Cílem předmětu je podat základní informace o zvukové a pravopisné stránce češtiny. V rámci zvukové stránky se student seznámí s hlediskem fonetickým a fonologickým. Součástí přednášek je rovněž poučení o grafémice češtiny a pravidlech českého pravopisu. Těžiště práce v seminářích je v praktickém nácviku: studenti si zde osvojí princip fonetické transkripce a vzhledem k nárokům na veřejné mluvené projevy bude rovněž věnována pozornost nácviku mluvní techniky, ortoepické výslovnosti a uplatňování náležitých větných zvukových prostředků (frázování a modulace).

Kurs je rozčleněn do 13 lekcí, které odpovídají 13 týdnům semestru. To studenty podporuje v průběžném studiu a plnění úkolů; jednotlivé tutoriály jsou přitom v rámci semestru rozloženy pravidelně a umožňují průběžné konzultace a řízení procesu učení.

Hlavní studijní text:

HOLUB, Z.; PFEFFER, V.; SUKAČ, R. Zvuková stránka a grafémika češtiny. Distanční studijní text. Opava: SU FPF, 2018.

Studijní opora předmětu sleduje tyto cíle:

• Formuluje v souladu se sylabem základní témata obsahu předmětu, a to tak, aby si student osvojil podstatu sdělovaného tématu prostřednictvím náležité terminologie.

• Řídí proces učení (osvojení poznatku až do úrovně komunikace poznatkem): výkladový text je doplňován různými distančními prvky, zejména osvětlujícími příklady (aplikacemi), kontrolními otázkami a úkoly, jež poznatek upevňují.

• Propojení hlavního výkladového textu a systému autoevaluačních činností v systému ISSU zajistí osvojení učiva v postupných krocích.

• Student je přitom ve studiu řízen a podporován nejen studijní oporou, ale i kontaktem s učitelem – ve fázi přímé výuky, při konzultacích a prostřednictvím elektronické individuální nebo skupinové komunikace

I. Lexikální pravopis (a jiné)

1. Velká písmena

(s)pojené (k)rálovství (v)elké (b)ritánie a (s)everního (i)rska, (ú)zemí (č)eského (k)rasu, (v)es (k)oněprusy, (š)alomounovy (o)strovy, bývalý (p)olský (p)rezident (l)ech (w)alesa, (k)opec (k)obyla, (n)ávrší (z)latý (k)ůň, (k)oněpruské (j)eskyně, (n)a (m)ístě (n)azývaném (m)incovna, se (z)nakem (č)eského (l)va, (o)bčanská (d)emokratická (s)trana, navštivte jakoukoliv (l)ékárnu (v) (p)odolí, z (r)ampy (n)árodního (m)uzea, (m)uzejní (s)bírky v (k)lementinu, z (p)anteonu (m)uzea, jak u (v)ás proběhly (v)ánoce?, (u)lice (n)a (v)inici, (h)rabalovský (s)tyl, (r)udé (m)oře, (n)ábřeží (k)apitána (j)aroše, před (š)tědrým (d)nem se vrátili z (n)ízkých (t)ater, (j)ežíška jsme si nadělili doma v (l)etňanech, (k)ostel (s)vatého (j)akuba (v)ětšího se nachází v (p)raze na (s)tarém (m)ěstě mezi (s)taroměstským (n)áměstím a (n)áměstím (r)epubliky, aby se zjevilo (z)laté (p)rasátko, pojedli trošku (h)oubového (k)uby, (n)uselský (m)ost se dříve nazýval (m)ost (k)lementa (g)ottwalda, dávali (t)ři (z)laté (v)lasy (d)ěda (v)ševěda, na (b)oží (h)od (v)ánoční, (s)ilvestra jsme oslavili na (l)iberecku, celý (d)en na (n)ový rok prožil u (m)aminky

