Gustave Flaubert (1821 Rouen-1880 Canteleu) •Narozen v rodině známého místního chirurga •Matka rovněž z lékařské rodiny → měla na F. doživotní vliv •22 let: epileptické záchvaty, nedokončení studia práv •Většinu života jako starý mládenec, manželství odmítal jako projev měšťáctví •Po otci dědictví: do konce života fin. zajištěn •Syfilis (snad z Blízkého Východu, kam často cestoval; cesty do Itálie, Řecka, do Tunisu, Bejrútu, Egypta ad.) → sex s mladými prostitutkami a prostituty (14 let) •1872 – smrt matky, která o něj celý život pečovala → poté F. ve fin. problémech • • Dílo •Salambo (1862) – F. měl hluboký zájem o dějiny starověku, hist. román ze starověkého Kartága •Citová výchova (1869) – podtitul Historie mladého muže; tzv. román ztracených iluzí, hl. hrdina Frédéric Moreau, nejprve ušlechtilé plány, ale po poznání společnosti se stává stále více cynickým a lhostejným •Bouvard a Pécuchet (1880) – dva „popletení“ pařížští úředníčci, kteří se ocitnou na franc. venkovské usedlosti; humoristická nadsázka, natočeno jako TV seriál Byli jednou dva písaři s Mir. Horníčkem a Jiřím Sovákem v r. 1972 (rež. Ján Roháč) Román ztracených iluzí: pův. od Balzaka; hrdina se zpočátku opájí iluzemi o světě i o sobě, tyto představy postupně ztrácí; někdy jeho život končí sebevraždou. Flaubert a Balzac •F. byl Balzakem velmi silně ovlivněn •Balzac: tvorba desítek děl, relativně lehké psaní x Flaubert: psal Paní Bovaryovou bezmála 5 let, každou stránku mnohokrát přepisoval; některé až 15x •F. sestavoval přesné plány příběhu: epizody, charaktery postav, místa děje apod. •F. popis: soustředěn jen na něco, na detail, podoben film. kameře x Balzac v popisu hlubší a komplexnější, naznačuje spjatost postavy s prostředím, věcmi, oblečením apod. interakce postav a prostředí •Vztah k člověku: B. zlo je v kontextu x F.: člověk není dobrý (pak Zola) • Paní Bovaryová (1857) •podtitul Mravy francouzského venkova •odehrává se v Rouenu, u něhož měl F. usedlost •vznik 1851-56; autor čerpal ze skutečné události •1856 čas.: autor zažalován pro ohrožení veřejné mravnosti – tentýž rok byl i proces s Květy zla, které vyšly 1857 → nakonec zrušení obžaloby •F. byl souzen pro porušení morálky a pohoršení veřejného mínění •F. formální mistrovství → princip neosobního vyprávění, polopřímá a nevlastní přímá řeč – řeč jeho obhájce, kterému je román věnován (Antoine Jules Sénard) • Paní Bovaryová •Román pokládáme za jakýsi přechod mezi realismem a naturalismem (pak Zola) •postavy: •Ema Bovaryová, manžel Karel Bovary, Leon − první milenec Emy, Rudolf – druhý milenec Emy; lékárník Homais − pokrytec; Lheureux – prohnaný obchodník, lichvář, půjčující na úroky, který tu zastupuje Mefista •Ema Bovaryová: Balzac prokreslil skoro celý život postavy x F. ukázal jeden úsek ze života Emy •Životní prázdnota: Ema nemá nic konkrétního, po čem by toužila, a co by ztratila → nic se neděje (bovarysmus) •Erich Auerbach: román je zobrazením „celé jedné bezvýchodné lidské existence“ •prokreslená hlavně Ema, o které F. říkal, že se mu podobá – proměny rolí Emy a Karla Bovaryho (syntéza mužského a ženského přístupu ke vztahům, rodině; Ema má Bertu, ale chtěla chlapce, kteří jsou dle ní svobodnější ve společnosti) • • Bovarysmus: potřeba vytvářet si nezdravé a člověka ničící iluze a utíkat do nich z reality Paní Bovaryová: způsob vyprávění •vyprávění je zprostředkováno jako objektivní všednost •vypravěč – odosobněný, vševědoucí, postavy nehodnotí, pouze je nazírá zvnějšku; nezaujatě registruje vnější skutečnost → F. předjímá Zolu (metafora skutečnosti za sklem) •Statická popisnost x dynamický příběh, gradují s prohlubující se Eminou krizí (rodinnou, mileneckou, finanční) •střízlivé pozorování a poznání detailů opřené o metody přírodních věd, důraz na detail (nehty, oči, motiv okna apod.) •péče o volbu slovníku a styl, F. říkal styl = já •Román ztracených iluzí: konfrontace světa snů (iluze zážitku z prvního plesu, iluze o lásce k Rudolfovi) podporováno romant. četbou (intertext.) a světa reálného •Závěr s Homaisem: triumf měšťáctví, alibismus a přizpůsobivosti poměrům •