřeli. '•) Synové Prokopovi (tak smýšlím) Adam, Bohuslav a Jiřík bratři FlaSarové % Dolan prodali r. 1534 statek tento dokonce pustý, totiž dvořiště pusté i s kopcem, na kterémž byla tvrz, Jaroslavu Kapounovi ze Svojko-va, jemuž také Lidmila všeho práva svého věnného postoupila. ") Jaroslav dopustil se r. 1537 falše takové, že falšoval s Janem Vlkovským z Dalkovic kšaft cizí a co jiným odkázáno bylo, to sobě napsali. Pro; o odsouzen cti, hrdla a statku a na Pohořelci sfat.") Podlé nálezu soudu zemského připadly Běruničky králi, ■) DZ. 391. C 30. ') Viz díl I. na str. 166. ") DZ. 79. O 14 -— P 2 v 405 A 15. ') DD. 14 f. 5. lib. erect. XIII 3. 50. ') Arch. č. If. 73. *) ČČM. 1827, 3, 82. Arch. Drážďan. 0 DD. 21 str. 212. 8) Rel. tab. I. 163, arch, č. I. 355. Čásť tato držena potom k Výklekám a dostala se odkazem r. 1528 Janovi Cidlin-skému ze Slub. (DZ. 2. D 16.) ») Rel. tab. II. 475 a DZ. 84. C 4, G 23. 10) Prokop seděl na Běruničkách ještě roku 1525, (Archiv Kutnohorský.) ") DZ. 2. G 10 a 84. C 20. ") Dačický, TVRZE NA CHLUMECKÚ. aě-se táhli na ten statek Jaioslavovi bratři Piram a J indiích. Nicméně král Ferdinand (r. 154! a 15421 statek Běrnničky a dům v No<ém městě Pražském proti zaplaceni jisté summy peněz Piramu Kapounovi iť Svojkovo daroval. ") Pán tento, jenž byl platné služby králi a zemi konal, zemřel r. 1547 dne 12. června a pohřben v Praze u sv. Jakuba. Před svou smrti byl vyzdvihl v Běrnničkách novou tvrz se dvorem, a na této tvrzi, též na tvrzišti a dvorišii pustém (r. 15^7) druhé své manželce Mandaléně z ValdSteina 5oo kop věnoval. *} Přečkalo ho 10 synů, 3) z nichž ujal Běruničky druhý syn Jindřich. Týž oženil se s Alenou ze Sluh, již (r. 1560) na Běruničk.ieh 500 kop věnoval; dotčená pak Alena přikoupila toho roku od bratra svého Jana Cidlinského ze Sluh 111 část' Běrtiniček, která rodu tomuto od r. 1528 náležela. ') Po její smrti oženil se po druhé s Martou z Hořiněvsi, kteréž také (r. 1581) na Běrunickách tolikéž věnoval.5) Byl pán správný, který králi i zemi platně sloužil, a dobrý hospodář, jenž se o poddané své upřímně staral. Zemřel r. 161O a pochován ve Starém Bydžově. Posud jest kruchta téhož kostela okrášlena epi-tahem, obsahujícím vývod a znaky rodu Kapou-novského a jeho pramateři. Poněvadž byl Jindř.ch shledal drahně statkov a peněz, poděleni jsou synové jeho díly slušnými. "■) Běruničky dostal nejmladši syn Karel, kterýž také Sloveč a Lhotku Jencovu držel. Mčv účastenství v povstání r. 1618, odsouzen byl polovice jmění, pročež i statek jeho Běruničky r. 1623 ujat a Vdcslavovi se Vchynic směnou za panství Kolínska postoupen byl.') Karel vystěhoval se do Drážďan, kdež zemřel r. 1620 a pochován ve hlavním kostele.8) ŠLIBOVICE. Severozápadně od Chlumce u Lovčíc jest véska Slibovice se dvorem poplužuým, při němž tvrz stávala. Nejstarší její držitel Buzek zc Šlibovic připomíná se r. 136$ a 1366 mezi patrony kostela Lovčického. *) O právo podačné tudíž smluvil se r. 1381 s Lovčickými Vdcslav ze Šlibovic, '°) kterýž prodal r. 1304 plat na svém zboží Šlibovském Bohuši ze Blud, aby jím nadal faru Lovčickou. Naposled se připomíná r. 1414 jako držitel zboží nějakého u Olešnice Košuílské. ") Na Šlibovicich seděl r. 1398 Jan odtudž,'-) ale r. 1414 poroučel tu Zikmund ze Šlibovic, Náhrobek Judyty Chvalkovské z Dohalíc. (Viz str. 42.) ') DZ. I. C 27, 41. C 18, 42. B 2i. Viz í Pam. arch. IX 784. 3) DZ. 8- E 16. =) Viz Paru. arch. IX. 78;. ") DZ 13. M 21, 54. M 22. *) DZ. 21. D 37. *) Syn jeho Jindřich mladší za vysokého stáří otce svého spravoval jeho stdtky a psal se seděním na Běrunickách. (Pam. arch. IX. 791) Zemřel před otcem. ') Bílek, Děje konf. 247. *) Peschek, ÉxuJanten 70. ') Lib. conf. I. li 6. H I. "I Lib. erect. XII. f. 100, acta consist. 1380 V 10 ") Lib. erect. XII. f. 133, 171, lib. conf. V. P 5. VII. D 5. ,ä) Lib. conf. V. R 6. Vývod Šlibovských ze Skřivan. Burjan Apolon ze Skřivan 1490 u> Mandaléna z Konic Jan i53q + j. i557 Adam 15-19—1585 vj Johanka z Dobřenic Eliška Mandaléna Anna 1542 Dorota 1D42 r.va IJ41 Burjan 1585—1623 i. Johanka ze Stropína -j- 1617 i. N. Vachtlovna z Poutnova Jiřík 1585 -j- j. ibió Adam 1604 Johanka i63i— 1644 Jan Dobřenský Alena Anna 1604—1644 14 i. Certorejský 2. Mladota jenž udělil plat ve Šlibovicich faráři Lovčickému, aby každý všední den mši zádušní sloučil a kostel opravoval. ') Roku 1437 žili bratři Jindřich a Fridman se Sloupna a ze Šlibovic; onen prodal tehda role své při Lovčicich a oba koupili r. 1443 zboží Mstíhněvské.s) Fridman řc kromě toho čte v seznamu sněmorniků v Čáslavi (r. 1440), účasten byl rozličných běhů válečných, jako na př. r. 1448 před Prahou,s) a dočl.al se i r. 14Ĺ8., kteréhož pomáhal válčili Jiříkovi z Poděbrad.') Dočkav se vysokého stáří, prodal tvrz, dvůr a ves Slibovice, ves pustou Tcčmin a díl vsi Lovčic Zikmundovi Paldrovi 3 Vařia, a od toho koupili to zboží r. 1490 Burjan řečený Apolon se Skřivan a Mikulůi Rohovla.1 s Biti.*) Burjan stal se praotcem Šlibovských ze Skřivan, kteří na Šlibovicich přes celý 16. věk a déle seděli. Bur-janův syn Jan držel od r. 1539 tvrz, dvůr a ves Slibovice, ves a podací v Lovčicich a díl Činěvsi společně s nezletilým svým bratrem A damem,e) později sám Adam koupil Šlibovic e teprve r. 1557 po smni Janově od dcer jeho Elišky a Mandalény.') Adam žil ještě r. 1585, kdež učinil pořízeni o dětech svých a manželce své.') Starší syn dorostl r. 1600, od kteréhož čisu se vyskytuje nejednou v soudních knihách.9) Pro účastenství v povstání zabrány oba statky jeho Slibovice i Výkleky a postoupeny r. 1621 Albrechtovi z Valdšteira, ale hned potom ujala jj zase královská komora a postoupeny s jinými statky Viícslavovi ze Vchynic, a to směnou za panství Kolínské. '") Od těch dob měly Slibovice stejné pány s Výkleky a tvrz zdejší spustla v letech 1652—1673 na dobro. n) TEČ MÍN. Ze starých pamětí dovídáme se o nějaké tvrzí pod Lišící. Roku 1571 totiž skrze smlouvu a směnu získáno jest k panství Chlumeckému jakožto grunt „kus pastviště" pode vsi Lišící slove tvrziště staré s příkopem, tak aby voda z přikopu každého času bez odpornosti na rybník Bohuslava z Dobřenic starou strouhou pouštěna býti mohla. Bylo tvrziště to v drženi jistého sedláka z Lišíc. ") Nám se vidi, že jest tvrziště- toto hledati v tu stranu k Lovčicům, a že v těch místech stávala bývali osada Teímin. Ve 13. a 14. století patřila ves ta k panství Žiželickému. IS) Nedlouho potom odprodána. Jako jediný držitel její znám jest r. 1395 Bene! se Lhoty odjinud s Tečmina.1') Roku 1490 byla ves pusta a patřila k Šlibovicům. lS) LOVČICE. í^ovčice (podlé vyslovení zdejšího Loucice) jméno své mají od Lovka a jsou osada stará, kteráž se r. 1299 jako pří- slušenství panství Žiželického připomíná. ") Na tvrzi zdejŠi seděli t. 1355—1377 bratři Henik a Přibik a Jikve.'') Jako Hrady a zámky České V. ') Lib. erect. X. B 7, DD. 21 str. 132. Srov. i lib. erect. XI. HO. ') Rel. tab. II. 171, loS. *i Arch. í. I. 2C7. III. ^z. ČČM, 1827. 3. 83. Roku 1453 odpověděl Sasům Jan ze Šlibovic. (Arch. Vitemb. v Drážď. Boh, I. 187.) ') Arch. Třeboň. 5| Rel. tab. II 444. Viz i arch. č. VI. 319. 6) DZ. 1. H 25, 250 G I, 83. D 4. ^ DZ. 12. H 33. Viz i děje Hodkova a DZ. 13. J 22. Roku 1571 vložil si Adam zboží Šlibovské ve dsky zemské. (DZ. 251. C 15) ») DZ. 23. B 14. s) Viz o něm též Pam. Dačického II. 171, I90. ">) Bílek, Děje konfiskace 50.7. DZ. I43. Dl. ") Viz děje Výklek na str. 298. ") Urbář Chlumecký. ") Reg. II 789, urbár RoŽemb. 22. '•) DD. 14 f. 6. Viz i rel. tab. II. 238. ") Rel. tab. II. 444. ") Emler. rep. II. 789. 1:) Lib. conf. ed. Tingl, I. 20, 23, 20, též I. A 9. G 6. H I, II. E 2. Roku 1366 též Markvart a Hrdek (lb. I. G 10). 39 TVRZE NA CHLUMECKÚ. spolupatroni kostela zdejšího vyskytuji se s nimi r. 1365 a 1366 Céč z Lovčíc ar. 1371 Přibili z Malovic. Na druhém dvoře seděl Bonec ■ Lovčíc, jenž zemřel před r. 1381, zůstaví v sirotky nezletilé, jichž poruěnik Bonec ze Všeborska učini! r. 13S1 s Heníkem a Vácslavem Šlibovským smlouvu o podačné právo při kostele zdejším.') Po Henikovi zůstala vdova Kateřina a syn Henik (r. 1396—1398), než r. 1419 držel zboží Lovčické Zdislav z Lovčic.u) Bratři Erazim a Petr z Lovčíc koupili roku 1437 dědiny a role při Lověicích od Jindřicha ze Šlibovic.3) Za panováni krále Ladislava žil HereS z Lovčic, jenž si vyprosil na témž králi (r. 1454) všechna odůmrtí po předešlých držitelích, i po Vavřinci soukeníkovi ze Starého města Pražského (f j- r. 1457), který bral z Lovčic 10 kop úroku.') Když zemřel Hereš, stal se poručníkem syna jeho Herlíka Petr KdulineC z Ostroměře (asi r. I481—1483), jemužto poruřenstvi udělil král Vladislav s takovou výhradou, kdyby sirotek zemřel před časem, aby zůstaly Lovčice při Petrovi. Když tudíž r. I483 po smrti Her-šíkove na tvrz, dvůr a ves Lovčice sáhnouti chtěli, uhájil statek ten pro sebe BeneS Kdulinec z Ostromiře.() Nedlouho po tom připojeny Lovčice z Eásti, později v 16. věku docela ke statku Sliborskému a tvrz zdejší zanikla na dobro. 6) vin ary. Míze Smídar leži ves Vinary, která až do roku 18S0 k panstvi . Chlumeckému patřívala. Roku 1390 držel ves tuto Bohunek & Chotllcc před tim z Lupenice řečený. Zemřel asi r. 1395-7} Kromě T něho se připomínají Hertvík (r. I4O6) a Mikuláš Kbel (r. 1407).') Později seděl ve dvoře Jíra Kováč z Kováče, jenž na Vinařích (r. 1425) IOO kop věna manželce své Zdeně z Bělušovic zapsal.") Po něm následovala dcera Zdenina Důra, manželka Vaňka Kavalce z Lipoltic, Tato postoupila Vinař a všech práv svých (r. 14 50) Zdeňkovi z Vinař a Petrovi z PlotiSt. Tvrz ve Vinařích s příslušenstvím držel po Kačce z Labounl manžel její Petr ze Sloupna, rychtář v Chlumci, a ten ji zapsal r. 1431 Miilovi Petrbachovi z Plačíc a Jardovi ze Sloupna. I v potomních dobách byla ves rozdělena. Hlavni její ěásť držel r. 1488 Kunat z Dobřenic. '") Před r. 1516 koupil Jan Krupý t Problui* statek Vinary od Bernarta ze Zásmuk,l() ale nedlouho potom přivtělen jest k panství Chlumeckému. 1!) skochovice. severozápadně od Chlumce u Lužce leži velká ves Sko-I chovice, tak řečená po svém zakladateli Skochovi, v niž , před časy také tvrz stávala. Z jejich majetniků připomíná se povrvé (r. 1362) jakýsi Vilém. S nim se připomíná r. 1371 nějaký Mikuláš. Roku 1380 seděl tu Jarek Popek c Jikve, jenž držel do r. 1395 také rychtu Městeckou. Skochovice byl prodal před tim; v jich držení nacházejí se zajisté roku 1389 ') Lib. erect. XII. f. IOO, acta consist. 1380 V 10. Sirotci dědili platy po strýci svém Odolénovi Boncovi, proboštu u sv Jilji v Praze, jenž zemřel před r. 1384. (DD. 13 f. 3, Tomek, Děje Prahy V. 159) Díl tento Lovčic držel r. 1396—[398 Zdislav Sestřenek z Pelrovic. ') Lib. conf. V. P i R 6, VII. L 5. *) Rel. tab. II. 173. ') DD. 10 f. 8, 23 str. G 15. Na druhém dvoře Lovčickém již pustém seděli bratři Racek a Petr a r. I465 dostal nápadu po nich Jakub Košík z Vilemoviček. (DD. 16 f. 43 a 23. L 3.) *) DD. 17. V Lovčicich seděl r 1484 Bohunek ze Stranová. (Arch. gub.) *| Roku 1623 patřily ke Žlibovicům ves Lovčice s podacím kostelním, dvorem a ovčínem. (Bílek, Děje konf. S97.) ') Rel. tab. I. 457, DD. 14 f. 5. ') Rel. tab. II. 26, 41, arch. č. III. 477. 9) Rel. tab. II. 237, arch. ř. II. 65, 72. O Kovacích z Vinař, kteří ještě potom ve vsi seděli, viz rel. tab. II. 208 a 229. DD. 16 f. 15 a 20 str. 51. O Vaňkovi Kostelovi z Vinař (r. 1439) viz rel. tab. II. 262 '") Arch č IV. 190. ") Reg. 3 J. k. s. C 21. ") Od panství Chlumeckého oddělena jest roku 1^45 a byla jako samostatný statek v drženi vladyk z Pašinévsi a Miřkovských z Tropcic. Srovnej i Bílkovy koni. Dlouho byla též v drženi Rašinův z Ryzemburka. Příbek ze Skochovic, spolu 1 pán na Lukové a Dlouhém poli, a r. 1395 vedle něho nějaký fíynčik. Když zemřel PTibek r 139J, vedeny pře o dědictví po něm, jehož se ujala sestra jeho Machna. ') V drženi jeho dostal se potdtn Dobřan m Vlkova, jenž přijal přijmi „ze Skochovic." Týž ukázal r 1410 faráři Vlkovskému úrok ve Vlkově na místě jiného již dřivé zapsaného platn a připomíná se jako patron téhož kostela jeítě r. I418.3) Dcera jeho Machna zapsala r. 1432 Skochovice tvra a kopec se dvorem a ves a jiné statky sousední ujci svému Vaňku Rezkovi z Mlékosrb, a ten postoupil zboží tohoto r. 1455 Petru lidičkovi s Labounl.*) Tento tu seděl ještě r. 1468.') Roku 15ti byla ves Skochovice v drženi Havla Zvlřetickéhe z Vartemberka, j'muž povoleno, aby ves klášterní Ne-polisy držel dědičně a za to Skochovice proměnil u ves zápisnou.5) Tato pak spojena za vlády královské s panstvím Chlumeckým. liížec. si pul druhé hodiny s«v. od Chlumce jest kostelní' ves . I.užec, v níž ve 14. věků několik vladyk najednou sedělo. 1 Připomínají se totiž r. 1325 Slaibor z Lulce, r. 1375 Vilém, patron kostela zdejšího, I. 1388—1396 Zden/k, jenž držel snad tvrz, VSech a sirotci po něm (f j. r. 1393) a Maríií, jenž také před r. 1395 zemřel a na Ječníšti sídlival. Vdova po Maršíkovi Elena učinila r. 1407 nadáni kostelu Lomnickému.*) Ricek i Mladéjůva byl r I404 vedle Jiříka s Lulce patronem kostela zdejšího; týž Racek držel r. 1405 tvrz, dvůr a několik dvorů kmecich v Lužci, a na ostatním seděl Jiřík.') Nástupce jeho Jan Halavdč z Lulce podával do zdejšího kostela r. 14 22 katolického kněze. Z pozdějších časů vime o Lužci toliko to, že Matlj s Lulce dvůr jeden r Lužci prodal (r. I472) Prokopovi, Machna z Kochtvic toto r. I483 stvrdila a že na témž dvoře ještě r. 1550 svobodnici seděli. Ves patřila již tehda z části ke Chlumci a z části ke Lhotce.') lhotka jencova. liže Lužce jest dvůr Lhotka, při němž za starodávna také tvrz a ves bývaly. Na dvoře seděl r. 139S Beneš le Lhoty jinak 1 Tečmina, avšak dědiny některé při Lhotě patřily ke statku Lužeekému. s) Roku I467 seděl na tvrzi zdejší Mikuláš z Holovous, jenž na ní choti své Johance věnoval; toto právo věn ne držel r. 1486 Kunrat Štos z Deštného. ,D) Asi v ty řasy nabyl Lhotky Mikuláš Dobřenský « Dobřenic, kterýž se poprvé r. 1472 připomíná. ") Po něm následoval syn jeho Vácslav (r. 1512 až 1534) a když tento zemřel, drželi Lhotku synové Vácslavovi Mikuláš Bohuslav a Zikmund r. 1550. ") Bohuslav ujal potom Lhotku sám "j a zemřel po r. 1589, zůstaviv dcery Lucii Čejkovou a Žofii MySkovou. Lucie byla sice Lhotku koupila od svého otce, avšak r. j6oi dne 13. října odevzdala týž statek dotčenému Zikmundovi (tehda staršímu), an připověděl, že zaplatí dluhy a vydá dcerám díly na penězích. ") Od Zikmunda koupil potom (r. 1608) tvrz Lhotku Jencovu se dvorem a vsi celou, chalupu v Lužci a pustoliny Li-šické Karel Kapoun te Svojkova a v mlstl Hradci nad Labem, avšak prodal řečený statek již r. 1C12 Vácslavovi te Vchynic na Chlumci. ") Lhotka vykázána tehda manželce Vácřlavově EliSce z Krajku a po jeji smrti připadla k panství Chlumeckému, po čemž i tvrz zdejši zanikla. ') Rel. tab. I. 430, lib. conf. DD. 14 f. 2—3, 61 str. 359—361. *) Lib. erect. VIII. 107, X. 100, lib. conf. s) DD. 20 str. 174— 17S. Proto slove Petr z I-abťunč a z Kochovic. ') Arch. Třeboňský. s) Arch. gub. a Dobner Mon. I. 264. <>) Reg. III. 451. DD. 13. f. 9, 14 f. 6, rel. tab. I. 561, lib. conf. III. C 8, erect. VII. 136. '■) Lib conf. VI. E 13, DD. 14 f. 29. s) Lib. conf. VIII- A 8. rel. tab. II 396. *) DD. 14 f. C. "Viz i rel. tab. I. 574, 21. Dech. ">) Rel. tab. II. 412. ") DZ. 249. C 26. ") DZ. 250. M 8. ") Roku 1571 učinil smlouvu s komorou (Urbář Chlumecký). '*) DZ. 179. O ii. ") DZ. 134 C 18 a 136. D 15. TVRZE NA CHLUMECKÚ. NEPOL1SY. ři čtvrti hodiuy od Chlumce k severu jest kostelní ves Ne-/polisy, kterouž předkové naši i Lepolisy nazývali. Ke konci 13. veku patřila ves tato k Žiželicku, ale později držel ji ímt ze Skuhrpva a ten postavil tu dřevěný kostel, poněvadž sem farář z Luh (u Mlékosrb) nemohl pro častá zavodněni Cidlinou způsobená docházeli.J) Nadáni k novému kostelu učinili teprve r. 1359 Tasovi synové Jan a Vzňata, Větší čásf vesnice držel potom Hanu! Turkovec a postoupil ji r. 1367 směnou za jiné vesnice klášteru sv. Jiří; menši čásf drželi r 1396 Jan z Lepolis a r. 14,10 PeSlk z LiSic.*) Na této části, kdež si držitelé tvrz postavili, seděl r. 1431 Nevlas z Nepolis, ana se druhá časť k blízkým Záchrašfanfim dostala. Xa tvrzi seděli potom r. 1450 Alexandr z Nepolis, jenž držel s p. Jiříkfm, r. 1468 Jan z Labouní.*) Ještě r. 1505 připomíná se Jan Nefoliský, ale r. I5i3 držel Vilém Kostka s Postupte „tvrz pustou Nepolísy" k panství Chlumeckému. *) Část' Nepolis zápisná dostala se k témuž panství r. 152i.5) fMLÉKOSRBY. e vsi Mlékosrbích bývala tvrz stojíc na pahrbku otočeném náspem a příkopem mezi třemi rybníky, nyní již dávno spuště-T. nými. *=) Xa této tvrzi seděl r. 1375—1383 Jan Šesták z Pře-I slavik, který se mezi patrony kostela Lužského připomíná.7) Nástupce jeho Mikuláš Koko/ ze Siemene (od r. 1395) věnoval r. 1396 na dvoře Mlékosrbském se dvojím poplužím a na části vsi manželce své Anně z Nemyčevsi, ale prodav Mlékosrby převedl věno to r. 1397 na zboží Třesické. *) Mlékosrby koupeny tehda ku Přestavlkfim; r. 1429 zajisté patřily s podacím v Luhu Unkovi z Presiahli,9) a teprve dědicové tohoto prodali oboje Vaňku Rezkovi z Mlékosrb, kterýž se po r. I432 nejednou připomíná. 10) Žil ještě r. 1465, kdež se zastal záduši kostela v Luhu, když byli Poucho-bradští dědinn zádušní nově zdělaným rybníkem zatopili, a zjednal záduši dostatečnou náhradu. ") Roku 1495 a 1496 držel Mlékosrby Jan Bořek z Poličan,11) a v těch dobách tvrz zdejší zanikla. Roku 1528 prodal Vácslav Bořek z Dohalic, hejtman kraje Hradeckého, ves celou Mlékosrby, vsi Lukovou a Zádražany a podací v Luhu Vojtěchovi s Pernšttina, kterýž statky ty připojil k panství Chlumeckému.") LUKOVÁ. Ve vsi Lukové na pravém břehu Cidliny proti Mlékosrbům jest v zahradě tvrziště, kteréž se mohlo vodou opouštěli; okolo snad bývaly močály. Po této vsi nazývali se r. 1377 Zdenek Lukovec z Mlékosrb1') a r. 1432—1445 Pavel z Lukové. IS) Na tvrzi zdejší seděl r. 1472—1486 Havel ze Záchrašfan, který se v tehdejších bězích soukromých nejednou připomíná.Nedlouho potom přikoupena ku Mlékosrbům a tvrz zdejší dokonce opuštěna. ') Emler, reg. 789, Borový, lib. erect. I. 6—7. Liplesy a Xe-polisy jsou rozdílné, ale Lepolisy pokládáme za jedno s Nepolisy. iSrov. lib. erect. XII. f. 184.) ") Tomek, Děje Pr. III. 431, rel. tab. I. 561, lib. erect. XII. a. f. 179. *) Arch. Třeb. arch. č. IIL 503, Paproc, o st. pan. 274. *) Arch. č. VI. 3rg. DZ. 42. K 24. *) Čásť tuto držel po Nepoliských ze Záchrašfan (viz Zá-chrašfany) Kunata starší z Dobřenic r. 1493. (Arch. Bydžov. Papr. 0 st. pan. 272.) Od něho koupil ji před r. 1498 Petr z Vartembcrha a držel ji k Bydžovu. (Arch. č. VI. 572.) Pan Havel Zvířetický držel tuto čásf r 1511 a ještě, když byl již Bydžov prodal, a postoupil ji teprve r, 1522 panu Vilémovi z Pemiteina. (Arch. bibl. Praž. a gub.) °) Heber's Burgen Dľr 227. ') Lib. conf III C 10 137786 připomíná Zdenlk Lukovec z Mlékosrb. (Lib. erect. XIII. a. f. 108.) ») Lib. conf. V. M 6, rel. tab. I. 567, 575, arch. č. III. 471. Srov. 1 DD. 21 str. ior. ") Arch. č. II. 60. Arch. č. II 67, rel. tab. II, 249, DD. 20. p. 174. Srov. Skochovice. ") Acta administrátorům (arch. kapit.). s) Papr. o st. pan. 336, DZ. 249. A 1. ls) DZ, 6. B 4. '*) Lib. erect. XIII. a. f. 108. Srov. děje Skochovic. 1 ) Arch. obce Chlumecké. DD. 20 str. 174. ") Arch. Kutnohor. a gub. DD. 16 f. 5l. KOSICE. osice a Košíčky vsi jsou východně od Chlumce; v Ko-, sicích byla také tvrz. Nejstarši nám známi držitelé Kosic připomínají se v pohonech r. 1318, totiž Budislav, Bernart Hroznatá.') Majíce ústrky se sousedy svými, vzali proto sami nejednou škodu, ale i jiným škod nadělali. Spytihnév nebo-li Zbihntv z Kosic žil r. 1339 a připomíná se ještě r. 1357 jako patron kostela Lhotského;') po něm držel Kosice a Lhotu r. 1363—1365 Sulek odtudž.3) Roku 1376 připomíná se Čenlk z Kosic. ') Po Bůžkovi z Kosic zůstala vdova Kuňka (f j. r. 1384) a děti Barbora a Jakub, jichž ochráncem a opatrovníkem byl Hašek z Kosic. Pan Oldřich z Rožemberka odkázal Barboře 10 kop (r. 1390), aby z nich za duši Bůžkovu kopu platu stálého na Žiželicku koupila.6) V ten čas vládl Hašek také na Lhotce, kterouž prodal nějaký rok potom Prechovi ze Záchrašfan.6) Roku 1395 zapsal zboží své Košické Zdeňkovi z Labounl a dotčenému Přechovi a zemřel ještě téhož roku. Odúmrtí po něm v Zádražanech, Lhotě a Kosicích daroval král Vácslav v 1. I4O9—1410 rozličným osobám, konečně však přece vešel v drženi jich darováním královským. Jindra z Labounl,*) který se již r. 1407 z Košic psal, seděl tu na tvrzí. ") Jako patron kostela Lhotského připomíná se r. 1414. 5) Nástupce jeho Bohunek připomíná se r. 1429—1449, jsa r. 1440 přítomen na sněme Čáslavském. ™) Roku 1460 byl již mrtev, zastaviv vdovu Elišku ze Sloupna. Dcera Alžběta vdána byla za Michala z Krucemburka.1') Zdenlk z Kosic, jenž r. 1448 pana Jiříka ku Praze provázet, byl příbuzný Bohuňkův.,s) Synem Bohuňkovým bezpochyby byl Čenlk a Labouní a na Kosicích r. 1467—1494. ") Konečně prodal Bokunlk z Labouní r. 1519 tvrz, dvůr a ves Kosice a díl vsi Staré Vody Vilému Kostkovi z Postupic, jenž to vše k panství Chlumeckému přivtělil. ") - BABICE. ' everozápadně ode vsi Babic při cestě k Barchovu, avšak již při lese, jest tvrziště s příkopem posud vodou opuštěným * a rákosím zarostlým. Říká se mu V1ČÍ hrad. Na tomto místě stávala tvrz vladyk Babických. Matéj z Babic připomíná se r. 1363—1375 jako pán Babický a spolupatron kostela Boharyn-ského.15) Jeho snad synové byli bratří Michlik a Matéj r. 139I společně na Babicích, z nichž Matěj měl přijmi House. Tento vyprodav se odtud asi r. 1407, učinil r. 1412 nadání kostelu Babickému úrokem jedné kopy a seděl potom na Boharyni a Boruhrádku. Roku 1414 dríeli Babice Zdislav farář v Kratonozich a Pesík bratří z Babic, kteří se o podací kostela zdejšího přeli a Matějem ze Zví-kova (čili tuším svrchupsaným Matějem Housetem). ") Ves spustla v 15. věku a dostala se pak ke zboži Nechanskému i prodána před r. 1541 k panství Chlumeckému. ,s) V 17. století založena jest nová ves Babice, tuširo vedle místa bývalé vesnice. ') Tab. vet. n. 22, 218, 231, 359, 360. J) Bienenberg Gesch. v. Koniggr. lib. conf. ed. Tingl, 1. 16—17. s) Lib. conf. I. F 2. G 7. ') Acta cons. 1373 — 1376 f. 120. 5) DD. 13 f. 3, arch. Třeboň. ') Lib. conf. V. A 7, rel. tab. I. 574. 1) DD. 14. f. 4, 7, 10, 142—144. s) Lib. erect. VII. f. 123, Roku 1397 připomíná se Jan Ušák z K a r. 1408 Jan Ralsko z K. (Rel. tab. I 574, lib. conf. VI. P 12.) ») Lib. conf. VII. E 4. '") Arch. č. I. 2S7, n. bo. III. 514, 543, arch. obec. v Chlumci. "> DD. 21 fs. 223. JS) Čas. mus. 1827, 3, 82. Srov. DD. 16 f. 7. "j Urbář Chlumecký, Kniha svědomí r. 1490 f. 9 v archivu Pražském. ") DZ. 6. C 9. 1S) Lib. conf. I E 6, III. C 13. '") Lib. conf. V. C 8, lib. erect. V. 166, VIII. f. 149. Viz II. dílu sir. 34. Roku 139; připomíná se též Mikuláš z Babic. (DD. 61 P 359-361 ) '■) Lib. conf. VI. E 18. '") DZ. 6. C 27. 39* 302 TVRZE NA CHLUMECKÚ. Část skal Prachovských. NEDABYLICE olirn jižně od Chudeřic fiká se dosud v Nedabelic cli, aí //. osada tato dávno jíž zanikla. Se dvorem tu stávala také fij tvrz. ') Od r. 1377 připonín i se v pamětech našich nejednou JV. Bransud s Nediibylic."1) Koku 1386 odpíral Přibek : Neda-bylic jménem nějakého Bransuda odtudž provoláni dědin v Chudeřicich,') a fir.tnsud s Nednbylic, syn Bransud&v, daroval r. 1397 za duši otce svého plat koupený na zboží Berlínském kostelu Staro-Vodskému. Tento Bransud připomíná se i r. 1402 s nějakým Zdeňkem. Roku IO47 žila Běta, vdova po Mysliboravi t Nedabylic.') Dotčený Přibek daroval r. 1411 plat ve dvore svém v Kedabylicich ke kostelu Dobřenskěmu.s) Bransud a DiviS z Ne-dabylic opověděli r. [437 kn žatům Saským, a Diviš byl r. 1440 přítomen sjezdu Čáslavskému.1) Vladykové tito mčli na štítě svém straku, od níž se potomci jejich Strakami c Nedabylie nazývali. První toho jména Jan (r. J447—1469) byl ve službách Jana Koldy Náchodského (r. 1450), od kterýchž dob nabyli Strakové drahně zboží v okolí Náchodském.") Nedabylice zanikly v 1;. věku, neboí ') V ČČM. r. 18 jo na str. 151. kladou se Nedabylice na místo Michnovky, ale chybně. ') Nejst. kn. Bvdžovská na str. 147. a 194. =•) Dl). 13 f. S. *) Lib. erect. XIII. a. f. jC, DD. 14 f. 201. Acta jud. 5I Lib. ereel. VIII. f. 128. 6| Arch. Vitemb. v Drážďanech Boh. I. 35. *) Arch. č. III. 547, 556. Později maji strakové v erbu svém kohouta. v 16 stolcti o nich zmínky nenajdeš. Tvrzíítě se nachází při rybníku Kocuřiku a objato bylo dvěma vodními příkopy a náspem mezí nimi se nacházejícím, tak že rybník byl na třetí straně. Příjezd kc tvrzi byl po hrázi táhnoucí se na břehu rybníka. i KRATONOHY. pravná ves Kratonohy (původně Kratonozi, přezdívka podobná, jako Kratonosi pro vesnici zašlou u Nymburka) jest východní od Chlumce. Na místě bývab) tvrze stojí zámeček, stavení beze j zvláštního stavitelského rázu; spiše jest podívání hoden vnitřek kostela. Tu zraky příchozího upoutají kazatelna postavená na způsob velryby, v jejímž jícnu kazatel stoji, a oltář s výklenkem, v němž jest socha sv. Jakuba, vykládaný rozličným namnoze i vzácným kamením, mušlemi a šneky Jest prý to napodobení hrobky sv. Jakuba Kompostelského. Z držitelů této vsi známi jsou k r. 1318—1323 Licek, Setcma, Mikulál, Licek a Boltunfk s Kratonoh. Učinili veliké škody panu Délocliovi v Žiželiclch, prožež mu na statcích jich Kratonožském a Újezdském za škody odhadáno •) Čásť vsi patřila potom Perchtě, dceři po Seiemovi a Kostomlat, a ta ji prodala s 18 lány a podacím klášteru sv. Jiří na předměstí Hradeckém. ') ') Tab. vet. č. 84. 2) Archiv u sv. Jilji. Vývod pošlosti Kratonožské Dobŕenských z Dobřenic. Jan starší z Dobřenic Vilém f j. i55l (viz díl I. na str. 207.) Zdislav j c. i55i » Eliška z Pilnikova Jan i55i Mikuláš l55o f I- '^98 Kuna Eliška z Rosen Bojislav Bedřich na Nesytč, Kunšendorfu a Streki;nbacíiu iTiKo—icyG ("VRZE NA CHLUMECKÚ. Část skal Prachovských. Ve 14. a 15. víku drželi ves společně dotčený klášter a páni z Ča-stolovic, podávajíce faráře zdejší buď společně aneb střídavě,'} avšVk připomíná se též vedle nich r. I39O vladyka Licck z Kratonoh."*) Roku 1447 učiněny v Kratonozích veliké Škody od posádky Velišské. 3) Od druhé polovice téhož stoleti byly Kratonohy v držení Dobřenských, zejména r, 1467 Jiříka a Adama s Dvbřcnic. ') Téhož rodu snad byl Vdcslav 1 Kratonoh, který se r. J41}5 připomíná. Asi v ty doby žil Jan starli ■ Dobřenic, pán na Kratonozích, po němž zůstali dva synové, Vilém a Zdislav. Onen držel Dobře-nice i Kratonohy, ale oboje prodal r. 1538. Kratonchy s části Obědovic koupil od něho Zdislav, bedlivý'koňař a hospodář. 8i Ze synů Zdislavových ujal Kratonohy mladší syn Mikuláš, splativ slaräiho Jana. Ke koupení Kratonoh svedl jej Jan starší Zilvár z Pilinkova, přijev r. 1552 do Kratonoh a mezi rozmluvou přiříkaje, že mu 500 kop k té koupi půjčiti chce, ale pak slova svého nezdržel. :) Mikulášův syn Vdcslav zemřel r. 1608, odkázav Kratonohy synům svým Mikuláši Zdislavovif Janovi, Vdcslavovi a Jarosla-vovi,*) ale ti byli ještě r. 161 a pod poručenstvím mateře své. ^ Dotčení synové prodali r. 1623 tvrz a vis Kratonohy s příslušenstvím Alibitě ze Vchynic rozené Krajiřce a na Chlumci.,e) Až do r. 1644 drženy Kratonohy k paostvi Chlumeckému, ale poněvadž nemohli Vchyušli dluhův svých zaplatili, postoupeny Jobstovi z Bryslu. V držení po něm následovali syn FrantiSek Vdcslav (r. 1658 \ 1C83) a tohoto syn František Slastný, jimž tuširn rod tento vymřel. ") Narodila se mu sice z manželky Barbory Mich-nové z Vacinova po smrti jeho (| r. 1692) dceruška Barbora, ale že v roce zemřela, spadly Kratonohy na mater její. Tato provdala se po druhé za nějakého pana 1 Mcmingen, ale nemohouc statku udrželi, prodala Kratonohy a Občdovice (r. 1701) bratru svému Janu Vdcslavu Michnori z Vacinova. ' ) Od tohoto pána postaven ') Lib. conf. ') Arch. č. III. 469. Plat v Kratonozích držel aí do r. 1409 Hroch z Dobřenic. (Rel. tab. II. 1>|.) ') Staří letup. 147. ') Urbář Chlumecký. s) Kel. tab. I. 2i5. «) DZ. 9. H 4, 41. H 6. Potom seděl v Kratonozích také Jan Dobfikovský z Ma-lejova, manžel Johankv z Dobřenic (DZ. 8. E 2.) "1 Reg. 17 F. k. s. H 15. Srov. i Pam. arch. IX 440. ') DZ 134. H 1: —18. ») DZ. 185- G 20 ,0) DZ. 292. F 19. Viz Bílkovy leonf. 7C a Pam. arch. IX. 440—441. ") DZ. 148. L 10, 152. K IJ, 116. H 3. K 32, 478. A 28. ") DZ. 408. A 19. jest kostel v Kratonozích a bezpochyby ozdoben v tom způsobu, jak se posud nachází. Roku 1721 přikoupeny Kratonohy k panství Chlumeckému.') OBĚDOVICE. es Obědpvice (vých. od Chlumce) rozdělena byla již ve starších dobách na někoiÍK statků. Na jednom dvoře a popluží seděl Jan Zdbrdovec (t j. r. 1387), kterýž daroval ke kostelu v Kratonozích plat ze všeho svého zboží Obědovského. Na druhém popluli hospodařili Zdislav, farář v Kratonozích (f j. r. 1433). Ctibor a Jan bratři se svnu mateří Bělou-, kteří nahradili r. 1394 Tasovi, faráři Roždalovskému, desátky zadrženě. Ctibor žil ještě r. 1414. ) Kromě toho připomínají se Jiřík z Obědovic, který nadal kostel Kratonožský (r. 1398) úrokem ze dvora svého v Obědovicich, a Jan odtudž, od něhož koupen (r. 1398) úrok na lidech platných v Obědovicich ke zřízeni kapliustvi v Kratonozích. ;) Tento Jan připomíná, se v pamětech do r. 14ii.*) Přibík a Čeněk bratři 2. Obědovic najali si r. 1403 statek Badrský a stali se předky vlády k Badrských z Obědovic.5) Z následujících držitelů známi jsou Velislav z Dluhodvor r. 1413 a Petr Čanka r. 1417.') Koku 1454 držel zboží Obědovské KuneS z Oděrad a r. I464 připomíná se Jan Brus s Obědovic,') Na obou tvrzích seděli r, I467 Arnoll i Kunvaldu a Havel ze Štěpánova. Po smrti Petra se Štěpánova vyprosil si Vilém z Fernšteina (r. 1487) odůmrf a královský nápad na Obědovicich, ale postoupil zboží toho ještě toho roku Janovi BartouSoVih'mn z Libouně.*) Tehda jakož i v 16. věku potrvalo rozděleni Obědovic na několik statků, tuším na tri díly. Na „ „ _. _ .. _ 1 ..... ...____ ..____ - .1, es*___• _ . . ii.uit, |in biciu* Liyid lvi* pusiuuuui, acuci ytm -I ursxy B urevemce a po mim svn jeho Vilém. Když zemřel Vilém bez dědicův, ujaly statek sestry jeho Kateřina a Eliška a prodaly r. 1545 tvrz pustou, ') Starý popis zámku, jak býval roku 1695, v DZ. 33. G 2 — Hl. ) Lib. erect. XII. f. 14. 134. Kb. "conf. IX. H 7 DD. 21 str. 132. Zdeněk z Obědovic připomíná se r. 1382. (Acta jud.) ') I..b. erect. XIII. a. f. 84, 87. ') Rel. tab. I. 94, DD. 15 f. 316. *) Kopiář Premyšelský 93 (v knihovně Praž.). Viz i arch. č. II 444. «) Lib. erect. X. B 3. arch. č. III. 49I. ') DD. 16 f. 6, nejsi, kniha Bydžov, sir. 458. *) DD. 17 f. 35 a urbář Chlumecký. 3°4 TVRZE NA CHLUMECKÚ. dvůr a ves Obědovice Petrovi Hblevousiétrru z Hotovous za yOO k. č.') Petr byl manželem dotčené Kateřiny, kteréž hned po učiněném trhu /5c k. č. na zboži Obědovském věnoval; po její smrti pojat druhon manželku Kuňku z Dobřenic a věnoval jí též na Obědovicich.7) Petr žil ještě r. 1575. Nástupce jeho Otík Holcrvouský byl Ženat s Kateřinou z Vitiněvsi, již r. 1584 na tvrzi Obědovicich věnoval.1) Usadiv se on neb syn jeho později na Sabči při městě Chlumci, pTodal r. 1603 ves Obědovice se dvorem Zikmundovi Bořanovskému z BytiSky, hejtmanu na Chlumci, za 4500 k. gr. č.4) Když tento nedlouho potom zemřel, prodali synové jeho Jetřich a Albrecht (r. 1609, 19. července) tvrz Obědovice Hans Kryštofovi z ValdSteina na Hostinném, hejtmanu kraje Hradeckého. **) Na druhém dvoře Obědovském seděl r. IÍ34 3an Žitovlický ze Slivna a r. l56j a l568 Jindřich z téhož rodu.6) Mandaléna ze Slivna (+ r. 1580) vdala se za Jaroslava Odkolka z Újezdce, pročež se i tento seděním na Obědovicich nazývá,') avšak připomíná se také r. 1585 Jan Žitovlický jako pán Obědorský. Na dile tomto byla druhá tvrz, již zdědila po dotčeném Janovi sestra jeho Anna Holovouskd ze Slivna; ta pak prodala tvrz, dvůr a ves Obědovice dotčenému Hans Kryštofovi,*) kterýž přikoupil také třetí díl Obě-dovic 9) a tak první ze všech smrtelníka celou ves Obědovice se dvěma tvrzemi držel. ') DZ. 7. H 5. Bud na tomto neb na druhém dvore seděli Vilém Vrhala z Medkova a po něm strýci jeho Vilém, Vdcslav a Jan bratři. (Viz DZ. 252. A 5—6.) 4) DZ. 10. B 15. Viz Janderův Míletín na str. 125. *) Reg. 20 F. k. J 16, DZ. 22. M 3. První jeho manželka byla Markéta z Újezdce. (DZ. 22. M 5.) *) DZ. 131 N 15. <■) DZ. 184. P 6 a 136. E 9. Viz i 182. O 10. 