 2. Pravopis i/y

a)      Ob-čejná cihlářská hl-na se v-paluje dočervena. Na v-chodě se ještě bl-skalo. Pro l-di, zv-řata i rostl-ny je nezb-tný vzduch. Všechno se proti nám sp-klo. Ocitl- jsme se na v-hřáté m-tině. Mal- M-ša hloub-l do p-sku tunel. Břečťan pop-nav- je zelená b-l-na. Děti pob-hal- v l-jáku. Venkovní pl-sně se v-skytují od jara do podz-mu.
Na šp-navé m-k-ně b-l nečitelný náp-s. Z kl-du nás v-rušilo zap-skání. V-čko konzerv- b-lo v-říznuté. Naše v-stoupení se bl-žilo. Starob-l- náb-tek b-l rozb-tý. Ob-vatelé z bl-zkého okolí voz- do ml-na seml-t ob-lí. M-val b-l um-stěn do v-běhu. M-jeli jsme V-soké M-to. Studenti čínštiny se zab-val- s-nologií. Dívky v-l- věnce u v-soké l-p-. V z-mě rádi pob-váme v-soko v horách. V-táhl ze s-tě neob-čejný úlovek.

b)      spl-vat s davem, operace nedom-kavé chlopně, opěrné p-líře domu, b-tva u Thermop-l, kukuřičná s-láž, s-non-mum ke slovu s-pka, delegace ze S-rie, sv-jel se bolestí, nev-skej tak hlasitě, op-lec a p-roman, d-skalkul-e, v-sutá hrazda, obec Chom-ž, starob-lé zv-ky, zes-nal- b-zon, škola sm-ku, upl-ynulé dny, v-lka v Kob-l-s-ch, v-skal j- ve vlasech, v-sutý most (provazov-), rozv-klaný stůl, l-čené střev-ce, jezdecká přilb-ce, bl-skavý přívěšek

 3. u-ú-ů (a jiné)

kr-ta (domácí pták), sk-tr, léčebná k-ra, z-rodňování půdy, t-ra do hor, chutné rag-, rozp-l to jablko!, pr-van
v pr-duchu, z-častní se sch-zky, pěti-helník, ne-platný, pevná v-le, ne-plné družstvo, políbila nás m-za, pomerančová k-ra, -pal z horského slunka, -hoř je ryba, mal- n-žtičky, d-myslný v-nález, pojedeme do -jezda, -tulný b-t, cítím -zkost, velký -div, ne-navně, na sv-j pocit, žl-va doletěla, az-rové nebe, bez-čelné jednání,
bez-honný občan, mimo-rovňová křižovatka, ned-věřivý člověk, ne-myslný pohyb

4. je/ě/ně… apod.

v  nejhorliv-jším hledání, vzrušující zv-st, ob-vy v mikrokosmu, dob-hl do cíle, loď v-la do přístavu, ob-dváme v menze, zm-na stavu,  sdělil m- to soukrom-, sp-šná zpráva, teplom-r, Jarom-ř, sm-le do toho, vzpom-l si na to, prozm-něná dom-nka, skrom-jší než Eva, má dobrou pam-ť, zem-dělský zám-r, dom-lá pom-nka, nejvýznam-jší sm-r, porozum-t, ohromné jm-ní, m-šťanstvo, um-l to zpam-ti, m- to nevadí, je to kniha o m-, vým-nek, Krom-říž, přem-řovat, přem-řit ob-l- v m-řici, přím-s v m-di, dálkom-r, m-síční výplata, jem-jší povrch, odm-řený, bezvýznam-, nám-stí, cítil se příjem-, anonym-

 5. Směska

a) v-j-mečný, hol-cí strojek (určený k holení!), b-cí hodiny, krop-cí konev (účelem je kropit!), kame-á lavička, ra-é brambory, je nevi-en, kame-ík, vala-ký skan-en, ru-ký car, nový týde-ík,  pivo z pů-itru, t- skřehotav- ra-i, moc se ro-lobil, na ro-cestí mého dě-tví, zlob-vé dě-ko, neodvratné vítě-tví, tuni-ký otrok

b) skáče ze/se střechy, vyskočil s/z loďky, vyhlédl s/z okna, nebyl s/z to skončit, s/z pozice síly, s/zklížit prkna, s/zhostit se poslání, s/zbil dvě tyčky dohromady, s/zkomolenina slova, chvíli si s/zchrupnout, s/zhlédl představení, s/ztropit hloupost, je s/zchoulostivělý, s/zhovívavý člověk, s/zhlížet na někoho s/zpatra, s/zhrzená láska, plamen ho s/se/z/zežehl na popel

