IJK0M a dokonce i knéž/m bylo přikázáno, aby mfcto ^ bú pdífm říkali traiujuiUtutitm'. Nakonec využilo pár spikleiacu chvík, kdy Facino Canc, jeho hlavní kondotiér, ležel na m nemocný v Pavií a spáchali na íflenébo vévodu u kostela svatého Gotharda v Miláne úspéíný atentát; umírající Facino dne přímé) své důstojníky k přísaze, že pomohou dédici Filip, poví Manovi, a sám jesté navrhl,2''' aby se, až on zemře, jeho íena, Bcatricc di Tenda, za Filippa provdala, což se pak také velice záhy stalo. O řilippovi Mariovi bude jeíté řeč\ A v takových časech se Cola di Rienzi na vrtkavém nadšení zpusdébo římského lidu opovážil budovat novou kákí. Vedle takovýchto vládců musel vsak hned od » čátku vypadat jako ubohý, ztracený blázen. u riad o za- Oruhá kapitola Tyranie 15. Století Tykanie 15, iujktí mih ponékud jiný charakter. Mnoho malých, ale i nékoJik vétíkb tyranů, napríklad Valoví a Carra-rové, zmizelo; mocnejší si územne" polepíílí a vnitrné se charakterističtěji vyhranili; Neapol se s noYou aragónskou dyiiasuí vydala mocnéjíím smérem výyoje. Pro t<^u^ století je nanejvýí příznačná snaha kondotiérů domoci se samostatné vlády, ba do-konce koruny, což byl jen dalíí krok na oesté politického realismu a vysoká odmena pro talent i ničemnost. Aby si zapstdi podporu, menší tyrani nynť * oblibou vstupovali do služeb *éí> sfcb statô a stávali se jejích kondotícVy, což jím ptínitdo níco penéz a také beztrestnost za mnouc zločiny, ba někdy »nao i zvětšení území. Obecné vzato, velcí i malí se museli více snažit, postupovat uvážbvéji a promyšleněji a zdržet se také masových ukrutností; vůbec*meh pacnat jen tolik zla, k/^lilr. bylo pro jejích cíle nutné minulo. Po kap* fcgturon/m kníž py, nanejvýš vidíme j»sí jim pak mínéní i ófňrtbm na Zát>a cfi i pro- J Ví ..• .• « U fintazic nebo ideály, už Itálie dávno nemčla po. í? ľY R v o pohlcoval podřízené velitele.' ale paks, chopen.. Když n i ^ ^ ;>by JĽ potresta) ^ ^ je PfCSt° Pí ' vé tajné rady blamoval přímo před vojáky -ri*kl,,aP v íl ,« „hu odepsat. Ludvík XI., ač jeho J lH h0 uuls0h d,ľ o,, .uz ^ ím umřní a ač o vzdelaní, italským vládcom zase na hony vzdálen svou viuVární povahou. llwa ,lo se v italských státech 15. sto let, často nnsí podivuhodným způsobem. Osobnost knížat byva natolik bohaté nwvmllli< vvsocc význačná a pro úkoly a role. kterc pred mm, stojí, natolik charakteristická,' že soudit ji z morálních hledisek strží připadá v úvahu. Základy jejich panství byly i nadále nelegitimní; tohoto prokletí, které na nich Ipélo, sc nedokázali zbavit. Císařská privilegia a léna tu nic nezmohla, vždyť dostal-li vládce v dalekých zemích nebo koupil-li si od projíždějícího cizince kus pergamenu, pro lid to znamenalo pramálo.4 Kdyby byli císaři k něčemu, pak by despoty nenechali vůbec vyrůst — to byl logicky soud nevzdělaného, lcě zdravého rozumu. Od římské jízdy Karla IV. císařové nanejvýš potvftoiuli bez jejich přičinění nastoleno mocenské poměry, aniž by je svými listinami mohli sotva něco více než garantovat. Celé Karlovo vystupování v Itálii patří k nejostudnejšini politickým komediím; u Mattea Villaniho5 si můžeme přečíst, jak ho Viscontiové eskortovali přes své území a nakonec ho vyprovodil, ven, jak hned pospíchal k jakémusikupe, jen aby věas dostal peníze za své zboží (totiž privile-zľÁip" U-S Phlým VÄČkem zlata od<áhl zase zpátky Zikmund přijel alespoň poprvé Í1414.