Dějiny knižní kultury I.
Zima 2019/20
1. Terminologie z oblasti paleografie, kodikologie a knižní
ilustrace
Vybrané pomocné vědy historické
 paleografie
 diplomatika
 kodikologie
 epigrafika
Kodikologie-základní pojmy:
 palimpsest
 pergamen
 bustrofedon
 iniciála
 Iluminace
 manuskript
 formát
 incipit
 explicit (kolofon)
 impresum
 konvolut
 folium
 pagina
 margo (marginalie)
(Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy,
Bohatcová, M. Česká kniha v proměnách staletí, Pavlát, L. Tajemství
knihy, Hlaváček, I., Kašpar, J., Nový, R. Vademecum pomocných věd
historických.)
Předstupně písma
etnografické prameny
předchůdci písma:
 Vlastnické značky
 Vrubované hůlky
 Zpravodajská hůl
 Uzlové značky
 Řetězce mušlí
 Jeskynní kresby
 Domovní znamení a vývěsní štíty
 Záznamové hůlky (př.): Išango, Lemombo, Kost vlka (Dolní Věstonice),
Lunární kalendář (Dolní Věstonice)
 Jeskynní malby: Mladý paleolit (cca. 40 000-10 000 př. n. l.), Magdalenién
(cca. 16 000-8000 př.n.l.), realistické kresby, později stylizovaný až
symbolický charakter kreseb (Altamira, La Pasiega, Lascaux)
Obecná charakteristika písemných systémů
 Pojmové (slovní) písmo (ideografie)
 Zaznamenává: konkrétní hmatatelné nebo viditelné předměty (jevy,
děje),
 Schematické zobrazení reálného předmětu
 Konvence
 Obrázkové písmo (př.): Zimní kroniky (Dakotové 1800-1870)
 Sylabografické (slabičné) písmo
 Splynutí znaků obrázkového nebo pojmového písma - se slovním
významem slova -i jeho zvukovou podobou.
 Znaky odkazovaly i na zvukovou podobu slova-možnost zapisovat
víceslabičná slova,
 slabičné písmo:
 skládání několika znaků pro jednoslabičná slova,
 možnost zapsat i víceslabičná slova.
 Hláskové písmo
 vznik před cca. 3000 lety:
 slova lze dělit na jednodušší prvky-hlásky.
 zaznamenání zvukové podoby slova nebo jednotlivých hlásek bez
ohledu na vyjadřovaný obsah.
Vybrané písemné systémy oblasti „Úrodného půlměsíce“
 Mezopotamské klínové písmo
 Politický vývoj:
 2700-2350 př.nl. Sumerové
 2350-2150 př.nl. Akkadové -(Sargon I)
 Babylónie - Chamurapi (1792-1750 př.nl.)
 Kol. r. 1600 př.n.l. Babylón dobyt Chetity, Kassity
 13.-7. st. př.n.l. Asýrie
 6. st. oblast ovládnuta Peršany
 Akkadské, babylónské a asyrské písmo
 2. tisíciletí:akkadština > 2 dialekty:
 asyrština (sever),
 babylónština (jih)
 klínové písmo se rozšířilo na celý Přední východ (např. Fénicie)
 Peršané:
 vlastní písmo, klínové písmo směs, hláskových a slabičných znaků
 Památky mezopotamského písma:
 Tabulky, pečetidla, stély (velké kamenné sloupy nebo desky zdobené
reliéfem a opatřené nápisem)
 Chamurapiho zákoník, Aššurbanipalova knihovna Ninive: Lví sál, archiv
v městě Mari apod.
 Dešifrace mezopotamských klínových systémů:
 Georg F. Grotefend (1775-1853)
 Henry C. Rawlinson (1810-1895)
 Staroegyptský jazyk a písmo
 3400-3200 př. n. l. > předstupně hieroglyfického písma > výjevové
texty
 Umm-el-Káb (Abydos): pohřebiště králů 0., 1., a 2. dynastie
 Cca. 2650 – 2135 př. n.l.: Stará říše > první souvislé texty
 Od Cca. 1785-1550 př. n.l. První přechodné období a Střední říše >
klasická egyptština> užívá se až do římské doby > cca. Do r. 500
n.l.
