KAPITOLA PRVNÍ Tedy roku 1415 od vtělení Páně 4. dubna, jinak ve čtvrtek na den sv. Ambrože vyznavače přijel z vlastní vůle a svobodně řečený mistr Jeroným do Kostnice, upřímně zarmoucen těžkým a temným zneuctěním slavného Českého království, když uslyšel o zřejmých křivdách, kterými tam byl postihován mistr Jan Hus svaté paměti. A vida, že je mu odpíráno slyšení na obranu řečeného mistra Jana Husa a že se proti němu ze všech stran strojí úklady, odjel odtamtud nazítří do Uberlingen, říšského města vzdáleného jednu míli od Kostnice, ]2[ a odtamtud napsal mým prostřednictvím ]3[ svůj dopis adresovaný králi uherskému, pánům a koncilu, v němž naléhavě žádal, aby mu týž král a koncil laskavě dali bezpečný glejt pro příchod i odchod, a prohlašoval, že při slyšení odpoví komukoli, kdyby mu chtěl někdo z řečeného koncilu přičítat jakékoli provinění, jak bude později jasněji patrno z obsahu jeho prohlášení. Když však řečený král uherský v domě pana kardinála z Cambrai ]*[ požádán o to, jak je svrchu řečeno, odmítal z důvodů, jež tehdy uvedl, dát mistru Jeronýmovi bezpečný glejt, zástupci národů na koncilu, dotázáni českými pány, řekli: „My mu dáme bezpečný glejt pro příchod, ale ne pro odchod." ]&[ Když byly jejich odpovědi sděleny mistru Jeronýmovi, hned nazítří zaslal do Kostnice text nížepsaného prohlášení, aby bylo přibito na brány řečeného města a na vrata kostelů, klášterů a domů kardinálů i jiných urozených prelátů. Jeho doslovné znění následuje takto: „Nejjasnějšímu knížeti a pánu, panu Zikmundovi, z boží milosti králi římskému, vždy rozmnožíteli říše, králi uherskému atd., a zároveň celému ctihodnému generálnímu koncilu oznamuji já, Jeroným z Prahy, mistr svobodných umění univerzity pařížské, kolínské, heidelberské a pražské, a pokud je na mně, uvádím ve známost všem i jednotlivcům tímto listem, že jsem kvůli svým nactiutrhačům a žalobcům i pomlouva-čům našeho království připraven přijít z vlastní vůle a svobodně do Kostnice a prokázat čistotu své pravé víry i svou nevinu ne skrytě na nárožích a před soukromými osobami, nýbrž otevřeně a veřejně před celým koncilem. Pročež jsou-li nějací mí osočovatelé kterékoli národnosti či postavení, kteří by mi chtěli vytknout jakýkoli prohřešek bludu nebo kacířství, ať mi jej vytknou otevřeně a veřejně v mé přítomnosti před celým koncilem pod svými vlastními jmény, a já jsem připraven, jak jsem napsal, odpovídat za svou nevinu otevřeně a veřejně před celým koncilem a dokázat čistotu své pravé víry. Budu-li shledán vinným nějakým bludem či kacířstvím, pak se nevzpírám veřejně podstoupit trest, jak přísluší bludaři či kacíři. Proto zapřísahám pana krále a rovněž celý svatý koncil, abych měl bezpečný a jistý přístup k tomu, co je uvedeno. Kdyby však mne, když se nabízím k takové spravedlnosti, postihlo při mém příchodu před dokázáním jakékoli viny nějaké zatčení, zajetí či násilí, tehdy by bylo jasno celému světu, že by tento generální koncil nepostupoval spravedlivě a náležitě, kdyby mne, jenž přicházím dobrovolně a svobodně, jakýmkoli způsobem zapudil od tak vysoké a přísné spravedlnosti. Domnívám se však, že toho je tak posvátné shromáždění moudrých mužů daleko." KAPITOLA DRUHÁ Když pak nemohl dosáhnout bezpečného glejtu ani po rozepsání těchto vyhlášek v jazyce českém, latinském a německém a po jejich vyvěšení, jak bylo dříve řečeno, tehdy dali urození páni a také rytíři, zvláště české národnosti, kteří tehdy byli přítomni v Kostnici, mistru Jeronýmovi své otevřené listy, opatřené svými pečetěmi, ]B[ na svědectví uvedených skutečností. S těmito listy se mistr Jeroným vracel do Čech a na udání a zradou svých odpůrců byl zajat v Hiršavě ]7[ úředníky vévody Jana, syna Klemova, a doveden zase zpět do