Textologie dnes? Author(s): Michael Špirit Source: Česká literatura , duben 2009, Vol. 57, No. 2 (duben 2009), pp. 221-231 Published by: Institute of Czech Literature, The Academy of Sciences of the Czech Republic Stable URL: https://www.jstor.org/stable/42688052 JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range of content in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new forms of scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org. Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at https://about.jstor.org/terms is collaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Česká literatura This content downloaded from 193.84.197.186 on Wed, 06 Oct 2021 12:15:54 UTC All use subject to https://about.jstor.org/terms ROZHLEDY Michael Špirit Textologie dnes? 0. Období po roce 1989 modifikovalo nebo zcela rozmetalo předpoklady, na kterých česká textologie budovala předchozích padesát let svou existenci. Zhroucením centralizovaného modelu výroby, a tedy i výroby knih, padl nejen cenzurní dohled, jehož fanatismus, mechaniku, strach, potměšilost či paranoiu živila komunistická ideologie, ale také jeden ze základních kamenů textologie jako oboru: kolektivní, koordinované pojetí vydavatelské práce (viz odst. 3). Nemíníme to ani pohoršené, ani nostalgicky, ale jako fakt. Od konce roku 1989 mohl začít kdokoli, v zásadě bez existenční nebo odborné sankce, vydávat cokoli a jakkoli. 1. Na konci šedesátých let Felix Vodička konstatoval, že „zatímco v období kapitalistického nakladatelského podnikání bylo vydávání klasiků předem určováno zájmem nakladatele, který s konečnou platností rozhodoval o profilu edice i o jejím rozsahu, kryje se nyní zájem nakladatelský se zájmem veřejným", že zatímco dříve byla ediční práce závislá na „soukromé iniciativě editorově, [...] stává se nyní celá ediční problematika předmětem soustavné odborné péče" (Vodička 2006: 94). Možná to byla vážně míněná slova, možná šlo o tehdy běžný opis situace, kterou bylo vyloučené pojmenovat přímo. Ani o dvacet let později ještě nemohla Stanislava Mazáčová formulovat zcela otevřeně: „Zánikem soukromých nakladatelství po roce 1948 byl eliminován obchodní charakter vydavatelské činnosti a zdůrazněn zájem veřejný a umělecký, ovšem též politický a ideologický" (Mazáčová 1993: 180). I tak neutrální výrok byl na konci osmdesátých let pořád ještě problematický. Autorka po letech vzpomínala, že svou stať „dala nejdřív do České literatury, ale oni mi to vrátili, že se můj text Hrzalové, tehdejší ředitelce, nelíbí, že jsem tam málo vypíchla obrat v osmačtyřicátém roce po znárodnění našich nakladatelství" (Mazáčová 2001: 260). - Totální kontrola nad veřejným prostorem každopádně po únoru 1948 nepřímo umožnila systematický rozvoj textologické teorie a praxe. Mezi despocií a vědou tu byl podobně paradoxní vztah jako třeba mezi režimem Antonína Novotného a rozvojem české filmové nové vlny. 2. Vydavatelská péče se tedy po roce 1989 stala znovu polem pro soukromou iniciativu editorovu a nakladatelovu, se všemi přednostmi a hendikepy, které to s sebou přinášelo a přináší. Obecnou omezující podmínkou se stalo financování vydavatelské činnosti, zřetel, jejž ve svých pojednáních Vodička ani Mazáčová vůbec nemuseli vzít v potaz. - Peníze samy jistě žádnou edici neudělají, avšak bez nich, tzn. bez ministerských, grantových nebo různých jiných dotací This content downloaded from 193.84.197.186 on Wed, 06 Oct 2021 12:15:54 UTC All use subject to https://about.jstor.org/terms ČESKÁ LITERATURA 2/2009 - ROZHLEDY 222 (regionálních, mezinárodních, oborových apod.) je o vyloučena, neboť žádný český nakladatel