Romantismus •Německo •Objevuje se více než v jiných literaturách mystická a náboženská romantika (jak v literatuře, tak v malířství). •Jenská škola (tzv. raná romantika, Frühromantik): •Novalis: Modrá květina (nedokončený román; rovněž pod titulem Heinrich z Ofterdingenu) jako symbol něčeho nedosažitelného, představuje postoj raného něm. romantismu obecně. •Heidelberská škola (tzv. vrcholná romantika, Hochromantik): •Achim von Arnim, bratři Grimmové, Jean Paul, E. T. A. Hoffmann; fantastické motivy, inspirace v lid. slovesnosti a její sběr • Romantismus •Německo •R. se projevoval také v hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor), nejvýznamnější představitelé: J. W. Goethe, Friedrich Schiller (drama Loupežníci) •Osamoceným, ale velmi vlivným autorem se stal Friedrich Hölderlin s dvoudílným románem Hyperion Caspar David Friedrich: Útesy na Rujaně Caspar David Friedrich: Zimní krajina s kostelem Johann Wolfgang Goethe (1749, Frankfurt n. Mohanem-1832 Výmar) -Básník, spisovatel, botanik, znalec minerálů. -Vliv antické kultury (cesty po Itálii a Sicílii) -Zájem o esoteriku a magii, člen zednářské lóže -V mládí: studia v Lipsku (ve Faustovi „Auerbachs Keller“ - Auerbachův sklep v Lipsku) -Vztah k Čechám (sběr minerálů kolem Karlových Varů → nyní Národní muzeum) -Mariánské Lázně: v r. 1821 seznámení s Ulrikou von Levetzow ze šlechtického rodu od Litoměřic (17 a 72 let) Goethe: dílo •Básně a balady: •Čarodějův učeň (1797) •Torquato Tasso (1790) – klasicistní básnické drama o italském renesančním básníkovi •Próza •Utrpení mladého Werthera (1774, přeprac. 1787) – dvoudílný milostný román v dopisech (romantické období Sturm und Drang, Bouře a vzdor) •Viléma Meistera léta učednická (1796) – bildungsroman – román formování •Viléma Meistera léta tovaryšská (1821 a 1829) – iniciační román, kde dochází k proměně a k vývoji hrdiny, nedokončeno (záměr Léta mistrovská) •Spřízněni volbou (1809) – dvoudílný román •Díla o přírodě a botanice: Metamorfóza rostlin (1790), O barvách (1810) Faust: historie vzniku předlohy (látky) •Původně pověst z 16. století, lidové knížky o dr. Johannu Faustovi, potulný učenec, vagant, chvástající se kouzelnickým a věšteckým uměním (zemřel údajně 1540) •Látku zpracovali zpracovali před G. alžbětinský dramatik Christopher Marlow v dramatu Tragická historie o životě a smrti doktora Fausta (poprvé jevištně 1594) a osvícenec Gotthold Ephraim Lessing (1725) •první knížka lid. čtení o Faustovi vyšla pod názvem Historie doktora Johanna Fausta 1587 ve Frankfurtu nad Mohanem u nakladatele Johanna Spiesse; autor byl patrně Andreas Frey ze Špýru (Speyer). • • Faust: české prostředí •v našem prostředí byla faustovská látka realizována v českých loutkových hrách, které svou osnovu čerpaly z dramatu Marlowa, údajně přes německá kočovná divadla •dr. Kittel •Lékař z Jizerských hor: v českém prostředí se objevila pozoruhodná paralela k příběhu o Faustovi v pověstech o dr. Kittelovi •Žil v 18. stol. a vynikal svými léčitelskými schopnostmi a zanedlouho se stal známým; už za jeho života o něm na Liberecku kolovaly rozmanité pověsti •Lekce Faust: film od režiséra Jana Švankmajera • Faust I •Text vznikal přes 60 let •původní verze Urfaust (1773−75, nedokončena; zveřejněno 1887 až od nalezení opisu v r. 1886) nese vlivy hnutí Sturm und Drang, motivy buřičství a pocit prométheovství. •Faust I („mytický text“) vyšel 1808 •skutečná událost: nejstarší části Fausta vznikly bezprostředně po procesu s vražedkyní jménem Susanna Margaretha Brandt (popravená 1772) ve Frankfurtu (vražedkyně vl. dítěte); inspirace zejména u scén Ponurý den, Pole a Žalář •prométheovství •Faust přislíbí duši ďáblu; patrné i u Mefista •Faust x Wagner: Wagner – typický osvícenský vzdělanec vyznávající pokrokovost vědy a poznatelnost jevů x Faust – romantik •jeden z klíčových motivů, Velikonoční zvony, s. 36 a zvony umíráčku, s. 74 • • Faust II •Faust II (vznik 1825-32, vyšlo 1832, po G. smrti, česky 1863) •po smrti Markéty F. poskytne útěchu Bůh – příroda; objevuje se zázračný svět duchů a kouzelnické reje, odpovídá prvkům německé romantiky •Téma antiky a současnosti → naplnění středověké touhy po klasické antice → smíření klasicismu a romantismu •v závěru II. dílu se objevují Starost x Činorodost, pomocné postavy, kterými F. zakrývá svoje vyprázdněné svědomí •Setkání lidové magie s antickou mytologií (scény Valpružina noc, Faust I. a Klasická Valpružina noc, Faust II.): připomínka sabatu antické mytologie • • Faust: témata •Mefisto (Ďábel): tragikomičnost; naříkání na vlastní osud, na to, jak byl podveden, dokonce − dle překladatele Otokara Fischera − se tu setkáváme s ďáblovou nenaplněnou homosexuální choutkou •Témata ženství a času •Čas: Na úvod: Velikonoční zvony (s. 36); odbíjení hodin, motiv, který se opakuje, s. 74 a pak v závěru s. 530 a 531 •Ženství: Markéta x Helena; věčné ženství, ženským prvkem je Faust v závěru očištěn, postavy katolických světic (Panna Maria ad.) alegorické postavy •Temná galerie (Faust II, 1. dějství): postavy „matek“, antické bohyně, jsou kdesi mimo prostor a čas •Alegorické postavy v závěru Bída (Not), Hlad (Schuld, ne ve smyslu „vina“, ale spíš „dluh“), Strast (Mangel) a Starost (Sorge): zosobnění všech hrůz světa • • Faust x Wagner Faust a „matky“