ČÁST PRVNÍ
Události před cestou do Kostnice
[i]   CO SE DALO V PRAZE
Léta Páně 1414 nejjasnější kníže a pán, pan Zikmund, římský a uherský král atd., když spolu s papežem Janem XXIII. vyhlásil a poručil rozhlá-sáti konání obecného sněmu v Kostnici ]*[ v krajinách švábských, poslal z Lombardie jisté urozené pány z Čech, své rádce a dvořany, ]2[ uloživ jim, aby ráčili přivésťi jeho královským jménem mistra Jana z Husince, hotového bakaláře—svaté teologie, a ubezpečiti ho jeho ochranným průvodním listem a jménem, aby sám přišel do Kostnice na řečený obecný koncil, pro odstranění nepříznivé špatné pověsti jak své, tak také Českého království, že mu také chce posiati svůj zvláštní ochranný průvodní list, ]3[ aby mohl svobodně přijíti do Kostnice a nazpět se vrátiti do Čech, a slíbil, že ho zároveň vezme také do obrany a záštity své a Svaté říše. Proto mu potom poslal naproti ten ochranný průvodní list, dvojmo napsaný, i latinsky i německy, jehož znění latinsky následuje v tato slova:
„Zikmund, z boží milosti římský král, vždy rozmnožitel říše, i uherský, dalmátsky, charvátský atd. král, všem i jednotlivým knížatům, církevním i světským, vévodům, markrabím, hrabatům, pánům, šlechticům, předákům, ministeriálům, rytířům, panošům, hejtmanům, •.Tchnostem, správcům, představeným, celníkům, výběrčím a všechněm úředníkům, obcím měst, městeček, vesnic a míst a jejich správcům : ostatním našim a Svaté říše poddaným a věrným, k nimž tento list iojde, královskou milost a všechno dobré.
Velební, osvícení, urození a věrní milí! Ctihodného mistra Jana Husa, hotového bakaláře svaté teologie a mistra umění, ukazatele tohoto listu, který co nejdříve přijde z Království českého na obecný koncil, konaný v Kostnici, kterého jsme i my přijali do naší a Svaté říše obrany a záštity, všem vám a každému zvláště s plnou přízní doporučujeme žádajíce, abyste ho, až k vám přijde, s pocitem povinnosti ráčili laskavě přijmouti, vlídně s ním zacházeli a v tom, co se týká rychlosti a bezpečnosti jeho cesty, jak po zemi, tak po vodě, ukázali mu pomocnou a nezištnou ochotu, jakož i abyste ho nechali svobodně se služebníky, koňmi, zavazadly a výstrojí a jinými jeho jednotlivými věcmi přes všechny cesty, přístavy, mosty, země, panství, okresy, pravomoci, města, městečka, hrady, vesnice a kterákoli jiná vaše místa bez jakéhokoli placení dávek, mýtného, celného, poplatku a jiného každého břemene poplatku beze vší překážky jiti, stati, meškati a vrátiti se a abyste se mu a jeho lidem, když bude potřebí,
s pocitem povinnosti ráčili postarati o bezpečný a ochranný průvod ke cti a vážnosti naší královské Výsosti.
Dáno ve Spýru, léta Páně 1414, 18. dne října, roku království našich uherského atd. třicátého třetího, římského pak pátého.
Na rozkaz pana krále Michal z Přestanova, kanovník vratislavský."
