Pannám.
61
O pannách, jesto chtie za maž.
Že panenský stav jest  najduostojnějšle čistoty, a že se jest v něm narodil každý, a nemôž jeho ztratili i žádný bez povolenie, chci o něm najprv pomluvili, zdali by kto, srozuměje jeho veliké duostojnosti, ostal při něm; a pakli s dále nechce, ale dochoval jeho až do manželstva.  I rozumej] a vizi v panenském stavu panny dvoje; jedny, jeSto pro milosť boží več chtie ostali pannami; druhé, jeäto chtie za muž.  A ty druhé ještě jsú dvoje: neb jedny z úmysla sprostného, jsúc v poslušenství svých starost, držie panenstvie, m prosiec Boha, aby jim dal podlé své vole stav manželský držeti, Cákajíc, když jich starosty dadie je k manželstvu, neumyslivše až do smrti pannami byti pro milost boží; neb snad nemají těch příčin, aby uměly bezpečně chovali panenstvie svého, ani snad toho naučenie; neb, jakož čtenie praví: a „Ne všichni mohu panenstvie pochytili, ale jen ti, kterým jest dáno od Boha."  Ale ty panny, ješto mysle za muž, kakž k olivek nebudú bez odplaty, že sú své panenstvie schovaly podlé božieho prikázanie, manželstva Cákajíc bohobojně: však zemrů-li, pannami jsúc, nebudú té svrchované odplaty ao jmieti s těmi pannami, jeSto sú, z úmysla zalíbivše Bohu své panenstvie, ne do své síly, ale do božie pomoci ufajíce, až do smrti sdržely je a zachovaly.
Jsú pak druhé helmbrechtné panny, ovSem světské, jeřto dráže vážíc veselé tohoto světa, a viece žádají zdejšie chvály, než královstvie nebeského. Jistáf jest věc, Že ty panny jelikož k Bobu jsú psotnějšie, nežli ženy, jeSto již své muže mají; neb žena jen toho hledá, kakby se slíbila svému muži: ale takové panny všem se žádají slíbili, tož jen k tělesnému oku. Darmof sobě tušie ty panny tiem panenstvím, aneb a* ačf kto pochlebuje jim, i tuši jim zlým: lepšíf jest pokorná žena, než hrdá panna. Kterážf kolivěk panna svým panenstvím protiv Bohu slúží světu, jistěf od Boha zaslúži pomsty. Ano svatý Jakub praví: „Ktož chce býti přietel tohoto světa, ten bude nepřietel boží." Veď, příjdef ten den, žef nade všemi a* stane pomsta, ktož vší myslí milují svět: kakž pak takové
62 Kolíky drnhá.
panny chtie ujiti božieho suda, válejíc smiech sprostnějšími, tak pannami, jako panicí, aneb manžely sprostými; a z pravého úmysla, kohož mobúc,k smilné táhnúc nečistotě, ač ne skutkem, ale przniec jich mysli i samy své, žádajíc se všem slíbiti, a samy se sobě líbiec v své marnosti aneb snad v zlosti? a SpieŠeť jest zlosf, nežli marnost taková věc, vzdy chtieti nad jiné chválu jmieti v kráse, v Iepotě, v dvorstvu, v skociech, v rúSe i v čemž kolivék takovém. Hlédaj, nenie-lif zlosf, téžměř v5e snaženstvie své obrátili na to, neda mladí blázni řekli: „Tof jsú praví tovařišiel* Takovéf panenstvo k ni- ta čemuž nenie, než k pomstě boží.  A však, když by taková panna dřéve, než by zbyla panenstva svého, rozmysléc se, Bohu panenstvo zalíbila, želejíc těch svých nestatecností, mohla by dojiti doostojenstvie panenského, jehož ani manželka, ani vdova méž dojiti: když by s múdrymi pannami 15 cákajíc věčného choti, jmajíc lampad, vzala také i oleje a rozezlila jej k ozdobě věčné, tociš majíc cělosf panenskú jako lampad, i vzala milosf k Bohu, jako oleje, jíž by plá-políc svietila rozličnými skutky dobrými k příkladu jiným. Pakli by i u manželstvo vstúpili chtěla taková panna, vSak so by měla těch svých obycejdv pokáním polepšili se zpovědi. Cožf kolivěk tuto pravi těmto trojím pannám, téžf i panici sobě maji rozuměli; nebi i jich panenstvie vše jedno jest duostojenstvie, jako i oněch.