Sulzbachu před řečeného vévodu. Mezitím žádali lidé, kteří popouzeli koncil proti mistru Husovi i proti mistru Jeronýmovi, totiž Michael de Causis, Páleč a jiní jejich spolčenci, aby byl mistr Jeroným pro tuto vyhlášku pohnán před soud, a po několika dnech dali přibít na vrata a dveře kostelů a na městské brány nížepsaný půhon, jehož znění následuje: „Svatosvatá synoda, generální koncil kostnický, šťastně shromážděný v duchu svatém, představující veškerou bojující církev, vzkazuje Jeronýmovi Pražskému, jenž se píše a prohlašuje za mistra svobodných umění co největšího počtu univerzit, aby vždy střízlivě věděl, co je správné, a ne více, než je třeba [srv. Řím. 12, 3]. Věz, že v naši známost vešel jakýsi dopis, psaný jakoby od tebe, přibitý v neděli, v kterou se v chrámu božím zpívá „Quasimodo geniti" '7. dubna 1415], na vrata kostelů v městě Kostnici, v němž tvrdíš, že svým odpůrcům, kteří ti vytýkají zločin bludu a kacířství, veřejně odpo-vis o názorech, jimiž jsi u nás k své hanbě proslulý, zvláště o viklefismu a jiných učeních příčících se katolické víře, jen když ti bude poskytnut bezpečný glejt pro příchod. A protože nám především záleží na rozeznání lištiček snažících se zničit vinici Páně [srv. Píseň písní 2,15], proto cmto listem predvolávame a obesíláme tebe jako osobu podezřelou z učení a nerozvážného tvrzení mnoha bludů a provázenou velmi špatnou pověstí, aby ses dostavil do lhůty patnácti dnů počínaje od data tohoto Estu, z nichž pět ti stanovíme a určujeme jako první termín, pět jako druhý a zbývajících pět jako třetí a poslední termín a jako zákonnou i^mínku, a to na veřejné zasedání tohoto svatého koncilu, bude-li se «:bo dne zasedání konat, a jinak na první následující den, kdy bude saedání, za tím účelem, abys podle znění výše zmíněného svého listu jovídal na výtky, které by ti někdo nebo někteří chtěli učinit ve věci abys přijal a vykonal v každém ohledu, co žádá spravedlnost. 1 ti tímto listem nabízíme a dáváme, pokud je na nás a pokud to . e pravá víra, veškerý náš bezpečný glejt, chránící tě před násilím, bez porušení spravedlnosti, a ujišťujeme tě, že ať se dostavíš nebo vis, bude nicméně svatým koncilem nebo jeho zmocněnci či zmocněncem po uplynutí výšeřečené lhůty zahájen proces bez jakéhokoli zřetele na tvůj odpor. Dáno na šestém zasedání generálního koncilu 17. dubna, pod pečetěmi předsedů čtyř národů. Gumpertus Fabri, notář národa německého." KAPITOLA TŘETÍ Jakmile se pak uherský král s koncilem dozvěděli od řečeného syna Klemova, že byl mistr Jeroným z jeho podnětu zajat, ]8[ odepsali mu žádajíce, aby jim poslal mistra Jeronýma na koncil. Když dostal onen Klemův syn dopis krále a koncilu, rychle odeslal mistra Jeronýma v poutech do Kostnice; jeho bratr vévoda Ludvík ]9[ ho dal vést přes celé město až do refektáře bratří minoritu v Kostnici, kam se sešli přední kněží, starší lidu, písaři a farizejové, aby očekávali jeho příchod [srv. Mat. 26, 57 a Luk. 22, 66]. Mistr Jeroným pak měl viditelně na ruce železný kruh s dlouhým řetězem a tento řetěz řinčel při jeho chůzi; ještě k větší jeho potupě zbrojnoši, kteří mistra Jeronýma na onom řetězu vedli za vévodou Ludvíkem, synem Klemovým, natáhli řetěz od něho daleko na stranu; i v refektáři ho drželi spoutaného řečeným řetězem. Když byl uveden do řečeného refektáře, přečtli před ním dopis vévody Jana, syna Klemova, poslaný koncilu s mistrem Jeronýmem. Ten obsahoval, že řečený Klemův syn posílá koncilu mistra Jeronýma, podezřelého z viklefských kacířství, který mu náhodou padl do rukou a o kterém slyšel špatné pověsti, aby koncil nad ním vykonal soud, neboť je jeho úkolem napravovat takové bludaře. A bylo v tom lichotném dopisu mnoho jiného k chvále koncilu. Potom přečtli