Rozhovor s respondentem Rozhovor se nemusí podařit z mnoha důvodů, ale dopadne špatně téměř vždy, když se na něj redaktor nepřipraví. V tom případě riskuje, že mu respondent nebude říkat pravdu, že získá minimum informací a že ztratí důvěru. Redaktor by si tedy měl vždy před rozhovorem přečíst všechny dostupné materiály a dokumenty týkající se tématu a problému, o kterém se chystá natáčet, a také osoby, se kterou chce mluvit. Užitečné informace může získat také od kolegů, kteří už s daným respondentem točili, nebo od spolupracovníků samotného respondenta. Je užitečné a osvědčené napsat si seznam otázek, které chce redaktor položit respondentovi, na papír. Především proto, že tím redaktor otázky lépe vycizeluje. Forma a obsah otázky jsou totiž velmi důležité. Není-li otázka správně formulována, riskuje redaktor, že nedostane použitelnou odpověď. Je podstatné, aby tím, kdo rozhovor skutečně vede, byl právě redaktor. Ten by se zároveň měl stále ujišťovat, že opravdu dostává odpověď na své otázky. Tento postup v podstatě sleduje proces výstavby jakéhokoliv jazykového projevu, ať už mluveného nebo psaného, od invence přes kompozici po stylizaci. Průběh rozhovoru: * zdvořilosti na úvod (redaktor se respondentovi představí a několika konverzačními obraty navodí atmosféru tak, aby respondenta uvolnil, zbavil ho trémy z mikrofonu a kamery) * nejprve redaktor klade jednodušší otázky, až později složitější * otázky je potřeba formulovat vždy jako otevřené (doplňující): proč, jak, nakolik, kdy, kdo, kde? * podobně je vhodné ptát se způsobem: co si myslíte, co vás překvapilo, jak hodnotíte..., ten a ten říká to, co si o tom myslíte * v případě, že si redaktor není jistý, zda odpovědi správně rozumí, je potřeba, aby se ujistil (není žádná ostuda zeptat se: Pochopil jsem správně, že...) * redaktor pokračuje v konverzaci i po konci rozhovoru, může se tak dozvědět další zajímavé okolnosti, skutečnosti, tipy * redaktor respondentovi poděkuje a vymění si s ním kontakty, zároveň se obvykle zeptá, zda může ještě v případě potřeby respondenta kontaktovat (pro případné dovysvětlení termínu, pojmu, obsahu výpovědi...) Novinář (zejména pak televizní reportér) upřednostňuje osobní rozhovor před telefonátem. Není-li možné získat nezbytnou výpověď respondenta osobně (pořídit ji kamerovým záznamem), volí novinář telefonát (použití záznamu telefonního) – ovšem s rizikem, že respondent na druhém konci linky může znenadání položit sluchátko. V krajních případech respondent odmítá i telefonní rozhovor a pošle pouze písemné vyjádření (na to už obvykle novinář nemůže bezprostředně reagovat dalšími doplňujícími otázkami).