HRADY
ZÁMKY a TVRZE
KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO.
POPISUJE
august sedláček,
C. K. KONSERVÁTOR A GYMNASIJNÍ PROFESSOR
ILLUSTR U Jl
Divft iivi LICJLXXJT1 Elw V E A V. K KAL /' UUDKÍiVUDl
D t L DEVÁTÝ.
V PRAZE
TISKEM A NÁKLADEM KNIHTISKÁRNY FRANTIŠKA ŠIMÁČKA.
domažlicko a klatovsko.
Švihov.
"Jk
Popis a dějiny
jeverné cl Klatov jest pékné lučné údolí, kterým se vine Ú hlava. Zavřeno jsouc lesnatý mi horami z obou stran a oživeno osadami, mile pobavi putujícího, ale nejvétsl prekvapení ho očekává, když se mu rozevře pred Švihovém a spatři mósto rozložené, nad néž vynikají hmotné a pravidelné stavby starého hradu a nad tlm Béleč a Tuhost vysoko se vypínající. Když pak se přibli.M až k samému hradu, učiní na néj mocný dojem tato stará památka, vystavená v dobé, kdež již upusténo od hrada nepravidelné podoby a -i.«v<'-n> y< vi.< -ii pravidelné s hrubými a velkými baštami. Kebof ač nevyniká hrad Švihovský vysokou polohou, an lež! v roviné, přece hmotou svých zdi, bast, véžl a obrovských staveni niocnéji pôsobí na mysl, nežli mnohý nebetyčný hrad. I neváhali jsme tuto ctihodnou a ozdobnou památku, kteráž se nám slastnou náhodou skorém v úpl nosti zachovala, pro tu jejl zi lamenitost a krásnou polohu, která sobé rovných hledá, na první místo položití. •)
') Pomôckami byly: Bernau. Alban de» Bargt«, * popit puiMtl Chudémckého od dobré pantéli hrabete tipni (rrnica i Chudtatk.
Hrady a zámky České IX.
2
ŠVIHOV HRAD.
Zdělán jsa v době, kdy umění opevňovací velice pokročilo, byl velmi důmyslně opevněn, což bylo nutností při rovném jeho položení. Neboť předně bylo k němu městečko (nyní dolní mésto) jako podhradí příkopy a hradbami přihrazeno, pak byly z ostatních stran veliký rybník a močály hrad na třech stranách zavírajíce; nad to byl vnitřní zámek baštami dostatečně zpevněn a kolem celého hradu šla venkovská ohrada (z části na kraji předhradi, z části za hradem), sesílená několika pevnými baštami. VetSÍ Část toho zříme do dneška a jen opevnení za hradem st>ofeno v 17. století ai 11a. nepalme zuylky, a městské hradby zmizely docela.
Od mlýna Švihovského přijdeme po kamenném mostě k přední bráni, jejíž vjezd po starodávném způsobu ze štukoví vysoko sklenut jest. Jak lze souditi z obrazu v kapli hradské a výslovného znění starých paměti, *} vypínala se nad touto branou věž. Když se vejde do průjezdu, jest v pravo výklenek a v něm střílna a v té uvnitř jest zasazeno dřevo s průřezem asi 8 cm. širokým, avšak zvenčí jest obruba kamenná. Za starých dob bývalo pod průjezdem vězení. Branou vstoupíme do předhradi rozsáhlého, které zabírá západní polovici hradu. Větší jeho čásť jest prázdné místo nebo dvůr, kterému se přední plac říkávalo. Po jeho západním kraji táhne se v oblouku dlouhé stavení, již od dávných dob k hradbám proto přistavené, aby se tu všelijaké hospodářské příležitosti umístiti mohly. Vnitřní jeho způsoba ničím nevyniká nad obyčejná toho druhu stavení; tím zajímavější [jest strana venkovská, která ráz hradeb udržela, jsouc sesílena několika baštami, které se v pamětech věžemi nazývají, poněvadž nad stavení vynikaly, kdežto nyní jsou s ním v rovnosti. Hned v pravo od brány jest zed nahoře řadou střílen opatřená. Spatřujs se tu také otvor za naší paměti zazděný; před tím tu býval převit. Po ní následuje věž pclcokrcuhlá a dc vodního příkopu povydaná, v níž šafář svůj obyt mi; má nahoře dvě střílny a dole dvě nová okna, pro Šafáře prolomená. Šafář tu má sklípek a při něm velikou, do hvězdy sklenutou světnici. Kus za tím následují za sebou dvě čtyřhranné věže nebo bašty, na nichž se bud starobylá okénka nebo střílny spatřuji. Na jihozápadním rohu jest čtvrtá, velmi hrubá bašta, která má dole dvě střílny a nahoře dvě okénka hrubým štukovím obložena. Hned za ni je polookrouhlá věž, úplně pustá a rumem zasypaná, která se nazývala Kašperkou. Bývala někdy vysokou, avšak nyní stojí do druhého poschodí jen z části. V přízemi, kde bývalo vězení, spatřuje se toliko okrouhlá, v těsném kameni vytesaná díra; kosti lidské v ní nalezené svědčí o tom, že tu bylo tuhé vězení. Že však nebyla jen věznicí, nýbrž i potřebnou obranou hradu, dokazuji střílny ve vyšší části umístěné, úzké a tesným kamením obložené. V dotčených dlouhých staveních bývaly, počnouc od brány, r. 1563 sladovna, spilka, pivovár (kde jest byt šafářův), dělnice, pekárna a konečně obročnice a troje konice. Pamětník jeden z r. 1734 viděl tu konice, sladovnu, pivovár, sýpku, kuchyni, chlévy a byty čelední. Hejtman prý měl byt a kancelář vedle brány a nad ní.   Nyní jsou tu kromě bytů čeledních stáje a stodoly.
Zadní hrad zabírá východní čásť hradiště a jest pravidelně a úpravné do čtyř stran postaven. Opevnění jeho bylo takové, že již sám sebou bez předhradi za pevný a tvrdý hrad se pokládati mohl. Na všech čtyřech stranách zavřen byl hradbou, sesilenou čtyřmi baštami nestejné velikosti, a hledí-li se k úhlům, i různým směrem z hradby vybíhajícími. Nad to bývala ještě opevnění venkovská, Hluboký, z obou stran vyzděný a vodou naplněný příkop dělil hrad od předhradi, tak že se z jednoho do druhého jen po zvoditém mostě přecházelo. Nyní jest příkop zasypán, avšak ještě zbyly napřed zdi, kterými byl vrouben, a u kamenného mostu dobře znáti, jak příkop Šel. Za samým mostem vypíná se velká viz, mohutné a pevné stavení, 38 m. zvýší a při tom hlídka taková, že patřícímu z ní nic v údolí Úhlavy neušlo. Dva silni pilířové Štukovím sesílení podpírají ji proti mostu. Kromě přízemí, v němž se nachází brána s průjezdem, obsahuje věž tato, jejíž rohy z dola až nahoru zavírají tesné kameny, pět pater nad sebou a tolikéž oken na dvou stranách. Okna v dolních patrech mají obruby tesné, řemeslného a pěkného díla, krásnou to staročeskou památku. Nejhořeji jsou okna na všecky čtyři strany, dole jen na dvě strany a uprostřed na tři. Brána bývala dvojí, totiž vedle nynější brány got. sklenuté a prvotně jen pro jízdné určené byla také branka pro pěší, kteráž byla již za staré doby zazděna. Učiněno tak tuším, již okolo r. 1520 a vsazeno sem pak okénko s hrubými veníři. Průjezd do křiže sklenutý, končící se na druhé straně také branou špičatou, opatřen jest podlé starého způsobu výklenkem, v němž čeládka službu v bráně majfci odpočinout! si mohla. Jest v ní střílna, která šla dříve do parkánu a nyní jde do nových konic. Proti tomu na druhé straně jsou dvéře též gotické, zazděné. Ve zdi od branky jest tento starý nápis:
Postea dolebunt meo
Qui biberit merum postponendo verum
') R. 1563: v£2e nad mostem od místa a předního příkopu, skrze kterouž brána do předhradi jest. Viz obr. na str. 3. » 7.
ŠVIHOV HRAD.
3
Quos dedit Urbanus —-----neci sub ordine sexto
Hoc enim adiciat si---hoc-----
Ulrico veteri Nove domi------
Hoc impetrant cunctis---—---
Ob hoc fert laudem pisae Bohemus, ut anguem
Cordis deprimat, c um piscem manducare araaí.
Pisas laudare decrevimus et reprobare,
Si inflativae cum squamate et nocitivae.
Squamis ablatis sunt pisae satia e satis. Ze zlomkovitého tohoto nápisu jde na jevo, že je to chvála hrachu. Poslední řádky úplné takto vykládáme: „A proto Čech chválí hrách, aby hada v srdci utlačil, když se s postem bližl jeden! ryb. Zůstali jsme na tom, hrách chváliti a zavrhovati jej tehda, je-li se slupkami a nadýmaje škodí. Hrách bez slupek zdrav! dosti prospěje." V neúplných řádkách předchází upomínka na starou povésť, kterouž Balbín takto vypravuje; Jsa chlapcem slýchal jsem často od starších lidí, že Čechové jednou na papeži Římském vyžadovali odpustky, kdyby hrách jedli a potom se červeného vlna napili, a také obdarováni na to obdrželi. Vždycky se tomu smávali a každý přál Čechům štěstí, že snadným způsobem při víně více vymohli, nežli jiní křesťané namáhajíce Ke sotva obdrželi. Dlouhý čas jsem nemohl příčinu té pověstí vyzpytovati; konečně jsem našel starý rukopis, v němž příčina těchto odpustků vyložena byla. Při starodávných kvaších často se zběhly po opilství vraždy, poněvadž byla mysl lidu nepoddajná a snadno rozdrážděna. Obyčejně se stávalo tak, když od stolu vstávše, ieště stoiíce si nřmíieli. Proto vymyslil si Oldřich z Hradce nový způsob, aby dlouhé pití přestalo. Aby totiž stojíce nepopljeli, povstal na konci jídla, když již hrách, poslední jídlo po způsobu staročeském, byl sněden, hospodář a připil svému nejlepšímu hosti červeného vína na památku umučení Páně, tento připil týmž způsobem třetímu, třetí čtvrtému a tak pořád, až pohár byl obešel po stole. Pak se vstalo a nic se již nepilo. To začal Oldřich a jiní ho nápodobovali. Spisovatel pak dotčeného rukopisu končí takto: Kdo (rozuměj jen Čech) pije čisté víno po hrachu, obdrží, jak pokládám za pravdu, 40 dni odpustků. To dal Urban papež řečený čtvrtý Oldřichovi starému z Hradce, jenž byl pánem vznešeným.')
O bráně vypravuje starý pamětník z roku 1734, jak pěkně akusticky byla stavěna. Postavl-li prý se někdo na jednu stranu a mluvili šeptem a tiše do obruby, slyší ho člověk na druhé straně, který ucho své blízko k obrubě nahne. Nad branou zvenčí býval snad erb zasazen anebo nějaká tabule, po jejímž vylomení se tu prázdné místo spatřuje. Za těch dob, když věž tato posledně upravována (okolo r. 1500), přistaven k ní Šnek čili schody točité. Po 95 schodech, někdy vše kamenných (nyní jsou některé ze dřeva), vstupuje se do jednotlivých pater a nejvýše až pod střechu. Ve vnitřku věže nad samým průjezdem jest sklep do kříže sklenutý se starým portálem, okny na 3 strany s hlubokými výklenky a zděnými sedadly. Nad tím byly čtverý světnice nad sebou, z nichž každá byla přikryta prostým stropem. Nejvýše jest střecha nevysoká, končici se ostrou stříškou (mansardou) a jest šindelem pobita.
Branou vstupuje se do parkánu, kterýž se skorém všude táhne mezi hradbami a stavením hradu, ale na třech místech jest přerušen. V jihozápadním rohu hradu přistavena jest ke hradu kolna, na východní straně vyniká kaple přes parkán ven, sama baštu tvoříc, a v severozápadním rohu jest též hrubá bašta, samého stavení se dotýkajíc. Severní čásť parkánu konečně v minulém století docela zastavena. V té části parkánu, která jest za samou věží, viděti jest, že byl ze všech stran zavřen; neboť, v levo jest bašta, v pravo též stará zed, v niž však bývala brána (t. j. zed
Švihov ze století XVt.   (Kresba dle současného, na doleních rozích ') Claudius, Gesch. der H. v. Neiibans. poSbozenéfco obrazu.)
4
ŠVIHOV HRAD.
při kůlně). Napřed jest stavení paláce s vnitřní branou. Od paláce k věži postaven jest dlouhý prampouch a z téhož prampouchu jiný namířen jest k pravému domu paláce. Byl k tomu, aby se po pavlačích naň přidělaných nad bránu a hradby rychle přicházeti mohlo z hradeb, které byly při severním domu a z nichž jen základní zdi zůstaly. Tato pavlač šla jednak podlé brány, jak svědčí známky na východní straně, jednak také na hradby, z nichž byl vchod do věže. Čásť parkánu severně od věže zastavena jest asi r. 1520 stavením, které později úplně sbořeno, tak že dnes jen bílou omítku na hradbách znáti. Za věží viděti otvor v zemi do hlubokého sklepa.
Jak již pověděno, jsou na všech čtyřech rozích zadního hradu bašty, z nichž každá má svoje dějiny. Ač jsou všechny do kruhu založeny, přece není jedna jako druhá. Od jich upotřebení mívaly rozličná jména, ale od první polovice 16. století měly jména po barvách. Co na nich těmi barvami nabarveno bylo, není známo. Největší jest bašta na severozápadním rohu. Napřed se jmenovala Štědrého
bašta, později Červená bašta. Roku 1505 tu býval mlýn, r. 1563 popisují se tu světnička hořejší s komorou a síňkou, kde někdy starý pan Říčanský býval, a pod tím komora slove hostinec. Až do r. 1865 byla přikryta pořádnou šindelovou střechou, která tehda nějakého úředníka pálila. Dal ji zbourati a tak jest nyní uvnitř jen nízká střecha. V přízemi jest jediné zazděné okénko, v prvním poschodí pěkná veliká sklenutá světnice s předsíni a 3 novými okny, která bývala kancelářem a obydlím písařův. Od r. 1850 upravena byla jako byt pro vojáky, když leželi kyrysníci ve Švihově. Nad okny spatřují se venku střílny tesným kamenem obroubené, střídajíce se s malými okny též obloženými. Druhá bašta v severovýchodním rohu nazývala se napřed „Paní bašta" a potom po dlouhou dobu Zlatou baštou. Jest nyní úplně sbořena a rozvrtána, tak že sotva místo znáti jest, ale je viděti malou louži, pod kterouž jest sklep; ovšem k němu přístupu není. Dotčený sklep připomíná se r. 1640. Roku 1505 byl v této baště mlýn. Třetí bašta na jihovýchodní straně do podkovy založená nazývala se Zelenou baštou. Je sice také pobořena, ale stojí ještě přízemí s pevnými a hrubými zdmi a v něm zazděné dvéře z parkánu. V jejím spodku bývalo vězení. Čtvrtá bašta v jihozápadním rohu Čili Bílá bašta také ještě stojí. Vespod je tu hnojka a nad tím místem začínala první podlaha.   Nad tou byly střílny ven úzké, uvnitř široké, výše
Zadní nádvoří Švihovské.
ŠVIHOV HRAD.
Podobizna Viléma Švih^vského z Ryxemberka, král. hofmistra r 1505—1551, dle soudobí medaile v museu.
pak byl byt s široce vylámanými okny; ještě znáti kus omítky a jak bašta cihlami opravována. Roku 1563 a 1640 připomínají se v této baště dva sklepy neb lochy. Roku 1692 bydleli v jejím horním by té dva kapucíni, kteří denně v kapli mši svatou sloužili- Na hradbách mezi těmito baštami bývaly pavlače a ochoze.   Rozumí se to samo sebou, ale máme o tom také neklamná svědectví, totiž krákorce, které
se v hradbě blíže kaple nacházejí, otvory ve zdi pro trámy a konečně dvířka, která jdou ven ze síňky u kaple. tavení hradu skládá se ze tří částí, totiž severního a jižního domu a z kaple, kteréžto však mezi sebou souvisí. Kromě toho přistaven jest na počátku 18. století v parkánu na severní straně příbytek pro úředníka panského. Oba domy jsou z venkovské strany dvě poschodí vysoké, ale každé to poschodí jest vysoké jako půl druhého našeho obyčejného poschodí; ze dvora objevují se tak, jako by měly tři poschodí. Ve stavení, které je na západní straně spojovalo a schody obsahovalo, nachází se poslední brána, goticky sklenutá do vnitřního dvora hradského. I nad ní býval erbovní kámen. Nad touto branou viděti jest zajímavé zbytky obrany. Na patě totiž třetího poschodí jsou čtyři krákorce, na nichž spočívají sloupy z cihel ke zdi přizděné, na těch pak jsou oblouky, kteréž nosívaly pavlač ven povydanou. Od čtvrtého k pátému krákorci jest také oblouk, který nese námětek dolů otevřený. Takovým způsobem opatřena byla obrana, jestliže nepřítel až sem vnikl a rány z veliké výšky padající snášeti musel. Širokým průjezdem, který se z východní strany vraty a závorou zavíral, vejde se do dvora nebo „horního placu1*, který jest malý, kostrbatý, skláněje se k vý chodní straně.
Staveni, jak se nám objevuje hledícím ze dvora, jest sice založeno a z hrubá postaveno ke sklonku 15. století, ale jak se obyčejně u těch a takových stavení nachází, měněno na něm ač v drobnostech v každém století, tak že lze také ty rozličné slohy rozličných věků seznávati. Z hrubá ovšem objevuje se tak, jak je pan Půta vyzdvihl a synové jeho dokonali. Pravidelnosť stavby svědčí o tom, že stavení to za dob Půtových ze základův znova stavěno a že tedy z prvotního sídla pánů švihovských nic nezbylo. Od počátku 16. století nestaveno sice na tomto staveni, ale dán mu v druhé polovici téhož století neslušný vlaský nátěr (rustika), jehož zbytky na stěnách všude znáti jest, pokud nezabíleny novým vápnem. Dlouhou dobu potom bylo stavení hradu pusté, až konečné, když obráceno na sýpky, několik oprav tu učiněno; stavení, jemuž zkáza hrozila, tím ovšem zachráněno a budiž tomu děkováno, který tak učinil, ale ozdobná okna čtyřhranná zazděna a ponechána v nich jen obyčejná okénka, jako bývají v sýpkách. S jakým nákladem a jak důkladně Švihov stavěn byl, poznává se z mnohých oken, pod nimiž jsou kamenné římsy a v nich vytesané znaky, dva a dva, s erbovními znameními již sešlými. Spatřivše tuto někdy ozdobnou a nyní z polovice zašlou způsobu, ohlédneme se ještě nad průjezd, kudy jsme přišli.,   I tu
bylo   staráno o obranu,  kdyby  Snad  jeden   anebo   dva nepřátele
skrze průjezd na dvůr se dostali. Také nad ním jsou krákorce a na nich dlouhé sloupce z cihel, na nichž úzké pavlače bývaly.
Pod stavením jsou podzemní sklepové, v nichž za starých dob pivnice a vinné sklepy bývaly. Nad tím v přízemí jsou vrchní sklepové, dílem prázdní, dílem jsou tu skladiště. Dříve jich k rozmanitým potřebám užíváno. Roku 1505 připomíná se sklep, kdež      Prampo-jch v předním dvoře švihovsMm.
6
ŠVIHOV HRAD.
chléb chovají. Roku 1563 byl v severním dcmě pod schodem sklep, ve kterémž se řídké pivo chovalo,, za tím sklípek řeóený pekařů, pod tím stavením sklep pivný, kde se mléko chovalo, za ním sklep vinný-a k pivu a mezi těmi ve zdi nahoře sklípček klíčníkův k chování konvic a sklenic, nad těmi sklepy sklep veliký naskrze, ve kterémž se obilí chovalo. V druhém stavení byly špižírna větší a menší se sklepy-z jednoho do druhého, pod nimi byly sklepy k vínu a pivu. Tak si to totiž synové Půtovi a. první jich näEtupce zavedli. Roku 1640 sice se zase sklepy připomínají, ale není o nich všude udino, nač byly V severním domě byla v jednom sklepě vinopalna, z níž později udělána jest kuchyně velká, také tu byla komora pro sýry a jiná na dělání sýrů.
Do hořejších místnosti chodí se nyní po schodech ze samé brány poslední vedoucích, a to tak, že se přijde napřed na západní konec severního domu, kdež jest síň, mající klenuti křížové s kruhy a po> stranách mohutné čtverhranné sloupy. Z této síně přichází se na schody, které jdou až do konce tohoto domu a do kaple. Z těchto schodů vedly na sever před samou kapli dvéře do stavení, ale jsou zazděny. Ohlédneme se nyní po částech tohoto domu; za dotčenou síní jest klenutá světnice, v níž se tam, kde omítka opadla, zbytky maleb spatřují. Zejména lze rozeznati císařského orla a při něm znak Ríčanský, a na klenbě růži. Říkávalo se této světnici (1563) dolejší fraucimor, poněvadž tu paní s dětmi a pannami sedávala. Roku 1Ď40 se říkalo „starý fraucimor." Nad tím v druhém poschodí nachází se veliká malovaná' světnice, jak se jl obyčejně za starých dob říkávalo, tatk dlouhá a široká, jako jest dům tento uvnitř. Má sloup uprostřed, ale nemá klenby. (Nyní má dvě podlahy.) V zajímavé této místnosti lze viděti zbytky maleb, ale, bohužel, pro nedostatečné světlo nelze dobře postíhnouti, co ještě zbylo. Nemá to-sice veliké umělecké ceny, ale zajímalo by zajisté každého vzdělance. Popíšeme napřed spodní části. Na stěně severní jsou zbytky velikých postav allegorických. Také nápisy k nim jsou kusé, ale lze aspoň* uhodnouti, že tu byly malovány Melankolia, Patientia, Providentia. Byl v 16. století oblíbený způsob, tak malovati. Ve výklencích oken byly postavy mužské, nám neznámé. Na východní stěně jest znak Ríčanský a rok 1581 (pod tím připsáno 1846), což dokazuje, že malby ty na objednání Heralta nejstaršlho Kavky z Říčan od nějakého německého umělce malovány byly. Vedle znaku Ríčanského v pravo jsou zbytky hvězdy, r.eboí Heraltovou manželkou byla Kateřina Ríčanská ze Šternberka. Jižní strana podobala se severní. Také tu byly allegorické postavy, z nichž se čte ještě Diligentia, a ve výklencích muži na způsob rytířů. Zle omítka ještě více opršela než na straně severní. Vstoupíce na druhou vyšší podlahu^ viděti můžeme v oknech černé kvítí a lupení na dně zlatém. I tu jest severní strana lépe zachována, než jižní, ale i ona jest kusá, tak že se více hádá než poznává. Kromě zbytku latinského nápisu poznáváme tu ježte dva výjevy z mythologie řecké. Když podlé vypravování Ovídiova (Metamor. VIII 6). král Minos Nisa krále v pevnosti jeho námořské obléhal, zalíbil se Scille, dceři Nisově, tak, že tato raději-otce svého zradila, nežli by byla vášeň svou přemohla. Za noční doby vloudila se do komory, kdež otec spal, a vytrhla mu 1 hlavy vlas. na němž jeho a města spása závisela. Došla do nepřátelského-ležení; když pak poznala, že Minos jí opovrhuje pro tento hanebný skutek, zoufala si tak, že skočila do-moře a chytila se lodi, na níž Minos ujížděl. Když v tom otec její na orla proměněný přiletěl, aby ji roztrhal, spustila se lodi a proměněna just ve ptáka, kterýž se nazývá Cirís. Dva příběhy z této pověsti spatřuji se na severní straně a že je lze ve vybledlých a neúplných malbách poznati, děkujeme jediné kusým německým nápisům,  které se při nich nacházejí.   Při jednom obraze čteme: Scilla irn vater
v(errie)t gleich die.....schlief.....vnd reich(t) g(ern) solche peid (dem m)inoi der.....vnd (de)r
speit sie.  1586 (1. j. podlé smyslu: Scilla zradila otce svého, když spal, a podávala svou kořist (vlas)' Minovi, který jí opovrhoval a na ni plival).   Na druhém obraze jest kus ženy skákající a nápis: Scilla springt in das waser .... s vnd han , . , ai minois son .... welcher sie gancz vnd gar veracht darof* sie zv ein . . igen (t. j. Scilla  skočila do vody,  poněvadž Minos ji za manželku svou vzíti nechtěl). Na protější jižní straně snad byl počátek této pověsti vyobrazen, ale zbytky maleb a nápisův jsou tak chatrné, že nelze z nich nic poznati.   Na vrchu těch stěn tato malba s německými nápisy z části oprýskala a objevují se zbytky starších maleb s českými nápisy, ale též kusými nebo vybledlými, jako na př. dole: na hradezi.   Na východní straně nad dotčenými znaky jest zase císařský orel a zbytky nápisů (H)HRZ KHRZ (t. j. Herald Herr RZiczansky, Katherina Herrin RZiczansky). Zajímavé jest čisti, k jaké pověsti orel tuto vymalovaný, když lidé ostatním malbám nerozuměli, příčinu dal.   V pamětech Šmídovských r. 1734 vypravuje se, že se do kaple chodí skrze velikou světnici, v niž císař někdy přebýval, a že se to vidí na zdi vymalované.   Ke konci tohoto popisu přidáme ještě dodatek o zevnější způsobe tohoto domu. Na stranu k městečku objevuje se jako sprostá sýpka. Na vnitřní straně zazděna jsou také-okna, jen jediné okénko zůstalo.  Z veliké části zastaven jest dům tento schody, kterými se chodívalo do-hořejšich místností a do kaple, ale dolní čásť těch schodů jest shořena a zůstal jen horní díl.
ŠVIHOV HRAD.
7
yi&ni dům mi na své vnitřní straně dole ozdobný •portál z doby PCLtovy, asi 2 metry vysoko nade dvorem. •Starší snad než on jest jiný pfi samé zemi, nékdy do okrouhlá sklenutý, ale na ten čas hrubé porouchaný. Odtud v pravo, také nad zemí vysoko, jest portál zazděný. Okna hořejší jsou zazděna. Uprostřed jest veliké ozdobné okno, dvěma kamennými kříži na 6 polí rozdelené a vedle něho dvě malá obložená okna a pod ním okénko pěkné a ozdobné. Na venkovské jižní straně nejvýše bylo 6 oken, kteráž všechna jsou zazděna. Uprostřed a dole jsou malá okna též zazděná a převit na hrubých krákorcích též zazděný. Uvnitř obsahuje dům tento v patrech jen málo místností. V prvním poschodí jest světnice vysoká, klenutá, jejíž křížové klenby spočívají na dvou mohutných sloupech uprostřed této světnice. Za touto světnicí jest jiná světnice předešlé podobná, ale od ní tim se lišící, že stojí uprostřed jediný sloup a dva sloupy ve zdech. V přední z nich býval mlýn, je to „sklep nad špižírnami, ve kterémž mlýn samotný jest". Druhému se říkalo „sklep v koutě nad studnicí, kde se mléko chová." Nad tím jest skrze celé stavení veliká síň anebo palác veliký, místnost veliká beze vší ozdoby. Jest hrubě zpustlá a zdi její rozpukané sotva střecha šindelná zkázy uchrání. Kromě těchto místností jsou tu ještě nékteré malé světnice.
Je-li žalostné pohlédnouti na oba domy hradu, ještě .žalostnější jest vidáti kapli posvěcení Matky boží, kteráž se nyní chybně kaplí sv. Marka nazývá. Název tento pochází odtud, že se tam od starodávna na den svat. Marka z farního kostela vodívala procesí a sloužila mše svatá (do roku 1848) u vedlejšího oltáře, který byl zasvěcen sv. Marku. Nachází se v druhém poschodí hrubé •bašty, kteráž v podobě kůru kostelního za ohradu horního hradu vybíhá Pod ní nejdoleji na západní straně byla vrata nějaká, nyní zazděná.
Zvenčí má bašta tato, hrubě zpustlá, rozpukaná a od koulí střelných nad dvěma okny mnohými děrami .porouchaná, opěrací pilíře, více pro ozdobu nežli pro
potřebu, any ze dna přikopu   vystupujíce, dosahují     j t
pouze výšky, kde kaple začíná. Na dvou pilířích spa- 0brai Svihova a Sltály na malbé v kapli švihoV3ké
třuje se znak Svirovských. Vchodem do kaple jest branka špičatě sklenutá, jejížto obložení sbíhá se ve
dva oblouky, mezi nimiž zůstává prázdný trojlist. Na kameni, který spodní oblouk svírá, spatřuje se hlava bradáčova. Dvéře dřevěné, v této brance zasazené, mají okované panty, mezi nimiž se přibitá zvířata, lvi, jeleni, orlice a lupenaté ozdoby spatřují. Kaple r. 1489 postavená skládá se ze síňky, lodi a kůru. Síňka jest od lodi úzkým a nízkým obloukem oddělena, ale mezi lodi a kůrem jest vysoký a široký oblouk triumfální. Klenby síňky, která spočívá na dvou kulatých, ze čtyřhranného (nad Um osmihranného) podstavce vybíhajících, jsou do kříže, ano i o třech prutech, ale svorníky okrouhlé jsou hladké. Pruty vybíhají dílem ze zdi, spočívajíce na ozdobných hlavicích zdobených lupením (kromě jediné, na níž jest lidská hlava), dílem z hlavic sloupů ozdobně rozdělených. Na straně kruchty nad touto síňkou se nacházející, která je obrácena do kostela, nacházejí se tři gotické oblouky, shodující se s přilehlými částkami klenby. Mají chudé obložení kamenné, jednoduchým lupením v gotickém |slohu ozdobené, a nahoře na obloucích nad končinou jest ozdobení z téhož lupení, kteréž po stranách a u prostřed vybíhá v kyty (ozdoby na .způsob chocholů).   Nad oblouky se nachází patero znaků:
s
ŠVIHOV HRAD.
Pohled na Švihov od pivní brány.
1. Od levé strany štít rozdělený na čtyři pole (i. gryf, 2. orlice, 3. gryf, 4. lev), kterýž Balbirt měl za znak Rož m italských. Nápisu jsem nerozeznal, poněvadž jest od nějakého darebného ničemy zúmyslně vyškrábán.
2. Štít též na čtyři pole rozdělený, v nichž se střídají orlice a pruhy pošikem položené. Při tom je psáno: Vrsvla kniezna Monstrwerska.
3. Znak pánův Švihovských s nápisem SR. Gindrzich z Ryzmberka.
4. Štít tuším s orlicí a týmž znamením za klenot.   Napsáno: Salomena kniezna Zaganska.
5. Štít rozdělený na čtyři pole, v nichž se orlice a pole shora polovičné střídají. Nápis: Katherzina kniezna Opawska.
Vilém
■ Jindřich f 1498       Voršila Braniborská f 1508        Jan Zlý kn. Zah. f 1504       Kateřina ku. Opavská
Albrecht Minstr. f 1511 Salomena Zahanská f 1513
Voršila V Jindřich z Ryzmberka.
Z toho viděti, že dal erby ty malovat! pan Jindřich, syn Půtův, aby bylo vidětí, jaká krev se do rodu jeho skrze manželku Voršilu dostala. Před tím tak nebylo. Bylo tu devět polí pomalovaných růžicemi a měchýři, ale později na pět z nich namalovány znaky a jen čtyři zůstala v prvotní své
Kaple Švihovská.
ŠVIHOV HRAD.
9
způsobe; nicméně i skrze malbu znaků tato původní malba leckdes proráží. Doložíme ještě, že naposled v těch místech se dal zapsati r. 1648 Jan Samuel Koltinus, jak zapsáno v pamětní knize farní, ale my jsme toho nápisu nenašli. Pod znaky dotčenými čte se na dvou tabulích modrých ve zlatých literách tento nápis:
puotha de rizmb erk et de skala dňs 1 rabi et I slwihow sup'm index r'gni
bohe: i sta edifi
cia fecit Anno
domi mncccc"l°xxx° 89.
t. j. Půta z Ryžemberka a ze Skály, pán na Rábí a Švihové, nejvyšší sudí království Českého, toto stavení postavil léta Páně 1489.
Lod osvětlují dvě okna. Pravé ozdobeno jest původní kružbou, ana z jednoho prutu vyrůstá. Levé užší jsouc prutu nemá a má proto způsobu jednodušší. Lod sklenuta jest do hvězdy, tak že pruty na způsob sítě se rozbíhajíce podpírají se přímo o hlavní zed podlé zvyku tehda platného. Nějaký člověk beze všeho vkusu, anobrž hrubě hloupý, dal ty pruty ke konci minulého století osekati, aby bylo celé klenutí hladké, a pak vápnem zabíliti. Triumfální oblouk, který děli oblouk od kůru, položen jest na zděných tumbách oltářů vedlejších, které do prostory chrámové vystupují. Kůr má patero oken, kteráž podržela svou prvotní podobu. Jsou tak upravena jako pravé okno v lodi. Na jednom z nich, jakož i na pravém okně v lodi, jsou barevná kolečka. Přední ozdobou svatyně jest sanktuarium, ozdobně v gotickém slohu z jediného kamene vytesané na způsob sloupce, na němž se nejvýše křiž, potom dvě schránky (dolejší zavřena jest pěkným mřežím) a pod tím znak Švihovských spatřují.
Všecky tři oltáře mají kamenné tumby. Na velikém oltáři jsou řezby parukového slohu, ač dosti umělé. Nad obrazem sv. Martina již zcela sešlým jsou dva andělé, nesoucí tabulky pozlacené s nápisy: „Timete Dominům et date illi honorem" (Bojte se Pána a onomu vzdejte česť) a „S. Vincen. convertit Judaeorum 25.000, Saracen. 8000, Pecator. 100.000, Mortuos 40 suscitavit." (Sv.
Vincent obrátil Židův 25.000, Saracenův 8000, hříšníkův 100.000. Mrtvých 40 vzkřísil.) V pravo a v levo od tabernákula jsou sochy a poprsí pěkného díla rezbárskeho, představujíce sv. Řehoře Velikého, Ambrože, Augustina a Jeronýma knihy držící; tváře jich jsou jako živé. Oltář tento (ovšem jen svrchní čásť) přenesen jest do kaple r. 1788 z města Švihová z kostela sv. Vácslava. Na dřevní posvěcení této kaple a že tu býval jiný oltář upomíná starý nápis na blízké stěně tohoto znění: Hoc primům et maius altare consecratum est in honore Assuptionis: Natiuitatis & Concepcionis: Annuciacionis: Visitacionis: aliar'que
Sanktuarium v kostele Svihovakém
Hrady a zámky České IX.
Švihov od západní strany.
S
IO
ŠVIHOV HRAD.
festiuitatu glo'sissime dei genitricis virginis Marie. (Tento první a větší oltář posvěcen jest ke cti nanebevzetí, narození, početí, zvěstování, navštíveni a jiných svátkův přeslavné boží rodičky, panny Marie.) Blíže oltáře visí vybledlý epitaf Humprechta Protivy Černína z Chudenic, ukazující ho, jak oděn jsa kněžským rubášem na smrtelném lůžku ležl. Nápis pak při tom oznamuje, že zemřel roku 1666 dne 25. dubna, dokonav věku svého 49 let, 18 neděl a 3 dni.. Při straně epištol visí na stěně štít dřevěný s Černínovským znakem vymalovaným. Okolo bývali nápis nyní docela zašlý, kterýž na Adama Břetislava, bratra dotčeného Humprechta Protivy, upomínal.
Z ostatních dvou oltářův zbyly jen tumby, neboť ty obrazy, které sem byly přeneseny z bývalého kostela sv. Jana v městě a na né bývaly postaveny, vislí na stěnách. Komu však oltáře tyto posvěceny bývaly, o tom svedčí nápisy.   Neb u severního jest nápis: Hoc . altare . consecratu . est . in . honorě ■
Vysvětlení plánu Švihová: 1. Mlýn při městě, na nejí jde 2. stoka nvlýnská z Ohia vy; 3. přední braná; 4. předhradí; ;. byt šafářův někdy pivovár; 6. někdejší pekárna s maštali; 7. stáje; 8. stodoly; g. novější přístavek k nim; 10. Kašperka; II. bývalý příkop s kamenným mostem; 12. veliká věže; 13. nový přístavek; 14. Bílá bašta; 15. kuchyně; 16. staveni s velikou siní; 17. dvořanská světnice; 18. Červená baSta; JQ. stavení na počátku minulého století postavené; 20. staveni s velikou malovanou světnici a íraucimorem; 21. průjezd: 22. zadní dvůr se studni; 23. kaple; 24. Zlali baSta; 25. Zelená bašta; 26. bývalý rybník Na bahnách (neb Jezero); 27. bývalý rybník Kuchynka.
sanctor' mrum . Cřeorgij . xiiii '. avxiliator' . ac . S. Marci . evgte. (Tento oltář posvěcen jest ke cti svatých mučedlníkův, Jiří, 14 pomocníkův a sv. Marka evangelisty.) Nad druhým oltářem čte se: Hoc . altare . cosecratu . est . in . honore . sanctar' . virginum . Katherine . Barbare . Dorothee . Margarethe . nec . non . Vrsule . et . sodaliu . eius. (Tento oltář posvěcen jest ke cti svatých panen Kateřiny, Barbory, Doroty, Markéty, Voršily a jejich družek, t. j. jedenácti tisíc děvic.) Jsou to svatí a světice, kteréž se často v kaplích hradských nacházejí. Sv. Jiří, jenž draka zhubil, vzorem byi rytířstvu a jeho svatým patronem, jehož ctitelem byl také pan Půta, dada i při hradu Rábí v kapli obraz jeho postaviti. Proto má Švihovská kaple také nad oltářem, kterýž sv. Jiří posvěcen byl, obraz tohoto nejmužnějšího rytíře asi v přirozené velikosti, an jede na bráně a probodnuv draka dřevcem již zlomeným, mečem ho doráží. Za koněm spatřuje se anděl, drže zatím přílbici rytířovu, který má jen biret na hlavě, a jiný anděl vznášeje se v povětří drží stužku červenou s pověšeným bílým štítem, na němž jest vymalován kříž červený. Také panna plavovlasá v růžovém, zlatem lemovaném rouše, již Jiří vysvobodil a jejíž nevinu bílý beránek u ni ležící dosvědčuje, spatřuje se na tomto obraze, klečíc v pravo od rytíře na trávníku
ŠVIHOV HRAD.
11
a modlíc se. V pozadí v levo vyobrazen jest hrad Švihovský, jak za oněch dob vyhlížel; ačkoliv tak v celku, jak tu vyobrazen jest, sotva vypadal, nicméně přece v podrobnostech jest pravdivý. Vidíme na něm na př. přední bránu, o kteréž nám psané paměti vypravuji, a bašty, domy a veliká věž mají ještě bud podseťiti nebo pavlače. V pravo od hradu Švihovského nad pannou jest jiný hrad též mohutný a na skalách rozložený a něco dále v pozadí třetí hrad o dvou domech na vysokém vrchu stojící.
Kromé toho jest v kapli této, již se používá také jako skladiště všelijakých starožitnosti, nčknlilí starých obrazův. Jest tu rozvěrací oltář, díla velmi starého (z 15. věku), na němž jest zobrazeno snímání Kristovo. Leží pod Kalvárii a obklopen jest muži i ženami, které Htosť svou na jevo dávají. Ačkoliv má obraz tento některé vady středověké, jest přece díla dobrého, zejména se vydařily dvě ženštiny na pravé straně. Výraz smutku v tváři Janově jest sice pravdivý, ale krasocitu nechutný. Odkud oltář tento pochází, není známo. Pak je tu podstavec, dolní čásť sochy Matky boží s měsícem a starý obraz, na němž svatý Vácslav anebo sv. Vit ještě s nějakým svatým jsou vyobrazeni.
Nad střechou kaple jest vížka končitá a v ní malý zvonec z r. 1770, jímž se ke mším zvonívalo. Pod kaplí jsou dvoje klenuté místnosti; také jest viděti, že byl pod ní průjezd, nyní z obou stran zazděný. Roku 1563 připamínaji se pokoje pod kapiou a světnička nad kapiou. Tak bývalo i v 17. století. Pamětník r. 1734 vypravuje, že jest v zámku kaple sv. Antonína Paduanského, kdež se může denně obětovati, ale jen v neděli se ranní mše slouží. V našem století sloužívali tu faráři mši každou sobotu za pány Švihovské. Nebožtík farář H. Kůpfner říkával, že se ty mše mají sloužiti „pro fratribus turban-tibus" (za bratry nepokojné). Na ty mše přicházelo sem více lidí než do farního kostela. Od roku 1851 byl farář povinen sloužiti jen 20 mši do roka, nyní boží služba naprosto přestala. Asi od r. 1860 totiž oltáře a ostatní náčiní tak sešlo, že se tu mše svatá sloužiti nemůže. Srovnejme vybledlou tu ozdobu a nynější žalostný stav kaple s popisem kaple, jak ještě byla za dob Balbinových. Dí takto: Na hradě Švihové jest překrásná svatyně starodávného díla, v níž se objevuje na oltáři Matička boží jako královna v davu andělů, mučedlníkův, vyznavačův nesčíselném a tak, že souměrnosť osob i v nejmenším zachována. I oblouk tu je ukazující štíty řemeslně zdělanými příbuzenství Švihovských a Rožmitálských.
Švihov postaven byv jako pevnosť v údolí, z něhož není rozhledu do daleka, měl také zvláštní pevnůstku ven do údolí povydanou. Od té doby, co se užívalo střelné zbraně daleko dosahující, páni stavívali při hradech na nejbližších výšinách věže nebo bašty, aby se tu nepřítel nemohl osazovati. Něco podobného jest i u Švihová. Jižně od Švihová nad Úhlavou spatřuje se tak zvaný Hrádek, položený na konci ostrohu, který vybíhá z lesných hor Kokšínských a dobíhá břehu Uhlavy asi půl hodinky od Švihová. Hrádek byl zpevněn nejen stráněmi příkrými, nýbrž i na třech stranách příkopem a náspem, což vše se zřetelné spatřuje. Uprostřed jest čtverhranné stavení o dvou odděleních a s rohy zaokrouhlenými. Nikde ve zdech není oken a viděti, že stavení to zřízeno bylo jen na obranu Nade všechno to opevnění byly ještě při břehu Úhlavy dvě bašty, t, j. pahrbky navezené, na nichž byly sruby. K severu jest širší a nižší, k jihu menší a vyšší pahrbek, a tento má na venkovskou stranu hrubý násep.
I hrad í město Švihov vznikly z malých počátků, jak i jinde často nacházíme. Ve 13. století bylo tu ovšem sídlo zemanské, ale prosté tak, jáko v okolních vesnicích. Usadil se tu rod, jehož praotec byl Dríkraj (r. 1(94) a synové jeho Btidivoj (r. 1194—1213) a Blaže/; Budivoj pak měl dva syny. Dríkraj (r. 1245—1353) seděl na Švihově, odkudž se psal, a Blaiej, který držel Polyni.') Není známo, jakého rodu tito zemane byli, ale pravdě podobno jest, že čásť svého jmění po dlouhou dobu udrželi. Ještě r. 1402 držel část Švihová Blažek ze Švihová. Toho roku poháněl Hrocha z Bližejova do soudu dvorského proto, že mu učinil škodu na dědině jeho ve Švihově.8) Větší čásť Švihová s několika okolními vesnicemi dostala se bud na konci 13. nebo na počátku 14. století v držení pánův z Ry&emberka a ze Skály, kteří se pak odtud Švihovskými z Ryžemberka psávali. První nám známý, který z toho rodu na Švihově panoval, Vilém ze Švihová, r. 1342 nebo 1343 podával nového kněze ke kostelu u špitálu sv. Jana. Zůstavil tři syny, Viléma, Břeňka a Putu. Vilém hospodařil na panstvích otcovských, nežli ostatní bratří dorostli; tak ho nacházíme roku 1359 a 1360 jako patrona kostela a kaple ve Švihově. Když pak se Vilém od bratří oddělil, zůstali ostatní dva v nedílu, držíce Švihov a Budětické zboží, kamž r. 1362 kněze podávali. Ale od r. 1367 vyskytují se jako dílní. Půta držel Buděticko, na němž postavil hrad Rábí, a Břeněk vyskytuje se od té doby sám jako patron kostelův a kaplí Švihovských.3) Píše se obyčejně ze Švihová, ale druhdy po předcích ze Skály, drže ke Švihovú i Úsilov i Malechov. *) Jako purkrabě na tvrzi zdejší měl jakéhosi Žerovku, který se roku 1378 do divného příběhu zapletl. Toho roku vstupovali do kostela Drslav Duše z Mezov, aby tu přísahal, a Jindřich Štpice z Lužan.   Tu vstoupil proti nim Žerovka, proti němuž snad
0 Reg. I. 189, 252, 534, II. 5.   ») DD. 18 f. 20.   ») Reg. IV. 439, lib. conf.   *) Berně kraje Plz.
12
ŠVIHOV HRAD
svědčiti měli, a povéděv několik nevlídných slov Drslava mečem svým ještě v pochvě schovaným před oltářem samým v hlavu udeřil, tak i stloukl Jindřicha. Potom Zdebor přiskočiv s mečem dobytým, Drslava dvakráte bodl, až krví dláždění bylo potřísněno. Úřad arcibiskupský káral tohoto zneuctění svatyně, ale není nám známo, jaký trest komu přisoudil. ')
Oženiv se Břeněk s Eliškou z Vilhartic,  ve starších letech oddal se veřejným záležitostem. Okolo roku 1380 povolal ho král Vácslav do soudu dvorského; druhdy také sedal na soudě zemském
Motiv zs zadního dvora, na Švihově.
a v obou platně působil. Břeněk byl jeden z těch pyšných pánů, kteří těžce snášeli, že jich král pomíjel v tajných radách svých, a proto spolčil se se ctižádostivým markrabí Joštem a jinými pány roku •394 v jednotu panskou. Po zajetí krále Vácslava byl povýšen od nespokojených, kteří se vlády ujali, za nejvyššího komorníka, ale zůstal v témž úřadě jen nějaký čas a obdržel r. 139Ď sudstvi dvorské; tento úřad pak měl do smrti kromě jediné roku 1398, kdež snad nebyl v zemi nebo stonal.
') Acta judic. 1377— '379-
ŠVIHOV HRAD
•3
Břeněk byl pán velice nábožný. Na spásu duše bratra svého Půty, po němž zdědil Rábí, a manželky své Elišky zřídil r. 1399 nový oltář sv. Jakuba v kostele sv. Jiljí Švihovském, který nadal platy v Menším Kamýku a Švihově, rolemi nové zoranými od vinice panské až k lukám a konečně io jitry lesa Ledeckého u Kamýka.') Když byl král Vácslav roku 1402 po druhé jat od bratra svého Zikmunda, držel Břeněk s tímto, poznav však lstivou a sobeckou povahu tohoto panovníka, odvrátil se od něho a smířil se dokonce s Vácslavem, kterýž mu sudství dvorské potvrdil (1403). Ano když se král v létě roku 1404 na. cestu do Vratislavě vypravil, Břeňka samého čtvrtého za hejtmana království ustanovil.
Břeněk zemřel r. 1407, zůstaviv syny Jana, Viíénta a Pňiu. Jan jako nejstarší ujal se vlády na panství a hned po smrti otcově zasedl na soudu zemském. Po té oženiv se s Annou, dcerou Oldřichovou z Hradce, slíbil r. 1409 dne z8. září testi svému, že véno její 500 kop ve dsky zemské vloží.2) Také vykonávaje všechna práva na panstvích otcovských ke kostelům a kaplím ve Švihově nové kněží podával.   Asi tehda oddálil se od něho Půta bratr a vzal za dil svůj hrad Skálu.   Když tento r. 1413
Pohled průčelní na Švihov.
v mladosti byl zavražděn,3) ujal se Jan statku jeho a obhajoval spravedlnosti, které mu náležely. Poněvadž učiněna Pútovi nějaká křivda, zanesl válku do Rakous a tam poddaným velice škodil (r. 1413). Ještě v dubnu r. 1414 vykonával práva panská ve Švihově, ale od té doby (poprvé v říjnu t. r.) objevuje se jako patron zdejších ústavův církevních Vilém, jenž od r. 1411 také na soudě zemském sedal. Ač k rozdělení konečnému nepřišlo, přece spravoval Jan od té doby jen Rábí a Vilém jen Švihov. S tím také souvisí, že král Vácslav dal roku 1414 Vilémovi moc, aby mohl o statku svém říditi 4) Také Vilém r. 1415 plat, který posud z Mečína k oltáři Matky boží v Kydlinech vycházel, na městečko své Švihov přenesl.*) Ve válkách proti Rakušanům r. 1417 svému bratru věrně pomáhal. Před tlm oženil se s Markétou ze Šternberka, skrze niž se dostal v držení některých zboží na Moravě.fi)
Na počátku válek náboženských odpověděli oba bratří Pražanům (r. 1420) a od té doby rozhodné stáli na straně katolické. Císař Zikmund za služby prokazované hojně je odměňoval; nejznamenitéjší výsadu dal jim r. 1421 takovou, kdyby pod jich pečefmi někdo světský v Plzeňském kraji něco zapisoval,
') Lib. erect. VI. 181. Roku 1401 nazývá se Břeněk nejslarší z Skuly Da Švihoví.   ') Arch. č. III. 479.   ') Tomek, děje Prahy III. 545.   *) Arch. Třeboňský.   s) Lib. erect. X. 46.   *) Diky zemské Moravské.
«4
ŠVIHOV HRAD.
aby to tak mocné bylo, jako by sobě to dskami zavazovali ') Proti tomu pronásledováni byli od kališníkův. Po dobytí hradu Rabi (r. 1420) uchýlil se Jan na Švihov a tu bydlel, a bratr jeho Vilém bydlel na Skále. O konečné rozdělení zboží svých pořád se ještě smluviti nemohli. Vilém vyskytuje se r. 1424 činné ve vojště kraje Plzeňského a pevná jeho tvrz ve Švihově asi byla husitským Klatovům nejednou protivná. Aby sousedství nebezpečné odpadle, vypravili se Táboři a Sirotci do Plzeňska, aby Švihov oblehli. Táhli s nimi také Žatečtí, u Švihová pak přidružila se také pomocná vojska z Klatov, z Domažlic, ze Sušice a z Písku, tak že se čítalo již 8000 pěších a nad 1000 jízdných s třemi praky a velikými puškami. Po patnácti dnecl, když se obléhajícím podařilo náspy prokopati a vodu z příkopů pustiti, vzdala se posádka na úmluvu. Sto třicet pacholků, co jich bylo na tvrzi, propuštěno jest beze zbraně pouze v kabátcích a na závazek, že se zase postaví.a) Dobytá tvrz i s městečkem zůstaly v moci bratrstva Táborského a Klatovských. Tím se vysvětluje, že se roku 1427 jen Skála a Rábí jako majetek pánů Švihovských připomíná3) a že když t. r. bratří nového katolického faráře ke kostelu Švihovskému ustanovili, týž do úřadu svého v Plzni uveden byl. Také Vilém s Klatovskými bojuje, s nimi teprve r. 1431 příměří učinil.4)
Přes to;o a ustavičné ochuzování za válek tehdejších přece se Vilém krále Zikmunda přidržoval. Když r. 1427 křižáci do Čech vtrhli, přidal se Vilém k nim s vojskem kraje Plzeňského. Ale pán Bůh rozhodl pro Čechy. Křižáci dali se na útěk a těch 1400 a několik, kteří neustoupili, dobyti a jati jsou na Tachově. Zajat jest tu také Vilém a svěřil mu pan Jan Tovačovský z Cimburka, zavázav jej s jinými předními vězni pode ctí a věrou, aby nikam neucházel, by mohl. Vilém zapomenuv se nade svou ctí a věrou, kterou se byl jako pán pánu zavázal, ušel pryč s 22 vězni, kteří tak jako on se domnívali, že kacířům nesluíí slova držeti. Vilém se potom přidržel císaře Zikmunda, rozličná dobrodružství konaje Chodil v zápasy s nějakým Němcem, kteréhož na řetězích vodili, ježto žádný jiný s ním choditi nesměl, a když tím Němcem před císařem o zem dal, zapsáno mu za odměnu 10.000 fl., kteréž také na války tehdejší vynaložil. Též i jiné rytířské skutky před císařem nad jinými provozoval, v Uhřich (r. 1435 byl v Prešpurce) i v Turcích s nim bývaje.6) Konečně účastným byl r. 1433 při obhajování Plzně
Již před r. 1430 mezi oběma bratřimi o díl jednáno, ale jednání ta před r. 1436 konce svého nedošla. Tehda po povalení strany Táborské Švihov a jiná zboží zase bratřím navrácena. Při dělení zůstal Vilémovi jediné Švihov a Litice, kdežto Jan obdržel Rábí se Skálou a duchovní zboží zapsaná, jako Přeštice, Nezamyslice a Bor. Z těch dostal pak Vilém (r. 1447) jedinou Vstiš. Asi v těchto dobách tuším Markéta, pivní manželka Vilémova, zemřela a on oženil se se Škonkou z Žirotína, s niž přijata jest do znaku rodu tohoto orlice. Z druhého manželství měl syna Půtu, který se teprve asi r. 14Ď0 narodil. Avšak zdá se nám, že měl také syna z prvního manželství. Připomíná se totiž r. 1434 Děpolt ze Švihová, jenž byl na císařském dvoře v Prešpurce, r. 1439 slove z Ryžemberka a z Skály a r. 144? nejednou seděním na Švihově 6) Od císaře Zikmunda obdržel r. 1437 zápis na vesnice děkanství Týnského, držel Vartemberk s Falkenburkem, a koupil potom Horaždovice a Vilhartice (-j- r. 1474). Není možná pána tohoto, který se asi r. 1418 narodil do vývodu Švihovských jinak položití nežli za syna Vilémova nebo Půty r. 1413 zavražděného, ač byl-li tento ženat.7) Byl-li synem Vilémovým, tur se zajisté od otce oddělil, došed let svých.
Za tehdejších dob bouřlivých účasten byl Vilém rozličných jednáni veřejných a soukromých, bývaje i na sněmich tehda svolávaných. I jest s podivením, že tento pán přísně katolický se roku 1449 jednoty Poděbradské přidržoval. Snad působily na něho dlouhé nevole, které měl s bratrem Janem, an stál tehda proti Poděbradským. Před tím (r. 1447) donucen byl Vilém k zápisu, jímž všechna práva svá převedl na Viléma, mladšího syna Janova.8) Neměl tehda dědice přirozeného neodděleného, poněvadž se Půta teprve později narodil, a poněvadž patrně byla v rodu snaha, udržeti v jeho moci Švihov i Skálu i Rábí, zdálo se bvti příhodným, aby všechny byly v držení jednoho. Tak to i později zachováno. Poslední své poručenství učinil Vilém r. 1461 a zemřel nedlouho potom. Roku 1463 již nebyl živ.9) Za něho se připomíná jako purkrabě Švihovský r. 1451 Půta z Obytec ,0) a následoval po něm r. 1469 Protiva odtudž.11)
Dědicem panství Švihovských měl býti mladý Půta, kterýž bezpochyby pod poručenstvím strýce svého Viléma Rábského zůstával. Od toho řízeny osudy panství Švihovského tak, že zůstávalo u věrném poslušenství krále Jiříkově. Proto také na Švihově interdiktu papežského nedbáno a služby boží katolické přes odpor vrchnosti církevní konány.l2) Náš Půta připomíná se poprvé r. 1472 jako pán na Švihově, kdežto mél r. 1454 jako purkrabě Domina z Ujezda.,3)   Král Vladisiav povolil r. 1473 jemu a strýcům
JJ Archiv Třeboňský. 2) Tomek, Děje Prahy IV. 324. sj Tomek na str. 377. z domyslu připočetl Švihov, ale mylné. *) Archiv Třeboňský. 5] Pojednaní o rodě Švihovských. (Zprávy učené spaleč. r. 1886.} e) Archiv č. I. 417, list obce Vstišské, archiv Plz. a bibL Praž. DD. Iq. str. 534. ') Žil sice tehda Děpolt Dolanský, ale nemáme dokladuv, byl li s našim Děpoltem jedna osoba čili nic. ') Paprocký o st. pan. 112, ") Tamíe str. 113. archiv Třeheňský. I0) Archiv ř. III. S49.. ") ČČM. 1843, II. 141. Is) Palacký IV. b. 395. ") Archiv řiš. Mnichovský. Domin k tu purkrabova] ještě r. 1492 (D7. 252. A 18.).
ŠVIHOV HRAD.
jeho, aby mohli rud na svých zbožích dobývati, až do čtyř zámků na svých panstvích znova vyzdvihnouti a v městečku Švihové trh jednou do téhodne a jednou do roka držeti. Dal jim také popravu takovým způsobem, aby jim Žádný, ani purkrabě Pražský, v ni sahati nemohl.') Ačkoliv byl Půta muž mladý, avšak pro učenost a dovednost svou záhy (roku 1477) povolán byl do komorního soudu a povýšen jest r. 1470 na nejvyšší sudství, čímž se dostal do rady královy. Vrstevník o něm píše r. 1481, i e jest muž mladý, způsobný, hrubě výmluvný a skorém učený, mnoho že jedná za krále a v králové dvoře sám na soudě zasedá. 4) Když strýc jeho Vilém mladší zemřel, zdědil po něm Půta velikánské jmění, které jako šetrný a dobrý hospodář rozšiřuje, brzo se bohatstvím pánům z Rožemberka a z Pernšteina vyrovnával. Neb „z milosti boží držel jest Švihov, Rábí, Horaždovice, knížetství Kozelské, arcibiskupství Roudnické, Střelu, Bezděkov, Herštein, jiných pak pustých zámkův a tvrzí mnoho a k těm jest měl zboží mnohá a hojnost dostatkův," jak napsal syn jeho Jindřich. Veliké tyto důchody učinily možným, že mohl Půta na všelijaké umělecké účely nakládati. Ač mél dovoleno čtyři zámky vyzdvihnout!, přece jen u dvou to učinil. Posa vadní tvrz Švihovskou dal rozmetati a před r. 1489 na jejím místě hrad přepevný posta viti. Vrstevníci i potomní, kteří jej v neporušenosti spatřili, divili se (vedle svědectví Balbínova) jeho vysokým hradbám, pro jejichž vysokost prý žádného staveni, než toliko vršky věží viděti bylo, a širokosti hradeb takové, že dva vozy vedle sebe bez překážky po nich jeti mohly. Ač tuto přepínáno a nadsazováno, přece tolik jest jisto, že tehda málo který hrad pevností se vyrovnával Švihovú a hradu Rábskému, kterýž Půta po dokonání Švihová stavěl a ještě pevnějším učinil nežli Švihov. Měšťanům svým přál; Rábským vymohl vysazení za město a Švihovským, kteří již měšťané byli, udělil r. 1501 proto, že se vždy předkům i u veliké války zachovali, práva města Horaždovic a právo, aby mohli o statcích svých říditi a volně se stěhovati a statky odumřelé aby spadaly na nejbližší přátele. 3) Také založil klášter Horaždovský.
Pan Půta ve smýšlení a chování podobal se více otci svému nežli strýci Vilémovi mladšímu; neb jakkoli ode n.nohých býval chválen pro vzdělanost a uhlazenosť mravův, naříkáno tím více na nemírnou jeho nenávisť ke kacířům, zejména k bratřím českým, i na hrdosť a na pánovité si počínání naproti stavům nižším. Dekrétu [r. 1487) o porobě lidu obecného byl on hlavním původcem.4) Dodejme k tomu, že byl Půta na svůj poddaný lid neláskavý a že ještě po 400 letech mnohá babička u Horaždovic vypravovala, jak zlý ten pan Půta jest, když někomu se ukáže a ten ho uctivě nepozdraví.s) Obyčejnou za té doby u šlechticů ctnost, totiž udatenství, měl i Půta a bojoval r. 1478 při obléhání Horaždovic a po boku krále svého Vladislava na nový rok 1491 u Košice v Uhřích. I jinou ctnost tehdejší šlechty měl, že byl upřímný Čech a milovník svého přirozeného jazyka. Jeho přičiněním se stalo, že jazyk latinský z desk zemských vyhoštěn a vklady všechny že se zapisovaly jazykem českým.
Když r. 1504 dne 19. července zemřel a v klášteře HoraždoVském pohřben byl, souvěrci jeho smrti želeli a Bohuslav Hasišteinský složil na něho tento nápis náhrobní:
Jasná perla naši koruny v té ukryta hrobce, Puta Ryžemberských sláva i chlouba domu. Vzácným jej činily rcnohočetné štítky; dávná Vzácným jej činila Šlechta starého rodu; Vzácnejším ale vtip, v řeci výmluva, víra, počestnosť, I tak sama zármutkem zalhala vlast milená. Shasnulť, ač veku jej posavade netížilo břímě; Neb čtyřikráte deset jar tady sotva viděl. Jestli neobětuješ slzy na hrobu tomto, cizince, Tvrdší Hyrkaaské tygřice srdce chováí
Jak již doloženo, nezachoval si mezi lidem poddaným dobrou památku. Dlouhé a nákladné stavby Švihová a Rábí byly asi příčinou, že lid obecný přetížen byl padělky neobyčejnými a v nespokojenosti své časnou jeho smrť po svém způsobu si vykládal. V Rábí měli svou pověsť, ve Švihově také. Když okolo r 1734 dva Němci na Švihově bydleli,*) vypravováno jim, že hrad ten postavil krutý pán, jenž mnoho chudých poddaných v lidomorně hladem umořil. Ze pán tento v noci ze svého lůžka a za života svého od čerta byl vzat, ještě jisté znamení na střeše veliké věže se spatřuje, poněvad;! jej vynesl derou, která se nesmí nikdy zadělati a sníh a déšť nikdy skrze ni nepadne. Manželka jeho, která jej často od krutosti jeho k poddaným sváděla, po jeho smrti jej před sebe volala; i zjevil se ji celý ohnivý. Ptala se ho, není-li možné, aby z muk byl osvobozen, že chce všechno proň učiniti a žádné práce se nelekati. Odpověděl prý: rTak jako ty nemůžeš svýma rukama tento pevný a veliký hrad rozebrati a každý kámen, vápno, písek a dřiví zase tam položití, odkud byly vzaty, tak i já nemohu býti spasen."   Potom zmizel.
') Kkpp. Strahovský. !) Archiv řiS. Mnichovský. 3) Archiv města Švihová. ') Palacký V. a. 366. 5) Oravan I. 178. ") Hans -und Wolf Schmidisches Starombuch.
ŠVIHOV HRAD.
«7
Z manželství svého s Bohunkou z Lomnice zůstavil Půta syny Břetislava, Jindřicha, Viléma a Vdcslava, kteří r. 1505 dne 1. prosince o zboží otcovská rozdíl učinili. Horaždovice a Osvračín nepojaty do dělení, poněvadž měla máti na nich véno a mělo se počkati, až zemře. Knížectví Kozelské Vilém hned ode všech bratří koupil, a Roudnické panství rozděleno na čtyři díly. Ostatní statky děleny tak, že každý bratr dostal polovici bud Rábí nebo Švihová a k tomu některé statky. Břetislav a Vilém dostali polovice na Rábí, Švihov rozdôlcn mezi Jindřicha a Vácslava. Ve apolku oběma ponechány tu kaple a kruchta, kde paní bývala, síňka jedna v severním domě, světnička na věži, sklep u věže, mostnice, kde sedají proti mostu, sklep i kabát (vězení), sklep, kde zelí chovají, pavlač z paláce mimo kapli do světnice před Paní baštu a druhá pavlač proti ni, jako na palác chodívali, síň před velkou světnici na hoře, mostové na zámku hořejším i dolejším, příkop okolo města, mlýn pod hradem, pivovár atd. Oba bratří zavázali se, že budou míti každý svého vrátného a. společně dobrého člověka, jenž by most otvíral, jakož i každý dva a dva hlásné chovati.   Z hradu dostal Vácslav severní, Jindřich jižní polovici, každý
______**J
Hrádek u SvihiOva.
příkop po své straně, jen přikop okolo předhradí měli napřed ze spolku vyvézti a pak se oft rozděliti. Z městečka Švihová dostal každý polovici. Kromě toho dostal Jindřich dvůr, Méčíno městečko, vsi Kokšíno, Mečkov, Sladkovice, Kuziny, Osi, Chlumskou celé, v Pravětičkách, Kamýku, Bezděkově a Lhotce vsi pusté, v Řakorai a Malechově c. t. m. a některé statky zápisné (tuším i polovičku městečka Přeštic); Vácslav dostal dvlr, dvůr pustý Lhovice, Lužany, Lhovice, Vícenice, Třebýcinu dolejší, Újezd, Dehtíno, Výrov, Vřeskovice, Vodokrty, Rudoltice, Vstiš a polovičku městečka Přeštic.')
Po rozdělení takovém řídká byla svornosť, a to se i tu ukázalo. Ač měl každý dil svůj, přece si jej upravoval ke svým potřebám, a tu se stalo, že nejednou jeden druhému překážel. Měl každý z nich sice marštal, ale velká marštal byla mezi ně předělena na polovice. Ale o světničku mezi marštalemi se obojí čeled škorpila pravíce, že jich jest, až někdo dvéře z té světnice do Jindřichovy konice zadělati dal. Na cad od stodol kus tůi 11. starý pán ještě nedodélal. Bašty Jindřich dal dodělávati a Vácslav také dal dělati baštu a kus zdi až k mlýnu, ale dal dělati zle baštu; i přiveden byl M. Benedikt z Prahy i musili tu baštu a ten kus zdi zbořiti a Jindřich dal znovu dělati. V řekách lovil napřed Jindřich sám a teprve potom se rozdělili. Při tom byl Vácslav také lehkomyslný, jako jeho bratří. Když jednou Jindřich přijel z Uher, zalíbil se Vácslavovi jeho kuní kožich popelatým damaškem podšitý, i dal mu zaň rybníček. Na domĚ velikém nad velikou světnicí (domě jižním) byly 4 tarasničky, a těch pomohl Matyáš
■) dz. 352. a 6—14. Hrady a zámky České IX.
3
ŠVIHOV HRAD.
ze Švihová spouštěti puškári dolů před páně Jindřichův sklep pod kapli. A když táhli k Černíkovu na sedláky, když se byli zprotivili pánům, kázal Jindřich vžiti tarasnici j^dnu a kázal nabiti u Černíkova, ale když z ní udeřili, tu se roztrhla. Potom se o zbroj dělili.
Asi roku 15io zemřel Vácslav, zůstaviv Jana Fůru, syna nezletilého Jindřich byl, tuším, jeho poručníkem a tak celý hrad spravoval. Roku 1524, když tento došel let svých, postoupil mu Jindřich půl Švihová a panství Ryžemberského. Ale nebylo mezi nimi žádné svornosti a k nevolím přicházelo nezřídka. Jednou přišli kostelníci a vzavše ornáty, které mnoho let v Jindřichově sklepě chovány byly, vynesli je mezi mosty. Když k tomu přišel Půta, pravil k šafáři Jindřichovu: Chlape, otevři. On nechtěl brzo otevřití, řka: Pane, však jsou již ornáty vzali, bude se pan strýc hněvati a bude mu proti mysli, že je chcete vzfti Tu on praviv: však jest mé tak dobře, jako jeho, vzal je do svého sklepa. Půta rozkázal odemknouti sklep nad mostnicí na Švihově, do něho se vstěhoval a tu léhal. Přivedl si zedníky z Klatov a sladovnu bořil a když k tomu přišel Jan, písař Jindřichův, řekl Půta: Chceš-li brániti, aby nelámali? Rekl Jan: Nechci, neb není rovnosť. Rybník u hradu byl sice společný, ale jednou rozkázal Půta svému písaři Jakubovi a čtyřen jiným v tom rybníce zavléci „pro koštování a vyzvědění, jak jsou veliké ryby." I učinil tak a rozkázal při kraji vláčeti a nevyvlekli nic, než kapříka neb dva a koliksi bělic. V tom přišel Jan Olbram z Hanštraku, purkrabě Jindřichův,') na koni a z daleka lál, že se v tom rybníce loví. Tu řekl Jakub pěkně: Pane kmotře, mně nelajte, já vůli pána svého činím; máte-li se oč k pánu mému domlouvati, můžte dobře. Ale on se přece na něho třel a chytil se za tesák. Jeden druhého vinil a pořade byly pře. Asi r 1527 chtěl pan Jindřich přestati mocné o všechny věci, ze kterých ho Půta viniti chtěl, na Zdeňkovi Dvovi, ale potom zanedbával za to žádati, aby byli sroceni. Uloženo tedy stranám r 1533, aby pana Lva za. rok požádaly. Kromě toho vinil Jindřicha Jindřich z Brezovice, že manželku jeho Dorotu kázal skrze své poddané Pŕeätické vžiti na Švihov hrad a když tam dovedena byla, nechtěla-li do vězení jiti, nejsouc pořadem od néhc z ničehož obviněna a volajíc se ku právu, vyručiti se musela. Za to se zastal r. 1533 mlynáře svého Tamachovského, když ho Petr farář Vřeskovský na silnici honil a koněm porazil.a) Jindřich byl od r. 1511 hofmistrem dvoru královského, r. 1522 a 1523 nejv. kancléřem a stal se pamětihodným pro pojednáni, které o pánech Svihovských sepsal.
Přišel konečně čas, kde Švihov z držení rodu, který na něm zmohutněl, vyšel. Dílem to Švihovšti zavinili, dílem to nezavinili. Půta již r. 1535 byl zaveden tak, že s těží mohl statek svůj udržeti. Pan Švamberk mluvil s nim tehda na Zvíkové, aby mu na čtyři léta statku svého postoupil a za to aby mu bylo vydáno 100 kop, Půta aby při něm byl, tři koně měl a tu, zdálo-li by se jemu, kdyby kde jel, aby s ním jel, pakli by se nezdálo, aby ostal na Zvíkové nebo jiných jeho zámcích. Měl zaň dluhy platiti a k tomu Herštein koupiti. Půtovi nezdálo se to učiniti a vstav ranním jitrem jel zase na Švihov. Půjčoval
dále a věřitelů svých užíval k tomu, aby mu byli nástrojem proti strýci
Jindřichovi. Jeden z nich byl Jan Měsíček z Výšková, kterého vinil Jindřich r. 1535, že písaře jeho tajného, který Jindřichovi svědomí proti Půtovi zapisoval a v tom tajnost zachovati přiřekl, vyloudil a pryč odvezl. Však před soudem komorním nemohlo se to dostatečné dokázati, poněvadž se Měsíček vymlouval, že jel přes Bílou horu a tu písař přišed žádal pro nebezpečnosť cesty, aby podlé vozu šel, než kam se potom, přišed do Prahy, děl, o tom že nic neví. Ale za nedlouho se Půta a Měsíček rozkmotřili. Stalo se tak, když nemohl Půta platiti a manželka jeho Eva z Sudoměře čepec,   pentlík  a   prýmy okolo
') Purkrabí hyl v 1. 1522 1534 (Reg. kom. soudu a arch. Pii.   ') Reg. kom. soudu
ŠVIHOV HRAD.
'9
hrdla i okolo rukou kovaničkované s cetkami pozlacenými, které si od něho půjčila, nenavracovala. Měsíček a jiní věřitelé po té právo na Švihov vedli. ') Jindřich zase a Břetislav přišli k zavedení skrze Adama Lva, syna sestry své, za něhož ručili, i byli by rádi proto statky své Rábí a Švihov prodali. Chtěli je pustiti králi, ale nepřišlo k tomu.") Jsouce od věřitelů stísněni, prodali Jindřich a Půta r. J548 dne 22. září panství Švihovské Heraltovi Kavkovi Říčauskému ?. Říčan a na Štěkni za 10975 kop gr. č. 3) Jindřich (f r. 1551) udržel rodu svému Horaždovice, Půta zemřel v chudobě.
Nový pán obci Švihovské přál. Švihov sice od dávného času za město se odbýval, ale jsou výsady jich „skrze předešlé držitele" ztraceny. Proto vymohl na králi Ferdinandovi (r. 1549), že Švihov znovu za město vysadil a dvěma jarmarky a právem voskem červeným pečetiti obdařil. 4) Posud se vedlo všechno na Švihově po katoličku, ale nový pán, kterýž byl pod obojí, víru tuto všelijakým způsobem obmezoval a duchovenstvu nesnáze činil. Jmění kostelíka sv. Jana zabral a tu uvedl kněze pod obojí pro sebe, svou rodinu a poddané pod oboji. Ano žalováno naň u krále, že papeže antikristem, kněžstvo katolické dábelníky a viru katolickou dábelskou, kteráž že brzo zahyne, nazývá. Heralt zemřel r. 1563, zůstaviv z manželky své Kateřiny Malovcovny z Chýnova (j- r. 1562) syny Ahkuláíe, Zdeňka, Jana a Heralta. Ti se r. 1563 dne 14. května o všechno jmění své rozdělili. Mikuláš a Jan dostali při tom Štěknou a zboží Cehnické; mezi ostatní dva rozděleno panství Švihovské. Ve společnosti ponechány most zdvihutý od města přes přední příkop, brána do předhradí, schod, most i brána do hradu, plac v něm, studnice, schody a šneky do pokojův, kaple se všemi klenoty, příkopy vodní i s těmi zdmi nepřikrytými, veš Kámen náležející ke kaplanství sv. Jana a špitál ve Švihově; Heralt dostal polovici hradu a předhradí jižní čili k Bílé a Zelené baště i s věží velikou, Zdeněk druhou polovici k Červené a Zlaté baště a každý polovici města a kostelův a jisté vesnice. Zdeněk dostal Kokšíno, Rakem, Lhovice, Mezihoří, Rudoltice, Malechov, Výrov, Osi, Třebýcinu dolejší, Heralt pak městečko Měčíno, vsi Luh, Radkovice, Kuziny, Zelený, Třebýcinu hořejší, Nedaničky, Tukleky, Mečkov, Vlčí a Chlumskou.5) Od toho panství hned potom Mezihoří a Chlumská skrze Heralta prodány. 6)
Zdeněk podržel z dílu svého toliko Malechov, Výrov a Rakom až do r. 1569, ostatek panství Švihovského prodal brzo po rozděleni bratru svému Hemltovi za 18.000 kop miš. Poněvadž pak Heralt ze sumy tržní 3500 kop nezaplatil, nastaly mezi bratry rozmíšky, které teprve v lednu r. 1566 upokojeny.'} Heralt měl tedy celé panství ve své moci, ale aby je mohl zaplatiti, prodal pustý hrad Skálu s třemi vesnicemi a půjčoval peníze. Zajímavý v té příčině jest zápis, který učinil r. 1567 Davidovi Bornovi ze Lhoty na 315 kop kromě 50 kop „na penězích bílých podvojných starých, rázu někdy krále Vladislava slavné paměti, na kterýchž z druhé strany peníze bílého W a nad W koruna královská vybita jest."8) Heralt také rád vedl náklad na okrášleni svých sídel. U Mečína postavil Nový hrad a jak při popise řečeno, dal v 1. 1581 —1586 velikou světnici od nějakého malíře německého vymalovati. Těmi a takovými náklady zavedl se nemálo. Napřed si pomáhal odprodáním a zastavováním. Roku 1590 prodal „ves svou dědičnou" Kámen a r. 15Q1 zastavil Adamovi Šícovi z Drahenic některé vesnice.9) Ale přes to si nepomohl; Albrecht Šfc, Adamův bratr a dědic, měl pořade ještě za ním peníze. Tedy mu r. 1595 v srpnu hořejší strana města Švihová odhádána. Zároveň odhádána Přibíkovi z Klenového, druhému věřiteli, dolejší strana města.,u) V tom naléhal na Heralta jiný věřitel, i nemoha si jinak pomoci vypůjčil si zase peníze od Albrechta a za to mu prodal obojí Třebýcinu. ") To vše se stalo v měsíci. Z nesnází těch chtěl si Heralt pomoci tim, že r. 1596 Švihová a Nového hradu s městečkem Měčínem a s tím skrovným počtem vesnic, které mu zůstaly, Kateřině Řičanské z Šternberka manželce své a Sidonii dceři své v dluhu 100 kop postoupil.,a) Aby pak statek ten jim udržel a pomohl si od závad a stížností, do nichž „skrze obmysly lidské" přišel, učinil smlouvu (r. 159^) s Humprechtem Černínem, tak že tento se uvolil za něj nějaké peníze zaplatiti, a Heralt zavázal se Albrechta Šice a Přibíka z Klenového k tomu přidržovati, aby práv odhady nabytých Humprechtovi postoupili. Do podzimku tohoto roku měl pak miti Heralt lhůtu, aby Humprechtovi dluh jeho zaplatil; pokud by tak neučinil, měl Humprecht v držení města Švihová zůstati.I3) Heralt neplatil a proto zůstal pánem města Humprecht Černín z Chudenic. Ale hned potom vyskytl se nový věřitel. Adam z Klenového, a tomu r. 1.S98 odhádány hrad Švihov se vší ohradou a příkopy, mlýny pod zámkem a podhorní, dvůr pustý Kamýk, les Přední Běleč a jiné lesy a rybníčky, a Adam prodal právo své ihned r. 1^98 dne 5. (října) Humprechtovi. ,4) Nezůstalo tedy Heraltovi, když i vesnice byly rozebrány, nic jiného než kollatura kostela sv. Vácslava v městě Švihově a té také Humprechtovi r. 1598 postoupil. ,5)
') Reg. kom. soudu.   s) Archiv gub.   3) DZ. 8. T 8, 12, 47. H 15.   *) Archiv obecní Švihovský.   5) DZ. 56. J 7 — K 6. «) DZ. 167. G 21.   1 DZ. 57. N 3, 60. E 7.   8) DZ. 88. C 14.   •) DZ. 167. G 21, 168- H 28.    "l DZ. 27. O [4— Iq.    ") DZ. 170. G 30. DZ  1084. R 7.   '*) DZ  171. E 27.   ") DZ. 128. K 20, 174. E 9.    ,s) DZ. 1084. O 4.
3*
20
ŠVIHOV HRAD.
Ukázka z chodeb Švihovských
Humprecht Černín, pán na Chudenicích, k nimž Švihov držel, zemřel r. 1601, zůstaviv dva syny Jindřicha a Adama. Když tito se dělili o zboží otcovské, dostal onen Švihov a U novice, tento Chudenice. Jindřich, jenž býval hejtmanem kraje Plzenského, učinil r. 1616 znamenité obdarování obci Švihovské, poněvadž na zdélávání a opravování mostů a lávek, když častými povodněmi zrušeny byly, dosti malé mýto přijímali. Daroval jim lesy nad Kokšínem a u dvora Kamýka, začež slíbili mu platiti vždy při památce narození Páně libru šafránu, libru hřebíčku, libru pepře, libru zázvoru. Také se zavázal každý soused, že ročně po 4 dni po jednom ženci o své stravě na žeň při zámku Švihově nebo dvoře Kamýckém vystavovati bude a kdyby další potřeba ukazovala, aby poslali lidi na žeň proti zaplacení a ke stravě panské. ■} Když nastaly války r. 1618, Jindřich, jsa katolík horlivý, sice se přímo nesúčastnil vzpoury, ale přece se dal potřebovati za kommissaře a králi Bedřichovi také učinil přísahu věrnosti. Mansfeld vraziv do kraje Plzenského dal prý na Švihov posádku, která odtud císařské znepokojovala; bylo-li tak, stalo se zajisté bez přičinění Jindřichova, jenž z žádného takového skutku obviňován nebyl. Jindřich nejen že byl vši pokuty sproštén, ano povýšen jest r. 1629 do stavu panského a byl potom JMC. a soudů dvorského a komorního radou. Zemřel roku 1640, odkázav statek svůj všechen synům svým Humprechtovi Protivovi a Janovi Maximilianovi. *)
Hned po smrti otcově bratří přikročili k dělení Švihová. Společnými zůstaly zase některé věci, jako všechny mosty, tentokráte i veliká věž s těmi uvnitř 3 sklepy, brána zámecká nad ní s 2 sklepy a hodinami a světničkou vrátného, kaple, vězení pod Zelenou baštou a v Kašperce, pivovár na předhradi a j. Každý dostal polovici dvoru a města. Kromě toho dostal Humprecht dvůr Nový Kamýk a ves Lhovice a Jan mlýn Tryšteinský, tvrz a ves Ježovy, vsi Trnčí, Kámen a MezihoH. Na hradě dostal Humprecht polovici, která byla k Bílé a Zelené baště a světničku nad kaplí s komorami, a Jan polovici k Zlaté a Červené baště.3) Humprecht užil dílu svého dosti dlouho (7 r. 1666), ale Jan zemřel jíž r. 1657, zůstaviv vdovu Elišku rozenou Švihovskou a dceru Františku Maximilianu. Nad oběma byla ustanovena od místodržících jako poručnice Sylvie Kateřina Černínova z Millesimo, jež se r. 1657 v polovici Švihová a díl Lažan uvázala. 4)
Mezi tím starému hradu připravovány zhouba a zkáza. Vypravovalo se mezi lidem, že za švédských válek na císařské ze Švihová stříleno a při tom důstojník nějakého generála zabit, pročež později rozkaz dán byl, aby byl Švihov zbořen. V pravdě přemýšlelo se u dvora po dotčených válkách, že by některá pevná sídla mohla se stati snadno zase oporou nepříteli, kdyby do země vtrhl, a nemýlíme-li se, působila tu také obava, že by mohla šlechta svých pevných sídel proti císaři užiti tak,   jako   užívali   předkové jich
') Archiv obecní. *) DZ. 147. D 26. Třetí syn Adam Břetislav snad zemřel před otcem ') DZ. 71. F 12 — G 28.   ') DZ. 113. L 19.
První brána na Švihové.
ŠVIHOV HRAD.
2.1
Kofie votivního obraxu xc iárr.ku Švihov»W4ho nyiW V kostele Chudín.ckeii. ;.e nalŕiojícii o.
roku i6i8—1620. Ovšem toto nikdež nevyslovováno. Roku 1655 dne 13. listopadu oznámil císař Ferdinand místodržícím, že na podání Jana svob. p. v. Cron, nej-vyššího vachtmistra, usneseno, hrad Švihov rozbořiti. I učiněno hned poručení k oběma pánům a rozkázáno jim, aby hrad se všemi hradbami a staveními rozmetali. Začato tedy s bouráním hradeb a bašt na jižní straně zámku s takovou těžkostí, že ti, kteří bořili, jedním hlasem volali, že ne zed, ale skálu lámou; protož těch nástrojův užívali, kterých skalníci při lámáni tvrdých skal potřebovali. „Při tom všech okolních mužů rozumných jedno zdání bylo, že kdyby ti, jenž původ byli, aby se rozbořil, byli jej dříve spatřili, jistě by jej byli při své celosti zanechali." I krajští hejtmane, v jichž srdcích smysl pro díla předkův nevyhynul, litovali pěkného hradu a učinili návrh místodržícím, aby se s bouráním přestalo a císaři něco jiného poraděno bylo, avšak poručeno jim přísně, aby v boření pokračovali. Mezi tím naskytla se jiná otázka, skrze kterouž boření zastaveno. Poněvadž se říkalo od úřadů, že boření se k bezpečnosti celého kraje Plzenského vztahuje, pokládali držitelé za slušnou a spravedlivou věc, aby jim také škoda z celého kraje vynahrazena byla. Hraběnka Sylvie podala v té příčině (r. 1658, 23. Července) žádost k císaři a prosila také Humprechta Jana Černína, jenž býval
při císařském dvoře, aby se u císaře přimlouval. A mezi tím, co s bořením jen tak tak pokračováno, podána v červenci r. 1660 druhá žádost o náhradu skrze Sylvii a Humprechta Protivu. Při uv;ažováni té žádosti nemálo na váhu padalo, že má škodu nésti chudý sirotek a také se přálo Humprechtovi, aby si nové bezpečné obydlí vystavéti mohl, ale otázkou, odkud se mají peníze na náhradu vzíti, věc t;ato mnoho protahována.   Ještě r. 1660 dne 7. října psal císař Leopold místodržícím. aby k vyřízení té věci, tu kde
vězí, připomenuli a zprávu a zdání své učiniti neopomenuli.') Není známo, zdali potom ještě něco v té příčině podáno bylo; zdá se, že věc usnula «1 že císařský dvůr, znaje veliké pokroky, které tehda ve Francii v umění opevňovacím činěny byly, obavy své pustil. Švihov tedy zůstal, ztrativ jediné jižní hradby a Zlatou baštu.
Tak zvaný druhý díl Švihová, který patřil Františce Maximilianě, byl velice zadlužen. Přišel tedy k odhadu r. 1662 a Františka zbavena jsouc jmění vstoupila do řádu Voršulinek. Zemřela r. 1721, jsouc pokládána od lidu za blahoslavenou. Jmění její odhádáno r. 11662 AnnE Majdaléni Černínové z Harastwa, vdově po Děpoltovi Protivovi Černínovi a po-ručnici nad sirotky s ním splozenými. a) Takovým způsobem dostala se polovice tato k panství Chuděnickému, od něhož se však hned potom odloučila. Roku 1663 došel Adam 'Jindřich, nejstarší z synů,
Freska v kapli Švihovské.
') Archiv jjul\ a v Jindř. Hradci. A I—10.
') DZ. 29.
22
ŠVIHOV HRAD
let svých a rozdělil dne 28. května panství Chuděnické na tři díly, pro sebe a bratří své Jana Heřmana a Františka Maximiliana.') Při tom dostala se tato polovice Adamovi Jindřichovi, jenž byl ženat s Markétou Lidmilou Lapáčeovnou ze Rzavého. Když pak r. 1064 dne 5. května zemřel, narodil se nedlouho potom synáček jeho Jiti Vácslav a pokřtěn na hradě Švihově, avšak v půl hodině po křtu to pacholátko zemřelo.8) Po synu dědila tedy Markéta Lidmila a prodala r. 1666 dne 24. dubna díl druhý Švihová Humprechtovi Irotivovi Černínovi, držiteli prvního dílu, který však bezpochyby se obával, že koupený statek nezaplatí a proto jej ještě téhož dne "Janovi Heřmanovi Černínu z Chudenic a na Chudenicích prodal.3) Ale i potom nezůstal Švihov při Chudenicích, nýbrž koupen roku 1666 dne 3. prosince od Františka Maximiliana Oty Černína z Chudenic na Nahošicích,4) bratra jeho.
Tak z/aný první díl Švihová, jenž náležel Humprechtovi Protivovi, také byl zadlužen. Roku 1664 odhádán jest pro dluh 21.499 kop Alžbětě Zuzaně Pechyové roz. z Račína. Tato sice postoupila práva svého Humprechtovi pod jistými výminkami, ale když jich Humprecht nevyplnil, postoupila téhož práva Františku Maximilianovi Černínovi.5) Zůstalo Humprechtovi ještě právo dědičné, které se dostalo po jeho smrti {f r. 1Ď60 dne 25. dubna) synům sestry jeho n. Anny Elišky, kteráž bývala vdána za Petra Jindřicha hraběte z Gutšteina. Uvázali se tedy v to právo Jindřich Bedřich a Maximilian Rudolf bratři z Gutšteina. 6) Ale všechna tato práva převedla na sebe Anna Kateřina z Chudenic. Otec její Jan Karel prodal r. 1628 statky své, když se pro náboženství vystěhoval, ale nelíbilo se mu v cizině a vrátil se do Čech. Starší jeho dcera Anna Kateřina vdala se za Humprechta Protivu a proto se otec také do Švihová s ni přestěhoval; po smrti Humprechtové vdala se po druhé za Františka Maximiliana. Sestra její Eliška Saloména (f r. 1699) byla zase manželkou Jana Heřmana Černína. Obě paní ještě se držely víry pod obojí. Ačkoliv r. 1665 poslední jim dána lhůta bud k obrácení nebo vystěhování a přechovavatelům takových osob trestáním a pokutováním vyhrožováno bylo, přece obě paní ve Švihově s otcem svým zůstávaly.7) Když roku 1671 dne 24. prosince Anna Kateřina zemřela, nechtěl ji farář na krchově pochovati. I žádal Jan Karel strýce svého Humprechta Jana za přímluvu u arcibiskupa, aby mohla býti pochována v pustém kostele sv. Jiljí, a uvoloval se na jeho obnovení dáti sto zlatých.8)
Po smrti Anny Kateřiny naležela tato polovice Švihová synu jejímu Jakubovi, ovšem ji ale spravoval František Maximilian, otec jeho, držitel druhé polovice. K prosbě jeho schválil císař Leopold (r. 1677) vysazení Švihová za město a přidal třetí výroční trh.9) Když pak na konci roku 1685 neb na počátku r 1686 Jakub zemřel, dostal se statek otci jeho l0) a tak bylo panství Švihovské zase v držení jediné osoby. Koku 1Ď99 zemřel František Maximilian, zůstaviv syny Jana Vácslava, Josefa Rudolfa a Ľépolia Martina Protivu. ") Jan Vácslav maje léta uvázal se ve správu Švihová, kdežto bratří se oddali službám vojenským; byl radou při apelacích a hejtmanem měst Pražských. Hrad Švihovský byl za něho ve stavu velmi chatrném, místem na upadení i na střechách velice sešJý. Nacházelo se na něm jen pět pokojů ještě dobrých a 4 rozbořené, ovšem pak 8 suchých sklepův, 3 komory, 6 sklepů podzemních neb lochův, kuchyně, vinopalna s 2 kotly měděnými, kaple a věž.,2)   Hned potom koupen k Chuděnicům.
2. Listy Švihovských.
Aby poznán byl rod, který ode dávna nikoho se nebál, na svém stál a poctivosti a rytířských způsobů nade \šechno si vážil, klademe tuto několik poselacích listův, litujíce jen, že snůška tato pro nedostatek zřídel jest skrovná.
Nobili domino Ulrico de Rosenberg, amico charissimo detur.
Služba má napřed, urozený pane a příteli milý! Dávámt věděti, žet jsem obeslán od pánův a měst kraje Plzenského, kteří jsou byli u knížat, ježto okolo Stříbra polem leží, a knížata jsou s nimi mluvili, aby mre o to obeslali, a já dále tě a že knížata to slyší a již úplně to vidí, že Táboři největší moc jmají z tvého zboží a že lidé dobrovolně k nim jdou bez překazy tvé a tvých a s tvou volí. I přikazují mocí králové milosti, pána tvého, a svou rnocí, aby všem úmluvy, kteréž s nimi jmáš, odpověděl a s nimi aby přiměří nižádného nejměl, než aby jim překáže), což by nejdál mohl, a lidem svým aby bránil k nim jiti, a těm, kdož jsou k nim šli, přikázal, aby se vrátdi. Pakli by se toho nestalo, tehdyť by to chtěli vznésti na královu milosť. A jinakť by tomu nerozuměli, než že by ty byl nákladný a pomocný těm kacířům proti králově milosti pána svého i proti koruně i proti všemu křesťanství. Protož pro Hospodina
') DZ. J2. Q 26 — R 9.   ') Arch. DZ.   • DZ. 316. D 8, F 25.   ') DZ. 393. L 9.   6) DZ. 29. D 13—28.   •) DZ. 114. J 25. 7) ČČM. 1BS1, str. 243.   ") Arch. Hradecký.   ") Arch. Švihovský.   ,D) DZ. 116. K 22.   ") DZ. n8. C 2.    IJ) DZ. 36. M 18.
ŠVIHOV HRAD.
23
okaž se v tom a nedopouštěj se toho, nebť se bojím, fe skrze to přijdeš k veliké a nenabyté hanbě. Také příteli milý, dávámt věděti, že knížata velmi řádně leží okolo Stříbra a žádnémuť nepřekážejí, krom pícování a děkuje Bohu dobře se jim vede, a jižf jsou drahné zdí povrhli děly okolo města. A tak se naději, že tento teyden k městu šturmovati budou. Datum Rabi feria VI. in die S. Petři (r. 1427).
Jan z Ryímberka odjinud 2 Skály.
(Oldřichovi z Roiemberka.)
Služba má napřed, urozený pane a příteli milý! Vděčen jsem toho, kdežs mi výpisy poslal ustanovení nynějšího sněmu u Hory a také což jsou pánům Pražanům psali a odpověd jich na to, takéť jsem něco toho i jiného prvé zvěděl a tomu sem srozuměl, jakož, pane, sám světle rozuméti můžeš, že z toho nic dobrého, než vše zlé, nebude-li to zvláště skrze tě opatřeno záhy, půjde. Než, milý pane, pamatuj na to, žes sloup království tohoto a úd nejmocnější a kterak páni tvoji předci netoliko proti takovému velikému zjevnému zlému, ale proti menšímu, nýbrž i proti králi země této, když co proti řádu vésti chtěl, snažně se zasazovali, nelitujíc statkův, hrdel svých i přátel, a to s pomocí boží a dobrých lidí vždy utlačovali. Pro Hospodina vidíš toho velikú potřebu, nedej tomu dobrému jménu a pověsti svých předkův i své pohasnouti, ale hni se k tomu jako syn království věrný, aby takému zlému překaženo bylo, at by se neskonalo. A zdá mi se, aby pány z Hradce oba, pana Zdeňka z Konopiště, pány Pražany i jiné, jenž rozumíš a víš jich příchylnost k sobě a k dobrému jednání této koruny, spěšně obeslal, pokládaje sněm a t. d. A v jistotě, žef mi s pravou věrou žel škod vašich, které se staly skrze povodeň na rybnících, na všech a na městě, jakož slyším a t. d. Datum in Rabi feria III. proxima ante sanctae Mariae Magda-lenae a. 1445
Jan z Rysenberka odjinud 2 Skály.
Urosenému pánu panu Oldřichovi 2 Rožmberka, příteli mému zvláště milému d.
Službu švů vzkazuji, urozený pane a příteli zvláště milý! Jakožť jsou mne k sobě pan Jiřík v příměří a v glejt vepsali, i odepsalf jsem na to panu Holickýmu, že já toho nepotřebuji. Nebo, pane, viš, žeť jsem já člověk pokojný, s nižádným nemaje nic činiti, aniž na koho péči maje, ale hledaje té cesty, pane, ať bych mohl skrze té i skrze jiné dobré přátely v své starosti a jsa od Boha na své zraky poražený, pokoje požiti. Ale cožkoli dobrého, ku pokoji požitečného a k prospěchu dobrému způsobiti, tomuť jsem já velmi rád, nebť jsem já nikdy od dobrého nebyl. I věřímť já tobě, pane, jakožto příteli milýmu, jestližeť by mě kdo chtěl bezprávně tisknouti, že mi k tomu i s jinými přátely mými dobrými raden a pomočen budeš a k rovnému mne podáš. Tohoť věřím s plným doufáním, jakožto příteli zvláště milému, že to pro mú službu učiníš.   Datum dominica ante festům Magdalenae a. 1450.
(Vilém z Ryzemberka a 2 Švihová.)
Urozenému pánu panu Janovi 2 Rožmberka, někdejšímu příteli dobrému.
Službu svú vzkazuji, urozený pane, netřebať psáti běhu přiměřeného, ale příteli někdejší velmi milý! Jakož mně píšeš, že knězi Jindřichovi J. Mti. píšeš, že by pan Medek podlé psaní z Brodu neučinil a že ty přijav, ihned kázal jsi úředníku svému Helfemburskýmu vrátiti, což jsou vzali na Hlubockém zboží, i věz, že kněze Jindřicha této chvíle při králové Milosti není, ale já tvůj list ukázal jsem králově Milosti v radé a JM. královská řekl, že ráčí o to psáti králové Milosti a panu Medkovi, aby se tak stalo, jakož z Německýho Brodu psáno jemu. A Roubíkoví JM. ted píše i Bohuslavovi, aby na tvé nižádná mocí nesahali, necht jest jemu list poslán a stalo-li se co v tomto stání, aby opravili po opravcich. Tím se zprav. Než mněf by se zdálo, aby ty se mi nepsal nejvyšším komorníkem, věda, že já tím úředníkem spravedlivě se mám psáti i klíče od toho úřadu j mám a ty nic. Budiž dobrý, můžeš-li, milý pane z Rozemberka. Dán v Praze v pondělí před sv. Janem Křtitelem božím 1 1472.
Vilém mlazši z Ryzemberka a na Rábí, nejv. komorník kr. Č.
Urozenému pánu panu Henryckmi 2 Svamberka a na Zviekovč, pánu a příteli mému zvláště milému.
Službu a t. d. Jakož sem V. Mti. psal oznamujíc, kterak pán Buoh všemohúci pani manželce mé pomocti ráčil a syna mi dáti ráčil, žádajíc, abyste ke mně na Rábí tuto sobotu nejprv příští přijeti ráčili a syna abyste mi křesťana udělati ráčili, kdež ste mi odepsati ráčili, že to pro mne učiniti rádi ráčíte; i račte védSti, že jest mi pan švagr muoj, pan Lev JM. odepsati ráčil, že k tomu času býti nebude mocti, že jest ho pán z Roznberka obeslati ráčil a že na Krumlov jeti musí; než v pondělí nejprv příští
24
ŠVIHOV HRAD.
na noc přijeti ráčíte a syna mého křtiti a kmotrem vždy býti ráčíte a já V. Mti. čekati budu as... přátelství, kdež ste mi psáti ráčili, že rádi přijedete, velmi děkuji a vším dobrým přátelstvím podlé možnosti chci se rád V. Mti. odplatiti. A ted V. M. list, který mi pan švagr muoj pan Lev JM. psáti ráčil, posielam, kterýmž se dále spraviti ráčíte, a panu švagru svému panu Lvovi JMti. sem též psal, aby tento pondělí vždy na noc přijeti ráčil. S tím dajž pán Buoh všemohúci, abysme se ve zdraví spolu shledali. Datum Rábi f. IV post S. Lucie a. d. 1519.
Vilím 2 Ryznberka a 2 Švihová.
Urozenému panu panu Hendrychcvi staršímu 2 Švamberka a na Zvíkově, panu bratru mému zvláště milému.
Službu dc Můj milý pane bratře! Posilám VMti. drobet málo opět višni a několiko málo hrušek a také několiko lipánkuov pečených, pán Buoh rač dáti, abyste ráčili to ve zdraví strávíti a na mě VM. nezapominati. A časem jiným, budůli jaký lepší lipany, pošli bohdá více. A pán Buoh rač dáti nám se-spolu ve zdraví šťastné shledati.   Datum na Horaždovicích v outerý po svaté Anně léta 1554.
Břetislav s Ryznberka a 2 Švihová rukú vlastní.
Gotická okna ve věži Švihovské.
Urozenénm pánu, panu Hendrychovi staršímu z Svamberka a na Zvíkově, panu bratru mému zvláště milému.
Službu oc Jáť se děkujíc pánu Buohu na svým zdraví Hpe mám, než kdy sem z Horaždovic jel, než v Praze ležím a utrácím a ještě žádného konce s panem Samuhelem nemám. Než naději se, že bohdá konec míti budu brzo, nebo JM. arcikníže, pán muoj milostivý, ráčil poručiti pánu z Rožmberka, nejvyššímu purkrabí a panu písaři nejvyššímu JJMti. jednají s sestrou páně Samuhelovou, než pan z Rožmberka JM. a pan purkrabě nejvyšší ráčí se na svým zdraví dobře míti a zdrávi býti a na VM. často spomínají vším dobrým. I nemohl sem toho zanechati, poněvadž tak dlouho v Praze sem, než k VM. posílám ra schvále, abych přezvěděl o zdraví VMti., a při tom VMti. posílám škatuli pomorančí a maley soudček dělaného zázvoru a prosím, že ráčíte ode mne s paní Jí. Mti. vděčně přijití; bych měl na ten čas co lepšího, ještě bych raději Vašim Mtem. poslal a prosím, že ráčíte J. Mtem. pánuom panu z Rožmberka a panu purkrabí nejvyššímu napsati o mou věc, aby ráčili jednati a na konec postaviti. A s tím se pánu Buohu poroučím a VMti. Datum na hradě Pražském v domu VMti. v pondělí po neděli Oculi léta 1561.
Břetislav 2. Rytmberka a 1 Švihová rukú svů.
ŠVIHOV HRAD.
25
Vrž KaĚperka
Urozenému pdnti panu Hendrychovi staršímu z Svamberka a na Zvikově, pánu a bratru mému zvláště milému.
Službu oc Znám to, že by snad VMti. i mně mohlo prospěšno býti, bychme byli do Varuov jeli, ale mnozí mě odrazovali, že jsem tam nejel a VMti. také, že jste ráčili pro nedostatek zdraví doma zůstati; bohdá se oba dva doma zhojíme. Neb dnes mi přišlo z Žače oznámení, že jeden bohatý velmi prymas v Žači, jménem Peřina, myl se dva dni u Vařich a přijedvše zase do Žače třetí den umřel. Tak se oba dva milýmu pánu Bohu poroučíme J. Svaté Mti. A rád bych VMti něco lepšího poslal, na ten čas nemám, než posílám pět rybie pečeneych, lipanuov a pstruhskůw, prosím, že ráčíte tak málo za vděk přijíti a mně oznámiti, kterak se ráčíte na svým zdraví jmíti, kteréhož bych VMti. věrně přál, jako svýmu zvláště milýmu panu bratru a starýmu tovaryši. A tak V. M i sebe milýmu Bohu poroučím. Dán v Horaždovicích v sobotu před sv. Jiřím léta 1564.
Břetislav z Ryžmberka a z Švihová rukú svú.
Urozenému pánu, panu, Hendrychovi staršímu z Svamberka a na Zvikově, pánu a bratru mému zvláště milému.
Službu oc A z takového navštívení mně v těchto meych nedostatcích na zdraví VMti. velice děkuji. A co se doteyče Varův, ten úmysl muoj byl jest, ježto jsem tam i poslal a hospodu Fobě zjednal i peněz něco dal, a tak mě odmluvili, ježto jsem také již vyjel byl a v Nepomuce ležel. I praveno, že by něco počínalo tam promírati okolo Varův, i tak já jsem se zase obrátil a tam dojeti nechtěl z té příčiny, však ještě úmysl muoj jest, dáli pán Buoh k máji měsíci tam se vypraviti, leč peněz jmíti nebudu moci, nebo jednostajně ty chrastivosti na mně velmi jsou a zbeyti jich nemohu, ani choditi a dostoupati na nohy, než naději se k pánu Bohu brzo polepšení. Však tak udělám, nemeškajíce posla svýho hned tam vypraviti, aby mi hospodu i všechno zjednal a přezvěděl, mrou-li tam čili nic, a V. M. též račte učiniti a zatím se postarám o peníze, neb mi ten pan rejntmistr zadržuje vždycky a od něho peníze jmiii nemohu; a tak prvé, nežli mi od něho přijdou, utratiti a zdlužiti se musím a zvlášť, poněvadž sám o takovou věc pracovati nemohu pro nedostatek zdraví svýho. I protož muoj milý pane bratře a starý tovaryší zdálo mi se to všechno VMti. oznámiti, a v tom času ještě mezi VMti. a mou některá psaní budou bohdá. A pán Buoh rač dáti s VMti. šťastně a ve zdraví se shledati, jestli vůle Jeho Svaté Milosti. Dán v Horaždovicích v sobotu před neděle slove smrtedlná 1. 1564.
Břetislav z Ryžmberka a z Švihová rukú svú.
Urozenému pánu panu Hendrychovi staršímu z Svamberka a na Zvikově, panu bratru mému zvláště milému.
Službu oc Muoj zvláště milý pane bratře a starey tovaryši! Byl bych VM. dávno psaním svem navštívil, ale nevěděl jsem, že jste již ráčili domuov přijeti na Zvíkov. I co se zdraví mého dotýče,
Hrady a zámky České IX. 4
26
ŠVIHOV HRAD.
jiného VMti. o něm psáti nevím, než jakž jsem byl na Blatné na tom kmotrovství u svýho zvláště milého pana ujce a pana kmotra Zdenka z Šternberka, prišla na mne veliká těžkost a roznemohl jsem se, že jsem tam celey den a celú noc z postele nevstával, nic jedl ani nepil a tak od té chvíle taková mdloba a nechutenství a dávení veliké často na mne přichází, že nikam nemohu. A byl bych rád některey den k VMti. žic (sic) jel a buduli moci, dáli pán Buoh ještě, ten masopust to vykonati chci a VMti. navštívim a pobudu s VMti. některey den. A tak po málu vždy se strojíme k starýmu houfu. Co se toho pohrebu nebožtíka najvyššího pana kancléře doteyče, jakej jest byl, já z psaní VMti. dobře jsem vyrozuměl, jaká peycha při tom byla; držím o tom, že té duši málo platnosť přinesla a lépe by bylo, aby se to na chudý a potřebný lidé vobrátilo; než mírney pohřeb každému mrtvému tělu udělati jest slušná věc, bez veliký peychy, neb ta nás do nebes nepřinese, nebudemeli dobře činiti a pána Buoha se báti a na tomto světě za naše hříchy pokání činiti. A kdež mne opět novou zvěřinou ráčili jste obdařiti, VM. velice děkuji a nemaje VMti. čím jiném odplacovati, posílám VMti. i s paní JM. dvě koroptvičky, ježto držím o tom, že jste s těžkém ráčili letos tak veliký viděti. Pán Buoh rač dátí, abyste je ráčili v dobrém zdraví stráviti. A na ten čas jiného nevím, než VM. i sám sebe milýmu pánu Buohu poroučím. Datum v Horaždovicích v outeré před sv. Fabianem Šebestiánem léta 1566.
Břetislav z Ryímberka a z Švihová rukú svú.
Vysoce urozenému pánu panu a vladaři slavného domu Rožmberského na Třeboni, Noveych hradech a Ĺibéjovicích, J. Alti. panu otci mému milostivému.
Můj milostivý pane otče! Nemohla sem toho na sobě déle miti, abych neměla V M. skrze psaní navštíviti, kterak se na zdraví svém jmíti ráčíte, začež žádám, že sobě neráčíte obtížiti poručiti mi oznámiti. Můj milostivey pane otčel VMti. oznamuji, že sem já i s sveymi dítkami v velikém strachu, že sobě nevíme jaké rady dáti, div že strachem nepomřeme. Poněvadž pak pán Bůh všemohoucí ráčí VM. tak milostivě a laskavě skrze stráž svých svatých andělův opatrovati a před těmi hrozneymi nepřátely chrániti, budiž jméno jeho svaté z toho na věky pochváleno. Pročež V. Mti. prosím, račte k tomu svý milostivý dovolení dáti, abych mohla k VMti. i s dítkami sveymi přijeti a při VMti. se před těmi nepřátely božími i našimi přichrániti, ale bojím se, že bych VMti. velikou nepříležitosť na zámku učinila. Račte k tomu dovoliti, abych v městě sobě néjakey lozument vyhledati mohla; já nepotřebuji jednom jedny světničky. Přijdeli nám do lesů utíkati, musíme na jamách přestátí. Jestliže k tomu ráčíte svý milostivý dovoleni dáti, abych k V. Mti. přijela, již bych někudy vždy přes lesy a přes hory 5 pomocí pána Boha k VMti. se dopravila. Pravě sme za svý vlastní krvavý peníze koupeni i prodáni. Bože spravedlivý! račiž ty sám mstitel býti tý krve nevinný křesťanský, kteráž jest nevinně vylita. S tím milostivey pane otče VMti. se í s dítkami sveymi pod milostivou ochranu každého času poslušně poroučena činím a VMti. se na všem dobře a šťastně od pána Boha jmiti vinšuji. Dat. na Nalžovech ve čtvrtek po neděli postní, jež slove Invocavit léta 1611.
(PS.) Můj milostivey pane otče! Jestli proti VMti. není, V. M. poslušně prosím, račte pánu mému napsati, pokudž chce mě i s dítkami k VMti. na Třeboň odeslati, že nás ráčíte chtíti přijití. Odsflám VMti. psáni od paní Lídy Kocový z Bystřice, z něhož ráčíte vyrozuměti, že více lidu nás straší, nežli potřeba. Opět praví, že k Domažlicům mnoho tisíc Španělů má přijeti; poslala sem tam dnem nocí na koni, zvím Bůh dá, než tři dni minou.
Johanka Svihovská z Ryímberka a z Švihová,
CHUDENICE ZÁMEK.
S.
zácnostl velikou jest v Čechách panství, které nebylo prodáno, nýbrž děděno v posloupnosti po přeslici, jako jest na př. Hradec Jindřichův; nad to jest ještě větší vzácností panství, kteréž se dědilo v jediném rodu jen v potomcích po meči.  Na ten čas máme v Čechách jediné panství Chudénské, kteréž drží Černínové od věkův na de vši paměť lidskou sahajících, a kromě toho jest jediné již panství Šternberské,  kteréhož původní jeho rod po dlouhé přestávce zase dosáhl. Příčinou, proč Chudenice po všechny vSky v držení Černínův zůstávaly, je;st kromě šetrnosti jednotlivých nejen vzácná staročeská láska k rodu samému, nýbrž i ta nevšední úcta ke všem památkám, kteréž se rodiny dotýkaly a kteráž se zejména v šetrném uchování rodinných památek kostela Chudinského objevuje.
Ze ctihodného sídla Černínův, jak se ještě na počátku minulého století objevovalo, zbyly sice staré zdi hlavni a hradby, ale způsoba jejich se za dlouhou řadu let tak změnila, že hledíce na toto novotvárné staveni více tušíme, než vidíme. Vstoupíme-li ze dvora poplužného před bránu, nevidíme na ní nic starožitného, rovněž i průjezd od jiných obyčejných průjezdů ničímž se rerozeznává; a vkročíme-li do dvora, ani si nepovšimneme kůlen k hradbám přistavených a ostatních staveb novotvárných a jen oči necháme na mohutné lípě, ve dvoře stojící, jejíž obvod na zemi více než 3 m. měří. A ještě lze tolik dodati, že by i to, co dnes tu vidíme, dávno tu nebylo, kdyby Chuděnský zámek byl zůstal sídlem panským a přestavován byl u velký, nádherný zámek; neb od mnohých let tu páni nebydlívali a zůstávají tu pouze jejich úřednici. Jako památnosť ukazuje se nad branou a průjezdem tak zvaná andílská svétnice, pokoj starodávným způsobem sklenutý, na jehož klenuti spatřuje se anděl vymalovaný. Zde přebýval nábožný Humprecht Černín, jenž r. 1601 zemiŕel. Když tu jednoho rána mysl svou k nebesům povznášel tento šest a sedmdesát let starý dědeček, zjevil se mu anděl oznamuje, ačkoliv že nyní při zdraví jest, že přece podlé řízení božího po třech dneclh z tohoto světa povolán bude, z té přičiny aby se na hodinku smrti připravil a v blízké kapli v lese stojící modlitbou posilnil. I vstav pán ještě přede dnem a syny a dcery své zbudiv přivzal faráře Chuděnského a poslední svou pout vezdejší „k svatému Bolfánkovi" vykonal. Ač se z této pobožnosti zdráv navrátil, přece se třetí den roznemohl a v pánu Bohu život svůj dokonal Potomci říkali místnosti, kde se to zjevení zběhlo, „světnice starého pána", a teprve v potomních dobách nynější pojmenování vzniklo. Ke starší částí zámku, jejíž stáří jen podlé nepravidelné stavby klenutých světnic, koutův a mnohých schodův poznati lze, váže se ještě starodávná pověst rodinná. Vypravovala se u výstupku ve zdi, který se nacházel u vnitř vysokého komínu. Před mnohými lety prý, když rod Černínův byl krutě pronásledován, všichni z téhož rodu vyhynuli kromě jediné pacholátko, kteréž chůva jeho před lítými vrahy ukrývala v komíně v dotčeném výstupku. Když pak vrazi odešli, tuť přišli do tvrze poddaní, aby pánův svých oplakávali a našedše pachole celé od sazí černé, zvolali radostně: „Chudinec! ach jak jest černý!   Bůh nám tebe zachovej, abys někdy zase byl
28
CHUDENICE ZÁMEK.
pánem naším." A přáni to vyplněno, když v králi se hněv utišil; na památku toho pak se nazýval mladý pán Černínem a sídlu jeho říkali Chudenice. Toť jest smysl pověsti, kterouž chůvy mladým Černínům vypravovali a v nichž tajila se upomínka na Černína, nej v. komorníka a věrného přívržence krále Přemysla I., kterýž byl potom ze země vypověděn a nějakých svých statků zbaven.
Nemá-li zámek již mnoho památek rodu Černínovského, má jích za to několik vzácných farní kostel sv. Jana, který byl r. ióco skrze Děpolta Protivu Černína z Chudenic obnoven. Nent naSí věci popisovati ty a takové paměti v kostelích, ale přece se pozdržíme u těch některých, které mají velkou důležitost pro naše vypsání Chudenic. Míníme tu staré malby, které se na prampouchu neb skruži, dělící
Vysvětleni plánu zámku Chudinského, jak býval roku 1707. Roku 1707 zdělán jest skrze úředníky plán zámku, tehda již velmi sešlého, jak by měl býti obnoven a na byty úředníkův upraven. Odtud a. z dílčích cedulí r. 166; lze poznati, jak se které světnici říkalo.   Dodáváme jen, že v hlavních zdech se všechna tato staveni krorař věže
okrouhlé do dnešního dne zachovala. I. brána s projezdem, k niž se chodívalo po moste, nad tím světnice starého pána nebo r. 1707 dvě andělské světnice; 2. kuchyně. „Jdouc do mostu" byla tu také světnička a komůrka, v níž roku 1063 Anna Mandaléna Čeruínova z Harasova (f 1683) bydlela; 3. tak zvaný fraucimor a vinopalna (r. 1663 síň velká s kanceláří z prken, nad ni velká světnice nťb tabulnice); 4. plácek; 5. bašta posud stojící, v jejímž přízemi bývala máselnice, nad tím bílá komora a nad ni světnice; 6. siří před baštou; 7. starý chlév; 8. staveni čtverhranné, v jehož prvním poschodí jest nyní kancelář. Za starých dob byly dole síň s kuchyní a velká světnice neb tabulnice s kanceláří od prken, nad tím nahoře světnice fraucimorská s komorou; 9. byt hejtmanův (světnice, komora, kuchynka nsíhoře, pod tím v přízemi světnice s komorou, síní a kanceláři); 10. bašta dolejší; 11. okrouhlá věž, do kteréž se lidé do trestáni sázeli; 12. Ity části dvom zámeckého, kteréž nyní kůlny zabírají; 13. příkopy okolo zámku zasypané. — Čísla I—4 jsou přístavek pozdější, snad z 16. neb 17. století pocházející, ostatek jest stará tvrz Černínův, do
čtyř rohů postavená s třemi věžemi (5, IO, 11) a s věžovatým stavením (8).
kůr od lodi, spatřuji. Černínové, kteří na Chudenicích nebývali, dali si je malovati; nejstarší toho příklad známe z r. 1638, kdež pííe Jindřich Černín hraběti Heřmanovi Černínovi takto; rCo se toho malíře dotýče, jehož že posilati ráčíte, ještě jsem jeho neviděl, však jak by ke mně se dostal, nepominu s ním hned do Chudenic dojeti a jemu ty věci všecky s panem Theobaldem ukázati, tak aby to všechno vlastně, jakž se v témž kostele nachází, vymalováno býti mohlo a pochybeno nebylo." Černínové si této staré památky rodu svého velice vážili, a v posledním pořízení hraběte Heřmana roku 1650 tato zmínka se o nich činí: „Co se pak kostela našeho v Chudenicích dotýče, kterýž sstatek v rodu našem bez proměny přes šest set let stále jest, jsouce tu vymalováno a vypsáno, jak fundator první téhož chrámu páně s novým erbem v rukou držícím, kteréhož nyní užíváme, opustivše toho času pro jakoukoliv přičinu erbu lva, tak jako Protiva
CHUDENICE ZÁMEK.
29
strýc a předek náš, biskup Klatovský a sestra jeho sv. Anna Amabilia, jenž vždycky za rod náš katolický při pánu Bohu všemohoucím orodují, vymalovány jsou, nařizuji, aby každý můj nápadník na to pozor dal, aby v témž kostele Chuděnském pod žádným způsobem starých malování a psaných věci tam jsouc neobnovovali, tím méně je rušili, nýbrž v své podstatě a starožitné památce zanechali." ') Na stálé upamatování ustanovení toto jest v kůru kostelním napsáno.
Malby dutčené jsou nyní /.aSlé a í části zruSciiy, tak že jest k jich ohledáni bedlivosti a. dobrého zraku zapotřebí. Ma straně evangelia ve spodní části skruže spatřuje se praotec Černínův v kroji, jak zvykem bylo na počátku 15. století.   Má kukli brněnou žlutou, varkoč přes brnění téže barvy jako erb,
Vnitřek kostela v Chudenicích.
totiž v levo modrý a bílý, v pravo červený, pod tím brněni, v pravici meč, a v levici štit Černinovský, z pravé polovice červený s třemi modrými pruhy v levé bílé polovici. Nad hlavou jeho je psáno: „Fundator eczlezye Cernyn." Něco výše stála podlé svědectví památní knihy farní slova: „Letha panie tisyczieho ■dvavsteho", avšak nyní lze jen něco z toho přečisti. Nad tíímto obrazem jest v rámci malovaném okrouhlém obraz Černína jednoho bradatého, an s rukou pozdviženou hrozí. Zahalen jest kuklí pestrou a má šat též pestrý. Ale v nynějším obraze není již viděti, co spatřoval ještě r. 1706 Jiří Ferdinand, bývalý správce Chuděnský, totiž ruku od zdůlí obrazu až k pasu muže zde vyobrazeného sahající a je Černíny o panství a statky ohlupující.   Pod tímto obrazem jsou verše:
Czernyn prawy ktoz su naim zbozye wzely Buoh day aby sami vyce mialy.
'j Pam. arch. IX. 957.
Chudenice: zámek.
Staročeská tato slova jsou v posledních dvou patrně porušena. Jejich starodávná způsoba neušla také pozorování Jiříka Ferdinanda, jenž v listu svém k hraběti Heřmanovi Jakubovi (1706, 2. Jul.) připomíná, že jsou v slovanském jazyce a přidává český překlad. Černé kolo odděluje obraz tento od jiného vyššího, jenž jest v oválním rámci.   Bylo tu vymalováno pozdravení andělské, ale není již zřetelné.
Na straně protější jest zase jeden Černín oděný a týmž způsobem malovaný, jako předešlý. Z nápisu nad ním ještě se čte Dyrzslaus, ale. podlé pamětníků stálo při tom prý slovo Protiva Nad tím v kruhovité malbě opět jest Černín kuklou a šatem v Černínských barvách oděný, jenž má ruku pravou zdviženou a prst ukazující k své tváři a oku přikládat. Mezi tímto a následujícím vyšším obrazem jest nápis, který patří k obrazu hornímu, kusý a z památní farní knihy doplněný tento: Protyva byskup a Amabilya sestra gfeho, rod Czernynuow. Biskup vyobrazen v zeleném rouše a na hlavé s čepicí na způsob koruny. Levicí drží žezlo s koncem hvězdovitým; pravici svou trochu pozdviženou spouští žehnaje na postavu ženskou při něm klečící. Ještě výše nad tím jest černé kolo a nejvýše postava již málo zřetelná.1) Na zdi kruchty naproti velkému oltáři býval nápis sešlý a skorém k nepoznání, ale nyní zabílený, jehož znění bylo takové: A° MCC za knizete wladislava tento kostel zaloziti dal Drslaw Czernin.
Kromě těchto maleb jsou ještě některé starožitnosti v kostele, kteréž upomínají na zbožnost rodu Černínského. Především jest tu na velkém oltáři rozvěrací obraz velké ceny umělecké. V prostředním poli spatřuje se Matka boží s roztomilým výrazem stydlivosti a podlé ní sv. Jan Křtitel a sv. Jan Ev., vše na zlaté pěknými barvami vymalované. V křídle na straně epištolní jest sv. Kryštof, na druhé straně sv. Vácslav v brnění a s pláštěm. (Nápis tuto jen: Sanctvs Wenceslaus.) Zavrou-li se křídla, viděti jest na nich obraz sv. Ondřeje s křížem a sv. Jakuba Většího malovaného jako poutníka s dlouhou berlí. Sv. Jakub drží ruku nad hlavou Černína oděného, před ním klečícího, a že to Černín, dokazuje znak přimalovaný. V Roudnici dočetli jsme se, že na velkém oltáři jest „archa založená od dvou bratři, Viléma a Jana Černínův roku 1506"; my sami jsme již nápisu toho velice sešlého neviděli, ale četli jsme na obraze rok 1505.
V levo v kůru ve výšce znamenité vymalovány jsou na zdi trojí erbové. Na jednom jest bílý lev na štítě červeném. Vysvětleni jeho nachází se ve výňatku z pořízení Heřmanova (na str. 28). Vedle sebe stojí znak Černínovský s křídlem a bohatými fafrnochy, a štít červený s rohy s ručičkami barvy zelené. Černínové, kteří dali malovati na Srbiclch velký vývod svých předkův, vykládají znak tento za erb „Kateřiny z Vopisku" manželky Drslavovy, jenž byl otcem Janovým a Vilémovým. Ve starém vývodu v Hradci zase stojí, že to znak Elišky z Opálky, a toto jméno jest chutnější a srozumitelnější, neili zkomolené a nechutné „z Vopisku", kteréž bychom marně po pamětech hledali. Pod tím jest štít červený s zeleným kohoutem. Nade vchodem zákřiští visí podlouhlý obraz, malovaný na dřevěné desce; spočíval někdy na dvou kopích, jichž spráchnivělé dřevce jsou na zdi výše upevněny. Na obraze tomto pocházejícím z počátku 16. věku vyobrazeno jest Navštívení p. M. Uprostřed mezi modlicí Matkou boží a andělem jest znak Černínův s bohatými pokryvadly. Z nápisu, kterýž na tomto obraze býval, čtou se ještě slova: Dominus Wilhelmus et Dominus Johannes Cernin z Chudenic. Nad hrobkou Černínovskou býval kámen, kterýž stojí nynf při stěně na straně epištolní velkého oltáře. Jest na něm vytesán pán v oděni a okolo něho jest nápis: Pana Humprechta staryho Cziernina na Chu. Unio. a Sswyhowie J. M. C. Podkomorziho Kral. Czieskeho a hejt. hradu Pr. pana Wotcze a pani Materze, geho rodiczuw neymilegssych. A pro budauzi památku wsseho rodu panuw Czerninuw z Chu.
Černínové a páni z Ryžemberka, kteří obojí byli jednoho rodu a jen barvou pruhův se lišili, odvozovali rod svůj ze kmene knížat a králův Českých skrze Děpoltice, a tři pruhy na štítě svém vykládali za tři řeky: Otavu, Úhlavu a Vltavu, starodávným jich knížectvím tekoucí. Ale kdežto Švihovští opanovali přední místa a vidy v stavu panském zůstávali (i Výrkové, ač chudí, byli „řádu panského"), sklesli Černínové ve stav vladyči. Nelze říci, jak se to stalo, než možná jen na to poukázati, že byla pověst v rodu, že zboží jeho bývalo jednou větší a že z něho zbyly jediné Chudenice. O báječném předku jich, biskupovi Protivovi, odjinud nevime, o Amabilii pak, sestře jeho, jen víme to, co poznamenal Paprocký, že se stkvěla mnohými svatými skutky za živobytí svého a po smrti pak rozličnými divy a zázraky. Pokud lze paměti stopovati, připomíná se jako první Černín bratr Břetislavův z Plzně, od r. 1192 a naposled r. 1212 jsa nejvyšším komorníkem. Je to týž, který králi Přemyslovi velké služby prokazoval, ale pak důstojností svých r. 1 212 zbaven byl. a) Také bratr jeho Břetislav měl syna Černína druhého, který se r. 1278 připomíná.
') NejsUrší popis těchto maleb našli jsme v Roudnici mezi stmäkami FraDltovými, totiž list, litery byl poslán P. Balduinovi do koleje Klatovské. O přídavku Protiva tam není psáno, než sloji: „V ohloze kostela jsou namalovány dva obrazy a nad nimi slova Drslaus. Cziernin fundator ecctesiae." Žezlo biskupovo vykládA za palmu. 5) Pellitur de provincia a rege et ab universis primatibus, tož lze vyldádati nejvhodněji na propuštění z úřadu krajského a ze sboru nejvyšsich úředníkův a soudcův zemských.
CHUDENICE ZÁMEK.
3i
Jednoho z obou syn (bezpochyby prvního Černína) byl Soblhrd z Klatov, jenž se poprvé r. 1235 připomíná. Jeho první sídlo byly Šlovice (Hlouicz), od r. 1253 seděl na Klatovech, pokud nebyl při dvoře královském, a připomíná se naposled r. 1257. Nesnadno říci, jestli držel Klatovy dědičné nebo zápisně; ale jisto jest, že se později v držení královském nacházely a úřadové krajští tu zřízeni byli. Jeho bezpochyby synem byl Drslav z Chudenic, jenž seděl r. 1291 na soudu zemském.1) On bezpochyby první se v této vesnici usadil a zde podlé pověsti rodinné nový farní kostel vyzdvihl. On ještě se počítal ke stavu panskému, z něhož jen soud zemský osazován byl, ale z neznámých příčin sklesli Černínové do stavu vladyckého, v němž se po celé 15. a 16. století a až do 17. věku nacházeli. Potomci Drslavovi Černín a Kunrdl založili r. 1358 při kostele zdejším věčné kaplanstvi, Černín se pak vyskytuje jako patron jeho a fary zdejší až do r. 1369. Zemřel před r. 1378, zůstaviv vdovu Perchtu a syny Černína a 'Jana, kteří v 1. 1378—1380 společně s mateří právo podačné v Chudenicích vykonávali.8) Potom se rozdělili. Každý dostal polovici vsi a kostela v Chudenicích, Jan kromě toho dvůr tudíž, plat na dvou kmetech v Otěšicích a pustou ves Ohraženičku. Asi r. 1394 zemřel Jan bez dědicův, a právo královo odúmrtní vyprosili si Purkart Strnad, sudí dvorský, a Bohuchval ze Skrchleb. Přijavše bezpochyby od Černína peníze za právo své, propustili mu je ke konci téhož roku.3) Černín vyskytuje se potom jako svědek v rozličných pamětech soukromých, *) ano r. 1404 s vladykami z Hrádku jako spolupatron kostela Hlohovského. Od něho snad pocházejí staré malby v kostele Chuděnském. Ještě r. 1420 se připomíná, an tehda opověděl Pražanům.*) Nedlouho před tím byl pojal za manželku mladičkou Ofku z Ustupenic, ač byl starý a letný muž a jednooký, a s ní dostal 10 kop platu v Polyni a Vilově.*) Bezpochyby to byla manželka druhá, a on již drahně let vdovcem. Jedním z synův jeho byl snad Protiva, jenž se stal r. 1415 farářem v Chudenicích a tu do r 1419 zůstával, neb se tehda často stávalo, že páni svým mladým synkům fary na panstvích svých dávali. Ostatní jeho synové Černín, Drslav a Vácslav vyskytují se r. 1434 jako patronové kostela Chudénského, podávajíce sem faráře katolického. O Drslavovi jest kromě toho známo, že koupil r. 1435 plat v Lučici, kterýž zase prodal r. 1454 Vilémovi Liškovi z Kněje. *) Již před r. 1437 připomíná se také Mikuláš z Chudenic (bud syn Černínův neb Vácslavův), jenž žil r. 1466 s bratrem svým Vilémem a ještě r. 1479 se připomíná. 8)
Drslav byl, jak se zdá, dvakráte ženat. Synové jeho Humprecht a Děpolt a tuším i bratr jejich Černín nazývají se roku 1460 sestřenci Půty z Pěžína, narodili se tedy ze sestry jeho; v starých vývodech pak se dává mu za manželku Eliška z Opálky, od níž snad pocházeli synové Jati a Vilém. Všichni drželi Chudenice nedílně pospolu. Děpolt mizí z paměti lidské hned po r. 1460, Černín po r. 1466.9) Humprecht (nar. r. 1447) připomíná se ještě roku 1499 a měl s manželkou svou Marjanou z Doupova syny, od nichž pocházela pošlosť Chuděnská.10) Bratří jeho Jan (1493—1505) a Vilém {1482—1510) zůstavili po sobě pěknou památku v kostele Chuděnském, o níž již svrchu řeč byla ,") Všem třem posledním zastaveno jest r. 1499 od probošta Chotěšovského zboží Encovanské. Vilém se tuším oddělil od bratří a strýcův svých, a stal se praotcem Černínův pošlosti Březinské, která v 17, století vymřela. Humprechtovi synové se jmenovali Diviš a Vilém. Vilém oddělil se od bratra svého před r. 1522 penězi a koupil Tasnovice,
') Arch. č. II. 332. *) Lib. conf. ") DD. 13. f. 126. *) Arch. č. III. 480, arch. rauš. s) Lib. conf. arch. č. IV. 378. ") DD. 33. str. 312—313. ') Arch. č. III. 512, rel. tab. II. zJ4 ») Arch. bibl. Prař. DD. 23. str. 524, rel. tab. II. 425. *) DD. 21. str. 389, 23. sir. 524. '•) DD. 34. str. 147. arch c, k. dvor. ") Archiv kapitulní, gub. a Roudnický, reg. kom. soudu.
3*
CHUDENICE ZÁMEK.
I
a od něho pocházela poělosí Tasnovská, která také 17. věku ne. přečkala. Diviš, jenž jest praotcem všech Černínů nyní žijících, oženil se asi r. 1519 s Eliškou Bohuchvalovnou z Hrádku ') a držel Chudenice asi do roku i548-2) Syny měl tři, Jana, Humprechta a Protivu. Jan dostal se skrze manželku svou Marjánu z Říčan v držení Nedrahovic a založil pošlosť Nedrahovskou, která se jediná na naše doby zachovala. O Protivovi víme jen tolik, že se v 1. 1559 a 1500 připomíná. Humprecht, později JMC. rada, rytíř zlatého rouna, hejtman hradu Pražského, podkomoří králové, potom mést královských, vyskytuje se v pamětech poprvé r. 1556, kdež pohnán do soudu komorního proto, že vzal na Skočících koně straku, kterýž i s sedlem a nádobím půjčen byl strýci jeho Martinovi, jehož však navrátiti opomenul.3) Po smrti bratra Protivy rozdělil se s bratrem Janem (1564, 21 října), tak že tento vzal za díl svůj otcovský i mateřský tvrz Lšténí se zbožím, a Humprechtovi zůstaly tvrz Chudenice s dvorem popi. a ovčínem a ves, pusté vsi Bělišov, Ohražensko a Kramolin, vsi Slatina a Trnčí a co měli v městečku Polyni a ve vsi Polence. *) Poslední dědiny, tctiž v Polyni a Po lence, byl koupil od Jindřicha Mladoty z Jilmanic ještě tehda, když s Janem nebyl diien, ale teprve r. 1576 jím ve dsky vloženo. Na svém díle hospodařil velmi dobře a proto také jmění své rozhojnil Roku 1581 koupil od Kanických ves celou Bezpravovice, nedlouho potom vešel v drženi statku Uňovského, a jak již shora vypravováno, i Švihov, starodávné dědictví rodu svého, na sebe převedl. Také koupil roku 1590 ves Kámen, která před tím ke Švihovú patřívala, a reku 1593 ves Rakom s dvorem, lesem Doubravou a pustou vsí Pravétici.8) Na císaři Rudolfovi vyprosil (1592, 20 Jan.), že byla ves Chudenice za městečko vysazena a erbem a živnostmi městskými obdařena.c) Znamenitý tento 5. u vrstevníkův u veliké vážnosti se nacházející pán zemřel r. 1601. Z manželství jeho s Lidmilou Kočovnou 2 Dobrše pošli synové tři. Nejstarší syn Jan (1585 až 1599) dostal se skrze manželku svou Lidmilu z Byšic v držení Svatého pole, ale zemřel ješté před otcem, zůstaviv nezletilého syna Humprechta (1603—1637). Ostatní dva synové byli Jindřich a Adam. Roku 1603 přikročeno k vyřízení a rozdělení pozůstalosti otcovy. Adam, bratr nejmladši, dostal za svůj díl tvrz Chudenice od kamene dobře vystavenou s dvorem a štěpnicí velkou při tvrzi, městečko, dvory Bělišov a ve Víckovicich. vsi Sla tinu, Trnčí, městečko Polyni, vsi Polenku, Chlum-skou, Zdeslav, Bezpravovice, Strýčkovice a Rakc m. Na druhý díl položeny Úňovice a 1652 kop z dílu třetího, na třetí díl Švihov. Tyto poslední dva díly ujal Jindřich, maje pod svým opatrováním synovce Humprechta, a nechav si konečně Švihov dal mu Úňovice. Ť) Adam, ač katolík, účastným se učinil vzpoury r. 1618 —16.0 tím, í.-.' přistoupil ke všem krokům, jež stavové odbojní proti Ferdinar.duvi II. podnikali. Prese všecka tato proviněni sproštěn byl žaloby r. 162:, poněvadž vinu svou na dile odvedl, hlavně asi proto, že nic proti náboženství
Náhrobek Heimana Černína z Chudenic v kestele Svatovítském v Praze.
') Pomůckou t dalšímu jest výlečiiý vývod Palackým sestavený v archivu Hradeckem. ') dz. 47. d 5. a) Heg. kom. soudí:. ') Archiv Hradecký, dz 21 c 13. *) dz. 19. A 26, 65 J 6, 167. G 2<j, 175. P ig.   ") Anh. Ilrudecký.   f) Arch. Hradec ý.
Bašta ve dvore v Chudenicích.
CHUDENICE ZÁMEK.
33
katolickému nepodnikl. Zemřel ještě r. 1622, zůstaviv z manželky své Johanky z Lokšan syny nezletilé Dlpolta Frotivu, Jindřicha Viléma, Humprechla Diviše, Heřmana a Vácslava Bedřicha. Jindřich, jako nejbližší jich strýc, hned po smrti otcově poručenstvi nad nimi se ujal a statek Chudénský od vojska na nejvýše vypleněný opatrně spravoval. Se vdovou učinil r. 1622 dne 28. listopadu narovnání, aby jemu všeho jmění někdy manželovo postoupila, začež jí slíbil věno její i s obvěněním {12.500 kop míš.) na statku Chuděnském pojistiti.') Poručenstvi trvalo až do r. 1629, mezi kterýmž časem Humprecht zemřel. Nejstarší syn Děpolt došel tehda let svých, a poděkovav Jindřichovi z poručenstvi, sám se statku ujal.*) O osudu mladších bratří jeho není nám nic známo; zdá se, že za tehdejších běhů válečných všichni pomreli, tak že Chudenice zůstaly Děpoltovi samému, jenž tu dosti pracně hospodařil. Zemřel r. 1660 dne 2. prosince,
Nádvoří v zámku Chuděnském.
zůstaviv z manželky své Anny Mandalény Hrzanovny z Harasova (f 1683) dítky nezletilé Adama Jindřicha, Jana Heřmana a Františka Maximiliana. Mezi tím, co trvalo poručenstvi, získána polovice zboží Švihovského. Když tedy přišlo r. 1663 k dělení, vypadl na každého bratra slušný díl. Adam (f 1664) dostal za svůj díl polovici Švihová, Chudenice pak rozděleny mezi bratří jeho takovým způsobem, že každý dostal polovici tvrze, dvoru a městečka a jisté vesnice. Na tvrzi dostal Jan Heřman stavení, které bylo od mostu po levé straně, a pak Šikou tu celou polovici až k věží lidomorně, František pak, obdržev ostatek, měl dům po pravé straně brány. Onen dostal k tomu dvůr Běllšov a vsi Slatinu, Strýčkovice a Bezpravovice, tento Polyni, Polenku, Rakom, Zdaslav a Víckovice.3) František nezůstal dlouho v držení dílu svého, nýbrž prodal jej r. 1666 bratru Janovi,4) a tak po krátké přestávce zase Chudenice byly v držení jediného pána.
Koupí touto a nehospodářstvim zavedl se Jan tak, že ani kontrybucí ani berní platiti nemohl. Vyšlo tedy r. 1673 nařízení od nejv. úředníkův a soudcův zemských, aby panství Chuděnské odhádáno
') DZ. 140. M 2, 193. K 28.   ') DZ. 143. G 9.   3) DZ. 72. O 13, 75. C 17.   *) DZ. 393. K g. Hrady a zámky České IX.
5
34
CHUDENICE ZÁMEK.
bylo. Přišel sem tedy r. 1678 dne 26. května Petr Mikuláš Straka z Nedabylic, mistokomoirnik, shlédl tvrz od kamene vystavěnou a cihelnou střechou přikrytou se všemi pokoji dilem klenutými, sklepy, lochy a dvěma baštami, neméně i co všechno ke tvrzi patřilo, každou věc napsal a odhadl. Mělo se odhádati ArnoStovi Vojtechom svob. p. z Račina. Když se o tom dověděl Humprecht Jan hrabě Černín z Chudenic (t 1682), rychle si pospíšil, aby ctihodná památka rodu jeho do cizích rukou se nedostala. Splativ Račina právo jeho na sebe převedl,1) a tak se stalo, že se dostaly Chudenice v držení potomkův pošlosti Nedra-hovské a v jich drženi zůstávají podnes. Syn jeho Heřman Jakub (-f 1710), nejv. purkrabě, připojíil k panství Švihov, za nezletilosti pak syna jeho Františka Jozefa (f 1733) přikoupeny Srbice, Polyně, Úsilov, Chocomyšl a Úňovice. Panství takovým způsobem neobyčejně zvětšené s ostatními velkými statky z pozůstalosti Slavatovské a jiným rodinným zbožím drželi po Františkovi syn jeho Prokop (f 1777), po tomto syn Jan Rudolf (f 1845). Za tohoto přikoupen někdejší statek jezovitský Dolany, který do té doby byl spravován jako statek komorní (1805). Rudolfův syn Eugen (f 1868), zaujatý pro památky a dějiny rodu svého, sám památnosti panství Chuděnského popisoval, patře k nejvzdělanéjším a nejznamenitějším pánilm českým této doby. Nynějším majetníkem Chudenic jest Jaromír hrabě Černín z Chudenic, vladař domu Hradeckého a Chuděnského a t. d. (nar. r. 1818).
') dz. 31. b 5—24.
Andělská světnice v Chudenicích
• k jilni straně strmé spadá a j»-t: k jihu znenáhla se skláni, tak že odtud jest přístupna. Hora tato, na niž hrad Herttein ') stával, všechna jest obrostlá lesem, za kterým zNceniny jeho tak se zakrývají, že z nich nic vidéti neni; jen myslivna Ilcršteinská (bývalý dvorec) a chalupy při ni stojící odrážejí st- od lesa svétlou svou barvou. < »d této myslivny lze jiti bývalou cestou a nyní pouhou pěšinou na kraji východního srázu, a dojiti rřicenin stojících na skále, kteráž sem a tam přitesána jrst, jak toho totiž zákony opevfiovaci vyžadovaly. Horni hrad totiž stojí na skalisku o něco vyšším nežli dolní hrad, jenž sice vyplňoval vrchol strmé hory, ale nad ito hlubokým příkopem a náspem širokým zpevněn býval. Na náspech bývaly ploty, kteréž i místo před hradem, kde náspův nebylo, až na kraj hory objímaly. Cesta ve skále vytesaná a vyjetá vedla „mezi ploty", jak naši předkové říkali, a to na jihovýchodní straně hradu. Za tímto vchodem plotěným rozšiřuje se cesta v rovinku, po níž jdouce máme po pravici okraj hory někdy plotěný, po levici pevné a posud dosti vysoké hradby. K obrané jich vyniká z čáry rovné čtyřhranné stavení, jehož rohy okrouhlými vížkami jsou sesileny. Jihovýchodní vížce říká se Panenská věž, a to z té příčiny: Jeden pán Heršteinský jsa obléhán nepřátely a vida nezbytí dal poklady své a tři krásné dcerky v této vížce zazditi, aby se v moc nepřátel nedostaly. Když však nepřátelé hradu dobyli, zajat jest pán a hladem umořen, kterýžto osud. také dcery jeho stihl. Za tímto stavením zatáčí se cesta a vede k místu, kde bývala brána, neboť tato před lety sesula se tak, že po ni toliko základy zbyly. Stávala u východního rohu hradu, jenž byl sesíl«:n podobnou polookrouhlou vížkou čili baštou, jako jsme nahoře se zmínili.
Vstoupíce do hradu shledáme, pokud nám les nebrání, že založen byl hrad do trojhranu, tak že zdi jeho jdouce po kraji vrcholu druhdy z přímé čáry vystupují. Horní hrad jest na skále, kteráž z dotčeného čtyřhranného stavení k severozápadu vybíhá, a dolní hrad jej objímá na třech stranách. Starodávná cesta tedy se zatáčela okolo horního hradu, aby nepřítel vnikající dlouhé překážky přemáhal, nežli by se na horní hrad dostal. Tak na př. malý kus za první branou procházelo se druhou branou, ku které z horního hradu hradba zabíhala. Nyní místo její a hradby naznačuji hromady kamení, jichž bývalý význam toliko oko znalcovo postihne.   Byla-li potom ještě nějaká brána, nelze již poznati, ale
Pomůckami• Heher's Biirgen IV. 169, popis panství Chudinského.
36
HERŠTEIN NOVY HRAD.
novou překážkou byla věž čtyřhranná, z hrubých zdi postavená a v severním rohu stojící, v níž snad býval mlýn aneb néco jiného k hospodářství potřebného. Věž tato, jejíž rohy jsou zaokrouhleny, měla vchod od hradby z pavlače a nahoře, jak se zdá, na tři strany okna, proto se také vysoké její zříceniny čtyřem sloupům neb křenovému zubu podobají. Další cestou jdeme mezi pevnými a vysokými hradbami, jichž veliká čásť se v těchto místech provalila, a horním hradem ke stavení, kteréž bylo ke hradbě přistaveno a počnouc od provaleniny jižního rohu dobíhalo. Neni pochyby, že tu byly konice, čeledník, obročnice a jiné takové místnosti. Kdo do hradu přijel, korě svého tu zanechal, neb nahoru do hradu na koni nesnadno se vyjelo. V jižním rohu hradu končilo E;e stavení toto ve věž na vnitřní stranu rohatou, na venkovskou okrouhlou, do jejíhož přízemí vede ze dvora branka již zasypaná. Podobná branka jest u severního konce tohotc dlouhého stavení, ale tato je ve hradbě a činila možným, aby se tu scházelo do přikopu. Tato branka jest také jediným otvorem starým v hradbách, neb z pochopitelných příčin tu jiných otvorů nebylo. Dále vedla cesta dosud zřetelná, ale strmá do horního hradu. Hlavní části horního hradu byl čtyřhranný, věžovťt)' palác, na temeni hory postavený a z větší
Pečef pána z Lotdeburka, jinak z Bergova, r. 1297.
Jí
Tiřporii^řTíy
Stojí
re.
není; v nich zazděny jsou i cihly barvy rudé a velmi tvrdé. Od severozápadní strany vedou do tohoto paláce dvéře, nyní z části zasypané. Vnitřek není rovný, nýbrž do prostřed prohloubený. Zdálo by se podlé toho, že se tu nachází zasypaný sklep, ale sluší poznamenati, že tu lidé poklady hledající kosti lidské nacházeli. Kosti ukazují obyčejně na vězení, ale stálý zvyk u starých paláců na podzemní sklepy. Kromě dveří dotčených nemělo přízemi, v němž byly komory, žádného otvoru, avšak velmi veliké jsou díry na trámy a podlahu, která tyto komory pokrývala. V prvním poschodí spatřují se toliko dva otvory, totiž střílny, aby se nepříteli od severozápadní strany přicházejícímu brániti mohli. I zde byly tedy jen komory. V druhém poschodí pozorujeme branku okrouhle sklenutou a na západní stranu obrácenou, kteráž byla starodávným vchodem do horních čÁKtí palAcp Přístupna hyla asi tak, že po hradbě, která jde před palácem a k druhé bráně dobíhá, šla pavlač a přetržena byla před brankou asi tolik, co stačil zvoditý most. Vedle branky jsou k ochraně její dvě střílny, nebo jen tak lze ta malá okna nazvati, a podobné otvory nacházejí se také na severovýchodní a jihovýchodní straně. Nad tím snad bylo ještě třetí poschodí. Na zdech tohoto mohutného stavení roste stromoví rozmanité, jasany, smrky a borovice, a uprostřed z rumu vyrostly dva mohutné- javory. Proti tomuto paláci při hradbě a Panenské věži stojí čtyřhranné staveni, nyní rumem docela zasypané, jehož bývalé upotřebení známo není. Zajímavo jest, že není ani nejmenší známky hradeb, které by byly horní hrad zavíraly; i při nejbedlivějším pozorování nelze na tomto vždy prázdném a volném místě nic jiného spatřiti, nežli mělkou prohlubeň, která z bývalé studně zbyla. Konečně připomeneme, že cvikování Plán Nového Heršteina.
zdí   Cihlami,   jakož   i   opravy   na   Panenské   Věži      Vyšlém plánu: I. stará cesta ke hradu a k 2. brané; 3. staveni při
hradbách s 4. Panenskou věži; 5. druhá brána; 6. věž; 7, dlouhé stavení
svědčí o tom, že Herštein jednou důkladně byl s komlcemi> obilnicemi a t. d.: 8 braoUa do 9. přikopu; ia. věž; n. horní opravován. hrad; 12. studně; 13. palác; 14. staveni.
HERŠTEIN NOVY HRAD.
37
Hrad Nový Herštein toto jméno své obdržel na rozdíl od Starého Heršteina za Pivoňkou, jehož původní jméno bylo Hirschenstein; ale zdali obojí byly od jednoho rodu (jako na př. dvojí Potštein a Litice a trojí Ryžemberk) neb od rozličných rodů založeny, nelze již rozluštiti. Vždyť jest i těžko ty osobnosti, které se od konce 13. věku z Heršteina píší, náležitě umistiti tam, kam patří, protož jsme vyčtení jich ponechali k Heršteinu u Pivoňky, jakožto sídlu staršímu. První nám známý držitel Nového Heršteina byl Břeněk z Heršteina, jenž se vyskytuje roku 1349 ve službách Jana biskupa Olomouckého a r. 1355 byl patronem kostela v Úboči.1) Jakého rodu byl, nevíme, ale jméno jeho velmi upomína na jména u pánův z Ryžemberka obvyklá. Po něm vyskytuje se jako pán na Heršteině Ješek z Vilhartic, jenž byl v letech 1360—1367 maršálkem dvoru královského, pročež se i v pamětech Ješkem Maršálkem nazývá.") Nedlouho potom zemřel zastaviv vdovu Ofku z Újezdce a Jana syna nezletilého. Od r. 1369 několik let spravovala panství Ofka sama. Roku 1385 vyskytuje se Jan poprvé jako pán samostatný. Před tím se byl zapletl do nějakých půtek s pány z Rožemberka. V těchto půtkách zajati byli (1382) Bolek z Lomce,
Nový HerStein.
Jeník Mnich z Běšin a (1384) Oldřich z Jindřichovic, a z vězeni jen na závazek propuštěni. Zdá se nám, žě v těch půtkách bud Herštein dobyt anebo Jan zajat. Svědčí o tom zejména zápis, který učinil Jan roku 1385 dne 6. ledna, když byl před tím Herštein Oldřichovi z Rožemberka ve dsky zemské vložil, že totiž ode dne napomenutí ve čtvrt roce má pánům zaplatili 50 kop, sice by nebyli povinni mu Herštein z desk propustiti. Druhým zápisem před tím vyznal, že má býti hrad Herštein Oldřichovi a Jindřichovi synu jeho otevřen a kdyby i byl nepřítomen, že bude purkrabě povinen pánům hrad otevřití, kdykoliv by si toho přáli.®) Nacházíme potom Jana v 1. 1397—1412 na soudu zemském, a dosti často v soukromých listech této doby.d) Roku 1407 začal dlouhou při s vladykami Vlkošovskými, poněvadž návodem jich Jan z Vetly vpadl ve zboží Heršteinské po smrti Maršálkově a tu platy vybíral a tak Janovi velikou ikodu učinil. Konce této pře Jan ani nedočkal.5) Podlé zvyku tehdejšího byl Jan velikým dobrodincem klášterův a kostelův. Roku 1410 daroval klášteru Nepomuckému plat ve vsi Vlkánově na záduší otce svého a r. 1412 ještě platu přidal. B) Za duše strýcův svých SvojŠe a Dluhomila učinil r. 1410 nadání kostelu Loučimskému, a poněvadž byl před tím zboží Zavlekomského dosáhl, nadal také kostel Zavlekomský.')
') Cod. dipl. Mor. VIT. 646, lib. coof.   *) Huberova regesta.   ') Arcbiv Tfebon.   ') Archiv c. II. 357, 370, 377, 378.   5) Rel, xab. I. 96.   e) Lib. erect. VIII. 90.   *) Lib. erect. VIII. 118, IX. L q.
38
HERŠTEIN NOVÝ HRAD.
Jak se zachoval za válek husitských, není nám známo; ale ke konci této války zapletl se v půtku s Vilémem knížetem Bavorským, ve které mu mnozí katoličtí páni pomáhali. Císař Zikmund se v to vložil a r. 1434 mezi stranami vypověděl.]) Naposled se Jan vyskytuje roku 1435. Manželku měl Vrátku (Vratislavu) z Pušperka 2) a zůstavil několik synův. Jedním asi synem jeho byl Závise z Vilhartic seděním na Heršteině, jenž se r. 1423 připomíná. Ostatní, bratří Arnošt. Vilém a Půta, byli Janovi synové. Arnošt, jenž se od r. 1433 často připomíná, pomáhal r. 1438 Hanušovi z Kolovrat a Domažlickým, když s Bavory válčili. Nepřátelům škodil, ale jednou mu také 30 krav vzali.3) Arnošt vyskytuje se několikráte ve přích tehdejších, zejména provádSl právo stanné na dědinách někdy bratři Vlkošovských, kteréž byl n. otec jeho obdržel, také o to měl při s bratrem svým Vilémem, ale s Bavory mír zachovával.*) Ještě roku 1465 měl při s Jiříkem z Rídan, bráně mu lesu Kouřimě,&) a pak se již nepřipomíná. Bratr jeho Vilém oženil se s Anežkou z Dubé, kteráž držela Proseč za Táborem.6) Třetí bratr Půta, ničím nevynikaje, připomíná se do r. 1465. 7)
Po dotčených bratřich držel Herštein Jan HerSteinský z Vilhartic, syn jednoho z nich, s bratrem svým, jehož jména neznáme. Bylí Jan tento pán nepokojný a způsobil, že hrad Herštein byl vypálen a zbořen. Roku 1472 začal Jindřich Výrek z Ryžemberka, spolčen jsa s některými vladykami z Plzenského kraje, půtku s Albrechtem knížetem Bavorským, do kteréž čím dále tlm vlce pánův a zemanů se zapletlo, poněvadž Bavofi, neznajíce země a rozdělení půdy, i těm škodili, ktoří posud mír drželi. Tak se stalo, že i Jan zapleten byl do války asi ke konci r. 1473, když Bavoři berouce Výrkovi loupež učinili okolo Pušperka. Na podzim roku 1474 vytáhli Bavoři k Heršteinu. Štěstí jim přálo, že dostali pána do své moci. Zdali i hradu při tom dobyli, není poznamenáno. To vše se stalo v měsíci říjnu. Když v lednu r. 1475 Bohusla7 ze Švamberka a Dobrohost z Ronšperka s knížetem Albrechtem příměří učinili až do neděle Laetare, propuštěn jest na jejich přímluvu Jan z vězení na závazek takový, aby se na dotčenou neděli nebo der před tím neb potom na Štrubíně hradu knížecím postavil. Sotva byl propuštěn, zapomenul se nad svým slibem a znovu Bavory pálením, jímáním a loupeží obtěžoval. Poněvadž se byl Jan Zdeňkovi ze Šternberka ke službám přikázal, posláno hned poselství k hejtmanům jeho na Domažlice a Zelenou horu, ale nic neprospělo. Tedy se Bavoři, majíce jen jediného nepřítele, na něj chutě sebrali, hradu dobyli a pána i s celou jeho rodinou do své moci dostali. Na tuto událost, která se stala někdy po hromnicích r. 1475, vztahuje se pověst o Panenské věži. Zajatého ujal se hned Zdeněk a poslal hejtmany své Domažlického a Zelenohorského s jinými úředníky svými na Herštein žádat, aby jim hrad byl v moc odevzdán. Slibováno, že se Bavorům škoda z hradu díti nebude a jestli by Zdeňkovi služebnici něčím se provinili, že se má stati slušná náprava. Ale Bavoři nejisté pro jisté zavrhujíce provalili hradby, roztrhali věže a potom vypálivše hrad odešli. Zdeněk (dne 15. února) knížeti, který tehda nedaleko dvorem byl a na jehož kázání se to boření zběhlo, velice o to psaním svým domlouval, pokládaje účinek tento za výtržnosť a potupu, poněvadž se tehda na sněmích o mír s Bavory jednalo. Žádal tedy, aby služebník jeho byl z vězení propuštěn a škoda jemu učiněná nahrazena. Kníže otálel s odpovědí až do 26. června, ale jsa u věci své práv a spravedliv, k nápravě se uvoliti nechtěl. Skorém rok seděl Jan ve vězení. Po novém roce (r. 1476) psal z vězení Zdeňkovi, že by jej kníže za 1000 fl. z vězení propustil. Tedy se pak Zdeněk a synové jeho Jan a Zdeslav zaručili, a Jan učiniv zápis dlužní na 1000 fl. byl z vězení propužtěn. Panství Janovo bylo celé popleněné a nebylo možnosti, aby tak velikou summu peněz zaplatil. Také Šternberkové byli zavedeni válkami náboženskými tak, že nemohli platiti. Přišlo tedy k nové půtce. Dovídáme se o tom ze psaní Klatovských, které r. 1481 dne 15. července k úředníku Bavorskému na Brodě učinili, slibujíce, že nepřátel knížete podporovati nebudou, chtějice v sousedském pokoji zůstati. Teprve ke konci téhož roku věc tato zase smlouvou spokojena.8) O Janovi pak víme jen tolik, že ještě r. 1456 na knížata Bavorská pro veliké škody jemu učiněné toužil a že připraviv se o jmění své držel r. 1509—1515 stateček Lomec, v jehož držení pak roku 1523 Burjan Heršteinský následoval.9) Nachází se psáno k r. 1520, že sťat byl „pan Hernšteinský" za Daliborkou na Hradčanech;,n) zdali to platí o Janovi nebo některém z synů jeho, nevíme. Ale tolik jest jisto, že tento někdy tak vzácný rod upadl v chudoba a v ní se do 17. věku udržel.
Panství Heršteinské koupil Půta Svihovský 2 Ryžemberka někdy na rozhraní obou století; neb on sám se roku 1504 s tímto světem rozžehnal.11) Při rozdělení jeho pozůstalosti dostal se Herštein bezpochyby synu jeho Břetislavovi; neb tento se později v jeho drženi vyskytuje. Bud za Puty neb za Břetislava opraven jest Herštein tolik, co by mohl na něm úřednik bydleti. Panským sídlem přestal býti
') Archiv říš. Mnichov. ') DD. 14, f. 162, archiv ř. III. 512. ■) Archiv Plz., archiv řiš. Mnichov. •) Kel. tab. I. 97, 139, Palacký, ork. Beilrage 24. ') Archiv č. III. 574. *) Tamže 553, 559. ') Archiv bibl. PraZ. •) Archiv řiš. Mnichov, archiv č. I. 330. ') Reg kom. soudu, archiv musejní.   ■•) Staří letop. 442.   '') Viz str. 15
HERŠTEIN NOVÝ HRAD.
39
Kostelík sv JHjí s románskou kaplí na hřbitově ávihovském
a udržel proto prosté tvary své z minulých století. Když se Břetislav zavedl, statek po statku prodával a pak i Herštein Domažlickým nabízel.   Z té příčiny sešla se roku 1524 po sv. Kateřině všecka obec Domažlická rozvažujíc, kterým by způsobem nejrychleji ta summa za zboží Heršteinské zaplacena byla těm osobám, kteréž drahných peněz na to půjčily. Zůstali na tom, aby až do zaplaceni těch peněz várka piva bílého sousedská složena (zastavena) byla, „znajíce, že obecní věc a duochod u větší vážnosti býti jmá, poněvadž obecni duochod jest všech, ale tato várka byla některých a že obecní věc téměř věčně trvá, ale osob některých do času." ■) Když peníze byly zaplaceny, vložil Břetislav r. 1534 dne 22. září zámek Herštein, ves Úboč s podacím a mlýn pod Úbočem, vsi Němčíce, Ruprechtice, Všepadly,  Únětice, Božkov osedlé, vsi Vlkanov a Košenici pusté s platem v Mileticích na člověku jízdném obci města Domažlic ve dsky zemské za 2350 kop. a)
Domažličtí přenechali Herštein úplné spoustě a dvůr a předhradí (t. j. co bylo hospodářských stavení před hradem) lidem pod plat rozprodali. Když se byli r. 1547 ke stavům odbojným přidali, pokutováni tak, že přišli o všechny statky své.3) Jen čásť jich zase obci vrácena, ostatek, totiž Herštein zámek pustý, vsi Úboč, Všepadly, Němčíce, Oprechtice, tvrz, dvůr a ves Úňovice, vsi pusté Bachtlíkov, Košensko, Vlkanovsko a Prudicko prodal král Ferdinand roku 1549 Šebestiánovi Markvartovi z Hrádku, purkrabí Karlšteinskému. *) Tedy povstal zase z okolí Heršteinského statek samostatný, jen že držitelé sídleli na
tvrzi Úňovské; nicméně ještě v 16. století název statku Heršteinského zůstával. Po Šebestiánovi zůstali tři synové, Vilém, Jan a Kryštof, kteří drželi Úňovice, Nekmíř a Bělou za své díly. Vilém, kterýž měl Oňovice, zemřel roku 1569, nezůstaviv z manželky své Apoleny z Leskovce dědicův žádných. Dědici jeho stali se bratří jeho Jan a Kryštof, kteří však statku teprve tehdy dostali, když vdově 3000 kop míš. zaplatili.*) Jan držel statek ten ještě r. 1577. 6) Následující posloupnost jest nám neznáma. Jisto jest, že držel Úňovice r. 1593 Humpreckt Černín z Chudenic a na Chudenicích, podkomoří,7) jenž r. 1601 zemřel. Po jeho smrti ujal statek ten syn jeho Jindřich,8) ale odevzdal jej synovci svému Humprechtovi, jenž se ve sbírkách r. 1615 jako pán na Úňovicích připomíná. Ale když nedlouho potom nové dělení nastalo, dostaly se Úňovice zase v držení Jindřicha Černína, jenž držel Svihov. Týž věnoval na témž statku Veronice Čejkovně z Olbramovic, manželce své, a odkázal jej svým synům.9) Ale za nedlouho potom zase v)'kázány na díl dotčenému Humprechtovi mladšímu, jenž prodal roku 1626 Divišovi Kocovi z Dobrše tvrz a ves Úňovice, dvůr Košenice, dvůr Prudice „a při něm starý zámek slove Herštein" s poplužím, vsi Všepadly, Némčice, Oprechtice a Ouboč s podacím a r. 1637 ve dsky zemské vložil.10)
Nejaký čas drženy Úňovice k panství Bystrickému, než když Diviš zemřel a pozůstalost jeho r. 1641 dělena, dostaly se Úňovice za díl synu jeho Jaroslavovi,*1) ale ten je nedlouho potom prodal, drže při smrti své Bystřici, Běšiny a jiné statky. Dostaly se před r. 1670 k Chocomyšli, při níž zůstaly až do nynějšího času. Ještě ve smlouvách trhových téhož statku ke konci 17. století připomíná se pustý zámek Herštein akr. 1711 jest i řeč o lesu „pod starým zámkem" a dvorci Hyršteinu ode dřeva vystaveném a na stavení dokonce sešlém, jenž tehda jen 30 kop stál.,a)
•) Nejstarši kniha kšaíiův v Domažlicích. ') DZ. 2. D 15. s) Sněmy II. 463, DZ. 8. F 8. ') DZ. 9. B 17. *) DZ. 16. J 16. ') DZ. 89. D u. ') DZra. 74.. N 29. DZ. 175. P iq. ") DZm. 142. C 10. 9) DZ. 140. L 28. lc) DZ. 145. O 32, 299. P 11. ") DZ. 306. B 24.   ") DZ. 155. O 13.
Zříceniny starého kostela v Polyni,
PUŠPERK A POLYNĚ.
ř^ápadně od Klatov táhnou se skorém rovnoběžně vedle sebe dva strmé hřebeny lesem porostlé, mezi nimiž teče potok spěchající zeleným údolím, aby se u Dolan spojil s Uhlavou. Asi uprostřed údolí tohoto stojí městečko Polen čili Polyně. Bývala tu tvrz, kteráž stávala při panském dvoře, ale na ten čas z ní nic nezbylo, poněvadž zbytky její v ten čas, když dvůr přestavován, rozmetány byly. Není li tedy památky po bývalých držitelích u dvora, znáti jediné díla jejich při obou kostelích. V Polyni jsou totiž dva kostely těsně za sebou. Přední z nich. Všem svatým zasvěcený, jest zachovaný, druhý, svaté Markéty ř stojí pustý a beze střechy. Oba jsou pěkné památky starověké a obsahují drahně podrobností z minulých věkův. Onen byl vysazen prvotně svaté Máří, tento byl kaplí, jejíž podací patřilo potomkům dřevních vladyk Polenských, i když již Polyně nedrželi. Asi půl hodiny severozápadně od Polyně vypíná se vysoký vrch, na němž stával hrad Pušperk, avšak od paty hradiště, na níž stoji nynější dvůr, není příliš vysoko. Sklání se více méně volně, velmi strmé však spadá na severní stranu ke dvoru; z té příčiny bylo také potřebí opevněni hradu na slabších stranách opatřiti a bývali držitelé vykonali tuto úlohu tak mistrně, že se jim slušně divíme. Nebo na třech stranách jde okolo Pušperka hluboký a široký přikop a nad to zavírá jej násep místy velmi hrubý a široký, jinde o něco užší, jenž jest posud z veliké části vyzděn; dobře to lze spatřovati zvláště na východní straně. Pěknou pěšinou, která jest v těch místech, kudy se táhla stará cesta ke hradu, přijde se k náspu na jihozápadní straně a přes přikop po nasypané cestě, jejíž polovice zajisté ze starých dob
PUŠPERK A POLYNE.
pochází, až k rohu hradu, kdež stávala brána. Kdo tudy vstoupí, najde se v parkánu úzkém mezi hradbami; před vstupujícím byla vysoká a hrubá hradba, v levo od brány táhne se též hradba. Z obou zbyly ještě znamenité části, nebo na venkovské hradbě zříš ještě střílny, ač vylomené, a viděti, že byla na ní ochoz; zvláště z příkopu zdá se býti velmi vysoká, z vnitřku ovšem o to nižší, oč jest příkop hlubší. Pravostranná cesta (t. j. tak, aby přicházející ukazoval obhájcům svou pravou, štítem nepokrytou stranu) vedla potom až na dvůr. Zde jest viděti trávník rovný (kromě severní části nerovné) a zříceniny stavení, které se rychle rozpadává a ač jest nejvyšší zříceninou na hradě, dříve pomine, než skalopevné hradby. Neboť, poněvadž zdivo jeho stavěno bylo chatrně, scházelo rychle a jen neobyčejná hrubost zdí byla příčinou, že z něho ještě vysoké zříceniny zůstaly, ale i ty nesouvisí všude, nýbrž leckdes jsou veliké mezery. Staveni to, v němž poznáváme kapli pozdějšího původu, má tři oddělení. V prvním jest místnost úzká, bezpochyby bývalé síňky a snad schodliště. V ní se také nachází v přízemí vchod a nad ním v prvním poschodí veliké okno. Druhé odděleni bylo větší a obsahovalo lod prostrannou; nahoře byla okna, ale nyní se spatřují jen veliké vylomeniny. Třeti oddělení jest kůr, jak svědci složení jeho, ale z toho, co se ted spatřuje, lze shledati, že byl velice jednoduchý a nijak se nevyrovnával těm krásným památkám, které spatřujeme na kostelich Poleňských pod Pušperkem. Marně vyhlížíme po zbytcích paláce a jiných stavení; těmi nakládáno tak krutě, že kámen na kameni nezůstal. Ještě se ohlížíme po podrobnostech některých. Tu uvidíme na jižní straně prohlubeň studně někdy kamenné a nyní zasypané, a ještě oko spočine na zbytcích čtyřhranné bašty na severní straně, k níž v duchu připočteme podobnou baštu na západní straně v příkopu, a již jsme všechny památnosti PuŠperka, i ty nejmenši, odbyli. Nicméně si každý, kdo tento stánek minulých příběhů navštíví a příběhy ty sezná, milé naň vzpomenutí podrži.
Jako u všech hradů, tak se vypravuje i o Pušperce, že tu jsou skryty veliké poklady, o něž se chtiví lidé nejednou pokoušeli.   Také jeden vrchní panství Chuděnského prý se v minulém století až
Hrady a zámky České IX. 6
42
PUŠPHRK A POLYNĚ.
k malé zavf ené brance prokopal, jsa té naděje, že zlato a drahé kamení za tou brankou v nesčíslném množství shromážděné odnese. Avšak když naň po tři noci strašné sny s pohrůžkami chodily, rozkázal branku zase zaházeti. Vypravují se též o Pušperce pověsti, kteréž mají snad historické jádro. Pověst, že šla z Pušperka do blízkého hradu Kouřimského chodba pod zemí, která se často u dvou blízkých hradů vyskytuje, svědčí snad o tom, že bývali držitelé Kouřimi a Pušperka za jisté doby jedné krve. Ale pověsť vypravuje nad to, že přátelství jich se obrátilo v záští a nepřátelství. Puš-
perský prý půjčil Kouřimskému mnoho obilí, zejména hrachu, jehož na něm nejednou žádal. Rozhněvaný Kouřimský sliboval konečně zapla-titi a skutečně přivezla čeled jeho na Pušperk jedné chvíle několik vozů, na nichž sudy prý ten hrách obsahující složeny byly. Pušperští pustili zlého se nenadějíce vozy na hrad, když však nastal soumrak, vystoupilí ze sudův oděnci a vše na Pušperce povraždili.
Když Klatovští Pušperk 2bořili a vše na hradě povraždili, přišel na Pušperk chudý pasák z Pravovic jménem Žídek, hledaje, zdali by našel nějakou věc potřebnou mezi kouřícími zříceninami. Tu uslyšel pod sebou v nějakém sklepě zvuk jako sténání; naslouchal pozorně a čím dále tím lépe poznával hlas sténajícího člověka. I vzav odněkud rychle motyku a lopatu, dokopal se sklepa a našel tu jedinkou dceru posledního pána Pušperského, kteráž byla v čas dobytí hradu do toho sklepa utekla, ale zřícením vchodu jsouc zasypána naděje již neměla, že by mohla odsud uniknouti. Panna tato uvázala se potom v panství Pušperské a darovala vysvoboditeli svému z vděčnosti dvorec v Pravovicich s rolemi a lukami, kterýž ode všech robot a platův osvobodila.   Doposud ukazují lidé v této vsi dvorec Žídkovský.
Z pamětí starodávních jde na jevo, že v Polyni sídlívali zemane, nežli ještě Pušperk stál. Blažej z Polyni, jenž pocházel z rodu pánů ze Švihová, připomíná se již roku 1245. ') Nedlouho potom vyskytuje se Pušperk. Jaroš ze Slivna, známý rek z bitvy Kressenbrunské, jenž býval číšníkem královým (r. 1230—1248) a potom purkrabí hradu Pražského, postavil jej asi r. 1260 a po svém znaku .lišce' dal mu nezbytné tehda jméno německé Fuchsberg- (Vuhsperch), což se pak napřed Fusperk, později Pušperk vyslovovalo.*) Býval později (roku 1267—1260) purkrabí Chebským a zůstavil vdovu Kateřinu, která i s jinými tohoto rodu údy dobrodiní klášteru sv. Anny v Praze prokazovala. Při modlitbách a dobrých skutcích tohoto kláštera vždy pánův z Slivna a z Pušperka s vděčností vzpomínáno.3) Potomci Jarošovi seděli na Hrádku nad Poděhusy (u Kouřimě), vyprodavše se z okolí zdejšího snad již ve 13. století.
Větev Hroznatovcův znaku trojích parohův usadila se na hradě. Bušek z Fusperka připomíná se r. 1339, přišed sem z Krasová, jak se znáti dává na pečeti jeho. 4) Vilém z Krasová a Sezema z Fusperka darovali r. 1346 klášteru dominikánskému les Čilinu.6) Onen připomíná se ještě r. 1377, nazývaje se z Fusperka, ač tu nic neměl, nýbrž seděl na Pokonicích. Pušperk totiž zdědili tehda Zbyněk, Racek, Bohuslav, Hynek a Bušek bratří. Z těch byl Zbyněk do r. 1355 farářem v Bukovci, odtud pak po léta farářem v Polyni a Racek vyskytuje se r. 1355 jako patron kostela Polyňského sv. Máří.   Všech pět
') Reg. I. 534.   ") Viz Reg. I. a II. a tu zvláště str. 183, 100, 299.   *) Nekrologinm od J. Emlera (Uč. spol. 1878). Sborník hist. r. 1883 na str. 104.   1) Reg. IV. 254.   *) Rkps. pamětí rozmanitých v Plzni.
PUŠPERK A POLYNÉ.
43
darovalo r. 1364 klášteru sv. Ducha v Plzni platy v SLavíkovicich. Hynek usadil se potom na Bolkově (r. 1385) a stal se, tuším, předkem Bolechovců z Pušperka; Bušek seděl na Svrčovci a připomíná se ještě r. 1391. Racek zůstavil syna Sezemu, kterýž se r. 1385 poprvé připomíná.1) Byl nějaký čas purkrabí Tachovským a seděl na hradě Bělé, dávno již Pušperka nedržev.2)
Novým držitelem byl Ctibor Tlam, jenž se vyskytuje roku 1378 jako lovčí lesů královských Dobříšských a od roku 1379 se také v držení Úňovic nachází.3) Roku 1382 přistoupil ke spolku se znamením kladiva s obručem, jenž se byl právě utvořil, a r. 1385 prodal statek svůj Drastský. Avšak r. 1391 byl již mrtev, zůstaviv vdovu Přibu a syna Jana z Pušperka, který ještě r. 1392 s mateří nějaká práva v Poly ni vykonával.4) Úňovice tehda ještě drželi, ale Pušperk již dávno jim nepatřil. V 1. 1396 až 1413 připomíná se Zachař z Pušperka, odjinud z Litovic řečený, tedy týž, kteréhož jsme v díle VIII. na str. 280. poznali.5) Ale lze dokázati, že i on nebyl tehda v držení Pušperka. Zdá se nám, že kromě věna Přibina zapsány byly na Pušperce rozmanité dluhy. O věně Přibině známo jest, že je zapsala Otovi z Chlumce a že se tento pak o ně soudil.6) Dědičné právo měl asi dotyčný Zachař, ale veliký dluh měl na Pušperce Jonáš, žid Pražský. Když tento zemřel, daroval král Vácslav r. 1390 vše právo, které mu náleželo po dotčeném židu na hradě Pušperce,7) vesnicích Polyni, Čekanicích, KomošínĚ, Babicích, Bezpravovicích, Lučících, Vilově, Šedové, dvoru Úňovském a Bělišově Renvaldovi z Ůstupenic. ®) Již r. 1392 smlouval se Renvald s Janem z Fusperka o podací kaple sv. Markéty, oddělil se r. 1393 od otce svého a r. 1399 manželce své Barboře na vsích Bezpravovicích, Lučících a Polence věnoval.9) Od r. 1400 byl nejvyšším lovčí lesů královských a vyskytuje se jako patron kostela Polyňského do r. 1410.10) Na Pušperce byli s ním bratři jeho Bohunek a Svojše. Také si přinesl malou děvčičku Ofku odněkud ze Zápraži, jež byla dcerou čtvrtého bratra Jana Mnicha. Bohunka učinil r. 1401 jedním z poručníků svých,11) ale když tento zemřel a druhý bratr SvojŠe byl v Uhrách ve službě, udělal nové poručníky a poručil jim děti své Anežku a Rynše. Když pak poručníci učinili zmínku o Ofce, která v ty doby vládla o mléčném, sýry a jinými věcmi, mají-li jí co z toho stiitku učiniti čili nic, odpověděl Renvald: „Kdyby mne Buoh neuchoval a pán Buoh jí dobré vdaní nahodil, aby jí sto kop dáno bylo z mého statku." Také jim ohlásil, že má ještě v Uhřích bratra nedílného Svojjši a kdyby on přijel, že by k tomu hradu s jeho dětmi spravedlivým dědicem byl. Po smrti RenvaldoviS poslali poručníci pro Svojši, aby přijel k svému hospodářství. Tedy přijel a uvázal se v Pušperk; r. 1418 vyskytuje se jako patron kostela Polyňského, ale dle jména jen, an již v Čechách nebyl. Odejel zase do Uher a tam zabit u Vyšehradu a pohřben ve Brodě. Poručil hospodářství na Pušperce příteli svému Hynkovi z Ústupenic, jenž r. 1425 s bratrem svým Dobšem katolického faráře do Polyně podával. Ofku vdal za nějakého Černína z Chudenic, starého a letného muže, a po roce jejího vdaní postoupili Černiinovi 10 kop platu v Polyni a na Vilově, při čemž přítomni byli oba faráři Polyňšti. ,a) Mezi tim umřely dítky Renvaldovy, a jako spravedliví dědici Pušperka zůstali jediné Hynek a Ofka. Onen se vyskytuje roku 1434 jako samojediný pán na Pušperce a patron kostela Polyňského; tato po smrti prvního muže vdala se za Buška z Výšková.
Po korunování Albrechtově na krále Českého našlo se, že starý Renvald i synové jeho Renvald a Svojše zemřeli. Právo jich k Pušperku pokládáno za odumřelé a král Albrecht dal je proto Martinkovi z Bavorova, aby si je vymohl a Pušperk právem manským držel (r. 1439). Tehda ještě Hynek jsa živ odpor proti tomu činil, ale nedlouho potom zemřel.ls) Uvázala se tedy v Pušperk Ofka a když druhý muž její zemřel a ona se za třetího muže, Jetřicha z Čirernperka, vdala, zapsala mu r. 1447 platy v Libkově, Babicích a Bělišově. I4) Ve všech pamětech té doby a pozdějšího věku uvádí se hrad Pušperk jako pustý a zbořený. Proč tak bylo, nikde není v pamětech doloženo, a zbývá jen domněnka, že byl bud opuštěn anebo za minulých válek, kde páni drželi se stranou katolickou, zbořen. Jako pustý hrad připomíná se poprvé r. 1447 v zápise, kdež Ofka manželu svému zavazuje celé panství v 1000 kopách, totiž hrad pustý
Pušperk s poplužími pod ním a vesnice.1S)
Když nastoupil král Ladislav, pilně vyhledáváno, které statky mezi tím odúmrtí na krále spadly. Tak i se našla odúmrť po Renvaldovi a Bohunkovi a jich dětech, a hrad zbořený Pušperk v Klaitovech za odůmrť provolán
Znak Chudenic.
') Lib. conf. arch. Drážďan, a Plzeňský. Ke kapli sv. Markéty podávali r. 1357 Ejvan syn Plichtův, Sezema a Ejvan, synové někdy starého Ejvana z Polyné. *) Lib. erect. rkps. k apitulnf. *) Arch. bibj. Praž. berní Plzeňská. *) Xingl. acta jud. 42, archiv č. II. 851. 5) Rel. tab. I. 561, DD. 19. str. 576. e) Jireček, cod. jer. boh. n, b 329. ') Poprvé tim jménem. •) Rel. tab. I. 531. ») Tamže 582. ") Archiv c. k. dvorský, lib. conf. ") Rel. tab. I. 591. ") Dl). 33. str. 312, lib. conf. ,4) Arch. č. III. 522, DD. 15. f. 430.   ") Rel. tab. II. 210.   ,5) DD. 21. str. 160.
