Průvodce studiem bohemistiky (pro studenty oborů Česká literatura a Český jazyk a literatura) Připravil kolektiv pracovníků oddělení literární vědy ÚBK FPF SU Obsah Obsah 1 Vítejte na univerzitě _______________________________________________________ 1 2 Bohemistika _____________________________________________________________ 9 3 Jazykovědná bohemistika _________________________________________________ 12 4 Literárněvědná bohemistika _______________________________________________ 15 5 Vědecký život___________________________________________________________ 19 6 Informační zdroje v bohemistice ____________________________________________ 30 7 Citace_________________________________________________________________ 37 8 Studentské práce________________________________________________________ 42 9 Nejdůležitější literatura a další zdroje ________________________________________ 45 10. Slovníček ____________________________________________________________ 52 Použité zdroje____________________________________________________________ 62 Autoři __________________________________________________________________ 63 01 1 Vítejte na univerzitě 1 Vítejte na univerzitě 1.1 Vítejte na Slezské univerzitě Milí studenti, vítejte na Slezske univerzite v Opave, ktera patrí mezi nejmensí a nejmladsí akademicke vzdelavací instituce v Česke republice. Vznikla v roce 1991 ze dvou fakult Masarykovy univerzity v Brne, Filozoficke v Opave a Obchodne podnikatelske v Karvine, na kterych se vyucovalo od 8. ríjna 1990. Masarykova univerzita byla tehdy pravním nositelem príprav vzniku Slezske univerzity. Solidní skoly se v Opave nachazely jiz ve stredoveku a v novoveku, napr. v 17. století byla rezidence Tovarysstva Jezísova pri kostele sv. Vojtecha na Dolním namestí zmenena na jezuitskou kolej s knezskym seminarem a gymnaziem, na níz jeden cas pusobil vyznamny barokní historik Bohuslav Balbín. Po zrusení koleje koncem 18. století budova slouzila zemskemu snemu, dnes je sídlem zemskeho archivu, kam velmi pravdepodobne jako studenti–badatele zavítate. První vyznamnejsí pokus o zalození univerzity v Opave probehl za Rakousko-uherske monarchie v 70. letech 19. století. Snaha presunout do Opavy nemeckou univerzitu z halicskeho Lvova vsak nakonec nedopadla. Myslenka zalozit univerzitu v Opave znovu ozila po druhe svetove valce. Tehdy se uvazovalo, ze prumyslova Ostrava se stane sídlem technickeho vysokeho skolství, zatímco Opave jakozto tradicnímu spravnímu a kulturnímu centru ceskeho Slezska pripadnou obory humanitní. Po komunistickem puci v roce 1948 se ovsem v Opave podarilo prosadit jen zalození Vyssí pedagogicke skoly, ktera byla pozdejsím mocenskym zasahem premístena do Ostravy, kde se z ní postupne vyvinula Pedagogicka fakulta. Dalsí snahy o zalození univerzity v Opave behem politickeho uvolnení koncem 60. let 20. století zmaril nastup tzv. normalizace v 70. letech. Ke vzniku verejne vysoke skoly v Opave nakonec doslo az po tzv. sametove revoluci v roce 1989. Slezska univerzita v Opave se stala spolu s Jihoceskou univerzitou v Českych Budejovicích, Zapadoceskou univerzitou v Plzni, Univerzitou Jana Evangelisty Purkyne v Ustí nad Labem a Ostravskou univerzitou jednou z peti nove zrízenych univerzit na uzemí Česke republiky. 1.2 Univerzita, vzdělání a vzdělanost Ne kazda vysoka skola je zaroven univerzita. V Česke republice uzívame oznacení univerzita pro vysokou skolu, ktera se krome vyukove cinnosti venuje take badatelske, vedecke nebo tvurcí (umelecke cinnosti), realizuje vsechny typy studijních programu (bakalarske, navazující magisterske, doktorske) a udeluje nejvyssí akademicke tituly – v habilitacním rízení (docent) a v rízení ke jmenovaní profesorem. Slezska univerzita tyto pozadavky plní. Dnešní doba staví před univerzity řadu těžkých výzev, mezi něž patří také nové promýšlení starých univerzitních idejí a ideálů. 02 1 Vítejte na univerzitě Ruzne druhy skol zname jiz ze staroveku (akademie, lycea, skoly retoriky), univerzity ve vlastním slova smyslu vznikají az ve stredoveku. Stredolatinsky vyraz universitas je dolozen z pocatku 13. století ve spojení universitas magistrorum et scholarium, tj. obec ucitelu a studentu, ktere ukazuje na samospravnost, samostatnost a nezavislost univerzity. (Latinske universitas pak znamena vseobecnost, souhrn, celek, obec.) Zvlaste v pozdním stredoveku sílily snahy, aby univerzita byla svobodnym spolecenstvím ucitelu a zaku, kde se moudrost, vedení a vzdelanost pestují a rozvíjejí pokud mozno stranou vnejsích tlaku k jejich sluzebnosti a príme instrumentalizaci, napr. ze strany církve, pozdeji statu nebo dnes potreb trhu. Jiz ve stredoveku stal v cele univerzity voleny rektor, jednotlive fakulty pak vedli dekani. V období humanismu v 16. století získava univerzita krome vyznamu „spolecenství studujících a badajících“ take vyznam „souhrn vedení“. Vyraznymi promenami prosly univerzity behem osvícenství a v 19. století, tehdy provedl zasadní reformu univerzit i skolství vyznamny nemecky filolog, filozof a prusky ministr skolství Wilhelm von Humboldt (1767–1935). Humboldt krome jineho opet ozivil a posílil ideu samostatne univerzity a definoval její dvojí roli: Bildung (vzdelaní, vychova, kultivace jedince jako soucasti narodního spolecenství) a Wissenschaft (svobodne badaní). V zavislosti na spolecenskych, politickych a ekonomickych podmínkach se univerzity promenovaly i behem 20. století, napr. v komunistickych zrízeních vcetne Československa prisly o svou samostatnost a byly podrízeny statní ideologii. Take dnesní doba staví pred univerzity radu tezkych vyzev, mezi nez patrí take nove promyslení starych univerzitních idejí a idealu: Jak (a proc vubec?) pestovat univerzitní spolecenství ucitelu a studentu v dobe informacních technologií a socialních sítí? Proc vlastne hajit svobodu myslení a badaní v situaci stale silnejsího tlaku na jednoznacnou prakticnost, upotrebitelnost a aplikovatelnost poznatku a informací? Predevsím humanitní vedy, jejichz soucastí je i bohemistika, by dnes nemely podobnym otazkam uhybat. „Kdyz se rekne veda, predstaví si jedni treba cyklotron, jiní laborator s mikroskopy. Nekoho napadne matematika a nekoho mobilní telefon. Proste uzasne veci, nad kterymi zustava rozum stat nebo ktere tu pred par lety jeste nebyly. Vedle nich vypadají humanitní a spolecenske vedy vylozene blede: co vubec mohou nabídnout? Do novin se dostanou tak nanejvys archeologove a egyptologove, kdyz neco hodne necekaneho objeví. Ale my ostatní? Vedy o cloveku a lidske spolecnosti se zabyvají vecmi, kterym uz vsichni nejak rozumíme, a jeste se o tom neustale prou. Jeden pravník odporuje druhemu, jeden psycholog ríka to a druhy ono, o filosofech radsi ani nemluvit. Nekdy pred sto padesati lety napsal nemecky fyzik Heinrich Helmholtz, ze v kazdem oboru je jen tolik prave vedy, kolik je v ní matematiky, a tak se dnes i sociologove snazí neco zmerit a spocítat. Nakonec se do toho zamíchali jeste politici a místo o vede zacali mluvit o vyzkumu a inovacích. Jenze co si ma chudak bohemista nechat patentovat? Nemel by toho radsi nechat a zacít delat neco uzitecnejsího?“ (Sokol 2016, 305) Exaktní disciplíny jsou opravnene povazovany za solidní prave pro svou presnost, meritelnost, objektivitu (nelze to v nich „okecat“ jako treba pri vykladu basne) a stale casteji pro svou uplatnitelnost v praxi. K tomu je ovsem treba doplnit, ze vsechny tyto vyhody prírodních ved jsou mozne jen díky zjednodusovaní skutecnosti: merit, overovat 03 1 Vítejte na univerzitě hypotezy experimentem, dochazet k jasnym vysledkum lze mnohem snadneji, pokud slozitou síť udalostí, ktere ríkame realita, redukujeme na jevy a data, jez lze kontrolovat a jednoznacne uchopit (treba behem pokusu v laboratori nebo pri resení rovnice). Svet, ve kterem zijeme a jak jej zakousíme, je vetsinou slozite propleteny, nema jasne obrysy, a bylo by neuvazene myslet si, ze jej bezezbytku vysvětlíme pomocí metod exaktních ved. Presto je nasim ukolem teto neredukovane slozitosti, jíz je svet a nase zkusenost v nem a s ním, porozumět. Musíme se dokonce v takto mnohoznacnem svete rozhodovat. Aristoteles (4. stol. pr. n. l.) prohlasil, ze kazdy jev si vyzaduje jinou míru presnosti, a moudry clovek se podle nej pozna tak, ze dokaze tuto míru odhadnout. To znamena, ze presnost exaktních ved (vysledek experimentu, resení rovnice, matematicky model) není jedina mozna. Dokonce je to tak, ze tato presnost predpoklada rovinu, kterou jiz citovany Jan Sokol oznacuje jako nespecializovanou vzdělanost a ktera je nezbytnym predpokladem pro udrzení a rozvoj vsech tvorivych lidskych cinností, vcetne technickych. (Sokol 2016, 315) Tuto nespecializovanou vzdelanost se snazí reflektovat a rozvíjet humanitní disciplíny, a to i presto, ze kazda z nich ma svuj vlastní predmet a metody; humanitní vedy usilují i pri svych cetnych specializacích v ramci jednotlivych oboru neztracet ze zretele tuto povsechnou rovinu a vychodisko lidske kultury a spolecnosti. O specificích bohemistiky budeme hovorit dale. Nyní jen strucne predesleme, ze ukolem bohemistiky je z ruznych stran popisovat cesky jazyk v jeho historickem vyvoji i soucasnem stavu, chapat jej jako system o ruznych planech (zvukovy, tvaroslovny atd.), jako soucast komunikace i jako objekt kultivace. Pokud jde o literarní cast (jíz nelze chapat jako striktne oddelenou od jazyka), rozvíjí bohemistika pomocí ruznych metod, teorií a interpretacních postupu kriticky rozhovor s celou tradicí ceske literatury. Temito svymi jedinecnymi ukoly vsak bohemistika (a nyní se dostavame k one nespecializovane vzdelanosti) soucasne ucí napr. komunikovat hojne a soucasne presne (dle potreby a kontextu), videt vyznamove bohatství slov, uvedomovat si etickou dimenzi reci (slova mohou zranovat, recí se deje odpustení a smírení). Bohata komunikace v rodnem jazyce (a dnes samozrejme take v cizích jazycích, ať uz príma, nebo zprostredkovana kvalitními preklady) je zasadní pro soudrznost spolecnosti (T. G. Masaryk prohlasil, ze demokracie je diskuse). Vedomou pecí o tuto „pred–specializovanou“ a nosnou vrstvu lidske kultury, v níz hraje jazyk a komunikace zcela zasadní roli, humanitní disciplíny vychazejí (ovsemze rovnez kriticky) z pojetí cloveka jako nehotove bytosti, ktera je otevrena kultivaci a ma vuli prohlubovat svou schopnost zít s druhymi (lidmi, kulturami, nabozenstvími) a rozumet jim (napr. skrze rozumení textum, ktere zanechavají). Na obhajobu humanitních ved budiz jeste receno, ze zatímco nejnovejsí poznatky exaktních ved – predevsím ty, ktere lze nejsnadneji a nejrychleji aplikovat do praxe – velmi casto rychle zastaravají a byvají nahrazeny novymi informacemi a technologiemi (jeste dokonalejsí procesor nebo nerozbitny dotykovy displej, jeste funkcnejsí 04 1 Vítejte na univerzitě nanovlakno sportovního oblecení), humanitní vedy skytají prece jen jistou setrvalost, nikoli ovsem nehybnost. Tisíc let stary text nebo tvorba autora minuleho století mohou pronikave osvetlit nasi soucasnou lidskou a spolecenskou situaci, kdyz se jim snazíme porozumet v jejich historickem kontextu a soucasne na ne produktivne reagovat. Vedome pestovana kriticnost humanitních ved, ma-li byt dusledna, ovsem prinasí zkoumavy, tj. nesamozrejmy vztah take k vlastním vychodiskum, napr. k prílis optimistickemu pohledu na vzdelanost. Sociolozka Jirina Siklova k tomu uvadí: „Současně ale nejméně již padesát let víme, že vzdělání petrifikuje dosažený stav znalostí. Může být i retardérem iniciativy a originality myšlení. Vzdělávací soustava se tím, že určité znalosti považuje za základní a nutné, stává i brzdou originality a nositelem určité ideologie, a to dokonce i v případě, že verbálně svou ideologii odmítá. Tato skutečnost se již před čtyřiceti lety projevila na Západě v požadavcích antiautoritativní výchovy, v kritice školského systému ze strany představitelů západoevropské studentské opozice, ale i stoupenců frankfurtské školy. Někteří z nich, např. Theodor W. Adorno, dokonce považují tuto oficiálně stanovenou hierarchizaci vzdělávání a kulturních hodnost za základ poslušnosti, která ve svých důsledcích může vést až k nacismu či jinému totalitárnímu myšlení.“ (Halík 2008, 47) 1.3 Naše univerzita Slezska univerzita v Opave (SU) je verejna skola univerzitního typu, ktera poskytuje terciarní vzdelaní a udeluje akademicke tituly. Jako vzdelavací a vyzkumna instituce je zrízena zakonem, podle nehoz stojí vcele univerzity rektor, ktery je jmenovan prezidentem republiky na navrh akademickeho senatu univerzity. Nejuzsí vedení univerzity tvorí spolu s rektorem zpravidla prorektoři (v prípade SU jsou tri – pro vedu a zahranicní styky, studijní a socialní zalezitosti a pro rozvoj), predseda akademickeho senatu a kvestor, jenz jako akademicky spravní uredník dba na zakonne hospodarení a vnitrní spravu univerzity. Poradními organy rektora a vedení jsou vedecka a spravní rada. Jednotlive rady i samospravne organy (akademicky senat) ustavuje zakon. Vědecká rada (VR) je zrizovana v ramci vysoke skoly i jednotlivych fakult. Projednava dlouhodoby zamer vysoke skoly, resp. jednotlivych fakult, schvaluje studijní programy (jeste dríve, nez jsou posouzeny akreditacním uradem ministerstva skolství), zabyva se habilitacním rízením a jmenovacím profesorskym rízením. Správní rada (SR) je dozorcí organ univerzity, ktery se venuje vetsinou hospodarení univerzity, napr. vydava souhlas k nabytí nebo prevodu majetku vyssí hodnoty, vyjadruje se k dlouhodobemu zameru skoly, rozpoctu, vyrocním zpravam a dalsím zalezitostem. Akademický senát (AS) je samospravny zastupitelsky organ dane vysoke skoly, resp. jednotlivych fakult, tvoreny a voleny príslusníky akademicke obce dane vysoke skoly, popr. fakult. V cele AS stojí predseda. Minimalne tretinu clenu AS tvorí studenti (studentska komora). AS se usnasí na navrhu jmenovaní rektora nebo dekana, muze rovnez rozhodnout o jejich odvolaní z funkce. Senat schvaluje a rozdeluje rozpocet financních prostredku instituce a kontroluje jejich vyuzívaní, schvaluje vnitrní predpisy, 05 1 Vítejte na univerzitě vyrocní zpravu, dlouhodoby zamer, schvaluje navrh rektora, resp. dekana na jmenovaní nebo odvolaní clenu disciplinarní komise a vedecke rady, vyjadruje se k zameru rektora jmenovat prorektory, popr. k zameru dekana jmenovat prodekany. Fakultní senaty krome jineho schvalují podmínky prijímacího rízení pro jednotlive studijní obory a vyjadrují se k navrhum studijních oboru. Vysoke skoly univerzitního typu mají sve soucasti, vetsinou jde o fakulty. Fakulta je oborove vymezena cast univerzity – lekarska fakulta, pravnicka fakulta, filozoficka fakulta apod. Podle legislativy Česke republiky je fakulta samostatna pravnicka osoba, ovsem k rade pravomocí ji zmocnuje materska vysoka skola. V cele fakulty stojí děkan a proděkani. Fakulta ma vlastní statut, predpisy i organy: akademicky senat, vedeckou radu, disciplinarní komisi. Disponuje vlastním rozpoctem (projednany a schvaleny AS fakulty), o jehoz radne vyuzívaní se stara tajemník fakulty, ktery je podrízen dekanovi a ma na starosti take její technicky chod. Fakulty se pak zpravidla clení na jednotlive oborove vymezene katedry (nebo ustavy). Mezi soucasti Slezske univerzity patrí Filozoficko-prírodovedecka fakulta, Fakulta verejnych politik, Obchodne podnikatelska fakulta a Matematicky ustav. Filozoficko-přírodovědecká fakulta (FPF) se delí na ustavy, ktere realizují vyuku akademicky orientovanych, umeleckych i profesne zamerenych studijních oboru. V soucasne dobe ma nase fakulta osm ustavu. Čtete-li tento text, studujete nejspís na Ústavu bohemistiky a knihovnictví, ale jste-li studenty dvouoboroveho studia, odbyva se cast vaseho studia take treba na Ustavu cizích jazyku nebo Ustavu historickych ved. Ustav bohemistiky a knihovnictví je rozdelen na nekolik castí. Bohemistickou cast tvorí oddělení literární vědy a oddělení lingvistiky. Oddělení knihovnictví se venuje príprave akademicky vzdelanych knihovníku. Jiz nekolik let k Ustavu bohemistiky a knihovnictví patrí take umelecke obory, jez mají sve místo na oddělení kulturní dramaturgie a oddělení audiovizuální tvorby. Jednotliva oddelení v ramci ustavu spolupracují, podílejí na vyuce nekterych predmetu jinych oddelení, rozvíjejí vedeckou a tvurcí cinnost, organizují odborne konference, vystavy apod. Na ustavu se take nachazí kabinet literárněvědné komparatistiky. 