6) Titulář a vypsání na str. 291. r) Náhrobek Mandalénin nalezen r. 1824 při stavbě věže Kratonožské. (Pam. kniha farní.) s) DZm. 237. D 27. Vloženo teprve r. 1612, *) Na třetím dvoře seděl r. 1534 Vilém Statek tento, totiž dvě tvrze a dva dvory, prodal Hans Kryštof (r. 1612, 9. března) Mikuláši Klusákovi s Kostelce, hejtmanu panství Poděbradského.') Tento zemřel mezi vzpourou r. 1620 a byv ji také účasten, odsouzen jest všeho jmění. Statek Obědovský vzat mu a postoupen r. 1622 Vdcslavovi ze Vckynic směnou za panství Kolínské.5) Avšak syn Vácslavfiv Jan Oktavian nemohl ty a takové statky směněné pro množství dluhů svých zdržeti a pustil je věřitelům svým. Obědovic nabyl Jaroslav starSi s Dobŕenic a prodal je r. 1649, 28. května (dvůr a ves) Janu ArnoStu Šafgočovi s Kynastu a manželce jeho Kateřin! z Dobřenic za 16.000 H. rh. *) Polovice Kateřinina dostala se po její smrti (r. 1650) z části dětem jejím z prvního manželství s n. Petrem Strakou z Nedabylic, z části pak synu Jana Arnošta.') Tento nabyv dílů těchto, prodal celé zboží Obědovské (r. 1664, 17. července) Marii Dorote Soltzové roz. z Dobřenic.*) Po některém roce spojeny jsou Obědovice se statkem Kratonožským. Po r. 1620 zanikla jedna tvrz a druhá vzala za. své kc sklonku téhož století. Z tvrze nejstarši Obědovské zbyl kopec v rybníce severovýchodně od nynějšího dvorn poplužního; stoji na tomto nevelikém kopci socha sv. Vavřince. Pozdější tvrz stála bezpochyby u nynějšího dvora, a ten snad býval blíže u rybníčka. Druhý dvůr Obědovský stával snad u silnice na místě nynější hospody, před časy emfyteutickě a tudíž od panství odprodané. Vrbata z Mečkova (tit.). Markéta, dcera jeho, byla manželkou Mikuláše Dobřenského z Dobřenic (DZ. 46 F 14.). Dvůr ten njal později Mikulášův bratr Jan, po něm jej měl syn jeho Jiřík Dobřenský (roku 1554—1584), a tohoto syn Jan mladil prodal roku 1609 dne 5. listopadu dvůr Obědovice s krčmou, krámem řeznickým a kovárnou dotčenému Hans Kryštofovi za 3000 k. míš. (DZ. 184. L 8 a 135. O 5.) ') DZ. 85. H 2 a 136. E 18. *) Bílek, Děje konf. 268. Srov DZ. 148. L 10. ') DZ. 305. J 2. ") DZ. 112. D 36—37. 6) DZ. 39I. E 9. Část skal Prachovských. bydžov (nový) hrad. i. Popis a dějiny držitelův. ydžov leží v rovině při řece Cidlině mezi loukami oku lahodícími. Jako všechna města ve 13. aneb na počátku 14. věku založená, stavěno jest velmi pravidelné, tak že se ulice ze čtyřhranného náměstí pravidelně rozbíhají a v pravých úhlech protínají. Radnice nové v gotickém slohu vyzdvižená a věž kostelní, tvářnosti svou zvláštní a starožitná, jsou přesdními ozdobami města. Byvši tvrdou pevnosti, mívalo brány, věže, hradby a příkopy, z nichž jen čásť zbyla. V čáře hradeb město zavírajících stával také hrad dávno již opuštěný a tak dokonale svedený, ža se ledva místo jeho poznati může. Místo to, dříve na Hradčanech řečemé, slove nyní „na kopečku" i s hostincem tu stojícím, poněvadž je v městě všude rovném jedinou vyvýšeninou, ač nepatrnou. Povrch jeho, na němž jest kromě některého domu zahrada, pečlivě srovnán jest: a ani nejmenší památky není viděti na místě, odkudž páni Bydžovští a úředníci jich rozkazovali. Bydžov není založen na tom místě, na kterém nyní stojí. Dokázáno jest, že stával prvotně na jiném místě, a jak se víře podobá tam, kde stoji ves Starý Bydžov. Král Vácslav II. kázal někdy před r. 1305 město na nynější místo přenésti, poněvadž Cidlina k opevnění jeho a provozování živností městských velmi příhodná byla.1) Týž král zastavil hned potom město Bydžov nějakému pánu.4) Když pak r. 13 11 město vyplaceno bylo a král se v ně zase uvázal, podříz&no jest správě Heinlina vladaře Hradeckého, ale tak, že v jistých věcech obecních také Mikuláš, cudař krajský, platné slovo míval. Po výplatě počato s opevňováním města. Ještě téhož roku vykopány příkopy, sroubeny plaňky okolo města, a kostel nově . . ......... 1__.......___„ :í 1 \ ~: . t. 1 .ni..v-.r -—4- +1. a ,-,^1 ____.a .- ^ a v..—,,í inr. 1 ..1 puaiavcuv |)M.-,n:ll;n. j nai Ltrtiuci £.aiľ£.di jcai l ci rv t j j i , mcoic ni "iij junt. ují Ale poněvadž král Jan pro špatné hospodářství mnohý sltatek královský zdržeti nemohl, daroval r. 1325 Bydžov Benešovi z Vartemberka, jednomu ze svých držitelův, aby jej držel právem manským. *) Jakož pak na str. 253. vypravováno, následoval po Benešovi (f r. 1332) syn jeho Jan, jemuž Karel IV. (r. 1348) držení Bydžova potvrdil. 6J Týž panovník r. 1350 v městě Bydžově dvorem přebýval.7) Jakýsi Vochek byl potom (r. 1359) panským starším v městě.8) Po smrti Ješkově (viz str. 256.) drželi Bydžov společné synové jeho Beneš a Čeněk. Později přišlo k rozdělení, při čemž obdržel Bydžov s vesnicemi a farami v Metličanech a Vysočanech mladSí bratr Čenčk z Vartemberka, jenž byl 2:asnouben r. 1360 s Bolkou kněžnou Kozelskou.9) Týž pán byl z neznámých příčin upadl u veliké dluhy. Králi Vácslavovi byl dlužen 6000 kop, pro něž se král na podzime r. 1393 v Bydžov uvázal a tu za purkrabí Stacha Bubna z Hrádku (viz II. 13) ustanovil.10) Kromě toho měl Smil z Pardubic a z Rychemburka 3000 kop za Čeňkem a táhl se proto na Bydžov. I jiní hlásili se k penězům, zejména Johanka z Prahy, která žádala zaplacení na obci Bydžovské (r. 1396), poněvadž byla tato za n. Čeňka ručila. ") Smil uvázal se v jednu čásť Bydžova a měl tu v letech 1397—1400 za purkrabě Příbka z Hlušec. Po jeho smrti dostala se tato čásť Janu biskupovi Litomyšlskému, který zejména r. 1403 na Bydžově poroučel, ,2) jsa, jak se zdá, poručníkem sirotků Smilových, neboř těm ještě r. 1406 peníze jich nezaplaceny. Čásť, kterou měl král Vácslav, propůjčena jest synům Čeňkovým, Janovi a Čeňkovi, tak že každý měl polovici. Před r. 1405 zemřel Jan, jenž měl ustavičné ústrky s farářem zdejším Janem, a Čeněk stal se pánem celého města. ") ') Emier, Reg. II. 883. ") KejslarSi kniha Bydžovská na str. 12. *) Emier, Reg. III 13, 18—22. *) Tab. vetust. n. 74. s) Paprocký o st. pan. 255. V DD. 33 str. 1 klade se Bydžov med léna. 6) Břežan, Seznam listfi Rožemberských v arch. Třeboň. ") Huber, Reg. 13S0, I. Ocfb., Geschichtsquellen der Grafschaft Glatz S. 115. s) Kejst. kniha Bydžov. ') Glafcy Anecd. I. 210, lib. conf. Hejtmanem nad městem byl r. 1368 jakýsi Kunrát, purkrabími r. 1380—1386 Jan Drštka ze Zlivě, r. 1387—I3q0 Jindra z Bartoušova, podpurkrabi roku 1388 Bernart, purkrabí roku 1392—1393 Mikuláš Skel. '"J \ejstar. kniha. ") DD. 18 f. 63. ,T) Kejst. kniha, acta jud. 1406, II. Jan. Srovnej i DD. 18 f. 75. Is) Kejst, kniha. Purkrabí se stal Sulek z Kozojed (r. 1406). 3o6 W) DŽOV (NOVÝ) HRAD. í f Čeněk zadlužené dědictví otcovské vy\»dil a za několik letrbo-hatstvím slynul. ') Roku 1407 dne 14. prosince udělil Bydžovským a obcem příležitým povoleni, aby se spravovali právy města Hradeckého, a ustanovil r. 1409 dne 21. září, když rychtář a obec byli v nevoli, aby rychtář šenkoval vino, med a pivo Svídnické do obce a pánů radních vůle.a) K oltáři svaté Kateřiny v kostele zdejším přikázal Čeněk r. 1413 platy v některých vesnicích a městu tehdejšími půtkami znuzenému vymohl u krále Vácslava (r. 1415, 2b. září) právo, aby v míli okolo města krčem netrpěli.3) Když Čeněk zemřel (r. 1425), následoval v držení Veliše, Bydžova a jiných statků syn jeho Jindřich (f r. 1434), a po tomto Čeňkova sestra AJachna.*) Při smrti své tato Bydžova nedržela; zdá se, že ho postoupila strýni své Elifce z Vartemberka a s Veselé, manželce tuším pana Petra ze Zvířclic, který býval na sněme Bazilejském a r. 1446 před sv. Havlem v Bydžově zemřel.5) Eliška potvrdila r. 1453 dne 2b. dubna svobody Bydžovských, zavazujíc syna svého Havla ze Zvířetic jako všechny potomky, aby tento zápis drželi.6) Ještě r. T4Ď4 se oba, Eliška a Havel, připomínají; tehda ujali jistý dům v Bydžově.7) Nedlouho potom zemřel Havel a po něm Eliška. Podlé pořízení Eliščina dostalo se panství Bydžovské Jindřichovi z Michalovic a Heřmanovi Zvířetickému 2 Var-temberka, kteří roku 1468 výsady Bydžovských potvrdili. Jindřich vyměnil potom polovici svou Starého i Nového Bydžova s králem Jiřím za panství Velišské, ale tento ji daroval dotčenému Heřmanovi, tak že se stal samojediným pánem Bydžova. 8) Za Zvířetických dařilo se Bydžovským dobře. Heřman potvrdil (roku 1473) jejich výsady, daroval jim tržné a městiště lázně (roku 1478) a vyprosil jim u krále (r. 1473) výroční trh sv. Jilský.9) Tak se i k městu měli synové jeho Petr a HaHek. Potvrzeny (r. 1403) od nich výsady městské a rychta, kterou koupili, dopuštěno na valech domky stavětí, aby se město rozšiřovalo; od krále Vladislava vyprosili bratří (r. 1496) clo v městě a nový trh výroční.11') Sami obdrželi od krále mnohé milosti na svá zboží zápisná.") Petr, jenž byl tehda pánem na slovo vzatým a jehož hlas proto rád slyšán byl, zemřel r. 1505.12) Bratr jeho Hašek spravoval potom nějaký čas panství Bydžovské,,3) a když Petrův syn Havel let svých dosáhl, odevzdal mu Bydžov, ponechav si Smidary s některými vesnicemi od panství Bydžovského. Havel pak hospodařiv nedobře, prodal r. 15 iď hrad a město Bydžov s předměstím, vsi Starý Bydžov, Humburky, Metličany, Prásek, Zechovice, Lhotu u Nechanic, Kobylice, dvůr v Libni a plat v Chudonicich panu Vilémovi z PernSteina.,4) Za to bojoval poslední pán Bydžovský z rodu Vartemberského udatně. Roku 1521 šla povést po Čechách, že Havel zamluvil sobě bitvu v několika koních, a že by v té bitvě zabit byl. Vyznamenav se potom v tureckých válkách, zemřel r. 1532 v Režně.15) Vilém z Pernštejna potvrdil Bydžovským r. 1517 výsady a víru podobojí, což i syn jeho Jan r. 154Ď potvrdil. ,c) Za Pernšteinův nebydlel nikdo na hradě Bydžovském, již starém a sešlém, kterýž z té příčiny se sesul, tak že byl r. 1526 holou zříceninou") Bydžov té doby spravován byl z Pardubic a od té doby, co Pernšteinové nabyli Chlumce, řízen byl hejtmanem Chlumeckým. Když se potom Chlumecko v držení krále Ferdinanda dostalo, vykázán jest Bydžov jako manství Vilémovi z ValdSíeina, který ztratil r. 1547 panství Rychemburské a od krále obdržel přípověd, že mu statků za 16.000 kop míš. postoupeno bude. Roku 1548 dne 30. října vyznal týž Vilém od sebe, že drží od krále z milosti město Nový Bydžov s předměstím a sídlem panským (t. j. domem), vsi Chudonice a Záchrašfany, dvory Zábědovský a Libeňský.1") Po smrti Vilémově (f r. 1553) drželi Bydžov nezletilí jeho synové Jindřich a Heník Slastný, když pak ti oba bez dědiců zemřeli, spadl Bydžov na krále Maximiliana. Roku 1567 dne 18. listopadu ujali jej Věž v Novém Bydžově ) Tak na př. si vypůjčil peníze od pp. ze Žerotína a abatyše Týnecké. Viz act. jud. 1408, H. Mart. ') Arch. Bydžov, a raus. Paprocký o st. pan. 269. ') Lib. erect. X. p. 5, arch. Bydžov. Ka míli račli Bydžovšli staré výsady, o kteréž přišli, když jednou nějací nepřátelé město přepadli a vytloukli. Purkrabí Bydžovským byl r. 1414 a 1415 Kuneš z Křičova. ') Viz str. 25Ö a arch. č. III. 498. Purkrabími tu byli r. 1427 Čeněk z Janovic a r. 1431 Mikeš Petrbach z Plačíc. (Arch. Č. III. 498, 503.) *) St. letop. 143, Velesl. kal. 526. ") Arch. Bvdž., Paproc. o st. pan. 27 . Purkrabí tu byl r. 1457 Epik z Klenice. ') Nejst. kniha. ") Paprocký o st. pan. 274. s) Arch, Bydžov. Mikuláš 1 Vranova byl r. 1478 purkrabí. "') Tamže. Petr se připomíná poprvé r, 1485. (Archiv v domČ Toskánském.) ") Arch. VI. 572, 578. 582, 583. ') Palacký V. b. 68, Reg. 2 G. k. s. 9. Viř, i DD. 41 f. 19. ") Arch. Roudnic. ") DZ. (1. C 5. I Arch. Třeboň, a gub. Dačický I. 68. ,6) Arch. Bydžov. Riha, Děje Bydžova 12—13. '') faba na str. 15. '») Arch. gub. DD. 62 sir. 689 a 64 str. 207. Viz i Jirečkovu Rukorřť I. 339. BYDŽOV (NOVÝ) HRAD. 307 jménem královým Martin Sudkovsky z Hendrštorfu, hejtman na Chlumci, a Jakub z Granova, ') a r. 156y dne 6. ledna prodáno panství Bydžovské obci města Bydžova za 10.000 kop gr. č. °) Následovalo potom povýšení Bydžova za královské město věnné a přičtení jeho ke svobodnému stavu městskému. 2. Pani Eliška. tom, jak Bydžov spravovala, paní Eliška Veselská, dochovala se nám tato pamět: Roku 1461:, když konšelé napomenuli řemesla všecka, že jsou povinována k městu šosem čili platem, aby jej k obecní opravě platili, Itomu řemesla odpor činila pravice, žeť není pamětníkův od starodávna, aby byl šos k městu od nich placen. Tu uhodili konšelé na zvonec a po poplachu učiněném sešla se veliká obec čili sousedé všichni. Obci, když se sešla, zdálo se, že mají platiti. To nebylo řemeslníkům po chuti a vystoupiv jeden z řemesel, jménem Jan Knotek, i řekl ke konšelům, že nám nová práva zamýšlíte a nebývalé věci. Toho žádali konšelé, aby to uručil a provedl, a když tak učiniti nechtěl, vznesli konšelé věc tu na pani Elišku, paní svou milostivou. I zavolala paní Knotka před se i konšely; když pak přišla, otázala se ho paní: „Můžeš-li to provésti?^ A on, milncf a ri-in! íamn «"» 11_- v íi 1 -i a Vítr -i-\t*r»cí1 l-rin črcil qViV mn tí~i namierili ~n r"< ~i |U| Hi.H, 44 JlylllU • • IVui.l.li á, tM%-tJ plVUtl f\ U l I. »l_ 1 , . iiiu ^ Ví \JU|JU.\> . - |J m. ^ Boha a pro matku boží. Knotek prosil konšel s jinými sousedy, i odpuštěno mu. Avšak potom šly veliké nesnáze, poně.-adž se obě strany, totiž konšelé a řemesla, nemohly srovnati. Podlé způsobu tehda obyčejného volily si obě strany nejvyššího rozdílce, totiž paní svou, aby vypověděla mezi nimi a výpověd její za pevnou a stálou věc platila, ale paní nechtěla toho k sobě přijití, leč obě strany uručí, že výpověd její budou zachovávati. Když tedy stály obě strany před pani, kázala oběma uručiti. Konšelé napřed uručili pod 100 kop (t. j. že zaplatí pokuty 100 kop, kdyby výpovědi paniny nezdrželi), ale druhá strana nechtěla uručiti a řekli k paní: „Paní! káže-li Tvá Milost dáti, myt sme hotovi to učiniti." A paní odpověděla jim: „Nedejž toho Bůh, že bych toho všeho nevzala, cožť mám,, kdybych já kázala dáti komu jediný haléř, kdož co nemá dáti spravedlivě; a jestliže byste měli toho jaký způsob, že nemáte platiti, i toho má vám příno býti, když to provedete." A potom paní dala k tomu dobrou vůli, aby sobě volili z konšel čtyři a z řemesel čtyři a jeli do Hradce, že jest to pani zjednaila, aby obě strany slyšeny byly od konšel Hradeckých. Konšelé chtěli tak učiniti, řemesla však nechtěla. Tu řekla jim pani: „Mluvite-li co proti právu ?- A oni řekli, že „my nemluvíme nic proti tomu, ale toho od starodávna nepomníme, by to bylo že _ nemohu." I dal se na n i n . placeno." Protož paní přijavši to k sobě (totiž aby vypověděla mezi nimi) ptala se na to vedle práv města na sousedech a starých lidech, kteří prve v Bydžově před mnohými lety obývali, a potom kázala svolali obec svým slovem. Když se sešli na radnici konšelé, obec a řemesla, poslala paní syna svého Havla na radnici s úředníky svými, a Havel řekl: „Slyším, že byste ještě po krč- Hrady a ziroky České v mách pomlouvali pravíce, že by ten šos z řemesel k obci neměl placen býti. Jestli kdo, ten vystup a mluv svobodně a dobrovolně bez útisku, neboť má slyšen býti; a okáže-ll kdo proti právu lepší spravedlnost, to má jemu příno býti. A má-li kdo mluviti, mluv nyní, neb potem času nebude." Nižádný nevystoupil, ale Nová radnice v Novém Bydžově. ') Arch. Bydžov. DD. 52. D 14. Auersper" ob. Ger. II. 182. 'J Ŕih 1 na str. 17—20. Dobner, lion. I. 315, 318. 40 3o8 TVRZE V OKOLÍ BYDŽOVSKÉM. řekli, že „my nic nemluvíme proti právu." I rozkázala pani s Havlem synem svým, aby šos z řemesel dávali po hřivnách podlé majetku, i položen jest ten šos po dvou penězích z hřivny. Řemeslníci zaplatili a potom rozkizala paní se synem svým, aby budoucně platili ten šos na obecní potřeby a opravy, jak bude uloženo a jak bývalo od starodávna, druhdy více, druhdy méně, jakž potřeby obecní byly. Pře ta konšelům a osobám radním zavalila mnoho starostí, i lze dobře pochopiti, proč písař městský vepsav výpověc! do knih mestských, doložil: „Budl2 Bohu chvála." Tvrze v okolí Bydžovském CHLUM. Na pohoří Chlumském východně od Bydžova spatřuje se tvrziště, o jehož t o vsak osudech zhola nic známo není. '] Ves Prásek neb Prask tvrzišti nej bližší patřila již od dávna k Bydžovu.1) Možná, Že se tvrz zdejší C M umem nazývala; r. 1410 připomíná se Jan 2 Li-oonic a s Chlumu.2) LIBEŇ. U vésky Líbne (jv. od Bydžova) hývala tvrzka stojíc v rybníce na ostrově. Před časy dobyto na tvrzi Šti mnoho kameni a cihel. Z držitelů jejích jest nám znám jediný Mikeš Pertolt 2 Libně (r. 1452—1461), jeiž také platy v MyStevsi držel a r. 1461 podlé pána svého SoběsHva z Mile trnka a z Pardubic Albrechtovi, markrabí Braniborskému a purkrabí Norrnberskému, odpověděl.'') V 16. století patřil dvůr po spuštěni tvrze ke hradu Bydžovskému; ale t. i5r>9 byl již člověkem robotným osazen a prodán obci téhož mesta. 8) ZÁCHRAŠŤANY. es Záchrašlanfi (ned. Bydžova) připomíná se již r. 1207, kdež tu sedeli zemane Buzekt VSeslav a KHSfian. TýŽ VŠ"eslav odjinud z Chudeřic řečený a Sulek ze ZáchraSfan připomínají se také r. 1318. B) Přeck odtudž (r. 1395—1415] držel také kostel a díl vsi ve Lhotce, což prodal, též prodal mansionáříím v Praze plat v Zádrazanech a jiným nejaké role podlé VýkoSe. Syn jeho Petr (od r. I3g5) obdržel roku 1436 od císaře Zikmunda v zástavu ves duchovní Nepolisy, bezpochyby náhradou za to, Že kališníci r. 1425 v masopustě tvrz jeho v Zá-chrašfanech spálili. Žil je^tě r. 1440, jsa tehda na snemu Čáslavském. *) Synu jeho Mikuláši (r. J454 atd.) přirazil král Jiří k předešlé sum m ľ zápisné (400 kop) ještě 300 kop a tolikéž přidal nástupcům jeho Janovi a Havlovi.*) Tito poslední Iři, jichž potomci se až do vymření Nepoliskými ze ZáchraStan psali, nebyli ji£* v držení ZáchraStan. Ka zdej Š tvrzi seděl totiž r. 1432—1468 Jan 2 Labouně, ') Schaller. Rid. Kr 12. 5) Ves „Praská" připomíná se roku 1334 jako příslušenství města Nového Bydžova. (Reg. IV. 46.) Roku 1372 připomíná se Přibek z Prasku, který zavadil manželce své Lidce 4 pruty rolí se dvorem 11a nich stojícím. (Nejst. kniha Bydžov.} Obec Bydžovská lrQiipila yfs Pratlr f_ i od pá™Ů ?. P&ťD^tC!!13 3 prodala jí T". 15^3 Adamovi Slatinskému z Hostovi r., avšak zase ji koupila r. 1611 od Šťastného a Kryštofa bratří Panských ze Střežetic a strýců jejich Jakuba a Jana. (DZ, 22. A 19, 47. L 6, 136. B i, Říhovy Děje Bydžova na str. 23.) 3) Rel. lab. II. 66. 4) Rel. tab. II. 223. DD. 16 f. 6. s) Ŕiha, Děje Bydžova 18, Heher's Burgen II. 227, opis ve sbírce p. Diviše Čistec kého ze Šerlinku v Pardubicích. {Original kdesi v Halle n. S. před lety za 85 mars k ke koupeni nabízen.) fi) Emier, reg. 761, tab, vet u st. n. 87. ') ED. 14 f. 5, rel. tab. I. 574, Sgl, II. 122. rkps. kapitulní XXV., si. letop. 64, arch. £. I. 257, IL 178. B) Arch. bibl. Praž. Jan se připomíná r. 1464. (DD. 5 str. 185] Roku 1445 měl Lahvička z Labouce dvorec v Záchrašťanech. (Arch. obce Chlumecké.) rozdílný od jiného Jana, jenž seděl na Nepolisech. ') Roku 1493 držel ZáchraŠťany Jiřík Bčrunský s Hustiŕan a když ten zemřel, zůstaviv dceru Mandalénu, prodal po ruč nik její Bavor z Hustiřan Záchrašfany Janovi staršímu z Dóbřenic. *) Roku 1503 seděl tu Heřman 2 Rychnova. si Roku 1507 drželi Záchrašfany každý s polovice Bohuslav se Žtberka a manželka jeho Anna te Sekyřic, koupi ví e tvrz, dvůr a ves od Jana Hrádků, ze Hrádku. Annini synové Jan a Petr oratři 2 Kopidlna a Bemart a Hynek bratři ze Žíberka prodali Záchrašťany r. i520 za 580 kop panu Vilémovi 2 PernSteina^ i _ _ * _ ^ _»j_^.n i. ...^ _»... d..j_____,1. /_ «1 ^íJ. 1. i . jcuzi jit jjiijjlijii tv ^Jiiusii*! rtyuziUvsKciuu. / i aiuiii IMJC *> •« v lukách na pahrbku, jemuž se říká hrubý kopec.5) SKŘIVANY. a místě bývalé tvrze Skřivanské stoji nyní nový zámek úhledný, nic starožitného na sobě nemající. V 17. století byl na místě jeho též zámek ve 4 rovné úhly ode zdi aŽ po střechu vystavený a Šindelem přikrytý. Jako mnohá podobná staveni obsahoval v přízemi několik světniček (jednu pro písaře), komory, dvě špižírny, dvě kochyně, sklepy, pekárnu, rátej 11 ľ j komoru pro dévečky a lázciěku. Pod zemí byly dvě sklepy, mlícnik a konice, nahoře pak samé světnice a některá komora.* V nejstarŠich pamětech nazývá se osada tato Kxivany a teprve v 16. věku uvykl lid říkali Skřivany. Vnat (snad Vzňata) ze Křivan připuiuíijíí »c í. I360 lliCxI YlailyLaLuJ, LlcTI jjod&vcilí íai&ľe Ju By- šiček.Roku 1395 žil Chod se Kŕivan, a asi v ty časy zemřela tu Lucka, vdova po Hronovi z Moravan, ana zde na svém věně chlebila. 8) Rokn I4I4 připomíná se ZJislav ze Krivani) O Apolónovi ze Křivan% který se r. 1437 připomicá, vypravováno již v I. díle na str. 170. ,ů) Po dlouhé potom přestávce vypravuje se v pamětech, že Vilém z PemSteina koupil r. 15*9 dvůr a ves Skřivany s platem v Pcdolibi od Jana staršího Otm-ára z Holohl&v. ,l) Několik let potom drženy Skřivany ke Chlumci, avšak Jan 1 Pemsteina prodal r« 1547 Skřivany, Podolib a Kobylici vsi celé s 2 lány pustými ležícími mezi grunty Podolibskými za rybníkem Rehořským někdy od dvora Aehořského Vácslavu Sokolovi f Leskovce 2a 26S0 kop grošů c. ") Když Sokol Skřivany koupil, vystavěl si zde k obydlí svému novou tvrz, jíž však jen krátce uiil. Roku I552 totiž postoupil tvrze Skřivan s příslušenstvím Erazimu Zumrfeldovi jinak Častlovi z Tumnic. ta) Vladyka tento byl nějaký Čas míst osudím kr. přikoupil ke zboží svému r. 1557 ves pustou Mstihaěv a r. 1563 MyŠ- ') Arch. (jlešnický, DD. 20 p. 92 a 174, 16. f. 63. Papr. o st. pan. 274. aJ DD. 62 p. 176, reg. 3 F. k B io a 4 J. k. D 6 a) DZ. 3. L ig—21. *) DZ. 45. B 21. D 10. 84. D 14—15. Roku 1548 se již tvrz nepřipomíná. (DD. 64. p. 207.] Roku 1569 koupila ves obec Bydžovská. (Říha, Děje Bydžova str. 18.) s) Heber's BuTgen II. 227. 6) DZ. 152. F 12—24. T) Lib. conf, kdež chybně stoji: fara Křivany. ■] DD. 14 f. 7. fi) Lib- erect. X- p- 24. ,fl) DD. T4 f. 360, rel. tab. II. 262. Potomci jeho r. 1513 Eurja-a a Petr bratři Apolonové z Křivan. (Arch. gub,} '') DZ 6. C Ě ,a) DZ. 8. M 27. ja) DZ. 86. D 17. TVRZE V OKOLÍ BYDŽOVSKÉM. 309 tě ves zboží, a učinil r. 1562 poslední své pořízení, jímž děti své a statek poručil Kateřině z Bubna, manželce své, Jindřichovi z Vli-nevsi na Líblicích, Janovi a Otíkovi z Bubna, svakům svým. ') Jeho synové byli bezpochyby Jan a KryStof častlové r. 1589, z nichž byl Kryštof r. 1600 mrtev.3) Konečně se ve sbírkách r, 1615 uvádí jako držitel Skřivan po dvakráte Vilím Dobŕikovský z Afalejova, tušíra v£ak jen j ale o poruč ní lc, poněvadž dědičné právo rodu Cast-lovskému zůstalo. KryStof Erazim Zumrfeld s Tumnic nátisky kniiete Frýdlantského k tomu byl přiveden, že mu statek Skrivanský r. 1628 prodal. *) Po smrti knizele spadly Skřivany na komoru královskou a císař Ferclínand II. daroval r. 1635 statek náš i se sousedními Smi-dary pověstnému nej vyšší m u Janu Gordonovi (jako odměnu za služby/při zavraždění knížete prokázané). Ten odkázal posledním pořízením (r. 1648, 24. října) oba statky synům sestry své, an sám dědiců neměli než nedlouho po smrti hlásil se Kryštof Eravhn Zumrfeld a Tumnic o peníze trhové, kteréž mu byl knize Frýdlantský dlužen zůstal Vedeno jest právo na Skřivany a r. 1654, 17. července ndhádal míslokomorník Adam Per.elius zámek Skřivany se dvorem, pivovárem a mlýnem, dvory MKtihněvský, Myšťoveský, Podolibský, vsi Skřivan yř Myštěves, Podolihy osedlé a Kobylľci ves spálenou % pustou již dotčenému Zumrfeldovi v 22.212 kopách mis". *) Zemřel lýž KryŠlof Erazim r. l6ťilf 5. prosince a pohřben jest ku své žádosti ve chrámě šv. Vavřince v Bydžove před oltářem p. Marie."} Později patřily Skřivany hrabin.ee Doroté Zusané s Herberš eina raz. Štosovttč z Koum c, po jejíž smrti je převzal manžel její Jan Ve/kari hrabě s fíerberStema r. 1680. *} Ten prodal r. 1686 čásť. zboží, totiž dvůr Podolibský (jeaož vysazením povstala ves Chmelovice), ves Králík, dvůr řeč. M ovij d vár, ves Kobylici s lesy klášteru bene-diktinskému v Broumove, jenž je se statkem svým Sloupe nským spojil. Roku j6qo (neb ičqi) odkázal řečený hrabě Skřivany druhé své manželce Kateřině AlibStS ze Zinzendorfu a dceři své s ni splozenč Marii Anně na rovný díl. K lepšímu rozdelení jmění prodán jest statek roku 1G98, 7. duhna Innoncentwi Ferdinandi hraběti z Bubna za 50.000 fl. a jdoo fl. kličného. 7j Tvrz Skřivanská se v odhadu r. 1654 takto popisuje: „Zámek Skřivany ve 4 rovný úhly ode zdi až pod střechu vystavený, šindelem přikrytý, v něm dole vedle vrat světnička a komoTfl pustá, vedle ni světnička pro písaře, doleji 2 kuchyně pořád a za nimi veliký klenutý sklep suchý, potom světnička pustá, komora, a při ni pekárna, zase rátej n a a komora pře děvečky a vedle ni láznjčka; pod zemí 2 sklepy, mličník a jedna marštale, nahoře pak vůkol a vůkol v těch 4 uhlích jest 7 světnic a tolik komor, z nich 4 světnice a některá komora spravená, ostatek pustý a nespravený zůstává; pokládá se za jooo kop." s) MYŠTĚVES. it ýchodně od Smidar při silnici z Bydžova k Hořicům leží ne-' malá osada Myštěves a na jejím jižním konci dvůr ode dávna J a posud Dolejší zvaný. Hned za tímto dvorem k severovýchodu I jest tvrziště řečené Turyně, avšak z tvrze není teď zhola nic. Jsou v těch místech úroduá pole a jen zcela mírně dále k lesu se zvyšují. Až dosud však lid na tom poli říká „na Turyni" a pojmenováni to každé dítě zná. Před dávnými léty si děti ve starých zdech tvrze hrávaly a do sklepů s podivením pohlížely. Soused jeden (Vácsl. Vácslavíček 103 léta starý r. 1878), ač slepý a skoro hluchý, ale mysli a paměti na ten věk bystré, vypravoval, že pomáhal tvrz rozváželi, jsa pohůnkem v Dolním Dvoře, a sám ') DZ. 14. L 7. Vdova po nčm Dorota z Malejova, sestra jeho byla Anna Absolónova z Tumnic. (DZ.m. 74. G 2) 3) Bílek, Děje konf. 787—788. *) DZ 152. F 12—24. ') Cel. Říhy Děje Bydžova str. 36. ') DZ. nfj. D 11 —12. Zvod mn povolen r. 168O, 18. března. ') Pozdější majetniky hleď v Sommerové topografii Byd. kraje na str. 304. ") DZ. it,2 F 12—24. asi před 90 lety rum rozvážel. Tu prý zdí a kamení do přikopu naházeli a tvrz se zemi srovnali, tak že tu zhola nic znáti není. Podlé pověsti tu sldlívaly dvě panny, které do Hořic jezdívaly.') Myštěves nazývala se původně Myslčeves a patřila (r. 1465} z části k panství Hořiekému.J) Na tvrzi a dvoru seděl Michal z Myitěvsi, jenž prodal r. 1406 plat v Petrovicich, kdežto druhý dvůr (tuším Btažlcov) ke statku Radikovskému a nástupcům pána Holických patřil.3) Později seděl tu Jiřík z Labouni, ale zemřel již ]pred rokem I445, zůstaviv vdovu Máchnu z Libně, již poruěnici statiku Myštěvského Petr Vodička z Labouně a Mikeš Pertolt z Libně (r. 11445} platů v Kozojidlcách a Slatinách postoupili,') Roku 14S4 vypirosil si odúmrť po n. Petrovi a manželce jeho Zdenlk Petr Kdu-linec z Ostromiře a zveden jest proto na tvrz, dvůr a ves. fi) Na počátku 16. věku seděl na Myštěvsi Jan Otmar z Holohlav. Když před r. 1541 zemřel, rozdělili se o zboži pozůstalé (Třcbňouševes a Myaitěves) čtyři jeho synové r. 1543 tak, že dva z nich Mikuldl a Ji'rtk dostali na díl svůj Myštěves tvrz se dvorem popi., dvůr Máchovský (Blažkov?) a ves Myštěves s krčmou a příslušenstvím.' O díl tento nastalo nové dělení r. 1544 dne 30. července. Jiřík vzal si tvrz s příkopem, zvonec na tvrzi, dvůr se dvorem Máchovským a díl vsi, Mikuláši zůstal grunt, na kterém seděl, krčma a dil vsi. ') Na tomto díle věnoval Mikuláš (r. 1S47) manželce své Salo-ménč z Dohalic, ale pak (r. 1548) prodal jej Mandaléně Pecinpárové ze ľiioupna. ") v pozdějších dobách nacházíme díl Jiříkův v drženi bratra jeho Prokopa, a týž prodal tvrz Myštěves s příslušenstvím (r. 1563 dne 7. srpna) Erazimovi a Tumnic a na Skřivanech. •) Rohu 1654 byl dvůr zdejší pustý, stavení od něho leželo na zemi a dirívi všechno bylo shnilé. ") VYSOKÁ. )j vlaiL czi nepokojnými vladykami let 1323 a 1325 připomíná se íJ^jV^ Ota z Vysoké a z Labouně,1') který se také ze Chvaliny psal. Roku 138a připomíná se Heník z Valdšteina a z Vysoké, který měl pře pro škody, jež mu učinili ve Vysoké a v Lužanech.'') Roku 1377 připomíná se Vochekz Vysoké.'3) Vladyka Jan z Vysoké daroval r. 1418 několik jiter lesů, luk a roli, které koujpil u Stoška a Petra vladyk ze I.hoty, kostelu v Liskovicích za to, :še novým svým rybníkem nčkteré jeho role zatopil.1') Současně žil Hynek z Vysoké, jenž měl ve znaku dvě lopaty křííem přeložena. '•"') Roku I427 píše se o Hynku KruSinovi z Lichtevíburka, že tiržel Kumburk hrad a Vysokou hrad.") Roku J432 a let po-tomiDÍch seděl na Vysoké Jan z Černína. '■) Týž bez přídavku, že seděl na Vysoké, připomíná se t. 1437 jako správce trhu, kdež prodán jest plat v Sukoradech. 1f) Konečně dovídáme se, že po smrti Bartotc a dětí jeho z Vysoké zboží jeho Slatinky a Liskovice, íásí vsi Vyželec a TJjezda a platy v Chomutičkách a Saplavě (r. 1454» spasily na krále Ladislava. ,a) V pozdějších dobách se Vysoká nepřipomíná; patrně hrádek tento spustí. Místo jeho posud bylo neznámo, ale všechny svrchupsané zprávy poukazuji k tomu, že snad stávfil na místě Pustého hradu mezi Myštěvsi, Sukorady a Šaplavou. Ode dvora Blažkovského na sever jest myslivna a při ní rybník Mozorník a za ním živý les, kterému se říká Pustý hrad, poněvadž se v něm ukrývá tvrziště, jež bez vůdce nelze nalezli. Tvrz tato bývala v rovině bez vody, odkudž se ji říká také Suchý hrad ') Zpráva p. děkana B. Hakla. Hleď i Sommerovy topografie na str. 308. *) Rel. tab. I. 432. a) Rel. tab. II. 31, DD. 15 f. 18. *) DD. 20 p 93. Srov. i rel. tab. Ií. 223. '') DD. 16 f. 6, 23 p. II5. *) DZ. 44. G- 27. 7) DZ. 44. D I9, J 2. ') DZ. 8. Ľ 16 a 47. D 24. Dii ten prodán r. IÍ77 Sabině Zilvárové z Vřesovic. (Viz Slov. Naučný „Pecingár") >) DZ. 14. O 15, 56. D 1i.. •") DZ. 152. F 12—24. ") Tab- vetust. 384, 386, 388, 389. lí) DD. 18 f. 56, 57. Moäino tu myslili také na město Vysoký. ,3) DD. 15 fol. 17. Viz děje Sloupna na str. 316. '*) Lib. erect. X. M 4 ") Arch. v Něm. Brodě. ") Fr. v. Bezold Hussitenkriege II. 164. '') Arch. č. IIL 505, 508. '") Rel. tab. II. 186. '*) DD. 16 f. 6. 40* JIO TVRZE V OKOLÍ BYDŽOVSKÉM. Zámek ve Skřivanech. roval neteři své Elitce, manželce BeneSe z Vcrtttnberka Když pak po Benešovi syn jeho JeSek v držení statkův otcovských následoval, dal mateři své jistotu, Že mu na tvrzi a vsi Smí darech a vsi Lhotě Smidarské nic nenáleží.') Od r. 1360—1381 držel Smidary Henslia z Turgova ;rS r. 1367 získal od kláštera sv. Jirského některé vesnice u Jičína a Ústí nad Labem, za něž dal statek s vfij Nepolisy. *) Po něm následoval r. 1388 Markvart z Vartemberka a 3 Kosti, ale prodal nedlouho potom Smidary Jeden z nástupcíi jeho Jan OknUtto (3 OhniHan a) ze Smidar vstoupil r. 1413 se zbožím svým Smidar-ským ve spolek s Mikšcm z Úlibíc, *) byl r. 14.21 na sněme Čáslavském a držel pak s pány kraje Hradeckého, ze kteréžto příčiny Žižka r. I424 Smidary spálil.8) Zboží své Smidarské se dvorem le Mstihněvsi zapsal r. I427 Kunšovi z Kříčova a Slavoji Boharynce z Chotělic6) a zemřel potom, zastaviv dceru Anežku, kteráž se potom ') Tadra, Summa Gerhardi n. 187, 189. ') Lib. conf. a arch. č. II. 342. ') Arch. bibl. Praž. ') Rel. tab. II. 102, arch. Č. III. 483. ") Arch. č. III. 227, staří letop. 62. ") Kel. tab. II. 176, arch. č. III 498. avsik kolem jest přikop velmi hluboký, vodou naplněný. Z tvrze zbvl pahrbek nerovný, rozrytý, porostlý mladým stromovím a křovím podoby snad kulaté, ale obvodu nevelikého (asi 150, na nejvýš 200 kroků). Ka straně východní jest násep, kterýž prý větší býval. Za naši paměti chtěli vodu vyvěsti z přikopá a kopajíce na příkopě, přišli na zed cihelnou. Lid povídá, že tam byla hospoda pánft Skři-vanských, která se propadla, že tam straší, do vody plaská, kohout kokrhá a j. ') Pokud nám je známo, připomíná se r. 1054 poprvé „les oko'o pustého hradu" a rybník Hrad.1) SMIDARY. a místě nynějšího zámku Smidarského, který po ohni r. 1825 docela přestaven byl, stávala již od počátku 14. věku tvrz pevná. Asi ke konci 13. věku patřivala kapitule kostela Pražského, od níž ji přejal tehdejší děkan kapitului a da- ') Ze zprávy p. děkana Hakla. *) DZ. 152. F 12— 24. TVRZE V OKOLÍ BYDZiOVSKÉM. 311 za Jana z Košině vdala. ') Dotčení oba poručníci zůstaveni i potorr. ve spravováni Smidar, když si byl (r. 1456) Sezema z Doupova od-úmrC po Ohnišfkovi vyprosil. *) Když pak později Bořek neb Boček nějaký v držení Smidar se dostal, zrušeny jsou spolky s vladykami Úlibskými r. 14G3 vedle nálezu soudu zemského.3) Později drženy json Smidary k panství BydŽovskému. Když sc byl Ilaíek ZvirctickJ s Varfemleika. od Pctia bratra svého oddělil, věnoval r. 1496 na zboži Smi-darském manželce své Markétě z Chlumu a z Košumberka. *) Dotčená paní, kterouž jako ženu nábožnou chválili, zemřela r. 1543 dne 6. prosince. 5) Tehda byl již Hašek hodně při letech a měl dva ženaté syny. Jeden z nich AJichal oženil se s Lidmilou z Pacova, jíž otec 125o kop na Kfičově, Mstihněvsi a mlýně Čer- venském věnoval. Druhému, Zdisla- vovi, jenž měl manželku Markétn z Mirovic, odevzdal r. 1544, 8. března Smidary tvrz, dvůr a ves, Červeněves dvůr a ves, Lhotu Sroidarskoo a Msti- hněv vsi celé, v Křičově a Janovicích díly, Mezeřič ves pustou, po čemž se také Michal diln svého odřekl.") Dotčený statek prodal potom Zdislav manželce své, ale zdědil jej opět, když pani Markéta r. 1555 zemřela.7) Paní tato opustila svět mezi samými soudy. Měla na Smi dařící) od r. 1554 nájemníka Otíka z Hokova, který nejen povinnosti své svědomitě ne- ') Kel. tab. II. 25o, arch. č. III 55C. ') DD. 16 f. 28. ») Rel. tab. I. 110. 