Karel Hausenblas
1923–2003





•žák Vladimíra Šmilauera, Bohuslava Havránka, Vladimíra Skaličky, Jana Mukařovského a Felixe
Vodičky,
•diplomová práce Jazyk poezie Jiřího Wolkra
•V letech 1967–1968 byl odpovědným redaktorem časopisu Klubu spřízněných duší při divadle Semafor
Jonáš.

•psal o 50. letech 20. století;
•strukturně – a brzy pak i komunikačně – orientovaná lingvistika.
•Přes zájem od ‚nižších‘, jednodušších jednotek k vyšším, složitějším, totiž k větné syntaxi, se
začal obracet k celkové výstavbě nejvyššího útvaru – komunikátu, textu.
•Od 60. let tíhl k tomu, co opakovaně postuloval ve svých statích jako (obecnou) nauku o verbálních
(řečových) komunikátech (textech); a zaměřoval se hlavně na styl jako jeden z principů výstavby
(strukturace) komunikátu, textu, promluvy, promluvového celku.

1.Spojoval syntax gramatickou a textovou:
•    stati jako Syntaktická konstrukce ve výstavbě promluvy, 1977;
•                     Gramatická syntax v textu, 1979
•2. Také syntax mluvená:
•stať O studiu syntaxe běžně mluvených projevů, 1962, razantně předznamenala rozvoj tohoto bádání v
následujícím období u nás.
•3. Tvar a význam, ztvárnění (utváření) textu a textová sémantika:
•Od tvaru k smyslu textu, 1996 – zde věnoval pozornost právě konceptům jako téma, smysl, sémantické
kontexty atd.

•Nastolil integrovaný pohled na výstavbu textu a na jeho styl ve všech vrstvách; dodnes se můžeme
setkat v přístupu některých stylistiků s pozitivistickým „škatulkováním“, s tím, že od sebe izolují
popis jednotlivých rovin nebo vycházejí od náhodných jednotlivostí, ale K. Hausenblas důrazně
doporučoval probírat jednotlivé vrstvy výstavby textu v jejich symbióze, prostoupení,
spolupůsobení.

•Některým vrstvám a složkám této výstavby věnoval pozornost speciální: tak např. významovému
kontextu prostoru (Zobrazení prostoru v Máchově Máji ve sborníku Realita slova Máchova);
•stylizaci komunikačních jevů v textu, Povídky malostranské (U tří lilií) –  interpretace této
povídky jsou mistrovskou ukázkou, jak vyložit styl a smysl povídky především „z ní samé“; všímá si
podílu drbů, pomluv (a na nich založeného veřejného mínění).
•O stylu jednotlivých autorů (Jan Neruda, Karel Poláček, Jaroslav Hašek, Jiří Wolker, Rainer Maria
Rilke, Božena Němcová, František Šimáček).

•Celá řada pojmů
• - klasifikace stylů, styly simplexní a komplexní;
• - učební styl
• - jemná analýza „explicitnosti a implicitnosti jazykového vyjadřování“ (1972) – rozhodl se, že je
třeba „dát těmto polotermínům plněji terminologický charakter

•Tvrdil, že „jednotu stylu“ nelze absolutizovat; vždy jde jen o „ujednocovanou mnohotvárnost“, a
dílo stylově jednotné neznamená „uni-formované“, bez vnitřního napětí. Uvědomoval si, že „v
některých dílech současného umění jde stylová různorodost složek tak daleko, že je pochybné, zda ji
stačí integrační síly překlenout“; že „je asi třeba počítat s případy, kdy jednota smyslu není
doprovázena jednotou stylu“;
•
•

•Píšou se texty „záměrně nezachovávající stylovou ucelenost a výrazně ji porušující“; kdy se autoři
snaží dokonce „zastřít styl textu“; kdy je nezbytné v textech sledovat hlavně „odstředivé síly“,
„rozpornosti, nesourodosti, rozdíly až extrémní“.
•Karel Hausenblas uvažoval o tom, že v těchto uměleckých textech (např. u koláží a jiných
„postmodernistických výtvorů“) můžeme a musíme „zjišťovat rysy, které složky celku spojují,
sjednocují, ucelují“, mezi kterými lze „prokázat stylovou příbuznost“; hledat, jak se „styl celku
projevuje v rytmu jejich střídání“ apod.

Pamatovat si
•Knížka o jazyce a stylu soudobé české literatury, 1961
•Výstavba jazykových projevů a styl, 1971
•Práce s textem ve stylistice, 1987
•Od tvaru ke smyslu textu – stylistické reflexe a interpretace, 1996

•Mareš, P.: Jak Karel Hausenblas vymezoval styl. Cesty k precizaci pojmu. JA, 84, 2014, 3-4
•