ATHÉNSKÁ DEMOKRACIE V DOBÉ P E R I K L O V É 126 THUKYDIDES PERIKLES 2,65. Dokavad byl v čele státu v dobách míru, vedl jej rozumně a střežil jej až do konce bezpečně, a za jeho vedení nabyl největší moci; když pak vypukla válka, zřejmě i zde předem (dobře) odhadl jeho možnosti. 2il ještě dva roky a šest měsíců51; a když zemřel, ukázalo se ještě jasněji, jak byl ve válce prozíravý. Tvrdíval totiž, že (Athéňané) zvítězí, budou-li zachovávat klid, hledět si loďstva, za války své panství nerozšiřovat a nevydávat v nebezpečí město; oni se však v tom všem zachovali naopak, ba i v jiných věcech, zdánlivě s válkou nesouvisících, hověli ctižádostivosti jedinců a soukromé zištnosti, takže provozovali politiku neblahou pro sebe i pro spojence; přitom šlo o podniky, ze kterých v případě úspěchu kynula sláva a užitek spíše jednotlivcům, které však v případě neúspěchu znamenaly pro stát újmu ve válce. To bylo tím, že on zakládal svou moc na vážnosti a moudrosti, byl penězům zřejmě zcela nepřístupný, ovládal lid ušlechtilým způsobem a nebyl jím veden o nic více, než jej sám vedl; protože totiž nenabyl moci nenáležitými prostředky, nemusil mluvit tak, aby se zalíbil, nýbrž maje ji pro svou autoritu, mohl jim v lec- - ■ - tuto 32. Perikles Mramorová kopie z římské doby podle bronzového originálu postaveného na athénské Akropoli kolem r. 430 př. n. I. Po vypuknuti pcloponéské války r. 431. čems i rozhorleně odporovat. Kdykoli si alespoň všiml, že si z bujnosti troufají příliš mnoho, srážel je svou řečí tak, že se až báli, a kdykoli u nich viděl bezdůvodný strach, zase v nich vyvolával sebedůvěru. Podle jména to byla demokracie, ve skutečnosti však vláda vedoucího muže..Ti pozdější, kteří si byli navzájem spíše rovni a přece se hleděli každý stát prvním, začali povolovat libůstkám lidu i ve státnické činnosti. Z toho vzešlo, jak už nebylo jinak možno v obci veliké a vládnoucí, mnoho chyb, obzvláště výprava na Sicílii; zde nebyly ani tak chybně odhadnuty síly těch, na které se táhlo, jako že spíše původci výpravy pro ni nezajišťovali přísun, nýbrž se pro samé osobní sočení v zápase o vedení lidu starali o loďstvo nevalně a obec svými vzájemnými spory uvedli poprvé ve zmatek. Když pak na Sicílii ztratili všecku výstroj a hlavně větší část loďstva a v městě už měli rozbroje, přece čelili ještě deset let nejen dosavadním nepřátelům, ale i jejich spojencům ze Sicílie a svým vlastním, kterých odpadlo ještě více52, a nakonec ještě královu synu Kýrovi, který dával Peloponésa-nům peníze na lodi63; a nepovolili dříve, než si podrazili nohy sami, upadnuvše do vnitřních různic. Tak veliké měl tehdy Perikles prostředky, s nimiž by byl mohl, jak sám předvídal, jeho stát velmi lehko zvítězit, kdyby válčil jen s- Peloponésany. PERIKLES O ATHÉNSKÉ DEMOKRACII THUKYDIDES 127 Idealizující charakteristiku athénské demokracie vložil Perikles do pohřební řeči, kterou měl nad padlými z prvního roku peloponéské války (431). Zásady, podle nichž Thukydides řeči ve svém spise reprodukoval, viz v č. 143, str. 178. Srv. charakteristiku athénské demokracie z hlediska oligarchického v č. 14a. 2,36. Začnu nejprve od našich předků; je přece spravedlivé a také slušné věnovat jim při této příležitosti čestnou vzpomínku. Vždyť oni obývali zemi nepřetržitě a skrze nová a nová pokolení až po naše dny nám ji předali zásluhou své chrabrosti svobodnou. Jsou tedy hodni chvály, ale ještě více naši otcové; neboť k tomu, co zdědili, získali celou tu říši, kterou máme dnes, a to nikterak bez námahy, aby ji zůstavili našemu pokolení. A ještě více jsme ji zvelebili my sami, kteří jsme nyní přibližně v mužném věku, a vybavili jsme obec vším, takže je plně soběstačná i pro válku i pro mír. Válečné činy, jimiž to vše jednotlivě bylo získáno, anebo jak jsme kdy my nebo naši otcové rázně odrazili Viz č. 151, str. 2Qon. Viz č. 151, str. 202. 