jest (točíš svatokupci ne dar Ducha svatého, ale ducha Iži- íoo vého při jím a jí), dovodí sě (tú řečí), kterýž nc darmo béře sě." To díe Lev papež, Pak Řehoř svatý, papež*7: „Kněz, když kostel skrze penieze obdrží, netoliko kostela buď zbaven, ale také kněžského řádu (t. knčžstvie) buďoblúpen." 303 Opět68 die: „Ti, kteříž svěcenie prodávají neb kupují, kněžie býti nemohu. Neb psáno jest: 'Prokleté dánie, prokleté branie, to jest, svatokupecké kacierstvie/ Protož kterak, poňavadž (svatokupci) prokleti jsú a světí nejsú, svetiti jiné mohu? (jako by řekl: nemojhú, tovéz dôstojne), k 192 310 A poňavadž v těle Kristově (t. v sboru svatých) nejsú (rni-lGstí), kterak tčlo Kristovo dávati neb brati mohu ? Ktož zlořečený jest, dobrořečiti kterak móže?" To Řehoř. Opět v kázaní89 die: ,,Vám kněžím lkaje mluvím, že některé z vás pro dary činiti svěcenie (žákovské) poznali m sme, duchovní dar prodávati a z cizích zlostí s škodu hřiceha zisky tělestné hromazditi. I proč ku paměti vaší nepříde, což hlas Boží die:*0 'Darmo (t. bez pencz) ste vzěli, darmo dávajte!*? I proč před oči rozuma svého nepokládáte* že v chrám Vykupitel náš všed, stolice prodavačov holubic äio převracel jest ťa penězomeneóv rozsypal penieze* ?911 kteří jsú v chrámě Božiem dnes, jenž holubice prodávají, jedné li, kteříž penieze v cierkvi svaté od vkladanie rukú berú, skrze kteréžto vkladanie Duch svatý s | nebe bývá dán? k 193 l Protož holubice sě prodává, když kto dar Ducha svatého m 209 b a3ô na penězích dává. Ale Vykupitel náš stolice prodavačov holubic převracie, neb takých trhovcóv kazí kněžstvie. Protož jest, že svatá u s tavenie svatokupecké kacierstvie tupie a je (t. svatokupce) zbaviti knčžstvie přikazují." To Řehoř. no Opět*- takto die; „Když kto ani svatými sc stkvě nravy, .1.1 ani od žákovstva a od lidu povolán, ani prosbu přinuzen, nestudatě (nestydlive) Kristovo knčžstvie, jsa již kterým kolívěk hřiechem (smrtedLným) poskvrněn, nespravedlivým srdce milováním neb nečistými prosbami úst neb hlukem &3S (t. mocí) neb telestnú službu neb zklamovným dárkem (jímž zklamává i sě i davače o duši) biskupské neb kněžské - ne prospěchem duší, ale marné chvály žádostí jsa oblečen -dóstojenstvie přijme a toího za svého života dobrovolně k/jm nevzdá a v ukrutném pokání smrt ho nenalezne, bez po- «40 chybenie na věky zahyne." To svatý Řehoř. Opět93 die: „Prišla k nám zlá povést, že někteří biskupové kněžím svého biskupstvie desátkóv a křesťanských obětí nedávají, ale radějie (dávají) nekněžským osobám (t. laikóm), točíš sluhám svým, neb - ještě že hóře (těžšie) ai5 jest - také přátelóm. Protož bude-li který potom biskup nalezen toho Božského prikázanie přestupník (t. že skrze svatého Pavla přikázáno, aby biskup chudé krmil, a zvláště kněží, jenž káží), mezi najvččími kacíeři a mezi najhoršími Antikristy (t. protivníky Kristovými) ne najmenší buď 350 mien. A jakož Nicenský sbor o svatokupcích ustavil jest, i ten biskup, jenž dává, i ti, jenž od neho berú, nekněžie (laikové), buďto slibem, | buďto službu, věčného pálenie k iss ohňóm buďte poddáni." Opět die svatý Řehoř94; „Jakož biskupovi ruky (t, vlo- S35 ženie), kterúž klade, neslušie prodávati, takéž sluha neb písař nemá v svěcení (na kněžstvic) jeho (biskupově) ani hlasu (k svěcení jímž volá), ani písma (listóv) prodávati." Opět95 die; „Kostel, kterýž z úmluvy (peněžité) posvěcen (před lidem) bude, radějše vysvěcený (před Bohem) MO než svěcený sluti má." Alexander papežss die takto; „Tací trhovci - to věz svatokupci - ne jako jiní hriešnici mají tresktáni býti, ale m od chrámu Božieho, tověz od svaté cierkvi (od sboru), dále (t, než jiní hriešnici) mají zavrženi býti. Neb jakož skrze ses holubici ti prodavači sě znamenávajú kteříž svaté vkladanie ruky prodávat! | žádají: takéž skrze penězoměnce kostel* kibb nieho obroka prodavači sě znamenávajú kteřiž dar Boží, jakož čtenie svedčí, jeskyní lotrovu činie." To Alexander. Opět týž07 die takto: „Následuje svaté apoštoly a po- H70 čtivé Otce, se vsím doufáním volám (křičím), že, ktož skrze svatokupectvic svěcen jest, Kaifášovo (t, biskupovo, jenž na penězích jest biskupem jako Kaifáš) | ustavenieSB a nalezenie Šimonovo (t. toho, m 210« K75 jenž jako Šimon dal jest penieze, aby moc vzal) od svatého kněžstvie jest vzdáleno." Svatý Re mi gi u s takto píše v kázaní100: „Pilně zna-menati mají knčžie to a ostřiehati se, aby domu Božieho v jeskyni lotrovu neobrátili. Neb lotr jest ten, ktož zisku sho (tělestného) zákonem (t. křesťanjstvím) hledá, z přípravy kis? svatosti (t. ukazuje skutky, jako by bylí svati) pilen jest příčiny trhovstvie, Protož mají sě strachovati ti, aby, jakož oni (žide) z chrámu tělestného jsú vyvrženi, též i tito aby l chrámu duchovnieho nebyli vymietáni. Neb každý den m Pán v dóm Otce svého, v svatu cierkev, vchodí a zaneprázdněné zisky mrzkými vymietá a jednoho hříceha (t. sva-tokupectvie) má (t. viní) prodavače i kupce (tověz jedniem hřiechem oba viní, ač móž jeden tieže hřěšiti než druhý). Neb prodavači jsú ti, kteříž svatá svěcenie (na kněžstvie i na 890 jiná dóstojenstvie) za penieze dávají; ale kupci jsú ti^ kteříž za spravedlivost (t. za úřad Boží) penieze dávají, a dadúce penieze podacím (těm, jenž podávají), kupují (sobě) hriech. Znamenáno má býti, že sě die (ve čtení): 'Stoly penězo- ki$s měneóv a stolice prodavačov holubic převracel jest*. Neb 335 co skrze stoly penězoměnce v jedné oltáři sě znamená vají, kteřížto oltáři (protože jimi z lakomstvie penieze těžie) lakomstvím zlých knčží stolové činie sě penězoměncóv ? Co skrze stolice prodavačóv holubic jednc mistrské (t. pre-látské) dóstojenstvie v cierkvi (v sboru křesťanském) se $00 znamená, kteréžto když k zisku (tělestnému) uhne sě (ukřiví sě), v nic se obrátí (t. že se zmaří) ? (Vez, že stolice prodavačóv holubic jest každé dóstojenlstvie, v němž kto sedě, kicú t. jsa, prodává dary Ducha svatého. A tak ač apoštolstvic Jidášovo, jelikožto bylo jest od Boha, jest dobré, avšak sos lakomstvie Jidášovo učinilo jest je stolicí toho, jenž jest holubici prodal. Též papežstvie, biskupstvie, knězstvie i jiné dóstojenstvie.) A co skrze holubice jedné Duch svatý sc znamená, jenž se nad Pánem (Ježíšem) krsteným v podobenství holubice ukázal? Aktéři jsú, jenž holubice prodávají flio jedné ti, kteříž Ducha svatého (t. dary Ducha svatého, jako křest, zpověd, svěcenie) skrze ruky vloženie na penězích dávají? Ale Pán stolice prodavačóv holubic přěvracie, neb takých kněží penieze rusí. Neb kterýž kolivěk biskup dar Ducha svatého prodává, ač před viděním lidí biskupským »i5 ruchem stkvie sě, již před Božíma očima knězstvie jest zbaven. Protož i svatá ustavenie svatokupecké kacieřstvie klnú a knězstvie zbavíti přikazují | ty, kteříž, dadúce dar k 2uo duchovní, zisku hledají." To vse svatý Remigius píše, svatého Písma pilný vykladač. b-jo Svatý Ambrož102 die takto: „Nalézají sě všelicě mnozí, tržením daru chtiece kúpiti dar Ducha svatého, když penieze dávaje aby biskupského řádu povýšenie vzěli, zapo-menuvše slov Petrových, jenž jest řekl103 k Šimonovi: Te-niezi tvoji buďte s tebú k zatracení, že si se domnčl, by dar 92j Boží za penieze vzal.' (Vez3 zeť Ducha svatého, jenž jest Bóh, tohoť ani dáti mohu kněžie ani prodati, aniž sě do- mněji, by chtěli toho Ducha prodati, než dary ty prodávají, když z peněz je vedu.) Proto že i v obyčeji jest tak veliká zlost (svatokupectvie), i že věcích (t. svatých) Často mečem 930 (t. pomstu) uřezána (t. potupena) jest, a my také k té ráně znamenité ohnivé - jenž zóstává ještě - přikládáme železo (t. pomstu kletbu), ustavujíce pinč, aby každý, jenž | za M2iob dóstojenstvie daru Božieho který kolivěk dar by dal | a byl ksoi ohlášen, od toho času aby věděl, že kletby pohaněním jest 635 potupen a od účastnosti těla Kristova i krve odlúčen, po-ňavadž vědomo jest Kristovi, že prokletý učinil jest hřiceh." Opět díe svatý Ambrož104: „Toť jest, čehož želem, že arcibiskup tělestnč (t, z žádosti tčlestné) biskupa jest učinil, neb jest pro penieze duchovně malomocného (svatokupce) w v úřad postavil. Peniezi - řekl jest (Petr) - tvoji buďte s tebú k zatracení, že dar Ducha svatého za penieze si kúpil a otměnu divnú k zatracení duší dokonal si." To Ambrož. Opět105 dic: „Jistě očima tělestnýma zdá sě jako biskup veliký, a Božím viděním vidí sě malomocný veliký; za pe- 9i5 nieže dobyl jest nehodného biskupstvie a před Bohem ztratil jest vnitřnicho člověka; tělo vzalo jest dóstojenstvie a duše ztratila jest poctivost." | Opětloa die: „Když jest svěcen k biskupství, co jest dal, k žob bylo jest zlato; co jest ztratil., byla jest duše. Když jest jiného 95o světil, co jest vzal, bylo jest zlato; co jest dal, bylo jest malo-mocenstvie (t. svatokupectvie)." Innocencius papež107 takto píše: „Ač kto [neb ktož] prebend neb převorstvie neb děkanstvie neb dóstojenstvie některého kostelnieho neb svátosti které kostclnie, jakožto eis křižma neb oleje svatého a svěcenie oltářóv neb kostelóv, skrze zlořečenu žádost lakomstvic penězmi dobyl jest, dóstojenstvie zle dobytého buď zbaven, a kupec i prodavač i přímluvce škralúpem pohaněnie buďte poraženi. A ani za 7 Betlémské texty 97 ztravu, ani z kterého obyčeje, i napřed (před svěcením) 960 i potom (po svěcení) co bud mizením žádáno (t. nic nežádati má kněz), ani on dáti smej, nebť svatokupectvic ! jest; ale k m svobodně, bez kterého kolivěk umenšenie, daného dósto-jenstvíc a dobrodienstvie požívaj." To Innocencius, Také v Ustaveních108 takto psáno jest; „Ustavujeme, 965 aby, jakož od svěcenie kostelóv a od svčeenie žákóv nic nemá bráno býti, tak také ani za balsám (jejž světie s olejem), ani za sviece, jež by kupovali, aby nic kněžie nedávali (biskupom), kteříž křižmo mají brati (od biskupa). Protož biskupové za statky kostelnie balsám nechť kupují a sviece, každý 970 v svém kostele." Op č t sbor Triburský™9 dic: „Povedieno jest, že obyčej jest v některých miestech, že za vzčtie křižma pe-nieze dávají, také i za křest i za těla Božieho prijímanie. Ty (t. obyčeje) za svatokupecké kacieřstvie potupil jest 975 svatý sbor a proklel jest, a aby potom ani od svěcenie, ani za křižmo, ani za balsám, ani za | pohřeb, ani za těla Božieho k zm prijímanie, aby co bylo | mizením vzato, ustavil jest; ale aby m211 a darové Boží (již jmenovaní) vděčným (t. bez penčz) rozdávaním dáváni byli, tak ustavil jest sbor." A že svatokupci 980 chtie sě obyčejem od hřiecha vymluvili, protož znamenitě Innocencius110 položil jest, aby „ani z kterého obyčeje co napřed neb potom nuzením byio žádáno, neb svato-kupectvie jest." A opět die Innocencius111; „Mnejí, by proto slušelo, oas že by zákon smrti (t, hriech) z dlúhčho obyčeje byl hodný, domnievají se neznamenajíce, že tiem tčžší jsú hřieši, čím déle nezčastnú duši držie svázánu." Svatý Augustýn112 die: „Zle někteří, jež rozum (t. dôvod dobrý) přemáhá, před nás kladú obyčej (t, jímž sč [ za- k 205 990 mietají), jako by obyčej věčí byl než pravda, a že by 93 v duchovních věcech nemělo býti následováno to, což lepšie jest a od Ducha svatého zjeveno jest.