5. A. A. Ždanov: O mezinárodní situaci Projev na zasedání Informbyra v září 1947 INFORMBYRO ▪Informbyro (Informační byro komunistických a dělnických stran), nebo také Kominforma 1947-1956 ▪Moskvou řízená mezinárodní organizace komunistických stran ▪Založena koncem září 1947 (22.–28. září 1947) na konferenci v polském městě Szklarska Poręba ▪Navazovala na činnost během války zrušené Kominterny ▪Vedle Komunistické strany Sovětského svazu dále sdružovala komunistické strany Bulharska, Československa, Francie, Maďarska, Itálie, Rumunska a Polska. ▪stalinizace východní Evropy nezbytná ▪východoevropské státy se musí podřídit tvrdým metodám diktátorské vlády, aby uchránil SSSR před západními vlivy učinilo stalinizaci východní Evropy nezbytnou Andrej Alexandrovič ŽDANOV ▪* 26.2.1896 – † 31.8.1948 ▪během 2. světové války řídil obranu Leningradu ▪po válce měl na starosti kulturní politiku – socialistický realismus ▪pronásledování nezávislých umělců ▪hlavní organizátor INFORMBYRA ▪přednesl hlavní referát na úvodní schůzi Informbyra 25. září 1947 Ždanovův referát ▪„po druhé světové válce došlo k pronikavým změnám mezinárodní situace a svět se rozdělil na dva tábory – na jedné straně tábor demokratický a antiimperialitický, vedený Sovětským svazem, a na straně druhé tábor antidemokratický a nebyl podle Ždanova nadále možný, a proto vyzval k zesílení boje za národní a sociální svobodu. ▪Komunistické strany neměly „přeceňovat síly protivníka“, a měly naopak přejít do protiútoku. ▪Ždanov podrobil tvrdé kritice vedení francouzské a italské komunistické strany za jejich ústupnou politiku v mantinelech parlamentní demokracie, jež vedla jen k tomu, že se na jaře nechaly vytlačit z vlád svých zemí. ▪K této kritice se v diskusích přidali představitelé ostatních stran v čele s jugoslávskými delegáty Milovanem Djilasem a Edvardem Kardeljem, kteří v protikladu k „iluzi“ francouzských a italských soudruhů, že je možné dobytí moci při dodržování zásad parlamentní demokracie, vyzdvihovali radikální metody vlastní či řecké 6. Protijugoslávské rezoluce 1948 a 1949 Království Srbů, Chorvatů a Slovinců ▪vznik v roce 1918 ▪mnohonárodnostní stát – Srbové, Chorvati, Slovinci ▪mnoho náboženství – katolíci, pravoslavní, muslimové ▪vyspělejší sever x chudobnější jih ▪1921 – negramotnost až 50,5 % ▪v čele srbský král Petr I. Karadjordjević (ve funkci 1918 – 1921) ▪tzv. „Malá dohoda“ s ČSR 1920 ▪1921-1934 Alexander I. Karadjordjević ▪v zemi nestabilní politická situace 1929: Království Jugoslávie ▪král Alexander nastolil diktaturu v roce 1928 ▪zákaz všech politických stran, které jsou na národnostním, náboženském nebo teritoriálním principu ▪perzekuce Komunistické strany Jugoslávie ▪=> růst nacionalismu jednotlivých částí Jugoslávice ▪=> úspěšný atentát na krále - 1934 1941-1945: období 2. světové války ▪regent Pavel (vládne za nezletilého Petra - syna zastřeleného krále Alexandra) podepsal přistoupení k Ose 25. 3. 1941 ▪velká vlna protestů => vláda svržena a dosazen 17letý Petr II. ▪Německo útočí na Jugoslávii 6. 4. 