■6
v
Celto se maji stríeci, ktox chtie 7 manželstvo.
I řku těm obojím pannám, kteréž chtie za muž, leč jsú i panici, a razi jim to, ač jim jest milá pravda božie, aby 30 se Čistě jinoch své choti choval od všelikého smilstva, tak dobře, jako ona jemu. Neb jest to božie prikázanie, aby i žádný kromě manželstva s žádnu se nesměšoval tělesným skutkem. A také jest podobné, jakož jinoch nechtěl by rád, by ta panna stav panenský prestúpila, kteráž on má pojietí, as aby také sám svého panenstvie neztracoval. VSak jest muž silněji než žena; a když jest ženě svdj stav veliká hanba kromě manželstva prostúpiti, nicf před Bohem nenie menší hřiech muži.  A protož podobné jest, čistě chovati se tak
Pannám. 63
muži jako ženě k manželstvu, a pokáním se k němu připravili; nebf jest svátosí manželstvo. Nebf to bývá, že kteříž své vale YÍece žádají v manželstve, než. vole božie a způsobu jeho, často jim Bdh dá těžSie pokánie, nežli by jim papež směl dáli se vši svú knéží. Neb čímž človek hřeSí, tiem má trpěli, A protož, ktož jest hřeSil, kak nemúdře s ženami poihrávajc, aneb přieliS žádaje se pro tělesnu Ji-bosf oženiti, často jemu Buoh dá takú ženu, na níž dosti těžké bude pokánie jmieti: snad zlobí yú, nemúdru, klevetná, neposluSnú a s jinými rozličně zlými obyčeji, že, kdež sej' přielišné nadál rozkoši, tu bude často přielisná lopot A snadf to miení svatý Jan Zlatoústý, jeäto die: „Ktož má zlu ženu, rozuměj tomu, žeť odplatu svého prehrešenie nese." A protož s bázní boží slu&e manželstva žádati, prostec od Boha dobrého tovaŕiše. Neb jest psáno: „Duom a sbožie přichá-zie od otcóv; ale žena múdrá zvláště od Boha." Gožf sem tuto mužem mluvil, právěf se též na panny neb na vdovy chýlí, jeíto přieliS kvapně v tělesné Žádosti žádají mužův, hlediec na ně bezpřémně, a vzdy mysle o nich, vzdy o nich mluvie, vzdy se jim stroje, ruchem, skoky, žádajíc se jim slibiti smilně. Prolož často, když mni některá, by měla dobré bydlo mieti s mužem, nalit se jí nahodí snad košíkář, opilec, cizoložník, mrhák, aneb jiných některých zlých oby-čejdv, A protož, ktož chtie v manželstvo, mají to dobře obmysliti, že tak brzo potká je lopoť jako rozkoš; a žej' nikakž nelze se jim do života rozlúčili. Protož řiekají, když se chléb neudá: »Chlebí se snie a pivot sevypie: ale běda, komužf se žena neudá!" A když jest nelze zbytí manželstva; kdy zamysléo, dobré se jest na manželskú práci rozmyslili, aby člověk neřekl: „Nevěděl sem, by to tak byla I" když ho potká, a trpěl tiem pokomějie. I sluSie se pilně střieci s obú stranu, ktož chtie v manželstvo, všech těch příčin, % nichž by svár a nemilosf mohla býti mezi mužem a ženú v manželstve, aneb duii nebezpečenstvie, jehož by potom nebylo snadno popraví tí; a zvláště pěti:
Najprvé slušie se střieci tovařiáe k manželstvu neboho-bojného. Protož slusie se ptán* po lidech pokorných a počestných, múdrych a bohobojaých, jichž by dietě k manželstvu pojal, Nebf to bývá, kteréhož starci přietelé jsú oby-
64
Kulíky druhé