není s to p sám. Stát a veřejné instituce tento druh vědeckého dostatečné a ani mezi českými podnikateli se dosud dlouhodobě a soustavně investovalo do odborné pří české literatury.1 3. Princip vydavatelské činnosti jako činnosti ko v koncepčních diskusích, koordinaci práce a v něk tovaného textu i vydavatelského aparátu.2 Zánik t ným, „tržním" nakladatelských podnikáním a n textologii, nebyl fatální ani tak pro programovou, p pro úvahy o tom, co a jak vydávat, jako spíš pro jej livých výkonů. Jakkoli spolu obě fáze přirozeně sou centrem neřízené nakladatelské podnikání ukáza daností, kterou by mohla odstranit zas jen nějaká vého napořád neutěšeného stavu je, že jsou realizov se žádné centrální grémium buď neshodlo, anebo b tečnění museli čekat dlouho, až se grémiím uvolní r prvé na různé ediční úrovni zpřístupněná, systemat Čana, J. Čepa, J. Franze, B. Fučíka, F. Gellnera, Z. Hav ského, K. Hynka, I. Jirouse, J. Koláře, L. Klímy, K. K Z. Rotrekla, M. Součkové, K. Šiktance, J. Škvoreck kolka, R. Weinera, J. Zahradníčka, v menších týmec V. Havla, F. Langra, T. G. Masaryka, korespondence B. J. Seiferta, nebo nedávno započaté projekty shrnujíc fenbergra, J. Hutky, A. Stankoviče, J. Treftilky. 3.1. Zhroucení komunistického režimu a postupujíc torického oboru navíc učinila suspektními pojmy j toři", „základní díla" či spisovatelé „velkého uměle dosahu", jež byly obecně pociťovány, mocensky ok tví oboru dle momentální situace atribuo vány a jej neurčitě evidentní, naplňoval programy náročněji řad a tvořil ediční plán. Představa jakési „klenotni významnějších" děl apod. figurovala ostatně i v po nice (od roku 1996, respektive 1998). Její vedení si 1 Dnešní stav opravňuje k jistotě, že budoucnost bude ještě horš řejných" peněz plynule ubývá a doufat v mecenášské aktivity lasti je jako věřit v nález Máchových autografů. Výmluvné komp prudce chudnoucí Německo (viz pozn. č. 7). 2 Označení používám neutrálně pro soubor textů, jejichž pův známky, komentáře, vysvětlivky, doprovodné studie apod. This content downloaded from 193.84.197.186 on Wed, 06 Oct 2021 12:15:54 UTC All use subject to https://about.jstor.org/terms 223 MICHAEL ŠPIRIT svůj původní postoj ních děl, jejichž pom pravenými edicemi stále kolísá, pozůstat nonu české literatur mentujících textů p děl", „ne j charakter mější", „patří k vrch 4. Poté co princip vy stojí tu tedy jeden v ských spolupracovní ných nakladatelskýc odst. 5), přináší řem vznikající projekty. sahu a kompozici edi tovou knihu, „nevid ediční zpráva v kniz o alternativách, kter dení edice, tedy kon jsou oproti tomu „či (od tiskové chyby a schopen posoudit, z původního neopraco práci přehlédnuty, 5. Rámcovou nebo k řádání autorského c komentáře, zřídka ství vůbec může dov 3 Je všeobecně známo, že davatelské praxi nejcitel (sazbou, korekturami, tis ticky vyloučené, aby se p se na jeho vydání, kvůli práce na něm, v elektro teru a počítačových text některé destiláty: na roz sky. Nechci tím plédovat říci: chyby jsou všude. Tex slušné míry, podstatu pr nil textolog, jsou přitom retický myslitel v pojed v literárním díle. This content downloaded from 193.84.197.186 on Wed, 06 Oct 2021 12:15:54 UTC All use subject to https://about.jstor.org/terms ČESKÁ LITERATURA 2/2009 - ROZHLEDY 224 textu k vydání nebo tuto úpravu dokonce musí dě případech je zavalen organizačními nakladatelským dáním dané publikace, a text čte vlastně jen jako k nouze, způsobené personální, časovou a finanční tís 0 němž pojednáváme, několik svazků edice Česká k tech 1998-2002) a řada Seifertova Díla (vycházející jich realizace fungoval institut vědeckého redaktora, oponentem, nebo