Pár slov na rozloučenou s báječnou ženou
11. 3. 2022, 17:20
Věra Míšková, Právo
Eva tropí hlouposti, stálo v roce 2007 na pozvánce na oslavu 75. narozenin Evy
Zaoralové. Tehdy jí těch pětasedmdesát nikdo nevěřil. Dáma českého filmu si na
narozeninové oslavě ráda s kolegy a přáteli připila, když na to přišlo, i zatančila.
A nikoho nenapadlo, že o čtyři roky později předá žezlo umělecké ředitelky svému
nástupci, jímž byl tehdy sedmatřicetiletý člen jejího týmu Karel Och.
I v tom byla velká žena. Odešla z vedoucí pozice, aby uvolnila prostor mladším
kolegům, a nadále jako poradkyně už jen sledovala, jak si vedou. A oni k ní další roky
chodili pro rady.
Byla nejen jim, ale i řadě mladých novinářů ochotnou průvodkyní jejich
začátky i mezinárodními festivaly. Člověk věděl, který film by určitě neměl vynechat,
měla na kvalitu obdivuhodný čich. Dny strávené s ní právě na mezinárodních
festivalech, kde se svět na pár dní zredukuje na film, daly mnohým z nás víc než
libovolná škola.
Uměla se bavit, ale hlavně s lidmi ráda mluvila. Procházet po jejím boku
prostorami festivalového paláce v Berlíně nebo v Cannes znamenalo mít dost času.
Každý ji chtěl pozdravit, prohodit s ní alespoň pár slov. Byly to pokaždé desítky
zastavení, desítky upřímných objetí a hovorů o filmech i o tom světaběhu.
Snad že byla rozená Šebánková a pak postupně provdaná Königová,
Hepnerová a Zaoralová, pro své zahraniční kolegy a přátele byla vždy prostě Evou,
šarmantní dámou, s níž byl postupně pojem česká kinematografie spjatý víc než
s většinou zdejších filmařů.
Doma jí o generaci mladší Jiří Bartoška říkal láskyplně „mladá“ a dobře věděl
proč. Bylo málo tak věčně mladých lidí jako „paní doktorka“, jak ji zase s úctou
oslovovali spolupracovníci, s nimiž připravovala festivalový program. Neměla to moc
ráda, tvrdila, že není lékařka ani doktorka práv. Nic s tím ale nezmohla, v tom
oslovení byla úcta i vztah.
Milovala dceru a tři vnuky, a i když o sobě tvrdila, že není typická hlídací
babička, věnovala se jim, jak jí práce, která pro ni vždy byla na prvním místě,
dovolovala. A také mívala doma zvěřinec: ujímala se opuštěných koček i psů
a pokaždé u ní našli trvalý domov.
Bude se nám všem moc stýskat.