A mistr Jan Hus, vida a slyše tolik takových slibů a druhů ubezpečení, odepsal králi, že rozhodné chce přijíti na řečený koncil. ]*[ A před odchodem z Prahy napsal před dosti mnohými dny své veřejné ohlášky latinsky, česky a německy, jež několikrát poručil přibiti na dveře kostelů katedrálních, farních, klášterů čili monastýrů i na jiných četných místech, oznamuje, jak sám chce jiti do Kostnice a jest »hotov tam komukoli vydatí veřejný počet ze své víry«. A ví-li někdo na něho nějaký blud nebo kacířství, aby se přichystal tam přijíti vytknouti mu to. Jeho znění následuje v tato slova:
„Mistr Jan z Husince, hotový bakalář svaté teologie, chce se dosta-viti před veledůstojného otce, pana Konráda, arcibiskupa pražského, legáta Apoštolské stolice, v nejbližším svolání prelátů a kněžstva Království českého, »hotov vždy vyhověti každému na jeho žádost vydati počet z víry a naděje, kterou má« [1. Petr 3, 15—16], a aby viděl a slyšel všechny i každého zvláště, kdož budou chtíti přičítati mu zatvrzelost v bludu nebo jakékoli kacířství, aby se tam zapsali podle požadavku zákona božího a práva, jestliže na něho řádně nedokáží zatvrzelost v bludu nebo kacířství, k trestu pokuty. A těm všem chce před řečeným panem arcibiskupem a preláty a také na nejbližším sněmu kostnickém a podle dekretů svatých Otců a kánonů v jménu Kristově dokázati svou nevinu.
Dáno v neděli nejbližší po svátku svatého Bartoloměje." [26. srpna 1414]
Následuje česky:
, Já mistľ Jan z Husince všemu Království českému ohlašuji, že jsem hotov stati na dvoře kněze arcibiskupově o ta všechna nařčení, jimiž jsem nařčen křivě i naříkán, a to v nejbližším kněžstva svolání. Protož poněvadž mě v mnohých koutech jako kacíře urážejí proti spravedlnosti a právu, najevo před knězem arcibiskupem vystupte ti a povězte na mě beze strachu, které jste ode mne slýchali kacířství; a budu-li shledán v kterém bludu anebo v kterém kacířství, neodmlouvám jako bludný, jako kacíř utrpěti; pakliť se k tomu žádný svobodně nedostaví, jenž by toho chtěl na mě věsti, tehdyž opět všemu království oznamuji, že chci se k vyšetření své pravdy v Kostnici na obecném sboru a na prohlášeném postaviti, bude-li tu papež, před papežem a před toho sboru duchovenstvem.
A ví-li kdo na mě co bludného anebo co kacířského, chystej se tam, abys to vedl jménem svým před prohlášeným sborem: a já za svou pravdu
zjevně jako kněz a sám se hlasitě oznamuje lidu ve všech městech, nenalezl jsem zjevného nepřítele, aniž bych jich měl mnoho v Konstanci, kdyby české kněžstvo, které žebrá po obrocích a po lakomství, lidi na cestách nesvádělo.
A doufám v milosrdného Spasitele i ve vaši modlitbu, žeť vytrvám v pravdě boží až do smrti.
Vězte, žeť pro mě nikdež služby nestavili, ani v Konstanci, v níž sám papež za mne sloužil. ]S5[
Budtež Pánu Bohu poručeni, milosrdnému Ježíšovi, Bohu pravému, synu čisté Panny Marie, jenž nás svou ukrutnou a ohavnou smrtí vykoupil bez našeho zasloužení od muk věčných, od moci dáblovy a od hříchu.
Psán list v Konstanci na den svatého Othmara [16. listopadu] dobrého sluhy Pána našeho Jezu Krista, jenž jest požehnaný na věky. Amen.
Mistr Jan Hus, kněz a sluha boží v naději.
ČÁST DRUHÁ
O Husově uvěznění
[i]   HUS ZATČEN
Když pak řečený mistr Jan Hus pobýval v Kostnici asi půl čtvrté neděle, povídalo se po městě, že byl mistr Hus vyvezen z města na voze, níi němž se vozilo seno, ale~nebyla to pravda. Bylo to totiž takto: čeledínové, kteří jezdili s řečeným vozem pro seno a nesundali z vozu plachtu neboli přikrývku (obecně »šperloch«), ale teprve po dvou nebo třech jízdách ji sňali a bez toho přikrytí opět seno vezli. Z toho tehdy někteří se domýšleli nebo se povídalo, že mistr Hus byl již z města v senu vyvezen a tak že vyvázl v senu a ven byl vyvezen; ale vpravdě ani žádná zmínka o té věci nikdy nebyla, tak jak bylo později a již jest zjevno. Kdyby byl vyvázl, nikdy by nebyl býval zatčen a pouty spoután, ani na konec od nich odsouzen.
