Věcné pořádání Distanční studijní text Dagmar Staňová Opava 2021 Obor: Věcné pořádání Klíčová slova: Pořádání informací, věcné pořádání informací, katalogizace, věcná katalogizace, katalogy, formální a obsahová analýza dokumentu, MDT, Metoda Konspektu, indexace, lexikální jednotka, selekční jazyky, řízené slovníky, pravidla RDA, Soubory věcných autorit Anotace: Uvedení do problematiky věcného pořádání. Seznámení se základními odbornými termíny oboru. Autor: Mgr. Dagmar Staňová Dagmar Staňová - Věcné pořádání 3 Obsah ÚVODEM............................................................................................................................6 RYCHLÝ NÁHLED STUDIJNÍ OPORY...........................................................................7 1 PŘEDMĚTOVÉ A SYSTEMATICKÉ POŘÁDÁNÍ INFORMACÍ – ZPRACOVÁNÍ FONDU A INFORMAČNÍ ANALÝZA ..................................................8 1.1 Zpracování knihovního fondu...............................................................................8 1.2 Pořádání informací – rozdělení .............................................................................9 1.3 Informační analýza dokumentu.............................................................................9 2 FORMÁLNÍ A OBSAHOVÁ ANALÝZA TEXTU.................................................11 2.1 Formální analýza textu........................................................................................11 2.2 Obsahová analýza textu.......................................................................................12 2.3 Rozdělení obsahové analýzy dokumentu ............................................................13 3 KLASIFIKACE VĚD 1 – VĚCNÉ POŘÁDÁNÍ......................................................15 3.1 Bibliografický záznam, katalogizační záznam, katalogy....................................16 3.1.1 záhlaví, popisné údaje..................................................................................16 3.1.2 obsahová charakteristika..............................................................................17 3.1.3 Lokační údaje...............................................................................................17 3.1.4 služební údaje...............................................................................................17 3.2 Funkční požadavky na bibliografické záznamy..................................................17 3.2.1 minimální záznam........................................................................................18 3.2.2 doporučený záznam .....................................................................................18 3.3 Katalogy..............................................................................................................18 3.4 Knihovnické standardy........................................................................................19 3.4.1 Souborný katalog ČR...................................................................................19 3.4.2 výměnný formát marc..................................................................................19 3.5 Standardy pro věcnou katalogizaci .....................................................................20 3.5.1 Národní autority...........................................................................................20 3.5.2 věcné autority národní knihovny čr .............................................................21 3.5.3 PHNK – PŘEDMĚTOVÁ HESLA NÁRODNÍ KNIHOVNY ČR .............23 3.5.4 PRAVIDLA RDA (resource Description and Access)................................24 4 KLASIFIKACE VĚD 2 – UNIFIKACE KATALOGIZACE ...................................26 4.1 Ústřední katalogizace v lístkové formě...............................................................27 Dagmar Staňová - Věcné pořádání 4 4.2 Sdílená katalogizace............................................................................................27 4.3 Tvorba souborných katalogů...............................................................................27 4.4 Katalogizace v knize ...........................................................................................27 4.5 Využití záznamů České národní bibliografie......................................................28 5 MDT: MEZINÁRODNÍ DESETINNÉ TŘÍDĚNÍ ....................................................29 5.1 MDT – charakteristika ........................................................................................29 5.2 Základní třídy MDT ............................................................................................30 5.3 Znaky MDT.........................................................................................................31 5.3.1 Znaky MDT- charakteristika, notace, symboly pomocné znaky .................31 5.4 Verze klasifikačního systému MDT....................................................................35 5.4.1 Základní zdroj MDT ....................................................................................35 5.4.2 Druhy tabulek mdt .......................................................................................35 5.4.3 standardní znaky mdt ...................................................................................36 5.4.4 Vybrané znaky MDT ...................................................................................36 5.4.5 české mdt online ..........................................................................................36 6 KONSPEKT, METODA KONSPEKTU...................................................................40 6.1 KONSPEKT – charakteristika, struktura ............................................................40 6.2 Metoda Konspektu ..............................................................................................41 6.3 Konspektové schéma...........................................................................................42 7 SELEKČNÍ JAZYKY, DRUHY A TYPY SJ ...........................................................46 7.1 Selekční jazyky – základní pojmy.......................................................................46 7.2 Věcné selekční jazyky.........................................................................................47 7.3 Identifikační selekční jazyky...............................................................................48 7.4 Systematické selekční jazyky..............................................................................48 7.5 Předmětové selekční jazyky................................................................................48 7.6 Předmětové selekční jazyky – hlavní zásady používání .....................................49 8 ZÁKLADY SJ – PŘEDMĚTOVÉ A SYSTEMATICKÉ POŘÁDÁNÍ....................50 8.1 Předmětové pořádání...........................................................................................50 8.2 Systematické pořádání.........................................................................................50 9 SYNTAGMATICKÉ A PARADIGMATICKÉ VZTAHY LEXIKÁLNÍCH LEDNOTEK ......................................................................................................................52 9.1 Lexikální jednotka, vztahy, princip, prekoordinace a postkoordinace................52 9.2 Paradigmatické a syntagmatické vztahy .............................................................53 9.3 Princip prekoordinace a postkoordinace .............................................................53 Dagmar Staňová - Věcné pořádání 5 10 AUTOMATICKÁ INDEXACE A METODY VSTUPNÍ ANALÝZY TEXTU......55 10.1 Indexace – typy a metody................................................................................55 11 VĚCNÉ POŘÁDÁNÍ A PRAVIDLA RDA, JEDNOTLIVÉ VĚCNÉ SELEKČNÍ ÚDAJE...............................................................................................................................57 11.1 Předmětová hesla.............................................................................................58 11.2 Tematická (věcná hesla) – věcné autority .......................................................61 11.2.1 Typy věcných autorit ...................................................................................61 11.2.2 hlavní zásady pro používání věcných autorit:..............................................61 Tvorba nových věcných autorit .................................................................................62 11.2.3 Portál národní autority .................................................................................62 12 VĚCNÉ POŘÁDÁNÍ 2 – VĚCNÉ POŘÁDÁNÍ V AUTOMATIZOVANÉM SYSTÉMU.........................................................................................................................64 12.1 Pole 600, 610, 611 a 630 .................................................................................65 12.2 Pole 648...........................................................................................................67 12.3 Pole 650 – věcné téma.....................................................................................67 12.4 Pole 651...........................................................................................................68 12.5 Pole 655...........................................................................................................69 13 VĚCNÉ POŘÁDÁNÍ 3 – OBLASTI VĚCNÉHO POPISU V RÁMCI MINIMÁLNÍHO ZÁZNAMU MONOGRAFIE VE FORMÁTU MARC21 ...................71 13.1 Oblast věcného popisu v rámci minimálního záznamu pro monografie v rámci MARC21........................................................................................................................71 13.2 Formát Marc21 a přehled polí a podpolí se vztahem k věcnému popisu ........72 13.3 Věcné pořádání a RDA....................................................................................73 LITERATURA ..................................................................................................................75 SHRNUTÍ STUDIJNÍ OPORY.........................................................................................77 Dagmar Staňová - Věcné pořádání 6 ÚVODEM Studijní opora je určena studentům bakalářského oboru knihovnictví. Tato část slouží jako distanční opora k předmětu Věcné pořádání. Po prostudování tohoto modulu pochopíte:  Co je předmětem věcného pořádání  Základní terminologii, která souvisí s věcným pořádáním  Formální a obsahovou analýzu dokumentu a proč je důležité ji používat  Samotný proces věcné katalogizace, jeho pravidla, tvorby a typy katalogů  Jednotlivé typy knihovnických standardů a blíže se seznámíte se standardy pro věcnou katalogizaci  Co je to unifikace katalogizace, jak souvisí se sdílenou katalogizací  Jaký je rozdíl mezi MDT a Konspektem  Co jsou to selekční jazyky  Co je to lexikální jednotka, co je to indexace a řízená indexace  Tvorbu Předmětových hesel Národní knihovny  Jak vypadá věcné pořádání v automatizovaném knihovním sytému a ve výměnném formátu MARC21  Jak ovlivnily věcné pořádání pravidla RDA Dagmar Staňová - Věcné pořádání 7 RYCHLÝ NÁHLED STUDIJNÍ OPORY Cílem této studijní opory je uvedení do problematiky pořádání informací, formální a obsahové analýzy textu, seznámení se s terminologií věcného pořádání. Dále je podstatné seznámení se s teoretickými základy selekčních jazyků, jednotlivými druhy a typy věcného pořádání informací a příslušnými věcnými selekčními jazyky. V závěru opory je vysvětleno zavedení a používání věcných selekčních údajů v automatizovaném knihovním systému, ve výměnném formátu MARC21 a seznámení se s novými katalogizačním i pravidly RDA. PŘEDMĚTOVÉ A SYSTEMATICKÉ POŘÁDÁNÍ INFORMACÍ – zpracování fondu a informační analýza 8 1 PŘEDMĚTOVÉ A SYSTEMATICKÉ POŘÁDÁNÍ INFORMACÍ – ZPRACOVÁNÍ FONDU A INFORMAČNÍ ANA- LÝZA RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Úvodní kapitola vás seznámí se základními pojmy, které