Diferenciace českého národního jazyka


Spisovný a nespisovný

1) Spisovný – neutrální, knižní, hovorový

2) Nespisovný – obecná čeština, nářečí, slang (argot, profesionalismy)


Pravdová, M. a kol. Akademická příručka českého jazyka. Praha: Academia, 2014.

Pravidla českého pravopisu, 1993

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost

Internetová jazyková příručka (příručka.ujc.cas.cz) – SSČ, SSJČ


Velká variantnost českého jazyka – souběžně existují tvarové a stylové varianty.

Dána historickým vývojem, vývojem skloňovacích typů atd.

Čeština může obsahovat až tři tvary u jednoho slova, např.

slovo popel ve 2. p. j. č. má tři tvary: popela, popelu, popele



Velká variantnost

1. bez stylového rozlišení

2. p. sg. budíku, -a

6. p. sg. rybníku, -ce atd.

2. významové rozlišení

1. p. pl. lokty, lokte

3. a 6. p. pl. loktu, - i; v Lokti – v loktu

Mluvili o Mnichovu/o Mnichově.

Syntagmatická spojení: výklad snu x probudit se ze sna (2. p. sg.); bez dřevěného klínu x spadlo mu
něco do klína (2. p. sg.)

3. stylově rozlišené varianty

hokejisté/hokejisti

kupuji/kupuju atd.


Spisovná čeština

Neutrální – použitelná ve všech funkčních stylech

Hovorová spisovná čeština – mluvená varianta spisovné češtiny, mluvený jazyk

Knižní – psanost, ale i zde je její užití motivováno





Hovorová spisovná čeština

1. děkuji/děkuju; mohu/můžu

2.budeme /budem

3. hokejisté/hokejisti

4. křikl/křiknul (ne ale vzniknul atd. – nespisovná)

5. oblékat/oblíkat

6. chlapec/kluk

7. frazémy – vzít rozum do hrsti atd.


Knižní (spisovná)

Pakliže, dle, kráčet, píši, hoch, nedokáži, semknout se v řady, segment, selekce


Nespisovná čeština

Obecná čeština

1)  í/ý – ej

dobrý – dobrej

mlýn – mlejn

2) é – í/ý

mléko – mlíko

téct – týct

3) ú – ou

úzko – ouzko

4) 0 – v

okno – vokno

5) 1. p. pl. – unifikace tvaru adjektiva, synkreze (sjednocení)

hezké holky, hezcí kluci, hezká auta – hezký holky, kluci, auta

6)7. p. pl. pod. jmen – univerzální koncovka – ama

s holkami, sousedy, kluky, auty – holkama, sousedama, rukama, autama

7) 6. p. pl. pod. jmen – univerzální koncovka – ách

na píscích, kolech, sloupech – pískách, kolách, sloupách




8) apokopované tvary 3. os. sg. préterita (ztráta posledního fonému)

(on) mohl – moh; kopl – kop

3. os. pl. prézenta

(oni) vyrábějí – vyráběj (hledějí – hleděj)

9) dloužení hlásek

vzadu, pivo, dveře, bože – vzádu, pívo, dvéře, bóže

krácení hlásek

skříním, říkám, stůj – skřínim, řikám, stuj

zjednodušování souhláskových skupin – vždycky – dycky, lžička – žička, který – kerý, kterej

10) obecně české lexémy – často pův. z němčiny

ksicht, štrikovat, štamgast, cifršpión, štempl, špitál, fabrika atd.


vohoz, somrák, kilo, bedna (chytrá hlava), zmáknout (zvládnout) atd.


Regionální rozdíly (Č vs. M)

oblastní spisovné varianty

hřmít X hřmět

čnít X čnět

[naschledanou] X [nazhledanou]; [schoda] X [zhoda], ale [zešit] nespisovné


Jedna varianta je nespisovná (ta moravská)


okurka – okurek

kobliha – koblih

příkop – příkopa

botka – botek (ve Valašském Meziříčí je prodejna Botek)

ta kredenc – ten kredenc

některé rovnocenné: hadra – hadr


větev – haluz

polštářek – peřinka

truhlářství – stolářství

rozsvítit – rožnout

překážet - zavazet




Odhalte nespisovné tvary a tvary hovorové spisovné:

Včera mi bylo líp. – Viděla jsem ho taky oblíkat se. – Hokejisti vyhráli turnaj. – Byl to velkej
kluk, s velkýma očima a brejlema. – Jsou to ti chlapci s červenýma kulichama. – Budem na tebe čekat
v čekárně. – Barmě můžete pomoct i vy. – Hodiny se vyrábí ve Šternberku. – Papír mi vytisknul.