\ « a u ■ '. 18 aPitola Fandolo, si pohrával s myšlenkou svrhnout oba dolů. Podruhé Zikmund přijel za okolností více než dobrodružných; přes půl roku seděl v Sieně jako v nějakém vězení pro dlužníky a i pak měl co dělat, aby se dostal ke korunovaci do Říma. A co si máme konečně myslet o Fridrichu III.? Jeho návštěvy v Itálii připomínaly spíše prázdninové a rekreační cesty na náklady těch, kdo si od něj přáli potvrdit nějaká privilegia nebo jimž lichotilo, že mohou s velkou pompou pohostit císaře. Pobýval tak s Alfonsem Neapolským, jehož císařská návštěva stála 150 000 zlatých.7 Ve Fcrraře* strávil Fridrich při druhém návratu z Říma (1469) celý den tím, že udílel jedno povýšení za druhým, celkem osmdesát, aniž opustil komnatu; tu jmenoval ca-ualicri, dottori, contí, notáře, a ještě conti rozličných odstínů, jako byli: rouře palatino, conle s právem jmenovat až pět dottori, conte s právem prohlašovat levobočky za zákonné potomky, jmenovat notáře, nepočestnč notáře prohlásit za počestné atd. Za vyhotovení příslušných listin žádal jeho kancléř odměny, které ve Fer-raře považovali za poněkud přehnané.9 Co si přitom myslel vévoda Borso, když jeho císařský příznivec vydával jednu listinu za druhou a věnčil celý malý dvůr tituly, není známo. Zatímco jedni10 oslavovali císaře konvenční chválou básníků císařského Říma, Poggio" už ani nevěděl, k čemu má korunovace vlastně sloužit; vždyť přece ve starém Římě býval korunován jen vítězný imperátor, a to vavřínem. S nástupem Maxmiliána I. začala nová císařská politika vůči Římu spojená obecně s vměšováním cizích národů. Začátek — udělení léna Lodovicu Morovi na úkor jeho nešťastného synov- ce_nevypadal, že přinese požehnání. Jak známo, když dva se perou o nějaké území, může si přijít na své i třetí, a tak svůj díl mohlo požadovat i císařství. O právu a podobných věcech však už nemohlo být řeči. Když v Janově očekávali Ludvíka XII (1502) a z průčelí hlavního sálu dóžecího paláce byl sňat velký říšský orel a všude ho nahradily malované lilie, historik Senarega12 se všech okolo vyptával, co orel, jehož zatím každá revoluce ušetřila, vlastně znamená a jaké nároky říše na Janov Tyranie 15. století 19 a Místo odpovědi mu mohli jen papouškovat dávná tvrzení- Janov je camera imperii (pokladnice císařství). S podobnými otázkami si v Itálii nikdo nevěděl pořádně rady. Císařské nároky dokázal španělskými silami prosadit teprve Karel V., kdvž vládl současně Španělsku a říši. Co však při tom získal, postato jat-P ^ „. d „„,,, 1S. sto|e- ílpi cizincům, například Comminesovi. edno p oľe ě vyplývalo z druhého. Zatímco na severu napríklad burgundské dynastu, dostávali levobočc, určíte vlastni omezené apanáže, biskupství apod., a v Portugalsku se nelegmmn, linie udržela na trůně jen s největším úsilím, v Italu jiz nebylo knížecího rodu, který by v hlavní linii neměl nějaké nelegitimní potomstvo, aniž by to kohokoli znepokojovalo. Aragónska dynastie v Neapoli byla nelegitimní linií rodu, neboť samotný Aragon zdědil bratr Alfonse I. Velký