souvisí se zpracováním fondu a pořádáním informací. CÍLE KAPITOLY  Naučit se rozlišit vstupní a výstupní zpracování knihovního fondu  Pochopit důležitost informační analýzy v pořádání informací KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Zpracování dokumentu, vstupní a výstupní zpracování, pořádání informací, identifikační pořádání, věcné pořádání, informační analýza dokumentu 1.1 Zpracování knihovního fondu Zpracování dokumentů je proces vytvoření bibliografických nebo katalogizačních záznamů, při kterém se používají metody analýzy, syntézy, redukce informací komprimací či výběrem. Rozlišujeme vstupní zpracování (jmenné, věcné zpracování, vytváření obsahové charakteristiky) a výstupní zpracování, které je součástí poskytovaných bibliograficko-rešeršních, referenčních a konzultačních služeb uživatelům knihoven. Zpracování dokumentů je zhotovování záznamů pro katalogy (online katalogy) nebo bibliografie. Obvykle zpracováním dokumentů rozumíme právě vstupní zpracování, tedy vytváření katalogizačních (bibliografických) záznamů v knihovnách. Toto zpracování provádí katalogizátoři za účelem pořádání informací. Dagmar Staňová - Věcné pořádání 9 1.2 Pořádání informací – rozdělení Pořádání informací zahrnuje vytváření organizovaných souborů identifikačních a obsahových informací získaných informační analýzou dokumentu podle předem stanoveného systému. Podle typu vstupních informací se rozlišuje: identifikační (jmenné) pořádání informací a věcné pořádání informací. Pořádání informací je jejich zatřiďování mezi ostatní informace tak, aby se daly kdykoli vyhledat. Při pořádání jde o to, že informace sdělované tvůrcem (původcem) a obsažené v dokumentu zpracujeme tak, aby se zařadily mezi ostatní informace způsobem, aby je bylo možno kdykoliv vyhledat podle různých potřeb a hledisek. Rozeznáváme identifikační pořádání, neboli jmennou katalogizaci, kdy si všímáme identifikačních (formálních) údajů, kterými rozlišíme jednotlivé dokumenty (autor, název, pořadí vydání, nakladatelství, počet stran apod.) a věcné pořádání neboli věcnou katalogizaci, kdy formulujeme obsahové údaje o dokumentu (klíčová slova, žánr atd.) Podle způsobu vyjádření obsahu rozlišujeme věcnou katalogizaci na systematické pořádání (systematické třídění: MDT, KONSPEKT) a předmětové pořádání (heslování, klíčová slova). Při zpracovávání dokumentů následně vytváříme katalogizační záznamy. 1.3 Informační analýza dokumentu Každý dokument – informační pramen tvořený hmotným nosičem a na něm fixovanou informací – lze podrobit informační analýze. Cílem této speciální metody je rozložit dokument na části nebo prvky, pochopit jejich vnitřní strukturu a získat tak informace, které dokument charakterizují z formálního i obsahového hlediska. Výsledek informační analýzy představuje sekundární informace (informace o informacích) vytvořená prostřednictvím přirozeného jazyka nebo prostřednictvím formalizovaného selekčního jazyka. Informační analýza se s ohledem na přesnost a úplnost obvykle provádí přímým studiem daného dokumentu, tzv. metodou de visu (s dokumentem v ruce). V praxi se rozlišují dva základní druhy informační analýzy – formální a obsahová analýza. SHRNUTÍ KAPITOLY V úvodní části jsme se zabývali základem pořádání jako takového a to zpracováním dokumentu, při kterém jsme si blíže objasnili postupy zpracování a základní analýzu doku- mentu. PŘEDMĚTOVÉ A SYSTEMATICKÉ POŘÁDÁNÍ INFORMACÍ – zpracování fondu a informační analýza 10 OTÁZKY (PRAVDA – NEPRAVDA) PRAVDA – NEPRAVDA 1. Zpracováním dokumentů se zhotovují záznamy pro katalogy. 2. Pořádání informací je věcné zpracování dokumentů. 3. Mezi výstupní zpracování je zahrnuto vytváření obsahové charakteristiky. 4. Mezi předmětové pořádní patří MDT. 5. Metoda de visu = sekundární výstup informační analýzy. Dagmar Staňová - Věcné pořádání 11 2 FORMÁLNÍ A OBSAHOVÁ ANALÝZA TEXTU RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Nedílnou součástí pořádání informací je analýza textu. Rozlišuje se podle toho, jestli se zabývá identifikací dokumentů nebo jeho obsahem. Tato kapitola má za úkol nás pouze obecně seznámit s obsahovou analýzou, jejíž podstata bude objasněna v následujících částech opory. CÍLE KAPITOLY  Zjistit podstatu formální a obsahové analýzy textu  Ujasnit si její důležitost v pořádání informací KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Formální analýza textu, bibliografický záznam, obsahová analýza, anotace, referát 2.1 Formální analýza textu Formální (identifikační) analýza se soustředí na formální charakteristiky dokumentu, které umožňují dokument jednoznačně určit, označit (identifikovat) a odlišit od ostatních, formálně podobných dokumentů. Při její realizaci se postupuje následovně:  stanoví se druh dokumentu  určí se jednotka pro zpracování (ovlivní hloubku zpracování dokumentu)  stanoví se základní a doplňkové prameny popisu  zjistí se identifikační údaje Při zjišťování identifikačních údajů se vychází ze základních a doplňkových pramenů popisu, které u tištěných knižních dokumentů představují titulní list, rub titulního listu a tiráž. V případě obrazových, zvukových, audiovizuálních či multimediálních dokumentů se údaje získávají ze samotného nosiče, případně také z příslušného obalu, pouzdra (štítek, etiketa) či doprovodného textového materiálu (je-li součástí dokumentu). formální a obsahová analýza textu 12 Výsledkem formální analýzy je souhrn údajů tvořících strukturu popisné části jmenného záznamu. Jedná se především o:  název a podnázev,  údaje o původcích (autor, překladatel, ilustrátor)  označení vydání (pořadí a druh)  nakladatelské údaje (místo vydání, nakladatel, rok vydání)  údaje o rozsahu (počet stran, ilustrace, doprovodný materiál)  poznámky  standardní číslo Uvedené údaje jsou následně zpracovány v podobě bibliografického záznamu nebo bibliografické citace. Kterýkoli z těchto identifikačních údajů tak může plnit funkci selekčního údaje, podle něhož jsou jednotlivé informace i odpovídající dokumenty vyhledá- vány. Tvorbu záznamu či citace upravují striktně vymezená pravidla identifikace i transformace údajů. Z tohoto důvodu by měl být výsledný identifikační záznam jednotný, v souladu s mezinárodně platnými pravidly. Kvalitně provedená identifikační analýza zvyšuje informační potenciál daného informačního systému a napomáhá procesu obsahové analýzy. 2.2 Obsahová analýza textu Obsahová analýza se na rozdíl od formální analýzy zaměřuje na věcnou charakteristiku – obsah dokumentu nebo jeho částí. V širším kontextu patří k výzkumným metodám využívaným v kvantitativním i kvalitativním výzkumu v humanitních a sociálních vědách. Dále však bude tato problematika popsána pouze v užším, knihovnickém kontextu, kde je její pojetí poněkud specifické. Cílem obsahové analýzy je původnímu textu porozumět, co nejrychleji a nejpřesněji proniknout k jeho podstatě, zkrátit ho (redukovat) a vybrat z něj nejčastěji následující in- formace:  obsah, předmět či téma  časové hledisko  prostorové hledisko Dagmar Staňová - Věcné pořádání 13  čtenářské určení  formu zpracování dokumentu Při této činnosti se mohou vyčlenit určité části původního textu, které pak zachovávají strukturu primárního dokumentu. Možné je také původní text přeformulovat a přetvořit do nové podoby. Tento text je redukován nerovnoměrně, nicméně vychází z jazyka zpracovatele a může tak být srozumitelnější. Výsledkem obsahové analýzy je slovní vyjádření obsahu dokumentu v přirozeném jazyce nebo souhrn věcných selekčních údajů předmětového či systematického selekčního jazyka. Redukovaný obraz dokumentu vyjádřený přirozeným jazykem má podobu anotace, referátu či recenze. V případě věcných selekčních údajů se obvykle jedná o klíčová slova, předmětová hesla, deskriptory, případně znaky systematického selekčního jazyka (například MDT). Vždy je však cílem předem neurčitelná množina výrazů, která představuje obraz nebo profil dokumentu a reprezentuje ho. Přitom odpovídá na otázku, co je obsahem sdělení, nikoli proč toto sdělení vzniklo. Oproti formální analýze dokumentu zde nelze jednoznačně stanovit přesnou podobu výsledku celé činnosti. Při obsahové analýze je totiž nutné zohlednit:  funkci informačního systému, pro který se vytváří, potřeby uživatele, jemuž je určena  význam a rozsah analyzovaného dokumentu  jednotlivá obsahová hlediska  důležitost konkrétních témat Výsledný selekční obraz slouží k vyhledání záznamu tohoto dokumentu a usnadňuje uživateli rozhodnutí, zda si dokument vybrat a blíže se s ním seznámit. Při jeho tvorbě se postupuje v jednotlivých krocích. 2.3 Rozdělení obsahové analýzy dokumentu Skutečná obsahová analýza spočívá v tom, že katalogizátor vytváří klíčové pojmy vystihující nejpodstatnější informace o dokumentu. Ty k pořádání nepoužívá přímo (v tzv. přirozeném jazyce, kterým o dokumentu přemýšlí nebo kterým píše autor). Musí je upravit, přeložit do tzv. selekčního jazyka, do tvaru, v němž je bude možno účelně pořádat a jednoznačně vyhledat. formální a obsahová analýza textu 14 Existují dva základní typy věcných selekčních jazyků používané pro dva základní typy věcného pořádání informací:  systematické pořádání  předmětové pořádání Obsahová analýza se používá také při sestavování redukovaných textů připojovaných k záznamům – anotací a referátů. Ty nás ale v tomto modulu zajímat nebudou. Pro správný postup obsahové analýzy existuje norma ČSN 010174=ISO 5963 Metody analýzy dokumentu. V normě se např. vyjmenovávají neopomenutelné položky tištěného dokumentu, které musí katalogizátor prohlédnout. Jsou to: název, referát, notace na obálce, obsah, úvod, úvodní věty, závěr, ilustrace, tabulky, grafy, zvýrazněná slova, podtržená, jiný druh písma. SHRNUTÍ KAPITOLY V této kapitole jsme se podrobněji zabývali formální a obsahovou analýzou textu, která je nedílnou součástí při zpracování dokumentu. Zmínili jsme nutnost rozdělení analýz, protože každá z nich se zaměřuje na odlišné informace. Nastínili jsme rozdělení obsahové analýzy, které bude podrobněji charakterizováno v jiné kapitole k tomu určené. OTÁZKY (PRAVDA – NEPRAVDA) 6. Formální analýzu lze jinak nazvat analýzou identifikační. 7. Výsledný zpracovaný identifikační záznam nemusí být vázán pravidly a nemusí být jednotný. 8. Souhrn údajů popisujících části jmenného záznamu je výsledkem obsahové analýzy. 9. Věcné pořádání se rozlišuje na systematické a předmětové. 