1) Kel. tab. II. 482. •'■) Ve-lesl. kal. ') DZ. 1. C 25, 5. O 1—2, 44. C 12, C 27. ') DZ. 9. A 29, G 25, 12. B 30. \} "Jft vykonúval, nýbrž i lidi Markétiny bil, na její louce dřiví sekal a ke svi5 potřebě odvážel. Chudého zemana Albrechta z Mateřova odbylíi při poselství jistém zkrátka řkouc: „Musejte vy nebyli hodni viry, poněvadž v poselství sami chodíte." ') Roku 1SS8 prodal Zdislav ztenčený již statek, totiž Smidary. Cerveměves, Lhotu a pustiny Mezeříčské Sabině Zilvárovi z Vřesovic a na Vlčicích. *) SpoludrŽilelem jejím byl maužel její KryS£uJ~t au mu Sabina zboží Smidarské s při" koupenými Liskovici teprve r. 1578 dskami zemskými odevzdala. "} K žádosti paní Sabiny vysadil král Ferdinand (roku 1562) ves její Smidary za městečko, jež obdařil dvěma výročními trhy a kromě toho udělil mu znak, kterýž štíty Vřesovcův a Zilvárův polepšen byl.') Jak již vypravováno na str. 147. a 148., dostalo se panství Břecštein-ské po smrti Kryštofově (t r. 1579) a Sabinině dcerám jeho, a dostala pak Smidary za díl svůj (r. 158: Kateřina Lokovd z Piliníova. Paní tato bydlela na tvrzi zdejší, neb byla „v svém obzvláštním zavření v místě veselém na díle od kamene a něco ode dřeva dobře vystavena." „i měla tu dosti zvolné sídlo a byt,u poněvadž na tvrzi sklepů podzemních pro vina a jiné všelijaké potřeby, a nad zemí pokojův a komor nemálo bylo.*) Přikoupila roku 1598 ves Šaplavu a zemřela roku 1604 Posledním svým pořízením byla obmyslila všechny ') Kerr. 17 F, k. s. B 16—17, C 11. ') DZ. 13. A 23 s) DZm. 234. M 20. ■*) Pam. arch. IX. 926. *) DZ. 66. D 24—30. Z epitafia v kostele Starobydžovském; Jindřich Kapoun ze Svojkova, syn jeho Zbyněk a dcera Mandarína (Dle náčrtku prof. J. \\ olfa kreslil B. Kutina.) 312 TVRZE V OKOLÍ BYDŽOVSKÉM. přátely a služebníky své, sestře své pak Beatrix Lobkovské se Silber-Itetna odkázala statek Smidarský.J) Týž statek pak zdědil po pani Beatrix {\ r. 1610) Jan Zilvár s JFilinkova a na Žird, strýc její. Tento přidržel se stavflv odbojných a poněvadž potom ze země odjel, propadl všechno svoje jmění. Statky jemu zahrané Smidary, Žirec a Doiraslavice prodány r. 1622 Marí Majdaléní TrČkcrvé z Lcb-Jtovic,*) od niž je koupil r. 1629 kní&e Frýdlantský. Týž připojil ke Smida-rům statky Skřivany, Starý Bydžov a Sloupne a držel to vse (kromč Sloupna) až do smrti své (r. 1634). Roku 1635 obdržel panství to cis. nejvySší Jan Gordon^ poněvadž „předminulou Frýdlantskou: exekucí se znamenitou pilností a s nasazením těla a života svého s boží pomocí vykonali pomáhal."3) Fo smrti GordonovĚ (f r. 1650), jen2 bez pořádných dědiců sešel, dostalo se panství Smidarské sestrám jeho Juditě j\'orn: Anně Vie a Markétě Vie a dětem jich, ale poněvadž byly víry nekatolické a v Holandsku bydlely, nesnadno bylo, aby Smidary ujaly. Na to svrch upsaného), prodala r. 1443 tvrz pustou ve Mstí li děví se dvorem též pustým a dvory kmecimi, dvůr pustý a ves Kamenici, ves pustou Bystrá a díl vsi pusté ŠtJtar Jindřichovi a Fridmannvi bratři m %e Slibtrvic. ') Od těchto dostala se Mstihněv spustla k sousednímu statku Mezirickému, jehož držitelé Vácslav Hery-nk z Meziříčí a KuneS Vlalttk z Oděrad dvůr zdejší lidem pod plat rozprodali. Tak bylo i r. 1488, kdy2 nahyl Mstihnřvě Jiři Vlartík s Odérad.*) Avšak později se připomíná dvfir ve Mstihněvi 5 prisluŠenstvírn (bezpochyby jiný dvůr), kterýž koupil asi r. 1535 Haiek Zviřetický z Varte?iiberka a připojil ke Smidarům. 3) V 16. veku dostala se Mstihněv ke statku Skfivanskémrj. *) Pod nynějším dvorem Mjstih něvským při jeho jihozápadním rohu v lukách spatřují se dvě vyvýšeniny, jedna blíže u dvoru větší a druhá při ni málo vzdálená a menší. QbÉ jsou ploty ohrazeny. Pahrbky ty jsou núké, ale zdá se, že byly vyšší a Že se zemí z nich do luk svezla. Na nicníím pahrbku stávala tvrz, na větším dvůr. Starý Bydžov se strany východní Kreslil prol. Jan Wolf. V - 4 pamatoval bratr jejich a ponzenÍTr) zdělaným r. 1G48 dne 24. října v městě Bukovci ustanovil jim poruěniky, kteří Smidary r. 1651 dne 7. listopadu Rudolfovi hraběti z KolorZda prodali a peníze stržené do Holandska poslali.') V rodě Kolorédovském zůstaly Smidary až do r. 1810.'"'} MSTIHNÉV. ^everně od Slřivan naproti Červenovsi sloji dvůr popluSný Mstihněv, nyní u lidu také S ti h nov řečený. Za dávnych dob býval tu dvfir jmenovaný po svém zakladateli Msti-hněvnvi. nozdŽii tn hvla také tvrz a vesnice. Vladwké sídlo bylo tu již r. 1370,6) avšak první nám známí držitelé jeho byli r. 1414 Bušek a ceník ze Slouýna a ze Mstihněvě.'') Jak se zdá, patřila zboží Mstihněvské aneb snad jen čisť jéro r. 1427 ke statku Smidarskému. 8J Jitka a Kamenice, dcera Bůžkova (snad Buzka PERŠTEINEK. ezi místa zaniklá, jichž poloha dosud známa nebyla, patři také tvrz Pernítein jinak PerSíeinek. Jméno ji dali bezpochyby páni z Vartemberka po nějakém německém zámku, nerozumujíce dlouho, jak by ji pojmenovali. Postavena jest bezpochyby pro úředníka, který dědiny při Smidařích ') DZ. 132- L 6—13. ") Bilek, Děje konf. 941. ') Bílek, Děje konf. 788, DZ 150. A 13. ') DZ. 112. D 35, E 3J, 307. P 24. 5) Hled v Sommerové topografii na str. 298, ť) Lib. copf. TT. C 8. ') Lib. conľ. Vlľ. D 5. Buzek má pečeť svou na listu knih. Pražské r. 1415. 8) Rel. tab. II. 176, arch. ě. HI. 498. ■) Kel. tab. II. 198. Vaněk ze Mstihněvě byl r. 1448 před Prahou a opověděl r. 1450 knížatům Saským. (Čas mus. 1827 III. 80, arch. Vitemb. v Drážd Bull. I. 82.) ») Rel. tab. DT. 431. Rokn 1488 provolána odúrarf po Markétě, dceři Kunsově, v Meziříčí a Mstihněvi. (DD. 17 f. 19.) a) DZ. 4 A 27. 4) Markéta z Mirovic a na Smidařích prodala r. 1^1 ves pustou Mstihněv s domem Vozkovskýra, kdež krčma bývala, též dvůr, rybníček před dvorem i městiště pustá jiných dvoru, zejména městiště řečené dvoř pani Dorotinské Čeňkovi Radcckému z Radle na Křídově. (DZ. 10. C 18 a 49. F 18.) Roku 1552 doprodala témuž Čeňkovi kopec (t. j. tvrziště) proti dvořišti Dorotínskému s přikopeím sdduu okolo tíhot kopce s podnivkami, s kusem dvořištěm leziem, pod hrází rybníka Velkého od poltrubí až do rybníka Mstihnčv-ského jinak Letošického s kusem řeky mezi lukami Dominkami a dvořištěm a kopcem. {DZ. 10. D 29 a 49. H 23.) Statek tento zdědil po Čeňkovi nezletilý syn Jan, jehož poručnfk Jiřík Radccký z Radce prodal jej r. 1557 Erazimu Zumrfeldovi. (DZ 86. N II, viz i DZ. 56. H 1 a 13. F 7.) TVRZE V OKOLÍ BYDŽOVSKÉM. 313 spravoval. Takovým byl bezpochyby Jindřich Loutka s PerStema, jenž roku 1309 spolu s Petrem Slámou z Chudonic dluh nějaký zapisoval. ') Když se bratří Jan a Čeněk % Vartemberka dělili, dostal se Perete i d na díl Janovi, jenž oa tvrzí .zdejSf, dvoru s lánem a mlýnu manželce své A.nně věnoval. aJ Po jeho smrti zmocnil se tohoto zboží bratr jeho Čeněk a nazývá se proto r. 1407 Čeňkem tSá a ■ P*+-Ít4Í*ia. * Poadžji fipuctiá tvrz £d e k rovným při slušenstvím odprodána. Držely ji i se dvorem ve Mstihněvsi na počátku 16. věku sestry novota a Jvhanka s ChotSlic. Dorotina dcera Anna z Orle vdala se pak za Vácslava Zachaře % PaHněvst. Statek jejich koupil r. i5j4 dne 11. května HaSek Zviřetirký x Vartemberka ke Smidarfirn, a to dvůr ve Mstihněvsi a les „Pernštajnek" u pusté vsi Mslihněvě leiici od Anny, půl Persteinku tvrze pusté od Doroty a druhou polovici od Vácslava.4) Dorote vymíněn byt ve dvoře ďo její Živnosti, pročež s2 dvůr ten Dorotínským nazýval. Ode dvora MstihněVského k severu k Loncné hoře jsou palouk a role, kterým se říká „na Fršteinku," z jsou to grunty Smidarské. Avšak zde po nějaké tvrzi není ani památky, aniž pak místo k založeni tvrze přilez it o bylo. I zdí se ledy, že se táhl až sem les Peršteinek. Jestli stávala tvrz nějaká na lesnatém pohoří nad tímto místem, nebylo lze vyzvĚdeti. Avšak odtud e Petrcvic. ') Nějaký čas po tom přikoupeno zboží toto ke Smidarům. Pustá ves Meziříčí připomíná se po celý 16. věk. LOUČNÁ HORA. J «3 &im>dat* p£l li o din y csely k kv. jeet v-u c I^uínu Iiorar Podobenství o ztraceném synu. prípaduč tak pro polohu svou jmenovaná. Na tvrzi ně-Jjjj kdejSí při vsi této sídlel r. 1388 Venek s LouČmy hory, snad rodn Sloupenských. Nástupce jeho Jan Loučenec z Loučiny hory (r. 140OO—I4O2} měl pře s Páskem Herynkem z Meziříčí o právo podačné při kostele zdejším. Syn jeho (?) Petr zapsal na tvrzi Lučině hore, dvoru vsi i s lesy a vsím příslušenstvím Dorotě ze Slatiny, manZelce své, 300 kop věna, kteréž ona po smrti jeho Janovi Loučinci z Černína, držiteli tvrze, prodala 3) Roku 1488 patřilo zboží Loučenské ke Smrkoví cum, a tvrz v dobách tehdejších spustla ■) KŘÍČOV. Jižně od Smidar jest ves Křičov, která se již r. 1260 připomíná ') Ze tvrze zdejší pocházel Čertík Mařák ze Křilova, Čásř hořejší křtitelnice Starobydžovské. Podobenství o ztraceném synu. Ze křtitelnice Starobydžovské. Kreslil prof. J. Wolf v Novém Bydžově. k jihozápadu oa oné slianč potůčku na lukách Smidarských jest příkop okrouhlý a drive tu byl také násep, kterýž před nějakým časem rozvezli. Místu tomuto se říká Hradišfko a patři do obce Červen o v eské. 6) MEZIŘÍČÍ. m Kw\ lýn a několik sta.eni u Smidar (na sev. straně) nazývají se -NHt Medřič, což jest [komoleni staršího a správnějšího Meziříčí. T Ondy to bývaly vrz, dvůr i ves. Domorad z Meziříčí byl I r. 1371 vedle Čeřitá ze Slavhostic patronem kostela Bližkov-ského. Pálek Herjnk z Meziříčí připomíná se v I. 1396—I402 jako spolu patron v Semenicích a Loučné hoře.') Potomek jeho Jan Heryttk byl r. 1448 s panem Jiříkem při dobytí měst Pražských a v půtkách se Sasy a připomíná se ještě r. 1452. 7) Vdcslav Herynk prodal Meziříčí a usadil se na Vidově v Budějovsku, od kterýchž dob se psal Herynkem :e Sloupna. Nový pán na Meziříčí KuneS VlaStSk b Odlrad prodá] r. 1488 tvrz Meziříčí, dvůr popi. a ves a ve Mstihněvi dvůr vysazený pod plat Jiříku Vlaltkovi s Odérad a ') Acta jud. I399 4. Febr. ') JireČek, cod. j. b. II. b. 343. s) DD. 18. *) DZ. 4. A 27 a 41. K 17. Heber na své mapě k II. dílu položil v ta místa nějaké tvrzi Sté jménem Červený hrádek. ») Lib. conf. II. E 7, V P 4, VI. B 5, C 20. ') Čas. m. 1827 III. 83, rel. tab. II. 223, arch. "VV. v Dráže?. jenž asi roku 1389 Prokopa z Ohnišfan zavraždil a roku 1394 provoláni dědin jakýchsi v Červeněvsi odpíral.s) KunHk odtudž byl roku I413—1415 purkrabí na Bydžově, později se připomíná častěji v soukromých zápisech a koupiv nějaké platy ve Sloupne (okolo roku 1420), připomíná se v drženi jich ještě roku 1454.") Plat tento a Křííov drželi po něm r. 1454 synové jeho Afikuldl a Ceník, kteří oba věrně při králi Jiříkovi stáli a r. 1468 Janovi z Rožeraberka odpověděli. Čeněk se připomíná kromě toho v rozličných zápisech až do r. I47S,*) ano i r. 1496 vyskytuje se nějaký Čeněk Klíčovský.*) Ti nedrželi již Křičova, na němí sedě] r, 1478 Ctibor * Radle Mezi těmi, kteři přehledali dsky zemské r. 1499, byl Ctiborův syn Bokunlk z Radle a ze Křičova, *) Na počátku 16. věku držel zboží Křiěovské Burjan Stranovský ze Svojovic. Týž prodal r. 1533 ') Rel. tab. II. 431. DD 25 f. 4S. ') Lib. conf. VI. B 5, C 20, rel. tab. I. 519. II. 221, 432. 3) Jan Jiří Vachtl z Poutnova prodal r. 1588 od Smrkovska „ves Loučnou hůru" s podacím Vilémovi Hruiovskému ze HruSova, jenž byl toho roku dvůr a ves Lhotku prodal, za 2050 k. gr. č. Vilémovi synové Jan, Jindřich, Vilém a Afikuldl Vdcslav prodali Loučnou horu Kateřinl Lokcvé ze Silbrlteina na Kynšperce a Smi-dařích. (DZ. 24. D 13. D 16, 27. B 10.) 4) Benek z Křičova. (Emler, reg. 95.) E) Kniha Bydžovská I I. 228, DD. 13 f. 22. e) Lib. erect. X. B 2, kn. Byd. I. 360. 368, arch. č. I. 247, 346, II. 60, rel. tab. II. 222. O Jitce z Křičova v arch. č. I. 437. ') DD. 16. f. 63, arch. Třeb. arch. č. IV. 182—183. 8) Zbytky arch. v Kr. Hradci. s) Arch. č. V. 49C. arch. Bydžov. 314 TVRZE V OKOLÍ BVDŽOVSKÉM. Knčov tvrz, dvůr popi. a ves, právo k platu na lidech ve Mstihněvě a právo své ke vsi Syrovátce Haškovi Zviřetickému z Vartem-berka za 1000 kop. ') Tak se dostal Křičov ke SmiJarsku. iDícia úli 'iimiiuoiio^ ŠAPLAVA. Sv. od Smidar a j v. od OhniŠťan jest ves Saplava, kteráž byla sice ve starší době sídlem vladyckým, avšak tvrze teprve v iC. věku dostala, ^) když byl pánem na Šaplavé Jiřík OstromČřský z Rokytnika. Po jeho smrti prodali kommissaři k lomu soudem zemským zřízeni tvrz Saplavu, dvůr a rybníčky při ní a ves Pavlovi AJitrovskcttiu z Ať -myile za 1750 k. č.*\ Od Pavla koupila lýz statek r. 158a, Kateřina Žerotinská (později Ŕičanská} ze Smiřic, ale prodala jej zase (r. 1596) Janovi Kopidlanskému z Kopidlna. Dvě léta potom (r. 1598, 13. dubna) koupila Saplavu Kateřina Boková s Pilinkova a připojila ji k panství Smidarskému. •) LISKOVICE. Farní ves Liskovice mezi Smidary a Hofici měla tvrz od dávných dob, snad již r. 1357—1364, když tu seděl Zvěst z Liskovic. Nástupcem jeho (r. 1374—1380) byl BartoS ze Slatiny jinak 3 Valečcr-a, ) bišak roku 1389 připomínají f e též Valtentin a Vácslav bratří z Liskovic.") Koku 31397 byl pánem tvrze a podací kostelního .Martin z líoři-nívsi.a) Po dlouhé mezeře v posloupnosti držitelů dovídáme se, že držela Liskovice r. 1499 Anna a Hustiŕan, a £e je měl potom Viník Kordule ze Sloupna, kterýž je odkázal dcerám svým Markétě, Johance a Anné.') Jeden z nástupcu jich, Zdislav Dobřenstý t Dobřtnic nebydlel na tvrzi, poněvadž měl sídlo své v Kratonozich, ale věnoval r. 1542 manželce své Eliíce z Pilinkova 550 k. na vsích Liskovicich a Vyželci '). Týž Zdislav řečený starší prodal Liskovice tvrz pustou se dvorem a ves Janovi Kluseikovi s Kostelce (r. 1551). Po několika letcxh (r. 1556), za nichž Jan tvrz zdejší opravili a obnovil, dostaly se Liskovice trhem bratru jeho Jiříkovi, jenž byl také pánem na Horkách.fi) Od tohoto koupil tvrz Liskovskou KryStof Prog z Velnic (vkladem r. l563), alle prodal ji hned potom (téhož roku) Sabinl ZUvárové ze Vře-sovic ke zboží Smidarskému. *) Zbytky tvrze, kteráž v 16. věku dokonce .zanikla, spatřuji se při dvoře poplužném. Náhrobek pana Buriana Stranovského ze Svojovic na Chotěliclch. Kreslil prof. J. Wolf v Novém Bydžove. HLUŠCE. ') DZ, 3. F 21. Krátký čas by] oddělen K-řičov od Smidar>ka v 16- víku, o čemž firov. DZ- 88- F I. a) Od r. 1402 připomíná íc BeneS „ze Šaplavéf kterýž dal roku 1407 kostelu OhnUťákému louku nad Chomuticí a louku nade Lhotou, a 2a to obdržel směnou louku nad rybníkem svým v OhniŠťanech. (kel. tab. I. Sgej, lib. erect. VII. f. 150.) Rokc 1410, připomíná se „Jan Kčice ze Stí-plavé" (Kel. tab. II. 14S). a Vaněk „ze Šaplavé1* npověilčl r. 14^0 jednotě Strakonské, (Arch. Třeboň.) Roku 1519 prodali Mikuláš a Petr bratří z Mění na ves celou Saplavu Vilémovi z Pernšteina* (DZ,. f r~ t- \ 0.1 tj ityJg AyKamm vmm • - l> OiMfriVfcWi hmilMlII I rn.. v_ w-í »«. -.»#♦.» iu*uu •».» tm «* »0j%*A*t***tá ^mmuiji - ._..,« u- mecku), pak k Ohuišťanům, konečně ji prodal roku 1576 Mikuláš Vachtl a Poutnova Jiříkovi Ostromérskému za 1000 kpp, (DZ. 19. C 17.) s) DZ. 1Č6. M 12. Vloženo r. IS^g syny Jiříkovými: JaroSem Vácslavem, Huriauem, Smilém a Jir'kem. (DZ. 2^. D 5.) *) DZ. 1084 K 13, T 28 a 17:. X 4 Jihozápadně od Smidar jest došli veliká osada, skládající se ze dvou vesnic. Velkých a Malých HluSec. Z těch přičiň bývalo tu také několik statkfiv a dvorefiv.!) Avšak tvrz tu postavena teprve v 16. věkn za Albrechta Kapouna ze Svojkova.*) Tento odkázal posleJinm svým pořízením (d. roku 1591, 21. ledna]i tvrz Hlušce se dvorem poplužnim a ves, vsi Malé HluSce a Janovice se dvory kmecimi ve Starém Bydžově a řásť vsi Olešnice prostředni pod Ho-stinným bratřím svým Jindřichovi, Janovi Kryštofovi, Vácslavovi a Zikmundovi, zřidiv při tom ostatní nápady tak, aby 10 zboží • i- Náhrobek Vácslava, syna Zachaře z Pašiněvsi na Vinarech. Kreslil prof. J. Wolf v Nov. Bydžovr. připojeny k nim zase před r. 1620. *) Roku 1322 žil Sulislav jinak Sulek se HluSec (Tab. vet. "■ 335, 384. 3*6; a r. 1375 Oldřich odtudž. (Acta jud.) Roku 1382 připomíná se Chotlbor a Cerkenic jinak ze HluSec (Rel. tab. I. 490) a r 1385 Vilém odtudž, jenž daroval platy na popluži svém Hlu-šeckém kostelu ve Starém Bydžově (Lib. erect. XIII. a f. 7). Přibík (r. 1385 —1401) sedři v Malých Museích a býval purkrabí na Byd-žjvě. (Lib. erect XIII, a. f. 13, rel. tab. I. 593, nejst. kniha Bydžov, p. 281, 2g3, 296.) Dědiny \e Hláscích měli také Mare! Desátek r. 138G a Markvart z Vartemberka (j- j. r. 1393), současně seděl ve Hluícich menších JeSek Bradál ze Sloupna, jenž r. 1395 zemřel. Nejaké dědiny pak patřily tehda ke Košicům. (Kel. tab. I. 506, DD. 13, f. 18, 14 f. 4, 7 ) Jindra z BartouSova jinak z Labounl psal se od majetku svého r. 1395 —1409 také ze HluŠee (DD. 14 t. 2, rel. tab, II. 60), Jiní vladykové Hlušečti by-i r. 1397 Buzek (Rel. tab. I. 575), r. 1399 Jan (řeč. Puklice), který prodal r. 1418 Slítaty (kn. Bydžov, rel. tab. II. 141, viz i Jirečkuv codex II. b. 349> Koku 1417 seděl Ľomorat v Malých Hlušcich a Mikeš Krni ze Slatin ve Velkých. (Rel. tab. II. 137, 142.) One! ze HluSce připomíná se r. 1434 a l43<>. (Arch. £. II. 66 a arch. zem v Moravě.) Roku 1451 drželi Menší Hlušce Zdeněk 3 Vinař a Větší Petr z Ploiišt, po němž následoval r. 1454 Jetřiih z PlotiSť. (Rel. tab. II, 238, arch. ř. II. 72—74, DD. 20 str. 92.) Obě vsi doslaly se potom k Bydžovu. Roku 1516 prodal Hašek Zvlřetický z Vartemberka oboje HluSce, Janovice a Vinary Vilémovi z Pernlteina, jehož syn Jan Hlnšec Velkých i Malých r. 1548 Arnoltu Bruknarovi z Bruk-šteina postoupil. (DZ, 6. Ľ 4, 8. M 21.) Od Arnošta koupili oboje Hlušce (r. 1549) Albrecht. Jindřich a Jan bratři Kapounové. (Bílek, Děje konf. str. 248.) *) Viz o něm Fam. arch. IX. 784—786. K Tfl t I 'li lil T vM J COU1. Cti. HUgL í. -) Xejstar. kniha Bydíovská p. 228. 3) Lib. couf. V. Q 9. Srov. i lil), er. X. K 11 a děje Slatinek. ') Rel. tab. I. 186, II. 5o8. ') DZ 1. IJ 21. ') DZ. 9. H 13 a 12. H 21. :) DZ. i*. M 26. Koku 1610 odděleny Dom&slavice, Liskovice a některé vsi od Smi-ilařska (DZ. 13S, B 14—7b), ale r-TiJimlirb [ ku o iř' roz. Materové z Kvétnice. mm!elky Albrechta Kapouna t* Ks' :,biivi na Hlušcich a HTWHim Bydžově. Kreslil prot. J. Wijtf v Nov. Bydžove, TVRZE V OKOLÍ RVDŽOVSKÉM. vždy nejstarši z rodu Kapouroi-jkého držel, syny a strýce své z mladosti liternímu umění učili dal a když by některý ic vydařil, že by dobrého vtipu jsa a chcť k noení maje do některé akademie v KíSi nebo v jiných zemích vyslán byl, aby mu roční 100 kop grošů £. vydával. ') Šlechetný muž tento zemřel toho roku dne 3. února a pohřben ve Starém Bydžove. O zděděný Matek učiněna roku 1597 úmluva mezi syny Jindřichovými Zbyňkem Šťastným, Janem, Jindřichem. Kryštofem a K-rleiri.*) Statek Šel tehda po hratřich Albrechtových; roku 1601 měl jej Kryštof Vdcslap% který toho roku tes Lhotu Zahajskou koupil.3) Když tento roku 1608 zemřel, přejali Hlušce svncxé Jindřichovi dotčení, a poslední loho rodu tu vládl Kryštof nejstarši Kapoun ze Svojkova. Neb prese vše ') DZ. 26. J 10—1 8. a) DZ. 293, J q. Vií Pam. arch. IX. sir. 791. ■) DZ. 376. X 2t5 júpaduí zřícení stvrzené listem císařským vzat mu jest roku 1022 statek Hlušecký a postoupen roku IG23 i s jinými statky často psanému Vdcslavovi ze Vchvnic směnou za panství Kolínské. ') Vácslavův dědic jfan Oktauian prodal statek HluSecký pro dluhy své Iz'otí a ProdŠhartn za 33.500 il. rh. 3) Později nabyla téhož statku, totiž tvrze a dvoru, vsi HIuSíc Velkých a Malých, dvoru Křenického a Janovic se dvorem popluŽným Lidmila Markéta hrab. 2 ValttŠteina rozená Kunšovna s Luhove c a la jej prodala (r. 1650 dne 9. Června) manželu svému Janu Kryštofovi s VaidŠteina.3) Později píi v teleno zboži HluŠecké ke S m id arů m a zámeček zdejší obořen roku 11789. J) Siře o tom v Bílkových dějích konf- na str. 24í—249. *) DZ. ZqJ P 25 a 144 (J 19. 3) DZ. 150. A 27 a 305. M 8. Hrady a zámky České V. -II Zámek Slcupenslcý. Sloupno Tvrz a Zámek. si čtvrť hodiny daleko od Bydžova jest v úrodném položení ves Sloupno se zámkem, velikým dvorem poplužným a pivovárem. Ve vsi bývalo několik sídel zemanských, totiž dvorcův a mezi nimi některá tvrz. Staré tvrztSíi jest na východním konci vesnice u Cidliny, která mokrý přikop okolo tvrziště posud vodou svou zalévá. Na tvrzišti samém jest stavení a pole, nacházející se na pahrbku patrné k původnímu svému účelu vybráním země z příkopu naneseném. Zámek Sioupenský, který také na miste tvrze stoji, pochází způsobou svou vnitřní i zevnitřní ze 17. věku. Ve světnicích jeho nacbází se několik pěkných obrazů, mezi nimiž obrazy dvou Harantův, kteří v 1. i66g až 1672 na Sloupne seděli, a opatů Břevnovských milovníka starožitností baví. Zakladatel zámku, Tomáš Sartorius opat, vyobrazen jest, a maje před sebou rys drží ozdobné kružidlo, vedle néhož na jedné straně jest rok založení zámku (r. 1687), na druhé průipověd: Quod nocet, dočet, t. j. svou škodou se poučíš. Podlé pověsti íspadlo klenutí, když se zámek stavěl, a to byla ta škoda, kterouž se zakladatel poučil Ves Sloupno stávala již, když Nový Bydžov z nova vysazován byl.1) Zde seděl Vochek Bydžovský ze Sloupna, který býval r. 135V starším v Bydžově a r. 1377 úrok na Sloupne ke kostelu v Hrádku prodal. s) Venek ze Sloupna (r. 1380) pocházel z rodu těch, kteří nosili plechovnici na Štítě a na větve Plesův, Heřmanských, Kordulu, Sadovských a Herynků ze Sloupna se delili.3) Jeíek Bradáč ze Sloupna připomíná se r. 1393.*) Jakož pak tehda ves Sloupno rozdělena byla mezi několik držitelů, nelze říci s jistotou, jestli všichni podlé Sloupna se nazývající k erbu plechovnice patřili. Tvrz Sloupenská, která stála na starém tvrzišti, byla potom v držení Vácslava a Petra bratří ze Sloupna, kteří k ní drželi dvůr a ve vsi 7 kop úroku.5) Vácslav stal se místopurkrabí na Karlšteině ') Emler, Beg. IV- 46- 5) Nejsi, kniha Bydžov., lib. erect. XIII. s. f. 108, acta jud. 1402. 27. Jan. ') Ncjst. kniha Bydžov. O větvích těch hledej při jich sídlech Plesu, Heřmanícich, Dubenci a Sadové. Nejisto jest, ca di Paprocký (o st. ryt- $7)1 k I. 1361 a 1379. Srov. i rel. lab. I. 86. ') Dľ. 13 f. 18. Zemřel r. 1395 (DD. 14. f. 4). s) DD. 15 f 17. Vácslav připomíná se r. 1404 (DD. 14 f. 141), oba bratři roku 1409 a 14ti {rel. tab. II. 80). Viz i lib. erect. X. D 6, kdež se Petr r. 1414 připomíná. Roku 1415 prodal Petr lázei svou v Bydžově. sloupno tvrz a zámek. í'7 a zemřel okolo r. 1415. Na zboží po něm táhli se synové jeho Vochek z Vysoké, Jan a Jaroš. ') Jan se připomíná do r. 1439, Jaroš do r. 1451 ; 2) o obou se neví, zdali zůstali v drženi tvrze. Od r. 1427 připomíná se Vácslav Pšenilka ze Sloupna, který také na tvrzi Sloupenské seděl, ale není jisto, mínili se předešlá neb jiná tvrz. Roku 1442 věnoval na téže tvrzi, dvoru a části vsi s mlýnem 200 kop manželce své Kačce. Prokop Pšenička, který byl r. 1448 před Prahou, byl bezpochyby syn Vácslavův. 3) Okolo r. 1454 dělili se o Sloupno, Slatinky a ZáchraŠťany čtyři vladykové a poněvadž proti právu králuvu a mimo řád tenisky ve své díly se uvazovali, nemalé z, Lolio puvKlaly pře. J) Ze skrovných zpráv, které potom o Sloupne máme, dovídáme se, že Jan Ryšan a Macek na jednom dvoře tudíž dělali falešné peníze, pro kteroužto věc r. 1487 dotčený statek a bezpochyby také hrdlo propadli.5) Tvrz aneb tvrze, co jich bylo potom ve Sloupne, zahynuly, a po drahná léta sídla panského ve vsi nebylo.6) Šlechtickým sídlem stalo se Sloupno za Jana Kluckého z Libodrlic, jenž dal r. 1565 uliti zvon do kostela Metličanského.7) Po Janovi (f r. 1553) zůstali synové Purkarí, Petr, Jindřich a Vácslav, z nichž Purkart rozděliv se s bratřími, dostal za díl Sloupno.8) Ostatní seděli na okolních menších statcích.9) Purkart daroval r. 1599 dvůr v Bydžově manželce své Anně z Némčího, zemřel r. 1603 a pochován jest v Metličanech ln) Nástupce jeho Vácslav Klucký prodal r. 1610 dne 2. srpna ves celou Sloupno se dvorem, mlýnem a podacím v Metličanech Jindřichu Maternovi z Kvitnice na Přítoce.") Tento jsa povahy násilné, r. 1619 v Novém Bydžově na ulici se pral s Janem Fing-erem, úředníkem na Smidařích. '-) Po jeho smrti ujal Sloupno starší jeho syn Jan Jiři, který slavnému Komenskému v trpkém jeho vyhnanství útulku na Sloupne popřál.,B) Byv knížetem Frýdlantským k tomu bezděky přiveden, prodal mu r. 1628 tvrz, dvůr a ves Sloupno a části vsí Kříčova a Starého Bydžova.14) Kníže zaplativ statek, postoupil toliko ves Clmtnnn i-olí-" ■ ŕ. -..i l r 1 (~| /,//'/ bsVTtl rr T/st/ŕffŕei *t ft 5> lŕHl'í fŕ»nťn 7Pmfpl TI rtn ŕ» nll 31 11 \7f\ f\\'?i A*in2 .1 íÍ~T t11 UJl\J\í\j\l\J lUflU l\J^\J » 111*J I < L '1 (V . t -I ' 1 w . < .. . i, . . . ..■ u ----J ' - i,v.im ...j |. i >u . ...i n.l J . . \ . V > . v . . ....... jl| 11/ í- Valdšteinské z Kolovrat až do stavu jejího změnění. Avšak poněvadž se zase provdala, byl statek od knížete ujat a darován císařem r. 1637 Mikuláši hraběti Desfours, c. k. nejvyššímu. l5) V rodu Desfourovském zůstalo Sloupno až do r. 1669, kdež je (15. června) Barbora Markéta ovdovělá Desfours roz. Khunova z Belasy prodala. 16) Koupil je Adolf Vilím Harant z Poléic, ale prodal je zase (r. 1672, 29. dubna) Tomáši Sartoriovi, opatu kláštera Břevnovského, za 24.000 fl. r. a 300 fl. klíčného.17) Od té doby patří Sloupno k opatství Břevnovskému a Broumovskému. ') DD. 15 f. 17. Současně připomínají se též Sloupenštf, kteří vládli na Košťálově a Mstihněvi. Co píše Paprocký na str. 58. o Janu Kordulovi, vztahuje se na Jana Karkule z Mezilesi. (Lib. erect. VIII f. 117.) O dvou dvořich s příslušenstvím, které r. 1417—1419 Jan Ospělik z Bydžova skoupil, viz Rel. tab. II. 137, 148. Asi okolo r. 14:20—1421 dostal se v držení této části Kuneš z Křičova, o němž jest pěkný list v Arch. i- J. 34C. Později tu seděli synové Kunšovi MikuláS a Čenlk a v právní držení uveden také r. 1456 Soběslav z Mile-tinka. (DD. 16 f, 63 a 13 f. 172) Nejisto jest, jak sem patří MikuláS a Poälhus a sc Sloupna (r. 1415, arch. č. III. 188). ') Arch. č. III. 498, DD. 20 str. 55, jel. tab. II. Iq7, 262, arch. č. II. 74. Petr ze Sloupna, rychtář Chlumecký (r. 1431), seděl na Vinařích a zemřel před r. 1454. (DD. 16 f. II.) Část" Vinař dědil po něm Jaroš, jehož (jakož i Mikšc Petrbacha) z přátelství bratrem nazýval. a) Arch. č. III. 498, rel. tab II. 194, ČČM. 1827 III. 80. ') DD. 16 f. Él3- 5) DD. 16 f. 51. 6) Martin a Bořelc Radikovšti z Hrádku drželi Sloupno na počátku 16. věku. Jednu část vsi držela potom Kateřina, dceta Jana Hrádka. z Hrádku, tři dvory kmeci měl Hašek Zvířetický z Vartemberka. Oboje skoupil r. 1516 Vilém s PernSteina. Potom drženo jest Sloupno k panství Chlumeckému. Roku 1549 prodali Jaroslav, Vratislav a Vojtěch bratři z Perníteina ves celou Sloupno a 20 lidí ve Starém Bydžově s 1 člověkem v Kříčově a podacím v Metličanech «•______ v-j..-i. r____ _ / :i.. J..I.i . . i * f í\7 IT , t. , r i p l 7i M... 1. ...1 "V c 1 M .... V." 1. (\ r M...K...1 "V it y; r>.. ji . jLttcwcw* a Ĺ.vwí.b «.«* .'>J,i n. £■ ^ ■ r, * ■ • .• • j ; r ... ~....... —— - j. / - - - ^. * - ■ - .... v _,. .-. ^ . .. -. , » - ■ Petrovi zůstal dvorec u Sloupna, který r. 1609 bratr jeho Vácslav prodal. (Ŕiha, Děje Bydžova 23.) ■•) Pam arch. X 313, Method X. 16. ") DZ. 184. D 14. ") Reg. 45 F. k. s. L, I. ") Jireček, Rukověř I. 371. ") Bílek, Děje koní. 360, DZ. 143. C 8. 15) Bílek na str. 806. ") Srov. Pam. arch. II. 249—25i. JI) DZ. 318. A 25 a 389. M 16. Znak opatství Břevnovského. 41* Veselí Vysoké. 'VL. _ emálo jest osad v Cechách, kteréž se Veselí nazývají. Naše Veselí, kteréž leží mezi Bydžovem a Jičínem, nazývá se Ve-^f*- selím Vysokým, nikoliv týmž právem, jako se říká Vysoký • Chlumec, nýbrž proto, že jest osada proti svému okolí mírně vysoká. Od rybníka, jehož hladina v lučném údolí se třpytí, staveno jest městečko na lázu, a kde jest kostel a zámek, jest vrchol té jisté vyvýšeniny. Ačkoliv bylo panské sídlo ve Veselí rozsáhlou a dobře opevněnou tvrzí, přece na ten čas z ní jen skrovné zbytky a známky zbyly. Dobře sice viděti jest podlé sklonu návrši, až kam šlo zavření tvrze, ale náspy, které ji zavíraly, dávno již rozmetány jsou a shozeny do příkopů; také stavení, v němž bydlívali páni Veselští, dávno zkázu vzalo, a ani ve starých pamětech se o jeho bývalé způsobe a úpravě ničeho nevypravuje. Na místě jeho stojí čtverhranný jednopatrový dům beze všech ozdob stavitelských. Kostel stojí pod samým zámkem, tak že se ze zahrady před zámkem rovnou cestou (ovšem po mostku) do oratoře v horní části kostela se nacházejícího přicházeti může. V zavření tvrze nebýval, nýbrž od ní oddělen vysokou hradbou, avšak spojen jsa bezpochyby dřevěným mostkem. Jediná památka, kteráž ze tvrze zbyla, jest kámen na severní straně tarasu zahradního zazděný, který se někdy nad vchodem hlavním do tvrze nacházel. Čteme na něm nápisy tyto staročeským písmem vytesané: „Přichází všecko od Boha, bohatství i chudoba, smrť i život ecc. (t. j. a tak dále). — Toto staveni ve jménu božím stavěno jest od urozeného pána Jana Bořka Dohalského z Dohalic a na Veselí. Jeho Mti. Císař, rady léta p. 1586." Pod tím z obou stran jsou velryby a mezi nimi dva znaky; v pravo se spatřuje znak dotčeného Jana Bořka, v levo manželky jeho, Barbory Do-halské ze Solopisk. Na téhož zakladatele upomína také dům v městě, který stojí na náměstí (č. 26.) přetrvav nejeden požár. Nápis na něm jest takový: „Pomocí p. Boha vše. a Jeho M. p. Bořka z Dohalic, pak mnohých také dobrých lidí, které (?) Jakub Baubel, hospodář domu, s Kateřinou manželku vystavěti dal: však že nepřízeň a závist od lidí měl a nepovolí každým (?) neředil (?) se o to s budúcim žádným, L. 1586." ') Zboží Veselské bývalo v držení rodu Vartemberského nad paměť lidskou.2) Držel je zajisté již Beneš ze Stráže (r. 1283—1297) a druhý syn jeho Beneš z Veselé (r. 1297—«332). Manželka tohoto byla Eliška, sestra tehdejšího děkana kapituly Pražské, od něhož dostala darem zboží Smidarské.3) Králi a zemi činil Beneš platné služby, pro něž darován byl městem Bydžovem. Sešel smrtí hrdinskou r. 1332 dne 11. března, bojuje u Lávy.*) Ze synův jeho byl jeden, jménem Čeněk, křížovníkem řádu Svatomařského a kumtorem v Praze, kdež zemřel r. 1 358,5) druhý Beneš byl pánem na Rychemburce (díl I. str. 79—80.). ') Nápis oa domě mim od p. J. V. Stránského v Praze. 5) Při spisování o rodí lomto držel jiem se ovšem pamětí psaných věrohodných a starého vývodu u Paprockého poněkud zmateného, který se opravuje lepSim sepsáním v rukopise Bndišínském. (Gerstorf. bibl. ř. 32.) s) Summa Gerhardi ed Tadia č. l8q. Srovnej k tomu Emlerova Rejjesta, téhož zbytky desk, arch. í. II. 336, III. 308, Šneider, Děje Benátek 11a str. 42. ') Font. r. B. III. 480, Palacký II. a. 497. ') Sbor. hist. r. 1883 str. 201. VESELÍ VYSOKÉ. Zámeček a. kostel vc Vysokém Veselí. Nejstarší syn Ješek byl za mládí svého, když již otcovské ruky nad sebou necítil, mnohá příkoří činil mateři své Elišce, kterých lituje v pozdějších letech nejen se jí zapsal, že jí v právech jejích nebude překážeti, nýbrž i zavadil zboží Veselské, totiž tvrz a městečko Veselí, dvůr Koloděje ') a vsi Vlhošť, Hrobičany a Zběř, na kterých měla 500 hřiven stříbra svého věna.2) Byv několik let nejv. komorníkem, stal se r. 1356 purkrabí hradu Pražského a zůstal v témž úřadě až do smrti své.3) Roku 1358 získal hrad Veliš, který byl odtud vedle Bydžova předním sídlem potomků jeho. Roku 1361 dne 13. ledna učinil znamenité nadání kostelům ve Veselí a Veležicich na záduši manželky své Elišky; onomu dal role, mlýn a desátky z popluži Kolodějských, tomuto lán roli, začež drželi faráři při dotčených kostelich knězi střídníky.*) Naposled se připomíná r. 1361 dne n. září a zemřel, jak se zdá, r. 7362 dne 27. září.1) Tělo jeho pohřbeno v klišteře Hradišťském, kdež i manželka jeho odpočívala. btarší syn Janův Beneš vyskytuje se od konce r. 1362 jako pán zboží Veselských a připomíná se již r. 1364 jako purkrabě hradu Pražského6) a jako samotný správce statkův otcovských do r. 1367. Tuť se rozdělil s bratrem svým Čeňkem, pustiv mu za díl Bydžov a Trosky, sám pak si ponechal Veselí, Veliš a Jičín s Bradou. Přes to vyskytuje se bratr jeho Čeněk r. 1373 jako pán na Veselí, ano r. 1378 poroučel tu Aleš z Cimburka, purkrabě hradu Hradeckého. ') Příčina byla ta, že býval Beneš často mimo zemi po dobrodružstvích.8) V pozdějších letech býval hejtmanem moravským a r. 1382 hejtmanem hrabství Kladského. Zemřel r. 1385 dne 14. srpna.9) Zůstali po něm synové Petra. Vácslav. Onen jsa ještě vletech mladosti, povolán byl r. 13K9 do soudu zemského,,u) ačkoliv ještě statků svých samostatně nespravoval, nýbrž se radou strýce svého Petra Kostského řídil.") Roku 1395 byl samostatný on i bratr jeho Vácslav, kterýž se byl dostal nějaký rok před tím skrze manželku svou Annu z Vilhartic v držení polovice panství Vilhartického. ,a) Později držel Petr Skálu a Veselí, bratr jeho Veliš; Jičín měli spolu. Petr připomíná se naposled r. I4i6;,;t) ani on ani Vácslav nezůstavili mužských dědicův, a proto se dostala všechna zboží jejich Čeňkovi z Vartemberka a 2 Veselé, slovutnému za těch dob pánovi. Osudy Veselí shoduji se od této doby tak velice s dějinami Veliše, že jich tu nebudeme opakovati. ') Stával blízko Veselí. 3) Summa Gerhardi č 186 —l8g. Jako svědek a patron kostelů připomíná se velmi často. Rel. tab. I. 419,- arch. č II. 339, Palacký Souč. přehl. ') Borový, lih. erect. I. 25—1(1. 5j Vij Pam. arch. VI. 32. Rok tam udaný odporuje památkám psaným, také se má tuším čisti iesseo. ') Lib. conf. I. E 5. K 5. G I. ') Lili. conf. II. G 7, III. D 8. ") Dsky Brněn., Volkmer u. Hohaus. Glatzer Geschichtsquellen I. 235. *) MS. bibl. Prag. XIV. B. 15. též DD. 13 f. ; Rel. tab. I. 527 '") Lib. conf. V. B 4. G 5. ") Arch. Třeboň, kniha Jičínská. I. 199 atd. ") Arch. Jičín. 3-2° VESELÍ VYSOKÉ. Vývod Bořkův Dohalských z Dohalic pošlosti Veselské. Bořek z Dohalic 1497—i5i2 (kí Kateřina Popovská z Bezejovic?) Adam 1343 Vácslav praotec pošlosti Mokrovouské Mikuláš ■ 533 —1575 M' Anna z Nežeťc f j 1^72 Jan 1543 í* 1590, 9 Januar, v Barbora Mlad. ze Solopisk f 1Ď91, 6. April. Vácslav 1543 Eliška 1673 vr Mladota Žofie c Mikuláš Sad. ze Sloupna f 1377 Mikuláš i5gi, 6. Mart. Jaroslav na Ves:lí -j- 1616, 5. Novb. ■p Anna ze Zahrádky t >6'7 Zdeněk na Lipe t i- tSgg ip Kunka Škopk. Otradovic 0 1591 (Potomci) Anna tSfiy—i5g3 * Mikuláš Stán z Hermštorfu -j- j. 1387 Hynek -J- 1617 na Dohalicich f Lidmila Housk. ze Zahrádky (Potomci) Anýžka i5g3 Vácslav na Zbeŕi -|* j. 1614 v 1. Kateřina z Chlumu i5g4 2. Dorota ze Zábrdovic i6b3 (Potomci) Roŕek mladší 1600— 1620 Saloména Kateřina f 1661 i5g3 — rGi5 * i Adam Mstidruh z Chlumu f 1606 2. Zdeněk Adam Mladota ze Solopisk 1661 Zikmund na Sobčicích f j. 1611 Hr Dorota Housk. ze Zahrádky (Potomci") Johanka 1593 Jan Bedřich 1617—i65i U' Anna Bzen. z Prorubé Děti: Jaroslav, Lilmila a Majdaléna Vácslav starší 1620 — 1661 <ľ Kateřina Maxm. z Bubna František Karel

