Bratrské mluvnice:


Centra bratrské tradice: Ivančice, Kralice, Náměšť


Beneš Optát, Petr Gzel a Václav Filomates: Gramatika česká, Náměšť na Moravě 1533


-          opora: překlad Nového zákona

-          humanistický přístup: vychází z Donáta (předmluva k oddílu Etymologia); česká slova
vykládá latinskou terminologií (někde v kombinaci s latinským výkladem)

-          vzor: Vallova lat. mluvnice


Význam:
 1. snaha o ustálení českého pravopisu (dosud nejednota ortografie, morfologie i /z dnešního
pohledu/ fonologie); Beneš Optát::

-          požadavky tiskařů převažují nad písařským konzervatismem

-          ie se již změnilo na í, uo na ú, y místo g = pro j … aj. (porovnání: výklad o bratrském
pravopisu)

-          tak už tiskl (nedůsledně) Jiří Melantrich z Aventina: víra, míra můj dům x Duom muoj
duom modlitby slauti bude)

2. morfologie:

-          odlišování u adjektiv: akuz. (krásnú) od instr. sg. fem. (krásnau)

-          Etymologí (hlavně Filomates - regule): většinou odmítá jednoduché prét. (aor., impf),
pomocné sloveso (složený tvar) ve 3. sg. ind. prét. akt. (řekl, ne řekl jest)

-          od 16. stol. se zapomíná duál (náměšťská škola odmítá jako „hrubou řeč“)

-          překlady Písma (model Erasma Rotterdamského)

-          ovlivnění human. Moravy (kolem olomouckého biskupského dvora)

-          např. Jiří Melantrich z Aventina: neužíval jednoduchých préterit (aorist, impf) aj.;
opět ne vše přijímal – např. rozdílně s Filomatesem: dvěma, ne dvou,


Jan Blahoslav: Deklarací na Gramatiku českou – 1571; poznámky ke Gramatice české


-          překlad Nového zákona: původnější předloha než náměšťská skupina; odtud gramatické
poznámky k češtině

-          Přidání věcí ke gramatice příhodných (k Husovi, Chelčickému, Augustovi, „selská slova“,
nová slova?)


 1. hláskosloví:

-          vliv překladu Bible kralické (arch.):

-          nepřijal: změnu ý na ej, protezi v, úžení é na í, vyrovnání l (dvojí l!)
 2. morfologie:

- do jisté míry hájí jednoduché tvary préterita (aor., impf)

- hájí staré tvary perfekta (pomocné sloveso jest ve 3. os. sg. a jsou ve 3. pl.)

- dat. du bratroma svýma (ne pl.!); zbytky duálu

- odmítá odlišení ú v ak. x ou v inst. (novú x novau)

- většinou odmítá anal. konc. -mi v 7. pl. (psami)

- preferuje složené tvary adj. proti jmenným

- někdy duálové tvary po číslovce dva („obrácené“ pojetí shody)


Blahoslavovy zásady:


 1. duch jazyka (složení slov = lat. Phrasis)
 2. nepřijímat zbytečné novoty (spasení, ne spasování)
 3. cizí slova a tvary jen tam, kde nestačí české formy
 4. estetické hledisko (ne regule = přijímal i anakolut)
 5. stylist. hledisko (nejen běžně mluvený jazyk!)
 6. eufonie (srov. i spisy Musica = Filomates i Blahoslav; Blahoslav… Přednosti kazatelů /nedoch./
x Vady kazatelů)


-          systematická mluvnice: až Vavřinec Benedikti z Nudožer !!!


Bratrský pravopis


-          jisté sjednocení českého pravopisu v 16. století

-          problémy:

-          s II. spřežkovým pravopisem (např. drzel = ?)

-          s diakritickým pravopisem (provenience? Tečky – háčky, čárky…)


Zásady:


 1. tupé sykavky č/cz/čz/cž (také pro c), ž, ř/rz, ale ⌠,⌠ (zdvojené dlouhé s: š)
 2. ve středověké latině se g četlo jako j (anjel = angellus); tedy g pro j / popř. y (super. ney-)
 3. pokud g, pak háček: ğ
 4. po ostrých sykavkách (c, z, s) vždy y (široké y)
 5. široké y – též spojka y
 6. dlouhé í = j (původní návrh: malé ^j nad i = i^j), ij
 7. „měkkost“ ď, ť, ň = háček nad následným e, popř. před i (děti)
 8. dvojí l: l prostá – l „s bříškem“ = ł („tvrdé“) = i v tisku
 9. dvojité w = v
10. zápis au (popř. ay apod.) – ač výslovnost patrně odpovídala dnešní (a v 15. století sporné:
mezistupeň vzestupného diftongu – potom „Cuřínův“ názor mylný?)


- přejímá humanistické, v podstatě pak i barokní a klasicistní + obrozenecké prostředí


(K samostudiu:
CUŘÍN, F., Vývoj spisovné češtiny. SPN, Praha 1985; s. 42 – 44, 47 – 48; dále: ŠLOSAR D., VEČERKA
R., DVOŘÁK J., MALČÍK P. Spisovný jazyk v dějinách české společnosti. Host, Brno 2009 – do 17.
stol. včetně)