vstupoval do procesu v momentě, končil, ale ještě ji neodevzdal k redigování; spolu se zajišťoval tak odborný redaktor alespoň dvoustupň vých operací. - Odborná oponentura nebo koordinov 1 v případě Poláčkových Spisů,4 dosud nej vyrovnan projektu, který byl v posledních dvou dekádách zap 5.1. Dvacetisvazkové Spisy Karla Poláčka (1994-2001 Spisy Karla Čapka (1980-1995), veškerou autorovu b z publicistiky a ve svém pořadu zachovávají v zásadě knih (prvních 14 svazků), ty drobnější z nich sdru vého, fejetonového a „zbytkového", sv. 15-17) a z no láček sám nijak nejednotil, vytvářejí tři závěrečné si rozdělily vynikající editorky, připravující vždy ž zněné autorovy texty. Jednotný ediční postup, tj. kri zející zpravidla z prvního knižního vydání (což v P neexistence rukopisů a s výjimkou některých časop existence textových variant), byl komentován v jedn poznámce, postupující od evidence zrodu, respektive popis jeho pohybu mezi jednotlivými prameny s pří jící kritickou recepci prvního vydání, případně ná a vrcholící v charakteristice autorova jazyka a zpr do textu (jehož pravopisná úprava proběhla standar v poslední edici pravopisných pravidel, nikoli však třeba už v titulu Muže v offsidu). Řadu doplnila v iden úpravě knižní Bibliografie Karla Poláčka (1997), kter a která slouží nejen jako samostatná publikace, ale pertext svého druhu k jednotlivým edičním poznám 5.2.1. Problematické nebo diskusní se mi v Poláčkový o něž se opírá výběr ze soudniček a ostatních novi 4 Jednotlivé svazky Spisů, vydaných v pražském Nakladatelství městem Rychnov nad Kněžnou, Komerční bankou a jednorázový zek, o tom nic neříkají, informaci o existenci ediční rady přiná s. 458-459) a poznámka ve 20. svazku Spisů (2001, s. 373), výč This content downloaded from 193.84.197.186 on Wed, 06 Oct 2021 12:15:54 UTC All use subject to https://about.jstor.org/terms 225 MICHAEL ŠPIRIT a které editorka vym letristickým podáním rozlišit", „práce, kte krásné, beletristické k její precizní a nápa za vzor řemesla, se do je ve skutečnosti pohy ale - zvláště u autora duálně, a proto je spo by měla editorka buď ního textu, anebo př průvodní jev editorov hokoli svazku k vydá diletanta, nýbrž dok mnohaletým a všestra u Poláčka doplněn o s 5.2.2. V souvislostech jako zřejmá a trochu zek, který kromě ko „úvahy", tj. publicisti 0 texty, které typolo kazem na větší „závažn úplnosti, genetické ch 1 ve dvou „výběrový v rozporu (srov. odst posledního svazku řa kompetence (promíta Jaroslava Kolára a Er textu) a všudypřítom úvahy měly být rozp se případně mohlo po 1 300 stránkách byla věrečný díl s korespo zovanou bibliografií ( 5 Jako to Z. Trochová udě poněkud prudce vytkla (v telný, řada koncepčních v při pořádání tohoto svazk 6 Editorské kompetence a tor potřebně vybaven od k žádoucímu výsledku, jed „Skřečkovy" školy (Otrub This content downloaded from 193.84.197.186 on Wed, 06 Oct 2021 12:15:54 UTC All use subject to https://about.jstor.org/terms ČESKÁ LITERATURA 2/2009 - ROZHLEDY 226 komentářem zabývajícím se vnitřními souvislostmi světlivky, pořízené pro 20. svazek, měly být vztažen zím pěti knihám Spisů a v jejich struktuře se měl lépe jevům a k personálním, dějinným či zeměpisným reá názvový rejstřík a chronologii díla provázanou se Sp rata k celé řadě. 6. Při volbě výchozího textu převažovalo v novodobé textologii pravidlo takzvaného vydání poslední ruky. Jakkoli nemělo povahu předpisu, v praxi bylo uplatňováno důsledně. Po roce 1989 se přístup v otázce určení výchozího textu rozrůznil, a to je jedno z nepochybných pozitiv jinak nepříliš radostného vývoje. Vydavatelé začali při tomto kroku více zohledňovat