Fedcnco z Urbina možná vůbec nepocházel z rodu Montefeltro. Když Pius II. cestoval na sněm v Mantově (1459), vyjelo mu před Ferrarou vstříc osm levobočků z domu Este,13 mezi nimi sám vládnoucí kníže Bor-so a dva nemanželští synové jeho rovněž nemanželského bratra a předchůdce Leonclla. Ten měl mimo jiné zákonnou manželku, a sice nemanželskou dceru Alfonse I. Neapolského, kterou mu povila jistá Afričanka." Levobočci byli častěji akceptováni už proto, že manželští synové bývali neplnoletí a nebezpečenství hroz.la spousta; nastoupil jakýsi druh seniorátu, při němž se na manželský č. nemanželský původ nehledělo. Účelnost, schopnost jedince prosadit se a jeho talent zde všude převažo- ľuS w Y a "yk,°stmi °statníh0 Zá?adu- Js™ Pfece V 16 1 Tn0Z P,aPeŽŮ Zak,ádaU Vkstní kníž-tví! v ih. století se pod vlivem ri^irm ^ ~„x' . 20 thi kapitola že je alespoň synem šlechtičny, a nikoli děvečky (jako vévoda Alessandro).16 Nyní se objevují i morganatické sňatky z lásky, které by v 15. století neměly z morálních ani politických důvodů smysl. Ncjvyšší a nejobdivovanější formou nelegitimnosti je však v 15. století kondotiér, který si — bez ohledu na svůj původ — vydobyl nějaké knížectví. Už ovládnutí jižní Itálie Normany v 11. století nebylo v zásadě ničím jiným; nyní však začaly záměry tohoto druhu udržovat poloostrov v trvalém neklidu. Vůdce žoldnéřů se mohl stát zeměpánem i bez uzurpace, pokud ho jeho chlebodárce z nedostatku peněz odměnil zemí a lidmi;17 kondotiér ostatně, i když propustil většinu svých lidí, potřeboval bezpečné místo, kde by mohl přečkat zimu a kde by mohl ukrýt nejnutnější zásoby. Prvním příkladem takto vybaveného vůdce bandy je John Hawkwood, který dostal od papeže Řehoře XI. Bagnacavallo a Cotignolu. Když se však v postavě Alberiga da Barbiana objevila na scéně italská vojska a italští vojevůdci, tu se mnohem více přiblížila možnost zakládat knížectví anebo, když už kondotiér někde tyranem byl, dědictví zvětšit. První velkou hostinu slavila tato vojáčka touha po moci v Milánském vévodství po Giangaleaz-zově smrti (1402); jeho dva synové se po celou dobu své vlády snažili zbavit těchto válečných tyranů a po největším z nich, Facinovi Canem, dynastie podědila i sjeho vdovou celou řadu měst a částku 400 000 zlatých; Beatrice di Tenda s sebou navíc přivedla vojáky svého prvního chotě."1 Z té doby se pak datuje naprosto nemorální vztah mezí vládami a jejich kon-dotiéry, který je pro 15. století charakteristický. Stará anekdota.19 která patří k těm, jež se neudaly nikde, a přesto se ve skutečnosti mohly stát kdekoli, to popisuje zhruba takto: Kdysi měli občané jistého města — má být míněna Siena — vojevůdce, který je zbavil útlaku nepřátel; každý den se radili, jak ho odměnit, ale soudili, že žádná odměna, jež byla vjejich možnostech, není dost velká, i kdyby ho učinili pánem města. Nakonec jeden měšťan povstal a prohlásil: Dejte ho zabít Tyranie 15. století 21 . vQ k patronovi mésta. Zachovali a pak se k tvému mod k* j ^ y případ. Romu,a sc Kdy zhrubf SttS ^museli mít před nikým tol.k na po-Vskutku se kondotier' « ^ ž úspešné, sta- wru jako před svým. chlcDOo . i K ^^jS,oJS* IV- (1482)- jindy hned po vítězství, ^jf^^ msty, jak se stalo Car-sc při první pohrome s y ,ak vypadala morální stránka ^^^^^^tnSmrnu^ často dát ženu * ^^^^ netešili, an, ji sam, ne- "tľobrotaby j,m mohla zabránu stát se absolutním, zločine A jako ukové mnohé z meh poznáváme: plné posmechu pro vše co bylo svaté, plné krutosti a zrady vůči všem lidem, jako muže, kteří s. z toho, že zemřou v papežské klatbě, pranic nedělali. Zároveň se však osobnost a talent některých z nich rozvinuly k absolutní dokonalosti, a proto je také vojáci uznávali a obdivovali; jsou to první armády v novějších dějinách, kde byl bez jakýchkoli postranních myšlenek hybnou silou osobní kredit vojevůdce. Skvělým příkladem je v tomto ohledu třeba život Francesca Sforzy;22 žádný stavovský předsudek nedokázal zabránit, aby si u každého získal maximální popularitu a v obtížných chvílích ji využil; stávalo sc, že nepřátelé, sotva ho spatřili, odhazovali zbraně a s nepokrytou hlavou ho uctivě zdravili, považujíce ho všichni bez rozdílu za společného „otce válečné chasy". Rod Sforzůjc pro nás vůbec zajímavý, neboť se zdá, že se na knížectví připravoval od samého počátku." Základem jejich Stfist. byla velká plodnost rodiny; již Francescův otec jacopo, sam rovněž slavný, měl dvacet sourozenců, kteří byl, všichni vychováni v drsném prostředí Contignoly u Facnzy kde ,li oznamenán, nekonečnou vendetou mezi n.nu a rodem Paľo IUU,jató ovfcm v kraj, Uomagna nebyla n.čím neobvyWv jich příbytek byla hotová zbrojnice a strážm- • 22 llcca dokoncei m.Jc- mat- ka a dcery byly plné bojechtivosti.Jíž ve třinácti letech se Jacopo potají na koni vydal do Panicale k papežskému kondoriérovi Boldrinovi, tomu, jenž své vojsko vedl i po smrti, když byly rozkazy vydávány ze stanu skrytého za korouhvemi, kde ležela nabalzamovaná mrtvola — dokud se nenašel jeho důstojný nástupce. Jacopo, když díky svým úspěchům v různých službách konečně dosáhl vysokého postavení, k sobě povolal i své příbuzné a skrze ně se pak těšil výhodám, které knížeti přináší početná dynastie. Právě tito příbuzní udrželi armádu pohromadě, když ležel v Castel Nuovo u Neapole: jeho sestra osobně zajala královy vyjednávače a díky těmto rukojmím zachránila bratrovi život. Na dalekosáhlé úmysly trvalého rázu ukazuje již skutečnost, že ve finančních věcech byl Jacopo nanejvýš spolehlivý, a proto mu bankéři neváhali poskytnout úvěr, i byl-li poražen; že všude chránil rolníky před libovůlí vojáků a že byl proti ničení dobytých měst; nejvíce však fakt, že svou znamenitou milostnici Luciu (Francescovu matku) provdal za jiného, aby si ponechal volné ruce pro knížecí sňatek. Taktéž sňatky jeho příbuzných se řídily určitým plánem. Od bezbožnosti a divokého života lidí svého řemesla se distancoval; syna Francesca vyslal do světa s trojím naučením: nikdy se nedotýkej cizí ženy; nikoho ze svých lidí nebij, a když už se tak stane, pošli ho co nejdál; a konečně, nejezdi na vzdorném koni ani na takovém, který často ztrácí podkovy. Především však byl svou osobností ne-li velikým vojevůdcem, pak alespoň velkým vojákem, měl mohutné, cvičením zocelené tělo, sympatickou tvář sedláka, podivuhodnou paměť, takže si pamatoval své vojáky i jejich koně a věděl, jaký měli po léta žold. Jeho