Kapitoly z dějin evropské jazykovědy Kateřina Pelegrinová, katerina.pelegrinova@fpf.slu.cz 2022/2023 literatura Výsledek obrázku pro E F K Koerner R A Y Asher-Concise history of the language sciences obsah předmětu: kapitoly z dějiny lingvistiky •kořeny lingvistického myšlení •antika •středověk •historická a srovnávací jazykověda •dialektologie •jazyk jako systém • •otázka kodifikace spisovného jazyka •obrat k empirickému výzkumu proč studovat dějiny lingvistiky? •správné pochopení dané disciplíny ß poznání její historie • •pochopení tradice a návaznosti • •širší kulturní souvislosti • •rozšíření perspektivy – současný stav poznání je pouze jedno ze stádií v dějinách (ne cíl) • •ujasňování předmětu studia, možnost jeho poznání (epistemologie) dějiny… •myšlení o jazyce •studia jazyka •jazykové teorie • •západní výzkum – různá označení pro „lingvistiku“ (obecnější) •Sprachwissenschaft •Sprachtheorie •language sciences •study of language •linguistic thought •idées linguistiques • počátky myšlení o jazyce •Indie • •Řecko •Řím kořeny lingvistického myšlení •Indie •proč? • kořeny lingvistického myšlení •Indie •proč? • •rozvoj lingvistiky jako důsledek snahy zachovat Védské hymny (2 tis. př. n. l.) •znalost hymnů přenášena ústně – ale! • ß vliv přirozeného jazyka kořeny lingvistického myšlení •Indie •proč? • •rozvoj lingvistiky jako důsledek snahy zachovat Védské hymny (2 tis. př. n. l.) •znalost hymnů přenášena ústně – ale! • ß vliv přirozeného jazyka •soudobý (okolo 4. stol.) – odlišný jazyka od jazyka véd kořeny lingvistického myšlení •Indie •proč? • •rozvoj lingvistiky jako důsledek snahy zachovat Védské hymny (2 tis. př. n. l.) •znalost hymnů přenášena ústně – ale! • ß vliv přirozeného jazyka •soudobý (okolo 4. stol.) – odlišný jazyka od jazyka véd •à rozvoj pomocných „větví“ véd: lexikologie a etymologie, fonetika, gramatika fonetika •studium hláskových alternací •odhalení pravidel řídících alternace •klasifikace hlásek podle místa a způsobu artikulace •evropští fonetikové dospěli ke srovnatelným závěrům týkajícím se artikulace a klasifikace hlásek až v 19. stol. ! • Pániniho gramatika •přelom 5. a 4. stol. př. n. l. •Osm knih = Astádhyáyí •nejstarší dochovaná gramatika vůbec (sanskrt) • •cituje přes 60 svých předchůdců (návaznost na tradici popisu gramatiky) •později často komentována (oprava chyb, aktualizace – nezachycoval soudobý jazyk) • • Pániniho gramatika •Astadhyayi •4000 pravidel •Silvasútras •inventář fonologických segmentů, pravidla •Dharupatha •seznam cca 2000 slovesných kořenů, rozděleno na podtřídy, popis jejich morfologických a syntaktických vlastností (kořen, sufix, koncovka) •Ganapatha •soupis tříd lexikálních jednotek (substantiva, slovesa, předložky, částice) • Pániniho gramatika •sútrový styl – forma aforismů (à zapamatování nejdůležitějších gramatických jevů) à určeno k ústnímu přenášení • význam •ohlas zejmnéna v 19. stol. • àzásadní vliv na lingvistiku 19. století a dále à •proč ne dříve? význam •ohlas zejmnéna v 19. stol. • àzásadní vliv na lingvistiku 19. století a dále à •proč ne dříve? •Indie a Řecko – styky – ale ne výměna vědeckých poznatků (pro Řeky všichni ostatní barbaři) Řecko •dochováno velké množství literárních památek •dotkli se většiny základních témat a problémů dnešní vědy • •filosofie a jazykověda •filosofie = souhrn všeho vědění (vč. otázek jazykových) • •rétorika •výhradně studium řečtiny – ostatní jazyka = barbarské • Kratylos •Platon, dialog • •etymologie, původ jazyka •vztah mezi slovním tvarem a jeho významem • •střídání protichůdných názorů, není jisté, k čemu se kloní autor • Kratylos •“Tady Kratylos tvrdí, Sokrate, že pro každou z věcí je od přírody správné jméno a že jméno není to, jak kteří lidé po úmluvě věc nazývají, označujíce ji částkou své řeči, nýbrž že jest jakási přirozená správnost jmen pro Hellény i pro barbary, a to pro všechny táž.” • •“Mně se totiž zdá, že jakékoli jméno čemu kdo dá, to že je správné jméno; a jestliže zase je změní v jiné a onoho již neužívá, že to druhé jméno není o nic méně správné nežli to dřívější, jako my měníváme jména svým sluhům a to změněné jméno není o nic méně správné nežli jméno dříve užívané. Neboť žádná jednotlivá věc nemá žádné jméno od přirozenosti, nýbrž z obyčeje a zvyku těch, kteří si mu zvykli a užívají ho.” • Aristoteles •vztah mezi slovní formou a významem = pouhá konvence • •předmět dlouhých diskuzí táhnoucích se celou historií lingvistiky • •spor o universálie •nominalisté (Aristoteles) VS realisté (Platon) Aristoteles •věci – myšlenky – mluvená slova (phóné) – psaná slova (grammata) •„Mluvená slova jsou jistě znakem duševních prožitků a napsaná slova jsou znakem slov mluvených. A jako všichni nemají totéž písmo, tak ani jejich mluva není táž; avšak to, co mluva a písmo v prvé řadě označují, je již všem společné, totiž duševní prožitky a to, co prožitky zpodobují, totiž věci” (Kategorie, 1959, s. 25). alexandrijská škola •výuka à potřeba formálních gramatických popisů •preskriptivismus •attická řečtina normou •200–50 př. n. l. vznika gramatik za účelem výuky •deklinační + konjugační vzory •gramatické pravidelnosti • •+ zájem o nejstarší řecké památky (obdoba se situací v Indii) •Homér už cca 500 let starý • alexandrijská škola •snaha odhalit organizovaný charakter jazyka •analogie à redukce pravidel • X škola pergamská – důraz na množství výjimek, anomální teorie j. • •à spor anomalistů a analogistů řecká gramatika •Dionisius Thrax (170–90 př. n. l.) •první dochovaná řecká gramatika Téchné gramatiké •kompilace •150 různých termínů pro popis gramatiky •mnohé z nich dodnes •morfologie •8 slovních druhů – přejímáno stovky let •směšuje gramatické a slovotvorné kategorie •žádná syntax •nesmírný vliv na následujících 13. století • Řím •návaznost na alexandrijskou školu • •gramatiky – aplikace přístupu Řeků na latinu •často až mechanicky • •významné – latina významné postavení ve středověku i dále • římské gramatiky •Marcus Terentius Varro (116–27 př. n. l.) •první římský autor, o kterém je záznam, že se zabýval lingvistickými otázkami •obrovské dílo, dochovalo se jediné dílo + zlomky •jako první rozlišuje flexi a derivaci •4 slovní druhy: jména (pád), slovesa (čas), příčestí (pád i čas), příslovce (nemají ani pád ani čas) • •Marcus Fabius Quintilianus (35-95) •zachovalo se nejrozsáhlejší dílo •velký vliv na podobu výuky latiny v následujících staletích • • • pozdní antika •gramatika považována za královnu věd • • • pozdní antika •gramatika považována za královnu věd • • •současní gramatici větší vliv na středověk • pozdní antika •gramatika považována za královnu věd • • •současní gramatici větší vliv na středověk •Donatus (4. stol. n. l.) •Priscianus (5. – 6. stol. n. l.) •Základy gramatiky – dochováno přes 1000 úplných opisů •přizpůsobil znalosti Řeků specifikům latiny •např. v latině neexistuje člen à vyděluje zvlášť jiný slovní druh: citoslovce (Řekové je řadí do příslovcí) •proč? aby taky osm slovních druhů… • • ß Aristoteles (4. st. př. n. l.) ↑ Dionisius Thrax (2.–1. st. př. n. l.) ↓ Priscianus (5–6 . st.) středověk středověk •cca 1000 let •od rozpadu římské říše (zánik Z) do renesance (5.–15. stol.) •přechod od otrokářství k feudalismu, rozšíření křesťanství, rostoucí moc církve • •rozvíjení věd a umění v rámci křesťanské ideologie • • středověké myšlení •podřízenost teologii – filosofie, vědy, myšlení o jazyce • • •scholastika • •spor o univerzálie • scholastika •filosofický a teologický systém středověku •vyrovnat se s antickým dědictvím – Aristoteles, Platon •hlavní cíl: racionálně (= pomocí logických rozumových vývodů) podložit katolický světový názor à spojení víry s rozumem •filosofie jako služebnice teologie •dlouhé spory à 13. stol. Tomáš Akvinský: ucelená ideologie •5 rozumových důkazů existence boha •13. stol. vrchol scholastiky •14. narušování novým myšlením (renesance) spor o univerzálie •nejdůležitější téma středověké filosofie a lingvistiky •spor o obecné pojmy •vztah mezi podstatou a jevem, mezi obecným a jednotlivým •vztah mezi jazykem a myšlením • •zda obecné pojmy skutečně existují, či jsou to jen arbitrární pojmy dané člověkem a existují jen jednotliviny •obdoba sporu mezi Platonem a Aristotelem • •spor mezi realisty a nominalisty • spor o univerzálie •realisté •obecné pojmy (ideje) existují reálně •buď už před jednotlivými předměty v boží mysli (krajní realismus) •nebo nezávisle na nich (umírněný realismus) •Anselm z Canterbury •nominalisté •reálně existují pouze jednotlivé předměty s individuálními vlastnostmi •obecné pojmy považují jen za společný název označující množinu jednotlivin •Abelárd, William Occam středověk a písmo •pro lingvistiku podstatné – rozvoj křesťanství à šíření písma •+ výpady germánských kmenů do Z římské říše à kontakt •přejímání slov, vznik runového písma • •hlavní – šíření křesťanství mezi pohany à nutnost znalosti bible à vytvoření písma pro daný jazyk •gótské písmo, arménské písmo (dodnes) •hlaholice na VM (staroslověnština) – zákl. řecké písmo •à cyrilice (později) středověk a vzdělání •septem artes liberales = sedm svobodných umění • à trivium: gramatika, dialektika (logika), rétorika • + kvadrivium: geometrie, aritmetika, astrologie, muzika •vhodné zaměstnání pro svobodného člověka (tedy ne pro každého) • •všechny ve službách teologie gramatika •první ze sedmi umění – považována často za nejdůležitější •v té době ovšem: gramatika = latinský jazyk •latina •jednak jazyk církve •jednak jazyk prvních nejstarších církevních spisovatelů •celý středověk další jazyky považovány za vulgární (lidové) •gramatikové jim nevěnovali pozornost gramatika •základ pro praktickou výuku latiny – gramatiky Prisciana, Donata •doplňovány, komentovány – ale zřídkakdy dílo přinášející nový pohled na latinu •např. Isidor Sevillský Etymologie (7. stol.) • •Donatus – 4. stol., Priscianus – 5./6. stol. • à do 12. stol. v podstatě beze změny • •cca 600 let stejná gramatika! • srov. nejstarší gramatika češtiny v latině 1603 středověk a „vulgární“ jazyky •E gramatikové – zájem jen o latinu (tehdy již mrtvou) • •stejně tak dříve římští gramatikové – zájem o klasickou literární latinu, ne o tu běžně mluveno • • à neznáme dobře mluvenou latinu, její nejstarší podobu či vývoj středověk a „vulgární“ jazyky •kontrast – arabští gramatikové •zájem o vlastní živý jazyk •skvělý popis, dochováno již od 8. stol. (Al-Halil) •vynikající fonetický popis hlásek (v E neměl obdoby) •avšak – později se arabština dělí do dialektů, ty nesouvisí s koránem – stejný osud jako v Evropě •v období evropského středověku odlišné podmínky v arabských zemích •větší náboženská snášenlivost •volnější rozvoj věd a umění • •arabští a židovští jazykovědci si již povšimli příbuznosti semitských jazyků středověk a „vulgární“ jazyky •12. stol. neznámý islandský autor První gramatické pojednání •velmi vyspělý fonetický a fonologický popis islandštiny •značně předstihl svou dobu •zbytek E se s ním seznámil až v 19. stol. •okolo roku 1000 Anglie •latinsko-staroanglický glosář (ne gramatika, byť tak označeno) •okolo roku 1400 Francie •podobné dílo – fráze a slova určené cizincům středověk a „vulgární“ jazyky •O řeči lidové 14. stol. Dante Alighieri •nedokončeno, avšak velmi lingvisticky zajímavé •charakteristiky 14 italských dialektů •všechny však zavrhuje při hledání spisovné italštiny •chybné teorie o původu románských jazyků •velmi cenný zdroj poznání italských nářečí •považováno za vrchol středověkého zájmu o „vulgární“ jazyky •avšak: dobou středověk, myšlení měl však už renesanční rovnocennost jazyků •všechny jazyky à komunikace à všechny jazyky jsou si rovny • •různé prostředky, ale žádný není horší nebo lepší, všechny živé jazyky dostatečně slouží svému účelu • •předpoklad existence „primitivních“ jazyků •jednoduchá gramatika, málo hlásek, slov, potřeba kompenzace gesty •19. stol. – otázky typu Jak komunikují v noci, neobejdou-li se bez gest? Nemají-li abstraktní pojmy, jak rozvíjí svou morálku a náboženství? •čekali, kdy někdo takový jazyk objeví à nestalo se • rovnocennost jazyků •jazyk – rovnováha •je-li komplexnější jedna část jazyka, jiná se zjednoduší a naopak •např. nemá-li jazyk koncovky, využívá naopak striktně danou pozici slova ve větě •např. angličtina VS latina • •všechny jazyky – gramatická pravidla •směřování k pravidelnosti a jednoduchosti • •psaný jazyk •Pietro Bembo (16. stol., Itálie) Nothing is a language that does not have a literature. rovnocennost jazyků •v E jazykovědě – latina, řečtina dokonalé jazyky, vzory, modely •jazyky s bohatou morfologií pod vlivem latiny/řečtiny považovány za „dokonalejší“ než např. izolační jazyky • •prominence, prestižnost jazyka dána společensko-politickou situací, ne vnitřními vlastnostmi daného jazyka •19. stol. – otázka národní identity •národ nově definován jazykově, ne pouze teritoriálně •silné národní cítění •Němci, Angličané • • • • rovnocennost jazyků •Johannes Goropius Becanus (16. stol.) •němčina je jazyk nadřazený všem ostatním = jazyka Adama z ráje •neovlivněn babylónským zmatením jazyků, protože původní Germáni se neúčastnili stavění věže •originální Desatero bylo lidem sesláno v němčině, ale bůh později způsobil, že bylo přeloženo do hebrejštiny • •Thomas Macaulay •prominence angličtiny •současná anglická literatura má bezpochyby větší cenu než vše, co bylo napsáno na celém světě za posledních 300 let ve všech jazycích… rovnocennost jazyků •subjektivní vnímání jazyka •Karel V. Habsburský (16. století) •císař Svaté říše římské •„Španělsky mluvím k Bohu, italsky k ženám, francouzsky k mužům a německy ke svému koni.“ • •častý názor – čeština má bohatší slovní zásobu než angličtina •čeština přes 250 tisíc slov Příruční slovník jazyka českého (cca 13 milionů mluvčích) •angličtina cca 990 tisíc slov (cca 372 milionů mluvčích – 3. na světě) • humanismus a renesance •14. stol. Itálie à 15. + 16. stol. zbytek Evropy •revoluční obrat v myšlení a vývoji umění v Evropě •nové společenské poměry – pomalu se rozvíjí kapitalismus •rozmach přírodních věd à oddělení od teologie •humanistické myšlení •cíl člověka nevidí až v posmrtném životě, ale v jeho činorodé aktivitě během života, věří v jeho schopnosti, zdůrazňuje rozvoj osobnosti •zámořské objevy à obchodní a kulturní styky •novodobé utváření národů – jazyková, kulturní i hospodářská pospolitost, zájem o vytvoření vlastního celonárodního spisovného jazyka •obrat proti katolické církvi jakožto opory feudálního systému (neznamená nutně obrat od víry jako takové) • • humanismus a renesance •latina vytlačována národními jazyky z administrativního i kulturního styku à zájem o pravopisnou a fonetickou stránku národních jazyků •velmi postupné ustalování jednotného zápisu hlásek – 16. stol. • •15. stol. – 16. stol. – množství gramatik •některé v latině, některé v daném jazyce nebo jiném moderním jazyce •španělská gramatika (Antonio de Nebrija) •nejstarší dochovaná gramatika moderního jazyka (psáno španělsky) •italská gramatika •Gramatika česká (Jan Blahoslav) 1571 – neúplná •Dvě knihy o české gramatice 1603 – považováno za 1. českou gramatiku •Vavřinec Benedikt z Nudožer; psáno latinsky! humanismus a renesance •námořní cesty a misionářské cesty na Dálný východ a do Ameriky • à gramatiky exotických jazyků • •aztécký jazyk nahuatl (16. stol.), jazyk Inků kečua (16. stol.), další indiánské jazyky humanismus a renesance •množství slovníků, většinou vícejazyčných •sedmijazyčný (později 11 jazyků) Dictionarum •u nás – vydal Daniel Adam z Veleslavína na konci 16. stol. •Nomenclator quadrilinguis + Silva quadrilinguis •dva čtyřjazyčné slovníky: česko-latinsko-německo-řecké •předcházející díla u nás neúplná •Klaretovy veršované slovníky odborných výrazů (14. stol.) •Rešlovy slovníky (2. pol. 16. stol.) přínos humanismu a renesance •přenesení zájmu z latiny na další klasické jazyka a národní jazyky živé •ovšem: časté mechanické přejímání latinských vzorů •nové otázky, ale často chybné závěry •předchůdce moderní lingvistiky •jeden z mála novátorů – Petrus Ramus (16. stol.) •gramatika řečtiny, latiny, francouzštiny •vycházel ze vztahů mezi existujícími slovními tvary, a ne z logických či filosofických kritérií •označován za předchůdce strukturalistů • přínos humanismu a renesance •knihtisk à • •zpřístupnění literatury •změna postojů k umění •ne pouze výsada duchovních •čím dál víc gramatik národních jazyků počátky H a S gramatiky •základy historického pohledu na jazyk – v renesančních názorech na původ jazyka •náznaky srovnávacího studia jazyků •spíš stavění vedle sebe než hlubší analýza •srovnání podob otčenáše v různých jazycích • •převládala monogenetická myšlenka •jazyk vznikl z hebrejštiny •à množství spisů, které pro to hledá doklady ve slovní zásobě •všemožné překroucené důkazy, např. že francouzština se vyvinula z řečtiny počátky H a S gramatiky •už v 16. stol. si někteří všimli nějaké příbuznosti jazyků – podle rozdílů ve slově bůh à řečina theos, latina deus, germánské Gott a slovanské jazyky bog •arabští a židovští jazykovědci si podobností mezi semitskými jazyky všimli už dříve •Ital (à Indie) už na konci 16. stol. psal do Evropy, že mezi sanskrtem a italštinou je řada příbuzných slov •někteří už si uvědomují fonetické vztahy mezi latinou a italštinou •latinskému x odpovídá italské ss • lingvistika 17. stol. •působení empirismu a racionalismu •filosofický protischolastický názor •přehodnocení vědeckých odvětví a metodologií •Francis Bacon •zakladatel novodobého empirismu a moderní experimentální vědy •kritik scholastiky à cíl: reforma vědy – metodologie •jediný spolehlivý zdroj poznání – zkušenost •jediná spolehlivá metoda poznání – indukce •René Descartes •důraz na matematiku •princip přísně příčinného výkladu jevů •racionalismus • Gramatika Port-Royale •důraz na logiku (návaznost) •největší autorita je Descartes, ne Aristoteles •slovní druhy dělí na ty, které se vztahují k •objektům myšlení (jméno, člen, zájmeno, participium, předložku, příslovce) •formě/způsobu myšlení (sloveso, spojka, citoslovce) • •nové pojetí slovesa •Aristoteles – sloveso jako něco, co vyjadřuje čas •GPR – úloha slovesa je podávat čisté a jednoduché tvrzení, něco o něčem tvrdí • • Gramatika Port-Royale •cíl: podat rozumové zdůvodnění