Nedostatečná aktivní výslovnost hlásek

Deformace jejich podob nebo zánik

1. v, j, h, l v nepřízvučné slabice mezi dvěma samohláskami

Pivo, povídal, toho druhého, děláte, to je [pio, poídal, toodruhého, ďeáte, toé]

Nějaký [ňeakí, ńákí]

J = artikulačně náročná, svým tvořením se blíží vysoké hlásce i

POZOR ji, jí, jim, jich (jako příklonky v nepřízvučném postavení; dochází ke splývavé výslovnosti)

znám ji, vidím ji, dej jí to, podej jí ruku, viděl ji odcházet, řekni jim to

[dejíto], [podejí ruku], [viďěli odcházet], [řekniim to]


2. m, n – při rychlejším tempu oslabení, k zániku v postavení na konci slova; m v českých slovech
na konci – vysoká frekvence

M = souhláska nosová, zapojení nosní dutiny; při energické artikulaci mluvidel zbývá jen nosový
zvuk, je potřeba na to dávat pozor

Cvičení:

Televizní záznam v plzeňském chrámu; setkání v cizím, neznámém městě, prvním, úvodním tématem
dnešního večera; výchozím bodem pro diskuzi; jsou zážitkem zprostředkovaným moderním tancem.


Výslovnost souhlásky j v tvarech pomocného slovesa být a v jiných případech:

Výslovnost se nezachovává

1. přišli jsme, volal jsem, přijali jste – zjednodušená výslovnost bez souhlásky j → přišli sme,
volal sem, přijali ste; v běžných projevech i v rozhlase/televizi se výslovnost s j pociťuje jako
hyperkorektní

Výslovnost se zachovává

2. nejsem, nejste – při záporných slovech se výslovnost j zachovává

3. Jsem velmi rád – výslovnost je zachována na začátku věty

4. Malíři malujou, (…), básníci opěvujou a dívky jsou. Myslím, tedy jsem – u být jako
plnovýznamového se výslovnost zachovává

5. Na začátku a uvnitř slova – výslovnost se zachovává:

jméno, jménem republiky, mluvím jménem naší skupinové organizace, jdu, jdi, jmění, jmelí

Špatně je: ménem, méno, du


6. jde o to, pokud jde o to

Špatně je: deoto, pokudeoto

7. Uvnitř slov

půjdu, půjdeme, přijde, přijdeme, přijmi, přijmeš, půjčím, nepůjčím; ne pučimJ, ani i se nedlouží
příde, přími (to je špatně)

^