A potom ve středu, totiž po Kateřině [28. listopadu], kardinálové, kteří tehdy byli v Kostnici, ]x[ poštváni řečenými jeho protivníky, totiž Pálčem a Michalem de Causis, poslali dva biskupy, totiž augspur-ského ]2[ a tridentského, ]3[ purkmistra města Kostnice ]4[ a jakéhosi rytíře Hanse von Boden do bytu mistra Husa. Ti když přišli v hodinu obední, řekli panu Janovi z Chlumu, že přicházejí od kardinálů a z rozkazu papežova k mistru Janu Husovi, a jakož si dříve žádal s nimi
mluviti, že již jsou ochotni ho vyslechnout. A pan Jan z Chlumu nejdříve vstav, mluvil s nimi velmi zlostně řka: „Víte-li, důstojní otcové, kterak a jakým způsobem sem přišel mistr Jan Hus? Pakli to nevíte, iie. já vám to povím: když jsme byli my, totiž já a pan Václav z Leštna, ve Friaulsku s naším panem císařem ]5[ a měli jsme v úmyslu vrátiti se do našeho království nebo země, on nám tehdy nařídil, abychom —stra Jana ujistili jeho ochranným průvodním listem, a tak aby přišel k tomuto koncilu. Pročež vězte to, abyste vy nečinili nic proti cti našeho pána." A purkmistrovi řekl německy: ,.Vy vězte, že kdyby dábel přišel k projednávání své pře, musel by býti pravdivě slyšen." Nadto řekl pan Jan jim, biskupům: ,,Pan král sám pravil ještě dále: A jestliže mistr Hus bude souhlasit jít s vámi do Kostnice, tehdy mu povězte, aby o oné *ěci nic nemluvil, leč v mé přítomnosti, až já s pomocí boží přijdu do Kostnice." Když to uslyšeli všichni, kdož přišli, že jim tak urputným jpůsobem odpovídal, pravili, a zvláště tridentský či trientský biskup: ..Pane Jene, přišli jsme pouze pro lepší pokoj, aby nevznikl rozruch."
A mistr Jan Hus, povstav od stolu — a jehož, jak myslím, žádný z biskupů dosud neznal — odpověděl: „Já jsem sem nepřišel toliko ke kardinálům a nikdy jsem si nepřál mluviti s nimi zvláště, nýbrž jsem přišel k celému koncilu a tam promluvím, co Bůh dá a na co budu dotázán; ale přece na žádost pánů kardinálů jsem ochoten hned k nim pŕijíti, a budou-li se mne na něco tázati, doufám, že spíše chci volit smrt, rjež bych zapřel pravdu z Písem nebo jinak mnou poznanou."
A řečení biskupové a jiní, kteří přišli k mistru Janu Husovi za oné přátelské rozmluvy, v které jeho, mistra Husa, přátelsky žádali, aby přisel k řečeným kardinálům, že chtí s ním mluviti, obklíčili dům příbytku mistra Husa a několik jiných sousedních kolem dokola žoldnéři z řečené obce. A když Mistr sestupoval, vyšla vstříc domácí, s kterou se loučil slovy: „Žehnej ti Bůh!" a ona plačíc mu odpověděla. I titíž biskupové, jak říkali někteří, když sestupovali, řekli: „Již více nebudeš konati služby nebo mši." A vystoupiv na jakéhosi koníčka, jel s řečenými r =:y a s řečeným panem Janem z Chlumu, svým průvodcem, do paláce papežova a ke kardinálům.