Znak Polynř. 6*
44
PUŠPERK A POLYNĚ.
(r. 1457). Mezi tím byla Ofka zemřela (r. 1458), peníze zapsané zůstaly muži jejímu a drženi dědičného byl dosáhl Jiřík z Říčan. Tomuto také postoupil Jan Zajíc z Hazemburka, jenž si byl na králi právo jeho vyprosil, vší své spravedlnosti. I zveden jest Jiřík, jenž se ještě jen s Jetřichem soudil, skrze úředníky dvorské r. 1465 na hrad Pušperk zbořený, domy v městečku Polyni, Němčice ves pustou, v Polence dva dvory kmetcí, jichž užitek vycházel ke kostelům v Polyni, ves Čekanice, Rudoltice dvůr pod plat vysazený s podsedkem, ve Vilově půl třetí země pusté, díl vsi Lučic, ves Bezpravovice, ves pustou Komošín (pod Pušpeikem), v níž byl dvůr farářský a vrch řečený Kouřim. ■) Jiřík podržel z panství tohoto díl Polyné, ^ ostatek dostal se Breňkovi z RonSperka, který Pušperk obnovil a některé pustiny na panství znovu postavil. Za těch dob (r. 1472) povstaly mnohé půtky na pomezí Bavorském; mezi předními, kteří Bavorům dosti
Pušperk od jihu.
Starostí zavalili, byl Jindřich Výrek, pán na Úsilově. Bavoři, chtíce tomu konec učiniti, vpadli r. 1473 do Čech, vypálili Úsilovského a kromě toho také ohněm a loupeží velikou škodu na panství učinili. V Polyni jali některé lidi, vzali jim koně, krávy, jalovice, ovce, svině, kozy, kováři vzali všecko nádobí kovářské a pivo jemu osekali. A když se Břenék o to bral, že mu taková škoda učiněna, vymlouvali se Bavoři, kárajíce Úsilovského, že věděti nemohli, má-li ve vsi některé sedláka jen nebo tři sedláky a že proto nikomu nic dlužni nejsou. Po některých v té příčině poselstvích a přímluvách podvolil se kníže Albrecht- že Breňkovi dosti učiníj a to bylo také příčinou., že Břeněk s ním mír držel.3) S těmito půtkami asi souviselo, že Klatovští roku 1475 Pušperk přepadli a zbořili.*) Pušperk nedlouho potom dostal se k panstvím pánů Švihovských. Roku 1548 prodal Jindřich z RyZemberka zámek Pušperk (pustý?), dvůr poplužný Čekanice, Sedňové, Němčičky, Kačí důl, vesnice pusté, v městečku Polyni 2 člověky s dvojím podacím Albrechtovi Nebílovskému z Drahobuze. s)
') Arch. č. I.444, ID- if,(>- DD- 23- Ku.   ') Arch. č. VIII. 491.   s) Arch. říš. Mnichovský, arch. č. I. 326—327.   ') Paprocký o st. měst, 227.   c) DZ. í. H 27.
FUŠPERK A POLYNĚ.
45
Adam ponechal Pušperk spoustě a koupiv roku 1550 ještě několik lidi v Polyni od Jindřicha, zřidil tu nový dvůr a postavil si při něm tvrz. Roku 1563 přikoupil vsi Lučice, Slatinu, Polenku a Mlýnec.')
Zemřel r. 1592. Posledním pořízením t. r. napsaným odkázal statek Smilovi a Vojtěchovi, synům svým, věře, „že oni téhož statku bázní boží užívati a hanebně utráceti nebudou, nýbrž chudým lidem podlé možnosti pomoc činiti i také což může býti nejdéle ve spolku bez dělení že trvati budou a kacířství žádného do těchto božích domův na grunty své přicházeti nedopustí." Manželce své Anné z Čachrova odkázal byt na tvrzi Polyňské, „aby své místo svobodné měla u veliké světnici počna od prostředka okna, které jest proti vsi a studnici, a tu aby jí dali vytáflovati, jako na způsob kanceláře, aby tu i stolek svůj míti, al marku i truhlu posta viti mohla", a poněvadž již pro stáří choditi nemohla, odkázal jí koně a vozík.") Synové aspoň v tom vůle otce svého neplnili, že se ještě r. 1592 o statek otcovský rozdělili. S mil dostal tvrz, dvůr a ves Ježovy, tvrz pustou a ves Černíkov, vsi Trnčí, Slatinu, Lučice a člověka ve Zdaslavi. Vojtěchovi se dostaly za díl tvrz Polyně s dvorem a městečko, dvůr pod zámkem Pušperkem,
Nový Heršteín od strany severozápadní.
vsi Polenka, Zdaslav, Mlýnec, Rudoltice a všechny pusté vesnice.3) Vojtěch snad zřídil na pustém Pušperce kapli sv. Vácslava. Jsa již při smrti otcové hodné v letech, dlouho ho nepřečkal. Zemřel r. 1602 zůstaviv nezletilou dcerku Lidmilu, nad níž byla přední poručnicí máti její Apolena Nebílovská z Chudenic. Táž také podlé vůle otcovy měla bydleti s dcerou na tvrzi Polyni v světnici klenuté naproti veliké světnici a v témž sklepu za ní a v těch pokojích nad touž klenutou světnicí. *) V panství Polyňské uvázal se potom Smil, který jest ještě roku 1615 ve sbírkách sněmovních jako pán jeho zapsán. Dočkal se ještě bouří r. 1618, ale zemřel před r. 1622.*) Jak se zdá, byl synem jeho Jindřich SrSa Nebílovský z Drahobuze, jenž potom Polyni držel. Týž zemřel r. 1632, zůstaviv z manželství svého s Buzinou Kunhutou z Olbramovic jediného syna Jana Adama, který při smrti otcové ještě let neměl, s) než zdá se, že brzy po otci zemřel. Polyně ujal se potom Mikuldi Nebílovský, tuším, bratr Jindřichův. Za něho stala se na Polyni tato příhoda: Roku 1633 dne 12. března táhla kompanie lidu vojenského přes grunty Polyňské; v ty časy tu ležel také Adam Vratislav Litický ze Sonova, kapitán od regimentu Morvaldského, se svými vojáky, jenž šetře pána gruntů vyjel přicházejícím vstříc žádaje, aby se na gruntech Polyňských škody nedály. Přibrav pak sobě od téže kompanie kapitána a korneta, přivedl je k Mikuláši na tvrz Polyň a s nimi zároveň
') DZ. 57. H 8.   *) DZ. 26. G 2   ') DZ. 172. A 15.   «) DZ. 131. A 12.   s) Viz Bílkovy dřje koní. 390.   ") DZ. 255. A 3.
46
PUŠPERK A polyné.
přišel nepokojný soused Mikuláš Jetřich Čejka z Olbramovic. Mikuláš rád všechny v příbytku svém vidě, s nimi přátelským způsobem vesel byl a žádný se žádným tu zlé vůle neměl. Pod tím pak, když nadepsané osoby od něho za svou kompanií odjeti měly, on je Mikuláš z tvrze dolů až do parkánu vyprovázel. V tom Čejka na svou klisnu sedal, maje s nimi dále jeti. Tu Mikuláš k němu dobrým úmyslem a přátelským způsobem promluvil: „Ten kožich a ten feldcejch, který ty na sobě máš, byl jest nebožtíka bratra mého." K tomu odpověděl Čejka jsa podnapilý: „Ty to v hrdlo lžeš, jako huncfut."') Mikuláš zemřel asi r. 1645, jsa posledním toho rodu mužským potomkem. Polyni zdědily tedy dcery jeho s Alžbětou z Přichovic zplozené, totiž Anna a Kryzelda, a k dědictví připuštěna také Kateřina Anna, dcera n. Jindřicha. Pokud lze viděti z pozdějších příbéhův, ujala Kateřina Polyni a dcerám Mikulášovým dostal se Pušperk. Anna přečkavši manžela svého Sezimu Jana z Vrtby zemřela r. 1681 dne 31. července, pročež díl její na potomky sestřiny připadl. Kryzelda vdána byla za Hartmana hraběte z Klenového a měla syna Františka Hartmana, jenž došel r. 1686 a uvázal se ve statek PuŠperský, kterýž držen byl k panství Roupovskému. *) Mezi tím také byl dělen díl Polyňský. Když totiž Kateřina, manželka Oldřicha Kryštofa Chlumčanského z Přestavlk, zemřela, zůstaly po ni dcery Kateřina Veronika, Klaudina Saloména Buztna a Lidmila Alena. Kateřina jako nejstarší dělila r. 1662 statek na 4 díly, totiž každé sestře jeden a otci také jeden.3) Otec dostal tak zvaný první díl, totiž statek Mlýnec, který však r. ir65 prodal, ale roku 1679 koupila jej Anna z Vrtby a připojila jej k Pušperku *) Klaudina dostávši polovici tvrze Polyně prodala ji r. 1671 Maximilianě Eleonoře Odrlynkové rozené Vitanovské, od níž ji koupila r. 1672 Anna z Vrtby.B) Také ostatní díly skoupeny a zase s Pušperkem spojeny. Obojí statek, Polyňský i Pušperský, prodal František Hartman roku 1711 Františkovi Jozefovi hraběti Černínovi z Chudenic za 5589 fl., po čemž spojeny s panstvím Chuděnickým. Tvrz Polyňská pustla a zřítila se, jen ještě kaple sv. Vácslava na Pušperce stála. Ale za císaře Josefa II. byla zrušena a pobrána k fondu náboženskému. C. k. krajský úřad Klatovský prodal ji r. 1789 dne 12. září k panství Chuděnskému za dvanáct zlatých a jen na tu výslovnou výminku, že jí bude užíváno toliko k potřebám světským.B) Opuštěna potom dokonce, bezpochyby proto, že vrchnosť nevěděla, k čemu by jí potřebovala.
') Reg. 49. F. k. s. 303.   ') DZ. 116. C 14. D 9. F 4, 478. J 3.   ») DZ 74. G 8, 75. A 10.   *) DZ. 393- T 5, 394. A L, 23.   ŕ) DZ. 392. S 3. S 6.   e> Archiv Hradecký.
KomoSin od jižní strany.
RUCHOMPERK HRAD.
d Chudenic jihozápadně a západně od Polyně táhne se lesnaté pohoří, z něhož se vypínají vedle sebe dva vrchy, Malý a Velký Kouřim. Tento jest na způsob nějaké homole, spouštěje příkré boky své do veliké obory zvířecí. Na povrchu hory, ku kteréž není viděti patrného příjezdu, spatřují se chatrné zbytky starého hradu, který zván byl Ruchomperk. Rozdělen byl jako mnohé ty a takové památky na přední a zadní hrad. Oba byly objímány jen na třech stranách příkopem a náspem, protože na západní straně jest hora tak příkrá, že sama sebou ke zpevnění hradu postačovala. Do předhradl přicházelo se (nebo na jezdění není tu ani pomyšleni) od jižní strany. Prostora předhradl jest čtyřhranná s dvěma rohy zaokrouhlenými a na kraji znáti jest známky hradeb, totiž pouhé náspy kamenné. Příkop dosti hluboký dělil předhradl od zadního hradu, jenž jest též čtyřhranný s rohy zaokrouhlenými a o něco delší než předhradl. I zde jsou jen chatrné zbytky hradeb a žádné jiné památky. Na hradě studně neb aspoň nádržky nebylo; jestli bylo cosi takového pod ním v lese, není nám známo.
Není pochyby, že české jméno Kouřim pochází od osobního jména Kúřim, snad proto, že tu od Kouřima nějaké obydlí postaveno bylo. Když však ve 14. století tu hrádek postaven, neponechali mu jména hory, nýbrž rozumějíce tak, že se nazývá po kouři, dali mu podlé zvyku tehda panujícího německé jméno Rauchenberg (Růchenberg), kteréž od okolních obyvatel jako Ruchomperk vyslovováno.
O osudech jeho víme jen velmi málo. V druhé polovici 14. století seděl tu Černín z Rauchenberka (Czrnyn de Rauchomperk, Ruchomperk), sotva týž jako Černín z Chudenic současně připomínaný, ale zajisté téhož rodu — s choti svou Maruškou, jíž zapsal věno na vesnicích Nezdicích, Nebilovech a Prudicích, pokud mu patřily. Po jeho smrti vdova zůstalá držela také ves Oprechtice a když zemřela, věno její spadlo na krále (r. 1404). Věno to dostali s darováním královským Vác-slav ze Všetat a Fridrich z Tanfelta přes odpory Ješkovy z Heršteina, jenž snad držel dědičně ves Prudice.') Nedlouho potom hrad spustí a přitažen jest s celým vrchem k panství Pušperskému. Panství to i s lesem Kouřimi") dostalo se jako odúmrť darováním královským Jiříkovi z Říčan r. 1462, při čemž byl tehda hrad Kouřimský tak sešlý, že se ani v listině výslovně nepřipomíná. Týž Jiřík žaloval r. 1465 na Arnošta z Velhartic a na Heršteině u soudu dvorského, že mu bráni lesu Kouřima ke hradu
jeho pustému (Pušperku) náležejícího a nálezem panským jemu přisouzeného.3) Když potom Jindřich z Ryžemberka panství Pušperského dosáhl a po částech prodal, lesy Kouřim a Kouřimec přirazil ke zboží Černikovskému, s nímž se dostaly napřed k Polyni a potom k Chuděnicům.
~i.ni r\ hl 1,1 lun:ci tiii.
') DD. 14, 152, rel. tab. II. 6.   ') Cum monle dieto Kúřim cum silva ibidera.   *) Archiv č. III. 574.
Svrčovec od severní strany.
K0M0Š1N A SVRČOVEC.
severu od Klatov táhne se při Úhlavě líbezné údolí lučné, oživené několika osadami, které se rozkládají při patě bokův, jimiž se údolí toto svírá. Nás baviti bude především Svrčovec, kterýma již popisovanou polohu. Proti němu vypínají se lesnaté stráně patřící k výšině, která se mezi Čhlavou a Točnickým potokem v podobě vejčité rozkládá. Malý kus severně od Svrčovce vybíhá z ní ostroh, nevelmi široký, ale vysoký, který ke břehům Uhlaviným strmě spadá a jindy hradem ozdoben byl. Slove nyní a nazýval se aspoň ode 300 let Komošínem, nese na ten čas samotu téhož jména a ukazuje pramálo zbytků starého hradu, an tento již před 400 lety byl spustí. Tři cesty od Dolan, od Výrova a Svrčovského mlýna stýkají se před hradištěm a spojují se v jednu cestu, kterou se přichází k širokému, hlubokému a ve skále vytesanému příkopu, kterým byl hrad od ostatní výšiny oddělen. Jindy býval přes něj zvoditý most na straně jižní a na samém kraji hory, nyní však tu příkop zasypán, alby se volně jezditi mohlo. Hned za příkopem jest stará zed, patrné zbytek brány, která trochu do příkopu vystupovala; odtud pak jde kus zdi po kraji hory. Kdo na hradiště vstoupí, najde tu pět chalup a skrovně starých zbytků zdí, pokud jich potřebováno k přistavování, neb ostatek zbořen a vybrán na stavení chalup. Největší zbytky spatřují se u chalupy C. 86, kdei viděti ještě vysoké zdi a ve skále vytesaný sklep. Zdi do čtverhranu se sbíhající jsou zbytek starého věžovatého paláce a zavírají jednu chalupu tak, že na jedné straně mezi ní a zdí ponechána ulička. Rozmanité osudy měla tato památka. P. Karel Pfefferkorn, rektor koleje Klatovské, učinil z ní kapli svaté Majdalény a ze sesutého kameni přistavil na straně východní kůr divného založeni, složený z pěti oblouků, z nichž jeden do vnitř, ostatní čtyři ven se otvírají. Za císaře Josefa II. zrušena tato kaple a tak tam, kde řinčely meče, byl potom boží stánek a nyní tu panuje chudoba. Za tímto bývalým palácem na kraji hradiště spatřují se základy okrouhlé věže, někdy veliké a hrubé.
KOMOŠIN A SVRČOVEC.
49
Zajímavé jest opevnění Komošína. Kromě příkopu na východní straně byl příkop jeíště kolem celého hradu pod samými hradbami, kterýž jest na severní a jižní straně patrný. Pozoruhodný jsoui bašty po obou stranách příkopu, dělícího hrad od ostrohu, nasypané. K pevnosti hradu přispívala kromě toho výška hory, kteráž se asi 150 m. nad potokem vypíná, neméně stráně, nyní porostlé borovím. Nejpřfkřejší jest stráň západní, též strmá jest jihozápadní, něco volnější jest severní. Jak bývalo na Komošiné s vodou, není nám známo, nynější obyvatelé přinášejí vodu bud z potoka tekoucího pod hradištěm nebo studánky pod Komošínem.
V rovině pod Komošínem rozložena jest ves Svrčovec (nyní obyčejné Cvrčoves zvaná). I tu jest nedaleko od řeky ještě zachovaný starý zámek, založený asi do takové podoby, jako má srp nenasazený. Před časy byla na třech stranách vodou otočena a z venku náspem zavřena, ale když v novějších dobách mezi lidi rozprodána byla, jeden po druhém příkop z náspu navážel a když tak to bahno vysušili, zůstaly jen známky po náspu a všude okolo zámku jest rovina. Brána bývala někdy na straně jihozápadní, ale ani po ní ani po hradbě, která tu bývala, není potuchy. V pravo od místa brány a na jižním kon ci zámku jest veliké čtyřhranné stavení, k němuž jest přístavek později připojen; na tento i na ono chodí se po schodech dřevěných, jak bezpochyby také dříve bývalo.  Toto souvisí s jiným stavením, které se táhne
Zbytky briny na KomoSIne
v podobě srpu okolo vnitřního dvora; uvnitř se dvakráte láme, zvenčí jde do kruhu. Snad prvotně jen tu byla okrouhlá hradba, k níž stavení ta později přistavována. Menší část přiléhající k dotčenému čtyřhrannému domu jest jednopatrový dům s nepravidelnými okny. V levo nahoře je stará got. branka, kterouž se přicházelo dříve na pavlač; nyní je tam holubník. Ostatek jest veliké stavení, také s got. brankou, dosti dveřmi, nepravidelnými okny a chatrnou střechou. Tmavé a zasmušilé zdi tohoto zámku nechovaly v sobě nikdy tolik veselosti, jako působí nyní dítky desíti rodin tu bydlících, a to zvláště tehdy, když sem cizinec nějaký zavítá
Nikde v pamětech nesetkáváme se s názvem Komošína, a jménem tím nazývá se hrad tento-teprve v 16. století jako pustina. Jsme tedy oprávněni se domntvati, ie název ten přikládán toliko vrchu, na němž hrad stojí, a Že hrad býval prvotním sídlem pánů Svrčovských, jimž ještě v 16. věkui náležel. Nejstaršf nám známý držitel statku tohoto byl Oldřich ze Svrčovce. Syn jeho nazýval se takré Oldřich a obdržel r. 1334 od papeže, ač již byl přijat mezi kanovníky Vyšehradské, také naději na kanovnictvi Pražské. Roku 1339 vyskytuje se Půta ze Svrčovce, jenž maje stejný znak s pány Dolanskými, bezpochyby také z jich rodu pocházel.1)   Po tomto rodu vystřídal se tu jiný rod erbu tří parohů.   Seděl tm r. 1379
■) Archiv Vatik. reg. IV. 254. Hrady a zámky České IX.
7
5o
KOMOŠÍN A SVRČOVEC.
BuSek z Puiperka, jenž se potom v pamětech současných až do r. 1395 vyskytuje.') Snad byl mu synem Sazema ze Svrčovce, který roku 1419 plat nějaký v Bělišově prodal.2) Od té doby po dlouhou dobu nic nevime o Svrčovci až do sklonku téhož století. Od r. 1484 setkáváme se nejednou v pamětech bavorských s Otíkem Kamýckým ze Stropčtc, seděním na Svrčovci. Ten, jak se zdá, byl již opustil Komošín a seděl na tvrzi při Svrčovci, bud od něho nebo některého jeho předka založené. Jisto jest tolik, že roku 1494 na tvrzi zdejší bydlel, zapisuje na ní nějaký dluh.3) Češi nerozumějíce tehda názvu Svrčovce, odvozeného od osobního jména Svrk, nacházeli v názvu tom upomínku na cvrčky a slovo ves, pročež i v Com smyslu název vsi pozměňovali. V tom Bavoři jich následujíce překládali tento nový název a nazývali Otíka seděním „zu dem Grilln". *) Po r. 1501 odkázal Otík statek tento přátelům svým Janovi a. Hynkovi bratřím Kanickým z Čachrova. Když pak tento zemřel, prodal Jan r. 1510 Komošín hrad pustý, Svrčovec tvrz, dvůr a ves s mlýnem, v Polence a Lučici co tu měl Janovi Jenííkovi z Ujezda. 6) K tomu koupil Jeníěek i Tupadla a Štépanovice.
Jeníšek byl pán správný a po léta místokomorníkem. Jsa dobrého a pokojného chováni málo kdy přicházel do soudů, leč jen tehda, když se poddaných ujímal. Tak na př. pohnal r. 1537 do soudu komorního Duchka, kováře Klatovského, poněvadž tento koni Matouše, člověka jeho, ocas uřezal.6) Jsa již hodně v letech prodal r. 1563 vesnice své v okolí Polyně a odevzdal r. 1564 statky svoje Svrčovec a Štépanovice Burjanovi, synu svému, ale jen dotud, dokud by s bratry svými dílen nebyl. Jak se zdá, zemřel roku 1565 a synové jeho Vilém, Jan, Burjan, Vladislav, Jindřich a Přibík ujali statek otcovský společně. 7) Z těch první se vytrhl ze spolku Vladislav a obeslav starší bratry své o díl, obdržel od nich 4500 kop na penězích. Nějaký čas potom přišlo k děleni. Co z nich který dostal, není nám známo, leč tolik se zdá, že Jan měl polovici Svrčovce, jiný bratr druhou polovici a třetí statek Štěpánovslký, a všech dílů bylo pět.8) Jindřich přikoupil k dílu svému ještě díl Vilémův a Přibíkův. Byl tento Jindřich muž nepokojný a proto býval často k soudům volán. V Klatovech strkal se s zemany na ulicích, i5e nejednou některého povalil a jindy sám na zemi upadl. Jednou přijel (r. 1614) do Vícenic, vpadl k jistému sedlákovi do statku, a když byl stolicí tesařskou rozrazil soudek, v němž měli pivo pro domácí pití, sedláka vzal a odvedl.') Konec Vilémův byl smutný. Roku 1606 na nový rok bratr jeho Jan, rovněž divoký, Burjana bratra udeřením z ručnice v hlavu zastřelil a Viléma tesákem v hlavu ranil, až mu mozek z hlavy tekl, od které rány jedenáctý den umřel "') Jindřich, jenž se s ním o zavražděni Vilémovo soudil, zemřel bezdétek a statek jeho všechen dostal se bratřím. Přibík koupil od nich roku 1617 jejich právo a držel potom půl tvrze Svrčovce a dvoru, díl vsi, ves Dehtíno, tvrz celou, dvůr a ves Štépanovice a dil vsi Vícenic.") Ještě pak měl Jan druhou polovici tvrze, ale také ji Přibikovi r. 1622 prodal. IS) Přibík tento znám jest s dostatek z působení svého jako kr. prokurátora a žalobníka za čas konfiskací, při kterých si i on ke jmění slušnému pomohl. Na tvrzích Svrčovci a Štěpanovicích věnoval roku 1623 manželce své Lidmile Kateřině z Talmberka, ale propustil zápis ten zase. Příčina toho byla taková, že Pi'ibík prodal oboji statek Ondřeji Stredoniovi, rektoru, k ruce kolleje fezovitské v Klatovech, vymíniv si toliko pohřeb pro rod svůj mužského i ženského pohlaví v kostele Štěpanovském sv. Michala.,3) Jezovité připojili Svrčovec ke statku Dolanskému. V pustém hradu Komošíně, z něhož ještě ke konci 17. století znamenké zříceniny stály,1*) zřídili r. 1703 kapli sv. Máří Majdalény, kteráž za císaře Josefa II. byla zase zrušena. Přetrvala jezovity krátký čas, neb i řád jejich několik let před tím zrušen. Hrabata Černínové koupi vše r. 1805 někdejší jejich statek užívali zámku Svrčovce jako pivováru. Po nějakém čase zřízena tu byla prádelna, ale také nepotrvala dlouho.
') Archiv Plz. lib. erect. XIII, a, 87. DD. 18. f. 16, berně kraje Plzenského. Čásť vesnice patřila k Přichovic&m (DD. 13, f. 124).
') DD. id. f. 228.    3) Archiv ři'S: Mnichov. DD. 21. f. 339.    ') Roku I4Q5 píli „auf Swarzach".   s> Archiv č, I. 332 DZ. 43. K 10.
') Reg. 7 F. k. C 14. ') DZ. 57. H 8. DZm. 232. Q 11. 6) DZ. 60. L 13. s) Reg. kom. soudu. ">) DZm. 122. O I. ") DZ. 191. E II    ") DZ 293  D 20.        DZ. 141. H 14, 301. O 18.    ") Koraessin, rudera grandia Balbim Mise. III. 84).
Tvrz v Dolanech.
DOLANY TVRZ.
prostřed mezi Švihovém a Klatovy jest v údolí Ohlavy ves Dolany, kteráž až do počátku našeho století sídlem samostatného statku bývala.   Ze starých dob zachovaly se tu stará věžovatá tvrz s přístavky, ale toto vše jest nyni mezi lidi rozprodáno. Za starých dob šel kolem tvrze dokola přikop vodou naplněný a ten zavíral násep ze země nasypaný, aby pak bylo dostatek vody, nacházel se východně od tvrze násep dlouhý, kterým se voda nadržovala. Ale od té doby, co tvrzišté mezi lidi rozprodáno, příkopy zarovnány, voda odvedena a násep rozvezen; také si každý držitel svůj díl plotem nebo zdí oddělil. Jediný patrný ještě příjezd ke tvrzi býval od strany západní. Býval tu most kamenný, po němž není dnes ani památky.   Za to však jest vidéti ještě v domě, kterýž od jezovitů ke hradbám přistavěn byl, jak tu stávala brána, jejíž patníky stojí asi 2 m. vysoko nad zahradou, kteráž povstala zasypáním příkopu. Brána i průjezd jsou zazděny a stavení se obchází. "Ve dvoře stojíme před věžovatým stavením staré tvrze. Západně za ní jest přístavek, v němž jest dotčený průjezd zazděný, a uprostřed dvora spatřuji se základy nějakého malého staveni, které bylo po rozprodání zbořeno. Jižné pak od staré tvrze jest také přístavek, končící se v polookrouhlou baštu, v níž prý bývala kaple.   Vlastní tvrz má v přízemí portál do okrouhlá sklenutý a dvoje dvéře; nad tím v prvním a druhém poschodí okna, výše v třetím a čtvrtém poschodí okénce ležatá, jako bývají v sýpkách (i toto stavení bylo zřízeno za sýpku).   V přízemí se nacházejí dva sklepy s klenutím válcovitým. K tomuto prvotnímu staveni tvrze přistavěny ke hradbám již dotčené vedlejší domy, a to bezpochyby za vlády jezovitův; jen ten, který byl u mostu, pocházel bezpochyby z 16. století.  Na ten čas bydli tu asi y rodin. Venku za tvrzí k západu, ale v dvořišti, nachází se studně hluboká.
Pokud lze postihnouti v pamětech, patřívaly Dolany větvi pánů z Ryzemberka a držitelé jich nosili na štlté tři polovičné ležaté pruhy. Praotec jich Drslav (r. 1205) měl syna Sezimu z Dolan (r. 1238 až 1253), který se první tak píše.') Potomky jeho byli Protiva a Ojiř. Tento (r. 1313—1341) seděl na Kormberce u Touškcva a byl bezdětek; onen zapsal se r. 1318 králi Janovi k věrnosti a připomíná se ještě r. 1339, jsa, tuším, již hodně v letech.0) Syn jeho Sezema prodal r. 1325 ves Ketnici a r. 1339 zboží Kčenické klášteru ChotěŠovskému. Za stržené peníze koupil si zboží Bystrické. Sestra jeho slula Vracka a bratrem mu snad byl Jindřich z Dolan, který se s ním roku 1339 připomíná.3) Roku 1379 bylo zboží Dolanské na tré rozděleno. Nejmenší čásť měl Sezema, nejvétší Vilém řečený Bleška. Zdali tento také pocházel z rodu Ryžemberského, není nám známo. Měl manželku Zdinku, již věnoval na Dolanech a s niž zplodil děti Budivoje a Kateřinu. Roku 1380 připomíná se již Zdinka samotná mezi patrony kostela Dolanského, jsouc vdovou, a vedle ní také Dorota, snad vdova Sezemova. *) Třetí díl držel Půta z Dolan již od roku 1378. Týž účasten byv mnohých jednání soukromých té doby, koupil roku 1398 vesMohtíno6) a zemřel na rozhráni obou století. Zůstavil tři syny, Břeňka, Putu a Děpolta. Čtvrtým synem snad byl Jindřich z Dolan roku 1409. *} Břeněk puzen jsa duchem nábožnosti a štědrosti, kterýž tehda společnost křesťanskou ovládal, daroval r. 1401 s bratřími svými plat veliký ve vsi Trnici (u Chudenic) na kaplanstvi do káply sv. Háty ve farním kostele Klatovském a tu také r. 1413 právo podačné vykonával.7) Hnuti náboženskému po smrti Husové přál a jediný z pánův Žižkovi pomáhal. Když pak s královskými svedena bitva u Sudoniěře (r, 1420), „tu jest bratru Žižkovi zabit pomocník pan Břeněk".8) Katolické víře věrni zůstávali bratří Karel a Děpolt (tuším synovcové Břeňkovi), kteří podávali r. 1435 katolického kněze do Dolan, a Děpolt byl roku 1434 při obléhání Plzně. O Karlovi z pozdějších let jen to známo, že prodal plat v Poděvousích, ale Děpolt přichází nejednou v jednáních veřejných a držel také hrad Vilštein, dostav ho od Svojše z Zahrádky.")
') Reg. L 225, 4.32, 534, II. 5 Heralta z Dolan (r. 1282) nevfme, kam dáti, jestli sem nebo do Polán nade Mži. *) Reg. III. 182, IV. 254. 1 Reg. IV. 254, 290, tab. vet. 392. *) DD. 13. f. 120, lib. cora£ ») Archiv Plz. a bibl. Praž. lib. erect. XII. 87, rel. tab I. 538, 579. *) Rel. tab. II. 60. ') Lib. erect. VI. 174, lib. conf. Roku 1404 tnčl při o Mohtíno (DD. 14, f. 151). ■) St. letop. 34 ') Lib conf. Březanův vývod, archiv č. I. 245, 280. Bartošek na str. 185, rel. tab. II. 294.
52 DOLANY TVRZ.
Ke sklonku 15. století dostaly se Dolany v drženi Racka Měsíčka z Výšková. Držel je r. 1492, an tehda díl vsi Balkov koupil.1) Zemřel před r. 1515, zůstaviv syny Jana a Zikmunda. Vyskytují se za tehdejších dob v několika jednáních soukromých a rozdělili se potom tak, že každý měl polovici tvrze, dvoru a vsi, a díl pusté vsi Balkov. Jan oženil se pak s Lidmilou z Chudenic, jíž věnoval (r. 1542) na dílu svém. s) Dobře nehospodařil a tak se stalo, že rukojmě sáhli na zboží jeho a je k rukám svým ujali. Na štěstí hospodařil bratr jeho Zikmund dobře a koupii r. 1546 Janovu zadluženou polovici.") Synové jeho byli Jindřich (f po r 1564), Diviš, Jetřich, Mikuláš a Zacharyáš. Zacharyáš oddělil se od Diviše, byv penězi odbyt. *) Tak, tuším, učinili i ostatní dva, z nichž Jetřich seděl v Touškově a Mikuláš na blízkém Malechové. Diviši tedy zůstaly Dolany. Tento měl v starších letech nemalé pře s Vácslavem Kanickým z Čachrova, protože tento, často bývaje v Dolanech, nejedné výtržnosti se dopustil. Roku 1587 ve dvoře Jana voláka kyjem ve hlavu zbil a ztloukl a sedláku jednomu v Dolanech dal pohlavek Z těch věcí vinil ho DiviS teprve potom, když r 1588 na tvrzi Dolanech k Bořivoji, synu jeho, konvicí cínovou vyhodil a jeho v prsy uhodil a potom, když mezi nimi to rozvedeno bylo, vzav nůž týmž nožem na něj napřáhl, chtě jej bodnouti.9) Zemřel okolo r 1590 zůstaviv syny Zikmunda, Kunráta a Bořivoje'. Zikmund usadil se napřed v Klatovech, pak v Malechově, později byl JMC. radou, tmk-sasem a vrchním hejtmanem všech císařských panství v Cechách a zemřel před r. 1612 bezdětek.6) Bořivoj přiženil se, pojav Dorotu zTrop-čic, ke statku Běha-řovskému a Kunrát konečně ujal Dolany. Když tento asi roku 1599 zemřel, ujala Dolany sestra jeho Markéta, manželka Jana Tonneraz Tmp-
paciiU, •r,\' 10.I.Ív .ii ovšem své bratry. *) Jakožto úředníka na
lanech Jan Měsíček z Výšková, tuším syn Jindřichův, který pro dluhy o svou polovici přišel. Ten byl veliký práč. Roku 1600 pral se na Bezděkově s Janem Pekem z Rímku jako kluk. Chytil ho napřed a od země vyzdvihl, když pak Rímek se ho v tom ujetí chytil, spadli oba na zemi spolu a Jan Rímka kříži rapiru svého v nos mezi oči zranil. Roku 1602 Jan Měsíček zemřel.9) Nějaký čas potom (snad po smrti sestřině) ujal Dolany Bořivoj. Držel je již r. 1612, kdež ves Hořelici po bratru Zikmundovi zděděnou prodal a oženiv se s Marií Karykovou z Rozna zase ke jmění přišel, ale jí ves Balkov r. 1616 v nově vyzdviženou daroval.1") Byl pak písařem menších desk: zemských a ač katolík, vykonal r. 1619 přísahu na konfederací stavův odbojných s jinými zeměmi učiněnou. Pro toto provinění odsouzen jest: k manství, ale nepřijal léna na statky své Dolany a Malechov, nýbrž ohlásil, že na statcích těch více dluhů jest, nežli zač stojí. Tedy mu léno prominuto a Bořivoj, nemoha toho statku držeti, prodal r. 1631 tvrz, dvůr a ves a dvůr Balkovy Rudolfovi Čejkovi z Olbramovic.
T   . ».      -w,.,..,1.—, 1 .    FinlflTi     tirňHal   ia   7^c.a *-   \f\AC\   Tfnlevvnlí X/i/l^rfArrtT/TVivnJ m-j   r^fřitťli' H\
I  I   £ I LU,     I I '__^ I. I . 1 i      1_    y      . I I ._I 11 1 I ^1    ■   . I r li. 1 1,     i ' ' "' ' *     '    J*'    «.4».*»^   * •    . 4.     '     A .     . Ll »(B      .    . *» ľ '    £ " I ^ u*. I. i ■ 1 -    A W » •   ..v     »__. I . .    .m. . ,
Přes dvacet let hospodařila tu paní tato za tehdejších dob zlých, ale po smrti její našlo se tolik dluhů, že přišel statek k odhadu. Postoupen jest Kryzeldě Měsíčkové z Výšková, vdově po Cyridkom Oplovi z Velikého Patersdorfu, kteráž ho postoupila dceři své Evě Kateřině provdané Nosticové.,3) Dostal se pak v držení Jethcha Františka Videršpergára z Videršperka, ale pro dluhy zase přišel k odhadu {r. 1673).
') DZ. 251. A 18, archiv řiš Mnichov, k r. 1406. ') DZ. 1. C 24. 3) DZ 46. E 19. ') Para. arch. IX. 953, DZ. 20. G 17. ») Reg. 26. F k. s. 3) DZ. 27. C 8, reg. 44. F k. s. T) DZ. 173. H 21, 185. N 22 «) Reg 33. F k s. *) Tamže. ">) DZ 185. N 22, 187. H 7.   ") Bitek dije kont DZ  302. A 28 K 11.   ") DZ. 29. D 7—12. Pam. arch IX. 9^4.
Brina tvrze Dolanské.
Dolanech měla Mark-varta Redingara z Hartenštorfu, jenž se často se 2'ikmundem soudil. Když r. 1599 na podzim Zikmund na tvrzi Dolanské byl, byl by Mark-varta málem oštěpem bodl, a když pak jednou v zimě Mark-vart ve dvoře Male-chovskémi jsa seno na vozy bral, aby je do Dolan vezl, tu Zikmund k němu přiskočil a oštěp třikráte k boku přistrčil, potom udeřiv jej
Po Markvartovi stal se úředníkem na Do-
DOLANY TVRZ.
53
Když sem místokomorník k vykonání odhadu přišel, nalezl tvrz na zdech i střechách velmi sešlou. Našel tu kromě starého věžovatého stavení také novéjši přistavené stavení kamenné a cihelnou střechou přikryté. Když se do něho vešlo, byla po pravé straně síně, za ní po levé straně tabulnice, ze kteréž viděti bylo na most a stromoví při něm rostoucí. Při tabulnici byly dva pokojíky, jeden dole, druhý nahoře, také se z téže tabulnice přicházelo do sklepa, při němž byl vchod do dolního sklepa dosti prostranného. Za -dotčenou siní byla také komora, nade vraty pokojík s kuchyní a nad tím zase některé místnosti (rozuměj ve věži). Také se ukazovalo místo, kde předešle pekárna byla.') Ujal ten statek Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat, ale nepodržel ho. Dostal se po nějakém čase jezovitům Klatovským, kteří k němu Svrčovec koupený připojili. Po zrušení řádu spravovány Dolany pro fond studijní a prodány r. 1805 k panství Chuděnskému za 80.600 fl.
.  Ještě pak dodáváme příběh z dějin Měsíčkův:
Roku 1606 byl jmenován čtvrtek den sv. Michala ke společnému sjetí do města Klatov a tu měly býti svatební smlouvy mezi Vácslavem Ježovskýim z Lub a Markétou, dcerou po n. Vojtěchovi
Paitie ze zámku Svrčovského.
jl Přichovic, k čemuž Jiřík Přichovský, strýc nevěstin,, dožádán byl. Když se přátelé z obojí strany u velikém počtu sešli, učiněny byly smlouvy. Po jich dokonání přijel Jiřík Měsíček z Výšková, který od žádné strany k tomu dožádán nebyl, s některými svými přátely, byv před tím v Klatovech hospodou. Když pak pan Jiřík Přichovský z mazhauzu (či večeřadla), kdež všichni pospolu byli, dolů šel, šel za ním Měsíček dolů a řekl k němu: „Faustus, zdá mi se, že Ity se ještě pro ty kostky, kteréž jsem tobě vzal, na mě hněváš?" Pan Přichovský odpověděl: „Dej mi pokoj! Já žádné zmínky o to nečiním." I odpověděl Měsíček slovy, jimiž sprostí lidé a někdy i nezvedení hoši mluví. Když pak pan Jiřík odejiti chtěl, Měsíček k němu přistoupil a nejednou jemu pod nos šňupal řka: „Tu máš, Faustus, já tobě na vzdory těmi kostkami hráti budu." Tu ho Jiřík pro Boha prosil, aby mu pokoj dal, že jemu žádné příčiny nedává, šel nahoru do světnice mezi jiné pány, byl s nimi vesel a piil. Po chvilce přišel za ním Měsíček do světnice, ale jak ho Jiřík spatřil, vyšel ven a mluvil tam s jedním pánem Ale i tam šel Měsíček za ním, blízko k němu přistoupil a Šňupal mu pod nos: „Ty, Faustus, ty vždycky chceš něco býti, a nejsi než .... o." Prosil ho pán, aby mu pokoj dal, ale Měsíček přes to jej zavřenou pěstí pod bradu udeřil řka: „Tu máš,
') DZ. 30. D 2—7.
54
TVRZE NA CHIUDENSKU
ty Faustus," a při tom hanebně lál a k tulichu sáhl. Pan Přichovský jej přece prosil, aby se spokojil, ale Měsíček to učiniti nechtěl, než vždy lál; ale hned mezi tím chvilku mlčel a k tulichu sahal, chtěje ho dobyti. Potom dobyl rapiru z pošvy a Jiříka bodal, ale tento mu zbraň vyrazil, a když mu služebník jeho zbraně podal, teprva se potýkali. Oba byli raněni; Měsíček nad to Jiříkovi obojek a hedvábný pás na mnoha místech proťal, a kdyby přítomní je nebyli xozvedli, byl by ho zabil. ')
TVRZE NA CHUDĚNSKU.
CHOCOMYŠL.
T.' Ire vsi Chocomyšli mezi Chudenicemi a Kolovčem stojí zámek, Jl Jí    zaujimající místo, na němž menši zámek a před tím tvrz stávaly. Kolu 1379 byla ves tato rozdílena na 6 popluži kteráž  drželi  zemane Albert,  Filip,   Vácslav, Velislav, Bedřich a Sudik    Filip zemřel před r. 1383, a Vácslav před r. 1385; k dílu Filipovu při povídal se kněz Vácslav, tuším od tohoto Vácslava rozdílný. Bedřich žil ještě r. 1403, kdež odpíral provoláni dědin v Loučimi.   Zatím usadil se tu také vladyka Svatobor, jenž mil také zboží na Frachensku a asi r. 1404 zemřel. ') Syn jeho (?) Svatobor 2 Přikřice narodil se při smrti otcově a vyskytuje se od r. 1435 ve mnohých jednáních soukromých až do r. 146Č 3) Po něm se tu zakoupili rytíři z Wildenfelsu, ze sousedních  Bavor pocházející.    Roku   I480   držel  celou Chocomyšl Hendrych „Žofka « Finielfelsu", který se ještě k r. 1516 připomíná, *) Potomek jeho Volf CkocomySlský z Vintenfelzv vložil si r. 1545 tvrz, dvůr a ves Chocomyšl a čásť vsi Hradiště v obnovené dsky zemské   Jeho nástupce Jan se připomíná r. 1579 a jiný, Vojtlch, prodal Chocomyšl r. 1583 Jindřichovi starHmu Ždkavci z Žákovy.6) Chocomyšl držena odtud po několik let k Srbicůra a dostala se po Jindřichově smrti za díl nejstaršimu jeho synovi  Vilémovi, jenž zftstal věren katolické cirkvi a podlé svědectví Bal bínova velice k tomu pomohl, aby byly Domažlice od císařských dobyty. Když byl před r. 1622 zemřel, ujal se Jana Karla a jiných sirotků strýc jeho Vácslav Lev a spravoval U Chocomyšli i statek Přikrici z kon-hskace koupený.*) Jan stal se potom soudův dvorského a komorního radou, býval hejtmanem kraje Plzenského a zůstavil z manželství svého se Saloménou Maximilianou (posléze Černínovou) z Mitrovic syua Vácslava Antonína   Týž byl r. [664, když píed tím otec jeho zemřel, a ještě r. 1670 nezletilým, ujal potom Chocomyšl i Úňovice a zemře] r. [681, odkázav oba statky, an děti neměl, manželce své Polyxeně Žúkavcové z Mitrovic.T)   Tato  vdala se potom za hrabě z Gulšteina a prodala r. 1683 tvrze Chocomyšl i Úňovice s dvory a vesnicemi, dvory KoŠenice a Prudice, dvůr a ve* Přikrici, vsi Kaničky, Vsepadla, Úboč, Němčice a Oprechtice s dvorem Her-šteinským manželům Vícslavovi Ignácovi Vratislavovi a Mitrovic a Siaximilianl FrantUcc z Dobrie.    Po deseti letech koupil od nich týž statek Volf V&cslav Novohradský z Kolovrat, ale prodal jej zase r. 1708 Frant. Ignácovi svob. p. t Vunlvic, ") ale poněvadž týž na něm hospodařili nedovedl, přišel týž statek k odhadu (r 1711) a uchvácen jest od věřitelův.9)   Hned potom přikoupen k Chudé-nicům.   Hrabě Prokop Černín dal pak posavadni zámek rozbořiti a na jeho místě v 1. 1761—1763 nový veliký zámek s jízdárnou a jinými příležitostmi postiviti, v němž obyčejně po dobu letní zůstával.
') Reg. kom soudu sved německá r. 1586 —1618. s) DD 13. f. 117, 120, 14. í. 150—151, berná na str. Ig 'J Trajer, Diözese Budweií 826, rel. tab. II. 217. DD. 33 str. 328. ') Arch. c. IV. 244, Kop. 27 v arch. gub. *) DZ. 21. P 23, 250. H 28, archiv Třeboí. e) Bílek, děje konf. DZ. 140. L 8. 7) DZ. 115. A 29, 116. F 14. 5) DZ. 397. B 20, 402 L 30, 412. B 4. ») DZ. 155. M 20.
Když však roku 1773 tento nový zámek shořel, neobnovili jej již jako obydli, nýbrž zřídili zde r. 1833 továrnu na cukr. Ale z té sešlo také po čase a staveni zámku po několik let bylo prázdné, až zase za naší paměti obnoveno.')
ÚNĚJOVICE.
JJ edaleko Chocomyšle leží ves Únějovice, kdež také tvrz bývala; místo jejl zaujímá nyní špejchar. Roku 1379 držel ves tu vladyka Ctibor, o němž jsme již v dějinách Pušperka mluvili. Syn Ctiborův Jan s PuSperka a % Ůňovic připomíná se ještě r. 1404 a snad je týž, jako Jan z Úftovic, Úterý se roku 1435 připomíná.J) Když i s manželkou zemřel, provolány Únějovice jako odůmrť královská (r. I457), ale zůstaly Dorotí iŮňovské a manželu jejímu Sezemě z Lomu.*) Ke konci 15. století seděl tu Vácslav Úňovský s Ki-ásného Dvora, jenž se roku I49I
0 služby v Bavořich ucházel a ještě r. 1506 tu seděl.') Následoval po něm syn (?) jeho Jan, jinak Burjan, kteréhož v 1. 1524—1536 ľ rozličných pamětech soudních nacházíme.s) Okolo r 1536 prodal Úňovice a usadil se v Kolovči. Roku 1538 prodal Vácslav PHipeský
1 Krásného Dvora tvrz, dvfir a ves Únějovice obci města Domatlic.*) O potomních osudech této vsi již v dějinách Heršteina a Chocomyšle vypravováno.
KOLOVEČ.
městečku Kolovči na místě nynějšího kostela bývala tvrz, po niž se ještě na počálku našeho století valy a přikupy ukazovaly. Jedna strana příkopů zavezena asi v 1. 1831 až 1832, když stavěli školu, druhá se udržela až dn r. 1871, kdež také zasypána. S tím také zmizely náspy, na nichž soukeníci své rámy mívali. Jindřich kníže a biskup II97) daroval Koloveč klášteru Doksanskému, v jehož držení zůstal až do husitských válek. Roku 1336 mjal si městečko to Jaroslav ze Skotec dn svého života a pod plat.') Komu se dostalo po r. 1420, neuí nám známo, ale za to se ví, že na tvrzi zdejší seděli purkrabě světských pánův, holdnjice odtud okolí (t. j. od něho platy vynucené vybírajíce). Známi jsou nám Neví as z Kněžic a Pavel z Vartenberka a jako pán Linhart z Gutšteina*) a r. 1488 Tlobeš z Týnce. Král Vladislav potvrdil Koloveč k držeuf zápis-n ému yanovi z Koupova (r. 1491), který jej ke tirádu troupovu připojil. Tvrz ovšem potom zanikla. Boko 1577 byl Koloveč pánům Boupovským dědičně prodán.5) Páni Roupovšti měli pak v Kolovči dům panský a také kostel již za nich stál.10)   Při děleni panství
') Paměti hrab. Eugena Černina. *) Reg. Vatikánská, archiv č. III. 512. !) DD. 16. fol. 224. 4) Arch. c. k. dvorskj, říš. Mnichov, a Třeboí. ") Reg. kom. soudu. ") DZ. 2. E l5. ') Reg. I. 326. TV. >3q- *) Archiv E. IV. 172, archiv říš. Mnichov. *) Archiv gub. Kop. 102 a archiv kapit.    '*) DZ. 6;. D 13.
TVRZE NA CHUDĚNSKU.
55
Roupovského dostala se Koloveč společně bratřím Janovi a Hynkovi z Roupova. Jan prodal díl svůj roku 1S89 Jindřichovi starHma B ždkawy, jenž jej připojil k Srbicům,') přikoupiv i druhou polovici Hynkovu.
SRBICE.
''everně od Kolovče jest ves Srbice.   Ozdobou její na ten čas jest starožitný kostel s v. Víta na návrši stojící. Ffed časem také býval pri dvoře úpravný zámek, ale dnešního dne   nezbylo z něho  nic  než zeď.  která je při vratech dvorských a pod novější omítkou starou rustiku okazuje. Ves, byvši darována Přibyslavou, manželkou Chotiborovou, kláHera Doksanskému (před r. 1226), zůstávala v drženi jeho až do válek husitských. *)   2a klášterní vlády snad postavena jest nějaká tvrz při rybníku, kdež se na pahrbku staré veliké sklepy nacházejí. Spolu s Kolovčem dostaly se Srbice v drženi pánův Roupovských, za nichž tu žádné tvrze nebylo. Při rozděleni panství Roupovského (r. 1573) dostaly se dvůr a ves Srhice, městečko Kolové f a díly vsi Chocomyšle, Kaniček a Tžäovic Hynkovi 1 Roupova.*) Tento prodal r. 1580 díl svfij Jindřichovi starHmu Žákavci s Žákavy za 890.0 kop gr. č., *) který k němu  pul Kolovče a ves Zvíchov  přikoupil. Od neho, jak se zdá, postaven jest nový zámek při dvoře a vyzdoben /vend oblíbenou tehda rustikou.   Zemřel r. 1590 a tělo jeho před velikým oltářem v kostele Srbickém pochováno.  Z manželství svého s Annou z Chudenic zůstavil syny Vdcsla.ua Lva, Viléma a Jindřicha, kteří byli při smrtí otcově nezletilí. Když r. 1601 let svých dosáhli, učinili smlouvu s mateři svou, tak že ji ve věně a v penězích nad věno odkázaných  postoupili  polovici statku Chocomysle, kterýž n. otec byl koupil.2)   Vácslav Lev držel potom Srbice; přečkal sice hratra svého Viléma, jenž držel Chocomyšl a také nezletilé dítky jeho vychovával, ale zemřel nedlouho potom  sám, jsa bezdětek. Ujal tedy statek Srbický hratr jeho Jindřich, klerý r. 1636 zemřel a v Srbickém kostele pochován jest.   Nad dětmi jeho nezletilými DiviSem Lvem,  Janem Vilémem a Ferdinandem Františkem byla poračnici Lidmila Kateřina Žákavcova  z Mitrovic, máti jejich.6) Porucenstvi trvalo  dlouho,  neb  po Lidmile  měla je Eliška Vratislavova z Žákavy a pak od r. 1(143 Jan Karel Žákavec, bratranec mladých pánů.   Když pak Diviš Lev roku 1650 let svých dosáhl, uvázal se v Srbici sám jakožto poruČnik ') a by] i samotným maj etnikem,  poněvadž oba jeho bratří r. 1654 násilnou smrtí sešli. Jak se zdá, i Diviš dlouhého  veku neměl.   Nacházíme  zajisté Srbice v drženi bratrance jeho Jana Karla, jenž zemřel před rokem 1664. Vdova tohoto, Saloména z Mitrovic, nemohla Srbic udržeti pro syna svého Vácslava Antonína,  prodány tedy Toku 1604 skrze komisaře k tomu zřízené Kunatovi Jaroslavovi hrab. 1 Bubna. ■) Rod tento u obyvatelstva zdejšího  nezůstavil  si vděčné  památky, nebo před půl stoletím vypravovali si lidé, že jeden pán z Bubna s nimi krutě zacházel, bezbožně a nešlechetně žil a za své skutky zle skonal.") Vnitřek zámku byl od nich pěkně vyzdoben.   Již před tim tu vymalován byl  vývod Žákavcův z Žákavy, který si Bohuslav Balbín opsal.   Páni z Bubna dali přimalovali ve světnicích znaky svých předkův, jich manželek a předkův iýchž manželek.   Bezpochyby je dal Kunata  sám  malovati     V  labulnici  vymalováuy  erby deseti Černínův a jich manželek,  tak  že tu  bylo 27 znaků v;  před nimi obraz Samsonův, jako zosobněni bujarosti i český lev, jakožto domnělý původní erb Černínův. Při každém erbu byl český nápis, aby se vědělo,  komu patři.    Všechny ty erby a nápisy zachovaly se v kopiích v zámku Hradeckém.
Po Kunatovi držel Srbice třeti jeho syn Leopold Maximilian3 jenž r. 1708 dne 16  března zemřel, dětí po sobě nezůstaviv. Statek
') DZ. 24. N 17 !) Reg I. 327 >) DZ. 65. D 13. <) DZ. 21. C 17. s) DZ. 176. F 3. «) Reg. kom soudu 7) DZ 112. A 6. D 33    !| DZ 3'S- A 3.   s) Paměti hr. Eug. Černína.
jeho tedy dědili bratři jeho Adam, Innocent a František, ale dali jej r. 1711 pro veliké dluhy odhádati.1) Z popisu tehda učiněného jde najevo, že v zámku bylo drahně místností, zejména v přízemi síně veliká, kuchyně klenutá, sklepy rozličné a pokoj čeledni, v prvním poschodí kromě pokojův a komor tabulníce a tři veliké pokoje. Hned polom přikoupeny Srbice k Chuděnicům. O tom, jak zámek Spustí, toto se vypravuje: V zámku byla veliká hostina, když najednou všechny svíčky na lustru, visícím na stropu, shisly a spadly. Když uděšená společnost vyvstala a z tmavé tabulnice dveřmi vybehla, sesul se strop s velikým hřmotem.')
UBOC.
1 si uprostřed mezi Kolovcem a Novou Kdyní jest ves Úboč v niž kromě tvrze dva kostely bývaly. Jeden z nich, starožitný kostel sv. Mikuláše, stojí podnes. Druhý, sv. Vác-slavu posvěcený, stával na vršku a byl na počátku našeho století zbořen, tak že po něm památky nezůstalo. Proti kostelu sv. Mikuláše jest fara, za níž v zahradě se spatřuje zajímavé tvrziště, totiž pahrbek s hospodářským stavením na něm, jejž objímá z polovice příkop a násep Kdysi táhly se kolem a kolem a násep byl vyšší, ale r. 1816 neb 1817, když byl veliký hlad, dal farář Hrbek násep rozváželi, aby lidu zjednal práci. Roku 1871 porazila se u školy lípa a pod ní se našel starodávný, přes střevíc dlouhý klíč. Hádalo se, že pochází z tvrze, poněvadž jest škola naproti faře. Jednou kopali na jižni straně ve vesnicí a přišli na chodbu, ve které světlo nehořelo. Hádali také, že to jest chodba z tvrze.
Úboč se připomíná již v 13. století jako sídlo ze manské. Roku 12)11 žil Jiřík t Úboče.*] Nějaký čas potom postavena tu tvrz a seděl tu Vit/a 1 Úboče. Týž byl r. 1316 pohnán do soudu zemského od Nepra z Koryt, poněvadž zabil otce jeho Zdehora. *) Nedlouho potom získán jest Úboč k panství Heišteinskému, po čemž tvrz zdejší úplně spustla.
VÝROV.
edaleko od Švihová v údolí Úhlavy stoji ves Výrov, kdež CAťŮT^   od pradávných dob šidlo zemanské a Ivrz bývaly. V za-hradě statku c. I. jest studně, která již byla zasypána, ale  potom  znovu   odkryta  jest.   Ŕikaji,  že tam stával zámek, ale bezpochyby tu byl jen dvůr na způsob nějakého předhradi. Kopajíce našli tu grunty staré z cihel a v nich truhlíky a lžíce zednické.   Za týmž statkem jest louka, udělaná z rvbuika vysušeného, v níž jest políčko trochu povýšené. Zde stáiala tvrz v 14. a 15. věku.   Mezi lidem se sice řiká, že tn bývala kuchyně,  ale ta pověsí povstala proto, Že tam vyorali hrnce a střepy.
Tvrz tato založena byla od příbuzných pánů Ŕvihovských a Dolacských, kteří se patom Výrky s Ryíemíerka nazývali. Praotec jich Jindřich s Výrova připomíná se poprvé roku 1391 a r. 1409 naposled.6) Syn (?) jeho Jan Výrek vyskytuje se od roku I427 v rozličných jednáních soukromých.11) Ještě roku 145í nazývá se seděním u Výrově, ale již r. 1456 seděním v Úsilově; patrno odtud, že v těch letech Výrov prodal.') Kdo nyní jej měl, neni známo. Mezi těmi, kteří r. 1472 Bavorům opověděli držíce s Výrky tisilov-skými, připomíná se také Janek z Výrova, ale neni ovšem známo, z jakého rodu pocházel. Roku 1452 držela statek ten Kateřina a J&tan a  na Výrově a  prodala l. r. půl vsi své v Balkovech.8)
') DZ. 155. A t. ') Parr.ěti hr. Eug. Černína. Reg I. 586. ') Tab. vetust. n. 5. 5) Lib. erect XII. 87, rel. tab. II. fio. ") Archiv c. k dvorský. ') Arch. mus , arch. č. III. 548. 8J Arch. říš. Mnichov. DZ. 252. A 18.
56
TVRZE NA chuděnsklt.
Nedlouho potom připojen jest statek Výrovský k panství Švihovskémi a panské hospodářství prodáno sedláku. V dílčí ceduli Švihovské roku 1564 připomíná fe mezi kmety Jíra, jenž držel tvrz a popluži.') Jaké změny tvrz od lé doby prodělala, ukazuje dnešní její slav.
MALECHOV.
nri vsi Malechovu (nedaleko Švihová) stávala tvrz od kanene a ode dřeva postavená, z niž ješti v první polovici tohoto století nějaké známky zbývaly. Tvrz tato povstala teprve * 16. věku, neb ode dávna patřivala ves Malechov k panství Švihovskému. Když však Zdeněk Kavka z Říčan r. 1569 vsi Malechov, Řakom, Výrov a ves pustou Pravě-tičky MikuldH Mlsičeovi t VýSkova prodal, povstala tu tvrz.') Mikiliš seděl tu ještě r. 1S93, kdež prodal Alžbětě Mťsíčkové z Hrobčice grunt svůj dědičný s lesem, který slove na Valbě. MikuláS, jak se zdá, lemřel bezdětek a statek jeho se dostal synům bratra jeho Diviše, čímž i to si vysvětlíme, Že Malechov odtnd drahnou dobu k Dolanum náležtl. A když potom Bořivoj Měsíček Dolany prodal (roku 1631), zůstal mu Malechov sám a zdejší zámeček byl mu obydlím do smrti. Ze dvou synů jeho (staral slul Zikmnnd) ujal Malechov yetfich, syn mladší, jenž zemřel asi r. 1651, zůstaviv z manželky své Kryzeldy z Chudenic syny Adami Bořivoje a Šebestydna FrantiSka a dcery Johanku Dorotu a Maximi-lianu. Poručnicemi nad nimi byly napred máti jejich a od r. 1654 sestia Johanka, kteráž první ze sirotkův let svých d>sihla.J) Bratří, dosedše let svých, nemohli statek ,spustlý, chatrný a zadlnžený" ndržeti a prodali jej proto Alénl Barboře Misilkavi roz. Chlumlanskéz Přestavlk (r. 1667), ale i tito nemohouc jím ovládnouti prodala jej r. 1670 FrentiSkovi Maxiijiilianovi Černínovi s Chudenic a na Švihově. *) Skrovné staveni tvrze udrželo se ještě r. 1706, ale potom zaniklo.')
ČERNÍKOV.
ápadně od Polyně pod Kouřimero jest ves Černikov.   Bývala tu tvrz, ale není již po ní památty a také nejstarší lidé o ní nevědí.   Ale poněvadž Ukazují na povýšeném miste, že tu pivovár stával, podobno víře, ie byla tvrz někde poblizku.    Roku 1379 byla ves tato mezi několik držitelův rozdělena,   Čásf jednu držel Dluhomil, čásf druhou Černík, číšník králové.6) Jedna čásf patřila r. 1410 ke hradu Heršteinu Novému a vykázán na ní plat pro kostel Loučimsltý.')  Také Ceník, zeman, který tn r. 1415 sedě], sloužil pánům Heršteinskýro. *}
V dTuhé polovici téhož století držel Černikov Jeíŕich s Čirern-ferka jinak s Černíkova manžel Ofky z Ústupeníc. *) Od ní koupil
Freska v kostele Chuděnském
roku 1447 části osad Polyně, Libkova, Babic a Bělišova,') mimo to od ni obdržel t. r zápis na 1000 kop pojištěných na celém panství Pušper-ském, ve kteréž se on proto r. 1458 po smrti' Ofčině uvázal. *) Pro též panství měl v Letech 1457—1403 tuhou při s Jiříkem z Říčan, ve kteréž nic neprovedl ; zdá se víalr, ¥e mu při tom odstoupeny ty části někdejšího panství Fuš-perského, jež potom při Černíkově zůstávaly,, ačkoliv se o lesy Kouřimské ještě r. 1465 Jiřík z Říčan s panem Nachvalem z Ryzemberka přel. Snad byl tento Nachval držitelem Černíkova, v jehož drženi se zajisté r. 1480 Jindřich s Rytemberka nacházel.9) Roku 1473 jest Černikov skrze Bavory vypleněn. Zboží toto jakož i jiná okolní dostala se potom linii Svilbuvské; r. 1519 na den sv. Františka prodal Jindřich s Rytcm-betka a ze Švihová v Černčjkově tvrz, dvůr popi. fi popi. a ves celou, Babice ves pustou, ve Mlýnci dvůr kmeci, lesy řečeně Kouřim a Kouřimec a jiné lesy Mikuláši NeHlovskému s Drahobute za 725 kop mfš.') Když bylo zboží to k panství Polyňskému připojeno, sešla tvrz a jako tvrz posta dostala se r. I 5q2 ke zboží Ježov-skému ') a s nim později k Chuděnicům.
USILOV.
ihozápadnč od Polyně stojí ves Úsilov, v niž se ještě do našeho století stavení staré tvrzky se znakem zachovalo; nyní prý tu již nic památného neni. Část vesnice patřila rokn 1379 lie hrad n Švihovú. Později seděl tu Vilémek t Úsilov a. Když před r. 1403 zemřel, chtěli na jeho zboží právem odúmrtnim sáhnouti, ale Jenec z Čacbrova dokázal, že náleží Elišce, sirotku Vilémovu.")'' Po dlouhá léta pak nic o Úsilově nevime. Teprve uprostřed E5. století vyskytuje se v drženi Jana Výrka 1 Rytemberka (r. 1451), jenž se tu usadil, když byl rodnou tvrz Výrov prodal.') Zemřel po r. I456 zůstaviv tři syny Viléma, Nachvala a Jindřicha vse Výrky, kteří se od roku I464 často připomínají.') Vilém zemřel před r. I472 a ostatní dva společně držíce Úsilov způsobili zde v tom zátiší bouře veliké. Roku 1472 opověděli Bavorům, podporováni jsouce v tom mnohými zemany nepokojnými. *) Knize Albrecht maje raději pokoj než válku, pristupoval ke smlouvě, Výrkové pak byli ochotni tak učiniti, jestli se jim nahradí Škody, které vzali již dříve ve službách knížete Ludvíka, a škody, kteréž jim před časy někteří rytíři Bavorští učinili. Vyjednáváni se protáhla až do zimy r, 1473 a Bavoři nepřicházejíce ke konci vpadli do Čech a vypálili Černikov, Úsilov a jiné vesnice. Takovým způsobem pak pokoj zjednán, Nachval se potom připomíná do r. 1481. I0) Bratr jeho Jindřich odděliv se od něho seděl potom na Černíkově; jen r. 1484 spravoval Úsilov, mším jako poručník. ")    Nachvalův syn Jan 1 Rytemberka byl
') DZ. S6. J 18.   ') DZ. 60. E 7.   ä) DZ. uz. E 9 113.
K 12    •) DZ. 318. K 21, 493. L 12.   5) DZ. 36.
*) Emler, ein Bernaregister 13. tab. I. 97.   ") DD. 33  str. 312.
') Lib. erect. VID.
M 18. ť 118.   ■) Rel.
) Rel tab. II. 210. s) DD. zl. p 160 ') Archiv č. IV. 243. *) DZ 6. A 5. s) DZ. 172 A 15—22 *) Bernaregister, Dl). 14. f 151. ') Viz Výrov. ») Archiv mus. DD. 21. str. 389, archiv č. III. 574. IV. 141. s) Následuje krátké vypravování podlé obšírných akt říš. arch. Mnichovského. DD. 17. f. 224. ") Řlš. arch. .Mnichov,
TVRZE NA CHUDENSKU.
57
pánem na Úsilově ješté roku 1514.') Po něm následoval Jindřich švikovshý z Ryíemberia, jenž prodal Úsilov tvrz, dvůr a ves celou, Svilov a Slibkov vsi pusté (r. I473 od Bavorů vypálené) a časť vsi Smržovic Zdehortyvi z Přithovic, ale vložil je ve díky nynější teprve r. 1545 Jindřichovi, synu Zdeborovu,a)
Jindřich zemřel r. 1559, odkázav dcerám svým po slušném vené, a statek Úsilovský synu Janovi, jenž se potom oženil s Annou z Vidršperka a ji r. 1567 na Úsilově věnoval.") Týž držel také statky Bukovou a T.oucim s pustou vsi Modlinem a sám dětí nemaje zřídil pořízením svým, r. 1571 na den sv. Matěje sdílaným, nápady do rodův Vidršpergárfiv, Vlasatých a Pfichovských. O Úsilově zejména pořídil, aby statek ten, totiž tvrz a ves Úsilov, ves pustou Lhotku, vsi Vilov a Slavikovice dědila manželka Anna z VidrSperka tak, aby toliko 300 kop míš. z téhož statku odkázali mohla, ostatek pak aby připadl na £ohuslava Vidrífergára a syny jeho. Jan zemřel roku 1574 a hned se Anna v Úsilov uvázala, ale poněvadž téhož statku dlouho utuživši také brzo zemřela, spadl na syny Bohuslavovy. Odpíral sice tomu Sebestyán Vlasatý z Domaslavě jménem děti svých, ale dal se r. 1577 pěkně uchlácholili a přijal za náhradu peníze, *) Úsilov ujal Balcar Vidrípergdr 3 VidrSperka hned r. TS77 a zůstavil jej potom synu svému Janovi mladšímu, jenž jsa nepokojné povahy jako otec jeho, nejednou soudy obmeškával r) V čas rebelie Jan sloužil životně ve vojsku stavovském, ale nic se mu za to nestalo, poněvadž osmerým svědomím dokázal, že jen těžkými hrozbami k tomu hyl přinucen. Sice nemoha z dluhů vy-břednouti prodal tvrz Usilovskou, k niž byl nový zámeček přistavěn, se všim statkem Filipovi Kracovi a ŠarpfenSteina, pánu na Ryžem-berce.e) Po odpravení Kracově (roku 1635) sebrán jest Úsilov se všemi ostatními statky n. Kracovými a odevzdán Janovi Oldřichovi Burhauserovi tak, aby z něho jisté věřitele upokojil.1) Skrze Marii Jakobu (derru Jana Oldřicha) Burhauserovou dostal se Úsilov v drženi Jana Filipa Šice, c. k. nejvyšsiho, jenž se v něj roku 1658 uvázal. Sám ho dlouho neužil a dostal se proto po smrti jeho synovi Františkovi Šicovi, *) Po třech letech koupila Úsilov Markéta Lidmila Vencelikova, přirození Lapálkova ze Rzavéko, jež jej vyměnila roku Iůg4 s Frant. Fartmanem hrabětem z Klenového za statek Drslavský.fl) Úsilov nyni po kolik let spravován byl z Roupova. Mezi tím sešla tvrz jal na zdech tak i na střechách, tak že hořejší příležitost byla dokonce pustá a v dolejši zůstaly jen dvě světnice, z nichž jedna pro správce, druhá pro čeládku dvorskou udržována: v ostatku byly chlévy 1 kus staveni upotřebován ke skládáni obili. ") Když r. 1711 statek řolyřský s Úsilnvem k oďhádáni a rozdílení mezi věřitele se dostal, skoupeny jsou tyto díly k panství Chuděnskému.
VÍCENICE.
U vsi Vicenic pozoruje se pahrbek, na němž stojí statek sedlský a jehož úprava nutí nás k domněnce, že tu také tvrz stávala. Roku 1379 držel Vícenice s Dehtínem a Zeleným Drslav ze Stropiic.1') O pozdějších osudech Vicenické tvrze nám není nic známo. Roku 1544, když již tu dávno tvrze nebylo, drženy Mezhoří, Výrov, Dehtín a Vícenice k Dolanům. ")
') Břežan ve výTodu K.yzemberskych.
') DZ. 7. E 24.
3) DZ. 13. F 15, 16. E 3.
') DZ. 18. H 6, 63 A I.
s) Reg. kom s. DZ. 138 P 2.
') DZ. 293. Q 14. Viz děje Ryžemberka.
') Bílek, děje konf.
') DZ. 113 L 37. N 22.
s) DZ. 402. R 15. ") DZ. 40. K 17. ") Bernaregister IO. ") Reg. kom. soudu.
Hrady a zámky České IX.
Týncem.
ŠTĚPANOVICE
ezi Švihovém a Rlaiovy leží při silnici ves Štěpanovice s dvorem poplužuým, jehož sýpka jest udělána z bývalé tvrze. Ki-jstarší nám známý držitel tohoto statku, Otík, laložil r. 1367 kaplanslvi při kostele zdejším, k jehož nadáni ustanovil jisté Tole a plat v Horní Lhotě pod V letech 1380—1398 nacházíme jej, an podává faráře ke Ikostelu zdejšímu.') Následovali po něm bratří Jindřich n FuSek Štépanovci s Štěpanovic, z nichž onen držel roku 1399 s králem Vácslavem proti jednotě panské a roku 1404 seděl na Božeticích v Kouřimsku. Oba bratři podávali roku I403 fairáře ke kostelu IŠtěpanovskému.J) Fo husitských válkách seděl tu Jan Steblenec .! Dralkova, po němž se vyskytuje r. 1454 Jindřich Trěhub s Štl-panovic.") Roku 1516 prodal Vdcslav Chlumianský ss Přestavlk tvrz, dvůr a ves Štěpanovice, Újezd ves pustou a díl vsi Lhotky Janovi Jeniikovi z Újezda, Štěpanovice drženy odtud ke Svrčovci, jak jsme již nahoře (na str. 50.) vypravovali. Na krátký čas staly se Štěpanovice statkem samostatným, ale připojeny zaae ke Svrčovci a ke konci 17. století přikoupeny k panství Svihovskému. Poněvadž se tu nefaydlivalo, byla tvrz r. 1706 na staveních a obzvláště na střechách velmi sešlá. V přízemi byly 2 pokoje a 4 komory, v nichž čeleď dvorská zůstávala, ostatní příležitosti užíval šafář. V poschodí byly tři pokoje vytáílované, komory dvě a troje sýpky *)
n
ÚJEZD.
edaleko   Štěpanovic  v polích,  pod  lesem Fokryvaldem (     spatřuje se pahrbek okrouhlý, uměle navezený, který jest ;/( L    otočen příkopem. říeni pochyby, že tu stávala tvrz Újezd, ijJD      z niž zbyl na tvrzišti sklep.   Několik krmkův od tohoto tvrziště jest v polích hluboká, vyzděná studně. Podlé berně kraje Plzenského seděl tu r. 1379 vladyka Oldřich, ale více □e2 to a co pověděno při dějinách Štěpanovic, nám o tomto místě známo není.
ČIRÉM PERK.
čkoliv neni nikde výslovně napsáno, že by na Čiremperce byla tvrz bývala, přece tak soudíme dilem z názvu samotného, dilem také odtud, že býval Ciremperk také zvláštním statkem, ačkoliv by z toho nutně vycházeti nemuselo, že tu tvrz iitávala. Původní název tvrze této byl snad Tscherninberg nebo Tschirnberg, v latinských zápisech se čte poprvé Czrnberg a Czierm-berg. Dovídáme se totiž k r. 1404, že Jan z Heršteina poručil Janovi, služebníku svémn, Jencovi z Čachrova a Štěpánovi z Čiremperka, aby ipfi jeho vedli v příčině jakési odůmrti ve vsi Pirndicich. •'■) Týž Štěpán odpíral r. 1414 skrze Víta ze Šumberka, když byla provolána odúmrf v Cblistově po smrti Bočkově, vedl také při ve jménu Markéty vdovy po Bočkovi a víc svou vyhrál. 6) Připomeneme konečně, i£e tu seděl v druhé polovici 15. století Jetřick z Čiremperka, manžel Ofčin z Ústnpenic. Týž byl také nějaký čas držitelem hradu Pušperka
') Borový, lib. erect. I. 65, lib. conf. Vedle toho připomíná ise roku 1364 Sezema z Štěpanovic (Arch. Plz.), roku 1388 Sezema X Vrtby seděním na Štěpanovjcích (Arch bibl. Praž.), jenž držel do :r. 1391 s bratrem Úněšov (Rel. tab. I 54) a Tokn 1406 seděl na Nekmiři. Odtud se potomci jeho nazývali štěpanovci z Vrtby. Zprávy íty vztahují se k zaniklé vsi štěpanovicům u Nekmiie.
*) Archiv č. I. 63, 39;, lib. conf.
') Nejstarší kniha kšaftovni Plzenská, DD. 16. f. 219. <) DZ. 36. N 4. s) DD. 14. f. 152. «) DD. 15. f. 186.
8
58
TVRZE NA CHUDENSKU.
a zboží Černikovského; posléze se asi r. 1465 pripomína.1) Pak se ještě vyskytuje Jan Černikovský 1 Čcrmpcrka r. 1509.')
Co se týče polohy Čiremperka, nesnadno ji naznačili proto, poněvadž nám schází dostatek látky topografické. Z toho skrovného paběrkováni, jež jsme svrchu podali, vysvítá jen tolik, že ležel Čirém per k na někdejším panství Chudinském nebo poblizku jeho. M. Kolář9) hledá [vrz tuto blíže Čermné (nem. Ischirm) nedaleko Stankova, ale jest i možná, že stávala nad Xakomem. Nad touto vesnicí uprostřed březí jest prý skála strmá, na jejímž povrchu znáti jest příkopy. *)
') DD. 23. str. 523.   ') Reg. kom. soudu.   a) Pam. arch. 'VIII. 4I9.    ') Paměti hl. Fugena Černína.
LUČÍCE.
í
f'Ar^Y roku 1531 zachovala se zpráva, že Otík Vlučický z Krutéaic držel tvrz, dvůr a ves v Lučících, že po smiti jeho uvázal se v týž statek Petr Bozděch z Kamenice a ve Pteni. čemuž Beneš Dubský místa nedával a k soudu se hotovil, ale  pak  roku  1533  od  žaloby  upustil.') Nevědouce o jiných dokladech vztahujeme zprávu tuto k Lučici u Chudenic, o níž jsme již v dějinách Chudenic několik zpráv podali: zdali nechybujeme, snad jednou budoucnost ukáže.
') Reg. kom. soudu.
Ryžemberk.
RVZEMBERK HRAD.
[esnaté pohoří, které se táhne od Počinovic ke Koutům, rozbíhá se severovýchodně od Nové Kdyně ina čtyři ostrohy. Od pohoří Kravařky, kterým konec tohoto pohoří nejvýše vystupuje, vybíhá k severu ostroh řečený Příkopy, o němž bude později řeč, k jihu hora Škarman, k severozápadu [ Vjfi^ííř Stupná a k jihozápadu Ryžiemberk. *)   Mezi těmito horami jest ves Poá-
^/[WbriU ^fJtf zamčí, skládající se z několika domků podlé staré cesty, kterouž se na
S\ I J^t hrad Ryžemberk jezdívalo. Hradiště jeho spadá skorém na všechny strany
^ strmými boky a jen na východě souvisí skrze prohlubeninu sedlovitou se
\ II Skarmanem a Kravařkou; boky jeho všude obrostly jsou lesem. Staré
cesty, kudy se k němu jezdívalo od Heršteina, od Oprechtic a ze Kdyně, udržely se posud, a jezdí se také po nich; všechny spojuji se v Podzamčř a pokračování jich lze šlakovati až ke hradu. Cesta od Kdyně, která byla městečkem ke hradu patriciím a přední osadou na panství, vedena jest na západním svahu Skarmaně, který jest oddělen od Ryžemberka hlubokou roklí až k dotčenému sedlu či Podzámčí a odtud zatáčí se na západní straně ke hradu Hezký kus ještě než se přijde do hradu byla cesta, tuším, prokopána, jak tomu posud jisté známky svědčí, a odtud se šlo mezi ploty až ke brině. K ochraně cesty té povydána byla z hradu mohutná bašta do polokruhu založená. Jestliže přicházeli nepřátelé ke hradu, ukazovali obráncům na baště a na hradbách svou pravou stranu, která štítem chráněna nebyla. Pod touto baštou odchyluje: se od staré cesty, kterouž se volně ke hradu stoupá, pěšinka do strmého kopce vedoucí a teprve po spuštění hradu vyšlapaná. Za nedlouho přijde se starou cestou k misiu, kde býval přikop, jenž jest nyní zasypán, ale dosud jej dobře je znáti. Kousek malý za tímto příkopem byla brána, která beze všech známek zmizela, ač se ještě před půl stoletím některé zbytky po ni spatřovaly. Bránu tuto chránila na pravé straně bašta horního hradu napolo sesutá, k níž dobíhala od brány hradba, jak viděti na sesutém kamení; na. levé straně brány stála silná věž do čtyřhrami založená. Přízemi její bylo aspoň v pozdějších dobách kovárnou, jak svědčí mnohé škváry, které se tu našly. Od této věže, jejiž severní strana se již sesula, vybíhá hradba, čtyřhrannými baštami sesllená, která dolní ohradu zavírala a jak se zdá, teprve v 15. věku postavena byla. Dolní ohrada objevuje se dnes jako pěkný palouk rozmanitým stromovím, jako smrky, jasany a duby okrášlený; prvotně sloužila hradu jen k hospodářským potřebám a za posledních dob, když se na hradě bydlelo, také se tu pivo vyčepovávalo. Jdouce podlé bašt a hradby přijdeme na násep, který hrad na západní a severní straně objímal; hradba jest k němu zvenčí přistavěna a jde kousek ještě za poslední baštu, pak následuje samotný val bez hradeb, který za starých dob ploty zpevněn býval. V příkopě, kterýž dělil vyzděný val od horního hradu,
......l.:  -ŕ    — ~     -----v.'-      1.     MmiIm      1 - • ~.        4    r- r*    . »-1 • .1 A . r A     -»-.        l .,     .  . , .   1 \ . . 1 - . .
ll.n.iií.c.1 J'ioiiiiiii r.      t-m.i > ,   M^i v.   ac   v^ua*A   «.»  aLcatuu úiutiatmu,
Nad dolní ohradou vypíná se horní hrad ve výšce znamenité. Obyčejně se k němu chodívá pěšinami, které vedou skrze křoví a stromoví a také teprve za novějších dob vyšlapány jsou. Skládaje se ze dvou oddělení vůkol byl zavřen náspem a příkopemi (na severní straně dvěma náspy a příkopy) a kromě toho hradbami dvojími, které šly tak blízko od sebe, že mezi nimi jen úzký parkán zbýval. Venkovská hradba, z niž jen málo zbylo, vybíhala nad první branou v dotčenou již polookrouhlou baštičku.
') Foraůckou: Heber's Burgeu IV. 145.
8*
óo RYŽEMBERK HRAD.
na východní straně sesílena byla hrubou okrouhlou věží a na severozápadě končila se úzkou, dlouhou, na konci zaokrouhlenou baštou, která daleko do pHkopu vybíhá. Opevnění toto jest velmi zajímavé. Hledí-li se s hořejška do vysokých jeho zdí, na nichž ve starých dobách podkroví bývalo, viděti jest chodbu, která jde pod val venkovský a podlé pověsti se až na Škarmani konči.
Do hradu horního přicházelo se z dolní ohrady prostou branou na jižní straně se nacházející, k niž vedl most přes příkop. Nevadí nic, že jsou boky hradu ke příkopu strmé a vysoké, neb obyčejně se do brány jezdívalo hodné do kopce. Nyní stojí jen jedna strana brány, neboť druhá i se zdí se sesula. Jak již řečeno, má hrad horní dvě odděleni. Dolní jeho oddelení čili západní polovice jest do čtyřhranu založeno a celou jeho západní stranu zabíralo dlouhé stavení, z něhož některé části nad výšku mužskou vynikají; vše ostatní jest se zemí srovnáno. Tu a tam některý kus jest novou zdí vyzdén a opraven. Poznávati lze v tomto stavení pět příček, jimiž rozděleno bylo na 6 oddělení. V druhém oddělení jest prohlubeň od sklepu, třetí oddělení jest velmi úzké. Ostatní oddělení nelze již dobře rozeznávati, poněvadž jsou pro hospodské zábavy okolního lidu zarovnána. Neboť Ryžemberk jest nyní, zvláště v neděli, hostincem velice navštěvovaným. V dolním a horním hradě jest drahně lavic i stolů, v dolním hradě jest i podlaha krytá pro tančení a okolí je udupáno jako mlat. Na západním rohu toho dlouhého stavení jest okrouhlá vížka, z níž jen zubaté zdi polovice zbyly; druhá polovice jest rumem zasypána. Od horního nebo východního odděleni jest tato čásť oddělena hrubou zdi, v níž jest v nové prolomená branka; za starých dob se tam tedy jen po ochozích dřevěných přicházelo. V tomto oddělení jest prázdné místo nebo „plac", nevelké, kteréž na třech stranách staveními zavřeno bylo; nyní jsou tu také stoly a kuželník. Hned za hradbou spatřuje se zbytek studně, jejíž voda v 16. věku druhdy zmizivala, tak že úkaz ten nejapnými důvody byl vykládán. Pro pověru tu nepouštěly se ženy ke studni, nýbrž býval tu starý muž, který vodu vážil. Studně jest okrouhlá a drobným kamením vyzděna, ale jest nyní rumem zasypána a přikryta. Na severní straně tohoto oddělení a na výšině spatřují se zbytky staveni, jehož zdi až do třetího poschodí sahají. Heber rozeznal tu dvě poschodí s 5 okny široce vybouranými, z nichž tři do prvního poschodí, kdež byla nějaká veliká světnice, náležely. Všude viděti ještě omítku, ano i bílení, což 1 s těmi cihlami ve zdi svědčí, že stavení toto až do posledních dob hradu v dobrém stavu udržováno
bylo. K této vysoké zdi dala vrchnosť Koutská v 1. 1847 neb 1848 přistavěn vysokou vížku, v níž jsou schody až na vrch cimbuřím korunovaný, s něhož lze pohlížeti daleko po celém okolí Na věži jest kromě nápisu, aby se nedělala škoda na hradě, také nápis: Nomina stultorum inveniuntur ubique locorum, což by mělo stati na každém starém hradě.
Ze stavení, které bylo na severovýchodní straně, zbyly jen hromady kamení a rumu, nicméně i tu se poznávalo čtyřhranné odděleni, z něhož některé zdi dosti vysoko vyčnívaly. Zbytky ty zrušeny při zakládání kuželníku, také tu a tam starým zdem dáno zbytečně umělé zakončení, za to však mnoho jiných známek zničeno. Na jihovýchodní straně oddělení tohoto i horního hradu vůbec byl starý palác, na jehož zdech se na začátku našeho století ještě okna spatřovala,  nyní však
Plán Ryžemberka.
Vysvetlení plánu: I. slará cesta pod 2. venkovskou baštou; 3. přikop; 4. brána první; 5. čtyř' hranná věž; 6. dolní ohrada; J. hradba baštami sesilená; S. brána k hornímu hradu; g. dolní jeho odděleni; 10. dlouhé staveni; II. vížka pfi něm; 12. dlouhá úzká bašta, z niž 13. chodba pod val; 14, branka na parkán; 15. novější branka do horního odděleni; 1 f>. nová věž; 17. starý palác; 18. hmotný rundel při něm; 19. věž v hradbách; 20. studně; 21. pramen vody v příkopě.
RVŽEMBERK HRAD
Ďl
Ryžemberk.
jest staveni to dokonalou ssutinou. Staveni to jest sesíleno v jižním rohu hmotným rundelern, na němž jest nyní altán k vyhlídnutí, a strana jeho severovýchodní také sesllena byla tak, že hrubá zdejší zed venku stavěna byla do oblouku. Pod tímto stavením jest pivnice, jíž se posud užívá. Sklepy ty byly před časy již na polo sesuty, ale později z nich rum vybrán a znova upraveny, tak že se sem nyní pivo skládati může. Sklepy ty jdou rovným směrem na východní straně až na konec paláce, pak lomíce se v pravém úhlu jdou ke straně severní. V rohu dotčeném jest neveliká prohlubeň ve skále, kdež se našlo mnoho kostí. Před časy nacházely se na Ryžerhberce mnohé starožitnosti, které js.ou uloženy v Koutském zámku.
Krajina okolo hradu Ryiemberka obsahuje místa v dějinách našich velice důležitá a několik pomníků slávy národa českého. Ke hradu patříval kostelík farní Zdemilský nebo na Brůdku (u Všerub), který prý zřízen byl na památku vítězství Břetislavova nad císařem Jindřichem (r. 1040). Ale dlouho potom ještě Ryžemberk nestál, neboť založení jeho nepřipadá dříve než do 13. století. Jako sídlo panské proslul po všechen čas svého trvání. Nejstarší jeho dějiny souvisí s dějinami mocného rodu, z něhož pošli páni 3 Ryiemberka, Černínové z Chudenic a jiné drobnější rodiny, kteříž všichni nosili štít na zdél rozdělený, v jehož jedné polovici se tři pruhy na přič jdoucí spatřovaly ; u Ryžemberských byly červené, u Černínů modré a ostatní polovice u obou červená. Na konci 12. a na počátku 13. století žili z tohoto rodu tři bratří: Černín (r. 1103—12'5). Břetislav (r. 1193—1238) a Drslav (1205—1228). O prvním z nich jsme již povídali při dějinách Chudenic, o posledním jako praotci větve Dolanských. Prostřední, Břetislav, stal se praotcem těch, kteří Ryžemberk založili. Psal se z Plzně, drže úřad královský v tomto kraji, a ke konci živobytí svého (r. 1238) ze Zbiroha. Roku 1228 měl již zrostlé syny. O mladším Černínovi již byla řeč; Starší, Břetislav (r. 1228—1257), psal se roku 1245 z Biřkova a od r. 1247 ze Zbiroha. Podlé starých pamětí slula manželka jeho Mařena a syn Děpůlt, kterýž se od r. 1251 vyskytuje a též ze Zbiroha píše. Býval komorníkem království a poprvé má r. 1279 na své pečeti název z Ryžemberka, který se pak stal u jeho potomků stálým ')
Nežli přikročíme k vypsání dalšího rozrodu, musíme ještě pojednati o tom, kde stál první Ryžemberk. Že nynější zřícenina hradu Ryžemberka jest starého původu, nelze upírati, ale vedle jména jeho setkáváme se ve starých pamětech s pojmenováním ještě jednoho Ryžemberka a tento nad to se ještě nazývá starým. V dílčích cedulích totiž panství Ryžemberského r. 1581 připomíná st! les jeden takto: vrch a hora, která se jmenuje Starý Ryzmberk po tu cestu, která jde od Heršteina k Prudickým
') Zprávy ty lze shledati v Erbenových Regestech.
62
RYZEMBERK HRAD.
drahám až do těch mezí dělících Prudicko a Ryzmbersko a opět r. 1586 se připomíná vrch Spalov, též' při něm hora Starej Ryzmbergk. ') Místa tato ukazuji, že se tu mini hora, dnes Příkopy zvaná, neboť posud k její patě sahají obce Prudické, a cesta, o níž jest řeč, posud vede na úpatí Příkopů k Heršteinu.-Xa opyši této hory jako ostroh vybíhající spatřují se troje příkré náspy a troje příkopy, které staré hradiště zavírají. Dvoje zavírají hrad i s předhradím, jedny zavírají pouze zadní hrad, který byl neveliký (72 m. zdéli, 27 m. zšiří), podoby tudíž obdélné. Známky do dneška dochované svědčí o tom, že tu byl dřevěný hrad. Způsoba hradiště toho velmi starodávná ukazuje k tomu, že založeno bylo dávno před tim, nežli povstal nynější hrad Ryžemberk, a také před tim, nežli hradové po způsobu západním z kamene staveni. Tedy můžeme směle za to míti, že již jeden z Břetislavův, a spíše první než druhý, sídlo toto starodávné založil.
Když si Cechové v 13. století opevňování po způsobu západním osvojili, oblíbili si dávati novým hradům jména německá. K oblíbeným tehda názvům patřilo také jméno Riesenberg1 nebo-li Obrova hora. Kromě našeho Ryžemberka a Starého Ryžemberka byl ještě Nový Ryžemberk nad Kanici, a páni ze Mšeného, kteří na štítě lví nohu nosili, postavili si také Ryžemberk, totiž podlé našeho zdáni hrad jmenovaný česky Šebín nad Livousy. I jest podlé toho pravdě podobno, že Děpolt prodav Zbiroh postavil si nynější Ryžemberk někdy nedlouho před r. 1279, opustiv nadobro starší sídlo na Příkopech, které se odtud jmenovalo Starým Ryžemberkem, bud že již takové jméno mělo nebo že bylo starším sídleni pánů Ryžemberských. Děpolt jsa té doby takořka hlavou rodu svého byl r. 1277 nejv. sudím zemským, roku 1279—1282 nejv. komorníkem, později s biskupem Dobšem místodržícím v Čechách, staraje se o upokojení země bouřemi stísněné. Jak se zdá, žil ještě r. 1291; r. 1297 byl pak mrtev. Synové Děpoltovi byli Vilém, Břetislav, Protiva, Oldřich a Děpolt. První čtyři vyskytují se od roku 1287 často, píšíce se napřed po hradě Ryžemberce; o Oldřichovi potom se nečiní nikde zmínky, za to objevuje se v pamětech od r. 1297 bratr jeho Děpolt. Asi okolo roku 1310 rozpustili svůj spolek a každý seděl na svém sídle;-Vilém (roku 1287—1318) seděl na Skále a stal se předkem Svihovských z Ryžemberka. Nejmladší, Děpolt (r. 1287—1321), vyskytuje se od r. 1313 jako pán na Malešicích. O Protivovi po r. 1297 také není nic známo, a Břetislav (aspoň lze-li souditi z příjmení) vyskytuje se jako pán hradu Ryžemberka. Ten r. 1309^ obdržel od Kuny opata a kláštera Kladrubského vsi Soběkury a Zemétice na dvě léta, aby zboži tato od kláštera vzdálená proti nepřátelům brániti se mohla. Později se dal na tu stranu, která se postavila proti králi Janovi, a setrval v bojích až do r. 1318. Král Jan povolal jej do soudu zemského, ve kterémž r. 1320 a 1321 sedal. V listě r. 1339 vyskytuje se také Břetislav z Ryžemberka jako svědek, ale není nám známo, máme-h zprávu tu vztahovati na starého Břetislava nebo syna jeho. 2) Zdá se nám totiž, že Břenik a Děpolt bratří z Ryžemberka, kteří se od r. 1348 vyskytuji, byli Břetislavovi synové.3) Děpolt sice se připomíná již r. 1346, kdež oblehl hrad Valdek, a provázel roku 1355 Karla IV. ke korunování císařskému do Ríma. Oba bratří vyskytují se r. 1356 v dílčích cedulích bratří Litických a r. 1360 od císaře byli posláni k ohledání mezí království, když do něho zasahoval bavorský rytíř Oldřich Waltauer a na území českém u vsi své Waldkirchen nový hrad Schellenberg- založil.4) Nedlouho potom sedali oba na soudu zemském,8) Děpolta pak samotného nacházíme r. 1360 jako patrona kostela ve Zdemilech. Synem jednoho z obou byl Ojíř, jenž pojal za manželku Petruši z Kravař. Připomíná se poprvé r. 1372, kdež podával nového faráře do Stanětic. Roku 1385 vyskytuje se jako patron kostela Kdyňského Hynčik Pluh z Orlíka a roku 1390 podával zase s Ojířem nového kaplana ke kapli sv. Petra a Pavla při kostele Kdyňském ležící a ke kostelu Stanětickému. Nemáme ovšem zdání, proč se tak stávalo, nevědouce, byl-li Hynčík příbuzný Ojířovi nebo snad jeho věřitelem. Jisto jest, že od konce roku 1390 zase Ojíř byl samostatným pánem panství Ryžemberského, podávaje kaplana ke kostelu Zdemilskému. *) Králi Vácslavovi byl věrným přívržencem a zapsal se mu tak, že mu bude sám životně i se všemi služebníky svými, zvláště pak s hradem svým Ryžemberkem, kdykoliv potřeba bude, sloužiti tak, aby hrad byl králi otevřen a král mohl na hrad posádku položití a na svůj náklad vydržovati. Za to zapsal mu král roku 1395 vsi Trstenice a Chody u Chodové Plané ležící a 20 kop platu na městě Domažlickém. ')
Ojíř zemřel asi na rozhraní obou století, neboť roku 1403 již se vyskytuje Břeněk z Ryíemberka' (bezpochyby syn jeho) jako patron kostela ve Zdemilech.   Snad jest to týž Břeněk, kterýž se od r. 139S na Moravě vyskytuje, vzav si za manželku Annu ovdovělou z Drahotouše a jsa od roku 1409 v držení Nasedlovic.8)   Že Ryžemberk po r. 1403 prodal, jest jisto, ale ještě tu měla práva nějaká Eliška, dcera Ojířova, kteráž se provdala za Jana Pajreka z Janovic; neboť ji nacházíme ještě r. 1409 jako spoludržitelku
') DZ. 23, C 24, 253. A 10. J) Viz Reg. a tab. vet. 3) Palacký, Formelbůcher I. 260, kdež starý přepisovatel napsal chybní Bohunko, maje psáti Brzenko. *) Arch. c. k. dvorský, rkps. Roudnický. 5) Arch. c II. 340. 6) Lib. conf. ) Formulář v archivu kapitul} Pražské.   *) Dsky zem. morav. Brandl, lib cit.
RYŽEMBERK HRAD.
práva podačniho ve Kdyni a r. 1419 vdovou. ') Ryžemberk dostal se v držení Racka z Janovic, jenž se r. 1407 sám jako patron na Zdemilech, ale od r. 1409 s bratrem svým Bohuslavem jako patron kostelů na panství vyskytuje. Oba bratří založili r. 1408 kapli a poustevnu sv. Kunhuty v Českém lese nade vsí Dešenicí, ku které přikázali domek a louku u kaple a plat na městečku Kdyni. 2) Za tehdejších dob bylo málo tak nepokojných lidí jako Racek. Až do jara roku 1412 válčil s obcí Rezenskou, poněvadž mu nechtěli za jisté nároky dosti učiniti. Když pak mu zaplatili, učinil s nimi přiměří a slíbil (28. dubna), kdyby je zrušil, že dá deset dní napřed védéti. Již v červnu téhož roku byl ve při s Jindřichem z Rožemberka, kterýž proti němu najal Jana Pajreka z Janovic svrchu dotčeného;3) půtka ta nevzmohla se proto, poněvadž Jindřich nedlouho potom zemřel. Potom odpověděl zemi a válčil s králem Vácslavem,
-až jej tento roku 1414 na milost přijal.J) Sotva bylo to odbyto, začal půtku s biskupem Pasovským, která do ledna r. 1415 trvala. *J   Později přijal jej císař Zikmund ve svou službu, aby lidi císařské vedl,
.a dal mu list záškodní (roku 1418, 31. prosince), aby z toho škody neutrpěl.6) Když začaly náboženské války, zůstal Racek na straně katolické a dopustil se r. 1419, kteréhož ukončil půtky s Janem falckrabí a pány Sacenhofery na Fraunšteině, skutku šeredného; zajav v půtce, kterouž měl tehda s Klatovskými, Jana Nekvasu, kněze strany pod obojí, dal ho jako v dar Němcům bavorským, tenkráte svým spojencům, tito pak namučivše se s ním ukrutně, upálili ho konečné s velikou slavnosti.7) Osud tohoto kněze dojal všechny Čechy, a Racek tím hněv jejich na sebe uvalil. Když pak Zikmund roku 1420 dne 1. listopadu za Vyšehradem porážku utrpěl, umlácen jest Racek českými sedláky. Vdova po něm, Žofka, dcera Hanušova z Vildenfelsu, obdržela za odměnu služeb n. Rackem prokázaných od krále Zikmunda zápis na vsi Lišov, Lažany, Lelov a dvůr Maškrov kláštera Chotěšovskélio. 8)
Ryžemberk drželi  po Rackovi bratří jeho Bohuslav, Jan a Púta.   Všichni tři byli mírnější povahy než Racek, ale také rozhodní katolíci, jakož i v letech 1423 a 1425 všude na panství katolické
-faráře ke kostelům podávali. Bohuslavovi zapsal císař Zikmund r. 1420 vsi Cháchov, Timákov, Mokrušov, Radenice a Rozděš dílem za služby jeho, dílem za škody, které n. Racek utrpěl. Roku 1428 vstoupil Bohuslav v příměří se stranou pod oboji v Plzeňsku a r. 1429 obdržel zápis od Zikmunda na lesy řečené Hvozd a mýto v Nýrsku a na Hamřích.!l) Z bratří dotčených žádný po sobě synů nezachoval kromě Racka, který měl syna též Racka řečeného, a ten ujal zboží své bezpochyby teprve po smrti strýců svých. Stalo se to arci v tu dobu, když němečtí křižáci poplenivše zemi, jako zlým svědomím puzeni, prve než české vojsko spatřili, do lesů k hradu Ryžemberku na útěk se dali. Nepokojná krev otcova přešla i na tohoto Racka, který se rád pouštěl do válek s Bavory. Roku 1434 byla taková válka s knížetem Vilémem, a Racek a jiní páni stáli se Zdeňkem Drštkou a Chody. Císař Zikmund dne 17. září strany sporné srovnal a tak zase mír na nějakou dobu trval. Ale r. 1439 zase nacházíme Racka v půtce s nějakým bavorským pánem, z toho pak povstala válka s knížetem Albrechtem. V dubnu roku 1440 jednáno o příměří, kteréž mělo trvati až do letnic (15. května).   Ale hned potom zase začaly půtky
.a v měsíci červnu Albrecht Nothaft velice byl z Ryžemberka tištěn. Poslové knížete Albrechta stěžovali si po Hromnicích r. 1441 stavům v Praze shromážděným do Racka, kterak z hradu svého Ryžemberka nepřestává do Bavor činiti škody a zádavy, mírnému jednáni se vyhýbaje. Žádal na stavech, aby Racka k pokoji napomenuli.10) Zdá se, že domluva stavů pomohla, neboť v dubnu začalo se s Rackem jcdnati, dne
.31. května dán mu od knížete svobodný průvod do Strubiny, aby tu o jeho žádostech bylo pojednáno V létě se již schylovalo k míru, když byla mezi stranami výpověd skrze Bavorské a České pány učiněna, ale na podzim začaly půtky znova. Kníže zle toužil pokojným Čechům a sousedům při pomezí na Racka; dost ho chlácholili Pražané a jiní, aby „pro takového člověka svévolného všem z Čech, jenž cestami pracuji, jeho svévolnosti požiti nedal" slibujíce, že budou o sv. Martině na sněme žalovati. ") Nechuti ty a kyselosti protahovaly se pořád, až učiněn mír r. 1442 dne 2. září. Zajatí z obou stran byli propuštěni, všechny holdy a platy nucené byly zrušeny, a kníže přijav Racka za věčného služebníka svého slíbil mu za to ročně 200 zlatých (dukátů) dávati, a za to zavázal se Racek, že má býti Ryžemberk knížeti otevřeným zámkem proti všem nepřátelům, kromě krále Českého, ale tak, aby kníže lidem svým sám stravu dával. Za nedlouho zase počaly půtky, a v dubnu r. 1444 Racek a purkrabě jeho Bedřich z Válče zase škody
<činili; tentokráte však, jak se zdá, kraj Plzenský Racka k míru donutil. S Bavory nějaký čas držel mír, .za to měl pře s českými pány, roku 1447 se Zmrzlíky na Kašperce, r. 1448 s Burjanem z Gutšteina.la) Mezi tím ho stihalo neštěstí. Na neděli družebnou (3. března) r. 1448 vyhořel hrad Ryžemberk téměř z kořen. Sotva byli za týden cosi na hradě ustavěli, povstal zase oheň na neděli smrtelnou (10. března) a zase všechno shořelo. '*)
■) Lib. conf. dd. 61 str. 223.    a) Lib. erect. VIII. 23.   3) Arch. řií. Mnichov, a Třeboň.   ') Arch. č. I. 195.   s) Mon. Boica "XXXI. b. 130—132.   *) Arch. č. VI. 40.   '| Arch říš, Mnichov. Palacký III. a. 33«.   8) Palacký, Arch. č. I. Sl5.   9) Arch. c. I. 530, arch. Domažlický.   '•} Arch. řiš Mnichov., Třeboň., Palacký.   ") Arch. č I. 321.   ") Arch. c. k. dvorský a Třeboň.    ") Veleslavín, kalend, h. 112.
RYŽEMBERK HRAD.
Nové potyčky s Bavory začaly roku 1449. Od jara t. r. činěna příměří a pořade prodlužována, a tak to trvalo do r. 1450. Kníže žaloval u Čechů na Racka a tento se zase omlouval, že mu Bavoři nechtějí nic rovného učiniti. Z obou síran se pálilo a dělaly se škody. Ještě r. 1451 žádali páni kraje Plzenského knížete Albrechta, aby šetřil Úsilovského, Heršteinského a Hostounského, poněvadž jim do té války s Janovským nic není.1) Vletech následujících pleněno se zuřivostí. Roku 1452 dne 10. července poslal Racek 19 koní a strýc jeho Racek Pajrecký 12 koní; obojí se sebrali u Nýrská a vedeni jsouce vladykem Škorni pustili se napřed na statek Zeuching, kterýž náležel rytíři Albrechtovi Nothaftovi z Vernberka, a chtěli tu dobytek pobratí, ale nenašli nic, poněvadž byli lidé s dobytkem utekli. Tedy jeli do panství Koubského a přepadli ves Fausendorf. Tu zajali 120 kusů dobytka a hnali jej přes les ke Kdyni. Když však přišli k Prapořišti na vrch, tu je dohonili Nothaft a Martin Satlpognár z Lichteneka,
r. 1461 dne 16. září a pohřben v klášteře Domažlickém. *)
Po Rackovi zůstali
sirotci nezletilí Smil a Volf; pan Calta byl jich poručníkem a po smrti jeho Burjan z Gutšteina, ujec jich (tedy matka byla Gutšteinova), od krále Jiří (r. 1464) jim za poručníka dán. Kum panec z Vidhostic byl purkrabím na Ryžem-berce.s) R. 1477 došel Smil let svých a uvázal se v držení Ryžem-berka. Doba poručen-ství byla pro Bavory dobou pokoje a proto od rad knížeti navrhováno, aby Smila i s hradem Ryžemberkem přijal do služby, pokud by se zavázal, že Bavorům škoditi nebude. Nevíme , stalo li se tak, ovšem však Smil kromě mírných zakročení ve prospěch svých příbuzných mír zachovával. Nedorozuměni nějaká začala, když Smil po vánocích r. 1479 Jana z Veselé, služebníka bavorského, zajal a na Ryžemberce uvěznil. Bavoři se ho velice ujímali a způsobili, že měla býti v Domažlicích schůze, aby se nechuti uklidily. Když bavorští poslové do Domažlic přišli, přijala je rada s velikými poctami a nesouce vina a ryb, děkovali jim po česku, což jim Janek Veselský, zatím na závazek propuštěný, po německu vykládal, za všechnu přízeň, kterou jim kníže dosud prokazoval. Potom přišli pan Beneš z Kolovrat, pan Švihovský (Půta) a Roupovský a mnozí jiní páni na radnici a přinesli královské rozhodnutí, že má býti Jan bez náhrady propuštěn. Z pozdějších pamětí jde na jevo, že Jan byl Smilovi 700 fl. uh. dlužen, ale o vzniku toho dluhu nic nevíme. Smil jej mnohokráte pěkně i také šerednými slovy napomínal, aby ten dluh vyplnil, ale pořade peněz nedostával. I psal mu „že jsi lhář nad svú cti o penieze, jako zvyj. bezectník a cti nejmáš, nebo mi ji zastavil a ode mne ji vyvaditi nechceš." Jakýsi Jakub Šarfcant, soused Mnichovský, také se dostal do vězení na Ryžemberk, z něhož byl pak vyručen.   Jednalo se tu o nějaké voly, kteréž
majíce s sebou 37 koní, a svedli s nimi boj, ve kterém Čechům vzato 6 koní, tři koně zabiti a jediný jezdec Tokl-man, soused z Nýřska, zajat; ostatní davše se na útěk pospíchali k Ry-žemberku. Tu se pustili Bavoři za nimi až k nějakým plotům před Ryžemberkem, ale v tom ti z hradu na koních i pěšky vyrazili, zahnali Bavory do lesa a všechen dobytek jim zase pobrali. Roku 1452 i r. 1453 pořade Racek plenil, ale Bavoři jak mohli mu spláceli. I když mír r. 1453 byl zjednán, vpadli Salt-pognár a Nothaft na panství Ryžemberské, pálili tu po vesnicích a brali dobytek.2) Když se Jiří Poděbradský stal králem, držel Racek k němu věrně; za to zastaven mu roku 1459 úřad Domažlický.3) Zdá se, že zemřel Racek
Bašta Okrouhlice na Ryžemberce.
') Archiv říš   Mnichov.   Archiv č. I. 321, Palacký, urk. Beitr. 24.   *) Archiv í. I. 323.   3) Archiv c. k. dvorský.   *) Tak rozumíme náhrobku popsanému v rukopise II. B. 2. knihovny Praiské.   s) Břežan, archiv č. IV. 241.
RYŽEMBERK HRAD.
65
byl Jakub od Smila přejal a za néž musel zaplatiti 700 fl. Snad jsou to ty peníze, o néž měl činit s Janem Veselským.')
Rokem 1453 počínajíc panoval v Čechách zvyk, vyprositi si odúmrtí královská „po smrti kohokoliv", kteréž formy dříve nebývalo. Byloť zajisté odúmrtní právo velikým břemenem tehdejší šlechtě, a tedy každý, jemuž péče o to byla, hleděl vyprošením si toho práva zameziti výprosu jiným osobám. Kdykoliv tedy formu takového provolání nacházíme, domníváme se, že výprosník byl bud dědičným držitelem dědin vyprošených, bud měl na nich právo věnné n^bo zástavné. Roku 1482 provolán jest v Domažlicích hrad Ryžemberk po smrti kohokoliv a odúmrtí králem darováno Barboře z ValdSteina a synu jejímu Jindřichovi z Kolovrat na Krakovci, kteří ovšem nebyli držiteli Provoláni tomu odpíral Smil z Ryžemberka k obrané práva dědičného, pak Adam z Hradce a Půta z Ryžemberka a ze Švihová,  Smil, který známostí
práv zemských a nadáním politickým vynikal, seděl ještě r. 1485 na soudě zemském a brzo potom zemřel*) a Volf z Janovic, bratr jeho nedílný, nejen roku 1486 vstoupil na odpor provoláni svrchu psanému,3) nýbrž i potom dědičně a skutečně držel hrad Ryžemberk. Do
pohraničných půtek mezi Čechy a Bavory, které přece někdy vypukly , se nemíchal; víme i zejména, že roku 1496 silnice bránil Bohuslavovi Rochci z Otova, jenž tehda válčil s knížetem Albrechtem Bavorským.4) Král Vladislav potvrdil mu roku 1492 zápis na Hvozd a r. 1494 dovolil Volf Mertlovi z Mechová, sklenáři, aby si postavil novou hut za Čachrovem, k níž by požíval lesův na království, a z toho aby úrok platil na Ryžemberk. a) Na podzimku r. 1497
Část hradeb Ryžemberských.
udál se s Ryžemberkem zjev mimořádný, jemuž podobného v Čechách nenacházíme. Pro lepší upokojení krajiny a zvláště pro stavení loupeží a vražd silničných sestoupili se dohromady rytířstvo a města krajů Plzenského i Prachen-ského a koupivše od Volfa staroslavný hrad Ryžemberk i s panstvím za 16.000 kop gr. č. tak říkaje na akcie, ustanovili ze spolka způsob, kterým hrad a panství ku prospěchu všech požívány a spravovány býti měly. Ovšem ne všichni zemane a města aniž z jaké povinnosti účastnili se v té věci: byl to příklad dobrovolné associace. Alěsta kraje Plzenského byla Plzeň, Klatovy, Domažlice a Stříbro, kraje Prachenského Písek, Vodňany a Sušice; z rytířův nejsou nám známi zejména nežli Petr Kapliř ze Sulevic na
Vinterberce, Vácslav z Roupova na Roupově, Jan z Klenového, Volf a Heřman z Janovic, Otík Kamýcký ze Stropčic a Beneš Častolár z Hořovic a na Hradišti. V zápise smlouvy o to uzavřené bylo vyminěno, že kdyby celému „spolku" odepřen byl vklad zboží Ryžemberského do desk zemských, pan Volf měl jej tam vložiti na jména předních účastníků stavu rytířského a dědiců jejich; ale proto kdokoli summou iakoukoli přispěje ke koupi, má dle raty své mítí stejné právo se všemi jinými. K vrchní správě té majetnosti zřízeni čtyři „starší", dva od rytířstva i mést Prachenského, dva tolikéž od Plzenského kraje, ježto po každé po dvou létech postoupí svých míst starším nově zvoleným; ti mají ze spolka saditi hejtmana tomu hradu a přihlížeti ke správě celého zboží. Při zápise však této nejstarši nám známé společnosti akciové v Čechách užil duch onoho věku příležitosti, připojiti také pravidla mravní, kterými všichni účastnici měli zavázáni býti: pod určitými pokutami zapovídána hra v kostky nebo v karty o peníze,
') Archiv Hš. Mnichov.   *) Palackého děje V. a. 251, rel. tab. II. 403.   s) DD. 17. f. 225. Volf se piše sedením na Ryjfemberce již r. 1484 (Archiv gub.).   ') Archiv č. I. 331.   s) DZra. 52. archiv gub.
Hrady a zámky České IX. 9
66
RYŽEMBERK HRAD.
přílišný luxus v jídlech, svády, haněni a pobídky k boji atd. Společníci všichni měli různice, kteréž by vznikly mezi nimi, vznášeti přede vším na své starší k narovnání přátelskému; měli ostřihati ze spolka silnice Stříbrskou, Tepelskou, Nýrskou a Kdyňskou, aby se kupcům ani formanům na nich nedála škoda; za to, kdyby povstala válka v zemi, bude každý společník stavu rytířského stéhovati moci manželku i děti do kteréhokoli z mést dotčených a miti tam i vojenské stanoviště etc. Placení summy trhové mělo počlti po sv. Havle r. 1497; nikdo však neměl práva svého na zámku Ryžemberku jinému ani dáti ani prodati nebo zastaviti.
Pochybujeme, že by spolek ten skutečné byl vešel v držení a požívání hradu a panství Ryžemberského, neboť brzy roznášela se o něm pověst ukrutná, jakoby obmýšlel bůhví jakou vzpouru a převrat v zemi. Správce zemský Petr z Rožemberka zajel si proto sám do Plzně a o suchých dnech adventních někteří ze zápisníků dostavili se dobrovolné na hrad Pražský, aby upokojili soudce zemské o svých úmyslech. Nicméně psal král Vladislav o té věci panu z Rožemberka dne ty. února r. 1498 v tato slova: rZe psaní tvého porozuměli jsme napřed tomu puntování rytířstva i mest krajů Plzenského a Prachenského a potom pilnosti tvé, kterouž máš při tom ouřadě hejtmanství. I věziž, že jsme my o takových zápisích a puntováni poručili urozenému Janovi ze Šelmberka mluviti a jednati na tomto příštím sněmu s pilností mezi prvním a předním poselstvím a v takových věcech usadili jsme tebe a téhož Jana za prostředky mezi pány a rytířstvem" etc. Ale o jednání sněmu zde dotčeného od (7. do 23. března r. 1498) nevíme mnohem více, nežli co psal pan z Rožemberka králi, že na něm některé věci nejpilněji dokonány býti nemohly, a do sněmu druhého k suchým dnům letničným (6. června sl.) odloženy byly. ')
Těžce tedy šlo, aby Ryžemberk byl ve dsky tomuto spolku vložen; soudíme však, že Volf, jenž jej prodal, k držení jeho již se nedostal. Uchýlil se na nějaký menší statek, kterýž zůstavil umíraje (f roku 1525) synu svému Janovi, s manželkou svou roz. z Roupova zplozenému.3) Ryžemberk koupil po událostech námi popsaných Jindřich Prušenk ze Stetenberka, rakouský pán. Není pochyby, že koupi sprostredkoval sám pan Petr z Rožemberka, neboť Jindřich měl již od roku 1483 sestru jeho Elišku za manželku. Ačkoliv byl již r. 1490 vešel v drženi hradu Helfenburka, přece ještě od stavů českých nebyl přijat za obyvatele;*) to asi bylo příčinou, že roku 1499 syna svého Oldřicha i s hrady Ryžemberkem a Helfenburkem dal pod moc a ochranu panu Petrovi, jenž se zase zavázal, že oba hrady vydá, až Oldřich k letům přijde.4) Když potom Oldřich koupil Kladsko, velice se o to brali stavové čeští, aby panství to cizozemci nebylo postupováno. Takovým způsobem mu žádné panstvi ve dsky vloženo nebylo, až když Oldřich, syn jeho, kterýž se psal hrabě z Hardeka a z Mochlantu, byv přijat od krále a stavův za obyvatele, přiznal se (r. 1502 dne 11. března) s hrady svými Kladskem, Helfenburkem a Ryžemberkem ke koruně české a slíbil práva zemská a nálezy obecní držeti. s) Z neznámých příčin nechtěl Jindřich Ryžemberk držeti; úmysl ten měl již r. 1504, když odtud věno manželky své Elišky přenesl na Osterberk,6) r. 1508 pak odevzdal Oldřich dskami zemskými Ryžemberk hrad, dvůr popi. pod zámkem, Kdyni městečko se dvorem, vsi Břevnov, Hluboký, Novou ves, Stařnec, Prapořiště, Smržovice, ŽHbkov, Zhřichovec (?), Modlíce, Zimoběšice, Mlynaříce, Markvartice a Stanětice Břetislavovi Svikovskému z Ryíemberka a na Rabí. 7) Témuž odevzdal Oldřich r. 1510 také všechny majestáty na Hvozdy, na clo ve Stříbře a jiné požitky, kterých byl Volf nabyl. s)   Takovým způsobem dostal se zase Ryžemberk tomu rodu, který jej byl založil.
Břetislav nezůstal v držení Ryžemberka, nýbrž přejal jej jakožto nejstarší bratr Vácslavův, neboť ten byl Ryžemberk r. 1504 kupoval a také již hrad odevzdaný měl, když nedlouho potom zemřel. Ale lidé dobře pamatovali, že Vácslav od hrabete Hardeka převzal čtyři veliké tarasnice a srubnici, děla, která byla na baště pod velikou světnicí, kteroužto střelbu byli před tím z Helfenburka nebo Kladska přivezli.0) Od roku 1511 vyskytuje se jako opatrovník a poručník nezletilého syna Vácslavova Jindřich Švihovský, bratr Břetislavův.,0) Vypravovali jsme již při dejinách Švihová (na str. 18.) něco o poměru Jindřichově k Janu Půtovi, synu Vácslavovu. Když tento let svých dosáhl, postoupil mu Jindřich r. 1524 za díl jeho půl Švihová a Ryžemberk. Byl tu tehda purkrabí Častolár z Dlouhévsi. ") Jan Půta byl ničemný hospodář a marnotratník. Sotva ujal Ryžemberk, hned učinil s Častolárem smlouvu o nájem, ale nevedlo to k ničemu, tak že z nájmu za nedlouho sešlo. Tedy udělal Půta r. 1527 na jaře smlouvu se strýcem Břetislavem; tento měl držeti Ryžemberk dvě léta a měl 250 kop na rozdílné časy vyplniti. Půta naproti tomu se zavázal též k nějakým výminkám, ale ani jedna ani druhá strana smlouvy nedodržely. Břetislav měl postoupiti hradu na počátku máje r. 1529, ale postoupil teprve v lednu r. 1536 a lidi teprve na zejtří Hromníc a z 250 kop, které měl dávati, zaplatil do r. 1532 jen deset kop.  Půta zase proti druhé
') Palackého dějiny V. a 407.   ') Archiv Třeboň.       Palacký V. b. 24.   ') Archiv mus.   *) Archiv Svatovácslavský.   ") Archiv Třeboň.   *) DZ. 2. K 24. DD. 63. str. 108.   «) DZm. 52.   *) Reg. kom. soudu.   •') Archiv říš. Mnichov.   ") Reg. kom. soudu.
RYŽEMBERK HRAD,
67
smlouvě, která mezi nimi byla v Budějovicích učiněna, pobral obili vymlácená a jednu pernu žita nevymláceného a peněz, klénotův a kofliků pozlacených, jež si od Břetislava vypůjčil, nevracoval Ujal tedy Půta potom Ryžemberk, na němž dosud byl hejtmanem Jan Kanický z Čachrova (r. 1529—1530).
Podlé starých majestátů patřila k Ryžemberku cla, totiž u Hvozdu a u Stříbra; oboje pocházela ze zápisů Zikmundových, kteréž n. Volf bud dědil anebo koupil. Ta cla vymáhal Půta, kterému se dobře nevedlo, nelítostně a zarážeje nová cla, v soudy upadával. Když Bartoloměj z Normberka s tovaryši hnali stádo volů do Rezna ku potřebě vojska králova, voly ty kázal Půta sebmti, řka, Že cla nezaplatil, ač nikde znamení po clu nebylo; ale byl pak odsouzen r. 1532 ty voly propustiti. Jiný soud mél s Šebestiánem Hofmanem z Normberka, jemuž u Kladrub 3 kopy a 23 vepřů pobral. Bylf sice zvyk, že kupci s velikými koupěmi ke Kladrubům jezdili a dobytky honili, ale který se tak vyhnul silnici Stříbrské, povinen byl zboží vyclíti a vzíti si cejch od celného  ve  Stříbře.    Čeládka  Hofmanova  pasouc  vepře na
0"r 11 n t-efll TnÄ«ľt"tl T^larlimVk    Tlŕtdala   n£í a VÄlio   I i t-i i lj. \7-\m\ar^\ G-------------'-"—----~" ~~)   F~-""»"   ..v-Ju..»vi.m j .i     K  • y "-ľ-nl -1.1,1i
vepřů do Stříbra a z toho místa se nehýbala aniž prohnala; ale úředník Půtův zájem učinil přes to, že v tom Jíra vrátiv se oznamoval, že cejch má. Hofman tedy žaloval a Půta byl odsouzen (r. 1532), aby vrátil vepře ve dvou nedělích. Když zajal Půta pro podobnou příčinu Kryštofovi Amanovi a jeho tovaryšům 602 voly a tito jej obeslali k soudu komornímu, propouštěl je Půta u soudu, ale původcové vědouce proč žádali přece za výpovéd; ii výpověd byla taková, aby Půta voly propustil a jestliže by se který vůl kam poděl a zase se nenavrátil, aby se s nimi o to smluvil. ')
V ustavičných závadách jsa a nijak z nich nemoha vybřísti, prodal Půta r. 1535 městečko Kdyni, ves celou Hlubokou, v Staněticích dvůr pustý a les Hvozd manželce své Evě Shithovské ze Sudoměfe. *) Při tom prodal Ryžemberk s ostatkem panství t. r. Adamovi Repickému ze Sudoměře a dotčené paní Evě, jako poručníkům dětí po n. Janovi Ryžemberském z Janovic. T poručil Janovi písaři, aby jel na Ryžemberk s panem Vilémem z Klenového a tu aby s purkrabím Janem Rochcem z Otova zámku postoupil, jehož měl Vilém přijíti k ruce poručníkův. O prodej ten učiněny byly s Vilémem cedule řezané, rovněž Eva takové cedule učinila s Vilémem o prodání Kdynť5, ale ani těch ani druhých cedul Eva nevydávala, nýbrž je za sebou podržela i když se stalo postoupení hradu dne 24. záři. Evu ta věc rozešla, zdržovala konečné odevzdání panství, také lidi ve Kdyni nepropouštěla z poddanství, ano přímo je naváděla, aby se Vilémem nespravovali.   Po celý rok protahovala tu věc, až přišlo k následujícím příběhům:
Roku 1536 v sobotu po svatém Havle {21. října) udeřili na Ryžemberce dvakráte z hákovnice. I sebrali se jízdní i pěší kušemi napatými a jinou zbroji, skočili s luk přes ploty a běželi do Kdyně. I vyšel soused Vaněk Štěpánek a zavolali naft řkouce: „Jdi k úředníku," nebot tu byl v městečku. I přijda k němu Štěpánek řekl: „Co mi chcete, pane purkrabě?" On řekl: „Jděte na zámek k panu Vilémovi, poněvadž jste nechtěli k němu dobrovolné jiti, již vás ted pan Vilém kázal k tomu mocí připraviti." Rezník Jan Burjanek, uviděv to množství lidu zbrojného, hned krám zavíral, ale když do domu chtěl ujiti, vběhl za ním jezdec, křiče: „Stůj, jsi jat!" „Pane, proč mě jímáte, neb jsem žádnému jak živ nic neučinil?" _Poid. nebo k tobě z kuše udeřím." _Pane. nestříleite. nemáte nroč." _Nu. vezměte ho před sel" I vzali jej k jiným. Řehoř Skrabař chtěl té chvíle, když se stal pokřik po městečku, z domu vyjiti; i vzali jej oděnci hned za ruce a vedli jej. I sedl na kládu, neb byl bos i nechtěl jim bos jíti. A když ho nechtěli oni do staveni pustiti, kázal sobě škorně vynésti a jakž „bul", vzali jej za ruce Duchek Kovanda ze Kdyně byl na dvoře, když k něimu přišel Jan Horsický a pověděl, že má nahoru jíti.   I řekl Duchek: „Když musím, tehdy musím jiti, -jen mi račte přiti, ať na se nějakou sukni vezmu."
Jan ze Štrolburka. (Podlé starého něm. obrazu.)
Břeněk z Ryžemberka.
(Padlé staréhn nem. abrs.2U.)
') Reg. lom. soudu.   *) DZ. 4. C 7.
9'
68
RYŽEMBERK HRAD.
A když vyšel z domu, řekl Horsický: „Jen se tak zachovej, já tobě pro sukni nebráním jiti." Když vyšel na městečko, viděl, ani se sousedé hadrují s Koloveckými a Úsilovskými, i řekl: „Milí sousedé, nehadrujte se, však vidíte, že s nás moc mají." A soused Jan Burjánek řekl: „Kterak mám nahoru jiti? a já nemám na sobě nic, ani mi se nedají obléci." I prosil Duchek těch pánův, aby mu dali obléci, že zaň slibuje, že mezi ně zase přijde.   A tak učinili.   Sebrali potom všechny sousedy i rychtáře Víta Zlatohlávka.
Když  totiž   tento   Sel   z lázní,  pustili  se  po   něm jízdní ii pěšf  s  kušemi  napatými  a   se   zbroji (šavlemi
a oštípy) a šípy měli naložené, množství lidu. Horsický nejprv se k němu přihodil a Jan Úsilovský s kuší napatou kázal jej vzíti. I vzali jej za ruku a vedli se s ním pěší. I řekl rychtář: „Pane Horsický, proč mne béřete, že jsem nic proti V. Mti. neučinil anii proti své paní J. Mti." Tu se se všemi hnali na Ryžemberk a šli vedle něho stranami s oštípy, a kd):ž jej na hrad přivedli, tu po nich most zavřeli. Okolo železných dveří stál počet nemalý lidí ozbrojených. Pan Vilém zavolal potom rychtáře před sebe a ptal se ho, proč mu platu nechtějí dávati a jeho poslouchati. Pověděl Vít: „Milostivý pane Viléme! Měl jsem připsání od paní Své, abych V. Mti. se nespravoval ani úředníkem Vaším." Odpověděl pan Vilém: „Toto chci učiniti, abyste se mnou spravovali a paní J. Mti. platu nevydávali ani raně, pakli toho nechcete učiniti, že to vím dobře, kam obrátiti. Vezmi, ouředníče, povraz." Chtěl je sázeti do věže, i museli to učiniti z přinucení Vilémova, že se jemu v ničem protivovati nebudou. Pak rychtáře ze zámku pustil.
Z toho jen povstávaly nové soudy. Aby z těch sešlo, učiněna nová smlouva mezi Evou a Vilémem z Klenového, tak že si Vilém najal Ryžemberk do tří let, bude-li v tom vůle Adama Rěpického, bratra ieiího. iako druhého noručníka.   Roku ikai dne ha. května tedv iel Vilrm sim řrvrtv na Ŕvihnv
-----~        j   j i     j----- ------ x----------- ------ t - ---- i----------J     J - -      •-------------J ---- v . ,
a odtud na Ryžemberk jeli s ním Eva a Jan Horsický; a tu Jan Rochce z rozkázání Evina Ryžemberka postupoval. Potom rozkázala Eva Vácslavovi písaři, aby obročnici změřil, také mu poručila paní, aby psaní učinil ke Kdyňským a do vsí, že se mají panem Vilémem spravovati a jeho poslušní býti. Když pak Vilém od Rochce klíče obdržel, mluvil k němu Vilém, aby u něho tří nebo čtyři dni pobyl, že mu chce rád za tu práci učiniti, k Čemuž Rochce odpověděl, že to pro pána rád učiní. Potom v úterý po svátcích letničných (7. června) přijel Vilém zase na Ryžemberk a odtud jel do Kdyně. Tu se hned sešli někteří lidé v hromadu a pán jim dal list od paní Evy; šli stranou, dali sobě přečisti a potom přišedše zase pověděli, že rádi jim se chti spravovati a žádným jiným, potom také prosili, aby pán byl laskav na ně. Mezi tim zase to Evu rozešlo a poněvadž byla Kdyně jejím dědictvím, nechtěla ji pustiti Vilémovi a naváděla sousedy k neposlušenstvi. Dne 22. října tedy zase jeli Ryžemberští dolů do Kdyně. Služebníci jeli s sebou, ale přikázáno jim, aby zbroje nebrali, také jim bylo poručeno, aby sousedům nepřekáželi a do domů nechodili. Lidé mnozí zase se sešli na hromadu a Rochce mluvil k nim: „Proč se panu Vilémovi nechcete spravovati?" Odpověděli, že jim paní Eva přikázala, aby se mu nespravovali a žádnému jinému, než paní Evě.  Tu odsekl Rochce: „Sousedé, stydte se! a jděte ted ku panu Vilémovi na zámek."
Zbytky zdí Ryžemberských.
Ale sousedé se vytáčeli, řkouce: „Milý pane hejtmane, nyničko sousedé při hromadě nejsou." Poručil Rochce: „Sezvánějte se na planýři a svolejte se!" Tedy zazvonili a sešli se všichni a pak šli nahoru. Jak přišli na Ryžemberk, ptal se jich Vilém, proč se jím nechtějí spravovati vedle té smlouvy. Odpověděli : „Jest nám přikázáno, abychme se žádným nespravovali, než pani Evou, i ta nám psaní učinila, abychom pana Viléma v ničemž poslušní nebyli a jemu platu nedávali." Potom Vilém k nim mluvil, aby tedy jí Evě také nedávali platu, než až se to vykoná (t. j. na soudě rozhodne) a žádnému žádného slibem nezavazoval, žádného do věže nesázel a lidé jeho neměli zbroje ani kuší napatých.   Když šli Kdynští
RYZEMBERK HRAD.
69
■dolů, povídali si mezi sebou: „My jsme se pána svého báli, a nic nám zlého neřekl a žádný závazek rám neučinil." ')
Pro všechny tyto věci přišlo k soudům a konečně nuceni byli i Půta i Eva smluv svých dodržeti. Tedy Půta vložil ve dsky zemské Volfovi Ryiem-berskému z Janovic hrad Ryžemberk se dvorem, dvůr ve Kdyni, vsi Prapo-řiště, Rrnířov, Novou ves, Stařec, Lip-kov, Modlíce, Zimoběšice, Mlynaříce, Markvartice celé, osedlé i pusté, v Smr-žovicich, Richovicích a Staněticích c. t. m. a tento hned potom panství to dskami zase Anně z Říčan, poručnici statku n. Jana z Gutšteina odevzdal. 2) Anna pak od Ev)r již ovdovělé Švi-hovské Kdyni s příslušenstvím dokoupila {r. 1548). Tím však ještě nebylo po sporech. Neboť i potom Kateřina z Roupova, vdova Volfova, soudila se s Evou o některé klenoty a koflíky, které Evě byla zastavila a žádala, aby ti, kteří na to půjčovali, takové klenoty při úřadě Pražském na hradě položili. a)
Jan z Gutšteina byl s chotí svou Annou tři syny, Jiříka, Albrechta a Kryštofa, zplodil4) a posledním svým pořízením (r. 1541, 31. prosince) nad nimi učinil poručníky Jana mladšího Popela z Lobkovic na Mašťové, Heralta Kavku z Říčan na Štěkni, Jana mladšího z Říčan na Obděnicích, Sebastiána z Hrádku na Nekmíři a Diviše Černína z Chudenic, kteří až dor. 1552 panství   sirotkův   spravovali. Zatím
byli Jiří a Albrecht plných let dosáhli a správu panství přeivzali. Nedělili se a společně na hradě hospodařili. S Domažlickými se soudili r. 1556, jsouce viněni z pychu, když u Stanětic dřiví složené a zdělané okolo 40 hranic, které poddanému Domažlických náleželo, sebrali a odvezli. Událost zvláštního způsobu obsažena jest v pamětech roku 1561. Když tehda kníže Bavorský s manželkou pod Ryžemberkem jel, tu nějaký puškař z Ryžemberka střílel. Co udělal, nevíme, ale známo jest poručení dané Domažlickým, u nichž bydlil, aby jej dobře opatříce, aby na cestě neušel, na hrad Pražský dopravili. 9) Asi v ty časy se oba oženili. Jiřík pojal Anežku z Rabšteina, dědičku statku Svržna, kteráž mu porodila syna Jiříka Volfa, Albrecht pak pojal r 1567 Aničku z Leskovce, s níž měl syny Jana Burjana (f 1574, 6. ledna) a Jana Viléma. Ale poněvadž Albrecht již před r 1570 zemřel, spravoval Jiřík sám panství Ryžemberské a Záhořany, kteréž byl s bratrem nedlouho před jeho smrtí koupil.ú) Jako držitel a poručník učinil také r. 1577 smlouvu s Domažlickými o hranice mezi Ryžemberkem a zbožím městským.7)
Roku 1581, když Jan Vilém ve spolku se strýcem zůstati nechtěl, došlo k dělení jmění, kteréž posud bylo společně spravováno. Jan Vilém dostal při tom tvrz, dvůr a ves Záhořany, louky některé ■od zámku Ryžemberka, chmelnici pod zámkem, díl městečka Kdyně, dvůr a ves Stanětice, vsi Sedlec s ovčínem, Hřichovice, Prapořiště, Stařec, Hájek, v Oprechticích poustku, městečko Nový trh, před tím
Hrad Domažlický od jižní strany.
') Reg. kom. soudu.   *) DZ. 4. G 11—12.   s) Archiv Třeboňský.   «) DZ. I. kom. soudu, archiv Domažlický.   6) DZm 47. F 12, Břežan ve vývodu p]r>. z Gutšteina. Přivezu byl r. 1564 hejtmanem na Ryžemberce (Starý kopiař Klatovský).
J C. Kryštof se později nepřipomíná. s) Reg. ') Archiv Domažlický. Ondřej Šváb z Kizkého
7°
RYZEMBERK HRAD.
založené, a ves pustou Kojetice za Starou Kdyní ') Ostatek, totiž hrad Ryžemberk s dvory Modlickým a Novým dvorem, druhá polovice městečka Kdyně, vsi Brnířov, Hluboký, Nová ves, tři sedláci v Smržovicich a grunty, na nichž Hyršov a Springenberg bud stály nebo později povstaly, zůstaly Jiříkovi.4)
Jan Vilém potěšiv se dědictvím svým jen krátký čas, zemřel r. 1584 a poručil veškeré jmění své sestře své Sidonii vdané Holické ze Šternberka a strýci Jiříkovi, oběma na rovný díl a tak, kdyby někdo z nich čásť svou prodati chtěl, aby tři měsíce před tím druhému napřed věděti dal, chce-li sám díl ten koupiti; vůbec aby zboží to zůstalo v rodě Gutšteinském.
Hrabínka Sidonie, choť Petra Karla Holického ze Šternberka, neřídila se tím ustanovením, nýbrž prodala r. 1585 dědictví své ve vsi Řichovicích obci Domažlické za 280 kop gr. č. a potom i zboží Záhořanské s tvrzí a několika vesnicemi Janovi z Vidršperka na Mutěníně za 26.215 kop míš.3) Jiří, který byl zatím statek Koutský od Vácslava Vojslava z Branišova koupil a s Ryžemberskem spojil, odpíral prodání Záhořan a o ně s neteří svou se soudil. Také s Videršpergárem pro to byly nechuti. Roku 1589 v létě přijel Jiřík na koni maje při sobě šest jízdných, kteří měli krátké ručnice, a nemálo lidu pěšího s dlouhými ručnicemi, oŠtípy, rohatinami železnými a jinými zbraněmi na dědinu poplatnou člověka ze Záhořan a tu na Jpna přítomného ručnice své dobýval, koněm jej na mandel potřel, až i na-vůz vrávoral, mnoho mu zlých slov dával a konečně jej prutem přes ruku šlehl, až okrvavěl. Nežli však věc ta vyřízena byla, Jan zemřel (r. 1590). Naproti tomu soudil se zase Jiřík r. 1591 s Janem Mirem, opatem Karlovským v Praze, jenž byl Matouše Vlacha, kuchaře svého a poddaného Jiříkova tak zbil, že jej okrvavil. *) Za dob těchto byl již Jiřík stářím sešel a proto napsal r. 1597 ^ne 5- sn?na poslední své pořízení. Jím odkázal Ryžemberk s tvrzí Koutskou a vším příslušenstvím strýci svému Jindřichovi Burjanovi hraběti z GutSteina na Štědré (synu někdy Jindřicha hraběte z GutŠteina na Nepomysli) s tou výminkou, aby hleděl zboží Záhořanské zase s Ryžemberkem spojití. Druhému strýci, Jindřichovi Lorencovi (bratru mladšímu Jindřicha Burjana), odkázal zboží Hostounské s příslušenstvím a poručil ještě, aby oba dědicové znamenité odkazy příbuzným jeho a úředníkům na panství vyplatili. Zemřel r. 1597, 28. srpna,, dočkav se 78 let věku.
Hrabě Jindřich Burjan pojal k manželství Sibyllu, dceru Jiříka Petra ze Švamberka, a věnoval jí r. 1610 na tvrzi, dvoru a vsi Koutě.8)
Roku 1607 na velikou noc byl Jindřich Burjan u svého bratra Jindřicha Lorence na Hostouni. Když poobědvali a zase do kostela na nešpor jiti chtěli, přijel k nim Volf Abraham Lamingár z Albenreitu se svým bratrem Jozefem, kteréžto bratří rádi viděli a s nimi doma zůstali. Když pak byli chvíli poseděli, tu Volf pana Burjana „slovy škrabal" napomínaje jej, aby sobě vdovu Kočovou na Olši vzal. Tu jej Burjan několikráte prosil, aby s takovými řečmi mlčel, že dobře ví, kde a kdy se oženiti. Ale on se nikterak spokojiti nechtěl, nýbrž jak předešle, tak i zase při večeři za stolem „pani Kočovou jej škrabal", až i manželka Lorencova jej Lamingára napomínala a prosila, aby se spokojil. Potom když od stolu vstali, Lamingár se zase s touže řečí k Burjanovi nutkal, ale Burjan jej odbyl řka: „Můj Lamingáre, spokojte se, já jsem již celý den dosti slyšel a trpěl, kdyby na dlouze bylo, tehdy bychom nezůstali přátelé." Spozorovav to Lorenc poručil jako pán domu panoši svému, aby Lamingára k „šenktyši" vedl, sám pak chtěl bratra do ložnice sprovoditi. Když již odejiti měl, promluvil k němu Lamingár, že by mu chtěl sloužiti. Rekl Burjan, jestliže by mu nechtěl životem, poctivostí a statkem sloužiti, aby věděl, že se on nechce víceji se stavem rytířským spřlznití, nýbrž do stavu svého dáti. Když pak Lamingár odpověděl, že stavu rytířského potupuje, řekl Burjan: „Ne, neboť jsem já jednu stavu rytířského měl a mám poctivé přátely Reysengrynery, kteří moji švakrové jsou, proč bych měl ty stavu rytířského potupovali?" Když pak potom se Lamingár proti němu stavěl, pravil Burjan: „Ej, Lamingár, já pamatuji, když jsem již u mého pana strýce nebožtíka 3 koně na stání měl a na vojnu jel, že jsi ty toho času ještě llzač a šelmou byl." I vykřikl Laminger: „Hrabě, ty lžeš!" Tu jej Burjan strčil, Laminger pak hned zbraň svou na pána vytrhl, ale Burjan popadl jej holýma rukama, a jej i s kordem jeho k lavici přitřel. I vytrhl Lamingár korduláč a okrvavil Burjana a byl by mu ještě více uškodil, kdyby mu nebyl hejduk ten korduláč vytrhl. Burjan měl z toho posekání veliké bolesti a dva prsty chromé. *)
Když začalo povstání r. 1618, přidal se Jindřich Burjan ke stavům odbojným a připovídal jim pomáhati všemi silami, což oni s vděčnou myslí přijímajíce osadili hrad jako důležitou pevnosť pomezní dobrou posádkou, jíž velel nejvyšší Haag (Hák). Nařízeno mu, aby všechno spolčovaní Plzenských s Bavory přetrhoval a bránu zemskou opatroval. Plzeň padla a věci stály pro stavy dosti dobře až k osudnému r. ičzo, když císařští vtrhli do Prachenska; tu padly Volyně, Kašperské hory, Sušice, Volary, Vimberk,
') DZ. 253. A 10. *) Bílek, děje konf. 129. s) DZ. 23. C 24, 67. O 2. ') Reg. kom. soudu. ») DZ. 135. F 19. •) Reg. komorního soudu.
RYŽEMBERK HRAD.
7i
Vodňany, Prachatice a konečné Písek. Řádění císařských v těchto místech způsobilo po celé krajině hrůzu. Don Baltazar de Maradas, jenž zatím přes Klatovy a Janovice do krajiny Kdyňské byl pronikl, spojil se s Bavory před hranicemi stojícími a nyní se obrátil proti Ryžemberku, na němž byla posádka Mansfeldská, vším potřebným dobře opatřená. Zkušený Spanél dav útokem ke hradu hnáti, hned poznal, Že nemožno hradu dobyti moci; mínil tedy užiti lsti. Kázal bavorským vůdcům Haimhausenovi a Lindlahovi, aby obléhali sousední město Domažlice, kde ležely 4 kompanie pěších a 2 kornety jízdy, udatně se po několik dní bráníce; sám pak 12. října okolo půlnoci s nevelikým počtem jízdy až pod hrad přitáhl, a hradu tímto způsobem se zmocnil: Rozkázal jezdcům ssedati s koní a rozsvftiti sobě lunty, nejinak jakoby lidé pěší byli. To když učinili, postupovali v pořádku svém znenáhla vždy blíže k zámku a při tom bubnovalo se a pískalo velmi hlučně, než jakoby tu několik mnoho praporců pěchoty bylo přítomno, kteráž by mínila mocí zámek slézti. Vojáci hollandští, jimiž týž hrad byl osazen, nedomnívajíce se jinače po těch luntech rosžžatých a bubnováni ustavičném, než že by byli velikým houfem mušketýrův obklíčeni, ulekli se toho velice, ovšem pak pohrůžky silné Don Baltazarovy, který k první bráně přitáhna ve jménu vévody bavorského Maximiliana posádku vyzýval, aby se vskok poddala, sice že s nimi hůře než s Píseckými naloženo bude. Tim velitel a posádka velice jsouce postrašeni otevřeli mu bez meškání vrata, on pak zmocniv se jich i hradu, praporce jen jim odňal, vojáků pak zanechal na svobodě, aby bud k regimentu svému se odebrali, bud, měli-li by někteří z nich chuť, k službě císaři potřebovati se dali. *) Druhého dne zůstaviv tu nejvyšSího Herlebergera s posádkou, táhl k Domažlicům a města toho také dobyl. Jindřich Burjan zatím byl zemřel, ušed krutému osudu.
Bavoři, jimiž osazeny byly Ryžemberk, Domažlice a Týn Horšův, plenili zatím okolí, dovolujíce si výtržností takových, jako kdysi předkové jejich za válek husitských. Teprve když se nepokoje po Bělohorské bitvě tišily, také svízele v zdejší krajině se ulevovaly a na jaře r. 1621 zcela utichly. Za to však pokutováni hlavní rebellové. Patentem Karla z Lichtenšteina, plnomocného místodržitele, obesláni byli dědici Jindřichovi, aby na hradě Pražském stáli, což když se nestalo, r. 1621, 26. dubna odsouzeni všeho jmění a památka Jindřichova vyhlášena za proklatou a nepoctivou na věčné časy. Panství Ryžemberské prodáno týmž knížetem r. 1623, 11. února „zámek pomezní Ryžemberk, tvrz Kouty a polovice městečka Kdyně" Janovi Filipovi Kracovi z SarfenSteina, rytíři, JMC. komorníku, též knížete Bavorského komorníku a nařízenému nejvvššímu.s) Kateřině Sibylle ponechány toliko dům v Nové Kdyni, dvůr Starokdyňský a mlýn Vachalovský, které ji před povstáním dědičné náležely.
Po učiněném trhu hrad Ryžemberk opuštěn jest posádkou císařskou a odevzdán novému majetníku, kterýž však na hradě ponechal jen kanceláře a byty pro úředníky a sám na tvrzi Koutské bydlil. Za manželku měl Annu Alžbětu Kolonovou z Felzu a držel také Žimuntice, Renče, Dolní Lukavici, Úsilov a Záhořany; tyto přikoupil i s druhou polovicí městečka Kdyně a spojil s Ryžemberskem. Roku 1624 dne 24. prosince udělil Kdyňským nějaké výsady. Konaje znamenité služby v poli, získal si povýšení do stavu hrabského. Jak již řečeno, někdy na Koutě bydlíval. Když tu byl r. 1628 v pondělí svatodušní, tu obeslav k sobě Jindřicha z Přichovic, k němu mluvil, že jako šelma od pluku utekl a že ho do vězení vezme a oběsiti dá, by 100 hlav měl. Rozkázal hned trubači svému polnímu, aby jemu kord odňal, a když se Jindřich šetrnými slovy zbraňoval, tu Krac ode stolu vyvstav nůž, kterým jedl, do rukou vzal a jej proti Jindřichovi drže mluvil, nedá-li kordu od sebe, že ten nůž do něho vrazí a jej zabije. Když trubač rozkaz vykonal, poslal Krac pro biřice a kázav Jindřicha do želez dáti, držel jej ve vězení. Jindřich později žaloval naň u soudu zemského, který se tou věci obírati nechtěl a ji tudíž na smlouvu podal.3)
Krac patřil k těm vojákům té doby, kteří nesloužili pro věc, nýbrž pro zisk. Když se mu tedy zdálo, že se věci u veliký neprospěch císařův obracejí, přešel k nepříteli. Nebyl dlouho u Švédů, nýbrž v bitvě u Nerdlinku (r. 1034) zajat a zavezen do Vídně. Tu byv postaven před soud vojenský, odsouzen jest hrdla i všech statkův a odpraven (r. 1635). Statky jeho již po jeho útěku byly (r. 1633) od Albrechta z Valdšteina zabrány a hraběti Šimonovi 2 Thunu postoupeny, ale po smrti Valdšteinově zase ujaty k ruce král. risku a poněvadž se k nim připovidali mnozí věřitelé, dány pod sekvestr. Velikou jich čásť uchvátili věřitelé, co pak se dotýče Ryžemberka s Kouty a Záhořan, ty odevzdány Vilémovi Kolonoví z Felzu za pohledanosti sestry jeho Anny Elišky, vdovy po Kracovi pozůstalé a od ní jemu r. 1641 postoupené ale tak, aby odtud jistým věřitelům jich dluhy zaplatil.4)
V krajině zdejší mezi tím pokoje nebylo. Roku 1641, 1. července byl švédský generálmajor Wrangel osadil bavorské město Brod a odtud vyslal nejvyšší své, pověstného Pfula a Wittenberka s 8 pluky přes Osí do Čech. Ti krajinu náhlým svým příchodem překvapivše osadili Ryžemberk, Domažlice,
') Pavla Skály ze Zhoře historie (IV. 316).   *) DZ. 153. A 9.   ') DZm. 152. A 16.   '} Bilek, děje koní,
7a
TVRZE NA KOUTSKU.
Klatovy, Horšův Týn a jiná mista hrazená a drancovali v okolí, nic se nebojíce vojska císařského, u Plznfr-ležiciho. Teprve když byl Wrangel tvrdého hradu Ritzsteíg u Brodu dobyl, plenící Švédy zase do Bavor povolal. Roku 1648, 6. dubna opět oddělení Švédův Kouty a Kdyni přepadlo a největšich výtržností si dovolovalo. Vilém Kolona, jenž byl právě na Koutech, utekl před Švédy do sklepa, ale tam byl zavražděn a potom ve Staré Kdyni pochován. Osm neděl později švédský generál Konigsmark s celou svou mocí k Domažlicům přilehl, ani tam bylí posádkou císařský velitel s 50 vojáky, města toho dobyl, potom Horšův Týn, Kladruby, Stříbro a j. opanoval. Vestfálský mír téhož roku (25. října) krajinu tuto osvobodil od krutých Švédů, jimž také starý hrad spuštění a pobořeni své děkoval. Neboť až do r. 1641 bydleli zde úředníci panství; ale Pful, švédský generálmajor, vpadna do Čech (1. července 1641) hrad ten nenadále ztekl a pobyv tu několik dní tak spustošil, že bylo potom potřebí veliké opravy na všech staveních. Panství držela Anna Eliška do své smrti (f r. 1670, 27. března) a odkázala je posledním pořízením (r. 1661, 16. února) jediné své dceři Eleonoře Barboře Marii. Tato vdavši se za říšského hraběte Jana Augusta ze Solmusu, sídlela obyčejně na statku Rodeheimském, blíže Frankfurtu nad Mohanem ležícím; proto také po smrti mateře své postoupila panství Ryžemberské i s Záhořany, příliš vzdálené (roku 1670, 8. dubna) Jiříkovi Vácslavovi Černínovi z Chudenic na Osvračiné, Nahošicích a Radonicich, vyminivši si při tom jakousi náhradu; manžel její však, jenž r. 1671 dne 20. října městu Nové Kdyni svobody potvrdil, potom panství to hraběti Černínovi odprodal. Ten tu jen šest let hospodařil nemoha udržeti panství pro dluhy; z těch příčin také přišlo roku 167Ď k odhádáni. Zajímavý jest v témž odhadu popis Ryžemberka, totiž: „Předně zámek Ryžemberk dokonce pustý, na vysokém vrchu ležící, se třemi placi, v něm ještě podzemní sklepy, též také některé při zemi suché sklepy, hlavní pak zdi na díle dobré se vynacházejí; v týmž zámku v dolejším placu předešle, když se na témž zámku bydlelo, pivo dle zprávy se šenkovalo. Šacuje se týž zámek s štěpničkou při něm se nacházející za 150 kop míš., chmelnice pod týmž zámkem za 25 kop míš." Tedy stála tehda celá pustina jen 150 kop míš.! Jaká to změna po 80 letech, kdež umírající Jiří z Gutéteina jedinému úředníku tolik odkázal. Panství přisouzeno přednímu věřiteli Volfovi Maximilianovi svob. pánu z Lamingu a Albenreitu a na sv. Kříži, JMC. skutečnému komorníku. Volf potvrdil r. 1677 dne iď. záři svobody Kdyňských, a měv dlouhé pře s Chody, poddanými svými, zemřel r. 1696 na zámku Trhanovském. Poněvadž pořízení o statku svém neučinil, dáno jest poručenstvf nad sirotkem Maří Annou mateři její Kateřině Lamingárové z Lobkovic, která se v pozůstalost uvázala. Nemohouc s hospodářstvím nic svésti, prodala r. 1697 dne 14. června spolu s komisaři k tomu nařízenými panství Jiříkovi 'Jindřichovi svob. pánu ze Stadionu, totiž: zámek Trhanov s dvorem, Postrekov dvůr a ves, městečko Klenec, vsi Draženov, Újezd, Chodov, Nemanice, Neubau, Mauthaus, Kubici, Starý a Nový Prenet, Maxenruh, Mysliv, Chalupy, Pláně, Fuchsberg, Horní a Dolní Fleky, Chudenín, Hadravu, Červené dřevo, Hyršov, Springenberg, Hledsebe, nové domy za Heršteinem, zámek Kout se dvorem poplužným a vsi, městečko Nový trh s domem panským, dvory Klíčov, Starý dvůr, Záhořany, Nový dvůr a NovotrŽský, městečko Novou. Kdyni s domem panským, vsi Stráž, Tlumačov, Mrdákov, Klíčov, Záhořany, Stanětice, Brnířov, Hluboký, Novou ves, Smržovice, Lhotu, Počinovice, Studánky, Brůdek a chalupy zámecké (Podzámčí). V držení rodu Stadionského zůstalo panství do dnešního dne.')
TVRZE NA KOUTSKU.
KOUTO.
[od RyŽemberkem jest ves Kouto, kde byla tvrz postavena teprve v 16. století, když se pánům odnechlělo bydleti na vy-Wf- sokérn Ryřemberce. Zakladatelem jejim byl Jiřík hrabě z Gut-» Steina a v posledním jeho pořízení činí se o ni prvni zmínka. Poněvadž dějiny Kouta v dějinách Ryžemberka obsaženy jsou, připomeneme toliko, že podlé odhadu r. 1676 tvrz Kouto prostranná měla „dva stoky, v nichž s potřebu světnic, suchých i podzemních sklepův, komor a jiných příležitosti" bylo, však na díle, obzvláště ten po pravé straně Štok, když se do tvrze ze vsi vcházelo, byl hrubě, jak na zdech, tak i střechách sešlý.')
') DZ. 117. L 8, 404. O 29.   ») DZ. 30. O 24—P 3-
ZÁHOŘANY.
■ edaleko od Kout k severu jest ves Záhořany, jejíž prvni obyvatelé proto, že bydlili za bórami, obdrželi jméno Zahořané, Poprvé se se jménem této vesnice v pamětech r. 1273 setkáváme; neb tehda Stanimír z Božice (?) daroval klášteru Kladrubskému vsi Zboř a Záhořany, zaíež si vyminil, aby od kláštera měl pro sebe a manželku svou do jich obou života popluži k užíváni.') Ve 14. století byla ves ta rozdělena mezi několik zemanů, kteří tu lili na způsob pozdějších svobod-níkův.   Byla tu troje popluži, jeden měl po třech, jeden po dvou-
') R eg. IL 330.
TVRZE NA
čtvrtech a dva po čtvrti ') Znenáhla se skupovávaly části a povstal větSÍ statek vladyčí, na němž tvrz postavena. První držitel takového většího statku byl Jindřich KyÚice ze Zahořan, jenž se od r. 1430 často v pamětech soukromých vyskytuje. Roku 1438 byl vladařem kláštera Chotěšovského, od r. 1445 seděl již v Záluží a naposled se vyskytuje r. 1458.') Na počátku 16. století seděli tu Vácslav a Jan bratří ZahořanSti z Oráčova, kteří se od r. 1S06 vyskytují. Z téhož rodu připomíná se r. 1554 Jetřick. Týž zemřel před r. 1544 odkázav všechno zboží své dceři Markétě, manželce Zikmunda Měsíčka z VýSko-va. Tato vložila si pak v obnovené dsky zemské: Zahořany tvrz, dvůr a ves, Sedlec ves s tvrzištčm a dvorem pustým, v flichoviclch dva a päl dvoru kmecího, Skaňov ves pustou, Zhorsko dvůr pustý (kdež bývala Zhoř r. 1273) s 3 mlýny.1) Synové její Jetřich MikuláS, DiviS a Zachař bratři Měsíčkové t VýSkova prodali dotčené zboží Jiříkovi a Albrechtovi bratřím z Gutlteina a vložili je ve dsky zemské r. 1570, když již byl Albrecht zemřel.') Zahořany drženy nyní k Ryžemberku, jak již svrchu vypravováno. Roku 1581 odděleny od něho ar. 1585 prodány Janovi
J) Berná str. 20. O podobných svobodnicich Srovnej arch. Č. IV. 242. Jiný asi byl Přibik ze Zahořan, jenž před r. I434 zemřel. (DD. 15. f. 427) a) Archiv bibl. Praž., archiv č. III. $61, IV. 47.   -> Archiv Třeboň.   *) DZ. 17. D 3.
KOUTSKU. 73
ncjstarSimu VidrSpergárovi z VidrSperka a na MutěnínS, jenž r. 159O zemřel. Po něm držel týž statek syn jeho Jan Šebestián, S tím se r. 1615 soudil Kryštof Fykenbyrt, farář Novokdyňský a správce chrámův Páně sv. Mikuláše a sv. Petra ve Kdyni, Od starodávna a nad paměť lidskou dávány farářům zdejším z Nové Kdyně a z Praporiště a Starce 81 kbelec obilí suchého, jednoho dílu žita, diruhého ječmene a třetího ovsa, všeho v rovnosti míry, ale za r. 1610—1Č14 nejen týž desátek, který na 405 kbelců vyrostl, nevydáván, nýbrž i po Šetrné žádosti farářově lidem v tom zápověd ui:iněna.') Sice Jan Šebestián z rejster soudních také jako práč znám jest. Zemřel asi r. 1621 zůstav]v syna nezletilého Jana Jin-diHcha, pro nčhoř statek Zahořanský jen dvě léta držen;') neb r. 1623 koupil jej Filip Krac a připojil jej zase k Ryžemberku. Tvrz zdejší byla r. I676 prostranná, ve 4 úhly, větším dílem od kamene, vnitř však místem od lepenice vyzdvižena, avšak bez oken a kamen, při zemi byla větším dílem od klenuli a též na střechách sešlá. 3)  Rozpadla se brzo v niveČ.
') Reg. komorního soudu. Pán byl katolík a farář bezpochyby pod obojí.
») DZm. 6j. A 36. s) DZ. 30 P 3—9.
Erby měst v Plzeňsku a Prachensku.
Hrady a zámky České IX.
|6
DOMAŽLICKÝ HRAD.
západních končinách Čech při hranicích Bavorských leží staré a starožitné město Domažlice, mocná bašta nejen jazyka českého, anobrž celého Slovanstva k západu, jako nějaká pevnost nepřemožená. V tom stavu udržena jest železnou silou a tvrdou šíjí lidu okolního, na jehož jadrnosť tak rádi patříme. Mnohé upomínky pěkné, zvlažte na slavná vítězství dob minulých poutají se k jeho okolí. Prvotní město založeno bylo v podobě as:i vejčité a objato bylo příkopy a hradbami, z nichž sem a tam kusy zbyly; také se jezdilo do města čtverými branami, z nichž jedna, řečená Dolejší, také dosud stojí. V rohu hradeb při bývalé Hořejší bráně stával hrad Domažlický (později řečený Cho-dovský), jehož vysoká štíhlá věž okolní domy převyšuje. Nad tuto věž vyniká výše okrouhlá věž, která stojí při kostele; tato jakož i mnohé starožitné portály v domech nemálo přispívá k starožitnému rázu města Domažlic a skalopevní domové zpodobňují nám i pevnou mysl jejich obyvatelův. — Projdeme-li dlouhým náměstím, které zdobí posud z obou stran loubí, přijdeme až na roh Chodovské ulice a tu se nám objeví na konci téže ulice stavení zdobené dotčenou věži, bývalý to zámek Chodovský a úřad Chodův „psohlavcův", kteří zkoušeli dlouhá protivenství a nejedny nátisky, nežli se tvrdá jejich povaha proměnila v nynější měkkou. Týž zámek stojí na kraji návrší, na němž město stojí, o něco níže než náměstí, ale nad údolím potoka dosti vysoko. Stavení jeho jest pétihranné, to jest čtverhran s jedním usečeným rohem a velmi malým dvorkem, chovajíc ve východní polovici své c. k. hejtmanství, okrasní soud a berní úřad, v západní obecnou školu. Před tím byla západní polovice solnici a ve východní byly kanceláře ode dávna. Ráz jeho svědčí o tom, že vyzdviženo jest v 17. věku s použitím některých hlavních zdi, ale proměňováno i v 18. věku, až dostalo nynější svou podobu s pravidelnými okny a zelenavou omítkou. Způsoba jeho jest tedy nová, ale klenuté světnice v přízemí svědčí o větším stáří.
Věž v jihovýchodním rohu stavení stojící jest okrouhlá a vyniká nad jednopatrovým stavením zámku o dvě poschodí výše, má ještě starou omítku a dole všude jest bez oken. Starý vchod do ní, jenž se v znamenité výšce nachází, jest do končitého oblouku sklenut a zavírá se železnými dveřmi. Když se pak po čtyřech schodech do vnitřku vstoupí, spatřuje se starodávná podlaha s velikou čtyřhrannou derou, kterou vézně do spodního vězení sázeli; ale poiněvadž se místnosti bývalého vězení potřebují, jest k díře té ze spodu řebřík přikloněn. Vězení jest asi 3 m hluboké na starém klenuti a pod ním jest ještě jiné vězení, nyní komora, z níž jde malé okénko později prolomené na východní stranu. V prvním poschodí věže jest zed ještě velmi hrubá. Nahoru točí se schody kolem zdí věže, příkré a úzké, poněvadž jest vnitřek pro hodiny zahrazen. Stoupající pozomje na té ce-Sté jen jediné okénko a že bylo několik podlah nad sebou. Konečně přijde k hodinám pod samými kranclemi. Kdežto dosud bylo zdivo ze samého kamene, jest tuto zdivo prý z cihel, tedy v pozdější době vyzdvižené, jak i svědčí čtvero vejčitých oken v něm se nacházejících Také je tu zdivo o polovici slabší, neižli bylo u vchodu. Nejvýše ve věži jsou krancle ze štukoví postavené s ochozem, nad tím jest střecha spočívající na osmihranném stavení věže a sloupoví dřevěném, plechem pobitém, pak jsou dvoje lucerny nad sebou a konec věže jest malá cibulovitá báně s makovicí a korouhvičkou s českým lvem, na níž jest číslo 1728 na znamení, že svrchní úprava věže tohoto roku byla dokonána.
Domažlický hrad od západní strany.
DOMAŽLICKY HRAD.
75
Blízká krajina okolo Domažlic zalidněna byla od pradávných dob; zde bydlívalo plémě, kterému se říkalo Domaželici (po Domaželovi), ale kraji jejich říkalo se ode dávna Tuhost. Tak nazývá se mezi hranicemi biskupství pražského roku 973, tak (Taugst, Taust, Taus) Němci posud nazývají Domažlice, a v 16. věku říkalo se ještě jednomu lesu u Domažlic v Tuhostech. Domažlice byly tehda hradem nikoliv v tom smyslu, jako byly hrady pozdější, nýbrž osadou ohrazenou a zpevněnou, a tím způsobem cd vesnic se rozeznávající. Z důchodův jeho podělovali panovníci kláštery, což tuto pomineme mlčením. ') Za to však zmíniti se musíme o Domažlicích jako pevnosti pomezné. Přirozená povaha země české, její omezení horami, které pokrývaly husté lesy nebo hvozdy, byly jí výhodnou obranou, poněvadž jen na několika místech možno bylo branami v lese prosekanými dostati se do země. Brány tyto ovšem musely býti pro spojení obchodní, ale právě proto, aby se jimi nepřátelé do země nedostali, bylo potřeba tu ostražitosti. Stráž tu drželi u brány Domažlické a Všerubské Chodové, nemajíce tudíž žádné jiné povinnosti, nežli aby tu na stráži stáli, po lesích pocházeli, aby se zbytečným kácením netenčily a cizinci aby se v nich neusazovali. Jestliže pak bylo nebezpečí, že by nepřítel do země vnikl, tuf Chodové brány a cest),' zasekali nebo zaroubili, jak to učinili r. 1040 proti císaři Jindřichovi a) Velitelem jejich byl ten, který úřad královský v Domažlicích držel, tedy purkrabě. O tom, kdy úřad ten povstal, není nám nic známo, nevědoucím ani, zdali Domažlice přímo k Čechám patřily Známo jest, že některé západní končiny Čech patřily do 113. století hrabatům z Bog-en, a zajisté není také bez přičiny, že list Jindřicha vévody Bavorského, jimž nějaké milosti udělil klášteru Chotěšovskému, dán jest v Domažlicích (r. 1274, 16. března) a že list syna jeho Oty (r. 1291), jímž milosti ty byly potvrzeny, také dán je v Domažlicích.*) Vztahuje li se toto na. nějakou zástavu, zajisté se to vztahuje jen na důchody jisté a rychtu, neboť r. 1284 nejen že máme známosť o úřadě purkrabském zdejším, jenž vztahuje se nad veškerou popravou kraje Domažlického dáván byl jen osobám řádu panského, ale r. 1298 činí se také zmínka o úřadu krajském, kterému poddáni byli všichni obyvatelé okolní. *) V témž století také asi se stalo, že při Domažlicích postaven jest hrad, v němž purkrabě bydlívali. Pro důležitosť Domažlic byli tu v letech 1284—1285 purkrabě dva stavu panského, totiž Puta z Potšteina a SobĚhrd z Litic, z nichž Půta i r. 1289 v témž úřadě zůstával.9) Roku 1291 následoval po něm Závise z Strulnice, pán jazyka českého milovný a z okolí nynější České Lípy pocházející, a v letech 1294—1295 následoval po něm strýc jeho Hynek z Dubě, rytíř udatný. 6) Král Jan zastavil Domažlice (bezpochyby i s úřadem) Vilémovi Zajíci z Valdeka. Sem svolán byl k velkonocím r. 13(8 všeobecný sněm zemský, na němž se stalo smíření mezi králem Janem a šlechtou Českomoravskou. Král Jan zdržoval se pak zase v Domažlicích i r. 1321 v červnu, když se ubíral z království svého, aby se v cizině bavil dobrodružstvím. Chodům Domažlickým, kteří dosud bud práv o mocnosti purkrabí nebo rychtě městské podléhali, učinil král Jan r. 1324 ulevení takové, aby drželi svůj soud, který se měl jednou za čtyři neděle v Domažlicích scházeti.') Ještě i za těch dob osazován zdejší úřad purkrabský osobami stavu panského a vyskytuje se
«- w n n É* C /✓*•» 1 /\ /» «-» /") r-A hst n Ír A " ^ «. »í I rvllflrf iKÄ 8\ í .     I -j í. U    ±Jt 1» t í A    £í    ĽO^iu   J n rv » /   ^.wi j   1    |jui r\i rj. 11\,. j
Nahoře se stala zmínka o jisté zástavě, učiněné vévodám Bavorským, jejížto rozsah není znám a která se zejména na úřad purkrabský nevztahovala. Za krále Jana zastaven týž úřad Petrovi z Rc<žemberka, hlavnímu věřiteli královu, a slíben pak zeti jeho Jindřichu falckrabí na Rýne. Když tedy roku 1328 falckrabě hrad Hyrštein od Oldřicha lantkrabě Leuchtenberského koupil a jej nedoplatil, zavázal llantkrabé k tomu, aby do konce července zástavu od pana Petra vyvadil; za to měly mu býti Domažlice postoupeny tak, aby ročně z nich bral 200 kop za opatřování zboží a 200 kop aby si z důchodů srážel až do zaplacení dluhu, což se mohlo stati teprve za 7 let.9) Pro Domažlické zástavy ty způsobovaly dost těžkostí, pročež král Jan jim dal r. 13,11, když se v Landshutě zdržoval, zápis, že žádný vladař je nemá většími platy obtěžovati, nežli byli povinni z města a rychty do komory královské dávati. Král Jan se také v Domažlicích t. r. v srpnu zdržoval, ale proto přece Jindřich zůstával jejich zástavním držitelem. Jakožto takový potvrdil r. 1332 dne 18. dubna Chodům zdejším vyvážení jich práva Chodovského a v květnu t. r. se v Domažlicích zdržoval a tu Petrovi z Rožemberka 450 kop dluhu zapsal. l0) K r. 1336 dovídáme se také, že měli Jindřich na Domažlicích svého purkrabě, bezpochyby proto, že již starodávný úřad purkrabský panský zahynul. Frenclin, purkrabč Přimdccký, sc oň s knížetem domlouval proto, že týž purkrabč nčjakého jeho mana zajal a v Domažlicích vsadil. ") A poněvadž Domažličtí pro skrovnost města svého nebyli s to veliké platy dávati, prosil král Jan (roku 1339 v květnu) jak Jindřicha zetě svého, tak i dcery své Markéty a purkrabě Domažlického, aby jich neobtěžovali většími platy, než platívali za držení královského. Ještě téhož roku zemřel kníže Jindřich a král Jan ujav Domažlice zase ke svému drženi, měšťany a Chody
') Viz Pam. arch. II 168. 3) O tom a pozdějším viz Pam. arch. VIII. 270 atd. Mittheil. d. Ver. f. G. d. D. XIII. 144. *) Reg. II. 356, 645. 4) Reg. II. 765. Srovnej Reg III. 692. l) Reg. II. 566, 587, 630. ') Reg. II. 665, 708, 719, 725. 7) Reg. III. 404 *) Reg. III. 457.   ») Arcliv říš. Mnichov.    "*) Reg. III. 698, 712, 737, 73g.   ") Jacobi cod. epíst. p. 4
76
DOMAŽLICKÝ HRAD.
novými milostmi obdaroval.J) Syn jeho Karel se v Domažlicích v letech 1344, 1347 a 1349 zimního času zdržoval.9) Když pak pro volení jeho na krále Římského válka s císařem Ludvíkem Bavorským nastala, usadil tu s vojskem Jindřicha z Hradce, jenž do Bavor zajížděje veliké jim škody působil (r. 1 347). Držitelem Domažlic byl tehda Jan knííe Korutánsky, bratr Karlův, jenž r. 1349 ob ni pro jich chudobu daroval ves Petrovice a nad to výsadu dal, aby vyňati byli z popravy panské a svými konšelly a rychtářem byli souzeni. Ačkoliv pak Karel ve svém Majestátu vůli svou ustanovil, aby se Domažlice nikomu nezastavovaly, přece r. 1349 dne zo. června „z jistých a znamenitých příčin" Jindřichovi 2 Hradce a jeho bratřím hrad a město Domažlice s soudem krajským a jinými soudy a příslušenstvím v 4000 kopách zavadil.3) Obvyklý však zápis, že zastavený úřad se má po vyplaceni vrátiti, vydal Jindřich teprve v březnu roku následujícího.
Divoký a nepodajný Jindřich způsobil brzo bouři. Počátek její stal se zavražděním nějakého pana Albrechta rodu neznámého a povstala brzo půtka v zemi. Když pak Jindřich i císaře k právu a kázni jej volajícího neposlouchal, siřídil tento pole a poslal naň vojsko, které hrad Domažlický oblehlo. Maje lítost s měšťany Domažlickými, kteří obléháním mohli utirpéti škodu nenahraditelnou, napomínal je (r. 1354, 19. ledna), aby nečekajíce útoku ze své vlastní vůle císaři se poddali, slibuje s tím, že již nikomu zastaveni nebudou. Nevíme, zdali uposlechli, ale jisto jest, že královští Domažlice v moc svou uvedli a že pak Moravané r. 1355 také hrad Teleč ztekli. Teprve r. 1356 dne: 19. srpna Jindřich přijat jest na milost na ten způsob, aby pokoj zachovávaje zajaté vydal, všech spolků s vrahy Albrechtovými se odřekl a do dvou let mimo dvůr císařský a korunu Českou se zdržoval;4) do dobytého města dal Karel zase purkrabě stavu panského, totiž Rousá z Ĺitic, jemuž nařídil, aby Chody při jich starobylých zvyklostech zachovával a nedopouštěl, ahv se zemane me;zi nimi za-kupovávali. Po Rousovi následoval JeSek Jura, kastelán královský, jenž Domažlickým (r. 1363) výroční trh a trhy dobytčí vyprosil.5) Později jim dal také všelijaké jiné svobody na povznesení živností městských. Vedle toho zapisoval císař rozličným osobám platy na Domažlicích, ale k zástavě nepřišlo. Tak na př. když roku 1370 syna svého Vácslava :s Johankou Bavorskou zasnuboval, obvěnil nevěstu 15000 kopami, kteréž na Přimdě, Domažlicích a Stříbře zapsal. Měl tu tehda purkrabě Oldřicha z Bezděčfna, r. 1371 také pána na Strhařích. Janovi lantkrabí Leuchtenberskému zapsal (r. 1371) 200 kop gr. platu na městě Domažlicích, a to do jeho života; ale když chtěl (r. 1378) Domažlice z toho vyvadili, zapsal lantkrabí městečko Lišov s několika vesnicemi panství Hlubockého.6) Také za Vácslava IV., jenž obec zdejší některými milostmi obdaroval, zůstaly Domažlice po několik let v držení královském. Vácslav uznávaje důležitost Domažlic usadil tu dva purlfcrabě nebo hejtmany, Bomíka ze Štitar (r. 1392—1396) a Maršíka z Hrádku (r. 1394), kterým také poddával město samo tak, aby ani podkomořího neposlouchalo. 7) Za odměnu zapsal oběma rychtu v Domažlicích, ovšem tak, aby ustanovovali souseda za rychtáře a jen důchody rychty vybírali, proto i o tom král. příslušnou výminku učinil, když r. 1395 dne 10. února svobody města potvrzoval.8) Král Vácslav uznal za dobré dáti zase úřad Domažlický osobě stavu panského, když byl událostmi r. 13&6 přinucen také ohled míti na panstvo. Přijal tedy Domažlice roku 1397 v květnu Jan 2 Michalovia a slíbil, nejen že ten úřad na požádání vrátí, nýbrž i že za něj nebude nižádných škod čitati. ■) Odstoupil tedy Borník od purkrabství ,0)
Hláska v Domažlicích na náměstí u kostela.
') Reg. IV. 272, 335, 468. *) Huber. Regesta. *) Dobner Mon. IV. 32, arch. Hradecký, rkps. svobod Domažlických. *) Arch. mus. rukps. Roudnický. 5) Arch. Domažlic, a mus. 6) Lib. conf. arch. řií. Mnichov, a Htubocký. DD. 13, f. 88, Palacký Formelbiicher lib. conf.   8) Arch. Domažlický.   ") Arch. c k. dvorský.   ") Roku 1399 slove Borník někdy purkrabě Domažlický (Manual v arch. kapitulním).
DOMAŽLICKY HRAD.
77
a Maršík snad zůstal jako podřízený Janův. Jisto aspoň jest, že Maršík, jenž se ještě r. 1401 purkrabí Domažlickým nazývá, králi Vácslavovi veliké služby prokazoval, porážeje protivníky Vácslavovy, a že od něho r. 1401 za odměnu hrad Lopatu a plat na Sušici obdržel.1) Když se Zikmund, král Uherský, byl spojil se zpronevěřilými pány českými a krále Vácslava zajal a ve vládu nad Čechami se uvázal, zapsal r. 1403 dne 25. března Domažlice v 1000 kopách Boršovi mladšímu z Oseká, což, tuším, i potom od krále Vácslava uznáno. Týž totiž, vrátiv se ze zajetí, nakazoval Boršovi, Bohuši ze Štědré, purkrabí jeho a ostatním jeho zřízencům, aby Chodům v jich svobodách nepřekáželi, jakož tak i poručeno (roku 1404, 11. května) všem obyvatelům království Českého.2) Asi r. 1406 byla zase zástava tato vyvážena, což se znáti dává tím, že byl Boreš od té doby zástavním držitelem Přimdy. Král pak si zase svoje purkrabě sázel. Roku 1416 nařizoval Janovi Lukavcovi z Lukavice, purkrabí zdejšímu, aby Chody při jich svobodách a zvyklostech zachovával. Také učinil tu změnu, aby měli Chodové místo purkrabě, kterýž na soudu jich
Zbytky hradeb a přikopu na severní straní Domažlic.
předsedal, svého soudce. Prvním soudcem Chodovským stal se Oldřich z Mírkova, jenž brzy potom sudství toto prodal Jaroslavovi z Blahotic, a tomu je král Zikmund r. 1421 potvrdil.
Král Zikmund zapsal napřed Domažlice Bedřichovi a Hanušovi bratřím z Kolovrat v i'>oo kopách, ale přenesl zástavu tu na hrad Dobříš a zapsal r. 1422 dne 23. září město Domažlice s úřadem a všemi důchody Zdeňkem z Drštky ve 2000 kopách tak, aby byly k jeho potřebám válečným otevřeny 3) Ale to vše byly jen jalové zápisy, poněvadž se Domažličtí hned v prvních dobách bouří husitských zdvihli, vlády v městě se zmocnili a pak k bratrstvu Táborskému přidali. Byl to husitský ostrov mezi državami katolickými, a proto ustavičné půtky. Domažlice hájil statečné hejtman jich Jan Ritka z Beíidědic, jenž byl té doby první osobou husitskou v Plzeňsku, jemu pak od roku 1427 také pomáhali hejtmane na zámcích a městech, jež před tím byli Táboři opanovali. V příměří vstoupily oboje strany r. 1428 a r. 1431 zase bylo obnoveno.4) Od těch dob byl v krajině zdejší mír a válka se zanesla do Bavor, když ji r. 1434 Zdeněk Drštka zdvihl a Chodové mu v tom pomáhali. Když pak následovalo uznání Zikmunda císaře za krále, vešel teprve Drštka ve skutečné užívání zápisu svého, ale události pozdější ukazuji, že právo své převedl na pana Hanuše z Kolovrat. Za něho trvaly pomezně půtky s Bavory napořád. Hanušovi pomáhal
') Kopiif Přemyslovský.   *) Arch. č. II. 473, arch. mus. Bohuše byl i r. 1404 zdejším purkrabí (Arch. č. V. 237).   s) Arch. č. n. 449, archiv Domažlický.   *) Archiv £ III. 267. IV. 238.
