Historická mluvnice 2 Kateřina Pelegrinová 2022/2023 prameny poznání vývoje jazyka •(rekonstrukce – předhistorické období) •primární prameny •souvislé •nesouvislé •bohemismy, bohemika, glosy, přípisky, zlomky • •sekundární prameny •slovníky, gramatiky, Vokabulář webový, korpusy primární prameny bohemismus •= jazykový prostředek přejatý do jiného jazyka z češtiny nebo podle češtiny v něm vytvořený • •průnik už do staroslověnských textů •Kyjevské listy (10. stol.) •např. c za št: kanonické památky pomoštь X Kijevské listy pomocь ßKJ vznikly až na české/moravské půdě oproti kanonickým spisům dovezeným •Pražské zlomky hlaholské (11. stol.) •i morfologie: slovesa s předponou vy- místo původní iz- • • • • bohemikum •české slovo v cizojazyčném textu •vlastní jména •termíny (právnické), názvy profesí, institucí apod. • • bohemikum •Kosmova kronika Cronica Boemorum • • •hydronyma: Gutna, Uzkca, Brocnica, Silvana, Msa, Luka glosa •= poznámka na okraji nebo uvnitř textu, jejímž úkolem je blíže objasnit nebo upřesnit význam nesnadno pochopitelné pasáže či slova • • • přípisek •první česká věta • Pavel dal jest Ploskovicích zem´u. Vlach dal jest Dolás zem´u bogu i sv´atému Ščepánu se dvěma dušníkoma, Bogučeja a Sedlatu. • •Albertus Bohemus •české přípisky v latinském deníku (kryptická funkce) • •chorální kniha svatojiřská • svatojiřské přípisky Lector Vitus nekrásný kurvy syn. sekundární prameny •Stará čeština pro nefilology Pleskalová, 2001 • • •Vývoj českého souvětí Bauer, 1960 •Historická mluvnice česká III: Skladba Trávníček, 1956 • •Historická mluvnice češtiny Lamprecht–Šlosar–Bauer, 1986 Vokabulář webový •https://vokabular.ujc.cas.cz/informace.aspx?t=ovokabulari&o=ovokabulari •oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR • •textové, obrazové a zvukové zdroje k poznání historické češtiny • •slovníky, mluvnice, textové banky, audioknihy • •heslo holka, kokot syntax ve vývoji češtiny •důležitý milník pro vývoj syntaxe – vznik psané podoby jazyka •potřeba nahradit specifické prostředky mluveného jazyka (gesta, intonace, mimika, přítomnost adresáta, …) •rozvíjející se společnost à vyjádření složitých myšlenkových vztahů • •vliv jazyků s velkou kulturní prestiží – latina •přímo (pronikání latinských konstrukcí při překladech) •nepřímo (podněty k tvoření domácích konstrukcí) etapy syntaktického vývoje 1.předhistorické období (do konce 13. stol.) 2.konec 13. stol. – začátek 15. stol. 3.15. stol. 4.humanistické období (16. stol. – polovina 17. stol.) •detailněji viz jiná prezentace 5.barokní (pobělohorské) období (2. pol. 17. stol. – 18. stol.) 6.období nové češtiny (od NO – dovčil J) 7. 1. 1. období: předhistorické •do konce 13. stol. • •předhistorické (pra-) = bez písemných památek • •jednoduchá syntaktická stavba • ß praslovanština • 2. období: konec 13. stol. – začátek 15. stol. •první rozmach spisovného jazyka à formování s. systému • a)starobylé konstrukce b)krystalizace spojek a dalších s. prostředků c)překonávání nevyhraněnosti spojovacích výrazů •ač uvozuje věty podmínkové i přípustkové d)neustálená podoba spojovacích výrazů •neb, nebo, neboť, nebť = nč. vylučovací nebo e)archaické nedochované spojovací výrazy •jeliže f)postupně zřetelnější hranice mezi větami/souvětími •+ postupné rozlišování souřadného a podřadného souvětí g)překonávání volného vztahu mezi větami/VČ h) 3. období: 