[2]   PRVNÍ VÝSLECH
A když přišel ke kardinálům a pozdravil je, řekli mu: „Mistře Jene, mroho podivného se o vás povídá, že jste držel a rozséval mnoho bludů Království českém; a proto jsme vás dali povolati, chtíce s vámi mlu-■stti. je-li tomu tak." A on odpověděl: „Nejdůstojnější otče, nechť ví "»aše Otcovství, že dříve než bych chtěl držeti jediný blud, chtěl bych spiše zemříti. A hle, svobodně jsem přišel sem k tomuto svatému konára, a budu-li poučen, že jsem někde bloudil, jsem hotov pokorně se dáti •praviti a polepšiti." A kardinálové pravili: „A zajisté toto jsou dobrá jjcva." A po této řeči odešli domů, nechavše tam mistra pod stráží inidnérů. A pan Jan zůstal s ním.
Zatím nařídili jakémusi bratrovi z řádu menších bratří, jménem
Didakovi, ]6[ profesoru Písma svatého, aby zkoušel mistra, tam již pod stráží žoldnéřů drženého. Ten přistoupiv k němu řekl: „Důstojný mistře! Hle, já nevzdělaný prosťáček, mnich, poněvadž jsem slyšel, že se vám připisuje mnoho odchylného, proto jsem přišel sem k vám, chtě se poučiti, zdali tomu tak jest čili nic, a zda držíte, co se vám podle pověsti připisuje. A nejdříve se říká, že vy držíte a tvrdíte, že po posvěcení a pronesení slov zůstává v svátosti oltářní chléb hmotný." A mistr Jan Hus odpověděl: „Nedržím." A onen: „Nedržíte?" A mistr: „Nedržím." A když třikrát tak odpověděl, pan Jan, tamže sedící, pravil: „Jaký ty jsi? Přece kdyby mi někdo věc jednou potvrdil nebo popřel, já bych mu věřil, a hle, on ti třikrát vykládá: »nedržím«, a ty se stále dále vyptáváš." A onen pravil: „Vzácný rytíři, nemějte za zlé mně, nevzdělanému prosťáckovi, řeholníkovi, že se ptám pro poučení." A když se dále dotazoval mistra Jana mezi jiným o jednotě hypostatické čili jaká jest ona jednota božství s lidstvím v Kristu, řekl mistr panu Janovi česky: „Jistě, tenhle mnich se nazývá nevzdělaným prosťáčkem, není velmi prostý, protože žádá rozřešení nejhlubší otázky." A obrátiv se k mnichovi pravil: „Ty, bratře, se nazýváš prosťáčkem a já pozoruji, že jsi podšívka, ]7[ a ne prosťáček." A onen řekl: „Popírám, že jsem podšívka." A mistr dokazoval, že k prostotě člověka se vyžaduje, aspoň po mravní stránce, aby mysl nebo srdce, ústa nebo řeč a skutek souhlasily. „A poněvadž se to u tebe nesrovnává, protože ústa předstírají prostotu a vyznávají, že jsi nevzdělaný, a skutky dokazují jemnost ve vyzvídání o tak hlubokých látkách, — a to se nezdá, že směřuje k jednomu a tak k prostotě. A přece nehledě na to, povím své mínění o položené otázce." A když mu ji vysvětlil, tehdy on děkoval mistru Janu Husovi za dobré poučení. A proč zde ono poučení není položeno, toho důvodem jest, že si je pan Jan ]8[ nemohl pamatovati. A hned ten mnich odešel.
A přistoupivše okolo stojící žoldnéři ve službách papežových, to jest papeže Jana XXIII., řekli: „A víte, kdo to byl?" A mistr odpověděl, že nikoli. A oni pravili: „To jest mistr Didakus, považovaný za nej-bystřejšího teologa v celé Lombardii." A mistr Hus řekl: „O kdybych to byl věděl, jinak bych ho byl Písmem rozsekal. A kéž by byli všichni takoví, s pomocí boží a přispěním Písma svatého nijak bych se jich nebál."