půhon vydaný koncilem na mistra Jeronýma, uvedený svrchu. A pak mu řekl kdosi z biskupů: „Proč jsi uprchl, Jeronýme, a proč ses nedostavil, ač jsi byl pohnán?" A on odpověděl: „Protože jsem nemohl dostat bezpečný glejt ani od vás ani od krále, jak je zřejmo z těchto listů od pánů, které máte, a toho glejtu jsem nemohl dosíci ani vyhláškami, a protože jsem cítil, že mám zde na koncilu mnoho zavilých nepřátel, nechtěl jsem sám dát příležitost k svému ohrožení. Ale kdybych byl věděl nebo něco se byl dozvěděl o tomto půhonu, byl bych se sem bez váhání vrátil i z Čech." A celý dav povstal [srv. Luk. 23, 1] a vykřikoval tam proti němu různá obvinění a svědectví. Když však jiní umlkli, řekl pařížský kancléř — byl to Gerson —: ,,I když jsi byl v Paříži, Jeronýme, myslil jsi, že jsi se svou výmluvností anděl a způsobil jsi zmatek na univerzitě, protože jsi předkládal veřejně na přednáškách mnohé bludné závěry s jejich dodatky, a to zvláště v otázce univerzálií a idejí a mnoho jiných pohoršli-vých myšlenek." Jemu odpověděl mistr Jeroným: „Odpovím, mistře. Co jsem tvrdil v Paříži na veřejných přednáškách a co jsem k tomu odpovídal na námitky mistrů, tvrdil jsem ve smyslu filozofickém jako filozof a mistr oné univerzity: a tvrdil-li jsem něco, co jsem tvrdit neměl, pouč mne, že je to bludné, a já to chci pokorně opravit a dát se poučit." A zatímco ještě mluvil, vstal jiný, myslím, že mistr _r.. i~z~ v Kolíně nad Rýnem, ]10[ a pravil: ,,I když jsi byl v Kolíně, r. « mnoho bludařského v přednášce, kterou jsi tam měl." A mistr Jer: - — mu řekl: „Povězte napřed aspoň jeden blud, který jsem tam tvrdĽ" A on řekl jaksi zaražen: „Ted hned mi nenapadá, ale později ti je pěJcně vyčtu." A ihned povstal třetí a řekl: „I když jsi byl v Heidelberku, j1^ tvrdil jsi četné bludy v otázce Trojice a kreslil jsi tam jakýsi štít, }vm přirovnávaje Trojici božských osob k vodě, sněhu a ledu a k jiným vé-cem." A mistr Jeroným pravil: „Odpovím, mistře: co jsem tam psal a kreslil, to chci říkat, psát i kreslit i zde: a pouč mne, že je to bludné, já to chci pokorně odvolat." Mezitím někteří volali: „Budiž upálen, upálen!" Těm odpověděl: „Přejete-li si mou smrt, staniž se ve jménu Páně.' A arcibiskup ze Salisbury řekl: ]tó[ „Ne, Jeronýme, protože stojí psán: Nechci hříšníkovu smrt, nýbrž spíše aby žil a obrátil se." [Ezech. 33, 11]. Když skončily tyto a mnohé jiné křiky a výpovědi, kterými tehdy proti němu tak neuspořádaně a ve zmatku vypovídali, předali mistra Jeronýma spoutaného biřicům města Kostnice, aby ho večer dovedli d: vězení, a jednotlivě se vrátili do svých domů nebo hostinců. Mezitím přistoupil jeden z doprovodu M. Husi stojící venku u okna refektáře, k mistru Jeronýmovi ]14[ a řekl: „Mistře Jeronýme!" A on: „Vítám tě, nejdražší bratře!" A Petr mu řekl: „Bud pevný a neboj se podstoupit smrt pro pravdu, o níž jsi kdysi na svobodě hlásal mnohc dobrého!" A mistr Jeroným odpověděl: „Opravdu, bratře, smrti se nebojím, a když jsme kdysi o ní uměli mnoho mluvit, podívejme se ted. co umí ve skutečnosti nebo co dokáže." A potom přistoupili k oknu jehc strážci, hrozili ranami a odehnali Petra od řečeného okna. Potom přistoupil k mistru Jeronýmovi Vít ]1S[ a řekl: „Mistře, jak se vám daří?" A on na to: „Daří se mi dobře, bratře." Tu přiskočili sluhové a mistrovi strážci, chopili se Víta se slovy: „Hle, tady je jeden z nich!" a drželi ho. Když pak nastal večer, poslal rižský arcibiskup ]16: své lidi, kteří mistru Jeronýmovi při odvádění silně utáhli řetězy na rukou i na šíji, po několik hodin ho tak drželi a když konečně nastala noc, vsadili ho do jakési městské věže na hřbitově sv. Pavla a připoutal: ho okovy k jakési těžké kládě za nohy a ruce uvázali nad nimi. Kláda tam