1.4 Studijní obory Studium na univerzite je organizovano v jednotlivych studijních programech, jez se dale clení na studijní obory. Studijní programy, resp. obory se delí podle formy studia na: – prezencní (denní), – distancní (dríve dalkove), – kombinovane (spojení prezencní a dalkove formy). Podle urovne vzdelaní se rozlisují programy a obory: 06 1 Vítejte na univerzitě – bakalarske (udelovany titul Bc. nebo BcA.), – navazující magisterske (vyjimecne jsou akreditovany nenavazující, ucelene magisterske programy napr. v medicíne; udelovane tituly Mgr., MgA., Ing.), – doktorske (udelovany titul Ph.D., uvadeny za jmenem). Čharakter studia nema tzv. rigorozní rízení, tj. proces, jenz je uzavren udelením tzv. maleho doktoratu (PhDr., RNDr. ad.). Toto rízení mohou podstoupit absolventi magisterskeho studia. Vysoka skola muze na studijní obor prijímat studenty, realizovat vyuku a udelovat diplomy jen tehdy, je-li k tomu dany obor opravnen akreditacním uradem ministerstva skolství, ktery posuzuje jeho kvalitu, pokud jde o slození a napln predmetu, pedagogicke obsazení, prípadne vedeckou cinnost s oborem související. Na ustavu bohemistiky a knihovnictví se vyucují studijní obory nalezející do studijních programu Dramaticka umení (bc. obor Kulturní dramaturgie se zamerením na divadlo, bc. a nav. mgr. obor Audiovizualní tvorba), Informacní studia a knihovnictví (bc. Knihovnictví a Knihovnictví dvouoborove a nav. mgr. Knihovnictví se zamerením na knihovny komunitního typu) a bohemisticke obory v programech Filologie, Humanitní studia a Ucitelství. Nase bohemisticke obory: Česká literatura (studijní program Filologie, forma prezencní i kombinovana) Jedna se o jednooborove bakalarske studium. Posluchaci získavají behem tríleteho studia znalosti o soucasne cestine, studují dejiny ceske, slovenske a svetove literatury, seznamují se s literarní teorií, dejinami literarní vedy, s literaturou pro deti a mladez. Soucastí studijního planu jsou i prednasky o vztahu mezi literaturou a filmem, literaturou a vytvarnym umením, literaturou a hudbou. Studenti jsou uvadeni do zakladu zurnalistiky, publicistiky a editorske praxe, absolvují prakticka cvicení z literarní kritiky. Lze získat i znalosti z prípravy literarních poradu pro rozhlas, prípadne v ramci vyberovych seminaru zkusenost z príme literarní tvorby. Absolventi se mohou uplatnit v redakcích a vydavatelstvích, rozhlasovych a televizních studiích nebo v literarních muzeích, po dalsí odborne pruprave i jako pracovníci v oboru literarní vedy. Obor dava predpoklady k uspesnemu studiu v navazujícím magisterskem oboru Bohemistika. Český jazyk a literatura (studijní program Filologie a Humanitní studia, prezencní forma) Tento obor poskytující ucelene bohemisticke vzdelaní lze studovat jen v kombinaci s jinym jazykem (anglictina, nemcina, italstina) nebo s historií. Studenti mají moznost pokracovat v nekterem z navazujících magisterskych programu – ucitelskem nebo odbornem bohemistickem. Bohemistika (studijní program Filologie, prezencní forma) 07 1 Vítejte na univerzitě Obor Bohemistika je koncipovan jako magisterske pokracovaní bakalarskych filologickych programu zamerení bohemistickeho nebo príbuzneho. Studium rozsiruje a prohlubuje vzdelaní získane v bakalarskem stupni o relevantní poznatky synchronní i diachronní lingvistiky, literarní historie a literarní teorie. Duraz je kladen na samostatnou praci studenta (spející pak predevsím k diplomove praci). Skladba predmetu pritom umoznuje kriticke osvojení tradicních i moderních metodologickych postupu v lingvistice i literarní vede. Jednotlive disciplíny zachycují poznaní jazyka ve vsech jeho vyvojovych fazích a zamerují se na teoreticke i prakticke rozvíjení komunikacních a stylistickych kompetencí v mluvene i psane forme. V praci s texty je duraz polozen na interpretacní vztah k literarní tradici i soucasne literature a na komplexní analyzu komunikatu ruznych funkcních stylu. Absolvent je pripraven pokracovat v doktorskem studiu bohemistickeho (popr.. obecne lingvistickeho, literarne komparatistickeho apod.) zamerení, muze se uplatnit vsude tam, kde je vyzadovana predevsím odborne prakticka znalost jazyka a literatury, napr.. jako pracovník spravních institucí pro komunikaci a styk s verejností, v kulturních zarízeních, redakcích, nakladatelstvích, mediích ci reklame, jakoz i v odborne sfere (literarní archivy, muzea, knihovny, akademicke instituce ad.). Učitelství českého jazyka a literatury pro střední školy (studijní program Ucitelství pro strední skoly, prezencní forma) Tento obor, ktery pripravuje predevsím ucitele pro strední skoly, lze studovat v kombinaci s ucitelsky koncipovanou historií, anglictinou a nemcinou. Studijní plan bohemisticky se sklada z casti lingvisticke, literarní a oborove didakticke. 1.5 Komunikace v akademickém prostředí Akademicke svobody vedeckeho badaní, umelecke tvorby, vyuky, otevrenost ruznym vedeckym a interpretacním prístupum, svobodne kladení otazek a hledaní odpovedí jsou mozne jen v prostredí, kde lide (clenove akademicke obce, do níz patrí i studenti) spolu zachazejí a komunikují kultivovane, v ucte a s respektem k druhemu a jeho nazorum. Nepredstavujme si ovsem nejakou idylku nebo selanku. Filosof Ladislav Hejdanek tvrdil, ze cím více se lide hadají a prou, tím více pravdy se v jejich rozepri ukazuje. Mel ovsem na mysli diskusi, disputaci nebo spor, ktery je vecny, pouceny, mající ohled k odlisnym pohledum a soucasne zaujaty spolecnou snahou rozumet a hledat pravdu. Akademicke prostredí je idealním prostorem pro tento typ „kultivovaneho sporu“. Pokud jde o akademickou etiketu, stredoskolsky zvyk oslovovat vsechny pedagogy „pane profesore / paní profesorko“, „pane uciteli / paní ucitelko“ na vysoke skole neplatí. Oslovení „pane profesore / paní profesorko“ zustava vyhrazeno jen akademickym pracovníkum, kterí opravdu získali nejvyssí vedecko-pedagogickou, resp. umeleckopedagogickou hodnost profesor. Pedagogy tedy nejlepe oslovujeme podle jejich (nejvyssího dosazeneho) titulu: pane magistre / paní magistro, pane doktore / paní doktorko, pane docente / paní docentko. Vedoucí pracovníky a cinovníky titulujeme buď podle jejich funkce (pane rektore, prorektore, dekane, prodekane, kvestore, tajemníku), nebo nejvyssí získane akademicke hodnosti (titulu). V e-mailove komunikaci je vhodne 08 1 Vítejte na univerzitě uzívat oslovení „Vazeny pane doktore / docente, Vazena paní magistro / prodekanko / profesorko“ apod. Pedagogove se mezi sebou v oficialní komunikaci casto oslovují „pane kolego / paní kolegyne“, prípadne „kolego / kolegyne“, v e-mailech pak „Vazeny (pane) kolego / Vazena (paní) kolegyne“. Take na vas, studenty, se pedagogove mohou obracet jako na kolegyne a kolegy (ovsem studentum, zvlaste pregradualním, oslovovat pedagoga „pane kolego“ spíse nedoporucujeme) nebo formou „pane Novaku, slecno / paní Novakova“, prípadne mohou uzít vase rodne jmeno pri zachovaní vykaní. 09 2 Bohemistika 2 Bohemistika 2.1 Pojem filologie – jazyk a literatura Filologie je slovo reckeho puvodu a jeho vyznam je pratelství nebo laska ke slovu. V klasickem Recku byl puvodne jako filolog oznacovan kazdy, kdo ma zalíbení v ucenem rozhovoru (Platon oznacuje Sokrata za filologa), pozdeji se vyznam slova rozsíril predevsím na ucene (kriticke, tj. rozlisující a posuzující) zkoumaní recke minulosti, pokud byla zachovana v literarních pamatkach. Jiz ve staroveku tak byt filologem znamenalo sbírat, uchovávat, rekonstruovat a vykládat kulturní dedictví zachovane v jazykovych, zejmena literarních pamatkach. Po období definovaní a formovaní moderních narodních statu behem 19. století rozumíme filologii jako vede, „jejíz ucelem jest poznaní ducha nektereho naroda hlavne na zaklade jazyka a plodu literarních, ale i umeleckych“, jak uvadí devaty díl Ottova slovníku naucneho z roku 1893. Dnes jiz nehovoríme tak neproblematicky a samozrejme o duchu naroda a vezmeme zavdek strízlivejsímu vymezení, ze filologicke obory se zabyvají hlavne jazykem, literaturou, eventualne kulturou, historií a zemepisem (realiemi) konkretního naroda ci skupiny narodu. Rozsah zajmu filologie je tedy mnohem sirsí, nez jaky ma lingvistika. Bohemistika, tj. vedecke zkoumaní a zpracovaní cestiny a ceske literatury, je soucastí slovanske filologie, kam patrí take slovakistika (zkouma slovensky jazyk a literaturu), polonistika (vedecky zajem o polstinu a polskou literaturu) ad. Vyznamnou oblast moderního zkoumaní jazyka a literatury konkretních narodu a jejich skupin tvorí filologie romanska, germanska, baltistika (baltske jazyka a literatura), orientalistika (nauka o orientalních jazycích a literaturach), sinologie (zkouma cínsky jazyk a literaturu) atd. Predmetem zajmu klasické filologie jsou stare (mrtve) jazyky, latina, starorectina a sanskrt a jejich literatura. Vyznam pro nasi kulturu a civilizaci ma filologicke studium klasicke (biblicke) hebrejstiny (a ostatních starych jazyku Predního vychodu), ktera je z velke casti jazykem Stareho zakona; studium klasicke hebrejstiny a posvatnych textu zidovství a kresťanství není omezeno jen na teologicke fakulty a katedry judaistiky. Jak jiz bylo uvedeno, zustava narodnostní vymezení jednotlivych filologií zachovano, nicmene soucasne pri zkoumaní jazyka a literatury odpovídajícího naroda nutne vyvstavají otazky, ktere nacionalní vymezení prekracují (napr. kolonialismus, vztah k jinym narodum a kulturam, problem moci, obecnejsí otazky literarní teorie). Nekdy se uvadí, ze filologicka tradice dnes pokracuje predevsím v jazykovede. Tento nazor není zcela presny, neboť zajem i metody soucasne lingvistiky, jak sami poznate, jsou mnohem sirsí a rozmanitejsí. Zaroven je treba pripomenout vyznam tradicní filologie pro literarní vedu. Trebaze v literarní vede dnes prední místo zastava interpretace (casto provokativní, prekvapiva, jdoucí textu jakoby proti srsti), zustavají tradicní filologicke dovednosti velmi dulezite. Filologicky popis vecnych a jazykovych Filologický popis věcných a jazykových zvláštností textu, způsobu a podob jeho zachování, zřetel k historickému a biografickému kontextu tvoří předpoklad adekvátní interpretace. 10 2 Bohemistika zvlastností textu, zpusobu a podob jeho zachovaní, zretel k historickemu a biografickemu kontextu tvorí predpoklad adekvatní interpretace a pripomína, ze je vetsinou zavadející vykladat text bezprostredne nebo pouhym vciťovaním se do nej. 2.2 Jazyk a literatura, jazykověda a literární věda Jazyk je hlavní prostredek mezilidske komunikace. Je tvoren systemem znaku, coz znamena, ze v ramci norem (pravidel) platnych v urcitem spolecenství vyjadrujeme (tedy take oznacujeme) jednotlivymi slovy, vetami a promluvami sve myslenky, nazory, postoje, pocity nebo osoby, veci, stavy, jakoz i velmi komplexní jevy. Jazykověda (lingvistika) se zabyva vedeckym popisem a studiem prirozeneho jazyka v cele jeho síri. Zkouma soucasny stav jazyka, jeho vrstvy ci plany, utvary narodního jazyka, venuje se jazykovym normam, vyvoji jazyka a narecím. Otazkami vhodneho vyberu jazykovych prostredku a jejich textoveho zpracovaní vzhledem k funkci, jakou ma dana promluva (text) plnit, se zabyva stylistika, ktera zaroven definuje ruzne jazykove styly. Lingvistika spolupracuje s ostatními vedními obory, napr. matematikou, sociologií, psychologií, v poslední dobe tez s rozvíjejícími se neurovedami. Vyznam a rozsah pojmu literatura je historicky promenlivy. Latinske slovo litteratura znamena „to, co je zaznamenano písmem“ (lat. littera znací „písmeno“), cemuz odpovída cesky vyraz písemnictví. Jeste behem 17. i 18. století lze napr. v anglictine ci francouzstine zaznamenat doklady uzití slov literature, resp. litterature ve vyznamech mluvnice, dejiny, ucenost ci vzdelanost (casto jeste nerozdelene na duchovní a prírodní vedy). Nemecka jazykova oblast definuje literaturu takto siroce take behem 19. století a v ceskych slovnících a literarních dejinach pocatku 20. století nalezneme, ze do literatury patrí take vsechny vedy o cloveku (duchovní, humanitní disciplíny) i novinarství. – V literarní vede, ktera se formuje od konce 19. století, nakonec prevladne uzsí vymezení literatury jakozto beletrie, krasneho písemnictví ci sdelení s estetickou funkcí. (V literarneteoretickych predmetech budeme uvazovat o tom, ze sdelení, v nemz dominuje esteticka funkce, je vyvazano z potreby neco prímo a konkretne sdelovat, aniz tím ztrací smysl; ten se stava nesamozrejmym a vyzaduje interpretaci.) Ostatní druhy textu (vedecke, naucne, dokumentarní aj.) nejsou ze zorneho pole literarní vedy vylouceny, neboť mohou byt dulezite pro pochopení textu umeleckych. Jazykovedu soustredenou na cestinu a literarní vedu zamerenou na ceskou literaturu oznacujeme souhrnne jako bohemistiku. Její soucastí je take didaktika ceskeho jazyka a literatury a jazykova kultura a vychova. Jak jiz bylo receno, bohemistika patrí mezi slavisticke filologicke disciplíny, obecneji mezi humanitní vedy. 2.3 Proč studovat bohemistiku? K cemu je dobre studovat takovyto obor? Jeho disciplíny se vzajemne doplnují a dotvarejí celistvy obraz vyvoje spolecnosti a ucí nas dívat se na celou radu kazdodenních problemu s vetsím durazem a citlivostí. Ale jde i o velmi prakticke dovednosti. I kdyz treba rada z vas nenajde okamzite uplatnení jako editor nebo odborny badatel, presto 11 2 Bohemistika vam získane dovednosti mohou pomoci. Je napr. cela síť PR spolecností a reklamních agentur, kde se nevyzaduje jen dobry vzhled a schopnost prace v tymu, ale tez schopnost kriticky myslet a psat, tvorive pouzívat jazyk a resit konkretní zakazky, a prave zkusenost s jazykovym rozborem a cetbou, interpretací a hodnocením literarních del vam umozní tyto casto docela komplikovane problemy vyresit. I v novinach, a to na vsech urovních, se predpoklada urcity styl, osobity a pritom adekvatní jazykovy projev. Pak jde take o konkretní pracovní uplatnení v príbuznych oborech: korektorske prace, nebo dokonce prace redaktorska, vyzadují prave tento typ dovednosti: nejen chybu poznat a opravit (spíse cinnost korektorska), ale tez pojmenovat, proc ten ktery jazykovy prostredek spíse snizuje vysledny efekt v konkretní povídce, basni, dramatu, ale tez novinovem clanku, glose, fejetonu, sloupku (spíse cinnost redaktorska) - a prave takove znalosti se vyzadují v medialním prostredí, od novin a internetovych magazínu pocínaje a televizí ci audiovizualním svetem moderních technologií konce. V neposlední rade jde take o to, ze kontakt – a predevsím pouceny kontakt – s literaturou a materskym jazykem je vzdy predevsím velkym vnitrním dusevním obohacením. 12 3 Jazykovědná bohemistika 3 Jazykovědná bohemistika Jazykoveda (lingvistika; lat. lingua = jazyk) je vedecka disciplína, ktera zkouma komplexní jazykovou realitu. Muzeme v zasade rozlisit obecnou jazykovedu, ktera se zabyva obecnymi, univerzalními otazkami prirozeneho jazyka, a jednotlive useky jazykovedy specializovane na vyzkum konkretních jazyku a jazykovych skupin. Ty se pak oznacují podle toho, kterou skupinou jazyku ci konkretním jazykem se zabyvají: napr. jazykovedna baltistika se zabyva jazyky baltskymi (lotystina, litevstina), jazykovedna slavistika jazyky slovanskymi – její soucastí je tedy i jazykovedna bohemistika jako usek jazykovedy zabyvající se cestinou. Lingvistika zkouma – v obecne prijímanem strukturalistickem rozlisení – jednak jazyk jako system (fr. langue), jednak rec jako jeho realizace (fr. parole), tedy tak zvanou komplexní jazykovou realitu (fr. langage). Jadrem jazykovedy jsou dílcí disciplíny, ktere se zabyvají jazykovym systemem. V jazyce muzeme rozlisit jednotlive hierarchicky usporadane jazykove roviny (plany). Kazdemu planu se pak venuje specialní jazykovedna disciplína: plán fonologický (plán zvuků majících jazykovou platnost) [jednotkou je foném]  fonologie  plán morfologický (plán tvaroslovný) [jednotkou je morfém, tvořený 1 či více fonémů]  morfologie  plán lexikální (plán slovníku) [jednotka je lexém, tvořený 1 či více morfémy]  lexikologie  plán syntaktický (plán větný) [jednotkou je věta, tvořená 1 či více lexémy]  syntax  plán textový [jednotkou je textém, tvořený 1 či více větami)  textová lingvistika Tyto zakladní disciplíny se na Slezske univerzite v bohemistickych studijních oborech studují v (doporucenem) sledu, ktery odpovída teto uvedene hierarchii jazykovych rovin. Tento sled predmetu tvorí kostru Vaseho studia jazykovedne bohemistiky. Predmet Fonetika a fonologie (1. rocník, ZS) ma naplní uvedení do problematiky fonologickeho systemu cestiny. Krome toho – jak napovída nazev – jsou zde studenti seznameni i s problematikou jazykovedne disciplíny príbuzne fonologii – fonetiky (zkouma konkretní zvuky lidske reci a jejich typy, bez ohledu na jejich jazykovou platnost). Príbuzne problematice se venuje i dalsí predmet vyucovany v 1. roc. v ZS: Spisovná výslovnost a pravopis, kde se studenti mj. seznamí s problematikou ortoepie: nauky o tom, jak spravne vyslovovat. V kombinovanem studiu oboru Česka literatura je Lingvistika zkoumá jednak jazyk jako systém (fr. langue), jednak řeč jako jeho realizace (fr. parole), tedy tak zvanou komplexní jazykovou realitu (fr. langage). 