10. Formální obsahová analýza tvoří celek a nelze ji oddělit nebo opominout. Dagmar Staňová - Věcné pořádání 15 3 KLASIFIKACE VĚD 1 – VĚCNÉ POŘÁDÁNÍ RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Tato kapitola je věnována věcné katalogizaci a knihovnickým standardům, které jsou nedílnou součástí věcného popisu. CÍLE KAPITOLY  Pochopit systém věcného pořádání informací  Naučit se rozlišovat jednotlivé knihovnické standardy a standardy pro věcné pořá- dání  Umět pojmenovat a rozlišit typy věcných autorit KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Věcná katalogizace, věcné pořádání, katalogizační záznam, bibliografický záznam, FRBR, knihovnické standardy, věcné autority, předmětová hesla, pravidla RDA Věcná katalogizace, která se také může pojmenovat jako:  věcné pořádání informací  věcný popis  věcné zpracování je označována jako odborná knihovnická činnost, jejímž cílem je prostřednictvím obsahové analýzy zpracovat selekční obraz dokumentu a vytvořit věcný katalogizační záznam. Věcná katalogizace je nedílnou součástí katalogizace a navazuje na jmennou katalogizaci (jmenného pořádání informací, jmenného popisu, jmenného zpracování). U věcného pořádání jde odborně o proces tvorby věcných selekčních údajů a jejich přidělování dokumentům. KLASIFIKACE VĚD 1 – věcné pořádání 16 3.1 Bibliografický záznam, katalogizační záznam, katalogy Výstupem procesu katalogizace (jmenné i věcné) je katalogizační záznam. Ten umožňuje přístup knihovnímu fondu a to prostřednictvím údajů o lokaci z formálních a obsahových znaků dokumentů a informují o jeho základních údajích (autor, název, téma atd.) a jeho fyzickém umístění. Bibliografický záznam je ověřený a standardizovaný soubor údajů o bibliografickém zdroji. Skládá se z bibliografického popisu, selekčních údajů, obsahové charakteristiky, lokačních, exemplářových a kódovaných údajů. Slouží k identifikaci a zajištění přístupu dokumentu. Je vytvořený jednotně, má danou formální úpravu záznamu a má danou struk- turu. Katalogizační záznam je definován jako druh bibliografického záznamu. Původně byl rozlišován od bibliografického záznamu tím, že obsahoval lokační údaje o dokumentu. Katalogizační záznam byl původně záznam pro katalog a bibliografický záznam byl záznamem pro bibliografii. Dříve se pro zpracovaný katalogizační záznam používaly standardizované katalogizační lístky rozměru 125x75 mm, které byly vytištěny a uloženy v klasickém, lístkovém katalogu. Dnes, v době automatizovaných knihovních systémů jsou katalogizační záznamy uloženy v elektronickém katalogu a vyhledatelné v elektronickém katalogu, tzv. OPACu. Složení struktury bibliografického záznamu:  Záhlaví  Popisné údaje  Obsahová charakteristika  Lokační údaje  Služební údaje 3.1.1 ZÁHLAVÍ, POPISNÉ ÚDAJE Záhlaví a popisné údaje jsou doménou jmenného popisu. Záhlaví obsahuje jméno autora v unifikovaném tvaru (příjmení, jméno) a popisné údaje jsou rozděleny do 7 oblastí údajů. Pořadí údajů a interpunkce mezi a v jednotlivých oblastech je závazné. Schéma údajů: Údaje o názvu a odpovědnosti. – Údaje o vydání. – Nakladatelské údaje. – Údaje fyzického popisu. – Údaje o edici. – Údaje poznámky. – Údaje o standardním čísle a dostupnosti. Dagmar Staňová - Věcné pořádání 17 3.1.2 OBSAHOVÁ CHARAKTERISTIKA Obsahová charakteristika vyjadřuje obsah dokumentu. Je to nejdůležitější oblast pro věcnou katalogizaci. Je to nepovinný údaj v bibliografickém záznamu a je výsledkem obsahové analýzy, která vychází z obsahových údajů, mezi které patří:  Název a podnázev  Původce (autoři, překladatelé, ilustrátoři atd.)  Nakladatelské údaje  Vročení  Úvod, předmluva, doslov, obsah a rejstříky Cílem obsahové analýzy je obsahová charakteristika dokumentu, která má podobu anotace nebo referátu. 3.1.3 LOKAČNÍ ÚDAJE Lokační údaje uvádějí konkrétní místo uložení exempláře dokumentu (knihovní jednotky) v knihovně. 3.1.4 SLUŽEBNÍ ÚDAJE Služební údaje slouží pro vnitřní potřebu knihovny. Může zde být uvedeno přírůstkové číslo dokumentu, datum vytvoření záznamu nebo zkratka katalogizátora. 3.2 Funkční požadavky na bibliografické záznamy Funkční požadavky na bibliografické záznamy jsou blíže charakterizovány v publikaci IFLA, která byla vydána v roce 1998. Tato studie měla snahu definovat entity, tj. potřeby uživatelů záznamů. Zjišťovala funkčnost bibliografických záznamů a snažila se zefektivnit proces katalogizace, snížit náklady a minimalizovat údaje v bibliografickém záznamu. Základem této studie je konceptuální model na podporu dalšího vývoje pravidel bibliografického popisu, tzv. model FRBR. FRBR (Functional Reqiurements for Bibliographic Records) nebo také česky Funkční požadavky na bibliografické záznamy tvoří základ pro nová katalogizační pravidla RDA, která začala platit od května 2015. Podle rozsahu uváděných údajů se bibliografické záznamy dělí podle české katalogizační politiky na:  Minimální záznam  Doporučený záznam KLASIFIKACE VĚD 1 – věcné pořádání 18  Záznam pro ČNB 3.2.1 MINIMÁLNÍ ZÁZNAM Minimální záznam je katalogizační záznam obsahující nezbytně nutné prvky bibliografického popisu, které představují minimální povinný rozsah záznamu pro konkrétní souborný katalog. 3.2.2 DOPORUČENÝ ZÁZNAM Rozsah a obsah minimálního záznamu byl stanoven tak, aby obsahoval minimum údajů, které umožní základní identifikaci dokumentu a jeho vyhledání. Pro větší knihovny byla stanovena tzv. doporučená úroveň záznamu, tj. minimální záznam rozšířená o další významné atributy. 3.3 Katalogy Jedním z výsledků práce katalogizátora jsou katalogy. Katalogy informují o dokumentech ve fondu a umožňují jejich vyhledávání podle lokačních značek (signatur). Informují o existenci děl určitého autora, s určitým názvem, o určitém tématu, upozorňují na literaturu, kterou knihovna vlastní. Jsou vytvářeny podle určitého plánu a přesných pravidel. DĚLENÍ KATALOGŮ: • podle zpracování: tradiční (lístkové) elektronické (počítačové, strojové) • podle nosiče katalogizačního záznamu: na papírovém nosiči (lístkové, svazkové) katalogy na mikromédiích (na mikrofilmech a mikrofiších) online katalogy (OPAC) • podle selekčních údajů, tedy podle jakého rejstříku hledáme: jmenné (podle autorů) Dagmar Staňová - Věcné pořádání 19 názvové, předmětové, systematické • podle typu dokumentů: katalogy neperiodických publikací (monografií) seriálů (pokračujících zdrojů) katalog firemní literatury apod. • podle určení: čtenářské (uživatelské) služební 3.4 Knihovnické standardy Za knihovnický standard (v rámci věcného pořádání) je možné označit nástroj pro dosahování, udržování a zvyšování kvality věcného zpracování. Cílem takových standardů je umožnění kooperace při vytváření katalogizačních záznamů a podpora spolupráce knihoven v automatizovaných knihovnických systémech. Pro knihovny, které přispívají svými záznamy v elektronické podobě do Souborného katalogu ČR, jsou od května 2015 závazné tyto knihovnické standardy:  Výměnný formát MARC21 (URČUJE, KAM ZAPISOVAT ÚDAJE)  Pravidla RDA pro katalogizaci (URČUJÍ, JAK ZAPISOVAT ÚDAJE)  Minimální záznam pro Souborný katalog ČR 3.4.1 SOUBORNÝ KATALOG ČR Souborný katalog ČR je elektronická databáze, kterou od roku 1955 spravuje a rozšiřuje Národní knihovna ČR. Obsahuje údaje o knihovním fondu českých knihoven a institucí, které přispívají do katalogu svými záznamy. Je nutno dodržovat pravidla přispívání, odesílání a využívání záznamu do SK ČR, která jsou uvedena na oficiálních stránkách www.caslin.cz 3.4.2 VÝMĚNNÝ FORMÁT MARC Pro tvorbu a mezinárodní výměnu strojově čitelných bibliografických záznamů byly již v 60. letech 20. století vytvořeny tzv. komunikativní, výměnné formáty. V České republice se výměnné formáty začínají používat v 90. letech 20. století, v souvislosti se zaváděním automatizace do knihoven. KLASIFIKACE VĚD 1 – věcné pořádání 20 Nejdříve se používal od roku 1996 výměnný formát UNIMARC a od roku 2003 výměnný formát MARC, který se využíval v některých institucích souběžně s UNIMARCEM. Od května 2015 jsou již spojena pouze s formátem MARC21 (verze). TDKIV definuje výměnný formát jako „Standardizovaný formát struktury bibliografického, katalogizačního záznamu, autoritního záznamu, klasifikačních údajů, sloužící pro výměnu dat mezi jednotlivými informačními institucemi anebo systémy. Stanoví povinné údaje pro výměnu, pořadí údajů, jejich odpovídající kódová označení a pravidla použití!. 3.5 Standardy pro věcnou katalogizaci  NÁRODNÍ AUTORITY (VĚCNÉ AUTORITY)  FORMÁT MARC21/AUTORITY  PŘEDMĚTOVÁ HESLA NÁRODNÍ KNIHOVNY (PHNK)  PRAVIDLA RDA  INFORMAČNÍMATERIÁLY NÁRODNÍ KNIHOVNY ČR  METODA KONSPEKTU  MDT – MEZINÁRODNÍ DESETINNÉ TŘÍDĚNÍ Dva uvedené standardy: MDT a Metoda Konspektu jsou rozebrány v kapitolách níže a formát MARC21 vysvětlen v podkapitole: Knihovnické standardy. 3.5.1 NÁRODNÍ AUTORITY Autoritu, tj. autorizovaný bibliografický údaj definuje TDKIV jako: „ověřenou a směrodatnou, standardizovanou podobu jména personálního nebo korporativního autora, geografického jména, názvu dokumentu nebo výraz věcného selekčního jazyka.“ Autority se dělí na:  Jmenné (jména osob, rodin a rodů, korporace, názvy akcí)  Věcné (podrobněji níže) Autoritní záznamy jsou shromažďovány a setříděny v databázích, v tzv. souborech autorit a většinou jsou součástí knihovního katalogu. Nejdůležitějším prvkem autoritního záznamu je autorizovaný selekční údaj, tzn. slovní vyjádření pro daný pojem, který je preferovaný. Za Soubor autorit je považován: Dagmar Staňová - Věcné pořádání 21  Soubor ověřených a unifikovaných jmenných a věcných údajů, určených pro zpracování a vyhledávání dokumentů Národní knihovna ČR zprovoznila a buduje portál Národních autorit na adrese: http://autority.nkp.cz 3.5.2 VĚCNÉ AUTORITY NÁRODNÍ KNIHOVNY ČR Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) definuje věcnou autoritu jako: „Souhrnné pojmenování pro autoritní termíny označující téma, formu, druh či fyzické vlastnosti dokumentu nebo pro autoritní klasifikační znaky.“ Soubor věcných autorit představuje národní standard pro věcné pořádání a vyhledávání informací. Zohledňuje a respektuje mezinárodní standardy a je určen zejména pro využití v knihovnách s rozsáhlým univerzálním fondem. Soubor věcných autorit by měl sloužit především jako:  nástroj standardizace a unifikace věcných selekčních údajů na národní úrovni  nástroj pro sdílenou katalogizaci  nástroj integrace a unifikace věcných selekčních jazyků různých typů  podpora vzniku vícejazyčného pořádacího systému  uživatelsky vstřícný rešeršní nástroj. Mezi věcné autority NK ČR patří:  SOUBORY TEMATICKÝCH AUTORIT  SOUBORY CHRONOLOGICKÝCH AUTORIT KLASIFIKACE VĚD 1 – věcné pořádání 22  SOUBORY GEOGRAFICKÝCH AUTORIT  SOUBORY FORMÁLNÍCH AUTORIT  AUTORITNÍ SOUBOR METODY KONSPEKTU  MDT SOUBORY TEMATICKÝCH AUTORIT Řízený abecedně uspořádaný soubor věcných selekčních údajů, lexikálních jednotek, mezi nimiž jsou vyjádřeny základní sémantické vztahy. Je určen ke zpracování a vyhledávání dokumentů a v nich uložených informací. Autoritní záznamy tematických termínů jsou zdrojem ověřených a unifikovaných autorizovaných selekčních údajů, témat označujících abstraktní entity, vědní a umělecké obory, objekty i specifické entity označující události a akce. Používají se jako nástroj sjednocení katalogizační praxe v oblasti tematických autorit. CHRONOLOGICKÉ AUTORITY Používají se jako vstupní prvek bez dalších zpřesnění (roky nebo rozmezí let), případně jako chronologické zpřesnění (obecnější časová období, např. století). GEOGRAFICKÉ AUTORITY V souboru autorit jsou druhem věcné autority obsahující geografické jméno. Soubor geografických autorit obsahuje autoritní záznamy geografických názvů. Slouží jako zdroj ověřených a unifikovaných geografických záhlaví a nástroj sjednocení katalogizační praxe v oblasti geografických názvů. Z hlediska uživatele přispívá ke snadnému a rychlému vyhledání dokumentů a informací v nich obsažených pomocí geografických jmen. Geografická autorita je druh autority obsahující geografické jméno. V případě kartografických dokumentů se většinou přidávají geografické autority, jež se ověřují v rejstříku autorit Národní knihovny. Geografické jméno použité jako vstupní prvek může obsahovat vysvětlující, tzn. upřesňující pojmy, kvalifikátory, které se zapisují do téhož podpole v kulatých závorkách. Ke jménu místa (jinému než název země či státu) se připojuje jméno rozsáhlejšího územního celku ve funkci doplňku, tj. konkrétní místa se kvalifikují názvem státu, ve kterém se lokalita nachází. Jako doplněk se používá poslední (nejnovější) forma názvu státu. Příklad: Bělehrad (Srbsko) Pokud se nachází lokalita na území dvou států, doplňuje se o názvy obou států, uvádějí se v abecedním pořadí v závorce a jsou propojeny spojkou „a“. Dagmar Staňová - Věcné pořádání 23 Příklad: Krkonoše (Česko a Polsko: pohoří) Národní knihovna ČR vytváří a spravuje Soubor geografických autorit, jenž obsahuje autoritní záznamy geografických názvů. Slouží jako zdroj ověřených a unifikovaných záhlaví a nástroj sjednocení katalogizační praxe v oblasti geografických názvů. SOUBOR FORMÁLNÍCH DESKRIPTORŮ Soubor formálních autorit obsahuje autoritní záznamy formálních deskriptorů, které označují žánr nebo formu dokumentu. Slouží jak zdroj ověřených a unifikovaných záhlaví označující žánry a formy dokumentů. Používá se jako nástroj sjednocení katalogizační praxe v oblasti forem a žánrů dokumentů. Z hlediska uživatele přispívá ke snadnému a rychlému vyhledávání dokumentů pomocí