Po obědě pak, o čtvrté hodině odpolední, sešli se opět řečení kardinálové do paláce papežova a radili se, co by měli učinit s řečeným M. Janem Husem. Jeho protivníci však, Páleč, Michal a jiní, stále štvali je a jiné preláty, aby nijak nebyl propuštěn, tak jak jest patrno z prvních článků Michalových ke konci. A skákajíce po síni, radovali se říkajíce: „Ha, ha, už ho máme. Nevyjde nám, dokud nezaplatí poslední čtvrťák."
A přišed tam Páleč, našel mistra Jana Kardinála, který přišel s mistrem Husem, a řekl mu: „Mistře Jene, lituji vás, že jste se dal svésti; »vzácný« ]9[ jste býval dříve u tohoto dvora, totiž papežského, znamenitější nade všechny Čechy, a již vás takřka za nic nemají pro tuhle sektu." A jemu mistr Kardinál odpověděl: „Mistře Štěpáne, já lituji
■:-; ."li, tak jako vy, kdybyste věděl něco špatného na mne, co činím, 2rr:   byste mne měl litovati." A hned se vzájemně rozešli.
Petr však z Mladoňovic se hádal s mnichem Petrem, ]10[ kdysi faznelem u svatého Klimenta u mostu, o jakémsi kázání řka: „Pane Kde byla ona bitva, o které jste kázal? totiž že prý někdo kázal rrure aby se každý opásal mečem a zabil otce a matku." On pravil: "i -rv:m. co říkáš." A ihned přišel Páleč a řekl mnichovi: „Pôjd, nech ■e   A Petr jemu: „Vždyť mluvíme pokojně." A opět Páleč odpověděl - - — .-.'.asem a se zlobnou tváří: ,,Ah, pokojně, dám mu, totiž z Písma, m : rr.oře," přičemž vrtěl rukama a dobře třikrát to opakoval. Jemu Mistře, slyšel jste někdy, že by se horšil zlatník, mající před afaca v hojnosti zlato a stříbro?" Odpověděl: „Nikoli." Jemu Petr: mistr Jan Hus, když mu dáte moře nebo dvě moře z Písma svatého, aer<_de se horšiti při jeho četbě, nýbrž bude míti radost a snad budou i pro něho." On řekl: „Nikoli, nýbrž proti němu." Tu opět... ]n[ Jk Páleč: „Tahle slova jsou k Efezským." A Petr mu naproti: Lse    Korintským." A tak Páleč, vzav s sebou mnicha, zuřivě ode-e:;: ~ u nebo paláce svého nejsvětějšího otce, totiž papeže Jana XXIII., (Ker. se nyní jmenuje Cossa.
V   HUS UVĚZNĚN
Mori se pak připozdilo, poslali papežova hofmistra k panu Janovi, aby ^■fibo-li mu — odešel a mistr Hus aby zůstal v papežově paláci. A pan jsi rtchněván, že pod takovou pěknou rozmluvou mistra Husa zatkli, je "-—k papeži, u něhož byli přítomni řečení kardinálové a řekl mu: Ip^acý Otče! Toto mi Vaše Otcovství neslíbilo, ani mému strýci, panu ~- i_- :;._ Lacembokovi. Řekl jsem Vašemu Otcovství a ještě říkám, že yr— přivedl sem mistra Husa s ochranným průvodním listem mého pĚa. římského krále. A Vaše Otcovství řeklo, že i kdyby vašeho vlast-: :n:ra zabil, má tu býti bezpečný a že ho nechce obtěžovati, ani —      obtéžovati, ani proti němu něco zaČínati. A hle, již se zde zajímá 3dč řečeným ochranným průvodním listem a váš posel, jeden z komory, Wssi-sek. byl v bytě pro mistra, aby ho přivedl. A nechť ví Vaše Otcov-ře já chci volati a varovati všechny, kteří porušili ochranné prů-. _   í:. mého pana krále." A papež odpověděl panu Janovi: „Hle, aae map bratří slyší," — a ukazoval na kardinály — „že já jsem nikdy ■eaar-—i ho zatknouti; a onen František jest svévolník, on není můj zir-it " A potom řekl panu Janovi samotnému: „Přece víte, jak stojí ■roje věci s nimi; oni sami mi ho odevzdali, a musil jsem ho přijmouti i:   izry." Ale klamal, jak se potom ukázalo, v některých bodech, protože tam říká: „Mám již onoho kacíře, kterého chtěl chrániti sám ĽTí- Z-kmund," a jak myslím, psal králi francouzskému ze Schaffhaus, Mrž utekl z Kostnice. ]12[