13 3 Jazykovědná bohemistika problematika shrnuta do jednoho predmetu: Pravopisné repetitorium a zvuková stránka češtiny. Morfologie a potazmo morfologicky plan je obsahem disciplíny nazvane proste Morfologie, ktera se studuje ve dvou semestrech (1. roc. LS, 2. roc. ZS). První semestr je venovan funkcní morfologii, druhy problematice flexe (ohybaní slov). Lexikologie ma sve místo ve studijním planu v 2. rocníku v LS a navazuje tak bezprostredne na studium morfologie. Syntax se studuje na opavske bohemistice ve dvou semestrech (v 2. rocníku) v predmetech Syntax 1 a Syntax 2. Vyuka syntaxe je bezprostredne navazana na funkcní morfologii, protoze morfologie a syntax spolu uzce souvisí a tvorí tzv. gramatiku (mluvnici) – tedy disciplínu zabyvající pravidly vytvarení slov a vet; jednotky morfologickeho a syntaktickeho planu mají na rozdíl od ostatních planu funkci usouvztaznovací, jejich ukolem je usporadavat jednotky ostatních planu. Studium textové lingvistiky je umísteno az do navazujícího magisterskeho studia (ZS 2. rocníku). Je to dano relativním „mladím“ disciplíny jako takove a jejím vztahem k disciplíne tradicnejsí: stylistice. Hranice mezi textovou lingvistikou a stylistikou není dosud zcela ustalena a obe disciplíny se leckdy k sobe blízí: u obou je totiz hlavním predmetem text. Stylistika jakozto nauka o stylu (o vyberu jazykovych prostredku) tak zavrsuje jazykovedne studium v bakalarskem studiu, najdeme ji ve studijním planu v ZS 3. rocníku. K jazyku jako predmetu vedeckeho zkoumaní je mozno pristupovat v zasade dvojím zpusobem: zkoumat jeho stavbu vzhledem k fungovaní v lidske spolecnosti, anebo sledovat jeho historicky vyvoj. Proto Ferdinand de Sausurre hovorí o dvou jazykovedach: lingvistice synchronní a lingvistice diachronní. Zatímco synchronní lingvistika zkouma jazyk jako (relativne) staly a aktualne fungující fenomen, diachronní lingvistika se zabyva promenami, kterymi jazyk prochazí v dejinach. Vsechny zakladní lingvisticke disciplíny, ktere byly zmíneny vyse, mají svou variantu synchronní a diachronní. Vyuka ve vyjmenovanych predmetech se samozrejme soustredí na soucasny jazyk, a ma proto charakter synchronní. Diachronní dimenzi jazykovedy predstavují predmety s nazvem Historická mluvnice, ktere se venují postupne diachronnímu hlaskosloví, tvarosloví, lexikologii i syntaxi (od praceskeho období do tzv. doby strední, tj. do raneho novoveku). Historicka mluvnice se vyucuje v dvouoborovem studiu (Česky jazyk a literatura) v bakalarskem stupni (2. a 3. rocník), v jednooborovem studiu jsou predmety zarazeny az v navazujícím magisterskem stupni. Krome zakladních disciplín zahrnuje jazykoveda i radu dalsích, dílcích ci pomezních disciplín. Krome jiz zmínenych jsou to zejmena tyto: lexikografie (nauka o sestavovaní jazykovych slovníku jednojazycnych i prekladovych; ma blízko k lexikologii), dialektologie (disciplína zkoumající narecí jazyka, ma blízko k diachronním disciplínam). Korpusová lingvistka je relativne novy obor, ktery se zabyva sestavovaním a vyuzívaním jazykovych korpusu (rozsahlych pocítacovych souboru 14 3 Jazykovědná bohemistika textu, ktere jsou jazykovedne anotovany). Analyzy korpusu dnes vyuzíva vetsina zakladních disciplín jazykovedy. Pomezní disciplíny mohou predstavovat napr. matematická lingvistika (zabyva se hl. pocítacovym zpracovaním prirozeneho jazyka, jeho statistikou, jeho formalne logickym popisem), psycholongvistika (zabyva se jazykem jako psychickym faktem, ulozenym ve vedomí kazdeho cloveka), sociolingvistika (studuje jazyk jako spolecensky fakt, jako „instituci“). Mezi jazykovedne disciplíny byva tradicne zarazovana take ortografie, nauka o spravnem zapisu jazyka do graficke podoby (pravopis). Pravopis je urcita spolecenska uzance, dobove podmínena, ktera nema charakter jazykoveho jevu, je vlastne jazyku „vnejsí“. Poucení o pravidlech pravopisu je soucastí vyuky predevsím v predmetech Spisovná výslovnost a pravopis (v prezencním studiu) a Pravopisné repetitorium a zvuková stránka češtiny (v kombinovanem studiu). Pravopisne vyklady ale prostupují i vyukou morfologie, lexikologie a syntaxe (interpunkcní pravidla). 15 4 Literárněvědná bohemistika 4 Literárněvědná bohemistika 4.1 Literární věda Literarní veda je vedecka disciplína, jejímz predmetem zkoumaní je krasna literatura. Tu lze definovat nekolika zpusoby, jeden z nich, o ktery se zasazovali zejmena rustí formaliste a nasledne i strukturaliste, je ten, ze literatura vyuzíva sveho jazyka nejakym zvlastním zpusobem, její jazyk – na rozdíl napr. od jazyka vedeckych del nebo pravnickych textu – takzvane upozornuje sam na sebe. Jiny nazor tvrdí, ze literaturu zpravidla chapeme jako imaginativní ci fikcní slovesnou tvorbu, tedy ze od ní nepozadujeme historicka fakta. Jeste jiny pohled poukazuje na literaturu coby produkt urcite konvence ci pozornosti, napr. jiste knihy hledame v konkretních obchodech, esteticky „pozitek z cetby“ zpravidla neocekavame napr. u receptu nebo pravnickych norem apod. Soucasne lze ríci, ze literarní dílo predstavuje jisty system, kdy prvky ve vsech ruznych urovních a planech jsou navzajem provazany a ve vzajemnych vztazích, napr. titul basne ve vztahu ke klícovym tematum a motivum obsazenym v textu. Pokud jde o samotnou literarní vedu, ta je souborem nekolika specialních disciplín, literarní teorie, literarní historie a literarní kritiky. Literární teorie – zkouma hlavne texty z oblasti krasne literatury, v literarních dílech hleda obecne zakonitosti, ktere se uplatnují pri jejich vzniku (geneze) nebo v momente, kdy se stavají soucastí literarní komunikace (ctenarske zkusenosti - recepce). Literarní teorie se zabyva tím, co je vsem literarním dílum spolecne, jejich estetickou funkcí, znakovou funkcí apod. Jednou z castí literarní teorie je take tzv. poetika literatury, nauka o stavbe a tvaru literarního díla. Literarní teorie dale zahrnuje nektere specialní vedy, predevsím genologii (teorie zanru), versologii (teorie verse) nebo naratologii (teorie vypravení). Literární historie – clení literarní vyvoj na prehledne casove useky a chape literarní dílo jako soucast urciteho procesu nebo vysledek urciteho diskursu (reci), ktera se odehrava v case. Disciplína studuje jak jevy individualní (konkretní díla, autori), tak obecne (literarní smery, umelecke styly, esteticke proudy). Vychozím bodem je dany literarní text konkretního autora (i v prípade díla anonymního), ktery byva zarazovan do literarnehistorickeho kontextu jeho osobní tvorby a nasledne take do kontextu vyssích, do kontextu literatury narodní, popr. kontextu literatury svetove. Literarní historie rovnez zkouma zpusoby doboveho prijetí díla, dobova umelecka merítka apod. Literarní historie predpoklada, ze struktura literarního textu sice zustava totozna, ovsem samotne dílo se v prubehu dejin mení, dynamickou slozkou je predevsím to, jak byva „cteno“ a prijímano v ruznych historickych obdobích (ctenari, kritiky, jinymi umelci apod.). Podmínkou zkoumaní literarní historie je tzv. bibliografie, tedy soupis dostupnych literarních pramenu. Dulezitym pojmem oboru je take tzv. periodizace cili prehledne clenení literarního vyvoje na casove useky, vychazející z historickych milníku, napr. ceska literatura v dobe pobelohorske, ceska literatura období 1945–1948 apod. Literární věda je vědecká disciplína, jejímž předmětem zkoumání je krásná literatura. 16 4 Literárněvědná bohemistika V soucasne dobe jsou nekterí badatele (vychazející z tzv. poststrukturalismu) k tradicním metodam zkoumaní literarní historie skeptictí a prosazují pojem pluralita dějin, poprení univerzalne platneho vykladu historickych udalostí jako takovych. Take je v soucasnosti zpochybnovana predstava, kdy v literarní historii jeden text navazuje a pusobí na jiny, nybrz se zohlednuje komplexnost vztahu mezi nimi. Literární kritika – je jakymsi prostredníkem mezi literarním dílem a zbytkem verejnosti (ctenari, jinymi autory, dalsími kritiky atd.). Literarní kritika je zpusobem literarní komunikace a vytvarí specificke komunikacní prostredí, neco, co lze nazyvat literarním zivotem. Mohla se plne rozvíjet az ve chvíli, kdy byly dany podmínky pro její publikaci (vznik casopisu, novin, almanachu, sborníku). Moderní kritika vznika v 18. století, a to nejen na strankach tisku, ale i v salonech, cajovnach, hospodach apod. Je domenou nejen literarních vedcu, ale i publicistu, laiku i samotnych tvurcu. Literarní kritiku lze vnímat mezi dvema krajními poly: na jedne strane jako ciste odbornou vedeckou cinnost, vyuzívající vedeckou erudici a literarnevedne metody. Na strane druhe pak jako praxi a cinnost umeleckou, ktera predpoklada intuici, umelecky instinkt a uzívaní umeleckych prostredku; obe tyto krajní polohy se pak mohou setkavat ve specifickem zanru, literarním eseji. Literarní kritika je tak soucastí literarní vedy jen castecne. 4.2 Výuka na SU Literární teorie je na SU vyucovana jak samostatne, tak v príbuznych predmetech. Nejprve to je Úvod do studia literatury nasazeny v zimním semestru 1. rocníku a zamereny na zakladní pojmy, na nej navazuje v letním semestru 1. rocníku Úvod do teorie literatury, ktery seznamuje se zaklady poetiky. Tento predmet je urcen pro studenty dvouoboroveho programu a kombinovaneho studia Česke literatury. Pro studenty prezencní formy oboru Česka literatura se vyucují v 1. rocníku Teorie literatury I/1 a I/2, ktere oba se zamerují na ruzne problemy poetiky. Studenti jednooborove ceske literatury pak nasledne absolvují ve 2. rocníku Teorii literatury II/1 a Teorii literatury II/2, studenti dvouoboroveho studia a kombinovane formy ČL predmet Teorie literatury 1 a 2. Tyto predmety se soustredí na literarní estetiku, teorii interpretace a príbuzne problemy. Ve tretím rocníku nasleduje dvousemestralní predmet Myšlení o literatuře, ktery seznamuje studenty s ruznymi teoretickymi koncepty a zpusoby reflexe literatury od antiky po soucasnost. Zakladní predmety pak doplnují vyberove, napr. Čtení teoretických textů. V navazujícím magisterskem studiu pak mají sve místo specializovane disciplíny, napr. Naratologie v teorii a praxi. Literární historie je na SU vyucovana prostrednictvím povinnych disciplín mapujících jednotliva období ceske literatury. V prvním rocníku to je Starší česká literatura. V letním semestru v 1. rocníku v prezencním studiu a v 2. rocníku v kombinovanem studiu to je nasledne Česká literatura 19. století. Druhy rocník (pro kombinovane studium tretí) pak obsahuje v obou semestrech Českou literaturu 1895-1945 1 a 2. V rocníku tretím v zimním i letním semestru probíha vyuka České literatury 1945-1989 1 a 2. 17 4 Literárněvědná bohemistika V navazujícím magisterskem studiu v 2. roc. pak uzavíra tyto zakladní predmety Česká literatura po roce 1989 (v jednooborovem studiu). Navazující studium se vrací – po získaní hlubsích znalostí teoretickych a historickych - opet na zacatek predmetem Repetitorium starší české literatury. V bakalarskem programu vyuku ceske literatury doplnují take predmety Světová literatura 1 a 2, v navazujícím studiu doplnene o Vybrané kapitoly ze současné světové literatury. Povinne disciplíny jsou doplnovany radou vyberovych predmetu. S literární kritikou se studenti na SU setkají jednak ve forme vykladove, v predmetu Dějiny literární kritiky (povinne volitelnem), urcenem pro studenty druhych a tretích rocníku, jednak ve forme prakticke, ve dvousemestralním kursu Literárněkritické praktikum 1 a 2, ktery je povinny pro studenty jednooborove Česke literatury. 4.3 Pomezní disciplíny, textologie Krome hlavních literarnevednych disciplín se behem sveho studia muzete seznamit i nekterymi disciplínami pomezními a specializovanymi. Komparatistika je literarnevedny obor, ktery srovnava (lat. comparare = srovnavat) texty z ruznych narodních literatur, cesky se nazyva tez srovnavací literarní veda, vyuzíva postupu literarní teorie i historie. Srovnaní muze byt typologicke (zkouma analogie, jevy na sobe nezavisle, ale podobne, napr. epos v literaturach turkickych a germanskych) nebo geneticke (otazky vlivu jedne literatury na druhou, napr. rytírsky epos v zapadní Evrope a v ceske stredoveke literature). Oba tyto typy komparace spolu samozrejme uzce souvisí. Komparatistiku muzete studovat v navazujícím magisterskem studiu v kursu Úvod do komparatistiky; urcitou kazuistiku ke komparatistickym otazkam nabízí i predmet Česko-polské literární vztahy. Sociologie literatury (tez literarní sociologie) je pomezní disciplína, ktera se zabyva spolecenskou dimenzí literatury, predevsím otazkami produkce (vzniku literarních textu ze spolecenskych podmínek) a recepce (prijetí literarních textu spolecností). Pod pojem sociologie literatury se zahrnuje mnozství ruznych, znacne odlisnych prístupu. Orientovat se v nich pomuze predmet Sociologie literatury, nabízeny jako povinne volitelny v navazujícím magisterskem studiu. Psychologie literatury (tez literarní psychologie) je pomezní disciplína, ktera se zabyva obdobnymi otazkami jako sociologie literatury, ale z hlediska psychiky jedince – ať jde o tvurcí proces u basníka, nebo o vnímaní literarního díla ctenarem. Stejne jako v prípade sociologie literatury jde o souhrnne oznacení pro ruzne prístupy, z nichz nejvyznamnejsí je psychoanalyza a empiricka psychologie. 18 4 Literárněvědná bohemistika Textologie (tez textova kritika) je disciplína na pomezí literarní vedy a jazykovedy, venující se textu, v prve rade textu literarnímu umeleckemu (ale muze se venovat jakemukoliv textu), zejmena zkoumající jeho genezi, autorství, historii. Primarním cílem textologie je rekonstrukce textoveho procesu a vystupem textologicke prace byva obvykle text pripraveny k vydaní. Prace textologa tedy smeruje k vytvorení a vydaní textu, ktere bude spolehlive a definitivní. Textolog tedy musí shromazdit vsechna relevantní znení textu (textove prameny – rukopisy, casopisecke otisky, knizní vydaní, ale take treba ruzne nacrty, zlomky atd.) a na zaklade jejich porovnaní rozhodnout, ktery text bude nadale vydavan (tzv. vychozí text) a nasledne jej radne pripravit k vydaní (opravit zrejma porusení, prizpusobit soucasnemu pravopisu ad.) – takove vydaní potom oznacujeme jako kritické (vzniklo totiz na zaklade kritiky textu). Poucení o textologii obsahuje predmet Základy ediční praxe, vyucovany ve dvou semestrech ve 3. rocníku oboru Česka literatura. V navazujícím magisterskem studiu na nej navazuje jednosemestralní kurs Textologický seminář. 19 5 Vědecký život 5 Vědecký život 5.1 Vědecké instituce Bohemistiku lze na českých vysokých školách studovat v ramci filologickych programu, a to jako jednooborovou nebo v kombinaci s druhym oborem. Nejcastejsí jsou kombinace s cizími jazyky (anglistika, germanistika, romanistika) nebo s historií, spolecenskymi vedami, filozofií, vytvarnym umením, ale take s obecnou lingvistikou, translatologií apod. Na SU jsou nejobvyklejsími kombinacemi prave bohemistika s anglistikou ci historií. Prave vysoke skoly jsou take dulezitymi institucemi pestujícími bohemistiku jako vedu. Katedry bohemistiky (nebo samostatne katedry ceskeho jazyka a ceske literatury) najdeme v soucasnosti na 10 univerzitach (a 15 fakultach – nejcasteji na fakultach filozofickych a pedagogickych). Vsechny tyto fakulty nabízejí studium bakalarske a magisterske (nektere pouze dvouoborove, nektere i jednooborove). Nektere umoznují pokracovat i v doktorskem studiu, ktere je jiz zvlasť pro jazykovednou a literarnevednou bohemistiku (napr. Filozoficka fakulta Masarykovy univerzity a Univerzity Palackeho). V ramci zakladního vyzkumu hraje nejvyznamnejsí roli Akademie věd České republiky, ktera provadí vyzkum v sirokem spektru prírodních, technickych, humanitních a socialních ved a ktera sdruzuje radu vedeckych ustavu. Pro obor bohemistika jsou klícova pracoviste Ustav pro jazyk cesky a Ustav pro ceskou literaturu. Hlavní cinností Ústavu pro jazyk český je vedecky vyzkum v oblasti ceskeho narodního jazyka, jeho soucasneho stavu a historickeho vyvoje a jeho vztahu k jinym jazykum, zejmena pokud jde o slovní zasobu, gramatickou stavbu, slohovou diferenciaci a vystavbu textu, dale v oblasti obecne lingvistiky a didaktiky jazyku. Ustav pro jazyk cesky. Letenska 4, 118 51, Praha 1. http://ujc.avcr.cz/ Ústav pro českou literaturu zajisťuje zakladní vyzkum ceske literatury v jazykovem a teritorialním vymezení, od pocatku do soucasnosti. Pracoviste se zameruje na celou radu literarnevednych disciplín: literarní historii, teorii literatury, vyzkum literarní kultury, literarnevednou lexikografii (zpracovaní literarních slovníku a prírucek), editologii, textologii a bibliografii. Ustav pro ceskou literaturu. Na Florenci 3/1420, 110 15, Praha 1. http://www.ucl.cas.cz/cs/ Dulezitymi institucemi v oblasti literarnevedne bohemistiky jsou take literární archivy a muzea. O literarních archivech bude rec posleze. Muzea jsou nevydelecne instituce, ktere podle definice tzv. Mezinarodní muzejní rady slouzí spolecnosti a jejímu rozvoji. Jsou prístupna verejnosti a získavají, uchovavají, zkoumají, zprostredkují a vystavují hmotne doklady o cloveku a jeho prostredí za ucelem studia, vzdelaní i zabavy. Vědecký život v bohemistice se odbývá na půdě vědeckých institucí (univerzit, vědeckých ústavů, archivů, muzeí) a publikační činností v časopisech a knihách. 