íC Opět113 die; „Viece pravdu než obyčej následovati má* me, protože obyčej rozum a pravda vždy přemáhá.t( $95 Cyprianus, slavný mučedlník114, die: „Obyčej bez pravdy starý blud jest; protož opustiece blud3 následujme pravdu/' Opět115 die: „Aniž jiti musíme po obyčeji človeka, ale po Boží pravde." iooo Ambrož svarý11G die: „Noviny každé, jichž jest Kristus neučil, spravedlivě tupíme, neb věřícím (kresťanom) cesta jest Kristus." Svatý Řehoř117 die: „Poňavadž Pavel die118: 'Založenie jiného nižádný nemóž položití kromě toho, kteréž položeno 1005 jest, ale (t. jest) dóm Boží," Aj, takť světí pravie, že jedné v Boha máme věřiti. kapitula třětíe Tretí blud, o hriechov odpuštění, jest tento: že mnie iGo kněžie, aby na jich voli bylo, komuž by kol i věk chtěli hriechy odpustiti, aby byli odpuštěni, a komuž by nechtěli hřiechóv odpustit^ že by jemu neby|li odpuštěni s a tak $m chlubie sě mocí hřiechóv odpustenie, nerozumějíce té moci a nevedúce, že nemohu nižádnému hřiechóv odpustiti, 165 jedné ač jich želé a když mu Pán Bóh odpustí, ani jich mo-húcc zadržětí, když jich hřiešný želé, jemuž jc Pán Bóh odpustí, ac oni mnie, by mu je zadrželi proti Boží voli a proti hriešneho želení. Protož mají sě kncžle naučiti, žc odpustenie hřiechóv jest troje: 170 Jedno slove svémocné, to jest, když kto, svú mocí, a ne cizí, hriechy odpúštie; a to na samého Boha slusie, jenž die skrze Isaiáše v XLIIľ. kapituled „Já ť jsem ten, jenž shlazuji zlosti tvé.I( A to vědúce židé, řekli sú ve čtení 72 svatého Lukáše v V. kapitule* „Kto móž odpúštěti J75 hriechy, jedné sám Bóh?" Pak druhé odpustenie hriechov slove podsvémocné, to-věz pod svémocným najprvé; a to odpustenie hriechov príslušie | Kristu jelikožto jest člověk, protože člověctvie khů jeho jest sjednáno s božstvím v jedné osobě, kteréžto člo- iho včctvie bylo jest příčina prvá, jíž jest člověk každý vyvolený od zatracenie věčného výkupen; neb Kristus, jsa pravým Bohem a pravým člověkem, jelikožto člověk práci, utrpenie, haněníe a smrt najohavnější a najukrutnejsí trpěl jest pro hriechy náše. Protož dic svatý Isaiáš v LUL kapitulef jas hlasem všech vyvolených: „Věru neduhy náše on jest trpěl a bolesti náše on jest nesl; a my mněli sme ho jako malomocného a bitého od Boha a poníže |ného. A jistě on raněn m 203a jest pro zlosti náše, potřien jest pro hriechy náše; pokánie pokoje našeho na něm a zsinalostí jeho uzdraveni jsme." im Tak die svatý Isaiás ukazuje, kterak milostivý Ježíš trpěl jest za ny a sňal náše hriechy. A tak odpustil | i odpúštie kiso mocí podsvémocnú jelikožto člověk. Neb tu moc má božstvie, a tak od svaté Trojice, a té moci tak nemóž nižádný mieti kromě Krista člověka, jenž jest pravý Bóh má a pravý člověk; neb ktož by měl neb mohl mieti tu moc, tehdy by musil, jsa Bohem a člověkem, veden býti k smrti, jako beránek velme jsa pokořen; o kterémžto beránku die svatý Jan Krstite 1&: „Aj, beránek Boží, aj, jenž snímá hřiechy světa." 2m Pak tretie odpustenie hriechov slove služebné, tověz, protože službu duchovní bývá to odpustenie hriechov, jakož službu krstu svatého neb kázaním svatým, radú dobrú, těla Božieho dávaním, modlitbu, zpovědí neb příkladem života svatého. A toto odpustenie hřiechóv bývá sos od kněží a k nim príslušie, vedle oné řeči Spasitele našeho 73 v XX, kapitule svatého Janah: „Vezměte [ Ducha tcisi svatého: kterým odpustíte hriechy, budú jim odpuštěni, a kterým zadržíte, budú zadržienh" A opět ve čtení svatého Matúse v XVIII. kapitule' „Věru pravi vám: 210 kteréž kolivěk (t. hriechy) zavíežcte na zemi, budú (t. hřie-chové) zavázáni i v nebi, a kteréž kolivěk rozviežete na zemi, budú rozvázáni i v nebi." A opět v XVL kapitule svatého Matúše> die Kristus cierkvi svaté v Petrovi: „Tobě dám klíče (t, moc a uměnic) královstvie nebeského: což 2i5 kolivěk sviežeš na zemi, bude svázáno i v nebi, a což kolivěk rozviežeš na zemi, bude rozvázáno i v nebi." Aj, jíž máš hriechov odpustenie: prvé svémocné, jenž na samého Boha slušie; druhé podsvcmocné, jenž na samého Krista jelikožto člověka slušie; třětie služebné, jenž na 220 knčzí slušie. A to třětie nemóž býti bez prvého a bez druhého. Protož die Spasitel v XV. kapitule svatého Janak: „Beze mne nic nemôžete | učiniti." A že Ježíš, Spasitel k 152 milostivý, jest pravý Bóh, protož má prvú moc, aby hriechy odpúštěl; a že také jest človek, jenž jest trpěl pro náše ->š5 jenž die, by on mohl člověku hriechy odpustiti, i mluví takto : „Zákonník lepší (t. méně zlý) jest byl, neb když jest měl Krista za púhého člověka, nevěřieše, by mohli od člověka hřiechové odpuštěni býti. A protož lepší Židóm nežli ka-cieřóm ukázal sě (zdál se) rozum. Neb židé řekli sú: 'Kto íco jest tento, že také