ceje, po témžf často i mlazší táhnu. Mnohokrát v svatém pismě Bóh zapoviedal svým, aby některého rodn nepojímali; a když sú toho nesdrželi, zle se jim zvedlo. A toj* byla jedna přičina obecné potopy, že synovo* z rodu Setova pojímali dcery z prokletého rodu Kainova, vidúc, že byly krásné, i postúpili po jich smilstve, až Buoh i potopil ves svět. Právěf jest též ještě i dnes: mnozí pojmú dcery hrdých lidí, ne-bohobojných, lakomých, smilných neb obžerných, zpravovačdv, i zučie se od nich témuž. Múdry Šalomún však postúpil po obyčejích svých žen protiv Bobu, i ztratil proto boží milosť. A jakožf jest muži třeba ženy bohobojné, takéžf jest třeba ženě, aby muže nebohobojného nepojímala. Ale vSak jest jedno nemúdre bohobojenstvie, a lépe jest bláznovství e řékati tomu, když jest v manželství: ješto mají za veliký hřiech, spolu so utěSiti; i doptistie se horšieho, že ukrutní sobě budú; aneb dopustí se snad muž z toho cizoložstva, když jemu žena v tom nebude chtieli ochotna býti. Těmf by sluSalo nevstúpati v stav manželský, aby se vyslřieci mohli těch tělesných poskvrn. Neb to dobře védě, zkusiv toho, že snáze jest těch poskvrn prázdnu býti, ješto překážejí Čistotě panenské aneb vdoví, jsúc v panenském stavu nebo ve vdovském, než jsúc v manželství, býti bez poskvrn takových, jakož by sluěalo manželskú Čistotu zachovali. Protož ne takf nemúdre boftobojného muže, neb ženy muži hledati velím: ktožf jde v manželstvo, tenf andělského života nemyslí vésti.
Druhé jest potřebné, ktož cktie k manželstvu, aby každý sobě hledal rovně, aby nerovnost nebyla příčina jích kramolu anemilosti. Jest-li mladý, střež se starého; a urozený hledaj urozeného; neb nejedno zlé poebázie z té nesvornosti, když se spolu velme nerovní senmú. Pojme-li starý mladého, vzdy se vzstýchá, zda-li ho snad mladý nemiluje; a tak, boje se za to sám, plné k němu milosti nemá; neb kdež jest zlé domněnie, lu neméž býti plná milost A takej' to, že se mladých váSně starým nerady llbie, a starých mladým; jakoj* byl ktos řekl, a pravů pravdu: „Když b ech mlad, staří mi se nelíběchu; a již jsem stár, opět mi se nelíbíc mladí." A byt mladú ženu starý muž nemrzal, žeby snad tak dobrá byla; ale klamrfvf zlých lidí nebude prázdna,
Pannám,
65
ano se zlo priuiliivají škodným klamem, řkúe: „1 i kak máš muže starého, anf se k ničemuž nehodí, a ty se s ním nemažeš* shřieti í" A tak zlf lidé, svú voli pasúc, i piesni o nich zpievati budu, ano jich črt ponúka k tomu, chtě zkaziti do-
* brú ženu, jeäto by se nedomyslila toho k mysli připustili, aby se z toho roztúžila. A mladému muži s starú ženú právét jest též; anof dějí nejednu jemu, klamajíc jím: „Tof tvá péknička! tof tvá matka!0 Pakli bude jeden děti jmieti a druhý nic, opět z toho hotov kramol, a najviec v obec-
in ných lidech. By onen přál jeho dietěti, tento nevěří; a tento mní, by druhý před ním kradl pro své děti. A protož pro vše, ktož chtie v manželstvo, hodné jest rovného hledali tovařiše; neb pro tu nesvornosť mnoho se zlého přiházie: tu cary, tu cizoložstvo, ústavný kramol, a druhdy vražda,
u až sám na se někdy člověk smrti vzprosí; a druhdy se rozejdu leckaks, i duši i sbožie ztratiec.