20 5 Vědecký život Podle sveho zamerení a obsahu expozic a depozitaru rozlisujeme muzea na vseobecna (narodní, vlastivedna) a specializovana (v ramci jednoho oboru). Pro obor bohemistiky jsou podstatna specializovana muzea literární. Památník národního písemnictví – vznikl v roce 1952 a je kulturní, muzejní, vedeckou a vzdelavací institucí. Sídlí v prostorach Strahovskeho klastera. Jeho cílem je uchovavat, shromazďovat, evidovat a verejnosti zprostredkovat sbírky a doklady k vyvoji literatury a knizní kultury v ceskych zemích a sbírku umeleckych del vytvarneho umení, a to od 18. století az do soucasnosti. Webova stranka: http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz Slezské zemské muzeum – puvodne jako Gymnazijní muzeum v Opave, bylo zalozeno roku 1814 a je nejstarsím verejnym muzeem na uzemí Čech, Moravy a Slezska. Soucastí je Srub Petra Bezruče na Ostravici a zejmena Památník Petra Bezruče v Opave. Slavnostne byl otevren v roce 1956 s cílem muzejne dokumentovat regionalní literaturu. Stala expozice je venovana zivotu a dílu Petra Bezruce. Webova stranka: http://www.szm.cz/rubrika/33/expozicni-arealy/pamatnik-p-bezruce-opava.html Památník písemnictví na Moravě – vznikl v roce 2005 v arealu benediktinskeho opatství v Rajhrade. Tvorí soucast Muzea Brnenska, odborne pecuje o literarní ci písemne pamatky spjate s moravskym prostredím. Porada vystavy, pecuje a tvorí sbírky a porada autorska ctení a besedy. Pri pamatníku take existuje unikatní benediktinska klasterní knihovna. Webove stranky: http://rajhrad.muzeumbrnenska.cz Dalsí vybrana literarní muzea Jiráskovo muzeum Hronov – pusobí pod Regionalním muzeem v Nachode. Bylo zalozeno v roce 1908. V soucasne dobe se expozice nachazí v hronovskem Divadle Aloise Jiraska. Soucastí muzea je take rodny domek Aloise Jiraska v Hronove. Krome expozice Aloise Jiraska zde najdeme take vystavy vztahující se k vyznamnym rodakum kraje, Egonu Hostovskemu nebo Josefu Čapkovi. Webove stranky: http://rmn.wz.cz/Jiraskovo-muzeum-Hronov.html Literární památník Vysočiny – byl zrízen v roce 2002 v Tasove. Expozice je venovana v první casti tasovskemu rodakovi Jakubu Demlovi, umísteny jsou zde Demlovy knihy a drobne propagacní tisky. Ve druhe casti se vystavy venují take jinym autorum spojenym s Vysocinou nebo konkretne s Tasovem (Frantisek Bílek, Marie Rosa Junova ad.). Webove stranky: http://tasov-tr.cz/literarni-pamatnik-vysociny/d-17290/p1=317 Městské muzeum Antonína Sovy v Pacově – bylo zalozeno v roce 1908. Zahrnuje nekolik expozic, vedle historie Pacovska je to predevsím zivot a dílo nejvyznamnejsího rodaka Pacova Antonína Sovy. Webova stranka: http://www.zamekpacov.cz/cs/s/mestske-muzeum-antonina-sovy-v-pacove 21 5 Vědecký život Muzeum Boženy Němcové – bylo zalozeno v roce 1902 a nachazí se v Česke Skalici. Obsahuje tri expozice: v hlavní casti je prezentovan zivot a tvorba Bozeny Nemcove, druha cast je instalovana v Baruncine skole a tretí cast tvorí naucnou stezku v Babiccine udolí. Webova stranka: http://www.muzeumbn.cz/ Muzeum bratří Čapků – nachazí se v Malych Svatonovicích a bylo zalozeno v roce 1946. Muzeum tvorí dve samostatne expozice venovane Karlovi (publikacní cinnost, dokumenty, rodinne fotografie, ukazky rukopisu ad.) a Josefovi (soubor dvaceti olejomaleb od kubistickeho az do zaverecneho období, kresby a grafika). Webove stranky: http://www.malesvatonovice.cz/muzeum/. Čapkovskou expozici naleznete tez v Památníku Karla Čapka na Strži (u Stare Huti v okr. Príbram). Web: http://www.capek-karel-pamatnik.cz/ Muzeum Otokara Březiny – muzeum vzniklo v Jaromericích nad Rokytnou jiz nekolik let po basníkove smrti, ale plne obnovy se dockalo az v roce 1993. V Jaromericích basník od roku 1901 zastaval ucitelske místo a zil az do sve smrti v roce 1929. Expozice muzea tvorí basníkuv byt s puvodním vybavením a knihovna pro studijní ucely. Webova stranka: http://www.otokarbrezina.cz/content/view/2/17/ 5.2 Bohemistika v zahraničí, Erasmus+ Trebaze by se mohlo zdat, ze bohemistika je vazana vyhradne na studium v ČR, obor se pestuje i na rade zahranicních univerzit, vetsinou na katedrach slavistiky. I pro studenty bohemistiky existují tedy zahranicní staze na ruznych zahranicních univerzitach. Zahranicní staz predstavuje nepochybne neocenitelnou zkusenost, a to i pro studenty bohemistickych oboru. Nejvyznamnejsím programem, ktery se zameruje na evropskou spolupraci v oblasti univerzitního vzdelavaní, je Erasmus+. V soucasne dobe je do tohoto programu zapojena vetsina verejnych vysokych skol. Seznam zahranicních center bohemistiky je vyberovy a obsahuje tradicní zahranicní evropska pracoviste. Bulharsko Sofijski Universitet Sv. Kliment Ochridski, Fakultet po slavjanski filologii. https://www.uni- sofia.bg/index.php/eng/the_university/faculties/faculty_of_slavic_studies/structures Chorvatsko Sveuciliste u Zagrebu, Filozofski fakultet, Katedra za ceski jezik i knjizevnost http://www.ffzg.unizg.hr/zslav/ Německo 22 5 Vědecký život Friedrich-Schiller-Universitat Jena, Institut fur Slavistik. http://www.slawistik.uni- jena.de/index.php/home.html Čhristian-Albrechts-Universitat zu Kiel, Philosophische Fakultat, Institut fur Slavistik. http://www.slavistik.uni-kiel.de/cs Universitat Leipzig, Institut fur Slavistik. http://slavistik.philol.uni-leipzig.de/ Universitat Regensburg, Philosophische Fakultat IV, Institut fur Slavistik. http://www.uni-regensburg.de/sprache-literatur-kultur/slavistik/ Rakousko Universitat Wien, Philologisch-Kulturwissenschaftliche Fakultat, Institut fur Slawistik. http://slawistik.univie.ac.at/ Velká Británie University of Oxford, Faculty of Medieval and Modern Languages and Literature. http://www.mod-langs.ox.ac.uk/czech University Čollege London, School of Slavonic & East European Studies. https://www.ucl.ac.uk/ssees University of Glasgow, School of Slavonic, Čentral and East European Studies. http://www.gla.ac.uk/subjects/cees/ Bilaterální smlouvy pro Erasmus Ústavu bohemistiky a knihovnictví (pro studenty bohemistiky) Polsko Uniwersytet Opolski, Instytut Slawistyki. http://www.slawistyka.uni.opole.pl/shownews.php?lang=pl&m=1 Uniwersytet Wroclawski, Wydział Filologiczny, Instytut Filologii Słowianskiej http://www.ifs.uni.wroc.pl/filologia-czeska Slovensko Univerzita Mateje Bela v Banskej Bystrici, Filozoficka fakulta, Katedra slovanskych jazykov. http://www.ff.umb.sk/katedry/katedra-slovanskych-jazykov/ Litva Vilniaus Universitetas, Filologijos Fakultetas http://www.flf.vu.lt/ Německo 23 5 Vědecký život Ruprecht-Karls-Universitat Heidelberg, Neuphilologische Fakultat, Slavisches Institut http://www.slav.uni-heidelberg.de/ Georg-August-Universitat Gottingen, Philosophische Fakultat, Seminar fur Slavische Filologie. http://www.uni-goettingen.de/de/50802.html Studijních stazí v ramci programu Erasmus+, obvykle v rozsahu jednoho semestru, se obvykle zucastnují studenti druheho a vyssích rocníku. Ustav bohemistiky a knihovnictví umoznuje behem pobytu v zahranicí zaroven soubezne distancní formou plnit studijní povinnosti na domovskem pracovisti (po domluve s konkretním vyucujícím). 5. 3 Vědecké časopisy Dulezitym mediem vedeckeho provozu ve vsech vedních oborech, a tedy take v bohemistice, jsou odborne casopisy. Ty prinasejí nejen puvodní odborne prace, ale take recenze, ruzne zpravy z odborneho zivota (o konferencích, vyznamnych udalostech ve vedecke komunite, zivotních jubileích predních odborníku apod.). Prehled o oborovem dení je dobre udrzovat aspon sledovaním nejvyznamnejsích casopisu, ktere zpravidla odebírají vedecke a univerzitní knihovny – aktualní císla byvají vylozena v pujcovne k prímemu nahlednutí. Mnoho casopisu dnes nabízí – zpravidla zdarma – prístup ke starsím (a nekdy i aktualním) císlum pres internet. Vedle odbornych knih patrí casopisy k hlavním zdrojum odbornych informací take pro studentske prace – v mnozství clanku na ruzna temata se orientujeme pomocí bibliografií – viz príslusnou kapitolu. Významné bohemistické časopisy NAŠE ŘEČ. Časopis je venovan cestine, zejmena jejím aktualním problemum (jazykove kulture, soucasnemu stavu jazyka aj.); krome odbornych clanku zverejnuje ve velke míre ruzne zpravy z oboru, vyber z rad jazykove poradny apod. Vychazí od roku 1916, vydava jej Ustav pro jazyk cesky Akademie ved ČR. Obsahy jednotlivych císel a kompletní znení clanku starsích rocníku (do roku 2009) lze najít na strance http://nase-rec.ujc.cas.cz/. Vychazí 5x rocne. SLOVO A SLOVESNOST. Časopis zalozeny roku 1935 Prazskym lingvistickym krouzkem jako casopis pro vyzkum jazyka a literatury (srov. nazev) je dnes casopisem vylucne jazykovednym – na rozdíl od Naší řeči odborne narocnejsím, soustredenym take na otazky teorie jazyka apod. Vydava jej Ustav pro jazyk cesky AVČR 4x rocne. Obsahy jednotlivych císel a archiv kompletních textu starsích rocníku (do r. 2003) lze najít na strance http://sas.ujc.cas.cz/. ČESKÁ LITERATURA. Časopis venovany dejinam ceske literatury a literarní teorii, zalozeny r. 1953. Vydava 6x rocne Ustav pro ceskou literaturu AVČR. Plne texty starsích rocníku lze najít na strance http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=ČesLit (rocníky 24 5 Vědecký život 1953-1989, 1993-1998), pro novejsí rocníky pak http://dlib.lib.cas.cz/view/subjects/Čzech_Literature/ (zatím jen 2005; novejsí rocníky pouze obsahy). ČESKÝ JAZYK A LITERATURA. Časopis zabyvající se predevsím problematikou cestiny a ceske literatury ve skole, ale i aktualními problemy oboru. Vychazí od roku 1959. V soucasnosti vydava casopis SPN, a.s., 5x rocne (od zarí do cervna). ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII. Vychazí od roku 1911, jeho zamerení a vydavatele se menili. V soucasnosti je casopis zameren na kontrastivní lingvistiku cestiny a vydava jej Filozoficka fakulta Univerzity Karlovy. Od roku 2015 je volne dostupny v rezimu Open Access na strankach http://casopispromodernifilologii.ff.cuni.cz/. SVĚT LITERATURY. Časopis vydavany FF UK, venovany predevsím svetove literature, vychazí od roku 1991. Od roku 2015 volne dostupny v rezimu Open Access na strankach http://svetliteratury.ff.cuni.cz/. NOVÁ ČEŠTINA DOMA & VE SVĚTĚ. Časopis venovany cestine vydava FF UK, pod tímto nazvem od roku 2012 pouze elektronicky (navazuje na puvodní Češtinu doma a ve světě). Vychazí 2x rocne. SLOVO & SMYSL. Časopis zamereny na dejiny ceske literatury v mezioborovem kontextu. Vychazí od roku 2004, periodicita je promenliva. Starsí císla (do r. 2013) jsou kompletne dostupna na adrese http://slovoasmysl.ff.cuni.cz/. Od roku 2015 vychazí casopis v rezimu volneho prístupu (Open Access) – viz stranky http://wordandsense.ff.cuni.cz/. BOHEMICA LITTERARIA. Časopis vydavany Filozofickou univerzitou Masarykovy univerzity venovany ceske literature. Vychazejí 2 císla rocne. Pod tímto nazvem vychazí od roku 2009, ale navazuje na dlouhou tradici Sborníku prací FF BU – řady literárněvědné bohemistické (V) a literárněvědné (D) – od roku 1954. Vsechna císla od roku 1954 jsou volne k dispozici na adrese: https://digilib.phil.muni.cz/handle/11222.digilib/102862. BOHEMICA OLOMUCENSIA. Bohemisticky casopis – vetsinou strídave s císly jazykovednymi a literarnevednymi – vydavany od roku 2009 Filozofickou fakultou Univerzity Palackeho. Vychazí 4x rocne. Starsí císla (2009-2013) jsou volne k dispozici na adrese: https://www.kb.upol.cz/cs/bohemica/archiv.html. BOHEMISTYKA. Jediny zahranicní ciste bohemisticky casopis, vydavany na Univerzite Adama Mickiewicze v Poznani (Polsko), tiskne clanky predevsím v cestine a polstine o ceskem jazyce a literature. Vychazí 4x rocne. Vsechny texty jsou volne dostupne na adrese http://www.bohemistyka.pl/. Krome casopisu prímo zamerenych na bohemistiku lze více ci mene bohemisticke texty nalezt take v casopisech slavistickych, zejmena tech zahranicních (nejvyznamnejsí anglicky vydavany slavisticky casopis je SLAVONIC AND EAST EUROPEAN REVIEW; v nemeckem prostredí ZEITSCHRIFT FÜR SLAWISTIK nebo WIENER SLAVISTISCHES JAHRBUCH). 25 5 Vědecký život Príspevky k regionalní literarní historii a k dialektologii, popr. príbuznym oblastem, lze nalezt ve vlastivednych casopisech nebo regionalních historickych casopisech. V regionu Slezska a severní Moravy jsou to predevsím casopisy TĚŠÍNSKO, ČASOPIS SLEZSKÉHO ZEMSKÉHO MUZEA nebo SLEZSKÝ SBORNÍK. Žánry ve vědeckých časopisech Ve vedeckych casopisech se setkame predevsím s temito zanry: Studie. Vetsinou obsahlejsí text, zameruje se na jeden odborny problem; prinasí nove poznatky nebo nove interpretace znamych faktu; obsahuje bibliograficke odkazy na odbornou literaturu a prameny. Recenze. Jedna se o informaci o odborne publikaci s jejím rozborem a hodnocením, byva kratsího rozsahu, neobsahuje vetsinou bibliograficke odkazy. Zpráva. Drobny text informující o publikaci, udalosti apod.; na rozdíl od recenze neanalyzuje a nehodnotí. Polemika. Članek nesouhlasne reagující na jiny odborny text, muze mít i charakter studie, ale vetsinou byva strucnejsí. Duraz je kladen na presvedcovací (persvazivní) funkci textu. Nekrolog. Informace o umrtí vyznamne vedecke osobnosti se zhodnocením jejího díla. Edice. Vedecke (kriticke) vydaní cizích textu – vetsinou v casopisech vychazejí edice korespondence. 5.4 Vědecké publikace Je charakteristicke pro humanitní vedy, ze vedecka diskuse se zde nevede pouze v casopisech, ale ve velke míre ve forme publikací knizních. Vetsinou takoveto odborne knihy nazyvame monografie nebo sborníky – k vymezení viz kapitolu 6.2. Jak poznat v dobe publikacní i vydavatelske svobody (a nadprodukce), ktera publikace je skutecne odborna, hodnotna, hodna duvery a pouzití ke studiu ci príprave seminarní prace? Existují dve dulezita vodítka: 1. Vsechny odborne publikace by mely projít tzv. recenzním rízením – to znamena, ze by knihu meli k vydaní doporucit svym posudkem nezavislí odborníci (recenzenti, lektori). Ti byvají – vcetne svych titulu – uvedeni v tzv. autorske tirazi, tj. na rubu titulního listu. 2. Odborne publikace vychazejí obvykle v nakladatelstvích, ktera se prímo na takovouto produkci prímo specializují. Jsou to samozrejme nakladatelství 26 5 Vědecký život jednotlivych univerzit ci fakult (takove ma i Slezska univerzita) a nektera dalsí – zde prinasíme prehled tech nejdulezitejsích: ACADEMIA – nakladatelství vzniklo v roce 1953 puvodne jako nakladatelství Československe Akademie ved. Nazev Academia nese od roku 1966. V soucasne dobe zaujíma Academia svou edicní cinností a pestrostí svych edicních rad prední místo mezi tuzemskymi odbornymi nakladatelstvími. V edicním programu se zameruje na vydavaní publikací ze vsech vedních oboru, ale neopomíjí ani popularne naucnou literaturu, literaturu faktu, encyklopedie, slovníky, jazykove ucebnice, prírucky a vysokoskolske ucebnice a take beletrii. AKROPOLIS – nakladatelství bylo zalozeno v roce 1990 jako soukrome nakladatelství Jirího Tomase. Podílelo se na vydavaní sebranych spisu Egona Hostovskeho, Jaroslava Seiferta. V soucasnosti vynika napr. edicní radou Skryta moderna, kde jsou publikovany literarnevedne studie a edice avantgardní kultury (Almanach na rok 1914, Revoluční sborník Devětsil atd.). HOST – nakladatelství vznikle pri stejnojmennem casopise, ktere se soustreďuje predevsím na vydavaní literarnevednych monografií, v edicích Teoreticka knihovna (napr. Jonathan Čuller), Strukturalisticka knihovna (napr. prace Jana Mukarovskeho), Studium (Čatalano: Rudá záře nad literaturou) ad. Nakladatelství se soustreďuje take na edicní radu Tvare ceske literatury (monografie o Fuksovi atd.). V soucasne dobe v tomto nakladatelství take vychazí reprezentativní Česka kniznice. KAROLINUM – nakladatelství Univerzity Karlovy, ktere bylo zalozeno v roce 1990. Zameruje se na vydavaní ucebních textu, vedeckych monografií, odbornych casopisu a vedeckych sborníku vsech oboru univerzity. Z oboru literarních ved je v Karlinu vydavana mezioborova edice Limes (Wolfgang Iser, Umberto Eco aj.). NAKLADATELSTVÍ LIDOVÉ NOVINY – vzniklo v roce 1991. Specializuje se mj. knihy z oboru historie, socialních a prírodních ved a lingvistiky (Encyklopedický slovník češtiny, jazykovedne slovníky, prírucky, mluvnice). Nakladatelství produkuje take vydavaní historickeho casopisu Dejiny a soucasnost. TORST – nakladatelství vzniklo v roce 1990 a radí se k nevyprofilovanejsím nakladatelskym domum. Krome spisu ceskych autoru (Richard Weiner, Vaclav Havel ad.) publikuje take memoarovou literaturu (Jan Zabrana, Ivan Divis aj.), eseje a publicistiku a take Malou radu kritickeho myslení (Zdenek Kozmín, Jirí Opelík ad.), ale rovnez i radu publikací z literarní vedy (Daniela Hodrova, M. Č. Putna aj.). 