Uslyšev tedy od papeže to, co bylo napřed řečeno, pan Jan odešel í —_~: Jan Hus zůstal v papežském paláci, střežen žoldnéři. Potom ■b byl dán od Petra jeho kožich a breviár. A hned téže noci, o hodině,
jak se říkalo, deváté, ]13[ byl veden do domu kantora kostnického chrámu, ]14[ v kterémž domě byl jeden kardinál, a tam byl po osm dní střežen žoldnéři. Potom však byl doveden do kláštera dominikánského; který leží na Rýně nebo na řečeném jezeře, ]m[ a tam byl vsazen do stinného nebo tmavého žaláře a bezprostředně sousedícího s jednou stokou; v něm ležel nebo seděl až do Květné neděle [24. března 1415] od řečené doby, kdy tam byl dán, totiž od svátku svatého Mikuláše vyznavače [6. prosince]. A když v tom žaláři ležel asi několik neděl, přišla na něho těžká horečka a zácpa, takže již pochybovali o jeho životě, a papež Jan XXIII. mu poslal své lékaře, kteří mu i dali v žaláři klystýr.
[4]  VYŠETŘOVÁNI A VÝPOVĚDI SVÉDKŮ
Zatím jeho nepřátelé podněcovali předsedy koncilu, aby jim určili soudce proti M. Janu Husovi a na M. Husa; a ti jim určili tři komisaře nebo soudce, totiž patriarchu cařihradského, ]16[ biskupa kastelského ]17[ a biskupa lubušského, před něž svědkové byli predvolávaní a vyslýcháni a k mistru do žaláře přiváděni v největší jeho nemoci, aby viděl ty svědky přísahati. Jejich jména jsem zvěděl, a které jsem viděl, jsou tito: První Munsterberg, ]19[ doktor teologie, Petr Storch, j^f kteří byli kdysi mistry pražskými a kolegiáty, ale tehdy byli v Lipsku, v Míšni, ]a[ Páleč, ]22[ také doktor Zeíselmeister, ]S3[ který byl kdysi ofi-ciálem pražské diecéze, Berúnec, kolegiát v koleji Karlově, ]24[ Petr, mnich od svatého Klimenta, ]26[ tomu mistr řekl, jak tamže pověděl, že on je úhlavní a veliký jeho nepřítel: a jak jsem na něm viděl a pozoroval, líbilo se mu to, protože to s radostí pověděl před žalářem. Také Adam, licenciát kanovnického práva, ]M[ který řekl, dříve než byl volán do žaláře: „Byl by dobře udělal, kdyby byl v Norimberku čekal na krále." Potom jeden laik, který také řekl, dřív než byl volán, česky: „Přísahám Bohu, že nevím co svědčiti." ]27[ A jemu Michal de Causis: „Milý brachu, a ty nevíš, co se tebe budou tázati, a přísaháš, že nevíš co svědčiti. A já bych chtěl na svého otce svědčiti, což by bylo proti víře." Ten laik však odpověděl: „Je to pravda, ale já nic nevím." Potom Petr mnich, který kdysi byl opatem u svatého Ambrože na Novém Městě pražském; ]28[ ten tam chtěl přejiti. Ale Michal na něho zavolal řka: „Vždyť ty jsi včera složil přísahu." A tehdy jich bylo dobře patnáct, když se to stalo, jak onen mnich ji složil, a nejen oni, nýbrž ještě mnohem více jich mimo naše vědění vypovídalo, jichž Bůh nechť ušetří! A nechtěli dáti žádného zástupce nebo advokáta jemu, mistru Husovi, k obraně a obhajobě proti řečeným svědkům, z nichž mnozí byli jeho úhlavní nepřátelé, ačkoli byli o to požádáni a vyzváni, říkajíce, že jest to proti jejich právům, protože nikdo nemá hájit podezřelého z kacířství, a mnoho tomu podobného uplatňovali ve svůj prospěch.