149 33. Letecký pohled na athénskou Akropoli barbarského nebo řeckého útočníka, to pomíjím, nehodlaje obšírně líčit to, co znáte. Avšak jaké snahy nás k tomu přivedly a jaká ústava a jaké vlastnosti umožnily velikost našich činů, to vyložím napřed, a pak teprve přikročím k oslavě padlých. Mám za to, že v této chvíli nebude nemístné o tom hovořit a že bude užitečné, uslyší-li o tom celé shromáždění, občané i cizinci. 37. Máme ústavu, která se nezhlíží v zákonech sousedů, ba spíše jsme sami vzorem pro jiné, než abychom druhé napodobovali. Její jméno je lidovláda, protože není věcí několika, nýbrž většiny. Před zákonem jsou si všichni rovni, pokud jde o osobní zájmy; co se týče vážnosti, toho, jak je kdo pro co oceňován, tedy nikomu se nedostává v obci větší cti pro jeho společenskou příslušnost než pro jeho (osobní) přednosti; ba ani chudoba a skromný původ nikomu nebrání dojít hodnosti, jedi schopen vykonat něco .pro obec! Velkomyslně si vedeme ve věcech veřejných, ale ani v každodenních vzájemných stycích, které vyvolávají nevraživost, nehoršíme- se na souseda, činí-li něco pro své potěšení, a nepůsobíme mu nepříjemnosti, sice neškodné, ale na pohled odpuzující. A jako v osobním Styku jednáme druh s druhem '5<> ■ 34. Rekonstrukce athénské Akropole 1 -- Pro/jylaje, slavnostní vstupní brána na Akropoli; k ní patří přilehli sloupové síni; stavena v l. 434— 431, nedokončena 2 - chrámek Athény Vítězné z konce 5. stol. 3 — posvátný okrsek Artemidy Braurónské 4 - Feidiova bronzová socha Athény ve zbroji (kolem poloviny 5. stol.). 5 - Parthenón; vybudován v l. 447—432 6 — zbytky Hekatompeda, starého Alhénina chrámu z doby Peisislratcvců 7 — Erechtheion; společná svatyně Athény Strážkyne místa, Poseidona a Erechthea; poslední Itvrí 5. stol. 8 - novodobé budovy muzea 9 — Odeion; koncertní síň, kterou postavil Herodes Atlicus v 2. stol. n. I. 10 - stoa, kterou postavil Eumenes II., vládce pergarnský 11 - svatyně Asklépiova 12 - Dionýsovo divadlo ohleduplně, tak i ve veřejném životě se chráníme porušit řád hlavně z ostychu, poslouchajíce právě vládnoucích úřadů a zákonů, zejména těch, které jsou dány ve prospěch utiskovaných, a těch, které sice nejsou napsány, ale přinášejí porušovateli hanbu v očích všech. 38. Ale také možnost nejrozmanitějšího oddychu po denním úsilí jsme duchu poskytli, pořádajíce rok co rok závody a slavnosti a zařizujíce se vkusně i v soukromí, takže den co den potěšení z toho všeho zaplašuje starosti. Dík velikosti naší obce proudí k nám z celého světa všecko51 a okoušíme proto a užíváme plodů ciziny stejně pohodlné jako těch, které se rodí tady. 54 Srv. č. 162. I '5' 39. Lišíme se však od svých protivníků i brannou průpravou, a to takto. Naše město je otevřeno všem, nikdy nevyháníme cizince5*4 a neznemožňujeme jim poznat a zhlédnout i takové věci, které nezata-jovat a ukazovat by mohlo přinést výhodu někomu z nepřátel; méně totiž spoléháme"na výzbroj a úskoky než na svou vlastní vnitrní pohotovost k činu. Podobně ve výchově: oni dospívají k udatnosti tvrdým výcvikem hned v útlém věku, my si žijeme volně a přece nastupujeme k zápasům se stejnou silou. To je prokázáno: vždyť Lakedai-moňané nevpadají do naší země sami, nýbrž se všemi spojenci; vtrhneme-li však na sousední území my, bojujeme na cizí půdě s těmi, kteří své věci brání, bez těžkostí a pravidelně vítězíme. A s veškerou naší mocí se ještě nesrazil žádný nepřítel, protože současně pečujeme 0 lodstvo a vysíláme své bojovníky do mnoha míst na souši; oni však, střetnou-li se někde