e nejstarší syn jeho František Karel, jehož byli místodržíci poručnikem nad mladšími bratřimi učinili. Všech bratří bylo 5, a nesnadná věc statek neveliký mezi ně rozděliti. Z té příčiny prodán jest dotčený statek,, totiž městečko Vysoké Veselí se zámkem neb tvrzí a vsi Lhota a Veležice r. 1672 dne 23. února skrze kommissaře k tomu nařízené Pertoltu Arnoštu Zárubovi z Hustířan a na Čisté za 27.700 fl. r. T) Po smrti tohoto pána uvázali se r. 1685 ve Veselí synové jeho Jan Rudolf a. Vilém Leopold.*) Onen dostal potom Veselí na díl a prodal statek ten (r. 1689, 16. října) poručníkům dskami zemskými ustanoveným nad Josefem hrab. ze Šternberka a na Bechyni za 62.000 fl. r. a 500 fl. kličného. ^ Jak se potom Veselí dostalo knížecímu rodu Paarovskému, vypravováno již v I. díle na str. 248. Od r. 1689 vrchnost na zámku nebydlívala, i není divu, že z něho nezůstalo nic lepšího, nežli to, co jsme na počátku tohoto článku popsali. ') DZ. 140. A 28 — B 1. ^ Tak Pam. arch. V. 361, avšak pořízeni vloženo ve clsky teprve r. 1620. a) DZ. 140. K 10. ') Bílek, Děje koni. 80, DZ. 294. J 12 a 143. A 6. s) DZ. 141. E 17, [47. E 24, 314. T 4. B) DD. 68 str. 76. Srovnej také ČCM. r I HA r dr r> "1 TV/ ,,p TT T o ^M -» "\ TV/ .-U TT "\ n / ..v, VI 11' '• ■ «j i ■'"J -.3- ■ ■ ; ■■ .V'/ .1- ; iJ• T T "- * * */- / .>•■• 1 Chomutičky a Radeč. neveliké vzdálenosti od stanice Ostroměřské leží tři vesnice: Chomutice, I Chomutičky a Obora. Tato poslední vlastním jménem se nazývá Radeč a toto staročeské pojmenování změnila za název Hřebčinec (v minulém století platný) a Oboru. Zde jest zámek vystavený v minulém století, v němž až do r. 1850 hospodářští úředníci panství Smrkovského přebývali. Kde stará tvrz vladyk Radeckých stála, není známo; bezpochyby poslední její známky zhynuly, když vystavěn byl dvůr Oborský, a tento sám již velice je přeměněn, byv na kusy rozprodán. Stával k jihu od nynějšího ženského kláštera; klášter sám stojí v jednom rohu. Lepší památky po vladykách Radeckých jsou v kostele Chomutickém. Tento jest sice původu nového, poněvadž někdejší kostel farní na hřbitově dávno vzal za své, ale šťastnou náhodou se stalo, že do něho wony a starou křtitelnici ze 14. věku pocházející přinesli. Jest vytesána z pískového kamene, na obrubě desítihranná, bez nápisu, ale s dvěma štíty. Na jednom spatřuje se znak kostela Pražského, totiž pruh ležatý, druhý obsahuje ve dvou polích po rýči a ve dvou po plechovnici. Onano, vlastně radlická řečená, jest znakem otcovým, tato bezpochyby matčiným, kteráž byla rodu Sloupenského; a tu křtitelnici zřídili Vácslav a Albert z Radce. Kromě toho uschovává se v kostele starý tesaný kámen, kterýž býval před časy zazděn, s nápisem starožitným: Ijor. 0(1". prurrmit. íc . ruíirrj f miuiiiiuio . iiriijjciisis: t. j. toto dílo dal délati pan Vácslav z Radce, kanovník Pražský. V neveliké vzdálenosti od Chomutic jest ves Chomutičky se dvorem poplužnim, při němž také tvrz bývala. Xa ten čas tak s povrchu zemského zmizela, jako tvrz Radecká. ■) Poněvadž jsou všechny tři osady v jednom položeni a vzdálenost jedné ode druhé nepatrná, není divu, že se jich osudy často stýkaly, ač při té veliké rozdrobenosti půdy za starých dob v každé z nich zemane sídlívali. Na Radci seděl r. 1318 Zbud z Radce rodu neznámého.4) Na Chomuticích seděl r. 1339 PřeSek z Chomutic, podlé jména svého (Přech) asi předek Hradeckých; bratr jeho byl Heřman ze Semina.a) Celá ves Radeč nepatřila rodu slavných potom Radeckých, Dovídáme se totiž, že r. 1360 Mikeš z Radle 2 dvory poplužní, 4 osedlé a 4 podsedky prodal Zdeně, manželce své. Když pak Zdena i Mikeš zemřeli, táhl se na jich jmění Zdenek z Radce (1394) a dosáhl ho přes odpory Radce z Radce.*) Asi v ty časy žil Přibyslav z Radce, který založil kostel v Chomuticích, oltář tu posvétiti dal a po smrti uprostřed kostela pod mramorovým kamenem pohřben byl.5) Ve druhé polovici téhož a na počátku příštího století prosluli bratří Ctibor, Přech, Vácslav, Albert (nikoli Vojtěch) z Radce.0) Přech stal se roku 1359 farářem v Uhlířských Janovicích, kdež ještě r. 1382 zůstávaje o to usiloval, aby dosáhl vikářství při kostele Olomouckém. Dostel se však mezi mansionáře Pražské a přišel r. 1383 za faráře do Chomutic, kdež před r. 1401 zemřel. ') ') Pomačkán: Mikovcovy Starožitnosti II. díl a Prim. arch. II. 285. J) Tab. vel. 345. s) Eienenberg, Gesch. v. Koniggriitz 112. ") Rel. tab. I. 428, DD. 13 f. it. ■>) Poznámka ve stará pamětní knize Chomutické. Že by Přech a Přibyslav bylo jedno (Mikovec II. 87), nelze připustili. ') Sestra jich Eliška se r. 1397 připomíná. O Ctiborovi nevime nic více, nežli že žil. Viz ostatní Tomkovy Děje Prahy V. 144 :) Lib. conf. arch. kapit. Praž. CHOMUTIČKY A R A Ľ EČ. 3^3 Vácslav z Radce, o jehož štědrosti ke kostelu Chomutickérau mnohá jsou svědectví, byl bakalářem práv, stal se kanovníkem v Rezné, správcem kaple sv. Anny v Olomouci a oltářníkem u panny Marie v Praze zároveň, r. 1370 stal se kanovníkem Pražským, později arcijáhnem Boleslavským a konečné také děkanem u sv. Apolináře.1) Děkanství tohoto dosáhl r. 1385 po právní při s Haškem z Knéžic, poněvadž oba dva byli dosáhli milostí apoštolských, konečně však podali se na přátelské rozsudí, kteří přiřkli děkanství Vacelavovi.3) Jakožto kanovník stal se ředitelem stavby kostela Pražského, nemaje tím čestného úřadu, nýbrž zaměstnání s mnohou prací spojené pro stálý dohled, kázeň mezi dělníky a časté přijímání a vydávání peněz. Dočkal se té radosti, že viděl r. 1385 dne 12. července zavírati klenuti v kůru a dne r. října vysvécovati týž kůr na jméno Rodičky boží a sv. Víta. Poprsí jeho vytesané nachází se v témž kostele jakožto samého pátého ředitele stavby. Za jeho ředitelstva dálo se o letnicích r. 1392 slavné položení zá kladu k lodi chrámo vé skrze krále Vác sláva při množstv vzácných osob, a ro ku 1396 obstaral Vác slav přeneseni ostat ků sv. Vojtěcha a nábožných jeho bratří ze staré basiliky sv, Víta a svatého Vác-sláva do hlavní lodi velikolepé nové stav by, kteráž pohříchu ke konci svému při vedena nebyla. Kromě tohoto bylo působení jeho mnohostranné a vždy šlechetné. Roku 1390 dne 11. dubna daroval s bratřími svými Přechem a Albertem kostelu Chomutické-mu role nějaké a dvořiště v Chomutičkách. Všichni tři jsouce o-sobně přítomni vCho-muticích obmyslili tím polepšiti prostředky při stavbě kostela zdejšího, sy-titi chudé chlebem vezdejším a ctíti předky službami bo- Vácslav z Radce, kanovník kostela Pražského. žími.3) Roku 1397 zřídili dotčení bratří v témž kostele ka-planství sv. Markéty, kteréž obdařili platy ve Třtěnici a Dobré Vodě, 3 ornáty, mšá-lem, kalichem a jinými klenoty kostelními.4) Po smrti Pře-chově darovali ostatní dva bratři k témuž oltáři úrok ve Lháni, půl lánu rolí u Cho-mutic a vozík koupený od vladyky Martina z Chomutic. s) Povolán byv potom Vácslav dvakráte (r. 1403 a 1411) na nějaký čas ke správě arcibiskupství,e) získal od arcibiskupa dovolení (r. 1416 dne 10. dubna), aby nápravu v Budčicích, kterou pro sebe a bratra svého Alberta koupil, přenésti mohl na synovce svého Jana. 7) Poslední píik bohumilý skutek způsobil téhož roku. Skoupiv z ušetřených peněz drahně statků v pro své příbuzné, koupil také dvůr velmi příhodný v Chomuticich, ze základů jej vystavěl i s domem a založil tu kapli Panny Marie Sněžné a Nanebevzetí. K téže kapli darovali proto Albert a syn jeho Ctibor (r. 1416, 3. února) úrok ve vsi Hradištku.8) Naposled se připomíná r. 1418 dne 22. května, an s bratrem svým Albertem svého synovce k oltáři sv. Markéty podával.**) Mezi bouřemi tehdejšími zběhla se smrť jeho tak v tichosti, že o tom ani nikdo poznamenání neučinil. O Albertovi, bratru Vácslavovu, známo jest, že učinil r. 1387 směnu s kostelem Chornutickým o nějaké role.I0) Ostatně účasten byl nábožných skutků svých bratří. Sám a sám daroval ke kostelu ') Tomek, Beje Prahy III. 175. Viz i tamže V. 127. ') Tamže HL 185. s) Lib. erect IV. f. q6, XII. f. 52. 4) Lib. erect. IV. f. 147. O jiném nadání učiněném r. 1395 kostelu Pražskému vypravuje Mikovec na str. 88. a Tomek v dejinách Prahy III. 66. 6) Lib. erect. V. f. 40. ") Tomek III. 446, 50S. Roku 1406 založil velmi užitečný rybník v Holubicích {Arch. kap.). ") Lib. erect. X. f. 82. Jan se jen tuto připomíná. ■) Lib. erect. X. f. 84. B) Lib. conf. VII. J 19. "') Borový, lib. erect. III. 264. Hrady a zámky České V. 42 324 CHOMUTIČKY A RADEČ. Chomutickému r. 1391 úrok ve vsi Tftěnici a r. 1408 role v Chomutičkách.') Současně žil Albert z Cho-mutiček, kterýž se nám zdá býti rozdílnou osobou od Alberta Radeckého. Dotčený Albert zřídil r. 139Ď kaplanství v Chomuticích, jež obdařil platy.2) Zápis na to učiněný obnoven jest příštího roku, a Vilém z Chomutiček, bratr Albertův strýčený, přidal k nadáni úrok v Chomutičkách, role a dvorec inaproti kostelu Chomutickému. 3) Pokud víme, zůstalo po Albertovi Radeckém pět synův, z nichž Bohunek a Favel následovali v držení zboží otcovských v kraji Hradeckém, Jan pak, jak svrchu řečeno, usadil se v kraji Čáslavském. Jiný syn Vdcslav stal se r. 1418 ku podání svého strýce Vácslava a otce Alberta farářem v Chomuticích.a) Páty konečně syn jménem Ctibor stal se mistrem svobodných umění (1416), později kanovníkem kostela Pražského a uživ málo ze své prebendy, zemřel před r. 1438.*) Synové Pavlovi, který ještě r. 1455 žil,6) byli Závise a Vácslav; oba bojovali r. 1456 v Uhřích a žili ještě r. 1461.7) Po Bartuňkovi zůstali synové Aleš a Ctibor. Onen od r. 1456 takořka jsa hlavou rodiny prováděl všelijaká soudní řízení za své strýce, jsa tehda a do r. 1461 zemským soudcem hrabství Kladského. 8) Od těchto čtyř mladých pánťi rozkvétal se rod Radeckých, tak že nelze potom souvislost jeho řádně vypátrati.9) Křtitelnice v Chomuticích. V 16. století byla tuším tvrz Radecká zanikla. R. 1545 přiznal se Vácslav Radecký z Radce, že drží po předcích Radeč dvůr popi. a díl vsi, v Nevraticích dva dvory kmecí, v Chomutičkách poustku a v Chomuticích zahradu.10) Týž byl ženat s Annou z Dobřenic, jíž postoupil r. 1554 mlýn náchlební v Radci a zemřel před r. 1565. ") Bratři Přibik, Jiřík mladší a Jan Kunrát byli tuším jeho synové. Přibík vládl napřed statkem a zemřel brzo. Po něm následoval Jiřík (asi 1572), ale zemřel také brzo po tom.,B) Konečně ujal Radeč Jan Kunrát, přišed tehda k letům, ale nemoha dluhy bratří svých svládnouti odprodal něco; avšak i to nestačilo na umoření dluhů, tedy ujal potom díl, který náležel Přibíkovi, synu Přibíkovu, r. 1581 dne 15. června.13) Tvrz tehda opět byla vystavěna. Vácslav Zdeněk Radecký z Radle a na Radci dohonil r. 1601 v postě na stezce starodávní přes louky k Chomuticům vedoucí člověka poddaného zboží Smrkovského, dobyl naň tulichu a udeřiv jej pěstí dvakráte v tvář, povalil ho nai zemi a za vlasy jej po sněhu tahal. Týž koupil statek Siřeziměřice,1*) ale zato se zbavil starodávného dědictví otců svých. Za minulých let byli Radečtí až příliš se rozplodivše upadli v chudobu a hynuli na nepatrných statcích; jediný, který si k jmění pomohl, byl Kryštof Radecký z Radce a na Radostově, jsa císařským truksasem a hejtmanem panství Dobříšského. Od toho pocházejí všichni potomní Radečti. Roku 1615 držel Chomutičky a Radeč Jan Jiří Zhvský z Labouně, ,s) syn n. Jindřichův. Po smrti Jana Jiříka nebylo možno statek udržeti pro mnohé dluhy; proto prodali kommissaři od soudu ') J.ib. ereel. XII. f. 60, VIII. f. 4;. 5) Lib. erect. XII. 65. Podací náleželo vladykám z Chomutiček a dostalo se po nich Smrknvským (Lib. conf). 3) Lib. erect. IV. f. 73. Vilém se před tím v 1. 1390—1399 připomíná. Beneš z Chomutic připomiiná se r. 1397 (Lib. erect. XII. f. 74.). Martin odtudž uvodí se v pamětech od r. I401, r. 1402 hyl purkrabí na Veliši, r. 1407 učinil madáni kostelu Chomutickému (Lib. erect. VIII. I. Viz i acta jud. 1407, 23. Maj), r. 1413 vládl na Žereticieh a Hradiífku (Lib. conf.). Čásť Chomutic drželi také r. 1411 Bulek se Sluk (Lib. erect V. 33) a r. 1406 Aleš s Paseky (Acta jud.). •) DD. 33 str. 252 n lib. conf VII J 19. s) Lib. erect. X. 84. arch kapit. Snad týž jako v Tomkov. Děj. Prahy V. 147. ') DD. 16 f. 4, io. ") DD 16 f. 10 a 407. ') Archiv Olešnický ve Vratislavi. *) Po Ctiborovi, který držel Kříčov (viz str. 313.), byl syn Bohunek Kŕičovský s Radce též pán d,l Chudonicich (do r. 1517, viz o něm i Para. arch. X. 316). Jan Radecký b Radfe připomíná se r. 1514 (Arch. gub.) a zemřel pred r. 1540. O jeho potomcích v Pam. X. j]6 a v těchto knihách. 9) DZ. s5o. J 16. ID) DZ. 11. L 30. K tomu mlýnu náležel i „kopec mezi řekami" it. j. náhonem a jalovou vodou), tuším zbytek bývalé tvrze. ") Reg. 20 F. k. s. F 2. ") DZ. 22. K 13 a 67. C 24—25. Is) Reg. 33 F. k. N 13. ") DZ. 186. K 2. Viz Bílkovy Deje kont. 452. Is) Rozvržení sbírek II. Ves Chomutičky prodal z části Jan Zdkupský s Vartemberka před r. 1541 Viŕíku Vlkovi z Kvítková, ktsTý tu dvor zřídil. Po něm následovali r. 1549 Vácslav Otmdr z Holohlav a r. 1551 Jiřík t Černína (DZ. 7. G 25, 10. D 16, 49 G. 16, £6. B 14). Tento postoupil Chomutiček r. 1553 Janovi starlímu e Újcsdce a * Kunic (DZ. 86. F 4 ) Od těch dob drženy Chomutičky ke Kováči a dostaly se r. 1584 v drženi Smiřických (DZ. 22. M 5.). Díl ten držen potom k panství Kumburskému, Jinou čAsí vsi a tuším takovou, která nebyla v držení Radeckých, držel r. 1612 Jan Jiří Zlivský [DZ. ifi5. E 13.). CHOMUTIČKY A RADEČ. zemského nařízení r. 1623 tvrz a dvůr Chomutičky, tvrz, dvůr a ves Radeč, díl vsi Chomutiček Albrechtovi z ValdSteina, po čemž připojeny ke knížetství Frýdlantskému.1) Kníže spojiv Radeč se statkem Smrkovským dal zříditi na témž zboží velikou oboru hřebci, která pode jménem Smrkovského hřebčince proslula; název Obora zevSedněl potom tak, že původní název vsi Radce přišel v zapomenutí a udržel se toliko v pojmenování rybníků Radeckých. Na hřeb-činci dotčeném měl kníže veliké zalíbení, ano pečoval oň i na polních výpravách, jak svědčí nejedno nařízení naň se vztahující. Při téže oboře zřídil věž s altáinem, odkudž se každé krmeni koni a hříbat oznamovalo troubením. Statek Smrkovský byl držen k panství Kumburskému, ale když kníže zemřel, darován jest r. 1635 králi Ferdinandovi III. a spravován od té doby hejtmanem Pardubským. Pod správou komorních statků zůstal pak až do r. 1824. ') DZ. 2g2. H 29 a 141. M 18, Bílek, Děje koní. 777. Znak Radeckých z Radce. VEITMILE. ůvodiště slavných vladyk Krabic z Veitmile stávalo někdy blízko Smrkovic. O původu tohoto rodu vypravovali si v ió. věku tuto pověst: „Prostislava, manželka Dobrohostova, jinak Vaitminárova, přibližujíc se k porodu, povolala k sobě dvou žen starých. Porodila syna a po malé chvíli porodila i druhého, potom i třetího a tak vždy po jednom až do devíti, z čehož se báby velice ulekly domnívajíce se, že se to zběhlo kouzlem. Vzavše tedy děťátka nad miru maličká, vložily ie do krabice, aby je tajně zakop>aly. Když ze dvoru vycházely, potkal se s nimi Dobrohost a tázal se jich, co by nesly. I odpověděly: .Nesluší tobě, pane náš, o tom věděti'; a on: ,Nechť sluší neb nesluší, Vaitminár to věděti musí.' A tak přinuceny jsouce bezděčné, otevřely krabici a co v ní bylo, ukázaly. Spatřiv to dí: ,0 nesmyslné ženy, proč chcete plod manželky mé zahubíti? Vezměte jej a neste do domu mého ľ A hned poslal pro ženy, kteréž by dítky takové krmily, a tak se stalo, že pokřtěny byly všecky. Tré jich po čase 'umřelo a. šestero z nich přišlo k mužskému věku."1) Příčinu k této pověsti dalo veliké rozplození Veitmilá-rovského rodu již ve r4. věku a příjmí jich Krabice. Nosiliť pak páni tito na štítě svém žernov a jako klenot někteří ocas pávový s žernovem, jiní devět vyžlat. Co se týče držitelů tvrze, znám jest jen jediný, Vilém Krabice z Veitmile, který r, 135Ď na tvrzi a dvoru Veitmile a vsi Chomuticích manželce své Přibé z Martinic 200 kop gr. věnoval.*) V ty časy rozvětven byl rod pánů těchto v Čechách i na Moravě.3) V Čechách došli veliké vážnosti, když jednoho času pět osob z téhož rodu a jednoho děda pocházejících stali se kanovníky kostela Pražského, Nejznáméjším z nich stal se letopisec známý Beneš Krabice z Veitmile, ředitel stavby kostela sv. Víta.4) Kromě něho žili Beneš řečený starší a Beneš Úborek (bratři jednobřišní a oba kanovníci), Vlachník z Veitmile (t r. 1400), který byl kanovníkem a nejvyšším písařem královským. Páni Krabicové, kteří bydleli v Čechách v 16. věku a ke znamenitému jměrl přišli, pocházejí z moravské linie, která seděla od r. 1358 na Žiroticich. *) ') Hájek k r. 1081, Paprocký o st. pan. 34c. s) Rel lab. I. 418. Rok je mi pochybný, neméně i to, že se tn jmenuje manželka s heslem otce svého, což bylo tehda velikou vzácnosti. ') V Čechách připomíná se r. 134g Pešek Krabice z Veitmile, který se stal zemským «"""< * l«vvcfm » Viaji T>ytr«™<=kAr" T*». «!-»■ jití l v t r ; í.[,ominá se r 135b na Moravě a pečetil pečetí Oty • Vtxťnile. l.tcrý se jit r. tul na Moravě připomíná. Zdislav a Beneš bratři t Veitmile měli r 1345 také statky na Moravě (Arch. zemský Morav.). •) Viz o něm Monatxchrift 1&27 April 56— s7, Archiv für oesterr. Gesch. LÍH. 3O4. Tomkovy Děje Prahy a vyptáni jeho života v Plamenech dějin českých bratr jeho Jan stal se farářem v Lípě r. 1377 a r. 1380 arciiáhnem kraje Hradeckého Z bratra jeho Petra ze Slivna pošli synové Kunik, farář Lipský (r. 1380—1421), a Zikmund (r. 1410—1421), jehožto potomci seděli na Kosátkách. Také Henc (Jindřich, r. 1371—1407) a Jaklin Sedlář (r. 1371—1407), měšťané Lipští, byli snad synové Petrovi. Jaklinfiv syn Jakub stal se oltářníkem v Lípě, ale zemřel před r. 1406. K témuž rodu patřili také Jan Krabice z Prorub, jenž založil linii rodu na Sovinkách vládnoucí, Otík Kralice % Medonos a Jan syn jeho (r. 1407), Jan Krabice z Hudečka (f j. r. 140g) a jiný Jan téhož jména (r. 1417)1 0 Janovi Prudotí z Veitmile, odjinud z Liblchova, nevíme, byl-li téhož rodu. Konečně se také Kunrát (r. 135g) a Jaroslav (r. 1376) z téhož rodu připomínají. l) Kanovníci Beneš starší a Beneš Úborek, též Vlachník pocházeli z moravské linie; bratři jejich byli Dobeš a Zdislav. K větší platnosti nežli jich potomci v 15. věkin přišli tři synové Dobešovi ze Zirotic (f j. r. I437): Jan, Beneš a Ludvik. Holo vousy. Tvrze v okolí Veselském. SMRKOVICE. £J íiinv Smrkovic lze pěkně stopovali v souvislosti. Koltu 1347 připomíná se Petr ze Smriovic, kterýž tehda s Heřmanem z Končíc ves Třálvory právem zákupním vysadil. V Přibik ze Smrkovic připomíná se poprvé roku 1385, potom však velmi Často,") poněvadž byl vrcliním hejtmanem na statcích pánů Veselských z Varlemberka, purkrabí na Vtliíi, ano i poručnikem sirotků pánů Vácslava a Jma z téhož rodu. *) Naposled se připomíná r. 1412. Asi v ly Joby žil Martin ze Smriovic, který se r. 1409 s farářem v Ohnišfonech o nějakou louku pode vsí Lhotou porovnal. *) Po Přiblkovi zfstala vdova Anežka a syn Jan Radlická ze Smrkovic (r. 1415). Ti (r. 1416) odsouzeni jsou úřadem duchovním, aby vůli Pnbikovu plníce, vydali dostatečné peníze k nadáni nového oltáře v kostele Starohulcslavském. ) Paměti o Radlicko* i jdou do roku 1419. *) Poněvadž zemřel beí dědicův, doslalo se zboží Smrkovskď sestře jeho Dorotě, a ta prodala r. 1440 tvrz, dvůr a ves Smrkovice s mlýnem v Březnici Hynkovi KruSinovi z Lichtemburka ^ Rnku I4S4 nacházel se v držení Smrkovic Petr Kdulinec z Ostro- ifiíi'i, ktcrfl St všecko ^fiVu QápAdhl ;...... ianuti Kuťiín-kovi a mateři jeho Anežce vyprosil, "j Týž seděl zde Ještě r. I482, patře tehda ku předním vyznavačJin viry podobojí.") Měl Iři syny, z nichž MtkuláS ujal Smrkovice a vsi své zápisné od kláštera Opatovského ') Arch. Kolíuský. ) Lib. erect. XHf. a 13, lib. conf. VI. A 3. ') Knihy staré Jičínské, lib. erect. V f. 141, 171, lib. conl. VI. J 13, VII. B 20, DD. 14 p. 146. ') Lib. erect. VIII. 66. E) Lib. conf. VII. F 2, lib. erect. XI. f. 124. 6) Rel. tab. II. 135, I4q. ') Reliq. tab. II. I90. s) DD. 16 f. 6, 23 str. 114. ») Archiv města Vratislavě, arch. č. V. 409. Hrady a zámky České V. r. 14^3 prodal. ') Nedlouho polom koupil Smrkoiice Matyáš Libák z Rad&vcsíc, král. prokurátor, který r. 1504 v Bavořích bojoval a tu prý mnoho čistých Čechův zavedl. Před soudem komorním vykázal se sice svědomím, že v bitvě vozy šikoval, lidi vedl, je řídil, při té bitvě od počátku až do konce byl a všemu dosti činil, což takovému hejtmanu v takové potřebě přináleží učiniti, ale hlas o něm šel mezi lidem, že se zachoval nenáležitě.'} Roku i5l8 prodal zboží Smrkovské, totiž Smrkovice tvrz, dvůr a městečko, Ohnišťany dvůr a ves s podacím, Chomutice ves celou s podacím, Loučnou Horu ves s podacím, díly Lhoty Ohnišfské a Nevrátit: Vilémovi s Pemsteina.3) /a vlády Pernšteinsku spustla tvrz i dvilr. Vilémův syn Jan prodal r. 1546 vsi Smrkovice, OhnišCany. Chomutice, Nevratice, Loučnou Horu, "aplavit a Lhoin Ohnišiskou poručnikuraa dětí nezletilých po Jiiíku Vachtlovi z Pantenova. ') Byli to čtyři synové, z niclliž dva vzali r. 1555 za svůj díl statky otcovské v Kouřimsku. s) Ostatní dva bratři podělili sc polom lak, že vzal Jan Jiři Smrkovice (kdež tvrz obnovil) s Chuimilici a Loučnou Horu, ostatek MikuláS, sídle v Ohnišťanech. Jan Jiří zemřel r. 1377, zůstaviv vdovu Marianu z Kvítková, která držela Chomutice.6) Na Smrkovicích následoval potom bratr jeho MikuláS (f r. 1585), ktcrjž s manželkou svou Kateřinou z Kvítková syny Jana Jiři a Zdeňka a dceru Annu splodil.r) Nejjtarší syn Jan Jiří ženil se r. 1593* pojímaje za man- ') Arch. č. IV. 200. ') Staří lelop. 333, histor. sbor. III. 243, 24S. ') DZ. 6. B 5. Věno manželky své Elišky z Nežetic přenesl z téže příčiny z Chomutic a z Ohmstan na ves Miletinek (DZ. 6. D 4.). 4) DZ. 8 M 25 a 47. F II. *) Liblice a Konice. Viz Trnkovy Děje Kounic na str 9. ') DZ. 19. J 22—28. :) DZ. 22. O 12. 43 328 TVRZE V OKOLÍ VESELSKÉM. elku Saloménu, ovdovělou Mirkovou z Přerubenic. ') Ůřastniv se povstání, vykonal Jan Jiří hned v lednu r. 1O21 králi Ferdinandovi přísahu věrnosti a brzy potom zemřel; nicméně odsouzen jest třetiny svého jíněni a statek jeho Smrkovský zabrán. Koupi] jej r. 1623 Albrecht z Valdsteina a přiv telil jej potom ke knížectví Frýdlantskému.') Ostatní osudy Smrkovie již vypravovány. Tvrziště Srnrkovské jest na jižním konci vsi Starých Smrkovie a stoji na něm chalupa. Ffíkopy jsou již zaneseny, ale 11a jaře zatopí se přece vodou, a chalupa stoji re vodě. Když se stavěla dráha Ostroměrská, vykopal majetník toho gruntu na tvrzišti mnoho kamene, kterýž dobře spcněžil při stavbě. Při kopáni přišel také na staré koly. D OMASLA VICE. I jihozápadně od Holovous jest ves Domaslavice, kdež před věky q také tvrz stávala. Asi r. 1383 zemřel Pelet z Domaslavic, po ý němž zboži jeho dědil Dotec odtudž. Nalelt Váva z Domaslavic • (r. 1408) byl stejného znaku a původn s vladykami Laboun-skýrni a žil jeítř r. 1417. Jiný Váva jménem Jan připomíná se r. 1430 a Natek odtudí pomáhal r. 1448 Poděbradským, když táhli na Prahu.*) Na počátku 16. věku spustly tvrz i dvůr zdejší a ves zfistala až do r. 1540 při statku Dolního Újezda.') Roku 1546 koupil Domaslavice od Johanky Rychnovské Jiřik Vlk z Kvítková, obnovil tvrz a prodal týž statek r. 1553 Arnoltu Bryknárovi z Bruk-iteina. Poněvadž kupující všech výminek smlouvy nevyplnil, povstaly mezi nimi nechuti, kteié se pak množily, když si oboji protiroyslnosli dělali. ^ Později dostaly se Domaslavice 5 některými okolními vesnicemi k panství Smidarskěmu. Beatrix ze Silbršteina (f r. 1610) odkázala statek Domaslavský s připojenými vesnicemi tetě své Anně Rosini Zilvárovi z Pilinkova, ale poněvadž tato byla manželkon Jana Zilvára Smidarského, zůstaly Domaslavice pří panství Smidar-ském až do řasfi knížete Frýdlantského. 6) Kníže dal Domaslavice v léno (r. I632) Františkovi de Jacobo, jemuž po smrti Valdšteinově r. 1638 k dědictví byly ponechány.') Od nástupce jeho Ferdinanda de Jacobo přikoupeny Domaslavice ke zboží Holovouskému. OHNIŠŤANY. " ^ý/^ Ohnišťanech (v. od Veselí, s. od Smidar) stávala tvrz na í?*/r jižni straně vesnice, kdež se posud čtverhrannému ostrovu v rybníčku „na zámečku" říká. Osada má název od čeledi Ohnišťanu. Jifik z OhniStan seděl tu r. 1318, syn jeho PeSek držel tehda blízkou Lhotu Ohnišťskou a druhý syn KuneS byl r, 1357 pánem na Ohnišťanech."} Jakožto kollatorové podací zdejšího vyskytnji se r. 1360—1361 Bohunllt řečený Lilen a Jiřík z Ohnišian a Naček z: Lhoty. ") Zdenek Ohništko držel Cbotyšanv v Kouřirosku, kdež se potomci jeho několik let potom připomínají.,0) Na počátku 15. včku připomíná se PeSlk z OhniStan (r. 1401). Tehda žil také Čét z OhniSfnn, jenž sc v 1. 1408—I4I9 nejednou v pamětech vyskytuje: marjželka jeho Jitka měla čásť domu v Praze. u) Současně držely nějaké dědiny v Ohnišfanech a Xevraticích Anna a Kateřina s OhniStan, zdědivše je po Hynkovi, kaplanovi v Nemy-čevsi, jenž r. 1415 zemřel.13) Záhy připojeny jsou Ohnišťany ke Smrkovskému zboži, k němuž r. 1518 dvůr, ves a podaci v Ohni- ') Dačický II 43. Zemřela r iCo5 (tamže 93). ') Bilek, Děje koní. 730. 3) DD. 13 f. 12, arch. Olešnický, rel. tab. II. 133, arch. č. VI. 423, CČM. 1827 III. 80. ') Viz na str 137. Viz i Pani. arch. VI. 44. sj DZ. 8. C 6, reg. 17 F. k. s. A 5 ntd. «) DZ. 135. B 14, Bílek, Děje konf. 942. :) DZ. 146. L 21, Bilek na str. 795. Viz tamže o části vesnice, kterou držel Šafhurt. ') Tab. vet. a. 218, lib. conf. ed. Tingl I. 28. ») Lib. conf. I. C 5, C 6, D 3- Roku 1379 se připomíná Jan z OhniStan (Acta jud.). ") Lib. erect. XIII a. f. 27. Po Čeňkovi (fj. 1403) vládli na Chotyíanech (r. 1403—1409) vdova Markéta a synové Jiřík, Tas a Jan. Tas byl ve zdejší krajině ještě r. 1419 (rel. tab. II. 148—149). Jan držel r. 1422 Škvorec a připomíná se ještě r. 1448 (Lib. conf. VIII. B 4, rel. tab. II. 213.). Jiřík byl r. 1448 před Prahon (ČCM. 1827. III. 82.). Srov. dřje Smidar a rel. tab. II. 123. 1') Rel. tab. I. 86, II. 123, 148—149, acta consist. 1407—1408, Tomek, Základy I. 87. IJ) Rel. tab. II. 117. Srov. I. díl Hradov na str. 67. šfanech náležely.') Ještě jednou .staly se Ohniíiany samostatným statkem, ale po několika letech připojeny zase k Smrkovicum. *) HOLOVQUSY. |"ápadně od Hořic leží v neveliké vzdálenosti od sebe Holo-vousy a Chodovice. V těchto jest kostel, v oněch zámek. Tento jest čtverhranné staveni s baštami v rozích a stoje na horrii straně osady mezi zelením, poskytuje pěkného podívání. Po léto osadě nazýval se r. 1260 Miroslav z Holovous.'') Roku 1376 připomíná se Zdislav odtudí.') PeSik Hubart s Holovous daroval roku 1392 faráři Chodovskému úrok ve vsi Bilsku. s) Držel jen čásť vesnice, ueboť ostatek měli Hynek a Jan řečení Rezkové, a ti všichni tři vykonávali r. 1403 právo podačné při kostele Chodovském. ^ Hynek (vlastně s Radikovic řečený) připomíná se odtud nejednou v rozličných zápisech soukromých až do r. 1418, kteréhož zemřel,') Jan přečkav ho, opověděl roku 1420 Pražanňm s jinými vladykami pod jednou.") Hubartův potomek Jan Hnbart » Holovous přikoupil r. I433 právo na části vsi Holovous, kterou n, Hašek z Dubrarice držel.9) Žil tuším ještě r. 1457.'°) Od Prokopa a Otíka z Holovous, kteři byli r. 1448 před Prahou, pocházejí pozdější Holovoušti z Holovous, kteří na štítě svém znamení kohouta nosili. ") Statek Holovouský, totiž tvrz, dvůr a ves Holovousy, Chodovice ves s podacím, Mlazo-vice městečko a Chlumek a Mezihoří vsi pusté, držel okolo r. 1340 (po svém otci Janovi) MikulóS starší Karlík g Nctetic a zemřel r. 1552. ") Syn jeho mladší Karel věnoval na zboží Hnlovouském manželce své Anéžce z Holohlav (r. 1S64) a zemřel pred r. 1374, zustaviv syny Vácslava a Adama.,s) Vácslav ujal potom Holovousy a Chodovice a oženil se s Kateřinou z Přerubenic (před r. 1592). ale zemřel nedlouho potom. ") Holovousy dostaly se sirotkům po Adamovi zemřelém, totiž Anně a Kunce, z nichž r. 1594 již Anna jediné na živu byla. Pro obtížné hospodařeni prodán jest týž statek, k němuž kromě vytčeného příslušenství i tvrz, dvoř a ves Bilsko, ves Nevratice a vnově vystavěná ves Mezihoří náležely, r. 1594 dne 21. června Albrechtu Vladislavovi Smiřiífkému zé Smiřic na Ůlibicich a Hořicích za 37.5oo k. miš. ,l) Při panstvi Hořiekém zůstávaly Holovousy až do časfi knížete Frýdlantského. If) Od knížete vnuceny statky Holovonsy a Hradišťko r. 1629 Allbill Stolové ze Stroptic jako náhrada za díl její na panstvi Vrchlabském (viz na str. 23a.) a jako léna knížectví. Tato však k manství a lénu nikdy se nepřiznala, protož po smrti syna jejího Oty Jindřicha Stoše z Kounic statky ty (r. 1649) dcerám jejím Veronice de Canaesové a Eusebii jako mateřské a zpupné dědictví ponechány. ") Veronika (f r. 1679) získala s manželem svým Ferdinandem des Carmes (f r. 1673) druhou polovici Holovons a přikoupila Domaslavice. Po nich držel Holovousy s Hradišťkem Ferd. Rudolf de Carmes, který Hradiště prodal. Sestra a dědička jeho Eleonora Sibylla, manželka Jana Ferdinanda Kasina z Ryzemburka, prodala r. 1695 Holovousy a Domaslavice se dvorcem Chlnmeckým Kateiiné Barboře s Kolovrat za 60.OOO fl. r. a 200 dnk. kličného. ") Až do r. 1728 bylv Holovousy v drženi LibSteinských z Kolovrat a dlouhý čas náleíely rodu Lamottovskému. '") ') DZ. 6. B 5. ') Mikuláš Vachtl z Pvutnova {\ r. 1585) dostal je za svůj díl (DZ. 22. O 12). ale zdědil Smrkovice po smrti bratra svého a sloučil zase oba statky. ") Ernler, Reg. II. 9;. *) Kejstar. kniha Jičínská. ■) Lib. erect. XII. f. 73. ') Lib. conf. VI. E 5- Na jedné části seděl r. 1393 Mikuláš Dŕešfata z Holovous [Rel. tab. I. 550.). !) Rel. tab. II. 66. DD. li f. 20. ") Arch. č. IV. 379. ») Viz arch. č. III. 508. Na dvoře Kašovském v Holovou-sich seděli Mikeš z Holovous a syn jeho Martio. Po jich smrti vyprosili si toto zboží Matěj Koleso z Bilska a Jan Kaše ze Vtelna, syn Heřmanův. Kaše zemřel před r. 14C4, a díl jeho dostal se potom Petrovi z Ostromíře (DD. 16 f. 36, 42. '") Hubart z Holovous DD. 16 f. 34. ") ČČM. 1827, 3, 81. Jandera, Miletin 25. ") DZ. 250. A 21. Sommer, Bid. 283. ") DZ. 15. A 6. ") DZ. 26. F 17. Srovnej str. 123. ,5) 11Z. 26. K 6, 27. G 21, 170. A 1. "■) Viz Bílkovy Děje konf. 537. I:) Bilek, Děje konf. 797, DD. 68 str. 16. 181 DZ. 404. C 10. '') Viz Sommer, topogr. 