hriechy odpúštie ? Smie sobe to člověk přitáhnuti neb sobiti lživě ?' Což die proti tomu zasč kacieř ? ■ Já odpúštiem, já Čistím, já svata činím.' Odpověz jemu, ne já, ale Kristus: ťÓ člověče! Když já od židóv mnien sem člověkem (t. púhým, a ne Bohem), odpustenie hřiechóv by m ote mne mohlo býti, nemněli sú.' Protož ne já sobě, ale odpo[vie tobě Kristus: 'Ó kacieři! Ty, jsa člověkem (t. pú- k f 55 hým, a nejsa Bohem), dicš: Pod, ženo! Já tě spasím (t, spasenu učiním). - Já když sem mnien člověkem (púhým), 7 ô řekl jsem: Jdi, ženo! Viera tvá tě spasila*10 (neb spasenu 270 učinila). Odpoviedají, nevedúce, jakož die Apoštol,11 ťani co mluvic, ani o čem jistie'; odpoviedají a řkú: 'Neodpúště-jMi lidé hriechov, lež jest, což die Kristus12: Což rozviežete na zemi, bude rozvázáno i na nebi.' Neviete, proč to řečeno jest ? Měl jest dáti Pán (Kristus) lidem Ducha svatého, a od 275 toho Ducha svatého svým věrným odpustenie hriechov, ne zaslúžením lidským chtěl jest rozuměti, by měli hřiechové odpuštěni býti. Neb co jsi, člověče, jedné neduživý ? A potřebuje sám zdravie, chceš mi býti lékařem? Se mnú hledaj lékarstvie! A aby to zřětedlnějie ukázal Pán (Kristus), že 28o od Ducha svatého, kteréhož jest dal učedlníkóm 1 svým, od- k sto púštějí sě hriechy, ne zaslúženími lidskými, v jednom mieste takto die:13 ťVezměte Ducha svatého*. Ihned jest přidal;14 ťAč komu odpustíte hriechy, odpúštějí sě jemu', to jest, j Duch svatý odpúštie, ne vy." To Augustýn. m 204 a •2s5 Augustýn :15 „Neodjímá hřiechóv jedné sám Kristus^ jenž jest beránek Boží, snímající hřiechy světa." Jeroným17 na čtenie svatého Matúše v XVI. kapitule na ono slovo ťTobě dám klíče královstvie nebeského',18 takto die: „V tomto miestč (Písma Kris- 290 tova) biskupové a kněžie nerozumějíce, něco zachvacují pýchy zákonníkov, kteří neb mně jí potu piti nevinné neb rozvázati sě domnieva jí vinné, ano před Bohem ne súd kněžský, ale hriešnych ži|vot sě hledá (t. Bóh hledí ne k 157 k súdu kněžskému, ale k životu hriešnikov, že želejí-ii, 295 tehdy odpustí; neželejí-li, neodpustí). Čteme v Levitiku o malomocných, tu kdež přikázáno bylo ukázati sě knězi, že melí-li by malomoccnstvJe, aby tehdy od kněží nečisti by byli (t. ukázáni): ne by kněžic malomocné činili a nečisté, ale aby měli známost (umenie ku poznání) malomocného 3oo (člověka) a mohli rozeznati, který čistý a který nečistý jest- 7f. Protož jako tam (v Zákoně Starém) kněz malomocného činí (ukazuje) nečistého, takéž i tuto (v Novém Zákoně) svazuje (vinného oznamuje) neb rozvazuje (nevinného) biskup neb kněz: ne ty, kteříž nevinní jsú (svazuje) neb vinní (rozva- 305 zuje), ale z úřadu svého, když hriechov (hriešnikov) slyší rozličnost, vie (t. má věděti z Písma), který (člověk) | roz- k iss vázán má býti a který svázán/4 To die svatý Jeroným. Z této reci Mistr hlubokých s my slov19 takto zavierá (t. řeč), řka: „Teď zjevně ukazuje se, že nenásleduje Bóh 3io cierkve suda, kterážto zklamáním a znepoznáním druhdy sudí (t. nesudí Bóh po knězích a po sboříech, jenž bývají zklamáni), ale Bóh vždy sudí podlé pravdy, i v odpuštění vin i v zadržení." Ambrož*0 die takto: „Slovo Božie - tovez Kristus - ai5 odpúštie hriechy, ale kněz úřad s voj vydává, ale ne mocí (t. svú) práv činí (hriechov odpúštie), točíš, podlé Výklad a, nemá mocí odpustenie viny ani pokuty (t. muky) věčné, ale službu (t. má úřad) ohlasovanie (t. aby ohlašoval)." Opět tudiež psáno jest; „Ten sám 320 hriechy odpúštie, jenž sám za hriechy umřel jest." Tato všecka řeč za|loženie má v tomto slovč Božiem, k 159 v XLIII. kapitule svatého Isaiáše:21 „Já sám shlazuji nepravosti a hřiechy lidské." A k tomu Mistr hlubokých srny slov22 die: „Z Písma 325 (t. svatého) zdravě (t. dobře) smysliti (t. rozuměn) a řeci móžem, že sám Bóh hřiechy odpúštie a zadržuje. Avšak cierkvi (t. sboru křesťanskému v knězi) dal jest moc svazo-vánie i rozväzovanie (t. že mají moc svázati i rozvázati). Ale jinak on (Bóh) svazuje a rozvazuje, a jinak cierkev; neb on mo toliko svú mocí odpúštie hřiechy, že i duši čistí od vnitřnie poškvrny i od viny (od dluhu) věčné smrti rozvazuje.*' To mistr (t. die). A vykládá: „Kterým (lidem) odpustíte hriechy - točíš odpuštěny zjevíte (ohlásíte) - odpúštějí sě jim (t. od Boha); a kterých (lidí) zadržíte - točíš zadrženy 33& zjevíte (ohlásíte), nepobluzujíce - zadržieni sú jim." Aj, takť stojí na stěně | v Betlémě pro výstrahu bludov, k i60 aby lidé věděli, žc nenie na voli kněžské, aby hřiechy, komuž kolivěk chtie, odpustili neb zadrželi. Neb to jest na voli a na moci | Božské, na moci Krista člověka a na skrúšení m 20; b 34o neb zatvrzení člověka v jeho duši, takže má-li hriešnik pravú plnú žalost na své hřiechy, že jest jimi Pána Boha rozhněval, tehdy Pán Bóh zaslúžením Ježíše Krista odpustil jest jemu ty hřiechy. A kněz má raditi jemu, kterak sč má kátí, a má jemu takto z je viti neb povědieti: ťAj, milý bratře, 345 poňavadž želéš srdečně hřiechóv a již nechceš viece hřěšiti a ufáš milosrdnému Spasiteli, zeť jest je odpustil, od-pušteniť jsú tobě hřieši: budiž dobře živ, ncrod viece hřěšiti a kaj sě statečně, prospievaje v dobrých skutcích až do smrti/ 350 kapitula čtvrtá Blud čtvrtý, o poslušenství, jest tento: žc mnějí druzí lidé, [ by měli svých starších, jakožto biskupov, pánóv, otcov k iůi a jiných vladárov duchovních i světských, ve všem poslú-chati, což přikáží, buď zle neb dobře. A toho se zvláště 355 kněžie chápají, nechtiece srozumeti, že všelikú zlost Bóh jest zapověděl a že on jest najvyšší pán. Protož když který kolivěk člověk přikáže komu, aby učinil kterú zlost - tověz hřicch - nikoli nemá toho učíniti. Neb má viece poslúchati Pána Boha než kterého Člověka v tomto světě. 