78
DOMAŽLICKO HRAD
proti nim služebník jeho Arnošt Heršteinský a Domažlickým se ovšem při tom škody přihodily. Roku 1438 dne 4. června učinila rada Domažlická a purkrabí zdejší Zdenek z Touchovic mír s Bavorskými knížaty, jenž však brzo byl zrušen. V nové té válce, za níž velel Domažlickým purkrabě Jan Švestrzun 2: Hradiště, zase rokováno o mír, kterýžto ke sklonku roku [440 k místu byl přiveden. Ale žaloby na násilnictví Bavorův i v následujících letech neumlkly. Švestrzun zůstával zde purkrabí i roku 1450, ale mezi tím připomíná se také purkrabě Zbraslav, jenž snad byl místopurkrabí a věci Domažlické za nepřítomnosti Švestrzunovy řídil.') Zástava byla mezi tím (před r. 1450) přešla na Jindřicha z Kolovrat. Když r. 1451 mezi Albrechtem a některými pány Českými nové půtky povstaly, vtrhli Bavoři do Čech a pálíce pod Ryžemberkem, z neznalosti také Jindřichovi mnohé škody činili. Zase o mír potom jednáno a Jindřichovi stala se potud náhrada, že (v listopadu) přijat za služebníka knížecího, aby pomáhal proti Janovským, a dostával 600 fl. ročního platu.3) Teprve r. 1452 na podzim učiněn mír v Landshuté, při čemž za škody dosti učiněno také Švestrzunovi, Hynkovi, rychtáři Domažlickému, Jiříkovi, rychtáři Chodovskému, a jiným služebníkům Jindřichovým.3)
Když se stal mladý Ladislav králem Českým, sebrali Domažličtí mezi sebou peníze a vyplatili se.   Král potom potvrdil Buška z Vlkanova jako rychtáře Chodovského (roku 1454, 28. června), stvrdil svobody Domažlických (25. listopadu) a dal jim (roku 1455, 28. června) zápis, že nebudou vyplaceni od žádného pána, nýbrž jen od krále samého (t. j. že výplatu na nich král pánu neudělí). Když pak Domažličtí r. 1456 od Buška rychtářství Chodovské koupili, byli krátký čas pány nad úřadem Domažlickým, ale podrželi při tom Švestrzuna jako purkrabě.4) Král Jiří brzo po svém nastoupeni potvrdil svobody Chodův (roku 1458, 31. prosince) a maje pře s Ludvíkem knížetem Bavorským, ustanovil k uklizení jich rok do Domažlic (r. 1459 v září).   Uznávaje pak za hodné, aby hradové pomezní řízeni byli lidmi a válečníky zkušenými, odevzdal roku 1459 dne 4. listopadu město Domažlice i úřad veškeren Domažlický Rackovi z Janovic a z Ryíemberka, jenž se zase zavázal, že s tím zámkem proti králi nebude, ale má jeji otevřený miti k jeho potřebě proti nepřátelům, aby tu lidé položeni byli na králův náklad.*) Když Racek r. 1461 zemřel, ujal se sirotků Jan Calta z Kamenné hory jako poručnik a spravoval úřad Domažlický.6)  Ale král Jiří vyplatil ten úřad zase od sirotkův a několik let jej spravoval skrze Jeika z Boskovic.   Roku 1469 dne 28. října zastavil týž král úřad Domažlický v 3000 fl. uh. Protivovi a Lvovi bratřím s Rozmitála do tří let a připsal jim 1000 fl. 7)   Za purkrabě ustanoven po této změně Henzl z Omrtálu. Domažlickým, kteří si byli za let minulých jisté samostatnosti navykli, nebyla změna tato asi po chuti.   Žaloval na ně Lev, že některé vězné zjímané a jisté věci (klášterstvi) k ruce své bez vůle jeho obracují, což se dříve nedálo. I napomínal král radu zdejší, aby pánům, kteří se v holý zámek uvázali a na panství zhubeném málo užitků mají, nepřekáželi.   Také jim zakazoval škodné jízdy do Bavor, jimž byli za minulých let přivykli.8) Roku 1471 byl purkrabí na Domažlicích Racek ze Švamberka. On i obec Domažlická bojovali tehda v Plzeňsku za krále Jiří proti jednotě panské, která tu měla sijiiuu opOfii V Týně HofšGVskciTí a Ronšperce a Plzni.9)   Král Vladislav vděčně uznávaje, kterak Domažličtí králi Jiřímu proti zprotivilým poddaným a nepřátelům, hrdel a statků nelitujíce, pomáhali a ještě témuž králi znamenitou sum mu peněz dali, učinil jim roku 1472 slib, že má město Domažlice při komoře královské býti zůstavenct a oni že nemají býti povinni nikomu kromě krále slibovati. '")   Prozatím toto zůstalo jen slibem, pokud nebylo peněz pohotově, aby mohly Domažlice býti vyplaceny. Domažličtí peněz neměli a proto zůstali v zástavě. Protiva totiž převedl r. 1473 dne 20. května všechno právo své na bratra svého Lva a tento postoupil t. r. dne 3. července úřadu Domažlického Zdenkovi ze Šternberka, nejv. hejtmanu krále Uherského a synům jeho.   S tím asi souvisela také změna v purkrabství, neboť od r. 1473 vyskytuje se jako purkrabě Jindřich z Krásného dvora.11)   Panství Zdeňkovo (f r. 1476) bylo asi Domažlickým proti mysli, nejen ž<e byl pod jednou, nýbrž že i byl předním původcem všech bouří tehdejších. Jako otec byli i synové jeho Jaroslav a Zdeslav horlivými stoupenci strany pod jednou a asi také neradi v drženi husitského města. Když Domažličtí na jaře r. 1478 spolusousedy své katolické utiskovali a je z města vyháněli, důtkliivě jim to Zdeslav rozmlouval a mocí jim hrozil. ,tt)   Když pak se oba bratří Domažlických navolili, postoupili r. 1478 dne 11. října práv svých k zámku Domažlickému Kateřině z Pet,ky, vdově po Protivovi z Rožmiitála, nebo jinak řečeno, dřevním držitelům panství vrátili ,s)   Král Vladislav téhož postoupeni hned potom potvrdil a přijav na se dluh        A un? Lvovi povinný, připsal jej na úřadě Domažlickém.
Nábožná Kateřina z Pecky vyžádavši si od krále Vladislava list (r. 1480). aby o zboží svém řiditi mohla, odkázala r. 1482 dne 6. února zápisy své na úřad Domažlický dceři své Markétě z Rozmitála,
>) Archiv řiš Mnichov. ') Palacký urk. Beitr. 24, 25. 3) ATchiv říš. Mnichov. ') Archiv mus. a Domažlický. *) Archiv c k dvorský *> Břežan ve vývodu Janovských, arch. č. IV. 232. Viz k následujícímu: K. Koppl, Tauser Pfandschaften (Mittheil. des Ver. i G d D 28) ') Archiv č I 325. V 304-305 ') Archiv č. IV. 242. Do Bavor se tehda také škody dály. ") Archiv Domažlický. ") Arch říš Mnichov. Byl tu i purkrabí r. 1475 (Arch č. I. 32ň a 147í (Arch. řiš. Mnichov.)    -a) Arch. č. IV. 234.   ") Arch. Trebořu
DOMAŽLICKY HRAD.
79
-ale jen potud, pokud by stála v stavu manželském. Při tom nejen na kostel Týnský, jeptišky a poustevníka u Rožmítála, nýbrž i na všechny panny své a Petra trpaslíka pamatovala. *) Zemřela hned po dáni kšaftu a dcera Markéta vdala se za mladého pána Jindřicha ze Švamberka. Poněvadž takto výminka v pořízení Kateřinině byla vyplněna, žádal Bohuslav, otec ženicltiův, poručnikův od Kateřiny zřízených, aby všeho statku mladé paní postoupeno bylo Přišlo z toho elž ke při, která roku 1482 dne 17. srpna na soudu komorním rozeznána tak, aby poruCníci postoupili statku Bohuslavovi a ten aby se zaručil listem, že pořízení Kateřinino vyplní.2) Bohuslav a syn jeho Hynek provedli potom také pře u soudu zemského, poněvadž se i sirotci Lvovi na dědictví z úřadu Domažlického potahovali; ovšem vyhráli proto, poněvadž Kateřina odkázaný statek koupila.3) Král Vladislav pak oběma, potvrdil držení Domažlic a tu milosť učinil (r. 1495), aby do jich života splacováni nebyli. Markéta zemřela roku 1496 v prosinci, převedši před smrtí svou všechna práva na manžela svého Jindřicha.4)
Pan Jindřich měl na Domažlicích purkrabě Pavla Fremdára z Pruku (r. 1505), který opatrně panství řídil, když Jindřich z Gutšteina znesnadiv se s pánem škody jemu činiti usiloval. Dobře dávali pozor na příchozí, poněvadž Gutštein a jeden člověk z Brodu (r. 1506) zločince najímali, aby Domažlice vypálili. Které jali a usvědčili v tom, ty na hranici upialovali.5) Jindřich chtě si zceliti panství Zvíkovské, na němž díl jen měl, postoupil r. 1506 úřadu Domažlického a některých svých vesnic na Plzeňsku strýcům svým Bohuslavovi a Janovi ze Svamberka. 6) Tito však učinili zase nějakou smlouvu neznámou s bratrem svým Kryštofem, na nějž úřad Domažlický převedli. K těmto změnám ovšem bylo třeba potvrzeni králova,
0 něž se tedy Kryštof ucházel a toho došel, že král Vladislav naň r. 1509 práva Markétina převedl.7) Také dai zápis Kryštofovi a bratřím jeho, že ze zboži jich zápisných do jich životů nemají býti splacováni, leč jen k rukám králů nebo těch osob duchovních.8) Jako purkrabě byl tu dlouhá léta (r. 1515—1526) Mikuláš Vojslav z Branišova, který pánu svému Kryštofovi věrné sloužil. Roku 1517 v listopadu vpadli Němci z Mnichova za lesem a okolím do Čech do dvou vsi, něco tam vybrali a spálili a dobytek zajali. Táhli potom zase přes les a hnali skrze Chodov, ale Chodové jim tu chleba a piva ani zdarma ani za peníze dáti nechtěli, nýbrž hned to dali do Domažlic znáti. Sebrali se tedy i Domažličtí, tak že jich s Chody bylo asi 350 a hnali Němce, ale znamenavše. Že by jich zhoniti nemohli, zase se vrátili. Pak ale Němci, jimž dobytek byl od Bavorů pobrán, přitáhše na honění po škodě do Chodova, vybrali tu 7 dvorů, vzavše sýr, máslo, chléb, Šaty a zajali 40 kusů dobytka hovězího a něco koni.9] Roku 1526 koupil si Mikuláš dvůr na předměstí a slíbil, že bude z něho poplatky městské a jiné povinnosti spravovati.10)
Kryštof převedl úřad Domažlický na bratrai svého Jana, který jej až do své smrti (f r. 1528) držel. Zástava Domažlic již trvala drahně let a nebylo naděje, že by brzo byla ukončena. Tedy Domažličtí sami o to se starajíce vyprosili r. 1523 na králi Ludv íkovi, že jim dal právo vyplatiti hrad i s úřadem, Chody, hony, lesy atd. a kdyby jej vyplatili, že nemají od žádného jiného splacováni býti, leč jen od králů Českých, kdyby jej chtěli vyplatiti ke svému vlastnímu držení.") Jak se zdá, neměli Domažličtí peněz a za to nutili se k Chodům viníce je (r. 1530), že nenáležitě se dávají ve sladův dělání a prodávání, chtíce
1 piva vařiti na škodu jich, Domažlických, to jakožto lidé řádu sedlského činiti nemajíce.,2) Nějaký čas potom brala se obec města Plzně o výplatu úřadu Domažlického a dokládajíc se jednoho ustanovení v pořízení n. Markéty z Rožmitála pohnala Benignu ze Štarheniberka, vdovu po Janovi a poručnici dětí jeho, o to do soudu zemského.ls) Půhon tento potom zdvižen. Jiný zápis na výplatu měli Petr, Adam a Kryštof, strýci a bratří z Roupova po dědu svém Janovi, jenž jej byl dostal od krále Vladislava, a hotovíce se držitele hradu a Chodův obeslati, slíbili Janovi mladšímu z Lobkovic ihned, jak se té výplaty dosoudí, toho hradu odevzdati. Tedy stvrzeno to králem Ferdinandem (r. 1549, 29. srpna) a právo výplaty na Jana do jeho živnosti přeneseno. ,x) Ale jak se zdá, nedosáhl Jan ničeho a obdržel toliko bývalé klášterství se 4 vesnicemi.
Domažlický úřad spravoval tehda Petr ze Svamberka, syn Janův, jenž byl králi r. 1547 věrným zůstal. Za to se byli jak Domažličtí tak i Chodové proti králi zdvihli a tím se také postavili proti Petrovi, jenž byl na straně králově.   Uložena jim proto pokuta 1000 tolarův, čímž byli v takové tísni postaveni,
♦ CO    T - t í 1 r 1 1l     Ir     I '.^ťT-/-v\T1      nťAClVú    Vl . i     'I -1     r~l r- í .-^ " II im A .'I     .-,|...     • .  , 1 .     I ^ r I. . > . . *     «. n     Mm ■'. 1 íl^íll /"\        ~ V\»- ,-|-|il.l-r.ŕ
"v    t • . 11 • > » I     J^> l w ^: n , i .    nu    '-11    J_l ■ u i : in ^ u. JJOil    i  CLI ,     JC1UU1    J1 d    Ll^lll     ZiUiC£CiU,     ŮUJf ^lUUUaiil
jeho ochuzeni nebyli, je jakožto lidi chudé vymlouval,14) přece jim ten trest uložen, ale také starodávné jich svobody potvrzeny. Jedenácte let pak byl v úiřadé Domažlickém pokoj, až vznikly skrze lakotu Petrovu veliké bouře.   Starší panstvo přálo poddaným; nejen jim dávalo psané výsady, ale i dopouštělo,
') Arcliv Třeboň. ') Archiv i. VIII. 406. a) Rel. lab. I. 187. 100. A) Rkps. Vídenský. s) Archiv Třeboň. 6) DZ. 61. C 15. ') Rkps. Vídeňský. List Vladislavův r 1513 daný vztahuje se sice na Jindřicha, ale jest obnovením staršího práva. ") Reg. kom. soudu. *) Arch. Třeboň. Arch. č. IV. 244. ,0) Arch. Domažlický. ") Rkps, privilejí Domažlických. Viz i pojednáni Bohumila Stréra ve sborníku ■vedeckých prací bývalých žákův Dra. V. V. Tomka.    ") Reg. kom. soudu.    I3) Rel. tab. I. 349.    Jl) Archiv Třeboň.    ") Archiv gub.
8o
DOMAŽLICKY HRAD.
aby si přilepšovali, poněvadž se vědělo, že hlavni důchody páně jsou platy lidské. Zvláště na komorních a duchovních panstvích se poddaným přálo, neboť jejich představení purkrabě a opatové pocházeli na mnoze z vesnic, vyrostli mezi lidem venkovským, znalí jeho tužby a naučili se od mládí s ním trpěti. Tak bylo i u Chodův. Měli sice své psané výsady, ale mnohem více práv měli ze starých zvyklostí. Dříve vždy takové zvyklosti pokládány za věc oprávněnou, ale v 16. století panstvo a panské soudy chtěli přlpoušlěLi jkii tu, co bylu psáno.
Petr uvaloval na Chody větší platy peněžité, žádal na nich ospy, kury, sýry, vejcet, platy za dřiví atd. a potahoval je k robotám. Chodové by to byli dobře snášeli, kdyby jim nebyl překážel v jiných věcech. Zapovídal jim zajíce chytati, dobytek a obilí svobodně prodávati, obmezoval je v dělání rybníků, propouštění a přijímáni mezi sebe. Chodové tedy se utíkali s žalobami ke "králi, svému dědičnému pánu (r. 1558). Arcikníže Ferdinand, jako místodržitel, chtěl jejich věc vyslyšeti a jim po právu učiniti, pročež jim rozkázal, aby do vyřízení té pře pána svého poslouchali, zajíců nechytali, od vrchnosti pivo brali a jí pšenici prodávali, a sročil je s pánem ke dni 6. září (v úterý po sv. Jiljí). Ale nedočkaví Chodové mníce, že již mají vyhráno, jsouce nepokojnými lidmi popichováni a nemohouce u Petra prosbami dosici, aby je zachoval při jich zvyklostech, dali se ve spolky proti pánu, chtíce veřejně do pole táhnou ti, grunty v pastvách zapovídali, dobytky panské odtud sháněli i psa pastýři zastřelili a nějakého Brychtu, kterýž se s nimi v tom jich předsevzetí srovnati nechtěl, do vězení dali a šacovali. Když však stáli před arciknížetem, tu je zlost byla přešla a dávali od sebe mluviti, že se v žádnou při s pánem svým dáti nemíní, než že prosí, aby byli při svých svobodách zachováni, že čímkoli povinni jsou, to rádi poslušně činiti, a vyhledá-li se co toho mimo jich vědomí více, nahradíti chtějí. Petr ovšem stál na tom, že jim sluší jen to, nač méli obdarování, a k tomu přidala se i rada arciknížecí. Zůstaveni tedy při svých právech, ale odepřeny jim zvyklosti a proto, že se zúmyslně na zošklivenf pána svého s žalobou utekli, vzati v kázeň.   Jen co se rybníků dotýče, ponechány jim ty, kteréž dříve byli udělali.')
Při každém téměř ztracení pře budí se v straně podlehlé hořkost, která se zajisté ještě rozmnoží, jestliže strana vítězná svého práva bezohledně se domáhá. Byli sice Chodové povolni plniti rozkaz rady arciknížecí, nikdo nebil pernaté zvěře ani zajícův, ale týrání skrze úředníky Petrovy k novým vzpourám je dohánělo. Úředník Ondřej s písařem, přišedše mezi ně, hovada jim brali a těm, kteří nevydaili, pokuty ukládali, kdo ze vzdálených odjinud piva bral, po groši ze sudu dávati musel, konečně jim Petr vdovy, sirotky a čeládku zjednanou popisoval a bral, a co jich nepotřeboval, jinam rozdával, což nikdy nebývalo. Úředníci pak toho, který se maličkosti dopustil, přísně trestali. Bujná krev v Chodech vzkypěla, když je Vácslav Falta a Vácslav Halma podněcovali. Nejen že několik set osob mimo zápovéd Petrovu nočně i ve dne rákuše (sněmy) drželi, nýbrž i vojenským způsobem táhli, starším svým, kteří k takovému předsevzetí povoliti nechtěli, pohrůžky činili, tak že tito ke svým živnostem pro takové pohrůžky se navráti ti nesměli.
1 Dnfvmn .'iiij.«n' -n í". Vi t*i*i -51^- ^ r q nfÄiri r\rsi1- /~í v-i n "ř á »> *l V> r-i »7 n í nt"A 1 a Ví i~i t-i vr\ \t\ n Zin i nocřnnfiirQti nacm^l rtr"»r»A<»o *4 1 1   x  CU u » Ä   LtTB-II J    j.'l m uj-ä y    ti   f.....»-   j-»i w t.+.j   uu. vi 111 íj   11 iuii  J • « w j.j 1 w v lui.in    nuvtupu >ui-i   ih.jiiii.1j     ^utl«, r u\jĺ
předešle, když kterého z nich trestati chtěl, s ručnicemi se postavovali. Obě strany tedy sv(f; stížnosti zase u arciknížete přednášely. Když byli r. 1559 dne 15. dubna sroceni, napřed Chodové žalovali na Petra a potom zase od Petra odpovídáno, že jim ve svobodách neubližoval, nýbrž byl by toho vděčen, aby oni se tak podlé svobod svých chovali, ale že všecko na jiný způsob vykládají; za roboty že jim vždy platil, tenata že dal vžiti jen k jejich prospěchu (aby zvěř chytajíce do trestu neupadli), poplatek z piiva cizího že bral jen pro pohodlí dalších vesnic, aby je z Ronšperka nemuseli voziti, a jestliže je úředníci utiskovali, že to měli na něho vznésti.a) Rada arciknížecí při tu lehce nevážila a uznávajíc za těžko mezi stranami, poněvadž obě vinily, hned spravedlivě vypověděti, odložila obě pře ke dni 5. května (a později zase do 13. září) a poručila Chodům, aby se do toho času poslušně k Petrovi zachovali. Když Chodům nález tento v známosť byl uveden, vděčně jej přijali, ale zle bylo, že Ondřej Kvasnička, úředník Petrův, znova je týral, aniž pak pomohlo co, že dvě osoby jich do Prahy poslány byly, aby na Kvasničku žalovaly. Sebrali se tedy nedbajíce napomínání svých konšel na Kvasničku, táhli do Domažlic a žádali na úředníku, aby je do zámku pustil, hrozíce, jestli tam puštěni nebudou, že se dobyti tam chtějí. Když císař Ferdinand skrze Domažlice jel, 400 se jich srotilo a podali mu snplikaei. Pro toto pozdvižení věr jejich špatni^ dopadla. Vyslaní jich do Prahy Halma, Pelta, Votava a Kuneš vzati v kázeň a ostatní obesláni, aby se po sv. Havle postavili.3)
Chodové seznávali z toho, že by jim bylo nejlépe, kdyby zase byli pod správou královskou, a vyhledávali toho, aby Švamberkové byli splaceni. Ale královská komora byla pro ustavičné války v takových závadách, že spíše ještě zastavovala, než vyplacovala.   Chodové tedy těžce mezi sebou ty
') Reg. 14. J k. s. f. 124—126. Jlittheil. XIII. 160.   J> Tamíe 139 a Pam. arch. VIII. 274.   ») Reg. 14. J k  s. f. 39—40.
DOMAŽLICKY HRAD.
Gotickv kostel na hřbitove v Domažlicích.
peníze sbírali, ale s výplatou to šlo jen pomalu. Poněvadž chtěla komora napřed svobody jejich, kteréž se na radnici v Domažlicích uschovávaly, seznati, rozkázal král Ferdinand (r. 1562) obci Domažlické, aby je hned do komory poslali. *) Ke konci r. 15Ď3 dáno pak Petrovi vědéti, že chce komora úřad Domažlický vyplatiti, a potom mu také rozkázáno (r. 1564, 6. ledna), aby Chodům ve schůzkách jich k sebrání peněz a volbě poslaných nepřekážel. Petra ujímal se proti tomu sněm t. r. v únoru shromážděný, ale ačkoliv tomu u dvora sluchu nedáno, přece se s výplatou jen pomalu postupovalo, poněvadž Chodové, kteří se nabídli 11.000 tolarů mezi sebou sebrati, asi jen polovici těchto peněz pohotově měli. Mezi tím protahováním obesláni jsou Chodové od Petra na zámek Domažlický, aby se s nimi nějaká smlouva učinila; přišli sice, ale se zbraněmi, poněvadž se báli, že se bude na nich slib člověčenství žádati. Opět přišlo ke srocení obou stran před komorním soudem (23. října), při němž Chodové zase propadli. Ale již 31. října r. 1564 dán prokurátorovi rozkaz, aby Petra z výplaty obeslal, ale Petr skrze své řečníky dovedl toho tak protahovali, že mezi tím několik let přešlo. Věc se obracela k horšímu, když Petr nabízel králi peníze, jestli by se jemu, bratru a strýci jeho úřad Domažlický do jich životův a 20 let déle zapsal, ale rozbilo se to o to, že pán málo nabízel. Ale poněvadž mezi tím kolikeré žaloby Chodů přicházely, jak je Petrovi úřednici utiskuji, £ poněvadž nejen sumu zástavní sebrali, nýbrž i 4000 tolarův připlatiti připovídali, dán konečně královský rozkaz (r. 1570, 20. března), aby byl Petr z výplaty obeslán.
Roku 1570 dne 7. září rozhodl soud komorní, že Petr vezma 4500 fi. uh. má Domažlice králi postoupiti. Toto postoupení protáhlo se pak do jara r. 1572, poněvadž Chodové tak hned peníze sehnati nemohli. Jak prozatím zavedena byla správa úřadu Domažlického, není nám známo. Chodové majíce nyní svobodu tím pilněji se povinnosti své a chodení po hranicích oddávali, a to proto, poněvadž Bavoři pořade les vysekávali a vypalovali a na něm příbytky a rybníky zakládali. Když r. 1572 dne 4. července majíce jen kyje a motyky hranice obcházeli, přepadení jsou od Bavorů, kteří měli dlouhé ručnice, tak že jich několik zbito a několik do vězení do Brodu odvedeno. Ukázalo se tedy, jak jest dobré, po hranicích s dlouhými ručnicemi choditi. Proto také, když sněm roku 1575 takové ručnice nositi a jámy kopati zakázal, dokazovali Chodové, jak jich je potřebí na bavorské zloděje a pytláky, též proti vlkům, kteří po 10—18 z lesů do poli, ano až i ke stavením vybihaji, a též že nevyhnutelně třeba jest jam, poněvadž z Bavor medvědi a kanci přebíhají.*) Roku 1579 dne 22. prosince postaráno také o správu nad Chody. Obec místa Domažlic totiž ustanovena jest za úředníky a správce nad Chody a platy z nich vycházejícími, a aby z častých jízd a činění počtu sjíti mohlo, půjčili Domažličtí 20.000 fl, uh., za něž jim platy z Chodův a úřadu Domažlického zastaveny. Uloženo jim, aby úřad konšelský Chodovský každého roku obnovovali, a poněvadž mnozí ze stavúv i poddaných jich i Chodové v lesích nemírně dřiví sekali, aby mýtiti nedopouštěli bez opovědí a bez dání pařezného.   Zůstaveno jim, aby grunty a lesy k zámku Domažlickému náležité
') Archiv Domažlický.   s) Mittheil. XIII, 162—174. Hrady a zámky České IX.
DOMAŽLICKÝ HRAD.
v místech pHhodných bud rybníky, dvory, ovčíny nebo jinak zlepšili mohli a zvláště ves pustou Zdanovo, ke klášteru Pivoŕiskému náležitou, sobě k užitku uvedli Poněvadž Chodové piva bílá i ječná jak k šenku tak i k „vlastnímu trunku" jen odtud, kdež jim nakázáno bylo, brati směli, uloženo jim, aby brali piva z Domažlic. ') Reku 1581 připůjčili Domažličtí 1000 kop ttíiš., kteréž jim k sumě zástavní přidány. Poněvadž zástava ta učiněna byla jen do dobré vůle královy, žádali Domažličtí, aby jim císař úřad Domažlický na časy další, prodlouženější popřál, aby nepřišli o náklady na zlepšeni zboží toho učinené. Připůjčili 19.000 kop, jež jim až do povolení stavů (r. 1584, 7. května) ujištěny, a r. 1585, 4. února dán jim majestát, jímž se spravování Chodů do co let prodloužilo.   Suma zápisná činila již 37.142 kop 51 gr. č.4)
Dokavad byli Chodové v zástavě pánů ze Švamberka, žili s Domažlickými v nejlepším přátelství, k nim se ve svých potřebách utíkali, u nich na radnici svobody své uloženy měli, ano zdá se, že je tito sami proti pánům popouzeli. Když však Domažličtí se stali jejich pány, hleděli si tak jako předešli páni svého prospěchu a brzo mezi stranami povstaly nechuti. Již r. 1593 žalovali Chodové na Domažlické, že se jim vkládají v lesy a louky při Lhotě a Počinovicich, potahuji je k forám voženi dříví, ježto Petr ze Švamberka za fůru po 3 gr. míš. dával, roboty na ně ukládajíce a překážky na chmelnicích, v myslivosti a loveni v potocích činíce. Také žádali, poněvadž hrad Domažlický r. 1592 shořel, aby jim k stavení dán byl tak, aby soudy své tu držeti, a kdyby nenadálý vpád na ně od nepřátel se stal, manželky a dítky odeslati a statečněji meze obhajovat! mohli. Domažličtí odpovídali k tomu prosíce, aby cisař Chodům hradu nedával, nýbrž raději jim k stavení domu k obci užitečného, že by tu Chodům dva pokoje pro soudy jich připraviti chtěli. Císař sročil je dne 14. května před soudem apelačním a tu dáno Domažlickým za právo, poněvadž jim bylí Chodové i s robotami a piaty zastaveni a oni osvobození od íor a lovů nedokázali. Poručeno Chodům, aby byli lesův i potokův lovením prázdni a roboty vozné vykonávali; lesy a louky sporné rozděleny tak, aby dvě třetiny při Domažlických a třetina při Chodech zůstávala. Soud pak dodal, že to, že stížnost svou bez vědomí rychtáře a písaře svého na císaře vznesli, jim neschvaluje a napomenul je, aby budoucné se toho nedopouštěli a ke svým správcům náležitě se chovali. Podlé toho pak vyměřila rada Domažlická (dne 4. srpna) Lhotským a Počinovským, co mají dříví voziti, a aby do lesů nevskakovali proti vůli císařově a škod nečinili, určeno dne 27. září, že každému, kdo by dříví potřeboval, má cedulka vydávána býti, tolikéž tyčí na chmelnice aby žádný mimo počet vyměřený a na cedulce poznamenaný nevysekával a neprodával, zejména pak Lhotští a Počinovští aby do Klatov tyčí neprodávali. Pokoj tím nezjednán a obojí strana opět stížnosti své v Praze přednášela. Chodové se zase v hromadách scházeli a schůzky tajné měli, a Domažličtí je tiskli, jak mohli. Tedy dáno nové vyměření císařské (roku 1595 dne 14. října) Domažlickým, aby se mírněji a dobrotivěji k Chodům v žádostech jich slušných chovali, Chodům pak oznámeno téhož dne, že se jim srocováni sice promíjí, ale budoucné aby se ho pod ztracením hrdla a pokutami vystříhali.3)
Domažličtí byli o zachování pomezného lesa velmi peClivi. Roku 1598 dne 9. března ze snesení obce nařízeno, aby žádný z okolních pánů, také Chodův a z města v lesích na Království dříví bez vědomi rady nebo polesných a zaplacení dřevného, pařezného nebo prantovniho mírného poplatku nesekal, nemýtil, popelem, smolou, lapáním zvěři aniž jiným způsobem k svému užitku neobracel. Kdo potřeboval dříví, byl povinen, aby si od úředníka nebo polesného cedulku nebo cejch vzal, a polesný každý měsíc z toho počet čině plat vybraný odvozoval. A poněvadž se shledalo, že Chodové samým souším topi a jinam dříví lepši, šindel a jiné věci z lesů vyvezené dosti draho prodávají, rozkázáno, aby se každému, kolik by láteř dříví k potřebě domácí ročně potřeboval, vyměřilo a na tom vyměřeni k otopům aby přestáno bylo. Chodové vzpírajíce se tomu mluvili, že mají na lesy svou svobodu, ale ničímž toho neprokázali. Žalovali tedy zase v Praze, ale poručeno jim, aby zanechávajíce darebných a zbytečných výmluv k Domažlickým poslušně se zachovali a dříví k palivu, stavění a na prkna bez dovolení Domažlických nebo polesných jich nebrali a mají-li obdarování na sekáni dříví, aby majestáty ve třech nedělích u komory ukázali {15. června). Roku 1604 učiněna smlouva s Jakubem Majenšainem, měštěnínem Normberskýrn, tak že se mu povolilo, aby mohl v Království z ležatého dříví a vývratův (ale lesem zeleným a stojatým, kromě souši, nehýbaje) uhlí páliti a aby si mohl stodolu u Koryían ke skládání a svážení uhlí posíaviii. Ivíajenšáin zavázal se také k platům ze kbele vypáleného uhlí, z menšího dříví stojatého, kterého by k cimrování nebo do dolův potřeboval, z většiho lesu k stavení, cedulky na to bera. Z té smlouvy brzo sešlo a v nic jest obrácena. Pro ušetření lesu svoláni r. 1609 dne 9. listopadu smolaři ze všech vesnic i polesní na radnici a domlouváno jim pro nešetření lesův a velikou škodu ve vytáhlém a rovném dříví činěnou. Zapovědělo
') Archiv Domažlický a Kopiář v archivu gub. Obnoveno p:ik r. 1S80 s povolením sněmu a ve dsky zemské vloženo. (DZ. 25. J 22—26).   a) Archiv gub. Pam. arch. VIII. 275.   a) Archiv Domažlický.
DOMAŽLICKY HRAD.
83
se smolařům naprosto strouhání smoly a z lesův vypověděni. Polesnému, který by jim toho přehlídal, pohroženo pokutou 10 kop miš. Jen Postřekovským a KramoHnským dovoleno strouhati smolí tak, aby tu smolu všecku 3o města a ne do Němec dodávali. Roku 1610 povoleno tak i Myslivským, poněvadž Němci vskakovali do lesův a smolu ukradne strouhali.')
Roku 1612 byly zase nevole mezi Domažlickými a Chody. Císař Matyáš potvrdil svobody Chodů dne 3. května, ale poněvadž Chodové potvrzeni toho u komory (a ne u kanceláře) vyhledávali, davSe některé sto kop míš., zrušeno a dán jim nový majestát dne 18. června. Protože v majestátu stálo, že zastavení jich Domažlickým nemá býti na újmu jich svobodám, žádali Domažličtí, aby Chodové svobody psané na radnici složili, a poněvadž se rozmýšleli to učiniti, kázali některé Chody do vězení vsaditi. Při komoře pak se Dcmažličti omlouvali, že to činili jen proto, aby svobody ty dobře byly uschovány a pečet aby nepřišla k ztracení, jako se již dvakráte stalo. Od komory přišel dne 27. července rozkaz jak Domažlickým tak i rychtáři a konšelům práva Chodovského, aby Chodové svobody své na hradě chovali a ne někde pokoutně a po vesnicích a krovinách, nýbrž při právě jich a v pokojích bezpečných spolu s pečetí. A poněvadž Chodové se prohlásili, že proti tomu nejsou, toliko vyhledávajíce, že ty pokoje, které jim od Domažlických k držení soudův a chování svobod postaveny byly, ne tak hrubě bezpečny jsou a že by se mříže železné při týchž pokojích v oknech zazděné snadno sochorem vypáčiti a vylomili mohly, nařízeno Domažlickým, aby se jim nějaký sklípek od kamene a cihel postavil anebo ti předešlí pokojové bezpečněji opatřeni byli, také konšelé Domažličtí aby se ničeho neujímali, aniž klíčúv od sklepa nebo pokojů měli, nýbrž to vše v opatrování Chodů zanechávali. Pokud by se nový sklípek stavěl, měli Chodové forami pomáhati.
Poslední ústrky mezi Domažlickými a Chody udály se r. 1618. Konšelé práva Chodovského žalovali u nejv. úředníků zemských na Domažlické, že proti jich výsadám je nutí, aby do mlýna Trhanovského obilí ke mletí vozili. Věc ta podána na komoru, kdež president vypověděl dne 10. února, aby jen lidé z Chodova u Ojezda mleli obilí sami nebo skrze čeledína svého, ostatní však pro vzdálenost cesty nuceni nebyli, aby své obilí do Trhanova vezli. A poněvadž Chodové před tím pokoutné schůze měli a proti správcům svým se přečinili všetečně a zbytečně, dalo se jim véděti, že by proto vězením přísně strestaní býti měli, ale že páni rady komory šetříce jich vyslaných sprostnosti a některých jich sešlého věku ano i veliké nyní zimy prudkosti, aby skrze to o zdraví nepřišli, to trestání na čas odkládají a promíjejí. Nedlouho potom následovala nešťastná vzpoura, ve kteréž se Domažličtí dali na stranu odbojnou, ale právě proto Chodové, ač se správci svými ve víře se srovnávali, této straně příliš nepřáli. Domažličtí davše na pomezi Českém k Bavorům záseky udělati, poručili je k opatrování Chodům a jiným poddaným svým, ale Chodové tak činiti zanedbávali; nebot ač prý povinni byli podlé pořádku každé vesnice stráž bedlivou dnem i nocí držeti, přece nočním časem od stráží domů odcházeli a užívajíce místo vojenského praporce „jakési nezpůsobné korouhve" (t. j. své starodávné korouhve) povinnosť k praporci královskému vykonati se zpěčovali. Proto nařídil král Bedřich Chodům (r. 1620, 19. srpna), aby pod propadením svobod svých bedlivou stráž diželi a zjednajíce sobě praporec vojenský k němu přísahali. Této okolnosti chtěli Domažličtí zároveň užiti k tomu, aby jim Chodové dědičně a na vždy byli odevzdáni, a stavové žádost tuto podporovali, poněvadž prý Domažličtí hned od počátku tehdejších roztržitostí mnohé činili náklady a že hranice proti Bavorům lépe budou opatřeny, any by nedbanlivostí Chodův a jich neposlušenstvím v nebezpečí mohly upadnouti. Domažličtí také slibovali, že snadněji budou lesův a hranic hájiti, majíce Chody jako dědiiné poddané v lepším řádu a poslušenství, než bylo posud. Král Bedřich nebyl také od toho, poněvadž sháněl peníze k vedeni války odkudkoliv a proto již ustanovil komisaře, kteří měli shlédnouti úřad Domažlický a v taxu uvésti. Než následující události zmařily toto jednání a uvalily na Domažlické veliké těžkosti a na Chody dokonalou porobu.2)
Obojetný hrabě z Mansfelda osadiv Domažlice s něco málem svého lidu, špatné ochraňoval pomezí, skrze něi Bavoři a lid císařský do Čech vtrhli. K Domažlicům, v nichž velel Claus Lienstan, rytmistr, přilehli Don Martin de Huerta, Ferdinand Rudolf Lažanský z Bukové a Gotlieb ze Salcpurka. Domažličtí nemohouce se drželi poddali se na smlouvu (r. 1620, 8. října). Tedy město nazejtří v 8 hodin ráno vrchnímu komisaři Don Baltazarovi de Marradas odevzdáno. Měšťanstvu slíbeno, že mají u císaře odpuštění užiti, ale kdo by chtěl, že se může vystěhovati s tím, co by na záda vzal nebo na vůz naložil. Vojínové a Češti rytíři, kteří tu sloužili, odtáhli s koňmi, zbraněmi, rozvinutými praporci, rozžhavenými lunty, s bubny a hudbou, vezouce potřeby na vozech a vedouce 26 kusů dobytka do Plzně. Konečně propuštěni zajatí v městě se nacházející.3)   Do Domažlic dána nyní posádka císařská. Potom přikročeno
■) Archiv Domažlický, Pam. arch. VIII. 279.   *) Archiv Domažlický, Pam. arch. VIII. 280—282,   ') Archiv Domažlický.
II*
84
DOMAŽLICKO HRAD.
k trestáni. Domažlickým vzat úřad Domažlický s Chocly a hradem a kromě toho i dědičné jich vesnice, z nichž jim později jen malá část ponechána. Smutněji to dopadlo s Chody, ne snad proto, že by se mohli viniti z povstání, nýbrž z té nešťastné příčiny, že v čas trestání se v poddanství Domažlických nacházeli. Kromě toho bylo jejich neštěstím, že dostal na ně zálusky Volf Vilém Lamingár z Albenreitu, říšský dvorský rada, soudce zemský a hejtman lén nemeckých, který měl v sousedství stateček Svatý Kříž. Lamingár byl císaři nejen věrným poddaným, nýbrž i platné služby mu konal při vyšetřováni a trestáni provinilých, nad to pak půjčil peněz a počítal si výloh, jež do 20.000 fl. vzrostly. V těch penězích zastavil mu mlstodržitel Karel z Lichtenšte:ina (roku 1621, 31. července) zámek Chodovský v Domažlicích, vesnice Chodovské jakož i vesnice, které byla obec Domažlická na Království od r. 1579 v nově založila, ra 10 let. Když zastavení to šlo do Vídně k potvrzení císařskému, velice se o to Lamingár bral, aby mu úřad Domažlický dědičně byl prodán. Ale komisaři, kteří na shlédnutí dotčených vesnic vysláni byli (r. 1622), radili, aby se raději po kusech prodávaly, že by se tak za ně více peněz vytěžilo. Proti nim pracoval zase Lamingár dovozuje, že Chodova jsou ještě pod obojí a že by s jich obracováníni na viru katolickou byly větší nesnáze, kdyby pod několika pány byli, než kdyby byli pod samým Lamingárem, který nad to po sedmi letech se vykázati mohl, že již Chody k víře katolické přivedl. Ponecháni tedy Chodové prozatím v držení Lamingárové, který byl r. 1623 do stavu panského říšského povýšen. Chodové bránili se seč mohli, ale marně prosili císaře za potvrzení výsad svých. Marné prosili, aby zůstaveni byli při komoře české, a marné sebrali peníze, aby se sami vyplatili; odkazováni do Vidné, kdež však nepořídili nic, poněvadž je Lamingár za bývalé rebely vyhlašovat].   Za takových okolností dosáhl toho Lamingár,
JE B — r~ . r ....     ..      . A n O     ~ 1 .• i      1 « —» "       IrwAI r. Itn|. .', m n « f.t .     +dm %       . J     i - L & 1 ú    rt /.íl A > "*1 li í - i ». ."11 - f\ . r 1    V ŕ\ t 9
z. t: 1j11.1   /.d;La v cl   i.   Iu í l:   ulic   -     -  uuuila   ivj aiu, flftj m   i i in j i ..t l« _ > v. 111   jn/L.i/.i.iiu.    i 11 \,   j i v /11 i. v c. 111    i.fL.iLuia   . .   r. .   .       | i l
dojiti měla, dosáhl toho konečně Lamingár, že mu celý bývalý úřad Domažlický (r. 1630, 2. prosince) za
56.000 fl. r. dědičně prodán a ve dsky zemské vložen.1)   Tak Chodové, dříve svobodní a jen nevelikými
břemeny obtížení, zbaveni svých výsad a na roveň postaveni obyčejným sedlákům, majíce nad to očekávání,
že daněmi a nesnesitelnými robotami budou utiskováni.
Chodové neustávali, aby mohli býti zase ke komoře královské připojeni.   Marně však zástupce
jich Arnolt Adlinger, advokát, dokazoval, že rebely žáčlnými nebyli a jen od pánů svých, Domažlických,
k tomu donucováni byli, aby drželi s falckrabl Bedřichem. Neboť když poslaní od Chodů spis jeho císaři
předložití chtěli, dal je opatrný Lamingár schytati a zavříti. Nějaký z Kocův z Dobrše, jenž maje s nimi
slitování, jim několik set zlatých na vedení pře zapůjčil, a jehož úřednici jim radili, byl za to přísnou
důtkou pokutován a Domažlickým pak rozkázáno, aby zámek Chodovský se všemi spisy a listy tam se
nacházejícími Lamingárovi odevzdali.   Chodové potom mučeni, aby ručnice i s praporem svým odevzdali,
a poručeno jim robotovali a povinnosti vykonávat! jako jiní sedláci.   Lamingár zemřel asi r. 1635 a za
nezletilosti jeho synův utiskoval Chody nějaký pán z Aš*nbachu, jenž statky jich spravoval.  Nátisky jeho
způsobily, že Chodové v ]. 1652, 1654 a 1657 zase žádosti své za vyplaceni opakovali, ale nic více nedosáhli,
než že jen Ašenbachovi nařízeno, aby s Chody mírněji zacházel.   Nedlouho potom synové Lamingárovi
Volf Bedřich, kanovník Rezenský, Volf Ferdinand, rytmistr, a Volf Maximilian porovnali se o statky
otcovské, zámek Chodovský, Bělou, Svatý Křiž a dům v Praze tak (r. 1Ď60, 9. prosince), že puštěny
Maximilianovi.a) Tento se domníval, že by odpor Chodů zlomil, kdyby mezi nimi Němce usazoval. Uváděl
tedy osadníky německé na pomezí, ale nic tím nedovedl. Nebot Chodové po nastoupení císaře Leopolda
žádosti své zase opakovali, ale ačkoliv se nyní dobře vědťilo, Že nikdy rebely nebyli, přece žádos! jich r. 1666
dne 10. února na vždy odmrštěna a nařízeno jim, aby slib poslušnosti a člověčenství Lamingárovi učinili.
Uloženo jim věčné mlčeni a zakázáno všem advokátům, aby se jich ujímali 3)   Poslední pokus učinili
Chodové r. 1692.   Matěj Gust, soustružník a měšťan Domažlický, bezpochyby písmář takový, jak bývali
dříve v městech a ctitel starých dějin, měl Chody k tomu, aby poslali tři posly do Vídně a císaře za
vykoupení prosili.   Poslaní jich byli k císaři puštěni, jenž s nimi laskavé rozmlouval, což si Chodové
vykládali tak, že již mají vyhráno.  Odpírali dávati platy a konati roboty, a následek byl takový, že proti
sobě i ty popudili, kteří by jim snad byli přáli.   Císařskou resoluci (r. 1Ď93, 12. ledna) oznámeno jim, že
hv měli v noknťii nnaHnoiiti. noněvadž iim iiž věčné mlčení uloženo bvlo. ale že císař iim odpouští, jestliže j c —ľ , 1---------j    j jt *        * .
ho nikdy více obtéžovati nebudou. Tomu Chodové, když jim hejtman kraje Plzeňského dne 23. února císařskou vůli oznamoval, uvěřiti nechtěli. Nechuť jejich vzmáhala se a podněcována byla skrze jakéhosi Vídeňského advokáta, jenž se jmenoval Strauss, a jakéhosi Blažeje Tunkla (snad z rodu Tunklů z Brníčka). Vyšetření této véci svěřeno bylo apelačnímu soudu v Praze a když tento psaní míti chtěl, kteráž Chodům psána byla, správce Koutský neopatrným jednáním Chody ke vzpouře popudil.   Hned posláno na ně
') DZ. 29;. C 26-28, 297. Q 16 Mittheil. XIII. 218—222. Bílek, děje konf.   ') DZ. 313. C 5.   •) Bílek, děje koní.
Slavnostní průvod Chodů.
DOMAŽLICKY HRAD.
85
vojsko, Chodové vyslýcháni u soudu apelačního a starodávné jich svobody, kteréž měli jako svátost, před jich očima rozstřihány. Poslaným Chodův nařízeno v Praze, aby vykonali Lamingárovi slib člověčenství, a když se zpěčovali, dáni do vězení (28. června). Mezi tím i Tunkl dopaden a dne 30. června zavřen. Hejtman krajský pak přišel na území Chodovské s vojskem, aby rozkaz soudu apelačního provedl (6. července). Ale když přišel do Újezda, byla ves prázdna a již se bylo 200 Chodů srotilo u Domažlic, k nimž stále nových přibývalo, tak žc jich bylo 400 k odporu hotových. Hejtman neměl snad tolik vojákův, aby se pustil do boje, nebo spíše měl útrpnosť s lidem, že jej nechtěl pro nic a za nic zabíjeti. Chodové také vystřízlivěli a poddali se zase, jen Lhotští a Počinovští odporovali až do krve prolévání. Slíbili člověčenství a robotovali v poutech. Od konce 16. věku měli všichni c. a kr. úřadové s Chody útrpnosť a obyčejně jim tresty odpouštěli.   Jinak bylo však ted. když věc tu apelačni soud vyšetřoval.   Věk tehdejší byl
ukrutný a životů lidských tehda za rok více zmařeno, nežli nyní za 20 let. Nicméně vypadla věc poměrné dosti mírně, poněvadž chtěli Šetřili La-mingára, aby mnoho poddaných osedlých neutratil; soud tedy věc bral tak, že se má Chodům jako lidem popuzeným a oklamaným od-pustiti a že mají býti jen vůdcové jich trestáni a největší vinníci, Hanuš Čtverák jinak Selner, Kryštof Hrubý a Jan Sladký    jinak Kozina
0 hrdlo přijíti. Ale 11 císařského dvora bylaještě smírnější nálada a ustanoveno, aby jen jeden z nich byl na hrdle trestán. Hrubý zemřel mezi tím a z obou ostatních vybrán na smrť Sladký proto, že byl nejlepším řečníkem a poslední za milost prosil. Poprava provedena r. 1695 dne 28. listopadu v Plzni takovým způso-
ličti u dvora císařského toho vyhledávali, aby jim týž hrad zase postoupen byl, a jej zaplatiti se zakazovali, nařídil tedy císař Leopold jisté komisaře, aby s Volfem Maximilianem o přenechání téhož hradu jednali
1 došlo r. 1G71 dne rn. března ke smlouvě, již Volf Maximilian i za sebe i za starší bratří své Domeižlickým týž hrad postoupil, ale vymínil si, že na gruntech Chodovských nový zámek, též Chodovský zámek: řečený, postaví a psáti se bude seděním na Chodovském (nikoli však Domažlickém) zámku. Za to obdržel od města některé dědiny.2) Nový tento zámek postaven jest v Trhanově. Jak Domažličtí svůj hrad obnovili a jak ho potřebovali, řečeno již v popise.
Východní brána v Domažlicích.
bem, že 68 otců z Chodovských vesnic nuceno i s dětmi jiti do Plzně a stati pod šibenici. Ještě 150 let po tom vypravovali si Chodové, jak mužné Sladký smrt podstoupil. *)
Domažlickými mezi tlm z jejich bývalého velikého zboží zůstaly toliko vsi Milaveč, Boříce, Nevoliče, Petrovice, půl Kramolína a dva skrovné dvorce Paseč-nice a Havlův mlýn. Hrad v městě» jich stojící byl majetkem Lamiingárův, ač ho k ničemu nepotřebovali. Stavení zia ta léta, jež prošla od posledního opravení, spustlo, nicméně, ač neobydlené a pusté, bylo Domažlickým ustavičn ou překážkou a vznikala obava, kdyby Lamingárové jednou hrad zase vyzdvihli a v něm bydlili, ;ře z toho pojdou nemalé ústrky. Poněvadž  pak Domaž-
') Mittheil. XIII. 222—225.   =) dz. 308 L 23.
DMOUT.
St*
ápadně od Domažlic nad Zubřinou zdvihá se lesnaté pohoří, řečené Ermout nebo Dmout. Na vrcholu téhož pohoří říká se „na zámku" a podlé pověsti tu stával hrad.') Pojmenování tomu nasvědčuje a nám se zdá, že tvrzi tu postavené říkalo se česky Dmut a německy Durrenstein; aspoň ve 14. věku se činí zmínka o dvoru, který ležel u Dmoutu a jinak Durenšteinem se nazýval. Býval to prvotně šosovní dvůr, ale král Jan jej roku 1321 Albrechtovi Furejrovi, držiteli jeho, ode všech platův osvobodil.s) Později byl majetkem kláštera Domažlického. Ten prodal r. 1398 dvůr ten toliko do života šlechtici jistému í tuť jest možná, že si tento tvrz nade dvorem postavil, jestli tu již nebyla dříve.a) Klášterstvi později uchvátili Domažličtí a s ním také horu Dmout. Vzata jest jim sice r. 1547, ale nedlouho potom zase navrácena. Na ten čas není na Dmoutu nic jiného viděti, než homoli na tři strany strmou, na niž jsou prohlubeniny, ale není známek po nějakém opevnění.
J) Schallei a Trajer.   s) Reg. III. 304.   3) Formulář Jana z Přimdy.
Psohlavci.
t
Domažlice od východní strany.
Zámek v Ronšperce.
RONŠPERK HRAD.
oišperk mésto leží západně od Týna Horšovského na svahu návrší takovým způsobem že již ani kostel ani radnice nestojí v stejné výšce s náměstím, poněvadž se tu návrší k jižní straně rychle sklání, kdežto k jihozápadní volně sestupuje. 2Ialoženi takové jest u měst zvláštnosti, ale nesmí se zapomenouti, že býval Ronšperk vesnicí samorostlou bez rozměřování a teprve později nabyl práv městských. Na nejvyšším místě k východní straně stojí zámek, stavení nepravidelné a nepravidelného základu, moderním způsobem zřízený a beze všech architektonických zvláštností.   Zdá se, že založen byl v 15. věku a starší tvrz že bývala tam, kde nyní jsou fara, škola a vedlejší nárožní dům; zbytky její snad jsou některé silné základní zdi, rozsáhlé pevné sklepy a hluboká studné ve farním domě. ')
Ronšperk byl prvotně českou vesnicí a jmenoval se Poběžovice; jméno to jest osobni, odvozené ode jména Poběž, aniž tu lze mysliti na nějaké pobehovaní. Nejstarší nám známý držitel jest Zdenek z Poběžovic, druhdy i z Vlkanova a druhdy z Heršteina řečený. Nacházíme jej r. 1359—'3^2 jako patrona v Šitboři a u sv Jiří v Rokosíně a r. 1373 jako patrona ve Valtířově.a) Zdali po něm vdovou byla ta Anežka, která r. 1379 Poběžovice pro sirotky své spravovala a sama Kramolín držela, není nám známo.3) Po delší přestávce nám neznámé držel Poběžovice Dobrohost z Mělníc, jenž byl až do r. 1387 farářem v Mělnících,' odtud pak do r. 1407 v Boru a konečně do smrti své (j- r. 1429} v Šitboři. Týž nazývaje se „dědicem a držitelem zboží Poběžovského" obdařil roku 140y oltář Těla Páně, kterýž v nové v kostele Borském vyzdvihl, platem v Poběžovicích a roku 1411 listem v jazyku českém psaným prodal za 5 kop gr. platu holého v Poběžovicích Ondřeji, faráři Borskému a radě tudíž na obdařeni kaplanstvi a oltáře sv. Jana křtitele tu v Boru. *)
Po Dobrohostovi následoval v držení Poběžovic Bohuslav z HorSova, jenž zapsal r. 1419 Janovi Švarcšternovi, kramáři z Prahy a manželce jeho Kateřině dluh 100 kop na tvrzi, dvoru a vsi Poběžovicích, kterýž měl za tři neděle býti placen, ale pro tehdejší bouře k zaplacení nepřišel.s) Věrně se drže strany katolické dosáhl toho při králi Zikmundovi, že ves Poběžovice povýšil na městečko a trhem téhodním v sobotu obdařil (r. 1424, 3. ledna). Nějaký čas držel společně Poběžovice s Janem Švestrzunem 2 Hradi&tě, vladykou neznámého původu, jenž snad měl příjmí proto, že byl synem z sestry Bohuslavovy. Později Jan držel Poběžovice sára a drahně let býval purkrabí na Domaižlicích. Vida velikou a nenabytou od nepřátel záhubu svých chudých lidí v Poběžovicích, učinil s nimi lásku a milosť, že jim tu odúmrť, která mu posud
') Pomůckou: Para. arch. III. io8t 285.   *) Lib. conf   3) Berná na str. 19.   *) Lib. erect. IX. F 3. M 3.   6) DD. 21. str. 270.
88
RONŠPERK HRAD.
náležela, propustil (r. 1443, 10. dubna). Tlm Poběžovšti nabyli práva, aby mohli o statcích svých říditi. ') Roku 1459 prodal   Švestrzun tvrz, dvůr a městečko Poběžovice Dobrohostovi z Ronšperka.*}
Dobrohost přišel právě do sporů. Roku 1454 byla provolána odúmrť po Svarcšternovi a hlásili se výprosnlci, ale nedovedli práva svého, tak že se věc ta až do r. 1488 protahovala. Dobrohost hned od druhého provolání r. 1165 se Zdeňkem synem svým na odpor vstupoval. Dobrohost mnoho přejinačil Pobčžovicc. Postavil kolem nich hradby s branami a založil nynějSí zámek na způsob hradu a konečně postavil nový kostel „ve jméno boží a ke cti a chvále Matce boží milé". Nové osadě této dal jméno Ronšperk, poněvadž pocházel on z rodu pánů z Ramsperka čili {podlé českého vyslovení) Ronšperka. Tím se nám vysvětluje, proč se nazývá r. 1470 Štěpán Doršteinár z Doršteina hejtmanem na Novém Ronšperce 3) Ve válkách, které tehda vedl Dobrohost proti Jiříkovi králi i v dílech a staveních okolo hradu a městečka, velice mu Ronšperští pomáhali, což on sobě vděčné připomínal a když došel r. 1502 vysokého věku, všecka dobrodiní, kteráž jim učinil aneb učiniti mínil, napsati dal, aby na ně po jeho smrti žádný pán neobyčejné věci nezamýšlel. Ustanovil jim platy, dal jim práva města Týna Horšovského a udělil jim i tu svobodu, aby se mohli volně stěhovati. Daroval jim bránu proti Heršteinu, aby si z ni radnici učinili, vysadil jim jako nějaké kníže erb městský, na němž se spatřoval nad branou městskou beran z koruny vyzdvižený bělorouný, maje rohy a kopyta pozlacena, a aby znali milosť jeho a dobrodiní jim dané aby jim bylo příjemnější a vzácnější, ustanovil, aby ta osada posud českým hlaholem Poběžovice jmenovaná, kterou sám ohradil a kostelem a hradem ozdobil, jmenovala se Romšperk po páně posloupném, starodávném a zpupném dědictví 4)
Dobrohost zemře] r, 1506 dne £9, května a pohřben v kostele Ronšperském, kdež se náhrobek jeho s erbem vytesaným posud spatřuje. Nejstarší jeho syn Zdeněk Dobrohost ujal po otci Ronšperk a Starý Herštein. Nechvalnou pověst po sobě zanechal, an z hradů svých Heršteina a Ronšperka bral a loupil po silnicích; když teprve proti němu Zdeněk Lev z Rožmitála s hotovosti krajskou vytáhl a Ronšperk r. 1510 k ruce králově osadil, nešvar ten přestal.5) Zdeněk (-j- r. 1523) bud se dostal do ciziny neb utekl; statky jeho dány jeho bratřím Volfovi a Vácslavovi. Ti vzdali r. 1511 Joštovi z Raicenšteina vsi zápisné Staré Sedlo, Bonětičky a Kosov, a Vácslav odevzdal ves Přítulnov manželce jeho Dorotě z Větrní.6) Ronšperka nabyl potom Albrecht z Gutšteina; měl jej již r. 1526 a snad již r. 1324 a 1525, když tu byl purkrabí Jan z Kostelce. 7) K tomu držel také zboží Heršteinské. Na Ronšperské byl laskav. Roku 1530 vymohl jim u krále Ferdinada jarmark na den sv. Mikuláše a t, r. daroval jim pro jich ctné, dobré a věrné zachování rybníček udělaný z příkopu u samé brány Týnské, druhý příkop u brány Německé (k Heršteinu) a sádky u Sanické brány, aby z jich užitků zdi městské opravovati mohli.8) Nedlouho potom zastavil Ronšperk Bohuslavovi Rochci z Otova, jenž posud v městě bydlil. Týž se soudil roku 1532 s Jakubem převorem v Pivoňce, když tento s ručnicí chodil po gruntech Ronšperských. Vyplativ zboží to prodal Albrecht r. 1537 zámek Ronšperk, dvůr pod zámkem s pivovárem a město, dvůr Vlkanov, vsi Drahotin, Načetín, Hvoždany, Bélovice, Ohnišťovice, Vlkanov, Mlýnec, Otovo, Srby, Meclov s podacím, Medný,
Březí, zámek pustý Herštein a vsi pusté Valtířov a Pařezovo Bernartovi Barchanci z BarSov na 6 let, při čemž povoleno kupujícímu, aby mohl na zámku do 200 kop prostavéti.B)
S panstvím přejal Barchanec hned soudy. Volf z Ronšperka podržel si na lidech v Drahotíně a Načetině nějaké roboty, které mu také na soudu komorním přisouzeny byly. Velice starostí Barchanci navalila manželka jeho Markéta z Žihobec, poněvadž měla nedovolenou známosť s Mikulášem Miřkovským ze Stropčic, Tento přicházel často na zámek, ale lidé myslili, že chodí za pannou Annou Rochcovnou, ale chodil k paní. Paní mu udělala měšec, vykrumplovala mu jej zlatem a Důra, děvečka z Normberka, mu jej donesla. Důra nosila k němu listy a knížky nebo tabulky jako na nich píší; jednou také četly děvečky v těch knížkách, co tam je psáno; mnoho asi tomu nerozuměly čteuce, „že v klášteře (t. j. Pivoňce) budu, nebudu-li já moci, dám se na voze dovézti, a
') Archiv Ronšperský a DZ. 127. N IO—II    ') DD. 16. f. 217, 234. 23 str. 400.   s) Arch. č. I. 325.   <) Arch. Ronšperský.   ») Stáři letop. 325.   ') Břežan, listy Švamberskě (rkps. knih. Pražské).   ^ Archiv Domažlický, reg. kom. soudu. Erb udélený městu Ronšperku r 1502. ") Archiv Ronšperský.   ") Archiv Třeboňský.
RONŠPERK HRAD.
89
nebudu-li v klášteře, tehdy tam najdete Důru". Jednou jej i dévečky zavřely. Byl právě na véži a Důra šla tam, zavřela světnici na hřebík a řekla druhé děvečce: „Zastři líp na hřebík." Kuchařka ho viděla skrze dvéře, an držel zámek a nemohl otevřití. Bar-chanec konečné dověděv se o tom přetrhl tyto pochůzky a paní Markétu náležitě opatřil. Nebyla sice ve vězení, nýbrž vykázán jí sklep k nočnímu lehání, po zámku Ronšperce volně ve dne chodila a když chtěla odpočívat!, kázala sobě otevřití do toho sklepa. Také s manželem svým za stůl sedávala; pán ji vždycky rád měl u stolu, ale ona druhdy nechtěla jiti. Než stráž měla, aby ze zámku neušla pryč. Když pán ze zámku dolů sjížděl, tut si zpívala a dávala si jisti a piti co hrdlo ráčilo. Mezi přáteli Marké-tinými brzo se rozneslo, že ji Bernart na posměch a lehkost její nenáležitě ve vězení měl a dévečky katem tá-zati chtěl, co o ní vědí. Nejvyšší hofmistr jej proto obeslal {r. 1539), aby
s manželkou stál na soudě komorním, ale svědci všichni vypovídali na jeho stranu. Sice měl Bernart také pro jiné lidi těžkosti. Jiří Stříbrský, soused Pražský, žaloval na něho, že mu nadal lotrův a šibalů. S Augustinem, převorem v Pivoňce, měl také nechuti a číhal na něj, jen aby jej v něčem dopadl. To se mu konečné podařilo, když převor chodil (r. 1538) přes zápověd sněmovní s ručnicí samozapalovací. Soud měl také s Annou cukrářkou, manželkou Jiříka cukráře, z jejíž ruky se zachovalo roztomilé psaničko k arciknížeti Ferdinandovi. *) Když tato podlé zvyku svého jednou na paláci hradu Pražského se zbožím svým seděla, tu Vácslav Skryjský ze Skryje, služebník jeho, vzal šavli stříbrem obloženou cizí, která byla pod krámem jejím, a pod sukní ji ukryv pryč odnesl. Když Anna mu pak u přítomnosti Bernartově domlouvala, aby tu šavli navrátil, tu ho Bernart dosti v těžkých a horlivých slovích zastával, že tím vinen není.   Než přišlo k nálezu, spokojena věc ta (r. 1543) smlouvou.")
Roku 1542 došel šestiletý nájem a Albrecht z Gutšteina prodal panství Ronšperské Petrovi, Bartoloměji a Janovi ze Svamberka a na Boru. *) Páni ti poručili poddané zboží tohoto od Boru a Švamberka vzdáleného Janovi z Vidršperka. Ten měl nějakou nechuť k Burjanovi z Vrtby a proto r. 1542 s lidmi z Ronšperska a poddanými kláštera Pivoňského vpadl do dvoru jeho v Újezdě nebo Šitboři, v pokojích toho dvoru své vůle užíval a čeledi nočně hýbal.') Roku 1548 rozdělili se bratři ze Švamberka o statky své, při čemž se dostal Petrovi zámek Ronšperk i s tím, co k němu přiděleno bylo. Jako purkrabě měl pán r. 1565 Jana Březského z Ploskovic. Roku 1566 dne 19. června napsal Petr své poslední pořízení, jímž ustanovil Anežku z Lobkovic, druhou manželku svou, poručnici nad „Hanz Girgem", synem svým a Benígnou a Mandalénou, dcerami, přidav k radě jisté pány.*) Když však Hanuš Jiří r. 1573 jistých let došel a Petr stářím přemožený pokoje si přál, „aby v těch časných věcech a pracech tím snažněji pánu Bohu sloužiti mohl," postoupil synu Ronšperka a vesnic svých u Boru, tak aby dluhů nedělal a sestru
Kostel v Ronfiperce.
Rvnn  \T;i níl^ 1 r-mit onarrovat
"        —  - -------- ľ----j -,  j-- —j  — ----— —j— —j—r •'-------J j  —j  ——x---j
se 4 koňmi tu na zámku chován byl, stravou, pitím a šaty choděcími a ložnými byl opatrován a 500 kop míš. ročně na penězích dostával.6)   Zemřel r. 1575 dne 24. června a pohřben v kostele Ronšperském.
Hanuš JiH vymohl u krále Rudolfa, že Ronšperským udělil některé milosti (r. 1590), zejména potvrzení listu krále Zikmunda a uděleni nového výročního trhu; k jiné žádosti jeho císař opět r. 1596 všechny výsady městu a užívání erbu městského mocí královskou potvrdil. Téhož roku i Jan Jiří městu
') Viz Dvorského listy žen na str. ioS.   ') Reg. kom. soudu, staré knihy Plzeňské.   «) DZ. 61. D 9.
Hrady a zámky České IX.
3) DZ. 1. H 21.   4) Reg. kom. soudu.   *) Archiv Třeboňský,
12
90
RONŠPERK HRAD.
výsady všechny potvrdil. Jan Jiří učinil r. 1612 pořízení o Alžbětě Švamberkové rozené Kolonce z Felzu, druhé manželce a Benigně, dceři své, jímž téže manželce poručil zámek a město Ronšperk po smrti své, ale tak dlouho, dckud by stavu svého nezměnila.') Krátce však před svou smrtí o panství tomto zase jiné pořízení učinil, dada je zápisem na 100 kop dluhu Anně Maximilianě z Oprsdorfu, manželce c-yna svého Petra.2) Zemřel Jan Jiří dne 15, dubna 1617, jsa stár 69 let, a pohřben jest v kostele Ronšperském. Četné a veliké statky jeho dědil syn Petr, jenž také zboží Ronšperské spravoval. V bouřlivých dobách stavovské rebelie vynikal Petr nad jiné a zemřel r. 1620 v květnu. Když tedy vniklo vojsko císařské r. 1620 do této strany Čech, obrátilo též pozor svůj k městu Ronšperku, tehda protestantskému. Bezpochyby posádka se na zámku bránila, neboť císařští zámek a město útokem vzali. Bavoři, Vlaši, Španélové se tu potom nehezky chovali. Vynesli z kostela kalichy a jiné kostelní zboží, otevřeli hrob Jana Jiří a vzali odtud přilbici jeho, perlami ozdobenou a pěkný štít a potom přehazujíce těla mrtvá poklady hledali, ale našli jediný klenot při mrtvole Erazimově.3) Po bitvě Bělohorské Anna Maximiliana, za^e vdaná Žerotínská, ujela s dětmi svými do Frankfurtu nad Mohanem a odsouzena jest r. 1621 všeho jmění. Po mnohá léta marně se namáhala, aby ji statek Ronšperský byl navrácen. *)
Od komory královské prodány r. 1622 dne 14 července „statek před vítězstvím mocnou rukou vzatý", totiž zámek a město Ronšperk s dvory poplužnými, ovčíny, pivováry atd., vsi Meclovy s podacím, Otov, Ohništovice, Vlkanovo a Mlýnec se vším příslušenstvím, ves pustá Pařezovo a díl Valtířova Severinovi Táhloví z Horšteina, JMC. zřízené komory v království českém sekretáři, za 30.045 kop 52 gr míš.*)
Táhlo (nebo podlé německého Thalo, Thal) maje podporu strýce svého Šimona Brosia, děkana Pražského, uměl kořistiti dobře z tehdejších okolností politických, a byv dříve jen erbovním měšťanem, povýšen jest roku 1630 do stavu rytířského Římské říše, udělena mu milosť, aby se psal z Horšteina' a Ronšperka, a rozhojněn erb jeho. Jakmile se uvázal Táhlo v držení zboží toho, pokládal měštany Ronšperské za rovné svým ostatním lidem poddaným a robotným, táhna se k tomu, že město, byvši r. 1620 od lidu císařského rukou zbrojnou vzato, všeliké své privilegie propadlo. Ronšperští však utíkajíce se k Ferdinandovi II. vymohli přece uznáni některých výsad. Jestli tedy městu r. 1632 velikým požárem zničenému něčím pomáhal, činil to zajisté pro svůj prospěch a nikoliv z lásky. Zemřel r. 1641, zůstaviv jedinou dceru AllĎětu Kateřinu, kteráž byla manželkou Jana Jindřicha z Bedenberka, nejvyššiho pluku císařského. Tento také po manželce své záhy (r. 1642) zemřelé panství Ronšperské zdědil; část panství zděděných rozprodal, o těch pak, kteráž mu zůstala, zejména o Ronšperce nařídil kšaftem svým, aby je dědila dcera jeho Magdalena Kateřina, a kdyby v nezletilosti zemřela, aby připadly na Mikuláše GerŠtorfa z Malšvic. Kšaft ten byl později zrušen,, poněvadž přátelé Táhloví Bedenberkovi právo držení upírali, ana byla dcera Táhlová bez pořízeni zemřela. Skutečně též panství přiřčeno jednomu z příbuzných výše psané Alžběty Kateřiny, totiž Danielovi Norbertovi Pachtovi z Majova. Týž byl zVeden na Ronšperk r. 1659 v červenci jako od někdy choti své Lidmily ze Sebuzína zřízený dědic jedné polovice a poručník dcery své, jež dědila druhou polovici. 6)
Pachta, jenž byl dvorským radou a sekretářem při kanceláři dv., vymohl městu u králů tehdejších nový výroční trh a těhodní trhy v pondělí (r. 1663). Maje mnohé statky zemřel r. (682 v domě svém ve Starém městě Pražském. Dcera jeho Anna Feliciana provdavši se za svob. pána Matyáše Bohumíra z Vunšvic, tehda hejtmana kraje Plzeňského, učinila jej spoludržitelem Ronšperka a Bezvěrova. Pán tento obnovil a rozšířil zámek Ronšperský a úctu svou k svatému Janu Nep. postavováním soch jeho projevoval. Zemřel na Ronšperce 10. března r. 1695 a pochován v hrobce tamního kostela. Manželka jeho přečkavši jej zemřela teprve r. 1718.
Syn jejich Bohumír Daniel byl milovník a znatel genealogie domácí, který za oněch dob pokládán byl za neomylnou autoritu u věci té. Zemřev 25. června 1741 v Praze, odkázal genealogickou sbírku i knihovnu svou stavům českým. Panství Ronšperské záhy před tím (r. 1717 přímo od Anny Feliciany) již bylo přešlo v držení Volf ganga Mulce 2 Valdova. 7) Jeho dcera prodala (r. 1725, 22. listopadu) zboží Ronšperské a Bezvěrovské Janovi Jiřímu hraběti z Kbnigsfeldu, od něhož je r. 1749 koupil Filip Vilém Albrecht svob. pán Ltnker z Lutzemroicku. Po jeho smrti (f 4. dubna r. 1779) následoval jedmy ]eho syn Jan František. Od něho koupil je roku 1805 biskup Pasovský Leopold hrabě z Thunu a z Hchenštetna za 517.000 fl. pro svého bratra Antonína, kterýž r. 1840 dne 2. dubna zemřel a Ronšperk synu svému Leopoldovi zůstavil. Ten přikoupil r. 1843 statek Pivoňku. Od r. 1864 patří zámek s panstvím hraběcí rodině Couaenhoven.
') DZ. 130. H 18.   ') DZm. 237. M 3.   ») Archiv Třeboň. Beckovský II. b. 286.   ') Bilek, děje konf.   s) DZ. 141. H 3, 2o2. F 13.   «) DZ. 113 M 4-   ") DZ- 493- F 5-
TVRZE V OKOLÍ RONŠPERKA.
MUTĚNÍN.
keverozápadně od Ronšperka jest městečko Mutěnin, starol/J,   '~   bylé zemanské sídlo.   Bývala tu ode d.ávna tvrz, kteráž Ó později přestavena v zámeček, když však tento roku 1731
dne 6. června vyhořel, spusti tak, že dnes z něho zbyl jen kus zdi na pokraji rozsáhlého rybníka, nyní spuštěného. ') Xeni pochyby, že Mutěnin má jméno své po nějakém Mutinovi, a poněvadž se v letech 1174—1185 bratří Dobrohost a Mulina s Bu-kovce, purkrabě Pražský, připnminaji a potomci jejich pak na Mutě-niné sedtli, že MulĚnín založen jest od toho Mutiny. To ovšem platí o osadě a nikoliv o tvrz:.') Jako první majetnil; télo osady znám jest r. 1253 Zbraslav z JUutčnina.1) K r. 1291 dovídáme se, že vesnici Mutěnin čržel Bořislav s Hostouni se syny svými a synovcem Nevlasem a ře ji t. r klášteru Chotčšovskému zastavili.') Proti-vec z ílutlnina držel se strýci svými Hostounskými hrad Rei-clieršiein s příslušenstvím v Bavořich; díl svůj prodal roku 1333 Oldřichovi lantkrabi Leucbtesberskému.ä) Z listu na to vydaného jakož i z jiných parcělí téhož věku jde na jevo, že se již tehda Mutěninu po německu Muttersdorf (Mutinsdorf) říkalo. V letech 1360 — 1365 setkáváme se zase s Protivou z Mutěnína, an podával kněze do Mutěnína a měl také hlas podací v Hostouni. Roku 1378 byl jíž mrtev a Petr a Jan bratři z Rožemberka spravovali Mutěnin jako poručníci sirotků Protivových. *) Snad byl synem jeho Racek z Hostouné, který byl roku 1388 zletilým a nějaké užitky koste u v Mutěnině prodal; ^ čteme jej jako pána zdejšího v 1. 1406—I4O7, držel sice také Hostoun a žil ještě r. 1413. Roku 1416 snad byl již mrtev anebo .Muleum prodán, poněvadž se povšechně několik podacích pánfi kostela zdejšího připomíná. V 1. 1424—1434 seděl tu Pavlík z Bčlovic, ;enž držel věrné se stranou katolickou a r. 1434 Chodům proti Bavorům pomáhal.') Z pozdějších paměií téhož století dovídáme se o BeneSovi s Mutinina, jenž lu seděl s manželkou svou Katruši z Ročova;v) pak následuje dlouhé mlčeni v pamětech. Xěkdy na počátku 16. století prodal MUtulil Henigár z jzeberka Mutěnin tvrz, dvfir pôpliižňý ä mcaíečiiO ä Cíiŕov VčS pustou Jiříkovi VidrSpergdrovi g VidrSperka, a to se stalo před r. 1513, kdež Jiřík, svědět při vydání výsad Hostounských, již se pánem na Mutěnině nazývá '") Ještě r. 1324 tu seděl, ale r. 1532 byl tu již pánem syn jeho Jan, kterýž obdržel t. r. nadáni královské, aby mohl na svém zboží hory zaraziti. •') Týž přikoupil Lomec a žil ještě roku 15Í0.") Ze synů jeho Jana, Jindřicha, Sebastiána (Bastle obyčejně řečeného), Petra a Adama ujal Mutěnin před r. 1569 první z nich, Člověk bujný, který se v mladších letech rád prával, ale při tom zdrávi dobrého požívaje mezi bralřimi a strýci svými žil jako nějaký Methusalem, nazývaje se ke konci živola svého Janem nejstarším. Zemřel r 1590. N'a své tvrzi choval vždy písaře Českého i německého, aby každému v přirozeném jeho jazyce od-povidala za právo dal; prohlížel také k dobrému svých poddaných Mutěninských, kteří měli tehda rozepři s farářem svým Ebrhartem, a když seznal Jan, že je farář nevinně na cti nařkl, donutil ho, aby jim náležitou nápravu učinil.13) Zůstali po něm tři synové, kteří podělili mezi sebe statky Záhořany, Hamr a Mutěnin, tak že
') Pam arch VIII 486. J) Tamže str. 481. 3) Reg. II. 5. *) Reg. II 1198. Podrobněji o tom rodě u Hostouně. s) Archiv říš. Mnichov. ') Lib. conf. rkps. Roudnický. *) Rel tab. I. 518. *) Lib. conf. archiv říš, Mnichov, a Domažlický. v) Rel. lab. I. I2g DZ. 4. J 2, arch Hostounský. ") Arch. mus. rkps. Roudnický. '■) DZ. 47 L 25. reg. kom. soudu. ,J) Reg kom. soudu, DZ. 170. C 7, Xauč. Slovník.
každý dostal po statku. Mutěnin ujal Jan mladli, s nimž se r. 1598 v Hostouni setkáváme. ) Týž koupil r. 1601 hul' starou sklennou a roku 1607 huť novou, „Svanaprykl" řečenou,') a nazýval se od r. 1620 staríim *) Zůstavil syny čtyři, z nichž dlruliý Jakub Jan ujal Mutěnin. Týž sloužil r. 1620 a násl. ve vojítě císařském proti evnngelikům, potom se potřebovati dal jako komiíiař při protireformaci, stihaje horlivě knězi pod obojí v tamější krajjině se skrývající, pročež i mnohá protivenství vytrpěl od Švédů. i'.n manželku měl Marii Justinu z Haldingen, která mu porodila syna Bedřicha Františka r. 1644 dne 19. června, a to v lese, kam manželé i s čeledi byli před nepřítelem utekli. Toho roku dne 29. sirpna učinil rozdíl s bratry svými, při čemž obdržel tvrz skrovnou Mulěninskou, v níž byly tři větší a dvě menši světničky s komorami a, jiným příslušenstvím dvůr, městečko a k tomu několik těch chalup, které byly v lese řečeném Keid.A) Syn jeho František ujal ir. 1689 Mutěnin'') a zemřel u vysokém věku r. 1734; pochován jest jakož i předkové jeho v chrámě Mutěnínském. Ještě v nynějším století drželi potomci jeho Mutěnin, kterýž teprve po smrti Kryštofa Karla (■(■ i852) prodán.
t
ÚJEZD SV. KŘÍŽE.
'Í3 edaleko Hostouně jest ves „Újezd sv Kříže v Chodech-1, Pá> ( jak se obyčejně v starých pamětech ua.zývá, nebo Svatý L Kříž, jak nyní slove. Od pradávných dob patřivala 'h^J k panství Přímdeckému, a obyvatelé její jakož i jiných blízkých vesnic byli Chodové, poddaní puirkrabim na Přimdě a zavázaní k týmž povinnostem, jako Chodové Domažličtí. Za Karla IV. byla ves tato přímo poddána králům, ale od dob syna jeho Vácslava byla statkem manským, jehož držitelé povinni byli nu hradě Přimdě službu s koněm vykonávali. Zde -nad seděl Budivoj Slíva z Újezdce (t r 1381), jenž zůstavil dceru ^Elišku a měl příbuzného, který se Milota jmenoval. Od roku 1 }82 připomíná se v pamětech Oldřich z Újezda, řečený kuchmistr, jenž r. 1403 faráře íc£ -Cšt£l" zdsjšiľT'J podává!.*) Rok.u 1408 í?yl jí? mrtev a drželi ves tuto synové jeho Jan a Drzděř, kteří se talké r. I412 v sou-věkých pamětech připomínají.7) Roku 1431 a 1432 držel tento statek manský Habarl s Příšova, jenž byl již r. 1433 mrtev, zůstaviv vdovu Annu. B) Zdali již tehda tu tvrz stávala, není známo; vždyť o statku tomto jest pak tak málo zpráv, že se o něm dovídáme teprve k r. 1596, když se veliké panství Přimdě cké rozprodávalo. Tehda drželi Svatý Křiž a Babice statky Volf ydchym Lamingár t Albenreilu a strýcové jeho Volf Kryítof a Vol/ Karel. Vyplatili se nejen od povinnosti manské, nýbrž koupili i lesy a vsi Bystřici, Fuksperk a Hamrsprun. *) Volf Jáchym zemřel r. 1É02, zůstaviv pět synů.t0) Jeden z nich, Volf Bedřich, ujal jej potom, když došel let svých, ale účastniv se potom rebelie a ujev r. 1620 ze země, zbaven jest všeho jmění. Statek jeho, tvrz Svatý Křiž se dvorem, vsi Újezd Chodovy, Babice, Haselberk, Fuksperk a Bystrice postoupen napřed (r. 1624) 3 1. 1630 doprodán bratru jeho Volfovi VMmovi,") jenž jest nám již znám jako držitel hradu Chodovského v Domažlicích. (Viz na str. 84.) Poslední toho rodu Volf Alaximitian prodal roku
') DZm. 137, arch Hostoun. s) DZ. 184 J 15 —17. *) Reg kom. soudu. *) Nauč. slovnik. DZ. 71. X 4- O 8. 5) DZ. 479. B 13. e) Pam. arch. X. 258—261, archiv universitní. ') Lib. conf. Viz i archiv č. III 490. 8) Lib. conf. ") DZ. 171. M 18. M 20. Z manských listů na len statek daných (Archiv i^ub.) dovídáme seT Že Lamingárové statek tento asi r. 1480 koupili DZ  131. B 1
a 182. H 30.    ") Bilek, děje konf.
li*
92
TVRZE V OKOLÍ RONŠPERKA.
1678 Sv. Křiž a Bělou statky Kašparovi Zdeňkovi Kapliři ze Sulevic, jenž se proslavil při obhájení Vidně proti Turkům (r. 1683). Zemřel bezdětek roku 1686, zůstaviv Svatý Kříž třetí manželce své Anně Terezii Cukrové z Tarnfeldu, Čími se statek ten do rodu tohoto dostal. Cukrové pak byli v drženi Svatého Kříže až do r. 179É, kdež jej zdedili Kceovi 1 Dobřit.
EISENDORF.
/es Eisendorf, na hranicích Bavorských ležící, bývala také ode 7r   dávna, totiž od těch dob, co v lesích byla založena, při-Cjjj^^'   slušenstvím hradu Přirody.  Roku 1601 odprodána jest od ■     něho i s lesy rozsáhlými Janovi Tomdíi Valdfoglovi % Lohen-milu. Ten tu postavil dům panský, jenž později proměněn v zámeček. Vnučka Valdfoglova Krystyna Albínova prodala statek Eisendorf r. 1608 yancvi Šebestiánovi Perglárovi e Perglasu a na Pořejově, ')   Když tento se postavil ke stavům odbojným a r. 1620 ze země ujel, zabrány jsou statky jeho a tvrz, dvůr a ves Eisendorf postoupeny roku 1621 Volfovi Vilémovi Lamingárovi t Albenreiln a doprodány mu r. 1626 ')   Nový pán připojil pak statek tento ke Svatému Křiži.
HRADIŠTĚ.
Mezi vesnicemi, kteréž šlovou Ploss a Franzelhutte, nacházejí prý se zbytky nějakého hradu nebo nějaké tvrze; dopadají na vrch řečený Plosser Berg, jihozápadně od Bělé asi ve vzdálenosti dvou
') DZ. 130. F 8, 183. J 10.   J) Bílek, děje konf.
nebo tří hodin.') Snad se k tomuto mlatu vztahuje událost známa, z r. 1121. Tehda někteří Němci postavili v Čechách na strmé skále hrad nový, domnívajíce se, že místo to patří k Bavor&m, ale kníže Vladislav, jenž nechtěl, aby pomezné lesy od cizinců byly mýtŽny, přepadl je náhle s vojskem, z jímal je po krátkém zápase a byl by je dal všechny zvěšeti, kdyby je hrabě Vindberský nebyl vyprosil.a) Letopisec di, že se nacházel hrad ten na strmé skále v lese, k němuž se jde ode vsi Bělé, což se s polohou hradiště Plesského dobře shoduje.   Vrátíme se zase k události té při popise Přimdy.
KORYTANY.
/ ihozápadne od Mutěnfna jest víska Korytany, pod Lysou horou ležící, u níž také nějaká tvrz neznámého jména stávala. Dovídáme se totiž, že r. 1589 učinila obec Domažlická smlouvu s Janem nejstaršfm z Vidršperka na Mutě-níně a Zahořanech „o rybník na království slove nad tvrzištěm pode vsi Korytany", Obě strany totiž před tím byly rybník ten bezpochyby na rozhraní svých gruntů udělaly, ale společné drženi je omrzelo, tak že Domažličtí ujavše rybník ten pustili Janovi za to některé své grunty. Rybník ten byl na místě nynější vsi Wayer a poněvadž byl rybník nad tvrzištěm, dopadlo by tvrziště ovšem na tu stranu ke Staré huti (Althiitten) a jak rozumíme na grunty, které tehdáž patřily k Mutěninu. O tvrzišti, od které tvrze pocházelo a jak se jmenovalo, neumíme nic povídati.')
■) Brandlfiv seznam hradů a tvrzí v archivu Rychnovském. ') Palackého děje I a. 401. ') Arch. Domažlický. O vsi Korytanech srovnej Bílkovy děje konf. 1058.
Týn Horšovský od jižni strany.
Severní brána zámku Týna Horšovského.
Pohled na zámek v Týnč Horšovském z námčstl.
TYN HORŠOVSKY HRAD.
1 o býval starým Čechům Týn, velmi dobře viděti na nynějším zámku Týně Horšovském, který jest založen na Opyši návrší táhnoucího se od severu k jihu, a svědci tedy poloha i jméno, že tu jest nejstarší část města. Naproti zámku přes řeku jest předměstí Týnské s kostelem arciděkanským, v mnohém ohledu památným. Mésto samo byvši přihrazeno k zámku, rozkládá se v pravidelném založení dílem na návrší hradiště, dílem na lázu jeho, který se volně k řece skláni, tak že obyvatelům jeho přístup k vodě nebyl zamezen.
Zámek Týnský jest stavení rozsáhlé, do čtyřhranu založené, které se skládá z několika domů v jedno spojených, ze dvou dvorů, několika přístavkův a zbytkov opevněni. Na jižní a západní straně opevnění již nelze znáti, neboť tu vypínají se stavení, založena jsouce na svahu hory, na venkovské straně do veliké výšky.   Snad tu ani hradeb nebylo a bývaly tu pevnostní močály, a posud jest v rozkošné zahradě, která zámek na těchto dvou stranách objímá, rybníček, který se živou vodou nadýmá.   Na severní a východní straně bývaly příkopy.   Psí přikop (Hundsgraben) jest na straně severní a zavírá nepřetržitě také severní stranu města, doposud děle oboje od pláně a výšin severních.  Příkop východní dělil hrad od rynku města a jest posud vyzděn, ač — jak se zdá — také zanesen.  Oba příkopy zdělány jsou na zahrady a sady.  Pro spojení s venkovem a městem byly a jsou přes příkopy na dvou stranách kamenné mosty a brány.
Od městské strany, totiž z rynku, objevuje se nám zámek v úpravě čistě renesanční a asi v té způsobe, jak se nacházel za pánů z Lobkovic. Všechna tato strana totiž ozdobena jest rýsováním r. 1880 obnoveným. Na bráně i na stavení jest několik renesančních Štítů velmi dobře zachovaných, jež vyzdobeny jsou dílem závitky rozmanitými, dílem fantastickými, okřídlenými tvory.   Na rohu jihozápadním spatřují
94
TYN HORŠOVSKÝ HRAD.
se znaky s nápisy M. G. Z. T. a S. G. Z. T. a při tom rok 1880. Za samým příkopem jest stará hradba, jejíž konce na rozích sesíleny byly dvěma okrouhlými vížkami. V těch bývala vezení a u jedné v zahradé mnoho kosti vykopali. Mezi hradbou a zámkem jest parkán, ale (východní) brána povydána jest ze zámku až ke hradbě a dobře lze v průjezdu poznati, že tu prvotně bývaly dvě brány za sebou. Zvenčí objevuje se brána pro jízdné a vozy jako výtvor renesanční, ač ještě zůstaly otvory pro kladky zdvihutého mostu; jen branka vedle ni ještě má končitý oblouk. Obložení kamenné jest staré, ale přitesáno Nad branou spatřuje se erb Trautmansdorfský a nad tím obraz sv. Maří. V přední části průjezdu do kříže sklenuté jsou hlavice s prázdnými štíty pod nimi, končí se pak tato část tam, kde přední brána přestávala, kamenným obložením a následuje pak průjezd mnohem vyšší, nežli přední části, tedy patrně přidělaný. Za touto prostorou následuje nové obložení kamenné a zbytek druhé brány, která se bezpochyby hřebenem zavírala, a za ní dlouhý, zase vyšší průjezd, třikráte do kříže sklenutý.
Severní brána, kterouž se vyjíždí do polí, také jest trochu ze zámku povydána a má touž renesanční úpravu, jako jeji východní družka, také obložení a také otvory, v nichž ještě jsou kladky. Nad branou v malém výklenku jest obraz Matky boží s nápisem: Erzeige dich eine Mutter, který pochází od Viléma z Lobkovic. Vedle této brány v zámku jest branka do okrouhlá obložená s místem k zapadání můstku, kterýž jest k té brance vysoko přes mostek položen. Průjezd této brány není dlouhý, jest vysoký a do válce sklenutý. Vstupuje se odtud do zadního dvoru podlouhlého, v němž v pravo jest kromě nízkých stavení k hradbě přistavěných vysoké věíovaté stavení o třech poschodích, ze dvou částí se skládající, jedné užší a druhé severní širší; jižní jest v prostém slohu postaveno, severní má nejvýše renesanční ozdoby. Na obou jsou zbytky rýsováni. Na jižním stavení ve výklenku jest erb Trautmansdorfský malovaný a nápis 16 R. A. 80. (t. j. Obnoveno Roku 1680).
Naproti tomu na východní straně objevuje se nám starý palác biskupský, dlouhé, čtyřhranné stavení s něco málo okny, z nichž některá teprve v nové době jsou prolomena. V přízemi jeho jsou malá okénka, na konci pak jižním, silné podepřeném, v němž jest krásná kaple starodávná, snad bývala věž. Ještě na počátku našeho století šel sem z protějšího, blízkého stavení ve výšce mostek, vedoucí ke kapli. Brána skrze palác proražená jest starožitná pěkná památka. Obložení její jest vysoké a vybíhá v končitý oblouk: po straně jsou sloupy s placatými hlavicemi a hrubými podstavci. Průjezd její svědci o tom, že i tu bývaly dvoje brány, které se snad hřebeny zavíraly; v něm v pravo jsou starodávné dvéře.
Dvůr indní čtyřhranný poskytuje návštěvovateli pohledu rozmanitosti, poněvadž se tu způsoba 16. věku s moderní střídá. Ze sloupoví a chodeb, které tu bývaly, zbyly jen kusy v přízemí, nahoře pak jsou všude zazděny. Dítka toho vkusu ze Vlach převzatého neosvědčovala se v našich krajích studených, a krátkou lásku l nim přemohla brzo žádost po pohodlí. Rýsování u některých části obnoveno, u některých zůstala stará omítka; kromě toho, kde bylo možno, dostaly zdi novověkou ozdobu zelením, která dnes u málokterého zámku schází. K paláci starému přistaveno jest ve dvoře malé čtyřhranné stavení o dvou poschodích, ale nižší než palác, který se do třetího poschodí vypíná. V jeho přízemi spatřuji se mohutné dvéře, do oblouku končitého sklenuté, jimiž se sstupuje ke sklepům pod palácem se nacházejícím. V urbáři panství r. 1660 sepsaném čte se o těchto sklepích, že jsou ve skále vytesány, obsahujíce kromě velikého sklepu tři sklepy, čtverý chodby, 30 prampouchův a lednici. Strana východní a část severní strany ozdobeny jsou v novějším čase erby držitelů. Vidí se tu erby Arnošta arcibiskupa, Dobrohostův, Lobkovský s Bibršteinským, Lobkovský s Valdšteinským, Trautmansdorfský s Palfovským a týž s Palavicinským. Budiž pak i to doloženo, že se na dvoře stará studně s kolem a strojem nachází.
Ve světnicích, z nichž některé jsou pěkně sklenuté, spatřuje se ovšem drahně rozličných památností, jako renesanční dvéře, vlaské komíny, Trautmansdorfská děla z r. 1539, všelijaký nábytek, mezi nímž snad nejstarší jest stará pěkná skříně, pěkně rozličným dřívím vykládaná, na níž se spatřují erby Lobkovský a Valdšteinský s nápisy w. p. h. v. 1. (Wilhelm Popel herr von Lobkowitz), též s. f. v. 1. e. g. v. w. (Sophia Frau von Lobkovitz, eine geborene von Waldstein). Patrně tedy byla skříně tato v Němcích dělána; neboť naši umělci se tehda ještě na německé nápisy nevzmohli. Dotknouti se musíme však přece dvou místností. Zajímavou místnosti jest bývalá veliká síň, nyní na tři světnice rozdělená, v níž jsou zbytky starých maleb, nyní pečlivé šetřené. Zbytky její začínají v přední světnici nějakou pavlačí, za níž spatřuje se několik osob, hned za nimi začínají erby a nápisy. V této světnici je viděti jen jediný s bílým měsícem na červeném štité. Následující erby začínají za příčkou ve vedlejší světnici. Tu spatřujeme bílého berana na červeném štíte s lilií jako klenotem, a z kusého nápisu dovídáme se, že je to erb Oldřicha Dubanského z Duban na Libéšicích, hejtmana hradu Pražského. Za ním jen málo znáti jest nápis Zdeňka Malovce z Chýnova a na Kamenici a potom erb, který podlé nápisu patří některému ze Salavův z Lípy. Tři následující vybledly k nepoznáni, pak následuje erb Smiřických a Meziříčských z Lomnice bez nápisů, potom za stěnou
TÝN HORŠOVSKÝ HRAD.
95
erby Jana Bořity z Martinic a na Smečné, purkrabě Karlšteinského, Pertolta z Lipého na Krumlově, nejv. maršálka kr. G., Jana staršího z Lobkovic na Zbiroze a Točnice, nejv. hofmistra kr. Č., Viléma z Rožemberka a na Krumlově, vladaře a správce domu Rožemberského. Zde jsme se dostali k nejčestnějšímu místu těchto erbů, nebot hned za Rožemberským následuje erb Jana mladšího z Lobkovic na Týně Horšovském, Bílině a Tachově, nejv. purkrabě Pražského, s naznačením r. 1558; nebot proto malována byla památka tato, aby viděti bylo, kdo sedal t. r. na větším soudu zemském, jemuž pan Jan jakožto nejvyšší purkrabě předsedal. Následuje pak druhá řada soudců zemských, totiž erby Adama ze Šternberka na Zelené hoře, nejv. komorníka kr. Č., Jana z Valdšteina a na Hrádku nad Sázavou, nejv. sudí, Jáchyma z Hradce a na Hradci, nejv. kancléře kr. Č., Jana ze Švamberka na Milevsku, sudí dvorského, Petra ze Švamberka na Ronšperce, Zdeňka Berky z Dubé na Rychemburce, Vácslava Haugvice z Biskupic na Litomyšli, Jiříka z Gerštorfu na Cholticích, podkomoří kr. Č., Šebestiána Markvarta z Hrádku na Bělé, purkrabě Karlšteinského, a konečně Jana Leskovce z Leskovce na Cerekvici a Vácslava Kapliře ze Sulevic na Milešové. Všech znaků jest 25. Za posledním znakem následoval obraz posledního soudu, ale dnes patrna jest jen ta čásť, kdež syn Boží jsa v oblacích a ruce maje rozložené volá k sobě spravedlivé.
Ještě zajímavější nežli tato památka jest stará kaple, ještě od zakladatelů hradu tohoto pocházející. Není sice celá, poněvadž kůr starý dávno jest přejinačen a po novém způsobu upraven, ale ta čásť s vysokým svým klenutím, které spočívá na štíhlých sloupech s hlavicemi sloupův ozdobenými a dvěma mistrně vytesanými vchody, zajisté se každému zalíbí, kdo sem vkročí. Před několika lety kaple tato opravována a tu zpozorovali s podivením, že ze zdi vyniká pečeť. Když ji vyndali, našlo se, že pochází od Kunráta, biskupa Olomouckého, majíc na sobě svatého Vácslava a dva štíty kostela Olomouckého a Kunrátův se znamením kozla (tedy 2 1. 1408—1413).
Byly to dávné doby, kde se začalo hospodářství biskupů Pražských v nynější vsi Horšově, kteráž vzdálena jest asi půl hodiny daleko od Týna. Tehda tu zřízen také úřad arcijáhna, který měl dohled nad kněžstvem v kraji Domažlickém, odkud se také kraji tomu v pamětech kněžských kraj Horšovský říkalo. Odtud se říkalo prostému týnu, který na místě nynějšího hradu Týna založen byl, aby se rozeznával od druhého Týna biskupského u Bechyně ležícího, Týn Horšovský. Tak a nejinak naši předkové psávali ve všech svých pamětech a teprve od roku 1707, když" tu německý jazyk pronikal, psávalo se z „Teyna Horšova". Biskup Dobeš z Benešova (7 r. 1290) dal kostely „v obojím Týně" ohraditi,') a poněvadž nynější zámecká kaple asi z těch dob pochází, ovšem se ždá také, že založil v Týně hrad málo výstavný, ale hradbami svými dosti bezpečnosti poskytující. Byla tu tedy opevnění dvoje, na severní straně potoka hrad, na jižní opevnění arcidékanského kostela, okolo něhož se drahně lidu v trhovou ves osazovalo. Na hradě pak biskupové občas přebývali s dvorem svým; tak na př. tu byli v červnu r. 1312 s Janem biskupem i arcijáhnové Pražský a Bflinský, vypovídajíce mezi Janem, arcijáhnem Horšovským, a Petrem, stálým vikářem kostela Týnského. Purkrabě, jakožto správce hradu a velikého hospodářství, brávali si biskupové z dobrých rodin; prvním nám známým byl Zbyněk z Osvračína r. 1331, jehož rod se později i v drženi Týna dostal. a) Arcibiskup Jan Očko jest zakladatelem nynějšího města. Jest sice možná věc, že již některý předchůdce jeho město nové na výšině před hradem vyměřil a osadil, ale jisto jest, že Arnošt teprve je učinil městem hrazeným a přihradil k hradu svému, na němž bezpochyby také stavěl.3) Karel IV. dovolil mu r. 1375, aby mohl clo v městečku svém Týně Horšovském vybírati a užitky jeho k ohrazování města obraceti, *) čímž ovšem se městečko jen obyčejným podhradím bez práv městských stalo. Přibyslavovi arcijáhnovi týž arcibiskup (r. 1377) osvobodil sladovnu, kterouž on si znova vyzdvihl poblíž kostela svého a tak zbaven jest povinnosti, kterou všichni sladovníci v městě a na předměstí snášeli, té totiž, aby byl povinen obili panské k potřebám hradu a purkrabě zdejšího sladovatí.5) Za nástupce jeho Jana z Jenšteina se pilné na hradě zdejším stavělo. Vypravuje starý pamětník, že týž arcibiskup k 500 kop na hradech svých Týně a Heršteině prostavěl.8) Není však známo, že by týž arcibiskup (r. 1379—1296) na zdejší hrad byl někdy přišel, jakož i toho o žádném arcibiskupovi nevíme. Kromě udíleni milostí knéžím zdejším dovídáme se jen o purkrabích Týnských. Roku 1400 byl tu purkrabě Petr Libnovec.1) Nástupcem jeho byl Otík z Ilburka, z jehož doby se nám zachoval nejstarší český list v Týně psaný, když někteří nesvorní sousedé byli r. 1403 po velikonocích před kostelem sv. Petra srovnáni a smířeni.8) Konečně tu byl purkrabě r. 140Ď Petr z Kostelce, jenž byl nedlouho před tím Ořech, zboží svoje, prodal. °)
Arcibiskup Zbyněk teprve město Týnské právy vysadil, jako to učinil u všech svých měst a městeček.   Vysadiv jim povinnosti obdaroval je právy, jichž užívalo město Stříbro, kamž také mělo
') Script, rer. Boh. It. 439. ") Reg. III. 35, 721. 3) Paproc. o st. měst. 244 přikládá opevnřni a vysazeni města ArnoStori arcibiskupovi podlé svého matného způsobu a svedl tim také Balbina (Vita Arnesti). ') Archiv Týnský. e) Borový, lib. erect. II. f. 130. *) Script, rer. Boh. II. 445.   ') Lib. conf.   "} Archiv Týnský.   ') lib. erect. VII. 57,
96
TÝN HORŠOVSKY HRAD.
jiti odvoláni od soudů městských, ale vyhradil jim nad to dvoje ještě odvoláni, k Většímu městu Pražskému-a k podkomoří arcibiskupskému. Městu a všem vesnii^m na panství učinil takové dobrodiní, aby mohli o statcích svých říditi a vdovy, sirotky a dcery svobodně a bez přinucení vdávati. *) Arcibiskup Kunráf z Vehty (r. 1413—1421) bezpochyby jednou na Týn přižíel a tu nějakou opravu kaple řídil; sice bychom si vyložiti nemohli, jakým způsobem ztratil starou svou pečeť, kteréž jako biskup Olomoucký užíval. Za něho byl Jan ze Sobětic purkrabí v Týně Horšovském a podkomořím arcibiskupství.9) Jako takový řídil mocně záležitosti městské, tak že na př. roku 1415 dair obce Týnské (plat ve Vranově) sám odevzdával. Mikuláši arcijáhnovi, aby tento z něho o kněze více při kostele zdejším choval.3) Nejednou za arcibiskupa v jeho závadách ručíval, tak že se sám stal jeho věřitelem. Pokud víme, purkraboval tu naposled r. i^-j.^y Roku 1418 potvrdil Kunrát výsady Týnských, ale tito mu pak věrnost nezachovali, když se dal na stranu pod oboji.   V posledních jeho letech (snad již r. 14iq neb 1420) stal se tu purkrabí Zdeněk z Drštky, pán.
Plín hradu Týna J-ÍDrlDvskÉliů.
Vysvětleni plánu; i. rynk města; 2. příkop u něho; 3. hrána výtbrdaJ; 4. parkan; 5. Psi přikop; 6. severní hrána; 7. hranka (oboje s mosty); 8. venkovský dvůr; o. směr bývalého dřevěného můstku; 10. n fl (podlé domnění) s kapli; ii. starý biskupský palác; 12. vchoď do sklepů; 13. vnitřní dvůr; 14. studně; 15. světnice s malovanými *rb} ; 16, místo bývalé městské brány v Říšské ulici; 17. Svatojanská.
ulice k předměstí a k ircL-di-kinfkrnn. chrámu.
přísně katolický. *) Husité chtíce Týn do své moci dostati, obehnali jej r. 1422. Aby jej do své moci dostali dříve, než by mu přišel na pomoc Jan, kníže Bavorský, učinili na město náhlý útok, při němž i ženy jich pomáhaly. Ale Týnští, jsouce zase kněžími podporováni, tak statečně se drželi, že husité, nečekajíce již příchodu Bavorův, odtáhli.6) Za to král Zikmund (roku 1422, 22. srpna) výsady Týnských, zejména vybíráni cla potvrdil.7) Také Zdeněk od něho odměňován. Již r. 1421 o novém roce byl strýci jeho Kolvínovi zapsal ves Hartmanův Touškov, když pak Zdeněk roku 1425 připovéděl, že bude se 100
• * ■ ■ • *••••     mm wm wj ** JJ ' ■ ■ •    £ ' IjLiJ Jí     au .n     j ■ 1 v/wi    J\ui>l 1 uil x     ■   . ■    %jk C • bl i . M vJZ-ám A,     111 u i \j iflV-j    _■_ \j u d n.w w u   a   *i| IjQLIj v >.     v*    LJLani\\j v    tjt,    v l^il
Ohučov. Zdeněk pak byl tehda tak při penězích, že mohl králi Zikmundovi půjčiti 3333 ů. uh. na zlatou, sponu s velikým diamantem, dvěma rubíny a velikou perlí.8) Tak trvala válka v kraji zdejším až do r. 1428, kdež Zdeněk i konšelé města Týna v příměří vstoupili se stranou husitskou v Plzeňsku. Příměří to obnoveno bylo zase r. 1431 dne 23. dubna tak, aby trvalo až do sv. Havla (16. října), ale vypověděno před časem, poněvadž se pak chystala v Němcích nová výprava proti Čechům.  V té chvíli i Čechové
') Arch. Týnský,   ') Arch. bibl. Pražské.   •) Lib. erect. X   60.   «) Arch. kapit. Prai",   4) Arch. gub. A. III. 175.   e) Kronika-Jana Ondřeje Aezenského.   *) Archiv Týnský. Jiná potvrzení r. 1423 a 1434    *) Archiv c k. dvorský.
TÝN HORŠOVSKY HRAD.
97
nelenili. Než se dostali křižáci do Čech, již Čechové se hnuli k Týnu a pokoušeli se o jeho dobyti, ale poněvadž Zdeněk a Dobeš z Modřejovic, hejtman jeho, na Týně udatně se bránili, nic více nedokázali, než že předměstí vyplenili. *) Tudíž pak Čechové ustoupili do vnitřku země dříve, než Němci přešli hranice.
Zdeněk sice se jen nazýval purkrabí na Týně, ale byl jako jeho držitelem a zboži jeho se množilo. Když klášter Chotěšovský od něho r. 1432 zboží Stankovské vyplatil, dostal Zdeněk Kol vín, strýc jeho, který měl po něm děditi, 20 lánů v Touškově.s) Sotva se byla rozhodla válka u Lipan, kdež také Zdeněk s lidem svým bojoval, pustil se zase do války s Bavory, v niž pomáhali mu někteří páni a vladykové okolní a Chodové Domažličtí, ale poněvadž se sám císař mezi sporné strany vložil, brzo tato nechuť spokojena.') Naposled se objevuje Zdeněk r. 1437; od té doby (zejména od sklonku r. 1438) objevuje se jako držitel Týna Zdeněk Kolvín z RonSperka, psávaje se již seděním na Týně Horšovském4) a druhdy také purkrabí.5) Býval horlivým a oddaným přívržencem Albrechtovi knížeti Bavorskému, k jehož volení
Vnitřní nádvoří v Týně Horšovském.
na krále českého se také pričiňoval. To však mu nevadilo, aby kraji Plzeňskému pomáhal proti Bavorům k odčinění křivd, které od nich páchány byly. Roku 1445 dne 20. dubna i tato nevole ukončena.6) Asi v tu dobu Kolvín zemřel. Sirotkův ujal se napřed Jetřich z Frumšteina, švakr jeho, jenž se psal r. 1447 seděním na Týně Horšovském; také měli sirotci dobrého přítele na svém strýci Vilémovi ze Zdaru, jenž byl purkrabí na Týně; *) ale za nedlouho stala se změna takovým způsobem, že se stal poručníkem Burjan z Gutšteina, k němuž se, tuším, ovdovělá Markéta sama utekla.B) Tím způsobem také si vysvětlíme, proč se Burjan r. 1451 a 1453 pánem na Týnci nazývá.9) Ale r. 1454 již došli Dobrohost a Břeněk z Ronšperka, synové Kolvínovi, let svých a ujali dědictví otcovské asi v tu dobu, kde kapitula Pražská o to usilovala, aby mohla pro sebe vyplatiti Týn a Herštein a na to roku 1456 dne 8. dubna majestát krále Ladislava obdržela.,0) Tak hrozil bratřím osud ochuzení, kterého již pociťoval Břeněk, nemaje nic více, než statek Hlohovou a krátkou dobu také Pušperk, ale král Ladislav dlouho nepanoval a nástupce jeho, král Jiří, chtěl si zavděčiti Dobrohosta.   Zapsal mu tedy r. 1459 dne 2. ledna (tedy krátce po svém nastoupení)
') Tomek IV. 490, arch. Domažlický. '} Arch. bibl. Praž. Viz i arch. £. I. 515. *) Palacký, urk. Beitr. II. 431. •) Archiv bibl. Praž., archiv Plzeriský. s) Archiv č. I, 321, s) Palacký, říS, archiv Mnichov, ') Archiv ř. VII. 643. Roku 1452 se Kolvin výslovně jako mrtvý připomíná (Archiv Mnich.).   *1 Archiv ř. Iľ. 476.   9) Archiv řiš. Mnichov.   ,s) Archiv arcibiskupský.
Hrady a zámky České IX. 13
9§
TY N HORŠOVSKÝ HRAD.
hrad, město ä panství Týn Horšovský ve 2000 kopách, tak aby hrad vždy králům českým otevřen byl' a poddaní mimo zvyklosti nebyli obtěžováni.l) Ale za nedlouho ukázalo se, že Dobrohost nebyl vděčným králi za toto dobrodiní.   Dobrohost s jinými zapsal se iroku 1465 v jednotu Zelenohorskou, aby na zemi-Českou, teprve rcoudrou vládou královou upokojenou, nové bouře uvalil.   Třebas k tomu nebyl veden úmysly sobeckými, přece se dal od jiných sobců k tomu potřebovati, maje horlivou mysl katolickou^ od Otce a mateře  vštípenou.   Jsa jeden  z  nejmladěích  mezi jednotniky,  vypraven jeet od -jednoty do Ríma, aby papeže naklonil k cílům jejím, a na cestě té zastaviv se na Novém Městě u císaře Bedřicha, i toho přemlouval, aby jednotu vzal ve svou ochranu.   V Římě dobře poznávali, že jednota pracuje jen-k užitkům svým vlastním a nikoliv ku prospěchu církve; proto sice Dobrohostovi dáno písemností s duchovní posilou dosti, ale peněz nic. Když tedy Dobrohost se do Čech vrátil a jednotníkům dne 24. dubna, r. 1466 na Roudnici shromážděným vypravoval, jak se mu vedlo, byla by se jednota zajisté rozešla, kdyby hlava její, Zdeněk ze Šternberka, ji nebyl dosti pracně udržel.4)   Začala tedy domácí válka. Dobrohost měl při tom jediné ten prospěch, Že statek jeho ležel při hranicích a blízkým Domažlicům snadno se-ubrániti mohl.   Nejsa neštěstím nijakým stěžován, v zatvrzelosti své neváhal volati do Čech křižáky z Němec, kteří vraždili Čechy napořád i dítky, roubajíce s nich hlavy a házejíce jimi na se jako hlávkami* zelnými, vraždili také lidi po vsích a babičky ve Špitálech, ruce své v jich krvi umývajíce, aby byli všech hříchů čisti.   Český jazyk vinou Dobrohostovou utrpěl tehda v krajinách okolních ránu takovou, že se-z ní již nevzpamatoval.5)   Za to učiněn jest Dobrohost od krále Matyáše nejvyšším prokurátorem. Mezi tím, co válčil po straně Matyášově, také se zapletl do války v Bavořích, pomáhaje tu knížeti Otovi-S Domažlickými učinil mír r. 1471 a snad hlavně proto, aby mohl všechnu sílu na Bavory obrátiti. *) Sice byL Dobrohost pán na poddané své laskavý. Poběžovice opevnil, postavil tu kostel a obec obdařil znamenitými výsadami. Pro Týnské vyprosil u krále Vladislava, jemuž byl od r. 1478 věrným poddaným, že jim byly starodávné svobody potvrzeny, nechal jim vaření piva, z něhož si jen zůstavil 2 groše z každého vértelc a 2 dčbery mláta z varu.6)   Když již velikého stáří dosáhl, obdržel (r. 1506, 22. března) pro sebe, syny a vnuka svého Hanuše životy na panství Týnském od krále Vladislava, což bylo proto výhodou pro ně,_ že se panství za jich živobytí nesmělo vypláceti. a)   Zemřel t. r. dne 29. května a pohřben v Ronšperce.
Po Dobrohostovi zůstali synové Zdeněk, Jiřík, Bohuslav, Volf a Vácslav, kteří se brzo po smrti-otcově rozdělili.  Aspoň jistě to platí o Zdeňkovi, který obdržel díl Heršteina a Ronšperk,7) a již dne 14. září od bratří dílným byl, ač se také seděním na Týně psával.   O jeho nechvalném jednání potom* mluvíme v dějinách Týna a Ronšperka.   Bohuslav snad byl již mrtev, Vácslav držel pak malé statky v okolí, jako Metelsko, Tasnovice a j., a Jiří a Volf drželi Týn bezpochyby tak, že každý měl polovici. Aspoň se oba jako páni na Týně připomínají.   Jiřík, jenž se r. 1511 i s manželkou v čele bratrstva sv. Anny při kapli téhož jména, tehda v nově založené nachází, zemřel nedlouho potom8) a od r. 1515, kde již byl mrtev,s) vyskytuje se Volf jako samojediný pán na Týně.   Neměli však poddaní s ním mnoho-radostí, an jim všelijaká příkoří činil a důchody jich zkracoval.   Vkládal se jim do obecního řízení, tak že ani svobodné rady neměli a vždy oznamovati museli napřed pánu nebo jeho rychtáři, jestli se chtěli scházeti, bránil jim v řízení o statcích a volném stěhování, ubíral jim cla, obmezoval je ve vaření piva a vdovám a sirotkům činil překážky při vdávání. Ve dvoře choval tolik ovec, že Týnští ani pasti nemohli a když si žence nebo dělníky zjednali a na ně si stravu připravili, tuť jim je úředník bral.   A jestliže tak činěno Týnským, kteří měli svobody psané, ještě hůře bylo lidu veskému, který obdarování neměl. Pán jim bral syny a čeledíny chtě, aby u něho zadarmo sloužili, nedovoloval jim stěhovati se a jestliže chtěli syny dávati na řemeslo, nutil je za to k úplatku. Kdežto Týnské jen forováním obtěžoval, ukládal na sedláky takové roboty, že jen na panském dělali a své opouštěli.   Umřel-li který hospodář ve vsi,-tuť ubohá sirá vdova byla nucena, aby pánu dala koláč (t. j. dárek).   Lidé vesští ani již pastýřů mfti-nemohli, poněvadž pán na každém libru pepře žádal a pastýři proto na panství jiti nechtěli Ačkoliv pak z gruntů svých dostatečné platy dávali, přece nutil Ity, kteří na mýtech čihadla si udělali, aby z toho-nové platy dávali.  Nevole z toho byla veliká a nebylo daleko k pozdvižení.   Sousedé konečně se sami vložili mezi sporné strany.   Čtyři páni, tři vladykové a osoby radní z Plzně a z Domažlic svoláni r. 1525-ke dni 25. června, aby stížnosti slyšeli a slušnou výpověd učinili; že pak stížnosti poddaných byly oprávněny, nejlépe znáti odtud, že poddaným skorém ve všem dámo za právo. "')   I jinak doba tato nebyla šťastna. Roku 1524 smlouvala rada královská s Volfem o Škodu;i která se mu stala ohněm, a r. 152y se Radbuza tak rozvodnila, že množství domů zatopila a lidí nemálo utonulo. ")   Roku 1530, když Volfovi manželka
') Archiv gub. ') Palacký. 5) St. letop. Ig2—193. *) Vilém z Hermespurka r. 1471 a Jindřich z Hartenštoríu r. 1489 byli u něho na Týně purkrabí (Kopiář Kladrubský). 5) Arch. Týnský. ") Arcltt. gub. ') Arch. kapitulní. 8) Pam. arch. VIII. 489. 9) Arch. nus.   10) Archiv Týnský.    ") Archiv gub. Paprocký o st. měst. 244.
TY N HORŠOVSKÝ HRAD.
99-
jeho Zikuna zemřela, mohlo mu býti asi 60 let, nicméně se ještě oženil, vzav si za manželku Kateřinu z Lobkovic, skrze kterouž se potom panství toto v drženi rodu Lobkovského dostalo. Schválně snad sňatek ten učinil, aby nic nedal strýci svému Hanuši (synu Zdeňkovu), jemuž později ani těch ospův vydávatx nechtěl, které mu strýc jeho Jiřík odkázal.') Bratr pak Kateřinin, Jan mladší z Lobkovic, velice se o to bral, aby dosáhl Týna ještě za živobytí Volfova, a to hlavně proto, že si Kryštof z Gutšteina r. 1531 výplatu na králi vyprosil, až Volf zemře.0) Proti tomu si to Jan tak zavedl, že mu král Ferdinand r 1539 panství Týnské dědičně prodal, totiž zámek Týn Horšovský, město s předměstím velikým a menším, dvůr Týnský a v Horšově, zámek pustý Herštein s příslušenstvím, vsi Semošice, Mrchojedy, Třebnice, Němčíce, Březí, Mračnice, Mašovice, Polžice, Mednou, Roudnou, Kocourov, Křákov, Mízholez, Bukovou, Bohatý Malahov, Doubrávku, Borovici, Srby, Drahotín, Načetin, Hvoždany, Sirotčí Malahov, Sedlec, Výrov, Jenikovice, vsi pusté Lazec, Vranov, Strýčkovice, což posud k arcibiskupství náleželo, a vsi Semňovice a Bozdiše někdy kostela Vyšehradského.3) Nápodobně pak Gutšteinskétnu rodu dána náhrada a Volf učiniv pořízeni poslední, odkázal všechnu sumu zápisnou na Týně a všechen statek svůj dědičný manželce Kateřině a dětem Janovým. Podlé toho se stala smlouva r. 1542 dne 16. září mezi Kateřinou a Janem u přítorrnosti Volfovy, tak že se Kateřině zapsalo véno její na panství a Jan je ujal.*) Ozval se sice proti tomu Hanuš, jenž jediný ještě z rodu Dobrohostů zůstal, dokládaje se majestátu krále Vladislava (roku 1506), ve kterémž také jemu život dán byl, a proto se panství za živobytí jeho vyplácet! nemohlo. Obeslal sice o to Volfa do soudu zemského,*) ale nežli ta pře k vyřízeni přišla, Volf dne 25. prosince o jitřní běh života svého dokonal.6)
Jan byl Týnským pánem milostivým. K jeho prosbě povolil král Ferdinand Týnským, aby si k městu a k záduší statku pozemského až do 1000 kop grošů koupiti mohli (r. 1544), a udělil jim r. 1545 třetí trh výroční. Také k jeho prosbě jim potvrdil roku 1546 svobody jich všechny a erb jich městský rozhojnil erbem rodu Lobkovského.') Ale příštího roku (1547) ve středu po veliké noci přišlo na Jana a obec Týnskou takové neštěstí, že město všecko i se zámkem a předměstím vyhořelo a do 40 osob při tom zahynulo.8) Po tomto ohni dal bezpochyby Jan zámek asi v té způsobe posta viti, jako se nyní spatřuje; od něho také pocházejí malované erby všech osob, které s ním na soudě zemském sedaly. Sice o Janovi známo jest, že rád stavěl a r. 1555 úřad nejv. purkrabství tak obnoviti dal, jak se dnes spatřuje. Také zboží pozemského mu přibývalo, že na krásné věci nakládati mohl. Po manželce své Anně z BibrŠteina, která zemřela r. 1554 dne 16. záři a u sv. Anny pochována jest, zdědil čásf panství Kostského. Kromě toho měl čásť panství Bilinského s Pátkem a od krále Ferdinanda obdržel v zástavu panství Tachovské. Roku 1556 oženil se s Bohunkou z Rožemberka, kteráž přinesena od bratří na Týn, a toho dne Jan vdával dceru svou za Zbyňka Berku z Dubé. Do třetího dne hodováno a všelijaké kratochvíle provozovány. Paní Bohunka zemřela již r. 1557 dne 16. listopadu, byvši mornl bolestí postřelena, na Krumlově a odtud do Týna ku pohřbu vezena. Jan jí velice želel, protože děti jeho z prvního manželství ne jako macecha, ale jako pravá máti milovala a opatrovala.9) Oženil se pak po třetí, pojav Alžbětu zRogendorfu. Roku 1569 vyprosil Týnským trh koňský, kterýž držíván na velikém předměstí u kostela arciděkanského, a zemřel r. 1570 dne 12. dubna. Tělo jeho pohřbeno v Týně v kostele sv. Petra a Pavla. Úředníkem jeho na Týně býval (r. 1565) Jiřík Plachý, předek potomních Plachých z Třebnic. I0)
Po Janovi zůstali kromě dcer dva synové, z nichž Kryštof již léta měl, kdežto druhý Vilém nezletilý u mateře své na Pátku zůstával. Spravoval panství tedy Kryštof sám, přikoupil k němu r. 1576 Staňkovy,1') zřídil r. 1584 Loretskou kapli u Týna na památku svého putování do země Vlaské k panně Marii Loretské a stvrdil t. r. dne 1. června výsady zdejšího kůru literatského, do něhož mnozí hudebního umění milovní mladíci vstupovali. K jeho prosbě cisař Rudolf r. 1585 všechny výsady Týnských potvrdil.,s) Když roku 1587 Vilém byl již let svých dosáhl, rozdělili se oba bratří. Kryštof dostal Tachov s dílem Bíliny a Pátkem, Vilém pak obdržel zámek Týn Horšovský se vším stavením, „lusthauzem", zahradou, rovněž i veškeré panství Týnské a Čečovické se statky přikoupenými. ,s) Roku 1589 zamluvil si Vilém k stavu manželskému Evu, dceru Jana Jiřího ze Svamberka, kteráž dne 5. listopadu na Týn Horšovský přinesena a dodána. Množství pánův bylo při tom a smlouvu pečetili. '*) Prohlédaje ke skrovným živnostem, kteréž měli Týnští, potvrdil jim várku piva i pšeničnou i ječnou (r. 1593), ale zůstavil si, aby každého roku dvě nebo 3 várky piva ječného svařili k zámku, aby mohlo býti vystavováno šestinedélkám do vesnic.,s) Ztrativ smrtí první manželku svou, oženil se pak se Sibyllou z Valdšteina, jíž r. 1608 na statcích svých Mírkově a Svinné věnoval.16)   Poddaných svých se ujímal a nedal jim ubližovati.   Na př. r. 1611
') Rel. tab. I. 286. ') Archiv gub. s) DZ. 84. B l5. ') DZ. 46. C 33. J) DZm. 9. A 9. «) Veleslavín, kalend. ') DZ 5. D 28, arch. Týnský. Pam. arch. IX. 928. *) Paprocký o st. mést. 244. ») Březanův Vilém. ") Starý kopiáf ' ) DZ. 62. P 4. ") Arch. Týnský.   J3) DZ. 167. J 23—K 19.   ") Břežan o Vilémovi na str. 291, arch. Třeboři.   IS) DZ. 24. M 24.   '«) DZ. 134. D 20.
13*
TÝN HORŠOVSKÝ HRAD.
lor
Pohled z parku na starou část zamliu Týna Horšovského.
v jednu neděli, jak lusky zralé byly, byl Šimon Kop ze vsi Krakova v hrachu pana Zikmunda Chlumčanského a něco jeho natrhal. V tom přišel Zikmund a jak jej Kop uhlídal, šel ven ke koňům, které pásl. I zkřikl na něj Zikmund: „Šelmo, proč jsi mi byl v hrachu!" Ač se vymlouval, že ho jen hrsť natrhal, udeřil jej Zikmund přece třikráte oštípem, až oštíp o něj přerazii, tak že mu krev přes obiícej tekla. Tu rekíKop: „Já jsem svému milostivému pánu tři léta sloužil a nikdá mne neupral, a vy mne perete; to má JM. pán můj věděti." Toho se lekl Zikmund a prosil pak sedláka jednoho z Krakova řka: „Medle, řekni jemu, ať na mne pánu svému nežaluje, já chci deset bílých anebo dokonce tolar na zpropitné dáti." ') Z podobných příčin pohnal Vilém také r. 1614 Jindřicha Žákavce. Týž totiž jeda skrze ves Černovici, do krčmy mezi sedláky vešel a dav se do tancování, nejprve s čeládkou svou sedlákům přítomným k různici příčinu dával; když pak jeden sedlák odcházeje jemu dobrou noc přál, několikráte jej pěstí uhodil a pohlavkoval. Vsedl potom na koně před krčmou (bezpochyby, když jej sedláci vyhodili) a svolával na ně čeládku svou, křiče: „Hola, chaso moje, stůjte pohromadě!" Krčmáře, který jej napomínal, rapírem ťal přes prsy a klobouk.8) Ač pocházel Vilém z rodu katolického, přece prednosť dával náboženství pod obojí, což se snad stalo působením manželky jeho, ač i její předkové byli viry katolické. Proto byl 1. 1617 na sněme zemském proti přijetí arciknížete Ferdinanda za krále, čímž si způsobil při králi novém patrný hněv a iriemilosť; potom byv od stavů povstalých za direktora a správce zemského zvolen, účasten byl všech jednání proti Ferdinandovi namířených. Nicméně příchylnost k náboženství, v němž byl vychován, a bohatýrskou nestrannosť na jevo dal roku 1O19, když kostel Pražský skrze kalvínske kazatele krále Bedřicha byl zohavován.3) Po bitvě Bělohorské od pokuty přísné vysvobozen byl hlavně jen tím, že strýc jeho Zdeněk Vojtěch byl nejv. kancléřem a osobnosti králi Ferdinandovi velmi milou. Proto provinění jeho lehce váženo a vymlouváno, že se, jsa člověk nevzdělaný, od jiných svésti dal; v tom mu také pomáhalo to, že při volení Bedřicha falckrabě sám přítomen nebyl, dacia hlas svůj skrze Pavla z Říčan, pak hned po vítězství vojska císařského za milosť žádal a při stavech prítomných to způsobil, že se králi Ferdinandovi
') Reg. svědomí kom. s. německá.   *) Reg. kom. soudu.   ') Beickovského ťoselkyní II. b. 222 atd. Hrady a zániy České IX.
'4
102
TÝN HORŠOVSKÝ HRAD.
vzdali. Proto místo ztrestáni mečem odsouzen byl (r. 1621, 26. května) k vězení do smrti. Odvezen byl do vězeni na hrad Zbirožský a statky jeho všechny byly v pokutě ujaty. Panství Týnské a Čečovické se statkem Miřkovským vedle resoluce císařské prodány byly r. 1622 dne 30. března Maximilianovi hrabéti z Trautmansdorfu takovým způsobem, že kupec ani celé čtvrtiny (a to teprve r. 1634) nezaplatil.1) Maximilian potvrdil ještě t. r. dne i. května výsady Týnských a také toho dovedl, že byly císařem samým dne 6. května potvrzeny. Týnským při tom dopuštěno, aby se stavové vyšší ani v městě, ani při něm zakupovati nesměli, a aby žádného člověka kromě katolické víry mezi sebe nepřijímali.a)
Maximilian (nar. roku 1584) založil, uměje šťastnou náhodou využitkovati moc vítězné strany, bohatství rodu Trautmansdorfského. Skoupiv drahně statkův a maje vůli ještě jiné koupiti, dosáhl toho při císaři, že mu dovolil zříditi statky nápadní. A takové bylo jeho bohatství, že maje několik synů, každého z nich slušně statky a důchody opatřil a dva nejstarši z nich panstvími v Čechách obdařil. Prvorozený syn Adam MatyáS obdržel podlé posledního pořízeni otcova (r. 1650, 31. března) Týn Horšovský s Miřkovem, Těžkovicemi, Kamenicí a Hlohovou, Jeníkov Větrný, dva domy v Praze a dům v Plzni.a) Ještě téhož roku, hned po smrti otcově, ujal Týn Adam Matyáš a dne 23. července, jsa osobně přítomen na zámku zdejším, výsady obce Týnské potvrdil.4) Jakož otec byl zvětšil panství, bez toho již veliké, přikoupením několika statků, tak i on činil. Za něho připojeno panství Hostounské a statky Tasňovice a Bílý Mlýn a mnohé pěkné příležitosti na panství zřizovány. Bud za něho nebo jeho předchůdců zřízeny na panství obory a bažantnice (r. 1661 zřízena třetí obora u Čečovic) a obora na černou zvěř v horách. Také založil podlé přání otcova klášter kapucínů v Týně. S manželkou svou Evou ze Šternberka měl syny Rudolfa, Zikmunda a Leopolda. Nejstarši syn zdědil po otci Týn a důstojenství dědičného maršálka. Zemřel již roku 1689, zůstaviv z manželky své Anny Marie kněžny Lichtenšteinské nezletilé dítky, jichž pomčníkem stal se strýc jejich Zikmund a proto se v Týn a připojené statky uvázal.fi) Syn Jan Josef došed pak let svých, uvázal se v Týn; zdědil Brandýs n. O. a panství Kumburské a zemřel roku 1713. Brandýs dostal se po smrti jeho vdově Terezii roz. Paarce, kteráž se zase za hr. z Rottalu vdala; nejstarši syn Norbert zdědil Týn, k němuž přikoupil Věvrov, Puclice a Šlovice. Týž zemřel r. 1786 a Týn dostal se, poněvadž starší syn a mužské jeho potomstvo ještě před otcem vymřeli, druhému synovi Ferdinandovi, kterýž si velikých zásluh dobyl jako místodržitel v Nizozemsku, ale od r. 1790 na svých statcích v Čechách přebýval. Potom působil také jako ministr ve Vídni, povýšen jest r. 1805 do stavu knížat říšských podlé práva prvorozenosti a zemřel r. 1827. Následovali po něm v drženi Týna syn Jan (t r. 1834), sYn tohoto Ferdinand (f r. 1859) a konečně tohoto syn Karel (nar. r. 1845), dědičný člen panské sněmovny říšské rady a nynější majetník.6)
') Bílek, děje kout ') Arch. Týnský. *) Obšírněji hledej v Jelínkových dějinách Litomyšle II. 188—i8g. •) Arch. Týnský. 5) DZ. 117. B 28, 29.   ') Naučný Slovník.
HERŠTEIN STARÝ HRAD.
Jí Týna Horšovského k jihozápadu nad bývalým klášterem PivGňskjm, již blízko hranic zemských táhne se lesnatý hřeben, z něhož k západu krátký, ale strmý ostroh vybíhá. Na něm spatřují se skrovné již zbytky bývalého hradu, jenž se nazývá v pamětech Starým Heršteinem, na rozdíl od Nového Heršteína, který jsme již (na str. 35) popsali. Les okolní jest v krásné neporušenosti; kmeny pokácené tu leží, a množství souše hnije. Hora sama, na niž hrad stojí, na stranu naši není příliš strmá a bez namáhavého stoupání přijde se až na patu vlastního hradiště. Tu objevuje se příchozímu rozkošný palouček okrouhlý, na všechny strany bukovinou obklíčený. Ví-děti, že on již patřil k hradu, neboť přistup k němu zavřen býval prsným valem, z kamene sdělaným a nyní docela rozvaleným. Není pochyby, že zde umístěno bývalo hospodářství k hradu náležité, stáje a obilnice. O tomto paloučku se také vypravují mezi lidem všelijaké příběhy. Nějaký člověk z Fronavy prý jej měl najatý a jednou, když jej posekal, ulehl si tu a seno hlídal. O půlnoci uslyšel, jakoby šlo procesí okolo Heršteina a muži a ženy modlili se a zpívali.   I ulekl se toho a utekl.
Na konci tohoto paloučku šla cesta skrze skalnou bránu, která se mohla braní dřevěnou opatřiti a brániti, k hradu samotnému, který stál na strmém skalnatém bradle, tak že k němu přistup jest na ten čas nesnadný a obtížný. Jak lze viděti, měl také svou dolni ohradu, kteráž se poznává podlé zbytků hradby. Horni hrad, který stával na skále strmé a místy i svislé, nebyl nijak prostranný, skládaje se jedině z úzkého a nepříliš dlouhého bradla skalného, v něž by se nyní ani prostranný dům nevešel. Na konci toho bradla stojí okrouhlá věž, jejíž jedna strana k hradu obrácená se docela provalila, byvši bezpochyby podkopána. Věž tato byla hlavni části hradu a jest dosud jediným jeho patrným zbytkem, neboť i hradby na horním hradě se docela sesuly. Jak místo skrovné a příliš obmezené svědčí, nikdy nemohl býti sídlem mocného pána, ovšem však tu obyčejně purkrabí bydlívali.   Dějiny také toho potvrzují.
Není pochyby, že Herštein založen byl v druhé polovici 13. století a obdržel jméno Hirschenstein podlé zvyku tehda panujícího, dávati hradům jména německá. Kdo jej založil, jest ovšem hádankou. Snad to byl Protivec z Heršteina (bratr Vitlův ze Stankova), jenž se r. 1272 všech práv k Stankovu a Ohučovu, vesnicím kláštera Chotěšovského, odřekl. S ním anebo nějakým potomkem téhož jména setkáváme se také v pamětech roku 1324.—1335, když mu již Herštein dávno nepatříval.')   Vůbec se setkáváme tehda
') Reg. m. 3QI, 450, IV. 61, 730.
'4
104
HERŠTEIN STARÝ HRAD.
i; mnohými pány, kteří se psali z Heršteina, aniž pak by zřejmo bylo, jestli se tak psali jen po btarém nebo také po Novém Heršteině, neřku-li, aby se pak určiti mohlo, kteří byli spolu příbuzní a kdy kdo kterého práva na Heršteině měl. Podlé znění starých pamětí Domažlických žil v 13. století také Vítek z Herštei?ia, poněvadž se r. 1324 a 1325 syn jeho Jindřich připomíná, který tehda Šitboř držel. Asi současně s Vítkem žil Prkoš z Milavče, odjinud z Heršteina, jenž držel roku 1302 v zástavě ves Meclov a roku 1317 s jinými králi Janovi se protivoval. ') Syn jeho Chotěbor držel r. 1324 a 1325 ves Milaveča) a dostal se později v držení Kostomlat na Litoměřicku, jež r. 1335 zase prodal. V Litoměřicku setkáváme se pak s rodem vladyk z Heršteina, kteréž lze pokládati za potomky Chotéborovy; neboť nejen se jméno Chotěbora u jednoho z nich opakuje, ale měli též erb dvou ruk, kterýž se také u vladyk Kamenických v okolí Týnském vyskytuje. Kromě Sezeiny z Heršteina (r. 1321—1325) vyskytuje se také od r. 13^2 Vilém z Heršteina, který r. 1317 také proti králi Janovi stál. Od r. 1351 vyskytuje se na Moravě, kdež držel rozličné malé statky, a ještě roku 1353 se připomíná.3) Konečně připomeňme Zdeňka z Heršteina, jenž měl ve znaku jelena.   Týž držel kromě Šitboře také Poběžovice, Vlkanov a Valtířov v 1. 1359—1373 4)
Roku 1328 již žádná z těchto jmenovaných osob neměla práva na Heršteině. Dovídáme se, že tu seděl napřed nějaký Habart (Habaut), potom jej měly děti nějakého pána, který se nazývá Bruk, od těchto pak jej koupil Oldřich lantkrabě Leuchtenberský. Roku 1328 dne 27. února prodal jej tento Jindřichovi knížeti Bavorskému a manželce jeho Markétě Lucemburské za 1000 kop, z nichž polovice se měla do velkonocí zaplatiti; k ostatní polovici měl lantkrabě připůjčiti 800 kop a témi 1300 kopami měl vyplatiti úřad Domažlický a z důchodů jeho si dluh vybirati až do dobrání. Herštein i po zaplacení první polovice sumy trhové neměl býti Jindřichovi přímo odevzdán, nýbrž Ilertvíkovi z Deg-enberka i se všemi listy naň svědčícími od Habarta i dětí Brukových. Také umluveno, kdyby nemohlo dojiti k výplatě Domažlic, aby kníže povinen byl Herštein spíží a obrokem zaopatřovati, dokud by 1000 kop nezaplatil;; ale kdyby k výplatě došlo, aby každá ze stran polovici spíže na Herštein dodávala. 5) Není nám známo, jestli všechny tyto výminky řádně vyplněny byly; jisto jest, že se pak Herštein dostal v drženi krále Jana, který jej ke koupi nabízel Janovi, biskupovi Pražskému. Tento dobře poznával, že jest Herštein pro bezpečnost statků biskupských velice výhodný a že by se pro jeho položení u Týna Horšovského a jeho pevnost nejen panství toto, nýbrž všechno biskupství z něho brániti mohlo. Převzal jej od krále Jana za 300 kop, ale peněz k zaplacení jeho nemaje, prodal r. 1331 statky své ve Vršovicích. Po učiněné koupi ustanoven jest tu za purkrabě Zbislav z Osvračina, spolu purkrabě na Týně.6)
O Heršteině za vlády biskupské a arcibiskupské jen pramálo víme. Jak jej převzal Jan biskup v jeho jednoduchosti, tak zůstal ustavičné až do svého spuštění. Arcibiskup sem nikdy nepřišel, aniž tu místa měl, aby tu se svým dvorem bydlel. Píše se sice o Janovi z Jenšteina, arcibiskupovi, že na Týně Horšovském a Heršteině do 500 kop prostavěl, ale to se jednak rozuměti musí na Týn, kdež arcibiskupové dvorem bývsli, J6dr.2.k to platí u Herěteina jen o hradbách s. véžích, pokud sfi na nich chstrnost objfivova!a Dost možná, že i Herštein nějaký čas byl bud v zástavě nebo v nájmu. Aspoň se bratří Bohuslav Hrubec a Sezema ze Šonangru r. 1391, kdež se také vyskytují jako páni na Rokošině, z Heršteina naizývají. 8)
Na počátku husitských válek byl purkrabí arcibiskupským na Týně Zdeněk z Dršltky, jenž, jsa věřitelem arcibiskupovým, jím potom jako svým vládl. V starší době býval Týnský purkrabě také purkrabí Heršteinským, což nelze mysliti si jinak, než že místopurkrabě jeho bydlel na Heršteině. Arcibiskup Kunrát zapsal Petrovi Ebrzvínovi z Hradiště 635 kop dluhu na Heršteině, tak že on se stal zástavním držitelem, a kromě toho také 20 kop platu na Týně Horšovském.9) Petr jsa pánem na Heršteině, užil toho také k rozhojnění erbu svého. Předkládal králi Zikmundovi, že býval v Plzeňsku někdy rod vladyk ze Starého Heršteina, jenž již vymřel, a proto že erb jeho králi odumřel. Král Zikmund tedy teinto odumřelý erb dal Petrovi a Pavlovi, bratru jeho (roku 1420, 27. července), totiž takový, jakého potom Ebrzvinové a v Němcích páni z Ebršteina užívali.,0) Za těch dob začaly půtky v tomto koutě zemském mezi stranou pod jednou a stranou pod obojí. Domažličtí prý r. 1421 dne 17. května Heršteina mocně dobyli, hranici vyzdvihli a na ní j 7 katolíkův upálili. Tak aspoň vypravuje Balbín a po nem Beckovský. Že při tom také klášter Pivoňský se věemi svými pamětmi a památkami zkažen, víře jest podobno. Že pak se s Heršteinem nějaké změny násilné dály, dovodí se tím, že r. 1427 zase byl v držení Bedřicha a Hanuše braúří z Kolovrat, pánů sice katolických, ale nikoliv držitelův oprávněných. ") Jakým způsobem se potom vyvadění dálo, není známo, sice oprávněný držitel Bernart Ebrzvín, syn Petrův, převedl právo své na Ctibora z Volfšieina, jenž se r. 1437 seděním na Heršteině nazývá.12)   Tak bylo ještě na jaře t. r., ale v létě piFišlo zase ke
') Reg. II. 823, III. 164, kodex Kladrubský. ') Reg. III. 391, 450. J) Archiv č. II. 333. Reg. III. 164, dsky Brněnské a Oloraoncké ') Archiv Teplsbý, lib. conf *) Archiv říšský Mnichovský. 6) Reg. 131. 721. ') Script. rer. Boh. II. 4415. •) Líb. conf. 9) Archiv ř. II. 465.   J0) Archiv c. k. dvorský.   ") Bezold K. Siegmund II. 165.   ") Archiv Plassenburský.
HERŠTEIN STARO HRAD.
105
změně, jíž se domýšlíme, srovnávajíce paměti mezi sebou. Ctibor totiž obdržel od Zdeňky z DrStky a strýce jeho Zdeňka Kolvína z RonSperka Touškov, Dolní Metelsko a Věvrov, a za to jim dal Herštein. Při tom také Markéta z Frumšteina, manželka Kolvínova, svolila, aby s věnem svým z Touškova převedena byla na Herštein Starý.')
Herštein tedy se dostal zase k panství Týnskému a zůstal majetkem jeho držitelův až do počátku 16. století. Když starý Dobrohost roku 1506 dne 29. května zemřel a synové jeho se o panství Týnské a jiné statky rozdělili, dostal Zdeněk Dobrohost z RonSperka, syn nejstarší, za díl svůj kromé Ronšperka i díl Starého Heršteina. Týž pak obdržel od krále (r. 1506, 14. září) moc, aby ostatek hradu, čehož sám v držení nebyl, i s tou silnicí, která tudy přes téže panství do Bavor šla, od držitelů, t. j. bratří svých, vyplatil. Kromě toho přidána mu milost, aby ani on ani dědicové jeho z toho hradu nebyli splacováni bez jich vůle, leč jen od krále neb arcibiskupa samého a) Zdá se, že se tak stalo, ale Zdeněk, jenž pak měl celý Herštein ve své moci, neblaze proslul.   Byl to čas, kde mnozí z rytířstva promrhavše statky
Starý Herštein.
své, ježto chtěli vrovnati se pánům, ochudli a dali se v loupeže a škody činili lidem městským. Kdykoliv pak některý z nepokojných pánů se proti králi a zemi zdvihl, našel tudíž pomocníků dosti, kteří pomáhajíce mu na silnicích loupeže konali. Bylo to ke konci r. 1510, když se Jindřich z Gutšteina zdvihl proti králi, opíraje se o zámky své v Bavořích, a příkladu jeho brzo i bratr jeho Jetřich následoval (r. 1510). Zdá se, že i Zdeněk měl srozumění s nimi, jak toho následující je:ho skutky potvrzuji. Sebrav lotrovstvo (t. j. ochudlé zemany a podobný jim lid) osadil Herštein a Ronšperk a loupil po silnicích. Tedy sebral Zdeněk Lev z Rožmitála, jsa tehda nejvyšším purkrabí, hotovost kraje Plzeňského a dobyvše obého, rozmetali Starý Herštein a Ronšperk králi k ruce osadili.a) Zdeněk se synem svým při tom vyvázl a utekl k Jetřichovi na hrad Flosemburk v Bavořích; s nim tu také bylí někteří odpovědníci stavu vladyckého a odtud na loupeže do Čech vpadali.4) V držení svých statků se již Zdeněk nedostal, a ač se vrátil do Čech, trávil živobytí své na skrovných statcích manželky své Kateřiny z Kolovrat. Pustý hrad Herštein zůstal při panství Ronšperském, o jehož osudech již nahoře (na str. 90.) vypravováno. Statkem zápisným i potom zůstával a musí se rozuměti na panství Heršteinské, když král Ferdinand r. 1528 Albrechtovi z Gutšteina vsi Drahotín, Načetln, Hvoždany, Srby, Mednou a Březí potvrdil.6)   S panstvím Ronšperským prodán
') Archiv č. VII. 636.   a) Archiv kapitulní.   3) Staří letop. str. 325.   ') Archiv c. k. dvorský.   *) Kopiár v archivu gub.
io6
HRÁDEK LACEMBOK.
r. 1537 zámek pustý Herštein Bernartovi z Baršov') a dostal se později v držení pánů ze Švamberka. Když pak r. 1539 panství i Týnské i Heršteinské Janovi mladšímu z Lobkovic dědičně dáno bylo, obeslal tento roku 1545 Petra, Bartoloměje a Jana bratří nedílné ze Švamberka jako držitele Heršteina, kostela sv. Vácslava na Hrůbích (t. j. v Příkopech) a vsi Drahotína, Načetína a Hvoždan z výplaty.8) Po výplatě zůstal Herštein při panství Týnském, v jehož zápisech 16. století se také připomíná, ano jest i řeč o něm
v urbáři Týnském, asi r. 1661 sepsaném, takto: Starý zámek Herštein řečený leží na vysokém kopci--
stojí tu ještě staré zdi pevné jako železo. Před časy prý cizozemci tu drahé kameny a kovy nacházeli a potom do Benátek dodávali. Poznamenal také Beckovský,3) kterak Adam Gross, úřadu purkrabského přísedící, častěji opakoval, co jest od starých Čechů slýchával, že Vlaši každoročně k tomu hradu přicházeli, kamení okolo toho hradu hledali a je ve své vlasti za drahé peníze prodávali.
HRÁDEK LACEMBOK.
■? •,'.*"'"   ,■ í- ^"i/' ezl Staňkovy a vesnicí Skrchleby (nebo Škrchleby po plzeňsku) spatřují
\ se valy a příkopy hrádku, jenž jest z několika přičiň zajímavý, nikoliv
k\ ^-vlB^B^^BSř- Proto> že by tu bylo viděti patrné zříceniny zdí, nýbrž z té příčiny, že
P ' ' ■ j. \    ' jest založení jeho takové, že sé mu podobného nenaskytne. Stával hrádek
I-'^jJ' tento na kraji výšiny lesnaté, na jejímž temeni se spatřuje starodávné
% ^^äll^i-L^i hradiště, řečené Holubí hlava, které mnohem dříve založeno bylo, nežli
V Vv Hrádek stával. Na patě dotčeného návrši jest údolí, z kterého před časy
1    A   / ti
i
1 s
udělány byly dva rybníky, z nichž jeden k jihu položený Hořejším, druhý severní Dolejším nazýván byl; poněvadž spád údolí jde k severu, udělány hráze na stranách severních a spatřují se podnes. Vysoká a mohutná jest hráz, která dělila oba rybníky a táhnouc se od západu k východu paty samého Hrádku dobíhá. Nyní ovšem jest prokopána, aby voda potoku odbíhala, ale vedle tohoto nového průkopu nachází se také starý průkop na konci hráze pod samým Hrádkem, čili lépe řečeno příkop ve skále vytesaný, k ničemu jinému určený, nežli aby se tu přistup k hradu zamezil. Hráz se tedy náhle končí a Že to schválně uděláno, o tom svědčí stará pevná zed, která tu hráz drží. Na západní straně tedy Hrádek dostatečně chráněn byl vodami a aby také na dlouhé východní a ostatních krátkých stranách chráněn byl, o to se zakladatelé postarali, vykopavše tu příkopy a pracně odtesavše všechny skalnaté výběžky. Na výběžku, který k hrázi příkře spadá, založen byl vlastní hrádek, maje na straně severní malé vedlejší opevnění, na straně pak jižní přidáno předhradí, mnohem níže položené nežli hrádek. Toto předhradí, na všech stranách příkopy obehnané, založeno jest do čtyřhranu, z jehož severovýchodního rohu vybíhá nos, o jehož účelu níže se promluví. Prostora v příkopech není docela rovná, nýbrž jest plna malých vyvýšenín, které povstaly, když hospodářská stavení ponechána spoustě. VŠe asi tu bývalo ze dřeva, jen ohrada byla kamenná a lze tak dobře pozorovati v náspu, kterýž se jejím sesutím utvořil.
Na straně jižní a východní jsou příkopy předhradí úzké a opevnění prosté, na straně severní, k hornímu hradu obrácené, jest kromě příkopu silný násep a za ním široký přikop, nad nímž volně se zdvihá hradiště horního hradu. Tento jest, jak již napověděno, ostroh k hrázi vybíhající a tu příkře se končící, strana jižni a k předhradí spadající jest volnější, strana severní zase jest příkrá a na straně východní, kde původně volné se zdvíhalo návrší, udělány dva příkopy s venkovským náspem a ještě jiným velmi hrubým náspem, který oboje od sebe odděloval. Viděti odtud, jak pracně si vedli zakladatelé, jen aby bezpečnosť osobní na všech místech byla zajištěna. Z horního hradu jen velmi málo zbylo. Prostranství jeho je většinou jen pouhý les, toliko na severozápadní straně lze stopovati starou hradbu, která se tu asi v pravém úhlu láme. Nejzajímavéjší zbytek horního hradu nachází se již v západním svahu jeho, ale ještě uvnitř hradeb. Jest to prohlubeň čtyřhranná, ve skále vytesaná, asi tak hluboká, jako je největšl člověk vysoký. Vedle toho jest chodba ve skále vytesaná podobná nějaké peci, z níž se skrze okrouhlý otvor ke dnu této prohlubně hledéti může. Máme tu starodávnou studnici, ale bez živé vody. Zakladatelé
') Archiv Třeboňský.   ') Reg. kom. soudu.   s) PoselkynS I. 682.
HRÁDEK LACEMBOK.
Plán Hrádku Lacemboka.
Vysvětleni plánu: I. předhradi vybíhající v 2. nos; 3. hluboký a široliý přikop; 4  horní hrad; 5. studně; 6. chodba k ni; 7. věZiStě; 8. vnitřní přikop; 9. venkovský přikop; IO. hráz mezi 11. hořejším a 12. dolejším rybníkem.
totiž, nechtíce se odvážiti té veliké práce, aby skrze celou skálu prorazili studni a pak přece se vody nedokopali, udělali hlubokou nádržku, do které se deštová voda z několika okapů sváděla. Kromě horního hradu jest na severní jeho straně ještě kuželovitý pahrbek, kterýž povstal tím, že původní svah hory jak od horního hradu tak i od východní stráně hlubokým příkopem byl oddělen. Vrchol jeho jest vejčité podoby a neveliký, co by jen věže s opevněním anebo Srub dřevěný stati mohly.
U mnohých hradů se může otázka, kudy se k nim přicházelo a přijíždělo, snadno zodpověděti, poněvadž se chodilo obyčejně do předhradi a z něho teprve do hradu. Ale u Hrádku tak nemohlo býti, neboť tu předhradi od hradu odděleno bylo příkopem velice širokým a hlubokým. Od hráze také přístup nemohl býti, neboť zákony obrany nedovolovaly v těchto místech založiti do kopce pohodlnou cestu. Jiné ovšem místo bylo k umístěni mostu nejpohodlnější. Jak již řečeno, vybíhá z předhmdí k severu nos neb ostrožna, proti níž končí se také oba náspy na východní straně hradu nasypané. Tu jediné, poněvadž jsou tu příkopy nejužší, mohl býti most, z něhož se v levo na nos předhradi, rovnou cestou na hrad přicházeti mohlo. ')
Zakladatel Hrádku vyvolil si k pojmenování jeho německé jméno, snad Lanzenbach, jež se po česku vyslovovalo Lacembok. Kdy byl založen, není známo, ač bychom nejlépe hádati mohli bud na konec 13. nebo počátek 14. století; neboť později byl v držení rodu, kterýž by se práce, tak veliký hrad zakládati, nepodjímal, ale ještě ke konci 13. století seděli předkové jeho na Stankovech, vládnouce většími statky pozemskými než potomci jejich. V pamětech 13. století setkáváme se s Vitlou ze Stankova, jenž slove r. 1252 županem, t. j. osobou stavu panského, která držela od krále kus země ve sv<^ moci. Ten daroval r. 1271 Stankov a Ohučov klášteru Chotěšovskému, bral pak do smrti užitky ze vsí Vstiše a Lisova, a zemřel před r. 1282. Bratří a příbuzní jeho seděli na Újezdě, Šitboři a Heršteině.2) Jest pak pravdě podobno, že on anebo příbuzní jeho Hrádek drželi, an se tento později v držení rodu vladyckého vyskytuje, jehož předkové také si jméno Vitla oblíbili a bezpochyby v nějaké krevné příbuznosti se Stankovskými bývali. Rod tento počíná v pamětech s Bohuchvalem, jenž žíl s manželkou Mabkou v první polovici 14. století. Měl dva syny, z nichž Bušek záhy zemřel a druhý Vojslav ze Skrchleb r. 1366 se připomíná. Vojslavův syn Bohuckval nazýval se r. 1373 z Hrádku,3) ale druhdy slove také z Krchleb, jako na př. r. 1379, kdež
') Plán Hrádku pochází od dobré paměti Jana Mathausera, kupce v Stankovech a horlivého milovníka starožitnosti. *) Re£. I. 595, II. 304, II88, IV. 730.   *) Lib. conf. kodex Kladrubský.
io8
HRÁDEK LACEMBOK.
Hrádek.
daroval klášteru Klatovskému plat ve vsi Podéhusích, aby zde slouženy byly zádušní mše za předky u oltáře, kterýž děd jeho Bohuchval byl založil. Držel zboži dosti rozsáhlé k Hrádku, totiž Skrchleby, Čermnou, Poděhusy, Puclice, Chrenov a čásť Kamenice.1) Okolo r. 1380 koupil také Bukovou u Merklína a připomíná se naposled r. 1382. B) Syn jeho Jan Bohuchval z Hrádku vyskytuje se od r. 1404 v drženi i Bukové i Bezděkova u Klatov a naposled roku 1431.") Zdali ještě na Hrádku bydlel anebo si raději pohodlný obyt na Bezděkově volil, není nám známo. Jak smýšlíme, měl dva syny; jeden, Bohuchval, dědil Hrádek, druhý, jehož jména neznáme, seděl na Bezděkově, který pak patřil synu jeho Bohuchvalovi mladšímu (f r. 1463). Bohuchval starší vyskytuje se v pamětech teprve od r. 1449, kdež se opásal mečem proti Sasům, ač ještě žil po r. 1454, kde se naposled vyskytuje. *) Měl dva syny, Mikuláše a Jana, z nichž onen se r. 1463, oba pak r. 1493 vyskytují. Král Vladislav tehda jim povolil, aby mohli udélati rybník na gruntech Cháchovských a Mokrouských, které zápisně drželi.B) Podobá se, že Jan držel Hrádek s připojenou Kamenicí a k tomu Látání, na jehož tvrzi bydlíval, an Hrádek byl již dávno opuštěn. Asi okolo r. 1519 zemřel a statek jeho Lštěnský dědila sestra Eliška. Ale jsou známky, že byli dva dědici, neboť r. 1521 dělen jest statek n. Janův tak, že na jeden díl (totiž Eliščin) položeno jest Lštérií, na druhý statek Kamenický.6) Při tom se také náš Hrádek připomíná; mluví se tam totiž o rybníku „pod Hrádkem Lacnbokem" a o „louce Chobotu nad hořejším Hrádeckým rybníkem, kteráž jest nad Skrchleby, nad pustou vsí."
Statek tento, obsahující tehda dvůr Kamenici hořejší, při němž bylo sídlo vyzdviženo, a ves, ves Hlohovčice, díl Chrenov, platy v Hradišti a Cermne a ves pustou Skrchleby, vyskytuje se od r. 1531 v drženi Jana Dobše ze Slavte. 7) Nástupce jeho Stepán ze Slovic dostal se skrze manželku svou Reginu ze Chřiňova v držení statku Bukové. Zemřel r. 1582, zůstaviv syny Viléma, Karla, Jana a Dcbše (z nichž Jan byl němý). Máti, jsouc jich poručnicí, přes čas držela oba statky v jich moci a teprve když ji synové poháněli do soudu zemského, postoupila jim Kamenice hned (r. 1601) a Bukovou si podržela do smrti.8) Před r. 1615 se bratří podělili, Vilém měl Čermnou a Karel Hoř. Kamenici; oba s Dobšem drželi statek Bukovou společné.9) Karel zůstav věrným udržel se na Kameníci i po konfiskaci, zejména ještě r. 1634. Poslední z toho rodu Lidmila Kateřina ze Slovic zemřela r. 1666, odkázavši statky Puclice a Kamenici manželu svému Janovi ze Štaufenberka. c. k neivyššímu. jenž se velice zadlužil, tak že přišla Kamenice do prodeje. Roku 1675 prodali komisaři od soudu zemského nařízení tvrz, dvůr a ves Hořejší Kanenici, dvůr a ves Čermnou, dvůr Skrchleby a ves Hlohovčice i s Hrádkem, jenž se tu naposled připomíná, Kateřině Hochauserové roz. z Les.,0)   Později přikoupen jest statek tento k Týnu.
') Arch. Plz. berně kraje Plz. na str. 20. ') DD. 13. f. 114, arch. č. III. 466. 3) Arch. Plz. a kapitoly Praž. lib. conf. *) Arch. Drážďan. Arch. č. I, 530, IV. 45. 5) Arch kapitulní. e) DZ. 45. C 16—17. ') Reg. kom. soudu. •) DZ. 21. J 29, 175. 0 4, 178. N 28. s) Rozvržení sbírek.    I0) DZ. 114. J 26, 392. B 2, archiv mus. a v Týně HorS.
Hrádek u  Skrchleb od západní strany.
HOSTOUK ZÁMEK.
ostounský zámek, nyní docela v modprním slohu, jako nějaký zahradní dům upravený, stoji na západní straně pn městě Hostouni, dlouhé ulici se podobajícím. Za starých dob byly kolem zámku příkopy, snad i vodou napuštěné, jichž zbytky teprve před nějakým časem byly zavezeny. Čásť jedna zámku, která má hrubé zdi, svědčí o velikém stáří a jest bezpochyby zbytkem věže, která ke staré tvrzi palřívala.
Hostouň založena jest od vladyky, který se nazýval Hostím. Po prvé se připomíná r. 1238, kdež se po ní nazýval Gumpert z Hostouně. Týž zůstavil čtyři syny, Pavlíka (r. 1238—1262), Zdeslava (r. 1238—1258), Lva (r. 1238) a Dobrohosta (r. 1248 až 1257). První z nich byli toho času páni na slovo vzati a proto se často v současných pamětech a v průvodu králově připomínají. ') Synem jednoho z nich byl Bořislav z Hostouni, který r 1291 klášteru Chotěšovskému ves svou Muténín zastavil.2) Jméno jeho, zkrácené Borník, časco se u potomků jeho vyskytuje. Tehda se již rod ten, kterýž se honosil štítem na přič polovičným, rozvětvoval. Neboť Bořislav měl dva syny, Dobrohosta a Zdeslava, a současně žil i Ncvlas, syn z bratra Bořislavova. Přátelům těmto patřil také od těchto dob hrad Reicherstein v Bavořich s městečkem Schónsee a několika vesnicemi, kterýž na né bezpochyby dědictvím po nějaké mateři Bavorského původu přešel. Dobrohost dotčený měl na něm čtvrtý díl a ten prodal r. 1334 se synem svým Pavlíkem Oldřichovi, lantkrabí Leuchtenberskému. Prolivec z AJutěnina, syn jednoho z nadřečených pánů, měl na něm polovici, kterouž r. 1333 témuž Oldřichovi prodal. Ostatní Čtvrtina náležela bratřím Bartákovi a Dubrohostovi mladšímu z Hostouně a ti ji také r. 1333 prodali.3) Z osob těch žili r. 1360 ještě Pavlík, Proti vec a Borník. Pavlík r 1360 s Protivcem a Zdeňkem z Hostouně podával kněze ke kostelu Hostounskému. Borník vyskytuje se ještě r. 1378 v záležitosti Hostouně se týkající a naposled r. 1388. 4)
') Keg. I. a II. díl.    , ÍUg. II. II«8.   J) Archiv fi5. Mnichov.   •) Lib. conf. rel tab. J. 518. Hrady a zámky České IX.
15
1 10
H0ST0UŇ ZÁMEK.
Protivec dotčený skoupil všechny díly, kteréž měli jednotliví držitelé na Hostouni, zejména koupil r. 1361 jisté důchody v městečku od Hejníka z Foitsperka a manželky jeho Hedviky, jimž byly zastaveny.') Držel také Mutěnín a připomíná se naposled r. 1364. Roku 1378 byl již mrtev a poručníky sirotků stali se Petr a Jan bratří z Rožemberka, kteří r. 1378 nového faráře do Hostouné podávali.') Racek, syn jeho, vyskytuje se od r. 1379 jako držitel Hostouné a Mutěnína a vsi Ostrova, Kramolina, Horušan a Hostie; prodal r. 13GB néjaké dédiny kostelu Mutěnínskému.a) R.acek připomíná, se nejen v letech 1406—1407 jako patron kostela Mutěnínského a r. 1412 faráře do Hostouné podával,4) nýbrž připomíná se i častěji v letech řečených jako svědek mnohých nadáni kostelních v okolí a založil r. 1404 s Pavlem knězem kaplanství v kostele Hostounském, k němuž daroval Racek plat ve vsi Ostrově, Pavel však plat mi polovici Šidlakova a mlýně pod Hoštětici. °) Připomíná se naposled r. 1413, kdež dva pěkné své koně v Plzni zastavil. °)   Před početím válek husitských rod ten bud s& vystěhoval jinam, bud zahynul.
Na Hostouni seděl již potom Ctibor z Volfšteina,, jenž roku 1423 ke kostelu, roku 1424 k oltáři sv. Kateřiny tamže kněze podával. Je-li již odtud viděti, že se Ctibor s příbuznými svými ke straně katolické přidal a se stranou krále Zikmunda držel, ještě to více viděti z rozličných zápisů té doby. Navštěvoval také rozličné sněmy, maje platná účastenství ve mnohých jednáních věku tehdejšího. *) Roku 1456 udělil Hostounským právo, aby mohli o staitcích svých říditi a svobodně se stěhovati.8) Manželka jeho, Eliška z Kolovrat, sestra pana Alberta Krakovského, splodivši choti svému syna Ctibora přežila manžela svého a nadala r. 1463, jsouc již vdovou, oltář v kostele Hostounském platem jedné kopy, již měl po smrti jeji bratr Albert odváděti.9) Dotčený syn její byl r. 1462 rotmistrem u vojště Ludvíka vévody Bavorského, ve kterém* postavení se ješté r. 1489 připomíná.I0) Vedle Ctibora připomíná se také r. 1482 Jiřík z VolfUeina, sed. na Hostouni.11) Ctibor zemřel před r. 1497 a ve zboží Hostounské uvázal se Jindřich z Kolovrat a na Krakovci, jenž Hostounským t. r. svobody potvrdil. Argyle z Valdova, vdově po Ctiborovi, zapsal na Hostouni náležité věno, kteréž ona, učinivši r. 1498 purkmistra a konšely města Plzně poručníky svého pořízení, kněžstvu v Plzni a Hostouni a do kláštera Furnberka za lesem odkázala.12) Nedlouho potom dostal se v držení Hostouné a polovice Svržna Kryštof z Gutšteina. Týž učinil v 1. 1508 až 1510 o oboje zboží směnu s Janem z Rabšteina; dostav totiž od něho zboží Sichrovské dal mu za to Hostoun tvrz, dvůr a městečko, vsi Kramolin, Šidlakov, Hoštětice, Čížovou, Mírkovice, (esy, Holubec celé, Roudnici a Černou horu vsi pusté, Svržno tvrz pustotu s polovici dvoru a vsi, a polovici vsi Ostrova.13) Nový pán byl na Hostounské milostiv. Roku 1513 potvrzuje jich výsady přidal tu milost, aby každý rodič Hostounský, jenž by došel let 70 jsa hospodářem, všech platův a robot svoboden byl, a r. 1539 přičinil i to, aby obec jako taková všech platů (kromě od vaření bílých piv) osvobozena byla.l4) Od sousedního statku Tasňovského přikoupil si Vitaní a Hažovo s polovicí podacího kostelního ve Štiítařích. 15) Jsa postaven u vysokém stáři odevzdal statky své synům Vácslavovi a Vojtěchovi, kteří také spory s okolními sousedy převzali (r. 1540) a ke konci dovedli.1*) Když pak Jan asi v 1. 1540—1544 zemřel, rozdělili se bratří o panství Hostounské.
Vácslav z Rabšteina, jenž byl koupil druhou polovici Svržna, obdržel za díl svůj polovici první Svržna, která již k Hostouni náležela, polovici městečkai Hostouné, vsi Holubec, Čoves a Doubrávku s pustými vesnicemi Roudnicí a Čížovem a podacím ve Štítařích, oženil se pak s Annou ze Švamberka, jíž r 1544 na díle svém věnoval. Zemřel r. 1552, odkázav všechno zboží své Mauřicovi Slikovi z Holiče, ujci svému, ale tak, aby 400 kop vydal Marušce, s níž miěl Vácslav syna Adama, a po smrti Mauřicově aby statek ten na potomstvo Vojtěchovo spadl.17) To se také stalo, když r. 15 78 Mauřic Šlik zemřel.18) Vojtěch dostal za díl druhou polovici Hostouné s tvrzi zdejší a společně s Vácslaveoi r. 1544 dne 9. dubna svobody Hostounských potvrdil.,9) Zenat byl s Anastasií z Gutšteina, jež mu syny Jana a Vácslava a dcery Barušku a Anežku darovala.   Při ní na Hostouni bydlila též sestra její Marjana, jež
o svobodě zůstávajíc, tu v Hostouni r. 1556 poslední své pořízení napsati dala
' _:_\ a svou čtvrtinu panství Petršpurského sestře a jejím synům  odkázala. 2") Po
smrti otcově ujali Jan a Volf pa.nství Hostounské, v jehož držení se roku 1571 nacházejí.21) Asi tehda nebo brzo po tom se rozdělili. Známe jen díl Volfův, kterýž měl zámek Hostouň, dvůr, půl městečka a Ostrova, vsi Kramolin, Šidlakov, Vitan, Hažovo a Štítary a od panství Petršpurského čtvrť městečka Jesenice
') Archiv Tfeboíí. s) Lib. conf. s) Rel. tab. I. 518. berní kr. Plz. 18. ') Lib. conf. s) Lib. erect. VI. 397, IX. F 3. *) Staré knihy Plzeňské. ') Pam. arch. IX. qS3, kodex Kladrubský. ") DZ. 142. K. 2 a archiv Hostounský. 9) Acta administrátorům. I€) Pam. arch. IX. 953. 1') Archiv, fiS. Mnichovský. ") Archiv Plzeňský a Hostounský. ",a) DZ. ;. E 12, 43. E 23. ") Archiv Hostounský. ,r>) DZ 5. K II. ,B) Reg. kom. soudu. ") DZ. 8. D 18. 10. G 24. ■■) Senft, Beiträge zur Gesch. von Plan 83. ") Arch. Hostounský, DZ. 8. G 8.   ") DZ. 12. E 3     sl) Archiv Třeboňský.
HOSTOUŇ ZÁMEK.
111
a dli tří vesnic, na němž r. 1578 manželce své Benigně ze Š Vamberka věnoval. ') Podlé toho měl Jan druhou polovici městečka s jistými vesnicemi a od panství Petršpurského Kosobodský díl. Zdá se, že bratra svého přebyl. Jisto jest, že Jan r. 1580 zemřel a že dědily celé panství Hostounské i se Svržnem sestry jeho Barbora Svitákova a Anéika Gutšteinova z Rabštema.2) Ještě t. r. dne 24. května rozdělily se o statek, při čemž dostala Barbora část panství Petršpurského s Kosobodem a Anežka Hostouň se Svržnem. Hned po tom pak postoupila Anežka všeho práva svého manželu Jiříkovi a zemřela před r. 1580.*)
Jiří hrábl z GutSteina byl pán ke svým poddaným milostivý, jenž se pilné o zvelebení městečka Hostouně staral. U císaře Rudolfa přimluvil se, aby (roku 1587) nejen erb starožitný městečka erbem Gutšteinským (rohy jeleními o 14 parozích) polepšen byl, nýbrž aby jim k prvnímu trhu výročnímu ještě dva takové trhy a trh koňský přidány byly.*) Potvrdil r. 1598 dne 23. dubna svobody Hostounských a poněvadž se Němci z vesnic od Přimdy do zdejšího okolí a do městečka tlačili, tu milosť jim učinil, aby do úřadu konšelského Češi, osoby hodné, dosazováni byli, pře a nálezy aby řízeny a činěny byly jen jazykem českým a německých pří aby při témž městě ani neslyšeli, aniž soudili. Nad to jim propůjčil právo, aby se volné stěhovali, piva ječná aby vařili a vystavovali, robot (kromě ženných) aby prázdni byli a statky odumřelé aby nespadaly na pána, nýbrž na obec. Konečně i vymohl potvrzeni císařské všech svobod (r. 1598, 11. června) a vložení jich ve dsky zemské.*)
Za Jiříka bývalo na Hostouni hlučno a veselo, ale někdy veselosť smutně skončila. Bývali tu také Martin Černín z Chudenic a na Tasnovicích a Vácslav, strýc jeho Mělnický, jemuž býval poručnlkem. Mezi nimi byly nevole. Nešetrný Vácslav Martina roku 1586 na Tasnovicích pěstí mezi oči v tvář zbil. Smutněji to dopadlo brzo potom, když Martin v opilosti při podobné nevoli Vácslava za samou tvrzí Hostounskou z ručnice krátké postřelil, tak že z rány té zemřel. Obávaje se Martin horší pokuty přistoupil r. 1587 dne 10. srpna ke smlouvě, kterouž mezi ním a bratřimi zavražděného ujednali někteří páni (zejména
1 Humprecht Černín). Martin slíbil, že dokud bude živ, ani vina ani páleného piti nebude kromě přijímáni velebné svátosti a kdyby nemocí navštíven byl; pokud by se tak nezachoval a usvědčen byl, povinen byl rok na Černé věži seděti. Martin uvolil se zaplatiti 1600 kop míŠ. útrat, dáli 100 kop míš. ke kostelu sv. Jiljí v Mělnících, kdež Vácslav byl pochován, zjednati 8 kněží, aby mše zádušní za Vácslava sloužili, při Čemž Martin osobně přítomen býti měl, chudého lidu při 5 stolech jídlem a pitím vyčastovati a konečně mezi chudé čtyři postavy černého sukna (loket po 16 gr.) rozdati. 6)
Jiřík (f r. 1598) odkázal Hostouň a Svržno strýci svému 'Jindřichovi Lorencovi z GutSteina, nařídil mu však, aby jistým osobám peníze kšaftujícim odkázané vyplatil. Nový pá.n koupil r. 1590 ves Čečíno.7) Měl k manželství Sibylu Šlikovnu z Holiče, jíž r. 1603 na tvrzi Svržně a vesnicích příslušných 8000 "kop gr. č. věnoval.6) Když počaly stavovské nepokoje roku 1618, přidal se Lorenc na stranu pod obojí a přítomen byl schůzkám a jinak činně, zejména službou vojenskou, do povstání tehdejšího zasahal. Za tou příčinou nařízeno Karlovi z Lichtenšteina, aby Lorence v domě jeho v Praze zajal. Stalo se tak a Jindřich Lorenc odsouzen r. 1621 nejen všeho jmění, nýbrž i k vězení, do něhož na zámek Zbirovský r 1622 dne 7. srpna odvezen. (Viz díl VI. na str. 246.) Kníže Karel z Lichtenšteina prodal Hostouň a Svržno r. 1622, 7. července Zdeňkovi Vratislavem
2 Mitrovic na Mnišku, JMC. komorníku, za 41.000 kop míš.,9) tento však nepodržev Hostouň ani celý rok, prodal zase oba statky smlouvou r. 1623 v sobotu po nedéh Exaudi učiněnou Kry slině Kordnh Černínové rozené z Helmaku za 14.583 tolary široké a výše za 10.003 kop m. "')
■) DZ. 20. B 2. ') DZ. 65. K 20. DZra. 130. A 33. 3j Reg. kom. soudu. 4) Arch. Hostouň. DZ. 128. L 10—11. Pam. arch. IX, 723. s) Arch. Hostouň. DZ. 128. L 2—10, «) Reg. komorního soudu, DZ. 68. O 14. T) "DZ. 173. J 3. ") DZ. 131. C 7. *) Bílek, děje konf. ">) DZ. 292. C II vlož. 29. července (DZ. 141. G 8.).
Náhrobek v kostele Ronšperském. (Viz str. 89.)
112
PUCL1CE TVRZ.
Kostouň
Paní tato byla manželkou Protivy T_r Černína s Chudenic (tuším z linie Slatin ské), císařského „mundšenka", později i rady a komorníka arcibiskupa Solno-hradského. Manželé bydlili spolu na Hostouni a Protiva řídě panství potvrdil r. 1625 řád ševců Hostounských r. 154.5
sepsaný a vymohl r. 162Ó císařské potvrzeni všech svobod. Sám potvrdil také r. 1626 svobody Hostounských a jsa pán jazyka svého přirozeného a předků svých milovný učinil to poslední z pánů Hostounských jazykem českým. Také ruku držel nad jazykem českým v Hostouni, ale poněvadž se byly okolní vesnice poněmčily, všechno to pracování proti proudu bylo marné. Od Protivy pochází také řada obrazů ve farním domě Hostounském se nacházející, na nichž vyobrazen jest zázrak s hostií, kterouž židé zneuctili. Protiva zemřel r. 1Ď34 dne 7. záři a manželka jeho jej r. 1635 dne 3. dubna smrtí následovala: oba pohřbeni jsou v kostele Hostounském. Nedlouho po smrti manželově sepsala Krystina poslední své pořízení (r 1Ď34, 4. prosince), jímž všechen statek dětem svým odkázala.1) Zřídila také nadáni 3500 fi. uh. při kapli Božího těla v Hostouni a zapsala peníze ty na úrocích, jež ze dvora Slatinského vycházely. *) Držitelkyní Hostouně a spojených s ní statků Svržna, Slatiny a Mělníc stala se Marie Anna Černinka, jež se vdala za Jana Ludvíka hraběte ze Štahrenberka, JMC. a soudů dvorského a komorního radu; oba prodali řečené statky dne 1. července r. 1656 Adamovi Matějovi hrab. z Traiitmansdorfit, pánu na Týně Horšovském, jenž je k panství tomuto připojil.3)
PUCLICE TVRZ.
íLí^ álo kde na větších panstvích se ještě stará tvrz tak zachovala, jako I v Puclicích nedaleko Stankov. Jest sice upravena k novověkým potřebám a kromě zdí sotva má co starého, ale přece způsobou svou mocněji dojímá, než obyčejné, stejně veliké stavení. Z výšiny, na které stojí dvůr poplužný, vybíhá ostroh mezi dvě rokle a strmě spadá i k jižní i k severní rokli, kudy teče Laškov potok. Na jeho opyši, který jest oddělen ode dvora příkopem, stojí staveni, v němž bydlí myslivec, asi té podoby jako písmeno L. Některé známky k tomu ukazují, že v hlavních částech zůstalo asi tak, jak zřízeno bylo v 16. století.
S vladykami Puclickými dosti pozdě se v pamětech setkáváme. Příčina toho jest taková, že Puclice v starší době nebyly statkem samostatným, nýbrž k panství Hrádku u Skrchleb patřívaly.   Když byly odprodány kdysi ke konci 13. století, usadil se tu Bušek, jak se zdá
)
5\\
') Archiv Hostounsltý. DZ. 142. K 2 a 144. O li.   5) Trajer 7131.   3) DZ. 310. M 22.
puclice tvrz.
113
z rodu Lukavských. Ten odkázal peníze na zřízení kaplan ství v Lukavici, což r. 1407 provedeno bylo.1) Roku 1416 seděl tu Kunik z Chrenová a asi v ty časy se také Zichart z Chrenová a na Puclicích připomíná.2) Tento poslední zemřel asi r. ij.ii, nezůstaviv dědicův, a zboží jeho spadlo na krále.8) Po dlouhou dobu pak nemáme pamětí o Puclicích. Skůrem sto let později nacházíme Puclice v držení Slovických ze Slavic. První z nich DobeS (r. 1501) obdržel od krále Vladislava (r. 1502) pustou ves Strachotín (nyní les u Puclic) a Část vsi Chľenuva. *) V pfičiné jicli také měl dubruu víili uid ujjaUi Kladrubského, jako dižitele d&diCuého toho statku, která mu r. 1525 zase na deset let byla obnovena.5) DobeS a Stepán bratří, kteří si r. 1546 tvrz, dvůr a ves Ptcnice, dvůr Chrenový a pustou ves Jalovice v obnovené dsky zemské vložili, byli bezpochyby jeho synové. Oba žili ještě r. 1577, jsouce od sebe odděleni. Dobeš zemřel pak r. 157S, zůstaviv z manželky své Mandalény z Kočová syna Jana a dceru Annu.a) Tento Jan byl i v starším věku muž krve nepokojné, což dokázal na př. roku 1601, když v Klatovech v jednom domě, slove „na Otavě", Adama Trystrama z Béšin pěstí ve tvář udeřil a kordu dobyv k bitvě pobízel.7)   Když před
Zadní nádvoří v Týně Horšovském
r. 1609 zemřel, ujala se sirotků vdova Anýžka ze Snopoušov, ač poručenství podlé práva strýci jich Vilémovi náleželo. Roku 1615 ještě spravovala Puclice.8) Nejstarší syn Adam stal se generálním kvartyrmistrem a rytmistrem ve vojště císařském, ale zabit na vojně. Zůstal tedy statek Puclický bratřím jeho Janovi Vilémovi a Divišovi Heřmanovi, kteří jej společné: drželi, ale z dluhů nijak se vybaviti nedovedli.8) Když pak Diviš zůstal sám a statek udržeti nemohl, prodán jest roku 1644 Vilémovi Protivovi So/manovi z Hemrlesu, švakru jeho. '") Ale poněvadž Šofman dětí neměl, dostal se statek Puclický zase v držení Šlovických, a to Lidmily Kateřiny ze Slavic, která zemřela r. 1666 a statky své Puclice a Kamenici hořejší manželu svému Janovi ze Sfaufenberka, c. k. nejvyššimu vojenskému a měšťanu v Praze, odkázala, ale Štaufenbergář prodal jej již r. 1667 Janovi Miličovskému z Braumberka. ") Týmž způsobem nabyl také téhož Statku Janův mladší, bratr Jiří Ludvík {j, 1671)ř ale: nezůstal dlouho v jeho držení, neboť r. 1684 koupili jej Jaroslav Hora 2 Ocelovic a Kateřina Johanka Horova z Nedabylic manželé,l2) Oni a nástupcové jich přebývali ve staré tvrzi až do r. 1765, kdež ji Antonín Sirntyngár z Širntyngu prodal Frant. Norbertovi hraběti z Trautmansiorfu.   Tomu také děkovati jest, že se zámeček do nynějši doby udržel.