s jedním oddílem a porazí-li několik našich, vychloubají se, že nás odrazili všecky — a podlehnou-li, byli prý poraženi všemi. A přece, jsme-li ochotni jít do nebezpečí spíše s jarou myslí než pracně vycepováni a být stateční raději povahou než na rozkaz, dostává se nám navíc toho, že se nelopotíme pro budoucí strádání předem, ale jakmile se v něm octneme, osvědčujeme nemenší odvahu než ti, kteří se pachtí ustavičně. Proto je naše obec hodna obdivu, ale 1 pro jiné věci. 40. Milujeme umění, ale s pravou mírou, milujeme vědění, ale bez újmy na mužnosti; bohatství je pro nás spíše příležitostí k včasným skutkům než k chlubným slovům, a co se chudoby týče, není k necti znát se k ní, ale spíše je k necti nevymanit se z ní prací. Pečujeme jak o svůj dům, tak o svůj stát, a i když se každý věnuje jinému zaměstnání, vyzná se ve věcech veřejných nemálo. Vždyť toho, kdo se jich straní, pokládáme my jediní ne snad za nečinného, ale za neužitečného, a jsme to zase my, jedni a tíž, kteří o státních zájmech ne-li rozhodujeme, tedy alespoň správně uvažujeme; nemyslíme totiž, že slovo činu škodí, ale že je naopak ke škodě nedat se slovem poučit dříve, než se přikročí k činu. Neboť se vyznačujeme i tím, že. v sobě spojujeme v nej-vyšší míře odvahu a rozmyslnost v tom, čeho se chceme chopit; u jiných vede nevědomost k troufalosti a rozmýšlení k liknavosti. A snad je spravedlivé přiřknout prvenství v srdnatosti těm, kdo poznávají zcela jasně, co zlého i příjemného je čeká, a právě proto se nedají od nebezpečenství odradit. I svou šlechetností se ostře odlišujeme od většiny jiných: nikoli na přijímání, nýbrž na prokazování dobrodiní stavíme své přátelské vztahy. Spolehlivější je ten, kdo dobro prokázal a svou blahovůlí k sobě hledí obdarovaného připoutat jakožto Narážka nu spartskou xenélasii (vyháněni cizinců). '5^ dlužníka; liknavější je ten, kdo je zavázán, neboť šije vědom, že bude šlechetnost splácet ne z lásky, nýbrž jako dluh. A my jediní pomáháme každému bez obav, protože nemyslíme na svůj prospěch, nýbrž máme důvěru ve svou velkomyslnost. 41. Úhrnem pravím, že celá naše obec je školou pro Řecko a že po mém soudu každý náš občan je v jedné a téže osobě stejně způsobilý k nejrozmanitější činnosti, nepostrádaje svrchované obratnosti a půvabu. A že to není jen chlubné slovo pro tuto chvíli, nýbrž pravda a skutečnost, to ukazuje sama moc obce, které jsme nabyli popsanými vlastnostmi. Ona jediná z nynějších prokazuje ve zkoušce, že je větší než její povést; ona je jediná, která dovede zkrušit útočníka, aniž ho roztrpčí, a ovládat poddaného, aniž ho rozhořčí a zneuctí. Po svých obřích stopách a nikoli bez svědectví budeme pro svou říši sklízet obdiv u přítomných i budoucích a nebudeme ke své oslavě potřebovat Homéra ani jiného pěvce; ten svými verši na okamžik pobaví, ale pravda a skutečnost jeho obraz zatmí; ne, my jsme přinutili veškeré moře i zemi, aby se stala schůdnou naší odvaze, a všude jsme postavili své tvrdosti i laskavosti nepomíjející pomníky. Tedy takovou vlast si tito ve své čestnosti nechtěli dát vyrvat, za ni bojujíce zemřeli a pro ni jistě každý z živých podstoupí všecko. PERIKLOVA SOCIÁLNÍ POLITIKA PLUTARCHOS, PERIKLES 128 Athénští občané se. podílejí v různých formách a ve stále širším méřítku na výsledcích expanze a na vykořisťování otroků. Tím je rozšiřován a upevňován základ athénské demokracie. Kolonie, o nichž se hovoří v kap. 11, patří asi mezi léta 450—443. Srv. č. 124, str. 144 a str. 146, č. 130 a částečně i 142. II. Perikles, popustiv lidu uzdu, spravoval obec jemu vhod, neustále pořádaje v městě nějakou slavnostní podívanou nebo hoštění fyl35 nebo průvod a vychovávaje tak obec ustavičně ušlechtilými zábavami; rovněž každoročně vysílal třicet trojveslic, na nichž konalo mnoho občanů po osm měsíců66 za žold námořní službu, cvičíce se zároveň a učíce se zacházet s loďmi. Mimoto poslal 1000 osadníků na Chersonés57, 500 na Naxos, polovici toho na Andros, do Thrákie 1000, aby se usadili mezi Bisalty58, a jiné do Itálie k znovuosídlení ss Hestiasis. 