POLOVĚTNÉ ÚTVARY
•


Polovětné útvary
•Vedle útvarů s jasnou predikační platností (nejčastěji VF ve funkci predikátu, tj. přísudkového
výrazu: sloveso / spona + jméno) existovaly ve staré češtině i polosamostatné nominální útvary,
které se volněji nebo těsněji přimykaly k sousedním slovesným větám, do jejichž syntaktické stavby
se:
•buď plně začlenily jako normální větné členy,
• svatá Mandalena uzřela dva anděly, jeden v hlavách… (Krist)
• …viděla dva anjely, jednoho v hlavách… (EvVíd)
•nebo si zachovaly jistou samostatnost a polopredikační platnost – byly volně připojené.
•
•V takové, skutečné polovětné útvary se rozvily obraty s participiem a s infinitivem.
•Umožňovaly vyjádřit v jedné větě složitou myšlenku, platností se blížily VV.

Polovětné útvary s participii
•participium (pt) = příčestí, přechodník


Neurčité slovesné tvary (VF)



Polovětné útvary s participii



ÚTVARY S INFINITIVEM
•


útvary s infinitivem
•domácího původu
•vlivem latiny

útvary s infinitivem
•domácí: infinitiv po slovesech smyslových vjemů (kde místo dřívějšího participia) → slovanský
akuzativ s infinitivem
–viděl ho odcházet
•vlivem latiny

akuzativ s infinitivem (vliv latiny)
•v lat. následuje po slovesech smyslového vnímání, myšlení a říkání předmětový akuzativ a k němu se
vztahuje infinitiv spony býti s akuzativem podst./přídav. jm.
•
•mním to dobré býti (EvOl)
•když Krista lačna býti vidieše (Kruml)
•rozuměl jsem býti marné tohoto světa kochání
• = pochopil jsem, že je marné milování světa (= milovat svět)
•pod stínem smrkovým sen chutný býti pravil (Háj)
•vazba instr. s inf.
•abych hostem se v cizím domě býti pamatoval (KomLab)
•
zvl. v 16. a 17. stol. ve spisov. jaz.
do mluv. jaz. nepronikly
nová spisovná čeština - zbavila

Souvětí
•repertoár stč. spojovacích prostředků se neshoduje s dnešním stavem, např.:
–a jako odporovací spojka (častěji než v nč.)
–an, ana, ano jako obsahové oznamovací spojky, nebo časové:
–viděch jednu zmilelíčku, / ana blije přěs plot = …jak blije…
–přišel sem do hospody, ano se již setmievá (CestKab)
–

Juxtapozice vět, bezespoječné souvětí
•Sta sě druhú noc na zajitřie, jdiechu na jitřni všě bratřie, zjěvi sě svatý Prokop.
•
•= stalo se druhou noc k ránu, když šli všichni bratři na ranní (mši), že se zjevil svatý Prokop