') Berně kraji Plzeň. lib. erect. VII. 147. J) Archiv f. VI. 460, archiv mus. ') DE. 1;. f. 180 ') Archiv bibl. Praž. rkps. Roudnický. *) Rkps. Kladrubský. «) DZ. 250. K 15, 19 O 7, 20 F 14. ") Reg. kom. soudu. sf DZ. 1S2 M 25, roívržení sbiirek str 50. ») Reg. kom. soudu, DZm. 62. J 14.    I0) DZ. 303. D 15.    ") DZ. 114. J 26, 316. K 16.   ") DZ. 397. G 4, 398. F 24
HLOHOVA TVRZ.
rižně od Stankov, od nich jen pres kopec, leží v sedlovité prohbi, z níž ubíhá „rochlí" potůček k Žubřině, ves Hlohová (vyslovuj Lohová) s kostelem a dvorem výstavným. Ode dvora k východu na svahu úzkého údolí jest hospoda objatá na všech čtyřech stranách příkopem travnatým, posud dosti hlubokým, okolo něhož býval násep, ale ten se v celosti nezachoval. Na jižní a jihovýchodní straně, která byla nejslabší, jest ještě druhý příkop a mezi oběma příkopy jest hrubý násep, který se táhne až dolů do rokle. Ve venkovském příkopě stojí posud z části voda. Příchod jest od západu a byl bezpochyby také na témž místě od starodávna. Povídá se tu také o starých sklepích; na jeden přišli, když stavěli srub, druhý snad do dneška marně hledají. Nynější (1884) hospodář také dlouhá léta hledal studni, až konečně ji našel a vyčistil, při čemž v ní našel množství zbraní a šípův.
Na témž místě stávala tvrz starodávná, soudíc podlé těch skrovných zbytků, přepevná. Zde seděl v I. 1368—1379 Jan z Hlohové, jemuž říkali od tohoto místa Hložek. Synové jeho byli Oldřich Hloíek, farář Srbický, a Otík. Ti všichni vyskytují se jako patronové kostela zdejšího. Otík odňal kostelu majetek jeho, totiž chalupu zvoníkovu nad kostelem a potok Žubřimi, ale poznav, že činí křivdu, zase jej r. 1,386 ke kostelu vrátil. Žil ještě r. 1394, ale r. 1410 byl již mrtev.1) Jako jeho nástupce objevuje se Zdimir ze Sedlce, purkrabě na Lokti. Týž koupil r. 1397 za sebe a všechny budoucí pány Hlohovské s farářem Hodislavem dvůr v Osvračíně a připojil jej ke kostelu zdejšímu.2) Jako jeho nástupci a patroni kostela zdejšího vyskytují se r. 1402 Bušek, r. 1408 několik vladyk najednou, tuším jen jako poručníci, a od r. 1408 Jiřink z Bešin.3) Tento byl pán pobožný a dobročinný, jenž daroval ke kostelu zdejšímu úrok v Drslavicích za to, že slíbil farář každou sobotu mši zpívanou obětovati, a chalupu někdy zvoníkovu určil za byt nového kaplana.4) Ještě r. 1429 jej nacházíme, an prodává zase plat v Drslavicích, kterýž obrácen měl býti ke kostelu Hlohovskému. B)
Okolo r 1450 seděla na Hlohové Anna z CMíňova, vdova po Sezemovi ze Sedlce, chlebíc tu se synem svým Mikulášem ze Sedlce. Roku 1450 sstoupila plat v Hradišti „k božímu domu na Hlohové u sv. Jilji" a pak odevzdala Hlohovou synu Mikuláši, jenž k ní přikoupil plat v Poděvousich. Cítě však nestatečnosť svou a blížící se smrt, odevzdal statek svůj ve Vranove mateři své, již také se dvěma osobami příbuznými učinil zápis nápadní, t. j. takový, že po jeho smrti s nimi měla dostatí tvrz, dvůr a ves Hlohovou s příslušenstvím v Hradišti, Vranově a Poděvousich.6) Roku 1464 zemřel Mikuláš a ač na statek jeho saháno právem odůmrtním, přece Anna v držení jeho zachována.7) Tehda velice o néj stál Břenik zRonšperka; ovšem ho nenabyl darováním královým, nýbrž jiným způsobem, tak že se od roku 1468 pánem na Hlohové nazýval. Mluvili jsme již o něm při dějinách Pušperka a Týna Horšovského; zde jen poznamenáváme, že v 1. 1472—1474 držel také část Otéšic8) a že po r. 1475 Hlohovou prodal.9) V drženi její vyskytuje se r. 1482 a r. 1486 Jan z Roupova.
Na konci téhož nebo na počátku 16. století skoupil Jan z Roupova (f r. 1540) statky Hlohovou a Kamenici. Synové jeho Volf, Adam a Kryštof prodali roku 1543 tvrz, dvůr a ves Hlohovou, Vranov, Kamenici tvrz pustou, dvůr a ves, a ves Poděvousy Bohuslavovi Vidršpergárovi z Vidršperka. *") Tento sice odprodal Kamenici (r. 1547), ale zdědil ji zase a jsa dobrý hospodář a dílem také skrze manželku svou vešel v držení několika statků pozemských. Když tedy po r. 1571 zemřel, na každého ze Čtyř synů jeho slušný dil vypadl.   Dostali totiž Baleár Cľsilov,, Vácslav Kloušov, Jan starší Hlohovou s Kamenicí
_     Jí jr---': -    11. — I T*--a-    T--1 -i ,.—'. x T ^ ,. - r-
a. iviwuric  j-ikiuO.     itiiLU   Jd.ii,   iílciví:  pu  aiui li jauci,
llCiSLCll^lXlJ     Z. V CLI I
zemřel r. 1Ď06 a pohřben v kostele Hlohovském, kdež se náhrobek jeho posud spatřuje. Poněvadž neměl děti, dostal se statek jeho do příbuzenstva. Dědili jej Kryštof a Bohuslav starší, synové Vácslavovi, ") a strýc jich Bohuslav mladší. Když pak přišlo k irozděleni, dostal Kryštof půl tvrze a vsi Hlohové, vesnici  Kamenici  dolejší a Poděvousy  se  statkem Kloušovským, Bohuslav  starší  statek Ptenínský
') Lib. conf. Berná, lib, erect. VIII. 104. Snad byl synem Otíkovým Herbort z Hlohové r. 1401 na Vrbavči. {Lib. erect. VI. 174.^ *) Ada Zitav. K 6. a) Lib conf. ') Lib, erect. VIII. 104. '*) Acta Zitav. K 7. 6) Acta Zilav. K 8. DD. 21, shr. 232, tel. tab. II. 294. ) DD. 16. f. 234,   s) Archiv č, IV. 1C0 — 163, Paprocký o st. pan. 3^(8.   ») Archiv E. I. 327.   '•) DZ. 4  D 26.    ") DZm. 127. J 3.
TVRZE OKOLO TÝNA.
115
a Bohuslav mladší druhou polovici tvrze a vsi Hlohové. Rok 1620 stal se osudným a nešťastným pro všechny. Kryštof, jenž za vzpoury jako komisař se potřebovati dal a Bedřicha falckrabě zvolil, propadl r. 1622 vše jmění své a statek jeho Kamenický s polovicí Hlohové dán r. 1624 Maximilianovi hraběti z Trautmansdorýu náhradou za některé statky od něho koupené a klášteru Chotěšovskému postoupené. Bohuslav mladší propadl polovici svého jmění a statek ten koupila roku 1625 manželka jeho Anna Vidršpergdrtrvd z Kudova; ta nemohouc ho udržeti, prodala r. 1626 půl tvrze a vsi Hlohové Anně AlZbetě Phchovské (později Černínové) z Janovic, vymíníc si toliko celému rodu Vidršpergárů pohřeb v kostele Hlohovském. Od této pak koupil Hlohovou r. 1629 dotčený hrabě Maximilian a připojil obě polovice k panství Týna Horšovského.')
TVRZE OKOLO TÝNA.
horšov.
T^V^^edaleko Týna leží ves kostelní HorSov, v níž vedle kostela ^fct^    stávala tvrz.   Tatn do ]fi. stnletí spustla a když pak za-
*—7"—"—    "       ^""^—
na postavení hradeb.*) Ves HorSov jest prastará; ona byla středem biskupského hospodářství ještě nežli se Týn vzmohl, po ní nazýván byl dekanát Horšovský a oři ní taká Týn příjmení své obdržel. Arcibiskupové mívali tu nápravu a nápravník sedě na tvrzi povinen byl jim při hradě Týnském slouží ti. Arcibiskup Arnošt povolil nápravníku MarSavi « Opo&ic, (i) aby mohl v Horšově staveni nová v ceně jí kop vyzdvihnouti.3) Roku 1378 připomíná se Otík jb IlorSůva.*) Bohuslav s HorScva byl r. 1403 purkrabí na Týně Horšovském a dostal se pritom v drženi Poběžovic Syn jeho Jan HluSec (roku 1443—1452) psal se sice také z Horšova, ale nic činiti s nim neměl. Jak se zdá, již Bohuslav nápravu prodal. Roku 1438 seděl tu Pavlík a Hradišti a r. 1464 Bušek a J$esDérůvat a tím se rada známých nám nápravníku konči. 5)
semněvice.
zádušním lese blízko Semnevic posud se jistým místům říká Schlnssel, Schlossbrunnen, Schlossvriese; jsou to právě místa, kdež stávala kdysi tvrz dávno již pustá a zaniklá. Mezi lidem udržela se pověst, 2e jakási držitelka tvrze táto, řečená Lucie, lesy, role a lnuky kostelu Semněvskému odkázala, aby tudíž oltář svaté Lucie zřízen byl a při nem každoročné 13. prosince velkou mši zpívali a kázali. Jelikož zvyk ten posud panuje, nevadí nic pověsti této viru přikládat!. Ves Semněvice má veliké stáří, jestliže odtud pocházel Petr u Semnlvic, jenž se roku 1264. připomíná.6) Ve 14. stříleli a později náležela ves ta k díkanstvi kapituly sv. Apolináře v Praze') a děkanové zde také faráře a knězi sázeli. V 1. I425 střídali se ve vykonáváni práva podačního M. Arnust z Metelska s ostatními kanovníky dotčené kapituly a Jindřich ze Sebuzina na Porejově, oninn jako držitelé dědiční, tento snad jako majetnik zápisný. Kapitula provozovala zde právo podací t. r. dvakráte, než r. 1429 byl ■držitelem té vsi Racek 8 Týnce, také pán Pořejovský. *)
Nestála-li tvrz jíž dřivé za vlády kněžské, vystavčna jest zajisté zápisnými držiteli t5. století, aby byla na krátký čas sídlem malého statečku; když se pak dostaly vsi Semněvice a Libčice pánům
z Ronšperka, připojeny jsou vsi ty k panstvi Týna HorSova a tvrz potom opuštěna. Král Vladislav potvrdil je r. 1497 Eobrohostovi z RnnSperka a synům jeho, z nichž Jiřik obdržel r. 1506 právo, aby SemiFiovjce ke své ruce od bratří vyplatil.1) Roku 1548 zapisoval fan mladli z Lobkovic. Dán Tvnskv. ;og kon rr. linkoví ze Šlenic na Semňovkicri tvrzi pustá a vsi celé s příslušenstvím, "')
míŕkov.
es Miřkov, severozápadně od Týna ležici, patři k nejstaršim sídlům šlechtickým v Čechách. Neboť v 1. 1158 —1167 připomíná se Hartman t Mirkova, jenž tehda učinil směnu se syny Slávkovými, příbuznými svými. On to asi také byl (nebo snad nějaký Heřman), od něhož koupena (před r. 1186) polovice vsi Hoštětic ke klášteru Kladrubskému.3) Ves Mířkov dostala se potom panu Kojatovi Hrabišici, jenž ji odkázal roku 1227 Mariovi nebo Martinovi; s tímto pak se v pamětech r. 1235—1271 setkáváme.') Ve 14. století byla ves tato rozdělena mezi několik držitelů. Tak na př. vyskytují se r. 1372 jako patronové kostela zdejšího Jindřich a Albert bratři a Pavel a Oldřich bratři. Onino dva vyskytuji se také v berní knize r. 1379 a krlyí Albert r. 1381 zemřel, dosáhl statku jeho bratr Jindřich, jenž měl sídlo své ve Vidících 6) Ale současně (r. 1379) se také Vilém Kacovec í Mírkova připomíná. 6) Dotčenému Oldřichovi, jenž se pak z Mírkova vyprodal, udělil král Vácslav r. 1388 úřad nad Chody Domažlickými;') on bydlil i r. 14OI a 1411 při Domažlicích. Úřad Chodovský prodal před rokem 1421 Jaroslavovi z Blahotic.6) Roku 1412 drželi Miřkov Zbynlk, jenž přikoupil r. 1415 Chotějovičky, Jindřich 1 Vidíc již řečený a konečně Radslav z Kocova, jenž držel Poříčí. Po r. 1415 se Zbyněk nevyskytuje a za to přickázi dotčený Rad slav s bratrem AlSem s Kocova jako držitel Mirkova, a ti dva bojujíce za věc katolickou také pojati r. 1428 v přiměří učiněné s Dinmažlickými. s)
Roku I447 seděl tu Nedrah z Nedražic. "} Od r. I498 vyskytuje se jako držitel tvrze zdejší Přibit ze Stropíic, jehož všichni potomci psali se Miřkovskými ze Stropčic. 1') Týž zemřel po r. Tg 12, kdež; se jako svědek ve výsadě Hostouuské vyskytuje. Následoval pc iněm syn Zdislaii (r. is24), jenž si roku 1544 tvrz, dvůr a ves Mfřlcov, vsi Chřebřany a Svinnou, díl Oplotce a vsi pusté Chotějovice a Nasetice v obnovené dsky zemské vložil. ,J) Zůstali po něm čtyři synové Mikuláš, Přibik, Setema a Vilém, kteří všichni nabyli pěkných
') Arch. DZ. Bílek, děje konf. DZ. 296. H 7. 4) Heber III. 2í3- Pam. arch. X. 256. s) Tadra Cancell. Arnesti 184. ') Lib. erect. XII. 8. 5) Archiv bibl. Praž archiv č. IV. 50. «) Reg. II. 176.   ') Tomek děje Prahy Til. 78.   ") Lib conf
') Archiv gub. ') DZ. 85. E 8. *) Reg. I. 178, II 1217. *) Reg. I. 333. 411, S76, IV. 73d. 5) Lib. conf. DD. 13. f. 114. e) Archiv Třeboňský. ■) Mittheil. XIII. 247 ■) Lib erect. VI. 162, IX. M 3, arch. mus. ') Lib. conf. arch. Domažlický. ,0) Arch, č. IV. 42.    ,J) Kopiář Kladrubský.    IJ) Arch. mus. DZ. 250. F 14.
116
TVRZE OKOLO TÝNA.
statkfi pozemských. Mikuláš, jenž uja] Miřkov, držel kromč toho do r. 1550 Smilovice a oženil se s Voršilnu z Hrádku, již r. 1556 ua statku Mirkovském venoval.') Koku 1563, když bratří své ze statku Mírkova splácel,9) byl pánem na slovo vzatým, jsa od r. 1554 cis. radou, hejtmanem Menšího města Pražského a od roku 1560 hejtmanem hradu Pražského. Koku 1570 stal se purkrabí Karl-šteinským a zasedl na soudu zemském. Zemřel bezdětek r. 1575 a Miřkov spadl na jeho bratři, z nichž ho Přihik brzo [roku 1576) smrti následoval.') Z ostatních dvou ujal Miřkov Sesema ') Po jeho smrti zdědil týí statek Vilém Miřkovský se Stropčic, syn Vilémův a pán na Vrchlabí, a ten prodal r. 1603 tvrz, dvůr a ves Miřkov, dvůr Xasetice, tvrz pustou, dvůr a ves Svinnou, dvůr popi. a ves Mirovice, vsi Oplotec a Křebrauy a ves pustou Chotějovice Vilémovi z Lobkovic a na Týně Horšovském. *) Hned potom spustla a sesula se tvrz zdejší, tak že po ni pezustalo pamálky.
byli Bohule(r. 1251), Ota (r. 1282) a Bohule (r. 1291) a tuším všichni téhož erbu jako Prostiborští a Tasňovšií.') Roku 1342 zase se připomíná Bohule ze Svrbia,1) snad týí, který se psal do roku 1371 z Tasňovic, pravda-li totiž, že Bohvie ze Svr&no, jenž se v 1. 1357 až 1368 jako spolupatron kostela v Dubci připomíná, byl synem jeho. Z Tasňovských psal se pak: Zdeslav Chrtice r. 1379 ze Svržua, ar tu snad nic neměl, ano i Huroprecht z Kocova r. 1361 a Jindřich Ko-covec r. 1384 se tak psali.1) Dotčený Bohuše držel i r. 1379 časť Svržna vedle Dlpolia se Sutina, který držel ke své části půl Oplatce,') Z téhož rodu byli také Oldřich, farář v Lipolticich, a sestra jeho tše-stezka (r 1404), Petr (r 1407), Jan Běloušek (r. 1412, 1415), Děpolt (r. 1420) a konečně Oldřich (r. 1457 a I463I, z nichž poslední již nic na Svržně neměli. 5) V držení Svržna uásledovali po jednom z nich bratři Jan Bavor a Přibyslav z Vilky, odjinud ze Svamberka, Onen prodal r. 1410 plat na lidech svých v Lužné ke kaplanstvi sv. Miku-
Netfeby od západní strany.
svinna.
5
ihozápadně od Mirkova při Radbuze leží ves Svinná, v niž bývala ode dávna tvrz. Ka ni seděli roku 1362 Ota Rys a r. 1379 syn jeho Castovoj ze Svinné, jenž ještě r. I403 "® žil a k listu tehda v Týne sepsauémn pečef svou přitiskl.6) Roku 1438 seděl tu Setema z Lomu, jenž prodal t. r. nápravu svou v Toníkově a ještě r. 14É4 ve Svinné seděl. *) Po něm následoval r. 1489 Jan Rakous t Kozohip, *) Raku 1544, jak shora uvedeno, nacházela se ves Svinná při statku Mirkovském a tvrz pustá zdejší připomiuá se naposled r. 1603. Tvrz stávala tam, kde nyni ve Svinné kovárna jest.9)
svržno.
Ve farnosti Hostouuské leží ves Svržno, při níž tvrz stávala. Úd pradávna tu bylo sídlo šlechtické, neboť již r. 1233 připomíná se Radoslav se Svrbia, jenž koupil ves Přituluov; téhož hesla také
') DZ. iz. G 29 a 8$. K I. ') DZ. 5b A 26. J| DZ. 18. P4-8, Hiittel Chron v. Trauteuau 221. '} Mí. 64. X 20. *) DZ. 178. D 12. •) Arch. bibl. Praž. a Týnský, Berná na str. 19. Slaví-bora r. 1238 atd. klademe do Svinné u Liblina. '1 Archiv bibl. Praž., arch. č. IV. 49.   ») Kopiář Kladrub.   s) Pam. arch. X. 2J7.
láše na Boru a připomíná se do r. 1414,') ač nelze pochybovali, že ještě déle žil. Odtud následuje dlouhá mezera až do konce 15. stol. Od roku I490 vyskytuje se v držení Svržna Bavor ze Svamberka. ") Týž zemřel r. 1508 u vysokém věku, odkázav plat v Milikově na věčné světlo do Boru. Statek Svrženský odkázal Janovi, synu svému, ale tak, kdyby zemřel, aby poručnici půl statku „ve jméno boží" rozdali a druhá polovice aby se dostala VorSile manželce jeho a dceři Anně ") Již r. 1513 nacházelo se Svržno v drženi Jindřicha Plánského z Ziberka, kterýž tu i roku I3I9 seděl.*) Po něm držel Jiřík Plánský Svržno z polovice a druhou polovici měli páni z Gut-šteina k Hostouui; patrně tedy přišlo k rozdělení statku, jak ve kšaftu Bavorově bylo ustanoveuo. Jiřík prodal tvrz Svržno s polovicí dvoru a polovicí vsi a ves Doubravku Vácslavovi Hostounskému 1 RabSteina, který polovici tnto k Hostouni připojil.") Druhá polovice s tvrzi pustou a polovici vsi Ostrova, jak řečeno, již před lim patřila \ Hsštc"MÍ R.cku 1547 cdd£!il es Vácslsv cd brs'r^ svého Vojtěcha a přijal od něho za dil tu polovici, která k Hostouni palřivala, a spojil zase statek Svrženský v jedno. Také tvrz pustou obnovil, tak že se ještě r. 1603 na ní bydlili mohlo.  Ostatní osudy
l) Reg I 384, 58<), II 1188, 1198. ') Reg IV. 480. s) Lib. conf. arch Třeboňský. O Jindřichovi srov. díl III. na str. 64. a 108. *) Kerna str. 19. s) 0 Oldřichovi viz rel. tab. I. 133. 6) Lib. erect. IX. M 2, arch. říš Mnichov. ') Arch. bibl. Praž. 8) DZ. 252. A 23 s) Archiv Hostounský, reg kom. soudu.    ,0) DZ. 5. F 4.
tvrze okolo t\ na
i«7
tohoto statku pověděl: jsme již v dějinách Hostouně. Xa miste zaniklé tvrze vystavěny nynější kraviny; ještě před několika lety, nei kraviny byly postaveny, víděti tu bylo několik zdí a sklep. Starší tvrz snad stávala na Zámecké hoFe nad Svržnem a tim by se také vysvětlilo, proč se nazývá Burjan ze Š Vamberka roku 1496 seděním na Starém Svižně.')
tasňovice.
Ve vsi Tasňovicich {západně od Týna) bývala tvrz, kteráž po dlouhý řas byla sídlem samostatného statku, ale po svém připojeni k Týnu až na nepatrné zbytky (přikop dva rozvalené sklepy obkličující) s povrchu zemského zmizela. Ve vsi seděl r. 1235 Hartman 2 Tasňovic se synem svým Arklebem.') Bezpochyby pocházeli z téhož rodu jako Prostiborští a Kocovšti, nosíce štít z pola červený, z póla stříbrný s přiíným červeným pruhem v tomto poli, jaký se také u vladyk Tasňovslých 14. a 15. stol. vyskytuje. Bohule z Tasňovic vyskytuje se v letech 1357—1371 jako patron kostela Stitarského a s HohuHzeSvrína, jenž se synem jeho nazývá, také v      '357—1368 jako spolu-
patron kostela v Dibči. 3) Druhým synem jeho snad jest Zdeslav, řečený Chrlice, jenž se vyskytuje r. 1379 J*'"5 SP°1U-patron v Dubci a zemřel asi r. 1397, odkázav kostelu Štítar-skému plat v Hažově.'] Poruc-níkem od něho ustanoveným byl Puta z Gutšteina, jenž se proto roku 1401 jako patron kostela Stitarského vyskytuje. Ale vyskytuji se kromě toho Jindřich (r, 1379—'4°7) a Humprechl z Tasňovic. Tento poslední, vyprodav se r. 1379 z Tasňovic, byl r. 1399 na straně králově proti jednotě panské a poznali jsme jej (dil VIII. str. 259) od r. 1401 jako pína na Zvoleňovsi, odkudž se po r. 1408 vyprodal.*] Synem
Zdeslavovým zdá se býtí Bohule s Tasňovic, jenž se od r. 1410 vyskytuje a r. 1401 nezletilým býti mohl/) Nacházíme jej také jako pána na Štitarech a bojovníka ni straně katolické, r. 1430 také jako zápisného držitele Hory sv. Vácsliva a naposled r. 1433 ") Asi v ten čas, kde Humprecht z Tasňovic sněmoval v Praze (r. 1440) a seděl na Řepíně a pak r. 1463 na Prachensku se vyskytuje,8) seděl na Tasňovicich Jan, s nimž se v 1. I4G3 a 1464 setkáváme s)
Roku 1508 nazývá se Vácslav z VidrSperka seděním v Ta-íiňovicich, ale od r. 1509 vyskytuje se v jich drženi Vácslav Dobrohost is RonSperka. ') Po roce 1515 koupil je od něho Jan Merkllnský i! Merklína a prodal zase r. 1522 ViUmo-vi Černínovi a Chudinic jehož potomci tu dlouho seděli. Vilém seděl tu ještě r. 1554, kdež druhé manželce své Mandaléně z Hrádku na rybníku Velikém pod
Ta*ňovicrnfií  věnoval a) 7e,nřel
nedlouho potom, zůstaviv syny Drslava, Jakuba, Zikmunda a Martina, kteři se do r. 1561 rozdělili. Drslav seděl pjk na Mělnici, Jakub na I.iSfanpcl, Zikmund na Slatině a Martin obdržel Tasnovice.3) Martin byl dobrý hospodář ,a zemřel r. 1586, zůstaviv z dvojího manželství dvě dcery a syna. nezletilého Šebestiána. *) Tento narodiv se nedlouho před smrti otcovou, dlouho byl nezletilým, jsa napřed pod porucenstvím mateře Anny z Žiherka a cd r. i5oo sestry své Anny Žákavcové.5) Šebestián došed iet svých oženil se se Sibyllou z Běšin, ale když roku 161Ú zemřel, přečkala jej jediná dceruška nezletilá Alena Lidmila/) která ještě roku 1627 pod poručen stvim strýců svých Černínů zůstávala,1) Co se potom se statkem Tasňovským ůé\o, neni nám známo; r. 1650 měl jej Ota Jiří v. Helverson, cis. nejv. vachtmistr, který jej prodal t. r. Maří Majdaléni roienj 3 Dobr£e> manželoe své. Od této koupila (t. 1659) F-"a J"ha"ka hrab. z Trautmansdnrfu tvrz, dvůr a ves Tasňovíce, ves Ha žovo a půl vsi Oplotce a připojila vše k panství Týnskému.')
mělníce.
Netreby od východní strany
') DZ. 8. D 18 ') Reg. I. 416. =■) Lib. conf. ') Manuále f. 157 v arch. kap. Vizi berní r. 1379 na str. 18. s) Arch. č. L 63, acta jud. 6) Rel. tab. II. 72, arch. č. VI 470. ') Arch. Domaž. a bibl Praž. lib. conf. arch. č. III. 504. ") Arch. č. I. 263, rel. tab. I. 123, stará kniha Hotažďovská. 9) Rel. tab. L 129, II. 327, arch, č. IV. 49.
Hrady a zámky Česlé IX.
Severně od Hostouně a Tasňovic lež! ves kostelní Mělnice, prastaré sídlo šlechtické, na němž již r. 1235 Kunrát a r. 1291 Dobrohost seděli.9) Ve 14. stol. byla tu tvrz, na niž Dobrohost z Jlfělnic seděl. Týž držel také r. 1358 Valtířov, r. 1359 Šitboř a prodal r. 1362 ves Újeidec Arkle bovi z Kunštátu. '") Jindřich z Mílnic koupil okolo roku 1370 panství na dvou kmetech v Kozolupech od Kunráta z Vidic, který se t. r, jako spolupatron kostela Mělnického vyskytuje. V 1.1370—1378 vyskytuje se v drženi Mělníc Puta, jenž měl také blízkou ves Česy (Prsches).1') Dobrohost z Mílnic vyskytuje se poprvé r. 1378, kdež jej nacházíme jako pána na Lštění až do r, 1408. Jiný Dobrohost,
') DZ 252. A 22, reg kom. soudu. Břežan listy Švamberské, archiv v Týně Horšovském. a) DZ. 11. E 7, 42. L 28. ') DZ. 14 ID 15, vývod v Jindř. Hradci. *) DZ. 23. 11 20. 6) Arch. Třeboň DZm. 143. A 2 a DZ. 27. E 28. 6) DZ IqO. C 28. ") DZm 145. E 7 ») DZ. 149 R 21, 312. N 22. s) Reg. I. 416, II. 119B. 1") Lib, conf. arch. Třeboň.   ") Kopíáf Kladrubský, berná, lib. conf.
10
TVRZF OKOLO TÝNA.
0 němž se mluví v popise RonSperka, byl do roku 1387 farářem v Mělnících a zemřel před r. 1429. Zdá se, že se rod ten, jenž byl jednoho původu s Tasříovskými, záhy z Mělníc vyprodal a že snad ani Päta k němu nenáležel. Koku 1411 nacházely se Mflnice v držení "Jindřicha ze Sedlce,') od něhož je kru pil před r. 141Ů Vácslav Filipův Tachovský. Zdali je držel také Hynek Krušina ze švamberka, jenž sem r. 1428 kněze podával, nejíme. Později připomíná se Mikuláí Kostenpírt. Mllnic, jenž byl r. 1443 purkrahi na kláštere Kepomuckéro. Týž koupil r. 1452 Lukavicí a r. 14.55 dědiny ve Vysočanech *) a býval dlouhá léta ve slnžbách pánů ze Švamberka. Potomek jeho Jan Knstenpir připomíná se roku 1464. Mělníce držel potom Pertolt Tachovský, jenž tu věnoval manželce své Markétě; oba zemřeli před r. 1478, zanechavše syny Šťastného, Ojvalda a Vácslava. J)
Od konce téhož a počátku 16. století o Mělnících nic nevíme. Zdá se, že držel Mělníce již Vilém Černín z Chudenic, jenž seděl na Tasnovicích. neboť nejstarši jeho syn Drslav se od r. 15^6 v držení Mělnic vyskytuje. ZemřVl r. l56g, zůstaviv syny Viléína, Vácslava a Jana, kteří r. 1580 plných let dosáhli a strýci svému Martinovi z poručenstvi poděkovali.') Vácslav byl r. i58/ zavražděn od téhož bývalého poručnika, Jan držel dvorec ve Vstiši a Vilém vládl na Mělnících, nazývaje se od r. 1613 nejstaršim. Zerrřel před r. IfjlQ, zůstavjv z manželství svého s Annou Kočovskou z Kočová syny Drslava, Jiříka, Jana a Humprechta, kteří po ujci svém Osvračin a Chotiměr zdědili. Takovým způsobem bylo možno každému ze tří pfiděliti celý statek. Mělníce ujal Drslav, jenž však asi r, 1627 zemřel, odjev ve službách Heřmana Černína do cizích zemí; statek jeho ujala pak trhovou smlouvou vdova Lidmila z Vidrt-perka,s) která převzala s ním tolik dluhů, že jej dlouho nemohla udižeti.*) Následovali pak za sebou jako držitelé Jakub z Longinu a 7an Jer°ným Hos 1 Hartenfeltu, oba roku 1637, než nedlouho potom přikoupeny Mělníce k Hostouni a s ní prodány roku 1656 k Týnu.T)
slatina.
1
Vti' es Slatina  ve farnosti  Štítarské ležici r. 1379 rozdělena byla mezi vladyky Ondřeje, Ctibora, Zdislava, Miknláše a Radislava.*) ^ Ondřej žil ještě r. 1399 a 1400, kdež prodal plat v Horonši ke I   kostelu ve Štítařich,s)    Na tvrzi zdejší seděl r. I430 Racek z Honcovic, po němž následoval před r. 1448   Vilém Liška ze Knije.")   V 1. 1513 — I5I9 držel  týž statek Bohuslav Hrádecký z Hrádku a nedlouho potom prodala Kateřina z Vítkovic tvrz, dvůr a ves Slatinu, vsi Horouš a Sedlec Mikuláši Maksovi z Maksu, jenž zemřel před r. 1545, zůstaviv sirotky nezletilé.11)   Byly to asi dcéry a možná, že s jednou z nich vyženil Slatinu Zikmund Černín z Chu-dSfiic, jenž se v I. 1556—1569 pánem na Slatině nazývá. Starší jeho syn Martin mladší mnoho dával u soudův o sobě mluvili, poněvadž byl účasten v několika pranicích (r. 1585—I?>q8), bratr jeho Jan Protiva držel pak Slatinu po něm.")   Tento zemřel před r. 1612, zůstaviv statky Slatinu a Vidice synu nezletilému Diviši Vácslavovi, o jehož poručenstvi byly tehda některé spory mezi příbuznými. Týž pak  došed let prodal roku 1630 statek Slatinský JCrystyné Kordvli Černínové z Hehneku, která jej připojila k panství Hostounskérxiu.Ia) Tvrz stávala tam, kde jest nyní dvorská světnice a sklep.
') Ijb. crect. IX. M 3, lib. conf. ') Archiv kapitul, rel. tab. H.223,273. 3) DD. 16. f. 238. ') DZ.16. N I, 20. P 17. 8) DZ. 295. Ml. "} Dvorský, Paměti žen 265. 7] Regesta kom. soudu. *) Berně str. 19. Roku 1385 jest také řeč o Bohuslavovi ze Slatiny, nevíme vSak, patří-li sem. (Archiv Plzeň.) Totéž platí i o hratřích Janovi a Pe'rovi r. 141c (Knihy Plzenské). e) Lib. erect. V. 25, l0) Archiv musejní, stará kniha kšaftův Plzenská. n) Archiv Ho-stounský, reg. licm. soudu. DZ. 7. C 25. ,s) Reg. kom. soudu. Archiv Hostounský.    '*) DZ. I44. A 22.
<_ čečovice.
* "%^ si hodinu cesty daleko od Stankov leží ves ČeČovice s pre-- A,       krásným starožitným kostelem ')   Tvrz tu také bývala a dJouho se udržela.   Ježte v urbáří Týnském r. 16ÍQ jest JL       reč O ní či o zámku, jenž byl z kamene postaven a vysokým valem  ohrazen.   Val tento zmizel a z bývalého zámku povstalo nynější moderní stavení.   První předek potomních  vlády k ČcČovskýcb  jest  Jaroslav z  Sukovce, jenž se r. I28g připomíná.5) On anebo některý z potomku přenesl pak sídlo své na ČeČovice a držtl oba statky.   Tak to nacházíme v I 1355 až I35&,  kdež  se Jaroslav s Čečovic jako  patron  kostelů v obou vesnicích vyskytuje. Týž Jaroslav prodal většino jmění svého. Roku 1362  prodal  dví? louky  u  Krňovic klášteru  Kladruhskémut v ty časy také prodal Čečovice a žil v chudobě je4tc r. 136a3)
Již od roku 1364 vyskytují se v drženi Čečovic a spojeného s nimi Buk ovce Jan Bušek a Vácslav bratří a Vilhartic^ držíce k tomu také ves Němčíce.'1) Později nachází se v jich držení Jan sám, spravuje je z hradu svého Vilhartic. S tímto měly Čečovice v následující době stejné osudy. Dcery jeho Anna a Kateřina dostaly po polovici statků dotčených, ale roku 1395 učinil Jindřich z Rožemberka, jako poručník Annin, směnu takovou s Kateřinou a Janem z Hradce, mužem jejím, že jí dal polovici Vilhartic a za to obdržel Bor a Petrtvice, pak tvrz, poplcži, kostel a ves v Čečo-vicich, vsi Bukovec, Nemněnice a Vsekary.3) S Annou držel pak ČeČovice její druhý manžel Vácslav z Vartethberka^ kterýž se proto r. 14OI jako patron kostela zdejšího objevuje. Když se pak po smrti jeho za Hynka starfiho z Náchoda a na AbrSpachu vdala a s ním v severovýchodních Čechách seděla, nezdálo se ji Čečovice spravovat]. Proto učinila r. 14OQ smlouvu s Jindřichem z Rožemberka t že mu Čečovic a jiných blízkých statku postoupila a za to si vy mínila, aby ročně 170 kop dostávala.*) Anna měla kromě toho také jiné příčiny, aby se Čečovic 2bavila. Asi roku i3qQ nebo potom, když Jindřich byl poručníkem jejím, sloužil pánu na Cečovicích Pribik z Janovic, jenž zprotiviv se potom byl od pána dobyt a na hrdle potrestán. Proto zdvihli se proti Jindřichovi RyŽemheršti z Janovic, strýci Přibikovi, a válčili s nim až do smrti. V dějinách Pajreku vypravujeme, kterak Jindřich si odtud pomáhal proti Ryžemberským. Teprve po jeho smrti ta válka skrze poručníky přetržena a spokojena. Purkrabí za něho byli napřed nějaký Prokcp a r. 1412 a 1413 Jan Špice 2 LuianJ*)
V drženi párni z Rožemberka, kteří kostel zdejší znova vyzdvihli, zůstaly Čečovice až do polovice 15. století. Asi tehda prodány jsou Dohšovi SnopouSovskému z čečovic Mezi tím bylo právo Annino přešlo na jej 1 syny a od těch na Jana Hlaváče z Mitrova. Tento chtěl se zase uvázati ve statek Čečovský a pohnal proto DobSe k soudu zemskému, ale nedokázal nic proto, že Anna nechala právo své promlfeti.8) Statek Čečovský potom Sel z ruky do ruky. Roku 1513 měl jej Volf z Ronlperka, ale prodal jej zase.*) Pak jej mel Jan z GutSteina. Synové jeho Jiříky Albrecht a Kryštof prodali r. 1542 tvrz, dvůr a ves Čečovice a vsi Bukovec, Nem neniče, OstromeČ, NoumČr, VŠe kary a Všlichov PtHHkovi Chlumskémn s Chlumu. Tento držel také zástavní zboží Stankovské 10j a zemřel r. 1544, odkázav Čečovice Pavlovi, synu svému. Poručníci spravovali statek tohoto nezletilého dědice jen krátký Čas, neboť poněvadž Jan mladil s Lobkovic obdržel dovolení královské, aby vyplatil zboží Stankovské a o ČeČovice také stál, prodali mu je roku IÍÍ46 a od té doby paiřily k Týnu Horšovskému.11)
■) Viz Fam. arch. IX. 17. 7) Reg. II. 634. 3) Lib. conf. kopíář Kladrubský, archiv Plzeňský. *) Lib. conf berní rejstřík. fi) Archiv č. II. 324, archiv Třeboňský. ň) Archiv č III. 478. archiv Třeboňský. T) Břežan, archiv Třeboň. B) Rtl. tab. I. 128. *) Archiv kapitulní. i0) DZ. I. L 12, archiv gub. ") DZ. 5. J 16, 8. A 20.
tvrze okolo týna.
119
honcovice.
?^ľ3'eVern* °^ ^tan'tOV Ve 'a^r'os,' Hradecké leží ves Honconce, ■) jež ode dávna (a to již před r. 1341) patřivala z čásii ke
klášteru Kladrubskému a z části k farnímu kostelu v Hradní a připojena byla k arcijdhenstvl HorSovskémv. Take tu byla náprava I tvrzí, jej"'* držíte' arcijáhnovi platil a sloužil ') Tuto povinnosť, kteráž se bezpochyby někdy zanedbávala, stvrdil r. 1379 zápisem svým vladyka Harant') V držení nápravy té pak se vyskytuje roku 139a vladyka Oldřich. Nástupce jeho Haceb z Honcovic byl r 1409 maršálkem arcibiskupovým, r. I423 držel Kozolupy a r. 1430 seděl v Slatině.aJ
Klášter Kladrubský postavil si ve své části také tvrz a zřídil při ni nápravu, jejíž držitel povinen byl klášteru sloužili s koněm, jenž by při nejmensim za 3 kopy stál, se samostřílem, v pancíři a železném kloboučku. Tuto nápravu držel do r. 1411 ilarhvart VrS t Modřejovic a t. r. koupil ji BuSék Klenovec g Čewin,*) bezpochyby týž Bušek z Honcovic. kterýž r. I449 pánům Gutšteinům proti Sasům pomáhal.9) V 1. 1460—1473 připomíná se Jan z Klenovic a v Honcovicich, jenž seděl na nápravě Kladrubské.') Tu pak koupil před t. 1483 Humprechi 1 RablUina a týž prodal r. 1488 tvrz Honcovice s dvorem, krčmou a podsedkem Ondřejovi, Leksovu synu ve Stříbře a Lidmile, manželce jeho. Ještě pak se dovídáme, že následovali r. 1489 bralrí Petr a Brykci z Metelska a T. 1496 Jan ťilipéř ze Ctibore, a tím jsou zprávy o této nápravě vyčerpány. Nedlouho potom od Cpatu vyplacena a ke klášteru' připojena7) O vsi, kteráž od r. 1420 byla zastavena, dovídáme se, že r. 1545 vyplacena byla k pan s t vi Týnskému.')
kamenice.
e farnosti Stankavské dvojí jest Kamenice, hořejší a dolejší,
\^/r a v obou bývaly tvrze; v dolejší již dávno zanikla, poněvadž od r. 1624 palřila k panství Týnskému, ale v hořejší, jež byla dlouho sídlem samostatného statku, udržela se až do počátku našeho století, kdež teprve pojata jest do dvorských stavení. Pojednáváme o nich pospolu, poněvadž v pamětech slarši doby nelze vždy rozeznávati, co se týče hořejší nebo dolejší. Tak tm pr. to nclfc říci o ř^JAnW (1. 1243} a u^sLufJťfch jelio JSíiilSi, Bohuslavovi a Zdislavcvi (r. 1282), ze které Kamenice pocházeli.') Rovněž to platí o Otikevi Okatarsci, který se roku 1362 připomíná a téhož rodu byl jako Kaničlí z Čachrova.10) Z berního rejstříku r. 1379 dovídáme se, že Kameuice dolejší byla rozdělena a jeden díl že měl jistý Racek. Hořejší Kamenice vyskytuje se tam jako příslušenství Hrádku, ale nepláli to o celé vesnici, neboť r. 1387 připomíná se yan Otalanec s Hore/Si Kamenice, syn Bozděchflv, jenž tehda obdaroval kostel Stankovský lesem, který se dotýkal lesa vladyky yann 3 Jfat/ienicc") Tento Jan jest snad lýž, klerý se zase r. 1402 připomíná 1 bezpochyby i totožný jest s Janem Plchou z Dolejší Kamenice, který se vyskytuje r. 1410 v nadání kostela Hlohovského.11) Od roku 1404 vyskytuje se nejednou Petr s Dol. Kamenice, 3| jenž byl v 1. 1419 — 1432 vladařem kláštera Chotěšov-ského.'1)   Od r. 1432 vyskytuji se br; tři Cliram a yindřich a Ka-
') Reg IV. 403, aTch. č I. 515. 5) Acla jud. 1377. ') Manuále v arch. kapit. knihy Pražské, lib. conf. arch. uvjs. *) Kcpiář Kladrubský 5) Archiv Drážďanský. ') Archiv bibl Praž. a kapit. ') Archiv bibl Praž. kopíář Kladrubský. *) Archiv gub. ") Reg. I. 520, II. 1188. ") Archiv Třeboňský. ") Archiv bibl. Pražské. ") DD. 18, lib. erect. IX. H 9. ") Viz Pam arch. IX. 945, lib conf. archiv mus.   ") Archiv bibl. Praž.
menice, jichž erb byl shora dolů polovičný a klenot dvě ruce lidské, které se druhdy laké ve štítě vyskytují. Olbram piipomíná se do r. [455.') Bratrem, ale jen jednobřišným, byl mu Boulích t Kamenice, jenž nosil na štítě veslaře s loďkou a od r. 1449 často se vyskytuje, jsa od roku I454 Seděním ve Ptenině. Bosděch vyzdvihl s yanem, bratrem svým, nový oltář v kostele arciděkanském v Týně, a Buzdech a Olbram vyskytují se často v pamětech tehdejších.3) Kdežto Bozděchovi potomci seděli ve Pteníně, zůstal yan Olbram (syn OJbramňv) na Dolejší Kamenici. Vyskytuje se v pamětech v 1 1468—1492 3) a následoval po něm yindřich Olbram, jenž ještě v 1. 1516 —1518 statek Dolejší Kamenici držel.1)
Xa počátku 16 stol. lze jií osudy obou Kamenic rozlišovali. V Kamenici hořejší bylo již také sídlo postaveno, z něhož povstala tvrz; patřila ort 14. století pořád k Hrádku, pročež o ní již tamže pojednáno. I Kamenici dolejši již hrozilo, že splyne na vždy s větším statkem, od té doby, co ji koupili páni z Roupova a s Hlohovou k panství Roupovskému drželi; i tvrz zdejší spustla. Statkem svým zase se stala r. 1547, když Bohuslav a VidrSpcrka pirodal Kamenici Hati Reicniteinárové a Vidrtpcrke, sestře své/) Hála tu nebydlila a tvrze také neopravovala. Zemřela roka 1558, odkázavši tvrz pusiou Kamenici s příkopem, dvůr a ves celou bratru svému Bohuslavovi*) Tento držel pustou ves ke Hlohové a tak bylo i za synů jeho Teprve když se vnukové jeho dělili a Kryštof za díl polovici Hlohové s Kamenici dostal, tuť v Kamenici novou tvrz vyzdvihl Osudy její a jak r. J 624 k panství Týna Horšovského připojena, vypravovány již v popise Hlohové.
metelsko dolejší.
everozápadně od Týna jest vesnice Melelsko lolejši, r 1379 majetek vladyk yindricha a Budivojt, kteří laké blízkou ves Újezdec drželi Mi<lr ArnoSt s Metelska stal se r. 1405 farářem v Mutěnině, odkud ž se dostal r. 1407 za kanovníka na Vyšehradě, kdež byl již r. 1405 dvě místa kanovnická zřídil. Byl také kannvnikem u sv. Apolináře, později kanovníkem kostela Pražského a od roku 1423 lílulárnim farářem v Klatovech.'1) Bratr jeho yan byl r. 1415 arcijahnem Vyvarským.8) Třetím bratrem snad byl Vácsbxv Šrot rj iJelclska, jenž seděl r. 1415 na Bliživf. Týž prodal t r. úrok ?<leňce, vdově po Matějovi z Metelska, která jej k velkému kositlu v Týně obrátila y) Šrot zůstavil syna Arnošta, jemuž strýc jeho M. Arnošr r. 1441 vsi Ujezdce postoupil. Tento druhý Arnošt Žil ještě r. I4S4 Současně žil yindřich a Metelska (snad čtvrtý bratr), jenž od r. 1419 stál při straně latolické a pak zápisem Tachov obdržel. Zfistavil syny Jindřicha a Jana.1") Neni známo, kdy se tito z Metelska vyprodali. Zde sedil r. 1448 yan Tele ze Sedlce, kterýž se proto z Metelska psal Asi záhy připojeno jest Metelsko U Týnu a pioto tu tvrz zanikla. Roku ic,'3 prodal ťdeslav Dobrohost b Ro-níperka ves MeteUko dolejší s dědinami v Újezdci Zdeňkovi Ůtičkovi 1 Ulic. Tento tu seděl ještě r. 1519,") aniž pak nám známo jest, co se se statkem jeho dělo. V 16. stol. patřil již k Týnu.
') Tamže, DD 15. f 428. ') Viz Památky »rch. IX. 949. ') Kopiář Kladrubský, archiv mus. ') Arch. bibl fraž. a Třeboň. s! DZ, S. L> 27. ej DZ. 13. B 7—8. ') Lib. conf ie! tab. II. 43, 04, 114. Tomek, děje Prahy V. "J Lib. erecl. XI. 114. Aichidia-conus Wywariensis in eeel. Agrieiisi. 8) Lib. erect. X. 53- ln) DD. 16. f. 216, arch. č. I. 5l5, 5^1, HI. 49O, S12. ") Aich. bibl. Praž. DZ. 2. J 21. reg. kom. soudu. Palacký klade k tomuto Metelsku znamení tvrze, my však jsme dokladu o tom nenašli.
Ill*
OSVRAClN hrad a tvrz.
deme-li od Stankov nahoru po Zubřině, objeví se našemu zraku kostelní ves Vostračíno v pěkné poloze.   Jméno její původní bylo Osvračín (pocházející od jména Osvraky), z čehož se vyvinulo ke konci 15. století Osračín a to pak se od počátku 17. věku vyslovovalo Vostračíno.   Vo vsi jest zámek, který povstal z tvrze v 16. století postavené. Starší sídlo nebo hrad pánů zdejších stával nade vsi na konci ostrohu, který se k ní dosti příkře, na ostatní strany však méně příkře sklání, nicméně jest hradiště samo na tři strany strmé.   Cesta z hradu ze vsi šla zvolna po svahu hory až skorém nahoru a zde se zatočila ke hradu; té užívají ještě lidé, kteří mají zde na kopci svá pole.   Druhá cesta, kterou se jezdívalo ke hradu od Močerad, totiž výšiny, jest zarostlá; ta šla mezi ploty, jak svědčí vyvýšeniny po obou stranách, a příchozí měl kromě toho po pravé ruce čtyřhranné místo, též ploty nebo sruby ohrazené. Cesta přestávala u náspu nevysokého '^L^f^-říj        a příkopu úzkého a mělkého, který ostroh na přič přetínal.   Za ním byl úzký parkán, z něhož příchozí spatřoval před sebou zadní, sice malý, ale velmi pevný hrad. Objímal jej na všech stranách v podobě vejce přikop široký a posud velice hluboký a jen tam mělčí, kde jsou boky hory strmé, a jej zase objímal pevný násep, který byl na severovýchodní straně ke vnitřku rozšířen a studní opatřen, do kteréž se dešťová voda sváděla k napájení těch, kteří na hradě bydlili; neboť na živou vodu přijíti tu nebylo možno. Z hradu, který do oválu založen, zbylo jen věžiětě, kteréž lze jen z pověsti a po bedlivém hledání najiti, a kousek hradby, která šla okolo hradu po boku příkopu. Z těchto skrovných zbytků lze si domyslitij že hrad se skládal z dolní ohrady či parkánu jej na všech stranách objímajícího, z okrouhlé věže a nějakého skrovného stavení, kteréž jediné skromným požadavkům 13. až 15. století postačovalo.
Osvračín založen jest ve 13. stol. od rodu, který si zvolil za erb berana ve skoku a na několika statcích v Plzeňsku sídlel. První z nich byl Zdeslav z Osvračina, který se r. 1289 připomíná.') Potomek jeho Nachval (r. 1321—133ti držel také některé vesnice u Zbiroha. které mu král Jan zastavil, a kromě toho měl tu také zboží některá, na nichž povstal pak hrad Drštka.a) Jeden jeho syn jménem Zbyněk (nebo Zbislav) byl r. 1331 purkrabí na Týně Horšovském a Heršteině, ujal okolo r. 1342 hrad Osvračín, ale seděl roku 1366 na Bukové.3) Druhý syn Dobrokost z RonSperka daroval roku 1366 platy v Mirošově klášterům Plzenským a ustanovil, aby panství nad těmi dvory, z nichž se plat vydával, měli napřed Zbyněk z Bukové, po jeho smrti Nachval z Osvračína, po tomto Sezema z Přívozce a teprve po smrti jich všech
') Reg. II. 634.   ") Rel tab. II. 401, reg. III. 448, 721.   3) Reg. III. 721, IV. 480.
os1račin hrad a tvkz.
121
nejstarší syn Dobrohostuv.') Tento Nachval snad jest synkem Zbyňkovým a připomíná se jeístě v 1. 1384 a 1394 jako spolupatron kostela Osvračinského, zachovav si tu po prodání hradu nejaké skrovné jmění.2)
Osvračín ves nacházíme potom rozdělenou mezi několik držitelů. Jan a Vácslav z Osvračina bratří, kteří prodali r 1373 dvůr v Pěžíně, snad již seděli na hradě, ale najisto měli Cásf vesnice. Roku 1379 měl čásť Bedřich z Vinařec, ostatek s hradem drželi Ratmír a Bušek bratří ze Svamberka.3) Roku 1382 postoupil Ratmír nebo Racek hradu Osvraŕína se dvěma dvory poplužnými, platem ve vsi a t;řetím dílem podací kostelního Ješkovi Kozíhlavě ze Pnětluk směnou za jiné dědiny.4) Ale i ten tu dlouho neseděl. Roku 1385 přeli se Kunata a Sezema z Bělé rodu Vrtbovského o podací kostelní s Nachvalem, r. 1394 pak držel hrad Michálek z Orle erbu orlice. Tento prodal r 1397 dvůr kmecí v Osvračíně ke kostelu Hlohovskému a postoupil pak Osvračina bratřím Bohuslavovi a Vácslavovi z Otišic, kteří se již r. 1402 jako patronové kostela zdejšího připomínají.5) Bohuše odděliv se seděl r. 1409 na Skočcích a učinil nadání diDminikánům v Plzni na záduši rodu svého, k němuž bratr jeho Vácslav pečeť svou přitiskl. Tento připomíná se naposled r. 1414 a zdá se, že nedlouho potom zemřel, čímž se i vysvětluje, proč se zase Bohuše od r. 1417 jako pán na Osvračíně vyskytuje.6) Potomek jeho Bohuše z Otčšic prodal (r. 1470) 28 dvorův a zemí v Osvračíně kmetům svým v právo purkrechtni a r 1472 prodal podobným právem své dvory v Božkové u Plzně.1) Připomíná se jeStě r. 1474 a zdá- se? ze Osvračín prodal panu Fůtovi z Ryžemberka, jenž jej připojil ke Švihovú.8) Hrad potom spustí docela a lid si to vykládal později tak, že se propadl pro pýchu svých držitelů, kteří prý si z housek pantořličky dělali. Na počátku našeho století stály ještě vysoké s:di s děrami, skrze něž bylo vidéti do nějakého starého sklepa.9)
Půta zemřel r. 1504 zůstaviv. Horaždovice a Osvračín manželce své Bohunce z Lomnice. m) Po její smrti spadly na syny a Osvračín se dostal Jindřichovi z Rylembcrka Tento prodal Osvračín hrad pustý a ves celou s podacím Janovi Vidršpergárovi z Vidršperka a prodej obnovil r. 1545, když Osvračín již dávno Janovi nepatřil.") Roku 1544 totiž jej držela Markéta KoČovská z Křimic, majic také statky zápisné, půl městečka Přeštic, vsi Vstiš, Sobé-kury a Žerovice.I2) Té doby se dovídáme jen o samých ženských, které tu seděly. Tak se připomíná roku 1570 Ofka KoČovská, která začala při s obci Týnskou o les Občiznu, a roku 1579 Anna KoČovská.13) První nám známý mužský, který Osvračín držel, byl Jiří z Kočová, jenž roku 1585 Annu Žákavcovou z Chudenic na tvrzi zaejší pěst. v hlavu zbil. Od držitelů tehdejších totiž postavena nová tvrz při dvoře, kterýž, tuším, z několika sedl-ských statků skoupili. Dotčený Jiřík získal také Chotiměř a zemřel r. 1619, odkázav statky své Osvračín a Chotiměř Anně Černínové roz. 2 íCočova sestře své a synům jejím Drslavovi, Jiříkovi, Janovi a Humprechtovi.,4) Při dělení prvním ujal Osvračín nejmladší syn Hump-recht, když však tento nedlouho potom zemřel, spadl na ostatní tři bratři. Napřed učiněna smlouva (r. 1Ď23, 7. února), jíž statek ten od Jiříka a Jana prodán Drslavovi, ale smlouva ta nezůstala v platnosti, poněvadž bezpochyby Drslav platiti nemohl. Tedy Jiřík, jenž seděl na Novém dvoře, pohnal r. 1623 Drslava, jako bratra nejstaršího, aby statek na 3 díly rozdělil. 15) Na místě dělení přišlo k nové smlouvě
') Archiv Plzeňský. ') Lib. conf. »1 DD. JJ. f. 197, berné na sir. 19. ') Kel. tab. I. 472. s) Lib. conf. acta Žitav. K 6. •) Archiv Plzeň., archiv č. VI. 469, lib. conf. ') DZm. 137. M 29—31, archiv Plzeňský. *) DD. 16. f. 237. »| Para. arch. VIII. ISI —152. ,0) DZ. 252. A 6— 14. ll)DZ. 7. A l5. '*) Reg. kom. soudu. ,J) Archiv Týnský a berní rejstříky v arch. Třeboňském. ") DZ. 139. M 7, 141, L 24. ") DZm. 54. B 23.
122
LŠTÉNÍ TVRZ.
r. 1625, jíž Jiřík statek ten ujal.') Mél také Radonice a ukončil r 1634 dlouhý spor s obcí Týnskou o les Občiznu tím způsobem, že jej rozdělili. B) Zemřel r. 1669 a dědicem jeho stal se strýc Jiří Vácslav. Tento zemřel roku 1687, odkázav statek, který měl býti podlé vůle Jiříkovy nápadním rodinným, dětem svým. Tedy se vdova Anna Lidmila roz. Mitrovská z Nemysle v Osvračin uvázala, ale nejstarší syn Vilém Vácslav, učiniv tomu odpor dovedl toho, že na soudě zemském pořízení otcovo bylo za neplatné uznáno (r. 1688)
a   etatel::   Osvračínský   s Radonicemi  jemu   samému   přisouzen. ;i)    Dotčené   fct:iti".y   prodal   Vacslav Vilém
(přečkav mladšího bratra Humprechta a jsa té pošlosti poslední) roku 1694 Heřmanovi Jakubovi hraběti Černínovi z Chudenic 4) Osvračin připojen potom ke statku Kanickému a zůstal při něm až do r. 1734, od kteréž doby jest zase statkem samostatným.
LSTENI TVRZ.
o naší doby málo tvrzi původních se nám zachovalo. Některé z nich již popsány v předešlých dílech, ale z nich zase menší čásť byly tvrze věžovaté, kteréž jsou rázu nejstaršího. R těm a takovým, jako se spatřují v Královicích, Hrušově, Velkých Horkách, Malo-ticích a jinde, druží se také tvrz Lštěnská. Ves Lšténí pěkně jest položena mezi Domažlicemi, Kolovčem a Staňkovy. Při dvoře stojí čtyřhranné věžovaté stavení, na třech stranách obklopeno jsouc zahradou a na čtvrté dotýkajíc se obydlí nájemcova, jenž věže užívá za sýpku. Z venčí objevuje se věž tato, jejíž každá strana měří asi 10 m , jako hrubé hmotné stavení, střechou nízkou, končitou kryté; na omítce její někdy bílé, nyní zašpinavélé znáti jest ty bledorudé čáry, které v minulém století velice oblíbeny byly; staré rýsování 16. věku sem a tam pod touto omítkou pronikává. Skrze dvéře v nové vylomené a po něco málo schodech vstupuje se na první podlahu vyvýšeného přízemí a do čtyřhranné tmavé místnosti, do níž skrovné světlo skrze dvě střílny vniká. Výše, kde jest druhá podlaha, jsou dvě okna a tolikéž střílen, nad tím zase jest místnost s jediným malým oknem. Co se prošlo posud, bývaly samé komory. Do bývalého obydlí vstupuje se, když se přijde na čtvrtou podlahu, neboť tu byla čtyři okna, z nichž jedno jest zazděno a u jednoho spatřují se lavice zděné, kteréž pro pohodlí (nebo podlé našeho smýšlení nepohodlí) sedících jsou placatými kameny přikryty. Viděti na této malé věci péči starého věku, aby vše bylo bytelné a trvalé. Nad pátou podlahou jest =, oken a jedno zazděné. U tří jsou lavice zděné, prkny pokryté. Rok 1769 nad črvrtou podlahou na omítce se nacházející svědci, že od té doby s vnitřkem skorém se nehnulo; jen to se povídá, že věž byla dříve vyšší, ale že jí kus vy bořen, což by platilo o bývalých podkrovních světnicích. Roku i6qo praví se o této věži, že jest silná, od kamene vystavěná a šindelem přikrytá, pod ní že jest loch a nad ní čtverý sýpky. Držitelé 16. století nemohouce přestávati na tom skrovném příbytku, kteréhož jim věž poskytovala přistavěli k ni staveni k obydlí, dílem ode zdiva, dílem cd roubení. Naclázela se tam komora, veliká světnice, pokojíček, výstupek klenutý, kuchyně se špižírnou a jiné příležitosti. Tak to bylo ještě r. 1690, ale poněvadž se tu nebydlilo, bylo stavení toto roku 1711 na rozvalení, poněvidž klenutí sé větším dílem zbořila a roubení shnilo; a tak zbyl jen některý kus dobré zdi.   Okolo tvrze býval též příkop, který jest docela zasypán, tak že jej ani nelz^ znáti.
Tvrz Letenská vyskytuje se v 1. 1362—1367 v držení Půlově ze LStlní, jenž faráře ke kostelu zdejšímu podával Nástupce jeho Felhřim (r. 1371 —1379) dělil se o ves s Ješkem nějakým a Dobrohostem Mělnickým.h) Tento vyskytuje se od r. 1379 jako patron kostela zdejšího6) a jsa pán pobožný daroval r 1408 ke kostelu zdejšímu půl páté země proto, aby při něm druhý kněz střidník chován býti mohl, k čemuž plebán Přibik tři země přidal. Po roce 1408 jsme ho v pamětech nenašli a víme z potomních osudů Lšténí jen tolik, že tu r. 1415 nějaký plat prodáván, ale kdo je tehda držel, není poznamenáno. 7) Zdá se, že Lštěni přikoupeno ke Hrádku Skrchlebskému a že se proto po celé 15. století o něm zmínky nečiní.   A v skutku vyskytuji se oba statky r. 1513 v držení Jana Bohuchvala z Hrádku, jenž se psal
') Reg. kam. sondu. dz. 310. A i.   ») Archiv Týnský.   3) dz 115. A 18, 117. A 13, B 17.   *) dz. 405. m 27.   *) Lib. codi. berně na str. 20.   *) Líh. ennf. kopiář Kladrubský, archiv č. IV  237.   ') Lib. erect. IX. A 4, X. 53.
tvrze v okolí lšteni.
seděnim na Lšténí a jsa viry pod jednou, katolické řády tu zachovával ') Zemřel okolo r 1519, po čemž statek jeho na dva díly délen. Lštění tvrz s dvorem a vsí, ves Močerady, pusté vsi Mimov a Vítkovice a díl vsi Hradišté dostaly se sestře jeho Elišce z Hrádku. Ta bezpochyby byla nezletilá; sice víme, že r. 1522 poroučeli na Lšténí Vácslav a Baltazar bratří Bohuchvalové, na něž žalovala Adlička z tjlic, že ji vola zabili na dvoře Lšténském a zabivše snědli. Eliška vdala se za Diviše Černína z Chudenic, jenž se proto od r. 1528 pánem na Lštění nazývá.2) Oba manželé jsou praděd a prabába všech Černínů nyní žijících Stářím jsouc přemožena odevzdala Eliška statek Lšténský roku 1549 synům svým Janovi, Humprechtovi, Drslavovi a Protivovi.^) Z těch poslední dva záhy pomreli a ostatní se r. m64 mezi sebou podělili tak, že Humprecht vzal první díl nebo Chudenice a Janovi zůstal díl druhý, totiž tvrz Lšténí, dvůr a ves s podacím kostela sv. Jana křtitele, vsi Močerady, Hradiště a Mimov. Jan držel také statek Nedrahovský, zemřel r. 1580 dne 24. srpna a pohřben jest v kostele Jesenickém Zůstali po něm čtyři synové, z nichž druhý Humprecht obdržel při dělení (r. (593) tvrz Lštění s dvorem a ves, ves Mimov a díl Milavče. Statek ten prodal nedlouho potom Vácslavovi mladšímu Kocovi z Dobrše, jenž jej pustil za krátký čas (r. 1599, 14. září) obci města Domažlic. *)
Domažličtí dlouho drželi Lštění. Roku 1621 ovšem jim vzata veliká čásť jejich jmění, kromě toho byly i ostatní statky r. 1623 ujaty a kr. rychtáři Bedřichovi Silvanovi z Feldenšteina poručeny, ale něco jim zase roku 1626 navráceno. Mezi těmito statky bylo také Lštění, pro něž se bezpochyby kupec nenašel. Ale obec vojskem tak byla obtěžována, že přišla do velikých závad a proto některé z těchto statků nucena byla zastavovati. Tak zastavila Lštění r. 1038 Kašparovi Rogirovi v 9000 fl, po němž je držela vdova Kateřina, opět vdaná Vidršpergárová. ") Kdy a jak zboží to zase vyplatili, není nám známo. Roku 1665 prodali Domažličtí statek Lšténský Kunatovi Jaroslavovi hraběti z Bubna a s Lttic, jenž jej připojil ke statku svému Srbickému. *) Syn jeho Leopold Maximilian upadl nezřízeným hospodářstvím do dluhu, tak že na statky jeho exekučním právem sazeno. Statek Lšténský v 1. 1690—1698 odhádán Jnnocentovi Ferdinandovi hraběti z Bubna.'7) Za několik let zase přišlo Lštění k odhadu a měli je potom Markéta z Valdšteina a bratr její František Jozef Černín z Chudenic. Od nich koupil je roku 1719 Jan Maximilian Kyšperský z Vřesovic a připojil je ke statku Přívozci.
TVRZE ľ OKOLÍ LŠTĚNÍ.
p ŕi vozec.
ad Osvračfnem leží při Zubrinč ves Přivazec, ode dávna sídlo vladycké. Roku 1366 připomíná se Sezema z Při. vozce, který k rodu vladyk Osvračínských náležel. Po něm tu seděl Bohuše s Rotďalovic, drže roku 137a také ves MiLrce, S bratry svými Janem a Alšem prodal BohuSe r. 1404 Tomin háj lidem svým v Milavři a jak se zdá, nedlouho potom zemřel."} Také Aleš zemřel brzo (a*i r. 1412), zůstaviv statky Přivozec a Libosvar synu svému nezletilému Hynkovi. Statky ty prevzal potom Jan, třetí bratr a prodal Přivozec tvrz, dvůr a ves (kromě 2 dvorů kmecícb) Hynkovi t Prohoře.9) Prodej tento se tal před r. 1414, neboť tehda již se Hynek psal z Přivozce, a r. 1415 pod týmž jménem odpíral provolání v Zámělicích. Roku 1416 zapsal klášteru Plaskému plat, který se mu měl z Přívozce vydávati.") Tehda měl již syny zrostlé Hynka a Racka, ale on i jeho synové pomreli bez dědiců. Z těch přičiň daroval král Ladislav r. 1453 tvrz zbořenou PHvozec se vším tím zbožím odumřelým Janovi Cahovi t Kamenné hory.1') Statek ten se uacházel tehda v bídném stavu, byv bezpochyby od křižáků popleněn a vyhuben.11) Nejaký čas byl
') Archiv kapit. bibl Praž. a kopiář v arch. gub. s] Reg. kom. soudu. DZ. 250. L 15. ") DZm. 228. J 18. ') Arch. Hradecký. DZ. 131. K 4, L 17, 176. B 24, 177. G 10. 5) Bílek, dřje konf. *) DZ. 466. A 17. 7) DZ. 31 O 30, 33, M 24. ») Archiv Plzeň, rejst. berní, archiv č. IV. 236 *> DD. 15. f. 182, rel. tab. II. 133. J0) Lib. erect. XIII. a. 207, archiv český VI. 34. DD. 15. f. 189. ") DD. 16. i. 208, 23. F 5.    ") Reg. kom. soudu.
také v držení vladyk z Opálky, z nichž se r. 1518 Jan ířevoiecký s Opálky připomíná. Od nich tvrz zdejší zase byla obnovena a od r. 1528 nacházela se v držení Jana mladšího Kanickŕho z Čachrova.1) Dlouhou dobu držen nyní Přivozec ke statku Kanickému, při čemž tvrz, jak se zdá, spustla. Když se synové Jiříka Kanického dělili, doslal Jindřich, jeden z nich, Přivozec za svůj díl. Manželkou jeho snad byla Anna Kanická z Výšková, jež se v 1. Ijqo—Ijg4 jako pani na Přívozci připomíná*) Koku 1604 prodal Jindřich ves Přivozec s dvorem svobodným v ni Jiříkovi Kočovshhnu t Kolona na Osvracíně, ale od toho koupil jí po 4 letech Sfnžl Vřesovec s Vřesovic. Ve sbírkách sněmovních uvádí se jako držitel Přivozce y*i« 2 Vřesovic a r. 1655 Jan Vilém Kyiperský t Vřesovic (f r. 1678). V drženi potomků jeho zůstal Přivozec až do poslední té pošlosli jménem £lifky, kteráž se vdala (r. I753) za Jana Bořka Dohalskéko 2 T>o-halic, a rodu Dohalskému náleží týž statek podnes.3)
nahošice
Nad Přivozcem a též nad Zubřinou jest ves Nahošice, jejíž zámeček stoji na miste bývalé tvrze. Roku 1362 seděl tu Pavlík, jenž žil jeStě r. 1387; r. 1379 seděl tu Svatobor, ale pripomína se také Afarkvart (r. 1380!.')   Polom se připomínají roku I4O8 Beneš,
') Viz děje Kanic níže, fl) Kopiář v arch. gub. DZm. 157. M 31. ■>) DZ. 310. A 22. A 24. 4) Berní rejstřík. DD. 13. f. 109, lib. erect. VII. f. 52, archiv bibl. Praž., archiv Třeboň.
124
tvrze v okolí lšténí.
r. 1410 Hrdoň, kterýž prodal dvůr v Počinovicich, a r. 1416 Petr Vidldk.') Jati odtud odpověděl r. 1420 Pražanům a Habart z NahcSic koupil r. 1438 s Katruši z Otova manželkou svou nápravu v Touš-kovř.1) Někteří ze jmenovaných snad pocházeli z druhých Nahošic, kteréž ležely vedle Hradišťan a Černovic a od roku 1390 klášteru Kladrubskému patřívaly. V 1. 1451— f4^5 seděl na tvrzi zdejší Vfijslav a Erat\iíova a od r. 14B0 Jíw Vojslav*) Od r. 1515 sedři tu MikuldS s BraniSova, jenž býval purkrabí Domažlickým Týž prodal v 1. 1521—1524 tvrz, dvfir a ves Nahošice, a ve Výrově, Blíživě, Malouicích a Hřichovicích, co tu měl, Vácslavovi Henigárovi a Žeberka.1) Tento měl manželku Annu z Hognestu, jíž r. 1547 na díle statku svého věnoval a zemřel po r. 1554, zůstaviv syna a dědice
století seděli tu také dlouho Širntyngárové z Širntynku. Statkem samostatným jsou posud.
\[ V od Nahošicemi jest ves Blížejov, v starých pamětech i Blíživa A Py1   3 BlfXev p^ávaaá.    Zde M:déli tuku 13Z4 bratři Uha, Edenek fiv   a Beneda z Bliíivy, kteří nobili na štitě s'rém berana, tak *     jako strýci jich na Osvračině.1) Skrze ně přiíílo, tuším, k rozděleni té vesnice.   Čásť podrželi potomci jich, vladykové Choti-měřšti, druhou držel v 1. 1379—1403 Hroch z Bliíe/ova.1) Část" jednu držel r. I413 Vdcslav Šrůt a Hetelska, jenž prodal r. 1415
Lštěni.
Fuprechla.'') Tento zemřel okolo r. 1580 a ve statek uvázala se Cecílie Henigárova z Dobrše, jako poručnice soudem zemským zřízená.8) Od r. 1616 připomíná se Vdcslav Herigár na Kahošicich, bezpochyby syn Rupiechtův. Po bitvě Bělohorské sice v pokutu neupadl, ale poněvadž nechtěl v zemi zůstali, prodal r. 1626 statek Nahošický Aléné Salomhil rozené Čemince s Chudlnic.1) Tato zemřela r. 1657, byvši třikráte vdána. Nahošice dědil po uí Jan Jindřich Mori z Letina, třetí manžel její, jenž se po druhé oženil s Johankou Dorotou Měsíčkovou z Výšková. Tato stala se po jeho smrti (f r. 1662) poruční t i děti nezletilých, ale prodala Nahošice roku 1666 Františkovi Maximilianovi Černínovi 3 Chudenic.*) Po kolik let pak zůstaly Nahošice v držení rodiny Černinovské, v 18.
') Acta jud. rfl lab. II. 72, archiv č. III. 279. ') Archiv č. IV. 379, archiv bibl Praž. 3) Archiv č. IV. So, 24O, 24Í, 244 4) DZ. 4. J 2. archjv c. IV, 244, arch. v Týne Horš. a arch. mus ') DZ. 8. P. 7. 6) DZm. 139. C 30. V arch. Třeboň, připomíná se roku 1579 Markéta Henigárova na Nahošicích. ') DZ. 295. O 9. ') DZ. 113. M 3.1, 261  ť 7, 392. R 20.
plat ua Lštěni,3) současně však (r. 140Ú—1423) vyskytuje se jako pán podací Sezema z Chotiměře. Rozdělení vsi pozůstalo i v pozdějších dobách. Část' vsi dostala se k Nahošicům, druhou čásf, na niž postavena jest tvrz, držel rod BlíSivskýeh z Btiíivy. Předkem jich snad byl PřibraÝn z BliSivy, jenž r. 1472 Bavorům opověděl. Od r. 1492 vyskytuje se Jan, jenž býval vladařem kláštera Chotě-šovskéhu (r 1496). Vedle něho seděl tu také Jan ,1 Opálky.*) Jan Bliživský zemřel někdy před r. 154I, zůstaviv syny Jiříka. Jana, Hynka, Bedřicha a Adama, kteří r, 1542 znova mat eři své Markétě z Polžic aa tvrzi, dvoru a vsi Blíživě věnovali.5) Co se potom s tvrzi dělo, není nám známo. Současně (r. 154tí) seděl Jetřich Bliživský s manželkou svou Kateřinou z Kanic na dvoře Rodičovském v Blíživě, drže k tomu nějakou čásť vesnice, a prodal tento statek r. I552 Vácslavovi Henigárovi s Eberka na Nahošicích. Od těch dob patřila vělši čásť vesnice k Nahošicům.
') Reg. IH. 374.   ') Berne str. 21, DD. 18. f. 20.   *) Ub. erect X. 53.   ') Arch. Hi. Mnich arch. bibl. Pra2,   *) DZ. 4. B 4.
tvrze v okolí lštění.
Netřeby od severní strany.
chotimíř.
ezi Přivozcem a Osvračinem, též nad Zubři nou, leží ves Chotimíř, tak nazvaná po vladyce Ctotimirovi. Za starých dob byla tu tvrz a posud jest tu sídlo samostatného statkn. Roku 1379 vyskytuje se jako držitel jeho vladyka Hnfvtk, jenž si r. 1381 podaci v Elížejoví osoboval.') Nástupce jeho Racek připomíná se r. 1382.*) Vilém a Setema bratři a Ckolimiře vyskytují se r. 1403 nejen v držení Cholimiře, nýbrž i polovice podací v Blížejově, kteréž ke statku tomuto ještě v 16. století patřivalo; Sezema. pak žil ještě r. 1423. Odtud přes sto let oic o Chotimíři nevíme.8) Roku 1540 prodal Jeroným Tas a Peruce tvrz a dvůr Chotimíř se 3 dvory k mečím i pustými a podacím v Blížeiovč KaS&arovi Goifrvdm>i iinak Rernaiktivi a ý.*h*tir* a Barbore z Chotimíře, manželce jeho.') Kašpar, jenž r. 1556 kostel Bliživský znova postavili dal, neměl mužských potomků, prořež zapsal r. 1S48 statek Chotimífský s tvrzí pustou dceři své Dorotě vdané za Vácslava PerŠteinára z Peršteina takovým způsobem, aby se po smrti její dostal dceři její Anně.*) Žil ještě r. 1559, Ideí dal namalovat! dvě památné tabule, kteréž se v kostele Blíživském na-
') Berně na str. 18, acta jud.   ') DD. 13. f. 116.   *) Lib. conf, ') DZ. 6. D 6, rel, tab. I. 312.   5) DZm. 22S. F 17.
Hrady a zámky České IX. __
cliázejí. Dorota zemřela teprve r. l5g6 přečkavši, jak se zdá, dceru svou Annu. Tira se také vysvětluje, proč posledním pořízením svým odkázala Chotimíř vnuku svému (synu Anninu) Vdcslaiovi mladiimu Kocovi a Dobrle na Těšetinech a Borovech.1) Svou vlidu na Chotimíři začal Koc způsobem nechvalným. Nebo f přišed r. 1596 do Nové Kdyně, tu Vácslava krejčího prutem a pěsti sepral a okrvavil; a tak i on a jiní páni ještě i proti jiným sousedům Kdyňským si vedli.') Nějaký čas potom příkoupě ca Chotimíř k Osvračinu, při ntimž zůstávala asi do r. 1623, kdež se dostala za díl Janovi Černínovi a Chudenic. Od něho dostala jej manželka jeho Anna EliSka a Janovic (t r. 1635), kteráž jej odkázala Alénl Barboře s Přichevic, dceři své z prvního manželství.9) Tato byla dvakráte vdána a predala Chotimíř r. 1652 Lorencovi Hybnerovi le Streitenfeldu, jenž r. 1653 zemřel, ôulkažäv Choumfř manželce a synu svému.*) později drflei jej Karel Gárischen v. Petlerskofen, c. k. rytmistr a měšťan Menšího města Pražského, jenž zemřel roku 1677 v cizině, jsa ve službě vojenské. Rokn 1689 koupil Chotimíř Jan Leopoldu Širntynku,1) skrze jehož potomstvo se dostal v drženi Henig&rů a Eberka a později (r. 1735) KytSperských z Vřesovic.   O pozdějších držitelích pomlčíme.')
') DZ. 127. C 8—14. Para. arch. IX. 646. ') R eg. kom. sondu. J) DZ. 144. P 20. ') DZ. 261. A 28. DZ. 307. T 21. ») DZ. 116. B 30, 401. M 17.   B) Viz v Sommerové topograf! na str. 188.
___ <7
NETŘEBY A KANICE.
ti si nici z Domažlic do Kolovče leži výstavná ves Kanice se zámkem, stavenim prostým bez zvláštního stavitelského rázu. Nad Kanicemi táhne se pohoří lesnaté, z něhož se odvětvuje na způsob rosochy ostroh na vrchu s úzkým skalnatým bradlem, jež spadá strmě na obě strany a jen od opyše se něco volněji ke Kanicům sklání. Uprostřed ostroha, kde se bradlo trochu rozšiřuje, stával hrad Kanický, jemuž se druhdy Netřeby, druhdy Nový Ryžemberk říkávalo. Cesta k němu bývalá dobře se poznává, jde-li se pěšinou vedle nynější školky na stromoví lesní. Před několika lety Šla cesta tato pasekou, která pro množství svého kvítí poskytovala pohled rozkošný. Poutník horkem unavený mohl se tu občerstviti jahodami nevídané velikosti a příjemné chuti, když pak vrcholu došel, tuť zrak mohl potěšiti pohledem na tisové stromy, jichž množství na hradišti roste. Cesta jde napřed volně a něco pruděeji pod samým hradištěm, kde se na dotčené bradlo zatáčí. Tu se schází tato cesta Kanická s jinou cestou, která přichází z hor a pak jde cesta ta po bradle úzkém až ke hradu. Tento oddělen jest od výšin)^ příkopem ve skále vytesaným, v němž jsou známky bývalé studně. Hned zai příkopem vstupuje se do čtyřhranného věžovatého stavení, vedle něhož bývala brána, která i s hradbou dávno se sesula. Zbyly z toho stavení jen dvě strany, ale tu jsou zdi vysoké asi do druhého nebo třetího poschodí. Před časy tu byly schody, kterými se přicházelo až na vrch zdi a na altánek tu postavený, ale od několika let se neopravovaly a tak z nich zbylo jen něco poloshnilého dříví. V přízemí jest ještě střílna; sice není oken v těchto zdech, kteréž mohly vydány býti útoku nepřátel, ale byla okna na druhých stranách a právě piroto se tak rozpadly, že z nich zbyly jen základy Stavení to bylo věží, palácem i obydlím, vším dohromady. Stojí v jihovýchodním rohu skrovného hradu, tak že tu nebylo od kamene nic více než hradba, z níž ještě některé vysoké kusy zbyly. Mezi věží a hradbou jest parkán nerovný, od věže ke hradbám se sklánějící. Za hradem ještě malý kus pokračuje bradlo.
O Kanicích před 14. stoletím není zpráv. Mohlo by se mysliti podlé jejich nejstarších držitelů, že patřdy k starodávnému dědictví rodu Ryžemberského, ale to jest jen domněnka. Rovněž nelze říci, jestli patřily jednomu z pěti synů Děpolta ze Zbiroha (f r. 1297). Ale jisto jest to o Dlpoltovi z Ryzemberka, synu jednoho z nich (r. 1324), kterýž se r. 1325 z Kanic psal.1) Poněvadž bud jemu nebo potomkům jeho obyt na Kanicích nestačil, vystavěli si blízko vsi na místě příhodném hrad, kterýž na rozdíl původni kolébky rodiny šve Novým Ryžěmběrkém nazvali; kdy šé zalúžění íůtů šcalú, není iiáiTi žnámO, pôíiévädž i o potomcích a nástupcích Děpoltových zpráv nemáme. Jen tolik připomeneme, že se název Nový Ryžemberk nějaký čas v písemnostech udržel, lid však hrad ten podlé starého názvu hory vždy Netřeby pojmenovával.2) Okolo r. 1379 náleželo zboží Kanické Rackovi ze Svamberka, ten pak prodal roku 1382, 1. března „Ryžemberk hrad Nový", v Kanicích dvůr popi. s tvrzí a dvojím poplužim, ves celou, ves Hradiště, Osvračín hrad s dvojím poplužim a dvory Jeíkovi řečenému Kozíhlava z Pnětluk, místo peněz však přijal od něho zboží Třebelské.3) V Ješkově držení zůstalo zboží Kanické krátkou dobm a dostalo se potom v drženi vladyk z Čachrova.
Vilém z Čachrova od roku 1378 připomínaný měl kolikero zboží, jako na př. Čachrov, Úsilov, Kristín, Hradešice a ]., a seděl z počátku na Čachrově, po němž se také psával; jelikož se však :r. 1391 jako patron kostela v Kristině*) Vilémem z Nového Ryžemberka nazývá, dobře lze odtud souditi, :le Kanické zboží nedávno koupiv na tvrdý a prostrannější hrad Ryžemberk sídlo své přenesl. Týž byl již r. 1403 mrtev, zastaviv 4 zrostlé a zletilé syny Racka, Jence, Petra a Petra (r. 1392). Z těch Racek pánem byv na Dešenicích záhy zemřel, Petr se oddal stavu kněžskému, druhý pak Petr brzo v zapomenutí upadl. Jcncc „b Novcko Ryi,cmlcrkau spolu s bratrem svým Petrem, mnichem kláětcra Strahovského, podával r. '393, 26. června kněze ke kostelu Hradešickému,5) sídle snad proto na Ryžemberce, poněvadž se ještě bratří neoddělili; také slove r. 140} seděním „na Netřebu," 6) ale od r. 1408—1414 nazýval se zase z Čachrova a držel Střezimíř s Křistínem, odděliv se takto od syna Rackova Viléma, jenž držel r. 1401—1414 zboží Čachrovské. Kdo z obou Kanice držel, není známo, zdá se však, že to byl Vilém, neboť r. 144.3 čte se mezi svědky ve výsadě městečka Poběžovic Vilém z Čachrova sed v Kanicích,7) kterýžto slul Vilémem
J) Pam. arch. VIII. 88, leg. III. 393, 451.   *) Roku 1404 zaniká německý název, a výhradně se říká Netřeby.   *) Rel. tab. I. 472, berně na str. 21.   4) Lib. conf.   ') Lib. conf.   6) Archiv musejní.   ') DZ. 127. N 11,
netŕeby a kanícľ.
127
starším na rozdil Viléma mladšího, jenž byl pánem na Čachrově a r. 1446 se připomíná.') Ovšem se nacházely oba statky, Kanice i Cachrov, před tím v držení Vilémově, tak že lze oba Vilémy za otce a syna pokládati. Jeden z nich prodal r. 1450 plat v Hradišti a lesík ke sLalku Hlohovskému,a) ten pak Vilém, jenž se v 1. 1460—14S1 jako pán na Kanicích připomíná, jest snad týž, jako Vilém mladší r. 1446.3) K tomu budiž i to doloženo, že současně žil Jan Kanický, který před r. 1495 zemřel, zůstaviv syny Jana a Vácslava,*) a že žili zajisté ještě jiní Kaničtíj ponévadž'se na počátku 16. stol. rod jejich na tři větve rozdělený spatřuje.
V 15. stol. opustivše Kaničti hrad Netřebský, ač nebyl příliš vysoko položen a dosti prostranství poskytoval, obrali si za sídlo své tvrz Kanickou, která již v 14. stol. postavena byla. Na počátku 16. stol, držel Bohuslav Kanický (r. 1506—1513) dvůr v Kanicích,s) a při udělení výsad Všerub-okjíii 1. 1 j22—1524 přítomen byl Jan. mladší Ka nicky, týž tuším, kterýž se r. 1495 nazývá synem Janovým. Tento ujal statek Kanický r. 1528 a r. 1543 znova si vložil ve dsky zemské Kanice tvrz, dvůr a ves, zámek nade vsi pustý, řečený Netřeby, Příkřici ves, Přívozec tvrz, dvůr a ves.8) Víme pak o něm z tehdejších pamětí, že se několika násilností dopustil a neznámého roku zemřel.7) V držení Kanic vyskytuje se potom (r. 1569) Jiřík Kanický z Čachrcva, tuším, strýc jeho. Zůstali po něm syrové Jan starší (f r. 1585), Vilém (r. 1579 až 1605), Zikmund{r. 1580—1618), Jindřich (r. 1580 až 1604), Jetřich (r. 1585) a Divis (r. 1585—1605), kteří se po r. 1585 o statek otcovský a nejstaršího bratra svého podělili. 8) Vilém držel pak Mezho-
lezy s Příkřici a Jindřich Přívozec. Zikmund seděl na Kanicích s bratrem Divišem, jehož, tuším, podědil. Roku 1595 koupil část vsi Hradiště a r. 1610 věnoval druhé manželce své Anně z Gerštorfu na statku Kanickém.9) Žil ještě na počátku vzpoury, vypravil s]^na svého Jiříka k vojsku stavovskému město Plzeň obléhajícímu a podporoval i jinak povstání. Po jeho smrti (f r, 1618) i dotčený Jiřík přidržoval se stavův odbojných, ale že přistoupil záhy k náboženství katolickému, zůstal v držení statku svého. Druhým snad synem byl Vilém7 kterýž také byl pokuty osvobozen a r. 1628 na statku Kanickém manželce své Anně z Mitrovic věnoval."1) Týž zemřel před r. 1660, zůstaviv statek zadlužený. Uvázala se v něj sice vdova r. 1662 jako poručnice,") ale pro dluhy vedla naň právo Lidmila Benigna Šternberková z Říčan. Přišel tedy statek Kanický i s „lesem Netřeb od pustého zámku" k odhadu (r. 1663). Tvrz £e vyskytuje při tom jako staveni s vysokými štíty od kamene vystavěné, v němž dole bývala vinopalna, sklep pro omastek a vaření, sladovna a hvozd, maštal na 4 koně, dva klenuté sklípky. Kromě spilky a kuchyně nacházely se tu také pokoje a komory a skrovná obilnice.,s) Synové Vilémovi Vilém Maximilian a Jan Mikuláš Arnošt zaplativše dluh dostali se zase v držení statku Kanického, jehož polovici každý držel. Oba sloužili ve vojšté. Napřed zemřel Jan (r. 1687) a dědil po něm Vilém, a když tento r. 1689 zemřel, uvázaly se ve statek vdova Markéta z Přichovic a dcera Františka. ,3) Ty byly v držení jeho až do r. 1705, kdež pro dluhy zase k odhadu přišel. '*) Dostal jej tehda František v. Campion, ale prodal r. 1712 Kainice a Příkřici Marii Markétě Valdšteinové k ruce Front. Jozefa Černína z Chudenic, bratra jejího.,a) Statek: Kanický připojen jest pak k panství Cnuděnskému, ale po několika letech od něho odprodán zase a zůstal statkem samostatným až na naše časy.
Vysvětleni plánu: ve skále vytesaný;
Plin hradu Netřeb. 1. Cesta od Kanic vedoucí na 2. bradlo; 3. 4. studně; 5. vížovaté stavení; 6. parkán; 7. kamenného valu.
přikop zbytky
') DD 61  str. 344.   a) Rel. tab. II. 217.   !) Arch. £. IV. 244, arch Třeb.   *) Staré knihy Plzeň.   s) DD. 2Š2. A 22, arch.
Třeboň, a mns. °) DZ. 250 D 10 ') Arch. mus. ») DZm. 160. Q 6. ") DZ. i35. B 8, 181. C 14. ,c) Bílek, děje konf. DZ. ") DZ. n3. M 35.   1!) DZ. 29. A 25.    la) DZ. 117. A 16, C 17.   ") DZ. 36. H j4.   1S) DZ. 490. C 22.
-----
BYSTRICE ZÁMEK.
ŕs^ ůl hodiny od Nýrská při samé Úhlavě stoji bývalá tvrz, nyni zámek Bystrický, stavení ^   do čtyřhrami založené s prostranným dvorem, tak že na tu stranu k řece stojí na nevysoké skále, na stranu východní však oddělen jest od výšiny, na níž se ves rozkládá, bývalým příkopem, skrze nějž se nyní okolo zámku chodí a jenž jako celý zámek tak velice moderní úpravu obdržel, že jej jen cvičené oko za bývalý příkop pozná. Od východní strany vchází se k zámku věžovatou branou také moderním způsobem upravenou, ač erby ve starém slohu ozdobenou. Rok 1853 nad branou se nacházející svědčí, kterého času se tak stalo.   Odtud vkročí se na prázdné prostranství, kdež se severní strana zámku, na ten čas nejozdobnější jeho čásť, v celé své délce ukazuje.   Na starou dobu upomínají jediné strana jižní v rohu jihovýchodním, sesilená okrouhlou baštou, do níž jsou okna prolomena, a strana západní, kdež lze pozorovati největší nepravidelnost, totiž mnoho rohův a koutův a okna nepravidelně rozložená. Při severozápadním rohu jest schodiště, teprve v nynějším století postavené.
Bystřice má jméno své po řece Úhlavě, jejíž části se tak za starodávna říkávalo. Krajina zdejší vzdělána byla později, nežli vnitřek Čech, a proto se s ni teprve poměrně pozdě v pamětech setkáváme. Z první zprávy, která se nám dochovala, dovídáme se, že Sezema, syn Protivův z Dolan, koupil roku 1339 veliké, ale rozlehlé a málo výnosné zboží Bystrické, na jehož zaplacení prodal stateček svůj výnosný Kšenice klášteru Chotěšovskému. *) Snad byl jeho potomkem Bušek z Bystřice, jenž se r. 1358 jako patron kostela Nýrského vyskytuje, neboť v pozdějších letech se s nějakým Bušíkem z Ryžemberka setkáváme. Jako nástupce jeho vyskytuje se r. 1369 Boček z Vilhartic, ale prodal zase Bystřici Rackovi z Prostiboře, jenž r. 1374 nového faráře do Bystřice podával.4) Měl tu jako purkrabě jakéhosi Jíru, jenž se nijak nesrovnával s kněžími v Nýrsku. Náš Racek připomíná se ještě r. 1379 jako držitel Bystřice, městečka Nýrská a vsi Pláně. 3) Tehda nebo v dobách předcházejících stalo se, že Bystřice zavaděna jest králům Českým službami manskými.
') Reg. IV. 254.   *) Lib. conf.   a) Acta jud. 1377—1379, berně kraje Plzeňského.
130
bystrice zámek.
Otec jich jsa zdráv a těše se dlouhému věku všechny dcery své kromě jedné přečkal, tak že jedině Anna živa zůstala. Oieniv r. 1588 syna svého Jana Vácslava s Lidmilou z Chudenic, nevěstě (t. r. 30. června) na tvrzi Obytclch s příslušenstvím 3000 kop míš. věnoval. l) Tomuto synu také posledním svým pořízením, r. 1591 v pátek po sv. Valentinu daným, veškerý statek svůj odkázal a vyprosiv Nýrsku r. 1593 dva trhy výroční a trh téhodní, r. 1595 život vezdejší opustil.2)
Jan Vácslav Koc splodil s chotí svou osm synů, cotiŽ Jana Frydrycha, Diviše, Jindřicha, Fřibíka, Humpreckta, Viléma, Adama Havla a Heřmana a dceru Annu. Synům posledním pořízením (r. 1607) všechen statek svůj odklzal. Po smrti jeho (f r. 1608) Lidmila nějaký čas Bystřici spravovala, poněvadž starší tři bratří chtéjice ven z Čech vyjeti a něčeho ještě zkusiti mateře své se dožádali, aby na všech statcích hospodařila.3) Po nějakém čase vdala se Lidmila po druhé za Adama nejstaršího z Lokšan na Březnici a proto i r. 1613 synům svým z prvního manželství véno své z desk propustila, začež oni jí zboží své Žihobecké postoupili a ve dsky vložili. Všichni bratří zemřeli bez stálých potomkův, kromě Diviše, jenž se po otci v panství Bystrické a Obytecké uvázal. Byl Diviš tento, jak říkáme, ostrý hoch. Roku 1613 do domu Doroty Koškové v Klatovech na koni úprkem přijel a týmž koněm na ni v síni stojící dotřev z něho ssedl, dc pokoje se dobýval a kamna vidlicemi probodl, ač od siré vdovy ustavičně napomínán byl. Toho roku dobyl v Klatovech brané na Jiříka Měsíčka z Výšková, a když tento „před takovým svým nějakým neštěstím ven z města s čeládkou ujel", tu se za ním pustil a honil ho k Beňovu. Roku 1615 při Klatovech Jindřicha Jeníška uhodil a od sebe strčil, až na zemi upadl. Dlouho by se psalo o všelijakých jeho půtkách a kterak soudy a smluvce zaměstnával.4) Oženiv se se Saloménou z Kokořova jí r. 1616 na zboží Obyteckém věnoval.*) Při početí nepokojů stavovských r. 1618 choť svou Saloménu z Bystřice do Rezná k bezpečrému přebývání poslal a stavům odbojným se podložil, než potom pokuty byl osvobozen.6) Pro platné služby, kteréž konal jako hejtman a válečný komisař kraje Plzenského, povýšen jest r. 1629 do stavu panského a konečně r. 1637 do stavu hrabského Římské říše a království Českého. Byl také cis. a soudů dvorského a komorního radou, komoří a držel kromě Bystřice mnohé statky, jež byl přikoupil. Když tedy zemřel, připadlo synům jeho Karlovi Heřmanovi, Janovi Vdcslavovi, Rudolfovi Františkovi, Jaroslavovi Jáchymovi, Maximilianovi Jiří a Divišovi Albrechtovi tolik statků, že se každému z nich slušný díl dostal.
Dělení to předsevzato roku 1641 dne 4. dubna. Při tom se dostaly Karlovi zámek a panství Bystrické, Hořejší a Dolejší městečko Nýrsko, vsi Bystřice, Hodousice, Milence, Pláně, Ouliště a Staré bydlo.7) Jan dostal šestý díl, totiž Lomec s příslušenstvím,8) Rudolf obdržel městečko Naymark, ke kterému náležely vsi Hájek, Brůdek a Studená voda, Jaroslavův či třetí díl obsahoval statky Ouňovice, Všepadla, Ouboc, Němčíce a Vopřechtice, Maximilianovi se dostal díl pátý nebo Bernartický. •) Divišův díl nám není sice znám, ale domníváme se, že obdržel Miletice, jež později držel a k nimž Sohostov přikoupil. Karel Heřman, jenž byl císařským radou a soudcem zemským, přikoupil r. 1652 statky Petrovice a Krakovec. Tyto oba statky odkázal poslední vůlí svou r. 1653, 24. října danou manželce své Marii Polyxeně Libšteinské z Kolovrat místo věna jejího, 30.000 kop miš.; Bystřice se měla dostati bratru jeho Jaroslavovi, pánu na Béšinech.lu) Roku 1655 v květnu zemřel Karel a hned potom {22. května) vzav sobě Jaroslav komorr.íka uvázal se v panství Bystrické, Petrovice a Krakovec") Proti tomuto zdvihli se ostatní dva bratří Maximilian, tehda na Obytcích a Naymarku, a Diviš Albrecht pán na Mileticích, císařský komoří, kšaftu bratra svého jakožto nepořádnému odpírajíce a hned při u soudu zemského začínajíce. Mezitím zemřel Jaroslav (r. 1656), učiniv posledním pořízením choť svou Kateřinu Eleonoru z Klenového poručnicí dvou nezletilých synů Karla Viléma a Diviše Oty, pročež řečená vdova vzavši sobě dne 8. února (r. 1656) komorníka u desk zemských ve statky Bystřici, Béšiny, Krakovec, Petrovice a Nemílkov se uvázala.ls) Toho také času zemřel Maximilian, jenž byl r. 1650, 20. dubna od bratra svého Jana Vácslava statek Naymark s příslušenstvím přikoupil,,3) učiniv dědicem statkův a práv svých bratra svého Diviše Albrechta. Po dvou letech vynesena jest výpověd soudu zemského, že každému ze tří řečených bratří díl jeden přísluší, že patři tedy dědicům Jaroslavovým (dvěma synům, kteří nedlouho po otci ve věku nedospělém umřeli) jeden díl a Divišovi za sebe i bratra svého 2 díly. Za tou příčinou se i Diviš r. 1658 v dubnu ve statky Bystřici, Petrovice a Krakovec uvázal. '*) Poslední dva statky nepodržel, nýbrž je pustil sestře své Marii Magdaléně Helversenové, v Bystřici se pak uvázal. Jelikož byl svoboden a tudíž přirozených dědiců neměl, odkázal statek svůj Karlovi Vilémovi, jehožto nápadníky učinil Adama Getleba a Vácslava
') DZ. 2+. E 25. ") DZ. 27. H 23, registra královská ve Vídni. 3) DZ. 181. M 22. <) Reg. kom. soudu. *) DZ. 138. E 1. *) Elvert, Bestr. der tohm. Recellion 12, Bilek konf. '| DZ. 306. A 2(í—B 3. ■) Tamže B 15—23. «) Tamže B 24—C :t. '•) DZ. 261. E 16.   ") DZ. 113. K 26.   ") DZ. 113. K 33.   ,3) DZ. 306. C 9.   '*) DZ. 113. L 26.
pajrek hrad.
131
Vojtěcha. První dva zemřeli ještě za živobytí Divišova a když tento r. 1665 umřel, žil jediný dle kšaftu oprávněný dědic Vácslav Vojtěch Koc s Dobrše (syn Adama Bartoloměje) z linie Ohrazenické.
Jménem nového pána, ale ještě nezletilého, uvázali se roku 1665 v květnu ve statky Bystřice a Petrovice nad Uhlavou poručníci jeho Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat na Týnci, nejvyšší sudí, a Ota Jiří z Helversenu na Krakovci, nejvyšší vachtmistr. ') Dosáhnuv let svých uvázal se Vácslav ve zboží Bystrické, \ němuž přikoupil Miletice, Sohostov, Běhařov a Loučím, a jest r. 1680, 16. fervpnm dn stavu panského rodů starožitných přijat. Poslední vůlí svou učinil dědici jmění svého syny své Diviše Liboria, Jana Jindřicha a Jana Karla Jozefa, ale tak, aby polovice statku veškerého nejstaršímu synu Divišovi, a druhá polovice všem třem společně náležela, za kterouž polovici a třetinu dotčenému Diviši Bystřici a Petrovice vykázal. Zemřel r. 1698, a 10. října vzavše sobě komorníka uvázali se Diviš v dotčené statky, oba dva ostatní v ostatek otcovské pozůstalosti.3) Onen dostal potom za díl svůj Miletice a Sohostov, tento Běhařov a Loučím. Diviš prý zadní křídlo nynějšího zámku přistavěl,3) ale nezřízeným hospodářstvím statky své tak zadlužil, že po jeho smrti (ý okolo r. 1717) k veřejnému prodeji přišly.4)
pajrek hrad.
ižně od Nýrská vybíhá ze Šumavy táhlé lesnaté návrši, volně spadajíc k severu a strmě se sklánic k jihu, kdež stojí na boku jeho vesnička Pajrek. Hřeben jeho, na němž již zdálí se spatřují zříceniny Pajreka, nebyl tudíž od přírody mnoho opevněn. Tedy zakladatel vybral pro hrad střed nejvyšší hřebenu, západně a východně od něho vytesal ve skále hluboké příkopy, k nimž přidělal ze skály valy. Poněvadž pak k východní straně byla úplná rovina, přidělána tu byla bašta, tak že dílem užito skály, dílem země nasypána; a tak učiněn hrubý val podoby podkovité, na němž byly dřevěné sruby. Na severní a jižní straně byly bezpochyby hradby pouhé; na jižní ještě jsou některé zbytky, ale na severní straně není ani známky po zdech a přece tu byla velmi slabá strana, poněvadž se tu vrch jen malcunko sklání.
Jediným znamenitějším zbytkem Pajreka jest vysoké věíovaté stavení, založené do čtyřhranu pravidelného, ale nikoliv na rovině, jako vůbec na celém Pajrece je málo prostor rovných a ty jen malé rozsáhlosti. A tak vidíme, že se dno tohoto stavení od severu k jihu silně schyluje. Na třech stranách stojí ještě vysoké zdi, zvýší asi tak, jako bývají dvoupatrové domy. Severní a západní strany stojí celé, z východní hodný kus a jižní se kromě kusu zdi úplně sesula: bezpochyby se sesuly ty části, kde byla okna, nejdříve, nebot nikde na ostatních zdech nevidí se okno, jen na západní straně, velice již rozpukané, nejvýše nahoře, jak se zdá, zbyla spodní polovice okna. Na téže straně jest ve výšce asi prvního poschodí vysoký a úzký otvor, bezpochyby bývalý vchod, a v něm jest na jižní stěně ústupek ve zdi snad proto učiněný, aby se mohl jeden vyhnouti, kdyby se tu dva potkati měli. Že by otvor tento mohl býti starodávným vchodem, souhlasí s tím, že ve stejné výšce všude zdi od své spodní hrubosti ustupují, tak že patrně ve výšce té branky byla podlaha, pokrývající spodní komory tmavé. Východně od tohoto velikého stavení stálo menší stavení věžovaté, od prvního jen soutkou (úzkou uličkou) oddělené. Zbyla z něho jedině západní zed, na jejížto vnitřní straně se posud starodávná omítka spatřuje. Kromě toho vidí se tu dvoje řady děr pro trámy a podlahy a nejvýše malé čtyřhranné okno. Přidáme li k tomu, že severně od velikého stavení dokopali se nějaké šíje, všechny znamenitosti Pajreka jsme vyčerpali.
Pajrek obdržel jméno své (Baiereck) v 14. století podlé zvyku tehdejšího, dávati hradům jména německá. V českých ústech se slovo Payerecke záhy skomolilo a čteme proto Pawrek, Payrek, Peyrek, Peryk ano i Peyryk. Krajina vůkolní asi původně pokryta byla lesem a podlé našeho zdání patřila k panství Janovskému, poněvadž oboje nad paměť lidskou jednomu rodu patřívalo. Oddělení obou stalo se před rokem 1356, kteréhož roku byl Racek samostatným pánem na Janovicích, kdežto Pajrekem vládl Něpr z Pajreka a z Janovic. Ti oba se strýci svými Petrovskými vyskytují se r. 1360 jako páni podací kostelního v Hradešicích. Roku 1379 seděl s Něprem na Pajrece Ondřej a drželi k němu Velké Petrovice, Nýrsko hořejší, Lhotku Velkou, Lhotku Starou a Lhotku u Výrova.5) Od počátku 15. století drželi Pajrek
') DZ. 114. H 24-26. ') DZ. 118. B 8. ») Sommer 87. ') Prodány r. 1720 Karlovi v. Schmidlin (DZ. 496. B 16) patřily také do r. 1737 rodu Bredovskéirm a dlouhá léta knížatům Palmfim. Nyní náleží panství knížecímu rodu Hoheozollero. BJ I.ib. conf. Berná na str. u. Výrov je u Fočinovic, ta by dopadala na Lhotku zadní.
'32
pajrek hrad.
Pajrek roku 1840.
bratří Jan, Tomášek a. Vdcslav. Jana, nejstaršího, jenž za. své mladší bratří statek spravoval, najal r. 1412 Jindřich z Rožemberka k službe a k pomoci proti Rackovi Ryžemberskému z Janovic. Jan spolčiv se s Jindřichem zavázal se mu, že jemu a čeledi jeho má hrad svůj otvírati, Jindřich však dlužen byli, kdykoliv hradu užíval, i svou i Janovu čeled pitím a stravou chovati.') Asi r. 141 g se pak bratří ti, pojavše ženy, mezi sebou rozdělili, tak že každý časť hradu a statku dostal.
První časť držel Jan, jenž se byl oženil s Eliškou z RyŽemberka a propustiv bratra svého ze všeho nedílenstvi, jí r. 1419 věnoval na dvorech kmecích ve Lhotě Staré, Prostřední a Zadní, nai městečku Nýrsku a dvoru poplužném v Petrovicích.8) Ve válkách, jež příštím rokem nastaly, stál Jan vedle Žižky a Táborův a veřejně se vyskytuje tak roku 1424, 10. záři, jsa rukojmí v příměří Táborův a Oldřicha z Rožemberka.3) Netrvalo však dlouho, a již kolísal ve věrnosti. Postaven jsa s hradem svým při hranicích Bavorských, snadno mohl sluchu svého nakloniti bud sladkým slibům bud pohrůžkám sousedů svých. Roku 1426 zradil cestu Bavorským a Švábským žoldnéřům, kteří až do okolí Klatov pálili a loupili. Z těch příčin jej katoličtí roku 1427 ke svým přívržencům čítali, ačkoli jej před tím „ein rechter Husse" nazývali.4) Když nabývali Kališníci převahy ve zdejším kraji, Jan se opět k nim přiklonil. S panem Oldřichem z Rožemberka obsvlášté míval půtky, podporován jsa v tom sousedem svým Přibíkem z Klenového. Roku 1432, 31. července vstoupily obě strany v příměří od dání listu až do sv. Jiří nejprv příštího a každý své rukojmě postavil. Přibik a Jan napsavše list svůj na Klenovém zaručeni jsou Dluhomilem z: Dražovic, Jankem, purkrabí Klenovským, Janem z Beztuhova a Markvartem z Lipovice.9) Oldřich dal svůj list na Krumlově a ručili zaň služebníci jeho, purkrabí na Zvíkově a Krumlově a dva jiní vladyky. Ale jakmile lhůta přiměří vypršela, nepřátelství z obou stran zase z:ačalo a teprv roku 1434, když se již počal mír v celé zemi připra/ovati, vstoupil Jan 10. prosince v přímriří ten den celý do západu slunce a pak konečné v úplný mír, jehož zápis se však nezachoval.6) Kdy zemřel, není známo, ale známe syny, které se svrchu psanou choti svou splodil; jmenovali se Jan, Ojif, Břenčk a Ondřej. Ti obdrželi s držitelem třetího dílu zápis na druhý díl od strýce svého Vácslava (r. 1440) a dosáhli tudíž polovice hradu. Máti jejich Eliška ještě dlouho potom žila a dosáhši r. 1461 znamenitého stáři zavadila v 150 kopách synu svému Břeňkovi věno své ve Lhotkách, Hořejším Nýršté, Petrovicích a lesích Dršteinských. 7) Roku 1461 žili jen již Břenék a Ojíř a tehda část svou prodali.   Břeněk držel potom r. 1468 tvrz manskou Lhotu s příslušenstvím.
') DD. ig. str. 42, archiv Třeboňský. 5) Archiv ř. III. 492. ") Archiv ř III. 247. *) V. Bezold Sigmund uud die Reichskriege gegen die Ilusiten II. 8č, 166. 5) Paprocký o st. ryt. str. 41. *) Archiv ťi. III. 305, 5o5, popravčí kniha na str. S2 *) DD. 25. f. 36; archiv í. III 570. Ojíř před r. 1446 nčkde zahynul.
pajrek hrad.
Druhou třetinu držel Vácslav z Janovic, jenž v tichosti statky své spravoval, proto se také ve veřejných zápisech nevyskytuje. Roku 1440 zapsal v 150 kopách díl svůj na Pajreku, na vsích Petrovicích, Doršteinu (nedávno, tuším, založeném) a na Lhoté Prostředni a Zadní Rackovi, synu bratra svého Tomáše, a čtyřem svrchu řečeným synům Janovým. Roku 1446 byl již mrtev a tedy se napřed uvázali v dédictví jeho bratří Jan, Břeněk a Ondřej a r. 1447 tak i Racek učinil. Tím se rozdělení na třetiny proměnilo v rozdělení na polovici.')
Třetí část patřila TomáSi z Janovic; ten měl k manželství Elišku z Týnce, jíž věnoval r. 1419 na dílu svém v Prostřední a Zadní Lhotě a městečku Nýrsku. *)   S ní zplodil syna Racka, jenž obdržel
Pajrek dne§rjího dne.
od strýce svého r. 1440 zápis na nápad po něm; potom se oženil s Barborou z Béšin, již r. 1454 na polovici hradu Pajreka, na dvoru poplužním, na městečku Nýrsku a vsích Vysoké Lhoté a Doršteiné 250 kop věnoval.3) On konečně obě polovice zase spojil, neboť Břeněk a Ondřej díly své na Pajreku hradě, Dorštein ves celou, v Prostřední Lhotě 3 dvory kmecí pusté a Petrovice ves celou prodali r. 1461, 21. prosince Rackovi z Pajreka bratru svému strýčenému za 200 méně 20 kop, *) a podrželi si toliko část svou pustou Hořejšího Nýrská, ves celou Starou Lhotu, v Prostředni Lhotě dvory kmecí, v Zadních Lhotách huť a mlýn pustý, jež potom do r. 1489 Břeněk sám držel, bratra svého přečkav.s) Řečený Racek byl rozdílný od strýce svého taktéž řečeného, jenž na Ryžemberce seděl, ale, tuším, rovněž nepokojný jako on byl. Ale králi svému
') DD. 61, str. 300; archiv č. III. 525.   *) DD. 6l, str. 224; archiv ř. III. 492.   ') DD, 61, str. 40S.   *) DD, 5, str. 102 61, str. 4S1.   *) DD. 6. D 19, 62, str. 145. Prodal je r. I489 Janovi z Klenového.
Hrady a zámky České IX. 18
'34
pajrek hrad.
vernosť zachoval. Když se byli křižáci Bavorští v několika tisících mimo vědomí a vůli knížete Ludvíka sebrali a roku 1467 do Čech mezi Domažlice a Klatovy vtrhli, proti nim postavivše se rytíř Janovský (který?) s pomocníky královými a s Klatovskými i Domažlickými dne 22. září porazili je u Nýrská na hlavu, zabili pana Kyvolfa i zjimali jich do dvou tisíc, tak že bohatá kořist nahradila hojně škody od nich spáchané.') Který to Janovský byl, již se neví; možná, že Břenék, možná, Že Racek. Racek, jenž ještě r. 1468 žil, jsa hejtmanem v Klatovech, zemřel nedlouho po tom, zanechav vdovu Barboru z Běšína, jež věno své 250 kop na polovici hradu Pajreka s příslušenstvím prodala r. 1470 Mikuláši z Běšin.a) Syn po něm zůstal, a]e jména jeho neznáme, domníváme se však, že se jmenoval jeden syn Vácslav a druhý Jindřich. Jeden z nich (snad Vácslav) dostal se r. 1472 do Bavorského zajetí. V červnu toho roku vtrhl do Čech jakýsi Prakendorfer, poddaný knížete Oty, zmocnil se Pajreka, vypálil hrad a syna Rackova jatého zavezl do Bavor. Věc ta způsobila u dvora Pražského rozhořčení. Král hned psal Klatovským, aby se ujali zajatého; ti pak o to dopsali dne 24 června knížeti Albrechtovi, aby se stala náprava, ale dověděli se z odpovědi jeho, že se od poddaných jeho žádná škoda nestala. Když pak r. 1481 povstala pře mezi Bavory a pány ze Šternberka o zaplacení nějakého dluhu, zabit jest v té rozepři „mladý pán z Pajrek",3) ale neznámo jest, který. Vácslav žil i potom a koupil r. 1497 ty vesnice, kteréž byl Břeněk Janovi z Klenového prodal.4)
Po Bavorském vpádu zmocnili se někteří strýci Janovští panství a bez vůle a vědomi Jindřicha 2 Fajreka a bratra jeho, pravých dědiců, zboží manská prodávali, zanedbávajíce při tom léno od krále přijímati. Tuť Jindřich, který byl časně léno na Pajrek přijal, krále Vladislava prosil, aby mu nápad dal po těch, kteří prodávali bez povolení a potvrzení králova, a obdržel tak listem r. 1501, 5. února daným v Budině. Následovalo ihned provolání dědin v obojím Nýrsku, Petrovicích a Staré Lhotě takových, které byly již v držení cizích rodů. Mnoho-li při tom Jindřich pořídil, není nám známo.B) Potom k manželství pojav Alžbětu z Nebílov a z Netunic jí r. 1504 na Pajreku hradu pustém, Nýrště městečku, Doršteině, Prostřední a Zadní Lhotě vesnicích pustých 100 kop věnoval.6) On byl poslední svého rodu na Pajrece, neboť r. 1512 o sv. Stanislavě prodal „zámek svuoj dědičný manský Peyrek" s celým panstvím Jindřichovi Kostomlatskému zVřesovic za 125 kop a stal se r. 1530 cogmistrem nad děly krále Českého.7) Ačkoliv byl hrad r. 1504 následkem vpádu Bavorského pust, přece zase v ty doby byl opraven a obnoven a zůstal neporušen až do připojení svého k Bystřičku.
V nepokojných dobách r. 1518 a půtkách trvajících mezi Janovským a městy pustil se Jindřich se sousedem svým panem Heršteinským v boj a přechovával na svém hradě odpovědníky. Z té příčiny byv jat seděl více než rok v Daliborce a r. 1520 na hradě Pražském sťat jest; společníka jeho stali za Daliborkou.8) Statek jeho všechen, jmenovitě Pajrek hrad s jeho příslušenstvím přišel na krále, protože týž Henrych odpovědníkem JMK. a království Českého byl, a nápad ten provolán jsa zároveň v Klatove' ., udělen r. 1522 Albrechtovi ze Šternberka na Zelené hoře.9) Albrecht však v držení jeho se nedostal * těchto příčin: Jindřich pojav manželku Kateřinu z Dobrše, vdovu po panu z Vidhostic, obdržel po n' 5or fl. věna a připovědél ji obvěniti 1000 fl uh., jakž vdovám obvěniti náleželo. Když tedy po smrti jeho vdova se o věno domlouvala před soudci zemskými, rozkázali ti, aby se v hrad Pajrek uvázala a jestliže by za to věno dosti nebylo a jaci dluhové po něm k vyupomínání byli, aby je sobě vyupominaia. I uvázala se v Pajrek a držela jej do smrti. Když pak umřela, drželi jej synové jeji Bohuslav a Podivín z Vidhostic také do smrti svých, a po jejich smrti užívala ho Eva z Vidhostic, jako sestra těch bratří a přijala naň léno r. 1528.in) Bratr Jindřichův KryStof z Vřesovic na Kostomlatech vyprosil si r. 1538 na králi Ferdinandovi znovu spravedlnost a manství po n. Jindřichovi a obdržel ji s tou výminkou, aby povinnost manskou zachovával a cožkoli Eva z Vidhostic na tom hradě má, aby jí spravil a úplně vyplatil. Hned potom také Evě z Vidhostic, jež se byla zatím za pána Chanovského z Dlouhé vsi provdala, dáno vědéti, že jsou ty dědiny provolán).11) Ve při tím povstalé nalezl soud dvorský r. 1539, že má Eva zůstati v držení hradu, poněvadž dskami dvorskými prokázala, že jest jí na ten „statek zámku Peryku" léna podáno r. 1528, a od toho času vždy bez nářku v jeho držení byla.,a)
Eva vzdala roku 1541 právo své ke zboží Pajreckému synům svým Petrovi a Adamovi x Dlouhé vsi;,3) ti měli s bratry svými Jiříkem a Mauřicem také Chanovice a Sviradice v držení. O všechny ty dědiny se asi roku 1547 podělili a Jiřík potom vše právo své na Chanovice a Sviradice, Hořejší Nýrsko a zámek Pajrek prodal Adamovi, bratru svému.14) Týž se potom vyskytuje po několik let jako samojediný
') Palacký k t. r. *) DD. 5. str. 266. *) Říšský archiv Mnichovský. Také v majestátu r. 1501 se praví, „kterak před některými řasy vzali sú Kěmci úkladem a lstí zámek Pajrek". *) DD. 62, str. 238. s) DD. 27. B 20, archiv ř. VI. 587. DD. 17. f. 238. •) DD. 63, str. 42. ') DD. 62, str. 36; 63, str 124—12Š, archiv gub. Kop, 3. Pajrek neměl děti a skrovné jměni jeho u sv. Jana v oboře zdědila Barbora, kuchařka jeho (Reg. kom. sonďn). 8) Staří letop. str. 442. 9) DD. 17, str. 241. l°) Reg. kom. soudu. ") DD. 27. F 2, registra královská.    ") DD. 42. A I.   ") DD  64, str. 144—145.   ») DZ. 8. E 4.
pajrek hrad,
'35
držitel Pajreka; než r. 1554 prodal zámek Pajrek se vším příslušenstvím, totiž městečko Hořejší Nýrsko, Tyrštein ves a v Protřední Lhotě 3 dvory kmecí Janovi Kocovi z DobrSe na Bystrici za 600 kop grošů českých. Téhož dne Koc králi učinil slib manský zbožím koupeným.') Koc držel zboží to jako manství čtyři léta k Bystřičku, nic se o opravu starého sešlého hradu nestaraje; bezpochyby tu nikdo nebydlel a ponecháván jest docela spoustě. Roku 1556 popisuje se již jako pustý a že v něm Žádného stavení neni, že jsou k němu pěkné lesy a pustiny. Když tedy král Ferdinand dědictví to na prosbu Janovu r. 1558, i. prosince ve dsky zemské jako dédictví zpupné vložil, uvádí se tam již „pustey zámek Peryk",2) kterýž od těch dob zůstal při Bystřičku.
Zříceninu s dvorem pod ní ležícím prodal r. 1796 kníže Karel Josef z Palmu a Gundelfingen vrchnímu Bystrickému Ant. Feldmanovi, a od těch dob zůstala v rukou soukromých.z)
') DD. 64, str. 254.   ") DZ. 13. E 13, archiv gubernf.   ') Viz o tom Heber's Burgen I. 228—229.
Janovice a Kl«nový«
JANOVICE HRAD.
prostřed mezi Klatovy a Nýrském leží městečko Janovice na kraji širokého údolí Úhlavy, která se tu v několik ramen rozděluje. Na způsob venkovských městeček, jichž hlavní živností jest zemědělství, obsahuje málo vysokých stavení, ale za to drahně domkův o přízemí. Asi uprostřed osady vypíná se starožitný kostel, naproti němu pak stával hrad, jemuž se nyní říká zámeček. Dobře ještě je viděti, jak se dělil na pfedhradí a hrad, také ještě se poznává, jak hrad byl zakládán. Rovné misto totiž při toku Úhlavy vyvoleno, pak vybráno do polokruhu země, aby povstal velmi široký přikop, ten pak vodou z řeky nadýmán, tak že se ho mohlo užívati jako rybníka a kromě toho byl hlavní pevností hradu. Země odtud vybraná nasypána potom uprostřed, aby všude bylo místo vyvýšené a suché (nynější hřbitov), potom všude na bocích postaveny hradby a na rozích zřízeny bašty, z nichž zbyl jediné spodek bašty při rohu
A ti i .lni m      ' I -j 1^     ťV * YT Ľ ^ "J ' ' *    Vi .-.j .1 i £ f-X      -1 r 1 »i í Vi. i    1' i t* -i íl 11 ynmÄ    Ť"i"í Vl O
1. . 1 | I f 1 I 11 ll.ll .   [.IX J J . 1 V 1 . LU 1 \ I I I 1 l.l. I .  IV ,        .....l....[11 . I . . —----—
vyházena zemé z přikopu všude podlé něho a udělán val, kterýž lze posud stopovati. Z hradiště jest nyní hřbitov. v dílčích cedulích roku 1539 připomíná se tu veliká věž roku 1520 zbořená, stavení až k vysoké zdi, kdež bývala před tím železná vrata, sklep pod starým domem, vížka a jiné příležitosti. Po roce 1520 část ta nikdy pořádné postavena nebyla a spustla pak tak, že dlouhá léta byla prázdným místem. V bývalém předhradí stojí stavení jednopatrové, většinou ze starých zdí se skládající, kteréž se udrželo proto, poněvadž ode dávna sloužilo k hospodářským potřebám.   Připomínají se tu r. 1539 dům
janovice hrad.
'37
proti mlýnu (mlýn tu je posud), místo, kde maštale byly jízdných kopí a vozníkův až do mostu, jako do městečka jedou, místo od tohoto mostu až do velkého příkopu, kdež bývaly pivovár a lázně atd. Od zadního hradu odděleno jest předhradí příkopem. Naproti hřbitovu jest bývalý dvůr, jenž byl emfyteuticky prodán.
V odhadu německém panství Dešenského r. 1729 popisuje se zámek zdejší takto: Rytířské sídlo Janovice jest hrubě spustlé, nachází se při hořejším vjezdu po levé ruce staré dřevěné staveni, v němž na ten čas šafář přebývá, po pravé ruce však jsou chlévy a nad nimi sýpka, dále sklepy hospodářské. Nad vjezdem dolejším jest světnice a dvě komory, pak vedle toho kůlna prkenná na vozy. Řečené chlévy a sklepy hospodářské, jakož i stavení při dolním vjezdu jsou z kamene a šindelem pokryty, ale
na stavení nad dolejším vjezdem jsou prejzy; to vše i s tím sklepem po straně se nacházejícím, kdež před časy sídlo rytířské (rozuměj nynější hřbitov) stávalo, pokládá se za 500 kop míš.')
Janovice povstaly teprve za doby křesťanské, jsouce založeny Janem v době, kdy se začal mýtiti
hvozd pomezný, tedy dříve nikoliv než ve století třináctém. Osadu tu jakož i blízké okolí držel rod panský, zvaný z Janovic, již ve 14. století na tři pošlosti rozvětvený, z nichž seděla jedna na Janovicích, druhá na Pajrece a třetí na Klenovém; tito poslední psali se sice vždy z Klenového, ale přídavek „z Janovic", jehož v 16. století užívali, svědčí, že i oni se
Ze zámecké kaple ve Švihově.
od Janovských odštěpili. Vršechny tři větve nossily na štítě svém bře>vno vodorovné šachované. Předek jfeden prvních dvou Jan z Janovic vyskytuje se roku 1290.2) Jakým způsobem se Janovice po smrti Janově králi dostaly, o tom jen dominěnku pro-nésti můžeme. Zdá se, že Jan sám děd neměl a ;íe potomní Janovští od nějakého jeho bratra dílného pocházeli; v takovém případě statek jeho odumřelý padával na krále Jana, jenž proto Janovice hradem svými vlastním nazývá. Král Jan prodal zboží to roku 1327 věťiteli svému Petrovi z Rožem-berka, toitiž hrad Janovice s vesnicemi, tvrzemi, lesy atd., mlýny, lovy, čižba-mi, podacím, kromě
toho také clo královské v městečku Nýrsku. Poněvadž však ještě zboží Janovské králi řádně přisouzeno nebylo, vymohl si opatrný Petr od krále téhož dne ještě jiný list, jímž vyznává kráL že má zboží to v roce ode všech závad, zejména od nároků, které by příbuzní Janovi činili, sprostiti, kdyby se však tak nestalo, že má Petra v držení panství Vitorazského ponechati.3) Skutečně bylo právo královo k Janovičúm jen na základech vratkých, a nedlouho po r. 1327 musil Petr Janovice postoupiti rodu dřevních držitelův a obdržel za to zástavou zboží Pištínské, jež se cenou svou Janovicům nevyrovnalo, tak že musil se král s Petrem opět r. 1334 smlouvati a jemu náhradou za peníze dlužné jiná zboží zastavovati. *) Držitelem zboží Janovského stal se nyní Bokuslav z Janovic, jenž žil ještě r. 1342.*) Asi v ten čas nacházíme zboží Petrovské v drženi Jana z Janovic (f r. 1360) a potom synů jeho Přibika a Jindřicha (r. 1360); na Pajrece seděl Nipr odtudž (r. 1360) a Janovice držel Racek z Janovic. Tento po způsobu tehdejší šlechty postoupil
') dz. 160. f 5.
*) Tamže.   *) Reg. IV. 480. Hrady • Úroky čr»ke IX
*) Regesta. II. 644—645, Srovnej Pam. archeol. X. 262.
3) Pangerl, Urkundenbuch v. Goldcnkron 85—8C.
19
■3«
Janovice hrad.
hradu Janovic s městečkem císaři Karlovi, a přijal je od něho roku 1356, 5. října v městě Sulzbachu k manství ušlechtilému.1) Nacházíme potom Racka v letech 1358—1376 jakožto patrona kostela zdejšího2) a nedlouho potom zemřel. Tři synové jeho Jan, Bohuslav a Smil byli již r. 1366 zrostlí, tak že pomáhali otci svému při hospodařeni na Janovicích; Bohuslav stal se r 1367 farářem v Janovicích, ale; zemřel již bud roku 1375 nebo 1376; ostatní dva bratří uvázali se v Janovice a v letech 1376—1402 sem faráře podávali.8) Ze starého seznamu berního dovídáme se, že patřily tehda k Janovicům vsi Ondřejovice, Rohozná a Kozli (snad Kůzí*).
Od obou bratří se rozrodilo potomstvo. Smil se stal předkem Ryžmberských z Janovic skrze syny své Bohuslava, Racka, Janka a Půtu, a Janovi synové Vilém, Bavor, Jan a Oldřich držeb Janovice společně a sem r. 1404 nového faráře podávali.5) Vilém na místě bratří a Racek tolikéž na místě bratři darovali r. 1404, 8. října oltáři P. Marie v kostele Janovském 3 kopy platu v Janovicích a Blatech a dům ležící mezi kostelem a hradem Janovským s lukami a rolemi, jež od starodávna ke zvonictví zdejšímu patřívaly, desátky ze vsi Ondřejovic a konečně 10 měřic trojího obilí. Za to kněz oltářník povinen byl 4 mše za týden sloužiti a kněze zvoníka na svůj náklad vydržovati. 6) Později se oddělili Racek a bratří jeho od strýcův ostatních, dostávše se v držení hradu Ryžemberka, v jehožto dějinách se ostatní jich osudy vypsané nacházejí. Ostatním bratřím zůstalo podací kostelní společně, ale o zboží samo se podělili; Vilém dostal polovici hradu (nebo tvrze, jak se nyní říkalo) a městečka, Bavor obdržel druhou polovici, ostatní dva dostali bezpochyby podíly na vesnicích nebo nějaké zboží mimo Janovice.
Vilém zemřel záhy a po r. 1405 se nepřipomíná. Díl jeho připadl Přibě z Vřeskovic,1) vdově po Hanušovi z Vildenfelsu, již byl snad Vilém jsoucí vdovou pojal. Táž paní měla od HsinuŠe syny Jana řeč. Žofku, Hynka a Jindřicha z Vildenfelsu,*) jež přijala na spolek dědictví svého v Janovicích; s nejstarším synem svým měla v 1. 1412—1415 jeden hlas podací při kostele a oltáři zdejším.9) Ale potom prodali synové s mateří dědictví své Janovice, polovici tvrze, městečka, podací atd. Oldřichovi z Janovic (bratru Vilémovu) za 520 kop grošů.,0) Trh ten vložen ve dsky r. 1419 dne 12. března, když byl Oldřich peníze trhové zaplatil; v skutku stal se již dříve, neboť již r. 1418 Oldřich na polovici městečka Janovic a na vsi Rohozné (již snad na svůj díl byl dostal) manželce své Bětce věnoval.")
Druhou polovici držel Bavor, ale podací kostelní a oltárni společně s bratřími svými vykonával. Splodiv s chotí svou*Annou dva syny Jana a Jindřicha, zemřel r. 1415. Po smrti jeho zapsala vdova věno své synům svým a svatům svým Janovi a Oldřichovi, arci pro ten případ, kdyby synové její záhy zemříti měli.12) Nedlouho potom narodil se jí syn (r. 1416), jenž na křtu jméno Bavor obdržel. Aby také Anna ve věně svém opatřena byla, zapsal jí Oldřich na dotčené polovici 500 kop věna.13) Synové Annini byli všichni před početím válek husitských pomreli, a poněvadž i strýc jejich zemřel, stal «e Oldřich jediným držitelem celého zboží Janovského a postaviv se potom na stranu pod jednou do Janovic r. 1423 katolického faráře podával, M) jenž však pro bouře tehdejší ani na svou faru uveden nebyl.
Soustředění veškerého zboží bylo Oldřichovi dobrou pomocí k nahromadění taková sumy, že za ni mohl koupiti zboží Bystrické. Připomíná se několikráte v jednáních soukromých tehdejšího věku.15) Roku 1450 utrpěl škodu na statcích svých; neboť když byli Češi z Klenového a Pajreka vpády činili do Bavorska, liavoři za odvetu vtrhli na statky Oldřicha, jejich spojence. Pobrali mu dobytek, poplenili statky a spálili vsi Milenec, Starý Láz a Ondřejovice se dvorem. Zemřel u vysokém stáří, zůstaviv vdovu Bětku, syny dva Oldřicha a Bavora a dceru Annu, která, tuším, v panenství zůstávala. Z véna svého postoupila Bětka r. 1464 200 kop synům svým a 100 kop dceři a zemřela r 14Ď5.,a) Poněvadž Bavor také brzo zemřel, stal se Oldřich dědicem zboží Janovského i Bystrického a splodil s manželkou svou Jitkou z Nečtin dva syny Jindřicha a Heřmana. Nějaký čas stál Oldřich proti králi-Jiřfmu, drže se jednoty Zelenohorské, ale právě v ten čas, kdy král zemřel, podal se králi a na smlouvu přistoupil. ") Odbyv si v 1. 1477—1479 půtku s Bavory, připomíná se naposled r. 1480. IS)
V drženi obou zboží uvázal se nyní starší syn Jindřich, cítě však nedostatek zdraví zapsal na tvrzi a městečku Janovicích (r. 1483) dluh bratru svému, mateři a bratru svému jednobřišnému.,e) Brzo potom zemřel a dědicem statkův obou stal se bratr jeho Heřman. Tento nedovedl tak dobi'e na zboží hospodařit], jako předchůdcové jeho. Prodal r. 1496 zboží Bystrické a loupežnickým svým chováním byl by málem i o Janovice přišel.   Heřman po způsobu pomezně šlechty v mladších letech býval ve službě
') Archiv c. k. dvorský. s) Lib. conf. 3) Lib. conf. III. C 18, VI. A 16. D 2. 4) Emler, ein Bernaregister 8, 12. Slova „Janovicz opidum soroium Raczkonis" obsahují patrně omyl, neboť má stati „filiorum" na místě „sororum". s) Lib. conf. VI E 14. Smilova snad choť byla Anežka, jejíž věno v Janovicích spadlo r. I403 na krále; provoláni jeho odpíral Vavřinec, komorník kraje KUatovskčho na místě synů Rackových. e) Lib. erect. VI. f. 429. ') Byla dcera Přibíkova (viz archiv č. III. 47g). Roku 1409 již byla ovdověla, r. 1412 již byl Vilém mrtev a Přibka se připomíná jako „vidná de Vřeskovic'1. ') Srovnej archiv č. I 530. ') Lib. conf. ") DD. 61, str. 222, archiv č. III. 492. ") Tamže C I a 3. str. 40. ") DD. 61. A 18. ■■} DD. 4. str, 8. ") Lib. conf. ,5) Viz na pr. archiv č. III. 542, Jiné zápisy v Mnichově.   ■*) DD, 5, str. 164, arch. č. III. 572.   ") Arch. č. V. 316.    ■■) Arch. říš. Mnichov.   ") DD. 6, str. 16 a 25. C 14.
janovice hrad.
■39
Bavorské, také otec a děd jeho Oldřich knížatům byli sloužili, vystoupiv pak z ní počítal si ooo zlatých roční služby za kolik let, nejen za sebe, nýbrž i za služby předků svých již od r. 1467 a znamenité peníze záškodní, což s úroky asi 15.000 fl. činilo. Když mu kníže Albrecht takové peníze zaplatiti nechtěl, začal pomeznou válku. V květnu r. 1501 učiněna jest mezi nimi smlouva skrze Zdeňka ze Šternberka a Otíka ze Stropčic, kteřížto psali dne 21. května do Bavor, že Janovský příměří až do sv. Vavřince do slunce západu (10. srpna) zachovávati chce. Od Zdeňka také byla prosba podána ke knížeti, aby svého záští proti Janovskému nechal až do budoucího sněmu. Aby se nepokoje podobné neopakovaly, přikázal král {16. srpna, tedy po vyjití přiměří) všem obyvatelům kraje Plzenského, aby nikomu ze svých války ven ze země začínati nedali. Bylť se král o to sám staral, aby spor ten mírně rozřešen byl; skrze psaní králova věc ta u knížete na tom postavena a k tomu přivedena, že se on poddal, chtě o to s Janovským rozeznán býti. Proto i král (23. srpna) Heřmanovi všecko nepřátelství zapověděl a hrozil, kdyby všetečně a svévolně válku začal, že k hrdlu a statku jeho hleděti bude.')
Mezitím se byl Janovský na jinou stranu obrátil, neboť když se páni z Gutšteina na podzim roku 1501 k jiné pomezně válce strojili, přikázal se jim Janovský sám s 10 koni a 30 oděnci, což se jim tak líbilo, že mu slíbili pomáhati, kdyby zase válku s Bavorskem začíti měl; a k té také brzo došlo. Roku 1502, 25. července rokováno sice v Plzni mezi vyslanci Českými a Bavorskými po několik dni
0 pohledávkách Janovského, ale jednání to se brzo přerušilo pro velikou sumu, kterou Janovský na knížeti žádal a pro nedostatek plné moci poslů Bavorských. Janovský hned psal stižné listy po městech Českých, tak že mu od Pražan a jiných měst pomoc slíbena; města beztohoť se tehda ve stálém jitření vynacházela. Všude vytahovala se děla a Pražané prý 8000 mužů strojili do boje. Jestliže však si Janovský tím přátelství u měst vynašel, způsobil zase u panstva pohoršení, a na sjezdu Rábském (15. srpna) pro tu věc si mnozí do Janovského stěžovali, O válce samé v roce tomto se nic nedovídáme; jisto jest, že České roty jízdných i pěších přebíhaly přes hranice a co k Ríši patřilo, plenily, Pražané někteří již v červnu byli psaním odpovědným do Cáhlova ohlásili císaři a poddaným jeho válku, činivše před tím Bavorsku
1 Pasovskú veliké škody.a) Zdali věci ty se pří Janovského souvisí, není známo, on sám se snad ani neodvážil války, čekaje na slíbený příchod králův do země.
Roku 1503 o suchých dnech letničných jednáno na soudu zemském o spravedlnosti Janovského, ale k ničemu nedošlo. Téhož roku v červnu vypraveno z Čech poselstvi ke králi do Budína v příčině urovnání náboženských pomérů v Čechách. Když pak poslové věc svou byli vyřídili, tázal se s nimi král o věc Janovského, ale i tu nedocíleno konečného rozhodnutí, poněvadž většina pánů Janovskému přála a protivníci jejich proto se namáhali, aby věc ta zase odročena byla. Na nějaký čas věc usnula, ale r. 1505 v září vyslal kníže dva své úředníky Jindřicha Koce z Dobrše na Falkenšteině a Volfg-ang-a Rishaimera, aby v Praze se soudci zemskými jednali o Janovském; poslové ti vracejíce se zastavili na hradě Klenovém, kamž také Janovský přijev s nimi stoloval. Při jídle začal si Janovský stěžovati, že ve své věci ani u krále ani u knížete ke konci přijíti nemůže a mezi jinou řečí povídaje, že takto ke zkáze přijíti musí, hrozil, že učiní jako Jiřík Všerubský, t. j. že se ze země vyprodá a zemi odpoví.3) Bral také na silnicích a omylem jednou (r 1508) i dva Rožemberské koně vzal.4) Zatím se mu přece podařilo získati si přízně královy, jenž slíbil Janovskému náhradu dáti a naproti Bavorským poslům r. 1509 v květnu do Prahy v té příčině poslaným tak se tvářil, jako by spravedlnost Janovského sám svou osobou zastati chtěl. Ještě téhož roku na den 7. října volal k sobě král Vladislav Bavorské posly, aby s nimi o věci Janovského a mezích mezi Čechami a Bavorskem sporných jednal.5) Než i příštího roku ještě Janovský k penězům nepřišel a rozhněvav se nad dlouhým prodléváním r. 1511 králi se protivil, po čemž také Oldřich, syn jeho, odpověděl králi, ale brzo se s pomocníky svými dostal v zajetí Bavorů. Snad se to stalo, když Bavoři Janovice marně obléhali Za to podařilo se Heřmanovi zajiti Matiáše Libáka z Radovesic, posla královského, když do Polsky jel, i s celým poselstvem; při tom si upřímného Libáka tak naklonil, že se tento u krále samého přimlouval, aby již Janovskému dosti učiněno bylo. I přišlo ke smlouvě, v níž slíbena Janovskému náhrada. Následek toho byly také Čtyři majestáty královské (r. 1511, 14. června). Jedním král Heřmanovi vinu odpustil, druhým propuštěny mu Janovice z manství, třetím vysazeno mu clo v Janovicích a čtvrtým dány městečku trh téhodni ve čtvrtek a dva trhy výroční.5) Zdálo se nyní, že dlouhá ta nechuť ukončení svého dojde. Janovský však ještě téhož roku znovu králi odpověděl, poněvadž prý mu smlouva zdržena nebyla, a chystal se k odboji. Ale rázný Zdeněk z Rožmitála, nejvyšší purkrabě, hned měl vojsko pohotově, s nímž přilehl k Janovicům. Heřman obávaje se horších věcí utekl do Bavor, zůstaviv na hrade choť Markétu z Chřiňova s dvěma synky a dcerkou.   Příštího roku dobyli královští
') Archiv c. I. 332—335.   2) Palackého děje V. b. 46, Hist. sbornik II. 351.   a) Archiv řiš. Mnichovský.   ') Archiv Třeboň. ') Tamže.   *) Jluseum Klatovské, Hist. sbor. IL 352.   Náhrada se ndává jednou 4000 kop a jinde 10.000 fl.
ig*
140
Janovice hrad.
hradu, než panf Markétě s dětmi podařilo se v únoru utéci do města Štrubiny.') Heřman tedy toho dovedl, že se stal psancem a ochrany vyhledával u bývalých svých nepřátel.
Po nějaký čas nebylo o Janovském mnoho slyšeti; nejednal veřejně, nýbrž kradl. Tak na př. r. 1515 polapen v Roudnici lotr, který pravil, že byl ho Janovský na to navedl, aby město zapálil.*) On sám nebyl v zemi, ale manželka jeho vrátila se do Čech, bydlila v Janovicích a tu hospodařil a. Jednáno znova o smlouvu s Heřmanem a dán mu glejt na hrad Pražský (r. 1515), ale jednáni se rozfciilo o to, že žádal Heřman, aby mu byly navráceny Janovice a všechny Škody nahrazeny.s) Heřman mezi tím přebýval za lesem. Ochranu měl zejména od paní Veispracharové, která také nepokojné zemany z Čech přechovávala. Jednou však Janovský služebníky její sehnal s hradu Landsee, sám jej držel a ani pani na něj pustiti
nechtěl. Pani sebrala sedláky a dobývala ho, ale nemohla ho dobyti. Tedy táhla do druhého zámku nedalekého a když dověděla se, že jeden služebník Janovského sešel v noci fort-nou do vesnice, dala ho jiti a tu přezvěděla, že jest fortna otevřena. Tou tedy lidi své pustila na zámek a jej opanovala. Janovský spustiv se s hradby zachoval si život a svobodu, ale vše ostatní tam nechati musil.4) Mezi tím také syn jeho Oldřich z vězení propuštěn byl a oba v Čechách tvrze, dvory a vesnice pánům a zemanům pálili.
Sněm roku 1518 v Praze shromážděný dal jim glejt svobodný až do 20 osob   a jmenováni
Ze zámecké kaple ve Švihoví.
ze všech tří stavů, kteří by s nimi jednali o stížnostech jejich;s) jednání to nevedlo ke konci a poněvadž si Janovský zbujněji počínal než před tím, líbilo se sněmiu roku 1519 v březnu svolanému rázněji isakročiti. Na hlavu obou Janovských vypsána cena pěti set kop míšeňských na každého a uznáno, že zemanům od nich jatým a za výplatek propuštěným měla z dů-chodův zemských dána býti náhrada. i chtěla tomu náhoda, ž«3 byl v srpnu téhož roku od Klatovských jat; ale měšťané nenaklá -dali s nim jako s nepřítelem a bylo potřebí dlouhého jednání a mnohých hrozeb od zemského soudu, íiž ho přivedli do Starého města Pražského, kdež
potom sami hlídali ho tak, že jim ušel i s hlídači svými. Nelze nedomýšleti se, že Janovský, jako úhlavní nepřítel ne městského stavu, ale nejvyšších úředníkův a soudců zemských, objevil jak Klatovským tak Pražanům, kde přední té doby škůdcové měst mezi zemany mívali stanoviska i útočiště !>vá; zvláště, tuším, odkryl jim, co vše dálo se na jeho bývalé tvrzi, kterou držel po něm Petr Suda z Řenec, stavem sice rytíř, ale povahou zloděj schytralý a podlý, anobrž, jakž později říkáno, všech zlodějů mistr a kníže. Již na prvním sněme r. 1520, potom pak na všech pozdějších bývaly řeči o žalobách stavu městského naň, jakožto předního podporovatele všech škůdců městských; ale stavové panský a rytířský nedali mu, jako dobrému člověku, v ničem ublížiti, a u zemského soudu nebylo pomoci. A přece Suda a jíeho tovaryši statky měšťanů na svobodných královských silnicích brali a majíce z toho kratochvíli a poisměch okolo měst objížděli, zda by koho pobiti neb obloupiti mohli, jiní pak urození ty loupežníky, vrahy a zloděje
Jl Archiv říšský Mnichovský.   ') Staří letop. 384.   *) Historický Sborník 353—354.   ') Archiv Třeboňský.   *) Staří letop. 384, 423, Palacký 348.
janovice hrad.
141
na svá obydlí přijímali, jim rady dávali, koni, penězi a sluhami svými je zakládali. Takoví „královské komory zloději" a jiní výtržní lidé Čech i jiných zemí přechováváni jsou na Janovicích i s kořistí sebranou a oukladové, o kterých Suda dobře věděl, odtud jsou se šikovali.
Když města královská zmařenu viděla naději svou, že královým příjezdem a uvázáním se ve vládu věci jich dojdou náležitého opatření, sešla se dne g. října ke společné poradě v Praze; zde zavázali se sobě bratrsky ku pomoci, hrdly i statky, a slíbili neopouštěti jeden druhého, ale konati sami právo a spravedlnost proti nepřátelům a škůdcům zemským. Dne 23. října ustrojena válečná výprava proti škůdcům a několik tvrzí potom v Prachensku vypáleno a sbořeno. Hlavní však podniknutí směřovalo proti Janovicům a Sudovi.   Kancléř český Ladislav ze Šternberka hlásil se sice ke Klatovským žádaje
jich, aby Sudu „služebníka jeho" ') neměli v tom domnění zlém, než že jen samým domněním se hryzli, že chce Janovice k ruce své ujiti (a to pro nic jiného, než že se obával, aby ho ne-oblehli) a jestliže by tohoučiniti nechtěli, že by Sudy opustiti nechtěl. Ale měšťané si toho nehleděli. V neděli dne 4. listopadu, když právě mnoho zemanstva okolí sjelo se bylo do Janovic na posvícení, Klatovští, Stříbršti a Plzeňští náhle valným vojskem obklíčili je a jali se jich dobývatí. Hned psal švakr Sudův Aleš ze So-bětic (7. listopadu) panu Petrovi z Ro-žemberka a jiným pánům, aby Sudy neopouštěli. Odpověděl pán, že lidem svým kázal býti po-
hotově vojensky a když pořádně obeslán bude, vytáhne.8) Brzy potom (9. listopadu) přitáhlo městům z Prahy 500 jízdných, 800 pěších a 44 vozů na pomoc. Dobýváni protahovalo se, jakkoli silně z děl hojných do tvrze stříleno, poněvadž obležení bránili se zoufale. Hluk o tom roznesl se rychle nejen po celé zemi, ale i za hranicemi, a budil náruživosti stran nické všude. Někteří hrozili a nic nedělali, ale kancléř Ladislav vytáhl do pole, ku pomoci své volaje nejbohatší pány ze západních Čech, aby obránil služebníka svého prý před násilím od měst jemu činěným; ale když obsilal na Velhartice zemany z krajin okolních, mnozí odepřeli mu pomoci nedrtíce prý ani chváliti ani podporovati obyčejů Sudových. Za to však lid sedlský z blízka a z daleka hrnul se k vojsku městskému, domnívaje se, že to půjde nyní na pány, v počtu takovém, že až uvodil hejtmany městské v rozpaky. Ladislav opuštěn byv od větší části svých pomocníků, požádal o sjezd obou stran, každé v počtu jen 100 branných, a o mírné rokování, pro kteréž i uzavřeno bylo příměří na tři dni. Volf Dobrohost z Ronšperka a Vilím Kfelíř jako hejtmanové krajští jeli do Klatov (před 13. listop.) a tu s Pražany a městy mluvili, předkládajíce jim krále, řád a právo. Podávali se jim, že se o to postarají, aby zhoubcové jim vydáni byli jako hejtmanům a Sudu zavážou, aby stál před králem, ale města se tim nespokojila. Proti tomu zase hejtmanové nedbali těch, kteří je nutili, aby hnuli celým krajem a proti městům. Když nedocíleno narovnáni a dobyvatelé připravovali se k útoku valnému, obležení vzdali se na milosť a nemilost dne ig. listopadu.   Sudovi bylo se mezi tím podařilo v noci utéci se sedmi tovaryši
Ze zámecké kaple ve Švihově.
■) Archiv č. II. 149.   ') Světeckého Paměti I. 699—700.
142
janovice hrad.
z tvrze, čili jak psal, „milý pán Buoh pomohl skrze mé nepřátely'1; z jatých zemanů propuštěni jsou na svobodu pan Prostiborský s rodinou i jiní, kteří nebyli známi jako nepřátelé měst, a uvězněno jen 16 osob na Klatovech, mezi nimi matka, manželka a ditky Sudovy. Poselství mezi tím od krále přišlé k oběma stranám zamezilo další vedeni války. Na tvrzi nalezená psaní a zboží poskytla měšťanům potřebné jistiny dosti na důkaz úkladů proti nim strojených. Janovice dány v požeh a obořeny, při čemž nalezeny peníze a skvosty, které tam Suda choval (23. listopadu), a vojsko Pražské vrátilo se 26. listopadu r. 1520 zase domů. Zajatí zemane jmíni nejprv u vězeni v Klatovech, a potom z Klatov přivezli je do Prahy a rozsázeli je různo. Mezi zajatými nacházel se také jeden odpovědník pánů Vídeňských, na kteréhož naložili do dvou tisíc (t. j. tolik peněz naložili, aby jej chytili); toho také do Prahy přivezli a sťali jej r. 1521 před květnou nedělí za Horskou branou.')
Petr Suda stal se jako někdy Herostrat velmi slovutnou osobou v zemi; po celý rok nemluvilo se téměř než o něm. Ještě před koncem r. 1520 přimlouval se sám přední pán český Petr z Rožemberka jak u Klatovských tak i u Pražan o propuštění rodiny jeho z vězení; Pražané odpověděli, že by pánovi rádi byli povolni, ale že neměli té moci, aby sami o sobě bez vědomí a vůle měst ostatních rozhodovali o vězněch společných; ale že brzy sjedou se města dohromady zase, jimž prý věc ta předložena bude. Sjezd takový stal se dne 6. ledna r. 1521 a psáno jest králi velmi důtklivě o potřebě, aby přijda do země bez meškáni zavedl v ni nový pořádek věci, jehožto nedostatkem omlouváno vše, co posléze stalo se bylo mimořádného. Zemane jatí na tvrzích dobytých tázáni byvše ostře a shledáni u vině jako zemští škůdcové popraveni katem dne 11. ledna v počtu sedmi osob.
Z Bechvně. sídla náně kancléřova. Tjsal Petr Suda (r. IS21. u. ledna^ ITvnkovi "Roŕitč z Martini 1-
- - j    .        - í— , x       *        -       ^ - - j -1 —/ —j-----.__-----.. .
královskému maršálku, „jaká se mu moc stala od Pražan a od jiných měst, že jsou mu násilím tvrz odňali a moc i oheň v mírné a pokojné zemi pod řádem a pod právem pustili na jeho statek a k tomu manželku a dítky i jiné dobré lidi na Janovicích zjímali." Protoií jej prosil jako toho, který drží místo nejvyššího purkrabí, aby ke čtyřem nedělím obeslal ta města, od kterých se ta věc stala, až by Sudoví právo pro ni a puštění ohně na nich dopomoženo bylo. Pan Bořita za tou příčinou obeslal všecky nejvyšši úředníky a soudce zemské na hrad Pražský ke dni 1. února, města pak ke spravení sebe před nimi ke dni 4. února. Pražané však a města poslali pánům svůj otevřený list dne 4. února daný a brzy také tiskem vůbec rozhlášený, jímž odpověděli na žaloby Sudovy obšírně odkrývajíce všecky jeho i tovaryšův a pomocníků jeho nešlechetnost, končíce, že páni budou míti s nimi větší žádost obecného dobrého a cti království tohoto a svornosti všech stavů, nežli aby zbytečně litcvati chtěli příhody několika výtržných osob, při čemž teprve jistá a pravá škoda komoře královské, království a stavům stati se mohla a musila. Nicméně o suchých dnech postních (20. února) Albrecht Rendl z Ušavy, řečník u soudu zemského, nerozmýšlel se prováděti u soudu zemského žalobu na Klatovské, kterak: oni s jinými městy připravili Petra Sudu o statek, proti řádu prý a právu bez jeho viny. Postaviv se však proti němu před soudem jiný neméně známý řečník M. Jan Pasek z Vratu, jal se ho viniti, že prý se všem třem stavům zle zachoval a nade všemi zradil. Když takto počali oba hádati se a pře sama přenesena jest na pole pouhých osobností, až prý řečníky oba páni okřiknouti musili, nebylo divu, že tím nedopomoženo právu Po nějakém čase sešel se veliký počet panstva a rytířstva na hrad Pražský 19. března ku poradě, co a jak by počíti měli na pokoření měst a na potrestání pychu nad Petrem Sudou a jinými zemany dokázaného. Uzavřeno požádati krále o iniciativu ve směru tom a teprv kdyby ji odepřel, sebrati potřebný k tomu počet vojska. Pan nejvyšší purkrabě Lev dne 22. dubna po všech krajích nařizoval opět veřejnou hotovosť a potom 6. máje poháněl Klatovských a Táborských, aby v suché dni lletničné {22. máje) stáli před ním a úřadem jeho na hradě Pražském a spravili se všeho toho, co jim Petr Suda i jiní urození lidé za vinu dávati budou. Ale král Ludvík již 4. máje z Budína rozeslal byl do Čech rozkazy přísné, aby tenkráte všichni soudové a všecka vedení práva zastavena i odložena byla až do času sv. Jeronýma (30. záři, r. 1521), neboť chtěl král po svém příjezdu do Čech oběma stranám po spravedlnosti učiniti. Ale jiné mnohé a vážnější věci dobrého království se dotýkající byly toho příčinou, že včc ta poodložena. a)
Mezi tím proti Janovskému válčeno. Dva z jeho pomocníků Heršteinský a Kostomlatský jati a r. 1520 na hradě Pražském stati. Janovský pak z Popumhauzu posílal pohrůžné listy svým nepřátelům, nebo vpadal do Čech a plenil jejich statky. Největši škody činil r. 1522. Jana Ježovského z Lub oblehl dne 1. záři, když vše obilí sklidil a do stodol svezl, spálil mu, maje 40 pěších, dvůr, stodoly a chlévy a pak tvrz jeho zapálil. Když všudy hořelo, stříleli k Ježovskému, tak že spustiv se po tenetě ledva ušel.  Shořelo mu 80 kop na groších, obilí a dobytka za 600 kop, ženě jeho klenotů za 150 kop a čeledi
') Stafi letcpisové str 423, 444, 448; Palackého děje 374—3IB0, archiv Třeboňský.   a) Palackého děje 380—382.
janovice hrad.
"43"
za 40 kop. Po dvou nedělích dobral Ježovskému ostatek dobytka a k tomu pověděl, aby jel do Prahy a žaloval. Burjant Fremuta přepadl v noci a pobral mu, co si v mladosti vysloužil. ]) Mnoho pomáhalo Janovskému, že se přidal na stranu stavu městského a tedy ty hubil, kteréž i města za odpCrce své pokládala, zejména viněni Klatovští, že ho podporovali. Ustavičné žaloby popálených a ochuzených obyvatelův a touha po pokoji způsobily, že se s Janovským znovu jednalo o smlouvu, než protahovalo se to jednáni dlouho, nežli přišlo k dohodnutí.
Také s Petrem Sudou učiněno narovnání. Král Ludvík zajisté roku 1523 dal vložiti ve dsky zemské zápis, jímž Sudu na poctivosti opatřil, že co jest vzniklo mezi ním a stavem městským, jemu k újmě nemá býti;a) smlouva pak, jíž se mu měla náhrada za jeho škodu stati, učiněna jest téhož roku 16. března. Suda se zavázal, že Janovice a tvrz Veselí, kterouž k nim byl přikoupil, králi v moc dá a ve dsky zemské vložiti slíbil; co se pak dotýče té Škody, která se mu od stavu městského stala, ta aby v nic obrácena byla. Naproti tomu obdržel od krále statek Zdechovice, ujatý po Vácslavovi Loreckém ze Lkouše, beze v&ech závad v 3250 kopách českých. Tak konečně Suda skorém jen prospěch vytěžil a pomohl si nyní i k penězům, za něž několik statků v okolí Zdechovském skoupil. Potomci jeho se v téže krajině až do třicetileté války udrželi.
Ssutí nebo vybavení Janovic stalo se jen z té příčiny, že se měly zase navrátiti Heřmanovi. S tímto zajisté a synem jeho Oldřichem jednáno již od počátku r. 1523, pak ke konci června dán jim svobodný průvod, aby mohli přijíti na hrad Pražský a tu své věci jednati. Pak před sv. Bartolomějem kníže Karel Minsnrberský jakožto hejtman království odevzdal Janovice Oldřichovi prozatím jen jako správci, aby k důchodům přihlédal, když několik dní před tím se bylo stalo ujednání o tom, jaká se má stati náhrada Janovskému. Ujednání ta pak pojata do majestátu krále Ludvíka (r. 1^24, 11. listopadu). Král předně Heřmanovi a všem jeho společníkům vinu odpustil, více mu daroval tvrz a městečko Janovice s příslušenstvím a zboží Veselské Sudou přikoupené s takovou ještě milostí, že co posud manského bylo, uvedeno bude nyní v dědictví zpupné. Jiné milosti králem udělené byly tyto: Městečku Janovicím udělil král svobodný trh každý týden, a to ve čtvrtek, a naň aby každý člověk masa, chleby, sůl, koření, sukna, plátna a jiné všelijaké věci k lidským potřebám náležející svobodně vézti mohl, nad to výročni trh na den všech svatých. Také obdržel Heřman svobodu, aby mohl v lesích řečených Království dříví sekati a brati ke stavení i pálení, ale nic prodávati nesměl, též tudíž zvěř honiti ku potřebě své. Král mu vysadil také clo v Janovicích od formanů, pak z volův a dobytků. Poněvadž tvrz Janovice zkažena ve válkách a na ní mnoho zbořeno bylo, též rybníky skopány byly a jiné mnohé škody se na statku staly, poručil mu král na opravu téch škod 2500 kop míšeňských z komory své vydati.3) Janovské, kteří těmito běhy válečnými nyní mnoho zkoušeli, odměnil Heřman tím, že jim dal r. 1530 svobodu, aby o statcích svých říditi a práva Klatovského užívati mohli. 4)
Několik let potom ještě Heřman Janovice v pokoji držel, stavení některá na tvrzi zase k bydleni připraviv, a kdysi před r. 1536 u vysokém stáři zemřel.0) S manželkou svou Markétou z Chřínova byl splodil 5 synův Oldřicha, Smila, Viléma, Jiříka a Jindřicha, kteří se r. 1539 dne 7. července o veškeré zboží otcovské podelili, při čemž dostal nejstarší syn Oldřich za svou práci dům v Praze dědičně a k tomu za díl svůj zboží Petrovské a Spolské. Druhý syn Smil dostal zboží Sohostovské. Mezi ostatní tři bratří rozdéleno jest rovným dílem zboží Janovské. Vilémovi se dostal třetí díl tvrze, dvoru poplužného, díl městečka a dvory kmecí v Rohozné, Jiřík obdržel tolikéž třetinu tvrze, dvoru, městečka s částí vsi Rohozna, a zbývající třetinu vyvolil si nejmladší syn Jindřich. Věže zbořené ve tvrzi i také kamene, který v ní a okolo ní byl, všichni tři bratří užiti mohli, a kdyby chtěli věž znova postaviti, měli to na náklad rovný a společný učiniti £ arci potom věže společně užívati. Co se týče kamene toho, který v příkopech okolo tvrze a předhradí byl, c tom smluveno, aby to každý ke svému dílu sobě k užitku vzal. Příkopu okolo tvrze jen díl první a drahý (neznámo nám čí?) užívati mohli, totiž ryby všelijaké, než jinače všechny tři díly ku potřebě též tvrze téhož příkopu užiti mohli.6) Zboží Veselské zůstalo ve společnosti a teprv r. 1543 prodali je ostatní bratří bratru svému Jiříkovi. 7)
Vilém, držitel jednoho dílu (podlé Balbína r. 1489 narozený, f r. 1562), prodal díl svůj Alarkétě e Kokolína, manželce někdy Zikmunda Vojslavického z Jemnický,6) vystěhoval se potom dokonce z Čech a usadil se ve Virtembersku, kdež velice vážen jsa pro způsobilost svou vojenskou celý ostatní život strávil a potomky zůstavil, kteří se ještě za doby války třicetileté připomínají. Po smrti Markétině dostala se tato část Janovic dceři její Evě z Jemnický, provdané za pana Jindřicha Janovského, ta pak r. 1574
') Reg. kcm. soudu.       DZ. 42. L 7.   3) DZ. 42. G 27. DD. 67. f. 20, Hist. sbor. II. str. 356—359.   ') Mus. Klatovské. s) Reg. puh. kom. soudu 1535. K 6.   •) DZ. 42. K 29—L 11.   ") DZ. 4. B 29.   ") Taraie.
144
janovice hrad.
poručila v Janovicích třetí díl tvrze, dvoru, městečka a panství s dílem ve vsi Rohozné Janovi mladšímu a Jiříkovi bratřím Janovským z Janovic; synům svým.')
Děje druhého dílu, jejž obdržel Jiřík, zároveň držitel tvrze Veselské, dostatečně se zachovanými zápisy nevysvětlují. Jiřík byv dvakráte ženat zemřel před r. 1556 a poručenství nad sirotky nezletilými po něm zůstalými ujali bratří jeho Oldřich, Smil a Jindřich. a) Synové tito, Jan starší a Jakub, nedrželi v Janovicích nic více než polovici rybníka nového pod Janovici, kterouž prodali r. 1567 strýci svému Jindřichovi.a) Tento zajisté, jak pozdější zápisy ukazují, nacházel se také v držení této třetiny a nabyl jí bezpochyby nějakým prodejem, jehož zápis ve dsky zemské nevešel. *)
Na třetím díle seděl Jindřich Janovský (nar asi r. 1497), muž zdraví nevšedního, jenž se vzácného
věku 93 let dočkal. Ten pojal k manželství Evu z Jemnický, v dějinách prvního dílu připomenutou, jíž na třetině zboží svého Janovského 250 kop věnoval.6) Dobře uměl šetřiti a zboží okolních drahně kupoval. Roku 1567 nabyl polovice Petroviček s polovicí velikého rybníka u Janovic, od strýce svého Oldřicha nabyl koupí r. 1581 rybníka prostředního nad rybníkem Pastvištným e) a v neznámé době získal také třetinu Janovic, kteráž náležela někdy Jiříkovi, bratru jeho; a poněvadž choť jeho Eva držela třetí díl Janovic, dostaly se synům jejím dědictvím celé Janovice. Kromě dvou synů splodil několik dcer, z nichž se dostala  Marjana (ze-
dostal v držení zboží Nedanického; od ní se mu narodily děti Jindřich a Eva r. 159Ď již zletilí a Kryštof na ten čas nezletilý; ti všichni prodali zboží Nedanické po smrti mateřině zděděné (r. 1596) strýci Janovi staršímu. Potom pojal Jan druhou manželku Krystynu Černinku z Chudenic. Od té pošli synové Drslav, Stepán a Diviš. i po prodáni Nedanie zůstalo pro všechny děti dědictví dosti hojné, neboť Jan byl po strýci svém Rackovi ves Ondřejovice s dvorem popi. slove Stunovský, vsi Petrovice, Blata a Lhotku zdědil. Když Jan zemřel, nebyl již syn Jindřich na živě a nej mladší dva synové ještě let svých neměli, pročež nařízeni jsou soudem zemským jistí pánové, aby statek jejich, poněvadž se nesnadno děliti dal, prodali; ti pak učinili roku 1610 dne 2. listopadu smlouvu s Jiříkem Janovským a prodali mu řečenou polovici zboží Janovského a vsi po n. Rackovi zděděné za 26.000 kop míšeňských.9) Sirotci potom jako by byli zapadli. Kryštof držel Sohostov a měl podlé genealogie Balbínovy syna Fridricha, jenž v mladých
Ze zámecké kaple ve Švihové.
mřela roku 1587) Jiříkovi Harantovi z Polžic na Klenovém *) a Magdaléna Volfovi Got-hartovi z Perglasu. Hned po smrti Jindřichově rozdělili se synové jeho o statek Janovský, tak že obdržel každý jeden z dvou domů, které byly na předhradi a k tomu jisté příležitosti, polovici Petro vic, polovici městečka Janovic a k tomu jisté vesnice. Tvrz starou (nynější hřbitov), která zůstávala zbořena, ponechali si v neroz-dílu Oba pak u císaře Rudolfa II. si vyprosili, že městečku svobody dané někdy králem Vladislavem potvrdil. 8) Starší bratr Jan mladší (ale před smrtí starší řečený) byl ženat napřed s Kateřinou z Ry-žemberka, s níž se
l) DZ. 18. G 22.   *) DZ. 2. H 21.   ") DZ. 58. G 14.   4) Ještě r. 1581 psal se Jan starší seděním v Janovicích (DZ. 21. F 17). ') DZ. I. B 17. «) DZ. 21. F 24. ') Mittheilungen XII. 275. ") Mus. Klatov. ») DZ. 184. E I. Vloženo 1611 v úterý po sv. Havle (DZ. 135. L 22).
janovice hrad.
»45
letech zemřel. O Štěpánovi, jenž byl člověk násilné povahy, nějaký čas se po Plzeňsku chvalně nemluvilo. Týž r. 1613 na den Mladátek v městě Janovicích Jana Jindřicha z Polžic rapírem bodenou ranou pod prsy uhodil, naskrze probodl a tím probodením zavraždil. Boje se kázně u soudu zemského přistoupiti musel s příbuznými zavražděného ke smlouvě učiněné r. r 616, jíž mu uloženo odebrati se do Daliborky a tu čtyři téhodny zůstati takovým způsobem, Že přes práh překročiti nesměl, také mu zakázáno do roka zbraň při sobě nositi.')
O Jiříkovi, držiteli druhého dílu a bratru Janovu není nic jiného známo, než že roku 16 to díl někdy Janův a několik vesnic více přikoupil a tak se zase pánem celé tvrze stal. Dočkal se ještě stavovského povstání, za něhož stavy odbojné podporoval berně jim dávaje; za tou příčinou vynesen nad ním nález, aby statek svůj všechen v manství a pod léno uvedl. Že nález ten hned proveden nebyl, toho příčinou byla smrť Jiříkova. Syn a dědic po něm zůstalý Jan Jindřich přijal r. 1626 léno na tvrz a městečko Janovice s příslušenstvím.B) Statek ten byl tehda již valně ztenčen, neboť kromě Janovic počítaly se k němu toliko vsi Rohozno, Ondřejovice a díl Spůle. Oženiv se Jan Jindřich s Mandalénou Kryzeldou z Perg-lasu splodil dva syny Jiříka Gotharta na rozumu nedostatečného a Oldřicha Viléma, mladíka chatrného zdraví, a dceru Evu Barboru. Fysicky jsa seslaben, jako celá tato pošlosť, záhy zemřel, zůstaviv vdovu a řečené dítky, jichž se ujal Vilém z Klenového a z Janovic, císařský rada, a také jménem jich r. 1634 přísahu manskou na statek Janovský učinil.3)
Poněvadž r. 1649 statek Janovský k vůli propuštění z manství odhadnut byl a při tom se našlo, že pro množství dluhů udržeti se nemůže, potvrdili oba bratří výsady městečka Janovic to uvažujíce, že od některého sta let v poddanství zůstávalo a mnohými od r. 1618 neřestmi s přátelským i nepřátelským sužováním stíženo bylo.4) Když pak po smrti Oldřichově Jiří sám týž statek spravovati nemohl, dán za opatrovníka Jan Vilém Chanovský z Dlouhévsi, manžel již řečené Evy Barbory. Ten vzal tím na sebe úkol přetěžký; statek byl valně zadlužen a nesnadno tudíž bylo na něm hospodařiti; dobře nahlížel Chanovský, že by bylo lépe statek prodati, a za tou příčinou žádal, aby z manství propuštěn a v dědictví zpupné uveden byl. Žádosti jeho vyhověno r. 1670, 15. listopadu, poněvadž se našlo, že bylo na manství více dluhů nežli cena jeho obnášela. Potom nařízeni jsou ze soudu zemského jistí páni, kteří statek odhádali a po kupci se ohlíželi. Nabídl se tehda arcibiskup Pražský Matouš Ferdinand Zoubek 2 Bilenberka a koupil Janovice r. 1674 k nadání biskupství Klatovského, jež se mělo zříditi. Statek obsahoval tvrz starodávným dílem ode dřeva a dílem od kamene vystavěnou, pivovár, dvůr podací, městečko, ves Ondřejovice se dvorem a ves Rohoznou. *) Nový držitel se zboží koupenému dlouho netěšil, neboť již příštího roku dne 29. dubna zemřel, a poněvadž ze zřízeni biskupství sešlo, prodán statek Janovský r. 1683 Vilémovi Albrechtovi Krakovskému hraběti z Kolovrat.6) Od pánů z Kolovrat připojeny Janovice k panství Dešenskému, kteréž pak hrabě Prokop Karlovi Jozefovi říšskému hraběti z Palmu a pánu na Bystřici prodal. 7) Za hrabat z Palmu užíváno příkopu, z něhož se pustý pahrbek hradu s okrouhlými jeho rohy zdvihal, jako rybníku. Roku 1788 byly na hradišti ještě silné a hrubé zdi a prostranné sklepy; ale tehda koupila Janovská obec pahrbek ten od vrchnosti, odklidila zdivo a zřídila tu hřbitov. Příkop pak mlynář koupil a vysušiv na louku obrátil.
') DZ. 189. E 24. ») DD. 7, str. 32, Bílek, děje koní. a) DD. 68. f. 49. 4) Mus. Klatovské. 5) DZ. 391. H 2. Bílek, děje konf.   o) DZ. 409. K 3.   ') DZ. 593. A 3.
Hrady 3 zámky České IX
>G
OPALKA HRAD. ^3
o zeleného lučného údolí, které se od městečka Strážova k Janovicům táhne, vybíhá ostroh z výšiny západní, nepříliš se nade dnem rjdolí zdvihaje, ale přece tolik, že mu vévodí. Na ostrohu tom stojí kromě dvoru poplužného mezi stromovím starý zámek Opálka. Ačkoli tu málo jest, co by na středověk upomínalo, přece z polohy a z podání starších osob lze rozeznati, že tu bylo kromě starého hradu ještě předhradí, které sahalo až ke kapli svaté Anny při dvoře stojící a také objímalo místo, na němž nyní senník v nově vystavený stojí. Podlé toho bylo předhradí někdy hrazené, ale již od let, co hradby za své vzaly, otevřené, do čtyřhranu založeno. Z větší části obráceno jest nyní na sad a jest o něco nižší nežli vlastni hrad, jenž byl založen do pětihranu a na východní straně se čtyřhrannou, posud dobře zachovanou baštou končil. Trojhranný parkán nyní na zahrádku obrácený je mezi touto baštou a stavením zámeckým, jež se z několika čtyřhranných domů s malým dvorečkem skládá. Ač nelze pochybovati, že některé z jeho hlavních zdi jsou původu starého, přece upomíná způsoba jeho venkovská jakož i vnitřní úprava na minulé století a jen pevné sklepy v přízemí snad pocházejí z dob starších. Východně pod hradem jsou ještě stará stavení snad z 16. století pocházející.
Opálka byla Strážovskou tvrzi, a Strážovu se druhdy také Opálka říkalo. Zboží to patřilo r. 1367 a 1372 čtyřem vladykám Bohuslavovi, BuSkovi, Sulkovi a Otíkovi. Z těch r. 1379 tu ještě byli tři kromě Otíka, držíce se Svatoborem, farářem zdejším, vsi Strážov, Viteň, BožtěŠice a Brtí. Opálka tedy ještě nestála, poněvadž se tu ni slovem nepřipomíná. ')   Později se ten statek rozdělil.   Na Vitni povstal
UkLOĹUV^ ^ "        J JV3    UkU<^      UblU.     — .      ..^ V - W . ... j - _ ^ _j. —   .  .     M-.----- —   £------- --- _
založenou jal se podlé hradu toho 2 Opdlky jmenovati. Roku 1392 koupil se Slaviborem z Přešína dvůr poplužný v Kratějově se 2 dvory kmecími od Přestána odtudž,a) r. 1393 podával s vladykou Viteňským a Otíkem nového kněze ke kostelu Strážovskému. Roku 1404 byli pány podací zdejšího Jan z Krásného dvora na Vitni, náš Bušek, Otík a Volkmar ze Strážova.3)  Dotčení páni založili r. 1405 oltář sv. Kateřiny
') Tak vykládej místo v Berní na str. 14.   a) Rel. tab. I. 545; DD. 14. f. 148.   ") lib. coní. V kusém listě archivu musejního má náš Bušek příjmí Fiola.
opálka hrad
147
při kostele farním sv. Jiří ve Strážově a nadali jej platem 2 kop na mlýně nad Opálkou a na vsi Rozděšově, kromě toho, co již dříve ke zvonictví patřívalo, poněvadž zvoník u téhož oltáře přisluhoval. Ve svém štítě měli vladykové tito ze Strážova a z O pálky vedle svědectví Balbínova kohouta, kterýií se také vidí na štítech jiných rodů ') Plzenského kraje, zejména Harantů z Polžic a Kořenských z Tereíšova. Z rodu vladyk z Opálky se ještě r. 1496 Jan asi 32 a Bohuslav asi 20 let starý připomínají.1)
V polovici stol. 15. bezpochyby hrad náš držel Dluhomil z Dražovic. Roku 1464 ještě žil a syn jeho Jan z Dražovic a z Opálky jménem jeho vstoupil na odpor proti provolání zboží Hlohovskébo, také právo své dokázal a obdržel na soudu dvorském za právo. Dluhomil držel Opálku ještě r. 1473.3) Nástupce jeho Bedřich Škorně z Malonic seděl na Opálce od r. 1483*) a vyskytuje se do r. 1509.6) Poněvadž mu r. 1501 od Norymberských a takových škůdců, kteří z Čech do Bavor utekli, škody se drily, velice se o to domlouval. Jan Škorně z Malonic, jenž r. 1534 a 1538 Opálku držel, byl bezpochyby :synem jeho.8) Dosti jest možná, že mezi tím byla Opálka bud zastavena, nebo že ji spravoval jako poručník Vilém Svihovský z Ryiemberka; týž vyprosil na králi Ludvíkovi, aby městečku Strážovu, které zatím ze vsi v městečko vzrostlo, pečeť a erb udělil (roku 1525). Král vysadil jim za erb dvě věže bílé: s červenými střechami a zlatými makovicemi, z nichž na cimbuří pravém jest písmena W, na cimbuří levém A s křížkem na vrchu jejím, mezi věžemi zed bílou a v ní bránu se mříží vytaženou a pod tím písmeny W a A spolu sloučenými, nad branou ochoz, na níž stojí zvíře liška své přirozené barvy, majíc hřbet shora dolů šípem prostřelený a v ústech ptáka bažanta své přirozené barvy s hlavou a křídlem černým drčic. Nad tím cimbuří a na něm stojí bradatý střelec, oblečený v sukni télné barvy, maje rukávy a límec žluté, na hlavě bílý klobouk s kožešinou a zelenou korouhvičkou na něm, an levicí drží luk a pravici tetivu napíná, to vše na štitě modrém.') A poněvadž Strážovští při pomezí německém blízko seděli a potřebí bylo to městečko zdí nebo příkopy ohraditi, vysadil Vilémovi mýto, kteréž měli platiti ti, kteří by tou silnicí od Cvizle a Nýrská k témuž městečku pracovali. Z toho pak Vilém povinen byl cesty opravovali a mosty dělati. Po několika letech držel Opálku Adam Lev z Roimitála, ale jsa dlužen paní Alžbětě starší z Pacova 7400 kop míšeňských i s úrokem a nemoha ji zaplatiti, odevzdal jí r. 1540 v 5500 kopách Opálku zámek s dvorem popi., Strážov městečko, Viteň tvrz pustou, dvůr poplužný s poplužim a druhé popluží pusté v Lukavici, též popluží pusté Opatovské řečené a druhé Krotivské, Kněžice, Javoříčko, Bozděšice, Mladotice, Viteň a Německovský vsi celé s příslušenstvím. B) Alžběta starší byla manželkou Jana Tunkla z Brníčka a ze Zábřehu, a peněz k tomu trhu nabyla Alžběta z dědictví otcovského Pacova, jež byla roku 1528 se sestrou svou Markétou prodala.   Proto, tuším, požívala Markéta polovice zboží a Alžběta též polovice.
