Snahy o dodání barvy do filmu existovaly od jeho počátků. Již při vynálezu filmu existovala technika, dobře a dlouho známa i z fotografie, zvaná kolorování, kdy film je ručně obarven. Takových snímků bylo promítnuto několik, i George Méliès představil kolorovanou verzi svého slavného snímku Cesta na Měsíc roku 1902. Barva je tedy součástí kinematografie již od počátku její existence. Způsob, jakým dnes různí tvůrci nahlížejí na užití barev a jak se snaží barvu využít pro rozšíření příběhu, atmosféry nebo charakteru jednotlivých postav je naprosto unikátní. V tomto kurzu se studenti doví, jakým způsobem lze barvu ve filmu užít.
Stručné seznámení se s teoretickými i historickými východisky pro teorie barev. Technologické i fyziologického předpoklady pro vnímaní a percepci barevného prostředí. Vztah světla a barvy. Teorie světla, světlo, Huygensovo vlnění, Newton, Young, Maxwell, jas, tón, čistota Opora 7–13
Stručné seznámení se s teoretickými i historickými východisky pro teorie barev. Technologické i fyziologického předpoklady pro vnímaní a percepci barevného prostředí. Vztah barvy a emocí, barvy a společensko- -historického kontextu. Míchaní barev, aditivní míšení, subtraktivní míšení, Oswald, Munsell, CIE, teploty chromatičnosti Opora s. 14–22
Světlo vnímáme prostřednictvím zrakového ústrojí. Světlo je obsaženo v našem vědomí jako psychologický jev. Fyzikální stránka světla (jeho vlnová délka) je popud, podnět pro vznik našich pocitů, počitků, vjemů. Barva je počitkem. Asi 80 % informací přijímá člověk prostřednictvím zraku, vizuálních vjemů. Lidské oko, stavba lidského oka, anatomie, rohovka, tyčinky, čípky, poruchy barevného vidění, optické klamy Opora s. 23–32
Barvy jsou spojené s vnímáním a prožíváním a mají na lidské recipienty psychologický vliv. Každá barva je v kontextuálním a společenském významu zařazena k určitým vlastnostem a pojí se s určitými významy. Tyto významy jsou ale proměnné, na základě smyslu užití a výrazových prostředků a také kulturního vnímaní. Psychologie barev, vztah mezi barvami, kombinace, komplementarita, primární, sekundární, terciální Opora s. 34–42
Užití teorie barev ve filmovém průmyslu je jedním z nejdůležitějších vizuálních pravidel, které by měli vnímat stejně tvůrci i diváci, je tedy použití barvy ve filmu jakožto symbolu a způsobu vyjádření na emotivní a intuitivní úrovni. Kombinace barev se řídí zavedenými barevnými schématy, které napomáhají umocnit myšlenku díla. Teorie barev, film, barevná schémata, narativní složka, vztah barvy a příběhu Opora s. 43–50
Alejandro Jodorowsky, Svatá hora, tarotové karty. Autor Alejandro Jodorowsky se vydává na cestu na Posvátnou horu a během své cesty boří všechna tabu. Zároveň máme co do činění s posvátným iniciačním dílem, které je reakcí na autorovu teorii o změně lidstva prostřednictvím filmů. Ty mohou být účinnější než LSD, osvítí diváky a pak dojde k novému třesku Opora s. 52–59
Peter Greenaway, Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec. Modelové postavy kuchaře, zloděje, jeho ženy a jejího milence ve filmu o lásce, zločinu, sexu a obžerství. Greenawayův opus magnum opět neúnavně citující výtvarné umění a divadlo, během jehož realizace se režisér mohl opřít o výjimečně silný autorský tým. Opora s. 60–67
Alfred Hitckcock, Vertigo. Mistrovské dílo o posedlosti, jež vedla až za hrob. Hitchcock přináší psychologické drama s hlavním hrdinou bývalým policistou Scottym, jenž se zamiluje do ženy, kterou má sledovat, a teprve postupně zjišťuje, že se stal obětí rafinované hry. Rafinovanou hru Hitchcock odvádí i pro samotné publikum, které mnohoznačnost díla fascinuje do dnes. Opora s. 68–76
Krzysztof Kieślowski, Modrá, Tři barvy. Posledním významným filmovým projektem polského režiséra Krzysztofa Kieślowského byla volná trilogie Tři barvy, která vznikla ve francouzsko-polské koprodukci. Společně se scenáristou Krzysztofem Piesiewiczem se v ní inspiroval barvami trikolory a heslem francouzské revoluce Volnost, Rovnost, Bratrství. Opora s. 77–82
Wes Anderson, Grandhotel Budapešť. Stručné seznámení se s teoretickými i historickými východisky pro teorie barev. Technologické i fyziologického předpoklady pro vnímaní a percepci barevného prostředí. Vztah barvy a emocí, barvy a společensko- -historického kontextu. Opora s. 83–88
Gaspar Noé, Vejdi do prázdna Podmanivý film z prostředí tokijských nočních klubů, který vypráví o životě, o smrti a o lásce. Režisér Gaspar Noé v tomto snímku posouvá hranice filmu a nabízí divákům nevšedně silný zážitek a užívá barev pro zprostředkování halucinogenních stavů hlavních hrdinů. Opora s. 89–93