Objasníme tu subfonematické vlastnosti fonémů, přičemž popíšeme minimální zvukové jednotky jazyka a jejich fonologicky relevantní rysy. Odlišíme členy opozice a vysvětlíme teorii distinktivních rysů Představíme základní typy opozic (podle Trubeckého): privativní (s ohledem na teorii příznakovosti), ekvipolentní (symetrický vztah), graduální; dále pak binární opozice. Připomeneme si pojetí tzv. gravisovosti a akutovosti. Z hlediska fonetického pojetí opozic odlišíme rysy prozodické (tónové, silové, kvantitativní) ve slabice, inherentní (sonoritu a tonalitu; též molové – durové polohy apod.). Opozice klasifikujeme též podle centra a periferie systému jako izolované či proporcionální, podle stability systému jako stálé (konstantní) a zrušitelné (neutralizovatelné), podle stupně symetrie systému jako bilaterální a multilaterální, popř. jako disjunktní.

Studijní oporu studujeme na s. 38-42