3ůo Dále má věděti, že poňavadž všickni skutkové náši mají býti k Boží chválo a k prospěchu spasenie našeho, protož nemá nižádný poslúchati kterého člověka, jedné v tom, což sě chýlí k Božiemu přikázaní, k jeho radě a k jeho chvále. A tak jakž by kolivěk znamenal člověk, že by jemu prelát a** neb pán neb otec přikázal co, jenž by bylo proti jeho (Božiemu) přikázaní neb j proti jeho radě a chvále, tak ihned k i$z nemá ho v tom poslúchatL Neb víece má vážiti Božie prikázanie a radu Boží než prikázanie člověčie, A diem ťradu Boží', když by znamenal, že by Duchem are Božím k tc radě byl napomenut a měl by hnutie veliké. U příkladě: kdyby Kateřině přikázal papež i otec i mátě, aby muže pojala, a ona znamenala by darem Božím, že pa-nenstvie svaté jest velikého dóstojenstvie a že má příchylnost velikú, aby sě v panenství zachovala, vědúc, že jest 375 rada Božie k němu těm, kterýmž ráčí Pán Bóh dáti, ta majíc panna Kateřina poznanie a hnutie, má neposlúchati i papeže i otce i mateře v tom, že jí vele muže pojieti. Též vclé-li Dorotě, aby pannu ostala do smrti, a ona znamená na sobe příchylnost velikú | k manželství a pokušenie veliká, má khs jich v tom neposlúchati. Neb i pancnstvie i manželstvie jest na vóii panny. Též móž býti řečeno i o vdově. Též brání-li papež kázati v kapiách slova Božieho, brání-li mši slúžiti kněžím, jenž umějí kázati a žádost dobru mají, aby slúžili, jsúce dobře živi, nemají ho v tom poslúchati; 385 neb sě to protiví i přikázaní i radě | i chvále Boží. A tak m 205 a někdy jest dobré neposlúchati prelátov a svých starších. A proto v Betlémě stojí na stěně takto psáno: poslusenstvie Augustýn-3 praví:„Ne vždy jest zlé neposlúchati přiká-390 zanie vyššieho. Neb když pán přikáže ty věcí, jenž Bohu s ú protivné, tehdy nemá jeho poslúcháno býti." Jeroným24 die: „Přikáže-li pán co, ješto proti svatému Písmu I nenič, poddán buď sluha pánu. Pakli co protivného k j 64 7Í> přikazuje, viece poslúchaj (človek) Pána (Boha) ducha (duse 395 své) nežli pána těla." Amálodolejiedie: „Jest-li dobré to, což ciesař přikazuje, učiň voli jeho. Pakli jest zlé, odpověz: ,Musí viece poslušno býti Boha než lidí/ A též (t. jest) i o sluhách ku pánu, i o ženách k mužóm, i o dětech k otcom, že v těch věcech toliko dlužni jsú poddáni býti 4oo pánóm pravým, otcóm a materám, kteréž proti Božím při-kázaním nej sú." Řehoř svatý:25 „Pokorní napomenuti mají býti, aby ne viece, nežli slušie, byli poddám tak, aby hriechov jich ctíti připuzeni nebyli, když by chtěli vičce, než slušie, lidem 405 poddáni býti." Týž Řehoř20 die: „Avšak vědieno má býti, že poslušenstvím nikdy nemá zlé učiněno býti." Krisostomus, | svatý Jan Zlatoústý,28 tieže takto: k iss „Což tehdy, die někto, když by prelát byl zlý? I zdali také 4io poslúchati budeme zlostného? Kterak dicš? Ó jistě věz, v při viery varuj sě ho a vystřiehaj sč, netoliko by člověk byl, ale také by anjel s nebe sstúpil." To svatý Jan. Svatý Isiodorus2S die takto; „Když by ten, jenž vládne, učinil což kolivek, což od Pána (t. Boha) zapovc- 4i5 dieno jest, aneb kázal by učiniti, aneb, což psáno jest, pominul by neb pominuti přikázal by, svatého Pavla odsú-zenie vydáno má býti jemu, jenž die :30 'Také ač bychom my (t. apoštolé) neb anjel s nebe sstúpil i kázal vám jinak, prokletý bud/" A dále die: „Ač kto brání vám toho, což od 4äo Pána (Boha) přikázáno jest, neb opět přikazuje činiti to, což Pán činiti brání, vysvatečený (t. ohavný neb zlořečený) bud všem těm, kteříž | milují Pána." A dále die: „Ten, kterýž /c;íff vládne, když mimo voli Boží neb mimo to, což v Písmě svatém zjevně přikázáno jest, die co neb přikazuje, jakožto 433 křivý svědek Boží aneb jako svatokrádce jmicn bud." 80 Svatý Bernard31 die: „Učiníti zlé což kolivčk ač přikazuje (t. vladař), zjevné jest, že ncnie to poslusenstvie, ale ovšem neposlušenstvie." To Bernard. Pak v Duchovniem ustavení32 jest takto psáno: 430 „Proti řádu a v neslušných věcech nižádný nenie dlužen, aby poslúchal." Opět33-34 psáno jest: „V nespravedlivém přikázaní prelátově nemá poslusenstvie držieno býti." | Opět35 psáno jest: „Z spravedlivé příčiny hodné jest Mžosb 43s neposlúchati prikázanie papežova." Tyto řeči s i vrchu psané mají založenie v zákoně Božiem. kig7 Najprvé v druhých knihách Mojžiešových vXXIH. kapitule :3Ů „Nebudeš následovat! zástupak účinku zlému, ani v sudě mnohých (lidí) přivolíš k vydání suda (t. k odsú-44u zení), aby od pravdy nepoblúdil." A v pátých knihách Mojžiešových v kapitule:37 „Nepřidáte k slovu, kteréž vám mluvím, ani ujmete od něho. Ostřiehajte prikázanie Pána Boha svého, kteráž já přikazuji vám." m Opět v těch knihách, v XXIIII. kapitule38: „Činiti budeš, což kolivěk naučie tě kněžie z Levi (tak řečeného) pokolenie, podlé toho, což sem já přikázal jim, a naplň pilně." A v proroctví Ezechiele v XX. kapitule30 die Pán no Bóh: „V přikázáních (zlých) otcóv svých nerodte choditi, ani súdóv jich ostřiehajte, ani sě v modlách jich poskvrňujte: jáť sem Pán Bóh vás, v přikázáních mých choďte | a k iss súdóv mých ostřiehajte a ty čiňte." A ve čtení svatého Matúše v XV. kapitule10-'11 Pán 455 JcžíŠ řekl jest k mistróm a k zákonníkom: „Proč i vy přestupujete prikázanie Božie pro ustavenie váse (svá), učiece učenie a prikázanie lidská?" 