formálních deskriptorů. Soubor základních formálních deskriptorů lze najít zde: http://autority.nkp.cz/vecne-au- tority/soubor-formalnich-deskriptoru-1/soubor-zakladnich-formalnich-deskriptoru 3.5.3 PHNK – PŘEDMĚTOVÁ HESLA NÁRODNÍ KNIHOVNY ČR Soubory tematický, geografických, formálních i chronologických autorit vycházejí z databáze PHNK. Hesla jsou budována Národní knihovnou ČR a jsou základem pro soubor věcných autorit. Základní charakteristika PHNK:  slovní vyjádření obsahu, případně formy dokumentu na základě obsahové analýzy  sestává z jednoho nebo více prvků (vstupní prvek + zpřesnění)  každý prvek musí být ve shodě se souborem věcných autorit  vychází z pravidel pro tvorbu LCSH (Library of Congress Subject Headings – předmětová hesla Kongresové knihovny), pro jména osob, korporací a geografické názvy platí pravidla AACR2R  předmětová hesla se používala hlavně v předmětových katalozích a kartotékách, v bibliografických záznamech a seznamech, ve věcných rejstřících  systémy předmětových hesel byly vytvářeny v jednom národním jazyce  pomocí předmětových hesel se zpracovávala převážně odborná literatura (včetně periodických publikací) OBECNÁ PRAVIDLA, KTERÁ PLATILA PRO TVORBU HESEL PHNK:  všechny důležité informace ve vstupním prvku KLASIFIKACE VĚD 1 – věcné pořádání 24  zpřesňující prvky jsou shodné s autoritním záhlavím  jako tematické zpřesnění se uvádí přesně dané termíny, které samy o sobě nemají význam  použijí se nejvýše dva zpřesňující prvky, pokud je potřeba další zpřesnění, raději se použije další heslo POŘADÍ: heslo – geografický termín – chronologický termín – zpřesnění heslo – zpřesnění – chronologický termín heslo – geografický termín – chronologický termín PŘÍKLAD: dějiny architektury – Česko – 20. stol. rekonstrukce staveb – dějiny – 20. stol. politická krize – Alžírsko – 20. stol. 3.5.4 PRAVIDLA RDA (RESOURCE DESCRIPTION AND ACCESS) Pravidla RDA vznikla jako nástupce dosavadních nejrozšířenějších pravidel AACR2R (Anglo-amerických katalogizačních pravidel). Pravidla vycházejí z modelů FRBR ikdyž jsou kompatibilní s pravidly AACR2R. Vývoj pravidel RDA probíhal od roku 2005 a definitivní verze byla publikována v roce 2010. Po jejich dokončení se přestalo pracovat na změnách a aktualizacích v AACR2R. Nová katalogizační pravidla přinášejí výrazné změny v bibliografickém popisu dokumentů, především ve jmenném popisu. V záznamech podle RDA se lze setkat nejen s jinou podobou některých údajů, ale i s jinými poli a podpoli. Změnou, která se týká všech částí záznamu, je zápis bibliografických údajů přesně tak, jak se vyskytují na popisovaném zdroji, tzn. žádné zkracování slov, opravy nepřesností a chyb tisku, žádné výpustky, žádné nahrazování slovních vyjádření číslicemi apod. V Česku pravidla RDA platí od 1. května 2015. Dagmar Staňová - Věcné pořádání 25 SHRNUTÍ KAPITOLY Kapitola Věcné pořádání je obsáhlejší než předchozí a podrobněji charakterizuje činnosti, která souvisí přímo s věcným popisem (věcnou katalogizací). OTÁZKY (PRAVDA – NEPRAVDA) 11. FRBR jsou nová katalogizační pravidla platná od roku 2015. 12. Katalogizační záznam je druh bibliografického záznamu. 13. Věcné pořádání = jmenný popis. 14. Záhlaví = jmenný selekční údaj, který je součástí jmenného popisu. 15. Cílem obsahové analýzy je katalogizační záznam. KLASIFIKACE VĚD 2 – unifikace katalogizace 26 4 KLASIFIKACE VĚD 2 – UNIFIKACE KATALOGIZACE RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Centralizovaná tvorba záznamů je základem pro unifikaci dokumentů, která je představena v této části opory. CÍLE KAPITOLY Pochopit a definovat centralizovanou tvorbu záznamů, unifikaci katalogizace a sdílenou katalogizaci. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Sdílená katalogizace, ústřední katalogizace, souborný katalog, katalogizace v knize Unifikace katalogizace souvisí se sdílenou katalogizací, tzn. s centralizovanou tvorbou katalogizačních záznamů. Online katalogy a internet umožnily propojení katalogů, výměnu záznamů, možnost prohlížet katalog na vzdálených místech, v cizích knihovnách, v cizích zemích. Aby si informační pracovníci ze vzdálených institucí vždy rozuměli a mohli si záznamy i vyměňovat (sdílet je), je potřeba mít jednotná pravidla (standardy) a postupy. Ve jmenném popisu byla proto zavedena norma ISBD a na ně navazující katalogizační pravidla RDA (související se zavedením automatizovanými knihovními systémy). V dnešní době je pro katalogizování velmi důležitá centralizace katalogizačních záznamů, což práci zrychluje a zefektivňuje. Mezi centralizovanou tvorbu záznamu patří:  Ústřední katalogizace v lístkové formě  Sdílená katalogizace  Tvorba souborných katalogů  Katalogizace v knize  Využití záznamů České národní bibliografie Dagmar Staňová - Věcné pořádání 27  Kombinace uvedených způsobů 4.1 Ústřední katalogizace v lístkové formě Tento typ byl zásadní v době tvorby lístkových katalogů. Dokumenty se zpracovávaly pro potřeby určité soustavy knihoven v některé ústřední knihovně či centru např. kooperativní katalogizace. 4.2 Sdílená katalogizace Katalogizace v automatizovaném knihovním systému, kdy si zúčastněné knihovny přírůstky nekatalogizují samy, ale využívají záznamy, které jsou zpracovány a uloženy v bibliografických centrech a jsou zpřístupněny v dialogovém režimu. Záznamy jsou pak přístupné spolupracujícím knihovnám. Katalogizační záznamy se ukládají do souborného katalogu a kopírují se do lokálních katalogů knihoven, které mají stejný dokument. 4.3 Tvorba souborných katalogů Souborné katalogy obsahují záznamy dokumentů více než jedné knihovny nebo informační instituce. Mohou to být knihovny jednoho okresu, státu, soustavy knihoven určitého oboru apod. Je třeba si pamatovat, že záznamy vždy obsahují sigly (lokační značky knihoven), které identifikují, ve které informační instituci (knihovně) dokument je. Naše největší reálné souborné katalogy jsou Souborný katalog České republiky, SKAT (katalog systémů LANius a CLAVIUS). 4.4 Katalogizace v knize Cataloguing in Publication = CIP Katalogizační záznam vytváří v ČR Národní knihovna, v době, kdy kniha ještě není vydána nebo v průběhu vydání na základě poskytnutí informací o knize od samotných autorů, nakladatelů či vydavatelů. Najdete ji většinou na rubu titulního listu. Obsahuje jmennou i věcnou katalogizaci včetně Konspektu, MDT a klíčových slov. Katalogizátor jen záznam překontroluje, jestli souhlasí s dokumentem a zapíše do systému. Tento proces katalogizátorům velmi urychluje práci, ale katalogizaci v knize obsahují zatím jen odborné knihy některých nakladatelství, např. Portál. KLASIFIKACE VĚD 2 – unifikace katalogizace 28 4.5 Využití záznamů České národní bibliografie Předpokladem je zpracování podle stejných pravidel. Záznamy jsou jednotné (výstup na CD ROM či online), knihovny je doplní pouze vlastními lokačními údaji. SHRNUTÍ KAPITOLY Kapitola zaměřená na sdílenou katalogizaci, tzn. jak co nejefektivněji a nejpřesněji zpracovat záznamy, aby došlo k ušetření času a přitom byla zachována kvalita zpracovaných záznamů. Podrobněji jsme se zaměřili na jednotlivé typy centralizované tvorby záznamů. OTÁZKY (PRAVDA – NEPRAVDA) 16. Pro katalogizování je klíčová centralizace záznamů. 17. U katalogizace v knize vytváří katalogizační záznam dané nakladatelství. 18. Unifikace katalogizace souvisí pouze s věcným pořádáním. 19. Ústřední katalogizace probíhala pouze v době lístkových katalogů. 20. Sigla je vyjádření místa uložení knihovní jednotky v knihovním fondu. Dagmar Staňová - Věcné pořádání 29 5 MDT: MEZINÁRODNÍ DESETINNÉ TŘÍDĚNÍ RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Mezinárodní desetinné třídění je nedílnou součástí systematického pořádání. V této kapitole se seznámíme s hierarchií MDT, se znaky a s vyjádřením notace pomocí složených znaků a symbolů. CÍLE KAPITOLY  Shrnout poznatky o tvorbě a možnostech aplikace MDT  Naučit se používat symboly a znaky rozšiřující základní třídy MDT  Popsat verze klasifikačního systému Mezinárodního desetinného třídění KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY MDT, třídy MDT, znaky MDT, symboly, pomocné znaky, klasifikační systém MDT 5.1 MDT – charakteristika MDT – mezinárodní desetinné třídění UDC – Universal Decimal Classification (označení v angličtině)  nejrozšířenější systematický selekční jazyk v ČR a od roku 1956 jej UNESCO doporučuje pro střední Evropu (výjimkou je VB)  třídění vzniklo z DDT – Deweyho desetinného třídění, které má mezinárodní anglický název DDC (nejrozšířenější třídění ve světě)  dalším známým používaným tříděním je Třídění kongresové knihovny ve Washingtonu LCC (Library of Congress Classification)  notace MDT je číselná, desetinná Melvil Dewey (1851-1931) byl významný americký knihovník, který mimo jiné pro knihovnu Amherest College vymyslel originální knihovnické třídění založené na desetinném principu. Notace je číselná a využívá číslic 0-9. Umožňuje logický rozklad předmětu mdt: Mezinárodní desetinné třídění 30 dokumentu na stále nižší podtřídy (oddíly). Každé číslo notace je chápáno jako desetinný zlomek, číslo s vypuštěnou desetinnou čárkou. 5.2 Základní třídy MDT 0 Všeobecnosti 1 Filozofie. Psychologie 2 Náboženství. Teologie 3 Společenské vědy 4 volná 5 Matematika a přírodní vědy 6 Aplikované vědy. Lékařství. Technika 7 Umění. Rekreace. Zábava. Sport 8 Jazyk. Lingvistika. Literatura 9 Geografie. Biografické studie. Dějiny  každá hlavní třída stejně jako každá další hlavní třída MDT se člení připojováním dalších číslic na deset či méně oddílů nižšího řádu  pro přehlednost se píše za každou třetí číslicí tečka PŘÍKLAD: 6 Užité vědy. Lékařství. Technika 61 Lékařské vědy. Medicína 616 Patologie. Klinická medicína 616.8 Neurologie. Neuropatologie. Nervový systém 616.85 Organické neurózy. Neuropatie 616.853 Epilepsie. Padoucnice Dagmar Staňová - Věcné pořádání 31 PŘÍKLAD: 62 Technika 621.3 Elektrotechnika 621.38 Elektronika 621.383 Fotonky a fotoelektrické články 621.383.292 Fotonásobiče 5.3 Znaky MDT HLAVNÍ (JEDNODUCHÉ) ZNAKY MDT  znaky vzniklé postupným rozkladem znaku MDT  uvedeny v hlavních tabulkách SLOŽENÉ ZNAKY MDT  spojení dvou nebo více jednoduchých znaků MDT pomocí symbolů přiřazení či rozšíření nebo pomocí dvojtečky, dvojité dvojtečky či hranatých závorek 5.3.1 ZNAKY MDT- CHARAKTERISTIKA, NOTACE, SYMBOLY POMOCNÉ ZNAKY  značky přiřazení se používají tehdy, pokud se v tabulkách pro složený pojem nevyskytuje žádná samostatná notace  pak se u složitého pojmu, jehož obě složky jsou alespoň zhruba na stejné úrovni, spojují znaky MDT obou pojmů znakem přiřazení: značkou + (vyslovujeme a)  značku lze opakovat mezi několika notacemi  logické je pořadí buď podle významu jednotlivých členů, nebo vzestupně podle čísel MDT  v případě takového složitého pojmu, jehož jednotlivé složky následují ve výčtu v tabulkách v řadě za sebou, se používá znak rozšíření: značkou / lomítka (vyslovujeme až) mdt: Mezinárodní desetinné třídění 32 VYJÁDŘENÍ NOTACE MDT  hlavní znak jednoduchý  složený znak tvořený pomocí spojovacích symbolů + / :  rozvinutý znak tvořený hlavním a pomocným znakem SPOJOVACÍ SYMBOLY  symbol přiřazení + (plus)  symbol rozšíření / (lomítko)  symbol vztahu : (dvojtečka)  symbol podřazení [ ] (hranaté závorky)  symbol pevného (nezaměnitelného) pořadí :: (dvojitá dvojtečka) MOŽNOSTI VYTVÁŘENÍ SLOŽENÝCH ZNAKŮ SPOJOVACÍMI SYMBOLY  symbol + (čte se „a“) PŘÍKLAD: 622 +669 Hornictví a hutnictví  : symbol vztahu (čte se „dvojtečka“ nebo „ku“) PŘÍKLAD: 622.333:622.271 Těžba kamenného uhlí povrchovým způsobem  / symbol rozšíření (čte se „až“ „lomeno“) PŘÍKLAD: 626/627 Vodní stavitelství SYMBOL PŘIŘAZENÍ + (PLUS, ČTE SE „A“)  označuje složený předmět (znaky nenásledují bezprostředně za sebou) PŘÍKLAD: 321+342.5 státní režim 002+007 informační zdroje 373.6+377.1/.6 odborné školy Dagmar Staňová - Věcné pořádání 33 SYMBOL ROZŠÍŘENÍ / (LOMENO, ČTE SE „AŽ“)  označuje široký předmět, skupinu pojmů (znaky následují bezprostředně za sebou, úspornější způsob vyjádření) PŘÍKLAD: 72/76 výtvarné umění 336.71/.73 peněžnictví 336.764/.768 obchodování s cennými papíry 27-1/-9 křesťanské učení SYMBOL VZTAHU : („DVOJTEČKA“ + „PLUS“)  může spojovat dva i více znaků  je možno je obrátit nebo určit prioritní znak  je progresivní, dochází k proměně MDT ve "dvojtečkovou klasifikaci„  u složeného znaku tvořeného pomocí dvojtečky je důležité stanovit tzv. citační pořadí jednotlivých notací: PŘÍKLAD: 504.5:502.51 znečištění hydrosféry 502.5:502.174 revitalizace krajiny  rozlišující přívlastek se uvádí na 1. místě: PŘÍKLAD: 026/027:061 knihovnické asociace 82:7.079 literární festivaly 316.6:159.953 sociální paměť mdt: Mezinárodní desetinné třídění 34  obor se uvádí na 1. místě PŘÍKLAD: 316.74:2 sociologie náboženství 528.94:55 geologická kartografie 902:629.7 letecká archeologie 81:39 etnolingvistika 904:62 technické památky 336.5:355 vojenské výdaje 904:94(38) mykénská kultura SYMBOL PODŘAZENÍ […]  jde o případy dvou a více hlavních nebo rozvinutých znaků, k nimž se společně vztahuje další hlavní, rozvinutý nebo pomocný znak PŘÍKLAD: [133.5:51]:221.3 taoistická numerologie [7.01:111.852]-051 estetici [616.154:577.175.72]-008.6 syndrom inzulinové rezistence [616.98:578.828]-052 nemocní AIDS [910.4:338.48-51]-051 dobrodruzi VŠEOBECNÉ POMOCNÉ ZNAKY  znaky jazyka symbol: =  znaky formy symbol: (0…)  znaky místa symbol: (1/9)  znaky etnické symbol: (=…)  znaky času symbol: “…“  znaky vlastností symbol: -02 Dagmar Staňová - Věcné pořádání 35  znaky materiálů symbol: -03  znaky osob symbol: -05  abecední členění symbol: A/Z ZVLÁŠTNÍ POMOCNÉ ZNAKY  znaky se spojovníkem symbol: -1/9  znaky s tečkou a nulou symbol: .01/.09  znaky s apostrofem symbol: ’1/9’ 5.4 Verze klasifikačního systému MDT 5.4.1 ZÁKLADNÍ ZDROJ MDT Základním zdrojem pro tvorbu notací klasifikačního systému MDT, které se používají v bibliografických záznamech, je MDT MRF (Mezinárodní desetinné třídění – Master Reference File) obsahující 66 000 znaků, za jehož rozvoj a údržbu odpovídá Exekutivní výbor Konsorcia MDT sídlící v Haagu. Zkrácená verze tohoto souboru obsahující asi 2 500 znaků zveřejněná v 52 jazycích, tzv. UDC Summary, je dostupná na stránkách Konsorcia MDT. Aplikace České MDT Online obsahuje překlad úplné verze a je dostupná pod registrací. V českém prostředí se v bibliografických záznamech používají dvě verze klasifikačního systému MDT: vybrané znaky MDT a standardní znaky MDT. 5.4.2 DRUHY TABULEK MDT  úplné vydání všechny znaky MDT všech tříd včetně pomocných znaků (cca 150 000 znaků)  střední vydání (cca 60 000 znaků)  zkrácené vydání (cca 10 000 znaků)  speciální (odvětvová, oborová) vydání (zaměřena na vymezenou tematiku)  abecední rejstříky k tabulkám mdt: Mezinárodní desetinné třídění 36 5.4.3 STANDARDNÍ ZNAKY MDT Standardní znaky MDT používané ve větších knihovnách s univerzálním fondem jsou součástí tematických autorit a jsou dostupné v rámci souboru věcných autorit. Při přidělování znaků MDT je nutno respektovat rozhodnutí dané instituce. 5.4.4 VYBRANÉ ZNAKY MDT Vybrané znaky MDT obsahují cca 1600 klasifikačních znaků, které slouží k hrubé klasifikaci knihovních fondů. Používají se především v menších a některých oborových kni- hovnách. Webový odkaz pro vybrané znaky MDT: https://text.nkp.cz/o-knihovne/odborne-cin- nosti/zpracovani-fondu/roztridit/mdt-tabulky2 5.4.5 ČESKÉ MDT ONLINE MDT je nejvíce využívaným klasifikačním systémem v České republice. Jde o vysoce flexibilní a efektivní pořádací systém, který se do současnosti rozšířil do dvaceti pěti jazyků v šedesáti zemích světa, zejména na evropském kontinentě. I u nás patří k nejrozšířenějším. Jeho výraznou předností je univerzální charakter. Ten je dán schopností indexovat veškeré poznatky univerza a uspořádat je v rámci jednotlivých vědních oborů. Od roku 1992 zajišťuje agendu MDT Konsorcium pro MDT (UDC Consortium) se sídlem v Haagu, které provádí v souboru MDT pravidelně úpravy a změny. V roce 1994 obdržela Národní knihovna ČR od Konsorcia výlučnou licenci na zpřístupnění souboru znaků MDT v ČR. Z této licenční smlouvy vyplývá pro NK ČR právo celý soubor – UDC MRF (Universal Decimal Classification – Master Reference File) přeložit do češtiny a publikovat jej v tištěné nebo elektronické podobě. Aktuální podoba Mezinárodního desetinného třídění je dostupná online v české verzi na stránkách Konsorcia MDT, viz: http://cz.udc-hub.com/cs/login.php Registrace ke službě je jednou z podmínek ze strany Konsorcia MDT a platí pro všechny účastníky všech jazykových verzí. České MDT Online obsahuje úplnou, standardní verzi MDT zahrnující 70 626 platných a přibližně 11 000 zrušených notací MDT. Více než 70 000 znaků je opatřeno českým překladem, zbytek textu je uveden v angličtině. Jednodušší verze pro menší knihovny obsahuje 2 600 znaků je volně dostupná bez registrace od roku 2009 na adrese (nyní v 52 jazykových verzích):: Dagmar Staňová - Věcné pořádání 37 http://www.udcsummary.info/php/index.php?lang=cs&pr=Y SHRNUTÍ KAPITOLY Celá tato část se věnovala jednomu z charakteristických témat věcného pořádání a to MDT, které je typickým systematickým selekčním jazykem. OTÁZKY 21. Kniha Abeceda akupunktury/ Milada Barešová. Anotace obsahuje autorčiny znalosti v akupunktuře, které zpracovala tak, aby byly pochopitelné a použitelné v praxi. Přidělte odpovídající vybraný znak MDT: a/ 61 b/ 615.8 c/ 616 mdt: Mezinárodní desetinné třídění 38 22. Kniha Ekologická architektura ve stínu moderny: podstata, principy a mýty / Petr Suske. Anotace: Publikace pražského architekta Petra Suskeho pojmenovává řadu palčivých otázek dnešní architektury. Je opravdu takový rozpor mezi moderní a ekologickou architekturou, neměla by být moderní architektura zároveň ekologická? A co je ještě ekologická architektura a architektura pouze si na ekologickou hrající? Přidělte odpovídající vybrané znaky MDT: a/ 728.6 a 502.1 b/ 72 a 502.1 c/ 725/728 a 502.1 23. Kniha Diagnostika a terapie duševních poruch / Karel Dušek, Alena VečeřováProcházková. Anotace: Odborná příručka zabývající se lékařskou diagnostikou a terapii duševních poruch. Přidělte odpovídající vybrané znaky MDT: a/ 616.89, 616 b/ 616.89, 616-07, 616-08 c/ 616.89, 577,616-08 24. Kniha: Základy etikety a protokolu : (úvod do společenské komunikace, chování veřejného činitele, uplatňování diplomatického, konzulárního i podnikatelského protokolu) / Stanislav Suja. Obsahem dokumentu jsou zásady společenské komunikace, úvod do chování veřejného činitele, uplatňování diplomatického, konzulárního i podnikatelského protokolu… Přidělte odpovídající vybrané znaky MDT: a/ 391 b/ 395 c/ 394 25. Kniha Spát, běžet a rozumět: šest studiií k filosofii života / Alexander Matoušek. Kniha ve svých šesti studiích přináší fenomenologický výklad lidského života orientovaný a vedený centrálním deskriptivním vodítkem, jímž jsou bytostně spjaté a vzájemně se podmiňující děje vydělování, závislosti, interakce a otevírání. Přidělte odpovídající vybrané znaky MDT: Dagmar Staňová - Věcné pořádání 39 a/ 13 b/ 165 c/ 14 Konspekt, METODA KONSPEKTU 40 6 KONSPEKT, METODA KONSPEKTU RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V této kapitole je vysvětlena důležitost Konspektu pro věcnou katalogizaci. Je zde podrobně popsáno rozdělení do předmětových kategorií, a jak vypadá Konspektové schéma. CÍLE KAPITOLY  Definovat pojmy Konspekt, Konspektové schéma, Skupiny Konspektu  Rozlišit MDT a Konspekt KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Konspekt, Metoda Konspektu, Skupina Konspektu, Konspektové schéma 6.1 KONSPEKT – charakteristika, struktura  zvláštní typ selekčního jazyka  není předmětovým ani systematickým selekčním jazykem (chybí princip hierarchie, vyhledávání podle slov není spolehlivé)  využívá se při standardizaci minimální úrovně věcného zpřístupnění  neslouží pouze pro katalogizaci, ale též pro akvizici (doplňování a profilace fondu) a ochranu fondu STRUKTURA:  26 předmětových kategorií (1. úroveň)  cca 500 skupin (2. úroveň)  3. úroveň vznikne podřazením předmětových hesel nebo klíčových slov VSTUPNÍ ČÁST  klasifikační znak MDT a slovní označeni  tvoří s MDT neoddělitelný celek, obojí je pořádacím prvkem Dagmar Staňová - Věcné pořádání 41 PŘÍKLAD:  639.2/.6 − Rybářství VĚCNÉ HLEDISKO KONSPEKTU:  mezinárodní standard pro systematické budování, hodnocení, popis a zpřístupnění knihovních fondů (metoda vyvinuta v 70. letech 20. stol. americkými univerzitními knihovnami)  spojení systematického a předmětového principu  3 hierarchické úrovně (26 předmětových kategorií, 500 skupin Konspektu, 4000 témat, předmětů) 6.2 Metoda Konspektu METODA KONSPEKTU  souborná charakteristika fondu určité knihovny bez podrobných bibliografických in- formací  užívá standardizovaný formát a metodiku (kódy a indexy) charakterizující tematickou strukturu knihovního fondu SKUPINA KONSPEKTU JE:  autorizovaný věcný selekční prvek, který nemůžeme libovolně upravovat. Stahujeme jej z autoritního rejstříku skupin Konspektu. Přidělujeme většinou jednu skupinu Konspektu, ve zvláštních stanovených případech dvě. VZNIK:  USA, konsorcium vysokoškolských knihoven DŮVODY:  nedostatek financí,  možnost obhájení akviziční politiky,  budování fondů i s ohledem na fondy jiných informačních pracovišť stejné oblasti, oborová specializace apod.  postupně se metoda rozšířila do řady zemí (Austrálie, Anglie, Francie, Holandsko) KONCEPCE BUDOVÁNÍ FONDU - FÁZE PRÁCE:  indexování dokumentů předmětovými skupinami Konspektu Konspekt, METODA KONSPEKTU 42  rozbor fondu podle jednotlivých předmětových skupin  stanovení cíle při budování fondu  stanovení koncepce pro dosažení cíle NÁSTROJ PRO POPIS A HODNOCENÍ KNIHOVNÍHO FONDU ROZBOR FONDU UMOŽŇUJE:  stanovit stav fondu (zastoupení oborů, odbornou úroveň dokumentů, fyzický stav apod.)  posoudit současnou akviziční politiku  vytvořit promyšlenou, zdůvodněnou strategii budování fondu  porovnat fond s fondy jiných knihoven 6.3 Konspektové schéma KONSPEKTOVÉ SCHÉMA se skládá z:  26 základních Předmětových kategorií a k nim podřízených podkategorií, tzv. skupin Konspektu. 1. Antropologie, etnografie 2. Biologické vědy 3. Divadlo, film, tanec 4. Ekonomické vědy. Obchod 5. Filozofie a náboženství 6. Fyzika a příbuzné vědy 7. Geografie. Geologie. Vědy o zemi 8. Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie 9. Hudba 10. Chemie. Krystalografie. Mineralogické vědy 11. Jazyk, lingvistika a literární věda Dagmar Staňová - Věcné pořádání 43 12. Knihovnictví, informatika, všeobecné, referenční literatura 13. Matematika 14. Lékařství 15. Politické vědy 16. Právo 17. Psychologie 18. Sociologie 19. Technika. Technologie. Inženýrství 20. Tělesná výchova a sport. Rekreace 21. Umění a architektura, muzeologie 22. Výchova a vzdělávání 23. Výpočetní technika 24. Zemědělství 25. Beletrie 26. Literatura pro děti a mládež  Předmětové kategorie jsou opatřeny pořadovými čísly, která nejsou klasifikačními znaky; mezi nimi a klasifikačními znaky není žádná souvislost.  Skupina Konspektu se skládá z klasifikačního znaku MDT a ekvivalentního slovního označení PŘÍKLADY SKUPIN KONSPEKTU: 791/793 - Divadlo, film, tanec (obecně) 791 - Film. Cirkus. Lidová zábava 792 - Divadlo. Divadelní představení 793.3 - Pohybové umění. Tanec 793.8 - Zábavná magie Konspekt, METODA KONSPEKTU 44 KONSPEKTOVÉ SCHÉMA přináší informaci o tematickém složení fondu instituce. Pomocí údaje skupiny Konspektu a čísla Předmětové kategorie, které je součástí tohoto údaje, se uživatel snadněji orientuje v tematickém složení fondu dané knihovny. Nejčastěji se používá jedna skupina Konspektu vyjadřující hlavní téma dokumentu. Ve vytipovaných případech se doporučuje uvést dvě skupiny Konspektu. 