jednak zásah příslušného díla do literární struktury své doby, který se zpravidla udál v prvním vydání, jednak nezřetelnou podobu komunistické cenzury, která po sobě v uměleckých dílech málokdy zanechávala stopu jako cenzura, tedy jako vnější, neautorskou intervenci, a mohla se v textových pramenech jevit jako projev spontánní autorské vůle. Extrémní případ Bohumila Hrabala, autora nejméně „dvojí" bibliografie, vyřešily vhodně jeho Sebrané spisy (1991-1997), které vedle sebe postavily jak první strojopisné (později samizdatové) hotové verze, tak do roku 1989 publikovaná znění, u nichž autor akceptoval cizí projekce na škále od redakčních doporučení až po zásahy, které nebyly konzultovány. Sebrané spisy mezi těmito verzemi nehierarchizovaly, zprávu o jejich genealogii podávaly komentáře. - Vstup do literárního kontextu byl určujícím hlediskem pro volbu prvního vydání jako textu výchozího např. u prvního a šestého svazku Díla Jaroslava Seiferta , u Skácelových sbírek v edici Básní , u Vančurova Posledního soudu nebo Zeyerova Jana Marii Plojhara v České knižnici. Nebylo to jediné správné řešení, tak jako není jediný možný jen ten postup, který sleduje „ideální" a dovršenou vůli autora. Důležité je, že ne j novější praxí bylo prolomeno poněkud mechanicky uplatňované pravidlo a že se tu rozevřel pro editora rejstřík možností, které nelze jednou provždy spoutat normativním ukotvením. 7. Otázka rozdílu mezi vědeckým a čtenářským vydáním nebyla po roce 1989 přímo tematizována. Kromě okolností, jež rámcově určily podmínky pro textologickou práci posledních dvaceti let (viz odst. 0. až 3.), lze pro to vidět dva důvody: (1) povědomí o tom, že rozdíl spočívá toliko v objemu komentáře a nikoli v kritickém postupu prací, bylo a je v odborné obci, respektive mezi aktivními editory a redaktory akceptováno, (2) v chaosu, neregulovanosti vydavatelské činnosti se rozdíly mezi oběma typy vydání setřely. - Není vyloučené, že platí oba důvody současně, neboť nejrozšířenějším typem edice, socializujícím kanonizovaný text, se v posledním dvacetiletí stalo „kriticky ověřené čtenářské vydání", kterýžto pojem razila v různých variacích explicitně Česká knižnice a jehož střední polohu provedení můžeme spatřovat například právě v PoláčThis content downloaded from 193.84.197.186 on Wed, 06 Oct 2021 12:15:54 UTC All use subject to https://about.jstor.org/terms 227 MICHAEL ŠPIRIT kových Spisech (viz 5 rokem 1989 (spisy V ve dvou směrech: (a) rová, metodologicky jediným smyslem by už byl se skřípěním novala komentáři te Jako příkladné jmen 2007-2008) a próz L. zie (J. Opelík, 1995-1 8. Splývání čtenářsk jich nezastupitelnýc zřejmě třeba upustit tor a text , 1971) - o si vybírat z případn pravenou, bude mož 9. Víceméně zachova jena po roce 1945, zů textu, i kdyby byla dnešní češtiny. Nikd 1989 vznikaly nadše davatelskou praxí, a náročněji koncipovan zace" autorova jazyk snad jen úprava něk 9.1. Jednotlivě je ov vším proto, že je ob a do pravopisu a že v některých případ telé ze silné generac cích Národní kniho a strukturovány zk 7 V němčině existuje t 1982-2005 (z něho přelo chází od roku 1995 histor tické edici, tj. jako faksi svazkových spisech, jež překrývají, byly Benjam knihách, od roku 2008 v z nich paralelně jako fak This content downloaded from 193.84.197.186 on Wed, 06 Oct 2021 12:15:54 UTC All use subject to https://about.jstor.org/terms ČESKÁ LITERATURA 2/2009 - ROZHLEDY 228 1972), usilovali ve svých pracích rozdíl mezi jazykem mezovat a významový rozměr ortografie v zásadě se v konfrontaci s edicemi založenými v této věci n tých zásadách ukázalo, že samo určení, co je „čistě