56 V zimních měsících se plavba nekonala, srv. č. 55. 67 Asi r. 447. Srv. č. 129. S8 Kmeny při řece Strymónu na sev. pobřeží Egejského moře; je možné, že je tu míněna kolonie do Brey, viz č. 130. 153 ukrivdí athénskému lidu, a budu poslušen athénského lidu." Ať přísahají z Chalkidských všichni dospělí; kdo přísahu nevykoná, ať je stižen atimií a jeho majetek ať je zabaven a desetina z jeho majetku ať je zasvěcena Diovi Olympskému. Ať je zaváže přísahou athénské poselstvo, které přijde do Chalkidy, společně s těmi, kdo berou pod přísahu v Chalkidě111, a ať zapíší ty z Chalkidských, kteří přísahali. Dodatek Antiklův. Pro blaho Athéňanů ať konají přísahu Athéňané a Chalkidští, tak jako se usnesl lid athénský o Eretrijských; aby se uskutečnila co nejrychleji, o to ať se postarají stratégové. Ať lid zvolí ihned pět mužů, kteří by šli do Chalkidy a přijali od nich přísahu. Stran rukojmí ať se Chalkidským odpoví, že prozatím uznávají Athéňané za dobré zůstat při tom, co bylo usneseno, uznají-li však za dobré, že se o věci uradí a provedou narovnání tak, jak uznají za užitečné pro Athéňany i Chalkidské. Cizinci usedlí v Chalkidě, vyjma ty, kteří odvádějí poplatky do Athén nebo které athénský lid poplatků zprostil, ve všech ostatních případech ať odvádějí poplatky do Chalkidy tak jako ostatní Chalkidští. Toto usnesení i přísahu ať napíše v Athénách tajemník rady na kamennou desku a uloží ji na Akropol na náklad Chalkidských, v Chalkidě ať ji zapíše chalkidská rada a uloží ji v chrámu Dia Olympského. Toto ať se odhlasuje pro Chalkidské. Žertvy podle věšteb ať obětují za Euboiu co nejdříve s Hieroklem tři muži, které zvolí ze svého středu rada; aby byly obětovány co nejdříve, o to ať se postarají stratégové a ať na ně poskytnou peníze. Dodatek Archestratův. Ostatní budiž, jak navrhl Antikles; rozsudky ať vynášejí Chalkidští nad svými spoluobčany v Chalkidě právě jako Athéňané v Athénách, vyjma vyhnanství, smrt a atimii; v těchto případech ať se (pře) postoupí do Athén k héliaji9* pod předsednictvím thesmothetů podle usnesení lidu; o zabezpečení Euboie ať se starají stratégové, jak budou moci nejlépe, aby byla v co nejlepším pořádku pro Athéňany. Přísaha. Athénský lidový porotní soud o 6000 členech, kteří soudili po skupinách, obyčejně 500 porotců. 168 KRITIKA ATHÉNSKÉ DEMOKRACIE PSEUDOXENOřÓN, ATHÉNSKÁ ÚSTAVA 142 Spisek Athénská ústava, dochovaný nám pod jménem Xenofontovým, je vc skutečnosti dílem neznámého stoupence oligarchie; jeho pojetí je protikladné pojetí Periklovu (č. 127). Vznikl pravděpodobně v prvních letech peloponéské války, ale do značné míry se týká i poměrů před ní. 1,1. Athénskou ústavu, tj. že se rozhodli pro ústavu tohoto druhu, neschvaluji, protože tímto rozhodnutím se vlastně rozhodli připravit větší blaho lidem špatným než řádným; z té příčiny ji neschvaluji; avšak jakmile učinili takové rozhodnutí, střeží svou ústavu dobře a zařizují se (dobře) i v jiných věcech, ve kterých se ostatním Rekům zdají chybovat. To právě chci ukázat. 2. Především tedy budiž řečeno, že právem tam mají chudí a lid přednost před urozenými a bohatými, je to totiž lid, který pohání koráby a zjednává státu moc; kormidelníci, představení veslařů, velitelé (oddíTů)* padesáti, správci přídě, loďařští dělníci, to jsou ti, kdo zjednávají městu moc mnohem spíše než těžkooděnci, Šlechta i lidé řádní. Tedy za těchto okolností je zřejmě spravedlivé, mají-li za nynějšího losovacího a hlasovacího (systému) účast na úřadech a smí-li TčabíoITz občanů veřejně mluvit. 