15. stol. •sbližování mluveného jazyka s psaným (spisovným) •vliv na syntaktické prostředky • a)specifikace spojovacích výrazů •ač přestává uvozovat podmínkové věty, zůstává pouze pro přípustkové b)zánik některých starobylých spojek a konstrukcí c)ustalování podob spojovacích prostředků d)vznik nových spojovacích prostředků •ba vyjádření stupňovacího vztahu • 4. období: humanistické •16. stol. – pol. 17. stol. • •vytvořeny všechny souvětné typy •stabilizovány základní spojovací prostředky •uvědomělé pěstování spisovného jazyka (č. se vyrovná klasickým vzorům!) •vzdálení spisovného jazyka od mluveného •podrobněji zvlášť 5. období: barokní •pol. 17. stol. – 18. stol. • •omezení funkcí češtiny •ztráta vzdělaného publika i autorů (emigrace) •nižší/střední styl • •méně propracovaná syntaktická stavba • 6. období: nová čeština •od NO – doteď • •viz předmět Syntax :D jednoduchá věta •podle postoje mluvčího • 1.oznamovací věta 2.tázací věta 3.žádací věta • = rozkazovací + přací oznamovací věta •zhruba stejná podoba jako v nové češtině (NČ) •důsledně kondicionál při vyjadřování dějů nereálných, podmíněných, žádoucích, u nesmělého tvrzení •lépe by bylo orati než v neděli tancěvati • •citově zabarvené věty – zvolací intonace •nejčastěji uvozující příslovce kak(o) •během 15. a 16. stol. nahrazeno za jak, jako •kako divné jest jmě tvé! X jak důstojné jest jméno tvé! tázací věta: a) doplňovací otázky •výrazná změna pouze v repertoáru tázacích zájmen • •kak(o), kaký, ký, kakový, čemu, poč, nač •kak sě máš? • •během 15. a 16. stol.: •kak(o), kaký à jak, jaký •ký, kakový à zánik •čemu, poč, nač à proč tázací věta: b) zjišťovací otázky •téměř závazné užití částice • -li (l´) •Rubíne, skoro-li mé masti budú? •do NČ dochováno jen jako archaismu •ostatní částice (zda, čili, či, …) – většinou otázky citově zabarvené •čili hněvati sě bude? •+ čili – uvozování vylučovacích otázek •budú jiesti maso býkové, čili krev kozlovú budú píti? • •NČ – částice u citově zabarvených otázek rozkazovací věta •širší uplatnění imperativu (neexistoval opisný rozkazovací způsob) • •prostý imperativ i při výzvě určené 3. os. •znamenaj to člověk všaký, zpoviedajte sě tobě všickni králové zemští •od 15. stol. také imperativ opsaný •částice ať/nechť + oznamovací způsob (indikativ) •nechať jiní, kdo chce, brebcí, ty mlč •částice v různé míře i v NČ přací věta •částice ké, kéž, bodejť •i v NČ – trochu jiné užití • •ojediněle místo částic kondicionál •protož by ty sě pokořil a pustil od svého bluda • •časem pouhý kondicionál nahrazen à aby, kdyby •ó kdybychom raději zůstali za Jordánem • vyjadřování záporu •záporky ne a ni •ne à ke slovesu; ni samostatně, později splývá se zájmenem/příslovcem •ni sě s kým o to potáza X s nikým se o tom neporadil •někdy opakování předložky před ni i zájmenem v ni v čem takovém •odlišnost od NČ – věta s jedním/více zápory •i jedna žena mužem jista nebieše, ni čso je mi známo X nic mi není známo NČ •postupné prosazování dnešního způsobu •několik záporů •ni jeden celek s příslovci a zájmeny vyjadřování záporu: genitiv záporový •přechodná slovesa (= tranzitivní) •v NČ se pojí s přímým pádem (akuzativ) • •téměř pravidelně vazba s předmětem v genitivu (2. pád) •otčíka juž nejmějéše, matky také nevidieše • •ustupuje od 16. stol. •ale •některá slovesa dodnes alternují (obě možnosti) •cenit si, dosáhnout, nabýt, okusit 