byla tak vysoko, že na ní nikdy nemohl sedět, nýbrž visel s hlavou dolů. Když pak zmíněného Víta dovedli k řečenému rižskému arcibiskupovi, tázal se ho arcibiskup, proč se opovažuje mluvit s takovým člověkem lidmi zavrženým a kacířem? Ale když u něho neshledával žádný důvod k uvěznění a Vít řekl, že je z družiny pana Jana z Chlumu, propustil ho na záruku a zápis a slib, že týž Vít nikdy nezpůsobí koncilu pro toto své zajetí nic zlého. Avšak mistr Jeroným ležel v řečené věži dva dny a toliktéž nocí jen o chlebu a vodě, aniž jsme věděli, kam byl zaveden. Ale k Petrovi přišel jeden z jeho strážců a sdělil, že mistr Jeroným leží v sousedství spoután a Špatně živen. A Petr prosil, aby mu dovolili dát potraviny, protože :htěl mistru Jeronýmovi opatřit zásobu. Strážce žaláře svolil a po-éžval mistru Jeronýmovi pokrmy. Avšak po dva dny tam mistr Jeroným ttk visel a požíval jen pramálo jídla, takže těžce a téměř smrtelně :.-.-:r.:-cněl. Když však tehdy požádal o zpovědníka, leže v tom vězení, ti z koncilu mu jej nedovolili poslat, dokud mu přítomní jeho přátelé arryrnohli zpovědníka po velikých potížích. V tom zajetí a v té věži ležel -*—y- rok bez sedmi dní. Když však zahubili Jana Husa, tehdy kolem svátku Narození litiny Marie [n. září] přivedli mistra Jeronýma, tak dlouho a tak těžce »cjtaného, do kostela sv. Pavla, vyhrožovali mu smrtí a ustavičně ho aby odpřisáhl a odvolal, nabádajíce ho, aby projevil souhlas se msrá mistra Jana Husa, jako by býval jimi odsouzen spravedlivě. On pá ve strachu před smrtí a v naději, že tím vyvázne z jejich rukou, od-rr -.i.-.', podle jejich vůle znění textu, který mu byl tehdy předán, a to t £j.:eárále na zasedání. Přísežné odvolání Jeronýma Pražského ]17[ .Já Jeroným Pražský, mistr svobodných umění, uznávám pravou eľ:: jckou církev a apoštolskou viru a proklínám veškeré kacířství, zvláš-ž — pro něž jsem byl dosud stíhán špatnou pověstí a jemuž v minulých zh. učili a je hájili Jan Viklef a Jan Hus ve svých spiscích, knížkách kázáních pro kněžstvo i pro lid, pročež byli řečení muži se svými a bludy odsouzeni tímto kostnickým koncilem jakožto kacíři Kfeouzeno výrokem soudu jejich zmíněné učení, obzvláště v některých jdz článcích, vyjádřených v rozsudcích vynesených proti nim tímto Eým koncilem. Souhlasím však se svatou římskou církví, s apoštolskou ŕe a s tímto svatým koncilem a ústy i srdcem vyznávám ve všech ióech, a zvláště co se týká klíčů, svátostí, řádů, bohoslužeb a církev-idi trestů, odpustků, ostatků svatých, církevní svobody a také obřadů v::.: uného, co náleží ke křesťanskému náboženství, totéž, co vyznává zru --i :;rkev, apoštolská stolice a tento svatý koncil, a zvláště že ze zmier-, článků většina je jasně kacířská a již dávno odmítnutá svatými iex. některé pak jsou rouhavé, některé bludné, jiné pohoršlivé, některé Ěso urážejí zbožné uši a z nich nemálo je opovážlivých a pobuřujících. k byly řečené články nedávno odsouzeny svatým koncilem a všem ir—.-.-.lwým katolíkům bylo zakázáno pod hrozbou prokletí, aby se ni-Hd napříště neopovažoval řečené články nebo některý z nich kázat, učit " 3 hájit. Dále co se toho týká, že jsem já, řečený Jeroným, v některých ^rzitních přednáškách, chtěje prosadit názor o reálné existenci ^rzálií a že jediná společná podstata dala vznik většímu počtu pří-v :h druhů a každému z nich, jak učí Ambrož, Jeroným, Augustin áŠL a abych to dokázal, jako viditelný příklad jsem kreslil jakýsi obra-: rŕech stranách, který jsem nazval „štít víry": a proto abych vyloučil a pohoršlivý výklad, který by si snad mohli někteří lidé k tomu pravím, ujišťuji a prohlašuji, že jsem ten obrazec neudělal ani jej et íl štítem víry s úmyslem, že bych chtěl řečený názor o univerza- liích vynášet nad