6 Betlémské Lexiy S1 A opět ve čteni svatého Matúše v XXIII. kapitule42 die Kristus: „Na stolici Mojžiešove seděli sú mistři J60 a zákonníci. Protož vše, což koli vám řkú, zachovajte a čiňte, ale podlé jich skutkóv neroďte činiti." A k témuž Výklad na ono slovo 'Poslúchajte vyšších svých',44 die: „Poslúcháno má býti vyšších a kaza-telóv, jelíkožto učenie a nravi jich světí a věrní sú (t. k vieře tvie a v kletbu, protože již nemiluje Pána | Boha a Pána Ježíše. Neb die svatý m mg b Pavel k Korintským v prvé epištole, v poslední 630 kapitule5: „Ktož nemiluje Pána Ježíše, | bud zlořečený," KW Z toho más, že každé stvorenie, když jest v hřieše smrtedlném, v tu dobu jest od Pána Boha zlořečené, kleté, odlúčené. A tak každý ďábel a každý smrtedlný hriešnik jest v spravedlivé Boží kletbě, již ohlásí v súdný den, když die* 535 všem liřiešníkóm nekajícím: „Jděte, zlořečení, v oheň věčný, jenž připraven jest ďáblu a sluhám jeho." Aj, ta ť jest Božie kletba. Pak kletba, s níž okolo jdú kněžie, jest ohlásenie člověka v lidu, že jest účastnosti posvátných věcí odlúčen a z obce 54o vyvržen. A to ohlásenie činí kněz neb jiný prelát napsáním, voláním, svěc hašením, zvoněním potvorným a jinými nálezky, jako lučením kamenným, zpievaním, obraza umučenie Božieho převracením neb mrskáním a jinými oby-čejemi, jež kněžie vymýšlejí kromě Písma svatého, nelehlé- 5io jíce mieti na tom dosti, jakož jest Spasitel Petrovi a v něm cierkvi svaté ustavil:11 aby bratra, jenž by smrtedlně hřešil, jednu sám napomenul a jeho potresktal; potom když by neuposlúchal, dva neb tři přijma, aby ho potresktal; a pak třčtie, aby obci neb mnohým ho ohlásil; a když by 550 třětie obce neuposlúchal a stál v hřieše smrtedlném, tehdy R4 aby s nim neobcoval, ale aby ho mel jako za pohana a za hriešnika zjevného, zda by tak ho od hriechu odvedl a k zákonu Božiemu přivedl. Neb to kletie a vyobcovánie jest jako lékarstvie, jímž bližní má býti ne umořen, ale uzdraven na 5ů5 duši, jakož die svatý Augustýnv. A tak jest svatý Pavel vyobcovati kázalw zjevného smilníka, jenž jest s macechu hřešil, a kázal [ ho dáti v moc ďáblovu, aby ho na tele Ki74 trápil, aby, po znaje sé v hriese, toho želel, a tak aby duch jeho byl spasen. s«o I móž to býti, že člověk móž zlořečiti, kleti, vyobcovati člověka, s Bohem sě v tom s jednaje. A to bývá, když, jsa bez hriechu smrtedlného, z lásky toho klne, kohož Bóh kine. A někdy klne, nesjednaje sě s Bohem. A to činí, když 5€5 toho klne, jehož Bóh žehná; zlořečeným nazývá, jehož Bóh blaženým nazývá; aneb když, sám jsa v hřieše smrtedlném, klne, zlořečí, vyobcovává. Z té řeči móž vyňato býti za třetí kus, tověz kterak má býti kletba. Neb musí to býti, aby ten člověk, jenž klne, :>7o s Bohem sě sjednal v příčině a v řádu: v príčine, aby klel proto, proČ klne prvé Bóh, to jest pro hriech smrtě dlný; v řádu, aby klel z lásky, jakož | klne Bóh, jenž jest láska m 20? c věčná. Protož když kolivěk ten, jenž koho klne, pochybí v řádu I lásky, neb bez příčiny hřiecha smrtedlného klne, Km b-s tehdy sám sě klne, jako když klne pro svú pomstu neb pro lakomstvie neb z hněvu neb z pýchy; neb tak kina nesjed-nává sě v rádu s Pánem Bohem. Z toho máš, že kletba křivá jest, když klnú koho, an jest bez hřiechu smrtedlného; druhé, když neřádem klnú, kte- sťo rýžto neřád mnohým běží obyčejem. A tak jest nynie rozmnožena křivá kletba kněžská, že již sprostní lidé mohu jako hmatati, že viece ta kletba škodí těm, jenž klnú, nežli těm, kteří od nich kletbu trpie. Ncbrž jest-li člověk nevinný 80 hřicchem smrtcdlným, a zvláště, chtie-Ii ho kletbu od Božie 5S3 pravdy odstrčí ti, a on stojí pevně a míle tu kletbu v pokoře trpí, tehdy jemu ta kletba neškodí, ale prospieva k spasení jeho duše. A k potvrzení této řeči stojí v Betlémě na stěně takto psáno: &Í0 kletba neb vyobcován ie Kil? Svatý Augustýn19 die: „Domnievaj sč o Augustýnovi, coť sě kolívěk líbí, jedno samo svedomie před očima Božima na mě nežaluj," A jinde opět50 die: „Počal si mieti jako zjevného hřieš- &95 nika bratra svého: viežeš (kletbu) jeho na zemi,ale viz, aby spravedlivě vázal (klel). Nebť nespravedlivé svazky ruší spravedlnost." Týž k žákovstvu Iponenskému51 die: „Co škodí člověku, že z té deky chce jej shladiti lidská hlúpost, poňa- coo vadž z knih živých neshlazuje ho zlé svedomie?" Opět jinde52 die: „Ač pak potupíš (t. ty, ktož jsi koli-věk) za čas od člověka (t. skrze kterého kolivěk člověka odsúzenie neb kletbu obdržě), a ač vyřkneš odsúzenie (t. křivé) prvého konšela | (t. vladaře, neb rádce, neb súdeě, k i?s 605 neb purgmistra) na Cypriána (toho nevinného člověka, neb na jiného kteréhož kolivěk), jináť jest stolice zemská (t, moc, jíž súdie lidé zemští), a jiná stolice nebeská (t. moc, jíž sudí Bóh nebeský); od nižšieť vezme odsúzenie, a od vyššie korunu." 