 Démotština > hovorový jazyk od Pozdní doby do Pozdní římské doby
 Koptština: písemně zaznamenávána od 3. st. n.l.
 Písmo starého Egypta
 Hieroglyfy (od poč. 3. tisíciletí př.n.l.)
 Hieratika (od 3. tisíciletí př.n. l.)
 Démotické písmo (8. století př.n.l.)
 Po roce 332 př.n.l.: řečtina úředním jazykem
 Koptské písmo: 24 písmen řecké abecedy + 6 znaků démotického
písma
 Písemný systém je tvořen:
 Slovní znaky (logogramy, ideogramy)
 Fonetické (slabičné) znaky
 Determinativy (vysvětlující znaky)
 Psací látky, psací potřeby: kámen, ostraka, papyrus, rákosová pisátka,
štětečky
 Památky staroegyptského písma:
 Rosettská stéla
 Dešifrace staroegyptského písma
 1798 Rosettská stéla: Hieroglyfický text, démotický text, řecký
text.
 1814 Thomas Young
 1822 a 1824 Francois Champollion
Fénické písmo
 18.-15. století Byblijské písmo (sarkofág krále Achírama v městě Byblos)
 13. a 12. století př. n. l. vlastní písmo
 hláskové písmo:
 22 znaků (ustálené pořadí, každé slovo se dalo na tyto hlásky rozložit)
 znaky neměly piktografický charakter
 chybí znaky pro samohlásky (fénický jazyk je jazykem náležející do
severní větve semitských jazyků)
Písemné systémy egejské oblasti a antického Řecka
 Kréta: (3./2. tisíciletí př.n.l.)
 hieroglyfické písmo
 lineární písmo A
 lineární písmo B
 Kolem roku 800 př.n.l. Řekové – přebírají od Féničanů: hláskové
písmo
 Doplnění znaků pro samohlásky - Milétská abeceda
 dva typy:
 a) východořecký
 b) západořecký
Byzantské (východořímské ) řecké písmo
 Byzantská kurzíva (4. -7. st. n. l.)
 řecká minuskula (9. st.) starověké unciální písmo a kurziva.
 Kodex Uspenskij z roku 835
Řecké písmo a písma z něj odvozená
- písmo užívané v Byzantské říši (majuskulní a minuskulní
písmo, kurzíva),
Písma odvozená z řeckého písma:
o koptské písmo
o gótské písmo
o hlaholice: Velká Morava, Bulharsko, Chorvatsko
o cyrilice: Bulharsko, ruský stát, Srbsko
o latinka
 Gótské písmo:
 Vychází z řeckého písma
 biskup Wulfila (asi 311-383)
 příklady dochovaných manuskriptů Codex argenteus, Codex Carolinus,
Codices Ambrosiani
Slovanské písmo: hlaholice a cyrilice
Velká Morava: 863 misie Konstantina (Cyrila) a Metoděje na Velkou Moravu
Hlaholské písmo (minuskulní řeckého písmo)
V českém státě jsou doklady o jeho užívání do konce 11. století, tyto doklady jsou
spojeny se Sázavským klášterem (opat Prokop). Slovanská liturgie a písemnictví
byly obnoveny ve 14. století za vlády Lucemburků v Emauzském klášteře (Klášter
Na Slovanech) - Remešský evangeliář (evangeliář v církevněslovanském jazyce,
starší část manuskriptu psaná cyrilicí vznikla pravděpodobně v Kyjevské Rusi
(cca. 2. polovina 11. století), mladší část – hlaholská část manuskriptu -
v Čechách, s největší pravděpodobností v Emauzském klášteře).
Nejstarší památky slovanského písma: zlomky 10. - 11. století:
Legendistická tvorba, glosy, epigrafické nápisy (10. st. Kyjevské listy, 11. st.
