TRI STRAM A IZALDA (Konec 14. stol.) (Nápoj lásky) K jednomu ostrovu sě tu přistavichu a tu odpočinutie sobě učinichu. Jidechu ti všichni lidé z lodic, aby učinili svú potřebu, to vědě. Tristram jide tu chvíli ku panně, k níž učini takové otázanie, zdali by již chtěla jeti. I počě Tristram velikú žiezeň mieti i káza sobě dáti pitie. Neby tu šenka na to nesčestie. Tu vece jedna panenka: — Pane, teď stojí jedno málo vínka. On je sobě přinésti káza. Panenka sě s nižádným nepotáza i přinese to pitie jisté; neb jest mněla, by bylo čisté. Tristram o tom nic nevěda, že mu sě o tom má stati sváda, napi sě jeho mnoho, mněl, by bylo něco dobrého, poskyte jeho také panně. A jakž sě ona napi nelestně, tak sě jim zdáše oběma, jako by byla na smysle něma. I musichu sě tak milovati, a z nich toho i žádný nemoh rozuměti, kterak tak v krátkém čase byla sta laskaví na sě. Než zdá mi sě, že jsú zvěděli potom, kterak je mohlo býti o tom. Tristram a ta jistá panna byli jsú mezi svýma očima též bledý jakžto ona črvena, mniechu, by jě nadstúpila žalost smrtedlná. Tak je bylo veliké milovanie mezi nimi bez jich chtěnie. To sě ot přijetie toho pitie stalo, jehožto sě panna styděla nemálo, že j' tak velice milovala Tristrama a po něm milostí mřela. Tristram pro milovanie také měl jest túženie všelikaké. Jechu sě takto spolu obchoditi a obyččjnějie s sebú býti, si přistavichu — přistáli učinichu — učinili jidechu — šli vědě — vím jide — šel ku panně — k Izaldě (kterou doprovázel k svému strýci Markovi, aby ji Matek pojal za choť) učini olázcrde — otázal se poli — počal káza ■— přikázal neby tu šenka — nebyl tu číšník ted— tamhle ' JtJf* ' - jeři, sě nepotáza — neporadila se mněla, by bylo — myslila, že bylo sváda — spor, neštěstí napi sě — napil se poskyte — poskytl sě zdáše — zdálo se byla — byli (duál) musichu sě tak milovati — museli se tak milovat (napili se totiž nevědouce kouzelného nápoje, který měl vzbudit v starém Markovi a Izaldě vzájemnou lásku) byla sta — stali se (duál) ^ mniechu — domnívali se yáf j t ^ft^^rtr'^, fq jehoíto — začež — £& jézrej* V)| zacez milostí mřela ■—■ láskou umírala jechu sě obchoditi — jali se zabývati obyččjnějie — častěji t m nežli jsú kdv k tomu jsú •: Velikú jsú r.-.r_ a nejednu t bojiece sě ob 2 aby jeden n A když jeden j měl toho a v jenž sě smrti p ot niežto DOB A když ji Trir.r pro pravé tu b ale od nic s< mně, žež by p:: Ona také neb- -pro milost jeh: Tuž sě oba v r.r a nižádnému ". :• protož jsú tak -a svú mysl vel— Tuž ležiechu a v smutce vk též ve dne ja až slzy tečiechu Tehdy ta par-zi zavolá na milého 1 řkúc: — Au ve. r»řa co já mám na pro toho jistéh: 1. žež mi nesluš: Však bych tierr. b* bych věděla. Bez něho jest rr.e "a on mi odjímá jeda Však k něm:: r. : n hněvu ani k:erí zsr. Co móže mezi nek lepšieho býti avcl než ten muž r: d jenž jest rek přieáí A to j' časuk:-' _» když jest hi : zr. a což je kdy k'.enr j to jest on také vi4j On po ctnostech, v; a jezdí ke v> ".: Čemu jest té rr-čí v Nechrne toh On jest jakž: . : proti němu vi::;_n 44 Od počátků po dobu Husovu Mi /Zní nežli jsú kdy dřieve činili; k tQTOM ijSÄ \h vdtYi. TO\la&\ VlW\.