Termín masová komunikace vyvolává velmi mnoho sekundárních konotací, a proto jak již bylo naznačeno, jednoznačné vymezení pojmu neexistuje. Důležitým prvkem se jeví také samotný význam masových médií. ZDROJE Studijní opora, s. 7-10

S pojmem masa souvisejí i další termíny: masová komunikace, masové publikum, masová kultura, které jsou ve vzájemném komplementárním vztahu. Podle dvou základních atributů (podavatele – komunikátora a příjemce – adresáta) rozeznáváme celkem čtyři základní modely masové komunikace. - Přenosový model - Výrazový (rituálový) model - Propagační model - Příjmový model Rozlišujeme celkem čtyři základní druhy toků informací. - Projev (alokuce) - Konverzace - Konzultace - Registrace ZDROJE Studijní opora, s. 10-14

Tisk (print, press) stál na počátku všech moderních médií, zejména pak počin Johannese Gutenberga z 15. století, který uvedl v praxi myšlenku tisku ze sazby, která se skládala ze sestavy oddělených písmen. Knihy, které vzniky mezi lety 1450 až 1500 se nazývají inkunábule (prvotisky), neboli nejstarší tisky, které jsou dodnes velmi ceněny. Největší sbírkou na světě se pyšní bavorská knihovna v Mnichově (cca 20 tis. výtisků), u nás na zámku Kynžvart (přes 200 tisků). Pro to, aby noviny mohly být označeny jako noviny, bylo třeba splnit několik základ-ních podmínek: vydávaný titul musel být periodický (vycházet pravidelně, tedy z dnešní-ho pohledu minimálně 2x do roka), byl postaven na komerční bázi (volný prodej nebo dostupnost), měl mnohostranné využití – informoval, zaznamenával události, přinášel inzerci a konečně musel mít veřejný charakter. Studijní opora, s. 21-23

Elektronická média nemají tak hluboké kořeny jako média tištěná, jejich rozvoj byl častokrát mnohonásobně překotnější a dynamičtější (např. raketový nástup internetu na přelomu tisíciletí, případně sociálních sítí po roce 2004). Hovoříme-li v souvislosti s masovou komunikací o elektronických médiích, můžeme je dělit do pěti základních skupin: film, broadcasting (rozhlas a televize), paměťová mé-dia, internet (včetně mobilního prostředí) a další typy médií (obvykle starších, na ústupu). ZDROJE Studijní opora, s. 23-26

Výraz žánr má svůj původ ve francouzštině (genre = druh). V obecném smyslu zna-mená žánr druh nebo typ a je často volně používán pro jakoukoliv rozlišující kategorii kulturního výtvoru (hudební žánr, filmový žánr, literární žánr atp.). Pojmy mediální logika a formát (Altheide, Snow, 1979) analyzují mediální obsah. V médiích je svoboda spíš podmínkou než měřítkem chování a nepropůjčuje se snadno ani k předpisujícím, ani k zakazujícím prohlášením. Rovnost ve vztahu ke komunikaci a politické moci vyžaduje, aby nebyla věnována zvláštní přízeň těm, kteří disponují mocí a aby přístup k médiím byl umožněn těm, kteří se ucházejí o nějaký úřad, také zastáncům opozičních nebo odlišných názorů. Princip rozmanitosti je spojen s představou dostupnosti médií a přístupu do nich. Po-skytovanou rozmanitost můžeme hodnotit podle několika různých měřítek. ZDROJE Studijní opora, s. 27-32

Obvykle se předpokládá, že média by měla informace předkládat v určité kvalitě. Nej- důležitějším pojmem ve vztahu k informační kvalitě je objektivita, která představuje zvláštní formu mediální činnosti, zejména pak postoj ke shromažďování, zpracování a rozšiřování informací. Obecně se etikou rozumí nauka o pravidlech mravního jednání. V žurnalistice jde pak o souhrn psaných i nepsaných zásad, kterými by se práce novináře měla řídit na základě obecně sdílených hodnotových kritérií. ZDROJE Studijní opora, s 32-36

Pojem komercionalismus můžeme v jisté rovině odkazovat na uspořádání podmínek na volném trhu, nicméně v mediálním prostředí odkazuje na takový typ mediálního obsahu, který je masově produkován a tržně realizován jako zboží (mediální obsah je tak chápán jako produkt a proces masové komunikace jako vztah mezi výrobcem a zákazníkem). K současnému stavu je třeba podrobněji vysvětlit pojem postmodernismus. Tento ne-jasný pojem, který obsahuje několik různorodých myšlenek, zahrnuje mj. aktuální složi-tou a nejasnou situaci na mediálním poli. ZDROJE Studijní opora, s 32-36

