NEJVÝZNAMNĚJŠÍ ČESKÉ HLÁSKOVÉ ZMĚNY
ZMĚNA	BĚŽNÝ NÁZEV	PODMÍNKY	DOBAPROVEDENÍ	ROZŠÍŘENÍ V NÁŘEČÍCH
A>E (Á>IE)	1. stč. přehláska (vzniká „krátké/dl ouhé j ať")	po měkké, ne před tvrdou	konec 12. a začátek 13. stol.	česká nářečí, dále k východu ubývá
G>H		nezávislá zrněna	2. pol. 12.-13. stol.	všeclina nářečí
R'>R		nezávislá změna	13. stol.	všechna nářečí
U>I (Ú>í)	2. stč. přehláska	po měkké	2. a 3. čtvrtina 14. stol.	česká nářečí, dále k východu ubývá
0>E (Ó > IE)	3. stč. přehláska	po měkké	14. a 15. stol.	v nářečích není
E >E	ztráta jotace	všude; po letnicích e>je	14.-začátek 15. stol.	všechna nářečí
ŠČ>ŠŤ	(disibilace)	nezávislá změna	14.-16. stol.	česká nářečí
Y>EJ	diftongizace	nezávislá změna	konec 14. stol.—16. stol.	česká nářečí; středomoravská _ý > ej > é
U>OU	diftongizace	nezávislá změna	konec 14. stol.-16. stol.	česká nářečí; středomoravská ú > ou > ó
Y>I		nezávislá změna	15. stol.	česká nářečí; středomoravská zčásti
o>uo> Ů	diftongizace + monoftongizace	nezávislá změna	14.-16. stol.	všechna nářečí
IE>I	monoftongizaoe	nezávislá změna	15.-16. stol.	všechna nářečí
E>I	úžení	nezávislá změna	15.-16. stol.	česká a středomoravská nářečí
AJ>EJ		jen ťautosylabické aj	15.-16. stol.	česká nářečí; středomoravská aj > ej > é