1941 a ta je poražena 15.4.1941 ▪17.4.1941 – bezpodmínečná kapitulace Jugoslávie Okupace Jugoslávie •území rozděleno mezi Německo, Maďarsko, Bulharsko, Itálii i Albánii •vznikl nezávislý stát Chorvatsko a nezávislý stát Černá hora – konstituční monarchie Fascist_occupation_of_yugoslavia.png Nezávislý stát Chorvatsko ▪10. dubna 1941 vyhlášen ustašovci Nezávislý stát Chorvatsko (Nezavisna država hrvatska – NDH) ▪uznán státy Osy pět dní po vyhlášení ▪v čele Ante Pavelić USTAŠA ▪chorvatské ultranacionální hnutí s fašistickým programem ▪založena poslancem Antem Pavelićem v roce 1930 jako Ustašovské chorvatské osvobozenecké hnutí, o rok později přejmenované na Ustašu ▪původně teroristická organizace s extrémně pravicovým, fašistickým programem ▪cílem rozbití jugoslávského státu a osamostatnění Chorvatska 800px-Flag_of_Croatia_Ustasa.svg.png image001.jpg Ante Pavelić Rezistence •dvě skupiny: četnický odboj a partyzánské skupiny •Četníci: velitelem plukovník Dragoljub (Draža) Mihailović ▪opozice ke komunistům, kolaboranti nacistů, fašistů a ustašovců ▪Partyzáni: vrchním velitelem maršál Josip Broz Tito ▪nerozbití Jugoslávie, idea federálního státu ▪ultralevicový, ale ne nacionalistický program → přijetí širší veřejnosti ▪jedině komunisté byli schopni stmelit odbojové hnutí v jednu společnou frontu ▪většina partyzánů však nebyli komunisté, byli to obyčejní lidé sdružení za účelem odporu 462px-Josip_Broz_Tito_left.jpg Josip Broz „Tito“ Povstání ▪Povstání: začalo 7. 7. 1941 ▪na konci roku 1941 bylo ve zbrani 60-70 tisíc partyzánů ▪komunisté v menšině, avšak ve velení ▪Němci: represe, 28. září 1941 zahájili protipartyzánskou ofenzivu ▪Tito utíká, do útoku přešli v létě 1942 ▪koncem roku 1942 měli partyzáni kolem 150 tisíc mužů a 200 tisíc vojáků kolaborantských formací, vznikla Národní osvobozenecká armáda Jugoslávie s Titem v čele ▪podzim 1942 z vůdců partyzánů a inteligence vznikl AVNOJ – Antifašistická rada národního osvobození Jugoslávie ▪úlohy státní moci, nebyla prozatímní vládou ▪odsoudili kolaboraci četniků ▪Nechtěli z Jugoslávie vytvořit komunistický stát ▪slíbili rovnost národů a menšin •1943 Londýn se odvrátil od pasivního a kolaborujícího Mihailoviće •styk s partyzány, uznal je jako legální odboj •Tito byl Velkou trojkou uznán za „samostatného spojeneckého vrchního velitele“ •Tito se stal „nejsilnějším mužem na Balkáně“ •listopad 1943 druhá konference AVNOJe v režii Komunistické strany Jugoslávie •vytvořit federativní Jugoslávii složenou z šesti republik, ve kterých budou žít národy s rovnými právy – Srbové, Chorvati, Makedonci, Černohorci, Slovinci •zvolili Národní výbor osvobození Jugoslávie (NKOJ), jako prozatímní vláda •Tito maršálem Jugoslávie a premiérem NKOJe •odvolali exilovou vládu •zakázali králi Petru II. návrat do země, dokud neproběhne referendum o postavení monarchie - exilová vláda prohlásila usnesení za neplatná Konference AVNOJ a Tito avnoj1.JPG tito-avnoj.jpg ▪Stalin popuzen, nebyl o jednání informován a údajně Titovi zakázal jmenovat prozatímní vládu ▪druhá konference budoucí Socialistické federativní republiky Jugoslávie ▪Roosevelt, Churchill a Stalin se v prosinci 1943 rozhodli podporovat partyzány ▪září 1944 k hranicím Jugoslávie s Rumunskem a Bulharskem Rudá armáda ▪Tito jedná se Stalinem → dohoda o součinnosti vojsk ▪Rudá armáda pomoc při dobývání Bělehradu ▪po válce se stáhla ▪14. října dobyt Bělehrad, do konce roku 1944 dobyto Srbsko ▪Květen 1945 Jugoslávská armáda do Záhřebu ▪nová vláda byla vytvořena 7. března ▪předsedou a ministrem obrany jmenován Tito, důležité rezorty obsadili komunisté ▪Tito vyhlašuje amnestii pro kolaboranty a reorganizuje armádu ▪přejmenována na Jugoslávskou armádu ▪Jugoslávie vstupuje do poválečné éry jako federativní stát složený z šesti států: Srbska, Chorvatska, Makedonie, Černé Hory, Bosny a Hercegoviny a Slovinska = Socialistická federativní republika Jugoslávie ▪29. 11. 