II. Morfologický pravopis (a jiné)

1. Doplňte koncovky (v kontextu)

a) viděl dva páv-, saně tažené šesti ps-, lv- požíral- antilop- a odháněl- rys-, postaral se o lidoop- a šakal-, ani jestřáb- nepřišl- zkrátka, šel s krotitel- do Chrudim-, čerstv- losos- jsou obložen- krab- pomazánkou, s přátel- nakrmil pardál- a sob-, koup-l vlkodav-, červ- b-l- ohroženi kos-

b) domovníkov- truc-, otep- slám-, mandel- na pol-, rovným- noham-, ubytoval se vždy v nov-ch hotel-, s-sl- se skrýval- po sklep-, příb-h o dvou slu(h/z)-, nákres- pana Kopic- (1. p. sg. Kopica), o různých oblou-, tkalcovské stav- s kužel-, s oběm- badatel-, líp- v obci Lip-, sestav- s bradl-, z Rožňav- do Zbraslav-, hnízda s Petrov-m- datl-, četli Poláčkov- spis-, vydej Ivanov- všechny Janov- dopis-!

2. Doplňte v mn. č. slova oko, ucho, ruka, noha, koleno, rameno, prsa

Nos-l b- tě na ………. Stůl stál na třech ………. Vezm- tašku za obě ………. Poslouchej oběm- ……….  Bol- m- na ……….  V-dím ti to na ……….  Promluv-me s- mez- čtyřm- ………. Koník stříhal ………. Houpal vnuka na ………. Sotva se držel na ……….

3. Tvořte od následujících slov

a)      7. p. pl. … uzel, koukol, hec, flanel, chmel, úmysl, živel, kužel, topol, otep, nit, sůl, geolog, mluvka

b)      6. p. pl.: brloh, rybník, les, podnik, kotel, chumel, středisko, kolečko

III. Syntaktický pravopis (shoda + interpunkce) – a jiné

Hodiny v orloji odb-l- půlnoc. Navštív-l- jsme Adamov- rodiče. Na sousedov- děti zaútočil- včera c-z- zl- ps-. Okamžitě se m- zal-b-l- kotě i štěňata. Pomalu jsme přicházel- do tábora. Uzenáči se prodával- velmi dobře. Po silném mrazu rybníky zamrzl-. Pos-loval- jsme nohy. Druhý den nás velice bolel-. Děvčátka měl- krásné modré oči. Op-ce poskakoval- v kleci. Poslední dni se vlekl-. Na plochých kamenech se vyhříval- ještěrky. Požádal- jsme rodiče, aby nás doprovodil- na nádraží. Marta a Lucie přinesl- v košíku houby. Nejvíce se mi líbil- historické příběhy. Krásn- dnové již m-nul-. Mam-nky a děti chodil- na procházku do parku. Celé dny jsme měl- jen   pro sebe. Des-tky ob-vatel tančil- radostí. Kdyb-ste to, l-dičky, v-děl-! Včera nás navštívil- dobří přátelé. Jana a Honza zajel- k tetě. Na obloze se objev-l- černé mraky. Vel-ké kapky dopadal- na vyprahlou zemi. Všechna zvířátka se ukryl-  ve svých ob-dl-ch. L-dé hledal- bezpečí v domech. Hrom- hřměl- a blesky křižoval- oblohu.

Navržené řešení

K ověření (po doplnění) lexikálního testu a k syntaktické shodě použijte skripta:

KROBOTOVÁ, M.; JODASOVÁ, H. Základy českého pravopisu a pravopisná cvičení. Ostrava: OU, 2005

K morfologickému testu hledejte na stránkách: http://prirucka.ujc.cas.cz/

Fonetika je nauka o funkci hlásek (fonů) v mluvené řeči. Odlišujeme fyziologický, artikulační, auditivní a akustický charakter základní fonetické jednotky, zvukový charakter promluvy a výpovědi, větné úseky (kóla). Fonologicky odlišujeme distinktivní funkce zvuku, fonému, změny a varianty (včetně prostředků emotivního charakteru).

Studijní oporu studujeme na s. 10-16.

Seznámíme se s prostředky segmentální a suprasegmentální (přízvuk, melodii apod.); rovněž ve vztahu k modulaci souvislé řeči. Odlišíme základní prozodické a intonační prostředky a sché-mata, kadenci, antikadenci a polokadenci, popř. další suprasegmentální změny a varianty. Po-všimneme si tedy prozodie (včetně důrazu a emfáze, úlohy předložek a klitik).