Tunkl přimluvil se u krále Ferdinanda za to, aby Strážov vysazen byl za méstesčko.   Tak se stalo roku 1541 a za erb dostalo štít červený a v něm věž bílou se čtyřmi makovicemi modrými,9) ale Strážovští erbu toho nikdy neužívali.   Alžběta, ležíc v kázni boží, odkázala jmění své Tunklovi. Mezi jiným nařídila mu také, aby Dorce malé 50 kop míšeňských vydal. Z Dorky stala se r. 1557 Dorota, manželka Jana Tomana, a pořade
peněz nedostávala, poněvadž Tunkl byl v závadách a jiných dluhů , ^"T     "v, ~v' . —
neplatil.,0)
Markéta, sestra Alžbětina, vdána byla za Adama ze Šternberka a porodila mu syny Viléma, Zdeňka, Ladislava a Jana. Ti po smrti mateře své zdědili vše právo, které měla k Opálce, a převedli na sebe také díl Tunklův. Než Jan, jenž měl v držení svém Konopiště (vkl. r. 1572, 2. června), nápadní díl svůj na statku Opálce prodal Zdeňkovi ze Šternberka na Blatné a Lnařích bratru svému za 2750 kop grošů českých.") Zdeněk skoupil díly ostatních bratří, neboť Markéta byla všem pospolu zboží své zapsala. Téhož roku totiž koupil Zdeněk za 2750 kop od Kateřiny Štemberkové z Lokšan a na Zelené hoře jako poručnice dětí a statku někdy Ladislava ze Šternberka právo a díl statku Opáleckého, totiž čtvrtinu, která po někdy Vilémovi ze Šternberka na někdy Ladislava (f roku 1566) a Jana ze Šternberka bratří připadla a kdež
') Balbim mise. lib. V. 124. ') DD. 34. f. 138. s) DD 16. f. 234, archiv gub. ') Paprocký o st. pan. 186. Roku 1476 ještě Opálky neměl (Archiv Plzeň.). ') Reg. komorního soudu, 6) Tamge a titulář. ^ Vymalováno na originále, jenž jest v museu Klatovském. Srovnej Pam. arch. XI. 565. •) T>Z. 5. D 12 a 44. A I. *) Reg. královská.   '*) Reg. kom. soudu.   ") EZ. 17. M 2.
Erb Stráfovakým r. 1524 udelený.
20"
148
opálka hrad.
Jan právo své Ladislavovi byl postoupil. •) Jak svědčí zápis r. 1574 na zboží Opalské učiněný, byl již Zdeněk samojediným držitelem zboží,3)
Po smrti Zdeňkovo vládli pozůstali po něm synové Adam starší, Pavel, Stepán Jiři, Jan, Ladislav, Vácslav a Albrecht dědictvím otcovským z počátku nedílně. Dělíce se r. 1577 učinili ze zboží Sedleckého 5 dílův a zboží Opálské na 2 díly rozdělili. K jednomu dílu, který obdržel Vácslav, přiděleny: zámek Opálka všechen, dvůr poplužný při něm, pivovár, mlýn, rybníky, potoky, lesy, v městečku Strážově 28 osedlých, Nové město horní s 24 osedlými, vsi Brtí s 8 a Javořičky s 3 osedlými. 3) K druhému (vlastně sedmému) dílu přidělena tvrz pustá Viteň s ovčínem a všemi dědinami, dvůr Spíž vystavený, rybníky, potoky, lesy, v městečku Opálce nebo Strážově 29 osedlých, vsi Lukavice s 7, Kněžice s 4, Bozděšice s 4, Mladotice s 4 a Viteň s 5 osedlými.4)   Tohoto dílu také Vácslav od toho, kterémuž se dostal, dosáhl.
Trhem získal zboží Opálského Jan starší z Lobkovic na Točnice a Nové Bystřici, kterýžto maje manželku Markétu z Lobkovic, věno její 22.500 kop grošů českých, jež posud měla na zboží Točnickém zapsané, převedl na zámek Opálku a tvrz pustou Viteň a na vše panství, také při tom ustanovil, kdyby jí věno to nebylo zaplaceno, aby ten statek do smrti držela a jeho užívala.6) Toto opatření proto učinil, poněvadž bylo Točnicko zbožím zápisným, on pak dědiců mužských neměl, aniž pak raíti doufal. Když tedy Jan ještě téhož roku zemřel, připadlo veškeré jeho zboží na bratří jeho Ladislava staršího, Jiříka a Bohuslava Havla. Ti se pak ještě téhož roku (1590) o všechno dědictví bratrské podělili. Při tom se dostal první díl, totiž Točník s panstvím a panství Opálecké s příslušenstvím Bohuslavovi Havlovi, již před tím pánu na Blíanech. S dcerami Janovými Evou Šternberskou a Alžbětou Lobkovskou pak učiněno r- J593 porovnáni takové, že jim vyplaceno 10.000 kop.6)
Řečený Bohuslav také dlouho nedržel zboží Opálecké. Obdržev r. 1595 dne 7. ledna potvrzení na clo ve Strážově, odkázal toho roku posledním pořízením Opálku s příslušenstvím Alžbětě Lobkovské z Kolovrat, choti své, a Volfu Novohradskému z Kolovrat a na Lnářích, JMC. radě, ujci svému, ') a ještě téhož roku zemřel. Řečená jeho manželka již dříve od něho byla dostala Blšany, nyní tedy k tomu obdržela polovici statku Opálky, kterouž však jen dvě léta držela. Poslední pořízeni sepsala roku 1595 v pondělí po druhé neděli adventní a jím poručila Blšanské zboží Anně Marii, sestře své, ale polovici Opálky odkázala otci svému Kryštofovi Jindřichovi Krakovskému z Kolovrat. Zemřela r. 1597, 29. dubna a Opálka měla tudíž dva majetníky jednoho rodu, ale různých linii. Než brzo Kryštof Jindřich pustil polovici svou Volfovi, a tak na zámku seděl zase jen jeden pán.
Ze synů Volfových, jenž r. 1609 zemřel, dostal mladší Jáchym zboží Vintrberské s Drslavskem, starší syn Zdeněk zdědil Kosatky a Opálku. Tento byl mnoho let vyslancem u dvora španělského a odtud rytířem řádu sv. Jakuba de la spadá; týž pán prodal r. 1614, 25. srpna zámek Opálku, tvrz Dvorec, dvůr Spíž, nové městečko horní k Opálce náležející, vsi Lukavici, Kněžice, Javoří, Brtí, Bozděšice, Mladotice, Viteň, Zahořič, Novou ves, Růvno, také zápisenství své na Království, osm rycht, totiž Zejbiskou, Hogsovou, u sv. Kateřiny, Fajcovskou, u Šimonovy stodoly, Vejdovskou, Stachovskou a Zuří mateři své Judytě Kolovratové ze Šternberka.9) Pověstný Don Martin de Huerta některý rok před válkou českou (r. 1618 až 1620) zdržoval se na Opálce u paní Judyty a „tak daleko s obmysly svými španělskými přišel, že jest i Judyt z Kolovrat na Opálce vlastní dceru uloudil a ji snížil." Pro kterýžto svůj výstupek nešlechetný přece se s žádnou pokutou nepotkal.") Judyta seděla na Opálce po celý čas české války a něco déle (kromě snad krátkého času, co direktoři zemští statek ujali a lidem císařským vojskem znuzeným k užívání zkázali), neumějíc však hospodařiti dluhů tolik nadělala, že je za živobytí svého splatiti nemohla. Hlavní věřitelé a rukojmě Jaroslav Bořita z Martinic a Lidmila z Přichovic skrze plnomocníka svého Petra z Přichovic, JMC. radu, o peníze své se hlásili a přísudkem úředníků Pražských menších desk zemských statek jim v dluzích 41.000 fl. uherských přiřčen. Tedy komisaři k tomu zřízení prodali r. 1630, 6. března zámek Opálku a. tvrz řečenou Dvorec s dvory poplužnými, městečko Strážov starý i nový s podacím, vsi Lukavice, Kněžice, Javoří, Brtí, Bozděšice, Mladotice, Viteň, Zahořice, Novou ves, Růvnou a Lehom se vším příslušenstvím Jiří Adamovi Bořitě z Martinic, říš. hrábí, pánu na Hořovicích, Komárově, Podlužích,
C,T      \i\r„Ut    T-.r^ři        IMř'                         r.raci^I.fif..     Irnmnru    (Stctŕ    ■    W(lo   V ^Trl! n    „ ^;    JÍT     1-^„ ,.ít..... TvT i ......     .   • .    j .-. i. i. im     ■ j i. i ■ . ,     j .li v ..    i 1» v.    ,     i ' ' " '" ' L " * ' '     t u     11»11 i i ti i y      ._■ I . • ř. i     11    niuic   _i_ 1,1 li i i irj 11 > in    ■ i i ,     r. 1 1111111 jmu.       _|_ n \j y y
pán pak to vyprosil, že Strážovským r. 1630 a 1647 výsady jich potvrzeny byly.10)
V těch časích měl Jiřík Adam polovici blízkého zámku Klenového a dosáhl později druhé polovice téhož zámku, tak že maje panství Klenovské s ním Opálku spojil. Odtud sdílela s ním Opálka stejné majetníky až do r. 1698. Poslední držitel spojených panství hrabě Ferdinand Matyáš z Morzina odprodal napřed r. 1698 panství Klenovské, a několik let potom prodal Opálku (r. 1701, 12. dubna) svob. pánu
') DZ. 17. O 7. *) DZ. 88. P 16. 3) DZ. 63. N 55 atd. *) Tamže O 1—16. *) DZ. 25. H 28. •) DZ. 168. E 29, 169. B 27. ') DZ. 27. O 4 — 7, Fam. arch. XI. 566.   ■) DZ. IgO. C 30.   *) Pavel Skála IV. 306.    '*) DZ. 144. E 6, archív Strážovský.
tvrze na bystřičku.
'49
■
I-,—„- i
Opálka u Strážova od východní strany.
Aloisovi Bonaventuře Alternsheimovi auf Arnschwang und Agenpeilstein za 73.000 uh. fl. a 1000 fl kličného, od něhož je koupil již 17. řijna téhož roku rytíř Vácslav Alexander Hildprandt von und zu Ottenhausen za 77.500 fl. r. Tento zase prodal Opálku r. 1721 rytíři Karlovi Richardovi Josefovi von Schmiedeln, a když všechny statky toho (9. února r. 1730) exekutivně na Karla Jáchyma hrabi z Bredova přešly a pro dluhy opět do úpadku přišly, dostala se Opálka manželům Janovi Karlovi a Marii Rozině Jiříkovým, a od nich ji koupil r. 1760 hrabě Karel Josef z Palmu. Od těch časů spojena jest Opálka s panstvím Bystrickým. Za těch dob sešel zámek zdejší, že byl r. 1737 v takovém stavu: Zámeček, jenž jest naskrze z kamene vystavěn, na zdech částečně dobrý, částečně však něco sešlý, jest šindelem kryt, a na oknech a dveřích chatrný, pokládá se za 1000 fl. r.')
TVRZE NA BYSTŘIČKU.
dešenice.
I ihovýchodně od Nýrská jest ves Dešenice se zámkem v minulém staletí postaveným.   Ve starší době bývala tu tvrz. Z držitelů vesnice připomíná se první r. 1272, totiž Rydkéř.*) Roku 1379 držel Racek z Delenie (z rodu Čachrovskýcb) Dešenice,  Milenice,   Matějavice, Žiznělice,  Březí, Třebov, Depoltovice a Datelov, tedy statek rozměry obyčejného vla-dyčiho statku přesahující.3) Týž žil ještě r. 1380, ale zemřel nedlouho potom s manželkou svou Eliškou. Roku 1414 držel Dešenice Oldřich z Páblnic. Zůstal pa něm syn Vilém.  Ctibor s DeSenic byl dlouhá
') DZ. 161. G 9.   ') Reg. IV. 730, berně na str. 15. '3. I. 113. Viz i archiv č. VI. 4jú.
') TJD.
léta ve službách cizích. Koku 1452 sloužil v Rakcusích, r_ 1458 byl ve službách polských a r. 1459 u Ludvíka knížete Bavorského.1) Jiří Dešenský z Delenie zemřel před r. i5o5, zůstaviv syny Jana, Mikuldle a Vácslava, kteří se v pamětech v 1. iSo5—1527 často připomínají 5) Později žili bratři Vácslav, Jiřik a Volf {snad synové Janovi), z nichž Vácslav zemřel záhy, zůstaviv syny Jana a Jiříka nezletilé. Tuť prodali dotčení čtyři strýci tvrz, dvůr a ves Dešenice, vsi Zelenou Lhotu, Depoltovice, Žiznětice a Staré bydla a vsi pusté Špát, Třebov, Radešice a Březí Trysiramovi z Předcnic.*) Tento kupoval ještě některé okelni vesnice v 1. i55l —1555. Nástupce jeho (synové?) byli Adam a Jindřich bratři, z nichž onen ujal Dešenice
') Archiv Třeboňský. Palacký, urk. Beitr. 18S, CCM. 1880. str. 40S. *) Reg. komorního soudu, knihy Plzeňské a Klatovské. *) DZ. 5. A 3, 10. E 5.
tvrze na bystřičku.
(r. l570), slibiv dáli bratru svému 75OO kop míšeňských, svrchky, nábytky, ručnice, brněni, zbroj, sedla, rystnfiky a koně,') Za Adama, který rád kvasy strojil, bývalo na Dešenicich bouřlivo. Roku l5o,0 učinil tu Kryštof Castolár pobidku na Burjana Voračického z úst v ou5i, je-li dobrý, aby s ním dolů šel a jemu se bránil, což Burjan, pamatuje na poctivosť, též splozeni své dobré, učinil. Napomínal Kryštofa k pokoji, tak že se již spokojili chtěl, ale na popuzováni jiných zase kordu dobyl a Burjana v nohu ranil. Když roku l5gS dne 10. ledna Adam dcerku svou za Viléma z Vrábf dodával, tu se někteří zemane ve večeřadle, schodech a parkáne tak servali, jako by byla nějaká bitva.2) Chtěje Adam dcerám svým statek zachovali, učinil r. 1603 smlouvu s bratrem svým Jindřichem, tak aby mu za 5000 kop stateček, kde by sobě koliv obral, koupil, ale Jindřich aby jej nezmenšoval a nezpouštěl, dokud Adam živobytím zůstávati bude. Zemřel pak téhož roku pořídiv o statku svém tak, aby byl prodán a dcery nevdané napřed po 2000 kopách miš. za věno vzaly a ostatek aby se na rovný díl rozdělil. Ještě téhož roku přišlo k prodeji statku, který ujal dotčený Vilém Vrdbský Tluksa s Vrábí.s) Zboží Dešenské zůstalo nyní dlouho v rodě Vrábských a drženo obyčejně od držiteli! Drahenic, jen od r, 1632 do smrti (f r. 164I) držela je Aliblta Polyxena Vrábská z Kokořova.') Pak ujal je zase syn její Vácslav Rudolf, za něhož postavena blízká kaple svatého Vácslava,1) a držel je do smrti. Zemřel r. 1667, zústaviv nezletilého syna Rudolfa Hynka. Máti jeho Eva Marie roz, Lažanská jako poručnice přirozená obnovila roku 1C70 faru Dešenskon, kteráž za minulých běhů válečných byla zaíla. Když r. 1678 Rudolf dorostl a podlé způsobu mladých šlechticů cestu do cizích zemí předsevzal, odevzdal mateři své oba statky Drahenice i Dešenice, tak aby mu z toho peníze posílali a po třech letech kdyby se navrátil, jemu bud" 5000 fl. vyplatila, nebo jeden ze statkfiv odevzdala. Když se roku 1682 vrátil, ujal Dešenice a tedy Drahenice projezdil.6) Ale i Dešenic nemohl udržeti a prodal týž statek s 14 vesnicemi r. 1686 Vilémovi Albrechtovi Krakovskému z Kolovrat.'') Ka tvrzi zdejší i když potom prodána byla zase se nebydlelo. Koku 1729 byl tu starý zámek z kamene postavený a šindelem krytý, z něhož čásf byla sýpkou. Za kuchyni stála ještě stará věž beze střechy.*) Hrabě Prokop Krakovský postavil tu nynější zámek, ale prodal pak panství Dešenské r. 1757 k př.nství Bystrickému.*)
sohostov.
J^ůvodní název osady této byl Psohostov, jak se nám vyskytuje ještě r. 1379 v seznamu herni kraje Plzenského.") Tehda tu měli zboži svá Drslav a Volfart a nějaký Jindřich tu držel 2 čtvrti dědiny, V letech 1397 —14OI byl Ondřej ze Soho stova purkrabí na Vilharticích.") Volfart ze Sohostova držel se stranou katolickou 3 proto opověděl r, 1420 městům Pražským.") Mikuláš „ze Sostova" narodil se r. I446 a dával r. 1496 svědectví u desk dvorských;13) tuším, že jest týž jako MikuláS e BÍSin seděním v Sokostovl, jenž svědčil r. 1510 při prodání zboží Svrčevského.") Jakým způsobem se potom hrad Sohostov králi Ludvíkovi dostal, není nám známo; zdá se, že ve známých nepokojích r. 1S20 hrad zdejší velikou pohromu na střechách a svršcích utrpěl. Král Ludvík zapsal Sohostov známému Heřmanovi Janovskému z Janovic, jenž Sohostov ke zbo£í Janovskému přívtělil a o opravu eegleho hradu pranic se nestaral. Když zemřel, rozdělili se synové jeho o dědictví otcovské dosti rozsáhlé (r 1539 ve čtvrtek před sv. Prokopem); při
') DZ. 60. E J6. *) Reg. kom. soudu. s) DZ. 131. M 25 až 29, 177. R 15, 181. K 30. 1) DZ. 298. K 20 a 478 A 12. s) Prý od Adama Ignáce (Irajer 169). 6) DZ. 39C. K 19. ') DZ. 398. F 13 8) DZ. 160. C 30. '1 DZ. 593. A 3. '•) Na str. 14. 1') Stará kniha Vilharická. Zachoval se také od něho v museu Pražském koncept z r. 1404, kdež prodává ves Sohostov vladykám z Hrádku. ") Arch. č. IV. 380. ,s) DD. 34 p. 138. ") MS. bibl. univ. XVII. F 35  p. 123.
tom se dostaly Smilovi z Janovic hrad Sohostov pustý, popluží pusté, ves, ves Struhadlo, ves pustá Ouboř a mlýn Holikovský.1) Smil koupil r. 1561 čásť Dlažova a dal jej r. 15(37 manželce své Markétě z Cachrova, aby ho do smrti své a dále nic: užívala a potom aby na syny Smilovy připadl.')
Smilovi synové byli Oldřich (nor. r. 1S41), Vladislav, Jifi {nar. r. 1547), Zdenek (nar. r. l545), Stanislav (nar. r. 1543), Jan Heřman (nar. r. 1557) a Holofernes (nar. r. 1544)1. Mnozí z nich v dětském a mladickém věku pomreli. Z pamětí listovních víme, že bratří tito vesměs schudli, jen malé statky majíce:. Vladislav seděl na Dlažově, jejž na svůj díl dostal, Oldřich připomíná se až do roku 1S89 jako pán na Sohostově, bratr jeho Jan Heřman držel Oubořský dvůr a uvádí se sice v tituláři roku 1572 vydaném, ale r. I584 byl již mrtev, pročež Oldřich jako vlastní bratr zemřelého od krále poručenstvi sirotků dostal.1) Oldřich měl dvě manželky;, první Kateřina Přechovna z Malevic záhy zemřela, druhá Anna Chocomyská z Vitnfelzu přečkala manžela svého a uvádí se jako pani na „Soustově" ještě r. I610.1) Oldřichův syn Heřman seděl potom na Spůli.
Od roku 161S vyskytuje se jako držitel Sohostova KryStof Janovský z Janovic (nar. r. l589). Při vypuknutí známých bouři r. 1618 postavil se Kryštof na stranu stavův evangelických, pročež jest odsouzen r. I023 polovice statku svého. Mistodržici prodali e vložili r. 1629 „tvrz Sohostovo " s příslušenstvím a ves Struhadlo Zdeborovi Přichovskému z Přichovic na Fetrovicíc:h nad Úhlavou za IO.50O kop míš.5) Trh tento stal se však mnohem dříve než r. 1629, neboť již r. 1628 Zdebor sám prodal tvírz Sohostovo za 11.000 kop miš. DiviSovi Kbcoviz Dobřit*) a na Bystřici. Kryštof odebral se pak do vyhnanství do Falce a tu zemřel r. 1644, maje věku svého skorém 63 léta.
lhota.
ri panství hradu Pajreka připomíná se již roku 1379 Lhota stará. Ka ní zapsal Jan z Janovic a z Fajreka věno manželce své Elišce (r. 1419), a táž Eliška zapsala je r. 1454 synu svému Břeňkovi a Janovic. Když tedy tento r, 1461 díl svůj na Pajrece prodal, podržel přece pro sebe vinný statek matčin, totiž Lhotu, v níž tvrz vyzdvihl, čásf Nýrská hořejšího a dvory kmeci pusté ve Vysoké Lhotě.7) Ale tehdejšími běhy válečnými krajina zdejší dokonce spustla, a tak i Lhota vzala za své. Zboží to prodal Břeněk r, 1489 Janovi z Klenového a oň toho je koupil zase Vácslav Pajrek z Janovic a připojil je k pamstvi Fajreckému. Nám se zdá, že touto Lhotou míní se ves Freihols.. Roku l556 se praví o ni, že tu bývalo 12 osedlých a že před tím pronajal ji nějaký hutnik a postavil si tu dvůr a dva dvorce s podsedky.8)
viten.
es Viteň ve farnosti Strážovské ležící patřfvala od starodávna ■Mf- ke Strážovu a ke zboží hradu Opálky. Neznámým způsobem Wy oddělena pak a postavena tu tvrz.') Držel ji napřed v 1. 1386 ^ až 1393 Valkoun 2 Adlaru a r. 1400—1404 Jan a Krásného duvru, klcTíKto oba hlas podací při kostele StrážovalUrm vykonávali. . Po smrti Janově (■[• r. 1404) připovidal se ke statku jeho Vitni, části Strážova a vesnicím Krotéjovu, Brtí, Javoří, Boztěšicům, Očeděl
') DZ. 41. L 20. ') DZ. 16. A 25. ') DZ. 21. F 24, 22. K 5. S manželkou Annou z Křimic (DZ. 183. F 25) naěl Jan Heřman tři syny Bernarta, Smil a a Zikmunda. Bernarta r. 1 5gS v pátek po sv, Martinn Jaroslav Častolár z Dlonhé vsi, jeda z<; dvoru Onbor-ského na drahách k Bystřici skrze tvář probodl, od člehož jest téhož dne umřel. •) DZ. 183. *) Bílek, děje konf. *) DZ. 300. P 9. ') DD. 25. p. 36, 41, 61 p. 451, arch. č. III, 577. ') Arch. gub.. s) Lib. conf. Berná na str. 14, rel. tab. I 507.
tvrze na bystřičku.
a Bohumilicům jiaý Jan s Krásného dvora, ale poněvadž se neb. Jan dostal do všelijakých soudu pro Škody a pře své prohrál, nevychází z pamětí na jevo, kdo pak byl téhož statku držitelem.1) Tvrz Vitenská doslala se potom zase ke statku hradu Opálky a -spustla. Roku i5^4 bylo tu kromě tvrze pusté i poplužf pusté a druhé s dvorem se vzdělávalo.") '
hamr.
Ve farnosti Strážovské, západně od městečka na horách jest -ves Hamr, jejíž pojmenováni ukazuje na původ pozdější. Rozeznával se v 17. století dvojí Hamr, hořejši a dolejší; při dolejším byl dvůr a ovčin. Páni si tu postavili také zámeček nebo tvrz, která se jen jednon (r. 1625) připomíná.3)
dvorec.
|rlr-li 14 1 Opálky po silnici k Janovicům, jest po pravé straně asi čtvrť hodiny daleko od Opálky mlýn Dvorecký, jehož pojmenováni nám zachovalo také jméno bývalé tvrze Dvorce. Tvrziště posud jest n mlýna a západně od tvrziště jest také pahrbek, kterému se říká na marŠtallch. Odtud pocházel Jakub Bujará te Dvorce, kterýž se roku 1378 připomíná. Roku 137a držel Dvorec, Růvnou a Záhorčice Černili, jenž byl číšníkem králové České.') Odtud nevime dlonho nic o Dvorci. Připojena jest k Opálce a spustla při tom í se dvorem a s vesnici. Když statky Adama I.va z Rožmitála pro dluhy k rozebrání přišly, převzal Loraec a Dvorec Samson Křinecky 0 Ronova, jenž pak dědictví to r. 154c Janovi VidrSpergárovi * Vidrlperia na Muténíně prodal.*) Tento zemřel r. 1590 a po jeho smrti přidělen jest Dvorec k dílu syna jeho nezletilého Jana Šebestiána. Tehda byla tvrz zdejší zase -vystavěna. Dostal ji za díl svůj Jan Šebestián, syn Janův nezletilý, ale jen pět let zůstala v držení jeho, poněvadž postoupena potom Janovi trtladSimu i Vidríperka.') Co se potom se statkem tímto dálo, není známo, než nacházíme r. 1614 při panství Opálském tvrz Dvorec se dvorem, kteráž také r. 1631 se připomíná, ale není pochyby, že za nedlouho spustla dokonce.1)
petrovice.
1 , a ezi Janovicí a Nýrském při údolí Úhlavy jest ves Petro-if vice. Rozdílné od ui bývaly jiné Petrovice, kterým se "*y^» říkávalo Petrovičky, Tyto stávaly mezi Janovici a hospodou • Granátkou na louce podlé Úhlavy a spatřuji se posud známky, jak tu tvrz stávala.8) V Petrovičkách byla od -starodávna tvrz, v Petrovicich povstala teprve později. Ze kterých pocházeli vladyky Petr a Předota (r. 1272), není již známo.9) Na Petrovičkách seděl Jan z rodu Janovských, který zemřel před r. 1360, zůstaviv vdovu a syny Přibita a Jindřicha. Tito pak se rozdělili tak, že každý dostal polovici tvrze a zboží k ní patřícího. Po Při-bikovi dostala se polovice jeho manželce Adlíčce, kterou však bratr její Racek a Prostiboře odtud vytiskl; ale král Vácslav seznav tuto nespravedlnost, vrátil zase (r. 1387) Petrovičky Adličce a druhému muži jejímu Majnuši z Mlékovic.10) Polovice tato dostala se r 1393 Janovi z Janovic a, tuším, zůstala při zboží Janovském. Druhá polovice spadla po smrti Jindřichově jako manství odumřelé na krále 1')
') DD. 14. f. 155—157, rel. tab. I. 81. a) DZ. 5. D 12. *) DZm. 145. A 17. *) Berná 13, acta jud. *) DZ. 8. G 29, 9. A 3. 4) DZ. 170. E Iq. *) DZ. I90. C 30 ") Následuje to odtud, že se tvrz Lhotka jmenuje jednou (r. 1446) pod Petrovici a po druhé (r. I459) pod Janovici (DD. 25. f. 8, 33). ») Reg. IV. 730. '•) Lib. ■conf. arch. bibl. Praž. Srov. i arch. č. II. 466.   ") DD. 13. f. 12S.
a darována Maršíkovi a Hrádku (r. 1394), a ten prodal r. 1416 po* lovici tvrze, dvoru a vsi Petrovic a dva dvory k racci v Rohozně Janovi Bočkovi a Vilkartic.1) Rodu jeho zůstalo toto zboží drahně let, jen že držitelé neseděli na Petrovicich, nýbrž na tvrzi postavené ve Lhotce. Hospodářství na Petrovičkách tím způsobem spustlo a dostalo se pak k panství Janovskému, tuším, když byl přikoupen statek Veselský, Při Veselí zůstalo až do r. 1567, kdež bratří Jan a Jakub z Janovic pul tvrze pusté, kteráž slove Petrovičky, Jindřichovi Janovskému z Janovic a na Petrovicich prodali,1)
Druhé Petrovice nad Janovici patřily r. 1379 a i'* před tím ke hradu Pajreku a dloubá léta k němu drženy. Roku 1475 prodal Jan Pajrek a Janovic ves Petrovice Jitce z Kečtin, která ji r. 1483 synům svým Jindřichovi a Heřmanovi 1 Janovic zapsala.3) Zůstaly potom při panství Janovském až do roku 1539. Tu pak při dělení téhož panství dostal Oldřich n Janovic za díl svůj popluži pusté v Petrovicich, ves, ves Spůli a ves pustou Blata.1) Týž věnoval na tomto zboží (r. 1557) manželce své A polo ně ze Stokavy a zemřel před r. i56/,') Synové jeho Racek a Vilém rozdělili se o statek otcovský r. 1571 a drželi jej ještě okolo r 159O.') 'Nápadem dostaly se potom Petrovice synům Jindřicha Janovského a mezi ně r. 1S9O na polovici rozděleny, ale r. IČII přišlo zase ke sloučení. Hned potom nabyl Petrovic Zdebor Přickovsiý t Přichovic, pověstný práč, který tu zejména v 1. 1612—l6l5 seděl.7} Statek jeho, totiž tvrz Petrovice a ves, a vsi Blata a Lhotku držel později Jan Vilém Přichovský a prodal jej r. 1C48 Vilémovi Albrechtovi Krakovskému g Kolovrat. Tento postoupil Petrovic, dostav za to směnou Lomec (r. 1648), Heřmanovi Kocotii t Dobříc a na Bystřici/)
ft lhotka.
jíž: ři nynější Dolní Lhotě nad Úhlavou (asi uprostřed mezi Kla-*A « tovy a Janovici ležící) stávala tvrz, kterou postavil Jan Bolek
^jT a Vilhartic, když byl r. 1416 polovici Petroviček se zbožím manským koupi].9) Protože založena byla na manském, zůstávala také manstvím. Oíka, dcera Janova, a Kateřina, vdova po něm, prodaly r. 1446 tvrz, dvůr a ves Lhotku, dva dvory v Rohozně a polovici Petroviček Přibiiovi t Klenového.**) Statek ten od té doby až do sklonku 15. stoleti zůstával při panství Klenovském. Nedlouho potom zanikla, tak že se o ni paměti nedostává.
veselí.
|Z roti Janovicům přes řeku pod samou štací Janovskou leží ves fij Veselí s nově postaveným zámkem, na jehož miste někdy tvrz
Ístávala. Podlé seznamu berního z roku 1379 držel tvrz a ves Veselí vladyka Stach. Roku 14O4 připomíná se Jan a Veselé, 1 jenž byl spřízněn s Břšiny.") Jiný Jan s Veselé, který byl stejného rodu a erbu s Běšíny, připomíná se od r. 1452 jako služebník Jindřicha z Kolovrat, Domažlického pána; r. 1472 pomáhal švakru svému, pánu Úsilovskému proti Bavorům, učiniv pak s nimi mír a prodav Veselí přestoupil do jich služeb a byl r. 1475 vladařem v Brodn nad lesy; žil ještě r. 1483. O jeho zajeti na Ryžemberce (r. 1476) již na str. 64. vypravováno. Mezitím co Jan byl v Bavořích, doslalo se Veselí v držení Racka i Kocova, který odtud také Bavorům škodil (r. 1475), maje purkrabí na Veseli Ondřeje z Březovic, poněvadž obyčejně na Horažďovicích bydlíval. Roku 1496 žaloval Trystram, syn Rackův, na Bavory, že chtěli Veseli náhle přepad-
J) DD. 61. str. 152. ') DZ. 16. Cg.8) Berná n. ') DD. 61. str. 521, 25. str. 55, DZ. 41. L 11. «) DZ. 12. J 29. «) DZm. J91. J s5. ') Reg. kom. soudu. DZ. 137. M 24. ») DZ. 306. D 17, 312. G 3. *) Poloha následuje odtud, že se Lhotka tato někdy „pod Petrovici", někdy „pod Janovici" nazývá. 10) DD. 61. str. 344.    ") Berně na str. J4., archiv musejní.
»52
TVRZE NA. BYSTŘIČKU.
nouti.1) Petr Suda t Řenel koupil později VeseM a držel je k Ja-novicům, jak již nahoře povídáno.
Při děleni panství Janovského roku 1539 nepojato Veselí v dělení, nýbrž bratří Oldřich, Vilém a Jindřich Janovští z Janovic odevzdali r. IS43 tvrz a. dvůr Veseli se vsi pn&ton bratru svému Jiříkovi s Janovic & manželce jeho Mandaléně z Laubenberka.*) Tento zemřel před r. 1556, zůstaviv syny Jana staršího a Jakuba, z nichž onen napřed spravoval Veseli jako starší bratr, ale později obdržel je na svůj díl Jakub a ten prodal r. 1581 tvrz, dvůr a ves Veseli Burjanovi Frtmutovi %e Stropčic* Tento žil ještě r. 1597 *) a následoval po něm Jindřich Fremut.   Když tento před r 1618
„ buková.
W
\ v je visce Bukové, ležící mezi Kdyni, Folyni a Jmovici uprostřed, tó^f povstala tvrz snad pozdě. Roku 1379 ra^ ,a jen dva vladyky Oy    statky, totiž Suda a Ejvan,   Kjvan se připomíná i r. 1385.') V 16. století nacházíme dvůr Bukovou v držení Přichovských a v posledním pořízeni Jana z Přichovic (t r. 1574) odkazuje se ves Bnková s dvorem popi. Kryltoýovi Vlasatému 1 Domaslavé.') V drženi Vlasatých zůstal „dvůr Buková" až do 17. století, kdež se opět dostal Fřichovským.   Později připojena Buková k panství Bystrickému.
zemřel, zustaviv sirotky nezletilé, ujala Veseli tvrz, dvůr a ves i s tím, co k tomu v Mileticich, Lhotce a ve Spůli patřilo, vdova Eliíka Fremutova s Chudenic.*] Po ni držel Veselí syn Sczima Ladislav, jenž tu seděl po některou dobu tehdejších válek; když pak zemřel, ujala sice (r. 1637) vdova po něm Markéta s Ú/etda týž statek, ale prodala jej roku 1646 Janovi Jáchymovi Čejkovi 2 Olbramovic a Johance Čejkové se Hltavého manželům.5) Od syna jejich Jana Jiří koupil Veselí r. 1669 Vilém Albrecht t Kolovrat a připojil je později k Janovicfim.*) Roku 1729 stála zde ještě tvrz z kamene postavená a dílem šindelem, dílem kůrky krytá, ve kteréž šafář bydlíval,7) ale v našem století již byla zašla a místa se používalo k účelům prů-myslným.
') Archiv říšský Mnichovský. ') DZ. 4. B 29.
*) DZ. 21. F 18, reg. 33. F k. s. G 13.
') DZ  191. M 6.
s) DZ. 313. A 29, G 13.
«) DZ. 317- S 19.
') DZ. 160. G 9.
sedlec.
r e farnosti Stanětické jest ves Sedlec, která r. 1379 > s hlízkou Skaňavou, nyní pustou, nejakému Otíkovi patrivala. Potomci jeho byli bratři Jindřich a Jan, oba řečeni Švejda, Onen (roku 1424—1431) slouživ v Bavořich, kdež byl purkrabí na Englvertu, držel věrně se stranou katolickou a byl r. 1427 purkrabí královským na Radyui, tento vyprodav se z Čech sloužil od r. 1421 knížatům Bavorským, stal se asi r. 1431 hofmistrem knížete Albrechta a vladařen na Pfafenhofn a oženil se 5 Bavorkou Markétou z Valdeka. Když Jindřich zemřel, uvázal st v Sedlec napřed purkrabě Ryžemberský, ale potom statek tento odevzdán Otíkovi, jenž byl synem Švejdovy sestry.*) Z rodu toho, jenž měl kolo na svém štitě, žil ještě r. 1468 Hanuš z Sedlce.4)
') DD. 13. f. 120, berně kraje Plzenského. s) DZ. 18. H 6—10.
') Berná 21, archiv řišský Mnichovský a Třeboňský. *) Archiv Třeboňský.
Klenový hrad.
tvrze na bystřičku.
153
1 -Sé.*
Klenový roku 1800.
V 15. stcletí spustla tvrz zdejší, a tvrzíštč Sedlecké nacházíme r 1544 při statku Záhořaiiskéra: mnohem později pfivtělen Sedlec k panství Janovskému,
béhaŕov.
rápadnč od Janovic jest ves BČharov, kteráž od starodávna sídlem zemanským kývala. V 14. století rozdělena byla na 'll^ tří statky, kteréž drželi r. 1379 BuSek, Lvík a bcscma. Tento \yy Sezena pojal před lokem 1376 manželku Dorotu, s niž byl H i spřízněn; pročež b/1 nucen ji na čas opustiti a osobně v Římě dispens&ci vrmáhati. Roku 1378 byl zase v Čechách.1) Roku 1385 připomíná se Jindřich t Běhařova,-1) a tím se končí řada vladyk Běhařovských, jichž potomci měli v 15. století štít s kolmými pruhy. Rolu 1510 seděl tu yindřick s Malevic a r. 1S27 Johanka r Hognestu.') Tato vdala roku 1533 dceru svou Markétu z Žihobec za Bemaria Barchance e BarSov a jemu při tom statek Bébařovský prorhla. Jaké manželství bylo, již na str. 88, pověděno. Bern art prodal pak (r. 1543) tvrz, dvůr a ves Běhafov, čásŕ Miletic a ves pustou Bndisla\'ičky Janovi Sddlovi a Kladrubec, od něhož převzal statek ttn po třech letech Jáchym Fremut te StropUc.*) Jáchym seděl tu ještě roku 1556 a následovali po něm synové jeho Brykci a Burjan. Onen držel tvrz a čásf vsi, tento dvůr v nově založený ve vsi, za nějž si r. 1580 statek Veselský vyměnil.1) Po jeho smrti uvizal se ve statek jeho bratr Burjan jako poručnik dcery jeho Dorotj nezletilé (roku 1581) a držel jej až do r. 1590, kdež jej i s tvrzí irubě na stavení a střechách sešlou dědičce postoupil.*) Dorota idala se za Bořivoje MlHčka t VýSkova (před r. 1596) a prodala Bihařov r. 1608 Mvi Mlsitkové e Údrte.1) Ale již rokn následujícího (IX)9) koupila jej Anna Misíikovd s Otters-feldu a držela jej až do r, K31, kdež jej odevzdala Lidmile Kateřin!
') Berná str. 10, acti jud. a) DD. 13. f. 116, 120. *) Reg. kom. soudu. ') DZ. 4. D 5, 42 F 19, 47. C 23. s) DZ. 12. D 19, 68. E 11.   *) Archiv musejní.   :) DZ. 172, M 2, 182. L 25.
GerStorftrvé. dceři svŕ.'l   Od této kouřil tví statek r. l6ci Karel
— ----./ . 1      j _»
Heřman hrabě 2 DobrSe a připojil jej k panství Bystrickému.1) Později oddělen statek Běhařovský od Bystřička a dlouho byl statkem samostatným, až roku 1863 zase přikoupen k panství Bystrickému.3) Z tvrze povstal nynější zámeček.
miletice.
■ edaleko Běhařova jest ves Miletice, v níž ve starých dobách snad také tvrz stávala; pokud však známo, povstala zde hhů'   tvrz, z niž povstal nynější zámeček, teprve v 16. století.
Roku 1379 sedčli tu dva zemane, Setema a Sudivoj. Tento druhý, jinak též ze Lhotky řečený, držel také ves Lhotku (nynější Dubovou Lhotu) a zemřel před r. 1395.') Ale žil tehda i Lvík e Miletic, jenž se r. 137B—1385 připomíná.5) Roku 1437 seděl tu Pavlík e Kn&ic a ještě r. 1524—1529 měl tu statek Jiřík Nevlas e Kniiic.') Jiná čásf patřila tehda k Bystřičku a koupil ji r. 1S42 s dvorem Bernart Koc t DobrSe. Ten sedři ještě r. 1563 jen na dvoře, jakož i nástupce jeho Adam mladší Koc (r. 1565 až 1584). Synové Adamovi byli Bohuslav, Bohusud a Kryštof, z nichž později Bohusud statek Miletický ujal.') Týž odsouzen jest r. 1623 pro účastenství v rebelii k manství, ale chtě se pro náboženství vystěhovali, prodal r. 1629 statek svfij, totiž tvrz, dvftr a ves Miletice a ves Libkov Vilémovi Pekovi t Řimku.*) Roku 1646 propuštěny Miletice Pekovi z manství a prodány potom Karlovi Hermanovi Kocovi z DobrSe. Roku 1678 ujala týž statek jako dědictví Barbora Svob. paní v, Sckůtten roz. Kocinka z Dobrše, ale prodala jej ihned Vdcslavovi Albrechtovi Kocovi ■ DobrSe a na Bystřici.*)
') DZ. 183. A 21, 298. J 22. ") DZ 306 H 24. s) Držitele viz v Sommerově topografii. *) Berná strana 14, DD. 14. f. 146. *) Acta jud. DD. 13. f. 120. 4) DD. 15. f. 429, reg. kom. soudu. ') DZ. 1. D 6, 189. H 28. ") Bílek, děje konf. DD. 68. f. S3. o) DZ. 395- 0 21-
Hrady a zámky České IX..
21
Pohleil na Klenový oii jižní strany.
KLENOVÝ HRAD.
edoucímu od Nýrská k Janovicům zajisté padne do oka homole zelená, která se nad údolím Úhlavy vysoko vypíná, ale sama o sobě nestojí, nýbrž sedlovitou výšinou s návrším Týneckým souvisí.   Vrchu tomu říkávalo se ode dávna ^ "\  \ y        Klenový a jméno to zdědil také hrad, kterýž na něm postaven byl a jehož
\S—^ T části z živého lesa, jimž hora obrostlá jest, vynikají.  Vrch ten jest zvláště na
jižní stranu velmi strmý a proto sem vede starodávná cesta od západní strany, od Janovic, k nimž se hradiště trochu volněji sklání; touž cestou přichází se také ke vsi Klenovému, kteráž někdy městečkem bývala.
Hrad Klenový rozdělen byl jako podobná opevnění na hrad a předhradí, ale předhradí nebylo tu takové jako obyčejně bývá před hrady, aby totiž vyplňovalo dlouhou a širokou prostoru, nýbrž skládalo se z širokého náspu, který se táhl v polokruhu od severu k jihu a okolo východní strany hradu. Na venkovskou stranu chráněno bylo baštami, z nichž jsou severní zaokrouhlené, východní však rohaté. (Severní bašta roku 1841 znova postavena.) Hradby i bašty vynikají z venkovského přikopu do znamenité výšky, ale jsou již stářím sešlé. Pod nimi vede cesta k přední bráně, kteráž byla k východu baštou ven z hradby povydanou chráněna; kromě toho stojí nad baštou vížka zděná s vysokou končitou střechou. Před touto branou býval také příkop ze skály vytesaný, ale později zasypán jest, aby se mohlo rovnou cestou a bez obtíží k bráně přicházeti. Úpravu svou obdržela tato brána skrze Edvarda hraběte Štadióna, kterýž také na ní erb svůj a několik starých kamenných koulí na Klenovém nalezených upevniti dal. Skrze tuto bránu, která obyčejné jen železnou mříží zavřena jest, vstupuje se do prostranného místa na pěknou zahradu proměněného, kteréž povstalo vyplněním příkopu (mezi předhradím a hradem) a rozvezením náspu. Na tomto prostranství stojí s průčelím k jihu nynější panské obydli, rada domů g-otickým slohem ozdobených, kteréž dal hrabě Stadion v 1. 1834—1836 na místě bývalých konic a kolen postaviti. Týž umění milovný pán dal toto stavení, které se vlastně ze tři domů spolu spojených skládá, nádherně upraviti a vnitřek sochami českých panovníkův a obrazy znamenitých Čechův ozdobiti. Ostatek předhradí i příkopu, pokud se ještě zachoval, vyplňují pěkné sady; v příkopě nachází se také stará studně, velmi hluboká a ze skály vytesaná, tak že stávalo nad ní věžovaté čtyřhranné stavení, do něhož se z hradu bez překážky přicházeti mohlo.
Vlastní hrad stojí na nejvyšším místě vrchu a z části na skále, která při jeho zakládání tak přitesána byla, aby byla strmá. Na jižní straně hradu stojí zadní brána, čtyřhranné věžovaté stavení. V horním patře téhož stavení nachází se kaple od dotčeného hraběte Štadióna zřízená, nevelká to čtyřhranná místnost, krytá dřevěným stropem táflovaným; na oltáři viděti jest sklený obraz Rafaelovy Madonny.
klenový hrad.
155
Před touto branou býval také přikop a nepřicházelo s* k ni jinak, než po zvoditém moste, jak svedči posud otvory pre kladky. K bráně přiléhá malé jednopatrové stavení, nyní prázdné, v němž před lety kuchyně, divadlo a byty bývaly. Jestli nebylo již od počátku hradu, přistavěno jest k hradbám v 16. století; aspoň tehda dostalo svou rustikovou omítku, kterou lze posud pod novou omítkou znáti. Také tu bývalo viděti na vysokém jeho štítě znaky vyrýsované, zejména kohouta Harantů z Polžic. Naproti tomuto stavení nachází se velká věž,, která nyní, ač jest již nižší než za starých dob, přece nad okolí své vyniká a již z daleka se spatřuje. Stavěna jest do čt3?řhranu a měla vchod svůj jako všechny takové věže v znamenité výšce nad zemí. Když hrabě Stadion r. 1832 panství Klenovské převzal, byla tato věž pusta, ale upravena dílem od něho, dílem od nástupců jeho tak, že se volně do ní choditi může. Poněvadž jest vchod, jak již praveno, asi ve výšce prvniho posichodi, přistavěno jest k věži schodiště, a tak lze pohodlně přijití nad klenutí bývalého vězení, k němuž přízemi této věže určeno bylo, ano i otvor, jímž vězňové byli sázeni, se posud udržel a jest obklíčen železným zábradlím. K této věži snad vztahuje se příběh, který vypravuje Hájek k r. 1447 takto:
Léta tisícého čtyřstého čtyřicátého sedmého po slavnosti pokřtění pána Krysta, jinak tří králuov, Přibík Klenovský maje zprávu, že by dva mniši šli skrze jednu jeho ves, kázal je honiti a zjimati. Když jsú byli k riěmu přivedeni, ptal se jich, odkud a kde by jiti chtěli. Kteříž odpověděli: „Z Krakova z jednoho kláštera jsme posláni do Bavor, k staršímu našemu, proto, abychom jemu oznámili, že v Polště bratří našeho zákona jest málo, aby to opatřil a některé bratry tam poslal," a na to ukázali list od převora z Krakova. A on vyslyšav je a list ohledav řekl: „Tento list jest falešný a zrádný; máte-li jiné listy?" A oni řekli: „Nemáme." I rozkázal je tu před sebú hned do nahoty svláčeti a oděv jich všecken přehledati, zda by mohli v nich jací listové býtí nalezeni; a když nic není nalezeno, kázal je vsázeti a poslav pro kata, kázal je oba ukrutně mučiti, ptaje se jiích, jsúli oni posláni od kapitoly kostela Pražského do Ríma k papeži proto, aby Rokycana nebyl svěcen na arcibiskupství; a oni pravili, že jsú nikdá na hradě Pražském nebyli a žádného z těch prelatuov kapiitolních nikdá neviděli a o tom mistru Rokycanovi nikdá neslyšali. A on nemoha se na nich nic doptati si znamenav, že se jim to bez viny stalo, kázal je do jedné věže vmetati a tam hladem zmořiti. Jací jsú se pak divové při nich v té věži dály, toho nechci psáti; v městě Klatovech to všecko bylo a snad i dodnes jest v kniehách městských na rathauze zapsáno.
Z této místnosti přichází se po schodech u vnitřku věže upravených do světnice a odtud zase po schodech do jiné světnice, ve kterýchž se na ten čas nebydlí. Nejvýše pak jest cimbuří v nově udělané, a nová střecha. To vše jakož i vrchní čásť zdiva a všechna úprava vnitřní pochází z dob novějších. Okolo této věže táhne se na kraji srázném a podlé příkopu venkovského hradba a zatáčí se pak k severovýchodu k stavení kolny, která teprve od hraběte Štadióna v těchto místech založena jest. Za hradbou zvenčí jest parkánek se zvláštními výklenky ve zdech, snad bý-
vala Ĺaiuautui. iisiuu LCU1ILU
míst vybíhala hradba, která hrad Klenovský na přič dělila a k zadní bráně se připojovala.
V druhém a zadním oddělení hradu nachází se kromě
Plán hradu Klenového.
Vy svltlenl plánu: i. cesta; 2. piředni brána; 3. bašta podlé ni; 4. nynější obydli panské; 5. bývalé předhradi; 6. zadni brána nacházející se při staveni, jež má úpravu 16. století; 7. starý palác s 8. kapličkou; 9. bašta; 10. staveni se sklepy; 11. dvůr zadního hradu; 13. bývalá studně; 14. velká
věž; l5. valy a parkány.
21*
i56 KLENOVÝ HRAD.
starých sklepů, nyní obnovených a novou střechou přikrytých, zřícenina starého paláce s jeho příslušenstvím. Jihovýchodně vybíhá z něho silná polookrouhlá věž, nyní jen jako pouhý výstupek, na nějž se po schodech může přijíti, zřízená; ale před časy byla vyšší a nej vyšší její patro zdobeno bylo gotickými ttkny. Vedle této bašty nachází se čtyřhranné docela pusté stavení, z něhož jen čtyři zdi stojí. Po jeho rumech lze přijíti až k výstupku, který z venkovské zdi k jihovýchodu vyniká. Zde se spatřuje stará kaple, malá klenutá místnost, jejíž čtyři pruty se v okrouhlý svorník sbíhají. O některých z těchto místností děje se zmínka v jedné paměti z roku 1584, kdež Maryji Harantové z Janovic následující místnosti k obývání vykázány: Sklep nový nad hořejší mostnici (to jest nad zadní branou) i s pavláčkou před sklepem, podlé sklepu komora, podlé komory světnička, jež slove zelená, za světničkou kuchyňka a nová světnička i s komůrkou až za kaplu od hořejšího mostu (tedy ta část od zadní brány ke kapli), na pravé straně parkán (to jest prostranství od zadní brány k polookrouhlé věži) a malý sklípek pod zelenou světničkou, za sklípkem komora pod novou světničkou až do studnice velké (to jest tedy čásť od kaple k studni) a nad těmi všemi pokoji pod krovy všecky pokoje. Z té studnice dovoleno jí, aby sobě dala vodu vážiti bez překážky. Kromě
toho jest řeč o sklepu v zadním zámku (to jest stavení, kde ještě sklepy jsou), na němž byly červené železné dvéře, vedle něho byl druhý sklípek v koutě a zespod pod těmi sklepy jeden sklep, také komora, lůšek, v němž vína mívali, a komora před lůškem. Na příkopech bývaly marštale a zahrádka u zazděné fortny, ve kteréž kvítí mívali.
Hrad Klenový dostal jméno své po vrchu (totižKlenovém vrchu), a tento zase pojmenován bylpo klenu nebo klení; není
dující držitelé pocházeli z rodu Janovských z Janovic a nosíce na Štítě svém příční nazývali se až do vymření svého pány z Klenového a z Janovic. První z nich byl Fřibík, kterýž před rokem 1362 zemřel. Syn jeho Přibík z Klenového na záduší téhož otce svého založil v Týncii nový oltář posvěceni sv. Jana Ev., k jehož nadání obrátil platy některé ve vsi Lhotě, jak se zdá před tím některý čas Němci osazené a) Přibík připomíná se v rozličných pamětech do r. 1390 a bezpochyby jest také týž Přibfk Klenovský, který se r. 1408 jako patron oltáře v Týnci připomíná.3) Za jeho syna pokládati lze Jana z Klenového, který žil r. 1406 na Moravě a tu rozličné odůmrti od markrabě Jošta obdržel; r. 1412 byl mrtev. V pozdějších dobách setkáváme se také s Vácslavem z Klenového,*') o němž jen vímis, že r. 1425 koupil plat v Chrastu na Kouřimsku a jej r. 1436 i s právy svými na Nebovidy prodal.5) Nejsnáze lze jej vykladati na syna Janova, a IVihíka z Klenového, proslulého za válek husitských, lze mJiti za bratra Vácslavova a syna též Janova. Tento Přibík připomíná se mezi bojovníky strany Táborské, ale k náčelníkům jejím teprve později patřil; ač byl sice víře pod obojí oddán, nepřipojil se k straně této z přesvědčení svého, ale pro štěstí její válečné, pročež také opustil ji, jakmile štěstí se od ní odvrátilo. Eneas Sylvius, který jej osobné znal, píše o něm, „že byl mezi kacíři o to učenější a výmluvnější, oč byl ukrutenstvím
Druhý dvůr a hláska na Klenovém před 50 léty.
tedy dobře říkati ani IClenov ani Klenové, neboť i naši předkové jinak neříkali nežli Klenový (v 16. stol. Klenovay). Vystavěn byl asi ve 13. stol., a jako první jeho držitel objevuje se roku 1291 Bohuslav z Klenového. Když téhož roku dne 8. října král Vácslav a Ludvík kníže Bavorský na tom přestali, aby mocní opravne ohledali Škody v poslední době skrze oba-poiné loupeže činěné , Bohuslav k tomu sám čtvrtý zvolen byl od krále Vácslaiva.1) Násle-pruh s šachovnici,
') Reg. II. 667.   *) Borový, lib. erect. I 39.   Viz i berni kraje Plzenského na str. 11.   *) Acta jud. rel. tab. I, 533, lib conf. *) Dsky Brněnské.   ") DD. 61. p. 326—327.
klenový hrad.
157
a nevěrností ošemetnější". Že pak k pádným bojovníkům patřil, to i dokázal. Když r. 1426 v noci slezl město Stříbro a je obdržel beze škody, ani jediného ze svých lidi neztrativ, vypravovali o něm Stříbrští, že byl „bohatýr neodolatelný a vpadl do města jejich s mečem sahajícím od brány ke bráně". *) Město to r. 1427 udatně obhájil a po celé války podržel. Jako válečník Táborské strany Škodil nemálo Oldřichovi z Rožemberka, úhlavnímu jejímu nepříteli, a co lidem jeho pobral, to se nosilo na Klenový nebo Pajrek; ale když přišel r. 1432 o svatém Jakube spojenec Přibíkův Jan z Pajreka na Klenový, vstoupili oba zde
v příměří s Oldřichem až do sv. Jiři příštího (r. 1433, 23 dubna). Smlouvě té také byl přítomen Janek z Hrádku, purkrabě na Klenovém.4) Tc bylo přípravou k obratu, který se stal s Přibíkem roku 1434 v lednu, když v Chebu poddav se církvi, ale podržev svobody kalicha, dostal rozhřešení za minulost a přijat jest zase k obcování a ke společnosti služeb božích. Věc tato před stranou byla tajena a Přibík od té doby obojetné se choval. Připojil se sice s lidem svým k vojsku husitskému , které -i t,'u^i-      rji.,i
uuiciimu        x 1 /. *: 11 ,
ale přece úkladem a násilím dodal asi 700 korcův obili do obleženého města, po čemž ujev zavřel se na Stříbře a pomáhal pak vojsku stavovské mu u Lipan.3) Aby zase   Stříbra do-
sař Zikmund (roku 1436) zboží Volyň-ské prý proto, že spatřoval tu snažnost, kterou Přibík učinil pro zemské dobré a také nemálo pracoval o císařovo počestné a dobré jako pána přirozeného a dědičného.*) K tomu mu zapsán r. 1437 Protivín,6) Přibík dal se tehda a potom potřebovali v rozliičných poselstvích a také účasten byl mnohých běhů veřejných, soukromých a válečných, jež vypisovali tu pro skrovnosťmista pomineme R. 1450 zapletl se Přibík po druhé do války s Bavory, podporuje strýce své z Janovic. Vpadl s 500 cíděnými do Bavor, zajal tam 600 kusů rozličného dobytka a šťastně jej přihnal na hrad Klenovský. Bavoři pálili za to v Čechách. Poněvadž    se Janov-
sáhl, zapsal mu cí- ských ujímali ně-
kteří páni a listy odpovědné do Bavor posílali, tak že z toho mohla krutá válka vzniknouti, svolal Přibík oboji stranu na hrad Klenovský k rokování o mír (r. 1451 na jaře). Ale oboje strana žádala tolik, že se spolu srovnati nemohli,a tak se ta věc o odpor všech rozbila.*) Přibíkovi také přibývalo zboží pozemských- r, '446 koupil Lhotku pod Petrovici a vyskytuje se také jako dědic pánů z Potšteina, na Žinkovech vymřelých. 7) Kromě toho vyskytuje se také před smrtí svou jako zástavní držitel nebo vladař na Brodu, Neukirchu a Osi.
Za dob těch byl již Přibík při letech, maje dva zrostlé syny Buška a Jana.   Onen držel se stranou Poděbradskou a poslal druhé straně (r. 1450) list odpovědný z pole u Buštěvsi.   Roku 1457 ještě
Motiv z Klenového.
') Palacký III. b. 254, 287, slaři letop. 70    ') Popravčí kniha 52, Paprocký o stavu ryt. 41.   *) Palacký III. c. 130, 144, 1S1. ') Archiv Svatomirský.  *) Rkps. Vídenský.   e) Archiv říšský Mnichovský.   fi DD. 61, str. 344, rel. tab II. 289.
■58
klenový hrad.
žil, ale r. 1459 byl již mrtev. O druhém, Janovi, vl se jen tolik, že r. 1454 vězněn byl v Uhřích a tam snad zemřel.') Smrť BuŠkova starého Přibíka velice dojala. K pohřbu jeho daroval ves Mojkov k faře i k zádušní lázni do Volyně a radil se pak s Oldřichem z Rožemberka, jak by měl o statku svém poříditi. Zapsal tedy všechno zboži své vnuku Janovi (synu Buškovu), učiniv mu poručníky Jindřicha z Lipého, Linharta a Burjana bratří z Gutšteina, vnuky své, Dluhomila z Dražovic, úředníka svého Klenovského a ještě některé zemany, tak aby vnuka jeho spravovali do let jeho přirozených, nikoliv králem daných.*) Ke konci živobytí svého znepřátelil se s králem Jiřím, jemuž posud věrně oddán byl. Král totiž potřebuje Volyni k nadání mistrovství Strakonického, dal na ní výplatu Joštovi z Rožemberka, nejvyššimu převoru, který se jí dosoudil, a Přibíkovi zapsal za to 50 kop úroku na opatu Teplském. 3) Pro tu věc vzal Přibík ke králi zlou vůli a jednal proti němu tajně všecko zlé, nadýmaje pány proti němu. Tak i on byl jeden z těch, kteří ze sobeckých příčin způsobili to, že se jednota panská utvořila proti králi a na zemi nešťastnou největší záhuby přivedla.
Asi okolo nového roku 1465 zemřel Přibík a pochován jest v klášteře Klatovském. Hned po-jeho smrti pracovali o to Brodští a jiní Bavoři, které Přibík daněmi a robotami a též zkracuje svobody velice utiskoval, aby jim dán byl domácí za vladaře. V Klenový a jiná zboži uvázal se ihned Linhart z Gutšteina jako první poručník mladého Jana, a psal se proto s bratrem od té doby na Klenovém, ač nebyl jeho dědičným držitelem. Odtud také podporoval jednotu panskou proti králi. Asi r. 1475 odevzdal Klenový Janovi z Klenového. *) Tento roku 1476 poprvé samostatně řídil, prodávaje dvůr svůj v Chrastu pod plat*) a roku 1478 ujímaje se strýců svých Janovských, důtklivě dopisoval do Bavor, tak že proto povstala malá válka, většinou jen na papíře vedená. Jan se tehda psával obyčejně na Žinkovech, ač Klenový držel a na něm přebýval. Roku 1489 koupil část zboži Nýrského, kterou zase r. 1497 prodal, a od r. 1500 byl purkrabí Karlšteinským.6) Jako pána na Klenovém a spolu hejtmana kraje Plzenského nacházíme jej r 1509 naposled. T)
Od roku 1525 vyskytuje se jako pán na Klenovém Vilém Svihovský z Ryžemberka, jenž tehda městečku Strážovu erb vyprosil.8) Seděl tu do r. 1534, kdež obdržel zápisem panství Dobříšské, a Klenový proto prodal Zdeňkovi Lvovi z Roimitála a na Blatné, který skrze nákladné své cesty panství svá velikými dluhy obtížil a konečně před svou smrtí (f r. 1535) panství Klenovské se všemi statky připojenými synu svému Adamovi Lvovi zůstavil.
Nedlouho po smrti otcově nucen byl mladý Lev statky odprodávati, aby mohl část dluhův splatiti; ale již také rukojmí a věřitelé jeho na statky ty sahali. Tak Adam prodav Vilhartice Adamovi ze Šternberka na Zelené Hoře, purkrabí Karlšteinskému, spravoval zbožím svým Klenovským a měl nyní-Vilhartice očistiti. Toho však učiniti bud opomenul, bud nemohl; z té příčiny se Adam s komorníkem uvázal v panství Klenovské, které jíž rukojměmi spravováno bylo (r. 1547).") Tehdejší správce a poručníci rukojmí Jan Byšický z Byšic na Svatém p"oli, purkrabě hradu Pražského a Jan Žatecký z Vejkrstorfu, vidouce, že tím, jenž se dal na Klenovsku zvésti, nejsnáze ke svému přijdou, prodali r. 1555 celé panství, totiž Klenový zámek s dvorem poplužným a městečko s 14 osedlými a 7 pustými domy, Javor a Loučany vsi celé, Týnec tvrz pustou a ves tudíž pustou, Bezděkov tvrz pustou s dvorem poplužným pustým a ves, vsi Koryto, Hynkovice, Želivo hořejší, Datelov s podacími v Týnci a Bezděkově (v Týnci byl kostel panny Marie), lesy Paseku (pod Klenovým), Hájek (za Javorem), Holenka, v skále, hájek pod Loučany, Kozlov* a j  v. Adamovi ze Šternberka na Zelené Hoře, nejvyššimu komorníku království Českého. ,0)
Adam panství to nepodržel dlouho, nýbrž části jeho odprodával, jak se komu hodily. Napřed prodal (r. 1553) zboží Bezděkovské Viktorinovi Pekovi, pak v Datelově 2 dvory kmeci osedlé a poustku třetí, v Hořejším Želivě dvůr a poustku Trystramovi z Předenic na Dešenicích, a konečně prodal téhož roku dne 10. listopadu zámek Klenový s dvorem, městečko, Týnec tvrz pustou se vsi pustou, Loučany, Javor, Hynkovice vsi celé a ves Vacovy, kterou měl od Markéty z Žihobec zastavenou, s mlýnem pod zámkem Klenovým, sladovnou, pivovárem, potůčkem, který na rybníčky jde, s podacím v Týnci, a ve Lhotě jeden dvůr kmecí, k témuž podací náležející, Jiříkovi Harantovi z Poltíc za 33^5 kop grošů českých.11) Nový tento držitel, aby mohl snáze trhovou sumu zaplatiťi, odprodal od panství Klenovského r. 1554 pusté zboži Týnecké Bořivojovi z Otova.
Rodina Harantů se trvale na Klenovém usadila. Jiřík, jenž čtyřem císařům (Karlovi V. r. 1541 v Alžíru, Ferdinandovi, Máximilianovi a Rudolfovi) sloužil, byl roku 1578 hejtmanem kraje Plzenského, r. 1583 císařským radou a soudcem zemským, a přikoupil vsi Chřepice a Němčíce. la)  Byl čtyřikráte ženat,
) Archiv Třeboňský. DD 33, str. 255 *) Archiv Třeboňský, archiv č. III. 568, DD, 33, str. 269. s) Archiv Teplský, start letop. 70 ') Následuje odtud, že se r 1475 psal na Klenovém a r. 1476 na Varlemberce (Rkps. Vídenský, archiv 6. VI. 510), s) Archiv Plzenský. *) Arch. říš. Mn chov. DD 62, «lr 145, 238 ') Reg. kom sondu. ") Tamže, museum Klatovské. s) DZ. 41 L 28. ") DZ. II. K 17.    '') Tamže. J řík Harant byl synem Jindřicha Haranta (f r. 1541) na Dlouhém Tjjezdci a Brygviy z Háje (t r. 1542).   ") DZ. 17. H 26
KLENOVÝ HRAD.
«59
s Annou z Otova, Johankou z Chudenic (f r. 1556), Marjanou z Předenic a Marjanou Janovskou z Janovic '(f r. 1587, 1. května), a zemřel r. 1584 bud dne 16. nebo 261. května, maje věku svého 62 let.1) Kromě dcer Evy, Žofie, Mandalény a Judyty zůstali po něm synové Jindřich, Kryštof, Adam a Jan Jiří, z nichž první byl r 1579 císařským výběrčim v kraji Plzeňském, ale u sousedů svých málo víry míval, sice by o něm
Jakub z Janovic  nebyl  mluvil na  Tanř>vipicři;   íe není viry   hoden  jako  pee. *)    O pozůstalost Otcovskou
smluvili se roku 1585 tak, že Jindřich a Jan Jiří odbyti jsou 10.000 kopami míě. a ostatní dva panství Klenovské podrželi, jež však zase na dvě polovice rozdělili 3) Přes půl století zůstalo pak panství to na dva díly rozděleno.
Kryštof Harant z Poliic, držitel první polovice, jenž později tak velice proslul a znáim jest pro smutný konec života svého (viz V. díl na straně 106—113), seděl na Klenovém jen krátký čas, neboť polovice jeho dostala se způsobem nám neznámým Fřibíkovi z Klenového.   Tento potomek dřevních držitelů Klenovských byl bratr Jana z Klenového a na Žinkovech, s nímž r. 1598 učinil rozdíl dskami zemskými,4) a manželem Mandalény z Polžic, tuším, svrchupsané dcery Jiříkovy, čímž se stal snuřínem .(švakrem) Kryštofovým, a tímto svazkem příbuzenským lze postoupení Klenového vysvětliti. Poněvadž byli i Přibík i Adam bujného ducha a s takovými se často scházeli, způsobili páni Klenovští nejednou výtržnosti. Roku 1586 došlo k pračce na rynku Klatovském mezi Adamem Harantem a Adamem Varlýchem z Bubna, o níž vydal r. 1588 Jan Podskalský z Klatov svědomí toto: „To jest mi vědomý, že tímto časem dvě léta budou, v masopustě bylo, sešlo se ke mně mnoho panstva.   Potom když sou sé rozešli, pobídli se, aby také někam šli.   I zastavili se ve dveřích společně a v tom nějakých řečí sobě podávali, co jest bylo; jakých slov panu Varlejchovi od pana Haranta podáváno, toho sem nedoslechl, 5) než Adam Varlejch odpověděl: „Muq" milý Harante, proč se na mne hněváš?   Nemáš proč, neb sem já tvůj a sem s tebou dobře, tu máš můj kord."   Hodil jej a on Harant zas jej odhodil k Varlejchovi.   V tom porozuměvši, že se ke zlý vůli schyluje, odešel sem, jak se dále stalo, nevím.   Pachole přiběhéi, když sem večeřel, že se sekají; já vyšedši z daleka sem patřil, neviděl sem, kdo nebo jak se prali, neboť bylo tma, než Adam Varlejch že jest krvavil a odtud s panem Hendrychem šli k lazebníku.   A když zas přišli ke mně, dal sem ustlati Varlejchovi na zem a on oznámil, že jest mu nedvorsky udělal zrádně.   Tak potom přišel i Adam Harant — okolo půl noci bylo — tloukl, jemuž sem odevříti dal; ten se na lavici položil a aby zraněn býti měl, toho sem neviděl."6) Jeden druhého piak obsílal z výtržnosti, že jej zranil beze vši slušné příčiny jemu dané.   Na Haranta pak dáno stanné právo a musel pokutu a náhradu platiti.
Roku 1587 vyšel Přibík z Klenového a na Klenovém před dům Doroty uzdářky na rynk Klatovský, zbraň svou v pošvě maje a „hodroval" se s Petrem Kokořovcem u přítomnosti Adama Varlýcha z Bubna. Tu prosil Adam Přibíka, aby se nesekal s Petrem, a je odvozoval. I nechal Přibík Petra a pustil se do Adama řka, že mu po tom nic není. Jeden na druhého volal, dobud ty zbraně, i nedobyl tu žádný z nich, ani jeden ani druhý zbraně. I šel Adam zase mimo Přibíka k domu Dorotinu, maje rapír v ruce nedobytý v pošvě i přiměřil jej i s pošvou Přibikovi proti hrdlu, ale nic se ho nedotekl a pravil: „Hudlaři, smíš pobízeti a nesmíš dostáti!" Tu Přibík seď na kůň, pobízel Adama, je-li dobrý, aby jel s ním za město. Ptal se Adam, kam by ho chtěl zavézti, i řekl Přibík: „Pojed jen přece!" Adam mu oznámil, aby jel. A tak jel Přibík, volaje na Adama, aby jel, že jest připověděl, je-li dobrý. I vypůjčil si Adam koně od Petra a když sedal naň pravil k Petrovi a Maršoví Vyntíři: „Milí páni! Proč toho dopouštíte, že třebas jeden druhého zabije, mohouce to spokojiti?" A tak kázal Petr pacholku svému s koně a Marše pobídl, že tam jel za město za ním. K boji přišlo před Špitálskou branou. Napřed se oba z sucha prali a kordy na zemi ležely, potom si mezi oči fikali s nedobytými kordy, až Přibík vydobyl a tu do tří nebo čtyř ran na sebe učinili. V tom Adam podskočil kord a Přibíka porazil na zem, tak že zpátky upadl, vsedl naň a pral jej suchými ranami pěstí. V té chvíli rozvedli je páni, kteří za nimi vyjeli za město a zase je dovedli do města.
Roku 1588 Adam Harant jsa v městečku Janovicích Petra mladšího Kokořovce kordem uhodil a potom po něm bodl. Téhož roku, když byl u mustruňku v Písku, probodl a zabil Adama ze Šternberka a pokutě za vraždu ušel jen tím, že mohl dokázati, že ho Albrecht k bitvě pobízel. Roku 1593 jsa na louce pod zámkem Klenovým na Martina Soumara, poddaného Přibíkova, šavle uherské dobyl a na něho ránu udělal, jež však nedopadla, poněvadž člověk uskočil.') Konec Přibikův byl takový jako jeho živobytí. Roku 1609 blíž Litoměřic, když svého poddaného zběhlého domů vezl, od lidu byl kamením utlučen.8)   Polovicí jeho vládla pak vdova Mandalčna Klenovská z Políic9) jako poručnice dětí svých
') MitthciL d. V. f. G. d. D. XII. 27;. ») Reg. kom. soudu 3) DZ. 68. E 25—27 •) DZ 128. G 10. l) Adam Varlých pravil, že některou čeládku musí vydusiti, a Harant zase řekl, bude-li cbliti koho dusití, že se mu dusití nedá. 6) Reg. 7. G. svědomí k. s. A 29.   ') Reg. kom. soudu a DZm. 209. A 28.   ") Rukopis knihovny Pražské.   9) DZm. 107. C II.
i6o klenový hrad.
nezletilých Jana Kryštofa (f r. 1624), Pfibíka (f r. 1625) a Viléma mladšího. Tento Vilém, když dorůstal, byl takový jako jeho otec. Roku 1614 tloukl Viléma Peka z Rímku v Klatovech na predmestí kordem nedobytým a r. 1615 jiného v Klatovech pěstí v nos udeřil.1) Za stavovského povstání chtiSli stavové hrady Opálku a Klenový lidem svým osaditi, aby se bránilo odtud nepříteli dále do kraje vnikati, ale, tuším, nepřišlo k tomu, poněvadž Vilém ve zřejmý odpor proti císaři přijití nechtěl. Klenový ujal napřed Přibík, ale prodal roku 1623 polovici zámku Klenového s polovicí dvoru a městečka, pak podíly své ve vsích Loučanech, Javore, Němčících, Chřepicich, Hynkovicich a polovici mlýna pod Klenovým bratru svému Vilémovi mladšímu z Klenového, místopísaři království Českého, za 5000 kop míšeňských, po čemž tento (r. 1624) choti své Anně Věnceslavě rozené Janovské z Janovic 800 kop míšeňských na zboží svém
Klenovském věnoval. Než r. 1631, 16. října prodal Vilém polovici Klenového strýci svému Vilémovi staršímu z Klenového a živ byl později (r. 1655) v Klatovech jako císařský rada a soudce zemský se synem Rudolfem. Nový držitel, nedávno před tím do stavu hrabéciho povýšený, držel tehda Roupov, Zinkový, Přestavlky, Nový hrad a Merklín a prodal r. 1640, 24. září čásť svou Klenového nejvyššímu kancléři a rytíři řádu svatého Jakuba kompostellského Jiřímu Adamovi Bořitě z Mar tinic za 99.000 kop míšeňských, jenž Klenový k sousednímu statku svému Opá-leckému připojil.
Kdežto polovice první několik držitelů vystřídala, patřila druhá poioviCé ustavičné rodině Harantů. Po Adamovi následoval v držení tohoto zboží syn jeho Jan Jiří mladší, jenž se r. 1618—1620 strany Ferdinandovi II. odporné přidržel, Ferdinanda II zavrhl a Bedřicha falckrabě volil. Poněvadž neměl dědiců, kteří by po něm statek byli   dědili,   odsouzen jest
r. 1623, aby všechen jeho dědičný statek z dědictví vyňat a v manství královské uveden byl. Tudíž u desk dvorských (r. 1626) léno přijal na polovici zámku Klenového s polovicí městečka a dvora, polovici Loučan, Kře-pic, Němčíc s lidmi, platy, robotami, rybníkjr, lesy, háji, porostlinami, lukami, lady atd. a obnovil přísahu svou manskou r. 1638, 3. srpna, když byl nový král Ferdinand III. panováni nastoupil.2) Mezitím ví;ak obdržel Jiří Adam Bořila z Martinic listem roku 1637,, '3- ledna daným „exspekteinci a královské v tom zakázání" na polovici Klenového, až Jan Jiří zemře, a přislíbeno mu zároveň, že se Klenový z manství propus;tí a v dědictví zpupné úvode. Když pak Harant zemřel, rozkázal Ferdinand III. {roku 1646, 23 října), aby statek tento, právem odúmrtníitn naň připadlý, z desk dvorských byl vymazán a ve dsky zemské přenesen.a) Tím také oba díly Klenovské v jedno panství jsou spojeny,
Jiří  Adam  zámek Kle-
novský dobře proti nepřátelům opatroval. Míval tu pět soudků prachu, 65 mušket, čtyři svazky luntů, 89 pik, devět svazků pantalírů, 51 koulí do kusův a čtyři truhličky kulek mušketských *) Kšaftem svým roku 1650 dne 28. března učiněným odkázal panství svá zpupná Hořovice, Komárov, Podluhy, Opálku, Klenový, Bezděkov a Bystré choti své Johance rozené marchese Gonzaga, kněžně 2 Castiglione, tak aby jich užívala do smrti své a potom na bratra jeho Aíaximiliana Valentina říšského hraběte z Martinic toliko spojená zboží Opálecké, Klenovské a Bezdékovské s domem ve Vídni připadla. Jelikož však ovdovělá kněžna obydli své v Itálii vyhledala a tudíž o správu českých svých statků starati se nemohla, smluvila se r. 1652, 29. listopadu se svými svaky Bernardem Ignácem a Maximilianem Valentinem z Martinic a pustivši jim tak práva svého za 110.000 fl. uh., zemřela brzo potom v zemi Vlaské.   Maximi'lian prodal
Motiv z Klenového.
') Reg. kom. soudu.    J) Bílek, děje konf.   3) DD. 68, str. 54.    •) Archiv musejní.
Klenový.
Kaple na Klenovém.
Opálka, Klenový a Strážov.
potom r. 1656 zámky Opálku, Klenový a Bezděkov se vším příslušenstvím Maximiliane ovdovělé hrabiňce 2 ValdSteina rozené ze Salmu a Neuburka nad finem za 85.000 fl. uh. Tato provdavši se v druhém loži za markrabí Braniborského poručila Opálku, Klenový a Bezděkov neteři své Marii Eliice Bernardini hrabínce ze Salmu rozené von Tübingen, která opět statky ty 20. února r. 1669 dceři své Isabele Emilii provdané Svihovske z Ryíemberka a na Nalíovech postoupila.. Než i tato držela panství to jen čtyři neděle a prodala je se vším příslušenstvím r. 1669 dne 20. března JMC. komorníku a radě nad apelacemi Ignácovi Karlovi říšskému hrábí ze Šternberka na Horaždovicích.
Panství, které tehda Šternberkovi patřilo, bylo obšírné, neboť se k němu počítaly zámky Klenový, • Opálka a Bezděkov, městečka Strážov Starý a Nový a Klenový, dvory Opálecký, Lukavský, Lehomský, Splžský, Klenovský, Javorský, Bezdékovský a Tupadlský a vesnice Lukavice, Knéžice, Javorničko, Brti, Viteň, Bezetice, Zahořice, Hamr, Růvna, Lehom, Loučany, Javor, Němčíce, Hynkovice, Chřepice, Bezděkov, Koryta a Tupadla. Nedlouho však zůstalo panství to ve svém objemu. Sternberk sice prodal celé to panství r. 1673, 14. května říšskému hraběti Pavlovi z Morzina a na Vrchlabí, po němž ceié panství dědil nejstarŠÍ syn František Mikuláš, spolu pán na Čachrově, ale již tento panství dělil; podržev si Bezděkov prodal Klenový a Opálku (roku 1690, 1. srpna) bratru svému mladšímu Ferdinandovi Matejovi z Morzina. Tento v děleni dále pokračoval; Opálku si podržev prodal r. 1698 zámek Klenový s městečkem a vsi Javor a Loučany Juliovi Františkovi Šteinbachovi z Kranichšteina, který je r. 1702 Vácslavovi Alexandrovi Bildprandtovi z Ottenhausen a na Opálce za 30.000 fl. uh. prodal. Od něho převzal Klenový r. 1708 rytíř Ignác Vidršpergár z Vidršpeřka na Jiřičném, jenž je přece něco déle, totiž 11 let držel a teprve roku 1721 Karlovi Richardovi Josefovi Šmidlovi von Schmiedein, radě vlády Dolnorakouské a pánu na Bystřici a Mileticích v Čechách a na Pasdorfu v Rakousích za 40.200 fl. uh. prodal. Když veliké statky tohoto pána pro dluhy věřitelům odevzdány byly, prodal soud zemský panství Bystrické, Petrovské, Miletické, Klenovské, Běhařov, Loučen, Modlín, Opálku, Bezděkov, Kal, Poborovice a Žleby (roku 1730) prvnímu věřiteli Karlovi Jáchymovi hraběti z Bredova, vše za 1,120.000 fl. uh., a Klenový jsou tudíž s Bystřici, Bezděkovem, Opálkou a Mileticí v jedno panství spojeny. Z této nudné řady držitelův aspoň to se poznati dá, že Klenový často se přirážel k nějakému ze sousedních statkův a majetníci panství tudíž nepřetržité na-hraúě nebydleli. Z té příčiny Laké na opravu hradu velmi málo, nebo spiše nic ncvynakl&dáno, pročež se v polovici 18. století mezi pustými hrady nacházel. Roku 1737 praví se o zámku, že stojí z něho jen zříceniny a že jest obehnán dvojím příkopem, toliko u vjezdu po levé ruce že se nachází 7 pokojů, v nichž se bydleti může, kuchyně klenutá a nad tím sýpka pro obilí. Také tu byly ještě zděné konice, byt ze dřeva postavený pro klíčníka a pod starým stavením několik dobrých sklepů suchých a podzemních. Cenil se tehda zámek na 700 fl.')
') dz. 161. r z5. Hrady a zámky České IX.
22
i6a
luby tvrz.
Statky Karla Jáchyma z Bredova r. 1744 také pro dluhy přiřčeny jsou věřitelům a malý statek Klenovský přešel v drženi rodiny svobodných pánů Smith von Balroe, z Anglie sem přistěhovalých. Císařský královský nejvyšši a velitel pražské invalidovny Robert Smith svobodný pán von Balroe prodal s choti svou Františkou Xaverií rozenou hrabínkou z Klebelsberka statek Klenovský (roku 1783) c. k. rytmistru Janovi Karlovi Henigárovi z Eberka, jenž jej zase roku 1792 Plzenskému měštěnínu Vojtěchovi Pokornému a jeho manželce AJžbéti Sittauro-aé prodal. Držitelé tito z velik« chtivosti po penězích kamení puetého hradu vylámavše poddaným prodávali. Totéž činil i nástupce jich Volfgang Hübet, jenž byl Klenový r. 1801 za 70.000 fl. koupil a polovice statku (4. září r. 1IS04) při svatebních smlouvách choti své Eleonoře Fišerové postoupil. Když pak Klenový r. 1819 za 77.500 fl. V. m. a 100 dukátů klíčného Justovi Ferdinandovi rytíři z Eichenstadtu a choti jeho Eleonoře z Krausentálu prodán byl, hrad již byl velice sešlý a hospodářskými stavbami valně zpotvořený. Tuť hrabě Edvard Stadion-Thannhausen, chtě zachrániti Klenový před jistou záhubou uhodil o statek a koupil jej 7. srpna r. 1832 za. 52.500 fl. a vynaloživ na zámek 20.000 fl. k. m. poopravil jej tak, jak se nyní nachází. Bohužel, šlechetný tento muž pro jisté příčiny statek podržeti nemohl a postoupil tudíž statku Klenovského bratru svému Františkovi (r. 1836, 9. února), jenž jej r. 1838, 29. srpna Vácslavovi Veitovi prodal. Tak došlo k nynějšiímu stavu zámku, jak jsme jej na počátku tohoto článku popsali.
r i idat
LIU 1
TUD7 1 V l\U
rsi půl hodiny jižně od Klatov zachovala se ve vsi Lubech na jejím východním konci stará zajímavá tvrz, asi v té podobě, jako v 15. století postavena byla. Příkopy, které se z potoka podlé tvrze tekoucího nadýmaly, jsou sice již zarovnány, ale hmotné stavení tvrze s vysokým štítem, skrovnými okry a zvláště vchod starý s končitým obloukem (ač zazděný) i s místem k dopadáni zvoditého mostu svědčí o velikém stáří,, kdežto přístavky po stranách a to, co jest před tvrzí, poukazují na dobu, kdy již tvrz přestávala býti pravou tvrzí. V přízemí stavení, jemuž se říká „na baště", nachází se chlév.
Luby patří ke starým osadám, ač o nich ze starších dob pamětí nemáme. Na počátku 14, století připomíná se Ctibor z Lub, jenž byl nedlouho před rokem 1316 zavražděn. Synem jeho byl Détleb. Roku 1318 připomíná se také Alilota. -z Litb. ') V letech 1367—1379 drželi ves tu společné Kttnrát řečený Syntro a Sudivoj, oba podávajíce faráře ke kostelu zdejšímu. Onen držel, tuším, tvrz a k tomu dvoje popluží v Lubech a dědiny ve Vrhavči a Bříze, kdežto Sudivoj měl jediné poplužf.s) Kunrát připomíná se naposled r. 1400, lij $ kdež koupil les mezi Týncem a Luby a obětoval jej k užitku faráře a kostela
Lubského.3) Tudíž zdá se býti Petr z Lub, kterýž se roku 1390 připomíná, nástupcem Sudivcjovým. Po r. 1400 koupil Luby Oldřich, jenž sem r. 1408 kněze podával. On se stal praotcem potomních Loubských a Jeiovských z Lub. Oldřich žil ještě roku 1415. 4) Syn jeho Vilém a jiní synové obdařili r. 1413 kostel Lubský platem ve Vrhavči a jiný plat tudíž prodali Vácslavovi Palečkovi, oltářníku v Klatovech, jenž jej mínil obrátiti na vydržování kněze střídníka v Lubech.5)
Od těch dob dlouho nevíme o Loubských, až teprve k r. 1486, kdež bratří Petr a Mikuláš, synové Oldřicha z Lub, koupili statek Lomec; ale dovídáme se, že měl na témž statku také peníze zapsané Jan Loubský, který asi r. 1489 zemřel. Mikulášův syn 'Jan (r. 1496 atd.) stal se pánem na Zalužanech, kteréž dlouho byly v držení Loubských.   Na Lubech snad seděl r. 1505 Chval z Lub.6)
Okolo r. 1330 drželi i Luby i Zalužany bratří Vilém a Ladislav Loubští z Lub. Ti se hned potom rozdělili tak, že onen držel Zalužany, tento Luby. 7) Bud jeden z nich aneb oba byli zapleteni v nepokoje, které způsobil Heřman Janovský. Když skrze pomocníky Janovského tvrz jedna vybita byla, vzata Anně ze Stropčic sukně její. Když potom byla svatba v Chudenicích, poznala Anna touž sukni u Johanky z Lub. Dělala sice pro to hned povyk, ale upokojila se, když jí Vilém a Ladislav bratří Johančini přiřekli, aby sestře jich lehkosti nečinila, že oni soukupa vědí.   Soukup ten ovšem byl Heřman, který se r. 1533
') Tab. vet, 6, 265, JOI.   *) Lib. conf. berně na str. l5.   J) Kopiiř Přemyslovský.   *) Rel. tab. I. slBrá kniha Vilbarticki,
lib. conf.   *) Lib. erect. IX. Q 9.   6) Rel  tab. IL 419. DD. 17. f. 232—233, archiv český VI. 320.   r) DZ. 252  A 22
luby tvrz.
1*3
u soudu vymlouval, že válku začal, ohradiv svou poctivosť, a tak plen a zájem dobře mohl učiniti Nechvalně se také o Ladislavovi mluvilo, když r. 1531 mlynáři v Lubech mlýn jeho násilím vzal.1) Ladislav zemřel před r. 1544, zůstaviv nezletilou dceru Krystynu. Poněvadž bylo nesnadno statek její udržeti, prodal Vilém jako poručnik r. 1544 tvrz Luby s dvorem poplužným, díl vsi a podací sv. Mikuláše, Březsko tvrz pustou s poplužím pustým, čásť vsi Vrhavče a člověka ve Lhotce obci města Klatov.8)
KlacovStí zOstali v drženi Lub až do r. 1547, kdež vSechen svflj statek propadli, poněvadž se byli přidrželi těch, kteří Ferdinandovi I. odporovali. Ze statků těchto vrátil jim král Ferdinand r. 1549 tvrz, dvůr a ves Luby, Březsko tvrz pustou s dvorem pustým, Vésku malou ves celou s platem ve Vrhavči a Lhotě.3) Ke vzpouře r. 1618 obec Klatovská přistoupila ar. 1619 dne 31. srpna direktorům připověděla do nejvyššího přemožení svého císařskému vojsku odpírati a se hájiti, žádajíc za podporu municí a kusem polním. Pročež po vítězství bělohorském obci všecky statky v pokutě odňaty a císařskému rychtáři ke správě odevzdány. Ale poněvadž obec byla dluhy přetížena, proto jí r. 162y zase statky navráceny. Z těch něco prodáno na zaplaceni dluhův a ostatek s Luby zůstal v držení Klatovských, kromě že Luby od r. 1641 nějaký čas byly zastaveny Přibíkovi Jeníškovi z Ujezda.4)
') Reg. kom. soudu.   5) DZ. 43. K 29.   ') DZ. 8 H 14. S> 10.   *) Bílek, deje konf.
Luby tvrz. Motiv ze dvora
Luby od jižní strany.
TVRZE V OKOLÍ KLATOV.
bříza (bŕezsko).
si na pfll ceste mezi Luby a Véskou malou, ale ještě mezi polnostmi chce Lubské nachází se pastvina se zbytkem studné, která se nazývá Březsko. Stávala zde vesnice se dvorem a vsi, kteráž se nazývá roku 1379. a 1413 Bříza a r- tií44 Bfezskem, jak vypravováno bylo v dĚjinách Luhř z nichž také jde na jevo, že tvrz Bří/a před spustnutim vždycky bývala v drženi Loubských z Lnb.
tajanov.
e vsi Tajanové (severozápadne od Klatov) spatřovaly se prý na počátku nynějšího století zbytky nějakého zámečku. Jestliže to nebyl zbytek nčjakého dvorského stavení, stávala tu tvrz. Soudiťí lze, že patřil Tajanov pfivodne k Sosu města Klatov, ale nelze tak dokázati, poněvadž staré památky Klatovské na zmar přišly.. Roku J381 odumřel dvůr v Ta-janovč po nějakém Ondřejovi, ale zpráva ta piati o Tajanově u Vilhartic.') V 16. století tu bylo hospodářství měšťanům Klatovským patricí; tak na př. dovídáme se, že Mikuláš Jiskra pustil Tajanov r. 1534 Matouši tesaři.') Roku 1547 nacházíme již Tajanov mezi statky, jež obci Klatovské byly odňaly a r. 1561 zase navráceny.')
kosmačov.
Ve vsi Kosraacově (východně od Klatov) spatřovalo se před lety v zahradě jistého statku sedlského (Vácovského) tvrziStĚ. Ves tato byla r. I37g rozdělena  mezi tri držitele.   MikeŠ měl tu málo.
') DD. 13. f. 82. Tak i Borový lib. erect. II 219.   a) Knihy Klatovské trhové 1523—1549, f. 118.   ") Bílek, děje konf.
ale Rnglbart ze Snbětic a Otík drželi tu po p opi uži.') Ka díle Eugl. hartcvé stála tvrz a držena potom ke statku Sohětickému, k j eh oř. dejinám poukazujeme. Cásf ta se dostala palí k panství Týneckému. Druhů Čásť, totiž čtyři dvory kmeci, dostala se od Jana Beňovského z Hunštrnku r. 1507 obci Klatovíké, v jejímž držení pak zůstávaly až do zrušeni poddanství. V 16. století obvyklo si mnoho rodíc erbovními listy nadaných zváti se po Kosruacovu.
beňov.
ápadně od Klatov jest ves BenoVj při níž se na počátku našeho století nějaké tvrziště spatřovalo. Vesnice jest prastará, jmenovala se prvotně BeřSovice nebo Beněvice, a patrivala ke klášteru sv. Jiří na hradě Pražském. Když král Přemysl TI. Klatovy město zakládal a Sosem mestským darovati chtěl, odňal témuž klášteru vsi Horky, Beíovice a Kovák o vie e a pří vtělil je k cbcí Klatovské. Náhradou za to dostaly se klášteru r. 1305 jiné statky.1) Bohatší městaué Klatovští mívali tu své dvorce, ale podací kostelní náleželo králi.3) V l5. století tu stávala tvrz s hospodářstvím, jeř, tusim, povstalo skonpenim někdejších dvorců. Rnku T4n.fi seděl tu jfatt HeňoDský % JJunitruhU) muž asi padesátiletý, jenž daroval roku 1507 obci Klatovské dědictví své v Kosmaěovř/) Nástupcem jeho roku 1532 byl Ondráček Samuel 1 Sentálu. Týž zemřel t. 1538, zůstav dlužen obci Klatovské přes 85 kop míšeňských, kteréž Regina, [manželka jeho, zapsala na tvrzi Benovech. Asi pro dluhy prodala pak týž statek (r. 1543) Pavlovi Jelítkovi a Janu Krbcovi sousedům Klatovským.*) Odtud nacházel se tento statek v držení rozličných sousedu Klatovských, za nichž stará tvrz na dobro zanikla  Obec tu mívala v 16. stol. dvůr a mlýn..
') Berná na str 14, *) Reg. I 337, 380 n. 881. a) Lib. conf. *) DD. 34, strana 137. *J 8taré knihy Klatovské a registra komorního soudu.
tvrze v okolí klatov.
'65
Luby cd západní strany
bezděkov.
Bezděkově nad TJhlavou byl do lě doby, co postaven nynější nový zámek, starodávný zámeček, jenž povstal z bývalé tvrze. Na počátku 14. století držel Kblin a Bezděkova, služebník královský, vesnice Bezděkov, Tetětice. T upadly a Struhadla. Kdtž zemřel bez dědiců, spadly na krále Jana, který je daroval ř 1331 Petrovi z Roiemberka.1) Ale nedlouho potom týž pán Bezděkov prodal, když král Jan si od něho peníze vypůjčili chtěl a pán hotových neměl Roku 1356 vyznal cizozemec Lipart z Bachaldichcven, že 6 dvoru v Bezděkově, mlýn Volenov nad TJhlavou a ves Oldřichovice od císaře Karla v manství přijal,1) ale později není o nějakém manství zde památky. Roku 1379 držel celou ves, tuším, s tvrzí a s dvorem nějaký Jan a r. 1404—1417 Jan Bohuckval i Hrádku.*) Ač se i mnohem později Bezděkov jako sídlo Bohuchvalii připomíná, přece na nějaký čas z držení jich vyšel a stal se sídlem Racka Chlevce s MaiiiniJ, vladyky nepokojného, který měl ustavičné boje. Roku 1449 ukonči] boje své s pány okolními, r. 14^0 však nastaly znova, když začaly boje mezi jednotou Poděbradskou a Strakonickou. Někdy přede dnem 13. května vytáhl k Bezděkovu Jan ze Švamberka a na Rokycanech, k němu se přidal lid Fřibika z Klenového a Plzeňští, ale nevedlo se jim piiliš valně, neboť několik dDÍ potom žádali Oldřicha z Rožemberka, aby jim na pomoc přitrhl, nicméně přece potom tvrz dobyta a to, tuším, teprve když Hynek Krušina ze Švamberka s lidem svým přitrhl.') Proto také při jednání o mír (r. 1451, 6. ledna) uloženo Krušinoví, aby Bezděkova synu Chlevcovu ve třech uedělích postoupil.1) Z pozdějších paměti jde táž na jevo, že žil nedlouho potom MikuldS t Betdlkova, o němž sice se ví, že držel Koryta, ale není jisto, držel-li také Bezděkov. Roku 1463 vložila Kateřina z Hrádku, dcera někdy Bohuchvalova, tvrz, dvůr a ves Bezděkov ve dsly zemské Fůtovi 1 Pilina, který tu do smrti své seděl.*1 Za něho Bezděkov po druhé dohvt. Pan l'flucr v Bavařích vzav roku 1408 na se křiž proti Čechům a maje pomoc od pánů Dobrohosta i Švamberka s 1800 brannými dne 30. dubna obklíčil tvrz „řečenou Bosda" a přinutil vzdáti se, ale dne 2. máje již vrátil se odtud zase.1) Puta seděl tu drahně let a když zemřel i se syny svými, zůstala po něm jediná dcera EliSka fl Pi&ina, mimo man-
') Reg. III. 706. IV. 119. *l Rkps. Roudnický. s) Berně na str. 14, lib. conf. tel. tab. II. 133. *) Archiv č. III. 380, 542. s) Archiv č. II. 289.   *J Rel. tab. II. 295, 327. '■) Palacký na str. 465.
želstvi sp'ozená. Ta prodala roku 1496 tvrz, dvBr a ves Bezděkov, dvůr a ves Koryta, vsi blavikovice, Rudoltice, Výllevo s podacím kostelním v Beftově Půtovi a Ryíemberka a ze Švihová.']
Zdá se, že krátký čas potom přivtěleu byl Bezděkov ke Klenovému, když ho nabyli Řvihovšti; při temže panství pak zůstal až U> r. 1555. Tehda prodal Adam ze Šternberka tvrz pustou Bezděkov s dvorem pustým a vsí a ves Koryta Viktorynovi Fe.icmi, měštěuínu města Klatov.') Pekové pocházeli z Němec, kdež hyli nabyli šlecb-tictví, ale roku 1518 v Čechách žili jen jako měšťané. Když tedy Viktorynovi r. 1558 slav jeho vladycký pro Čechy potvrzen, obral si příjmení „s Římku" od vrchu jihozápadně od Bezdč kova ležícího.3) Když se Viklorvn po druhé oženil, z?psal r. 1564 Bezděkov synu svému Vácslavovi, poněvadž byl k sobě přijal jmř ni Vácslavovo, jemu patřící po dědu z malčiuy strany, ale zdá s,e, že Viktoryn Vácslava živohytim přečkal a tak zase neobmezeného práva nad Bezděkovem nabyl.1) Roku 1584 věnoval na Bezděkově Voršile z Těšína, manželce Jana, syna svého, a zemřel roku 1586, odkázav Bezděkov témuž synu svému.") Tento dočkal se bouři po r. 1618 a sám jsa stár. vyslal k vojsku stavův odbojných sl rýče svého Viléma. Když pak roku 1621 zemřel, dědiců po sobě nepozůstaviv, uvázal se Vilém ve statek jeho, ale týž statek r. 1623 zahrán a teprve po nějakém čase zanechán byl pod léno a k mansl ví dědicům liekovým, strýci Vilémovi a jiným strýcům, Zikmundovi Jaroslavovi a Janovi Zachařovi B) Ale poněvadž se Pek i jistin strýce svého Jana bezprávně ujímal, přinucen byl statky své Bezděkov a Tupadla komoře české postoupiti a tato prodala je r. 1646 dědičně Jiříkovi Adamovi Bořiiovi a Martinic.'1) Tak Bezděkov po druhé připojen ke Klenovému a držen k Opálce. Oddělen sice později, ale koupen zase r. 1721 k Byslřici. Tvrz od Peků obnovená a voidnim příkopem objala v dobrém stavu udržována. Roku 1737 píi ni byla kaple a věž, v niž byly troje sklepy nad sebou.9) Asi v ty časy Bezděkov oddělen a učiněn statkem samostatným, jimž zůstali až do zrušeni poddanosti. Bývalá tvrz teprve za naši paměti v nynější zámek přestavěna.
') Rel. tab. I 479. O provolání odůmrti po IPůtovi viz arch. český I 353.
1) DZ. 11   K 18.
*i Ker;, královská
•) DZ. 56. I. 8.
*< DZ. 22. G 25, 23. G 2.
6) Bílek, děje konf. DZm  6r. A 2, reg. kom. soudu, ■l DZ. 149. E 17. ') DZ. 161. D 22
i66 tvrze v okolí klatov.
koryta.
[ everozápadně od Bezděkova jest ves Koryta. "Připomíná se již r. 1316. Tehda totiž se Nlpr z Koryt soudil s Vitlou z Úboče, poněvadž mu tento zavraždil otce jeho Zdebora. Koryta se dostaly nedlouho potom králi a zadarovány r. 1331 s Bezděkovem Petrovi z Poiemberka.') Ale již od r 1348 nacházíme Koryta v drženi Sobětických ze Sobitic,1) jimž, pokud víme, ještě r. 1406 patřívaly. Jak se zdá, postavena tu od Sobětických tvrz, na níž seděl později MtkuláS t Bezděkova. Když tento zemřel, zdědila po něm tvrz, dvůr a ves Koryta manželka jeho Eliška z I.etin a vdavši se po druhé za Petra Hrabaně z Přerubenic, prodala s ním r. 1460 týž statek BuSkovi % Pilina a synu jeho Půtovi. Tímto prodejem dostaly se Koryta ke statku Bezděkovskému. Puta prodal dvůr zdejši lidem pod plat, čímž přestalo hospodářství a při tom také tvrz opuštěna a snad i pobořena.3}
tupadly.
nevěrně od Bezděkova jest ves Tupadly, která se již r. 1331 jako příslušenství statku Bezděkovského připomíná.1} Později si til postavil tvrz nějaký vladyka z Trubec; buj to učinil Sto/mir g Trubec (f- r. 1371) nebo syn jeho Stojmír z Tupadl, Tento vyskytuje Se od r. 1371 jako dobrodinec kláštera ve Stříbře a jako svědek v soukromých jednáních/) Připomíná se ještě r. 1394.') Za jednoho z synův jeho pokládali můžeme Vilíma z Tupadl, jenž za válek husitských stál po straně katolické a vysloužil si věrnými službami plat v Hanově (f r. 1443). Plat ten držel r. 1454 syn jeho Vácslav. Jiný syn, Sto/mír, prodal r. 1443 v zákup dvůr kmeci v Loučimě.") Kácet z Tupadl (podlé smýšleni našeho též syn Stojmirův) seděl od r 1412 v Sobělících; r. 1420 opověděl Pražanům a vyskytuje se v pamětech do r. 1427.*) Joll z Tupadl, snad syn Rackův, vyskytuje se od r. 1448 v rozmanitých pamětech, drže menší statky na Plzeňsku asi do roku 1485 nebo 1486, kterého zemřel. Všechny tyto osoby příjmí své měly od Tupadl, ale bezpochyby jen do válek husitských je držely; byly téhož rodu jako Příchovštf z Přichovic a na štítě svém nosily tré husích krků 5 hlavami dohromady spojených. Není pak známo, komu se x upauly uusiaiy. jcpive Kuyz. vsccnno zuozi ŕlíltwia í.va z ztozmi-tála pro dluhy k rozchváceni prialo, dovídáme se, že věřitelé jeho (r. 1548) tvrz a dvůr Tupadly, oboje pusté a ves Janovi JenlSkovi z Vjczda a na Svrčovti prodali,') Před r. i6zo pak přikoupeno jest toto zboží k Bezděkovu.
obytce.
d Klatov na východ jest ves Obytce, původiště Obyteckých jjŕ    1 Obytec, kteří měli jako erb štít pošikem a křižem tak rozdělený, že dvě pole vedle sebe se nacházející byla černé
a ostatní střibrné barvy. Obytečti seděli dlouho na tvrzi zdejši. Jeden z jích předků byl Zbraslav, jenž držel Obytce s Buškem a asi r. 1380 bez dědiců zemřel.") Jedna jich větev usadila se v okolí Horažďovic. Tu držel r. 1404 Mích z Obytec dvůr Prácheň. kterýž zdědili po jeho smrti vladyky ze Zahrádky a Zbraslav Cbytec, odjinud z Chuchle řečený.") Toho bratrem snad byl VýSek, enž se v letech 1411 —1416 připomíná.") Zbraslavovi potomci psali e Chuchel z Obytec, totiž Oldřich (roku 1433), Bohuslav (roku I433
') Reg. III. 706, tab. vet. 5. s) Viz Sobělice. *) Rel. tab. II. 295, 479. *) Reg. III. 706. ') Archiv Třebofiský a Hradecký, berně na str. IO. e) DD. 13. í. 124 ') Archiv č. I. 502, kopiář Kladrubský, knihy Plzenské. ■) Archiv c k. dvorský, archľv český IV. 378, arch. bib). Praž ") DZ. 8. O 18. I0> Berná ir, DO. 13, f. 286    ") DD. 15, f. 141    lä) Bel. tab. II 8r, lib. erect. XI. 130.
až 1452) a Jan (r. 1448—1457). Oldřichův syn Výlet držel dvůr v Obytcich a zemřel okolo r. 1470 bez dědiců.1) Jiin měl syna též Výíka řečeného (r. I457—1483), jenž sloužival pánům ze Šternberka, býval purkrabí na Kašperce a přichází ve mnohých pamětech této doby.1) Kromě toho připomínají se Púta (r. I451- I488) a Protiva (r. I469—1483), kteří bývali také purkrabí na Švihoví:, a Litmlr, jenž držel r. 1483 Neprochovy a byl purkrabí na Rábí.3) Dotčený Výšek, syn Janův, byl vladyka velmi pobožný, jenž bohatě nadal oltář sv. Anny ve Vilhailiclch. Nemaje sám dědiců přirozených, zapsal všechno zboží své, jež měl v kraji Prachenském, strýcům svým Albrechtovi, Bohuslavovi Vydunovi a Vácslavovi (r. I483) Z těch zemřel Albrecht již r. 1484, zfislaviv sirotky nezletilí:. Jeho synem, tuším, byl Bohuslav, s nímž učinil strýc jeho Bohuslav Vyduna smlouvu o zboži po předcích. Vydunovi zastalo zboží Hvoždanské a Bohuslav obdržel Obytce, Hoštice, Střítěž, Lhotlku, díl Kydlin, popi uži v Habarticlch a měl spravovali kaplanstvi Vilharlické.4)
Dotčený Bohuslav připomíná se ještě v titnláři r. 1534 vydaném a zemřel před r. 1543, zůstaviv syny Albrechta, Vácslava Vydunu, Jana, Šebestiána, Petra a Alexiho, kteří si r. 1543 tvrz, dvůr a ves Obytce, vsi Myslovice a Hostíce a půl vsi Kydlin v obno» víoé diky zemské vložili.') Albrecht ujal potom Hošlíčky, druhý jejich statek, Vácslav též se oddělil Kydlinami a ostatní se r. 1553 rozdělili. Na tvrzi měli některé části společné. Jalc prosí ŕ a jednoduché bylo tehda živobytí a jak na mále přestávali, o tom dává rozdělení toto svědectví významné. Každý bratr měl čtvrť kuchyně a v marštali jedno stáni. Kromě toho obdržel Petr věž v tvrzi 1 polovici světnice velké v tu stranu k věii, komůrku a, místo. Druhou polovici téže světnice v tu stranu ke kuchyni, pivnici pod ni, špižírnu, nad kuchyni, dvě komory a síni obdržel Alexi. Jan dostal polovici světnice nad příkopem, komoru hostěníci nad maršlalí, komůrku, kde se oves choval, a ještě dvě komůrky. Druhá polovice té světnice s komorou, kde slepice sedaly, pavlači nad ní, komorou, kde divky léhaly, komorou novou, sklepem a světničkou nad rnostnici dostala se Šebestiánovi 6J Při takovém nezováni o pohodln'ý příbytek není divu, že rozdíl dlouho nepotrvával. Šebestián vyurhl se z něho r. 1556, prodav díl svůj Janovi a Aleximu, a Petr (f r. 1573) prodal díl svůj Vácslavovi Vydunovi.1) Jan znenáhla všechny díly na sebe převedl a před smrti svou (f roku 1584) odkázal statek Obytecký Janovi Koeovi z Dobrle a na Bystřicí.*} Tento viěnoval na něm r. iSoo Lidmile ž Chudenic, manželce jtana Vácslava, syna svého, který po jeho smrti Obytce držel a r. 1608 zemřel, několik synů zůstaviv.') Z těch držel Obytce napřed Divií a viínoval na nich r. 1616 manželce své Saloméuě z Kokořova, později je ujal bratr jeho Adam Havel. Týž prodal roku 1631 tvrz, dvůr a ves Obytce a vsi Vítkovice a Kvaslice Vácslavovi Markvartovi Šofmanovi z Hemrlesu.") Od toho ujal je později Vilím Pithart Břeník ze Zeleného Údolí, ale prodal je potom Maximiliánovi Jiří hraběti z DobrSe, jenž přikoupil Bolešiny s Činovcem a Myslovice. Zemřel roku i656, odkázav statky tyto manželce své Annľ EliSce Kocovi z Chudínic. Tato užívala Obytec až do své smrti r. 16163.''} Poněvadž byl statek ten velice zadlužen, dostal se r. iť.68 do prodeje a koupil jej starší syn zemřelé (z prvního manželství) Jindřich Bedřich hrabě i GuXSUina. Tento prodal Obytce, Myslovice, Kydliny, Hoštice a Hošlíčky roku 1685 Leopoldovi Antonínovi hraběiti z Trautmans-dorfu.") Od tohoto koupil Obytce roku 1700 Aďam Humprecht Fortunat Koc z DobrSe a tak se dostaly po třetí v držení Kocfl.13) Ke konci minulého století dostaly se v drženi hrabat z Thnnfi a
') Archiv Č IV. 249, archiv bibl. Pražské. DD. 16 f. 236. ') Knihy dlužni v archivu Třeboňském, archív v Horažďovicích, říšský v Mnichově Pam. arch. X. 230. s) Archiv kapít. Písecký, bibl. Pražské, kopiář Kladrubský, archiv č III. 549. ') Archiv kapit *> DZ. 25o. E 24. «) DZ. 51. K 30, 34, 50, 53. ') DZ. 12. D i5. 13. J 16. s) DZ. 22. E 14. »1 DZ. 24. E 25. ••) DZ. 138. F 1, 304. A 26. ") DZ. 113. M 30. K 18, 261. K ti ")DZ. 317. K 8. 397. Q -ig.   ") DZ. 407. N 18.
TVRZE V OKOLÍ KLATOV
167
polom odkazem řádu sv, Jana.1) Z bývslé tvrze Obyteckých zbylo v předešlém století slaveni z kamene postavené a šindelem přikryté, z nčhož povstal nynější zámek.1)
kydliny.
JE
\ye ýchodné od Klatov jest farní ves Kydliny, před věky zemanské Q&' sídlo s tvrzí. V dribé polovici 14. století byly tu tři zemanské statky, jeden držel Beneš, druhý Otík a třetí s poplužím Ho-štickým Leva, z nichž druhý a třetí se r. 1360 jako patronové kostela a r. 137a pšichni tři připomínají. Roku 1383 připomínají se jako patronové kostela zdejšího Leva z Kydlin, Beneš z Krútenie, Kuntát z Kydlin a vdova Aluše.3) Později drželi jednu čásť bratří Ondřej Dontt (r. 1380—1418, naposled z Újezdce řečený) a Jan (r. 1389), kterýž se stal r. 14O4 farářem v Kydlinech a v tomto zaměstnáni je?tě r. 1418 zůstavil. Druhou cáať a popluží Hoštické drželi bratří Leva a Bene! z Kydlin. Bratři tito s Ondřejem a bratřimi z Makalova zřídili r. 1404 v kostele zdejším oltář svaté Maří, k jehož nadáni obrátili platy na Měcině a jednom dvoře v Kydlinech. O málo později daTOvali k témuž oltáři městiště mezi cestou a farou, které někdy zvoníkům patřivalo.1) Roku i4ii koupili společně zboží Necanické; pak věnoval Leva na Kydlinech manželce Markétě a Ben*š na Kedanicích manželce Adličce.s) Beneš žil ješlě t. 1418 a Leva ještě r. 1419, jsa v těch letech čišnikem královým.') Po Beneío/i, jenž Lávoví Nedanice ve dsky vložil, zůstali synové Mikulái 1 Jan (r. 1439), kteří seděli na Nedauicich. Když pak Mikulášův syn Jan zemřel, uvázal se v ně Benci a Kydlin, syn Lévův, *) Tento připomíná se od roku i44t, kdež opověděl Budějovským, až do r. 1446 a pak se z toho rodu jen již AiikuldS z Kydlin připomíná.9) sice jest známo pak o Kydlinech, že se dostaly k sousedním Obytcům a že je roku 1545 přijal za svůj. díl Vácslav Vyduna Obytecký z Obytec od bratři svých starších a mladších 9) Týž měl manželku Annu ze Štáhlav, jíž roku 1 545 na Kydlinech věnoval. Pc něm následoval syn Bohuslav, jenž měl syny Jana a Vácslava Vydunu. Onen ujal Kydliny, ale prodal je r. 1615 Anně Markétě Šléglovské rozené z Vrtby snad jen na čas, poněvadž se týž prodej r. 1627 opakuje.'") Později držel Kydliny JiH Dipolt Luhavský z Řieneí, jenž zemře] r, 164I, zůstavív Kydliny synu svému Boktisudovi Karlovi.11) Roku 1685 již byly připojeny ke statku Obyteckému.
hoštičky.
h lízko Kydlin jsou vesnice Hostíce a HoštiČky, nebo Velké a Malé Hostíce, kdysi tak řečené z pochopitelné příčiny, kdežto dres jseu Hošličky větši než Hoštice. V Hoštičkách bývala tvrz. Roku I37g držel ji s poplužím nějaký Otík (tuším z Kydlin). O pozdějších dějinách Hoštiček jest málo 2námo, Tak se dovídáme teprve k r 1518, že tu sedel Jan Sádlo 1 Kladrubec.''1) Til prodal r, 1544 tvrz, dvůr a ves Hoštičky a ves Litkovice bratřím Dbyteckým ke statku jich Obytcům. Téhož roku přijal je za díl stoj jeden z nich, totiž Albrecht Obytecký z Obytec a věnoval na nich manželce své Eufemii z Rabšteina.,aJ Roku 1562 prodal Hoštičky Adamovi Sekerkoví ze Sedčic, jenž se stal v okolí pověstným pro své časté pranice a výtržnosti. ") Živobytí  toto frantovské trvalo asi  do t. 1585.   Fabián Jáchym, syn
') Viz Sommer dí str. 14. s) DZ. 163. F 19. 3) Lib. conf. berná na str. 14. ■) Lil. erect. VI. 87, 4oi. 5) Rel. tab. II. 81, archiv č. III 480. 6j DD. 15. f 144, 1C3, 208. ') Staré knihy Plzeňské. DD. 15. f. 43 J. ') Archiv Budějov., rel, tab II. 204, archiv mus. ■) DZ. 44. L 8. ,0) DZ. 7. E 13, 142. N j, 293. R 15. ") DZ. 147. K 14. '") Berná stT. T4, arch. mus. Is) DZ. S   J 29, 7. B 28.    ") DZ. 14. A 22, reg. kom. soudu.
Adamův, otci svému v té příčině velice se podobal. Roku 1609 prodal Hoštičky Apoleně Kadovské z Rabžic, která tu ještě r. 1615 seděla.') Nedlouho potom přišlo ke spojeni Hostie i Hoštiček; onyno nacházely se okolo r. 1624 v drženi Nebilovských. Když Mikuláš Jan Nebílovský z Drahobuze roku 1665 zemřel, uvázaly se v obě Hošlice sestry jeho. Roku 1680 prodal Alexander MikuláS Šofman z HemrLesu statky Malé a Velké Hoštice s tvrzi a dvěma dvory Jindřichovi z GutSteina, který je připojil k Obytcům.5)
hoštice.
Hostících postaveno sídlo nějaké, jež tvrzí jmenovali teprve v 16. století. Ves Hoštice, která se r. 1331 připomíná, byla r. 1379 mezi tři vladyky rozdělena a rásť patřila ke Ky-dlinům.3) Obytečli skoupili Hoštice a drželi je roku I494 k Obytcnm.J) O dělení Obytec r. 1553 bylo vypravováno. Při tom i rozděleny Hoštice, ale zdá se, že po skoupeni Obytec samých přišlo zase ke zceleni Hostie. Statek ten držel později Bedřich Obytecký z Obytec, za něhož tu panská obydlí stálo. Týž postoupil totiž r. 1597 tvrze Velkých Hostie, dvoru a vsi Melicharovi Kolkreitárovi z Kolkreitu.6) Později drželi je Adam a Vilém bratři NebilovSti 2 Drahobuse (1624), a pak přišlo ke spojení obou Hoštič. Rozvaliny a sklepy bývalého sídla spatřovaly se ještě v našem století.6)
měcholupy.
Severovýchodně od Klatov jest ves Měcholupy, osada velmi stará, po níž se jmenoval roku 1245 nějaký AmchaS') Roku 1379 sedě) tu na tvrzi a držel celou ves ArnoSt s Měcholup, s nimž se zase k r. 1386 setkáváme.8). Nástupce jeho Petr věnoval na Měcholupech (r. 1392) man želce Ofce a žil ještě r. 1408 s) Nějaký Kunrát z Měcholup, jenž však před tím žil, připomíná se roku 1427. Roku 1458 žil ArnoSt z Jtfěcholup,™) jenž držel také plat v Těsnicí a před r. 1464 zemřel. Poněvadž neměl dědiců, byly o jmění jeho pře u soudu dvorského. Zdá se, že obdržel statek týž Sobin, a když tento r. 1464 zemřel, Přibík z Jindřichovic.1') Roku 1518 seděl tu Apolón z Žihabec, ale r. 1523 následoval po něm Bernart fíarchanec z BarSov £ manželkou svou Barborou z Nedvídkova. Týž prodal r. 1S36 tvrz, dvfir a ves Měcholupy a díl Petroviček Volfovi Sedleckému z Ů)'ezdce.'r] Tento zemřel některý rok potom, učiuiv r. 1537 své poslední pořízeni, jimž obdrželi Měcholupy a přikoupený Mohtin Adam a KryStoý synové jeho, s Markétou z Prnku splozem. Byvše dlonho v nedílu rozdělili se pak takovým způsobem, £e Adam držel Mohtin a Kryštof Měcholupy (r. 155c). Tento zůstavil syny Sezimu, Volfa a Viléma, kteří se pak rozdělili tak, že každý z obou prvních dostal polovici tvrze, dvoru a vsi Měcholup, Sezima kromě toho ves Domažlicky, díl Trebišova a člověka v Petrovičkách, Volf ostatek Petroviček a Trebišova a Vilém statek Makovský. Sezima prodal r. 1589 díl svůj obci města Klatov,'1) kteráž jej asi do r. 1640 držela. Volf věnoval r. iSgl na díle svém manželce Dorotě z Šenraitu, jíž i potnm celý statek svůj dědičně zapsal.") Zemřel bez dědicův a statek jeho dědil bratr Volf, který jej prodal r. 1625 Apoloně Čejkové z Chu-dénic.IS) Apolóna koupila později také tu polovici, kteTá patřila obci Klatovské, a prodala pak (roku 1647) celé Měcholupy EliSce Zuzaně z Račina, později vdané Pechyové, od niž prevzala je r. 1659
') DZ. 134 M 6, rozvržení sbírek 50. 2) DZ. 114. H 24, 397. O 18. '] Reg. III. 706, berná 14 4) Archiv kapit. 5) DZ. 1084. S to. 6) Archiv mus. Sommer 17. :) Reg. I. 534. s) Berná 11, lib erect. V. 129. °) Arch. č. III. 470, rel. tab. I. 546. '") Arch. c. k. dvorský a mus. ll) DD. 16. f. 232, 233. Ia) Archiv mus. reg. kom. soudu, DZ. 3 H 10. IS) DZ 3. B 8, 166. F 5, reg. kom. soudu.   ") DZ. 26. A 17, 1084.  S 16.    Is) DZ. 296. L 24.
i68
TVRZE V OKOLÍ KLATOV.
Lidmila Kateřina Kocova a Račína.') V drženi Kocův zůstaly statky Měcholupy, Makov a Ujezdec až do r. 1692, kdež je Adam Humprecht Fortunat Kdc odevzdal Františkovi Mifculdíi hraběti a Morzina, a směnou za ně statek Cachrovský obdržel. Od nčho koupil dotčené statky r. 1696 Ferdinand Ludvik Lihšieinský z Kolovrat, nejvyšži mistr převorstvf, pro řád sv. Jana a spojil s nimi i statek PečeLíuský téliuž ruku koupený.3)
makov.
V Makově postavena byla tvrz teprve v 17. století, prořez do této sbírky nepojat.
ujezdec.
ezi Ostřeticemi, Předslavem, Petrovičky a Domažlicky jest ves Ujezdec. Roku 1379 držel ji Petr nějaký.') K. tomuto Újezdci snad se vztahuje starý list z r. 1513, jímž obec místa Klatov prodává tvrz v Újezdě s trávníkem, dědinami a rybníky Matoušovi Kntalovi.') Nebof ves tato byla po celé Šestnácté století (kromě 1. 1547—1549) v držení obce Klatovské, vzata jest ji r. 1623, ale potom zase navrácena. Rokn 1630 prodali Klatovští Tetětice, Ůjezdec a Habartice Přibikovi Jeníčkovi z Újezda.*)
épředšla v. , "es Předslav mezi Klatovy a Mečinem ležící od dávných dob ^\r^   bývala sídlem zemanským.   Vladyky z Předslavě stejného byli původu s vladykami z Mečkova a s nimi podací při kostele Předslavském sdíleli, jako na př. roku 1370 Jeník, farář v Mečíně, Ondřej, Habart, poruČnik sirotku Antonových z Mečkova, a Bedřich z Lužan, poručuík sirotků n. Janových z Předslavě. Jako jejich nástupci jmenují se k r. 1390 Hynčik Pluh z Orlíka a Frana z Představí.   Vilém a Předslavi, jenž asi v ty časy žil, držel Nedanice, Mečkov, Lhotu a Činov, jež prodal Homberským, od nich je koupil r. I405 syn jeho Jan, jenž vsak již nebyl pánem na  Predelavi,    Zde  eidlil  tehda  Keptrt * Žluční,  jen£  byl spolu
pánem na Mečíně a zde r. 1404—1406 ke kosteln a r. 141 o k oltáři sv. Jana Křtitele kněze podával. Z následujících držitelů žádný nám znám neni, až teprve Bene! z Újezdce, jenž r. [435 katolického kněze do Předslavě podával.*)
V druhé polovici téhož století drželi Předslav dva sestřenci Ondřej z Představí a Puta. Poněvadž děti neměli, spadlo zboži jejich na krále a král Vladislav udělil r. 1463 tvrz Předslav s dvorem poplužuýni a ves a ves Těsnicí Pňtovi z RySemberka a ze švihová, nejvyšsímu sudí; ale i ti, kterým zboži to náleželo, Jindřich z Kd-dova na Nedaniclch, Petr z Damnice na JeSovl a Ondřej Klatovský odpírajíce tomu dokázali práva svá dskami zemskými.') Tvrz Před-slavskou držel zejména Petr z Damnice, jenž Ježov prodav vysokého stáři na Předslavi se dožil. Posledním pořízením (r. 1522) odkázal statek svůj Předslav, více pak vesnice Damnice, Nahořanky, Šimauov a Soběšice v kraji Pracheuském manželce své Anélce z Olbramovic a ze Lhoty tak, aby po smrti její statky ty na Anežku a Uršiln, vnuky její, na rovný díl spadly.") Dotčená Anežka (t r. 1535} odkázala věno své 300 fl, uh na statkn Předslavském zapsané vnnčce své Uršile ze Žihobec, manželce Viléma Bořikovského z Košmberka na Bořikovech, ale na jisté výminky; po smrti Uršilině měl v držení toho manžel její Vilém následovat:.')
') DZ. 314. Q 7, 10. ») DZ. 404. G 25, J 15. ') Berně na str. 14. •) Staré knihy Klatovské 1523—1549. ') Bílek, děje konf. •) Lib. conf. rel. tab. II. 18. ') DD. 17. f. 227. •) DZ. 2. L 8. ') DZ. 2. L 9.
Z dotčených dvou vnuček vdána byla Anežka za Jana Měsíčka z Výšková na Dolanech. Poněvadž se po smrti AnéŽčině sestra její Uršila Bořikovská k vydání dílu neměla a dílu na tvrzi Předslavi postoupili nechtěla, pohnal ji Měsíček r. 1539 do soudu zemského.1) Učinivši Voršila s Měsíčkem konečně porovnání seděla potom na Předslavi pokojně s manželem svým, jemuž tři dcery Annu, Bohunku a Harboru porodila; když pak zemřela, dcery své dědičkami učinivši, rozdělil otec jejich Vilém r. 15 50 veškeré zboži Fředslavské na tři díly stejné. Každé sestře dostala se třetina tvrze, dvoru, vsi (po třech dvorech kmecích) a třetina podací u sv. Jakuba. Na tvrzi zůstal přikop okolo ni všem v uedílu, tvrz pak sama rozdělena. K dílu prvnímu, Barbořinn, dostaly se světnice a komora spodní a stavení proti mostnici, díl druhý, BohucČin, obsahoval půl věže pnsté s pokoji sešlými a tu stranu k nové pivnicí, k třetímu dílu patřilo půl téže věže pusté a sešlé s pokojemi tu stranu k sázce nové.1) Držitelky prvních dvou dílů prodaly zbeží své Bavorovi Sddlovi z Kladrubec, manželu Anninu, r. 1554—1555. A tak přišlo zase ke sceleni Předslavě.3)
Bavor byl Předslav penězi otcovými koupil, pročež byv od Jana bratra svého požádán, aby mu vydal díl ze statku otcovského, spokojil jej (r. [563) vydav 300 kop míšeňských.*) Jak potom přešla Předslav v držení BJčanských, není nám známo. Karel Řilanský z Říčan uvádí se ve sbírkách r. 1615 jako držitel zboží Předšlav-ského. Byv r. 1618—1620 na straně katolické podržel statek svůj a zůstavil Předslav Oldřichovi Adamovi, jenž se v jejím držení r. IČ29 nacházel.s) Dotčený Oldřich byl vSak jen správcem statku Předslav-ského, kterýž, porovnav se s bratrem mladším Petrem Vilémem, tomuto postoupil, sám pak ujal statky otcovské Otěšice a Bukovou za díl svůj. Petr prodal r, 1673 Předslav Magdalén! Maximiliani Konické rozené Lehomské z Malevic,1) která žila na Předslavi několik let s manželem svým Vilémem Jetřichem Kanickým z Cachrova. Když pak roku 1699 pořízení o statku svém neučinivši zemřela, stala se dcera její Anna Lidmila provdaná Konencova dědičkon veškerého statkn, ale i otec její ohlašoval se u úřadu des k zemských, Že s chotí svou zemřelou smluv svatebních neučinil, žádaje v tom za opatřeni. Tedy mu dán 16. června komorník, aby se do čtvrtého dílu zboži Předslavského uvázal.') Anna Lidmila dostala se později vedle smlouvy dědičné v drženi celého statku, prodala však rokn 1700 tvrz Předslav s kostelem svatého Jaknba, dvůr poplnžný a ves otci svému dotčenému.*) Od tohoto koupil roku 1704 týž statek za 20.000 fl. Albrecht Přichovský z Přichovic, jenž zdědiv sousední statek Otín po otci svém (r. 17o5) oba statky v jedno spojil.*) Po sloučení tomto zanikla tvrz zdejší.
otín.
'^ázev vsi Otfna (n Předslavě), v niž záhy tvrz vladycká povstala, svědčí patrně o pozdějším založeni nějakým Otou, jeuž jméno to obdržel po způsobu německém křestanském. O starších jejich osudech jest málo známo. Roku 1379 byla ves rozdělena na dvě části; větší čásf s poplužím, k němuž asi i tvrz náležela, držel JeniS, menši pouze 1 jedním lánem Oldřich jakýsi.10) Z držitelů pozdějších jest nám jediný Vanlk 11 Otína (r. 1458) znám. Kolem r. 1534 seděl tu Bur/an Beřikovský 11 KoSmberka, jenž svědčil téhož roku ve kšaftu Anežky z Olbramovic.") Týž konpiv r. 1544 statek Vlffkovský prodal r. 1550 tvrz Otín s dvorem poplužným a ves Šebestiánovi Raichembachovi tt Rnichembac.hu na Srbicfch.11) Tento zemřev několik let po zakoupeni Otina, zůstavil oba statky Srbice a Otín synům rvým Kryltofovi
') Rel. tab. I. 292. ") DZ. 51. D 12, 14, 15, ») DZ. 11. K 6, 12. B 13. Viz i MS. bibl. Praž. XVTI. F 35. *) DZ. 56. K 26. ") DZm. 62. D 30. •) DZ 390. P 19. *) DZ. 118, B 29. *) DZ. 407. G 5. 9) Srovnej Sommerovu topografii str. 267—269. l*) Berná 15.   ") DZ. 2. L 9, archiv rauš.   ,a) DZ. 9. F 19.
tvrze v okolí klatov.
it>9
a Jindřichovi, z nichž se tento se Sibylou Stankovou z Korytová oženil a ji r. 1553 se svolením bratra svého na zboží Srbickém věnoval. Snad pro závady nějaké prodali oba bratří Otin tvrz s dvorem a ves z části osedlou a z části pustou Vácslavovi Brou-movi z Miřetic a v Těchodělich, vložili však dotčené dědictví ve dsky zemské teprve r. 1556, když byl zatím Broum statek ten dále prodal Fabiánovi Meftolárovi z Meytelu.')
Mejtolár prodal Otin s příslušenstvím r. 1558 Matyáši Ka-fuňkovi s Poborovic, vladyce rodu v Čechách málo známého, kterýž však ze vsi Poborovic blíže Bezděkova pocházel.') V tituláři r. 1589 vydaném připomíná se jako držitel Otina Pavel Kafuňk s Poborovic, jenž byl synem snad Matyášovým. Následuje pak mezera v dějinách Otina až do drženi Konických z Čachrova. Za nich opustia stará tvrz, již sabat fikali, a vystavěna jest tvrz nová, prostrannější s několika komorami a světnicemi. Jiři slaríi Konický připomíná se r. 1615 v rozvržení sbírek a r. 162a mezi těmi, jimž byla odpuštěna pokuta za účastenství v pominulé rebelii; dočkav se požehnaného stáří zemřel teprve kdysi na konci třicetileté války. Synové po něm zůstali Jan Jiři, Vilém Jetřich a Petr Ferdinand dělili se r. 1656; tvrz nová Otin a dvůr rozděleny jsou na dvě polovice, z nichž jedna k dílu prvnimu, druhá k dílu druhému náležela, než starou tvrz, slove Sabat, nechali společně k oběma dílům, poněvadž obmýšleli z ní spilku wstaveti. K třetímu dílu patřil statek Vlčí, a ke každému z těchto dílfi přidělena jest třetina domu v Klatovech.3) Poněvadž byl Petr cejmladši stavu duchovního, dáno mu na vůli, aby si jeden díl vybral, i vzal si Vlči, polovice pak řečené dostaly se bratřím jeho, první Vilémovi a druhá Janovi. Onen prodal r. 1668 díl svůj Marii Žofii Bukovské rozené Štrausovnž a Heydersdorfu, jež příštího roku (1669I druhou polovici, Janovu, za 3500 fl. přikoupila.1)   Od ní koupil statek ten r. 1678 Jan Vilém Přichovský
■) DZ. 12.  H 11.   ') DZ. 53.  F 18.   ») DZ. 70. P 22 a 73. R 9.   ') DZ. 318. D 22, P 1.
z Pŕichovic, spolu také pán na Svojšíně, Lomech a Mlázovech. Po srarti pána tohoto, jenž pořízeni neučinil, dostaly se všechny statky po něm zůstalé synům jeho; r. 1705 rozdělili se o ně tak, že zůstaly Albrechtovi Karlovi z Přichovic „sídlo panské Votíno s dvorem poplužným a ves, sidlo panské Mlázov s kostelem, dvorem, pivovarem a ves a ves LubojíŠly se dvorem." ') Týž Albrecht Karel ra či k tomu také statek Předslav, který byl nedávno před tím z vlast-Dlího měšce koupil; oba ty statky prodal r, 1708 Přibíkovi Vilémovi z Kekořova a zemřel bezdétek r. 1726 dne 14. dubna.
Dědicem Kokořovcovým stal se r. 1712 Přibik Vilém z Úfezda, a po tomto následovali r. 1724 Adankt a Vácslav Isidor z Újetda a po nich Marjana Michnova % Ujezda. Tato prodala oba statky r- "735 Viktorii z Unwerthu rozené z Engelsflussen, od niž je koupil r. 1743 František Adam Janovský z Janovic; tento přikoupil také r. 1750 statek Hahartice a dvůr Chuchle. Všechny tři statky Předslav, O tín a Habartice dědil r. 1780 Františkův syn Jan Vincent e Janovic, picí jehož smrti se tolik dluhů našlo, že přišly řečené statky do veřejného prodeje, při čemž je koupil za 96.000 11 Ferdinand ze Štern-firldtt. Týž začal stavětí zvonici v Předslavi a zůstavil ty tři statky r. 1808 dceři své Aloisii provdané Somsischové de Saar, od níž je koupil r. 1809, 5. srpna za 114.000 fl. Dr. Jan Mlchura, advokát v Praze; tento přikoupil také dvůr Chuchle od rokn 1818 odcizený
í^ir.iTiLr sír. 268_z£q^   JĚe Tťlšcli"r« y!^£t£"2c«yin ítenžřůiu jest
známou osobnosti, snad zbytečně připomínáme. Na místě novější tvrze postaven jest r. 1810 nynější zámek.
VHabarticích řečených tvrze nebylo, ale v druhé polovici 17. století vystavěn tu zámeček, jenž se roku 1739 takto popisuje: „ Habartice, tvrz velmi sešlá a spustla, vše v ni sešlé, ale k dobrému zjpůsobu zase přivedena býti by mohla, pokládá se za ni 150 fl. uh." (13Z. 163. H 21.)
') DZ. 82. H 21-27.
Bezdřkov r  1811. (Dle křest>y architekta Kaisra.)
Hrady a zámky České IX.
skala hrad.
iĺ vesnicemi Radkovici, Zálesím a Líbšteinem vystupuje od břehu Horšického potoka výSina táhnoucí se od severovýchodu k jihozápadu, větším dílem porostlá lesem, který se nazývá Černým lesem    Zvláštností její jsou skaliska buližníku, neb i jednotlivé kameny z povrchu vystupující    Hřeben návrší hned od počátků jeho jest bradlem táhnoucím se směrem již dotčeným, úzkým a celkem příkrým, ač jsou místa, kde spadající ssutiny utvořily aspoň obstojný přístup    Kde jest bradlo nejvyšši, korunováno jest zdmi starými sice, ale posud jako skály pevnými, kteréž jsou zbytky pevného někdy hradu Skály.   Na holé a někdy strmé skále stoje obdržel toto jméno od lidu a páni na tom nic neměníce nazývali jej také Skálou.')   Již z daleka, na př. od Přeštic viděti jest, že má bradlo to dvě oddělení, která uprostřed úzkým skaliskem souvisí, a takto neslo vlastně dva hrady, z nichž horní byl o něco vyšší než dolní a tudíž každý stál o sobě, aniž by známek bylo, že spolu nějak souvisely. Takéť i z daleka i z blízka patrno jest, že vyšší hrad průlomem širokým ve skále učiněným oddělen byl od ostatní výšiny,  na které se dotčené bradlo snižuje.
Kromě těchto částí pozorují se i obšírná venkovská opevnění. Jedno z nich táhne se na severní straně Skály a nebylo dříve, když Skála byla obrostlá lesem, tak patrné, jako jest nyní. Jest to obdélník objatý příkopem a náspem, pravidelný a pravoúhelný, který přiléhá ke bradlu ještě než začínají zříceniny hradu a konči se hezký kus západně, nad koncem hradu Skály. Jest to starodávné opevnění, tuším starší nežli hrad Skála, k němuž užito na jedné straně bradla jako přirozené hradby, kdežto ostatní strany jako obdélník k němu byly přidělány. O staročeském jeho původu svědčí i to, že země vybraná z příkopů nasypána byla na vnitřní stranu. Kromě toho měla Skála ještě své opevnění přidělané při založení hradu zděného, totiž přikop a násep venkovský, zavírající horní hrad v podobě podkovy.
Přes tento široký a hluboký a travou porostlý příkop přicházelo se kdysi po zvoditém mostě ke bráně horního hradu. Dobře ještě znáti jest, jak vybíhala do příkopu, který snad napuštěn byl vodou a místy posud mokrý jest, ostrožna, na kterouž most spuštěný dopadával, a zrovna proti ní zbyly ještě
') Pomůckou: Heber's Burgen IV. 9,0.
t
SKÁL íl HR A ľ).
příční zdi brány, skrze niž se přicházelo do dvorka nevelikého, na němž se příchozímu ukazuje pohled na strmé a přitesané skály horního hradu, vysoké stavení v pravo stojící a skalnou branku, která málo sobě podobných v Čechách hledá. Dotčené stavení v pravo stojící a vysoko vynikající podobalo se věži čtyřhranné, kteráž měla na tu stranu ke bráně vchod Široký s obyčejným klenutím a nad tím ve výšce otvor, o němž se příchozí přesvědčí, přijda do vnitřku, podlé otvorů pro trámoví podlahy, že to
bylo.  branka na  vcdlcjSl  skálu a ven no. nejakó   pavlače,   které  spojovaly   stavení toto o branou. Tímto
způsobem vysvětlí se nám také důležitost věže této, již jmenujeme velí přední, neboť po cestě právě popsané dostala se pomoc snadno a brzo bráně severozápadní čili přední a rovněž se odtud brániti mohla druhá
Plán hradu Skály.
Vysvětleni plánu: I. Přikop, v němž voda stojatá; 2. přední ohrazeni valů starodávných, za nímž jeítě několik takových ohrazeni až ke konci bradla, na němž hiad stoji, následuje; 3. sturá cisterna nebo nádržka; 4. přikop horního hradu; 5. povydaný násep k mostu; 6. místo zvoditého mostu; 7. bráni přední; E. dvůr; g. přední vrže; 10. branka mezi skalami; II. zadní brána; 12. druhé přikopy před ní; 13. venkovský val; 14. průchod v něm; 13. (2) branka do paláce; 15. schody nahoru s druhou brankou; 16. jednotlivá odděleni paláce; 17. bašta a venkovská hradba; 18. vchod do dnlrihn hradu; 1 g. branka ven; 20, věže na skalisku ; 21. horni čásťobydli; 22. dolní čásť obydli; 23. dvůr dolniho hradu.
brána zadní na jižní straně se nacházející, a konečně mělo toto stavení věžovaté úlohu sprostředkovati přistup k paláci herního hradu.
O důmyslném využitkování místnosti na skalnatém hradě svědčí také skalnatá branka nebo průchod ve skále vylámaný, asi tolik široký, co by dva lidé vedle sebe prošli; neboť on spojoval obě brány mezi sebou, ale zároveň byl také příkopem dělícím palác od přední věže. Projdouce touto těsninou, jejíž stěny jsou rovně a pečlivé přitesány, uvidíme zbytky brány zadni, také ven z hradu povydané jako nějaká bašta. I k ní se přijíždělo přes přikop ke zvoditému mostu, a kdo si nelení vyjiti ven na toto místo, spatří za příkopem a náspem ještě druhý příkop s náspem, mezi nimiž ponechán byl rovný příjezd. Možná, že opevnění to pochází z doby, kdy leželo vojsko krále Vácslava na protější výšině také v bradlo se zužující, odkudž stříleli ke hradu Skále koulemi žulovými, z nichž některé se v rumech pod touto branou našly. Koule tyto pocházejí bezpochyby z okolí Nepomuckého.
Přistup k paláci horního hradu myslíme si takto : Ten, kdo přijel, odevzdal za branou koně, aby byl veden do konice někde za branou se nacházející, a vystoupil do horního patra přední věže, odkudž
23*
172
SKÁLA HRAD.
se dostal na dřevěný poklop, který byl spuštěn přes skalnou branku a mohl býti podlé potřeby do hradu vytahován. Pak šel po úzkém parkánu maje v pravo tenkou hradbu a v levo skálu až ke konci jejímu, kdež se obrátil v levo do široké a nevysoké branky, umístěné v hrubé zdi paláce. Tu vstoupil do místnosti malé a tmavé, v niž mu vůdce svítil. Hned za brankou vstupoval po schodech maje v pravo dotčenou zed a v levo skalní stěnu, ale málo jen popošed měl před sebou zase zed s brankou vraty a kládou zavřenou, jak svědčí zbytky zdí a otvor pro zastrčení klády. Skrze ni dostal se do vnitřku paláce, k němuž se nyní také po schodech, ale v nově udělaných přichází. Bývalo tak na mnohých hradech 14. století, že přístup do paláce všemožně stižen býval; u mnohých dávno to bylo zastaveno a změněno, dobře se to však zachovalo u Skál}' a našlo se také po nových výzkumech na hradě Lopatě.
Palác byl založen do čtyřhranu, ale tak, že přizpůsobuje se bradlu k východní straně se úžícímu, také se podlé toho zužoval, tak že každé z posledních oddělení bylo užší než soused jeho k západu. Nejvétší a nejprostrannější tedy byla dvě odděleni západní, kdež byla bezpochyby velká síň. Poslední oddělení k východu lze míti za spodek hrubé věže, pod níž byla bašta horní hrad končící. Z paláce zbyly sem a tam vysoké zdi, někde však se svalily a zůstaly jen Notiv z hradu Skály. jejich základy. Pod tím bývaly prý sklepy jako
jinde, a vypravovalo se i tu o pokladech v nich uschovaných.
Jak již řečeno, Spadá odtud skalisko horního hradu k ostrožně, skrze niž souviselo s dolním hradem, ale proti každému slezení chráněno bylo hradbou oválného základu a tedy jako baštou ke bránění přizpůsobenou. Tu lze slézti, poněvadž bašta je provalena., po skalách bez velikých obtíží do dolního hradu. Ze však oba hrady nepříliš od sebe vzdálené tudy za starých časů spojeny nebyly, o tom svědčí nejen již popsaná bašta, která horní hrad úplně zavírala, nýbrž i vchod zvláštní do dolního hradu, k němuž se vytesal mezi skalami příjezd aspoň takový, že se ke hradu dolnímu s koněm nebo soumarem přijížděti mohlo. Byť dnes přístup pro koně jest obtížný, třeba si přimysliti, že tu za starodávna bývala dřevěná rampa. Zde není nikde příkopu a náspu, ale o ochranu vchodu postaráno bylo velí čtyřhrannou, která stála nad samým příjezdem na skalisku strmém a vysokém. Naproti tomuto příjezdu táhne se po délce bradla hradba vysoká a hrubá, v níž se nachází branka dosti široká, tak že se tou šířkou rozeznává od obyčejných branek. Zavírala se dvěma kládami, jednou dole a jednou ve výšce, co by zrostlý člověk dosáhl. Stojí na kraji strmé skály, kterou mohl člověk iälézti a tak se ke brance dostatí. V dolním hradě rozeznáváme troje oddělení. První, hned za věží a parkánem mezi ní a brankou bylo stavení, v jehož přízemí nacházely se komory beze všech oken; nad tím bývala podlaha, jak viděti jest na otvorech ve zdi, a byla asi tak vysoká, že se s ni mohlo přicházeti skorém rovnou cestou na druhé oddělení čili dvorek hradbami zavřený a o něco málo vyšší, než dno prvního oddělení, jak se dnes objevuje po zasutí rumem Třetí oddělení, na severní stranu prvního položené, jest mnohem nižší než ono a má okno tak veliké jako nějaké dvéře a na západní stranu obrácené.
Že má Skála jméno své po bradlu, na němž stojí, o tom sporu nebude. Ř-íkalo se místnosti původně na skále nebo pod skalou, jako se říká ted starý hrad v černém lese. Že valy pod nynějším hradem založené a o bradlo se opírající jsou starší nežli kamenný hrad, již jsme pověděli a dodáváme, že kdyby Skála tak, jak se spatřuje nyní, byla povstala jednoho času, že by si byl zakladatel zajisté
SKÁLA HRAD.
■73
ušetřil některý z těch četných příkopů. Jak jsou staré, nesnadno říci. Přes to však, že je pokládáme za starší nežli hrad na skále, přece nesouhlasíme s těmi, kteří sem kladou události roku 1178 a 1179 zběhlé. Když totiž Bedřich kníže vytáhl na Soběslava II. kníže, který tehda v Čechách panoval, a jej porazil, tento obrácen jsa na útěk utíkal ke Skále a na tomto hradě se udržel, i když Bedřich Prahy se zmocnil. Tím sice získal Bedřich panství nad Čechami, ale nikoliv bezpečného, poněvadž mu Soběslav ze Skály a jiných míst, kteráž udržel ve své moci, velikou škodu činil. Odtud za nepřítomnosti Bedřichovy učinil (r. 1179) nenadálý útok na Prahu, ale nedobyl ji pro tuhý odpor posádky. Když pak se Bedřich vracel do Čech, byť věděl o úkladech, které mu Soběslav strojil, přece dal se od něho přepadnouti. u potoka Loděnice a utrpěv porážku utekl k PrČici. Odtud dostav posily z Moravy dostal se přes řeku Sázavu ku Praze, vrazil tu na Bojišti za Vyšehradem na Soběslava a poraziv jej pronásledoval až za Prosek. Soběslav ztrativ pole i vojsko držel se potom jen na Skále. Odtud bránil se Bedřichovi skrze jedenácte měsíců v a opustil ji, tuším, jen hladem donucen jsa, teprve na konci r. 1179.') Palacký, véda dobře, že hradů toho jména v starých Čechách bylo několik, domýšlel se, že tím míní se naše Skála, a to z té příčiny, že první boj mezi Bedřichem a Soběslavem, po němž tento utekl na Skálu, stal se bezpochyby na hranicích jihozápadních země České. Ale byt Bedřich přišel z Němec, přece mohl přitáhnouti z Rakous, jichž panovník mu přál. Také náš hrad Skála z té příčiny nemohl býti jevištěm těchto bojflv, poněvadž by se na něm nikdy jedenácte měsíců nemohli brániti. Kamenný hrad tehda ještě nestál a ta skála, na níž hrad stojí, pro tuhou a dlouhou válku byla příliš nízká a dala se stéci; neboť hlavní pevnosť pozdější Skály záležela ve vysokých jejích zdech a skály pod nimi měly jen tu důležitost, že se nemohly zdi podkopávati.
Hrad Skála postaven byl na zboží nevelikém a nevyskytuje se před 14. stoletím. To oboje svědčí o tom, že postaven byl teprve tehda, když rod držitelů jeho, páni z Rylemberka se rozplodili a původní své veliké jmění rozdělili. Děpolt ze Zbiroha, odjinud z Ryžemberka {r. 1251—1282), měl totiž šest synů, z nichž nejstarší byl Vilém ze Skály. Tento se sice od r, 1287 připomíná, ale po Skále nazývá se teprve r. 1318, když před tím se byl oddělil a panství, na němž kamenný hrad Skálu vyzdvihl, za díl svůj dostal. Roku 1325 koupil ves Ketnici.2) Tento pán stal se předkem Svihovských z Rylemberka, a podlé starých pamětí kláštera Klatovského, kdež on a předkové jeho byli pochováni, měl manželku Vratislavu, dceru Jindřicha knížete Vratislavského.3) Syn jeho Vilém ze Skály sedal v 1. 1337—1356 na soudě zemském, od r. r343 vyskytuje se také jako pán na Švihově a r. 1356 obdržel od papeže povoleni, aby si mohl na smrtelném loži zpovědníka svého voliti.4) Bud on nebo syn jeho stejného jména vyskytuje se v 1. 1358—1359 jako patron kostelů v Letinech, Chýších a Švihově. Manželka jeho podlé pamětí dotčených Klatovských sloula Lidmila. Měl tři syny, Viléma, Břeňka a Rútu, s nimiž se asi r 1362 rozdělil tak, že onen dostal Skálu, Břeněk Švihov a Půta zboží Budětické, na němž postavil hrad Rábí. Všichni tři druhdy se nazývali ze Skály, ale Skálu držel jediný Vilém, jenž do r. 1362 spravoval vše zboží otcovské, jsa r. 1360—1363 patronem v Želči, r. 1360 oltáře ve Švihově a v 1. 1361 —1371 v Měčíně, kterýž snad otec jeho přikoupil.5) V Měčíně vyskytuje se pak r. 1372 jako patron Bartoloměj rytíř (miles) ze Skály a dosazoval sem Hynka ze Skály, jáhna, tedy syna Vilémova; neni-li tu chyba, jak se obyčejně v knihách potvrzovacích vyskytuje, ukazovalo by to na nějakého náměstka Vilémova, nebot jméno Bartoloměj jest při osobách stavu panského něco neobyčejného. Náš Vilém pro nepořádný život s nějakou Žofkou upadl do klatby cirkevný z níž propuštěn byl r. 1376, když slíbil, že se jí vystříhá.*) Roku 1377 prodal dvě jitra lesu v Sukoříně Tomáši Pabián-kovi, sousedu Plzenskému, a Vavřinci, zeti jeho, a roku 1378 klášteru Chotěšovskému 2 lány lesu řečeného Dronpich.T) Naposled se připomíná roku 1379 v berni kraje Plzenského. Fodíé pamětí kláštera Klatovského nazývala se manželka jeho Markéta a měl s ní syny Hynka již* dotčeného a Viléma a dceru Vracku.   Onen byl farářem v Měčíně, kdež r. 1385
Motiv z hradu Skály.
') Font. rer. Boh. II. 473, 475, Palacký I. b. 79—81. ') Reg. III. 183. tab. vet. 392. ') Německý překlad v archivu Hradeckém. *) Reg. Vat. rel. tab. I, 408—418. s) Lib. conf. *) Acta jud. ~) Archiv bibl. Praž. Dronpich, r. 1575 Kampych les u Lhoty Skášovy.
'74
SKÁLA HRAD.
nový farář potvrzen. Události pak pozdější ukazují, ;že potomstvo Vilémovo bud za jeho živobytí nebo hned po jeho smrti vymřelo a tak po něm řádných dětliců nezůstalo. Skály ujali se tedy bratří Břeněk ') a Půta, kteří r. 1385 faru Méčínskou novým knězem obs-adili, ale později ujal Půta sám toto zboží a podával v 1. 1386—1399 faráře do Méěína, nazývaje se Putou starším. Půta starší byl pán rekovný a bujné krve; r. 1388 jsa ve službách Albrechta knížete Bavorského opověděl městu Řeznu.a) Roku 1397 prodal dům svůj v Radkoviclch dětem Vojtěchovým v zákup. Roku 139y byl již mrtev a bratr Břeněk založil na spásu duše jeho a Elišky manželky své oltář sv. Jakuba a kaplanství v kostele Švihovském sv. Jiljí.a) Zdá se, že Půta zahynul při obléhání hradu Skály. Co předcházelo, není známo, jisto však jest, že se tehdejší držitel Skály králi Vácslavovi protivil. Seznáváme tak z kratičké zprávy Beneše minority, že vojsko královo oblehlo r. 1399 Horaždovice a odtud táhlo ke hradu Skále, vezouc sebou pušku velikou.4) Jest to první zpráva, že Čechové užívali střelné zbrani, kterouž byli již r. 1346 u Kreščáku poznali. Po tomto obležení následovalo v brzku druhé, když byl král Vácslav r. 1402 dne 6. března skrze bratra svého Zikmunda jat v Králově Dvoře u Berouna. Kdežto Zikmund v létě vytáhl do pole, aby potiral stranu Vácslavovu, položilo se zase nějaké vojsko této str;any před hradem Skálou, jehož držitelé stranili Zikmundovi. Velitelem vojska byl Petr Zmrzlík ze Svojšina, a Stříbršti dali tehda sousedu svému Jakubovi Kotaškovi čtyři groše na koupení piva pro pana Zmrzlíka.6) Držitelem Skály byl, tuším, Břeněk, ode dávna protivník krále Vácslavův a stranník těch, kteří se mu protivovali. Břeněk zemřel r. 1407, zůstaviv syny Putu, Jana a Viléma. Půta nazývaje se starším (tuším na rozdíl od strýce Dolanského) stranil r J400 jednotě panské, sedal r. 1404—1409 na soudě zemském,6) účastnil se některých jednání soukromých
o  ínřcVvtniů   ca   /-»rl r    1 * ii\rť\   r%m~\*ii J^ymÍIt   m 1 *i    \,(% »"» ň    n       ^»" O m       v\r 1   T\     A tí tt t-t^n    t" 1 c   níol    CltAlu 1f nr<l|||ii
u   » j ■ ■ ■ ■  • k uj «~>   ol/   vru íi   m t\x-j V   J*1* r*-v-* u v.aixn.   miauji i_> a 1   ^j<jli i u    aj\j   u v c* ui uui i\u.    j     ií.ůi   v   n-.11   v^ao    ujat v—J f\ťi■ u  j\_ o V Clil LI
držení, nechav bratra Jana na Švihově; kromě toho držel také Březnici. Zde měl ústrky s farářem Rožmitálským nechtěje mu dávati, co mu náleželo. V příčině té bylo jednání na jaře r. 141 o v Březnici a r. 1410 dne 19. července na hradě Skále v domě, kdež byla síň letní.8) Jako poručník mladých pánů ze Švamberka z neznámé příčiny protivil se králi Vácslavovi. Roku 1409 dne 22. dubna zjednáno jest přiměří s městy Pražskými a ovšem také s králem na čtyřnedělní výpověd, a na podzim téhož roku zasedl pan Půta zase na soudě zemském.") Asi v ten čas ujednána jest smlouva mezi králem a Putou, tak že tento měl králi prodati Březnici, ku kteréž měl král lepiší právo než on. Ač byly peníze připraveny, přece se Půta k postoupení neměl. Proto jej pohnal král Vácslav k soudu zemskému. Když přišel rok soudní, stál král Vácslav na soudě zemském životně jako každý obyvatel tohoto království, ale Půta nezadav ani svobodného průvodu do Prahy nestál a dal tím na jevo, že práva země trpěti nechce. Z té příčiny dáno králi za právo.,0) Na Půtu tedy vedeno právo. Ještě přes dvě léta protahovalo se jednáni o to, nežli rozkázal král Vácslav obehnati hrad Skálu. Ne;! však k tomu přišlo, zavražděn jest Půta r. 1413 dne 6. února v domě Jana Bechyně v Praze. Vrahem byl Jan Městečky z Opočna a příčina, proč se tak stalo, jest neznáma. ") Sn.id se Pňta ve skrytosti odvážil do Prahy a byl tu ze mstivosti zavražděn. Vůdcem vojska královského, jež přilehlo ke Skále, byl Hájek z Hodětina, podkomoří; ten z rozkázání králova dal práva nebo zřízení vojenská napsati „pro budoucí Čechy bojovné, aby se uměli u vojskách spravovati" a přikázal je u vojště před nadepsaným hradem písařům vojenským čisti, tak aby je všichni pod jistými pokutami drželi.,2) Obleženi trvalo od měsíce června až skorém do zámrzu. Pražané vypravili také žoldnére své do pole a kromě toho posílali za nimi peníze. Když se obléhání protahovalo, vyslali Pražané v srpnu za obléhajícími nové stroje bořící. Až do konce měsíce říjina sahají v starých knihách Pražských poznamenání, že se posílaly peníze za vojskem. Zdali hrad byl dobyt nebo nedobyt, není známo; jestli podlehl, stalo se to zajisté jen z hladu. Zajímavé při tom je, že se na hradě dála jednání taková, jako bývají uprostřed míru. Roku 1413 dne 26 května (tedy snad před obléháním) dálo se takové jednáni na mostě dolním pod velkou světnicí (tedy snad tam, kde jsme na plané položili č. 7); Rupert z Tlucné daroval tu horu a les u Černovce blízko městečka Měčína kaplanství v Méčině. Jednání tomu přítomni byli Mikuláš, kazatel kláštera Klatovského a kaplan na Skále, a Přibík z Tuklek, purkrabě Skalský. Téhož roku dne 2. července (tedy mezi obléháním) podobné jednání dálo se v síni hořejší na věži nad mostem (na pláně číslo q), kdežto panoše Jan starší z Tuklek daroval k témuž kaplanství nějaký plat IS)
Po smrti Půtově pominula důležitost hradu Skáiiy jako panského sídla, třebas ve vážnosti udržován jako původiště rodu Švihovských. Zboží Skalské ujali bratří jeho Jan a Vilém, z nichž onen držel Rábí a tento Švihov. O Skále ani neumíme udati, který z obou bratří ji ujal, ale zdá se, že to byl Vilém, který se později v držení jejím vyskytuje.   Z Ryžemb-erka, odjinud ze Skály psali se oba. Rozhojnění
') V originále chybní „Hinco". '] Arch. fiš. Mnichov. 3) Lib. crect. VI. 107, arch. Plzeň. *) Palacký II. b. 340. 5) Staré počty Střibrské v museu Plzeňském. SJ Archiv č. II 363 — 367, rel. tab. II. 61. ') Lib. eiect. IX. F 3, archiv č. VI. 459. *) Lib. erect. VIII. 108. «) Tomek, děje Prahy III. 501. ") Kel. lab. I. 98. ") Tomek, děje Prahy III. 545. ") Výbor staroč. liter. II. 167—176. IS) Lib. erect. XI. 171.
SKÁLA HRAD.
'75
došlo zboží Skalské, posud nevelké, za válek husitských. Za služby, které bratří Jan a Vilém králi Zikmundovi konali, zapsal jim tento (roku 1420) městečko Přeštice a ves Sobékury kláštera Kladrubského, ať nedíme o jiných zbožích, kteráž po
zemi dostali. ') Po ztritŕ Švihová, ltdyä ho dobyli
Táboři, zůstala Vilémovi jediná Skála a tu držel ještě r 1427.a) Jak se zdá, ztracena jest později také Skála a dostala se v drženi neznámého nám pána a vladyky. Když nastal mír v zemi (r. 1436), nevracena Skála Švihovským, ano ten, který se na ní držel, dopouštěl se loupeži. Proto Hynek Krušina ze Švamberka a Hanuš z Kolovrat obehnali hrad Skálu na počátku měsíce dubna r. 1441 a mocí ho dobyli; kteří na něm byli, ty všechny hned zvěšeli, pána samého vzali do vězení a hrad vypálili.a) Páni z Ryžemberka ujali potom Skálu zase, opravili ji a drželi ke Švihovú. Přeštice nacházíme potom v držení Viléma mladšího, syna Janova. Král Jiří píipsal mu peníze na témž zboží (r. 1460—1465) a díl mu r. 1469 opravu dedičnou a věčnou na vsi Žerovicich,4) uděliv mu před Um (r. 1458) svobodu takovou, aby zboží jeho, kteráž má po otci, nikdo jiný nemohl vyplacovati, leč králové sami. Král Vladislav pak svolil k tomu r. 1474, aby všechra práva Vilémova přenesena byla na Půtu, strýce jeho. Témuž Půtovi potvrdil r 1481 všechny zápisy a přirazil mu nové peníze na zboží Přeštickém (r. 1404). Púta nahromadiv drahné zboží zemřel r. 1504 a synové jeho rozdelili se r. 1505 dne 1. prosince, jak již vypravováno na str. 17. Panství Švihovské rozděleno mezi Jindřicha a Vácslava a při tom každý dostal polovici hradu Skály, půl paseky, v níž stál, půl lesu Hati a polovici jiných lesů. *) Jindřich sám za sebe i také jako poručnik strýce svého Jana Půty (syna Vácslavova) udělil roku 1519 svobody měšťanům Přeštickým, propůjčiv jim právo mésta Horaždovic.6) Prc dluhy a závady mnohé prodali oba panství Švihovské roku 1548 Heraltovi Kavkovi Říčanskému z Říčan (viz na str. íg) a s ním ovšem také Skálu.
Až do r. 1505 nacházela se Skála aspoň v takovém stavu, že se na ní bydleti mohlo, ale za synů Potových zanedbávána tak, že všechny dřevěné části zašly a hrad spustí. Roku 1568 prodal Heralt od panství Švihovského zámek pustý Skálu, vsi Radkovice s dvorem poplužným a Kucíno celé, v Zeleném čásť, ves pustou Dolce a lesy Jindřín, Paseku a Zálesí Šebestiánovi z Říčan a na Přestavlcích.7) Týž podržev dotčený s:atek několik let, prodal jej v témž objemu, jak byl koupil, (r. 1572) Janovi ne/staršímu Chlumčanskému z Přestavlk a na Újezdě.8) Po jeho smrti došlo k rozděleni statku mezi syny jeho, při čemž dostal Jindřich Chlumčanský statek Skalský a psal se „na Radkovicích pod Skálou". Roku 1506 koupil také Dolní Lukavici, kteréž oboje statky odkázal dcerám svým Kateřině a Alžbětě na rovný díl. Zemřel r. 1Ď03. Nežli přišlo k rozděleni, prodaly obě sestry (r. 1613) zámek pustý Skálu, dvůr poplužný ve vsi Radkovicích pod týmž zámkem Skálou a ves Kucíny Bedřichovi Svihovskému z Ryžemberka a ze Švihová na Nalžovech a Neprochovech.9) Tak se dostala Skála zase v držení Švihovských, kteří ji připojili ke zboží Přichovskému. V zápise r. 1613 jméno Skála naposled v starých pamětech se připomíná. Nežli uplynul lidský věk, zapomenuto úplně, tak že r. 1630 při vymezeni lesů na panství Přichovském mluví se jen o lesu jedlovém nad starým zámkem.,0) Až do našeho století se o jménu hradu tohoto nevědělo, až teprve přičiněním Palackého na světlo vyneseno bylo.
') Rkps. Slrahovský, archiv gub. ') Bezold str 165. Staň letop. str. 124, Palacký str. 55. ') Rkps. Strahovský. 6) DZ. 252. A 9.   •) DZ. 27. A 18-   ') DZ. tC. ť 14.   ') DZ. 17. K 17.   9) DZ. 132. C 6, 136. M 21     ") DZ 309  V 23 atd.
Zbytek nástěnné malby v kostele Vícovském.
tvrze v okolí skály.
PŘICHOVICE.
ezi Přeštící a hradem Skálou jest úhledná ves Přichovice, jejižlo zámek novoveký, tušitu v minulém století postavený, stoji na misie bývalé tvrze. Ještě r. 1630 stála tu tvrz od kamene po starodávnu vystavěná s příkopem okolo ni, ve kterémž si držitelé udělali ralíínici. Z držitelů připomíná se první roku 1338 Dluhomil « Přichovic,') Vilém odtudž vyskytuje se r. 1357—1362 jako patron koslelů v Loučimi a Čachroví a oltáře v Kezdicich.1) Jako nástupce jeho a držitel Loučimě připomíná se v 1. 1367—1378 Zdebor s Přichovic. Týž držel r. 1379 podlé berního rejstříku kraje Plzenského čásf Přichovic, vsi Loučim, Slavikovice, Modlíce a Svrčovec a měl syna Jana, který r. 1392 bez dědiců zemřel.5) Z pozdějších zápisů jde na jevo, že Vilém z Trubec prodal tvrz, dvilr a ves Přichovice co tu měl i s platy a dvory v LouČimě, Svrcovci, Polence a Slavikovicich Stoj-mirovi a Vilémovi z Tupadl a Chvalovi z Očína.*) Přichovige njali nyni tři synové Stojmírovi z Trubec (t r. 1371), toliž Stoj-tttír 0 Tupaál, Martin Rachce s Otova a Vilém 2 Truiec, kteří pospolu v 1 1393—1416 kněze k farnímu kostelu v LouČimě a kaplanstvi u oltáře sv. Kateřiny podávali. Kapli s oltářem dotčeným zřídili r. 1404 při zdi, kteráž byla okolo hřbitova ko stela farního; k nadací oltár-nika ukázali platy v Prichovi-cich, Niměři, Milencích, Poči-novicich a 11a domě v Klatovech.'') Stojmir držel Přichovice, Martin Kvičovice a Vilém seděl na Trubcích, odkudž se i psával,*) ale od roku 1401 slove obyčejně z Přichovic aneb i seděním na Fřkhovicích, jako na př. roku I4O6, kdež drže s obci Plzenskou učinil mír s Bavory ')
') Reg. III. 579- ') Lib. erect, ed. Borový I. 16. lib. conf. 5) DD. 13. t. 124. ') Rel. tab. I. 461. ■) lib. conf. lib. erect. VI, 441. e) Re], tab. I. 577.   ") Archiv říš. Mnichov
Roku 1413 daroval nivu u Loučimě faráři tudiž k jeho lepšímu vydržování.1)
Za husitských válek vyskytují se z rodu tohoto, Itlcrý n .sil na štítě tři husi krky spojené na způsob trojháku, dva bratři Vilémové. Jednomu z nich se říkalo Kravý, druhému Rohovec, ale v zápisech nedávala se jim tato jména domácí, nýbrž říkalo se jed noruu starší, druhému mladši. Od r. 1420 až do r. 1429 vidíme je na straně katolické.*! A;i r. 1429 odkázal Vilém Kravy, jenž děti neměl, dědictví své tvrz Přichovice Janovi a Stojmírovi, synům bratra svého Viléma, les Haléř a ves Loučiru pak témuž bratru svému.3) Ze stručnosti listu tohoto lze souditi. Že psán a pečetěn jest před ismrtelným zápasem a svědkové, kteří pečeti přivěsili, dávají znáti,
že Vilém zemřel na Moravě, Bratr jeho Vilém Rohovec připomíná se pod '.im jménem také r. 1443,') koupil r. 1451 právo věnné v KvičoTicich, které náleželo n, sestře jeho Žofce, manželce Jana Rendla z ÚSavy, a žil ještě r. 1454. Tehda provolána odůmrť po n. Vilémovi Kravém a Žofce, ale Vilém se syDem svým Jaíiera dokázali, že pořádně vešli v drženi zboží Prichovského, a dáno jim za právo.') Dotčeny Jan Rohovec žil ještě r, 1486 a prodal tehda tři vesnice, kteréž byl darem od strýce svébo Tupadlského obdržel.') Vývcd potomkfljeho ke konci téhož a počátku ič. stoleti jest nesnadný, protože se rozvětvili; teprve k r. 1549 dovídáme se, äe KryStof Fři-chovský* b Přichovic sobě dědictví, kteréž pied tim od bratři na dil obdržel, totiž Přichovice tvrz, dvftr a ves, Týniště dvůr ptlstý a ves pustou v obnovené dsky zemské vložil.') Když syn jeho Karel před r. 1 $72 zemřel,
Náhrobek H. A. Henigára ze Seeberka v kostele Horšickém
') Lib. erect. VIII 166. J) Arch. č. III. 264, SOI, IV. 379, arch. bíbl. Praž. *) Rel. tab. II. 244. Rok I4O9 nesrovnává se s ostatními pamětmi. ') Kopiář Kladrubský s) Rel. tab. II. 221. DD. 16. f. 2IO, 218. Také po nějakém Nosá-kovi odumřel dvůr v Přicho-vicich. •) Arct. Plzeň. *) DZ. 250. L 17.
TVRZE V OKOLÍ SKÁLY.
177
Náhrobek Jana Markvarta z Hrádku v kostele Vícovském.
ujaly statek Prichovský sestry jeho Eva, Alena a Johanka i na'miste Markéty, dcery Karlovy, a prodaly r. 1575 tvrz, dvůr a ves Přichovice, v Týništi dvůr poplužný na dile postavený, že čeládka v nim by-dleti mohla, a Rampych les společný AdamoviNebilnvshímu z Draho-buui na Polyni, cis. radě. Když na tomto r. 1582 syn jeho Mikuláš, jenž byl ženat a děti měl, žádal, aby byl oddělen a vyhledalo se, že každému synu po 5500 kopách míšeňských dostatí se má, pustil mu otec Přichovice, vyminiv jen, aby z něho vyplatil, oč ten statek vyšší cenn nad jeho díl má.1) Mikuláš zemřel roku 1595, zůstavjv sirotky nezletilé; tudíž soudem zemským dáno poručenstvi nad nimi Smilovi Nebilovskému.5) Synové Adam, Vdcslav a Vilém, když dorostli, prodali r. 1604 Přichovice Bedřichovi Švihovskétnu % Ryiem-berka na Nalžovech.3) Tento přikoupil k tomu r. 1606 zboží pustého hradu Skály a statek Újezdský. V drženi statku toho zůstal i Bedřich po bitvě Bělohorské.1) Zemřel před r. 1630, zůstaviv syny Petra Voka a Ferdinanda Vácslava, z nichž onen Přeštice a Přichovice od otce již od r. 1623 na jislé vjminky držel. Týž obdržel také při děleni (r. 1630, 10. ledna) na svfij díl zboíi Přichovské s Přešticemi a oženil se po druhé s Reginou Alžbětnu šlechtičnou z Talm-berka, již r. 1636 na obou statcích věnoval ') Skrze první manželku svou Elišku Polyxenu z Žerotina dostal se v drženi polovice Nových Dvorů. Zemřel r. 1042, odkázav pořízením svým, nedlouho před smrti zdělaným, statky své Přichovice, Přeštice a Lažany synům svým Bedřichovi Kašparovi a Ferdinandovi Karlovi a polovici statku Novodvorského toliko staršímu synovi.A) Při dčlení pozůstalosti obdržel Bedřich (nar. r 1026) statek Prichovský, ale zemřel jíž r. 1654. V Přichovice uvázala se tedy vdova Marie Monika z Vald-šteína jménem dcer svých Marie Elišky, Johanky Polyxeny a Anny Marie; ale když r. 1666 i matka jich zemřela, ujala jej nejstarši dcera
') DZ. 63. A 22, 66. A 27. ') DZ. 27. AI 20. ") DZ. 132. H 25. 4) Viz program gymnasia Táborského roku 1892 na str. 26. 5) DZ. 145. F 27, 309. V 23.   6) DZ. 147. X 5—10.
Hrady a zámky České IX.
Marie, jež zatím let svých byla dosáhla.') Táž ujala pak Přichovice a vdala se za Adama hraběte z Bubna Zemřela r. 1705 a dědici jejími byli dotčený Adam a dcera jeho Marie Josefa hrab. z Lobkovic rqz, z Bubna. Ti prodali r. 1716 statky Přichovice, Radko-vice, Kucíny a Týniště Jindřichovi Antonínovi Henigdrovi i Ěberka,1) pustňše Přeštice hned po smrti mateře své klášteru Kladrubskému. Henigár, jenž býval hejtmanem kraje Plzenského, drřel také Horšíce a zemřel r. 1724. Potomstvu jeho zůstaly Přichovice až do r. 1784, kdež je koupil od Vácslava Henigára Hugo Damián Ervin říš. hrabě z Schônbornu. Rodu jeho statek pozemský Přichovice posud náleží.
RADKOVICE.
vsí Radkovicich pod Skálou Da severním kouči vesnice stávalo staré věžovaté stavení, kterého se užívalo jako sýpky. Asi před 14 lety shodili svršek a ze spodku udělali staveni o při/.crní. Mělo to staveni troje okénka nad sebou a střechu s valbami. K tomuto stavení vztahuje se snad zpráva z r. 1397, že Pflta ze Skály prodal dům v Kadkovicich Vojtěchovým dětem, totiž Bohuslavovi a jeho sestrám, v zákup.3) S tím pak souhlasí to, Že se potom nikde a nikdy o nějaké tvrzi v Radkovicích nemluví, poněvadž byla v sedlském držení. Jen v dílčích cedulích Přichovských r. 1630 připomíná se „kamenný stok ve vsi Kadkovicich", snad pmto, že jej měla vrchnosť právě ve svém držení.
HORŠÍCE.
jihovýchodně od Radkovic jest ves Horšíce (nyní obyčejně Horčice zvaná), kteráž má jméno své po vladyce, který se nazýval Horeš (proto neříkej a nepiš Horsice).   Před časy tu bývala tvrz, po niž dnes není ani památky.   Z dlouhé řady vladyk zdejších připomíná se první roku 1245 Adam a Horšie.') Asi okulo r. 1350 podací kostela zdejšího bylo rozděleno; jeden hlas měl Vilém ze Skály, druhý měli vladykové z Horšíc, zejména Jaroslav nejstarši-   Tehda se nemohli shridnnuli o kněze, tak že jim farář dán od konsisloře.1) Roku 1356 měli zde
Plzeň
') DZ. 113. K 20, 114. K 14. !) DZ. 492. G 27. 3) Archiv skv.   J) Reg. I  534    °) Tadra cancell. Arucsti 207 č. 16.
Radkovicc tvrz.
24
■76
TVRZE V OKOU SKÁLY.
podací společně Jaroslav, Vittnar a Petr bratři, kteří ještě r. 1379 Horšíce s Újezdem a Lhotou Skášovou drželi, a Jan řečený Patřich a Jiřík, synové n. Ondřejovi.1) Petr byl farářem ve Švihově a zemřel r. 1379. Kromě těchto vladyk vyskytuje se od r. 1375 nějaký Tomáš a tento sám s Jíŕikero v 1. 1386—1393 vykonával podací kostelní v Horšících. Jiřík zemřel před r. 1405, zastaviv vdovu Annu a syny Jana, Jaroslava, Zikmunda a Martina, z nichž někteří se v 1. 1405 až 1418 jako patronové kostela zdejšího vyskytují; samotným patronem byl však r. I407 také Ondřej z Horšíc, Zikmund zůstavil vdovu Voršílu, která ještě r. 1456 žila.3) Dotčený Ondřej neb Ondrášek byl pátým synem Jiříkovým a žil ještě r. 1451, kdež obdržel zápis na ves Polenku. Roku 1463 učinil syn jeho Jan u konsistoře katolické ujednání s potomky Tomášovými (po přeslici), že mu zůstaly dva hlasy podacího v Horšících a jim jediný hlas.*) Dotčení potomci Tomášovi byli Olkmar z Háje a Vilém z Kněžic, kteří r. 1480 dvůr svůj v Horšících řečený Zikmundovský pod kostelem a časť vsi prodali.*) Jan Horšický z Horšie vyskytuje se také v rozličných zápisech rokn 1481 a 1486.5) Jiný Jan vyskytuje se od roku 1527 a r. 1546 vložil si ve ásky zemské tvrz a dvůr Horšíce s části vsi (druhá Čásť patřila k Újezdu) a vsi pusté Záhorskú, Hloupensko, Křelověves a Dolce s podacím v Horšících jako dědictví po předcích.6) Roku 1 559 žili bTatři Vilém a Mikuláš z Horšie a sestra jich Mar-jána, která byla manželkou Šebestyánovou z Klenového.9) V tytuláři | r. 1589 vydaném připomíná se Jan Horšický, jenž také do r. 1593 v pamětech přichází; od r. 1596 připomíná se také Hynek Horšický, který bujnosti svon okuli znepokojoval.*) Oba, Jan i Hynek, odsouzeni jsou r. 1623, Hynek měl propadnout! třetinu statku, ale nějakým způsobem z toho sešlo, Jan pak odsouzen k manství.*) Tak se stalo, že polovice statku byla dědičná a polovice manská. Jan přijal léno r. 1626 a zůstavil syna Mikuláše Viléma, jenž r. 1638 povinnost maDskou obnovil.'*) Týž, jak se zdá, zdědil také druhou polovici statku a r. 1650 statek n, Jiříka strýce svého. Byl již toho rodu jediný a zůstavil syna Jiříka Antonína, jenž r. 1668 skrovné statečky otcovský a mateřský, totiž Žďár a Horšíce ujal.") Pro dluhy pak prodán statek jeho skrze komisaře k tomn nařízené r. 1676 Adamovi Františkovi Henigdrovi z Fberka.") Jak již řečeno, připojili Henigárové statek Horšický ke statku Přichovskému.
0^     LUKAVICE DOLEJŠÍ.