1) věty s významem možnosti, nutnosti, záměru •pomocí konstrukce dativ + spona + infinitiv významového slovesa •dativ vyjadřuje konkrétního činitele děje (obecný se nevyjadřoval) •spona – tvar 3. os. být (v různém čase – jest, biešeCHK!!) •mněť jest s tohoto světa sníti, co mi učiniti s tobú?, nejednu pohanskú paní bieše viděti slziece • •postupně ustupoval •NČ – ojedinělé archaismy •Čechům bylo ustupovati 2) věty s významem možnosti, nutnosti, záměru •modální sloveso + infinitiv plnovýznamového slovesa • = musiti, chtieti, jmieti (mít povinnost), moci, drbiti (= musiti, z něm. dürfen), neroditi (= nechtíti) •Přěmysl nerodi s nimi jěti (nechtěl jet) •neroditi – hl. v záporových imperativech (zesílení zákazu) •neroďte sě vínem opíjeti •zdvořilý rozkaz – ráčiti •páni, račte slyšeti •smieti = původně odvážit se, postupně modální význam smět • 3) věty s významem možnosti, nutnosti, záměru •pomocí modálních predikativ •lzě, nelzě, třěba, netřěba, potřeba, potřěbie • •u boha všecko lzě jest • •všechna se nedochovala + přibyla nutno, dlužno (přejímka z ruštiny) syntaktická specifika humanistického období •1) neshodné přívlastky à před jméno • předešlých časuov historie (NČ historie předešlých časů) •2) shodné přívlastky à za jméno • přišel čas porodu ženy jmenované, porodila syna pěkného a utěšeného (NČ jmenované ženy) •3) připojování samostatných vět pomocí relativ • …stala se témuž tělu poslední sláva světa tohoto. Kteréžto tělo mrtvé přenešeno jest na hrad… (NČ a to mrtvé tělo) syntaktická specifika humanistického období •4) vkládání (interpozice) rozvíjejících VČ/vět dovnitř rozvíjených částí • takový života způsob (NČ takový způsob života) • tak nesčíslné létajících smrti střel množství (NČ tak nesčíslné množství létajících střel smrti) • •5) důraznější kladení slovesa v určitém tvaru na konec věty než dříve syntaktická specifika humanistického období •6) napodobování latinských vazeb akuzativu s infinitivem • rozuměl jsem býti marné tohoto světa kochání • àpřevod: slovo v akuzativu à nominativ, stane se podmětem • infinitiv à příslušný tvar, stane se přísudkem • • NČ rozuměl jsem, že je marné kochání tohoto světa syntaktická specifika humanistického období •perioda = složité souvětí tvořící uzavřený významový celek •rozčleněno hlavně dvojtečkou na souměrně konstruované předvětí a závětí •důsledné uplatňování syntaktických latinismů • •Kterýchžto knih, poněvadž pro užitečné dobré mnohým nespáním, rozličným úsilím, častým myšlením, čtením desk a nálezóv starých ustavičným pracně jsú složeny, žádnému jsem nechtěl nadepsati a jich titule dáti než Vaší královské Milosti, pánu země této i svému najmilostivějšímu, aby což pro užitek obecný mnohým psáno jest, žádnému nebylo jednomu, zvláštní osobě, připsáno, než k tomu, ktož těmi všemi vládne a všecko v zemi mocně a pokojně spravuje: a tudy úmysl mój ode všech aby poznán byl, že jsem toho pro zádné daróv očekávanie, pro žádné odplaty ani pro chlubenie mrzké na se nevzal, ani abych se komu jinému chtěl zachovati kromě Vaší Milosti královské, než abych mnohým anebo všem, což na mně jest, vóbec užitečně poslúžil. Kterýchžto knih, poněvadž pro užitečné dobré mnohým nespáním, rozličným úsilím, častým myšlením, čtením desk a nálezóv starých ustavičným pracně jsú složeny, žádnému jsem nechtěl nadepsati a jich titule dáti než Vaší královské