Miroslav Komárek 1924–2013 •Maturoval v r. 1943 na gymnáziu v Olomouci a do konce druhé světové války byl totálně nasazen jako pomocný dělník. Po osvobození se zapsal na filozofickou fakultu Karlovy univerzity, kde studoval obor čeština a ruština. • •V průběhu studia i po něm na něj působili akademik B. Havránek, prof. Vl. Šmilauer, z literárních vědců J. Mukařovský a O. Králík. •Později, v novodobé historii, člen PLK. •Po r. 1945 činnost „kroužku“ probíhala, ale pozvolna. V r. 1952 došlo k nahrazení Pražského lingvistického kroužku Jazykovědným sdružením při ČSAV. Prvním předsedou se stal B. Havránek. •Činnost Pražského lingvistického kroužku byla obnovena 15. 2. 1990 a je rozvíjena dodnes. • •Zajímal ho historický vývoj českého jazyka, zejména fonologie a morfematická stavba: •Historická mluvnice česká. I. díl (Hláskosloví). Praha, SPN, 1958, 177 s. •Tato práce je považována za jedno z nejlepších zpracování hláskoslovného vývoje jazyka v oboru celé slavistiky. •Nástin morfologického vývoje českého jazyka. Praha, SPN, 1976, 169 s. •Nástin fonologického vývoje českého jazyka. Praha, SPN, 1982, 193 s. • • •S odkazem Jana Gebauera souvisí rozsáhlá studie Jazykovědná problematika Rukopisu královédvorského a zelenohorského (Sborník Národního muzea, řada C, Praha 1969, s. 197—274), v níž posoudil z hlediska dnešní jazykovědné situace argumenty proti pravosti Rukopisu. Slovní druhy •Jeho názory na slovní druhy byly v letech 1955—1958 impulzem k živé diskusi. •Do značné míry ovlivnily koncepci morfologie v akademické mluvnici (Miroslav Komárek je také jedním z autorů a redaktorů svazku věnovaného morfologii). •Mluvnice češtiny 2 (Tvarosloví).Praha, Academia, 1986, 536 s. •Příspěvky k české morfologii. Praha, SPN, 1978, 152 s. (2. doplněné vydání z r. 2006 bylo vyprodáno) • • • • Příspěvky k české morfologii •Soubor čtyř samostatných, ale vnitřně navzájem spjatých kapitol: •Systém autosémantických slovních druhů v češtině •K základním pojmům formální morfologie a morfonologie •Formační pravidla české konjugace •Stavba tvarů adjektivní a pronominální flexe v spisovné češtině •Morfologie je stále pokládána za teorii slovních druhů a popis „paradigmat“ jednotlivých deklinačních a konjugačních tříd („vzorů“). •Zcela výjimečnou pozici v oblasti bádání české morfologie zaujímá jen Komárkova koncepce formální morfologie. Má světový význam, ale není doceněna, protože je psána česky. •Nebyla použita pro analýzu morfologicky chudé angličtiny, nýbrž morfologicky bohaté češtiny. •Byla představená na analýze č. konjugace (a v obrysech na deklinaci zájmen a adjektiv); je teorií generativistickou; M. Komárek tu chápe morfologii jako soubor pravidel a posloupnost operací, jejichž aplikací jsou derivovány morfologické tvary sloves. • Klasifikace slovních druhů je založena na třech kritériích: 1.Plnovýznamové, neplnovýznamové 2.Ohebné, neohebné. 3.Vlastnosti syntaktické. 4. • •přičemž u každého z nich dominuje jiný klasifikační rys. V české funkčně strukturalistické morfologii se projevuje snaha realizovaná např. v MČ 2 (1986), aby celkově vystoupilo do popředí kritérium druhé; pak je účelné rozlišovat •(1) s.d. základní: substantiva, adjektiva, verba, adverbia, (2) nezákladní, a to (2.1) s.d. nástavbové: pronomina, numerália, (2.2) citoslovce, (2.3) tzv. s.d. nesamostatné: prepozice, konjunkce, partikule. •Prefixace a slovesný vid (K prefixům prostě vidovým a subsumpci). Slovo a slovesnost 45, 1984, s. 257–267. • Dějiny českého jazyka. Host 2012 •Kniha Dějiny českého jazyka obsahuje Komárkovy práce, které byly publikovány zatím v užším okruhu jako učebnice nebo skripta: přehled tzv. vnějších dějin češtiny, napsaný koncem 60. let pro knižní řadu Československá vlastivěda (její vydání bylo za normalizace zastaveno) a zveřejněný v učebnici češtiny pro slovenské vysoké školy, a dále příručky Nástin fonologického vývoje českého jazyka (1982) a Nástin morfologického vývoje českého jazyka (1981). Od doby svého vzniku jsou stále vyhledávány a citovány. Podrobněji se tu popisuje vývoj češtiny ve 13. až 15. století, ale sledují se i jeho důsledky pro současný spisovný jazyk i pro česká a moravská nářečí. • • •K vydání připravil např. Durdíkovu Kalilogii (Kalilogie čili O výslovnosti, 1873, první zásady výslovnosti), byl editorem autorů, jako např. F. X. Šalda, J. Mahen nebo V. K. Klicpera; přeložil z němčiny román atd. •Kalilogie = nauka o dokonalém přednesu •Josef Durdík •