gramatických jevů, které by platilo obecně • à snaha o gramatiku, která by platila obecně pro jakýkoliv jazyk •ve skutečnosti – omezují se na francouzštinu a latinu, popř. řečtinu, hebrejštinu •podřízenost tradiční latinské gramatice •pády ve všech jazycích • •značný vliv na vývoj lingvistiky, hlavně v 18. stol. ve Francii • •vrací se k ní Saussure, Chomsky dále v 17. stol. •různé popisy artikulace •ve větším se řeší otázka výuky jazyka u hluchoněmých • •otázky pravopisu (Anglie, Francie) • •řada nových slovníků – i dvojjazyčné (nejen vícejazyčné) •gramatiky dalších jazyků •ruštiny, japonštiny, perštiny, indiánských jazyků •přejímán názor o vzniku všech jazyků z hebrejštiny 18. stol. •osvícenství •stoupá množství lingvistických prací – autoři nejen filosofové, ale začínají se objevovat specialisté na jazyk •množství gramatik exotických jazyků •jezuita Lorenzo Hervás y Panduro – 40 indiánských jazyků •množí se zprávy o orientálních jazycích •Jean Chardin Cestovní deník •obdivuje se arabštině a její bohaté slovní zásobě • 18. stol. •vedle popisných prací se objevují práce předjímající srovnávací a historické gramatiky 19. stol. •např. povšimnutí příbuznosti semitských jazyků; keltských jazyků •postřehy o příbuznosti maďarštiny a finštiny •konec 18. stol. •založena srovnávací gramatika ugrofinských jazyků •Leibniz •odmítnutí teorie, že všechny jazyky z hebrejštiny •původ jazyka je starší než všechny známé jazyky 18. stol. •iniciativa G. W. Leibnize (zakladatel německého osvícenství) • à vliv na cara Petra Velikého a Kateřinu II. • •Kateřina II. nechala přeložit téměř 300 slov ve všech guberniích ruského impéria à materiál (asi 200 jazyků E a Asie) pak zpracoval německý etnograf P. S. Pallas à Srovnávací slovníky jazyků celého světa •později připojeno i asi 80 jazyků Afriky a Ameriky 18. stol. •nelze zde však datovat rozvoj srovnávacích gramatik •stále ojedinělé případy zapadající v celkovém myšlení o jazyce • •Encyklopedie francouzských osvícenců •i 50 let po Leibnitzovi stále tvrdí, že jazyky pocházejí z hebrejštiny • srovnávací a historická gramatika 19. století •nové pohledy na jazyk •změna metodologického přístupu – vědecký v moderním pojetí • •srovnávací gramatika – po impulsu „objevení“ sanskrtu a jeho příbuznosti s většinou E jazyků •studium jazyků à historický charakter – převládl • •srovnávací a historická gramatika není totéž, byť těžké hledat v této době ostrý předěl • „objevení“ sanskrtu •během 18. stol. občasné zprávy o sanskrtu, o jeho „skvělé, průzračně čisté gramatice“ i příbuznosti s evropskými jazyky •1763 misionář Coerdoux zasílá gramatiku sanskrtu i slovníky, zdůrazňuje podobnost mnoha slov s řečtinou a latinou • •ale spíš nepovšimnuto • „objevení“ sanskrtu „objevení“ sanskrtu •Jonesovy postřehy a zprávy vzbudily pozornost širší veřejnosti •rychle za sebou další díla věnující se sanskrtu •v Římě gramatika sanskrtu •Anglie do r. 1815 pět různých gramatik sanskrtu •Paříž – studium orientálních jazyků • „objevení“ sanskrtu •Evropa se seznamuje s díly starých indických gramatiků • •ale zpočátku ne rychlý dopad • •např. vůbec se zpočátku neinspirují propracované fonetice •ještě v r. 1812 např. Grimm píše, že ve slově Schrift se vyslovuje 8 hlásek… •stále větší důraz na písmena, nepoučení ze staroindických artikulačních popisů •až moderní lingvistika 20. stol. si všímá důkladně rozdílů mezi mluvenou a psanou podobou jazyka • „objevení“ sanskrtu •nepoučili se ani z morfologických rozborů •přebírají sice termín kořen, ale nepoužívají ho k důkladnějšímu popisu moderních jazyků •řeší otázku prvotního jazyka (Ursprache) + otázku nadřazenosti flexivních jazyků •např. kořen ve flektivních jazycích = druh plodného zárodku à další tvary slov •jazyky bez flexe = sterilní – mají pouze 1 druh slov, slovo = kořen (sterilní, ze kterého neroste ani rostlina, ani strom) •flektivní jazyky = organické – princip rozvoje a růstu (jen ony bohatá vegetace) •à dělení jazyků na dokonalé = indoevropské a nedokonalé = ostatní „objevení“ sanskrtu •opět otázka nadřazenosti některých jazyků •indogermánské místo indoevropské v Německu •20. stol. naopak snahy dokázat, že analytické jazyky jsou dokonalejší než jazyky flektivní • •40 let po „objevení“ sanskrtu pramalý dopad i na otázku klasifikace jazyků •spíš jen popisují vedle sebe různé jazyky, ale nepropojují jejich příbuznost • srovnávací a historická gramatika •zrod srovnávaní gramatiky • Rasmus Rask • Franz Bopp • •zrod historické gramatiky • Jacob Grimm Rasmus Rask •dánský filolog, skandinávské jazyky •popsal první základy srovnávací (i částečně historické) gramatiky 1814 •před Boppem i Grimmem •ale – psal dánsky + špatné podmínky pro práci, brzo umírá •širší veřejnost se s jeho dílem seznamuje až cca po 100 letech… • •přichází sice se základními myšlenkami první •avšak •k témuž došli lingvisté po něm i nezávisle na něm • Rasmus Rask •příbuzenské vztahy mezi •germánskými, skandinávskými jazyky, řečtinou, latinou, litevštinou, arménštinou, slovanskými jazyky, perštinou, albánštinou, keltskými jazyky a sanskrtem •rozhodující pro posouzení příbuznosti jazyků – gramatická stavba, slovník zásoba je málo spolehlivá •shodují-li se dva jazyky v základních a nejobecnějších slovech, u kterých je možno nalézt pravidla o přechodu určitých písmen z jednoho jazyka do druhého à příbuzné •identifikuje řadu konsonantických změn (ještě před Grimmem) • p > f, g > k, … Franz Bopp •považován za skutečného zakladatele srovnávací gramatiky •Londýn, Berlín à katedra sanskrtu •romantismus, zájem o národní jazyky, snaha najít národní historii vyrovnatelnou antice •životní cíl – rekonstruovat prvotní stadium jazyka •srovnáváním morfologie sanskrtu a dalších jazyků à prvotní slova = izolované jednoslabičné kořeny – nebyly libovolně přidávány významům, ale přímý vztah mezi zvukem a významem •neřešitelný (a idealistický) cíl Franz Bopp •nevyhnul se řadě omylů a spekulací •např. příbuznosti mezi jazyky, které si nejsou příbuzné •jazykový vývoj = dekadence (úpadek od čistého jazyka ke složitému a neprůzračnému) •přesto méně