\Vs . Velikú jsú měli tesklivost a nejednu, túzebmi i&lost, bojiece sě oba toho, aby jeden nemiloval jiného někoho. A když jeden druhého spatřil, ihned žalost jměl toho a velikú tesknost, jenž sě smrti prirovnávala, ot niežto nemoc rozličná přicházela. A když ji Tristram spatřieše, • ■ - - ----r------- pro pravé tu hoře ostatí nemožieše, ale od nie sě ihned odvrátil, mně, žež by pro to života zbyl. Ona také nebyJa bez žalosti pro milost jeho, a bez tézícé nemocnosti. Tuž sě oba v nemoc položiechu a nižádnému toho nepraviechu, protož jsú tak nemocni byli a svú mysl velmi obtiežili. Tuž ležiechu v nepokoji velikém a v smutce všelikakém, též ve dne jakžto i v noci, až slzy tečiechu z jich očí. Tehdy ta panna jistá zavolá na milého Krista, řkúc: — Auve, běda mně hubeně, co já mám na svém srdci skúšenie pro toho jistého Tristrama muže, žež mi neslušie praviti té núze. Však bych tiem byla veselá, bych věděla, jsem-li jemu míla. Bez něho jest mé bezživotie; on mi odjímá jedenie i pitic. Však k němu nechci nésti hněvu ani které nenávisti. Co móže mezi nebem a zemí lepšieho býti a ve všem stvoření než ten muž převelmi silný, jenž jest rek přieliš smělý! A to j' častokrát ukazoval, když jest hrozné věci podstupoval; a což je kdy který rek činil, to jest on také vždy naplnil. On po ctnostech velmi stojí a jezdí ke všelikému boji. Čemu jest té řeči viece? Nechrne toho tak mlčiece! On jest jakžto nad olovo zlato, proti němu všichni jsú jako bláto. spatfiele ■— spatřil vmaíkk — tvmahV nemocnosti — neduživosti tul ú JDotóteeYm — tehdy oba ulchYt tečtechu — tekly zavolá — zavolala mne hubeně — mně ubohé skúšenie — bolesti, utrpení praiiti — vyslovit bych věděla — kdybych věděla .' >rii'fí} bezžiíctie — smrt k hiinu- tyfe/ — irmtst my ^» fhitt-teck. Hthí— Hsifcye. Od počátků po dobu Husovu 45 Potom pomeškavši málo vece: — Běda mně, kak mi sě je stalo, žež já jeho tak miluji a jemu věrna býti slibuji, jenžto mysli té nikdy on neměl, by mě také milovati chtěl. Když mě muoj otec chtieše jemu dáti za paní a poručieše, tehdy ten jistý mládenec netbaje mne, za jiného veze preč. Také já chci pokusiti toho, zdali bych mohla užiti koho, jenž by mú mysl od něho odvrátil a tudy mně mé núze ukrátil. Protož, mé milé srdce, netbaj na toho reka viece; neb já svú mysl túžebnú otvrátím ot něho již s hanbu. Však mi sě zdá lépe, bych ho milovala, než svoj život za to dala. A takto sě toho domním, že mu sama pověděti musím. I vece k sobě: — Kterak mi tomu učiniti? On môže ve zlé pomysliti, neb toto mé pravenie, to móž býti bez pochybenie. A mě sě to zdá za podobné, ač koli jest mi škodné, já chci svú čest zachovati, by mi bylo život dáti, než bych jemu pověděla; neb zajisté toho bych škodu vzela. Mój život mně jest míl. Věru, snad mu bude tiem pil, ^ VČíru , .'larfft bude jmvÍM Cpt>ro?