3. Za druhé, pokud jde o úřady, které jsou pro všechen lid blahodárné, jsou-li v dobrých rukou, a nebezpečné, jsou-li v špatných, tedy účasti na těchto úřadech lid nikterak nežádá — vždyť ani na hodnosti stratéga, ani na hodnosti velitele jízdy nepokládají za potřebné pomocí losu se podílet84; nahlíží totiž lid, že Je mu užitečnější, nezastává-li tyto úřady sám, nýbrž přenechává-li jejich 'vykonávání těm nej zámožnějším; lid hledí naopak zastávat ty úřady, které jsou (zřízeny) kvůli platu a užitku pro domácnost. 4. Dále, diví-li se někteří, že ve všem dávají (Athéňané) lidem špatným, chudým a obyčejným přednost před řádnými, je možno ukázat, že právě tím uchovávají demokracii. Vždyť mají-íi se chudí, sprostí a horší dobře a je-li jich mnoho, upevňuje to demokracii; naopak mají-li se dobře bohatí a řádní, posilují tak demokraté sami stranu sobě nepřátelskou. 5. V každé zemi to nejlepší je nepřátelské demokracii; neboť mezi nejlepšími se najde nejméně nevázanosti a nespravedlivosti, zato nejvíce horlivosti pro dobré; naopak mezi lidem je nejvíce nevědomosti, nekázně a špatnosti. Chudoba je totiž svádí spíše k neČestné- 91 Vojenští velitelé byli voleni hlasováním i v dobé nejširší demokracie, kdy byli téméř všichni ostatní úředníci ustanovováni losem. i6g mu. stťjnč i nevzdělanost a nevědomost, která (se vyskytuje) u některých lidi pro nedostatek peněz. ... 10. Otroci však a metoikové jsou v Athénách nevázaní jako nikde; není tam dovoleno otroka udeřit a on ti neuhne z cesty93. Jaký smysl má tato zvláštnost, hned povím. Kdyby zákon dovoloval svobodnému bít otroka nebo metoika nebo propuštěnce, často by uhodil Athéňana v domnění, že je to otrok; neboť lid tam není oblečen o nic lépe než otroci a metoikové a jeho zevnějšek není o nic pěknější. 11. Pakli se někdo ještě diví, že tam nechávají některé otroky bujnět a žít si pansky, lze ukázat, že i to činí úmyslně. Neboť kde je mořevláda, tam je nutno kvůli penězům otročit otrokům, abych pobíral dávky z toho, co vydč-lajíUt!, a propouštět je na svobodu. ... 12. Proto jsme dali svobodu slova i otrokům právě jako svobodným, i rnetoikúm právě jako občanům, protože stát metoiky potřebuje, jak pro množství řemesel, tak pra loďstvo; proto jsme tedy i metoikům dali svobodu slova právem. 13. Zato lid rozpustil tamější tělocvičná a hudební sdružení97, pokládaje to za nepřístojnost, (tj.) poznav, že sám není schopen se tomu věnovat. Naopak pokud jde o chorégie, gymnasiarchie a triérarchie, jsou si vědomi, že náklad na sbory nesou bohatí, kdežto lid má zaplaceno sborové vystoupení, a že bohatí vydržují gymnasia a vystrojují trojveslice, kdežto lid dostane trojveslice a gymnasia už vybavená. Pokládá tedy lid za správné brát peníze za to, že zpívá a běhá a tančí a vozí se po lodích, jen aby tak sám bral a bohatí aby chudli; stejně na soudech jim neběží ani tak o spravedlnost jako spíše o vlastní prospěch. 14. Pokud jde o spojence, tj. že (athénský) dav, jak je patrno, očerňuje a nenávidí ty řádné: to poznávají, že pán je poddaným nezbytně nenáviděn, a že budou-li bohatí a [řádní] v těch obcích silni, nebude mít říše athénského lidu dlouhého trvání; proto stíhají řádné občany atimií, berou jim majetek, posílají je do vyhnanství a popravují je, kdežto ty špatné podporují. Naopak řádní Athéňané chrání ve spojeneckých městech ty řádné, pokládajíce pro sebe za užitečné ty nejlepší v městech vždy chránit. 