Ale pan Jan v následujících dnech po zatčení mistra Husa stěžoval si u papeže a kardinálů, že mistra Jana Husa pod ochranným průvodním listem královým zatkli, a ukazoval řečený ochranný průvodní list krá-
ČÁST TŘETÍ
Následují slyšení slovem, ale vpravdě výsměchy a urážky
[i]  SLIB VEŘEJNÉHO SLYŠENI
V sobotu před Marcelem, jež byla první den měsíce června, předložili urození páni českého a polského národa před deputovanými koncilu u menších bratří ]*[ list neboli ceduli. ]2[ A v té ceduli kladli, jak mistr Jan Hus svobodně přišel do Kostnice, chce svou víru »každému na požádání« objasniti a z ní »vydati počet« a že nechce nic z toho, co se mu připisuje, zatvrzele hájiti nebo držeti, nýbrž v kterýchkoli bodech, závěrech nebo článcích bude poučen účinnějšími písmy, než sám učil, psal nebo položil, jest hotov pokorně odvolati, jakž jasněji ukazuje jeho prohlášení v řečeném listě vložené, které začíná takto: „Veledůstojní otcové a pánové! Urození páni českého a polského národa zde přítomní" atd.
Též bylo dále položeno, že pánové žádají, aby koncil k tomu, co se napřed uvádí, ráčil dáti řečenému mistru Janovi veřejné slyšení, aby mohl vyjádřiti své smýšlení a úmysl a jiné, co k tomu spadá, jak jest též v řečeném listě jasněji obsaženo. A páni žádali, aby jim byla tato žádost ve veřejný zápis upravena proto, aby získali pro budoucnost větší důvěru.
K této žádosti odpověděl patriarcha antiošský ]3[ jménem koncilu mezi mnohým jiným, že chtějí dáti řečenému M. Janu Husovi veřejné slyšení v den Merkuriův, jinak ve středu bezprostředně tehdy následující, která byla pátý den měsíce června. A to učinili, jak následuje.
[2]   PRVNÍ SLYŠENI
Když nadešel řečený den slyšení, totiž středa po Marcelovi, sešli se k řečenému místu refektáře jistí kardinálové, arcibiskupové a skoro všichni preláti v řečeném městě tehdy meškající a doktoři, mistři a bakaláři svaté teologie a mnozí jiní nižšího stavu, nařizujíce ještě za nepřítomnosti řečeného mistra Jana Husa čisti všechny články svědectví, z nichž mnohé mu byly a jsou lživě připsány, a konečně články, které, jak říkali, vybrali z jeho knih, z nichž mnohé, srovnané s původním exemplářem z jeho ruky, zcela falešně byly vybrány, jak přídavkem na začátku, jiné uprostřed a jiné na konci, a u jiných byly přidány na řečených místech výrazy, měnící celý smysl; jiné však byly úskočně vymyšleny, které se nikde v jeho knihách nenacházely. A ty všechny se snažili odsouditi, dříve než jeho, mistra Jana, slyšeli. Když to poznal V., ]4[ který stál vně u předčítajícího, běžel a řekl P(etrovi z Mladoňovic) a P(etr) běžel k pánům V(áclavovi z Dubé) a Ja(novi z Chlumu), aby to pověděli králi; a ti hned k němu došli a jednotlivosti mu vážně vyprávěli.