názor opačný v tom smyslu, jako by to byl štít víry. bez jehož uznání by se nemohla chránit a bránit víra nebo katolická pravá*, proto ani na řečené tezi nechci zatvrzele lpět. Ale řekl jsem to protc. át jsem popisem toho trojúhelníkového obrazce uváděl jen příkiad^^B božská podstata jsou tři její rozdílné podoby a kterákoli z nich, tccž Otec, Syn a Duch svatý. Neboť tento článek víry o Trojici je hlavrun štítem víry a základem katolické pravdy. Mimoto aby bylo všem jasno, jaké byly příčiny toho, že jsem byl považován za stoupence a přívržence řečeného zemřelého Jana Husa. sděluji tímto, že když jsem ho mnohokrát slyšel při kázáních a přednáškách, uvěřil jsem, že je to dobrý člověk a že se v ničem neprotiví tradicím svaté matky církve a svatých učitelů, naopak když mi byly nedávno v tomto městě předloženy články jím hájené a tímto svatým koncilem odsouzené, nevěřil jsem na první pohled, že jsou jeho, alespoň ne v té formě. Když jsem od některých znamenitých učitelů a mistrů teologie slyšel tvrzení, že to jsou jeho články, žádal jsem, aby mi byly pro mé plné poučení ukázány knihy psané jeho rukou, v nichž prý byly řečené články obsaženy. Když mi pak byly ukázány, psané jeho vlastním rukopisem, který znám tak dobře jako svůj vlastní, shledal jsem, že všechny řečené články a každý z nich byly sepsány v té formě, v jaké byly odsouzeny. Proto jsem pochopil a chápu, že on i jeho učení bylo i s přívrženci svatým koncilem odsouzeno a odmítnuto jako kacířské a nesmyslné. A to vše, co je řečeno výše, říkám prostě a bez podmínky, protože jsem už plně a dostatečně poučen o uvedených rozsudcích, vynesených tímto svatým koncilem proti učení řečených zemřelých Jana Viklefa a Jana Husa i proti jejich osobám, a s těmito rozsudky jako zbožný katolík ve všem všudy pokorně souhlasím a při nich stojím. Dále já, týž svrchuřečený Jeroným, který jsem jindy před nej ctihodnějšími otci, pány kardinály, ctihodnými pány preláty, doktory a jinými úctyhodnými osobami tohoto svatého koncilu právě na tomto místě vyložil a vysvětlil dobrovolně, svobodně a z vlastní vůle své názory, mezi jiným jsem při řeči o církvi rozlišil její tři části a jak jsem se dozvěděl později, někteří mi tehdy rozuměli tak, že chci říci, že církev vítězná je něco, v co jen věříme, kdežto já pevně věřím, že je to posvátné zjevení, a vylučuji, že její poznání je nejisté; nyní říkám, tvrdím a prohlašuji, že nebylo nikdy mým úmyslem tvrdit, že se zakládá jen na víře jako takové, nýbrž že je to poznání vyšší než pouhá víra; a vůbec vše. cokoli jsem snad řekl zde nebo předtím, přenechávám a podrobuji s pokorným srdcem rozhodnutí tohoto svatého kostnického koncilu. Nadto přísahám při svaté Trojici a na toto svaté evangelium, že setrvám vždy a bez pochybnosti při pravdě katolické církve, a prohlašuji, že všichni, kteří se této víře zprotiví, jsou i se svým učením hodru věčného prokletí. A jestliže se já sám — a kéž se to nestane — opovážím něco si proti ní myslet nebo kázat, ať jsem podroben přísnosti církevních zákonů a jsem shledán hodným věčného trestu. Toto vyznání a text svého prohlášení dobrovolně předkládám tomuto svatému generálnímu koncilu, podepsal jsem je vlastní rukou a sepsal." Potom však ho zase dali vsadit do téže věže, kde byl sice méně spoután, avšak přesto denně střežen ozbrojenci. A když poznali štváči vyslaní proti němu, totiž Michael de Causis, mistr Páleč a jiní jejich spolčenci v této práci ze slov Jeronýma samého i z jiných určitých známek, že učinil takové přísežné odvolání nikoli upřímně, nýbrž s přáním vyváznout, a když tam také náhle přijeli z Prahy jistí bratříci od karme-litánů, ]18[ předložili nové žaloby proti mistru Jeronýmovi a předkládajíce je ve formě článků