Studijní oporu studujeme na s. 17-22

Poznáme základ pro členění slov na slabiky (sylaby); tedy problematiku rytmické delimitace (dělení slov). Soustředíme se na popis struktury (na složení) slabiky, diferencujeme slabiky otevřené a zavřené (na základě výkladu striktury, tedy sevřenosti, a apertury, tedy otevřenosti. Vymezíme svahy slabiky, pobočné slabiky a problematiku slabičné kondenzace (hustoty) textu.

Studijní oporu studujeme na s. 23-27.

Studijní oporu studujeme na s. 28-37.

Objasníme tu subfonematické vlastnosti fonémů, přičemž popíšeme minimální zvukové jednotky jazyka a jejich fonologicky relevantní rysy. Odlišíme členy opozice a vysvětlíme teorii distinktivních rysů Představíme základní typy opozic (podle Trubeckého): privativní (s ohledem na teorii příznakovosti), ekvipolentní (symetrický vztah), graduální; dále pak binární opozice. Připomeneme si pojetí tzv. gravisovosti a akutovosti. Z hlediska fonetického pojetí opozic odlišíme rysy prozodické (tónové, silové, kvantitativní) ve slabice, inherentní (sonoritu a tonalitu; též molové – durové polohy apod.). Opozice klasifikujeme též podle centra a periferie systému jako izolované či proporcionální, podle stability systému jako stálé (konstantní) a zrušitelné (neutralizovatelné), podle stupně symetrie systému jako bilaterální a multilaterální, popř. jako disjunktní.

Studijní oporu studujeme na s. 38-42

V této kapitole představíme fonetiku artikulační (fyziologickou); a to z hlediska průzkumu procesu vzniku řeči, popisu a funkcí artikulačních orgánů a orgánů sluchových, procesu artikulace, produkce a percepce řeči, organogenetických procesů při tvoření zvuků. Určíme artikulační bázi jazyka a představíme mozková centra řízení řeči (Brocovo, Wernickovo) Současně upozorníme na poruchy produkce řeči, k nimž patří afázie, poruchy motorická či senzorická, dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie; dále neurózy řeči (koktavost vnější a vnitřní, breptavost, oněmění/mutismus, mluvní negativismus). Popíšeme si mluvní orgány a jejich funkce. ústrojí dýchací, hlasové a artikulační); návazně potom též ústrojí sluchové. Artikulační orgány rozčleníme na aktivní a pasivní. Popíšeme typy hlásek podle jejich tvoření.

Studujeme studijní oporu na s. 43-71.

Akustická čili auditivní fonetika popisuje (kromě jiného) úlohu zvukových vln, které jsou nositelkami akustického signálu řeči. Představíme jednotlivé pojmy související: výšku zvuku, barva zvuku, akustickou kvantitu (trvání v čase), klasifikaci zvuků (zvukových) vln na pravidelné (periodické, tóny jednoduché a složené) a nepravidelné (šumy). Mnohé zvuky v přírodě jsou kombinací tónové a šumové složky. Typy hlásek jsou diferencovány z akustického auditivního hlediska. Je-li zvukový obraz založen na šumu, jde o konsonanty (contoidy, souhlásky; vlastní konsonanty: obstruenty); samostatně uvádíme hlásky klouzavé (glide) a sonory (hlásky s poměrně větším podílem tónové složky, obsahující i složku šumovou: likvidy a nazály). Zaměřujeme se též na zastoupení částečně tónové složky (tvořené zněním základního hlasu) u konsonant znělých). Vokalické zvuky chápeme především jako monoftongy (vocoidy, vokály). Sledujeme u nich výšku formantů (souborů tónů v rámci frekvenčního pásma), časový průběh a relativní kvantitu (poměr mezi krátkým a dlouhým vokálem). Dále klasifikujeme typy diftongů a jiných (složitějších) vokalických zvuků.

Studijní oporu studujeme na s. 72-82.

Výslovnostní odchylky v kvalitě a v kvantitě vokálů. Spojování vokálů, tzv. ráz v češtině. Označování délky samohlásek. Pravopisná pravidla střídání krátkých a dlouhých samohlásek. Pravopis a výslovnost písmena ě. Pravopis i//y, í//ý.

Studijní oporu studujeme na s. 83-91.

Spojování konsonantů. Spodoba artikulační: se změnou místa tvoření, se změnou způsobu tvoření. Výslovnost konsonantů stejných a některých dalších konsonantických skupin. Výslovnost spojení konsonantů, v nichž se připouští zjednodušení. Výslovnost některých slov jednotlivě. Pravopis skupin konsonantů beze změny. Pravopis změn konsonantických skupin při derivaci příponami.