5.5 Literární život V oblasti literarnevedne bohemistiky je podstatne sledovat nejen vedecky zivot oboru, ale take tzv. „zivou literaturu“, aktualní literarní dení. Jedním z podstatnych prvku literarní komunikace jsou literarní, potazmo kulturní casopisy. Ty se sice dlouha leta potykají s chronickym podfinancovaním, nicmene rada z nich vychazí i pres tyto obtíze jiz radu let. V casopisech najdeme napr. rozhovory s mladymi i jiz zavedenymi autory, 27 5 Vědecký život reportaze z kulturních a literarních festivalu, sloupky a diskuse nad aktualními tematy, informace o knihach i udalostech s nimi souvisejících. Jednou z predních rubrik jsou v literarních casopisech take recenze a kritiky na soucasne tituly. V nekterych z nich lze nalezt i odborne clanky. Rada z casopisu jiz nabízí (nekdy zdarma) prístup do sveho archivu a tím padem i prístup k textum ze starsích císel. Prehled literarních (ci obecne kulturních) casopisu: A2 / ÁDVOJKA. Tydeník pro kulturu a literaturu. Vznikla 2005, do roku 2008 vychazela A2 jako tydeník. Nyní nezavisly kriticky ctrnactideník, ktery pojednava o kulture, ovsem v co nejsirsím pojetí, tedy vcetne spolecenskeho dení a politiky. Vychazí kazdou druhou stredu. Svym obsahem i prístupem se A2 snazí vytvaret alternativu k hlavnímu proudu. Webove stranky http://www.advojka.cz/ ALUZE. Časopis pro literaturu, filosofii a umení. Periodicita: trikrat rocne. V letech 1996 az 2006 revue vychazela v tistene podobe, od roku 2007 do roku 2015 pouze elektronicky, nyní opet v tistene podobe. Časopis ma uzkou vazbu na Univerzitu Palackeho v Olomouci, odkud se rekrutují take mnozí jeho prispevatele. Webove stranky: http://aluze.cz/ ANALOGON. Revue s podtitulem Surrealismus, psychoanalyza, antropologie a príbuzne vedy. Vychazí 3 císla rocne. V roce 1969 vyslo pouze jedno císlo. Číslo 2 vyslo opet po 20 letech v roce 1990. Časopis navazuje na tradici ceskeho avantgardního myslení a kriticky je prehodnocuje. Na vydavaní se podílí Skupina cesko-slovenskych surrealistu. Časopis prosazuje surrealismus jako filozoficky nazor zduraznující obnovu imaginace. Webove stranky http://www.analogon.cz/ BABYLON. Studentsky list pro seniory. Byl zalozen studenty FF UK, vydava jej Studentsky spolek Babylon, jeho vudcí osobností je spisovatel a basník Petr Placak. List vychazí v tistene i elektronicke podobe od roku 1992 a zameruje se na propojovaní literatury a aktualních politickych i kulturních temat. Jeho prispevatele vychazejí mj. z kulturního undergroundu a samizdatu pred rokem 1989. Webove stranky: http://ibabylon.cz/ HOST. Mesícník pro a literaturu a ctenare. Časopis, vydavan v 10 císlech rocne, navazuje na tradici prvorepublikovou revui Host (1921-1929) a take na brnensky Host do domu (1954-1970). Byl obnoven samizdatove v roce 1985, pred rokem 1989 vysla 4 císla. Soucasny casopis prinasí reportaze, rozhovory tykající se ceske literatury, ale velky prostor venuje take svetove literature. Webove stranky: http://casopis.hostbrno.cz/ Od roku 1990 pri casopisu existuje stejnojmenne nakladatelství. KONTEXTY. Časopis o kulture a spolecnosti. Vznikl v roce 2009, vychazí sestkrat rocne. Je vydavan pri nakladatelství Čentrum demokracie a kultury a navazuje na zanikle brnenske konzervativne ladene casopisy jako Revue Proglas nebo Strední Evropa. Časopis tiskne príspevky z oblasti literatury, ale take kultury, politologie, filosofie a teologie. Webove stranky: http://www.cdk.cz/casopisy/kontexty 28 5 Vědecký život LABYRINT / REVUE LABYRINT. Časopis pro soucasnou svetovou i ceskou kulturu, literaturu a umení. Byl zalozen v roce 1991 a zahy vzniklo pri casopisu take nakladatelství. Od roku 1997 vychazí kazdorocne jedno dvojcíslo se siroce vymezenymi tematy (erotika, dekadence, DIY, kultura velkomest ad.). Revue obsahuje take barevnou obrazovou prílohu a zameruje se hlavne na puvodní príspevky ze soucasne svetove i tuzemske literatury a umení. Webove stranky: http://www.labyrint.net/cisla LITERÁRNÍ NOVINY. Mesícník venující se vztahu literatury, kultury a politiky. Časopis navazuje na tradici predvalecnych Literarních novin vydavanych od roku 1927 a pokracující s mocensky vynucenymi prestavkami a redakcními promenami az do roku 1967. Periodikum hralo v 60. letech vyznamnou roli ve vseobecne spolecenske atmosfere. Soucasny casopis, obnoveny v roce 1990, prinasí jak puvodní beletristicke príspevky, tak texty ze soudobe politologie nebo zurnalistiky. Webove stranky: http://www.literarky.cz/index.php PLAV. Mesícník pro svetovou literaturu. Je vydavan od roku 2005. Príspevky mapují literaturu napríc zememi i kontinenty. Kazde císlo je tematicky zamereno (napr. katalanska literatura, africka detektivka, ale i tema sebevrazdy, mystifikace apod.), revue se svym zamerením uzce vztahuje take k translatologii, príspevky jsou casto predstavovany bilingvne nebo jeden text byva uveden v nekolika prekladech soucasne. Webove stranky: http://www.svetovka.cz/ PROTIMLUV. Revue pro kulturu. Vychazí ve dvou dvojcíslech rocne. Vznikla v roce 2002 a je vydavana v Ostrave. Zameruje se na propojovaní rozmanitych oboru, od soudobe literatury, pres vytvarne umení az po clanky o experimentalní i klasicke hudbe. V roce 2006 bylo pri casopise zalozeno stejnojmenne nakladatelství. Od roku 2007 revue porada take kazdorocne literarní festival ProtimluvFest. Webove stranky: http://protimluv.net/rubrika/revue/ PSÍ VÍNO. Časopis pro soucasnou poezii. Od roku 1997 byl vydavan nejprve ve Zlíne, od roku 2006 vychazí ctvrtletne v Praze. Soustreďuje se na publikovaní domacích i zahranicních basnickych textu a jejich reflexi v sirsích kulturních souvislostech. Dava prostor nejmladsí basnicke generaci a predstavuje netradicní tvurcí hranicní formy (literarní experiment, digitalní literatura aj.). Webove stranky: http://www.psivino.cz/ REVOLVER REVUE. Časopis pro literaturu a vytvarne umení. Vznikl v roce 1985, zprvu pod nazvem Jednou nohou. Formovala se kolem nej tzv. nejmladsí undergroundova generace. Je vydavan ve dvou az trech sesitech rocne. Zabyva se autory, kterí dobrovolne zaujímají místo na kulturní periferii. Krome literatury prinasí príspevky tykající se vytvarneho umení a fotografie. V letech 1995-2004 pri casopisu vychazela specialní Kriticka príloha Revolver Revue obsahující pouze kriticke texty. Webove stranky: http://www.revolverrevue.cz/revolver-revue SOUVISLOSTI. Revue pro kresťanskou kulturu. Vznikla v roce 1990 a vychazí ctyrikrat rocne. Časopis je spojen s autory mladsí a strední kresťanske generace a tiskne hlavne eseje a studie, prinasí ale take beletrii a dokumenty. Jednotliva císla revue se pravidelne soustreďují na tematicke bloky z literatury ceske i svetove (napr. Dante, „Kauza 29 5 Vědecký život Kundera“ rok pote, Hledaní Polska ad.). Webove stranky: http://souvislosti.cz/index.php TEXTY. Literarní casopis vydavany zpravidla ctvrtletne. Vychazí od roku 1996 ve Vsetíne. Obsahuje prozu, poezii, recenze, rozhovory, dríve take komiks. Časopis je specificky svym uzkym formatem. Interval vydavaní se vztahuje ke ctyrem rocním obdobím, coz podporuje i provedení casopisu, kdy se strídají zelena, cervena, hneda a modra barva. Webove stranky: http://casopis-texty.cz/ TVAR. Obtydeník zive literatury. Vznikl v roce 1990, od roku 1994 je vydavan jako ctrnactideník. Zpocatku se casopis venoval prevazne autorum a tematum pred rokem 1989 proskribovanym. Od roku 1994 je soucastí casopisu i príloha TVARy venovana beletristickym textum mensího rozsahu. List tiskne puvodní ceskou literarní vedu, kritiku i publicistiku (rozhovory, fejetony, sloupky, eseje). Snazí se o mezioborove presahy (literatura a filosofie, archivnictví, historie aj.). Webove stranky: http://itvar.cz/ WELES. Literarní revue. Vznikla v roce 1996, puvodne vydavana ve Vendryni u Trince „Wendrynskou literarne-estetickou spolecností“. Od roku 2001 vychazí v Brne. Zejmena v pocatcích revue, ktera vychazí dvakrat az trikrat rocne, byla preferovana poezie, nyní jsou oba zanry zastoupeny pomerne, texty v casopisu jsou casto vytvarne doprovazeny. Od pocatku bylo pri revui zrízeno stejnojmenne nakladatelství. Webove stranky: http://www.weles.cz/ 30 6 Informační zdroje v bohemistice 6 Informační zdroje v bohemistice 6.1 Primární a sekundární literatura (prameny a literatura) Príprava referatu, písemne seminarní prace a zaverecne bakalarske ci diplomove prace spocíva predevsím ve studiu, zpracovaní a zhodnocení relevantních informačních zdrojů, jak by rekli nasi kolegove knihovníci, v prípade bohemistiky pujde v naproste prevaze o umelecke texty a odborne knihy. Kazdou knihu, kterou pouzijete pri príprave jakekoli odborne písemne prace (i kdyz jde o praci skolní, ktera nebude publikovana!) i ustního referatu, jste povinni uvest jako pouzity zdroj. Platí to samozrejme v prípade, kdy presne citujete její uryvky, ale stejne tak tehdy, kdyz parafrazujete obsah nebo se jen volne inspirujete uvahami a myslenkami, jez kniha ci clanek obsahují. V uvodu do studia literatury se seznamíte se zasadami citační etiky a pravidly spravneho citovaní ruznych informacních zdroju. Pouzite zdroje delíme na primarní a sekundarní, event. na prameny a literaturu. Primární literatura nebo take prameny obsahují nezprostredkovane udaje k dane problematice. Pokud píseme praci o Nezvalove poezii, jsou nasím primarním zdrojem ci pramenem vedecke edice Nezvalovych basní. Sekundární literaturu nebo jen literaturu by v nasem prípade tvorily texty o Nezvalovi: zivotopisne studie, odborne monografie, slovníkova hesla apod. V prípade zpracovavaní tematu z literarní teorie (zvlaste pokud jde o tema obecne a abstraktní) muze byt casto nemozne rozdelit pouzitou literaturu na primarní a sekundarní. Umberto Eco nabada, ze je vzdy zadoucí cerpat prímo ze zdroje a nespolehat na zprostredkovaní primarní literatury, byť by se jednalo o její citaci: „Rozdíl mezi primarní a sekundarní literaturou musíme mít stale dobre na zreteli, protoze v odborne (neboli sekundarní) literature se sice casto vyskytují prepsane pasaze z literatury primarní, ty vsak musíme povazovat za prameny z druhe ruky“ (Eco 1997, 72). Muze se totiz stat, ze citace jsou nepresne, nebo ucelove vytrzene z puvodních souvislostí. Badatel by mel byt seznamen se vsemi prameny, se starsí i nejnovejsí odbornou literaturou, idealne s veskerou dostupnou relevantní literaturou. Upozornujeme studenty, ze odborne prace z let 1948 – 1989 mohou obsahovat vetsí ci mensí mnozství dobove marxisticke ideologie, ať uz jako doklad autorova presvedcení, nebo jako povinnou ulitbu rezimu. V zasade je vsak kazdy pohled ideologicky v tom smyslu, ze není nevinny, „objektivní“, ale hovorí z jiste pozice. Autori kvalitních odbornych prací se krome sveho tematu take venují reflexi svych metodologickych a myslenkovych vychodisek. Příprava referátu, písemné seminární práce a závěrečné bakalářské či diplomové práce spočívá především ve studiu, zpracování a zhodnocení relevantních informačních zdrojů. 31 6 Informační zdroje v bohemistice 6.2 Typy odborných publikací: monografie, sborník, časopis Vedecke publikace jsou psany odbornym stylem, jehoz nalezitosti si budete behem studia postupne osvojovat. Krome vecnosti, presnosti, systematickeho prostredkovaní poznatku a jejich rozvíjení, uzívaní termínu, uplatnovaní vyrazovych formulí, tendence k obecnemu a abstraktnímu vyjadrovaní, syntakticke explicitnosti a textove koherence byva odbornemu stylu vlastní oddelovat text na odstavce, paragrafy, kapitoly a doprovazet jej poznamkovym aparatem (v textu, pod carou, kombinací obou mozností), ktery odkazuje na odbornou literaturu nebo rozvíjí doplnující komentare. Kazda odborna publikace obsahuje seznam pouzite literatury. Zakladní druhy odbornych publikací: Monografie – souhrnne a na odpovídající vedecke urovni se venuje jedne otazce, jednomu tematu, casto uzce vymezenemu a specializovanemu – jednomu období, jedne osobnosti, vykladu jednoho díla, smeru apod. – Vedecke dílo více autoru, ktere systematicky, ucelene, vsestranne a podrobne pojednava o jednom, zpravidla jasne definovanem tematu, se nazyva kolektivní monografie. Príklad monografie – Ondrej Sladek: Jan Mukařovský. Život a dílo, Brno 2015. Sborník – zpravidla neperiodicka publikace, ktera obsahuje více príspevku ruznych autoru, vetsinou tematicky nebo oborove príbuznych. Muze obsahovat príspevky, ktere zaznely na vedecke konferenci venovane vymezenemu tematu. Príklad sborníku – Český romantismus v evropském kontextu, red. Z. Hrbata, M. Prochazka, Praha 1993. (Dostupny zde: http://www.ucl.cas.cz/edicee/sborniky/konferencni/8-cesky- romantismus-v-evropskem-kontextu) Časopis – vychazí pravidelne (odtud nazev periodikum), byva zpravidla oborove vymezeny (Česky casopis historicky, Česka literatura), obsahuje autorske vedecke clanky, ktere musí mít nalezitou formu a projít nezavislym posouzením kvality (recenzní rízení). Dalsí casti casopisu mnohou tvorit aktualní zpravy z oboru, recenze novych odbornych publikací aj. 6.3 Knihovny, digitální knihovny Ruzne druhy informacních zdroju vyuzívanych v bohemistice (v jazykovede i literarní vede) – a samozrejme i v jinych oborech – shromazďují, uchovavají a zprístupnují tzv. pameťove instituce. Mezi pameťove instituce (tedy takove, ktere uchovavají historickou pameť dane spolecnosti) radíme predevsím muzea, archivy a knihovny. Knihovny predstavují instituce specializovane na uchovavaní a zprístupnovaní predevsím tistene produkce (knihy, casopisy), popr. v poslední dobe i elektronickych zdroju (ČD, DVD, e-books). Ze vsech pameťovych institucí jsou knihovny temi, se kterymi student prijde do kontaktu nejcasteji, ba kterym se nelze pri studiu na vysoke skole 32 6 Informační zdroje v bohemistice vyhnout. Pro studium bohemistiky jsou nejdulezitejsí knihovny vedecke, ktere zprístupnují produkci jednotlivych (vybranych nebo vsech) vedeckych oboru – jen malokdy lze odborne publikace nalezt v okresních ci mestskych lidovych knihovnach, jejichz funkce je ponekud jina. V kazdem kraji ČR se nachazí krajska knihovna, ktera ma mj. pravo regionalního povinneho vytisku. Ale ne vsechny krajske knihovny mají charakter knihovny vedecke – nektere vznikly transformací okresních knihoven (Zlín, Havlíckuv Brod) a jejich fondy se nemohou merit s fondy tech krajskych knihoven, ktere vznikly ze statních vedeckych knihoven. Z tech se nejblíze Opave nachazejí: Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě (Prokesovo nam. 9, Moravska Ostrava) – krajska knihovna Moravskoslezskeho kraje, dríve statní vedecka knihovna, zalozena 1951; fond o rozsahu cca 1 mil. jednotek je zameren predevsím na odbornou literaturu technickych oboru, literarnevedne ci jazykovedne publikace i literarní díla a periodika zejmena starsího data vydaní jsou zde dostupne jen sporadicky, u publikací novejsích (po 1950) je situace lepsí. Webove stranky s katalogem: www.svkos.cz. Vědecká knihovna v Olomouci (Bezrucova 2, Olomouc) – krajska knihovna Olomouckeho kraje, navazuje na starou olomouckou univerzitní knihovnu, zalozenou v 16. století. Fond o rozsahu cca 2 mil. jednotek je tretí nejvetsí v ČR, obsahuje i rozsahlou sbírku rukopisu, prvotisku a starych tisku. Knihovna ma jako jedna ze trí v ČR pravo povinneho vytisku – tzn., ze zde teoreticky najdete vsechno, co v ČR vychazí. Webove stranky s katalogem: www.vkol.cz. Nejvetsí knihovny v Česke republice jsou: Národní knihovna (Klementinum 190, Praha 1) – nejvetsí a nejstarsí ceska knihovna, vznikla jako univerzitní knihovna Karlovy univerzity ve 14. století; v soucasnosti hlavní statní knihovna s fondem presahujícím 6 mil. jednotek ze vsech oblastí a casovych etap. Ma pravo dvou povinnych vytisku – jeden z nich je urcen pro Narodní konzervacní fond – specialní soubor knihovních jednotek, ktere se uchovavají ve zvlastním rezimu pro budoucnost. Webove stranky s katalogem: www.nkp.cz. Moravská zemská knihovna (Kounicova 65a, Brno) – s univerzalním fondem o rozsahu 4 mil. jednotek druha nejvetsí knihovna, zalozena poc. 19. století. Ma pravo povinneho vytisku. Webove stranky s katalogem: www.mzk.cz. V Opave naleznete tyto knihovny: Univerzitní knihovna SU – knihovna provozovana Slezskou univerzitou se zameruje na odborne publikace oboru, ktere se na univerzite vyucují. V soucasnosti obsahuje cca 164 tis. svazku knih. Knihovna poskytuje studentum a pedagogum ve vnitrní síti take prístup k ruznym databazím a elektronickym zdrojum; zajisťuje rovnez meziknihovní vypujcní sluzbu. Kazdorocne porada pro studenty prvních rocníku seznamovací lekci – její absolvovaní jednoznacne doporucujeme vsem studentum bohemistickych oboru. Web s katalogem: http://www.slu.cz/slu/cz/univerzitni-knihovna. 33 6 Informační zdroje v bohemistice Ústřední knihovna Slezského zemského muzea (Tyrsova 1, Opava) – verejna vedecka knihovna, zamerena predevsím na literaturu o Slezsku a ze Slezska (tzv. silesiaka) a na odbornou literaturu humanitních oboru. Ma cca 290 tis. svazku. Web s katalogem: http://www.szm.cz/rubrika/101/ustredni-knihovna/katalogy.html; pozor, starsí cast fondu není dosud v elektronickem katalogu podchycena v uplnosti a je treba uzít lístkoveho katalogu v knihovne). Samostatnou soucastí muzejní knihovny je tez knihovna Pamatníku Petra Bezruce (Ostrozna 35, Opava) – specializovana knihovna pro oblast literarní vedy, zejmena v regionu Slezska a severní Moravy – katalog je dostupny ve forme lístkovnice v prostorach studovny. Městská knihovna v Opavě (Nadrazní okruh 27, Opava) – mestska lidova knihovna, fond je zameren predevsím na literaturu krasnou a popularne naucnou. Dalsí knihovny vyznamne pro bohemistiku: Knihovna Národního muzea (Vinohradska 1, Praha 1) – knihovna specializovana na bohemikalní produkci, obsahuje vyznamny fond rukopisu a starych tisku. Web s katalogem: http://www.nm.cz/Knihovna-NM/. Zvlasť vyznamne je oddelení casopisu, ktere uchovava nejuplnejsí sbírku ceskych novin a casopisu – sídlí v Místodrzitelskem letohradku v Praze (Kralovska obora 56, Praha 7) – katalog není verejne prístupny, na zaklade pozadavku v nem vyhledavají pracovníci knihovny. Knihovna Ústavu pro českou literaturu AVČR (Na Florenci 3, Praha 1) – knihovna specializovana na literarní vedu a na ceskou literaturu, vcetne nejstarsího období (v kopiích ci mikrofilmech). Web s katalogy: http://www.ucl.cas.cz/cs/knihovna. Knihovna Památníku národního písemnictví (Strahovske nadvorí 1, Praha 1) – knihovna specializovana na ceskou literaturu a literarní vedu. Web s katalogy: http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/katalogy-interni/. Knihovna Ústavu pro český jazyk AVČR (Valentinska 1, Praha 1) – knihovna specializovana pro oblast lingvistiky. Web: http://www.ujc.cas.cz/o- ustavu/knihovna.html. Vsechny vyse uvedene knihovny jsou prístupne verejnosti a poskytují sve sluzby za uplatu (rocní poplatek). Vetsina z nich ma dnes jiz kompletne sve fondy katalogizovane na internetu, je tedy mozne snadno zjistit, zda hledane knihy ci casopisy obsahují. V katalogu vetsinou rovnez zjistíme, zda knihu lze pujcit absencne (mimo knihovnu), nebo zda je nutne ji studovat prezencne (ve studovne). Nektere knihovny pujcují knihy pouze prezencne (opavska i prazska muzejní knihovna, knihovny ustavu AVČR, knihovna Pamatníku narodního písemnictví), jine umoznují i absencní vypujcky u casti fondu. Časopisy a noviny se vzdy pujcují jen prezencne do studovny. Obtíznou dostupnost informacních zdroju castecne resí v posledních letech rozvíjející se digitalizace, ktera umoznuje dalkovy