popichovali mistra, aby na ty články odpověděl. A protože jeho soudcové, jistí kardinálové, totiž kardinál z Cambrai, de Orsinis, z Akvileje a z Florencie, ]19[ kteří pozorovali zlovůli Jeronýmových žalobců, viděli, že se mu děje křivda, usilovali na koncilu o jeho osvobození. A když se jednoho dne na shromáždění přimlouvali za osvobození mistra Jeronýma, tu jeho nepřátelé, Němci i Češi, usilovně odporovali křičíce, aby nebyl žádným způsobem propuštěn. Jeden doktor, jménem Náz, ]20[ vstal a řekl kardinálům: „Divíme se vám, ctihodní otcové, že Vaše Otcovství zakročují ve prospěch takového nej-horšího kacíře, pro něhož jsme my v Čechách vytrpěli s veškerým kněžstvem mnoho zlého, a možná že budou trpět i Vaše Otcovství. A bojím se, že jste snad přijali dary od oněch kacířů nebo od českého krále." A když byli kardinálové zahrnováni takovými urážkami, zřekli se souzení pře mistra Jeronýma. Svrchuřečení žalobci si však vymohli jiné soudce, totiž titulárního patriarchu cařihradského a kteréhosi německého profesora, ]21[ protože věděli, že patriarcha je zavilým nepřítelem mistra Jeronýma, neboť také předtím odsoudil mistra Jana Husa k smrti, dán mu koncilem za soudce. Mistr Jeroným však nechtěl odpovídat v žaláři a žádal mít veřejné slyšení, protože tam jim chtěl konečně říci své mínění; a nikterak nechtěl souhlasit s oněmi neveřejnými soudci. Předsedové koncilu tudíž v domnění, že mistr Jeroným chce na řečeném veřejném slyšení obnovit a potvrdit své předešlé odvolání, projevili souhlas s veřejným slyšením. 212 V 213 KAPITOLA ČTVRTÁ ]"[ Tudíž léta Páně 1416 dne 23. května, což byla sobota před Nanebevstoupením Páně, byl mistr Jeroným přiveden k veřejnému slyšení do velké katedrály a tam mu bylo dáno veřejné slyšení před celým koncilem. Na tomto slyšení bylo znovu předloženo komisaři koncilu ze strany řečených žalobců sto sedm článků, aby nemohl vyváznout z oprátky, kterou mu nastražili, protože předtím soudcové řekli, že se s výslechem svědků už skončilo. Tedy při onom slyšení v uvedený den odpovídal od rána až do poledních hodin velmi podrobně na více než čtyřicet článků, zatímco všichni proti němu vznášeli námitky. Prohlašoval, že smyšlené články neudělal a nespáchal, a tvrdil, že je proti němu uvedli oni svědkové pomlouvačně a lživě jako jeho osobní nepřátelé. V onom zasedání ještě nepropadl smrti, protože nestačil do poledne odpovědět na všechny články až do konce. A proto mu byl pro nedostatek času k zodpovězení zbývajících článků prodloužen termín na úterý před Nanebevstoupením Páně, bezprostředně následující den po řečené sobotě [26. květen]. To úterý byl znovu přiveden časně ráno do katedrály, aby odpověděl na zbývající Články. Ve všech těchto článcích jak předchozích, na něž odpovídal v sobotu, tak také v těchto zbývajících byl zcela usvědčen svědky a v jeho při bylo už dlouho rozhodnuto až na to, že mu podle jeho přání a prosby bylo tehdy povoleno koncilem toto veřejné slyšení. Na tomto slyšení mluvil od časného rána až téměř do poledne velmi hluboce a zevrubně o různých otázkách, mezi jiným uváděl mnoho pohanských filozofů a mudrců, např. Platona, Seneku, Katona a také Jeremiáše a Izaiáše s mnoha jinými proroky a světci Starého zákona a svaté apoštoly s ostatními mnoha svatými mučedníky z Nového zákona, jak byli tito všichni a přemnozí jiní pro pravdu nevinně usmrceni. Dále vykládal celý svůj život a co ho potkalo v Paříži, v Kolíně nad Rýnem, v Heidelberku, v Praze, ve Vídni, v Uhrách, v Rusku a v Kostnici nebo na jeho různých cestách, a co také dělal v těch zemích i jinde, a posléze jak se snažil za pomoci jiných vypudit Němce z Prahy a z Království českého a zajistit obyvatelům království svobody. Nakonec pak chválil stav a svatost mistra