6io Opět53 die: „Nepravá kletba kletého neurážie, alebrž toho, jenž klne." Gelasius papež54 die: „Na koho vydána jest kletba, slož blud (ač jej máš), a prázdna jest (že neškodí); pakli jest 80 nespravedlivá, ticm viece jie tbáti nemá, čím viece u Boha jíš a u jeho cierkve (svaté) nižádného nemóž obtiežiti křivá kletba. Protož tak od té kletby sebe rozvázati nežádá j, kterúž vie, že nikoli nenie svázán." „Nespravedlivá kletba škodí vie|ce tomu, jenž klne, nežli k n$ kletému."55 m Opět56 jest psáno, že viece má býti následováno (t. váženo) své svedomie nežli prelátov kletba. OpětS7 jest psáno: „Křivá kletba ani před Bohem, ani před sborem vie že." Svatý Au gusty n :5a „Vedle obecné viery ani Bohu 023 škoditi kto móž, ani Bóh nespravedlivě škoditi komu móž, ani škoditi nespravedlivě komu trpí." Opět511 psáno jest: „Ktož spravedlivý jest a nespravedlivě jest klet, odplata jemu se dává (od Boha).* OpětG0psáno jest: „Když , poddané klnú, kteřížto (pod- m20?b 630 daní) ke zlému nuceni nemohu (spravedlivě) býti, tehdy kletby nemají posiúchati, neb fani před Bohem, ani před sborem jeho (křesťanským) koho obtěžuje křivá kletba'." Svatý A u g u s t ý nG1 die: | „My na nižádného kletby vy- /< jsô dati nemôžeme (hodně), jedné na přemoženého (v zlosti) &35 aneb na toho, jenž dobrovolně sě přiznal (k zlosti)." Svatý Jeroným04 takto die: „Ti, jichž hřiechové zjevni sú, z sboru vymietajme; ale kdež hřiech zjevný nenie, vyvrci z sboru nižádného nemôžeme, abychom snad, vytrhajíce kiikol, nevytrhali s ním také i pšenice," c4o Opětůf> psáno jest: „Nižádný biskup kterého kolivěk (člověka), bez jisté a zjevné příčiny hřiecha, obcovanie nezbavuj sboru křesťanského. Neb poňavadž vyobcovánie (kletba) smrti (t. hřiecha smrtedlného) jest potupenie, protož nemá pro jiné než pro smrtedlný hřiech uloženo býti, ť4s a to na ty, kteříž nemohú | jinak polepšeni býti." k ísj 87 Opět65 psáno jest: „Súd Boží na pravdě, kterážto ani zklamává, a ani zklamána bývá, vždy záleží; ale súd sboru (křesťanského) někdy po domnění (nejistém) jde, kterémužto sboru i zklamati (t. jiného) i zklamánu býti (od ji- fi:>o ného) sě přiházíe. Protož někdy přiházie sě, že ten, kterýž svázán jest (právě) před Bohem, před sborem (v domnění, ač tak nenie) jest rozvázán, a ten, kterýž svoboden jest před Bohem, sborskú (lidskú) kletbu (v domnění) jest svázán/1 Svatý Řehoř67 takto die: „Mezi řečmi chvaličóv a tu- «55 pičóv k svědomí utéci sě máme, a nebude-li nalezena dobrota, kteráž o nás řečena jest, veliké zamúcenie máme mieti; a opět nebude-li v něm nalezena zlost, kterúž o nás lidé mluvie, u velikú máme radost poskočiti (t. mysli pozdvihnuti). Neb co jest, že ne vsiekni (t. nás) chvále | a svedomie ;< i$2 «no nás svobodny ukazuje? Máme Pavla, jenž die:08 'Chvála nášě tato jest, svědectvie svedomie našeho/ Job také die:6y ťAj, v nebi svědek mój/ Protož jest-li nám svědek v nebi, svědek v srdci, nechajme bláznov vně mluviti, což chtie/* Týž Řehoř svatý70 die: „Ve všech věcech protivných, <ío5 kteréž sč v tomto životě přiházejí, sám, jakož viete, vše-rnohúcieho Boha súd má býti vážen a k srdci svému vždy máme se utiekati, aby nižádného člověka tu jazyk nevinil (t. nemohl hodně viniti), kdež svedomie nežaluje. Neb kohož svedomie brání, svoboden jest mezi žalobníky; a svo- i;to boden bez žaloby býti nemóž, když samo, jenž vnitř jest, svedomie žaluje/' To svatý Řehoř. - Protož k témuž die Katún:71 „Když dobře živ jsi, netbaj řečí zlých (t. lidí); na voli naší nenie, co by každý mluvil." | Z těchto řečí dovedeno jest, která kletba vieže, a která Km ev5 nevieže: neb nespravedlivá nevieže, aniž od obcovanie svatých vymietá. Zakládá se tento rozum v IIII. knihách | Mojžiešo- m m a ftft vých v XXIII, kapitule72, kdež se die: „Kterak zlořečili budu toho, kohož nezlořečí Bóh? Proč bych hyzdil toho, gsíi jehož Pán (Bóh) nehyzdí?* A dolejie73 psáno jest: „Ne-nie ť Bóh, aby lhal, ani jakožto syn člověka, aby sě měnil. I zdali řekl jest, a neučiní ? Mluvil jest, a nebude naplněno ? K žehnání přiveden sem (Boží volí), žehnánie (Božieho) bránitinemohu." A dávaje prorok74 příčinu, proč nemá ess zlořeciti lidu, die: „Nenie modly v Jakubovi (t. v pokolení Jakubově), ani sě vidí modla (t, nižádný nevidí modly) v Israeli (t. v pokolení Israelově). Pán Bóh jeho (lida toho) s ním jest." Opět v psalmě CVIII, die David:75 „Zlořeciti budú 6&o oni, a ty žehnati," Matúš v V. kapitule™: „Blahoslaveni jste, když | zlo- k m řeciti budú vás lidé a puditi budú vás a řkú všecko zlé proti vám, lžíce (vám to činiece) pro mě.e Lukáš v VI. kapitule77: „Blahoslaveni budete, když naj vás nenáviděti budú lidé a když odlúčie vás (t. od obce) a haněti budú a vyvrhú (nechtiece jmenovati) jméno váše jako zlé pro Syna člověčieho. Radujte sě v ten den a veselte sé. Aj, jistě odplata vášě mnohá jest v nebesíech." A v XIX, kapitule svatého Matúše78 die Kristus: -on „Což jest Bóh spojil (milostí), člověk neluc," A svatý Pavel k Římenínóm v VIII. kapitule79 die: „Jest-li Bóh s námi, kto proti nám? Kto bude žalovati na vyvolené Božie ? Bóh, kterýž spravedlivý Činí, kto jest, jenž by potupil ?