prístup k tezko dostupnym casopisum a kniham pres internet. Vyznamnym omezením jsou zde ovsem autorska prava, ktera neumoznují 34 6 Informační zdroje v bohemistice casto novejsí produkci zprístupnit volne – digitalizaty jsou tak opet prístupne jen v prostorach knihovny, zajemce se tak ceste do knihovny stejne nevyhne. Vsechny velke knihovny provadejí digitalizaci svych fondu a – se zmínenym omezením – je zprístupnují pres internet. Narodní knihovna: http://kramerius.nkp.cz/ (starsí verze) a http://kramerius4.nkp.cz/ (novejsí verze); NK buduje postupne Narodní digitalní knihovnu, ktera dnes obsahuje jiz pres 130 tis. knih a pres 1600 periodik. Znacna cast digitalizovanych dokumentu je vsak novejsího data a prístupna jen z pocítacu Narodní knihovny. Moravska zemska knihovna: digitalizacní projekt MZK obsahuje dokonce o neco více digitalizovanych dokumentu nez prazska Narodní digitalní knihovna, ovsem se stejnym omezením. Adresa: http://www.digitalniknihovna.cz/. Vedecka knihovna v Olomouci: soustredí se hlavne na regionalní noviny a casopisy, adresa: http://noviny.vkol.cz/kramerius/. Moravskoslezska vedecka knihovna: soustredí se predevsím na regionalní monografie a periodika, adresa: https://camea2.svkos.cz/. Vsechny tyto digitalní knihovny jsou zalozeny na systemu Kramerius v ruznych jeho verzích (v. 3-5); pro praci se starsími verzemi je treba mít nainstalovany plug-in DJVU (pozor, nefunguje v nekterych prohlízecích, napr. Čhrome ci Opera). Univerzitní knihovna SU digitalizovala nektere nejcasteji vyuzívane studijní materialy (vcetne bohemistickych) na adrese: http://media.slu.cz/knihy/. Digitalizaty jsou prístupne po prihlasení do intranetu SU. Knihovna Ustavu pro ceskou literaturu digitalizovala nektere, predevsím literarní casopisy z 19. a 20. století na adrese: http://archiv.ucl.cas.cz/. Filozoficka fakulta Masarykovy univerzity zprístupnuje ve sve digitalní knihovne veskerou odbornou produkci vydanou fakultou (casopisy, sborníky, knihy); adresa: https://digilib.phil.muni.cz/. Knihovna FF MU pak realizuje specialní digitalní knihovnu Arna Novaka, kde postupne zprístupnuje knizní a sborníkove publikace tohoto predního ceskeho literarního historika a kritika 20. století; adresa http://arne- novak.phil.muni.cz/. Mnoho ceskych knih a casopisu (predevsím z fondu americkych a kanadskych univerzitních knihoven) lze nalezt ve webovem archivu archive.org: https://archive.org/details/texts. Česka produkce predstavuje samozrejme jen zlomek z desetimilionoveho digitalního archivu, navíc je treba pri vyhledavaní pocítat s chybející ci zkomolenou ceskou diakritikou. 35 6 Informační zdroje v bohemistice 6.4 Literární archiv Druhy typ pameťovych institucí ma vyznam zejmena v literarnevedne (a jeste presneji: v literarnehistoricke) casti bohemistiky – jedna se o archivy. Poslaním archivu je uchovavat, usporadavat a zprístupnovat (tiskem nevydane) písemnosti vznikle produkcí ruznych puvodcu. Statní soustava archivu, zrízena zakonem o archivnictví a spisove sluzbe (499/2004 sb.), zahrnuje Narodní archiv (uchovavající nejcennejsí archivní soubory statu a historicky archiv Čech) a jednotlive statní oblastní archivy s pusobností pro jeden ci dva kraje – specificke postavení mezi oblastními archivy mají Moravsky zemsky archiv a Zemsky archiv v Opave, ktere jsou take archivy historickych zemí (Moravy a Slezska). Soucastí statních oblastních archivu jako jejich organizacní slozky jsou statní okresní archivy, ktere sídlí v kazdem okrese. Pro literarní historii mají ovsem tyto archivy jen maly vyznam, protoze materialy k dejinam literatury najdeme vesmes ve specializovanych literarních archivech: Literární archiv Památníku národního písemnictví (Strahovske nadvorí 1, Praha 1) – nejvetsí cesky literarní archiv. Moravské zemské muzeum – oddělení dějin literatury (Hudcova 76, Brno) – schranuje rozsahly soubor archivalií k dejinam literatury na Morave. Literární archiv Památníku Petra Bezruče (Ostrozna 35, Opava) – obsahuje archivní soubory k dejinam literatury ve Slezsku a na severní Morave. Archivalie jsou v archivech usporadany do souboru dvou typu: sbírky a fondy. Rozsah souboru se vzdy uvadí v tzv. bm (beznych metrech – jde o prostor, jaky zaujímají materialy v regalu). Sbírka je soubor utvoreny umele cinností archivare, obsahující dokumenty od ruznych puvodcu – takovy charakter mají napr. literarnehistoricke sbírky Moravskeho zemskeho muzea (rozsah je 580 bm!). Fondy oproti tomu jsou archivní soubory jednoho puvodce – nejcasteji se v literarním archivu setkame s fondy osobními, tedy se soubory vzniklymi cinností nejake osoby – spisovatele, literarního vedce, novinare apod. Vetsinou jsou to soubory získane po smrti osobnosti – ríka se jim pozustalosti (ale dnes mnoho spisovatelu sve materialy odevzdava do archivu prubezne za sveho zivota). Materialy ve fondu jsou pak usporadany podle sveho charakteru do oddílu – napr. osobní doklady, rukopisy, korespondence – rozclenena podle príjemcu a odesílatelu, vystrizky, fotografie atd. Takto usporadane archivalie jsou ulozeny ve slozkach a posleze v archivních krabicích (kartonech) – to jsou pak zakladní jednotky fondy, archiv casto omezuje mnozství kartonu, ktere predlozí badateli naraz. Orientaci ve fondu slouzí inventar, ktery archiv pro jednotlive fondy vypracovava – inventare jsou dostupne prímo v archivu v tistene podobe nebo v poslední dobe na internetu. Za príklad si vezmeme fond Otokara Fischera. Inventar v roce 1990 zpracovala Jarmila Mourkova. Inventar ma 2 hlavní casti: uvod (charakterizující puvodce a fond – hl. stav dochovaní) a vlastní soupis fondu, ktery je clenen do oddílu: Doklady vlastní (obsahuje nejruznejsí dokumenty od oddacího listu po adresar), Korespondence vlastní (prijata a odeslana, vzdy je uveden korespondencní partner, pocet jednotek a casovy rozsah – 36 6 Informační zdroje v bohemistice takze napr. zjistíme, ze ve fondu najdeme celkem 77 listu Otakara Theera adresovanych Fischerovi v letech 1906-1917), Korespondence rodinna (dopisy s rodinnymi príslusníky), Korespondence cizí (ruzne jednotlive dopisy tretích osob), Rukopisy vlastní (dale rozclenene podle zanru), Rukopisy cizí, Tisky, Vystrizky a Fotografie. Pro zjistení, kde se ten ktery fond/sbírka nachazí, lze pouzít celostatní archivní soupis: http://aplikace.mvcr.cz/archivni-fondy-cr/default.aspx. Jednotlive archivy vydavají take pruvodce po fondech (seznam archivních souboru se strucnou charakteristikou), seznam fondu literarního archivu Pamatníku Petra Bezruce najdete zde: http://www.szm.cz/media/docs/literarni-fondy-a-pozustalosti-53f1ff11bc2c6.pdf. Nektere inventare k fondum/sbírkam Literarního archivu PNP je mozne najít v digitalní podobe na archivním portalu www.badatelna.eu (ktery slouzí take Narodnímu archivu a Archivu MZV). Tento portal slouzí zaroven jako soupis vsech fondu (i tech, ktere dosud nemají vypracovan inventar). Archivní soubory ulozene v literarních archivech jsou dostupne za dvou podmínek: a) jde o soubory, ktere byly usporadany a existuje k nim inventar; b) uplynula 30leta ochranna lhuta od vzniku dokumentu. Od obou techto podmínek lze získat vyjimku jen vyjimecne. 37 7 Citace 7 Citace 7.1 Citační etika Jednou z vecí, ktera se pro vas pri studiu na vysoke skole zasadním zpusobem zmení, je narok kladeny na studentske prace, ktere budete v ramci jednotlivych predmetu odevzdavat. O jejich typu budeme mluvit jinde, teď se zastavme u veci, se kterou mívají studenti zejmena v prvních rocnících velke problemy. Je to otazka citacní etiky. Čo to vlastne je? Etika zde vlastne mozna není uplne vhodne slovo, protoze jde o víc nez jen o doporucení, co se jak ma delat, ale jde de facto o zakonny ramec, jak se veci delat musí. Na strední skole asi rada z vas byla zvykla vypracovavat referaty a ruzna skolní cvicení metodou Čtrl Č a Čtrl V. Jenze toto kopírovaní cizích myslenek a formulací je na vysoke skole, stejne jako v beznem zivote, zcela neprijatelne, ba dokonce nezakonne. Zkuste si v ramci skolního casopisu nebo podobneho internetoveho projektu vyvesit na vlastní stranku cizí fotku, s nejvetsí pravdepodobností vas pomerne rychle dostihne zaloba, prípadne rovnou slozenka. Ale uplne stejne je to i s cizími texty. Ten, kdo urcity text napíse (a zverejní jej), se stava jeho majitelem a získava na nej automaticky autorska prava. Tím se ceska uprava lisí od te britske, tzv. copywrighterove - vlastníkem textu se clovek nestava az ve chvíli, kdy jej zaeviduje, ale ve chvíli, kdy je text predstaven ve vnímatelne rovine: vyvesen na internetu, precten dívce v parku z basnickeho zapisníku, otisten v casopise. Toto vse se rídí zakonem c. 121/2000 Sb., ktery se jmenuje zakon o pravu autorskem, o pravech souvisejících s pravem autorskym a o zmene nekterych zakonu. Podle nej se rozlisují dva typy autorskych prav: osobností a majetkova, a obe jsou soudne vymahatelna. Nechceme tady strasit, jen upozornit na to, ze opisovaní na vysoke skole je jedním z nejvetsích prohresku s nejprísnejsími tresty: pokud se vam nepovede referat, interpretace, rozbor, vsechno se da opravit, naucil, prokonzultovat a zpresnit, pokud ale budete pristizeni pri tom, ze jste zkopírovali cizí vety, hrozí vam podmínecne, nebo i celkove vyloucení ze studia. Ovsem: jak se takove opisovaní pozna? Na jedne strane existují programy, ktere plagiatorství (tak se opisovaní jmenuje cizím slovem) rozpoznají. Na strane druhe vas jako studenty budeme pomerne rychle poznavat a docela brzy si osvojíme i to, jakym zpusobem se vyjadrujete, takze se potom opisovaní da odhalit i tím, ze budeme spolecne nad vasimi texty debatovat. Jak se vsem temto nepríjemnostem vyhnout? Znamena to, ze nemate sledovat a vnímat texty, ktere uz o vasem nametu byly napsany? Prave naopak! Čitacní etika nam radí, jak to v textu udelat, kdyz se nam myslenka, nebo rovnou formulace nekoho jineho líbí. Existují dva zpusoby, jak cizí nazor do textu „vpasovat“. Odkaz: v takovem prípade jde o to, ze vy si svymi slovy preformulujete nazor, ktery se vam líbí. Nezapírate, ze jste na vec neprisli sami, zaroven jste si ji ale chteli ríci trochu po Vždy je třeba úzkostlivě dbát na to, abyste řádně odcitovali všechno cizí, co ve vlastním textu použijete. 38 7 Citace svem. V takovem prípade se pouzíva poznamky pod carou a v ní zkratkove vety typu: „podrobneji viz“, nebo jen „viz“ apod. Poznamku pod carou najdete ve Wordu v nabídce Reference, Vlozit poznamku pod carou. Zde uvedu jeden príklad - kdyz jsem chtel v jedne studii o poezii Bohumila Hrabala vyuzít nazoru Miroslava Červenky, ze pro jeho verse je dulezity spolecny, jednotící princip, napsal jsem to takto: Spíš chci konstatovat: svět se sice rozpadá na mnoho vzájemně téměř nesouvisejících částí, ovšem tmel v podobě (i když vnitřně rozpolceného) hlasu lyrického subjektu drží tuto poému pohromadě. A to je trvalý rys Hrabalovy tvorby: i když se propasti mezi jednotlivými jevy, ze kterých se skládá svět Hrabalova psaní, stále prohlubují, určitý fenomén se vždy objeví, aby je sjednotil. V tomto případě je to lyrický subjekt.1 (ČHROBAK, 2016) Tím se ostatne dostavame k druhemu typu, jak do textu vclenit text nekoho jineho - místo pracneho prepisovaní jsem sem vlozil doslovny citat. Ten musí byt oddelena od textu uvozovkami a musí za ní nasledovat bibliograficky zaznam. Jeho podoby si urcíme za chvíli. Jak ale takove citaty a odkazy vkladat do textu? U odkazu jde o to dat poznamku pod carou tam, kde jde o konkretní nazor druheho cloveka, buď za konkretní slovo, nebo za cely odstavec. U citatu jde o to, abyste jej usporne zaclenili do textu. Nejde totiz jen o citaty odborne literatury, nazoru nekoho jineho, ale casto take o citaty z textu puvodních, tedy basní, povídek, dramat, o kterych prave mate psat. V tomto prípade je dulezite vedet, ze slouzí k tomu, aby demonstrovala vasi myslenku, aby ji doplnila, nejde tedy o to, abyste vy jinym jazykem prevypraveli, co jste prave v basni ci proze precetli. Uvedu príklad: Pro další Hrabalův vývoj mají po tematické stránce největší význam lyrické texty Žebračka a Odpoledne. První proto, že se zde poprvé ozývá účast s malými, opomenutými a slabými figurami. Žebračka ještě samozřejmě není jedním z pábitelů, nedokáže se svému osudu postavit řečovým aktem, ale moment katarze přece přichází. Místo hovoru, který očišťuje v Hrabalově próze, je v básni základem katarze obraznost. Jako by tu šlo o opačný postup při propojování „vysokého“ a „nízkého“, než jaký jsme mohli sledovat v práci s křesťanskou motivikou. Výraz staré ženy je pozvednut do podoby majestátního obrazu založeného na reálném faktu, přesněji na přirovnání k němu: „A tak jak u silnice seděla, vrásčitou tváří, řekl bys mapou/ asijských hor, kapala bystřina slaného růžence, jediného/ důvěrníka z mládí.“ (ČHROBAK, 2016) Zkratka: citovane pasaze by s vasím vykladem mely tvorit jednotu a vzajemne se doplnovat, co je ale nezbytne, musí na ne byt presne odkazano, aby si je prípadny zajemce mohl kdykoli dohledat. K tomu slouzí tzv. citacní norma., tj. norma upravující 1 Podrobněji k tomu Červenka 1990a. 39 7 Citace podobu bibliografické citace (neplest s citatem; citace je forma, kterou jsou uvedeny udaje o informacním zdroji). 7.2 Citační norma Existuje více typu citacních norem, pri svem studiu bohemistiky se setkate v zasade se dvema. První je citacní norma ČSN ISO 690: 2011. V ní je treba citovat takto: Kniha (autor - rok vydaní - nazev - místo vydaní - nakladatelství a ISBN): KLAUS, Vaclav, 2007. Modrá, nikoli zelená planeta. Praha: Dokoran. ISBN 978-80-7363- 152-9. Članek ve sborníku nebo periodiku (autor - rok vydaní - nazev - In - nazev sborníku/periodika - místo vydaní, nakladatel, ISBN, prípadne, u periodik, ISSN): VRANKOVA, Jitka, 1998. Technicka revoluce v male tiskarne. In Tiskárny a tisky 19. století. Jindrichuv Hradec: Okresní muzeum v Jindrichove Hradci. 75-78. ISBN 80-86227- 00-6. Druhou je tzv. harvardsky system, pouzívany napr. v casopise Česká literatura. Na rozdíl od normy ISO, ktera se uvadí v poznamkach pod carou, se odkaz píse hned za text a ctenar si muze príslusne místo dohledat v seznamu pramenu a literatury na konci textu. Príklady, ktere uvadejí stranky tohoto casopisu (http://www.ucl.cas.cz/cs/casopis-ceska-literatura/pokyny-pro-autory): Číslovane poznamky pod carou jsou pouze predmetne, tj. vysvetlují, komentují nebo doplnují text. Primarní literatura se uvadí prímo v textu (nazvy del kurzívou). Kompletní soupis primarní literatury je uveden za textem ve zvlastním oddíle PRAMENY. Zpusob zapisu je tento: POLAČEK, Karel 1939 Vyprodáno (Praha: Fr. Borovy) 1994 Vyprodáno; in idem: Spisy Karla Poláčka, sv. 12; ed. M. Čhlíbcova (Praha: Nakladatelství Franze Kafky) Sekundarní literaturu citujeme rovnez prímo v textu. Její kompletní soupis je uveden ve zvlastním oddíle LITERATURA za textem. Zpusob zapisu je tento: monografie MAČURA, Vladimír 40 7 Citace 1995 Znamení zrodu: české národní obrození jako kulturní typ (Jinocany: H & H) [1983] BOURDIEU, Pierre 2000 Pravidla umění: geneze a struktura literárního pole; prel. Petr Kylousek, Petr Dytrt (Brno: Host) [1992] stať v periodiku ČERVENKA, Miroslav 2004 „Prozodicke zaklady novodobeho ceskeho verse?“; Česká literatura LII, c. 6, s. 751– 772 text ve vyboru BREMOND, Člaude 2002 „Logika narativních mozností“; prel. Petr Kylousek; in Petr Kylousek (ed.): Znak, struktura, vyprávění. Výbor z prací francouzského strukturalismu (Brno: Host), s. 118– 141 ČERVENKA, Miroslav 1996 „Jana Mukarovskeho rozchod se strukturalismem", in idem: Obléhání zevnitř (Praha: Torst), s. 386-397 [1991] knizní edice KOLAR, Jaroslav — NEDVEDOVA, Milada (edd.) 1983 Próza českého středověku (Praha: Odeon) internetovy zdroj MATEJIČEK, Tomas — FORET, Martin — ČEPELAK, Vojtech 2004 „Book, album nebo… co vlastne?“; Komiks.cz, , prístup 15. 11. 2015 Ruzne obory a dokonce i ruzne casopisy a redaktori sborníku apod. casto vyuzívají ci vyzadují ruzne upravene a prizpusobene podoby bibliografickych citací. Takovymi pozadavky je pak treba se rídit (jak ríkají Anglicane: When in Rome, do as the Romans do) – forma citace nakonec není nejdulezitejsí: podstatne je uvest vsechny povinne udaje, tj. takove, ktere vyuzity informacní zdroj jednoznacne identifikují. Pokud si nejste jistí, je vzdy mozne overit si spravnost vaseho odkazu na príslusnych strankach ad. 41 7 Citace Vždy je ale třeba úzkostlivě dbát na to, abyste řádně odcitovali všechno cizí, co ve vlastním textu použijete. 