KLASIFIKACE HLÁSEK
samohlásky vs. souhlásky
rozdíly z několika hledisek:
– hledisko postavení ve slabice
– hledisko akustické (tóny vs. šumy)
– hledisko artikulační (rezonance v nadhrtanových dutinách vs. překážka nebo úžina,
kterou rozrazí či jí prochází výdechový proud)
Respirační (dýchací) orgány
Důležitými orgány, které zajišťují vzduchové zabezpečení artikulace, jsou respirační orgány.
Respirační orgány tvoří plíce a průdušnice. Při artikulaci využívá čeština výdechový proud,
který umožňuje tvorbu jak samohlásek, tak souhlásek.
Hlasové orgány
Jsou uloženy v hrtanu. Základem hlasového ústrojí jsou dva hlasové valy pokryté sliznicí, tzv.
hlasivky. Hlasivky jsou tvořeny pružnými blánami přirostlými k prstencovému svalu, který se
může rozšiřovat a zužovat.
Charakteristika hlasu
Na základní charakteristiku hlasu má zásadní vliv délka hlasivek – čím jsou hlasivky kratší, tím
rychleji kmitají a běžný mluvní hlas je vyšší. Dále ji mohou ovlivňovat hormonální změny,
proměny napětí hlasivek, tlak výdechového proudu vzduchu, práce svalů hrtanu atp.
Artikulační orgány
– nadhrtanové rezonanční dutiny
– hrdelní
– ústní
– nosní
– vlastní mluvidla
Mluvidla
– jazyk
– rty
– zuby
– dásně
– tvrdé patro
– měkké patro
– čípek
– spodní čelist
Klasifikace českých samohlásek
– podle vertikálního a horizontálního postavení jazyka a podle délky
Klasifikace českých souhlásek
– podle způsobu artikulace
– závěrové
– úžinové
– polozávěrové
– podle místa artikulace
– obouretné
– retozubné
– předodásňové
– zadodásňové
– tvrdopatrové (předopatrové)
– měkkopatrové (zadopatrové)
– hrtanové
– podle zapojení hlasu
– znělé
– neznělé
– podle zapojení dutiny nosní
– ústní
– nosové
Abychom od sebe odlišili úžinové souhlásky, které vznikají na předních dásních,
specifikujeme je ještě dále:
– souhláska l bývá specifikována jako laterála/boková souhl. (výdechový proud prochází po
bocích jazyka)
– souhláska r bývá charakterizována jako vibranta/kmitová souhl. (vibruje špička jazyka)
i,í
a,á
u,ú
e,é o,ó
vysoké
středové
nízké
přední střední zadní
– souhláska ř bývá charakterizována jako šumová vibranta/šumová kmitová souhl. (vyšší
obsah šumu než r), může být znělá i neznělá