dividuální projev autorova jazyka, podléhá význam výklad se neopírá jen o empirii zkoumaného textu torovo rozhodnutí, které je jako každý kritický s nezdůvodnitelné. Ediční přístupy, jako je ten Eriky movi, ukazují, že jsou to rozhodnutí kvalifikovaná, mezi text a jeho čtenáře nekladou a navíc žádoucím textologických metod a postupů, jež odpovídají stále terárnímu výrazu dneška a způsobům jeho deskripc 9.2. Stanovisko, jež tomuto posunu oponuje, bylo v lečné a závazné platformě opakovaně formulováno v nejvypjatější stylizaci zřejmě v komentáři k Šaldo ností v editorské práci s jazykem je vždy unifiko grafickou (pravopisnou) podobu celku. S názorem, ž pisné formy textu je vždy možným zásahem do jeho protože koneckonců postihuje eventuální konotov souhlasit. [. . .] Hlásíme se k jedné z hlavních tezí če pravopisných úkazů nepromítají vlastní danosti ja možno s touto jazykově a významotvorně irelevant fiky pohybovat" (Trochová - Otruba 1997: 448). Pří jícího objektivní, respektive objektivně zjistitelné je o fixaci a šíření obecně závazných textologických z v druhé polovině devadesátých let 20. století již pa 10. Kritiky edicí a textologické práce, pokud se vů s účelem edice a směřováním hodnoceného výkonu ňováním na tiskové chyby nebo na nepochopené e přitom zdůvodněny ve vydavatelském aparátu. Dob bohužel potomní - odborné oponentury koncepce Rathouská 2001; Stehlíková 2001; Kosák 2005) či re dakce (Červenka 1993; Hrdlička 1997; Petruželka 1 myšlená kritika ediční a textologické práce může m blahodárný vliv na korekturu nebo doplnění probíh 8 Srov. dále situační východisko mluvčího a lexikum („markant „jistě", „nežádoucně", „text se prostírá mezi jeho původce - a pientem či čtenářem. Obě strany komunikačního procesu jsou vymezujícími úkoly a smysl ediční přípravy", „text musí") i v ji 413-417, 2001: 1108-1109, Otruba 2000: 574-580; konfront i když se pasáž o rozlišném editorově přístupu netýká pravopis This content downloaded from 193.84.197.186 on Wed, 06 Oct 2021 12:15:54 UTC All use subject to https://about.jstor.org/terms 229 MICHAEL ŠPIRIT sledních svazcích Čap nakonec přípravu ješ 1994; srov. též Opelík Sebraných spisů Jana této řady, zahrnout d jako jediné rozumné ské pozůstalosti, a Pa dání vhodného i pro 10.1. Náročněji vypr čím dál řidší výjimk dám o „přemrštěnos od institucionálních brž od literárních vě námitkám, že je něče deme pokoušet. Boh -zájemců, který by z argumentů, který podobně bytostné so (viz odst. 7.), předsta zaslouží podrobněji v meslem, jak je prakt spektive nezájem o n 11. Literární badatelé konali takové množstv řiceti letech obdivuh navazovat a současn což se mezi mladými 2008). Příležitostí je n z různých vnějších dů a S. K. Neumanna. V vydat svazek statí z do 13 dílů Kritických respondenci. Z pláno 1984-1989 realizováno Útěk do Budína , Obr blicistika. S. K. Neum vaných dílů spisů, n a úvahy, i knižně nev 9 Dovolili by si ti lidé tohl slav Červenka...? Napadlo This content downloaded from 193.84.197.186 on Wed, 06 Oct 2021 12:15:54 UTC All use subject to https://about.jstor.org/terms ČESKÁ LITERATURA 2/2009 - ROZHLEDY 230 tak, že je lze dokončit a komentovat přitom nejen př ale i praxi jeho vydávání. V rámci jedné řady se ted ních a literárněhistorických přístupů, a to na autor kové, tvárné a ideologické literární postupy v rozlo nezpochybnitelný. Textologie dnes? Literatura ČERVENKA, Miroslav 1993 „Souborná edice Zahradníčkových sbírek"; Kritický sborník X''', č. 3, s. 44-53 DĚTÁKOVÁ, Zuzana 1997 „Jak se ze starého Hostovského stal nový Hostovský"; Kritická Příloha Revolver Revue, č. 8, s. 131-133 HRDLIČKA, Josef 1997 „Vydávání