Émile Zola (1840, Paříž-1902, Paříž)
•Nar. v rodině ital. inženýra (pracoval na kanálu v oblasti Aix-en-Provence)
•Od dětství přátelství s P. Cézannem (rozchod kvůli jeho zobrazení v románu Mistrovské dílo)
•Zednář (30 let) → několik let i ve funkci velmistra (členství v řádu popíral)
•Smrt snad nešťastná náhoda (otrava oxidem uhelnatým, ucpal se komín; ucpán záměrně
•Angažovanost v tzv. v tzv. Dreyfusově aféře (polit. skandál s prvky antisemitismu, 1894-1898)
•Z. otevřený dopis franc. prezidentovi: pamflet Žaluji (tiskem v novinách Úsvit)
•Od vyd. Zabijáka se stal fin. nezávislým (um. setkání v luxusní vile v Paříži, de Maupassant,
Joris Karl Huysmans ad.)
•
•
•

Dreyfusova aféra a tzv. hilsneriáda
•Projevy antisemitismu
•na konci 19. století v Čechách a ve Francii
•Čechy: Leopold Hilsner (žid. mladík
•obviněný z rituální vraždy
•Anežky Hrůzové), angažoval se TGM
•Francie: Alfréd Dreyfus: žid.
•důstojník, obviněný ze zrady
•Angažoval se Zola, Marcel Proust, Anatole France

Hyppolite Taine (1828-1893)
•filozof, estetik, uměl. kritik, stoupenec pozitivismu, sociolog
•um. dílo je produkt prostředí (spol. okolnosti), rasy (dědičnosti, rodiny) a doby
•jedinec je ovládán (determinován) těmito třemi složkami
•člověk je výslednicí minulosti, svých biologických pudů a vnějších spol. vlivů → absolutní
determinismus
•Taine chápal literaturu jako „soubor dokumentů ke kolektivní i individuální psychologii jednoho
plemene“ → zakladatel sociologie literatury
•

Naturalismus: prvky
•Absolutní determinismus: nevyhnutelnost a osudovost lidského života (Hyppolite Taine)
•Temperament a pudy: nadsazování pudů, biol. instinktů, vše, co má člověk společné se zvířetem
(Zola často připodobňuje chování lidí a zvířat; např. přirovnává prostitutky na ulici ke zvířatům
v kleci)
•Monumentalizace postav: natur. monumentalizuje postavy z okraje společnosti a nižších soc. vrstev
(nevěstky, alkoholici, obyčejní dělníci, vrazi).
•hyperbolizací a antropomorfizace: strojů a věcí: strojů, všech umělých organizmů, město, měst.
čtvrti, jeho ulice; polidštění věcí: chudá zákoutí plná bídy a špíny - jako pohlcující ústa,
destil. přístroj;
•

Naturalismus: prvky
•Pasivní postavy: naturalismus uvedl do románu typ pasivních postav vydaných napospas svému
biologickému a spol. předurčení
•Absence vůle: postavy se dostávají na scestí, když nejsou schopny vzdorovat síle zvyku (svým
špatným návykům a lenosti, pasivitě pak podléhají)
•nepatetický jazyk a styl: využívání věd. postupů (odb. styl – popis a faktografie): nadprodukce,
zbytnění popisné složky
•nový patos – až romanticky extatický a blízký symbolismu (Matka Země, Démon alkohol, destilační
přístroj apod.)
•Poznávací funkce literatury: spisovatel má dokonale poznat prostředí, o kterém píše.
•

Realismus a naturalismus
•Podobnost: konkrétní prostředí: natur. i real. konkrétní, co nejvíce autentické soc. prostředí.
•Rozdíly:
•orientace na periferii − real. respekt k současnému stavu x natur. vylučované oblasti a témata:
měst. periferie, hospody, špinavé ulice, nevěstince, dělnické kolonie apod.
•šokantnost − real. dokonalá iluze skutečnosti x natur. chce čtenářem otřást (témata a náměty i
způsob jejich zpracování)
•Soc. příslušnost − real. hrdinové jako individuality x natur. hrdinové jako produkty soc.
prostředím nositelé chování spol. vrstev a tříd.

Zola: dílo, cyklus Rougon-Macquartů
•Vliv Balzaka
•rozhodl s pokračovat v jeho velkém projektu Lidské komedie svým rozsáhlým cyklem Rougon-Macquartů
– celkem vyšlo 20 románů, od 1871 do 1893
•Rodina Rougonů: osudy 5 generací úctyhodné rodiny Rougonů a společensky periferní rodiny Macquartů
•Zabiják (7. sv. cyklu, 1877); hl. postavy: Gervaisa, manžel Coupeau, její bývalý druh Lantier a
dcera Nana
•Štěstí Rougonů (1871), další romány Břicho Paříže (1873), Nana (9. svazek cyklu; 1880), Mistrovské
dílo (14. sv., 1886, o francouzských umělcích (Cézanne, Claude Monet), hororový román Člověk Bestie
(1890), poslední román Doktor Pascal (1893)
•
•

Další dílo a experimentální román
•Tereza Raquinová (1867) – tímto románem se Z. poprvé prosadil;
•proticírkevní trilogie: v letech 1894-97 s názvy: Lurdy, Řím, Paříž
•„experimentální román“ – žánr Z. vnímá postavy jako exper. objekty, které mají prokázat věd.
hypotézy o rodinné a spol. determinaci
•postavy tu jsou jako dokladový materiál věd. tezí → žánr román-pokus – román ověřující platnost
věd. tezí
•Polemika s romantismem: romantické „stavy duše“ zpochybňovány a považovány za pouhou lit. fikci x
spisovatel se má dle Z. soustředit na materiální základ, na stavy fyziologické
•modelový či pravděpodobný příběh je tak realizován v co nejpřesněji vyjádřeném prostředí pomocí
biologických a sociologických zákonitostí
•

Kritika v Čechách
•80. a 90. léta 19. století: bouřlivé diskuse o Zolovi, také mezi tzv. školou kosmopolitní a školou
národní (ruchovci)
•velmi kritické přijetí
•Ferdinand Schulz: Zolovy senzační romány (Osvěta, 1880): zaměřeno mj. i na román Zabiják, dráždilo
fin. zabezpečení Zoly
•kritizuje jej hlavně formující se národní škola tzv. ruchovců
•obviňují Zolu z honby za senzací a penězi, z lacinosti a pornografie
•
•