zasažen nacionálním romantismem než vrstevníci •sám důsledně používal termín indoevropský •postavil se proti termínu indogermánký – není důvod, proč by „se Germáni měli považovat za reprezentanty našeho kontinentu“ • Franz Bopp •hlavní zásluha •praktické analýzy odlišných jazyků •srovnání primárně slovesných tvarů (částečně i deklinace) •solidní základy srovnávací gramatiky (přestože to nebyl záměr) • •z jeho díla vycházeli další – doplňování, korigování Jacob Grimm •historická gramatika •Německá gramatika 1819 •zákonitosti fonetické (x Bopp morfologie) • •Grimmův zákon •popsal už Rasmus Rask •neznělé okluzivy se frikativizují • lat. pes, pedis à ang. foot, něm. Fuß •znělé ztrácejí znělost • lat. decem à angl. ten •ztráta aspirace • sanskrt bhrātṛ à angl. brother, něm. Bruder (srov. čes. bratr) • • Wilhelm von Humboldt •filolog, spisovatel, diplomat; přítel Goethův a Schillerův •1810 založil berlínskou univerzitu (a katedru sanskrtu) •klasické jazyky + mnoho živých jazyků (maďarština, tatarština, semitské jazyky, indiánské jazyky, asijské jazyky, …) •díky vzdělání a vysokému postavení zasáhl do mnoha odvětví, hl. filosofie a teorie umění + lingvistika •cíl – vytvořit srovnávací antropologii •jazyky – pouze prostředek k dosažení tohoto cíle • Wilhelm von Humboldt •struktura jazyků – termín organismus nebo Sprachbau •à podle struktury – klasifikace jazyků •předchůdce moderní typologie •zájem o živé jazyky (liší se tím od současníků) •původ jazyka (stejně jako Bopp) – ale jinou metodou à metafyzické úvahy •jazyk vznikl současně s člověkem, byl zcela kompletní a dokonalý à od té doby pouze dekadence •sanskrt nejstarší – tedy nejdokonalejší • Wilhelm von Humboldt •ideologie německého romantismu •jazyk vytváří myšlení, odráží a formuje národního ducha à jazyky jsou různé proto, že se v nich zrcadlí mentalita jednotlivých národů •jazyky jsou různé, protože různé pohledy na svět •je třeba zkoumat strukturu jazyka: čím dokonalejší struktura, tím dokonalejší mentalita národa Humboldt VS ostatní současníci •„mainstream“ •zájem o historii jazyků, zkoumání současného jazyka – nevědecké •orientace na úzkou oblast jazyka a její vývoj během staletí nebo na rozdíly vývoje u příbuzných jazyků •přínos: zavedení přísné vědecké metodologie • •Humboldt •zájem o současné živé jazyky, zajímal se o ně jako o celek, ale nevědecké metody à časté spekulace, nevědecké závěry • další rozvoj H a S jazykovědy •na zakladatele komparatistiky i historické gramatiky brzy navázali další •Německo i zbytek Evropy •postupné dokazování příbuznosti dalších a dalších jazyků •pokračuje prakticky až do 20. stol. •Josef Dobrovský •Základy staroslověnského jazyka (zakl. H a S studia slovanských jazyků) 1822 •Franz Miklošič •Srovnávací gramatika slovanských jazyků 2. pol. 19. stol. •světově proslulý další rozvoj H a S jazykovědy •= nové proudy – často naráží na odpor či nepochopení •např. Francouzi, vyhýbají se jim •klasičtí filologové – nepřátelští vůči H a S jazykovědě •objevil se třetí klasický jazyk – navíc považován za dokonalejší •často kritizovali nedostatečnou znalost klasických jazyků (byť místy právem) •paradoxní – latina a řečtina skýtaly výrazně lepší možnosti pro komparatistiku (díla starší než 2000 let, obrovské množství dokladů) x slavisté díla k dispozici max cca 1000 let stará a malé množství, germanisti cca 14 století •nakonec rozvoj románské komparatistiky – ale v Německu •à významně obohatilo S i H gramatiku obecně • mladogramatikové •70. léta 19. stol. S a H gramatika – nový implus •předchůdci (Rask, Grimm) – vědomi, že hláskové změny, které odhalili – řada výjimek •výjimky – trn v oku lingvistů, střed pozornosti •Karel Verner (mladý dánský badatel) – výjimky vysvětlil jako pravidelné změny à Vernerův zákon •např. vliv přízvuku na fonetické změny •vysvětloval výjimky jako zákonité změny • à August Leskien à v hláskovém vývoji neexistují žádné výjimky mladogramatikové •generační střet – časopisy •sami se tak ironicky označili a vyhlásili zrod nové lingvistiky, ostře se vymezili vůči svým učitelům, ti zase prohlásili, že nic nového nepřináší a není co vyhlašovat •mimo češtinu obvykle novější termín neogramatikové •zastávají stanovisko nevyhnutelnosti hláskových změn – kromě jedné výjimka – analogie •chtěli tak „povýšit“ jazykovědu mezi přírodní vědy •ovzduší doby – romantismus střídá realismus mladogramatikové •kritiky mladogramatiků • •příliš mechanické pojetí – jazyky podléhají jazykovému kontaktu, nelze jazykové zákony slepě a dogmaticky aplikovat na každou situaci •Hugo Schuchardt •význam slova a způsob použití může vést k jinému hláskovému vývoji •Otto Jespersen (+ jazyk je společenský jev) • význam H a S gramatiky •zavedení přísné vědecké metodologie •řešení otázek jazykového vývoje •genetická klasifikace jazyků •objasnění základních jevů artikulační fonetiky • •další lingvistické směry často vznikají vymezováním se vůči mladogramatikům •vliv i na 20. stol. čtení: KMI 1.Jaké jsou hlavní myšlenky/důvody/cíle KMI? 2. 2.Znamenalo by zavedení KMI konec spisovné češtiny? 3. 3.Jaký je váš názor na KMI? dialektologie • dialektologie •studium dialektů • •úzké spojení s dalšími disciplínami •etymologie, fonetika a fonologie, obecná lingvistika, sociolingvistika • •v českém prostředí první zájem poprvé v Blahoslavově gramatice (16. stol.) •systematicky až v NO Šembera Základové dialektologie československé (19. stol.) dialektologie 1)19. stol. = období historickosrovnávací jazykovědy •D sbírání materiálu, třídění a popis izolovaných jevů •poznávání potřeb D, postupné rozpracovávání metodologie •první atlasy •většinou hláskoslovné a morfologické jevy •bez propojení s mimojazykovými faktory •většinou monografie popisující menší dialekty dialektologie •2) strukturalistické období •komplexní pohled na dialektologickou diferenciaci •D = jednotný vnitřně strukturovaný celek, podléhá společným vývojovým tendencím i mimojazykovým faktorům (zeměpisným či sociálním) •pozornost na všechny roviny • • •3) poslední třetina 20. stol. •vliv technologií na zpracování dat •kvantitativní