-tf»t-f~éJ že urozumie snad mé milovanie; však i žádný pohan nenie. Já to chci na sčěstie vzpustiti a poviem mu, kterak móž o mně býti. k-i^r^ik. $ f>ié~ ibh ~~ J** & ***| Kto j vie, kterak sě to vzvede. jA Po vědě vši to panna i sede. Péčí a velikú teskností byla odjata i túžebností. Též jest Tristram byl objat a týmž svazkem milosti spat, a myšléše po vše hodiny po tej čistéj paní. Jiného je srdce jeho nemělo za práci čeho, než je po ní vždy myslilo a po ní ustavičně tužilo. za jiného veze preč -— tj. veze ke králi Markovi, kterého si má Izalda vzít pokusiti — zkusit : éutíti — # núze ukrátil — zbavil strasti pravenie — vypravování vzela ■— vzala míl — milý pil ■— snaha, péče (snad se bude snažit a porozumí. . .) na sčěstie vzpustiti — spolehnout se na štěstí vzvede — povede se sede — usedla péčí — starostí odjata — beze smyslů objat — pojat < - ' (fč - • - #L myšléše — myslil 46 Od počátků po dobu Husovu Tak puol čtvrtá dne ležiechu, že oba ani pichu ani jechu a proti jich voli právě bezmále sě jich ukráti zdravie. To sě sta pro lačnost jedenie, nemože jim pomoci chléb, víno ani jiné pitie. Takž i musichu nedužiti a velmi v zlém bydle býti. Když to Kurvenal vzvědě, k Brangeneně takto povědě: — Pověz mi to, proč jsú vždy byli ^ r na svém srdci tak neveselí? Tehdy vece Brangenena přivolavši k sobě Kurvenala: — Co máme činiti my hubení? Dřieve než máme ztratiti pána a paní, já bych radější s nimi umřela, mohla-li bych, a to bych neproměnila. Ty móžeš dobře věřiti tomu. A tu sě na to pitie rozpomenu. Tamož do komory běže a toho pitie nikdež nenaleze. Tu stojiec učini veliké lkánie, řkúc: — Au ve, Tristrame, milý pane, bolí mě velice nepokoj tvój; vážilať bych za tě život svój, neb ty a panna má máta býti tak ztracena. I vece velmi žalostivě a poprosi Hospodina milostivě, aby ten, kto jim toho podal pitie, musil sám svój život ztratiti. Opět vece Brangenena Kurvenali, ta ctná panna: — Já toto viem dobře, kterak sě má skonati jich hoře: Tvój pán smrt vzieti má a též mi sě o méj panně zdá, že nebudu moci obžiti nikake pro jich tesknosti všelikaké, než ač by na sě laskavi byli a milovali sě ze všie své síly. Počě ta panna mluviti, kterak by jim mohla to zjeviti, i vece: — Já chci život svój — toť pravi, panice mój — vážiti a svú čest všichnu, dřieve než smrtí ukrutnú dala bych svéj miléj panně a tvému pánu umřěnie. ani pichu ani jechu ■— ani nepili ani nejedli ,' íťxjxare — rř>íV ukráti ■— ukrátilo si sta ■— se stalo nemože — nemohl musichu nedužiti — museli churavět ť * Kurvenal — jméno panoše Q'ft — /? J^orxe/r vzvědě — dozvěděl se - WMf k Brangeneně ■— Izaldině služce, která s sebou tajně vezla kouzelný nápoj povědě — pověděl hubení — nešťastni sě rozpomenu — vzpomněla si běže — běžela nenaleze ■— nenašla učini lkánie — dala se do nářku vážilaí bych — dala bych všanc máta — máte (duál) poprosi — poprosila obžiti ■— obživnout, uzdravit se nikake — nikterak než ač by ■— leda že by počě — počala pravi — pravím vážili — dát všanc Od počátků po dobu Husovu 47