Pražské zlomky)
Cyrilice (vytvořena z řeckého unciálního písma) - cyrilice vznikla pravděpodobně
v Bulharsku na konci 9. století za vlády cara Simeona (893-927). Za tvůrce je
považován Kliment Ochridský (žák Konstantina a Metoděje). Cyrilice byla
vytvořena z řeckého unciálního písma (zjednodušení tvarů oproti hlaholskému
písmu). Cyrilice se používá (používala) Bulharsko, Srbsko, Kyjevská Rus,
Rumunsko (do 2. poloviny 19. století) a Moldávie (do roku 1990).
Etruské písmo
Etruskové
- 2. polovina 8. století převzetí písma
- Cca. 700 př.n.l abeceda z Marsiliany
- 26 znaků (21 souhlásek a 5 samohlásek)
- Krátké nápisy na hrobkách, tabulkách a vázách.
Směr písma: zprava doleva
Latinské písmo:
Obyvatelé Apeninského poloostrova převzali řecké písmo přibližně v 8-7.
století př. n. l., buď prostřednictvím Etrusků, nebo přímo z řeckých kolonií
na Apeninském poloostrově (řecká kolonie Kymé - Cumae).
 Nejstarší doklady latinského písma:
 zlatá spona (Palestrina) datace: kon. 7. a poč. 6. století př. n. l.
 úlomky kamenného sloupu Fora Romana
 Duenův nápis na hliněné nádobě z Quirinalu pol. 5. st. př. n. l.
 Vývoj latinského písma
 archaická kapitála 6. - 4. století př. n. l.
 monumentální kapitála z ní vzniká starší římská kurziva (2.-1. st. př. n.
l.) se vyvíjí v mladší římskou kurzivu (4. století n. l.)
 unciála:(4. - 8. st. n. l.) – knižní písmo
 polounciála užívá se od 4. a 5. století n. l. - do 9. století,
 runové písmo (futhark)
 Codex Runicus-soubor zákonů z 13. století.
Středověká písma
 7. – 11. století se v Západní Evropě užívají národní písma – vznikla z mladší
římské kurzivy:
1. kontinentální písma (např. langobardské, vizigótské, merovejské),
2. insulární písma: (Anglie a Irsko).
 karolinská minuskula (carolina)
 kon 8. – 11. století
 gotická minuskula (gotica textualis) 12.-13. st.
 gotická kurzíva
 bastarda 2.pol. 14. st.
 gotikoantikva, rotunda (Itálie, 14. st.) přechodné typy písem
Písma období středověku
Národní (kontinentální) písma:
- Iberský poloostrov: vizigótské písmo
- Apeninský poloostrov: langobardské písmo
- Papežská kurie: kuriála
- Franská říše: merovejské písmo
Insulární písma: britské ostrovy
Karolinská minuskula – kon. 8. st.-11. (12.) st.
Gotická písma:
- Obecná charakteristika:
o vertikální charakter,
o dvojité lomení,
o zvýšení počtu zkratek.
Základní typy gotického písma:
- gotická minuskula (gotica textualis) 12.-13. st.:
o a) gotika textualis formata,
o b) gotika textualis currens
- gotická kurzíva (gotica cursiva)
- bastarda od 2.pol. 14. st.(české země od 13. století):
o prvky minuskuly a kurzívy.
o charakteristický rys: oddělování písmen, která jsou
tvořena samostatně, nezávisle na poloze ve slově.
Řecké písmo a písma z něj odvozená
- písmo užívané v Byzantské říši (majuskulní a minuskulní
písmo, kurzíva),
- Písma odvozená z řeckého písma:
o koptské písmo
o gótské písmo
o hlaholice: Velká Morava, Bulharsko, Chorvatsko
o cyrilice: Bulharsko, Rusko, Srbsko
 Renesance
 Humanistické písmo:
 Kapitála
 Antikva
 Kurziva
 novogotické (lomené) písmo:
 Fraktura (Frakturschrift)
 Kanzlei (Kanzleirchrift)
 Kurent (Kurentschrift)
Humanistické a novogotické písmo v českých zemích
Humanistické písmo:
- Dipl. kanc. L. Pohrobka a J. z Poděbrad (po 1490)
Novogotické písmo:
- v českých zemích převládá od 2. pol. 17. st.