284—285. Nechanice, Hrádek, Kunčice, i. Popis a dějiny. ezi Hradcem a Bydžovem leží městečko Nechanice. Při mě stečku na pravém bahnitém břehu řeky Bystřice, tam, kde se tato obraci k jihu, stávala tvrz. Byla neveliká, ale za to pře pevná, obehnána jsouc trojím náspem kruhovitým, z nichž venkovský od severu k jihu měří 74" v průměru. Tvrz sama byla, pokud ještě znáti jest, 21" dlouhá a asi tolikéž široká. K pevnosti její přispívalo to, že příkopy a okolí vodou Bystřice nadýmati se mohlo; ostatně stála i v bahně. Tvrzišté to, někdy křovím porostlé, roku 1833 se zemí srovnáno jest, tak že na ten čas náspy a příkopy jen znamenati lze.') Jihovýchodně od Nechanic jest ves Hrádek, při niž postaven jest za naší paměti nový nádherný a uměle provedený zámek. Avšak sídlo starých vladyk z Hrádku nebylo na tomto místě, nýbrž ve vsi, v zahradě živnosti č. 15., kdež se spatřuje posud tvrzišté s náspem je objímajícím. Kopajíce tu přišli ve staré zdi na veliký kámen s nápisem, který přišel do Kunčic, a na mnohé menší starožitnosti. '*) Příběhy obou sídel stýkají se zhusta s osudy vsi Kunčic, která leží jižné od Nechanic a z jejížto tvrze udělán později zámeček. Nechanice patří k osadám velice starým a připomínají se poprvé k r. 1228. Zde seděl r. 1235 Závise, podkomoří králův a předek pánů z Krumlova.3) Že vláda rodu jeho na Nechanicích nebyla krátká, o tom svědčí to, že mají Nechanice posud ve znaku svém červenou růži na stříbrném štítě, a dokazuje též, že páni z Rcžemberka Nechanice po strýcích svých Krumlovských podělili. *) Za krále Jana vyměňovali si s nim páni tito statky, i jest dosti možno, že se Nechanice takovým způsobem v držení královo dostaly. Král Jan zase na Nechanice měnil. Dostav od Petra zc Zelina a syna jeho Viléma díl hradu Zampachu, dal jim za to tvrz, městečko a ves Nechanice; od nich pak prodáno jest toto zboží asi r. 1341 Hynkovi Kruhnovi z Lichtemburka.*) Tento jsa také pánem na Miletíně, držel Nechanice ještě r. 1358. 6) Od r. i«go seděl tu Ctibor z Nechanic, vladyka také v Boleslavsku osedlý, kdež držel Veselice a Rttonice.T) Zemřel po roku 1398, zůstaviv nezletilého syna Vlailka (r. 1400), jehožto poručníkem byl nějaký čas Jiří Haléř z Hrádku, jinak též z Nechanic (r. 1405—1407) řečený, bud že nějakou čásť Nechanic držel, aneb je spravoval.8) Na místě platu, kterýž se dával ke kostelu Nechanskému, daroval Vlaštěk faráři (r. 1407) lán rolí a. tok řečený Zbytečná voda čili odtok z rybníka, začež měl býti chován při kostele druhý kněz střidník.9) Boje se zmatků pro nezletilosť syna svého Vavřince, zapsal r. 1418 zboží Nechanské Janovi Semečkovi le Semčic a Bořkovi z Hanstorfetu v 100 kopách dluhu a na způsob poručenství a poněvadž po smrti Vlaštkové Semečka sám byl živ, uvázal se v Nechanice.,0) Po smrti Semečkově, jehož požadavky 1200 kop činily, sazeno na Nechanice právem odúmrtnim; vyprosil si je sice (r. 1453) Jan z Hazemburka, ale postoupil práva svého r. 1454 Vavřinci, synu Vlaštkovu. Po Vavřinci zdědila tvrz, městečko a ves Nechanice dcera jeho Alžběta, ale poručníci její Markvart z Rychemburka, Hertvík ze Mnětic a Vácslav Homole z Lubna odprodali Nechanice pro dluhy. Proto je pohnala Alžběta do komorního soudu, i odsouzeni r. 1477, aby zaplatíce dluhy zbývající peníze navrátili.11) Na Nechanicích seděl r. 1471 Jan z Rychemburka, ale později dostaly se v držení Alberta z Kolovrat a z Libšteina, jenž na nich manželce své Anně z Kovaně věnoval, ale věno to v 1. 1496—1497 na ves Zruč přenesl.12) Mezitím nacházel se Hrádek ,3) v držení rodiny v Hradečtě rozvětvené, která měla na štítě půl šachovnice a jako klenot pannu, někdy i pannu se šachovnicí. Vypravovalo se o původu tohoto znaku takto: „Projížděl někdy cizí krajiny Slovák jménem Holub, dobrého sobě jména všudy vyhledávaje, tak ') Zpráva f. učitele J. Macha v Nechanicích. J) Zpráva p. konservátora Beneše. ") Erben n g. Viz díl IIT. na str. 21. ') Páni z Krumlova méli ruži birvy zelene. ') Archiv Olešnický. 6) Lib. conf. I. A 2. ') Lib. conf. acta jud. 1393 f. 208, DD. 14 f. 3. ") Lib. conf. DD. 14 f. 57. 8) Lib- ertet. VII f. 144, IX. M 9. Kunik z Nechanic jest farář zdejší. Ie) DD. 20 str. 7. .Roku J439 připomíná se Marti 1 Nechanic, snad Vlaštkův syn. (Rel. tab. JI. 262.) "| DD. 16 f. 5, 23 f 137, rel. tab. II. 280, arch. č. IV. 320. 1J) Archiv Kntnohor. DZ. 3. L 6, ls) Podací kostelní náleželo arcijáhnfim kraje Hradeckého. 43* 33° NECf I ANI Cli, HRÁDEK, KUNČICE. Hrádecké diptychon. Starší strana z IX. století. (Kreslil Jos. Scheiwl.) že přijel i do kraje Mouřenínův. Tu byla dcera královská ve hře šachů tak vycvičena, že se proto i v mysli své podnesla a tomu, který S ni se hráti opovážil a nad ní nezvítězil, šachovnici o hlavu rozbíjela; a to již byla mrohým učinila. I chtě Holub štěsti pokusiti, vyptával se, jakou vezme odplatu, jestliže vyhraje. Dána mu odpověd, že již dávno na tom zůstáno, aby ten, kdož vyhrá, druhému Šachovnicí o hlavu dal. I dal se ve hru a maje štěstí po ruce, hru na panně šfastně obdržel a také hned nemnoho se rozmýšleje, pochytil šachovnici a ji panně o hlavu rozrazil. Pro příčinu tu dal mu za erb otec královny dotčené šachovnici na časy věčné a poručil mu nositi nad helmou pannu v bílé sukni se zavázanou hlavou, ana z koruny vychází a šachovnici v rukou drží.') ') Paprocký o st. ryt. 40. Hrádek u Nechariic. NĽCHANICĽ, HRÁDEK, KUNČICE. 33« Hrádecké diptychem. Novijší strana z XII. století. (Kreslil Jos. Scheiwl.) Oblíbené u tohoto rodu jméno Bořek (== Bořivoj) měl r. 1377 Bořek z Hrádku.*) Jedna větev rodu. tohoto psala se Haléři z Hrádku. První tak se jmenoval r. 1380 Ješek.") Bratři Jiřík a Neplach (r. 1390—1305) Halířové z Hrádku s mateři svou Kuňkou darovali r. 1390 ke kostelu Hrádeckému půl lánu roli při Hrádku.3) Jiří se připomíná často jako svědek, v letech 1405—1407 psal se také z Nechanic ar. 1412 z Kunčic; r. 139Ď učinil dobrodiní kostelu v Žiželevsi.4) Po roce 1412 se nepřipomíná. Roku 1415 žil Jan Ušák z Hrádku.*) Bořek z Hrádku připomíná se r. 1434;6) r. 1450 poslal listy odpovědné knížatům !) Acta jud. 1377, 19. Octb. 2) Kejst. kniha Bydžovská. Snad týž, který se do r. 1416 připomíná. (DL>. 14 f. 29 a 61. A 26.) 3) Lib. erect. XII. 112. ') Lib. erect. IV. f. 114, rel. tab. I. B6, II. 19, DD. 14 f. 3, 57, lib. conf. s) Lib. crect. X. 52, rel. tab. ][L 124, nejstar. kniha Bydžovská. e) Archiv zemský Moravský. 332 NECHANICE, HRÁDEK, KUNCJCE. saským a žil i r. 1451-1) Jan Hrádek z Hrádku připomíná se v letech 1440—1468, *) jsa věrným přívržencem jednoty Poděbradské, jako Martin z Hrádku, jenž byl r. 1440 na sjezdu Čáslavském a r. 1448 při ztečeni mést Pražských. Dostav se okolo r. 14Ď5 v držení Raidikovic, stal se praotcem Radikovských z Hrádku.3) Jiná větev, Boharynšti z Hrádku měli statky v okolí až do 16. věku, ale pro rozplozeni své veliké upadli v chudobu. V Kunčicích stála také tvrz v 15. věku. Po vsi psali se Olfart z Kunčic r. 1407 *) a r 141 z Jiří Haléř z Kunčic.6) Tvrz držel r. 1418 Jan ze Kbela a zapsal na ní a části své vesnice 500 kop Prokopovi ze Žíšova, Jankovi a Zdislavovi Sokolovi bratřím z Roudnice. Roku 1462 připomíná se jiný Jan ze Kbela a z Kunčic.*) Nějaký čas potom přikoupeny jsou Kunčice i Hrádek k Nechanicům, a ve všech třech místech tvrze spustly obzvláště proto, že: tu Albrecht z Kolovrat nepřebýval. Po Albrechtovi držel Ncchanice Jan z Valditeina, syn Anny z Kovaně z prvního jejího manželství. (Viz str. 294.) Týž prodal Nechanice městečko, ves Staré Nechanice, ves Lhotu (z části), dvůr a ves Kunčice, Hrádek tvrz pustou, dvůr a ves Mikuláši Pecingárovi z Bydiína. Trh tento se stal před r. 152Ľ) Mikuláš zemřel před r. 1529, a nějaký čas spravovala Nechanice manželka jeho Markéta Kokořinská z Klinšteina.6) Když synové dorostli, přišlo r. 1538 dne 15. února k dělení. Nejstarši syn Mikuláš dostal Sovinky, druhý Bedřich vsi Petrovice, Lodyni, Suchou, Nerešov, díl Lubna, platy v Sobétuši a Třesovicích, třetí Vilém městečko Nechanice s tvrzí (od Markéty obnovenou), vsi Staré Nechanice, Hrádek, Kunčice se dvorem a díl Lubna.9) Vilém přikoupiv r. 1551 Lhotu Nechanskou a zemřel nějaký čas potom. Syn jeho (?) Mikuláš mladší přebýval v Nechanicích na tvrzi s manželkou svou Annou z Chlumu, již r. 1566 na zboží svém věnovai.!S) Připomíná se ještě r. 1593. Nástupce jeho Ctibor Smií postavil si druhé sídlo v Kunčicích, čímž se stalo, že tvrz Nechanská pustla a pak zanikla. Jestli tato tvrz stávala na starém tvrzíšti, není ovšem známo. Roku 1593 učinil Ctibor smlouvu se sestrou svou Lidmilou o její díl otcovský a mateřský. Připověděl, že ji bude v stravě a v šatech poctivě do vdaní jejího chovati, ročně jí do vdaní 20 kop miš, vydávati a děvče k posluhování na stravě chovati. Za spravedlnost její, kdyby se vdala, přislíbil jí dáti 2500 kop míš. Manželce své Hedvice ze Zábědovic odevzdal Ctibor r. 1595 ves Hrádek.11) Ctibor súčastnil se povstání r. 1618, začež tvrz jeho Kunčická od Poláků vydrancována a spuštěna, on pak polovice jmění svého byl odsouzen. Statek jeho tvrz Kunčice a městečko Nechanice s příslušenstvím zabrán a prodán Vácslavovize Vchynic r. 1623.,a) Vácslavův syn Jan Oklamán postoupil statku Kunčického (r. 1645) Janovi, Jiřímu a AnnE Marii, dětem n. Jiřího Verdemona, a Anně Cecilii, dceři n. Pavla Verdemona. Nedlouho potom přikoupen jest dotčený statek k panství Sadovskému. Ke sloučení konečnému obou přišlo r. 1686, kdež ze statků těchto zřízeno jest nápadní či fideikomisní panství pro rod Šafkočovský. Od r. 1771 až do r. 1832 byl statek Kunčický oddělen a od r. 18251 náleží panství Sadovské hrabatům z Harachu.13) 2. Rozmanité příbéhy z okolí Nechanského. ři přátelském sousedství vkročení do cizího majetku nic neznamenalo, a co j z toho pošlo, snadno se vyrovnalo; pakli byli sousedé na sebe nevrlí, nezřídka 'přicházelo k soudům. Tak se stalo i r. 1596. Dobytek Mikuláše Jestřibského z Ryzemburka a na Trnavách vehnán jest do rákosí rybníka Újezdeckého, kdež jej Vácha, poddaný pánů Boharynských, držitelův toho gruntu, zajal. Mikuláš poslal potom ke sstrýci svému Jetřichovi žádaje, aby dotčený dobytek bud na rukojmě vydán byl aneb zárožné čili plat z kusu přijato bylo, přidav k tomu v hotovosti 5 gr. za škodu (ač škoda jen na 3 gr. odhádána byla). Ale Jetřich tak učiniti nechtěl, jakož byl soused nesmiřlivý; neboť t. r. vzal Mikuláši vůz s 3 klisnami, na němž jeho čeládka otavu vezla do dvoru Trnavského skrze grunty Jetřichovy Puchlovské.,4) O Jetřichovi povídalo se později, že jeda r. 1600 na cestě ke vsi Satalicům, dobyl kordu na Jana Svorce, člověka z Nymburka, jej sekal a v levou ruku ranil. O nesvornosti v rodě tomto mnoho by se povídati mohlo, že i na potkání sebe okřikovali. Když Vilém Jestřibský roku 1596 mimo tvrz Boharynskou do mlýna svého v Boharyni šel, ) Arch. Dráždan a gub. arch. S. V. 274. VI. 443. *) Arch. ř. I. 257, rel. tab. I. i56, arch. Třeboň. a) Arch. £. I. 257, S20. < CM. 1827 UI. 82. Brairem jeho nazývá te I fjl, snad t Ichol rodn jako Uttkove * Obrubte a z [.omnice Pm }tt |«.UIJ.lsii Martíua u syna Jana 1'ttl... a ta bratra jeho Jiříka l.'iika, o něm* hled v rel. tab. II. 160,. •) Rel. tab. II. 42. > Neo( jisto, ptlřl-li stm Olfart ■ Vojtek Vrabec 1 K...... r 1420. (Arch. í. IV. 379.) •) DD. iC f 39. 366 a 21 p. 159. r) DZ. 8. N 2J. Toho roku tcdíla tu Marketu, m»u.'-H . Mikulášova. (Reg. 3 J. k. F 22.) B) Beg. 2 JJ. k. A 7. Roku 1533 nčinila smlouvu s Hradeckými. ») DZ. 43. H 2—5. '") DZ. 14. N 16. ") DZ. 170. E 20, 171. H n. ■») Bilek, Děje konf. 413. Is) Viz Sommer, topogr. Byd. 17—10. ") Reg. 32 F. k. s. V 17. AV 4. t NECHANICE, HRÁDEK, KUNČICE. 333 Anna Jestřibská z Lipan z okna vykoukajíc na něj volala: „V hrdlo lžeš, jako tuplovaný lhář." *) Vilémova manželka Johanka z Pašiněvsi jsouc v nemoci téžké postavena zavolala k sobě muže svého a takto k němu promluvila: „Můj nejmilejši pane! proto jsem pro vás poslala, vás ještě prosím, jak jsem vás prve prosila, že po mé smrti tomu všemu zadosti učiníte, v čem jsem se vám důvěřila a důvěřím, komu jsem co odkázala, že to vydáte těm. Dále vám všecken statek, co ho koliv mám, do malého peníze všecko poroučím a dávám do smrti vaší, však tak a na ten způsob, jestli by vás pán Bi&h nchovati od smrti neráčil, tehdy ten statek všecken, který vám dávám, po smrti vaší odkazuji a poroučím panu Mikulášovi, bratru vašemu, a dítkám jeho; vám věřím a se důvěřuji, že mu ho dochováte a žádnému jinému, nežli panu Mikuláši a dítkám jeho." Vilém jí na to ruku dal a řekl: „Milá ženo! v čem mi se ťu důvěřuješ a komu co poroučíš, připovídáme jako dobrý, žeť tomu všemu chci zadosti učiniti a to opatřiti, aby pan Mikuláš, bratr můj, s dítkami svými věděl, kde k tomu statku po mé smrti přijiti." Avšak potom se Vilém k tomu neznal, a Mikuláš neměl tolik peněz, aby při o to provedl. Pozoruhodné při té řeči jest oslovování manželův, jakož slýchati dosud u zámožných sedlských rodin na Litomyšlsku. Hranice cizí překročovány někdy, byl-li lovec na myslivosti dychtivostí příliš rozjařen. R. 1588 na den sv. Ondřeje honil Bořek Dohalský z Dohalic seděním na Střežeticích po poli u Podůlšan zajíce a zapustil tři chrty i s vyžlaty až do lesů císařských Pardubských i jednu chrtici. I honili ho lidé z Podůlšan a dohonivše ho, ptali se, kdo jest a proč po gruntech císařských honí. Pověděl, že nehoní, a jmenoval se pan Hamza z Podacího. Martin Satranský z Podůlšan pravil mu: Kterak nehoníš, an chrt a vyžlata běhají po lese až posavad? Odpověděl, že jeho nejsou. Tu ho prosili přece> že ho neznají a o tom Podací nic nevědí, aby jim dal něco na znamení. Tu zabodl kůň řka, že hojně mají, že praví, že jest Hamza z Podacího. I řekli sedláci: Pane, konečně:! budete-li nám ujížděti, budeme vás honiti, povězte, kdo jste! I řekl, že mu se není potřebí spravovati (ospravedlňovat!), když se jmenuje. Tu sedláci přece za nim běželi a mluvili, že za ním poběhnou a:ž do jeho příbytku, aby počkal, až více sousedů přiběhne, zdali by ho kdo znal. Tu se obrátil a dvěma kázal od sebe jiti, kteří s ním byli, a obrátiv se prosil sousedy: „Co mám lháti? Jsem Bořek ze Střežetic, ale za to prosím, 2e se horšiti nebudete, neb jest mě Jestřibský zval na lov na grunty pana Jana Nejedlého a v tom nevyjel, a já nejsa povédom gruntů nadál jsem se, že jsou to grantové jeho, Jana Nejedlého." V tom jej Havel Kuna, soused z Podůlšan, poznav řekl: „Já vás, pane, dobře znám, že jste Bořek z Střežetic." Tu jej propustili a k lesu sli lapat těch psů, poněvadž se jich prve odpíral. On za inimi třikráte přijel, že mu chrtice zběhla do lesa, kterouž lapili; jiných lapiti nemohli. Neb jak se z le:sa vyvřeli, každý běžel, a Bořek vždycky ty psy svolával. Pak je ještě prosil, aby mu tu chrtici pustili, a tu od nich jel. Pak chodili sedláci po poli, kudy s těmi chrty jezdilj a našli, jak do měkkoty vjel, a tu znáti bylo, jak i zajíc vstal a chrty smekli.2) Roku 1594 v masopustě honil Ctibor Smil Pecingár z Bydžína v lese svém Domšav. Poddaný jeho Vavřinek ze Starých Nechanic obešel svini divokou, a tu na ni šli hned, tenaty ji obtáhli a psy za ní do leči zapustili. Ona se psům bránila a zastavivši se u rozvlaku, t. j. místa, kudy se tenata nedodávala, z té leči se vyrazila až padla, ale když přišli k ní, zase se vztýčila, poněvadž jí psi popudili. Tedy šli za ni a hleděli na ten troud (krev kapající), a ona běžela odtud přes grunty Ctibora Smila, až přeběhla grunty Adama Slatinského z Hostovic na Prasku a dala se na páně Erazimovy grunty (Skřivanské) na rybník Štěpánský pod Kobylicí. Tu ji psi hryzli, vyprovázejíce ji až na rybník. Tří poddaní Slatinského přiběhše tloukli ji, vzali ji z toho ledu a nesli do Prasku do krčmy. Mezi tim lidé Smilovi vrt sem, vrt tam, ale ukázal jim nějaký muž; i běželi za těmi třemi osobami, které tu svini nesly, ale v tom jel jeden proti nim se sáňkami, a oni vzavše svini na sáňky, dovezli ji do staré krčmy. Ale když ji zamykali do komory, dohonil je Tomášek ze Staré Hůry a íilápl jí na hlavu. A tak přiběhl Jan Šourek, ale oni ji nechtěli vydati řkouce, aby šel k pánu. Tak on šel k pánu s dlouhou ručnicí řka, že nechodí po žádné myslivosti, než že jde po troudu z poručení pánova. Pověděl Slatinský, Že proti tomu není, aby jí pánu vydal, když mu okáží místo a krev, odkud ji vzali poddaní jeho. I šel Šourek s nim, a tu mu troud od staré krčmy okazovali až přes grunty jeho. A když konec gruntů dojel, dále nechtěl jeti, aby mu to místo ukázali, kde ji poddaní jeho vzali, připovidaje, že tu svini navrátí, okáží-li mu místo, kde na ni honili. A potom když přijeli do lesa Domšav, tu mu louži krve okazovali, kde ta svině ležela. Tu sice poručil Slatinský poddaným svým, aby po tom troudu šli a prošli všecka místa, kudy svině běžela, ale neposlal ji vymlouvaje se, že ji poslal na Skřivany.3) Bujni bývali mnozí. Když Řehoř Chmelovský, soused Bydžovský, r. 1585 na kočím voze z města Bydžova jel, tu se Adam Bořek Dohalský po něm na valachu pustil, zbrani svou naň sekal a valachem ') ReS- 3- F- k- s. M 20. ') Reg švéd. 1585—1593 f. 30. 3) R.eg. sved. 22 G. k. f. 365. 334 NECHAN1CE, HRÁDEK, KUNČICE. jej do řeky poraziv škodně v hlavu zranil.') Jan Mlazovský z Těsníce přišel r. 1600 do domu Mikuláše Rydle z Neyenperka v Praze ranním jitrem a vstoupil do sklepa, ve kterémž Rýdl odpočíval. Tu Rýdl vstal z lože k vůli témuž Janovi „pro fedruňk jeho dobrou měrou", vzav toliko kožich, jehož k pohodlí svému při odpočinutí svém po domácku potřeboval. Tu Jan k němu se přistoupiv, za kord se potrhal, a jen náhodou sešlo ze rvačky.a) Hůře bylo a zle mohlo dopadnout], když se r. 1532 dva Vlci v Praze na příkopech „proti nové věži" prali. Bavor Vlk z Kvítková udeřil na Jiříka Vlka z Kvítková seděním na Cerekvici. Tento jej pro Boha prosil, aby ho s pokojem nechal, poněvadž byl na závazku, t. j. slib učinil hejtmanům krajským, že se do jistého času nebude biti, ale Bavor nepřestal, až ho někteří dobří lidé odvedli.3) ') ReC. 26 F. k. s. C S. s) Reg. 33 F. k. O 12. *) R«;g. 5 F. hejtra. I. E 12. Rozvodněná Cidlina u Chlumce P rín. i. Popis a dějiny. ■Medalckte Hradce Králové (nad 2 hodiny daleko k západu) spatřuje se zámek Přinský nové tvářnosti, ale do nedávna jako tvrz opevněný. Na počátku našeho století byly na třech stranách okolo zámku hluboké příkopy a mohutné valy, později zůstaly suché příkopy, ale za posledních let, když i park zámecký zrušen, rozvezeny náspy a zůstaly jen známky po nich, jako na př. na straně jihozápadní. Již na počátku našeho století zasypán jest příkop, který byl před vchodem do tvrze a přes nějž se chodívalo po dřevěném mostě. Stavení zámku nejednou bylo přestavováno. Jezovité přestavěli r. 1681 větší část zámku a založili kapli, pěknými freskami ozdobenou a r. 1714 sv. Františkovi Xav. posvěcenou. (Nyní je z ní kůlna na kočáry.) Vletech 1842—1843 zase měněno na zámku a přidáno druhé poschodí. Nejstarši jeho část jest roh jihozápadní, jak svědčí ústní podání a sklepy podzemní i suché v této Části se nacházející, jichž hrubé zdi a malá okna velice se liší od ostatních částí zámku. Poněvadž se tu našly na počátku našeho století zbytky starých schodů, známky po arkéři, jakož i po bývalém rozdělení na několik nízkých světnic, lze za to míti, že se tu zachoval spodek původní věžovaté tvrze. Severně od zámku jsou rybníčky, z nichž se bezpochyby voda do příkopů nadýmala. Za těmito rybníčky stojí domek č. 28. k Dolnímu Přínu náležející, kterému se říká „na tvrzi" snad proto, Že pozemek ten před časy pánům a tedy k tvrzi náležel, aneb snad proto, že na tomto místě před věky druhá tvrz pánův Přínských stávala.') Ve starých dobách rozeznávai se dvojí, Nižší a Vyšší Fřin. Onen se nazývá druhdy Ffinem Menším aneb Princem, nyní slýchá se jen Přín Dolní. První nám známý majetnik Pesík Přin ze Prína měl roku 1378 jeden hlas podací při kostele Probluzském.2) Jan z Nízkého Přina daroval ke kostelu tudíž r. 1405 úrok jistý na jednom kmeti v Probluzi.3) Podobné nadání učinil témuž kostelu r. 1414.*) Roku 1417 prodal týž Jan dvůr svůj v Nízkém Příně, plat a hlas podací v Probluzi (kromě věna manželky své Jitky) ') Heber's Burgen V. io6, poznámky p. Jos. Riehtra, geometra v Strařově. ') Lib. conf. ') Lib. erect. V. f. 104, rel. tab. II. 88 *) Lib. erect. X. f. 18. Dvorec jeden v Příné patřil r. 1415 k Radikovicfim (DD. 15 f. 18.). Současně seděl na dvorci v Nízkém Příně Tůma, po jehož smrti spadl na krále a dán r. 1415 Vaňkovi Jehlici z Ryzemburka (DD. l5 f. 13). Hrady a zámky České V. 44 336 PŔ í N. "Janu Čechovi, ioukenníku v Hradci Králové.') Mikulášek z Přina, erbu radlický, seděl tu nějaký čas, ale r. 1439 přebýval již v Kladsku. Tehda asi postavena byla zde tvrz, na níž seděl r. 1482 Vácslav Donát z Těchlovic.*) Ačkoliv seděl tu Donát dlouho do 16. věku s manželkou svou Eliškou z Nežerie, nacházíme přece, že držel Přín okolo r. 1510 Diviš Boltaryňský z Hrádku a že na tvrzi Přínu, dvoru a vsi 625 kop Salomeně z Hustířan, manželce Bořka, syna svého, věnoval. Byliť Diviš a Bořek nabyli nějakých práv na Příně od Vacelava Donatn. {-}- r. 1332), ale e tou výminkou, kdyby jc prodali, aby mčla Kliěka tak zvaný forkauf; nicméně Donát a Eliška také v Příně přebývali. Ale když Bořek statek ten obci Hradecké prodal, povstala mezi oběma pře, kteráž r. 1535 ve prospěch Eliščin vypadla. Hradečtí se bezpochyby s Eliškou porovnali a koupili též r. 1542 od Salomény z Hustiřan věnné její právo na Přínsku.3) Hradečtí spravovali Přín skrze své úředníky. Páni z rady též někdy po zboží obecním jezdili, a ze starých pamětí Hradeckých jest známo, že zvedení úředníka na Příně roku 1541 35 gr. pr. stálo. Bouřemi r. 154b—1547 přišli Hradečtí o své statky a drahně vesnic, které v okolí drželi.4) Král Ferdinand nepodržev jich dlouho prodal je r. 1547 dne g. listopadu s jinými statky městům zabranými Janovi z Pernšteina za. 45.000 kop gr. č., a tento prodal ještě toho roku 29. listopadu část těchto velikých statkův, totiž ves Přín Nízký s tvrzí pustou, Přín Vysoký, Probluz s podacím atd. Janovi (staršímu) Holcovi z Nemcšic za 1650 k. gr. č.5) Tvrz Přinská, která ještě r. 1539 byla neporušena, bezpochyby za správy Hradecké spustla, poněvadž na ni málo nakládáno bylo. Holec ji bezpochyby za oněch iS let, po která Přín držel, poopravil a znova vystavěl; neboť zemřel zde 23. října 1566 a pochován jest v kostele Probluzském. V držení statku následovala po něm dcera jeho Kateřina z Nemošic;*) vdavši se za Jana mladšího Hamzu ze Zábědovic (f 1578), jemuž r. 1570 všechen statek svůj vzdala. Zemřela r. 1586, 24. lišto padu a pohřbena vedle otce svého v Probluzi. R. 1586 dne 15. srpna prodali Myslibor Hamza jako po-ručnik nad Janem Jiřím, Hamzou a Veronikou sirotky po Janovi, též Kateřina Sluzská a Hedvika Pecin-gárova, dcery Janovy zletilé, tvrz Přín se vším příslušenstvím Vácslavovi staršímu Zárubovi z Hustířan na Žumberce a Baníně,7) který r. 1589 též část Rosnice držel. Vácslav přikoupil r. 1607 dvůr a ves Byňovice a ves Chlum a zanechal při své smrti 4 syny.8) Z těch držel Přín napřed Jiřík, který zemřel r. 1616 dne 16. května.9) Tedy se uvázal v Přín bratr jeho Ctibor a oženil se s Barborou Kekulovnou ze Stradonic, s níž splodil mimo dcery Annu Marii a Lidmilu Majdalénu též syny Jana Vácslava a Viléma Slastného. Jsa Ctibor ještě v letech mužských stižen jest na Přině nemocí, pro niž musil se odebrali do Prahy, aby tam byl lékaři Pražskými vyléčen. Choť jeho jej tak dobře opatrovala, že pohnut její láskou, jí pořízením svým (12. srpna 1616) na svých statcích 15.000 kop míšeňských odkázal. Po smrti Ctiborově mezi dědici jeho povstaly prudké hádky, poněvadž věno svrchupsané s dluhy posavadními cenu Přína a Banína převyšovalo a synové tudíž by dědictví prosti bývali. Než poručníci jich bratří Vácslav Záruba na Štěpanicích a Hertvik na Svojanově smluvili strany sporné (roku 1617, 10. dubna), tak že máti jich Barbora odřekla se nápadu svého.,n) Bratří potom let svých dosáhše, rozdělili se r. 1626, 19. ledna o statky zděděné; Jan Vácslav, starší bratr, obdržel za díl dvůr Rosničky, dvůr Kub-covský v BynSvicich, vsi Rosnice, Břízu, Charbuzice, Těchlovice, Jehlice, Chlum, Hořejní Černůtky a Byněvice se vším příslušenstvím, a mladší bratr Vilém Šťastný vzal si tvrz Přín Nízký se všemi pokoji, světnicemi, sklepy pod zemí i nad zemí v nově obnovenou a vystavenou, tak jakž sama v svém položení leží a příkopem obehnána se spatřuje, při téže tvrzi dvůr poplužný s ratejnou, chlívy atd., lednicí, pivovárem, vsi Přín Nízký a Vysoký, Probluz a Stěžerky atd. O osudech Viléma Šťastného je nám málo známo; víme jen, že statek Přínský v 30tileté válce velmi spuštěný (asi r. 1650) sestře své Lidmile Majdaléně postoupil, kterážto vdána za Oldřicha Linharta z Vinaře na Popovicích. Tomuto mimo 3 dcery porodila syny Rudolfa Ferdinanda a Julia Kryštofa. Po její smrti stal se manžel její pánem na Příně a nabyl též statku Rosnického; obojí držel až do Smrti své r. 1658. Poručníkem dětí nezletilých stal se bratr jeho Rudolf. Když mladší bratr Julius let svých do sáhl, rozdělili se oba bratří v úterý masopustní (1. března 1661) o dědictví otcovské takto: Rudolf obdržel Rosnice a Popovice se dvory, vsi Břízu, Jehlice, Horní Černůtky s rybník}', lesy atd.; Julius obdržel tvrz Nízký Přín se všemi pokoji, světnicemi, komorami atd. a s dvorem, 2 dvory ve vsi Rakově, vsi Nízký Přín, Probluz, Stěžerky a j. v. Poněvadž však na díle Rosnickém pivováru nebylo, vymínil si Rudolf, aby si mohl pivo v pivovaře Přínském po tři léta pořád zběhlá vařiti. Po tomto rozdělení oženil se Julius s Kateřinou Stařimskou z Libšteina, a když tato zemřela, v druhém loži pojal manželku, ale žádných dětí s ni neměl, načež po jeho smrti (zemřel r. 1677 v Praze) díl Přínský bratr jeho Rudolf ') Rel. tab. II. 139. Týž Janek připomíná se r. I434 (Pam. arch. IX. 513.). s) Archiv OleSnický, arch. č. V. 409. *) DZ. I G. 2J. ') Sněmy II 445. 5) DZ. 47. F 14. ") DZ. 64. J 18. Yiz i DZm. 139. A 35 a 64. J 21, též Hrady II. 243—244. ') Arch. DZ. *) DZ. 183. E 7. Vic Hrady I. 127. *) Reg. svěd. 1615-1620 C 7. '") DZ. 190. I. 20. PŘÍN. 337 zdědil. Ten byl zasnouben s Marii Zárubovnou z Huistíŕan, s níž měl dvě dítky. Ale když tyto již v útlém mládí zemřely, Marie od chotě svého se odloučila, načež se s ní Rudolf dlouhý čas soudil, po 7 let o samotě žil a docela jezovity ovládati se dával. Ve svém mládí totiž byl jezovity v Hradci vychován a od nich potom vyzýván byl, aby v řád vstoupil. Když jej tedy choť jeho opustila, domníval se, že všechno neštěstí jej stihající z toho pochází, že neí>el kjezovitům; říkával prý, že by hned do řádu šel, kdyby nebyl ženat. Ačkoliv měl Rudolf tři sestry nevdané a podpory potřebující, přece si umínil troje své statky jezovitům odkázati; tak i učinil, když byl žloutenkou stižen na sídle svém Popovicích 30. července 1677. Napsav tehda totiž poslední svou vůli, veškeré své jmění movité i nemovité odkázal kolleji Hradecké, však s tou výminkou, aby statky ty nikdy prodati nesměli. Také měli jezovité kostel v Probluzi z cihel vy-stavěti a věží a zvony opatřiti. Sestrám svým Barboře Kateřině z Vlkanova, Františce Veronice Krej-štanové a Benigně Felicitas Rousové odkázal po 300 zlatých, a paní Krejítanové mimo to ještě 15 měr žita a tolikéž pšenice. Janovi Jindřichovi Kapříkovi z Lesonic odkázal doživotné užívání některých polí v Rosnicích a vědro piva z každé várky, a poddaným svým všechny dluhy odpustil. Vida Rudolf, že nemoc jeho stále se vzmáhá, dal se přenésti do Hradce do domu Dobřenského {kterýž již byli jezovité koupili a později na seminář obrátili), a městský lékař Vácslav Pavlovský jej tu léčil; zde nemaje nikoho u sebe jen jezovity, r. 1677, 11. záři zemřel. Hradecký dějepisec jezovita Švenda líčí podrobně chytré chování se jezovitův při smrti Rudolfově, skvostný a slavný pohřeb jeho, jakož i chytré chováni se tovaryšstva Ježíšova k sestrám zemřelého, které v naději své sklamaný jsouce svého hněvu ukrývati nedovedly. Dne 20. září 1677 stalo se ohledání a spisovíúií v^ech movitých věcí na Přiné, Popovicích a Rosnicích, a ukončeno 27. září. Inventář těch věcí, kteréž komorník desk zemských u přítomnosti Hradeckého rektora P. Jana Radvanovského sepsal a kterýž se posud chová na zámku Přínském, ukazuje nám zajímavé stránky života Rudolfova. Veliká zásoba zbraní, potřeb loveckých, ozdob, skvostných Šatův a nábytku svědčí o bohatství a zámožnosti našeho šlechtice. Obyčejně bydlel na zámku Popov-ském. Přín měl podlé inventáře tohoto tehda jen 2 pokoje v přízemí, 2 v prvním a c pokoj v druhém patře, při tom však ještě několik menších komor a světnic. Podlé pořízení dotčeného přistavěli jezovité r. ,1690—1692 kostel Probluzský, zřídili také lékárnu v zámku Přínském (r. 1770), až pak držení jejich r. 1773 vyzdvižením řádu konec učiněn byl. Přín patřil pak až k r. 1806 studijnímu fondu.1) 2. Eliška z Nežetic. leliké zaneprázdnění se sousedy svými, kterým se jako žena slabá nesnadno 'bránili mohla, mela pani Eliška Donátuvä z NeZelic, sedíc na vdovské stolici. Ale svou vůli při tom také jinívala. Obeslali ji jednou hejtmane království na vznesení Pražan Staroměstských, aby před nimi postavila pannu svou, Anastázii, sirotka po neb. Frankovi. Když Jiří Chromý, posel, přišel s tímto psaním na Přín, dal list pacholeti. Potom vyšla k němu pani před světnici a pravila: „Jak mi radíš, Jíro? Ted pánii hejtmane mne obsílají, abych jim postavila dceru tu, kterou mám nebožka Franka, tento úterý příští, a poněvadž s tím mnoho chodíš, mám-li posta viti hned, pověz mi, čili mám půhonu čekati?" Rekl Jíra, že „já nic nevím při takových listech, neb jsem s nimi mnoho nechodil." I prosila ho, aby nikam nechodil, až by napsala ceduli Mikulášovi, bratru svému. V tom také dcera Frankova mluvila s poslem ptajíc se, jak se má sestra jeho, a prosíc ho, aby jí vzkázal, že by přála jim mnoho dobrého a dlouhého zdraví. I doložila paní k tomu, že „mně takového do ni mnoho nic není, než toliko, že jest u mne; a já na hromnice tam budu pro své potřeby a prve nebudu." Eliška nepostavila se, a věc podána !532 varn c L Tehda činil ji veliká protivenství Vácslav Bořek z Dohalic na Mokrovousích, Tento jménem Mikuláše bratra svého a Jana Salavy z Lípy a lidí jejich k záduši Probluzskému příslušejících vkračoval jí Elišce, jako paní podací, v právo její, dada 11a faře Probluzské zamknouti některé komory a zapečetiti, a to lidmi osadil, aby toho hlídali proti její vůli.2) '] U Přina Vysoiiho, na strané jižní v právo od silnice k LibčivnBm jdouc, nncliázeLi piý Ee ille podání lidu ivrz; lid tu posud řifcá „na valech" (Hebei'i Burgen V. 209.). ') Rec 5 F hejtm. C 9. D 1:;. 14* Tvrze v okolí Nechanic a Přína. BŘÍZA. iUodinu cesty východně od Nízkého Pfina leží ves Bříza. Na 'tvrzi zdejší seděl r. 1383 Prokop Kobltk «« Břízy, jenž měl toho a r. 14C2 pře o právo podacné v Lochynicich a Vše-starech. Vypůjčiv si r. 1411 od Vácslava a Petra, bratří ze Sloupna, 80 kop, dal jim za to věčný plat na tvrzi, dvoru S trojím poplužún a vsi Brize. Roku 1443 seděl na tvrzi zdejší MikeS Roblik se Brízy, jenž také platy a háj u Stěžerek odprodal. Ke sklonku téhož století seděla in Anna, vdova po Jeíkovi z Lípy; když r. 1486 zemřela, daroval král Vladislav tvrz Břízu, jakožto zboží odumřelé, Mikuláši mladJimu Trikoví z Lípy. Nějaký čas potom tvrz zdejší spustla. Petr Hune! z Brloha prodal ves Břízu, již byl po otci zdědil, obci místa Hradce za 550 kop gi. i., a od těch dob patřila Bříza k panství Příndtému. ') JEHLICE. edaleko Dolejšího Přína jest ves Jehlice, v niž až do iC. věku * M tvrz bývala. Roku 1415 vycházely z této vsí platy Vácsla- vovi z Libcai; tvrz se vsí držel toho roku Vdník Jehlice ví z Ryzemburki."") Roku 1483 připomíná se Vaněk a r. 1484 Jiří, řečeni PSeniěkové z Jehlice. s) Dcera jednoho z nich, Johanka z Jehlice, držela skrovné zboií Jehlické, k němuž mimo tvrz, dvůr a ves nic nepatřilo, a£ do smrti své (ok. r 1510). Dědic její Vilém Tluksa Bradlecký z Medkova prodal Jehlici (před r. 1540) bratru svému Vácslavovi. *) Tím jsou vyčerpány všechny zprávy o tvrzi Jehlické, kteráž potom byvši ke Přinsku přikoupena, úplně spustla. POPOVICE 1 edaleko Přkia jest ves Popovice, kteráž se ve starých pamětech (na 'ozdil od jiných Popovic) ^Popovice nad zlatým polem" (t. . prutem) nazývá. fc) Roku 1448 snad patřila osada tato Janovi z Popovic, jenž tehda i se sousedem svým Jsmen z Probluz? ke straně Jiříka Poděbradského se přiznával. Ve druht polovici 16. věku seděl tu Šraňk Bohdanecký z Hodkova, zejména již r, 1563—1565, kdež kupoval a prodával Šosovni grunty u Mýia. 6) Zemřel roku 1583, zastaviv z manželství ') Lib. conf. in. B 22, VI. C 21, rel. tab. II. 80, 197. DD. 17 f. 18, DZ. 6. F 3. Srov. i Pam. arch. X. 453, 46S, 466, Děje Přína. *) DD. 14 £ 13. lib. erect. X. G 6, rel. tab. II. 124. =) Arch. bibl. a Kapitul. Praž. ') DZ. 5. G 7. 2S0. G 9. 5) DZ. 21. N 24. 