metody •interaktivní atlasy, korpusy, dialektometrie vznik dialektologie •dialektologické úvahy – staré, ale spíš jen postřehy •Dante •Francie 13. stol. • •od 19. stol. systematický zájem o dialekty •rozpracovávání metodologie •zpočátku zmatené, těžké najít správný způsob sběru a třídění dat, najít nějaké vzorce •spojeno s vývojem historické a komparativní lingvistiky •dialektologické výzkumy odhalily obrovskou variabilitu jazyka, které si do té doby nebyli vědomi (narušilo to i např. Vernerův zákon) Georg Wenker •konec 19. stol., Německo •seznam 40 vět – německým učitelům à přepis do místního dialektu •vrátilo se mu téměř 45 tisíc odpovědí! •příliš objemné à zaměřil se jen na některá slova •problém – jak zaznamenat do mapy •ručně mapy, kdy každá se věnovala jen jednomu rysu Georg Wenker •záměr – dokázat platnost mladogramatické poučky o zákonitosti fonetických změn •dojde-li v některém slově k hláskové změně, musí k ní dojít ve všech obdobných slovech •předpoklad – dialekty konzervují starší formu jazyka, nepodléhají tak rychle změnám •úctyhodné – zveřejnil výsledky, byť jeho předpoklad vyvracely •hláskové změny typické pro hornoněmecký dialekt – zasahovaly střídavě více či méně na sever, nejasná hranice mezi horno- a dolnoněmeckým dialektem + rozsáhlé území, kde dané změny jen u některých slov •množství slov podléhající změnám zvolna klesalo od jihu k severu až došlo na nulu •obdobný fakt potvrzen i v dalších zemích • Georg Wenker •průkopník •nápad zkoumat místní nářečí, zanést výsledky do map • •zajímal se však jen o hláskové změny •dotazníky vyplňovali neškolení lidé Lingvistický atlas Francie •Jules Gillerón (přelom 19./20. stol.), Francie, lepší metodologie •zkoumal hlavně slovní zásobu •místní podoby vybraných slov, zvláštnosti •100 krátkých vět à závěry i pro morfologii a syntax •spolupracovník Edmond Edmont sám procestoval celou Francii (1897–1901), foneticky přepisoval veškeré údaje (639 míst) •celkem asi milion zapsaných tvarů… •problém s informanty •nic moc o nich nevíme •cca 700, převážně muži •extrémně vlivný – sloužil za vzor dalším atlasům, JG vychoval sám své studenty, kteří v práci pokračovali • • • první metodologické otázky/problémy •postupné ustalování metodologie •jak vytvořit fonetický zápis (jednotně) •jak zaznamenávat do map •potřeba vyškolených terénních pracovníků mapy, atlasy •postupně vznikají první dialektologické atlasy ve světě •1. pol. 20. stol. •1926 německý •italský (i městská nářečí) •rumunský •americká angličtina • mapy, atlasy •uvědomění, že změny nejsou dílem náhody, ale zákonité •faktory geografické, politické i kulturní •jazykové změny – urychlují •hlavní silnice •lodní linky •jazykové změny – blokují •hory •nepřístupný terén •vliv kulturních center a vznik standardizované podoby mapy, atlasy •centrum vs periferie •často určité slovo stejná podoba na severu a jihu, v mezioblasti jiné •v centru se začal používat nový tvar, který se ještě nedostal na periferii •rumunština a portugalština vykazují shodné jevy přestože – protože – nejvýchodnější a nejzápadnější románské jazyky •ale – periferie ovlivňována stykem s okolními zeměmi (jiné jazyky) – může tak někdy rychleji přebrat jev z jiného jazyka než centrum •oba směry možné! další vývoj •2. pol. 20. stol. – stagnace dialektologie •poslední třetina 20. stol. – vzestup • ß technologické možnosti, datově orientovaná l. disciplína • metodologie a)metody sběru materiálu b)výběr informátorů c)kartografické metody d)výkladové metody metody sběru materiálu •sběr dat = empirický základ pro závěry o jazykové rozrůzněnosti •vyžaduje – školené foneticky zdatné terénní pracovníky • •(zvukové) zaznamenávání promluv a jejich excerpce (pořizování výtahů) •vhodné obzvláště pro výzkum hláskoslovných a syntaktických jevů • • metody sběru materiálu •a) přímý výzkum = sběr v terénu, bezprostřední spolupráce terénního výzkumníka a informátora, písemné zaznamenávání odpovědí + většinou nahráváno • •b) nepřímý výzkum = korespondenční metoda, písemné vyplňování dotazníku neškoleným pracovníkem, časově úsporné, rozsáhlé území • •hlavně dotazník •data musí být mezi sebou porovnatelná •formální/neformální •přímý/nepřímý • přímý dotazník •psané nebo mluvené • •za základ se bere neutrální podoba slov • •výzkumník se ptá informátorů •např. „Jak říkáte …?“ •lahvi přímý dotazník •psané nebo mluvené • •za základ se bere neutrální podoba slov • •výzkumník se ptá informátorů •např. „Jak říkáte …?“ •lahvi à flaška přímý dotazník •psané nebo mluvené • •za základ se bere neutrální podoba slov • •výzkumník se ptá informátorů •např. „Jak říkáte …?“ •lahvi à flaška •keři přímý dotazník •psané nebo mluvené • •za základ se bere neutrální podoba slov • •výzkumník se ptá informátorů •např. „Jak říkáte …?“ •lahvi à flaška •keři à křak přímý dotazník •psané nebo mluvené • •za základ se bere neutrální podoba slov • •výzkumník se ptá informátorů •např. „Jak říkáte …?“ •lahvi à flaška •keři à křak •půllitru na pivo přímý dotazník •psané nebo mluvené • •za základ se bere neutrální podoba slov • •výzkumník se ptá informátorů •např. „Jak říkáte …?“ •lahvi à flaška •keři à křak •půllitru na pivo à krygl nepřímý dotazník •výzkumník má pobízet informátora, aby podal co nejpřirozenější reakci (responsi) •vhodnější bo přirozenější •upřednostňovány •ale složitější, delší •např. držím hrnek a zeptám se, jak tomu říkají – nepodsouvám tak žádný výraz nevýhody dotazníků •těžké navodit přirozenou situaci •odpovědi nejdou pokládat za stoprocentní • •lepší – delší rozhovor, ideálně na téma, které informátora zajímá •uvolněnější •je třeba nahrávat • •obecně je lepší nahrávat, aby se výzkumník soustředil na situaci, a ne na přepis paradox pozorovatele •Wiliam Labov – cílem výzkumu je zjistit, jak lidé mluví, když nejsou pozorování •neformální projev je systematičtější, pravidelnější, nevýběrový • •možnosti, jak obejít •nahrávat i mimo označený rozhovor •odvést pozornost od situace – emočně zaujmout •pokládat šokující otázky •nahrávat skupiny výběr informátorů •obvyklý přístup – vybírání tzv. NORMů •Nonmobile