15. Někdo snad namítne, že síla Athéňanů záleží v tom, aby spojenci byli schopni platit peněžní příspěvky; ale demokratům se zdá výhodnější, má-li spojenecké peníze jeden každý z Athéňanů, kdežto oni jen tolik, aby žili a pracovali, neschopni proti nim něco podniknout. »* Tvrzení o metoicích a otrocích je silně přehnané. Ve skutečnosti bylo v Athénách zakázáno udeřit cizího otroka. »• Jde o nečetné otroky, klen sami vedli nějaký podnik mimo pánův dům; část výdělku mu ovšem odevzdávají. a7 Nemáme o nich jiných zpráv. 16. Zdálo by se, že athénský lid si neporadil dobře ani v tom, že nutí spojence plout k přelíčením do Athén.98 Oni však mají na druhé stráně dobře spočítáno, co výhod to athénskému lidu přináší. Předně tu, že bere dík soudním poplatkům po celý rok soudcovský plat. Dále: aniž by vysílali lodi, sedíce doma spravují spojenecká města a chrání na soudech straníky lidu, kdežto protivníky hubí; kdyby však mělo každé (město) možnost soudit se doma, pak by ve svém rozhořčení na Athé-ňany byli vyhladili ze svého středu ty, kteří byli nej většími přáteli athénského lidu. 17. Mimoto má athénský lid z toho, že spory spojenců se rozsuzují v Athénách, tento zisk: předně stát dostane více z jednoprocentního peirajského cla01*; dále, má-li kdo činžovní dům, vede se mu lépe; dále i tomu, kdo má potah nebo otroka k pronajmutí; konečně dík návštěvám spojenců se mají lépe i hlasatelé. 18. Mimoto kdyby sem spojenci nedocházeli k soudu, hleděli by si z Athéňanů jen těch, kteří plují ven, totiž stratégů a velitelů trojveslic a poslů; takto však je jeden každý ze spojenců nucen lichotit athénskému lidu, neboť nahlíží, že přijde-li do Athén, nemůže soud prohrát ani vyhrát jinde než před lidem; což je v Athénách zákonem; a tak je nucen soudům poklonkovat a chytat za ruku každého, kdo vejde. Proto jsou tedy ze spojenců více (než cokoli jiného) otroci athénského lidu. 19. Mimoto, protože (Athéňané) mají v zahraničí majetky a vysílají do ciziny úředníky, naučili se vládnout veslem oni sami i jejich průvodci, aniž to pozorovali; vždyť člověk, pluje-li často, musí se chopit vesla, on sám i jeho otrok, a osvojit si námořnické názvosloví. 20. Zkušenost s plavbami a cvik z nich dělá i dobré kormidelníky; vycvičili se totiž jedni kormidlováním na korábu, druzí na vlečné lodi, jiní odtud přešli na trojveslice; většinou však dovedou veslovat hned, jak vkročí na (válečné) lodi, protože se v tom celý život cvičili. 2,1. Těžká pěchota, o které se zdá, že je v Athénách v nejméně dobrém stavu, je (skutečně) taková a sami se pokládají za slabší i počtem skrovnější, než jsou nepřátelé; avšak proti spojencům, kteří odvádějí daň, jsou i na souši nejzdatnější; také jsou toho názoru, že jejich pěchota je dostatečná, jsou-h" silnější než spojenci. ... 3. Ze všech pevninských měst, nad kterými Athéňané vládnou, ta veliká se jim podro-bujTze strachu, malá pak hlavně z nutnosti; vždyť není žádného města, Tcteré by nepotřebovalo něco dovážet nebo vyvážet, a to mu nebude možno, nebude-íi poddáno vládcům moře. ... 9. Co se týče obětí äTôBradu a'sTävností a posvátných ókrsků;~uvědomii si lid, že každý 98 Srv. č. 141. " Přístavní clo v Peiraiu, jemuž podléhalo pravděpodobně nejen dovážené a vyvážené zboží, ale i předměty osobní potřeby. z chudých nemá možnost obětovat, hodovat, stavět chrámy a bydlit ve velkém a krásném městě, a našel způsob, jak to zařídit. Obětuje tedy stát na vlastní útraty množství žertev, ale je to lid, který hoduje a dostává z žertev podíl. 10. Tělocvičny, koupelny a šatny mají sice bohatí své vlastní, (alespoň) někteří, ale lid si staví sám pro sebe četná vlastní cvičiště, šatny a-lázně a dav jich užije víc než ti zámožní a než menšina. 