'j Pam. ireh. IX. 385. svého s Marjanou z Předboře syny Petra a Purkarta a dcery Elišku a Markétu. ') Tito bezpochyby bez dědiců zemřeli, neboť r. J600 dne 19. ledna prodali Vdcslav a Adam Abraham bratří, Jan a Adam bratří, vie strýci Bohdaneítl z Hodkova, sídlo Popovice se dvorem popi. a ves celou Bořkovi Ostrovskému ze Skalky a v Přepyších. *) Po tomto seděla tu Alena Ostrovská z Vesce (tuším vdova po Bořkovi), která zemřela r, 1611, odkázavší Přín synu svému KryStofu Vdcslavu Plesoví Heřmanskému ze Sloupna. Tento seděl tu ještě r. 1615, ale prodal tehda Popovice tvrz a ves s dvěma dvory a ves Lhotu pod Stračovem Jindřichu Janu Kapounovi ze Svojiova.J) Kapoun odsouzen jest pro účastenství své při povstání třetiny svého statku, pročež statek Fopovský jemu zabrán (r. 1623) a prodán r. 1627 Oldřichu Linhartovi z Vinaře, který jej později ke statku Přín-skérau připojil. Majetníci bydleli od těchto dob na tvrzi Přínské, a tvrz Po-povská na staveni hynula. V dílčí ceduli bratří z Vinoře r. 1661, 1. března již ani zmínka o tvrzi se neděje, než toliko jen o dvoru. Proto si zde Rudolf Ferdinand z Vinoře nové sídlo zřídil, přistavěv stavení ke staré tvrzi. Když zemřel, bylo zde stavení zámecké dvoje, staré a nové. Ono mělo při zemi 4 a v prvním patře 5 místnosti k obydlí, toto mělo při zemi 5 a v prvním poschodí 2 světnice; také se tu nacházelo chemické laboratórium a krásná knihovna, jakož i mnoho krásných a nádherných věci, o nichž v dějinách Přína se mluvilo. Okolo zámku byly (dle inventáře tehda učiněného) obydlí čeledi, konírny a chlévy, pivovár, sad, zahrada a j. v. Dědici Rudolfovi stav tento zcela převrátili; oni totiž sídlo, na němž „ druhý zakladatel koleje Hradecké" — tak Rudolfa Ferdinanda jmenovali —• bydlel, pobořili. Ještě na počátku našeho století nacházelo se na tom místě množství zřícenin. LIBČANY. V Libčanech (záp. od Hradce) bývala tvrz, ale zanikla před dávnými dobami. Ves drželi r. 1398 Jan Roudnice a Vdcslav. Po smrti Roudnicky táhli se mnozí (r. 1406) k dědictví, ale již v následujících letech seděli tu Jan Sova, farář Dvorský, na jedné a bratři Vácslavovi Racek a Jan na druhé části.') Onino se přičinili, aby byl pátý kněz stridník na faře chován, a prodavše r. 1412 dvůr svůj v Libčanech lidem pod plat, učinili s farářem smlouvy o desátky, které z rozděleného popluží vycházeli měly. *) Konečně se r. 1418 jako držitelé Ofka vdova a Vdcslav Býl připomínají. ') DZ. 21. K 24—28. ') DZ. 176. 0 4 *) DZ. 135. K 24, Bilek, Deje konf. 247. *) Acta Jud. lib. erect. VIII. 119, lib. conf. O VAcslavovi viz Rel. tab. II. 124 a lib. erect. X. 52. 6) Lib. erect. IX. M 9. TVRZE V OKOLÍ NEGHANIC A PŔÍNA. 339 Beneš Krabice z Veitmilj. Jan Donát g Tíchlovic prodal roku 151É půl dvora svého v Ijbčanech v tu stranu ke tvrzi s příkopem a některým příslušen stvim Jiříkovi z Krušce.Nedlouho potom zanikla tvrz a ves se dostala v drženi chce Hradecké.Nynější zámek povstal teprve pozdě. STŔEŽETICE. Ve vsi Střeíeticícb povstala tvrz v 16. věku, ana byla v starší době zbožím duchovním. aj Melchysedech Borti Dohalsiý z Dohalic seděl na tvrzi této až do své smrti. Po jeho smrti rozdělili se r. 1593 synové jeho. Nejmladší Jan Jetřich dostal tvrz Střežetice se dvorem a částí vsi, nejstarší syn Bořík vzal si tuším Sobětuchy a Zdeněk seděl v Třesovicich. Bořek koupil r. 1597 díl Jana Jetncha, ale prodal jej ještě toho roku Jindřichu Tamchynovi s Doubravice na Přepyších. ■) Nástupce tohoto, Kryštof Tamchyna, odsouzen jest roku 1623 třetiny statku, pročež mu Střežetice zabrány a prodány r. 1629 Vdcslavu mladšímu Vratislavovi s Mitrovic.6) Roku 1653 ') Arch. gub. ') O potomních osudech vypravuje Sommer (Kon. Kr. 36). 3) Perchta z Kostomlat darovala r. 13$! dvůr svůj Střežetice klášteru sv. Jiří na předměstí Hradeckém. (Arch. u sv. Jiljí.) Roku T437 dostaly se zástavou Divišovi Bořkovi z Miletinka. (Arch. č. I. 527.) Od roku 1465 držel je Matij Salava z Lípy. Roku 1575 prodáno jest celé klášterství jeptišek Svatojirských Mel-chysedechovi Bořkovi z Dohalic, totiž Třesovice, Střežetice, Sobětuchy, Probluz, Dlubodvory a les Březovec (DZ. 62. Mg). ') DZ. 128. G 30. H 1, 172. D 27. L 19, 24. 5) Bílek, Děje koní 673. seděl tu Zikmund Zdeněk StoS z Kounic,') který zemřel bud na konci r. IČ68 nebo na počátku r. 1669; vdova zůstala po něm Anna Dorota roz. Vanlurka z Řehníc.*) Později připojeny jsou k Libčanům. BOHARYNĚ. \\lí' e vsi Boharyni stávala tvrz od dávných dob, ale ves r,| i: bývala rozdělena mezi několik držitelů, jako byli na př. r. 1355 Jan, Dlnk a JoSt Luíinec, r. 137] dva Janove" r\ a Zbyhněv (z Robous?), r. 1375 Jan, Matěj z Babic, I V Zbyhněv a Jodok. Epik s Boharyně držel svrchní dvůr ve vsi, kterýž r. 1389 právem zákupnim vysadil. Boku 1404 připomíná se Přibek z Boharyně. Od r. 1404 poroučeli v Boharyni Jan Sova, farář Dvorský, Zbyněk a Buzek, bratři. Roku 1406 učinili nadáni špitálu na předměstí Hradeckém. K.nčz Sova vzal hrozný konec Nebo když Táboří r. 1425 Holohlav dobyli, vrhli jej z praku. *) Na tvrzi zdejší seděl r. 1407 Matěj House z Babic, který téhož roku klášteru Matky boží v Hradci dal znamenitou almužnu Od r. 1412 byl pánem tohoto zboží nějaký Jindřich, který zřídil a nadal toho roku nový oltář při kostele Boharyňském.') Roku 1421 nacházíme jej mezi sněmovníky v Čáslavi shromážděnými.E) ') ČČM. 1844, str. 383. a) DZ. 114. M 15 ") Lib. com., lib. erect. XIII. a. f. 143, i52, staří letop. 64, acta jud. 1404, 24. Ftbr. arch. č. I. 339, rel. tab, II. 5. <\ Lib. erect. V f. 166 a IX. N 3. Srov, arch. III. 483. ') Arch. "č. III. 227. Srov. Beckov. Po-selkyni I. 6'>7. O Válečných strastech se píše ve Star. letop. na str. 147. 340 TVRZE V OKOLÍ NECHANIC A PŘÍNA. V druhém sklonku 15. věku sedři tu Petr z Hrádku (r. 1460 až 1469), praotec těch, kteří se nazývali Boharyňskými z Hrádku a k jichž rodu také vladykové Jan (r. 1480—1484) a Divil (r. 1486 až c. ijio) náleželi. Po Divišovi zůstalo přt synfi, z nichž třetí Borek zboží otcovské ujal. Tento prodal r. 15 JO tvrz, dvůr a ves Boh ary n i,- dvůr a krčmu v Homyli, vsi Puchlovice, Trnavy a Zvikov a lidi v Kunčicích obci místa Hradce nad Labem. ') Od té doby až do r. 1548 měla Boharyoč stejné držitele s Přinem, teprve toho roku oddělena jest a dostala se trhem Bernarlovi Jestříbsiému z Ryzemburka. Kromě Boharyně patřily k dotčenému statku vsi Téchlovice, Trnavy, Zvíkov, Radikovice a část Kunčic; ale tvrz byla za vlády městské spustla.s) Z rodu Jestřibských seděli na Boharyni, jak svědčí vývod níže položený, Bernarl (t r. 1569), Jan (f r. 1593), Jetřich (r. 1600) a tohoto bratr Karel.3) Tomuto jest statek Boharyňský r. 1622 zabrán a postoupen s jinými statky na směnu panství Kolínského Vácslavovi ze Vckynic. ') V držení Vchynských zůstal týž statek až do r. 1644, kdež se dostal s Kratonohy v drženi Brysl&v, ň) r. 1693 však odtržen od Kratonoh, dostal se v držení rodin Asterlů z Astfeldu a připojen později ke statku Stěžerskému. HOMYLE. ' rr es Homyle blízko Boharyně ležící patřila až do 16. věku ke ^jr statku Boharyňskému, ač tu v 1 j. století přece nějaký zemanský H, statek býval. Po r. 1569 dostal ves tuto za itil svoj Vilém j Jestřibský z Rytemburka (t r. 1614) a postavil při dvoře zdejším tvrz, k niž držel také ves Zvíkov se dvorem a části vsi Boharyně a Trnav. Statek ten zdědil po něm synovec jeho Karel.') Ten jsa ta'ié pánem na Boharyni, postoupil Homyle bratru svému Albrech~ tovi, jenž se v drženi jejím r. 1623 nacházel. Tento propadl statek svůj a přinucen jest jej postoupit! Alíblti Vchynski z Krajku, ) ale poněvadž mu pak dovoleno bylo, aby část tu, kterou propadl, zaplatil, nabyl Albrecht zase téhož statku r. 1641 postoupením od Jana Oktaviana ze Vchynic. *) Nástupce jeho a syn Karlův Jan Bernart podržel st Puchlovice, kdež potom sídlel, a prodal r. i6r>2 statek Homylský od vojáků vypleněný a lidi prázdný Kateřině Hedvice Suitové z Borovnice, od níž přikoupen jest r. 1666 k pauství Chlumeckému.*) Nějaký čas potom připojena jest Homyle ke Krato-lohám, ale při roztrženi tohoto statku zůstala při Boharyni. Potomci Bernartovi seděli na Puchlovicich až do 18. století. TRNAVY. V blízkém okolí Boharyně a Puchlovic jest ves Trnavy. I ona náležela do 16. století ke zboží Boharyňskému a doptala se ') Arch. gub. kapitulní Třeboň., Olešnický. rel. tab. II. 411. -) DZ. 8. O 1 j. a) Podlé desk zemských a reyister komorního soudu. ') Bílek, liěje konf. 2ig. l) Viz Kratonohy na str. 303. ') DZ. 136. O 23. Viz i Pam. arch. X. 312, 314. Srov děje Radostova. -) Bílek, Děje kont. 218. Tam cti: tvrz a ves Homyle, ves Puchlovice, v Trnavcch 3 lidi. ") DZ. 403 11 11. *) DZ. 314. G 27, 316. O 4. po r. »569 za dil Mikuláši Jestřibskému z Ryaetnburka. Tenlo vyzdvihl tu tvrz a zapsal r. 1613 statek Trnavský s tvrzí, dvorem a lidmi ve vsi dceři své Kateřině, vdané za Heřmana Ostromířského z Rokytniká; tento nabyl téhož statku postoupením od manželky své a prodal jej r. 1613 dne 16. října Adamu Bedřichovi Radeckímu z Rádie. ') Od r. 1646 držela Trnavy jediná dcera a dědička Adamova Kateřina, provdaná Mjnyckcvd. Později přikoipeny jsou k Sadové. RADOSTOV. e farnosti Libčanské jest ves Radost ov, v niž tvrz bývala za dávných let. Tvrz tuto se dvorem a vsí a ves Homyle držel r. 1403 Aldik z Radostova, který na tom přátelům svým peníze zapisoval a r. I4O8 znamenité nadáni kostelu Do-brenskému učinil. Ve statek jeho uvázal se r. I412 po smrti Aldikově Jiří Haléř z Hrádku, ale r. 1419 seděl tu Aľert z Radostova řečený Strmen (od znaku svého). Po něm držel Ra-dostov a čásť. Žeretic a Lužan Jan z Ryzemburka a z Millevsi. Jan postoupil Radostova sestřenci svému Zdeňkovi ze Sloupna sed na KoStdlovi, který se r. I437 o své dědictví zastával, když se chtělo naS právem odúmrtnim sáhnouti. ') Vedle něho seděl tu Matěj z Vlinova, odjinud s Radostova,*) jemuž Zdeněk r. I454 práva svá zapsal. Roku 1494 seděl tu Jan Hrádek z Hrádku. *) Někdy na počátku í6. věku koupil tvrz a dvůr Radostov BeneS Panský ze Střeietic od Doroty z Bohuslavů:. Nástupce jeho Jakub prodal týž statek r. 1S66 Oldřichovi Perinovslťmu z Perkrtova.') Po tomto převzal týž statek (r. 1566) Bavor Rodovský z Huslířan, kterýž na něm (r. 1569) manželce své Voršíle věnoval. Známý tento vladyka špatně hospodařil; skrze alchymii přísel na mizinu a v chudobě zemřel v Budyni. Kadosiov koupil od něho roku 1575 Jan Radecký s Rádie. Tohoto syn KryStof prodal r. 1594 tvrz a dvůr Radostov s mlýnem a lidmi Janu Jiříku Ham-iovi Bořkovi ze Zd-bidovic, avšak poněvadž tento statku nezaplatil, prodán po jeho smrti r. 1607 zase Kryštofovi.7) Pro účastenství Radeckého ve vzpouře zabrán jest statek Radostovský a prodán r. 1623 Kateřině Šipařové z Pytkovic. Po ní následovala r. 1629 dcera její Maří Majdaléna Kapříkova z Lesonic roz. ze Zásinuk.*) Pro sešlost věku odevzdala pani tato Radostov r. [651 synu svému Janu Jindřichovi, a ten jej prodal r. 1673 Ferdinandovi 2 Harachif.*) RADIKOVICE. si půl hodiny od Libčan leží ves RaJikovice, tak po zakladateli svém Radikovi nazvaná. Starší její držitelé postavili si tvrz jižně od nynějšího dvora v rybníce, a to tak, že před zděláním rybníka věžovaté stavení postavili. 0 DZ. 189. K S, DZm. 237. F I. K 30. ») DZ. 112. C 20 a DZ. 189. K 5. ') Lib. irect. VIII. 43, DD. 15 f. 7, 39, arch. č. III. 493. *j Roku 1418 jako svědek v listu na opatství Želivském. 0 Arch. gub. ') DZ. 4. K 3, 15. M 20. Ves měla tehda jiného držitele. ') DZ. 16. L 16, N 8, 59. E 24, 62. M 27, 174. I 14 183. E 8. *) Bílek, Děje konf. 452. ») DZ. 3H. D 27, 39I. C 25 Jan na Boharyni f '593 . . Anna z Lipan Vývod Jestřibských z Ryzemburka. Bernart Jestřibský z Ryzemburka t 1569 1? Anna z Vokova 2 5 Diviš na Zvikovc Vácslav Mikuláš na Trnavách U69 f c- 1580 t j- «578 1569 —1615 V Anna z Hodkova Vilém na Homyli t >6>4 v I. Johanka z Fašiněvsi 2. v Anna z Němčího Veronika Eliška Vilém 1615—1G34 Anna Eva Johanka f j. 1615 Kateřina \l> Heřman Ostrom, z Rokvtníka t j. 1616 Jetřich Karel 1S98—1622 Jan Bernart Albrecht Anna Uzana 159O—lOoa * Marjana z Chotce t j 1530 1618—1641 v Petr Škopek z Otradovic potomci 1' Žofie ze Zahrádky TVRZE V OKOLÍ NECHANIC A PŘÍNA. lcoleni něho dubové lešení rdí la] i a je zemi zasypavše, umělý pahrbek utvořili, jenž potom z vody vynikal. Sklepu z tvrze do nedávná se jest e užívalo. ') Radikovice patřily prvotně k panství Hoři-ckému4 Roku 1365 oddělili se Svatomír a Hynek a Hořic od otce svého J a k use a obdrželi za díl svůj čásť panství se vsí a (tuším) tvrzi Radikovskou. Hynek i Anežka, vdova po něm, zemřeli před r- |395i na vřno Anéžcino chfeíli sáh nou ti právem odúrartním, ale synové její Hynek z RadťAovic, Jan a Dantrat (Domorad) uhájili svých práv. aJ Dotčený Jan oddelil st od bratří svých drže potom sám tvrz a ves Radikovice se dvorem, v Žželi platy, ve Přinč a M y Stě vsi dvory poplužné a plat v Hořicích. Dědiny ty zapsal Jan r. 1415 Janovi a Konic a Jarkovi x DohaUlek, kteří se v ne ještě toho roku po smrti Janove, a to přes odpory Hynkovy z Holovous uvázali.3J Hynek hleděl se dostali v držení Radikovic tím, že si vyprosil u krále Vácslava právo odůmrtni po Janovi, ale nežli čeho dovedl, zemřel r. 1418- Po ním nastupoval v témž smyslu Jan Sulek z Kozojed, ale bouře husitské, která hned potom vznikly, přerušily všechno právní jednání.*) Roku 1450 opověděli jednotě Strakonické AfikeS a Jan s Ra-dikovic*) Jan Bořek z Lukavce (totožný s Janem?) a manželka jeho Mach na z Hustiřan prodali tvrz Radikovice a ves se dvorem a ves celou Zřel Kateřině ze Mnichova ^ od níž koupil dědictví toto (t. i 457) Jakub Vierub ze VSerub. Po smrti Jakubově a syna jeho Tana doslal v drženi HntrenrKn statky. Martin fíořeh se Hrádku (r. 1405), předek vladyk Radikovských ze Hrádku.6) Bořkův potomek Martin seděl na tvrzí 1. I505—l5l4,') ale tato spustla brzo a nestála již, když r. i528 Petr a Hamza bratři ze ZábSdovic ves Radikovice obci města Hradce Králové za 950 kop prodali. O osudu Hradeckého panství r> 1547 vypravováno již na jiném místě (str. 336.). Ves Radikovice zůstala při statku Bobaryři-ském až do r. 1576, kdež ve dsky vložena jako díl zvláštní Junovi JtstHhskému a Ryzetflbttrka od bratři jeho ve 2000 kopách.8) Držitelé tehdejší postavili si novou tvrz na návrší západně od mlýna, klerá se poprvé r. 1578 připomíná. V rodě Boharyňských držitelů zůstaly Radikovice až do r. J623, kdež tuŠim přikázány od komory České Alžbětě Vchynské ze Krajku. Syn její Jan Oktavian ze Vchynic, nemoha Jetricha Myítu se Žlunič v požadavcích jeho spokojili, post n n pil mu r. 1644 dvorn a vsi Radikovic,ale statek byl v těch a následujících letech (ješté r. i65z) tak vypleněn a vydrancován, že skorém užitku nenesl. Jetřich zemřel roku iCBo dne 23. záři a Fí aclikuvicc d r Zel i po urin synové jeho J^erďinarrd Jtudolfy Jindŕicfi Šíäslný a Vácslav Jetřich. lb) Potomci jich schudli tak brzo, že i rodina z paměti lidské vymizela. Radikovice dostaly se potom pánům z KaiserSteina, kteří je na počátku 18. věku k jiným svým větším statkům drželi. Když pak statek Radikovský ke Stěžerům připojen byl, spustí zámeček a zbořen dokonce. SADOVÁ. Z^' y^e vs' hadové, z"áraé každému z Pruské války r. |866, slívala tvrz, kteráž zanikla dávno; na jejim místě vyzdvižen jest potom domek panský. Ves se doslala sice v 13. věku křížovníkům Pruským, ale ve 14. století byl tu statek zemaoský, jehož držitel Sobek před r- 130.0 zemřel. Roku 1448 seděl tu Petr •) Heber V- 209. a) Rel. tab. I. 432, DD. 14 f. 3. Srov. i lib. erect XIIL f. i53= a) DE= ií> f. 38 Hynek snad je bíatř Janov, Jakožto držitel části Hořic čte se Jan r. 1396—1412 mezi patrony kostela zdejšího (Lib. conf. V. P v VII. B 13). Jan z Konic prodal právo své ještě toho roku Jarkovi z Pecky a tento r. 1417 Petrovi, Matějovi a Byěenovi bratřím z Ujezdce (LU. 15 f. 19.). ') DD. 15 f. 20. s) Arch. Třebofí. 6) Rel. tab. II 280, DD. 5 p. 181, 16 f. 44. 23. Li. ") Arci. č. VI. 319 a zbytky arch. v Kr. Hradci. Roku 1514 učinil Martin smlouvu s panem Nechanským o cesty u Echaryně, r. 1528 koupil Javorník (DD. 24 str. Ilŕ.j. !) DZ. 1. D 10, 20. B 3. Viz i Paro. arch. X. 465—466. ') SI. K. Pretense ty pocházely z prodeje Hrádku nad Poděhusy. '") DZ. 478. F 10. CČM. 1844, str. 380. ze Sloupna s manželkou svou Máchnou z Libně a stal sc praotcem Sadovských ze Sloupna. Z rodu tohoto zemřeli r. 1483 Vácslav. asi r. I497 Jan, a živ byl tehda Mikuláš Sadovský s manželkou svou Kateřinou z Tečmína. ') Vácslavovi synové byli Adam (nar. r- 1473). Jiřík (t r. 154G) a Mikuláš (t r. 1530). 1 ilo se pak rozdělili tak, že vzal Adam Sadovou tvrz, dv&r a ves, a ostatní po 5oo kopách. Adam seděl tu s manželkou Evou z Dobřerac, zemřel r. 1552 a pohřben jest v Dohaličkách. Synové jeho dělili se v postu r- 155»3 o statky otcovské a strýcovské. Petr vzal tvrz, dvůr a ves Sadovou, Lhotu pod Stračovem a Klenici, Jan ves Rozbířice a peníze, Bohuslav a Mikuláš (f r. 1577) peníze z dílu Sadovského. 5) Petr ;eemřel r. 1562,a) a poněvadž syn jeho Adam po r. 1576 bez dědiclj sešel, dostal Sadovou Jan Sadovský ze Sloupna. Ten přikoupil v 1. 1580—1583 Zvikov a čásf Trnav s jiným příslušenstvím *j a zemřel r. 1594, odkázav Sadovou, Žiželeves a Rozběřice jalo nápadní statek rodinný Vácslavovi, strýci svému a synu n. Bohuslavovu- Ale i tento zemřel již r. 1598, a v držení dotčených statků následoval syn Jiřík Sadovský ze Sloupna.1) Týž r. ]6]8—1620 horlite Fe bral (j stavy pod oboji a proti císaři skutečně jednal, pročež odsouzen jest r. 1623 dvou třetin statku svého.*') Sadová přívtělena potom k panství Smiřickému. Za těch dob zanikla tvrz zdejší, ale ves byla v 17. století zase statkem samostatným ~) SUCHÁ. západu od Sadové jest ves Suchá. V starých dobách sedělo ■v\ tu několik vladyk najednou. Tak na př. připomínají se r. 1366 J jako pánové podačni Alberty Setech, JeSek. Ve*ník (?), Bo i hunik vladykové a Lida vdova. Majnul se Suché připomíná se r. 130,5 a zemřel před r. 1408, zastaviv vdovu Dorotu a syna Majnule jinak Čdslava neb Čeňka Majnufe, který se v letech 1408—I4I9 jako patron zdejšího kostela připomíná. Seslra Majnu-šova Eliška vdána byla za Diviše z Kasalic, on pak s materí svou prodaj r. 1410 plat na tvrzi Suché. Mezi přívrženci krále Jiříka připomíná se r. 1468 Alef ze Suché. Na počátku 16. víku pa'rila SuchA k Nechanicfim, později k Petrovicum.s) BDOHALICE. Dohalice, kdež jest dvůr. Ka místě sýpky stávala tvrz, z niž y roku 1825 poslední kamení vykopali.%) Kejstarši nám známý T vladyka Dohalský byl Vácslav, ktsrý držel do r. 1352 rychtu Kosteleckou. ") Mariin Kosa z Dohalic připomíná se r. 1354 až I3ó8 jako patron kostela zdejšiho, a Diviš odrudž koipil r 138c dvíír'v Mokrovousich. ") Ka Dohaličkách seděl potom Jan a sirotek po nťm Jan, od něhož koupil zboží to bez podací r. I396 Bavor z Molirovous. ") Od r. 1403 připomíná se Jan Tluksa z Dohalic,Ia) naposiled r. 1410. Praotec slovutného rodu vladyckéhn Borek z Dohalic připomíná se r. 1395. ") Bratr jeho Jarek z Dohaliček založil r. 1414 na záduši rodu svého nový oltář v kostele Dobalském a nadal kněze tudíž s takovou výminkou, kdyby pán pro brhy válečuě aneb jiné nebezpečenství nemohl do kostela, aby byl poánen kůez mši svatou ve ťvrzi odsloužiti a za to snídani dostal.15) Roku *437 ') DD. 13 f. 11. 17 f 31. 20 str. 02. Bienenberg Alt. I. 48. a) Tí}',. 1. K 5, 50. B 25, Bienenberg 1. c. Adam zůstavil také 4 dcery. ') Janderovy Paměti. ') DZ. f>8. P 17—20. ') DZ. 27 E 10 a 128. M 17. ") Bílek, Děje konf. 496. ') Sommer, Bíd. Kr 17. ") JLib.. conf. rel, lab. II. C6, arch. Třeboň. sj Sommer, Eid. Kr. -IX], '•) Arch. v Kostelci nad Orlicí. ") Lib. conf. rel. lab. I. '467. ,5) Lib. erect. XII, f. 58. Proto patřilo podací Janovi a via-ďykáin Dřevenským. O Janovi íer. Pelech viz lib. er. VIII. f. 159. ,a) Acta jud. 1403, 8 Mři. lib. XXXII. civ. Prag. (DZ.) lib. erect. XIII. a f. 132. Syn jeho Vácslav byl roku 1410 studujícím university Pražské (Matr. tamže), roku 1416 byl patronem ra Prosíku. ■*) DD. 14 f. 3. IS) Lib. erect. IX. Q I. 342 TVRZE V OKOLÍ NECHANIC A PŘÍNA. a 1438 připomíná se Vácslav Tluksa z Dohalic. ') Od r. 1440 připomíná se Prokop z Dohalic, jenž byl r. J 448 s vrstevníkem svým Janem ve vojště Poděbradském a připomíná se i r. 1460.a) Jarek odtudž vytáhl r. I453 proti Sasům a žil ještě r. 1484. *) Borek Dohalský z Dohalic kupoval od r. 1497 rozličné statky, r. 1S12 koupil Mokrovousy. Synové jeho Vdcslav a Mikuláš rozdělili se před r. 1536 tak, že onen dostal Mokrovousy a Stračov, tento tvrz, dvfir a ves Dohalice, vsi Mžany, Dub a Čeňov, na nichž manželce své Anně z Nežetic věnoval. *) Měl také statek Veselí (str. 320), s kterýmž byly Dohalice spojeny do sklonku téhož století. Od r. 1591 seděl na Dohalicich Hynek Bořek Dohalský, muž násilné povahy, který r. 1593 Martina zámečníka z Hradce, když k němu na tvrz Dohalice na žádost jeho přišel, zbil a okrvavil.") ') Arch. č. VI. 499, rel tab. II. 188. Srovnej i DD 16 f 4 ') CČM. 1827, 3. 79, arch. č. I. 257, arch. gub. A II. 112, arch. Olešnický. 3) Arch. Dráídan. a kapitulní. ") Viz Pam. arch. V. 361, arch. gub. arch. č. VI. 319. 6) Reg. 33 F. k. A 14. Zemřel r. 1617 v měsíci červnu, odkázav Dohalice dceři své Anně Lidmile, provdané za Davida Boryni ze Lhoty. ') Proti tomu zdvihli se tehdejší Dohalšti a způsobili, že pořízeni toto v niveč obráceno.') Pře o Dohalice táhly se až do r. 165 r, kdež přiřčeny Janovi mladšímu, ^ a jen z polovice zůstaly Vácslavovi staršímu. Ale Jan špatně hospodařil a statek se dostal do cizích rukou,*) konečně r. 1660 Vdcslavu Zárubovi z Hustiřan. V rodě jeho zůstaly tvrz a díl vsi do r. 1707. *) Šafgocové koupivše zboží toto, pfipojili je k Sadovsku, měvše již od r 1661 druhý díl, před tím Vácslava staršího Dohalského. *) Stará tvrz Dohalská byla roku 1659 sídlem starožitným, od země vzhůru na díle od kamene a svrchu též na díle ode dřeva vystaveným, ale hrubě spustlým; střechy byly něco cihlami a ostatek Šindelem přikryty, hrubě chatrné a děravé a na mnoha místech na upadení. Dole byly tři neb čtyři suché sklepy, komory, kuchyně, pod zemí sklep plný vody, nahoře tři světnice, v nichž se bydleti, a 4 komory, kterýcbž se užívali mohlo; ostatek byl pustý bez oken a dveří. Okolo tvrze byl příkop vodou naplněný a za kuchyní vinopalna. Asi roku 1667 byla tvrz od Vácslava Záruby téměř všecka z podval! vyzdvižena a z kamene nákladně vystavena, ale i toto druhé stavení zaniklo docela.'1) MOKROVOUSY. Žertovný název osady této upomíná na dávné doby, kdy se říkalo osadníkům jejim Mokrovousi. Později tu byla tvrz, která ve viru časův zanikla, tak že z ni jeu násep a příkopy zbyly. *) Roku 1366 připomíná se JeSek KoSf-il z Mokrovous.*) Před r. 1380 seděl na jednom dvoře Dlnek s maželkou svou Žoíkou (+ c. 1392) a po něm syn Pavel; dvůr ten koupili r. 1380 Diviš z Dohalic a Tas z Alokrovous, a r. 1392 seděl tu Zdeník odtudž. Na jiném dvoře seděli do roku 1383 Jan a Markéta t Vrchlabí, a po jich smrti spadl na krále. ") V drženi tvrze vešel polom Markvart z Mo-krovous (již roku 1390), jehož otec a bratr seděli na Mzanech. ") Po něm následoval v drženi Mokrovous Bavor z Mokrovous, praotec vladyk Mokrovouských z Hustiřan, a připomíná se od r. 1395 často v pamětech. ") Nástupce jeho Beneš z Hustiřan a t Mokrovous za tehdejších běhův válečných mnohé boje podnikal. '*) Z neznámých příčin jal roku 1443 dne 12. srpna Haška z Valdšteina a na Veliši. Jetřich z Mile-tinka, chtě zajatého vysvobodili, vytáhl s krajskou hotovosti a položiv se před Mo- Náhrobek Ludvíka Loreckého ze Lkouée při kostele Číiovském. (Viz díl I. na str. 246.) ') Viz Pam. arch. V. 361. ') DZ. 138 O 17. 1 DZ. 112. E tS ') DZ. 28. H 10. ") Viz díl II. na str 28, Scrsmír, Bíd. Kr. 18. *) D2 313. D 29. 'p DZ. 28. H to a 76. B 24. Popis druhého staveni v DZ 28G. G I. *) Viz Heber's Burgen V 246. s) Borový lib erect. I. 59. ') Rel. tab I. 467, 48c. ") Borový lib. erect. III. 3?8, nrjst. kniha B\džovská. O Mar-kvartovi srov. i lib. erect. XHL a. f 54 ") Rel. tab. I. 591, acta jud. 1408 :8. April, arch. kapitul, lib. conf. V. X 7, erect. VL 67 a děje Dohalic na sir -14 r. Vú díj*1 Malpšnva. TVRZE V OKOLÍ NECHANIG A PŘÍNA. 343 krovousy, tvrze v hrzku čobyl a Beneše donutil, aby Haška, propustil. Za lo se Hašek mstil. Zrušiv laké mir zemský, činil (r. 1447) Škodu a zájem okolo Boharyně a v Trnavách, maje snad namířeno na Mokrovousy. Proto obec Hradecká s tejimauem krajským přitrhli k Mokrovousům, aby nedali škodili, a tu leželi plný týden. Pres to okolí velmi mnoho trpělo.1) 13eneš přídižcl se potom strany Poděbradské, kdyí válčila proti Sasům. a zemřel kdysi po r. 1453.') Nástupce jeho Laver (z Hustiřan ?) zastavil Mokrovousy AlSovi a Liciovi a Ryzemburka £ potom je Alšovi doprodal. a) Tento se roku 1484 jako držitel Mokrovous připomíná. *) Roku 1495 držel Mokrovousy Albrecht s Kolovrat, slavný potom nejvyšší kancléř, jenž r. i5io zemřel.5) Od dědicův Albrechtových koupil Mokrovousy asi r. 1512 Borek Ookalský z Dohalic,*) Skrze dva jeho syny založeny dvoje pošlosti rodu tohoto, neboť jeden Aiikuldt držel Dohalice, druhý Vdcslav Mokrovousy se Stračovem. Tento byl ženat s Eliškou z Hustířan, již na zboží svém věnoval. Po jeho smrti zaslali synové Bořek, Vilém, Jan, Melchysedech, Pavel a JWikuldi, kteří se jeden po druhém oddělovali, berouce díly z nemalého dědictví otcovského Mateři postoupen Straěov a Mokrovousy zůstaly Bořkovi. Tento zemřel r. 1559, dědicův po sobě nepozůstaviv. Po jeho smrti prodali poručnici jim nařízeni (r. 1560) tvrz, dvůr a ves Mokrovousy a mlýn Železný MikuldSi starSitnu s Dohalic a na Veselí, synn dotčeného Ecřks lurullDV nuU|/U. \ f M |C ,| Ol! V uZ do roku 1390 byli na Veselí a Mokrovousich stejní držitelé. (Vi str, 32c.) Téhož rokn dostal Mokrovousy za dil Zdeněk Bořek Do-, halský z Dohalic, vnuk Mikulášův, který již před r. 1598 zemřel.' Zdeněk se b)l nedobře hospodaře velice zadlužil, proto prodány mu Čeiíov, Dluhodvory a Mokrovousy. Roku 1C05 koupil tvrzií tě a sídlo starožitné Mnkrnvnmy, dvůr poplužný při té tvrzi, ves celou, mlýny pfi tvrzi a Železný Hynek Bořek Dahalský 1 Dohalic a na Dohalúrch.s) Tento nepodržel Mokrovous, nýbrž postoupil jich r. 1610 bratru svému Vdctluvovi seděním na Zběři. *) Ze clyr jeho synů držel potom Hynek Mokrovousy a prodal je r. 1628 Jaroslavovi 1 Bubna. Poněvadž tu vrchnosť v posledních letech nebydlela, byla tvrz dokonce pusta. Jaroslav kospodoiil pro tehdejší zlé časy tak a tak a nezaplatil, proto po jeho smrti statek zase Hynkovi, dřevnímu držiteli, navrácer. Hynek postavil na tvrzišli nnvé sídlo dřevěné a prodal Mokrovousy r. 1C51 Perlollovi Zárubovi z Hustířan. Mokrovousy střídaly se potom v rodech Zárubském a Do-brenském a připojeny konečné r. 1707 k panství Sadovskému. Noví vystavená „tvrzka" lyla všechna ze díe»a a šindelem pobila, obsahujíc dvě světnice, dně komory, sfí a kuchyni. Stará puřtá tvrz stála vedle ní ještě r. ifi82. ") TŔEMEŠNÁ BÍLÁ. jj^řemešná jest v Podkrkonoší dvojí; jedna řečená Ľtld u Dvoru [Králové a druhá Červená u Miletina. V Bílé bývala tvrz. Jt tť Odtud pocházel Ticman ■ Třemelné, odjinud z Janovic, který pfed r. 1362 zemřel. '*) Ves samotná s kostelem byla v drženi vladyk z Pbličan, totiž r. 1370 Bořka Šilhéře a r. 1407 AJikuldSt.*1) V 15. věku isadili se tu vladyky te Železím, kteří na štítě svém lva nosili a do vymření svého Třemelskfmi ze Železná se nazývali. Praotec jejich Přech připomíná se r. I44O mezi šlechtou v Čáslavi shromážděnou. Potomek jeho Hereí seděl na Tfemešné ') Staří letop. 133, 147. J) Arch. gub. a Dráždan. arch. 6. V. 274. *) Rel. tab. I. 148 Maruíe snad Bavorova manželka. •) DD. 6 sir. 32. Viz náš díl II. *) Arch. č. IV. 204. e) Viz Fam. arch. V. 361 atd. T) DZ. 173. J 22. Cedule dílčí dány r. 1590 dne 22. května. ') DZ. 179. A 1. ") Obšírněji u Hebra a v Památkách V. 361, kdež oprav „Jana Adama" (na místě Jana, Adama). '") Dopodrobna popisuje Heber. ,J) DZ. 76. B 24. ") Viz na str. 220. '") Lib. conf. Adlička z Třemeíné měla r. 1395 při u soudu dvorského s Kunšem z TFersešné pro nějaké dědiny jemu prodané. Tehda se připomíná také Pesík z Třemešné. (DD. 18 f. 5.) Hrady a zámky České. V. Pamáitník Jana Žižky na místě řečeném rŽižk&v stul" u Rosnic. ke konci 15 věku a častřji se v tehdejších pamětech připomíná. ') Roku 1532 byl již mrtev a držel po něm 1 řemešnou strýc jeho Petr Borecký ze Železná,"*) klerý si dědictví předků S'rých, Borky tvrz a dvůr, Třemešnou tvrz, dvůr a ves, části vsi Brusnice a Doubravice a mlýn Tešnov (r. 1543) ve dsky zemské vložil. Statky ty se potom rozdělily a Třemešuou samotnou držel r. 15G4 Budivoj (snad Petrov syn). Týž zisk a v zase Borky, zemřel r. 1578, zůstaviv z manželství svého s Eliškou z Ryzemburka ryna Jana Přecha pohrobka a dcery Kateřinu a Saloménu.") Až do r. 1594 spravován statek k dobrému sirotkův; tuho roku však koupil jej Adam Zilvár z P> linková.') V drženi rodu Zilvárovského zůstala Třcraešná až do r, iÉ'23; tu zabrána Adamovi, synu Adamovu, a prodána Albrechtovi e Valdíteina. Kníže prodal týž statek v léno (r. l6í!4) Jiříkovi Sndiovskdmu ze Sloupna, který tu rozplavené knc*£í jednoty bratrské skrýval, s) ale potom sám pro náboženství ze země odešel. I ndělen jest polom týž statek Ladislavovi Liciovi z Ryzemburka, po té pak jeho sestře Anně Marii, klerá dvakráte vdána byla. Její dceři Marii ') Arch. č. I. 257, Paprocký o st. ryt. 239, arch. Třeboň. Lumír r. 1865 na str. 5J3. Kunel z téhož roku připomíná se r. 1492 a byl snad Heršftv bratr. ') Reg. 5 F hejl. I. D 2. alj DZ. 20. B 16, 56 P 10 a 250 D 2. Kateřiaa zemřela záhy. ') DZ. 169,. N 21. Smlouvu učinila bába sirotkův Saloména Rašinová z Valdíteina. ') Bilek, Děje koní. 806, 935, Jirečkova Rukověť I. 3yt_ 45 TVRZE V OKOLÍ N ECHAN1C A PŘINA. Saloiněně Šafkoiové z Naydorfu Třemešná r. 1C51 zase v dědictví uvedena a zůstala od té doby při panství Sadovském. ') CEREKVICE. 'oku 1368 seděli na tvrzi Cerekvícké Vojslav. Petr a Šttfyán a t. 1306 Vinold a Jan Paták bratři a Cerekvice^ kteří se 1>» laké jako patronové zdejšího kostela připomínají. Přibik a Cerekvice svědčí r. 1412. Leva s Cerekvice (r. 1444] připomíná se mezi bojovníky ped obojí, a jsa nábožné mysli, založil r. I458 před dolní branou mřsla Hostinného špitál, jejž nadal platem 12 kop; synové jehn Jeiek a Burfan zavazovali se, že nadání toto plniti budou.") V I. 1505 — 1518 připomíná se Otík Holovouský 2 Holovous jako držitel Cerekvice. Nástupce jeho Petr z Holovous prodal po r. 1530 tvrz, dvůr a ves Cerekvici Janovi Zitóborskéintt. z Chlumu, ale od toho přešel týž statek prodáním před r. 1533 na Jiříka Vlka 2 Kvítková* o němž na sir. 334. vypravováno. a) Týmž způsobem následovali za sebou před r. 1541 Zdislav z Dobřeme a Zdeněk Záruba s Hustiřan. *} S bratrem svým Janem rozdelil se Zdeněk o společné jich jmění, při čemž obdržel k Cerekvici čásť Treho\ětic se dvorem, Hněvčcves, Klenice a Řasníce, k ČemuŽ přikoupil Želkovice a Ostrov (r. 155')» flřlzu a j. -r--r--X~~ J - ?«- — <-> *----IX*.!- 1/-. .-*-.» I... 1.1» ,^it.f,,^A-.l r-, • r.CiU4M piv M i. 1 )/i ......-■ iv\ 1.. j • , 1 .. . . • i .l. ov *, . -, - Zdeněk Chvalkovský z Hustiřan, poněvadž mu jej byl prý n, Zdenek ústně dal; právem příbuzenství pokrevního táhli se naň strýci jeho TřebovĚtictí a K ad i ústí (Viz díl I. na str. 127.) Cerekvice zfistala potom v drženi Zárub&v, 5J Jan Záruba prodal Cerekvici strýci svému Hertvikovi, který statek nezaplatil, pročež peníze trhové Janovi k dobrému risku zabrány a Albrechtovi knížeti Frýdlantskému vykázány. Ten donutil Hertvíka, že mu Cerekvici prodal (r. 1633), av£ak po smrti knížete Hertvík za^e v drženi statku uveden. 6) Kterak d£d£na potom Cerekvice v rodě Zárubovském, vypravováno již v I. díle na str. I2g, Dokládáme toliko, že při děleni statků Záru-bovských r. 16Ä2 byla tvrz zdejší díl od kamene, ostalek ode dřeva nákladně vystavena a Šindelem přikryta, v níž byly pokoje ládovanými stropy ozdobené, tabuln.ee, komoiy, sklepy povrchní i podzemní, kuchyně, Špižírna, lokajská světnice, vinopal a kancelář,J) Z tvrze povstal nynější zámeček. TŘEBOVĚTICE. edaleko Cerekvice jest ves Třebovětice, v níž dvě tvrze Cľ^7 \ stávaly. Za císaře Karla seděl In Vyntiř vladyka, po němž tí L zůstalí (r. 1302) synové Hereš a Jan.K) V ty časy připo-■v^j mini se časlo Přibek Doubek z Třebovětic (r. 1390—I4O9), drže také nějaké statky v Hořicích a Hněvcevsi. Roku J4O9 nadal faru Cerekvickou platem v Soveticích a odtudž také úročil do kláštera minorilův v Hradci nad Labem. Platy ty rozmnožily r. 1412 vdova po Přibkavi Zdinka a Kateřina z Křince, snad dcera její.s) Současně (r. 1405—1407) připomíná se Oneš z Třebovětic. I0) Na sněmu Čáslavském {r 1421) seděl Jan Biskupec odtudž ") Tehda rozděleny byly Třebovělice na několik dílův. Na díle. ke kterému patřila tvrz, dvůr, čásť vsi a část Černůtek hořejších a dolejších, seděl Vaněk s Těšína a prodal čásť tuto r. 1447 Svaloborovi z Chnal-kovic, předku Zárub&v z Hustiřan. !1) Od potomka Svatoborova ') DZ 150. N 18. ') Lib. corf. arch. č. TI. 69, arch. Drážclan., Mittheil. XI 51. 