Older Rural Males ß velmi úzký výběr, pravděpodobně silně ovlivňuje výsledky ß nejedná se o reprezentativní výběr populace ß„lingvistická archeologie“ – dolují se z co nejstarších lidí co nejstarší doklady •co to však vypovídá o současném stavu dialektu…? ß •à moderní dialektologie – vybírání reprezentativnějších vzorků, snaha o systémovější zkoumání • • kartografické metody •zobrazení jevů na podkladovou mapu, na níž je vyznačena síť lokalit (obcí, měst), v nichž byl uskutečněn sběr materiálu •izoglosa = hranice území, kde se vyskytuje určitý jev •nebývají jednoznačné – je třeba zakreslit, pokud nějaký jev mimo izoglosu •různé metody •nápisová (nejjednodušší, hl. v počátcích, jev zapsán písemně do mapy) •symbolová (jaz. jev zobrazen v podobě zástupného znaku) •metody plošného (areálového) zobrazení (přehledné) •izoglosová metoda = jev vymezen pomocí izoglosy •šrafová metoda = areál výskytu označen šrafováním •ideální – kombinování výkladové metody •vycházejí z atlasu •zaměření na analýzu hláskoslovnou, morfologickou či lexikum •distribuce hlásek, slovotvorných afixů, sémantický rozbor, lexikální vztahy (synonymie, polysémie, …), tvorba slov, motivace pojmenování, popř. etymologie •analýza vyžaduje teoretické znalosti ze všech jaz. rovin •rozměr navíc – sociální zařazení informantů •antropologické povědomí • • co je to dialekt…? • co je to dialekt…? •většinou – tradiční teritoriální nářečí •geograficky vymezený útvar národního jazyka •určen vztahem k jiným jeho útvarům •obvykle – substandardní forma •nižší status •spojeno s „pracující třídou“, vesnicí, rolnictvím, životě sociálně neprestižním •považováno za odchylku od normy •občas – jazyky v odlehlých částech světa bez psané podoby • co je to dialekt…? •Dialectology J. K. Chambers + P. Trudgill •jiné pojetí • •žádný dialekt není lingvisticky nadřazen jinému •každý mluvčí je mluvčí min. 1 dialektu •spisovná čeština je dialekt stejně jako každá jiná čeština co je to dialekt…? •bývá užitečné považovat dialekt za dialekt nějakého jazyka (jeho pododdíly) • • co je to dialekt…? •bývá užitečné považovat dialekt za dialekt nějakého jazyka (jeho pododdíly) •ovšem otázka – co je to jazyk..? • • co je to jazyk…? •souhrn všech vzájemně srozumitelných dialektů co je to jazyk…? •souhrn všech vzájemně srozumitelných dialektů •ale: čeština a slovenština si jsou vzájemně srozumitelné… •a naopak: např. v němčině jsou dialekty, které si vzájemně nerozumí co je to jazyk…? •souhrn všech vzájemně srozumitelných dialektů •ale: čeština a slovenština si jsou vzájemně srozumitelné… •a naopak: např. v němčině jsou dialekty, které si vzájemně nerozumí •navíc srozumitelnost nemusí platit oběma směry! co je to jazyk…? •souhrn všech vzájemně srozumitelných dialektů •ale: čeština a slovenština si jsou vzájemně srozumitelné… •a naopak: např. v němčině jsou dialekty, které si vzájemně nerozumí •navíc srozumitelnost nemusí platit oběma směry! •Dánové prý rozumí Norům lépe než naopak •situace v Africe •skupina mluvčích A tvrdila, že rozumí jazyku skupiny B, ale B tvrdilo, že nerozumí A •ukázalo se: A je mocnější, chce zahrnout B do svého území a proto proklamuje, že mají stejný jazyk, a tedy by měli tvořit jeden územní celek co je to jazyk…? •souhrn všech vzájemně srozumitelných dialektů •ale: čeština a slovenština si jsou vzájemně srozumitelné… •a naopak: např. v němčině jsou dialekty, které si vzájemně nerozumí •navíc srozumitelnost nemusí platit oběma směry! •Dánové prý rozumí Norům lépe než naopak •situace v Africe •skupina mluvčích A tvrdila, že rozumí jazyku skupiny B, ale B tvrdilo, že nerozumí A •ukázalo se: A je mocnější, chce zahrnout B do svého území a proto proklamuje, že mají stejný jazyk, a tedy by měli tvořit jeden územní celek •à nedostatečné kritérium co je to jazyk…? •určování národních jazyků – různá kritéria, i nejazyková •společenská •politická •historická •kulturní •geografická •existence kodifikované normy v gramatikách, ortografii, literatuře co je to jazyk…? •vhodnější používat jinou terminologii • •varieta = neutrální termín pro označení konkrétního jazyka, který považujeme za samostatnou entitu •akcent = způsob, jakým mluvčí mluví; referuje k varietě, která je od ostatních odlišná foneticky •dialekt = referuje k varietě, která je od ostatních odlišná gramaticky i fonologicky • •dialekty i akcenty se překrývají, nemívají ostré hranice geografické dialektní kontinuum • geografické dialektní kontinuum •ze startovního bodu A postupujeme skrze vesnice geografické dialektní kontinuum •ze startovního bodu A postupujeme skrze vesnice à jazyk se mění geografické dialektní kontinuum •ze startovního bodu A postupujeme skrze vesnice à jazyk se mění à obvykle tendence: čím dále od bodu A, tím více rozdílů od počáteční variety (rozdíly jsou kumulativní) geografické dialektní kontinuum •ze startovního bodu A postupujeme skrze vesnice à jazyk se mění à obvykle tendence: čím dále od bodu A, tím více rozdílů od počáteční variety (rozdíly jsou kumulativní) •např. A–D si rozumí dobře, ale A–Z už jen velmi obtížně; ale P–Z už si opět rozumí dobře geografické dialektní kontinuum •ze startovního bodu A postupujeme skrze vesnice à jazyk se mění à obvykle tendence: čím dále od bodu A, tím více rozdílů od počáteční variety (rozdíly jsou kumulativní) •např. A–D si rozumí dobře, ale A–Z už jen velmi obtížně; ale P–Z už si opět rozumí dobře à dialekty z geograficky vzdálených oblastí nesrozumitelné, ale spojené řetězcem vzájemně srozumitelných dialektů geografické dialektní kontinuum •ze startovního bodu A postupujeme skrze vesnice à jazyk se mění à obvykle tendence: čím dále od bodu A, tím více rozdílů od počáteční variety (rozdíly jsou kumulativní) •např. A–D si rozumí dobře, ale A–Z už jen velmi obtížně; ale P–Z už si opět rozumí dobře à dialekty z geograficky vzdálených oblastí nesrozumitelné, ale spojené řetězcem vzájemně srozumitelných dialektů •nelze určit zlomové místo, kde si už nejsou srozumitelné, ale platí kumulativní efekt jazykových rozdílů: čím vzdálenější, tím méně srozumitelné = geografické dialektní