42 8 Studentské práce 8 Studentské práce Soucastí studia na vysoke skole, a obory, ktere studujete, v tomto smeru nepredstavují vyjimku, je cela rada kvalifikačních a seminárních prací. V cem se tyto prace lisí od tech, ktere jste byli zvyklí psat na skole strední? Podívejme se teď na zakladní typy prací, k nimz pridame jejich strucnou charakteristiku. Referát - zakladní zanr vysokoskolskeho studia. Vyuzíva se v seminarích nejruznejsího typu. Ma zejmena dve funkce. Tou nejpodstatnejsí je informativní. Ovsem, komu predavate informace? Predevsím vasim kolegum. Tedy: cím kvalitnejsí vas referat bude, tím lepe se bude vasim kolegum v dane hodine i predmetu studovat, proto je treba referatu venovat pozornost. Velmi casto jde o text, ktery ma priblízit konkretního autora, konkretní dílo, prípadne urcity teoreticky problem ci pojem. Proto je nezbytně nutné pracovat s odbornou literaturou. Odborna literatura se nenachazí jen na internetu. Je dostupna v knihovnach, prípadne archivech – o nichz uz byla rec v kapitole 6 – a je nutne s ní pracovat, protoze Wikipedie ani Google nejsou vsevedoucí, navíc se v nich casto nachazejí chyby. Pokud uz budete pracovat s odbornou literaturou, je treba take venovat pozornost dobe vzniku konkretní odborne publikace. Zejmena ty, ktere vznikaly v letech 1948-1989 byvají casto zavaleny ideologickym balastem a mnohde se v nich musely objevit fraze o delnictvu, trídním boji a síle proletariatu, aby knihy vubec mohly vyjít. To neznamena, ze nejde mnohdy o knihy dobre, ale je treba obezretne v nich hledat a kriticky číst. V referatu tedy, casto na zaklade odborne literatury, predstavíte daneho autora, problem, popísete, jak se na nej dívají odborníci, ale zejmena: meli byste se pokusit i o svuj vlastní pohled na dane dílo. Je vzdycky dobre v textu konkretní tvrzení dokladovat citaty, zamyslet se nad strukturou knihy, nejen na prevypravení deje ci popisu hlavních temat. V kazdem prípade ale text referatu slouzí jako podklad pro ustní projev, pro prezentaci pred seminarní skupinou. Druhou funkcí je funkce motivační. Vas referat by mel otevrít diskusi v seminari, proto by mel nabízet vase vlastní pohledy na dílo (ovsem nikoliv na urovni líbilo/nelíbilo), o nichz potom muzete s pedagogem i kolegy diskutovat. Prave pokus pojmenovat to, jak jste danemu problemu porozumeli, jak jste danou knihu precetli vam ma pomoci pri orientaci v mnohdy komplikovanem svete teorie a literarních dejin. Seminární práce - je vlastne psanou podobou referatu. Meli byste v ní zapracovat pripomínky, ktere uslysíte pri prezentaci referatu, pokud je tema seminarní prace jine nez tema referatu, mela by mít tuto strukturu: zakladní predstavení sledovane osobnosti nebo teoretickeho problemu, analyza, zalozena na studiu odborne literatury (opet spíse te tistene, za odbornou literaturu nelze pokladat zapisky ze strední skoly nebo nejruznejsí ctenarske deníky zavesene na webu), a zejmena vlastní pohled na vec, prípadne intepretace textu podle zadaní. Vlastní nazor muze byt formulovan i jako kritika nazoru odborníku, nebo vlastní vhled do textu. Prace by mela byt zakoncena zaverem shrnujícím poznatky a seznamem literatury a pramenu. V seminarní praci je treba dodrzovat citacní pravidla (viz kapitolu 7). Součástí studia na vysoké škole je celá řada kvalifikačních a seminárních prací. 43 8 Studentské práce Bakalářská práce - váš první odborný text většího rozsahu. V Úvodu se vysvetluje, proc jste si zadane tema zvolili, jakym zpusobem o nem budete psat a jak je prace strukturovana, cemu se venujete v jednotlivych kapitolach. V první části se vymezuje problem, zde se prevazne pracuje s odbornou literaturou, dílo autora se zaclenuje do historickeho a doboveho kontextu, popisují se zakladní terminologicke otazky s tematem spojene. V dalších částech se potom analyzuje vybrana latka, a to podle toho, jak prace zamerena. Muze jít o analyzy motivicke, tematicke, versove, naratologicke, popisuje se vers, styl autora, zpusoby vypravení apod. V obou techto pasazích se kombinuje odkazovaní s citacemi. V Závěru se shrne to, k cemu jste dospeli. Potom nasleduje Seznam literatury, do nejz se zahrnují vsechny knihy, ktere jste pri psaní prace pouzívali, a to i ty, ze kterych treba zrovna necitujete. Uvod a Zaver je lepsí psat nakonec, az se struktura prace ukaze ve sve plnosti. Bakalářskou práci je nezbytné i po částech konzultovat s vedoucím práce, abyste spolecne mohli promyslet, jestli vas typ psaní a uvazovaní splnuje pozadavky, ktere s bakalarskou prací souvisejí. Je take velice dulezite dbat i na otazku stylu. V bakalarske praci byste se meli priblízit odbornemu jazyku, vyvarovat se ruznych publicistickych frazí, není dobre snazit se vypravet príbeh, ale spíse popisovat a analyzovat konkretní jevy. Prostor a cas je treba si ponechat take na jazykovou korekturu a dusledne sjednocení citacní normy, protoze i tyto veci jsou soucastí hodnocení. Sama bakalarska prace je pak hodnocena podle techto kriterií: Nakolik uchazec(ka) naplnil(a) vytycene cíle. V cem jsou nove poznatky, prípadne prínos prace. Jazykova a formalní uroven prace, vcetne citacní normy. Prace s odbornou literaturou. Dale v posudcích nasleduje prostor pro vedoucího, ci oponenta, aby formulovali sve namety a pripomínky, prípadne polozili otazky. Na obhajobu bakalarske prace je potom treba se pripravit a na dane otazky si promyslet odpovedi. Minimalní rozsah bakalarske prace z bohemistiky je stanoven na 40 normostran (1 ns = 30 radku po 60 uhozech, tedy 72 tis. znaku vc. mezer). Magisterská diplomová práce je rozsahem jeste obsahlejsí nez prace bakalarska (pozaduje se minimalne 60 normostran, tedy 108 tis. znaku). Volíte si ji podle toho, jak se vam líbí temata, ktera vyvesí vasi pedagogove v príslusnych termínech, prípadne, pokud je vas zajem uz dlouho jasne zameren, pozadate pedagoga, ktery vam je ochoten a schopen vest praci s vasím vlastním tematem, ktere muze navazovat na praci bakalarskou. Diplomova prace je uz presneji soustredena na konkretní tema, ktere jeste nebylo detailneji zpracovano v odborne literature, student(ka) v nem prinese novy, vlastní pohled na daný problém vycházející z vlastních analýz. Odborna literatura uz tu slouzí jen jako vodítko a podpora pro studentovo uvazovaní. Uveďme si príklad. Pokud treba v ramci bakalarske prace nekdo chce psat o spisovateli Janu Balabanovi, muze vypracovat první kapitolu, ve ktere predstaví jeho zivot, bibliografii apod., a potom se zamerí na urcite tema v jeho romanech. Pokud ale chce psat magisterskou diplomovou praci o stejnem autorovi, takovato kapitola je nadbytecna a zivotní zalezitosti se, jsou-li relevantní, pripomínají prímo v textu. Student(ka) si musí vsimnout neceho, co jeste nebylo popsano, napr. by tak mohla vzniknout prace s nazvem Využití du-formy v prózách Jana Balabána, protoze prave vyuzívaní druhe osoby (ty, vy) je pro Balabana charakteristicke a ucelena odborna studie, ktera by toto sledovala, neexistuje. A prave 44 8 Studentské práce mnozství novych poznatku se pak posuzuje pri obhajobe prace, jejíz prubeh je jinak shodny s obhajobou prace bakalarske. 45 9 Nejdůležitější literatura a další zdroje 9 Nejdůležitější literatura a další zdroje 9.1 Jazykové slovníky a mluvnice Slovníky Rozdelme si slovníky na a) zakladní prírucní slovníky, ktere je dobre mít po ruce doma; b) vyznamna slovníkova díla, k nimz je mozne se obratit v prípade potreby hlubsího poucení; c) dalsí slovníky uzitecne pro (aktivního a vzdelaneho) uzivatele ceskeho jazyka. a) Základní slovníkové příručky (existují v mnoha vydaních, postupne aktualizovanych) PRAVIDLA ČESKÉHO PRAVOPISU – obsahují obsahle poucení o ceskem pravopisu a slovníkovou cast. Existují 2 verze PČP – skolní a akademicke vydaní: akademicke vydaní je rozsahlejsí, skolní ma heslar mene objemny, ale obsahuje navíc krome poucení o pravopisu tez zakladní udaje o tvarosloví (sklonovaní, casovaní). Vzdy doporucujeme pouzívat oficialní PČP, vydavana Ustavem pro jazyk cesky AVČR, nikoliv ruzne komercní napodobeniny. Alternativne je mozne vyuzívat Internetovou jazykovou prírucku, provozovanou Ustavem na strance: http://prirucka.ujc.cas.cz/. SLOVNÍK CIZÍCH SLOV – obsahuje poucení o slovech cizích (o vyznamu, vyslovnosti a pravopisu); krome prírucního vydaní existuje i dvousvazkova verze Akademickeho slovníku cizích slov. SLOVNÍK SPISOVNÉ ČEŠTINY PRO ŠKOLU A VEŘEJNOST (SSČ) – vykladovy slovník spisovneho jazyka, obsahuje cca 40 tis. hesel, ma normativní charakter, tj. zaznamenava a upevnuje spisovnou lexikalní normu jazyka. Kazde heslo obsahuje zakladní poucení o gramatickych charakteristikach slova (u jmen napr. rod, tvar genitivu) a vyklad vyznamu, ruzne vyznamy tehoz slova jsou císlovany. b) Významná slovníková díla SLOVNÍK SPISOVNÉHO JAZYKA ČESKÉHO (SSJČ) – slovník spisovne slovní zasoby cestiny, obsahuje skoro 193 tis. hesel, ma kodifikacní charakter, tj. ustaluje slovní zasobu po strance pravopisne, tvaroslovne i vyznamove. Existuje ve 2 vydaních: první ve 4 svazcích (1958-1971), druhe v 8 svazcích (1989). Existuje i webova verze: http://bara.ujc.cas.cz/ssjc/. Pri praci s tímto slovníkem je treba mít na mysli, ze obsahuje slovní zasobu období 30.-70. let 20. stol., tedy nenajdeme v nem slova noveji vznikla. PŘÍRUČNÍ SLOVNÍK JAZYKA ČESKÉHO (PSJČ) – nejrozsahlejsí cesky slovník (navzdory svemu nazvu), obsahuje 250 tis. hesel, ma charakter deskriptivní, tj. neomezuje se na spisovnou slovní zasobu, ale na vsechny její vrstvy. Vyklady vyznamu slov Při zpracovávání jakéhokoliv odborného tématu vždy začínáme od nejobecnějších příruček, slovníků a souhrnů. 46 9 Nejdůležitější literatura a další zdroje jsou demonstrovany citaty, vetsinou z ceske beletrie 19. a poc. 20. století. Slovník vychazel v letech 1935-1957, ma 8 dílu v devíti svazcích. Webova verze je k dispozici zde: http://bara.ujc.cas.cz/psjc/. Webova verze je cenna i tím, ze soucasne vyhledava i v naskenovanem lexikalním archivu Ustavu pro jazyk cesky, ktery obsahuje 8,7 milionu excerpcních lístku k jednotlivym slovum z let 1770-1991. c) Další užitečné slovníky Mullerova a kol.: NOVÁ SLOVA V ČEŠTINĚ. SLOVNÍK NEOLOGIZMŮ – existují 2 svazky z let 1998 a 2004; obsahují nova slova v cestine, ktera se objevila v letech 1985-2002, a nejsou tedy zachycena v SSJČ. Pala – Vsiansky: SLOVNÍK ČESKÝCH SYNONYM (nekolik vydaní) – uvadí u jednotlivych slov synonyma (slova stejneho vyznamu), popr. i antonyma (slova vyznamu opacneho). Klegr: TEZAURUS JAZYKA ČESKÉHO (2007) – slovník vyuzitelny podobne jako slovník synonym, ale razeny nikoliv abecedne, nybrz vecne. Slovní zasoba je tu rozdelena podle sveho vyznamu do 885 kategorií a jednotky razeny podle vyznamove blízkosti. Pro snadnou praci obsahuje rejstrík. Čermak a kol.: SLOVNÍK ČESKÉ FRAZEOLOGIE A IDIOMATIKY – poskytuje poucení o vyznamu frazemu (prísloví, rcení atd.), ma 4 díly: 1. Prirovnaní, 2. Vyrazy neslovesne, 3. Vyrazy slovesne a 4. Vyrazy vetne. Kazdy díl obsahuje rejstrík. Mluvnice Pod pojem „mluvnice“ sem zarazujeme kompendia pojednavající souhrnne o ceskem jazyce, mající charakter vysokoskolskych ucebnic ci prírucek pro verejnost. Takovy nazev mely jiz historicky prace J. Gebauera (Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské, 1880), F. Travnícka (Mluvnice spisovné češtiny, 1951) ci dodnes pouzívana stredoskolska prírucka B. Havranka a A. Jedlicky (Česká mluvnice, nekolik vydaní), i kdyz prinasely poucení nejen o gramaticke soustave jazyka, ale take o lexiku apod. MLUVNICE ČEŠTINY (tzv. akademicka) – rozsahle kompendium, rozdelene do trí dílu: I (venovany fonetice, fonologii, morfonologii a morfematice a tvorení slov, 1986), II (venovany tvarosloví, 1986), III (venovany syntaxi, 1989). Mluvnice cestiny usiluje o precizní teoreticke podlození vykladu, proto se hodí spíse pro poucenejsího akademickeho uzivatele. Digitalizovane vsechny 3 svazky jsou k dispozici zde: http://www.ujc.cas.cz/veda-vyzkum/publikace/akademicka-mluvnice-cestiny.html. PŘÍRUČNÍ MLUVNICE ČEŠTINY (tzv. brnenska) – prakticteji pojata jednosvazkova prace, na rozdíl od akademicke mluvnice obsahuje take pojednaní o lexikologii a stylistice. Vysla v roce 1995. 47 9 Nejdůležitější literatura a další zdroje Stícha a kol.: AKADEMICKÁ GRAMATIKA SPISOVNÉ ČEŠTINY – v roce 2013 vydana prírucka, ktera podobne jako predchozí rezignuje na vysvetlení teoretickych vychodisek a je koncipovana jako prakticky pomocník pro studium ci profesionalní praci s jazykem. Akademicka gramatika se opíra o soucasnou psanou cestinu a ma castecne charakter preskriptivní, doporucuje urcite tvary ci uzití jako nalezite (spisovne). Členení prace ve sve strukture na rozdíl od Prírucní mluvnice nerespektuje striktne jednotlive tradicní disciplíny: obsahuje oddíly o „gramatice slova“, „gramatice vety“, „gramatice souvetí“ a „gramatice textu“. MLUVNICE SOUČASNÉ ČEŠTINY (1. sv. 2010 pod redakcí V. Čvrcka, 2. sv. 2014 pod redakcí J. Panevove) – na rozdíl od Akademicke gramatiky je pojata jako ciste deskriptivní, nerozlisuje, co je v jazyce spisovne a nespisovne a snazí se popsat, „jak se píse a jak se mluví“ (jak zní podtitul), a pritom je zalozena na korpusech nejen psaneho, ale i mluveneho jazyka. 1. svazek obsahuje poucení o fonetice (více nez o fonologii), lexikologii, morfologii a textu a stylu, v zaveru pak i kapitolu o „pravopisu“ – ne jako o pravidlech, ale popis skutecneho stavu. 2. svazek pojednava o syntaxi. 9.2 Slovníky a kompendia literární teorie Vlasín, S. a kol. SLOVNÍK LITERÁRNÍ TEORIE. Praha 1977. Od konce 70. let minuleho století jeste nekolikrat vydany slovník, nyní dostupny take v digitalizovane forme na adrese: http://www.ucl.cas.cz/edicee/prirucky/slovnikove/142-slovnik-literarni-teorie. Vzhledem k dobe vzniku prírucka obsahuje marxistickou estetickou terminologii, je proto treba k mnohym heslum pristupovat kriticky, nicmene svoji hodnotu si slovník zachoval zvlaste ve zpracovaní poetologickych hesel, castecne tez v uchopení literarních epoch, proudu, smeru a skupin, z cehoz plyne, ze krome literarní teorie je venovan take literarní historii. Pavera, L., Vseticka, F. LEXIKON LITERÁRNÍCH POJMŮ. Olomouc 2002. Slovník se inspiruje prístupem Vlasínova lexikografickeho kolektivu i dukladnou polskou akademickou príruckou Słownik terminów literackich, zaroven vsak usiluje o popularnevedny prístup a prakticistní pouzití ve skolske praxi. Po etymologii pojmu a vykladu jeho smyslu vetsinou nasleduje ukazka (a soupis odborne literatury, ktery byva bezny). Nunning, A. a kol. LEXIKON TEORIE LITERATURY A KULTURY. Brno 2006. Moderní slovník literarní teorie a kulturologie, ktera dnes vyrazne ovlivnuje a spoluutvarí premyslení o literature. Jde o prírucku prelozenou z nemciny a doplnenou o 45 hesel z ceske literarní vedy. Mezioborove zamereny slovník zachycuje síri a ruznorodost soucasne literarní vedy jednak osvetlením ustredních pojmu, jednak seznamením s autory a autorkami, kterí urcovali a ovlivnovali teoreticke diskuse. Muller, R., Sidak, P. a kol. SLOVNÍK NOVĚJŠÍ LITERÁRNÍ TEORIE. GLOSÁŘ POJMŮ. Praha 2012. Dílo domacího autorskeho kolektivu, ktere se ve vecnych heslech oproti Nunningove prírucce podrobneji venuje soucasne teoreticke situaci (tj. zhruba období po druhe svetove valce) a snazí se zaplnit její terminologicke mezery. Macura, V., Jedlickova, A. PRŮVODCE PO SVĚTOVÉ LITERÁRNÍ TEORII. Brno 2012. Dílo vznikalo jiz v 80. letech 20. st. pod vedením Vladimíra Macury (oficialne byl jako editor 48 9 Nejdůležitější literatura a další zdroje uvaden M. Zeman), nyní bylo doplneno tymem A. Jedlickove. Pruvodce se nevenuje literarneteoretickym termínum, ale vybranym dílum svetove literarní teorie 20. století a 21. století, ktere chape jako príklady sirsích teoretickych prístupu a debat. Po popisu jednotlivych kapitol daneho teoretickeho díla (napr. Otevrene dílo Umberta Eca) nasleduje komentar zamereny na jeho stezejní pojmy, argumenty, jakoz i myslenkova vychodiska a pokracující diskusi, kterou dílo vyvolalo. Hodrova, D. … NA OKRAJI CHAOSU …. POETIKA LITERÁRNÍHO DÍLA 20. STOLETÍ. Praha 2001. – Červenka, M. a kol. POHLEDY ZBLÍZKA: ZVUK, VÝZNAM OBRAZ. POETIKA LITERÁRNÍHO DÍLA 20. STOLETÍ. Praha 2002. – Červenka, M. a kol. NE CESTĚ KE SMYSLU. POETIKA LITERÁRNÍHO DÍLA 20. STOLETÍ. Praha 2005. Autorske kolektivy techto trí publikací tvorí prední osobnosti soucasne ceske literarní vedy. Vsechny tri svazky vhodne doplnují predstavene teoreticke slovníky a prírucky, neboť obsahují teoretické studie, ktere se dukladneji venují myslenkove a argumentacní rovine jednotlivych oblastí literarní teorie. 9.3 Kompendia dějin literatury, slovníky spisovatelů Novak, A. – Novak, J. V. PŘEHLEDNÉ DĚJINY LITERATURY ČESKÉ. Olomouc 1936-1939, reprint Brno 1995. Klasicka prírucka dejin ceske literatury od pocatku do konce 30. let, dodnes prínosna zejmena pro vyhraneny osobity autorsky prístup jednoho z nejvyznamnejsích ceskych literarních historiku Arna Novaka. Naskenovane dostupne zde: http://arne-novak.phil.muni.cz/books/prehledne-dejiny-literatury-ceske-novak- 1936 Tzv. AKADEMICKÉ DĚJINY ČESKÉ LITERATURY. Vznikaly od pocatku 50. let jako hlavní ukol nove zrízeneho Ustavu pro ceskou literaturu akademie ved (proto „akademicke“), mely vytvorit vedeckou marxistickou syntezu dejin nasí literatury a nahradit dosavadní, ideologicky nevyhovující kompendia, zejm. Novakovo. I. díl (1959, pod redakcí J. Hrabaka) je zameren na starsí ceskou literaturu a je nejsilneji formovan komunistickou ideologií a marxistickou metodologií, coz jej ciní temer nepouzitelnym. II. díl (1960, pod redakcí F. Vodicky) se zameruje na literaturu narodního obrození, metodologicky vychazí z Vodickovy teorie ukolu, jez se pokusila spojit marxisticke a strukturalisticke prístupy. III. díl (1961, pod redakcí M. Pohorskeho) je venovan 2. puli 19. století. IV. díl (pod redakcí Z. Pesata a E. Strohsove), venovany 1. polovine 20. stol., byl pripraven na konci 60. let, ale vysel po normalizacním zakazu az roku 1995, je nejmene zasazen ideologickymi deformacemi, byť preference „pokrokove“ literatury je v nekterych kapitolach stale zrejma a narusuje obraz literatury zejmena pocatku 20. století. Naskenovane prístupne zde: http://www.ucl.cas.cz/edicee/dejiny/dejiny-ceske- literatury. Janousek, P. a kol. DĚJINY ČESKÉ LITERATURY 1945–1989. 