Bulvární žurnalistika vzniká jako důsledek masového tisku. S masovým rozšířením novin, nastává změna ve výrobě zpravodajských obsahů. V českých zemích se vžil pojem „bulvární“, pro označení médií, která se orientují na produkci obsahů se skandální tematikou a zábavní formou. Komplexně je bulvární žurnalistika charakterizována několika základními rysy, které obvykle indikuje několik dílčích prvků, které jsou navíc obvykle komplementárně spoje-ny (na základě spojení několika z nich se zesiluje účinek dalšího atp.). Na české mediální scéně se od druhé poloviny devadesátých let začíná stále výrazněji prosazovat jev, jenž se dá označit jako rozostření hranice mezi klasickým bulvárem a takzvaně seriózní žurnalistikou. Jedná se o tzv. bulvarizaci. Bulvarizace znamená úpadek tzv. hard news, neboli seriózních zpráv, a nárůst in-fotainmentu. (Esser 1999). Z toho vyplývá, že je více prostoru věnováno showbyznysu, nejrůznějším skandálům na úkor vážnějšího zpravodajství jako např. politické zprávy, umění či události ze světa. ZDROJE Studijní opora, s. 40-45

Internetová komunikace má i vzhledem ke svému maximálně dynamickému rozvoji četná pozitiva, ale také řadu negativ. Jak to vše začalo, jaké jsou základní principy komunikace a jaké základní služby internetové prostředí nabízí? Komunikace na internetu má ve srovnání s dalšími prostředími řadu specifik. Patří k nim především anonymita, rovnoprávnost, překračování hranic a ukládání informací. Internetové prostředí standardně nabízí několik základních služeb, jejichž prostřednictvím fungují uživatelské aplikace (např. www, e-mail, FTP aj.). ZDROJE Studijní opora, s. 47-50

Webový prohlížeč (též browser) je počítačový program, který slouží k prohlížení in-ternetu, zabezpečuje komunikaci s http serverem a převádí podle standardů do čitelné podoby zdrojový kód stránek. Základem prohlížeče je tzv. jádro, mezi současná nejpoužívanější jádra patří Trident (na němž běží např. Internet Explorer), Gecko (Mozilla Firefox), Blink (Google Chrome) a Presto (browser Opera). Webových prohlížečů je k dispozici nespočet. ZDROJE Studijní opora, s. 50-51

Sociální síť (nebo také komunita) je propojená skupina lidí, kteří se navzájem ovlivňují. Tvoří se na základě zájmů, rodinných vazeb nebo z jiných důvodů. Sociální sítě jsou místem, kde se můžeme pobavit a setkat se s přáteli, které jsme dlouho neviděli. Je to ale také ideální půda pro podvodníky a zloděje. Sociální sítě mají své kořeny již v roce 1997, kdy spatřil světlo světa projekt Sixdegrees, i když svým způsobem předběhl svou dobu a brzy zanikl. Revoluci znamenalo až vznik facebooku v roce 2004, po němž následovaly další. ZDROJE Studijní opora, s. 55-56

Základní otázkou je funkcionalita sociálních sítí. Sociálních sítí ve světě je celá řada, aktuálně vládnou messengery (Facebook Messanger, WhatsUp, Viber, Skype aj.), dále samozřejmě Facebook, sdílení fotek (Instagram), profesní sítě (LinkedIn) nebo sdílení videa (Youtube). ZDROJE Studijní opora, s. 57-58

Základním tématem je otázka, jak rychle informovat o nějaké události. Zatímco tisk informuje se zpožděním den a více, TV a rozhlas se zpožděním několika hodin, internet se zpožděním několika minut. Nejoperativnějším nástrojem je mobilní telefon (messengery, fotky, videa). Základním cílem je přivést na webové stránky návštěvnost (traffic). Nejčastěji se využívá v žurnalistice Facebook, Twitter, Instagram a Facebook Messenger. Možností, jak sociální sítě v žurnalistice využít, je celá řada: další komunikační kanál, místo pro zpětnou vazbu aj. ZDROJE Studijní opora, s. 56-57