Tretie sluíie se střicci, aby se nesňala spolu dřéve, než sobě vyjdeta z rodu, aneb jsta-li v přívuzenstvf. Na čtvrtém kolenu nemají se pojímali; ale jakž s které strany
ao pátého dojde, tak mohu. A těm kolenem móže$ srozuměli v onom dřevu tam napřed, jeátof jest napsáno. Toho dřeva kmen jest otec neb máti; neb mdž čisti rod po leckterém jich* A prvnie větvie, na němž jsú pacholíkové i dievčičky, jsú sobě vlastní děti toho otce neb té mateře, ačt slovu
a* polubralřie někdy neb polúsestřie; a to jsú koleno prvé. Na druhém větvi jsú těch vlastních děti, ješto jsú sobě strýčeny, neb ujčeny, neb letěny vlastni; a to jsú sobě na koleni druhém. A na třetiem větví jsú oněch vlastních z prvého koleno vnúčatá, a jsú sobě bratřie neb sestry z strýčenat
ao neb z tetěnat, neb z těch ujčených bratří, a na koleni třetiem. Pak na čtvrtém větví jsú těch bratří a sestr z strýčenat a z tetěnat, aneb z ujčenat děti, a oněch prvních vlastních z prvého kolene pravnúčala, a jsú sobě na Čtvrtém koleni: a ti sebe nemohu manželsky pojímali, jakož vidíS, žcf
•m i žádný jeden druhému nedává ruky aneb prsteňa. Ale onino na pátém větví jsú oněch prvních vlastních prapravnú-čata; ti jsú již koleno pátého došli, a mohu se spolu pojímati, aneb s kterýmiž chtie s onoho větvie dolejSieho: s čtvrtého-li, neb s tretieho, neb s druhého, třeba-li, by to mohlo býti pro
66
Knížky druhé.
starosf jedněch » mladosf druhých, i a prvého koleno, jakož vidíš, anot sobe nice dávají neb prsteny ti obrazci. Pak po kořenu, kto Ž chce, írtóž znamenali, kak od osmi stran každého rodina pocházie; neb každý má Čtyři pradědy, a tolikéž prabab. A jakož i žádný z svého rodu nemá pojieti, donidž nevyjde z čtvrtého kolene: takéž i toho nemďž pojieti, ktož by s jeho rodičem, donidž by z čtvrtého kolene nevysel, měl tělesný skutek, ač by i kromě manželstva stal se. I žádný také své kmotry nemá pojieti; ani ty děti, kteréž kto křstí, inohú jeho dětí pojímali, ani on sám. A téžf jest kmotrovstvo na biřmování. A komuž jeden manžel bude kmotrem, když jsta již spolu, téžr jest kmotrovstvo i druhému. Také se jest toho střieci, aby i žádný nepojímal toho, ktož by nebyl svoboden, že by snad s kým slib' měl, jenž manželstvo činí, a ten hyl ješlě živ; aneb kdyby byl svěcen svěcením druhým, aneb byl v zákone stvrzen: neb U všichni mají se rozvesti, móž-li to býti na ne dolíčcno. Pakli by kto klení pojal, neb která kterého, joštoj* čistotu vdovskú držeti zalíbil, ač i kromě zákona, neb panenskú, zle by činil; pakli by to učinil věda, snutodlně by hřešil. I jiných věcí jest viece, jeáto manželství překážejí, ale nejsu tak obecné. A protož slusle se pilně pláli, ktož se ženiti ehtio nebo vdá-ti, aby se u pravdě pojiti mohli; neb často pojmúc se, vzvědie, že spolu nemohu býti podlé práva; a však toho nemohúc dovesti, mosejí spolu býti. a ne ovšem dobře.