Milosti, pánu země této i svému najmilostivějšímu, aby což pro užitek obecný mnohým psáno jest, žádnému nebylo jednomu, zvláštní osobě, připsáno, než k tomu, ktož těmi všemi vládne a všecko v zemi mocně a pokojně spravuje: a tudy úmysl mój ode všech aby poznán byl, že jsem toho pro zádné daróv očekávanie, pro žádné odplaty ani pro chlubenie mrzké na se nevzal, ani abych se komu jinému chtěl zachovati kromě Vaší Milosti královské, než abych mnohým anebo všem, což na mně jest, vóbec užitečně poslúžil. větné členy: podmět •od počátku nejčastěji nominativ podstatného jména, popř. zpodstatnělého přídavného jména, zájmena • •vinný jě sě Libušě haněti (viník) • •ten mužbojstva sě dočini větné členy: přísudek •převládá slovesný • •jmenný přísudek se sponou – specifika proti dnešku • přísudek jmenný se sponou •spona (urč. tvar slovesa býti) •ve 3. os. ind. préz. často vynechávána (do novočeských překladů se doplňuje) •Hospodin mi pomocník •jmenná část substantivní •nejčastěji nominativ (i tam, kde dnes instrumentál) •syn buď mi, jenž jest byl starosta mnohých klášteruov •jmenná část adjektivní •většinou nominativ – instrumentál, když spona význam stát se nebo šlo o zpodstatnělé adjektivum •aby zlé dobrým bylo •jmenná část po sponě býti také aktivní participium •s-ové do konce 14. stol, nt-ové do 16. stol. •kdež byl dříve slúživ, jenžto mi byl věrně slúže (který mi věrně sloužil) větné členy: předmět •mnoho sloves předmět v jiném pádě než dnes •hojnost genitivních vazeb (2. pád) •předmět v genitivu – slovesa vyjadřující smyslové vnímání + prositi, přieti (přát), slovesa s předponou po-, do- •slyš těchto nových řečí, pozvavše za mírem slovutnějších do Vyšehrada •genitiv partitivní – předmět je dějem zasažen jen částečně •kazachu jemu octa s žlučí dáti •genitiv odlukový - po slovesech vyjadřujících separaci, předpony ot-, u- •však jsem toho ujíti nemohl • • • větné členy: předmět •postupně genitivní vazby ustupují akuzativním (4. pád) •hlavně v 17. stol. •pokračuje dodnes (užít něco/něčeho) •dativní vazby – méně změn •dívati sě čemu (diviti se i dívati se), nalezli jej, an se dívá dělníkuom • •vazby jednotlivých sloves uvedeny ve staročeských slovnících větné členy: příslovečné určení •není řízeno svým nadřazeným členem (= přimykání) •některé se nedochovaly •PU místa a času – bezpředložkový lokál! •aby zimě i létě ovoce na tobě bylo •PU času – častěji v genitivu/instrumentálu než dnes •jednoho dne, tú dobú, když jest oněmi třmi dny v hrobu ležal (ony tři dny) •PU příčiny – instrumentál •ty lkáš chodobu •dodnes: umřít hladem větné členy: přívlastek •typické – shodné přívlastky se široce vztahovanými adjektivy (proti přesnějším přívlastkům neshodným) •milost ženská (láska k ženě), vinné sbieranie (sbírání vína), přietelská válka (válka přátel), trud cěstný (únava z cesty) •přivlastňování určité osobě – důsledně přivlastňovacím adjektivem (i v případě rozvitého jména) •z králova Herodova města (z města krále Heroda) •tvořila se i od neživotných jmen •k opravení ohně oltářova přechodníky •často vyjadřovaly doprovodný děj k ději hlavnímu • •dochovaly se do NČ •dnes ve větě = doplněk podmětu, ale sdělení jako vedlejší věta (hl. časová) • •rozdíl •a) od nedokonavých sloves à vyjadřovaly současnost s hlavním dějem •b) od dokonavých sloves à vyjadřovaly předčasnost před hlavním dějem •bděli stád svých střehúce (střežíce); přěčta listy král pohanský poče sě tomu diviti souvětí ve staré češtině •počátek v praslovanské době •plné rozvinutí ve staré a střední češtině •ze spojení samostatně stojících vět vedle sebe těsněji spjatých obsahem • •základ = spojení, která se opakovala v určité situaci •postupné významové přehodnocení à slova s tázacím, zvolacím nebo upozorňovacím významem (hl. příslovce a částice) à spojovací prostředky vyjadřující vztahy mezi spojenými větami à příklad •vizi ež, jsi smělého srdcě (vidím to, jsi smělého srdce) • à souvětí s VV předmětnou vizi, ež jsi smělého srdcě • •stč spojka ež (že, ž´) ß je-ž • - ukazovací zájmeno je + částice ž (mění syntaktickou úlohu slova) •proto vizi ež, jsi smělého srdcě – ež je předmět první věty = vidím to •přehodnoceno na spojku à přechod do druhé věty, kterou připojuje • à vizi, ež jsi smělého srdcě • vedlejší věta obsahová •specifický typ VV •= věty podmětné, předmětné a přívlastkové • •vyjadřují vlastní obsah toho, co je v řídící větě pouze nazváno nebo co se v ní hodnotí… • •dělí se na •oznamovací •tázací •žádací • vývoj vedlejších vět •nebyly tak jasné rozdíly mezi vztahy koordinace a determinace •občas se používaly stejné prostředky k vyjádření obou vztahů •ustalovalo se postupně • •podřadné souvětí – jedna věta (vedlejší) rozvíjí druhou (řídící) – mluvnicky se jí podřizuje •závislost vyjadřuje podřadicí spojovací prostředek i přizpůsobení mluvnické stavby (mění se někdy užití času, způsobu, osoby, nemá samostatnou modální platnost) vývoj vedlejších vět •dělí se podle druhů vztahu mezi řídící a vedlejší větou •dnes jednotlivé typy poměrně výrazně odlišeny •stará čeština – některé spojovací prostředky k vyjádření mnoha vztahů + zároveň vyjadřovaly daný vztah ne v celé šíři, ale jen nějaký jeho speciální odstín •spojovací prostředky obvykle několik podob – užívaly se bez významového rozlišení rozdíly ve spojovacích výrazech •a odporovací •ti vóbec mých slov snad pochválé, a jakž otstúpie dále, což najhoršieho vědie, o mých slovech propovědie (…ale jakmile se vzdálí…) •ač •podmínková: bóh sešli ráno na mě, až toho zapomanu (jestliže) – do 15. stol. •přípustková: sdejšie rozkoši, až jsú libé, však je slušie odvrci (ačkoliv) – dodnes •an, ana, ano (podobně též ande) •obsahová oznamovací: měl sem vidění, an muž veliký ke mně přišel (že) •časová: přišel sem do hospody, ano se již setmievá (když) – do 19. stol. •odporovací: rád by se byl nasytil mláta, ano jemu nedadiechu (ale) – do 19. stol. rozdíly ve spojovacích výrazech •až uvozuje větu •vyjadřující děj, který nečekaně přerušil/vystřídal původní děj věty první •nezapěje kokot, až mě zapříš třikrát (nechápu) •vymezující trvání hlavního děje – dokud ne... – dodnes v této funkci •dotud sě súdichu, až zemi Vladislavovu přisúdichu •účinek – hojné ve 14., 15. stol. – dodnes se užívá •bil jej mezi uši a v srdce, až lev umřel •prosté časové zařazení hlavního děje (na otázku kdy?) – dodnes • • rozdíly ve spojovacích výrazech •by (bych, by, …) •obsahová oznamovací: sdělení, k němuž má mluvčí výhrady (nejisté, domělé, popřené, nepravdivé, …) •před Děvín sě brachu, mniece, by dievky měchýřem zahnali (domnívajíce, že zaženou) •obsahová žádací – do konce 15. stol. •jě sě s pláčem prositi, by mu to bóh odpustil (aby) •účelová •jemuž jej byl král poručil, by jej čsti, múdrosti učil (aby) •podmínková nereálná •snad by ho tu byl zabil, by jemu rány neoslabil Amyntas (kdyby) • rozdíly ve spojovacích výrazech •doňad(ž), doněd(ž), donid(ž), doňud(ž), doněvad(ž), doňaž :D •vymezovaly průběh děje hlavní věty – do 15. stol. •doněvadž tu svatý Amon bieše, dotud oni tu byli • •jak(o)(ž) •obsahová oznamovací •bě obyčej čata toho, jakože doma nikoho své čeledi neostavili (že) – sporadicky 14. stol. •ve spojení s kondicionálem (nejistý děj) – dodnes •podlé něho tak ležala, jako by spala •časová •a jakož sě jeho dotknú, Přěmysl vdruži v zemi otku (jakmile) •účinková •byla kdas zima veliká, jakž stala řěka všeliká (tak – že, takže) • rozdíly ve spojovacích výrazech •jadyžto, jamž(to) •místní věty – během 14. stol. zanikly •jadyž v zemi byla cěsta, tahdy vzežhú vsi i města (kudy), jamžto já jdu, tam ty nynie přijíti nemůžeš (kam) • •jedno, jedne •výjimkové věty •v každé městě vóz bieše, ten jiného nečinieše, jedno že umrlcě přěs cělý den vozieše (pouze, jenom) • • • rozdíly ve spojovacích výrazech •jeliž(e) •časová s odstínem výjimky (leda když, leda až), do konce 15. stol. •po řídící kladné à až když, po řídící záporné à dokud ne •Judáš pirvé cěstujě nepřěsta, jeliže sě dobra města (dříve nepřestal cestovat, dokud nedosáhl města), nikoli neustanu, jeliž pryč puojdeš (dokud nepůjdeš/leda až půjdeš) •ješto, ježto •odporovací: kdežto – do 16. stol. •velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten kdož nenávidí rukojemstí, bezpečen jest •příčinná: protože – do 16. stol. •neboť sem se bál tebe, ježto jsi člověk přísný rozdíly ve spojovacích výrazech •kak(o)(ž) •obsahové oznamovací – citově zabarvené (samostatné by byly zvolací) •+ kterak, kaký •vizte, kakť na nich zlato hoří •přípustková – reálná přípustka (proto indikativ) •ve druhé věta bylo odkazovací (a)však (přece) •kakž pak jest v tu dobu [ovoce] lacno, však jest pro tu novinu vzácno (ačkoliv – přece) •leč •vylučovací poměr (libovolnost eventualit), opakovaná (leč – leč) – do 15. stol. •leč měj mnoho, leč měj málo (buď – nebo), •výjimkový poměr – bez opakování – od konce 14. stol. doteď •nemůžeš mým milíkem býti, leč by [bys] byl ritieřem • • rozdíly ve spojovacích výrazech •-li •slučovací poměr (několikanásobné otázky) – do 14. stol. •komu nás, otče svatý, ostavíš, komu-li nás po sobě poručíš? (a komu) •tázací poměr •počě se Smila tázati, umie-li zlato plavati •podmínková reálná (od nejstarších dob dodnes) •jsi-li syn boží, spusť sě doluov! (jestliže – doloženo až od 15./16. stol.) • •naliť •obsahové oznamovací – zřídka, zaniklo během 15. stol. •původně uporozňovací cit. hle, nikdy se nestalo skutečnou spojkou •Ctirad uzřě, naliť dievka pláče (že, jak) rozdíly ve spojovacích výrazech •nébrž (nýbrž) •odporovací (dodnes) •však ne proto velebil se, by chtěl jich sbožím vlásti, nýbrž nechtěl jich sboží bráti •stupňovací (od 15. stol. dodnes) •a tak sluší člověku kúpiti svatú věc, nébrž nebude mítí radosti nebeské, nekúpi-li jie (ba dokonce) •neda, leda •věty účelové s omezovacím významem – neda ojedinělé, častější leda (dodnes) •ty nás takúžto řečí právě potýkáš, leda ty nás proti sobě zbudil a popudil k protivné řeči (jen aby) •podmínkové věty s omezovacím významem – vzácné, v 15. stol. zaniklo •nebraň jim zlého, nechť což chtie, činie, neda tobě neškodie (jen když) • • • rozdíly ve spojovacích výrazech •obáč (obak, obák) •pův. příslovce = „tak