2 SKUPINY KONSPEKTU SE PŘIDĚLUJÍ:  spadá-li obsah dokumentu do dvou odlišných tematických oblastí a nelze určit převládající tematickou oblast  k vyjádření určitých formálních charakteristik (v pořadí druhý znak skupiny Konspektu, jako první v pořadí se uvádí hlavní téma dokumentu, tedy obor - za obor se považuje i národní literatura) při popisu literatury pro děti a mládež, učebnic, oborových jazykových slovníků, bibliografií, biografií, rukopisů, starých tisků a vzácných dokumentů, map, atlasů, glóbů a starých map. PŘÍKLAD: učebnice (obor + 37.016) jazykové slovníky (obor + 81) bibliografie (obor + 01) biografie (obor + 929) literatura pro děti a mládež (obor + 821-93 nebo 0/9- 053.2) rukopisy a vzácné tisky (obor + 09) ZDROJE:  elektronická verze: https://www.nkp.cz/o-knihovne/odborne-cinnosti/zpracovani- fondu/vecne-zpracovani-vecne-autority/konspektove-schema-verze-2016 Dagmar Staňová - Věcné pořádání 45 SHRNUTÍ KAPITOLY Konspekt patří k dalším představitelům selekčního jazyka. Je součástí budování knihovního fondu a proto je důležité znát Konspektové schéma a 26 základních předmětových kategorií. OTÁZKY (PRAVDA – NEPRAVDA) 26. 784 odpovídá Skupině Konspektu Vokální hudba. 27. 797 odpovídá Skupině Konspektu Vodní sporty. Letecké sporty. 28. Judaismus patří do Skupiny Konspektu 2-1. Přirozená teologie. Náboženská filo- zofie. 29. Sladká jídla patří do Skupiny Konspektu 64. Domácí hospodářství. 30. 618 odpovídá Skupině Konspektu Gynekologie. Porodnictví. Selekční jazyky, druhy a typy sj 46 7 SELEKČNÍ JAZYKY, DRUHY A TYPY SJ RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Selekční jazyk, který patří mezi umělé a informační jazyky, je určen k pořádání, ukládání a vyhledávání informací. Kapitola se podrobněji zabývá věcnými selekčními jazyky, které úzce souvisí s věcným pořádáním. Podrobnější informace k tvorbě a použití selekčních jazyků by měla sloužit samostatná studijní opora, která se bude zabývat pouze selekčními jazyky. CÍLE KAPITOLY  Objasnit problematiku selekčních jazyků a jejich propojení s věcným pořádáním  Pochopit rozdíl mezi věcnými a předmětovými selekčními jazyky KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Selekční jazyk, jmenné selekční jazyky, věcné selekční jazyky, systematické a předmětové selekční jazyky 7.1 Selekční jazyky – základní pojmy Selekční jazyk je uměle vytvořený informační jazyk, který je určený k vyjádření obsahu a formy informačního zdroje nebo informačního dotazu. TDKIV definuje selekční jazyk jako:  umělý informační jazyk používaný k vyjádření identifikačních nebo obsahových selekčních údajů za účelem pořádání, ukládání a vyhledávání dokumentů Selekční jazyky dělíme na identifikační (jmenné) selekční jazyky a věcné selekční jazyky. Dagmar Staňová - Věcné pořádání 47 7.2 Věcné selekční jazyky VĚCNÉ SELEKČNÍ JAZYKY se používají k indexování, ukládání a vyhledávání informací. Rozdělují se podle typu používaných lexikálních jednotek (systematické a předmětové SJ) a podle způsobu organizace lexikálních jednotek (slov) v procesu ukládání a vyhledávání (prekoordinované a postkoordinované SJ). Systematické selekční jazyky:  jsou založeny na klasifikačním systému, používají znaky umělého jazyka (MDT) Předmětové selekční jazyky:  jsou určeny k předmětovému popisu informací (indexaci)  používají formalizované znaky přirozeného jazyka (např. předmětová hesla, klíčová slova, deskriptory) Selekční jazyk vzniká zjednodušením přirozeného jazyka, redukuje počet užitých výrazů. Je tvořen tak, aby se zabránilo konstruování homonym a synonym. Základní lexikální jednotkou selekčního jazyka je lexém. Lexém vyjadřuje „určitý pojem ve formě termínu odvozeného z přirozeného jazyka, nejlépe substantiva či substantivního spojení nebo klasifikačního znaku“ Mezi lexikálními jednotkami jsou vztahy prekoordinace a postkoordinace. Prekoordinovaný selekční jazyk – vztah mezi lexikálními jednotkami vzniká před formulací dotazu (resp. v procesu věcné katalogizace) Postkoordinovaný selekční jazyk – vztah mezi lexikálními jednotkami vzniká při formulaci dotazu (resp. v procesu vyhledávání) Selekční jazyky, druhy a typy sj 48 ZÁKLADNÍ DĚLENÍ SELEKČNÍCH JAZYKŮ LZE TEDY SCHEMATICKY VYJÁDŘIT NÁSLE- DOVNĚ: Selekční jazyky:  Identifikační selekční jazyky  Věcné selekční jazyky Podle typu používaných lexikálních jednotek:  Předmětové (věcné) selekční jazyky  Systematické (věcné) selekční jazyky Podle způsobu organizace lexikálních jednotek v procesu ukládání a vyhledávání:  Prekoordinované (věcné) selekční jazyky  Postkoordinované (věcné) selekční jazyky 7.3 Identifikační selekční jazyky Identifikační selekční jazyky slouží pro popis a vyhledávání podle formálních charakteristik dokumentu (např. jméno či identifikátor autora, počet stran, místo nebo rok vydání dokumentu atd.). Příkladem identifikačního selekčního jazyka jsou např. Jmenné autority ČR spadající spolu s věcnými autoritami pod Národní autority České republiky. 7.4 Systematické selekční jazyky SYSTEMATICKÉ SELEKČNÍ JAZYKY jsou založené na klasifikačním systému (MDT) Jedná se:  slovní (klasifikační systém) je vyjádřený formou tabulek, tj. systematických seskupení pojmů do tříd, podtříd, oddílů a pododdílů  součástí tabulek je obvykle abecední rejstřík slovních vyjádření  notace – soubor znaků selekčního jazyka: číselná (numerická), písemná (alfabetická), abecedně-číselná (alfanumerická) 7.5 Předmětové selekční jazyky PŘEDMĚTOVÉ SELEKČNÍ JAZYKY: vyjadřují obsah dokumentu prostřednictvím slovních výrazů přirozeného jazyka (speciálně upraveného/formalizovaného jazyka) Dagmar Staňová - Věcné pořádání 49  jsou založené na abecedně uspořádaném systému hesel  jazyky předmětového typu (předmětová hesla, klíčová slova )  jazyky deskriptorového typu 7.6 Předmětové selekční jazyky – hlavní zásady používání HLAVNÍ ZÁSADY POUŽÍVÁNÍ:  lexikální jednotky (slova) jsou většinou tvořeny podstatným jménem nebo spojením podstatných jmen (běh, cvičení s kužely) dále spojením podstatného a přídavného jména, popř. příslovce (tělesně postižení, americký fotbal)  slovesa se převádějí na podstatná jména (praní, žehlení)  slova jsou uváděna v 1. pádě množného čísla, pokud je to možné (odpady)  spojení slov (sousloví tvořené podstatným a přídavným jménem píšeme na začátku s přídavným jménem (americká literatura), výjimku tvoří :  odborné názvy (kyselina sírová, hřib smrkový)  zeměpisná jména s označením světových stran (Evropa střední, Morava jižní)  ale název kontinentu se píše např. jižní Amerika  je třeba omezovat výrazy s malou informační hodnotou (základy, problémy, hodnoty, metody) a vyhýbat se neurčitým (vágním) slovům SHRNUTÍ KAPITOLY V této kapitole se věnujeme selekčním jazykům jen okrajově, podrobnější charakteristika bude v opoře věnovaná jen selekčním jazykům. OTÁZKY (PRAVDA – NEPRAVDA) 31. Lexikální jednotky jsou tvořena vždy dvěma podstatnými jmény. 32. Předmětové selekční jazyky jsou založené na abecedně uspořádaném systému hesel. 33. Systematické selekční jazyky nepoužívají MDT. 34. Selekční jazyk = přirozený jazyk. 35. Předmětový selekční jazyk je určen k indexaci. ZÁKLADY SJ – předmětové a systematické pořádání 50 8 ZÁKLADY SJ – PŘEDMĚTOVÉ A SYSTEMATICKÉ PO- ŘÁDÁNÍ RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Stručné seznámení s předmětovým a systematickým pořádáním, které je základem pro další termíny, jako je: MDT, Konspekt, selekční jazyky, lexikální jednotky atd. CÍLE KAPITOLY  Porozumět rozdílu mezi předmětovým a systematickým pořádáním  Umět rozlišit, co je jejich podstatou KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY předmětové pořádání, systematické pořádání, lexikální jednotky 8.1 Předmětové pořádání Předmětové pořádání (věcné zpracování informací, heslování, indexování) je druh věcného pořádání informací, při kterém je obsah dokumentu vyjádřen pomocí abecedně uspořádaných hesel, popř. lexikálních jednotek. Slovně vyjádřený obsah, téma či předmět dokumentu je převáděn do formalizovaných hesel, která jsou v katalozích nebo kartotékách řazena abecedně. Prvky předmětového pořádání jsou: předmětová hesla, klíčová slova, deskriptory. 8.2 Systematické pořádání Systematické pořádání informací je druh věcného pořádání, které je realizováno prostřednictví systematického selekčního jazyka. Systematický selekční jazyk je věcný selekční jazyk založený na klasifikačním systému. Dagmar Staňová - Věcné pořádání 51 Slovník systematického selekčního jazyka je tvořen klasifikačními znaky, jeho struktura je prezentována nejčastěji hierarchickými vztahy mezi třídami, a to zejména vztahy generickými a partitivními. Součástí systematického pořádání jsou: MDT a Metoda Kon- spektu. Při systematickém pořádání řadíme informace do určitého systému – logicky uspořádaného uzavřeného celku buď celého lidského vědění a praxe, nebo jeho části (konkrétní oblasti). Příbuzné pojmy se shlukují do oborů – tříd. Třídy jsou do určité míry podobné vědním oborům (klasifikaci věd). Užíváme hierarchii pojmů uvnitř tříd:  Přírodní vědy  Biologie  Anatomie  Anatomie člověka  Orgánové soustavy  Nervový systém  Nervová tkáň Ke kvalifikaci se používají číselná notace:  611 Anatomie člověka  611.1/.8 Orgánové soustavy  611.81/.83 Nervový systém SHRNUTÍ KAPITOLY Podrobnější charakteristika systematického a předmětového pořádání, které bylo zmíněno v části o formální a obsahové analýze. OTÁZKY (PRAVDA – NEPRAVDA) 36. Předmětové a systematické pořádání je součástí věcného pořádání. 37. Předmětové pořádání = druh věcného popisu. 38. Lexikální jednotka = slovní vyjádření pojmu, obsahu. 39. Systematické pořádání je realizováno prostřednictvím selekčního jazyka. 40. MDT = systematická lexikální jednotka. syntagmatické a paradigmatické vztahy lexikálních lednotek 52 9 SYNTAGMATICKÉ A PARADIGMATICKÉ VZTAHY LEXIKÁLNÍCH LEDNOTEK RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Lexikální jednotka je pojem používaný v oblasti systematických selekčních jazyků. Je to v podstatě slovník řízeného selekčního jazyka, který zachycuje vztahy mezi pojmy. CÍLE KAPITOLY Definovat lexikální jednotky a jejich vztahy mezi pojmy KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Lexikální jednotky, prekoordinace, postkoordinace, paradigmatické a syntagmatické vztahy lexikálních jednotek 9.1 Lexikální jednotka, vztahy, princip, prekoordinace a postko- ordinace Lexikální jednotka:  Sekvence písmen, číslic a dalších specifických znaků používaná pro označení určitého pojmu  V selekčních jazycích založených na bázi přirozeného jazyka je lexikální jednotka reprezentována převážně slovním vyjádřením, obvykle ve formě substantiva nebo substantivního spojení  Termín se někdy používá i v oblasti systematických selekčních jazyků pro označení klasifikačního znaku, resp. obecně pro označení základního prvku jakéhokoliv selekčního jazyka  Z hlediska struktury selekčního jazyka představuje lexikální jednotka jednoduchý pořádací znak. Soubor použitých lexikálních jednotek tvoří lexikum selekčního ja- zyka Dagmar Staňová - Věcné pořádání 53 Řízený slovník je slovník uspořádaný specifickým způsobem (např. zahrnuje vztahy ekvivalence, hierarchie a asociace), který slouží pro indexaci a vyhledávání dokumentů např. tezaurus. Volný slovník – např. klíčová slova, která jsou tvořena volně, bez předem daných kri- térií. 9.2 Paradigmatické a syntagmatické vztahy Paradigmatické vztahy:  nezávislé na větném kontextu  místo jedné lexikální jednotky lze použít jednotku jinou  Kromě synonymických lexikálních jednotek se v konkrétním textu navzájem vylučují. Například barvy: červený svetr x oranžový svetr - libovolná záměna není možná. Mezi paradigmatické vztahy patří synonymie, hyponymie (významová podřazenost slova) a hyperonymie (významová nadřazenost slova), opozičnost. Syntagmatické vztahy:  závislé na větném kontextu  jednotky lze spojovat (řadit za sebe). Tato spojení jsou nazývána syntagma. Jedná se například o spojení: koupit svetr, vyprat svetr, černý svetr. Patří k nim polysémie (slova mnohoznačná, různé významy mnohovýznamových slov mají souvislost a vznikly posunem základní-ho významu na základě podobnosti) a homonymie (stejně znějící slova, ale mají jiný význam). 