Forma jeho odsouzení byla takováto: Nejprve četli verše toho žal-
1
u [50, 16—21]: »Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil atd.«. začínajíce aen verš: »K bezbožníkovi pak pravil Bůh: Což tobě do toho, že ty vpravuješ ustanovení má a béřeš smlouvu mou v ústa svá? Poněvadž J vzal v nenávist kázeň a zavrhl jsi za sebe slova má. Viděl-li jsi zloděje, s\td jsi s ním běžel a s cizoložníky díl svůj jsi měl. Ústa tvá pouštěl jsi ;e zlému a jazyk tvůj skládal lest. Usazoval ses a mluvil jsi proti bratru svému, a na syna matky své jsi uváděl pohoršení. To jsi činil, a já mlčel ;sem. Domníval-li ses, že já tobě podobný budu? Trestati tě budu a před-stavímť to před oči tvé.« Skončivše to začali hned list, který po sobě nechal, když jel do Kostnice z Čech, ale ne tak, jak on jej nechal v tom znění, nýbrž tak byl čten, že prý řekl a napsal: ,,Přihodí-li se, že odpři-sáhnu, vězte, že, byť bych ústy přiznal a odpřisáhl, srdcem však s tím nebudu souhlasiti." Jaká lež, všemohoucí Bože! Vždyť jest známo těm, kteří mají onen list, jejž zanechal po svém odchodu, který obsahuje, aby se modlili za něho, a ,,dá-li Pán Bůh pomoc, abych se k vám vrátil, tehdy tím silněji se budeme učiti spolu v zákoně Páně a jeho Písmu a roztrháme sítě Antikristovy; a vězte, že více bude proti mně biskupů i prelátů než proti Spasiteli a Pánu našemu Ježíši Kristu," atd. jak jest tamže obsaženo atd. ]5[
Když, jak jest svrchu řečeno, páni toto vážně králi pověděli, on hned poslal jasná knížata, Ludvíka, falckraběte rýnského z Heidelber-ka, ]6[ a Fridricha, purkrabího norimberského, ]7[ se vzkazem, aby nic neodsuzovali ani nerozhodovali v řečeném slyšení, ale aby ho, mistra Jana, trpělivě vyslechli, a na kterých článcích konečně se s ním dohodnou a zůstanou, aby mu je dali písemně a on sám že je chce svěřiti jistým doktorům na prozkoumání. A aby ukázali falešnost těch, kdož vybírali řečené články z knih řečeného mistra Jana, páni a jeho přátelé poradivše se rozhodli řečené knihy mistra Jana, jeho rukou psané, totiž knihu „O církvi" ]8[ a traktáty ,,Proti Stanislavovi a Pálčovi", ]9[ tomu koncilu po řečených knížatech, tehdy králových poslech, předložití, ale s tou podmínkou, že kdykoli by řečení pánové vyzvali ta knížata, aby sama dále požádala koncil, aby řečené knihy těm knížatům byly vráceny k dalšímu předložení uvedeným pánům. A to se i stalo. Neboť řečená knížata již v přítomnosti mistra Jana řečené traktáty předložila koncilu a odešla, vyřídivše vzkaz ze strany královy. A mistr Jan, vzav ony traktáty a pečlivě je prohlédnuv, vysoko je zvedaje, veřejně vyznal, že jsou jeho a že, bude-li poučen, že v nich položil něco odchylného nebo bludného, že byl a jest hotov pokorně to opraviti.
Zatím předčítal jeden články a výpovědi svědků. A když chtěl na ně mistr odpovídati, hned jednohlasně mnozí na něho pokřikovali; a slyšeli ho jeho, kteří tehdy nemohli tam vstoupiti, jak se obracel, odpovídaje sem tam, brzy vpravo, brzy vlevo, brzy dozadu těm, kteří pokřikovali a na něho doráželi. A když chtěl vyložiti dvojí smysl nebo různé smysly výrazů položených v článcích jemu vytýkaných, které vypisovači často zkroutili v smysl jemu cizí, hned na něho pokřikovali: „Zanech svého mudrování a pověz: »ano« nebo »ne«." A jiní se mu vysmívali. Když však se dovolával pro jisté body a články výroků svatých doktorů, hned