Ve studijní opoře opět vybíráme ze s. 92-100.

Cvičení k hlasové hygieně:

1. Dechová cvičení (hry s představou):

a) držíme v ruce fiktivní odkvetlou pampelišku. Účastníci se nadechnou a postupně budou odfoukávat jedno chmýříčko za druhým. Dívají se za odlétajícími padáčky. Představí si, že tam vyrostou nové pampelišky

b) před námi na stole hoří svíčka. Foukáme do plamínku tak, aby plamen nezhasl, ale jenom se třepotal.

c) s nádechem si představíme, že čicháme k nějaké krásně vonící rostlině. Vyslovujeme názvy rostlin a sledujeme způsob využití dechu.

d) nadechneme nosem, chvilku dech zadržíme a postupně vydechujeme s daným zvukem: bzz, sss, vrr, nééé..

e) nadechneme se a představíme si potopení hlavy pod vodu, splývání a postupné vypouštění vzduchu ústy pod vodou. Představíme si odpor vody, který výdech překonává.

f) při nádechu nosem počítáme vlastním tempem do pěti, na vteřinu dech zadržíme a vydechujeme ústy, počítáme v duchu do deseti

2. Hlasová cvičení:

(např.) po půltónech transponujeme ze střední hlasové polohy do poloh vyšších a nižších. Nejprve zpíváme brumendem, vázaně, na různé slabiky, zpíváme jednoduchý text. Můžeme znázornit melodii klesající, stoupající...

3 Artikulační cvičení:

a) spojení artikulace hlásek a slabik s pohyby (pohyby jsou pomalé, např. hlavou) - se zavřenýma očima otáčíme hlavou podle instrukcí: pohled nahoru, dolů, daným směrem... Uvolnění hlavy, krční páteře.

b) výrazná artikulace (např. během zpěvu písně)

c) deklamace:

- jazykolamy, v různém tempu, s různou dynamikou uvolnění obličejového svalstva

- tichá deklamace textu

- rytmické čtení...

Řešení:

Cvičení výše uvedená nabízejí možnost důkladnějšího poznání hlasové činnosti.

Spojování konsonantů II. Spodoba znělosti; asimilační proces. Asimilace znělosti uvnitř slova a na rozhraní slov. Zvláštní případy asimilace znělosti. Výslovnost a pravopis prepozic a předpon s-, z-. Psaní spřežek. Pravopis spojovníku.

Studijní oporu studujeme na s. 101-110.

V této kapitole se seznámíme s užitím členicích znamének v českém pravopise; tedy především s funkcí tečky, čárky, středníku, otazníku, vykřičníku, dvojtečky, uvozovek, pomlčky, závorek, popř. dalších znamének. Navazujeme tu na výklad o významu užití tzv. "hláskového" písma (tj. vlastního souboru písmen) od dalších grafických prostředků, které se podpůrně používají. Připomeneme si pravidla užití typografických prostředků, které slouží organizaci textu (tedy tzv. interpunkce neboli vnější diakritiky). Naučíme se normativně psát i opravovat texty s využitím všech členících znamének v češtině.

Studijní oporu studujeme na s. 111-117.

Podstata vlastních jmen. Pravidla psaní velkých písmen u vlastních jmen.  Typy vlastních jmen podle pojmenované skutečnosti. Vyjádření zvláštního vztahu k osobě či věci. Pravopis velkých písmen na začátku větných celků. Pravopis velkých písmen u zkratek a značek.

Studijní oporu studujeme na s. 118-123.

Výběr v testu je pouze motivační; k důkladnému nácviku psaní velkých písmen použijte pravopisné příručky.

Představíme pravopis a výslovnost slov přejatých, a to obecných (apelativ) a vlastních (proprií). Odlišíme termíny přejaté slovo, slovo zdomácnělé a slovo citátové. Připomeneme si vliv původního pravopisu adaptovaného pojmenování a jeho proměny v českém prostředí (včetně pravopisných; odpovíme si tedy na otázku, jakými pravidly se v češtině řídí pravopis a výslovnost slov přejatých - z hlediska variantnosti podob). Odlišíme běžný úzus a jazykové funkce u přejatých slov obecných i vlastních (s přihlédnutím k ortografické kodifikaci, kterou upřesnily Dodatky Pravidel českého pravopisu).

Studijní oporu studujeme na s. 124-141.