9.3 Princip prekoordinace a postkoordinace Věcné selekční jazyky můžeme rozdělit podle koordinace jednotlivých znaků na prekoordinované a postkoordinované selekční jazyky. U prekoordinovaného selekčního jazyka je indexace dokumentu (uspořádávání termínů nebo třídících znaků) dána selekčním jazykem. Znaky jsou syntakticky uspořádány do celku, nelze měnit jejich pořadí. Prekoordinované jazyky přesně vyjadřují obsah dokumentu. Jsou výhodné v tom, že při zpracování přesně zatřídíme dokument podle obsahu. Nevýhodou je, že při vyhledávání systém zobrazí záznamy dokumentů přesně relevantních syntagmatické a paradigmatické vztahy lexikálních lednotek 54 podle dotazu, nemusí však nalézt relevantní dokument jinak označený. Příkladem prekoordinovaných systematických selekčních jazyků může být Mezinárodní desetinné třídění. Příkladem prekoordinovaných předmětových selekčních jazyků mohou být předmětová hesla. U postkoordinovaných selekčních jazyků je indexace bez předem stanoveného uspořádání lexikálních jednotek. Ke koordinaci lexikálních jednotek dochází až při vyhledávání. Jsou historicky mladší, začal se používat ve 20. stol., hlavně v souvislosti s výpočetní technikou. Znaky nejsou syntakticky uspořádány do celku, lze je užívat samostatně, vytvářet různé kombinace. Postkoordinované jazyky nevyjadřují přesně obsah dokumentu. Jsou nevýhodné v tom, že při zpracování vyjádříme zhruba tématiku obsahu dokumentu. Výhodou je to, že při vyhledávání zobrazí systém velké množství záznamů dokumentů – dle obsahu relevantních, částečně relevantních nebo jen formálně relevantních. Příkladem postkoordinovaných systematických selekčních jazyků může být Dvojtečkové třídění. Příkladem postkoordinovaných předmětových selekčních jazyků mohou být klíčová slova nebo deskriptorové jazyky. SHRNUTÍ KAPITOLY Probrali jsme pojem lexikální jednotka a pojmy s ní spojené v oblasti věcného pořádání. Blíže jsme se zabývali vztahy mezi pojmy. OTÁZKY (PRAVDA – NEPRAVDA) 41. Klíčová slova jsou považována za volný slovník. 42. Řízený slovník = tezaurus. 43. Paradigmatické vztahy jsou závislé na větném kontextu. 44. Prekoordinovaný selekční jazyk = věcný selekční jazyk 45. Prekoordinovaný systematický selekční jazyk = MDT. Dagmar Staňová - Věcné pořádání 55 10 AUTOMATICKÁ INDEXACE A METODY VSTUPNÍ ANALÝZY TEXTU RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Indexace je proces vyjádření obsahu dokumentu pomocí znaků selekčního jazyka. Tato část opor se zabývá jednotlivými typy indexace. CÍLE KAPITOLY  Vysvětlit rozdíly mezi jednotlivými pojmy indexace  Pochopit souvislost se selekčními jazyky  Naučit se indexování používat KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Indexace, automatické indexování, poloautomatické indexování, volné indexování 10.1Indexace – typy a metody Indexace (indexování, indexing) je „proces vyjádření výsledku analýzy dokumentu prostřednictvím prvků selekčního jazyka nebo přirozeného jazyka, obvykle s cílem umožnit zpětné vyhledávání. Automatická indexace (automatické indexování, automated indexing) je „vyjádření obsahu dokumentu pomocí automatického výběru slov nebo termínů z textu nebo pomocí automatického přiřazování termínů selekčního jazyka“ Poloautomatická indexace (machine-aided indexing) je ekvivalentně k předchozí definici vyjádření obsahu dokumentu pomocí poloautomatického výběru slov nebo termínů z textu nebo pomocí poloautomatického přiřazování termínů selekčního jazyka, přičemž poloautomatickými postupy rozumíme takové procedury, při kterých je část procesu indexace provedena automaticky a výsledek této části slouží jako podklad pro intelektuální indexaci. automatická indexace a metody vstupní analýzy textu 56 Postkoordinovaná indexace je indexace bez předem stanoveného uspořádání pořádacích znaků (lexikálních jednotek nebo klasifikačních znaků). Ke koordinaci (kombinaci) pořádacích znaků dochází až při vyhledávání. Prekoordinovaná indexace je indexace dokumentů, při které je uspořádání pořádacích znaků dáno selekčním jazykem. Klasifikace je přidělování notací (znaků tříd) klasifikačního systému za účelem vyjádření obsahu dokumentu. Fazetace je rozdělení slovníku selekčního jazyka pomocí faset. Fazeta je kategorie entit vytvořená uplatněním jedné klasifikační charakteristiky (principium divisionis), která je pro danou kategorii (třídu) podstatná, strukturální. Fazety vyjadřují vlastnosti použité pro seskupování pojmů podle jejich podstaty. Zjednodušeně lze říci, že fazeta je velmi obecná kategorie, která se používá pro rozdělení slovníku selekčního jazyka podle základních charakteristik pojmů, jenž je vyjádřen konkrétními pořádacími znaky. Existuje ještě volná indexace. Používá se hlavně v knihovnách, které mají povoleno používání klíčových slov. Tyto knihovny nepoužívají zápis pomocí předmětových hesel, ale mohou využít jednotlivé slovní lexikální jednotky (klíčová slova). Volná indexace je tedy odborně metoda, kdy jsou vybírána klíčová slova nebo fráze z názvu či textu dokumentu reprezentující předmět dokumentu a jsou přímo použita jako pořádací znaky. Lexikální jednotky jsou tvořeny na základě obsahové analýzy a nevycházejí z řízeného slovníku. SHRNUTÍ KAPITOLY Stručná kapitola obsahující definice vztahující se k indexaci. OTÁZKY (PRAVDA – NEPRAVDA) 46. Indexace = heslování 47. Faseta = třídy nebo podtřídy vyplývající z aplikace kritéria členění 48. Postkoordinovaná indexace = ke koordinaci lexikálních jednotek dochází až při vy- hledávání. 49. Automatická indexace = automatický výběr slov nebo termínů 50. Prekoordinovaná indexace =uspořádání termínů dáno selekčním jazykem Dagmar Staňová - Věcné pořádání 57 11 VĚCNÉ POŘÁDÁNÍ A PRAVIDLA RDA, JEDNOTLIVÉ VĚCNÉ SELEKČNÍ ÚDAJE RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Rozlišujeme autority, jmenné a věcné autority a soubor autorit. Pro potřeby věcného popisu jsou charakterizovány jednotlivé typy a část kapitoly je věnována tvorbě předmětových hesel. CÍLE KAPITOLY  Seznámit se s věcnými selekčními údaji  Pochopit tvorbu předmětových hesel  Umět rozlišit jednotlivé typy věcných autorit KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Věcné selekční údaje, věcné autority, předmětová hesla Pokud chceme vyjmenovat a popsat jednotlivé selekční údaje potřebné k věcnému pořádání, je potřeba definovat pár základních pojmů a to:  Bibliografická entita  Autorita  Soubor autorit  Věcná autorita  Geografická autorita  Selekční údaj  Předmětová hesla  Věcné (tematické) heslo  Chronologické heslo  Klíčové slovo věcné pořádání A PRAVIDLA RDA, jednotlivé věcné selekční údaje 58 Bibliografická entita je součástí pojmového modelu bibliografického univerza FRBR. Zahrnuje entity dílo, vyjádření, provedení a jednotka. Bibliografická entita je modelem produktu intelektuální nebo umělecké činnosti člověka. Tento produkt může mít abstraktní i fyzickou formu a je předmětem bibliografického zpracování. Autorita je ověřený a standardizovaný soubor autorizovaných a variantních forem údajů o osobě, rodině, korporaci, dílu, vyjádření, provedení, jednotce nebo tématu. Soubor autorit je soubor ověřených a unifikovaných jmenných či věcných selekčních údajů, určených pro zpracování a vyhledávání dokumentů s nezbytným odkazovým a poznámkovým aparátem. Věcná autorita je charakterizováno jako souhrnné pojmenování pro autoritní termíny označující téma, formu, druh či fyzické vlastnosti dokumentu nebo pro autoritní klasifikační znaky. Geografická autorita je v souboru autorit druh jmenné autority, obsahující geografické jméno. Selekční údaj je jméno, termín, kód zastupující bibliografickou či autoritní entitu. Prostřednictvím selekčního údaje jsou bibliografická nebo autoritní data organizována, vyhledávána a identifikována. Předmětová hesla jsou považována za základ pro soubor věcných autorit. Jde o slovní vyjádření obsahu popř. formy. Věcné (tematické) heslo je předmětové heslo, v němž záhlaví (vstupní prvek) představuje termín označující obecné téma (věcný pojem). Chronologické heslo je předmětové heslo vyjadřující časový údaj, který je tématem dokumentu, popř. časově určuje hlavní téma Klíčové slovo je významové slovo nebo slovní spojení, obvykle ve formalizované podobě, vybrané z názvu nebo textu dokumentu a sloužící jako věcný selekční údaj. 11.1Předmětová hesla  slovní vyjádření obsahu, případně formy dokumentu na základě obsahové analýzy  sestává z jednoho nebo více prvků (vstupní prvek + zpřesnění)  každý prvek musí být ve shodě se souborem věcných autorit  vychází z pravidel pro tvorbu LCSH (Library of Congress Subject Headings – předmětová hesla Kongresové knihovny), pro jména osob, korporací a geografické názvy platí pravidla RDA Dagmar Staňová - Věcné pořádání 59 CHARAKTERISTIKA:  předmětová hesla se používala /používají hlavně v předmětových katalozích a kartotékách, v bibliografických záznamech a seznamech, ve věcných rejstřících  systémy předmětových hesel byly vytvářeny v jednom národním jazyce  pomocí předmětových hesel se zpracovává převážně odborná literatura (včetně periodických publikací)  krásná literatura (beletrie) jen tehdy, je-li předmětem skutečná osoba nebo událost a jsou-li zachovány známé historické skutečnosti Předmětová hesla zachovávají přirozený slovosled. PŘÍKLAD:  sklo – tříštivost  dřevo -- obrábění  škola -- rodina – vztahy  železnice – Čechy  vokální hudba – skladby  rýže -- Slovensko jižní – pěstování TVORBA PODHESEL: • podheslo vyjadřuje pojem, vlastnosti pojmu, proces, zeměpisné určení, chronologické podheslo • podheslo vyjadřuje pojem, který je k pojmu v hesle v bezprostředním vztahu • jednoslovný doplněk hesla, víceslovné tematické podheslo • k přesnému vyjádření pojmu je zapotřebí několika přídavných jmen a ta se uvádějí ve sledu, který postupně a logicky upřesňuje (zužuje) pojem vyjádřený substanti- vem • pro rozlišení většího množství formálně příbuzných dokumentů se formální podheslo rozšiřuje o údaj charakterizující zaměření, resp. určení druhu dokumentu • historický jev nemá charakter oficiálního názvu, uvádí se přednostně zeměpisný věcné pořádání A PRAVIDLA RDA, jednotlivé věcné selekční údaje 60 OBECNÁ PRAVIDLA:  všechny důležité informace jsou ve vstupním prvku  zpřesňující prvky jsou shodné s autoritním záhlavím  jako tematické zpřesnění se uvádí přesně dané termíny, které samy o sobě nemají význam  použijí se nejvýše dva zpřesňující prvky, pokud je potřeba další zpřesnění, raději se použije další heslo POŘADÍ: heslo – geografický termín – chronologický termín – zpřesnění heslo – zpřesnění – chronologický termín heslo – geografický termín – chronologický termín PŘÍKLAD:  dějiny architektury – Česko – 20. století  rekonstrukce staveb – dějiny – 20. století  politická krize – Alžírsko – 20. století POŘADÍ A PŘÍKLADY: téma  adaptivní řídicí systémy  ústavní sociální péče téma – tematické zpřesnění  škola – humor  nemocnice – financování téma – tematické zpřesnění – čas  knihovny – ekonomické aspekty – 21. století Dagmar Staňová - Věcné pořádání 61 téma – čas  české malířství – 20. století  hudba – 1920 –1980 téma – místo – čas  hudba – Česko – 18. století  architektura – Polsko – 1918-2000 místo – tematické zpřesnění – čas  Česko – dějiny – 19. Století  Polsko – politika a vláda – 20. Století 11.2 Tematická (věcná hesla) – věcné autority Používání věcných témat a slovních spojení u věcného pořádání informací se řídí přesnými pravidly, která jsou jednotná. Níže jsou uvedeny hlavní zásady jejich tvorby s pří- klady. 