11. Oni jediní jsou schopni přivlastňovat si bohatství Reků i barbarů. Je-li totiž některá obec bohatá na loďařské dříví, kam je bude dodávat, nezíská-li si pány moře? Co když některá obec je bohatá na železo nebo měď nebo plátno, kam je bude prodávat, nezíská-li pána moře? Právě z těchto věcí jsou moje lodi: od jednoho mám dřevo, od druhého železo, od třetího měd, od jiného plátno, od jiného vosk. 12. Mimoto nedovolí (Athéňané) vyvážet jinam — sice ti, kdo se nám stavějí na odpor, budou z plavby po moři vyloučeni. A já, aniž hnu prstem, dík moři všecky tyto (dary) země mám, zatím co žádný jiný stat z nich nemá ani dva: jeden a týž nemá dříví a len, nýbrž tam, kde je nejvíce lnu, je země holá a bez lesů; ani měd a železo nepochází z jedné a téže obce, ani jiné dvě či tři (suroviny) nemá jediný stát, nýbrž jeden má to, druhý ono. 13. Mimoto ještě z každé pevniny buďto vybíhá mys nebo před ní leží ostrov anebo je tam nějaká úžina; mohou tam proto vládcové moře držet své lodi a obyvatele pevniny utiskovat. 14. Jedné věci se však Athéňanům nedostává: kdyby totiž jakožto vládcové moří obývali ostrov, měli by sice možnost podle libosti páchat škody, ale sami by nemohli nic utrpět, (alespoň) dokud by ovládali moře, a jejich země by nemohla být zpustošena ani vystavena nepřátelům; takto však jsou, (alespoň) athénští rolníci a boháči, nepřáteli ohroženi více, kdežto lid, jsa si dobře vědom, že mu nemají co podpálit ani zpustošit, žije bezstarostné a neponižuje se před nimi. 15. Mimoto by byli, kdyby bydlili na ostrově, prosti ještě jiné obavy, že totiž budou zrazeni od oligarchů, že brány budou otevřeny a že do nich vpadnou nepřátelé; vždyť jak by k tomu mohlo dojít, kdyby sídlili na ostrově? A kdyby žili na ostrově, (byli by si jisti), že nedojde ani k žádnému povstání proti lidu; takto však, kdyby se někteří vzbouřili, vzbouřili by se spoléhajíce na nepřátele, že si je přivedou do země; naopak kdyby žili na ostrově, byli by (demokraté) i v tomto směru bez starosti. 16. Protože jim tedy na počátku nebylo dáno osídlit ostrov, počínají si teď takto: svůj majetek si ukládají na ostrovech, spoléhajíce na svou mořevládu, ale Atiku nechávají pustošit; uvědomují si totiž, že kdyby se nad ní slitovali, pozbyli by jiných, větších hodnot. ... 19. Po mém mínění rozpoznává lid v Athénách (dobře), kteří z občanů jsou řádní a kteří špatní, a na základě tohoto poznání mají rádi ty, kdo jim jsou k užitku a prospěchu, i když jsou špatní, kdežto ty řádné spíše nenávidí; nevěří totiž, že jejich výbornost je způsobilá napomáhat ku blahu lidu, nýbrž k jeho škodě; naproti tomu však někteří, kteří skutečně k lidu patří, nejsou lidového původu.100 20. Samému lidu sice demokracii promíjím; vždyť každému lze odpustit, zajišťuje-li si dobré bydlo; kdo však, ač sám k lidu nepatří, se rozhodl raději bydlit ve státě demokratickém než v oligarchickém, ten je hotov lovit v k;il-ných vodách a pochopil, že ničema se spíše ztratí v obci demokratické než v oligarchické. 3,1. Co se athénské ústavy týče, nechválím ten způsob; jakmile se však rozhodli pro demokratické zřízení, pak si podle mého mínění hlídají demokracii dobře, užívajíce těchto prostředků, které jsem vylíčil. A ještě tohle, jak vidím, bývá Athéňanům vytýkáno, že někdy tam může člověk rok sedět a nedočkat se vyřízení své věci u rady nebo lidu101; i to se v Athénách stává jen proto, že pro množství řízení nejsou s to všecky odeslat s pořízenou. 2. Jak by také byli s to, když předně musí slavit tolik slavností jako žádný řecký stát — při těch je stěží možno něco vyřídit (i když jde o) veřejné věci — a za druhé rozsoudit tolik pří soukromých i veřejných a prověřit tolik (odstupujících) úředníků, že ani na celém světě dohromady se tolik věcí nerozsoudí? A rada musí konat mnoho porad o válce, mnoho o peněžních důchodech, mnoho o vydávání zákonů, mnoho o běžných věcech státu i spojenců, i příspěvky (od nich) přijímat a pečovat o loděnice i chrámy. Je na tom něco divného, když při tolika starostech nejsou s to projednat záležitosti všech? 