Jana Husa a ujišťoval, že ho znal od svého mládí a že to nebyl smilník, pijan ani zločinec, nýbrž cudný, střízlivý, svatý a spravedlivý kazatel svatého evangelia. A cokoli zastávali mistr Jan Hus a Viklef, a zvláště co napsali proti zlořádům a nádheře prelátů, to že sám všechno zastává a chce zastávat až do smrti, protože to byli svatí muži. A že ve všech článcích katolické víry věří tak, jak věří a zastává svatá katolická církev. Avšak na závěr řekl, že všechny články, které napsali a hlásali Jan Viklef a Jan Hus proti nepravostem, nádheře a nespořádanému životu prelátů, chce zastávat do konce pevně, neodvolatelně a až do smrti. A nakonec dodal, že všechny jeho hříchy nehryžou jeho svědomí tolik jako hřích, kterého se dopustil na oné morové katedře, když při svém odvolání mluvil nespravedlivě proti onomu dobrému a svatému muži a jeho učení, zvláště pak když souhlasil s jeho nespravedlivým odsouzením. Na závěr dodal, že béře vůbec zpět ono odvolání, které tehdy učinil z řečené prokleté kazatelny, a že to udělal ze strachu před smrtí a pro svou zbabělost. A nadto že kdokoli mluvil méně spravedlivě proti onomu svatému muži, ve všem v hrdlo lhal a sám že ze srdce lituje, že to učinil. Když uslyšeli účastníci koncilu tato a mnohá jiná slova chvály o Janu Viklefovi a Janu Husovi, hovořili mezi sebou navzájem, že se těmi slovy sám odsoudil. Tehdy byl opět zaveden zpět do žaláře a velmi krutě spoután železnými řetězy na rukou i na nohou. KAPITOLA PÁTÁ V sobotu pak po Nanebevstoupení Páně [30. května] byl ráno velkým množstvím ozbrojenců přiveden naposled do téže katedrály na veřejné zasedání, aby byl proti němu vynesen rozsudek. A tam ho napomínali, aby ještě odvolal to, co řekl při dřívějším slyšení a co prohlašoval k chvále Jana Viklefa a Jana Husa tak, jak bylo uvedeno, potvrzuje jejich učení. na to, to velo přiváděl atona ákona kona, Dále Tiem, nebo jsléze í česal, že íýbrž :okoli Ldům mrti, í tak, chny štem, ;vně, říchy oné proti ílasil zpět :e to Dkoli irdlo vály e se elmi Avšak on mluvil proti nim velmi statečně a beze všeho strachu, řka jim mezi jiným: ,,Boha volám za svědka a před vámi dosvědčuji, že věřím všem článkům víry a je zastávám tak, jak věří a zastává svatá církev katolická, ale nyní mám být odsouzen proto, že s vámi nechci dát souhlas k odsouzení oněch řečených svatých mužů, které jste nespravedlivě odsoudili za články odmítající váš způsob života!" A přede všemi se tam modlil Věřím v Boha a řekl tam mnoho hlubokých a přesně formulovaných myšlenek. A tak se všichni lidé tehdy tam přítomní nemohli vynadivit jeho výmluvnosti, plynulosti jeho řeči i bohatství jeho vědomostí. A žádným způsobem ho nemohli přimět k odvolání. A tehdy jeden biskup, řečený z Lodi, ]23[ pronesl proti Jeronýmovi kázání s napomínáním a nabádal k jeho odsouzení. KAPITOLA ŠESTÁ Jakmile řečený biskup z Lodi skončil své kázání, tehdy mistr Jeroným jim znovu řekl mezi jiným: „Vy mne chcete odsoudit nespravedlivě a nezaslouženě. A já po své smrti zanechám ve vašem svědomí výčitku a hrot ve vašich srdcích a predvolávam vás všechny, abyste mi odpovídali do sta let před nejvyšším a nej spravedlivějším soudcem." A to, co při slyšeních mluvil tak promyšleně, filozoficky, moudře a přiléhavě, nestačí mé pero zaznamenat ani můj jazyk vypovědět, takže jsem látku jeho řeči povrchně sepsal a sem zařadil jen částečně a nikoli úplně. Nato pak, když se nedal žádným způsobem pohnout k odvolání výše uvedených výroků, tehdy byl v jeho přítomnosti přečten rozsudek, který byl proti němu vynesen: „Ve jménu Páně Amen. Kristus, Bůh a Spasitel náš, pravá réva, jejímž pěstitelem je Otec, poučuje o tom své učedníky a ostatní své věřící praví: jestliže někdo nesetrvá při mně, bude