jako tak; ovšem; jistě“ – blízké odporovací spojce, ale zřídka, v 15. stol. zaniklo •juž bě l´ud dnem sě ujiscil, a svět obáč sě nezčistil ote všie mraky tmy nocnie (avšak) •otňadž(to), otňavadž (odňadž, odňavadž) •VV místní – celé 14. stol. •bera sě k Jeruzalém´u, otňadž pošél (odkud vyšel) •poňadž, ponidž, poniž, poněž •časová s významem pokud – do 15. stol. •ponidž jest tu opatem byl, klášterského nic je nežil rozdíly ve spojovacích výrazech •-ť •připojuje se ke slovu stojícímu na prvním místě •zesiluje slovo a těsněji navazuje na to, co bylo řečeno v předchozí větě •často chvostiště prodáváta, protoť velikú čest jmáta •důvodový poměr mezi větami •jdi od nás, nechcemť učení tvých cest (neboť) •tehdy •důsledková – do 16. stol. •pane, však dobré siemě sál na svém poli, odkudž tehdy má stoklasu? (tedy) • rozdíly ve spojovacích výrazech •točíš, totiž(to) •důvodové a vysvětlovací věty (totiž) •a ona poctivých mravuov plna bieše, ale jalová, totižto že plodu nemějiše •tudy, tudiež •pův. místní adverbium, od 16. stol. – důsledkový poměr •pilně a rádi se s bylinkami obírají a tudy slavné jméno spůsobili (a tedy) •vňuž > vniž •srovnávací (obvykle srovnání s něčím smyšleným) – ve 14. stol. •tako na smrt tekú slepě, vňuž ptáci váznú na lepě (jako) • rozdíly ve spojovacích výrazech •za, zali (starobylá podoba zdali) •obsahové tázací •ožídal sem, za by kto spolu žělal, za by kto utěšil (zda) – ojediněle ve 14. stol. •účelové s odstínem nejistoty (+ azda) – do 15. stol. •poďmy tam, řitieři, k tomu hrobu, zať vstane z hrobu v tuto dobu (snad aby) •ž, žeť, žež, žeže, ež, jež, ježe (starobylá podoba že) •polyfunkční, např.: •obsahová oznamovací •vizi, ež jsi smělého srdce, jež sě smrti nebojíš (vidím, že…že) •účinková •a již jsem nebožtík k tej sirobě přišel, jež nikdie nic nejmám, a tak sem osiřel, ež sem i svú hospodyni i své milé dietky šeředně roztratil (takže) • • jednočlenné a dvojčlenné věty •oba typy čeština zdědila už z praslovanštiny •s menšími změnami zachováno po celý historický vývoj •dvojčlenné vždy častější, nebyla však tak ostrá hranice jako dnes •některé jednočlenné měly dvojčlenný protějšek •nedščilo tři léta a měsiecóv šest VS déšť by nedštil •dodnes možno obojí formou vyjádřit tělesné a duševní stavy (Někde mě bolí. VS Něco mě bolí.) jednočlenné a dvojčlenné věty •ustoupily jednočlenné s modálním významem, ale přibylo vět s neosobním modálním predikativem •silně ubylo vět s genitivem záporovým/partitivním v podmětu •po formální stránce blízké jednočlenným větám •žádného domu nezůstalo celého VS nezůstal už žádný celý dům •jednočlenná podoba – věty s neurčitým činitelem •ubořilo se kus zdi a zabilo dva křesťany •dnes spíš věty s formálním zájmenným podmětem to (zabilo ho to) • jednočlenné a dvojčlenné věty •všeobecný/neurčitý osobní činitel •dnes vyjadřujeme zvratným tvarem slovesa, které není běžně zvratné •říká se, dělá se •toto ve staré češtině velmi zřídka, spíš časem •ve staré češtině více možností; stejné jako dnes •3. os. pl. mask. •v tom údole vykopávají kakús věc velmi dobrú k jedení •2. os. sg. častější •nalezneš také lidi, kteřížto na kolenú chodie • • • • • • • • • jednočlenné a dvojčlenné věty •všeobecný/neurčitý osobní činitel •ve staré češtině více možností; jiné než dnes •sloveso ve 3. os. sg. mask., kde možno doplnit člověk •z sieně do každé komory jíti mohl („se