ťť vos AsvatýLukásv Skutcicch apoštolských v X. kapitule80 die, že řekl jest Bóh Petrovi: „Což Bóh učistil jest, ty neriekaj nečisté.41 A svatý Petr v prvé j epištole v III. kapitule81 die: kíbs „Kto jest, jenž by vám škodil, budcte-li dobrého (t, dobré 80 710 věci) milovníci? Pakli co trpíte pro spravedlnost, blahoslaveni (t. jste)." A že podlé řeči svatého Řehoře v kázaní62 ,,v bázni býti má (t. mají sě jé báti) pastýřova (prelátova) kletba (neb odsúzenie)," protož vážiti má poddaný (člověk), aby měl 7i* bázeň tak, že zkusě vedle Kristova zákona svedomie svého, a viny, pro niž ho kinu, nenalezna (na sobě), báti sě má: netrpělivosti, v niž by mohl uběhnuti; druhé, pádu od ustavičnosti; třětie, křivé klnúcieho (jenž klne) zhynutié (na duši); Čtvrté, svých bližních škody, kteráž by mohla pro 720 kletbu vzniknuti, jakož jest užitečného kázanie a posvátných věcí stavenie; neb ten, jenž bláznivě klne, jest někdy příčina zatracenie mnohých, kletému (člověku) v kázaní překážeje, jímž by je učil užitečně zákonu Bo|žiemu; páté má sě báti, .v m aby od pravdy, ktcrúž on kletý vede, jeho bližní sě needvrá- 725 tili; šesté, aby jeho bližní nehřešili, jeho sě varujíce, rubajíce sě jemu a skutky laskavé odlučujíce (t. od něho); sedmé má sě báti, aby křivá kletba od křěsťanóv nebyla stvrzena, neb vydávána bývá křivá velme často, a řiedko pravá. Ale nemá sě báti (spravedlivý), by jemu na duši Škodila křivá kletba, 730 ale má sě radovati a veseliti, že jemu skrze ni odplata blaho- slavenstvie sě připravuje; , neb die najspravcdlivější biskup m m b a súdeě v Matúšove V. kapitule83: „Blahoslaveni jste, když zlořeciti budú vás lidé a pudili budú vás a řkú všecko zlé proti vám, lžíce pro mě; radujte sě a veselte sě, nebť 735 odplata vášě hojná jest vnebesiech";a vLukášově Ví.kapitule84 die: „Blahoslaveni budete, když vás nenáviděti budú | lidé a když odlúčic vás a haněti budú a vyvrhú jméno k t;ši vásě jako zlé pro Syna člověčieho. Radujte sě v ten den a veselte sě. Aj, jistě odplata vášě mnohá jest v nebesiech," m 740 Tak psáno jest na stěně v Betlémě, proto, aby sě kněžie naučili, proč a kdy a kterak mají kleti, a aby nechvátali kletbami. A také proto, aby lidé jíní nedali sebe kletbami křivými od pravdy Božie odhroziti, a budú-li je kleti, aby míle a pokorně trpěli, cákajíce věčného od svého Spasitele požehnanie, jimž diex v súdný den: „Poďte, požehnaní, přijměte královstvie nebeské, jenž vám jest před ustavením světa připraveno." kapitula Šestá šestý blud jest svatokupectvie, jenž jest velme i kněží 7ío i jiné lidi porazilo. Veziž, že ten blud svatokupectvie zavierá i svatoproldávanie, ač jsta dvě slově teto, svatokupectvie a Kiaa svatoprodávanie, jakož to slovo 'kupec* znamená i toho, jenž kupuje, i toho, jenž prodává, jako to slovo ftrhovcc\ Dále věz, jakož vzní to slovo svatokupectvie', zeť lépe vzní než latině ťsimonía\ Neb latinníci dali sú tomu bludu jméno od Šimona, 'simonia', jenž jest chtěl moc Ducha svatého u apoštolov kúpití, aby ruce kladl na lidi, a komu by vložil, aby přijal dar Ducha svatéhov;alc česky ten blud má jméno 'svatokupectvie* od skutka, protože svatů věc lidé prodávají tgo neb kupují, neb chtic prodávati a kupovati nezřiezeně, jakož o tom psal sem mnoho v knihách českých o svatokupectvie Protož věz, že svatokupectvie jest neřádná vole, duchovní věc za časnú proměniti. Z toho máš, že ktož má žádost neřádnú, aby kázal, křstil, 7ŕ}-> mši slúžil, modlil sě, zlpoviedal, olejoval, k manželství Km oddával, uvodil, žehnal, mazance světil, ruce vzkládal, světil kněží, kostely, kalichy, oltáře, ubrusy, biřmoval lidi, dával obroky3 pohřeby prodával v kostele, na hřbitově neb v kaple, neb pro službu, pro dary neb pro pnezen tělestnú k obro-770 kóm pomáhal kterú kolivěk nezřiezenú žádostí: každý taký jest svatokupec, ale prvým jménem svato prodavač, protože zlú žádost má, aby duchovní věc odměnil za tělestnú neb za časnú, tověz za peniezc | neb za jiný tělestný požitek Aijma neb za službu neb za chlúbu a za přiezen biednu, A zase 775 ktož žádá neřádně proměniti tělestnú věc za duchovní, jakožto penieze, služby, dar který, za kněžstvie, za biskup-stvie a za jiné věci svrchu již řečené: každý taký jest svatokupec, protože neřádně chce mieti duchovní věc, tověz posvátnu, za věc tě|lestnú, A tu věz, že posvátná věc neb kim 7so duchovnie slove, jenž jest dar Boží, daný zvláště k dusí spasení, v kteréžto věci pohřiechu lidé velme svú žádostí blúdie. Protož aby ten blud byl oznámen, v Betlémě stojí na stěně takto psáno: svato kupectví e 7Sj Svatokupectvie jest pilná vole k kupování neb prodávaní něco duchovnieho (t. věci duchovnie) neb k duchovní věci přidaného. Ale krátce a lépe takto: Svatokupectvie jest neřádná vole, duchovní věc za časnú proměniti.Ua Lev papež85 die: „Dar (Ducha svatého) když ne darmo 790 (bez peněz) sě dává a bére, dar nenie (nešlové); a svatokupci ne darmo berú; protož daru, kterýž najviece v kostelních úřadiech bývá, neberú. A poňavadž neberú, nemají; a poňa-vadž nemají, ani darmo, ani ne darmo komu dáti mohu. Což tehdy dávají ? 1 Jistě, což mají. A co mají ? Jistě ducha k / lži. Kterak toho dovodíme ? (T. takto.) Neb poňavadž duch pravdy (Duch svatý) - jakož svědčí Pravda (Kristus),66 z niež (Pravdy, Krista) pochodí - darmo (t, bez peněz) sě bére (od svatých, že je berú), bez pochybenie duch lži že