3. Někteří však říkají: „Dostaví-li se někdo před radu nebo lid s penězi, pořídí." S těmi bych souhlasil, že za peníze se dá v Athénách mnoho pořídit a že by se pořídilo ještě více, kdyby dávalo peníze ještě více lidí; ale jedno vím dobře, že stát není s to projednat věci všech žadatelů, ani kdyby jim někdo dával sebevíce zlata a stříbra. 4. Dále je nutno řešit i takové právní případy, jako když někdo nevy-strojí loď nebo zastaví obecní pozemek; mimoto je třeba rozhodnout, kdo ponese náklady na sbor pro Dionýsie, Thargélie, Panathénaie, pro slavnost Prométheovu i Héfaistovu, (a to) rok co rok; každý rok se určuje k vystrojení trojveslic čtyři sta občanů a mezi těmi, kteří si to přejí, je (ještě) třeba rok co rok rozhodovat; mimoto prověřovat (nastupující) úředníky102 a rozhodovat o odvoláních (uchazečů)1011 a pře- 100 Napr. Kleisthcnes a Perikíes byli z aristokratických rodin. 101 Srv. č. 141, pozn. 9o. 102 Lidový porotní soud zkoumal, zda nové zvolení nebo vylosovaní úředníci vyhovují předepsaným podmínkám. 103 Uchazeči o úřady odmítnutí radou se mohli odvolat k lidovému poromímu soudu. '73 zkoumávat sirotky104 a zřizovat dozorce naci vězni. 5. To tedy rok co rok. Čas od času je třeba soudit [velitelské zločiny], či naskytne-li se nějaký jiný nenadálý přestupek, dopustí-li se někteří neslýchaného násilí nebo zachovají-li se bezbožně. Velmi mnoho pomíjím; to hlavní je řečeno — až na předepisování (spojeneckých) příspěvků; ty se zpravidla předepisují každého čtvrtého roku. ... 10. Mám dojem, že si Athéňané počínají nedobře i v tom, že se při občanských rozbrojích ve státech stavějí na stranu horších. Oni to však činí úmyslně. Kdyby se totiž rozhodovali pro ty lepší, rozhodovali by se pro ty, kdo jsou jiného smýšlení než oni; vždyť v žádném státě není to nejlepsí nakloněno lidu, naopak v každé obci je lidu oddáno to nej-horší, protože rovný je vždy oddán rovnému; proto si tedy Athéňané hledají toho, kdo k nim patří. 11. Kdykoli se pokusili postavit se na stranu lepších, neprospělo jim to; naopak, za krátký čas byl lid v Boiótii zotročen105, jindy zase, když se spojili s nejlepšími v Milétě, za krátký čas od nich (oni) odpadli a lid potřeli10'5, a když místo s Messéňany se spojily se Spartany, za krátký čas si Sparťané Messé-ňany podmanili a vedli válku s Athéňany.107 12. Někoho snad napadne, že tedy v Athénách nikdo není nespravedlivě stižen atimií. Já však pravím, že někteří jí nespravedlivě stiženi jsou, ale že jich je jen málo. Avšak málo lidí nestačí, aby ohrozili athénskou demokracii; vždyť lidé, kteří jsou atimií stiženi právem, zpravidla žádné (pikle) nekují, nýbrž ti, kteří jsou (jí stiženi) neprávem. 13. A jak by tedy někdo mohl myslit, že v Athénách je neprávem stiženo atimií množství lidí, když tam úřady zastává lid a když se v Athénách trestá atimií protizákonné éiřadování, protizákonné řeči a protizákonné skutky? 1 o je třeba uvážit a upustit od myšlenky, že v Athénách hrozí od lidí stižených atimií nějaké nebezpečí. '"' C) sirotcích po padlých občanech srv. č. porn. 30; o ostatní chudé sirotky pra\'dépodobné pečoval příslušný démos. Soud každoročné přezkoumával, trvá-li právní narok jednotlivých sirotku na tuto podporu, a kontroloval i peč i poruč niku (zdravotní prohlídkou sirotku;. Narážka na blíže neznámé historické události. Pravdepodobné narážka na povstání v Milété. ' 17 Narážka na athénskou pomoc Spartě r. 462 [<:. a na jejich vzájemné boje