čtvrté, ktož manželstvo přijímají, mají se střieci, aby Čas ó v, k modlitvám a ku pokání kostelem ustavených, se nesvatbili. A to jest troj Čas do roka ustavil kosicí, kromě jiných vigiljí a sobot, aby v nich svateb nebývalo; prvý čas jest ot devictníka až do próvoda; druhý od křížové neděle až do svaté trojice; a třeli od adventu až do sviečok. A neměliž by tehdy kněžie svateb přehledali podlé práva, bez velme pilné potřeby pro někaké obecné dobré, jako knieža-tdm neb velikým pánóm, ješto pro obecný pokoj se Ženie, kakž kolivěk snadnčjie toho dobývají lidé nežli slusle. A protož, aby se těch věcí mohl každý lépe střieci, jest páté, ješto pilně slu&e střieci se toho, ktož chlic k manželstvu, to jest; aby se tajně spolu nesnímala, ale zevně, staršie přátely szovúc, vzeptajíc se na tyto na vSechnyvěci, kteréž
Pannám.
67
jsú přiekazny manželstvu. Neb těch všech věcí mají starší, kteříž vládnu mlazšími, být! piluj, což by rozuměli, žej' přie-kaza k manželstvu, aby toho vystřiehali mlazgie, a připravili, aby rovní ee snôli u manželstvo.
u
0 manželské nesnadnosti.
Také pannám těm, ač i chtie za muž, nemohu toho
10 zamlčeti, jeStoj' mluvil svatý Pavel. Neb ač jest nemienil přikazovali, aby panny nechodily za muž, jakž to sám svědci, a vSak praví: „Razi jim,* tociá jako věrný přietel, „aby tak ostaly. A zdáf mi se,« praví, „Žef mám ten dar z milosti božie,* tociš žef v tom mohu dobrú radu dáti. „VSak,*
ib praví, „běh tohoto světa skoro mine; již by slušalo, ktož tohoto světa užívají, aby mysli k němu nepřikládali, tak jako by jeho neužívali; a ktož mají ženy, aby tak byli, jako by jich nejměli." Nemieníf svatý Pavel, aby, ktož má Ženu, zdržal se od nie telesným skutkem; nebf jest také řekl, že muž
'io nenie váie věcí mocen svého těla, ale mocnej' i žena, když chce žádati jeho; a takéž žena nenie mocna těla svého, aby tociš", když chtiec, muže k sobě nepripúšťala, ale muž jest mocen také jeho. Ale mieni, žeby to slusalo, aby, ktož mají Ženy, neb ženy, kteréž mají muže, kakž kolivěk z dluhu má
«* jeden druhému skutku tělesného povolili, vflakž své tělesné libosti neměl by velme k tomu přikládali; neb skuoro mine ta lahůdka, a poškvrnu jakúž takúž nelze jest by neostavila v mysli. Neb vsie věcí rozum poddá se v tom tělesném skutku tôlesenství, ješto v žádném činu jiném toho neučiní. Ale žej* ne-
so snadno, majíc žádosti tělesné libosf pfirozemí před sebů, mysli k ni nepřikládali, právě jako v smole rozpluló miesejíc rukú, i nezlepili se ji; protož svaly Pavel, znamená v to, praví viecc: „Chtěl bych, hy lak všichni byli," tociš nezení ee se, Tjakož jsem já-" 1 praví k tomu slovu svatý Augustin: „O Pavle!
35 chtěl by, aby svel zhynul!* Pak mezi jinú řečí odpoviedá, řka: „A snad by již doplnil so ten počet, by všichni lidé byli spaseni, kteříž sú.po všem světu v ta doba byli.tf Takéž i dnes, ješto se sobě zdají múdřf, když se udá s nimi býti, rádi tieží kakús hrdostí: „Lépc-li by bylo, aby všichni