'Lfcv^^everně od Přeštic jest rozsáhlá ves Lukavice Dolejší, jejíž JSĽľjŕ nový, r_ 1708 postavený zámek stoji na místě staré tvrze. ™ Jíř Lukavice patři k starším osadám, neboť odtud psali se ™ r. 1216 Štlpin, v 1. 1243— 1245 bratří Bohuchval a Vitla a r, 1250 jiný Štípán z Lukavice.") Z rodu tohoto, jenž měl na štitě pruh třikráte lomený, pocházeli také Vitla (r. 1354—1355] a Vilman (r. J355), kteří podávali knězi ke kosteln zdejšímn. Roku 1366 byl již Vilman mrtev, zůstaviv vdovu Zdeňku a 5 ni vykonával zde práva panská Vojslav z Krchleb.") Roku 1379 držel většinu Lukavice Dolejší i něco v Hořejší Bohuchval, Vojslavův syn, kdežto nějakému Otíkovi jen půl lánu patřilo.15) Jako patronové kostela zdejšího vyskytuji se ootom r. 1389 Vavřinec, měštěnín Plzenský, a r. 1427 Štěpán z Lukavice, bezpochyby potomek dřevních držitelů.16) Uprostřed 15. století dostala se Lukavice v drženi vladyk, kteři se odtud psali Lúkavskými z Řeneč. Prvni tu seděl v I. 1444
') Lib. conf. berně na str. 14. Vitmar svědek r. 1361 v arch. Teplském. 3) Acta jud. lib. conf. arch. č. I. 177. !) Arch. č. III. 548, 549, acta administr. *) Rel. tab. II. 380. s) Archiv Svato-vácslavský, Paprocký o st. pan. 338, DD. 17. f. 230. *) Reg. kom. soudu, DZ 250. J 24. •) DZ. 13. F 13. •) Reg. kom. soudu. ») Rkps. kláštera Teplského. ") Bilek, děje konf. ") DZ. 112. E 8, 478. C 12. ") DZ. 392. J 13. ") Reg. I. 265, 520, 534, 585. ") Viz str. 107 ,s) Berně na str. 10 a ]2, lib. conf '") Lib. conf. Roku 1423 měl tu nějaký statek Jan z Talmberka (Archiv č. II. 56).
až 14^2 Lvík s Renet. Jeho syn byl bezpochyby Jan z Řeneč, li nímž se v 1. 1470 a I474 setkáváme.1) Synové jeho byli Lvík 11 íííarkvarí, kteři si koupili r. 1502 les Vysokou a asi v té době také Hořejší Lukavici přikoupili. Když se r. 1505 dělili, dostal Lvík tvrz Lukavici Dolejší s dvorem a částí vesnice, mlýnem v Inkách a podacím a les Rovně.') Lvík seděl tu ještě r. 1522 a zůstavil syny ŕ'etra a Vdcslava, kteří statek ten asi do r. 1530 drželi a jej r. 1546 v obnovené dsky zemské jako dávné dědictví po předcích vložili.3) Každý měl pak polovici tvrze, ale Petr postoupil své polovice Adličce z Nalžov, manželce Vácslavově.') Ale děleni toto zrušeno později a učiněno nové, podlé něhož Vácslav si nechal Lukavici a ponechal Petrovi dvůr Vodokrty. Po Vácsíavovi následoval v drženi Vilém Lukavský z Reneč, jenž r. 1575 učinil pořízeni o Žofii z Buková, manželce a dětech. Ještě za jeho Živobytí stropil mnoho hluku syn jeho Vácslav mladší, jako na př. r. 1582, kdež zbil některé lidi, cizí poddaně.5) Vilémovi synové Vácslav, Jan, Petr a Adam prodali statek Lukavský r. 1596 Jindřichovi Cklum-čanskému z Přestavit,') jenž držel také Radkovice pod Skálou a r. 1603 zemřel. (Viz str. 175.) Dcery jeho Kateřina Ričanská a Alžběta prodaly r. 1606 tvrz Lukavici dolejší se dvorem, mlýnem, chmelnici, ves celou s podacím a ves Zelený Petrovi mladšímu z Říčan, jenž hned potom Zelený odprodal 7) Od Petra koupil týž statek roku 1615 Jáchym Loubský z Lub, jenž rok před tim také Lukavici Hořejší získal') a od několika let také statky Vodokrty a Snopoušov držel. Povstání se sice účastnil, ale podržel své statky. Nemálo mu prospělo, že se záhy hlásil za odpuštění a také protivenství od drnhé strany trpěl. Mnoho mu příkoři činil Smil starší Janovský z Janovic bydlem v Přešticích, jenž mu roku 1620 dřiví v lese Háji posekal a do domu svého odvezL Když pak po bitvě Bělohorské lidé Mansfeldští, ještě v Plzni se zdržující, výpady na statky okolní činili i vpád do Dolní Lukavice učinivše rybník nade vsí dobře nasazený skopali a vyvolili, tu Smil na ten rybník jim potravu vozil a za ni od nich ryby přijímal.') Jáchym potom (r. 1623) sice odsouzen polovice jmění, ale že dovedl klarrmli, jako by na statcích jeho více dluhů bylo, nežli taxa jich činila, ponechány mu jeho statky, totiž Lukavice Dolejší a Hořejší, ves pustá Lomy, ves Lišíce, dvůr a ves Snopoušov, vsi Předenice (díl), Háje, Osek, Líbakovice, Plevňov, dvůr a ves Ŕenče, ves Knije, dvůr a ves Vodokrty a ves Krasavce.'*) Na zaplaceni dluhů prodal Jáchym ještě roku 1623 jen Lukavici Dolejší a Hořejší Lidmil' Žnknvcové rozené s Rotorova; od této sice koupil statek ten nedlouho potom Jan Filip Krac z Šarfenšleina, nařízený nejvyšší nad jízdou, ale prodal jej roku 1637 Divišovi Kocmii z DobrSe ua Bystřici. Koc prodal Lukavici ještě téhož roku manželce své Saloméně,") po jejíž smrti zdědili statek ten synové jejl Karel Heřman, Jaroslav Jáchym, Maxi-milian Jiří a Diviš Albrecht, z nichž každému se dostala čtvrtina statku. Všechny čtyři díly skoupil v letech 1651—1653 Ota Jiří z Helversonu na Tasňovicich a Racovech a Maří Majdaléna z Dobrše, manželka jeho.11) Ale poněvadž Loubský, jak již řečeno, komoru královskou byl klamal, vedeno k dosaženi pokuty jernu uložené právo nejen na Renče, statek Loubských vlastni, nýbrž i na Lukavici ještě nezaplacenou, tak že statky ty v dotčené pokutě král. prokurátorovi odhádány. Při tom dovídáme se, že tvrz Lukavická bylo stavení chatrné, málo od kamene, ale většim dílem od lepenice vystavěné a cihelnou střechou přikryté, jehož trámy a vazby byly místem velmi sešlé.") Císař Leopold daroval právo své roku 1662 Františkovi Albrechtovi hraběti a Harachu, který pak prodal roku 16Č5 statky dotčené, totiž obojí Lukavici a Kenče Karlovi Leopoldovi hraběti
') Archiv Plzeň, a bibl. Praž. archiv Č. IV. 44. 1) Archiv bibl. Praž. DZ 44. A 14 ') Reg kom. soudu. DZ. 2S0. G 20. *) DZm. 228. H 7. 5) DZ. 10. D 6, 18. K 19, reg. kom. soudu «) DZ. 127. F 14. ') DZ, 180. K 3, 4. ") DZ. 252. D 7—8. •) Reg. kom. soudu. ■*) DZ. 141. G 22. Bilek, děje konf. ") DZ. 142. L 18, 19, 154. B 18, 293. R 8, 10, 27. ") DZ. 307. Q 29, 309. R 20—27.   ") Dz- 2*- p 2<í-
TVRZE V OKOLÍ SKÁLY.
170
Caretto s JJillesimo, ale od toho hned t. 1006 prodány Pavlovi hraběti a A/oninn.') Tento zemřel r. 1686, zastaviv dva syny, totiž Jana Rudolfa a Ferdinanda Matlje, z nichž každý měl polovici dostali, ale Jan Rudolf prodal díl svůj i se statkem v Hořejší Lu-kavici přikoupeným r 1699 bratru svému.1) Ferdinand zdědil s tím statkem také Seč a přikoupil r 1712 Chlumčany a r 1717 Letiny. Karel Josef hrab£ a AJcrzinti pruda] |,au»ttí Lukavaké 1. 1760 do rodu hrabat z Hatzfelda, a od něho získal je r. 1794 Hugo DamiAn hrahě s Schónbornu, jehož rodu posud uáltži.
LUKAVICE HOŘEJŠÍ
edalcko Lukavice dolejší, ale v poloze nčco vyšši, leží druhá ves Lukavice, kLerá také bývala sídlem zemanu Roku 1379 patřila ještě vělSinou k Dolejší Lukavici, ale byly tu také dva malé zematské statky. Za nedlouho přišlo k rozdělení, tak že byl v Lukavici statek samostatný s tvrzi, ale seděli tu potomci dřevních majetniků, kteří nosili na štítě pruh přičný, třikráte lomený. První z nich byl Jan Lukava z Lukavice, jenž byl roku 1395 purkrabí na Žebráce, později po straně Plzenských bojoval s Bavory, s nimiž roku I406 mír učinil.8) Pro služby jeho dovolil mu král Vácslav (r. 1407). aby mohl zřídili kaplanství v kostele sv. Petra v Dolejší Lukavici, což on i učiniv kaplanství novému dal řádné věno s platy r Lyšici, statkem sedlským v Lukavici Do. lejší a lesem Zliucem, kastelu pak a k faře daroval r. 1408 les Pře.') Roku 1416 nacházíme jej zase jako purkrabě na Domažlicích a naposled vůbec r 1423, Ježto tehda sám druhý prodával dvůr v Tlucné.*) Synové jeho byli bezpoclyhy bratři Habart Malsa. a Bohuslav, kteří se postavili r 1420 na síranu katolickou.6) Když Habart na předměstí Chebském od druíiny markrabě Braniborského, jsa ve službě pána ze Švamberka zavražděn byl, tu Bohuslav učiniv rokn I436 s Chebany smlouvu, úplně od uich jest uspokojen. Od r. 1448 vyskytuje se jako pán na Kadově, kdež seděl ještě r. I461. ) V držení Lukavice následovali bratří Zdenlk a Jan, bezpochyby synové Ha-bartovi. Onen vyskytuje se cd r. 1444—1454 v rozličných zápisech soukromých a veřejných,8) tento přečkav bratra živobytím přítomen byl roku 1474 na sjezdu tři krajův a držel Lukavici hořejší ještě roku 1475.') Potomky jeho byli Zdenlk a Oldřich bratři LukavSti B Hrádku, ktčrí nabyli Kúkií 1495 lcSu Vysoké zápisného. Zdeněk zemřel nedlouho potom £ Oldřich koupiv si Přestavlky prodal r. 1502 právo své na les Vysokou Lvíkovi a Afarkvartovi bratřím s Řenel. S ním také prodal jim Ivrz, dvůr a ves Hořejší Lukavici, Lomy ves pustou, v Lyšici čásf vsi.,c)
Na krátký čas spojena jest tato Lukavice s Lukavici Dolejší. Ale když se r. [505 dotčeni bratři rozdělili, dostal Markvart za díl svůj zboži Horno-Lukavjké, k tomu díl vsi Chlumčan a Dolejší Ln-kavici.'1) Markvart seděl tu ještě r. 1545, kdež mu Hořejší Lukavice opět ve dsky zemské vložena. Synové jeho, tuším, byli bratří Jan a Petr LukavSti z Řenel, z nichž tento vzal od bratra díl na penězích. Jan prodal díl svůj v Dolejší Lukavici s rybníkem Novým strýci svému Vácslavovi (r. 1560) a oženil se s Eliškou z Buková, již r. 1569 na vsi Lyšci věnoval; ale právě tehda mu ves tato až do 11 sídel sedlských skrze Jiříka Bohuši z Otěšic vypálena.11) Jan měl r. [572 syna Markvarta, kterýž byl téhož roku jeda z Mirotic na kočím voze od Juni z Reicenšteina napaden a ručnici tlučen a brzo potom zemřel. Ostatní synové, jak se zdá, byli Adam (zemřel r. 1593), Vácslav (na Štikově), Jan (na Xemilkově) a konečně Petr,
•) DZ 316. E 15, M 26. Viz díl V. na str 232. =) DZ. 406. K 29, *) Lib. erect. XII. 183, archiv říš. Mnichov. ') Lib. erect. VII. I47, VIII. 16. •) Arch. mus. a Plzeň. *) Arch. č. IV. 378. 7) Archiv Chebský, Horažďovský a mus. 8) Archiv Plzeň., archiv č. III. 542, 548. DD. 16. f. 213. ») Arch. č. IV. 476, arch. bibl. Praž. ") Archiv bibl. Pražské. DZ. 7. D 13. ") DZ. 43. C 28 ") DZ. 13. K 8~g, 16. K 4, 59. P 13.
jenž ujal Lukavici Hořejší ') Týž Petr zemřel před r. 1600 a Lukavice dostala se bratru jeho Vácslavovi, jenž ji prodal r. 1600 Vilémovi Černínovi z Chudenic a na Mělnících podlé nějaké smlouvy, kterouž D. Jan Černín byl o týž statek učinil.'") Ale lim neprodána celá Lukavice, nýbrž jen tvrz s dvorem a čásf vsi, kdežto ostatek ještě v drženi Lukavských (snad potomkův Adamových) zůstával. Zdá se v5mk, že z toho trhu sešlo, neboť jest jisto, £e Petr &ise roku 1601 Lukavici držel a zde jednoho chudého zemana pěsti v hlavu sepral a jim o zem hodil.3) Teprve r. 1614 prodal Petr zboží své Lukavské s ilvrzí Jáchymovi Ladislavovi Loubskému t Lub, který je připojil k Dolejší Lukavici.*)   Tvrz zdejší potom zanikla.
Druhou polovici vesnice držel Jiří Kunrát I.uk;ivský z Reneč (kromě toho, co od r. 1590 Dobřanským patřilo). Propadl ji sice r. 1623, ale ponechána mu zase proti zaplaceni jisté pokuty.*) Držel ji potom Markvart Jan (| r. 16881, kterýž statek dotčený prodal Janovi Rudolfovi z Morzina ke statku jeho Dolejší Lukavici.0) Markvart odlpočívá v kostele Polenském, kdež synové jeho oltář zřídili a jej nápisem opatřili, ze kterého se i dovídáme, že drželi statek Mfzholeze.
ŘENEČ.
ýchodně od Lukavice jest ves Reneč, tak řečená od zakladatele, kterýž sloul Renek, nyní v mluvě lidu a lak již od dlouhých dob Řeuče. Bývala tu tvrz, kt?rá předělána později na zámeček a z toho zase udělána sýpka. Roku 1379 byly tu tři vladyči statky, totiž Blahoslavův, Havlův a Li-toltův; Blahoslav měl také dědictví v Háji a ve Lhotě (potom spustlé). Roku 1412 připomíná se Zdenlk a ŘenelJ) Zs\ válek husitských objevuji se nám z Ŕeneckýcb, kteří nosili na štítě pruh shora dolů položený, čtyři vladyky. Jeden z nich, Petr, sloužil roku 1432 proboštovi Chotěšovskému, druhý, Zachař, dostal r. 1437 nějaké dědictví u Kutné Hory. Bratří Suda a Lvík půjčili r. 1420 klášteru Chotěšovskému peníze, začei doslali v zástavu ves Šlovice, což jim také král Zikmund r. 1430 potvrdil. Lvík, jenž se r. I439 ještě bez určitého sídla připomíná,1) vešel před rokem 1444 v ijržeui Dolejší Lukavice, odkudž se potomci jeho psali Luiavsiými z Řenel. Na Řenči zůstali, jak se zdá, potomci Sudovi, kteří se psali Sudami Řeneckými s Renet. Nějaký Suda seděním na Rcnčich připomíná se v 1, I474—1481.') Jeho synem, jak se zdá, byl pověstný Petr Suda z Řenel, rytiř od meče i od huby. Již r. 1493 miěl při u soudu zemského, že nařkl Jindřicha z Drahobuze zrádci M arbur f kým, jako by byl nectně jednal, když byl Marburk v Průších odevzdáván, ale nářku svého ničim neprovedl.10) Jaké později bouře natropil, jsa v držení Janovic, již vypravováno.11) Suda vyzískal tím Zilechovice a jiné statky pod Železnými horami a prodal pmto tvrz, dvůr a ves Řenče, vsi Plevňov, Osek, Knije, čásf Libakovic a vsi pusté Háje a Lhotku Janovi Markvartovi z Hrádku, což později syny Sudovými obnoveno bylo Humfrechtovi, synu Janovu. Tento vyskytuje se na Ŕenčích od r. 1523 a býval také hejtmanem kraje Plzenského.") Ke statku svému přikoupil Snopoušov a roku I545 obdržel výplatu na vsi Krasavci kláštera Kladrubského") Zemřel r, 1558, odkázav statek svůj dětem svým.") Vdova Anna z Drahenic zakoupila se ve Vodokrtech (r. 1561) a Řenče ujal syn Jiřík mladíi, jenž nedobře hospodařil, dědiny některé zastavoval, peníze rozhazoval a v Praze se pral (jako ua př. roku 1568 v hospodě u Zlaté hvcedy). Zaveden jae, prodal r. 1571 A.enĚe tvrz, dvůr a ve-e, ves Pleviíov a jisté dediny Marjdnl Marhvartové z Buková, manželce své.1')   Ale i ta nemohla týž statek udržeti: čásf Reneč nacházela
') I<eg. kom. soudu. -) DZ. 129. N 26. ') Reg. kom. soudu. ') DZ. 252. D 8. *) Bílek, děje koní. «) DZ, 406. K 29. ') Berní nu str. 5. DD. 15. f. 181. *) Archiv č. III. 194, archiv bibL Praž. ») Archiv Plzeň, a Svatovácslavský. ") Rel. tab. I. 168. ") Viz diije Janovic od str. 136. a též díl I. na str. 246. ■') DZ. I. G 26, reg. komorního soudu. ") Kopíář v arch. gub. ") DZ. 13. B 3. '•"') DZ. 17. G 8, 56. F 29, 58. F 21.
24*
i8o TVRZE V OKOLÍ SKALY.
se již roku l^71 v držení Kryštofa Loubského z Lub, jenž měl za manželku Veroniku, dceru Humprechtovu, a pak celých Řeneč dosáhl a tu ještě r. 1595 seděl.1) Syn jeho Jáchym Ladislav koupi] r. 1597 ves Krasavce,J) a připojil Kenče ke statku T.likavskému, kterýž později koupil.") Ale když Adam Jaroslav, syn jeho, toho při otci vyhledával, aby mu se oženiti dovolil a jej živnosti opatřil, Jáchym uvažuje sešlost a spracovaní věku svého, že by mu v ta těžká leta při hospodářství ud nejvýše popleněném nebylo možno hospodařiti, odevzdal mu r. 1623 slatek Řenecký, totiž tvrz, dvůr a ves Ŕence, vsi Libakovice, Flevňov, Vodo. krty, Knije, Osek, Snopoušov, Háj a díl Předenic. Ale statek ten prodal Adam ihned Janovi Filipovi Kraeoviz Šarfenšteina. ťViz str. 71.) Po popravení Kra-cově (r. 1635) a konfiskaci všech jeho statkfiv odevzdán byl statek Řenecký zase Adamovi Jaroslavovi, jemuž nebyl úplně zaplacen, ahy 7 něho jisté věřitele spokojil.4) Adam přidělil týž statek roku 1657 synu svému Kryštofovi Bedřichovi;11) když však mezi tím vyšlo na jevo, že otec jeho n. Jáchym komoru královskou oklamal a Adam pokutu uloženou zaplatili ne mohl, vedeno jest právo nejen na Ř.ence, nýbrž i na Lukavici. Oba statky r 1662 k ruce král. prokurátora odhádány a potom ftenče ke statku I.ukavskénm na věky přivlastněny.
1 R T H A    Ur A NI IE      y 5- 9 O WBCZTV£RŤEK-PRZED  HRO k F-BVOH WSSEríO
Vl t6 hú t ô b i d jí e-it p- SVÍT-.
P CV/O LAT íív ítA ŕ~äí TL • JĽJi 0 <L h
ne/h g pnU^AT'/.yL^ľ^ri.^
ho - zlvb-a-líjLFÍ|P.KCZlCK^ C 0 WjS íTl j if':'
SNOPOUŠOV.
Í5jd Lukavice Dolejší severo
Gr     východne jest  ves Sno-
^ poušov, ode dávna sídlo zemanů    Bývaly tu dvř
I tvrze, z nichž jedna byla na louce Slrubině a drnhá snad u dvora nynějšího Na jedné seděl r. 1373— 1379 Kunrdt, ua druhé r. 1379 Martin.6', Veliké znamenitosti držitelé obou tvrzí nedosáhli, neboť slyšíme potom jen o Ctiborovi (1395) 2 r. 1399 o Markétě, dceři JeSka te Sno-pouSova."7} Potomky některého z nich byli Dětinšti ze Snopoušov, kteří si pomokli v 16.
století ke jmění a na Nedražicích r. 1592 vymřeli. Roku 1463 připomíná se Dobeš Snopoušovský z Čečovic, jehož příjmení svědčí o tom, že Snopoušov držel. Od roku 1523 vyskytuje se Jan starší Snopovský 2 Borku, kterýž měl kromě Snopoušova také dům v Plzni, jejž r. 1526 prodal. Otík Snopovský byl, tuším, bratr, a synové jeho snad byli Jan mladší a Mikuláš bratři.1) Tito dva s Janem starším prodali tvrz Snopoušov, dvůr a ves a ves Cižice Janovi Snopovskému b Borku, jenž dižel před tím druhou tvrz s druhým dvorem a ještě
Náhrobek Adama Loubského z Lub a na Řenčích (t r. 1590) v kostele Vícovském.
') Reg. kom. sondu. ') DZ. 172. G 27. ») Tamže. ') Archiv DZ, Bílek, děje konf 5) DZ. 70. N 24. ") Trajer, Dinzese Rud weis 822, berně na str. 3, archiv Plzeň. ') DD, 14. f. 146, 20. Str. 122. *) Reg. kom. soudu, knihy Plzeňské.
jiná zboži.') Syn tohoto Petr vložil dvě tvrze v Snopoušově se dvěma dvory a ves, tvrz, dvůr a ves Předenice. vsi Cižice a Lyšce Ilumprechfovi 1 Hrádku ve dsky zemské. To se stalo bezpochyby r. 1539, ve kterémž Humprecht oznamoval Domažlickým, že koupil Snopoušov od Honze Mejtolára, to jest toho, který jej měl po Petrovi !l Humprechtovi prodal'] Po smrti Humprechlovč (fr. 1558) dostal s:yn jeho Jáchym Markvart za tlil svůj Snopoušov, fredeuice, Čižice, Háje, Osek, Vodokrty, Krasavce a Lyšce, což vše odkázal umíraje (r. 1573) mateři své Anné z Drakenic a pokud by ho nepřežila,
sestrám svým Kaleřině a Anně. Anna zemřela r. 1589 a pohřbena v kostele Vícovském. Posledním pořízením svým odkázala všechny statky svoje Kateřině Boubínské, dceři své, a dětem Děileba Koce z Dobrše s druhou dcerou n. Annnu splozeným.*) Po děleni předsevzatém ujal Snopoušov Jan Adam Koc 1 Dobrše, syn Détlehův, jménem bratři a sester svých a bydlel na jedné z tvrzi lépe vystavěné a obnovené. Dědici ti prodali r. 1603 tvrz, dvůr a ves Snopoušov, Háj. Osek a Lyšice Jáchytnovi Ladislavovi Loub-skému z Luh, od kteréž doby patřil statek ten k Reriči a Lukavici Dolejší.1)
VODOKRTY.
(^jihovýchodně od Lukavice 1 ; jest ves Vodokrty, jež se ^ již r. 1239 jako dvoje vesnice a příslušenství kláštera Kladrubského připomíná. Roku I2t36 patřily tu dva lány ke kostelu sv. Vavřince u Plzence.s) Poněvadž tedy byly jměním duchovním, nesetkáváme se s vladykami, kteří se odtud psali.*) Bezpochyby se zbožím Preštickým dostala se ves tato ke hiadu Skále a panstvi Švi-hovskámu a stala se pak dědičnou. Jan Půta z Rytemberka prodal ves Vodnktty roku 1526 Humprechtovi Markvartavi z Hrádku, po čemž držena k Renči. Jindřich E Ryžem-berka prodal čásť svou, totiž <3vůr Vodokrty a les Střižov Petrovi a Vácslavovi bralřirn Lukavským b Řeneč.1) Při konečném rozděleni dostal Vácslav za dil Lukavici a Petr podržel Vodokrty. Týž zemřel r. 1552, odkázav dvůr manželce isvé Žofii 1 Kalenie, a ta prodala týž statek r. 1561 Ánní z Drahenic, ■i/dově svrchupsaného Humprechta.8] Až do té doby lu tvrze nebylo, lile Anna, jak se zdá, ji postavila a pak drahně let ve Vodokrtech lbydlela. Se Snopoušovem zdědila po synu svém také ves Vodokrty, Pořízením svým r 1588 sepsaným odkázala statek svůj Kateřině, dceři
') DZ. j. F. 27. ') DZ. i. E 29, arch. Domažlický. *) DZ. 24. K 10—14. *) EZ. 252. O 6. s) Reg. I 452, II. 202. 6) Jediný leda Ryneš z Vodokrt r. 1493. (Rel. tah. I 206.) ') DZ. 1. D 5 a 7 F 28.   ») DZ. 10 D 6, H 4, 56. F 29
TVRZE V OKOLÍ SKALY. 181
své a manželce Adama Boubínského a ditkám Dětleba Koce z Dobríe od nebožky Anny z Hrádku, druhé dcery, splozeným. Zemřela r. 1589 a pohřbena v kostele Vícovském, kdež se spatřuje posud její náhrobek.') Když se poiistalotf dělila, dostal se Snopoušov Kocům a Vodokrty podržel Adam s manželkou svou, která ještě r. 1595 žila.2) Roku 1599 držel Vodokrty syn jejich Zdenlk a koupil k nim času vsi rjneuc a 1 .iDaVovic") Týž prodal pak roku 1G03 tvrz pustou Vodokrty s dvcrem a vsí, vsi Háje, Předeníce, I.iba-kovice tvrz a dvůr Drahkov a dvůr a ves Únělice Jáchymovi Ladislavovi Lvubskěmu s Lub, který statek ten k Kent: a Dolejší Lukavici připojil.*)
PŔEDENICE.
Ijjlevero východně od Luka-'t^£ vice jest ves Přeaenice, íj>- kteráž bývala ve 13. sto-letí jměním kláštera Kla-I drubského. Ve 14. století byla rozdělena oa několik vladycích statkův a ke spojíuí jich v jeden nepřišlo nikdy. Koku 1379 drželi tu statky semané Otík, Hedvika, Vitek, Kyselice, Ješek, Němec a Johan, tak že tu pro sedláky místa nebylo.1) Z potomních vladyk připomínají se Síach (r. I403) a Petr. Tento daroval r. 1406 na záduši otce Ludvika, Milky mateře polovici řeky pod Předenici od splavu hořejšího až dolů ke hranicím kostelu v Prusinech. *) Ještě roku 1411 připomíná se Jan Nltncc z Předenic, jenž koupil téhož roku dům v Plzn,")
V 15. století došlo ke sloučení Předenic ve dva vladyči statky. Jeden z nich, při němž byl toliko dvůr, drželi dosti dlouho rodina Fředenicň z Předenic, jichž erb byl štít černý s bílým pruhem pošiken položeným. Prvního toho rodu našli jsme k r. I 508 Oldřicha Přede-nička z Předenic. Trystram-t Fřcdenic prodal tento statek před r. 1540 Vácslavovi Nebí-lovskému z Drahobuzc a od té doby patřil k Nebílovům.8) Druhá čásf, při níž bývala tvrz,
dostala se před r. 1525 t držení Jana Snopovskeho 2 /těrku9) a připojena později ke statki; Snopoušovskému. V T 6. století patřila také k Vodokrtům a potom připojena k Kenči a Lukavici.
Náhrobek Anny Markvartovny z Drahenic (t r. 1589) v kostele Vícovském.
') DZ. 24. K 10—14.   *) Reg- 'tom- soudu.
J) DZ. 173. L 30.   *) DZ. 2J2. D 6.
6) Rej;. I. 453, herně na str. 7.
4) Lib. erect. V, f. 120, VI. 390.
') Kniha Plzeňská nejstarši.
') DZ. 5. J 27, irehiv na Hradisku u Znojma.
') Reg, komorního soudu.
CHLUMČANY.
Severozápadně od Lukavice, až blízko u Dobřan, jest ves Chlumčany, v niž posud stoji bývalý zámeček z tvrj:e přestavený. Tvrz tato byla původištěm Chlumlanských z Přestavit, v jichž drženi ode dávna byla.   Tak na př, drželi roku 1379 hratří Petr a Racek
1 ťrestaviky 1 Chlumčany. i\a Chlumčanech měla Markéta, manželka Janova z Přestavlk, své véno, ale Jun je převedl r. 1416 na Přestaivlky.') Stalo se to snad proto, že měl Chlumčany dostatí za svůj díl Racek, bratr Janův. Teti totiž psal se seděním v Chlumčanech i po r [422, když byl se také v Pře-stavlky uvázal.') V 1. 1486 až 1488 vyskytuje sic jako pán na Chlumčanech Rous, po němž následoval asi r. 1497 Markvart 8 Přestavlk, bezpochyby syn jeho.3) Tento prodal nedlouho potom tvrz, dvůr a ves Chlumčany Matoušovi z Domaslavé, jenž se potom lak nepsával, nýbrž nazýval se z Chluročan. Týž učinil roku Ijotj pořízeni o statku svém, učiniv poručnicí děti svých Elišku z Felndorfu, manželku svou, tak aby na tvrzi Chlumčauech byt a živnost svou pokojně beze všech překážek až do stavu svého vdovského změnění měla.1) Matouš měl dva syny, Zikmunda a syna neznámého jména, po němž zůstal syn Jan. Těm oběma zboží Chlumčanské r. 1545 ve dsky vloženo. Zikmund starší vysokým závazkem se zapFal, že dá 36 fl. uh. Marjáně dceři své, když ji vdával ;ia Jana Čejku z Olbramovic, ale ty zlaté zase od dcery své, maje ji v moci, vzal. Když se oba strýcové oddělili, dostal Jan polovici vsi a jisté dědiny, a ostatek podržel Zikmund. Zikmundovi synové (?) Jindřich, Šebestyán, Adont, Karel a Petr vložili r. 1560 tvrz a dvůr Chlumčany a polovici vsi ve dsky zemské Drslavovi Přichsvsiému z Při-chovic,5) jenž byl s Vlasatými spřízněn. Vlasatí zůstali i potom v Chlumčanech, poněvadž ves . jii inavcnu, I 10} ruzáilena byla. Roku lS?o Ml ll 5'dnu
polovici s tvrzi Lidmila Přichovská, druhou Jan Vlasatý.6) Roku 1592 prodala Alžběta Chanovská z Přichovic tvrz Chlumčany Janovi VidrSpergárcvi z Vidríperka, jenž přikoupil od Vlasatých (r. 1595) druhou polovici Chlumčan.r) Ale r. l6oí prodal Jan tvrz, dvůr a ves
■| Berně oa sir. 15, rel. tab. II. 129. 5) Lib cunf. arch. č. II. 129. !) Arch. bibl. Praž., kodex Kladrubský. Obšírněji v dějinách Bubna. ') DZ. 6. D 28, 7. F 9 5) Reg kom. soudu, DZ. 13. M 16. *) Berní rejstříky v arch. Třeboň.   ') Arch. DZ. a DZ. 178  L 27.
l82
TVRZE V OKOLÍ SKÁLY.
Chlumčany Mikuláši Vratislavovi* Mitrovic.1) Tento podržel statek svůj nad míru prý zadlužený i po bitvě Bělohorské. V držení potomků jeho, kteří získali statek Mirošov, zůstaly Chlumčany až do počátku 18. století, kdež je koupil Adam Jindřich v. Sleinau, ale prodal je roku 1712 k panství Lukavskému.*)
~*djŽ&-ľ SEČ.
Kv^ifěč (nebo podlé staršího pojmenování Seteč) jest daleko l J^?* východně od Lukavice, již v okolí Blovic a bývala statkem samostatným s tvrzi, která již dávno zanikla. Již r. 1318 tA*   setkáváme se v pamětech s Oldřichem a Předlkem a Setčc. Jan s Setčc vyskytuje se r. 1358 jako patron kostela zdejšího.')   Podlé berně r. 1379 sepsané seděl tu Přech c Setče s nějakou OtosJavou; týž Přech zemřel asi roku 1380 v mladém věku o málo později, než máti jeho Přiba. *) Ve zboží jeho uvázali se bratři jeho Oldřich, jenž se stal rokn I403 farářem v Seči, Jiřink a Jan. Jeden z těchto posledních měl syny Jana a Alše, kteří roku 1407 faráře ke kostelu zdejšímu podávali    Oldřich, přečkav bratři své
■1 DZ. 178. L 30.   ') Sommer na str. 234.   *) Tab. vet. 301, lib. conf.   *) Berně na str. 2. DD. 13. f. 110, 115.
a stav se děkanem kraje Rokycanského, učinil Toku I408 s Janem,, synovcem svým, z odkaiu sedláka Sečského nadáni ke kostelu zdejšímu platem v Úněticích a roku J4O9 přidali tudíž plat na záduší vladyky Hanuše Poláka.') Přech, syn Alžův, vyskytuje se od r. 1427 v rozličných pamětech;2) r. [446 dostal dvůr Chylice s podacím od Mikuláše z Chylic, syna sestry své.9) Později, jak se zdá, přikoupena jest Seč ke hradu Vildšteinu. Dvůr zdejší darován jest pak nějakému Hulmatovi Když pak tento zemřel a Vácslav z Pejru v dvůr se uvázal, tuť Bořivoj z Donína vpadl v Seč a dvůr jemu vzal. Poněvadž to učinil nespravedlivé, vzat jest r. 1495 v kázeň panskou a dvůr Vácslavovi navrácen.') Roku 1545 prodali Jiřík a Albrecht bratři Netonittl z Nebilov tvrz, dvůr a ves Seč, dvůr a ves hádek pusté a dvůr a ves Blazdice pusté Zikmundovi a Vácslavovi bratřím t Trycldru. Zikmund věnoval na témž zboží Anně z Prostého, manželce své,') a co se s nim potom na Seči dálo, není zuámo. Jak se zdá, tvrz zdejší potom zanikla a Seč připojena k Vildšteinu. Roku 1665 prodala Lidmila Loúbská té Svarová dvůr a ves Seč a ves Chlum Karlovi Leopoldovi Caretto z Millesimo, jenž statek ten připojil k Dolní Lukavici.*)
') Lib. conf. lib. erect. VIII. 50, 60. *) Archiv č. I. 409,-III. 518. a) DD. 22. f. 15. ') Rel. tab. II. 466. s) DZ. 7. E 10» 11. L 22.   6) DZ 316. F 12.
prostiboř hrad.
si uprostřed mezi Kladruby a Hostounl nachází se ves Prostiboř.   Blízko ní stojí bývalý hrad a nyní zámek Prostiboř, jemuž se říká obecné Kopec. Založen byl na skalnatém ostrohu, který z výšiny k severu vybíhá, tak že hradiště odloučeno příkopem hlubokým ve skále vytesaným a na dvoře též skála ponechána a přitesána potud, pokud potřebí bylo k pohodlnému přecházení. Dříve chodívalo se k němu po mostě zvoditém, nyní se jde a jede po mostě kamenném do stavení zámeckého, kteréž založeno do čtyřhranu, ale tak, že severozápadní roh jest takřka uťat a na severní straně oboje křídla zámku spojuje chodba. Stavení vypíná se do prvního poschodí, má zvenčí ráz moderní a ve vnitřku na dvoře upomíná ještě na 16. nebo 17. století, majíc v přízemí chodbu se sloupovím a v poschodí též chodbu, ale otevřenou, nad níž povydána jest střecha na silných břevnech.   Jihovýchodní roh býval tvrdou věží čtyřhrannou na ochranu brány, jak svědčí o tom hrubé zdi; když však starý hrad přestavěn jest v nynější zámek do jedné rovnosti, svršek této věže zbořen a ve spodku prolámána okna v rovnosti s ostatními okny. Vedle této místnosti k severu jest veliká světnice. V přízemí nachází se klenutá kaple beze všech památnosti.   Až do počátku našeho stoleti nacházela se při křídle západním okrouhlá věž střechou končitou krytá, kterou však dal tehdejší držitel Jindřich svobodný pán z Grafenreutu pobořiti. *)   Stalo se tak jen s velikým namáháním.
Prostiboř obdržel pojmenováni své od Prostibora, zakladatele dvora asi v těch místech, kde stojí nyní ves. Touž ves drželi také bratři Radoslav (r. 1235—1251) a Bohuše z Frostiboře, kteří nosili na Štítě svém dvé rohů jeleních křížem přeložených. Radoslavovi synové Jindřich a Vintíř, kteří se od r 1248 připomínají, vyprodali se odtud a vystěhovali se do východních (Sech, kdež založivše si hrad stali se předky pánů 2 Brandýsa, zejména i známého válečníka Jana Jiskry z Brandýsa. Jiný rod, kterýž měl za původiště Svržno a Tasňovice a nosíval na štítě polovičném pruh na přič položený, postavil hrad Prostiboř, což se stalo asi na počátku 14. století. První tohoto jména byl Habart z Frostiboře. Klášter Kladrubský zapsal r. 1333 dcerušce jeho Fětě ves Tuněchody do jejího života.*) Za to daroval Habart se synem svým Rackem (r. 1346) témuž klášteru tři země úroční ve vsi Telici, aby v kapli Všech Svatých sloužívána byla mše zádušní za ně a jejich přátelstvo Do Prostiboře podával kněze r. 1356, kromě toho vyskytuje se jako patron kostela Racovského r. 1359 a připomíná se r. 1362 naposled,3) zůstaviv několik synů. Jednomu z nich, Sulkovi, dovolil markrabě Karel (asi okolo r. 1340), aby okolo vesnice Prostiboře a vsí Zhoře a Skapče doly na kovy zaraziti mohl. *) Tento, jsa bezpochyby již od otce svého oddělen, zemřel před r. 1382. Jiný syn byl Jindřich, o němž víme jen tolik, že měl nějaký statek ve vsi Hluboké u Domažlic a před r. 1403 zemřel.*) Třetí. Racek, který se od r. 1346 připomíná, prodal r. 1368 nějaké dědiny klášteru Kladrubskému, jehož opatem byl Racek, též prý z rodu Prostibořských pocházející. Císař Karel povolil mu r. 1372, aby mohl prodati hrad Prostiboř opatu Kladrubskému a opat aby platil hotovými penězi; ale když přišlo r. 1373 k prodeji Prostiboře, Dalmyšle a Telice, opat bezpochyby peněz neměl a proto Rackovi vsi Meclov a Ohnišťovice odevzdal. °) Ale Racek podržel přes to nějaké dědictví v Strachotíně, kromě toho vyskytuje se r. 1374 jako pán na Nýrsku a později na zboží Petrovském, jež ujal od Adličky sestry své, získav před tím i jiné zboží blízko Prostiboře. Zboží to totiž mezi dotčené tři bratří rozděleno bylo, při čemž jeden z nich dostal třetinu jistých dědin a postavil si tvrz novou ve
') Podlé zpráv pana Hanuše Karla rytíře ze Štreruvic, c. a kr. plukovníka. s) Kodeš Kladrubský, Reg. IV. 480, s) Lib. conf. archiv Třeboňský, kodex Kladrubský. ') Tadra, Summa Gerhardi. s) DD. 14. f. 149. *) Rel. tab. I. 434. Borový lib. erect. I. 91—q2, kodex Kladrubský.
PROSTIBOŘ HRAD.
vsi DalmyšTi. Statek ten pak koupil Bohuslav ze Švamberka, nechal tvrz spustnouti a prodal pak r. 1373 tvrziště v Dalmyšli s třetinou popluži a luk a třetinu lesa Líštnice Rackovi z Prostiboře, kterýž, jak se zdá, později dědiny tyto také klášteru Kladrubskému odevzdal. Roku 1382 daroval témiaž klášteru s Rackem synem a Jindřichem bratrem svým úroky hojné na vsi Strachotině u Puclic takovým způsobem, že sem i převedl úrok někdy ze vsi Telice vydávaný. Za to zavázal se opat, že bude míťi při oltáři sv. Kateřiny kněze, který bufie slouíiti mše za riuše Sulkovu, Unka zetě Rackova a Bonuse manželky Rackovy, a že tělo Rackovo, až zemře, před dotčeným oltářem pohřbeno bude. Racek zemřel před r. 1387, pamatovav před smrtí ještě na klášter Kladrubský, pro nějž poručníci a vykonavatelé posledního pořízení úrok v Staněticích koupili. Zůstavil syna Racka, který se ještě r. 1407 připomíná. ') Kromě těchto vladyk připomínají se ještě jiní, jako r. 1370 Zdenek z Borku odjinud z Prostiboře, který prodal tehda úrok nějaký v Nebilové,2) r 1382 Huk (Hugo) 2 Prostiboře a konečně r. 1403 bratří Habarl a Filip, kteří seděli na Klenovicich. Od nich pocházejí ti, kteří seděli dlouho na Podmoklech, nazývajíce se až do vymřeni Podmoklskjimi z Prostiboře.   Jiná větev seděla již ve 14. století na Vinařících u Loun.
Obraz Prostiboře, jak vyhlížel okolo r. 1790.
Klášter Kladrubský zakoupil Prostiboř pro dobré a bezpečenství svoje. Na věži prý schovávali poklady klášterní a kostelní v čas nebezpečí, a ve vězení ve spodku jejím se nacházejícím trestali prý neposlušné zákonníky. Podlé pověsti prý jeden z nich, který pro své výstupky do věže dán byl, zakázal se opatu, bude-li propuštěn, udělati veliký rybník svou prací a svým nákladem, což i potom věrné vyplnil.8) Z časů prvních za držení kláštera známo jest, že opat Racek mlýn v Telicí (roku 1386) prodal právem purkrechtním, vymíniv odtud plat k hradu Prostiboři. Nějaký čas později, jak se zdá, zastaven byl Prostiboř nějakému nepokojnému šlechtici. Ze starých počtů města Stříbra jde totiž na jevo, že hrad Prostiboř byl r. 1403 od vojska královského obléhán. Ke konci měsíce června poslali sem Stříbrští mzdu pro Erharta puškaře a ještě po hodu Všech Svatých posílali sem chléb, odkudž viděti jest, že obleženi až do zimy trvalo.4) Zástava trvala i potom ještě a proto připomínají se r. 1407 Vrš mladší z Prostiboře (t. j. z Modřejovic), roku 1410 Bcncda z Volf Steina seděním v Prostiboři a roku 1412 Slavibor z Modřejovic jako patron kostela Prostibořského.5)
Klášter Kladrubský padl r. 1421 v moc bratři Táborských a nějaký čas od nich lbyl osazen. Roku 1427 vyskytuje se veliká část klášterství Kladrubského, Kladruby samé a hrad Prostiboř v držení
*) Kodex Kladrubský, acta jud.    3) Archiv Plzeňský.   3) Koppl, Gesch.  v. Kladrau 45.    4) Staré knihy v museu Plzeňském. !) I>D- Ig. str. 56:, archiv i. VI. 460, lib. conf.
PROSTIBOŔ HRAD.
Älarkéty ze Šternberka, vdovy po Jindřichovi z Elstrberka a na Plané.')   Bezpochyby přišlo k tomu tak,
že Jindřich v čas Prostiboř osadil a kláštera na kališnících dobyl.   Za nějaký čas stal se opatem BuSek
z Vrtby (f r. 144.3) a ten zastavil Prostiboř příbuznému svému Janovi z Vrtby, jenž se v držení hradu od
r. 1438 vyskytuje.  Roku 1441 nacházíme jej mezi těmi, kteří opověděli konšelům Budějovským.  Po smrti
Buškové mrzelo to klášter, že byl Prostiboř od ného odcizen, a proto si vymohl r. 1457 povolení na. králi
Ladislavovi, aby mohl hrad Prostiboř od Jana vyplatiti.2)   Podlé toho dal Jan opat dobrou vůli a moc
Mikuláši z Rejšic a z Vrbice, číšníku králové České, aby mohl Prostiboř vyplatiti.   Roku 1459 dne
14. dubna stala se mezi oběma stranami smlouva taková, že Mikuláš má s Jindřichem a Détřichem, bratří mi
svými, Prostiboř vyplatiti a když by to zboží vysvobodili a jeho se zmocnili, že je nemá opat splacovati
za plných dvanácte let; pakli by potom chtěl vyplatiti, byl povinen rok napřed dáti védéti. Pochybujeme
však, že k této výplatě přišlo, poněvadž se Jan z Vrtby zase r. 1466 pánem na Prostiboři nazývá a tu
ješté r. 1475 seděl. Zdá se, že roku tohoto zemřel, poněvadž se odtud Sezema z Vrtby jako pán na Prostiboři
vyskytuje. 3)   Týž měl r. 1480 při s macechou svou Dorotou o lesy, které příslušely k Dalmyšli, pročež
vypraven tam byl purkrabě hradu Pražského, aby je rozeznal.4) Až do r. 1490 vyskytuje se jako svědek
v různých pamětech a "následoval po něm Burjan z Vrtby, jenž ješté r. 1510 Prostiboř držel.*)   Asi v ty
časy neb o něco málo později stalo se, že hrad Prostiboř tehdejším držitelům byl dědičně prodán.
Od r. 1526 vyskytuje se jako držitel Prostiboře Alexi Dobrokost z Ronšperka, jenž před r. 1528
zemřel, zůstaviv vdovu Elišku ze Šternberka. s)   V Prostiboř uvázal se pak Vácslav Dobrokost z Ronšperka,
a ten prodal roku 1537 zámek, dvůr a ves Prostiboř, dvůr a ves Dalmyšl či Darmyšl, dvůr pustý a ves
pustou Sovolusky a ves Telici s podacím v Prostiboři Kryštofovi Točníkovi z Křimic.')   Tento zemřel
několik let potom a poněvadž po něm dědiců nezůstalo, podědil statek jeho bratr Vácslav, jenž se již r. 1545
v držení Prostiboře nacházel.8)   Týž převedl r. 1550 véno manželky své Anny z Prostiboře ze statku
Křimického na statek Prostibořský a r. 1551 dal uliti nový zvon do kostela Prostibořského.9) Pocházeje
po předcích z rodiny městské, kteráž slynula v Plzni bohatstvím, nejeden úštipek na to vyslyšel, ač rod
jeho již od sta let byl ve stavu vladyckém.   Tak na př. se stalo, že Petr Muchek z Buková sedě r. 1555
na Zelené hoře u Adama ze Šternberka promluvil k Markétě Kočovské z Křimic: „Ten Točník, bratr
Váš, ten Točník, ten zemánek 1 a není zemánek, jest měštěnín, však to v Plzni o něm praví." ,0) Z ostatních
jeho soudů připomeneme, že dal Hynkovi Chrtovi ze Rtína koně hnědého, kterému Perglár říkali, na
odměnu zase jiného dobrého koně, ale toho se teprve r. 1560 dosoudil. ") Vácslav zemřel r. 1570, odkázav
posledním pořízením krátce před smrtí zdělanvm statkv svoie Prostiboř. Křimice a VrinrTiiríf> rř^m svnAm . . . * -<       . 3 - - - -ji------— —— - j' • ——
svým Janovi, Vácslavovi a Michalovi. Když potom k dělení přišlo, dostal Jan Prostiboř a Vácslav Křimice; byl-li Michal v čas děleni živ, není nám známo. Jan cítě nedostatek zdraví učinil roku 1573 pořízení o manželce své Marjaně z Prostiboře a dcerách svých a zemřel téhož roku mezi soudem, kterýž mu povstal proto, že u Bukovce Mikuláše pastýře kordem zbil a jemu hlavu prorazil. ,a)  Prostiboř se dostal
') Fr. v. Bezold K. Sigmund II. 166. J) Kodex Kladrubský, arch. v Budějovicích. ") Kodex Kladrubský, arch. ftí. Mnichov, kapitul, a bibl. Prai. 4) Archiv í. VII. 549. J) Kodex Kladrubský, archiv bibl. Praž., reg. kom. soudu. •) Archiv Domažlický, reg. kom. soudu. '•) DZ. 6. D 30. ■) DZ. 83 L 28, 9) DZ. 9. F 25, Sommer na str. 162. '*) DZm. 2 L 27. 1') Reg. kom. soudu. ,a) DZ. 17 D 27, 18. B 23, reg. kom. soudu.
Hrady a zámky České IX. 25
PROSTIBOŔ HRAD.
potom Purkartovi Totniku z Křimic, synu Vácslavovu. ') Týž byl na onen čas osobou na slovo vzatou, neboť jsa od r. 1603 císařským radon, podkomořím a soudcem zemským, míval také platné účastenství v tehdejších sněmích a jednáních stavovských. Jako všechen jeho rod věrně stál sice při straně katolické, ale r. 16iq přece přistoupil ke snesení stavúv o zavržení krále Ferdinanda II. a zvolení Bedřicha falckrabé toliko vykonáním přísahy; ale poněvadž při témž snesení stavů nebyl přítomen, zanedbav obesláni k témuž sjezdu, z té příčiny od stavúv odbojných za neupřímného syna vlasti byl prohlášen a mezi osoby položen, kteréž napotom v úřadech a službách královských a zemských bývati neměly. *) Zemřel nedlouho potom bezdětek, a tak se dostal statek Prostibořský sestře jeho Lidmile, nevdané a nevybyté. Táž postoupila r. 1624 zámku, dvoru a vsi Prostiboře s podacím, vsi Darmyšle s dvorem poplužným a Telice a vsi pusté Sovolusk Janovi Rudolfovi Volfingárovi z Ploskovic a Volfspachu a Zuzaně, manželce jeho.3) Tento stal se radou královským pro veliké zásluhy, jichž si dobyl jako primátor města Plzně, dav schovati kostelní klenoty a svobody městské při dobytí města; z té příčiny potvrzen mu r. 1626 stav vladycký a polepšen štítek jeho štítkem modrým, bobkovým věncem ozdobeným, na němž bylo zlaté písmeno F. *) Po něm následoval syn (?) jeho Jan KryStof. Roku 1636 na den sv. Bartoloměje přijel k němu na Prostiboř na žádost jeho Jan Adam Sok z Plumentalu na Nedražicích a drahnou chvíli u něho zůstal. Když pak se k noci schylovalo, oznámil mu, že již odjede, ale Jan Kryštof jej zdržoval a vrata zamknouti dal. Obávaje se Sok, aby se mu tím opožděním něco zlého nepřihodilo, nechal svých koní u Volfingára a přes rouben u vrat přeskočil. Tu Jan Kryštof za nim koně jeho s posměšnými řečmi ven ze dvora vyvešti dal a potom vyšed před vrata o něm německou řečí promluvil, že jest jemu šelmovský kus udělal a jeho zámek zlezl.b) Jan Kryštof byl ženat s Lidmilou Chlumčanskou z Přestavlk, s níž splodil pět dětí. Těm se po smrti jeho (r. 1672) dostaly statky Prostiboř a Veselí a dům v Plzni. Jeden z těch dětí, Ferdinand Josef, zemřel ve věku mládeneckém; r. 1Ď96 živi byli ještě jeho bratří Frant. Rudolf, Vácslav Karel a Jan Antonín, kteří se v dědictví zemřelého v Prostiboři uvázali.8) Od rodu tohoto dostal se Prostiboř v držení rodiny Sirntyngárú 2 Širntynku, r. 1755 pak Renaty hraběnky z OprSdorfu rozené z Širntynku. Skrze ni dostal se Prostiboř v držení hrabat z Opršdorfu, ale po smrti Františka hraběte z Opršdorfu prodán dražbou (r. 1789}. Měl jej potom Vácslav Hora z Ocelovic, potomek staročeské rodiny, který jej prodal r. 1799 již zmíněnému Jindřichovi hrab. z Grafenreutu, jenž z pouhé libůstky věž zdejší přepevnou zbořiti dal. Za naší paměti byl zakoupen od knížecího rodu Lówensteinského a držen k Boru. O tvrzi v Dalmyšli již v dějinách k r. 1373 bylo mluveno,
') DZ 1084. A 26. ') Bílek, děje koní. ') DZm, 238. A 23.   ') Reg. král. ve Vídni.  s) DZm. 152. G 6.  ") DZ. 115. D 10, 117. K 18.
Prostiboř od severní strany.
merklín tvrz.
si uprostřed mezi Přešticemi a Merklínem leží město Merklín v údolí Bukovského potoka, který se odtud Merklínkou nazývá. Nedaleko něho na návrší stávala tvrz, z niž povstal zámek a ten byl později stržen a na jeho místě postaven v letech 1824—1825 nynější zámek. Takovým způsobem zahlazeny i poslední zbytky bývalé tvrze, jestli se které udržely.
Merklín obdržel jméno své od osobního jména Merkla, kteréž jest nemeckou obrněnou bud jména Marek nebo Markvart. Vyskytuje se také poměrně pozdě, totiž teprve ve 14. století, ale tu hned jako městečko. Tehda byl v společném držení Nepra a Bohuslava, snad bratří. Něpr vyskytuje se od r. 1362 až do r. 1379 a r. 1375 podával s Bohuslavem nového faráře do Merklína, totiž Bohuslava, syna svého ') Bohuslav starší zemřel před r. 1391 a jmění jeho, na něž se sáhnouti chtělo právem odúimrtním, uchráněno pro dcerku jeho Hedviku a Bohuslava, faráře *) Poněvadž chtěl Něpr pro kostel Merklinský jistý důchod ukázati, ale pro brzkou svou smrť toho provésti nemohl, dal Bohuslav, syn jeho, jakci jeho pravý dědic k témuž kostelu úrok na Merklíně, mlýnu v Jamkách a vsi Bolkové, aby nový kněz střídník kromě těch, kteří již byli, chován býti mohl.3) Mezi tím byla se Hedvika vdala za Knnrdta Bomíka ze Stítar, odjinud 2 Bystříce, kterýž se takto stal spoludržitelem Merklína. Z těch příčin bylo darováni dotčené obnoveno roku 1410 i od Bohuslava i od Kunráta a výminka přidána, že má býti střídník oltářníkem u oltáře Navštívení Matky boží a má v domě vystavěném bydleti. Svědkem toho nadání byl Matěj vladař nebo správce na Merklíně. Roku 1413 přidal "Kunrát s manželkou svou témuž oltářníkovi nějaké důchody a vyskytuje se roku 1417 samojediný jako patron kostela Merklínského, drže zboží to ještě r. 1431.*)
Za dob válek husitských dostal se Merklín v držení jistého Michala, jenž býval měštěnínem ve Stříbře, potem si Merklín koupil a odtud se jako nějaký vladyka z Merklína psával. Erb jeho byla větev, z niž visely dva lupeny. Přikázav se do služby pánům z Gutšteina opověděl Michálek roku 1449 Sasům.6) Shledávaje, že oltář Matky boží v kostele Merklínském skrze předky byl nedostatečné nadán, přidal k němu r. 1453 úroky a zapsal je na jednom domé v městečku, na louce pod horou Kloušovskou u Merklína a rxlýnu pod Klouíovem.e) Syn jeho Petr z Merklína vyskytuje se od r. 1450, kdež drZel s jednotou Poděbradskou. Za jeho služby zastavil mu král Jiří r. 1466 dvůr Maškrov kláštera Chotěšovského.7) Potomci jeho nazývali se AJerklínskými z Merklína a rod jich ještě dlouho potom v Čechách trval. Poslední toho rodu, kteří na Merklíně seděli, totiž Jan a Petr prodali tvrz, dvůr a městečko Merklín s podacím Vilémovi z Chříňova, což se stalo před r. 1496, neboť roku tohoto a za let následujících vyskytuje se Vilém jako pán na Merklíně.8) Vilém žil ještě r. 1508, kdež prodal ves svou Kříženec. *) Zůstavil s\ny Vácslava, Hynka a Petra. Vácslav, jenž se od r. 1510 připomíná, zavražděn jest v Domažlicích od domácích obyvatelů; bratří jeho se o to zdvihli, a teprve se spokojili, když: obec Domažlická 200 kop grošů na záduši a mši věčnou dáti připovéděla.t0) Přikoupivše pak Bukovou rozdělili se r. 1546 tak, že Hynek dostal za svůj díl Bukovou a Dnešnice a Petr Merklín s pustými vesnicemi Horoušany a Jesení, a každý z nich polovici popluží Otěšického. Petr býval hejtmanem kraje Plzenského, přikoupil r 1555 dvůr kmeci v Otěšicích a zemřel roku 15Ď0, zůstaviv dcerku Kateřinu, ") kteráž se vdala za Zdislava z Říčan a na Zásmucích. Z manželství tohoto pošli synové Adam, Petr a Karel, kteří r. 1591 sestře své Evě vyplatili 5250 kop m. jako podii její z mateřského statku, ale pak prodali r. 1 595 tvrz Merklín s dvorem a pivovárem, městečko, dvůr Horoušany na pusté vsi postavený, dvůr a ves Otěšice a čásť vsi Bolkova Oldřichovi z JZíčdn na Pňovanech. ,a) Z četných Oldřichových synův ujal Mexklín napřed Vilém, ale postoupil ho r. 1615 za díl bratru svému Hermanovi. ") Tento ač katolík přistoupiil k zavrženi krále Ferdinanda, pročež lid císařský statek jeho osadil a mocné vzal.   Asi v 1. i6zo—1623 umřel Heřman a obviněn potom, že stavům dané
') Berné kraje Plzenského, lib. conf kodex. Kladrubský. ') DD. 13. f. 125. ') Lib. erect. V. 122. Nějaké dědictví v Merklíně měl také Habart Hedvábný, jenž asi r. 1408 zemřel ') Lib. erect. IX. \ 6, lib. conf. arch. kapitulní. s) Kopiár Stfíbrský v arch. Třeboň., archiv Drážďanský. ') Ada Žitav. arch. ŕ. III. 55a, IV. 44. !) Archiv c. k. dvorský a Třeboňský. ') DZ. 7. G 14, arcliv bibl. Pražské. ■) D2. 6. C 4. '") Archiv ě. IV. 244, reg kom. soudu. ") DZ 12. ]B 26, 13. L 30, 4a. D 17. ,5) DZ. 167. N 8, 170. D 2. ") Roz vržení sbírek, str. 40—50.
35*
JEŽOV TVRZ.
platil, sám do pole vytáhl a společné jich snesení podepsal, ale bratr jeho (Vilém?) svědky dokázal, že nikam netáhl, ošklivosť měl a spis, nevěda co to, podepsal a před bitvou Bělohorskou u knížete Bavorského milost vyhledával.') Bratří jeho tudíž jako dědici ponecháni při dědictví svém, ale poněvadž byl statek Merklinský od vojáků tak spustošen, že se ho ani ujiti nechtěli, postoupen jest na poručení Karla z Lichtenšteina, místodržícího, r. 1623 Vilémovi z Klenového a Řičanští pak r. 1624 trhovou smlouvu naň sepsati dali. -) Když pak Vilém r. 1642 zemřel, zůstalo po něm sice veliké jméni, ale také drahně dluhů. Na jich uplacení prodali r. 1652 komisaři od soudu zemského zřízení Merklín a Horoušany Anni Albertině z Říčan hraběnce z Fyrštemberka a na Olbramovicích, ale tato nemajíc v témž statku pro jeho vzdálenost zalíbení, postoupila ho r. 1653 Janovi Gre/ovi z Grefenburka, radě při apelacích a královskému prokurátorovi, směnou za statek Jindický.a) Podobným způsobem nabyl Merklína s Kloušovem a Bijadly, které byl Gref k němu připojil, r. 1659 Jaktib Filip Berchtolt svob. p. z Uherčic.*) Tento připojil k Merklínu Bukovou a zemřel r. 1079. Nejstarší syn jeho František Ferdinand ujal r. 1681 Merklín, také jako poručnik bratra a sestry nezletilých, ale prodal r. 1692 zámek a městečko Merklín, tvrze Bijadla, Kloušov a Bukovou a vsi Soběkury, Zemětice, Čelakov, Bukovou a dvory Horoušany a Lhotu Františkovi Zdeňkovi hraběti Novohradskému z Kolovrat.*) Tento zemřel r. 1716, zůstaviv drahně dětí, z nichž nejstarší František Vácslav ujal Merklín a prodal jej r. 1723 Antonínovi Bedřichovi Convayovi z Waterfordu, radě při úřadu nej vyššího purkrabství. e) Náležel pak dlouhá léta rodu Morzínovskému, jenž připojil k němu Ježov a Ptenin, a dostal se pak dědictvím Krakovským z Kolovrat a od nich též dědictvím hraběti Palffy.
ježov tvrz.
ápadně od Švihová a jižně od Merklína pod horou Bélčem stojí uprostřed vsi Ježova ve dvoře poplužném bývalá tvrz Ježovská, staré hmotné stavení v renesančním slohu postavené o jednom poschodí, jehož krov vysoko jsa vyhnán dodává celku tvaru malebného. Přízemí tvrze jest všude pěkně sklenuto. V pravo ode vchodu do přízemí jest veliká síň klenutá, dlážděná původními dlaždicemi šestihrannými z pálené hlíny, jíž se nyní jako čeledníku užívá. Vedle této síně jest malá světnice (nyní obydlí šafářovo), v níž se nachází zbytek krbu provedeného v slohu barokovém a ozdobeného nahoře erbem Černínů z Chudenic. Dubovými schody přichází se do prvního poschodí, v němž obyčejné správce bydlívá, a vstoupí se napřed do prostranné síně. V pravo od schodů nacházejí se dva pokoje klenuté, jichž klenby uměle jsou ozdobeny prací štukovou. V jednom pokoji, který před několika lety byl tak zvanou „černou kuchyní", byly, jak se po oškrábání mouru a vyčištění zdí shledalo, ozdoby klenby ve vzorech známého dnes národního vyšívání provedeny, v druhém pokoji jsou pouze kruhy v maltě, ve kterých snad namalovány bývaly erby rodin spřízněných. V levo od schodiště jest bývalá prostranná tabulnice s rákosovým stropem a podlé ní zase dva pokoje, z nichž jeden jest dnes kuchyní. Mezi schodištěm a touto kuchyní nachází se úzká chodba, kterou se chodívalo do přístavku věžovatého, bývalé kaple, která je dnes špižírnou Ani v bývalé kapli ani na celém tom přístavku, který jest vystavěn mimo hlavní zdi zámku, nenajde se i při bedlivém pátráni nic paměti hodného. Zvenku okrášlena bývala okna při vrchu svém vypouklými okrasami, ale dnes pouze u některých oken lze zbytky spatřiti. Nade vchodem do zámku bývaly také podobné okrasy a mezi nimi erb nějaký, ale poněvadž byl příliš vypouklý, utrpěl mnoho povětřím a kus po kuse spadával.
Podlé pověsti lidu nacházelo se při samém zámku (v nynější zahradě) návrší uměle nasypané a prvního poschodí dosahující, které prý spojeno bylo se zámkem skrze kožený (?) most. Pamatují také lidé, že na návrši tom vrchnosť jídávala. V pravdě končí se chodba v prvním poschodí na pravé straně schodiště, o níž se již zmínka stala, dveřmi dnes zazděnými a není pochyby, že se tudy ven po mostě (ovšem dřevěném) chodívalo, jak zvenčí ještě dobře pozorovati lze. Nemineme se s pravdou, pokládáme-li toto návrší za staré tvrziště, na němž tvrz ve 14. století postavena byla. Vedle zámku v těch místech, kde dnes postaveny jsou stáje, stával pivovár, jenž byl asi před 50 lety zrušen, tak že zůstaly jen pivovarské sklepy pod byty dvorské čeládky. 7)
') Klips. Křivoklátský, Bílek, děje konf. *) DZ. 302. O 20 !) DZ. 312. A 26. A 30. ') DZ. 318. J 8. :) DZ. II6. D 32, 402. K 29.    fi) DZ. 497. M 25.   7) Popis Ježova zaslán byl panem správcem Jos. Nevrlou.
JEZOV TVRZ.
189
UIL> 1		JJMJ L			LLHJ	
1				i		
Starý krb v Ježovi (podlé nákresu zaslaného p. ředitelem Edv. Běbálkem v Chudenicích I.
Se stavem nynějším zámku shoduje se starý popis z r. 1738, jenž zni takto: Tato tvrz jest zcela od kamene vystavená a prejzy přikrytá a vynacházi se při ni při vchodu siň velká klenutá, pak v pravo pokoj a kabinet klenutý, v levo zase pokoj a za ním lokajna, dále i kuchyně klenutá; v druhém stoku jest zase síň, v levo velká tabulnice, podlé ní dva pokoje, v pravo však jeden do dvora a druhý do zahrady, pokoje klenuté.   Při téže tvrzi jest kaple klenutá a pod ní sklep též klenutý. ')
Nejstarší nám známý držitel Ježova jest Bohuslav z Jehova, jenž byl r. 1251 při dvoře markrabě Přemysla v Netolicích. Jindřich odtudž připomíná se r. 1320.") Roku 1379 byla ves tato mezi několik vladyk rozdělena; nějaký Ješek držel půl lánu a půl držel Drslav ke zboží svému na Vřeskovicích. •) Roku 1393 žil nějaký Suda z Ježova, jenž prodal nějaké dědiny klášteru v Rokycanech. *) Tím jsou zprávy o vladykách Ježovských vyčerpány, neboť o Otíkovi z Ježov, jenž se r. 1425 připomíná, není známo, ze kterého Ježova pocházel. 5)
Na Ježově usadili se záhy vladyky z Lub, kteří se psali odtud Ježovskými z Lub. Předek jich jménem Mikuláš koupil roku 1491 statek Zálužany a, tuším, nic na Ježově neměl. Bud on se z Ježova vyprodal, anebo Petr Ježovský, jenž asi r. 1496 bez dědiců zemřel.6) Roku 1518 držel Ježovy Mikuláš Neôilovský 2 Draholuze.') Týž, jak se zdá, koupil jej společně s bratrem svým Janem, od něhož se odděliv vzal za díl tvrz, dvůr a ves Ježov a pustil mu zboží Nebílovské.8) Jak Mikuláš, tak i syn jeho Adam skoupili něco statků v okolí, jako Pušperk, Polyni, Černíkov a obyčejné na Polyni bydlívali. (Viz na str. 45.) Když se Adamovi synové Smil a Vojtech r. 1592 o pozůstalost otcovskou dělili, dostal Smil za díl svůj tvrz s příkopem vodním, dvůr a ves Ježovy (jak se tehda říkávalo), vsi Trnčí, Slatinu, Lučici, člověka ve Zdeslavi, tvrz pustou a ves v Černějkově.9) Jak dlouho Ježov měl, není známo, poněvadž se roku 1015 v drženi jeho }tm Kryiloj RúĹiíi 2 lluiiáu vyskytuje. Ale týž prodal JsŽCV JSŠtě téľiCŽ reku Jindřichovi Černínovi z Chudenic, jenž jej připojil k panství Švihovskému'") a až do své smrti (r. 1640) držel. Při dělení se synů jeho připadla tvrz Ježovská „od kamene dobře vystavená a cihlami přikrytá, se všemi a všelijakými pokoji, tak jakž v svém zavřeni a obmezení od starodávna zůstávala", k druhému dílu Švihovskému,") jenž byl Jana Maximiliana Černína. O něm již vypravováno na str. 20. a 21. Při odhadu
') DZ. 162. H 9.   ') Reg. I. 593, rel. tab. I. 399.   a) Berně na str. 13.   ') Rel. tab. I. 551.   s) Archiv £. III. 253.   •) Rel. tab. II. 449, DD. 17. f. 280.   ') Arch. musejní.   ■) DZ. 5. J 23.   ») DZ. 172. A 15—22.    ") Rozvrženi sbírek na str. 52.   ") DZ. 71. G 9.
TVRZE NA MERKLINSKU.
tohoto dílu r. 1662 dostal se Ježov s dotčeným dilem v držení synů Děpolta Protivy Černína, kteří se o néj r. 1663 dělili. Jeden z nich, Jan Heřman, dostal za díl statek Ježovský, na némž se usadiv, zase tvrz zdejší od Nebílovských postavenou obnovil. Týž byl ženat s Eliškou Saloménou z Chudenic, přikoupil roku 1690 statek Kšenický a zemřel roku 1699, zůstauriv dvě dcery Annu Veroniku a Majdalénu Justinu. Roku 1738 přišel statek tento Černínovský k odhádáiní věřitelům. Dostal se potom hrabatům z Morzína a připojen od nich k panství Merklinskérou.
tvrze na merklinsku.
ZEM ETICE.
si pul hodiny pod Merklínem leží ves Zemělice, která se vyskytuje již r. 1230 v držení kldStera Kladrubského.') Za husitských válek, když některé statky téhož kláštera rozchváceny byly, dostaly se Země tí ce v držení zápisné neznámých lodin. Když je držel Zikmund Chlumčanský ■ Přestavit (okolo r. 1544), stála tu také tvrz, kterouž bezpochyby zápisní držitelé postavili. Jan mladší z Lobkovic obdržev (r. 1550) od krále Ferdinandi k tomu moc, obeslal Jiříka Chlumčanskčho z výplaty tvrze, dvoru a vsi Zemětic a vsi pusté Bij-ull (r. 1564). ale pak se s ním po dobrém srovnal.') Držitelé postavili si pak novou tvrz v Bijadlech, a tvrz Zemětická opuštěna.
BIJADLA.
ezi Merklínem a Zemětici stojí dvůr Bijadla, na jehož místě YK'J dříve ves S kostelem farním stávala. Ves tuto i s kostelem í. $í?4 daroval kníže Vladislav r. 1115 kldSteru Kladrubskému.1) ' Co řečeno svrchu o Zeměticich, platí také o Bijadlech, jež se v 16. století jen jako pustá ves vyskytují, byvše bezpochyby za válek o náboženství spáleny. Z toho však, že se r. 1597 Markvari Chlumčanský ti Přestavit seděním na Bijadlech nazývá, lze soudili, ře st tu postavil dví r a snad také tvrz, kteráž se teprve v 17. stol. připomíná, poněvadž jest pamětí o Bijadlech velice poskrovnu. Ještě r. 1612 seděl tu Markvart,1) ale r. 161; držena již Bijadla k Ježovu3) a r. 1659 vyskytuje se tvrz Bijadla a ves Zemětice jako příslušenství panství Merklínského.
OTĚŠICE.
edaleko Merklína k jihovýchodu  jest ves  Otěšice, nyní obecně Vojtčšice zvaná, jak se jí také již v 16. veku rify. I-    kávalo.   V 13. století byla ves ta v držení kláštera sv. 1, Jiří na hrade Pražském, ale již roku 1328 seděl tn Ota
2 Olěsic") Od té doby tu bývala tvrz. Praotec vladyckého rodu, který se odtud jmenoval a teprve za naší paměti vymřel, byl BohuSe z OtěSic, jenž žil r. 1365 a r. 1371 byl mrtev. Syn jeho Jindřich stal se r. 1374 kanovníkem kostela Vratislavského.1) Od počátku 15. století vyskytnjí se bratří Bohuslav nebo BohuSe a Vácslav z OtiSic. Tento byl v 1. 1402—1414 pánem na Osvračíně, onen držel s ním Osvračín, ale vyskytuje se r. 1405 jako pán na Starém Sedlišti, r. I406 jako držitel hradu Kansperka na Moravě a od r. 1409 jako držitel Skočec.*)   Ani jeden, ani druhý bratr již
Otěšic neměli, neboť, statek tento již ke konci 14, století byl prodán. Již r. 1398 připomíná se Stanislav z Nové vsi, odjinud z Otěšic. Tento seděl tu ještě r. 1417 a obdaroval tehda kostel Kotounský.1) Koku 1427 držel Otěšice Jaroslav 2 Čeiovic a po něm následoval něco později BuSek 3 Prostiboře.'') Nástupce jehc Jan z Prostiboře zapsal r. 1495 tvrz, dvůr a ves Otěšice Vilémovi z Chřířiova a Janovi Bohuchvalovi z Hrádku, kterým také dala Markéta z Prostiboře právo své k témuž statku.3) Vilém připojil Otěšice ke zboží Mer-klínskému a tvrz zdejší spnstla tak záhy, že se v zápisech 16. století již nepřipomíná. Otěšice patřívaly od r. 154° až do r. 1674 z části k Merklínu, z části k Bukové.
KLOUŠOV.
' d Merklína k jihozápadu jest ves Kloušov. Nedaleko ni na břehu rybníka spatřuje se místo, kde stávala tvrz Klouži£ šovská. kdež v první polovici nynějšího století všelijaké starožitnosti a „hliněné ozdoby" (totiž staré kachle) vykopali. Jako n ej starší držitel její vyskytuje se v letech 1373 — 1379 Zbyněk z KlouSova, jenž držel také Močerady a Bukovou a asi r. 1381 zemřel.'! Erbu byl, jak se nám vidi, svini hlavy. V 15. stol. připojen jrst Kloušov k Merklínu a zůstal v dílen i MerkUnskýeh z Merklína, i když byli Merklín prodali. Koku 15(5 připomíná se Vácslav Klousovský z Mer/tUna.) Dcerou Jeho byla bezpochyby Anna a Merklína, jež obdržela r. 1532 majestát, aby mohla o statku svém poříditi. Táž vložila si roku 1549 v obnovené dsky zemské Kloušov tvrz pustou, dvůr a ves a Lhotu ves pustou a zapsala týž statek r. 1552 Bohuslavovi z VidrSperka, manželu svému.') Tento držel také Hlohovou, Kamenici, P ten í n a jiné statky, jež zůstavil čtyřem synům svým. Z těch ujal Vácslav, druhý syn, Kloušov, ač tu také nějaký čas bratr jeho Balcar seděl.1) Zemřel r. ItJOg, zůstbviv dva syny, z nichž starší KryStof držel Kamenici i Kloušov a tento ještě r. 11)12,') kdež zapsal věno manželce své Judytě Vidršpergárově z Janovic. Ale již r. 1615 držel Kloušov Jan z Klenového.') Týž žil ještě r. 1629, kdež se o pokutu za účastenství své v minulém odboji porovnával. Kloušov držela polom Eva Pirgekova rození a Mitrovic, ale pro dluhy Janovy přišel r. 1656 k odhádání. Ujal jej napřed přední věřitel Jan Karel Hloiek ze Žampacku, ale postoupil ho r. 1657 Janovi Grefovi z Grefenburka. jenž jej připojil ke statku Merklínskému.
') Reg. I. 455. Viz i reg. II. 956. ') Kopiář v arch. %ub. reg. kom. soudu, arch. v Touškově. ') Reg. I. 89. ') Arch. č. IV. 61, arch. gub. *) Rozvržení sbírek na str. 52. *) Reg. I. 337, 380, III. 579. *) Reg. Vatikán.   *J Brandl, lib. cital. I. 186, lib. conf. arch. Plzeň.
') Rukopis kapituly Pražské, lib. erect. XI. 151. ') Archiv c. k. dvorský, stará kniha Plzenská (v nár. mus.) 8| Rel. tab. II. 478, arch. č. V. 557, DZ, 249. A 3a ') DD. 13. f. 114, 15. C '97, berně na str. 21. 6) Archiv č. III. 552, archiv musejní, "i Reg. král. ve Vídni, DZ. 86. C 9, 250. 5) Titular r. 1572, reg. kom. soudu. ") Archiv gub.
°) Rozvržení sbírek na sir. 52. Ic) DZ. 28. C 9.
L 18.
TVRZE NA MERKLÍNSKU.
.91
BUKOVÁ VELKÁ.
yodinu cesty jihozápadně od Merklína jest ves Buková, v niž se ještě v první polovici našeho století zbytky nějaké tvrze spatřovaly. V 1. 1354 — 1358 držel ji Hynek z Bukové, spolu pán na SUněticích. Jestli z této Bukové pocházel rod Lažanských z Bukové, :edy tento Hynek byl zajisté jejich předek. Po něm držel Bukovou Zlynlk 1 KlouSova (| r. 1381), jenž ji prodal asi r. 1380 Bakuchvalovi 1 Krčních.') Od té doby držena Buková ke Hrádku (viz na str. ic8) až do polovice 15. století, kdež přišlo k rozdělení obou statku. Vyskytuje se pak r. 1463 jako držitel její BohuSe Bohuchval z Hrádku.*] Po něm následoval r. I49I Jan Bohuchval a později Viktcryn téhož rodu. Když pak tento zemřel, nezletilé děti zůstaviv, projal poručník jich Mikuláš z Velemyšlevsi r. 1542 tvrz, dvůr a ves Bukovou s podacím a vsi Otěšice a Strýč-kovice Hynkovi a Petrovi bratřím Chřiňovcůtn z Chfiňova.') Na témž statku věnoval Hynek manželce své Kunhutě ze Šertynku (r. 1546], obdržev jej právě za svůj díl.') Týž zemřel r. 1571, zůstaviv z dvojího manželství (druhou manželkou byla Alena z Pratendorfu) jedinou dceru Reginu, kteráž vdána byla za Állpdna ze Slavic. Dědicům těchto se statek lukovský odkazem dostal.-11) Synové Vilém a Karel se Slavic i na místě Jana bratra jich němého a Doblc bratra nezletilého nesnáze činili mateři své, poněvadž jim statku nepostupovala, ano u soucu zemského na ni žalovali. Roku 1601 smluvena tak, že jim Kamenice postoupila ihned a Bukovou do smrti podržela.6) Regina íila ještě roku 1612, kdež koupila díl vsi Otěšic, ale r. 161É drželi statek již dotčeni synové její') a jsouce náboženství katolického zůstaveni jsou při temže statku i po bitvě Bělohorské. Později držel Sukovou a Otěšice Oldřich Adam s Říian, jenž zemřel r. 1670, zůstariv vdovu a dětí. ale již r. 1681 spojena byla Buková s Merklínem.1)
BÍŘKOV.
y
Jihovýchodně od Merklína jest ves Biřkov, kteráž stála již ve 13. století, jsoac sídlem Břetislava z Biřkov a (r. I24S), praotce rodu R jžemberskáho.°) Z téhož rodu pocházel také Ota s Bířiova, odjinud řečený z Vřeskovic, jenž prodal r. 1339 mlýn svůj nade vsí Kšenici ležící klášteru Chotěžov-skému.1") Od něho neho některého jiného ze starších vladyk Bíř-kovských postavena jest při vsi tvrz, z níž zbyl pahrbek vodou otočený a posud „na tvrzi" zvaný.") Asi r. 1379 držel tvrz tu Bohuchval z Hrádku a prodal ji tehda nějakému Alfovi ") Roku 1412 seděl tu Petr Frase z Chrtstu, jenž na Biřkově manželce své Markétě věnoval. Dávno po smrti Markétině, když věno to odíimrtí na krále spadlo, vyprosil a je Vilém z Mečkova (r. 14^4) a podržel přes odpor Petra z Chrastu. Později seděl tu Jan Pokoniciý % Dlouhé vsi a když tento bez děciců zemřel, vyprosil si oriúmíť (r. 1485) Jan z Roupova a připojil Biřkov k panstvi Roupovskému.Ja) Tvrz potom spustla, poněvadž tj nikdo nghydlival.
PTENÍN.
Od Merklina k jihu jest ves Ptenín s bývalým zámkem, na jehož místě stávala tvrz. Roku 1668 popisuje se jí, když již přestavěna byla v zámek, jedna polovice. Jako u všech těch a takových
') Lib. conf. berně na sir. 21, DD. 13. f. 114. *) Rel. tab. II, 327. Viz i Palackého děje k raku I467 na str. 396. *) Kodei Kladrubský, DZ. 43. C 24. ') DZ. 8. A 27. Viz děje Merklina. 5) DZ. 17. H 6. «) DZ. 175. O 4. ') DZm. 51. P 1. «i DZ. 115. A 21—22. •) Reg. I. 514. '"I Reg. IV. 254. 290, 1 ) Trajer, Diozese Rudweis 812. ,a) Berne na str. 12. ") Lib. erect. VIII. 157, DD. 16. f. 213, 17. f 228.
Zbytky paláce -v Roupově.
stavení bývaly v přízemí sklep, kuchyně a v ní pec, špižírna, konice, vše klenuté, nahoře byla veliká světnice, kancelář, komora a komora slove hostinec, sklep bílý, světnička dlouhá a j. v. Kromě toho tu byla také některá sýpka. K roku 1738 dovídáme se, že přední díl zámku byl novější a z kamene vystavěný, ale zadní díl ještě starý a celý zámek byl novou zdí ohrazen.
V 13 století tu byla jen ves, kteráž palřila ke Máíteru sv. Jiří na hradě Pražském.') Roku 1379 byla ves mezi několik vladyk rozdělena. Seděli tu Albert, Vyšemír, Olbram, Petr řečený Pardus, Ješek, Sezema a Budivoj, z nichž se někteří také v souvěkých pamětech vyskytují.') Albert zemřel r. 1382 a na jeho jmění v Újezdě sazeno právem odúmrtním; odpíral tomu kromě jiných i Oldřich ze Ptenína, jenž byl popluží od Vyšemira koupil.3) I dlouho potom byla ves rozdělena. Na jedné části seděl Lipol t s Kolelovic, jenž dal r. 1416 almužnu kostelu v Bijadlech, uděliv mu úroky v Bolkově a Pteníně. Seděl tu ještě r. 1427.') Na jiném díle seděl r. 1418 Petr t Kosolup, a Vidolt a Racek ze Ptenína opověděli roku 1420 městům Pražským.') Racek jsa zeman pohožný odkázal před svou smrti (f r. 1437) klášteru Dominikánů v Plzni plat věčný a 5 kop, aby si kalich stříbrný pozlatili.*) Větší část vesnice s tvrzí skoupil potom Bosděch z Kamenice. Týž získal r. I4C0 také ves Kšcnice a obnovil r. 1454 svohody vesnice Milaveč."') Od r. 1479 vyskytuje se Petr Bozdich z Kamenice jako pán celé vsi Ptenína. Nástupce jeho Bohuslav Bozdich vyskytuje se 1. 1492 a od r. 15O9 zase Petr Bozdich z Kamenice*) Tohoto připomínají mnohé paměti soukromé a v nich se také nachází doložena, kterak Ptenín odkázal před r- 1535 Vácslavovi PitipeskJmu 1 Krásného dvoru a jí k se potom s Vácslavem o něj soudil Adam z Kamenice,*) Vácsilav obdržev Ptenin i po nálezu soudu zemského, vložil si r. 154tí ve dsky zemské tvrz, dvůr a ves Ptenín, vsi Pietin a Strýčkovice, vsi pusté Bolkav,
') Reg. I. 337, 380. ') Berná na str. 1 3, starý kopiář v Prachaticích, acta jud. ') DD. 13. í. 11 5. ') Lib. erect. XI. 134, arch. c. k. dvorský 5) Lib. conf. archiv č. IV. 379. *) Archiv Plzenský. ') Archiv bibl. Pražské, archiv č. IV. 239. ") Archiv č. V. 257, DZ. 252. A 18, reg. kom. soudu.    ") Reg. kettn. sondu.
192
TVRZE NA MERKLÍNSKU.
Újezdec a Vyšnovsko vsi pusté.1) Nedlouho potom prodal Vácslav zboíi Pieninské Bohuslavovi Vidrípergárovi z Vidríperka.r) Tento žil ještč r. I574i drže nckolik statků na Plzeňsku. O ty podelili sc okelo roku 1577 synové jeho tak, že dostali Balcar Úsilov, Vácslav Kloušov, Jan Hlohovcu a Maufic Ptenin. Tento poslední zemřel r. 1607 bezdětek a statek jeho dostal se Kryštofovi a Bohuslavovi starSímu, synům Vácslavcvým. Když tito se dělili, dostal onen Kloušov, tenlo Ptenin, ale po rozehráni dilfi Bohuslav na Ptenínč v bílém sklepe peníze od zlata a stříbra, které tam ti, Mauřir zazditi dal, nalezl, vyzdvihl a za sebou podržel na ublížení práv Kryštofových.3) Pokud nám je známo, Bohuslav si těmi penězi nepomohl, podržev do smrti jediný statek Pienin. Týž stalek odkázal synům svým kromě dvoru Hájů, lesu Vyšenska a vsi Strýřkovic, které poručil manželce své Anni VidrSpergárově z Chudenic.*} Ale r. 1623 odsouzen jest Bohuslav polovice jmění, stalek jeho zabrán a prodán manželce jeho Anně.6) Jen tímto způsobem zachován Ptenin synům jeho Vácslavovi Protivovi a Mauficovi Karlovi, kteří se o něj roz dělili r. 1646 tak, že každý obdržel polovici tvrze, dvoru a vsi Pte-nina. Vácslav zejména ohdržel k tomu dvůr pustý Háje a díly vsi Přetíná a Újezdce,*) ale poněvadž upadl do závad, všechen jeho dil skrze věřitele uchvácen. Háje, Přetín a Újezdec dostaly se r. 1660 koleji jezovitské v Klatovech a polovice Ptenina r. 1668 Lidmile EliSce Vfesovcovi rozené Fremutce ze StropHc a ještě jiným vě řitelům.') Než i Lidmila byla po několika letech v takových závadách, že roku 1690 a 1705 polovice její zase odhádána byla věřitelům.•) Mezi tím byl následoval na diuhé polovici po Mauřicovi Syn jehn Bohuslav Karely jenž zemřel před r. 169Č, zfistavjv potomky nezletilé Antonína Leopolda a Vdcslava.") Znenáhla skoupeny díly ty od Černínův a připojeny ke statku Ježovskému.
KŠENICE.
Jižně od Merklína v údolí jest ves Kšenice, kteráž patřila též k starodávnému dědictví pánů z Ryžemberka.  Sezema z Dolan
') DZ. 250. K 17. ') DZ. 47. C 12. *) DZm. 127. J 3. *) DZ. 137. D 22. ») Bílek, děje konf. ') DZ 71. B 27—C 14. *) DZ. 28. L 12, 2g. M 7, 399. R 21 *) DZ. 31. R 23, 36. C 20. ■) DZ. 117. K 17.
prodal r. 1339 »ves Křenice" s poplužím, tvrzí, iryboíkem a mlýny Petrovi proboštu a konventu HáStera CkotilovskJko, od kteréžto doby zůstal klášter v nepřetržitém držení této vesnice až do válek husitských.') Klášter míval tu nápravu, jejíž držitel, kdykoliv proň probošt nebo jeho vladař poslal, s koněm sloužil a snad na staré tvrzi sídlival. Sulek probošt udělil nápravu lu r. 1408 BuSkovi Dleskovi ze PSovlk, jenž tu ještě r. 1426 seděl a odtud ze Kíenic se psával. Poněvadž klášter zakládal penězi, připisovány mu teh da některé úroky.*). Závadami jsa donucen prodal Vácslav probošt r. 1450 osm kop úroku ve Kčenicich, kromě náprav nika, mlyništč a lesů Janovi Bozdichovi a Olbramovi bratřim z Kamenice, a ostatek platu prodal r. 1455 týmž bratřím a Matěji z Kosova, faráři z Vřeskovic k založení oltáře v kostele Vřeskovském.*) Takovým způsobem diDstaly se Kšenice (pak snad i s nápravou) v zápisné držení světských držitelův a čásť vesnice r. 1452 prodána dokonce v dědičné držení vladyk Pieninských, tak že ke Ptenínu patřila i dědičná i zápisná část. Jetřich Valečky z Vfesovic obdržev r. 1544 a 1549 od krále výplatu na vsi a nápravě Kšenické, dosoudil se jich, obeslav o to Vácslava P<Stipeského z Krásného dvoru, teprve roku 1558. Tu král Ferdinand dal životy jemu a synu nejstaršímu a dovolil také les Býšov vyplatiti.') Vřesovci vyzdvihli tu zase tvrz. Na ní seděl Jakub starli Vřesovec, jenž zemřel r. 159S a pohřben jest v kostele Chuděnsikěm. Zůstali po něm synové Jan mladli, Smil, Jindřich, Hutnprecht a Jetřich Jakub, z nichž pak Smil Kšenice ujal.6) Roku 161 5 seděl tu Jetřich Jakub, jenž jej podržel i po konfiskaci a r. I62cj se o pokutu za perdon udělený smluvil. Tehda asi staly se Kšenice statkem zpupným, který držel potom Ferdinand Tym Kyiperský s Vřesovic.*) Synové jeho Jan František a Petr Diviš prodali r. 1679 tvrz, dvůr a ves Kšenice a dvůr Býšov Lidmile EliSce prve Vfesovcvvé a již Lipovské, rozené Fremutce ze Stropčic, a od té přikoupil pak týž statek r. 1690 Jan Heřman Černín t Chudenic a připojil jej ke zboží Ježovskému.^
') Reg. IV. 254, Emler, Nejst. urbáře.
') Archiv bibl. Praž.
") Tamže, akta Žitavská.
*) Kopiář v archivu gub., reg. kom. soudu..
s) DZ. 180. A 9, reg. kom. soudu.
*) Rozvržení sbírek 51.
:) DZ. 394. K 1, 401. E 21.
Roupov.
Roupov.
roupov hrad.
.w;
ihozápadné od Přeštic zdvihá se nad městečkem Roupovem táhlé zelené návrší k severu a severozápadu strmě spadající a na ostatní strany volně se sklánějící, na němž stojí bývalý hrad Roupovský, dílem obydlený, dílem zřícený. Při něm stojí obrovská sýpka, jejíž bílé zdi se z daleka v slunečném svitu skví, poněvadž hradiště okolnímu kraji panuje a jen příchozímu z blízka, dílem lesy, dílem návrším, které je od údolí Vřeskovského dělí, se zakrývá. ')   Proto také dí spisovatel staré pamětní knihy panství Poříčského: „Roupov jest prastarý veliký hrad, kterýž leží na velikém vrchu a skále nad okolní hory vynikajících.   Jede se tam od východu; k jihu stojí vysoko nad městečkem.  Vyhlídka odtud jest veselá, z některých míst až na lomil. Má hrad ten velikou rozsáhlost, obsahuje mnohé a přehluboké příkopy s mnohými baštami, parkány a hradbami, též věžemi, odkud na jevo jde, že před časy pevností býval a k obraně znamenitě mosty a ohradou opatřen jest." 2) Zakladatelé hradu probrali návrši, na němž hrad stojí, tam, kde přes něj jde silnice k Vřeskovicům, a vybranou zemi navezli tam, kde stojí kaple svaté Anny v malebném položení na vršku mezi křovím. Tím docílili pohodlnějšího příjezdu ke hradu a také, že mohli na vršku (jak smýšlíme) umistiti baštu k obrané této cesty.
Hrad, jehož části nyní stromovím a křovím zakryty jsou, skládal se z hradu vlastního a předhradí, kteréž oboje zavíral na západní, jižní a východní straně hluboký a široký příkop (nyní zarostlý), který hyl ve skále vytesán a vyzděn, jak tu a tam znáti jest. Kromě toho byl na jižní straně, ze všech nejslabší, ana se volné sklání, mohutný násep. Před vjezdem na východní straně býval příkop jen tak daleko, co bylo potřebí, aby se stala brána nepřístupnou; čásť jeho před samým vjezdem jest zasypána a po tomto náspu přichází se k první brané prosté ve zdi se nacházející, která pochází z dob novějších. Za branou obrací se cesta k severozápadu, tak že máme v pravo plot a za nim starou hradbu, v levo zahradu, která zabírá větší díl předhradí. Dále v pravo jest stavení o přízemí, v němž jsou kolny, stáje a byty; přistavěna jest k němu polookrouhlá bašta, dobře zachovaná a taškovou střechou krytá, kteréž se užívá jako skladiště. Spisovatel pamětní knihy dotčené praví o této části, že tu bývaly veliké panské konice, ale za jeho dob tu býval jalový dobytek. K severu (t. j. v rohu severovýchodním) přiléhá k tomuto stavení dům založený do nepravidelného čtyřhranu a ostřím svým ven obrácený, poschodí vysoký, který byl dříve vyšší, ale asi r. 1843 pro střechu svou sešlou byl snesen a asi tak upraven, jak dnes vidíme. V přízemí jsou skladiště. V prvním poschodí jsou skladiště a přichází se k nim po schodech umístěných ve stavení vedlejším. Skrze dvoje dvéře pěknými veníři obložené a z 15. stol. pocházející,
') Pomůckou Heber's Burgen IV. 41.   ') Beschreibung des Wirlhschafts-Umtríebes
der Herrschaften Poritschen-Kronberg und Ruppau. (Sepsal v 1. 1740—1750 J. H. Th. Koschisch.   Original v Poříčí, opis na faře Vřeskovské.)
Hrady a zámky České IX.
Náhrobek pana Hynka z Roupova v Týnském chrámě v Praze.
2b
'94
ROUPOV HRAD.
jež se nacházejí v hrubé zdi, vstupuje se do vnitřku, kdež se spatřuje čtyřhranná světnice z cihel, v 16. století postavená a neobmrštěná, se 4 okny tesným kamením obroubenými. Pod každým oknem jsou okrouhlé, kamenem tesným obložené díry, kteréž z venčí jsou zazděny. Malá místnost v levo od vchodu, k níž jsou dvéře veniři obložené, pokládá se za bývalou kuchyni, což se s pravdou neshoduje, neboť místnost tato jest jen tolik veliká, co by se člověk pohodlně otočil. Zvenčí obievuie se tento dům jako stavení věžovaté s rohy tesným kamením zavřenými; dole jsou nová okna prolomena, nahoře jsou stará okna s veníři z 15. století pocházející. Není pochyby, že tu bývala věž vysoká, a že je to vysoké věžovaté staveni, kteréž na starém obraze Roupova (str. 200) za samým komínem vidíme. V dotčené památní knize popisuje se jako „velké stavení, jež prý bývalo kaplí husitskou".
K jihozápadu přiléhá k tomuto spodku bývalé věže stavení také s poschodí vysoké, ale mnohem vyšší než ten spodek, v němž jsou byty a kanceláře s pěknými světnicemi moderním způsobem upravenými. Venkovská jeho strana mívala námětky, známky po bývalých arkéřich a starou způsobu ukazující, že to jest stavení staré, v němž později moderní okna vylámána, ale v novější době obmrštěním ty známky zakryty. V památní knize jest psáno, že „tu jest dobrý byt s dvěma velikými světnicemi s jedno poschodí v tu stranu městečka," ve kterýchž světnicích se posud každoročně slávnosť na misto kaple svaté Anny blízko stojící koná. Toto staveni spojeno jest s horním hradem starou hradbou, ku které přistavěna jsou nová skladiště; jest tu zazděná branka, kterou se ven na parkán ke hradu a na násep něco nížeji se nacházející přicházelo.
Na nejvyšším místě předhradi, na vysoké a strmé skále stojí zbytek velké věže, do jejíž hrubých zdí vlomen jest nový vchod. Založena byla do kruhu, byla velmi rozsáhlá, ale zbyl z ní jen spodek. Prvotně tu otvoru nebývalo, poněvadž sloužila za vězeni; jak bývalo výše, nelze ze skrovného zbytku posouditi. Zvláštností u této věže jest, že má vnitřek mnohem rozsáhlejší, nežli se u těch a takových starých věží spatřuje. V pamětní knize činí se o ní tato zmínka: „Jest tu veliká, rozsáhlá, do pola pobořená okrouhlá věže, v kteréž podlé podání a nynější tvářnosti několik děsných žalářův a hluboké sklepy podzemní bývaly." Na starém obraze spatřuje se v pravo od komína; není příliš vysoká a kryta jest sedlovitou střechou.   Mnohá okna v ní se nacházející byla příčinou, že se horní část záhy sesula.
Horní hrad dělil od předhradi široký, ve skále vytesaný a na koncích zdmi zavřený příkop, který byl na počátku našeho století zasypán a v zahradu proměněn. V minulém století byl přes něj postaven kamenný most s velikými a dobrými oblouky, a za starších dob býval tu most zvoditý. Bývalá vrána k hornímu hradu se z části zachovala. Roh v pravo od ní sice se zřítil, ale starodávné obloženi končité na této straně tak tak drží; otvory projkladky svědčí o tom, že se odtud spouštěl zvoditý most. Branou vstoupí se do průjezdu, který jest nyní bez klenutí Vedle brány bývalo vysoké věžovaté stavení, z něhož zbytky až do výšky druhého poschodí vynikají; okna do něho v 16. století byla prolomena. Před časy prý tu vídati bylo zbytky nějakých maleb. V průjezde brány v levo jsou dvéře do bývalé kuchyně, která se skládá ze dvou oddělení. Z prvního čili malého sklípku, nyní přehrazeného, který má malá okna, vejde se do vlastní kuchyně, která překvapuje výškou; nebof klenutí 11 m. vysoko nad zemí založeno jest na způsob osmihranné báně a vybíhá v komín vysoký, z cihel postavený, který se z daleka štíhlé věži podobá. Ve vnitřku kuchyně, jejíž díl jest ve skále vytesán, jest pec a sušárna. Ve zdi jsou výklenky. Že jest dítkem 16. století, o tom svědčí cihly. O kuchyni píše se v staré pamětní knize takto: „Nejznamenitější u tohoto stavení jest veliká kuchyně o sobě stojící, kteráž jako vysoká věž beze střechy postavena byla; ona na samé skále vystavena jest světlá, bezpečná a veliká tak, že by na tom krbu či ohništi vola péci mohl a protož podivno jest viděti, že když se udělal veliký vítr, že se celá vížka nebo komín skláněl. Řfká se, žé jest vystaven v samých řetězech, ale příčinu svou má v dobré stavbě, neboť se může spatřiti, že kámen a vápno jakoby spolu srostly."
Druhou branou, která se první podobá a pěkně obložena byla, ale nyní kromě dvířek jest zazděna, přichází se z průjezdu do dvora zadního hradu, který v pravo obmezen jest ssutinami stavení a v levo dobíhá strmých skalnatých stěn, na nichž stávala stavení. Po levé ruce za průjezdem viděti dva výklenky do okrouhlá sklenuté a z cihel postavené, které jsou na zadní straně kuchyně. V jednom z nich stojí kříž, v druhém jest studnice ve skále vytesaná, posud asi 38 m. hluboká, z niž obyvatelé zámečtí dobrou vodu váží. O ní dí se v starém popise: „Jest tu pod kamennými oblouky ve vnitřním dvoře výborná, na vodu bohatá studně, ve kteréž se zdravá, čistá voda nachází, pro niž lidé z daleka přicházejí, chtíce ji ráno piti pro své zdraví. Studně tato jest hluboká, že podobné hloubky neslýcháno, kamením dobře vyzděna, v hloubi své však v holé skále pracně a nákladně, jako by po vrstvách, vytesána. Vypravuje se též, že kdysi do ní kachnu pustili, jež potom půl míle neb hodinu cesty dále až na silnici z Poříčí k Borovú pod horou Stramchy vyplavala.   Prý k tomu místu pod zemí mezi skalami a ve vodě plavala
ROUPOV HRAD.
'95
nebo lezla. Díra, kudy vyšla, ještě po pramenění vody se poznává; před lety však pramen ten mnohem silněji proudil, nežli nyní."
Na severní straně starého hradu jsou zříceniny paláce, pod nimiž posud jsou dobré sklepy. Bohuslav Balbin ') zmiňuje se o něm takto: „Roupov zámek pevný, ale podlé starověkých zákonů postavený. Jest v temže zámku palác znamenitý skrze štíty starých rodin, obsahuje vývod Roupovských, ale zlým návodem před pominulými třiceti lety držitel zámku některé štíty vymazal, nahradiv je svými a předků svých štíty (to jest pánů z Klenového), a tak všechnu té rodiny Roupovské souvislost a vývod pomátl. Má zámek ten kamna díla znamenitého a skvostného, nebot celý vývod rodu Roupovského nachází se vytlačený na cihlách zvláště k tomu připravených a pálených, které však jsouce pozlaceny, znaky rodinné šlechetných rodů Českých ukazují. Že stála kamna tato iooo tolarů, když byla postavena, nejednou jsem od starých mužův urozených slýchal." V dotčeném popise panství Poříčského mluví se o těchto místnostech
Plán hradu Roupova.
Vysvětleni plánu: I. Čásť příkopu někdy před branou se nacházejícího; 2. první brána; 3. předhradí; 4. hospodářská stavení; 5. bašta; 6. věžovaté stavení; 7. obydlí v nově upravené; 8. velká věž; 9. hradba; 10. zasypaný příkop; 11. druhá brána; 12. průjezd; 13. kuchyně; 14. dvfir zadního hradu; 15. místo u studně; 16. palác; 17. zřícené křidlo; 18. Taneček či místo jižního staven;!.
takto: „Ve dvoře v levo a v pravo se množství překrásných, pevných a velkých suchých sklepů !> rozličnými obydlími služebníků, též i něco posud dobrých sklepů podzemních, dobře zachovaných a ve skále vytesaných s pohodlnými, hluboko vtesanými a kamennými vchody nachází. U těch kamenných oblouků jde se kamennými schody do velké síně, kdež nade vchodem se dvojí erby pánů tohoto zámku namalované spatřují, totiž rok 1598, v levo nápis Jan z Roupova, pod tím erb jeho s (pruhem a) orlici, v pravo Lidmila Roupovská z Vrtby, pod tím erb její tři stříbrné kroužky (rozuměj troje černé jelení rohy) na zlatém štítě. Mezi erby jest psáno: ,Staň se vůle boží."' Síří tato tedy byla bezpochyby nad branou, nebot hned potom následuje tento popis severního stavení: „V druhé velké síni k půlnoci a na stranu městečka, která se dosti dobře zachovala, nachází se na zdi asi 300 rozličných erbů, v levo a v pravo mnoho panských světnic a hostinic, pohodlné rozličné chodby k vyšším patrům, též několik kamenných, tcčitých schodů, na nichž se může pohodlně nejen ven rozličnými chodbami na pavlače, ale i v čas potřeby k záchodům a na dvůr dolů scházeti.   Mnohých prostranných světnic a tajných míst ani nepřipomínáme."
') Miscell. III. c. 8. p. 95.
26*
ROUPOV HRAD.
Severní tento palác spojovalo s jižním staveníím křídlo krátké, v němž viděti nahoře zříceniny světnice někdy nádherně upravené, zejména hlavice, z nichž vybíhaly pruty klenutí, neboť místnosti tu bývaly nahoře i dole klenuty. V jednom okně k severu obráceném nebo vlastně v jeho překlenutí, kam déšť nikdy nepřišel, viděti jest ještě malbu, totiž pole tirnavožluté barvy a v něm arabesky bledozelené. Jižní staveni kromě jediné zdi zmizelo dokonce, tak že ten, který by o něm nevěděl, nikdy by netušil, že tu nějaké stavení stávalo. Místu tomu se říkávalo Taneček (chybně, tuším, Daníček) V popise již dotčeném taková se o něm činí zmínka: „Co se zevnějšku dotýče, jest zde několik stavení, ačkoli ta největší jsou věže, z nichž největší s dosti velkou řadou přednějšího stavení na jižní straně již zbořeno a kamení k postavení velké sýpky nedaleko stojící a nedávno postavené odvezeno a spotřebováno jest; stoji však k východu a k půlnoci ještě mnohá stavení, která až do 2—4. patra vyzdvižena jsou a pokryta kůrkami nebo prejzy (kterážto kůrka jest mnohem bytelnější nežli nynější)    K západu dobrý díl rohu
spadl a pro vnikání povětří stavení porouchané schází." O tomto jižním stavení činí se také zmínka v posledním pořízení Adama z Roupova takto; „K tomu tyto pokoje   na zámku
Roupově do smrti paní Ludmile manželce své nebo do stavu jejího změněni odkazuji, z kterýchžto od synů mých ani od žádného aby potiskována nebyla, poroučím: světnici, malý sklípek a z též světnice sklep ten, v kterémž jsme spolu mnohá léta líhali, a z též světnice opět    sinku a
Zbytky paláce v Roupově. Pohled přes příkop.
sklep, kdež dcerky mé a panny líhají, též před tou světnicí síně i ten prsk u veliké světnici i s kuchynkou aby jí užívala a bylo-li by jí kdy toho potřebí sobě vzíti mohla, jí přidávám ; průvozy a sklep v skále, v kterémž řídká piva se chovají, také i ten příkop pod okny se světnicemi podlé staré školy s tou baštou, která v něm jest, přidávám."
Dívající se na zbytky Roupova nemůže se ubránit! domněnce, že mnohé části již v 16. století byly chatrné a
že tehda Roupov skorém celý přestaven, při čemž jen něco málo ze starších staveni zbylo; také i to se shledává, že upravení to v 16. století se dálo někde zběžně, tak že toto dílo dlouho trvati nemohlo. Ovšem způsobuje vandalismus, kterým se tu řádilo, hořký pocit, ale na to boření a lámání všecku vinu nynější spousty svalovati bylo by nespravedlivé, poněvadž bylo přece v zájmu dřívějších dob stavení udržovati a zachovati. Že opustlý byl zámek ten již před 150 lety, o tom se již mluví v popise dotčeném takto: „Toto stavení a zámek politování hodný čím dále tím více schází; mohlo by se tu však s nemalým nákladem krásné a řádné panské obydlí bezpečné, ozdobné a veselé zříditi. Pod tím zámkem níže, tedy v menší výšce jest výstavná kaple svaté Anny, jížto pouť se na den její ročně koná
*r\K*     ' •■ . « -.       .t.-..V •»
.    I    • «*A '  ... I- . .... t
V1IU     OV     1.0IUM.UJ     OV«-J in.
r        1» o     \r vj» . . . '.
a dlouhá, z cihel a vápna postavená a cihlami krytá a dobře opatřená, kteráž obsahuje pět pater a dvě z nich ve střeše. Mohlo by se tu úhrnkem 300 korcův obilí nasypati. Obsahuje 128 oken bez vykýřův, opatřených dlouhými železnými mřížemi. Ale nejkrásnrijší jest, že se z dolejška při vchodu na jediných schodech, jež z dobrého širokého kamene zdělány jsou, do všech pater, v pravo i v levo, pohodlně vstoupati může. Dvéře jsou na straně polední. Stavení toto daleko viděti jest. Má délku 85 a šířku 17 krokův."
ROUPOV HRAD.
197
Že Roupov byl již v 13. stoleti, jest dokázáno, neboť tehda (r. 1250) připomíná se Driek z Roupova, snad totožný s Držkem ze Vstiše, kterého k r. 1243 nacházíme.') Jest sice jisto, že se zpráva ta k Roupovu vůbec vztahuje a že z toho přísně nelze vyvoditi, že hrad již tehda stával. Kromě této paměti nedostává se nám po celé 13. století zpráv o Roupovu. Na počátku 14. století nacházíme Roupov, Skočce, Poříčí a Jiníno (Jíno) v držení větve Drslavců, zejména tří bratří Jaroslava ze Skočec odjinud z Poříčí, Drslava z Poříčí odjinud z Jinina a Oty z Roupova. Ti všichni koupili r. 1320 vsi Lhotu a Vadkov, ale nikoliv za své, nýbrž za peníze kláštera Chotéšovského, jemuž je také odevzdali. Jaroslav, jenž r. 1318 koupil Maškrov, připomíná se v mnohých pamětech doby tehdejší až do r 1352, jsa velký příznivec kláštera
takový, jako mají nyní Černínové z Chudenic, a za pokračování jejich rodu lze po-kládati pány z Vřeskovic nebo
Schonangru, jichž praotec Oca z Bířkova, odjinud z Vřeskovic, snad jest totožný s Otou z Roupova, který se naposled r. 1336 pod tím jménem připomíná.6)
Od polovice 14 stol. vyskytuje se na Roupově, části Vřeskovic, Skočcích větších a Jiníně, tedy velké části těch statků, které před tím Drslavci drželi, rod jiný, kterýž měl na štítě svém stříbrném pruh shora dolů položený. Jako přední větve rodu tohoto poznáváme Rou povské z Roupova, vladyky ze Stropčic a Kanické z Čachrova, ale ty všechny předčili Roupovští bohatstvím a polepšením erbu svého, na nějž dostali zlatou orlici Paprocký, který velký jich vývod na zámku Roupovském viděl a také paměti jich probrati mohl, měl pomůcek dosti k poznání jich posloupnosti, ale jako jinde, tak i zde spisovatel tento, jemuž se více dostávalo dobré vůle než pravého povolání, všechno pomátl. Vývod svůj počíná s Otou z Roupova, jehož rodu neznal, a dává mu manželku Mandalénu z Kovaně proti znění dobrých paměti, s níž prý zplodil syna Purkarta. Možno, že tento Purkart, jenž měl prý manželku Apolonu z Potšteina, žil, ale že se nám o něm pamětí nezachovalo; avšak více se víře podobá, že tu Paprocký osoby z rozličných století podlé svého lehkomyslného způsobu spletl. Střízlivě paměti své roztřiduje, byl by nám Paprocký za vděk učinil, neboť přechod od Drslavců k pozdějším Roupovským jest trochu nejasný. Z pamětí dobrých seznáváme, že ve 14. století aspoň ves Roupov byla rozdělena.   K roku 1380 jest zpráva, že v Roupově
Chotéšovského a jiných sborů duchovních, jakož i pán té doby v Plzeňsku na slovo vzatý. Syn jeho Racek (1335 až 1379) a tuším jiní synové seděli potom na díle Skočic.a) Drslav, bratr Jaroslavův, žil až do r. 1339 a měl, tuším, syna Viléma z Jinina, který se r. 1346 připomíná Ota konečné stal se maršálkem dvoru královského a nabyl vsi Čachrova, na níž mu král Jan některé svobody dal.a) V pamětech man-sionářů Pražských zapsán jest i s Kateřinou manželkou a dětmi svými jako jejich dobrodinec, an jim na polepšení plat nějaký daroval. *) Tito všichni měli erb
Zbytky bran v Roupově.
') Reg. I. 520, 585.   >) Reg. III. arch. bibl. Praž. berně kraje Plzenskébo.   SJ Paprocký o st. pan. 336, věstník král. české -spol. nauk r. 1890 na str. 405.   ') Dobrjer Mou. 111. 304.   */ Archiv bibl. Pražské.
ig8
ROUPOV HRAD.
zboží Slaviborovo odumřelo a že se na ně táhl Jiřík z Roupcva jako společník nedílný. S tímto Jiříkem a bratrem jeho Bedřichem (f r 1390), jenž byl od roku 1383 oltářníkem v Klatovech, setkáváme se zase k roku 1389, kdež měl při s Oldřichem, farářem v Polyni, a odsouzen byl, aby jemu úrok zadržený i se škodami zaplatil a pokud by se z úroku vybaviti chtěl, aby stejně veliký úrok v okolí Polyně zjednal. ') Kromě toho setkáváme se s Arklebem ze Skočec, jenž se r. 13S4 psal z Roupova a měl r. 1384 sestru Annu, vdanou za Heřmana z Hrádku.'-) O příbuzenství těchto osob není nic známo, aniž víme, jak příbuzný s nimi byl Nlpr z Roupova, jenž držel hrad Roupov, čásť Vřeskovic a jiné vesnice dále nebo blíže v okolí. Připomíná se r. 1375 po prvé, kdež dostal od Bohuslava Hrubce hlas podací ve Vřeskovicfch; r.. 1384 koupil s Arklebem dvůr Nezdický s dvojím poplužím od Mladoty, faráře Nezvěstického, a vyskytuje se odtud často jako patron v Nezdicích a spolupatron kostela a haplanství ve Vřeskovicfch.") V 1. 1380—1393 býval hofmistrem arcibiskupovým4) a nejedním zbožným nadáním zůstavil po sobě památku. Učiniv r. 1388 smlouvu s Rackem z Vřeskovic o podací tudíž, daroval r. 1391 s Purkartem z Roupova dvorec ve Vřeskovicích leíící pod tvrzí u rybníka a úroky v Zeleném na vyzdvižení a zřízení nového kaplanství v kostele Vřeskovském. Kaplan byl zavázán každý týden sloužiti tři mše sv. v kapli hradu Roupovského a tři mše v kostele Vřeskovském, k tomu měl povinnost faráři při všech slavnostech a službách zádušních přisluhovati. 6) Podobně obdařil r. 1308 faráře v Nezdicích úrokem v Zeleném, aby za to mše zádušní za předky slouženy byly. Neznámého roku učinil také nadání faráři v Čachrové, dada mu plat v Roupově.6) Pro věrnost svou k arcibiskupovi Janovi z Jenšteina trpěl mnohé protivenství, jsa již muž starý a šedivý. Když arcibiskup neopatrným a kvapným potvrzením opata Kladrubského krále Vácslava rozhněval a pak ser. 1393 dne 20. března nehezký výstup v klášteře Svatomářském odehrával, tu se král obořil na Nepra volaje naft: „Ty mí hned jdi odtud, sice ti dám sraziti hlavu!** Potom kázal jej vésti jatého na radnici Staroměstskou a odtud na rychtu a tam jej kázal spolu s kněžimi zajatými mučiti. Stařeček Šifastne muka tato přečkal, byl živ ještě r. 1398 a mél potom při s Janem Šerou, farářem Hlavenským, o nějaký dvorec v Nezdicích, jejíhož konce se nedočkal.')   Dětí po sobě nepozůstavil.
Purkart z Roupova nazývá se dědicem Néprovým a byl tudíž snad synem Arklelbovým. Od r. 1391 vyskytuje se v pamětech nejednou. Králi Vácslavovi věrně sloužil, začež od něho r. 1400 dar 100 kop grošů na berni kláštera Nepomuckého obdržel. V 1. J407 —1410 měl dům v Praze v široké ulici židovské, současně se také vyskytuje jako patron kostelův a oltáře ve Vřeskovicích a Nezdicích.8) Roku 1407 prodal úrok v JJehtíně ke klášteru kazatelskému v Klatovech.9) Zemřel před r. 1412, zůstEwiv sirotky nezletilé, jichž poručnikem byl Zachař z Nezdic. Když tedy r. 1412 dědictví v Nezdicích po Purkartovi jako odůmrí provoláno bylo, Zachař tomu jménem Jana syna Purkartova a jiných sirotkův odpíral.10) Teprve asi r. 1419 dosáhl Jan let svých a podával kněze ke kostelu Vřeskovskému téhož roiku i r. 1422. Jsa po předcích svých smýšlení přísně katolického také o to dbal, aby řády katolické na panství 2:achovávány byly. Takového smýšlení byl i bratr jeho Purkart, jenž s nim r. 1426 kněze ke kostelu Vřeskovskému podával. Třetí bratr byl Hynek, jehož má také Paprocký ve svém vývodu, nazývaje jej Jindřichem a dávaje mu manželku Barboru z Michalovic. ")
Hněv strany pod oboji sesypal se na Roupovské dosti pozdě. Když Táboři byli r. 1427 dobyli skvŕlého vítězství u Tachova, obrátili se k hradu Roupovu, hrozíce mu děsným obléháním. Tu držitel hradu (Jan?) sešed s hradu poddal se jim a spolek s nimi učiniv na zisk i na ztrátu, hrad a diědictví sobě zachoval. Ihned vytrhl s nimi Jan před Plzeň, kdežto lehlo veškeré vojsko husitské, města dobývajíc. ,9) Jan byl r. 1440 na sněmu obecném v Praze a žil ještě r. 1443, ale r 1448 byl již mrtev.I3) Paprocký dává mu manželku Lidmilu z Kravař, s níž zůstavil syna Jana (II)
Za válek husitských potáhli Roupovští na sebe zápisy královskými některé statky duchovní v okolí, čímž nemálo zbohatli Z bratří svrchupsaných žili ještě roku 1448 jen Purkart a Hynek; tento, tuším, přeživ bratra svého získal si milosť u krále Ladislava, že mu totiž roku 1454, 4. července všechno právo své odúmrtní, kterak by kolivěk mohlo vyhledáno býti, na Roupově daroval. M) Věc tato měla jemu jakož i bratrovci jeho Janovi zameziti všecka zaplétání a nemilá obmeškáváni u soudu dvorského. Hynek žil ještě r. 1460.,5)
Jan (II.), podlé starého vývodu syn Janův, věhlasem svým všechny předky své převýšili. Přidržuje se krále Jiřího věrnost svou při kolika příležitostech skvěle prokazoval, zůstávaje věrným přívržencem
') Lib. conl". et erect. XII. 43. DD. 13. f. 100. ') Rel. tab. I. 498, 500, lib. conf. ') Acta jud. lib. coni". ml. tab. I. 498, berně. A) Tomek, děje Prahv IIL 48, 37]. s) Borový, lib. erect. IV. 369. ť) Lib. erect. V. 1, 28, XII. 21. ') Archiv c. k. dvorský. ") Kopiir Přemyslovský f. 26, Í>D. 18. f. 115, acta jud. lib. conf. Tomek, Záklacy I. 218. *) Archiv plzeňský. ,0) DD. 15. f. i8r. ') Paprocký o st. pan. 338, lib. conf. ") Bartošek z Drahenic, Palacký III. b. 291. ") Archiv i. I. 245, III. 527, IV. 42. ") DD. 25. f. 236, archiv český III. 557.   "■) Staré knihy Plzeňské.
ROUPOV HRAD.
■99
í nástupci Jiříkovu králi Vladislavovi, začež obdržel nejen úřad hofmistra dvoru královského, nýbrž i výnosný úřad nejvyššího písařství, kteréž měl vl 1488—1493. K panství svému dosáhl r. [468 od krále Jiří rybníka Janova, ale jen do své živnosti, k čemuž mu přidal král Vladislav r. 1472 ves Borek. Týž král dovolil mu vyplatiti Hrádek Podéhusy a vsi Lesinu a Jicharce (r. 1473).   Konečně dostal od téhož
IcrAle r. 1486 íapí*i na   clo vp .StříViř^      XHA   .ip,   íp nu vymnlil   rnHn   íuAmu   nrtvýíípTií   rlo stavu pansVrVin
a polepšení erbu. Od Školastiky z Otova dosáhl r. 1487 vsí zápisných Chotěšovských: Mlýnce, Kramolína, Vlkanova, Lesiny, Jichařec a Zámělic. Král Vladislav zapsal jemu a synům jeho Vdcslavovi, Purkartovi, Hynkovi a Jiříkovi řečenému Jan r. 149 í, 29. dubna v 700 kopách plat královský v Dobřanech klášteca Chotéšovského a téhož roku 30. dubna potvrdil jim zboží zápisná Koloveč, Žitenice, v Libakovicích c. t. m., ves Lesinu s pustou vsí Jicharce a dvůr pustý Maskrov. ') Jan připomíná se naposled roku 1493, kdež obdržel od Ladislava z Rabšteina panství Prachatické. Podlé pamětí rodinných u Paprockého zachovaných měl manželku Lidmilu z Rabšteina, s níž měl dotčené již syny Vácslava, Purkarta, Hynka a Jana. Z těch ujal napřed Vácslav řízení statkův otcovských, dosáhl od krále Vladislava obnovení zápisů na Prachatice r. [501, ale ještě téhož roku panství to prodal, pustiv před tím i statek Bynický. a) Asi nějaký rok po tom oddělil se od bratří a oženiv se s Annou z Gutšteina koupil si Bělou hrad s rozsáhlým panstvím.3) Založil Žitenickou čili nejstarší pošlosť rodu svého, která se dlouho do 17. století udržela. Purkart, bratr jeho, jak se zdá, brzo po otci zemřel. Třetí bratr Hynek nazývá se r. 1505 seděním na Roupově, kdež měl svůj díl, bezpochyby polovici hradu 4) Pustiv ji bratrovi vstoupil do řádu Kartouzského pode jménem Bruno. V klášteře Gaminku v Rakousích sepsal život sv. Reginy. Léta 1527 zvolen za převora v Kartouzích u Brna, kdež zemřel r. 1528.*) Nejmladši bratr Jan, kterýž potom celý hrad Roupov držel, sloužíval za mládí svého při dvoře papežském, kdež se mu dostalo druhé jméno při konfirmací křtu, totiž Jiří, a potomně byl radou krále Ferdinanda. Bud on anebo bratr jeho Hynek způsobili, že ves jejich Roupov byla roku 1514 povýšena na městečko.6) Jan přikoupil ke statkům svým zboží Poříčí Spálené a ač byl dobrý hospodář, přece někdy býval v závadách. Tak na př. vypůjčiv si v drahé léto r. 1531 Šedesáte strychů žita míry Poděbradské od Albrechta z Gutšteina na Ronšperce, dlouho jich nevracel.7) Kšaftem svým daným r. 15.32 v pátek před hodem narození Panny Marie učinil poručníky statku svého manželku svou Markétu z Klinšteina (ale jen do stavu změnění), Adama ze Šternberka na Zelené hoře a Viléma z Klenového a na Žinkovech. Po smrti jeho měla manželka jeho s dětmi na Roupově žiti, kdyby pak synové její s ní se srovnati nechtéli a ona s nimi zbyti nemohla, aby obdržela Poříčí se Žakavou. 8) Zemřel roku 1540 a dědictví jeho ujali synové již zletilí Volf, Adim a KryStof z nichžto Kryštof (f r. 1590) dostav Poříčí za díl založil novou linii, která vládla na Libochovanech a Plané.
Dotčení tři bratří prodali roku 1543 zboží Hlohovské a pustili téhož roku mateři své statek Nezvéstický. Nejstarší z nich, Volf, spravoval panství Rcupovské a zle dováděl na silnicích královských. Roku 1544 někde na silnici dva zemany zbil a zranil.9) Z pozdějších let o něm nic nevíme. Adam, kterýž držel panství Roupovské, stal se r. 1556 radou krále Ferdinanda, kteroužto hodnosť měl i za nástupce jeho, krále Maximiliana. Manželku měl Lidmilu z Vartenberka, a ta mu darovala šest děti (čtyři syny a dvě dcery), kteréž ho všechny přečkaly. Ifl) Měl-li vážnosť u mnohých, u Vácslava Točníka z Křimic jí neměl, nebot ten o něm napsal, „že jest u něho o smlouvu snadno, ale o zdržení daleko." Když pak Adam o to u komorního soudu žaloval, bránil se Vácslav, „že z toho půhonu není ještě srozuměno, aby tu jaké haněni nebo nářek býti mělo, neb to každý může říci, když kdo komu něco přidí a tomu dosti neučiní", a soud se k tomu také přidal Posledním pořízením daným 9. března r. 1570 učinil nejstarší své syny Jana a Hynka poručníky nad dětmi let nemajícími Vilémem, Kryštofem Karlem, Annou a Majdalenou, a manželce své Lidmile odkázal byt a výměnek na hradě Roupově jakož i ves Oploty, jíž měla až do smrti své užívati Ale Lidmila brzo po smrti manžela svého (r. 1573) v druhém loži se vdala za nějakého vladyku z Dolan.
O synu Hynkovi zachoval nám Paprocký ve své posloupnosti rodu Roupovského následující podání: „O tom panu Hynkovi tak mluví, že se narodil s dlouhou kšticí vlasův a několik neděl před narozením svým, při čemž sedělo několik osob vzácných a víry hodných, že jest třikráte vzkřikl v životě matky své; když se narodil a pokřtěn byl, v tom chůva od něho odešla a převrátila se s ním kolíbka. Paní máti ležíc na loži, když procítila a spatřila kolíbku býti převrácenou a okolo ní krve velmi mnoho, s leknutím a ze strachu vykřikla a sama sejdouc s lože zdvihla dítě, a ono se smálo, laskavé na ni vzhlédajíc, z čehož ona Pánu Bohu poděkovala.   A syn onen velmi dobře se vychoval a byl pán úrody velké "
') Archiv c. k. dvorský, kapitulní a bihl. Pražské. 5) Archiv E. VI. 588, Břežan, rel. tab II. 504. ') Kopiáře v archivu gub. ■) Archiv Plzenský. Jirečkova Rukověť U. 163. ') Rkps. knihovny Pražské. ') Reg. kom. soudu. B) DZ. 3. E 25—27. *) Reg. kom. soudu,   "j Úředníkem jeho r. 1561 byl Kryštof z Melhauzu.
200
ROUPOV HRAD.
Když byl Hynek skrze strýce svého Kryštofa ústní promluvení od Jana mladšího, jako bratra nejstaršího, dílu požádal, přišlo roku 1574 o zeleném čtvrtku k rozdělení. Na první díl, Vilémův, položena polovice zámku Roupova s jistými vesnicemi. Díl druhý, totiž druhá polovice zámku Roupova s příslušenstvím, tvrz pustá a dvůr ve Vřeskovicích, dostal se Kryštofovi Karlovi. Zámek a díly oboji strany byly v dobrém stavu a k obraně jeho bylo tu 5 kusů střelby. Díl třetí, totiž ves Nezdice, polovice Kolovče, Žvichov, Lesina, Jinín, Kaliště, Kbel, Zelený a Bířkov, dostal se Janovi. Hynek konečně obdržel v Srbicích dvůr panský s ovčínem, polovici městečka Kolovče s domem panským a kostelem a části vsí Chocomyšle, Kaniček, Srbic a Těšovic jako čtvrtý díl. A poněvadž k třetímu a čtvrtému dílu bytu staveného ještě nebylo, vymínilo se držitelům jich, že budou míti byt v pokojích, které ke druhému dílu připojeny byly, až do sv. Martina.1) Společně všichni bratří dokoupili r. 1577 od císaře Rudolfa Koloveč a vesnice příslušné, jež byly posud zbožím duchovním zápisným. A poněvadž se ty dědiny byly Janovi a Hynkovi na díl dostaly a ti tedy z toho dokoupení jediné získali, stala se r. 1578 smlouva v ten rozum, aby tu sumu všichni ze svých dílů platili, poněvadž obmýšleli i duchovenství k prvním dvěma dílům patřící dokoupili.8) Hynek prodal díl svůj Srbický r. 1580 a vešel s manželkou svou Eliškou z Říčan v držení Vrchotových Janovic. Zemřel r. 1603, nezanechav dědiců po meči. Také mladším jeho bratřím odnechtělo se v krajině zdejší zůstati a prodali oba díly své bratru Janovi. Vilém prodal mu díl svůj roku 1581 a odstěhoval se na Moravu. Kryštof Karel prodal svou polovici r. 1584, koupil pak MarŠovice a později držel Humpolec s Heralcem.3) Oba si při prodeji ves Čelakov, dvůr Maškrov a vína, která vycházeti měla ze statku Žitenického, vymínili. Na zaplacení těchto výloh prodal (r. 1589) Jan díl statku svého v Kolovči a Žvichově. *)
Jan Nezdický byl poslední z toho rodu, jenž Roupov držel.*) Dal v letech 1595—1598 hrad Roupovský tak nádherně obnoviti, že se podobal obydlí knížecímu, vystavěl též na hradě obrovskou kuchyni (posud zachovanou) a kamna, kteráž dle Balbína samotná 1000 tolarů stála. Takové výlohy spotřebovaly však mnoho peněz a Jan pořade půjčoval; konečně zděláno tolik dluhů, že na velké naléhání věřitelů r. 1607, 23. srpna panství Roupovské Janovi z Klenového a z Janovic na Žinkovech, JMC. radě a nejvyššlmu písaři království Českého, místokomorníkem Jaroslavem ze Vchynic odhádáno bylo. Obsahovalo tehda: zámek Roupov s městečkem, dvůr poplužný, ovčíny, pivovár, vsi Vřeskovice, Mstíce, Bířkov, Kbel, dvory ve Vřeskovicích a Mstících a pustou tvrz v Bířkově.   Jan držel později Manetín.
Jan z Klenového byl času toho pán znamenitý. Byl od roku 1597—1618 a po přešlé vzpouře (v níž věrnost zachoval Ferdinandovi II.) až do smrti své (r. 1624) nejvyšftím písařem. Byl pán bohatý, neboť mimo Žinkov, Roupov a Žitín držel, též Březinu a Nový hrad Měčínský. Roku 1614 ujal se poddaného svého Roupovského pro tuto příčinu: Na den svatého Šimona a Judy téhož roku bylo veselí
svatební Jana Molana do domu Jakuba Netrvala, mlynáře. A když tam byli ve mlýně, někdo pověděl Janovi Adamovi Janovskému z Janovic, že by jeden sedlák přítomen byl, který by dceru téhož Netrvala chtěl, kterouž Jan Adam miloval Tu přišel Janovský z Nedanie do mlýna jako ztřeštěný a nejprve se s formany pral a hned kordu na Jana Vlka, rychtáře Roupovského, dobýval. A když upamatován byl, že jest Vlk poddaný pana nej-vyššího písaře, zase kord svůj schoval a Vlka rychtáři Nedanskému do vězení vzíti poručil. Byl tu pak Matěj Piskáček
—  ..~:     :. ( - -     : — x ,., . ., t ( _
ZtJ    V31   ^llllltt,    JC1IZ    JJll   ICIllt    VCÍICI1 11CJ.
dudy pískal, též poddaný pána Kle-novského, i promluvil k Vlkovi: „Jděte
') DZ. 65. D 13. ') DZ. 65. D 13. s) DZ. 68. A 12, 14. ') DZ. 24. N 17. 5) Že měl manželku Lidmilu z Vrtby, odnikud není doloženo a snad se tu mate ona s Lidmilou z Vartenberka, mateři jeho. Roku 1501 byla manželkou jeho Benígna ze Švam-Roupov podlé starého vyobrazení. berka. (DZ. 168. E 16.)
ROUPOV HRAD.
201
vy, pane rychtáři Roupovský, do vězení, když vás poroučí brati, však pán náš, nejvyšší písař království Českého o tom dobře zví." I optal se ho Janovský: „Čí jsi ty a odkud jsi?" Odpověděl, že jest pana písaře nejvyššího poddaný. Tu mu lál Janovský, že jest sakr. šelma a přistoupiv k němu dal mu dva „flinky", až ho krev polila; potom dobyv kordu sháněl se za jinými okolo mlýna a stodol, až se dostal do světnice. Tu se sedláci do něho dali a přes stůl táhli, jedni sem a druzí tam, že mohli ho přetrhnouti. Na štěstí ještě to rozvedeno, že Janovskému škody neudělali.') Jan se potom poddaných svých ujal a Janovského pohnal, aby byl pokutován. Ještě za živobytí svého postoupil Jan Roupova synu svému Vilémovi (staršímu), jenž roku 1616 manželce své Kateřině ze Šternberka na zámku, dvoru a městečku Roupově věnoval.s) Na Roupově měl při sobě r. 1616 a vletech následujících Adama Vyntíře z Vlčkovic, který ten čas pro potřebu svou peněz, koní a některých jiných věci za 400 kop míšeňských vybral. Když Vilém r. 1618 vernosť zachovávaje císaři odjel, týž Adam na Roupově koně plesnivého z marštale vzal a prodal, pak na zámku šatů choděcích, zbraní pobočních a ručnic se ujal a je kam se mu llíbilo obrátil. Vilém mu věřil, neboť ještě v 1. 1625 a 1626 dal mu dva koně, začež Adam dvě klisny dáti se zamluvil. Kromě toho vypůjčil si Adam od něho rapfr s kříži postříbřenými, pěknou a dobrou španělskou hlavni a 14 strychův ovsa, z čehož nic nevrátil.   Roku 1619 vrátil se Vilém do země, ale vzat jest od stavů do
') Reg. svěd. komorního soudu.   *) DZ. 133. L. 13. Hrady a zimky Českí IX.
27
202
ROUPOV HRAD.
zajetí a dán do arrestu v domě Viléma z Lobkovic na Hradčanech. Bylo mu tehda tak zle, že si od Jana Habarta z Vresovic 50 dukátů vypůjčil. Když pak císařské vojsko do Plzeňska vtrhlo, osadil don Martin de Huerta hrad Roupov, aby odtud lid Mansfeldský potíral.') Byv Vilém již r 1615 do stavu panského přijat, potom r. 1623 k starožitným rodům panským připočten jest a konečně r. 1630 do stavu hrabat říšských povýšen. Držel též polovici Klenového a Zvíkovec, tento však pustil r 1633 dceři své Evě Eufrozíně provdané Týřovské z Enzidle. Poddané své po r. 1627 násilně na katolictví obracoval, káže je kyji biti.   Zemřel r. 1642 jako JMC. rada a komorník.
Po smrti jeho vládla Roupovem až do r. 1653 máti jeho (tuším nevlastní a druhá choť Vilémova) Alžběta Benígna rozená z Klenového 2) (později hrabínka z Rozdražova). Když byl pak Jan Řehoř, nejstarší syn, let svých dosáhl, rozdělil se s bratry svými mladšími Vilémem, Hartmanem a Petrem Ignácem r. 1653, 8. května. Učiněny čtyři díly, jeden Roupovský, druhý Přestavlcký, třetí Žinkovský a čtvrtý Měčínský. Hartman volil sobě Roupov, Jan Řehoř dostal Zinkový, o ostatní se oba bratří podělili. K PLoupovsku patřily tehda: zámek Roupov celý, jakž týž v své ohradě pozůstává, dvůr, městečko, dvůr a ves Břeskovice, tvrz a dvůr v Nezdicích, vsi Jino, Kaliště, Mstíce a Bířkov. 3)
Hartman, jinak Maximilian řečený pojal k manželství Kryzeldu Nebílovskou z Drahobuze a dostal s ní Pušperk. Zemřel roku 1675, zůstaviv syna nezletilého Františka Hartmana. Ten byl z počátku pod poručenstvím mateře své, od r. 1678 sestry své Alžběty Františky a když tato poručenství r. 1680 složila, konečně pod poručenstvím Hynka Týřovského z Enzidle.4) František Hartman postavil r. 1696 na místě staré kaple hradské již pusté veřejný kostelíček sv. Anny, posud stojící. Byv od r. 1704 pánem na Ulicích a Rakolusích, o Roupov hrubě nedbal, než prodal jej s celým panstvím polnímu FM. lejtenantovi Janovi Jiřímu říšskému hraběti von der Hauben, kterýžto panství to se statkem svým Červeného Poříčí spojil a s manželkou svou jakousi hrabínkou von Stäel-Halstein 10 let pokojně držel. Bojoval r. 1716, 5. srpna ve velké bitvě Petrovaradinské, kdež jej Turci zajali a na kusy rozsekali. Od těch dob patři Roupov k panství Poříčskému.
Co se hradu samotného dotýče, nacházejí se ve starých pamětech jen tyto zprávy: Po bitvě Bělohorské, když stavovský vůdce Arnošt z Mansfelda mnoho měst v Plzeňsku obsadil a odtud celé okolí projížděl, rytmistr Lindstav na jaře r. 1621 z Tachova do Plzně táhna s jezdci svými přepadl císařské kozáky okolo Roupova ležící, některé z nich zbil v Merklíně a zde kolik domů vypálil. Odtud táhl k Roupovu, chtěje se mstiti na Vilémovi Klenovském, císaři příchylném; poněvadž však viděli, že tvrdý hrad opanovati nemůže, kázal městečko na čtyřech úhlech zapáliti a zničiv je takto, teprve k Plzni odtáhl. Za třicetileté války, zvláště v letech 1641, 1645, 1648, když Švédové řádili v Čechách, zajisté Roupov s okolím všeliká příkoři snášel, není nám všalk o tom nic podrobného známo. Přes to se hrad až do 18. století tak tak zachoval a značné škody neutrpěl. Když však statek Roupovský r. 1707 k panství Poříčskému připojen jest a hrabě von der Hauben k svému pohodlí tvrz Poříčskou v krásný nádherný zámek přestavěl, zanedbáván byl starý hrad, posléze i některé části jeho strhli a z kamení vystavěli novou velikou sýpku u hradu se nacházející. Roku 1817 veliká část zdí se sesula a poněvadž téhož roku 18. února městečko Merklín vyhořelo, obyvatelé k stavění kameni potřebujíce, dostali dovolení kámen zřícený odvézti; při tom arci mnohá tvrdá zed sbořena jest a kámen odvezen.
') Re2- komorního soudu. Bílek, děje konf. 484.   ') Viz Dvorského ľaméti žen 312.   s) DZ, 73. K. 19—L 13.    ') DZ. 115. F 11, 116. C 14, D 9.
vReskovice tvrz.
JiliuvýuhoiliiĚ uú Kluupijvii prti&LÍrá se úlileiliiá ves VľBskuviĽc. Podlé ní táhne se směrem k severovýchodu ostroh ne sice strmě, ale dosti příkře na obě strany se skláněje, na jehož konci stojí starodávný kostel Vře-skovský, v první polovici našeho století obnovený. Před kostelem stojí škola a hned za ní jest místo, kde stávala tvrz Vřeskovská, z níž zbyla jediné zed asi 7 m. vysoká, o kterouž se opírá chalupa. Neboť tvrziště zastaveno jest asi šesti chalupami, a to tak, že znáti jen slabě zbytky bývalých přikopův a náspů, které prý ji ve čtyřhranu zavíraly. Na ostatní planině, kteráž nyni také zastavena jest, bývalo někdejší panské hospodářství a místo prázdné, kterému se říkalo Upor {t. j. trávník). Podlé toho také, tuším, tvrzi naši říkávali po německu Schonanger, t. j. krásný úpor. Vřeskovice patřivaly ode dávna ke zboží Drslavcův. Usadila se tu Pečet Rackova z Vreskovie. jedna větev a tvrz si postavila, rozeznávajíc se od ostatních větví tím, že
mívala za klenot rybu nějakou. K předkům jich náleží Ota z Vreskovie, odjinud z Bířkovj, kterýž prodal r. 1339 mlýn svůj hořejší ve vsi Kšenicích klášteru Chotěšovskému.') Někteří z následujících jsou jeho synové. Jako patronové oltáře sv. Jakuba ve Vřeskovicích vyskytují se r. 1358 Sezemc z Borov a bratří jeho. Jest to týž Sezema, který slove r. 1391 z Heršteina. Bratr jeho Bohuslav Hrubec ze Schonangru vyskytuje se od roku 1362 několikráte v pamětech souvékých; měl také statky v okolí Ronšperském a svůj podíl na Vřeskovicích. Když tento prodal pánům Roupovským r. "375, odevzdal jim také svůj hlas podací kostelního a oltáře sv. Jakuba.8) Roku 1386 prokázal králi veliké služby, provázeje jej na výpravě do Uher, začež mu dovoleno postaviti dva masné krámy v Praze a psal se r. 1391 z Heršteina. Současně vyskytuje se Zdebor Bílý z Vřeskovic v 1. 1367—1384, jsa také jedním z patronův oltáře sv. Jakuba.3) Bušek téhož rodu byl r. 1367 a potom farářem ve Vřeskovicích a zemřel asi roku 1380. Konečně se vyskytuje Přibík z Vřeskovic roku 1362 jako poručník mladých pánů Brodských a ženat byl s Kuňkou, jíž věnoval na dvoře Mstících, dvoře Vřeskovském a úroku tudíž a krčmách a dvorech kmecích na Úpoře. S ní měl dceru Přibu, vdanou za Hanuše z Vildenfelsu, a dva syny. Starší Racek, řečený napřed ze Schonangru a později Sedák z Vřeskovic, držel tvrz a k ní něco polí a v mladších letech vykonal několik dobrodružství. O jednom z nich je psáno krátce. Roku 1385 byl v Průších na křížové výpravě proti pohanským Litvanům 4) a osmý v řadě seděl za stolem, když společnost tato (tuším v Marienburku) uctěna. Roku 1388 učinil smlouvu s Něprem z Roupova o podací kostelni ve Vřeskovicích tak, aby každý měl jeden hlas a Racek mohl po smrti Drslava, tehdejšího faráře, podávati bratra svého Buška.5) Roku 1392 nacházíme jej zase na vojenské výpravě, na které dne 24. června došli až na hranice Chorvatska u řeky Dunaje.6) Když se navrátil, dělal mu protimyslnosti bratr jeho farář, chtě na něm míti podíl otcovský; teprve po nějakém protahování slíbil mu r. 1394 vydati ze statku svého Vřeskovského a Mstického 42 kop. Až do r. 1397 se připomíná jako patron kostela zdejšího. Poněvadž byl často v cizině, měl na tvrzi zdejší purkrabě; jeden, jistý Všerubec, připomíná se r. 1399.7) Bratr jeho Bušek, jenž se Dd r. 1380 připomíná, stal se r. 1390 farářem Vřeskovským, odtud se dostal r. 1397 na Sekyřany a tu asi r. 1409 zemřel.8) Rackův syn Jan z Vřeskovic vyskytuje se v 1. 1407—1419 jako patron kostela zdejšího a věnoval r. 1409 Dorotě manželce své na tvrzi Vřeskovicích, dvoru poplužném s dvojím poplužím, na třech kopách platu ve vsi, dvoru ve Mstících a 10 kopách platu na Úpoře.8) Roku 1416 zemřela Kuňka, bába jeho, zapsavši všechno věno své dceři Přibé a dětem jejím z Vildenfelsu. Jan sice odpíral tomu, ale nemohl tím méniti.,0) Ve válkách husitských stal se známým Otík z Vřeskovic, snad bratr Janův. Roku 1429 byl sám kolikátý rozsudím ve přech Starého a Nového města Pražského a držel v 1. 1431 —1433 dům v Kozí ulici v Praze. S první manželkou svou Anežkou z Janovic dostal zboží věnné 500 kop \ Janovicich Uhlířských, kteréž později zapsal druhé manželce své Anně z Úlibic; r. 1431 odkázal jí všechno zboží své movité i nemovité.11)   Jediná jeho dcera Veronika vdána byla za Ctibora
') Reg. IV. 290. *) Lib. conf. arch. bibl. Pražské a Třeboň Přece se také r. 1380 mezi patrony připomíná. ') Arch. Plzeň, lib. conf. rel. tab. I. 495, arch. musejní. «) Voigt, cod. dipl. pruss. IV. 36—38. s) Lib. erect. XIII. a. 21. «) Arch. Třehoň. ') Manuále v archivu kapitulním, lib. conf. 8) Lib. conf. 9) Rel. tab. II. 63, archiv č. III. 479. J°) DD. 21. str. 30. ") Staří knihy Pražské, Tomek, Základy I. 184.
2y*
204
SKOČCE TVRZ.
Kačici ze Svojkova. Roku 1456 provolána po něm odúmrf, totiž 600 kop grošů na Vřeskovicích zapsaných, jež si vyprosil Ctibor. Tehda tomu odpor činila Anna z Vřeskovic, manželka Domaslava Mládence ?. Miličína, jež byla na sebe převedla právo věnné vladykám z Vilden-felsu patrici, ale spor byl jen o tvrz samotnou, Úpor u ni a dvůr ve Mstících, tedy bez kostela a vesnice. Veronika ovdověvši asi r. 1462 vdala se po druhé za Alexandra Kapouna *) a nedlouho potom právo své prodala.
Asi tehda dostaly se Vřeskovice do-By-val? farní kostel ve Vřeskovicích. Cela pánům Z Roupova. Již r. 1423 a 1426
Jan a Furkart bratři z Roupova sami tu právo podací provozovali, což se dá i tak vyložiti, že vlastni držitelé Vřeskovic přidržujíce se vyznání pod oboji k dosazení katolického kněze svoliti nechtěli. Roku 1467 strana katolická po prohlášení odsudku na krále Jiřího naléhala na to, aby se odstoupilo od králova poslušenství, a hrozila zastavením všech služebností duchovních těm, kdo by toho neučinili. Ale mnozí kněží vůle patronů svých neuposlechli, interdiktu nešetříce, jakož se dálo na mnohých hradech a tvrzích v Plzeňsku, zejména i na Roupově a Vřeskovicích.fl) Páni z Roupova však ještě celou ves nedrželi; jeden dvůr kmecí držel v 16. století Jan, jinak Půta z Ryžemberka (snad po předcích svých) a prodal jej před shořením desk (okolo r. 1545) Janovi z Roupova.3) Tak tedy celé bývalé zboží Vřeskovské připojeno jest k panství Roupovskému, ale tvrz již byla pusta; osudy další hledej v dějinách Roupova. Jen to ještě připomeneme, že se r. 1373 Kryštotovi Karlovi z Roupova zboží Vřeskovské s polovicí zámku Roupova na díl dostalo, a že on zboží to, totiž díl Roupova, tvrz pustou Vřeskovice s dvorem poplužným, podacím, krčmami, ovčínem atd. Janovi mladšímu 2 Roupova prodal. *) To jest i poslední zmínka o tvrzi zdejší.
skočce tvrz.
ihozápadně od Přeštic leží ves Skočce, nyní obyčejně Skočice řečená, nad níž spatřuje se zajímavé tvrziště. Jest to návrší někde volněji, jinde příkřeji se zdvihající, nevysoké sice, ale přece vesnici panující, jež jest uměle srovnáno. Od vesnice či vlastně od silnice jde se k němu starou cestou a vstupuje se na prostranné pastviště, na němž bývalo někdy předhradí s hospodářstvím a nyní stojí pohodnice. Za tím na druhém konci pahrbku jest tvrziště objaté někdy širokým a hlubokým příkopem, nyní zaneseným, a mohutným náspem na mnoze již rozkopaným. Na jižní a severní straně kromě toho byly ještě násep a přikop, oboje užší a slabší než předešlé. Na tvrzišti rozkopaném jest veliká prohlubeň od sklepů pocházející, ale žádných jiných zbytků, poněvadž staviva již dávno k vystavění sídel ve vsi užito.   Návrší se říká ted „na vrchu" a tvrzišti „v šanci".
Staré paměti vysvětlují nám více, než dnes pouhým zrakem postihnouti lze. Místo, které dnee příkopy zavřené; vidíme, bylo v 16. a 17. století věží, v níř nej-spodněji, kde viděti nyní prohlubeň, byly dva sklepy, jeden nad druhým, v přízemí vězení a nad tím dvoje sýpky, jedna nad druhou. Patrně se byli držitelé navolili těsného a nepohodlného příbytku v této věži a přeloživše hospodářství, jež posud bylo v předhradí, do vsi, postavili si tu novou tvrz. Z této tvrze známe jednu stranu dopodrobna, totiž tu, když se do tvrz e vcházelo, po levé straně. Tu se nacházely při
') DD. 16. f. 222, 231. Roku 1443 připomíná se také Jan K uzlík z Břeskovic. (Archiv Třeboňský. Viz i archiv i. ITL. 556.) Roku [454 jest zmínka o odůmrti po Kunce, vdově ZdeborovE z Vřeskovic,, jejíž věno Racek z Vřeskovic převedl; tuším, že se 10 vztahuje k osobám ve 14. století íijícím. (DD. 16. fol. 220.)   ») Palackého dějiny IV. b. 395.   *) DZ. 7. F 5.   ') DZ. 68. A 14.
SKOČCE TVRZ.
205
zemi světnice s kanceláří, za ní komora a pod tím dvě komory. Když pak se šlo parkánem po pravé straně, byla tu asi 4 stupně zvýší kuchyně s domem, pavlačí, kamennou pecí a některými jinými příležitostmi. Vypravuje ctihodný Bohuslav Balbín, že páni Přichovští, bydlící na této tvrzi, z rozličných znamení poznávali, jestli některý z jich rodu má umříti. Neboť mél-li umřití takový, jehož radostí byla myslivost, tuť prý trouby a rohy lesní zachrastěly a psi lovečtí vyli; měl-li umřiti vojín, uslyšen byl ryk takový, jakoby se vojínové do bitvy hnali; byl li konečně ten, který umříti měl, hudby nebo koní milovný, zazvučel zpěv anebo zaslechlo se neobvyklé nějaké řehtání koní.
Skočce připomínají se poprvé r. 1239 a tehda měl tu klášter Kladrubský popluží. Ostatek byl vladyčí statek, na němž seděl r. 1250 Bořislav ze Skočec. ') Za několik let potom nacházíme Skočce a jiné vesnice v okolí v držení tří bratří, o nichž se vypravuje v dějinách Roupova, a z nichž jeden. Jaroslav, v 1. 1318—1352 na Skočcích seděl. Syn jeho Racek připomíná se s nim v 1. 1335—1345 a držel ještě r. 1379 popiuži v tak zvaných Menších Skočcích. Současná s nim připomíná se také Otík ze Skočce, jenž se v 1. 1359—1379 připomíná a druhé zboží v Menších Skočcích držel.") Konečně se připomíná také Černín ze Skočec r. 1375.3) Ti všichni náleželi k témuž rodu jako Černínové z Chudenic. Současně žil také (r. 1368) Markvart Koba ze Skočec, ale nevíme, má-li se také k rodu tomuto počítati. *)
Ke konci 14. století setkáváme se s vladykanii ze Skočec, kteří byli stejného rodu a původu s pány Roupovskými z Roupova, ano tito psávali se druhdy také ze Skočec, jako na př. r. 1407 Purkart.
') Reg. I. 453, 58C,   ') Lib. erect. I. 16, archiv bibl. Pražské, berná na sir. 12.   *) Archiv Plzenský.   J) Archiv Třeboříský.
20Ó
SKOČCE TVRZ.
Z rodu toho stal se Jan Mráz biskupem napřed Lubuským a od r. 1397 Olomouckým a zemřel r. 1403. Bratra svého Mikuláše Mráza učinil purkrabí na Mirove a dal mu v léno fojtství Příborské; též opatřil podobnými statky příbuzného svého Jakše Klatovského, jenž byl purkrabí na Saumburce.') Ti před tím seděli na Skočcích Větších, jež koupil od nich Bohuše 2 Otěšic. Tento daroval roku 1409 plat na kmeti jednom v Skočcích klášteru dominikánskému v Plzni, aby měli polepšení. Roku 1420 přidal se ke straně katolické. Bud s nim anebo synem stejného jména setkáváme se jako s pánem Skočickým v rozličných pamětech až do r. 1448.") Od r. 1475 vyskytuje se jako držitel Skočec Vilém ze Chříňova, jenž tu seděl ještě r. 1497. *) Ale nějaký rok po tom prodal tvrz a dvůr Skočce a ves Skočce velké i malé Zdeborovi 3 Přichovic. Tento byl již roku 1527 mrtev, zůstaviv kromě jiných synův i syna Markvarta, jenž potom Skočce držel.4) Po jeho smrti zůstali synové Petr, Zdebor, Lvík, Burjan, Jiřík Adam a Markvart.b) Ti se asi r. 1574 o statek otcovský dělili. Jednotlivých dílů neznáme, víme však, že Zdebor dostal za díl na tvrzi Skočcích věž, nynější tvrziště příkopem otočené, ve vsi dvůr s ovčínem a polovici popluží při tvrzi. Adam dostal tvrz, stavení na nynějším předhradí, dvůr ve vsi a druhou polovici popluží.6) Oba zemřeli záhy, zůstavivše sirotky nezletilé a nebylo možno statky pro ně udržeti. Prodány tedy {r. 1584 díl Zdeborův, r. 158y Adamův) bratru jich Petrovi z Přichovic na Lužanech, kterýž byl dobrým hospodářem. Skočce drželi po něm syn nejstarší Jan Markvart a nejmladši Jiřík. Kryštof Harant z Polžic navrátiv se ze své veliké cesty r, 1599, navštívil napřed příbuzné své a potom se odebral se svým služebníkem vlaským na tvrz Skočce k Janovi Markvartovi, oblečen jsa ještě v roucho poutnické. Po nějaké chvíli přijel bratr jeho Adam Harant, jenž o něm ještě nevěděl. Domácí pán ho venku přivítal a po jeho bratru se vyptával, o němž arci Adam nic nevěděl. Přišed Adam do světnice udiveně pohlížel na cizího poutníka, až v něm svého Dratra poznal. *)
Po smrti Jana Markvarta uvázala se ve Skočce manželka jeho Alena Přichovská ze Sobétic jako poručnice nezletilého syna svého Petra Markvarta. Mezi tím držel druhou polovici Skočec ještě dotčený Jiřík mladší, vladyka nevázaný. Neboť r. 1613 jsa v příbytku Alenině na Zdebora Přichovského tesáčku dobyl, roku 1614 faráře Loučimského v Dlažové pohlavkem udeřil a téhož roku v Plzni Jana z Klenového v ruku uťal a zranil. e) Také Alena měla soudy. Když r. 16:3 na Skočcích s Mikulášem Broumem v karty hrála a Zdebor Přichovský k ní přišed vedle ní se posadil, tu Petr Markvart přistoupiv ke stolu postavil se za Mikulášem. Tu Zdebor k Mikuláši promluvil: „V. M. pane ujce, tu ráčíte míti největšího nepřítele!" Na tato zbytečná slova odpověděl Petr: „Zachovej pán Bůh! Paní mátě ráčí míti svou vůli při sobě." K tomu řekl Zdebor: „Jsi troup! Prosíš, klekáš, aby se paní mátě nevdávala!" a vyrazil mu z rukou klobouk jeho. Když pak Petr odpověděl: „Nečiňte mi toho! Po roce, po dvou letech nedám sobě chleba vžiti; dá-li mi kdo jednu, dám mu zase dvě," řekl Zdebor k němu: „Špatný bys mi byl.'1 Alena nechtějíc dáti k něčemu^ dalšímu přijíti, ozvala se a pravila: „Kdoby to koliv pravil, že by pravdy nepravil a že jest syn můj každému poctivému v poctivosti roveň, byt i let neměl." Ale poněvadž Zdebor řekl na konec: „Já pravím, že není," pohnala jej z toho k soudu zemskému.") Ze sňatku, jak se zdá, nic nebylo a Alena prodavši tuto polovici Skočec vystěhovala se později do Hofu a tu r. 1640 dne 12. listopadu, majíc 72 léta věku svého, zemřela. ,n)
Polovice Alenina dostala se snad pro dluhy v držení Petra mladšího z Říčan a jiných osob, kteréž prodaly dědictví to Vácslavovi staršímu Přichovskému z Přichovic. Tento odsouzen jest pro účastenství své ve vzpouře r. 1623 k manství a přijal r. 1626 léno na statek svůj Lužany, půl tvrze Skočic s dvorem poplužným při tvrzi, třetí díl vsi Skočic a díl vsi Zeliny. Ale Vácslav chtě pro náboženství Čechy opustiti a do Hofu se stěhovati {j r. 1647 v stáří 73 let) prodal tento statek r. 162S Petrovi Jiřímu Přichovskému z Přichovic, od něhož jej koupil téhož roku Zdebor Přichovský, o němž k r. 1614 řeč byla. Roku 1634 drželi tyto statky Markvart Adam, Vácslav Ferdinand a Jan Vilém, synové n. Zdeborovi. ") Ujal je později Jan Vilém sám, jemuž roku 1651 z manství propuštěny. '*) Jan Vilém, JMC. a soudů dvorského a komorního rada, zemřel roku 1661 dne 12. měsíce záři,13) zůstaviv syny nezletilé Prantiška Karla a Juna Vácslava. Z těch starší bratr, došed roku 1Ď74 let svých, rozdělil statek otcovský, '*) ale, jak se zdá, ujal později oba díly zase.
Jiří Přichovský, držitel druhého dílu, zemřel asi r. 1623, zůstaviv syny nezletilé Viléma a Bořivoje Rohovce, z nichž onen záhy zemřel a tento zdědiv díl jeho potom vše odkázal sestře své AlénĚ Barboře Broumove z Přichovic.   Ale tato bud nedovedla nebo nemohla pro dluhy hospodařiti, tak že statek ten
') Cod. dipl. Mor. XII. 371, 407, 408, 441, 473, archiv Třeboňský.   ') Archiv Plzenský a blbl. Pražské, archiv ř. IV. 43, 379. s) Archiv ITzenský a bibl. Pražské, Paproeký o st. pan. 338.   *) DZ. 9. B 20, kom. soudu.   ') DZ. 61. N 17.   6) DZ. 67. D 20, 166.
M 1. 7) Mittheilungen XII. 280. ■) Reg. kom. sondu. •) DZm. 49. F 19. I0) Dietsch, christliche "Weihestatten in uud bci der Stadt Hof. "> Bilek, děje konf. DD. 68. f. 26, 31, 50.   w) DZ. 152. Q 12.   ") Schaller, Pilsn. Kr. 86.   '«) DZ. 74. K 30-L 9.
POŘICÍ ZÁMEK.
207
r. 1054 k odhádání přišel.') Dostala jej Anna VidrSpergárova s Kadova a prodala jej roku 1659 Kateřině Saloméně Přichovské z Kokořova (manželce dotčeného Jana Viléma). Tato držela díl ten až do roku 1685, kdež jej odevzdala synu svému Karlovi Františkovi.4) Tak došlo ke spojení obou dílů, které trvale spojeny byly se statkem Lužanským. Až do té doby stála tvrz Skočická, jak stará tak i nová, v neporušenosti, ale opuštěna jest ke konci téhož století tak, že se brzo rozpadla. Ještě na počátku našeho století byly tu dosti znamenité zříceniny, ale tehda potřebovali kamení a proto je bourali. Ve vsi postaveny z nich dvě chalupy, kromě toho stavěno z nich ve dvoře a něco i voženo do Lužan. Po tom boření ještě drobotina všechna pobrána a vožena na silnice. Tak se stalo, že dnešního dne místo tvrze, kromě starého véžiště, sotva poznati lze. Při kopáni našli tu rozličné Železné prsteny, zlatý prsten a zlatou jehlici, ale na ty sudy vína, které jsou podlé pověsti pod zemí, přece nepřišli.
FOklČI ZÁMEK.
ůl hodiny severně od Švihová při řece Úhlavé vypíná se nad sídla vesnice Červeného Poříčí zámek Poříčský, přestavený z bývalé tvrze a hlavní sídlo panství Poříčského. Nynější zámek skládá se ze dvou dilů. V prvním dílu, dlouhém to stavení při silnici, nachází se brána postavená v copovém slohu, nad ní lev drže prázdný štít a Minerva se štítem Bavorsko-falckým. Vlastní zámek jest velké čtyřhranné stavení, v jehožto jihovýchodním rohu jest pětihranná věž se zdmi velice hrubými a ozdobnou bání, zbytek to původní tvrze. Podobná věž byla také v severovýchodním rohu, jak svědci prvotní plány za Klimenta Františka knížete Bavorského zdělané a nyní v c. k. důchodenském úřadě chované. (Jeden takový plán dělal také Jan Pejrek, stavitel v Chudenicích.) Ostatek jest čtyřhranné obdélné staveni s několika světnicemi a velikou siní, na jejímž stropě jsou malovány pěkné fresky a obrazy z mythologie řecké (na př. Olymp, Paris, Perseus a j. v.).
Poříčí neobjevuje se v pamětech dříve, než na počátku 14. století. O Jaroslavovi z Poříčí (r. 1318—1352), jenž se psal od r. 1321 ze Skočec, a bratru jeho Drslavovi (r. 132c—1339), jenž se psal také z Jinína, mlu veno již v dějinách Roupova. Z pozdějších osudů Poříčí, které bezpochyby k nějakému většímu panství připojeno bývalo, jest málo známo. Roku 1411 seděl tu Radislav z Kocova a r. 1473 patřilo Janovi z Ryéem-berka a z Rábí.3) Později drženo bylo ke Švihovú a teprve Jindřich z RyŽemberka prodal Poříčí dvůr poplužný a ves celou, v Polyni městečku domy, část Polenky a v Jinině mlynáře Jindřichovi Mlndo-tovi z Jilmanic (r. 1547). Týž bud postavil aneb obnovil tvrz zdejší a prodal roku 15Ď9 tvrz, dvůr a ves Poříčí a mlýn v Jiníně MikiiláSi Sicovi z Drahcnic, jenž zemřel r. 1571 a pohřben jest v kostele Vřeskovském.4) Zůstala po něm vdova Kateřina z Jilmanic, jež měla nemalé nesnáze s Albrechtem a Adamem, bratřími zemřelého, o vychování sirotka dcerky své, na jejíž vychování oni uvázavše se v Poříčí nechtěli peněz vydávati. Když ta věc až k soudu zemskému došla, učiněna r. 1573 smlouva taková, aby dcerka zůstala při mateři až do vdaní nebo do smrti, do 5 let aby každého roku tíž bratří na její vychování vydávali po šesti kopách, později ročně po 15 kopách a kdyby ke vdaní přišla, aby zaplatili 500 kop/než výpravou a nákladem na svatební veselí že nebudou povinni, leč by něco ze své dobré a strýcovské vůle učinili.*) Poříčí ujal Adam Sic, jenž byl dobrý hospodář; r. 1591 obdržel zástavou vsi Třebejcinu obojí, Kokšín, Osí, Jinín a Kbel.6) Zemřel roku 1593 a pohřben v kostele HoraŽdovském, kdež mu krásný náhrobek postaven. Albrecht Sic, bratr a nástupce jeho, dokoupil některé vesnice zastavené a zemřel roku 1006, ztrativ smrtí před tím
•) DZ. 141. Di   1 Ďtk Jij. C IJ. *oo. H 1.   ') Mb. ««t. XI. 171, ltodc\ Slrolim.\y.   ') DZ. *. H 16.       M if, rkp». Ubi. ľiai.kŕ.   1 W, 61. K K.   'I DZ. 168. H )8. jo.
208
POŘÍČÍ ZÁMEK
(r. 1601) manželku svou Alžbětu rozenou Netvorskou; oba odpočívají v kostele Vřeskovském. Dotčeni tři bratří známi byli u lidu venkovského jako páni zámožní, pročež se říkávalo ve vsi Borově, kteráž patřívala Kocům:
Borovský Jemnost pán Koc má peněz moc, Pořickey Jemnost pán Šic ten jich má ještě víc.
Poříčí ujal po Albrechtovi Mikuláš, jenž byl práč té doby známý. Roku 1598 byl s Hynkem Horšickým návštěvou na tvrzi Hradišti; tu Mikuláš vytrhl na Petra Dobše Karla ze Svarová tulich, jej bodl a na levé ruce rukáv probodl, potom Hynek přiskočiv k němu chytil ho pozadu za krk, jím hodil a na něho vsedl. Kromě toho čte se několikráte v rejstrech soudních pro výtržnosť a pych na dědinách způsobené.1) Byl sice dobrý hospodář, přikoupil r. 1616 zboží Nedanické") a tvrz Poříči vnově postavil. Pro účastenství ve vzpouře odsouzen jest r. 1623 dvou třetin jmění svého, kteréž ihned zabráno. Obsahovalo kromě vesnic v Prachensku tvrz a ves Poříči a vsi Kokšín, Borov, Vřeskovice, obojí Třebejcinu, Osí, Oplot, Nedanice, Nedaničky, Kbel, Jinin, Zelený a Kaliště, jež koupil roku 1623 cizozemec Filip Adam svobodný pán z Kronberka, cis. plukovník a komorník.3) Od rodiny této obdrželo Poříčí německé své pojmenování (Kron-Poritschen), kdežto Češi mu od vysoké červené střechy zámku Červené Poříči říkali. V držení rodu tohoto zůstalo Poříčí až do smrti Adolfa Oty hraběte s Kronberka (f r. 1692), po němž je dědily čtyři sestry jeho,l) ale měly po výpovědi soudu zemského postoupiti třetiny Janovi Jiřímu, Janovi Lotharovi, Janovi Karlovi a Janovi Bedřichovi bratřím von der Hanben (r. 1707); když pak tak neučinily, odhádána jim dotčená třetina na panství.9) Později ujal Poříčí Jan Jiří sám a přikoupil také právo dotčených Čtyř sester jakož i panství Roupovské. Vyznamenav se v tehdejších válkách padl r. 1716, po čemž zdědila Poříčí dcera jeho Františka Augusta vdaná hrab. Tórringova. Syn její Norbert hrabě Xorring ujal je r. 1758, ale upadl do dluhů, tak že Poříčí ve veřejné dražbě prodáno. Koupil je Kliment František kníže Bavorský. Jak pak se Poříčí s ostatními statky v držení císařského rodu Lothrinského dostalo, vypravováno bude při dějinách Zákup. Nynějším držitelem Poříčí jest J. V. císař a král František Josef.
') Reg. kom. soudu.   *) DZ. 137. N 28.   ») Bílek, děje kcnf.   *) DZ. 117. G 18.   *) DZ. 39. A 20.
Vnitřek „kuchyně^ v Roupově.
tvrze v okolí roupova.
fBOROVÝ. 81 hodiny severně od Poříčí nad Úhlavou leží ves Porovy, v níž bývala tvrz, ryni na sýpku obrácená. Roku 1358 připomínají se Settint, a bratři jeho s Borcv jako patronové oltáře sv. Jakuba ve Vřeskovicích. K r. 1379 nedovidáme J se o Borovech nic vite, než že ta ves mezi několik držitelů
rozdělena byla.1) Rolu 1416—T427 držel tvrz zdejší a čásť vsi Vácslav a Drahobtuc *) a jo něm následoval r. 1^47 Jan Jifuchek 1 Buková, jenž téhož toku ves Kotovíce právem purkrechlnim vysadil. Seděl tu ještě r. 1457.') Synové jeho byli Jan a Bohuslav, z nichž onen se nazýval roka 1476 mladším') a později také Osek držel. Ze synů jeho seděl na Borovech Bohuslav a nazývá se pánem tudíž ještě v titnláři r. 1534 vydaném, ač již Borov ne-]ržel. Tehdejší držitel byl Adam PernSlcindr t PernSUina. Když on zavražděn byl od Linharta Mar k var ta z Hrádku, dědil Borový bratr jeho Vdcslav PernSleindr a smluvil se s Linhartem tak, že tento měl 400 kop dáti a Vácslav je na milosrdné skutky obrátili. Roku 1544 vložil Vácslav tvrz, dvůr a vís Borový a částí vsi Kbela, Malinice a Vřeskovic v obnovené dsky zemské,*) věnovav na témž statku před lim (r. 1540) manželce své Dorotě z Žebnice, kteráž byla dě-
') Lib. conf. herně na str. 1É. ') Arch. c. k. dvorský, bibl. Pražské. s) Archiv č. III. 545, IV. 41. ') Slará kniha Plzenská v mus. národ. Roku 1486 se nazývá Jan seděním na Borovech. (Paprocký o st, pan. 338 )   s) DZ. 250. H 5, rejr. kom soudu.
Mrady a zámky České IX.
dičkou statku Choiomiře.') Po smrti Vácslavově dělily se o statek Borovský Kateřina, sestra jeho nedílná, a dcera jeho Anna. Tato dostala za díl svfij polovici tvrze Borov se světnici tářlovanou a • malovanou se schodem a svobodným vcházením k té světnici, se síňkou před ni a kuchynkou, tu též i komůrku za touž světnici nad mostem, druhou komoru za ni, v niž BohoscJ Koc léhal, komoru 'nad marštali, komoru v mostě, marštal přední, dvě pivnice, špižírnu, kout za dveřmi, které byly u věže za zadní marštali, kde prve maštalka v tom rohu byla a tak In místo za věži í S tou obořenou zdi polud, jakž na zdi věže pod ^krakŠIein" druhý v té věži poznamenáno -4-bvlo, komoro první hned nad pivnicí u věze, komůrky dve na věži pod krovem (jednu, kde tenata byla, a druhou u zvonce). Kaleřina obdržela druhou polovicí tvrze Borov se světnici velkou, ve které se obvčejně sedalo, s tou siní uapřed a komorou nad ton světnicí pod krovem, jistbu za kuchyní, kuchyni i s pecí, ve které se chléb pekl i s tím přístřeším před tou kuchyní, komory a pivnice za jístbou 3 tak tu stranu i s tou pivničkou, kde se mléko chovalo, se studnicí v tom koutě zanečištěnou i s tím místem v té straně okolo věže a něco proti obořené zdi pod „krakŠtein", klerýž blíž k té straně ve zdi věže jest, marštale z druhé strany věže zadní od dveří přední marštale až do těch dveří u věže, skrze které k obořené zdi vchod jest i s ton komorou nad tou marštali, pivnici u věže, komoru  prostředni v té věži a druhou  komoru hned  nad ni, ko-
') DZ. 8. K 29.
28
2IO
TVRZE V OKOLÍ ROUPOVA.
můrku nahoře pod krovem věže, která byla proti řece nad obořenou zdi.1)
Takto Borový rozděleny na d»ě polovice. Prvoí, Anninu, držel s ni již dotčený Bohosud Koc a Dobrle, manžel její, a když r. 1570 zemřel,') vdala se Anna po druhá za Brykci Fremuta a žila ještě r. 1586.3) Na druhém díle snad seděl onen Mikuláš Fremut %e Stroptic a na Borcvech, jenž roku 1572 v Klatovech v hospodě „na kovárně" Vladislava z Janovic zsekal a zranil. Po smrti Annine doslala se polovice její Borov dětem jejím Vácslavovi mladlimu a Janovi mladšímu Jfocům a DobrSe a Dorotí Frevtutce ae Stropčic, kteříž učinil! r. 1593 smlouvo mezi sebou, podlé niž Vácslav týž statek od spoludědiců koupil.') Tento po Iři léta živ byl po fran-tovsku a ještě rakn 1^6 psal se seděním na Borovech. Na druhé polovici Borov seděl zatim dotčený Mikuláš, po jehož smrti na vzneseni synů jeho statek dotčený prodán jest bezivtovi Fremutovi ae Stropčic, synu nejslaršímu.6) Za nedlouho jsou připojeny Borový ke zboží Poříčskému, aniž známo jest, jak se to stalo. Roku 1709 mluví se o dvoru Borovech, „kdež někdy tvrz bývala, ze kteréž nyní špejchary na dvoje sípáni udělány a k nim ještě na dvoje sypáni špejchar ode dřeva přistavěn jest; dolejší příležitosti v téže tvrzi se za marštale užívá." *)
NEZDICE.
everovýchodně od Poříčí jsou dvě vsi Hořejší a Dolejší Kt-7 zdíce.   V Dolejších stávala tvrz, jejíž místo zabírá nyni několik chalup, Idežto příkopy někdy vodou naplněné obráceny K jsou na zahrádky.*)   V 1. 1243—1245 připomíná se Ludvík
z Nezdic.') \ r. 1364 vyskytuji se Drslav ae Stropčic a Mařka, vdova po Zdeslavovi a Jinína, jako patronové kostela Nezdickábo. Onen dižel svou čásť ještě r. 1379, kromě toho seděli tu Racek a Vilém z Jinína a konečně měl tu díl d vor o s dvojím poplužím a 9 dvorů Imecich Mladota, farář v Nezvěsticich, kterýž to vše dědictví prodli r. 1384 Niprovi a Arklebovi 1 Roupova.1) K Roupovu patřila tato čásť jakož i jiné dědictví ještě na počátku 15. století, ale r. 1408 byl Purkart z Roupova skrze papežský sond k tomu donucen, aby dvůr v Nezdicich postonpil Janovi řečenému Sera, faráři Hlavensktmu.'*) Přes to zůstala čásť vsi pánňmj Rou-povským, ale ostatní čásť s podacím kostelním držel Zackaŕ a Renet, zejména v 1. 1412—1417.'") Všechny tuto uvedené osobnosti byly ač různého příjmení, přece jen jednoho rodu a erbu. Až do 16. stol. skoupeny nd Roupo\ských všechny vladyči statky v Xezdicich a drženy ke hradu Roupovu. Tvrz zdejší stala se pak ješiě jednou sídlem samostatného statku, když Jan Roupovský Nezdice na svůj dil obdržel, ale nedlouho potom spojeny zase s Roupovskem. Roku 1653 byl dvůr Nezdický pustý, ale při řece ještě díl nádvor-ního stavení zůstával. *)
NEDANICE.
ihovýchodně od Poříčí ve' farnosti Měčiaská jsou Nedanice a Nedaničky. V oněch bývala také tvrz, po níž není dnes památky. Nedaříce patřivaly k starodávnému dědictví vladyk z Mečkova, kteři nosili na štítě svém dva meče křižem přeložené. Jeník a Mečkova měl s manželkou Domaslavou čtyři syny. Jeden, Amcha ■ Nedanie, seděl na Předslavi a zemřel před rokem IJ70, zůstaviv sirotky nezletilé. Druhý, Jeník a Mečkova,  stal  se  farářem r. 1358 v Chýších,  r. 1361 v Měčíně
a zemřel okolo r. 1372. Třetí, Erich, stal se mnichem v klášteře Kladrubském a poprosil na smrtelné posteli bratři své a mater, aby dali kopu platu klášteru témuž, ale ačkoli plat ukázali v Mečkově, přece k jeho vydávání nechali se přinucovali soudem arcibiskupovým (r. 136R). Čtvrtý hralr, Vilem « Představí, zemřel také okolo r, 1372. Kmika, která r 1379 zboží Mečkovské spravovala, byla bezpochyby jeho vdovou.') Z téhož rodu snad pocházel také Diviš, jenž se r. 1379 jako držitel Nedanie a Vlčic připomíná. Jest sice známo, že Vilém dvůr a ves Nedanice, dvůr a ves Mečkov, ves Lhotu a dvůr Činov d skaní i zapsal Jaroslavovi z Homberka, ale toliko k věrným rukám jako poručníku, což z toho následuje, že Jaroslav týž statek I r. 140; Janoiji a Předslavi a 1 Nedanie, synu Vilémovo, odevzdal.5) Roku 1411 prodal Jeník všechna zboží dotčená Benelovi a Lévovi bratřím t Kydlin. Beneš věnoval na Nedanicích manželce své Adličce a postoupil pak (r. 1411) své polovice statku Nedanického bratru Lévovi, ale jak viděti z pozdějšího, také jen k věrným rukám, neboť Nedanice drželi potom Beneš a syn jeho MikuldS, a když tento zemřel, udělil císař Zikmund (r. 1434J Janovi z Schnnsee spolek se sirotkem Janem.3) Když tento zemřel, táhl se Jan z Schonsee ke statku tomu právem udúmrtním, ale v Nedanice se uvázal BeneS a Kydlin, syn n. Lévův.J) Tomuto Benešovi také Jeník z Mečkova r. 144C Nedan;ce, Mečkov a Činov ve dsky zemské vložil.*) Ve všech těchto zápisech se žádná tvrz ani v Nedanicích ani v Mečkově nepřipomíná.
Ke sklonku 15. století seděli tu vladyky s Kadnva, zejména r. 1479 Jindřich a r. 1524 Kateřina, snad dcera jeho. Také se připomíná r. 152S Zdislav Nedánský z Kadova.*) Roku '542 seděl tu Nachval Ůsilovský z Rylemberka, dostav se snad v drženi jeho skrze manželku svon Kateřinu 1 Vlčkovic, která mu t. 1545 všechna práva a spravedlnosti své zapsala.'') Při-čkav ji živobytím pojal pak druhou manželku Markétu z Přichovic, kterouž učinil taká poručnici děti svých nezletilých. Touž Markétu vinil r. 1558 Vácslav Lehomský z Malevic z peněz, kteréž n. Nachval jemu za statek v Nedanicích prodaný dlužen zůstal. Táž Markéta vdala se pak za Jiříka Muchka z Buková, kterýž se smyslem pominul, pročež jej hojiti dala Řehoři Frydmanovi, lékaři v Klatovech, začež přiřekla dáti 20 kop miš., ale r. 1559 ještě 15 kop nedoplatila.') Neznámým způsobem dostaly se Nedanice v drženi Jana mladSiho Yanovskéňo a Janovic í bezpochyby se to stalo skrze první manželku jeho Kateřinu, která byla rodu Ryžemberského. Tím se také vysvětluje, že dědici statku nebo peněz zaň xtrirných stali ic nejen Jan, nýbrt 1 jeho íiít; Jindřich, Kryštof a Eva; od těch všech osob vloženy tvrz, dvůr a ves Nedanice r. 1396 ve dsky zemské Janovi starSimu Janovskému s Janovic, ale prodej stal se mnohem dříve, poněvadž Jan starší již r. 1585 manželce své Elišce z Prnsliboře a z Podmok] na Nedanicích věnoval.') Po Janovi drželi Nedanice synové jeho Heralt a Jan Adam s mateří svou Eliškou, ale pak všechen statek skoupil a zdědil Jan Adam. Týž prodal statek Nedanický r. 1615 Mikuld'i Šicovi » Drahenie na Poříčí a Borovech.")
LUŽANY.
Jllv^J edaleko Přeštic leží ves I.užany s novým zámkem, přesta-JJj^J-})    věným z jiného zámku, na jehož místě bývala tvrz. Ode \&pť   dávna bývalo tu sídlo vladycké, na němž seděl roku 124 j Jimram a Luian,1') ale ves nepatřila jednomu pánu, nýbrž několika.   Jeden z nich, Bedřich,   připomíná se v 1. 1370—1383, a roku  1379  seděli  tu Bulet,  Čenlk,  Sezemn,  Kuňka a někteří
') DZ. 53. H 14 atd. 'i Rkps. bibl. Pražské. Pochován byl ve Vřeskovicích. *) Berní rejstříky v archivu Třeboň. Viz i děje Běhařova. *) Reg. kern, soudu. *) DZ. 177. S 32. ') DZ. 3g. A 29. ') Trajer, Diözese Budweds 81a. ") Reg I. 520, 534. ") Lib. conf. berně na str. 10, 13, 16, rel. lab. I. 498. '") Archiv c. k. dvorský. ") Lib. conf. DD XV. 181.   "l DZ. 73. K 19.
') Lib. conf. kodex Kladrubský, berně na str. 14. *) Rel. tab. II. 18, archiv č. III. 476. Čás£ Nedanic patřila tehda k Měčínu. s) Rel. tab. II. 81. DD. 15. f. 432. ') DD. 15. f. 431, 25. f. 208. 5) Rel. tab, II. 204. •) Arch. č. V. 527, reg. kom soudu. ') Reg kom. soudu, DZm. 227 C 27. ") Reg. kom. soudu. *) DZ. 23. B 9, 127. D 19.    ") DZ. 189. C 9.   ") Reg. I. 534.
TVRZE V OKOLÍ ROUPOVA.
21 I
Brána v Roupovi.
sirotci') Současně íil tiké Jindřich Štpice » Luian (r. 13/8), o němž jsme jíž na str. n. mluvili. Zemřel před r 1383 bez dědiců. Jiného erbu a rodu byl Amche. 1 Luian, jenž svědčil r. I3q7 v lislu Pů(y ze Skály.*) Jan Štpice i Luian sloužil r. 1401 proboštu Přeštickému a r. 1412 byl purkrabí na Čečovicich.3) Synem jeho snad byl Oldřich Štpice (r, 1431—1454). jenž držel s katolickou stranou v Plzeňsku a r. 1439 plat na mlýlě v Stankovech zástavou obdržel. Synové ieho slouli Jan a rtoha:a, z nichž tento r 1475 čásť Lužan držel.*)
') Lib. conf. berně na sir 13.
') DD   13. f 117, 118, archiv Plzeňský.
') Kopiář Kladrubský, archív Třeboňský.
') Arch. bibl. Praž. arch   č IV. 43. DD. 16. f. 219-220.