vyvržen ven jako planý výhonek a uschne atd. A tento svatý koncil kostnický, následuje učení tohoto nejvyššího učitele a mistra, vykonává jeho příkazy a zahájil inkviziční proces proti kacířské zvrhlosti na podnět a žalobně volání veřejného mínění proti mistru Jeronýmovi zvanému Pražský, mistru svobodných umění, laikovi. Z aktů a protokolů tohoto procesu je známo, že týž Jeroným hájil, tvrdil a učil některým kacířským a bludařským článkům, dávno zavrženým svatými Otci, z nichž některé jsou rouhavé, jiné po-horšlivé, další urážlivé pro zbožné uši, smělé a pobuřující, hlásaným, kázaným a učeným dříve muži odsouzené památky Janem Viklefem a Janem Husem a obsaženým v některých jejich knihách a spiscích, kteréžto články, učení a knihy řečených Jana Viklefa a Jana Husa jakož i Vi-klefova památka a osoba řečeného Husa byly odsouzeny pro kacířství týmž svatým koncilem a jeho rozsudkem. Tento odsuzující rozsudek potom týž Jeroným ještě za trvání tohoto inkvizičního procesu schválil a vyjádřil s ním souhlas, uznávaje a vyznávaje na tomtéž svatém koncilu pravou, katolickou a apoštolskou víru, a proklel veškeré kacířství, zvláště to, jímž byl rozhlášen a se rozhlášeným uznával a které v minulých dobách učili a zastávali Jan Hus a Jan Viklef ve svých dílech, ká- 214 215 , - j ŕ-JL Jit--- flfrum mwaftaw fUst mt*l»»ir*« (llllllH Listina pražské univerzity z r. 1417. záních a knížkách a pro které byli řečení Viklef a Hus se svými naukami a bludy tímtéž svatým koncilem odsouzeni jako kacíři a jejich učení bylo podobně odsouzeno, vyslovil souhlas s odsouzením všeho uvedeného a přísahal, že setrvá v této pravdě víry, a jestliže se někdy opováží něco opačného myslet Či kázat, chtěl podléhat přísnosti církevních zákonů a být stižen věčným trestem, a ono své vyznání sepsané vlastní rukou předložil a dal témuž svatému koncilu. Avšak po tomto prohlášení a přísežném odvolání si po mnoha dnech jako pes, který se vrací ke svým zvratkům, aby veřejně vyvrhl zhoubný jed, ukrytý ve svých prsou, vyžádal, aby mu bylo dáno veřejné slyšení před tímtéž svatým koncilem; a když mu bylo poskytnuto, před tímtéž svatým koncilem ve veřejném shromáždění tvrdil, řekl a skutečně prohlásil, že nesprávně souhlasil s odsouzením řečeného Viklefa a Husa a že schválením toho rozsudku lhal, a nestyděl se přiznat se ke lži, ba dokonce odvolal nyní i na věky své vyznání, schválení a prohlášení o jejich odsouzení, tvrdě, že v knihách řečených Viklefa a Husa nikde žádné kacířství ani blud nečetl, třebaže předtím vyznal a bylo mu jasně prokázáno, že jejich knihy bedlivě studoval, četl i z nich učil, a je známo, že obsahují četná kacířství a bludy. A přece týž mistr Jeroným vyznal, že o svátosti oltárni a o přeměně chleba v tělo Kristovo věří a zastává to, co věří a zastává církev, a pravil, že více věří Augustinovi a ostatním církevním učitelům než Viklefovi a Husovi. Nadto bylo seznáno z uvedených skutečností, že je týž Jeroným přívržencem odsouzených Viklefa a Husa i jejich bludů a že byl a je jejich stoupencem. Proto se rozhodl tento svatý koncil vyvrhnout ven téhož Jeronýma, shnilý a suchý výhonek, který nesmí zůstat na révě, prohlašuje a vyhlašuje ho za kacíře kacířství znovu propadlého, vyloučeného z církve a prokletého, odsuzuje ho a přenechává rozhodnutí světského soudu, aby dostal účinný trest podle velikosti takového zločinu, ale přimlouvá se, aby týž soud vyslovil mírný rozsudek bez nebezpečí smrti." KAPITOLA SEDMA Když byl tento rozsudek vynesen v jeho přítomnosti a dočten, přinesli mu velký a vysoký papírový klobouk, pomalovaný kolem dokola červe- IVU< rif" (V. ><«rr»iW; t«™ f»^ítif.Vlí..v p.vyd,r,f^vw>fhKi v Ufcv.-.- v rMvi.ii»« »-*«yfc^i|v>!....\ií..-«<,oU>V )V»I '•'".fí*>Jw£r«»V