4 díly. Praha 2007–2008. Navazují chronologicky na predchozí projekt, ve znacne síri mapují ceskou literaturu daneho období bez vyraznejsích metodologickych ambicí, spolehajíce na vecny prístup sirokeho autorskeho kolektivu. Z díla byl porízen „vytah“ pro potreby studia a rychleho 49 9 Nejdůležitější literatura a další zdroje poucení: Janousek, P. a kol. PŘEHLEDNÉ DĚJINY ČESKÉ LITERATURY 1945–1989. Praha 2012. Lehar, J. a kol. ČESKÁ LITERATURA OD POČÁTKŮ K DNEŠKU. Praha 1998 (a dalsí vydaní). Publikace na rozdíl od vyse uvedenych mající charakter ucebnice; zejmena vyklady o starsí literature od J. Lehara a první puli 20. století od J. Holeho predstavují svou koncepcí velmi kvalitní ucební texty. Machala, L., Petru. E. PANORAMA ČESKÉ LITERATURY. Olomouc 1994 (a dalsí vydaní). Dalsí vysokoskolska ucebnice ci prehledova prírucka; její koncept je na rozdíl od predchozí více tradicní. Existuje i multimedialní verze na DVD (Olomouc 2008). Kol. autoru. LEXIKON ČESKÉ LITERATURY. OSOBNOSTI, DÍLA, INSTITUCE 1–4. 7 svazku., 1988-2008 (1. a 2. díl pod redakcí V. Forsta, 3. díl pod redakcí J. Opelíka, 4. díl pod redakcí L. Merhauta). Reprezentativní encyklopedicke dílo obsahující ceskou literaturu od nejstarsích dob do roku 1945. Vetsí cast hesel zaujímají jmena autoru prozaiku, basníku, dramatiku, ale i prekladatelu, literarních kritiku a historiku, a rovnez anonymní díla starsí ceske literatury. Lexikon zahrnuje take casopisy, sborníky a almanachy, literarní sdruzení a skupiny, nakladatelství a tiskare. Kazde heslo je rozdeleno na cast vykladovou a cast obsahující bibliograficke udaje a soupis dalsí literatury, ktera se k heslu vztahuje. Janousek, P. a kol. SLOVNÍK ČESKÝCH SPISOVATELŮ OD ROKU 1945. 2 díly. Praha 1995, 1998. Navazuje chronologicky i strukturou hesla na Lexikon, hesla jsou strucnejsí. Dokoupil, B. a kol. SLOVNÍK ČESKÝCH LITERÁRNÍCH ČASOPISŮ, PERIODICKÝCH LITERÁRNÍCH SBORNÍKŮ A ALMANACHŮ. Brno 2002. Zahrnuje hesla periodik a literarních sborníku v letech 1945-2000. Oba tyto slovníky byly spojeny a transformovany do weboveho SLOVNÍKU ČESKÉ LITERATURY PO ROCE 1945, ktery je nadale aktualizovan a soustredí se na literaturu v letech 1945-2000. Najdete jej na adrese http://www.slovnikceskeliteratury.cz/. Kol. autoru. SLOVNÍK BÁSNICKÝCH KNIH. Praha 1990. Jde o slovník literarních del, konkretne basnickych knih; heslar obsahuje vyznamna díla od prelomu 18. a 19. století az do roku 1945. Naskenovany dostupny zde: http://www.ucl.cas.cz/edicee/prirucky/slovnikove/140-slovnik-basnickych-knih. Dokoupil, B., Zelinsky, M. a kol. SLOVNÍK ČESKÉ PRÓZY 1945–1994. Ostrava 1994. Jiny príklad slovníku literarních del, tentokrat zamereneho na prozaicke knihy (romany, novely, sbírky povídek) vychazející v období 1945-1994. Stejne jako v predchozím slovníku zachycují hesla vzdy strukturu daneho díla, podavají jeho interpretaci a ve strucnosti take analyzují jeho dobove prijetí. 50 9 Nejdůležitější literatura a další zdroje 9.4 Bibliografie Bibliografie (nepouzívanym ceskym jmenem knihopis) nam umoznuje orientovat se v publikacní produkci; pod pojem bibliografie lze zahrnout ruzne soupisy publikací; nas budou zajímat takove, ktere slouzí odborne praci v bohemistice. Obecne muzeme bibliografie rozlisovat podle ruznych kriterií: napr. podle zaberu na vseobecne (sledující veskerou produkci), oborove (zamerující se na jeden obor nebo na skupinu príbuznych oboru), autorske (dílo jednoho autora); podle typu publikací na bibliografie knizní, clankove, casopisecke atd. Oborové bibliografie Oborove bibliografie jsou dulezitou pomuckou pro praci na jakemkoliv odbornem tematu; vetsinou shrnují vsechnu relevantní produkci vymezeneho casoveho useku, jsou utrídeny tematicky, ale obsahují rejstríky, ktere umoznují rychle dohledaní udaju i podle jineho nez tematickeho klíce (zejm. jmenneho). BIBLIOGRAFIE ČESKÉ LINGVISTIKY. Čelkem 33 svazku pro leta 1945-2001; obsahuje roztrídene a anotovane zaznamy o publikacích vsech typu oborove nalezejících do jazykovedy; pro starsí období svazky vzdy po peti letech, pro novejsí sesity vzdy pro jeden rok. Je dostupna v digitalizovane podobe zde: http://www.ujc.cas.cz/eletronicke- slovniky-a-zdroje/bibliografie-ceske-lingvistiky/. ČESKÁ LITERÁRNÍ BIBLIOGRAFIE 1945-1963: soupis článků, statí a kritik z knižních publikací a periodického tisku let 1945-1963 o dílech soudobých českých spisovatelů. 3 svazky (1. díl A-M, 2. díl N-Z, 3. díl rejstríky) venovane anotovane produkci literarnevedne i publicisticke o ceske literature od narodního obrození; zahrnuje leta 1945-1963, pozdeji doplneno nekolikerymi dodatky. ČESKÁ LITERÁRNÍ VĚDA. Postupne sesitove pro jednotlive roky vydavana bibliografie podobneho typu jako Bibliografie ceske lingvistiky. Existuje pro leta 1961-1980. Bibliografické databáze S rozvojem vypocetní techniky se upoustí od knizne vydavanych bibliografií a vytvarejí se pocítacove databaze, ktere poskytují mnohem vetsí moznosti pro vyhledavaní a filtrovaní zaznamu, vetsí rychlost prace a take umoznují jednoduse udaje opravovat a doplnovat, coz u knizních bibliografií bylo komplikovane. BIBLIOGRAFIE ČESKÉ LITERÁRNÍ VĚDY (OD ROKU 1945). Bibliograficke databaze provozovane Ustavem pro ceskou literaturu Akademie ved ČR pro oblast literarnevedne bohemistiky. V soucasnosti ma podobu dvou samostatnych bazí: Bibliografie od roku 1961 (ISIS): http://isis.ucl.cas.cz/ . Zahrnuje zaznamy o knihach, sbornících, clancích ad. o ceske literature publikovanych od roku 1961 do roku 2012. Vznikla prepsaním vyse zmínene bibliografie Česká literární věda pro leta 1961-1980 a jejím postupnym doplnovaním. Doplnovaní bylo k 1. srpnu 2012 ukonceno. 51 9 Nejdůležitější literatura a další zdroje Bibliografie ÚČL (Aleph): http://biblio.ucl.cas.cz/. Nova baze vytvarena od roku 2012 v systemu ALEPH, zahrnuje udaje od roku 2012 a udaje pro leta 1945-1960 (postupne vkladane, zatím nedokonceno). RETROSPEKTIVNÍ BIBLIOGRAFIE (1774-1945). Na adrese http://retrobi.ucl.cas.cz/retrobi/ je k dispozici bibliografie pro starsí období. Vznikla naskenovaním lístkoveho katalogu – vyhledavaní v teto databazi proto funguje jen velmi omezene (mnoho lístku je psano rukou a OČR program je není schopen precíst); pro hledaní je potreba katalogem listovat – lístky jsou usporadany v poradku autorskem a odkazovem, vzdy abecedne a u kazdeho autora chronologicky. Jiné bibliografie Vyznam pro regionalní vyzkum literarnehistoricky i jazykovedny mají regionální vlastivědné bibliografie. Pro oblast severní Moravy a Slezska je to BIBLIOGRAFIE HISTORICKO-VLASTIVĚDNÉ LITERATURY SEVEROMORAVSKÉHO KRAJE (7 svazku pro leta 1945-1990), pote se zmenenym nazvem BIBLIOGRAFIE HISTORICKO-VLASTIVĚDNÉ LITERATURY SEVERNÍ MORAVY A SLEZSKA (od roku 1991). Pri vyzkumu díla jednotlivych autoru jsou dulezite autorské bibliografie. Jsou zpracovany a vydany jen pro nektere autory – napr. Bibliografie Karla Čapka (pripravil B. Medílek), Bibliografie Jaroslava Haška (pripravil tyz), Soupis díla Aloise Jiráska a literatury o něm (pripravil J. Kunc). Personalní bibliografie jazykovedcu a literarních vedcu casto vychazejí u prílezitosti jejich jubileí casopisecky, popr. ve sbornících. Pro studium casopisecke produkce mají vyznam časopisecké bibliografie, ktere obsahují informace o titulech periodik vydavanych v danem období. Nekolikasvazkova ČESKÁ RETROSPEKTIVNÍ BIBLIOGRAFIE (NOVINY, ČASOPISY), pripravena pod vedením J. Kubícka, je dostupna take elektronicky na adrese http://aleph.mzk.cz/F/?func=file&file_name=find-b&local_base=sbp01_per. 52 10. Slovníček 10. Slovníček LINGVISTIKA A Abreviatura – zkratka Adjektivum – prídavne jmeno Adjunkce – primykaní Adresat – príjemce zpravy (obecne) sdelení Adverbiale – príslovecne urcení Adverbium – príslovce Adverzativní – odporovací Afix – morfem (predpona, prípona) Akcent – prízvuk Akronymum – zkratka, zkratkove slovo Aktivum – cinny rod Akuzativ – 4. pad Alternace – strídaní hlasek Antonymie – vyznamovy opak Apozice – prístavek Argot – hantyrka, mluva urcitych spolecenskych vrstev Artikulace – vyslovnost Aspekt – vid Asyndeticky – bezespojecny, beze spojky Atribut – prívlastek Atribut verbalní – doplnek Augmentativum – zvelicele slovo B Bilingvismus – dvojjazycnost Bohemikum – ceske slovo v cizojazycnem textu Bohemismus – cesky slovní tvar nebo vyraz v cizojazycnem textu Č Časus – pad D 53 10. Slovníček Dativ – 3. pad Deklinace – sklonovaní Deminutivum – zdrobnelina Denotace – vztah oznacení Denotat – oznacovany jev Derivace – odvozovaní Designace – oznacovaní Designans (designator) – oznacující forma znaku Designatum (designat) – znakem oznacovany jev Determinace – urcovaní Diachronní – vyvojovy Diakritika – system rozlisovacích znamenek Dialekt – narecí Dialog – sled vypovedi nekolika mluvcích Diftong – dvojhlaska Diglosie – koexistence jazyku Disjunktivní – vylucovací (napr. spojkou) Divergence – rozruznení jazyku Dual – dvojne císlo Dubleta – dvojtvar Dysfemismus – hanlive slovo E Elipsa – vypustka Enklitikon – príklonka Eufemismus – zjemnující vyraz F Fakultativní – nepovinny Femininum – zensky rod Flexe – ohybaní Fonem – fonologicka jednotka Fraze – vetny usek Frazem – ustalene slovní spojení Futurum – budoucí cas G Genitiv – 2. pad Genus – rod Genus verbi – slovesny rod Glosa – okrajova poznamka Gradace – stupnovaní 54 10. Slovníček Gradacní – stupnovací Grafem – jednotka psací soustavy Gramatika – mluvnice H Historismus – jazykovy prezitek Homonymie – souzvucnost slov (vyznamovy rozdíl) Hypokoristikon – domacke slovo Hyponymie – podrazenost slov Hypotakticky – podradny I Idiolekt – styl jazykoveho projevu jednotlivce / skupiny Idiom – frazem s jedinecnym vyznamem Ikona – druh znaku Imperativ – rozkazovací zpusob Imperfektivum – nedokonavy vid Index – druh znaku Indikativ – oznamovací zpusob Infinitiv – neurcitek Infix – vkladny morfem Iniciala – pocatecní písmeno Instrumental – 7. pad Interdialekt – nadnarecní utvar Interjekce – citoslovce Interpunkce – system skladebních znamenek Intonace – vetna melodie Inverze – obraceny slovosled J Juxtapozice – sprahovaní, sprezky K Kalk – doslovny preklad Kauzalní – prícinny Kodifikace – uzakonení jazykoveho projevu Koherence – funkcní soudrznost textu Koheze – vyznamova soudrznost textu Komparativ – 2. stupen adjektiv Kompetence – jazykova zpusobilost Kompozice – skladba Kompozitum – slozenina Komunikace – dorozumívaní 55 10. Slovníček Komunikant – ucastník komunikace Komunikat – sdelení Kondicional – podminovací zpusob Kongruence – shoda Konjugace – casovaní Konjunkce – spojka Konotace – vyznam podmíneny situacne a individualne Konsekutivní – dusledkovy (ob. po sobe jdoucí) Konsonant – souhlaska Kontext – okolnosti promluvy Kontrakce – stahovaní Konvence – ujednaní Konvergence – sblízení jazyku Koordinace – prirazovaní Kopulativní – slucovací Korpus – soubor textu Kvantita – delka samohlasek L Langage – mluva Langue – jazyk, jazykovy system Lexem – lexikalní jednotka Lexikon – slovník Lokal – 6. pad M Maskulinum – muzsky rod Meliorativum – zjemnující slovo Modifikace – obmena Modus – zpusob Monolog – projev jedineho mluvcího Morfem – tvaroslovna jednotka N Negace – zapor Neologismus – novotvar Neutrum – strední rod Nominativ – 1. pad Norma – jazykove zakonitosti Numerale – císlovka Numerus – císlo O 56 10. Slovníček Obligatorní – zavazny Onomatopoie – zvukomalebne citoslovce Opozitum – antonymum; slovo opacneho vyznamu P Paratakticky – souradny Parole – mluva, rec Participium – prícestí Partikule – castice Pasivum – trpny rod Pejorativum – hanlive slovo Perfektivum – dokonavy vid Performance – realizace jazykove zpusobilosti Persona – osoba Plural – mnozne císlo Polysemie – mnohoznacnost slov Pozitiv – 1. stupen adjektiv Predikace – prisuzovaní Predikat – prísudek Prefix – predpona Prepozice – predlozka Preteritum – minuly cas Prezens – prítomny cas Pronominum – zajmeno R Radix – koren slova Rekce – rízenost Rema – jadro vypovedi S Signifikant – oznacující forma znaku Signifie – znakem oznacovany jev Signifikace – vztah oznacujícího a oznacovaneho Singular – jednotne císlo Slang – profesní jazyk Sociolekt – spolecenska varieta jazyka Subjekt – podmet Subordinace – podrízenost Substantivum – podstatne jmeno Sufix – prípona Superlativ – 3. stupen adjektiv Symbol – druh znaku 57 10. Slovníček Syndeticky – spojecny, se spojkou Synchronní – soudoby Synonymie – souznacnost slov Syntagma – skladební dvojice T Tema – vychodisko vypovedi Tempus – cas Text – nadvetny utvar U Uzus – zpusob uzívaní; zabehnuty postup V Varianta – obmena Varieta – jazykovy utvar Verbalní – slovesny; slovní Verbum – sloveso Vokal – samohlaska Vokativ - 5. pad Vulgarismus – hrube slovo Z Znak – jednotka oznacovaní Z Zargon – hantyrka LITERÁRNÍ VĚDA A Adaptace - uprava Adresat – príjemce sdelení Aktualizace – ozvlastnení Alegorie – jinotaj Almanach – sborník textu Aluze – narazka Anafora - opakovaní slov na zacatku versu Antologie – vybor z textu Artefakt – umelecke dílo Autor – puvodce textu 58 10. Slovníček B Beletrie – krasna literatura Biografie – zivotopis Brachylogie – usecne vyjadrení; zkratka Burleska – typ humorne, obvykle vypravne poezie Č Čauserie – vtipna uvaha Čommedia dell´arte – typ barokního improvizovaneho divadla D Daktyl – druh verse Deus ex machina – nahly obrat v deji Distichon – dvojversí Drama – literarní druh E Epifora – opakovaní slov na konci versu Epigon – napodobitel Epigram – kratka satiricka basen Epika – literarní druh rozvíjející dej Epiteton – basnicky prívlastek Esej – publicisticky utvar Expozice – uvodní cast literarního díla Epizeuxis - opakovaní slov v jednom versi Epanastrofa – opakovaní slov na konci a na zacatku versu Eufonie – libozvuk F Fabule – predmet vypravení Figura – vyrazovy a ozvlastnující prostredek Fikce – vysledek imaginace Forma – zpusob ztvarnení díla G Genius loci – duch místa Gradace – stupnovaní H Hyperbola – nadsazka Čh 59 10. Slovníček Čharakteristika – popis Čhronotop – casoprostor díla I Iktus – metricky duraz Imitace – napodoba Interpretace – vyklad Ironie – ustepacny vysmech J Jamb – druh verse K Kaligram – text ve forme obrazu Katachreze – druh metafory (spojení logicky nespojitelneho) Katastrofa – zaver deje Kolize – komplikace deje Komedie – dramaticky zanr Kompozice – skladba Konkretizace – dourcení vyznamu vykladem Kontrast – protiklad Krize – vyhrocení deje L Lyrika – nedejovy literarní druh M Metafora – druh obrazneho pojmenovaní Metonymie – obrazne pojmenovaní na zaklade vecne souvislosti Metrika – pravidla vystavby verse Metrum – rozmer verse Mimesis – napodoba Motiv – nejmensí jednotka vyznamoveho planu díla Mytus – baje N Narace – vypravení Novela – prozaicky utvar kratsího az stredního rozsahu O 60 10. Slovníček Obsah – predmet literarního sdelení Oxymoron – protimluv P Parabola – podobenství Parafraze – volne zpracovaní Parodie – karikující zpracovaní Peripetie – dejovy zvrat Personifikace – metaforicke zosobnení Plagiat – napodobenina Poema – rozsahla basen Poetismus – basnicky prostredek; umelecky smer Poezie – versovana literatura Point of view – uhel pohledu ve vypravení Pointa – vyvrcholení deje Polemika – spor Povídka – kratsí prozaicky utvar Produkce – tvorba Proza – neversovana literatura Pseudonym – krycí jmeno R Recenze – publicisticky kriticky zanr Recepce – prijetí díla Recipient – príjemce Reflexe – uvaha Reminiscence – pripomínka Repetice – opakovaní Retardace – zpomalení (napr. deje) Roman – rozsahly prozaicky utvar Rym – hlaskova shoda versu Rytmus – pravidelny sled podobnych jevu S Sarkasmus – druh posmesku Satira – vysmesne pojednaní Strofa – sloka Styl – sloh Synekdocha – druh obrazneho opakovaní Syzet – dejove schema T 61 10. Slovníček Tema – ustrední namet Tragedie – dramaticky druh Transfer – prenos Travestie – zesmesnující zpracovaní Trochej – druh verse Tropus / tropy – prostredky obrazneho vyznamu V Variace – obmena Vers – jednotka vystavby poezie 62 Použité zdroje Použité zdroje Sokol, J. Dluh života: články, eseje, glosy. Praha: UK, 2016. Stochl, M. Jan na VŠ: bohemistika. Praha: Akropolis, 2007. Halík, T. et al. K čemu dnes humanitní vědy? Praha: FF UK; Togga, 2008. Rejzek, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2004. Holmerova, E. Minimum akademického bonmotu aneb Jak neuklouznout na akademické půdě. Praha: Grada, 2014. Karlík, P., Nekula, M., Pleskalova, J. (eds.) Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidove noviny, 2002. Eco, U. Jak napsat diplomovou práci. Olomouc: Votobia, 1997. www.ucl.cas.cz www.slu.cz 63 Autoři Autoři Pracovníci oddelení literarní vedy Ustavu bohemistiky a knihovnictví FPF SU si praci na tomto pruvodci rozdelili takto: Mgr. Martin Tichy, Ph.D. (martin.tichy@fpf.slu.cz) – hlavní redakce, kap. 3, 4.3, 5.3, 6.3, 6.4, 9.1, 9.3, 9.4 Mgr. Jan Heczko, Ph.D. (jan.heczko@fpf.slu.cz) – kap. 1, 2.1, 2.2, 6.1, 6.2, 9.2 Mgr. Jakub Čhrobak, Ph.D. (jakub.chrobak@fpf.slu.cz) – kap. 2.3, 7, 8 Mgr. Oskar Mainx, Ph.D. (oskar.mainx@fpf.slu.cz) – kap. 4.1, 4.2, 5.1, 5.2, 5.4, 5.5, 10 Autoři budou rádi, obrátíte-li na ně s otázkami týkajícími se probírané problematiky nebo s náměty, které umožní vylepšení tohoto průvodce. Jako interní elektronický studijní materiál vydalÚstav bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, Masarykova tř. 37, 746 01 Opava. Vznik studijního materiálu umožnila podpora IIP Slezské univerzity v Opavě „Posílení propedeutických prvků ve výuce 1. ročníku bohemistických oborů“. Opava 2016.