OndrdSeí a Luian zastavil rokr. 1434 louku svou podlé studenky jménem Želevy Jakubovi, mčŠtenínu Hinbrskémn, a připomíná se ještě r. 1464.1) Sice je známo, že patřila část! Lužan také pánům z Vreskovic a 1. 1488 že držel jinou část! Fremut ze Stropčic. Jak se dostaly Lužany v drženi Fřichovských a Přichovic, není nám známo; v druhé polovici 16. století vyskytují se jako příslušenství statku Skočického. Od něho oddělovány Lužany jako díl napřed Petrův (r. 1574), pak jeho synfi Vácslava a Karla. Kterak se Vácslav statku toho zbavil (r. 1628), již vypravováno. Lužany a Skočce zůstávaly spojeny. Nynějším majetnikem statku Lužanského jest pan Josef Hlávka.
) Arch. bibl. Praž. arch. č. IV. 49, Uopiář Kladrubský.
281
ViLdátein od západní strany.
vildštein hrad.
rajina jihovýchodně od Plzně a jižně od Rokycan vyznamenává se tikalisky ze dna strmě vynikajícími, z nichž některá mají podobu pitvornou. Na některých 7. nich stávaly hrádky, jejichž zdivo takofka na skálu přilepeno bylo. Podobnou polohu měl také hrad Vildštein, jehož zříceniny stojí asi hodinu ces.ty severozápadně od Blovic. ') Skládal se z dotčeného skaliska, na němž staval palác, a dolního hradu, kterýž pod ním stál v rovině. Z této příčiny byl dolní hrad dvojím náspem a příkopem zavřen, ač to jen na severní a západní straně zřejmo jest; kdežto se na jižní již jen jediný násep spatřuje, jest na západní straně ví;e dokonce zarovnáno, odkudž se na hradiště přichází. Místo ve valech uzavřené má asi podobu trojhranu, v jehož jižním přisečeném rohu horní hrad na skále se vypínající stával. V dolní ohradě málo se spatřuip a vírg sg tuSÍ než Vidí. í.° by] V.?. YeřCh St"r.ácíl hradbami zavřen, rozumí se samo sebou, ale jen na východní straně se jei>tě zbytky spatřují. Tu přistavěno bylo ke hradbám obdélné čtyřhranné stavení, v němž prvotné bezpochyby konice a obilnice bývaly; později tu zřízena byla sýpka, která r. 1842 tak důkladně pobořena byla, že z ní jen dnešní nepatrné zbytky pozůstaly. V západním rohu dolního hradu pozoruje se prohlubeň, kteráž bezpochyby z nějaké věže a lidomorny v ní se nacházející pochází a také tomu nasvědčuje, že vedle této věže (jak často bývalo) brána stávala. Dokonalé zpuštěni dolního hradu lze vysvětliti tím, že se mnoho kamení z jeho zdí vylámalo a na silnici z Plzně do Nepomuku vedoucí, která jde nedaleko hradu, odváželo.
Strmou pěšinou přichází se na skalisko, na kterémž stoji horní hrad. K jihu a k východu spadá skála jako stěna, na ostatních stranách však, poněvadž tu byl svah volnější, postavena jest od zakladatelů vysoká hradba, kteráž pak průběhem mnohých věků tak zemdlela, že ji podepřeli dvěma vysokými pilíři. Kromě malého dvorku na povrchu spatřuje se na horním hradě -palác, stavení poschodí vysoké, ve čtyřhratiu obdélném tak založené, že kratší strany k severu a jihu a delší k západu a východu hledí. A poněvadž severní dva rohy jsou zaokrouhleny, podobá se stavení toto velice nějakému zpustlému kostellíku a v té příčině jest podobnosť Vildšteina s Radyní tak zřejmá, že lze mysliti na jednoho stavitele. Jak se prvotně k staveni tomuto z dolního hradu přicházelo, dnes již není patrno; později bývaly z dolejšku kamenné schody, z nichž se r. 1845 ještě nějaké zbytky spatřovaly. Dotčený palác přes 20 m. dlouhý a přes 9 m. široký skládá se ze dvou odděleni, většího a menšího, která jsou příčkou od sebe oddělena. Vchod v přízemí se nacházející a na západní straně umístěný vede do většího odděleni, jehož severní z venku zaokrouhlená strana se uvnitř třikráte láme.   Odtud lze přijíti do druhého, menšího oddělení, které jest
') Pomůckou: Helier's Burgcn V. IgO.
VILDŠTFIN HRAD
skorém do pravidelného čtverhranu založeno. Roku 1822 dal hrabě Josef Krakovský z Kolovrat stavení to střechou přikryti, jižní stranu cimbuřím ozdobiti a vnitřek tak tak k bydlení upraviti. Tenkráte nacházela se v přízemí síň dvěma okny osvětlená a byla tu kamna, aby se mohla zahřívati. Ve vedlejším menším oddělení byla kuchyně s komorou. Po dřevěných schodech přicházelo se do horního oddělení, kdež se k severu polookrouhlá světnice se stropem a v ostatku veliká síň s dvěma komorami nacházely. Nad tím nade vším byl strop a krov. Když hrabě r. 1824 zemřel, nestaral se syn jeho Hanuš příliš o Vildštein, tak že r. 1845 byla kamna v dolní síni již zbořena a po zemi rozházena, brzo potom se také krov sřitíl a dřevěné části rozpadaly se a shnily, tak že dnes zase jen holé zdi stojí.
O založení hradu Vildšteina, který se poprvé teprve ke sklonku 13. století připomíná, nedostává se nám pamětí. Možná, že předkové jeho zakladatele neb aspoň nejstaršího nám známého držitele byli Těma (r. 1188—1192) a synové jeho Olen a Drslav (roku 1216). Zdali však Holen z Vildšteina, který se r. 1284 mezi předními pány zemskými připomíná, byl jejich potomek a z jakého rodu pocházel, to neize s jistotou tvrditi. ') Ve 14. století vyskytují se ještě páni, kteří se po tomto hradě nazývali, třeba již ho nedrželi. Tak na př. vyskytuje se roku 1362 Petr nebo Pesík z Vildšteina, téhož erbu jako Prostibořští, a připomíná se ještě r. 1371.") Tento Pesík nazýval se sice tehda po hradě Vildšteině, ale, jak se zdá, již ho nedržel. Asi okolo r. 1360 dostal se hrad ten, prvotně jen jednoduše a snad ze dřeva vystavěný, v drženi pánů z Roíemberka, od nichž založen jest asi v té způsobe, jak jej dnes spatřujeme.3) Ke hradu patřívaly vesnice Chhjmany, Choužov, Olešná, Holoubkov, Lhotka, Třebín, Sloupek, Přívětice, Zhoř, Milenov, Vlkov a Nezvěstice. *) Poprvé ser. 1369 Petr, Jošt, Oldřich a Jan bratří z Roiemberka jako páni z Vildšteina vyskytují, podávajíce faráře ke kostelu Nezvěstickému. *)
Jan z Roíemberka (f r. září r. 1399) bral sobě k manželství Elišku, sestru hraběte Lipolta z Halsu. Když byly smlouvy svatební roku 1370, 14. července Činěny, zavázal se hrabě Lipolt, že dá výpravy sestře své 500 kop, Jan naproti tomu véna s obvénéním celkem 750 kop slíbil dáti; oboje ty peníze {totiž 1250 kop) zapsány jsou na hradě Vildšteině, při čemž se také Jan zavázal, že hrad ten manželce své dskami zapíše a jí 187 a půl kopy grošů platů z téhož panství vycházejících zjistí, Více pak i slíbil, kdyby Lipolt ještě 500 kop k výpravě přidal, že je zase 750 kopami obvéní a druhých všech 1250 kop grošův opět na hradě zapíše a z toho své manželce další úroky vykáže.8) Prozatím věci tou v držení panství změny nezpůsobeny; r. 1374 podávali zase bratří Petr, Oldřich a Jan ke kostelu Nezvěstickému,7) a roku 1377 prodal Oldřich, jenž byl mezitím Vild-šteinské panství (kromě véna Eliščina) na svůj díl obdržel, tři díly mlýna s dvěma koly ve vsi Sťahlavech právem zákupním Jiříkovi mlynáři B) Purkrabě tu měl r. 1389 Mikšíka ze Lhoty.*) Roku 1394 dne 5- srpna zemřela Eliška z Halsu, manželka Janova, bez dědiců, pročež veškeré jmění její se všemi zápisy na Sigosta lantkrabí z L^euchtenberka a hraběte z Halsu připadlo. Vildštein
') Reg. I. 182, 18G, 265, It. 570.
') Arch. Plzenský. Paprocký o st. pan. 199. Připomínají st také r. 1406 Ondřej z Vild-íleina, jenž bydlel n sv. Apolináře v Praze (Lib. erect. VO. f. I46), a roku 1411 Mares' Vildštein z Libošina. (Archiv kap. Praž.) ') List r. 1349 (Pangerl G TJ. 398) jest pod-vržen. ') Truhlájŕ, urbář Rožemberský. 4) Lib. conf. *) Archiv Hradecký a říšský v Mnichově. ') Lib. conf. ") Arch. Třeboňský. List tento daroval r. 1377 Pavel K.orka z Korkyně panu Vilémovi z Roíemberka.   ") Archiv města Krumlova.
Plán hradu Vildšteina. Plán paláce na Vildšteině.
(Měřil Heber.) (Měřil Lindacker.)
Vyrvltltni piánu: 1. Cesta do hradu; 2. dvůr dolního hradu; 3. věžiště; 4. bývalá sýpka; 5. dvorek horního bradu; 6. menší, 7, větší odděleni paláce; 8. bývalá studně v příkopu.
2I4
VILDŠTEIN HRAD.
tehda držel Jindřich, syn Oldřichův, jenž r. 1394 sám kněze ke kostelu Nezvéstickému podával. ') Nemoha hned peníze na Vildšteině zapsané zaplatiti, ponechal hrad Sigostovi, jemuž již od otce jeho a strýců byl ve 2200 kopách zapsán, později však týž hrabě s Jindřichem smluvil se tak (r. 1396, 14. prosince), že mu postoupil hradu Vildšteina a za něj přijal zápisně městečko Haslach. 2) Z činnosti Jindřichovy na panstvi zdejším víme jen to, že r. 1403 prodal plat ve vsi Chlumu opatrnému Ondřejovi z Písku, v ]. 1404 a 1407 ke kostelu Nezvéstickému nové faráře podával a r 1407 klášter v Rokycanech platem v Kokotě obdaroval.*) Purkrabí byl za tohoto pána roku 1397 -Aleš 2 Pokonic, držitel zboži Žakavského, *) po tomto následoval r. 1408—1413 líuíek z Dlouhé vsi. 9)
Po smrti Jindřichové stal se Čeněk z Veselé a z Vartemberka poručníkem syna jeho, mladého Oldřicha z Rožemberka. Když se v panství všechna uvazoval, učinil smlouvu s Eliškou z Kravař, vdovou Jindřichovou, aby držela panstvi Vildšteinské do smrti v 1000 kopách, jež ji jako véno s obvěněnim náležely a na témž panství již od Jindřicha zapsány byly.6) Ale dlouho v drženi jeho nezůstala. Na počátku totiž r. 1421 vojska Pražské a Táborské spojivše se za Brdy rychle táhla přes Žebrák a Hořovice k Rokycanům, do nichž vpuštěna jsou bez odporu. Vyhýbajíce se pak Plzni dala se odtud do krajiny Blovické a přitáhla k Vildšteinu. Purkrabě, jménem Cikán, dal se uhroziti a Žižka obsadiv hrad zanechal na něm jako velitele Viléma Kostku 2 Postupic. 7) Objevení jich v kraji Plzeňském zastrašilo krále Zikmunda, jenž ležel u Kladrub, tak, že hned z pole odtrhl. Táboří a Pražané hnuli pak se k Plzni, jižto sice nedobyli, ale přece tolik dosáhli, že kraj Plzenský slíbil mír s nimi až do nového roku 1422 zachovávati. Hrad Vildštein zůstal pak v držení bratrstva Táborského, kdežto Rokycany upadly zase v držení strany katolické Vrchním správcem Vildšteina byl Bohuslav ze Svamberka, hejtman vojska Táborského, drže je se zbožím kláštera Nepomuckého a městem Horaždovici. Když pak Bohuslav r. 1425 zemřel, ujal tato zboži Přibík z Klenového jakožto jeho poručnik a odevzdal je i s velikou puškou obcim Táborské, Žatecké, Písecké a Vodňanské, jakožto přednim údům jednoty Táborské; oni pak z moci své sstoupili všech těch statků konšelům a obci města Klatovského, kteří všechny dluhy a škody, v nichž Bohuslav tovaryšům a služebníkům svým vinen pozůstal, podstoupili úplně.8) Jak dlouho Klatovští Vildštein drželi, není známo, ale tolik jest jisto, že ho zase nékomu z tovaryšstva Táborského postoupili. Roku 1427 byl na ném hejtmanem Přibík z Javora.9) Po něm následoval jako hejtman Vol/art 2 Javora, snad bratr jeho; r. 1428 dne 25. listopadu přistoupil k příměří, kteréž učinila strana Táborská v západních Čechách s krajem Plzenským '") Po Volfartovi nabyl Vildšteina a zůstal tu jako hejtman Svojše ze Zahrádky, také jeden z vůdců jednoty Táborské. V 1. 1430—[436 držel jako hejtman také město Rokycany, roku »432 vyskytuje se také jako hejtman na Vildšteině, an přitrhl k vojsku obléhajícímu katolický hrad Lopatu.")
Po porážce strany Táborské u Lipan (r. 1434) sice mnohé pevnosti jich ztraceny jsou, ale jiné se držely tak zmužile, že na jejich pokoření nebylo pomyšlení. Oldřich z Rožemberka, jenž se velice o to bral, aby ztracených hradů zase dosáhl, učinil r 1435 dne 25. listopadu smlouvu se Svojší, tak že tento s hradem Vildšteinem slibil pánovi (t. j. zavázal se, kdykoliv pán bude chtíti, jemu hradu postoupni), ale že jej má držeti, dokud by mu bud pán neb Eliška z Kravař 400 kop nesplnili Ale poněvadž měl pán tehda veliké výlohy na vedení válek, k té výplatě tak hned nepřišlo; Svojše pak, jenž byl v bitvě Želenické (r. 1438) poražen, byl by podržel snad Vildštein do smrti, poněvadž Oldřich jsa v ustavičných závadách peněz na vyplacení sehnati nemohl. Ale poněvadž Oldřich hradu kališníkovi nepřál a radéji by jej byl v rukách katolíka viděl, umluvil se se Zbyňkem z Kocova seděním na Nečtinách, že tento hrad Vildštein pro sebe vyplatí a jako zástavu Oldřichovu podrží, Oldřich pak, kdyby chtěl hrad vyplatiti, že má rok napřed dáti vědéti. IS) Poručeno tedy Svojši, aby hradu Zbyňkovi postupoval, což se také stati muselo, jakmile Svojšovi 400 kop vyčteno, ale při postupováni prolámal Svojše díru v hradbách, aby se zase hradu zmocniti mohl, až by se mu libilo.
Zbyněk, jenž se roku 1442 jako pán na Vildšteině připominá,!i) ženat byl s Annou ze Sobétic a zemřel asi ke konci r. 1443. Zůstavil tři syny, Jana, Jindřicha a Racka, z nichž jeden byl služebníkem přikázaným u Burjana z Gutšteina na Rabšteiné, a druhý u pana Přibika z Klenového. Příležitosti této umírni ovupc LjuuLiii lic svému [jruspeciiu l\a jaře r. 1444 ovujs»e use uerou prolomenou se prourav hrad Vildštein slezl a vzav na ném dosti peněz hotových i klenotů, dva syny, sirotky Zbyňkovy, kteréž tu zajal, na Tábor zavezl, '*) hrad pak svými opatřil. Při tom také ztraceny jsou všechny listy a jistoty, které n. Zbyněk za mozoly své vojenské byl dostal.,a) Poněvadž se od této posádky s toho hradu veliké loupeže a záhuby dály, hleděli Plzeňští spolek k obléhání a dobytí hradu způsobiti, k čemuž i Hynka
') Ub. conf. *) Archiv Třeboň. *) Lib conf. *) Viz děje Žakavy. *) Paměti Světeckého I. 204. a archiv Třeboň. •) Tak v listě d. 1423. 25. května v archivu Třeboňském pndvrženém. ') Palacký, Tomek, děje Prahy IV. 132. *) Archiv Třeboňský. ") Bezold, K. Síegmund II. 163. "*) Archiv č III. 267. ") Tomek, děje Prahy IV. 542, staré knihy v Rokycanech. ") Archiv Třeboň. ") Archiv Plztnský,    ") Staří letop. 135, archiv č. III. 26, 370.    ") List 1446, 28  Jan. v archivu bihl. Pražské.
VILDŠTEIN HRAD.
215
Krušinu ze Švamberka přemlouvali, jenžto se byl vrátil z Némec, hájiv tam služebníka svého, na nějakém hradě od Němcův obleženého. O tom Krušina byv zpraven poslal hned pro svého úředníka Kostenpira a jeho ke Svojši vyslal, hroze, aby jemu vzaté věci vydal, sice že má vždy býti obehnán; také se ho ptáti dal, zdali by s ním uhodil o trh o ten hrad, žádaje na poslu, aby ihned dal věděti, což by na Svojši porozuměl. An tento Kostenpir k hradu se odebral, sebrali se zatím Burjan a Jan z Gutšteina, Přibik z Klenového a Děpolt z Ryžemberka i jiní zemane z Plzeňska k hradu Vildšteinu, úmysl majíce, aby obležen byl. Zatím se byl Kostenpir se Svojši smluvil o postoupeni hradu, a nic o tom pánu svému nedav věděti, přibral k sobě jiné úředníky Krušinový a lidu pět set z Nepomuckého zboží, náležejícího Krušinoví, a táhl s nimi na Vildštein veza s sebou v zápětí spíži na vozech, prve ještě než zemane druzi k hradu přitáhli. A tak špihovav hrad Kostenpir se v něj s jinými služebníky uvázal jako hejtman Krušinův, pravě před dobrými lidmi té chvíle, ,že k ruce pána svého hradu jest Kostenpir mocen jeho Krušinovým kázáním, a že s hradem tak chce učiniti, jakž jemu jeho pán rozkáže". Tedy potom Přibik Klenovský obeslal Krušinu, aby mu kázal hradu sstoupiti, jemuž Krušina odpověděl, že toho mocen není, a že což Kostenpir učinil, učinil bez jeho rozkázáni. I poslal Krušina druhého úředníka svého Markolta ke Kostenpirovi na Vildštein, aby jemu kázal dolů jiti s lidmi Švamberskými, kteří byli na Vildšteině, a prve aby se stavil Markolt u Přibika a to aby jemu pověděl, proč jede na Vildštein ke Kostenpirovi. A když Markolt přijel k Přibíkovi, tu tento ho jal a s ním druhého Švamberského služebníka, a tak je nepustil na Vildštein až po dvou nebo po třech dnech potom, A když tam Markolt dojel a o to s Kostenpirem mluvil, tehdy tento s hradu odešel a tak Svojši zůstal.
Zatim i obléhající „jsouce tím hanebným úkladem a návodem od hradu odtišténi", odtáhli pryč zanechavše tam jen jednoho člověka, kteréhož na hradě věznili. Burjan z Gutšteina 5. dubna (r. 1444) zle si stěžoval u pana Oldřicha z Rožemberka na Hynka Krušinu pro ty uskoky. Z toho pošlo další dopisování, a to napřed psaní Oldřicha ke Krušinoví a omluva tohoto (13. dubna) a konečně z toho vzešlo záští mezi oběma stranami, do něhož se však Oldřich nemíchal. ') Konečně ještě jest připomenouti, že právě v ten čas zemřela Eliška z Kravař (35. července r. 1444), jíž vlastně hrad ten náležel. Pan Oldřich nejvíce se hleděl příčiniti, aby statek navrácen byl Kocovským a hrad jemu samému. Ačkoliv pak Jindřich z Lipna o to jezdil, chtě ten hrad koupiti od Svojše (sobě-li nebo panu Hanušovi z Kolovrat, to se nevědělo), přece Svojše více byl příchylen panu Oldřichovi. *) Pan Oldřich také hleděl, aby i Svojši i Kočovské uspokojil. Tito zajisté bez viny své byli o peníze své přišli. Jednomu z nich, Janovi, vyplatil r. 1445 Mikuláš z Čestic, purkrabě na Helfenburce, 100 kop jakožto díl jeho za právo k tomu hradu. Se Svojši pak, kterýžto se roku 1448 naposled připomíná a potom smyslu zbyl, stalo se nějaké ujednání již r. 1443, ale nedokonáno, pročež o to dopisováno Markétě z Chrustenic, manželce Svojšově, ještě za jeho živobytí. Z Vildšteina pak psala Markéta, že věrně učiní s hradem podlé předešlých námluv a na svou česť i duši manželovu nezapomene, poněvadž jí jest její česť i jeho duše tak milá, jako by jí vždy zdráv byl.3) Že pak Svojšovi potomci chudi z Vildšteina neodešli, dokazuje to, že až do 16. století statky pozemskými na Moravě vládli. Markéta, jak se zdá, ještě r. 1440 na Vildšteině bydlela, ale držitelem hradu byl již r. 1446 Bedřich s Donína,*) ač není známo, od které strany Vildšteina dosáhl, jestli od Oldřicha nebo Svojše.   Ale jest jisto, že Bedřich panství Vildšteinské malými statky v okolí přikoupenými zvětšil.
Bedřich z Donínaa) byl mezi předními válečníky českými 15. století; první důkazy udatenství ukázal r. 1429 ve spolku s Habartem z Adlar a na Týřově. Roku 1440 v březnu konal důležité poselství od králové vdovy Alžběty z Prešpurka do Čech, jednati maje u pánů Českých, aby Ladislav Pohrobek, syn její, mohl při své spravedlnosti zůstati, rok potom konal jednáni v Lužici od země České. Kromě toho vyskytuje se při některých bězích soukromých i veřejných v říši Německé. V dobách těch věrně se držel jednoty Poděbradské a za dob jeho určen byl Vildštein k zvláštním a novým věcem, nabyv takto důležitosti přední v dějinách Českých. Pan Jiřík z Poděbrad ve válce své proti jednotě Strakonické přitáhl v červnu r. 1450 do krajiny Rokycanské a Nepomucké; jednotníci Strakoničtí sami první zoufajíce o možnosti svého vítězství počali rokovati ku příměří, a dne 7. června dali páni Poděbradští pánům Strakonickým list bezpečnosti, aby v počtu až do 300 jízdných přijeti mohli k nim na hrad Vildštein. Smlouva zde 11. června uzavřená vynikala konečně vlastnosti vzácnou a blahodárnou, ode dávných let ve všech téměř aktech státních národa Českého bolestné pohřešovanou: bylatě s obou stran upřímná, opravdivá, poctivá, i vedla tudíž skutečně ke smířeni stran a k upokojení země.   Hlavni obsah smlouvy
') Pře talo urovnána Jakoubkem z Vřesovic, Alšem ze Šternberka a Hannšem z Kolovrat na zvláštním sjezde v Královicích a učiněno přiměří až do 24. srpna t. r. (Archiv Č. III, 27—28.) J) Viz o těch věcech, archiv český TU. 26. a 370. *) Archiv Třeboňský. Markétin list nedatovaný pochází bezpochyby z r. 1449 a má jen datum in Wilsstein sabbato in die Francisci, což mohlo býti jen v 1. 1438, 1449 a '455- *) Břežan (ve vývodu pánů Švihovských) vypravuje, že měl Vildštein také Děpolt z Ryžemberka a z Dohra, dostav ho postoupeného od Svojše ze Zahrádky.   *) Viz Pam. arch. V. 275 a Aufzeichmingen uber die erloschenea Linien der Familie Dohna. Berlin 1876.
ai6
VII.DŠTEIN' HRAD.
Vnitřek zříceniny Vildštchiské.
Vildšteinské[byl následující: uzavřeno příměří mezi stranami až do dne sv. Jiří roku příštího; voleni noví oprávci po dvou z každé strany, a přidán k nim ze spolku jako mocný a nejvyšší rozdílce pan Zbyněk Zajíc z Hasenburka; uložen opět sjezd ke dni sv. Markéty (13. července) do Pelhřimova, kdežto dotčení oprávci měli ve třech nedělích učiniti konečnou výpověd o všech přích a nesnázích; kompakta, list mírný r. 1440, smlouvy Pelhřimovské r 1446 ^ jiní zápisové mezi stranami učinění měli zústati ve své moci; na den sv. Kateřiny (25. listopadu) ustanoven valný sněm obecní do Prahy atd. Kromě Oldřicha z Rožemberka, který nebyl sjezdu přítomen, byli zde nejznamenitější Čeští páni a rytíři téhož věku. ')
Nastoupením vlády krále Ladislava Pohrobka počala práva zemská i dvorská před se jiti a zvláště staré odúmrti pilně vyhledávány. Tehda i roku 1454 okolo sv. Brikcí provoláno jest věno zemřelé pani Elišky z Kravař na hradě Vildšteině a vesnicích, a král Ladislav je dal Jindřichovi z Rožemberka, vnuku řečené Elišky. 2) Nesmí nás masti, že se vedle toho Bedřich z Donina jako pán na Vildšteině připomíná.8) Bedřich měl právo dědičné, Jindřich právo odůmrtni (vénné). O pevnosť tohoto práva posledního byl se již staral otec jeho Oldřich, zdělav falešný list krále Zikmunda, daný v Ložnici r. 1423 dne 25. května. Téhož roku prý poslal Oldřich ke králi posla Matěje Višni z Větrní, purkrabě Krumlovského, jenžto Zikmundovi předkládal, že jest nyní Eliška, máti páně, nemocna a že vlastně jí hrad Vildštein se zbožím nenáleží, ana jej jen v zápise do smrti své drží podlé ujednáni někdy Čeňkova „zlé paměti", čehož zápis však již tehda ztracen byl. Král prý slyše věci ty, aby Oldřich o peníze na Vildšteině zapsané nepřišel, daroval mu právo své královské či odůmrtni. Jindřich potom právo své pronásledoval a protože r. 1457 dne 25. března zemřel, vyprosili si je otec jeho Oldřich a bratr Jan roku 1457. Jak se to skončilo, níže bude psáno. 4)
Bedřich z Donína i po r. 145c byl vždy zkušeným a věrným rádcem Jiříkovi z Poděbrad až do smrti své (r. 1457). Protož myslíme, že se slova Ietopisce: „Král Jiří došel zármutku i hoře, neb jemu. páni zemřechu, ježto najpilnějši rada běchu, najprv pan Fridrich, muž udatný, a po něm pan Michalec (f roku 1468) atd." vztahuji na našeho Bedřicha. Zůstali po něm sirotci nezletilí,5) v jichž jméně zboží otcovská spravoval děd jejich Bořivoj z Lochovit a z Okoře.   Tomuto i sirotkům svrchupsaným postoupil
') Palackého Děje I. b.  210, archiv ř. II   275—283     ') DD. 16. f. 220.   ') Rel. lah. I. ué.   •) DD. 16,  f. 225.   ') 14É3 orphani olim Fridcricí de Doriin.
Vildštein od jižní strany.
V1LDŠTEIN HB AD.
217
Jan z Rožemberka r. 1463, 17. března všech práv svých odúmrtních a ti potom zvěděni jsou dne 26. března na panství Vildšteinské, jehož právo odúmrtní jim odhádáno v 1000 kopách grošů. ') Brzo potom vypukly známé nepokoje jednotou panskou vyvolané. O hradě Vildšteině za té doby se více nedovidáme, než že zde r. 1467 k vůli světského pána zrušen interdikt, jímž byl papež krále a zemi stížil.a) Kdo tehda poroučel na hradě, nedovidáme se, ale zdá se, že to byl poručník mladých pánů, kteří se v 1. 1475—1477 o statky své otcovské a po ledoví rozdělili. Ffi tom Obdržel JeSek z Donínu hrad Vildšlein s nekLerými sUitky v Slánském kraji a bratr jeho Bořivoj hrad Okoř též s některými menšími statky. Výslovně se Ješek r. 1480 pánem na Vildšteině nazývá,3) ale držel kromě toho také statky, kteréž získal s manželkou svou Kateřinou ze Stráže. Zdá se, že záhy zemřel, zůstaviv syna nezletilého Bedřicha, jehožto poručníkem byl strýc jeho Bořivoj ještě r. 1495,4) ačkoliv Bedřich již od r. 1486 na soudě dvorském sedal. Roku 1499 nazývá se již Bedřich seděním na Vildšteině, a to jest poslední zpráva o přebývání jeho ve zdejší krajině; tehda obdržel od krále pokutu na zemanu Chvalovskémi na shonu s tenaty postiženém. *) Purkrabí tu mél roku 1498 Jana (Snopovského) z Borku.6) Oblíbiv si Bedřich jednotu bratrskou a mravní směr její toužil po tom, aby mél statky v krajinách, kde jednota bratrská kořeny své byla zapustila. Asi okolo roku 1500 zakoupil hrad Valečov a nyní statky své v západních a jiinich Cechách meei katolickým obyvatelstvem ležid šmahem prodal. Poříčí a Žakavu prodal pánům Rouptrvykýťn f ves KJOtOrtW Petrovi Ebrzvínovi a konečně prodal i Vildštein. Jako majetník tohoto vypytuje st v I. 1514—Ijaj Jmi Varíých z Bubna, 7) ale týž Jan 2 Roupova, který od Bedřicha Poříčí a Žakavu koupil, koupil také Vjlrfštein. Týt postoupil manželce své, Markétě z Klinšteina, zástavou věnnou tvrř, dvůr & vts NeřvSstigp, vni Rakrjv
% XT*i»»i ď^tr .. T^rtl tťr»U1 ^ «»Qŕi b-,, » #11^4-1 C f O \T T-Viřl a ^ SlItII lil ^1 TTjI T 3 F* T Pí *0 T ŕ* TI *ř<*1 ii I ■ a   xit v"uj   «,  pui   ^jluiiiuvuui   niuint   lunu  ji.   uuAnĹOi   OLCbbJvj    -k. wiiv-a. ■ ľ ■ ■ LLi    j     lllij ĺ   JUEi  ■■   I J.^ V   £.....[ ■  Lj -
statky jeho synové Volf, Adam a KryítoJ) a potvrdili r. 1543 mateři bvc ataltt N^zvěnheký, ale poněvadž r. 1549 paní Markétě její věno vyplaceno, statek Nezvěsitický zase k VildíLelnu navrácen. Později ujal Adam Roupovské panství a Kryštof obdržel za díl Vildštein s meniími statky pripojenými. Oženil su pak se Sidonií Šlikovnou z Holiče, jíž r. 1551 na Vildšteině zámku, dvoru popluíXtÉm, na vsích Oleáné, Nezvěsticich a polovici Sťahlavec věnoval.9) Jako jiní množil páni, milval i Oň u flOUClŮ nemalá iaTiepT&ídriěnf. Jeden soud na př. byl r. 1551, když se za Zikmundem Tryc-lárem na silnici královské před krčmou u Vildšteina na koni hnal, štus jemu dal a pak ručnice dobyv a kohoutek přiloživ k němu udeřiti chtěl. Jiný soud mél r. 1579. Když totiž r. 1=177 v Blovicích při právě Šimon Kolář pro zavraždění poddaného Kryštofova byl odsouzen, žádal Bořivoj Rochce z Otova za milosť témuž Šimonovi, aby při hrdle zachován byl a v to se uvolil a řekl, jestli Šimon bude při hrdle zachován, jestliže by kdykoliv a kdekoliv od kteréhokoliv poddaného páně z Roupova bud dva nebo tři poddaní Bořivojovi zavražděni byli, že žádnému na jeho bezhrdlí nastupovat! nechce, nýbrž že každého chce při hrdle iachovati. Když pak Beneš Vlach Jana Chura-vého z Vácov zavraždil, tu poslal k němu Kryštof s cedulí řezanou, aby svému rčení dosti učinil. Odpověděl napřed, že se nepamatuje a k tomu uvolení nezná, a potom odepřel. Mezi soudem Bořivoj zemřel a tak bylo po soudu.10) Naposled se vyskytuje Kryštof jako pán Vildšteinský r. 1587. Tehda jsa královským radou a hejtmanem kraje Plzenského udělil městečku Blovicům svobody na kšaftování a volné nakládání se statky, vaření piva a jiné.11) Stalo se tak, poněvadž
') DD. 16, 225 a 23. J 9 ») Palackého dřje IV. b. 391;. *} Archiv Plzeňský. ') Viz rel. tab. II. 466, 467.   *) Arch. č. VI. 582.
Archiv musejní. DZ. 2. G 30—H 2. ') DZ. 3. E 24, 83. F 23. ') DZ. 10. B 24. '•) Reg. kom. soudu.   "( DZ. 68. Q 16.
Hrady a zámky České IX.
Východní strana Vild Steina
»9
218
VILDŠTEIN HRAD.
Kryštof Vildštein prodati chtěl.   Koupil jej nedlouho potom Jan Hradišťský z Hořovic, jenž se v titulárí
r. 1589 vydaném pánem na Hradišti a Vildšteiné nazývá a kromě toho statek Nebílovský držel. Čím dále
tím více míjela dťležitosť Vildšteina, jenž byl Sídlem těsným a nepohodlným; proto také páni obyčejně na Hradišti přebývali, ač Vildšteina přece na staveni ne2:anedbávali.
Jan Hradištský ženat byl s Annou Pouzárovnou z Michnic, jež mu dcery Markétu, Sibylu a Annu Salomenu darovali. Markéta vdala se za Petra Tobiáše Karla ze Avarova, Sibyla za Petra ťešlka z Komárova a Arna konečné za proslulého Kryštofa Haranta z Polžic. Pán tento se také někdy na Vildšteiné zdržoval, zejména r. iďi 1, když zuřilo v Čechách vojsko Pasovské. Tehda se za svou povinností jako služebník císařský jen s velikou obtížností ke dvoru císařskému dostal. ') Jan Hradištský, královský rada, zapsal r. 1594 všechen statek svůj dotčeným dcerkám, tehdáž ještě svobodným a nezletilým, a manželce své daroval k užívání v 1000 kopách věnných statek Nebílovský.a) Dcery šetříce vůle otcovy a to uvažujíce, že jim máti vždy lásku mateřskou prokazovala, i pro dokázání vděčné a pobožné poslušnosti pustily jí (r. 1600) vše dědické právo na Nebílovech. 3) Při děleni sester obdržela Markéta statek Hradiště, Anna hrad Vildštein a Sibyla konečně statek Ždárský. Kdežto však Markétě se líbilo na statku svém hospodařiti, Anna a Sibyla díly své prodaly mateři své Anně Landšteinové z Michnic, kteráž zase na splacení jich statek Nebílovy prodala Prodej Vildšteina stal se snad před r. 1006, kdež se již Anna paní na Vildšteiné nazývá, ačkoliv tak se psal r. 1611 i Kryštof Harant. *) Druhým manželem Anniným byl Vilém z Landšteina, královský rada a hejtman Nového města Pražského, vzácného tohoto rodu poslední. Když pak on roku 1612 dne 14. května zemřel, zdědila po něm Anna všechno jeho jmění.*) Paní tato zfimřfila r. iĎi8dne 17. ledna, odkázavši vše ]měni své posledním pořízením nedlouho před smrti zdělaným dvěma dcerám svým. Poručila též, aby mrtvola její vedilé mrtvoly prvního manžela v kostele Blovickém pohřbena byla a ide aby se jí zřídil ozdobný náhrobek za 150 kop míšeňských. Štědře též obdařila okolní kostely; tak dostaly Sečský 150 kop míšeňských, Ždárský 100, Chvalenický 50, Hoštický 100, Brlozský 100 a špitál Hoštický 20 kop míšeňských. Tím způsobem dostal se statek Ždárský zase Sibyle a statku Vildšteina nabyla Markéta Karlova z Hořovic, jež držela již Hradiště.G) Oba statky, Vildštein a Hradiště, zůstaly od té doby spojeny, ale vrchnost bydlívala obyčejně jen na Hradišti.
Markéta Karlova odevzdala r. 1618 na podzim statek svůj Hradištský, totiž tvrz s předhradím, pivovár, dvůr, mlýn, městečko Blovice, vsi Hradiště, Vlčice, Štítovo, Struhaře, Nechanice a Újezdec manželu svému Pitrovt Tobiášovi Karlovi ze Svarová. *) Tento provinil se za následující vzpoury tím, že zavrhl Ferdinanda II. a volil Bedřicha falckrabě, pročež statek jeho Hradištský r. 1623 k rozkazu knížete Lichtenšteina správcům statků konfiskovaných odevzdán, ale brzo potom navrácen byl Janovi Vácslavovi, synu jeho pozůstalému, jenž byl pokuty osvobozen.8) Týž oženil se s Lidmilou Eliškou z Kokořova, jíž r. 1626 na statku Hradištském věnoval, ale zemřel již r. 1632 (bezpochyby na nemoc morní). Statky jeho Hradiště, Vildštein a Zdomyslice dostaly se nezletilému synu jeho Kryštofovi Rudolfovi, jenž r. 1649 let svých dosáhl a mateři své, kteráž se mezi tím byla ještě dvakráte vdala (jsouc napřed Přichovskou a potom Malovcovou), z poručenství poděkoval.9) Tento daroval kostelu v Seči roku 1659 obraz Matky boží, ale nemaje zdraví valrého zemřel také záhy (roku 1663) zůstaviv z manželství svého s Kateřinou Eleonorou z Klenového ovdovělou Kocinkou z Dobrše dcery Lidmilu a Annu Barboru, z nichž tato záhy zemřela. Kateřina převedla dotčené statky na sebe a proto se po její smrti (r. 1678) v Hradiště, Vildštein, Běhařov a Mečkov dcery její Saloména Barbora Sicova, Maximihana Františka Vratislavova rozené Kocinky, Lidmila Barbora slečna Ka?lovna a Maximilian Rudolf hrabě z Gutšteina, třetí manžel zemřelé, uvázali.,0) Pozůstalost dělena již r. 1678, při čemž se dostal statek Běhařov Saloméně. Mezi ostatní rozdělen zámek Hradiště, tak že každý podíník dostal několik světnic a schody; dvéře, jízdárna, pivovár a kaple sv. Ondřeje všem ve společnosti zůstávaly, ale dílčí cedule sepsány teprve r. 1679 dne 14. ledna, když byly dědičky již před tím všechna práva, svá převedly na Maximiliana. Tento pak odprodal v 1. 1678—1681 statky Mečkov a Běhařov a podržel si až do smrti své Hradiště, Vildštein a Zdomyslice. ") Oženil se po druhé s Polyxenou Kateřinou Vratislavkou z Mitrovic a poněvadž ani z prvního ani z druhého manželství dětí neměl, odkázal umíraje (r. 1690) statky své dotčené své druhé manželce, kteráž se potom zase za Jana Josefa svobodného pána z Újezda a na Březnici vdala. Tento také se stal po smrti její dědicem Hradiště, Vildšteina a Ždáru.12)
') Mitťheiluogen d. V. f. G. d. D, XII. 283.   ') DZ. 27. F 3. s) DZ. 174. F 6.   *) DZ. 133. C 4, archiv guberoialni.
^ Archiv Roudnický. DZ. 136. B 21.   *) D2. 139. D 2—7. Mitlheil. XII. 285. ') DZ. 139, J 12.   ") Bilek, děje konf.
*) DZ. 142. J 21, 255. A 12, 256. A 14, reg. kom. sondu. '") DZ. 113. N 14, 116. B 27. ") DZ. 397. E 15, 400. K 3, archiv musejní.    ") DZ. 117. D 10, 118. F 4.
TVRZE U VILDŠTEINA,
319
Kterak pak statky ty po vymření rodu Újezdského v drženi hrabat Krakovských z Kolovrat a od roku 1872 v držení hrabete Palffy přešly, bude v dějinách Březnice vypravováno. Zde budiž jen to doloženo, že hrad Vildšteinský od té doby, co se na něm nebydlelo, pustl. Že se na něm ještě v 17. století bydlelo nebo bydleti mohlo, poznamenal Beckovský ve své Poselkyni {roku 1700) řka: „Leží v kraji Plzeňském 10 mil od Prahy a měl věku předešlého ještě obyvatele, nyní pak toliko zříceniny se spatřuji "
tvrze u vildšteina.
HRADIŠTĚ.
e daleko Blovic leží zámek Hradiště, roku 1775 od Josefa hraběte Krakovského z Kolovrat  vystavěný, stavení do
j|     ■    čtverhranu založené a dvůr též člverhranatý objímající, ale všech  zvláštností prosté.   V  těch   místech   nacházela se
před tím tvrz, a když se r. 1873 park zámecký obnnvoval, př.šlo se -ia hluboké příkopy a rnohutué zdi, kteréž však opět zasypány.') Název Hradiště jest prastarý, ale kdy tu ves povstala a které byly jirji osudy před polovici 15. věku, nevíme. Ani to nemůžeme tvrdili, zdali se rodina Ebrzvinů t Hradiště psala po tomto Hiadiíii nebo po Hradišti u F'lzue. V 1. 1480—140,8 připomíná se jako pán tvrze zdejší Beneš Častoldr s Hořovic, jeho potomci psali se odtud líradiStskými z Hořovic.*) Nástupce jeho Jan Častoldr 3 Hořovic maje táhuonli r. 1529 k vybaveni Vidně od Turků, poslal tam Marše Vyntíře 7. Vlčkovic a dal tnu na cestu peníze, 4 koně, vůz, hákcivnici n špiži, ale jak živ se již s těmi věcmi neshledal.3) Ryl dobry hospodář a přikoupil Žďár. Zemřel r. 1545, zňstaviv syny nezletilé Častoldra a Beneše, nad nimiž poručníky byli někteří vladyky okolní. Zboží, jež sirotkům připadlo a od poručniUů v obnovené d«kv zemské vloženo bylo, obsahovalo kromě tvrze, dvoru a vsi Hradiště drahně vesoic osedlých i pustých.1) Častolár došed let svých a píeěkav, jak se zdá, hra tra Beneše, ujal Hradiště a přikoupil r. 1556 statek Letinský.*) Žil ještě 1. 1566, ač tehda pro tloušťku těla do pole proti Turkům vytáhnouti nemohl.8) Nástupce jeho (syn ?] Jan Hradištský 1 Hořovic koupil r. IJ80 vsi Chlum a Nechaniee *> a několik let pozdčji Vildštein. Hradiště a Vildštein zůstaly nyní spojeny kromě krátké doby, kdež Vildštein držela Anna z Michnic .1 Hradiště Marjána Karlova ze Svarová.
ŽĎÁR.
jihovýchodně od Blovic jest ves Žďár, starodávné sídlo panské, ale tvrz Žďárská nestávala ve vesnici nynější, nýbrž k severu od ní na Smedrově, na skalnatém ostrohu, kdež ze zbytků postaveno několik chalup, tak že pouze nepatrná zed po panském sídle zůstala.1] Vladyky Žďárští patřili k rozvětvenému rodu, kterýž nosil na štítě berana ve skoku. Předkové jich byli bratří Zdeslav a Vilém (r. 1326), z nichž tento se v ruzmanitých pamětech do r. 1358 připomíná.9) Zdeslavovi synové byli, jak se zdá, bratří Protiva, Přiblk a Ještk. Protiva prodal r. 1360 mlyn s řekou a jezem, dvorec Osov s dedinami a lipovým lesem dotčeným bratřím svým, z nichž Přibík se zval z Osová a Ješek byl jáhnem, když r. 1369 se strýci svými faráře do Žďáru podávali.10) Synové Vilémovi Vilém, a Pata vyskytuji se od r. 1369 společně
') Časopis Method. XIV. 28. ') Archiv Třeboňský a Plzeň. *) Reg. kom. soudu. ') DZ. 7. A 18, 250. H 12. 5) DZ. 12. D 19. «) Arch. Třeboň. ') DZ. 65. A 23. ») Method XIV. 28. ») Reg. III. 457, archiv Třeboň, bibl. Praž. rkps. Roudnický. '"J Archiv Drážďanský, lib. conf.
jako drŽilelé Ždáru, a lo až do roku 1401, kdež se Puta naposled připomíná. Vilém směnil r. 1376 dědiny svoje některé s faráľem Žďárským a r. 1383 prodal plat v Podhoří.1) Až do r. T4IO držel Žďár se synovcem svým Vilémem mladším a zemřel před r. 1414. Vdova jeho Domaslava ze Snopoušova zapsala r. I4I4 věno své na Slrhařich a Kyptově synům Janovi a Přiblkovi, z nichž onen žil ještě r. I432. Oba zemřeli bez dědicův a podědil po nich Oldř ch Slpice z ĽJŽan, bralr jich jednobřišrjý.'') Vilém mladší, syn Pňtfiv, připomíná se od r. I4O9 a prodav Žďár byl polom (r. 1445) vladařem kláštera Chotěšovského a konečně (r. 1447) purkrabí na Týně Horšovském.3)
V drženi Žďáru nacházel se r. I423 Bohuslav a Chlumu, jenž sem tenkráte katolického faráře podával, Žďár ješlě r. 1453 držel a ještě r. 1457 živ byl.1) Později tu seděl (r. 1478—1495) Oldřich s Chrastu, jenž býval také purkrabí hradu Pražského.') Nástupce jeho byl Volf Žďdrský 2 Chrastu (r. 1510) a synové jeho (?) Petr a Vdcslav bratří prodali v 1. 1523 —1540 tvrz, dvůr a ves Žďár, vsi Ždi rec, Louňavu, Lhotku, OtéSice a Poilnivi s mlyniStím Závsím Ronovi častolároui s Hořovic.*} Od té doby patřil Žďár ke Hradišti a pak k: VilrIŠteinu až" do r. l6l8, lede 2 se .stal samostatným d č dici vím Sibyly PtHkovi s Hořovic. Když tato zemřela, rozdíl i 1 Petr Pcšík z Komárova, muž její, dcery své obé" o statek mateřsky. Při tom dostala Anna Saloména statek Přeci n n a Eliška Lidmila tvrz, dvůr a ves Žďár, vsi Zdířce. Lhotku a Louňavu.1) Tato vzdala r. 1634 statek Ždíírský manželu svému Petrovi Jiíímu z Přicho\ic a na Li-blinč, kr. radě, soudci zemskému a mest vennýeh podkomořími]; když \Šak zemřela, ujala iriáti zase týž statek s dcerami svými a postoupen i. 1651 třetí z dcer jejích Sibyle AUni^ manželce Mikuláše Viléma HorSichého z HorSic.*) Roku 1674 prodán jest Ždár od jfirlka Antonína HorSickéka yanovi Karlovi Magavero-ui z Gteifenau} jenž t. 1680 zemřel; pozůstali pak vdova Eliška Johanka Magauerova rozená Oulička z T řeht nic, jsouc také poručnicl děti svých, prodala Ždár r. 1685 Polyxeně Kateřině GntSteinové a Mitrovic a na Hradišti.11)
CHO CENÍCE.
re farnosti Blovické jest  ves Chocenice se zámkem, nacházejícím se nyní na spadnutí, na jehož místě stávala někdy tvrz.")   Chocenice nebo, jak se nyni říká, Kocenice, pa-fřívaly dlouho ke klášterství Nepomuckému, potom ke hradu Zelené hoře a konečně  ke statku Prádlu.   Ze čtyř synů Jana rvonorovce z jvoKorova,   Kieri siaiex ľraaio na in ujiy rozdělili, dostal Kryštof Kbkořovec tak zvaný dil Bezský, totiž několik vesnic se dvorem Bzí,  ale sídlo  své si nenblihil ve Bzí, nýbrž po-
') Borový, lib. erect. 129, 209. ') DD. 21, str. 132—133, arch. bibl. Pražské. a) Arch. bibl. Pražské, arch. č. III. 479, 512. *) Lib. conf. archiv č. III. 264, 515, rel. tab. II. 228. 5) DD. 16. f. 238, Tomek, Základy IV. 148, arch. c. k. Statků. *) DZ. 7. A 22, reg. kom soudu. "•) Archiv DZ. ■) DZ. 306. Nil- ") DZ. 116. D 15, 39], C 20, 397. O 20.    '") Method XIV. 29,
20"
220
TVRZE U VILDŠTEINA.
stavil novou tvrz a nový dvfir v Chocenicích, Pro účastenství ve vzpouře odsouzen byl z počátku k manství, ale potom naprosto osvobozen (r. 1623); statek pak svůj Cbocenice prodal r. 1624 manželce své Kateřině rozené ze Svarová.1) Zdá se, že ji přečkal živobytím a zase ten statek zdědil. Dcera jeho Lidmila Eliška Maľovania z Kokořova prodala tvrz Cbocenice s příslušenstvím (r. 1650) Janovi Vácslavovi Xbcovi z DoorSe a Kateřině Saloměně z Fřichovic, manželce jeho, kteří drželi statek Dolejší Lukavici.1) Po smrti manželově převedla Kateřina na sebe polovici jeho od dědicův a provdavši se zase za pana Vítu, držela Chacenice až do r. 1662, kdež je prodala Jindřichovi Bedřichovi hraběti z Gutšteina.3) Od toho koupil Chocenice r. 1666 Ferdinand Ludvik 5 Vopinku, c. k. nej-vyšSI vachtmistr a později nejvyšší, kterýž přikoupil k nim statky Drahkov, Únětice a Újecd Šatavuv, a potom všechny čtyři statky (r. 1685) Markovi Josefovi svobodnému pánu Lanoy, radě vlády Dolnorakouské, prodal.*) Po smrti Markově nedržen jest týž statek pro sirotky, nýbrž zase prodán, ale dlouho nezůstával v drženi osob, nýbrž zase puštěn jiným. V minulém století připojen byl ke statku Nebílovskému a tak držen k panství Sfáhlavskému, od něhož oddělen zase r. 1816, ale později se opět pánům Šfáhlavským dostal.
DRAHKOV.
fápadně od Chocenic jest ves Drahkov, která se sice již ve 14. století připomíná, ale vždy jen sídlem nebohatých zemanů bývala.   Dvěma dvorům ve vsi říkávalo se „na Mokřici", a tu si postavili prosté sídlo čili dům, kterému se říkávalo také Mokřice, Jest to, tuším, táž tvrz Drahkov, kteráž r. 1615 koupena jest od Jáchyma Loubského £ Zuř a držena k Řenčům a Dolejší Lukavici.6) Ale po r. 1620 prodal Jichym týž statek Martinovi z VidrSperka, jemuž jest r. 1623 v pokutě odňat.
') Bílek, děje konf.   ') DZ. 306. H 14.   3) DZ. 306. M 25, 313. S 4.   ') DZ. 317. C 30, 400. K 24.   3) DZ. 140. E 23.
Roku 1626 prodán jest známému plnkovnikovi Filipovi Kracovi % &arfenStcina, po jehož t o popraveni (r, i 635) postoupen jest dědicům po Vavřinci Majdrlovi.') Okolo r. 1650 držen jest k Prádlu a od Elišky Zuzany Pechové rozené z Račina prodán jest (r. 1671} ke statku Chocenickému.
ÚJEZD ŠATAVŮV.
ezi Chocenici a Seči jest ves Újezd, která se za starých dob Újezdem Šatavovým nazývala; jméno toto obdržela po svých držitelích. Nejstarši maj etniky vypátrati jest nesnadno, poněvadž bylo Újezdův a Újezdeů mnoho, a příjmeními se od sebe nerozlisovaly. Že ovšem tu seděl ke konci 15. století Oldřich Šatava s Újesda, jenž měl v erbu svém čápa, nepodléhá pochybnosti,1) Rokn 1549 drželi Jan, Hynek a Bttrjan bratří Netonilti z Nebilov tvrz, dvůr a ves Újezd a dva dvory kmecí na Mokřici. Burjan dostav ten statek za díl prodal jej r. 1550 Zikmundovi Brovmovi 1 Miřetic.*) Když tento zemřel, ujiili statky jeho Smolivec a Újezd strýci a odbyvše r. 1578 dcery zemřelého, sami se o pozůstalost podělili.') Ujal Újezd potom Adam Broum t Miřetic a prodal r. 1581 dvory na Mokřici. Nástupcové jeho Karel a Vilém bratři Broumove 1 Miřetic prodali r. 1609 statek Újezd Satavův se vsí pustou Hlubokým Anéice Řesarjké ze Sedčic a na Veselé.5) V rodě Resanských zůstal Újezd dlouho. Seděl tu s Anežkou až do smrti své (r. 1624) Bedřich Řesanský z Kadova (manžel jeji?), pak děti její Jan Vácslav, Lidmila a Markéta. Roku 1636 ujala Újezd od těchto dědicův BUSka Řesanská s Mitrrvic, ale prodala jej r. 1674 Ferdinandovi Ludvíkovi z Vopinku, který jej připojil k Chocenicům.6)
') Bílek, děje koni. ') Rel. tab. I. 212, archiv Třeboňský, archiv č. VI. 317. s) DZ. 9. E 15, 25O. L 13. ') DZ. 64. C 17. s) DZ. 65. L 19, 183. L 17. ") Reg. kom. soudu. DZ. 391. J 14, 392. D 6.
Malá b a Sta v Klatovech.
Zelená Hora od východní strany.
zelená hora hrad.
iž zdaleka svítí mezi lesnatými vrchy nad lučnatými údolími, na něž jest krajina Nepomucká bohatá, bělavé stěny zámku Zelenohorského, od počátku tohoto století každému vzdělanci u nás známého. Poloha jeho na vysokém vrchu činí jej malebným, les na bocích hory s procházkami svými a veselým zpěvem ptactva řadí jej mezi půvabná a příjemná místa a konečně vábí upomínky na doby jeho minulé a slavný klášter, který pod ním stával, k prohlédnutí jeho i okolí. I jest Zelená Hora, ač nejednou byla přestavována, přece dosud obrazem staročeského, přírodou a uměním opevněného hradu, jestliže se na ni zrakem cvičeným pohlíží.')
Zelená Hora stojí na vrchu vysokém, který své boky nestejně, to
ínrt    nrf#-n    ni.k-.ji    ><i>iiJiriA    * jl      -i 1 n    . i -.     irJu/iVhr    L- + T--4>iar        I-Ir. ^      t • i I-      A...    t    ■. i. +
JV*"-    ' kVV    ......w    ■..k.b.s. **>»fe- ■     —    "~J     " — "...J j    kul.    A^.. A*
strany má tvar homultr. NYjpŕlkrejí i jest vrch na straně Varní, odkud zdá s c Zťltiiá Eíí.tíl s (A t i ru< velmi vysokém vrchu, ntj volněji. [ je.st svah k městu Nepomuku, neboť tu jde bok hory až do samého měsla, a tu zrovna pH vjezdu tis. náměstí dosti příkře,, a konči se teprv u farního kostela, na kontu mě-itu stojícího. Volný tento a vah vyžadoval proto náležitého zpevnění. Jdt-li někdo od měsiLa k zámku, tuf utkvi zrak jeho na výbržku hory, který se k městu příkře skláni; tu uvidí zrak i necvičený již zdáli zříceniny zdi, které chlumek ten jako pláří objímaly, a v prostřed na něm spatřuji se i ssutiny bývalé hlásky. Tato bašta dolejší, jak jí říkali páni Zelenohorští (r. 1560), leží ještě hezký kus před zámkem před velikou sýpkou, tak že byla nejen k ochraně zámku, nýbrž i dvoru poplužniho, v těch stranách stojícího. Na tu stranu k zámku mezovala s rovinkou, po kteréž jde cesta k zámku, na ostatní strany se příkře sklání. Třebas i se zámkem nespojena, byla bašta tato všem, kteří v nepřátelském úmyslu k zámku přicházeli, velikou překážkou a i po odstranění této překážky mohl hrad dlouho brániti s hradbami a věžemi svými. Zdali byla spojena s hradem ploty, není sice zřejmo, ale víře podobno, srovná-li se s tímto opevněním způsob někdy obvyklý a staré obrazy jiných hradúv.
Cesta vine se pak po volném svahu až ke hradu, ale tak, že před samým hradem zatočí se tak, že jde po eelé jeho délce a podlé starých hradeb, tudíž pak nepřítel přicházeje v tato místa ukazoval obhájcům na hradě své pravé neozbrojené boky a pro hradby nemoha se uhýbati nucen byl zůstati těsně
J) Název Zelená Hora vysvětluje se v krajině zdejší takto: Když jest i nejvíce sněhu v zimě, jest přece vršek hory zelený, poněvadž vítr svěje sníh s vršku stromu.
222
ZELENÁ HORA HRAp
pod hradem a r dostřelu obránců Zelenohorských Ještě na svahu hory nedaleko před branou lámala se hradba tak, že cestu zavírala a příchozího prostou branou propouštěla; spodek její posud stojí a užívá se ho jako terasu. Městiště mezi branou touto dolejší a hradem podobala se parkánům, které bývaly u bran městských; i byl při této venkovské hradbě široký baštovitý ústupek, v němž se i okno nebo střílna ven na tu stranu k zámku spatřuje.
Brána do hradu jest jednoduchá s Širokým  zaokrouhleným obloukem,  nad nímž jest chodba spojující obě stavení, v pravo a v levo od brány stojící.   V levo totiž jde stavení, jehož omítka z 16. stol.
Plán hradu Zelené Hory.
Vysvětleni plánu: I. Dolejší bašta při 2. cestř od Nepomuku; 3. sladovma; 4. sýpka; 5. pivovár; 6. a 7. bývalé brány; 8. brána do hradu; 9. předhradi; 10. kostel; II. kosice a sýpky; 12. nádržka; 13. dvůr horního hradu; 14. parkán; 15. veranda; 16. srub nebo bašta.
Tinf* Vl A 'j\   a   i e ti /) -í    cf-řía^Vta    nrnfn    itďti    inct   rirurv/ria na      r\r>rt&\7Ztrtf    +11   1"i V1 r,   "K p. v t-m-i /~ ti t    1 -    t-i/-wl c: o l >i t ť r* r.-! r*
ť"------ — j~...... ľ*^-L*>   .v... r-*w' J ľ"     ' "J "^"ľ^^'v   J   ť«uui,uiu " iJr-"jVJVjj"
zrušeno. Iv hořejším místnostem tohoto staveni jde se zvenčí po schodech krytých stříškou, položenou na dřevěných sloupech. Z venkovské strany má slavení to námétek na krakorcích úplný a od druhého jen krakorce. V levo jest vížka okrotihlá, která sloužívala k obrané brány, ale ve spodku jejím bývalo vězení, jež se nazývá r. 1560 vězením napřed u vrat a roku 1584 věží pro vězně. Z části má rustiku ze 16. věku, ale věž jsouc mnohem starší pochází z prvotního hradu. V přízemí jejím jsou nově prolomené dvéře do klenuté místnosti, bývalého vězeni, a v prvním poschodí byt. Dotčenou branou vstupuje se na predkradí čili prostranný dvůr, který na všech stranách posud hradby a stavení zavírají.  V levo od brány
ZELENÁ HORA HRAD.
223
jest dotčené staveni s omítkou z 16. století (v něm jest místnost klenutá, v níž do r. 1848 šatlava bývala) a za ním malý domek novější, naproti bráně pak jest kůlna a dále k hornímu hradu po obou stranách jsou stavení, v levo konice a sýpky, v pravo kostel. Na konicích zvenčí býval také námětek, na jehož místě jest zazděné okno.
V dílčích cedulích r. 1560 popisují se některé příležitosti předhradí. Podlé nich nacházely se na severní straně předhradí asi v těch místech, kde se nyní táhne stavení konic, obročnice dobrá o dvou ponebích, šlachta, psinec na místě, kdež se mohla dobrá konice postaviti, podlé psince jedny konice. Naproti tomu na jižní straně za kostelem blíže ke vratům bývala světnice a při tom dole čtverý konice. Světnice ta^r. j584 byla již zbořena, tak že toliko místo po ní zůstávalo; od ni šly dřevěné pavlače na zdech až k hořejšímu zámku.
Kostel zvěstování Panny Atarie úpravně zřízený a v čistotě nejpořádněji udržovaný jest sice v přední části své původu novějšího, ale část jeho od kazatelny až k oltáři jest stará a pochází z prvních
dob hradu. Pruty ze zdí bez hlavic vybíhající protínají se v křížích a sbíhají se v okrouhlé svorníky. Nad oltářem velkým sbíhá se šest prutů ve svorník, kterýž má podobu takovou, jakoby na obdélník položil kruh tak, aby prostředky jich na sebe padaly. I na tomto i na ostatních svornících jsou štíty s hvězdami, důkaz to, že kostel postaven byl v 15. věku od Šternberků. Na velkém oltáři jest socha Matky boží bez veliké umělecké ceny; v levém jejím rameni, kterým drží Ježíška, jest sekerka, která podlé pověsti tam uvázla, když ji chtěli rozsekati. Před tím se tu chovala starožitná a památná socha Panny Marie Zelenohorské, pocházející prý ze zbořeného kláštera Nepomuckého, která se nachází nyní ve Vídni ve Františkánském kostele u sv. Jeronýma. Okolo oltáře jest bohaté a umělé vyřezávání v barokovém slohu. Za oltářem jest holý kus skály, kámen od vlhkosti zelený, z něhož prý sv. Vojtěch zemi žehnal. (Viz pověst na počátku dějin.) Za oltářem na tabulkách jsou nápisy napřed české a potom německé, vztahující se na úmrtí Jeronýma hraběte z Kolloreda a z Mansfelda (t r. 1822, 23. července) a Františka téhož rodu a hesla (f r. 1852, 28. května). Před oltářem jest kámen s hvězdou, zavírající bezpochyby hrobku Šternberskou; jest sice na kameni nápis, ale pro nedostatečné světlo a prach na něm nelze jej čisti. Na pravém postranním oltáři jest pěkný obraz Krista na kříži, asi z počátku 18. století pocházející, na levém jest nový obraz Anděla strážce. Ve své nynější podobě dostavěn jest kostel od Šternberků v 17. věku, o čemž svědčí hvězda na klenutí zákřištl.
Boj Jaroslava ze Šternberka s Tatary u
Dle starobylé fresky v zámku Zelenohorském.
Olomouce.
ZELENÁ HORA HRAD.
225
Zelená Hora od severní strany.   Pohled z kláštera.
Mezi kostelem a sýpkou jde cesta vzhůru, poněvadž všechno předhradi má od horního hradu až ke bráně volný svah. Zdali tu býval přikop, není již zřejmo; také ve starých pamětech se příkop nepřipomíná, ale ovšem jest r. 1560 řeč o mostu zdvihacím při horním zámku. Jestli tu byl příkop, byl později zasypán a tím asi se také stalo, že kůr kostela přišel dosti hluboko do země, jakož se podnes spatřuje.   Možná, že jest i sklep mezi kostelem a rohemi horního zámku zbytkem příkopu.
Stavení zámecké, nyní na místě horního hradu stojící, jest mohutný dům třípatrový (t. j. o dvou poschodích se světnicemi podkrovními), skládající se ze tří křidel, totiž dlouhého stavení, táhnoucího se od západu k východu, jež spatřuje ten, který přichází od Nepomuku, a dvou kratších domů, které vybíhají k severu; v jednom jest průjezd vysoce sklenutý, u druhého jest čtyřhranná věž. Čtvrté strany stavení nemá, než jest tu hradba V průjezde stoupá se do kopce, poněvadž jest horní dvůr dosti vysoko nad předhradím. Zámek má ráz stavení v 17. věku vystavěného a od té doby nejednou opravovaného. O 17. věku svědčí portály a kameny, na nichž se spatřuje erb Šternberský, o nejnovějších pak dobách svědčí úprava některých oken. Na 17. věk upomíná též věž čtyřhranná, ve spodku o něco širší než na vrchu; obě ty části odděleny jsou nevkusnou barokovou římsou. Na věži zdola až nahoru jest drahně oken, což poukazuje také na úpravu pozdější, jakož i hodiny bicí a střecha vysoká končitá, břidlicí krytá. Zdá se tedy, že věž tato, jež se v starých pamětech nepřipomíná a také na starém obraze nespatřuje, teprve v 17. věku znova postavena byla.
Vnitřek zámku obsahuje drahně světnic nákladně upravených. Na chodbách k nim je několik pěkných obrazův olejovými barvami malovaných, ale mezi nimi není ani jeden, který by měl historickou cenu nebo souvislost s dějinami hradu. Pamětihodný jest ovšem obraz, jenž se spatřuje na stropě tak zvané Šternberské světnice, která jest v prvním poschodí křídla, jež jest nad průjezdem. Vymalována tu byla v 17. století bitva u Olomouce (r. 1241) a vítězství! domnělého Jaroslava ze Šternberka rad Tatary. Ač se hlavní skupení, boj vůdce s nepřátely, nejšpatněji vydařilo, přece tu a tam poskytuje obraz ten několik hezkých skupin. Klíč k určení, kdy asi světnice tato ve své nynější úpravě zřízena byla, poskytují dvéře její, na nichž se čte rok 1671, jakož i jiné dvéře s počtem 1670. Pod touto světnicí nachází se sklípek se studnicí.
Památné místo, kde prý se objevil rukopis Zelenohorský, jest v přízemi hlavniho průčelí. Býval tu dříve archiv, který se nacházel ve dvou klenutých komorách čili sklepích, které jsou vedle sebe a dveřmi
Hrady a zámky Českí IX. 3°
226
ZELENÁ HORA HRAD.
spolu spojeny. Jeden je menši světlý, poněvadž jest opatřen pořádnými okny, druhý jest většt a tmavý, poněvadž má skrovnější osvětlení. V menším sklepě bývaly jen písemnosti, ve větším bylo také něco spisův a ostatek byl za hospodářskou komoru. V tom větším prý objeven r. 1817 rukopis skrze Josefa Koláře, který byl důchodním Zelenohorským.') V chodbě, kterouž se jde k úřadu důchodenskému (v přízemí téhož průčelí), zasazena jest tabulka na památku této události. Mezi touto tabulkou a dveřmi důchodního úřadu v levo jest vchod k velikým sklepům podzemním, které se táhnou po celé jižní straně zámku. V jednom z těch sklepů nachází se pamětihodné vězení, v němž byl prý zazděn Ferdinand ze Šternberka, který r. 1590 matku svou zavraždil. Jest tu ovšem viděti výklenek anebo krátkou šíji mající tolik prostranství, aby zrostlý člověk v ní nejen stati, nýbrž se i otáčeti a seděti mohl. Zazděné okénko vydává se za místo, kudy se topilo, a otvor nahoře v rohu za prostředek, kterým se jídla dolů spouštěla. Z části jest toto vězení posud zazděno a vybouráno jest jen tolik, co jest potřebí, aby se tělo mrtvého vyndati mohlo. Tolik se vypravuje v ústním podání. V jihozápadním rohu stavení zámeckého stávala bezpochyby čtyřhranná věž; zdi hrubé jsou ještě v přízemí, kdež jest klenutá místnost a vedle ní jest šnek k hornímu poschodí zazděný.
Není pochyby, že mnohé z hlavních zdí nynějšího stavení zámeckého pocházejí z doby velmi staré, i to možno jest, že větší část nynějšího zdiva pochází z dob velmi starých a že později jen nová okna prolomena. Ale možno je i to, že jest jen čásť stará, pokud se potřebovati dala, a ostatek jest pak přistavěn. Staré popisy aspoň, jak se z let 1560 a 1584 zachovaly, nelze dobře srovnati s nynějším zámkem. Podlé nich nacházela se r. 1560 „v nejhorejéím placu" na severní straně asi. kde jest severovýchodní roh, světnice holomci nebo čelední s některými příležitostmi a něco dále (asi tam, kde jest světnice Šternberská) světnice břevnová veliká a pod ní špižírny. Naproti tomu při nynějším jihovýchodním rohu byla síň veliká s jinými příležitostmi, jakož i v témž položení světnice veliká (v jižním průčelí) s jinými příležitostmi, konečné byla v těchto místech kaple sklepová sv. Vojtěcha a při ní vězení ve věži. Poněvadž věž ta stávala v jihozápadním rohu, není pochyby, že tato kaple sklepová bývala vedle tohoto rohu. V těch končinách také bývala kuchyně, kancelář, komory a jedna komora nad mostem zdvihacím, tedy asi v těch místech, kde jest nynější průjezd. Z dílčích cedulí r. 1584 sepsaných jde na jevo, že v severovýchodním rohu byla dotčená čelední světnice, veliká, klenutá při zemi a při tom světnice, „kdež paní bydlela". Proti čelední světnici bývala kuchynka. Při tom byl také sklep přední veliký, do něhož byly dvéře v nějaké uličce, jak se do obory chodívalo, po pravé straně. Nad tím v prvním poschodí býval palác klenutý se světnicí velikou klenutou a ještě jednou světnicí velikou a s jinými příležitostmi, mezi nimiž byla i světnička pro pacholata. Světnice tyto zřízeny nedlouho p^ed tím a nazývají se proto nové pokoje. Podlé čelední světnice bylo tehda vykázáno prázdné místo k postavení nové kuchyně, ale postavili tu toliko dřevěnou kuchyni, kteráž knížecí sloula a později byla vyhořena. Před r. 1600 postavili na to místo novou kuchyni a nad ní dva pokoje, dílem na starých zdech a ven do obory (k severu). Také pokoje v této straně nazývaly se knížecími. V jižním průčelí připomínají se svěltnice s vrchy táflovanými, prostými, bez malování.
V přízemí připomíná se sklep stříbrný, z něhož šel šnek do těch vrchních pokojů; jest to roh jihozápadní a tudíž se zdá, že snad po r. 1560 puštěno jest vězení ve věži čtyřhranné a z něho udělána stříbrníce.
V těchto stranách byla také světnice veliká břevnová, kteráž se nazývala zelená a nacházela se nad špižírnami, a komora hostěnice, kdež tehda čeládka líhala.   Také tu bývala kuchyně a při ní bašta.
V nejbližšfm okolí zámku jsou některé pamětihodné podrobnosti. Na jižní straně zámku jest parkán dosud zavřený starými hradbami, v nichž se spatřují hustě za sebou střílny dole v kruh se končící; lemovány jsou cihlami a pocházejí tudíž ze 16. věku. Pozoruhodná jest úzká skalnatá homole za severovýchodním rohem zámku, která jen úzkou šíjí s ostatním vrchem souvisí; tu zajisté stával na obranu srub dřevěný (poněvadž po zdech není památky) nebo tu bývala dřevěná bašta k zasazeni střelby. Starodávná cisterna nebo nádržka na vodu, kteráž se r. 1560 připomíná, stojí za konícemi, kde již svah hory severní začíná. Jako u každého hradu, vypravuje se i tu o chodbách. Povídá se, že šla chodba z hradu do kláštera, což má bezpochyby jen tolik pravdy, že nějaká chodba z hradu na tu stranu ke klášteru vychází.
Tam, kde nyní zámek Zelenohorský hrdě do okolní krajiny shlíží, před dávnými lety bylo jen to, o čemž podnes název svědčí, totiž Zelená Hora. O místě tomto se vypravovaly ode dávna pověsti rozmanité, kteréž slučovány pak s příběhy, jež se věděly o osobnostech historicky známých. Podlé jedné takové pověsti postavil na kopci tomto nábožný muž Břímota dřevěný kostelík, Matce boží posvěcený. V jiné pověsti se vypravuje, kterak sv. Vojtěch omrzelý jsa, že se mu v úřadě jeho pastýřském podlé přání nedařilo, opustil Prahu a přišel na tuto horu, kdež se nějaký čas jako poustevník zdržoval.
') ČČM. r. 1859 na str. 28. a ro2.
ZELENÁ HORA HRAlX
227
Ale tehda nebyla hora zelená, nýbrž od sucha, které dlouho trvalo, vyprahlá. Lid mezi tím jsa mořen suchem a hladem přišel k poznání a hledali proto sv. Vojtecha, až ho šťastně našli na vyprahlé hoře. Prosili a prosili, slibujíce polepšení, a když pak pobožiný muž, potěšen jsa lítostí jejich, jim a vší krajině rukou svou požehnával, tuť prý se hora v okamžení zazelenala a od té doby slove Zelenou Horou. ') Také se povídalo, že nějaký kníže Jindřich Nábožný postavil tu klášter.
Z pamětí psaných jde na jevo, že před husitskými válkami na Zelené Hoře stavení velkého nebo patrného nebylo. Snad bychom lépe poznali starší osudy Zelené Hory, kdyby se nám zachovaly ty četné a přeskvostné paměti kláštera Nepomuckého, kteréž v 16. stol. císaři Rudolfovi z kláštera Ebrachu vydány byly a nyní se, bohužel, pohřešují, Jisto jest, že r, 1144 založen jest blízko Pomuku (nebo Nepomuku) a pod Zelenou Horou klášter,") jehož žalostné zbytky nám podnes toto semeniště zbožnosti a uměni připomínají. Klášter dostal velikou lesnatou krajinu, kteroužto vzdělával a na ní tři městečka, Nepomuky, Blovice a Planici, vyzdvihl. Brzo vynikl bohatstvím mezi předními kláštery v zemi, maje ve svém drženi dlouhé tříslo zemĚ od Mlazov až ke Zdemyslicúm. Zelená Hora k opevnění jako stvořená užívána bezpochyby jen lesem, až teprve Mikuláš z Husi poznav výhodné její položení ji osazoval a domnívaje se, že bude pevnou záštitou straně pod obojí, dal jí jméno biblické Olivetská hora. Ale straně katolické záleželo na tom, aby k tomu nepřišlo; pročež Bohuslav ze Švamberka udeřiv na posádku opevnění nehotového dobyl a všechny, která tu našel, bud při boji pobil anebo potom na hranici jako kacíře upálil.3) Osazování Zelené Hory asi bylo také příčinou, že mniši Nepomučtí bojíce se nebezpečí lepší svoje věci zavezli ze země do vzdáleného Ebrachu, odkudž přišli první obyvatelé kláštera, a že jich asi mnoho tu nezůstalo a ti útěkem se zachránili, když roku 1420 dne 25. dubna kališníci klášter vypálili. Ale toto neznamená vyhubení nebo vyvrácení kláštera, neboť jemu záhubu připravila sama katolická strana, obětujíc tehda na marnou válku skorém všechno jmění církevní v Čechách. Neboť r. 1420 dne 22. srpna zapsal král Zikmund Bohuslavovi a Hynkovi Krušinoví bratřím ze Švamberka dílem za zadrželý žold a škody, dílem v dluhu jim na městě Lounech zapsaném všecka zboží opatství Nepomuckého, dokudž by jim 5200 kop grošů nebylo zaplaceno. Při tom vymíněno, že mají lidi poddané při jich právech a zvyklostech zachovávati a osm mnichů v klášteře chovati a slušnou výživou opatřovati. *) V držení klášterstvl zůstal pak Bohuslav, jenž napřed byl horlivým přívržencem strany pod jednou, ale od té doby, co se král Zikmund o jeho vybaveni z Přiběnic nestaral, předním hejtmanem strany Táborské. Zdá se, Že on tu dal hrad vyzdvihnout!, aby od něho rozsáhlému panstvi Nepomuckému panováno bylo. Jako obhájce „pravd, kteréž poznal ze zákona božího," súčastnil se bojů téže strany, až r. 1425 těžce byv poraněn u Rece v Rakousích, nedlouho potom v Krumlově Moravském zemřel. Před smrtí svou učinil poručníkem jmění svého Přibíka z Klenového, kterýž potom pečoval o to, aby zaplatil všechny dluhy, jimiž byl povinen Bohuslav tovaryšům svým za utrpené škody. U přítomnosti Táborských, Žateckých, Píseckých, Vodňanských a Klatovských postoupil Přibík panstvi Nepomuckého, hradu Vildšteina a Horaždovic s velikou puškou straně Táborské a tato z?.?>e konšelům a cbci mčxin. Klatov tak aby fini sami všechny dluhy a škody podstoupili. *) Obec Klatovská zůstala několik let a bezpochyby až do r. 1436 v držení Nepomuckého panství, jež však potom vydáno bylo Hynkovi Krušinoví ze Švamberka jakožto dědici podlé zápisu Zikmunaova.
Hynek vyzdvihl zase klášter aspoň z části a Hpravoval panství skrze své úředníky. Tak na př. byli za něho Mikuláš Kostenpir z Mélnic purkrabí na klášteře Nepomuckém, Michael z Milce byl také purkrabí (tuším na Zelené Hoře), a jiní úředníci jeho byli Otík Radkovský, Drha a Jan Svihovec. 6) Za bouřlivých dob, které byly v 1. 1448—1451, Švamberšti ze Zelené Hory mnoho škodili straně pod obojí; zvláště služebníci Hynkovi olupovali obchodníky a řemeslníky jedoucí z Prahy na jarmarky do Klatov. Není tudíž divu, že Jiří Poděbradský, když dne 8. června r. 1450 u Nepomuka ležel, panství Zelenohorské popleniti dal a druhou stranu tak zastrašil, že prosila :za příměří, kteréž učiněno hned potom na hradě VildŠteině. Podlé toho pak uloženo Hynkovi skrze mocné oprávce, aby k příštímu sněmu r. 145í sám přišel anebo poslal Kostenpira, úředníka svého ze Zelené Hory a postavil tu ty čtyři pacholky, kteréž Kostenpir k těm rotám loupežným poslal. ') Hynek měl asi Zelenou Horu do smrti (f r. 1454), a bezpochyby ji měl také nějakou dobu syn jeho Bohuslav, ale po nějakém čase postoupil panstvi Zdeňkovi ze Šternberka. Kdy se to stalo, není známo: jisto však jest, že Zdeněk měl Zelenou Horu r. 1464, když se syny svými Jaroslavem a Janem dal Nepomuckým svobodu, aby o statcích řiditi mohli,8) a r. 1465, když Jošt, biskup Vratislavský, volal sem k radě nespokojené panstvo, a Zdeněk z bývalého přívržence Jiřího Poděbradského stal se jeho protivníkem.  Zde došlo také r. 1465 dne 28. listopadu k pověstnému sjezdu Zelenohorskému,
') Tak pověsf v lidu. (Poutník od Otavy I. i. číslo.) Viz i 111. Chronik II. 424. V Nauč Slovníku jií povesti ty přizpůsobovány k dějinám skutečným. *) Rkp=. blbl Mnichovské. *) Staří letop. str. 28. ') Archiv č. II. i8g. SJ Archiv Třeboňský. ") Tak v listu Jana Sekáče z Újezda (1437? 1443?) v arch. kapitulním. ') Archiv č II. 20,1. Palacký IV. a 209. *) Archiv Zelenohorský. Nepomučtí maji též obdarování dvoje krále Jiří (r. 1465. 12. února, 30. května).
30*
228
ZELENÁ HORA HRAD.
na némž přítomní páni zapsali se k společné pomoci na pět let, kdyby se na některého z nich sáhnouti chtělo. Známo jest, že po několikerém takovém pokoutním sněmování přišlo k domácí válce. Čím více se schylovalo k ní, tím více rostla Zdeňkova nenávisť. Krátce před počátkem války dal zmučiti a upáliti jakéhosi Juristu, o kterémž rozpisoval, že najat byl od králových strážného a krejčího, a to prý královým návodem, aby vypálili hrad Zelenou Horu a městečko Nepomuk. Když pak válka začala, dal král všechny zámky Zdeňkovy obehnati najednou; jen Zelená Hora neobléhána, než poslán jest do kraje toho kníže Jindřich, syn králův, s vojskem, aby zamezil připojení se zemanstva okolního ke Zdeňkovi; i docílil toho, že se mnozí dali v jeho ochranu. Za to také mnoho snášeli, když se Zdeňkovi po vpádu křižákův a odpadení Jana z Rožemberka ulevilo Neboť maje již jedinou Zelenou Horu, usadil tu všelijaký lid sebraný, který vypadaje z hradu jímal lidi a je všelijak mučil, jen aby z nich peníze za výplatu vydřel, tak že i nejchudšího mučili, až vyžebře několik zlatých jim musel dáti. Mnohé mučením ochromovali, že byli nestatečni do smrti, ano některé i zmořili. Když to nějaký čas trvalo, činili královští také tak. A tak mezi sebou hubili zemi z obou stran, až v Plzenště málo která ves celá mohla nalezena býti. I v ostatních
Okrouhlá bašta na Zelené Hoře.
Čechách a na Moravě mnoho vesnic tehda vypáleno; na Zelenohorském panství spustlo několik vesnic.') A kdežto Zdeněk se vymlouval, že to činí za víru katolickou, dobře poznamenal Jan z Rabšteina, že slova slyšíme, na skutky se díváme, a že Zdeněk hrad Zelenou Horu vystavený na klášterském záduší podlé svrchované k duchovenstvu, stolici apoštolské a Pánu Bohu lásky osáhl.2) Mezi těmito válkami učinil Zdeněk r. 1466 a 1472 obdarováni Nepomuckým. Purkrabě tu měl r. 1471 Marše Čejku z Olbramovic a r. 1473 — 1476 Milotu z Běšin. a)
Po smrti Zdeňkově (f r. 1475, 4. prosince) dostali Zelenou Horu synové jeho Jaroslav, Zdeslav, Jan a Jiří, kteří ji drželi v nedílu a dříve se do dělení nedali, až r. 1479, když jim byl král Vladislav navrátil Konopiště a jiná zboží odňatá. Proto Zdeslav jako nejstarší bratr obdaroval Nepomucké, aby o statcích svých fíditi mohli (r. 1479).4) Zelenou Horu dostal na díl svůj Jaroslav, jenž zemřel r. 1492, zůstaviv z manželky Elišky z Gerova syny Zdeňka, Ladislava, Jana, Jiříka, Albrechta a Jindřicha. Nejdříve z nich zemřel Jindřich, jehožto právo k Bechyni a Zelené Hoře mělo spadnouti na krále Vladislava (r. 1497) a od tohoto darováno bratru jeho Jiříkovi; když však tomu ostatní bratří odpor činili, Jiřík od toho upustil.6)   Tehda byl již Jiřík oddělen od nich, maje Konopiště, Zdeněk držel Zbiroh, Ladislav a Jan
') Palacký, staří letopisové. ') Palacký IV. b. 587. ') Archiv Třeboň., archiv c. I. 240, Sommersberg str. 1037. •) Soudíme tak, Že Zdeslav do r. 1479 datuje psaní ze Zelené Hory, odtud vždy ze Zbiroha. (Archiv říšský Mnichov.l s) DD. 17. f. 237. Od Jaroslava mají Nepomučtí dva listy z 1. 1483 a 1492 na rozličné dědiny.
230
ZELENÁ HORA HRAD.
Bechyni; zůstala tedy Zelená Hora (bez Planice, v jejímž držení se Ladislav v 1. 151 q a 15^1 vyskytuje) Albrechtovi,1) ale poněvadž to byl statek zápisný, vyprosil Albrecht s bratřimi svými Ladislavem a Janem na králi Vladislavovi milosť, aby z toho zboží do jich životů nebyli splacováni (r. 1504); Albrecht pak (r. 1512) na témž králi Nepomuckým nový výroční trh vyprosil.4) Poznav nedostatek Nepomuckých na živnostech, ježto děd a otec jeho mnoho dědin a luk odkoupili od města, prodal jim (r. 1514) dědiny za Ovčincem, potvrdil jim dědinu Hloupov a daroval jim r. 1527 dvůr pustý Borek na zdělání pastvišť 3) Byl také r. 1519 hejtmanem kraje Plzenského. Mezi ilm se staly mezi bratřimi smlouvy nějaké, nám neznámé, a jen víme, že se Ladislavovi zase Zelená Hora na díl dostala, že pak bratr jeho Jan Jana Jsťáhlavského z Doupova, úředníka Zelenohorského, z řádných počtů kvitoval, a že se po Ladislavovi (f roku 1521, 18. listopadu) zase Albrecht jako pán na Zelené Hoře vyskytuje.4) Týž Albrecht byl z nejúčinlivějších pánů, kteří proti volbě Ferdinanda II. za krále Českého pracovali; i když bylo po volbě a korunování, oddával se marným nadějím, že Ferdinand přijde o své země. S radostí psal, když se byl z dlouhé zimnice zotavil, bratru svému Janovi, že mu psal Jan Zápolský, „jeho král", že jej učiní hejtmanem na Trenčíně, že se Poláci, Francouzi, Angličané a Benátčané proti císaři a jeho bratru spolčili a Zápolský že vtrhne do zemí Ferdinandových. Posel, kterýž nesl psaní toto s jinými psaními, nesl pak psaní to od Jana k panu Zdeňkovi Lvovi na Blatnou, ale když přišel k Písku, ztratil zrovna to zrádné psaní, jež pak našla dívka jakási a donesla do Písku na městský úřad. Písař Stanislav je hned opsal a poslal Janovi z Rožemberka, kterýž pak (r. 1528, 9. února) je poslal králi Ferdinandovi;6) následek toho byl,, že Albrecht zbaven cti a statkův a panství Zelenohorské zabráno. Král Ferdinand zapsal Zelenou Horu a Nepomuk s panstvím v 20.000 fl. Zdeňkovi Lvovi 2 Rožmitála za to, že králi postoupil užitky své na dolech Jáchymovských, kteréž se za 40.000 fl. cenily, dal mu právo, aby mohl vyplatiti všechny statky, kteréž od klášterství Nepomuckého zastaveny byly, a konečné mu vsi Chynín a Železný Újezd dědičně prodal. To vše se stalo r. 1529 v červnu. 6) Zdeněk učinil hejtmanem na Zelené Hoře Adama Rausendoifa z Plakvic, ale nedržel ji dlouho. Upadal čím dále tím více v dluhy. Pražanům Staroměstským dlužen byl izoo kop, pro kteréž oni právo vedli na Zelenou Horu, i měla se jim v tom dluhu odhádati. Ale král Ferdinand si přál, aby na něj právo své převedli, což oni také r. 1532 nejen učinili, nýbrž i peníze připCjčili, začež dostali zápisem Klomin a Hořany.7) Není nám známo, jaké změny se dály potom za čtyři léta; tolik jest jisto, že r. 1536 při času sv. Vácslava Adam ze Šternberka Zelenou Horu koupi v v ni se uvazoval, a že ji koupil od krále, tomu by nasvědčovalo, že s ní koupil zboží hradu Radyně. Posud však ji měl jako statek zápisný. Penize k tomu sehnal snadno, poněvadž Bechyni prodal. Nedostatky, kteréž měli Nepomučtí ve svých svobodách, r. 1540 napravil, vyměřiv jim v té příčině nový řád.8)
Sotva ujal panství, byly soudy. Jak se zdá, první cesta Adamova ze Zelené Hory, když byla jeho, byla na Kotouň k Častolárovi z Dlouhevsi, jenž mu činil dobré služby, když prodával Bechyni a Zelenou Horu kupoval. Adam mu sliboval za to, že mu nebude v myslivosti na Zelenohorskú překážeti, ale později litoval táto přípovédi a čir.i! Častolárovi překážky, tak Že až k soudům přišlo. Rovněž se soudil Adam pro přípověd s Annou, sestrou svou, která mu slíbila jistoty svoje a peníze dáti, ale tak neučinila, až k tomu r. 1547 soudem zemským donucena.11) Vita staršího ze Rzavého měl r. 154,5 hejtmanem na Zelené Hoře.10) Adam se stal pak sudí dvorským a r. 1552 manželku svou Markétu z Pacova s věnem jejím, které měla na Konopišti zapsané, převedl na Zelenou Horu a jisté dědiny k ní patřící.1') Poněvadž králi Ferdinandovi, kdykoliv byl v závadách, pomáhal a věřil, připsáno mu r. 1553 na panství Zelenohorském 3000 kop. Adam pomalu měl tolik peněz na panství zapsáno, že by je sotva byl duchovní držitel mohl vyplatiti. K tomu prokázal tak mnohé a věrné služby králi Ferdinandovi, že tento mu konečně r. 1558 dne 4. února vše klášterství a co se jiného k Zelené Hoře drželo dědičně dal a ve dsky vložil. Tak dostal Adam kromě zámku Zelené Hory a kláštera pustého pod týmž zámkem i zámek pustý Radyni, městečka Nepomuk, Blovice, Planici a Starý Plzenec a drahně vesnic, lesův a jiných dědin.") Zemřel pak r. 1560 dne 6. února a pochován v Nepomuce. Vypravuje o jeho pohřbu Pavel Korkai. z Korkyně takto: „Žalostivý pohřeb byl a ode všech pláč a kvílení, neb jest byl otec všech služebníkův a kdož se k němu koliv oc utekl, našel radu a pomoc. A tomu nevěřím, aby kdy slýcháno bylo, aby llidé v tomto království kterého pána více plakali, želeli a litovali.   Tož ta radosť světa márnosť." ,a)
Po Adamovi zůstali synové Vilém, Zdeněk, Ladislav a Jan. Plných let všichni měli a do děleni otcovy pozůstalosti dali se hned toho roku po květné neděli. Nejmladší z nich obdržel panství Konopištské, ostatní se dělili o Zelenou Horu.  Vilém, nejstarší bratr, dostal již za živobytí otcova Planici, neboť r. 1556
') Arch. Pláničky. ') Rkps. Rouduický. ') Arch. Nepomucký. ') Reg. kom. scudu. *) Arch. Třeboň. B) Rkps Roudnický. ') Reg. kom. soudu, rukopis Fliidiíinstiy. ■) Arch. Nepomucký. ') DZm. 4.1. A 17. reg. kom soudu. ■•) DZ. 7. A 18. ") DZ. 10. D 30. ") Kopiář v archivu gub. DZ. 13. A 17.    ") ČČM. 1830, sir. 437.
ZELENÁ HORA HRAD.
'-31
en - -       jíwa - i .í ífnísap
HíiíUH 1H* " ,-ú->»0»»«l.- i' >'
' >' tJ!KL i t.Třt iľ:S(iíA j ;ja ÍE J . ř.iCi-wjlCiíI*' BTTfi-IljVlbl KSHO!
nejen se psal sedením na Planící, nýbrž i žaloval na Jana z Obytec, že po zapovědí na gruntech jeho jezdil. ') Při dělení nad to obdržel kromě polovice Zelené Hory dvůr pod zámkem, městečko Blovice, vsi Klášter, Srby, Vrčeně, SedliŠtě, Zahrádku, Čečovice, Bezděkov, Stmeliny, Mohelnici, Tojice, Dvorec, Třebčice, Zelvice, Bezděkovec, Záhoří, Kozlovice, Kramolíno, Manovičky, Chlumy, ves pustou Měřčíno (která se znova stavěla).") Druhý bratr, Zdeněk, obdržel druhou polovici zámku Zelené Hory, dvůr Prádlo, městečko Starý Plzenec s hradem pustým Radyní, vsi Losinu, Lhotu, Lukavici, Zdomyslice, Komorno, Lhůtu, Kotousov, Chocenice, Zhůře, Mécho-lupy, Rajovo, Nevotníky, Osobový, Biluky, Petrovice, Partoltice, Radochovy, Kvašňovice, Soběsuky, Novou ves, Klikařovo, Pohoří, Lovčice, vsi pusté Sudičko, Bzík, Malé Bzí, Chýlavu, Lhán, Chvo-stuli a Sobéticko, dvory pusté a jiné.3) Ladislav sídla neobdržel, poněvadž na zámku všichni tři bratří bytu volného i také pokojů dostatek míti nemohli. Dostal za díl dvory Ovčinec a Sulov, městečko Nepomuk, vsi Milce, Nakvasovy, Kojčíno, Milčice, Vojo-vice, Vaňovice, Olšany, Stražovice, Loužnou, Štipoklasy, Nehodivo, Myslivo, Polanku, Zbislav, Neurazy, dvory pusté a drahně dědin. *) Co se hradu zejména dotýče, ustanoveno, aby ve společnosti zůstávali placové zadnější i přednější, mostové a brány tak, aby chůze byla obojí straně zúplna svobodna na hrad i s hradu, kostel v zámku s klenoty a rouchem mešným, poněvadž nebylo potřebí jej děliti, cisterna k vodě, vězení u brány nejpřednější, bašta dolejší, vápenice, rybníček u dvora pod zámkem pro vodu braní na zámek a vyhrožování koní, hájek Lipovka a stráně pod hradem. Vilém dostal polovici hradu vyšší, jedouce do něho po pravé straně, Zdeněk zase takovou polovici jedouce do hradu po levé straně. Zdeněk nedostal ani marštale ani kuchyně. Protož ujednáno, poněvadž Zdeněk na spěch kuchyně míti nemohl, aby dotud, dokud
by se neopatřil a sobě nevystavěl, dal kuchaři svému v kuchyni Vilémově vařiti, ale aby také pomáhal lesem a palivem; a to aby bylo jen do roka. Rovněž učiněno takové opatření strany pekárny a kovárny. Místo marštale přidána Zdeňkovi krčma před zámkem.
Záhy přišlo zase ke sloučení hradu a větší části panství v jedno Neboť Vilém, jenž z manželky své
Anny z Pernšteina dědiců neměl, zemřel roku 1562 zdělav na svůj statek poručníky, kteří měli odkazy jeho plniti; ale hned potom nacházíme díl jeho v držení Ladislavově. Zdeněk dostav se v drženi Blatné prodal polovici hradu Zelené Hory a všechno panství k té polovici náležité (r. 1561) Jiříkovi Kokořovct z Kokořova na Šfáhlavech. fi) Ale právě ta věc, že by na zámku poroučeli dva držitelé rozličné krve, donutila Ladislava k výměně, tak že roku 1563 obdržel od Jiříka polovici hradu Zelené Hory se stráněmi, háj Lipovku a ves Soběsuky, a za to mu dal vsí Lovčice, Močovice a Olšany.6) Byl tedy Ladislav, jenž se tehda psal seděním na Zelené Hoře a Planici a arciknížete Ferdinanda komorníkem, pánem celé Zelené Hory. My jsme již o pánu tomto, kterýž měl za manželku Kateřinu z Lokšan, neteř Filipíny Velserové, mluvili při dějinách Křivoklátu (v díle VIII.), a tam jsme také chválili laskavou jeho mysl. Zde budiž i to doloženo, že byl dobrý hospodář a r. 1564. vsi Bezděkov, Stmeliny, Mohelnici, Zahrádku, Čečovice s dvorem pustým v Háji a dva mlýny (někdy od
Náhrobek Ladislava ze Šternberka v kostele svatého Jana v Nepomuku; dole znak paní z Lokšan.
Starý náhrobek některého pána ze Šternberka na Zelené Hoře.
') Reg. kom. soudu.   ') DZ. 54. H 1.   ») DZ. 54. H 18.   ■) DZ. 54. J 6.   >) DZ. 14. A 28. G 28.   *) DZ. Karlštein. XII. M 2g.
232
ZELENÁ HORA HRAD
Zbytky hradu Zelenohorského na straně zapadni.
dílu Vilémova odtržené) zase k panství přikoupil.1) Zemřel r. 1566 dne 7. července, učiniv posledním pořízením svým (téhož roku 15. února) manželku svou poručnicí nad dětmi a vším statkem; odkázal jí také nad věno 5500 kop, tak že měla všeho věna 10.000 kop, řetězy, prsteny a z&pony zlaté a pokud by byt se syny míti nechtěla, i dům na Planici s dvorem a pivovárem.a) Vdova postavila mu pěkný náhrobek ve velkém kostele Nepomuckém, uvázavši se v Zelenou Horu. Ale nebyla tak laskavá, jako zemřelý pán; byla pani ibvrdého srdce, jež poddané své Příbramské utiskovala. K panství přikoupila r. 1 ;jou vsi Pohoří a Lovčice, jež se mezi tím v držení Zikmunda Doupovce z Doupova byly dostaly, ale když se potom vdala za Jiříka Popela z Lobkovic, napočítala sirotkům, co dluhů jako poručnice zaplatila a zvláštní smlouvou (r. 1583) o to a co jí věna náleželo s nimi počet učinila.3)
Synové pozůstalí byli Jiřík, Ondřej, jenž byl „od Pána Boha na rozumu poražen", Ferdinand a Lacek (nebo Ladslav). Jiřík, jenž byl také arciknížete Ferdinanda komornikem, r. 1584 dne 1. května panství na čtyři díly dělil. Na první díl položeny polovice zámku Zelené Hory, dvůr Podhorský pod zámkem a Zelvický, polovice městečka Nepomuku, vsi Klášter, Srby, Sedliště, Zahrádka, Měřčíno, Čečovice, polovice Vrčeně, Dvorec, Třebčice, Tojice, Bezděkov, Štmeliny, Mohelnice, Bezděkovec, Zelvice a Záhoří. Ten obdržel Jiřík. Na druhý díl, Ondřejův, položena druhá polovice zámku Zelené Hory a městečka Nepomuku s dvorem Ovčfnským, polovice Vrčeně a vsi Chlumy, Nakvasovy, Kojčíno, Milčice, Nehodivo, Polanka, Myslivo, Kramolíno, Maňovičky, Milce, Kozlovice, Soběsuky a Vojovice. Ve společnosti těchto obou dílů zůstaly kostel na zámku s klenoty a rouchem mešním, brány, vrata, pekárna, šlachta, studnice, kovárna, věže pro vězně, cesta svobodná na zámek, schody, obora a pivovár, ale ustanovení toto nemělo ceny skutečné, poněvadž Ondřej pod opatrováním Jiříkovým, jakožto nejstaršího bratra, zůstal, a proto Jiřík na celém zámkA svobodně poroučel; říkalo se přece však dílu Jiříkovu díl první a Ondřejovu díl druhý. Mezi Ladislava a Ferdinanda rozdělen ostatek na dva díly, z nichž jeden nazýván díl první a jeden díl druhý Pláničky. S prvním dílem dostal Ferdinand jisté svěitnice na tvrzi Planické, dvůr Štipoklasy, polovici městečka Planice, Zborový, Lovčice, Křižovice, Loužnoiu, Stražovice, Hnačov, Plchtice, Křižovice, Pečetino a Chrast, Bolešiny, Vracovy a Kroměždice. Na díl Ladislavův položeny díl tvrze a polovice městečka Planice, dvůr v Nové vsi, vsi Kvasetice, Zdobořice, Čiháně, Lukoviště, Kocourov, Bystrý, Kvaslice, Habartice, Plánička, Zbislav, Újezdo, Strhadlo, Kratice, Bližanovy a Neurazy.4) Také tu na Pianici nebylo oběma bratřím volno, a tak se stalo, Že Ladislav Ferdinandovi (r. 1587) díl svůj na tvrzi Planici s dvorem prodal,6) ale ponechav si polovici městečka psal se seděním na Planici a Krátících, poněvadž nyní sídla nemaje sobě ve vsi Krátících nové sídlo vyzdvihl. Ale často bydlíval v Planici v domech dvou. Od dílu svého pak prodal Ladislav r. 1591 dvůr Haldovský v Habarticích i se vsi.6)
Beckovský zle horli na tyto bratří ze Šternberka. Matku jejich nazývá zatvrzelou kacírkou, která prý syny své v témž bludu vychovávala, pročež í všichni nešťastnou smrtí zhynuli. Ač to vše, jak on vypravuje, není pravda, přece tolik se ví, že všichni byli tak neštěstím pronásledováni, jako by byla na nich nějaká
') DZ. 15. A 22. ') Archiv Třeboň. ») DZ. 16. M 24, 67. H 22 *) DZ. 69. M 13—N 24, O 7—30, if-6. A 2, 171. A I. h) DZ. 166. B 14. 'j DZ. 178, K 16. Roku 1566 daroval Ladislav e Kateřinou, manželkou svou. ke špil&ln Nepomuckému rybník u malého kostelíka a dedinu na Stálicích. (Archiv Nepomucký.)
Románská ŕortna na hřbitově v klášteře pod Zelenou Horou.
ZELENÁ HORA. HRAD.
233
Brána do zámku na Zelené Hoře.
kletba I matka jich smutne sešla. Bylo to r. 1590 dne 6. května ráno o sedmé hodině, když manžel její Jiřík Popel odešel ke stolu Páně; Ferdinand vstoupil do světnice mateře své a tu zachvácen jest najednou takovou šíleností, že se chtěl usmrtití Pani mu domlouvala a bránila, jak mohla, ale poněvadž šílený obyčejně síly nasazuje, nepremohla ho, naopak dýka, kterou držel nešťastník v ruce, vjela ji do života, tak že střeva z ní vypiynuia a ona patnácte hodin po tom duši vypustila. Šíleného syna přátelé jeho ihned přikovali na kočár a odvezli na panství. ') Neb)do tedy žádné příčiny, aby císař Rudolf (podlé vypravování Beckovského) dal rozkaz, aby se Ferdinandovi na Zelené Hoře žíly přeťaly a krev se nechala ujiti.a) Z pamětí naopak jde na jevo, Že Ferdinand ještě několik let po té nešťastné události byl živ. Jiříka nazývá Beckovský kostelů, duchovenstva, vdov a sirotků loupežníkem, ale ničím toho nedokládá. Jiřík, jenž sloužil arciknižeti Ferdinandovi, smutné se světa sešel; když jednou jel z InŠpruku do Ambrasu s poselstvím svého pána, spadl s koně a srazil vaz. To se stalo roku 1592 dne 13. listopadu. Obyčejné bylo, že po bratřích, jestliže neměli synů, dědili vždy jich mužští příbuzní, pokud to byl statek otcovský; ale kromě Ladslava, jediného zdravého bratra Jiříkova, byla tu také sestra nevybytá Marie šlechtična ze Šternberka; té soud zemský r 1594 statek někdy Jiříkův přisoudil a Bohunka, manželka Ladslavova, která dosud důchody panství vybírala, nucena byla Marii panství postoupiti. 3) Ale již se také připovídali někteří, aby z toho statku dostávali. Šebestián z Trautenberka povídal, že Jiřík nedávno před smrtí mluvíval k němu tato slova: „Můj milý Šebestiáne! Tebe jsem za tvé věrné služby za syna přijal, a věř mi jistotně, že tobě chci mnohem víceji dobrého učiniti, nežli vlastnímu bratru a sestře své, neb jsem na tebe tak laskav, jako bys můj vlastní syn byl; s tebou já se o nic nedělím; co jest mého, to jest tvého, a jestliže by pak (jakož všichni lidé smrtelní jsou) Pán Bůh mne smrti zachovati neráčil, tehdy, můj milý Šebestiáne, všecky svrchky, nábytky, klenoty a hotové peníze, co by koliv jich po mé smrti zůstalo a se našlo, tobě to dávám a odkazuji." Šebestián nejen toho všeho na Marii žádal, ale chtěl miti nad to 200 kop, poněvadž jsa ve službě Jiříkově daroval prý mu pět koní. I k soudu ta věc přišla {r. 1597), ale nežli došlo k rozsouzeni, původ zemřel.4)
') Mikovec, Starožitnosti I. 115.   ') Poselkyně II. a. zgz.   ') Reg. kom. soudu.   4) Reg. kom. soudu. Hrady a zámky České IX. 3 1
ZELENA HORA HRAD.
Na Zelené Hoře poroučela potom Marie, jsouc také opatrovnici bratra svého Ondřeje, a Ladslav byl pánem na celém Planickém statku, poněvadž byl poručníkem Ferdinandovým a od r. 15y!? také Evy, dcery n. Ferdinandovy. Byl také arciknížete Ferdinanda komorníkem, sice vsak pán takový, který si lásky sousedů nezískal. Oldřich Smrčka ze Mnichu mluvil o něm r. 1593 na Hradčanech, že tomu, co Plzáci o něm Ladslavovi mluví, jakou tlamu (zlou hubu) on Ladslav má, věří. Nedlouho se také vkládal v panství nad Zelenou Horou. Nebof ačkoliv Marie měla Ondřeje opatrovati, přece se Ladslav sám o své újmě v díl Ondřejův uvázal, lidi v poddanosť si uvedl a důchody k svému užitku obracoval. Marie chtěla se s ním smluviti, ale on k žádnému mírnému prostředku nepřistupoval. A poněvadž císař Rudolf Ladslavovi poručenství nad Ondřejem až do své vůle dal, poroučeli na Zelené Hoře dva páni, kteří však dobré vůle spolu neměli. Dobře to bylo znáti, když Ladslav roku 1597 v noci Markvarta Redingara z Hartnštorfu, úředníka Mariina, na zámku zbraní v čelo zranil a okrvavil.') Zpupná mysl jeho se také ukazovala r. 160:3, když pohnán jsa od Johanky Švihovské, měl stavětí na soudu Karla, úředníka svého z Planíce; nebot dal od sebe psáti, že není povinován takového člověka jí stavéti, poněvadž táž paní netoliko jedem pikhartským nakažena jest, ale od dětinství svého po otci, bratru a sestrách toho zdědila a proto že jí zřízeni zemské nemá sloužiti. Ale rada královská na takové jeho vytáčky nic nedala.2) Mezitím Ladslav dosti chatrně hospodařil. Roku J599 s manželkou svou Bohunkou z Lobkovic si statek Kratičký, totiž ves Kratice, pustou ves Újezd a mlým Chýlavu navzájem zapisovali. Nedlouho potom spatřujeme Ladslava v závadách, pročež pořade statky prodával. Roku 1601 odprodal Číhaní, Stražovice, Plchtice, Hnačov, Bolešiny, Myslovice, Novou ves, Zdobořice, Bystrý, Pečetino, Kroměždice rozličným osobám, a r. 1601 prodal vsi Kvasetice, Bližanovy a Strhadlo manželce své Bohunce.3)
Na zvláštní poměry, které tehda v rodině této panovaly, naráží se také v listu, jejž psala Sibyla Lobkovská z Valdšteina a na Týně Horšovském Bohunce Šternberské z Lobkovic, kterýž tuto vložený jest takový: „Službu svú vzkazuji, urozená a má nejmilejší paní, paní Bohunko! Od Pána Boha Ti žádám zdraví a v něm jiné všecko nejlepší dobré; to co sobě sama na Pánu Bohu žádáš, toho bych Tě jisté srdečně a upřímné ráda přála, tak jako sama sobě. Má nejmilejší pani Bohunko! Nemohla sem toho nikoli pominouti, abych Té neměla svým psaním navštíviti a přezvéděti, kterak se mezi nima na Planici nyničko máš; tu naschvále k Tobě svého pána pachole posílám, abych mohla zvédéti, kterak se máš, a oznam mi, kterak jsi byla přivítána na Planici, když jsi mezi ně přijela. Také Té prosím, milé srdce, mohu li k Tobě své posly posílati, aby mi mých listů nepřejimali, také-li tam maji takové špehy, jako na Zelené Hoře. Neboť bych k Tobě ráda častěji posílala než vždycky se bojím, aby mi mých listů nepřejali. Prosím, že mi oznámíš, jestli jsi dostala ode mne odpověd na to psaní, jak jsi mi ten list od paní Kryštofovy poslala. Já jsem hned nVzejtří ten list za pánem svým poslala, nežli že je tam čtyřimecítma mil, ještě tam posel nedošel, ještě nic neslyším, kdy pán přijede; Pán Bůh rač ho tam opatrovati, O sobě Ti oznamuji, že sem chvála Pánu Bohu 1 s dětmi na ten čas zdráva i tolikéž Tobě toho, má paní Bohunko, na Pánu Bohu žádám. Když ode mne listy přečteš, spaluj je, aby jich oni nedostali. S tím se Tě, má nejmilejší pani Bohunko, poroučím a Tvá vždycky ostávám; prosím, že na mne nezapomeneš. Pán Bůh rač dáti, abych se mohla s Tebou brzo v dobrém a sčastném zdraví s potěšením shledati.   Dáno na Teyně tu sobotu po sv. Mikuláši."4)
O špatném hospodaření Ladslavově bezpochyby se doneslo něco ke dvoru císařskému v Praze, a poněvadž pře ;eho s Marií o poručenství nad Ondřejem ještě trvala a r. 1602 rozsouzena, dán Ladslavovi rozkaz, aby statek zůstalý po Ferdinandovi mezi sebe a Ondřeje rozdělil, poněvadž ještě pochybnosti nebylo, aby Ondřej k rozumu zdravému přijíti neměl. Ke vzetí dílu učiněni komisaři a Ladslavovi nařízeno, aby z dílu Ondřejova nic bez dovolení soudu zemského neprodával.*) Tedy zdělány o statek někdy Ferdinandův r. 1Ď04 dne 26. července dílčí cedule, tak že na díl první, Ondřejův, položeny tvrz Plánička s věží, světničkou u vrat, kašnou, pivovárem, obročnicemi, dvůr Štipoklaský, polovice městečka Planíce, vsi Zborový, Skrančice, Křižovice a Vracovy, a ostatek, pokud již prodán nebyl, ponechán Ladslavovi. *) O posledních letech živobytí Ladslavova není nic známo. Beckovský vypravuje, že na hradě Pražském v Bílá věži zlou nemocí se světa sešel. Jisto jest, že přečkal manželku svou Bohunku, po níž zdědil Kratičké zboží; dále, že roku 1606 již svéprávným nebyl, a že poručenstvi nad Ondřejem dáno Adamovi ze Šternberka. Tento „maje v moci oba bratry Ladslava a Ondřeje" r. 1Ď06 Nepomuckým výsadu dal na vaření piva, vrátiv jim právo, které byli n. Jiříkovi ze Šternberka postoupili.7) Po smrti Ladslavově našlo se pak drahně dluhů, na něž se statek jeho obětovati musel; i nařízeni jsou k tomu od soudu zemského komisaři, kteří prodali r. 1613 statek jeho půl městečka Planíce i s těmi dvěma domy, v nichž
') DZm. 137. E 3g, reg. kom. sondu. Dvorský, Paměti žen nsi str. 150.    *) Paměti Slavatovy (Rozpr. uč. spol.) str, 41.  ') DZ. 92. H 10, 130. H 7, 13, 131. A 10, G 29, 175. M 18, 28.  ') DZm. 37. C 5.  5) Paměti Slavatovy na str. 45.   *) DZ. 180. L 6.   '.i Arch. Zelenohorský.
ZELENA HORA HRAD
235
předešle bydlíval, vsi Neurazy, Pláničku, Újezdo, dvůr a ves K ratice, ovčín a kostel Nicovský Adamovi ze Šternberka a na Bechyni, nej v. purkrabí Pražskému.') Poroučeli tedy na obojím panství, Zelenohorském i Planickém, zase jen dva páni, Adam a Marie.
Tato mezi tím spravovala svůj díl. Veliké nesnáze měla pro faráře Nepomuckého, který byl pod jednou, kdežto celý Nepomuk byl pod obojí a lidé jemu se vyhýbajíce utíkali se ve svých potřebách k farářům okolním, laké tyž farář neřestmi a nezpůsoby pohoršeni Činil. Nejednou jsouc v té príčine od poddaných prošena, konečně r. 1Ď03 faráře vypověděla. Ale tento se nehnul dobrovolně, tak že Marie se dovolávala pomoci Ladslavovy. Ale ani Ladslav ani manželka jeho Bohunka, která statky po odjezdu jeho • do Uher spravovala, neobmýšleli jí vyhověti, a když nový kněz pod obojí s velikou oslavou a zvoněním na faru Nepomuckou uveden byl, tu Bohunka, bydlíc na Zelené Hoře v domě Ondřejově, čtyři osoby úřadní s dotazem k ní poslala, co to před sebe béře, ale ona jich ani slyšeti, ani jim k sobě přistoupiti dáti nechtěla. Když pak Bohunka takovou věc žalovala, nařídil císař Rudolf Marii, aby kněze pod obojí zase vybyla a předešlému správci překážek nečinila.2) Kdy Marie zemřela, není nám známo; roku 1614 ještě žila.3) Statek její po ni, jak se domníváme, spadl na Adama, který tudíž držel polovici Zelené Hory a Planice jako pán dědičný a polovici jako opatrovník Ondřejův
Na Zelené Hoře zavládlo za těch let ticho. Od smrti Marie, tuším, tu málokdy kdo bydlíval, a tak o osudech jejich nemnoho víme. Roku 1620 Maximilian Bavorský, když se po bitvě Bělohorské vracel domů, ze dne ic. na 20. listopadu na Zelené Hoře přenocoval 4) Adam zemřel r. 1623 dne 10. dubna, zůstaviv kromě dcer syny nezletilé Františka Matěje a Vojtěcha Ignáce. Poručníkem Ondřejovým stal se bratr jeho Štěpán Jiří, jenž r i 62 5 zemřel. Asi v ty doby zemřel také Ondřej, jehožto polovice se dostala Vácslavovi staršímu ze Šternberka, bratru Adama dotčeného, který držel před tím statek Evaň. Týž pak udělil roku 1629 výsady obyvatelům polovice své Nepomucké. Ač téhož roku teprve zaplatil pokutu za účastenství v pominulé rebelii, stal se přece nedlouho potom císařským radou a prodal r. 1630 polovici zámku Zelené Hory s polovicí městečka Nepomuku, vsi Chlum, Kojčíno, Milčice, Nehodivo, Polanku, Myslivo, Kramolíno, Maňovičky, Milce, Kozlovice, Soběsuky, Vojovice, půl Vrčené, tvrz Planici, půl městečka, Štipoklasy, Loužnou, Zborový, Skrančice, Křižovice, Vracovy a kostel Nicovský Jaroslavovi Bořitovi říšskému hraběti z Martinic a na Smečné a A/arii Eusebii Bořiiové ze Šternberka, manželům, ale Eusebie hned potom právo své na manžela převedla. Jaroslav potvrdil svobody své polovice Nepomuku, povolil Sousedům, aby vína šenkovali na konvice, pinty a žejdlíky, též aby židů mezi sebou v městě netrpěli (r. 1638).') Mezi tím byl František Matěj, starší syn Adamův, svých let dosáhl a panství všechna po otci ujal a také díl mladšího bratra podědil. Tedy r. 1634 dne 26. července potvrdil výsady polovice své Nepomucké a nedlouho pctom oženil se s Lidmilou Kateřinou Kavkovnou z Říčan. Oba držitelé, i Jaroslav i František, shledávali, jak je pro ně nepohodlné a obtížné, že každý z nich měl polovici Zelené Hory a kromě toho po polovici dvou městeček. Aby tedy se udělalo nové příhodnější rozdělení, učinili roku 1638 dne 27. března smlouvu o směně jistých svých statků. Tedy František Matěj postoupil Jaroslavovi svou polovici městečka Planice s dvěma domy panskými, ale spuštěnými, tvrz Kratice se stavením spustlým a dvorem, ovčín Nicovský, vsi Kvasetice, Bližanovy, Neurazy, Struhadlo, Ujezdo a Pláničku, a obdržel za to od Jaroslava polovici zámku Zelené Hory, polovici Nepomuku, dvory Borkovský a Milecký, dvorec Strouhalovský, ovčín v Soběsucích, vsi Kozlovice, Milce, Soběsuky a půl Vrčené.6) Takovým způsobem se bývalé panství Zelenohorské nadobro rozdělilo na dvě panství, Zelenohorské a Planické. Polovice Nepomuku, již Jaroslav ještě dne 2. února výsadami obdařil, dostala se pod vládu Františkovu, který ještě téhož roku dne 4. prosince ustanovil, že se obdatování jednoho dílu i na druhý díl rozšiřuje.7)
František raněn jest nebezpečně r. 1648, když Švédové vnikli na Hradčany a jej z okna hledícího postřelili. Zemřel dne 9. srpna. Vdova IJdmila Benígna porovnala se r, 1065 se syny svými Vácslavem Vojtěchem, Janen Norbertem a Ignácem Karlem tak, že na místě věna svého obdržela od nich Budyni, Libochovice a Krupku se statky připojenými; po té pak rozdělili mezi sebou ostatní panství otcovská, tak že Vojtěch dostal Zelenou Horu, Vršovice, Bubeneč, Podol a Vinohrady, Jan Norbert Bechyni, Želeč a Rataje a Kare: Ignác Horaždovice, Sedlec a Zalužany. 8) Vojtěch koupil r. 1672 od mateře své statky jí r. 1665 postoupené, stal se císařským radou a komorníkem a maršálkem dvoru královského v Cechách, ale prodal Budyni zase r. 1676, koupiv před tlm od bratra Horaždovice; kromě toho měl ještě drahně jiných statků. Postupuje v úřadech stal se r. 1690 presidentem nad apelacími, r. 1696 nejvyšším sudí a r. 1704 nejvyššm hofmistrem.   Byl pán učený, miloval uměni, a umělce vydatně podporoval. Od něho
') DZ. iffi. K 15.   ') Dvorný, Paměti žen.       DZm 26. F 12.    *) Dějiny Skálový IV. 372.   s) DZ. 143. I. 9, arci. Zelenohorský. ') DZ. t.)6. E 20—24.   ') Archiv Zelenohorský.   *) Kouliek, děje Libochovic, DZ. 316. B 6—20.
31*
236
ZELENÁ HORA HRAD.
bezpochyby pocházejí obrazy bitvy u Olomouce, kteréž jsou vymalovány na Zelené Hoře a Horažďovicích; i lze za to míti, že na Zelené Hoře mnoho stavěl, a zejména novější časť hradu vyzdvihl. Na Zelenohorskú ještě mnohé památky naň upomínají. Na venířích dveří některých spatřují se letopočty 1670 a 1671, na pivovaře pod hradem, kterýžto znova vyzdvihl, spatřuje se letopočet 1695, erb jeho a manželky jeho Kláry z Malcánu. Nepomuckým vymohl r. 1672 při císaři Leopoldovi výsadu na nový trh výroční a trh téhodni.') Učený jezovita Bohuslav Balbín za něho na Zelené Hoře dějepisné památky sbíral.2) Vácslav Vojtěch zemřel r. 1708 dne 25. ledna bez dědiců. Panství Zelenohorské i se statkem Prádlem k němu přikoupeným, nový zámek v Zadním Ovenči a dům na Hradčanech odkázal strýci svému Leopoldovi, jenž držel také Zásmuky a Častolovice a r. 1745 zemřel. Zelenou Horu prodal roku 1726 Adolfovi Bernartovi hraběti z Martinic a pánu na Smečně a Planici, jenž zemřel r. 1735 dne 27. července Po jeho smrti spadla panství jeho nápadní na mladšího bratra, ale zpupné statky Zelenou Horu, Bubny a dvůr v Burgsdorfu u Vídně odkázal posledním pořízením svým dceři své Marii Dominice z Alartinic, jeptišce v klášteře sv. Anny ve Vídni. Tato dosáhla r. 174Ď let svých a zemřela r. 1784. Posledním svým pořízením učinila nadání pro kaplana Zelenohorského a odkázala Zelenou Horu knížeti Františkovi Gundakárovi 2 Kolloreda a 2 Mansfeldu, ale jen k užíváni do života a tak, aby následoval po něm druhý syn Jeroným.a) Tento býval statečným vojínem, proslaveným pomníkem na bojišti Chlumeckém roku 1813 a podlé svědectví vrstevníků byl pán dobrý sice, ale pŕfsný a prchlivý. Hrabě Jeroným zemřel r. 1822 dne 23. července, a následoval po něm syn jeho František (f r. 1854) Nyní jest držitelem Zelené Hory Františkova dcera, kněžna Vilemína (narozena r. 1826), vdova po knížeti Vincentovi 2 Aueršperka (-j- r. 1867).
') Archiv Zelenohorský.    ') Roku 1680 111 přebýval, kctyž v okolí přímoří hustě přeskakovalo. (Miscell. dec. I. lib. V. p. 95. 3) Pam. arch. I. 366.
Románská branka na hřbitově v klášteře pod Zelenou Horou.
němčíce tvrz.
kva. ^r^^f     ezi Klatovy, Rlěčínem, Zinkový a Planící leží ves Němčíce v malebném položení qj W^L</ĚH        mezi lesnatými horami a zelenými nivami-   Při vsi jest dvůr poplužný, při němž v, I ■ ?   Jest zanrada dobře zřízená, a v té se spatřuji zbytky bývalé tvrze, která založena
l|j^FvB| byla do čtyřhrami obdélníku. Tvrziště objímají příkopy někdy hluboké, ale nyní rlmJ Ú^L\j Í'ž zanesené, jichž strany bývaly vyzděny; někde sice ještě zdivo to zůstalo, ale jinde se se zemí sesulo. Příkopy jdou na všech čtyřech stranách, kromě jediného rohu, kdež jsou zastaveny sklepem. Sice z tvrze zbylo jen věžovaté stavení čtyřhranné, bývalá brána, v jehožto přízemí jest průjezd, totiž z předu vjezd v končitý oblouk sklenutý a v zadu výjezd s klenutím válcovitým. Po schodech těsných a strmých lze se dostati do prvního poschodí, kdež jest místnost do kříže sklenutá s nevelikými okny, nad tím výše jest ještě jedna místnost s pouhým stropem. Za věží jest mezi hradbami prázdné místo, pro stromoví, křoví a zelené dno rozkošné k podívání. Jindy tu bývalo staveni nějaké, po němž dnes není památky; jen o bývalých jeho základech a sklepích se vypravuje. Hned za věži k východu slunce jest bývalá studně, nyni přikrytá. Před 12 lety nalezl zahradník zdejší, pan Maňas, kopaje sklepy, kachlíky střídavě pozlacené a postříbřené, na nichž vyobrazeny byly honby. Nádenníci kradí je sebrali a domů dětem donesli, které je rozbily. Na bývalé pány Němčické upomínají kromě těchto zbytků tvrze také rozmanité starožitnosti v kostele, jako náhrobek, vypouklé vyobrazení a nápis v kapli na hřbitově a konečné zvony a nápisy na nich.
Němčíce vyskytují se v našich pamětech teprve ve 14. stol., jsouce v držení vladyckého rodu, který kohouta na štítě nosil. V 1. 1360 až 1370 vyskytuje se několik bratří jako patronů kostela sv. Bartoloměje u Úloha, zejména Budivoj, Budislav, Zdeslav, Drslav (Sezema?) a Driek, z těch palí Budivoj a Zdeslav se vyskytují také roku 1362 jako spolukolátorové kostela Némčického, a vedle nich též Zdiskvu Nemec a jiný Zdislav, jestli paměti ty druhdy nedbale psané dobře vykládáme. Ves samotná obsahovala r. 1379 pět popluži; jedno z nich držel farář, druhé Budivoj Zub svrchupsaný, třetí Zdeslav, bratr jeho, čtvrté Kunrát nějaký
Hrady a zámky České IX. 32
Němčíce tvrz.
238
němčíce tvrz.
a páté Lev z Malonic. Žil však tehda také Držek, jenž se roku 1380 s Budivojem, Zdeslavem, Lvem a Přibou vdovou jako patron kostela zdejšího vyskytuje.1) Jan Nosek z Němčíc seděl r. 1413 na Jedle, Drslav Zub z Němčíc připomíná se r. 1417, ale ti nedrželi Němčíc, nýbrž tu seděl od r. 1415 Brum z Němčíc, jenž se oženil s nějakou Annou a jí r. 1419 na svých poplužích v Němčících (kromě dvoru Zubovského) věnoval.a)   Patmo tedy, že v té době (r. 1380—1419) rozličná ta popluží skupována a zůstala v držení
jcdnc oaoby.
Brum přetrval války husitské a učinil roku 1437 zápis Zdislavovi z Němčíc, anebo kdyby tento i s dětmi svými sešel, Zdeňkovi a Svojši bratřím z Němčíc takovým způsobem, aby se po smrti jeho uvázali v tvrz Němčíce a ves s podacím kostelním, vsi Třebešov a Petrovičky tak, jako by jim byl dlužen 350 kop.3) To se také stale nedlouho potom a, tuším, asi r. 1441 nebo 1442, neboť posledního roku Anna, vdova po Brumovi, věnné své právo Zdislavovi propustila. 4)   Za tehdejších běhů válečných, kde život lidský býval
vrátčejši nežli nyní, stala se Zdislavovi nějaká nehoda, pro kterou nakvap zavadil statek Němčicky Janovi Noskovi z Němčíc, otci svému, a na to list na pergamene udělal. Již pak 1. 1445 prodal Nosek tvrz, dvůr s dvojím poplu-žím a ves Němčíce, ves Třebešov a. výplatu na Horkách, které byl n. Brum zastavil Janovi z Teéovic, jenž měl za manželku Barboru, dceru Janovu a sestru Zdislavavu. *) Když se stal králem Ladislav, tuf Jan z Dou-pova vyprosil ú na něm odúmrt po Zdislavovi, ale nic nevyhrál, ponévadi Tažo-vec mohl dokáztti, že Zdislav statek ten odevzdal otci.6) Meii tím měl Tažovec i spor s Budějovskými, proto-
byla na čtyři díly. l0) Všechny ty díly skoupil pak Petr, neboť Jan dostal se okolo r. 1530 v drženi Svojšína, a Jiřík usadil sena Osece v Prachensku. Tedy si r. 1545 Petr celý statek, totiž tvrz, dvůr a ves Němčice, vsi Hůrku a Petroviíky v obnovené dsky zemské vložil. ") Syn a nástupce jeho Jan byl dobrý hospodář, neboť koupil r. 1579 Mlynařovice, které k Němčicům připojil, a r. 1599 statek Dlouhou ves, na splacení jich však prodal vsi Vítkovice a Kvaslice Janovi Kocovi z Dobrše.,s) Nejstarší syn Jiřík, jenž byl rytířem řádu sv. Jana, žádal otce za díl, ale otec ho hned vyplatiti nemohl, přednášeje, že má více synův a také v dluzích postaren jest, ale r. 1602 slíbil mu 7000 kop. Byl se vydal r. 1580 na cestu do Malty a dav napsatí zkoušku o Štítech nebo předcích rodu svého rytířského, dal ji zavěsiti v kostele Némčickém. S druhými dvěma, Petrem a Vácslavem mladším, učinil otec r. 1602 smlouvu takovou, že je také oddělil a dal jim za díl statek Dlouhou ves; podržev si pak Němčice zůstal tu se svým nejmladším synem Janem Adamem.,3) Tento ujav Němčice po smrti otcově byl jako předkové jeho náboženství katolického, pročež
Tvrz v Němčících.
že svěřil list na óoo kop Jakubovi, písaři v Budějovicích, který s ním obchody vedl, k věrné ruce, ale od něho jeho dostati nemohl. ')
Z rodu prvotních vladyk Némčických žili ke konci téhož století Bohuslav a Zdeněk bratří,8) kteří snad již rodné své sídlo neměli. Kdo pak byl tehda v držení Němčíc, o tom se nám pamětí nedostává. — Roku 1501 vyskytuje se v držení Němčic Jan Čejka z Olbra-movic,9) kterýž zůstavil po sobě čtyři syny, Jana, Petra, Jiříka a čtvrtého, jehož jména neznáme. Ti tři totiž se vyskytují v pamětech zejména, o čtvrtém pak soudíme proto, že tvrz Němčická mezi bratří rozdělena
') Berná str. 16, lib. conf.   ') Archiv Třeboňský, lib. erect. XI. 130, rel. tab. II. 146.   ') DD. 20, str. 11, O Zdeňkovi archiv
č. IV. 240.   *) Rel. lab. II. 194.   s) Rel. tab. IT. 204. Vdova po Zdislavovi nazývala se EliSka.   *) DZ. 16. f. 208. Viz i reliq. tab. L 141.
") Archiv Třeboňský. ■) Rel. tab. II. 449. *) Paprocký o st. ryl. 41. '•) DZ. 5. D 29. "\ DZ. 250. H II. ") Archiv Třeboňský. DZ. 127. M 9.    ") DZ. 176. J 7, N 21.
TVRZE V OKOLÍ NEMGIC.
239
také v bouřích roku 1618—1620 nic proti Ferdinandovi II. nepodnikal. Sloužil třem císařům a čtvrtému volenému Českému králi. Také on dobře hospodařil, tak že ho r. 1625 též v držení Měch olup a Myslovic nacházíme. ') Když pak v krajině zdejší lid na víru katolickou obracován, byl Jan Adam v té příčině nad jiné horlivým; povídalo se o něm, že sedláky v Němčících kyji v příhbi biti rozkazoval, aby klekali.s) Nemaje dětí z manželství svého s Apolenou z Chudenic, která postavila r. 1610 kapli na hřbitově, učinil roku 1Ď35 ustanoveni o statku svém takové, aby na způsob nějakého svěřenství děděn byl od potomků Petra, bratra jeho.3) Ale k provedení této vůle nemohlo přijití, poněvadž byl statek Némčický tak prodlužen, že jej z dědiců nikdo ujiti nechtěl a nemohl. Tedy nařídil soud zemský r. 1636 jisté komisaře, kteří týž statek, totiž tvrz, dvůr a ves Němčíce, dvůr a ves Mlynařovice, vsi Pečetíno, Zbislav, Malou Hůrku, Petrovičky a Trebišov prodali Vácslavovi Otakarovi Perglárovi z Perglasu *) Tento a nástupce jeho Volf Perglár drželi Němčíce celý lidský věk, ale poslední hospodaře na nich sotva se nad vodou udržeti mohl. Věřitelé na něho nastupovali, statek přišel k odhadu a Volf nemoha si pomoci prodal jej r. 1665 AJikuláSi Alšovi Vítovi ze Rzavého, aby si jej od přední věřitelky Lidmily Kočové vyplatil Než Vítovi se bud do toho nechtělo, nebo snad z jiných příčin prodal Němčíce roku 1668 Maximihanovi Valentinovi hraběti z Martinic, jenž je připojil k panství Planickému.s)
tvrze v okolí němčíc.
planíce.
^ městě Planici posud stojí zámek, stavem prosté a jednoduché, ač k bydlem úpravně zřízené a nyní za dfim úřednický určené, na jehož místě v ió. stol. postavena byla tvrz. StMl u ni laké věž a měla uvnitř všelijaké příležitosti, jako světnici a sklep, obě klenuté, světnici, kteráž slula kamenná, kuchvni, jiné sklepy a komory, špižírnu, světnici velkou břevnovou, druhou světnici břevnovou a j. v. Město ode dávna patřívalo ke zboži kláštera Nepomuckého a poslouchalo po válkách husitských pánů Zelenohorských kromě doby let Ifpg—1521, kdež patřila Ladislavovi ze Šternberka. Roku 1556 poprvé se děje zmínka, že se tu bydlelo; dostalť Planící jeätž za živobytí otce svého Vilém se Šternberka, a ten tu bezpochyby nové sídlo vyzdvihl a r. 1558 Planickým nový trh výroční vyprosil.") Jak se vypravuje v dějinách Zelené Hory, děleno panství toto na díly, k nimž přikupováno a od nichž odprodáváno, až r. 1638 přišlo ke konečnému a stálému rozděleni na dvě panství, totiž Zelenohorské a Planické. Poslední připadlo tehda Jaroslavovi Bořiiovi s Martinic. o jehož životě v dějinách Smečna (díl VIII.) s dostatek vypravováno. Po smrti Jaroslavově \\ r. 1640,) následoval v držení Planíce a jiných statku třetí jeho syn Maximilian Valentin hrabě t Martinic, jenž sidlíval obyčejně na Piuneřově. Týž se stal nejvySím sudí (r. 1652), nejvyššim komoří (r, IÉ5É), nejvyššfm hofmistrem (r. 1658 — IÉ77) a pojal za manželku Annu ICateřinu BckUvkovou z Bukävky. Zdá se však, že se stal pánem celého panství teprve tehdy, když byl dily bratří svých skoupil; jisto toliž jest, že r. 1649 čtvrtý díl Planíce od bratra Ferdinanda Leopolda, probošta Vyšehradského, koupil. Zemřel r. 1677, učiniv z panství svých Hagensdorfu, Pruneřova se statky přivtělenými a Planíce s Rěmčicemi (r. 1676, 4. března) druhé svěřenství rodu Boritovského, o něž se synové jeho podělit! měli. Tedy tito se r. 1678 dne 24. srpna podělili tak, že Jaroslav Bernart dostal   Pruneřov,   Jiří  Adam   Planici   a  Němčíce  a Maximilian
') DZm. 145. A 20.
*) H."o těžkém protiv. 312.
•) DZ. 144. N 21.
') DZ. 2gg. O I.
5) DZ. 315. M 8, 317- T 2.
* Archiv Pláničky.
Guidohald Hagensdorf. Jiří Adam stal se r. 1685 po smrti starSiho hratra vladařem domu Smečanského a byl tudíž pánem velice bohatým. A poněvadž takto svěřenství Planické se svěřenstvim Sme-Čanským sloučeno hylo, následovali po smrti Jiříka Adama (j* r. I7C4) syn Adolf Bernart, jenž držel od roku 1726 také Zelenou Horu (f r. 1735), pak mladíi jeho hratr František Michal (f r. 1760), potom František Karel (vnuk Maximiliana Guídobalda skrze syna Jana Josefa Karla), jenž zemřel r. 17B9 dne 29. listopadu, jsa posledním po meči potomkem tohoto staroslavného rodu. Podlé ustanovení Maximiliana Valentina přestaly svěřenské statky po vymřeni rodu po meči býti svěřenstvim a mohly mezi žijící ženské údy rodiny stavu světského rozděleny býti.1) K tomu také přišlo, ale před tím prodáuo roku 1700 panství Planické Františkovi hraběti t Wallisu, svobodnému pánu t Karighinainu. Po tomto převzal je r. 1797 na jistý způsob bratr jeho Josef, jenž byl c. k. tajným radou, státním a konferenčním ministrem a osobností toho času vynikající a zasloužilou (j- r. 1818), a po tomto následoval zase na jisté výminky syn jeho Maximilian, c. k. komoří. Nyní je drží toho syn Josef Arnošt (narozen r. 1822).
mlynařovice.
^severně od Planice jest ves Mlynařovice, někdy zvláštní stateček, jehož držitelé na staré tvrzi sidlívali. K r. 1362 známi jsou sirotci držitelovi Vyšetnír, Heřman a JeSitbor, jejichž poručníkem jsa Vilém z Jinína spolu s vladykami Kěmčíckými nového faráře ke kostelu Němčickému podával. O právo toto bral se pak r. 1381 také Bohuslav z Mlyna-řovic a měl při u duchovního soudu, ale zdá se, že při svou prohrál, poněvadž se mezi potomními kolátory kostela Němčického žádný z vladyk Mlynařovských nevyskytuje.') Že pak vladykové zdejší mnoho hluku ve světě nenadělali, svědčí to, že se teprve k r. I442 zase o držiteli Mlynařovic Mikuláši se SedliŠti dovídáme. Týž Mikuláš učinil tehda smlouvu s obci Kralickou, již hyl rybníkem
■) Pam. arch. I. 363—367. ') Lib. conf. acta jnd.
3 i"
240
TVRZE V OKOLÍ NĚMČÍC.
«vým novým pod Kralicemi louky a nivy zatopil, za kteréž jim oddal od svého pojluží. Seděl tu jeStě r. 1446.'} Fak následuje zase dlouhé mlčeni. Okolo r. 1500 seděl tu Mikuláš ze Snopoušova, jenž na tvrzi MlynařDvicích manželce své Alžbětě z Mokře věnoval. Tato žila jeítě roku 1542 a postoupila dotčené věno vnnku svému Mikuláši Radkovci z Radkovic.1} Ale již r. 1547 nacházíme tohoto
Mikuláše  rjez.c statku -a níilla. ") Mlyůaruvicc doslaly se pak ue£ijámýlll
způsobem k Srbicum, tak ze tu nikdo nebydlel a tvrz spustla. Koku 1579 prodal Adam Sedlecký z Újezdce a na Srbicích tvrz pustou Mlynařovice, dvftr poplužný, mlýn, krčmu a ves Janovi Čejkovi z Olbramovic, jenž statek ten k Kěmíicům připojil.1)
') Archiv český III. 534, archiv Pláničky.   ") DZ. 250. B I. DZm. 226. C 9.   ') Archiv musejní.   *) DZ. 20. J 2.
Hiádek u iíborov
KRÁTÍCE.
hul hodiny severně od Planíce jest ves Krátíce, jež ode dávna patřila k panství kláštera Nepomuckého.1) Kterak tu v 16, stol. sídlo vyzdviženo, vypravuje se v dějinách Zelené Hory. Dělením dostaly se Kratice k dílu Planickému a r. 1638 připomíná se tu tvrz se staveuim spustlým, ale dvůr tu zůstal posud. Posud se spatřuje ve dvoře stavení věžovaté, čtyřhranné, řečené nyní Barbora, jehožto zdi jsou hrubé, ale okna zazděna, poněvadž jsou tu sýpky.
') V Berni rokn 1579 slově ves ta Kratnice a míl tu farář Pláničky popluží, ale fara Plánička také patřila ke klášteru Nepomuckému.
potštein a zinkov.
ápadně od Nepomuku rozkládá se na březích velikého rybníka osada Žinkovská ležíc v pékné krajině, poněvadž její zelené údolí obmezeno jest lesnatými horami a okrášleno mnohým a pěkným stromovím. Nade dvorem pophužným vypíná se příkrý vrch, na němž stával hrad PotStein, táhna se v dlouhém čtverhranu od západu k východu. Stará cesta vozová k němu vedoucí šla bezpochyby od Vojovské strany po hrázi rybníčka, kterýž jest pod Potšteinem a za dob bývalých pána a čeled jeho vodou zásoboval. Nynějším k němu přístupem nejkratším jest pěšina, napřed k jeskyni a potom podlé Drstníka hory vzhůru vedoucí. Ačkoli jest návrší Potšteinské strmé, přece vrchol jeho nevyhovoval úplně všem požadavkům středověké bezpečnosti, pročež na těch místech, kde bývaly západní a východní konce hradu, zpevněn dvěma vysokými a hrubými valy. Rozdělen byl Potštein na hrad a předhradí, kteréž oboje (jak již praveno) mělo podobu
čtverhranu. Na obou místech, příkopem mělkým a zasypaným od sebe oddělených a lesem porostlých, jen málo paměti hodného spatříš Na předhradí stojí nyní jesle pro srny a znatelné jest jen podlé příkopu, který je dělí od východního valu, a jiného příkopu dělícího je od hradu. V severozápadním cípu hradu, v němž spatřiti lze jen větší a menši kopce rumu, jest spodek bývalé velké věže okrouhlé. Vnitřek jest odkryt a vyčištěn, a viděti, že tu bývala lidomorna. Okolo věžiště spatřuje se kopec v celém hradu nejvyšší, na důkaz, co tu spadlo kamení a rumu. Postavena jsouc u příkopu dělícího hrad a předhradí byla důležitou pevností k obhajováni brány a při tom také posledním útulkem páně, jestliže byl ostatní hrad ztracen.
Pod Potšteinem na břehu rybníka a u Zinková jsou dva zámky. Tak zvaný Nový zámek obrácen jest nyní na pivovár. Na místě bývalého hradu Žinkovského iest tak zvaný Starý zámek, obydlí vrchnosti a stavení prosté, jednopatrové, bez architektonických zvláštností; jen nerovné jeho průčelí svědčí, že nebyl za jedné doby postaven, nýbrž že povstal přidáváním nových ke starým částem. Kdežto nyní i cvičeným okem se nic nenajde, co by upomínalo na staré doby, připomínají se v starých pamětech mnohé podrobnosti. Podlé nich skládal se hrad z tvrze a předhradí k ní patřícího. Okolo tvrze, kteráž
m	I
I	llJll
Portál kostela v Žinkovech se znakem pánu z Vrtby.
242
POTŠTEIN A ZINKOV.
stála v rovině, šel přikop, jenž býval vodou z velikého rybníka napájen a z pravidla loven. Na tvrzi býval dům mnichovský, k němuž byla věž přidělána, v němž bývala veliká světnice a dvě pavlače; po jedné se chodilo k světnici od schodu a po druhé se chodilo od zadni strany. Proti němu stával dům veliký s několika pokoji, jenž pro starožitnosť svou pilíři přidělanými byl podepřen. Do předhradí chodilo se po zdvihutém mostě, nad nímž bývala vížka. Pod ním v rohu stála veliká věž, ale nepraví se, byla-li ještě v zavření tvrze nebo na předhradí. Jiná věž nedodělaná stála v předhradí v tu stranu k Vojovicůra. Na předhradí byly dvě konice; nová, opatřená nahoře ponebím, stála blíž k mostu, druhá, hořejší, stála při brance, nad kterouž byl srub.   Konečně byla za fortnou zahrádka plotem ohrazená.
13. století a býval napřed pevným obydlím pánů panství, kteříž však
klášteru Plasskému, a peněz, jež se dostaly sestře jeho Markétě. Protiva měl dva syny, Protivu ze Zinková   (r. 1235—1245)   a Putu z   Křimic (r. 1245   atd.), z nichž každý  měl   polovici hradu Litic. Žinkov snad jim také z polovice patří val, poněvadž se po něm též Vilém (r. 1263 —1279), syn Protivův psával, ale v 1. 1252—1259 postavil Púta nový hrad nad Zinkovém a dal mu po svém jménu název Poten-štein (t. j. Půtův kámen). Ale   nežli   Půta, jsa v 1. 1284—1285 purkrabí na   Domažlicích, běh života svého dokončil, povstal druhý Potštein, po němž se jiný Půta r. 1287 z Mladého Potšteina psal.  Není jisto, zdali hrad ten někde na Plzeňsku stával, anebo mínili se tu hrad Potštein v Hradecku (díl II. na str. 1.); neboť Pracek, potomek Puty Kři-mického,  jak se zdá, přestěhoval se do Hradecka, a tu v lesích pod horami vyzdviženy dva nové hrady, Potštein a
Litice, kteréž se staly potom mnohem slavnějšími než hradové téhož jména v Plzeňsku. Půta z Potšteina (tuším syn Půty Křimického) obdržel od krále Vácslava Bor v Prachensku, poněvadž vzdal králi svou polovici Litic a kromě toho držel zboží Žinkovské, s nimž pak všechny styky synů Protivových přestaly. Již r. 1317, kdežto s jinými úklady strojil králi Janovi, měl syny zrostlé Viléma a Oldřicha, kteří se asi r. 1318, když mezi tím otec byl zemřel, rozdělili. A tak měl Vilém (f r. 1336) zboží Borské a Oldřich dostal Žinkov s nějakými menšími statky. ') Týž Oldřich dostal se před r. 1318 v zajetí Sezemy a Protivy z Frymburka, z něhož jej vybavil Vilém ze Strakonic, zaručiv se zaň, že zaplatí 500 hřiven stříbra. Když pak Oldřich neplatil, vedena jest o to po dvě léta pře u soudu zemského, po jejíž ukončení zveden jest Vilém na ves Hoštice, půl Břežan a hrad a městečko Žinkov. Teprve roku 1322 ukončeny tyto nevole smlouvou. *) Oldřich dosáhl velikého stáří. Syn jeho Soblhrd ze Zinková prodal ještě za živobytí otce svého statek svůj svobodný v Zinkově klášteru Nepomuckému;3) proto také, když Soběhrd roku 1374 s bratřími svými Ojiřem a Oldřichem právo podačné v Žinkovech vykonával, měl tu jeden hlas opat
Potštein založen jest ve mívali kromě toho již záhy tvrz v Zinkově pod Potšteinem. Byla tu tedy dvě sidla na jednom panství, a to od starodávna, pročež také dějiny obou v jedno splývají. Předek prvních pánů zdejších, kteříž v pamětech se objevují, byl Drslav, jenž seděl v 1. 1160—1165 jakožto po-pravce královský na Staré Plzni. Syn jeho Oldřich, jenž se od r. 1176 vyskytuje a asi r. 1192 zemřel, psal se již z Zinková nebo vlastně z Ži-zeňkova, jak se prvotně Žinkovu říkávalo, a daroval před smrtí svou klášteru Plasskému sta tek Lomany a klášteru Doksanskému ves Br-ňany. Měl syny dva, Oldřicha (r. 1193— 1213) a Protivu (r. 1183—1219). Onen dostal při děleni statek u Plzně ležící při vsi Liticích, kdež nový hrad postavil, tento zůstal na Zinkově a odtud se také psával. Ale poněvadž Oldřich bez dědiců se světa sešel, dostalo se jmění jeho Protivovi kromě Nynic, statku, kterýž odkázal
Erb panův z Potšteina a zbytek náhrobku ze zřícenin kláštera ve Vysokém Mýtě.
') VSe podlé I.—III. dílu Regest.   a) Tab. vet. 265, 301.   *) Formulář v knihovně kláštera Oseckého.
POTŠTEIN A ŽINKOV.
'43
Týnec u Klatov.
Nepomucký, a klášter dostal se po smrti Soběhrdově a Vilémově (f r 1384) také v držení těch části, které jim patřívaly. Až do r. 1390 držel Ojíř Žinkov s opatem, ale od r. 1396 vyskytuje se na místě jeho Bavor Z Zinková, tuším syn jeho, napřed společně s opatem a od r. 1414 sám.1) Bavor se psal zase z Potšteina, ale nikoliv proto, že tu seděl, nýbrž z té příčiny, že se předkové jeho tak psali. Potštein, jak se zdá, byl již tehda nebo nedlouho potom opuštěn a sto let potom byl zarostlý lesem. Bavor spečetil r. 1415 stfžný list poslaný do Kostnice a žil ještě roku 1437, kdež mu císař Zikmund dva listy předkům jeho ve 14. století dané potvrdil.a) Stejný čas sešli smrtí Bavor, poslední z větve Žinkovské, a Vilém Lopata, poslední z větve Litické, tak že již na Plzeňsku nikoho toho rodu a jména z Potšteina nebylo. Dědicem jeho stal se Přibík z Klenového. •)
Po dlouhá léta měl Žinkov stejné pány s hradem Klenovým (viz na str. 157—158), a Jan, vnuk Přibíkův, psával se často seděním na Zinkově nebo Žinkovech, jak se tehda mluvívalo. *) Když pak po r. 1509 Klenový prodán, Jan změnu tuto dlouho nepřečkal. Jakožto dědicové jeho vyskytují se před r. 1519 bratří Přibík, Jiřík, Bušek, Šebestián, Vácslav a Vilém z Klenového, synové jeho.6) Jiřík byl již r. 1525 mrtev, Vácslav tolikéž se tehda již nepřipomíná, a ostatní bratři rozdělili se r. 1525 o statek Žinkovský. První dva obdrželi každý část městečka a k tomu jisté lesy a dědiny. Vilém přijal za díl půl tvrze a dvoru poplužného, chalupy v Žinkovech, kus popluží Žinkovského, kusy popluží v Zinkovicich, Kokořově, na Starcích, chalupy v Zinkově, část vsi Kokořova a Svarkova, les s hradištěm Potšteina a jiné lesy. Šebestián obdržel druhou polovici tvrze a ostatní kusy částí již řečených a k tomu jisté lesy. Příkop okolo tvrze zanechán byl ke tvrzi, kdyby jej chtěli zadělati nebo dokud by nezadělali, zatopíce rybníkem chtěli sloviti. *) Jak i jinde bývalo, tak i zde dva bratří bydlíce na jedné tvrzi nedovedli spolu svorně žiti. Ústrky počaly r- I537- Vilém vinil Šebestiána před soudem, že slíbil jemu Šebestián, že lidem svým v Žinkovech nedá piv jiných šenkovati než Vilémových, ježto přece tak neučinil a lidem svým jiná piva šenkovati dopouštěl. Kromě toho vinil jej z toho, že řekl před dobrými lidmi jinému žádnému statku svého nedati, nežli dětem Buškovým, ale byv napomenut, takovému rčení posud dosti neučinil. Také si škodili, jak mohli. Roku 1540 vpadl Vilém s lidem svým na grunty Šebestiánovy a tu člověku jednomu žito a pšenici sežal
■) Lib. conf. DD. 13. f. 119. Proto se psal r. 1409 seděním v Žinkovech (Archiv č. III. 479). 3) Archiv č. IIL 187. rukopis Roudnický. ') Rel. tab. II. 289. 4) Archiv říšský Mnichov. *) Archiv Třeboňský. Roku 1521 zemřela Lidmila ze Šťihlav, Zena Přibikova (Rkps. bibl. Pražské).   •) DZ 3. C 11—15, *fl- L I3—
244
POTŠTEIN A ŽINKOV.
a odvezl. Kromě toho přel se také Vilém s Filipem ze Strochovic a na Žitině, kterýž byl také přiřekl Vilémovi, že poddaným svým odjinud piva brati a voziti nedá, než od téhož Viléma. Lidé Filipovi brali piva půl druhého léta, než potom, když piva zlá byla, přestali. Když pak Filip jednou u Žinkovic honil, pohnal jej Vilém do komorního soudu. Druhou při Vilém prohrál, poněvadž neprokázal, který den Filip honil, a první při prohrál také (r. 1541). Neboť Filip vymlouval se, že půhon ten zbytečně jest učiněn, aby byl ke škodám připraven a těžké by bylo, aby se kdo tak zavázati měl a že mohlo tak býti, dokud naň Vilém laskavější byl, ale poněvadž se to změnilo, není na tom, by jaké rčení v tom bylo, stati, neb že
se mu do žádného času nezavazoval. Novou při s Šebestiánem mělr. 1542. Neboť Šebestián přechovával u sebe Jana, mladého syna Buškova, mimo vůli Vilémovu, jenž byl jeho poručníkem, dokonce i poddané sirotkovy obsílal do svého obydlí, jim předkládaje, že pán jich týž sirotek jest. ') Prozatím konec ústrkům učiněn jest téhož roku, když Šebestián polovici svou Vilémovi prodal.2) Na své polovici byl Vilém hned po dělení manželce své Lidmile z Brloha vě noval, na téže polovici věnoval také r. 1548 Anně z Říčan , druhé manželce své.3) V starších letech, když byl již Vilém král. radou, hejtmanem Nového města Pražského a též hejtmanem kraje Plzen-
Poustevna na Potštejne u Žinkov.
ského, přece jej bujnost neopouštěla. S Šebestiánem začal nové pře r. 1555 většinou pro nepatrné věci. Oba bratři zemřeli ne dlouho po sobě. Vilém zemřel roku 1558, zůstaviv pět synů. Šebestián, jenž, tuším, děti Buškovy podědil a tak polovice městečka dosáhl, zemřel tu na domě v nově zřízeném roku 1559, zůstaviv z manželky Mar-jany z Horšie syna Jiříka, jenž se psal seděním na domě v Žinkovech, a později menši statky v Plzeňsku držel. *} Ze synů Vilémových měl nejstarší Kryštof podlé vůle otcovy dostati statek Janov. Z ostatních čtyř jeden záhy zemřel, a tak zůstali na Žinko-vech tři bratří, Jan, Adam a Přibík. Jan ujav Zinkový vy-
platil r. 1572 bratřím svým peníze, za něž si jinde pozemské statky koupili.*) Ke statku svému přikoupil Jan roku 1580 od Jiříka dědictví jeho, totiž dům v městečku Žinkovech, městečko, vsi Březí, Svarkov a Kokořov. 6) Bylt Jan tento velmi bujné krve. Tak na př. r. 1577 přepadl s Jiříkem jsa v Měcholupech Petra z Kokořova a uhodil ho ručnicí v rameno, kdežto jej Jiřík kordem ve hlavu ranil. Není tedy divu, že Mikuláš z Maxu r. 1577 na Ja.novi řetěz zlatý, který stál 80 korun, s hrdla jeho strhal. Roku 1583 posekal Jan člověka jednoho z Biluk. Sice byl dobrý hospodář. K Žinkovskému statku přikoupil Žitín a Nový hrad, kromě toho také držel panství Březinské. Býval císařským radou a nejvyššim písařem a jsa nad jiné horlivým katolíkem, zachovával věrnost Ferdinandovi II., pro kteroužto věc také všelijaké ústrky snášel. Ujav se po bitvě Bělohorské zase úřadu nejvyššího písařství, kterýž mu byl po r. 1618 odňat, zemřel roku 1624, odkázav statky své Zinkov, Nový hrad a Březinu synu svému  Vilémovi starHmu
l) Reg. kom. soudu.   ') DZ. [. D 4.   3) DZ. 4. K 26, 8. L 13.   ') DZ. 13. D 19, F 13. ■) DZ. 17. N 18, 6o. N 1.   ") DZ. 21. C 17.
POTŠTEIN A ŽINKOV.
245
z Klenového,') kterémuž byl ještě za živobytí svého panství Roupovské postoupil. O Vilémovi psáno již na str. 201. Zemřel roku 1642, odkázav statky své Žinkov, Roupov, Nový hrad, Přestavlky a Merklín synům svým Janoit Řehořovi, Vilémovi Hartmanovi a Petrovi Zgnácovi,a) kteří zůstávali ještě několik let pod porucenstvím mateře své Elišky Dobrotivé rozené Berčinky. Při dělení dostal panství Žinkovské nejstarší syn Jan, ale zemřel již r. 1665, zůstaviv děti nezletilé.3) Když ze synů jeho Viléma Františka a fiartmana igndce starSi bratr let svých dosáhl, rozdelili se r. 1079 o pozůstalost otcovskou. Onen dostal kromě části zámku, nedlouho před tím v nově postaveného, též staré stavení, tento druhou čásť nového zámku a kromě toho dostal každý polovici vesnic Zinková, Kokořova, Svarkova, Týniště, Luhu, Černovic a Radkovic. *) Ale nedlouho po učiněném rozdělení usnesla se máti Hartmana, ještě nezletilého, na tom, že statek jeho prodá. I prodán jest r. 1682 Vilémovi, a tak oba díly zase spojeny. Vilém měl s manželkou Zuzanou Františkou rozenou Hartmankou z Klaršteina několik dětí, kteréž při jeho smrti (r. 1691) nezletilé byly.3) Poněvadž bylo nesnadno Žinkov pro ně zdržeti, prodala jej poručnice r. 1712 říšskému hraběti Janovi Františkovi von Steinau, kterýž jej odevzdal r. 1717 dceři své Marii Terezii, provdané za Vácslava hraběte z Vrtby, pána na Křimicich a Nekmíři. Ze synů dvou z tohoto manželství pošlých starší Jan Josef zůstal svobodným a ujal po smrti otcově (r. 1738) všechny statky jeho, mladší však. František Vácslav skrze sňatek svůj s Maří Annou z Klenového dosáhl statků Újezda a Petrovic, jež však bratru svému pustil, když se stel skrze dědictví pánem na Konopišti. Jan Josef přikoupil pak ještě statky Měčin a MeČkov a připojil je k panství Žinkovskému. Zemřel roku 1782, odkázav jmění své synovci svému Františkom Josefozi hraběti z Vrtby, jenž přikoupil r. 1796 statek Malinec. Františkem vymřel r. 1830 vzácný tento rod staročeský, a všechny jeho statky dostaly se odkazem Janovi Karlovi knížeti z Lobkovic. Z rodu Lobkovského dostaly se Zinkový na krátký čas v držení Filipa hraběte Šenka ze Štaufenberka, manžela kněžny Karoliny z Lobkovic, když pak tento panství prohospodařil, koupil Žinkov nynější pan držitel Jan hrabě : Harrachu.*)
') DZ. 14.1. K 28, archiv Roudnický.   J) DZ. 147. M 9.   ») DZ. 114. H 31, 261. N 10.   *) DZ. 75. S 3—22.   ') DZ. 117. K lQ,i 395. T ti.   •) DZ. 493. E 10, Sommer na str. 258.
Zbytky přikopu na Potäteiné,
Hrady a zámky České IX.
33
\
Mezi Švihovém a Zinkový rozkládá se městečko Měčín. Nad ním stoji dvůr poplužný, na jehož severní straně stával zámek Měčínský, tak zvaný Nový hrad. Před lety zdaleka bylo vidati osmahlé jeho staveni, v němž bývala sýpka, z části syrobárna a byt úřednický, když však potom shořelo, zbořeno druhé poschodí a ponecháno jen první patro Zbytek tento upraven zase jako úřednický dům, tak že se nám objevuje nyní jako obyčejné, jednopatrové, čtverhranné stavení beze všech stavitelských zvláštnosti a ozdob, ano svou střízlivostí a skromností ještě daleko za mnohými městskými domy zůstává.
Měčín patřival od dávných dob k panstvím hradů Skály a Švihová, pokud jest známo až do r> r399i ale nedlouho potom odprodán Za dob následujících vyskytuje se zde tvrz, která bezpochyby na místě nynějšího zámku stávala. Od r. i 404 vyskytuje se jako pán statku Měčínského Rupert z Tlucné
seděním na Předslavi. Téhož roku podvolil se k oltáři Matky boží v K y dli nech platin plat z Měčina a dvoru svého v Kydlinech.') Roku 1411 postoupil horu s lesem (Hůrku), ježto ležela podlé Černovce blízko u Méčína, ke kaplanstvi sv. Jana Křtitele v kostele Měčinském. Roku 1413 byl mezi obhájci hradu Skály a asi v týž čas prodal Měčín Radslavovi z Kočová. Tento držel tvrz, dvůr a ves Měčín, čásť vsi Kbela a Malince a vyskytuje se od r. 1414 jako pán Měčina a patron kostela Kbelského. Již před tím byl odkázal kostelu Méčín-skému plat na Nedanicích, ale r. 1414 změnil to s přivolením farářovým, dada plat na Měčině. 2) Ještě r. 1425 nazýval se pánem na Měčině a sem katolického faráře podával, ač snad ani Měčín ve své moci neměl-a) Po jeho smrti táhli se r. 1437 Smil a Radslav, bratří z Kočová, strýcové jeho na zboží Měčínské a snad je také nějaký čas drželi,*) ale za nedlouho připojeno jest k panství hradu Švihová, po čemž také tvrz zdejší zanikla.
Při panství Švihovském zůstal Měčín zajisté přes sto let. Heralt nej starší Kavka z Říčan postavil zase nad Méčínem zámek, jemuž dal jméno Nový hrad. Poprvé připomíná se r. 1596 v zápise, jímž Heralt zapsal Kateřině, manželce, a Sidonii, dceři své, panství Svi-hovské a s ním zámek Nový hrad, městečko pod týmž zámkem slove Méčíno, vsi Nedaničky, Luh, Vlčí, Mečkov a ves pustou Tukleky. 6)   Když potom pro dluhy celé
Bížta v Klatovech.
) Lib. conf. lib. erect. VI. 87, 401. ') Lib. erect. X. 15, 46, XI. 171. archiv č. VI. 469. J) Lib. coof. «) DD. 2, str. 167. *) DZ. 1084. R 7. Od Ileralta darován jest ke kostelu zvon.
TVRZE V OKOLÍ ŽiNKOV.
»47
panství k rozebrání přišlo, odhádány Nový hrad a Měčín, vsi Luh a Vlčí roku 1597 Fřibikovi z Klenového a z Janovic a na Klenovém.') Když pak tento zemřel a také po něm drahně dluhů pozůstalo, nařízeni jsou páni k pročeji statku Měčínského a ti prodali r. 1610 týž statek Janovi z Klenového na Žinkovech, Roupové a Zitíně JMC. radě a nejvyššímu písaři. Týž byl již dříve z části rozprodaného panství Švihovského něco v okolí zakoupil, zejména r. 1598 háj dubový Pahrbek nad Měčínem a r. 1600 vísku Černovec a háj veliký dubový, a všechny ry Části 1 s Novým hradem k panství Zinkovskému připojil. a) Jan zapsal sice Měčfn r. 1623 manželce své Alžbětě, ale tím od panství odcizen nebyl.*) Když na počátku 18. století panství Žinkovské zadluženo bylo, odtržen jest Měčín od něho a odevzdán Alžbětě hraběnce z Klenového, rozené z Walmerode, kteráž o to se starala, aby kostel zdejší od 17. století k faře Žinkovské připojený zase na farní pcvýšen byl (r. 1716), a r. 1718 pro Měčín svobodu na výroční a téhodní trhy vyprosila. Když pak r. 1746 Maximilian Josef hrabě Toerring z Jettenbachu statek Měčinský Janu Josefovi hraběti z Vrtby prodal, připojen jest zase k panství Zinkovskému, J)
tvrze v okolí žinkov.
ŽITÍN.
severozápadně od Žinkov při silnici Nepomucké jest samota Žitín se dvorem  poplužným,  při němž také tvrz stávala. * Roku 1379 kýla v těch místech vesnice mezi několik dr-
' žitelů rozdělená. Jednu cásť držel nějaký Štěpán, druhou (r. 1387) Výšek, Ješek, Martin a Ondřej bratří ze Žitina.E) Po Žitíně psali se pozlěji vladykové Žitinové z Myslovic, Žitínové z Ůjezda a Žitinslí z Blažtice. K jednomu z těch rodů patřil Otík z Žitína, jenž r. 1452 Chebským opověděl; týž byl pak r. 1484 purkrabí na Bělé.") Současně žil Pavlík Žitia z Myslovic, jenž koupi] roku 1459 plat v Mochtině.') Roku 1519 držel Žitín Jan Žilinský s Blailice. Když pak se zadlužil, odhádány r. 1523 tvrz a dvfir Žitín se sadem a dva rybníčky ke pravému právu dědickému Tůmovi Pľnicovi s Hrádku.*) V tytuláři r. 1534 vydaném připomíná se Bedřich ze Strachovic a v Žitíně. Nástupce jeho Jindřich Strachovský ze Strachroic koupil roku 1567 od Jiříka Kokořovce z Kokořova lesy a loiky řečené Částkov a Malesov, kdež někdy dvory poplužné kláštera Nepomuckého bývaly; v Malelovském lefe jsou prý posud zbytky nějakých zdí, kteréž se za sídlo pánů Žitinských, ač neprávem, vydávaly. Roku 1591 prodali Adam Jindřich a Kryštof Strachovšti, synové Jindřichovi, spolu s pány od soudu zemského vydanými tvrz, dvůr a ves Žitín, vsi Žinkovičky a Březí, pustotiny Malešov a Částkov Jiříkovi, Janovi a Danielovi, bratřím svým ze Strachovic,*) ale Jiřík ujav později týž statek sám prodal jej r. 1598 Janovi r Klenového na Žinkovech.") Při panství Žinkovskěm zůstal Žitín až do r. 1651, kiež pro dluhy od komisařů soudu zemského prodán jest Břeňkovi Pikhortovi se Zeleného Údotl.") Žitín byl pak sídlem zemanským až do počátkn 18. století, kdež znova přikoupen k Žinkovům. Tvrz potom zanikla tak, že dnes po ní není památky.
RADKOVICE.
Západně od Žinkov ve farnosti Měčinské leží ves Radkovice s dvorem poplužným, až do ifa. století sídlo zemanské. Roku 1379 sedělo tu několik vladýt, totiž Havel, Valeš, Vilvar, Bedřich, Helolt a Hereš, a tak bylo i později. Na jednom dvoře seděl Jan z Raď kovic, jenž r, 1420 Prašanům opověděl a ještě r. 1452 žil.13) Na jiném dvoře odumřel před r. 1437 Držkraj, syn Hrzkflv, a táhli se na jeho dědictví Lidmila, sestra Držkrajova a Otík 2 Radkovic; tento připomíná
') DZ. 128. A 2. ') DZ. 174. A 20, A 21, 187. A 20. ') DZm. 248. A 14. *) Pam kniha farní. 6) Berně Plzeň, na str. 12. DD. 13. f. 86. ') Archiv Chebský, DD. 17. f. 99 ') Arch. bibl. Praž. *) Arch. Třeboi reg kom soudu. DZ. 6. B 19. 9) DZ. 16. E 3, 168. M 19. '■) EZ. 129 H 28 ") DZ. 313. C 30. '«) Berně na sir. 12., arch, Č IV. 379, slará kniha Kasejovski.
se také r. 1443.') Konečně se připomíná r. 1464 Jindřich z Radkovic, jenž si dvůr odumřelý po Janovi Rmovi z Boru vyprosil. Potomci jednoho z nich, Jan a Zikmund bratří RadkovSti z Radkovic, prodali tvrz, dvůr a ves Radkovice ľäcslavovi Varlýchovi z Bubna, jenž tu již r. 1533 seděl 'l Žil ještě r. 1544, ale synové jeho Jan, Mark-vart, Jindřich a Kryltof byli roku 1535 (kromě posledního) zletilí. Rozdělili se polom, a někteří zustali v Radkovicích. Z nich zemřel tuším Markvart první, pak Jindřich (po r. 1564) a naposled Kryštof (asi r. 1576). Na tvrzi seděl, tušim, ještě t. 1576 Jan, a následovali po něm (asi r. 1579) Adam a Vácslav bratři Varlýchevé, z nichž onen (+ r. 1598) seděl v Bilucich, a tento držel Radkovice.3) Týž Vácslav prodal r. 1601 tvrz a dvůr Radkovice s částí vsi Janovi s Klenového, JMC. radě a nejvyššímu písaři, který statek ten k panství Zinkovskému připojil.1) Tvrz zdejší brzo zanikla, a r. 167q spatřovalo se z ni jen samo místo a něco od kamene.6)
ÚJEZD PURKARTUV.
[ ihovýchodnř od Přeštic při silnici k Nepomuku jest ves Újezd, kteráž se nazývá v 17. století Újezdem Purkartovým. Roku j379 byl tu některý statek zemanský, mezi nimiž byl i statek Počiuflv. Jiný statek „v Újezdci a Horšících" držel Vitmar, jenž před r. 1373 zemřel. O osudech dcery jeho Žofky řeč bude při dějinách Vlčkovic,*) Roku 1427 připomíná se nějaký Purkart z Újezda, který se zapsal Hynkovi, proboštu Chotěšovskému, jenž ho měl ve vězeni, na nemstu, ale není zřejmo, pocházel-li z tohoto Újezda neb Újezda nade Mží, jak by poukazovali svědkové, ač erb Purkartův jakož i jméno jeho křestně svědčí pro náš Újezd.7) Za to jest to jisté o Alíovi z Újezda, jenž před r. 1437 zemřel.*) Dominik z Újezda koupil r. 1480 čásť vsi Horšie s částí podací, byl téhož roku purkrabí na Švihově a seděl na Újezdě ještě r. 1501.Jak se zdá, byla dceron jeho Kateřina z Újezda, která asi r. 1513 tvrz Újezd, dvůr a ves, dvůr a čásf vsi Horšíc prodala Janovi Steblencovi z Drahiova.") Anna z Drahkova, kteráž se pak vdala za Vácslava Chlumčanského z Přestavlk, byla bezpochyby Janova dcera, a Vácslav psal se proto od roku 1527 seděním v Újezdě. Asi r. 1532 přijel na tvrz Újezd Jáchym Fremut ze Stropčic a koněm obracel v téže tvrzi; když pak Jindřicha, syna Vácslavova a Annina, týmž koněm udeřil a proto napomínán byl od Anny, aby toho nechal, tuť Annu koněm udeřil, že hned padla
') DD. 15. f. 427, arch. kapitul. -) DD. 16. f. 233. DZ. 5. J 24, reg. kom soudu. a) DZ. 19. B 4, 22. B 21, 23. C 12, reg. kom. soudu «) DZ. 131. D 2;. s) DZ. 75 S 14, 6) Berně na sir, 12. DD. 13. f 120. ') Arch bibl. Pražské ') DD. IJ. f. 427. ») Rel. tab. II. 380, archiv Švibovský.   •*) DZ. 6. G 18.
3j
248
TVRZE V OKOLÍ ŽINKOV.
a omdlela a z toho nebezpečnost na zdraví svém mela.') Roku 1546 nacházel se v drženi Ůjezda Jan Chlumčanský z Přestavit, jenž na tvrzi zdejší Anně ze Lhoty, manželce své, věnoval. Nazývaje se ke sklonku svého života Janem nejstarším koupil r. 1572 hrad pustý Skálu a připojil jej ke statku Újezdskému.*) Po jeho smrti přišlo k dělení synů. jeho. Starší Jati Boreň obdržel tvrz Újezd ode dřeva dobře vystavěnou, v níž bylo světnic, komor a jiných pokojů dostatek, tak že se v ní dobře bydleti mohlo, dvůr a ves a části vsi Týniště, Horšíc a Letin,') mladší Jindřich dostal pustý hrad Skálu s příslušenstvím. Jan tento od mladosti své měl zalíbení v cestách po cizích krajích. Již jako pachole byl v 1. 1570—1574 ve Švábsku a Tyrolich, Jsa v letech mládeneckých vykonal r. 1575, 1587—IČIO několik velikých cest po Německu, Vlaších, Slezsku, Polsku a Uhrách a všechny ty cesty jazykem českým popsal.4} Ze svého dědictví prodal r. 1586 ves Kbel Adamovi Šícovi z Drahenic a r. 1605 věnoval na statku Újezdském manželce své Markétě z Janovic.") Roku 16I4 v domě jeho „v Újezdě" (Heřmanově) Vácslav starší Přichovský z Přichovic Viléma Brouma z Miřetic u stolu sedícího pěsti dvakráte ve tvář udeřil a okrvavil. Asi tehda zemřel Jan Boreň. Synové jeho Rulant, David a Jiřík i na místě bratří svých nezletilých Jindřicha, Vladislava a Karla prodali r. 1615 od statku Újezdského dva ochozy lesů, ale poněvadž peníze stržené na zaplacení dluhů nestačily, prodán statek Újezd ještě téhož roku Bedřichovi Švihovskému 2 Eylemberka") a držen potom k panství Prachovskému. Roku 1628 koupila statek Újezd od téhož pána Judyta Voriila Vchynskd rozená z Ryžemberka, když pak zemřela, prodán jest týž statek skrze komisaře k tomu nařízené (r. 1642) Janovi Karlovi 3 Kokořova.7) Kokořovci seděli tu až do l8. století. Pak dostal se Újezd skrze Marii Annu, dceru Vácslava hraběte z Klenového, Františkovi Vdcslavovi a Vrtby, manželu jejímu (r. 174O), od něhož se dostaly Újezd a Petrovice k panství Žinkovskému. Z tvrze povstal nynější zámeček.
MALINEC.
V Malincí, ve farnosti Kbelské, nacházel se ještě v našem století starý zámeček, který však nepocházel z nějaké staré tvrze, nýbrž ze zámečku, jenž teprve pozdě tu byl postaven. Ve 14. stole\í
') Reg. kom. soudn. ") DZ. 8. A 25, 17. K 17. *) DZ. 80. G 29. *) Jireíkova Rukověť I. 293. h) DZ. 132. P 29, 168, H 27. •) DZ. 188. J 15, M 22, reg. kom. soudu.   ') DZ. 393. C 20.
tu bylo několik zemanskýcb statků. Čásf vsi patrila r. I437 k Mečínu v 16. stol. ke Švihovú, jiná část v 16. stol. k Neprochovům, konečně třetí čásf k Borovům. V této poslední části byl dvůr poplužný, a po něm nazýval se r, 1616 Sezema Fremut ze Stropčíc, jenž koupil r. 1603 Borov, seděním na Malincí. Statek Malince, který teprve později povstal, připojen jest okolo r. 179O k panství Žinkovskému.
PRÁDLO.
edaleko od Nepomuku k západu jest ves Prádlo, někdy sídlo statku zemanského, ale teprve od století 16., poněvadž před tím tu býval dvůr náležitý ke klášteru Nepomuckému a později k panství Zelenohorskému. Roku 1561 dostalo se Prádlo k panstvi Šfahlavskému, při němž asi 20 let zůstávalo. Teprve r. 1584 vykázány Janovi Kokořovci s Kokořova za jeho díl dvůr Prádlo se sídlem mezi dělením postaveným, vsi Nevotníky, Nová ves, Klikařovo, Radochovy, Partoultice, dvůr a ves Petrovice, Biluky, Osobový, Měcholupy, Rajovo, Zhůř, Kocenice, Kotousov, Lhotka, Komárno a dvůr poplužný Bzi.1) Jan zemřel někdy po r. 1589 a manželka jebo Markéta z Dlouhé vsi r. 1600.') Čtyři synové jejich rozdělili se pak o statek otcovský Prádlo a mateřský Oselec. Když pak r. 1601 změna mezi dvěma díly učiněna, držel Petr díl Petrovský s vesnicemi, jak se do nedávna k ľelro-vicům počítaly, Kryštof držel díl Bezský nebo Chocenický, Jan Adam dostal díl Prádelský s dvory Prádlem a Dubcem, vsi Měcholupy, Nevolníky, Novou ves, Klikařovo a Jan Vilém konečně držel Oselec.8) Jan Adam zemřel v čas vzpoury, jí£ se súčastnil zavržením Ferdinanda II. a zvolenim Bedřicha falckrabě. Z těch příčin odsouzeni jsou synové jeho Fetr Jiří a Jan Vilém k manství (r. 1Č22), ale poněvadž statek jejich velice zadlužen byl, propuštěn jest z manství již r. 1623 a prodán pak od pánů k torno nařízených (r. 1629) Jindřichovi Lapátkovi ze Raavého,') Pán tenlo daroval s manželkou svou Alenou z Kokořova (r. 1652) dva veliké zvony ke kostela zdejšímu. Býval královským radou a hejtmanem kraje Plzenského. Zůstavil čtyři syny, z nichž dva zahynuli bojujíce 5 Turky, jeden zemřel v Klatovech ještě před sklonkem téhož století a Petr Lapdlek držel Prádlo. Asi r. 1700 přikoupeno Prádlo k panstvi Zelenohorskému, po čemž tvrz zdejší přestavěna a k jiným účelům upotřebena.
') DZ. 67. J 27.   *) DZ. 129. L 16.   *) Viz DZ. 175. N 30. •) Bílek, děje konf. DZ. 296. K 7.
lhotka kouskova tvrz.
yla jednou u stavu zemanského prostota a skrovnosť taková, že bylo-li několik bratří a chtěli se rozděliti mezi sebou, nejen celá stavení, než i světnice větší, kuchyně a konice mezi sebe dělili. Proto také v pozdějších dobách, kde byla láska k pohodlí větší, stavěli sídla prostrannější, a z těch příčin jest každá starodávná věžovatá tvrz, jestliže se šťastnou náhodou udržela, vzácnosti. Takovou jest také tvrz Lhotka Kouskova, dosud ve zdech neporušená. Nade vsí Neznašovem leží panský dvorec „u Černé krávy1-, teprve tak asi od ioo let řečený, poněvadž se vždy Lhotkou jmenoval. Nad ním se spatřuje tvrz, které říká lid Parkán, totiž po dvoru jejím, jenž se tak jmenoval. Okolo tvrze jest příkop z části vodou naplněný, z části již zasutý, objímaje ji asi v kruhu. Uvnitř okolo něho na tvrzišti šla hradba, z niž zbyly zbytky na straně východní. Na severní straně tvrziště jest staré čtverhranné a věžovaté stavení, v němž jest nyní sýpka. Oken původních má málo, a ta jsou jen malá, ale všechna i s dveřmi v přízemí jsou veníři obložena. Výška stavení tohoto, jehož zdi pevné jsou již tu a tam natrhlé, má asi výšku našeho prvního poschodí, ač snad za starodávna dvoje podlahy nad sebou bývaly. Poněvadž je sýpka stále zavřena, lze se do vnitřku dostati jen náhodou.
Jak se zdá, bývalo ještě jedno Stavení větší bud na samém tvrzišti nebo podlé něho. Jde to na jevo odtud, že v dílčí ceduli, která se nám z r. 1655 zachovala, jest řeč o tvrzi nějaké kromě věže. Z ní se dovídáme, že bývala nad mostnicí veliká světnice, při ní sklípek, za ním komůrka, podlé toho kuchyně s peci chlebovou, za kuchyní špižírna s pavlačí, okolní síní malou, druhá světnička po schodech nahoru z veliké světnice jdouc a za ní komůrka, nad tím sýpka a ponebí se všemi krovy a střechami nad tímto stavením Tu již je tolik místnosti, že by se do staré věže nevešly. Pod dotčeným stavením dole, kde se do něho vcházelo, pod kuchyní byl lůšek pro piva a nad ním sklípek pustý, proti tomu druhý lůšek slove pivnice a nad tím obilná sýpka. V zadu za věži bývaly dvě sýpky nad humnem, jedna nad druhou, a dále vedle toho za věží i s druhé strany věže bývalo stavení zbořené, kdež starý hvozd býval. Konec jeho byla komora, jíž se říkalo kapia, a pod ní byla marštal koňská.1)'
') dz. 71. h 15.
Lhotka Kouskova od východní strany.
LHOTKA KOUSK.OVA TVRZ.
