Kulturní dědictví Vstupní definice, výklad Kultura (pocházející z latinského colere - pěstovat, vzdělávat se) je vše, čím člověk může obohatit svůj život. Do kultury např. patří umění, politika, náboženství, různé zvyky, či věda. Kulturu můžeme rozdělit na několik světových kulturních okruhů, z nichž každý má své typické znaky. Kulturní dědictví je nedílnou součástí kultury. Jiří Patočka a Eva Heřmanová (2008, 114) ji ve své knize Lokální an regionální kultura v České republice definují jako "konfiguraci kulturních prvků, ... jež jsou jako trvalé kolektivní vlastnictví a všeobecně sdílený výsledek materiální a duchovní činnosti členů určité kultury předávány následujícím pokolením jako specifický typ dědictví." Jednodušeji řečeno, kulturní dědictví je vše, co člověk v minulosti vytvořil a co mělo vliv na rozvoj kultury a vykazuje to jistou kulturní a "památkovou hodnotu" (Horák, Nejedlý, 2013). Kulturní dědictví můžeme rozdělit na hmotné/materiální a nehmotné/nemateriální. Hmotné /materiální kulturní dědictví zahrnuje památky a jiné hmotné výtvory člověka. Dělís e, podle výše uvedené Úmluvy, na: památníky (architektonická, sochařská či malířská díla mající výjimečnou hodnotu z hledika dějin, umění či vědy), skupiny budov (mající z důvodu své architektury či umístění v krajině výjimečnou hodnotu z hlediska dějin, umění či vědy) a lokality (výtvory člověka či kombinovanán díla přírody a člověka a oblasti zahrnující místa archeologických nálezů). Věra Kučová (2009: 112) ve své knize Světové a kulturní dědictví UNESCO v souvislosti s tímto uvádí, že kulturní dědictví "zde vystupuje jako protipól k přírodnímu dědictví." Nehmotné/nemateriální zahrnuje vše, co nemá hmotnou podstatu, předává se z generace na generaci a může se měnit v závislosti na vnějším prostředí. Řadí se sem: myšlenky, rčení, přísloví, citáty, interpretační umění (hudba), společenské zvyklosti, tradice, zvyky, vědomosti a zkušenosti a dovednosti v tradičních řemeslech. (Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví, 2013) Kulturní dědictví má pro nás několik významů. Význam historický, vzdělávací, kdy kulturní památky odkazují na minulost a vývoj kultury. Význam společenský, kdy kultura kulturní dědictví hraje významnou úlohu v našem životě (každý si občas zajde do divadla nebo muzea). Význam kultivační, kdy kultura včetně kulturního dědictví přispívá k k osobnostnímu rozvoji člověka, význam identifikační, kdy kdy určuje specifický ráz jednotlivých prostředí, význam ekonomický, kdy kulturní dědictví je zdrojem příjmů a to především díky cestovnímu ruchu, význam reprezentativní, kdy prokazuje přínos dané společnosti, kdy reprezentuje její prostředí a dostává zpětnou vazbu v podobě respektu a porozumění, a význam integrační, kdy pomáhá jedincům začlenit do společnosti. (Beneš, 1997: 20-21) Nejvýznamnější kulturní dědictví, obvykle označované jako „památky“ je prohlášeno podle platné legislativy ČR za národní kulturní památku nebo kulturní památku a nakládání s ním podléhá dozoru státních orgánů, včetně péče, rekonstrukce apod. Aktuální a oficiální seznam lze nalézt na adrese: https://pamatkovykatalog.cz/uskp/podle-nazvu/1/seznam?typOchrany=NKP&chranenoTed=1&hlObj=1 Nejvýznamnější nehmotné kulturní dědictví může být zapsáno do Sezname nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR. Aktuální seznam lze nalézt na: https://www.nulk.cz/narodni-seznam/. Dokument České televize o Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury v ČR: https://www.ceskatelevize.cz/porady/11504085692-galerie-tradic/21638256185/ Nejvýznamnější památky mohou být zařazeny na Seznam památek světového dědictví UNESCO nebo na Seznam mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva. (Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví) Základní zdroje: Národní ústav lidové kultury Beneš J. Základy muzeologie. 1. vydání. Opava: Open education & sciences, 1997. 179 s. Horák P., Nejedlý V. Základní pojmy v péči o kulturní dědictví. 1. vydání. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2013. 52 s. Korbelářová, I., omocné vědy historické a kulturní dědictví, Opava 2015. 96 s. Kučová V., Světové a kulturní dědictví UNESCO. 1. vydání. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2009. 199 s. Patočka J., Heřmanová E. Lokální a regionální kultura v České republice: kulturní prostor, kulturní politika a kulturní dědictví,1. vydání Praha: ASPI, 2008. 199 s. Úmluva o ochraně světového a kulturního dědictví (č. 159/1991 Sb.) Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví (č.39/2009 Sb.) (Studijní text pro HKDvRP, bc., 2021/2022)