1945 vyhlášena Federální lidová republika Jugoslávie ▪nová ústava podle sovětského modelu ▪komunistická strana podporu obyvatelstva ▪není potřeba pomoci sovětských armád k uchopení a udržení moci ▪podpora založena na úspěšném osvobození Jugoslávie a znechucení z předchozího královského režimu ▪realizováno právo každého národa na vlastní existenci, nesnažili se nastolit ideu jediného jihoslovanského národa ▪Makedonci uznáni jako národ ▪Černohorci a muslimové v Bosně se stávají plnoprávnými ▪hranice federálních států podle tradičních hranic ▪Mihailović zatčen, v červenci 1946 popraven Muži v čele ▪do roku 1947 byla moc komunistů definitivně ukotvena ▪hlavní rozhodovací moc je v rukou Tita, Edvarda Kardelje, Aleksandra Rankoviće a Milovana Djilase Milovan_Djilas.jpg rankovic_01.jpg ek101.jpg Edvard Kardelj Miovan Djilas Aleksandar Ranković Konflikt s východním blokem ▪Stalin nespokojen s koncepcí Jugoslávie jako velkého státního celku ▪vznikla by země s potenciálem rovného partnerství se SSSR → Stalin však nestál o partnerství, chtěl neomezenou moc ▪Stalin chtěl dále odstranit Tita jako velice vlivnou a silnou osobnost, i přesto, že plnil do písmene Stalinovy rozkazy ▪záminky pro rozpoutání roztržky ▪rozmístění jugoslávských vojsk v Albánii ▪rozhovor s bulharským vůdcem Georgi Dimitrovem ▪formuloval jako reálnou možnost vznik federace Bulharska, Jugoslávie a Albánie ▪Stalin zprávy považoval za pokus o narušení sovětské dominance ve východním bloku ▪navrhnul jako součást intrik vytvoření společného státu z Jugoslávie a Bulharska ▪zřejmě chtěl nahradit vedení loajálními komunisty a podřídit útvar sovětské nadvládě ▪přesné důvody nejsou známy ▪Svaz komunistů Jugoslávie (KSJ) v březnu 1948 návrh zamítlo ▪Stalin si to vykládá jako vzpurný Titův postoj ▪z jugoslávské armády a z civilního sektoru staženi sovětští poradci ▪Stalin a Molotov posílají dopis s vysvětlením ▪kritizují rozpoutání atmosféry antisovětismu, šovinismu, podporu kapitalismu ▪kritizovali také kroky aplikované podle sovětského vzoru ▪označil Djilase, Rankoviće, Kidriče a Vukmanoviće-Tempa (nejbližší Titovy spolupracovníky) za pochybné marxisty -> snaha o rozdělení vedení ▪Tito odmítá jejich nabídku na rezignaci ▪ÚV KSJ v dubnu 1948 odmítá oficiálně sovětská obvinění ▪Stalin zostřuje obvinění, obviňuje již i Tita ▪KSJ opět odmítá nařčení, vylučuje ze strany funkcionáře podporující sovětské stanovisko, Hebranga a Žujoviće 3a.jpg 9b7ab4103343e351_landing.jpeg Andrija Hebrang Sreten Žujović •exkomunikace KSJ z Informbyra •koncem roku 1948 se snižuje objem výměny zboží mezi zeměmi •ozbrojené incidenty na hranicích •v červnu 1949 přerušeny ekonomické kontakty, v vypovězeny spojenecké smlouvy se státy východního bloku •v polovině roku 1949 vedoucí členové KSJ Stalinův režim za diktaturu, která nemá nic společného s marxismem •zahraniční politiku SSSR označili za imperialistickou •zřízen internační tábor pro sovětské sympatizanty - Goli otok •sovětská vojenská intervence nebyla realizována kvůli obavám z loajálního obyvatelstva a intervence západního světa Zlepšení vztahů se západem ▪Jugoslávie v tíživé ekonomické situaci a izolaci ▪potřebuje navázat vztahy se Západem ▪ten vidí příležitost, jak zmenšit vliv východního bloku ▪Jugoslávie získává půjčky, pomoc při potravinové krizi ▪dostává výzbroj pro armádu ▪Jugoslávie udržuje svou nezávislost a suverenitu ▪1953 přijat Balkánský pakt ▪dohoda o přátelství mezi Řeckem, Tureckem a Jugoslávií ▪garantovala pomoc členů NATO při napadení ▪Jugoslávie do NATO nevstoupila