(24)
Historická píseň
O HRABĚTI FRIDOLÍNU
Tiskem Josefa Teslika v Uh. Skalici 70 Na hranicích města německého
1.
Na hranicích města německého stoji tam skvostný hrad na skále, v němž hrdinská rota v kole pěje, kdež přebýval Fridolín hrabě.
2.
Podle hradu malý potok plyne, teče voda velmi ztichounka, uprostřed skal v překrásném údolí stojí chaloupečka malinká.
5.
Když ji uznal za nevěstu sprostnou, hrabě Fridolín se zastyděl, Vilhelmínu v jejím krásném věku opustil, by jí víc neviděl.
6.
Vybral sobě z rodu šlechtického spanilou a sličnou nevěstu, s ni se oddal k stavu manželskému, vydal se hned pro ni na cestu.
9.
Dříve než se půlnoc přiblížila, svědomí mu ani spát nedá, a než dvanáctá hodina bila, zjeví se mu postava bledá.
10.
Bylať jest to mrtvá Vilhelmína v rouše bílém celá oděná, tiše kráčí k loži Fridolína, z ni zavála zima studená.
11.
Jen se netrap, praví temným hlasem, že jsem já tvou vinou zemřela, odpustila jsem ti dávným časem, když se duše s tělem loučila.
3.
V té chaloupce dívka přebývala, nejkrásnější z toho údolí, ta se Vilhelmína jmenovala, nejchudší však byla z vůkolí.
4.
Hrabě Fridolín se zamiloval, hořel pro ni láskou nejprudší, to si ale nepřipamatovál, že se pro jeho stav nesluší,
7.
Vilhelmína, jak to uslyšela, hned velkou bolestí omdlela, pak do velké nemoci upadla, až konečně žalem zemřela.
8.
Fridolín svůj sňatek slavně strojil, nato strašná noc mu nastala, však se ale nad tím pozastavil, že ta dívka pro něj zemřela.
12.
Požívej zde času blaženého v náručí své věrné manželky, a když přijdeš před trůn Nejvyššiho, on ti na věčnosti odputí.
13.
A když tato slova promluvila, ruku mu dala na smíření, studenými ústy políbila, pak zmizela v tom okamžení.
14.
Fridolína vnitřní bolest jala, leč doufal v boží odpuštění, dříve než se noc s dnem rozdělila, vzal hořem života skončeni.
15.
Ta poslední slova jeho byla: Žádám si s ní býti pod zemí, pak, jsa smířen se svou věrnou skonal mezi svými dvořany.
16.
Ihned nato temně zvony zněly z věže hradu Fridolínova, i,  až pak donesli na místo rakev poddaní věrní svého pána.
17.
Nyní leží spolu s Vilhelmínou pod jednou zemí svatou skrytý, očekávají skvělé zkříčení, až je vzbudí andělské zvuky.
Konec