- 1775-1848
Humanistické písmo:
- Antikva: latinské texty
- České, německé texty: novogotické písmo
- cca. do pol. 19. století
Psací látky a psací potřeby
 Psací látky
o střední Asie, Indie: palmové listy, černé bavlněné svitky,
 severní Evropa a Amerika: březová kůra, kůže (v s. Evropě samozřejmě
i pergamen)
 Čína: bambusové destičky, papír, hedvábí
 Babylónie a Asýrie: hliněné tabulky, kámen, dřevo
 Egypt: dřevěné tabulky, hliněné a vápencové úlomky a na kůže, papyrus
 Přední Asie: pergamen
 antické Řecko Řím: kůže, papyrus, pergamen, palmové listy, lýko, na
olověné plátky, plátno, hliněné střepy, dřevěné tabulky potažené voskem.
 Psací potřeby
o hliněná tabulka: pevné rákosové, kovové rydlo
o voskové destičky: kovové a kostěné rydlo
o Papyrus, palmové listy: pisátko z rákosu
o Hedvábí, papír: štěteček z králičích chlupů, brk
o Inkousty: Černý, hnědý, červený, zlatý ...
 Tvar knihy-knižní vazba
 Svitek: východní Asie (Čína), Egypt, Řecko, Řím
 papyrové svitky (lat. volumen)>hliněné nádoby, dřevěná a kožená pouzdra
 Kodex (caudex):
 Od 4. století n. l.
 papyrus, pergamen
 Evangeliář královny Theodolidy (7. st.)
Typy výzdoby románské vazby:
 vyřezávání dřevěných (kostěných) desek,
 pobíjení desek (Au, Ag, obecný kov-pláty),
 Email
 Gotická knižní vazba
 14.-15. st.
 libri catenati
 sáčková vazba, obalová vazba:
o Látkový potah-samet
o Kožená vazba
 Kování:
o Puklice:střed desky
o Nárožnice: rohy knižní desky
 Renesanční vazba
 Kol. 1440 knihtisk,
 Knižní vazba:
 lepenka, telecí useň, skopovice a kozina, pergamen,
 technika zlacení lístkovým Au (podle vzoru Orient)
o A. Manutius
 Barokní vazba
 Desky:
o lepenka, kůže: teletina, pergamen,
o heraldická supralibros, ornamentální výzdoba
o Stř. Evropa: dřevo, bílá vepřovice s ornamentální slepotiskovou
výzdobou
o výzdoba hřbetu knihy:
 barvené, cizelované ořízky,
 mramorované předsádky
 Rokoková vazba
 krajkový styl:
o vějířovitý tvar
 Vazby
o kožené, hedvábné, brokátové, sametové
o bohatě zdobené,
o rokajový ornament: tvar lastury, mušle, girlandy, plamenů, hřebenů,
o středová dominanta- motiv světců.
 Klasicismus
 Jednoduchost a střídmost.
 Jemné vzorek, motivy váz a květin, linka, úzká bordura, k. čerpá z antiky.
 Bohatě zdobený zůstal pouze hřbet knihy,
Základní literatura:
BOHATCOVÁ, M. et al. Česká kniha v proměnách staletí.
HLAVÁČEK, Ivan, KAŠPAR, Jaroslav a NOVÝ, Rostislav. Vademecum pomocných
věd historických. Jinočany, 2015.
KÉKI, Béla. 5000 let písma. Praha, 1984.
HAMANOVÁ, Pavlína. Z dějin knižní vazby: od nejstarších dob do konce XIX. stol. I.
vydání. Praha, 1959.
KRUPA, Viktor a GENZOR, Jozef. Písma sveta. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1989.
KNEIDL, Pravoslav. Z historie evropské knihy: po stopách knih, knihtisku a
knihoven. Praha, 1989.
VOIT, Petr. Encyklopedie knihy. Praha, 2008.
Elektronické zdroje:
Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy
Encyklopedie knihy
Knihověda.cz