3) Arch č VI. 320, ED. 21 p. 24G. DZ. 8. L 30. O 23, 250. K 26, reg. 5 F. k. s. A 14 a E 12. Petr „Cerekvický z Holovous" připomíná se r. 1536 (Arch. guh.). 4) DZ. 4. D 11, s) DZ. in. B 6, 4g. C 13, 58. F 11. DZm. 124. S 37. Viz i DZ. 10. B 7 a 17. B 28. «) Bilek, Děje konf. 809, 923. 7) DZ. 76. A 28 — B 12. O pozdějších držitelích hlťtl u Sommera na str. 255. 8) Rel. tab. I. 480. 9) DD. 14 f. II lib. coul, lib. erect. VIII. 90, J63, 164. ,0) Lib. conf VI. F 7 a rel. tab. II. 44. ") Arch. č. III. 227. ") Rel. tab II. 210. Viz vývod v díle I. na str. 127. VArsliiva přikoupeny r. 1495 Čcrnfllky ') Týž aneb prý Vácslav připomíná se jako pán Tíebovětický r. 1515, syn jeho (?! Vácslav r. 1527 a 1335.') Druhou čásť Třebovětic, totiž dvůr s dědinami zapsala r. 1444 Kateřina z Třebovětic muži svému Jiříkovi z Dobruši, který se nacházel potom (r. 1448) ve vojště jednoty Poděbradské Týž se nazývá také Jan Jirpl. a postoupil dílu tohoto r. 14 57 synu svému Jiříkovi. *) Čásť tuto, na niž také tvrz postavena, držel pak r. 1503 Jan BnSín z Byzemburka,') ale dostala se potom také v drženi Vácslava Záruby. Když se synové Vácslavovi o slatek otcovský dělili, dostal Zdeněk k dílu Cerekvickému tvrz Třebovětice se dvorem, kterýž se nazýval Mladkovský a k němuž patřily čásť Klenice a Hněvcevsi. *) Jan dostal za díl druhou tvrz v Třebověticích s příkopem, dvorem a příslušenstvím a věnoval na něm manželce své Kateřině z Hrádku.') Po bezdětné smrti Zdeňkově přišlo ke spojeni obou dil&v {viz díl I. na str. 127.), a měl Třebovětice potom Bohuslav Záruba (f r. iSgl). Jedna z tvrzí potom zanikla. Po jeho smrti dělili se synové jeho Vácslav mladší a Hertvík o statky otcovské Ples a Třebovětice, při čemž dostal onen za díl tvrz Třebovětice od kamene vystavenou, v níž pokoj ův a světnic i také komor k bytu a všelijakému pohodli s potřebu bylo, i se sklepem naproti tvrzi pro chováni všelijakého nápoje, a k tomu vše příslušenství.7) Roku 1623 odsouzen jest VAndav v manství a po jeho smrti (+ 1. 1632) dostal se týž statek vedle jistých smluv ke knížectví Frýdlantskému.8) Kníže připojil Třebovělice k panství Hořickému (str. 133 —134]. Teprve r. 1665 prodány Třebovětice Vdcslavu Zárubovi 1 Hustiřan a přiděleny k Cerekvici.9) Roku 1682 byla tvrz od kamene a vápna s dobrými a silnými zdmi vystavena a šindelem přikryta; bylo v ní 7 pokojův, 2 komory a veliký palác, jehož půda byla trámy, prkny a všelijakým tíSflovánim malována a okrášlena. Kromě toho byly tu dolní světnice, komory, sklepy, kuchyně a špižírna.'") HNĚVČEVES. ]£\ cdaleko Cerekvice jest Hnévčeves (podlé smyslu Hnčvkova |IV ves), v níž tvrz za starodávných dob bývala. Roku i366 pri-J pomíná se Zdislav z Hněvcevsi; 1") Dobral, Mlach, Benda a I Mikuláš, odtudž jmenuji se mezi patrony kostela zdejšího 1 *) Dobral (neb Dobrman) koupil r. 1388 dvq dvoiy kmficí, která posud Mikuláši r Roztok (nahoře psanému) náležely, a zemřel asi r. 1408. I3) Kromě něho připomíná se r. i38o Pesík z Hněvlevsi. Roku 1392 přiznali se Havel Hřebec z Hněvcevsi a Anéíka vdova po Fraňkovi odtudž, že dávají plat na úročnicích svých v Hněvcevsi kostelu tudíž.") Z téhož rodu se potom (r. 1405) Štěpán Hřebec z Hněvcevsi a Ctibor Hřebec z Lazec připomínají. 16) Tehda žili také r„ 1408 Vaněk s Hněvlevsi, Jírův syn, a r. 1412 Olmár a Matěj ŕ/os odtudž. 16) Později se připomínají Mikuláš (r. 1431) a Jindřich odtudž; tento byl r. 1440 na sjezdu Čáslavském. I;) Roku i5o3 prodali Vdcslav a Petr bratří z Černittek tvrz, dvůr a ves Hnívčeves Vdcslavu Zárubovi z Hustiřan a od té doby držen jest statek ten napřed k Třebovéticům a potom k Cerekvici Roku 1570 již se ti/rz zdejší nepřipomíná ") ') Rel tab. II 469. Viz i Cod. Talmb. f. 384. s) Reg. 2 J. k. A I, reg. p&h. k. 1535 A 16, arch. Novoměstský a Roudnický. s]l ČČM. 1827 III 80, rel. lab. II. 247, 282. ') DZ. 3. I. 20. 5] DZ. 40. C 13. 250. I- 27. ') DZ. 5. H 12 a 49. C 14. ') DZ. 175. H 12. ") íilek. Děje koní. 925 Sommer, Bid. Kr. 251. ") Viz Sommer, topogr na str. 262. ,c) DZ 76 B j. IJ) Borový, lib erect. I. 5g. ") Lib. conf. II. B 1. ") Lib. conf. DD. 14 £ 139, rel. tab. I. 5i5 Mikuláš 5e připomíná ještč r. i38o ") Tingl, Acta jud. 97, lib erect. XII. 120. Is) Lib. conf. ") Lib. conf. arch. kapií. ") Arch. č. I. 257, III 5o3. ,s) DZ. 6. G i5, DZm. 124. S TVRZE V OKOLÍ NECHANIC A PŘÍNA. 34S BARCHOV VELKÝ. ruby neb Velký Barchov leží mezi Chlumcem a Nechanici. Bývala tu před časy tvrz, avšak nestála na místě zámku, r. 1737 postaveného, kterýž pak byl r. J 778 emfyteulicky prodán. Z Barchova pocházeli vladyky erbu kohouta, kteří se později n.i DaSické a VySehnévské z Barchova dělili. K jich rodu patřil bezpochyby r 1409 MikuldS z Barchova.1") Tyž obdařil platy (roku 1410) oltář ss. Petra a Pavla v kostele Pražském. *) Ceník z Barchova nacházel se r. 1448 ve vojštč Poděbradském, a Petr odtudž se sestrou stou Hedvikou připomíná se r. 1452 *) Jiřík z Barchova sloužil věrně králi Jiřímu a bojoval ve Slezsku. *) V letech i53o—1542 držel Barchov MareS Dobřenský z Dobřeních) Ze čtyř jeho synův ujal Barchov nejstarší Jiřík, vyplativ bratří své asi r. 1558; oženil se pak se Zdenou z Hustířan, jíž r. t562 na Barchově tvrzi, dvoru a vsi a vsi Barchúvku věnoval.6) Skrze tuto manželku svou (f r. i575) dostal se v držení Třebešovn. (Viz str. 57.) Jak již vypravováno (na str. 57.), rozdělili se r. 1595 synové jeho, ale potom díly své směnili.7) Pánem na Barchově stal se Jan Dobřenský z Dobrenic, praotec všech nynějších Dobřenských, skrze syna svého Jiříka, kterého byl s manželkou svou Lidmilou z Gerštorfu splodil.') Od něho přejal Barchov (r. 1608) Jan jinak Bur/an Šlibovský ze Skřivan a držel jej do r. 1611, kdežto jej prodal Albrechtovi Bzenskému a Prorubi. Týmž způsobem následovali r. 1614 Jetřich MySka ze Žlunic, pak Mařkvart Stranovský Ze Sovojovic, r. 1618 Smil Ostromiřský z Rokytnlka a r. 1617 KaSpar 'Belvic z Nostvic.*) Týž nedoplatil statek, kterýž r. 1623 z pokuty v manství uveden, ale potom (r. 1628) pro veliké dluhy z téhož manství propuštěn byl, a když Belvic pro náboženství ze země odcházel, vzdat Barchov manželce Ostromířského Evl z Loutková.") Téže paní, která se potom zase za nějakého Majera vdala, potvrzeno r. 1644 propuštění statku, když 4455 kop. míš. kr. komoře povinných zaplatila. Hned potom (r. 1643) prodala Barchov Vilému Jindřichu Odkolkovi z Újezdce, Lichtenštejnských panství v Čechách regentu.") Týž držel Barchov do r. 1673, kdež jej prodal Janu Ferdinandu Kalinovi i Kyiemburka.1J) Z tvrze zbylo tehda staveni skrovné dřevěné, šindelem kryté se 4 pokoji, 7 komorami, 2 světnicemi a kuchyní. Po vyzdvižení nového zámečku od kamene vystaveného zůstala stará dřevěná a velmi sešlá tvrz jako byt pro olicíra.") Ve blízké vsi Malém Barchovl, která do r. I3g5 při Velkém Barchově zůstávala, postaveno jest na počátku 17. století tak zvané sídlo neb prostý dům, který později také tvrzí nazývali. I4) ZÁHOŘÍ. Stráni mezi Barchůvkem a Kosicemi říká se Zahoří. Is) Stávaly tu před časy tvrz a ves, není o nich však ani toho nej menšího známo. Roku 1642 přiznal se Man S Dobřenský e Dobŕenic, že drží Barchov Velký tvrz, dvůr a ves celý, Barchovek ves celou, Záhoří tvrz pustou a ves tudíž pustou.,6) ') Rel. tab. II. 62. s) Lib. erect. IX. M 5. Viz díl I. na str. 64. *) ČČM. 1827 III. 258, rel. tab II. 223. *) Archiv kapituly Vratislavské. s) Pam. arch. VII. 35ťi, DZ 25o. A 10. Viz i Pam. arch. IX 441. DZ 14. L. 11. ") DZm. 72. E 24, E 26. *) DZ. 172. L 7. ») DZm. 236. X 7, DZ. 135. L 5, i3g. G 7—8, 104. b 22, ígi. G q. ">) Bílek, Děje konf. str. 9. DD. 7 f. 107, reg. 49 F. k. 69. ") DZ. 148, F 25, 3o2. In. ") DZ 391. P 7. Pozdější majetníky má Sommer na str. 280. ") LjZ. 33. H i5, 34. M 7, ió5. c 7, 10. '•] DZ. 3o. D 18, 188. E 14. Is) Poznámky n. Malochových. "') DZ. 25o. A 10. HUMBURKY. Tíozdě teprve povstala tvrz ve vsi Humburcích, jihovýchodně od Nového Bydžova ležící. Až do r. 1548 náležela ves tato k Bydžovsku. Od té doby drželi je Jiřík z Černína r. 1548 až i55i, Bernart ZehuSický z Nestajma r. 155 i, Jan mladil Trmal s TouSic (r. 15 51 [ 1377), Jan a Vdcslav bratří Vitonovili s Vllkovic. ■) Roku 1615 držel »tvrz Huntburky« Adam Kaipar Vančura z jfehnic,1) avšak týž statek byl tehda v držení rodu Vratislavského a teprve r. i65i koupil jej syn jeho Jiři Šťastný Vančura z Řehnit od Kateřiny Vratislavové z Kyiemburka, tak že tehda bezpochyby ke sloučení dvou dílů přišlo.3) Roku 1662 koupili statek Vdcslav Jindřich Odkolek z Újezdce a manželka jeho EliSka Polyxena Horňatecká, a ti prodali r. 1668 Humburky sídlo starého i nového sta.ení Marii Eliíce Odkolkovi z Kotvic.') Ale r. 1678 zvedená jest na ně Zuzana, vdova po Jiříkovi Šťastném, rozená Hubrykova z HenrStorfu;5) až do 1690 zůstaly v držení Hubrykův a pak se dostaly Michalu Františkovi z Viínik.6) S Barchovem spojen jest týž statek r. 1748. PETROV ICE. elrovice ves (záp. od Sadové) jest sice starého původu, ale tl\ jistě z doby křesťanské. Roku 1355 seděli tu Goihard a tS% Jan vladyky. Tento zemřel téhož roku zústaviv syny čtyři, z nichž se r. 1375 dva, VSeslav a MikuldS, připomínají, ale kromě nich tu seděli ještě Litolt, farář, a Petr, jich strýčení bratří. Všeslav a Petr žili ještě r. i3g5. Dotčení dva zemane založili r. i386 kapli sv. Vácslava pod zvonicí Petrovskou a nadali k ní kněze.') Pešik zemřel před r. 1408 a s sirotkem po něm seděli tu Všechovi synové Jan, Petr a KuneS,') kteří se r. 1413 naposled připomínají. Asi r. 1415 koupil Petrovice Vdcslav z Libčan vlastně z Ryzemburka řečený, protož na ně toho roku víno manželky své Anny přenesl.') Seděl tu ještě r. 1426.'") Z potomních vladyk připomíná se r. 1452 KuneS z Petrovů, an prodal rybník svůj v My-štěvsi. ") Roku 1488 seděl tu Jiřík VlaSték z Odérad.'7) Po něm následovali synové jeho VlaSték a Jan PetrovStí z Odžrad. Onen se zadlužil velice, tak že polovice jeho r. i5o3 prodána, Jan pak roku i5o6 též polovici svou prodal. Kupec byl HaSek Zviřetický a Vartemberka, ale některý rok potom prodal tvrz, dvůr a ves Petrovice a ves Neresov Markét! Kokořinské z KlinStetna.,3) Několik let drženy potom Petrovice k Nechanicům a staly se zase samostatným statkem, když je Bedřich Pecingár z Bydiína (| r. i55i) na díl obdržel. '*) Posloupnost potomních držitelů naznačena jest již na str. 79. Bedřichův syn MikuldS starSi zbaviv se menších statků, které v okolí držel, a usadiv se v Lodině, prodal roku i5ť)3 tvrz a ves Petrovice a ves Nerešov Adamu Zilvdrovi ze SilbrSteina a na Žirci.,s) Petrovice drženy odtud ke Smidarúm a koupeny teprve r. 1809 k panství Sadovskému. Tvrz zdejší zanikla již v 17. století. ') DZ. 8. M 21, 10. D 10, 19. H 4, 49. G 4, G 10. 5) DZ. 95. G 2. 3) DZ. 3i2. T i3. Bílek, Děje konf. 842 a 904. *) DZ. 316. O 21 a 317. Q 26. *) DZ. 116. C 2. 6) DZ. 400. M 21. Pozdější majetníci poznamenáni jsou u Sommera na str. 280. ') Lib. conf., lib. erect. XIII. a. 3o. O vsi viz lib. erect. V. f. 14 a 83. ") Lib. conf. Jan řečený Homole r. 1400. (Lib. eret. V. f. 23.) Všech zemřel po r. 1402. (Rel. tab. I. 5o/).) *) Rel. ttb. II. 124. Jt) Rel. tab. 11. 149, arch. č. III, 491, 497. ") Rel. tab. II. 223. Snad jest roďi Oděradův ze Sekyric. '=) Rel. tab. II. 43i. ,3) DZ. 3. L 19. L 23, 4. A 28. Jt) DZ. 10. A 14. Viz str. 332. ,s) DZ. 179. H 3. 45* TVRZE V OKOLÍ NECHAN1C A PŘÍNA. STRAČOV. trsčov (ve starší době i Strakotín) jest vesnice mezi Hradcem ^ a Hořicemi. U nového zámku v parku spatřuje se okrouhlé jtj 'vrzišté z bývalé tvrze, která tu ve 14. a i5. věku starala ') ™ PeSek ze Stralcva připomíná se r. i358 mezi patrony ko--stela vc Smiřičné. Vc Stračově simém podávali knize Mladota ze Stnkotina (r ijCi —137') a Závise ze Třebňoulevsi (r. i3ol) Na místě Závise ví vyskytuje se r. 1371 Pelík ar Strakatina odjinud s Ryzemburka. Syn tohoto BeneS držel r. i3g5 Ryzemburk i Stra-kotin z části, ale druhou iást držel tehda Rubín js TřebňouSevsi.s) BeneS 3 Ryzemburka a z Krčina učinil r. i395 nějaké dobrodiní kostelu v Libča-nech ve příčina popluží, kteréž u Libčan držel, a .dal mu plat ve Strakoliné. Sedel tu tedy s druhým Benešem, ^ maje tuším v držení díl někdy Třeb-ňouševských. Jiřík ze Stračova,neznámého rodu, byl r. J415 samojediným držitelem. ') Po smrti Kateřiny ze Stračova vyprosili si (roku 1470) MareS a Heřman bratří strýčení Kulové z Chotte všechen nápad královský na tvrzi a dvoru ve Stračově s podacím; Heřman pak zůstal v drženi Stračova r. 1489 přes to, ie si nápad dotčený vyprosil Jan zTedražic,první písař v kanceláři královské.5) Roku 1495 povýšena jest ves na městečko. V 16. věku tu tvrze nebylo, a městečko bylo v držení Dohalských a Nejedlých z Vysoké. ■) Konečně prodala r. ibi 1 Lidmila Nejedlá z Vysoké městečko Stračov s podacím a majestátem krále Vladislava na trhy Karlovi staríímu Zárubovi z Hustlřan.') Až do roku 1708 zůstal Stračov při zboží Cerekvi-ckém. •) Krajinka u Smidar. ■41 . ČEŇOV. liíkrr Stračova leží dvůr Čeňov, při němž někdy tvrz i ves o/.í jeho připadlo větvi Bračické,') jež je držela ještě za naší paměti. ■) Z vžtve této žil tehda Karel Ferdinand z Dobrenic, jenž držel mimo Dobŕenice, Chvalkovice a SvinUťany také NeóVTiíté s Hoděčiuem, Chlum, Kadikovke a Ulouhodvory. OdJav se službě veřejné, byl Karel Ferdinand JMC riclou, soudcem zemským, hejtmanem kraje Hradeckého a býval potřebován také k jiným důležitým pracím a jednáním zemským i krajíkým. S manželkou Eliškou Strakovnon -z Nedabylic splodil syny Vdcslava Petra, Františka Karla a Jana Josefa, pak dceru Marii Elišku. Zeu.řel r. 1734 a pohřben jest v Xedělišii. Eliška vdova po něm zůstalá obnovila roku 174U ie synem svým Vicslavem chrám Dubřenaký. Vo smrli Karla Ferdinanda rozdíleno jest pozůstalé po něm aboži mezi jeho tři syny, tak že uejstarši Vácslav Peix obdržel Dobrenice, Néde'išté a Hodééíu, druhý Frant. Kaiel Chlum, Kadikovicc a Dlouiodvory, a nejinladši, tehdáž ještě nezletilý Jan Josisf Chvalkovice, .Sviniírany a Bukovinu. Vácslav bvl roku 1736 —1738 hejtmanem kraje Hradeckého, JMC. radou, komořím a radou soudu zemského; týž vystavěl znovu r. 1740 zámek v Dobřenicich a zřídil při tamním farním chrámu kryptu čili pohřeb rodinný. K manželství pojal r. 1732 Marjanu Annu de Fours, ovdovělou Berne.ovou de Rosano, která ran zapjala statky své Úlirov a Přibraní v Cáslavsku .1 r 176S o'-J&a.£MfKC. ^"Iťuiícfuj i/^Wlc*. >^t 33' Znak Ludvika Loreckého ze Lkouše.......342 Památník Jana Žižky u Rosnic.........343 Krajinka u Smidar..............346 Znak Dobřenských z Dobřenic.........348 Čáp Petrem Dobrenskvm nakreslený.......349 Znak Kostků z Postupic............35' SEZNAM OBRAZU MIMO TEXT Náchod zámek a město.....při stránce i—33 Zámek Náchodský ze strany jižní . „ 1 —33 Zámek Náchodský od jihozápadu . « 1—33 Náchod od rybníka...... » i—33 Dvůr před vnitřním hradem Náchodským - 1—33 Zámek Náchodsky....... ., 1 —33 Zříceniny Visemburka..... . 33—36 Červená hora ........ ., 36 Klášter Broumovskv...... « 59 Partie z Hradiště....... „ 74 Pecka........... „ 99 Skály........... ., 67 Miletín.......... . 123 Žižkův porn nik na tvrzišti u sv.Gotharda » 130—136 Výjev ze selského povstání. ... „ 130—136 Břecštein.......... „ 144—150 Brána do zámku Zacléřského ... „ 161—166 Adršpach......... při stránce 169—175 Strernen......... _ 169—175 Kumburk od jihu...... . 175 —185 Zámek Valdšteinský v Jičíně . . 185—194 Bradlec od východu..... . 194—198 Bradlec......... » 194—198 Bradlec........ „ 194—198 Kostel v Hostinném..... » 209—218 Nový zámek Olešnicky .... „ 209 — 218 Vrchlabskv zámek .... ,, 229—236 Klášter ve Vrchlabí..... » 229—23Ď Zámek Jilemnický...... . 237—250 Brada od západní strany . 265 Pařez.......... . 267 Znaky rodin ve východních Cechách osedlých........ na konci díla Medalie a mince rodu Slikovského » 251—265 Seznam A. Pečeti pánův a vladyk z východních Čech. 1. Haška z Lukavice (1361]: nad přilbici mořský pes -(- s. hasconís . de. lvcawicz (Arch. Břevnov.) 2. Bořka z Hrádku (1451): štít polovičný s šachovnicí, vpravo nad přilbici hlava ženská + horzek z hradkv (Arch. gub.). 3. Stepána Anděla z Ronovce (1432): na Štítě býk * * * stiepan * i ronowce (Arch. gub.). 4. Neplacha ze Sendiažic (asi ok. r. 1290): dvě plechovmce spojené ozdobenou peutli 4- s.neplachi de sedrazich. (Pečetidlo v česk. mus.) 5. Straníka z K-opidlna (1414): na štítě kozí hlava 4- s......... Kopidlna (Arch. Třeboň.). 6. Marše Saldy z Robnus odjinud z Čáslavek (r. 1382): nad přilbicí kozí hlava | s . marsiconis . de . czaslavek (Archiv univ. Praž.). 7. Bohunka Heřmanského z AdrŠpachu (počátkem 16. věku): šachovnice, nad přilbicí dvě koule 4- s.bohvniek.z adrz-pachu (Pečetidlo ve sbirce Dr. Edv. Čermáka.). 8. Markvarta z Choltic (1401): nad přilbici kačer. marcvatdi. d . choltícz (Arch. Třeboň.). 9. Tůrny z Valu (1401): nad přilbici lvi neb psi hlava -f- thome . de . wald (Arch- Třeboň.). 10. Fřibíka ze Štětina (1366): nad přilbicí ozdobenou kýtou, kačer -f- s przibconis . de . scecina (Arch. bíbl Praž.). 11. Vyntiře z Brandýsa (1312): na Štítě jelení hlava + £-gvrjtheri. de hrandeiz (Arch. korunníj. 12. Kuby z Jevišovic (1437): na štítě mořská panna pod korunou -|- s . kvbonis . de . gewissowicz (Arch. gub). 13. Anežky z Obran, manželky Vítka ze Švabenic (1287): štít obsahující z polovice znak Švabenský (čtyři střely do čtver-hranu spojené) z polovice znak Kunštatský (tři pruhy na hlavě štítu) \. %. domine agnete . d . vpa (Arch. zem. Mor.). pečeti. B. Pečetí rodů ve východních Čechách usedlých. 1. Sezemy z Dobrušky (1364): na štítě pošikem dva pruhy, nad přilbicí křidlo neb prkno s pruhem, po stranách písmena S C + sig . sez ine . de . dobruzhca (Arch. v Dobrušce ). 2. Soběslava z Milelinka (1459): Štít křižem rozdělený na polovičný s šachovnicemi a orlicí s řebřikem, nad dvěmi přilbicemi hlavy panenské a křídla šachovaná -\- sobieslai. de miletinek et pardubicz 3. Beneše z Choustnika (1353]: nad přilbici řebřík -|- s . be-uessii - de . chvsnik (Arch. Vratislav.). 4. Beneše z Mokrovous (1440): na štítě pruh na přič, nad helmou křidlo ■+■ s . beness . z. mokrovus (Archiv Hradec). 5. Trystrama z Barchova (1512): na štítě kohout, klenot není zřetelný .... stram z barch . . (Arch. v Dobrušce). 6. Sezemy z Dobrušky (1364): dva pruhy mřežované pošikem 4- s . czezeme . dobrvschka (Arch. Vratisl.). 7. Ješka z Veselíce (1363): půl lva pod korunou a na třech pahrbcích -|- s . iesconis . d. vesel (Arch. Vratisl.). 8. Nevlasa ze Skalice (1363): na štítě třmen 4- s . nevhlas . d . scalicz (Arch. Vratisl.). 9. Vaňka z Miletinka (1440): Štít polovičný s šachovnicí, nad přilbici hlava a poprsí panny 4~ Wdcljw miletinek (Archiv Hradec). 10. Vaňka z Valeřova ([459): na štítu slunce ~\- s -j- wanyek . z waleczova + + (Archiv korunní). 11. Arnošta z Kácova a z Cernčic (1432): na štitu dvě lekna, nad přilbici křidlo -|- s arnesti. de kaczow (Arch. v Dobrušce). 12. Oty Ratolta ze Ždánic (1338): na š'.íte tetřívek f s ■ ottonis . de . zdanicz (Arch. Vratisl.). 13. Jetřicha z Rychnova (1364): ni štítě dvoje lekDo, nad helmou předmět nezřetelný (psí hlava) -\- teodrici de richnow (Arch v Dobrušce). Opravy a dodatky. Na str. M- v '7- n 57-64-70-85. 90. 110. 120. 122. 146. řádce 3. zdola Čti Kaufunk za Kaufuuk. „ 1. shora dodej: Náchodském.') Nástupce jeho a strýc Albrecht jfan Svtiřický Smiřic ujal Náchod, ale držel jej toliko 4 léta. Zemře] min tíifl A n*. ■ fi licř r*nn rl 11 zúčastniv se skutečuě lehdej* Si ho povstání. „ 1. zdola Čti DZm. 72, za t)Z. 72. „ 1 - « . Konec té píe na str. 245 ') „ 6. shora Piramovi za Priamovi fl 14. zdola ťro rub B Proub. „ 12. . „ Grodce „ Brodce. „ 16. w „ St^řimsliým „ Stáru Kým. „ 12. n „ Bohnicích r Bohnicích. „ 38. shora . Sraíkou^kého „ Šmilíorského. „ 4. B . Sumhurka „ Sumberka \a str. 152 172 *74 23° 253 272 279. 308 3 09 ?i 344 345 347 v rádce 33. ■4- 10. 26. shora Čti zdola • shora shora cti zdola » Sandomírem za Saudomirerů. Tamchyn „ Tomchyn. viz pozn. r. n viz pozn. 2, Stán „ Stan. Hlubokou n Hluhoké. a Dolany, kde posud jsou polnosti nazvané rv Mostkách", stávala tvrz Mostek, z Mostku za z Mostu. 34. shora 8. zdola 24. shora 6. shora 18. zdola Kokota „ ]\ehotským „ Roku 1417 „ přikopem i „ RadímSii m VitanovĚti n Téšnícc _ Kokotu. Ŕ e horským. Koku 1377. přík opera. Radinšti. A'íťonovs'tí. Treínice. REJSTŘÍK MÍST A RODU V. A. Ahrspach, Adršpach 10, ". 37. 39—4', 49. 69, 71, 166, 169—174, 212. z Abršpachu 51, 171. z Adlaru 116. Adlspach z Damsdorfii 173. Adršpach z Dubé v. z Dubě. Amciia z Rorovnice 46, ji, 72' 79-Andcl z Ronovce 95 de Arlin 173. Arnstorf 212—216, 219, 220. Asterl z Astfeldu 340. B. Babí 11, 15, 156. Babice 49, 301, 339. Báderský z Újezda 297, Báderský z Obědovic 303. Báně 297. Banín 40. íiarchov 57, 345, 349, Bartoušov 122, 261, 263, 270, 272, 273. 314. Básnice 133, 137, 271. Baštín z Porostlé 11. Batňovice 36, 53. Beíkov (Potscbendorí) 156, >59> l64-Bechyně 10. Bechyně z Lažan 97, 341. Bělá 43, 105, 106, 108, 182, 197. z Bělčic 98, 1 19. Bělohrad 106, 114-117. Bélušice, Bělošice 1 29, 297 Bélušovíce 300. Belver 36, 70, 163. Belvic z Nostvic 234, 245, 246, 345. z Benešova 70. Benignus 23. z Bergova 225, 284, 285. Beřkovskv ze Šebiřova, 42, 54. 272 Bernartice 155, 156, 159. Bernartickv z Něchtic 2go. Bernštat 165. Bérunice, Beruničky 298, 299, 308. Běšín z Béšin 105. Béškovec z Běškovic 52, 186, 187, 257. Bezděčín 226. Bezděkov 154, 156, 164, '73-Bezděz 15. Bezník 125, 129. z Bibršteina 259. Bdevec, Bílo ves 11. Bilsko 137, 264, 273, 328, Bílský z Kařišova 78, 205, 226, 272, 273, 278. z Binau 351. Biskupice 297. B tovanv i2i. Blatná 276. Bláto, Blata 257, 238, 260, 264. Blažkov 309. Bleileben 208. Blšany viz Pšanky. Bludy 293—295, 299. Bobra 165. Boharvně 301, 332, 339 až 34'. 343-Boharvnka z Chotělic 116, 309- Boharvnskv z Hrádku 58, 257» 332, 336. 34°- Bohdanecký z Hodkova 41, 53, 56, 58. 7». 73. 78» '*3, 125. '33, H2. '43. 164, 165, 173, 174, 192, 216, 217, 222, 338, 340. Bohdaneč 128. Bohdašín 36, 63, 69. Bohnice 120. z Bohuslavic 340. Bohuslavice 36. Bohušin 35, 49. Bochovec z Buchova 14, 36, 70-Boleslav St. 327. Bolkenstein 166. Boranovský z Bytešky 216, 221, 286, 304. Borecký v. Tremešsky. Boreček 125. Borek 125, 278, Bonce, Boršice 95, 156, 160, 164. Bořkov 258. Borky p5, 160, 343. Bornrlos v. Zacléř. z Borové 174. Boroví 15. Borovnice 104—106, 108, 125, 215, 217, 222, 226, 1 227, 240, 241. z Borovnice 340. Borovnička 125, 216. Borovský 125. Boryne ze Lhoty 342, 352. | Bosí n 42. de Boy 321. z Bozkovic 48, 197, 20i, 270, 285. Božanov 63. Božce 78. de Bracciolini 56. Brada g, 201, 254—257, I 258, 204—266, 272, 319. Bradlec 181, 182, 188, 194—198, 200, 225, 346. Bradlecký z Mečkova 146, 148, 197, 291, 304, 338 349- Bradský z Labouně 257, 266, 272. Brand 232. Brandýs 288. Branná, Brenná 230—232, 235. 237— 25°. 28°-Brath 26. Bražec 11, 15. Brdo 109, 180, 182. Bŕecštein 98, 144—149, 222, 311. Breuner 149. Břevnov 317. Březina 257, 258, 260, 204. Březová 63. Brezovice 132, 133, 139, 142. Bŕezská (Lhota) 200, 266, 281. Břežany 197. Břístí 242. Bříštany 91, 133, 1 j7, 255, 271, 277. Bříza 336, 338. Brná 11. Brod 79, 85, 86, 199. Broumov 37, 59—66, 69, 95. 2'2-Brtví 105, 106, 116—118, i 29. Bruknár z Brukšteina 13G, 314, 328. Brunacci 22. Brusnice 36, 125, 150, 217, 218, 343. 7. Brvslu 97, 174, 303. 340 Bubensky 97. Buben z Hrádku 303. REJSTŘÍK MÍST A RODŮV. z Bubna 54, 79, 122, 141, 219. 309, 320, 343. Budčice 323. Budějovice 253. Buchlovecký z Křížkovic 16. z Buchvaldu 230. Bukovina 4y, Bi, 94, y8, 105, 106, 1 14, Il6, I 17, 129, 146, 160, 297, 352. Bukovinka 47, j4, 105,106. Bukovka 43. z Bukovky 347. Bukovská 79, 8i, 86. Bukovský z Hustířan 43, 54, 58, 79, 88, 91—93, 105, 116, 143, 165. Bukovský z Keudorfu 133, 139, 187, 102, 193. Bukový 222. Bukvice 253, 257, 258, 260. Buky 94, T45- 148, 156, 160, 162, 167, 168, 220. Burnacius 261. Buštěhrad 132. Butoves 282. Bydžov 12, 254, 256, 257, '285, 290, 305—309, 313, 3'6, 317» 319. 333, 349-Bydžov Starý 71, 257, 299, 3°5, 3°6> 3,2> 3'4. 315» 317-Bykáň 349. Byňovice 336. Bystrá 312. Bystřice 275. Bystrý 39, 40, 67—72, 195, 201, 224, 258. Bvšice, Byšičk) 105, 106, 117, 205, 2^4. Byšický z Byšic 147. Bzenský zProri)bé320, 321, 345- c. Calta z Kamenič hory 296. Caraffa 173. de Carmes 73, 121, 122, 328. z Cedlic, ze Sedlic 148, 162. z Celiynku 9c, 242. Cerekvice 334, 344—346. Cerhenice 314, Cerhenský z Dražovic 78 Cetryc z Karyše 164, 165, 236. Cidlina 120, 24.1, 280, 281. Cidlinský, Hubojedsky ze Huh 123, 197, 265, 270, 277, 278, 279—2S1, 298, 299, 324-Cikán z Cermné 96, 220, 221. z Cimburka 177, 319. Cirus 23. Cíikov 296. Cobl (Zobl) 54. Crklenčves 129. Cukr z Tamfeldu 110, 116, 290. č. Cabelický ze Soutic 97. Cachovský ze Svémyslic 350. z Čamru 167. Cífslávky 80, ^y6. z Castolovic 10, 11, 38, v 77. 18°> 2I2- Čečovice 172. Čech 336. z Čech ti c 94. z Čejetic 277, Čejka z Olbramovic 142, 300. Čejkovice 253, 257, 258, 260, 264. Čeňov 342, 343, 346. Čermná 14, 15, 51, 52, 145, 160, 172, 216, 217, 220, 221. Černá (Cermná^ 147, 227. Černá Voda 165. Černčice 39. Černě ický z Kácova 39, 226, 241. z Černé viz Zahrádka. z Čeinhauzu 119. Černilo v 10, 37, 258. Černín 108, 117, 122, 123, „ 140, 20$, 275. Černín z Černína 87, 95, 116, 122, 136, 204, 207, 208, 226, 270, 272, 309, . 3'3, 324» 345-Černín z Chudenic 8o, 108, „ 'i3> 232-Černot i ce v. Čem útky. z Černfltek 120, 344. Černůtky 129, 336, 344. Čeřov 182, 258. Čertorejský 41, 57, 71—73, 168. Čertovina 55. Červená Hora 11, 36—39, . 4i, 69, 71, 172. Červeněves 297, 311—313. Čikvasky 230. Činěves 299. Čistá 105, 222, 240, 241, 249, 321. D Dašický z Barchova 298, 345-Deblice 224. Debrný 125, 150, 151. Deckréyss 23. Dehrov gi—93, 124, 125. Desfours 317. Détenice 148, 188, 198, 294. Devaghi 168, 347. Dienzenhofer 59. Dílce 182, 258, 266. Dluhodvory 303, 343, 352. Dobenina 69. Dobeš 105, 106, 115, 116. Dobravoda 122, 134, 135, I39-I4I, 168, 220, 222, 323. Dobrejovice 348. Dobrefi 348. Dobřenice 47, 348—352. Dobřenský z Dobřenic 41 až 47, 53—55, 57, 5«, 9°, 91, 97, 121, 122, 137, 142, 174, 2 20, 280, 281, 201, 206, 208, 2qg—204, 308, 314, 341, 345, 347 až 352. Dobrépole 348. Dobřice 205. Dobřičany 279. Dobrikovský z Male jo v a 291, 309-Dobříš 324. z Dobronína 1 16. Dobrošov 11, 15. Dobrovíceves 226. z Dobruše 344. Dobruška 63. z Dobrušky v. z Opočna. Dohalice, Dohaličky 250, 320, 341, 342, 346. Dohalský z Dohalic 42, 45, 50, 58, 78, 79, 82—84, 105, 106, 120, 279, 301, 309, 318—321, 333, 334, 337, 339, 343, 34^. Dolany 204, 258, 260, 272, 275-Dolce 182. Dolenec 128. Domanovice 78. Domaslavice 148, 328. Domkov 56. Domšav 333. Donát zTéchlovic 336, 337, 339- z Donína 119, 204, 218. Doubrava 133. z Doubravan 105. Doubravice 43 až 45, 55, 9'—93. l45, 258, 281, 343- z Doubravice 91, 204, 285, 339- Doubravičky 281. Drahoraz 203, 205, 273 až 275. Drahyně 94. z Dražíc 77. Dražov 278. Dreischuh 220, 221. Drenice 115. Dřevěnice [64, 182, 183, 203, 204, 270, 272, 281. Drevič 10, 15, 65. Drn holec 177, 183. Drštěkryje 276. Dub 342. z Dubé 9, 10, 14, 27, 35 až 38, 48, 52, 53, 54, 65, 7°, 7'j 85, 86> &8, 95, 98» ,2°, l64> 172, 173, 180, 203, 204, 216—219, 256, 276, 280, 281, 285, 348. Dubečno 258. Duben 10, 14, 15. Dubenec 86—90, 92, 143. Dušnik 27. z Dvojic 204. Dvorce 182. Dvořiště 258. Dvůr králové 85, 95, 97, 98, [46, 151, [52, 163, 181, 221, 339. Dýmek z. Tcpl/ua 292* Dymokury 224, 226, 241, 242, 350. Dytršpach 63. E. Elpogner 278. Ettryck 188. f. Fabian 2go. Fictum z Fictumu 165. de Fi li ppi 286. Finger 317. Firšic z Nabdína 295. Flašár z Dolan 292, 298. Flda ze Svémyslic 350. Fojtsdorf 63. Forst 125—127, 213, 216, 221, 222. Forstsdorf 63. Freiheit 147—149. Frýdlant 253. Frýdlantský kníže viz z Valdšteina. Frydštein 104, 197. Frymburk 10, 11. Frýštatskv 220. Frvtz 188. v. Fünfkirchen 216, 220. Fuchsberk 236. z Fulšteina 105, 217. G. Gallo 188. Gelbich v. Ostrich 261. z Gerštorfu 42, 44, 58, 85,86,95,276—278,345. Gordon 309, 312. Gozwinsdorf 230. Granzdorf 245. Grodecký z Grodce go, 222. Grunzhofer z Mnichova 66. •Grusčinský 54. Grysl z Gryslu 278. Gryspek z Gryspachu 148. z Gusku 253. z Gutšteina 124, 199, 260. h Habartický z Habartic 136. z Habru 95, 167. z Hagru 94, 97. Halánek 184. Haléř z Hrádku 77,330, 340. Haléř z Jičíně vsi 89, 98, 270, 347- z Halveilu 278. Hamza ze Zábědovic 56, 79,98,173,174,320, 332, 336, 340, 341, 347. REJSTŘÍK MÍST A RODÚV. 361 Hanenberk 172. z Hanstorfetu 329. z Harachu 18, 227, 243 až 245» 332, 34°-Harant z Polžic 101, 106 až 113, 244, 245, 317. z Harasova 96, 97, 187, 275. z Hardeka 155, 211, Hárovník 7, 23. Hart 232. Haša z Ujezda 78, 79, 349. Hatavouz 96, 97. z Haugvic, Haugvic z Bi- skupic 71, 273, 280. Havlovice 23, 36. z Házemburka v. Zajíc. Hejcendorf (Heinzendorf) 63- Helfendorf 216, 222. z Herberšteina 309. Heřmanice 41, 43, 51, 55, 76, 79, 84- 86, 94, 204, 205, 214—216-Heřmánkovice 63. Heřmánky, Heřmaničky 39. Heřmanský ze Sloupna 45, 46, 54» 57. 58, 84,85, 94. z Hertemberka 155. Hertvikovice 147—149,154, 156, i59f I00» l64. 24°-Hlavečnik 293. Hlinov 298. HJuboká 226, 294. HJušce 272, 305, 314, 315, Hněvčeves 142, 344. Hoděčín 352. z Hodéjova 205. Hodkovice 10, 40, 65, 71, '73, '74-Hofman z Grynpychlu 119. Hokovský z Hokova 137, 3"- Holec z Nemošic 11, 336. Holenice 230, 231. Holice 284, 296. Holišovice 285. Holin 253, 257, 258, 260, 264. Holohlavý 125, 339. Holovouský z Holovous 105, 217, 22r, 249, 290, 201, 3O0, 302, 304, 344. Holovousy 121, 132—134, '37. 274> 328, 341. Homole 65. Homole (v Kladsku) 10 až 12, 14, 27, 66. Homole z Lubna 329. Horayle 340. Hořice 20, 43, 105, 121, 122, 130—141, 197, 214, 34'. 344-Hořický z Hořic 95, 105. Hořičký 38, 39—41, 52, 53. Hořiněves 142. z Hořiněvsi 105, 116, 120, 297, 299. 3'4-Horky 276, 297, 314. z Horky 14, 297. Horňatecký z Dobročovíc 345- Horyna z Houbic 254, Hrady a zámky České V. Hostíce 297. Hostinný 76, 89, 125, 150, 209—222, 225, 226. Hostýne 55, 56. z Hostýne 35. Houska ze Zahrádky 120, 320, 340, 347. Hozlaur z Hozlan 94. Hra bačo v 241—245. Hrabané z Přerubenic 328. Hradec králové 39, 42, 73, 83—86, 163, 290, 300, 305. 336.337. 339*34° až 344» 346, 350. Hradecko, Hradecký kraj II, 12, 49, 105, 121, 122, 125, 153, 180, 326, 347» 35'■ Hradecký z Bukovna 93. Hrádek 121, 136, 186, 187, 244» 249» 3'6» 329—334» 35'- Hrádek z Hrádku 308, 317, 332, 340, 344. Hrádek ze Stránky 119. Hradiště 43, 120, 295. Hradiště Heřmanův Čhoust- ník 74—84 94, 95, 124, 180, 210. Hradišťko 109, 121, 122, 197» 257» 279, 285, 2S9, 293—295. 320, 3=3-Hradišťský z Hořovic 107, 108. Hrádka 732, z Hrádku a z Valečova 257, 285. Hrdoňovice 224, 257, 258, 2Ó0, 264. Hřibojedy 95. Hřídelec 105, 115, 117, 118, 123- Hrobičany 319, 320. Hronov 9, 10, 14, 15, 51. Hroška 38. Hrušovský z Hrušová 187, 3'3- Hubalov 204, 207, 281. Huberk (Hubryk) z Henrš- torfu 97, 181, 276, 278, 345- Hubojedský v. Cidlinský. Hubojedy 226, 227, 277, 278. Hůlka 220. Humburky 154, 156, 150, 160, 164, 222, 306, 345. Huneš z Brloha 338. z Husova 297. z Hustířan 40, 42, 43, 55, 66, 77, 89, 92, 95, i 23, 124, 132, 147, 148, 201, 207, 222, 257, 308, 314, 33&» 341—343. 349-Huvar z Lobenšteina 264. Hvozdnice 132. Hylprant 143. Ch. Chabŕinka 258. Charbuzice 336. Charvatce 136. Chlistov 39, 41, 52, 53. Chlivce 40, 71—73. Chlomek 142. Chloumek 180, 182. Chlum 122,140, 141, 226 až 228, 308, 336, 352. Chlumec nad Cidlinou 137, 283—304, 306, 307, 317, 34o. 35'-Chlumek 328. z Chlumku 278, 281. z Chlumu 42, 45, 52, 57, 79. '55. 'So, 196, 285, 320, 332, 336. Chmelovtce 309. Choceň 180. Chodovice 328. Choltice 95. Cholynice 273, 274. Chomutice 129, 206, 254, 314, 322—325, 327. Chomutičky 120, 205, 271, 309, 322 — 325. Chotěbořice 89. Choteč 117—120, 123, 135, 206, 275, 279, 280. Chotějovice, Chotěvice 160, 211, 213, 214, 217, 218, 221, 295, 297. z Chotělic 313. Chotělice 116, 300. z Chotémic 124. Chotěšice 201, 224. Chotýšany 328. z Choustníka 76, 124, 297. Chrelina 258, 260 261. z Chřenovic 162. Chroustov 125, 129, 258. Chudeřke 285, 296, 302, 308. Chudonice 306, 313, 324. Chuchelský z Nestajova 41. Chvaleč 49, 52, 154, 156, 160, 164—166, 172, 173. Chvalina 132, 133, 272, 309. Chvalkovice 42—47, 54, 77. 85, '32, 298, 344, 350-352. Chvalkovský z Hustířan 42 až 46, 54, 57, 58, 88, 155. !5°» 344-z Chvalovic 347. Chvalovský z Ledeč 273. Chvo|iny, Chvojný, 204, 207. Chvojno 284. Chyjice 260, 264. 272, 275. z Chýnova (Malovec) 203, 349-Chýšté 285. i. Ivanovice. J- Jablonec 199, 241—245. Jablonný 104. de Jacobo 328. Jahodná 125. z Jandorfu, Jendorfu 141, 147, [48, 135 —158, 164, 165, 229—236, 243. z Janovic 10, 11, 14, 44, 48,.77-Janovice 40, 56, 63, 71, '73, '74. 