vzdělání bylo čistě italské, všechen volný čas však věnoval historii a pro svou potřebu dával překládat řecké a latinské autory. Jeho ještě proslulejší syn Francesco toužil hned od počátku po velkém panství a neváhal si udržet mocný Milán skvělým vedením vojska i bezohlednou zradou (1447-1450). Jeho příklad lákal. Acneas Silvius-4 v tu dobu napsal: „V naší Tyranie 15. století c „t miluie změnu, kde mc nestojí pevně a kde ne-ltÍl"- 1fZZnství- sc může sluha snadno králem stát-tehdy to.n.awalob.vjá^jeden^ v k eni sám sebe nazýval „mužem Štěstěny : Giacomo P.cc,-nino svn Niccolův. Zosobňoval otevřenou a palčivou otázku: ocíří se ijemu založit knížectví fi nikoli? Vetší státy měly oč,-vidně v úmyslu mu v tom zabránit a rovněž Francesco Sforza soud.l že řada žoldnéřských vůdců, kteří se stah suverény, by mohla skončit jim. Avšak vojáci a jejich velitelé, kteří byl. proti Piccininovi posláni, shledali,35 že je v jejich vlastním zájmu nenechat ho padnout: „Pokud by s ním byl amen. nezbylo by nám, než se zase chopit pluhu." Když ho obléhali v Orbetel-lu, tak mu zároveň dodávali proviant a umožnili mu za nanejvýš čestných podmínek z kleští obležení vyklouznout. Nakonec však svému osudu přece jen neunikl. Celá Itálie se sázela, co se stane, když se z návštěvy u Sforzy v Miláně (1465) vydal do Neapole ke králi Ferrantovi. Ten ho dal, navzdory všem zárukám a vznešeným svazkům, po dohodě se Sforzou v Castel Nuovo zavraždit.26 BLzpečně se nikdy necítili ani kondotiéři, kteří byli držiteli zděděných států; když ve stejný den zemřeli Roberto Malatesta a Fedenco z Urbma (1482), první v Římě a druhý v Bologni, stalo se, ze umírajíce odkázal, svůj stát do péče jeden druhému.- Prou tomuto stavu, jenž si tolik dovoloval, se také zdálo ní nestrpí. V • 24 žova příbuzenstva. Ale jakmile někde rozvrátil poměry větší neklid, kondotiéři se hned znovu hlásili o slovo. Za chabé vlády Inocence VIII. dospěly věci tak daleko, že se hejtman Boccah-no, jenž byl předtím v burgundských službách, chtěl i s městem Osimo, jehož se předtím zmocnil, vydat Turkům;29 papež mohl být rád, že se díky zprostředkování Lorcnza Nádherného dal vyplatit penězi a odtáhl. V roce 1495, kdy se celá Itálie otřásala v důsledku tažení Karla VIII., se o štěstí pokusil kondotiér Vi-dovero z Brcscic,30 jenž dříve povraždil mnoho šlechticů a měšťanů a zmocnil se města Ceseny; avšak hrad se udržel a Vido-vero musel zase odtáhnout: nyní ale, v doprovodu vojska, které mu poskytl jiný zlý duch té doby, Pandolfo Malatesta z Rimini, syn zmíněného Roberta a benátský kondotiér, který sebral ra-vennskému arcibiskupovi město Castelnuovo, Benátčané, obávajíce se, aby jim nepřerostl přes hlavu, a beztak tísnění papežem, „dobromyslně" Pandolfovi nařídili, aby, naskytne-li se příležitost, svého dobrého přítele uvěznil, jak také, byť „s bolestí", učinil, načež dostal rozkaz nechat ho zemřít na šibenici. Pandolfo ho však dal ohleduplně nejprve ve vězení zardousit, a pak ho teprve ukázal lidu. — Posledním významným příkladem takových uzurpacíjc proslulý kastelán v Mussu, jenž se, využiv zmatků v Milánsku po bitvě u Pavie (1525), pokusil nastolit suverénní panství v oblasti Romského jezera. Tyranie 15. století