V okolí Klatov jest několik Lhot dosti blízko sebe, a tudíž jest nesnadno všechny paměti o Lhotách vypravující tak dobře srovnati, aby se vědělo, o které Lhotě se kde mluví. O Hořejší Lhotě, která jest nade Lhotkou, víme, že byla rozdělena r. 1379 mezi tři zemany, z nichž jeden držel také Stěpanovice. ') Z posloupnosti pozdější jde na jevo, že na naší Lhotce seděl r. 1501 Milota Beneda ze Stahlavě. a) Z téhož rodu seděl tu v 1. 1521—1523 Jan Beneda, jenž umřel před r. 1539, zůstaviv dceru Lidmilu ze Stahlavě. 3) Tato přiřekla jednou Hynkovi Černínovi z Chudenic, že mu dá polovici všeho práva, což by koli si vysoudila nebo vysmluvila na bratřích a strýcích Šťahlav-ských z Doupova: když pak se s nimi smluvila, že dostane 150 kop, 23 lokte damašku-a dva lokte aksamitu, nedělila ses Černínem
a?  r»n n i 1 ti /1'  cnnrlnfm  fr   i c- -> n \   T t rl mi 11
psala napřed tvrz a dvůr Lhotku, vsi Ra-doňov a Neznašov celé a díly Vrhavče a Lhotky manželu svému Bartoloměji Čejkov-skému z Čejkov, ale nemohouc pak statek ten udržeti prodala jej roku 1544 Janovi Kouskovi ze Sobětiček.*) Tento se narodil jako Jan Kousek a býval sousedem v Klatovech, že však r. 1529 přijat jest od Jiříka ze Sobětic za strýce, dostal majesl:át na erb, totiž štít červený a v prostředku zed bílá s třemi stíny zděnými, z které zdi půl srnky barvy přirozené předními nohami nahoru jako vyskakuje. Manželku měl Lidmilu z Rímku, která jej přečkala a pak na statku svém Mlazově přebývala. Synů měl pět, Vácslava, Daniela (j r. 1572), Jakuba, Adama a Samuela. Vácslav vyskytuje se již od r. 1559 jako pán na Lhotce, již jako nejstarší spravoval a dobře hospodaře přikoupil r. «570 vsi Onen svět a Jarkovice a r. 157 [ mlýn Šmejsárovský na Bystrém 5) Asi tehda přišlo k dělení bratří. Vácslav seděl pak v Radonově, Adam v Kůžím a Samuel ve Vrhavči, majíce jen statečky. Lhotku ujal Jakub,6) jenž zemřel před r. 1607, zůstaviv syny Jindřicha, Viléma a Daniele."1) Jindřich (t r. 1621), jenž jako nejstarší statek spravoval, obviněn byl z účastenství ve vzpouře a pak, poněvadž bratří jeho vinu jeho jen na díle odvedli, odsouzen jest k manství; proto přijali bratří jeho r. 1626 léno na tvrz, dvůr a ves Lhotku a vsi Neznašov, Vrhaveč a Radoňov. Po smrti Vilémové (f r. 1635) přijali jeho (Synové Jan Adam, Vilé?n Daniel, Albrecht Hynek a Jindřich Jaroslav roku 1637 léno na týž statek, který;! pak r. 1652 po zaplacení jisté summy z manství propuštěn byl.8) Roku 1655 dělili se o týž statek jen Jan a Albrecht. Onen dostal čásf tvrze Lhotky a vsí Neznašova, Radonová, Vrhavče, Lhotky, Kůzí a mlýn Červený, tento díl druhý. Jan zemřel asi r. 1657 smrtí násilnou, byv na Hořejší Lhotce raněn, a zůstavil vdovu Kateřinu Apolenu z Janovic a dítky nezletilé. Tato měla nemalé spory s Albrechtem v příčině pozůstalosti otcovské nedodělené a dědictví po n. Danielovi, ale smluveni r. 1662 skrze komisaře k tórou nařízené tak, že Kateřina přestala na vyplacení 500 kop míš. a ponechání jí dvoru Kubanovského v Neznašově. Syn její Laaislav Vilém prodal r. 1667 díl svůj statku Lhoteckého Vilémovi Albrechtovi Krakovskému z Kolovrat, ale tento ponechav si vesnice prodal díl Lhotky ještě téhož roku Albrechtovi a vymínil si jen svou polovici příkopu pro vedení vody na trávníky. Roku 1686 zemřel Albrecht a ve Lhotkm uvázala se manželka jeho Kateřina Polyxena Kouskova z Perglasu,") ale nemohouc týž statek udržetii, prodala r. 1687 s Vilémem, synem svým, statek Lhotku s dvorem, ves Neznašov (kromě dvorce), Radoňov a díly Hořejší Lhotky a Vrhavče Vilémovi Albrechtovi Krakovskému z Kolovrat.,0)   Od té doby patřila Lhotka ke statku Týnci.
') Berná na str. 16. *) Archiv říš. Mnichov. Paprocký o st, ryt. 41. ') Reg. kom soudu •) Pam. arch. VIII 501. DZ. 44. A ig, 83. D 12. s) DZ. 17. C 24, 60. N 22 DZm. IOO. J 11, reg. kom. siondu. ") DZm. 45. A 12, leg. berní v archivu Třeboň. "') Keg. kom. soudu, archiv gub, r. 1G62.   eJ Bílek, děje konf.   *) DZ. 113. L 2r, ii lú L (4, 316. ľ g, archiv gub.    ,0) DZ. 399. K 3.
běsi n y tvrz.
ihovýchodně od Klatov rozkládá se na svahu pěkného údolí, kterým nyní probíhá dráha transversální, ves Běšiny, od pradávných dob sídlo zemariské. Na západním konci vesnice při dvoru stojí starý zámek na mírné vyvýšenine, která svažuje se k rybníku pod zámkem se nacházejícímu. Na ten čas skládá se zámek ze dvou křídel, z nichž jedno čelem k západu, druhé k severu obráceno jest. Před časy bývalo ješlíě jedno křídlo k východu, ale již před dávnými lety zbořeno. Tam, kde obě křídla se sbíhají, jest čtverhranná věž, krytá střechou končitou, ale co se výšky týče, v rovnosti s ostatním stavením. V hlavním stavení jest na tu stranu ke dvoru chodba o 7 sloupech; ta, jakož i okna západního křidla s řiímsami hodně vystupujícími, pak vysoké komíny hlavního stavení ukazují na 16. nebo počátek 17. století. Část západního křidla stará vypíná se do prvního poschodí, a ten kus o přízemi, který odtud k sýpce dosahuje, jest původu novějšího. Pod zámkem jsou sklepy, a jedna šíje táhne prý se až pod ves nad nynější kostel. O sýpce jižně od zámku stojící povidávalo se, že povstala ze staré tvrze, což se s pravdou srovnává, jak níže ukázáno bude v dějinách. ')
Běšiny, původišté Béšínú z Běšin, vyskytují se dosti pozdě v pamětech, totiž teprve k r. 1379, kdež byla ves rozdělena mezi Častovoje, Sudu a Drslava, zemany. Jeník Mnich z Běšin, první nám známý předek Běšinů, zajat byl v půtkách tehdejších a byv r. 1382 v dubnu na závazek propuštěn, slíbil se zase postavili na velkém hradě Přiběnickém a do té doby žádných válek nepodnikati.a) Milota z Běšin vyskytuje se v 1. 1395 a 1396 jako svědek.3) Synové jednoho z nich byli Jiřink a Jan Hlávka, kteří se r. 1404 pospolu vyskytují. Onen vyskytuje se v 1. 1408—1429 jako pán na Hlohové a žil ještě r. 1432, o tomto jest řeč ještě při r. 1410.*) Ale vedle něho vyskytuje se r. 1404 jiný Jan, a nelze potom rozlišiti Jana, který byl r. 1413 purkrabí Vilhartickým, a Jana, jenž držel r. 1418 Čejkov a r. 1420—1433 Střeziměř. *) V letech 1423—1444 vyskytují se vedle sebe Jan starší a Jan mladší, kteří byli po sobě purkrabí na Vilharticích. G) Skrze tyto zemany rozrodili se tak, že se pak v 15. století několik Běšínův, Jan (r. 1452}, Jiří (r. 1452), Vilém (r 1430—'465), Mikuláš (r. 1460—1470), Šlach (f roku 1477), Milota (r. 1465—1484) a Vácslav roku 1482 vyskytuje.7) Milota, jenž byl pánem na Běšinech, potřebovati se dával od pánů ze Švamberka a pomáhal pak Smilovi Ryžemberskému proti Bavorům. B) V tu dobu žili také bratří Jiřík (t r. 1509), Zbyněk (r. 1508—1519) a Jindřich řečený Jeptiška. Poslední, tuším, se vyskytuje již r. 1468, byl místosudí království Českého (r. 1497—1506) a drželi statek Bélčice.s) Od něho a bratra jeho Zbyňka pocházely dvě pošlosti rodu tohoto, které s Běšinami nic činiti neměly. Konečné žil na rozhraní obou století (r. 1491 —1507) Mstich z Běšm.,u) Na Běšinech í;eděl r. 1529 nějaký Milota, a kromě toho asi v ty časy druhý Jindřich, ") jenž koupil tehda ves Střítěž. Tuto držel r. 1545 syn jeho Jindřich, jenž žil ještě r. 1579, nazývaje se starším a jsa v ty doby hejtmanem kraje Plzenského.,a) Když kostel sv. Bartoloměje nad Běšiny thořel, dal r. 1579 sliti nový zvon, který se dosud v kostele Běšínském nachází. Syn jeho Adam z manželky Mandalény z Merklína byl povahy bujné, jak svědčí tato událost:
Jednoho času roku 1581 jel Adam ze vsi Tržku a současně Sezima Štěňovský z Kadova, pán Střeziměřský, jezdil po lovu v rejdích s jestřábem, to jest honil ptáky, metaje po nich jestřábem. Když ptáci vstali, vrhl po nich „jestřáb"; ten se hnal po nich, ale uletěl, obrátil se pak k vršku na třešni a usedl na gruntech Adamových. Adam tudy jel a kázal člověku svému naň uhoditi kamenem. Ten dvakráte naň dal kamenem, ale on beze škody tu sedé-1 přece. Když to viděl Sezima, běžel s Havlasem, myslivcem svým, k Adamovi a mluvil: „Šelmo hromobiltná, proč velíš házeti poddanému svému na jestřáb? Že bych, šelmo, dal, že by tu zůstal 1" Adam: „Že proto, proč po gruntech mých ptáky honíš, poddaným mým škody děláš." Sezima: „Proto jezdím, proč zápovědi není; ty mi nezabráníš Íu Adam: „Nevím, nezabránim-li.u Sezima sedě na koni odkrýval se a pověděl něco, co nechceme po něm opakovati Adam: „Nemám kdyl Spokojme se, milé pachole, a pojdme raději spolu ptáků hledat." Sezima znova několikráte svou řeč opakoval a pak pravil: „Ou, piine Běšíne, pobízíš mne, abych s tebou jel ptáků
') Podlí vyšetřeni p. Dra Karla Hnstaše v Klatovech ') Herna ria str. 10, archiv Třeboňský. a) Archiv Třeboň, lib erect. XIII. a. f. 64. ') Archiv mus. lib. erect. IX. H g, arch £. III. 504. 5) DD. 2. str. 36, arch. č. III. 494, 507. 6) Stará kniha Vilharlická v museu Suíicltém. ') Archiv Třeboňský, archiv č. III. 354, re], tab. II. 2q5. DD. 5. str. 266, archiv gub. •) Archiv Třeboňský a říšský Mnichov.   •) Arch. gub. Třeboň. Srovnej děje Bflčic.   '"J Reg. kom. soudu 3 OD. JJ.   '') Rcg. Icom. soudu.    ,J] DZ, y. B 28, arch. Trchon,
252
běšiny tvrz.
Pŕichovic e.
hledat, jsi nápravný pacholek, jsem tě prvé syt, pýcháte statkem, pane Běšlne, svým, tak brzy jej budete miti, jako nemíti; lak brzo bude něčí, jako váš." Adaitn: „Já se bojím, aby váš nebyl." Sezima; „Tak brzo můj, jako tvůj." Adam: „Skrze jakou příčinu?" Sezima: „Pro tu příčinu, že toho dočkám, že na tobě kat seděti bude." Adam: „I proč prej? Pro jakou příčinu? Tak brzo múž na tobě sedéti, jako na mně" Sezima: „Pro tu příčinu, proč jsem se lépe choval k otci svému, nežli ty; o to jsem lepší." Mezi tím byl rozkázal Sezima Havlasovi, aby jestřábat člověku jej držícímu vyvrhl; i odňal jestřába, a vzav jej na kůň, sám také vsedl a jel k pánu. Adam pak odpověděl: „Všudy jsem se tak dobře k otci svému choval, jako i ty." Sezima: „Však ty v hrdlo lžeš, však jsem já se tak dobře choval, jako i ty choval." Hned po té k sobě na koních jeli. Sezima kordu dobyl a ťal na Adama prudce ze svrchka, Adam pak se mu na dobytí kordu zavrhl a tak hrubě mu do kordu uťal, až kordy uvázli. Sezima, když na se měli po druhé rány udělati, prchl na koni a prosil: „Pane Béšíne, prosím vás, dejte mi pokoj, již já vám dávám dobrý pokoj." A když se Adam přece za ním hnal, prosil pro Pána Boha, aby mu dal pokoj, že on mu dá dobrý pokoj. Po té pak se nechali a rozjeli se pryč. Oba se proto poháněli k soudu komornímu, ale k nálezu nepřišlo, poněvadž se v čas smluvili.l)
Sice byl Adam na své poddané laskav. Když r. 1591 na počátku července po tělké nemoci ke smrti pracoval, poručil své paní a své paní bábě, aby rejstra všecka dluhovní do kamen hodili a žádného neupomínali, ale zapomněli na to strachem. Dostala se potom synu Jindřichovi, který podlé nich dlužníky upomínal.2) Zůstali po něm synové Jindřich a Adam Trystram, kteří ser. 1602 rozdělili. Jindřich obdržel tvrz starou v Běšinech s pivovárem, dvoje polovičné podací kostelní, jedno založení sv. Bartoloměje a druhé sv. Petra v Úloze, dům slove Sabat v Běšinech, ve kterémž farář bydlel; Adam dostal tvrz novou, bud již od otce nebo teprve od něho postavenou a ves; Tržek, kterou r. 1604 prodal. Jindřich, jenž již r. 1601 na Běšinech manželce své Sibyle z Jichu věnoval,3) vzdal r. 1612 díl svůj Běšin VolfoviLamingárovi z Albenreitu a na Novém dvoře,4) jenž byl manželem dcery jeho Evy.
Volf a A.dam se v Běšinech dobře srovnávali. Když roku 1616 Mikuláš Brodský z Kobeřovic, písař při soudě komorním, na žádost Adamovu dal vážiti v minci řetěz zlatý, držící v sobě 110 kroužků, při kterém byl groš zlatý slove Portugdezer přivěšen, tu mu od gegenhandlera na jisté cedulce napsáno bylo zevnitř, co váhy drží, a Brodský na té cedulce při konci poznamenal cifry 763 kopy 127. Spatřiv to
') Reg. krimorníbo soudu 16. G. f. 122 a 20. F str. S 2—6.   J) Lumír roku 1854, str. 547.   ') DZ. 130. K 28, 132. K 19. •) DZm. 237. E 2.
BĚŠINY TVRZ.
253
Volf oznámil, že tu ruku dobře zná a ty cifry 127 že znamenají krejcary, proti tomu se však Brodský na odpor stavěl řka, že ty cifry nejsou krejcary a že ví, co vyznamenávají; když pak Volf na svých slovích stál, s ním se o 50 dukátů vsadil. Po tom „vetunku" šli spolu do mince a tu jim oznámeno od gegenhandlera, poněvadž jest on Brodský ty cifry sám rukou svou poznamenal, že on neví, co vyznamenávají. Z těch příčin pohnal Brodský Volfa z dluhu 50 dukátův a Volf smluviv se s ním, byl pak o něco peněz chudší. *) Volf prodal r. 1620 svou polovici Běšin manželce své Evě Lamingdrové z BěSin, která, jak se zdá, také polovici Adamovu zdědila. *) Po smrti jeho vdala se Eva v druhém loži za Adama Havla Koce z Dobríe a na Úloze (asi okolo roku 1626), jemuž také tvrz starou v Běšinech i nové stavení odkázala. Zemřela r. 1644. Adam Havel brzo ji smrtí následoval a zdědil po něm Běšiny Jaroslav Jáchym, synovec jeho, jenž potom byl pánem také na Kolinci a Nemílkově.s) Týž přebýval na Běšinech a tu učinil r. 1655 poslední své pořízeni, jímž odkázal statky své manželce své Kateřině Eleonoře z Klenového a synům svým.4) Zemřel r. 1656 a oba synové ho v 1. 1658—1661 smrtí následovali. Zůstaly tedy jako dědičky vdova Kateřina mezi tím zase vdaná Karlova ze Svarová a dcery Salomena Polyxena a Maximiliana Františka. Roku 1666 dělena pozůstalost mezi dědice na tři díly, Béšinský, Kolinecký a Nemílkovský, při čemž dostala Maximiliana za díl svůj tvrz Běšiny, dvůr a ves, ves Kůzí a dvůr Hubenov.6) Táž přikoupila k tomu některé dědiny a prodala r. 1678 tvrz, dvůr a ves Běšiny s podacím sv. Bartoloměje a v Běšinech, dvory Hubenov a Úloh, podací sv. Petra a Pavla, vsi Hubenov, Úloh, Javoří, Rejsky, Zahrádku a Tvrdoslav Vilémovi Albrechtovi Krakovskému z Kolovrat, jenž zboží to k panství Týneokému připojil. •)
') Reg. kom. sondu.   ') DZ   i92. J l6.   s) DZ. 148. K 28.   ') DZ. 261. G 30.   ') DZ. 73. O 8   P i.   ") DZ  394. F 1«.
Bašta a hradby u dékanství v Klatovech.
Hrady a xiraky České IX.
34
TÝNEC
jihozápadně od Klatov leží na náviší ves Týnec s pěkným ->d zámkem novějšího pflvoiu, na jehož místě stávala tvrz 1© staročeská. Pokud jest známo, seděli tu nejdříve r. 1355 bratří Jan a Joit, kteří faráře ke kostelu zdejšímu podávali. Roku 1379 seděli tu tři vladykové, Mikeš starSi 3 bratrem, Mikeš mladší a Půta; tento držel také dva lány v Ra-komě.') Okolo r. 1400 prodal Jan z Týnce nějaký les blízký k nadání kostela farního v Lubech.1) Kteří potomní vladykové sc po Týnci jmenovali, nelze poznati, poněvadž bylo na Plzeňsku Týnců několik; než zdá se, že sem patří Dinií z Týnce, který se v 1. 14^37 až T446 připomíná.3) Za neznámého času připojen jest Týnec k panství Klenovskému; teprve Jiřík Harant z Polžic, aby je mohl snáze zaplatit!, prodal r. 1555 Týnec tvrz pustou, dvůr pustý a ves pustou (tuším od německých křižáků vypálené) a ves Vacovy Bořivojovi Rochci 1 Otova. Tento žil ještě r. ijSt.') Roku IS7S dal postaviti dvoje boží muka mezi Týncem a Loretou a Týncem a Klenovým, na nichž se spatřuji erby jeho, manželky jeho (?) rozené ze ŠIovíc a nějakého Fremuta ze Stropčic. Roku 1584 prodaly Fronika, Dorota, Anna Bechyňova, Benígna a Regina, sestry a strýně Roch-cevny z Otova (neb Útova), tvrz, dvůr a ves Týnec, ves Vacovec, ves novou Nevděk, ve Lhotce člověka, vsi Chvalšovice, Predborovice a Stojanovice Janovi mladšímu Vidrfpergdrovi s Vidrfperka a bratřím jeho.5) Jan. řečený potom staräi a naposled nejstarší, neměl synů, než jen dvě dcery, z nichž mladší Auna Eva dědila po otci Týnec a jej r. 1624 manželu svému Vilímovi Albrechtovi Krakovskému z Kolovrat zapsala.6) Tento pán rodu svému schudlému i jměním i důstojenstvím znamenitě na nohy pomohl a stav hrabský zjednal. Z paterého manželství (Anna Eva zemřela r, 1638) měl dva syny, z nichž mladší, Maximilian Norbert, převzal po smrti otcově ír_ t6HR) 1 yiirr a pfikQUpiílé StStky ££§Í£y, D£ŠCHÍC£, j*LSG= vice a Hvozd. Založil mladší pošlosf rodu toho, Týneckou, která svěřenství Týnecké až dD vymření držela, Po Maximilianovi (j- r. 1721) následovali vždy nejstarší syn po otci, totiž Jan Josef (j- r. 1766), Emanuel František (| r. 1700), Arnošt Josef (f r. 1830) a Josef Arnošt (f r. 1864), jehož ještě dva bratří přečkali.   Dlouhá léta
') Lib. conC berná na straně 13. ^ Kopiář Přemyslovský. s) DD. 3, str. 128 a 61. str. 344. DZ. II. K 18, reg. kom. soudu. *) DZ. 90. E 24.   *) DZm. 169. 64a -»38. A 27.
jpotom bylo panství pod sekvestraci, poněvadž se ho žádný z oprávněných dědiců starší pošlosti ujímali nechtěl.1)
SRBICE.
ýchodněod Týnce jest ves Srbice, rozdílná od Srbic v tomto mÁ- dílu (na str. 55) již popsaných. Z berně r. 1379 dovídáme t Vr se> ^e 'u se^ěli vladyky Zbislav a Sezema. Později se nám " ani o tvrzi, která tu stávala, ani o vsi pamětí nedostává, jen to víme, že se po ní psali SrbiSii ze Zalezl. Jan Kn-■nický z Čachrova prodal okolo roku 1540 tvrz, dvůr a ves Srbice Janovi Dlouhoveskému % Dlouhévsi, po němž následoval r. 154? Šebestián z Reichenbachu.7) Týž zemřel nedlouho potom, zůstaviv jSyny Kryštofa a Jindřicha, 1. nich¥ druhý r. 1553 na témS statku manželce své Sibyle Staňkové z Korytová věnoval.3) Dosud panovalo na tvrzi zdejší liché staročeské živobytí, ale od roku 1569, kdy se asi Adam Sedlecký % Újezdce v Sibice uvázal, bývalo lu bouřlivo, 'tak že nejednou si pohlavky dávali, konvicemi a svícny po sobě lházeli a zbraaěmi se potýkali. Později, když byl Adam starší, také to přestávalo. Adam měl osm synů. Nejstarší z nich, Jan Volf |[j- r. 1600), měl tuším na svůj díl polovici Srbic, druhý, Jiří Volf, měl druhou polovici Srbic, třetí, Kryštof Bohuslav, obdržel dvory kmeci v Mohtině a Češtině,1) Bedřich dvůr poplužný v Češtině,*) Petr mlýn prostředni pod Mohtínem a dvůr poplužný v Češtině,') Karel Mareš dvůr Andrlovský s příslušenstvím v Mohiíně,7) Hynek imlýn Dubový pod Mohtínem, krčmu tudíž a dvorec pustý a dvůr poplužný v Češtině,*) Heřman konečně, jak se zdá, res Újezdec anebo čásť její.*) Velikou čásť těchto dílů skoupil v l. 1592—1603 Jan Vdcslav Kec » DobrSe; témuž prodal také Jiří Volf svou polovici tvrze Srbické,' °) a poněvadž se Kočové později v držení celých Smič nacnázejí, pravdě se podobá, že Jan Vácslav i druhou polovici koupil. Po něm držel Srbice syn jeho Jindřich starSi a ten je prodal r. 1630 MatyáSovi Rosenhainerovi, císařskému a Bavorskému jradě a nařízenémn hejtmanu.11) Dcera tohoto Anna yakobina Žeber-kova prodala Srbice r. 1654 Vilémovi Albrechtovi Krakovskému z Ko-
') Dějiny  pánů z Kolovrat. '1 DZ. 5.  J 24 a 7.  A 26.
*) DZ.   11   D 19.    ') DZ.  177.  P 27, 29.    6) DZ. 178. F 22.
*) DZ.  177. g 1—2.    ') DZ   169. B 3.    ') DZ. 177. Q 3, 4.
») DZ 177. Q 7.        DZ. 177. Q 6. ") DZ. 297. B 5, 311. B 26.
Týnec u Klatov.
tvrze v okolí týnce.
255
lovrat a tak připojeny k Týnci. Nedlouho potom následovalo zpuštěni tvíze.
STŘEZIMĚŘ.
Nedaleko Srbi c jest ves Střeziměř, lak řečená od zakladatele svého Střezi-mira Za starých dob také tu bývala tvrz. Olkmúr te Střeaiméře připomíná se v 1. 1360 - 1370 jako patron kostelů v Kristině a Chlistově; roku 1379 vyskytuje se jako držitel Střeziméře a části Chlistova.1) Jako nástupcové jeho vyskytuji se v 1. 1391 Vilém t čackrova, v 1. 1408—1414 Jenec * Čachrova a v letech 1420—1433 Jan t BlSm."1) ťo mezeře dosti dlouhé setkáváme se se Střesámiřskými » Jjub. Roku 1519 seděl tu Břenik Jcicvský s Lub a bratr jeho Zdenek byl již mrtev, zůstaviv dceru Annu, „chudou panenku", narozenou teprve ve třech nedělích po smrti otcově. Ta se r. 1528 s Břeříkem soudila o díl svůj po otci, ale nemohla nic provésti, poněvadž cedule dílčí byly potraceny a ona se jich doptali nemohla.3) Od r. 1530 seděl na SlřezimfFi Jan s Lub se strýci svými Vácslavem, Adamem, Šebestiánem rozumnými a Zikmundem, bratrem jich, na -ozumu nedostatečným. Ti všichni prodali r. 154Č tvrz, dvůr a ves střeziměř a Kristin ves celou s podacím AfikuLi.fi Štěňovskému t Aidova, jenž na tom zboži (r. 1555) Dorotě z Kračína, manželce své, věnoval.4) Potomstvo jeho (jež nesnadno v rámec genealogický vřaditi) drželo Střeziměř až dor, 1635,5) kdež Vorlila Sóbltickd a Amtc Vidrlpergárovd t Kadc-oa (dcery Sezí-movy) prodaly zboži Střeziméřské Bohuslavovi % VidrSperka.9) Bezpochyby nějaký čas potom přikoupen Střeziměř k panství Týneckému.
Boží muka na cestě z Klatov do Domažlic.
a pobrali jí některé věci, které měla ve sklepě na tvrzi.') Seděli s bratrem svým Bohuslavem na TéšeCinech několik let a za tu dobu dosti výtržností se natropili. Roku 1578 koupil od nich Těšetiny Bedřich Horčice s Prostého.*) Když tento některý rok potom zemřel, zdědily po něm Těšetiny čtyři jeho synové, z nichž Pavel statek tento ujal.') Podlé sbírek sněmovních sedě] tu roku 1615 Burjan Jenilekt Újetda a přečkav vzpouru zůstal pak v držení statku svého.4) Roku 1661 přikoupil Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat statek ten od Evy Polyxeny Tun/chodské t Roblic a na Malonicích,^ a připojil jej k Týnci.
KŮZÍ.
Do vsi Kůži klade se tvrz,6) alf něco takového tu nebývalo, než toliko některý dvorec zemanský, na němž seděli Kouskové ze Soběliček a Jeníškové z Újezda.
LOMEC
Nedaleko od Týnce jest starožitná ves Lomec. Před časy v krajině byly Lom i Lomec, ale kde Lom stával, dnes již nikdo neví.   Na tvrzi zdejší seděl od r. 1379 Boček jinak Bolek t Loutce
') DZ. 61. B 25. ') DZ. 20. P 2 a 64. N I. ') DZ. 27 169. J 7.   n DZm. 54. E 15.   ') DZ. 313. G 3    ') Trajer
C 10.
na str. 192.
1
TĚŠE Tí N.
Hfjff e farnosti  Chlistovské jest ves Těšetin (nyní Těšetiny), někdy fy zemanské sídlo s tvrzi.  Z počátku (r. 1379) byla rozdělena na Í5   šest zemanských statki, z nichž některé odumíraly, jako r. 1383 j   po Pešantovi a r. 138) po Ratmirovi, studentovi. V jednáních o to připomíná se talé Zvěst z Těšetina.')  Roku 1400 patřila čásf vsi ke Chlistovu, kdež i r. 1416 byl Bulek 1 TéSciina spolu-patronem.*) Roku 1459 prodal Protiva t TiSetina plat ve vsí Moh-líně.*)  Za doby té navykl fí lid okolní Těšetiu překládati do množného čísla a řikati mu Těšetiny.  Tak se i psal Jaroslav ■ TISetin (r. I489), jenž okolo r. 1520 dvůr v Kemilkově zdědil.   Od r. 1524 vyskytuji se synové jeho; byli to Zdenek, Jan a Vilem. Poslední dva seděli na Tríetinech, sle Vilém stěžoval si do Jana, kterak jej obtěžuje a na tvrzí jeho mimo vůli a bratrské napomenuli bil; pročež rozkázáno Junovi od hejtmanů zemských (r. 1531), aby mu zúmyslného protivenství nečinil a tvrze ve dvou nedělích postoupil. Roku 1538 vdali oba sestru svou Kateřinu za Vácslava, řezníka ze Strážova, dadouce ji věna to kop.")
Později držel Těšetiny a Chlistov Vácslav Lehomský x Malevic, jenž zemřel před r. 1570. Starší synové jeho Jiřík a Jan nemohli se nijak shodnouti s Krystynou z Kočová, vdovou po Vicslavovi,
') Lib. coaf. berná na str. 11. s) Lib. conf. archiv č. III. 494, 507, J08, VI. 457, 469. >) Reg. kom. soudu. *) DZ. 46. E 13 a 12. A 12. 4) DZ. 169. C 28. 6) DZ. 146. E 19 a 300. F 27. ') Berná na str 11. DD. 13. f. 86, 117. ») DD. 14. f. 157, lib. conf. •) Archiv bibl. Praž. ") Paprocký o st. ryt. 212, reg. kom. soudu. DD. 17. f. 232.
i
I
Cínová křtitelnice v kostele Týneckém u Klatov z r. 1678 se znakem Kolovratským a Hyzilův z Chodil.
34*
TVRZE V OKOLÍ TÝNCE.
a rukojmí uchváceno bylo na zaplaceni dluhů Adama Lva z Rní-tnitála, prodány r. 1545 Lomec tvrz pusta, dvftr pustý a ves pustá, vsi Lhota a Kůvná, Dvorec tvrz, dvůr a ves, vše pusté, a ves Opa-tovice pustá jednomu z věřitelů Samsonovi Křineckému z Ronova.1) Tento prodal dotčené zboží s Dobromyslem, bratrem svým nezletilým r 1549 Janovi VidrSpergdrovi z VidrSperka Qi Mutěnině.") Tento zemřel teprve r. 1590, ale dlouho před tím již tu seděli synové jeho Šebestián a Jindřich *) Tento, řečený potom Jindřich starU, držel polovici tvrze, dvoru a vsi Lomce a vsi Lhotu a Petrovsko, kteréž prodal r. 1612 Lidmile Kočové a Kateřin* Merkllnske, sestrám Černinkám z Chudenic,') od Lidmily pak, která právo toto na sebe převedla, dostala se tatn polovice postoupením synu jejímu Přibikovi KoCďvi % Dobrie a na Myslovicich.*) Druhou polovici držel Jiřii VidrSpergár, bratr Jana Týneckého, který r. 16I9 pro věrnosť svou k rodu císařskému ze země ustoupil Tu prý Jan se ujal statku jeho a přijal z něho 54 kbelce obilí, kteréž nenavrátil/) Roku 1625 byl Jiřík bytem v Plzni, patrně svou polovici prodav a bezpochyby jest to táž polovice, kterou r, 1626 Ladislav a Divis Vilém, bratří z Vidršperka, Divilovi Kocovi z Dobrie prodali.1) V drženi Kocfi zůstal statek I.omecký drahně let. až pak přikoupen k Týnci.
VRHAVEČ.
e vsi Vrhavči sice od 14. století byly statky zemaoské, ale tvrze tu nikdy nebylo; teprve v 16. století povstalo tu tak zvané sídlo čili prostý panský dům, jenž se také tak nazývá r. 1628 ve smlouvě, již Jakub Kousek ze Sobětiček prodává Vrhavcě a čásf Neznašov Mikuláši Jetřichovi Čejkovi z Olbramovic. Ale když tento r, 1635 týl statek Vilémovi Albrechtovi z Kolovrat a na Týnci prodal, položil do smlouvy pojmenování tvrz Vrhaveč.')
Boží muka pod Týncem při cestě na Klenový. Pohled ze strany západní.
z rodu pánů Vilhartických, jenž se za půtek tehdejších dostal v zajeti pánů z RoZemberka na Přiběnice (r. 1382) a svobody jen na těžký zápis dosáhl. Mezi tím bylo se octlo vše zboží jeho v držení nějakých výbojniků, kteréž král Vňcslav r. 1384 důtklivě napomínal, aby mu Lomec navrátili.') Seděl ještě na Lomci r. 1407 a zemřel před r. 1414 bez dědiců, zusiaviv toliko manželku Markétu, která držela věno své v Chlistově.1) Později se připomínají Protiva s Lomce (r. I424) a Kunei s Hoholova a z Loj/ice (r. 1437).') Tohoto nástupce Bulek z Hoholova zůstavil Lomec ve vénuém držení manželce své Anně ze Stráže, od niž jej koupil Púta z Ryíem-berka a se Švihová Z těch přičtu pak přišlo k ústrkům a přím s osobami, kterým náleželo právo dědické.1) Půta prodal Lomec r. 1486 Petrovi a Mikuláši bratřím z Lub, ale peuíze na nich zapsané měl také Jan z Lub, jenž asi r. 1489 zemřel.*) Na počátku 16, století koupil Lomec schudlý pán Jan HerSteinský z Vilhartic. Seděl tu podlé paměti našich od roku 1 noq. isa ustavičně v dluzích. Jak zemřel rukou katovou, již na str. 38. doloženo. Po něm seděl tu r. 1523 Bvrjan HerSteinský, ale potom připojen Lomec k panství Klenovskěmu. Když toto od věřitelův
SOBĚTICE.
es Sobětice ve farnosti Klatovské ležící bývala pfivodiílěm vladyk Sobětických ze Sobětic, kteří zde dlouhý čas na tvrzi seděli. Z jich rodu první se připomínají Jindřich, jenž věnoval na Korytech a Vícenicích manželce své Kateřině ze Knína, a JeSek, jenž držel r. 1359 nějaký statek v Soběticích. Zdá se, že byli bratří, a třetím bratrem snad byl Heřman ze Sobětic, jenž věnoval r. 1364 manželce své Katruíí na Korytech,*) Vedle nich žili i Jetřich ze Sobětic (r. 1359 až 1368), jenž se vyskytuje jako spolupatrnn kostela v Újezdě Draho-
') DZ. 8. G 29. ') DZ. 47. L 25 ») Reg. kom. soudu. ') DZ. 189. D 23. 5) DZm. 237. K 3. ") Reg. komorního soudu. *) DZ. I42. J 18.   ") DZ.312 R 8, T S.   ») Rel. tab. I. 415, 426, 43 i
') Berná 11, archiv Třeboň, liber Johannis de Przinda. ') Acta jud. 1406—I4O7, DD. 15. í. 186. *) Arch. ř. III. 247. DD. 61. str. 279. *) Viz o tom obšírně archiv český VIII 407. ') Rel tab. H. 419. DD. 17. f. 232.
/t, ■!■.....
Detaily k vyobrazení Boží muky pod Týncem při cestě na~Klenový.
TVRZE V OKOLÍ TÝNCE.
257
nově, a Odolen ze Solětic,') ale ti bezpochyby pocházeli z jiných Sobétíc anebo snad ze Sebečic a nesouvisejí nijak s našimi Soběticemi. Dotčený Jindřich udělal kapli sv. Doroty v klášteře Klatovském, dal k ni plat v Kosmacově a Korytech a zřídil 111 pohřeb pro svůj rod. Žil ještě r. 1379, drže i Koryta i Sobětice, ale byl již mrtev r. 1380.') Zůstavil vdovu (druhou manželku) Kláru z Plzně a děti. Heřmanův syn Albrecht oddal se r. 1365 bohosloví, ale cn se s nim potom stalo, není nám anámo. Také nelze určití, v jakém příbuzenství k osobám předešlým byli Englhart se Scbitic, jenž držel r. 1377
dovídáme, že Jindřich 2' Lhotky prodal dům v Soběticích Baskovi s Pn&va {r. 1390) a jiný dvůr že tu prodal r. 1391 nějaký Jezvec.') Pozdější Sobětičti pocházeli prý od Kunše a syna jeho Alše a vnuka Jindřicha, ale v pamětech tito dva nepřicházejí. Jun se Sobětic, jenž daroval r. 1406 k oltáři sv, Anny v kostele sv. Jiiŕí v Klatovech plat v Korytech, vyskytuje se od roku 1414 jako podkomoří arcibiskupův a nd roku 1415 jako zápisný pán Týna nad Vltavou.2] V první polovici 15. věku vyskytuji se bratři Jan {t. 1433—144S), Jindřich (r. 1433—1465*. Racek, Vdcslav a AU!. Ti seděli na Týně,
díl Kosmačova, a Jeítk odtudž, jenž seděl r. 1378 na Smrčanech.") O porucenstvj sirotků po Jindřichovi byla roku 1380 pře u soudu zemského; tuto přirčeno jest Prokopovi te Sobitic, místopísaři království Českého i s poričenstvim nad sirotky n. Kunše Sobětickébo.4) Poněvadž toho byla potřeba, prodal Prokop Sobětice ještě téhož roku; kupcem byl, tušim, Přibít se Sobétic, snad jeden ze synů Jindřichových, jenž sen] manželku svou s věnem převedl.5)  Sice Se
') Líb. conf. re], tab. I. 43S- ') Berná, rel. tab  I. 464, Pa-
procký o st. ryt.   ') Pel. tab. I. 450, 452, reg. Vatikánská.   ') Rel.
tah I. 464. Kuneš, tuším, byl syn Ješkův, a Prokop Heřmanův. 5) Rel. tab. I. 463, 405.
Třebli a naposled ve Velešíně. Nejdéle žili Jindřich a Racek, nejdříve zemřeli Vácslav a Aleš, z niehí jeden zůstavil syny Jana a Viléma. Na Soběticich seděl r. 1448 nějaký Jindřich snad od Jindřicha dotčeného rozdílný, který tu r. 1448 vénoval. Týž Jindřich a Oldřich prodali r. 1473 Sobětice, a to bezpochyby Klatovským, kteří zase r. 1476 jsou odsouzeni, aby Sobětice postoupili Kunce So-blticié £ Nlmíic a ani jí ani Vilémovi, muži jejímu, nepřekáželi.3)
') Rel. tab. I. 533, 539. ') Lih. erect. VII. 6g. Srov. děje Týna n. V. O jednom Sobčtíckém viz Staré leltop. na str. 89. s) Archiv č. IV. 312, rel. tab. II. 214, 365. Villém tentýž jako nahoře.
TVRZE V OKOLÍ TÝNCE.
Boží muka u Zborov.
Na počátku 1É. století seděli na Soběticích Aleš a Mikuláš bratří, kteří se r. 1514 dělili, tak že každý dostal polovici tvrzí So-bětic a Kosruačova, polovici dědin a lesů tudíž. AleS zejména, jeni žil v I. 1507 — 1534, obdržel v tvrzi srub a sklep větší a sloučil pak oba díly. Roku 1520 přidržel se Sudy, a proto tvrz jebo od vojska městského vypálena.1) Jeho bezpochyby synové bylij Vácslav a JindHch (r. 1536], kteři se r. 1541 o pozůstalost otcovskou smluvili tak, že Vácslav ujal tvrze Sobětiee a Kosmačcv a bratrovi 150 kop grošů českých zaplatil.1) Na zboží Sobětickém byl již Vácslav před iim manželce Markétě 2 Prutcu vénovai. Vácslav zemrei kďy&i okolo r. 1556, a následoval po něm Jindřich Sobétický, snad bratr jeho, který se r. 1556 psal pánem na Sobělicích a r. 1566 ženil se, pojímaje Lukrecii z Janovic/) Po něm vyskytuje se jako držitel Sobětic Jan se Sobitic, jenž v 1. 1569—1572 všelijaké výtržné kousky prováděl, hodaje po lidech nožem, stříleje po nich ručnicí a potíraje je koněm. Knku 1589 byl jíž mrtev, zůstavjv vdovu Kateřinu z Běšin. Jeho synem byl Oldřich ze Sobitic, jenž byl v 1. 1589—1593 pod poručenstvím sestry své Anny a také se rád do výtržností pouštěl.') S Vácslavem Hovorkou Klatovským učinil smlouvu, aby mu po potřebě piva bílá vystavoval, začež měl za každých 10 věrtelů piva II kbelců pšenice k sladováni způsobilé dávali, ale potom za 50 věrtelů dlužen zůstal. Pro účastenství v povstání odsouzen r. 1623 polovice jmění, nicméně tvrz a ves Sobětiee a dvůr pustý v Kosma-čově zanechány mu ke správě, a když pak zemřel, odevzdán týž statek jeho pěti synům a čtyřem dcerám, k jichž rukám r 1636 pro dluhy prodán vdově po něm pozůstalé Voríile Solllické s Kadova.:j) Tato prodala týž statek Jakubovi Monginovi z Louginu k ruce dcery jeho Salomeny (r. 1639), ale Longin prodal jej r. 1659 Vilémovi Albrechtovi Krakovskému z Kolovrat na Týnci.')
') DZ. 42. J 7, archiv č. VL 320, Palacký V. b. 382. *) DZ. 5. C 1, 43. E 4, reg. kom soudu *) Reg. kom. sondu, starý kopiář Klatovský. *) DZ. 167. A 9, reg. kom. soudu. *) *te6- tom. soudu, Bílek, děje konf. •) DZ. 307. Q 11, 312. T 28.
JINDŘICHOVICE.
voje jsou Jindřichovice v jihozápadních Čechách, jedny u Strakonic a Horažďovic, druhé ve farnosti Kolinecké. V těchto také bývala tvrz. Ve vsi měl statek Přibik, zeman (f r 1382), a Jitka tu měla věno. Odtud asi pocházel také Oldřich z Jindřichovic, jenií byv zajat od Oldřicha z Rožemberka sedil r. 1384 ve vezení na Novém hradě a odlud na závazek propuštěn.1) Drha z Jindřichovic daroval t. 1384 plat v Újezdci ke kostelu Mlazovskému. Drslav z Ji:ndřichovict jenž byl v !. 130,7— 1418 purkrabí na Vilbarticích, byl téhož erbu jako Oldřich a bezpochyby syn jeho.') Současně žil Jan Jalovice z Jindřichovu, jenž r. 1411 Lidmilu, manželku svou, s věnem jejím přenesl z Újezdce na Jindřichovice ') Nějaký čas tu seděl Petr z Jindřichovic, vlastně řečený z Vilhartic, a ještě r. 1455 bydlela tu Kateřina z Vilhartic, panna šedesátiletá.1) Jan z Jindřichovic sedě] r. 1450 v Hradci a připomíná se ještě r. 1463') Statek Jtndiichovský s tvrzí patřil tehda Staehovi z Blšin, jenž zemřel před r. 1477. Statek jeho vyprosil si Mikuláš z Ledče, první písař v kanceláři královské, ale la nedlouho, a to před r. 1479 dosáhl téhož statku Vytítíř z Vítkovic*) kterýž se psal, ač i jiné statky držel, ještě r. 1505 seděním na Jin-dřichovicich. Když r. 1516 čtyři synové jeho o statUy své se dělili, dostali dva z nich, Mareš a Bene!, každý po polovici tvrze, dvoru a vsi Jindřichovic a části vsi Brodu ') Mareš koupil později i druhou polovici a prodal asi r. 1534 tvrz, dvůr a ves Jindlřichovice a ves Brod Mikuláši Ucháčkovi z Kračina. Tento byl jiä: r. 1543 mrtev, zůstaviv dvě dcery Uršilu a Dorotu. Při děleni doslala onano Jindřichovice, tato ves Brod s rybníkem velikým u Jindřichovic. Uršila vdala se za Sezimv Prnsiibořského z Vrtby, jenž roku 1555 statek Dorolin koupil a před svou smrli (t r. 1502) len statek manželce své Uršile odkázal.8) Tato žila ještě roku 1560 a odevzdala tehda Jindřichovice synn svému Vácslavtrui z Vrtby, ale takovým způsobem, aby z něho splatil bratra Jana a sestru Kateřinu. Týž Vácslav žil ještě r. 1598,&) ale zemřel, dědiců mužského pohlaví nemaje, pročež statek Jindřicbovský spadl na bratra jeho Jana, který děle r. 1609 syny své dal Jindřichovice tvrz, dvůr a ves, vsi Brod, Sluhov, Úloh a Hory Matky boží synu svému Janovi Hratnaíavi Tento měv účastenství v povstání odsouzen jest k manství, ale teprve synové jeho Jan Adam a Sezima Jan přijali r, 1631 léno na statky své JD)
± rjľí'.í-'Ľi! ...     ...... j.............. «. uuuooii |MupuMcuy. j
Později držel Sezima týž statek sám, kterýž zdědil podlé kšaftu jeho synovec jeho Beneš Hroznatá (r. 1681), spolu pán na Třebomyslicích. Když pak tento zemřel (r. 1686), dostal se týž statek odkazem synu jeho Janovi Vdcslavovi z druhého manželství, ale nežli tento let dosáhl, prodány jsou Jindřichovice na naléháni věřitelů roku 16891 Jiřímu Vojtechovi Janovskému z Janovic na Oselen a Kotouni a Markétě z Dobrše, manželce jeho, ,J) Od té doby až do dneška žádný rod tak dlouho tu nesedel, jako páni z Vrtby Z bývalá tvrze povstal nynější zámek.13)
CHLISTOV.
Ves C bl isto v (jihovýchodně od Klatov) za starodávna rozdělena byla na několik statků zemanských. Jedna čá§r patřila v ]. 1360 1379 k Střeziméři, na druhé seděl v letech 1360—1379 Vilém;   kromě   toho   drželi   tu   statky   roku 1360   Ota   a Oldřich,
') DD. 13. f. 83, arch. Třeboň. ') Lib. erect. XIII. a. f. 26, arch. gub 3) Rel. tab. I. 84. *) Arch. č. I. 165, ILI. 318. 4) Arch. bibl. Praž. rel. tab. I. 206. Roku 1464 připomínají se také Sobin, jenž téhož roku zemřel, a Přibik z Jindřichovic (DD. 16. f. 232). 6) DD. tfl f. 263, mus. Sušické. ') Arch č VI. 316, DZ. 6. E 16. *) DZ. 4. G 30, J 2. A 12, 14. J 22. •) DZ. 21. A 16, gruntovní kniha Kolinecká (v Planici) ,c) DZ. 182. L I. DD. 7. f. 173. ") DZ. J50. J 29. ") DZ. 116. E 22, 400. F 17. I3J Majetníci minulého století u Sommra na str. 51.
TVRZE V OKOLÍ TÝNCE.
259
t. 1365 Petr, r 1379—1397 Bohuuěk ') a konečné r. 1397 Olbram, kterýž asi roku 1406 zemřel, zůstaviv dceru Elišku, kteráž tu držíc věno z nebo 20 kop zapsala kostelu zdejšímu.1) Farářem tu byl tehda a od r. 1397 Oldřich z Chlistova. Roku I4I0—1416 držel jednu čásf Zachař z Hradiště, jinou Olik, a připomíná se r. 1413 také Oldřich s Chlistova. a konečně měl tu čás£ jedun Boček z Lomce, jenž okolo roku 1414 zemřel.3) Čásf někdy Zachařova patřila ještě roku 1471 ke Hradišti, a větší čásf vesuice s tvrzí byla zvláštním statkem. Tu sedčl asi od r. 1523 Petr Če/ka z Chlistova,') jenž ji prodal asi r. 1530 Vácslavovi Lehomskému z Malevic?) Tento držel také Těšetiny a prodal asi r. 1552 tvrz, dvůr a ves Chlistov s mlýnem Michalovi Břesskému z Ploskovic, od něhož se dostala roku 1554 Mikuláši z Kadova a na Střeziméřt.*) Na této tvrzi bydleli potom jeho potomci, zejména r. 1612 Zikmund starší a r. 1629 Racek z Radova. Současně drželi také nějaký statek Lehomšu z Malevic.7) Tvrz se v pozdějších zápisech nepřipomiuá. Bezpochyby se rozpadla, a ves Chlistov jsouc na tři díly rozdělena zůstala v jedné části statkem samostatným a ostatní dvě části připojeny k sousedním statkům.
MLAZOV.
Ve vsi Miazově nebo Miazovech (nedaleko předešlé ležící) jest zámek, kterýž byl r. 1721 na miste starší tvrze postaven, ale i tato tvrz připomíná se teprve v druhé polovici 17. stol,, a poněvadž tu stával v 16. století pouhý dvůr, pomineme ji mlčením.
*) Berná na str. 11, lib, conf.
') DD. In. f. 157, arch. gub.
J) Lib. conf. lib erect. XI. 171, DD. 15  f. 186.
*) DD. 16. f. 236, reg. kom. soudu.
s) DZ. 7. G 29.
e) DZ. 11. F 19.
') Reg. kom. soudu.
BOŘÍKOV.
Malý kus cesty od Mlazova jest Boříkov, bývalé sídlo ze-maníikŕ s tvrzi, která postavena byla od Bořikovských z KoSum-berkn. Předkové jich přistěhovali se sem z Chrudimská. Předek jich Vilém £ Koíujnberka měl r. 136$ jeden hlas podací v Chlistově. Potomek jeho Oldřich nazývá se roků 1444 seděním v Boříkově,1) a byl r. 1453 purkrabí na Vilharticich, ve kterémž úřadě následoval po něm r. 1458 Vilém, (snad) syn jeho.1) Na konci téhož století seděli na Roríkově bratři Ctibor a Jan, z nichž onen se již r, 1485 připomíná, *) a asi okolo r. 152a zemřel. Zůstali po něm synové Vilém a Burjan, z nichž tento se oddělil a na jiných statcích v okolí seděl. Vilém dostal se r. 1535 skrze manželku svou Voršilu z Žihobec v drženi statku Předslavského, přečkav ji pak oženil se ještě dvakráte a věncival manželkám svým na zboží Boříkovskěm.') R.oku 1550 dělil zboží Předslavské mezi dcery své a žil ještě r. 1573, kdež zapsal statek svůj,, tvrz, dvůr a ves Boříkov a ves Bernartice Eufemii Mejtolárové s KoSumieria, dceři své.B) Tato prodala r. 1577 týž statek Ondřejovi Švábovi e Niíkého Přívozu*) Následující změny nejsou známy. Roku 1594—1615 vyskytuje se jako pán Boříkova Jiří Pcrukló z Šenraitu. Nástupce jeho Jan Karel súčastnil se povstání tím, že zavrhl Ferdinanda II, ale byv přece osvobozen (r. 1622) podržel statek svůj Boříkov.1) Poněvadž jej potom zadlužil, prodány jsou r. 1(170 sídlo, dvůr poplužný a ves Boříkov skrze pány k tomu nařízené Františkovi Jiřímu Pervklohovi z Šenraitu.*) Tento zemřel okollo r. 1692, zůstaviv vdovu Voršilu z Přichovic a syny Jana Viléma, Františka Rudolfa, Ferdinanda Antonína a Vácslava Maxi-miliana") V ig, století vystřídalo se tu ještě několik rodin a teprve r. 1833 spojen jest Boříkov se statkem Mlazovským.
') Lib. conf. DD. 61 p. 449. ') Stará kniha Vilhattická. ") DD. 17. f. 267, reg. kom. soudu. ') DZ. 7. A 12,12. H 14. *) DZ. «7- Q 9- ") DZ. 19. M 15. ') Bílek, děje konf. rozvrž, sbírek 51, reg. kom soudu.   •) DZ. 289. M 27    •) DZ. 117. F 26.
ZA VLEKOV TVRZ.
ižně od Planíce leží ves Zavlekov ') v krajině hornaté a na všech stranách lesnatými horami zavřené. Nad rí vypíná se strmá skála, na niž se spatřují zříceniny bývalé tvrze nebo hrádku téhož jména. Stávala na skalnatém ostrohu, který vybíhá z blízké výšiny, tak že jediný přistup pohodlný jest se strany východní. Z tvrze zbyl jen spodek věžovatého stavení, totiž i véže i obydlí, jež založeno bylo do čtverhranu nepravidelného, tak že nejužší strana obrácena byla k jihu a druhá, něco delší, k severu. Na této straně byl také vchod, k jehož obraně nachází se v rohu okrouhlá bašta. Stavení to z lomeného kamene postavené a na rozích tesným kamením sesilené bývalo někdy vysoké, ale na ten čas zůstal jen jeho spodek někde vyšší někde nižší, poněvadž svršek okny opatřený dříve podlehl zkáze V přízemí, jak viděti jest, bývala komora, ale kromě okna vybouraného a střílen nelze tu nic pamětihodného spatřiti. Po hradbách, ani těch, které přece stavení to na východní straně zavíraly, není již památky; bud totiž roztrhány do základů, když prostor východně od hrádku po pole rozdělán, anebo tu byly dřevěné ploty. V 15. století hrádek tento pro svoje těsné obydA opuštěn a postavena nová tvrz ve vsi při dvoře, po níž dnes není ani potuchy.
Zboží okolo Zavlekova patřilo k prvotnímu zboží pánů z Vilhartic, které se táhlo od poříčí Ostružné až blízko k Planici. Tu postavil starou tvrz Zavlekov (prvotně Zavlekom) bezpochyby onen Dluhomil z Vilhartic, jenž se r. 1334 připomíná s bratrem svým Putou, a bezpochyby jest to týž Dluhomil ze Zavlekova, který se r. 1374—1377 připomíná. O podací kostelní sdíleli se s ním strýci jeho Břetiěk a Bušek bratři 2 Vilhartic a z Letov a bratří Jan a Dluhomil z Letov, kteří prodali roku 1377 dvůr svůj v Černci, r. 1378 koupili ves Lhotu a r. 1381 v držení Tužic se vyskytují. Bylo tedy zboží jich rozlehlé, táhnouc se za Hory Nalžovské.2) Na Zavlekově seděl potom Bušek ze Zavlekova (syn Dluhomilův), jenž se r. 1394 s manželkou svou Eliškou připomíná.3) Po jeho smrti prodala pozůstalá vdova Eliška, majíc véno na zboží tom zapsané, r. 1404 tvrz Zavlekov, dvůr poplužný a ves, Mladice dvůr poplužný, Stojanovice, Chvališovice, Jarkovice, Sviní, Konkovice vsi, v Tužících, Újezdci a Točících dvory kmecí s podacím v Zavlekově Janovi z tíeršteina, odjinud z Vilhartic. 4)
Řečený Jan byl v držení zboží tohoto několik let před tím vešel, bezpochyby dědictvím po strýci svém Buškovi, tak že nyní pouze právo věnné přikoupil. Roku 1402, 19. června zajisté připomíná se Jan z Vilhartic seděním v Zavlekově.5) Týž Jan daroval roku 1412 plat ve vsi Vlkanově klášteru Nepomuckému na spaseni duše Eliščiny, ale o rozkázání její či poslední pořízení, kteréž docela nevyplnil, měl dlouhé nechuti s Janem Hrabiší z Nalžov, které teprve r. 1433 spokojeny. Tu slíbil Jan a synové jeho Arnošt a Vilém, že bud koupí plat nebo dají 6o kop k záduší do Nepomuk a Klatov klášterům, na špitál ve Švihově a do Zavlekova faráři i kaplanu.6) Vilém vyprosil si roku 1455 na králi Ladislavovi odiimrť po někdy Elišce na vsích Zavlekově, Tužících, Buršících, Předbořicích, Stojanovicich, Chvalešovicích, Konkovicich, Jarkovicích a v Mladičkém.  Když byla zboží ta v Sušici provolána (r. 1456), odpírali tomu
') Pomůckou Hebeťs Burgen IV. 251. ') Lib. conf. archiv kapit. rel. tab. I. 452, 48^. *) Manuál v archivu kapit. ') ReL tab. H. 7. s) Rel tab. II. I96. ") Archiv FUenský. Roku 1446 připomíná se Jan z Vilhartic sedřnim na Zavlekově, snad syn Janův pátý (DD. 61. f. 344.)
ZAVLEKOV TVRZ. 261
bratří jeho Arnošt a Půta u desk dvorských. Pře mezi oběma stranami roku 1465 najednou urovnána. Král Jiří zeptav se i kázal dsky ohledati, kterak od Elišky, vdovy Buškovy, trhem prodej stojí Janovi z Heršteina, otci jmenovaných Arnošta, Viléma a Půty, a poněvadž otec jich to trhem koupil i nebylo jest potřebí Vilémovi za odúmrť prošiti, podlé toho se ta odúmrť zdvihla, a každý z bratři při své spravedlnosti zůstaven jest.')
Zavlekov se dostal později Janovi Heršteinskému z Vilhartic a od toho okolo roku 14.80 prodán Futovi Svihovskému z Ryíemberka. Po tomto zdědil všechna panství okolo roku 1504 syn jeho Břetislav z Ryíemberka a ten zavadil panství Zavlekovské Přibikovi z Chlumu za 700 kop grošů českých ina tři léta
pořád zběhlá. Přibík postoupil potom práva svého mateři své Kateřině" z Michnic na y/al&ovech, tato zase posledním pořízením (r. 1539) témuž Přibikovi statek odkázala. Břetislav vyplativ Zavlekov brzo po tom, prodal r. 1544 „Zavle-kom" a Vidhošť vsi celé, „též s pustým zámkem v Zavlekomě" Janovi Dlouhoveskému z Dlouhévsi za 825 kop grošů.9) Tento nebydlel na starém zámku, nýbrž postavil si novou tvrz ve vsi.
Jan Dlouhoveský byl ženat {podlé Bal-bína v druhém loži) s Dorotou Rozvadov-skou z Néšova, o niž se v posiedním pořízení pečlivě postaral. Odkázal jí věno a nad věno 1300 kop grošů míšeňských, na 2 lože Šatů s povlaky a prostěradly, polovici ubrusů, ubrusců, ser vítů, ručníků a všech pláten, 6 krav dojných, 50 ovec dojných, 50 jarlinkův, 2 koně s ná-
dobím, vůz krytý s koberci, polštáři a truhlicemi, jistou imíru obilí, 3 dčbery kaprů, dčber štik a 2 dčbery okounů.8) Synové jeho Při-bik, Jiřík, DiviS Pačina a Bedřich rozdělili se r. 1595 o statek Zavle-kovský. Každý z nich dostal díl na vsi Za-vlekově, a proto také ustanoveno, aby jeden dílu svého ve vsi jednoho roku, druhý druhého atd. poddaného svého za ry chtáře volili a rychtáťi za práci jeho trávníček v Křemenicích nechávali. Kromě toho dostal se Divišovi díll Vidhošť-ský; o ostatních dílech víme jen tolik, že se Jiřík psal seděním na Zaviekově 4j Týž Jiřík a manželka jeho Markéta z Néšova veliké záští měli na Johanku Kosořskou z; Radkovic a na Krutěnicích, neboť tato mluvila o Jiříkovi {r. 1603), že jest člověk na poctivosti zmařilý, na něhož si list slove nepoctivý vyžádala, a o Markétě
zase pravila, že není hodna, aby nad ní sedati měla.*) Roku 1613 byli již starší bratří mrtvi, či jen Jiřík na živobytí zůstával.6) Po bitvě Bělohorské obviněn jest, že stavům pod obojí daně platil, lid do vojny poslal a sám u Budějovic a Plzně byl. Ač zapíral, že nikde nebyl jsa starý muž, přece odsouzen jest r. 16*3, aby statek jeho Zavlekovský z dědictví vyňat a v manství královské uveden byl, načež mu ^22. června r. 1626 léno u desk dvorských podáno bylo. Když nastoupil vládu a království Ferdinand III r. 1637, léno opět obnoveno. Tehda seděl tu syn Jiříkův, též Jiřík nazvaný, k jehož prosbám král Ferdinand r. 1640 statek Zavlekovský z manství propustil proti zaplacení manské kvóty 1000 fl.; proto vymazán Zavlekov ve dskách dvorských roku 1646 a přenesen ve dsky zemské.   Týž Jiří Mikuláš Dlouhoveský z Dlouhévsi
Věž na střelnici v Klatovech.
') DD. 16, 250.   *) DZ. 7. A 8.   *) BZ. 24. L 15.   *) DZra. 98. H 9, 172. B 9.   «) DZm. 37. G 1.   •) Reg. kom. soudu. Hrady a zámky České IX. 35
2Ó2
TVRZE NA NALŽOVSKU.
prodal r. 1.669 „tvrz Zamlekovo", vsi Zamlekov a Vlčňovy „tak jak jsou toho předešli držitelově, pan otec, pan déd, pan praděd a pan prapraděd pana prodávajícího pokojně beze všelijaké turbací v držení a užívání byli", Divišovi Lvovi Žákavci ze Žakavy na Polyni.
Od Žákavce koupila Zavlekov r. 1689 Lidmila Veronika Doudlebská z Doudleb rozená Kalenicovna s Kalenie. Manžel její byl Jiří František Doudlebský a na Zamlekovech, JMC. rada, soudce zemský a hejtman kraje Prachenského (f r. 1696), po němž zůstaly dcery a dědičky Anna Lidmila Věžníkova, Lidmila Vidršpergárova, Renata, Maximiliana. a Johanka.') Roku 1707 dne 10. května koupil Zavlekov od Lidmily Adam Humprecht Fortunát Koc z Dobrše, ale hned několik dní potom (24. května r 1707) prodal Zavlekov sleviv 3000 fl. Jindřichovi Vinklerovi z Heimfelda na Radnicích a Březině. Od tohoto zdědila statek ten choť jeho Lidmila Konstancie rozená z Bubna a z Litic.
Potomní majetníci zhusta ee střídali. Od hraběnky z Bubna přešel statek „Samlikau" 13. listopadu r. 1715 trhem na Vácslava Maximiliana Vidršpergára z Vidršperka a choť jeho Barboru rozenou Plotovnu z Konařin; o půl roku později (r. 1716) koupila statek Anna FrantiSka Barbora svobodná pani z Lanová. Tato se vdala později za Bedřicha Bohuslava Serina z Eichenau na Svojšicích, jemužto posledním pořízením (2. října r. 1733) Zavlekov odkázala. Bedřich prodal potom (r. 1738) zboží takto nabyté Petrovi Eusebiovi Radeckému z Radce (držiteli Tvoršovic, Třebnic, Hůrky a Záběhlic) a postoupil mu 14 tíní později (29. července) také druhého statku svého Svojšického. Radecký měl oboje statky jen 16 měsíctv a prodal je r. 1739 Vácslavovi Maryanoviz Petynku, c. k. radě, komornímu a dědičnému purkrabí na Linci v Tyrolích. Nový držitel spojil Zavlekov s panstvím Nalžovským.
TVRZE NA NALŽOVSKU.
NALŽOV.
[ ezi Klatovy a Horažďovicemi leží ves Nalžov (nyní Nalžovy) s pěkným zámkem, u něhož zemanská tvrz stávala. Zámek jest stavení čtverliranaté rohy svými, na nichž jsou výstupky na způsob bašt, do všech čtyř úhlů světa obrácené, jež zavírá^ dvůr též čtverhranatý. Zámek tento postaven jest v 17. století, a stará tvrz proměněna potom v dům pro úředníky. První nám známý držitel Kallova byl Jan a PabSme, jen£ tu r. 1380 sedčl. Roku 1385 byl již mrtev, zůstaví v vdovu Kačku, která téhož roku plat ve vsi Ojnicich pro bratří konventu HoražčTovskčho prodala.1) Synové jeho HrabiSe a Jan učinili roku 1397 dobrodiní klášteru Píseckému na záduši předků svých. Onen připomíná se ještě r. I4I9 a tento r. 1424. Jejich synové byli bezpochyby Jan Divůíek, Jan Olktndr, řečený Had, a Púta.*) Tento seděl r. 1434 také na Svojšíně (v jehož drženi byli r. I443 Petr a Mikuláš bratři z Nalžov) a připomíná se ještě r. 1465.') Roku 1473 byl i on i Protiva, Svojše a Burjan z Nalžov (snad synové jeho) mrtvi, a statek jich, tvrz a ves Nalžov a vsi Velenov a Zahrádka dostaly se dědictvím Svojfi z Vil-hartic a 1 Letov, jenž k němu statek Letovský připojil; ale poněvadž Nalzovští bez mužských dědiců vymreli, trvaly dlouhé spory u soudu dvorského, které se teprve roku 1486 skončily.*) Svojše vyzdvihl u Nalžova hory stříbrné a nemaje dědiců mužských odkázal statek Svůj Nalžovský pořízením r, 1533 zdělaným sestře své Nabce, manželu jejímu Oldřichovi Poutarovi z Michnic a sestře jeho Kateřině. Koku 1536 byl již mrtev.°) Kateřina odkázala r. 1539 spravedlnost svou synu svému Přibikovi z Chlumu, kterouž však Použárové později na sebe převedli.'] Oldřich zemřel r. 1545, ztstaviv čtyři syny (viz díl III. na str. 253], z nichž Jan, nejmladší, dostal za díl svůj zboží Nalžovské.   Ale tento zemřel již r. 1552, zůstaviv jedinkou
') DZ. 81. H 20, 479. H 29. *) Acta jud. arch. Svatnmářský. *) Archiv bibl. Pražské, stará kniha Vilhart. archiv č. III. 57. Také se připomíná r. 1433 Jan Hrabiše z Nalžov (Arch. Plzeň.). *) Lib. conf. arch. č. II. archiv bibl. Pražské.   ') DD. 16. f. 160, 17.
f. 165.   *) DZ. 2. E 23, reg. kom. soudu.   *) DZ. I. E 20.
dceru Annu z Michnic. Jménem jejím uvázali se bratří zemřelého v Nalžov, když však Anna dorostla a počet na nich žádala, povstaly z toho rozepře, až konečně bratří r. 1566 donuceni, aby Anně za to nedání počtů looo kop vyplatili.') Anna vdala se za Jana ze Vchynic, purkrabě hradu Karlštejna, jemuž r. 1576 zboží Nalžovské zapsala,3) ale poněvadž ho (t r. 159O) živobytím přečkala, ujala Nalžovy zase a prodala je roku 1591 Radslavovi ze Vchynic a na Teplici.*) Tento získal díl nějaký na Nalžovech se statkem Nepro-cllovskýmT kterýž k němu již nd drahně let nálpřp! a bezpochyby odtud pocházel, že n. Petr Zmrzlík byl ustanoven (r. 1533) za dědice po Oldřichovi Pouzárovi. Roku 1591 prodal Radslav se strýci svými tvrz, dvůr a ves Neprochovy, tvrz, dvůr a ves Nalíovy s městem horním nad Nalžovy, dvůr Sedlecko, vsi Velenovy, Zahrádku, Malý Bor, Černice, Hradešice, Letový, Mfřenice, Otěšíno, Ustáleč, Buršice, Mladice, Tužice, Týřovice, Velešice, Těchonice, Radiče, Žďáry a Nekvasový Karlovi Švihovskému s Ryiemberka na Horažďovicích.*) Karel zemřel již r. 1593. Statky jeho dědili podlé posledního jeho pořízeni strýci jeho Bedřich a Dipolt. KdyE pak se Uto r. 1594 rozdělili, dostaly se onomu Nalžovy a Neprochovy, a tomuto Horažďovice.5) Bedřich měl manželku Johanku, strýii svou, kteréž pustil svou polovici Přeštic, a odtud nastaly Přeštickým kruté časy, poněvadž je Johanka nezvyklými robotami obtěžovala. Bedřich byl laskavější na své poddané, při tom dobrý hospodář, tak že mu jmění a statků pozemských přibývalo. Byl také císařským radou a hejtmanem kraje Prachenského. Když začalo povstání, popleněn r. 1619 zámek Nalžovský sKrze vojsko uherské, a odneseno odtud zlata, stříbra a klenotů za 4000 fl. Několik služebníků, kteři zámku bránili, bylo zabito, pány pak stihla hrozná bouře na útěku v noci, koně se splašili v úvoze, a Bedřich tak byl ztlučen, že ho v nosítkách odnesli a do smrti kulhal. Pokuty za účastenství v povstání byl osvobozen a přikoupil r. 1623 Čejkov. Posledním pořízením r. 1Ó25 v listopadu
') DZ. jo. H 26, 58. L 9. 5) DZm. 234. G 2. ') DZ. 1084. J 30. *) DZ. 167. P 14. *) Viz program gymnasia Táborského roku 1892.
TVRZE NA NALŽOVSKU.
263
sepsaným odkázal statly své synům Petrovi Vokovi a Ferdinandu Vácslavovi ca rovné poíělení, a zemřel nedlouho potom. Zdali ještě byl živ r. 1628, když rtu vložen byl ve dsky statek Lažaay, není známo, ale pořízení jeha teprve r. 1655, dlouho po jeho smrti, ve dsky vloženo,') Synovi se o statky zděděné r. 1630 dělili. Starší dostal Přeštice a Přichovice, mladší zámek Kalžovy „v kvadrátu od kamene dobře vystavěn^*, dvůr Neprochovy s tvrzi starou spusťlou a vesnice k nim a k Ccjkovům náležité.'} Ferdinand Vácslav byl na své poddané nelaskiv a zejména utiskoval obyvatele Hot Nal-žcvských.") Zemřel 1. 1658 a pohřben v kostele Hradešickém Ze synů jeho Jaroslav Fhrian jediný plnoletosti dosáhl a po otci, mateři a manželce tlraliiiě statků pozemských zdědil, ale přes to uvázl tak ve dluzích, :e i po prodáni některých z nich í hlavni panství rodu, NalŽovy, pro rod uchovati se nemohlo. Když tedy Jaroslav r. 1716 zemře], zastaviv z druhého manželství jediného syna Vácslava, shěhli se velitelé a způsobili, že jim bylo panství Nal-žovské odhádáno (r. 17:8). Dvě léta potom zemřel poslední pán Švihovský, maje věku svého teprve 22 let.1) Nalžovy dostaly se v drženi hrabat a Petynku, od kterých je koupil r. 1769 František hrabě Taaffe, c, k. nejvySí, jehož potomkům dosud náležejí. Nynějším držitelem jest Edvard hrabě Taaffe (nar. r. 1833), předseda C. k ministerstva pro království a země v říšské radě zastoupené.
NEPROCHOV.
\ everovýchodně nd Nalžov jest ves staročesky Neprochov, nyní Keprachov řečená, ve kteréž při dvoře poplužnim tvrz bývala. Nejstarš nám známý držitel tě vsi jest Bottěch fl Neprochov {roku 1364). Později následoval po nřm MikuláS t Lipna, jenž r. 139I na tvrzi zdejší Bětce, manželce své, věnoval, ale okolo r. Ijg5 zemřel. Jest to bezpochyby týž jako Mikeš podrychtář Novomestský v Praze, po němž zboží jeho Ne-prochov, Radětice a Týřovice spadly roku 1404 na krále.8) Okolo r. 1411 drželi Neprochov zemane Racek a Přibik, a Oldřich odtudž opověděl r. 1420 městům Pražským.") Potomci jednoho z nich nazývali se potom Štmeltnskými 1 Neprochov, ale není známo, jak dlouho Neprochov držei.T) Rotu 1508 nazývá se Petr Zmrilík se SvofHna pánem na Neprochovech, ale vlastně patřily manželce jeho Anně z Obytec, která si r. 1543 tvrz, dvůr a ves Neprochovy, tvrz pustou Těchonice, dvůr a ves, vsi Týrovice, Tužíce, Kbel, Malinec a Předbořice necelé v obnovené dsky zemské vložila.') Roku 1544 přikoupil Petr k tomu Ústáleč, Buršice, Mladice a čásf Tužic s rybníkem Hradcem.*) Peti zemřel r. 1553, a následoval po něm syn jeho Zdenek^ jenž tu s mateři hospodaří], ěasté spory maje se sousedy. Zdeněk zemře] r. I55& a pohřben jest vedle otce svého v kostele Těcbonském, kdež posud náhrobky jich otřené lze viděti.,n) V Neprochovy uvázaly se ny]j, poněvadž mužských dědiců nebylo, Kateřina, VorSila a Barbara panny Zrarzlíkovny (bud dcery Zdeňkovy nebo Petrovy, tuším proto, že ještě vybyty nebyly). Neprochov ujata potom Barbora, jež zenřela r. I578, odkázavši na smrtelném loži Neprochov manželu svÉmu Jiříkovi HasiSteinskému g Lobkovic.*') Tento oženil se po drurjé s Hedvikou z Hatemburka, jíž také před smrtí svou r. 1590) statek Neprochovský a di] svůj tvrze Nalžcvské odkázal.'9) Ale již v roce po smrti jeho spojeny jsou Neprochovy s panstvím Nalžovským. V 17. století spustla zdejší tvrz a dlouho stály holé její zdi, až pal na počátku ifi- stol. z nich sýpka udělána.I3)
') DZ. 261. D 29. ') DZ. 309. 1 8. 3) Viz obšírné vypravováni v dotčeném programu ca str. 28—31. *) DZ. 158. D 16. Viz dotčený program na str. 31—32. ') Archiv Svatomářský, DD. 14. f. 105, 115, rel. rab. [, 54I, *) Lib. erect. VIII. f. 143, archiv ě. IV. 378. ') Archiv Hradecký. s) DZ. 250. E 19. *) DZ. 5. G 23. '") Paro. arch. IX. 949. ") DZ. 20. B 14. ") DZ. 25 F 4.    ,J) DZ. 158. G 7.
TĚCHONICE.
C> edaleko Neprochov leží ves kostelní Těchonice, při níž se j-jLr )     místo bývalé tvrze na ostrohu skalnatém spatřuje. Z vladyk, ff   L     kteří se po Těchonicích psali, nej starší nám známý jest 'L")      Zdislav r 1331.   Roku 1365  seděli na tvrzi zdejší tři bratří, Domin, čil a Polin, podávajíce faráře ke kostelu zdejšímu.1)   Bratr jich Petr Nlmec prodal r. 1391 nějaké dědiny klášteru Nepomuckému a měl do r. 1400 spory s farářem Myslovským, poněvadž tento povinnosti své dosti učiniri a mše svaté v kostele Těchonském sloužiti nechtěl.   Čič pnstiv se do sprostých loupeží jest jat a v Budějovicích sfat. Petr, DomÍD a Počin žili ještě r. 1402.") Petr Smysl t Tlckonic opověděl r. 1420 městům Pražským; asi v ty doby obdržel nějaký plat od kláštera Nepomuckého.3) Bezpochyby se odtud psal UřeS s Tichonic, jenž r. 1452 obci Chebské opověděl.4) V 1. 1474—1480 seděl tu Litmlr a Obytec. Onoho roku koupil dědiny v Borku, tohoto daroval čásf vsi Tužic k farnímu kostelu sv. Filipa a Jakuba v Těchonicích.8) Jeho nástupcové nabyvše Neprochov přestěhovali se sem, a tvrz Těchonská opuštěna; proto se tu připomíná r. 1543 tvrz pustá.
ČEJKOV.
edaleko Nalžov na tu stranu k Sušici leží ves Cejkov (nyní JJX obyčejně Čejkovy), v starších dobách též Cejkovice zvan á Na jihovýchodní straně dvora poplužného spatřuje se tvr-ziště, totiž kopec 5 příkopy a zbytky hradeb. První nám známý držitel této tvrze byl Vyntiř, jenž se r, 1354 jako rozsudí mezi Vilémem z Landšteina a Jindřichem z Hradce připomíná a ještě r. 1377 žil-') Potomky jeho byli Vyntiřové z Vlčkovic a Ojiřové z Čejkov. Z těchto první Oflř z Čejkov (vlastně a Vítkovic řečený) připomíná se od r. 1402, byl r. 1415 purkrabí na Hrádku u Sušice, držel ještě r. 1419 čásť Čejkov a vyskytuje se ještě r. I426 jako rukojmí v příměří mezi Oldřichem z Rožemberka a stranou Táborskou/) S ním držel druhou část vesnice Jan a BíSin, jenž se vyskytuje roku I417 také jako pán na Svojšicich a potom plat v Radkovicich koupil.") Po těchto dvou rodinách dostal se v držení Čejkov jiný rod vladycký, který měl takový erb jako Švihovšti z RyŽeroberka. Předek jich známý byl Vilém a čejkov, jenž obdržel r. I463 plat na klášteře Chotěšovském a r. I465 jej zase prodal. Žil ještě r. 1505.") Nedlouho potom přikoupeno zboží Čejkovské ke bradu Rábí. Teprve r. 1538 prodal Břetislav 1 Ryiemberka tvrz Čejkovy, dvůr poplužný a městečko a ves Zamysliěky do pěti let KryStofovi Kalinovi 1 Kalina, ale po těch letech mu zboží to dědičně odprodal.10) Kryštof zemřel nedlouho před r. 1565, odprodav ze jmění svého vsi Břetetice a Lešišov a zůstaviv syny Vojtěcha a Jana, kteří r. 1568 díl statku Hrádku přikoupili.'1) Jak se zdá, měl Jan Čejkov a onen Krutěnice, a když Vojtěch zemřel, prodal Jan Krutěnice jako porucnilc sirotkův. Vojtěchovi synové Adam a Kryltof přikoupili ostatek Hrádku; když pak Kryštof r. 1597 dne 12. srpna zabit hromem na loži svém, ujal Adam Hrádek a pustil Čejkov Jiříkovi, bratru svému. Tento odprodal t. r604 ze svého jmění kostel sv. Mauřice ve vsi Rejskem.13) Ač nebyl ani obviněn, ani odsouzen, přece statek jeho Čejkov již r. 1619 k ruce cisařově ujatý a jemu Račínovi opět r. ]62I k užívání postoupený, r. 1623 zabrán jest a prodán Bedřichovi Švihovskému n Ryiemberka, jenž jej připojil k panství Nalžovskému. '*)   Tvrz a městečko zahynuly
') Reg. III. 721, lib. conf. ') Rel. tab. I. 535, lib. erect. XIII. a. 98, acta jud. poprav, kniha. ') Archiv č. IV. 379, stará kniha Plzenská. *) Arch. Chebský. *) Rel. tab. n. 367, 383, 425, archiv č. V. 527, ") Archiv Hradecký, archiv kapit. ') Rel. tab. II. 196, stará kniha Vilhartícká. ') DD. 2, str. 36, lib. conf. *) Arch. bihl. Praž. archiv i. VI. 316. '*) DZ. 41. D 7. ") DZ. 15. K 6. ") DZ. 132. L 14.    lJ) Bílek, děje konf.
35*
264
TVRZE NA NALŽOVSKU.
za války třicetileté. Roka 1718 di se o tvrzi, že jest shořelá, zdi a korniuy stoji, ale beze střechy; v tvrzi byl ještě dobry suchý sklep a sklepy podzemní',')
KRUTĚNICE.
Ve vsi Krulřnicích (jižně od Nalžov) jeSte r. 1575 tvrze nebyl n a teprve potom postaveno tu prosté obydli, jemuž se říkalo r. 1650 tvrz.   Z té příčiny se tu širší zmínka pomiue.
TEDRAŽICE.
t
es Tedražice leži při silnici z Nalžov do Sušice. Posud tu JjP stojí bývalý zámek nebo byt panský, který byl nedlouho před r. 1718 z gruntu nově postaven ") Před tím tu byla tvrz, která teprve v 1 5. století postavena byla. Neboť před tím patřily Tedražice i s kostelem na Zdouni, u něhož předkové pánů z Vilhartic seděli, ke hradu Vilhartickému.*] Dipolt 2 Rylemherka prodal Tedražice ves i s kostelem na Zdouni Janovi Mutrplosovi, jenž jsa protonotářem kanceláře královské uadán jest listem erbovním a psal se a Tedraiic. Týž přijal k erbu sestřence své Jana a Petra Markolty, kteří se potom tak psali jako on, a postavil v Tedraíicicb navou tvrz, Roku 1491 zapsal týž statek dotčeným Sestřencům svým a Janovi Joštovi z Lestkov, ale oni no jej sami podrželi. Roku I498 ještě Jan žil, ale r. 1505, tuŠim, bvl již mrtev.1) Petr seděl potom v Sušici a držel kromě toho vesnice v okolí Kostelce nad Labem, jež r. 1507 prodal. Zemřel prý r. 1520 a pochován jest v kostele Zdounském.6) Synové jeho Vácslav, Brykci a Divil již r, 1507 se vedle otce svého připomínají, ale teprve r. 1535 se rozdělili, tak že mel Diviš hnrejŠi díl vsi Tedražic. Když pak Vácslav zemřel, učiněna r. 1541 mezi ostatními smlouva taková, že mři Diviš bratru staršímu jednu (svou) dílčí ceduli navrátiti a druhou sobě nechati, řeka měla se na dva díly rozdělili a ty cedule dílčí o Tedražice, které byly na papíre, měly se na pergamen s visutými pečermi^ přepsali. To vše Diviš neučinil a proto povstala mezi nimi pře.8) Anna z Tedražic zapsala pak polovici svou tvrze Tedražic Brykcimu, kdyby měla zemřiti, což se teprve asi r. 1560 stalo.1) Když se tedy synové Divišovi Adam, Jiřík, Petr, Jakub a Klitnenť) o statek otcovský dělili, byly díly jich z polovice statku jen nepatrné. Tak na př. mál každý desátý díl podací kostelního, a tri bratři měli po třetině druhé po. lovíce velikého rybníka. K tomu ke všemu se díly také třem sestrám jich vykázaly. Díl na tvrzi měl Petr, jenž jej prodal r. 1553 i s dvěma kusy dědin Janovi 1 Dlouhěvsi na Zavlekovl, jenž také některé jiné díly na sebe převedl,*) a také dotčené druhé polovice r. 1557 od Brykcíhn dosáhl. "") Týž Jan prodal pak r. 1570 tvrz, dvůr a ves Tedražice, ves Lhotku a podací na Zdouni Petrovi Novohradskému t Kolovrat, ale po roce statek prodán, a koupil jej Volf Gothart Pergldr s Perglasu.") Týž držel Tedražice k Vilharticům a staral se o obnoveni a okrášleni kostela Zdonnského. Asi r. 1597 odevzdal a r. 1601 prodal statek Tedrafcický Manda léně Pŕ.rgldrovéa Janovic.'1) Když císařští r. 1620 do Cech vrazili, vzal Don Baltazar de Marradas statek Tedražický mocně k ruce pluku svého a potom postoupen kapitánovi Maxmiliánovi Pechlárovi, ale poněvadž Mandaléoa r. 1623 nevinu svou dokázala, zase jí Tedražice navráceny.'*) Dcera její Mandaléna Kryztlda a Perglasu provdala se za Jana Jindřicha Janovského z Janovic, jehož přečkala živobytím a odkázala posledním pořízením (r. 1M39) nedlouho před svou smrtí zdělaným statek Te-
') DZ. 158. H 8. *) DZ. 158. G 25. J) Archiv č. IL 324. ') DZ. 84. H 1, archív č. VI. 318, 573. ') Gabriel, děje Sušice 239, 261, ') DZ. 43. E 25, reg. kom. soudu. ') DZm. 227. B 7. ") Výslovně se nenazývají tak. •) DZ. 10. H 20, J 28, 12. A 1, A 15. '■) DZ. 54. D 18. ") T>Z. 17. A 26, 60. B 22. '*) Reg. kom. soudu. DZ. 181. E 4.    '*) Bílek, děje konf.
dražíce Jiřímu Gothartovi 3 Oldřichovi Vilémovi Janovským synům svým polovici a Evě dceři své druhou polovici.1) K rozděleni této pozůstalosti přišlo r. If>55.
Eva, vdaná za Jana Viléma Chauovského z Dlouhěvsi, obdržela na tvrzi několik světnic a sklepů, jiné příslušenství ve dvoře a polovici statků. Díl ten skrze pány k tomu zřízené ihned prodán Alénl EliSce Varlýckové 1 ModliSiovic.1) Když tatn r. 1670 zemřela, uvázali se v tento díl Tedražic, druhý řečený, synové její Vilém, Jaroslav Kunata a Jan Ctihor.1) Jaroslav skoupil statek <r 1675), ale nedoplatil, pročež prodán r. 1678 zase bratru jeho Ctiborovi/) Tento zemřel r. 16E1, a díl tento dostal se pěti syuům jeho. Poněvadž však statek ten nad míru zadlužen byl, prodala jej vdova Sibylla Bubnová z Cachrova Isabelle Emilii Švikovské rozené ze Sáhnu a 8 Neuhurka nad lnem a na Nalžovech.5)
Díl první řečený držel později po smrti mladšího bratra Jiří Gothart, na rozumu uedostatečný, sám, pro dluhy však prodán jest r. 1663 Volfovi Adamovi Perglárevi s Perglasu na Němčicich, ale i ten nemohl se z dluhů vypravili, pročež statek jeho do odhadu přišel. Petrovi Jiřímu ze Vchynic bylo r. 1668 za 3351 kop statku odhádáno, ale týž prodal právo své nedlouho potom Janovi Karlovi Jeíovskému a Lub.1) Tento pak obdržev směnou Štěchovice postoupil r. 1687 dotčeného dílu Isabelle Emilii Švihovské.') Jiuou čásí tohoto prvního dílu, tatiž dva dvory a půl mlýna v Tedražicích, měli od r. 1668 dva páni a naposled jBn Kryštof Koc z Dobrše, jenž jej postoupil r. 1690 také Isabelle směnou za Iři dvory ve vsi Lhotce.") Isabella dala r. 1691 kostel na Zdouni sklenouti a asi tak zřiditi, jak se dnes očím našim jeví. Po smrti Isabellině zdědil Tedražice syn její Frantilei Antonín Svihovský s Ryiemberka, když však se tento na cesty do cizích zemí vydal a tu zemřel, dědil po něm otec jeho Jaroslav, jenž Tedražice k panství Nalžovskému připojil.*)
KOLINEC.
ihozápadně od Nalžov a jižně od Planíce jest městečko Kolinec (prvotně Kolín menši), jež, soudic podlé staré pečeti městské, patřívalo královně a pak jako manství královské páuům z Vilhartic se dostávši, drženo bylo ke hradu Vil-hartickému. Teprve v 1. 1506—1507 bylo skrze krále Vladislava z manství propuštěno a Zdeňkovi Lvovi z Rožraitála k dědictví odevzdáno.>d) Když po r, 1541 panství Vilhartické mezi věřitele pana Lva rozebráno bylo, dostal Vácslav Vyntiřz Vítkovic městečko Kolinec k užíváni (asi r. 1549). a ač tu vládl jako pán, přece držel panství Vilhartické společně s jinými věřiteli a rukojmími.") Koku 1565 bylo rozdělení téhož panství dokonáno, a Vácslav obdržel za díl městečko Kolinec a vsi Mokrosuky a Lešišovy.") Za obydlí vyzdvihl si tu Vácslav novon tvrz, totiž tu čásť nynějšího zámku, která má na straně vnitřní sloupovou chodbu. Roku 1566 zapsal manželce své Anně z Chlistova mlýn dolejší a ke špitálu Kolineckému a škole tudíž daroval v letech 1566—1579 dědinu na Obořicí a les Jivinu.1') Vsi Břetetice a Mokrosuky odprodal v 1.1577 až 1579 a zemřel r. 1S80.1*) Synové jeho Jan, Marci a Jindřich rozdělili se r. 1584. Vězení řečené kabát, podací a některé jiné věci zůstaly ve společnosti. Kromě části městečka dostal Jan na tvrzi pokoje, kde otec bytnost' míval, totiž velkou světnici hořejší, pavlače pod ni, sýpky nad ni, kuchyní, komoru, světnice některé a sklepy. Jindřich dostal ostatek tvrze, totiž světnici prostředni malou, slove výstupek, sklepy, komory, světnice a pivnici a světnici
') DZ. 147. B 11. l) DZ. 70. C 26, 310. L 18. *) DZ. 115. B 21. 4) DZ. 391. O 18, 393. P 20. «) DZ. 399. F 24. "> DZ. 317. F 27, 399. F 20 ') DZ. 399. L 25. *) DZ. 401. C I. ») DZ. 117. H 23—24. Břežau v seznamu listův archivu Třeboň. ") Stará kniha Kolinecká na c. k. grunt, úřadě Planickém, DZ, 10. F 24. ") DZ. 57. L II.   ,J) Stará kniha.   ") DZ. 19. N 26, 20. H 22.
TVRZE NA NALŽOVSKU.
265
starou, slove Ratejna. Mareš konečné dostal mlýn řečený Puchverk s čistí mestečka.')
Jindřich převedl na sebe díl Maršův (r. 1587), který pak držel jen dům na rynku a dobře hospodařil.   Roku 1587 tři poddané své v Konině sundal z jich dvorů, dal jim chalupy v Kolinci a sám si udělal v Konině dvůr.1) Roku 1600 stal se kancléřem pana Petra Voka z Rožemherka a zemře] náhle r. 1604 dne 11. prosince, když stroji] krtiny vnučce své.*)   Ziskav do r. 1598 díl Janův vyprosil Kolineckým roku 1601 potvrzeni Irhův a přidání druhého trhu výročního.') Syn jeho Vdcslav prodal r. 1610 všechno, co se na jeho díl dostalo, totiž tvrz, dvůr a městečko Kolinec, ves Kemanice a dil svůj   na  Horách  stříbrných  Vilhartických   Mandaléně Perglárově 1 Janovic  na Tedražicich.')   Od té doby  měl  Kolinec společné osudy s Tedražicemi až do r. 1623. Později stal se pánem na Kolinci Jaroslav Jáchym hrabě 1 DolrSe. Týž zemře] r. 1656, a po smrti synů  jeho   děleny   statky jeho (r. 1666*) mezi vdovu A dvě dcery. Při tom dostala Kateřina Eleonora % Klenového, vdova, zase provdaná Karlova  ae Svarová tvrz Kolinec  před  tím pohořelou a spnstlou, ale nyní znovu stavěnou od kamene s městečkem, vsi Stři-těž, Podolí, Horákov a dvůr Bu-kovský.')  Později v dal a se pani tato po třetí za Aíaximiliana Rudolfa hraběte z GutSteina, jenž se stal skrze ni pánem na Kolinci. Od něho koupil Kolinec Karel Fruvem  * Podolí,  jenž zemřel r. 1693, zastaviv tři syny a dvě dcery. Hned po jeho smrti prodali synové Kolinec a Ujčin, a koupit jej r. 1695   Guida Tertmi hrabě de Sissa, c. k. nejvyšši a velitel Hanoverského pluku kyrysníků.7)   Tento  přikoupil Vlč-kovice a zemřel r. 1699, zůstaviv statky své v Čechách a ve Vlaších strýci svému Jkfariovi.*) V držení této rodiny zůstal Kolinec až do sklonku 18. století.   Roku 1838 Zámek koupil jej Ludvík hrabě Taaffe, a nyní drží se k Nalžovfim.
UJČÍN.
Nedaleko Kolince jest ves v dřívějších dobách Ujčin (od osobního jména Ujka), nyní Oučin řečená. Tvrz tu bývala od starodávna, ale splynula v novějších dobách se stavením dvora poplužního. Roku I379 patřil Ujčin nějakému Častoslavovi. Roku 1383 odumřel tu po Bětce panně dvůr, na nějž se táhl Zdata, farář Vilhartický.*) Týž směnil r. 1385 role fary své u Tajanova s OnSem z Ujlina za role jeho mezi Tajanovem a Ujčinem.'*) Ke konci 15. století držel „zboží Ujčino" VýSek t Obytec, jenž je odkázal roku 14.83 strýcům svým Albrechtovi a Bohuslavovi, aby je drželi dotud, dokud by Vdcslav 1 Obytec, bratran Vyškov, let nedošel.") Když se r. 1516 bratři z Vlčkovic o zboží své otcovské dělili, dostal Vilém Vyntiř s Vlčkovic tvrz, dvůr a ves Oučín, v Brodě tři dvory kmeci, v Ta-
') DZ. 66. O 11, 68. L 27, 167. G 11. ') DZm. 7. O 17, Lumír r, 1854, str. 523. *) Břežanův Petr Vok 188, 206, 209. «) Reg. král. ve Vídni. ') DZ. 183. J 18. *) DZ. 73 P I. ') DZ. 403. O 29, 479. E 2. *) DZ. 118. C 9. ») Berně kraje Plzeň. 15, DD. 13. f. 85.    '") Borový, lib erect. U. 219.   ") Arch. kapitulní.
Janově panství na dvou člověčích. Nástupce jeho Vácslav Vyntiř byl bezpochyby synem jeho. Zemřel r. 1 §40 a ve statek Ujčínský uvázala se sestra jeho JLfar/dna.1) Tato vdána jsouc za Burjana Svatoslava z Úloha, napřed tomuto Ujčin odkázala,1) když však týž asi r. 1557 zemřel, zapsala r. 1573 Ujčin druhému manželu svému Vdcslavovi Tmijovi Sedltanskému a Plechová. Tento oženil se po její smrti s Anežkou z Rotnfeldu, již r. 1582 na statku Ujčínském věnoval, ale zemřel téhož roku nebo r. 1583 náhle. Vdova ustanovena byvši za poručnici sirotkaa) přečkala jej a zdědivši Ujčíri prodala jej před r. 1589 Vácslavovi Hůfkovi 1 Robčic") Když pak tento r. ]6ol zemřel, zůstaviv vdovu a dva syny nezletilé, prodán jest Ujčin r. 1606 a koupil jej Jan Viktoryn s Žeberka a na Ulote. Po tomto drželi Ujčin bratři Jan Šebestián a Jindřich (snad synové jeho), z nichž tento dostal statek za svůj dil.5)   Týž prodal r. 1626
tvrz, dvůr a ves Oučino, ves Konino, v Borikovech krčmu a díl na Horách Matky boží sněžné Anně Malevické 1 Výšková a na HradiSti, po nižto následoval syn její Adolf Florián Lehomský 1 Malevic. Od tohoto koupila Ujčin r. 1654 Dorota Kateřina Chřepiciá s HyrSperka, ale prodala jej zase r. 1662 Lidmile Kateřině t Vrtby rozené Vitanovské.6) Později měl Ujčin Jan Vilém Renn t Rennu, a ten jej prodal r 1693 Karlovi Fruveinovi ■ Podolí a na Kolinci, ale pro smrf jeho smlouva trhová o týž statek teprve r. 1695 zdělána.7)
VLČKOVICE.
Nedaleko Kolince k severu jest ves Vlčkovice, někdy sídlo zemanské a původiště Vyntlřů. g Vlčkovic. Níni jisto, zdali k jich rodu patři Vilém 1 Vlčkovic. Tento vyprosil si od paní Johanky ze Šternberka pannu její, jménem Žofku, dceru Vitmarovu z Újezda za manželku, ač ještě dospělá nebyla. Johanka připo-věděla, Žofka moci přitažena k oltáři a tam s Vilémem oddána. Ale že se zatvrdila v srdcí svém, zavřena byla na nějakém hradě, z něhož nprchla. O tu věc byly nemalé soudy nejen u duchovního práva v Praze, nýbrž i v Římě u papeže, který ustanovil k vyšetřeni té věci (r. 1373) biskupa Pasovského. Vilém žil ještě r. 1382.") Roku 1402 připomínají se dva z rodu Vyntířů, totiž Ojíř z Čejkov, odjinud s Vlčkovic řečený, a Mare! t Vlčkovic.*) Mareš jest bezpochyby týž, kterýž ještě r. I447 žil. Synem anebo vnukem jeho byl Vyntiř, který se připomíná od r. I477 často a od r, 1479 jako pán na Jindřichovicieh až do r. 1505.1") Synové jeho se r. 1516 dělili. Vilém nejstarší dostal Ujčin, Mareš, druhý syn, a Beneš, nejmladší z bratři dostali po polovici Jindřichovic a Jan dostal tvrz, dvůr a ves Vlčkovice s dílem hory Ujčinské Později nacházíme v držení Vlčkovic Vácslava Vyntiře « Vlčkovic,
Nalžovský
') DZ. 2. L 9, 6. E 16, 25a G 10, reg. komorního soudu. *) DZm. 226. K 9. ') DZ. 17. ť 22, 21. K 5, P 8. 4) DZ, 1084. Q 19, titulář r. 1589. ') DZ. 130. L 5, 180. K 6. ') DZ. igj. F 17, 311. C 5, 314. B I. ') DZ 403. O 25. •) Reg. Vatikán. DD. 13. f 83, 120. *) Rel. tab. II. 196. Viz i archiv £. II. 468. '") Rel. tab. IL, 212, 446, arch. č. VI. 316, stará kniha Vilhartická.
266
Č ACH ROV TVRZ.
a ten prodal r. 1543 tvrz, dvůr a ves celou Vlčkovice BurJanovi Bofikovskému a Kolt>mberka,'] jenž zemřel před r. 1551, zůstaviv dcery VorŽilu a Afarjanu. Když se tyto roku 1551 dělily, dostala onano tvrz, dvůr a cisť vsi, tato ostatek Vlčkovic. Na Vlčkoviclch se sestry dobře nesrovnávaly, nehoťr. 1555 nadala Marjana VoHSile, že jest lotryně lotrynská a lhářka přesvědčená.9) Vcršila vdána byla za Jana Radkcvce z Radkovic, s nimž něco dědin okolních přikoupila. Ovdověvši vstoupila po druhé do manželství a zemřela neznámého nám řasu Kdo se stal nástupcem jejím na tvrzi, není nám známo; bezpocřyby to byl Jan KryStof Peruklé g Šenraitu, jemuž se r. 158E rybnik ve Vlčkovicích strhl. Týž sedel ještě r. 1594 n!> Vlčkovicích.3) I pončm nejsou držitelé této polovice dobře známi. Na počátku válek náboženských držel tvrz Vlčkovice s dvorem a celou ves (tedy oba díly) Vácslav Raíín t Račina, jenž se velice
zadlužil, pročež po smrti jeho statek jeho prodán (r. 1630). Koupil jej Zdenlk Vůjslav 2 BraniSova, jehož dcera Sibylla Dorota prodala jej r. 1636 Judytt Lidmil t e Vrtby ro7ená a Kokořova.*) V drženi rodu Vrtbovského ř) zůstaly Vlčkovice až do r. 1671, kdež se dostaly trhem Lidmile Polyxeně" Soyerové rozené Doudlebské. Držel je pak od roku 167G dědic její yirl František a Doudleb,*] ale dostaly se později Ferdinandovi Augustinovi Soyerovi, měštěnínu Starého města Pražského. Za něho byl statek zadlužen, a tvrz sice od kamene vystavěna, ale na díle šindelem a na díle došky krytá v chatrném stavu, tak že se jen v prízemí bydleti mohlo, a prvnf poschodí docela bylo pusté. Statek ten odhádán r. 1695 dědicům po Karlovi Fru-vetnovi b FcdolĽ1) Z těchto dědicův ujal Vlčkovice r. 1696 Vácslav Fruvem s Podali, ale prodal je r. 1698 Guidovi hraběti Terti, jenž je připojil ke zboží Kolioeckému.')
CACHROV TVRZ.
ižně od Klatov ve vsi Čachrově nachází se zámek r. 1740 postavený, za nímž stojí stará véžovatá tvrz v sýpku proměněná. Před časy bývaly tu také příkopy, které vodou napuštěny byly.
Čachrov jest původiště rodiny Konických z Čachrova, kteří nosili na štítě svém pruh shora dolů položený a tak po Kanicích se psali. Předek jich Vilém z Čachrova vyskytuje se v 1. 1362—1364 jako pán podací kostela Čachrovského, od r. 1378 také jako pán na Kristině. Roku 1379 držel v Plzeňsku Přeskovice (bezpochyby díl Vřeskovic), Břízu, Jeseň, Němčíce, Radim, Čachrov a Kristín, a žil snad ještě r. 1392. •) Ze synů jeho byl Petr od r. 1372 řeholníkem a kustodem kláštera Strahovského, jehož opatem byl v 1. 1408—14té.,0) Jiný syn, jménem Racek, seděl na Dešenicich, ale zemřel záhy zůstaviv syna Viléma. Jiný syn, Jenec, nejmladší, jak se zdá, seděl r. 1404 na Netřebu a v 1. 1408—141i byl pánem na Střeziměři a Kristině. K roku 1412 jest zapsáno o něm, ie prodal kapitule Pražské Čachrov, ale má se to bezpochyby rozuměti na ves Cháchov.1') Dotčený Vilém i Čachrova, syn Rackův, připomíná se v 1. 1401—1414, kde již let svých měl, jako držitel Čachrova, a v soukromých zápisech až do r. 1419, ač lze za to míti, že rok ten zajisté dlouho přečkal.15) Roku 1446 připomíná se Vilém z Čachrova seděním tudíž, a jim zavírá se starší řada držitelů, kteří na tvrzi Čachrovské seděli.,3)
V 15. století přikoupen jest Čachrov k panství Vilhartickému, po čemž tvrz zdejší spustla a osazena jest od vrchnosti člověkem robotným, který odtud platil. Když pak po r. 1541 panství Vilhartické skrze věřitele pana Lva uchváceno bylo, dostal Jan Rendl z Úšavy jako díl svůj dvůr a ves Nemílkov, tvrz starou a ves Čachrov, vsi Jesení, Chřepice, Němčíce, Kůzí, Dehtíno, Přestanice, Sobíkovo, Zámysle, Zvíkovo, Rovnou, Javoří, Tešovo, Mochovo, Bosovo, Radostice, Milinovy, Hlavňovice, Radvanice, Bystrý, Častonice, Čeletice, Jarkovice, Zahrádku, Kunkovice, Braničkovy, Dobřemilice a Předvojovice napřed jako zástavní zboží a po konečném rozdělení jako díl dědičný ") V dílčích cedulích vynechána ves Březí, která také k Čachrovu patřila, a okolo r. 1560 povstala na tomto zboží vesnice Nový svět. Jan zemřel r. 1566, **) a sestry jeho Kateřina Počepická, Polyxena Dvorecká a líalda Bohuchvalova prodaly dotčené zboží Janovi Bohuchvclovi z Hrádku, jenž ihned 11 vzdálenějších vesnic odprodal a na zbytku dotčené Ižaldě, manželce své, věnoval.ie) Jan zemřel r. 1595 dne 14. února a pohřben v chrámu Vilhartickém. „Byl pán laskavý a pravý otec kněžský; všecko dobré jim činíval, za kbelec ječmene vždycky pivo bílé vystavoval," dí o něm vrstevník. Zůstalo po něm pět synů. Jeden z; nich, Jiří, zemřel již r. 1597, poněvadž rád pálené pil a tím sobě na zdraví uškodil.,7) Ostatní synové se rozdělili asi v ten čas. Viktoryn dostal Čachrov, kdež postavil při staré tvrzi nové obydlí, Vilém dostali Březí a Bradný, Jindřich a Mikuláš snad dostali
ll DZ. 6, E 16, 42. C 22. ") DZ. 49. H 19, reg. kom. soudu. *) Lumír r. 1854 str. 524, reg. kom. soudu. *) DZ. 297. Q 28, 390. M 21. *) Zejména od r. 1662 Lidmily Kateřiny (DZ. 390. N 10). *) DZ. 116. A 14, 392. R 17. ') DZ. 33. E 9. *) DZ. 404. E 30, 405. H 17. ") Berná na str. 15, acta jud. lib. conf. DD. 14. f. 153. '•) Tomek, Děje Prahy V. 204. ") Lib. conf. archiv č. VI. 457, rel. tab. II. Sg, 86, 87. ") Lib. conf archiv říš. Mnichov, archiv č. VI, 457. '*) DD. 61, str. 344, *') DZ, 54. G 26, 57. L 6. ") DZ, 15. M 9.   '*) DZ. 16. G 29, 18. H 12.   ") Lumír r. 1854 na str. 547.
TVRZE V OKOL! ČACHROVA.
267
Nemílkov.l) Týž Viktoryn prodal r. 1612 Kateřině ze Slavic, manželce své, tvrz starou na Cachrově, přj téže tvrzi staveni nové, dvůr poplužný a městys s podacím sv. Vácslava v Cachrově a sv. Víta na vršku blíž Čachrova, ves celou Jeseni a spravedlnost ve vsi slove „Na onom světě" v šenku piv na krčmě. *) Následující změny nejsou dostatečně známy. Jisto jest, že drželi Čachrov a Březí r. 1620 bratří Vilém Protiva a Vdcslav Markvart So/manové 2 Hemrlesu, z nichž onen dostal na díl Březí a tento Čachrov. Oba zavřeli se tehda v Sušici, ale při dobyti téhož města od císaře obdrželi pardon. Vilém odsouzen potom r. 1623 třetiny statku svého Březl, kterýž jest odevzdán Bohuslavovi Jiřímu z Kolovrat, ale Vilém odvolav se na odpuštění císařské, při statku svém jest zůstaven. Bratr jeho Vácslav prodal statek Čachrov primasovi Sušickému a ujel pro náboženství ze země; trh tento proto ve dsky zemské nevešel, a Čachrov odevzdán Vilémovi.8) Tento zemřel roku 1Ď64, odkázav oba statky Čachrov a Březí Janovi Bedřichovi So/manovi a bratřím jeho Jiříkovi Bohuslavovi a Alexandrovi Mikuláši. *) Jiřík ujal později statek ten s manželkou svou Alžbětou Rozinou z Malovic, a oba jej prodali r. 1685 Františkovi Mikuláši hraběti 2 Morzina. Od tohoto nabyl Čachrova a Březí Adam Humprecht Fortunat Koc z Dobrše {r. 1692) směnou za Měcholupy, ale vyměnil si je r. 1695 za statek Tažovice. Nový pán Eusebius Khuen z Belassy poroučel tu jen několik neděl a odevzdal Čachrov potom Jakubovi Ferdinandovi, bratru svému.*) V 18. století seděli tu napřed Fruveinové z Podolí, kteří okolo r. 1740 nynější zámek postavili, a po nich drahně let staročeský rod Horů z Ocelovic. *)   Pak následoval po dlouhá léta rod Kordíkův a od r. 1801 spořitelna Mostecká.
TVRZE V OKOLÍ ČACHROVA.
BŘEZÍ.
Nedaleko Čachrova leží ves Březí, v níž zbyl posud zámeček nebo stará tvrz, která teprve v našem století zase obnovena byla; před 100 lety byla tak spustli, íe se pokládala za zříceninu. Tvrz
') DZ. 129. H 26, L 21, 131. C 16. 5) DZ. 187. G 30. ') Bílek, děje konf. <) DZ. 113. N 25. ') DZ. 403. J 2g, K 4, 405. A 1.   *} Viz Sommerovu topografii.
tato povstala teprve na konci 16. století. Ves Březí totiž od r. 1379 až do roku 1595 zůstávala při statku Čachrovském, a teprve potom dostala se za díl Vilémovi Bohuchvalovi í Hrádku, jenž tu tvrz postavil. Týž Vilém prodal r. 1600 statek Březský Adamovi Sof-manovit Hemrlesu a na mlýně Lomeckém,1) od jehož potomků připojen jest ke zbožf Čachrovskému, jak již vypravováno.
') DZ. I29. H 26.
z68
TVRZE V OKOLÍ ČACHROVA.
NEMÍLKOV.
J' e vsi Nemíliově ve farnosti Vilharlické ležící také tvrze v starších dobách nebylo. Ve 14. století tu byl statek zemanský, na němí seděli Ctibor Lovlek (f r. 1382) a PeSik
(r. I3Ä"?),   alŕ   uÄlíirt-i   v«i   patřila   In  panelmi VillisrtielrJlmu
Někdy na počátku 16. století držel vladyči statek Jan ■ Nemilkoia, jenž jej zapsal Jaroslavovi z Těšetin, ujci svému, Ofc? ze Strhá? na Lčovirich a synu jejímu Přechovi.') Také tu seděl r. 1520 71«* Ůlolský 5 Úloha.") Větší část vesnice zůstávala i po rozebraní panství Vilhartického skrze věřitele Adama Lva pfí statku Čachrovském a v držení Jana Bohuchvala s Hrádku (t r. 1595), jenž se psal do smrti seděním na Nemilkově a bezpochyby tn novou tvrz vyzdvihl. Tu dostali se statkem bezpochyby xyoové jeho Jiodřicl a Mikuláš za svůj díl, ale jak ho zbyli, není nám známo.
Po Bohuchvalech drželi Nemilkov r. 1598 a 1604 Jan Lu-kavský 1 Řenel, r. 1609 Anna Lukavská t Chudenic a r. 1613—1616 Jan Petr Černín t Chudinic.*) Podlé sbírek stavovských r. 1615 byl pánem na Nemilkově Petr Lukavský t Řeneč, koupiv statek ten od Černína. Týž přidržel se odbojných slavův evangelických a od-souzeu jest proto r. 1623 třetiny statku svého. Tvtz Nemilkovská prodáš* jest poíoíu spolu » híaučni Viibämckym ä statkem Mokto-
) DD. 13. f. 83, Paproeký o st. ryt. 212. ') Reg kom. sondu. V tituláři roku 1534 vydaném slove Ůložský z Nemílkova. *) Gabriel, Děje Sasice a okolí str. 203 a DZ. 187. K. 23. Janovi Lukavskému r. 1598, 8. června na Nemilkově křtil dítek „nějaký modlář s divnými ceremoniemi, že vire smíchu nežli pobožnosti dokázal" (Lumír 185}, str. 548).
suckým císařskému generálovi don Martinovi de Hoeff Huerla, ale se vkladem ve dsky zemské otálelo se až do r. ]| 630.'} Více než dvě desetiletí zůstal Nemilkov spojen s panstvím Viilhartickým a mezi tím vojáky utrpěl takovou spoustu, že potom mnoho na své ceně ztratil. Huertova dědička Anna Marie purkrabinka 1 Donina, rozená vejvodovna z Moldavy a paní na Vilhartirich prodala r. 1649 ivn Nemilkov, dvůr pustý a prázdný a ves, vsi Bran íčko v, Zahrádku, Radvanice a Tvrdnslav a na Makově dvě chalupy hrab. Jaroslavovi Joachymovi Kocovi 1 Dobrfe na Běšinech a KLolínci za 70OO fl. uh.1) Připojiv hrabě nově nabytý statek k ostatním zbožím svým po krátkém držení zemřel r. 165;, zfistaviv dva nezletilé syny, kteří brzo po něm zemřeli. Všechny statky spadly tndiž na vdovu po něm pozůstalou Kateřinu Eleonoru rozenou a Klenového a dcery Salo-menu Polyxenu Barboru a Maximilianu Františku. Nežli dcery zrostly, spravovala statky máli jejich, a teprve r. 1666 se rozdělily, při čemž se Saloméně dostal statek Nemilkovský, totiž tvrz s dvorem a ves, vsi Braničkov, Zahrádka, Radvanice, dvůr Úloh a ves, ves Rejsky atd.')
Saloména vdaná v. Schutzen prodala Nemilkov r. 1672 sestře své Malimilianě provdané za Vácslava Ignáce Hynka Vratislava z Mi-trovic. Statek Nemilkovský se dostal od ni Ondřejovi Ferdinandovi Convayovi (r. 1673), a nyní se majetnici čs-sto střídali, totiž od r. ,678 AdníT. Zábcrsky s Brlohu, od něhož koupil Nčmíikcv r. 1O84 Ludvik Milílovský,*) a r. 1695 Oldřich Ehrenfried a Kateřina Fruveinovd 1 Podolí následovali.*)
') Bílek, děje konf. na sir. 578. ') DZ. 305. Q 10, *) DZ. 74. L 18— M 12. *) DZ. 391. G 21, 392. R 7, 393. P 22, 400. K 5. s) Gabriel, Děje Sušice a okolí 203, kdež vyjmenováni jsou držitelé novější
SEZNAM CLANKUV.
Strana
Svihov hrad. i. Popis a dějiny....... i
2. Listy Svihovských..........22
Chudenice zámek ... ........27
fíersiein Nový hrcd   . ........35
Pušperk a Polyně ..........40
Ruchomperk hrad ..... .   . 46
KomoSín a Svrčovtc   . ........48
Dolany tvrz    .   . ..........51
Tvrze na Chuděnsku.\ Chocomyš), Únéjovice, Ko-loveč 54, Srbice, Úboč, Výrov 55, Malechov, Cerníkoy, Úsilo* 56, Vícenice, Štěpanovice, Újezd, Gremperk 57, Lučíce 58.
Ryíemberk hrad............59
Tvrze na Koutsku: Kouto, Zahořany 72.
Domažlický hrad............74
Dmout...............86
Ronšperk hrad............ 87
Tvrze v okolí RonSperka: Mutěnín, Újezd sv. Kříže gi, Eisendorf, Hradiště, Korytany 92.
Týn Horšovský hrad..........93
Her Stein Starý hrad..........103
Hrádek Lacembok   ... .......ioď
Hostouň zámek............109
Puclice tvrz.............112
Hlohová tvrz.............114
Tvrze okolo Týna : Horšov, Semněvice, Mirkov u 5, Svinná, Svržno 116, Tasňovice, Mělnice 117, Slatin j, Čečovice 118, Honcovice, Kamenice, Metelsko Dolejší 119.
Osvračín hrad a tvrz..........120
Lštění tvrz..............122
Tvrze v okolí Lštění: Přívozec, Nahošice 123, Blíže jo v 124, Chotimíŕ 125.
Netřeby a Kanice...........126
Bystřice zámek........ .   .   . r 28
Pajrek hrad   ... .........131
Janovice hrad.............130
Ofálka hrad.............146
Tvrze na Bystřičku: Dešenice 149, Sohostov, Lhota, Viten 150, Harrr, Dvorec, Petrovice, Lhotka, Veselí 151, Bukcvá, Sedlec 152, Béharov, Milence 153.
Klenový hrad.............154
Luby tvrz..............102
Strana
Tvrze v okolí Klatov: Bříza (Březsko), Tajanov, Kosmačcv, Beňov 164, Bezděkov 165, Koryta, Tupadly, Obytce 166, Kydliny, Hoštičky, Hostíce, Měcholupy 167, Makov, Újszdec, Předslav, Otín 1Ď8.
Skála hrad..............170
Tvrze v okolí Skály: Přichovice 176, Radkovice, Horšíce 177, Lukavice dolejší 178, Lukavice hořejší, Řeneč 179, Snopoušov, Vodokrty 180, Pře-denice, Chlumčany 181, Seč 182.
Prosttboř hrad............183
Merklín tvrz.............187
Ježov tvrz..............188
Tvrze na Merklinsku: Zemětice, Bijadla, Otéšice, Kloušov 190, Buková Velká, Bířkov, Ptenín 191, Kšenice 192
Roupov hrad.............193
Vřeskovice hrad............203
Skočce tvrz..............204
Poříčí zámek.............207
Tvrze v okolí Roupova: Borový  209, Nezdice,
Nedanice, Lužany 210.
Vildštein hrad............212
Tvrze u Vtldšteina: Hradiště, Zdar, Choceniice 219,
Drahkov, Újezd Satavův 220.
Zelená Hora hrad...........221
Němčíce tvrz.............237
Tvrze v okolí Němčíc: Planíce, Mlynářovice 239,
Kratice 240.
Potštein a Žinkov...........241
Nový hrad nad Měčínem......r . .246
Tvrze v okolí Žinkov: Zitín,  Radkovice, Újezd
Purkartův 247, Malinec, Prádlo 248.
IJiotka Kouskova tvrz.......... 249
BěSiny tvrz..............251
Tvrze v okolí Týnce: Týnec, Srbice 254, Strezi-
méř, Tčšetín, Kůží, Lomec 255, Vrhaveč, Sobé-
tice  25Ď,  Jindrichovice,   Chlistov  zr,8, Mlazov,
Boříkov 259.
Zavlekov tvrz.............260
Tvrze na Nqlžovsku: Naižov 262, Neprcchov, Té-
chonice, Čejkov 263, Krutěnice, Tedražice, Ko-
linec 264, Ujčín, Vlčkovice 265.
Cachrov tvrz.............266
Tvrze v okolí Čachrova: Březí 267, Nemilkov 268.
Hrady a zámky České IX.
36
SEZNAM VYOBRAZENÍ V TEXTU.
Strana
Svihov ze století XVI........... 3
Svihov od jižní strany..........4
Podob-zna Viléma Svihovskéhu i Ryžemberka . . 5 Prampoiich v předním dvoře Svthovském ... 5 Obraz Švihová a Skály v kapli Svihovské    ... 7
Pohled na Svihov oJ první brány......8
Sanktuarium v kapli Svihovské.......Q
Svihov od západní strany.........9
Plán Švihová............. 10
Motiv ze zadního dvora na Švihově..... 12
Pohled průčelní na Svihov........ 13
Švihov r. 1860............. 16
Hrádek u Švihová........... 17
Plán Hrádku    .   ............ 18
Ukázka z chodeb Švihovských....... 20
První brána na Švihové     .   .   . ..... 20
Kopie votivnílio obrazu ze zámku Švihovského    . 21
Freska (sv. Jiří) v kapli Svihovské...... 2 ^
Gotická okna ve věii Svihovské.......24-
Věž Kašperka   .   ............ 25
Kostelík sv. Jíl]í ve Švihově........ 30
Čtyři obrazy ze zámecké kaple.....137—144
Chudenice. Plán............ 28
Vnitřek kostela v Chudenicích....... 29
Krb v andělské světnici ......... 31
Náhrobek Heřmana Černína z Chudén c .... 32
Bašta ve dvore v Chudenicích....... 32
Nádvoří v zámku Chuděnském....... 33
Andělská světnice............ 34
Freska v kostele Chuděnském....... 56
Pečet pána z Bergova.......... 36
Plán Nového Heršteina......... 36
Nový Heršteín.............37
Nový Herštein od strany severozápadní      ... 45
Zříceniny starého kostela v Polyni..... 40
PuSperk od západní strany s příkopem  .... 41
Plán Pušperka.............42
Znaky Chudenic') a Polyné........43
Pušperk od jihu............44
Plán Ruchomperka...........40
Komošin od jižní strany.........46
') Erb budiž poopraven takto: Z jedné i druhé věže dřevce nebo kopi zlaté barvy a s praporeěkem letícím tři barev napřič, po spodu bílé, v prostřed modré a při vrchu žluté barvy. Nad branou jest štítek modré barvy a v něm měsíc své barvy Špicemi k levé straně od pravé obrácerjý. Při tom štítku po levé straně medvěd přirozené barvy vzhůru stojící, v přední levé noze štítek, v druhé přední pravě noze oštěp s žlutým oítipiítřm držící. (Podlé opisu majestátu 1592, 13. Jan, zaslaného p, ředitelem E. Běhátkem.)
Strana
Svrčovee od severní strany........48
Zbytky brány na Komošíně........49
Partie ze zámku Svrčovského........53
Brána tvrze Dolanské..........52
Plán Ryžemberka............60
Ryžemberk..............61
Bašta Okrouhlice na Ryžemberce......64
Čásť hradeb Ryžemberských........65
Jan ze Štralburka, BFeněk z Ryžemberka    ... 67
Zbytky zdí Ryžemberských........68
Eirby mést v Plzeňsku a Prachensku.....73
Hrad Domažlický od jižní strany......69
Hláska v Domažlicích u kostela.......70
Zbytky hradeb a příkopu na severní straně ... 77
Kostel na hřbitově Domažlickém......81
Východní brána Domažlická........85
Psohlavci (Chodově}...........80
Zámek v RonŠperce...........87
Erb udělený městu Ronšperku r. 1502    .... 88
Kostel v Ronšperce...........89
Náhrobek Švambersky v Ronšperce......111
Zámek v Týni Horšovském z náměstí   .... 92
Plán hradu Týnského..........96
Vnitrní nádvoří v Týně.........97
Zámek Týnský (starší vyobrazení)......100
Pohled z parku na starou část zámku    .   .   . .101
Zadní nádvoří v Týně..........113
Starý Herštein............105
Hrádek Lacembok, plán.........107
Hrádek Lacembok (obraz).........108
Týž od západní strany..........109
Znak Hostouni............110
Hostouň............... 1 12
Netřeby od západní strany........uó
Netřeby od východní strany........117
Netřeby od severní strany ......... 125
Plán hradu Netřeb...........127
Plán Osvračína............121
Lštění...............124
Bystrice...............128
Pajrek r. 1840.............132
Pajrek dnešního dne...........133
Janovice a Klenový...........135
Opálka...............146
Erb Strážovským r. 1524 udělený......147
Opálka od východní strany........149
První brána na Klenovém.........152
Klenový" r. 1800..... ......153
Klenový od jižní strany    .   . ......154
SEZNAM VYOBRAZENI V TEXTU.
271
Strana
Plán Klenového............155
Druhý dvůr na Klenovém a hláska před 50 lety . 156
Motiv z Klenového...........157
Motiv z Klenového...........160
Klenový r. 180b............161
Luby tvrz. Motiv ze dvora........163
Luby od jižní strany..........164
Luby od západní strany.........165
Bezděkov r. 1811............169
Skála................170
Plán hradu Skály............171
Motiv z hradu Skály...........172
Motiv z hradu Skály...........173
Zbytek nástěnné malby v kostele Vícovském . . 175 Náhrobek Henigárovský v kostele Vícovském . .176 Náhrobek Markvartovský v kostele Vícovském . -177
Přichovice  .   '.............252
Radkovice tvrz.....r.......177
Náhrobek Adama z Lub a na Renčích . . . .180 Náhrobek Anny Markvartové z Drahenic .... 181
Prostiboř okolo r. 1790.........184
Prostiboř od západní strany........185
Prostiboř od severní strany........186
Starv krb v Jeiově .   .   .,........189
Zbytky paláce v Roupovi.........191
Spodek věže v Roupově.........192
Náhrobek Hynka z Roupova........193
Plán hradu Roupova..........195
Zbytky paláce v Roupově.........19Ô
Zbytky bran v Roupově.........197
Roupov podlé starého vyobrazení   ...... 200
Vnitřek kuchyně v Roupově........ 209
Brána v Roupové............211
Bývalý farní kostel ve Vřeskovicích.....204
Červené Poříčí    v...........201
Nádvoří zámku v Červeném Poříčí......205
Náhrobek Albrechta^ Šice z Drahenic.....208
Náhrobek Alžběty Šicové z Drahenic.....208
Vildštein od západní strany ........212
Tirana
Plán hradu Vildšteina..........213
Vnitřek zříceniny Vildšteinské.......216
Východní strana Vildšteina........217
Malá bašta v Klatovech .........220
Zelená Hora od východní strany......221
Plán Zelené Hory...........222
Zelená Hora podlé rytiny ze 17. století  .... 323
B01 Jaroslava ze Šternberka s Tatary.....224
Zelená Hora od severní strany.......225
Okrouhlá bašta na Zelené Hoře.......228
Zelená Hora r. 1868 ...........229
Náhrobek Ladislava ze Šternberka......231
Náhrobek některého pána ze Šternberka . . . .231 Zbytky hradu Zelenohorského na straně západní . 232
Románská fortna pod Zelenou Horou.....232
Románská fortna pod Zelenou Horou.....236
Brána do zámku Zelenohorského......233
Tvrz v Němčících.........237, 238
Hrádek u Zborov............240
Portál kostela v Žinkovech........241
Erb pánů 2 PotSteina a zbytek náhrobku ze zřícenin kláštera ve Vysokém Mýtě......242
Poustevna na Potšteiné u Žinkov......244
Zbytky příkopu na Potšteiné........245
Zámek v Mlčíně............246
Lhotka Kouskova v 18. století.......248
Lhotka Kouskova od východní strany.....249
Lhotka Kouskova od jižní strany......250
Bašta v Klatovech...........246
Bašta a hradby u děkanství v Klatovech .   .   . .253
Týnec u Klatov............243
Boží muka v okolí Týnce.......255—256
Křtitelnice v kostele Týneckém.......255
Dvéře v kostele Týneckém........257
Boží muka u Zborov..........258
Věž na střelnici v Klatovech........261
Zámek Nalíovský...........265
Čachrov...............267
Závěrečná viněta............268
SEZNAM VYOBRAZENI MIMO TEXT.
i Švihov od severní strany       ... i
Zadní nádvoří Švihovské..... 5
Kaple Švihovská   ...                  . 8
•Tvrz v Dolanech........ » 51
Komošín u Svrčovce....... .. 48
'Ryžemberk.........                                     . 59
Domažlický hrad od západní strany    . _ 74
Slavnostní průvod Chodův .... 84
Domažlice od východní strany    .   . „ 86
Týn Horšovský od jižní strany   ... 93
Severní brána zámku Týna Horšovského 93
• Pajrek............ 132
Klenový (zdáli-)......... 154
Klenový (z blízka)...... .. 160
Kaple na Klenovém   ...       .   . 160
Opilka, Klenový a Strážov..... 160
.Přední věž na Skále....... ,, 170
Roupov (dvakráte)........ ke stránce 193
Zámek v Červeném Poříčí..... „ 208
Vildštein od jižní strany..... ., 216
Zelená Hora......                              . .. ™ 221
Týnec u Klatov........ . 254
Zavlekov........... « 260
Pečeti pánů v Klatovsku a Domažlicku někdy
osedlých I............na konec
Týchž tabule II........... »
Znaky rodin někdy v Domažlicku a Klatovsku osedlých I............
Týchž tabule 11...........
Erby rodin v Plzeňsku osedlých I.....
Týchž tabule II...........
Znaky rodin českých.........
Mapa hradů v, zámkův a tvrzí v Domažlicku a Klatovsku...........
i
DODATKY A OPRAVY.
Na str. g cti Sxr/áluitnuro v kupil &vibr?v»k£.
*i t> 77* ri Janovi fcukavovi z Luítavice.
» n 9^- r rflluvíme v dějinách Heršteina a Ronšperka.
„ „ 129. „ kteří po otci Janovice a Bystřici zdědili.
„ „ 166. „ Vilám Břenčk Fikbart ze Zelenáho Údolí.
„ n 167. „ Apoleně Kadcvské z RobČic.
„ „ l8l r Náhrobek Anny MarkvartovÉ z Dratenic,
„ » 209 „ části vsí Kbela, Malince a Vřeskovic.
« „ 213. p daroval 1. IJ77 Pavel Korka z Korkyně.
REJSTŘÍK MÍST. RODŮV a VĚCÍ.
(Zprávy z tištěných děl, při nichž rejstříková: jsou, sem nepojaty.)
A.
z Adlaru 150 Aiternsheim 149. Ašenbach 84.
B.
Babice 43, 56, 91. z Bachaldichoven i6j. Bachtlíkov 39. Barchanec z Baršov 88, 89,
106, 153, 167. z Bavorova 43. z Bedenberka 90. Běhařov 52, 131, 153, 218. Bělá 39, 84, 199, 247 Bělčice 251. Běleč 19.
Bělišov 32, 33, 43, jo. Bělovice 88. 91. Beneda z Nečtin t2g, 138, «5*-
Beňov 130, 164.
Beňovský v. z Hunštruku.
Berchtolt z Uherčic 188.
Berka z Dube 75, 95, 245.
Běšin z Běšin 37, iij, 114, "7, '33. «34» l5°, 228> 251 —253» z5?> 25g. 263-
Béšiny 37, 251—25;,.
Bezděčín 76.
Bezděkov 15, 17, 108, 158,
I^!. ifit, 166, 23», ??,2,
Bezděkovec 231, 232. Bezpravovice 32, 33, 43,44. z Beztuhova 132. Bezvěrov 115. z Bibršteina 99. Bijadla 188, 190, 101. Biluky 231, 244, 247, 248. Bířkov 61, 191, 200, 202, 204.
Blahotice 115
Blata 129, 144, 151.
Blatná 231.
Blažtice 247.
Eližanov 232, 234, 235.
Rlížejov 11, 119, 124, 125.
Bliživský z Bliživy 124.
Bohumilice 151.
Bohuše z Otěšic 121, 179,
190, 206. Bolechovec z Pušperka 43. Bolešiny 166, 232, 234. Bolkov,   Balkovy ^3, 52,
55, 187, 191. Blovice 217, 218, 230, 231. Bohuchval z Hrádku 32,
107, 108, 122, 165, 178,
179, 190, igi, 266—268.
Bonětičky 88. Bor 14, 87, 116, 242, 262. Borek 184, 199, 230, 235. Bořen, Bory ně ze Lhoty 19, 248.
boření hradu 20, 142. Borke 85. Bôrikov 259, 265. Bořikovský  z Košmberka
168, 259, 266. Bořita z Martinic 95, 143,
148, 160, 235, 236, 239. Borník  ze Štítar 76, 129,
187.
Borov, Borový 203, 208 až
210, Borovice 99. Borový v. Borov. z Boskovic 78. Bosovo 266.
Boubínský  z  Újezda 180, 18..
Bozděch  z Kamenice 58, 119, 191, 192. I  Bozdíše 99.
BOŽkoV I2T.
Božtěšice  146—148, 150,
161. Bradný 266-Braníčkov 266, 268. z Bredova 149, 161. Břenétice 263, 264. Břevnov 66.
Březí 88, 99, 105, 149, 244,
247, 266—268. Březina 244. z Brezovíc 152. Bŕezský z Ploskovic 89, 259. Břežany 242.
Bříza (Břersko) 162 — 164, 266—268.
Brloh 218. Brnířov 6o, 70, 72. Brod 258, 265. Brodský z Koberovic 252.
fsroum z Miřetic 169, 206,
220, 248.
Brd 146, 148, 150, 161. Brúdek 72, 130. V. Zde-mily.
z Bubna 55, 123, 177, 262. Budějovice 238. Budétice 11, 173. Budisla vičky 153. Buková 57, 99, 108, 120,
1152, 168, 187, 188, 191,
265.
Bukovec 42, 91, 118, 185.
Bukůvka z Bukúvky 239. Burhauser 5 Buršue 2Ď0, 262, 263. Bystrice 26, 91, 128—131,
'35-
Bystrý 232, 234, 250, 266.
Byšický z Byšic 32, 158. Býšov 192.
Bzí, Bzik 219, 231, 248.
c.
Caha z Kamenné hory 78, 123.
v. Campion 127.
Caretto Millesimo 20, 178,
182. Cehnice 19. Cimburk 129. clo projeto 67. Conway z Waterfordu 188,
268 v. Cron 21.
Cukr 7 Tamfeldu 47, 92.
č.
Čachrov 161, 17b, 198, 266
až 268. Cástkov 247.
Častolár z Dlouhévsi 66, . 150, 230. Časronice 266. Cečíno
Čečovice   118,   190, 231, 232.
Čejka z Chlistova 259, 264. Čejka z Olbramovic 39, 45, 46,  52, 152,  167, 168, 181, 228, 238, 239, 240, . 250.
Cejkov 251, 263, 264. Čejkovský z Čejkov 250, 263.
Čekanice 43, 44. yelákov 188, 200 Čeletice 266. Čermná 108. Černá hora 11 o. J  Černec, Černice 260. 262. Černikov 43, 56, 189. Černín z Chudenic 19 až 22, 27—34, 39, 43> 45,
274 REJSTŘÍK MÍST, RODIJV A VECÍ.
46i 5jj 54—58, 6q, 72, in, 112, 115, 117, 118, 121 —124, 127, 130, 144, 152, 159, 166, 167, 179, 189, 190, 192, 239, 250, 25Ó, 268.
Cernovec 174, 246, 247.
Černo více 245.
Červené dřevo 72.
Češtin 254.
Česy 11 o, 117.
Číhané 232, 234
Činovec, Činov 166, 168, 210.
Čiremperk 43, 56—58. Čižice 180. Čížova tio. Čoves 110. Čtverák (Selner) 85.
D.
Dalmyšl, Darmyšl 183 až 186.
z Damnice 168.
Daielov 149, 158.
Dehtín 17, 50, 198, 266.
Děpoltovice 149.
Dešenice 149, 150, 158.
Dešenský z Dešenic 149.
Dlažov 150, 206.
Dlesk ze Pšovlk 192.
Dlouhá ves 238.
Dlouhoveský (Pokonický) z Dlouhé vsi 191, 214, 248, 254, 261, 262, 264.
Dmout 86.
Dnešice 187.
Dobřany 179, 199.
Dobřemilice 266.
Dobříš 158.
Dohalský z Dohalic 123. Dolany 51—54, 128, 168, 192.
Dolce 175, 178. Domažlice 39, 54, 69, 74
až 85, 92. 98, 187. Domažlicky 167. z  Donína  182, 215, 216,
268.
Doubrávka 99, 110. Doudlebský z Doudleb 262, 266.
Doupovec SťahlavskýzDou-pova 31, 230, 232, 238, 250.
Drahenice 150.
Drahkov 181, 220.
Drahotín 88, 99, 105, 106.
Drasty 43.
Draženov 72.
z Dražovic 132, 147.
Drsla vice 114,
Drštein 132, '133, 135.
Dršika, z Drštky 96, 97.
Dubanský z Duban 94.
z Dubé 38.
Dubec 116, 117, 248.
Durrenstein 86. V. Drštein.
Dvorec 148, 151, 231, 232, 256.
Dvorecký   z Olbramovic 266.
E.
Ebrzvín   z   Hradiště 104,
217, 219. Eisendorf 92. z Elstrberka 185. Encovany 31.
F.
Fajcov 148.
Falta 80.
z Felndorfu 181.
Filipéř ze Ctibore 149.
Fleky 72.
z Foitsperka 110.
Fremder z Pruku 79, 167.
Fremut   ze   Stropčic 52,
'39j '43, i52, '53, 162, 192, 210, 211, 247, 254.
z Frumšteina 97.
Fruvein z Podolí 265—268.
Frymburk 242.
Fuchsberg 72, 91.
Furejr 86.
z Fusperka v, z Pušperka.
Fykenbyrt 73.
z Fyrštemberka 188.
G.
z Gerštorfu 90, 95,1 27, 153. Gonzaga 160. Görischen v. Pettershofen 125.
Gotfryd (Bernášek) z Zednice 125, 209.
z Crafenreutu 186.
Gref z Grefenburka 188, 190.
Gust 84.
z Gutšteina 22, 54, 63, 69 až 7') 73. 79, 88, 89, 97» 99» ,05, ''O, ni, 117, 118, 158, 166, 167, •99, 215, 218—220, 265.
H.
Habartice 166, 169, 232. Hadrava 72. Hagensdoif 239. Háj 178—181, 192, 231. z Háje 178, Hájek 69, 130, 158. Hájek z Robčic 167, 255, 265.
z Haldingen gi. Haléř 176. Halma 80.
Hamr, Hamry 63, 151, 161.
Hanov 166.
z Harachu 178.
Harant z Pclžic 124, 144,
«45i 156, '59, 160, 206,
218, 234.
Hartman z Klaršteina 245. Haselberk 91. Haf 175-
v. d, Hauben 202, 208. Haugvic z Biskupic 95. Havlův mlýn 85. Hažov 11 o, 117. z Helmaku 111, 118. Helverson 117, 130, 131, .78.
Henigár z Zeberka 91, 124,
162, 176—178. Herštein Nový 15, 18, 35
až 39, 54, 104. Herštein Starý 37, 72, 87,
88, 99, 103—106. Heršteinský z Vtlhartic 37,
38, 47, 260, 261. Hildprandt v. Ottenhausen
149, 161. Hlavno 198, 210. Hlavňovice 266. Hledsebe 72. Hlohová 31, i 14, 115. Hlohovčice 108. Hloupensko 178. Hloupov 230. Hložek z Žampachu 190. Hluboký 66, 67, 70, 72,
183, 220. Hnačov 234. Hodousice 129, 130. Hogsová 148. Hochauzárz Hochauzu 108. Holenka 158. Holoubkov 213. Holubec 11 o. z Homberka 210. honba s jestřábem 251, Honcovice 118, 119. Hora z Ocelovic 113, 186. Horákov 265. Horažďovice   14,   15, 17,
19,  24—26, 121, 207,
214, 235, 236, 262. Horčice z Prostého 255. Horky, Hůrka 238, 239. Horoušany u o, u 8, 187,
188.
Horšice 177, 178, 247, 248. Horšický z Horšie 67, 177,
178, 207, 219 Horšov 87,  95, 99, 115,
119.
Hory Matky boží 258, 265. Hory Vilhariické 265. Hos z Hartenfelzu 118. Hostíce   (Hostětice) iio,
115.
Hostouň 70, 91, 109—1 1 2,
116.
Hoštalek z Hognestu 124, = 53-
Hostíce 166, 167, 218, 242. Hostií kv 166, 167. Hrabané z Přerubenic 166. z Hradce 13, 64, 76, 95. Hradec 263. Hrádek 263.
Hrádek Lacembok 106 až 10?.
Hradeš ce 262. 263.
Hradiště 54, 108, 114, 115,
'23, '27, 218—220, 259. Hradištský z Hořovic 65,
218, 219. z Hrádku 31, 76, 77, 116
až 118,  129, 151, 157,
198. hrách 3.
Hřichovice v. Řichovice a
Zhrichovec. Hrobčický z Hrobčice 56. Hrubý 85.
Hrůby   (sv.  Vácslav) 106^
117. hrušky 24.
Hrzán z Harasova 21, 33. Hubenov 253. de Huerta 83, 268. z HunštrUku 18, 164. Hůrka v. Horky. Hvozdy 66, 67. Hvoždany88, 99, 105, 106. Hybner z Streitenfeldu 1 25. Hynkovice 158, 160, i6u Hyršov 70, 72.
Ch.
Cháchov 108, 266. Chalupy 72.
Chanovský z Dlouhévsi i34> MS, 181, 264.
Chlevec z Malšína 165.
Chlistov 57, 255, 258, 25g.
Chlum 182, 214, 219, 231, 232, 235.
Chlumany 215.
Chlumčanský z Přestavit 46, 56, 101, 175, 178,-182, r 86, 190, 247, 248.
Chlumčany 178—182.
Cblumská 17, 19, 32.
Chlumský z Chlumu 118, 218, 2Ď1, 262.
Chlumy v. Chlum.
Chocenice 219, 220, 231, 248.
Chocomyšl 54, 55, 200. Chodov 72, 79. Chodové 75—85. Chody 62.
Chotějovice 115, 116. Chotéšov 247. Chotiměř 121, 124, 125. Chouzov 213. Chrast 156, 232. Chřebřany, Křebřany 115, 116.
Chrenov (Chrenový) 108, 113-
Chřepice 158, 160, i6ir 266.
Chřepický z Modliškovic 264.
Chříňovec z Chřínova 114,
139, "43, '87, '90, 19'» 206.
Chrt ze Rtína 185. z Chrustenic 215. Chudenice 20, 22, 27—34» 162.
Chudenín 72. •Chuchel 166, 16g. Chvalenice 218. Chvališovice 254, 260. Chvostule 231. Chýlava 231, 234. Chýlíce 182. ■Chvnin 230.
J
Jamky 187.
z Janovic 31, 203.
Janovice 136—145, 203.
Janovský z Janovic 62, 63, 1 18, 125, 12y—145, 150 až 152, 156, 159, 160, 162, 169, 178, 190, 200, 210, 250, 258, 264, 265.
Jarkovice 250, 260, 266.
Javor, Javoří, Javohčko 147, 148, 150, 158, 160, iéi, 214, 253, 266.
Jedla 238.
Jenikovice 99.
Jenisek z Ujezda 50, 163, 166, 169, 218, 255.
Jesení 187, 266, 267.
Jesenice 110.
Ježov 20, 45, 168.
Ježovský z Lub 53, 142, 162, 189, 255, 264.
Jicharce 199.
z Jichu 252.
Jindřichovice 37, 167, 258,
265. Jindřín 175.
Jiníno (Jíno) 197, 200, 202,
207, 208, 210, 239. Jivina 264. z llburka 95.
K.
Kačí důl 44. Kadov 179
z Kadova   viz Štéňovský,
Nedanský. Kafunék z Poborovic 169. Kalenice   z  Kalenie 180,
262.
Kaliště 200, 202, 208. Kámen 19, 20, 32 Kamenice 108,  113, 114,
[19, 190, 191. Kamýcký ze Stropčic 50, 63-
Kamýk 13, 17, 19, 20. Kanice 126, 127. Kanický z Cachrova 45, 52,
57,  67, 119,  123, 126,
127, 150, 168, 169, 254,
255, 266. Kaničky 54, 200. Kaplíř z Sulevíc 65, 92, 95. Kapoun (Kačice)  s Svoj
ková 204, Karel ze Svarová 182, 208,
218, 253, 265. Karlovy Vary 25.
REJSTŘÍK MÍST,
I Karlšperk 166. Karyk z Řezná 52. sv. Kateřina 148 Kbel 200, 207—209, 246,
248, 263. Kdyně 63, 66—73, 125. Ketnice 51, 173. Kfelíŕ z Zakšova 141. Khuen 267.
Kladruby 67, 184, 210. Klášter 231, 232. Klatovy 14, 31, 38, 44, 50,
53, 108, 113, 130, 140 az 143, 145. 159, 160, 162, 163—169, 174 192, 198, 210. 214, 227, 257, 258, 260.
Kleneí 72.
Klenovec z Černín 119.
Klenovice 184.
Klenovský z Klenového a z Janovic 19, 46, 57, 65, 129. '3°. '32, '34- '45. i5°f »51 - 156—161, 188,
190, 200—202, 215, 227,
243 — M5. 247r 248, 253.
265, 268. Klenový 144, 154—162. Klíčov 72. Klikarovo 231, 248. Kloušov 114, 187, 188, 190,
191.
Kněžice 147, 148, 161. Knije 178—180. z Knije v. Liška. Koba 205.
Koc z Dobrše 26, 32, 39,
54, 84, 117, 125, 129 az
*3i> «35, '39- '5°! l5h 153, 166, 168, 178, 180, i8it 210, 218, 220, 238, 239, 253, 254, 256, 258, 262, 264, 265, 267, 268.
Kocourov 99, 23a.
Kočovský z Kočová 113, 115, 116, 118, i2i, 123, 151, 185, 207, 214, 215, 246, 255.
Kojčíno 231, 232, 235.
Kojetice 69.
z Kokolína 143.
Kokořov 243—245.
Kokořovec z Kokoíova 150, 159, 166, 169, 178, 207, 219, 220, 231, 244, 247, 248, 266.
Kokot 214.
Kokšín   17,  19,  20, 207,
208. Kolář 217. Kolešovice 191. Kolinec 253, 264, 265. Kolkreitár z Kolkreitu 167. z Kolloreda 236. Kolona z Felzu 71, 90. Koloveč 54, 55, igg, 200. z Kolovrat 53, 54, 65, 77,
78, 104, 105, 110, 130,
131, '45» >48- 151, 152. 168, 188, 219, 250 až 258, 264. Komárno 231, 248.
RODŮV A VĚCÍ.
Komo.šín 43, 44, 48—50. Konenc 168. z Konigsfeldu 90. Konino 265. Konkovice 260, 266. Konopiště 228, 230. Kop 101.
Korálek z Těšína 165. Korytany 92.
Koryto, Koryta 158, 161, 165, 166, 256, 257.
Kosmačov 164, 257, 258.
z Kosoře 261.
Kosov 88, 192.
z Kostelce 88, 95.
Kostenpir z Mělníc 118, 215, 227.
Kostka z Postupic 214.
Kostomlatský   z Vřesovic
134-
Košenice (Košensko) 39, 54-
Kotorov 217. Kotouň 190, 230. Kotousov 231, 248. Kotovice 209. koupě do spolka 65. Kouřim 38, 42, 44, 47, 56. Kousek z Sobětiček 250,
256. Kout 70—72. Kozíhlava z Pnétluk 121,
126. Kozina 85. ! Kozlov 158. Kozlovice 231, 232, 235. Kozolupv 116,  117, 119,
191. r Krac z  Sarpfenšteina 57,
71, 178, 180, zzo. Krakov 99, 101. Království lesy 143. Kramolín 32, 83, 85, 87,
110, 199, 231, 232, 235. Krasavec, Krasavce 178 až
180. Krasov 42.
Kratice 232, 234, 235, 239, 240.
z Kravař 214, 215. Kravý 176. Křelověves 1 78. Křemenice 261. Křimice 185, 242 Křinecký  z Ronova 151, 256.
Kristin 255^ 266.
Sv.  Kříž, Újezd sv. kříže
78, 84, 91, 92. Kříženec 187. Křížovice 232, 234, 235. Krňovice 118. Kroměžďice 232, 234. z Kronberka 208. Krotějov 146, [47, 150. Krutěnice 167,   261, 263,
264.
Kšenice 51, 192. Kubice 72.
Kumpanec z Vidhostic 64. Kunkovice v. Konkovice. z Kunštátu 117.
27?
Kůži 129, 138, 250, 253,
255. 266. Kuziny 17, 19, 175. Kvasettce 232, 234, 235. Kvaslice 166, 232, 238. Kvasnička 80. Kvasňovice 231. Kvíčovice 176. Kydliny 13, 166, 167, 210,
246. Kyptov 219.
Kyšperský (Válečky) z Vřesovic 123, 192. Kytlice z Záhořan 73.
L.
Lacembok v. Hrádek. Lamingár z Albenraitu 70, 72, 84, 85, 91, 92, 252. Landsee 140. z Landštetna 218. Lanoy 220.
Lapáček   ze  Rzavého 22,
57. 248. z Laubenberka 152.
Lazec 99.
Lažanský  z  Bukové 83,
150, 191. Lažany 20, 177, 263. Ledeč 258. Lehom 148, 161. Lehomský z Malevic 150,
153, 168, 210, 255, 259,
265. z Les 108. Lesina 19^, 200. Leskovec  z Leskovce 39,
95-
z Lestkov 264. Lešišov 263, 264. z Letin 166.
Letinský z Snopoušov 180. Letiny 219, 248. Letov 260, 262. z Leuchtenberka 104, 213, 214.
Lev  z  Rožmitála 18, 19,
23.   78,  79,  "47» l58> 166, 230. Lhán 331.
Lhota 57, 72, 82, 85, 129,
i3i — >33, '5°> '53» '5°, 168, 178, 188, 190, 210, 213, 231, 256, 260. Lhotka 17, 57, 131—133, 144, 151, 152, 157, 163, 166, 179, 213, 2ig, 250,
254» 257, a64-Lhovice 17, ig, 20. Lhůta v. Lhota. Libakovice 179—tSi, 199. Libčice 115.
Libkov 43, 57, 69, 153. Libnovec 95. Lienstan 83.
Linker z Lutzenwicku 90. lipany pečené 24. z Lipého 95. z Lipna 263. Lipovka 231.
REJSTŘÍK MÍST,
RODÚ V A VĚCÍ.
Lipovský z Lipovice 132, 192.
Lišice 178—180. Liška z Kněje 31, 118. Líštany 117. Líštnice 184. z Liiic 75, 76, 242. Litice 14, 242. Litický z Sonova 45. Litkovice 167. Litovice 43.
z Lobkovic 69, 89, 94, 95, 99 —101, 106, 115, 118, 148, 177, 232, 234, 245,
263.
z Lochovic 216. Lokšan z Lokšanu 33, 231. Lomec 37, 130, 255, 256, 267.
z Lomu 54, 116. Lomy 178, 179. z Longinu 118, 258. Losina 231.
Loubský z Lub 162, 163,
178—182, 220. Loučany 158, 160, 161. Loučim  37,   54,  56, 57,
131, 166, 176, 206. Louňava 219. Loužná 231, 235. Lovčice 231, 232. Lsrění 32,  108, 122, 123. Lubojíšty 169. Luby 162, 163, 254. Lucice 31, 43 — 45, 50, 58, ' 189.
Luh 19, 245 — 247. Lukava z Lukavice 77, 179. Lukavice   113,   118, 147,
148, 161, 179, 181, 231. Lukavský z Hrádku 178,
179.
Lukavský   z   Reneč 167,
179, 180, 2Ď8. Lukoviště 232. Lužany 168, 206, 210, 211.
M.
Magauer z Greifenau 219. Majdrle 220. Makov 167, 168, 268 Maks z Maksu 118, 244. Malahov 99.
Malechov 17, 10, 52, 56. Malešice 62. Malešov 247.
Malinec 209, 246, 248, 263. Malonice 124, 238, 255. Malovec z Chýnova, z Ma-lovic 19, 94,  220, 267. Maňovicc, Maňovičky 231,
232. 235-Markolt  z  Tedražic 214,
264.
Markvart z Hrádku 39, 69,
95, 179, 180, 209. Maikvanice 66, 69. Maškruv 187, 199, 200. Mašovice 99. Matějovice 129, 149.
Mauthaus 72. Maxenruh 72. Meclov 88, 90, 183. Měčín 13, 17, 19, 167, 173,
174, 202, 246, 247. Mečkov 17, 19, 168, 210,
218, 246. Mednv 88, 99, 105. Měcholupy 167, 168, 231,
239, 244, 248, 267. Meitolár   z   Mejtolu 169,
259-
Mělníce 87, 111, 117, 118. Měřčíno 231, 232. Merklín 187, 188, 190, 245. Merklínsky z Merklína 187,
190, 251, 256. Měsíček z Výšková 18, 43,
52—54.   56,   73. '23,
124, 130, 153, 168, 265. Metelsko, z Mctelska 105,
119, 124. Mezholez 99, 127, 179. Mezihoří 19, 20. Meziřický z Lomnice 17. Míčan   z   Klinšteina 199,
217.
z Michalovic 76. Milaveč 85, 104, 123. Milčice 231, 232, 335. Milec, Milce 227, 231, 232, 235.
Milence 129, 130, 138, 149. Milenov 213.
Miletice   12y—131, 152,
153. «76-Miličovský  z Braumberka
113. 268. Milikov 116. Milinov 266. Mimov 123. \ Mířenice 262. Mirkov 77, 9 , 115, 116. Mírkovice 110. M řkovský z Sire pčic 88,
115, 116. Mirošov 120.
Mitrovský z Nemysle 122-Mládenec z Miličina 204. Mladice, Mladičký 260, 262 263.
Mladota zJilmanic 32, 207. Mladolice 147, 148. Mlazov 169, 258, 259. z Mlékovic 131. Mlynařice 66, 69. Mlynařovite 238—240. Mlvnec 45, 46, 88, 90, 199. Močerady 123, 190. Močovicc 231. Modlice 66, 69, 70, 176. Mo.llin ,57. z Modřciovic 97, Mohelnice 231, 232. Mohtín 51, 167, 254. Mochovo 266. Moikov 158. z Mokře 240. Mokříce 220. Mokrosukv 264. Mokrouš 108. Molan 200.
Mori z Letin 124.
z Morzína 148, 161, 178,
267. Mračnice 99. Mráz 206. Mrdákov 72. Mrchojedy 99. Mstice 200, 202—204. Muchek   z   Buková 178,
179, 185, 209, 210. Mule z Valdova 90. Muténín 70, 73, 91, 92,
109, 110. Mysliv,  Myslivo  72, 83,
23'. 232, 234, 235. Myslovice 166,  234, 239,
256, 263. Mutrplos z Tedražic 264.
N.
Načetín 88, 99, 105, 106.
Nahořanky 168.
Nahoš ce 22, 123, 124.
z Nachoda 118.
Nakvasovy 231, 232.
Naižovy, z Nalžov 2b, 178, 260 —266.
Na^etice 115, 116.
Nebílov 47, 181, 184, 218.
Nebílovskv z Drahobuze 44—46, 56, 1Ó7, 177, 179, 181, 189, 202, 209.
Nebovidy 156.
Nečtiny 214.
Nedanice, Nedaničky 19, 144. 167, 168, 200, 208, 210, 246.
Nedanský z Kadova 210.
Nedražice 115, 186.
Nehodivo 231, 232, 235.
Nechr-nice 218, 219.
Ntid 91.
Nekmíř 39.
Nekvasov 262.
Nemanice 72, 265.
Němčice 39.  44,   54, 99,
1 18, 130, 1 58, 1 Ďo, 161, 237 — 240, 264, 266.
Německovský 147. Nemílkov  253,   255, 266
až 268. Nemněnice 118. Nepomuk 37, 214, 221 až
236, 242, 243, 260. Neprachov, Neprochov 262,
263.
Netomcký z Nebílov 134,
182, 220. Netřebv 126, 127. Netrval 200. Netvorský z Rřezí 208. Neubau 72.
Neurjzy 231, 232, 235. Nevděk 254.
Nevlas z Kněžic 153, 178. Nevolné 85, 86. Nevotníky 231, 248. Nezamyslice 14. Nezdice 47, 198, 200, 201,
2 [O.
Neznašov 250, 256. Nezvěstice 199, 210, 213,
214, 217. Nicov 235. Niměř 176. Nosek z Němčic 238. z Noslic 52. Nouměř 118.
Nová ves 66, 69, 70, 72, 148, 190, 231, 232, 234, 248.
Nový dvůr 121, 252. Nový hrad 19, 246, 247. Nový trh 69, 72, 130. Nýrsko 63, 128—135, l5°i 158, 183.
O.
Obořice 264.
Obytce 129, 130, 166, 167. Obytecký   z  Obytec 14,
166, 167, 231, 265. Očeděl 150. Očín 176. odpustky 3. Odrlynk 46.
Ohnišťovice 88, 90, 183. Ohraženička, Ohražensko
3'» 32-Ohučov^ 103. Oiíŕ z Če|kov 2C3. Ojnice 262.
Olbram z Kamenice 119. Oldřichovice 165. Olešná 213, 217. Olivetská hora 227. Olšany 231.
Ondrejovice 138, 144, 145. Onen svět 250, 267. Opálka 146—149, [60, 161. z Opálky 123. 124, 146. Opatovrce 147, 256. Opi z Velikého Patersdorfu 52-
Oplotec 11 5— 1 17. Oploty 199, 208. Oprechiice 39, 47, 54, 69, 130.
z Oprsiorfu 90, 186. z Orle 121. Osek 178—180, 238. z Oseká (Ryzémburka) 75, 77-
Oselec 248, 258.
Osí 17, 19, 207, 208.
Osobovv 231, 248.
Osov 219.
Ostromeč 118.
Ostrov 91, 110, 116.
Osvračín 17, 95, 104, 114,
I20—122. Otěsice 31, 114, 168, 187,
190, 219. O těší n 262. Olin 168, 169. Olov 88, 90. Oulík z Třebenic 219. Ovčinec 231, 232.
RKJSTŔÍK MÍST. RODŮV A VECI.
P.
z Pabénic 262. z Pacova 147. Pachta z Rajov a 90. Pairek 131 — 135, 157. Paleček 162. Pařezu* 88, yu. Partoltice 231, 248. Pasečnkc 85. Paseka 158. Pasivištný 144. Pašek z Vratu 142. z Pecky 78. Pečetíno 232, 234, 239. Pechlúr 264. Pechy 22, 167. Pejrek 207. z Pejru 182.
Pek z Ŕímku 52, 153, 158,
160, 165. Pěnice z Hrádku 247. Perglar z Perglasu 92, 239,
250, 264, 265. Peruklo  z  Šenreitu 259,
266.
z Pernštcina 231. PcršteinJr z Peršteina 115, 209.
Pesík  z  Komárova 218, 219.
Pětipeskv z Krásného dvcra
54, 78> »50, 151, '91-192.
Pe(rovice7Ó, 85, 131—134,
'43. !44i '5'. 231, 245,
248» 25 5-Petrovičky 144, 151, 167,
238, 239. Petršpurk iio, 11 r. Pčžín 121, 165, 166. Pikhart z Zeleného Údolí
166, 247. Pirgek iqo. Písek 214. Piskáček 200. Pivoň, Pivoňka 82, 88, 8g,
104.
Plachý z Tŕebnic 99. Pláně 72, 128, 129, 13a Planíce 230—235. Plánička 232, 233. Plánský  ze  Žíberka  116,
H7, 254. 2Ď5-Plevnov 178—i£o. Plchlice 132, 234. Plot z Konařiti 262. Pluh z Orlíka 168 Plzeň 83, 98, 110, 141, 257. Plzenec 230, 242. Pněv 257. Poběžovice 87, 104. Poborovice i6q. Počepický z Počepic 266. Počinovice 72, 82, 85, 124,
176-
poddaní utiskováni 15, 79, 98.
Poděvousy (Poděhusy) 51,
108, 114, 199. Podhoří 219, 232.
Hrady a zámky České IX.
Podmoklskv  z   Prostiboře j
184, 210. Podmokly 184. Podniví 219. Podolí 265. Pohoří 231, 232. Pokonice 42, 214. Polanka 231, 232, 235. Polen v. Polyné. Polenka  32, 33,  43—4°, I
50, 176, 178, 207. i  Polyné 11, 31, 32, 33, 40
až 46, 189, 198, 207, 262. I Polžice 99. pomeranče 24. Pořejov 115.
Poříčí 197, 199, 202, 207, I
217. Postrekov 83. Potštein 241—245. z Potšleina 75,  242, 248. v. Pôtting 262, 263. Pouzar z .Viichnic 218, 261,
262.
povésť erbovní 27,
n_;Ji-, «.» »5. n.s ruuiu   ^i^, 4*10.
Praha 230, 263. Prapořiště 63, 66, 6g, 73. Prase v. Zdarský. z Pratendorfu 191. Pravětičky 17, 32, 56. Pře 179.
Predbořice, Předborovice
254, 260. Předenice 178—181. Předenice z Předenic 149,
150, 158, 159, 181. Přeiíslav 168, 169, 21 o, 246. Předvojovice 266. Prenet 72. Prestanice 266. Přesravlky 175,  181, 201,
245-Prťšip. 146. i Přeštice 14, 17, 121, 175,
• 77, '78. 262, 263. Píetín 191, 192. Přichovice 175—177, 220,
263.
Přichovský z Přichovic 46,
53» 57» 7'» "5i 125, »27, 148, 150—152, 166, 168, 169, 176, 177, 181, 206, 207, 211,219,220, 248,
í *59-Pŕikŕice 54, 127.
Pŕíšov 91. Přitulnov 88, 116. Při vědce 213. Přívozec 120, 123, 127. z Prohoŕe 123. Proseč 38.
Prostiboř  128, 183—186, 190.
Prudice 39, 47, 54, 57. Pruneřov 239. Prusiny 18 r.
Prušenk ze Štetenberka 66. Ptenín 114, igt, 192. Puclice 108, 112, 113. puška leliká 214.
Pušperk 38, 40—46, 50, 54-
z Pušperka 38, 42, 43, 54.
R. Ŕ.
Rábí i,3—15, ly— ti.,  1 jo,
166, 173. z Rabsteina 69,  110, 111,
116, 119, 199. Racov 183.
Račín z Račína 22, 34, 167,
168, 189, 263, 266. Radecký z Radce 262. Radiče 262. Radčtice 263. Radim 26Ď.
Radkovec z Radkovic 240,
247, 261, 266. Radkovice  19,  175, 177,
227, 245, 247, 263. Radochovv 231, 248. Radonice 122. RddoniDV 250. Radostice 266. Radvanice 266, 268. Radyně 152, 230, 231. z  Raicenšteina   88, 119,
179.
Raichembach  z Raichem-
bachu 168, 169, 254. Rajov 231, 248. Ŕakom 17, iq, 32, 33, 56. Rampych,  Droupich r73,
177.
Redíngár   z Harienštorfu
52, .234. Reiský 253, 263, 268. z Reišic a z Vrbice 185. Rendl z Úšaw  142, 176,
26b.
Ŕenče 178—180. Ŕenecký,  Suda  z Reneč
'4°, I52. '7°« '79* Renn v. Rennu 265. Řepickv  z Sudcmčře 18,
67-69. Rešanslký z Kadova 220. Říčanský z Říčan 19, 38,
44.55, 69, 127, 168, 175,
178, 187, 188, 191, 200, 206, 235, 244, 246, 247.
Řichuvke (Zhrtchovec) 66,
69, 1124. Římek 165. Rogir »23. Rohovec 176. Rohozná   138,   143, 145,
151.
Rochce z Otova 65, 67, 68, 88, 124, 158, 159, 176, 199. 217. 254-
Rokosín 87.
Rokycany 214.
Ronšperk 80, 87—90, 105,
118, 199.
z Ronšperka 38, 44, 88, 97—«99, 105,  114, 117,
119, [20, 141, 185 Rosenhainer 254.
z Rotnlľcldu 265.
Roudná 99.
Roudnice 15, 17, 1110, 140
Roupov 193—202.
Roupovský z Roupova 54, 55» 65, 69, 114, 191, 197 až 200, 203, 210, 217.
Rcveň, Rovné 178.
rtotvailovský iNčicva zúi.
z Roždalovjc 123.
z Rožemberka 22—24, 26,
37. 66» 75» 9'» 95» 99» 110, 118, 137, 158, 165,
213—216.
Rudoltice 17, 19, 44, 45,
65.
Ruchomperk 47 v. Kouřim. Ruprechtice (Oprechlice)
39» 47-Růvná,  Rúvno   148, 151,
161, 256, 266,
Ryžemterk   18,   59—73,
126.
z Ryžemberka v. Švihovsky. Ryžemberský z Janovic 62 až 69, 78, 138.
S
Sádlo z Kladrubec 167, 168.
ze Salcpurka 83.
z Sjlmu 161, 264
sázka 252. 2^3.
Scilla 6.
z Sebuzína 115.
Seč 182, 218.
Sedlčanský z Plechová 265.
Sedlec 73, 99,  114,  1 18,
•52, »53- . Sedlecký z Ujezdce 167,
240. SedUcko 262. Sedlišlé 231, 232, 239. z Sedliště 239. Sedov, Sednové 44.. Sekerka z Sedčic 167. Selner 85.
Semňovice (Semnévice) 99.
115. Semošice 99. Sera 198, 210. Serin 262. Sichrov 110. Sixt z Onersdorfu 153. Skala 13—15, 19, 62, 170
až 175, 248. Skapeč 183.
Skočce, Skočice 32, 54, 121, 197, 198, 204—207.
Skrančice 234, 235.
Skrchlebv 31, 107, 108. 178, 191.
Skrvjský ze Skryje 89.
Sladkovice 17.
Sladký 85.
Slatina  32,  33, 45, 112-
117—119, 189. Slavíkovice   43,   57, 165,
176. Slibkov 57. Sloupek 21 3. Sluhov 258.
37
REJSTŘÍK MIST, RODÚV A VĚCL
Smilovice 116. Smrkaný 257. Smrčka ze Mnichu 234 Sn.ržovice 66, 69, 70, 72. Snopoušov 178 — 181, 219. v. Snopoušov a 240. Snopoušovskv   z Cečovic
118, 180. Snopovskv  z Bořku 180,
181.
Sub kury 121, 175, 188. Sobčsuky 231, 232, 235. Subeši.e 168. Sobitice  (Sobitickc) 166,
231. 25b—238. Sobětický z Sobétic 96, 141,
206, 214, 250, 255—258. Sobíkov 266.
Sohostov   131,  143, 144, 150.
Sok z Plumenrálu 186. Soumar 159. Sovoluskv 185, 18Ě Soyer 266. Spíž 148, 161.
1 •    )--••• ••r> 1 -•
Spúle 143, 145, 151, i52-Srbice 55, 114, 168, 200,
240, 254. Srbický z Zalezl 24. Srbv 88, 99, 105, 231, 232. ie Stadionu 72, 162 Stač ho v 148.
Staněk   z  Korytová 169, 254.
Sranětice 62, 66, 67, 69,
72, 184, 190. Stankot- 103, 107, 118, 119. Slaré bydlo 129, 130. Staré sedlo 88. Srařnec, Stařec 66, 69, 73,
243-
Starý láz (Staré bvdlo) 129,
130, 138. stavby 17.
Steblenec z Drahkcva 57, 247.
Stojanovíce 254, 260. Sirachotín 113, 18}, 184. Strachovský   z Sirachovic
244. 247. Straka z NeJabylic 113. Strakonice 242. Stráž 72.
Sirážov 146—149,161, 255. Stražovice 231, 234. Stredonius 50. Siřela 15
Střeziméř 251, 255, 259. Strhadlo (Struhadlo) 232,
234» 235. Slrhíre, Struhaře 218, 219. Stříbro 66,  67, 119, 141,
187, 199, 211. Střítež 166, 251, 265. Střižov 180. Strnad v. z Janovic. Struhadlo 150. Strýčkovice 32, 33, 99, 191,
192. StuJánky 72. Siudená voda 130.
SuJa v. Řenecký. Sudičko 231. Sukořín 173. Sulov 231. Svsrkov 243 — 245. Svilov 57. Sviní 260.
Svinná 99, 115, 11b. Sviradiie 134. Sviták z Landšteina 111. Svojšín 262. Svrčovcc 48—50, 176. Stržno 69, 110, 111, 116, 117, 183.
Š.
Satava 220 7. Šentálu 164. Šle 57, 218.
Sic z  Dr-ihenic   19, 179.
180, 207, 210, 248. Šidlakov 110. Šimanov 168. šimonovs stodola 148. Širntyngár z Sirntynku 11 3,
125, 186, 191. Š tboř 89, 104,  117, 129. Škanov 73.
Škorně z Malonic 147. Šleglovský   z Šicendorfu
167.
Šuk z Holiče 110, 111, 217. Šlovice 31, 113, 179. Šlovičtí z Šlovic 108, 113,
191. 254, 267. v. S-hmicdeln 149, 161. Šofman  z Hemrtesu  1 j 3,
166  1^7, 267. Šonangr (Sthonangcr) viz
Vřesko\ice. ^ Schonsee 210. Špice z Lužan  118, 210,
219. Šfdhlavce 217. Šiahlavský z Šfahlav 250. Sfahlavy 231
ze Štarhemberka 79, 112. Štědrá 77.
z Štauftnberka  108, 113,
245-y. Steinau 245. Šteinbach z Kranichšteina
161. Štěken 19.
Štěřiovský  z Kadova 115,
168, 207, 251, 255. 258,
. 259-
Stčpaiionce 50, 57. ze  Šternberka 13, 19, 26, 38, 70, 78, 95, 102, 127,
134. "39. 147. N8, 159. 161, 185, 220 — 236,239, 265.
7e Šiernfeldu 169. Štipoklasy 231, 232, 234, Štílary 110, 117, 118. Šiítovo 218.
Šimelinsky   z Neprochov 203.
Štmtliny 231, 232.
Strauss 84, 169. y. Schützen 153, 268. Šváb z Nízkého Přívozu 69, 259.
ze Svamberka 23—25, -48, 70, 78—81, 89   90, 95, 99,   106,   110, 1 11, 116 až 118,  121,  126, 184, 200, 214  215, 227. Š>anaprykl 91. Švarcštern 87. 88. j Švejda ze Sedlce 152. i  Švesirzun   ?.  Hradiště 78, !      87, 88.
Švihov 1—2b, 32. Šviho^-ec 7. Švihová 227. Švihovský   z Rsžemberka 9, 11—26   38, 49, 44,
5'i 56> 57- 6t' 62, 66 až 69, I2i, 126, 132, 144, 147, 158, 161, 108, 173 až 175, 177, 180, 204, 207, 210, 215, 234. 248, 261—265.
T.
Tarife 263, 265.
Tábor 142.
Táboří 14. 214.
Tuhlo z Horšteina 90
Tachov 43. 118.
Tajanov 164 265.
■/. Talmberka 50, 177.
Tamachov 18
Tas z Peruce 125.
Tasnovice 11117, 183.
Tazoi'ec z Tažovic 238.
Tožovice 2Ü7.
Tedražice 264, 2Ö5.
TechoJelv 169.
Techonice 262, 263.
Tele z Sedlec 119.
Telcč 76.
Tthce 183—186.
Terzi de S*ssa 265. 266.
Tešet:n 255, 268.
Těšnice 167
Tešovo 266.
Te^ovice 200.
z Thunu 71, go.
Tlucná ir)8, 174, 179, 246.
Tlumačov 72.
Točice 260.
Točník z Křimic 121, 185, 18S.
Tojice 231, 232. Toklman 64.
Tonner z Truppachu 52. v. Türrmg 208. z Touchovic 78. Touškov 52, 96, 97, 105. Trautenbergéř z Tranten-
berka 233. z Trautmansdorfu 102. 112,
113. 115, 117, 166. Trebbe 231, 232. Trebel 257. Třebcšov v. Trebišov. Třeb:n 213.
Trebišov,   Třebcšov 167,
238, 239. Třebnice 99. Trebov 149.
Třebýcina 17, 19, 207, 208. Trčhub 57. Trhanov 72, 83, 85. I rnčí 20, 45, 51, 189. Trstenice 62. Trubce 166. 176. z Trycláru, Tryclár z Týnce
182. 217. Trvštcin 20. Tržtk 251, 252. Tuhošť 75.
Tuklekv 19  174, 24.Ü. Tunkl 84, 85 Tunkl z Biníčka 147. Tunethodskv z Poběžovic 255
Tunčchody 183.
Tupadb 161, 165. 166. 176.
Tužice 260, 262, 263. 1 Tvoch z Nedvídkova 167. I Tvrdoslav 253, 268
'Fýrj   J-Joršov<kY   9j~— i 02* 104, 115, 122, 234. ; Týnec 115, 133, 156, 158,
253 — 259-Tymstě 176, 177, 245, 248. Týrovice 2Ď2, 263. Týřovský z Enzidle 202.
u.
Úboč 37., 39, 54 55. ' 3°-Úbor    (Uhorsko) 150. UJrJvý z ÚJrče 153 Úhliště 129. 130 Ucháéek z Kračína 255. Ujčín 263.
Oiczd 17. 57, 72, 85, 91, 92, 178, 220, 230, 232
234. 235. 245. 247> z48, 205.
z LJiezda 14, 91, 152. z UiezJce 37, 91, 168. Újezdec 37, 91, 117. 119,
168, 192, 218, 254, 258,
260
z^ Ulibic 203, 204, Ulička z Úl c 119, 123. Úloh 237, 252, 253, 258,
265, 268. z Úloha 2Ó8. Únčjovice, Úňovice 20, 32,
. 39. 43- 54. >30. Un*tice 181, 182, 220. z_ Unwcrthu 169. Ú pír 203, 204. Ús lov 44,       57, 114. Úsráleč 262, 263. z Ústupenic 31, 43, 44.
V.
Vacovec 254. Vacovy 158. sv. Vacslav v. Hrůby. z Valčc 63.
KEJSTŔÍK MÍST, RODÚV A VĚCI.
279
Valdfogl z Lohenmilu 92.
7. Vdl.iova 110.
7. ValJ&teina 65, 95, 99,
127, 161, 177, 234. 7. Wallis 239. 7. Walmerode 247. Valtířov 87, 88, 90, 104,
117. Vařiovice 231. Varlvch z Bubna 159, 217,
247, 264. /. Vartemberka 118, iqq. Vejdov 148.
Vejpovskv ze Šfahlav 167. Velemyskv z Velemvšlovsi
191. Velenov 262. Velešice 262. Veltšin 257.
Vencelik z Vrchovišté 57. 7. Veselé 64.
Veselí 143, 144, 151, 152,
186 Větrov 105. /. Věžnik 262. /o. Vchynic 248, 262, 264. Vícenice 17, 50,  57, 256. Víckovice 32, 33. 1 Vidhostic 134. Yidhošt 2Ď1. Vidíce 117, 118 Vidršpergár   z Vidršperka
52» 57. 7°. 73. 89. 9i» 92, 114, 117—119, 121, 123, 151, 161, 190, 191, 207, 220, 254, 255, 256, 262.
z Wildenfelsu 54, 63, 138,
150, 203.
Vildš'ein 182, 211 — 220. 7. Vilhartic 12, 37, 118, 128,
151, 258, 260, 262. Vilhartice 14, 150, 166, 251.
259, 264. 266, 268. Vílov, Svilo v 31, 43, 44,
57. l65-Winkler z Heimfeldu 262.
Višně z Větrní 88, 216.
Víta ze Rzavého 152, 230.
239-
Vitani 110.
Vitanovský 7. Vlčkovjc 46, 265.
Viteň 146—148, 150. 161. Vítkovice 123, 166, 238. Vlasatý z  Domaslavě 57,
152, 181. Víří 19, 169, 246, 247. Vlčice 210. 218. z Vlčkovic 118, v. Vyntír. 1  Vlčkovice 263, 265, 266. Vlčňov 262. Vlk 200.
Vlkanov 37, 39, 78, 87, 88,
90, 104, 199. 260. VIkov 213. Vodňany 214. Vodokrtv 17, 178—181. I Vojovice 231, 232, 235. I Vojslav z Branišova 70, 79,
124, 266. I  Vojslavický z Jemnický 143, 144. Volenov 163.
Volfingár z Ploskovic 186. z Volf Steina 104,  1 10. 184. Volvné 157. z Vopinku 220. Voračickv z Pabénii: 150. Votava 80.
Vrábský z Vrábí 150. Vracov 232, 234, 235. Vranov 96, 99, 114. Vratislav 7. Mitrovic 54, 55,
111, 182, 190, 218—220 vražda 1 11, 217. Vrčcft 231, 232, 235. Vřeskovice 17, 18, 138, 189,
191, 192, 197—204, 208,
209, 266 Vŕesovec z Vrejovic 123 j Vrhareč 162, 163, 250, 256. I Vrš z Modrejovic 119, 184. z Vrtby 46, 167, 185, 245
až 248, 258, 265, 266-Vstiš 14, 17, 118, 121, 197. Všekary 118. Všepadlv 39, 54. ze Všetat 47. Vštichov 1 18.
j  z Vunš\ic 54, 90. Vvnlíř z Vlčkovic 159, 2io,
219, 258, 2Ď3—265. Výre k z Ryžemberka 38,
44. 55—57-Výrov 17, 19, 55, 56, 99,
124, 131. Vysočany 1 18, Vysoká 178, 179 Vvšňovsko (Vyšensko) 192.
Z.
Záborský z Brloha 268. Zahořanský z Oráčova 73. Záhořanv 69—73, g2. Záhoří 231, 232. Záhoŕice 129, 148, 151,161. Záhorské 178 Zahrádka  231,  232, 253,
262. 266, 268.
7. Zahrádky 214, 215. Zajíc z  Hazemburka 44,
263.
Zajíc z Valdeka 75. Zďlužanv 162, 189 Záluží 73. Záměli.e 123, 199. Zámysle 260. Zámvsličky 263. Zavlekom   37,   2Ď0—262,
264.
zázver dělaný 24. Zb roh 61, 62, 228. Zbiílav 231, 232, 239. Zborov, Zborový 232, 234, 235-
Ztíaslav,   Zdeslav 32, 33,
45. 189. Zdemily 61 - 63. Zdobořice 232, 234. Zdoiuvblice 218, 231. Zdouíi, Vzdouň 264. Zejbis 148.
Zelená Hora 221—236. Ztlený 19. 175, 178, 198,
200, 20Ď, 208. Zelvice 231, 232. Zemětice 188, 190.
I Zhoř (Zhorsko) 73, 183, i     213, 231, 248.
Zhŕichovec (Řichovice) 66, 69, 70, 73.
Zhúře v. Zhoř.
Zimobcšice 66, 6g.
Zlmec 179.
Zmrzlík ze Svojšiína 262, 263.
Zoubek z Bdenberka 145. Zub z Nčmčlc 238. Zuří 148.
7, ví kov 24—25, 266. Ž
Zakava 217.
Zákavec z Zákavv 54, 55,
ioi, 117, 121, 1 78, 262. Zatec 25, 214. Zdar. ze  Žďáru 97, 17S,
218, 219, 262. Ždárský (Prase) 2 Chrastu
191, 219. ' Ždírec 219. • Zelevy 211.
Želinský z Sebuzína 90.
Želivo 158.
z Zerotína 177.
Žerovice 121, 175
Žid z Vetly 37.
z Žihobec  88,   IJ58, 167,
168, 259. Žinkov, Zinkový 1:57, 159,
201, 202, 241—247. Žinkovice 243, 244. Ž nkovičky 247. z Žirotína 14. Žitenice 199, 200. Žilin 200, 244, 247.r Žitín z Myslovic, k Uiezda
. 247-
Zitínský z Blažticti 247. Ži/.enkav v. Žmkov. Žiznéticc 149. Žlibkov 66. Zubři na 1 14. Žvichov 55, 200.
Pečeti pánův v Klatovsku a Domažlicku někdy osedlých.
Pečeti rodá v Klatovsku a Domažlicku nékdy osedlých.
Znaky rodin někdy v Domažlicko a Klatovsku osedlých.
Znaky rodin někdy v Domažlicku a Klatovsku osedlých.
Erby rodin v Plzeňsku osedlých.
Znaky rodin českých.
TJEktm it nákladem Y. Ěimiika u 1