306, 311, 314, 3'5» 322, 343-Janovský ze Soutic 78, 91, 92- Sv. Janská teplice 147, 149, 222. Jarkov 27. Jaroměř 22, 80, 85, 97. Jasenný, Jasenná 10, 37, 258. Javor 7 t—73. Javorek 241. Javoří Javořice 105, 106, 116, 117. Javorník 126, 14b—148, 153, 160, 213, 214, 216, 221, 222. Jecništč 300. Jehlice 336, 338. Jeník Zásadský z Gems- dorfu 273. Jeníkovice 29. z Jenšteina 37, 196. Jeřice 114, 136, 139, 142, 143, 222, 279, 346. Jestřábí, Jestřebí 241—245. Jestřibští v. z Ryzemburka. Jezbera z Olivě hory 119. Jičín 21, 121, 173, 180 až 193, 197,200,204,253 až 265, 272, 277—281, 319. Jičíněves 264, 270 — 272, .v279-Jičínský 278. Jičínský z Bezmířské 259. Jíkev 118, 196, 298, 299, 300. Jilem 241—245. Jilemnice 222, 237—250. z Jimnice 167. z Jinočan 249. Jirgl 344. Jiskra z Petropimě 281. Jistbice 11, 15. Jistřice (?) 297. Jivka, Jibka 40, 71—73. St. Julien 117, 128. K. Kába z Rybňan 285. z Kaiseršteina 73, 341. z Kakovic 120. Kal 105, 106, 116, 127, 129. Kalinovec 87. Kalivoda, Kalná voda 147, 148, 156, 159, 163, 164. Kalná 222, 226, 227, 240. Kaltenberg 245. z Kaltenšteina 54. z Kamene 152. Kamenice 41, 183, 204, 205, 249, 312. Kamenický 221. 48 362 REJSTŘÍK MÍST A RODÚV. Kamenicky z Vitiněvsi 205, 206, 280, 304, 350. Kamensko 274. Kanice 133, 137. Kaňka z Ježkovic 14. Kanrand 280. Kapel z Elbinku 220. Kaplír ze Sulevic 73, 98, 116, 272, 275. Kapoun ze Spojková 78, 105, 109, 110, 120, 122, 158, 208, 222, 249, 272, 281, 298, 299, 300, 311, 3<4. 3'5. 338-Kapřík zLesonic 122, 205, 273. 337» 34°-Kapry n al 40. Karanice 285, 296. Karel ze Svarová 141. Karlík z Nežetic 94, 121, 123, 129, 134, 136, 137, 271, 279, 320, 328, 337, 342- Karlov 244—245. Z KasallC I41-Kašovec 97. Kašovský z Újezdce 97. Katusice 276 Kaufunk z Chlumu 14, 70. Kavalec z Lipoltic 2q6, 300. Kbel 332. Kbelnice 182, 258, 266. Kdulinec z Ostroméře 65, 121, 139, 271, 300, 309, 327. 328-Kekule ze Stradonic 336. Kelhár z Radiměře 71. Kelnov 27. Kerhartice (Gerhartice) 164. Keteň 195, 257, 258, 260, 264, 272, 275. Khevenhuiler 134. Khun z Belasy 317. Kladerubv, Kladruby 79, 285. Klamoš 140, 285, 297. Klenice 139. 341, 344-z Klenového 216, 219. Klenovský ze Ptení 136. Kleny 1 5. Klimkovice 195. z Klimštorfu 139. z Klinšteina 79, 332, 345. Klouzkov 58, 98, 349—351. Klucký z Libodržic 317. Klupf 127. Klusák z Kostelce 304, 314, Kněžice 230—232, 258. Kněžičky 298. z Knoblouchsdorfu 90, 217. Koblno 159. Kobylke 306, 308, 309,333. Kocbere 79. Kodérov 98, 160, 213. Kodicil z Tulechova 260. Kokořin 79, 332, 345. Kokotov 43, 77, 79, 94, 95. z Kokovic 205. Kolda viz z Zampachu. z Koldic 180, 212. Kolesa 293—295. Kolínsky 152, 211, 221. Kolkreitár z Kruny 46. z Koloděj 49, 50, 319. Koloděje 50, 285. 2 Kolomut 205. Koloredo z Walsee 264, 312. z Kolovrat 2, 20, 73, 78, 97, 168, 173, 218, 244, 294. 295» 3'7» 3a8> 329, 332> 343-Komárov 44, 46, 47, 58, 284, 295. Komínek 220. Končíce 280, 293 295,327. Konecchlum 9, 136, 187, 201, 204, 205, 249, 265. Konecchlumský z Konec-chlume 54, 136, 140, 191, 205—207. z Konic 299, 341. Kopidlanský a Straník z Kopidlna 120, 134, 140, 187, 197, 201, 222, 272, 274» 275» 28', 3°8, 3T4- KoDÍdlnO 26^. 26a. 27a. 281. Korce, Korček z Korec 115, 295» 297-Kordule ze Sloupna 72, 87, 90, 94, 95, 137, 142, "43- 23°, 23'. 236, 314. Korkyně 284. Korytnice 297. Kosice, Košíčky 272, 285, 296, 301. z Kostelce 116. Kostomlatv 302 Kost 259. Kostelec 258, 260, 263, 27°. 272, 341. Kostelec Černý 9, 15—17, 122. Kostelec Červený 36—39, 53- Kostka z Postupic 14, 49, 78, 79, 285, 301, 346. Kostorplaty 339. Kosátky 326. Košík 225, 228. Košík z Vilemoviček 300. Košín z Košíně 105, 311. Košov 226—228. Košfalov, Košťál 178, 201. 202, 222, 340. Koštofrank 114, 116. Kotulínský z Kotulína 90, 93. 94. I27, I28, 222-z Kotvic 345. z Kounic 79, 83, 321. Kováč 205, 300. Kovanice 273. Kovsnsky z Kovaně 294^ 329, Í32-Kozlov 132, 197,226—228. Kozlovský z Kozlova 187, 278. z Kozojed 22i, 296, 341. Kozojídky 309. Krabčice 43, 79, 85, 86. Krabice z Veitrnile 152, 326. Krajíř z Krajku 258, 300, 303. 340, 341, 351- IfCrál z Dobrévody 97, 122, 134. 135. '4°, «4». IKrálík, Králíky 214, 309. Kralupy 293. Kramol ná 11. Kratonohy 38, 97, 291, 292, 301—304, 314, 340, 348. 349-Krčin 9, 10, 346. Krčin z Jelčan 259. Křenice 315. Křesov 53, 49, 53, 162, 172. IKříčov 271, 297, 30b, 309, 311—314, 317, 324-Křinecký z Ronova 73, 140, H'. '43, '48» '65. '73-189, 190, 191, 204, 206, 244, 245, 249, 258. Křížanov 27, 39—41, 52. Křizlice 241. Krocín 30. Kroměšín z Březovic 257, 258. 1 Krosdorf (Groszdorf) 63. Krsmole 180, 182. Krsovský z Krsovic 277. ■a Krucemburka 272, 296, 301. Kruh 180, 182, 241 — 245, i 250. it Krumlova 329. Krupý z ProbJuze 78, 119, '37. 23o, 23Ď, 300-k Krušce 339. Kryblice 154, 156, 160, .64. Krymstorf 154—156, 160, 164, 165, 167. Kuje (Kyje) 182, 197. Kule z Chotče 50, 105, 117—119, 122, 123, 135, 204, 206, 221, 222, 230, 340, 346. Rumburk 109, 133, 175 až 208, 256, 258, 259, 262, 324 Kunčice 132, 222, 232, 240, 241.243, 320—334, 340. v. Kunčiho 49. Kuneš z Lukovec 3:5. Kuneš z Jemnik 159, 165, Kunětická hora 124. i! Kunratic 97, 272. Kunratice 241—245, 250, 293—295-k Kunštátu a z Poděbrad 10—14, 36, 121, 163, 177, 180, 257, 285. Kutnaur z Kutnova 105. j Kyje 36. I Kvnvkshain 154, 156, 160, 164, 165. Kyšperk 86, 270. L. Labouň 258, 260, 272. •a Labouné 203, 254, 255, 257, 266, 270, 271, 272, 278, 300, 301, 303, 308, 309. z 1 amboy 117, 217, 218, 222. Lampertice 154, 156, 159, 160, 164. Landshut 13 z Landšteina 78. 197, 236, 285, 294. Lánov 160, 213, 214, 230 až 236. Lány 293. Lanžov 89—93. '25. 242. Lattermann 262. Lauterbach 222. z Lautrbachu 38, 87, 94. Lautciwasser 127, 212 až 214, 216, 222. z I ar.cc 344. z Lazan (Bechyně, Left) 10. z Ledeč (Chvalovský?) 206. Ledecký z Granova 286, 288, 290. Lemberk 38, 104, 199 z Lemberka 104, 196, 199, 250. z Leskovce 508. Letkov 196. Lev z Rožmitála 39, 71, 95. ,05> 295-Leveneur 276—278. Levín 200, 201, 284, 285, 292. Lháři i8o, [82, 204. Lhota 15, 35, 3*5 —41. 5'. 52, 50, 76, 94, 104, 105, 108, 118, 129, 132, 133. 139, 142, 146, 182, 197, 205, 208, 122, 22-J, 230 až 232, 240—242, 253, 257, 258, 260, 264, 266, 271, 273, 280—-282, 293, 299. 301, 306, 309-31 L 314, 315, 320, 321, 327, 328, 332, 338, 341. Lhota Řešetová 2Ď, 30, 39. 41, 5.5—57- 7h '73-Lhota Sárovcova 117, 133, 136. Lhotka 83, 119, 132, 133, 146—148, 200, 241, 271, 280, 299, 300, 308, 313. ze Lhoty 276. Libák z Radovesic 103, 129, 205, 327. Liban 263, 276. Libčany 38, 224, 338, 339, 345, 346, 349-Libeč (Gabersdorf) i 50, 151, '59, ,65> 166. Libéchov 326. Libeň 271, 306, 308, 309, 34«- Libeř 204, Libin 133, 136. Libinéves, Libňoves 295, 297, 298. Libišany 43. Libišice 260. Libná 71, 173. Libnětov 36, 39—41, 52. Libonice 133, 139, 308. Libotov 82. Libštat 183, 201, 2o5, 224. REJSTŘÍK MÍST A RODŮV. Libuň 207, 261. Libunec 257, 258, 260, 264. Liekové v. z Ryzemburka. Lichtemburk 196, 258. z l.ichtemburka 39, 54, 71, 76, 120, 124, 146, 147, "49, '55, »62, ifi3, «72» '73) «78-l8o» '97» 2°7> 212, 2ji, 222, 225, 309, 327, 329. Lípa 87, 320, 326, 346. Lipanský z Lipan 340. Lipce 78. Lipí 11, 15. Liples, Liplesy 285, 297. Lipnice 105, 258, 259. Liskovice 271, 309, 311, 314-z Lisova 276. Lisovec 37. Lišice 285, 299—301. Lištny [80, 222. Litevský ze Svinař 197. Liticky ze Šonova 83, 84, 94—97» HO. Litič 95—97. Liioboř 39, 41, 53, 58. Litoborský z Chlumu 52, 95, "05, ľ 6, 120, 129, 132, 133, 142, 258, 279, 281, 344. Litomyšl 148, 305. Litovice 37, 241. z Lobkovic 18, 58, 79, 86, 88, 89, 94, 95, 120, 133, 148, 159, 166, 173. 214, 217, 226, 2Ó0, 273, 275, 289, 312. Lodín, Lodyně 332. Log, Lok z Kynšpetka 122, >48, 311, 313, 3«4-Lochenice, Lochymce t 2, 69, 125, 297, 338. Lochov 258, 2bo, 263, 264, 266, 278. Lomnice 196, 107, 201, 213, 223—228, 278, 281, 282, 300. z Lomnice 38, 202, 224, 225, 228/270, 297. Lorecký zeLkouse 272,342. Loirmil 213. Loubský z Lub 141. Loučen 274. Loučná hora 313, 327. Lovčice 285, 293, 29«, 2c9, 301. Ložíce 136. Lubno 332. Lučice 284, 285. Ludvíkov 49. Luh, Luhv 29Ď, 297, 301. Lukavec 117, 123, 341. Lukaveckv z Lukavce 123. Lukavsky z Lukavice 54, 78. Lukavský, Suda z Řeneč 88. Lukonosy 293, 294. Luková 301. Lupenicc 300. Luraggo 23. Lužany 180, 191, 205 až 208, 275, 280, 340. Luiec 285, 300. Lysá 81, 265, 276. Lysečiny 156, 164. m. Mačet 188. Mačkov 261, 272, 276, 278. Machov 15, 51, 172. Majer 345. Maksinec 120. Malovec z Pacova, z Ma- lovic 119, t2i, 122, 217, 311. Malovice 300. Mančice 351. z Manšvic 66, 98. Markoušovice 72. Markvart z Hrádku 231, 232. Maršov 36, 65, 156, 159, 163, 164, 168. z Martinic 117, 226, 227, 238, 240, 241, 282. Martinice 241 — 245, 326. Martinkovice 63, 66. Maslojedy 124. Materna z Kvčtnice 122, 273, 281, 314, 317, 320. Mateřovský z Mateřova 118, 119, 311. Matyášovský z Matyásovic 261. z Maxen 54, 278. Mečov 55. Medhuj 71—73. Medonosy 326. Meinewaldc 162. z Meiningcn 303. Ménický 7. Červené vsi 290. Munín 314. Mcstcc králův 242, 259, 300. Mestečko 250. Metličany 306, 317. Mt-zensky z Mezného 134. Mczihoři 133, 136, 328. Mezilesi 317. Meziříčí 10, 11, 35, 37, 311—313-z Micnic 87. Míčan z Klinšteina 97, 231. z Michalovic 306. Michna z Vacinova 303. Miletín 48, 76, 97, 123 až 129, 132, 180, 214, 216, 217, 220, 222. Miletínek 105, 128, 129, 214, 327. z Miletínka 12, 13, 87, 91, 114, 116, 128, 129, 136, 203, 296, 308, 317, 339, 342, 34ó, 347-Miličeves, Milčeves 38, 142, 278 — 282, 320, 340. Milovice 133, 137, '39, 142. Milšteinsky 148. Minstrberská knížata 39, 62, 70, 180, 259. Miřejov 93, 143. Mirek ze Solopisk 328. Miíkovskv ze Stropčic 105 až 107, 110, 117, 123, 128, 158, 165, 168, 231, 232, 242, 244, 328. z Mirovic 311, 312. Miskolezy 22, 44, 58, 350. Miirovský z Nemysle 47, 122, 314. Mladějov 258, 269, 275, 276. Mládenec z Miličina 180. Mladostov 297. Mladota ze Solopisk 97, 123, 206, 276, 318, 320. Mlazovice 133, 136, 328. Mlázovsky z Těšnice 334, 347- Mlékosrby 296, 300, 301. Mnétický ze Mnětic 14, 329. z Mnichova 341. Mnišek 46. Modletín 351. Mokříce 207. Mokrovousy 82, 142, 207, 222, 257, 320. 337, 341 ůi 343-Mološi.ius 260. Moníredo 22. Moravany 308. Moravčicc 182, 257, 258. z Morcína, 222, 227, 232. Mostek 125, 270, 272. Mstétín 37, 40, 41. Mstihněv 202, 299, 309, 3" — 313-Mvnvch 340. Myška ze Zlunic 46, 142, 264, 273, 279, 300, 341, 3+5, 347, 35'-Myštéves 132, 13b, 139, 308, 309, 341. M?any 142, 250, 342. N. Nadslav 260, 264, 275. Náchod 1—58, 63, 172, 184, 302. z Náchoda 9, 51, 351. v. z Dubé. Nattermann 141. Navarov 232 — 234. » Nečtiny 59, 60. MeJabylicc 302. Nedaříce, Nedařiská 104 až \o% 108, 180, 222. NecJělištč 47, 352. Nedvězí 226, 227, 230. Nehvizd 135. Nechanice 79, 82, 296, 329 až 334, 341, 345. Nejedly z Vysoké 320, 333, 346. Nemojov 95. z Němčího 340. z Němčic 285. Nemyčeves 182, 207, 258, 275, 279, 28°, 3a8-z Nemyčevsi 77, 78, 98, y>\, 320, 346. Netikovice 72. Nepokojnice 14IÍ. Nepolisy, Lepolisy 285, 293, 3oo, 301, 308, 310, 349- Nepoliský ze 2'achrašfan 301, 308. Nerešov 140, 332. Néstějka 202. Nestlinger 166. Nesyta44,47, 58, 35 [, 352-Neules 145. Neusorg 63 Nevratice 121, 133, 3Z0, 324, 327, 328. Neznašov 66. Ninolice 258, 260, 264. Nosálovští z Nosálova 13, 5'- Nová Ves 40, 69, 91, 95, 105, 106, 108, 114—118, 139, 166, 196, 200, 226 až 228, 231, 232, 347. Nove Guterdingíi 261, 273. Nové město 22. Nové město (Nový Chlu mec) 284, 28,5. z Nové Vsi 55, 78, 85, 94 95» 1 '4—116, 118, 128, 206, 280, 296. Nový dvůr 79, 107, 108, 1Í7, 309. Nový zámek Olešnický 209 až 218. v. Nunckeln 276. Nus z Reihersdorfu 158, 159. Nutice 296. N\bšic z Holtenidorfu 22C. Nvdrum ze Sardeka 321. N\ klásek ze Zitienic 286. Nymburk 332. O. Obědovice 290—292, 303, 304, 349. Oblanov (Weigelsdorf) 146 až 149, 154—136, 159, 160, 163, 214. Obora 325. Obrubce 332. Odkolek z Úiezdce 97, 275, 291, 304, 345, 35 '■ Ofncr 19. Ohařice 264, 276. Ohavcč 257, 25S, 2C0. Oheb 258. Ohništany 129, 313, 314, 327, 328. Ohništko ze Srnidar 207, 310. Okrouhlý 117, 118, 123, 206, 275. Olbramicc 293. Olešnice 39, 41, 76, 104, 124, 125, 154,. 150, 159, 160, 164, 178,, 180, 182, 201, 202, 209—222, 224, 2S4, 285, 292, 295, 299, 3'4- Onšovský z Onsova 105, 348. 48* 3°4 Opat z Maličína 297. Opatovice 222, 257, 297, 348- Opočen 22, 38, 166, 178. 258,v259-z Opočna 77, 124, 212, 284. z Oprštorfu 86, 117, 226, 264. Orel 351. Orsulin 188. Osek 258. z Oseká a z Ryzemburka 180. Oslovice 276. Osov 278. Ostřešany 49, 114, Ostroměř 95, 100, 121, 122, 133, 134. Ostroměřský z Rokytníka 52, 54, 98, 110, 121, 122, 134, 187, 314, 340, 345- Ostrov 132, 135, 139, 140, 344, 348. z Ostrova 257, 297 Ostrovec v. Strachota. Ostrovnice 285, 295, 297. Ostrovský ze Skalky 173, 338. Ostružen 257, 258, 260, 264. Ota z Losu 27, 79. Otmár z Holohlav 27, 42, 46» 5°» 95> io9» ,lo» 132» '34» i36» '39» H2. 208, 221, 270, 279, 308, 309, 324, 328-Otuže 142 P. Paka 109, 177, 178, 180 až 184, 200, 201, 204, 259, 275- Paldra z Vařin 299. z Panovic, z Panvic 62. Pansky ze Střežetic 308, 34°- Pardubice 9, 11, 15, 35, 128, 174, 285, 2S8, 347. z Pardubic a z Rychem-burka 180, 285, 305. Pardus 346. Pařez (Husínůžka) 187, 257, 258, 266—269. Parízek 261, 269. Paroubek 27. Pastorkov 11. z Pašiněvsi 97, 142, 255, 313, 314, 333, 34°-Paust z Libštatu 143. Pavlišcv 10, 15. Pavlov 146. Pavlovský 337. Pecingár z Bydžína 42, 57, 79, 82, 94» J34, 261, 309, 332, 333, 336, 345. Pecka 78, 98—it6, 134, 199, 220, 250, 341. Pečky 87. Pehm z Konobrž 78. REJSTŘÍK i Peklo, Pekla 11, 281, Pelhřimov 258. Perknovský z Perknova 340. z Pernšteina j 5, 27. 52. 58, 71, 98, 129, 133, •37: J73, 258, 285, 295, 196, 301, 303, 3o6, 308, 314, 3»7, 327, 347-Perštein, Piršenštein 153, •54; Perštein, Peršteinek 186, 312, 313. Pertoltíce 49, 53, 172. Pesík z Komárova 122. Petríkovice 154, 156, 160, 164, 173. z Petroupíně 116. Petrovice 10, 65, 79, 82, 133. 137. J65, 3°°, 3°9, 313, 332, 34', 345, 346. Petro vičky 10, 36, 65, 91, •34, '37, 271. Petrovskv z Petrovic 155. Petrovský z Voděrad 345. Petršpurk 10. Pieroni de Gagliano 88, 93, 184, 188, 262. z Pichlperka 298. Pikkolomini 2, 4, 7, 20 až 26, 55—58, 80. Pilinkov, Pilníkov 144 až 149, 160, 214. Písek 285, 296. Plačice 3O0, 306. Plachý 262. Ples 85, 87, 344. Plhov 22, 23, 278. Plchov 278. Plot z Konařin 351. Plotiště 141, 300, 314. Ploučnice 182. ze Pnětluk 35. Poděbrady 272, 288, 290, _ 298, 304. Fodéhusy 317, 351. Podhradí, Předhradí 257, 258, 260. Podmoklice 195. Podmoklskv z Prostiboře 120. Podolib, Podoliby 308, 309. Podstráň 95. Podůlšany 333. Podůlší 182. 258, 266. Podvinskv z Lerojid 136, 257-Potting 24. Pohoř. Pohoří 226, 227. Pok z Hermštorfu 158, 165, 231. Pok 36. Polca'r 57. Police 59—66, 6q, 95. Policer 85. Poličanský z Poličan 89, 9», 136, 301. Poličany 88—94, 114, 115, 125, 128, 137, 145, 201, 215, 217, 271. Polkendorf, Puíkendorf 146, 156, 215, 216, 219, 220. Ponikly 240, 241. ľ A RODŮV. Popel z Vesce 338. z Popovic 270. Popovice 118, ng, 140, 280, 336—338. Popovský z Bezejovic 320. Poříčí 15, 31, 154, 156, 159, 160 Poříčka (Poříčí Malé) 10, 32. Poršic z Poršic 98. Posadov 54, 57. Potštein 196, 253. z Pouchobrad 296. z Poutnova 119 Praha 78, 227, 260, 323, 337- Prachov 258, 260, 264, 266. Prásek 306, 308, 333. Praskolesy 285. Pravětický z Pravětic 65. Předboř 38. Prejtchvic z Rajchova 15. Přepychy 293—295, 338, 339- Přepyšský z Rychemberka 140, 329. Prestavlky 285, 2g6, 301. Přibek z Otoslavic ri. Přibyslav 35, 36. Přibyslavsko 117. Přibýšov 285. př'n', 335—339, 341-Prítoka 317. Prkenný Důl 165. Probluz 335—337, 346. z Probluze 140, 346. Procke 214. z Prodšhartu 315. Prog z Velnic 314. Proruby 80, 85, 86, 94, 160, 326. Proseč 180, 182, 208, 258, Prosečná 212, 214, 216, Provodov 69. Prunár z Prunerstorfu 57. Pruskovský z Pruskova 275. Pšanky 133, 134- 137-z Puiľhheima 20. Puchlovice 332, 340. Purkhybl 231, 236. Purklín 241—245, 250. Pustohrad 130, 131. z Pytkovic 340. R Rabné 241. Radci 36. Radecký z Radce 120, 126, 143, 148, 215, 312, 313, 322—325, 340. Radeč 120, 121, 207, 322 az 325. Radechová 10. 15. Radikovice 123, 132, 309, 328, 332, 340, 341, 352-Radikovský z Hrádku 222, 317, 332, 34', 347-Radim 105, 178, 180—183, 196. 203, 207, 272, 275, 344-Radimice 136. Radkyně 108. Radostov 38, 324, 340. Radovesice 78, 294. Radvanice 72, 73. z Raicišteina 213. Rajšice 224. Rakous 285. Rakov 336. Rakvic z Cermhauzu 191, Rasochy, 204, 295. Rašín 106, 108, 110, 133. 139- Rašin v. z Ryzemburka. Rateň, Ratenský 114. 116, 187. Raténice 348. Ratibořice 11, 16, 39—42 . 52, 53- 71-Rečice 91. z Rederu 1191, 211, 212. Regner 2. Řehce 197, 207, 208. Rechberk 166. Rerych z Hubru 290. Říčanský z Říčan 314. Říčany 258. Řikov 43—47, 55, 57, 58, . 350- Ritonice 329. Rittberg 22. Robmháp ze Siuché 54, 205. 249. 347-Robousy 38, n 80, 182, 197. 199, 204, 205, 271, 280, 281, 339. Rodov 43, 97, 125 — 127. Rodovsky z Hustířan 89, 94> 97» »36, 261, 262, 272, 340. z Rohatec 2815. Rohovlad z Bělé 299, 347, 35°- . Rohoznice 90, 1 17, 125 až 128. Rochov 125, 216, 222. Rokytnice 24,3, 244. Rokytník 15, 51, 52, 98, "47- z Rokytníka 14, 51, 52. Rokytno 297. Roky tný, Roky tná 180, 182, 230. Rosnice 336, 337, 344-Rossi 23. Roškopov 180, 182. Rottcimer 286. z Rotemburka 36. Rotenpucher -a Řotenpuchu 55- Rotštein 76, 77, 195, 210, 272, 273. Roudnice 116, 332, 346, 347- Roven 104, 261. Rovnačov 244, 245. Rozběřice 85, 341. z Rozdražova 173, 276. Rozenhain z Janovic 98. Rozhovice 180. Rozprachtice 241—245. Roztoky 197, 241—245, 344-Roztvly 98. REJSTŘÍK MÍST A RODŮV. 365 Kožďalovice 38, 49,76, 126, 220, 224, 225, 305. .z Rožemberka 256, 293, 294, 300, 329. Rtanov 285, 297. Rtyně 33, 35, 36, 53. Rubinovice 36. Ruprcchtice 63. Rvačov 226—228. Rybníček 258, 260, 264, 266. Rybníky 14, 55. Rýdl z Neyenperka 334-Rychhory 156, 164. Rychnovský z Rychnova 98, 119, 137, 205, 249, 27«. 3o8» 32°» 32B-Rynoltice 152. Ryzemburk 16, 18, 29, 38—42, 55, 58, 68, 69, 71, 173, 249. z Ryzemburka 38, 39, 52, 58, 105, 116, 122, 123, «3Z» '33. «4'» 142» '55, 157, 172, 186, 206, 217, 224, 225, 266, 278, 328, 332» 335. 338, 340, 34'» 343—347» 351- s. Sabeč 304. Sadoví 93, 124, 332, 341 až 345- -Sadovský ze Sloupna 93, 122, 140, 141, 148, 271, 279» 320» 34'- Salava z Lípy 69, 70, 85, 95» 337-Sam.šma 275—277. Sandrart 7. Sartorius 317. Satalice 332. ■Sebregendi 188. -Sedlec, Sedlce, Sedlice, 91, 93. '43-Sedloňovice 36. 5edmakovice 10, 15. Sejfy (Hermansejfy) 126, 211—220. -Seletice 225, 228. -Seletický ze Smojna 276, 277» 397-Semečka ze Semčic 77, 329. Semily, 104, 105, 199, 201. Semín 271, 272, 297, 322. Semín ze Semína 205. Semonice 313. Semtěs 49. ■Sendražský ze Sendražic 46, 121. Sereno 23, 24, 188. Sezemice 49. Sezima z Ústí 216, 217, 222. Silbrštein v. Břecštein. Skála, Skály 13—16, 39 až 41, 67—73, 122, 163, 173, 201, 224, 254, 262, 319. Skalice 9, 11, 13—16, 27, 35» 47—50, 53» i72> l99- Skalická (Skalice) 27, 50. Skalka 42, 71—73. Skařišov 257, 258, 261. Skašov 320. Sklenářovice 148, 149, 154, '5°» »59j 160, 164. Skochovice 296, 300. Skupte 11. Skřínce 63. Skřivany, ze Skřivan 299, 308, 309, 312, 333. Skrške 205. Skuhrov 226—228, 301. Slánský z Doubravice 52. Slaný, Slaná 226, 227, 258. Slatina, Slatiny 36, 91, 137, 258, 260, 270, 304, 314. Slatinky 257, 271, 272, 3°9» 3 «7-Slatinský z Hostovic 308, 333- Slavata z Chlumu 17, 22, 50» 79» «92» «93, 2°4» 214, 217, 226, 282, 297, Slavětín 154, 156, 164, 173. Slavhostice 313. Slávikov ii, 15, 52. Slav íkovec 222. Slémě (Slemcno) 296, 301. Slemeno 222, 226, 227, 240, 241. Slivno 326. Slotov 79, 85, 86. Sloupno 218,309, 312, 316, 3>7- ze Sloupna 79, 87, 91, 201, 202, 299—301, 309, 312, 3 «3, 3 »4» 3l6» 338» 34°» 34'• Sloveč 299. Sluhy 324, Smidary 122, 137, 139, 147, 148,306,310-315, 217» 328, 345. Smilkov 41. Smiřice 22, 166, 258, 259, 260, 341. Smiřický z Radostic 278. Smiŕický ze Smiřic 6, 11, 15—18, 22, 27—29, 39, 4'» 47, 50, 52, 58, 71, 86, 89, 98, 122, 125, «33» "36, 137» l82» l83» 187, 189—193, 205 až 208, 217, 282, 314, 324, 328. Smiřično 38, 104, 241 až 246, 250. Smrčka z Mnichu 216, 221. Smrkovice, 129, 255, 280, 3 J 3» 324» 3*5» 327, 328-Sohčice 100, lín—121, 214, 280, 320. Soběraz 180, 182, 197,205, 225. Soběšín ze Sobéšína 187. Sobětuš 332. Sobotka 197, 270. ze Songerhausu 173. Sova 330. Sovětice 344. Sovinky 326, 332. Spineta 23, 24. Spyta 39. Srbská 11, 14, 15. Srchov 226. Stankov 104—106, 108. Stanovíce 77, 79, 94. Slaní, Staré hrady 132, 196, 1:97» 261—264, 275-Stará Hůra 333. Stará voda 285, 296, 298, 301, 302. Staré město 154, 156, 159. ][6o, 165, 257, 258, 260, 2163, 264. Stařimský z Libšteina 11 o, 1(2 3, 336. Starkoč 15. Starkov 39—41, 67—73. Stav 182, 204, 206. Stegreif v. Střemen. Stěžery, Stěžerky 336, 338, 34°» 34«-Stolíň 37, 40, 41. Stoš z Kounic 73, 157, 1167, 168, 230, 232, 309, .í2v8. 339-Stračkovice 40. Stračov, Strakotín 38, 39, 82, 118, 139, 34r-343, 346 Strachota z Královic 105, «35» '40-Straka z Nedabylic 29, 30, 44» 53» 55—58» 73» «74» :tgo, 302, 304, 350. ze Strakonic 11. Stranovský ze Svojovic 58, 1122, 280, 300, 313, 314, 345- Strašov 293—295. Stráž 318. ze Strážnice 12, 14. Střelec 257, 258, 260, 261, 294, 278. Střemen 39, 69, 72, 73, ii 69—174. Střevac 203, 274, 275. Střezetice 333, 339. Střezimérice 54, 324. Stříbrníce 320. ze Strhařova 298. ze Střimelic 249, 346. Střítež (Purkersdorf) 154, 1156, 159, 160, 164. Strmen v. Střemen. ze Stropína 299. Strozzi 133, 134. 139 až 1141. Stružinec 226—-228. Studeňany 38, 89, 182, SÍ04, 297. Stuidenec 36, 180, 222, 250, «75-Studénka 208. Studnice 26, 30, 40, 55, 71—73. Stopný 104—106, 108. Sudkovský z Henrštorfu 273, 285.v Sudlice ze Žernov 14, 52. Suchá 8z, 332, 341. Suchovršice 36. Sukorady 104, 133, 137, 281, 309. Sutice 227. Svaté pole 52, 78, 258. Svatoňov 71. Svatoňovice 35, 36, 49, 53. Svetl 69. Světlá 39,,52, 259, 260. Světlík z Resu 120. Svinišťany, Svidnišťany 41, 43—47» 58, 352. Svojanov 40, 68, 71, 258, 336. Svojek (Svojkov) 182, 197, 245, 250. Syřenov 180, 182, 197. Syrovátka 168, 347, 348. Sytový 241—245. š. Šafgoč 164, 168, 304, 343, ^44-z Salndorfu 78. ze Šanova 213, 225, 226, . 230, 240, 273. Saplava 122, 271, 309, 314, . 327» 328- v Šárovec ze Sárova 29, 30, 116, 118, 136. v. Scheidlern 263. ze Selmberka 165, 204, 258, 272. ze Senfeldu 245. ze Senkyse 174, 351. ze Šerfenberka 20. Sípař 340. Škopek z Bílých Otradovic 101, 105—107, 110, 116, v 320. 34°- Škorně ze Stranová 205. Škvorec 15, 16, 328. Šlibovice 202, 298—300, Slibovský ze Skřivan 30, 57, 290, 298, 299, 345. Šlik z Holiče 261—264, v 270, 273, 276, 278, 294. Smidgrabner z Lusteneku . 97- Smidl ze Smidek 55, 174. Šmikouský 122. Šmohar z Rochova 221. y. Schónkirchen 139. Šof z Helfenburka 250, 320, . 346- Šonov 55, 56, 62. Špačkové z Kostelce 37. Špáta z Frydburka 20. Špetle z Prudic, z Janovic «4» 44» 5 2» 7°» 7l> 97» o.8, 213, 272. ze Sporku 80—82. Špulíř z Jiter 122, 290. ze Štampachu 97. Štang z Artemštorfu 214, . 3zo-. Štěpanice 132, 197, 226, 227, 230, 233, 234, 237, . 250, 336. Štěpaničky 180 182. 366 REJSTŘÍK MÍST A RODĽV. ze Štěpánova 303. ze Šternberka ti, 16, 48, j '77, l84. 226, 227, 243, „ 244, 258, 284, 321, 346. Štidla 257, 258, 260, 261. Štiko v 105, 106, 108. Štír, Štítov 285, 207. Stítary 265, 312, 314. Stralendorf 173. ze Štubenberka 192, 193. ze Šumburka 36, 95, 98, 146, 148, 153, 155—157, j 163, 164, 172, 276. ze Švábenic 150, 151. ze Švamberka 52, 78, 95, 166. ze Švarcenberka 149. Schvvarzenthal 232, 236. Švorc 332. T. Talacko z Ještětic 98. z Talmberka 41. Tämpic 180, 182, 25O. Tancberk 94. Tancredo 22. Tečmín 293, 299, 300, 341. z Tedražic 346. Těchlovice 336. Teplice (Vikmansdorf) 38, 4°» 4', 58, 7l> 1É9 az '74, 351-Těšín 197, 200, 344. Tešnov 343. Tetaur z Tetova 78, 137, 213, 230—233, 243. Tetín, Lhota Tetinska 105, 106, 116, 127. z Thurnu 260, 261. Tikov 133, 136, 258. Tinger 183. Tischler 26. Tošov 205. Trautenbach 154, 156, [59, 160, 164, ibj. z Trautmansdorfu 109. Trčka z Lípy 1 r, 12, 18 až 20, 24, 58, 52, 79, 86, 88, 94, 93, 105, 124, í26, 159, 166, 173, 180 až 182, 187—190, 197, 198, 204, 222, 257—260, 2Ö6, 271 — 275, 281, 282, 289. 295, 312, 358. Třebechovice 29, 30, 48, 118, 258, 3+6, 348. z Třebelic 213. Třebelovice 293. Třebešov 16, 38, 41, 43 až 45. 57, 58-Iřebinošt 88—90, 124 až 129. Třebňouševes 109,115, 134, 136, '39, '40, 142, '46 až 148, 199, 309, 346. Třebovětice 43, 132, 133, '34, 344-Třemeiná 91, 93, 105, 106, 114—116, 124—129, 220, 343, 344- Tremešsky, Borecký ze Železná 9, 82, 95, 168, 343. Třesice 296, 301. Třesovice 94, 332. Tribulecius 125. Třidvory 327. Trmal z Toušic 345. Trnava, Trnavy 121, 256, 332, 340. 343-z Trnové 116. Trojanovice 122. Trojovice 93. Trosky 197, 254 259, 285, 3'9- Trotma, Trotinka 89, 90 až 93, 124—129. Třtěnice 205, 323, 324. Třticc 54-56, 94. Trubějov io, 11. Trutnov 94, 95, 98, 146, 150—168, 180, 221, 222, 326. Tučap z Tučap 278. Tuhaň 22Ó, 227. Tuchoraz 285. 1 ups^nv 40, 133» z Turgova 75, 76, 124, 151, 196, 200, 204, 210, 211, 301, 310. Tuří 98, 226, 227, 280 až 282. Turkovice 38, 49. Turnov 195, 201, 224. Turovice 119. Turský z Dřevěnice 281, 3°3- Tužín 182, 204, 207. z Tvfenpachu 183, 184. Tyn nad Hovenskem 15. u. Úbislavice 177, 180, 182, 204. Údrnicc 254, 257, 258, 260, 296, 270, 272. Úhlejov 129. Uhlíře 105, 106, 108, 117. z Uifelda 80. Újezd 91, 182, 203, 204, r 271, 285, 309. Újezd Dolní, Zilvárúv 133, . '37, 328. Újezd Svatojanský 117, 122, ,.I23. '33- Ujczd Podhorní 109, 119, i 20. z Újezdce a z Kou nic 41, 71, 187, 205, 208, 222, , 243—246, 249, 324. Ujezdec 44, 46, 97, 182, , 204, 274, 293, 297. Ujezdecky z Újezdce 84,341. Úlibice 183, 184, 189, 204, 206—208, 22(1, 230, 279, 310, 311. Unélice 275. Ungnad ze Suneka 295. Ungnad v. Weissenwolf , 263. Upa 150. Úpice, 32, 35, 36, 39. Ústecký z Restemberka 32. Ústí 182, 197. V. Vaclov 114, 128. Vachtl z Poutnova 119, 206, U99, 313, 314, 327, 328. Val 294. Valbeiice 15Ó, 160, 164. Valdice 108, ioy, 120 až 122, 181 —183, 261. Valdov 115, 118, 119. z Valdsteina 18. 45, 58, 79, 84—98, 108, 116 - 123, 125—129, 132 až 143, 146, ]68, 173. 183, 188, 197, 200, 201, 207, 208, 212—222, 224 až 227, 230, 232—235. 238, 240 až 246, 249, 250, 253, 257, 261, 262, 266, 270, 273—282, 294, 295. 299, 304, 306, 309, 312, 315, »/> O", -^j, i*o, .Jj*, 342— 344, 347, 351-Valečov 271. z Valečova 271, 285, 314. Valtcřice 241. Vamberk 40, 71, 79, 94. Vančice 297. Vančura z Řehnic 148, 206, 222, 260, 276, 339, 345. Vanetti 7, 23. Vápenice, Vápenka 72. Vápno 393—29?. Varobvle 281. Varta 276. z Vartemberka 11, 15, 62, 105, 151, 163, 177, 178, '9' —'93. '9°> 2°4. 2'3, 214, 217, 221, 224, 226, 232, 233, 253—257, 266, 294. 3°5—3°8. 3'O, 313, 3'4, 3'7-32o, 324. Veitmile 326. Vdehradek 88—94, 186. z Veleslavína 95. Vdešín 253. V<;ležice 319—321. Velřl z VarnsJorťu 36, 39, 70, 82, 141, 153, 155 až 157, 162, 163, 167, 231. Velichovky 89, 215. Veliš 137, 181, 184, 251 až 282, 319, 342. Venet ■= > Vanetti. Verdc 23, 25. Verdemon 332. Verdek 98, 104, 205. Vernířovice 10, 14, 39, 40, 63, 60, O9, 71—73, 15°, 164, 172. Vesce 55, 97, 338, 260, 264. Vesecký z Vesce 07. z Veselé 1 36. Veselí Vysoké 78, 105, 254 až 257, 318—321, 341, 343- Veselice 255, 258, 329. Veielickv z Veselice 11, 38, ■34-Weyber 149. z Věžník 345. ze Vchynic 120, 285—289, 298-304, 3'5, 332, 340, .34', 35'-Videchov, Videchovec 104 až 106. Vídeň 285. Vidoň 105, 124, 125. Vidonice, Vidoničky 105, io6, 108, i2~, 129, 237, 279. Víchová 241. z Vilhanic tr, 172, 254, 256, 310-Vilímov 258. Viliam 273. Vilštein 258. Vinařice 143. Vinary, Vinaře 1 16, 205, 300, 314, 317, 349-Windischgrátz 184. z Vinore 336—338. \í\ca m rN 1 1 rlr /-> ■ ¥ TI 1 r 33—36, 53, 54, 66, 69, 211. z Visemburka 279. Víska 39, 41. Vitanovský z Vlčkovic 345. Víti nevěs 182, 257, 258, 271, 275, 279, 280. Vizňov (Halberštar) 63, 66. Vláčíce 160. z Vlašimě 279, 280. Vlčice 44, 144 — 149, 155, 163, 214, 220, 281. Vlčinec 65. z Vlinévsi 309. Vlčkovice 43, 77, 79. 94, 95- z Vlčnova 51, 340. VlhošC 136, 319. Vlk z Kvítková 120, 140, 206, 324, 327, 328, 334, 344-Vlkava 115. Vlkov 205. 285, 300. Vlkovský z Dalkovic 298. Vlkovyje 37. Vltavský z Manšverlu 298. Voděrad ze Sekyřic 116, 129, 294, 297, 303, 312. 3'3, 320, 345-Vojice 109, 118, 120, 121. Vojický z Nové Vsi 116, 120. 121, 205, 320. Vojtéšice 241—245. z Vokova 340. Vokšice (Okšice) 253, 257, 258, 260, 262—264. Volanicky z Volanie 8a. Voletiny 156, 159, 164. Volfíček z Perku 136. Vorúdka z Újezdce 234. Vratislav z Mitrovic 142, 222, 339, 345-Vrbice 197, 279, 320. z Vřeskovic 207. Vŕesník 105, 106, ir6, 117, 127. REJSTŘÍK MÍST A RODÚV. 367 z Vřesovic 137, 148, 157, 311. Vřěšíov 38, 93» '43 Vrchhory 132. Vrchlabí 110, 229—236, 241, 246, 342. Vrchotický z Loutková 122, 345- Vrchovina 180, 182. Vrchovníce Vršce 245, 264, 276. Všeborsko 300. Všejany 297. Všelib, Všeliby 29, 37, 39, 137, 271, 276, 277. Všejamy 226. ze Všerub 34:. Všcstary 338. Vtelenský ze Vtelna 95, 97. Výhled 47. Vyhnanice 43, 77, 145. Vyhnáno v 80, 85, 86, 94, 160. Výkleky 1 24, 281, 285, 298, 299. Vyntiřov 149. Výrov 39, 40, 54. Vj skeř 297. Vysoká 122, 309, 310. Vysokov 14, 15, 19. Vysoká 271, 272, 317. Vysoký 240. Vyšehněvský z Barchova J2g, 298, 345. Vvžclec 134, 140, 206, 271, 309. 3'4- Z. Zábědovicc 306. Záboří 72, 73, 146, 160, '73. '74-Zábrdovice 242, 271, 303. Zábřeží 93, 124. Zábrodí 41, 52. Zádražanv 301. Záhliní 88, 90, 92. Záhoří 258, 345. Zahrádka z Černé 122, 136. ze Zahrádky 44. Zachrašťany 301, 306, 308, 3'7-Zaječice 152. Zajíc z Hazemburka 15, 16, 39, 47, 50, 116, 180, 2i2, 113. Zálesí 93. Zálezly 10, 35, 49, 53, 54, 87, 93. 143. Zaluňov 76, 95, 98. Zámezí 182, 258, 281. Zámostí 257, 258, 260, 264. Zapskv ze Zap 205. Zárov (chybně) viz Zdar, Zdárná. Záruba z Hustířan 42, 43, 58, 88, 90, 127, 140, 141, 222, 242, 321, 336, 337, 34'—344, 34°. Zásada 124, 129, 222, 297. Zásadka 244, 245. Zásmucký ze Zásmuk 300, 34°-Zátluky 168. Zbečník 51. Zběř 319—321, 343. Zběřmiřšký 181. Zběžek 15. Zblovy 55, 56. Zboží 85, 160, 180, 182, Zbyněk z Letošic 110, 187, 259. Zde raz 97. Zdobin 89, 90, 124. Zdonice 280. Zdoňov 35, 40, 71,172,173. Zebín 182, 254. 257, 258, 329- Zechovice^ 306. Zejdlic ze Šenfeldu i^zCedlic) 163. Zilvár z Pilníková 45, 68, 82, 88, 94, 95, 98, 117, 122, 123, 128, 137, 139, 141, 145 — 148, 153, 155, 156, 104, 167, 214, 215, 217, 220, 222, 232, 279, 281, 302, 303, 311, 312, 3>4, 3*8, 343, 345-z Zinzendorfu 309. Ztiče 15, 48. Zliv 254. Zlivský z Labouně 137, 141, 272, 324, 323. Zoubek z Bilenberka 73. Zruc 329. Zumr z Herstošic 257. Zumrfeld z Tumnic 230, 308, 309, 312, 333. Zumsande ze Sandberka 263, 264, 270. Zvičína 88, 90, 125. Zvíkov 301, 340. Zvířetický z Vartemberka 119, 137, 217, 300, 301, 306— 308,311-314,345, 347, 349-Zvole 44. ž. Zabokrky i5. Zacléř 70, 88, 152, 154, •55, '58» '39, "61 — 167, 204. ze Žampachu 12 — 14, 48, 49, 51, 52, 66, 69, 87, . 95, 347-Zampach 196, 329. ze Ždanic 152, 167, 348. Ždár, 11, 15, 87, 180, 182, J97, 201, 222, 230—232, 258. Žďár, Zdárná 147, 156, 159, 164, 167, 1Ď8. Zdírec 180, 222. Ždírnice 222, 226, 227, 240, 241. Žehouň 295, 297. Zehušický 7. Nestajova 29, 4°, 4', 52, 53, 55, 58, 68, 71, 78, 79, 133, 156, ■ 73, 180, 187, 226, 249, . 29», 345-Zel 132, 341. Zelejov 125. Železnice g, 104, 139, 196, 198—200, 280, 281. Železný 343. Zelkovice 142, 344. Žeretice, Zerotice v. Žiro-tice. Žernovy 39—42. ze Zerotína 86, 214—217, 226, 227, 259, 281, 314. Zezlicko 15. ze Žiberka 308. ze Zibřidova 162. Židíněves 187. Žirec 87, 88, 94—98, 146 až 148, 158. Žírotice 122, 197, 279, 320, 324, 326, 340. Žišov 332. Žitětín 258, 260, 270, 272, . ž73, 275. Žitovlický ze Slivna 290, .. 3°4- Žiželeves 93, 341. Žizelice 280, 290, 293 až . 295- . Žlábek, Žlábky 72, 73, 227. Zleby 36, 73. Žlunice 98, 205, 207. Zluva 47. Žumberk 48. rejstřík vecí vnictví a předmětů starožitných. Pokládají se tu z pravidla všeobecné věci, a zvláštní jen tam, kde jest jediné o nich řeč. z dějin osvěty, mravův, prá cechy a řemesla 307. děvečce vystrojena svatba 3'- divadla 158. honby, myslivost, zvěř 30, 333- hradův a tvrzí chování 59 až 60. klenoty 244. koně 28. krádež 32. loupež 113. lstivá řeč 11;. manové 151 —153. masa spotřeba 31. mince falešná 153. obléhání 163, 287, 288. opevňování 19, 22. pastvy 291. piva vaření 30, 165. poddaní 165. poplach 27. pověst heraldická 326, 329. rvačky 29, 134, 189. sázka 29. sedláci vzbouření 287, 288. setí obtížné 22. studnice hluboká 260. svrchky rozličné 78, 83, 147. šibenice 68. šmejd 63. umělci a jich díla 23. úředníci hospodářští 31, 152, 289. válečné běhy 22. večeře chudá 111—112. veselka bez ženicha 101. vezeni 163, 191. vyhození prachem 192. výměnek 320. výtržnosti 82, 135, 232 až 235, 291, 292 zárožné 332. zbraně 227. židovské věci 63, 245—249.