11.2.1 TYPY VĚCNÝCH AUTORIT  Osoba jako předmět  Korporace jako předmět  Akce jako předmět  Unifikovaný název  Tematické autority  Geografické autority  Formální autority  Chronologické autority 11.2.2 HLAVNÍ ZÁSADY PRO POUŽÍVÁNÍ VĚCNÝCH AUTORIT: Lexikální jednotky (slova) jsou většinou tvořeny:  podstatným jménem nebo spojením podstatných jmen (běh, cvičení s kužely)  spojením podstatného a přídavného jména, popř. příslovce (tělesně postižení, americký fotbal) věcné pořádání A PRAVIDLA RDA, jednotlivé věcné selekční údaje 62  slovesa se převádějí na podstatná jména (praní, žehlení)  slova jsou uváděna v 1. pádě množného čísla, pokud je to možné (odpady)  spojení slov (sousloví) tvořené podstatným a přídavným jménem píšeme na začátku s přídavným jménem (americká literatura) VÝJIMKU TVOŘÍ:  odborné názvy (kyselina sírová, hřib smrkový)  zeměpisná jména s označením světových stran (Evropa střední, Morava jižní)  ale název kontinentu se píše (jižní Amerika)  je třeba omezovat výrazy s malou informační hodnotou (základy, problémy, hodnoty, metody) a vyhýbat se neurčitým (vágním) slovům TVORBA NOVÝCH VĚCNÝCH AUTORIT Tvorba nových věcných autorit je v dnešní době spíše výjimečná, lze si vystačit s již vytvořenými věcnými autoritami. Lze posílat návrhy nových autorit Národní knihovně ČR, která je posoudí. 11.2.3 PORTÁL NÁRODNÍ AUTORITY Národní knihovna ČR zprovoznila a buduje portál, rozcestník k problematice souborů národních autorit: https://aleph.nkp.cz/F/?func=file&file_name=find-a&local_base=aut Dagmar Staňová - Věcné pořádání 63 SHRNUTÍ KAPITOLY Další stěžejní část k opoře věcné pořádání se zabývá přímo výčtem věcných selekčních údajů potřebných k obsahové charakteristice zpracovaného záznamu OTÁZKY (PRAVDA – NEPRAVDA) 51. Nové věcné autority se již nevytváří. 52. Věcné heslo je považováno za národní autoritu. 53. Geografická autorita = druh jmenné autority. 54. Pomocí předmětových hesel se zpracovává výhradně beletrie. 55. Podheslo = jednoslovný doplněk hesla. věcné pořádání 2 – věcné pořádání v automatizovaném systému 64 12 VĚCNÉ POŘÁDÁNÍ 2 – VĚCNÉ POŘÁDÁNÍ V AUTOMATIZOVANÉM SYSTÉMU RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Podrobnější seznámení s knihovním automatizovaným systémem Aleph a zápisem věcných selekčních údajů do polí, která jsou k tomu určena. CÍLE KAPITOLY  Objasnění použití věcného katalogizování v automatizovaném knihovním systému  Specifikovat zápis věcných selekčních údajů KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Výměnný formát MARC21, názvy polí Zápis věcných selekčních údajů závisí na automatizovaném knihovním systému. Jednotlivé údaje zapisuje do polí a podpolí výměnného formátu. Od roku 2015 zavedením pravidel RDA je jediným formátem MARC21 (Machine Readable Cataloging), strojem čitelná katalogizace. Ve výměnném formátu MARC21 se pro věcné selekční údaje užívají pole:  072 Konspekt  080 Mezinárodní desetinné třídění  600, 610, 611,630, 648, 650, 651 Předmětová hesla vyjadřující věcné téma  655 Forma nebo žánr Dagmar Staňová - Věcné pořádání 65 12.1Pole 600, 610, 611 a 630  600 osobní jméno (předmětem je osoba, dokument pojednává o někom)  610 korporace (předmětem je instituce, dokument pojednává o korporaci)  611 akce (předmětem jsou konference, soutěže, přehlídky, výstavy)  630 unifikovaný název (upřesnění, pokud je dokument znám pod více názvy) POLE 610 věcné pořádání 2 – věcné pořádání v automatizovaném systému 66 POLE 610 POLE 630 Dagmar Staňová - Věcné pořádání 67 12.2Pole 648  648 chronologické autority  Jsou vyjádřeny číslovkou (1968) nebo rozsahem (1938-1945) nebo od-do (od1989)  Chronologické autority jsou nejčastěji u témat s problematikou dějin (vojenských, politických, hospodářských) POLE 648 12.3 Pole 650 – věcné téma  650 řízený a měnitelný abecedně uspořádaný soubor VSJ 68 POLE 650 12.4 Pole 651  651 geografické jméno  Soubor geografických autorit Dagmar Staňová - Věcné pořádání 69 POLE 651 12.5 Pole 655  655 žánr a forma dokumentu  Soubor formálních autorit, charakterizující typ dokumentu POLE 655 70 SHRNUTÍ KAPITOLY Kapitola se zabývá charakteristikou věcných selekčních údajů v automatizovaném knihovním systému a v rámci výměnného formátu MARc21 JSOU zmíněny čísla polí, která věcným selekčním údajům odpovídají. OTÁZKY (PRAVDA – NEPRAVDA) 56. Pole 648 = MDT 57. Pole 072 = Konspekt 58. Pole 600 = Předmětem je osoba 59. Pole 630 = unifikovaný název 60. Pole 650 = klíčová slova Dagmar Staňová - Věcné pořádání 71 13 VĚCNÉ POŘÁDÁNÍ 3 – OBLASTI VĚCNÉHO POPISU V RÁMCI MINIMÁLNÍHO ZÁZNAMU MONOGRAFIE VE FORMÁTU MARC21 RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Závěrečná kapitola stručně informuje o oblastech věcného popisu v minimálním záznamu ve formátu MARC21. CÍLE KAPITOLY  Pochopit pravidla zápisu ve formátu MARC21  Rozlišit minimální a doporučený záznam KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Automatizovaný systém, věcný popis, minimální záznam pro monografie, doporučený záznam pro monografie 13.1Oblast věcného popisu v rámci minimálního záznamu pro monografie v rámci MARC21 Národní knihovna stanovila tzv. minimální záznam RDA/MARC 21 pro textové monografické zdroje. MONOGRAFIE:  Neseriálová publikace, která systematicky, všestranně a podrobně pojednává o jednom, zpravidla úzce vymezeném tématu  Neseriálový dokument, tj. dokument skládající se z jedné části nebo z většího, předem stanoveného nebo předpokládaného, konečného počtu částí, pokud tvoří jednu bibliografickou popisnou jednotku věcné pořádání 3 – oblasti věcného popisu v rámci MINIMÁLNÍHO ZÁZNAMU monografie ve formátu marc21 72 MINIMÁLNÍ ZÁZNAM  Katalogizační záznam obsahující nezbytně nutné prvky bibliografického popisu, které představují minimální povinný rozsah záznamu pro konkrétní souborný kata- log MINIMÁLNÍ ÚROVEŇ (BIBLIOGRAFICKÉHO ZÁZNAMU)  Druh úrovně úplnosti bibliografického záznamu informující, že tento záznam obsahuje předepsané minimum údajů a považuje se za hotový  Všechna záhlaví a věcné soupisné údaje jsou kontrolovány v souborech autorit 13.2 Formát Marc21 a přehled polí a podpolí se vztahem k věcnému popisu VE FORMÁTU MARC 21 SLOUŽÍ K ZÁPISU VĚCNÝCH SELEKČNÍCH ÚDAJŮ POLE:  072 – Konspekt  080 – MDT  600 – osobní jméno  610 – jméno korporace  611 – jméno akce  630 – unifikovaný název  648 – chronologický termín  650 – věcné téma  651 – geografické jméno  653 – volně tvořený termín, tzv. klíčové slovo  655 – forma, žánr dokumentu. NA ÚROVNI MINIMÁLNÍHO ZÁZNAMU SE UVÁDÍ ÚDAJE: Pole 072 Kód předmětové kategorie skupiny Konspektu $a klasifikační znak jako součást skupiny Konspektu $x slovní označení skupiny Konspektu Dagmar Staňová - Věcné pořádání 73 $2 kód zdroje – Konspekt Pole 080 Mezinárodní desetinné třídění (MDT) $a klasifikační znak MDT $2 vydání  Pole 072 a 080 představují fakultativní údaje  Záznam splňuje rozsah minimálního záznamu, obsahuje-li buď znak MDT, nebo údaj skupiny Konspektu. Pole 655 Žánr/Forma $a Žánr/forma či základní termín $2 Zdroj záhlaví nebo termínu 13.3Věcné pořádání a RDA Pravidla RDA určují formu zápisu entit, jejich atributů a vztahů. Zjednodušeně řečeno většině změn v jejich zápisu se týká identifikačního (jmenného) popisu, čím vznikla potřeba rozšířit zápis v RDA o nová pole v autoritním záznamu. SHRNUTÍ KAPITOLY Stručná informace o oblastech věcného popisu v minimálním záznamu ve formátu MARC21. OTÁZKY(PRAVDA – NEPRAVDA) 61. MARC21 = výměnný formát 62. RDA = katalogizační pravidla platná od roku 2015. 63. Minimální úroveň = druh pořádání informací. věcné pořádání 3 – oblasti věcného popisu v rámci MINIMÁLNÍHO ZÁZNAMU monografie ve formátu marc21 74 64. Minimální záznam = katalogizační záznam obsahující nezbytně nutné prvky bibliografického popisu. 65. Na úrovni minimálního záznamu se u věcného popisu zapisují pole 072, 080,655. Dagmar Staňová - Věcné pořádání 75 LITERATURA AUT- Databáze národních autorit Národní knihovny ČR [online]. [cit. 2019-05-21]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/5K9B6GDN4D2E1IYSTKRA91FJFTJ11UT- FRM8TU98EFRHNN12NTE-05600?func=file&file_name=find-b&local_base=AUT České MDT online [online]. [cit. 2019-05-21]. Dostupné z: http://cz.udc-hub.com/cs/lo- gin.php ČSN 010193. Dokumentace. Pokyny pro vypracovávání a rozvíjení jednojazyčných tezaurů. 1996. ČSN ISO 5963. Dokumentace. Metody analýzy dokumentů, určování jejich obsahu a výběru lexikálních jednotek selekčního jazyka 1996. ČSN 01 0188. Tvorba předmětových hesel. 1982. Katalogizace podle RDA ve formátu MARC 21 – tištěné a elektronické monografie – katalogizace na úrovni minimálního záznamu [pdf]. Praha: Národní knihovna ČR, 2014 [cit 2019-05-21]. Dostupné také z: http://www.nkp.cz/o-knihovne/odborne-cinnosti/zpraco- vani-fondu/katalogizacni-politika/katalogizace-podle-rda-ve-formatu-marc-21-tistene-a- elektronicke-monografie-katalogizace-na-urovni-minimalniho-doporuceneho-zaznamu-1 KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky. Praha: ÚVTEI, 1984. KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online databáze]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003 – [cit. 2019-05-21]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=file&file_name=find-b&local_base=ktd Metoda Konspektu. [online]. [cit. 2019-05-21]. Dostupné z: http://konspekt.nkp.cz/kon- spekt.phtml Minimální záznam RDA/MARC21 pro textové monografické zdroje [online]. [cit. 2019- 05-21]. Dostupné z: https://text.nkp.cz/o-knihovne/odborne-cinnosti/zpracovani- fondu/katalogizacni-politika/minimalni-zaznam-rda-marc-21-pro-textove-monograficke- zdroje-2013-stare-tisky Národní autority ČR [online]. [cit. 2019-05-21]. Dostupné z: http://autority.nkp.cz/ Národní autority ČR: Věcné autority. [online]. [cit. 2019-05-21]. Dostupné z: http://auto- rity.nkp.cz/vecne-autority Dagmar Staňová - Věcné pořádání 76 PEISERTOVÁ, Hana. Předmětový selekční jazyk v Národní knihovně ČR a Subject Headings Library of Congress LCSH). Vyd. 1. Praha: Národní knihovna ČR, 1996. Standardizace; č. 5. ISBN 80-7050-238-X. PŘIBYLOVÁ, Jarmila a Jaroslava SVOBODOVÁ. RDA – nová katalogizační pravidla. Čtenář: měsíčník pro knihovny, 2014, 66(10), s. 343-347. ISSN 0011-2321. RDA – Národní knihovna ČR [online]. [cit. 2019-05-21]. Dostupné z: http://www.nkp.cz/o-knihovne/odborne-cinnosti/zpracovani-fondu/katalogizacni-poli- tika/rda ROE, Sandra K. a Alan R. THOMAS. The thesaurus: review, renaissance, and revision. Binghamton: Haworth Press, ©2004. ISBN 0-7890-1978-7. Souborný katalog ČR [online]. [cit. 2019-05-21]. Dostupné z: http://www.caslin.cz/ STONE, Alva T. The LCSH century: one hundred years with the Library of Congress subject headings system. NewYork: Routledge, 2013. ISBN 978-0-7890-1169-5. Ustanovení mezinárodních zásad katalogizace: heslář (1. česká verze, 31. 8. 2017) [pdf ]. Praha: Národní knihovna ČR, 2017 [cit. 2019-05-21]. Dostupné z: https://www.nkp.cz/o- knihovne/odborne-cinnosti/zpracovani-fondu/informativni-materialy/ustanoveni-mezina- rodnich-zasad-katalogizace VODIČKOVÁ, Hana. Soubory autorit – příspěvek nejen terminologický. Národní knihovna: knihovnická revue [online]. [cit. 2019-05-21]. 1999, č. 2, s. 63-70. ISSN 1214- 0678. Dostupné z: http://full.nkp.cz/NKKR/Nkkr9902/9902063.html Dagmar Staňová - Věcné pořádání 77 SHRNUTÍ STUDIJNÍ OPORY Studijní opora s názvem Věcné pořádání je určena všem, kteří se chtějí zorientovat v problematice věcného popisu související se zpracováním záznamů. Obsahuje 13 hlavních kapitol, které jsou věnovány problematice věcného pořádání. Po přečtení opory budete mít přehled o základních pojmech jako je zpracování dokumentu, jmenná a věcná katalogizace, informační a obsahová analýza, knihovnické standardy potřebné ke katalogizaci, centralizovaná tvorba katalogizačních záznamů a konečně získáte základní informace o problematice selekčních jazyků, které jsou nedílnou součástí věcného pořádání. Podrobněji se bude selekčními jazyky věnovat samostatná studijní opora. Případné další informace o věcném popisu je vhodné doplnit vlastním studiem a k tomu je vhodná na konci zmíněná použitá literatura. Název: Věcné pořádání Autor: Mgr. Dagmar Staňová Vydavatel: Slezská univerzita v Opavě Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě Určeno: studentům SU FPF Opava Počet stran: 78 s. Tato publikace neprošla jazykovou úpravou.