kontinuum geografické dialektní kontinuum •velké množství na světě •západorománské dialektní kontinuum •variety francouzštiny, italštiny, katalánštiny, španělštiny, portugalštiny •od pobřeží Portugalska, přes centrum Belgie až po jižní Itálii •západogermánské dialektní kontinuum •Německo, Nizozemsko, Vlámsko •severní slovanské dialektní kontinuum •ruština, ukrajinština, polština, čeština, slovenština •jižní slovanské dialektní kontinuum •slovinština, srbština, chorvatština, makedonština, bulharština geografické dialektické kontinuum •hranice z lingvistického hlediska – arbitrární •hranice z politického/kulturního hlediska – motivované •v místech nejednoznačných národních hranic – dialektní kontinuum přispívá k politickým problémům à lidé jsou zvyklí pojímat dialekty a jazyk jako diskrétní veličinu, a ne kontinuální •např. jazyky jižního slovanského kontinua •z mocenských důvodů se makedonština označuje za dialekt bulharštiny jako důvod pro připojení Makedonie k Bulharsku • městská dialektologie •zeměpisné hledisko upřednostňováno na úkor sociologického •sociální variace stejně důležitá jako regionální •dialekty definovány oběma faktory zároveň •každý mluvčí – sociální pozadí + lokální příslušnost •jedna z prvních prací: 1930 počátky Lingvistického atlasu USA a Kanady •úkol: vybírat sociálně rozličné typy informátorů •navíc – zaměření často jen na venkov • à mluva většiny obyvatel nezaznamenána •ß dáno počátky – spojení s komparativní lingvistikou městská dialektologie •problém s reprezentativností ve městě ještě složitější •obecně neexistuje „čistý“ mluvčí nějakého dialektu •ve městě větší sociální rozvrstvení •jak najít to, co je „typické“? •rozhodnutí à náhodné vzorky = každý by měl mít stejnou šanci dostat se do výběru •výhoda např. proti politologickým výzkumům •je možné, že lidé odmítající účast na politickém výzkumu budou nějakého obdobného politického směřování – pak ve výzkumu chybí •u lingvistických výzkumů se neočekává – není osobní, ideologické atd. • městská dialektologie •spíš než jednotlivá slova promluva jako celek •fonologie a gramatika •klasifikace informátorů •je třeba třídit •věk, pohlaví, plat, vzdělání, bydlení, … • •např. Wiliam Labov •Jan Chromý Vliv jazykových faktorů na užívání protetického v- v pražské mluvě • • dialektologie • •https://korpus.cz/mapka/ • vznik strukturalismu •přelom 19. a 20. stol. •Ferdinand de Saussure (20., 30. léta 20. stol.) •obdobné myšlenky také v USA Leonard Bloomfield •na něj navazovali mnozí američtí strukturalisté, hl. deskriptivisté •jazyk = systém: jeho jednotlivé části nelze zkoumat odděleně od funkcí, které tyto části plní •přísné rozlišení historického pohledu a popisu jazyka v určitém okamžiku vývoje •jazyk jako společenský jev ß primárně komunikační funkce •lingvistika jako samostatná disciplína • jazyk jako systém • Ferdinand de Saussure (1857–1913) •původně přírodní vědy, znalost sociologie, dialektologie, směrů lingvistiky •vybral ze znalostí, přehodnotil, rozpracoval, sjednotil a uceleně vyložil •zajímal se o vývoj samohlásek v indoevropštině – přistupoval k němu s ohledem na celý systém jazyka •odlišnost v myšlení – byl přijímán spíš chladně •po r. 1880 sám nepublikoval žádnou knihu, po 1893 nic •deprese • •1906–1911 •vedl 3 kurzy obecné lingvistiky à na základě 2 posluchači sepsali Kurz obecné lingvistiky (FdS by s vydáním sám možná ani nesouhlasil, ale už mrtvý) • • • Kurz obecné lingvistiky (1916) •spory o autentičnost myšlenek – nedochovaly se téměř žádné FdS poznámky ke kurzu, který vedl •učení viděné očima jeho studentů • • à slabá místa v knize (nejasnosti, něco si odporuje), zeslabení matematického vidění jazyka, zesílení protikladů Kurz obecné lingvistiky (1916) •synchronní VS diachronní přístup • •jazyk jako systém • •společenský charakter jazyka • •jazykový znak • synchronní VS diachronní přístup •diachronní přístup •zkoumání jevů v čase à jazykový vývoj •synchronní přístup •zkoumaní vztahů mezi jevy v určitém čase • •kritizováno •jedno se neobejde bez druhého • •je zapotřebí chápat jako jednotu dvou protikladů langue a parole •opět jednota dvou protikladů •langue (jazyk) •abstraktní systém pravidel, jimiž se řídí všichni mluvčí daného společenství – pravidla všeobecně uznávána à umožňuje dorozumívání ve společnosti à je to tedy společenský jev •parole (promluva) •individuální jev •konkrétní autentické sdělení vyslovené v daný okamžik jednotlivcem •lze formulovat pouze na základě znalosti a dodržování langue • •lingvistika by se prý měla zajímat výhradně o langue • • teorie jazykového znaku •jazykový znak = signe • = spojení dvou složek • a) signifiant = označující • b) signifié = označované • •obě složky vznikají dohromady a dohromady vytvářejí jazykový znak •opět jednota dvou protikladů teorie jazykového znaku •vlastnosti jazykového znaku • 1.arbitrárnost •neexistuje vnitřní vztah mezi slovem kůň a zvířetem, které označuje •různé jazyky označují různě 2.lineárnost •odehrává se v čase, řetězí se jeden za druhým (x vizuálním signálům) 3.diskontinuita •mimojazyková skutečnost v našem mozku registrována jako kontinuum – jazykový znak však ohraničuje její výsek, úsek •à při překladu nelze mechanicky signifiant jednoho jazyka přiřazovat k signifié jiného (ovce = fr. mouton, ale mouton může znamenat i jídlo, čes. skopové) jazyk jako systém •od abstraktního zkoumání jazykového systému ve smyslu parole – přechod k empirickému výzkumu •obrat od introspekce k empirickému ověřování •přiblížení metodologii přírodních věd •hypotézy, exaktnost, data, statistika •počítačová lingvistika, korpusová lingvistika, kvantitativní lingvistika •nové možnosti výzkumu, popisu i vysvětlení jazykových jevů • •synergetická lingvistika předpoklady SL synergetická lingvistika jazyk je… •systém • • schopný samoorganizace a seberegulace • •limitován hraničními podmínkami • •založen na kooperativních a soupeřících procesech • •vystaven fluktuacím synergetická lingvistika •úspěšná komunikace • = synergetický efekt • • korpusová lingvistika •https://www.youtube.com/watch?v=rhz-bi9tL8o&t=2234s