Richarda Weinera"; Souvislosti VIII, č. 2, s. 220-232 KARFÍK, Filip 1996/1997 „Nad prvním svazkem Patočkových Spisů"; Kritický sborník XVI, č. 3, s. 21-29 2000/2001 „Patočkova strahovská pozůstalost a jeho odložené opus grande"; Kritický sborník XX, s. 125-160 KOSÁK, Michal 2005 „»Popper hezky píše, ale ať je pozornější«"; Revolver Revue, č. 58, s. 250-258 KOSÁK, Michal - FLAIŠMAN, Jiří 2008 „Poznámky k možnostem záznamu variant"; Česká literatura LVI, č. 3, s. 407-414 MAZÁČOVÁ, Stanislava 1993 „Historie novočeské ediční praxe"; in Pavel Vašák (ed.): Textologie. Teorie a ediční praxe (Praha: Karolinum), s. 161-183 2001 „Nejhorší byl František Novotný. RR interview"; Revolver Revue, č. 46, s. 253-264 OPELÍK, Jiří 1996 „24 + 1 "; Literární noviny VII, č. 12, s. 6 OTRUBA, Mojmír 1972 „Výsledky a výhledy české textologie"; in Literární archív, sv. 7, s. 253-266 1994 „Posvátný text"; Literární noviny V, č. 10, s. 7 2000 „Komentář"; in Fráňa Šrámek: Modrý a rudý - Stříbrný vítr - Léto - Splav (Praha: Nakladatelství Lidové noviny), s. 507-585 PETRUŽELKA, Antonín 1999 „Nečitedlné tatrmany aneb Prolegomena k »narovnávání« »zákrut osobnosti« básníka Ivana Blatného"; Souvislosti X, č. 3-4, s. 87-94 2003 „»Čtenářská edice« básní z pozůstalosti Ivana Blatného"; Souvislosti XIV, č. 4, s. 322-326 This content downloaded from 193.84.197.186 on Wed, 06 Oct 2021 12:15:54 UTC All use subject to https://about.jstor.org/terms 231 MICHAEL ŠPIRIT RATHOUSKÁ, Kateřina 2001 „Několik poznámek k č. 20, s. 84-86 SLOMEK, Jaromír 1994 „Spisy Karla Čapka dokončeny (?)"; Literární noviny V, č. 14, s. 7 STEHLÍKOVÁ, Olga 2001 „Mukařovský ve Strukturalistické knihovně"; Kritická Příloha Revolver Revue, č. 20, s. 86-90 SVOBODOVÁ, Hana - KOSÁK, Michal 2004 „Jaký výbor, takový Weiner"; Kritická Příloha Revolver Revue, č. 28, s. 69-74 TROCHOVÁ, Zina 1997 „Ediční poznámky"; in Richard Weiner: Básně (Praha: Torst), s. 405-418 1999 „Ediční poznámka"; in Karel Poláček: Soudničky (Praha: Nakladatelství Franze Kafky), s. 1101-1107 2001 „Ediční poznámka"; in Karel Poláček: Povídky, sloupky, fejetony { Praha: Nakladatelství Franze Kafky), s. 1104-1112 TROCHOVÁ, Zina - OTRUBA, Mojmír 1997 „Ediční zpráva"; in F. X. Šalda: Básně (Praha: Torst), s. 447-474 VODIČKA, Felix 2006/1971 „Historické uvedení do dnešní situace ve vydávání literárních děl"; in Rudolf Havel, Břetislav Štorek (edd.): Editora text. Úvod do praktické textologie, 2. vyd. připravili J. Flaišman a M. Kosák (Praha/Litomyšl: Ladislav Horáček - Paseka/Ústav české literatury a literární vědy FF UK, 2006), s. 83-112 Resumé This article is concerned with Czech editing and publishing work since the Changes of late 1989. The breakup of centralized state-run publishing on the one hand opened the doors for private publishing, but, on the other, was limited by a lack of funding. This frequently resulted in low quality editorial work and insufficient expert revision. One positive feature of editorial work in the 1990s, was, according to the author, its diversity. In particular, the rule of "vydání poslední ruky" (the last published edition in the lifetime of the author) was no longer mechanically applied; instead, in selecting the text for publication, other factors were also taken into consideration. The author concludes by mentioning the unfinished projects for publishing the collected works of F. X. Šalda, Vladislav Vančura, and S. K. Neumann. In completing them, editorial and literary-historical approaches could again be developed. This content downloaded from 193.84.197.186 on Wed, 06 Oct 2021 12:15:54 UTC All use subject to https://about.jstor.org/terms