mohlo“) •nečisté myšlenie modlitbami odpustí („se odpudí“) •pasivum •by na lov v hojnéj čsti jěno („jelo se na lov v hojné nádheře“) • •dnes zachováno v ustálených spojeních: • jako když utne, jako by ho do vody hodil, jako když bičem mrská • • útvary s participii •4 druhy •nt-ové participium •konstrukce se zájmenem kto + nt-ovým participiem •absolutní participiální konstrukce •přechodníkové vazby • nt-ové participium •po slovesech s významem dělati se, domnívati se o sobě • činiti sě, mnieti (sě) •v nominativu, protože se vztahovalo k podmětu •liška mieše oklamajíc džbána (domnívala se, že oklamala džbán) •činil se neslyše (dělal, že neslyší) •stejný význam jako vedlejší věty obsahové se spojkou že (stč. by) •do konce 16. stol. nt-ové participium •po slovesech smyslových vjemů + nalézti •platnost doplňku •vztahovalo se k předmětu v akuzativu •často ustrnovalo v množném čísle •postupně nahrazeno infinitivem •uzře muže proti sobě stojiec (uzře muže stát proti sobě) •když kokota slyšel pějíce (když slyšel kohouta zpívat) •viděch zahynuvše jěd jeho (viděl jsem, jak se ztratil jeho jed) konstrukce se zájmenem kto + nt-ovým participiem •po slovese nebýti ve významu neexistovati •zastupovaly vedlejší větu obsahovou •nenie kto čáky přidada (není, kdo by dodal naděje) • už ve 14. stol. jim konkurovaly věty s kondicionálem à zvítězily • nenie kto pomoha VS nenie, kto by pomohl •obdobné konstrukce s čso po slovese nevěděti à nahrazeno VV •nevědieše co odpověda (nevěděl, co odpovědět) konstrukce s participii •ve spojení s jako (a jeho variantami) à zastupovaly vedlejší větu srovnávací •s těmi jakž moha král sě bránieše • à bránil se, jak mohl absolutní paricipiální konstrukce •napodobování latinského ablativu •nejčastěji: davit jména + dativ participia nt-ového •a scházejícím jim z huory přikázal jim •méně časté genitivní vazby •a ješče jich nevěřících, ale divúcích pro veselé • •nikdy nepřešlo do živé češtiny, jen překlady •po 14. stol. zanikly beze zbytku přechodníkové vazby •dochovaly se do nové češtiny •dnes doplněk k podmětu •ve staré češtině vyjadřovaly pouhý doprovodný děj k ději hlavnímu •původní nt-ové participium dnes přechodník přítomný, původní s-ové participium dnes přechodník minulý • přechodníkové vazby: rozdíly •ve staré češtině oba přechodníky •současnost s hlavním dějem – od nedokonavých sloves •předčasnost hlavnímu ději – od dokonavých sloves •připojovány často spojkou i nebo a • ona to uslyševši i jala sě hořce plakati; jeden panošě lezieše a chrápě • •dnes •přítomný přechodník = současnost s hlavním dějem – od nedokonavých sloves •přechodník minulý = předčasnost před hlavním dějem – od dokonavých sloves •přechodník přítomný od dokonavých sloves à předčasnost v budoucnosti •koupí si psa, aby byla, přijdouc domů, přivítána, jak se sluší a patří útvary s infinitivem •zčásti domácí, zčásti vliv latiny •po slovesech pohybu vytlačily supinum (protějšek VV účelové – aby) • přišěl jest hledati a spasiti •doplňkový infinitiv po slovesech smyslového vnímání •v překladech vazba z latiny: akuzativ + infinitiv •po slovesech vnímání, myšlení a říkání •mním to dobré býti •když Krista lačna býti vidieše (viděl lačného) •v češtině obzvlášť v době humanistické •viděl jej nepřítele svého býti, znamenal sebe býti mocného •do mluveného jazyka nepronikly, časem se jich zbavila i spisovná čeština •